Wikiknihy cswikibooks https://cs.wikibooks.org/wiki/Wikiknihy:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.48.0-wmf.1 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikiknihy Diskuse k Wikiknihám Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 2539 55501 53917 2026-11-02T09:36:00Z Jcb 11776 55501 wikitext text/x-wiki {{sloučit|České dějiny/Druhá republika a počátek okupace}} == Úvod == Období takzvané druhé republiky je vzhledem ke svým hodnocením asi jedním z nejkontroverznějších období českých a československých dějin. Ač se jedná o období velmi krátké, které je ohraničeno vzdáním se obrany proti agresi nacistického Německa a obsazením Českých zemí německými vojsky, má pro dějiny českého národa bezesporu svůj podstatný význam. V minulosti bylo hodnocení tohoto období z komunistických pozic dosti jednostranné a ospravedlňovalo následný zákaz obnovení pravicových stran po 2. světové válce v neméně kontroverzním období třetí republiky, ale i dnes je druhá republika vnímána většinou historiků jako jakési období temna. Úkolem této práce není vzhledem k jejímu rozsahu objasnit všechny dějinné události druhé republiky a jejich příčinu, ale spíše seznámit se zásadními událostmi této doby a ukázat určité dobové tendence. == Vznik druhé republiky == Důvody vzniku druhé republiky jsou jednoznačně vnějšího charakteru, i když je nesporné, že i Československá republika se svou politikou do určité, byť docela malé, míry podílela na podobě tehdejší evropské politiky. Nebýt Mnichovského diktátu a následné kapitulace československých politických elit, lze jen těžko uvažovat o tom, že by se tak dramatickým způsobem změnily nejen československé hranice, ale i samotný politický systém státu. Otázkou daleko diskutabilnější je poměr vnějších a vnitřních příčin, které daly druhé republice její podobu. Po kapitulaci se německé požadavky vůči Československu nedaly ignorovat a nutnost jim vyhovět byla dána skutečností, že bylo Československo proti Německu, které odmítlo garantovat i nové hranice a neustále vznášelo nové územní požadavky či jimi v případě nesplnění požadavků politických vyhrožovalo, zbaveno jakékoliv reálné možnosti obrany. Ono území, které zůstalo Československu, bylo krom neustálého nátlaku ze strany všech svých sousedů zmítáno i řadou problému vnitřních. Jednalo se jednak o problémy s fungováním průmyslové výroby, obchodu, dopravy atd., které vznikly v přímém důsledku obsazení částí státu nepřítelem, ale taktéž i o těžko řešitelné problémy s přílivem obyvatelstva z obsazených území. V českém případě se nejednalo jen o Čechy z území takzvaných Sudet, ale i o německé a židovské emigranty z Třetí říše a české úředníky ze Slovenska a částečně i z Podkarpatské Rusi. Nutnost přizpůsobení se nové situaci, zjednodušení politického systému a posílení výkonné moci v této situaci uznal ve svém rozhlasovém projevu z 5. října 1939 i Edvard Beneš, který krátce na to rezignoval ze své funkce prezidenta a odletěl se svou manželkou aeroplánem do zahraniční. == Stranický systém druhé republiky == V druhé republice došlo k výraznému zjednodušení stranického systému a počet politických stran byl v Českých zemích zredukován na dvě. Z Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu (agrárníků), Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské (živnostníků), Československé strany lidové, Národního sjednocení, Národní ligy, která již v rámci Národního sjednocení vystupovala delší dobu dosti samostatně, Národní obce fašistické a té části Československé strany národně socialistické, která odmítla spojení se sociálními demokraty, vznikla Strana národní jednoty, která hrála od svého vzniku po dobu celé druhé republiky vládní roli. Nejvýznamnější roli ve Straně národní jednoty hráli lidé, kteří v minulosti působili v rámci pravicového křídla agrárníků. Jejich představitel Rudolf Beran se stal po generálu Syrovém ministerským předsedou, kterým zůstal až do konce druhé republiky. Druhou stranou vzniklou někdejších prvorepublikových stran byla Národní strana práce, která vznikla sloučením části národních socialistů se sociálními demokraty. Ač existovali i určité snahy o spojení těchto dvou stran, tak k takovému spojení, zejména pro odpor Národní strany práce, již nikdy nedošlo. Komunistická strana Československa byla jako antisystémová strana zakázána. Vývoj stranického systému na Slovensku šel cestou ještě radikálnější koncentrace, než tomu bylo v českých zemích (Mates 1992: 78). Výsledkem bylo, že všechny slovenské strany a slovenské pobočky československých stran buďto zanikly nebo splynuli s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Krom hlinkovců na Slovensku působili již pouze strany etnických menšin, například Deutsche Partei . Na Podkarpatské Rusi, zvané též Zakarpatská Ukrajina, byly rozpuštěny všechny politické strany 20. ledna 1939, ale jejich činnost byla pozastavena již dávno před tímto rozpuštěním. Nově byla založena Ukrajinská Národní jednota, která v této autonomní oblasti Česko-Slovenska vládla až do její obsazení maďarskými vojsky v březnu 1939. == Ústavně-právní změny == V druhé republice došlo k řadě změn ústavně-právního charakteru, které v mnohém modifikovaly ústavu z roku 1920. Tato ústava však zůstala po celou dobu druhé republiky formálně v platnosti. Důležitou změnou bylo, že 19. listopadu 1938 získalo ústavním zákonem 299/1938 Sb. Slovensko autonomii, o kterou jeho zástupci v minulosti již mnohokrát usilovali. Později došlo zákonem 328/1938 Sb. o autonomii Podkarpatské Rusi k realizaci autonomie této části Československa. S autonomií Podkarpatské Rusi však Ústava 1920 na rozdíl od autonomie Slovenska počítala. Slovo „autonomie“ je z právního hlediska dosti diskutabilním a do dnešní doby existují teoretické spory, zda se ve skutečnosti nejednalo o vznik federace či konfederace. Co je však nesporné je to, že vznikl asymetrický model, v jehož rámci existovaly orgány moci výkonné a zákonodárné pouze pro Slovensko či pouze pro Podkarpatskou Rus, ale československá vláda a parlament plnili jako úlohu vlády a parlamentu pro celé Česko-Slovensko, tak úlohu orgánů pro České země. Výrazným zásahem do během první republiky uplatňované dělby moci byl takzvaný Zmocňovací zákon, který umožnil na dobu dvou let vládě vydávat nařízení, která by měla sílu zákona a prezidentovi republiky dokonce jeho dekrety měnit ústavu či jiné ústavní zákony. Jediné brzdy, které existovaly, byly v rámci orgánů moci výkonné, tj. že s nařízeními vlády musel souhlasit prezident republiky, v některých případech ústava vyžadovala souhlas slovenské vlády. Prezidentova dekretální pravomoc byla naopak omezena tím, že ústavní dekrety mohl vydávat pouze na návrh vlády. Zmocňovací zákon se netýkal pouze věcí autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde ke změně ústavy bylo vždy zapotřebí příslušného orgánu oněch oblastí. Tento model, ač ústavní normy druhé republiky neuznávala, s určitými modifikacemi později převzala i Benešova exilová vláda v Londýně. Krom výše zmiňovaných norem došlo v rámci druhé republiky k další významným změnám. Jednalo se zejména o zánik mandátu poslanců zvolených ve volebních obvodech, jejichž území připadlo cizím státům a zánik Senátu, horní komory československého Národního shromáždění. == Zahraniční politika == Formálně se druhá republika označovala za neutrální stát. Fakticky však byla nucena být ve vazalské roli vůči silnému Německu, které v té době již drželo osud českého státu pevně ve svých rukou. Ministrem zahraničí se stal po Kamilu Kroftovi, zastánci Benešovy zahraničně politické linie, kterou již vcelku z pochopitelných důvodů nebylo možno uskutečňovat, agrárnkí František Chvalkovský. Chvalkovský v minulosti projevoval určité sympatie k Německu a Polsku, ale zejména k fašistické Itálii a proto byl pro zahraniční partnery jako ministr zahraničí přijatelný. Pro období druhé republiky je však velice obtížné odlišovat politiku zahraniční a politiku vnitřní. Kupříkladu ono „hledání nového vztahu k Německu“ spojovalo zahraniční i vnitřní politiku a stejně tak německý, maďarský i polských nátlak na Česko-Slovensko měl zásadní vliv na vnitřní politiku státu. == Nálady ve společnosti a vnitřní politika == Nejčastějším předmětem diskusí o druhé republice není, ač se jedná o záležitost podstatnou, ani tak samotné ústavní uspořádání státu, ale spíše jeho ideové zakotvení. Mnichovská kapitulace znamenala pro většinu českých obyvatel ČSR značnou desilusi Již záhy po prvotním šoku začal hledat viník této národní katastrofy. Vzhledem k tomu, že zahraniční politika byla po celou dobu první republiky doménou skupiny Hradu, konkrétně Edvarda Beneše, byl za hlavního viníka jejího selhání označen právě on. Česká společnost si začala klást otázky, zda bylo ideální hodnotit své sousedy, zejména Rakousko a Polsko podle ideologických kritérií a nebylo by bývalo lepší s těmito státy navázat přátelské vztahy. Na přetřes však přišla i otázka, zda nebylo možné se domluvit s henleinovci, jak to na počátku roku 1938 navrhoval Rudolf Beran, či dokonce se samotným Hitlerem. Krach zahraniční politiky, který podle některých začal již Locarnem, však nebyl jediným předmětem kritiky. Zejména z katolických a nacionalistických kruhů se začaly ozývat hlasy, které zpochybňovali celkovou orientaci první republiky, masarykovské ideály humanismu a Masarykovo pojetí české otázky, přesvědčení o existenci československého národa, hradní socialismus i celkovou levicovou orientaci kultury. Do popředí se dostávali ti, kterým bylo za první republiky určitým způsobem opravdu ublíženo, či ti, kteří si to aspoň mysleli. Na stránkách řady periodik zaznívala v různé míře radikálnosti mnohdy i dosti osobní kritika levicových politických či kulturních představitelů, kteří byli označovaní za hlavní viníky Mnichovské katastrofy. V přeneseném slova smyslu byla druhá republiky do jisté míry opravdu výslednicí předmnichovské politiky a jejího krachu. (Liška 2005: 126) Nešlo však o pouhou, mnohdy oprávněnou, kritiku první republiky, ale i o snahu vybudovat stát nový, navrátit se ke kořenům českého vlastenectví. Typickým, byť pouze symbolickým, příkladem negace první republiky bylo zasedání druhorepublikové vlády, které začínalo katolickou modlitbou. V mnoha případech, např. od Jakuba Demla, zazněly i názory, že okupace části území byla trestem za vlastní hřích. Integrální katolíci i konzervativní pravice z tradičního církevního pojetí hierarchického uspořádání společnosti (Rataj 1997: 91). Mnozí někdejší kritici první republiky chápali její zánik jako potvrzení toho, že měli pravdu. Mezi tyto kritiky často patřili lidé z akademického prostředí, kteří působili zvláště v Akci Národní Obnovy. Ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu se snažila politická reprezentace v rámci svých možností vystupovat autoritativním způsobem, ale nelze mluvit o nějaké formě teroru. Prezidentem byl zvolen relativně slabý Emil Hácha, proto byla většina faktické moci koncentrována v rukách vlády. Druhá republika byla na nátlak nacistické Německa nucena přijmout i některé protižidovské zákony, např. numerus clausus pro Židy v určitých profesích, kterých bylo zastoupeno v některých lukrativních profesích opravdu v počtu vysoce neodpovídajícím jejich procentuálnímu zastoupení v populaci, ale míra jejich perzekuce nedosahovala nikdy takové úrovně jako později v Protektorátu Čechy a Morava. Organizace Vlajka pod vedením J. Ryse-Rozsévače, která neměla přílišnou kontinuitu s protiněmeckou prvorepublikovou Vlajkou (Nakonečný 2001: 8), prováděla sice protižidovské násilí, ale její činnost byla, stejně jako činnost Komunistické strany Československa, zakázána. Vysoké židovské vystěhovalectví nelze, dle mého názoru, spojovat s politikou druhé republiky, ale spíše se hrozbou okupace nacistickým Německem, která byla po celou druhou republiku aktuální hrozbou, a která se nakonec opravdu vyplnila. == Závěr == Druhá republika byla nebyla suverénním státem a nemohla tudíž provádět ani svou suverénní politiku. Po katastrofě, kterou představovalo odevzdání pohraničí nepříteli, se mnozí, byť ne mnohdy příliš šťastným způsobem, pokoušeli vyrovnat s minulostí, která byla opravdu plná chyb, ale zapomínalo se i na její určitá pozitiva. Jiní, jako například Ladislav Rašín, se, byť taktéž nepříliš šťastným způsobem, snažili připravovat na odboj proti německé okupaci, kterou předvídali. Právě skutečnost, že se obecně předpokládalo, že dojde k německé okupaci, je krom krátkodobosti období druhé republiky, těžké hospodářské situace a neudálého německého nátlaku dalším faktorem, který znesnadňuje její celkové hodnocení. Pro mě zůstane jak obdobím, kdy došlo k uznání mnohých chyb, na něž bylo již za první republiky po právu upozorňováno, ale i období zbytečného sebemrskačství a určité nastupující servility vůči nacistickému Německu. Zajímavé mohou být spekulace o tom, kam by vývoj druhé republiky směřoval nebýt okupace, ale tyto spekulace zůstanou navždy jen spekulacemi. == Literatura == * Liška, V. (2005): ''Causa Edvard Beneš'', Olomouc, Fontána, {{ISBN|80-7336-219-8}} * Mates, P. (1992): ''Mezi Mnichovem a Berlínem'', státoprávní problémy druhé republiky, Brno, Masarykova univerzita v Brně, {{ISBN|80-210-0440-1}} * Nakonečný, M. (2001): ''Vlajka'', Praha, Chvojkovo nakladatelství, {{ISBN|80-86183-24-6}} * Olivová, V. (1998): ''Manipulace s dějinami první republiky'', Praha, Společnost Edvarda Beneše, {{ISBN|80-86107-06-X}} * Podiven (2003): ''Češi v dějinách nové doby'', Praha, Academia, {{ISBN|80-200-1143-9}} * Rataj, J. (1997): ''O autoritativní národní stát''., Praha, Karolinum, {{ISBN|80-7184-516-7}} * Skřipský, M. (2005): ''Role Národní myšlenky 1923-1939''., Hodkovice nad Mohelkou, Národní myšlenka, {{ISBN|80-903582-0-9}} * Tomášek, D. (1988): ''Deník druhé republiky''., Praha, Naše vojsko [[Kategorie:Historie]] axlzpplir01ts2j7rvd9o9qc6cyxx1m 0 2862 55515 55132 2026-11-02T09:51:34Z Jcb 11776 55515 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Michelangelo Merisi da Caravaggio - The Cardsharps.jpg|náhled|…a obzvláště hrajete-li o peníze, dávejte si pozor na podvodníky]] '''Vítejte ve světě karetních her'''. Patříte-li k těm, kterým učaroval balíček karet, ať už „mariášek“ či „žolíkovek“, jste zde správně. Na stránkách této knihy naleznete velké množství pravidel ať už her jednoduchých, složitých, tradičních i neznámých, které si s obyčejným balíčkem karet můžete zahrát. Co tady nenaleznete, jsou pravidla karetních her moderních, tedy takových, kde k jedné hře potřebujete konkrétní balíček speciálních karet. Jedná se například o hru [[../Bang!/]], [[../Fazole/]] či [[../Střelené kachny/]]. Tyto hry naleznete [[../Karetní hry|zde]]. Tedy ještě jednou vítejte a spoustu příjemných chvil strávených při hře. == Pravidla == * [[/Podle abecedy/]] * [[/Podle počtu hráčů/]] === Klasické hazardní hry === [[Soubor:Blackjack board.JPG|náhled|Blackjack]] V&nbsp;této skupině hazardních her vyhrávají hráči vklad díky hodnotnějšímu karetnímu listu. Tyto hry postrádají sehrávku. V&nbsp;případě, že hráč obdrží karty, které se mu nehodí, má ve většině her možnost vyměnit alespoň část z nich. * [[/Alager/]] * [[/Baccarat/]] * [[/Blackjack/]] * [[/Ferbl/]] * [[/Hromádky/]] * [[/Jedenáct a půl/]] * [[/Maka/]] * [[/Oko/]] * [[/Poker/]] * [[/Rychlík/]] === Přebíjecí hry === Hry, ve kterých hráči odkládají do kola karty tak, že přebíjejí předchozí karty vynesením vyšší karty stejné barvy, případně kartou trumfovou. Kdo nemůže přebíjet, musí stát, brát určitý počet nebo dokonce všechny vynesené karty. Cílem bývá zbavit se nejrychleji všech karet (nebo je naopak získat). * [[/Egyptian Ratscrew/]] * [[/Souboje/]] * [[/Stortok/]] * [[/Větší bere/]] === Přikládací hry === Cílem hráčů je zbavit se co nejdříve karet tím, že je přikládají ke kartám na stůl již odloženým na základě shody barvy, hodnoty, nebo tak, aby společně tvořily sekvenci. * [[/Agónie/]] * [[/Domino/]] * [[/Dudák/]] * [[/Faraon/]] * [[/Horská dráha/]] * [[/Lesní/]] * [[/Lora/]] * [[/Mögeln/]] * [[/Michigan/]] * [[/Paskahousu/]] * [[/Prostoj durak/]] * [[/Prší/]] * [[/Rolling Stone/]] * [[/Spínač/]] * [[/Švindl/]] ==== Pasiáns ==== [[Soubor:Freecel kde.png|náhled|Freecel, počítačová verze Bakerova solitéru]] Když se řekne [[/Pasiáns|pasiáns]], vybaví se většině z&nbsp;nás ty karetní hry, při nichž nepotřebujeme spoluhráče. To však není úplně přesné, neboť přestože většina těchto her je pro jednoho hráče určena, najdou se i hry pro více hráčů. Slovo ''patience'' pochází z&nbsp;francouzštiny a označuje hry, určené pro trpělivé(ho) hráče :-), zatímco hry pro jednoho hráče jsou označovány jako solitéry. * [[/Bakerův solitér/]] * [[/Cop/]] * [[/Čtvercovka/]] * [[/Dvojitý skok/]] * [[/Harfa/]] * [[/Hra Marie Antoinetty/]] * [[/Hvězda/]] * [[/Královská/]] * [[/Mlýn/]] * [[/Monte Carlo/]] * [[/Napoleónova hra/]] * [[/Pyramida/]] * [[/Symbolická/]] * [[/Turecký med/]] * [[/Turecký paša/]] * [[/Válečná/]] * [[/Vějíř/]] === Přikládací vykládací hry === No a tady je to skoro stejné, jako u skupiny přikládacích her. Jen to přikládání není tak volné, neboť je nutné vykládat určité karetní kombinace. * [[/Autobus/]] * [[/Kanasta/]] * [[/Rummy/]] * [[/Samba/]] * [[/Skládaný žolík/]] * [[/Stará panna/]] * [[/Zloděj/]] * [[/Žolíky/]] === Ruletové hry === Tyto hazardní hry jsou založeny na stejném principu jako ruleta. Jen zde nesázím na čísla, ale kupodivu na karty, že:-). * [[/Boží požehnání/]] * [[/Farao/]] * [[/Kamerunský skat/]] * [[/Landsknecht/]] * [[/Maršál/]] * [[/Mrtvý/]] * [[/Slezská loterie/]] * [[/Trente et quarante/]] * [[/Velký los/]] === Rybářské hry === Tento druh karetních her je nejvíce rozšířen v jihovýchodní Asii, jinde si příliš velkou oblibu nezískal. Pro tuto skupinu je charakteristické, že hráči berou karty ze stolu na základě jejich bodové (nebo jiné) shody s kartou, kterou hrají. Cílem je získat co nejvíce, případně určité karty, nebo též bodovat za konkrétní karetní kombinace. * [[/Ashush/]] * [[/Basra/]] * [[/Cassino/]] * [[/Kolovrat/]] * [[/Pasúr/]] * [[/Scopa/]] * [[/Scopone/]] * [[/Xeri/]] === Sčítací hry === [[Soubor:120-hole cribbage board.jpg|náhled|Počítadlo používané při hře [[/Cribbage/]]]] Hráči dokola vykládají a při tom sčítají bodové hodnoty vyložených karet. Překročení nebo dosažení určité bodové hranice se ohodnotí body (ať už kladně, či záporně). * [[/Cribbage/]] * [[/Hundert/]] === Vykládací hry s výměnou === Jedná se o dětské hry, které jsou založené na výměně karet mezi hráči a jejichž cílem je získat všechny karty stejné barvy či hodnoty. * [[/Černý Petr/]] * [[/Donkey/]] * [[/Kent/]] * [[/Kvarteto/]] * [[/Ospalec/]] * [[/Vole padni/]] === Zdvihové hry === [[Soubor:Lohay.jpg|náhled|Hráči bridže]] Hry, ve kterých hráči vynesou dokola po jedné kartě. Vynesené karty bere podle určitého pravidla jeden hráč, který vynáší první kartu do dalšího zdvihu. Cílem je uhrát co nejvíce, případně určitý počet zdvihů, získat ve zdvizích konkrétní karty, nebo získat konkrétní zdvih konkrétní kartou atp. Jedná se o nejrozšířenější skupinu karetních her. * [[/Agurk/]] * [[/Babka/]] * [[/Barnabášky/]] * [[/Bauernschnapsen/]] * [[/Bester Bube/]] * [[/Bésigue/]] * [[/Booby/]] * [[/Boston/]] * [[/Brandle/]] * [[/Bridž/]] * [[/Bulka/]] * [[/Cvik/]] * [[/Český krejčí/]] * [[/Dvojitá hlava/]] * [[/Ecarté/]] * [[/Filky/]] * [[/Five-player Rook/]] * [[/Four-hand Euchre/]] * [[/Hearts/]] * [[/Hercky/]] * [[/Jass/]] * [[/Komando/]] * [[/L'Hombre/]] * [[/Lóra/]] * [[/Mariáš/]] * [[/Mouscheln/]] * [[/Napoleon/]] * [[/Obierany/]] * [[/Ovčí hlava lužicko-srbská/]] * [[/Piket/]] * [[/Preferans/]] * [[/Rabló Últi/]] * [[/Rook/]] * [[/Sedma/]] * [[/Sizette/]] * [[/Sólo/]] * [[/Srdce/]] * [[/Svršky/]] * [[/Šestašedesát/]] * [[/Šibřiňky/]] * [[/Šnaps/]] * [[/Taroky/]] * [[/Tisíc/]] * [[/Tisíc a jedna/]] * [[/Truc/]] * [[/Tupan/]] * [[/Tysiąc/]] * [[/Velká voda/]] * [[/Whist/]] === Jiné === * [[/Býčí oko/]] – počty * [[/Pic kozu do vazu/]] – postřeh * [[/Pic Ferdu do vazu/]] - postřeh * [[/Záchod/]] – manuální zručnost == Související stránky == * [[../Karetní hry/]] * [[../Mahjong/]] == Literatura == * Tomáš Svoboda a kolektiv: ''Oficiální pravidla karetních her'', Eminent, Praha 2002, {{ISBN|80-7281-116-9}} * Vojtěch Omastka, Slavomír Ravik: ''Karty, hráči, karetní hry'', Levné knihy, Praha 2005, {{ISBN|80-86367-43-6}} * Margie Golick: ''50 karetních her pro bystré hlavy'', Portál, Praha 2005, {{ISBN|80-7178-987-9}} * Dean Bryden: ''Jak se pobavím s kartami <small>… aneb zábavným společníkem snadno a rychle</small>'', Ivo Železný, Praha 1992, {{ISBN|80-7116-094-6}} == Externí odkazy == * {{Wikipedie|článek=Karetní hra}} * [http://abeles.wz.cz/default.htm Ábeles - svět karetních her] (česky) * [http://deskovehry.cz/index.php/Karetn%C3%AD_hry deskovehry.cz] (česky) * [http://pagat.com Pagat.com - Card games] (anglicky) [[Kategorie:Hry|Karetní hry, klasické]] [[Kategorie:Klasické karetní hry|*]] nc7yes7k6y2x6rxgla1yvmgucyl32ro 0 3160 55514 49386 2026-11-02T09:51:03Z Jcb 11776 55514 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Ahoracado (juego) - 2.gif|náhled|220px|Oblíbená hra s hádáním slov je [[../Šibenice|šibenice]]]] Vítejte na stránkách knihy, která Vás seznámí s množstvím her, u kterých si vystačíte převážně jen s&nbsp;tužkou&nbsp;a&nbsp;papírem. == Hry == === Hry se zabíráním území === Jedná se o hry, ve kterých je cílem získat co největší podíl na vymezeném území. * [[../Boj o nový světadíl/]] * [[../Diamant/]] * [[../Kolo štěstí/]] * [[../Londýn/]] * [[../Ostrov/]] * [[../Ostřelování/]] * [[../Židi/]] === Poziční blokovací hry === Jedná se o hry, ve kterých je cílem přivést protivníka do situace, kdy není schopen zahrát regulérní tah. * [[../Bloky/]] * [[../Bruselské výhonky/]] * [[../Dlouhý had/]] * [[../Engel/]] * [[../Had/]] * [[../Tetrachrom/]] * [[../Výhonky/]] * [[../Vypalování stařin/]] * [[../Zdi/]] === Spojovací hry === Jedná se o hry, ve kterých je cílem spojit protilehlé strany či rohy hracího pole. * [[../Blackova topologika/]] * [[../Brigita/]] * [[../Hokej/]] * [[../Most/]] * [[../Poligon/]] * [[../Provincie/]] * [[../Twixt/]] === Hry s obrazcem === Jedná se o hry, ve kterých je cílem vytvořit určitý obrazec či uskupení značek. * [[../Divoké kočky/]] * [[../Piškvorky/]] * [[../Škrtání řad/]] * [[../Škvor/]] === Hry s hledáním === Jedná se o hry, ve kterých je cílem odhalit pozici značek protivníka, nebo projít neznámým bludištěm. * [[../Anglický labyrint/]] * [[../Black box/]] * [[../Číselný had/]] * [[../Čísílko/]] * [[../Francouzko-pruský labyrint/]] * [[../Lodě/]] * [[../Lov na vzteklou lišku/]] * [[../Minové pole/]] * [[../Mlha nad mořem/]] === Slovní hry === Jedná se o hry, ve kterých je cílem tvořit, hádat či jinak pracovat se slovy. * [[../Absurdní věty/]] * [[../Aliterace/]] * [[../Definice/]] * [[../Jádro/]] * [[../Mateřídouška/]] * [[../Mišmaš/]] * [[../Překládaná/]] * [[../Sedmihlásek/]] * [[../Slova/]] * [[../Šibenice/]] * [[../Výprodej písmen/]] * [[../Země, město/]] * [[../Země, město jako akrostich/]] == Literatura == * Andrea Angiolino: ''Hry s čtverečkovaným papírem a tužkou'', Portál, Praha 2000, {{ISBN|80-7178-392-7}} * Miloš Zapletal: ''Hry v klubovně, Velká encyklopedie her (2)'', Leprez, Praha 1996, {{ISBN|80-901826-9-0}} * František Holý, Martin Holý: ''Hry na přírodu a s přírodou'', Mladá Fronta, Praha 1986 [[Kategorie:Hry]] [[Kategorie:Hry s tužkou a papírem|*]] eeerdixd2nk5auad7x7qbefzguhxl93 0 3327 55511 55254 2026-11-02T09:46:09Z Jcb 11776 55511 wikitext text/x-wiki == Seznam kapitol == * [[/Hello World/]] * [[/Práce s řetězci/]] * [[/Javadoc/]] * [[/Klíčová slova/]] * Objektově orientované programování ** Úvod do OOP *** [[/Jednoduchá třída/]] ** Některé návrhové vzory *** [[/Singleton/]] *** [[/Líný singleton/]] * Další konkrétní témata ** [[/Zpracování XML v Javě/]] ** [[/Kolekce v jazyce Java/]] == Odkazy == === Literatura === * Java pro zelenáče – {{ISBN|80-86330-17-6}} viz. {{Wikipedie|článek=Miroslav Virius}} * OOP-naučte se myslet a programovat objektově – {{ISBN|978-80-251-2126-9}} od Rudolfa Pecinovského === Externí odkazy === * {{Wikipedie|článek=Java (programovací jazyk)}} [[Kategorie:Java| ]] [[Kategorie:Kurz programování v Javě]] fe3w0h5mb1l34y7f4ihm10h2e8gh2dk 0 3591 55523 49940 2026-11-02T09:57:51Z Jcb 11776 55523 wikitext text/x-wiki '''Välkommen!''' <br /> [[Soubor:Flag of Sweden.svg|250px|]] [[Soubor:Idioma sueco.png|250px|vpravo]] Vítejte! Tyto stránky Vás seznámí se základy '''švédštiny'''. == Obsah == * [[/Abeceda/]] * [[/Výslovnost/]] ** [[/Přízvuk/]] – [[/Intonace/]] '''Gramatika''' * [[/Jmenný rod/]] * [[/Člen/]] * [[/Podstatná jména/]] * [[/Přídavná jména/]] * [[/Zájmena/]] * [[/Číslovky/]] * [[/Slovesa/]] ::[[/Přítomný čas/]] – [[/Budoucí čas/]] – [[/Perfektum/]] – [[/Préteritum/]] – [[/Pluskvamperfektum/]] – [[/Infinitiv/]] – [[/Rozkazovací způsob/]] – [[/Podmiňovací způsob/]] – [[/Trpný rod/]] – [[/S-tvary sloves/]] – [[/Vazba det finns/|Vazba ''det finns'']] ::[[/Seznam silných a nepravidelných sloves/]] – [[/Starší tvary sloves/]] ::[[/Vazby se spojkou och/]] * [[/Příslovce/]] * [[/Předložky/]] * [[/Spojky/]] * [[/Slovosled/]] :: [[/Vytýkání/]] – [[/Krátké odpovědi/]] * [[/Časová souslednost/]] '''Texty:''' * [[/Sveriges geografi/]] '''Konverzační témata:''' * [[/Oslovování a pozdravy/]] * [[/Všeobecné údaje/]] * [[/Určování času/]] * [[/Rodina/]] == Literatura == * MENCÁK, Břetislav; FRYDRICH, Miroslav. ''Švédština pro samouky''. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. {{ISBN|80-04-24005-4}}. * NOVÁKOVÁ JÍCHOVÁ, Eva; ROBOVSKÁ, Luisa; FALKENSTRÖM, Bertil. ''Švédština (nejen) pro samouky''. 1. vyd. Voznice: Leda, 2012. {{ISBN|978-80-7335-261-5}}. * HLAVIČKOVÁ, Zuzana; SVATOŠOVÁ, Jana; ČERVENKA, Miloslav. ''Švédsko-český a česko-švédský kapesní slovník''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 2003. {{ISBN|80-07-26716-5}}. * HLAVIČKOVÁ, Zuzana; SVATOŠOVÁ, Jana. ''Praktický slovník švédsko-český a česko-švédský''. Voznice: Leda, 2003. {{ISBN|80-7335-031-9}}. * KOŽEVNIKOVÁ, Květa; KEJZLAR, Radko; FRYDRICH, Miroslav. ''Švédsko-český slovník''. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. * Kolektiv autorů. ''Gramatika současné švédštiny''. 1. vyd. Brno: Lingea, 2015. {{ISBN|978-80-7508-131-5}}. == Externí odkazy == * {{Wikipedie|článek=Švédština}} * {{Wikipedie|kategorie=Švédština}} * {{Wikislovník|kategorie=Švédština}} * {{Wikislovník|heslo=švédština}} * {{Commons|kategorie=Swedish language}} === On-line slovníky === * [http://slovniky.lingea.cz/Svedsko-cesky Lingea] – švédsko-český slovník * [http://folkets-lexikon.csc.kth.se/folkets Folkets lexikon] – švédsko-anglický slovník (s výkladem) [[Kategorie:Švédština| ]] [[Kategorie:Jazyky]] n4bknsm0xxk4otg8uzmcygdbsii6ugp 0 3735 55520 50818 2026-11-02T09:56:14Z Jcb 11776 55520 wikitext text/x-wiki Vítejte! Tyto stránky Vám dají návod na správné používání '''češtiny'''. '''Vítejte!'''<br /> [[Soubor:Flag of the Czech Republic.svg|250 px|okraj|]] == Obsah == * [[/Abeceda/]] * [[/Výslovnost/]] '''[[/Pravopis/]]''' * [[/Písmeno ě/]] * [[/Psaní i/y/]] ** [[/Vyjmenovaná slova/]] * [[/Dlouhé ú × ů/]] * [[/Předpony s-, z- a vz-/]] * [[/Skupiny souhlásek/]] * [[/-icí × -ící/]] * [[/Velká písmena/]] * [[/Čárka/]] * [[/Typografie interpunkčních znamének a jiných znaků/]] '''[[/Mluvnice/]]''' * [[/Jmenný rod/]] * [[/Podstatná jména/]] ** [[/Podstatná jména rodu mužského/|Rod mužský]] ** [[/Podstatná jména rodu ženského/|Rod ženský]] ** [[/Podstatná jména rodu středního/|Rod střední]] * [[/Přídavná jména/]] * [[/Zájmena/]] * [[/Číslovky/]] * [[/Slovesa/]] ** [[/Přítomný čas/]] ** [[/Budoucí čas/]] ** [[/Minulý čas/]] ** [[/Dokonavá a nedokonavá slovesa/]] ** [[/Infinitiv/]] ** [[/Rozkazovací způsob/]] ** [[/Podmiňovací způsob/]] ** [[/Trpný rod/]] ** [[/Přechodníky/]] ** [[/Slovesa 1. třídy/]] ** [[/Slovesa 2. třídy/]] ** [[/Slovesa 3. třídy/]] ** [[/Slovesa 4. třídy/]] ** [[/Slovesa 5. třídy/]] ** [[/Nepravidelná slovesa/]] * [[/Příslovce/]] * [[/Předložky/]] * [[/Spojky/]] * [[/Částice/]] * [[/Citoslovce/]] * [[/Slovosled/]] == Literatura == * HLAVSA, Zdeněk, et al. Akademická pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1993. {{ISBN|80-200-0475-0}}. * KARLÍK, P.; NEKULA, M.; PLESKALOVÁ, J. (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 2002. {{ISBN|80-7106-484-X}}. * KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 1995. {{ISBN|80-7106-134-4}}. * KRČMOVÁ, Marie. Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty. Ostrava: Filozofická fakulta OU, 2006. {{ISBN|80-7368-213-3}}. * ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. {{ISBN|80-7181-133-5}}. == Externí odkazy == * {{Wikipedie|článek=Čeština}} [[Kategorie:Čeština| ]] 9qc3l2r9mzna7h23zzh1fpt68r2yseh 0 3882 55522 49455 2026-11-02T09:57:06Z Jcb 11776 55522 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Hangman-5.png|náhled|Ještě jedna chyba a hádající prohrál]] * '''Jiné názvy:''' Kat<ref>Jane Drakeová, Ann Loveová: ''Hry na chatu i do přírody pro malé i velké'', Egmont, Praha 2000, {{ISBN|80-7186-467-6}}</ref> * '''Počet hráčů:''' 2 * '''Cíl hry:''' Na stanovený počet pokusů uhodnout všechna písmena hledaného výrazu. == Hrací potřeby == * Papír * Tužka == Pravidla hry == Jeden hráč vymyslí výraz a nakreslí na papír tolik vodorovných čárek, kolik písmen má hledaný výraz. Jestliže je hledaný výraz složen z více slov, nechá mezi čárkami zastupojícími jednotlivá slova větší mezery. Poté napoví hádajícímu hráči z jakého oboru slovo pochází. Hádající hráč řekne písmeno abecedy. Je-li toto v hledaném výrazu zastoupeno (u samohlásek včetně diakritiky - e = e,é,ě), doplní ho zadávající na příslušná místa v hledaném výrazu. V opačném případě doplní jednu část šibenice s oběšencem. Aby hádající vyhrál, musí uhodnout hledaný výraz dříve, než bude dokreslen celý oběšenec. Obtížnost hry je možné nastavit množstvím prvků, které je potřeba nakreslit. Aby měl hádající větší šanci, začneme s první chybou teprve „stavět“ šibenici, chceme-li naopak množství chyb omezit, začneme s již „postavenou“ šibenicí. == Odkazy == * {{Commons|kategorie=Hangman}} * {{Wikipedie|článek=Šibenice (hra)}} === Reference === <references /> === Literatura === * {{Citace monografie | příjmení = Portmannová | jméno = Rosemarie | titul = Hry pro tvořivé myšlení | vydavatel = Portál | rok = 2004 | kapitola = Země, město, řeka | strany = 96 | isbn = 80-7178-876-7 }} {{Navigace|../Slova/|../Výprodej písmen/|LavenderBlush|Violet|title=[[../Slovní hry/]]<br />[[../Hry s tužkou a papírem/]]}} {{DEFAULTSORT:Šibenice}} [[Kategorie:Hry podle jména]] [[Kategorie:Hry pro 2 hráče]] [[Kategorie:Hry s tužkou a papírem]] [[Kategorie:Slovní hry]] f942yiuoj2qf2qx6rni3dnsos6httg0 0 6467 55519 54249 2026-11-02T09:54:34Z Jcb 11776 55519 wikitext text/x-wiki == Seznam použité literatury == * '''Okrasné dřeviny''' autor textu: Čestmír Böhm ; Barev. fot.: Vlastimil Vaněk, Jana Vaňková, Praha : SZN, 1981, * '''Skalničky''', 100 nejkrásnějších, Vlastimil Vaněk ; Barev. fot.: autor, Praha : SZN, 1976, * '''Trvalky''' autor a kresby Vlastimil Vaněk ; fot. V. Vaněk, Jana Vaňková, Praha : SZN, 1982, * '''Stavební doplňky zahrady''' autoři: Pavel Tobiášek, Regina Alexievová, Jan Simonides ; Předml.: Vlastimil Vaněk ; Obr : Vojtěch Veverka ; Fot.: autoři * '''Stavby a architektura v zahradách''' Miloš Dvořák, Praha : SNTL, 1977 * '''Skalka-ozdoba zahrady''' autoři: Kotek, Nejtr, Vaněk ; Černobílé fot.: Vlastimil Vaněk ; Barev. fot.: kol., Praha : SZN, 1971 * '''Okrasné rostliny a životní prostředí''', Čestmír Böhm ;fot. Jan Tykač, Praha : Práce, 1981 * '''Sadovnictví''', Učebnice pro zeměd. techn. a mistrovské školy oboru zahradnického,JANSA, František, HURYCH, Václav a WAGNER, Bohdan. 2., přeprac. vyd. Praha: SZN, 1961. 413, 5 s. Zemědělská výroba. * '''Sadovnictví''', Učební text pro zeměd. techn. školy oboru zahradnického, WAGNER, Bohdan, JANSA, František a PETR, František. 1. vyd. Praha: SZN, 1956. 296, 4 s. Učebnice. * '''Sadovnictví''', učební text pro stř. zeměd. techn. školy oboru zahradnictví, HURYCH, Václav a kol., 1. vyd. Praha: SZN, 1972. 294 s., 4 s. obr. příl. Rostlinná výroba. * '''Sadovníctvo''' RŮŽIČKOVÁ, Jiřina. . 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1981. 284 s. Knižnica poľnohospodára. * '''Krajinářské sadovnictví''', KAVKA, Bohumil a kol. 1. vyd. Praha: SZN, 1970. 580 s. Rostlinná výroba. * '''Zahrada a její uspořádání''', MAREČEK, Jiří a kol. 1. vyd. Praha: SZN, 1975. s. Rostlinná výroba. * '''Lexikon okrasných dřevin''', HIEKE, Karel. . Praha: Helma, 1994. 730 s. * '''Encyklopedie stromů a keřů''', VERMEULEN, Nico. Praha: Rebo, 1998. 287 s. {{ISBN|80-7234-007-7}}. * '''Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů''', HIEKE, Karel. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008. 246 s. {{ISBN|978-80-251-1901-3}}. * '''Encyklopedie listnatých stromů a keřů''', HORÁČEK, Petr. . Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. 747 s. {{ISBN|978-80-251-1708-8}}. * '''Praktická dendrologie''' HIEKE, Karel. . 1. vyd. Praha: SZN, 1978. 2 sv. Rostlinná výroba. (1.) a (2.) * [http://cs.wikisource.org/wiki/Barvy_v_kv%C4%9Btinov%C3%A9_zahrad%C4%9B '''Barvy v květinové zahradě'''], Gertrude Jekyll, 1843 – 1932, www.archive.org, Vydáno:1908, překlad 2012. * '''Okrasná zahrádka,''' Ľubica Klimanová, Karol Weissberger, Bratislava : Príroda, 1972 1.vydání * '''Praktické zahradnictví''', Květinářství - sadovnictví, A. Horynová a kol. SZN, 1969 * [http://books.google.cz/ '''Umění zahradní architektury''' H. Repton, ] * Picturesque Gardens . REV. 6.10.1999, * Landscape-Guide: Unity: . REV. 6.10.1999, * Designing a Garden. * Landscape-Guide: The Picturesque Style REV. 6.10.1999, * BEAULIEU, David. Garden Design With Landscape Plants: . About.com, * DESIGN PRINCIPLES IN GARDEN-MAKING: * Fiskars - good garden design: . * BEAULIEU, David. Backyard Landscape Design. About.com, * BEAULIEU, David. Home Landscape Design . About.com, * Aspects of Design - Garden Space: * PERRY, Leonard. Using Color in the Garden . REV. 18.5.2000, * How to use a Color Wheel: A Color Wheel is a handy tool that can be used to choose gemstone colors * ALMÍRA, Pitronová. Zahrada v barvách, barvy v zahradě - Abeceda Zahrady * Color Theory Basics for Sewing and Quilting: Use the Color Wheel, Value, and Intensity to Work with Fabrics * DISABATO-AUST, Tracy. Hue and You: Learn how to paint your garden in plants - Boulder County Home and Garden Magazine: * Pigments: The Warm Colors: A List of Warm Pigments and Their Hue Positions on the Color Wheel * The RYB Color Wheel and how colors relate to each other * Elements of Garden Design - Working with Color * Combining and Playing with Color in Garden Design * CLUNAS, Craig. Fruitful sites: garden culture in Ming dynasty (Plodné místa: zahradní kultura v době čínské dynastie Ming). [s.l.] : Reaktion Books. Dostupné online. {{ISBN|0948462884}}. S. 240. * KESWICK, Maggie. The Chinese garden: history, art and architecture (Čínská zahrada: historie, umění a architektura). [s.l.] : Harvard University Press. Dostupné online. {{ISBN|0674010868}}. S. 240. * Léon Vandemesch, Lu Dong, Che Bing Chiu, Antoine Gournay, L'art des jardins dans les pays sinisés. * Ji Cheng, Yuanye le traité du jardin (1634). * R. A. Stein, Le monde en petit (Jardins en miniature et habitations dans la pensée religieuse d'Extrême- Orient). * Chambers's Edinburgh Journal, No. 448 Volume 18, New Series, July 31, 1852 * [http://www2.ville.montreal.qc.ca/jardin/en/chine/chine.htm ville.montreal.qc.ca] * [http://depts.washington.edu/chinaciv/home/3garintr.htm Gardens, depts.washington.edu] * '''ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÁ TVORBA''' Jan Čermák, 2008 * KIRK, Johnson. '''Gardens of the Late Renaissance''' * '''An Encyclopedia of gardening'''. LOUDON, John Claudius. printed for Longman, Rees, Orne, Brown, Green and Longman, 1835. * Dumbarton Oaks Colloquium on the History of Landscape Architecture, X; edited by Elisabeth Blair MacDougall. '''Ancient Roman villa gardens'''. Washington, DC : Dumbarton Oaks Research Library and Collection, 1987. {{ISBN|0-88402-162-9}}. * Filippo Coarelli, '''Guida archeologica di Roma''', Arnoldo Mondadori Editore, Verona 1984. * Patrick Bowe, '''Gardens of the Roman World'''. Los Angeles : J. Paul Getty Museum, 2004. {{ISBN|0-89236-740-7}}. * Čestmír Holuša in Vít Kouřil: '''Ještě pár let....''' Sedmá generace. 2006, č. 3. * Natural England - '''Gardening with Wildlife in Mind'''. Ideal Integration Ltd (www.idealintegration.com) * Vincent ALBOUY et Gilbert HODEBERT, '''Le Jardin des insectes'''. Les connaître, favoriser leur présence, Delachaux et Niestlé, Paris, 2002. * Vincent ALBOUY et Guillaume LEMOINE, '''Le Jardin naturel'''. 148 espèces de fleurs sauvages à introduire au jardin, Delachaux et Niestlé, Paris, 2005. * Vincent ALBOUY, Jardinez avec la nature. Les bases du jardinage écologique, Edisud, 2007. * Chris BAINES, Créez votre jardin sauvage, Terre Vivante, Paris, 1989. * François COUPLAN et Françoise MARMY, '''Jardiner nature'''. Le guide du jardinage bio, Bordas-Larousse, 1999 (nouvelle édition de Le Jardin au naturel. Le guide pour faire vivre votre jardin, paru chez Bordas en 1995). * Nicole LAUROY, '''Jardins sauvages''', Nathan, Paris, 1992. * Nicolas MACAIRE, '''Accueillir la nature au jardin''', Ouest-France, 2005. * Jean-François NOBLET, '''La Nature sous son toit'''. Hommes et bêtes : comment cohabiter?, Delachaux et Niestlé, Paris, 2005 (nouvelle édition de La maison nichoir, paru chez Terre Vivante en 1994). * Violet STEVENSON, '''Créer un jardin sauvage''', Nathan, Paris, 1995. * Hartmut WILKE, '''Une mare naturelle dans votre jardin''', Terre Vivante, Paris, 1989. * Association Ponema, '''Attirez les papillons dans votre jardi'''n, Eveil Editeur, Saint-Yrieix (France), 1995. * '''Refuges naturels''' (1991) et Accueillir la nature au jardin (1998), brochures de l'association belge RNOB (aujourd'hui Natagora). * '''Jardin sauvage''' (2000), dossier technique de la Gazette des Terriers réalisé par la Fédération des clubs CPN (Connaître et Protéger la Nature, France) et commandé par les magasins Nature et Découvertes. Également disponible sous forme de livre CPN. * '''Jardins nature admise'''. Guide pratique et technique, Ville de Namur, Belgique, 2006 (téléchargeable). * '''Votre jardin au naturel''', Ministère de la Région wallonne (téléchargeable sous Info-citoyens > Brochures et publications DGRNE). * '''Créer une mare naturelle dans son jardin''', Ministère de la Région wallonne (téléchargeable sous Info-citoyens > Brochures et publications DGRNE). * '''Planter une haie''', Province du Brabant wallon & Natagora (téléchargeable). * '''Le Guide du jardin au naturel''', Chantier Nature, Lille, 2001 (téléchargeable). * '''Fiches techniques''' Natagora (téléchargeables). * HŘIBOVÁ, Martina. '''Středověká zahrada''' * '''Liber ruralium commodorum''' * Exhibition catalogue, Marilyn Stokstad and Jerry Stannard, '''Gardens of the Middle Ages''', Dumbarton Oaks and Spencer Museum of Art, University of Kansas (University of Kansas) 1983. * Clifford, '''A History of Garden design''', (New York:Praeger) 1963:17. * Stanley Stewart, '''The Enclosed Garden: The Tradition and Image in Seventeenth-Century Poetry''' (Madison: University of Wisconsin Press) 1966, discussed late sixteenth and seventeenth-century poetry in English; its four first chapters trace the theme in European literatures and the visual arts. * Brian E. Daley, '''"The 'Closed Garden"'and the 'Sealed Fountain'''': Song of Songs 4:12 in the Late Medieval Iconography of Mary", Elizabeth B. Macdougall, editor, Medieval Gardens, Dumbarton Oaks Colloquium 9) 1986, traced the sudden development about 1400 of painted images of the Virgin Mary in a hortus conclusus. * Rob Aben and Saskia de Wit, '''The Enclosed Garden''': History and Development of the Hortus Conclusus and its Re-Introduction into the Present-Day Urban Landscape (Rotterdam) 1999. A typological catalogue of design features and a design manual. * STANDING, Giles. '''St Mary de Haura - Medieval Gardens''' * Hindsley, Leonard Patrick. The Mystics of Engelthal: Writings from a Medieval Monastery. New York: St. Martin’s Press, 1998. * DAVIDOVÁ, Kateřina. '''Františkánská zahrada''', Praha - Ostatní, zahrada * MAYELL, Hillary. '''Medieval Garden Intrigues British Archaeologists''' * Stockstad, Marilyn and Jerry Stannard. '''Gardens of the Middle Ages'''. Kansas: University of Kansas, 1983. * Turner, Tom. '''Garden History, Philosophy and Design''', 2000 BC–2000 AD. New York: Spon Press, 2005. * Hindsley, Leonard Patrick. '''The Mystics of Engelthal: Writings from a Medieval Monastery'''. New York: St. Martin’s Press, 1998. * Lawrence, C.H. '''Medieval Monasticism''' : Forms of Religious Life in Western Europe in the Middle Ages. New York: Longman, 2001. * Littlewood, Anthony, Henry Maguire, and Joachim Wolschke-Bulmahn. '''Byzantine Garden Culture''' Washington, DC: Dumbarton Oaks, 2002. * Rogers, Elizabeth Barlow, '''Landscape Design: A Cultural and Architectural History''' New York: Harry N. Abrams, Inc. 2001. ''Zpět na obsah [[Průvodce úpravou vaší zahrady]]'' [[Kategorie:Průvodce úpravou vaší zahrady|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]] 0wln2jm1j5ylda79r80bn0myk7m8mho 0 6889 55504 54909 2026-11-02T09:38:21Z Jcb 11776 55504 wikitext text/x-wiki Dne 26. května 1946 proběhly v zemi volby do [[w:Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Ústavodárného Národního shromáždění]] – Československé parlamentní volby 1946. V Čechách a na Moravě získala jasnou převahu [[w:Komunistická strana Československa|Komunistická strana]], na Slovensku obsadila druhé místo. Komunistická strana se tak stala v celostátním měřítku nejsilnější stranou.<ref>[http://www.fronta.cz/dotaz/volby-1946-vitezstvi-ksc-a-odsun-nemcu Volby 1946 - vítězství KSČ a odsun Němců]</ref><ref>kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. {{ISBN|80-7239-178-X}}. S. 468. (česky)</ref> Výsledky těchto voleb v podstatě předznamenaly další politický vývoj v obci, který vyvrcholil celostátním komunistickým pučem v únoru 1948 a po přijetí nové ústavy 9. května 1948 nastala praktická likvidace demokratického systému.<ref name="demokracie"> {{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-ceskoslovensku | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Kolektivizace venkova v Československu | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }} </ref><ref>Růžička, Miloslav: Vyhnanci : akce "Kulak" : zločin proti lidskosti!, 2008-2011</ref> == StB hlavní nástroj politické moci == Již v roce 1945 bylo v Jihlavě založeno Obvodní oddělení [[w:Státní bezpečnost|Stb i ZOB/II]],<ref group="pozn.">Citace - Zemský odbor bezpečnosti, ZOB byl nově zřízená bezpečnostní složka založená výnosem předsedy ZNV 20. října 1945 jako řídící orgán pro vnitřní národní bezpečnost. ZOB se skládaly ze čtyř sekcí - ZOB I. vnitro, ZOB II. zpravodajská služba, ZOB III. právní a správní úsek, ZOB IV. dopravní sekce. ZOB/II - Tento zpravodajský sektor zemských odborů bezpečnosti neměl výkonnou pravomoc. Informace, které získal zpravodajskou cestou, předával do rukou Stb a v případě informací zajímavých pro politický boj i Ústřednímu výboru KSČ. Po celou dobu své krátké existence tato skupina překračovala své zákonem stanovené pravomoci, například vyšetřovala bývalé příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu, byť k této činnosti neměla pravomoc. Po výkonné stránce spolupracovala s OStb, které žádala o zatčení konkrétních osob, zahájení vyšetřování, nebo na jejich půdě prováděla výslechy za přítomnosti zpravodajského orgánu Stb. 15.dubna 1947 došlo k reorganizaci politického zpravodajství, v rámci které došlo i k přebudování struktury ZOB/II, byla zrušena stávající oddělení zpravodajských centrál a namísto nich vznikl operativní sektor MV. 11.července 1947 byl přijat zákon 149/47 Sb., v rámci kterého byl vytvořen jednotný Sbor národní bezpečnosti. Národně socialistické strany ale během připomínkování zákona prosadily omezení existence ZOB do 31.12.1947. Tyto a další snahy o omezení vlivu KSČ v ZOBu vedly k přijetí návrhu Štěpána Plačka o začlenění nižších složek ZOB/II do tzv. Referátů „Z“ působících u přednostů OStb. Díky tomuto sloučení se KSČ povedlo to, o co usilovala po celou dobu, ovládnutí Stb a dosazení svých dělnických kádrů do řad Stb, kteří neměli možnost proniknout do Státní tajné bezpečnosti běžnou cestou, ať už kvůli svým zkušenostem, nebo vzdělání. Hlavním velitelstvím ZOB/II byl odbor Z MV, později VII. odbor MV, kterému podléhaly ZNV v Praze, Brně a v Ostravě. Ta byla přímými nadřízenými ZOB/II. Centrály ZOB/II byly v českých zemích zřízeny pouze tři, jim podléhaly OZO, popřípadě v některých okresech byly zřízeny ještě OZPO. Tyto úřadovny byly slabě personálně obsazeny, některé dokonce neměly zřízeny ani vlastní pracoviště a pracovníci byli nuceni svoji práci vykonávat u sebe v bytech nad rámec svého civilního povolání, většinou byla OZO obsazena třemi až čtyřmi pracovníky, OZPO dokonce pouze jedním. Rodinný stav, stranická příslušnost a jména se u ZOB/II přísně střežila kvůli konspiračním metodám, které praktikovala. Tato situace se řešila u ZOB/II Brno tak, že byla utvořena zvláštní samostatná organizace KSČ napojená přímo na Krajský výbor KSČ v Brně a příslušníci ZOB/II vůbec nebyli vedeni v oblastních organizacích. Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960</ref> obě složky spadaly pod brněnská velitelství. OStb Jihlava<ref group="pozn.">Citace - Již v roce 1945 bylo v Jihlavě založeno Obvodní oddělení Stb i ZOB/II, obě složky spadaly pod brněnská velitelství. Prvním velitelem OStb Jihlava se stal vrchní kriminální komisař Josef Košacký (*1906), prvním velitelem OZO Jihlava se stal Milan Moučka. �Později byl nahrazen Vratislavem Jelínkem, který se stal po sloučení StB a ZOB/II velitelem referátu „Z“ a zároveň zástupcem velitele Stb Josefa Košackého. Začátkem roku 1948 byl vydán Jindřichem Veselým, velitelem III/A MV, příkaz k šetření o personálním obsazení a politické příslušnosti velitelů Stb, který měl být splněn do 15. února. OStb Jihlava úzce spolupracovala a napomáhala krajskému politickému tajemníku Pavelkovi zvládnout porevoluční politickou situaci v kraji. V dubnu 1948 byl Vratislav Jelínek oficiálně pověřen velením OStb Jihlava, po svém jmenování přistoupil k politickým čistkám v rámci Stb, propuštěním politicky nespolehlivých a náborem nových dělnických kádrů. 25. března zákonem 33/1948 Sb. byla obnovena činnost tzv. Lidových soudů, v březnu 1948 byla obnovena činnost osvětových komisí, které byly zrušeny na nátlak národních socialistů na podzim 1947. Komunistická strana zahájila prověrku všech svých členů, na základě, které přišli někteří pracovníci Státní bezpečnosti o své členství v KSČ, ale je nutné poznamenat, že i po ztrátě svého členství nebyli propuštěni z řad Stb. V roce 1948 mělo OStb Jihlava 59 zaměstnanců včetně dvou kancelářských sil, jednoho přednosty, šesti exponovaných orgánů a dvou pracovníků v podatelně. OStb Jihlava spravovalo 5 politických okresů a mělo jednu pobočku v Dačicích. Na jihlavském oddělení pracoval velice mladý kolektiv včetně nejvyššího vedení OStb Jihlava. Sám oblastní velitel měl pouze 27 let a dva roky, osm měsíců praxe v oboru.Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960</ref> úzce spolupracovala s [[w:krajský tajemník|krajským tajemníkem]] Pavelkou na porevoluční politické situaci v kraji. V roce 1948 přistoupil Vratislav Jelínek k politickým čistkám v rámci Stb a propustil politicky nespolehlivé a nabral nové dělnické kádry. Zrušením zemského zřízení zákonem č. 280/1948 Sb. z roku 1948 vznikl na území Československa k 1. lednu 1949 nový státněsprávní útvar – Jihlavský kraj. Centrem kraje se stala Jihlava. Jihlavský kraj byl členěn do 13 okresů: jihlavského, třebíčského, žďárského, dačického, havlíčkobrodského, humpoleckého, kamenického, ledečského, moravskobudějovického, pacovského, pelhřimovského, třešťského a velkomeziříčského. Jihlavsko se řadilo k zemědělskému kraji s vysokým náboženským cítěním obyvatel. Zároveň s ustanovením Jihlavského kraje vznikla i Krajská úřadovna Stb Jihlava pod krycím názvem 520-A, její základy tvořilo Obvodní oddělení Stb Jihlava.<ref name=Ondra>Hubert Ondra: Historický ústav, Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948–1960, Brno 2011</ref><ref group="pozn."> Po celou dobu se Stb potýkala i na velitelských postech s velmi nízkým vzděláním a teprve v roce 1957 dosáhli všichni příslušníci na vzdělání v úrovni bývalé osmiletky, což ale neodstranilo problémy, které byly s nízkým vzděláním spojeny.</ref> {| class="wikitable" |+ Velení Státní bezpečnosti (StB)<ref name=Ondra /> |- ! Jméno ! Funkce |- | Josef Košacký || 1945 prvním velitelem OStb Jihlava, vrchní kriminální komisař |- | Milan Moučka || prvním velitelem OZO Jihlava |- | Vratislav Jelínek || 1949 velení OStb Jihlava, 1949 krajský velitel KV-Stb Jihlava |- | [[w:Jiří Syrovátka (krajský velitel KV-Stb Jihlava)|Jiří Syrovátka]] || 1952 krajský velitel KV-Stb Jihlava |- | Jiří Syrovátka || 1954 krajský velitel KV-Stb a VB Jihlava |- | František Pohanka || 1957 krajský velitel KS-MV Jihlava |- | Josef Dvořáček || 1960 prvním náčelníkem vzniklého OO-MV Jihlava |- | Bohumil Pekárek || 1952 prvním velitelem OStb Moravské Budějovice |} === Předzvěst únorového puče KSČ === Po odsunu německého obyvatelstva fungovalo v obci Zemědělské strojní družstvo. Do národní správy tak přešla v obci zanechaná zemědělská technika: traktor [[w:Bulldog (traktor)|Lanz Bulldog 25]], traktorový pluh dvouradličný s náhradní čtyřradličnou vložkou, jedna výfuková [[w:Sklízecí řezačka|řezačku]], dva samovazy (pětistopý a šestistopý). Protože v obci bylo málo [[w:pracovní síla|pracovních sil]] a techniky, rozhodli se někteří novoosídlenci z řad větších zemědělců založit strojní družstvo. Každý musel složit určitý podíl na nákup nových strojů. Pozemky byly obdělávány členům bez poplatku a nečlenům za určitý poplatek.<ref name="Represe venkovských boháčů">Kalábová Markéta Bc: Represe venkovských boháčů v 1. pol. 50. let 20. stol. na příkladu obce Mladoňovice, 2008</ref><ref name="Pokorný">Pokorný Radek: Kolektivizace zemědělství na Moravskobudějovicku, bakalářská práce, 2013</ref> 25. 4. – 25. 9. 1947 probíhá v obci scelování půdy.<ref name="kronika">Kronika obce Korolupy, okresní archív Znojmo</ref> Od společné rostlinné výroby na scelených lánech byl už jen krůček ke kýženému dovršení socialistického typu hospodaření. Při scelování polí zmizela přírodní vegetace podél polních cest, byly vykáceny desítky kilometrů stromořadí a malých hájků.<ref group="pozn.">Větrná i vodní eroze se všemi dalšími důsledky: poklesem [[w:Bonitovaná půdně ekologická jednotka|bonity půdy]], snižováním výnosů, znečištěním vodních zdrojů zejména [[w:Umělá hnojiva|dusíkatými umělými hnojivy]], zanášením toků a nádrží.</ref> Likvidace [[w:Mez (zemědělství)|mezí]], cest i drobných sakrálních památek je spojena následně s tlakem na přejmenování pomístních názvů v krajině. Na přejmenování pomístních názvů generacemi utvářených německým obyvatelstvem se podílelo vedení MNV Korolupy. To vše se výrazně promítlo nejen do podoby krajiny, ale též do charakteru venkovského společenství. Spolu se zásahem do krajiny došlo i k zásahu do paměti a tradic obyvatel Korolup.<ref name="Zřídkaveselý">ZŘÍDKAVESELÝ, František: Období po druhé světové válce do roku 1960</ref><ref name="Moravskobudějovicko Jemnicko">NEKUDA, Vladimír (red.): Moravskobudějovicko Jemnicko, s. 341–347.</ref><ref name="Stehlík">STEHLÍK, Michal: Vývoj v období let 1914–1960</ref><ref name="Dačicko Slavonicko Telčsko"> Nekuda, Vladimír: Dačicko Slavonicko Telčsko, s. 299–304.</ref> === Konfiskace mechanizačních prostředků === [[Soubor:Museumsdorf-Niedersulz 8349.jpg|vlevo|náhled|Sbírka povozů a mechanizace v muzeu kulturního dědictví německých Jihomoravanů v obci Niedersulz v Dolním Rakousku]] Již v listopadovém plénu ÚV KSČ 1948 bylo rozhodnuto, že [[w:zemědělská mechanizace|mechanizační prostředky]] smějí nadále získávat pouze strojní traktorové stanice, menší stroje místní strojní družstva a jen omezeně soukromí zemědělci. Proto byla navržena očista těchto družstev propojená současně s propagací JZD. Celá akce výkupu probíhala na moravskobudějovickém okrese pod stálým dohledem OV KSČ. Na konci roku 1949 se přistoupilo k výkupu strojů u velkých zemědělců a podle dochovaných výměrů se pokračovalo pak počátkem roku 1950. K 27. březnu 1950 bylo vykoupeno již 593 strojů. Ty se pak přidělovaly jednotlivým JZD a [[w:Strojní a traktorová stanice|STS]] v Moravských Budějovicích. Přidělování potřebných mechanizačních prostředků mělo na starosti zemědělské oddělení ONV. Podle seznamů strojů přidělených jednotlivým JZD v okrese z léta 1951 se jejich hodnota pohybovala kolem 4 150 133 Kč. V obci Korolupy bylo vykoupeno 12 strojů u 6 zemědělců a Zemědělského strojního družstva (ZSD) v ceně 99 307 Kč. Mechanizační prostředky však nebyly zemědělcům nikdy zaplaceny a skutečná cena byla mnohem vyšší.<ref name="Represe venkovských boháčů" /><ref name="Pokorný" /> Komunisté se na převzetí moci velmi dlouho připravovali. Po celé republice vznikaly Akční výbory Národní fronty, řízené přímo ministrem vnitra [[w:Václav Nosek|Václavem Noskem]], které připravovaly (svojí agitací po obcích) komunistům podmínky pro převzetí moci.<ref name="Zřídkaveselý" /><ref name="Moravskobudějovicko Jemnicko" /><ref name="Stehlík" /> 22. února 1948 se konal v režii komunistů sjezd závodních rad a závodních odborových organizací. Jednotky [[w:Sbor národní bezpečnosti|SNB]] obsadily všechny důležité objekty v Praze (rozhlas, tiskárny, nakladatelství, vydavatelství, redakce a sekretariáty konkurenčních politických stran). Byla ustavena ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. To byl počátek pronásledování a zatýkání politických odpůrců. Od pondělí 23. února 1948 bylo možno vycestovat do zahraničí pouze na cestovní pas s [[w:výjezdní doložka|výjezdní doložkou]] ministerstva vnitra, která se udělovala jen v naléhavých a odůvodněných případech.<ref group="pozn.">Počátkem února 1948 rozhodl Ústřední výbor KSČ, aby v závodech byly zřizovány strážní oddíly složené výhradně z členů KSČ a jejich sympatizantů. Tyto ozbrojené skupinky se pak staly zárodkem Lidových milicí. Vyzbrojení Lidových milicí zajistil komunistický ministr vnitra Václav Nosek, když 23. února 1948 jim bylo na jeho pokyn dovezeno 10000 pušek a 2000 samopalů. Existence Lidových milicí se neopírala o žádné ustanovení v zákonech, vycházela pouze s usnesení vydaných ÚV KSČ.</ref><ref name="IV. okresní">Komunistická strana Československa. Okresní výbor (Moravské Budějovice, Česko) Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích / Komunistická strana Československa. Okresní výbor. Moravské Budějovice Mor. Budějovice : nákl. vl., 1949</ref> {| class="wikitable" |+ Hlavní političtí aktéři v 50. letech v kraji Jihlava – okrese Moravské Budějovice<ref name="IV. okresní" /> |- ! Funkce ! Jméno |- | vedoucí tajemník KV KSČ Jihlava || Leopold Pavelka, Miroslav Holzbauer |- | předseda OV KSČ Moravské Budějovice || František Apidauer |- | vedoucí tajemník OV KSČ Moravské Budějovice || Vala |- | předseda KNV Jihlava || František Hons |- | předseda ONV Moravské Budějovice || Jaroslav Svoboda, Antonín Svoboda |- | náměstek předsedy ONV Moravské Budějovice || Ladislav Lang |- | OV NF Moravské Budějovice || Hotový |- | OAV NF Moravské Budějovice || 1948 Josef Popelínský |- | STS Moravské Budějovice || Pokorný, Vedra, Vala |} Josef Popelínský (10. 2. 1905 – 25. 10. 1990) Od roku 1945 okresní osvětový inspektor, v roce 1948 předseda Okresního akčního výboru Národní fronty v okrese [[w:Moravské Budějovice]].<ref group="pozn.">Josef Popelínský (10. 2. 1905 - 25. 10. 1990) – na začátku druhé světové války (1. 9. 1939) byl zatčen jako aktivní člen Tělovýchovné jednoty [[w:Sokol(spolek)|Sokol]] v Nové Říši a do dubna 1943 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po válce vstoupil do KSČ. Od roku 1945 zastával pozici okresního osvětového inspektora (spadal pod resort Ministerstva školství a osvěty, v jehož čele stál ministr profesor Zdeněk Nejedlý), v roce 1948 se stal předsedou Okresního akčního výboru Národní fronty. V souvislosti s přeměnou gymnázia na jedenáctiletou střední školu byl v roce 1953 jmenován zástupcem ředitele jedenáctiletky (ředitelem byl František Svoboda). Od září 1954 až do odchodu do starobního důchodu byl ředitelem základní školy v Dobrovského ulici.</ref> V roce 1948 stát rozdělil nemovitosti Uherčického velkostatku na velkostatek a zámek. Velkostatek (cca 360 ha, hospodářská stavení, lihovar, cihelna a vápenka) přiděluje ministerstvo zemědělství do správy Státních lesů. Zámecký komplex (zámek, zahradní dům se skleníkem, zahrady, lesopark) patří nadále státu. Nejprve je pod správou Státního statku Jaroměřice nad Rokytnou a později pod Státním statkem Lesná. Až do roku 1951 je zde umístěn [[w:Tábor nucené práce Uherčice|tábor nucených prací pro ženy]]. Podstatnou část zámku držela až do roku 1959 Pohraniční stráž Znojmo, později do roku 1964 měla v nájmu asi 17 místností. Posledními správci za totalitního režimu byly [[w:Národní památkový ústav|Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně]] a Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Zámek (i jeho okolí) byl zdevastován a Rudou armádou, Pohraniční stráží a novoosídlenci z obce vykraden.<ref group="pozn."> Po roce 1989 se některé ještě zachovalé kusy do zámku vrátily, např. zrcadlo stávající v budově MNV Uherčice.</ref><ref>Krejčová Monika: Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Katedra historie, Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945–1979, diplomová práce, 2013</ref> === Založení družstva === Ustavující schůze přípravného výboru JZD se konala v Korolupech 1. 11. 1949 a 3. 5. 1950 proběhla volba představenstva JZD. Do družstva vstoupilo 38 členů. Přípravný výbor byl zvolen v tomto obsazení. Jednalo se o členy KSČ. Také předseda JZD musel být členem komunistické strany. * Předseda: Tomáš Smilek (národní správa čp. 5 – 12,20 ha) * Jednatel: Jaroslav Štěpnička (národní správa čp. 31 – 12,36 ha) * Provozní hospodář: František Denner (národní správa čp. 38 – 12,21 ha) {| class="wikitable" |+ Představenstvo JZD Korolupy zvolené 3. 5. 1950 |- ! Funkce ! Jméno |- | předseda || Tomáš Smilek |- | místopředseda || Josef Berka |- | pokladník a jednatel || ředitel školy Vlad. Chaloupka |- | členové předsednictva || František Denner, Josef Přívětivý, Štěpánka Melzerová |- | předseda dozorčí rady || František Honzák |} {| class="wikitable" |+ Představenstvo JZD Korolupy zvolené na nové schůzi 30. 9. 1950 |- | předseda || Jan Mátl<ref>Periodikum: Rudé právo. Stránka: 2. Číslo: 65. Ročník: 38 (1958)"...předseda JZD Korolupy..., přestal mu stačit plat předsedy..." </ref> |- | místopředseda || Josef Berka |- | členové výboru || Václav Černý, Jiří Pikal, Bohumil Karásek, Vl. Chaloupka, Jaroslav Štěpnička, František Denner, Jan Číhal, Ladislav Zamazal |- | dozorčí rada || předseda Tomáš Smilek, místopředseda A. Simandl |- | členové dozorčí rady || František Honzák, Matěj Beneš, Štěpánka Melzerová, Josef Kašpárek |} K upevnění JZD a omezení vlivu vesnických boháčů vznikla na základě vládního nařízení z 11. prosince 1951 funkce místního tajemníka. Mělo jít o člověka zvenčí, který by se neostýchal tvrdších postupů a napomáhal socializaci vesnice. Jeho úkolem bylo tvrdě postupovat proti kulakům a dohlížet na plnění úkolů v zemědělské výrobě. Po 24. 8. 1950 započalo JZD s hospodářskou úpravou na JZD II. typu. Do JZD vstoupili pod nátlakem všichni obyvatelé Korolup a na jaře 1951 po finančním vyúčtování dvě třetiny opět vystoupili. V létě 1951 došlo ke společnému ustájení dobytka a tím k ukončení etapy přechodu na JZD III. typu. Na obecních pozemcích (Grosse Point) se brigádně budovaly postupně 2 kravíny, vepřín a drůbežárna. Pro hovězí dobytek, koně a ovce byly adaptovány přímo usedlosti v obci.<ref name="kronika" /> Malé vodní mlýny byly postupně likvidovány. Přeložením toku Blatnice a zaslepením náhonů bylo dílo dokonáno. V údolí na jihu obce za nově postavenými kravíny vznikl zatopením obecní rybník jako vodní nádrž pro potřeby JZD.<ref>Katastrální mapy obce Korolupy a Uherčice</ref><ref name="Pelech">PELECH, J. (1984): Čtvrt století budování socialistické zemědělské velkovýroby na Vranovsku: 1960–1985. Státní statek, Lesná</ref><ref>Jak žijí a pracují družstevníci okresu Moravské Budějovice : materiál z jednotných zeměd. družstev, Jihlava : Zeměd. správa rady KNV, 1955</ref> === Perzekuce sedláků === Během padesátých let je systematicky komunistickou stranou likvidován a perzekuován sedlácký stav a [[w:Pronásledování katolické církve v Československu|církev]]. Podle „směrnice tří ministrů“, kterou schválil Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) měla Státní bezpečnost (StB) a prokurátoři využívat v kulackých kauzách více trestu zákazu pobytu, jež se měl týkat nejen odsouzeného, ale také jeho rodiny. Zákaz pobytu mohly vydávat soudy i národní výbory. Celý proces nesl název [[w:Kolektivizace v Československu|„Akce kulak“]] a proběhl i v obci Korolupy. Odsouzen byl farář a sedlák z bývalého poplužního dvora, který v pozemkové reformě za První republiky odkoupil statek od hraběte Collalto jako zbytkový. Děti perzekuovaných občanů byly vylučovány ze středních a vysokých škol.<ref name="represe">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Dokumenty - represe | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref> Vládní nařízení dále zvyšovalo sedlákům povinnost dodávek o 10 % oproti ostatním zemědělcům. Místní národní výbor sestavil seznam [[w:Kulak|„vesnických boháčů“]]. Později získal ONV v Moravských Budějovicích pravomoc „vesnickým boháčům“ daně až o 30 % navýšit.<ref group="pozn."> § 159 (1) Nejvyšší přípustná výměra půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů. http://www.psp.cz/docs/texts/ constitution_1948.html., Zemědělec s výměrou nad 20 ha zaplatil oproti drobnějšímu hospodářství o 213% více. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 158.</ref><ref group="pozn.">Znění § 36: Sabotáž, (1) Kdo neplní nebo poruší povinnost vyplývající z jeho veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání nebo plnění takové povinnosti obchází v úmyslu mařiti nebo ztížiti provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let.(2) Těžkým žalářem od pěti do deseti let bude viník potrestán; a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky, b) dopustí-li se takového činu jako člen spolčení k hospodářské sabotáži, c) bylo-li zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v podstatném úseku, nebo je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. Schváleno (Vydáno): 06.10.1948 Účinnost od: 24.10.1948., http://spcp.prf.cuni.cz/lex/231-48.doc</ref><ref>Stehlík, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948-1960. In Dačický vlastivědný sborník IV. Dačice 2007, s. 211.</ref><ref group="pozn.">zákon č. 125/1927 a dekret ze dne 1.října 1945 č. 88/1945 Sb. Jech, Karel: Soumrak, s. 73., Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. § 3 Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html</ref> === Babice nástroj strachu a propagandy === Do roku 1959 spadala obec Korolupy pod politický okres Moravské Budějovice a vývoj kolektivizace v obci byl taktéž ovlivněn vykonstruovaným případem v obci Babice. Ve dnech 12.–14. července 1951 proběhl v jihlavském dělnickém domě proces s občany Babic a okolí, kteří byli komunistickým státním soudem obviněni, že se podíleli na zastřelení tří funkcionářů KSČ dne 2. července 1951 v Babicích. Bylo vyneseno celkem 7 rozsudků smrti. V následných procesech bylo vyneseno dalších 5 rozsudků smrti a celkem bylo odsouzeno asi 200 lidí z okresů Moravské Budějovice a Znojmo. Průběh procesu byl vysílán rozhlasem a byl doprovázen podobně jako soud s Miladou Horákovou peticemi ze závodů a institucí, žádající nejpřísnější potrestání pro babické vrahy. Měli být zastrašeni soukromí zemědělci, kteří zatvrzele odmítali vstoupit do Jednotných zemědělských družstev a lidé, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.<ref>Janoušek, Pavel: Případ Babice. In: Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti III, Jihlava 2001</ref><ref>Dálnopis Slánského krajským výborům do rukou vedoucích tajemníků ze dne 5. července 1951. Jech, s. 187.</ref> Ukázkou cílené propagandy byl státní pohřeb se třemi zavražděnými funkcionáři (T. Kuchtík, J. Roupec, B. Netolička), který se konal dne 6. července 1951 na Stalinském náměstí v Moravských Budějovicích. Na náměstí se shromáždilo velké množství lidí společně se složkami SNB, Lidových milicí a vojska, dále Sboru dobrovolných hasičů, sokolové, zástupci škol a obcí z celého kraje. Pohřbu se zúčastnili i státní představitelé Václav Kopecký (ministr informací a osvěty), Gríša Spurný (náměstek ministra vnitra), Miroslav Holzbauer (vedoucí tajemník KV KSČ), František Hons (předseda KNV) a Jaroslav Svoboda (předseda ONV v Moravských Budějovicích). Pohřbu se účastnili i hlavní straničtí aktéři z obce Korolupy.<ref>NAVARA, Luděk – KASÁČEK, Miroslav: Mlynáři od Babic – nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Brno, Host, 2008, {{ISBN|978-80-7294-281-7}}</ref><ref>Kaplan, Karel - Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno, 2001</ref> === Hromadné vystupování z družstva === V roce 1953 po smrti Stalina a Gottwalda a po květnové amnestii dochází vlivem politického uvolnění k hromadnému vystupování z násilně založeného a špatně hospodařícího družstva (1953, 1954 předseda JZD: František Čeloud národní správa čp. 3 – 4,39 ha).<ref name="kulak">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Diskriminace "vesnických boháčů" | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }} </ref> JZD se rozpadala po celé republice a v pohraničí nedosahovala produkce výroby zdaleka hodnoty ve vnitrozemí. Ne každý člen, který družstvo, opustil se vracel k soukromému hospodaření, někteří v obci přecházeli do průmyslu, kde měli mnohem vyšší příjem. Členové JZD v obci trpěli nízkou životní úrovní. I když vystupování z družstev se v pohraničí stalo masovým jevem, většina družstevníků v Korolupech v JZD nakonec zůstala. Ani ne tak z přesvědčení, ale prostě proto, že samostatně hospodařit by nedokázali anebo na jakoukoli změnu už rezignovali. Šlo především o osídlence, kteří v družstvu viděli jedinou záchranu před úpadkem. V družstvu setrvávali i někteří zkušení hospodáři. Sice s kolektivizací nesouhlasili, ale uvědomovali, že jako soukromí rolníci by se stejně časem pod nátlakem režimu (vysoké povinné dodávky a daně, případně přidělení rezervní půdy) o pár let později museli nuceně vrátit.<ref name="Represe venkovských boháčů" /> == Odpor slábne == [[Soubor:Uherčice u Znojma, zámek (38).JPG|náhled|Rota v obci Uherčice byla součástí 4. bPS Znojmo (útvar 5688). Sídlila (od roku 1952) v zámku Uherčice, a to až do roku 1964, kdy se vojáci přestěhovali do nově blíže postavené roty Vratěnín k SH. Zámek postupně chátral a v 80. letech se ocitl až na pokraji zániku.]] [[Soubor:Hraniční pásmo.JPG|náhled|Cedule s oznámením hraničního pásma se nacházely po celém okolí obce]] Odpor osídlenců proti vstupu do JZD byl v pohraničí výrazně slabší. Vstupem do JZD se zde totiž naskytla příležitost zbavit se finančních závazků za přidělenou půdu. V roce 1956 se konstatuje ve vládním usnesení: „Zastavuje se placení splátek za majetek vnesený do společného hospodaření a za půdu u těch členů JZD IV. typu a členů JZD III. typu, kde peněžní důchod družstva je rozdělován výhradně podle pracovních jednotek.“ Půdu v takovém případě předávali v obci Korolupy noví osídlenci do bezplatného trvalého užívání JZD. KSČ bránila pokusům o vystoupení z družstva obnovením platební povinnosti. Od osídlenců, i nadále odmítajících vstoupit do JZD, měly být pohledávky splaceny nejpozději do 10 let.<ref group="pozn." name="NA Praha">Již koncem roku 1949 se doporučovalo v obsáhlém elaborátu ministru zemědělství zbavit osídlence povinnosti platit za přidělenou půdu za předpokladu, že ji převedou do JZD. Viz NA Praha, f. MZ-S, 1945–1960, k. 371, str. 191. Problémy zemědělství v pohraničí, s. 3–6. Tamtéž, f. MZ-kolegium, 1949–1962, k. 36, str. 302. Schůze kolegia str. 287 z roku 1952. Návrh směrnic o poskytování výhod pro JZD v pohraničí z 30. října 1952.</ref> === Žalostné Sudety, dosídlování a neustálé dotování === Situační zprávy Pohraniční stráže pro potřeby úřadu vlády v roce 1953 podávají žalostný obraz zanedbaného venkova. Československo podle politiky a ekonomiky Sovětského svazu investovalo do militarizace, těžkého průmyslu a nestíhalo finančně pokrýt požadavky pohraničního venkova. Sociální situace v obci se ještě více zhoršila po červnové měnové reformě. X. sjezd KSČ v polovině roku 1954 ve snaze čelit rostoucímu počtu odhlášek z JZD vyzýval k zesílení trestání „neplničů“ a „kulaků-sabotérů“. Komunistický režim opět zesílil štvavou propagandu. Nicméně pohraničí, které v této době připomínalo zemi zapomenutou Bohem, donutilo vládu připravit pro dosídlení řadu dotací a úlev. Každý dosídlenec měl právo na přidělení domku či usedlosti za velmi nízkou přídělovou cenu a maximálně třinácti hektarů půdy, kterou ovšem musel vnést do družstva. Dosídlovací akce měly vést k obnově JZD. Pokud dosídlenec nevlastnil žádný dobytek, obdržel zdarma jednu krávu. Mohl žádat o úvěr u banky na nízký úrok, novomanželé dostávali nábytek v určité ceně a všem dosídlencům se hradily náklady spojené s přestěhováním. Stačilo vydržet v pohraničí nejméně tři roky. Podobné výhody mohli využít i soukromí zemědělci, ale jen pokud přesídlili do obce, kde nebylo JZD. Soukromí rolníci neměli právo na žádný mrtvý ani živý inventář a maximální úvěrová částka (do začátku) patnáct tisíc korun nestačila na vybavení, nákup osiv a výživu rodiny. Koncem roku 1954 vláda výhody rozšířila i na dosídlence do státních traktorových stanic, státních statků a na zemědělské odborníky do JZD. Vláda pro ně zavedla náborové příspěvky, mzdové vyrovnání a odlučné. Tyto výhody se později týkaly všech zemědělských dosídlenců a od roku 1956 i lesních dělníků a cestářů. Až do konce padesátých let se výhody měnily jen málo, systém zůstával stejný. V obci je viditelný nárůst nového obyvatelstva.<ref group="pozn." name="NA Praha" /><ref group="pozn.">(1955, 1956, 1957 předseda JZD: Jan Mátl) a v roce 1957 je tak zaznamenán hromadný vstup do JZD (1958, 1959, 1960 předseda JZD: J. Simonides). V červenci 1960 prezident Antonín Novotný slavnostně vyhlásil vítězství socialismu v Československu.</ref><ref name="JZD"> {{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Represe a diskriminace | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref><ref>[http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:http://www.psp.cz/eknih/1976fs/tisky/t0070_00.htm Sociální zákony pro zvýhodnění družstevníků]</ref><ref>[http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010091116 Zapomenutý kraj]</ref><ref>[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=36724&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Rozpočtová skladba 1986]</ref><ref>METODICKÉ POKYNY ZE DNE 10.8.1966 PRO VYPRACOVÁNÍ NÁVRHU STÁTNÍHO PROVÁDĚCÍHO PLÁNU A STÁTNÍHO ROZPOČTU NA ROK 1967 20.9.1966 | Sbírka: 69/1966 Sb. | Částka: 26/1966</ref><ref name="Kovařík">David Kovařík: Demoliční akce v pohraničí v letech 1945–1960, Disertační práce, Brno 2009</ref><ref>[http://www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/archiv/sb03-72.pdf Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků]</ref><ref>[http://pravyprostor.cz/10-nejcastejsich-lzi-o-komunistech-a-socialismu/ Deset základních lží o komunismu]</ref><ref>[https://racek.vlada.cz/usneseni/usnweb.nsf/0/46443C7FD49DC12FC12571B6006CBE30 Opatření k obnově a rozvoji pohraničních oblastí České republiky po Sametové revoluci 1993]</ref> === Železná opona === Jižní oblasti Jemnicka a tedy i obec Korolupy se dostaly na počátku padesátých let na desetiletí přímo do hraničního pásma. Do oblasti se nasunulo vojsko a [[w: Pohraniční stráž Znojmo|pohraniční stráž]].<ref name="Zřídkaveselý" /><ref name="Moravskobudějovicko Jemnicko" /><ref name="Stehlík" /><ref name="Dačicko Slavonicko Telčsko" /> V těsné blízkosti obce tak vzniklo hraniční pásmo, do kterého byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Tento úsek široký 4 až 10 km se stal pro obyvatele ČSSR nepřístupný. Na hraničním úseku u Vratěnína působila [[w: Pohraniční stráž Znojmo|1. rota PS Vratěnín 1. praporu 4. znojemské brigády ]] (Pohraniční rota 4. bPS). Budova roty byla postavena v roce 1964, kdy se sem také nastěhovala rota ze zámku Uherčice (opuštění zámku k 31. 5. 1964).<ref group="pozn.">Od dubna 1950 byla OSH prováděna vojáky ZVS. Personální samostatnost byla zajištěna pravidelným doplňováním stavů odvedenci. Vzhledem k tomu, že pro službu na hranicích bylo vyžadováno silné prostranické myšlení, byli do služby k PS často zařazováni odvedenci, u nichž byl předpoklad ztotožnění se s režimem, tedy kandidáti či členové KSČ, svazáčtí funkcionáři a jiní angažovaní a „politicky spolehliví“ jedinci.</ref> {| class="wikitable" |+ Sestava pohraničních praporů a rot 4. brigády po organizační změně v červnu 1955 |- ! 1. prapor Jemnice !! 2. prapor Vranov!!3. prapor Znojmo !!4. prapor Hrušovany!! 5. prapor Břeclav |- | 1. rota Slavonice (typ 56) || 6. rota Stálky (typ 47) || 11. rota Podmolí (typ 56) || 17. rota Dyjákovice (typ 56) || 24. rota Valtice I (typ 56) |- | 2. rota Slavětín (typ 56) || 7. rota Šafov (typ 47) || 12. rota Devět Mlýnů (typ 56) || 18. rota Hevlín (typ 56) || 25. rota Valtice II (typ 56) |- | 3. rota Písečné (typ 56) || 8. rota Kr. hájenka (typ 56) || 13. rota Šatov (typ 56) || 19. rota Hrabětice (typ 56) || 26. rota Boří Dvůr (typ 56) |- | 4. rota Rancířov (typ 56) || 9. rota Čížov (typ 56) || 14. rota Hatě (typ 56) || 20. rota Novosedly (typ 56) || 27. rota Poštorná (typ 56) |- | 5. rota Uherčice (typ 56) || 10. rota Lukov (typ 47) || 15. rota Ječmeniště (typ 56) || 21. rota Březí (typ 56) || 28. rota Lány (typ 47) |- | || || 16. rota Jaroslavice (typ 56) || 22. rota Mikulov (typ 56) || 29. rota Doubravka (typ 47) |- | || || || 23. rota Sedlec (typ 56) || 30. rota Ruské Domky (typ 56) |} === Pomocníci pohraniční stráže === [[w:Pohraniční stráž (Znojmo)|Pomocníci pohraniční stráže]] (PPS) z řad civilního korolupského obyvatelstva dobrovolně spolupracovali s pohraničními rotami v místě svého bydliště. Svými informacemi pomáhali odhalit osoby, snažící se nějakým způsobem „narušit“ hraniční režim. Taktéž se podíleli na hraničních operacích a v neposlední řadě také na ochranně státního a družstevního majetku. Mezi stanovišti PS bylo vybudováno stálé polní telefonní spojení. Pomocníci PS byli vybaveni skládacími přenosnými mikrotelefony (pojítky), které mohli zapojit do telefonního vedení jednoduchými zástrčkami v prostorech střežení a podávat hlášení. Železná opona se na hranici budovala již od roku 1948. Železnou v pravém slova smyslu se stala až v letech 1952 a 1953. K dokonalému zabezpečení státních hranic bylo zavedeno v pásmu střežení PS elektrické zařízení k vedení proudu o vysokém napětí, které při taktickém využití s živými pohraničníky dopomohlo zabránit pronikání „všech nepřátelských živlů“ do ČSR a naopak. (Z rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže č.90/1953)<ref name="hraniční pásmo">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = dokumentace usmrcených na státní hranici | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref><ref group="pozn.">Propustka s razítkem "Vstup do hraničního povolen" do tzv. zakázaného pásma.</ref> V blízkosti hraničního pásma se nesmělo pohybovat v noci, fotografovat a filmovat, provádět zeměměřičské práce, náčrtky krajiny, mapování a hlavně vést rozhovory s cizími státními příslušníky na státní hranici. == Socialistické budování == {| class="wikitable" |+ Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR, ZO KSČ 1988<ref>Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR duben – květen 1988 | [http://www.ustrcr.cz Ústav pro studium totalitních režimů]</ref> |- ! Funkce ! Jméno |- | Vedoucí tajemník || Zdeněk Rada (* 25.6.1938) |- | tajemník pro politickoorganizační práci || Bohuslav Šmerda (* 14.8.1947) |- | tajemník pro ideologickou práci || Jaroslav Blüml (* 7.1.1942) |- | tajemník pro průmysl || Antonín Rychlík (* 5.1.1941) |- | tajemník pro zemědělství || František Ján (* 9.12.1946) |- | předseda KKRK a OKRK KSČ (Krajská a Okresní kontrolní a revizní komise) || Miloslav Nevrkla (* 3.7.1936) |- | předseda ZO KSČ (Základní organizace) || Jaroslav Štěpnička |} Špatný stav bytového fondu zůstával v obci dosti zřetelný. Politbyro ÚV KSČ v květnu 1957 rozhodlo o demolici opuštěných domů a rozvalin v hraničním pásmu (ne však z bezpečnostních důvodů), chyběly peníze na opravu a dosídlenci nepřibývali. Politické zdůvodnění znělo: „Ruiny jsou údajně dobře viditelné přes hranici, při návštěvách zahraničních turistů vyvolávají rozpačité až stísňující pocity, a tudíž nevytvářejí dobrý obraz o socialistickém Československu“. Protože se demolice v celém pohraničí táhly a MNV na ně v rozpočtu neměly finance, bourání se ujmula armáda a ministerstvo vnitra.<ref name="Kovařík" /> === Typizovaná výstavba === [[Soubor:KSC legitimace.jpg|náhled|Legitimace KSČ - jinak nazývaná také rudá knížka. Její vlastník - člen KSČ - patřil ke kastě privilegovaných. Rudý průkaz člena KSČ přinášel normálnímu člověku značné výhody. Občan bez vyššího vzdělání nebo jen vyučený dělník mohl zastávat post ředitele významné státní instituce nebo podniku či se mohl stát tzv. "papalášem" (třeba tajemník krajského výboru KSČ). Děti rodičů bez členství v KSČ se jen velmi těžce dostávaly na studium středních a vysokých škol. Na venkově byla například rudá knížka nezbytná k povolení držet loveckou zbraň a stát se tak členem mysliveckého sdružení. V pohraničním pásmu označovala spolehlivé a prověřené obyvatelstvo.]] Postupně v krajině kolem Korolup chátraly a zanikaly kapličky, křížky, sochy a další prvky, které po staletí utvářely její duchovní charakter. Zničené budovy částečně nahrazovala od roku 1960 zvýhodněná družstevní i státní výstavba. Tak i v Korolupech vznikly typizované sídlištní prvky budov nebo typizované stavby vilového charakteru typu Šumperák, které hrubým způsobem narušily tvář obce. Období od roku 1960 až 1980 lze charakterizovat jako dobu výrazných stavebních proměn socialistické obce Korolupy. Konsolidace zemědělství zajistila finanční krytí a lepší zásobování stavebním materiálem. To umožnilo zahájení hromadné přestavby i nové výstavby v obci.<ref name="Kovařík" /> Při úpravách domu byla obnova fasád spojená s výměnou oken na tří i čtyřdílná. Nejhrubší závadou byla ovšem břizolitová omítka v šedém tónu (někde se snaha o výtvarné odlišení domu soustředila na ornamenty nebo stylizované květinové motivy, provedené v cementové omítce sgrafitovou technikou. Projekty vznikaly na okresním projektovém pracovišti ve Znojmě a byly určeny pro zaměstnance Strojní a traktorová stanice a Jednotného zemědělského družstva.<ref name="kronika" /> V 70. a 80. letech se rozmohla typizovaná výroba panelových dřevostaveb, která zasáhla i Korolupy. Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno – závod Uherčice se specializoval na objekty občanské vybavenosti, zařízení staveniště, zahradní besídky, systémy STAMO, příhradové vazníky, lepené nosníky s PDP stojinou a kusovou ruční výrobu. Závod lifroval do celého okolí dřevostavby určené pro bydlení, tedy rodinné domy a bytové domy, ale i stavby občanské vybavenosti jako školky, školy a prodejny. (řadové domy TL 70, prodejna P3 systém TL, RD STAMO 61 aj.)<ref>[http://www.lightbuilding.cz/data/cs/mod_novinky/5/files/panelov_devostavby_v_obdob_relnho_socialismu.pdf Panelové dřevostavby v reálném socialismu]</ref> === Slučování družstev === Celostátně uskutečněný převod zemědělské techniky a mechanizace ze státních traktorových stanic do JZD zatížil družstvo dluhy. Ekonomické potíže družstva nakonec KSČ vyřešila likvidací JZD a jeho převodem do státního statku. V roce 1974 došlo ke sloučení JZD Oslnovice a JZD Korolupy.<ref>Státní okresní archiv Znojmo. Jednotné zemědělské družstvo Korolupy. Usnesením členské schůze ze dne 6. 11. 1973 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva Oslnovice s Jednotným zemědělským družstvem Korolupy jako družstvem přejímajícím - usnesením členské schůze sloučených družstev ze dne 7. 2. 1974 schválených ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 byl název družstva změněn na: Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice se sídlem v Korolupech - usnesením členské schůze ze dne 9. 9. 1975 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 22. 4. 1976 (č.j. zem. 702/203/3/1976 ze dne 30. 04. 1976) bylo Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice sloučeno s Jednotným zemědělským družstvem "Pokrok" ve Starém Petříně.</ref> V roce 1976 s JZD Starý Petřín pod názvem JZD Pokrok. V roce 1982 převzal komplex Státní statek Lesná. Státní statek Lesná působil od roku 1960 a vyčlenil se z okrajových částí Státních statků Znojmo a Jaroměřice nad Rokytnou, tvořený obcemi Vranov nad Dyjí, Štítary, Uherčice, Vysočany a Zálesí. V roce 1962 se do statku připojila jednotná zemědělská družstva Šumná, Vratěnín, Stálky, Lančov, Podhradí nad Dyjí a Podmyče.<ref>Moravský zemský archiv v Brně, Státní statek Lesná, n. p. 1960-1996 </ref> V roce 1964 převzal statek JZD Lubnice a v roce 1965 dříve sloučená JZD Bítov-Chvalatice-Zblovice. Začleněním JZD Pokrok Starý Petřín se stal Státní statek Lesná jediným zemědělským podnikem v západní části okresu Znojmo. V roce 1984 zaměstnával 1 076 zaměstnanců. Členové družstva nejvíce záviděli pracovníkům státních statků jejich o něco vyšší životní úroveň. Sociální situace družstevníků se přechodem do státního statku zlepšila. Disponovali nyní jako ostatní státní zaměstnanci pevným platem a všemi sociálními výhodami (za ztrátu záhumenku). Kolektivizace a násilné nahánění do JZD i v Korolupech skončilo nezdarem.<ref name="Pelech" /><ref name="kronika" /><ref>Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství, 1946.</ref><ref>Pšeničková, J.-Juněcová, J.: Zemědělské družstevnictví, Kolektivizace zemědělství, Vznik JZD 1948-1949.</ref> === Vznik střediskové obce Uherčice === Místní národní výbor Korolupy (do roku 1960 okres Moravské Budějovice, k 1. 1. 1986 obec příslušná do matričního obvodu Uherčice) byl od 01. 04. 1976 sloučen s MNV Lubnice a Uherčice pod společný MNV se sídlem v Uherčicích. Předsedou byl zvolen Ladislav Tesař. Výbor pro sloučené obce měl 23 členů (za Korolupy – Dostálová Jana, Daniel Karel, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Smrčka Stanislav, Honzák František, Brož Antonín).<ref>Státní okresní archiv Znojmo</ref> V obci fungoval dále občanský výbor (Dostálová Jana, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Křivan Miroslav a Hanek František).<ref name="kronika" /> Na základě usnesení plenárního zasedání č. XIX-503/16 ze dne 24. 04. 1980 s platností od 1. 7. 1980 bylo schváleno zřízení společného MNV pro obce Korolupy, Lubnice, Uherčice, Vratěnín se sídlem v obci Uherčice. Malá novela z roku 1982 (zákon č. 49/1982 Sb.) zavedla pojem tzv. „střediskové obce“, ve které působil místní národní výbor s rozšířenou působností. V roce 1982 v souvislosti se snahou o posílení pravomocí byla na místní národní výbory přenesena řada agend z okresních národních výborů. Zákonem ČNR č. 115/1988 Sb. posílila úloha volených orgánů národních výborů.<ref>JANÁK J., HLEDÍKOVÁ Z., DOBEŠ J.: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost, 2. doplněné vydání, Praha, Lidové noviny, 2005, {{ISBN|978-80-7106-906-5}}, str. 453.</ref> === Socialistické školství === Po roce 1945 začala jednotřídní česká škola fungovat v budově původní německé školy (zapsaných žáků 45, do měšťanky odešlo 13 žáků). Vzhledem k tomu, že 2. 4. 1946 došlo k druhému odsunu Němců, odešlo ze školy 11 německých žáků. Na škole zůstaly děti českých novousedlíků a děti ze smíšených nebo českých manželství starousedlíků. Osmiletou školní docházku změnil zákon o jednotné škole z roku 1948, který prodloužil školní docházku na devět roků a současně s tím i pozměnil celou strukturu školského systému.<ref>[http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-95 Zákon o jednotné škole]</ref> Nová „Jednotná škola“ měla sjednotit požadavky na stejně staré žáky, na něž měly být dosud kladeny různě vysoké nároky (gymnázia, reálky, měšťanky). Jednotřídní školou se stala zase od roku 1949-1952. Dvě třídy musely být otevřeny od roku 1952-1963, kdy byla škola v Lubnici a ve Vratěníně rozhodnutím ÚV KSČ zrušena.<ref group="pozn.">Obec Vratěnín byla nyní již vedena jako zániková se stavební uzávěrou.</ref> Na základě zákona z roku 1953 se stala škola opět osmiletkou. Zákon rozpracovával usnesení sekretariátu ÚV KSČ, které vyžadovalo, aby byla vytvořena nová struktura školství (maximálně připodobněná struktuře sovětského školství) a současně aby nově vytvořený systém „respektoval nové potřeby národního hospodářství“. Obecné a měšťanské školy byly nahrazeny osmiletými základními školami. Žáci je ukončovali závěrečnými zkouškami (ze dvou povinných a jednoho výběrového předmětu). Úplně zrušena byla gymnázia, která nahradily jedenáctileté střední školy se všeobecným středním vzděláním. Ve školním roce 1953/54 končili na základní škole žáci dvou ročníků. Žáci dřívějších 8. ročníků měli na svém vysvědčení uvedeno, že je „rovnocenné s vysvědčením budoucí osmileté školy“ a mohli buď pokračovat ve studiu v deváté třídě nové jedenáctiletky nebo mohli být přijati do učilišť státních pracovních záloh, ale mohli také zůstat na své původní škole a tam absolvovat jednoroční učební kurz (JUK). K prodloužení povinné školní docházky na devět roků došlo znovu zákonem z prosince 1960. Byly zřízeny základní devítileté školy a na ně navazující střední všeobecně vzdělávací školy (na doporučení sjezdu KSČ měla mít do roku 1970 „převážná většina mládeže“ úplné středoškolské vzdělání). Tímto byla zprovozněna znovu škola v Lubnici a škola v obci po úbytku žáků vyučovala od roku 1963 opět jako jednotřídní. Poslední předlistopadové změny vycházely znovu z materiálu ÚV KSČ z července 1973. KSČ počítala s uceleným dvanáctiletým vzdělávacím cyklem a zavedla desetileté vzdělávání. Současně ale zákon zkracoval dosavadní devítiletou základní školou na osm roků (první stupeň byl zkrácen na čtyři roky). Všichni žáci pak museli dokončovat povinnou školní docházku na některé střední škole, přičemž střední odborná učiliště<ref group="pozn.">Na některých byly nově zavedeny i maturity, protože bylo „politicky neúnosné, aby se mladá generace dělnické třídy nemohla ucházet o vysokoškolské vzdělání“, pro které byla maturita nezbytnou podmínkou.</ref> byla prohlášena za hlavní proud středního školství. Cílem této tzv. „nové koncepce“ mělo být vybudování všeobecně vzdělávací polytechnické desetileté střední školy, tak jako v ostatních zemích pod diktátem Sovětského svazu. Zákone o nové koncepci školství zasadil české škole v obci poslední ránu. Vládním usnesením o rušení malotřídních škol byla v roce 1977 ZDŠ v Korolupech zrušena. Žáci 1. - 3. ročníku začali dojíždět do školy v Uherčicích a žáci 4. - 9. ročníku do Lubnice. V budově školy vybudovalo JZD družstevní jídelnu a po „sametové revoluci“ budovu zastupitelstvo obce prodalo k průmyslovým účelům.<ref group="pozn.">V současnosti je majitelem budovy a pozemku: Zámečnictví Dejmková, Korolupy 32, 67107.</ref> === Myslivecké sdružení === V roce 1947 vydalo Národní shromáždění zákon o myslivosti[http://www.zakonypreludi.sk/zz/1947-225], který myslivost zpřístupnil široké veřejnosti. Zároveň také stanovil povinné členství v jednotné myslivecké organizaci. Držení a používání zbraně komunisté v roce 1949 rozšířili zákonem o zbraních a střelivu.[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=21601&Section=1&IdPara=1&ParaC=2] I když bylo právo držení a nošení zbraně zachováno, státní orgány dostaly instrukce, komu ho lze povolit a komu ne. Např. v roce 1962 byla k tomuto účelu vydána tajná směrnice Ministerstva vnitra. Povolení a tzv. zbrojní pas byl zcela na libovůli SNB. Zákon o myslivosti z roku 1962 č. 23/1962 zajistil právo myslivosti (odloučením od vlastnictví pozemku) státním podnikům jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Ty pak za úplatu dovolovaly mysliveckým sdružením pozemky používat. Jisté uvolnění nastalo až po roce 1983 zákonem 147/1983, což pravděpodobně mělo souvislost s rozvojem myslivosti a sportovní střelby (Svazarm). Udělit zbrojní pas však stále mohly jen orgány SNB, samozřejmě s dodatkem, že to musí být ve „veřejném zájmu“. Myslivecké sdružení v Uherčicích fungovalo pod Okresním mysliveckým sdružením Znojmo. Myslivci byli z valné části členy KSČ a po většinou pracovali u státních lesů nebo v JZD, později státním statku Lesná. V mysliveckém sdružení byli organizováni i myslivci Korolup. V každém případě se jednalo o prověřené a podle vzoru KSČ spolehlivé občany.<ref>Státní okresní archiv Znojmo, Český myslivecký svaz, okresní výbor Znojmo (Spolek přátel lovů a myslivosti pro Znojmo a okolí po r. 1948 Okresní myslivecké sdružení Znojmo 1948 - 1981 </ref> === Výdobytky socialismu === [[Soubor:Nenačovice, tabulka Akce-Z.jpg|náhled|Akce Z – práce vykonaná v době pracovního volna a zdarma – využívaná pro budování socialismu]] Socialistické stavby a adaptace:<ref name="kronika" /> * areál JZD s velkokapacitním seníkem * Strojní traktorová stanice z konfiskovaného zemědělského závodu „kulaka“ (rodina Tříletý) * 1967 obecní sál (ještě v roce 2014 bez pitné vody) – požární zbrojnice přemístěna * budova čp. 94 (na parcele č. 15 nyní č. 120) – požární zbrojnice * obecní prádelna „Waschstatt“ prodána soukromému majiteli na čp. 21 (parcela 11/2 a 11/) * obecní rybníček „Schweme“ (požární nádrž) před sálem zavezen – vybudován park s jehličnany a růžemi v pěticípé hvězdě * adaptace obecní kovárny – klubovna Svazu chovatelů drobného zvířectva * budova školy rekonstruována a po roce 1977 zrušena – adaptována na družstevní jídelnu * služební dům pro učitelku MŠ * adaptace veřejné obecní váhy – vybudována autobusová zastávka * demolice kuželny a hospodářských budov u hostince (sklep ke skladování ledu adaptován na jímku) – adaptace na sklad a zásobovací rampu * jednotná stoková síť – jediná stoka pro odvádění splašků i srážkové vody svedená k říčce Blatnici * typizovaná dřevostavba MNV (bez napojení na pitnou vodu a kanalizaci) * rekonstrukce MŠ a rozvod ústředního topení * typizovaná řadová zástavba (čp. 78, 79, 80, 81, 82, 83 a čp. 86, 87, 88, 89, 90) * pomník hrdinům 1. světové války – odstraněna deska se jmény hrdinů a zničena, osásázení jehličnany * devastace a demolice stodol, hospodářských budov a několika zemědělských objektů Od konce padesátých bylo možné v obci sledovat některé pozitivní změny v infrastruktuře, službách, školství a v celkové životní úrovni obyvatel. I když se v těsné blízkosti obce podařilo vybudovat vodní nádrž Vranovské přehrady již za první republiky, kohoutkem z veřejného vodovodu si obyvatelé nemohli otočit ještě v roce 2014 a jímky s načerno vybudovaným přepadem vytékaly kanalizací do potoka. Jemnicko sice oživilo několik nových podniků, bohužel situace v obci po odsunu německého obyvatelstva dosáhla takové míry, že s vnitrozemím nemohla obec v žádném případě udržet krok. Problémy se objevovaly stále ve službách, kvalitním zásobování, ve veřejné dopravě a především v kultuře, která se omezila na oslavy politických výročí a schůzování. Tradiční lidová kultura nabrala úpadkovou podobu a nakonec jediným kulturním zařízením se stal hostinec s pravidelnou konzumací alkoholu. Podstatnou část německého zkonfiskovaného majetku KSČ jednoduše prohospodařila. Padesátá léta se podepsala na odrovnání venkovské inteligence i soukromého sektoru a socializací v dalších letech se v obci projevil kulturní a duchovní úpadek. Vysídlené pohraničí zůstane ještě dlouho tou nejhorší vizitkou politiky Komunistické strany Československa a vlády dělníků a rolníků. == Odkazy == === Poznámky === <references group="pozn." /> === Reference === <references /> === Literatura === * Periodikum: Vlasta. Číslo: 12. Ročník 11 (1957). Stránka 7 - článek o mládeži v Korolupech * Periodikum: Kladivo a srp 22. Časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku. Ročník 2 (1946). Stránka 102 - slavnostní předání dekretů * Periodikum: Rudé právo. Číslo 65. Ročník 38 (1958). Stránka 2 - předseda JZD Korolupy Mátl odsouzen * DOLEČEK, Jan; spolupracovali Josef Maceček, Petra Žemlíková, městské a obecní úřady Jihomoravského kraje: Jihomoravský kraj: města a obce Jihomoravského kraje: tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm: Proxima Bohemia, 2008, obec Korolupy str. 392 * NEKUDA, Vladimír: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno Muzejní a vlastivědná společnost, 1997 * SMUTNÝ, Bohumír, vedoucí autorského kolektivu: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě: Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Městské muzeum a galerie v Dačicích, 2000 * Jak žijí a pracují družstevníci okresu Moravské Budějovice: materiál z jednotných zeměd. družstev. Jihlava: Zeměd. správa rady KNV, 1955 * BALÍKOVÁ, Marie: Opusťte školní budovu! fakta, svědectví a vzpomínky, 1943 - 1951, Praha 2. vydání 2000 * Pravda je na straně komunistů!: odpověď místní organisace KSČ v Mor. Budějovicích na lživé psaní lidovecké Naší demokracie. Moravské Budějovice, 1947 * Zpráva k 3. všeodborové konferenci konané dne 25. září 1949 v Moravských Budějovicích. Moravské Budějovice 1949 * Komunistická strana Československa. Okresní výbor Moravské Budějovice. Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích. Mor. Budějovice 1949 * Jaromír Olejníček: Rok budování Komunistické Strany Československa ve Znojmě 1947, Okresní výbor KSČ 1948 * Zpráva 7. okresní konference KSČ v Mor. Budějovicích 29. a 30. března 1952 * Znojemsko: Orgán OV KSČ a ONV Znojmo. Znojmo 1959-1990 * Výchova k rodičovství: Výběrová bibliografie pro učitele zaměřená na pomoc při plnění usnesení vlády ČSR čís. 137/1972 a opatření rady ONV ve Znojmě čís. 031-11 ze dne 13. 7. 1972. Znojmo: Okresní knihovna, 1972 * Okresní národní výbor. V. okresní pololetní sjezd delegátů lidové správy na okrese znojemském: Zprávy referentů ONV k sjezdu dne 16. července 1949 ve Znojmě. Znojmo 1949 * PROCHÁZKA, J.: Svatá noc. Československý spisovatel, Praha 1991 * RŮŽIČKA, Miloslav: Vyhnanci: akce "Kulak", zločin proti lidskosti! 2008-2011 * FEIERABEND, L.: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakladatelství Stehlík, Volary 2007 * DOLEŽAL, J., PEKÁREK, J., KMONÍČEK, J.: Když mizely meze. Kapitoly z kolektivizace východočeského zemědělství v letech 1949–1960. Kruh, Hradec Králové 1987 * JIRÁSEK, Z.: Nechanická aféra. Státní okresní archiv, Hradec Králové 1992 * NOVÁK, J.: Děda. Bookman, Praha 2007 * KLÁNSKÝ, M.: Vyhnanství. Praha: Vyšehrad 1990 * Procesy s vesnickými boháči. Národní archiv Praha, fond Státní prokuratura Praha, nezpracováno sp. zn. 7SPt I 75/52. Hodnotící zpráva Státní prokuratury v Praze 14. 6. 1952 * PŘIDAL, J.: Konec selského stavu na Prostějovsku. JANUA, Praha 2007 * Národní archiv Praha, fond 02/5 – Politický sekretariát ÚV KSČ, svazek 29, archivní jednotka 101, Návrh zásad k provedení očisty zemědělských škol od dětí vesnických boháčů v době prázdnin ze dne 11. 6. 1952 * Národní archiv Praha, fond Komunistická strana Československa - Ústřední výbor, svazek 3, archivní jednotka 119, Zásady k provedení očisty vysokých škol zemědělských a veterinárních od dětí vesnických boháčů a městské buržoazie schválené politickým sekretariátem ÚV KSČ dne 13. srpna 1952 * HAJÍČEK, J.: Selské baroko. Host, Brno 2005 * PŠENIČKOVÁ, J. (ed.): Zemědělské družstevnictví: kolektivizace – Vznik JZD 1950. Státní ústřední archiv, Praha 1998 * BLAŽEK, B.: Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie. Era, Brno 2004 === Externí odkazy === * [http://www.ustrcr.cz/cs/citanka-kolektivizace Čítanka kolektivizace] * [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/citanka-kolektivizace/protikulacke-karikatury.pdf Protikulacké karikatury] * [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/citanka-kolektivizace/zena-hrdina.pdf Žena hrdina] * [http://www.pametnaroda.cz/ Paměť národa] * [https://www.youtube.com/watch?v=m1SdV4st5xg Komunisté nepatří ke kormidlu] * [http://www.protiztratepameti.cz/2014/prehled-akci#signForm Proti ztrátě paměti] * [http://www.totalita.cz/ Totalita] [[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]] 8kjdg1xm2ahs2tnh2dijpzuh2jnqpl4 0 6891 55503 54219 2026-11-02T09:37:49Z Jcb 11776 55503 wikitext text/x-wiki Po vypuknutí druhé světové války se v obci množila oznámení o úmrtích na frontě bojujících rodinných příslušníků, která zaplňovala stránky denního tisku. Ke konci války sestávalo obyvatelstvo Korolup, tak jako ve většině německých obcích v blízkém i vzdáleném okolí, pouze z žen, dětí a mládeže do 14 let a ze starých mužů nad 60 let. Na území obce se nacházeli (dnes těžko zjistitelné množství) také váleční zajatci (internována skupina francouzských zajatců), němečtí přistěhovalci z [[w:Besarábie|Besarábie]] (Volksdeutsche, např. ve škole v Lubnici) a osoby nasazené na nucené práce (Zwangsarbeiter).<ref>Eminger, Stefan, wissenschaftlicher Mitarbeiter des NÖ Instituts für Landeskunde und des NÖ Landesarchivs, Zwangsarbeit an der „Volkstumsgrenze“, Zivile ausländische Arbeitskräfte, Kriegsgefangene und „ungarische Juden“ in Südmähren</ref> == Poslední dny války == [[Soubor:NSDAP Volksgemeinschaft NS VOLKSWOHLFAHRT.jpg|náhled|NS Volkswohlfahrt - propaganda plakát]] Postupující frontě předcházela na jaře roku 1945 evakuace německého civilního obyvatelstva, kterou od 4. do 22. dubna 1945 organizovala organizace NS-Volkswohlfahrt. Podle výpovědi znojemského [[w:Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] okresního vedoucího [[w:Felix Bornemann|Felixe Bornemanna]]) bylo pro německé občany v rakouském městě [[w:Freistadt|Freistadt]] zřízeno uprchlické středisko. Civilní venkovské obyvatelstvo ze strachu před [[w:Rudá armáda|Rudou armádou]] a před možnými represemi československého lidu utíkalo do přilehlého rakouského pohraničí. Na útěk se připravovali i nacisté ([[w:Gestapo|gestapo]], SD, KriPo), včetně stranického aparátu NSDAP. Převážná část jich uprchla do [[w:Rakousko|Rakouska]] již před příchodem fronty. V obcích zůstali jen řadoví příslušnici strany, kteří do Rakouska uprchli po osvobození. Každý „Ortsgruppenleiter“ měl podle rozkazu zajistit zničení veškerého kompromitujícího spisového materiálu, který byl následně pálen na polích.<ref>KOC Karel: Obnovení a činnost orgánů bezpečnosti v pohraničí znojemského okresu (květen 1945–leden 1946), sbornik 10 -2012, kap. 4</ref> Starostové obcí a selští vedoucí (Ortsbauernführer) obdrželi 5. dubna 1945 od okresního selského svazu (Kreisbauerschaftu) důvěrný oběžník pro vyklizení okresu. Zemědělci měli použít vlastní povozy a s sebou si směli vzít pouze oděvy, kuchyňské nádobí a jídlo. Zemědělské stroje, které museli zanechat v obcích, měly být zničeny nebo alespoň vážně poškozeny. V oběžníku byly uvedeny doporučené únikové trasy ve směru na město [[w:Horn|Horn]]. Cílovou oblastí se stala župa Horního Podunají (Reichsgau Oberdonau). V obci nastala okamžitá mobilizace oddílu [[w:Volkssturm|Volkssturmu]], který podporovaly dělostřelecké baterie rozmístěné u [[w:Vranovská Ves|Vranovské Vsi]].<ref>MALENA Leoš: Konec česko-německého soužití v okrese Znojmo v roce 1945, diplomová práce PdF MU Brno, Brno 1995, s. 58</ref> === Lenka - jih === [[Soubor: Second world war europe 1943-1945 map de.png|náhled|Průběh války v letech 1943 - 1945]] Výsadek [[w:Operace Spelter|Spelter]] v oblasti Moravských Budějovic pomohl ke sjednocení a spolupráci odbojových organizací. Partyzáni tak byli posíleni parašutisty, kteří řídili na území protektorátu boj proti německým okupantům. Rudolf Novotný se stal velitelem a Jan Vavrda zástupcem vznikající partyzánské skupiny. Výsadek Spelter sjednotil 12 různých partyzánských skupin s přibližně 200 členy. Došlo k propojení odbojových skupin v [[w:Šašovice|Šašovicích]], [[w:Šebkovice|Šebkovicích]], [[w:Domamil|Domamilu]], [[w:Želetava|Želetavě]], [[w:Kněžice|Kněžicích]], [[w:Lesná|Lesné]]. Později byly zapojeny také skupiny soustředěné kolem města [[w:Znojmo|Znojma]]. Organizace nesla název ''Lenka - jih'' a na jaře roku 1945 spočívala její odbojová činnost z poškozování železničních tratí, narušování silničního provozu nebo z přerušení telefonního spojení. V posledních dnech války zajistila partyzánská skupina také dostatečné množství zbraní.<ref>Ústav pro studium totalitních režimů, Dokumentační projekty, Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989, Antonín Plichta (1894–1951)</ref> === Nálety === [[Soubor: B-17 Flying Fortress.jpg|náhled|B-17-Bomber (Flying Fortress) der USAAF - Noční nálet]] Po leteckých náletech na velká a průmyslová centra Třetí říše (Vídeň, Horní Slezsko) se začali na jihozápadní Moravu stahovat uprchlíci z těchto oblastí, zřizovaly se zde vojenské lazarety pro rekonvalescenci wehrmachtu a přesouvala se sem i průmyslová výroba (Znojmo). V Drosendorfu a ve Frejštejně byly zřízeny KLV-tábory (Erweiterte Kinderlandverschickung), ve Vranově a okolí tábory pro etnické Němce a všude po obcích se nacházeli uprchlíci z Vídně. S přibližující se frontou se náletům nevyhnulo ani pohraničí jižní Moravy. Bomby padaly na znojemské vlakové nádraží i průmyslový komplex okolních továrních budov, poslední válečné hrůzy letecké války postihly obce Miroslav, Dalešice. 8. května útočila sovětská letadla na Moravské Budějovice a na celou řadu dalších obcí: Běhařovice, Bítovánky, Bohutice, Citonice, Ctidružice, Čáslavice, Dalešice, Dobelice, Džbánice, Grešlové Mýto, Hostěradice, Hrotovice, Kojetice, Lechovice, Miroslav, Moravský Krumlov, Mramotice, Olbramkostel (exploze vagonu naloženého municí zdemolovala nádraží), Štěpkov, Trstěnice, Výrovice, Želetavu, Žerotice, Hrotovice (masakr na náměstí letadlem Rudé armády), Stálky.<ref>[http://milan.i-line.cz/gymnazium100let/Bombardovani.html Milan Krejčiřík: Kam dopadaly sovětské bomby v posledních hodinách války?]</ref> === Konec války === 9. května 1945 přebíraly správu okolních českých obcí [[w:Místní národní výbor|místní národní výbory]]. Po osvobození panovalo v německých obcích bezvládí, neboť německá správa se rozpadla a české úřady zde začínaly fungovat pomalu. A tak „pořádek“ zde zajišťovaly různé ozbrojené skupiny partyzánů a příslušníků [[w:Československý odboj (1939–1945)|revolučních gard]]. [[w:Národní výbor (1945–1990)|ONV]] v Moravských Budějovicích na situaci v obci zpočátku neměl vliv. Správu obce Korolupy s většinou německého obyvatelstva vykonávala jmenovaná správní rolnická komise sestavená ponejvíce z tzv. spolehlivých starousedlíků v jejímž čele stál správní komisař. Jeho moc byla celkem neomezená (zrovna tak jako u národních výborů) a mohl se jím stát kdokoliv. Vedení obce se po převzetí moci opíralo hlavně o ozbrojené skupiny partyzánů.<ref>SOkA ZNOJMO, fond ONV Znojmo - zápisy, karton číslo 1, zápis z 11. května 1945.</ref> Přibližně v polovině května 1945 byla alespoň zřízena stanice [[w:Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti (SNB)]], která měla udržovat pořádek, přebírat válečný materiál, majetek po uprchlých Němcích a zajišťovat bývalé nacisty, k čemuž vedle českých starousedlíků pomáhali především zde na práci nasazení Poláci. Na podporu armády byla v českých obcích 10. května 1945 vyhlášena částečná mobilizace ročníků 1908 – 1916.<ref>KUDLÁČEK Martin Mgr.: Vývoj česko-německých vztahů ve Znojmě v letech 1918 - 1938, Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor: historie - české dějiny, 2005, česky</ref> Ze situačních zpráv obvodních oddělení SNB se dozvídáme, že německé obyvatelstvo mělo stále vyvěšené bílé prapory a pouze starousedlí Češi zdobili své domy prapory v československých barvách. Dále zprávy uvádí, že většina Němců, kteří se nějak exponovali v NSDAP, uprchla před příchodem SNB do Rakouska a zbytek německého obyvatelstva ve strachu očekával, co se bude dít dál. Stanice SNB ve Vratěníně byla osazena velitelem a třemi gážisty, kteří byli v prvních týdnech posíleni deseti vojíny z vojenské posádky v Jindřichově Hradci.<ref>KOC Karel: Obnovení a činnost orgánů bezpečnosti v pohraničí znojemského okresu (květen 1945–leden 1946), sbornik10 -2012, kap. 4</ref><ref>Seznam obcí v Republice Československé, Díl 1, Státní úřad statistický (Czechoslovakia), Práce, 1948: Obec Korolupy, poštovní úřad Uherčice, stanice SNB Vratěnín, 341 obyvatel, Lubnice 256 obyvatel, Mešovice poštovní úřad ve Vratěníně, SNB ve Vratěníně, počet obyvatel 182, Vratěnín 473 obyvatel, Uherčice 469 obyvatel. Další poštovníúřad a stanice SNB se nacházely v Polici (539 obyvatel) - stanice SNB v Dešné, Jemnici, Budkově.</ref> === Zajištění hranice === Po osvobození byl úsek státní hranice mezi ČSR a Rakouskem v okresu Moravské Budějovice obnoven podle původního předválečného rozsahu. Prozatímní plán pro zajištění státní hranice z června 1945 předpokládal obsazení jednotlivých úseků vojenskými oddíly pěšího pluku č. 24 ze Znojma a vojenskými oddíly z Jindřichova Hradce. Zajištěním hraničních „pod-úseků“ mělo být pověřeno obnovené četnictvo pohraničních expozitur – [[w:Sbor národní bezpečnosti|národní bezpečnostní stráž (NBS)]]. Teprve v srpnu 1945 se měla podílet na uzavření hraničních přechodů a na znovuzřízení pasové kontroly finanční stráž. Ve druhém sledu přicházely jednotky pohraničních stanic SNB a pohotovostního pluku NB. Týlové krytí zajišťovaly ve třetím sledu armádní asistenční oddíly vojenských pohraničních divizí (tj. přepadový oddíl Znojmo, velitel poručík pěchoty Josef Josif, Žižkova kasárna). Před válkou fungovalo v úseku zdejší státní hranice několik silničních hraničních přechodů s celními úřady ve Vratěníně, Stálkách a Šafově. Jejich obsazení provedli příslušníci finanční stráže již v květnu 1945. Neprostupnost státní hranice zajišťovali příslušníci finanční stráže ve spolupráci s hlídkami pohraničních expozitur NBS (SNB).<ref>Karel Koc: Obnovení a činnost orgánů bezpečnosti v pohraničí znojemského okresu (květen 1945–leden 1946), studie - Sborník 2012</ref> == Osvobození a odsun německé obyvatelstva == Podle zápisu v obecní kronice (dopisovaná zpětně v roce 1964 učitelem a členem KSČ soudruhem Josefem Jírou) měla být obec s ostatními obcemi v okolí osvobozena Rudou armádou z 8. na 9. května 1945 a hned na to se podle Jíry ujali řízení obce i dosídlování „čeští lidé z okolí.” O situaci v obci kronikář mlčí, proto popsat poválečnou situaci v místě je možné jen na základě jiných pramenů a kronik v obcích, které situaci těsně po ukončení války zaznamenaly. V prvních dnech odklízelo německé obyvatelstvo silniční zátarasy, čistilo obec, zarovnávalo vykopané zákopy nebo připravovalo ubytování pro sovětské vojáky. Později bylo přidělováno na zemědělské statky. Německé obyvatelstvo nesmělo navštěvovat hostince, zábavy, mělo snížené zásobovací příděly, povinně nosilo žlutou nebo bílou pásku s nápisem „němec“ (později vyšité písmeno „N“).<ref>Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. Středokluky 2010. Díl II.3 z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů, 332 s. {{ISBN|978-80-86057-68-2}}</ref> První etapa odsunu proběhla hned měsíc po osvobození 9. června 1945, což potvrzuje i zběžný zápis v kronice. [[Soubor:GuentherZ 2012-03-17 0749 Kleinschweinbarth Schweinbarther Berg.jpg|náhled|Schweinbarther Berg - od roku 1963 je památníkem vyhnaných německých Jihomoravanů (heimatvertriebenen Südmährern)]] === Formování partyzánských oddílů a pokyny shora === [[w:Vysídlení Němců z Československa|Odsun německého obyvatelstva]] z obcí v jihozápadním cípu Moravy prováděla na přelomu května a června 1945 ozbrojená skupina vedená plukovníkem [[w:Vladimír Hobza|Vladimírem Hobzou]], kterou tvořili muži z Tábora, Soběslavi, Milevska a Mladé Vožice. Někteří z nich měli být za okupace členy partyzánské skupiny „Táborité“. Velitel „Táboritů“ [[w:Josef Hojdar (Velitel partyzánů)|Josef Hojdar]] tuto partyzánskou skupinu 18. května 1945 rozpustil a předal pod vojenské velitelství v Táboře. Reaktivovaný plk. Hobza ve funkci „staršího vojenského velitele“ v Táboře uvedl, že rozkaz ke shromáždění partyzánů a dalších dobrovolníků a následnému „vyčištění“ jižní hranice od Němců na úseku od Českých Velenic po Moravské Budějoviceže dostal z [[w:Ministerstvo národní obrany|ministerstva národní obrany]]. Dne 23. května 1945 odjel s asi 200 muži do oblasti Českých Velenic, kde také okamžitě zahájil odsun německého obyvatelstva, k němuž dostal také svolení od generála [[w:Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]].<ref>Více k činnosti partyzánské skupiny pluk. Hobzy v A MV Kanice, fond A 2/1, inv. j. 1765, kart. 56 (Události v revoluční době)</ref><ref>Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování. Středokluky 2011. Díl II. 1 z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů, 960 s. {{ISBN|978-80-86057-71-2}}</ref><ref>Srpen/září – prosinec 1945: Příprava organizovaného odsunu a postup osídlování. Středokluky 2011. Díl II.2 z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů (v tisku), 482 s.</ref> Z archivních zpráv jasně vyplývá, že se o „divoký a neřízený odsun” nejednalo. Velení armádních složek i vláda se od začátku na vyhnání německého obyvatelstva angažovaly. Tomáš Staněk ve svém díle „Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování” uvádí, že Hobzovy formace se dopouštěly „nepřístojností“ také na Moravskobudějovicku. Například ještě v roce 1947 pátrala obyvatelka obce Dešná po automobilu, který si Hobza a ppl. Čekal „vypůjčili” za účelem dopravy do Prahy, kde měli získat další pokyny k odsunu Němců a vozidlo majitelce už nevrátili.<ref>Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, s. 260</ref> === Vladimír Hobza === Vladimír Hobza se narodil 17. 2. 1891 v obci [[w:Luka nad Jihlavou|Luka u Jihlavy]]. V roce 1914 přerušil studium medicíny a narukoval do rakousko-uherské armády. Hned v srpnu roku 1914 padl na ruské frontě do zajetí a v roce 1916 vstoupil do čs. legií. V čs. legiích působil jako lékař 2. jezdeckého pluku, kde to dotáhl až na hodnost poručíka. Po válce vyučoval na vojenských školách. V Pardubicích vznikl 8. října 1920 prvorepublikový dragounský pluk č. 8 a v říjnu 1935 se plk. jezd. Vladimír Hobza stal jeho velitelem. Naposledy velel 7. dragounskému pluku v Hodoníně. V armádě ho velitelé neustále postihovali tresty za „skandální finanční problémy a alkoholismus”. Vlastně Hobzu před propuštěním do civilu zachránil jen naprostý nedostatek českých důstojníků v čs. armádě a od 30. let státní a mezinárodní situace. V roce 1939 byl s roční vojenskou rentou 46 200 korun a s výchovným na dvě dcery poslán na dovolenou. Celou dobu okupace prožil nerušeně na Vysočině v [[w:Černovice (okres Pelhřimov)|Černovicích]] nedaleko Pelhřimova a Tábora. Do odbojového hnutí se zapojil až z pokynu ministerstva národní obrany v květnu 1945, kdy byl reaktivován pro převzetí vojenského velitelství v Táboře a rozpuštěné partyzánské skupiny. MNO pak velitele plk. Hobzu následně pověřila „čistkou Němců” (viz výše). O zrůdnostech plk. Hobzy a členů jeho formace během odsunu se dozvídáme díky českému obyvatelstvu z [[w:Vitorazsko|Vitorazska]], které se po odsunu mohlo navrátit a podalo tak svědectví o jeho průběhu. Pravděpodobně za své „zásluhy během odsunu” mohl Hobza opět sloužit v čsl. armádě a velet 16. divizi v Písku. Na podzim 1. října 1945 vzniklo v Karlových Varech velitelství divize čs. armády a velitelem byl jmenován plukovník jezdectva Vladimír Hobza, který byl taktéž povýšen do hodnosti brigádního generála. Během vyšetřování násilností a vražd Hobzových gardistů si začali jeho nadřízení v armádě stěžovat také na jeho nezodpovědnost, alkoholismus a neustálé dluhy. Brigádní generál Vladimír Hobza za své činy potrestán nikdy nebyl. V říjnu 1946 předal velení divize plukovníku generálního štábu Josefu Vrzáčkovi a 1. ledna 1947 byl v 55 letech s ročním důchodem 80 000 Kč z Československé armády propuštěn. Z Karlových Varů se neodstěhoval a svůj život zde spokojeně dožil.<ref>Promlčená genocida - [http://rozhledy2010.blogspot.cz/2013/02/promlcena-genocida.html Promlčená genocida]</ref> === „Vyčištění“ jižní hranice === [[Soubor: Kleinschweinbarth 4782.jpg|náhled|Südmährenkreuz - památný kříž na vrcholu kopce Schweinbarther Berg]] Popis průběhu odsunu vystěhovanými pamětníky se dokonale kryje s výsledky bádání současných historiků. Partyzáni pod velením Hobzy přijeli na nákladních autech do obce 9. června 1945. Nejprve procházeli jednotlivé domy a hledali bývalé nacisty nebo vojáky [[w:Wehrmacht|wehrmachtu]]. Hobzovi muži německému obyvatelstvu přikázali, aby se během půl hodiny shromáždilo s příručním osobním zavazadlem (30 – 50 kg) před kostelem a ze starých mužů vybrali několik rukojmích, které odvedli ke zdi, kde museli, až do doby než se veškeré k odsunu vyzvané obyvatelstvo dostavilo k odchodu, stát před namířenými samopaly. Exponovaní nacisté se v obci nenacházeli a běžná trojka sestávající ze starosty, místního velitele NSDAP a sedláckého vůdce (Ortsbauernführer) zrovna tak. Starosta byl povolán na frontu, kde padl, obvodní velení NSDAP z Vratěnína opustilo obec hned po vydaném oběžníku. U vratěnínské celnice, kam byli odváděni i ostatní obyvatelé okolních obcí, partyzáni ještě jednou německému obyvatelstvu prohledali zavazadla a případně zabavili cennosti a peníze. Všichni pak byli jimi vyvedeni k celnici na rakouské straně. Ženy, děti a staří muži, kteří byli vytrženi z jejich rodinného, pracovního a společenského života, se tak ocitli úplně materiálně oloupeni za hranicemi čsl. státu. Systematické vysídlování bylo v začátku prováděno s velkou brutalitou a teprve až v roce 1946 následovaly řízené transporty.<ref>Češi a Němci do roku 1945. Úvod k edici. Středokluky 2010. Díl I. z řady: ARBURG, Adrian von – STANĚK, Tomáš (ed.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: Dokumenty z českých archivů, 376 s. {{ISBN|978-80-86057-66-8}}</ref> Druhou etapu odsunu dokumentuje korolupská kronika slovy: „''...zbytek německého obyvatelstva byl vysídlen až 2. dubna v roce 1946''” (druhá etapa odsunu probíhala od 24. ledna do 29. října 1946).<ref>V roce 1938 žilo v Československu 3 320 000 Němců, po dokončené druhé etapě v republice zůstalo pouze 300.000 německých obyvatel. Naše Demokracie, 01.11.1946, s. 2</ref> Čeští pamětníci vypráví, že ještě před příchodem partyzánů se Johann Entenfellner, majitel mlýna zastřelil. Na německé straně pamětníci vzpomínají na čtyři rukojmí z Vratěnína a jednoho z Mešovic, kteří byli z Vratěnína odtransportováni do Dešné a zde 10. června 1945 členy Národní stráže popraveni. Jednalo se o sedláka Zawadila, hospodského Otmara Reibera, sedláka Augusta Högenauera (Rakušana), sedláře Balzera a vrchního lesního Huberta Schreibera.<ref>Franzel Emil: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, s. 139/140</ref> Soudní přezkoumání těchto vražd nebylo provedeno.<ref name="portal.suedmaehren.at" /><ref name="portal.suedmaehren.at">{{Citace elektronické monografie | url = http://portal.suedmaehren.at/wiki/index.php/Kurlupp | vydavatel = portal.suedmaehren.at | titul = Kurlupp | datum přístupu = 2011-6-26 | jazyk = německy }}</ref> Tesařský mistr Eduard Prager, majitel uherčické pily, byl Matějem (Matthiasem) Kočím z Dobré Vody (Gutwasser), Stanislavem Kočím z Uherčic (Ungarschitz) a Oldřichem Svátkem ze dvora Křeslík u Stálek (Grössinghof) přivlečen z rakouského území a společně se třemi obyvateli Uherčic ve Frejštejně (Podhradí nad Dyjí) bestiálně zavražděn.<ref>Franzel Emil: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, s. 139/140</ref><ref name="portal.suedmaehren.at" /> Lubničtí pamětníci odsunu připomínají Franze Heße (koláře), který byl českými četníky dovlečen z Drosendorfu do Vratěnína (Fratting) a zde ubit k smrti.<ref>Franzel Emil: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, s. 139/140</ref> V celku vnímá německé obyvatelstvo odsun jako nespravedlnost, nelidský akt a podle mezinárodního práva jako zločin. Všichni vysídlenci se ocitli v Rakousku v tíživé situaci, bez jídla a bez přístřeší. Díky starousedlickým vazbám a tvrdé prací si vybudovali nový domov a existenci: vyhnané obyvatelstvo z Korolup z 90 % v NSR (Spolková republika Německo, Bádensko-Württembersko), menší část v NDR (Německá demokratická republika) a 10 rodin v Rakousku.<ref name="vysídlení">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.slavonice-zlabings.eu/documents/3364350462fe9db4930a0d8819da02b9.pdf | vydavatel = www.slavonice-zlabings.eu | titul = Dokumenty - vysídlení | datum přístupu = 2011-6-26 | jazyk = německy }}</ref><ref name="historie vysídlení">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.slavonice-zlabings.eu/documents/7a0ce4ebda68bd7cb9a613117eb34a15.pdf | vydavatel = www.slavonice-zlabings.eu | titul = Dokumenty - vysídlení | datum přístupu = 2011-6-26 | jazyk = německy }}</ref><ref name="vitorazsko">{{Citace elektronické monografie | url = http://rozhledy2010.blogspot.co.at/2013/01/zakon-na-vitorazsko-opet-prisel-26.html | vydavatel = rozhledy2010.blogspot.co.at | titul = Vitorazsko | datum přístupu = 2013 | jazyk = německy }}</ref> Na konci června 1945 byla většina stavení již osídlena českým obyvatelstvem a podle kroniky se mělo jednat zejména o mladou populaci z okolních českých obcí. Pro zabezpečení řádného hospodářského využití prázdných usedlostí a jejich přidělování národně spolehlivým osobám byla zřízena v Moravských Budějovicích Okresní rolnická komise pro osídlení, kterou v obci zastupoval zpočátku správní komisař B. Tříletý, majitel zbytkového statku v Korolupech, po zřízení Národního výboru přešla kompetence osídlování na místní rolnickou komisi. == Konfiskace majetku a národní správa == [[Soubor: Museumsdorf-Niedersulz 8289.jpg|náhled| [[w:Museumsdorf Niedersulz|Museumsdorf Niedersulz]] - skanzen jehož část Südmährerhof mapuje kulturu a život německých Jihomoravanů a jejich dějiny se táhnou jako červená nit celou expozicí muzea <ref>Der Südmährerhof - Volkskunde na stránkách:[http://www.suedmaehren.at/ Der Südmährerhof]</ref>]] Mezi největší konfiskovaný majetek patřil velkostatek Uherčice s vápenkou a cihelnou, knížete Oktaviána Collalta, též parní pila Eduarda Pragera s denní výkonností pořezu minimálně deseti kubíků kulatiny, .<ref>[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=18966&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. července 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb.]</ref>. Pila „Eduard Prager” byla nejprve spravována Rudolfem Jelínkem a později Aloisem Ampapou. Národním správcem velkostatku v Uherčicích byl jmenován vrchní lesní rada Ing. Stanislav Krupica, hospodářským správcem Stanislav Jaš. Pod velkostatek spadal ještě hospodářský dvůr Mitrov a fungující lihovar. Po roce národní správy musely být cihelna u Korolup a vápenka v Uherčicích kvůli potřebné a finančně náročné opravě a pro nedostatek pracovních sil odstaveny (prozatímně).<ref>Krejčová Monika: Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945 - 1979, Brno 2013</ref> Reorganizace správy polnohospodářských statků v Uherčicích nebyla vůbec jednoduchá a ještě dlouho se táhla. Válečné škody po Rudé armádě byly obrovské, po odsunu německého obyvatelstva nastal všude v pohraničí nedostatek pracovních sil, tažného dobytka a zemědělských strojů. Názory na odsun Němců se lišily dle chování německých obyvatel k Čechům za okupace. V některých pohraničních obcích Jemnicka, jak uvádí zpráva pro radu Okresního národního výboru konanou 6. září 1945, starousedlíci Němcům „nadržovali” a novousedlíci si na ně stěžovali. Současně si prý někteří Češi kvůli získání majetku brali za manželky Němky. Někteří obyvatelé Němci nebyli z důvodu potřebnosti odsunuti (lékaři, zemědělští a jiní odborníci). Stávalo se, že až do druhé vlny odsunu bydleli na zabraném majetku s českým národním správcem společně nebo byli vystěhováni do volných chalup. Ne všichni němečtí obyvatelé Korolup vyčkali příjezdu Rudé armády, někteří odcházeli již dříve před postupující frontou nebo po obnovení československého státu. V prvním poválečném měsíci docházelo k vraždám bez soudu nebo k sebevraždám, k represáliím na německém obyvatelstvu, ke znásilněním Rudou armádou, rabování a krádežím.<ref>1945, 7. června, Lidéřovice. – Denní rozkaz č. 17 plk. jezd. Vladimíra Hobzy, velitele „expedičního“ partyzánského uskupení, podřízeným jednotkám; postup při vysídlování Němců a osídlování v dačickém a moravskobudějovickém okrese.</ref><ref>1945, 19. června, Praha. – Rozkaz k „odsunu německého obyvatelstva za hranice“ vydaný velitelem I. armádního sboru pro velitelství 1. a 12. divize; bližší instrukce k výběru vysídlovaných osob, k nakládání se zabaveným majetkem a k volbě odsunových tras.</ref><ref>1945, 10. července, Praha. – „Osídlovací plán pohraničí českých zemí po odsunu Němců (z hlediska celostátního hospodářství a obrany státu)“ sestavený prof. techn. dr. ing. Karlem Matyášem; nové uspořádání sídelních oblastí, mimo jiné též s ohledem na strategické zájmy Sovětského svazu; požadavek snížit počet obyvatel na polovinu předválečného stavu; vymezení pěti zvláštních osídlovacích zón; „jedinečná příležitost“ k systematickým strukturálním změnám odpovídajícím potřebám státu.</ref> === Výzva k „vysídlení“ === Osoby, které jsou určeny k transportu, opustí byt v plném pořádku. Zavazadlo povolené pro jednu osobu: 1 zavazadlo o 60 kg a příruční zavazadlo nejvýše o 10 kg. Všechno ostatní musí v domovech zůstat na místě bydliště, např. závěsy, koberce, stolní lampy, zrcadla, umyvadla, části zařízení, ubrusy, dva ručníky, postele s matracemi, prostěradla a minimálně jeden polštář s peřinou, všechno čerstvě povlečené. Zavazadlo nesmí být zabaleno do povlečení nebo koberců. Bude-li toto při kontrole zjištěno, nebude postižená osoba přibrána do transportu, ale zůstane v zemi a poslána na práci.<ref name="výzva">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.geschichtsbausteine.uni-passau.de/cz/materialy-pro-vyuku/nucene-vysidleni/vyuka-materialy/pisemne-prameny/ | vydavatel = www.geschichtsbausteine.uni-passau.de | titul = Písemné prameny | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky, německy }}</ref><ref>Tomáš Staněk a Adrian von Arburg: Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 - Češi a Němci do roku 1945, Nakladatel: SUSA, Rok vydání: 2010 (1. vydání), {{ISBN|978-80-86057-66-8}}, Popis: 1× kniha, vázaná, 376 stran, 18,1 × 25,1 cm, česky</ref> === Poválečné volby === Roku 1946 se konaly první poválečné volby. V celém okrese Moravské Budějovice zvítězili lidovci (10 114 hlasů), následovaní komunisty (7 097) a dále národními socialisty (4 258) a sociálními demokraty (2 975). Nové obyvatelstvo Korolup rekrutované převážně ze zemědělského proletariátu z okolních českých obcí volilo politické strany: [[w:Komunistická strana Československa|Komunistická strana Československa]] (73), [[w:Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Československá strana lidová]] (69) a [[w:Česká strana sociálně demokratická|Československá sociální demokracie]] (9), [[w:Česká strana národně sociální|Československá strana národně socialistická]] (8), z celkem 172 voličů.<ref>Naše demokracie, ročník 1946.</ref> Nejsilnější podporu měla KSČ na jihu okresu Moravské Budějovice. Drtivé vítězství zaznamenala především v oblasti, kde před válkou žilo německé obyvatelstvo. Vesnici Vratěnín, která leží přímo na rakouské hranici, a kde nezůstalo po vysídlení téměř žádné původní české a německé obyvatelstvo, byla dávána za vzor ostatním JZD v moravskobudějovickém okrese a taktéž bylo JZD Vratěnín vůbec prvním JZD na okrese, které přešlo na hospodaření IV. typu.<ref>Vpřed za socialistickou vesnici!. Moravské Budějovice 1952, 2., č. 3. Periodicita není známa.</ref><ref>Zeit - Zeugen der Besatzungszeit, 1945 - 1955, der Bezirk Horn, Eigentümer und Herausgeber: Nö. Bildungs- und Heimatwerk und Dorferneuerungskomitee, OSR Erwin Frank, Dir. Leo Nowak im Eigenverlag. Ins Internet gebracht: Harald Holzer, Sigmundsherberg, im Mai 1995</ref> Obdobnou komunistickou baštou se stalo [[w:Staré Hobzí|Staré Hobzí]], kde byla místní organizace KSČ založena již v létě roku 1945.<ref>Kladivo a srp, časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku, 02.08.1945, č. 22, s. 2</ref> == Reference == <references /> == Literatura == * Markel, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945-1949, Vojenská akademie Antonína Zápotockého 1968, Místo uložení: Moravská zemská knihovna v Brně. Signatura: 2-1117.107. {{ISBN|80-85960-41-9}} * Arburg, Adrian: Migrationsprozesse in der Tschechoslowakei. Die Vertreibung der Deutschen und ihre binnenstaatlichen Folgen 1945–1950, München 2007 (1. und 2. Auflage; Veröffentlichungen des Collegium Carolinum, 111), S. 241–284. * Arburg, Adrian von: Kdo byl německým antifašistou?/ Wer war ein deutscher Antifaschist? in: [[w:Tomáš_Okurka|Okurka, Tomáš]] (Hg.): [https://arl.psp.cz/arl-par/cs/detail-par_us_cat-117591-Zapomenuti-hrdinove/ Zapomenutí hrdinové: Němečtí odpůrci nacismu v českých zemích/Vergessene Helden: Deutsche NS-Gegner in den böhmischen Ländern. Ústí nad Labem (Aussig) 2008, S. 9–24.] * Bahlcke, Joachim/ Eberhard, Winfried/Polívka, Miloslav: Handbuch der historischen Stätten. Böhmen und Mähren, September 1998. * Bartoš, Josef/Schulz, Jindřich/Trapl, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, 9: Okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, 12: Okresy: Třebíč, Moravské Budějovice, Dačice. Ostrava (Ostrau) 1966. * Berwid-Buquoy, Jan: Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918–1920. Theorien der Nationalismen (Dissertation), České Budějovice (Budweis) 2005. * Blaschka, Walfried: Historisches Ortsverzeichnis Südmährens, in: Beiträge zur Geschichte und Landeskunde Südmährens, Heft 8, Geislingen/Steige 1982. * Bornemann, Felix: Kunst und Kunsthandwerk in Südmähren, Geislingen/Steige 1990. * Bornemann Hellmut: Land an der Thaya. * Bornemann Hellmut: Znaim. Stadt an der Thaya. Lebendige Vergangenheit, Wien 2007. Brandes, Detlef: Der Weg zur Vertreibung 1938–1945: Pläne und Entscheidungen zum Transfer der Deutschen aus der Tschechoslowakei und aus Polen, München 2001 (Veröffentlichung des Collegium Carolinum, Bd. 94). * Elsinger, Reiner: Vertreibung der Deutschen aus Südmähren. * Frodl, Gerald/Blaschka, Walfried: Die Kreise Neubistritz und Zlabings von A - Z. Geislingen/Steige 2008. * Frodl, Gerald/Blaschka, Walfried: Der Kreis Znaim von A - Z. Geislingen/Steige 2010. * Hrabcová Lucie: Organizace veřejné správy v období první republiky (s přihlédnutím k Organizaci veřejné správy v politickém okrese Hustopeče) - Diplomová práce, Brno 2006 * Jašš, Richard Mgr: Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918, disertační práce. * Kaukal, Bruno: Die Wappen und Siegel der südmährischen Gemeinden, Geislingen/Steige 1992. * Kleindienst, Leopold: Die Siedlungsformen, bäuerliche Bau- und Sachkultur Südmährens, 1989. * Kreuzer, Anton/Frodl, Gerald/Schickel, Alfred: Geschichte Südmährens, 3 Bände, Geislingen/Steige 1975, 1996 und 2001. * Kronika obce Korolupy * Lange, Fritz: Südmähren. Bilder erzählen Geschichte, Erfurt 2010. * Lederer, Hans: Die germanische Besiedlung Südmährens, in: Beiträge zur Geschichte und Landeskunde Südmährens, Heft 9, Geislingen/Steige 1986. * [http://vsff.rivido.de/index.html Altösterreichisches Lesebuch] * Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců (kolektiv autorů, překlad P. Kamas), guidemedia Brno 2012, {{ISBN|978-80-905310-0-0}}, Vazba: brožovaná, počet stran: 160, Rozměry: 240×170 * Papírník, Miloš: Bibliografie okresu Znojmo. Brno 1992. * Prinz, Friedrich: Böhmen und Mähren. Siedler, Berlin 1993. * Prokůpek, Bohumír; Prokop, Paul u.a.: Jižní Morava. Příroda a Památky/Südmähren. Die Natur und die Denkmäler, Praha 1991. * Schweickhardt, Franz: Darstellung des Erzherzogtums Österreich unter der Enns. Viertel unter dem Manhartsberg. Bde. 1, 2, 7. 1833/35 * Seibt, Ferdinand: Deutschland und die Tschechen. Geschichte einer Nachbarschaft in der Mitte Europas. 3. aktualisierte Auflage. Piper, München / Zürich 1997. * Staněk, Tomáš: Verfolgung 1945: Die Stellung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien (außerhalb der Lager und Gefängnisse), Wien/Köln/Weimar 2002 (Buchreihe des Institutes für den Donauraum und Mitteleuropa, 8, Original: Perzekuce 1945, Übersetzung aus dem Tschechischen). * Staněk, Tomáš: Internierung und Zwangsarbeit. Das Lagersystem in den böhmischen Ländern 1945–1948, in: Veröffentlichungen des Collegium Carolinum Band 92. Aus dem Tschechischen von Eliska und Ralf Melville, München 2007. * Tielsch-Felzmann, Ilse: Südmährische Sagen. München 1969. Vlastivěda moravská, Dil II: 27. * Weisz, Franz/Elsinger, Reiner: Die historischen Ursachen der Vertreibung der Deutschen aus Südmähren 1945 - 1946 und die völkerrechtlichen Konsequenzen. Ein zeitgeschichtliches Forschungsprojekt, Wien 1996. * Winkelbauer, Thomas: Kontakte und Konflikte. Böhmen, Mähren und Österreich. Aspekte eines Jahrtausends gemeinsamer Geschichte, Waidhofen a.d. Thaya 1993 (Schriftenreihe des Waldviertler Heimatbundes, Bd. 36). == Související články == * [[w:Vysídlení Němců z Československa|Vysídlení Němců z Československa]] * [[w:Pohraniční stráž Znojmo|Pohraniční stráž Znojmo]] * [[w:Collaltové|Collaltové]] == Externí odkazy == * {{Wikicitáty|téma=Sudety}} * Překladový slovníček vybraných německých názvů [http://www.mvcr.cz/clanek/prekladovy-slovnicek-vybranych-nemeckych-nazvu.aspx] * Erwin Frank: [http://holzer.uxs.eu/pdf/zeit-zeugen.pdf Zeit-Zeugen]: Sigmundsherberger Geschichten, Maria Hager, Als Heimatvertriebene nochmals zurück, Vratěnín s. 37 * Helmut Schauaus: [https://books.google.at/books?id=TaUmAQAAQBAJ&pg=PP1&lpg=PP1&dq=Irgendwann+erz%C3%A4hl%27+ich+es&source=bl&ots=CNhUES9iY3&sig=hsgr-g2gFROkDDf4wAMxEsh3SOU&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjxzN64-JPPAhWBfiwKHeQLAkAQ6AEIKjAC#v=onepage&q=Fratting&f=false Irgendwann erzähl' ich es]: Igginger Zeitzeugen erinnern sich an ihre Erlebnisse aus dem Zweiten Weltkrieg und der Nachkriegszeit, Vratěnín s. 113 * [http://www.bomosil.eu/index.php?title=Soubor:Nemecke_provincie_v_Cechach_na_Morave_a_ve_Slezsku_vytvorene_na_podzim_1918.jpeg Detailní mapa sudetoněmeckých provincií, vytvořených na podzim 1918 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku] * [http://auswaertiges-amt.de/www/de/laenderinfos/laender/laender_ausgabe_html?type_id=14&land_id=174 Česká republika: Bilaterální vztahy] - stránky Německého ministerstva zahraničí (německy, [http://auswaertiges-amt.de/www/en/laenderinfos/laender/laender_ausgabe_html?type_id=14&land_id=174 anglicky], [http://auswaertiges-amt.de/www/fr/laenderinfos/laender/laender_ausgabe_html?type_id=14&land_id=174 francouzsky], [http://auswaertiges-amt.de/www/es/laenderinfos/laender/laender_ausgabe_html?type_id=14&land_id=174 španělsky]) * [http://www.elaw.cz/cs/ostatni/528-k-organizaci-politicke-spravy.html Článek o přestavbě správy Sudet po Mnichovu] * [http://www.vnpcp.cz Edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 Dokumenty z českých archivů] * [http://www.sudeten.de Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL)] * [http://www.sudeten.at Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ)] * [http://www.bund-der-vertriebenen.de Svaz vyhnanců (BdV)] * [http://www.vloe.at Svaz landsmanšaftů etnických Němců Rakouska (VLÖ)] * [http://de.wikipedia.org/wiki/Schweinbarther_Berg Schweinbarther Berg] (německy) * [http://de.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Vertreibung_von_Deutschen_(20._Jahrhundert) Vertreibung von Deutschen (20. Jahrhundert)] (německy) [[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]] chdp1e2iyysn84mjutvkqrhcgp1eng8 0 6987 55502 53936 2026-11-02T09:36:18Z Jcb 11776 55502 wikitext text/x-wiki Po připojení obce k Třetí říši se dobrovolní hasiči stali na podkladě zákona z 23. listopadu 1938 součástí Technické pomocné policie (Technische Hilfspolizeitruppen). Německý hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” se sídlem v Praze byl zrušen. Činnost hasičů měla nyní probíhat v součinnosti s organizací NSDAP a s představiteli obce. Starosta Korolup (Franz Baldreich) tímto zastával pozici nejvyššího policejního orgánu v obci. Ve službě a mimo službu hasiči zdravili pozdravem "Heil Hitler", přičemž se tak mělo dít důstojným způsobem a v doprovodu vztyčené pravice do úrovně ramen. NSDAP dobrovolným hasičům určila povinnost nosit svrchovaný odznak a s tím i související rozety. Rukávovou pásku se svastikou hasiči nosit nesměli. Co se hasičské techniky týče, připojení k Třetí říši znamenalo pro hasiče značný pokrok. Došlo ke sjednocení celého vozového parku, motorových stříkaček, hadic a spojek a nejmodernější technika se postupně dostala až do těch nejmenších obcí. I přes odchod valné většiny hasičů na frontu se našli v místech protiletadlové obrany II. a III. řádu (v malých městech, městysech a obcích) muži, co se snažili plnit službu požární ochrany ve starém duchu. Přes den pracovali v zemědělství, ve zbrojním průmyslu či obchodu, během večerních nebo nočních náletů, vzniklých požárech nebo jiných katastrofách pak bez jediného slova protestu nastupovali k zásahům. V posledních dnech druhé světové války obdrželi hasiči rozkazem dostat veškeré vybavení a vozový park před postupující Rudou armádou do bezpečí. S technikou odjížděli jenom muži, jejich rodiny nesměly cestovat v žádném případě na vozech a tak v chaosu končící války docházelo často k dlouhodobému odloučení. Hodně hasičské techniky se také během prvních poválečných dnů rozkradlo. Kradla Rudá armáda, ale i váleční zajatci, nuceně nasazení dělníci na práci a vězňové z koncentračních táborů, kteří se snažili různými způsoby dostat domů.<ref name="Retrospekce">Retrospekce historie hasičů v době druhé světové války je zpracována na základě odborné literatury, dobových hlášení, dotazníků a jiného dochovaného písemného materiálu nadřízených orgánů. Využity byly i kroniky obcí v Dolním Rakousku.</ref><ref name="FINDBUCH">www.findbuch.at, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung</ref><ref name="">Brandschutz unter autoritären Regimes, 12. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte mit Sitz in Pribyslav vom 6. bis zum 8. Oktober 2004 in Fulda, Hessen, Deutschland, Schinnerl, A. Feuerwehrliche Dienstbefehle während der NS-Zeit im Reichsgau Salzburg S. 169-199 Salzburg</ref><ref name="LUFTSCHUTZ">Andreas Linhardt, Feuerwehr im Luftschutz 1926-1945. Die Umstrukturierung des öffentlichen Feuerlöschwesens in Deutschland unter Gesichtspunkten des zivilen Luftschutzes (Bericht Nr. 19 der Deutschen Brandschutzgeschichte der Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (vfdb)). Braunschweig 2002. {{ISBN|3-8311-3738-2}}</ref><ref name="Typenbuch">Udo Paulitz: Feuerwehr Typenbuch 1900-1945: Alles über Fahrzeuge - Daten - Technik der Feuerwehrfahrzeuge von Mercedes-Benz, MAN, NSU, Opel, Magirus mit Spritze, Drehleiter und Martinshorn, Mnichov 2011</ref> == Začlenění hasičů pod Technickou pomocnou policii == [[Soubor:Fulda - Deutsches Feuerwehrmuseum - Reichsfeuerwehrehrenzeichen 2. Klasse (ohne Verleihungsurkunde).JPG|náhled|Z nařízení Adolfa Hitlera bylo od ledna 1938 upraveno propůjčování hasičských čestných vyznamenání. Podle § 2 se udělovaly dva stupně čestných vyznamenání a to i cizincům. 1. stupeň se propůjčoval významným hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren) a dalším osobám, které se obzvláště vyznamenali a za chrabré a odvážné chování během likvidace požáru. 2. stupeň se uděloval hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren), kteří po prvním květnu 1936 dosáhli 25. služebního roku. Návrh na vyznamenání se podával ve dvojím vyhotovení na předtištěném formuláři na kancelář říšského velitele SS a velitele německé policie říšskému ministru vnitra Wilhelmu Frickovi. Na obrázku - čestné vyznamenání druhého stupně.]] Po odstoupení pohraničí hasiči nejprve vyčkávali, co nová nařízení a organizační změny přinesou. V mezičase se uklízelo ve zbrojnicích, které měly být „''od starého harampádí vyčištěny''”. Na obcích probíhaly kontroly dokumentů: služební knihy požárů, seznamu členů, inventární knihy hasících přístrojů a vybavení, pokladního deníku, knihy činnosti záchranářské skupiny (Branddienstjournal, Standesliste, Gerätebuch, Kassabuch, Tätigkeitsbuch der Rettungsabteilung). Zjišťoval se celkový stav metrů hadic, čistota a stav přístupových cest k požárním nádržím. V lednu roku 1939 odesílali velitelé hasičů zprávu o výši a důvodu případného zadlužení, pokladní deník i s kasou se odevzdával na obci, která byla nadále zodpovědná za finance a korespondenci, takže hasičům odpadla funkce pokladníka a zapisovatele. === Zákon o požární ochraně === Zákon o požární ochraně (Gesetz über das Feuerlöschwesen) č. 199 vyšel ve věstníku 26. listopadu 1938 a o měsíc později vstoupil v platnost. Zákon samozřejmě počítal i s lhůtou pro postupné začlenění Rakouska (Východní marky) a sudetského území (Říšské župy Sudetenland), kde byl vyhlášen 19. září 1939 a od 1. října 1939 vstoupil v platnost. Tímto byly dosavadní hasičské spolky (Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen) rozpuštěny a na jejich místě zřízeny technické oddíly pomocné policie, jejichž nová výstavba ležela na bedrech obce.<ref>Das Gesetz über das Feuerlöschwesen vom 23. November 1938 (Reichsgesetzblatt I, S. 1662), vom 4. Oktober 1939 in der Ostmark; mit fünf Durchführungsverordnungen: Erste Durchführungsverordnung vom 27. September 1939. Organisation der Feuerschutzpolizei, Zweite Durchführungsverordnung vom 9. Oktober 1939. Verhalten bei Brandfällen, Dritte Durchführungsverordnung vom 24. Oktober 1939. Organisation der freiwilligen Feuerwehr (Reichsgesetzblatt I, S. 2096), Vierte Durchführungsverordnung vom 24. Oktober 1939. Organisation ber Pflichtfeuerwehr (Reichsgesetzblatt I, S. 3100), Fünfte Durchführungsverordnung vom 6. November 1939. Erstattung des Lohnausfales an die Mitglieder derFeuerwehren (Reichsgesetzblatt I, S. 2172).</ref> Připojení obce k Říšské župě Dolní Podunají uveřejnil Říšský věstník zákonů (Reichsgesetzblatt) 14. dubna 1939. Dne 2. července 1939 se ve Znojmě konalo velké shromáždění 10 hasičských okresů (Znojmo, Vranov, Jaroslavice, Mikulovice, Pohořelice, Hustopeče, Slavonice, Moravský Krumlov, Nová Bystřice a Jindřichův Hradec) za účasti více jak 1 500 jihomoravských hasičů, aby tak slavnostně vstoupili do Zemského hasičského svazu Dolního Podunají/Landesfeuerwehrverband Niederdonau.<ref>Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 5. Juli 1939, s. 9 </ref> Od března roku 1940 obce vyplňovaly jednou měsíčně statistické formuláře o své hasičské aktivitě a v dubnu obdržely nové peněžní deníky. Podle nových předpisů museli být všichni hasič povinně úrazově pojištěni u Svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverband). Další novou povinností obce byl odběr jednoho výtisku časopisu „Deutscher Feuerschutz“, s jehož obsahem se pak mužstvo seznamovalo během nástupů (Appellen) a při večerních školeních. Rokem 1940 vstoupil v platnost také zákaz vystoupení z protipožární služby. Vedoucí představitelé sborů byli zahlceni řadou dotazníků, průzkumů, formulářů a zpráv, které měly být odesílány co možná nejlépe a pokud možno vyplněné na psacím stroji. Očividně jim tato nová úřední agenda činila nemalé problémy, jelikož se ze strany vyšších orgánů neustále objevovaly urgence nedodržených termínů nebo výhrůžky spojené s osobními konsekvencemi. === Pohonné hmoty === S řízeným válečným hospodářství vstoupilo v platnost také nařízení o nakládání s minerálními oleji (benzínem a naftou), což u velitelů hasičů vyvolalo mnohé obavy o dostatek paliva pro protipožární účely. Úřední listy okresních hejtmanství (Amtsblatt der Bezirkshauptmannschaft) proto zveřejnily podrobné postupy při podávání žádostí. Starosta obce, po domluvě s velitelem místních hasičů (Ortsfeuerwehrkommandant), podával u okresního hospodářského úřadu žádost o vystavení benzínové karty (Benzintankausweiskarte), ve které uváděl, druh motorové stříkačky (ruční, tažená koňmi nebo automobilová), její obsah nádrže a obecní zásoby paliva, na jejímž základě pak úřad zaslal starostovi obce potřebné benzínové lístky (Benzin-Bezugscheine). Ty se pak předkládaly u čerpací stanice, která hasičům povolené množství benzínu prodala. Za patřičné uskladnění palivových zásob zodpovídal starosta obce.<ref>Amtsblatt der Bezirkshauptmannschaft Hollabrunn, Fr, 20. Oktober 1939</ref> === Členství === Vyhláška ze 14. února 1939 zakazovala cizím státním příslušníkům členství ve sborech pomocné policie. Členy pomocného policejní sboru mohli být nadále jen němečtí státní příslušníci. Hasiči, kteří neobdrželi v Korolupech říšské německé občanství nebo optovali k českému (protektorátnímu), museli ze sboru vystoupit. Zpráva o členství měla být obcemi odesílána okamžitě. Podle vyhlášky z 24. října 1939 se mohli stát členy pouze muži od 17 do 55 let. Aktivní služba končila v šedesáti letech a po dosažení této věkové hranice přecházeli hasiči do rezervy. Obecní hasičský sbor se skládal minimálně z 18 mužů (1 četa o dvou družstvech), v malých obcích ze 14.<ref name="GESETZ">Brandschutz unter autoritären Regimes, str. 272 - 278</ref> === Uniforma a hodnosti === [[Soubor:Feuerwehrmuseum München -23.JPG|náhled|Uniforma technické pomocné policie (hasičů) za druhé světové války ve Třetí říši]] Uniformy hasičů se přizpůsobily střihu policejních stejnokrojů. Tmavě modrá bunda z vlněné tkaniny měla na hrudi dvě našité kapsy se záševky, dvě vložené kapsy ve spodní části, nárameníky a límec zdobila karmínově červená paspulka. Strojově vyšívaná orlice se nosila na levé paži, kalhoty ze stejné látky byly rovné. Čepice s kšiltem a černou stuhou, lemovala purpurová paspulka. V předu seděl znak říšské orlice a hasičská kokarda. Uniformu od hodnosti ''Zugführer'' zdobila stříbrná šňůra, od 40. roku už od hodnosti ''Meister der Feuerwehr''. V roce 1943 se hodnosti sjednotily s vojenskými (uvedeny v závorce). Čekatelé nenosily 6 měsíců žádné výložky a žádné označení hodnosti na patkách límce.<ref name="Dienstgradabzeichen">Dipl. Ing. Hans Dieter Kandzia, Gemeindebrandmeister von Petershagen/Eggersdorf, Vorsitzender des Kreisfeuerwehrverbandes Märkisch, Oderland e.V.: Dienstgradabzeichen und tragbare Auszeichnungen der Freiwilligen Feuerwehren in Brandenburg von 1901 – 2010, Petershagen 2010</ref> * Anwärte * Truppmann (Wachtmeister der Feuerwehr) * Obertruppmann (Oberwachtmeister der Feuerwehr) * Haupttruppmann (Hauptwachtmeister der Feuerwehr) * Truppführer (Meister der Feuerwehr) * Obertruppführer (Obermeister der Feuerwehr) * Haupttruppführer (Hauptmeister der Feuerwehr) * Zugführer (Leutnant der Feuerwehr) * Oberzugführer (Oberleutnant der Feuerwehr) * Hauptzugführer (Hauptmann der Feuerwehr) * Kreisfeuerwehrführer (Major der Feuerwehr) * Bezirksfeuerwehrführer (Oberstleutnant der Feuerwehr) * Abschnittsinspekteur (Oberst der Feuerwehr) === Sbírky na „Den německé policie” === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 121-0253, Generalmajor Arthur Mülverstedt sammelt.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Sbírka v Den německé policie, Generalmajor Arthur Mülverstedt (Generální inspektor říšské policie v roce 1939) během pouliční sbírky]] [[Soubor:Bundesarchiv Bild 121-0250, Oberleutnant Blume sammelt.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Sbírka v Den německé policie 1939 (Tag der deutschen Polizei), člen Schutzpolizei s kasičkou]] Od roku 1938 se slavil ve Východní marce „Tag der Deutschen Polizei”. Po vypuknutí války se konaly po celé Třetí říši válečné sbírky. V lednu roku 1939 obdržel ke „Dni německé policie” také sbor hasičů jasné instrukce. Velitelé (starostové) se měli postarat, aby se na Winterhilfswerk-sbírce (WHW) zúčastnil celý sbor, který obdržel k tomu účelu i plechové kasičky s odznakem WHW. Před zbrojnicí se měl v den svátku konat nástup mužstva za vyvěšení vlajky a pozdravu (Flaggenhissung). Vzhledem k tomu, že finanční příspěvky hasičů byly brány jako jejich „osobní oběť”, měly být z kasiček vyčleněny. I v roce 1940 zemské velení hasičům připomínalo, že ke konečnému vítězství Německa mohou přispět stoprocentní účastí na domovní sbírce KWHW (Kriegswinterhilfswerk). Od roku 1940 se sbírka konala po dobu dvou dnů (1940 17. a 18. února, 1941 16. a 17. února, 1942 14. a 15. února) a v oběžníku se uvádělo: „Očekává se, že každý uniformovaný hasič se aktivně zapojí a přinese i osobní oběť (1 RM na osobu). Údaje o počtu hasičských dárců a údaje o celkovém výtěžku musí být uvedeny odděleně.” Přestože se mnoho hasičů už od roku 1942 nacházelo na frontě, v roce 1943 požadovalo ministerstvo vnitra sbírku ještě úspěšnější. Na sbírce se měli podílet nejen hasiči, ale i členové Hitlerjugend. Sbírka probíhala po dobu tří měsíců (prosinec, leden a únor). Od hasičů se předpokládala „osobní oběť” formou tzv. zvláštního daru (Sonderspende), přičemž „suma měla tu z loňského roku překonat”. Velitelé sborů byli také vyzváni k založení zvláštních sbírkových účtů (Sammelkonten). Celá akce končila 20. února 1943. Velitel zasílal na landrát zprávu formou poštovního lístku, na kterém uvedl odděleně vybranou sumu a počet zúčastněných hasičů a HJ. === Zákazy účasti na církevních slavnostech a obřadech === Hasičské tradice spojené s církevními obřady jako každoroční oslavy patrona svatého Floriána kolem 4. května nebo účast hasičů na církevních procesích byly nacionalistům od začátku trnem v oku. Zpočátku museli hasiči účast na takových oslavách (svátek sv. Floriana, svátek Božího těla, pohřby a podobné akce) povinně projednávat se stranickou organizací NSDAP ve Vratěníně a s představiteli obce. Další nařízení upřesňovalo, že církevní obřady nejsou hasičskou službou a členům Technické pomocné policie tedy nepřísluší na těchto akcích nosit uniformu a to ani členům hasičských kapel. V lednu roku 1939 obdrželi oběžník, který upozorňoval, že nosit prapor hasičského sboru je dovoleno pouze během obřadů k poctě zemřelého kamaráda a že sbor se musí za každé situace chovat tak, aby nepodkopával dobrou pověst sborů pomocné policie. Na začátku května 1939 se opět hasičům oběžníkem připomínalo, že podle výnosu říšského velitele SS a šéfa německé policie z 3. června 1938 se účast v uniformách na církevních procesích a pohřbech za žádných okolností nepovoluje. === Deutsches Rotes Kreuz (DRK) === [[Soubor:Deutsche Rote Kreuz wwii.jpg|náhled|Plakát DRK z Třetí říše ]] Nositelem záchranné služby se měl do budoucna stát Německý červený kříž (DRK) a základ jeho výstavby tvořily záchranné oddíly dobrovolných hasičů. Zpočátku byl hasičům vstup do DRK umožněn zcela volně a hned po vstupu mohli nosit jeho označení. Zařízení a záchranná výbava ale zůstávala až do ukončení vybudování celé struktury v majetku záchranných hasičských sborů. Od podzimu roku 1938 se postupně převáděly záchranné skupiny do DRK. V březnu roku 1939 obdrželi přední funkcionáři hasičstva a starostové obcí oběžník s vyhláškou inspektora pořádkové policie plukovníka Meißnera. Hasičům, kteří byli ve sborech nepostradatelní, se členství u DRK nepovolovalo a v takovém případě vybavení záchranných oddílů na DRK nepřecházelo. V místech, kde došlo přestupem k DRK k oslabení nebo narušení pohotovosti, se měli hasiči okamžitě vrátit a zůstat tak dlouho u hasičské záchranné služby, dokud nebude DRK schopen zajistit veškeré požadavky. Na začátku prosince 1939 započal Německý červený kříž s výstavbou organizací po obcích, ale i tak nadále platilo, že nesmí být porušena pohotovost hasičských sborů. === Příprava na válku === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R43590, Potsdam, Musterung für die Wehrmacht.jpg|náhled|Ilustrační foto - odvod branců do wehrmachtu, prohlídka zdravotní způsobilosti (německy Musterung)]] O přípravě na válku se samozřejmě během zvýšené cvičební aktivity nehovořilo. Hasičům se cvičení zdůvodňovala jako příprava na „''velký úkol''”. Na základě přísně tajného dopisu svolávali starostové obcí „naléhavou” a povinnou schůzku všech hasičů, na kterou se měli dostavit s vojenskými dokumenty. V případě nesplnění příkazu hrozil trest podle platných vojenských zákonů. Dalším přísně tajným dopisem vojenské velení zjišťovalo minimální počet členů pro záchrannou a hasičskou službu v obci. V úvahu nejprve připadali pouze muži starší 45 let. V případě, že by nebylo možné z této věkové skupiny sbor utvořit, směly obce zařazovat také hasiče ve věku od 35 let. Z vojenské služby byli uvolněni též velitel, jeho zástupce, velitel družstva, velitel záchranné skupiny, strojníci a řidiči. Podle dalšího tajného rozkazu podstupovali hasiči vojenskou lékařskou prohlídku, o které směl být uvědomen pouze lékař. Dotazník z prosince 1938 se týkal informací o zdravotní službě. Zaznamenával se veškerý zdravotnický materiál, nezbytně nutný zdravotnický materiál pro hasiče a zdravotnický materiál, který mohl být bez problémů převeden na DRK, počet členů se zdravotnickou zkouškou a počet členů v záchranné službě. V lednu roku 1939 podstupovali všichni starostové obcí povinné školení z „obrany proti bojovým plynům”, řidiči z ročníků 1902 až 1909 nebo narození před rokem 1893 strojnické zkoušky, velitelé sborů sestavovali seznam hasičů, kteří by v případě doplnění potřebných zkoušek nemuseli rukovat do války a mohli zůstat u požární služby. Jmenný seznam musel být odeslána ke schválení nejpozději do konce ledna 1939. Na podzim roku 1939 se na podkladě dalšího přísně tajného rozkazu sestavovaly seznamy hasičů ve věku od 20 do 45 let (označena měla být jména nepostradatelných hasičů) a dotazníky týkající se počtu strojníků a řidičů, jejich věku a absolvování strojnických zkoušek. == Hasiči za druhé světové války == V září roku 1939 okresní velitelství hasičům oběžníkem připomínalo, že v případě velkého počtu odvedených na frontu doplní své stavy rezervními ročníky a dobrovolníky z HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”. Další úbytek mužstva nastal po 5. říjnu 1943, kdy byly odvedeny ročníky 1894 a 1893-1883. Jména padlých „kamarádů” se nejprve zveřejňovala v novinách „Deutscher Feuerschutz“ a zároveň se dokumentovala v „Čestné knize německé policie” (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Seznamy padlých se sice dál posílaly okresnímu velení, ale od června roku 1942 se v tisku už jména neuváděla. Okresní velitelství hasičům slibovalo, že padlí kamarádi budou po válce do čestné knihy doplněni a vytištěné knihy si budou moci zakoupit a ve sborech na čestném místě vystavit. [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-J15960, Düsseldorf, HJ bei Löscharbeiten.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Hitlerjugend - Feuerwehrscharen při protipožárním zásahu. ]] [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1974-152-17, Luftschutzhelferin.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - pomocnice protiletadlové obrany (Luftschutzhelferin) při cvičení se signálním rohem]] V březnu roku 1940 vyzval polní maršál Hermann Göring všechny hasičské sbory ke kovové sbírce pořádané k narozeninám Adolfa Hitlera. Hasiči probírali zbrojnice a shromažďovali přebytečné kovové předměty. Sbírka se netýkala dosud používaných spojek K 52. O kovové hřebeny přišly i hasičské helmy. V prosinci roku 1941 se začalo hovořit o tom, že by se mužstva měla připravit „na těžké úkoly, které se s největší pravděpodobností dostaví” a „jednou až dvakrát měsíčně věnovat několik hodin školení z protipožární ochrany”. V roce 1942 vyhlásil říšský ministr zbraní a střeliva Albert Speer (od roku 1943 ministr pro zbrojní a válečnou výrobu) mobilizaci železných rezerv, takže následovala nová kovová sbírka pro válečné účely. V červnu 1943 odevzdávali hasiči do Hornu nepoužívané ruční a parní stříkačky, spojky a ostatní starou výzbroj. === HJ a ženy u hasičů === Už od září roku 1939 se sice mluvilo o tom, že pokud si hasičský sbor nevystačí s povolanými rezervami starších ročníků, bude se mužstvo doplňovat dobrovolníky z Hitlerjugend (HJ-Feuerwehrscharen), ale už se neuvádělo, že se chlapci z HJ nestanou aktivními členy hasičského sboru. Což znamenalo, že jejich požární výzbroj ležela na bedrech obce a pro cvičení a zásah byli u hasičů pouze úrazově pojištěni. V červnu 1941 okresní velení zdůrazňovalo: ''„Vzhledem k tomu, že zajištění nového hasičského dorostu je primárním úkolem, bude se Hitlerjugend účastnit hasičské služby mnohem více jak doposud. Samozřejmě nemusíme zdůrazňovat, že během války má hasičský výcvik, nácvik leteckého poplachu a ostatní nácviky přednost před základní službou v HJ."'' Hasiči raději využívali starší rezervisty, jelikož sotva chlapce z HJ zacvičili, byli povoláni k předvojenskému výcviku, k RAD a nakonec k wehrmachtu. Od 1. února 1944 musela být z rozkazu říšského ministra vnitra minimálně polovina hasičů nahrazena vyškolenými rezervami.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 4. Dezember 1943, s. 5</ref>. Ještě v prvních měsících roku 1944 nebyl věkový průměr hasičů tak špatný, ale po odvedení ročníku 1903 se situace v obcích rapidně zhoršila a na řadu přicházela různá „nouzová opatření”. Jedním z nich byl i nástup žen a dívek k protipožární službě.<ref name="Frauenhelferinnen">V obcích, kde hrozila neadekvátní požární ochrana, se přistupovalo k založení ženských pomocných skupin (Frauenhelferinnen-Gruppe). Jednalo se o ženy ve věku od 20 do 23 let, které by byly jinak povolány k jiné válečné službě. Jejich stejnokroj se skládal z tmavě zelené bavlněné kombinézy s flanelovou výplní, na hlavě nosily lodičku ze stejné látky a obuv nosily vlastní. Přilbu dostávaly po odvedených hasičích. I ženy musely skládat jednodenní strojnické zkoušky, dopoledne z teorie a odpoledne z praktického cvičení. Franz Semmler: Die Frauenfeuerwehr Rankweil, str. 285</ref> === Nové normy a školení pro družstva === [[Soubor:Feuerwehrmuseum München -22.JPG|náhled|Od 1. ledna 1939 povinné normy AVF - der Löschangriff. Ilustrační fotografie z muzea v Mnichově. Hasiči předpisům říkali „černá knížka”.]] [[Soubor:LLG Hermeskeil.JPG|náhled|Hasičský vůz LF 8 LLG. V únoru 1940 obdrželi hasiči oběžník říšského ministerstva vnitra, který stanovil výrobu typizovaných hasičských vozů. Nadále mohly být sborům dotovány pouze typizované vozy (pro 1 velitele a 8 mužů). Úprava nebo přestavba starých osobních automobilů byla zakázána. V prosinci roku 1940 ještě přibylo nařízení o vybavení vozů jedním kobaltově modrým světlometem (Bosch-Kennlichtscheinwerfer). Pro vozidla Luftwaffe platila tzv. "Luftwaffengrau matt" (RAL 7021). O nová vozidla žádal „Kreisfeuerwehrführer” za účelem protiletecké obrany.]] Od 1. května 1939 vstoupily v platnost nové jednotné normy AVF (Ausbildungsvorschrift für den Feuerwehrdienst), které za nejmenší formaci označovaly družstvo sestávající z jednoho velitele a osmi mužů. Hasiče tak čekalo povinné absolvování zkoušek z protipožárního útoku (Löschangriff) pro družstva. S malou „černou šestnáctistránkovou knížkou” nastala u hasičských sborů doslova revoluce. V praxi ale nefungovalo vše tak rychle, jak by si velení představovalo. V červenci roku 1941 župní velitelství sbory upomínalo: ''„Doporučuji všem velitelům, aby si urychleně obstarali publikaci „Die Gruppe im Übungs- und Branddienst” od Ing. Schlossera za 0,75 RM. Budou-li se při nácviku protipožárního útoku publikací řídit, tak se snad už konečně dočkáme zlepšení.”'' Župní velitelství pravděpodobně ještě v květnu 1942 spokojeno nebylo, jelikož upozorňovalo na nedodržování cvičební aktivity a porušování pravidel během cvičení. Župní velitel zdůraznil, že školení budou probíhat přesně podle návodu v publikaci a že bude všemi prostředky usilovat o to, aby uniformované hasičské sbory fungovaly jednotně. Od 1. července 1942 velitelství zavedlo poznámkové sešity, do kterých měli starostové zapisovat všechna cvičení nebo zásahy s uvedením data, času, délky trvání a počtem zúčastněných hasičů. === Výstroj a technika === Ještě na začátku roku 1942 byl vozový park venkovských sborů přehlídkou ''mišmaše'' starých vozidel, často ještě s celogumovými pneumatikami. Nákladní automobily, motocykly nebo drážní vozidla chyběla zcela. Palivo neměly ani landráty. Zásahovou výstroj si hasiči obstarávali z vlastních zdrojů a o jednotnosti uniforem se hasičům mohlo jen zdát. Změna nastala až po vzniku Říšského úřadu pro dobrovolné hasiče, kdy sbory konečně obdržely nové uniformy, obuv, koženou výstroj, hadice a normované spojky. Hned na to následovala úplná mobilizace míst protiletadlové obrany I. řádu. [[w:Reichsluftfahrtministerium|Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium)]] započalo hasičské jednotky postupně vybavovat také novým jednotným vozovým parkem v šedé barvě. Těžší družstva obdržela hasící vůz se zabudovanou motorovou stříkačkou a lehčí družstva vůz s motorovou stříkačkou na přívěsu. Hasičské automobily se směly používat pouze v případě požáru nebo jiné katastrofy, ale stranické formace NSDAP je mohly použít na základě žádosti, kterou podávaly u starosty obce. === Nedostatek benzínu === Palivové hospodářství Třetí říše se dostávalo od roku 1940 do velkých obtíží. V roce 1941 vydal Říšský místodržící pro župu Dolní Podunají Hugo Jury rozkaz, aby bylo hasičským sborům palivo nadále přidělováno pouze na nezbytně nutné účely. Rezervy benzínu se mohly použít jen při zásahu a nácvik měl probíhat bez použití paliva. Okresní zemědělský úřad hasičům například sděloval: ''„Hasičská cvičení se mohou konat s použitím benzínu pouze v případě, že se jedná o výcvik nového týmu. V takovém případě je třeba, aby si sbor u příslušného okresního úřadu podal žádost o potřebné množství paliva. Rezervní benzín nesmí být v žádném případě použit k jiným účelům. Mohlo by se tak stát, že v případě nutného zásahu nebude benzín k dispozici.”'' V roce 1942 již platil příkaz k tzv. ''suchému cvičení'', čímž však nemělo docházet k omezení dosavadní nácvikové aktivity. O rok později se přistoupilo k palivové směsi v poměru 1:25. V roce 1944 docházelo dokonce ke krádežím: ''„V poslední době došlo u některých hasičských sborů ve zbrojnicích ke ztrátě benzínu. Nedostatek paliva bohužel způsobuje, že hasiči nemohou provádět dokonce i požadované testy. Jelikož nedostatkem paliva může být ohrožena operační schopnost mužstva, je takový čin nejen krádeží, ale i sabotáží. S okamžitou platností jsou velitelé sborů odpovědní za bezpečné uschování paliva a v případě opakované ztráty musí okamžitě podat hlášení na oddělení SS a sepsat policejní protokol. Není-li zbrojnice dostatečně bezpečným úložištěm, je třeba palivo umístit na takové místo, kde by bylo dostatečně chráněno před neoprávněným přístupem.”'' === Rekreace === Inspektor dobrovolných hasičů pro župu Sudety poskytl Říšskému úřadu pro dobrovolné hasiče v Berlíně v dubnu roku 1942 270 rekreačních míst pro měsíce červenec, srpen a září. Celkem se jednalo se o 60 míst v Karlových Varech, o 120 míst v Teplicích a 90 míst ve Františkových Lázních. Říšský úřad hodlal hasičům, kteří by obdrželi lékařské doporučení, přispět paušálním příplatkem ve výši 200 RM na 28 dní a uhradit jízdné 3. třídou tam a zpátky. Kapesné ve výši 1 RM na den byla ještě v jednání. V červnu ale úřad celou akci s okamžitou platností z finančních důvodů zastavil. Župní velení se pravděpodobně snažilo najít levnější variantu ve vlastní dolnopodunajské župě, jelikož vedoucí Svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverbandes) se nakonec rozhodl poskytnout členům dobrovolných hasičských sborů rekreační zařízení pojišťovny „Landesversicherungsanstalt Wien-Niederdonau”. Změna životního stylu s pobytem na čerstvém vzduchu měla přispět k tomu, aby hasiči dosáhli své původní výkonnosti. Každý měsíc mohli být z župy na čtrnáctidenní rekreaci vybráni tři hasiči.<ref name="Versicherung">Sozialversicherung in der Ostmark[https://www.findbuch.at/de/ostmark-jahrbuch-1941.html - 1941]</ref> === Svépomocná protiletadlová obrana === [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-2005-0014, Luftschutz, Meldefahrer.jpg|náhled|Ilustrační fotografie spojky v civilní protiletadlové obraně (Melder) - HJ ve věku kolem 15 let. Jejich vybavení: plynová maska, pevná pokrývka hlavy - helma se znakem RLB, svítilna, modrá rukávová páska, blok + tužka v látkovém pouzdru, cyklistické kolo, na krku nápis Melder]] [[Soubor:Feuerwehrmuseum München -01.JPG|náhled|Ilustrační fotografie protiletadlového krytu. Při vyhlášení poplachu spěchali obyvatelé do protiletadlového krytu (Luftschutzraum - LSR) s úkrytovým zavazadlem, které se skládalo z osobních dokladů, důležitých dokumentů, cenností, náhradního oděvu, přikrývky, nádobí, příborů, holení, toaletních potřeb, potravin, vody, případně hraček pro děti... Následně velitel společně s požární hlídkou procházel stavení, kontroloval (plynové) spotřebiče a hasící prostředky. Domovní dveře se pro případné kolemjdoucí nechávaly otevřené. Zástupce velitele měl prozatím na starosti situaci v LSR. V průběhu náletu se nacházela družstva hasičů v pohotovosti.]] [[Soubor:Volksgasmaske.JPG|náhled|„Volksgasmaske VM 40” v originálním balení a s návodem z období druhé světové války. Maska měla šroubovací filtr a byla určena k rychlému úniku ze zamořeného území do maximálně 20 minut, u [[w:Fosgen|Fosgenu]] pouze do pěti minut. Do konce války jich firma „Drägerwerke” vyrobila 45 mil. kusů. Výdej masek měla na starosti Národně-socialistická Organizace pro blaho národa (NS-Volkswohlfahrt).]] Protiletecká obrana byla kvůli nedostatku financí a pohonných hmot uspořádána podle stupně ohrožení na místa I., II. a III. řádu. V místech s protileteckou obranou I. řádu se podařilo protileteckou obranu zcela vybudovat. Bezpečnostní a pomocná služba (SHD) navíc obdržela i podporu od Luftwaffe. V místech s protileteckou obranou II. řádu měly takovou podporu pouze státní, komunální a podobná zařízení. Svépomocná protiletadlová obrana, rozšířená svépomocná protiletadlová obrana a protiletadlová obrana podniků zde byla vybudována tak jako v místech I. řádu (Horn-Waidhofen a. d. Thaya). Všechna ostatní místa spadala pod území s protileteckou obranou III. řádu, na kterých nebyla speciální obranná struktura pro státní, komunální a ostatní podobné civilní objekty vybudována. Tato místa se musela o sestavení svépomocné protiletecké obrany postarat sama. Reichsluftschutzbund (Říšský svaz protiletecké obrany) patřil pod svazy, nad kterými držela dozor NSDAP. {| class="wikitable" |- ! Organizační struktura !! Název oblasti, velení |- | RLB-Gruppe XVII Ostmark || Wien III/40, Reisnerstraße 31, Gruppenführer: Generalluftschntzführer Klupp, Stabsleiter: Oberstluftsehntzführer Prütz |- | Bezirksgruppe || Niederdonau |- | Ortsgruppe || Horn-Waidhofen a. d. Thaya: Horn-zámek, tel. 66 |- | Gemeindegruppe || Fratting (Vratěnín) |- | Block-Untergruppe || Kurlupp (Korolupy) |} Korolupy tedy spadaly do protiletecké obrany III. řádu a svépomocnou protileteckou obranu měl na starosti velitel hasičů, tedy starosta obce. Na vesnicích nebo v místech s malým osídlením zajišťovaly protileteckou obranu obecní skupiny (Luftschutzgemeinschaften) sestavené z velitele protiletecké obrany, z hasičů, z dobrovolných záchranářů a ze spojek (Meldern). Starosta také zodpovídal za nahlášení škod na osobách a majetku na ''landrát'' do Hornu. Okresní velitel policie předával hlášení štábnímu důstojníkovi ochranné policie na říšském zastupitelství Dolního Podunají ve Vídni. Mezi základní svépomocná opatření patřilo v každém případě zatemnění (tmavé závěsy, tmavý papír, žárovky např. typu OSRAM apod.), vyklizená půda, uklizený domovní kryt, nářadí a dostatečné množství vody a písku. Ke svépomoci patřil i protiletecký výcvik, rozpoznání signálů leteckého poplachu a denní pohotovostní služby. Předpisové protiletadlové kryty se na venkově a v malých obcích nacházely jen zřídka. Selská stavení v Korolupech byla nepodsklepená, takže sedláci museli využívat některý ze sklepů určených k uskladnění zemědělských produktů. Venkovské obyvatelstvo i přes přísné příkazy a neustálé protiletecké výcviky nebralo poplachy vážně a ke konci války, kdy docházelo k četnému bombardování a s tím i k častým poplachům, se po vyhlášení signálu zdržovalo na poli nebo v lese. Nedodržování nařízení dokládají i různé propagandistické dobové plakáty jako třeba: BAUER SCHÜTZ DICH! - WIE...ZEIG DIR DER REICHSLUFTSCHUTZBUND. (Sedláku chraň se! Jak, to ti ukáže Svaz protiletecké ochrany.) <ref name="PROPAGANDA">Plakát - [https://www.dhm.de/lemo/Bestand/objekt/pl004013 zum Luftschutz 1940]</ref> V obcích se varovné sirény umísťovaly většinou na střechu obecního úřadu. Požáry se ohlašovaly radiopřijímačem, telefonem, telegrafem, požárním hlásičem nebo ústně. Kostelní zvony se mohly k církevním účelům používat po dobu 6 minut od 8.00 do 18.00 hodin, jinak byly vyhrazeny pro ohlašování požárů a pro nouzovou signalizaci. Nakonec se stejně používal starý dobrý signální roh „Nebelhorn”. Od prosince roku 1943 říšská pošta zajišťovala pod heslem „Brandmeldung“ okamžité telefonické spojení.<ref name="Bunker">Luftschutzgesetz[http://www.amaot.de/bunker/ls-werkzeug.htm - Luftschutzausrüstung]</ref><ref name="Luftschutzwart">Luftschutz [http://www.bunkermuseum.de/luftschutz/luftschutzwart_gemeinschaft_emden.pdf- Luftschutzwart]</ref> '''Složení obecní skupiny (Luftschutzgemeinschaft)''': * velitel (starosta obce) prováděl výcvik a školení, kontroloval zatemnění domů, vyklizení půd, nářadí a hasící látky, úpravu sklepního prostoru a jeho údržbu. Sestavoval rozpis denních pohotovostních hlídek a vyhlašoval poplach. Jeho vybavení se skládalo z plynové masky, pracovního obleku s rukavicemi, signální píšťalky, svítilny, zápisníku s tužkou na hlášení, balíčku obvazů a z prostředků proti chemickým látkám, z rukávové modré pásky s bílou hvězdou. * denní požární hlídka * družstvo místních hasičů k hašení požárů * 1 sestra (laická pomocnice) * 1 spojka * dobrovolníci - většinou ženy a starší muži, kteří nerukovali do války '''Hasící prostředky (pro jedno stavení):''' * 1 ruční stříkačka kbelíková (Luftschutzhandspritze) nebo zahradnická * 1 – 2 tlumnice na udušení plamene (Feuerpatsche) * 1 trhací hák na strhávání ohořelých trámů (Einreißhaken) * 1 šňůra na dřevěném navijáku (Leine) * 1 vodič - drát (Leiter) * 1 lékárnička (Luftschutz - Hausapotheke) * 1 žebřík * 1 – 2 bedny s pískem (Sandkiste) * 1 malá lopatka ke každé bedně s pískem (Handschaufel) * 1 velká lopata nebo rýč (Schaufe oder Spaten) * papírové sáčky s pískem po pěti kg (Löschsand Tüten) * 1 sekyra (Beil) * 1 – 2 nádoby na vodu (Wassereimer) - v každém domě a sklepě * 1 zásobník na vodu (jímka, Wasserbehalter) - v každém domě a ve sklepě {| class="wikitable" |- | '''ZATEMŇUJEME!''' '''Při zaznění akustického varovného signálu nebo leteckého poplachu zatemňujeme i mimo udaný čas od 17.30 do 6.00 hodin v období od 6. do 12. listopadu 1944!'''<ref>Znaimer Tagblatt, Fr, 10. November 1944, s. 4</ref> |} Na venkově bylo obyvatelstvo na svépomoc odkázáno mnohem více než ve městech. Od února roku 1944 probíhaly protiletecké nácviky i v obcích jihozápadní Moravy. Zakládaly se umělé rybníky a vodní nádrže, u potoků se budovaly přístupové cesty k odběru vody a na dvorech statků stály nádoby s vodou k hašení požáru, zrovna tak jako všudypřítomné kupy písku. Sedláci se snažili uschovat část úrody mimo statek v polních stodolách a kůlnách, zemědělské stroje nestály jako dříve pod jednou střechou vedle sebe, ale pokud možno stranou mimo dvůr. Všichni nacvičovali vyhánění dobytka ze stájí a vyvezení strojů a povozů. Simulovaly se dopady bomby, požáry na statku, zřícení střechy, řetězy obyvatel k hašení vodou, první pomoc dobrovolnic při zasažení forforem.<ref>Agrarische Post, Sa, 19. Februar 1944. s. 4</ref> V tisku se množila nabádání k dodržování pravidel a předpisů protiletecké obrany. Vzhledem k tomu, že se v každé obci nenacházel lékař, apeloval tisk na dostatek obvazového materiálu v domácích protileteckých lékárničkách nebo připomínal chyby, z kterých se měli sedláci poučit. ''„Obvazový materiál se musí na každém statku nacházet v dostatečném množství. Povinností každé selky, která funguje v obci zároveň také jako zdravotní dobrovolnice, je pravidelná náhrada spotřebovaného obvazového materiálu v domácích lékárničkách a domácí výroba trojcípích šátků a obvazů. To samé platí i v protiletecké ochraně domácích zvířat, kdy je třeba zajistit velká prostěradla s našitým uvázáním a na široké pruhy nastříhané kusy látek.”''<ref>Niederösterreichischer Grenzbote, So, 10. September 1944, s. 7</ref> ''„Nádoby s vodou musí být neustále naplněné až po okraj. Jen plné nádoby mohou zabránit přístupu kyslíku, který je příčinou reznutí!”'' ''„Stávající vrata u stájí nestačí k rychlé záchraně dobytka, proto by se každý sedlák měl postarat o dodatečné vybudování nouzového východu, který však nesmí být zazděn cementovou ale vápennou maltou nebo příčkou z jílu a kamenů.”'' ''„Zemědělské vozy s úrodou se nesmí nechávat přes den a v noci stát v ulicích mezi statky, jelikož v případě požáru brání provozu a záchranářským akcím a tvoří mosty pro přeskakující plameny!”'' ''„Úložiště hasících přístrojů a nářadí musí být označena bílým nátěrem, zrovna tak kliky a zámky u dveří a vrat!”''<ref>Niederösterreichischer Grenzbote, So, 1. Oktober 1944, s. 6</ref> ''„Sedláci, i když je po sklizni, nesmíme v protiletecké obraně na venkově polevit, což také potvrzují neustále se množící nálety. Dávejte obzvláště pozor na zatemnění v chlévech a ve stájích během ranního a večerního krmení, kdy sebemenší světelný záblesk může mít pro vesnici nedozírné následky. Zemědělské stroje je třeba na zimu uschovat mimo statek (například ve stodole na poli), stroje nesmí stát těsně vedle sebe a musí být schopné transportu. Největší problém bývá s transportem velkých strojů jako jsou třeba mlátičky, které je třeba odstavit na mírně šikmou plochu a kola dodatečně zabrzdit kameny. Jen tak mohou být těžké stroje odtaženy do bezpečí za pomoci malého počtu osob.”''<ref>Znaimer Tagblatt, Fr, 10. November 1944, s. 3-4</ref> == Tisk == * '''Deutscher Feuerschutz''' - státní centrální orgán požární ochrany v Německé říši, 1937 - 1945 * '''Die nationalsozialistische Gemeinde''' - ústřední noviny NSDAP pro politiku obecní správy, Ostmark 1939-1941 * '''Die Landgemeinde''' - úřední orgán pro zemědělskou správu, Ostmark 1939-1941 * '''Die Feuerlösch-Polizei''' - úřední časopis pro celou požární ochranu, vydáván pod říšským ministerstvem vnitra, 1939 * '''Der Luftschutz''' - orgán zemské rakouské skupiny říšského svazu protiletecké obrany, měsíčník 1938-1940 == Poznámky a reference == <references /> [[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]] ij8ci122psxhl9ff3uw4nqp4p1zlzdg 0 7752 55507 49002 2026-11-02T09:39:25Z Jcb 11776 55507 wikitext text/x-wiki Dne 26. května 1946 proběhly v zemi volby do [[w:Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé|Ústavodárného Národního shromáždění]] – Československé parlamentní volby 1946. V Čechách a na Moravě získala jasnou převahu [[w:Komunistická strana Československa|Komunistická strana]], na Slovensku obsadila druhé místo. Komunistická strana se tak stala v celostátním měřítku nejsilnější stranou.<ref>[http://www.fronta.cz/dotaz/volby-1946-vitezstvi-ksc-a-odsun-nemcu Volby 1946 - vítězství KSČ a odsun Němců]</ref><ref>kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. {{ISBN|80-7239-178-X}}. S. 468. (česky)</ref> Výsledky těchto voleb v podstatě předznamenaly další politický vývoj v obci, který vyvrcholil celostátním komunistickým pučem v únoru 1948 a po přijetí nové ústavy 9. května 1948 započala KSČ likvidovat demokratický systém.<ref name="demokracie"> {{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-ceskoslovensku | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Kolektivizace venkova v Československu | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }} </ref><ref>Růžička, Miloslav: Vyhnanci : akce "Kulak" : zločin proti lidskosti!, 2008-2011</ref> Komunisté se na převzetí moci velmi dlouho připravovali. Po celé republice vznikaly Akční výbory Národní fronty, řízené přímo ministrem vnitra [[w:Václav Nosek|Václavem Noskem]], které připravovaly (svojí agitací po obcích) komunistům podmínky pro převzetí moci. Dne 22. února 1948 se konal v režii komunistů sjezd závodních rad a závodních odborových organizací. Jednotky [[w:Sbor národní bezpečnosti|SNB]] obsadily všechny důležité objekty v Praze (rozhlas, tiskárny, nakladatelství, vydavatelství, redakce a sekretariáty konkurenčních politických stran). Byla ustavena ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. To byl počátek pronásledování a zatýkání politických odpůrců. Od pondělí 23. února 1948 bylo možno vycestovat do zahraničí pouze na cestovní pas s [[w:výjezdní doložka|výjezdní doložkou]] ministerstva vnitra, která se udělovala jen v naléhavých a odůvodněných případech.<ref group="pozn.">Počátkem února 1948 rozhodl Ústřední výbor KSČ, aby v závodech byly zřizovány strážní oddíly složené výhradně z členů KSČ a jejich sympatizantů. Tyto ozbrojené skupinky se pak staly zárodkem Lidových milicí. Vyzbrojení Lidových milicí zajistil komunistický ministr vnitra Václav Nosek, když 23. února 1948 jim bylo na jeho pokyn dovezeno 10000 pušek a 2000 samopalů. Existence Lidových milicí se neopírala o žádné ustanovení v zákonech, vycházela pouze s usnesení vydaných ÚV KSČ.</ref><ref name="IV. okresní">Komunistická strana Československa. Okresní výbor (Moravské Budějovice, Česko) Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích / Komunistická strana Československa. Okresní výbor. Moravské Budějovice Mor. Budějovice : nákl. vl., 1949</ref> == StB hlavní nástroj politické moci == V Jihlavě vznikla Obvodní oddělení [[w:Státní bezpečnost|Stb a ZOB/II]] hned v roce 1945.<ref group="pozn.">Citace - Zemský odbor bezpečnosti, ZOB byl nově zřízená bezpečnostní složka založená výnosem předsedy ZNV 20. října 1945 jako řídící orgán pro vnitřní národní bezpečnost. ZOB se skládaly ze čtyř sekcí - ZOB I. vnitro, ZOB II. zpravodajská služba, ZOB III. právní a správní úsek, ZOB IV. dopravní sekce. ZOB/II - Tento zpravodajský sektor zemských odborů bezpečnosti neměl výkonnou pravomoc. Informace, které získal zpravodajskou cestou, předával do rukou Stb a v případě informací zajímavých pro politický boj i Ústřednímu výboru KSČ. Po celou dobu své krátké existence tato skupina překračovala své zákonem stanovené pravomoci, například vyšetřovala bývalé příslušníky nacistického bezpečnostního aparátu, byť k této činnosti neměla pravomoc. Po výkonné stránce spolupracovala s OStb, které žádala o zatčení konkrétních osob, zahájení vyšetřování, nebo na jejich půdě prováděla výslechy za přítomnosti zpravodajského orgánu Stb. 15.dubna 1947 došlo k reorganizaci politického zpravodajství, v rámci které došlo i k přebudování struktury ZOB/II, byla zrušena stávající oddělení zpravodajských centrál a namísto nich vznikl operativní sektor MV. 11.července 1947 byl přijat zákon 149/47 Sb., v rámci kterého byl vytvořen jednotný Sbor národní bezpečnosti. Národně socialistické strany ale během připomínkování zákona prosadily omezení existence ZOB do 31.12.1947. Tyto a další snahy o omezení vlivu KSČ v ZOBu vedly k přijetí návrhu Štěpána Plačka o začlenění nižších složek ZOB/II do tzv. Referátů „Z“ působících u přednostů OStb. Díky tomuto sloučení se KSČ povedlo to, o co usilovala po celou dobu, ovládnutí Stb a dosazení svých dělnických kádrů do řad Stb, kteří neměli možnost proniknout do Státní tajné bezpečnosti běžnou cestou, ať už kvůli svým zkušenostem, nebo vzdělání. Hlavním velitelstvím ZOB/II byl odbor Z MV, později VII. odbor MV, kterému podléhaly ZNV v Praze, Brně a v Ostravě. Ta byla přímými nadřízenými ZOB/II. Centrály ZOB/II byly v českých zemích zřízeny pouze tři, jim podléhaly OZO, popřípadě v některých okresech byly zřízeny ještě OZPO. Tyto úřadovny byly slabě personálně obsazeny, některé dokonce neměly zřízeny ani vlastní pracoviště a pracovníci byli nuceni svoji práci vykonávat u sebe v bytech nad rámec svého civilního povolání, většinou byla OZO obsazena třemi až čtyřmi pracovníky, OZPO dokonce pouze jedním. Rodinný stav, stranická příslušnost a jména se u ZOB/II přísně střežila kvůli konspiračním metodám, které praktikovala. Tato situace se řešila u ZOB/II Brno tak, že byla utvořena zvláštní samostatná organizace KSČ napojená přímo na Krajský výbor KSČ v Brně a příslušníci ZOB/II vůbec nebyli vedeni v oblastních organizacích. Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960</ref> OStb Jihlava<ref group="pozn.">Citace - Již v roce 1945 bylo v Jihlavě založeno Obvodní oddělení Stb i ZOB/II, obě složky spadaly pod brněnská velitelství. Prvním velitelem OStb Jihlava se stal vrchní kriminální komisař Josef Košacký (*1906), prvním velitelem OZO Jihlava se stal Milan Moučka. Později byl nahrazen Vratislavem Jelínkem, který se stal po sloučení StB a ZOB/II velitelem referátu „Z“ a zároveň zástupcem velitele Stb Josefa Košackého. Začátkem roku 1948 byl vydán Jindřichem Veselým, velitelem III/A MV, příkaz k šetření o personálním obsazení a politické příslušnosti velitelů Stb, který měl být splněn do 15. února. OStb Jihlava úzce spolupracovala a napomáhala krajskému politickému tajemníku Pavelkovi zvládnout porevoluční politickou situaci v kraji. V dubnu 1948 byl Vratislav Jelínek oficiálně pověřen velením OStb Jihlava, po svém jmenování přistoupil k politickým čistkám v rámci Stb, propuštěním politicky nespolehlivých a náborem nových dělnických kádrů. 25. března zákonem 33/1948 Sb. byla obnovena činnost tzv. Lidových soudů, v březnu 1948 byla obnovena činnost osvětových komisí, které byly zrušeny na nátlak národních socialistů na podzim 1947. Komunistická strana zahájila prověrku všech svých členů, na základě, které přišli někteří pracovníci Státní bezpečnosti o své členství v KSČ, ale je nutné poznamenat, že i po ztrátě svého členství nebyli propuštěni z řad Stb. V roce 1948 mělo OStb Jihlava 59 zaměstnanců včetně dvou kancelářských sil, jednoho přednosty, šesti exponovaných orgánů a dvou pracovníků v podatelně. OStb Jihlava spravovalo 5 politických okresů a mělo jednu pobočku v Dačicích. Na jihlavském oddělení pracoval velice mladý kolektiv včetně nejvyššího vedení OStb Jihlava. Sám oblastní velitel měl pouze 27 let a dva roky, osm měsíců praxe v oboru. In: Hubert Ondra - Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948-1960</ref> úzce spolupracovala s [[w:krajský tajemník|krajským tajemníkem]] Pavelkou na porevoluční politické situaci v kraji. V roce 1948 přistoupil Vratislav Jelínek k politickým čistkám v rámci Stb a propustil politicky nespolehlivé a nabral nové dělnické kádry. Zrušením zemského zřízení zákonem č. 280/1948 Sb. z roku 1948 vznikl na území Československa k 1. lednu 1949 nový státněsprávní útvar – Jihlavský kraj. Centrem kraje se stala Jihlava. Jihlavský kraj byl členěn do 13 okresů: jihlavského, třebíčského, žďárského, dačického, havlíčkobrodského, humpoleckého, kamenického, ledečského, moravskobudějovického, pacovského, pelhřimovského, třešťského a velkomeziříčského. Jihlavsko se řadilo k zemědělskému kraji s vysokým náboženským cítěním obyvatel. Zároveň s ustanovením Jihlavského kraje vznikla i Krajská úřadovna Stb Jihlava pod krycím názvem 520-A, její základy tvořilo Obvodní oddělení Stb Jihlava.<ref name=Ondra>Hubert Ondra: Historický ústav, Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Sonda do vývoje Státní bezpečnosti v Jihlavském kraji v letech 1948–1960, Brno 2011</ref><ref group="pozn."> Stb se potýkala i na velitelských postech s velmi nízkým vzděláním a teprve v roce 1957 všichni její příslušníci dosáhli vzdělání na úrovni bývalé osmiletky, což ale neodstranilo problémy, které byly s jejich nízkým vzděláním spojeny.</ref> {| class="wikitable" |+ Velení Státní bezpečnosti (StB)<ref name=Ondra /> |- ! Jméno ! Funkce |- | Josef Košacký || 1945 prvním velitelem OStb Jihlava, vrchní kriminální komisař |- | Milan Moučka || prvním velitelem OZO Jihlava |- | Vratislav Jelínek || 1949 velení OStb Jihlava, 1949 krajský velitel KV-Stb Jihlava |- | [[w:Jiří Syrovátka (krajský velitel KV-Stb Jihlava)|Jiří Syrovátka]] || 1952 krajský velitel KV-Stb Jihlava |- | Jiří Syrovátka || 1954 krajský velitel KV-Stb a VB Jihlava |- | František Pohanka || 1957 krajský velitel KS-MV Jihlava |- | Josef Dvořáček || 1960 prvním náčelníkem vzniklého OO-MV Jihlava |- | Bohumil Pekárek || 1952 prvním velitelem OStb Moravské Budějovice |} === Kolektivizace a založení družstva === Ustavující schůze přípravného výboru JZD se konala v Korolupech 1. 11. 1949 a 3. 5. 1950 proběhla volba představenstva JZD. Do družstva vstoupilo 38 členů. K upevnění JZD a omezení vlivu vesnických boháčů vznikla na základě vládního nařízení z 11. prosince 1951 funkce místního tajemníka. Mělo jít o člověka zvenčí, který by se neostýchal tvrdších postupů a napomáhal socializaci vesnice. Jeho úkolem bylo tvrdě postupovat proti kulakům a dohlížet na plnění úkolů v zemědělské výrobě. Po 24. 8. 1950 započalo JZD s hospodářskou úpravou na JZD II. typu. Do JZD vstoupili pod nátlakem všichni obyvatelé Korolup a na jaře 1951 po finančním vyúčtování dvě třetiny opět vystoupili. V létě 1951 došlo ke společnému ustájení dobytka a tím k ukončení etapy přechodu na JZD III. typu. Během padesátých let KSČ systematicky likvidovala a perzekvovala sedlácký stav a [[w:Pronásledování katolické církve v Československu|církev]]. Podle „směrnice tří ministrů“, kterou schválil Ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) měla Státní bezpečnost (StB) a prokurátoři využívat v kulackých kauzách více trestu zákazu pobytu, jež se měl týkat nejen odsouzeného, ale také jeho rodiny. Zákaz pobytu mohly vydávat soudy i národní výbory. Celý proces nesl název [[w:Kolektivizace v Československu|„Akce kulak“]] a proběhl i v obci Korolupy.<ref name="represe"> {{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Dokumenty - represe | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref> Vládní nařízení dále zvyšovalo sedlákům povinnost dodávek o 10 % oproti ostatním zemědělcům. Místní národní výbor sestavil seznam [[w:Kulak|„vesnických boháčů“]]. Později získal ONV v Moravských Budějovicích pravomoc „vesnickým boháčům“ daně až o 30 % navýšit.<ref group="pozn."> § 159 (1) Nejvyšší přípustná výměra půdy, která smí být v soukromém vlastnictví jednotlivce nebo spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny, je 50 hektarů. http://www.psp.cz/docs/texts/ constitution_1948.html., Zemědělec s výměrou nad 20 ha zaplatil oproti drobnějšímu hospodářství o 213% více. Rokosová, Šárka: Administrativní opatření, s. 158.</ref><ref group="pozn.">Znění § 36: Sabotáž, (1) Kdo neplní nebo poruší povinnost vyplývající z jeho veřejné funkce, úřadu, služby, povolání nebo zaměstnání nebo plnění takové povinnosti obchází v úmyslu mařiti nebo ztížiti provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let.(2) Těžkým žalářem od pěti do deseti let bude viník potrestán; a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojeného napadení republiky, b) dopustí-li se takového činu jako člen spolčení k hospodářské sabotáži, c) bylo-li zmařeno nebo ztíženo provádění nebo plnění jednotného hospodářského plánu v podstatném úseku, nebo je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. Schváleno (Vydáno): 06.10.1948 Účinnost od: 24.10.1948., http://spcp.prf.cuni.cz/lex/231-48.doc</ref><ref>Stehlík, Michal: Jihlavský kraj a proces kolektivizace 1948-1960. In Dačický vlastivědný sborník IV. Dačice 2007, s. 211.</ref><ref group="pozn.">zákon č. 125/1927 a dekret ze dne 1.října 1945 č. 88/1945 Sb. Jech, Karel: Soumrak, s. 73., Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. § 3 Národní správa budiž zavedena do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html</ref> === Babice nástroj strachu a propagandy === Do roku 1959 spadala obec Korolupy pod politický okres Moravské Budějovice a vývoj kolektivizace v obci byl taktéž ovlivněn vykonstruovaným případem v obci Babice. Ve dnech 12.–14. července 1951 proběhl v jihlavském dělnickém domě proces s občany Babic a okolí, kteří byli komunistickým státním soudem obviněni, že se podíleli na zastřelení tří funkcionářů KSČ dne 2. července 1951 v Babicích. Lidový soud vynesl 7 rozsudků smrti, v následných procesech dalších 5 rozsudků smrti a celkem odsoudil asi 200 lidí z okresů Moravské Budějovice a Znojmo. Průběh procesu komunisté vysílali rozhlasem a proces byl doprovázen, podobně jako soud s Miladou Horákovou, peticemi ze závodů a institucí, žádající nejpřísnější potrestání pro babické vrahy. Celý proces posloužil k zastrašeni soukromích zemědělců, kteří zatvrzele odmítali vstoupit do Jednotných zemědělských družstev a lidí hlásících se k římskokatolické církvi.<ref>Janoušek, Pavel: Případ Babice. In: Komunismus na Vysočině, Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti III, Jihlava 2001</ref><ref>Dálnopis Slánského krajským výborům do rukou vedoucích tajemníků ze dne 5. července 1951. Jech, s. 187.</ref> Ukázkou cílené propagandy byl státní pohřeb se třemi zavražděnými funkcionáři (T. Kuchtík, J. Roupec, B. Netolička), který se konal dne 6. července 1951 na Stalinském náměstí v Moravských Budějovicích. Na náměstí se shromáždilo velké množství lidí společně se složkami SNB, Lidových milicí a vojska, dále Sboru dobrovolných hasičů, sokolové, zástupci škol a obcí z celého kraje. Pohřbu se zúčastnili i státní představitelé Václav Kopecký (ministr informací a osvěty), Gríša Spurný (náměstek ministra vnitra), Miroslav Holzbauer (vedoucí tajemník KV KSČ), František Hons (předseda KNV) a Jaroslav Svoboda (předseda ONV v Moravských Budějovicích).<ref>NAVARA, Luděk – KASÁČEK, Miroslav: Mlynáři od Babic – nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Brno, Host, 2008, {{ISBN|978-80-7294-281-7}}</ref><ref>Kaplan, Karel - Paleček, Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno, 2001</ref> === Hromadné vystupování z družstva === V roce 1953 po smrti Stalina a Gottwalda a po květnové amnestii dochází vlivem politického uvolnění k hromadnému vystupování z násilně založeného a špatně hospodařícího družstva (1953, 1954 předseda JZD: František Čeloud národní správa čp. 3 – 4,39 ha).<ref name="kulak">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Diskriminace "vesnických boháčů" | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }} </ref> JZD se rozpadala po celé republice a v pohraničí nedosahovala produkce výroby zdaleka hodnoty ve vnitrozemí. Ne každý člen, který družstvo, opustil se vracel k soukromému hospodaření, někteří v obci přecházeli do průmyslu, kde měli mnohem vyšší příjem. Členové JZD v obci trpěli nízkou životní úrovní. I když vystupování z družstev se v pohraničí stalo masovým jevem, většina družstevníků v Korolupech v JZD nakonec zůstala. Ani ne tak z přesvědčení, ale prostě proto, že samostatně hospodařit by nedokázali anebo na jakoukoli změnu už rezignovali. Šlo především o osídlence, kteří v družstvu viděli jedinou záchranu před úpadkem. V družstvu setrvávali i někteří zkušení hospodáři. Sice s kolektivizací nesouhlasili, ale uvědomovali, že jako soukromí rolníci by se stejně časem pod nátlakem režimu (vysoké povinné dodávky a daně, případně přidělení rezervní půdy) o pár let později museli nuceně vrátit. == Odpor slábne == [[Soubor:Uherčice u Znojma, zámek (38).JPG|náhled|Rota v obci Uherčice byla součástí 4. bPS Znojmo (útvar 5688). Sídlila (od roku 1952) v zámku Uherčice, a to až do roku 1964, kdy se vojáci přestěhovali do nově blíže postavené roty Vratěnín k SH. Zámek postupně chátral a v 80. letech se ocitl až na pokraji zániku.]] [[Soubor:Hraniční pásmo.JPG|náhled|Cedule s oznámením hraničního pásma se nacházely po celém okolí obce]] Odpor ke vstupu do JZD byl u novoosídlenců v pohraničních obcích o proti obcím ve vnitrozemí a severu okresu Moravské Budějovice výrazně slabší. Vstupem do JZD se totiž majitelům bývalého německého majetku naskytla příležitost zbavit se finančních závazků za přidělenou půdu. V roce 1956 se ve vládním usnesení konstatovalo: ''„Zastavuje se placení splátek za majetek vnesený do společného hospodaření a za půdu u těch členů JZD IV. typu a členů JZD III. typu, kde peněžní důchod družstva je rozdělován výhradně podle pracovních jednotek.“'' Půdu v takovém případě předávali novopečení členové JZD Korolupy do bezplatného trvalého užívání družstva. Obnovením platební povinnosti KSČ zabránila pokusům o vystoupení z JZD. Všichni zemědělci, kteří i nadále odmítali vstoupit do JZD, měli splatit pohledávky nejpozději do 10 let.<ref group="pozn." name="NA Praha">Již koncem roku 1949 ministr zemědělství doporučoval zbavit osídlence povinnosti platit za přidělenou půdu za předpokladu, že ji převedou do JZD. Viz NA Praha, f. MZ-S, 1945–1960, k. 371, str. 191. Problémy zemědělství v pohraničí, s. 3–6. Tamtéž, f. MZ-kolegium, 1949–1962, k. 36, str. 302. Schůze kolegia str. 287 z roku 1952. Návrh směrnic o poskytování výhod pro JZD v pohraničí z 30. října 1952.</ref> === Žalostné Sudety, dosídlování a neustálé dotování === Situační zprávy Pohraniční stráže pro potřeby úřadu vlády v roce 1953 podávají žalostný obraz zanedbaného venkova. Československo podle politiky a ekonomiky Sovětského svazu investovalo do militarizace, těžkého průmyslu a nestíhalo finančně pokrýt požadavky pohraničního venkova. Sociální situace v obci se ještě více zhoršila po červnové měnové reformě. X. sjezd KSČ v polovině roku 1954 ve snaze čelit rostoucímu počtu odhlášek z JZD vyzýval k zesílení trestání „neplničů“ a „kulaků-sabotérů“. Komunistický režim opět zesílil štvavou propagandu. Nicméně pohraničí, které v této době připomínalo zemi zapomenutou Bohem, donutilo vládu připravit pro dosídlení řadu dotací a úlev. Každý dosídlenec měl právo na přidělení domku či usedlosti za velmi nízkou přídělovou cenu a maximálně třinácti hektarů půdy, kterou ovšem musel vnést do družstva. Dosídlovací akce měly vést k obnově JZD. Pokud dosídlenec nevlastnil žádný dobytek, obdržel zdarma jednu krávu. Mohl žádat o úvěr u banky na nízký úrok, novomanželé dostávali nábytek v určité ceně a všem dosídlencům se hradily náklady spojené s přestěhováním. Stačilo vydržet v pohraničí nejméně tři roky. Podobné výhody mohli využít i soukromí zemědělci, ale jen pokud přesídlili do obce, kde nebylo JZD. Soukromí rolníci neměli právo na žádný mrtvý ani živý inventář a maximální úvěrová částka (do začátku) patnáct tisíc korun nestačila na vybavení, nákup osiv a výživu rodiny. Koncem roku 1954 vláda výhody rozšířila i na dosídlence do státních traktorových stanic, státních statků a na zemědělské odborníky do JZD. Vláda pro ně zavedla náborové příspěvky, mzdové vyrovnání a odlučné. Tyto výhody se později týkaly všech zemědělských dosídlenců a od roku 1956 i lesních dělníků a cestářů. Až do konce padesátých let se výhody měnily jen málo, systém zůstával stejný.<ref group="pozn." name="NA Praha" /><ref group="pozn.">(1955, 1956, 1957 předseda JZD: Jan Mátl) a v roce 1957 je tak zaznamenán hromadný vstup do JZD (1958, 1959, 1960 předseda JZD: J. Simonides). V červenci 1960 prezident Antonín Novotný slavnostně vyhlásil vítězství socialismu v Československu.</ref><ref name="JZD"> {{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/represe-diskriminace | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = Represe a diskriminace | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref><ref>[http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:http://www.psp.cz/eknih/1976fs/tisky/t0070_00.htm Sociální zákony pro zvýhodnění družstevníků]</ref><ref>[http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010091116 Zapomenutý kraj]</ref><ref>[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=36724&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Rozpočtová skladba 1986]</ref><ref>METODICKÉ POKYNY ZE DNE 10.8.1966 PRO VYPRACOVÁNÍ NÁVRHU STÁTNÍHO PROVÁDĚCÍHO PLÁNU A STÁTNÍHO ROZPOČTU NA ROK 1967 20.9.1966 | Sbírka: 69/1966 Sb. | Částka: 26/1966</ref><ref name="Kovařík">David Kovařík: Demoliční akce v pohraničí v letech 1945–1960, Disertační práce, Brno 2009</ref><ref>[http://www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/archiv/sb03-72.pdf Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků]</ref><ref>[http://pravyprostor.cz/10-nejcastejsich-lzi-o-komunistech-a-socialismu/ Deset základních lží o komunismu]</ref><ref>[https://racek.vlada.cz/usneseni/usnweb.nsf/0/46443C7FD49DC12FC12571B6006CBE30 Opatření k obnově a rozvoji pohraničních oblastí České republiky po Sametové revoluci 1993]</ref> === Železná opona === Jižní oblasti Jemnicka a tedy i obec Korolupy se dostaly na počátku padesátých let na desetiletí přímo do hraničního pásma. Do oblasti se nasunulo vojsko a [[w: Pohraniční stráž Znojmo|pohraniční stráž]]. V těsné blízkosti obce tak vzniklo hraniční pásmo, do kterého byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Tento úsek široký 4 až 10 km se stal pro obyvatele ČSSR nepřístupný. Na hraničním úseku u Vratěnína působila [[w: Pohraniční stráž Znojmo|1. rota PS Vratěnín 1. praporu 4. znojemské brigády ]] (Pohraniční rota 4. bPS). Budova roty byla postavena v roce 1964, kdy se sem také nastěhovala rota ze zámku Uherčice (opuštění zámku k 31. 5. 1964).<ref group="pozn.">Od dubna 1950 byla OSH prováděna vojáky ZVS. Personální samostatnost byla zajištěna pravidelným doplňováním stavů odvedenci. Vzhledem k tomu, že pro službu na hranicích bylo vyžadováno silné prostranické myšlení, byli do služby k PS často zařazováni odvedenci, u nichž byl předpoklad ztotožnění se s režimem, tedy kandidáti či členové KSČ, svazáčtí funkcionáři a jiní angažovaní a „politicky spolehliví“ jedinci.</ref> {| class="wikitable" |+ Sestava pohraničních praporů a rot 4. brigády po organizační změně v červnu 1955 |- ! 1. prapor Jemnice !! 2. prapor Vranov!!3. prapor Znojmo !!4. prapor Hrušovany!! 5. prapor Břeclav |- | 1. rota Slavonice (typ 56) || 6. rota Stálky (typ 47)||11. rota Podmolí (typ 56) ||17. rota Dyjákovice (typ 56)||24. rota Valtice I (typ 56) |- | 2. rota Slavětín (typ 56) ||7. rota Šafov (typ 47)||12. rota Devět Mlýnů (typ 56)||18. rota Hevlín (typ 56) ||25. rota Valtice II (typ 56) |- | 3. rota Písečné (typ 56)||8. rota Kr. hájenka (typ 56)||13. rota Šatov (typ 56) ||19. rota Hrabětice (typ 56) || 26. rota Boří Dvůr (typ 56) |- | 4. rota Rancířov (typ 56) ||9. rota Čížov (typ 56)||14. rota Hatě (typ 56) ||20. rota Novosedly (typ 56) ||27. rota Poštorná (typ 56) |- | 5. rota Uherčice (typ 56) ||10. rota Lukov (typ 47) ||15. rota Ječmeniště (typ 56)||21. rota Březí (typ 56)||28. rota Lány (typ 47) |- | || ||16. rota Jaroslavice (typ 56) ||22. rota Mikulov (typ 56) ||29. rota Doubravka (typ 47) |- | || || ||23. rota Sedlec (typ 56)||30. rota Ruské Domky (typ 56) |} === Pomocníci pohraniční stráže === [[w:Pohraniční stráž (Znojmo)|Pomocníci pohraniční stráže]] (PPS) z řad civilního korolupského obyvatelstva dobrovolně spolupracovali s pohraničními rotami v místě svého bydliště. Svými informacemi pomáhali odhalit osoby, snažící se nějakým způsobem „narušit“ hraniční režim. Taktéž se podíleli na hraničních operacích a v neposlední řadě také na ochranně státního a družstevního majetku. Mezi stanovišti PS bylo vybudováno stálé polní telefonní spojení. Pomocníci PS byli vybaveni skládacími přenosnými mikrotelefony (pojítky), které mohli zapojit do telefonního vedení jednoduchými zástrčkami v prostorech střežení a podávat hlášení. Železná opona se na hranici budovala již od roku 1948. Železnou v pravém slova smyslu se stala až v letech 1952 a 1953. K dokonalému zabezpečení státních hranic bylo zavedeno v pásmu střežení PS elektrické zařízení k vedení proudu o vysokém napětí, které při taktickém využití s živými pohraničníky dopomohlo zabránit pronikání „všech nepřátelských živlů“ do ČSR a naopak. (Z rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže č.90/1953)<ref name="hraniční pásmo">{{Citace elektronické monografie | url = http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice | vydavatel = www.ustrcr.cz | titul = dokumentace usmrcených na státní hranici | datum přístupu = 2013 | jazyk = česky }}</ref><ref group="pozn.">Propustka s razítkem "Vstup do hraničního povolen" do tzv. zakázaného pásma.</ref> V blízkosti hraničního pásma se nesmělo pohybovat v noci, fotografovat a filmovat, provádět zeměměřičské práce, náčrtky krajiny, mapování a hlavně vést rozhovory s cizími státními příslušníky na státní hranici. == Socialistické budování == {| class="wikitable" |+ Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR, ZO KSČ 1988<ref>Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR duben – květen 1988 | [http://www.ustrcr.cz Ústav pro studium totalitních režimů]</ref> |- ! Funkce ! Jméno |- | Vedoucí tajemník || Zdeněk Rada (* 25.6.1938) |- | tajemník pro politickoorganizační práci || Bohuslav Šmerda (* 14.8.1947) |- | tajemník pro ideologickou práci || Jaroslav Blüml (* 7.1.1942) |- | tajemník pro průmysl || Antonín Rychlík (* 5.1.1941) |- | tajemník pro zemědělství || František Ján (* 9.12.1946) |- | předseda KKRK a OKRK KSČ (Krajská a Okresní kontrolní a revizní komise) || Miloslav Nevrkla (* 3.7.1936) |- | předseda ZO KSČ (Základní organizace) || Jaroslav Štěpnička |} Špatný stav bytového fondu zůstával v obci dosti zřetelný. Politbyro ÚV KSČ v květnu 1957 rozhodlo o demolici opuštěných domů a rozvalin v hraničním pásmu (ne však z bezpečnostních důvodů), chyběly peníze na opravu a dosídlenci nepřibývali. Politické zdůvodnění znělo: „Ruiny jsou údajně dobře viditelné přes hranici, při návštěvách zahraničních turistů vyvolávají rozpačité až stísňující pocity, a tudíž nevytvářejí dobrý obraz o socialistickém Československu“. Protože se demolice v celém pohraničí táhly a MNV na ně v rozpočtu neměly finance, bourání se ujmula armáda a ministerstvo vnitra.<ref name="Kovařík" /> === Typizovaná výstavba === [[Soubor:KSC legitimace.jpg|náhled|Legitimace KSČ - jinak nazývaná také rudá knížka. Její vlastník - člen KSČ - patřil ke kastě privilegovaných. Rudý průkaz člena KSČ přinášel normálnímu člověku značné výhody. Občan bez vyššího vzdělání nebo jen vyučený dělník mohl zastávat post ředitele významné státní instituce nebo podniku či se mohl stát tzv. "papalášem" (třeba tajemník krajského výboru KSČ). Děti rodičů bez členství v KSČ se jen velmi těžce dostávaly na studium středních a vysokých škol. Na venkově byla například rudá knížka nezbytná k povolení držet loveckou zbraň a stát se tak členem mysliveckého sdružení. V pohraničním pásmu označovala spolehlivé a prověřené obyvatelstvo.]] Postupně v krajině kolem Korolup chátraly a zanikaly kapličky, křížky, sochy a další prvky, které po staletí utvářely její duchovní charakter. Zničené budovy částečně nahrazovala od roku 1960 zvýhodněná družstevní i státní výstavba. Tak i v Korolupech vznikly typizované sídlištní prvky budov nebo typizované stavby vilového charakteru typu Šumperák, které hrubým způsobem narušily tvář obce. Období od roku 1960 až 1980 lze charakterizovat jako dobu výrazných stavebních proměn socialistické obce Korolupy. Konsolidace zemědělství zajistila finanční krytí a lepší zásobování stavebním materiálem. To umožnilo zahájení hromadné přestavby i nové výstavby v obci.<ref name="Kovařík" /> Při úpravách domu byla obnova fasád spojená s výměnou oken na tří i čtyřdílná. Nejhrubší závadou byla ovšem břizolitová omítka v šedém tónu (někde se snaha o výtvarné odlišení domu soustředila na ornamenty nebo stylizované květinové motivy, provedené v cementové omítce sgrafitovou technikou. Projekty vznikaly na okresním projektovém pracovišti ve Znojmě a byly určeny pro zaměstnance Strojní a traktorová stanice a Jednotného zemědělského družstva. V 70. a 80. letech se rozmohla typizovaná výroba panelových dřevostaveb, která zasáhla i Korolupy. Jihomoravské dřevařské závody, n. p., Brno – závod Uherčice se specializoval na objekty občanské vybavenosti, zařízení staveniště, zahradní besídky, systémy STAMO, příhradové vazníky, lepené nosníky s PDP stojinou a kusovou ruční výrobu. Závod lifroval do celého okolí dřevostavby určené pro bydlení, tedy rodinné domy a bytové domy, ale i stavby občanské vybavenosti jako školky, školy a prodejny. (řadové domy TL 70, prodejna P3 systém TL, RD STAMO 61 aj.)<ref>[http://www.lightbuilding.cz/data/cs/mod_novinky/5/files/panelov_devostavby_v_obdob_relnho_socialismu.pdf Panelové dřevostavby v reálném socialismu]</ref> === Slučování družstev === Celostátně uskutečněný převod zemědělské techniky a mechanizace ze státních traktorových stanic do JZD zatížil družstvo dluhy. Ekonomické potíže družstva nakonec KSČ vyřešila likvidací JZD a jeho převodem do státního statku. V roce 1974 došlo ke sloučení JZD Oslnovice a JZD Korolupy.<ref>Státní okresní archiv Znojmo. Jednotné zemědělské družstvo Korolupy. Usnesením členské schůze ze dne 6. 11. 1973 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 bylo schváleno sloučení Jednotného zemědělského družstva Oslnovice s Jednotným zemědělským družstvem Korolupy jako družstvem přejímajícím - usnesením členské schůze sloučených družstev ze dne 7. 2. 1974 schválených ONV ve Znojmě ze dne 18. 7. 1974 byl název družstva změněn na: Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice se sídlem v Korolupech - usnesením členské schůze ze dne 9. 9. 1975 a se souhlasem rady ONV ve Znojmě ze dne 22. 4. 1976 (č.j. zem. 702/203/3/1976 ze dne 30. 04. 1976) bylo Jednotné zemědělské družstvo Korolupy-Oslnovice sloučeno s Jednotným zemědělským družstvem "Pokrok" ve Starém Petříně.</ref> V roce 1976 s JZD Starý Petřín pod názvem JZD Pokrok. V roce 1982 převzal komplex Státní statek Lesná. Státní statek Lesná působil od roku 1960 a vyčlenil se z okrajových částí Státních statků Znojmo a Jaroměřice nad Rokytnou, tvořený obcemi Vranov nad Dyjí, Štítary, Uherčice, Vysočany a Zálesí. V roce 1962 se do statku připojila jednotná zemědělská družstva Šumná, Vratěnín, Stálky, Lančov, Podhradí nad Dyjí a Podmyče.<ref>Moravský zemský archiv v Brně, Státní statek Lesná, n. p. 1960-1996 </ref> V roce 1964 převzal statek JZD Lubnice a v roce 1965 dříve sloučená JZD Bítov-Chvalatice-Zblovice. Začleněním JZD Pokrok Starý Petřín se stal Státní statek Lesná jediným zemědělským podnikem v západní části okresu Znojmo. V roce 1984 zaměstnával 1 076 zaměstnanců. Členové družstva nejvíce záviděli pracovníkům státních statků jejich o něco vyšší životní úroveň. Sociální situace družstevníků se přechodem do státního statku zlepšila. Disponovali nyní jako ostatní státní zaměstnanci pevným platem a všemi sociálními výhodami (za ztrátu záhumenku). Kolektivizace a násilné nahánění do JZD i v Korolupech skončilo nezdarem.<ref>Hlavní zásady nových zákonů připravených ministerstvem zemědělství, 1946.</ref><ref>Pšeničková, J.-Juněcová, J.: Zemědělské družstevnictví, Kolektivizace zemědělství, Vznik JZD 1948-1949.</ref> === Zestátnění matrik a zánik MNV v Korolupech === Tržní městečko Vratěnín si zachovávalo i po ukončení druhé světové války a odsunu německého obyvatelstva úlohu střediska pohraničních obcí, zejména pro Uherčice, Korolupy, Lubnici a Mešovice. Církevní matriční úřady v obcích Vratěnín, Lubnice a Korolupy zanikly v podstatě (až na krátké poválečné intermeco) již po odstoupení pohraničního území a to na základě říšského matričního zákona (Personenstandsgesetz), který vstoupil v župě Dolní Podunají (Gau Niederdonau) v platnost 1. ledna 1939.<ref>ALEX: Gesetzblatt für das Land Österreich 1938-1940, 1938</ref> V župě vzniklo na 600 obvodních matričních okresů. Matriční okres (Standesamtsbezirk) Vratěnín pro obce: Uherčice, Korolupy, Lubnice, Vratěnín a Mešovice s matričním úřadem ve Vratěníně vedl knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí (Geburten-, Sterbe- und Heiratsmatriken). Obvodní matriční úřad sestával z jednoho matr. úředníka (Standesbeamter) a jeho zástupce (Stellvertreter).<ref>Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Verordnung über die Einführung des deutschen Personenstandsrechts im Lande Österreich vom 2. Juli 1938 bekanntgemacht wird: ALEX: Gesetzblatt für das Land Österreich 1938-1940, 1938, s. 1019</ref> Církevní matriky mohly být nadále vedeny pouze jako doplňující. ==== Svoz církevních matrik ==== Dne 7. 12. 1949 se Národní shromáždění republiky Československé usneslo na tzv. matričním zákoně č. 268/1949 Sb., jímž byla církevní matriční agenda zestátněna a dne 29. 12. 1949 pověřilo MV ČSR vedením matrik národní výbory. Na základě §9 mohl krajský národní výbor sdružit dva nebo více místních národních výborů k vedení matrik; v takovém případě vedl matriky pro každou obec odděleně jeden ze sdružených místních národních výborů určený k tomu krajským národním výborem. Krajským národním výborem v Jihlavě tak byla sdružená matriční agenda pro okolní obce ponechána při MNV ve Vratěníně. V květnu roku 1951 sestavil vedoucí Krajského archivu v Telči PhDr. Vladimír Voldán, CSc.<ref>PhDr. Vladimír Voldán, CSc. (* 22.11.1921 Náměšť nad Oslavou – † 24.1.1982 Brno), archivář, historik, gymnázium v Třebíči (1940 maturita), 1945–1952 FF MU v Brně - historie, latina a současně Státní archivní škola, Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce v Brně, prosinec 1950 – červenec 1956 vedoucí Krajského archivu v Telči, od července 1956 zemědělsko-lesnické oddělení Státního oblastního archivu v Brně (později vedoucí II. oddělení), 1972–1974 ředitel MZA</ref> seznam far pro evidenci matrik. V době od 16. března do 22. dubna 1952 byly svezeny matriky ONV (Dačice, Havlíčkův Brod, Humpolec, Jihlava, Kamenice nad Lipou, Ledeč nad Sázavou, Moravské Budějovice, Pacov, Pelhřimov, Třebíč, Třešť, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou) do Krajského archivu v Telči. Do Brna byl jihomoravský díl matrik (939 matrik) převezen před 29. říjnem 1962 (doplněny roku 1970 a 1972).<ref>Mojmír Švábenský: E 67 - Matriky (Inventář), Státní oblastní archiv v Brně, 1982</ref> ==== Budování železné opony ==== Na moravském úseku státní hranice s Rakouskem došlo rozkazem velitele PS čj. Rd-002764/1-50 z 30. prosince 1950 v lednu 1951 ke zřízení pohraničního oddílu se 4 prapory – v Jemnici, Znojmě, Hrušovanech nad Jevišovkou a Břeclavi. Tímto okamžikem započal zásadní zásah do života pohraničního obyvatelstva, který do budoucna vyřešil i jistou rivalitu o získání statutu ''střediska pohraničí'' mezi Vratěnínem a Uherčicemi. V květnu 1951 se přesunula 4. rota PS z Podhradí do Uherčic (i když zámek využívala z části již od prosince 1950 a to s kapacitou posádky asi 200 mužů), 5. rota ze Šafova do Stálek a další sídlila v Rancířově. Rokem 1951 je datován také vznik Pohraničního a Zakázaného pásma. Pohraniční pásmo sahalo od státní hranice 2 - 6 km do vnitrozemí (popřípadě až 12 km) a Zakázané do 2 km, kam místní občané mohli jen na propustku a v doprovodu PS. V letech 1951 - 1955 se také započalo s výstavbou ženijně-technického zabezpečení státní hranice. Po výstavbě nové budovy a devastaci uherčického zámku se rota přesunula přímo na hranici k Vratěnínu, kde byla vyhlášena též stavební uzávěra a další rozvoj obce zpečetěn. ==== Integrace místních národních výborů ==== Na základě usnesení plenárního zasedání ONV Znojmo č. XXI-57/01 ze dne 27. 04. 1976 byl s platností ode dne vyhlášení voleb (22. a 23. říjen 1976) od 01. 04. 1976 v obci Uherčice zřízen společný MNV pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice se sídlem v Uherčicích. Předsedou MNV Uherčice se po volbách stal Ladislav Tesař. MNV pro sloučené obce sestával z 23 poslanců. Za obec Korolupy byli zvoleni poslanci: Dostálová Jana, Daniel Karel, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Smrčka Stanislav, Honzák František, Brož Antonín.<ref>Zákon o národních výborech č. 27/1972 Sb.</ref><ref>Státní okresní archiv Znojmo</ref> Pro obec Korolupy zřídil MNV Uherčice občanský výbor se členy: Dostálová Jana, Štěpnička Jaroslav, Vávra Antonín, Křivan Miroslav a Hanek František. Usnesením plenárního zasedání ONV Znojmo č. XIX-503/16 ze dne 24. 04. 1980 bylo schváleno s platností od 01. 07. 1980 zřízení společného MNV pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice, Vratěnín se sídlem v obci Uherčice. Dne 27. dubna 1982 odsouhlasila Česká národní rada novelu zákona o národních výborech (zákon č. 49/1982 Sb.), kdy na návrh okresního národního výboru mohl krajský národní výbor určit obec ''„střediskovou obec”'', ve které pak působil místní národní výbor s rozšířenou působností. V roce 1982 v souvislosti se snahou o posílení pravomocí byla na místní národní výbory přenesena řada agend z okresních národních výborů. Od 01. 01. 1986 byl zřízen nový matriční obvod se sídlem v Uherčicích: Uherčice, Korolupy, Lubnice, Vratěnín.<ref>Státní okresní archiv Znojmo: Místní národní výbor Vratěnín, MNV Lubnice, MNV, Korolupy, MNV Uherčice</ref><ref>Vyhláškou Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zřízen matriční úřad Uherčice pro obce: Korolupy, Lubnice, Uherčice a Vratěnín.</ref> === Socialistické školství === Po roce 1945 začala jednotřídní česká škola fungovat v budově původní německé školy (zapsaných žáků 45, do měšťanky odešlo 13 žáků). Vzhledem k tomu, že 2. 4. 1946 došlo k druhému odsunu Němců, odešlo ze školy 11 německých žáků. Na škole zůstaly děti českých novousedlíků a děti ze smíšených nebo českých manželství starousedlíků. Osmiletou školní docházku změnil zákon o jednotné škole z roku 1948, který prodloužil školní docházku na devět roků a současně s tím i pozměnil celou strukturu školského systému.<ref>[http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-95 Zákon o jednotné škole]</ref> Nová „Jednotná škola“ měla sjednotit požadavky na stejně staré žáky, na něž měly být dosud kladeny různě vysoké nároky (gymnázia, reálky, měšťanky). Jednotřídní školou se stala zase od roku 1949-1952. Dvě třídy musely být otevřeny od roku 1952-1963, kdy byla škola v Lubnici a ve Vratěníně rozhodnutím ÚV KSČ zrušena.<ref group="pozn.">Obec Vratěnín byla nyní již vedena jako zániková se stavební uzávěrou.</ref> Na základě zákona z roku 1953 se stala škola opět osmiletkou. Zákon rozpracovával usnesení sekretariátu ÚV KSČ, které vyžadovalo, aby byla vytvořena nová struktura školství (maximálně připodobněná struktuře sovětského školství) a současně aby nově vytvořený systém „respektoval nové potřeby národního hospodářství“. Obecné a měšťanské školy byly nahrazeny osmiletými základními školami. Žáci je ukončovali závěrečnými zkouškami (ze dvou povinných a jednoho výběrového předmětu). Úplně zrušena byla gymnázia, která nahradily jedenáctileté střední školy se všeobecným středním vzděláním. Ve školním roce 1953/54 končili na základní škole žáci dvou ročníků. Žáci dřívějších 8. ročníků měli na svém vysvědčení uvedeno, že je „rovnocenné s vysvědčením budoucí osmileté školy“ a mohli buď pokračovat ve studiu v deváté třídě nové jedenáctiletky nebo mohli být přijati do učilišť státních pracovních záloh, ale mohli také zůstat na své původní škole a tam absolvovat jednoroční učební kurz (JUK). K prodloužení povinné školní docházky na devět roků došlo znovu zákonem z prosince 1960. Byly zřízeny základní devítileté školy a na ně navazující střední všeobecně vzdělávací školy (na doporučení sjezdu KSČ měla mít do roku 1970 „převážná většina mládeže“ úplné středoškolské vzdělání). Tímto byla zprovozněna znovu škola v Lubnici a škola v obci po úbytku žáků vyučovala od roku 1963 opět jako jednotřídní. Poslední předlistopadové změny vycházely znovu z materiálu ÚV KSČ z července 1973. KSČ počítala s uceleným dvanáctiletým vzdělávacím cyklem a zavedla desetileté vzdělávání. Současně ale zákon zkracoval dosavadní devítiletou základní školou na osm roků (první stupeň byl zkrácen na čtyři roky). Všichni žáci pak museli dokončovat povinnou školní docházku na některé střední škole, přičemž střední odborná učiliště<ref group="pozn.">Na některých byly nově zavedeny i maturity, protože bylo „politicky neúnosné, aby se mladá generace dělnické třídy nemohla ucházet o vysokoškolské vzdělání“, pro které byla maturita nezbytnou podmínkou.</ref> byla prohlášena za hlavní proud středního školství. Cílem této tzv. „nové koncepce“ mělo být vybudování všeobecně vzdělávací polytechnické desetileté střední školy, tak jako v ostatních zemích pod diktátem Sovětského svazu. Zákone o nové koncepci školství zasadil české škole v obci poslední ránu. Vládním usnesením o rušení malotřídních škol byla v roce 1977 ZDŠ v Korolupech zrušena. Žáci 1. - 3. ročníku začali dojíždět do školy v Uherčicích a žáci 4. - 9. ročníku do Lubnice. V budově školy vybudovalo JZD družstevní jídelnu a po „sametové revoluci“ budovu zastupitelstvo obce prodalo k průmyslovým účelům.<ref group="pozn.">V současnosti je majitelem budovy a pozemku: Zámečnictví Dejmková, Korolupy 32, 67107.</ref> === Myslivecké sdružení === V roce 1947 vydalo Národní shromáždění zákon o myslivosti[http://www.zakonypreludi.sk/zz/1947-225], který myslivost zpřístupnil široké veřejnosti. Zároveň také stanovil povinné členství v jednotné myslivecké organizaci. Držení a používání zbraně komunisté v roce 1949 rozšířili zákonem o zbraních a střelivu.[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=21601&Section=1&IdPara=1&ParaC=2] I když bylo právo držení a nošení zbraně zachováno, státní orgány dostaly instrukce, komu ho lze povolit a komu ne. Např. v roce 1962 byla k tomuto účelu vydána tajná směrnice Ministerstva vnitra. Povolení a tzv. zbrojní pas byl zcela na libovůli SNB. Zákon o myslivosti z roku 1962 č. 23/1962 zajistil právo myslivosti (odloučením od vlastnictví pozemku) státním podnikům jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Ty pak za úplatu dovolovaly mysliveckým sdružením pozemky používat. Jisté uvolnění nastalo až po roce 1983 zákonem 147/1983, což pravděpodobně mělo souvislost s rozvojem myslivosti a sportovní střelby (Svazarm). Udělit zbrojní pas však stále mohly jen orgány SNB, samozřejmě s dodatkem, že to musí být ve „veřejném zájmu“. Myslivecké sdružení v Uherčicích fungovalo pod Okresním mysliveckým sdružením Znojmo. Myslivci byli z valné části členy KSČ a po většinou pracovali u státních lesů nebo v JZD, později státním statku Lesná. V mysliveckém sdružení byli organizováni i myslivci Korolup. V každém případě se jednalo o prověřené a podle vzoru KSČ spolehlivé občany.<ref>Státní okresní archiv Znojmo, Český myslivecký svaz, okresní výbor Znojmo (Spolek přátel lovů a myslivosti pro Znojmo a okolí po r. 1948 Okresní myslivecké sdružení Znojmo 1948 - 1981 </ref> === Výdobytky socialismu === [[Soubor:Nenačovice, tabulka Akce-Z.jpg|náhled|Akce Z – práce vykonaná v době pracovního volna a zdarma – využívaná pro budování socialismu]] Socialistické stavby a adaptace: * areál JZD s velkokapacitním seníkem * Strojní traktorová stanice z konfiskovaného zemědělského závodu „kulaka“ (rodina Tříletý) * 1967 obecní sál (ještě v roce 2014 bez pitné vody) – požární zbrojnice přemístěna * budova čp. 94 (na parcele č. 15 nyní č. 120) – požární zbrojnice * obecní prádelna „Waschstatt“ prodána soukromému majiteli na čp. 21 (parcela 11/2 a 11/) * obecní rybníček „Schweme“ (požární nádrž) před sálem zavezen – vybudován park s jehličnany a růžemi v pěticípé hvězdě * adaptace obecní kovárny – klubovna Svazu chovatelů drobného zvířectva * budova školy rekonstruována a po roce 1977 zrušena – adaptována na družstevní jídelnu * služební dům pro učitelku MŠ * adaptace veřejné obecní váhy – vybudována autobusová zastávka * demolice kuželny a hospodářských budov u hostince (sklep ke skladování ledu adaptován na jímku) – adaptace na sklad a zásobovací rampu * jednotná stoková síť – jediná stoka pro odvádění splašků i srážkové vody svedená k říčce Blatnici * typizovaná dřevostavba MNV (bez napojení na pitnou vodu a kanalizaci) * rekonstrukce MŠ a rozvod ústředního topení * typizovaná řadová zástavba (čp. 78, 79, 80, 81, 82, 83 a čp. 86, 87, 88, 89, 90) * pomník hrdinům 1. světové války – odstraněna deska se jmény hrdinů a zničena, osásázení jehličnany * devastace a demolice stodol, hospodářských budov a několika zemědělských objektů Od konce padesátých bylo možné v obci sledovat některé pozitivní změny v infrastruktuře, službách, školství a v celkové životní úrovni obyvatel. I když se v těsné blízkosti obce podařilo vybudovat vodní nádrž Vranovské přehrady již za první republiky, kohoutkem z veřejného vodovodu si obyvatelé nemohli otočit ještě v roce 2014 a jímky s načerno vybudovaným přepadem vytékaly kanalizací do potoka. Jemnicko sice oživilo několik nových podniků, bohužel situace v obci po odsunu německého obyvatelstva dosáhla takové míry, že s vnitrozemím nemohla obec v žádném případě udržet krok. Problémy se objevovaly stále ve službách, kvalitním zásobování, ve veřejné dopravě a především v kultuře, která se omezila na oslavy politických výročí a schůzování. Tradiční lidová kultura nabrala úpadkovou podobu a nakonec jediným kulturním zařízením se stal hostinec s pravidelnou konzumací alkoholu. Podstatnou část německého zkonfiskovaného majetku KSČ jednoduše prohospodařila. Padesátá léta se podepsala na odrovnání venkovské inteligence i soukromého sektoru a socializací v dalších letech se v obci projevil kulturní a duchovní úpadek. Vysídlené pohraničí zůstane ještě dlouho tou nejhorší vizitkou politiky Komunistické strany Československa a vlády dělníků a rolníků. == Odkazy == === Poznámky === <references group="pozn." /> === Reference === <references /> === Literatura === * Dosídlení pohraničí: Přehled hlavních zásad předpisů vyd. k dosídlení pohraničí a jejich výklad, Příručka obsahuje texty směrnic a vyhlášek o dosídlování pohraničí, náboru a evidenci dosídlenců, jejich materiálních výhodách, přidělování půdy atd., V Praze: Státní zemědělské nakladatelství, 1957, Národní knihovna České republiky. * Periodikum: Vlasta. Číslo: 12. Ročník 11 (1957). Stránka 7 - článek o mládeži v Korolupech * Periodikum: Kladivo a srp 22. Časopis komunistické strany Československa na Jihlavsku. Ročník 2 (1946). Stránka 102 - slavnostní předání dekretů * Periodikum: Rudé právo. Číslo 65. Ročník 38 (1958). Stránka 2 - předseda JZD Korolupy Mátl odsouzen * Doleček, Jan; spolupracovali Josef Maceček, Petra Žemlíková, městské a obecní úřady Jihomoravského kraje: Jihomoravský kraj: města a obce Jihomoravského kraje: tradice, historie, památky, turistika, současnost. Rožnov pod Radhoštěm: Proxima Bohemia, 2008, obec Korolupy str. 392 * Nekuda, Vladimír: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno, Muzejní a vlastivědná společnost, 1997 * Smutný, Bohumír, vedoucí autorského kolektivu: Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě: Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, Telčsko. Městské muzeum a galerie v Dačicích, 2000 * Jak žijí a pracují družstevníci okresu Moravské Budějovice: materiál z jednotných zeměd. družstev. Jihlava: Zeměd. správa rady KNV, 1955 * Pravda je na straně komunistů!: odpověď místní organisace KSČ v Mor. Budějovicích na lživé psaní lidovecké Naší demokracie. Moravské Budějovice, 1947 * Zpráva k 3. všeodborové konferenci konané dne 25. září 1949 v Moravských Budějovicích. Moravské Budějovice 1949 * Komunistická strana Československa. Okresní výbor Moravské Budějovice. Zpráva ke IV. okresní konferenci KSČ v Mor. Budějovicích. Mor. Budějovice 1949 * Jaromír Olejníček: Rok budování Komunistické Strany Československa ve Znojmě 1947, Okresní výbor KSČ 1948 * Zpráva 7. okresní konference KSČ v Mor. Budějovicích 29. a 30. března 1952 * Znojemsko: Orgán OV KSČ a ONV Znojmo. Znojmo 1959-1990 * Výchova k rodičovství: Výběrová bibliografie pro učitele zaměřená na pomoc při plnění usnesení vlády ČSR čís. 137/1972 a opatření rady ONV ve Znojmě čís. 031-11 ze dne 13. 7. 1972. Znojmo: Okresní knihovna, 1972 * Okresní národní výbor. V. okresní pololetní sjezd delegátů lidové správy na okrese znojemském: Zprávy referentů ONV k sjezdu dne 16. července 1949 ve Znojmě. Znojmo 1949 * Růžička, Miloslav: Vyhnanci: akce "Kulak", zločin proti lidskosti! 2008-2011 * Feierabend, L.: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakladatelství Stehlík, Volary 2007 * Procesy s vesnickými boháči. Národní archiv Praha, fond Státní prokuratura Praha, nezpracováno sp. zn. 7SPt I 75/52. Hodnotící zpráva Státní prokuratury v Praze 14. 6. 1952 * Národní archiv Praha, fond 02/5 – Politický sekretariát ÚV KSČ, svazek 29, archivní jednotka 101, Návrh zásad k provedení očisty zemědělských škol od dětí vesnických boháčů v době prázdnin ze dne 11. 6. 1952 * Národní archiv Praha, fond Komunistická strana Československa - Ústřední výbor, svazek 3, archivní jednotka 119, Zásady k provedení očisty vysokých škol zemědělských a veterinárních od dětí vesnických boháčů a městské buržoazie schválené politickým sekretariátem ÚV KSČ dne 13. srpna 1952 * Pšeničková, J. (ed.): Zemědělské družstevnictví: kolektivizace – Vznik JZD 1950. Státní ústřední archiv, Praha 1998 === Externí odkazy === * [http://www.ustrcr.cz/cs/citanka-kolektivizace Čítanka kolektivizace] * [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/citanka-kolektivizace/protikulacke-karikatury.pdf Protikulacké karikatury] * [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/citanka-kolektivizace/zena-hrdina.pdf Žena hrdina] * [http://www.pametnaroda.cz/ Paměť národa] * [https://www.youtube.com/watch?v=m1SdV4st5xg Komunisté nepatří ke kormidlu] * [http://www.protiztratepameti.cz/2014/prehled-akci#signForm Proti ztrátě paměti] * [http://www.totalita.cz/ Totalita] [[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]] jj9u8oqa7agxmhd9smwf5djtl4z84gd 0 7930 55513 54854 2026-11-02T09:50:37Z Jcb 11776 55513 wikitext text/x-wiki '''Pentální účetnictví''' je přirozeným rozšířením základní matematické rovnice podvojného účetnictví pro účely sledování peněžních toků. K základním účetním údajům MD a DAL jsou přidány dva údaje Minus a Plus, které představují pentální položky. Minus a Plus jsou přesnou odpovědí na otázku, proč se výsledek hospodaření nerovná či rovná penězům. Podvojné účetnictví nejkompletněji popsal italský mnich matematik [[w:cz:Luca Pacioli|Luca Pacioli]] ([[w:cz:1445|1445]] [[w:cz:Sansepolcro|Sansepolcro]] – [[w:cz:19. června|19. června]] [[w:cz:1517|1517]] [[w:cz:Sansepolcro|Sansepolcro]]) ve své knize Summa de arithmetica, geometria, proportioni et proportionalita vydané v roce [[w:cz:10. listopadu|10. listopadu]] [[w:cz:1494|1494]] v Benátkách. Jeden výtisk <ref>PACIOLI, Luca. Summa di aritmetica, geometria, proporzioni e proporzionalita. P. 1-2. Venetiis: Paganinus de Paganinis 10.-20.9., 1494</ref> má [[w:cz:Moravská zemská knihovna v Brně|Moravská zemská knihovna v Brně]]. Podvojné účetnictví nevynalezl ani nevymyslel, pouze ho skvěle popsal. Lze si všimnout, že na tomto nejznámějším obraze Luca Pacioliho, je pravidelný dodecahedron (pětiúhelníkový dvanáctistěn). [[w:cz:Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang von Goethe]] prý označil podvojné účetnictví za osmý div světa. Nejedná se o žádný pokus uměle vytvořeného účetnictví, kterými jsou např. potrojné účetnictví, třídílné účetnictví, čtyřdílné účetnictví, konstantní účetnictví a jiné. Všechny tyto, odborníky vytvořené účetní systémy, nepřežily. Byly vytvořeny pro ručně vedené účetnictví. Jakýkoliv odklon od základů podvojného účetnictví se ukázal neživotaschopným <ref>JANHUBA, Miroslav. Potrojné účetnictví F. V. Jezerského (1836-1916). Český finanční a účetní časopis, 2011, roč. 6, č. 1, s. 94-98.[https://www.vse.cz/cfuc/100] </ref>.Předpokládanými směry rozvoje účetnictví jsou samostatně konstruované systémy pro výkazy peněžních toků<ref>JANHUBA, Miloslav. Základy teorie účetnictví. 2., upr. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. {{ISBN|978-80-245-1268-6}}.</ref> . Pentální účetnictví je od roku 2009, kdy bylo objeveno ([[w:cz:26. březen|26. března]] [[w:cz:2009|2009]]),součástí účetního programu WINFAS, kde ho v roce 2016 využívá již více než 100 firem. Zatím je jeho největší využití pro naplnění výkazu cash flow. O možnostech pentálního účetnictví byl příspěvek na konferenci Západočeské univerzity v Plzni v roce 2011 <ref> SINGEROVÁ, Jitka. ''Pentální účetnictví v teorii a praxi českých podniků.'' FEK, ZČU v Plzni.Příspěvek k mezinárodní vědecké konferenci Trendy v podnikání 2011 [http://www.zcu.cz/pracoviste/vyd/Vydane-sborniky.html] </ref> včetně recenze <ref>DVOŘÁKOVÁ, L. ''Pentální účetnictví v teorii a praxi českých podniků.'' FEK, ZČU v Plzni : FEK, ZČU v Plzni, 2011. Recenze příspěvku k mezinárodní vědecké konferenci Trendy v podnikání 2011 [https://www.zcu.cz/research/publications/?id=43896073] </ref>. Čeká však na své další odborné využití. [[Soubor:Pacioli.jpg|náhled| Luca Pacioli na obraze z roku [[w:cz:1495|1495]], za jehož autora je považován Jacopo de'Barbari ]] [[Soubor:Luca Pacioli in the Summa.jpg|náhled| Luca Pacioli na kresbě z roku [[w:cz:1494|1494]], z jeho díla Summa]] == Účetnictví je specifickým druhem matematiky == C.Köpf: ''Účetnictví jest jen tehdy účetnictvím, zůstane-li matematikou.'' Účetnictví je číselným zobrazením ekonomického světa. Jeho základ představují dva matematické [[w:cz:Vzorec|vzorce]] typu rovnic. Tj. matematický základ účetnictví není nic, co by bylo založeno na názoru, experimentu, intuici či zkušenosti. Každý si může při znalosti základů podvojného účetnictví a přehledu o peněžních tocích toto ověřit. '''První vzorec se týká základního pravidla v podvojném účetnictví - rovnosti stran''': MD = DAL V podvojném účetnictví jsou dvě strany účtů různě nazývané (MD/DAL, na vrub/ve prospěch, debet/kredit,….). Tyto názvy se přesně neshodují ve všech případech s obsahem účetní transakce. Obecně by mohly být tyto strany jen označeny:                                                Levá / Pravá '''Druhý vzorec se týká matematického vyjádření toku peněz - pentální rovnice:''' '''VH – Minus + Plus = Peníze ®''' VH = výsledek hospodaření (výsledkové účty DAL-MD) Slovně lze vyjádřit tuto rovnici takto: '''Minus a Plus je přesnou odpovědí na otázku, proč se nerovná či rovná výsledek hospodaření penězům.''' V pentálním účetnictví jsou označeny položky tak, že navozují pouze a jen to, jak se  s nimi počítá v pentální rovnici. Není zde žádný matoucí významový název např. aktivum, pasivum apod. Těmito názvy jsou:                                                Minus / Plus Poznámka: hodnota Minus je pro větší názornost v rovnici uvedena s předznaménkem minus. Ale ve skutečnosti se přičítá. Rovnice je matematicky: VH + Minus + Plus = Peníze. U podvojného zápisu u elementární účetní transakce, kde je jen duální stav:                                              MD/DAL U pentálního zápisu mohou nastat tři stavy s nenulovou hodnotou Minus/Plus aby platila pentální rovnice (příklady uvedeny dále): {| |Mínus/0 |Příklad b) |- |align=right|&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;0/Plus |Příklad a), c) |- |Minus/Plus |Příklad e), f) |}                                          Případ, kdy se VH přímo rovná penězům bez jakéhokoliv dalšího sledování v pentálních položkách této účetní operace je příklad d). Pentální rovnice platí pro libovolný počet dvojic Minus Plus. Vždy ale musí být zachována platnost pentální rovnice pro každou jednotlivou dvojici. Jako příklad lze uvést úroky uhrazené z úvěrového účtu: {| class="wikitable" | rowspan="2" |'''MD''' | rowspan="2" |'''DAL''' | rowspan="2" |VH | colspan="2" |1. Úvěr | colspan="2" |2. Úroky |- |Minus |Plus |Minus |Plus |- |'''562''' |'''461''' |Z |  |C1 |A3 |A15 |} Pentální účetnictví neznamená, že musí účetní při účtování navíc pořizovat ručně pentální položky. PentálníPoložky lze v účetním programu automaticky plnit pomocí nastaveného číselníku souvztažností. Ukázka příkladu a): {| class="wikitable" |'''MD''' |'''DAL''' |VH |Minus |Plus |Minus |Plus |- |'''518''' |'''321''' |Z |  |A22 |  |  |} Při doplňování je několik specifik, které lze využít. Jde např. o úhrady faktur, kde probíhá doplňování Minus/Plus podle předpisu (např. úhrady investičních faktur). Z tohoto důvodu pentální účetnictví nevyžaduje zadávat speciální analytiky účtů pro tyto případy.  Pentální účetnictví řeší možnost sledování peněžních toků zároveň s podvojným účtováním. Nelze tedy obecně tvrdit, že se výkaz cash flow „neúčtuje" <ref>MLÁDEK, Robert. Světové účetnictví: US GAAP : české účetnictví: slovníky. Praha: Linde, 1998. Praktické příručky. Daně, účetnictví, ekonomie. {{ISBN|80-7201-109-X}}. str.302</ref>. == Proč zvolen název pentální účetnictví == [[Soubor:Pentalni eng big.jpg|náhled|Ochranná známka pentálního účetnictví]] Pentální účetnictví představuje pět údajů: {| class="wikitable" |Částka |MD |DAL |Minus |Plus |} Základem je i pětice údajů       ''' MD  DAL   VH   Minus  Plus (Debet Kredit Profit Minus Plus)''' a pětice vazeb:                       ''' MD  DAL   Minus    Plus   MinusPlus''' Tímto názvem je pak vše jednoznačně popsáno a definováno: :-pentální přehledy :-pentální osnova (pentální položky) :-pentální souvztažnosti :-pentální kontroly Slovo pentální není používáno v žádné jiné oblasti lidské činnosti. Neuvádí ho např. [[w:cz:Ottův slovník naučný|Ottův slovník naučný]]. Pomocí tohoto názvu lze přesně popsat vše, co tohoto účetnictví týká. Podle toho je i logo. == Příklady == Základem je požadavek na vytvoření [[w:cz:Přehled o peněžních tocích|přehledu cash flow]]. Proto i zde jsou dále uváděny položky dle tohoto přehledu. Jako výchozí jsou uváděny dvě metody na jeho sestavení - metoda přímá a nepřímá. Na konečné sestavení přehledu cash flow existuje mnoho metod. Tyto metody mají jediný společný problém: neumožňují vytvoření tohoto výkazu ke kterémukoliv okamžiku. Jsou nutné určité kroky úprav a zjišťování – mnohdy pracně – dodatečných údajů. O této pracnosti svědčí řada odborné literatury, jak tento přehled sestavit. Z tohoto důvodu se proto provádí nejčastěji jen jedenkrát za rok při roční uzávěrce. Pomocí pentálního účetnictví lze získat tento přehled průběžně. Aby byly následující příklady srozumitelné, je zde uveden oficiální přehled o peněžních tocích dle Českého účetního standardu ČÚS č. 023. Obecně platí, že jednotlivý řádek znamená pentální položku. Tyto příklady zvládne každý, kdo má jen školní znalosti z účetnictví a zná položky přehledu cash flow. Rada jak vyplňovat příklady (tj. pentálně účtovat): Nejprve vyplňte výsledek (Z) a peníze, pak částky Minus a Plus (musí platit pentální rovnice) a na konec pentální položky jen pod vyplněné hodnoty. {| class="wikitable" | colspan="5" align="center"|'''Účetní transakce''' | colspan="4" align="center"|'''Pentální položky''' |- | rowspan="2" |Př. | rowspan="2" align="center"|Popis | rowspan="2" |Kč | colspan="2" |Účtování | align="center"|VH | align="center"|Minus | align="center"|Plus | align="center"|Peníze |- |MD |DAL |'''Výsledek''' |align="center"|'''-''' |align="center"|''' +''' |''' = peníze''' |- | rowspan="2" |a) | rowspan="2" |odpisy | rowspan="2" align="center"|50 | rowspan="2" |551 | rowspan="2" |082 | align="center"|'''-50''' |''' ''' | align="center"|'''+50''' | rowspan="2" align="center"|'''0''' |- | align="center" |Z |  | align="center"|A11 |- | rowspan="2" |b) | rowspan="2" |nákup zboží | rowspan="2" align="center"|30 | rowspan="2" |131 | rowspan="2" |321 | align="center"|'''0''' | align="center"|'''-30''' |'''+30''' | rowspan="2" align="center" |'''0''' |- | align="center"|Z | align="center"|A23 |A22 |- | rowspan="2" |c) | rowspan="2" |úhrada faktury za zboží | rowspan="2" align="center"|30 | rowspan="2" |321 | rowspan="2" |221 | align="center"|'''0''' |'''-30''' | align="center"| | rowspan="2" align="center"|'''-30''' |- | align="center" |Z |A22 | align="center"| |- | rowspan="2" |d) | rowspan="2" |prodej majetku (auto) | rowspan="2" align="center"|80 | rowspan="2" |311 | rowspan="2" |641 | align="center"|'''-80''' |'''-80''' |  | rowspan="2" align="center"|'''0''' |- | align="center"|Z |A13 |  |- | rowspan="2" |e) | rowspan="2" |příjem z prodeje majetku | rowspan="2" align="center"|80 | rowspan="2" |221 | rowspan="2" |311 | align="center" |'''0''' | align="center" | | align="center" |'''+80''' | rowspan="2" align="center" |'''+80''' |- | align="center" |Z | align="center" | |B2 |- | rowspan="2" |f) | rowspan="2" |výplata dividend | rowspan="2" align="center"|40 | rowspan="2" |364 | rowspan="2" |221 | align="center" |'''0''' | align="center" |'''-40''' | align="center" | | rowspan="2" align="center" |'''-40''' |- | align="center" |Z | align="center"|C26 | |- | colspan="5" | | align="center"|'''+30''' | colspan="2" align="center"|'''CELKEM''' | align="center"|'''+10''' |} {| class="wikitable" | colspan="9" |Část PE výkazu cash-flow |- | rowspan="2" |'''PE''' '''pol.''' | rowspan="2" |'''Název pentální položky''' | colspan="6" align="center"|'''Příklad''' | rowspan="2" |'''Suma''' |- |align="center"|a) |align="center"|b) |align="center"|c) |align="center"|d) |align="center"|e) |align="center"|f) |- |P |Počáteční stav peněz |  |  |  |  |  |  |align="right"|1000 |- |align="center" |Z |Výsledek hospodaření | -50 |0 |align="right"|0 | +80 |0 |align="right"|0 |align="right"| +30 |- |align="center"|A11 |Odpisy | +50 |  |  |  |align="right"| |  |align="right"| +50 |- |A13 |Zisk/ztráta z prodeje majetku | | | | -80 | | |align="right"| -80 |- |A22 |Změna stavu krátkodobých závazků |align="right"| | +30 | -30 |  |  |align="right"|40 |align="right"|0 |- |A23 |Změna stavu zásob |  | -30 |  |  | |<nowiki>-40</nowiki> |align="right"| -30 |- |B2 |Příjem z prodeje majetku | | | | | +80 | |align="right"| +80 |- |C26 |Výplata dividend |  |  |  |  | | -40 | align="right" | -40 |- |  | colspan="7" |(Celkem Minus a Plus A15 až A3) | align="right" | -20 |- |F |Peníze |0 |0 | -30 |0 | +80 | -40 | align="right" | +10 |- |R | colspan="7" |Konečný stav peněz | align="right" |1010 |} == Druhy pentálních přehledů == Podle pentálních položek lze zobrazit čtyři základní druhy přehledů. Zde jsou přehledně zobrazeny vazby mezi nimi. Přehled CF a přehled Peníze ukazuje, z jakých pentálních položek je vytvořen konečný stav peněz. Výsledovka PE a rozvaha PE ukazuje z jakých pentálních položek se vytvořil výsledek hospodaření. Zde nejsou uváděny peněžní operace s výjimkou přímých peněžních operací do výsledku hospodaření. Zde uvedená čísla jsou jen ilustrativní, nesouvisí s výše uvedeným příkladem. {| class="wikitable" | rowspan="2" colspan="2" |'''Řádek PE''' | colspan="4" align="center"|'''Druh PE přehledu''' |- |Přehled CF |Peníze |Výsledovka PE |Rozvaha PE |- |P |Počáteční stav peněz | align="center"|100 | align="center"|100 | align="center"|0 | align="center"|0 |- |Z |Výsledek hospodaření | align="center"|150 | align="center"|80 | align="center"|80 | align="center"|80 |- |A |Provozní | align="center"|A_c | align="center"|A_p | align="center"|A_v | align="center"|A_r |- | align="center"|B |Investiční | align="center"|B_c | align="center"|B_p | align="center"|B_v | align="center"|B_r |- | align="center"|C |Finanční | align="center"|C_c | align="center"|C_p | align="center"|C_v | align="center"|C_r |- | align="center"|F |Peněžní tok celkem | align="center"|20 | align="center"|20 | align="center"|70 | align="center"|70 |- | align="center"|R |KS peněz ---- VH | align="center"|120 | align="center"|120 | align="center"|150 | align="center"|150 |} Tyto pentální přehledy a určitě i další zatím čekají na odborný popis a výklad. == Programové řešení přehledu == Některé prameny uvádí, že neexistuje obecný programový algoritmus pro sestavení přehledu o peněžních tocích <ref>KLAINOVÁ, Naděžda. Programové zpracování přehledu o peněžních tocích – 2. část, Účetnictví 9/1998, str. 281</ref> <ref>MÜLLEROVÁ, Libuše a Blanka JINDROVÁ. Praktický průvodce účetnictvím: příručka pro podnikatelskou sféru: základní dílo včetně 14 aktualizací - stav březen 1999. Praha: Verlag Dashöfer, 1999. {{ISBN|80-901859-3-2}}.,oddíl 10/4.1.4 str.3</ref>. Nelze ani obecně tvrdit, že se výkaz cash flow „neúčtuje“ <ref>MLÁDEK, Robert. Světové účetnictví: US GAAP : české účetnictví: slovníky. Praha: Linde, 1998. Praktické příručky. Daně, účetnictví, ekonomie. {{ISBN|80-7201-109-X}}.str.302</ref>. Přehled o peněžních tocích lze naplnit pomocí pentálního účetnictví<ref>DUŠEK, Jiří. Pentální účetnictví. Účetnictví č. 8., 2011, str. 16-18.</ref><ref>DUŠEK, Jiří. Pentální účetnictví. Účetnictví č. 10., 2011, str. 19-22.</ref>. Obecným algoritmem je pentální rovnice, pomocí níž je zaručena kontrola správnosti vyplnění a jednoznačné provázání na podvojné účetnictví. Tam kde se vykazuji úhrady nikoliv předpis (např. nákup dlouhodobého majetku) se programově řeší tak, že se vezme pentální položka od účetního předpisu. == Psaní příkladů v excelu = pentální účtování == Na stránce Pentální_učetnictví <ref>http://www.Pentalni-ucetnictvi.cz/</ref>, si lze stáhnout tabulku v excelu Příklady PE s přehledy PE.xlsx, ve které lze pentálně účtovat až 100 příkladů. Automaticky se zde plní Základní pentální přehledy i položkový přehled. Tabulku si lze upravit dle vlastních potřeb, zamčené listy lze odemknout bez hesla. V přehledu je doplněna položka A25 Změna stavu DPH, pokud chcete vidět DPH samostatně. [[Soubor:Příklady_pentálního_účtování.png|645x645pixelů|Tabulka pro psaní příkladů]] . == Varianty pentálních položek Minus a Plus == Jsou jen 4 varianty možností splnění této rovnice, obdobně jako jsou jen 4 varianty správného účtování aktiv a pasiv. :Varianty jsou dány vztahem hodnoty výsledku hospodaření (VH) a hodnotou peněz v účetní transkaci MD/DAL. :Tyto hodnoty jsou buď nulové, stejné nebo jedna z nich nulová a druhá nenulová. [[Soubor:Varianty položek minus a plus.jpg|645x645pixelů|Varianty položek minus a plus v pentálním účetnictví]] == Účetní transakce speciálně vyplňované ve výkazu CF == Při vyplnění výkazu CF je nutné znát jen několik odborností, kdy se určité transakce vykazují zvláštním způsobem. I zde platí pentální rovnice, která vždy vše kontroluje. Existují jen čtyři skupiny speciálního vyplnění. Nejsou zde pro větší přehlednost uváděny řádky Z a F. Rada: Pokud budete muset sestavovat výkaz CF nepřímou metodou, pak u nejasných případů si účetní transakci doplňte do pentální rovnice s přihlédnutím k těm těmto specifickým transakcím a budete mít výsledek určitě správně. Pentální rovnici nelze obejít. {| class="wikitable" |+ A. Účetní transakce, kde se vyplňují řádky Minus Plus, i když je rovnice splněna již tím, že VH = peníze (Z =F). Proto musí být vyplněno Minus i Plus, aby rovnice platila: |- ! Př.!! Účetní transakce !! MD !! DAL !! Minus!! Plus |- | A.1 || Zaplacené úroky (bez předpisu) – vykazují se proti řádku vyúčtované úroky ||562 ||221 ||A3 ||A15 |- | A.2 || Přijaté uhrazené úroky (bez přepisu) – proti řádku vyúčtované úroky ||221 ||662 ||A15 ||A4 |- | A.3 || Přijaté dividendy a podíly na zisku bez předpisu – proti řádku výnosy z dividend||221 ||665 ||A14 ||A7 |- | A.4 || Nákup zásob na fakturu – vykazuje se jako změna stavu zásob i závazků ||111 ||321 ||A23 ||A22 |} {| class="wikitable" |+ B. Účetní transakce, kde předpis se vykazuje ve výkazu CF v jiném řádku než úhrada: |- ! Př.!! Účetní transakce !! MD !! DAL !! Minus!! Plus |- | B.1 || Nákladové úroky s předpisem - v řádku vyúčtované úroky||562 ||379 || - ||A15 |- | || Úhrada těchto úroků ||379 ||221 ||A3 || - |- | B.2 || Výnosové úroky s předpisem – v řádku vyúčtované úroky||378 ||662 ||A15 ||- |- | || Přijata úhrada těchto úroků||221 ||378 ||- ||A4 |- | B.3 || Předpis pro přijetí dividend a podílů na zisku – v řádku výnosy z dividend||351 ||665 ||A14 ||- |- | || Přijetí dividend a podílů na zisku||221 ||351||- ||A7 |} Poznámky: - Konečný stav vykázání případů B.1 až B.3 musí být shodný s případy A.1 až A.3. - V řádku A15 tak vyjde celkový výsledek z vyúčtovaných úroků. {| class="wikitable" |+ C. Některé účetní transakce, kde předpis účetní transakce nevstupuje do výkazu CF. Ale jen úhrada: |- ! Př.!! Účetní transakce !! MD !! DAL !! Minus!! Plus |- | C.1 || Nákup dl. majetku na fakturu – nevykazuje se předpis||042 ||321 || - ||- |- | || Úhrada těchto závazkové faktury ||321 ||221 ||B1 || - |- | C.2 || Přiznané podíly na zisku – nevykazuje se předpis||566 ||364 ||- ||- |- | || Vyplacené podíly na zisku||364 ||221 ||C26 ||- |- | C.3 || Předpis daně z příjmů – nevykazuje se předpis||591 ||341 ||- ||- |- | || Úhrada daně z příjmů||341 ||221||- ||A5 |} {| class="wikitable" |+ D. Prodej dlouhodobého majetku – specialita ve vykazování: |- ! Př.!! Účetní transakce !! MD !! DAL !! Minus!! Plus |- | D.1 || Vyřazení dlouhodobého majetku při prodeji – zůstatková cena||541 ||082|| - ||A13 |- | || Prodej dlouhodobého majetku – předpis u faktury (nevykazuje se jako pohledávka)||315 ||641 ||A13|| - |- | - || Úhrada této pohledávkové faktury ||221 ||315 ||- ||B2 |} Poznámka: V řádku A13 tak vyjde celkový zisk (ztráta) z prodeje stálých aktiv. == Pentální účetnictví a IFRS (GAAP) == IAS 7 uvádí popis k výkazu cash flow. Zde uvedený popis metodiky vytvoření výkazu je výchozím popisem pro národní popisy. == Zajímavá shoda základů ekonomického a biologického světa == Biologický svět je postaven na šesti základních kamenech [[w:cz:DNA|DNA]] obdobně jako účetní svět. Šestý kámen je všeobecný v biologickém i ekonomickém světě. I toto může svědčit o tom, že se jedná o něco, co není odvislé od člověka. K podobnému názoru s významem DNA v tomto světě došel David WILCOCK <ref>WILCOCK, David. Klíč zvaný synchronicita: jak nám pomáhá skrytá inteligence. Praha: Dobrovský, 2014. {{ISBN|978-80-7306-584-3}}. </ref> {| class="wikitable" | rowspan="7" |Biologický svět | colspan="6" align="center"|'''DNA''' (deoxyribonukleová kyselina) se skládá z |- | colspan="6" align="center"|nukleotidů |- | rowspan="5" align="center"|'''Fosfát''' '''(vše spojuje)''' | colspan="5" align="center"|nukleosidů |- | rowspan="4" align="center"|'''Pentóza''' | colspan="4" align="center"|bází |- | colspan="2" align="center"|Purinová | colspan="2" align="center"|Pirimidinová |- |'''Adenin''' |'''Thymin''' |'''Cytosin''' |'''Guanin''' |- | colspan="2" align="center"|A = T | colspan="2" align="center"|C  Ξ   G |- |'''Základní kameny''' |align="center"|'''6''' |align="center"|'''5''' |align="center"|'''4''' |align="center"|'''3''' |align="center"|'''2''' |align="center"|'''1''' |- | rowspan="5" |Ekonomický svět (účetní svět) | rowspan="5" align="center"|'''Peníze''' '''(objektivní''' '''existence)''' | rowspan="5" |'''Výsledek''' | colspan="2" align="center"|PÚ účetnictví | colspan="2" align="center"|PE účetnictví |- |align="center"|'''MD''' |align="center"|'''DAL''' |align="center"|'''Minus''' |align="center"|'''Plus''' |- | rowspan="3" align="center"|MD | rowspan="3" align="center"|DAL |align="center"|Minus | |- | |align="center"|Plus |- |align="center"|Minus |align="center"|Plus |- | colspan="2" | | colspan="3" align="center" |Podvojné účetnictví | colspan="2" | |- | colspan="2" | | colspan="5" align="center"|'''Pentální účetnictví''' |} == Reference == <references /> == Literatura == '''{ag}''' * DRÁBKOVÁ, Zita a Jiří Dušek: Using CFEBT risk triangle and Pental accounting for detection risks of accounting errors and frauds. INPROFORUM 2017,International Scientific Conference,Faculty of Economics University of South Bohemia in České Budějovice. '''{cs}''' * BARTKOVÁ, Hana. Sbírka příkladů a kontrolních testů z účetnictví podnikatelských subjektů. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2008. {{ISBN|978-80-248-1881-8}}. * BAŘINOVÁ, Dagmar a Iveta VOZŇÁKOVÁ. Vyhodnocení a využití účetních výkazů pro manažery, společníky a akcionáře. Praha: Grada, 2005. Účetnictví a daně. {{ISBN|80-247-1115-X}}. * DUŠEK, Jiří. Pentální účetnictví. Žďár nad Sázavou: Organizační kancelář, 2009. {{ISBN|978-80-254-5696-5}}. * DUŠEK, Jiří. Účetní uzávěrka a závěrka v přehledech: snadno a rychle. Praha: Grada, 2014. {{ISBN|978-80-247-5417-8}}. * DUŠEK, Jiří. Pentální účetnictví. Účetnictví č. 8., 2011, str. 16-18. * DUŠEK, Jiří. Pentální účetnictví. Účetnictví č. 10., 2011, str. 19-22. * DVOŘÁKOVÁ, Dana. Základy účetnictví výkaz o peněžních tocích – 1. část, Účetnictví 8/2009, str.14-18 * DVOŘÁKOVÁ, Dana. Základy účetnictví výkaz o peněžních tocích – 2. část, Účetnictví 9/2009, str.17-22 * FREIBERG, František. Cash-flow: řízení likvidity podniku. 3. rozš. vyd. Praha: Management Press, 1997. {{ISBN|80-85943-37-9}}. * HOLEČEK, Bohumír. Přehled o peněžních tocích. Účetnictví, daně a právo v zemědělství č. 5., 2004, str. 14-20. * HORAD, Daniel. Jak poskládat cash-flow. Účetnictví č. 11., 2014, str. 5-17. * HOUDEK, Václav. Cash flow a management. Účetnictví č. 6., 1994, str. 168-176. * HOUDEK, Václav. Cash flow - nově. Účetnictví č. 3., 1996, str. 73-80. * JANHUBA, Miloslav. Základy teorie účetnictví. 2., upr. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. {{ISBN|978-80-245-1268-6}}. * JANHUBA, Miloslav. Teorie účetnictví: (výběr z problematiky). Praha: Oeconomica, 2010. Vysokoškolská učebnice. {{ISBN|978-80-245-1662-2}}. * JANHUBA, Miloslav, Marie MÍKOVÁ, Jaroslava ROUBÍČKOVÁ a Vladimír ZELENKA. Finanční účetnictví: obecné otázky. V Praze: C.H. Beck, 2016. {{ISBN|978-80-7400-614-2. * KLAINOVÁ, Naděžda: Nový cash flow (Přehled o peněžních tocích), Reklamní agentura TWIN, Olomouc 1996, {{ISBN|80-238-0545-2}} * KLAINOVÁ, Naděžda. Programové zpracování přehledu o peněžních tocích – 1. část, Účetnictví 8/1998, str. 247-251 * KLAINOVÁ, Naděžda. Programové zpracování přehledu o peněžních tocích – 2. část, Účetnictví 9/1998, str. 278-281 * KLAINOVÁ, Naděžda. Programové zpracování přehledu o peněžních tocích – 3. část, Účetnictví 10/1998, str. 320-322 * KNÁPKOVÁ, Adriana, Drahomíra PAVELKOVÁ a Karel ŠTEKER. Finanční analýza: komplexní průvodce s příklady. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2013. Prosperita firmy. {{ISBN|978-80-247-4456-8}}. * KOVANICOVÁ, Dana. Jak porozumět světovým, evropským, českým účetním výkazům. Praha: Polygon, 2004. {{ISBN|80-7273-095-9}}. * KOVANICOVÁ, Dana a Pavel KOVANIC. Poklady skryté v účetnictví. Díl 1, Jak porozumět účetním výkazům. 5. aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 1998. {{ISBN|80-85967-73-1}}. * KOVANICOVÁ, Dana a Pavel KOVANIC. Poklady skryté v účetnictví. Díl 2, Finanční analýza účetních výkazů. 4. aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 1999. {{ISBN|80-85967-88-X}}. * LANDA, Martin. Finanční plánování a likvidita. Brno: Computer Press, 2007. {{ISBN|978-80-251-1492-6}}. * LOUŠA, František. Cash flow snadno a rychle: software pro zpracování v EXCELU 5.0 : [návod na sestavení, vzory]. Praha: Bilance, 1998. * MÍKOVÁ, Marie a Blanka JINDROVÁ. Příklady z finančního účetnictví. Praha: Trizonia, 1994. Příručky praktických podnikatelů. {{ISBN|80-85573-26-1}}. * MLÁDEK, Robert. Světové účetnictví: US GAAP : české účetnictví: slovníky. Praha: Linde, 1998. Praktické příručky. Daně, účetnictví, ekonomie. {{ISBN|80-7201-109-X}}. * MÜLLEROVÁ, Libuše a Blanka JINDROVÁ. Praktický průvodce účetnictvím: příručka pro podnikatelskou sféru: základní dílo včetně 14 aktualizací - stav březen 1999. Praha: Verlag Dashöfer, 1999. {{ISBN|80-901859-3-2}}. * PASEKOVÁ, Marie. Účetní výkazy v praxi. Praha: Kernberg, 2007. Praxe. {{ISBN|978-80-903962-6-5}}. * PROCHÁZKOVÁ, Dagmar, Radislav TKÁČ a Bohumír HOLEČEK. Obsah účetní závěrky pro podnikatele sestavované za účetní období započaté v roce .. Ostrava: Jiří Motloch-Sagit, 2003-^^^^. {{ISBN|80-7208-479-8}}. * REZKOVÁ, Jiřina. Řízení cash flow a likvidity společnosti. Metodické aktuality Svazu účetních č. 4/98. Praha: BILANCE, 1998, ISSN 1211-4138. * RYNEŠ, Petr. Cash flow v účetní závěrce: [komentář, příklady]. 3., aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, c2009. Účetnictví. {{ISBN|978-80-7263-490-3}}. * RYNEŠ, Petr. Podvojné účetnictví a účetní závěrka: průvodce podvojným účetnictvím k .. Olomouc: ANAG, 2017. Účetnictví. {{ISBN|978-80-7554-061-4}}. * SEDLÁČEK, Jaroslav. Cash Flow. Brno: Computer Press, 2003. Praxe manažera. {{ISBN|80-7226-875-9}}. * SCHOLLEOVÁ, Hana. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012. Expert. {{ISBN|978-80-247-4004-1}}. * SCHROLL, Rudolf. Výkaz peněžních toků. Účetnictví č. 11, 1992, Vložka účetnictví str. 109-114. * SCHROLL, Rudolf. Výkaz peněžních toků. Účetnictví č. 12, 1992, Vložka účetnictví str. 117-120. * STROUHAL, Jiří. Sestavení přehledu o peněžních tocích. Účetnictví v praxi č. 2., 2007, str. 13-15. * ŠKAMPA, Jiří. Účetní závěrka '99: aktuální účetní a daňové problémy, praktické rady, cash-flow, podvojné účetnictví. Ostrava: Sagit, 1999. Daně a účetnictví. {{ISBN|80-7208-143-8}}. * ŠTOHL, Pavel. Souvislý účetní příklad s účetními doklady 2012: pro studenty obchodních akademií a ostatních středních odborných škol s výukou účetnictví. 13., aktualiz. vyd. Znojmo: Pavel Štohl, 2012. {{ISBN|978-80-87237-52-6}}. * VAŠEK, Libor. Výkaz peněžních toků – Mezinárodní standardy účetního výkaznictví a jejich srovnání s českou účetní legislativou. Praha: Český finanční a účetní časopis, 2006, roč. 1, č. 2, str. 39-58. ISSN: 1802-2200 * VORBOVÁ, Helena. Příloha účetní závěrky za účetní období 1196 a výkaz cash flow. Finanční poradce podnikatele č. 2 1997. Praha, str. 25-51 * VORBOVÁ, Helena. Výkaz cash flow a finanční analýza. 2., dopl. vyd. Praha: Linde, 1999. Daňová a hospodářská kartotéka. {{ISBN|80-86131-09-2}}. * VORBOVÁ, Helena. Účetní závěrka 2000: uzávěrka, výpočet a zaúčtování daně z příjmů, cash flow, příloha k účetní závěrce. Ostrava: Sagit, 2001. Daně a účetnictví. {{ISBN|80-7208-211-6}}. == Související články == <!-- [[Kategorie:Účetnictví| ]] [[Kategorie:Dějiny účetnictví| ]] [[Kategorie:Peněžní tok]] [[Kategorie:Přehled o peněžních tocích]] [[Kategorie:Rovnice]] --> '''{cs}''' * {{Citace monografie | příjmení = Fuksa | jméno = Josef | odkaz na autora = | titul = Slovník obchodně-technický, účetní a daňový, 7.&nbsp;díl Pojištění a záruka vývozních úvěrů – Přímé daně v ČSR | vydavatel = Tiskové podniky Ústředního svazu československých průmyslníků v Praze | místo = Praha | rok = 1935 | ISBN = | kapitola = Potrojné účetnictví | strany = 141–182 | jazyk = }} '''{it}''' * PACIOLI, Luca. Summa di aritmetica, geometria, proporzioni e proporzionalita. P. 1-2. Venetiis: Paganinus de Paganinis 10.-20.9., 1494. * Digitalizovaný exemplář Summa wolfenbüttelské knihovny http://diglib.hab.de/inkunabeln/83-1-quod-2f/start.htm == Externí odkazy == * [http://diglib.hab.de/inkunabeln/83-1-quod-2f/start.htm Digitalizovaný exemplář Summa wolfenbüttelské knihovny] * {{Wikizdroje|dílo=Ottův slovník naučný}} * [[w:cz:Encyclopædia Britannica|Encyclopædia Britannica]] * [http://www.newadvent.org/cathen/ Catholic Encyclopedia - přepis původního vydání na odkazovaných internetových stránkách je volně použitelný (PD-old)] * [http://www.cojeco.cz/ Co je co?] * [http://www.pentalni-ucetnictvi.cz/ Stránky věnované pentálnimu účetnictví] * [http://www.winfas.cz/ Účetní program WINFAS využívající pentální účetnictví] * [http://divinecosmos.com/ David Wilcock] == Související články == <!-- [[Kategorie:Účetnictví| ]] [[Kategorie:Dějiny účetnictví| ]] [[Kategorie:Peněžní tok]] [[Kategorie:Přehled o peněžních tocích]] [[Kategorie:Rovnice]] --> sttoex3mfjt52ahnr76t7hgrm90km7z 0 7931 55506 51886 2026-11-02T09:38:56Z Jcb 11776 55506 wikitext text/x-wiki Změna zemědělské politiky v roce 1939, ale hlavně po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora na podzim 1941, přinesla podle vzoru říšskoněmeckého modelu (Ernährung und Landwirtschaft / Výživa a zemědělství) protektorátní válečné řízené hospodářství v zemědělství, jehož vrcholným orgánem se stalo protektorátní ministerstvo zemědělství a lesnictví. Ministerstvo zemědělství a lesnictví dozorovalo celý proces od samotné výroby až po zpracování nebo prodej zemědělských produktů. Část svých kompetencí pak přenášelo na podřízené orgány politické správy (hlavně okresní úřady) a tzv. ''trhové svazy'' a ''privilegované obchodní společnosti''. Trhové svazy řídily a spravovaly trh s jednotlivými zemědělskými produkty: „''Českomoravský svaz pro dobytek, maso a ryby''” (1939-1949), „''Českomoravský svaz pro mléko a tuky''” (1939-1949), „''Českomoravský svaz pro chmel, slad a pivo''” (1939-1949), „''Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med''” (1940-1949), „''Českomoravský svaz zahradnicko-vinařský''” (1940-1949), „''Českomoravský svaz pro brambory a škrob''” (1940-1949), „''Českomoravský svaz pro řepu a cukr''” (1940-1949), „''Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med''” (1940-1949), „''Českomoravský svaz pro hospodaření obilím''” (1941-1949), „''Českomoravský svaz pro kakao, cukrovinky a trvanlivé pečivo''” (1942-1949). Vyhláškou ministra zemědělství a lesnictví ze dne 25. ledna 1943 byla zřízena ústřední organizace „''Svaz zemědělství a lesnictví v Čechách a na Moravě''” (SZAL), do kterého byly jednotlivé svazy začleněny (po válce nahrazen „''Jednotným svazem českých zemědělců''”)<ref>11/1945 Ú.l. Vyhláška o zrušení Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu z 28. května 1945</ref>. Zemědělci, kteří byli členy těchto družstev, se podíleli na jejich financování formou srážek z výkupních cen (po válce nahrazen „''srážkami pro zvelebovací fond''”). Vzhledem k tomu, že „trhové svazy” měly úlohu pouze správní a řídící, byly pro výkup a prodej zemědělských produktů zřízeny monopolní (privilegované) obchodní společnosti. Výkupem a dodávkou jatečného dobytka, masa a masných výrobků se zabývala „''Výsadní dobytkářská společnost''” (dříve Prispol), výkupem a dodávkou mléka, mléčných výrobků, másla, sádla, loje a vajec „Společnost pro obchod s mléčnými výrobky, tuky, drůbeží a vejci”, s obilím a krmivem obchodovala „''Výsadní obilní společnost''”, s brambory „''Českomoravská společnost pro obchod brambory''”, vývozem a výkupem chmele „''Českomoravská chmelařská společnost''”, na podporu chovu ovcí založená společnost „''Zužitkování vlny pro Čechy a Moravu''”. Na základě vládního nařízení ze 14. ledna 1943 byla zřízena ústřední organizace „''Svaz zemědělských družstev pro Čechy a Moravu''”, do něhož byly na podkladě vládního nařízení ze dne 3. července 1942 dosavadní výdělkové a hospodářské společnosti včleněny (v roce 1948 nahrazen „''Ústřední radou družstev''”).<ref>[https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=10405&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Vládní nařízení ze dne 3. července 1942 o svazech výdělkových a hospodářských společenstev]</ref><ref>[https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=17604&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Zákon ze dne 21. července 1948 o Ústřední radě družstev].</ref> Veškeré ceny zboží a služeb stanovoval od roku 1939 „''Nejvyšší cenový úřad''”. Okresní úřady zodpovídaly za plynulý chod zásobování, příděl potravin, osiva a krmiva, za vydávání „''odběrních lístků''” a vedení výkazů domácností. Prováděly také statistická šetření a kontroly, vedly evidenci zemědělské výroby (''porážkové listy'', ''mléčné záznamy'', ''statkové archy'' a ''pomocné knížky''). „''Statkové archy''” obsahovaly údaje o majiteli zemědělského závodu, jeho rodině, zaměstnancích, rostlinné a živočišné výrobě, přehledy obhospodařované půdy a údaje o strojním zařízení zemědělského závodu, výměru pěstovaných plodin, hektarové výnosy, spotřebu hnojiv, druhy a počet domácích zvířat, spotřebu krmiv, údaje o domácích porážkách, počty uhynulých zvířat, údaje o produkci vlny, mléka, másla a vajec a samozřejmě roční dodávkovou povinnost (kontingent). Menší zem. závody (2-5 ha půdy) vedly „''statkové výkazy''”. Za účelem kontingentace pak fungovaly při okresních a obecních úřadech podle druhu zemědělských výrobků komise a výbory (lnářské, chmelařské, mléčné, řepkařské, pro dodávku jatečného dobytka atd.), které byly v roce 1943 sloučeny do jediné „''zemědělské komise''”. V boji proti černému obchodu a hospodářské sabotáži pak sloužila zavedená kontrola nad vydanými vyhláškami a represivní aparát. „''Samozásobitelé zemědělskými výrobky''” směli své zemědělské výrobky využívat jen ke krytí samozásobitelských dávek, krmení dobytka a osevu.<ref>[https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=10281&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Samozásobitele] blíže definovala vyhláška předsedy vlády ze dne 23. listopadu 1939 a pak ministra zemědělství a lesnictví z 8. května 1942: držitelé zemědělských podniků, zemědělští zaměstnanci, stálí dělníci a deputátníci, sezonní dělníci, osoby zaměstnané v lesním a rybničním hospodářství, výměnkáři a držitelé vepře, krávy a drůbeže.</ref> Volný obchod v podstatě neexistoval a držitelé zemědělských podniků odváděli tzv. „povinné dodávky”, zavedené již v září 1939 a v hospodářském roce 1943/1944 z části nahrazené tzv. smluvními dodávkami. Jednalo se o nucený výkup zemědělské produkce za úřední ceny. Jako první vstoupily v platnost na podzim 1939 povinné odvody z živočišné výroby, zejména chovu vepřů, v rostlinné výrobě pak na počátku roku 1940 tzv. „povinný osev” (len a olejniny). Povinné odvody samozásobitelům zemědělských výrobků stanovovalo ministerstvo zemědělství a lesnictví na podkladě obhospodařované zemědělské půdy. Z důvodu odchodu zemědělských dělníků za lepším výdělkem do průmyslových podniků zajišťovalo ministerstvo zemědělství a lesnictvích také nábor pracovních sil, od roku 1940 nábor sezónních dělníků z protektorátu a ze Slovenska, během žní pak i pomoc příslušníky vládního vojska a školní mládeží.<ref>Štolleová, Barbora: [https://books.google.at/books?id=S3afBwAAQBAJ&pg=PA115&lpg=PA115&dq=svaz+pro+dr%C5%AFbe%C5%BE,+vejce+a+med&source=bl&ots=AvKToIGMMg&sig=UKC5l9Gr_cN3lsJ74k5f1YQxaUY&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiHpYGQjLnUAhWJVxoKHYphBIAQ6AEIKjAB#v=onepage&q=svaz%20pro%20dr%C5%AFbe%C5%BE%2C%20vejce%20a%20med&f=false Pod kuratelou Německé říše]/Under the Custodianship of the German Empire, e-kniha, 1. vydání březen 2015, {{ISBN|9788024624419}} (PDF)</ref> Strukturu a systém protektorátního válečného řízeného hospodářství v zemědělství i se svazy a monopolními obchodními společnostmi v podstatě převzalo poválečné ministerstvo zemědělství a ministerstvo výživy, které pro každý rok stanovovalo přesný rozpis povinných dodávek zemědělských produktů pro okresy, obce i jednotlivce. Zemědělci podepisovali na začátku roku dodávkové smlouvy o tom, jaký druh a množství budou dodávat a za jakou cenu. Přebytky pak mohli prodat na volném trhu. Výše dodávek se řídila výměrou obhospodařované půdy. Ministerstvo zemědělství a ministerstvo výživy zřídil prezident republiky dekretem ze dne 2. dubna 1945 o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné. Vládním nařízením ze dne 25. května 1945 byl ministr výživy zmocněn úpravou výroby, oběhu a spotřeby potravin a poživatin a dekretem z 27. října 1945, č. 118/1945 Sb., o opatření v řízení vyživovacího hospodářství zmocnil prezident republiky ministerstvo výživy řízením výkupu, oběhu a spotřebou výrobků, původu rostlinného, živočišného a nápojů, a to jak původu domácího či cizozemského pokud sloužily lidské výživě. Ministerstvo zemědělství v rukách KSČ rozhodlo 3. července 1945 o zrušení protektorátního ústředního „Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu” a připravilo půdu pro vznik „''Jednotného svazu českých zemědělců pro Moravu a Slezsko''”. V květnu 1946 byl přijat zákon o zřízení dvou národních svazů: „''Jednotného svazu českých zemědělců v Praze''” a „''Jednotného svazu slovenských zemědělců v Bratislavě''”, které pak vláda Národní fronty sdružila pod nově zřízenou vrcholnou organizací „''Ústřední rady zemědělců republiky Československé''”. Zákon byl na návrh komunistů přijat za přítomnosti členů KSČ a členů ČSSD, lidovci (ČSL) a národní socialisté (ČSNS) návrh zákona nepodpořili a schůzi Poslanecké národní sněmovny (PNS) opustili. Na podzim roku 1946 přijala vláda zákon, kterým byly dosud samostatné trhové svazy začleněny pod „Jednotný svaz českých zemědělců se sídlem v Praze” (obdobně pod Jednotný svaz slovenských zemědělců se sídlem v Bratislavě), potažmo pak také pod „Ústřední radu zemědělců republiky Československé” se sídlem v Praze.<ref>Vládní návrh zákona ze dne 18. října 1946 o organisaci zemědělců republiky Československé. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny: Ústavodárné NS RČS 1946-1948, tisky.</ref><ref>Vládní návrh zákona ze dne 18. října 1946 o organisaci zemědělců republiky Československé. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny: Ústavodárné NS RČS 1946-1948, tisky.</ref> Obchodní společnosti se podařilo komunistům centralizovat do „''Ústřední rady družstev''” až po převzetí moci v roce 1948.<ref>[https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=17604&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Zákon ze dne 21. července 1948 o Ústřední radě družstev].</ref> Systém povinných dodávek zemědělských výrobků a jejich výkup využila KSČ po únoru 1948 jako nástroj své perzekuce selského stavu. Podle vládního nařízení z roku 1949 muselo každé zemědělské stavení uzavřít smlouvu o dodávce. V roce 1952 byl tento zákon nahrazen zákonem č. 56/1952 Sb., o dodávkových povinnostech a výkupu zemědělských výrobků, který silně znevýhodňoval „vesnické boháče“. Předepsané dodávky vláda komunistů navýšila natolik, že je rolníci mohli splnit pouze na úkor vlastní spotřeby nebo výkrmu hospodářského zvířectva. V rámci boje proti „třídnímu nepříteli” přijala komunistická vláda k postihování sedláků dva zákony, v červenci 1950 trestní zákon soudní č. 86/1950 Sb. a trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. Likvidace selského stavu vyvrcholila centrálně řízenou „''Akcí kulak''”. == Hospodářský rok 1945/46 (1. 8. 1945 - 31. 7. 1946) == {| class="wikitable" |- |'''Soustava řízeného hospodářství zůstává'''. „''Ministerstvo výživy Československé republiky znovu upozorňuje všechny Národní výbory, že dosavadní soustava řízeného hospodářství zůstává i nadále v platnosti. Spotřebitelé mají nároky na dávky potravin, které pro běžné přídělové období byly stanoveny podle lístků na potraviny na 75. přídělové období. Národní výbory nejsou proto oprávněny stanoviti dávky jiné, nýbrž pečují jen o to, aby zásoby potravin byly zajištěny a zabezpečeny a vyčkávají dalších rozhodnutí ministerstva výživy. Omezení, pokud jde o židy, se zrušují.''”<ref>Naše Demokracie, list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, rok 1945, ročník 1, č. 1, s. 2</ref> |} {| class="wikitable" |- | '''Dodávky mléka, dobytka a olejnatých semen.''' ''Vyhláškou ministra zemědělství a lesnictví o nejmenší dodávce mléka, dobytku a olejnatých semen v kontingentním roce 1944/45 bylo stanoveno, že zemědělci jsou povinni dodat za dobu od 1. 8. 1944 do 31. 7. 1945 mléko, dobytek a olejnatá semena v množství nejméně 1000 mléčných jednotek z každého hektaru kontingentní plochy a že se nesplnění této dodávkové povinnosti bude trestat. V hospodářském roce 1944/45 však utrpěla zemědělská produkce značnou škodu jak událostmi z posledního období německé okupace, tak i tím, že přes některé naše kraje se přímo přehnala válečná vlna. Nyní je třeba hospodářský rok 1944/45 co nejrychleji, nejúčelněji a nejjednodušeji uzavřít, aby zemědělci mohli od 1. 8. t. r. začít nový hospodářský rok 1945/46 s čistým účtem. Proto mi ministerstvo výživy v dohodě s ministrem zemědělství rozhodlo, že nesplnění předepsané dodávkové povinnosti podle zmíněné vyhlášky o nejmenší dodávce mléka, dobytka a olejnatých semen nebude za kontingentní rok 1944/45 vůbec trestáno. Současně však ministerstvo očekává, že se zemědělci v kontingentním roce 1945/46 postarají o to, aby dodávkovou povinnost, která jim bude podle nových zásad předepsána, včas a zcela splnili.'' (Národní obroda, 02.08.1945)<ref>Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 02.08.1945, 1(71). s. [3].</ref> |} Ministerstvo výživy pověřilo všechny „trhové svazy” a „privilegované obchodní společnosti” nerušeným chodem veřejného zásobování. „''Výsadní dobytkářská společnost pro Čechy a Moravu''” (dříve Prispol, a. s.) upozorňovala všechny zemědělce, že jejich závazky s dodáním vykrmeného vepře trvají a že každý zemědělec musí závazky bezpodmínečně splnit. „''Svaz pro mléko a tuky''” žádal všechny samozásobitele, kteří provedli domácí porážku vepře, aby urychleně odevzdali povinnou dávku sádla. Sběrny sádla pokračovaly v evidenci domácích porážek, vedly záznamy a zasílaly hlášení. {| class="wikitable" |- |„''Svaz pro mléko a tuky upozorňuje, že pouze v okresech sousedících s osvobozeným pohraničním územím je dovoleno provádět sběr sádla a loje z přilehlých osvobozených obcí, které dosud do sběrného obvodu nepříslušely, do nejbližších již existujících sběren. I tyto úpravy jsou jen prozatímní, musí býti provedeny v dohodě s okresními Národními výbory a oznámeny Svazu pro mléko a tuky. Jakékoliv jiné změny obvodu sběren jsou nepřípustné. Okresní Národní výbory, které zajistily vedoucí některých sběren, nechť se postarají o to, aby tyto sběrny byly nadále vedeny spolehlivou osobou a oznámí Svazu pro mléko a tuky tuto změnu. Převedení sběrny z jedné firmy na druhou může provésti jenom Svaz, protože musí nové sběrně vydati pověření a pomůcky.''”<ref>Rudé právo. Ústřední orgán Komunistické strany Československa. ISSN: 0032-6569. Moravská zemská knihovna, 7.6.1945, č. 27, s. 2</ref> |} === Kontingentace dobytka === Kontingentaci dobytka na období od 1. srpna 1945 do 31. prosince 1946 nařídilo ministerstvo výživy vyhláškou č. 65/1945 Sb. Rozpisem kontingentu byly v obcích pověřeny zemědělské komise při MNV. Povinné dodávky se řídily velikostí obhospodařované půdy. Za obhospodařovanou půdu se pokládala orná půda, do které se nepočítaly vinice, chmelnice, vrbovny, ovocné školky, zahrady a čtvrtina z pastevních ploch. Z jednoho hektaru obhospodařené půdy činily dodávky 50-80 kg živé váhy hovězího dobytka a 25-30 kg živé váhy vepřového dobytka. Na hospodářství s výměrou orné půdy do 1 ha se kontingentace sice nevztahovala, ale pokud majitel hospodářství vlastnil minimálně 0,3 ha půdy, vztahovala se na něj povinnost si vykrmit prase pro vlastní spotřebu. Kontingent se vypočítával podle přírůstkové hodnoty, která byla stanovena u telat na 140 kg, u mladého dobytka do 2 let na 160 kg, u tažných volů na 70 kg, u krav na 50 kg, u býků, volů a jalovic na 120 kg. Rozpis kontingentu jednotlivých hospodářství byl veřejný a každý zemědělec jej musel v seznamu stvrdit podpisem. V případě živelné katastrofy, nákazy či válečných škod se podávaly žádosti o snížení kontingentu prostřednictvím ONV u „''Svazu pro dobytek, maso a ryby''”. {| class="wikitable" |- |„''Příklad: Výměra polí činila 5 ha, stav dobytka: 1 tele, 2 krávy, 1 jalovice, 1 tažný vůl. Přírůstková hodnota za jedno tele činila 140 kg, za 2 krávy 100 kg, za 1 jalovici 120 kg, za 1 tažného vola 70 kg, celkem 430 kg : 5 = 86 kg na 1 ha. Vzhledem k tomu, že na 1 ha bylo možno předepsat nejvíce 80 kg, činil v tomto případě kontingent 80 kg na 1 ha a na celé hospodářství 100 kg.''” |} === Srážky pro zvelebovací fond u skotu a prasat === Na začátku roku 1946 „''Svaz pro dobytek, maso a ryby''” zavedl pro chovatele skotu a prasat s rozlohou orné půdy od 20 ha do 50 ha u povinných dodávek „''srážky do zvelebovacího fondu''”: u skotu 1 Kčs z každého kg živé váhy a u prasat 1,50 Kčs z každého kg živé váhy. U chovatelů hospodařících na více jak 50 ha orné půdy činily srážky: u skotu 2 Kčs z každého kg živé váhy a u prasat 3 Kčs z každého kg živé váhy. Srážky neplatily pro zemědělská pozemková družstva, státní statky a zemědělské závody, taktéž statky církevní, jejichž výnos skotu a prasat sloužil ke kulturním, charitativním a humánním účelům.<ref>Naše Demokracie, 20.01.1946, č. 3, s. 4</ref> === Námezdní mletí a šrotování === Od července do srpna 1945 platila pro samozásobitele vyhláška ze dne 16.7.1945 o přechodném zastavení mletí ve mzdě. Zákaz mletí se nevztahoval na krmné obilí a jiná krmiva ke šrotování.<ref>91/1945 Ú.l. Vyhláška ze dne 16.7.1945 o přechodném zastavení mletí ve mzdě pro samozásobitele.</ref> V září 1945 vydal „''Svaz pro hospodaření obilím''” směrnice a pokyny pro mletí ve mzdě a šrotování obilí na hospodářský rok 1945/46. Samozásobitelské období začínalo 20. srpnem 1945. Nová úprava námezdního mletí pro samozásobitele obsahovala navýšení dávek pšenice a žita ze 13 kg na 18 kg na osobu a čtyři týdny. Samozásobiteli se mohli stát i výměnkáři. Mlecí průkazy vydávaly MNV na období od čtyř do maximálně 12 týdnů. Ječmen mohl být i nadále semílán bez mlecího povolení. Zemědělci si tak své zásoby mohli navýšit neomezeným množstvím ječné mouky, kroupami a krupkami. Válečné rajonované mletí a přikazování obcí k jednotlivým mlýnům bylo svazem zrušeno. Šrotování krmného ječmene, ovsa a ostatních krmných plodin zůstalo volné a nebylo vázáno na šrotovací povolení.<ref>Naše Demokracie, 16.09.1945, č. 14, s. 4</ref> === Povinný osev === V hospodářském roce 1944/1945 platila pro povinný osev v protektorátě vyhláška ze dne 30. 12. 1944, č. 288/1944 Sb., kterou se měnila a doplňovala vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 8. června 1944, Sb. č. 127, o povinném osevu některých hospodářských plodin pro sklizeň 1945.<ref>Stejnopis sbírky zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava. [http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1944.html Ročník 1944]</ref> Pro hospodářský rok 1945/1946 platil povinný osev ozimné řepky, chlebového obilí, brambor a cukrovky. Zemědělské závody s výměrou obhospodařované půdy větší jak 1 ha musely řepkou osít 5 % orné půdy. Ozimná řepka mohla být zcela nebo částečně nahrazena mákem, letní řepkou, řepicí, lnem nebo na základě uzavřené smlouvy s textilními závody olejopřadným nebo olejným lnem. Každý ha plochy pro chlebové obilí se směl nahradit 0,70 ha brambor nebo 0,50 ha cukrovky. Bližší informace podávaly MNV. === Příděl umělých hnojiv === {| class="wikitable" |- |'''Příděl umělých hnojiv jest i letos vázán''' „''Umělá hnojiva obdrží za úplatu zemědělské závody na:'' ''1. předepsaný povinný osev ozimé řepky, bramborů a cukrovky a'' ''2. smluvní osevní plochy u přadného lnu, zeleniny, raných a poloraných brambor.'' ''Množství živin na 1 ha je stejné jako loni. Bližší informace podá každé hospodářské družstvo.''” |} === Dodávky ovčí vlny na rok 1946 === Pro chovatele ovcí vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 408-41, podle kterého podléhala všechna získaná ovčí vlna povinné dodávce. Sběrem vlny byla pověřena společnost „''Zužitkování vlny pro Čechy a Moravu''”, která přijímala zásilky vlny nad 30 kg. Menší množství vlny se odvádělo příslušným sběrnám při hospodářských družstvech. Pro místní obyvatelstvo přicházela v úvahu sběrna v Moravských Budějovicích, další se nacházely například v Telči a Třebíči.<ref>Naše Demokracie, 20.01.1946, č. 3, s. 4</ref> === Dodávky drůbeže na rok 1946 === Ministerstvo výživy vyhlásilo na rok 1946 národní soutěž na dodávku vajec a zvýšení stavu slepic, kohoutů a kuřat. Cílem soutěže mělo být nejpozději do 30. září 1946 rychlé dosažení a překročení dodávek vajec, navýšení stavu nosnic a následné navýšení přídělů vajec z domácí produkce.<ref>Naše Demokracie, 08.08.1946, č. 31, s. 6</ref> Vyhláškou ze dne 15. května 1946 rozhodlo ministerstvo výživy, že dodávka drůbeže bude v roce 1946 plněna podle kontingentu hus a kachen. Kontingenty jednotlivých obcí stanovovaly příslušné Okresní národní výbory podle směrnic „''Svazu pro drůbež, vejce a med''”, schválené ministerstvem výživy a ministerstvem zemědělství. Množství odvedených kachen nesmělo přesahovat jednu pětinu celkového obecního kontingentu hus a kachen. Husy z uznaných chovů (čekatelů) prodané podle směrnic „Jednotného svazu českých zemědělců” k chovným účelům, se započítávaly v plné váze jako dodávka na kontingent obce. Housata dodaná pro organizovanou „akci obnovy chovů” v oblastech zpustošených válkou a v pohraničí se započítávala na kontingent obce podle směrnic „''Svazu pro drůbež, vejce a med''”. Dodávky na kontingent se neukládaly: # domácnostem nejvýše 4-členným, které nechovaly více než 3 letošní husy nebo 6 kachen # domácnostem více než 4-členným, které nechovaly více než 4 letošní husy nebo 8 kachen U domácností, které chovaly husy i kachny, se pro zjištění množství drůbeže počítaly dvě kachny za 1 husu. Husy a kachny, které nebyly určeny pro dodávku na kontingent (jakož i ostatní drůbež), mohl chovatel volně prodávat. Výkup drůbeže na živnostenskou koncesi směly provozovat jen osoby a podniky, které k němu obdržely povolení Svazu a kterému byl veškerý výkup hlášen.<ref>Naše Demokracie, 19.06.1946, č. 25, s. 4</ref> {| class="wikitable" |- |'''Soutěž hospodářských družstev ve výkupu obilí''' ''Letošního roku je nutno v zájmu plynulého zásobování spotřebitelů moukou a chlebem v letních měsících co nejvíce urychliti výkup a dodávku obilí v červenci, srpnu a září. Stejně nutno je se i přičiniti, aby předepsaný dodávkový kontingent na všech okresích byl splněn, případně i překročen. Je nutno, aby podíl hospodářských družstev na tomto výkupu byl co největší a proto Kooperativa vypsala soutěž pro všechna družstva, která potrvá až do konce února 1947. Kooperativa pro tento účel věnovala 100 000 Kčs na odměny soutěžícím družstvům.''<ref>Naše Demokracie, 15.08.1946, č. 32, s. 4</ref> |} == Hospodářský rok 1946/47 (1. 8. 1946 - 31. 7. 1947) == Povinné dodávky pro zemědělské podniky a chovatele skotu, prasat a slepic v hospodářském roce 1946/1947 vyplývaly ze zákona ze dne 25. října 1946, č. 192 Sb., o dvouletém hospodářském plánu. Zemědělskými podniky se staly ze zákona všechny podniky (nemovitosti), které získávaly výrobky z rostlinné a živočišné prvovýroby. Chovatele skotu, prasat a slepic zákon definoval jako všechny osoby, které chovaly voly, býky, krávy, mladý hovězí dobytek včetně telat, prasata a slepice. Povinné dodávky stanovené jednotlivým provozovatelům nebo chovatelům zapisoval MNV každému zemědělci do „''Hospodářského výkazu zemědělce''”, popřípadě do „''Hospodářského výkazu chovatele drůbeže''” nebo do „''Hospodářského výkazu zahradníka''”.<ref>[http://www.noveaspi.sk/products/lawText/1/14177/1/2 Zákon ze dne 25. října 1946, č. 192 Sb., o dvouletém hospodářském plánu]</ref><ref>[http://www.noveaspi.sk/products/lawText/1/15325/1/2 Vládní nařízení ze dne 20. února 1947 o rozvržení úkolů, vyplývajících z dvouletého hospodářského plánu, na zemědělské podniky a na chovatele skotu, prasat a slepic v hospodářském roce 1946/1947]</ref> === Kontingentace dobytka === Podle vyhlášky ministerstva výživy ze dne 17. července 1946 o nejmenší dodávce dobytka v kontingentním roce 1946/47 byli zemědělci povinni vyrobit a dodat pro veřejné zásobování 40-80 kg živé váhy skotu z každého hektaru zemědělsky obhospodařované půdy a 40 kg živé váhy prasat z každého hektaru orné půdy. Kontingentní rok začínal dnem 1. srpna 1946 a končil 31. července 1947. Směrnice o dodávce skotu a vepřů k vyhlášce ministerstva výživy vypracoval „''Svaz pro dobytek, maso a ryby''”.<ref>Naše Demokracie, 08.08.1946, č. 31, s. 6</ref><ref>Směrnice č. 5/47 Svazu pro dobytek, maso a ryby, Praha: Věc: Prováděcí předpisy o nejmenší dodávce dobytka v kalendářním roce 1947 v rámci plnění dvouletého hospodářského plánu.</ref> Na začátku ledna 1947 Zemský národní výbor v Brně konstatoval, že výkup kontigentovaného obilí v zemi Moravskoslezské dosáhl do konce listopadu 1946 téměř 70% a že bylo vykoupeno celkem 11 464 vagonů chlebového obilí. Zásobování moukou označil jako plynulé, přičemž před Vánocemi se objevil nedostatek hrubé pšeničné mouky v Brně a Ostravě. Na proti tomu výkup ječmene a ovsa byl neuspokojující a dosáhl pouze 34% předepsaného kontingentu. Očekávané zásilky pomerančů se začínaly vydávat (nejdříve ve velkých městech a teprve následně v okresech), zásilky citronů nebyly dostatečné a s ovocem nastaly při mrazech značné obtíže. Docházely sušené švestky z Jugoslavie (cena za 1 kg byla stanovena na 28,- Kčs. Zásobování masem bylo plynulé, ale pokrytí vepřovým masem jen z 20% a telecím z 10%. Zásobování rybami se jevilo jako dosti uspokojivé. Oproti tomu zásobování mlékem bylo stále neuspokojivé, přestože se zvýšila výroba tvarohu a sýru. Zásobování máslem označil ZNV jako znepokojující, přičemž sklady ústředních sběren byly téměř vyčerpány. Na rok 1946 činil kontingent vajec 128 milionů kusů, dodáno bylo však jen 93 milionů kusů. Pro 22. zásobovací období byla stanovena dávka vajec pro děti do 6 let na 4 kusy vajec a 140 g vajec sušených, pro spotřebitele nad 6 let pak 140 g sušených vajec. Výkup drůbeže byl prakticky ukončen a z předepsaného kontingentu bylo vykoupena pouze čtrvrtina. Výkup medu nebyl značný, takže byl přidělován jen nemocnicím, sanatoriím a okresním péčím o mládež.<ref>Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 10.01.1947, 2(2). s. 7. </ref> === Dodávky sádla a domácí zabíjačky === S vydáním vyhlášky ministerstva výživy ze dne 7. listopadu 1946 „'''o úpravě domácího porážení vepřů'''” začaly od 11. listopadu 1946 platit nové předpisy. Dávky vepřového masa byly samozásobitelům zvýšeny z 3,2 kg na 4 kg na osobu a zásobovací období, na děti do 6 let z 0,6 na 2 kg. Kromě toho samozásobitelé vepřovým masem ještě obdrželi všechny lístky na hovězí maso: 0,8 kg na zásobovací období a osobu. Na základě těchto nových dávek pak ministerstvo výživy povolilo, aby si i dvoučlenná rodina mohla jednou za rok porazit '''jednoho vepře''' o lístkové váze 104 kg (přes 130 kg živé váhy). Dodávka sádla byla stanovena paušálně: 4 kg z jednoho kusu. Zemědělci, kteří splnili požadovaný kontingent, si k tomu mohli porazit ještě tzv. „''prémiového vepře''”, který se sice nezapočítával do lístků na potraviny, ale odvádělo se z něj 4 kg sádla. '''Svaz pro mléko a tuky sděloval, že nynější odvodní dávky sádla činí:''' a) při mrtvé váze vepře * od 41 do 60 kg: 2 kg škvařeného sádla, * od 61 do 70 kg: 2,50 kg škvařeného sádla, * od 71 do 100 kg: 3,50 kg škvařeného sádla. Při mrtvé váze * od 100 kg výše: se odvádí paušální dávka, * u samozásobitelů skupiny B (samozásobitelé chlebovým obilím - pěstující žito a pšenici, masem a tuky - chovající vepře, masem - chovající skopový brav ovčí, mlékem - držící krávy a v domácnosti se stravující rodinní příslušníci) činily dodávky 3,50 kg škvařeného sádla, * u samozásobitelů skupiny A 4<ref>Samozásobiteli skupiny A zemědělskými výrobky ve smyslu § 10 vyhlášky předsedy vlády ze dne 29. září 1939, č. 210 Sb., kterou se stanoví všeobecné zásady pro úpravu hospodaření potravinami a krmivy, byli: 1. Majitelé (t. j. vlastníci a jiní uživatelé, pokud na zemědělských podnicích hospodařili, a pachtýři) zemědělských podniků, též ti, kteří sice neměli stálé bydliště v podniku, avšak zodpovídali sami v plném rozsahu za chod podniku. Právnické osoby (obce, nadace, společnosti, společenstva, dědická společenstva a pod.), které byly majiteli zemědělských podniků, nepovažovaly se za samozásobitele; 2. osoby, kterou byly oprávněny k odběru naturálií: a) zemědělští zaměstnanci ve vyšších službách, pokud byli zaměstnáni přímo v zemědělském podniku a nekonali převážně kancelářské práce, b) stálí dělníci (čeleď, deputátníci, dojiči, zahradníci, řemeslníci a pod.), kteří byli zaměstnáni v zemědělském podniku v pevném mzdovém poměru, c) sezonní dělníci po dobu jejich zaměstnání v zemědělských podnicích, d) osoby trvale zaměstnané při lesním nebo rybničním hospodářství, pokud osoby jmenované pod písm. a) až d) dostávaly plat (mzdu) nebo jeho část v naturáliích nebo se v podniku stravovaly, e) výměnkáři, pokud dostávali výměnek v naturáliích, avšak jen, pokud měli bydliště v obci, ve které ležel zemědělský podnik, od něhož naturálie dostávali; 3. členové domácnosti osob uvedených pod 1. a 2., pokud se v jejich domácnosti stravovali, a pokud jejich hlavním povoláním bylo zemědělství nebo domácnost. Děti pod 14 let a ty, které chodily ještě do škol nebo byly v učení, jakož i práce neschopní staří lidé a invalidé se mohli považovat za samozásobitele jen tehdy, pokud byli příslušníky domácnosti alespoň jedno celé zásobovací období.</ref> kg škvařeného sádla, z prémiového vepře se odvádělo 4 kg škvařeného sádla; b) ve výjimečných případech může býti samozásobitelům příslušným ONV odvodní dávka snížena (případně prominuta) na základě směrnic, které budou vydány ministerstvem výživy. Kopie těchto výměrů obdrží sběrny od ONV. Tyto výjimky povoloval dosud Svaz pro mléko a tuky. {| class="wikitable" |- | '''Zrušení lístků na maso pro samozásobitele.''' Od 26. přídělového období ('''od 1. května 1947''') se nevydávají samozásobitelům masem lístky na maso pro samozásobitele „2 SZ”. Lístky na maso pro samozásobitele „2 SZ" na 26. přídělové období, které samozásobitele dostali zároveň s lístky na 25. přídělové období, se prohlašují za neplatné.<ref>Naše pravda: Orgán krajského vedení KSČ. Zlín: Okresní vedení KSČ ve Zlíně, 29.4.1947(100). s. 3.</ref> |} === Dodávky obilí === Na jaře 1946 vyhlásila vláda tzv. „''Boj o zrno''”. {| class="wikitable" |- |„''Za těchto okolností bude rok 1946 státi ve znamení skutečného boje o zrno. O zrno moučné i krmné, nezbytně potřebné pro tažná zvířata, také však pro dojnice a pro rychlý výkrm vepřů. Zdá se, že dovoz bílkovitých krmiv bude i v r. 1946 ještě silné váznout a zdaleka nepostačí potřebě. Bude to těžký boj o zrno s nepřízní a vrtkavostí počasí, s vyčerpanou půdou a nedostatkem hnojiv, s nedostatkem pracovních a tažných sil, s nedostatkem strojů a nářadí, s nedostatkem peněz atd. atd.! Nepřátel mnoho na samotného zemědělce!''” ''Boj o zrno ve svobodné republice, Naše Demokracie, 29.03.1946'' |} ==== Chlebové obilí ==== V zásadě byli pěstitelé obilí povinni dodat pro veřejné zásobování nejméně to množství chlebového obili, jež jim předepsal MNV za součinnosti místní organizace „''Jednotného svazu českých zemědělců''”. Povinné dodávky se stanovovaly tak, aby po splnění odvodu pěstiteli zůstalo v plné míře chlebové obilí pro osev na podzim roku 1946 a na jaře 1947 (nejvýš 200 kg na l ha osevní plochy), pro samozásobení (20 kg chléb. obilí na osobu a 4 týdny) a pro poskytování svačin výpomocnému dělnictvu (10 % samozásobitelské dávky). Zkrmovat chlebové obili bylo zakázáno, zkrmovat se mohla pouze tzv. „zadina”. Zvýšení samozásobilelských dávek. Pro hospodářský rok 1946/47 navýšilo ministerstvo výživy samozásobitelské dávky z 18 kg na 20 kg chlebového obilí (včetně deputátu a výměnku) na osobu a 4 týdny. {| class="wikitable" |- | ''Příklad: zemědělec obhospodařující 8 ha orné půdy při pěti členech domácnosti (samozásobitelích) si mohl ponechat toto množství chlebového obilí:'' ''a) pro podzimní osev v roce 1946 na 2,5 ha 500 kg, pro osev na jaře 1947 na 0,20 ha 40 kg,'' ''b) na samozásobitelské dávky pro pět osob 1 300 kg, na svačiny pro výpomocné dělníky 130 kg. Celkem 1 970 kg.'' |} ==== Příplatek za včasné dodávky chlebového obilí ==== Na návrh ministra výživy se vláda usnesla, že bude poskytovat zemědělcům na dodávky uskutečněné do 31. srpna 1946 k výkupním cenám chlebového obilí ze sklizně 1946 vykoupeného od zemědělců až do celkového množství nejvýše 25 000 vagonů příplatek v částce 20 Kčs za 1 q.<ref>Naše Demokracie, 08.08.1946, č. 31, s. 6</ref> ==== Krmné obilí ==== Obdobným způsobem se zemědělcům předepisovala i dodávka krmného obilí, sena a slámy. Při rozpisu dávek se měl brát zřetel na výsledek sklizně uvedených plodin, na stav hospodářských zvířat a na případnou sklizeň ostatních krmiv (krmné řepy, brambor ke krmení apod.), tedy na celkovou krmivovou základnu zemědělského závodu. Krmné obilí se předepisovalo jednotně (nikoliv zvlášť ječmen anebo oves). Předepsaná dodávka krmného obilí mohla být splněna dodáním ječmene, ovsa, kukuřice, luštěnin, obilné směsi nebo směsky. Každých 100 kg průmyslového nebo sladařského ječmene, dodaných na povinnou dodávku krmného obilí, se započítávalo jako dodávka 125 kg. ==== Luštěniny ==== Dodávky jedlých luštěnin se započítávaly trojnásobným množstvím a dodávky krmných luštěnin, mimo koňský bob, dvojnásobným množstvím. Z olejnatých semen podléhaly dodávce: řepka, řepice, lněné a konopné semeno, mák, sója a slunečnice. Pro účely veřejného zásobování museli zemědělci dodat celou sklizeň těchto plodin, osivo jim bylo hrazeno. U máku si pěstitel mohl ponechat také samozásobitelské dávky, jež činily 3 kg na osobu a celý rok. === Mletí a šrotování === Od 19. srpna 1946 platily pro mletí ve mzdě nové předpisy; místo „''Mlecího povolení''” byl zaveden „''Mlecí výkaz''” a místo „''Seznamu vydaných mlecích povolení''” se nyní užíval „''Evidenční list pro samozásobitele obilím''”. Mlecí výkaz vystavoval MNV na celý rok a jeho držitel si mohl povolené množství obilí semlít buď najednou anebo postupně ve mlýně podle svého uvážení. Každý zemědělec nebo k tomu oprávněná osoba se musel prokázat „Mlecím výkazem” nejen při dopravě obilí do mlýna ale i při odvozu mlýnských výrobků, pěstitel obilí též „''Hospodářským výkazem''”. Mletí ječmene na mlýnské výrobky k lidské výživě, jakož i šrotování ječmene, ovsa a ostatních krmných plodin, mohli samozásobitelé provádět bez mlecího a šrotovacího povolení. Ve výjimečných případech byly ONV a MNV po dohodě s příslušnou organizací „Jednotného svazu českých zemědělců” oprávněny upravovat šrotovaní i mletí ječmene, šrotování ovsa, kukuřice, směsi obilí a směsek na šrotovací povolení.<ref>Naše pravda. Orgán krajského vedení KSČ. ISSN: 1803-3547. Národní archiv, 27. - 28.7.1946, č. 140, s. 6</ref> === Předpis dodávek v Korolupech === Po stanovení povinných dodávek na hospodářské období 1946/47 nastala v Korolupech zajímavá skutečnost. Rozdělovač kontingentu stanovil národním správcům velkých gruntů dodávky menší než správcům malých hospodářských usedlostí, proti čemuž se obyvatelstvo vzbouřilo („rozdělovače kontingentu smetl hněv lidu”).<ref>Naše Demokracie, 22.02.1946, č. 8, s. 5</ref> Na tuto informaci v lidoveckém týdeníku „Naše Demokracie” zareagovala pisatelka z Korolup:<ref>Naše Demokracie, 08.03.1946, č. 10, s. 2</ref> {| class="wikitable" |- |''V posledním čísle N. D. četla jsem článek o rozdělovači dodávek obilí. Je sice pravdou, že dodávky byly dosti vysoké, ale rozumní lidé se řídí příslovím „kde není, ani smrt nebere“. Tím příslovím se musí řídit i kontroly, neb tyto kontroly měly příležitost přehlédnouti zásoby naší obce. Mnozí z národních správců, když zabírali statky v červnu 1945, měli hrubé zásoby obilí všeho druhu. Ti mohou i své dodávky nejenom splnit ale i hodně zvýšit a ti právě dělali poprask. S.K.'' |} == Hospodářský rok 1947/1948 (1. 8. 1947 - 31. 7. 1948) == Na podkladě zákona o [[w:Dvouletý hospodářský plán|dvouletém hospodářském plánu]] nařídila vláda Československé republiky také v hospodářském období 1947/1948 pro zemědělské podniky a pro chovatele skotu, prasat a slepic povinný osev plodin (pšenice, žita a soureže, ječmene, ovsa, kukuřice, luštěnin, brambor, cukrovky, olejnin a pícnin) a rozvrhla výrobu živočišných výrobků (masa hovězího a vepřového, sádla, mléka a vajec) tak, aby zemědělské podniky a chovatelé skotu, prasat a slepic dosáhli v hospodářském roce 1947/1948 takového množství zemědělských výrobků, které stanovila pro rok 1948. Pouze u olejnin se plánované množství pro rok 1948 snížilo na 88 000 tun. Jednalo se o první direktivní hospodářský plán.<ref>Vládní nařízení ze dne 7. října 1947 o rozvržení úkolů, vyplývajících z dvouletého hospodářského plánu, na zemědělské podniky a na chovatele skotu, prasat a slepic v hospodářském roce 1947/1948.</ref> {| class="wikitable" |- | '''§ 8.''' ''(1) Rozsah osevu jednotlivých plodin, stanovený v plánech zemědělské výroby, jest stanoven jako minimální a musí býti splněn; pěstitelé mohou vypěstovati větší množství výrobků, zejména olejnin, pšenice, ječmene a cukrovky, nebude-li to na újmu jiné jejich výrobní povinnosti).'' ''(2) Osev olejnin může býti splněn, pokud jde o ozimé olejniny, ozimou řepkou a ozimou řepici, a pokud jde o jarní olejniny, mákem, letní řepkou, letní řepicí, sojou, slunečnicí, světlicí, ředkví olejnou, tykví olejnou, konopím na semeno, lničkou a lnem přadným, olejopřadným nebo olejným lnem a hořčicí. V zelinářských oblastech, kde by křížokvěté olejniny mohly ohroziti pěstování některých zelenin, mohou okresní národní výbory zakázati pěstování křížokvětých olejnin, při čemž povinný osev olejnin musí býti splněn osevem olejnin ostatních.'' ''Výrobní úkol v osevu olejnin jest u zemědělských podniků, které jsou majetkem nebo ve správě státu, svazků územní samosprávy nebo církví, dále u zemědělských podniků, které jsou v den vyhlášení tohoto nařízení v národní správě podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, stanoviti tak, aby dosáhl plných 10% výměry orné půdy podniku.'' ''(3) Plochy osevu pšenice, žita a soureže, které pro nepříznivé počasí nebo z jiných podobných rozhodných důvodů nemohly býti ani na jaře osety týmž druhem obilí, musí býti osety v jarním období roku 1948 ječmenem nebo v krajích, kde je to možné, kukuřicí na zrno.'' '''§ 9.''' ''(1) Zaorávati porosty olejnin, chlebovin (pšenice, žita a soureže) a cukrovky lze pouze se souhlasem okresního národního výboru. Tohoto souhlasu není však třeba u cukrovky, která se nahradí cukrovkou, u ozimé pšenice a žita, které se nahradí jarní pšenicí a jarním žitem, a u olejnin, které se nahradí olejninami uvedenými v § 8, odst. 2.'' ''(2) Pěstitel může vylepšiti poškozené porosty:'' ''a) ozimé pšenice, ozimého žita a ječmene jarní pšenicí, jarním žitem, jarním ječmenem,'' ''b) cukrovky novým osevem cukrovky.'' ''(3) Zakazuje se spásati nebo sklízeti ke krmení porosty olejnin a chlebovin před jejich vyzráním.'' '''§ 10.''' ''(1) Patří-li k zemědělskému podniku několik samostatně obhospodařovaných hospodářských jednotek, považuje se podle této vyhlášky každá z těchto jednotek za samostatný zemědělský závod.'' ''(2) Zemědělské podniky, kterým náleží několik samostatně obhospodařovaných zemědělských závodů (odstavec 1) v obvodu jednoho okresu, mohou provésti se souhlasem okresního národního výboru mezi jednotlivými zemědělskými závody přesuny v osetí ploch jednotlivými plodinami.'' '''§ 11.''' ''(1) Provozovatelé zemědělských podniků obdrží pro splnění úkolů stanovených podle tohoto nařízení za úplatu:'' ''a) strojená hnojiva, jejichž množství pro jednotlivé plodiny stanoví po vyjádření pověřence zemědělství a pozemkové reformy ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku;'' ''b) pokrutiny nebo extrahovaný šrot za každý kilogram jimi dodaných olejnin včetně semen divoce rostoucích olejnin v množství, které stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku;'' ''c) jedlý olej nebo umělý jedlý tuk při dodávce olejnin za podmínek, které stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku;'' ''d) lněné tkaniny za dodaný přadný len pěstovaný podle smlouvy (§ 13) za zvýhodněných podmínek, které stanoví po vyjádření pověřenců průmyslu a obchodu a zemědělství a pozemkové reformy ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku''. ''(2) Pěstitelé semenaček řepy cukrové a krmné obdrží za úplatu za každých 100 kg, pěstitelé semenačky čekanky za každých 30 kg dodaného semene bez započtení do spotřební dávky jako prémii zvláštní dávku cukru ve výši, která bude stanovena vyhláškou podle odstavce 3.'' ''(3) Pěstitelé cukrovky obdrží bez započtení do spotřební dávky cukru za úplatu jako prémii zvláštní dávku cukru; z této prémie vydají po 15. květnu 1948 pro podporu jarních řepných prací zemědělskému dělnictvu zálohově cukr, jehož množství spolu s celkovou výší cukerní prémie stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku.'' ''(4) Pěstitelé cukrovky obdrží kromě cukerní prémie podle odstavce 3 za úplatu a bez započtení do spotřební dávky cukru jako další prémii cukr v poměru, který bude stanoven (odstavec 3) podle čisté váhy cukrovky dodané do cukrovaru nebo lihovaru. Totéž platí o pěstitelích čekanky.'' '''§ 12.''' ''Výdej přídavkových dodávek jedlého oleje, umělých jedlých tuků a cukru, jakož i cukru poskytnutého jako prémie bude proveden podle směrnic, které vydá ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy.'' '''§ 13.''' ''Čekanku, kořeninovou papriku, tabák, přadný len, rané a polorané brambory a zeleninu pěstovati lze zásadně jen ve stanovených výrobních oblastech podle pěstitelských smluv, které podle zvláštních předpisů, jež o tom budou vydány ministrem zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry vyhláškou v Úředním listě, uzavírají pěstitelé s oprávněnými vykupovači, po případě zpracovateli uvedených plodin.'' ''Z Vládního nařízení č. 189 ze dne 7. října 1947 o rozvržení úkolů v hospodářském roce 1947/1948'' |} === Vyhláška o úpravě pracovních a mzdových podmínek zemědělského dělnictva === Vyhláška č. 744 ministerstva sociální péče ze dne 11. července 1947 o úpravě pracovních a mzdových podmínek zemědělského dělnictva byla výsledkem jednání „Ústřední rady odborů” a „Jednotného svazu českých zemědělců” a „ministerstva zemědělství”. Reagovala na dvouletý plán, podle nějž měl být pokud možno zaveden systém výkonnostních mezd a počet zaměstnanců pracujících v úkolu oproti stavu z roku 1946 zdvojnásoben. Například v § 21 zaváděla příplatky za obtížnou práci (nakládání a rozhazování hnoje, ruční sekání, rytí nebo hluboké kopání půdy, nošení a podávání snopů, nakládání a skládání nevázané plodiny, zelenou a suchou píci a okopaniny, dávání do řezačky, atd.) Příplatky byly přiznávány pouze dělníkům za denní mzdu, nikoliv zaměstnancům stálým, jimiž byli ve smyslu vyhlášky deputátníci, čeleď a statkoví řemeslníci. Příplatky zaváděla vyhláška pouze pro druhy prací, jež dělnictvo pro jejich obtížnost nebo nepříjemnost nerado vykonávalo. V § 34 také příplatky za nakládání a skládání pícnin, v § 35 úkolové prémie za setí strojem, plečkování, oborávání bramborů, zaorávání, atd. Ustanovení §§ 34 a 35 o prémiích byla převzata z dřívější vyhlášky ministra ochrany práce a sociální péče ze dne 27. dubna 1946 o úkolových sazbách pro řepné práce, o přídavcích pro podzimní sklizeň bramborů, o zvláštním žňovém přídavku, o prémiových odměnách a o příplatcích za obtížné práce v zemědělství (b. č. 1125/1946 Ú. l. I).<ref> Ústavodárné NS RČS 1946-1948 - Tisky: 829. Odpověď ministra sociální péče na naléhavou interpelaci poslanců Smejkala, Bezděka, Ant. Gottvalda a Sluky (tisk 814) ve věci vyhlášky č. 744 ministerstva sociální péče ze dne 11. července 1947 o úpravě pracovních a mzdových podmínek v zemědělství.</ref> K úpravě pracovní doby a mzdy vydalo nakladatelství „Brázda“ (Praha II., Tř. Jana Opletala čp. 3) příručku Františka Nováčka „''Mzdová a pracovní úprava deputátníků, čeledě, dělníků na denní plat, statkových řemeslníků a zahradníků''”. Zakoupit si ji mohli zemědělci za 10 Kčs v uvedeném pražském nakladatelství nebo v jeho brněnské pobočce (na Radnické ul. čp. 11).<ref>Naše Demokracie, 10.10.1947, s. 4</ref> === Porážka domácích vepřů === Vyhláškou ministerstva výživy bylo pro rok 1948 nově upraveno porážení domácích vepřů. Ustanovení o paušálních a prémiových prasatech zůstala beze změny. Zrovna tak podmínky pro povolení domácích porážek. Naopak byly na podkladě tíživé zásobovací situace zvýšeny odvodní dávky sádla: u paušálních vepřů skup. A (ze 4 kg) i B (z 3,5 kg) na 4,5 kg; u prémiových vepřů ze 4 kg na 5 kg škvařeného sádla.<ref>Naše Demokracie, 28.11.1947, s. 3</ref> == Odkazy == === Reference a poznámky === <references /> === Externí odkazy === * [http://www.digitalniknihovna.cz/kkvhb/view/uuid:067f11f4-e85c-451b-848b-1cdf51388cf1?page=uuid:9ca36485-536b-11e8-8c4f-001b63bd97ba&fulltext=sb%C4%9Brna%20ml%C3%A9ka Poučení našim zemědělcům o hospodaření mlékem, tuky a vejci], rok 1940 * [http://www.digitalniknihovna.cz/kkvhb/view/uuid:a17d9ce6-39c2-4894-bb8c-a2f1a2aa6884?page=uuid:05e3c401-5372-11e8-8c4f-001b63bd97ba Sběrny vajec v Jihlavském kraji], rok 1940: Jemnice, čp. 177: Finda Stanislav - celý soudní okres Jemnice 71ryk5xuyj80aafrti3h2lr10l3izsa 0 7996 55512 34914 2026-11-02T09:46:27Z Jcb 11776 55512 wikitext text/x-wiki Jako úvod do objektového programování si ukážeme příklad deklarace třídy Bod a vytvoření její instance. == Příklad == Deklarujeme třídu Bod: {{Kód|jazyk=java|kód= public class Bod { private int souradniceX; // soukroma souradnice X private int souradniceY; // soukroma souradnice Y public Bod(int souradniceX, int souradniceY) { // konstruktor this.souradniceX = souradniceX; // inicializace X this.souradniceY = souradniceY; // inicializace Y } @Override public String toString() { // prevedeni souradnic na String return "{" + souradniceX + ", " + souradniceY + "}"; // a navraceni String-u } public static void main (String args[]) { // pocatek behu programu Bod bod = new Bod(200, 150); // vytvořeni a inicializace instance tridy Bod System.out.println(bod); // vytisteni souradnic bodu (je volana metoda toString()) } } }} Po spuštění se objeví text: {200, 150} == Odkazy == * Java pro zelenáče – {{ISBN|80-86330-17-6}} od Miroslava Viria [[Kategorie:Kurz programování v Javě|Úvod do OOP]] [[Kategorie:Programování]] tbdjb9k674kg83ho75ak051m37qslg3 0 8000 55508 50140 2026-11-02T09:40:07Z Jcb 11776 55508 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Der Ortsbauernführer.jpg|náhled|Cedule pro označení služebny Ortsbauernführer]] [[Soubor:Anerberecht gemäß Reichserbhofgesetz I.jpg|náhled|Anerberecht (právo zemědělské dědičnosti) ve Třetí říši]] Základ národně socialistického zemědělství formuloval zákon o předběžné výstavbě německého zemědělství (Reichsnährstandes) a opatřeních týkajících se regulace trhu a cen zemědělských produktů (Gesetz über den vorläufigen Aufbau des Reichsnährstandes und Maßnahmen zur Markt- und Preisregelung für landwirtschaftliche Erzeugnisse) z roku 1933 a druhé nařízení o předběžné výstavbě německého zemědělství (Zweite Verordnung über den vorläufigen Aufbau des Reichsnährstandes) z roku 1934.<ref>[http://www.verfassungen.de/de/de33-45/reichsnaehrstand33-2.htm Gesetz über den vorläufigen Aufbau des Reichsnährstandes]</ref> Dohled nad Úřadem pro výživu vykonával říšský ministr pro výživu a zemědělství ([[w:R. Walter Darré|R. Walter Darré]], od roku 1942 [[w:Herbert Backe|Herbert Backe]]), který byl zároveň říšským zemědělským vůdcem (Reichsbauernführer). Již 18. března 1938 započal v Rakousku působit prozatímní zemědělský úřad (Bauernberufsvertretung), obdobný Říšskému vyživovacímu stavu.<ref>Michael Mooslechner, Robert Stadler: Landwirtschaft und Agrarpolitik. In: Emmerich Tálos, Wolfgang Neugebauer (Hrsg.): NS-Herrschaft in Österreich 1938–1945 (= Österreichische Texte zur Gesellschaftskritik. Bd. 36). Verlag für Gesellschaftskritik, Wien 1988, {{ISBN|3-900351-84-8}}, strana 69–94</ref> Výstavbou rakouského Reichsnährstandu byl pověřen [[Anton Reinthaller]].<ref>Anton Reinthaller (* 14. dubna 1895 Mettmach, Horní Rakousko; † 6. března 1958 Mettmach, Horní Rakousko), rakouský sedlák, od roku 1938 ministr zemědělství v kabinetu Seyße-Inquarta po anšlusu, NSDAP-poslanec v Říšském sněmu (Reichstags abgeordneter) a od roku 1939 do konce války vysoký státní úředník (Unterstaatssekretär) v Berlíně. Po válce působil jako spolkový předseda FPÖ.</ref> Rakouský Reichsnährstand byl oficiálně začleněn pod Třetí říši 14. května 1938 a zároveň převzal povinnosti rozpuštěného ministerstva zemědělství a výživy. Většina jeho úředníků pocházela ze Staré říše.<ref>Arno Buschmann: Nationalsozialistische Weltanschauung und Gesetzgebung. 1933–1945. Band 2: Dokumentation einer Entwicklung. Springer, Wien u. a. 2000, {{ISBN|3-211-83407-9}}, strana 113</ref> Hlavním úkolem Reichsnährstandu bylo optimalizovat rakouské zemědělství v souladu s vojenskými požadavky, k čemuž mělo dojít mimo jiného také za pomoci státních pobídek a dotací. Stejně jako Reichsnährstand vstoupil 27. července 1938 v platnost také „Reichserbhofgesetz”, ideologicky založený zákon na podporu zadlužených zemědělců, a s ním právo zemědělské dědičnosti „Anerberecht”. Členy Reichsnährstandu se podle zákona staly všechny zemědělské závody i se zaměstnanci, všechna zemědělská, spořitelní a úvěrová družstva, veškerý obchod s obilovinami, hospodářskými zvířaty, mlékem, vejci, ovocem a zeleninou, dále všechna prodejní a zpracovatelská družstva, mlýny, jatka, lihovary apod. Pod úřad patřilo také zahradnictví, lesnictví a rybářství. Říšský vyživovací stav (Reichsnährstand, zkratka RNST) zemědělce nejen sdružoval, ale i kontroloval, centrálně plánoval a řídil národně socialistické zemědělství a výživu. Členství rolníků a zákonem jmenovaných korporací bylo ve svazu povinné. Organizačně se Říšský vyživovací stav členil na Zemská rolnická společenstva (Landesbauernschaft Donauland: Niederdonau, Oberdonau a Wien, sídlo Linz), která se dále členila na Okresní rolnická společenstva (Kreisbauernschaft Niederdonau: Amstetten, Gmünd, Hollabrunn, Horn, Krems, Waidhofen a. d. Thaya, Sankt Pölten, Lilienfeld, Neunkirchen, Scheibbs, Zwettl, Melk, Baden, Bruck a. d. Leitha, Tulln, Korneuburg, Mistelbach, Gänserndorf, Oberpullendorf, Wr. Neustadt, Eisenstadt) a nejnižší článek tvořilo Místní rolnické společenstvo (například Ortsbauernschaft Kurlupp) v čele s rolnickým vůdcem (Ortsbauernführer, zkratka OBF). Říšský vyživovací stav zaměstnával z valné části penzisty. == Zemský družstevní svaz Donauländischer Raiffeisenverband == Rakouský družstevní svaz (Österreichischer Genossenschaftsverband) byl po anšlusu Rakouska v červnu 1938 začleněn do říšského svazu „Deutscher Genossenschaftsverband“, přičemž byl rozdělen do dvou zemských družstevních svazů: 1. '''Landesverband der donauländischen landwirtschaftlichen Genossenschaften - Raiffeisen''' (Donauländischer Raiffeisenverband) se sídlem ve Vídni,<ref>[https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=krz&datum=19390614&query=%22Verband%22+%22donaul%c3%a4ndischen%22+%22landwirtschaftlichen%22+%22Genossenschaften%22&ref=anno-search&seite=5 Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 14. Juni 1939, s. 5.]</ref><ref>[https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=dgo&datum=1938&page=163&size=45&qid=5KGKJUJ0IW1B748UJPQH84QRXVNWOO Die Genossenschaft 1938], č. 14, 15. červen 1938.</ref> jehož působnost se vztahovala k území říšských žup Dolního Podunají, Horního Podunají a k části Burgenlandu; 2. '''Landesverband der alpenländischen Genossenschaften - Raiffeisen''' (Alpenländische Genossenschaftsverband) se sídlem v Klagenfurtu, pro území Štýrska (Steiermark), Solnohradu (Salzburg), Korutan (Kärnten), Tyrolska (Tirol) a Vorarlberska (Vorarlberg). Oba zemské svazy spadaly přímo ústřední říšský družstevní svaz Deutscher Genossenschaftsverband se sídlem v Berlíně.<ref>Mistlbachner, K.: „Die Volksbanken in Österreich“; Die Genossenschaftsideologie und historische Analyse der gewerblichen Kreditgenossenschaften; Dissertation, Wirtschaftsuniversität Wien, Wien 1976, s. 194.</ref> V rámci družstevní přestavby byla pod říšskou vyrovnávací pokladnu „Deutscher Genossenschaftsring“ zařazena též rakouská ústřední družstevní pokladna „Österreichische Zentralgenossenschaftskasse” (ÖZK), která nesla nadále název „Zentralkasse südostdeutscher Genossenschaften reg. Gen.m.b.H.“ a plnila funkci vyrovnávací pokladny pro oba rakouské zemské revizní družstevní svazy.<ref>Mistlbachner, K.: „Die Volksbanken in Österreich“; Die Genossenschaftsideologie und historische Analyse der gewerblichen Kreditgenossenschaften; Dissertation, Wirtschaftsuniversität Wien, Wien 1976, s. 194.</ref> === Převzetí jihomoravských družstev === Po odstoupení pohraničních území zřídil brněnský zemský svaz „Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens, Schlesiens und der Slowakei” 6. října 1938 ze znojemské obchodní centrály svou pobočku s 235 jihomoravskými družstvy a obsadil ji dvěma revizory, kteří měli v přechodné době připravit převzetí těchto družstev rakouským revizním svazem „Donauländischer Raiffeisenverband“ se sídlem ve Vídni. Slavnostní předání se uskutečnilo 23. ledna 1939 ve spolkovém Německém domě (Deutsches Haus) ve Znojmě. Účastnilo se ho více jak 500 zástupců jihomoravských družstev, okresní vedoucí NSDAP Sogl z Drnholce (Dürnholz), ředitel brněnského svazu Franz Hilmer, vedoucí rakouského svazu Karl Mayerzedt, ředitel Dolnorakouské hospodářské ústřední družstevní pokladny (Niederösterreichische landwirtschaftliche Genossenschafts-Zentralkasse) Wieser z Vídně a ředitel centrálního skladiště (Warenzentrale der landwirtschaftlichen Lagerhausgenossenschaften in Niederdonau Wien) Tributsch z Vídně. === Reorganizace ústředního svazu v Brně === == Zemské rolnictvo Donauland / Landesbauernschaft Donauland == [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-16033-0006, Rostock, Hafen, Getreidesilo.jpg|náhled|Getreidesilo / obilné silo, typická stavba přístavního sila z období Třetí říše. Zavedení čtyřletého plánu úzce souviselo s budováním normovaných a typizovaných sil tzv. „Reichstypenspeichern”, které byly budovány Říšským úřadem pro výživu (Reichsnährstand). [[w:Hermann Göring|Göring]] nastartoval výstavbu sil s celkovým obsahem 25 mil. tun obilí už v roce 1938. Mimo velkoskladišť jako jsou třeba [[w:Wien-Albern|Wien-Albern]], [[w:Krems|Krems]]<ref>http://www.geheimprojekte.at/t_kremsh.html</ref>, [[w:Pöchlarn|Pöchlarn]], [[w:Linz|Linz]], se budovala podél železnice i malá finančně nenáročná skladiště (Lagerhallen) ze dřeva.]] [[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-P016202, Ostpreußen, Zubereitung von Tilsiter Käse.jpg|náhled|Výroba sýru Tilsiter, Ostpreußen, název podle litavského města Tilsit (Zdroj:&nbsp;Bundesarchiv)]] Zemské rolnictvo Donauland tvořily hospodářské svazy: * Getreidewirtschaftsverband Ostmark (Hospodářský svaz pro obilí) * Kartoffelwirtschaftsverband Ostmark (Hospodářský svaz pro brambory) * Weinbauwirtschaftsverband Ostmark (Hospodářský svaz pro vinařství) * Brauwirtschaftsverband Ostmark (Hospodářský svaz pro sladovnictví) * Zuckerwirtschaftsverband Ostmark (Hospodářský svaz pro cukr) * Viehwirtschaftsverband Donauland (Hospodářský svaz pro dobytek) * Milch- und Fettwirtschaftsverband Donauland (Hospodářský svaz pro mléko a tuky) * Eierwirtschaftsverband Donauland (Hospodářský svaz pro vejce) * Gartenbauwirtschaftsverband Donauland-Alpenland (Hospodářský svaz pro zahradnictví) * jedna pobočka (Außenstelle) pro výrobu cukrovinek (Süßwarenwirtschaft) a jedna pobočka pro rybářský průmysl (Fischwirtschaft) ve Vídni pro celou Východní marku Z počátku zemědělská družstva (a potažmo sedláci) díky povinným dodávkám a státním pobídkám a dotacím (elektrifikace, nákup zemědělských strojů, stavební úpravy) profitovala. V listopadu 1938 vydalo nakladatelství Reichsnährstandu v Linci první výtisk NS-selského kalendáře „Donauländische Bauernkalender 1939”.<ref>Agrarische Post, Sa, 5. November 1938, s. 12</ref> === Zrušení cla na dovoz zemědělských strojů ze Staré říše === Vyhláškou z března 1938 zrušil říšský ministr pro výživu a zemědělství ve Východní marce dovozní cla na německé zemědělské stroje. Celní poplatek včetně krizového příplatku (Krisenzuschlag) činil přibližně: u pluhu o hmotnosti 80 kilogramů 52 [[w:Rakouský šilink|šilinků]], u secího stroje pro 17 řádků (Sämaschine) 470 šilinků, u drtiče větví (Häcksler) 222 šilinků, u čističky obilí (Getreideputzmaschine) o hmotnosti 800 kilogramů 370 šilinků, u čističky obilí o hmotnosti 2000 kilogramů 875 šilinků, u travní sekačky (Grasmäher) 360 šilinků. Přinejmenším o tento cenový rozdíl musel rakouský sedlák zaplatit za dovezený zemědělský stroj více.<ref>Das kleine Volksblatt, 27. 03. 1938, s. 10: Landmashinen Billiger</ref> {| class="wikitable" |- |'''Zemědělské stroje i v malých podnicích''' ''S ohledem na nedostatek pracovních sil v zemědělství provádí úřadovny Reichsnährstandu ve spolupráci s Německou pracovní frontou osvětovou bitvu v zemědělských podnicích za účelem zvýšení zemědělské mechanizace. V kontextu těchto snah by měly menší zemědělské podniky zintenzivnit svou práci ve výrobní bitvě pomocí zemědělských strojů bez investic do pracovních sil.''<ref>Kleine Volks-Zeitung, Di, 17. Januar 1939, s. 12</ref> |} === Dotace na chov drobného zvířectva === V dubnu roku 1938 poskytl říšský ministr pro výživu a zemědělství dotace na podporu chovu drobného zvířectva. Finanční podpora se týkala pořizování mladé drůbeže, výstavby [[w:Kurník|kurníků]], zřizování umělých drůbežích líhní a výměny kohoutů pro selské a zemědělské závody, nákupu plemenářsky evidovaných kohoutů s [[w:Plemeno|plemennou knihou]] (Herdbuch), nákupu barevných kroužků pro kroužkování mladé drůbeže, zakládání včelstev, úlů a včelařského šlechtitelského zařízení a zařízení na ochranu proti včelím chorobám, stavebního vylepšení [[w:Králíkárna|králíkáren]], nákupu plemenných králíků a samic, výroby [[w:Srst angorského králíka|angory]], výstavby kozínů a chlívků pro plemenné kozli, nákupu samičích kůzlat, pěstování [[w:Bourec morušový|bource morušového]] a nákupu [[w:Morušovník|morušovníků]].<ref>Reichsministerialblatt der landwirtschaftlichen Verwaltung Nr. 17 vom 21. April 1938</ref> V říjnu 1938 vstoupilo v platnost jednotné nařízení „Reichsholzmessungsanweisung” (HOMA) pro těžbu dřeva (formování, měření a klasifikace). Toto nařízení platilo ve Východní Marce pro zimní těžbu od 1. října 1938 a letní těžbu od 1. dubna 1939.<ref>Agrarische Post, Sa, 19. November 1938, s. 5-6</ref><ref>Surové dřevo: Derbholz (řezivo) a Nichtderbholz (neřezivo), podle upotřebení: Nutzholz (Langnutzholz, Schichtnutzholz a Nutzrinde) und Brennholz (Brennderbholz, Brennreisig, Stockholz a Brennrinde).</ref> === Podpora zemědělství v sudetoněmeckých oblastech === Téměř současně s odstoupením pohraničních oblastí rozšířil říšský ministr pro výživu a zemědělství W. Darree finanční podporu a dotace také na tato území. Jednalo se o snížení cen a lepší dodací podmínky pro dusíkatá a draselná hnojiva, dotace na výstavbu [[w:Hnojiště|hnojišť]] a žump, státní příspěvky na stavby pro silážování zeleného krmiva a brambor (silážování a senážování), prémie za pěstování lnu a odvody lněné slámy, dotace na nákup a chov kvalitních samčích plemenných zvířat, dotace (do výše 1000 RM) na výstavbu, přestavbu nebo vylepšení stájí, o půjčky s nízkou úrokovou sazbou na rozvoj chovu ovcí a zvýšení produkce vlny, prémie za vlnu, která narostla do devíti měsíců, ale i dovoz a zásobování potravinami ze Staré říše.<ref>Agrarische Post, Sa, 26. November 1938, s. 5</ref> Do konce roku 1939 mohli sedláci využít říšské dotace na nákup bramborových pařících kolon (Reichsbeihilfen für Kartoffel-Dämpfkolonnen). Finanční podpora činila 25 procent z nákupní ceny na území Staré říše (Altreich) a na území Němel (Memelland) a 40 procent z nákupní ceny na území Východní Marky a Sudet. Žádost si mohl podat každý zájemce, který zpracovával minimálně 300 tun brambor ročně, takže se sedláci za účelem nákupu slučovali do společenstev (Dämpfgemeinschaft).<ref>Agrarische Post, 29 července 1939, s. 11.</ref><ref>[http://www.horn.gv.at/index.php/Horner-Museen/Die-Dampfkolonne.html Kartoffel-Dämpfkolonne - Dämpfgemeinschaft Etzelsreith]</ref> Pro zřízení nebo oplocení již stávajících trvalých travních ploch bylo možné od srpna 1939 na území Východní marky a sudetských oblastí zažádat u příslušné úřadovny RNS o dotace v průměrné výši 100 RM pro hektar, pro změnu již oplocených travních ploch o něco méně<ref>Agrarische Post, Sa, 5. August 1939, s. 6</ref>. === Elektrifikace zemědělství === Další podpora se týkala elektrifikace a výstavby malých elektráren v horských oblastech (stavební úpravy dosud stávajících elektráren, elektráren na dřevoplyn nebo el. zařízení a motorů). V úvahu přicházela zemědělská stavení ležících výše jak 1000 metrů nad mořem nebo výše jak 150 metrů nad dnem údolí či více než 100 metrů nad poslední silnicí nebo ve velmi strmých svazích.<ref>Agrarische Post, Sa, 11. März 1939, s. 6</ref> Hrazením poloviny výrobních nákladů ze státních prostředků došlo ve Východní marce také ke snížení cen el. spotřebičů (el. pařících kotlů na krmivo, sporáků, bojlerů) a elektromotorů potřebných v zemědělství.<ref>Agrarische Post, Sa, 29. Juli 1939, s. 11</ref> Součástí elektrifikačního plánu bylo i připojení dalších oblastí do soustavy elektrické sítě. Největší elektrárenská společnost na Moravě [[w:Západomoravské elektrárny|Západomoravské elektrárny]] (Westmährische Elektrizitätswerke Akt. Ges., zkratka WEAG) získávala el. energii z uhelné elektrárny v [[w:Elektrárna Oslavany|Oslavanech]], teplárny v Brně, [[w:Vodní nádrž Vranov|vodní elektrárny ve Vranově]] a vodní elektrárny v Brně-Komín, dále pak přebytky el. energie z cukrovaru v [[w:Hrušovany nad Jevišovkou|Hrušovanech]] (během řepné kampaně), [[w:Cementárna Maloměřice|cementárny v Maloměřicích]] a čtyř malých vodních elektráren. V říjnu 1938 připadlo 29 obcí (severní oblast) a 192 obcí (jižní oblast s 542 km vedení vysokého napětí a 614 km vedení nízkého napětí) k Třetí říši. V roce 1938 zásobovaly Západomoravské elektrárny 11 obcí v severní části a 153 obcí na jihu.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), So, 15. Oktober 1939, s. 13</ref> === Reorganizace hospodářských svazů v rámci válečných úspor === Na konci listopadu 1942 nařídil říšský ministr pro výživu a zemědělství částečnou reorganizaci prozatímních zemských hospodářských svazů. Pro celou oblast Alpenland a Donauland (Oberdonau, Niederdonau, Wien, Kärnten, Steiermark, Salzburg a Tirol-Vorarlberg) zřídil čtyři svazy se sídlem ve Vídni: * Zuckerwirtschaftsverband Alpen- und Donauland * Kartoffelwirtschaftsverband Alpen- und Donauland * Brauwirtschaftsverband Alpen- und Donauland * Getreidewirtschaftsverband Alpen- und Donauland Dále se sídlem v Linci jeden „Viehwirtschaftsverband Donauland”, jeden „Milch-, Fett- und Eierwirtschaftsverband Donauland” pro oblast Oberdonau, Niederdonau a Wien. Se sídlem ve Vídni jeden „Gartenbauwirtschaftsverband Donauland, Salzburg und Tirol-Vorarlberg” (oblast Oberdonau, Niederdonau, Wien, Salzburg, Tirol-Vorarlberg) a jeden „Weinbauwirtschaftsverband Donauland, Salzburg und Tirol-Vorarlberg” (oblast Oberdonau, Niederdonau, Wien, Salzburg, Tirol-Vorarlberg).<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mi, 25. November 1942, s. 6</ref> === Nedostatek zemědělských strojů, nářadí a náhradních dílů === Zajištění zemědělských usedlostí stroji měla nejprve alespoň částečně kompenzovat řízená distribuce strojů a technických výrobních prostředků. Po vyhlášení totální války se v prosinci 1942 objevily zprávy o nedostatku zemědělských strojů, nářadí a náhradních dílů, nedostatku materiálu (železa a oceli) a pohonných látek. Zemědělci byli nabádáni, aby stroje a nářadí včas prohlédli a opravy co nejrychleji prodiskutovali v místních opravnách. Jedině tak měli šanci, aby si zemědělskou techniku a mazadla (Schmiermittel) zajistili ještě před začátkem jarních prací. K zajištění nejnaléhavější potřeby zemědělských strojů vydal zplnomocněný zástupce pro strojní výrobu dne 23. září 1942 (Reichsanzeiger Nr. 272 Ergänzungsbestimmungen) nařízení k regulaci prodeje zemědělských strojů, podle kterého mohli spotřebitelé od výrobců (nebo obchodníků) zemědělských strojů až do 31. prosince 1942 nakupovat nové stroje (traktorové pluhy, secí stroje, žací stroje, mlátičky, strojů na čištění osiva, stroje pro přípravu krmiv, třídiče, atd.) výměnou za navrácení již nepoužívaného starého zemědělského stroje. Dodání nového zemědělského stroje se uskutečnilo až po navrácení stroje nebo na základě potvrzení, že zemědělec předal stroj do šrotu.<ref>Agrarische Post, Sa, 5. Dezember 1942, s. 8</ref> == Getreidewirtschaftsverband == === Půdní cenové oblasti === {| class="wikitable" |- ! Roggen (žito) !! Landeshauptmannschaft Niederösterreich!!Cena !!Příplatek !!Celková cena RM |- | R-VIII || okresy Gmünd, Melk, Waidhofen an der Thaya, Zwettl||172,00 ||12,00 ||184,00 |- | R-X || okresy Bruck (Leitha), Gänserndorf, Hollabrunn, Horn, Korneuburg, městský okres Krems, venkovský okres Krems, Mistelbach||174,00||12,00||186,00 |- | R-XII || město Wien, okresy Amstetten, Baden, Eisenstadt, Lilienfeld, Neunkirchen, Oberpullendorf, městský okres St. Pölten, venkovský okres St. Pölten, Scheibbs, Tulln, městský okres Wiener-Neustadt, venkovský okres Wiener-Neustadt||176,00||12,00||188,00 |} === Výstavba obilných sil === Už od roku 1934 budoval RNS po celé Německé říši skladovací prostory a budovy pro armádní stravování podle standardizovaných stavebních plánů. Stavební parcely pro stavby obilných sýpek (Reichstypenspeicher, Reichsgetreidespeicher, Reichsgetreidesilos) nejvyšší říšské úřady vybíraly na základě strategických a logistických hledisek. Rozhodujícím měřítkem byla blízkost vodních toků, železničních tratí a dopravních uzlů. Na základě výzvy župního vůdce a vyhlášení čtyřletého hospodářského plánu z 10. srpna 1938 se započalo se zajišťováním prostor pro skladování zrna také v Rakousku.<ref>Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Anordnung des Beauftragten für den Vierjahresplan zur Sicherstellung des Lagerraums für Zwecke der Getreidelagerung vom 10. August 1938 bekanntgemacht wird.</ref> V únoru 1939 se na území Třetí říše nacházelo 4 700 obilných skladišť s celkovým objemem 25 milionů tun. RNS uskladnil jen v roce 1939 8,8 milionu tun obilí, což bylo dost na to, aby obyvatelstvo v říši zásobil více než rok chlebem.<ref>Adam Tooze: Ökonomie der Zerstörung. Die Geschichte der Wirtschaft im Nationalsozialismus. 2. Auflage. Siedler, München 2007, {{ISBN|978-3-88680-857-1}}</ref> Program „zrychlené výstavby obilných skladišť” (Programm für den beschleunigten Bau von Getreidelagerräumen) za účasti Úřadu pro hospodářský rozvoj říše (Reichsstelle für Wirtschaftsausbau) se zaměřoval na výstavbu nových typizovaných skladových budov a plnil zemědělské, armádní a politické cíle NSDAP, wehrmachtu a „Reichsnährstandu”. Jejich výstavbou byly pověřovány místní stavební společnosti. Vídeň se měla stát obilným skladištěm Německé říše. Hlavní říšské silo s velkým přístavištěm se začalo v březnu 1939 budovat na Dunaji u Albern (Donaukanalmündung bei Albern-Kaiser-Ebersdorf).<ref>Banater Deutsche Zeitung, Do, 2. März 1939, s. 7</ref> Na území župy Dolního Podunají (Reichsgau Niederdonau) se předpokládala výstavba asi 28 menších obilných skladišť pro 1000-3000 tun zrna. Ve Waldviertlu se jednalo o obilná skladiště na tratích: [[w:Dráha císaře Františka Josefa|Franz Josef Bahn]] (například [[w:Gmünd|Gmünd]], [[w:Irnfritz-Messern|Infritz – Wappoltenreith]]) a lokální dráze Retz-Drosendorf (například [[w:Sigmundsherberg|Sigmundsherberg]]). Sedláci z Vratěnína, Uherčic, Mešovic, Korolup a Lubnice vozili obilí do skladiště u železniční stanice v [[w:Drosendorf|Drosendorfu]] (1939-1946 název „Drosendorf Thaya").<ref>Litschauer, M. T.: Architekturen des Nationalsozialismus – Erhaltene bzw. geplante/entfernte Bauten der Region Waldviertel / NÖ.; Böhlau-Verlag Wien-Köln-Weimar; Wien 2012, německy </ref><ref>Stadler, Gerhard A.: Das industrielle Erbe Niederösterreichs - Geschichte-Technik-Architektur, {{ISBN|3-205-77460-4}}, německy</ref><ref>Rosa Schön: projekt „Menschen schreiben Geschichte” - citace: „Du fährst mit der Nordbahn nach Wien, von dort nach Drosendorf ...Der Fahrdienstleiter ging mit mir zur Lagerhalle, da stand ein Bauer mit einem Pferdefuhrwerk, um die vorgeschriebene Ernte abzuliefern.</ref><ref>1938: Gesetz über die Aufhebung des Einfuhrverbotes und der Lizenzgebühren für Futtermittel, Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch das Gesetz zur Ordnung des Marktes für Getreide, Hülsenfrüchte und Futtermittel vom 31. Juli 1938 bekanntgemacht wird, Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Anordnung des Beauftragten für den Vierjahresplan zur Sicherstellung des Lagerraums für Zwecke der Getreidelagerung vom 10. August 1938 bekanntgemacht wird</ref><ref>1939: Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Verordnung über die Landbeschaffung für den Bau reichseigener Getreidelagerhallen und Speicher vom 18. Februar 1939 bekanntgemacht wird, Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Bekanntmachung des Vorsitzenden des Verwaltungsrats der Reichsstelle für Getreide, Futtermittel und sonstige landwirtschaftliche Erzeugnisse vom 28. Februar 1939 verlautbart wird, Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Verordnung zur Regelung der Getreidepreise für das Land Österreich im Wirtschaftsjahr 1938/39 vom 23. Dezember 1938 bekanntgemacht wird, Kundmachung des Reichsstatthalters in Österreich, wodurch die Verordnung zur Regelung der Getreidepreise für die sudetendeutschen Gebiete im Wirtschaftsjahr 1938/39 vom 27. Februar 1939 bekanntgemacht wird, Kundmachung des Reichskommissars für die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen Reich, wodurch die Anordnung des Beauftragten für den Vierjahresplan zur Sicherstellung des Lagerraumes für Zwecke der Getreidelagerung vom 21. April 1939 bekanntgemacht wird</ref> == Viehwirtschaftsverband == Nařízením z 3. dubna 1939 začala ve Východní marce platit přísná ustanovení pro obchod s jatečným skotem (Schlachtviehmarktordnung), nové obchodní podmínky, fakturování (Schlußschein)<ref>Schlußzettel, Schlußnote, Schlußschein, die vom Makler ausgestellte, zuweilen auch von den Parteien zu unterschreibende und diesen sofort einzuhändigende Bescheinigung über ein von ihm vermitteltes Handelsgeschäft (Deutsches Handelsgesetzb. § 94).</ref>, odvody jatečného skotu a kontingenty, pravidla pro úpravu cen jatečného skotu a velkoobchodního masa (kategorizace skotu,<ref>Agrarische Post, Sa, 13. Mai 1939, s. 5</ref> prasat, telat a ovcí), nová ustanovení pro zpracovatelské závody: nahlašování, příděly, kontingenty pro porážku a nákup masa, povolení k porážkám (Schlachtschein) a regulace pro obchodování se střevy, žaludky a močovými měchýři.<ref>Agrarische Post, Sa, 8. April 1939, s. 5</ref> S účinností od 1. července 1939 vstoupil v platnost říšský zákon o dani z příjmů z porážky ze dne 24. března 1934 (Schlachtsteuergesetz), který stanovil, že každá porážka skotu (včetně telat), prasat a ovcí se musí ohlašovat na okresním velitelství (Bezirkshauptmannschaft) nebo jeho úřadovnách. Z porážky byla stanovena daň a poplatek pro svaz. Od 1. července do 31. prosince 1939 se ve Východní marce odváděla porážková daň ve výši jedné třetiny platné sazby ve Staré říši a od 1. ledna do 30. června 1940 dvě třetiny z platné sazby. Nedanila se porážka telat a prasat o hmotnosti nižší než 40 kilogramů a ovcí o hmotnosti nižší než 20 kilogramů živé váhy.<ref>Agrarische Post, Sa, 29. Juli 1939, s. 11</ref> Úřadovna hospodářského svazu pro dobytek ve Znojmě (Außenstelle Znaim des Viehwirtschaftsverbandes Donauland, 9. Oktober Nr. 28) byla od 4. dubna 1943 rozšířena o oblast „Landkreis Hollabrunn”, takže nyní zodpovídala za okresy Znojmo, Mikulov a Hollabrunn.<ref>Znaimer Tagblatt, Mi, 7. April 1943, s. 4</ref> == Milch-und Fettwirtschaftsverband == === Povolení k prodeji mléka === Mnozí sedláci se snažili příkazy a nařízení svazu obcházet, mlékárnám dodávali jen mléko a vlastní máslo prodávali živnostníkům, čímž v mlékárnách klesla produkce mléka. Vzhledem k tomu vydal svaz nařízení č. 11, podle kterého byli všichni sedláci, kteří mlékárnám odváděli i sebemenší množství mléka a smetany, povinni všechno vyrobené mléko a smetanu (mimo množství pro vlastní spotřebu) dodávat těm mlékárnám, kterým dodávali i v roce 1938. Od ledna 1939 směli zemědělci prodávat mléko, mléčné výrobky a smetanu mimo stálou provozovnu nebo přímo na statku pouze v případě, že od Svazu pro mléko a tuky (Milch-und Fettwirtschaftsverband Donauland, zkratka MFWV) obdrželi písemné povolení k vlastnímu prodeji (tzv. Selbstmarkterberechtigung). Zemědělci o povolení žádali prostřednictvím místního rolnického vůdce (Ortsbauernführer). Žádost obsahovala údaje: jméno a přesnou adresu žadatele; průměrný počet držených krav; předpokládané množství prodaného mléka v následujícím roce a zda je prodej rovnoměrný nebo kolísá. O prodeji vedli sedláci denní záznamy, které na vyžádání svazu předkládali ke kontrole. Svaz pro mléko a tuky měl nárok na paušální vyrovnávací poplatek z prodeje.<ref>Agrarische Post, Sa, 7. Januar 1939, s. 5-6</ref> === Mlékárna Langau === V roce 1939 se stalo „Mlékárenské družstvo” [[w:Langau|Langau]] (Molkereigenossenschaft Langau) členem Hospodářského svazu pro mléko a tuky (Milch-und Fettwirtschaftsverband Donauland). Na území o rozloze 900 km² sdružovalo 78 obcí. Členem svazu se staly povinně také sedláci v Korolupech, sdružení v „Mlékárenském družstvu Korolupy” (Milchgenossenschaft Kurlupp). V prosinci 1940 nechalo „Zemské rolnictvo Donauland” vystavět nové mlékárny v [[w:Břeclav|Břeclavi]] (Lundenburg) a [[w:Horn (Dolní Rakousy)|Hornu]], nové sýrárny (Käserei) v [[w:Pöggstall|Pöggstallu]] a Langau. Další se stavěly ve [[w:Zwettl|Zwettlu]], [[w:Wels|Welsu]] a [[w:Waidhofen an der Ybbs|Waidhofenu a. d. Y.]]<ref>Kleine Volks-Zeitung, Sa, 21. Dezember 1940, s. 8</ref><ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Do, 2. Juli 1942, s. 4</ref> Stavební plány pro mlékárnu v Langau vypracovali architekti [[w:Ernst Otto Hofmann|Ernst Otto Hofmann]] a [[w:Adolf Hoch|Adolf Hoch]]. Mlékárna zpracovávala kolem 15 000 litrů mléka denně. Výkupní oblast ohraničovaly obce [[w:Sigmundsherberg|Theras]], Korolupy, [[w:Raabs an der Thaya|Großau]] a [[w:Retz|Retz]]. [[w:Sýrárna|Sýrárna]] patřila mezi největší podniky župy Dolní Podunají, k výrobě sýru [[w:Tilsiter|Tilsiter]] zpracovávala ročně až 20 000 litrů mléka.<ref>Tilsiter ist ein Schnittkäse aus Kuhmilch mit Rotschmiere-Rinde mit 30 bis 60 % Fett in der Trockenmasse. Er ist nach der Stadt Tilsit (Litva), dem heutigen Sowetsk, benannt.</ref>. Ze syrovátky se vyráběl [[w:alkohol|alkohol]], ovocné šťávy nebo máslo.<ref>Nová poválečná státní hranice znamenala pro mlékárnu velké ztráty, jelikož přišla o obce severně za hranicí. Zlepšení přichází s nástupem ředitele Holzapfela v roce 1951 (svoz mléka je zcela přebudován, autopark lépe nasazen, výroba [[w:Eidam|Edamu]] a [[w:Gouda (sýr)|Goudy]], 1954 zrání a trvanlivost za pomoci Polyamidfolie, chlazení s kompresorem na amoniak atd.) Dne 27. května 1962 média mlékárnu označují za "nejmodernější" mlékárnu Dolního Rakouska (přistavěna nová moderní budova (Landeshauptmann Leopold Figl). V roce 1962 byla mlékárna v Langau spojena s mlékárnou v Hornu. Bohužel hospodářský tlak na snižování cen nakonec vedl v roce 1972 ke zrušení a zastavení mlékárenské produkce.</ref><ref>Dorfchronik Langau</ref> <ref>https://de.wikipedia.org/wiki/Tilsiter</ref>[http://www.geocaching.com/geocache/GC52Y33_molkerei-langau] Vyhláškou č. 8 z 26. února 1941 došlo k doplnění zákona o mléce (Reichsmilchgesetz, Reichsgesetzblatt z 26. února 1941), podle které mohly název mlékárna (Molkerei, Meierei), salaš (Sennerei) či sýrárna používat jen takové podniky k výrobě mléka, tvarohu, sýra, jogurtu, sušeného odstředěného mléka a másla, které zpracovávaly denně minimálně 500 litrů mléka nebo tomu odpovídající množství sýra či tvarohu, byly vybaveny odpovídající technikou a chod podniku řídila osoba s uvedeným odborným vzděláním.<ref>Als solcher Nachweis gilt der Besitz des Molkerei- oder Käsereimeisterbriefes des Reichsnährstandes oder der Besitz des Zeugnisses über eine molkerei- wirtschaftliche Betriebsleiterprüfung, die vor dem 1. Oktober 1936 entweder an einer Milchwirtschaftlichen Lehranstalt eines Landes oder Reichsgaues, einer früheren Landwirtschaftskammer oder des Reichsnährstandes oder unter staatlicher Aufsicht abgelegt worden ist. Als Nachweis der abgeschlossenen Fachausbildung gilt auch der Besitz eines vor dem 1. Oktober 1936 erworbenen Meisterbriefes einer Handwerkskammer. Dem Nachweis abgeschlossener Fachausbildung steht gleich eine mindestens zweijährige erfolgreiche, verantwortliche technische Leitung einer Molkerei, Sennerei, Meierei, Gutsmolkerei oder Käserei, sofern diese Tätigkeit vor dem 1. Oktober 1934 begonnen wurde und der zuständige Milch- und und Fettwirtschaftsverband darüber eine Bescheinigung ausgestellt hat. Die Fachausbildung gliedert sich in eine Lehrzeit, eine Gehilfenzeit, eine Obermeier- oder Oberkäserzeit und den Besuch von Lehrgängen an Milchwirtschaftlichen Lehranstalten. Die Gesamtausbildungszeit für die Erlangung des Meisterbriefes einschließlich der Lehrzeit und der Lehrgänge soll neun Jahre betragen.</ref> Nařízení se netýkalo mléčných sběren a mléčných závodů (Milchsammelstellen, Rahmstationen, Gutsmolkereien, Sauermilchkäsereien, Dauermilchwerke, Alpsennereien und Butterei- und Käsereikleinbetriebe), které za poslední kalendářní rok nepřekročily dodávku větší než 3000 litrů mléka. Vyhláška se týkala také zacházení s odstředěným mlékem, které se mohlo používat k pití jen v případě, že prošlo procesem zahřátí, pasterizací a následným prudkým ochlazením, zrovna tak se muselo pasterovat i čerstvé mléko.<ref>Agrarische Post, Sa, 15. März 1941, s. 12 Neue Ergänzungen zum Milchgesetz</ref> === Mléčné prémie === V srpnu 1942 vyhlásil Svaz pro mléko a tuky mléčné prémie, které se vypočítávaly z průměrné dodávky mléka ve spádové oblasti mlékárny a z hektaru využívané zemědělské půdy jednotlivého zemědělského závodu (statku). Nárok na mléčné prémie měl zemědělec při překročení 80% průměrné dodávky mléka: * za dodávku nad 80% až 100% 2 Rpf (feniků) za každý liter mléka nebo 0,6 Rpf za tukovou jednotku, * za dodávku nad 100% až 120% 5 Rpf za každý litr mléka nebo 1,5 Rpf za tukovou jednotku, * za vyšší než 120% 8 Rpf za liter mléka nebo 2,4 Rpf za tukovou jednotku. Za selské máslo činila prémie 1,20 RM za každý kilogram nad stanovenou dodávku stanovenou svazem. Prémie se vypočítávaly zpětně za uplynulý kalendářní rok a vyplácely najednou.<ref>Agrarische Post, Sa, 1. August 1942, s. 7</ref> === Vlastní prodej mléka === Vlastní obchodování s mlékem bylo Svazem pro mléko a tuky zakázáno již od roku 1939 (nařízení A5 ze dne 6. 9. 1939, RNVBl. s. 641). Žádný zemědělec tedy nemohl spotřebitelům poskytovat mléko bez zvláštního povolení a nezáleželo na tom, zda se jednalo o prodej nebo bylo poskytnuto zdarma. Každý sedlák byl povinen dodávat veškeré vyprodukované mléko příslušným mlékárenským podnikům (sýrárnám), s výjimkou mléka pro svou spotřebu. Sběr a distribuce mléka se staly výhradní záležitostí mlékáren, ty byly odpovědné za zásobování obyvatelstva mlékem. Že k vlastnímu prodeji ale docházelo, je zřejmé z obsáhlého článku v deníku „Znaimer Tagblatt”, který 3. června 1943 upozorňoval: # Vlastní obchod s mlékem byl povolen pouze po předložení lístků na mléko (Reichsmilchkarten) a pouze v uvedeném množství na den. # Na lístku muselo být uvedeno jméno majitele, použité lístky se znehodnocovaly přeškrtnutím, procvaknutím nebo odtržením. # Objednávkové formuláře, lístky na litr plnotučného mléka a osvědčení k odběru mléka se po uplynutí platnosti zasílaly příslušnému úřadu pro vydávání potravinových lístků (Kartenstelle), nejpozději do konce přídělového období. # Na základě toho obdrželi prodejci mléka od příslušného úřadu (Kartenstelle) ve dvojím vydání potvrzení o dodávce mléka, jedno odevzdali mlékárně a druhé si ponechali pro případnou kontrolu. Svaz proto připomínal přísné dodržování pravidel. Vlastní obchod s mlékem povolovala po dohodě s „obecní trojkou” (starosta, Ortsbauernführer a NSDAP Ortsgruppenleiter) příslušná mlékárna. Obecní trojka se také starala o to, aby byl počet individuálních prodejců (Selbstmarkter)<ref>Sedlák, který provozoval vlastní prodej ze dvora samotným spotřebitelů, byl ve Staré říši označován pojmem „Selbstmarkter”.</ref> v obci co nejnižší. Ortsbauernführer mohl přechodně „''za účelem odstranění dočasných potíží v obci''” vlastní prodej producentům mléka nařídit. O tom musel neprodleně informovat mlékárnu ve spádové oblasti (pro Korolupy v Langau), která tuto skutečnost ohlásila Svazu pro mléko a tuky, na kterém leželo konečné rozhodnutí.<ref>Znaimer Tagblatt, Do, 3. Juni 1943, s. 3</ref> === Nařízení pro samozásobitele mlékem, máslem a sýrem === Říšský ministr pro výživu a zemědělství vydal 15. května 1944 nařízení pro samozásobitele mlékem, máslem a sýrem. Všichni držitelé krav byli tímto považováni za samozásobitele mlékem a mléčnými výrobky, přičemž se nařízení netýkalo držitelů koz a ovcí. Smyslem nařízení bylo zajistit plnotučné mléko pouze dětem samozásobitelů a to ve stejné míře jako u normálních spotřebitelů. Zkrmování mléka prasaty, selaty a hříbaty bylo přísně zakázáno. Za samozásobitele máslem byly považovány všechny zemědělské závody, které odváděly mléko mlékárnám, přičemž mohly zpětně od mlékárny obdržet nejvýše 80% másla z průměrné roční hodnoty dodaného mléka. Stejné množství másla si mohly pro vlastní potřebu ponechat ty selské závody, kterým bylo povoleno vyrábět selské máslo, samozásobení sýrem se povolovalo pouze výrobcům mléka a to v množství, které by připadlo normálním spotřebitelům.<ref>Znaimer Tagblatt, Sa, 17. Juni 1944, s. 5</ref> == Kartoffelwirtschaftsverband == === Centrální řízení a jednotné hospodaření === Veškeré rakouské bramborové hospodářství mělo být nejpozději do podzimu 1938 jednotně organizované pod Říšským vyživovacím stavem Hospodářským svazem pro brambory (Reichsnährstand). Jeho úkolem bylo: # Regulovat produkci a prodej brambor a škrobu, derivátů bramborového škrobu, pšeničného, ​​kukuřičného a rýžového škrobu a dalších derivátů, # upravovat rozsah činnosti zpracovatelských podniků, # po dohodě s cenovým komisařem stanovovat ceny a cenové rozsahy # a kontrolovat spotřebu.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 2. Juli 1938, s. 14</ref> Členy svazu pro brambory se měli stát všichni, co brambory pěstují (Erzeugergruppe), s brambory obchodují (Verteilergruppe) a brambory zpracovávají na škrob (Stärkegruppe) nebo bramborové vločky (Kartoffelflockengruppe). Hospodářský svaz pro brambory vyzval všechny obchodníky s bramborami a bramborovými výrobky, aby se nejpozději do 1. srpna 1938 registrovali na adrese „Kartoffelwirtschaftsverband, Wien 1, Riemergasse 14” a vyplnili příslušné formuláře, které mohli obdržet také u příslušného Okresního rolnictva (Kreisbauernschaft). Teprve na základě této registrace jim svaz povolil další obchodování. Zároveň v obchodních podmínkách stanovil nové obchodní názvy brambor: # Speise Frühkartoffeln (stolní rané brambory) # Speisekartoffeln (stolní brambory) # Pflanzkartoffeln (brambory na sadbu) # Futterkartoffeln (krmné brambory) # Fabrikkartoffeln (brambory ke zpracování) Evidovaní obchodníci potřebovali, pokud chtěli nakupovat brambory přímo od pěstitelů, „Schlußscheinbuch” (certifikační průkaz), který se vydával podle druhů brambor v různých barevných provedeních.<ref>Schlußschein - Schlußzettel, Schlußnote, die vom Makler ausgestellte, zuweilen auch von den Parteien zu unterschreibende und diesen sofort einzuhändigende Bescheinigung über ein von ihm vermitteltes Handelsgeschäft (Deutsches Handelsgesetzb. § 94)</ref> Certifikát k nákupu jim byl svazem vydán na základě žádosti a prověření jejich „''způsobilosti a hospodářské nezbytnosti''”.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 3. September 1938, s. 13</ref> {| class="wikitable" |- ! Ceny stolních brambor od 5. září 1938<ref>Erlass vom 1. September 1938, Z. R. St. 1-166.842</ref>!! Bílé, modré a červené !! Žluté !! Juliperle (Juliniere)<ref>Juliperle - alte, nur in Österr. übliche speckige Kartoffelsorte</ref> !! Rohlíčky (Kipfler) |- | Cena pro výrobce za 50 kg || 2,35 RM || 2,65 RM || 3,65 RM || 4,65 RM |- | Cena pro spotřebitele za 50 kg || 3,20 RM || 3,50 RM || 4,50 RM || 5,50 RM |- | Cena pro spotřebitele za 5 kg || 0,37 RM || 0,40 RM || 0,50 RM || 0,60 RM |- | Cena pro spotřebitele za 1 kg || 0,08 RM || 0,09 RM || 0,10 RM || 0,12 RM |- |} Od října 1938 se ve svazu museli zaregistrovat (jméno, právní forma společnosti, obrat za poslední dva roky) všichni obchodníci se sadbovými bramborami, výrobci prášku do pečiva, pudinku a jim podobní výrobci.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), So, 2. Oktober 1938, s. 20</ref> === Výstavba skladovacích hal pro brambory === Na jaře roku 1942 se začalo hovořit „''o problému skladování brambor a jejich dopravy''”. V celé říši se měly ke skladování konzumních brambor zatím provizorně využívat budovy velkých garáží, tržní haly a obdobné budovy, přičemž se v létě 1942 započalo s výstavbou jednotných typizovaných bramborových skladišť s kapacitou 1 000 t (Reichskartoffellagerhallen). Výstavbu sice financoval stát (Reichsbauverwaltung), ale stavební pozemky, nacházející se v blízkosti vlakových stanic, měly bezplatně poskytnout obce a města. Ve Vídni se počítalo s deseti takovými skladišti a současně se k nim prodlužovala tramvajová kolejiště.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 4. Juli 1942, s. 5</ref> Bramborová skladiště typu A měla na podélné straně čtyři průchody a typu B, která byla vyvinuta speciálně pro železniční dopravu, jeden nebo dva podélné průchody.<ref>[https://www.geschichtsspuren.de/forum/viewtopic.php?t=13014&postdays=0&postorder=asc&start=0 Obrázek Reichskartoffellagerhalle]</ref><ref>[https://www.e-periodica.ch/cntmng?pid=sbz-002:1944:123:124::447 Massenlagerung von Kartoffeln], Schweizerische Bauzeitung, 29. Juli 1944, s. 61</ref> == Eierwirtschaftsverband == [[Soubor:Deutsches Reichsgesetzblatt 39T1 082 0856.jpg|náhled|Nařízení o zavedení nařízení o vejcích a nařízení o provádění nařízení o vejcích ve Východní marce/Verordnung über die Einführung der Eierverordnung und der Verordnung zur Durchführung der Eierverordnung in der Ostmark]] [[Soubor:Deutsches Reichsgesetzblatt 39T1 103 0993.jpg|náhled|Nařízení, kterým se mění nařízení o maximálních spotřebitelských cenách kuřat a kachních vajec/Verordnung zur Änderung der Verordnung über Verbraucherhöchstpreise für Hühner- und Enteneier]] Od 15. května 1939 v sudetských oblastech a od 1. července 1939 ve Východní marce vstoupilo v platnost nařízení říšského ministra pro výživu a zemědělství o vejcích (Verordnung über die Einführung der Eierverordnung und der Verordnung zur Durchführung der Eierverordnung in den sudetendeutschen Gebieten, [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=19390004&seite=00001056 Verordnung über die Einführung der Eierverordnung und der Verordnung zur Durchführung der Eierverordnung in der Ostmark]). Chovatelé nosné drůbeže začali jednou týdně povinně odvádět vejce „Hospodářskému svazu pro vejce” (Eierwirtschastsverband Donauland). Slepičí a kachní vejce vybírali výběrčí sběrných stanic za svazem stanovenou cenu ([http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1939&page=1224&size=45 Verordnung zur Änderung der Verordnung über Verbraucherhöchstpreise für Hühner- und Enteneier]) a od nich je pak odvážel „Úřad pro označování vajec” (Eierkennzeichnungsstelle). Od 1. února do 15. listopadu platily letní ceny a od 16. listopadu do 31. ledna zimní ceny. K tomu byly zavedeny dvě jakostní třídy (plně čerstvá a čerstvá vejce). Za špinavá vejce se chovatelům strhával malý obnos, špatná vejce se vracela. Změna nastala ve výkupu, kdy se vejce vykupovala podle váhy. Povinná dodávka byla stanovena na 60 vajec na jednu nosnici za rok. Z dodávkové povinnosti samozásobitelů byla vyňata vždy 1 nosnice na 2 osoby. Výměr se stanovoval na základě počtu nosnic (Eierablieferungsbescheid). Úřad pro označování vajec (Eierkennzeichnungsstelle) vejce kontroloval, nevhodná vyřazoval (vzduchová bublina větší než 5 mm), třídil podle váhy a razítkoval. V kruhovém razítku se nacházelo písmeno označující váhovou třídu, pod ním číslo zemského hospodářského svazu pro vejce (Eierwirtschastsverband Donauland) a číslo příslušného úřadu pro označování vajec (Kennzeichnungsstelle):<ref>Illustrierte Kronen Zeitung, Sa, 6. April 1940, s. 5</ref> * „S" (speciální) - vejce s váhou vyšší než 65 gramů * „A" (velká) - vejce s váhou od 60 do 65 gramů * „B” (středně velká) - vejce s váhou od 55 do 60 gramů * „C” (normální) - vejce s váhou od 50 do 55 gramů * „D” (malá) - vejce s váhou od 45 do 50 gramů Spotřební ceny se v odvodním roce 1939/40 pohybovaly v létě u jakosti 1. (plně čerstvá vejce) od 13 feniků (S) do 10,5 feniků (D) a v zimě od 15 do 12,5 feniků, u jakosti 2 (čerstvá vejce) v létě od 12,75 (S) do 10,25 feniků (D) a v zimě od 14,75 do 12,25 feniků. V přechodném období v době zavádění nařízení se neoznačená vejce a vyřazená vejce prodávala za ještě nižší cenu (kolem 10 feniků).<ref>Deutsches Reichsgesetzblatt Teil I 1867-1945, [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&datum=1939&page=1224&size=45 Verordnung zur Änderung der Verordnung über Verbraucherhöchstpreise für Hühner- und Enteneier]</ref> V dubnu roku 1940 už byl celý proces přeměny odvodů a označování vajec ukončen a na trhu se nacházela pouze vejce, která prošla Úřadem pro označování vajec.<ref>Illustrierte Kronen Zeitung, Sa, 6. April 1940, s. 5</ref> Od srpna 1939 platila v župách Horní a Dolní Podunají stejná pravidla výkupu (Geflügelerfassung) a prodeje skrze svaz pro vejce také pro živou a poraženou drůbež (husy, kachny, kohouty, slepice, kuřata, krůty, krocany a perličky). Drůbež vykupovaly sběrny vajec.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mi, 2. August 1939, s. 16</ref> === Výjimky u některých plemen === Nejasnosti u odvodu vajec nastávaly u drobných drůbežích plemen, takže v září 1941 si mohli chovatelé [[w:Perličkovití|perliček]], malých slepic a [[w:Krocan|krůt]] podat u Hospodářského svazu pro vejce písemnou žádost o uvolnění z odvádění vajec. Jednalo se o plemena: Asil/Asilka, Brahma/Brahmánka, Cochin/Kočinka, Holländer Weißhauben/Holandská Chocholatá slepice, Jokohama/Jokohamka, Kämpfer/Bojová plemena, Malaisien/Malajka, Paduaner/Paduánka, Phönix/Fénička, Seidenhühner/Hedvábnička, Sultan/Sultánka, Sumatra/Sumatranka. Úleva se netýkala chovatelů [[w:Kachna|kachen]] (a to plemen Landente/[[w:Kachna domácí|Kachna domácí]], Deutsche Pekingente/Německá pekingská kachna, Khakiente/Khaki kachna, Deutsche Campbellente/Německá Kampbelka a Laufente/[[w:Indický běžec|Indický běžec]]). Odvodní kontingent činil nadále 60 vajec na jednu kachnu za rok. U kachních plemen s malou snůškou (např. Rouenente, Ahslesburyente, Cayugaente) si chovatelé mohli podat žádost pro snížení odvodního kontingentu na 40 vajec.<ref>Illustrierte Kronen Zeitung, Mo, 8. September 1941, s. 6</ref> Od 41. přídělového období (na konci září 1941) zavedl „Hlavní vyživovací úřad” pro velkospotřebitele v plechovkách balená mražená vejce (Gefrierei). Restaurace, pekárny, cukrárny, tovární kuchyně a jídelny nyní pobíraly na místo 20 vajec 1 kg mražených vajec.<ref>Das Kleine Blatt, So, 27. September 1942, s. 16</ref> === Prémie za odvod vajec, jateční drůbeže a medu === Říšský ministr výživy a zemědělství Herbert Backe nařídil v červenci 1942 finanční prémie také za odvod slepičích a kachních vajec, jateční drůbeže a držitelům včelstev za odvod medu, čímž ministerstvo sledovalo zvýšení „vybíjení“ drůbeže a zvýšení jejich nosnosti. Vyplácení prémií za odvod slepičích a kachních vajec vstoupilo v platnost dne 4. října 1941, prémií za porážku jatečné drůbeže dne 1. srpna 1942 a za odvod medu 1. května 1942. Nárok na prémie měl každý chovatel drůbeže, který v období od 1. října do 30. září 1941 odvedl (Sammelstellen, Kennzeichnungsstellen, Nichtselbstversorger, sonstige Bezugsberechtigte) více jak 60 vajec za jednu slepici nebo kachnu. Do prémií se započítávala veškerá odvedená slepičí a kachní vejce po posledním sčítání dobytka a po odečtení jeden a půl slepice nebo kachny na každého člena domácnosti. Pokud již chovatel drůbeže slepice a kachny nechoval (měl jen jeden a půl slepice či kachny na jednoho člena domácnosti pro vlastní spotřebu), pak se prémie vypočítávaly z veškerého odvedeného množství vajec. Prémie činily při překročení dodávky 60 vajec 4 Rpf za jedno vejce, pokud odvod nebyl stanoven, tak z počtu vajec, které samozásobitel odvedl z množství pro vlastní spotřebu. Prémie se poskytovaly také za každý kus drůbeže (mimo platné výkupní ceny) dodaný sběrně jatečné drůbeže, popřípadě jejímu výkupci, přičemž byla stanovena minimální váha jednotlivých kusů. Prémie činily 8 RM za každou jateční husu (minimální živá váha 4½ kg), 4 RM za každou netučnou husu (minimální váha 3½ kg), 8 RM za každou krůtu (minimální váha 2½ kg), 3 RM za každou kachnu (minimální váha 1½ kg), 3 RM za každou slepici, kohouta a perličku (minimální váha 1½ kg), 1 RM za brojlery a kohoutky o minimální váze 400 g. Na prémie za dodávky medu měli nárok včelaři, kteří během říšské včelařské akce (Sonderaktion der Reichsfachgruppe Imker) odvedli více jak 2 kg medu na včelstvo (Bienenvolk), těm se pak se zpětnou platností vyplácely skrze místní skupinu včelařů (Ortsfachgruppen Imker) 2 RM za jeden kg medu.<ref>Agrarische Post, Sa, 1. August 1942, s. 7</ref> V odvodním roce 1943/44 prodloužil „Svaz pro mléko, tuky a vejce” z důvodu nesplněných kontingentů odvodní období z 31. května až do 3. června a zároveň chovatelům nařídil, aby své výměry předkládali výběrcům vajec a sběrnám. V lednu roku 1944 vyhlásil Svaz pro mléko, tuky a vejce finanční prémie pro chovatele drůbeže, kteří v kvartálu od 1. října 1942 do 30. prosince 1943 překročili odvodní dávku 60 vajec. Prémie činila 4 RM za jedno vejce. Žádosti se podávaly nejpozději do 22. ledna 1944.<ref>Das kleine Volksblatt, Mo, 10. Januar 1944, s. 8</ref> Také v odvodním roce 1944/45 sedláci odváděli týden co týden vejce a svaz sedláky vyzval, aby pokud možno odváděli i vejce pro vlastní spotřebu. Výkupní cena vajec se na konci války pohybovala kolem 9 feniků. === Nedostatek krmiva a opatření pro chov drobného zvířectva === Na chatrnou krmivovou základnu reagovalo nařízení o chovu drobného zvířectva z 26. března 1944 (Der Deutsche Reichsanzeiger Nr. 79, 3. April 1944), které povolovalo chov drobného zvířectva jen v případě, že bylo krmivo zajištěno vlastní výrobou nebo z vlastního hospodářského a domácího odpadu a že se jednalo o drobné zvířectvo, které už bylo v době nařízení chováno. Zakládání nových chovů nebo rozšiřování stavu bylo přísně zakázáno. Nařízení se týkalo drůbeže, králíků a kožešinové zvěře a pro domácnosti byly stanoveny maximální limity. Všechny druhy slepic a kuřat se mohly chovat v takovém množství, které bylo oznámeno k poslednímu soupisu hospodářských zvířat dne 3. prosince 1943 nebo které chovatel držel během přechodného období do dne 4. dubna 1944. Takovou drůbež mohl prodávat za předepsané ceny svazu, věnovat, vyměňovat za jiný druh nebo sám spotřebovat. Odvod vajec zůstal stejný. U ostatní drůbeže nařízení stanovilo limity: kachny a husy se mohly držet maximálně tři, krocani a krůty maximálně dva kusy a taktéž pouze dva kusy u perliček. Chovatelé králíků směli držet dva králíky (samce a samici) pro domácnost a jejich mladé prodávat, věnovat, vyměňovat nebo spotřebovat. Držitelé králíků, kteří neměli samici a mladé si opatřovali za účelem spotřeby, směli od 1. června 1944 držet jednoho králíka na jednu osobu žijící v domácnosti. Důležité bylo, aby měl každý chovatel a držitel na konci roku jen povolený počet chovných zvířat, všechna ostatní musela být do 31. prosince spotřebována či prodána za stanovené ceny Svazu pro mléko, tuky a vejce.<ref>Der Landbote, Sa, 20. Mai 1944, s. 9</ref> Nejpozději do tří dnů pak museli chovatelé a držitelé králíků povinně odvést králičí kůže: prodat ve sběrnách Říšského svazu pro drobné zvířectvo (Reichsverband Deutscher Kleintierzüchter)<ref>„Reichsverband Deutscher Kleintierzüchter” zahrnoval 8 oblastí pro chov drobného zvířectva s odpovídajícími 8 říšskými odbornými skupinami (Reichsfachgruppen). Svaz se dále dělil na 20 zemských skupin a v každé župě na 8 zemských odborných skupin (Landesfachgruppen: králíci, drůbež, včely, hedvábnictví, kožešinová zvěř, kozy, atd.) Pod zemské skupiny spadaly okresní skupiny (Kreisgruppen) s 8 okresními odbornými skupinami (Kreisfachgruppen) a ty zahrnovaly místní skupiny (Ortsgruppen) se všemi místními chovateli drobného zvířectva (Dieter Kühn: Gertrud Kolmar: Leben und Werk, Zeit und Tod, S. Fischer Verlag, 6. 11. 2009, s. 75). Svaz vydával například brožované výtisky: Das Huhn in der Erzeugungsschlacht (Fritz Pfenningstorff, Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, Berlin 1940), Der Seidenbau in der Erzeugungsschlacht (Fritz Pfenningstorff, Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, Berlin), Aufgaben und Ziele der Kleintierzucht in der Erzeugungsschlacht (Fritz Pfenningstorff, Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, Berlin 1937), Ertragreiche Bienenwirtschaft. Eine Anleitung zur sicheren Bienenhaltung und gesteigerten Honig- und Wachsgewinnung (Berlin-Lichterfelde, Fritz Pfenningstorff Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, 1944), Der zeitgemäße Kaninchenstall - Eine Sammlung von 24 Plänen zum Bau zeitgemäßer Kaninchenställe (Entworfen von der Reichsfachgruppe Kaninchenzüchter, Fritz Pfenningstorff, Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, Berlin 1943), Richtige Kleintierstallungen für Siedlungen - Erprobte Stalltypen für alle Arten Kleintiere, deren Haltung auf beschränktem Raum möglich ist (Fritz Pfenningstorff, Verlag für Tierzucht und Landwirtschaft, Berlin 1944), Jahrbücher (např. Jahrbuch für Kaninchenzüchter vereinigt mit Wahls Taschenkalender 1942), Kleintierzucht und -Haltung (Landwirtschaftlicher Sonderlehrgang 1943; 43. Sammelband der Schriftenreihe "Soldatenbriefe zur Berufsförderung" - Geflügelzucht, Kaninchenzucht, Ziegenhaltung, Pelztierzucht, Bienenzucht) a oficiální měsíční časopis „Der Kleintierhof” pro chovatele drůbeže, králíků, včel, kožešinových zvířat, koz a pěstitele bource morušového.</ref> a ve sběrnách obchodu s kožešinami (Fellhandel) nebo zdarma odvést do sběren druhotného materiálu (Altmaterial-Erfassungsstellen der NSV).<ref>Znaimer Tagblatt, Mi, 20. Dezember 1944, s. 3-4</ref> Od 1. ledna 1945 následovaly přísné kontroly.<ref>Znaimer Tagblatt, Di, 19. Dezember 1944, s. 4: Kleintierkontrolle</ref> Dne 5. ledna 1945 vyhlásil [[w:Joseph Goebbels|Joseph Goebbels]], [[w:Heinrich Himmler|Heinrich Himmler]] a [[w:Walter Funk|Walter Funk]] sběrnou akci „Volksopfer für Wehrmacht und Volkssturm” (také Volksopfer 1945), pro kterou byly zřízeny speciální sběrny.<ref>[https://www.wien.gv.at/rk/historisch/1945/jaenner.html Wien im Rückblick]</ref> Od února 1945 odváděli chovatelé a držitelé králíků pod parolou hesla „Žádný králík nebo kožešina nesmí přijít nazmar!” (Kein Kaninchen- oder Tierfell darf umkommen!) vysušené a čerstvé králičí kůže zdarma těmto sběrnám a po ukončení „Volksopfer” akce (28. února 1945) sběrnám druhotného materiálu.<ref>Znaimer Tagblatt, Mi, 7. Februar 1945, s. 2</ref> Na začátku března 1945 vyhlásil říšský ministr pro výživu a zemědělství další drastická opatření pro chov drobného zvířectva. Držení hus, kachen a krůt bylo od 1. dubna 1945 zakázáno. Slepice a brojlery směly nadále držet jen osoby a provozovny, které pro chov disponovaly krmivem z vlastní výroby a od 1. srpna 1945 směla v domácnosti každá německá osoba držet jen jednu slepici (k čemuž nedošlo). Za člena domácnosti se počítaly také osoby, které v době vyhlášení byly povolány k wehrmachtu nebo k „Říšské pracovní službě” (Reichsarbeitsdienst). Podle prováděcích předpisů krmivo pro vlastní výrobu zahrnovalo také hospodářský a domácí odpad a krmiva získaná jako plat v naturáliích za říšskou službu v zemědělství. Na chov 1 až 15 slepic byl povolen jeden kohout, na více jak 15 slepic dva kohouti. Ke každé slepici se ročně povolovala dvě kuřata, přičemž k 31. červenci 1945 se nesmělo držet víc kuřat než byl povolený počet slepic a kohoutů a k 3. prosinci 1945 se mohl v chovu nalézat jen povolený počet slepic a kohoutů. Nařízení se nevyhnulo ani chovu koz, který byl od počátku řízeného hospodářství vítaným přilepšením a jejich produkce nebyla vázána kontingentem ani nucenou dodávkou. Držitelé koz (Ziegenhalter) ztratili nárok na lístky: domácnosti lístky pro tuky, plnotučné a odstředěné mléko (das volle Bezugsrecht), samozásobitelé lístky na máslo a plnotučné mléko (Selbstversorgungsrecht). Domácí porážka koz starších než 6 týdnů se ohlašovala Úřadu pro výživu (Ernährungsamt - Kartenausgabestelle) a z masa se odvádělo 5 kg na kozu. Jehňata kozlů musela být poražena nejpozději do 6 týdnů. Průmyslové porážky se ohlašovaly rozdělovacím úřadům Hospodářského svazu pro dobytek (Marktgemeinschaft oder Verteilungsstelle oder Kreissachbearbeiter für Viehwirtschaft). Výjimky se povolovaly z hospodářských důvodů pro držitele větších stád. Těm mohl svaz po odvedení veškerého mléka a mléčných výrobků povolit lístky pro domácnosti nebo samozásobitele. Zrovna tak si mohli o výjimku zažádat chovatelé plemenných koz vedených u Říšského svazu pro drobné zvířectvo (Reichsverband Deutscher Kleintierzüchter).<ref>Znaimer Tagblatt, Fr, 9. März 1945, s. 2</ref> == Forstwirtschaft, Holzwirtschaft a Jagdwesen == Říšský lesní úřad (Reichsforstamt) byl nejvyšším orgánem pro lesnictví, myslivost, dřevařský průmysl, ochranu přírody a přírodní dědictví. Pod odstoupení pohraničních oblastí (38 správ SLS) s rozlohou více než 140 000 ha státních lesů na nich bylo vytvořeno 41 říšskoněmeckých lesních správ. Na Těšínsku nejprve vzniklo provizorní lesní ředitelství v Těšíně a od listopadu 1939 „Říšský lesní úřad” v Opolí. Pro přechodnou dobu Říšský lesní úřad zřídil také „Ředitelství lesů a statků” pro sudetoněmecké území v Liberci. Na zabrané části jižní Moravy byly lesní úřady podřízeny „Vládnímu lesnímu úřadu” ve Vídni. Po vytvoření Dolnodunajské župy spravoval s nově vytvořenými říšskými lesními úřady státní majetek, menší majetky obcí a vykonával i dohled nad hospodařením v lesích selských. Většina lesnicky moderních nařízení z let 1939-1945 z období Třetí říše byla po roce 1945 zachována v podobě obdobných předpisů.<ref>Josef Lenoch: Dějiny lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu, učební text, Mendelova univerzita v Brně, 2014</ref> * Oběžník říšského lesnického úřadu (Runderlaß vom 6. März 1939): od 1. dubna 1939 byla v Grazu zřízena [http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=agp&datum=19390826&query=%22Reichsforstamt%22&ref=anno-search&seite=5 kancelář pro selské lesy] ve Východní marce (Einrichtungsamt für den Bauernwald der Ostmark) * Vyhláška č. 1452 z 23.12.1939 (Gesetzblatt für das Land Österreich): [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=glo&datum=19390004&seite=00005083 Einführung der Dritten Verordnung zur Durchführung des Forstlichen Artgesetzes und der Ersten Anordnung zur Durchführung dieses Gesetzes in der Ostmark und im Reichsgau Sudetenland] * Heinrich Rubner: Deutsche Forstgeschichte 1933-1945. Forstwirtschaft, Jagd und Umwelt im NS-Staat * Oliver Rathkolb, Maria Wirth, Michael Wladika: [https://books.google.at/books?id=AA0AabE7kx8C&pg=PA79&lpg=PA79&dq=Deutsche+Forstgeschichte+1933-1945&source=bl&ots=0IFfQKt7Fn&sig=Wzf-i9S0RpTQvlLd2IdM-TNxVi0&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-_ovatrbYAhWsAcAKHQvZALI4ChDoAQhcMAg#v=onepage&q=Deutsche%20Forstgeschichte%201933-1945&f=false Die "Reichsforste" in Österreich 1938-1945]: Arisierung, Restitution, Zwangsarbeit und Entnazifizierung : Studie im Auftrag der Österreichischen Bundesforste AG, 2010 == Odkazy == === Reference === <references /> rkqhtdcg1fiti394qln2bvv97zzkgnk 0 8196 55505 48999 2026-11-02T09:38:40Z Jcb 11776 55505 wikitext text/x-wiki [[w:Gabro|Gabro]] se u Korolup vyskytovalo na dvou lokalitách: asi 1,8 km západně od Korolup na křižovatce silnic, kde byla odkryta a lámána žíla gabra ke kamenickým účelům; jižně od Korolup na Šlapsech (vršku označeném na starších mapách jako „Zlapsy”), kde se nacházely volné kulovité balvany gabra. Obě gabra byla rozdílná; první je nazýváno gabro korolupské, druhé gabro uherčické. Poprvé gabro u Korolup popsal v roce 1908 [[w:Franz Eduard Suess|Franz Eduard Suess]] (* 7. říjen 1867, Wien; † 25. leden 1941 Wien), profesor na [[w:České vysoké učení technické v Praze|Vysoké škole technické]] v Praze (1908-1910) a autor geologické mapy «[[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drosendorfu]]» v článku „Die Beziehungen zwischen dem moldanubischen und dem moravischen Grundgebirge in dem Gebiete von Frain und Geras”. Fr. E. Suess (též psán Sueß) byl synem [[w:Eduard Suess|Eduarda Suesse]] (rakouského geologa a paleontologa, profesora na Vídeňské univerzitě, kde v letech 1911-1938 syn Franz Eduard taktéž vyučoval).<ref>[http://www.biographien.ac.at/oebl_14/33.pdf Sueß Franz Eduard], Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 14, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2012–, {{ISBN|978-3-7001-7312-0}}, S. 33.</ref><ref>[https://opac.geologie.ac.at/wwwopacx/wwwopac.ashx?command=getcontent&server=images&value=VH1908_395_A.pdf Franz E. Suess]: Die Beziehungen zwischen dem moldanubischen und dem moravischen Grundgebirge in dem Gebiete von Frain und Geras. (Vorläufiger Bericht über die geologische Aufnahme der Osthälfte des Kartenblattes Drosendorf, Zone 10, Kol. XIII.) .</ref> Podle Fr. E. Suesse se gabro nalézalo mezi Uherčicemi a Korolupy v podobě navětralých balvanů a bylo lámáno na náhrobní kameny (stejně jako u Nondorfu v Dol. Rakousích). Prof. RNDr. Karel Zapletal (* 18.5.1903 Velká Bíteš – † 29.12.1972 Brno), geolog, zakladatel brněnské geologické školy, petrograf, profesor brněnské české techniky a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně zmínil v „Geologii a petrografii země Moravskoslezské“ (Vlastivědné publikace č. 1, 1931-1932) gabro jen letmo (u Chrlop a používá se na štěrk).<ref>[https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2306 Prof. RNDr. Karel Zapletal], Internetová encyklopedie dějin Brna.</ref> Další, dosti stručné popsání obou gaber, uvedl v roce 1931 prof. Dr. Leo Waldmann (* 23.5.1899 Wien - † 3.12.1973 Wien) v „Erläuterungen zur geologischen Spezialkarte der Republik Oesterreich“ (Geologische Bundesanstalt in Wien 1931, str. 32).<ref>[https://www.zobodat.at/biografien/Waldmann_Leo_MittGeolGes_068_211-214.pdf Leo Waldmann], Mitt. Österr. Geol. Ges. 1971.</ref> Podrobněji pak pojednával Oskar Hackl s L. Waldmannem téhož roku v práci „Studien im Raume des Kartenblattes Drosendorf II. Der Gabbro von Nondorf und Kurlupp“ (Verhandlungen der Geologischen Bundesanstalt č. 7, str. 160, 1931) o nondorfském gabru, které je o něco málo kyselejší a obsahuje méně rudní substance, s čímž souvisí jeho menší hustota.<ref>[https://opac.geologie.ac.at/wwwopacx/wwwopac.ashx?command=getcontent&server=images&value=VH1931_159_A.pdf O. Hackl, L. Waldmann]: Studien im Raume des Kartenblattes Drosendorf II. Der Gabbro von Nondorf und Kurlupp.</ref> Prof. Václav Rosický (* 28. října 1850, Praha - † 8. února 1926, Nechvalice u Sedlčan), meteorolog, stenograf a astronom, při své exkurzi roku 1932 našel lom při křižovatce silnic opuštěný. Gabbro podle Rosického jevilo dokonalou kulovitou odlučitelnost. Vlastní jádra koulí byla tvořena gabrem zcela čerstvým, upomínajícím značně na gabro od Železného u Tišnova. Na periferii se nacházely koule ovětralé, dokonale slupkovité stavby a přecházely až do úplně ssutě, ve skále vykazovaly stále zachovalou kulovitou stavbu. Celkově měly koule gabra, pokud byly dostatečně pevné, průřez přes 1-2 metry. Přeměněné partie gabra na povrchu koulí svým vzhledem i složením připomínaly amfibolickou žilnou horninu z údolí Besénku u Tišnova. Jáma byla asi 7 metrů hluboká. Na východní stěně, ale i jinde, prostupovaly gabrem žíly, složené skoro jen ze žlutobílého křemene; přičemž nestejnoměrná šířka žil se pohybovala od několika cm do půl metru.<ref>Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně za rok, rok 1935, ročník 17, číslo 1, strana 105: O některých básických vyvřelinách západomoravského krystalinika. Napsal Frant. Němec v Brně.</ref> Při své návštěvě lokalit v roce 1933 zjistil u korolupského gabra nezměněný stav věci, kulovité balvany gabra uherčického se nalézaly na vrcholku kopce Zlapsy (Šlapsy) a byly roztroušené po pastvině v blízkosti pěšiny, vedoucí z Korolup do Uherčic. Jejich průměr kolísal mezi 1 dm - 2 m. Směr žíly se mu nepodařilo určit, takže do plánku je zanesl všude tam, kde našel roztroušené kusy. V roce 1983 obnovil národní podnik Kovohutě Příbram těžbu u křižovatky silnic a po dvou letech v roce 1985 ji ukončil. Lom byl následně rekultivován. Geologický průzkum na Šlapsech (viz hony a jména pomístní) výskyt podobné horniny neprokázal.<ref>Rybařík V. (1994): Ušlechtilé stavební a sochařské kameny České republiky. Nadace střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší. Jenček V. (1983): Vysvětlivky k základní geologické mapě 1:25000. 33-214 Uherčice. Ústř. Úst. geol. Praha.</ref> V roce 2002 byl prováděn další výzkum, financovaný z grantu v rámci programu „Aktion Česká republika – Rakousko”<ref>Dobroslav Matějka, František Holub: Olivinické gabroidní horniny moldanubického batulitu, zpráva z výzkumu 2002.</ref>. == Odkazy == === Reference === <references /> ju427h5at8k1glm12up6d4bvxw8w8dp 0 8953 55490 52974 2026-11-02T09:25:34Z Jcb 11776 55490 wikitext text/x-wiki Jako '''biogenní prvky''' se označuje asi 30 prvků<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Chemické složení živých soustav | url = https://www.kr-jihomoravsky.cz/archiv/orr/pptv/chemie/Hele%C5%A1icov%C3%A1/CHEMIE%20KOLEM%20N%C3%81S%2015.1.%202014/Angli%C4%8Dtina%20v%20biochemii/kap.%201-BCH-%20Chemick%C3%A9%20slo%C5%BEen%C3%AD%20%C5%BEiv%C3%BDch%20soustav.doc | datum přístupu = 2022-10-05 }}</ref> vyskytujících se v organismech, které jsou nezbytné pro život. Podle množství v jakém se v organismu vyskytují je dělíme se sestupnou tendencí na: '''makrobiogenní''', '''mikrobiogenní''' (oligobiogenní) a '''stopové''' (ultramikrobiogenní). <ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> == Makrobiogenní prvky == * uhlík * kyslík * draslík * síra * vodík * dusík * sodík * chlor * vápník * fosfor * hořčík == Mikrobiogenní prvky == * jod * kobalt * molybden * mangan * měď * zinek == Stopové prvky == * chrom * fluor * selen * fluor<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Úvod a historie fluoru | url = https://web.natur.cuni.cz/~kudch/main/halogeny/HALOGENY/HALOGENY/all_fluor.html | datum přístupu = 2022-10-05 }}</ref> * křemík<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Silicon (Compound) | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Silicon#section=Pharmacology-and-Biochemistry | datum přístupu = 2022-10-05 }}</ref> * železo * hliník<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = CHEMISTRY BIOGENIC ELEMENTS. | url = https://tdmuv.com/kafedra/internal/zag_him/lectures_stud/en/med/lik/ptn/medical%20chemistry/1%20course/03.%20Chemistry%20biogenic%20elements.htm | datum přístupu = 2023-01-13 }}</ref> * bor * vanad * cín * zinek<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = ZINC 15 – Ligand Discovery for Everyone (Compound) | url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4658288/ | datum přístupu = 2022-10-05 }}</ref> == Bioprvky == '''Bioprvky''' jsou čtyři biogenní prvky (vodík, kyslík, uhlík, dusík) vázané ve [[../Sloučenina|sloučeninách]] se na složení živých objektů podílejí z 99 %. Vazebná schopnost těchto prvků je příčinou existence nesčetného množství organických sloučenin.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vacík | jméno = Jiří | příjmení2 = Barthová | jméno2 = Jana | příjmení3 = Pacák | jméno3 = Josef | příjmení4 = Strauch | jméno4 = Bohuslav | příjmení5 = Miloslava | jméno5 = Svobodová | příjmení6 = Zemánek | jméno6 = František | titul = Přehled středoškolské chemie | redaktoři = Miloslava Svobodová | ilustrátoři = Václav Hanuš a Václav Rytina | vydání = druhé vydání | vydavatel = SPN-pedagogické nakladatelství, a. s., | místo = Praha | rok vydání = 1999 | počet stran = 368 | isbn = 80-7235-108-7 | jazyk = česky }}</ref> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Biogenní prvky]] l2pojiqznsg9piwcno7r5yxz91p33eh 0 8973 55497 53031 2026-11-02T09:28:28Z Jcb 11776 55497 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Metabolism.png|náhled|Zjednodušené schéma metabolismu buňky]] '''Metabolismus''' je soubor všech reakcí katalyzovaných [[../Enzymy|enzymy]], probíhajících v živých organismech, zahrnující přeměnu látek i energie.<ref name="multiple">{{Citace monografie | příjmení = Vacík | jméno = Jiří | příjmení2 = Barthová | jméno2 = Jana | příjmení3 = Pacák | jméno3 = Josef | příjmení4 = Strauch | jméno4 = Bohuslav | příjmení5 = Miloslava | jméno5 = Svobodová | příjmení6 = Zemánek | jméno6 = František | titul = Přehled středoškolské chemie | redaktoři = Miloslava Svobodová | ilustrátoři = Václav Hanuš a Václav Rytina | vydání = druhé vydání | vydavatel = SPN-pedagogické nakladatelství, a. s., | místo = Praha | rok vydání = 1999 | počet stran = 368 | isbn = 80-7235-108-7 | jazyk = česky }}</ref> Rozlišujeme metabolické procesy na katabolické a anabolické. == Katabolické procesy == '''Katabolické procesy,''' jsou rozkladné procesy, při kterých se za současného uvolnění energie štěpí složitější látky na jednodušší, jde o [[../Exergonické děje|děje exergonické]], probíhající většinou jako [[w:Oxidace|oxidace]] [[../Substrát|substrátu]].<ref name="multiple" /> == Anabolické procesy == '''Anabolické procesy''', jsou syntetické procesy, při kterých za současného spotřebování energie vznikají z jednodušších látek látky složitější, jde o [[../Endergonické děje|děje endergonické]], probíhající většinou jako [[w:Redukce|redukce]] substrátu.<ref name="multiple" /> == Metabolické dráhy == Reakce katabolické a anabolické na sebe v živých buňkách navazují, jsou spřažené. Přeměna jednotlivých látek v buňce se uskutečňuje soubory na sebe navazujících reakcí, které se označují jako '''metabolické dráhy''' (produkt jedné reakce je substrátem pro reakce následující). Jednotlivé metabolické reakce jsou katalyzovány enzymy, které reakce usnadňují a urychlují.<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> Mnoho reakcí katabolismu probíhá například v mitochondriích, zatímco reakce anabolické v cytoplazmě. Tato separace reakcí odbourávání a syntézy umožňuje buňce regulaci metabolismu.<ref name="multiple" /> [[Soubor:Metabolic pathways poster.pdf|náhled|Metabolické dráhy]] == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Metabolismus]] 9iw0l18i79jaxnr2lgrp6vef060bhbi 0 8976 55499 52856 2026-11-02T09:28:58Z Jcb 11776 55499 wikitext text/x-wiki Sacharidy jsou organické [[../Sloučenina|sloučeniny]] složené z [[../Atom|atomů]] uhlíku, vodíku a kyslíku. V organismech slouží např. jako stavební materiál těl organismů ([[w:Celulosa|celulosa]], [[w:Chitin|chitin]]), zásobní látka ([[w:Glykogen|glykogen]], [[w:Inulin|inulin]], [[w:Škrob|škrob]]) nebo zdroj energie (uvolňuje se [[w:Oxidace|oxidací]] sacharidů). Jejich [[../Molekula|molekuly]] jsou složeny ze základních monosacharidových jednotek (uhlíkový řetězec, který obsahuje 3 až 5 [[../Atom|atomů]] uhlíku),<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Monosaccharides | url = https://www.sciencedirect.com/topics/biochemistry-genetics-and-molecular-biology/monosaccharides | datum přístupu = 2022-11-05 }}</ref> podle jejich počtu se dělí na: == Monosacharidy == Monosacharidy jsou tvořené pouze jednou monosacharidovou jednotkou, např. glukosa, fruktosa. == Oligosacharidy == Oligosacharidy jsou tvořené 2–10 monosacharidovými jednotkami, nejvýznamnější jsou [[w:Disacharidy|disacharidy]] např. laktosa, sacharosa. === Disacharidy === Disacharidy jsou podkategorií '''oligosacharidů'''. Disacharidy jsou tvořené přesně dvěma monosacharidovými jednotkami, např. maltosa. == Polysacharidy == Polysacharidy jsou tvořené více než 10 monosacharidovými jednotkami, jde o makromolekulární látky, např. škrob, glykogen, celulosa, chitin.<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Sacharidy]] mgycgvg73ck755gcx6jsdpc8cvhkmtm 0 9023 55491 53258 2026-11-02T09:26:34Z Jcb 11776 55491 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Electronegativitat - Escala de Pauling.png|náhled|Elektronegativita jednotlivých [[../Chemický prvek|prvků]] dle [[w:Linus Pauling|Paulinga]]]] '''Elektronegativita''' je schopnost [[../Atom|atomu]] přitahovat vazebné [[../Elektron|elektrony]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Odstrčil | jméno = Jaroslav | titul = Chemie pro zdravotnické školy II. | vydání = první vydání – dotisk | vydavatel = Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně | místo = Brno | rok vydání = 2010 | počet stran = 161 | isbn = 80-7013-317-1 | jazyk = česky }}</ref> '''Elektronegativita''' je ovlivněna [[../Protonové číslo|atomovým číslem]] a vzdáleností [[w:Valenční elektron|valenčních elektronů]] od nabitého [[w:Atomové jádro|jádra]].<ref>Jolly, William L. (1991). Modern Inorganic Chemistry (2nd ed.). New York: McGraw-Hill. pp. 71–76. {{ISBN|978-0-07-112651-9}}.</ref> Nejvyšší elektronegativitu má [[w:Fluor|fluor]], [[w:Kyslík|kyslík]], [[w:Chlor|chlor]], a lze je dohledat v periodické tabulce. Opakem elektronegativity je '''elektropozitivita'''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Štěpánek | jméno = Jakub | korporace = VŠCHT Praha | odkaz na korporaci = w:Vysoká škola chemicko-technologická v Praze | titul = (Elektro)chemie – slovníček základních pojmů | počet stran = 2 | edice = Věda hrou | subedice = Chemický kroužek VŠCHT Praha | jazyk = česky }}</ref> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Elektronegativita]] 8fjo3txe61xj3elyfayg4fly2v1pcjz 0 9034 55492 52847 2026-11-02T09:26:50Z Jcb 11776 55492 wikitext text/x-wiki Endergonické děje jsou děje, které jsou spřaženy s reakcí, která dodává energii. Můžeme se s nimi setkat u [[../Metabolismus#Anabolické procesy|anabolických procesů]].<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Enderogonické děje]] spxwexxbjc20fshupsi8a8aixz3bdi7 0 9042 55493 46610 2026-11-02T09:27:11Z Jcb 11776 55493 wikitext text/x-wiki '''Exergonické děje''' jsou děje, které probíhají samovolně bez dodání energie. Můžeme se s nimi setkat u [[Metabolismus#Katabolické procesy|katabolických procesů]].<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Exerogonické děje]] 1t7j4r4dembzisngwja2atnzqhjq1xk 0 9161 55496 53255 2026-11-02T09:28:10Z Jcb 11776 55496 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Laboratoř.jpg|náhled|Laboratoř organické syntézy na SPŠCHBR]] '''Laboratoř''' (slangově '''laborka''', '''labka''', '''labina''', '''lab'''), je specializované pracoviště či pracovna (nebo jejich soustava) určené pro odborné [[../Experiment|pokusy]], výzkum, expertní rozbory a posudky, zkušební testy, školní výuku v dlouhé řadě oborů lidské činnosti, zvláště v oborech technických a přírodovědných. Laboratoří může být i pracoviště určené k přípravě a výrobě léčiv, zubních náhrad, [[../Výbušniny|výbušnin]], fotografických a filmových materiálů aj.<ref>PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří a kol, a kol. Akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2000. {{ISBN|80-200-0607-9}}.</ref> == Laboratoř č. 160 na SPŠCHBr == <gallery> File:Keramická tabule.jpg|I v laboratoři se někdy objeví umění File:Citáty.jpg|Motivační citáty </gallery> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Laboratoř]] b5e94r41pyeoeeu6j62dvrbago0j4et 0 9173 55495 52884 2026-11-02T09:27:52Z Jcb 11776 55495 wikitext text/x-wiki '''Kanabinoidy''' jsou bezdusíkaté fenolické [[../Lipofilie|lipofilní]] látky. Jejich přírodním zdrojem jsou různé varianty konopí, u nás nejčastěji konopí seté (''Cannabis sativa''). V konopných produktech se jich nachází velká řada v různém zastoupení.<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> Mezi nejznámější kanabinoidy patří [[w:Kanabinol|kanabinol]], [[w:Kanabidiol|kanabidiol]], kanabivarin, [[../Zkratka THC|THC]], kanabichromen nebo kyselina kanabigerolová. == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Kanabinoidy]] 2azb2jfo5zmw82pziw38rrll3tjapsf 0 9219 55498 53110 2026-11-02T09:28:43Z Jcb 11776 55498 wikitext text/x-wiki '''Nukleové kyseliny''' jsou [[../Makromolekula|makromolekulární]] látky tvořené řetězci vzájemně spojených [[../Nukleotid|nukleotidů]]. Jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci.<ref>BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013. Odmaturuj! {{ISBN|978-80-7358-231-9}}.</ref> === Dělení === * [[w:DNA|deoxyribonukleová kyselina - DNA]] * [[w:RNA|ribonukleová kyselina - RNA]] == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Nukleové kyseliny]] qtgogwxilualgs1tunx26pbhm7l3cef 0 9235 55494 53109 2026-11-02T09:27:33Z Jcb 11776 55494 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Distillation flask e17.png|náhled|Grafické vyobrazení frakční baňky]] '''Frakční baňka''' je speciální druh baňky s kulatým dnem, který má dlouhé hrdlo a po straně odvodovou trubici, která vede šikmo dolů.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Různé baňky | url = https://www.ped.muni.cz/wchem/sm/hc/labtech/pages/ruzne_banky.html | datum přístupu = 2022-12-19 }}</ref> Odvodová trubice je určená k připojení na [[../Chladiče|chladič]]. Je používána pro různé druhy [[../Destilace|destilace]] a vyvíjení plynů. Do hrdla baňky bývá umístěna [[../Zátka|zátka]] s otvorem pro teploměr pro kontrolu teploty destilované kapaliny. Objem frakční baňky se pohybuje v rozmezí 75 až 1500 ml.<ref>Valdis Drinks. 456 pokusů v chemii. Riga: Zvaigzne ABC, 1995, s. 13. {{ISBN|978-9984-560-83-0}}</ref> Frakční baňka se vyrábí ze skla nebo ze speciálně upraveného plastu. == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Frakční baňka]] syq1zctazefx9e29ljjwedbslnfulp0 0 9296 55500 53191 2026-11-02T09:29:15Z Jcb 11776 55500 wikitext text/x-wiki [[Soubor:Syntéza chalkonu.webm|náhled|Laboratorní syntéza [[w:Chalkon|chalkonu]]]] '''Syntéza''' má v [[../Chemie|chemii]] dvojí význam. Syntéza je jednak obecný druh '''[[../Chemické reakce|chemická reakce]]''', při které ze dvou nebo více [[../Reaktant|reaktantů]] vznikne [[../Produkt|produkt]], který je složitější než výchozí reaktanty. Druhým významem tohoto termínu je název pro rozsáhlý '''chemický obor'''. Chemická syntéza jako obor je základem pro naprostou většinu chemických průmyslových výrob. Mimoto se lze s chemickou syntézou setkat v laboratorní výuce, jakožto názvem předmětu. Kde se žáci nebo studenti v [[../Laboratoř|laboratořích]] učí prakticky provádět chemické syntézy právě ve smyslu reakcí.<ref>[Otto-Albrecht Neumüller (Hrsg.): ''Römpps Chemie-Lexikon''. Band 5: ''Pl–S.'' 8. neubearbeitete und erweiterte Auflage. Franckh'sche Verlagshandlung, Stuttgart 1987, {{ISBN|3-440-04515-3}}, S. 4076–4078.</ref> == Galerie == <gallery> Pterin synthesis 01.png|[[../Chemická rovnice|Rovnice]] syntézy [[wikipedia:Pterin|pterinu]] Laboratoř.jpg|Laboratoř praktika organické syntézy </gallery> == Reference == <references /> [[Kategorie:Chemický slovník|Syntéza]] 5mz3ez3dwa0r5q35x5va3eiccrpw4b9 0 9364 55488 55473 2026-11-02T09:21:37Z Jcb 11776 55488 wikitext text/x-wiki Do '''4. skupiny''' prvků periodické tabulky patří [[w:Titan_(prvek)|titan]], [[w:Zirkonium|zirkonium]], [[w:Hafnium|hafnium]] a [[w:Rutherfordium|rutherfordium]]. == Fyzikálně-chemické vlastnosti == Všechny prvky jsou elektropozitivní, tvrdé a mají vysoké teploty tání. Titan je devátým nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře, zirkonium je poměrně hojné a hafnium už je řazeno mezi vzácnější prvky. V malých množstvích se titan vyskytuje skoro ve všech typech minerálů. Jeho nejznámějšími minerály jsou rutil a ilmenit. Minerály zirkonia jsou [[w:Zirkon|zirkon]] a baddeleyit. Hafnium bylo objeveno v roce 1922 a to jako příměs zirkonu. Všechny krystalizují v těsném hexagonálním uspořádání. Při teplotách nad 900 °C krystalizují v mřížce kubické.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika|titul=Titanium|url=https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/23963|periodikum=pubchem.ncbi.nlm.nih.gov|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en|příjmení=PubChem}}</ref><ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení=Kašpárek|jméno=František|příjmení2=Pastorek|jméno2=Richard|titul=Anorganická chemie|vydání=2|vydavatel=Polygrafické středisko VUP|místo=Olomouc|rok vydání=2001|počet stran=394|isbn=80-244-0311-0|příjmení3=Šindelář|jméno3=Zdeněk}}</ref> [[Soubor:JS HEXAGONAL.gif|náhled|hexagonální struktura]] Všechny kovy jsou stříbrolesklé. Mají lepší elektrickou a tepelnou vodivost než kovy [[Anorganická chemie/3. skupina|3. skupiny]], ale neřadí se mezi dobré vodiče. Jejich mechanické vlastnosti jsou ovlivňovány přítomností kyslíku, dusíku nebo i uhlíku (už v malé koncentraci zvyšují křehkost kovu).<ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení=Toužín|jméno=Jiří|titul=Stručný přehled chemie prvků|vydání=1|vydavatel=Tribun EU|místo=Brno|rok vydání=2008|počet stran=224|isbn=9788073995270}}</ref> Reaktivita závisí na charakteru povrchu. V práškovém stavu jsou kovy pyroforické a hoří intenzivním plamenem.<ref name=":0" /> S rostoucím atomovým číslem, stejně jako u ostatních skupin, roste stabilita sloučenin ve vyšších oxidačních stavech. V případě 4. skupiny se jedná o oxidační číslo +IV. S rostoucím atomovým číslem roste i zásaditý charakter oxidů prvků, např. [[w:Oxid_titaničitý|oxid titaničitý]], TiO₂, má stále kyselejší charakter, ale oxidy zirkoničité a hafničité jsou zásadité. Kovy nabývají i oxidačních čísel +III, a titan také +II. Oxidační číslo +III má redukční účinky. Sloučeniny zirkonia a hafnia v oxidačním čísle +III redukují i vodu.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Kvůli větším hypotetickým iontům Zr⁴⁺ a Hf⁴⁺ a jejich menším iontovým objemům jsou vazby ve sloučeninách polárnější nežli u Ti⁴⁺. Důsledkem jsou rozdíly ve vlastnostech sloučenin, kdy např. TiCl₄ je těkavá kapalina, kdežto ZrCl₄ a HfCl₄ jsou látky pevné. Prvky se dobře rozpouští v kyselině fluorovodíkové, přičemž tvoří fluoro-komplexy. :2 Ti + 12 HF → 2 [TiF₆]^3- + 3 H₂ + 6 H⁺ V ostatních kyselinách a zásadách se rozpouští pouze za horka. Při zvýšené teplotě reagují s nekovy. Titan s kyslíkem tvoří řadu oxidů, dále tvoří s vodíkem hydridy, s dusíkem nitridy, s uhlíkem karbidy a borem boridy. Tabulka 1: Charakteristické vlastnosti 4. skupiny periodické tabulky prvků:<ref name=":1" /> {| class="wikitable" |- ! rowspan="2" | Prvek ! rowspan="2" | El. konfigurace ! rowspan="2" | Nejstabilnější ox. stavy ! colspan="2" | Teplota [°C] ! rowspan="2" | Hustota (25 °C)<br>[g·cm^-3] ! rowspan="2" | Vzhled kovu |- !tání !varu |- |[[w:Titan_(prvek)|Titan]] |[Ar] 3d²4s² |III, IV |1668 |3287 |4,50 |[[Soubor:Titan-crystal bar.JPG|náhled|Titan ]] |- |[[w:Zirkonium|Zirkonium]] |[Kr] 4d² 5s² |IV |1855 |4377 |6,51 |[[Soubor:Zr-crystal-bar.jpg|náhled|Zirkonium]] |- |[[w:Hafnium|Hafnium]] |[Xe] 4f¹⁴ 5d² 6s² |IV |2233 |4603 |13,28 |[[Soubor:Hf-crystal bar.jpg|náhled|Hafnium]] |} Titan je z kovů 4. skupiny nejvyužívanější. Používá se v letectví, automobilovém průmyslu, i raketové technice. Všechny kovy se využívají v chemickém průmyslu a při konstrukci chemických zařízení. Zirkonium se využívá v jaderných technologiích.<ref name=":1" /> Do skupiny patří také umělý radioaktivní prvek [[w:Ruthefordium|ruthefordium]], patřící mezi [[Anorganická chemie/Supertěžké prvky|transurany]]. == Titan == === Výskyt a získávání === Titan je jedním z nejhojněji zastoupených kovů v zemské kůře. Jeho izotopy ⁴⁶Ti až ⁵⁰Ti jsou stabilní a nejčastější. Veškerý titan nalézáme v podobě rud a minerálů, kterých titan tvoří kolem 400. Nejvíce minerálů tvoří s kyslíkem, kde nejdůležitějšími z nich jsou [[w:Ilmenit|ilmenit]] a [[w:Rutil|rutil]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=The mineralogy of Titanium|url=https://www.mindat.org/min-7339.html|vydavatel=Mindat.com|datum vydání=1993|datum přístupu=2023-10-17}}</ref> Titan byl nejprve získán ve formě oxidu titaničitého, nezávisle na sobě, Williamem Gregorem a Martinem Klaprothem v roce 1795 a byl pojmenován podle Titánů z řecké mytologie. Znečištěný oxid byl izolován z ilmenitu za použití HCl a H₂SO₄.<ref name=":2" /> Čistý titan není možné vyrobit redukcí uhlíkem, kvůli vzniku velmi stabilního [[w:Karbid_titaničitý|karbidu titaničitého]], TiC. Byl izolován až roku 1910, tzv. Hunterovým procesem (objeven [[w:Matthew_Hunter|Matthew Hunterem]]), který spočíval v redukci chloridu titaničitého, TiCl₄, sodíkem za vysokých teplot v inertní atmosféře.<ref>HUNTER, M. A. METALLIC TITANIUM.. ''Journal of the American Chemical Society''. 1910-03, roč. 32, čís. 3, s. 330–336. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01921a006. (anglicky)</ref> Tento způsob se využíval do roku 1940, kdy byl nahrazen [[w:Krollův_proces|Krollovým procesem]] (objeven [[w:William_Justin_Kroll|Williamem Krollem]]), který využívá hořčík na místo sodíku.<ref name=":3">{{Citace elektronické monografie|titul=What is the Kroll Process?|url=https://www.titaniumprocessingcenter.com/what-is-the-kroll-process/|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en}}</ref> :TiCl₄ + 2 Mg → Ti + 2 MgCl₂ [[Soubor:Titanium-cylinder.jpg|náhled|Titanová houba z Krollova procesu]] Krollův proces spočívá v redukci chloridu titaničitého hořčíkem při teplotě 900 °C.<ref name=":1" /> Krollova metoda je poměrně ekonomicky náročná, kvůli vyšší ceně hořčíku. V roce 1998 byl patentován nový proces tzv. ''FFC Cambridge process''. Kovový titan je v této metodě vyráběn z pevných sloučenin elektrochemicky. Proces je méně ekonomicky náročný a vyrábí kovy a jejich slitiny přímo z minerálů daných kovů reakcí s tavenými solemi. Proces je také jednodušší, protože vychází z oxidů na místo chloridů (např. Krollův proces, kde je nejprve potřeba upravit oxid titaničitý na chlorid titaničitý). FFC je tedy proces, kde elektrolýzou taveniny oxidu kovu vzniká tavenina čistého kovu. U titanu se jako rozpouštědlo používá CaCl₂. Z procesu dostáváme poté houbovitý produkt, tzv. titanovou houbu. Jak bylo v předchozím odstavci zmíněno, FFC proces se dá využívat i na slitiny, mezi které patří tzv. [[w:Nitinol|nitinol]] neboli slitina titanu a niklu. FFC by měl být také více šetrný vůči životnímu prostředí, vzhledem k tomu, že při Krollově procesu se využívá toxického plynného chloru a drahého hořčíku.<ref>MA, Meng; WANG, Dihua; WANG, Wenguang. Extraction of titanium from different titania precursors by the FFC Cambridge process. ''Journal of Alloys and Compounds''. 2006-08-31, roč. 420, čís. 1, s. 37–45. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0925-8388. DOI 10.1016/j.jallcom.2005.10.048.</ref> Momentálně tento proces využívají hlavně firmy spojené s univerzitou v Cambridgi, např. Metalysis. ==== Ilmenit ==== Minerál titanu ilmenit, s chemickým vzorcem FeTiO₃, je klasifikován mezi směsné oxidy. Obsahuje dvojmocné železo a čtyřmocný titan, často v něm ale také můžeme nalézt příměsi manganu, vanadu, či hořčíku. Tvrdost má 5-6 na Mohrově škále tvrdosti a jedná se o kovově černý minerál.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=The mineralogy of llmenite|url=https://www.mindat.org/min-2013.html|vydavatel=Mindat.org|datum vydání=1993|datum přístupu=2024-04-25}}</ref> Výskyt je globální, můžeme ho naleznout v Jihoafrické republice, nebo na Sibiři. Na území České republiky v Orlických Horách, Písku nebo u Třebíče.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Vávra|jméno=Václav|titul=Ilmenit|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|url=https://mineraly.sci.muni.cz/oxidy/ilmenit.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2023-10-17|příjmení2=Štencl|jméno2=Jindřich|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk}}</ref> ==== Rutil ==== Tetragonální minerál rutil je jedna ze tří přírodních forem oxidu titaničitého. Krystaly bývají sloupcovité. Termodynamicky se jedná o nejstabilnější formu oxidu titaničitého. V České republice ho můžeme naleznout v Písku, Mirošově, či v lomu Mastná Bába u Golčova Jeníkova. Ve světě poté v Kanadě, či chromitovém ložisku v Uralu.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Vávra|jméno=Václav|titul=Rutil|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|url=https://mineraly.sci.muni.cz/oxidy/rutil.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2023-10-17|jméno2=Jindřich|příjmení2=Štencl|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk}}</ref> ==== Ostatní minerály ==== Anatas a brookit, oba minerály s chemickým vzorcem TiO₂, jsou zbývající dvě ze tří přírodních forem oxidu titaničitého. Anatas je čtverečný a je využíván jako drahý kámen nebo pigment. Brookit je kosočtverečný. Oba minerály jsou nejčastěji v žilách alpského typu.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Štencl|jméno=Jindřich|titul=Brookit|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|url=https://mineraly.sci.muni.cz/oxidy/brookit.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2032-10-17|příjmení2=Vávra|jméno2=Václav|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Vávra|jméno=Václav|titul=Anatas|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|url=https://mineraly.sci.muni.cz/oxidy/anatas.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2023-10-17|příjmení2=Štencl|jméno2=Jindřich|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk}}</ref> Perovskit je oxid vápenato-titaničitý, CaTiO₃, se symetrií rombickou. Vyskytuje se jako akcesorický minerál alkalických magmatitů. Ve fotovoltaických článcích se využívají materiály s perovskitovou strukturou, i když se samotný perovskit nevyužívá.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Vávra|jméno=Václav|titul=Perovskit|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|url=https://mineraly.sci.muni.cz/oxidy/perovskit.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2023-10-17|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk|příjmení2=Štencl|jméno2=Jindřich}}</ref><gallery> Soubor:Ilmenite-155036.jpg|Ilmenit Soubor:Rutile (OM1-663).JPG|Rutil na muskovitu (slídě) Soubor:Anatase-131663.jpg|Anatas Soubor:Brookit2 Pakistan.jpg|Brookit Soubor:Perovskite - Perovskite Hill, Magnet Cove, Hot Spring Co, Arkansas, USA.jpg|Perovskit </gallery> === Využití titanu === Mezi nejlepší vlastnosti titanu patří jeho nízká hustota, vysoká mechanická odolnost a odolnost vůči korozi. Titan je velmi lehký kov (ocel má hustotu 7,87 g/cm³, kdežto titanová slitina má stejně jako titan 4,51 g/cm³ i přesto má mechanické vlastnosti srovnatelné s ocelí) a proto se z něho často vyrábí slitiny. Titan je využíván v mnoha odvětvích od domácnosti až po lety do vesmíru. Využívá se například v barvách, ve slitinách využívaných pro letecký průmysl. V kuchyňském nádobí i špercích nebo jako implantáty v ortopedii. Titanový prach se využívá v pyrotechnice.<ref name=":0" /> ==== Letecký průmysl ==== Titanové slitiny jsou ideálním materiálem pro použití v leteckém průmyslu. Jeho využití je limitováno vysokou cenou v porovnání s hliníkovými slitinami nebo ocelí. Rozeznáváme tři typy slitin titanu podle jejich složení. Rozlišujeme α-slitiny, nízkoteplotní alotrop, α/β-slitiny a β-slitiny, vysokoteplotní alotrop. Mezi slitiny α patří hlavně tzv. komerčně čistý (CP) titan, který má různé úrovně jakosti a pevnosti v závislosti na koncentraci kyslíku ve slitině. Dále se sem řadí slitiny s α-stabilizátory (cín nebo hliník). Jejich hlavní vlastností je dobrá tvarovatelnost a jednoduché sváření. Pevnost je porovnatelná s nerezovou ocelí řady 300, ale s o 40 % nižší hustotou. Mezi α-slitiny patří např. Ti-3Al-2,5V nebo Ti-5Al-2,5Sn. Slitiny α/β jsou pevnější a mají široké okno pro zpracování. Jejich aplikace se pohybuje v rozsahu 315-400 °C. Slitiny s nižším obsahem β-stabilizátorů (Mo, V) jsou dobře svařitelné (např. [[w:Ti-6Al-4V|Ti-6Al-4V]]). Čím vyšší je obsah β-stabilizátorů, tím je vyšší prokalitelnost, ale svařování je obtížnější. Tyto slitiny jsou lehčí ve srovnání s ocelí. Ti-6Al-4V tvoří zhruba 80-90 % veškerého objemu titanu použitého na výrobu letadel. Ze slitiny se vyrábí potahové panely, křídlové skříně, výztuhy, přibližně 80 % draku letadla atd. Slitina má velký podíl v částech proudových motorů. Slitina je součástí chladiče, kompresoru i ventilátoru a jiných částí, které pracují pod teplotou 300 °C. Tuto konstrukci má například stíhačka F-35, Lightning II. Kovaná slitina se vkládá do oken kokpitu, aby měla potřebnou rázovou sílu. Je také využívána v hlavách rotorů ve [[w:MBB/Kawasaki_BK_117|vrtulnících BK117]]. Slitiny β mohou být tepelně zpracovány za vysokých teplot a mají široké spektrum pevnosti. Tato schopnost umožňuje přizpůsobit vlastnosti, jako je síla, lom, nebo odolnost, podle požadavku. Mezi tyto slitiny patří Ti-10V-2Fe-3Al, nebo Ti-15V-3Cr-3Al-3Sn.<ref>SINGH, Paramjit; PUNGOTRA, Harish; KALSI, Nirmal S. On the characteristics of titanium alloys for the aircraft applications. ''Materials Today: Proceedings''. 2017-01-01, roč. 4, čís. International Conference on Advancements in Aeromechanical Materials for Manufacturing (ICAAMM-2016): Organized by MLR Institute of Technology, Hyderabad, Telangana, India, s. 8971–8982. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 2214-7853. DOI 10.1016/j.matpr.2017.07.249.</ref><ref>BOYER, R. R. An overview on the use of titanium in the aerospace industry. ''Materials Science and Engineering: A''. 1996-08-15, roč. 213, čís. International Symposium on Metallurgy and Technology of Titanium Alloys, s. 103–114. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0921-5093. DOI 10.1016/0921-5093(96)10233-1.</ref> ==== Automobilový průmysl ==== Titan má velký potenciál pro automobilový průmysl, s využitím jak v motoru, tak v karoserii. Hlavním důvodem je lehkost materiálu a odolnost vůči korozi. Titan je zatím používaný na ventily, ojnice, držáky pružin a někdy i ventilové pružiny. Zlehčení vozu by mělo mít výhodu hlavně menší spotřeby paliva, a zlepšené životnosti díky snížené zátěži. Dle statistik váha auta spotřebuje okolo 60 % paliva automobilů. Průmyslové výrobě titanových automobilů brání vysoké náklady na výrobu materiálů a komponentů. V roce 2015, bylo na trh uvedeno první titanové auto ''Icona Vulcano Titanium''. I přesto, že je auto vyrobeno z titanové slitiny a uhlíku, auto váží 1,6 tuny, což je více než hliníkové a karbonové ''Lamborghini Huracan''.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Vulcano Titanium|url=https://icona-designgroup.com/project/vulcano-titanium/|periodikum=ICONA Design Group|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en-GB}}</ref><ref>SHERMAN, A. M.; SOMMER, C. J.; FROES, F. H. The use of titanium in production automobiles: Potential and challenges. ''JOM''. 1997-05-01, roč. 49, čís. 5, s. 38–41. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1543-1851. DOI 10.1007/BF02914682. (anglicky)</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Application of titanium alloy in automobile|url=https://titanium.net/application-of-titanium-alloy-in-automobile/|datum vydání=2023-03-22|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en-US|příjmení=editor}}</ref> ==== Lodní průmysl ==== Titanové slitiny se používají jako konstrukční materiál pro námořní vybavení. Jedná se o specializované slitiny pro lodní trupy, energetické systémy a celkově lodním strojírenství. Jako ideální slitiny jsou používány slitiny α s α-stabilizátory, hlavně pro jejich snadnou svařitelnost.<ref>ORYSHCHENKO, A. S.; GORYNIN, I. V.; LEONOV, V. P. Marine titanium alloys: Present and future. ''Inorganic Materials: Applied Research''. 2015-11-01, roč. 6, čís. 6, s. 571–579. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 2075-115X. DOI 10.1134/S2075113315060106. (anglicky)</ref> ==== Implantáty ==== Titan se prokázal jako dobrý materiál pro implantáty díky své biologické kompatibilitě a odolnosti vůči korozi. Používá se jak čistý titan, tak jeho slitiny. Titan má vysokou schopnost osteo-kondukce (kost může růst na povrchu materiálu) na rozdíl od oceli. I přesto je titan méně osteokonduktivní nežli bioaktivní materiály (např. hydroxyapatit), kterými je právě z těchto důvodů titanový implantát pokryt.<ref>ORON, A.; AGAR, G.; ORON, U. Correlation between rate of bony ingrowth to stainless steel, pure titanium, and titanium alloy implants in vivo and formation of hydroxyapetite on their surfaces in vitro. ''Journal of Biomedical Materials Research Part A''. 2009-12-15, roč. 91A, čís. 4, s. 1006–1009. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1549-3296. DOI 10.1002/jbm.a.32299. (anglicky)</ref> ==== Nitinol ==== Nitinol neboli slitina niklu a titanu, je využíván hlavně kvůli své tvarové paměti. Tvarová paměť je schopnost vrátit se do tvaru, ve kterém byla slitina vyrobena, po deformaci za přidání tepla.  Je považován za slitinu další generace. Jeho využití se pohybuje hlavně v leteckém, automobilovém ale také v lékařském průmyslu. Nitinol je velmi biokompatibilní, proto se využívá jako ortopedický implantát, v lékařských nástrojích, nebo také v kardiovaskulárních přístrojích.<ref>CHAUDHARI, Rakesh; VORA, Jay J.; PARIKH, D. M. A Review on Applications of Nitinol Shape Memory Alloy. In: ''Recent Advances in Mechanical Infrastructure''. Singapore: Springer, 2021. Dostupné online. {{ISBN|978-981-334-176-0}}. DOI 10.1007/978-981-33-4176-0_10. S.&nbsp;123–132. (anglicky)</ref> === Sloučeniny Ti === Titan tvoří sloučeniny s většinou nekovů, a s vodou a fluorem poté komplexy. Jsou nám známé nitridy, boridy, karbidy i sloučeniny se sírou. Fluoridy známe pouze v oxidačních stavech +III a +IV, a to i jako komplexní ionty, např. [TiF₆]^2-. Ostatní halogeny tvoří sloučeniny v rozmezí oxidačních stavů +II až +IV. V přírodě se s titanem setkáme nejčastěji ve formě oxidu. ==== Sloučeniny v oxidačním stavu +IV ==== Halogenidy TiX₄ známe všechny. Barva halogenidů se mění s rostoucím atomovým číslem halogenidu. Fluorid a chlorid jsou bezbarvé, bromid je oranžový a jodid tmavohnědý. Pevný bílý fluorid se připravuje reakcí HF s chloridem titaničitým. Z fluoridu titaničitého lze pak vytvořit komplexní ionty [TiF₆]^2-. Chlorid titaničitý je bezbarvá až světle žlutá kapalina a využívá se na výrobu titanu. Při kontaktu s vodou nebo vlhkým vzduchem se vytváří intenzivní dým se silným odérem za vzniku oxidu titaničitého a chlorovodíku. Využívá se například v dýmovnicích. :TiCl₄ + 2 H₂O → TiO₂ + 4 HCl Připravuje se při 950 °C z rutilu:<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Titanium tetrachloride|url=https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24193|periodikum=pubchem.ncbi.nlm.nih.gov|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en|příjmení=PubChem}}</ref> :2 TiO₂ + 3 C + 4 Cl₂ → 2 TiCl₄ + 2 CO + CO₂ Karbid titaničitý, TiC, je velmi tvrdý keramický materiál, který vytváří kubické krystaly. V přírodě je velmi vzácný jako minerál khamrabaevit. Mezi jeho hlavní vlastnosti patří vysoká tvrdost, vysoký bod tání a odolnost vůči korozi. Využíván je v řezných nástrojích.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Mhadhbi|jméno=Mohsen|titul=Titaium Carbide: Synthesis, Properties and Applications|periodikum=Journal of Brilliant Engineering|url=https://www.researchgate.net/publication/374725417_Titanium_Carbide_Synthesis_Properties_and_Applications/citation/download|datum vydání=2021|datum přístupu=2024-05-29|příjmení2=Driss|jméno2=Miloud|strany=1-11}}</ref> Oxid titaničitý, TiO₂, je nejčastější forma titanu vyskytující se v rudách. Má širokou oblast využití, např. se používá jako pigment tzv. titanová běloba a to ve formě jak rutilu tak anatasu. Existují dva používané způsoby jeho výroby. Síranový způsob vychází z reakce ilmenitu s kyselinou sírovou za vzniku směsi síranu železnatého a [[w:Síran_titanylu|síranu titanylu]], TiOSO₄, při teplotě okolo 147 °C. TiOSO₄ poté hydrolyzujeme, čímž vzniká hydratovaný TiO₂. Produkt zahřátím dehydratujeme. Vznikající kyselina sírová se neutralizuje uhličitanem vápenatým, ze kterého vzniká sádrovec. V průběhu reakce vznikají dva vedlejší produkty, síran železnatý, který se odděluje po redukci jako zelená skalice a sádrovec, který je využit ve stavebnictví. Takto vytvořený TiO₂ vzniká ve formě anatasu. :TiOSO₄ + H₂O → TiO₂ + H₂SO₄ Rutil je vstupní surovinou chloridového způsobu. Nejprve reaguje s chlorem a uhlíkem při teplotách okolo 1000 °C. Vzniklý TiCl₄, se spaluje v kyslíku při teplotě 1300 °C. na čistý rutil. Chlor vznikající během spalování se vrací do prvního kroku.<ref name=":4">{{Citace monografie|příjmení=Housecroft|jméno=Catherine E.|příjmení2=Sharpe|jméno2=A. G.|titul=Anorganická chemie|vydavatel=Vysoká škola chemicko-technologická v Praze|místo=Praha|rok vydání=2014|isbn=9788070808726}}</ref> :TiCl₄ + O₂ → TiO₂ + 2 Cl₂ Oxid titaničitý je známá látka přidávaná do krémů na opalování, kde díky svému vysokému indexu lomu chrání kůži před UVA a UVB zářením.<ref name=":4" /> I přesto se oxid dostal na seznam International Agency for Research of Cancer (IARC) jako možný karcinogen po vdechnutí. Co se týče opalovacích krémů, či jiných kožních mastí obsahující tento oxid, jedná se o téměř inertní látku se zanedbatelným rizikem.<ref>SKOCAJ, Matej; FILIPIC, Metka; PETKOVIC, Jana. Titanium dioxide in our everyday life; is it safe?. ''Radiology and Oncology''. 2011-01-01, roč. 45, čís. 4. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1581-3207. DOI 10.2478/v10019-011-0037-0. <nowiki>PMID 22933961</nowiki>.</ref><gallery> Soubor:Anatase crystal structure.png|Struktura anatasu Soubor:Rutile crystal structure.png|Struktura rutilu Soubor:Oxid titaničitý.PNG|Oxid titaničitý </gallery> ==== Sloučeniny v oxidačním stavu +III ==== Fluorid titanitý je modrá pevná látka, lze jej připravit více metodami.<ref name=":2" /> :2 Ti + 6 HF → 2 TiF₃ + 3 H₂ :TiCl₃ + 3 HF → TiF₃ + 3 HCl Chlorid titanitý je fialová krystalická látka. Známe ji ve čtyřech modifikacích. Fialová modifikace chloridu titanitého je připravována redukcí vodíkem: :2 TiCl₄ + H₂ → 2 HCl + 2 TiCl₃ Dá se také vyrobit redukcí chloridu titaničitého hliníkem. :3 TiCl₄ + Al → 3 TiCl₃ · AlCl₃ Tento chlorid je využíván jako katalyzátor při polymeraci alkenů nebo redukční činidlo.<ref name=":4" /> Nitrid titanitý je vysoce teplotně odolná sloučenina, která se využívá jako součást žáruvzdorných materiálů a cermetů. Tento materiál je také velmi tvrdý a má zlatou barvu, díky čemuž je využíván i k dekoračním účelům. Příprava spočívá v reakci titanu s dusíkem za vysoké teploty.<ref>{{Citace monografie|titul=Titanium Nitride|url=https://doi.org/10.1016/B978-0-12-804173-4.00160-5|vydavatel=Elsevier|isbn=978-0-12-804173-4|strany=398–401|doi=10.1016/b978-0-12-804173-4.00160-5|jméno=Valentina К.|příjmení=Prokudina}}</ref> :2 Ti + N₂ → 2 TiN ==== Sloučeniny v oxidačním stavu +II ==== Chlorid titanatý, černá pevná látka, jde připravit termickou disproporcionací chloridu titanitého, a to při teplotách vyšších než 500 °C: <ref>FARBER, Milton; DARNELL, A. J. The Disproportionation and Vapor Pressure of TiCl 3. ''The Journal of Physical Chemistry''. 1955-02, roč. 59, čís. 2, s. 156–159. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150524a014. (anglicky)</ref> :2 TiCl₃ → TiCl₂ + TiCl₄ Nebo také redukcí chloridu titaničitého kovovým titanem: :TiCl₄ + Ti → 2 TiCl₂ Stejně se připravují také ostatní halogenidy titanaté. Všechny jsou velmi reaktivní, reagují např. s vodou za uvolnění vodíku a vzniku halogenidu titaničitého, jsou tedy používány jako redukční činidla. Oxid titanatý se připravuje zahříváním směsi Ti a TiO₂.<ref name=":1" /><ref name=":4" /> == Zirkonium == === Výskyt a získávání === Zirkonium bylo poprvé, stejně jako titan, izolováno jako oxid zirkoničitý z minerálu zirkonu M. H. Klaprothem.<ref name=":2" /> V přírodě nalézáme zirkonium pouze ve formě sloučenin. Tvoří mnoho různých minerálů ve všech oxidačních stavech +II - +IV. Izotopy ⁹⁰Zr až ⁹²Zr jsou stabilní a jsou nejvíce zastoupené.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=The mineraogy of Zirconium|url=https://www.mindat.org/element/Zirconium|vydavatel=mindat.org|datum vydání=2024|datum přístupu=2024-05-29}}</ref> Stejně jako i u titanu, ani zirkonium nemůžeme vyrábět redukcí s uhlíkem nebo vodíkem, kvůli vzniku karbidů nebo hydridů zirkonia. Výroba zirkonia je shodná s výrobou titanu.<ref name=":3" /> :ZrCl₄ + 2 Mg → Zr + 2 MgCl₂ Minerály zirkonia často obsahují stopy hafnia, které je velmi obtížné odstranit. Pro běžné využití zirkonia to je zanedbatelné, avšak s nástupem jaderných technologií, je potřeba zirkonium od hafnia oddělit. Zirkonium málo absorbuje neutrony, kdežto hafnium 600× více. Do Krollova procesu musel být přidán krok, kvůli separaci zirkonia od hafnia, za účelem snížení koncentrace hafnia. Pro separaci je využíván tributylfosfát, TBP. Chlorid zirkoničitý je převeden na roztok dusičnanu zirkoničitého, ke kterému je poté dodáno TBP. Získáme tak dusičnan zirkoničitý, ze kterého se poté sráží ZrO₂. Koncentrace hafnia v produktu je tímto způsobem snížena pod 200 ppm.<ref name=":2" /><ref>G., Oestberg,; A., Perez,. Fabrication of zirconium sponge. ''inis.iaea.org''. 1973. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. (anglicky)</ref><ref name=":5">XU, L.; XIAO, Y.; VAN SANDWIJK, A. Production of nuclear grade zirconium: A review. ''Journal of Nuclear Materials''. 2015-11, roč. 466, s. 21–28. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0022-3115. DOI 10.1016/j.jnucmat.2015.07.010</ref> Na výrobu vysoce čistého zirkonia lze využít i tzv. Van Arkelův-de Boerův proces (jodidový proces), který je využíván i při výrobě titanu, či wolframu, pokud je vyžadována vysoká čistota produktu. Nečistý kov reaguje s parami jodu za vzniku těkavého jodidu zirkoničitého. Pára jodidu difunduje k horkému wolframovému vláknu, kde se jodid rozkládá a velmi čistý kovový zirkon se deponuje na wolframové vlákno. Jód se během tohoto procesu recykluje. :Zr + 2 I₂ → ZrI₄ :ZrI₄ → Zr + 2 I₂ První krok probíhá při teplotách okolo 300 °C nebo 500 °C. Teplotní mezera je z důvodu vzniku poměrně stabilního trijodidu.<ref name=":5" /> ==== Zirkon ==== Zirkon, ZrSiO₄, je hlavním minerálem zirkonia. Jedná se o tetragonální minerál, řadící se mezi nesosilikáty, s diverzitou barev. Vytváří sloupcovité krystaly. Slouží jako jedna z hlavních surovin pro výrobu kovového zirkonia. Často se nachází v pegmatitech. Ve světě se vyskytuje Norsku, nebo i na Madagaskaru. V České republice v Dobré Vodě u Velkého Meziříčí nebo na Jizerské Louce.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Vávra|jméno=Václav|titul=Zirkon|periodikum=Atlas minerálů (výuková pomůcka)|vydavatel=Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita|url=https://mineraly.sci.muni.cz/nesosilikaty/zirkon.html|datum vydání=2013|datum přístupu=2024-05-29|příjmení2=Štencl|jméno2=Jindřich|příjmení3=Losos|jméno3=Zdeněk}}</ref> ==== Baddeleyit ==== Druhým důležitým minerálem zirkonia je baddeleyit, ZrO₂. Jedná se o monoklinický minerál, barevně se pohybuje od bezbarvého, přes náznaky žluté, zelené, po nejčastější hnědou nebo černou.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Baddeleyite|periodikum=mindat.org|url=https://www.mindat.org/min-480.html|datum vydání=2024|datum přístupu=2024-05-29|vydavatel=Hudson Institute of Mineralogy}}</ref><gallery> Soubor:Zircão.jpeg|Zirkon Soubor:Baddeleyite-md12a.jpg|Baddeleyit </gallery> === Využití zirkonia === Kovové zirkonium je stejně jako titan velmi odolné vůči korozi a je využíváno v mnoha odvětvích. Využívá se ve šperkařství i v keramice. Pro jeho vysokou teplotní odolnost se využívá v brusných materiálech, anebo v teplotně namáhaných součástkách motorů. Největší zastoupení nalezlo zirkonium ve oblasti jaderné energie. Zirkonium se používá jako materiál pláště pro dlouhé válcové palivové tyče uvnitř jaderných reaktorů. Je využíván hlavně pro odolnost vůči korozi, vysokým teplotám a nízké absorpci neutronů.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Five Interesting Facts to Know About Zirconium|url=https://www.iaea.org/newscenter/news/five-interesting-facts-to-know-about-zirconium|periodikum=www.iaea.org|datum vydání=2023-02-01|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en}}</ref> Stejně jako titan se i zirkonium využívá v oblasti dentálních implantátů, díky stejné schopnosti nebránit růstu kosti, biokompabilitě a zároveň pevnosti. Oxid zirkoničitý, ZrO₂, je nazýván jako tzv. keramická ocel pro vyhovující vlastnosti pro použití v dentální sféře.<ref>BONA, Alvaro; PECHO, Oscar; ALESSANDRETTI, Rodrigo. Zirconia as a Dental Biomaterial. ''Materials''. 2015-08-04, roč. 8, čís. 8, s. 4978–4991. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1996-1944. DOI 10.3390/ma8084978. <nowiki>PMID 28793485</nowiki>. (anglicky)</ref> Zirkonium má vysokou afinitu ke kyslíku a aktivně tedy dokáže deoxidovat, za vysoké teploty. Zirkonium váže dusík i síru, čímž neutralizuje např. škodlivý vliv na kvalitu oceli.<ref>FEDOSEEV, S N; VOLKOVA, T N. Use Zircon-Ilmenite Concentrate in Steelmaking. ''IOP Conference Series: Materials Science and Engineering''. 2016-08, roč. 142, s. 012058. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1757-8981. DOI 10.1088/1757-899x/142/1/012058.</ref> Oxidy-halogenidy zirkonia, ale také titanu, vanadu a chromu mohou být využity i jako Zieglerovy-Nattovy katalyzátory při polymeračních reakcích.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Prokopová|jméno=Irena|titul=Makromolekulární chemie|vydavatel=VŠCHT Praha|místo=Praha|rok vydání=2007|isbn=9-978-80-7080-662-3}}</ref> === Sloučeniny Zr === ==== Sloučeniny v oxidačním stavu +IV ==== Halogenidy se připravují přímou reakcí kovu s prvky. Chlorid zirkoničitý je bílá pevná krystalická látka. Používá se na výrobu čistého zirkonia, nebo je částí Krollova procesu. V plynném stavu je tvořeny tetraedrickými molekulami.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Zirconium tetrachloride|url=https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24817|periodikum=pubchem.ncbi.nlm.nih.gov|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en|příjmení=PubChem}}</ref> [[Soubor:Zirconium carbide ZrC.jpg|náhled|Karbid zirkoničitý]] Karbid zirkoničitý, ZrC, je velmi tvrdý, keramický materiál. Stejně jako karbid titanu vytváří kubické plošně centrované krystaly. Využívá se v jaderných reaktorech po odstranění hafnia. ZrC je také potenciální povlak, vychytávač kyslíku („oxygen-gettering“) anebo inertní materiál matrice pro paliva vysokoteplotních reaktorů, např. se používá i jako povlak v palivu typu TRISO. (Tri-structural Isotropic, částice se skládá z uranu, uhlíku a kyslíku. Jádro je zapouzdřeno třemi vrstvami materiálů na uhlíkové nebo keramické bázi).<ref>{{Citace monografie|titul=Composite Fuel (Cermet, Cercer)|url=https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B9780128035818117461|vydavatel=Elsevier|isbn=978-0-08-102866-7|strany=169–189|doi=10.1016/b978-0-12-803581-8.11746-1|jazyk=en|poznámka=DOI: 10.1016/B978-0-12-803581-8.11746-1|jméno=Mitch K.|příjmení=Meyer|jméno2=Robert C.|příjmení2=O’Brien}}</ref><ref>{{Citace monografie|titul=Properties of Zirconium Carbide for Nuclear Fuel Applications|url=https://doi.org/10.1016/B978-0-12-803581-8.11782-5|vydavatel=Elsevier|isbn=978-0-08-102866-7|strany=419–456|doi=10.1016/b978-0-12-803581-8.11782-5|jméno=Yutai|příjmení=Katoh|jméno2=Gokul|příjmení2=Vasudevamurthy|jméno3=Takashi|příjmení3=Nozawa}}</ref> Oxid zirkoničitý, ZrO₂, je velmi tvrdá, nereaktivní látka. Řadí se mezi keramické materiály. Má vysokou hodnotu tepelné roztažnosti a také je velmi dobrým tepelným izolantem. Za pokojové teploty krystalizuje v monoklinické soustavě, při vyšších teplotách poté v soustavě tetragonální a kubické. Krystaly v kubické soustavě jsou používány ve šperkařství jako náhrada diamantu, pro jeho vysoký index lomu.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Zirconium oxide|url=https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6452892|periodikum=pubchem.ncbi.nlm.nih.gov|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en|příjmení=PubChem}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=CeramTec Zirconium Oxide (ZrO2)|url=https://www.ceramtec-industrial.com/en/materials/zirconium-oxide|periodikum=www.ceramtec-industrial.com|datum přístupu=2024-05-30}}</ref> ZrO₂ byl také součástí Nernstových lamp. Principem lampy bylo tepelné záření, které vznikalo při ohřevu keramické tyčinky tvořené oxidem zirkoničitým. Lampy emitovaly spojité infračervené záření – patřily mezi první zdroje tohoto záření.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Nernst glower|periodikum=Photonics dictionary|vydavatel=Photonics Media|url=https://www.photonics.com/EDU/Nernst_glower/d5677|datum vydání=2024|datum přístupu=2024-05-29}}</ref> ==== Sloučeniny s oxidačním číslem +III ==== Skoro všechny trihalogenidy této skupiny, je lze připravit při vysoké teplotě redukcí tetrahalogenu kovu s kovem.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Greenwood|jméno=Norman N.|příjmení2=Earnshaw|jméno2=Alan|titul=Chemistry of the Elements|vydavatel=Butterworth-Heinemann|místo=Oxford|rok vydání=1997|strany=965|isbn=978-0-08-037941-8}}</ref> :3 ZrBr₄ + Zr → 4 ZrBr₃ Nitrid zirkonitý je velmi tvrdý materiál, využívaný k dekoračním účelům, ale také se využívá na výrobu nástrojů v medicíně. Mimo prostředí medicíny se využívá na povrchové úpravy v automobilovém, leteckém anebo strojním průmyslu. Příprava nitridu může probíhat přímou reakcí z prvků při zvýšené teplotě, což je exotermická reakce. Nebo také karbotermální nitridací z oxidu, který spočívá na reakci oxidu s dusíkem za přítomnosti uhlíku.<ref name=":6">USHAKOV, Sergey V.; NAVROTSKY, Alexandra; HONG, Qi-Jun. Carbides and Nitrides of Zirconium and Hafnium. ''Materials''. 2019-01, roč. 12, čís. 17, s. 2728. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1996-1944. DOI 10.3390/ma12172728. <nowiki>PMID 31454900</nowiki>. (anglicky)</ref><ref>SLATE, Anthony J.; WICKENS, David J.; EL MOHTADI, Mohamed. Antimicrobial activity of Ti-ZrN/Ag coatings for use in biomaterial applications. ''Scientific Reports''. 2018-01-24, roč. 8, čís. 1, s. 1497. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-018-20013-z. (anglicky)</ref> :2 ZrO₂ + 4 C + N₂ → 2 ZrN + 4 CO ==== Sloučeniny s oxidačním stavem +II ==== Borid zirkonia, ZrB₂, patří do skupiny keramických materiálů s vysokou teplotou tání, tvrdostí, elektrickou vodivostí a dobrou odolností vůči korozi. Borid zirkonia může být smáčen roztavenými kovy, aniž by došlo k jeho poškození. Díky této vlastnosti je užitečný na výrobu kelímku pro tavbu a slévání kovů, teploměrné trubice nebo vložky raketových trysek.<ref>MONTEVERDE, F; BELLOSI, A; GUICCIARDI, S. Processing and properties of zirconium diboride-based composites. ''Journal of the European Ceramic Society''. 2002-03, roč. 22, čís. 3, s. 279–288. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 0955-2219. DOI 10.1016/s0955-2219(01)00284-9.</ref> == Hafnium == === Výskyt a získávání === Hafnium bylo objeveno v roce 1922 jako příměs v zirkonu v Kodani, podle které nese prvek svůj název (Kodaň = Hafnia). V zirkonu se hafnium pravidelně objevuje, i když v menší koncentraci. Známe pět stabilních izotopů ¹⁷⁶Hf až ¹⁸⁰Hf.<ref name=":2" /><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Hafnium|url=https://www.mindat.org/element/Hafnium|vydavatel=Hudson Institute of Mineralogy|datum vydání=2024|datum přístupu=2024-05-29}}</ref> Hafnium je tvrdý a těžký kov s tmavě šedou barvou. Hafničité sloučeniny prudce reagují s voudou (hydrolyzují) a ve vodných roztocích tvoří polymerní sloučeniny. K rovnováze dochází pomalu a během toho se oddělují mnohé komplexní ionty. Výroba hafnia je úzce spjata se zirkoniem. Vzhledem k tomu, že se často objevuje jako součást požadovaného zirkonu, vyrábí se ze separovaného chloridu hafničitého při přípravě čistého zirkonia pro jaderný průmysl.<ref name=":7">{{Citace monografie|vydání=1|titul=Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology|url=https://onlinelibrary.wiley.com/doi/book/10.1002/0471238961|vydavatel=Wiley|isbn=978-0-471-48494-3|isbn2=978-0-471-23896-6|doi=10.1002/0471238961.0801061414090512.a01.pub2|jazyk=en|poznámka=DOI: 10.1002/0471238961|editoři=Kirk-Othmer}}</ref> :HfCl₄ + 2 Mg → Hf + 2 MgCl₂ === Využití === Hafnium se používá v jaderných regulačních tyčích, superslitinách s niklem, ve vysokoteplotní keramice, nebo při řezání kovů plazmou a stlačeným vzduchem, kde velmi reaktivní kyslík snadno oxiduje obráběný kov a elektrody. Místo klasické wolframové elektrody, která reaguje s kyslíkem, se využívá slitiny hafnia se zirkoniem, nebo hafnia s mědí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Frýdl|jméno=Jiří|titul=Obrábění plazmou|vydání=Bakalářská práce|vydavatel=České vysoké učení technické v Praze|místo=Praha|rok vydání=2021|url=https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/97155/F2-BP-2021-Frydl-Jiri-Bakalarska%20prace%20Jiri%20Frydl.pdf?sequence=-1&isAllowed=y}}</ref> Ač je málo sloučenin hafnia komerčně zajímavých, oxid, karbid a nitrid jsou značené jako nejvíce žáruvzdorné ze 4. skupiny.<ref name=":7" /> ==== Sloučeniny Hf ==== Halogenidy hafničité se připravují přímou reakcí prvků. Chlorid hafničitý, HfCl₄, je pevná bezbarvá látka a je prekurzorem pro většinu organokovových sloučenin hafnia. Využívá se jako Lewisova kyselina a katalyzátor pro alkylační a izomerační reakce. Připravuje se reakcí chloridu uhličitého s oxidem hafničitým při teplotě nad 450 °C.<ref>DURAJ, S. A.; Towns. Structure of ''cis''-Tetrachlorobis(tetrahydrofuran)hafnium(IV). ''Acta Crystallographica''. 1990, roč. C46, s. 890–2. Dostupné online [cit. 2024-05-30].</ref> :HfO₂ + CCl₄ → HfCl₄ + CO₂ Karbid hafničitý je tvrdý materiál s vysokou teplotou tání. Připravuje se redukcí oxidu hafnia uhlíkem při teplotách 1800 °C. Výsledkem je prach karbidu hafnia. :HfO₂ + 2 C → HfC + CO₂ [[Soubor:NaCl polyhedra.svg|náhled|Struktura NaCl]] Vzhledem k tomu, že mívá menší obsah uhlíku, než odpovídá stechiometrii je zapisován jako HfC_x (x = 0,5 až 1), i přesto je krystalová struktura vždy kubická, stejně jako u NaCl (halitu). Karbid hafnitý má menší hustotu než jiné slitiny, tudíž v leteckém či vesmírném průmyslu by to znamenalo menší hmotnost, avšak oproti předchozím karbidům je tento poměrně dražší.<ref name=":6" /><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Hafnium Carbide (HfC)|url=https://assignmentpoint.com/hafnium-carbide-hfc/|periodikum=Assignment Point|datum přístupu=2024-05-30|jazyk=en-US}}</ref> Nitrid hafnitý je velmi podobný, chováním i vzhledem, nitridu zirkonia. Připravuje se redukcí oxidu hafničitého v přítomnosti amoniaku. :2 HfO₂ + 4 C + 2 NH₃ → 2 HfN + 4 CO + 3 H₂ Známe také subnitridy hafnia Hf₃N₂ a Hf₄N₃, oba mají trigonální strukturu.<ref name=":6" /> == Rutherfordium == Jedná se o transuran s atomovým číslem 104. Připraven byl poprvé v roce 1964 v ruském městě Dubna, ostřelováním terče z plutonia urychlenými jádry neonu. :{{Su|b=94|p=242|a=r}}Pu + {{Su|b=10|p=22}}Ne → {{Su|b=104|p=264}}Rf V roce 1969 v USA byly připraveny další izotopy rutherfordia.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Rutherfordium - Element information, properties and uses {{!}} Periodic Table|url=https://www.rsc.org/periodic-table/element/104/rutherfordium|periodikum=www.rsc.org|datum přístupu=2024-05-30}}</ref> {| class="wikitable" |+Tabulka 2: Nejstabilnější izotopy rutherfordia<ref>KONDEV, F.G.; WANG, M.; HUANG, W.J. The NUBASE2020 evaluation of nuclear physics properties *. ''Chinese Physics C''. 2021-03-01, roč. 45, čís. 3, s. 030001. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1674-1137. DOI 10.1088/1674-1137/abddae.</ref> |'''Izotop''' |'''Poločas přeměny''' |- |²⁶¹Rf |2,1 s |- |²⁶³Rf |11 min |- |²⁶⁵Rf |1,6 min |- |²⁶⁷Rf |2,5 hod |} S halogeny vytváří tetrahalogenidy, RfX₄ a chlorid-oxid RfOCl₂. :2 RfCl₄ + O₂ → RfOCl₂ + Cl₂ V kyselině chlorovodíkové vytváří komplexní ionty [RfCl₆]^2-. :Rf⁴⁺+ 6 Cl^- → [RfCl₆]^2- Ionty se tvoří i v kyselině fluorovodíkové, [RfF₆]^2-.<ref>KRATZ, J. V. Critical evaluation of the chemical properties of the transactinide elements (IUPAC Technical Report). ''Pure and Applied Chemistry''. 2003-01-01, roč. 75, čís. 1, s. 103–108. Dostupné online [cit. 2024-05-30]. ISSN 1365-3075. DOI 10.1351/pac200375010103. (anglicky)</ref> == Odkazy == === Reference === <references /> [[Kategorie:Anorganická chemie|4. skupina]] 7z4gr65xnptsen89n5rgv2ho81y8v7k 0 9387 55521 50819 2026-11-02T09:56:50Z Jcb 11776 55521 wikitext text/x-wiki {{upravit|Časté nevhodné používání bloků s monospace textem}} Mezi pravidla na pomezí pravopisu a typografie patří ta, která určují, jakým způsobem mají být v češtině používána interpunkční znaménka a jiné zvláštní znaky. Sumarizace pravidel níže vychází z bakalářské práce Zbyňka Michálka.<ref>MICHÁLEK, Zbyněk. ''Algoritmizace hromadných oprav vybraných typograficko-pravopisných jevů českého jazyka'' [online]. Brno, [cit. 2017-02-04]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/215305/ff_b_b1/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vít Baisa.</ref> K českým [[Interpunkční znaménko|interpunkčním znaménkům]] se řadí tyto ne[[Písmeno|písmenné]] [[grafém]]y: * [[tečka]] . * [[Čárka (interpunkce)|čárka]] , * [[středník]] ; * [[otazník]] ? * [[vykřičník]] ! * [[dvojtečka]] : * [[uvozovky]] „“ ‚‘ »« ›‹ * [[závorky]] (), příp. [] {} ⟨ ⟩ * [[pomlčka]] – — * tři tečky ([[výpustka]]) … K interpunkčním znaménkům se neřadí: * [[spojovník]] (rozdělovník) - * [[apostrof]] (odsuvník) ʼ * [[lomítko]] / Další [[Znak (písmo)|znaky]] (značky), s nimiž se setkáváme v běžných textech a jejichž pravidla užívání tu vyložíme, jsou: * [[mezera]] ␣ * [[procento]] a [[promile]] % ‰ * [[paragraf]] § * [[ampersand]] & * znaky pro narození a úmrtí ([[Hvězdička (znak)|hvězdička]] a [[křížek (znak úmrtí)]]) * † * [[stupeň]] ° ([[Teplota|teplotní]] i [[Úhel|úhlový]]; [[Minuta (úhlová jednotka)|minuta]] ′ a [[vteřina]] ″) * [[Stopa (jednotka délky)|stopa]] a [[Palec (jednotka)|palec]] ʹ ʺ * [[podtržítko]] _ * [[zpětné lomítko]] \ * [[zavináč]] @ * mřížka (dvojitý [[Křížek (znak čísla)|křížek]]) # * základní [[Matematika|matematické]] znaky ([[Znaménka plus a minus|plus]] +, [[Znaménka plus a minus|minus]] −, [[krát]] × nebo ·, [[Děleno (znak)|děleno]] : nebo /, [[rovnítko]] =) Některé příručky, zejména typografického charakteru, operují i s jinými značkami a znaky: značky [[Měna|měn]] €, $, £, matematické značky ∞, √, ≤, ⌀ aj. a některé další: |, ~, ©, ℓ, №. Je sice pravda, že jejich užití v běžném textu není vyloučeno, nicméně je typické zejména pro sazbu akcidenční, matematickou, chemickou apod., a proto je v této práci pomíjíme. Nezabýváme se ani jinými cizími, příp. okazionálními znaky: ¡, ¿, ? apod. Nepopisujeme ani různé grafické prvky, jako je třeba ■, který můžeme občas vidět jako značku ukončení článku v časopisech, případně jako značku konce [[Odstavec|odstavce]], pokud je sázíme bez odsazení za sebe, nebo ♪, ♀, → ad., jichž je v podstatě nekonečné množství a které nelze schematicky popsat. A nakonec se v této práci nezabýváme ani tzv. [[fleuron]]y, které jsou někdy považovány za zvláštní „interpunkční“ znaménka; můžou totiž oddělovat větší výpovědní celky. == Mezera ␣ == Mezera se řadí mezi tzv. [[Bílý znak|bílé znaky]] (např. spolu s [[tabulátor]]em). Bílé proto, že její vizuální realizací je prázdné místo; což ovšem neznamená, že má nulovou realizaci. Je nepostradatelná při zápisu řeči, oddělují se jí jednotlivá slova, čímž se velmi usnadňuje čtení (viz [[scriptio continua]]). Mezery jsou několikerého druhu a platí pro ně určitá pravopisná, zejména však typografická pravidla. Zde podáme výčet typů mezer a zásady jejich užití, stejně jako nejčastější chyby při psaní/nepsaní mezer. Mezery můžeme dělit podle dvou kritérií, zaprvé podle [[Zlom (sazba)|zlomitelnosti]]/nezlomitelnosti: # Mezera běžná, nebo také slovní – používá se tam, kde se na mezeru nekladou žádné specifické požadavky. V moderních [[Sázecí program|sázecích programech]] je tzv. roztažitelná, tzn. že nemá pevně stanovenou délku (resp. má nastavenu horní a dolní mez roztažitelnosti), a v [[Sazba|sazbě]] do bloku se její velikost dynamicky mění. Pokud mezera vyjde na konec řádku, tzv. na zlom, nerealizuje se (tzn. že konec řádku nekončí mezerou). # Mezera nezlomitelná (nebo také nedělitelná) – je totožná s mezerou běžnou, avšak s tím rozdílem, že neumožňuje zlom. Pokud by nezlomitelná mezera vyšla na konec řádku, zlom se provede v předchozí nebo následující mezeře. Této mezery se tedy dá dobře využít tam, kde je zlom nežádoucí (mezi iniciálou a příjmením, mezi číslicí a značkou apod., příklady viz dále). Dalším kritériem je šířka mezery. Mezera může mít jakoukoliv délku, obecně se však používají tyto speciální šířky: # Mezera úzká nebo zúžená – většinou má délku okolo jedné šestiny čtverčíku (tj. cca polovinu velikosti základní mezery). Využíváme ji tam, kde je nežádoucí, aby se od sebe dvě slova nebo dva znaky vzdálily, což by ztížilo čtení (klasický příměr je [[číslice]] a značka nebo mezera oddělující řády čísel po třech). # Mezera široká, která se užívá tam, kde je vhodné širší prázdné místo o pevné šířce (např. při oddělování výčtových znaků od textu). Ve výkladu pomíjíme typografickou praxi, pro niž se užívá anglického názvu [[French spacing]] (termín je rozkolísaný). Jak už název napovídá, praktikuje se dodnes např. ve francouzské typografii. Spočívá v tom, že před dvojtečku, středník, otazník a vykřičník se klade úzká mezera, stejně tak se sází uvnitř uvozovek: ''« Cʼest la femme dʼun autre !  ô jalousie affreuse ! »'' Podobně tzv. [[English spacing]]: za interpunkčním znaménkem ukončujícím větu se sází mezera dvojnásobné délky. V [[TeX]]u nastavení <kbd>\frenchspacing</kbd> pouze vypíná širší mezery za interpunkcí<ref>[http://petr.olsak.net/tbn.html] Petr Olšák: <cite>TeXbook naruby</cite>. Druhé vydání. Konvoj, 2001. {{ISBN|80-7302-007-6}}. Str. 367.</ref>. Tyto techniky zmiňujeme, neboť v některých sázecích programech je toto používání mezer implicitně zapnuto, což může činit problémy. Záměrně tu pomíjíme jiné typy mezer, původně užívané v ruční kovové sazbě, např. mezera vlasová nebo číslicová. Jde o to, že v běžných programech se s nimi uživatel nesetká, protože jsou zapracovány ve vlastnostech digitálních písem: vlasová mezera se užívá např. mezi znakem a interpunkčním znaménkem. Tuto mezeru však obsahuje již samo interpunkční znaménko jako tzv. nálitek nebo v rámci tzv. kerningových párů ([[kerning]] je vyrovnání dvojic grafémů). Dalším případem budiž vlasová mezera u [[Kurziva|kurzivních]] závorek. Vlastnosti zlomitelnosti/nezlomitelnosti a šířky se dají libovolně kombinovat, častá je tak např. úzká nezlomitelná mezera, poněvadž např. u číslice a značky je žádoucí, aby číslo mělo od jednotky úzkou mezeru a zároveň aby v tomto místě nedošlo ke zlomu. Pravidlo pro užití '''běžné mezery''' je v podstatě jedno: píše se právě jedna mezera, nikoliv dvě či více; mezer se zásadně neužívá k odsazování, vyrovnávání a centrování textu, nadpisů apod. Pravidla pro užití '''nezlomitelné mezery''' jsou tato (v příkladech nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme tildou ~, zlom svislítkem |): Sází se po neslabičných [[Předložka|předložkách]] (k, s, v, z), těmito znaky nesmí končit řádek. Typografické normy jsou přísnější a zakazují jakákoliv jednopísmenná slova na konci řádku (s občasnou výjimkou pro minuskovou spojku a – nikoliv verzálkovou A). Toto pravidlo platí i tehdy, pokud je před předložkou např. závorka nebo uvozovka: ''(k~oknu'', ''„o~babičce''. A např. v nadpisech a titulcích jdou typografické normy ještě dále a zakazují jakoukoliv předložku na konci řádku. Naopak pro úzkou sloupcovou sazbu platí volnější pravidla: k~oknu, o~babičce Užívá se v [[Datum|datech]] mezi dnem a měsícem, mezi číslicí a stoletím, [[Řadová číslovka|řadovou číslovkou]] a jménem, číslovkou a počítaným [[Předmět (mluvnice)|předmětem]] a v podobných případech, především ve spojení s číslovkami a [[zkratka]]mi: 20.~října, 2.~pol. 19.~stol., kapitola~11, ul.~Milady Horákové, roč.~26, 10~žáků Je ale možné oddělit den a měsíc od roku, a to jak tehdy, kdy je měsíc vyjádřen číslicí, tak tehdy, je-li vyjádřen slovem. Pokud jednotnost dokumentu nevyžaduje stejný zápis dat, doporučujeme v případě nastalé druhé možnosti číslici rozepsat slovem: 20.~října | 2016, 20.~10. | 2016 U [[titul]]ů a [[hodnost]]í vyjádřených zkratkou. Užití nezlomitelné mezery mezi jménem a příjmením je sporné: PhDr.~Petr | Novák,~CSc., plk.~Petr | Novák U pomlčky, která se sází s mezerami po obou stranách, se levá mezera sází jako nezlomitelná, neboť řádek nesmí pomlčkou až na výjimky začínat: Bratr~– | kterého jsem velmi dlouho neviděl~– | přicestoval včera. Pravidla pro užití '''úzké nezlomitelné mezery''' jsou následující (v příkladech úzkou nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme spojovníkem -): Sází se při oddělování trojic řádů u čísel, trojic či jiných skupin u telefonních a faxových čísel, trojic a dvojic číslic u [[Poštovní směrovací číslo|PSČ]], v datech apod. U čtyřciferných čísel se řád desítek tisíc může, ale nemusí oddělovat. U [[Letopočet|letopočtů]] se neodděluje nikdy: 987-645,321-321~Kč, tel.~+420-987-654-321, fax.~987-11-22-33, PSČ~591-01, 10.-1.-1985 Sází se mezi číslem a jednotkou, měnou, procentem/promilem apod. V případě zápisu složených [[Přídavné jméno|přídavných jmen]] se mezera nepíše žádná: plnit plán na 105-%, 110-Kč, Kč-110, 10-kg, 12-℃ 105% výkon elektrárny Rovněž se sází uvnitř zkratek. V češtině se po tečce ve zkratkách až na ojedinělé případy vždy píše nezlomitelná úzká mezera. Nelze do češtiny přenášet pravidla z jiných jazyků a naopak (srov. angl. ''i.e.'', ''e.g.'' či pol. ''m.in.''): Tiskárna Novák,~a.-s., č.-p.~13, ÚJČ-AV-ČR Některé příručky umožňují v případě nutnosti dělit zkratku, a to „podle dílčích významových celků“ : ÚJČ | AV-ČR. Takové řešení je však většinou považováno za nevhodné a doporučuje se iniciálové (a jiné) zkratky nerozdělovat. V krajní nutnosti je vždy možné zkratku nebo její část rozepsat. Užívá se u iniciál a příjmení a u jmen panovníků s řadovou číslovkou: A.-S.-Puškin, Fr.-Beneš, Karel-IV. Používá se v zápisech [[Měřítko mapy|měřítka]] a [[poměr]]u, a to po obou stranách dvojtečky: poměr hlasů 13-:-9, plán Prahy 1-:-40-000 Sází se v jiných výrazech a spojeních, která jsou těsně spjata a kde je rozdělení zlomem nežádoucí. Podat jejich úplný výčet, byť schematický, nelze. Škoda-110R, učebna A-31 === Nejčastější chyby v užití mezer jsou === * Použití více než jedné mezery: ''Maminka,  tatínek a dva synové.'' * Nepoužívání nezlomitelné, tím spíše nezlomitelné úzké mezery: ''110 | kg, PhDr. | Petr Novák'' * Absence mezery tam, kde je to náležité: ''110% (ve významu sto deset procent), 12℃, P.Novák, Tiskárna Novák, a.s.'' * Používání mezery pro [[prostrkání]]: ''Techniky hodů se v džudu nazývají n a g e n o k a t a.'' == Tečka . == Tečka se připojuje k předcházejícímu znaku bez mezery, naopak po ní vždy následuje jedna mezera. Tečka se píše zejména v těchto případech: Na konci [[Věta (lingvistika)|větných]] útvarů, nejsou-li ukončeny jiným interpunkčním znaménkem: Na podzim jsme byli v Uzbekistánu. Byli jsme se podívat i v poušti Kyzylkum. Za řadovými číslovkami, pokud jsou vyjádřeny číslicí ([[Arabské číslice|arabskou]] nebo [[Římské číslice|římskou]]). Tečka se za řadovými číslovkami nepíše tehdy, pokud je možné je číst jako základní: Podrobnější popis najdete ve 23. kapitole. Král Karel IV. přijal pana Petra z Rožmberka. V kapitole 23 na straně 146 najdete seznam literatury. V běžných textech netechnického rázu v zápisech kalendářních dat u dnů a měsíců, neboť jde o řadovou číslovku, a v časových údajích. V časových údajích se nepíše po tečce mezera, viz dále: 20. října 2016 ve 14.29 (dvacátého desátý dva tisíce šestnáct ve čtrnáct dvacet devět) Ve [[formulář]]ích, [[Složenka|složenkách]] apod. v číselných zápisech k oddělení řádů po třech, aby se tak zamezilo případnému dopsání číslic. Po tečce se v tomto případě nepíše mezera. V běžných textech je toto užití nepřípustné: cena celkem ≈1.145.023 Kč Stálo mě to 56 200 korun. Za některými typy zkratek: a. s. (akciová společnost), PhDr. (philosophiae doctor), Žďár n. Sáz. (Žďár nad Sázavou), t. r. (tohoto roku), Z. Michálek, Z. M. (Zbyněk Michálek) Za písmeny nebo čísly ve výčtech; také na konci jednotlivých položek výčtu, pokud jsou větné povahy, zejména tehdy, tvoří-li jednu položku více vět: A. Dřevěné výrobky B. Kovové výrobky – Okna byla špatně utěsněna. – Parapety byly špatně namontovány. Byly také špatně přilepeny. Psaní tečky ve spojení s uvozovkami a závorkami viz příslušné oddíly. Tečka se nepíše: V jednovětých nadpisech a popiscích. Pokud je nadpis nebo popisek vícevětý, tečka se nepíše pouze za posledním z nich: Aromatické uhlovodíky. Přehled Na konci vět, které končí zkratkou s tečkou (tečku nezdvojujeme), nebo na konci vět, které končí vlastním názvem končícím otazníkem nebo vykřičníkem: Přišel i Petr Novák, Ph.D. Právě jsem dočetl Černyševského knihu Co dělat? Výjimky, kdy se po tečce nepíše mezera, jsou zcela specifické; jde o řetězce, které jsou spíše značkové povahy: Časové údaje: 14.29 h [[Webová stránka|Webové]] a [[E-mailová adresa|e-mailové adresy]]: www.prirucka.ujc.cas.cz, petr.novak@posta.cz Desetinné strukturování textu nebo jiné [[Desetinné třídění|desetinné číslování]]: 3.1.1 Aromatické uhlovodíky, Mozilla Firefox 49.0.1 Značkový (strojový) zápis kalendářních dat; tehdy jsou dny i měsíce vyjádřeny vždy dvoumístně: 05.08.2016 Zápisy peněžních částek v [[Administrativní styl|administrativních textech]]: ≈1.145.023 Kč Fyzikální, chemické aj. zápisy jednotek a měr: 100 m·s⁻¹ Názvy počítačových [[soubor]]ů: aktuality.docx, přípona .pdf Některé tituly: Ph.D., Th.D. Některé jiné názvy a akcidenční užití: hudební uskupení S.L.S. Některé jiné technické zápisy, jejichž úplný výčet zde nelze podat (např. [[IP adresa|adresy IP]] apod.). === Nejčastější chyby v užití tečky jsou === * Mezera před tečkou: ''Přišli maminka a tatínek .'' * Vynechání mezery po tečce: ''Tiskárna Novák, a.s.; A.S. Puškin; A.S.Puškin; 14.9.2016'' * Dvě tečky na konci věty: ''Tiskárna Novák, a. s..'' * Umísťování tečky za číslovku, kterou lze považovat za základní: ''V kapitole 23. najdete vše o slinutých karbidech.'' * Umísťování tečky za nadpis: ''Aromatické uhlovodíky.'' * Psaní teček jako oddělovačů řádů po třech v běžném textu: ''Stálo mě to 56.200 korun.'' * Psaní tečky ve zkráceném zápisu víceslovných názvů měst pomocí lomítka (viz oddíl Lomítko): ''Žďár n./S.'' == Čárka , == Čárka se píše ve větách jednoduchých i v souvětích při grafickém oddělování vět a jiných jejich částí (např. oslovení). Důležitá je zejména pro naznačování struktury vět: Přišel tatínek, maminka a jejich sedmiletý syn. Věř mi, Věro! Užívá se také při oddělování položek ve výčtech nevětné povahy: – tužky a propisky, – gumy a pravítka. Obyčejně její užití problémy nečiní. Podobně jako tečka, i čárka se sází těsně k předešlému znaku, po čárce následuje mezera. Případy, kdy se čárka používá bez mezery, jsou výjimečné a opět se jedná spíše o zápisy značkové povahy: Chemické názvosloví: Systematický název DDT je 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan. Zapisování peněžních částek (dnes už mírně zastarávající): Kč 450,— Zápis desetinných čísel: 123,456 === Časté chyby v užití čárky === * Mezera před čárkou: ''Přišel tatínek , maminka a jejich sedmiletý syn.'' * Chybějící mezera po čárce: ''Přišel tatínek,maminka a jejich sedmiletý syn.'' * Užití čárky jako jednoduchých či dvojitých spodních uvozovek: ''Řekl, že jsem ,,slon“.'' == Středník ; == Středník se používá tehdy, kdy je třeba vyznačit větší předěl ve výpovědi, než značí čárka, ale menší, než značí tečka. Pomáhá nám lépe strukturovat zejména složitá souvětí či větší celky. Před středníkem se nesází mezera, po něm naopak ano. I případné chyby v sazbě jsou totožné s chybami u čárky, viz tam: Přišel, i když jsme mu to zakázali; myslel si totiž, že nám může vše vysvětlit. Také se uplatňuje při hierarchizaci výčtů, oddělování desetinných čísel ve výčtech, oddělování klíčových slov u abstraktů článků, zejména pokud obsahují sousloví s čárkami, apod.: – tužky, propisky a plnicí pera; – gumy a pravítka. 3,141; 2,718 Klíčová slova: Špion, který mě miloval; Dr. No Středník se hojněji využívá spíše v matematice nebo v [[Programovací jazyk|programovacích jazycích]]. Stranou našeho výkladu jsou i tzv. [[emotikon]]y, kde se středník rovněž uplatňuje: ;-) == Otazník ? == Otazník je znaménko, které užíváme na konci vět tázacích. Sazba otazníku obvykle problém nečiní, sází se přímo ke slovu bez mezery, za ním se sází jedna mezera: Budeš obědvat? Nebo až později? Pokud chceme naznačit otázku se silným údivem apod., sázíme otazníky tři a bez mezer mezi nimi: To si ze mě děláš legraci??? Sázíme-li tři otazníky, musíme užít tří jednotlivých otazníků, nikoliv ligatury dvou otazníků a jednoho samostatného otazníku. Srov. správné ''???'' vs. chybné ''⁇?''. Chceme-li ve výpovědi naznačit domněnku, pochybnost o platnosti předcházejícího tvrzení apod., využijeme otazníku v závorkách: Do těsta pak přidejte oříšky, škvarky (?) a kakao. Někdy lze otazník kombinovat s vykřičníkem, pokud chceme naznačit otázku a údiv najednou. Obvykle sázíme dva znaky, otazník a vykřičník v tomto pořadí a bez mezer, zřídka jeden [[Ligatura (typografie)|ligaturní]] znak: To si děláš legraci?! To si děláš legraci⁈ Okazionální je interpunkční znaménko [[interrobang]], které se objevilo na začátku 60. let v Americe: ''‽'' Jde o slitek otazníku a vykřičníku (bez určení pořadí). Tento znak se nevžil, tím spíše v české typografické tradici. Otazník ukončuje větu a další interpunkční znaménko po něm nepíšeme. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za otazníkem napsat čárku: Nazlobeně se zeptal: A co s tím jako budeš dělat?, načež uraženě odešel do obývacího pokoje. === Časté chyby v užívání otazníku === * Užití jiného počtu než jeden nebo tři: ''Co s tím budeš dělat? ? Co si myslíš????'' * Nesprávné kladení mezery před otazník: ''Co s tím budeš dělat ?'' * Nesprávné kombinace otazníku a vykřičníku: ''Co s tím budeš dělat?!?'' == Vykřičník ! == Vykřičník se používá tehdy, pokud chceme zdůraznit zvolací, rozkazovací či přací povahu věty. Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm: Věro, pojď sem! Kéž by nepršelo! Pokud chceme naznačit důrazný rozkaz apod., sázíme vykřičníky tři: Říkám ti už potřetí, pojď sem!!! Sázíme-li tři vykřičníky, musíme užít tří jednotlivých vykřičníků, nikoliv ligatury dvou vykřičníků a jednoho samostatného vykřičníku. Srov. správné ''!!!'' vs. nesprávné ''‼!''. Pakliže chceme ve větě na něco upozornit, něco zdůraznit apod., použijeme vykřičník v závorkách: Přišli tam všichni: Petr, jeho bývalá přítelkyně Marie (!) a oba jeho přátelé. Vykřičník v závorkách použijeme i tehdy, pokud chceme čtenáře upozornit na fakt, že nejde o tiskovou chybu či o neznalost autora: ''Stálo tam psáno lyšaj (!), a to bez dalšího vysvětlení.'' Častěji se však v takových případech používá latinské slovo ''sic'' nebo jeho český ekvivalent ''tak'': ''Stálo tam psáno lyšaj (sic!), a to bez dalšího vysvětlení.'' Pokud chceme naznačit důraznou otázku, která je myšlena spíše jako rétorická, ironická, můžeme použít dva znaky, vykřičník s otazníkem, jež se sázejí bez mezery mezi sebou, případně slitek: No to si snad ze mě děláš legraci!? No to si snad ze mě děláš legraci⁉ Vykřičník ukončuje výpověď, nepíše se za ním další interpunkční znaménko. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za vykřičníkem napsat čárku: Asi pětkrát na něj zakřičel: Dej pozor, abys neuklouzl!, ale bylo to zbytečné, už ho neslyšel… === Časté chyby při sazbě vykřičníku === * Užití jiného počtu vykřičníků než jeden nebo tři: ''Spěchej, nebo to nestihneme‼'' * Nesprávné užití mezery před vykřičníkem: ''Spěchej, nebo to nestihneme !'' * Nesprávná kombinace vykřičníku a otazníku: ''No to si snad ze mě děláš legraci!?!'' == Dvojtečka : == Úlohou dvojtečky v běžném textu je uvozovat větné i nevětné úseky výpovědi (výčty, [[Přímá řeč|přímé řeči]] apod.). V této funkci se dvojtečka sází bez mezery před ní a s mezerou po ní: Co bys měl určitě koupit: chléb, mléko, sýr a salám. Maminka se zeptala: „Budeš obědvat?“ Dvojtečka měla specifickou funkci v tzv. periodě. Perioda je složité symetrické souvětí, skládající se z předvětí a závětí, které byly odděleny právě dvojtečkou. Častá byla v [[Starověk|antice]], u nás v období [[renesance]] a [[Baroko|baroka]]. V matematických a spíše značkových zápisech se dvojtečka sází jinak: S mezerami (nezlomitelnými a úzkými) po obou stranách: * ve významu poměru: látky smíchejte v poměru 2 : 3 * ve smyslu matematického dělení: 3 : 0 čteme jako tři děleno nulou * v zápisech měřítek map a plánů: mapa lyžařských tras Žďársko v měřítku 1 : 40 000 Bez mezer po obou stranách: * při zápisu skóre: Brozany vyhrály nad Kladnem 4:5 * při zápisu přesného času: Probudil jsem se v 7:09. Maratonec trasu uběhl v čase 3:14:21,3. <blockquote>V prvním případě [[Pravidla českého pravopisu|PČP]] připouštějí psaní pouze s tečkou. Psaní s dvojtečkou umožňuje [[ČSN]] 01 6910; tehdy se můžou psát i jednomístné údaje dvojmístně: 07:09.</blockquote> * v zápisu internetových apod. adres: [[Hlavní strana|https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana]] [[Citace|Citační]] norma ČSN ISO 690 uvádí, že před dvojtečkou (značící podnázev či oddělující místo vydání a vydavatele) se nepíše mezera (tedy její používání je ve shodě s PČP): Pravdová, Markéta, ed., a Svobodová, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 533 s. {{ISBN|978-80-200-2327-8}}. Někdy se však můžeme setkat s požadavkem, aby byly dvojtečky odděleny mezerami po obou stranách. To je často zdůvodněno tím, aby byla data strojově dobře zpracovatelná (např. oddělení názvu a podnázvu, obdobně oddělování spojek ''aneb'' a ''čili'' z obou stran čárkami z téhož důvodu). V běžném textu tento zápis nedoporučujeme; je však nutné, aby byla forma citací v celém dokumentu jednotná. Jde o tzv. ''princip jednotné úpravy'', jak o něm mluví ČSN 01 6910. === Časté chyby v užití dvojtečky === * Chybějící mezera: ''Co bys měl koupit:chléb a mléko. Látky smíchejte v poměru 2:3.'' * Naopak nadbytečná mezera: ''Co bys měl koupit : chléb a mléko.'' == Uvozovky „“ ‚‘ »« ›‹ == Uvozovkami se opatřují ty části výpovědi, které chceme od ostatního textu nějakým způsobem odlišit, vydělit. Zpravidla se jedná o přímou řeč, doslovné [[citát]]y, záměrné užití slova v jiném (opačném) významu, cizí slova a [[termín]]y především v běžných textech, kde na ně chceme upozornit laického čtenáře, při zapisování přesných názvů a doslovných významů slov apod. Uvozovky lze užít v mnoha situacích, jejichž úplný výčet nelze podat. Příklady níže jsou ilustrační: Maminka řekla: „Pojďte obědvat!“ Řekl mi doslova, že „s Marií tam nepůjde ani za zlaté tele“. To se ti tedy „povedlo“. Toto rozpouštědlo se nazývá „perchlorethylen“. Zebra je „africký koňovitý savec s tmavě pruhovanou srstí; zool. podrod Hippotigris“. Píše se to s tvrdým „y“. Uvozovky jsou vždy párové, jejich pořadí a tvar jsou dány; ty české mají následující podobu: dvojité (spodní a vrchní) ve tvaru 9966 „“, jednoduché 96 ‚‘, špičaté dvojité směřující vždy dovnitř (levé a pravé) »« a špičaté jednoduché směřující dovnitř ›‹. Sázejí se vždy s mezerou na vnější straně, naopak uvnitř se mezera nesází. Jednoduché uvozovky 96 (tzv. [[Definice|definiční]]) se hojně uplatňují v [[Lingvistika|lingvistice]], používají se při uvádění významu, především v [[Etymologie|etymologických]] a jiných výkladech: ''stsl. ѣсть ‚jíst‘''. Někdy se v tomto významu používají jednoduché anglické uvozovky: ''gruzínské ცხენი ‘kůň’'', případně apostrofy apod.; tuto praxi však hodnotíme jako nevhodnou, byť zažitou. Jednoduché anglické uvozovky se v tomto kontextu někdy nazývají jako „marrovské“ (podle sovětského akademika, [[Filologie|filologa]] [[Nikolaj Marr|N. Ja. Marra]]). Jiné tvary či umístění jsou pro běžné české texty zcela nepřípustné: tzv. strojopisné ''"x"'', anglické ''“x”'', polské ''„x”'' aj., špičaté směřující ven (francouzské) ''«x»'' a další jiné znaky a jejich kombinace. Tzv. strojopisné (jednoduché i dvojité) jsou však hojně využívány v programovacích jazycích. Je nepřípustné, aby se přímo vedle sebe ocitly dvojité uvozovky a jim odpovídající jednoduché: »›, „‚ apod. V takovém případě je nutné 1. buď zvolit [[Font|písmo]], které tuto situaci řeší dobrým zpracováním kerningových párů a mezi tato znaménka vkládá vlasovou mezeru, 2. nebo vložit tuto mezeru ručně, 3. nebo použít jiný typ uvozovek: „Petr se zeptal: ‚Jak se máš?‘“ „Petr se zeptal: »Jak se máš?«“ Některé příručky povolují užít jako vnitřní stejné uvozovky, pokud se jedná o jedno či několik málo slov, a nemůže tak dojít k nedorozumění: „Víš,“ povídá Petr, „to, že mě nazval „pitomcem“, bych mu odpustil, ale včerejší jednání už ne.“ Pokud se uvozovky vztahují pouze k citaci, vkládáme do uvozovek jen ji, nikoliv případná přiléhající interpunkční znaménka: Nazval mě „pitomcem“, což mu samozřejmě nemůžu odpustit. Pakliže vkládáme do uvozovek celou větu, vkládáme i koncové interpunkční znaménko: „Toho ještě budeš litovat…“ Tohle přesně mi řekl. U přímé řeči vkládáme do uvozovek všechny její části, nikoliv však uvozovací věty. Interpunkční znaménka přiléhající k přímé řeči sázíme dovnitř uvozovek: „Pojďte obědvat,“ zavolala maminka, „už mám uvařeno!“ === Nejčastější chyby v užití uvozovek === * Mezery vložené dovnitř uvozovek: ''„ To se mi snad jenom zdá… “'' * Užití nesprávných variant uvozovek: ''”To se mi snad jenom zdá…”; "To se mi snad jenom zdá…"'' * Nesprávná orientace špičatých uvozovek: ''«To se mi snad jenom zdá…»'' * Použití čárek místo spodních uvozovek: '',,To se mi snad jenom zdá…“'' * Použití dvojitých a jednoduchých uvozovek jednoho typu těsně po sobě: ''„Petr se zeptal: ‚Jak se máš? ‘“'' * Nesprávné zahrnutí interpunkčního znaménka v citaci: ''Nazval mě „pitomcem,“ což mu samozřejmě nemůžu odpustit.'' * Nesprávné vynětí interpunkčního znaménka z přímé řeči: ''„Pojďte obědvat“, zavolala maminka, „už mám uvařeno“!'' == Závorky () [] {} ⟨ ⟩ == Závorky jsou párová vyčleňovací znaménka. Skládají se z levé a pravé, resp. z otvírací a zavírací závorky. Používají se tehdy, pokud chceme vydělit ty části výpovědi, které jsou volně vloženy, případně mají k výpovědi jiný volný vztah. Uvnitř závorek se mezera nesází, vně uzávorkovaného textu naopak ano: Svoji knížku (takový brak!) rozdával všem přátelům. Oxid arsenitý As₄O₆ (otrušík, utrejch) je toxická a karcinogenní látka. Václav Havel (1936–2011) Výjimky z tohoto mezerování jsou dvě: zaprvé naznačení genderově korektního vyjadřování – ''Prosíme Vás, abyste co nejdřív zaslal(a)…'' (zde se však častěji užívá lomítka), zadruhé spíše akcidenční, žertovné aj. zápisy typu ''je to dost ne(filo)logický problém'', ''k vidění tam byly velmi (h)různé filmy'', ''jak na správné (sebe)vzdělávání'' apod. V běžném textu je nejvhodnější užívat závorky kulaté. Pokud potřebujeme do textu v závorce vložit další uzávorkovaný text, použijeme závorky hranaté. Tehdy hovoříme o závorkách vnitřních nebo vnořených: Poslední prezident Československa (Václav Havel [1936–2011]) byl i známý spisovatel. Pravá kulatá závorka (tedy jako nepárový znak) se užívá při výčtech (pouze za malými písmeny); tehdy musí být po závorce sázena mezera pevné šířky. Pokud nejsou položky odděleny graficky, řádkově, nýbrž jsou sázeny plynule za sebou, je třeba vložit za závorku nezlomitelnou mezeru: a) tužky a propisky b) gumy a pravítka Pošlete prosím a) tužky a propisky, b) gumy a pravítka. Hranaté závorky jsou běžně užívány v lingvistických textech, do nichž se zapisuje [[výslovnost]]: Oslo [ušlu] Užívají se i tehdy, když chceme naznačit chybějící údaj, např. v bibliografické citaci, nebo doplnit v citaci to, co je vynecháno, o čem se mluví apod. a co není její přímou součástí. Případně také vynechaný, nepodstatný text v přímé citaci – tehdy se užije znaku […]: NITSCHMANN, H.: Geschichte der polnischen Literatur. [s. a.] (sine anno, bez roku) „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ T. G. Masaryk Pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: <nowiki>https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravopis</nowiki>. <blockquote>Je možné užívat i variantu (…), varianta s hranatými závorkami je však systémovější. PČP však v tomto užití uvádějí pouze tři tečky bez jakýchkoliv závorek, připojované bez mezery a s mezerou po nich.</blockquote>Užívání složených a lomených závorek je otázkou spíše matematické, chemické sazby, programovacích jazyků apod.: \textbf{tučný řez}, (−∞; b⟩ = {x|x≤b} V běžném textu se s nimi v podstatě nesetkáme, protože jsou však zásady pro jejich sazbu shodné se závorkami kulatými, pro úplnost je uvádíme. V běžných textech je doporučujeme používat pouze v odůvodněných případech. Pokud do závorek vkládáme výpověď, která končí interpunkčním znaménkem, sází se interpunkční znaménko dovnitř závorek: Řekl, že se ještě vrátí. (To určitě!) Ve zcela specifickém případě lze jako závorky užít matematické symboly pro ostrou nerovnost <>. Tímto případem jsou [[Uniform Resource Locator|URL]] odkazy. Znaky pro nerovnost se pak sázejí stejně jako závorky, tj. bez vnitřních mezer, a naopak s mezerami vnějšími. Jako levá „závorka“ se užívá znak <, jako pravá znak >: <<nowiki>http://prirucka.ujc.cas.cz/</nowiki>> === Časté chyby v užití závorek === * Chybějící mezery okolo uzávorkovaného textu: ''Svoji knížku(takový brak!)rozdával všem přátelům.'' * Naopak nesprávně vysázené mezery uvnitř závorek: ''Svoji knížku ( takový brak! ) rozdával všem přátelům.'' * Užití lomítek jako závorek: ''Svoji knížku /takový brak!/ rozdával všem přátelům.'' * Užití vnořených závorek téhož typu: ''Poslední prezident Československa (Václav Havel (1936–2011)) byl i známý spisovatel.'' Užití lomítek místo závorek je přežitek z dob [[Psací stroj|psacích strojů]], jejichž znakový repertoár byl velmi chudý. V dnešní době kvalitních digitálních písem a počítačových textových editorů není důvod je používat, ba jejich užití se považuje za hrubou typografickou chybu. Bohužel použití lomítek jako závorek umožňují PČP. == Pomlčka – — == Pomlčka je vodorovná čárka; v češtině se nejčastěji užívá čárka délky písmene ''n'' (pomlčka půlčtverčíková, angl. ''n-dash''), řidčeji délky písmene ''m'' (čtverčíková, ''m-dash''). Pomlčka se užívá v několikeré funkci a na funkci závisí její sazba. S mezerami po obou stranách (s levou nezlomitelnou) se sází v těchto případech: Pisatel chce naznačit zámlku v řeči, neukončenost výpovědi. V tomto případě lze užít i výpustky: Chtěl by mi asi něco říct, ale – Pomlčka výrazně odděluje části výpovědi: Za oknem se láhev modrá // v ní je Alpa – známá, dobrá. Kdo chce svěží býti — musí Meltu píti! Užívá se k označení přímé řeči, pokud stojí na témže řádku, případně k výraznějšímu oddělení uvozovací věty: Petře? – Co je? „Mám hlad,“ – zvolal Petr. Pomlčka se někdy sází místo čárky, pokud chceme naznačit výraznější odmlku, oddělení výpovědí: Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl – přicestoval včera. Bratr přicestoval včera. – Neviděl jsem ho velmi dlouho. Rovněž ji sázíme v nápisech a heslech; také v [[přísloví]]ch apod. místo vypuštěného [[Spona (sloveso)|sponového slovesa]] či pokud jsou výpovědi spojeny souřadně bez [[Spojka (slovní druh)|spojky]]: Ovoce – zelenina; Pes – nejlepší přítel člověka; Chytří pochopí – hloupí se zeptají. Pomlčky je možné užít i v jiných situacích podle záměru a intencí pisatele, takové případy nelze plně zachytit. Pokud při sazbě dojde k tomu, že by měly čárka a pomlčka následovat těsně po sobě, je možné čárku vynechat. Pokud by však její vynechání bylo na úkor srozumitelnosti, je lepší čárku zachovat: Viděl jsem tam Marii – moji bývalou ženu –, kterak se pokoušela zaparkovat před obchodem. Ve všech výše zmíněných případech je možné kratší pomlčku nahradit pomlčkou delší. Pomlčka ve významu ''až, od… do…'' a ''proti/versus'' se sází bez mezer, pokud jsou oba takto spojené výrazy jednoslovné, a s mezerami (levá nezlomitelná), pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný. V těchto případech nelze sázet čtverčíkovou pomlčku: otevírací doba 8–18 h, otevřeno po–pá, 11.–18. 3. 2016, fotbalový zápas Sparta–Slavia, rychlík Praha–Brno, Labertův–Beerův zákon, vzájemný vztah mysl–tělo 11. 3. – 10. 4. 2016, fotbalový zápas Žďár nad Sázavou – Jihlava, vlak Nové Město na Moravě – Žďár nad Sázavou, Praha 6 – Ruzyně, silnice Frýdek-Místek – Nový Jičín, autorská dvojice J. Voskovec – J. Werich Na místě pomlčky nesmí dojít k zalomení řádku. Pakliže [[rozpal]] ani [[stažení (typografie)|stažení]] jiný zlom neumožní, je třeba pomlčka rozepsat slovně: ''fotbalový zápas Sparta vs. Slavia''. Znak ''nezlomitelné pomlčky'' není běžnou součástí textových editorů (na rozdíl od ''nezlomitelného spojovníku,'' viz dále). Někdy a spíše tradičně se pomlčky (častěji čtverčíkové nežli půlčtverčíkové) užívá k zápisu finančních částek bez haléřových hodnot: zaplatíte Kč 400,—; zaplatíte 400,— Kč <blockquote>Tento zápis se dnes spíše nedoporučuje, nejnovější vydání ČSN 01 6910 jej ani neuvádí, na rozdíl od norem starších. Takový zápis je redundantní, plně totiž postačuje ''zaplatíte 400 Kč''. V případě nutnosti je možné vypsat haléřové hodnoty nulami: ''zaplatíte 411,00 Kč bez DPH''. Zápisy typu ''—,50 Kč'' jsou nepřípustné.</blockquote>Je třeba, aby bylo v celém dokumentu zachováno jednotné užití dlouhé a krátké pomlčky, např. krátké pro rozsahy a dlouhé pro větná užití. Jediné výjimky, kdy lze psát pomlčku (dlouhou i krátkou) na začátku řádku, jsou: Uvození přímé řeči, která stojí na samostatném řádku: – Petře? – Co je? <blockquote>V případě uvozování přímé řeči a ve výčtech se musí za pomlčku sázet mezera s pevnou délkou.</blockquote>Pomlčka ve funkci výčtové odrážky: – tužky a propisky – pravítka a gumy Jako opakovací znaménko v rejstřících: řeč — nepřímá — — uvozená <blockquote>V literatuře a na internetu se někdy setkáváme s výrazem [[stejnítka]]. Starší ČSN (ČSN 01 6910 2007) jako znak stejnítek doporučovala v sestavách používat znak double prime ''ʺ'' (U+2033):</blockquote> Černá pera, krabička dvaceti ..... 30 Kč Modrá " " " ..... 30 Kč <blockquote>V praxi se také setkáváme s různými variantami uvozovek a apostrofů nebo [[Vlnovka|vlnovky]] (tildy ''~''). Psaní zažité značky ''–//–'' se nedoporučuje.</blockquote>Zcela specifické je užití pomlčky, většinou dlouhé, spolu s obloučkem ve [[Verš|versologii]] v zápisech veršové [[Metrum|metriky]]. Pomlčka značí [[Přízvuk|přízvučnou]] [[Slabika|slabiku]] (případně těžkou dobu v [[Časoměrný verš|časoměrném verši]], tezi, dvě mory), oblouček nepřízvučnou slabiku (případně lehkou dobu v časoměrném verši, arzi, moru). Pomlčky a obloučky se od sebe oddělují širšími mezerami, případně se sázejí pod verše. Jednotlivé [[Stopa (literatura)|stopy]] se oddělují [[Svislá čára|svislou čarou]] (svislítkem). Někdy se pro přízvučnou slabiku užívá značky ''x́'', pro nepřízvučnou ''x''. J. Hrabák tuto versologickou pomlčku nazývá ''ležatou čárkou''. daktyl je tříslabičná stopa skládající se z jedné těžké doby a dvou lehkých: — U U Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, — U U | — — | — U U | — — | — U U | — — někdy kolébka, nyní národu mého rakev. — U U | — U U | — | — U U | — UU[ | U (J. Kollár) Dnes již velmi archaické, avšak stále k vidění ve specifických případech (náhrobní kameny do začátku minulého století, sovětská typografie do konce 60. let) je užití pomlčky v zápisu kalendářních dat: 19<math>\frac{1}{3}</math>53; 20<math>\frac{30}{V}</math>06 === Časté chyby v sazbě pomlčky === * Užívání spojovníku místo náležité pomlčky: ''Bratr - kterého jsem velmi dlouho neviděl - přicestoval včera; otevírací doba 8-18 h'' * Nadbytečné mezery ve spojení s významem až, versus: ''fotbalový zápas Sparta – Slavia'' * Chybějící mezery v sazbě větné pomlčky: ''Bratr–kterého jsem velmi dlouho neviděl–přicestoval včera.'' * Větná pomlčka sázená s levou mezerou, která není nezlomitelná, v důsledku čehož může dojít k tomu, že pomlčkou začíná řádek: ''Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl | – přicestoval včera.'' == Tři tečky (výpustka) … == Tři tečky (někdy se můžeme setkat s termínem trojtečka) se sázejí jako jeden ligaturní znak. ČSN 01 6910 2014 však umožňují z ''technických'' důvodů používat tří jednotlivých teček místo ligaturního znaku: ''...'' vs. ''…'' Používají se tehdy, pokud chceme naznačit přerušovanou výpověď, zámlku na konci věty apod. Běžná [[Elipsa (lingvistika)|elipsa]] se třemi tečkami nenahrazuje, často se tak naopak vyznačuje [[Aposiopese|apoziopeze]]. V takovém případě se sázejí těsně za slovo (bez mezery) a po nich se sází mezera, případně příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky). Následující velké nebo malé písmeno se sází podle kontextu, zda jde o pokračování věty, či o větu novou (v tomto smyslu je možné užít i pomlčky): Bál jsem se… mu to… říct. Tak, a je po všem… Co dělat? Tří teček se užívá, pokud chceme v citátu naznačit vypuštěnou část, která není důležitá. Nejčastěji se používají tři tečky uzavřené do hranatých, případně kulatých závorek. Jiné zápisy (''<…>'', ''/…/''), se kterými se můžeme občas setkat, se nedoporučuje. PČP uvádějí pouze tři tečky bez závorek připojované bez mezery a sázené s mezerou po nich. Pokud vynecháváme větu/věty, doporučuje se užít oddělených (uzávorkovaných) tří teček, aby nedošlo k mylnému chápání tří teček jako součástí citátu: „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ „Lidé vědí mnoho, velmi mnoho… učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ (T. G.Ṁasaryk) Užívají se také tehdy, pokud chceme naznačit neúplný výčet. V těchto případech před třemi tečkami sázíme mezeru a po nich případně píšeme ještě příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky): podstatná jména, přídavná jména, …, částice, citoslovce podstatná jména, přídavná jména, … a₁ + a₂ + … + a_n <blockquote>ČSN 01 6910 2014 připouští sázet tři tečky těsně a bez čárky, pokud není rozdíl v tom, zda jde o nedokončený výčet, či o výčet s nedokončenou poslední položkou: ''podstatná jména, přídavná jména…''</blockquote>Pokud třemi tečkami začínáme větu, oddělujeme je od předešlého textu mezerou a od textu následujícího (úzkou) nezlomitelnou mezerou; tehdy můžeme větu začínat i velkým písmenem. Tři tečky je však možné i vypustit. (Někdy se doporučuje sázet tento typ tří teček bez mezer.) … levnější nenajdete! … A dál? Levnější nenajdete! === Časté chyby při sazbě tří teček === * Užití jiného počtu teček než tři: ''Tak, a je po všem….; Tak, a je po všem..'' * Mezera nevhodně sázená před tři tečky: ''Tak, a je po všem …'' * Nevhodně sázené tři tečky v případě přerušované řeči: ''Bál jsem se mu to …říct.'' == Spojovník (rozdělovník) - == Spojovník je nejkratší vodorovná čárka. Užívá se, pokud chceme souřadně spojit dvě jednotlivá slova ve slučovacím poměru v těsný významový celek. Spojovník se vždy sází bez mezery po obou stranách. Pokud spojujeme víceslovné části, užíváme pomlčky sázené s mezerami po obou stranách. Brno-město, propan-butan, kuchař-číšník, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Mao Ce-tung, česko-francouzský slovník <blockquote>Spojovník se neužívá u typu ''hřib satan'', ''javor mléč''.</blockquote><blockquote>Spojovník se neužívá u typu ''vysokoškolský'', ''trestněprávní''.</blockquote>V počítačové typografické praxi se rozlišují tři typy spojovníků (používají se nejčastěji anglické názvy): 1. ''běžný spojovník'' (hard hyphen), jenž se užívá ke spojování slov, 2. ''„volitelný“ spojovník'' (discretionary nebo soft h.), který se užívá pro ruční naznačení, kde je možné slovo dělit, a 3. ''pevný spojovník'' (nonbreaking h.), který zabraňuje řádkovému zlomu. ČSN 01 6910 2014 je nazývá ''spojovníkem povinným'', vyžadovaným pravopisem, ''nerozdělitelným'', který neumožňuje zlom, a ''podmíněným'', nazývaným také ''volitelné rozdělení'', který naznačuje, kde je možno slovo dělit. Používá se v některých přejatých slovech: moucha tse-tse, ping-pong neboli stolní tenis, džiu-džitsu, make-up vedle mejkap, e-mail V poslední době jsou časté výrazy, jejichž první část tvoří písmena ''e'' (elektronický) nebo ''i'' (internetový): ''e-mail'', ''e-dražba'', ''i-bazar''. Ta se připojují spojovníkem a v těchto místech nesmí dojít ke zlomu. Tyto zápisy jsou pro češtinu neobvyklé a činí problémy, zejména pokud stojí na začátku vět. Rovněž se doporučuje používat ve spojeních značky a substantiva, pokud je značka na prvním místě. Pokud je pořadí opačné, spojovníku se neužívá: B₁₂-vitamin, γ-záření, Rh-faktor; vitamin B₁₂, záření γ, faktor Rh <blockquote>Některé zdroje připouštějí psaní prvního typu i bez spojovníku (ale s [úzkou] nezlomitelnou mezerou!): ''Rh faktor''.</blockquote>Dále se spojovníku užívá při připojování částice ''li'' (arch. ''liž'' ve spojení ''není-liž pravda''), nejčastěji k prvnímu přízvučnému slovu ve větě (a většinou ke slovesu): Říkám-li ne, myslím ne. Kdo, ne-li my? To je ale hezký chlapec, není-liž pravda? <blockquote>Pokud je částice li součástí složené spojky, spojovníku se neužívá: ''zdali'', ''pakliže'' apod. Nepíše se ani ve výraze ''neřkuli''.</blockquote>Spojovníku se také užívá v zápisech různých kódů, hesel, značek apod.: 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan, 2016-10-24, {{ISBN|978-80-200-2327-8}} Používá se v zápisu výrazů odvozených od matematických [[Proměnná|proměnných]]: n-tá odmocnina z x, a na i-tou Využití nachází i v internetových adresách: www.dobre-knihy.cz A nakonec se spojovník používá tehdy, chceme-li rozdělit slovo na dva řádky. V této funkci se někdy nazývá rozdělovník: babič- | ka, u dve- | ří Pokud je třeba zalomit řádek v místě, kde jsou dvě slova spojena spojovníkem, je nutné ho opakovat na následujícím řádku, aby tak nedošlo k chybnému chápání slovního spojení (spojovník je tu významotvorný prvek): žluto- | -zelený svetr <blockquote>Srov. zápis žluto- | zelený svetr (žlutozelený, nikoliv žluto-zelený).</blockquote>Spojovník píšeme s mezerou pouze na jedné straně tehdy, pokud jím nahrazujeme vypuštěnou část slova. Mezera je tak pouze na vnější straně: Je možné psát jak -ismus, tak -izmus. V některých slovech píšeme -ě-, v některých -ně-. V nabídce máme dvou-, troj- i čtyřlůžkové pokoje. V některých textových editorech se můžeme setkat s tzv. ''nezlomitelným spojovníkem'': pokud by měl vyjít na konec řádku, nemůže na něm nastat zlom – podobně jako v případě ''nezlomitelné mezery''. Toho se dá dobře využít v případech, kdy je zlom v takovém místě nežádoucí (''Rh-faktor''). V kombinaci s tzv. ''volitelným spojovníkem'' (resp. s ''volitelným rozdělovníkem''), který se graficky realizuje pouze tehdy, pokud dojde v jeho místě ke zlomu řádku, můžeme docílit toho, že se spojovník bude při zlomu řádku v souladu s pravopisnými pravidly opakovat; tato funkce totiž není v [[Textový editor|textových editorech]] běžně dostupná. === Nejčastější chyby v užití spojovníku === * Používání spojovníku v adjektivech, jejichž jedna část je číslovka zapsaná číslicí: ''vypil tři 12-stupňová piva, přinesl 50-procentní kalvádos'' * Psaní spojovníku u číslovek: ''prodej alkoholu od 18 let, učitel s 8 studenty'' <blockquote>Kreativita pisatelů je někdy velmi překvapující, nicméně všechny tyto zápisy a jejich různé kombinace se považují za chybné (na rozdíl např. od slovenštiny ''7,5-percentný alkohol'' nebo ruštiny ''нет 20-го тома''). Kdybychom měli číst zápis ''8-mi'', četli bychom jej jako ''osmimi''. Mluvnice češtiny 1 (1986) však připouští poněkud obskurní zápis ''20%ní''.</blockquote> * Užití spojovníku při spojování nově vzniklých příjmení: ''Petra Nováková-Hrušková'' <blockquote>Užívání spojovníku je důsledkem dřívější praxe, kdy se takto vzniklá příjmení spojovníkem spojovala. Podle současných zákonů (§ 70 zák. č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů) se spojovník neužívá. Spojovník se používá také u cizích příjmení: ''Marie Curie-Skłodowska''.</blockquote> * Neopakování spojovníku v případě dělení složených adjektiv: ''česko- | francouzský slovník'' * Nesprávné užívání mezer okolo spojovníku: ''česko - francouzský slovník'' * Spojovník užitý pro zápis rozsahu letopočtů, kdy druhá část je vyjádřena dvojmístně: ''1874-78'' <blockquote>Dříve byl tento zápis rozšířený, dnes se nedoporučuje. ČSN 01 6910 2014 uvádí výslovně, že letopočet musí být vždy vyjádřen čtyřmístně. Výjimkou jsou ustálená spojení jako ''srpen 68'', resp. ''srpen ʼ68''.</blockquote> * Užívání spojovníku k zápisu víceslovných pojmenování (nápodobou angličtiny): ''Vrátil se sem Vy-víte-kdo.'' == Apostrof (odsuvník) ʼ == Apostrof má podobu malé číslice 9 umístěné k horní [[Dotažnice|dotažnici]]. Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm při naznačení vynechaného písmene (zejména při sazbě poezie): Smuten lehʼ si ku pramenu: pramen bublá z podkeří […] (V. Hálek) <blockquote>Dříve se v básních užíval i tam, kde bychom ho dnes sotva čekali. Srov. např. u Nerudy: ''Nemůžʼ vstát a bolesť / slabé tělo svírá, / ale úsměch ještě / tváře obestírá.''</blockquote>V cizích slovech (apelativech i propriích) se sází bez mezer po obou stranách v souladu s pravopisem původního jazyka: d’Artagnan, hors dʼoeuvre, l’humanité, McDonaldʼs, Jang-cʼ-ťiang Při naznačení vypuštění první části letopočtu se sází s nezlomitelnou mezerou před ním a bez mezery po něm, nejčastěji v nápisech, blahopřáních apod.: Výstava Zahrada Čech ʼ83 <blockquote>Tento zápis již typografické příručky nepovažují za vhodný, nicméně tradičně se stále používá. Nedoporučuje jej však používat při zápisu současných letopočtů, jelikož může dojít k záměně: nevíme, zda zápis ''ʼ13'' je ''2013'', nebo ''1913''. ČSN 01 6910 2014 uvádí výslovně, že rok musí vždy být vyjádřen čtyřmi číslicemi. Výjimkou jsou letopočty označující významné události (''srpen 68'' nebo ''listopad 89'', resp. ''srpen ʼ68'', ''listopad ʼ89''), pravidelně se opakující akce (''Zahrada Čech ʼ14'') nebo novoroční přání, tzv. „péefka“ (''PF ʼ17'').</blockquote> === Nejčastější chyby v užití apostrofu === * Nevhodně umístěná mezera u letopočtu: ''Výstava Zahrada Čech ʼ 83.'' * Nevhodný znak pro apostrof (nejčastěji strojopisný apostrof, uvozovka): ''Výstava Zahrada Čech '83. Výstava Zahrada Čech ‘83.'' * Užívání apostrofu s příklonným s: ''Žeʼs mu to řekl? Bylʼs tam?'' <blockquote>Dlužno podotknout, že takovýto zápis byl běžný zejména v 19. století. Srov.: ''[…] hnědé trny, růže bílé, / žeʼs byl sklamán od své milé“ […]'' (J. Neruda).</blockquote> == Lomítko / == Lomítko plní několikerou funkci. Jeho základní funkce je vyjádření alternativy, možností záměny. Pokud jsou oba lomítkem spojené výrazy jednoslovné, lomítko se píše bez mezer: Odpovědět můžete telefonicky/e-mailem. Jestliže je alespoň jeden výraz víceslovný, sázíme lomítko s mezerami (levá je nezlomitelná): Odpovědět můžete telefonicky / elektronickou poštou. O sazbě lomítka ve smyslu operace dělení viz dále. V některých jazykovědných příručkách, zejména syntaktických, se k oddělení alternativních konstrukcí, vět používají dvě lomítka oddělená mezerami. Mezi těmito lomítky nesmí dojít ke zlomu a levá mezera by měla být nezlomitelná. Dříve se v témže významu užívalo i dvou svislých čar (svislítek). Pokud vyjde lomítko na řádkový zlom, podle ČSN01 6910 2014 není jeho opakování (jako u spojovníku) nezbytné. Lomítka se také využívá, chceme-li úsporně sázet poezii (tj. nikoliv každý verš na samostatném řádku, nýbrž za sebou). V takovém případě se pro oddělení jednotlivých veršů užívá jednoho lomítka s mezerami po obou stranách (levá je nezlomitelná), k oddělení slok pak dvou lomítek těsně za sebou s týmiž mezerami. Řádek se nesmí zlomit mezi dvěma lomítky: Slyším to, co jiní neslyší, / bosé nohy chodit po plyši. // Vzdechy pod pečetí v dopise, / chvění strun, když struna nechví se. (J. Seifert) Lomítka se dále užívá ve zkráceném zápisu fyzikálních a jiných jednotek, označení apod., kdy se sází bez mezer: 150&nbsp;m/s (vedle 150 m·s⁻¹ či 150 <math>\frac{m}{s}</math>), 13 Kč/ks (vedle 13 Kč à ks), otevřeno 24/7 (24 hodin 7 dní v týdnu) Lomítek jako speciálních symbolů se užívá i v zápisu internetových adres a některých jiných údajů: [[Hlavní strana|https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana]] zákon č. 586/1992 Sb. Lomítko se používá při zápisu [[Zlomek|zlomků]]. V případě smíšených zlomků se mezi celými čísly a zlomky sází úzká nezlomitelná mezera: 3/4; 7 14/15 <blockquote>Pokud písmo obsahuje speciální zlomkové znaky, je vhodnější užívat jich: ''½'', ''¾''. Je též možné užít složení indexů (''₇'') a exponentů (''⁴'') a speciálního zlomkového lomítka ( ''⁄'' ): ''⁴⁄₇''. Je-li zlomek vyjádřen zlomkovým znakem, sází se ve smíšených zápisech bez mezery: ''12¾''.</blockquote>Někdy se lomítko užívá v zápisu a/nebo; tehdy značí logickou disjunkci (tj. můžou nastat obě varianty): Zvolte si heslo z číslic a/nebo písmen. <blockquote>V běžném jazyce se nebo často užívá tehdy, pokud chceme vyjádřit, že nastane pouze jedna z možností: ''Pojedeš autem, nebo vlakem?'' V grafice se tento význam realizuje přítomností čárky; v [[Logika|logice]] jde o tzv. exkluzivní [[Disjunkce|disjunkci]]. Srov. oproti tomu výpověď ''Na rynku kup hrušky nebo jablka'' – je jedno, zda koupíš hrušky nebo jablka, teoreticky můžeš koupit obojí. V takových případech se čárka nepíše.</blockquote>Lomítka se též používá při zápisu školního roku: školní rok 2006/2007 A nakonec se lomítka užívá při zápisu [[gender]]ově korektních textů: Prosíme Vás, abyste svou odpověď zaslal/a na adresu… Tohoto zkráceného zápisu však nelze užít tehdy, pokud je – u mužského rodu – nenulová koncovka či pokud je výraz víceslovný: studentky/studenti; vážené posluchačky / vážení posluchači Psaní lomítka příručky spíše '''ne'''doporučují v těchto případech: Starší zkrácený zápis kalendářního data, dnes nepoužívaný: 17/11 1989, 17/XI 1989 Zkrácené víceslovné názvy měst; takový zápis je možný na cedulích, ukazatelích apod.: Ústí n/L, Žďár n/S === Časté chyby při sazbě lomítka === * Absence mezery při víceslovných alternacích: ''V roli alternují Aleš Pavel/Petr Novák.'' * Naopak sazba nevhodných mezer: ''Použijte svůj notebook / mobil.'' * Použití lomítek místo závorek: ''Byla tam Marie /jeho bývalá manželka/, ale nikdo se s ní nebavil.'' <blockquote>V lingvistice lomítko na začátku a na konci textu signalizuje, že se jedná o [[Fonologie|fonologický]] přepis: ''/ňegdo/''.</blockquote> == Procento a promile % ‰ == <blockquote>Procento značí jednu setinu z celku, promile jednu tisícinu. Jde tak o zlomek <math>\frac{1}{100}</math> a <math>\frac{1}{1000}</math>, desetinně zapsáno 0,01 a 0,001. Znak ‱ (<math>\frac{1}{10000}</math>, 0,0001) se téměř neužívá, pro jeho sazbu případně platí totožná pravidla.</blockquote>Znaky procento a promile se můžou sázet dvěma odlišnými způsoby v souvislosti s tím, co mají vyjadřovat. Pokud značí samostatné slovo, sázejí se jako samostatně stojící znak s nezlomitelnou (úzkou) mezerou před ním: poskytujeme slevu až 20 % (dvacet procent), export vzrostl o 110 % (sto deset procent), měl v krvi 1,1 ‰ alkoholu (jedno celé a jednu desetinu promile) Pakliže jsou součástí složeného adjektiva, sázejí se bez předcházející mezery: poskytujeme 20% slevu (dvacetiprocentní), export je nyní 110% (stodesetiprocentní), připravte 0,5‰ roztok (půlpromilový) <blockquote>Podrobnější pravidla sazby zápisů typu ''20 km / 20km'', ''20° / 20 °'' apod. viz např. ''Akademická příručka českého jazyka'' (2014). Kodifikovány jsou zápisy ''20%'' a ''20procentní'', nikoliv ''dvaceti%''. Mluvnice češtiny 1 (1986) však připouští i poněkud obskurní zápis ''20%ní''.</blockquote> === Nejčastější chyby v sazbě procenta a promile === * Chybějící mezera u vyjádření, jež značí jednotlivá slova: ''poskytujeme slevu až 20%, měl v krvi 1,1‰ alkoholu'' * Naopak nevhodně umístěná mezera u adjektivních vyjádření: ''zpoplatněno 20 % sazbou, export je nyní 110 %'' * Sazba značek procento a promile bez nezlomitelné mezery: ''poskytujeme slevu až 20 | % na jeden nákup'' == Paragraf § == Pro paragraf se jako značka užívá ''§''. Ke značení odstavců (částí) v jiných než právních textech se nedoporučuje, i když se jinde občas užívá. Značka paragraf se sází odděleně, neboť značí jedno slovo, tj. s mezerami po obou stranách, přičemž mezera po paragrafu je (úzká) nezlomitelná. Sází se vždy ve spojení s číslem: § 70 zák. č. 301/2000 Sb. Pokud se odkazuje na více paragrafů, značka se užívá pouze jednou: § 70–73 zák. č. 301/2000 Sb. <blockquote>Od zdvojování zkratek a značek se dnes upouští (na rozdíl např. od ruštiny, kde je toto zkracování běžné: ''в 1995–1998 гг.''). Zápis ''ss. 14–20'' tak již dnes není běžný, i když se nehodnotí jako nesprávný. Zdvojení paragrafu ČSN 01 6910 2014 zapovídá. Pravidelně se zdvojuje (znásobuje) pouze v hudební terminologii: ''f'' (forte), ''ff'' (fortissimo), ''fff'' (forte fortissimo), ''ffff'' (fortissimo fortissimo).</blockquote>Je-li paragraf užit v běžném významu, a ne jako značka ve spojení s konkrétní číslicí, odstavcem, vypisuje se slovně: Ten jeho právník se snaží překrucovat paragrafy. Zase vymysleli nějaký nový paragraf. === Časté chyby při sazbě značky paragrafu === * Sázení bez mezery mezi značkou a číslicí: ''§70 zák. č. 301/2000 Sb.'' * Sazba bez nezlomitelné mezery: ''podle § | 70 zák. č. 301/2000 Sb.'' == Ampersand & == Ampersand znamená „a“ (jde původně o ligaturu latinského et); používá se zejména v názvech firem, v akcidenční sazbě apod. Sází se s úzkými mezerami po obou stranách. Doporučuje se řádek v tomto místě nezalamovat: krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o., Voskovec & Werich, sledování zásilek Track & Trace, advokátní kancelář Ostrý & Co. U výrazů, kdy ampersand spojuje pouze dvě písmena, je častější sazba bez mezer po obou stranách: módní značka F&F === Nejčastější chyby v sazbě ampersandu === * Sazba bez náležitých mezer: ''krejčovství Šídlo&Jahelka, s. r. o.'' == Znaky pro narození a úmrtí (hvězdička a křížek) * † == Tyto značky se sázejí s mezerou mezi předcházejícím slovem a s úzkou nezlomitelnou mezerou po nich: Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) === Nejčastější chyby v sazbě hvězdičky a křížku === * Sazba bez náležitých mezer: ''Václav Havel (*5. října 1936, †18. prosince 2011)'' == Teplotní stupeň ° (a úhlový stupeň °, minuta ʹ a vteřina ʺ) == Sázíme-li teplotní stupně, připojuje se značka těsně k písmennému označení teplotní stupnice a mezi číslicí a značkou je pevná úzká mezera: −14 ℃, 32&nbsp;°F <blockquote>Zápisy typu mráz ''−10 °'' bez uvedení stupnice se nedoporučují, v běžném textu je lépe vypsat stupeň, případně i číslici slovy: ''mráz minus deset stupňů''.</blockquote>Pokud sázíme značku pro stupeň bez uvedení stupnice, zacházíme s ním podobně jako se znakem procenta, tzn. že jej sázíme s úzkou nezlomitelnou mezerou mezi číslicí a stupněm, jde-li o dvě slova, a dohromady s číslicí, jde-li o složené adjektivum: pivo o cukernatosti 12 ° (dvanáct stupňů) vypil jsem 10° pivo (desetistupňové) Chceme-li sázet úhlové stupně, sázíme značku těsně k číslici – podobně jako úhlovou minutu ʹ a vteřinu ʺ. Mezi jednotlivými jednotkami se píšou úzké nezlomitelné mezery: pravý úhel 90°, 1 rad ≈ 57° 17ʹ 45ʺ Při zápisu zeměpisných souřadnic se stupně, minuty a vteřiny a jejich značky píšou bez mezer: 49°33ʹ45.481ʺ severní šířky a 15°56ʹ21.266ʺ východní délky, 49°33ʹ45.481ʺN, 15°56ʹ21.266ʺE === Časté chyby v sazbě stupně, minuty a vteřiny === * Sazba bez mezery mezi číslicí a jednotkou: ''−14℃'' * Sazba s nesprávnou mezerou: ''−14°C'' * Nevhodná mezera u adjektivního výrazu: ''vypil jsem 10 ° pivo'' * Mezery u zápisu souřadnic: ''49° 33ʹ 45.481ʺ severní šířky'' == Stopa a palec ʹ ʺ == Značky pro stopy a palce se sázejí vždy těsně k číslici a mezi jednotlivými jednotkami je (úzká) nezlomitelná mezera: Je vysoký 6ʹ 2ʺ. Pokud se značek používá ve složených adjektivních výrazech, sázejí se také bez mezery: Koupil jsem nový 24ʺ monitor (čtyřiadvacetipalcový). === Časté chyby v zápisech === Nevhodné mezery: ''nový 24 ʺ monitor; je vysoký 6 ʹ 2 ʺ'' == Podtržítko _ == Podtržítko je speciální znak, s nímž se běžně setkáme v internetových adresách. Značí se jím mezera (někdy se užívá spojovníku). V běžných textech jím můžeme naznačit vynechané písmeno, jež se má doplnit. Podtržítko lze v tomto případě zmnožit. Sází se bez mezer po obou stranách. Častěji je využíváno ve výpočetní technice. <nowiki>https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglický_pravopis</nowiki> doplňte i/y: L_sá hora, l_žiny, doplňte ě/ně: tem__jší, tam__jší V užití podtržítka se běžně nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím. == Zpětné lomítko \ == Se zpětným lomítkem se v běžném textu nesetkáme často, využívá se například k zápisu cest k souborům v některých [[Operační systém|operačních systémech]] (na rozdíl od obyčejného lomítka, které se užívá k zápisu URL adres). Sází se bez mezer a po tzv. kořenovém [[Adresář (informatika)|adresáři]] (zde disk C) se sází dvojtečka a dvě zpětná lomítka bez mezer: C:\\Users\Petr\Dokumenty\tabulka.xlsx Více se využívá v programovacích jazycích a [[Regulární výraz|regulárních výrazech]]. === Časté chyby v sazbě zpětného lomítka === Záměna za obyčejné lomítko: ''C://Users/Petr/Dokumenty/tabulka.xlsx'' == Zavináč @ == Zavináč se užívá takřka výhradně v e-mailových adresách, kde odděluje jméno uživatele od domény. Jeho sazba je jednoduchá, sází se bez mezer po obou stranách: jmeno.prijmeni@domena.cz <blockquote>Název pořadu ČT ''@online'' řadíme k akcidenčnímu užití, a proto se liší od pravidel sazby zavináče. Často je také využíván jako specifický znak v programovacích jazycích apod. Ve světě internetu se s ním můžeme setkat např. při odkazování na uživatele v komentářích, což vytvoří klikatelný [[Hyperlink|odkaz]]: @Petr Novák.</blockquote>V zápisech se zavináčem se nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím téměř výhradně v e-mailových adresách. == Mřížka # == Sazbu mřížky (dvojitého kříže, znaku číslo) ve smyslu značky pro číslo v českém textu upravuje ČSN 01 6910 2014. Sází se s mezerami po obou stranách, pravá by měla být (úzká) nezlomitelná. V běžných textech se doporučuje tento znak rozepisovat slovy: Fakturujeme dodávku 10 000 tužek # 145 à 3 Kč, celkem 30 000 Kč. Je třeba objednat tužky č. 145. V poslední době našla mřížka uplatnění v oblasti internetové komunikace, kdy se jí značí tzv. [[hashtag]]y (klíčová slova u textů – v [[Blog|blozích]], na [[Twitter]]u apod.). Pomocí těchto hashtagů lze pak příspěvky vyhledávat, seskupovat apod. V takovém případě se mřížka sází bez pravé mezery těsně ke slovu (zpravidla anglickému, resp. bez diakritiky): #volim_pravici, #moje_nakupy_v_Ikea, #homealone === Nejčastější chyby v sazbě mřížky === * Sazba s chybějící mezerou: ''tužky #145'' == Základní matematické znaky (plus +, minus −, krát × nebo ∙, děleno : nebo /, rovnítko =) == S těmito znaménky se v textu setkáváme často i mimo matematické zápisy. Zacházíme s nimi jako s kterýmkoliv jiným znakem, který značí slovo. Sázejí se tudíž s mezerami po obou stranách. Ty by se měly sázet jako nezlomitelné v případě matematických, zkratkových a smíšených zápisů, v ostatních případech je vhodné sázet jako nezlomitelnou alespoň levou mezeru: Podle vašeho názoru duše = mysl; Prodám byt 3 + kk. Pokud zapisujeme příklady, sázejí se všechny znaky a číslice s nezlomitelnými mezerami po obou stranách (nesmí dojít k zalomení uprostřed příkladu): 3 + 4 = 7; 0 – 1 = −1; 4 × 3 : 2 = 6; a ∙ b = ab; 2 / 4 = 0,5 <blockquote>V takových a podobných zápisech by se neměly používat tzv. minuskové (skákavé) číslice.</blockquote><blockquote>Velmi se nedoporučuje nahrazovat znak minus pomlčkou ''–'' a znak krát písmenem ''x'', interpunkční tečkou ''.'' či hvězdičkou ''*''. Znak minus je na stejné úrovni jako vodorovná čárka u znaku plus: srov. v písmu: plus a minus + −, minus a pomlčka − –.</blockquote>Pokud sázíme znaky minus a plus jako kladnou či zápornou hodnotu čísla, připojují se k číslici těsně bez mezer. Bez mezer se sázejí také tehdy, pokud je jakkoliv jinak přiřazujeme k číslu (tj. neznačí početní operaci, a to ani v přeneseném smyslu): mráz −14 ℃, kádinku zahřejte na +17,5 ℃, +420 123 456 789 (mezinárodní telefonní předvolba ČR +420), vstup povolen pouze lidem 18+ (lidem nad 18 let), z testu mám 4− (známku mezi čtyřkou a pětkou), Erasmus+ (název vzdělávacího programu EU pro mobilitu ve vzdělávání) Jestliže sázíme znaménko krát ve složených výrazech značících násobky, píšeme ho dohromady s číslicí. V tomto případě lze užít jedině křížku, nikoliv tečky: Výměra pozemku je větší 1,5×. <blockquote>Možný je i zápis ''1,5krát'' nebo slovně ''jedenapůlkrát'', nikoliv ''jedenapůl×''.</blockquote> === Časté chyby v sazbě matematických znaků === * Chybějící mezery v zápisech příkladů: ''3+4=7'' * Nevhodná mezera mezi znaménkem a číslicí mimo početní operace: ''Zítra bude mráz až − 18 ℃.'' * Chybějící mezery při zápisu dělení lomítkem (zápis bez mezer značí zlomek): ''2/4 (dvě čtvrtiny, nikoliv dvě lomeno čtyřmi)'' == Poznámka == Přehled nemůže být z principu úplný, zejména co se týče speciálních zápisů, které se můžou vyskytovat i v běžných textech. V takových případech je nutné se obrátit ke speciálním příručkám a oborovým normám a poučení hledat tam. Příkladem budiž [[šachová notace]]: není vyloučené, že se s ní při sazbě setkáme, k jejímu zápisu se užívá běžných znamének (''0-0-0'' – velká rošáda, ''x'' – bere, ''='' – nabídka remízy, ''½–½'' – remíza, ovšem vedle speciálních symbolů; zápis složený z běžných písmen a znamének ''Dxf7# 1–0'' tak čteme ''„dáma bere na ef sedm, dává mat a hráč vítězí jedna nula“''. Jestliže vyvstane potřeba sázet takový text nebo pokud budeme provádět [[Korektor|korekturu]] takového textu, nelze se spoléhat na pravidla zde vyložená; editor nebo korektor se musí obrátit ke specializované šachové literatuře a takové zápisy sázet v souladu s územ, případně normou. == Reference == <references /> [[Kategorie:Čeština]] bbv10f71nrmza36hif2hsufryjwafb0 0 9424 55510 54460 2026-11-02T09:43:40Z Jcb 11776 55510 wikitext text/x-wiki {{Upravit}} [[Soubor:Rodové rozdíly fyzické.jpg|náhled|Největší antropometrický rozdíl, se kterým ergonomie pracuje, je mezi tzv. typy "velkého muže" a "malé ženy".]] K základním cílům [[ergonomie]] patří sledovat fyzické a mentální rozdíly mezi muži a ženami a vyvozovat z nich požadavky na optimální komfortní interakci jedince a prostředí. Rodové rozdíly jsou výsledkem působení nezbytné specializace činnosti mužů a žen, která z důvodu prodlužující se fáze dospívání lidského organismu má počátky již u předchůdců [[Člověk moudrý|homo sapiens]]. Ergonomie se řadí k seriózním vědám, které pracují s laboratorním testováním, odkazy na konkrétní výzkumy a ctí pravidlo ověřené [[Falzifikovatelnost|falzifikace]] užívaných tezí a [[verifikace]] tezí nových.<ref>Filkorn, Vojtech: Povaha súčasnej vedy a jej metódy, Veda, vydavateľstvo SAV, Bratislava, 1998</ref> === Úvod do problematiky === Každý výzkumný diskurs vychází z nějakého předporozumění, tedy ze specifické osobní filozofie výzkumníka. Jeden z hlavních soudobých diskursů se opírá širokou smysluplnost fungování komplementárních dvojic žen a mužů, která vychází nejen z nezpochybnitelných fyzických rozdílů mezi muži a ženami, ale také z dalších prověřených nebo diskutovaných rozdílů, dominuje v ní princip spolupráce nad principem konkurence a vede k podpoře základních prvků společnosti – manželských dvojic a rodin.<ref>http://www.unium.cz/materialy/0/0/rodina-jako-primarni-neformalni-socialni-skupina-m20737-p1.html</ref> Druhý z diskursů snažící se marginalizaci rodových rozdílů vede často podvědomě k posilování dojmu přirozenosti nekompletních rodin a dominuje v něm díky zjednodušenému povyšování hodnoty osobní kariéry (společenské postavení, finanční odměňování ad.) princip konkurence. Předporozumění je často ovlivněno snahou považovat systém mužské kariéry vycházející z tradičního muži formovaného veřejného prostoru za optimální pro ženy. Vnější atraktivností zejména u povrchních lidí snadno zastiňuje kvality a efekt ženami dlouhodobě formované odlišné filozofie a životního stylu. Mužský a ženský životní styl mají kvality nesrovnatelné, a proto především doplňkové. Jediným srovnávacím měřitelným efektem je [[zdraví]] a z něho vyplývající délka života, kde jednoznačně dominuje ženský styl. Omezený typ pohledu na rodové rozdíly se snaží hledat jakousi obecnou rovnost, problém spočívá v hierarchickém pojetí tohoto diskursu, který má, jak bylo uvedeno, blíže ke konkurenci než ke spolupráci. Rozdílné vlastnosti žen a mužů jsou ale součástí síťových systémových vazeb v mnoha rovinách a ideálně se na ně hodí diskurs pracující s komplementaritou, která má i mimo rodové vazby blíže k hodnotnějšímu principu spolupráce než k principu soutěžení. Prvý souvisí s [[Altruismus|altruismem]], charakteristickým pro vyspělejší jedince, druhý s [[Egoismus|egoismem]]. Vztah komplementarity souvisí také s východním principem [[Jin a jang|jing a jang]], který (nemáme-li předsudky) lze vykládat tak, že v každém člověku je daný podíl mužskosti a ženskosti, máme-li předsudky je možné mluvit obecně o prolínání dvou doplňujících se skupin vlastností. To v podstatě odpovídá neurologickým výzkumům, které konstatují, že to, co definují pomocným označením jako mužský mozek se v určitém procentu nachází ve fyzicky ženských tělech a naopak.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 493-494</ref> K probíhající diskusi je nezbytné poznamenat, že její kvalita je zásadně závislá na časově i prožitky dostatečné životní zkušenosti, kterou nelze ničím nahradit. Věkový průměr zastánců a zastánkyň (bez hvězdičky) prvého z diskursů je výrazně vyšší než u druhého, u kterého ve starší generaci dominují jedinci s homosexuální zkušeností. Odborná diskuse o mezipohlavních rozdílech pokračuje na stále jemnější úrovni. Statistika z roku 2021 říká, že významné rozdíly existují u 66 % měřitelných vlastností. Ve 36 % dominují muži, ve 20 % ženy. To samozřejmě při nehierarchickém přístupu k systému není argument pro konstatování nerovnosti žen a mužů.<ref>Williams C. M. et al.: Neurosci. Biobehav. Rev., 2021, DOI: 10.1016/j.neubiorev.2021.09.015.</ref> == Terminologie == Ergonomie se snaží nepoužívat do češtiny nepřeložený a nedostatečně komunikativní cizí termín „[[gender]]“, negativně zatížený zneužitím coby bojového symbolu. Hovoří o tom i analýza protikladného termínu [[Antigenderové hnutí|anti-gender]], která přiznává, že slovní spojení je negativně zatíženo, bylo účelově vytvořeno v mezinárodním prostředí a v anglickém prostředí se neužívá.<ref>Paternotte, David; Kuhar, Roman: Disentangling and Locating the Global Right, Politics and Governance. 2018, s. 6-19</ref> Také [[gramatický rod]] představuje zajímavé téma. Podstatná jména mají své rody díky přirozenému živelnému neodbornému vývoji jazyka, jaký vyhovuje široké populaci, stanovena bez přísné vazby na pohlaví, např. [[kočka domácí]]. Když jde o rozlišení pohlaví, vytváří čeština mnohdy varianty, např. kocour. Toto slovo však správně a logicky nelze použít pro označení živočišného druhu – <s>kocour domácí</s>. Ten zůstává ženského rodu, aniž by to mělo subjektivně znamenat jakýkoliv posun „rovnosti“. Příklad: * Muž je (tou) součástí společnosti. * Eva bude (tím) naším milým hostem. Čeština má k dispozici také neutrální gramatický rod, který by logicky příslušel pohlavně neutrálním jevům, k jakým patří společné pojmenování např. žen a mužů v různých rolích, např. hostů. Vytváření ženských gramatických rodů k těmto slovům není nutné a pokud k němu dojde, musí se dít s jazykovou citlivostí a vnímavostí. Negativním příkladem je umělý, neohrabaně znějící termín „[[hostka]]“, který je ovšem alternativou k existujícímu slovu „hostek“ ne ke slovu host. Podobně kontraverzní by byly alternativy ke slovům [[člověk]] nebo [[jedinec]]. Protože střední rod nese pejorativní nádech méněcenných mláďat, nelze jej pro obecné alternativy mužských a ženských rodů použít a je funkční zůstat u přirozeného vývoje jazyka, který jim střídavě přisoudil rod ženský nebo mužský. Z hlediska funkčnosti komunikace je nezbytné také uvést, že „lenivé“ módní formy zápisu dvojic slov s hvězdičkou narušují harmonii čtení mnohem více než některými lidmi oblíbené nadužívání různých typů málo srozumitelných zkratek. Když je kdokoliv přesvědčen, že užívání pouze mužského gramatického rodu u obecných jevů logicky vázaných k pojmům „jedinec“ nebo „člověk“ je emočně nesnesitelné, musí respektovat požadavky uživatelského komfortu textové komunikace a pečlivě vypisovat oba nezkrácené slovní tvary bez hvězdičky. == Fylogeneze člověka == Na vývoj lidského druhu má vliv přírodní prostředí stejně jako prostředí sociální. Sociální prostředí může podnítit rychlejší změny, které dokud nejsou [[Genetika|geneticky]] fixovány, nemusí být trvalé. Při dlouhé době působení se přírodou i společností podmíněné změny mohou promítnout do genetických. Proto je pro ergonomii užitečný pohled do [[paleolit]]u, případně i dále, neboť většina dnešních vlastností člověka byla formována interakcí s tehdejšími přírodními a společenskými podmínkami.<ref>Lorenz, Michal. K problémům memetiky a informační vědy. Praha: 2005. 153 s. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 11-26</ref><ref>Morris, Desmond: Nahá opice, Mladá fronta, Praha, 1971</ref> == Vývojové rozdíly při ontogenezi == Na samém počátku vývojových rozdílů jsou rozhodující [[Chromozom|chromozomy]] a následně [[Hormon|hormony]], jejichž skladba ovlivňuje člověka po celý život. Základní šablona pro lidské tělo včetně mozku je ženská. Plod se proto zakládá se ženskými znaky. Po šesti až osmi týdnech vývoje je víceméně bezpohlavní. Po osmi týdnech od oplodnění dochází u plodu k postupné specializaci, která se týká jak fyzické, tak mentální roviny organismu. Směřování k mužskému typu organismu ovlivňuje hormon [[testosteron]], který má vliv na tvorbu mužského těla a později na agresivitu obou pohlaví, soupeření a sport zvyšují jeho vylučování. Pod jeho vlivem se primárně vytváří pohlavní orgány a potom ovlivňuje vývoj mozku. Testosteron způsobuje naprogramování mužských vlastností, např. dobré schopnosti vnímat vizuálně na dálku nebo prostorové schopnosti potřebné pro lov a útěk. Pokud není testosteron produkován v dostatečném množství, mužský charakter mozku ovlivní méně. Mozek je do značné míry ženský a může využívat ženské výhody.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 493-494</ref> Další (ženský) hormon – [[estrogen]] – podporuje schopnosti péče o rodinu a domov. Má utišující a zklidňující efekt, zlepšuje paměť. Pod vlivem estrogenu bude typ mozku předurčený pro ochranu potomstva se schopností citlivě rozpoznávat verbální i neverbální signály. Hormon [[progesteron]] je hormon pečovatelství a úspěšného mateřství. Muži progesteron nemají. Počáteční vývojový proces pomáhá k pochopení dalších souvislostí, zejména v rovině vývoje tzv. (více či méně) mužského nebo ženského mozku.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 493-494</ref> K podstatným změnám, také pod vlivem hormonů, dochází ve stáří. Některé rozdíly mezi muži a ženami se vyrovnávají, jiné zvětšují. Ženy vinou větší únavnosti nebo nemocí mohou ztrácet předpoklady jak k [[Multitasking|multitaskingu]], tak k víceúrovňové komunikaci v rušném prostředí. U mužů na jedné straně stoupá potřeba ticha, přitom však občasná přátelská komunikace s jinými muži zůstává stejně důležitou. V tomto směru lze konstatovat, že u obou pohlaví stoupá potřeba nerušeného soukromí. [[Soubor:Grafický symbol chlapečka a holčičky.jpg|náhled|Plod v matčině těle je zpočátku bezpohlavní.]] === Stručný přehled vývoje dětí === * 4. rok po narození jsou dívky vyšší než chlapci. * 6. rok jsou dívky lepší v přesnosti pohybu. * Chlapci jsou lepší v důrazných méně složitých aktech. * 9.-10. rok mohou dívky mohou skákat do výšky 8,5 palce, chlapci 10 palců. * Chlapci mohou běžet rychlostí 16,5 stop za sekundu, dívky 17 stop za sekundu. * Chlapci mohou házet míčem 70 stop. * 11. rok dosahuje skok z místa do dálky u chlapců 5 stop, u dívek 4,5 stopy. * Chlapci vykazují mírnou matematickou a prostorovou převahu. * Dívky vykazují mírnou [[Verbální komunikace|verbální]] převahu. * Rozvoj levé [[Polokoule|hemisféry]] je u dívek rychlejší než u chlapců. Z toho vyplývá, že dívky slovy komunikují dřív a lépe než chlapci, dříve čtou a cizím jazykům se učí rychleji. Chlapci mají viditelný předstih v hlavolamech a matematice.<ref>Tilley, Henry: The measure of man and woman, Alvin R. Dreyfuss Associates, New York, 1993, s. 13-17</ref> ==== Harmonizace rozdílů ==== Vzhledem k odlišnému vývoji dívek a chlapců by bylo optimální, kdyby chlapci začínali školní docházku o rok později. Pomohlo by to vyrovnání ztrapňujících a sociálně zraňujících rozdílů ve smíšených třídách. Chlapci se v nich často cítí hloupě, na což reagují výtržnictvím. Děti se učí nejlépe, když necítí tlak soutěžení mezi příslušníky jednotlivých pohlaví.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1.-3., In: Vesmír, č. 7 – 9, Praha, 2006</ref> === Diskuse – genetika a výchova === Poměrně užitečné a značně názorné je srovnávání lidské a umělé [[inteligence]]. Musí se ovšem dít velmi zodpovědně, s nezbytným nadhledem a dostatečnými znalostmi obou oblastí. V tomto smyslu je třeba být opatrný a kritický především ke srovnávacím poznatkům jednostranných znalců [[Umělá inteligence|umělé inteligence]]. [[Neurologie]] počátku třetího desetiletí 21. století říká, že šest až osm týdnů po narození je [[mozek]] připraven jako [[počítač]] se základním [[Operační systém|operačním systémem]] a několika [[Software|softwarovými programy]]. Genetické nastavení ponechává proto jen velmi málo místa pro [[Výchova|výchovu]]. Výchovou se samozřejmě nemyslí vytváření podmínek harmonického přírodního a sociálního prostředí, které je neoddiskutovatelně významné. Z hlediska je výchovy je třeba dodávat především vhodně vybrané informace (zdravotní, [[Ekologie|ekologické]], [[Sociální věda|sociální]] a obecně hodnotové, [[Hodnoty|etické]]). Dále je možné spouštět slučitelné programy, což je téma vyžadující samostatnou diskusi. Z uvedeného mj. vyplývá, že budoucí volby a preference jedinců v rovině [[Sexuální orientace|sexuálního chování]] jsou do velké míry dány geneticky. Do období dospívání však nemají velký prostor se projevit v dětském chování.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2., In: Vesmír, č. 8, Praha, 2006, s. 493</ref> === Iniciace === Zásadní problematiku ve vývoji jedince tvoří přechod mezi dospíváním a dospělostí, které se lidská kultura dlouhodobou zkušeností naučila podporovat iniciačními akty. Zatímco pro ženy představuje zásadní iniciaci porod prvního dítěte, zejména pokud přichází včas, pro muže si různé kultury stanovovaly specifické úkony, ve kterých byl vybraný náročný výkon spojený se silným prožitkem. Do značné míry dlouhodobě iniciaci pro muže zastávala psychicky i fyzicky náročná vojenská služba, vykonávaná v mírových podmínkách. Komplikovanost iniciačního procesu ovšem nevylučuje, že pro část mužů vojenská služba tento efekt nepřinášela, pro část mohla naopak představovat v dalším životě negativní psychickou zkušenost.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = www.webtodate.cz | jméno = WebContentManagementSystem: Macron Software {{!}} WebToDate | titul = Vojna nebyla kojná, ale šlo ji přežít. Hlavně prací | periodikum = mocr.army.cz | url = https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/vojna-nebyla-kojna--ale-slo-ji-prezit--hlavne-praci-87266/ | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-19 }}</ref><ref>https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/vojna-nebyla-kojna--ale-slo-ji-prezit--hlavne-praci-87266/</ref> Problematika iniciace ve vztahu k moderní epoše je zatím nedostatečně zkoumána, ale je součástí širší problematiky úpadku mužství, která představuje naopak ve vědeckém výzkumu stále aktuálnější téma.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Zimbardo | jméno = Philip | příjmení2 = Coulombová | jméno2 = Nikita D. | titul = Odpojený muž | vydání = 1 | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | rok vydání = 2017 | strany = celý kontext publikace }}</ref> === Harmonizace === Po muže by bylo možné přiměřeně zajistit iniciaci náročným, dobře promyšleným typem civilní služby, vyžadované do stanovené věkové hranice. Ženám by bylo vhodné adekvátní legislativní a ekonomickou podporou umožnit zakládání rodiny v optimální době raného mládí.<ref>Říčan, Pavel: Psychologie náboženství a spirituality, Portál, Praha, 2007</ref> == Fyzické rozdíly mužů a žen (příklady) == [[Soubor:Rodové rozdíly výšky postavy.jpg|náhled|Srovnávací vizualizace typizovaných postav ukazuje, že např. tzv. "malý muž" odpovídá rozměry tzv. "střední ženě".]] === Velikost/výška postavy === Obrazce percentilových hodnot rozměrů naznačují, že velký typ ženy odpovídá přibližně střednímu typu muže. S výškou souvisí váha, síla, plocha povrchu těla, které zásadně ovlivňují jednotlivé typy lidské kondice. Ženy jsou v průměru o 10 cm nižší a mají průměrně o 10 kg nižší hmotnost.<ref name=":0">Podškubka, František: Fyziologické parametry u žen a mužů, výzkumná zpráva. Archív Laboratoře ergonomie, Vysoká škola umělecko-průmyslová, Praha, 2001</ref> Z výšky vyplývají také mentální postoje. Nejvýznamnějším faktorem formujícím mentální postoj je úhel pohledu jedince na další výškové typy osob. Nadhled a podhled má výrazný formující vliv. [[Soubor:Harmonizace délkových rozdílů.jpg|náhled|Harmonizace dosahu a výhledu malé řidičky a velkého řidiče při projektování kabiny automobilu]] ==== Harmonizace rozdílů ==== Při navrhování rozměrů interiéru a jeho detailů se pracuje s potřebami 5‰ ženy i 95‰ muže a to tak, že návrh má zaručit, aby 5‰ žena dosáhla na všechny potřebné prvky rukama i nohama a měla očima kvalitní výhled do pracovního prostoru a 95‰ muž se musí vejít do průchozích otvorů i na sedadla. Vedle univerzálních rozměrů, které nemusí být pro všechny optimální, je dobrým řešením přizpůsobitelnost alespoň některých rozměrů např. sedadel či jejich vzdálenosti od ručních a nožních ovladačů.<ref>Chundela, Lubor: Ergonomie, ČVUT, Praha, 2002</ref> Ženy pro psychickou podporu vzhledu i pohledu nosí vysoké podpatky. Ty však mohou mít škodlivý vliv na klouby, svaly i vaziva. Některé robustnější ženy používají „holčičkovský“ k vyvážení svých proporcí, jiné, aby v muži vzbudily ochranitelské sklony.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, Praha, srpen, 2006, s. 492</ref> [[Soubor:Prsteníček a ukazovák.jpg|náhled|Srovnání délky prsteníčku a ukazováku u žen a mužů. Jde o muže, který měl v dospívání dostatečnou produkci testosteronu.]] === Délka prstů === Muži mají ukazovák kratší než prsteník, ženy delší než prsteník. Jde o orientační posouzení toho, jak byl plod v děloze zásoben testosteronem. Využívají toho někdy trenéři vrcholových sportů při výběru.<ref>Journal of Endocrinology č. 186, Bristol, 2005, s. 411-427</ref> [[Soubor:Rodové rozdíly - síla.jpg|náhled|Graf znázorňuje vztah ženské síly k mužské ve vývoji jedince.]] === Síla === Vývoj vztahu mužské a ženské síly k věku jedince názorně zobrazuje ilustrace.<ref>Chundela, Lubor: Ergonomie, ČVUT, Praha, 2001, s. 34</ref> Nižší síla žen souvisí s jiným podílem svalové hmoty a tuku lidské postavy.<ref name=":0" /><ref>(Wisner; Marcelinová, Briotetová: Jaký je člověk, pro něhož se vytváří pracoviště. Státní uměleckoprůmylový institut ministerstva školství, oddělení věd o lidské práci, Paříž, In: Sborník 2. ergonomické konference, Ergonomická sekce Českého komitétu pro vědecké řízení, Praha, 1971)</ref> ==== Harmonizace rozdílů ==== ===== Váhové limity břemen ===== Pravidla vyplývající z nezbytnosti harmonizace rodových rozdílů * [[Soubor:Síla pěsti.jpg|náhled|Názorná vizualizace srovnání síly v pěsti žen a mužů při testování vázaném k dalším faktorům.]]Chlapci ve věku 16 let smějí přenášet břemena max. 10 kg, nejvýše 60x za směnu. * Chlapci ve věku 17 let smějí přenášet břemena max. 16 kg, nejvýše 160x za směnu. * Chlapci ve věku 18 let smějí přenášet břemena max. 20 kg, nejvýše 190x za směnu. Chlapci do 18 let nesmějí přenášet břemena nad 50 kg při přenášení ve dvojici. * Děvčata ve věku 16-18 let nesmějí přenášet břemena nad 13 kg při ručním přenášení. Práce za směnu je limitována při břemeni 10 kg do věku 16 let 60 přeneseními, do věku 17 let 160 přeneseními, do věku 18 let 180 přeneseními. * Ženy mají zákaz zdvihání a přenášení břemen: Nad 15 kg při ruční manipulaci Nad 50 kg při převozu na kolečku Nad 100 Kg při převozu ve dvoukolovém vozíku * Speciální omezení pro těhotné a kojící ženy do 9. měsíce po porodu: Těhotné ženy mohou manipulovat s břemeny do 5 kg.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kolektiv | titul = Katalog ergonomie | vydání = 1 | vydavatel = Škoda a.s. | místo = Mladá Boleslav | rok vydání = 1994 | strany = 6/5 }}</ref> ===== Limity hmotnosti ručně manipulovaného břemene ===== * Muži při častém přenášení – 30 kg, při občasném přenášení – 50 kg (celkově nesmí součet hmotnosti přenášených břemen za 8 h. směnu přesáhnout 10 000 kg), limit váhy břemene pro práci v sedě je 5 kg. * Ženy při častém přenášení – 15 kg, při občasném přenášení – 20 kg (celkově nesmí součet hmotnosti přenášených břemen za 8 h. směnu přesáhnout 6 500 kg), limit váhy břemene pro práci v sedě jsou 3 kg. * Limit svalové síly při přepravě břemene ručním vozíkem je u mužů pro tlačnou sílu 310 N, pro tažnou sílu 280 N. U žen pro tlačnou sílu 250 N, pro tažnou sílu 220 N.<ref>Chundela, Lubor: Ergonomie, ČVUT, Praha, 2001, s. 117</ref><ref>Vyhláška vlády ČR č. 288/2003 Sb.</ref> ===== Zdvihání břemen do výšky ===== Platí pro 50percentilní muže a ženy. * Pro muže je vhodné zvedat břemena 20 kg do výšky 120 cm, 30 kg do výšky 90 cm, 50 kg do výšky 60 cm. * Pro ženy je vhodné zvedat břemena 15 kg do výšky 120 cm.<ref name=":0" /> === Energetický výdej === Vedle váhových limitů je proto třeba kontrolovat celkovou fyzickou zátěž prostřednictvím nutného energetického výdeje, který nesmí pro dynamický typ práce vykonávané převážně velkými svalovými skupinami překročit následující hodnoty: * Směnový průměrný energetický výdej    muži – max. 6,8 MJ                      ženy – max. 4,5 MJ * Směnový přípustný energetický výdej    muži – max. 8,0 MJ                      ženy – max. 5,4 MJ * Roční energetický výdej                             muži – max. 1600 MJ                   ženy – max. 1060 MJ ** Minutový přípustný energetický výdej   muži – max. 34,5 kj/min              ženy – max. 23,7 kj/min                                                                       max. 575 W                                   max. 395 W Aplikace uvedených limitů v praxi souvisí s dalšími faktory, které jsou podrobně komentovány v odborné literatuře.<ref>Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}}, s. 99-102, 117, 198</ref> Ve vládní vyhlášce je dále uveden seznam pracovišť a škodlivin vztahujících se k práci žen a mladistvých.<ref>Vyhláška vlády ČR č. 288/2003 Sb.</ref> ==== Diskuse ==== Již výzkum chování předchůdců homo sapiens říká, že stoupající délka vývoje nezbytně vedla k jejich pracovní specializaci. Samice v podstatě neměly přestávky ve starosti o mláďata, jako většina primitivnějších živočichů. Dělba práce přirozeně vedla k silnější a vyšší postavě samců.<ref>Morris, Desmond: Nahá opice, Mladá fronta, Praha, 1971</ref> Proti tomuto argumentu ztrácí konstatování, že muži lovili proto, že byli silnější a ženy se v paleolitu také někdy věnovaly lovu velkých zvířat svůj smysl.<ref>Hays-Gilpin, Kelley; Whitley, David S.: Introduction. In: HAYS-GILPIN, Kelley; WHITLEY, David S. ''Reader in Gender Archaeology''. London: Routledge, 1998. {{ISBN|978-0-415-17360-5}}. S. 88.</ref> === Síly pro ruční a nožní ovládání === Například sedící 50 percentilní Američan při optimálním úhlu kolena 110-120° dosáhne bez námahy bříškem svého chodidla na brzdový pedál silou 507 N, 5 percentilní muž silou 338 N, 5 percentilní žena ( 2/3 x 76) silou 222 N. Brzdový pedál je téměř přímočarý a je stejně vhodný pro všechny uživatele. ==== Pedál akcelerátoru ==== Pro běžnou cestovní rychlost jde o polohu odpočívající nohy v poloze úhlu 10°. Pro vysokou rychlost je úhel o 10° vyšší.  Nad tuto polohu je maximum o dalších 5°vyšší, aniž by došlo k jakémukoli posunutí pedálu. ==== Specifikace nožních ovladačů ==== ====== Brzdový pedál ====== Odpor: 44,5 – 222,4 N Volný pohyb: 30 mm Zdvih pedálu (se započítanou podrážkou boty): 13-64 mm Výška nad akcelerátorem: 30 mm pro brzdy s posilovačem; 91 mm pro ovládání nohou bez posilovače. ===== Plynový pedál ===== Odpor: 17,8-44,5 Volný pohyb: 5" Maximální zdvih: 20" ==== Ruční ovládání rychlostí páky nebo brzdy ==== Vycházíme 5 percentilové síly pro ženy. Protože ovládací prvky jsou vpravo, vezměte 84 % hodnot; například pro tlak 30“ dopředu: 90 N a pro tah: 105 N. Při zatlačení velmi blízko dopředu: 85,7 N a pro zatažení velmi blízko dopředu: 59,6 N. Tyto síly se optimálně působí radiálně k čepu ramene. Pro pohyb doprava (stále s využitím 84 %): 37 N; a pro pohyb doleva: 57,1 N. V zadní poloze pro pohyb doprava: 41,2 N; a pro pohyb doleva: 48,7 N. Jde o příklad vztahující se k praxi řízení motorových vozidel, ze kterého lze užitečně odvodit jiné specifické interakce těla a ovladačů. Obecně platí, že svalová síla je větší u mužů než u žen, přičemž fyzická odolnost bývá větší u žen než u mužů.<ref>Tilley, Alvin R.: The maesure of man and woman, Henry Dreyfuss Associates, New York, 1993, s. 66</ref> [[Soubor:Studenti UMPRUM testují.jpg|náhled|K testování výkonnosti v ergonomické laboratoři přispívá i ergometr, stroj podobný rotopedu, ke kterému se dále připojují kontrolní systémy dýchání.]] === Výkonnost === Výkonnost je podmíněna souborem faktorů vztahujících se k rozměrům těla. Menší ženské rozměry vedou k poměru tuku, svalstva a tkání 28:35:37 oproti mužům – 18:42:40. Velikosti svalstva odpovídá, že svalová síla žen tvoří 67% síly mužů. Fyzická výkonnost ženy se pohybuje na úrovni 60-65% % výkonnosti muže. Po 6 - 8 hodinách fyzické práce je žena stejně unavena jako muž po 8 - 10 hodinách.<ref name=":0" /> S tím souvisí i menší kapacita plic, objem srdce a menší množství krevního barviva. Maximální spotřeba kyslíku žen tvoří dvě třetiny spotřeby mužů. Tělesná námaha zvyšuje u žen zejména srdeční a dechovou frekvenci, u mužů primárně tep a dechový objem. Stejná tělesná zátěž proto znamená pro ženu větší námahu v oběhovém systému. Dalším vlivným faktorem je ženský pravidelný cyklus hormonálních změn, který vede ke kolísání nejen fyzické, ale i psychické výkonnosti.<ref>Malý; Král; Hanáková: ABC ergonomie, VÚBP a Professional publishing, Praha, 2010, s. 293</ref> ===== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ===== Při tělesně namáhavé práci žen je nezbytné omezení i krátkodobého nárazového přetížení, neboť může dojít k poškození reprodukčního systému.<ref>Malý; Král; Hanáková: ABC ergonomie, VÚBP a Professional publishing, Praha, 2010, s. 293</ref> === Vibrace === Ženy jsou náchylnější k bolestem a otokům rukou při dlouhodobém používání elektrického nářadí, které vytváří různé typy vibrací, např. vrtačky, plošné brusky, řetězové pily ad./../ Dívky jsou od narození hmatově a dotykově citlivější než chlapci, dospělé ženy mají oproti mužům kůži se svými receptory desetkrát citlivější k dotykům a tlakům.<ref>Tilley, Alvin R.: The maesure of man and woman, Henry Dreyfuss Associates, New York, 1993, s. 80, 84</ref><ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, Praha, srpen, 2006, s. 430</ref> ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Ochranné prostředky proti vibracím jsou málo účinné, proto by měly ženy časově omezit práci s vibrujícími nástroji na občasné krátké úseky. [[Soubor:Zhoršení sluchu.jpg|náhled|Průměrné snížení citlivosti sluchu (0 – 40 dB) '''žen (červeně)''' a '''mužů (modře)''' ve vztahu k věku (20 – 60 let).]] === Degenerace sluchového orgánu === Po 50. roce věku dochází u mužů k výraznému snížení citlivosti ve vysokých frekvencích. U žen jsou změny menší.<ref>Malý; Král; Hanáková: ABC ergonomie, VÚBP a Professional publishing, Praha, 2010, s. 293</ref><ref>(Wisner; Marcelinová, Briotetová: Jaký je člověk, pro něhož se vytváří pracoviště. Státní umělecko-průmyslový institut ministerstva školství, oddělení věd o lidské práci, Paříž, s. 163, In: Sborník 2. ergonomické konference, Ergonomická sekce Českého komitétu pro vědecké řízení, Praha, 1971)</ref> ==== Harmonizace rozdílu ==== Muži by si měli během života a častých řemeslných prací chránit sluch před vysokým hlukem více. === Bazální metabolismus === Bazální  metabolismus (BM) představuje hodnotu základní látkové přeměny teplokrevných organismů v klidovém stavu (bez aktivity). Proto je nezbytné jej měřit při takové teplotě prostředí, při níž nejsou zapojeny termoregulační mechanismy. BM je funkcí hmotnosti těla, jeho výšky, věku a také pohlaví. Ženy mají bazální metabolismus vzhledem k nižším hodnotám uvedených veličin nižší, tedy úspornější, konkrétně průměrně 41 W/m², muži 44 W/m². Využití tohoto poznatku je aktuální především v odborné lékařské praxi.<ref>Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}}, s. 25</ref> === Člověk – standardní údaje === Zatímco u samotných délkových rozměrů člověka je většinou potřebné pracovat nejen s průměrnými hodnotami populace, ale i s krajními, jiné hodnoty je účelné standardizovat do průměru. Jde o tělesnou hmotnost a povrch těla ve vztahu k výšce. Standardní osoba ve věku 30 let pak má podle pohlaví tyto hodnoty (ČSN EN 8996): * Žena – výška 160 cm, hmotnost 60 kg, povrch těla 1,6 m² * Muž – výška 175 cm, hmotnost 70 kg, povrch těla 1,8 m² Jde o hodnoty, které mohou, ale nemusí souviset s hendikepy. Jejich užití proto souvisí s konkrétními odbornými cíli.<ref>Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}}, s. 35</ref> === Dýchací systém === Hodnoty jednotlivých funkcí dýchacího systému jsou vzhledem k velikosti ženského a mužského těla i navazujícím faktorům různé. Dechová frekvence, zajišťovaná autonomně má průměrné hodnoty * u žen 18 dechů za minutu * u mužů 16 dechů za minutu V závislosti na fyzické námaze nebo psychickém napětí se automaticky mění. Psychické napětí můžeme naopak zmírnit, pokud uměle frekvenci dech zpomalíme. Maximální kyslíková spotřeby představuje množství kyslíku, které je člověk metabolicky využít a je závislá na pohlaví, věku a tělesné kondici. U jedinců ve věku 20 let je * u žen 2,15 litrů za minutu * u mužů 3,27 litrů za minutu Vitální kapacita plic je množství vzduchu, které jsme schopni vydechnout po maximálním nádechu * u žen se pohybuje v rozpětí 3 – 3,5 litrů * u mužů v rozpětí 3 – 5 litrů Rozdíly mohu na jednu stranu představovat výhody (nižší spotřeba vzduchu v uzavřené místnost i nebo z kyslíkových nádob potápěčů nebo nevýhodu, např. v nižší výkonnosti. Odborně je třeba hendikepy sledovat a vytvářet potřebnou harmonizaci. == Psychické rozdíly mužů a žen (příklady) == <blockquote>Co je důležité, je očím neviditelné.“ — Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Svoboda | jméno = Martin | titul = Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím… | periodikum = Citaty.net | url = http://citaty.net/citaty/22046-antoine-de-saint-exupery-spravne-vidime-jen-srdcem-co-je-dulezite-je-ocim/ | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-20 }}</ref></blockquote> [[Soubor:Komunikace - schéma.jpg|náhled|Obsah vědomí autora se do vědomí adresáta přenese řečí jen nepřímo, zprostředkovaně pomocí strukturovaného zvuku a může tak nabýt značné odlišnosti, aniž si toho je autor vědomý.]] === Slovní komunikace === Při analýze problematiky slovní komunikace je nezbytné respektovat poznatek, že jde o proces zprostředkovaný, což přináší zásadní snížení funkčnosti. Probíhá tak, že k myšlenkám ve vědomí jsou hledány vhodné slovní tvary, jejich seskupení do vět a další kontext mezi větami. To podléhá subjektivitě jedince, která je většinou odlišná od subjektivity těch, jimž je komunikace určena. (Ve speciálních případech se snaží mluvčí přizpůsobovat formulace možnostem posluchačů, např. při komunikaci dospělého s dětmi nebo komunikaci odborníka s laiky.) Posluchač nebo čtenář textu pak význam slov vykládá podle svého klíče více či méně odlišně. V tom spočívá základ relativity všech typů lidské komunikace.<ref>Šmok, Ján: Úvod do teorie sdělování, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1972</ref> [[Soubor:Mozek - hemisféry - doplnění podobného obrázku.jpg|náhled|Nervová vlákna propojující hemisféry jsou u žen četnější.]] Ženský mozek používá pro řeč nejen známá místa v levé hemisféře (platí pro praváky), ale i další difuzně rozmístěná na obou stranách. Vlákna propojující obě hemisféry jsou u žen o třetinu četnější. U mužů při poranění mozku včetně krevních výronů dochází k vadám nebo ztrátě řeči až čtyřikrát častěji než u žen. Také profesní specializace podpořila rozdíly. Muži si při lovu vyměňovali stručné přesné slovní pokyny i řadu neverbálních signálů, čekali mlčky celé hodiny na kořist. Nemluvili a nevyhledávali se navzájem. Ženy při komunikaci v (relativně) bezpečné komunitě věděly, že si mohou myšlenky bez rizika postupně navzájem upřesňovat a současně si posilovat vzájemné vztahy. Žena za den vysloví většinou 6-8 tisíc slov, dále použije 2000 zvuků a 8-10 tisíc gest či mimických prvků, dohromady přes 20 tisíc komunikačních jednotek. Muž použije 2-4 tisíce slov, 1-2 tisíce dalších zvuků a jen 2-3 tisíce dalších signálů. Jeho denní součet – 7 tisíc jednotek – je jen třetinou ženské produkce.<ref>Vyskočil, František: Mlčení a mluvení, testosteron a estrogen,  In: Vesmír 85, 490, 2006/8</ref><blockquote>Když spolu dnes jdou dva muži na ryby prosedí celé hodiny téměř mlčky. Jsou v milé společnosti, ale nemají potřebu to vyjadřovat slovy. František Vyskočil<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 490</ref></blockquote>Možnosti a užívání slovní komunikace jsou u žen a mužů tedy značně rozdílné. Problematika je velmi komplexní a byla jí věnována řada studií, které nelze bez rizika chyb stručně zjednodušit. Proto zde uvedeme pro zajímavost jen příklady jednotlivých poznatků, jejichž platnost se ovšem řídí Gaussovskou křivkou, proto se nemusí týkat každé a každého.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 493-494</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Rozdíly mezi mužem a ženou | periodikum = Časopis Vesmír | url = https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-8/rozdily-mezi-muzem-zenou.html | jazyk = cs-CZ | datum přístupu = 2023-08-18 }}</ref> * Většina žen ráda mluví, pomáhá jim to k ventilaci emocí, nemusí se do řeči nutit. Řeč jim slouží z velké části k udržování vztahů. * Muži ve srovnání se ženami hovoří v kratších, strukturovanějších větách. * Většinou je snadné zjistit, co má muž na mysli, pro netrénované ženy je to však obtížnější. * Mozek muže je naprogramován k analytice, proto ženu přerušuje návrhy řešení, což je ovšem také skrytá žádost, aby už byla zticha. * Žena ale většinou neočekává, že muž bude při „rozhovoru“ vždy mluvit, ale spíše jen naslouchat. Když pak sama domluví, je spokojena a může být i potěšena, že muž je dobrý posluchač. * Muže převážně nebaví reagovat výrazem své tváře na slova své partnerky. Jako válečníci totiž museli zůstat v minulosti klidní a neteční, aby neprozradili své emoce a mohli využít výhodu překvapení. * Ženám na rozdíl od mužů nedělá problém sledovat simultánní konverzaci mnoha lidí. * Muž žádá o radu nebo pomoc až tehdy, když vyčerpal vlastní možnosti. Když mu žena nabídne pomoc příliš brzy, ztratí důvěru ve své schopnosti. Muži sami instinktivně pomáhají druhým tím, že jim nabízejí radu až tehdy, když o ni požádají. * Ženy rády myslí nahlas, představuje to jistý způsob slovní komunikace, která přirozeně vytváří ve svém okolí pozitivní nebo negativní reakci, jež má vliv na další průběh hlasitého přemýšlení. * Muži myslí potichu a sdělují až výsledek přemýšlení. <blockquote>Muž je spíše verbální, žena nonverbální. ''To ovšem nelze povrchně vykládat tak, že by ženy toužily méně po verbálním projevu, naopak po něm touží více než muži. Ženám však neslouží verbální projev tolik ke komunikaci formou výměny názorů, jako k jednosměrnému zprostředkovanému emočnímu vyjevení svých stavů.'' Muž chce jasnou řeč a žena místo toho signalizuje. Žena chce podporu, muž nabízí řešení. (Margareta Šlemínová, česká psycholožka)</blockquote> === Vnímání času === Ženy prožívají čas odlišně než muži, ve výrazněji ohraničených cyklických úsecích, na které mají vliv specifické fyzické projevy jejich těla v různých částech životního cyklu. Důležitým kulturně-sociálním mezníkem bývá první menstruace, ale ženské pojetí času ovlivňují i další podobné události, jako porod, šestinedělí, kojení, které se většinou opakují několikrát za život, a následně menopauza. Ženské životy jsou poznamenány cyklickou kontinuitou a diskontinuitou na rozdíl od mužských, které vykazují mnohem větší fyzickou kontinuitu, a působí proto lineárně. To vše se pak nutně musí odrazit na struktuře a organizaci jejich činností.<ref>Gilchrist, R.: Gender and archeology, New York, 1999</ref> [[Soubor:Barva a její název.jpg|náhled|Jemné rozlišení barevných odstínů bývá spojeno se specifickým pojmenováním barev.]] === Vnímání a interpretace vjemu barev === Ženské předpoklady ovlivnila převažující činnost orientovaná na blízko a na detaily. Patřilo k ní také sbírání a smyslové rozpoznávání někdy i jedovatých plodů a dalších součástí rostlin. Vnímají citlivěji barevné spektrum, což je dáno lepším překrýváním citlivosti modrých, červených a zelených čípků a jejich odlišným propojením do mozku přes parvobuňky. Jsou kódovány geny v chromozomech X, které mají ženy dva na rozdíl od jednoho mužského „neduživého“ chromozomu Y. Ženy nejen vnímají, ale také citlivěji slovy popisují barevné odstíny (smetanová, světle plavá, blond platinová apod.). Muži mají sítnici o 20% silnější, protože je propojena s velkými magnoneurony, které vedou do oblastí určených pro odhad vzdáleností a pro perspektivu.   Dobrou vnímavost barev u některých mužů lze vysvětlit nižší produkcí testosteronu během dospívání. Základní šablona pro lidské tělo včetně mozku je ženská. Plod se proto zakládá se ženskými znaky. Po šesti až osmi týdnech vývoje je víceméně bezpohlavní. Následně směřování k mužskému typu organismus ovlivňuje hormon testosteron. Pod jeho vlivem se primárně vytváří pohlavní orgány a potom ovlivňuje vývoj mozku. Pokud není testosteron produkován v dostatečném množství, mužský charakter mozku ovlivní méně. Mozek je do značné míry ženský a může využívat ženské výhody.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, srpen 2006, s. 493-494</ref> === Odolnost psychické zátěži === Za psychickou zátěž považujeme vliv činnosti a prostředí (včetně sociálního) kladoucí nároky na psychické procesy (senzorické, mentální, emoční). Senzorická zátěž souvisí s požadavky vykonávané činnosti na smyslové orgány. Mentální zátěž souvisí s nároky na zpracování informací zejména při procesech využívajících soustředění, paměť, představivost nebo rozhodování. Emoční zátěž souvisí s potřebou řešení emočně zatížených situací. Schopnost adaptace v takové situaci odpovídá dlouhodobé i aktuální psychické i celkové odolnosti lidského organismu. Snížená odolnost souvisí s aktuální únavou, nemocí, některými věkovými stádii i rodem. Psychická náročnost činností souvisí také s * Monotónií činnosti * Vnuceným pracovním tempem * Třísměnným pracovním provozem * Noční prací Rodové hendikepy jsou u žen způsobeny větší vnímavostí některých faktorů a některými fázemi jejich měsíčního cyklu. U mužů např. nižšími předpoklady pro multitasking. ==== Harmonizace rodových hendikepů ==== U žen jsou nezbytné úlevy v některých částech jejich měsíčního cyklu. Větší výkonnost, kvalitu práce a menší zdravotní dopady činnosti dosáhneme u mužů, pokud jim umožníme, aby mohli různé práce, pokud to vycítí přínosně, vykonávat postupně.<ref>Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}}, s. 102, 103</ref> [[Soubor:Doba reakce na podnět (2).jpg|náhled|Graf srovnávající rychlost reakce žen (červeně) a mužů (modře) na podněty podle jejich věku]] === Rychlost reakce na světelné a zvukové podněty === Muži mají v produktivním věku od 15 do 50 let o něco rychlejší reakci na zvukové a světelné podněty než ženy. ==== Harmonizace rozdílu ==== Záleží na odborném posouzení rozdílu, zda v některých profesích je vhodnější (či méně riziková) práce mužů než žen.<ref>Gilwann, Miroslav: Pracovné prostredie v priemysle, Práca, Bratislava, 1972, obr. č. 33</ref> === Multitasking === Ženy jsou lépe než muži schopné vykonávat současně více činností, tzv. multitasking. Ten vyžaduje neustálé, rychlé a dost unavující přepínání mozkových oblastí pozornosti, hlavně v prefrontálním laloku a jeho šedé kůře lidského mozku. To může být pro jedince bez vhodných předpokladů náročné a tělo na to může reagovat nejprve únavou a později neurotickými projevy. Jeden z velkých problémů nedostatku předpokladů pro multitasking představuje potřeba mužů pro průběžně nerušené soustředění na mentálně náročnou práci. Při vyrušení může dlouho trvat, než se podaří jedinci znovu nabýt plné soustředění. Souvisí to s celkovou výkonností a výslednou kvalitou práce. Rychlost nástupu nového soustředění závisí také na náročnosti operací. Např. nejméně náročné je např. běžné účetnictví a administrativa, nejvíce náročné jsou operace se systémy systémů odpovídající požadavkům nejvyšších typů lidské inteligence. Jiný z problémů představuje interakce mezi učícím se praktikem a instruktorem. Jedinec bez předpokladů pro multitasking musí být instruován dopředu a během praktického výkonu již není vhodné příliš komunikovat. ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Muži by se měli paralelním činnostem vyhýbat, přeorganizovat je na postupné, nebo je vykonávat jen krátce. Vědečtí pracovníci potřebují pracovní režim chráněný před vyrušováním. Ženy by měly sledovat, nakolik mají pro paralelní činnosti předpoklady a regulovat je včetně přestávek a organizačních změn. Jde o uplatnění možností organizační ergonomie ve vztahu k psychické zátěži.<ref>František Vyskočil : Kódování barev v primární mozkové kůře, In:  Vesmír 98, 489, 2019/9</ref><ref>Liu, Yang: Man meets Woman, Taschen, Kolín nad Rýnem, 2014, s. 10, 11, 14, 15, 26, 27</ref> === Prostorová orientace === U většiny mužů je zraková týlní kůra propojena se čtyřmi oblastmi v levé laterální prefrontální kůře. Tam je umístěno vnímání prostoru ve třech rozměrech. Z neinvazivních zobrazovacích metod nevyplývá takové jasné vymezení oblasti pro prostorové vnímání směru u žen. Muži se proto dobře uplatní v zaměstnáních, v nichž se něco honí, zasahuje a vede se pátrání. Vynikají v profesích architektů, pilotů, jezdců formule 1 nebo kombajnérů, v orientačních hrách, navigaci a imaginárním otáčení předmětů. Ženy architektky ovšem mohou pro svou tvorbu uplatnit jiný typ schopností, který mužský přístup vhodně vyvažuje. Podstatou systému mužské orientace je „tunelové vidění“ s menší schopností periferního vidění, což zvyšuje schopnost orientace na dálku, vnímání a zapamatování směru a vzdáleností. Schopnosti ženské orientace byly podmíněny činnostmi soustřeďujícími se na nejbližší okolí těla včetně jeho detailů. Mají široké periferní vidění a lepší vnímání barevného spektra. Používají proto k orientaci zapamatování vzhledu a dalších vlastností míst, kterými se pohybují. ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Pokud se ženy potřebují orientovat dobře na větší vzdálenosti, mohou použít aktivní nebo pasívní podporu. Aktivní spočívá ve snaze optimálního využití map, přesto, že ženám mapy příliš nevyhovují. Pasívní spočívá ve využití systémů slovně komentované přístrojové navigace. Muže při orientaci v mikroprostoru věcí podpoří jejich logické ukládání a zábrana jeho změn.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 2. In: Vesmír 85, Praha, srpen, 2006, s. 430</ref> === Vnímání zvuku === Schopnost vnímat zvuk částečně souvisí s hudebním typem inteligence. Ženy vnímají lépe než muži vysoké frekvence zvuku a dešifrují emoční kontexty řeči (pláč dětí, komunikace udržující vztahy). Muži dokážou zvuky lépe zaměřovat v prostoru, přičemž si vytvářejí v představách užitečné trojrozměrné mapy, což jim umožňuje speciální druh neuronů v sídlu deklarativní paměti – hipokampu. Mužský mozek je nastaven, aby dobře zachytil zvuky provázející pohyby v našem okolí. Je totiž připraven vyrazit k obraně proti útoku. {{Citát v rámečku|Ženy mohou současně mluvit i poslouchat v důsledku lepšího propojení obou hemisfér a oblastí řečových a sluchových. Většinou jim nevadí simultánní konverzace, kterou muži sledují jen obtížně. Muži také špatně vnímají, když je v místnosti přítomen jiný hluk. Chlapci často „neposlouchají“, proto od nich dospělí musí požadovat, aby se jim při rozhovoru dívali do očí. U děvčat to není třeba, vnímají automaticky řadu informačních detailů, které chlapcům unikají.|František Vyskočil, neurolog<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1. In: Vesmír 84, červenec 2006, s. 430</ref>}} Statistiky vypovídají, že je více zpívajících žen než mužů. Tatínkové si se svými ratolestmi rádi hrají, ale většinou jim nezpívají ukolébavky. Z výše uvedených důvodů muži hůře snášejí různé typy zvukového smogu a ty jim brání jak v soustředění, tak v relaxaci. Pokud ovšem rušivý zvuk vzniká v souvislosti s jedinou činností, na kterou jsou muži soustředěni, nevadí jim. Ženy mají díky historickému vývoji na zvukový smog tak dobrou adaptaci, že když pracují v tichu osamocení, tak si pouštějí různá rádia, aby překonaly negativní pocit samoty. Jde o zásadní rozdíl, který vážně brání v moderní době dominujícímu ženskému živlu ve zdravotnických zařízeních v přirozeném pochopení starého pravidla „ticho léčí“ (a to i nemocné ženy), takže nadřízeným lékařům se nedaří situaci pozitivně ovlivnit. ==== Poznámka k harmonizaci ==== Zejména situaci ve zdravotnických zařízeních je nutné řešit ve prospěch zásadní psychické roviny léčebného procesu podle klasického pravidla přizpůsobení oslabené skupině. Znamená to konkrétně zavírat důsledně dveře a to klidným stisknutím kliky a nahlas mluvit jen uzavřených prostorách pro personál. Je-li při oddychu nebo nočním spánku muž připraven rychle řešit obranu proti útoku a na druhé straně nikoliv tišit plačící dítě, neznamená to, že se v případě nutnosti nemůže také o děti starat. Potřebuje k tomu ale mnohem více energie a snadněji pak podlehne stresu. Proto je výhodná komplementarita žen a mužů. Vyplývá to z praxe označované zkratkou OVO (oboustranně výhodný obchod), která byla nezbytná v dávné historii, kde šlo o přežití.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1. In: Vesmír 84, červenec 2006, s. 429</ref> === Hmatové vnímání a dotyk === Ženy mají kůži tenčí a desetkrát citlivější vůči dotyku než muži. S tím souvisí i lidská potřeba vzájemného dotyku. Ženy západní kultury se při rozhovoru dotknou 4x častěji než muži. Zajímavá je také problematika vnímání bolesti. Muži mají sice nižší práh bolesti než ženy, ale při soustředění na výkon si často ani nevšimnou svého bolestivého zranění. ==== Harmonizace ==== Celkově je vzájemné dotýkání mezi lidmi velmi přínosné, jeho nedostatek vede k újmám na zdraví a je proto také doplňován kontaktem s domácími zvířaty. Je zajímavé, že běžné dotyky mezi ženami a muži nejsou převážně vnímány sexuálně, ale v obecné lidské rovině. Je však dobré je pojistit další komunikací, zejména humornou, aby nebyly vnímány jako psychická újma. Přísná pravidla korektnosti spojená s hrozbou udání a sankcí mohou harmonickou symbiózu mužů a žen velmi poškodit.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1. In: Vesmír 84, červenec 2006, S. 430</ref> === Schopnost sociální orientace === Schopnost orientovat se ve společnosti souvisí s interpersonální inteligencí. Ve vývoji lidského druhu představovala tato potřeba spojená s náročným užitím slovní komunikace zásadní skok, který postupně vedl k potřebnému zvětšení mozku. Jde totiž o mentální operace se "systémy systémů" (společenský systém psychických systémů jedinců). Podobnou, zřejmě i vyšší náročností oplývají pak myšlenkové operace v rámci celého ekosystému, kde praxe zatím potvrzuje, že efektivně je jich schopno jen malé procento populace. Nakolik je dešifrování sociálního postoje jiných osob náročné, je výhodné při něm použít podvědomí a intuici. K tomu má předpoklady ženský mozek, který díky dobré spolupráci obou hemisfér dokáže odhalit ve skupině, kdo ke komu patří a kdo se s kým nesnáší. Ženy dobře čtou řeč vlastního, a proto i cizího těla, která může nabízet až 60-80% potřebných informací. Jinou otázkou je, že s výsledky často naloží především emocionálně, což nemusí být pro ně optimálním přínosem. I zde proto platí výhodnost komplementarity manželských či profesních dvojic. Návazně pak jde také o složení pracovních kolektivů, kde je vždy přínosné alespoň částečné vyvážení počtu žen a mužů.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1. In: Vesmír 84, červenec 2006, S. 431</ref> === Vnímání pachů === Pachem je subjektivní čichový vjem člověka. Příjemnost či nepříjemnost je dána individuálně konkrétním jedincem. Ženské předpoklady pro vnímání čichem i chutí jsou lepší. Vyplývá to z dlouhodobých rodových specializací. Při sběru plodů pro děti bylo třeba umět posoudit jejich poživatelnost s zralost. Při polibku odhalí ženský mozek čichem a chutí rozdíly v genech a výkonnost imunity potenciálního otce. Při zvýšené citlivosti se přirozeně zvyšují také stresové a alergické reakce na nepříjemné pachy.<ref>Vyskočil, František: Rozdíly mezi mužem a ženou 1. In: Vesmír 84, červenec 2006, s. 431</ref> U citlivých lidí i mírné koncentrace mohou způsobit značný diskomfort a dále pak zdravotní potíže. Způsob posouzení závažnosti pachu prostřednictvím subjektivních reakcí jedince popisují vládní vyhlášky č. 356/2002 Sb. a č. 362/2006 Sb. a níže uvedená norma. Nepříjemný pach je jedním z podstatných faktorů syndromu nemocných budov (SBS). Vnímání nepříjemného pachu může vést minimálně ke ztrátě soustředění, bolesti hlavy nebo ztrátě chuti k jídlu. Intenzívní pach může vyvolat nevolnost, zvracení, silnou bolest hlavy. Dlouhodobé působení pak i stavy úzkosti, deprese nebo chronické únavy. To vše si musí uvědomit odolní jedinci, aby se vžili do pocitů slabších. Obecně jsou na vnímání pachů citlivější ženy. Negativní pachové vjemy obecně slouží k tomu, aby nás varovaly před škodlivým vlivem. Nutí nás odstranit zdroj pachu, nebo opustit dané prostředí. Pozitivní vjemy nás naopak přesvědčují o správnosti dalšího pobytu, podporují uvolnění a tím mohou i podporovat léčení. Problém ale nastane, pokud na nás působí škodlivá látka příjemnou vůní.<ref>Viz státní norma ČSN EN 13725</ref> ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Obecně by na pracovišti podle vládního nařízení č. 361/2007 Sb. neměly být přítomny žádné pachy. Existující proto musí zaměstnavatel odstranit, přičemž jako podnět stačí subjektivní stížnost jedince. Na něj pak naváže odborné testování podle předpisů. U nízké koncentrace pachu ale může dojít k adaptaci organismu, který jej pak nevnímá. Pro případné odstranění je pak rozhodující přímá zdravotní škodlivost. Pokud nelze odstranit zdroj, zvyšuje se objem výměny vzduchu.<ref>Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}}, s. 25 s. 172-3</ref> === Reakce na předimenzované osobní automobily === Automobil představuje ve více rovinách výrazný fenomén přírodního i společenského prostředí, proto je užitečné zkoumat vztah člověka k němu. Jednak jde o vztah chodců k autům, kde obecně hraje negativní a pozitivní roli agresívní nebo přátelský typ vnějšího designu. Ženy se liší od mužů často tím, že reagují intenzívněji a s větší opatrností na jízdu velkých nákladních aut, zatímco muži - chodci vnímají velká i malá jako stejně nebezpečná. Z pozice majitele nebo řidiče existuje emočně silně podložená shoda mezi ženami a muži povrchního charakteru, že je důležité se společensky prezentovat velkým a drahým autem. Jiné vazby jsou už rozdílné. Ženy volí auta SUV proto, že si v nich i jako řidičky v komplikovaném silničním provozu připadají bezpečněji, muži volí velká auta, jak známo z mnoha výzkumů, jako psychickou berličku, když nemají dostatečně silnou osobnost.<ref>Fassati, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, s. 244-248</ref> ==== Harmonizace ==== Skutečně retardující hendikep představují jen závislosti uvedené v závěru. Ty lze překonat jen systematickou osvětou, kde může hrát silnou roli i veřejná sociální reklama. [[Soubor:Inteigence-hierarchie.jpg|náhled|Vztahy jednotlivých typů lidské inteligence. Zkratky IQ a EQ naznačují, z čeho se skládá inteligenční a emoční kvocient.]] === Vnímání reality, která člověka přesahuje === Člověk vnímá prostředí svými smysly, které jsou přizpůsobeny běžným kvalitám ekosystému a základním potřebám přežití. Lidé si však uvědomují, že existují i další kvality, které nejsou smysly vnímatelné. Postupně jim mnohé tyto představy potvrdila věda, díky speciálním přístrojům a logickým metodám užití jejich měření. Nadále však existují i další jevy reality, které nejsou zatím dostupné ani vědě a člověk má důvod se k nim vztahovat. Může k tomu použít intuitivní postupy doprovázené obrazotvorností. Je přirozené, že obrazotvornost je podmíněna lidským měřítkem vnímání reality, kde hrají důležitou roli archetypy myšlení. Proto je přirozené, že v obrazotvornosti jsou mnohé představy personifikovány. Nebo podřizovány základním výsledkům vnímání, k nimž patří dojem rovinnosti zemského povrchu a k ní vázaná vertikální zkušenost těla podpořená silou zemské tíže. Představa o rovinnosti zemského povrchu odpovídá potřebám lidských smyslů a neprotiřečí vědeckému poznatku o zeměkouli. Jde jen o dva rovnocenné pohledy na realitu, kterou je ovšem nezbytné umět mentálně zpracovat, jak popisuje Jan Patočka.<ref>Patočka, Jan: Přirozený svět jako filosofický problém, Český spisovatel, Praha, 1992 </ref> Problematika mnoha dalších jevů, které přesahují člověka, jeho smysly i jeho vědu však může být náročnější. Při jejím myšlenkovém zpracování hraje zásadní roli jeden z náročných typů lidské inteligence – inteligence existenciální. Vztahuje se k řešení všeho, co člověka přesahuje, vedle jednoduchých jevů, jako jsou časové přesahy lidského života, prostorové přesahy vnímání reality nebo sociální přesahy (člověk má základní předpoklady přiměřeně vnímat sociální skupiny do 80-100 jedinců), existují jevy, které jsou součástí velmi náročných systémových vztahů systémů. Tady má člověk s dostatečnou existenciální inteligencí k dispozici dva přístupy. Buď se racionálně ponoří do množství vědeckých poznatků a z nic se snaží vyvodit cestu osobnímu poznání, nebo použije (má-li) fungující intuici podpořenou dostatečnou osobní zkušeností. Konkrétním příkladem prvé cesty mohou být úvahy o informačním kódu z jakýchkoliv příčin existujícím na počátku vývoje vesmíru a návazně pak vývoje života, k němuž je lidské zaujmout emoční vztah mimořádného obdivu. Příkladem druhé cesty jsou obecné představy o mimořádné řídící inteligenci vesmíru, do níž je přirozené promítnout lidskou personifikaci např. ve formě jakkoli definovaného nebo jen vycítěného boha. Prvá, více racionální cesta odpovídá spíše mužskému typu myšlení, ovšem vyžaduje potřebnou motivaci, jakou bývá spíše touha po poznání, než frustrace z absence vztahu k něčemu, co nás přesahuje. Druhá, více intuitivní cesta je bližší ženskému typu myšlení, frustrace z absence vztahu k přesahu je jí blíže k dispozici. Proto např. v západní kultuře jsou vyzrálé ženy vyššího věku častějšími účastnicemi tradičních křesťanských aktivit. ==== Harmonizace ==== Podpora navázání vztahu k tomu, co člověka přesahuje není jednoduchá, měla by být komplexní. U mužů by mělo jít jak během raného vývoje, tak během vyzrávání ve vyšším věku o podporu motivaci k důležitosti hlubšího poznání reality, v níž funguje. Vliv na dospívající může být jen prvotním podnětem bez očekávání rychlé odezvy, podnětem, na který je užitečné navázat při dozrávání. U žen může jít o stejnou cestu, ale také určitě o aktivity podporující vztah k přesahu, který je v každém člověku dlouhodobě zakódován. Je zde přirozeně riziko slepých uliček vedoucích k pověrám, ale s tím je třeba u tak náročné problematiky počítat a mít k tomu sociální ochranné mechanismy. Je nutné zdůraznit, že i v soudobé technologicky vyspělé společnosti existuje řada škodlivých typů lidových pověr, jen jim mylně nepřikládáme důležitost, nebo jejich existenci vinou nedostatečného využití potenciálu společenských věd a psychologie ignorujeme.<ref>Říčan, Pavel: Psychologie náboženství a spirituality, Portál, Praha, 2007</ref><ref>Gardner, Howard: Dimenze myšlení, Portál, Praha, 2018</ref><ref>Fassati, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018</ref> == Psychosomatické rozdíly mezi muži a ženami (příklady) == [[Soubor:Teplota a úrazovost (2).jpg|náhled|Diagram zobrazující vztah teploty pracovního prostředí k úrazovosti žen a mužů]] === Soustředění při zvýšené teplotě prostředí === Zhoršeným soustředěním na práci při zvýšené teplotě pracoviště trpí více muži než ženy. Dokazuje to statistika množství úrazů. Je z ní mj. vidět, že optimální teplota pro fyzickou práci se pohybuje mezi 17 a 23°C.<ref>Gilwann, Miroslav: Pracovné prostredie v priemysle, Práca, Bratislava, 1972, obr. č. 8</ref> ==== Harmonizace rozdílů ==== Strmě stoupající linie úrazovosti u mužů při teplotě nad 24°C by měla vést k zákazu rizikových činností pro muže zejména v exteriéru. V interiéru může jít naopak o jeden z mála důvodů použití chladící klimatizace. Pokud to ale charakter činnosti umožňuje, je po více stránkách výhodné použít spíše zvýšení rychlosti proudění chladicího vzduchu, které vede účinně ke snížení subjektivního pocitu teploty. Nižší teploty se snadněji řeší přiměřeným oblečením.<ref>Chalupa, B.; Křivohlavý, J.; Sedlák, J.: Psychologické otázky působení fyzikálních a chemických faktorů na pracovišti, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1963</ref> === '''Rozdíly mezi spánkem žen a mužů''' === Ženy potřebují spát déle. Některé studie to zdůvodňují tím, že mají během dne větší předpoklady než muži k multitaskingu, který více vyčerpává. Prodloužení je však průměrně uváděno jen o cca 20 minut. Ženy usnou rychleji než muži, jejich spánek, který má více hlubších period (N3), je efektivnější. Na druhou stranu však trpí mnohem častěji než muži nespavostí. Rozdíl ve spánku mezi muži a ženami se projevuje již od raného vývoje, kdy dívky spí souvisleji a také trochu déle. Naopak ve stáří, vinou menopauzy u žen nastávají dříve spánkové poruchy. Změna produkce hormonů způsobuje přerušování spánku vlivem návalů horka. Se zhoršením kvality spánku souvisí únava, syndrom neklidných nohou, nárůst hmotnosti ad. Zhoršení spánku žen může nastat také v těhotenství a v raném mateřství i vlivem péče o novorozence. Praxe naznačuje, že matky se snáze budí při jakémkoliv projevu kojenců na lůžku. Spánkové problémy jsou větší u žen s vyšším indexem hmotnosti, u tabakistek a alkoholiček.<ref>Guilleminault, C., et al.: Gender differences in obstructive sleep apnea and treatment implications. Sleep Medicine Reviews, 2005. 9(5), s. 373-386.</ref><ref>Gao, X., Yamazaki, Y., Tezuka. Y., Omata, K., Ono, Y., Morimoto, R., Nakamura, Y., Satoh, F., Sasano, H.: Gender differences in human adrenal cortex and its disorders. Mol Cell Endocrinol. 2021 Apr 15;526:111177. doi: 10.1016/j.mce.2021.111177. Epub 2021 Feb 11. PMID: 33582213.</ref><ref>Burgard, S.A., Ailshire, J.A.: Gender and Time for Sleep among U.S. Adults. Am Sociol Rev. 2013 Feb;78(1):51-69. doi: 10.1177/0003122412472048. PMID: 25237206; PMCID: PMC4164903.</ref> ==== Harmonizace rozdílů ==== Větší ochrana žen před negativními vlivy, průběžná prevence v životním stylu. === Drogová závislost === Tabakismu a alkoholismu snadněji podlehnou ženy než muži a méně snadno se z těchto závislostí léčí. U žen je dosaženo vyšší hladiny alkoholu v těle rychleji než u mužů, protože jim jinak funguje žaludeční sliznice a organismus obsahuje méně vody. Ženská závislost se rozvíjí rychleji vinou emočního a pocitového ladění oproti mužům, u nichž více dominuje racionální přístup. Závislost také přináší větší negativní dopady na zdraví žen. Alkoholismus v těhotenství má negativní vliv na zdraví dětí, např. u dívek oslabuje výhodné spojení obou hemisfér mozku. Kuřaček je však menší procento než kuřáků, protože ženy mají často vyšší inteligenci intrapersonálního typu, která jim pomáhá rozlišovat, co je pro jejich zdraví vhodné. Vlivem rozvoje vnějšího typu svobody se však podíl kuřaček zvyšuje. Ve 20. století se změnil poměr kuřaček a kuřáků z 1 : 20 na 1 : 12, po roce 2020 se uvádí poměr 1 : 2.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Cigarety a jejich negativní vliv na ženské tělo - Novinky | periodikum = www.novinky.cz | url = https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-cigarety-a-jejich-negativni-vliv-na-zenske-telo-40310964 | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-18 }}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = ČR | jméno = ÚZIS | titul = Závislost na tabáku: úvod | periodikum = NZIP.cz | url = https://www.nzip.cz/clanek/432-zavislost-na-tabaku-uvod | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-18 }}</ref> [[Soubor:Soc.reklama4a.jpg|náhled|Ukázka účinné sociální reklamy, jejíž výrazný potenciál je v ČR málo využíván.]] ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Řešení se musejí odehrávat v rovině prevence, nikoliv následného léčení. Prevence může být dobrovolná nebo závazná. Dobrovolná spočívá v úplném vyloučení kouření mužů v přítomnosti žen. Není to snadné, neboť lhostejní lidé kouří arogantně i v přítomnosti dětí. Dále by bylo vhodné uvést do života v ČR v tomto směru (s výjimkou krabiček cigaret) zcela nevyužívanou sociální reklamu. Závazná řešení mohou spočívat v procentuálním zvýšení např. pokut zakouření na zakázaných místech podle procenta vyšší škodlivosti u žen. Na místě by bylo také zpoplatnění přestávek na kouření během pracovní doby. === Reakce na Syndrom nemocných budov === Syndrom nemocných budov (SBS – Sick building syndrom) představuje soubor negativních vlastností stavby realizované moderními technologiemi, působících dovnitř do interiéru. Například: * Špatně nastavená klimatizace (teplota, síla proudění) * Biologické znečistění vzduchu z pravidelně nedezinfikované klimatizace * Zvukový smog z přístrojů a z klimatizace * Nevhodná kombinace denního a umělého osvětlení * Minimalizovaný kontakt s vnějším prostředím (nemožnost otevření oken, kouřová skla apod.) * Chemické znečistění vypařováním z nevhodných materiálů Negativní efekt na lidské zdraví vytvoří souběžné působení více faktorů. Reakce organismu na SBS spočívá například v * Bolení hlavy * Horší schopnosti koncentrace, rychlejším nástupu únavy * Vysychání sliznic * Nechutenství * Podráždění očí * Neurotoxické nebo celkové zdravotní problémy Zdravotní efekty jsou většinou dlouhodobé, mírné nebo silnější, vedoucí i k podnícení dalších nemocí. Vzhledem k tomu, že ženy mají dokonalejší adaptační systém využívající vyšší citlivost na prostředí (citlivější imunitní systém, náchylnost k suchosti sliznic a erytému na obličeji ad.), jsou důsledkům syndromu více náchylné, což jim ale umožňuje se včas bránit. V hlášení výskytu syndromu nemocných budov byl zjištěn rozdíl mezi pohlavími, ženy mají tendenci hlásit více příznaků než muži.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Led 10 | příjmení2 = BOZP {{!}} 0 {{!}} | jméno2 = 2020 {{!}} Rizika na pracovišti a řízení rizik | titul = Syndrom nezdravých (nemocných) budov (SBS). Velký výtah studií předních světových vědců | periodikum = BezpečnostPráce.info | url = https://www.bezpecnostprace.info/rizika/syndrom-nezdravych-budov/ | datum vydání = 2020-01-10 | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-18 }}</ref> Podobně existuje syndrom nemocných hromadných dopravních prostředků, kde také je bez rozmyslu použita řada moderních technologií. V dopravních prostředcích trávíme většinou méně času, takže vliv syndromu na naše zdraví může být slabý až zanedbatelný, ovšem doprava představuje také zaměstnání pro množství žen, které vykonávají práci průvodčích a tráví v nezdravých podmínkách celou pracovní dobu. Nejznámějšími projevy syndromu jsou v tomto případě nachlazení dýchacích cest v letní sezóně, kdy se nekontrolovaně používá chladící klimatizace.<ref>Proč ženy trpí syndromem nemocných budov častěji než muži? doi 10.1034/j.1600-0668.2001.110402.xISSN0905-6947PMID11761596S2CID21579339</ref><ref>Godish, Thad: Kvalita vnitřního prostředí. New York, 2001, CRC Press. s. 196–197. {{ISBN|1-56670-402-2}}</ref> ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Při nezbytném respektu k odlišným potřebám ženského organismu by problematika SBS měla být konečně po desítkách let upozorňování WHO (Světové zdravotnické organizace) brána na vědomí jak při projektování, tak při kontrole a nápravě nedostatků. Při řešení na konkrétních místech je nezbytné vnímat ženy jako v tomto smyslu hendikepovanou skupinu, která i když je konkrétně třeba v naprosté menšině, vyžaduje upřednostnění před potřebami většiny. I když muži nemusejí reagovat viditelnými příznaky, je nakonec pro ně odstranění faktorů SBS stejně přínosné, protože na ně může jejich organismus reagovat později dlouhodobým poškozením. Řešení SBS se musí opírat o měření hodnot jednotlivých faktorů, někdy jednorázové, někdy trvalé. Může jít o finančně náročnější akci, ale je nezbytná, neboť při projektování budovy došlo k nevhodným úsporným zjednodušením. Šetřit se nesmí na nesprávném místě.<ref>Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, s. 327-334</ref> [[Soubor:Rodové rozdíly v dožití.jpg|náhled|Diagram zobrazující srovnání úmrtnosti žen a mužů podle dosaženého věku]] === Průměrný věk dožití === Průměrný věk dožití je u žen dlouhodobě vyšší než u mužů. Statistiky (např. za rok 2016 v České republice) říkají, že se muži dožijí v průměru 76,2 roku a ženy 82,1 roku. Ženy se tedy dožívají o 6 let více, k čemuž primárně vede jejich lepší celková schopnost adaptace (specificky pak vyšší intrapersonální typ inteligence rozhodující i při volbě životního stylu) směřující ke komfortu a z něj vyplývajícího pocitu pohody. Z běžného pozorování lze vyvodit, že muži mají nižší intrapersonální inteligenci, což vede v horšímu vnímání stavu a potřeb těla. Známým projevem je např. chuť k většímu riskování života či zdraví třeba při různých sportech, menší pozornost zdravé výživě apod.<ref>https://www.statistikaamy.cz/2018/02/20/zijeme-o-dva-roky-mene-nez-prumerny-evropan/</ref> ==== Řešení směřující k harmonizaci rozdílů ==== Zvyšování intrapersonální inteligence mužů je možné studiem projevů a potřeb lidského těla. Nesmí k tomu ovšem chybět emočně podložená motivace. Celkově proces sebepoznání dovede podpořit spojení studia teorie s praxí jógy. (Skutečnost, že jógu více cvičí ženy je také vypovídající.) Ženám se naopak nabízí optimalizace využití jejich výhody v případě, že je legislativa pro ně výhodně nastavena z hlediska nezávislé volby doby studia a založení rodiny. Zdravotně je početí optimální v nižším věku, přičemž základní období výchovy dvou dětí odpovídá přibližně rozdílu v dožití mužů a žen. Pokud legislativa spojená s vhodnými úlevami a finanční podporou umožní posunutí vysokoškolského studia až po období základní výchovy dětí, odstraní se tím napětí mezi touhou po rodině a současně i kariéře. == Umělecký a další výzkum (příklady) == === Umělecký výzkum grafické designérky Yang Liu === Čínská grafická designérka, vysokoškolská pedagožka Yang Liu žijící v Berlíně zveřejnila roku 2014 ve své obrazové publikaci „Man meets Woman“ sérii téměř šesti desítek vizualizací charakterizujících rozdíly mezi muži a ženami. Jde o pozorné vnímání života, u kterého je autorka schopna užitečného nadhledu potvrzeného navíc výrazným smyslem pro humor. Bez humoru některé vztahy mezi ženami a muži nejsou jak známo reálně komunikovatelné. Je zřejmé, že kdyby autorem vizualizací byl muž, setkala by se kniha s mnoha odmítavými, kritickými poznámkami, jaké ženské autorství v podstatě vylučuje. Na druhou stranu běžná životní zkušenost starších lidí nemá problém většinu poznatků grafické designérky potvrdit. Umělecký výzkum Yang Liu je ocenitelný také proto, že běžně se ženy o skryté rodové rozdíly nechtějí zajímat a z běžných pozorování vyplývá, že od mužských partnerů spontánně očekávají mnohá jednání totožná s ženskými. Yang Liu následně potvrdila svou mimořádnou sociální a psychologickou vnímavost (intrapersonální a interpersonální inteligenci) dalšími soubory zabývajícími se vztahem západní a východní kultury, historické a soudobé kultury, dospělých a dětí nebo kultury evropské a severoamerické. Umělecký výzkum je akceptován jako jeden z pilířů poznání, který užívá svébytné metody, přičemž nic nebrání tomu, aby jeho výsledky byly potvrzeny nebo vyvráceny vědou. Příklady témat vizualizací výzkumu Yang Liu * Žena telefonuje s ženou – muž telefonuje s mužem * Subjektivní sebevnímání ženy – subjektivní sebevnímání muže * Zena nakupuje – muž nakupuje * Žena marodí – muž marodí * Muž se potýká s množstvím prací – žena se potýká s množstvím prací * Ženské hledání cesty k cíli – mužské hledání cesty k cíli * Ženská orientace v prostoru – mužská orientace v prostoru<ref>Liu, Yang: Man meets Woman, Taschen, Kolín nad Rýnem, 2014</ref> === Výzkum Johna Graye === [[John Gray (spisovatel)|John Gray]] nepůsobil ve vědecko-výzkumné oblasti, ale v praktické aplikační – poradenské. K jeho východiskům patří duchovní poznání, studoval obor Věda a kreativní inteligence na Maharishi European Research University (MERU) ve Švýcarsku, která patří do sítě škol stavějících na kultuře jógy a transcendentální meditace. Duchovní poznání je jedním ze tří základních pilířů lidského poznání. Staví zejména na praktickém ověřování filozofie a technik souvisejících s osobnostním růstem. I zde má věda povinnost ověřovat a zpochybňovat výsledky použitých procesů, přičemž je známo, že psychologická a neurologická testování harmonizační funkčnost meditace potvrzují.<ref>Hníková, Eva: Už víme, kde v mozku sídlí spiritualita, In: Lidové noviny 23.02.2010 – Věda a výzkum</ref><ref>Urgensi, Cosino: Neuron č. 2, Roma 2010</ref> Také John Gray čerpal svou další zkušenost především ze své bohaté poradenské praxe. Výsledky tohoto typu výzkumu zveřejnil v mnoha publikacích, jejichž odezva u veřejnosti byla velmi široká a pozitivní. K nejznámějším patří kniha „Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“. Jde o kvalitní titul naučně-popularizačního charakteru. Z kontextu celé publikace však vyplývá, že o vzdělávání v oblasti partnerských vztahů má zájem menší procento společnosti, větší raději řeší konflikty spontánně podle klasického principu reakce na ohrožení - muži zejména útěkem, ženy slovním útokem.<ref>Gray, John: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, Práh, Praha, 1995</ref> Příklady témat z knihy „Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“ * Muži se uchylují do svých nor a ženy hovoří * Oni mluví různými jazyky * Jak se liší naše citové potřeby * Vyrovnané účty s opačným pohlavím<blockquote>Narůstá emancipované povědomí žen, korektnost, snaha o nápravu ženských práv, ale přitom má člověk zakódované, že většina žen je přitahována dominantními typy mužů. Neplatí to absolutně, ale zhruba to platí. Je celá řada žen, které mluví o tom, jak je jejich manželství nevyrovnané a jak by potřebovaly, aby jim také někdo pomohl a měl větší pochopení, ale když se taková žena rozvede a pořídí si partnera, který jí „více pomáhá“, tak je ráda, že se jí ulevilo, ale nemiluje ho. (…)  Když se podíváme do některých společenských vrstev v USA, které jsou více prodchnuty feminismem, tak to tam ani tak nevede k větší kooperativitě mužů, ale spíše je to podle mého soudu psychologicky  kastruje. A to vede k bezradnosti na obou stranách. Žádná rozumná bytost nemůže zastávat mužský machismus jako model soužití, nicméně mezi muži a ženami funguje určitá komplementarita a v tom určitá míra dominance a submise je. Jsme do značné míry závislí na svých genech, a to není měnitelné chtěním. Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.<ref>Reportér č. 13, Praha, 2015, s. 133</ref></blockquote> == Odkazy == === Reference === <references /> === Literatura === * Dreyfuss, Henry: Designing for People, New York, 1962 * Fassati, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018 * Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022 * Chalupa, B.; Křivohlavý, J.; Sedlák, J.: Psychologické otázky působení fyzikálních a chemických faktorů na pracovišti, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1963 * Chundela, Lubor: Ergonomie, ČVUT, Praha, 2002 * Malý, Stanislav; Král, Miroslav; Hanáková, Eva: ABC Ergonomie, Professional Publishing a Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, 2010, 386 s., {{ISBN|978-80-7431-027-0}} * Morris, Desmond: Nahá opice, Mladá fronta, Praha, 1971 * Tilley, Alvin R.: The maesure of man and woman, Henry Dreyfuss Associates, New York, 1993 === Internet === * https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-8/rozdily-mezi-muzem-zenou.html * https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-cigarety-a-jejich-negativni-vliv-na-zenske-telo-40310964 * https://www.nzip.cz/clanek/432-zavislost-na-tabaku-uvod * https://www.bezpecnostprace.info/rizika/syndrom-nezdravych-budov/ === Legislativa a normy === * Státní norma ČSN EN 13725 * Státní norma ČSN EN 8996 * Státní norma ČSN EN ISO 7250 Základní rozměry lidského těla pro technologické * projektování * Státní norma ČSN ISO 9921 Ergonomie – hodnocení řečové komunikace * Státní norma ČSN EN 13921 Osobní ochranné prostředky * Státní norma ČSN EN ISO 9241 Ergonomie systémových interakcí člověka * Nařízení vlády ČR č. 356/2002 Sb. * Nařízení vlády ČR č. 288/2003 Sb. Práce a pracoviště zakázané ženám * Nařízení vlády ČR č. 362/2006 Sb. * Nařízení vlády ČR č. 361/2007 Sb. Podmínky ochrany zdraví při práci [[Kategorie:Architektura]] 06c353q4k5gkdwxwyo0iq9qtegbky6y 0 9536 55509 52874 2026-11-02T09:41:25Z Jcb 11776 55509 wikitext text/x-wiki '''Ergonomický audit''' představuje systém objektivního testování jednotlivých faktorů [[Komfortní zóna|komfort]]u. Bez jeho dokumentace není seriózní deklarovat komfort žádného produktu designu, architektury, případně jiných inženýrských projektů a realizací. Metodika provádění objektivních odborných ergonomických auditů je podporována pomocným systémem check-listů – tabulkových přehledů popisujících soubory faktorů a způsoby jejich testování i vyhodnocení. Je při ní nezbytný přístup komplexního ergonomického myšlení (ergonomic-thinking). Ergonomický audit je nezbytným podkladem pro mnohé hodnotící komise (zejména tzv. umělecké komise), které nemají možnost samy testovat dané kvality.<ref>FASSATI, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, s. 55-124</ref><ref>HÁJEK, Václav: Ergonomie v bytě, projektu a praxi, Sobotales, Praha, 2004, s. 22</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = CHUNDELA | jméno = Lubor | titul = Ergonomie | vydání = 3 | vydavatel = ČVUT | místo = Praha | rok vydání = 2002 }}</ref> V komplexních řešeních má ergonomický audit má přirozenou návaznost na další audity (ekologický - v oblasti trvalé udržitelnosti aj.). == Check-listy == Check-listy (kontrolní listy) nejsou jen přehledem, ale prezentují také důležitost skupin testovaných faktorů, které nejsou rovnocenné. V zásadě je vhodné oddělit skupiny faktorů rozhodujících a skupiny faktorů doplňkových. Praxe ukazuje, že doplňkové faktory mají převážně vztah k tzv. povrchnímu komfortu, který představuje hlavní zájem marketinkových prezentací komerčních subjektů.<ref>HANNER, Jozef a kol.: Ergonómia v priemysle, Alfa, Bratislava, 1978, s. 360-367</ref><ref>FASSATI, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, s. 274-279</ref><ref>FASSATI, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, s. 263-266</ref><ref>GILBERTOVÁ, Soňa; MATOUŠEK, Oldřich: Ergonomie, Grada, Praha, 2002, s. 221-227¨</ref><ref>ŠTIKAR; HOSKOVEC, STRÍŽENEC: Inženýrská psychologie, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1982, s. 222-240</ref> == Ergonomické audity == === Určení ergonomických auditů === * Nezbytný podklad pro vyhodnocování ocenění za design, architekturu, příp. dalších, které souvisí s komfortem * Nezbytný podklad pro deklaraci tříd kvality komfortu odlišených cenovými rozdíly (třídy komfortu hromadné dopravy, hotelového ubytování apod.). * Nezbytný podklad pro komisionální hodnocení studentských semestrálních, ročníkových, diplomních, případně doktorských prací === Ignorování ergonomických auditů === Ignorování ergonomických auditů je možné v zemích s nedostatečnými kontrolními systémy kvality komfortu nebo na méně vyspělých školách. Je běžné v marketinku. Souvisí také s kvalitou legislativy. Např. v ČR bylo před zkvalitněním legislativy možné v marketinku označovat za ekologický produkt nebo biopotravinu cokoliv, po zkvalitnění legislativy již jen nezávisle objektivně testované produkty. Ergonomie počátkem 3. desetiletí 21. století zatím kvalitní legislativou v ČR, ale i v mnoha dalších zemích podpořena není. Příklady ignorování ergonomického auditu představují nejen běžné architektonické a designérské soutěže a ocenění, ale i proslulá německá ocenění „Red Dot“, která jsou propagována jako důsledná. Jde tedy ve své podstatě pouze o vyzdvižení stylových (estetických) kvalit, hodnocených „umělekými“ komisemi.<ref>FASSATI, Tomáš: Inteligentní je více než chytrý, ČVUT, Praha, 2018, s. 37</ref> == Odkazy == === Reference === <references /> === Literatura === * FASSATI, Tomáš: Laboratoř ergonomie. Praktické příklady a cvičení z psychické, organizační a fyzické ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, {{ISBN|978-80-01-07033-8}} * FASSATI, Tomáš: Učebnice praktické globální vizuální komunikace, Benešov, 2010, 1350 s. * FASSATI, Tomáš (ed.): Komfort a styl designu české hromadné dopravy I. a II., UMPRUM, ČIID, ČES, Praha, 2011, {{ISBN|978-80-86863-93-1}} * CHUNDELA, Lubor, Ergonomie. Praha: ČVUT, 2001 – 171 s. : il. ; 30 cm {{ISBN|80-01-02301-X}} * CHUNDELA, Lubor. Ergonomie (laboratorní cvičení). Praha, ČVUT, 1989, 178 s. * MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. {{ISBN|978-80-7431-027-0}} * Základem komfortu veřejné dopravy je individualizace jeho kvality, In: Vyka, Miroslav a kol.: Role regionální železnice ve 21. století, Ostrava, 2017, {{ISBN|9788090662209}} === Související články === * [[Ergonomie]] * [[Ergonomic thinking|Ergonomic-thinking]] [[Kategorie:Ergonomie]] [[Kategorie:Design]] [[Kategorie:Architektura]] [[Kategorie:Auditing]] orxtwcprtc54x38vzpnlxi9fpb02dfh 0 9636 55518 54100 2026-11-02T09:53:41Z Jcb 11776 55518 wikitext text/x-wiki == Útisk menšin, národnostní politika == Již mladý Havlíček měl na více místech možnost nahlédnout, že vítěz obvykle přemoženému národu vnutí svůj jazyk, zmocní se úřadů, obchodu, průmyslu, prostředků k vědomostem a podrobenému ponechává jen těžkou nádenickou ruční práci. Ctižádostivci se přidávají k vítězi a zbylí se za svou přirozenost stydí.<ref>Karel Havlíček: Daniel O´Conell, Pražské noviny 13.- 27. června 1847</ref> Už jen kvůli vymanění se z opovržení, křivd a z bídného živoření i jednotlivců je „hlavní starost každého národu pojistiti si především svou národnost a jazyk jakožto nevyhnutelnou a právní výminku demokratické rovnosti“. Ostatně, „každá národnost již jako zvláštní plod všemohoucí síly zasluhuje život a vznik, a tedy pěstovati se má vždy k většímu květu; kromě toho ještě také jest národní rovnoprávnost nevyhnutelná a hlavní výminka každé opravdivé politické svobody.“<ref>Karel Havlíček: Nová knížka od hraběte Lva Thuna, Národní noviny 21., 22., 23. srpna 1849</ref> První péče tedy musí být o jazyk: „kde nepanuje vaše řeč, vaše národnost, jste utlačenci i v nejsvobodnějších zemích.“<ref name="Nejmenovaný-20240627100527">Karel Havlíček: Naše politika, Národní noviny 12. dubna 1848</ref> I obecněji platí, že snahy o povznesení je zapotřebí náležitě zacílit: „Lépe jest méně lidí důkladně ale vřele milovati, než každého trochu.“<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527">Karel Havlíček: Slovan a Čech, Pražské noviny 15. února - 21. května 1846</ref> === Buďme k Rusům chladní === Havlíček také poukazuje na útlak Irů Angličany, Čechů Němci, Poláků a Malorusů (dnešních Ukrajinců) Rusy, ale připomíná i dřívější útisk Rusů, Ukrajinců i Litevců polskou šlechtou.<ref>Karel Havlíček: Zahraničné zprávy g), Pražské noviny 18. října 1846 </ref> Poláci jsou prý „Rusové se svázanýma rukama“<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527" /> a poddaní polské šlechty, tedy Rusíni a Bělorusové, ba i Poláci se materiálně mají mnohem hůř než Rusové u ruských pánů: tak výstavné vsi jako ve Velkorusku a na pravé Ukrajině se těžko dají v celém Polsku najít.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Obrazy z Rus'', Praha 1843–1846, kapitola Cizozemci v Rusích. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 88-89.</ref>   Rusy vůbec není radno podceňovat a malovat si, že u nich již co nevidět propukne revoluce: „ruský absolutismus jest mnohem snesitelnější, než rakouský absolutismus před r. 1848, a to proto, že jest pohyblivý, živý, poněvadž zamezuje sice národu všechen podíl v politice a ve vládě, ale otvírá mu za to nesmírné pole pokroku v každém jiném ohledu, a stará se tak skutečně o ustavičné zvelebení a zmocnění Ruska. Rus vidí očihledě vlast svou zkvétati a síliti se, a to mu podává alespoň jakousi útěchu za nedůstatek politické svobody.“<ref>Karel Havlíček: Rusové, Slovan 10. července 1850</ref> Je sice pěkné, že Rusko je zemí původnější, má národní církev a lidem docela srozumitelný slovanský církevní jazyk,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Obrazy z Rus'', Praha 1843–1846, kapitola Gulaňje. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', Praha: Československý spisovatel, 1986, str. 26.</ref> zároveň ale Havlíček upozorňuje: „Rusko jest země despotická, a my ostatní svobodní Slované musíme se, bohužel! tohoto vlastního bratra svého co nejhoršího nepřítele varovati.<ref name="Nejmenovaný_3-20240627100527">Karel Havlíček: Článek, o kterém bych si přál, aby jej každý přečetl a rozvážil, Národní noviny 30. srpna 1848</ref> Čechové jsme a Čechové zůstati hodláme na vždy, a nechceme se státi ani Němci, ani Maďary, ani Rusy, a proto budeme k Rusům chladní.“ Avšak ruští „pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“ Při výčtu slovanských „sester“, které car Alexandr I. chce „vysvobodit od tyranstva“ se nedá „říci, že by zde byl který slovanský národ vynechán, není-li několik nových přimyšleno a přislovaněno!!“ „Rusové „s Jidášským políbením přicházejí – nás strčit do kapsy. Slovanství tak Havlíček opravdu nevzývá, ono jméno připouští nanejvýš jako učený a zeměpisný název. Vzájemně nejprospěšnější by prý byla spolupráce leda s „Ilyry“, tedy Jihoslovany.<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527" /> A úplně nejraději má tehdy utlačené Ukrajince:<ref>ŠVEHLA, Antonín. ''Život plný boje''. Praha, Lidová demokracie, 1955, str. 53-54.</ref> „Ze všech mimočeských Slovanů,“ píše již ze Lvova, „mám Malorusy nejvíc rád. Počkej jen, ve třech letech bude ze mne Čechorusňák.“<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský''. Praha, Ministerstvo vnitra České republiky, 3 svazky (566, 527, 382 str.), {{ISBN|978-80-86466-43-9}}, 1. svazek, str. 146.</ref> A brzy nato, již v Pražských novinách, připomíná jejich novověké tradice svobody.<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527" /> === Ubránit se německému tlaku === Publicisté po roce 1989 však málokdy zmiňují, že Havlíčkovým mnohem častějším tématem a hlavní starostí bylo, jak se ubránit německému tlaku. Celá česká historie pro něj není „než ustavičné zápasení jednoho slabého kmene slovanského s celým národem německým, tlačícím se vždy na východ.“<ref>Karel Havlíček: Dalemilova kronika, Národní noviny 12. října 1849</ref> Havlíček názorně předvádí, že bez ohledu na oficiální proklamace Čech ve své vlasti bez němčiny nemá šanci na společenský vzestup, ba nemůže ani cestovat vlakem. A přitom Češi většinou postrádají možnosti a prostředky se naučit německy.<ref>Karel Havlíček: Faryzeové rovnoprávnosti národní, Slovan 5. října 1850</ref> Je zapotřebí skutečné a praktické rovnosti s němčinou; úředníci mají umět česky.<ref>Karel Havlíček: Korouhev naše, Pražské noviny 19. a 23. března 1848</ref> Tovaryš by neměl strávit 2–3 roky studiem němčiny jen proto, aby se v ní během pouhého dalšího roku mohl vůbec vyučit.<ref>Karel Havlíček: Potřebnost průmyslové školy české, Pražské noviny 1. a 4. ledna 1846</ref> Je jen namístě zavést do všech stupňů studií češtinu.<ref>Karel Havlíček: Domácí záležitosti, Pražské noviny 15. října, n); 18. října, p) a 8. listopadu dodatek 1846</ref> Češi mají vystupovat pod firmou svou a nikoli německou.<ref>Karel Havlíček: Z Jas v Multanech, Česká včela 12. srpna 1845</ref> Namísto mezi mostu mezi východem a západem Evropy mají Češi dělat větší pány a využívat k vlastnímu prospěchu situace, kdy se Němci a Rusové perou.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dopis K. V. Zapovi z Moskvy 30. dubna 1844.'' Viz ''HAVLÍČEK, Karel. Dílo I'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 164.</ref> Havlíček varuje, že eventuálním rozpadem rakouské říše se jiné její národy mohou na rozdíl od Čechů spojit s mocnějšími sousedy.<ref name="Nejmenovaný_3-20240627100527" /> Aktuálně nejhorší by prý bylo dostat se do německého Bundu, v němž by byli Češi potlačeni velkou většinou.<ref name="Nejmenovaný_4-20240627100527">Karel Havlíček: Smýšlení vídeňského vládního časopisu o budoucnosti Rakouska, Národní noviny 7. dubna 1848</ref> Jeho písnička „Šuselka nám píše!“, kterou složil na nápěv známé: „Na tom pražském mostě“, se bezprostředně rozlétla po celé zemi, prozpěvovala se i po vesnicích a prakticky zesměšnila a znemožnila agitaci do Frankfurtského sněmu ze strany Čechů. A zdejší Němce ve věci Havlíček zčásti zviklal: na schůzi 29. dubna 1848 v konviktském sále jim připomněl (čímž v nebezpečí popřel vlastní liberální názory na svobodu výroby a obchodu), že jejich vlastní průmysl v Rakousku by neobstál v celoněmecké konkurenci.<ref>TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský: Nejslavnější publicista českého národa''. Kutná Hora, nákladem knihkupectví Karla Šolce, 1883, kapitola XIV - Obrana proti Frankfurtu.</ref> „Jediný platný prostředek proti tomuto utiskování jest, když se více slabších národů dohromady spojí a jeden druhému pomoc obětuje, tak aby mohli spojenými silami přinutit větší národy ke spravedlivosti a hájit proti nim společně svou svobodu, neodvislost a právo. Pak jest spíše naděje na bratrství, když každý může říci: „Já pán, ty pán!“<ref name="Nejmenovaný_5-20240627100527">Karel Havlíček: Revoluce vídeňská, Národní noviny 11. října 1848</ref> Nejúčinnější obrana Čechů by v jeho době spočívala ve skutečně federalizované podunajské říši, kde by měl každý její národ značný stupeň samosprávy.<ref>Karel Havlíček: Potřeba foederace, Národní noviny 5. května 1849</ref> Hned ujišťuje, že „Němce v Čechách utiskovati nebudeme nikdy, ale kdybychom se k německé říši připojili, byli bychom co slabá část jistě utištěni.“<ref name="Nejmenovaný_4-20240627100527" /> Již poněkud eufemisticky volá: „stůjme pevně pohromadě věrni svobodě, ale poctivé svobodě, slovanské svobodě, která nechce panovati nad jinými, nýbrž jenom rovna býti všem a každému.“<ref name="Nejmenovaný_5-20240627100527" /> Snaží se vyjít s ostatními národnostmi říše: „My ale, Slované rakouští, kteří jsme posud vždy byli proti ostatním ve křivdě, zaujímajíce všude jen druhé neb poslední místo, nic více žádati nebudeme než rovnost, neosobujíce si přednost. Takovým způsobem získáme si pro sebe mnoho myslí také mezi spravedlivými a snášenlivými Němci, Maďary a Vlachy rakouskými, kteřížto důvěřujíce se ve spravedlivost a snášenlivost naši, rádi s námi v jednom státním foederálním spojení zůstanou.“<ref name="Nejmenovaný_3-20240627100527" /> Na důkaz snášenlivosti a ku svornosti doporučuje i na vývěsních štítech živností vedle nově umístěných českých nápisů ponechat nápisy německé.<ref name="Nejmenovaný_6-20240627100527">Karel Havlíček: Vládní návrh obecního zřízení, Národní noviny 12. prosince 1848</ref> === Nesnižujme žádným způsobem ani israelitské spoluobčany === V polemice s knězem ze Soutic, který ani po vyhlášení zákonné rovnoprávnosti nechtěl Židy pouštět k muzice a děvčata od tance se Židem odrazoval, zase Havlíček milému sluhovi božímu připomínal, že „jistější dívka tancující se židem v hospodě, než v rukou křesťanského chasníka za hospodou.“ „Jest největší politika a spolu největší chytrost, držeti se vždy dle svého dobrého přesvědčení, a neohlížeti se nic na to, jestli někdo časem svým s tím nespokojen jest a byť by si i časem někdo zažehral: konečně pravá pravda zůstane vždy na vrchu.“ Pokud mnohý Žid doposud čachruje a užívá v obchodu proti jinověrci i takových praktik, které si proti stejnověrci nedovolí, je to jen důsledek tisícileté potupy Židů, jejich vyloučení z občanských práv a odstrkování v životě ze strany křesťanů. Musel-li si i právo k ženění koupit za nesmírnou peněžitou cenu, jaký div, že se naučil hrabat „dovoleným a nedovoleným způsobem peníze, aby za ně mohl alespoň pokoutně uplácením dosáhnouti něčeho lepšího pro sebe?“ Čelit případné lichvě se ostatně dá velice snadno: „Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy, buď opatrný: to jsou skoro všechna pravidla, s kterými se ubráníme.“ „Chovejme se také skutečně i v životě ke svým israelitským spoluobčanům tak jako k rovněoprávněným, netupme jich, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času snášejme je zatím, jsouce pamětlivi příčin jejich.“ Emancipace židů v celku nám prospěla, „jakož musí prospěti každá spravedlivá věc. A ať si mluví kdo chce co chce, nespravedlivé jest každé politické utiskování.“<ref>Karel Havlíček: Emancipace Židů, Slovan 12. října 1850</ref> I při kritice názorů a básní Siegfrieda Kappera Havlíček tohoto židovského básníka výslovně ubezpečuje: „pravého a řádného Israelity si tak dobře vážíme jako koho jiného, a jistě mnohem víc než špatného Čecha.“<ref>Karel Havlíček: České listy od Siegfrieda Kappera, Česká včela 6., 17., a 20. listopadu 1846</ref> == Vnitřní sílu národa lze umocňovat téměř vždy == === Základem je obec === Hned v úvodním článku svých Pražských novin Havlíček vyzývá každého jednotlivce, aby právě „na tom místě, kde stojí, k dobrému se snažil.“<ref>Karel Havlíček: K čtenářům!, Pražské noviny 1. ledna 1846</ref> I v posledním svém publikovaném článku ve „Slovanu“ připomíná čtenářům, že jim nikdo nic zadarmo nedá: „žádný národ nemůže jinak ke konečnému vítězství přijíti, nežli skrze svou vlastní vnitřní sílu,“ ta „záleží v jeho vzdělanosti, mohovitosti, přičinlivosti, mravnosti a zachovalosti, a každý, který se o rozmnožení těchto vlastností u svého národu stará, přispívá nejlépe k budoucí svobodě.“<ref>Karel Havlíček: Konec, Slovan 14. srpna 1851</ref> Na Češích vyzvedává Havlíček píli, vyšší všeobecné vzdělání, umění, literaturu. Oproti tomu se jim nedostává cílevědomosti a bojovnosti.<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527" /> „Nejenom světlo může českému národu dopomoci k blahobytu, osvěta bez statečnosti, bez moci národní, bez chrabrosti a nepoddajnosti nestačí.“<ref>Havlíčkova čítanka. Přerov, Fr. Radoušek, 1907, str. 6.</ref> Vyzývá je k většímu sebevědomí: „Ctěte se sami a budou vás ostatní ctíti.“<ref name="Nejmenovaný-20240627100527" /> Uvědomoval si zásadu, ve 20. století formulovanou Sirem Isaiahem Berlinem, totiž že nastolení skutečné politické svobody nepomůže, když se někdo, třebas i s ušlechtilými motivy a ze solidarity s jinými bezprávnými, vlastních práv vzdá.<ref>BERLIN, Isaiah. ''Liberty''. Edited by Henry Hardy, Oxford University Press, 2013, {{ISBN|978-0-19-924989-3}}, str. 171-172, 181-187.</ref> Upomíná přátele na venkově, aby pevně stáli na svém dobrém právu: „kdo své právo dobrovolně zadává, nejen sobě, nýbrž i jiným škodí.“<ref>Karel Havlíček: Přátelům našim na venkově srdečné pozdravení!, Národní noviny 29. června 1848</ref> K řízení státu se sice dostane jen pár vyvolenců, ale skoro každý se i za absolutismu může tak či onak podílet na zvelebování své obce a alespoň v ní rozvíjet vlastní organizační schopnosti.<ref name="Nejmenovaný_2-20240627100527" /> Každý jednotlivec z obce musí mít užitek. V obci musí platit zásada „Něco za něco, nic za nic“; ano, musí tam být i náklonnost a obětavost, ale jen nahodile, obec nesmí být přímo založena na dobrovolných skutcích občanů – „takový základ by při známé povaze lidského ducha jen slabý a nejistý, ba nanejvýš nebezpečný býti musel.“ Občané mají mít podílu a hlasu v místním zřízení, správě, být obeznámeni s příjmy a výdaji obce a umět se organizovat do spolků, „aby co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly.“ Obec sama nemá a nemůže mít žádného účele, to by byla nepřítelem občana, jen jednotlivci v ní mají každý účel svůj, píše Havlíček jako správný liberál.<ref name="Nejmenovaný_7-20240627100527">Karel Havlíček: Co jest obec?, Pražské noviny 5. listopadu – 31. prosince 1846</ref> Obce mají nezávislejší na státu, ale k tomu se mohou přičiniti místní občané. <ref name="Nejmenovaný_6-20240627100527" /><ref>Karel Havlíček: Správa záležitostí obecních, Slovan 15. února 1851</ref> Havlíček příznivě recenzuje ty publikace, které se snažily postihnout problémy venkova a učit občany běžnému úřadování obecní správy.<ref>Karel Havlíček: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Pražské noviny 21. ledna – 25. února 1847</ref><ref>Karel Havlíček: Nová kniha pro obecní představené, Slovan 12. července 1851</ref> Obec by si měla uvědomit, že vzdělávání je nejen jejím úkolem a povinností, nýbrž že i výrazně přispívá k jejímu vlastnímu prospěchu a rozkvětu.<ref name="Nejmenovaný_7-20240627100527" /> Havlíček vyzývá k lepším platům i vzdělání učitelů;<ref>Karel Havlíček:Něco pro učitele a o učitelích, Pražské noviny 29. 1. – 8. 2. 1846</ref> pokud je školství monopolem státu, doporučuje rodičům štědře podporovat dobré učitele z vlastní kapsy.<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem, Slovan 1. března 1851</ref> Učenců, úředníků a důstojníků je prý již příliš mnoho; absolventi gymnázií již těžko nacházejí práci. Ve větší vážnosti mají být řemesla a průmysl: je třeba zřizovat průmyslové školy, nejlépe v každém kraji, neboť technické vzdělání podporuje bohatství.<ref>Karel Havlíček: Zřízení české jednoty průmyslové, Pražské noviny 9. a 13. května 1847</ref> === Ohled na zájmy každého jednotlivce === Ano, továrny zlevnily výrobu a prospěly většině lidí. Pokud jsou ale v Rakousku chráněny cly proti vstupu lepšímu a lacinějšímu zahraničnímu zboží na trh, pak většinou nesou vinu za drahotu a celé společnosti spíše škodí. Ochranářství saje šťávu z celé země. Havlíček oproti Rakousku vyzvedává tehdejší svobodné USA (tenkrát ještě, připomeňme, poměrně rovnostářské společnosti s velkým množstvím drobných vlastníků), kde „každý si vyhledává neobmezeně živnosti, k jakým schopnost a chuť v sobě cítí, žádný zákon, žádné úřady jej v tom neobmezují, každá schopnost, každá přičinlivost jest tam vážena a nikdo se za práci nestydí, jmenovitě ten aspekt svobody, která k tomu vede, aby každý pokud možná jen pro sebe pracoval, a celý výnos přičinění svého sám pro sebe zachoval, neživě z toho žádných zahalečů.“ Opakovaně chválí anglického liberálního továrníka Cobdena, usilujícího o svobodný obchod a dává za příklad nedávné zrušení zákazu dovozu obilí z ciziny v Anglii, které přispělo ke snížení příjmů pozemkové šlechty i tamních cen obilí a Angličanům jako celku prospělo.<ref>Karel Havlíček: Svobodný výrob a svobodný obchod, Slovan 29. března 1851</ref> Naopak v Rakousku se boháči nečistými prostředky obohacují, většina lidí chudne, počet žebráků roste a samostatných neodvislých lidí ubývá den ode dne. Menší hospodáři jsou prý mnohem jistější zárukou proti zhoubným následkům spekulací, proti monopolům a nejistotě. Ostatně „výrobky průmyslu nejsou tak nutně a nevyhnutelně potřebné každému, jako pokrm každodenní, a kdo má v rukou spižírny, ten nejjistěji vládne světem.“<ref>Karel Havlíček: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Pražské noviny 21. ledna – 25. února 1847</ref> Úsloví „čím víc peněz, tím líp“ platí jen o jednotlivcích, pro všeobecnost jako celek nad potřebu narostlé „množství peněz papírových škodlivé a táhne za sebou vždy klesání valuty. Pak není velký rozdíl mezi tím, jenž pro falešných peněz dělání ve věznici sedí, a mezi vládou, která beze vší hypotheky papírových peněz natisknouti dává.“<ref>Karel Havlíček: Peníze, Slovan 22. prosince 1850</ref> Havlíček nahlíží souvislost svobody a vlastnictví – a ještě z Brixenu píše, že „my jen tenkráte máme naději proraziti a do skutku uvésti své myšlení, budeme-li my, tj. naše strana, dosti možní v penězích. To je hlavní základ celé politiky a svobody.“<ref>''Brixenské listy Karla Havlíčka bratru Františkovi''. Havlíčkův Brod, Krajské nakladatelství, 1957, str. 13.</ref> Je ale třeba si uvědomovat, že „peníze sice světem vládnou, ale rozum vládne penězi.“ A že „velká část nekrásnějších činů, které historie zná, nestala sez jiné pohnútky než pro čest národu … Jindy umírali mužové pro čest, pro blaho svého národu: my však z tetéž příčiny budeme žíti a pracovati.“ „Snášet mínění jiných a nevnucovat jinému své jest základ svornosti a snášenlivost je hlavní známka každého vzdělaného člověka.“<ref>Karel Havlíček: Domácí záležitosti b), Pražské noviny 18. ledna 1846</ref> „Když pozorujete, že některý muž, mající již zásluhy o národ, a dokázavši již mnohými způsoby své upřímné vlastenectví, v některé věci jiné projevuje smýšlení než vy, varujte se, abyste ho hned proto za nějakého zrádce nepovažovali, abyste hned nějakou hanebnou neb sprostou příčinu této jeho myšlénky nehledali. Přejte každému jeho osobní přesvědčení v některých věcech, neboť možná není, aby všichni lidé smýšleli o všech věcech docela stejně a jako podle komanda!“<ref>Karel Havlíček: Slovanská politika, Slovan 17. a 24. července 1850</ref> A národ dle Havlíčka potřebuje vlastní slušné divadlo i proto aby nabyl vážnosti a platnosti doma a posléze i v zahraničí.<ref>Karel Havlíček: Naše národní divadlo, Slovan 2. dubna 1851</ref> Není-li je ochoten je podpořit zemský sněm ani arcibiskup, nevadí, alespoň prý nebude pod cenzurou církevní hierarchie. Pak ale Čechům nezbývá než uspořádat dobrovolné sbírky na divadlo mezi sebou.<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 26. dubna 1851</ref> Ani při nedobrovolném loučení se svými čtenáři neztrácí Havlíček naději do budoucna :„Každá dobrá česká kniha, každý dobře sepsaný článek, jednající o čemkoli užitečném, každé zlepšení v průmyslu, hospodářství atd., které třeba jen jednotlivec z nás sám u sebe provede, získání každého jednotlivého člověka pro naše pravdivé zásady, každá nová vědomost a zkušenost, kterou některý z nás z ciziny domů přinese, každý dobrý skutek, který v okolí svém kdo učiníme atd. atd.: všechno to sesílí nás, každá taková věc jest hřebík do truhly absolutismu, jest stupeň jeden ke konečnému vítězství národní strany.“<ref>Karel Havlíček: Konec, Slovan 14. srpna 1851</ref> === Jak a od koho si brát poučení? === Většina lidí si přeje svobodu a podíl na vládě. Proč jen stále svévolníci, kteří chtějí udržet a obnovovat absolutní způsob panování nad lidmi, mívají nad celou společností obvykle vrch? Inu, dle Havlíčka nepřátelé svobody užívají na rozdíl od jejích přátel a proti nim podvodů a nepoctivých prostředků. Za druhé, „největší část poctivého lidu, který ani sám utiskovati ani utiskován býti nechce, ani za mák se o veřejné záležitosti nestará, nýbrž jako pravá ovce v tichosti se od každého, kdo právě nůžky v rukou drží, stříhati se nechá.“ Dále, když těmto „věc srozumitelně vysvětlíte, všichni svobodu a právo chtějí, z nevzdělanosti a politické krátkozrakosti ošizeni, omámeni a zastrašeni od nepřátelů svobody, těmto ještě sami proti sobě pomáhají.“ A konečně, „přátelé svobody na rozličné strany dle smýšlení se dělíce, často dosti z malicherných příčin proti sobě brojí, sobě vespolek překážejí a tím protivníkům svobody vítězství ulehčují.“<ref>Karel Havlíček: Strany politické, Slovan 2. a 19. října 1850</ref> A člověk si časem svým všemu zvykne a „při věcech ustavičně se s ním a okolo něho opakujících ani nic nemyslí, tak jako by tyto věci musely se zrovna takto díti a jako by se ani jinák díti nemohly.“<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem?, Slovan 1. března 1851</ref> „Bez probuzenosti duševní není národ schopen uhájiti svobodu svou a právní zákonitou vládu“ proti svému zneužívání prospěcháři. Ti si s násilím nevystačí, musejí zároveň vodit lidi za nos.<ref>Karel Havlíček: Místo úvodu, Slovan 8. května 1850</ref> „Chytráci tohoto světa jiným za věci jen slova strkají, ukrývajíce špatné věci jen slovy a užívajíce slov brzy za lákadla, brzy za strašidla, jak právě toho jest okamžitá potřeba jejich.“<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan 26. června 1850</ref> Havlíček horuje pro osvětu – je třeba umět přesně rozlišovat a analyzovat politické záležitosti i správně a případně argumentovat. A „jako jest ve všem zkušenost hlavní základ moudrosti, tak i zde zkušenost pozorovaná na jiných učí nás, kterak se sami zachovati, čeho se varovati, co následovati máme.“<ref>Karel Havlíček: Republiky amerikánské, Slovan 12. února 1851</ref> Je tak výrazným empirikem. Cituje někdejšího spolužáka Viléma Gablera, že je třeba „všelikou učenost zakládati na zkušenosti opravdivého světa a tak skromným způsobem od jedné zkušenosti postupovati k druhé až tak daleko, jak síly našemu duchu vyměřeny jsou.“<ref>Karel Havlíček: Školácká filosofie, Česká včela 4. května 1847</ref> Připomíná slova Komenského Labyrintu, „že se má při každém přemýšlení a rozjímání vyjíti od něčeho skutečného, ne pak ve větru ideas honiti.“<ref>Karel Havlíček: Co jest obec?, Pražské noviny 5. listopadu – 31. prosince 1846</ref> A „není nikdy dobře filosofovati do povětří a neohlížeti se po pevném základu své filosofie, sice pak lehko celá filosofie, na oko pěkně vystavená, spadne jako domeček z karet od dětí sestavený.“<ref>Karel Havlíček: O sankci císařské, Národní noviny 22. října 1848</ref> Voliči si z vlastních zkušeností mají ověřit, jak se adepti politiky osvědčili a obstáli ve svém dosavadním životě: „Kdo sám sebe a svou rodinu zachovalým a řádným spůsobem živiti neumí, nevěřte mu, že dovede radu dát, jak by zlepšil stav celé země. … Kdo je ničema sám osobně a nedovedl si mezi těmi, kteří jeho domácí život z předešlých a nynějších let znají, ani jméno poctivého a řádného muže zachovati, ten také jistě se nemíchá do politiky z poctivých úmyslů a musí mít nějaké, ale jistě nečisté ohledy.“ Francouzské radikální socialisty, jmenovitě Cebeta a Proudhona, Havlíček k řádným lidem nepočítá.<ref>Karel Havlíček: Vysvětlení nynějších okolností, Národní noviny 29. března 1849</ref> Moudrost [valné části] německých filosofů sice z daleka velmi důstojně a vzácně vypadá, ale pokud se slova na stranu dají, najednou zmizí se slovy také jádro.“<ref>Karel Havlíček: Školácká filosofie, Česká včela 4. května 1847</ref> Havlíček se narážkami distancuje od Hegela a Fichta<ref>CHALUPNÝ, Emanuel. ''Havlíček: Prostředí, osobnost, dílo''. Praha, Melantrich, 1929, str. 179.</ref> i výslovně od „suché, jednostranné terminologie“ tehdy v Rakousku oficiálně vyučovaného filosofa Herbarta.<ref>Karel Havlíček: Poznamenání redakce k článku Věnceslava Frosta „Antikritika“, Česká včela 8. a 11. prosince 1846</ref> „Poněvadž Němci všechen svůj jakýkoliv rozum do knih přendávají, zbývá jim ho málo pro život; a jestliže se jim množí sem tam moudré knihy, ubyde jim za to pro život moudrých lidí.“<ref>Karel Havlíček: Poslední Čech: Novella od Jos. Kajetána Tyla, Česká včela 1. a 4. července 1845</ref> Co dobrého Havlíček na Rusi shledal, prý „Němcové ani sami neznají a … největší část všeho zlého v říši cárské německého původu jest.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Obrazy z Rus'', Praha 1843-1846, kapitola Kupéčestvo. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 59.</ref> „Celá ta odměřenost směšná a držení se více literky než opravdivého smyslu a ducha zákonů … pochází jediné z vplyvu německého. U národů slovanského původu odjakživa nic podobného nebylo, příčí se to bystrotě a pohyblivosti našeho národního charakteru; máme-li jaké vady, jest to vždy dříve naopak lehkomyslnost než pedantství a písmenkářství.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Obrazy z Rus'', Praha 1843-1846, kapitola Cizozemci v Rusích. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 106-107. </ref> Hraběti Thunovi, vynášejícímu kulturu a schopnosti Němců, Havlíček namítá, že i když uznáme některé přednosti Němců, jejich zásluhy o civilizaci a instituce, ostatně zčásti vydržované penězi a daněmi Čechů, nevyplývá z toho, že si musíme vyvolit jako vzor zrovna je. Skoro všechno, „co jest na Němcích následování hodné, mnohem skvěleji a důkladněji u jiných národů nalézáme a že všechno to, co mají Němci původního u sebe, následování pro nás hodno není.“ Za kulturně pozoruhodnější národy pokládá Havlíček staré Řeky a Francouze a tomu, co Čechům chybí, totiž setrvalosti a důkladnosti, se mohou doučit zase od starých Římanů, Angličanů a Američanů. V samotné politice jsou prý Němci sami ti „nejbídnější školáci.“<ref>Karel Havlíček: Nová knížka od hrab. Lva Thuna, Národní noviny 21.–23. srpna 1849</ref> A dlouho před nástupem moderních totalit na německých idejích postavených uvádí něco, k čemu se Simone Weilová a Raymond Aron implicitněji dopracovávali vlastní zkušeností až o nějakých sto let později,<ref>ARON, Raymond. ''L´opium des intelletuels''. Paris, Calmann-Lévy, 1955, úvodní citát knihy na neoznačené straně.</ref> že totiž ani „pravá, rozumná a ctnostná osvěta v náboženství není německého původu: nýbrž Němci svými nepraktickými systemy filosofickými dopustili se zase všech vad nesnášenlivých církví, a přidali k nim ještě tu novou, že vypudivše z náboženství k nenahraditelné škodě cit, nenahradili mezeru ani pravým rozumem.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské'', Kutná Hora, Karel Havlíček, 1851, oddíl ''XX''.</ref> Havlíček co svůj program razí emancipaci od němectví, která má být „v každém ohledu naše heslo“ a doporučuje všem nadanějším a vzdělanějším mladíkům studovat zejména románské a anglické jazyky a literatury, ony z jeho pohledu šťastnější a úctyhodnější země procestovat a důkladně se s nimi seznámit.<ref>Karel Havlíček: Domácí záležitosti b), Pražské noviny 18. ledna 1846</ref><ref>Karel Havlíček: Slovanská politika, Slovan 17.–24. července 1850</ref><ref>Karel Havlíček: Návrh spolku nepolitického, Slovan 2. listopadu 1850</ref> Angličany Havlíček začal poznávat již v Rusku: „Angličané ze všech jsou nejvážnější, veliká jejich hrdost nedovoluje jim obyčejně snížiti se k podlostem, jakých se ostatní často dopouštějí. Také co kupci, technikové a řemeslníci obyčejně věcem svým důkladněji rozumějí a řádně je vedou.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Obrazy z Rus'', Praha 1843-1846, kapitola Cizozemci v Rusích. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 114.</ref> „Angličané nejsou národ bojovný neb násilnický, oni všude po celém světě pokojnou cestou rozšiřuji osvětu, lepší byt, právo a svobodu, jakož toho následky vidíme ve všech dílech světa a zvláště v severní Americe, která jest pravý výkvět ducha anglického národu.“ Důsledkem tamní právní a liberální vlády je i všeobecně uznávaná nízká cena, výbornost a láce anglického zboží. „Směrem naším budiž vážiti si anglického národu, nyní prvního a nejvzdělanějšího na světě, přiučovati se z jeho příkladu a přičiniti se o stejnou občanskou blaženost, které se právě nyní diví celý svět při návštěvě Londýnské výstavy.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 2. července 1851</ref> Tyto Havlíčkovy generalizace však nelze brát zcela doslova. Má-li novinář pifku na to, co se dnes nazývá spekulativní, německý idealismus i na odpůrce „nedotknutelnosti jmění“,<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan 26. června 1850</ref> svobodomyslného Němce Lessinga sám považoval za jednoho „z nejznamenitějších kritiků a spisovatelů.“<ref>Karel Havlíček: Kapitola o kritice, Česká včela 27. ledna – 29. prosince 1846. Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I'', str. 323. </ref> Dále si stěžoval, že mu v Brixenu zabavili knihu (německého přírodovědce a liberálního myslitele) Wilhelma von Humboldta. A politologickou erudici si vypiloval studiem německé nacionálně-liberálně zaměřené encyklopedie „Staatslexikon“ editorů Rottecka a Welckera. Ostatně s oním Welckerem se Havlíček setkal v roce 1848 i osobně, a to v olomoucké restauraci U Lannerů.<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský'', I. svazek, str. 484.  </ref> Na povaze Čechů Havlíčkovi snad nejvíc vadila jejich ušlápnutost. „My jenom chybujeme, že posud vystupujeme tuze skromně, upejpavě, a tím jako vůbec ve světě daleko nedojdeme. Jen si dupnout! ... Dělejme větší pány a dejme klobouk na stranu a brady nosme o několik coulů výš! A vše půjde. Nejenom světlo může českému národu dopomoci k blahobytu, osvěta bez statečnosti, bez moci národní, bez chrabrosti a nepoddajnosti nestačí. Vždyť každý surovec násilím mohl by zrušiti celé naše štěstí a celou slávu z osvěty vyplývající, kdyby se nám statečnosti a jarosti nedostávalo k odporu proti hrubé síle.“<ref>''Havlíčkova čítanka'', Fr. Radoušek, Přerov, 1907, str. 6.</ref> == Havlíčkův politický program == === Dobré konstituční zřízení === Havlíček ve svém úhelném článku „Proč jsem občanem“, za nějž byl také rakouskými úřady pohnán k soudu, vznáší otázku: je vůbec pravda, jak se oficiálně píše, že stávající stát zajišťuje bezpečnosti osoby a jmění, právo, spravedlnost a větší pozemskou blaženost? Pokud se jedná o takzvané policejní státy, pak výlohy, které lidi mívají kvůli tomu, že jsou v nich vůbec živi nesmírné: krom vysokých daní jde i o peníze za vykupování synů z povinné vojenské služby či na úplatky na jejich osvobození, o ztráty způsobené ušlými výdělky odvedených.<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem?, Slovan 1. března 1851</ref> Odvody těch nejsilnějších mužů do předimenzovaného a neefektivního vojska znamenají pro zem neštěstí.<ref>Karel Havlíček: Vojsko, Slovan 6. července 1850</ref> Další ztráty způsobuje zdlouhavé, těžkopádné jednání soudů a úplatný státní aparát s nejapnými úředníky, který občanům znemožňuje v jejich vlastních živnostech a podnicích se svobodně pohybovat. A státní stavby by jednotlivý zkušený a řádný občan lépe zřizoval a udržel v pořádku než celý houf draze placených úředníků.<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem?, Slovan 1. března 1851</ref> Obdobně jako francouzský liberál Fréderic Bastiat (1801–1850) upozorňuje Havlíček na to, „co není vidět.“<ref>BASTIAT, Fréderic. ''Ce qu´on voit et ce qu´on ne voit pas''. Paris, Guillemin et Cie, 1862-1864, Tome cinquième, str. 336-393.</ref> Učitelům a profesorům dává špatný stát naopak naschvál malé platy, aby se schopnější lidé raději k jiným vděčnějším zaměstnáním se obraceli, „a tak nemohla se příliš vzmáhati osvěta v národu“, hlavní to prostředek proti vládní libovůli. Krom toho stát vzal i vyučování do svého monopolu a nechává „mládež mořiti z většího dílu nepotřebnými vědomostmi, zatímco u mužů známých pro svou učenost a moudrost by se děti jistě za polovici času a za polovici útrat dvakrát tolik naučily.“ Vlastně „ani jeden z ústavů od libovolné vlády zřízených není vlastně k tomu, k čemu se vyhlašuje určen býti, a skoro každý z nich působí zrovna naopak. ...  absolutní vláda více potřebuje své poddané občany, nežli tito občané potřebují takovou vládu.“<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem?, Slovan 1. března 1851</ref> Havlíček se však uprostřed své průrazné rétoriky zastavuje u daní: Daně jsou zajisté věc nevyhnutelná a potřebná, pokud se tedy jedná o výlohy ku prospěchu celého národu. Ovšem v konstitučních, právních státech, které Havlíček předestírá za vzor, se žádná daň nesmí uložit bez povolení sněmu<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan 26. června1850</ref> a rovněž vláda může fungovat jen ve smyslu a dle vůle sněmu. Dále, soudní moc musí být chráněná před vládou a na ní nezávislá. Ve všech konstitučních zemích je svoboda spolků, svoboda a samospráva obcí, jistota osoby a jistota jmění. Ta země jest zajisté nejlépe zřízená, kde „každý celý užitek práce a pilnosti své sám zase užívá, a nemusí velikou část výdělku svého jiným, kteří nepracují, odevzdávati a s nimi se děliti.“<ref>Karel Havlíček: Co jest vlastně konstituce?, Slovan 3. července 1850</ref> A svoboda slova a tisku je nezbytná k tomu, „aby tak všeliké vady zemské na jevo přijíti mohly“, ba je prvním základem veškeré svobody<ref>Karel Havlíček: Naše politika, Národní noviny 12. dubna 1848</ref> „i nejlepším prostředkem ke všemu, každý může smýšlení a přesvědčení své veřejně pronésti a dobrá věc získá si průchod.“<ref>Karel Havlíček: Korouhev naše, Pražské noviny 19. a 23. března 1848</ref> Havlíček fandil tehdejší britské liberální vládě Lorda Palmerstona, která měla mít zásluhu na tom, že mocnáři na evropském kontinentě si ještě zavést plný absolutismus netroufali:<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 5. a 8. dubna 1851</ref> „Každý ví, že v Angličanech, kdežto právo nejpevněji stojí a libovláda zcela nemožná jest, přece spolu nejpevněji a nejjistěji stojí trůn královský. Z toho již vysvítá, že obmezování práva a uvádění libovlády není prostředek k upevňování říší a trůnů.“<ref>Karel Havlíček: Uzavření revoluce, Slovan 22. ledna 1851</ref> Dobrodiní konstitučního zřízení však Havlíček vyzvedává i u dalších národů: „Kdo by v těchto těžkých časech nezáviděl Švýcarům (republice) a Belgii (monarchii konstituční), kteréžto dvě země ouplnou svou svobodu užívají a při tom v pokoji zůstaly.“<ref>Karel Havlíček: Přehled evropských záležitostí, Národní noviny: Večerní list 22. května 1849</ref> Vyzvedává svobodné Norsko.<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 2. dubna 1851</ref> A v Itálii „jenom Sardinsko [tj. království v severozápadní Itálii s hlavním městem Torinem] drží se pevně liberálních zásad, král mladý sardinský na vzdor nepřízni mnohých vlád nechce přece nic dáti na jejich přimlouvání a nechce se v ničem uchýliti od cesty upřímně konstituční.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 10. srpna 1851</ref> Havlíček připomíná jeho pořádek, konstituční vládu, která vybírá daně jen s povolením sněmu, trestá naduté arcibiskupy i nezákonné a svévolné jednání, ale – na rozdíl od Rakouskem okupované části Severní Itálie – přitahuje schopné lidi.<ref>Karel Havlíček: Sardinsko a Rakousko v Itálii, Slovan 23. října 1850</ref> Na námitku „Co prý jest nám platná svoboda, když nebudeme míti chleba!“ Havlíček připomíná, že absolutní vláda rozhazuje těžce vydělané peníze lidu a „svoboda k tomu právě jest platná, abychom chleba měli, tak jako mají skutečně Angličané, Belgičané, Sev. Amerikánčané, Švýcarové a jiní svobodní národové více chleba než my a ještě k tomu s pomazánkou! Každý národ, získavší si politickou svobodu, také velmi brzy zbohatnul, … a kdekoli se zdá mluviti zkušenost proti tomu, vidíme hned pravou příčinu, to jest ustavičné pokusy a intriky bývalé absolutní vlády o zrušení této svobody, čímž povstalé zmatky ovšem musely býti na škodu blahobytu. Kde ale již jednou svoboda tak upevněna byla, že již všeliké pokusy proti ní byly marné, tam všude v krátkém čase počal národ i v materialním ohledu zkvétati a bohatnouti.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 29. prosince 1850</ref> Tu a tam, a to i proti svému někdejšímu mentoru Palackému, horuje Havlíček i za všeobecné a rovné hlasovací právo<ref>TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský: Nejslavnější publicista českého národa''. Kapitola XV. Za důležitým posláním.</ref> a proti privilegiím měst, jejichž průmysl je ostatně v Rakousku stejně chráněn cly proti cizí konkurenci lepšího a lacinějšího zboží ze zahraničí. Daně stejně platí všichni dle stejného systému a i chudí, kteří platí daň malou nebo žádnou, platí v Rakousích „daň z krve“ nejvyšší – „břímě býti sprostým vojákem.“ Chudý, který své děti jen s tíží vychovává, je musí odevzdat na vojnu, kde stráví 14 let nejpěknější části života a vrátí se mu „domů nejvíce neschopni ku všeliké práci.“ Na námitky, že obyčejný lid je příliš radikální a nemá ve vážnosti cizí jmění, Havlíček poukazuje na příklady velkého občanského pokoje zemí s velmi demokratickými ústavami, tedy tehdejší Ameriky severní a Švýcarska, kde vládne větší úcta k cizímu jmění než v těch nejabsolutnějších a nejaristokratičtějších zemích.<ref>Karel Havlíček: Sluší-li práva občanů vyměřovati podle daní?, Slovan 25. září 1850</ref> Havlíček ale varuje, že úcta chudšího lidu před cizím jměním může zeslábnout právě špatným příkladem již stávajících vyšších tříd, které užívají účelově politických prostředků ke svému zisku.<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan 26. června 1850</ref> „Aristokratická libovůle a bezpráví, budou-li provozovány od peněžné aristokratie, do největšího nebezpečí a nejistoty přiváděti musí jmění, poněvadž vzbuzují proti sobě co přirozený odpor snahy komunistické a hrubě-socialistické.“<ref>Karel Havlíček: Svobodný výrob a svobodný obchod, Slovan 29. března 1851</ref> Nejhalasněji prý kážou proti komunismu paradoxně ti, kteří k právnímu řádu a majetku bližních projevují tu nejmenší úctu. Nebezpečné je samo rozmlžování významu tohoto slova: držitelé moci nazývají komunisty i ty, jimž jde o pouhé zrušení roboty, o všeobecné hlasovací právo. [A zde lze k Havlíčkovým slovům dodat, že ještě v 60. letech a později byli za komunisty označováni příznivci zrušení rasové segregace v USA a Jižní Africe, příznivci oddělení „církve“ od státu a dnes jsou za ně označováni třebas zastánci práv Kurdů v Turecku.] Nejnebezpečnější je dle Havlíčka komunismus shůry, komunismus absolutní, nekonstituční vlády, která zabavuje lidem majetek a nikdo se nesmí ozvat proti této svévoli.<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan 26. června 1850</ref> === Proč neuspěla revoluce? === V revolučním roce 1848 spousta rychlokvašených radikálů, kteří se slovy samotného Havlíčka na krátkou dobu chovali, „jako by jim hračka byla celý svět vypáčit a vzhůru nohama obrátit, naplňovali hrdinskými řečmi svými všechny hospody Království českého“, a na tohoto „liberála“ shlíželi svrchu. Ovšem poté, byli dílem usmrceni, dílem uvězněni v pevnostech, a nejvíce se jich se vytratilo „jako hlemejždi na podzim“, Havlíček na svém liberálním stanovisku setrval a zůstal ještě do léta 1851 posledním nezávislým a neohroženým novinářem v zemi.<ref>Karel Havlíček: Vytrvalost opozice, Slovan 28. června 1851</ref> Proč se jen podařilo pokusy o nastolení svobody v letech 1848–1849 v Rakousku potlačit? A proč vůbec „intriky bývalé absolutní vlády“ tak často uspějí? „Vinu toho nesou hlavně dvě strany, a bylo by skutečně těžko vyměřiti, která z nich má na sobě větší část této viny. Tyto dvě strany jsou předně reakcionáři a za druhé přepjatci a bláznové političtí. Obě tyto strany hrály si zrovna jedna druhé do rukou, a jedna sama nebyla by nikdy mohla naše svobody tak zkrátiti, jako se to jejich spojeným silám podařilo. Přepjatci nevěděli nikdy čeho žádat, všeho jim bylo pořád málo, pořád tupili všechno jakožto nesvobodné, a konečně přepjali míru žádostí svých tak dalece, až praskla, tak že by nyní všichni i tito přepjatci sami děkovali za to, co dříve zrovna zahodili a čím pohrdnuli. S druhé strany čekala zas reakce, strana aristokratická, ku které náleží mnoho ouřednictva a mnoho vyššího kněžstva, a používala chytře všech nerozumností, kterých se tito přepjatci dopustili.“ Chyby jednotlivců svalila na celou poctivou svobodomyslnou stranu, obviňovala ji z pokusů zavést revoluční chaos a násilí a podařilo se jí tak zkompromitovat všechny její zástupce.<ref>Karel Havlíček: Vysvětlení nynějších okolností, Národní noviny 29.-31. března 1849</ref> Dále, krom lidí „beze všeho mravního charakteru, kteří vždy jen s tou stranou drží, která vyhrává“, se ve společnosti vyskytuje mnoho poctivých, ale slabých lidí, nestálých a lehce zastrašitelných''.'' „Puzeni jsouce jenom okamžitým citem a neurčitým nadšením, nedovedli si ještě utvoříti v hlavě pevný systém politických zásad, a proto kolikráte jim v nadšení přeskočí několik koleček a hodiny jejich politického smýšlení hrozně hřmotí, najednou ale zase bez pohnutí státi zůstanou. Právě proto, že se jejich smýšlení politické nezakládá na dobře promyšlených a ustálených zásadách, lehce se zaleknou a netroufají si to; co skutečně smýšlí, vždycky tak činem vyznati, oni mají jen jakousi sváteční politiku mezí přátely a při sklenici, ale všude ve skutečném životě jenom všední.“ Někdejším radikálům, kteří po nevydařené revoluci svěsili ohon, adresuje slova: „Stálost, vytrvalost a neohroženost politická jsou vlastnosti, které nevyhnutelně národ mít musí, chce-li upevniti svoje práva a svou svobodu: bohužel ale těchto vlastností ještě po řídku nalézáme.“<ref>Karel Havlíček: Statečnost politická, Národní noviny 26. srpna 1849</ref> Ty, kteří byli zklamáni vývojem revoluce v roce 1848 a vyčítají si, že by všeho dosáhli, kdyby se namísto zákonného postupu bývali chopili zbraně, Havlíček přirovnává k člověku, který fantazíruje, že „pěšky jsem tam doraziti nemohl, ale kdybych byl letěl, byl bych jistě dolítnul!“ Připomíná jim, že k létání jsou zapotřebí křídla, dobrá křídla.<ref>Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851</ref> Na druhé straně i po nástupu reakce a omezení svobod Havlíček připomíná, že zatím není vše ztraceno, že může být ještě hůř a že není čas na lamentace a zveličování ztrát, které jen nahrávají nepřátelům svobody a důvěru národa naopak podkopávají. I když novinářům hrozí tresty, svoboda tisku není zcela zrušena a je třeba ji stále patřičně využívat.<ref>Karel Havlíček: Útěcha ve zlém čase, Národní noviny 27. března 1849</ref> === Jak prosazovat svobodu, právo a konstituci? === „Hlavní pravidlo při všech činech politických musí býti chladná, vší náruživosti prázdná rozvaha. Rozčilení jest dobrý pomocník, nástroj k provedení každé důležitější věci, ale vždy skoro jest neštěstí tam, kde říditi chce. … Revoluce jest jenom prostředek ke zbavení se od špatné nenáviděné vlády, ale ona ještě není sama v sobě prostředek k založení a udržení dobré vlády.“ Havlíček se prohlašuje za velikého nepřítele „revoluc se zbraní a drží hlavně na revoluce ve hlavách a v srdcích.“ Ne, že by „neuznával právo národu se zbraní se obořiti proti násilí a bezpráví, se zbraní si dobyti svou svobodu“ ne, že by se štítil „povstání se zbraní z nějakého snad nedostatku zmužilosti“, neboť člověk, stojící v prvních řadách zákonního odporu proti špatné vládě, projevuje tímto neméně odvahy než vůdci násilných povstání, kteří ostatně většinou po svých neúspěších zmizí do ciziny a represím vystaví své bývalé spoluobčany. Kde však nemá „jistotu neb pevnou naději, že by po provedené revoluci se mohla zaříditi a udržeti dobrá vláda, tam jest hřích nad národem raditi neb působiti k revoluci, neboť uvalují se na národ jenom nehody revoluce, aniž mu mohou pojistiti jakých výhod z toho.“<ref>Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851</ref> „Revoluce se platně uzavírá jen moudrou a právní vládou, poctivým vyplněním spravedlivých a rozumných žádostí většiny.“ Havlíček dává za vzor otevřený postoj krále belgického k revoluci 1848, jeho nabídku odstoupení a vůli národa ho na trůnu ponechat.<ref>Karel Havlíček: Uzavření revoluce, Slovan 22. ledna 1851</ref> Nejlepší ovšem je, když osvobození od cizí libovůle proběhne „beze všeho boje a bez krve.“<ref>Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851</ref> Demokraté jsou pro Havlíčka ti, kteří se snaží, „aby každý sám v poctivosti užíval ovoce práce své, přičinění svého, schopností svých a jmění svého.“ Za aristokraty naopak novinář označuje ty, kteří se staví proti tomuto ideálu, podporují vládní svévoli a práva omezují či ruší.<ref>Karel Havlíček: Svobodný výrob a svobodný obchod, Slovan 29. března 1851</ref> „Řádný demokrat a liberálista nemůže se jinak spokojiti, než úplnou demokratií a svobodou; on tedy nemůže jen na polovici neb některé části přestati; ale on nemusí všechno chtíti najednou, když to možná není, nýbrž vždy jen tolik, co možná dostati a poraziti, a o ostatek opět dále se přičiňuje; kdežto přepjatci na jednou všechno žádajíce, přeceňujíce sil svých, často všechno ztratí a nic z toho nedosáhnou, co si žádali.“<ref>Karel Havlíček: Článek, o kterém bych si přál, aby jej každý přečetl a rozvážil, Národní noviny 30. srpna 1848</ref> „Jenom národ zachovalý a vzdělaný může míti svobodu a spojenou s ní dobrou vládu … národ nevzdělaný, kdyby se celý zkrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase brzy ošizen a do libovlády nazpět vtlačen. Národ mravně zkažený byť by i vzdělán byl, přece zase svou pokažeností plete vždy sám na sebe metlu absolutie.“<ref>Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851</ref> Francouzi sice hrdinsky provedli již několik revolucí, ale pravá svoboda se u nich stále neujala. A namísto svobodě oddaného generála Cavaignaca<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 16. dubna 1851</ref> dobrovolně zvolili za hlavu své znovu ustavené republiky obyčejného dobrodruha, který se opájí jménem Napoleon. Revoluci proti svým bývalým kolonizátorům provedli jak v jižní a střední, tak i v severní Americe. A přece v zemích od Španělů dříve kolonizovaných, snad s výjimkou „Republiky Chilské“, panuje nepořádek, střídající se despotie stran, chudoba a libovůle; pravá svoboda panuje téměř jen v „Severním Americkém Soustátí“. Alespoň ti si svou vlastní revolucí rozhodně neuškodili.<ref>Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851</ref> „Neduhy politické, na které nyní stůně skoro celá pevnina Evropy, lidé oné země ani neznají. Nejlepším důkazem toho štěstí jest nesmírné a posud ve světě nevídané vzrůstání moci, množení se obyvatelstva a květu průmyslu a bohatství v těchto zemích. … Tyto země dávají zároveň proti všem faryzejským řečem evropejských našich reakcionářů na sobě nejlepší důkaz, že neobmezená svoboda se výborně shoduje s pořádkem a zákonností … ačkoli tam není skoro žádné vojsko, žádné pasy a žádná vševědoucí policie! – Takový jest obraz rozumně provedené revoluce u národu vzdělaného a zachovalého.“ A následovně Havlíček připomene „okolnost velmi důležitou“, totiž že v USA „panuje hlavně protestantské náboženství (ovšem s úplnou svobodou víry, neboť tam se vláda nikoho neptá, co věří, zanechávajíc to úplně jeho svědomí a Bohu)“, na rozdíl od republik povstavších ze španělských kolonií s vládnoucím katolicismem. A nelze přehlédnout, „že vůbec mezi protestanty panuje více vzdělanosti, pilnosti a také občanské svobody než mezi katolíky – a to platí jak ve velkém tak v malém.“<ref>Karel Havlíček: Republiky amerikánské, Slovan 12. února 1851</ref> Havlíček pak doporučí pak číst překlad knihy „O reformaci“ někdejšího francouzského premiéra, hugenota Françoise Guizota (1787-1874). Cituje jeho slova, že „kamkoli reformace vnikla, kdekoli zaujala veliké místo, buďsi vítězná neb poražená, měla za následek všeobecný, hlavní a trvanlivý, všude nesmírný pokrok v činnosti a volnosti myšlenky lidské, směřující k osvobození ducha lidského.“<ref>Karel Havlíček: Fr. Guizot: O reformací, Slovan, 5. července 1851</ref> Ostatně Češi dokázali provést reformaci již o sto let dříve před Němci.<ref>Karel Havlíček: Domácí záležitosti d), Pražské noviny, 5. března 1846</ref> Za jméno husity se Havlíček nestydí, „neboť naši předkové husité ve mnohých věcech velmi rozumně a poctivě smýšleli, a budeme-li se jen jejich chyb vystříhati, zasluhují zajisté dobré stránky jejich našeho následování.“<ref>{{Citace monografie|příjmení=HAVLÍČEK|jméno=Karel|titul=Epištoly Kutnohorské XIII|vydavatel=Karel Havlíček|místo=Kutná Hora|rok vydání=1851|strany=}}</ref> Havlíček vyzvedává mistra Jana Husa za to, že chtěl zničiti slepé poslušenství k hierarchii, která zneužívala otupení lidu a využívala náboženství jako svou dojnou krávu. Krom je český reformátor „jeden z hlavních zakladatelů literatury české, on jest ten, jenž porazil v Čechách moc hierarchie a uvedl lid k pravému rozumění křesťanského učení ve hlavních věcech, on jest hlavní bojovník pro svobodu slova a učení.“<ref>Karel Havlíček: Mistr Jan Hus, Slovan. 14. a 18. září 1850</ref> Češi by měli znovu rozpoznat v Husovi, „kterého nám všichni vzdělaní a již svobodní národové závidí opět svého nejvěrnějšího přítele a otce, jenž lásku svou k národu českému a k pravdě s největší lidskou cenou, se svým životem, zaplatil.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. Epištoly Kutnohorské X.</ref> Husův obraz si Havlíček vyvěsí i ve vyhnanství.<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský''. 3. svazek, str. 180.</ref> Vyzvedává odhodlání Čechů ubránit výdobytky reformace: „Smažte husitskou válku z listův naší historie a shasneť sláva českého národa. Ta jediná doba váží více, než celé ostatní naše dějství, více než celé věky čínské říše. I slušíť díky vzdávat nesmrtelným bohatýrům, že sebravše síly národa mocným žezlem odvrátili pohromu, jež by národ náš byla pod meč a jho lítých nepřítel svalila.“<ref>Karel Havlíček: Labyrint slávy od J. Er. Vocela, Česká včela, 1846. Citováno z: HAVLÍČEK, Karel. ''Poučení občanům.'' Státní nakladatelství v Praze, 1931, str. 21</ref> A období nástupu protireformace v zemi shrnuje v epigramu titulovaném „Účinky bělohorské bitvy“ takto: „Pokavad se s Čechů kacířství nesmeklo, / měli v Čechách nebe a po smrti peklo; / co nám, Ferdinande, osud poslal tebe, / máme v Čechách peklo a po smrti nebe.“<ref>HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I.'', Praha, Československý spisovatel, 1986, str. 185.</ref> Šlechta v českých zemích se prý vyznamenávala spíše za starých časů. Havlíček otiskuje text Stížného listu proti upálení Mistra Jana Husa, na který připojilo své pečetě celkem 452 tehdejších českých a moravských šlechticů.<ref>Karel Havlíček: Poznámky a sdělení redakce, Slovan, 11. června 1850</ref> A také pasáže z Historie české Pavla Skály ze Zhoře pod titulem „Před bitvou a po bitvě na Bílé Hoře.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 29. prosince 1850</ref> Před rokem 1848 se prý však většina příslušníků šlechty zrovna moc nevyznamenávala: podporovala etablovaný řád, nebyla a není liberální, národní vědomí a kulturu rozvíjeli svými skromnějšími prostředky jiní. Havlíček nicméně uznával relativní materiální nezávislost příslušníků tohoto stavu. Na zemském sněmu by zástupcům šlechty popřál nanejvýš čtvrtinu, to jest nějakých 50 míst – upřednostnil by je ale před odvislými byrokraty, hájícími naprosto cizí zájmy.<ref>Karel Havlíček: Nynější postavení české šlechty, Slovan, 26. října 1850; viz i Karel Havlíček: O poměrech v Uhrách, Národní noviny, 29. května 1849</ref> Nevyhnutelným stupněm k dosažení pravé svobody je prý „zákonný odpor“; vzory Havlíček shledává v aktivitách Johna Hampdena (1653–1696) a Daniela O´Conella (1775–1847).<ref>Karel Havlíček: Daniel O´Conell, Pražské noviny 13. – 27. června 1847</ref> Každá mocnost, bohužel, „hledí dále sáhati nežli jdou její meze; … čím více se národ podrobuje ve všem do libovůle vlády, tím nešetrněji se s ním nakládá. Kdykoli se tedy od vládního některého úředníka neb orgánu, komukoli něco děje proti zákonům, nemá nikdy tuto křivdu mlčky snášeti a snad té pohodlné zásady se držeti ´že proti proudu těžko plouti´, nýbrž má se vždy všemožně hájiti zákonným způsobem, třeba i z toho větší nepohodlí měl a škodlivější pro sebe následky, nežli kdyby byl utrpěnou křivdu mlčky snesl. Čím větší ale hluk v zemi způsobí každé jednotlivé zrušení zákonu, tím méněkráte se osmělí orgány vládní takový krok učiniti. Vláda každá dobře o tom ví, že kdyby proti ní bylo smýšlení celého národu, neobstojí dlouho, a proto se musí vždy varovati toho, aby celé veřejné smýšlení aneb alespoň příliš velikou část jeho neměla proti sobě. Pokud vláda přece alespoň v něčem aneb na oko zákonů šetří – již to je veliké vítězství pro budoucí svobodu … alespoň že se tak rychle pokračovati nebude na cestě bezpráví.“ Praktikující zákonního odporu se ovšem nesmí uchýlit k násilí, ba nesmí přestoupit ani sebešpatnější zákony.<ref>Karel Havlíček: Něco o zákonním odporu, Slovan 10. srpna 1851</ref> A v tom se Havlíček liší od svého amerického vrstevníka Henryho Davida Thoreaua (1817–1862), který v eseji „Občanská neposlušnost“ navrhoval a praktikoval výběrové a demonstrativní porušování těch nejkřiklavěji nespravedlivých zákonů.<ref>THOREAU, Henry David. ''Civil Disobedience.'' Přednáška původně proslovena 26. ledna 1848 na Concord Lyceum. http://thoreau.eserver.org/civil.html</ref> Havlíčka, který se v Alpách, poté, co se koně splašili a jeho strážci z vozu strachy vyskákali, zmocnil části opratí a jel károu do vlastního vyhnanství sám,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Tyrolské elegie VIII''. - viz HAVLÍČEK, Karel - ''Dílo I'', str. 512–514. HAVLÍČEK, Karel. ''Dopis Františku Palackému z Brixenu z 23. prosince 1851'' - viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', str 513-514. KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský'', 2. svazek, str. 483–484. </ref> si lze jen těžko představit jako onoho Thoreaua, který vynášel násilí někdy používajícího protiotrokářského aktivisty Johna Browna. [Thoreauovy chvalořeči již usmrceného Browna, pravda, v posledku přispěly k válce Severu proti Jihu a posléze ke zrušení otrokářství.<ref>THOREAU, Henry David. ''A Plea for Captain John Brown.'' Přednáška původně proslovena v Concordu 30. října 1859, http://thoreau.eserver.org/plea.html STERN, Philip van Doren. ''Henry David Thoreau: Writer and Rebel.'' Thomas Y Crowell Company, New York, 1972, {{ISBN|0-690-37715-0}}</ref> Ovšem Brownův duch v zemi jakoby se stále projevoval a násilí z USA, kde počet vražd na 100 000 obyvatel i nyní zůstává až osmkrát vyšší než u nás,<ref>Dle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se sídlem ve Vídni připadalo v České republice 0,60 (2017) a USA 4,96 (2018) vražd na 100 000 obyvatel. Aktuální údaje na: [[:en:w:List of countries by intentional homicide rate]]</ref> nevyvanulo dodnes: projevuje se i v tamních vandalských pouličních demonstracích i občasném plenění obchodů, ospravedlňovaným politickými kauzami.<ref>Proslulé byly nepokoje a plenění obchodů v Los Angeles v roce 1992. Posledně násilí v masovém měřítku provozovali jak příznivci v prezidentských volbách poraženého Donalda Trumpa, zejména členové „Proud Boys“, kteří načas dobyli Kongres, tak aktivisté „Black Lives Matter“ aj., kteří ničili majetek „bílých“, zejména těch, kteří měli vyvěšenou vlajku vlastní země.</ref> Zákonný odpor proti svévoli mocných je prý dlouhodobě nejúčinnější. Havlíček vyzvedává boj anglického národa o svobodu a onu protistuartovskou, nepříliš násilnou šťastnou revoluci anglickou (1688–1689), která se odvolávala na staré právo, omezující královu moc. Právě ta umožnila 160 let pokojného vývoje s nerušenou sněmovní kontinuitou: „Tím položen jest zárodek všech pozdějších znamenitých svobod (víry, neodvislosti soudců, trvání sněmu, svobody tisku, zrušení obchodu s otroky, reformy zastoupení zemského a dobrých zákonů vůbec. A Angličané nepomýšlí více na povstání a revoluce, neboť prostředek k opravení jejich zákonů je již v těchto zákonech samých.“<ref>Karel Havlíček: Macaulay o revolucích, Slovan 13. července 1850</ref> == Vliv náboženství na veřejný život a politiku == Za nejúčinnější cestu k povznesení národa Havlíček za dospívání nahlíží relativně svobodný duchovní stav.<ref>TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský.'' Kapitola II. Zasvěcení mladého žití</ref> V kněžském semináři se ale mladík chová nenuceně, projevuje příliš samostatné myšlení, takže ho představení nazývají čertem.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dopis Janu Klumparovi z Moskvy z'' ''5. února 1844''. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', str. 155.</ref> Seminární licoměrnost, systém udavačství a náboženský fanatismus představených zesměšňuje epigramy. Takže zatímco při vstupu do semináře si mladý Karel slavnostně zapsal na lístek chvalozpěv na náboženství,<ref>''Havlíčkova čítanka'', Fr. Radoušek, Přerov, 1907, str. 5.</ref> po roce studia na druhou stranu téhož lístku připíše: „Bratře Čechu, shoď černou hazuku! Hazuku též římští vrazi měli, co v Kostnici Husa upálili. ...“<ref>''Havlíčkova čítanka'', Fr. Radoušek, Přerov, 1907, str. 19. </ref> Ještě však po roce studia, těsně před definitivním vyhazovem, však Havlíček „chodil v Brodě po celé prázdniny v kolárku a ... za své tehdejší návštěvy v Batelově v tamním kostele dokonce dvakrát kázal, jak sám vzpomíná, velmi horlivě. Jednou o křesťanské lásce, podruhé o okrasách chrámu Páně.“<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský.'' 1. svazek, str. 105. HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I.'' (Dopis Janu Klumparovi z Moskvy, 5. února 1844), Praha, Československý spisovatel, str. 156.</ref> === Náboženství v mezích Havlíčkova rozumu === Vedle svých pozdějších početných článků a komentářů týkajících se náboženství vydal Havlíček samostatně dnes již špatně dostupný, asi 110 stránkový spis '''''Epištoly Kutnohorské'''''. Předesílá, že bude „vysvětlovat staré křesťanství, tak staré, že naň mnozí docela zapomněli, ačkoli jsou velikými důstojníky v církvi,“ připomínat „mnohá učení pána Ježíše, která přišla již tak v zapomenutí, že je leckterý biskup za kacířství považuje.“  Upozorňuje zároveň, že bude „jen jednati o věcech, které se dají pouhým rozumem pochopiti a posouditi.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské I.''</ref> V té verzi úvodu k Epištolám, která v posledku zůstala raději jen v rukopise, je Havlíček poněkud sdílnější: „Držím se té zásady, že každý jednotlivý myslící člověk své zvláštní náboženství má, pročež také užitečné ani potřebné není, aby každý své osobní mínění celému světu ohlašoval o věcech, které s jistotou vypátrati posud není dáno člověku. Jsouť v náboženství věci, které jsou jen předmětem vnitřního srdečného tušení člověka, jsou zase jiné, které sahají hluboce do občanského veřejného života a mají velký vplyv na praktický život. Jen o těchto druhých jednal jsem.“<ref>PEROUTKA, Ferdinand – ''Jaký byl Havlíček?'', str. 162.</ref> V Epištolách Havlíček vysvětluje, že „existují jisté pravdy, či dalo by se snad lépe říci jistoty, které se rozumem nedokazují, ale bez nichž svět nikdy nebude a v něž se věří. Skoro ze samých takovýchto pravd sestává náboženství.“ <ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské III.''</ref> Havlíček však náboženstvím míní spíše to, jak si člověk každý podle stupně svého duševního vzdělání dělá a smýšlí „o původu a účelu světa a o svých povinnostech“,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VI.''</ref> jde mu tedy spíše o nějaký nespecifikovaný osobní světonázor či životní názor. Váží a ctí přesvědčení jiných, je mu svatá upřímná víra, i v případě, že ji shledává pošetilou, neboť umí „ocenit ten pokoj duše, tu mnohou utěšenou chvíli, kterých člověk nabývá pevným náboženským přesvědčením.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské II.''</ref> Ovšem čím vznešenější je náboženství, „tím více z něho kořistila nečistá, necitelná a nelidská samochtivost. Zlosynové tohoto světa spozorovali velmi brzy, jak silný jest náboženský cit každého poctivého člověka, a umínili si hned pokaliti svým jedem tento zdroj lidského blahobytu a útěchy, a použíti tohoto náboženského citu právě pro jeho sílu a všeobecnost za pouta, kterými by sobě spolubratry své k tuhé služebnosti co nejpevněji uvázali.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VI.''</ref> Tak i křesťanství, zprvu „jsouc od světské a duchovní moci jakožto nebezpečné pronásledováno, nemohlo býti přece nikterak z mysli lidu vypleněno. Pročež obrátili nepřátelé pravdy a osvěty zbraně své jinak: oni sami přijali toto náboženství, ale jen jméno mu ponechavše, všechny hlavní zásady zahalili a malicherností nových všude přimísili a užívali tohoto náboženství právě zase k tomu, k čemu jim sloužilo dříve pohanské, totiž k udušení rozumu v lidu.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VII.''</ref> Někdejší zanícený čtenář polského překladu '''''Slov věřícího''''' od francouzského svobodomyslného kněze a myslitele Roberta de Lamenais<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský''. 1. svazek, str. 130. LAMENNAIS, Félicité Robert de. ''Paroles d´un croyant.'' Bruxelles, E. Laurent, 1838.</ref> vypichuje, že tentýž typ lidí, který Ježíše ukřižoval, dlouho nedokázal vyhladit jeho stoupence, a tak se tito přimíchali do zástupů jeho vyznavačů, všechno to, proti čemu Ježíš nejvíce horlil, poznenáhla uvedli pod jinými jmény do jeho náboženství. To hlavní, na čem nejvíc záleželo, učinili lidu nesrozumitelným a vymysleli nejrozmanitější titěrky, jen aby jen od toho odvrátili pozornost lidu. Zasvětili a zbožnili kříž, aby byly zapomenuty jak původní smysl potupného popravčího nástroje i pravé důvody Ježíšova ukřižování.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VIII.''</ref> „Od této doby pronásledovali sice pravé a čisté křesťanství zrovna tak jako dříve, ale nejmenovali je již pravým křesťanstvím, nýbrž všelijak kaceřovali, vydávajíce sebe zcela farizejsky za pravé přátelé a ctitele Krista, jsouce ale skutečně jeho největší protivníci.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VII.''</ref> I latina prý byla uvedena do církve proto, „aby se učil lid nic nemysliti, přijímati slepě věci i beze všeho porozumění. ... Svaté náboženství zajisté vydrží také, a to i dle Písma, rozumnou zkoušku, oni ale naschvál i dobré a chvalitebné věci jen bez důvodu a na slepou víru podávali, aby pak se i jejich lidské a velmi ´výnosné´ příspěvky též na slepou víru a bez důvodů přijímaly.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XII.''</ref> Argumentaci zastánců etablované církve přirovnává Havlíček k eskamotérům, kteří provozují zpustlý dům, a když se má pronajímat, prodávat anebo s jiným porovnávat, ukáží pěkně malovaný plán onoho domu.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské V.''</ref> Ostatně, „každá víra sama sebe co jedinou pravou od Boha zjevenou vydává ... a všechny jiné za bludné a jejich vyznavače za zatracené vyhlašuje.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské IV.''</ref> „Všechny hierarchie na celém světě“, pokračuje Havlíček, „jsou docela stejné, žádné nezáleží tak mnoho na náboženství a na pravém blahu lidstva“, každá hledí na to „aby všeliké štěstí a blaženost tohoto světa ona sama užila, a svým věřícím jen na onen svět ukazovala!“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XXI.''</ref> Popuzují sice sprostý lid proti jinověrcům, avšak jde-li o jejich zájmy proti národům a jejich svobodě, náramně snadno se navzájem dohodnou a „za jeden řemen táhnou.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 8. března 1851</ref> Havlíček nevěří, že by museli být vyznavači ostatních věr (kteří nevědí a ani se většinou nemohou dovědět, že existuje nějaká katolická víra) byli věčně zatraceni – tohle se nemůže srovnávat s rozumným a poctivým ponětím o dokonalosti Boží.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské II.''</ref> Uvádí podobenství okrouhlého chrámu s nesčetnými kapličkami po krajích, v nichž se shromažďují lidé a hlásají se jednotlivě rozmanité, vzájemně výlučné a nesnášenlivé víry. Většina posluchačů se za celý život do žádné jiné než své kapličky nedostane. Někteří jiní vycházejí ven, hádají se a perou s posluchači jiných kapliček. Jen ti, kteří stáli uprostřed chrámu a mohli nahlédnout do všech kapliček, budou mírnější a snášenlivější. Nahlédnou, že nemůže být pravda vše, co se v pomyslném chrámě hlásá, ale lépe pochopí příčiny, proč posluchači, odkázáni na jedinou pravdu, vše ostatní, o čem slyšeli, vydávají za lež.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské IV.''</ref> A Havlíček si očividně užívá posledních příležitostí, kdy ještě může publikovat slova: „Neboť smýšlení jest nejsvětější, nejsvobodnější dědictví každého člověka, které se mu nižádnou mocí tohoto světa odejmouti nemůže. Despota, který polovici ze svých poddaných ustanovil za placené slídiče a vyzvědače nad druhou polovicí, nemůže přece nikdy nahlédnouti do mé hlavy, do mého srdce, a vypátrati, kterak tam o něm smýšlím; on mne může pronásledovati, mučiti, ale nemůže mne přinutiti, abych o něm a o jeho činech nesmýšlel tak, jak já chci; on nemůže nijak zabrániti, aby, když jeho pochopové na jeho rozkaz mi hlavu srazí, ještě poslední myšlenka této hlavy o něm nebyla: Ty bídný tvore! ty násilnický zlosyne!“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VI.''</ref> Pokud si kdo přeje, aby všichni lidé byli jednoho smýšlení, pak dle Havlíčka „žádá, aby byli lidé špalky (a ani špalkové nejsou jeden jako druhý!) Dá se ale docílit, že se lidé rozličného mínění nebudou sebe proklínati a sežírati a do pekla odsuzovati, nýbrž bratrsky snášeti.“<ref>Karel Havlíček: Gleiches Recht für Alle!, Slovan 16. dubna 1851</ref> === Havlíček církevní reformátor? === Pro náboženství, jemuž vyznavač také ve svém srdci potají věří, dle Havlíčka „nastane teprva tenkrát nejpříznivější doba, až bude největší tolerance (snášenlivost), až náboženství zcela odtrženo bude od veřejných státních záležitostí, a stane se v každém ohledu záležitostí jen privátní (osobní). Pokud se světské moci míchají do záležitostí božích, pokud to nese na světě světské užitky, když se kdo k jistému náboženství přiznává: potud také pravé náboženství vždy bude újmu trpěti, neboť pokrytci, kteří sami nic nevěří, budou ve jménu náboženství pronásledovati poctivé lidi, kteří něčemu věří.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské II.''</ref> Havlíček sní o době, „až se nebudou nikoho v žádné kanceláři ptáti, jakého jest vyznání, až nebude nikdo potřebovat dovolení od úřadu, aby směl dle svého přesvědčení Boha ctíti, až to nebude zcela žádnou zásluhou nebo předností náležeti k té neb jiné víře, až bude moci každý své upřímné mínění o náboženských věcech vyznati, aniž bude za kacíře, za rouhače atd. považován!“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské III.''</ref> Kvituje pokusy o legalizaci civilního manželství, „které ostatně ve svobodných zemích již dávno s prospěchem platí“ a které by u nás učinilo „konec všelikým týráním, která dle rozkazu hierarchie katolické každý občan trpěti musí“ při pokusu o sňatek s nekatolíkem.<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 23. října 1850</ref> A referuje o spolku v Anglii, který chce prosadit školní vyučování „bez ohledu na všeliké vyznání náboženské“ a ponechat vyučování v náboženství pouze rodičům.<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 5. února 1851</ref> Taktizujícím vlastencům, kteří si nechtěli rozhněvat kněžstvo, Havlíček vysvětluje, že „budoucnost strany nezávisí od přistoupení nebo odstoupení jednotlivých osob v té neb jiné době, nýbrž že základ svůj má jedině v pravdivosti a důslednosti svých zásad, svého přesvědčení. Každý vynálezce nové nepochybné pravdy, a kdyby se jí celý svět posmíval, může jen lhostejně na to hleděti, neboť časem svým celý svět bude tuto pravdu věřiti, bude se jí držeti jako on sám. Jenom ta strana může míti naději na budoucnost, která se stále důsledně drží zásad pravdivých a třeba jednotlivé osoby této strany za oběť padly mocnějším nepřátelům v době utlačenosti, přece časem svým pravdivé, spravedlivé to národu a člověčenstvu užitečné učení jejich vejde do života co vítěz nad nepravdou a nespravedlností. Toto přesvědčení dodává jednotlivým lidem, o nichžto praví písmo, že nejsou živi pouhým chlebem, zmužilosti, aby, opřeni o zásady pravé a spravedlivé, vzdorovali mocnějším nepřátelům, nedbajíce mnoho na jejich libovolnou pomstu, starajíce se více o své učení než o své osoby. ... Není moudré, není muže důstojné, ba ani není opravdivě prospěšné upouštěti v dobách nepříznivých, v dobách pronásledování od části svého přesvědčení, což ovšem nazývají mnozí chytráci přizpůsobiti se, podrobiti se okolnostem: takové podrobení se okolnostem arci může jednotlivým osobám něco do kapsy vynésti, nikdy ale nemůže celé straně prospěti, nýbrž trhá ji jen, oslabuje.“<ref>Karel Havlíček: Náboženství, Slovan 15. března 1851</ref> „Pravda nikdy nepotřebuje násilí ke svému potvrzení a rozšíření, a kdo své učení jiným násilně vštípiti chce, sám o jeho pravdivosti špatné svědectví dává.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 17. srpna 1850</ref> Havlíček, který se sám opakovaně pokládal za liberála, veřejně formuluje své přesvědčení tak, aby se nedostal do konfliktu s většinově věřícími, i když v evropském kontextu doby nepříliš nábožensky zanícenými krajany. Reflektuje dobové konvence, ale zároveň si nezadává, dogmatické články víry aktivně nehlásá. Takticky zdržuje se výslovného napadání církevních dogmat,<ref>Karel Havlíček: Reformy v církvi, Národní noviny, 8. června 1849; Karel Havlíček: Mistr Jan Hus, Slovan, 14. a 18. září 1850; HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské X.''</ref> ba dokonce se zmíní o božském původci,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské VIII.''</ref> i když ho častěji nazývá „Ježíš“. Cílí spíše na církvení praktiky: „Ví se ovšem, že byli by jistí lidé rádi, kdyby se raději žáci místo učení pořád modlili, zvláště z takových ´marnomluvných´ modlitbiček, kterým pro samý nesmysl ani rozuměti není, co v nich stojí, a z kterých se člověk učí, brebtaje slova, nic nemysliti, což jistí lidé za užitečnou vlastnost všech poddaných považují.“<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan 29. června 1850</ref> Své navrhované reformy hájí tím, že mu prý jde o opravu údajně i jeho katolictví.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské V.'' </ref> Horuje tak za zdobrovolnění celibátu: on sám jej považuje „asi za takovou ´cnost´, jako by cnost byla, kdyby někdo po celý čas svého života oči své zavřené držel.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XVII, XXVIII''.</ref> Ani když, jak je zřejmé, kněží samotnou sexuální abstinenci ve skutečnosti nedrží, kněz bez vlastní rodiny stále ještě nemůže znát všechny životní svízele, natož být rádcem jiných.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XIX.''</ref> Kněžství by nemělo být žádným stavem: kněží by měli začínat jako slušně placení učitelé a teprve později, ucítí-li kdo poslání, by mohl průběžně dostudovat na kněze a „kněžskou důstojnost jen co čestnou“ mít.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XI, XIX, XXVII, XXVIII, XXIX.''</ref> Mše by se měly sloužit jen v neděli a ve svátek.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XXIX.''</ref> Do církve by se měl zavést národní jazyk i volby duchovních a biskupů a dále má dojít ke zrušení dosavadních peněžitých poměrů.<ref>Karel Havlíček: Reformy v církvi, Národní noviny, 8. června 1849; HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské XI''.</ref> Skutečnost, že není lhostejný, dokazuje prý on sám tím, že se snaží vymýtit z katolictví „všechno to, co jest patrně a dokázaným způsobem proti účelům Zakladatele naší víry, co jest lidský nechvalitebný přívěsek, pozůstatek několika smutných pro člověčenstvo století duševního a tělesného otroctví“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské V.'' </ref> Jenže po uskutečnění Havlíčkem navrhovaných reforem by římskokatolickou církev i dnes málokdo poznal. Je otázkou, „zda jeho ´opravné´ návrhy nebyly spíše formou kritických invektiv vůči církvi než vážně míněnými reformními propozicemi. Vždyť Havlíček sám jako bývalý klerik a dobrý znalec církevních poměrů nemohl nevidět, že řada jeho návrhů je neuskutečnitelných, že se vymykají z kompetence hierarchie, k níž se obracel, a že některé z nich by dokonce podryly samy základy římskokatolické církve.“<ref>JEŘÁBEK, Dušan. ''Karel Havlíček, církev a náboženství: K problematice Epištol kutnohorských.'' Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. Řada literárněvědná (D). Roč. 19/20, 1971, č. 17/18, s. 36-37</ref> Pro interpretaci těchto reformních návrhů jako taktických kroků k erozi katolické církve svědčí zaměření Havlíčkových básní a aforismů. Až na pár mladistvých nábožensky entuziastických veršů se jeho básnická venkoncem žertovná tvorba<ref>CHALUPNÝ, Emanuel. ''Havlíček: prostředí, osobnost, dílo.'' Str. 239.</ref> dá dobře interpretovat jako ukázkový příklad uměleckých projevů ateisty a volnomyšlenkáře. Tak ke slovům Evangelia „Co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu“ Havlíček formuluje kontrapunkt ve formě epigramu – anebo snad vlastního vyznání víry pod titulem „Nejkratší symbolum“: „Řeknu vám, až budu snít: / neníť Bůh a císař nemá být.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', str. 195.</ref> A pro kontakt s kněžími stanovil Havlíček dvě pravidla ''–'' „nic jim nevěř ...“ a druhé jen zdánlivě opačné – „... a nic jim neplať.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 209.</ref> Nicméně, onen odpadlý bohoslovec si i v tyrolském vyhnanství vysloužil vážnost a přízvisko „znalec Písma svatého“ [Schriftgelehrter].<ref>MORAVA, Jiří. ''Havlíček v Brixenu''. Innsbruck 1997: Regulus, {{ISBN|80-901564-7-9}}. S. 44.</ref> == Havlíček mezi jinými liberály == Tvrdí-li Ferdinand Peroutka, že „žádná z Havlíčkových myšlenek není nová“,<ref>PEROUTKA, Ferdinand. Jaký byl Havlíček? Viz PEROUTKA, Ferdinand. O věcech obecných I, SPN Praha, 1991, str. 168.</ref> zřejmě nenahlíží Havlíčkovo dílo a odkaz jako celek. === Neobcházet duchovní despocii === Mezi Havlíčkem a typickými klasiky liberalismu existují krom styčných bodů i vzájemné rozdíly. Hned několik podobných rysů Havlíček sdílí s francouzským cestovatelem, politickým myslitelem a pár měsíců i ministrem zahraničí Alexisem de Tocqueville (1805-1859). Oba muže v chlapeckém věku osobně vzdělávali starší katoličtí kněží a oba při dospívání víru dětství pozbyli.<ref>Viz kouzelná báseň: HAVLÍČEK, Karel. ''Má hvězda''. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', str. 498-499. </ref> Oba strávili v mládí po studiích více než rok v zahraničí (Tocqueville v USA), díky svým cestopisům se dost brzy dostali do vyšší politiky a stali se liberálními poslanci ústavodárných shromáždění během revoluce 1848 – v Paříži a v Kroměříži. Oba prohlašovali podporu generálu Cavaignacovi a považovali Ludvíka Napoleona za nebezpečí.<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de: ''Oeuvres Complètes, Tome VI, II. volume – Correspondence Anglaise''. Paris, Gallimard, 1991, str. 329. Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 16. dubna 1851. Karel Havlíček: Revoluce, Slovan 30. ledna a 8. února 1851.</ref> Oběma je posléze zakázána politická činnost, u obou se v 50. letech 19. století rozvíjí tuberkulóza a jejich pohřbů se neúčastní oficiální představitelé, zato obrovské množství lidí. Jako novinář byl Havlíček bezesporu úspěšnější: Tocqueville udržel  vydávání svého též programově liberálního listu Le Commerce od června 1844 ani ne rok. Zato režim byl v opožděném Rakousku nepoměrně tvrdší: Tocqueville se po dvoudenním věznění může v posledku uchýlit na svůj zámek a vydávat některé spisy, Havlíček se kvůli tříletému vyhnanství nemůže těšit ani z rodinné zahrádky a rakouští policajti zatím šťourají ve skrýších soukromých domů jeho vlasti po jeho spisech. Havlíček ve svém časopisu „Slovan“ českého čtenáře s myšlenkami již světoznámého francouzského autora zavčasu seznamoval. Ke konci své novinářské dráhy otiskl překlad z 5. kapitoly I. části I. dílu Tocquevillova díla O demokracii v Americe<ref>Karel Havlíček: Obecní správa v Nové Anglii. Slovan, 17. června 1851. Originál: TOCQUEVILLE, Alexis de – „Pouvoirs communaux dans la Nouvelle-Angleterre“ z díla ''De la démocratie en Amérique'': I, 5, 3.</ref> a také jednu Tocquevillovu parlamentní řeč.<ref>Karel Havlíček: Tocquevillova zpráva o revisí francouzské ústavy, Slovan, 27. července 1851.</ref> Co se týče náboženství, do toho standardní liberálové obvykle šťourat nechtěli. Vilfredo Pareto sledoval souvztažnosti mnoha na sebe vzájemně působících skutečností či faktorů.<ref>PARETO, Vilfredo. ''Trattato di Sociologia Generale''. Firenze, G. Barbera, 1916, §137-§141, §254-§255, §2061, §2408.</ref> Tím, že předložil mnohem širší koncepty i mnohem širší teorii, vysvětlující více společenských jevů, než jeho běžní předchůdci a současníci, z velké části nepřímo snížil váhu primitivních náboženských i sekulárních teorií, které za společenským děním nahlížejí pouze jednu jedinou příčinu.<ref>FINER, S. E. – Introduction. Viz PARETO, Vilfredo: ''Sociological Writings''. Pall Mall Press, London, 1966, str. 82. Viz i: PARETO, Vilfredo. ''Trattato di Sociologia Generale''. Firenze, G. Barbera, 1916, §112.</ref> Další liberálové, jako Ludwig von Mises, chtěli omezit pole působnosti náboženství na jeho dobrovolné vyznavače.<ref>MISES, Ludwig von. ''Liberalismus''. Verlag von Gustav Fischer, Jena, 1927, I, 12, str. 48-50.</ref> A tak je tomu do jisté míry i u Tocquevilla, který si naříkal, že duch náboženství a duch svobody jdou v Evropě, na rozdíl od USA, téměř vždycky opačným směrem.<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de. ''De la démocratie en Amérique''. Paris, J. Vrin, 1990,  I, II, 9, str. 229.</ref> Běžným stavem v dějinách prý není revolta kléru proti státní moci: obvyklým a dlouhotrvajícím stavem bývá spíše servilita kléru anebo přinejmenším vzájemná dohoda s vládou na potlačení svobody: jeden potlačuje svobodu svědomí a druhý svobodu politickou.<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de: ''Oeuvres Complètes, Tome XI, Correspondance d´Alexis de Tocqueville avec P.-P. Royer-Collard et avec J.-J. Ampère''. Paris, Gallimard, 1970, str. 391.</ref> Tocqueville chtěl výměr působnosti kléru poněkud omezit a po dobrém se jej snažil přesvědčit, aby podporoval politikou svobodu: církve mají působit pouze uvnitř striktně vymezené duchovní oblasti také proto, aby duchovní nebyli funkcionáři státu, mohli tak působit mravním příkladem a nikdy více se již nestali oběťmi převratů.<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de: Oeuvres Complètes, Tome III – Écrits et discours politiques, II. volume. Paris, Gallimard, 1985, str. 506-507, 590.</ref> Ale ani Tocqueville, na rozdíl od Havlíčka, rozhodně nikdy nevyhlašoval, že těm lidem, kteří naivním aktům víry sami nevěří, ale kvůli vlastnímu špinavému zisku je naschvál podporují a nevědomost rozšiřují, je prý zapotřebí „jejich úmysly odhalovati a kaziti.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly Kutnohorské III.''</ref> Dle Havlíčka sama „pravda, svoboda a právo v politickém a národním životě“ totiž „neobstojí bez pravdy, svobody a práva v náboženském, a obzvláště v našich okolnostech musí každý, kdo chce přispěti k poražení světského absolutismu, bojovati napřed proti církevnímu. Církevní absolutismus jest poduška světského, jeden s druhým stojí, jeden s druhým klesá, a kdo dovede otřásati sloupem libovůle a absolutie církevní, zboří jistě i politickou. – Komu to všechno již z věci samé není patrno, toho jistě zkušenost historická poučiti může, neboť pozorujeme všude, že absolutismus světský nikdy sám sebe nepovažuje za utvrzený, pokud nezavedl a nepojistil také absolutismus církevní.“<ref>Karel Havlíček: Náboženství, Slovan, 15. března 1851</ref> „Duchovní despocie třikrát tužší jest než světská.“<ref>Karel Havlíček: Svoboda církve, Slovan, 14. května 1850</ref> Tváří v tvář dobovému posilování moci církevních hierarchů a odlučování mladých chlapců od rodin a jejich zavírání do kněžského semináře<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 28. srpna 1850. HAVLÍČEK, Karel: ''Epištoly Kutnohorské III.''</ref> Havlíček nastiňuje své vyhlídky do budoucna: „Brzy se dočkáme těch časů, kdežto jen pochlebníkům a faryzeům se dobře povede pod stínem mitry, a kdežto se ve jménu Páně z pouhé pobožnosti a ke cti boží budou poctiví, ale svobody a opravy milovní mužové pronásledovati.“<ref>Karel Havlíček: Svoboda církve, Slovan, 14. května 1850</ref> Šprýmy, které si bystrý Havlíček z katolických praktik tropíval a na něž ona potrefená strana nebývala s to adekvátně odpovídat, kontrastují s humpoláckými mimikrami Tocquevilla, který se ovšem občas křečovitě ke katolicismu přihlásil, jeho přínosy primitivními argumenty hájil,<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de: ''Oeuvres Complètes, Tome VI – Correspondence Anglaise, II. volume''. Paris, Gallimard, 1991, str. 280-281.</ref> aby se v posledku před smrtí manželce svěřil, že víru vlastně postrádá.<ref>JARDIN, André. ''Alexis de Tocqueville 1805-1859''. Paris, Hachette, 1984, str. 500-501.</ref> === Vstřícnost k lidem === Málokomu v 19. století se podařilo úsilí o oddělení náboženství/ideologie od státu a úctu ke svědomí každého jednotlivce se prosadit mezi ústřední témata společenského diskursu vlastní země. Kromě Havlíčka, který v despotickém režimu jen tak tak stihl jednorázově vydat a rozeslat své 110 stránkové Epištoly kutnohorské, se to však podařilo i jeho současníku, dánskému mysliteli Sørenu Aabye Kierkegaardovi (1813-1855). Na sklonku svého též kratšího života se mu podařilo vydat devět čísel svého populárního časopisu „Okamžik“ i připravit obsah čísla desátého. Veřejnosti v něm stavěl praktiky oficiální církve země do kontrastu k ideálům a osudům představitelů původního křesťanství. Přestože na rozdíl od Havlíčka bral Kierkegaard křesťanství výlučně a zastával i některé články ortodoxního církevního učení, i on požadoval, aby měl každý svobodnou volbu.<ref>KIERKEGAARD, Søren. ''Øieblikket Nr. 1''. Viz ''Søren Kierkegaards Skrifter [SKS]''. København, Gads Forlag, 1997-2013, svazek 13, str. 135.</ref> I Kierkegaardův křesťan tak smí uplatňovat přísnost pouze vůči sobě a nepřísluší mu soudit nikoho jiného. Jenže Havlíček, dost možná i proto, že čelil protivenstvím méně tolerantního, ba despotického režimu, více než Kierkegaard doceňoval pohodu, klidnou a pokojnou mysl.<ref>ŠVEHLA, Antonín. ''Život plný boje,'' str. 236.</ref> Noviny Havlíček vydával výslovně „k poučení i povyražení čtenářů“,<ref>Karel Havlíček: K čtenářům, Pražské noviny, 1. ledna 1846.</ref> „pro prospěch i zábavu“<ref>Karel Havlíček: Náš pokrok v roku 1848, Pražské noviny, 19. 12. 1847.</ref> a z cizích center již tak dost utiskované Čechy rozhodně nechtěl svými myšlenkami, jak se o to pokoušel Kierkegaard, ještě šokovat, spílat jim<ref>KIERKEGAARD, Søren. ''Øieblikket Nr. 7''. Viz ''Søren Kierkegaards Skrifter [SKS]'', København, Gads Forlag, 1997-2013, svazek 13, str. 317.</ref> či je „ranit zezadu“.<ref>KIERKEGAARD, Søren. ''Christelige Taler''. ''Søren Kierkegaards Skrifter [SKS]'', København, Gads Forlag, 1997-2013, svazek 10, str. 171.</ref> Občany Havlíček poučuje, ale přitom bez povýšenosti, mluví jako jeden z nich. Úrovní zpracování politických témat si nezadá s předními světovými klasiky; k ilustraci politických praktik a procesů dává velice případné příklady ze života. Venkovanům, kteří tvořili velkou část odběratelů jeho periodik, vysvětlí složité politické záležitosti jednoduše. Jeho politickým analýzám porozumí i rolník, zároveň jsou však přínosem i pro vzdělance. V básních a epigramech pak často trefně vystihl to, co platí dodnes. I kus Havlíčkova textu, ba i zkreslená informace o jeho postojích a osudu obsahuje něco výrazného, co jej ozvláštňuje a vyděluje z řady jiných českých spisovatelů. V mládí se Havlíček sice přičinil o zřízení krásného klasicistního Máchova hrobu v Litoměřicích (dnes na Vyšehradě),<ref><nowiki>https://www.hrady.cz/nahrobek-karla-hynka-machy</nowiki> <nowiki>https://brno.rozhlas.cz/ecce-homo-karel-hynek-macha-6470109</nowiki></ref> leč máchovským rozervancem se nestal. Zprvu zasmušilý hoch a rváč vyrostl v zábavného a vtipného člověka, schopného rychle přecházet mezi patosem a humorem. Dle Emanuela Chalupného je u Havlíčka „jedním z největších a nejzajímavějších problémů, jak vystihnout a pochopit mučedníka smějícího se, žertujícího, ironisujícího své utrpení.“<ref>CHALUPNÝ, Emanuel. ''Havlíček: prostředí, osobnost, dílo'', str. 18.</ref> I nedlouho po nočním únosu do vyhnanství Havlíček přátelsky rozmlouvá s měsíčkem.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Tyrolské elegie I.'' Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I'', str. 437. </ref> Jeho rozverné verše prozrazují větší osobní sklony k hravosti a méně k tendenčnosti, kterou si sám ukládal do programu.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Kapitola o kritice.'' Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I'', str. 329.</ref> Hodný, „zachovalý“ a činorodý Havlíček pomáhal i jiným studentům<ref>CHALUPNÝ, Emanuel. ''Havlíček: prostředí, osobnost, dílo'', str. 419.</ref> a ještě i za vyčerpávajícího redigování „Slovana“ tu a tam nacházel čas, aby poradil rolníkům jak vyjít s úřady.<ref>ŠVEHLA, Antonín. ''Život plný boje,'' str. 172-175.</ref> Z vyhnanství alespoň bratru Františkovi udílel rady ohledně milované zahrádky<ref>''Brixenské listy Karla Havlíčka bratru Františkovi'', Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod, 1957 – téma prostupuje téměř celým svazkem. </ref> a i v cizím Brixenu zveleboval své okolí.<ref>MORAVA, Jiří. ''Havlíček v Brixenu''. Innsbruck, Regulus, 1997, str. 63.</ref> V situaci, kdy již je jeho „Slovan“ prakticky zakázán, kdy on ani neví, kolik procesů se proti němu osnuje,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dopis Františku Palackému 21.7. 1851''. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I.'', str. 432.</ref> kdy moc reakce a absolutismu triumfuje a sám si není jist, zda neskončí na popravišti nebo ve vojenské pevnosti, téměř jako by spadl z jiné planety, dává čtenářům i na rozloučenou pozemské, ba podnikatelské naděje: „Každá dobrá česká kniha, každý dobře sepsaný článek, jednající o čemkoli užitečném, každé zlepšení v průmyslu, hospodářství atd., které třeba jen jednotlivec z nás sám u sebe provede, získání každého jednotlivého člověka pro naše pravdivé zásady, každá nová vědomost a zkušenost, kterou některý z nás z ciziny domů přinese, každý dobrý skutek, který v okolí svém kdo učiníme atd. atd.: všechno to sesílí nás, každá taková věc jest hřebík do truhly absolutismu, jest stupeň jeden ke konečnému vítězství národní strany.“<ref>Karel Havlíček: Konec, Slovan, 14. srpna 1851''.'' </ref> A v politické Písni věnovanou jeho blahorodnému Šotku vkládá Havlíček do jednoduché, nenápadné až banální veršové formy bohatý, vtipný, ba rafinovaný obsah: První dva verše každého ze šesti čtyřverší s přerývaným rýmem charakterizují běh přírody a práce venkovanů. V první sloce dá ve třetím a čtvrtém verši k dobru, jak se pán směje, když se sedlák s domkářem hádá. Ale hned z dalších slok je zřejmé, jak má venkovany, jejich život a hospodaření rád. Soucítí s jejich starostmi, napovídá jim, že od Francouzů ani od samotných pánů se ničeho dobrého ani do budoucna nedočkají, avšak po černých mračnech a vydatném dešti nadejde hojná politická žeň, jen je třeba, aby se do práce zapojil celý národ.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 290.</ref> === Ohlas === Pokud proti Havlíčkovi rakouské orgány postupovaly legální cestou, neuspěly. Ze svévolného uvěznění za „stavu obležení“ v Praze Havlíčka z hradčanského vězení po čtyřech dnech vysvobodila jeho právě nabytá imunita poslance Ústavodárného říšského sněmu.<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský'', svazek I, str. 428-439.</ref> Později byl dvakrát obžalován za své články, jenže v pravidlech a zákonech se vyznal lépe než shora přidělení žalobci, vykroutil se jim jako „ouhoř“ a soudní orgány si uřízly si leda ostudu. V prvním procesu v Praze 13. dubna 1849 se hájil sám.<ref>BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský''. Baronet, Praha, 1998, str. 89-96.</ref> Davy lidí jej přišly podpořit i v druhém procesu 12. listopadu 1851, již v Kutné Hoře. Občanská porota ho v obou případech osvobodila a Havlíček si neodpustil využít i těchto příležitostí, aby rakouské státní orgány zesměšnil.<ref>BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský'', str. 131-138. </ref> Kvůli onomu druhému osvobození porotou byl v celé Rakouské říši porotní systém – výdobytek z krátkého období svobody – zrušen.<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský'', svazek II, str. 492. </ref> Tehdejší rakouský ministr spravedlnosti Schmerling Havlíčka označil za „nejnadanějšího a nejgeniálnějšího politického redaktora.“<ref>ŠVEHLA, Antonín. ''Život plný boje,'' str. 182.</ref> Ještě i v Kutné Hoře Havlíčka místní i přespolní dost účinně podporovali a mařili výkony a procedury státních orgánů proti němu.<ref>KAZBUNDA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský'', svazek II, str. 184-496.</ref> Rakouské orgány Havlíčkovi dokázaly osobně uškodit, jen když porušily své vlastní zákony či pravidla. V kněžském semináři měl jinak nadprůměrně prospívající mladík u dvou zkoušek neprospět.<ref>MORAVA, Jiří. ''C. k. disident Karel Havlíček'', Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1986, str. 27-31. BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský'', str. 23-27. </ref> Na vypovězení Havlíčka ze země nedlouho poté musel zatlačit sám císař Franz Josef I. 16. prosince 1851 ve dvě hodiny v noci tak vrchní policejní komisař Franz Dedera se svými muži Havlíčkovu domácnost přepadli a unesli spisovatele na druhý konec říše do města Brixen (Bressanone v dnešní severní Itálii).<ref>BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský'', str. 148-155. </ref> Havlíčkova manželka Julie, rozená Sýkorová umírá na tuberkulózu ještě před návratem vyhnance na vykázané území v jeho vlasti. A po roce a čtvrt na tutéž tuberkulózu, kterou se nakazil od své ženy, umírá i Karel. Jeho poslední zaznamenané slovo je: „Julie!“ Ještě onoho „dne 29. července 1856 odpoledne jakoby oživoval … Dával znamení, že chce něco napsat. Přinesli mu papír a tužku a ubohý pravicí neustále až do skonání svého pohyboval jako by psal … O páté hodině odpolední mu však tužka vypadla z ruky, Havlíček zhluboka povzdechl a dokonal.“<ref>TŮMA, Karel: ''Karel Havlíček Borovský: Nejslavnější publicista českého národa'', kapitola XLV. Dějství poslední.</ref> Havlíček se ale dokázal despotické vládě vysmívat, ať se sám nacházel v jakékoli pozici. V posledku i v rakvi: jeho pohřeb s účastí 5000 ponejvíce prostých lidí stal největší protestní demonstrací Čechů za „Bachova absolutismu“ (1851-1859). Ano, i na pohřeb zmíněného Kierkegaarda se dostavilo mnoho lidí, ale extempore projev Kierkegaardova synovce Lunda, který připomínal truchlícím, že právě pohřbili odpůrce oficiální církve a právě skončené ceremonie byly vykonány proti opakovaně vyjadřované poslední vůli zesnulého. Lund na místě sklidil spíše jen rozpačitý potlesk.<ref>GARFF, Joakim. ''Søren Kierkegaard: A Biography''. Translated by Bruce H. Kirmmse, Princeton University Press, NJ, 2007, str. 797-799.</ref> To na Havlíčkův pohřeb dle svědectví Boženy Němcové „kdo známé venku měl, dal hned vědět, a sešlo se mnoho lidu, zvlášť selského, ... — staří, mladí, muži, ženy, kněží, vojáci, sprostí řemeslníci i nádeníci, každý přišel tiše, s neobyčejnou úctou, a slze, co u jeho rakve tekly, nebyly falešné. — Ruce mu lidé líbali i rubáš, sprostá matka ukazovala ho dítěti ´co mučedlníka, který trpěl pro narod!´ — Sedlák jeden, jehož hlava bílá byla, jak kvetoucí jabloň, dlouho u něho klečel a plakal, — vstav pak, vzal ho za ruku, řka hlasitě: ´Bůh ti to zaplať, co jsi pro nás udělal i vytrpěl!´ ... „Mnoho pro nás udělal, ten nám teprv oči otevřel, dříve jsme ani nevěděli, co jsme a čí jsme!“<ref>Dopis Boženy Němcové Vilému Dušanu Lamblovi z 2. srpna 1856 o pohřbu Karla Havlíčka Borovského.</ref> I na čelném místě rodné chalupy spisovatele Antala Staška visel portrét Havlíčka: jeho jméno prý rezonovalo mezi podkrkonošskými horaly a písmáky jako jediná nezpochybnitelná autorita: „Z Havlíčkových spisů nesměl se ztratit ani řádeček. To byla ´Kralická Bible´ devatenáctého století. To byl poklad, který se ledabyle nesmí povalovat nebo dát na pospas četníkům. K pokladu tomu bylo připoutáno samo srdce. Správně se říká, že Havlíček byl vší svou povahou zároveň i prototypem a takřka zosobněným ideálem českého člověka. Proto rozuměl lidu, a proto lid rozuměl i jemu. Mluvil mu nejen do duše, ale z duše. V ústech našich podkrkonošských horáků, mých krajanů, zvučelo jeho jméno v letech 1848, 1849 a na počátku let padesátých jako jméno nějakého proroka a reformátora. Co napsal, pokládáno za nevyvratitelnou pravdu; výroky jeho stávaly se politickou vírou. Neznám žádného spisovatele ani publicistu našich novodobých dějin, který by byl dovedl tak působit v myšlenky a náladu horského lidu jako on. Tajemství jeho působení leželo v jeho mužném neoblomném karakteru, jenž se ničeho nebál a nezastavil se rozpačitě před žádnou pravdou; leželo v jeho demokratickém přesvědčení a konání; v jeho lásce k lidu; v jeho protiklerikálním smýšlení; a v půvabu jeho slovesného jazyka, jenž překypoval řízným vtipem, veselým humorem a často trpkou ironií. To bylo to veliké kouzlo, které ho našemu horskému lidu činilo drahým a po dlouhou dobu nezapomenutelným. Slýchával jsem i v krutých dobách Bachových od pouhých prosťáčků slova: „Havlíček povídal...“, „dobře Havlíček řekl...“, „Havlíčka umučili pro pravdu jako Ježíše a Husa...“ Lidé jeho podobizny líbali, spisy a básně uchovávali i mezi prkny na půdě jako drahé památky, šířili v opisech, diskutovali a později i vydávali.<ref>STAŠEK, Antal. ''Vzpomínky''. Praha, Fr. Borový, 1926, str. 22, 24, 35, 38, 43-45. Karel Havlíček: Zprávy domácí, Slovan, 3. 8. 1851. ''Havlíčkova čítanka'', str. 57.</ref> Později se čeští politikové snažili uskutečňovat jeho program. Během následujících desítek let došlo zkrátka – slovy amerického sociologa Roberta Kinga Mertona (1910-2003) – k jejich „vymizení začleněním“ [obliteration by incorporation]: některé jeho slogany a formulace byly přejímány jinými a staly se natolik obecným majetkem, že byl původní autor zapomenut.<ref>MERTON, Robert K. ''On the History and Systematics of Sociological Theory''. Viz MERTON, Robert K.: ''Social Theory and Social Structure''. The Free Press, New York, 1968, str. 27-28.</ref> I Tomáš Masaryk a jeho gymnaziální spolužáci si opisovali a šířili břitké a pádné Havlíčkovy satiry, které se ještě dlouho po smrti básníka nesměly tisknout: „O Havlíčka jsem měl zájem hned na gymnasiu; opisovali jsme si jeho satiry a čeho jsme se tenkrát –  v polovici let šedesátých  –  dopídili.“<ref>ČAPEK, Karel. ''Hovory s T. G. Masarykem I: Univerzitánem.'' Praha, Československý spisovatel 1990, str. 78-79.</ref> Později Masaryk shledával, že v jeho díle už je napsáno skoro všechno, co chtěl politicky říci.<ref>ČAPEK, Karel. ''Hovory s T. G. Masarykem I: Léta devadesátá'', str. 128-129.</ref> Rád přebíral jeho zásady, mimo jiné: revoluce hlav a srdcí, já pán, ty pán, protiklad aristokracie a demokracie, kritický odstup od německého myšlení a ruských imperiálních ambicí, úsilí o sjednocení českých zemí se Slovenskem, kulturní a politická orientace na jižní Slovany, USA, Anglii, s trochu kritičtějším postojem k Francii. Cenil si ho nejvýše ze všech obrozenců: „Nemáme skvělejšího jména v našem novověkém vývoji;<ref>MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Česká otázka 36''. Praha, Městská knihovna v Praze, 2013, str. 111.</ref>... žurnalistu, jakým byl Havlíček, může nám cizina závidět.“<ref>MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Česká otázka 58'', str. 170.</ref> Už jen v soukromí příteli Herbenovi přiznal, že Havlíček byl jasnější hlava a dokázal jasně formulovat a vystylizovat to, co on sám nedovede.<ref>''Úsměvy T.G. Masaryka''. Praha, Riopress, 1999, str. 31.</ref> Při triumfálním návratu do vlasti již coby prezident-osvoboditel přikázal vlak v Brixenu zastavit, aby se šel poklonit Havlíčkově památce.<ref>https://temata.rozhlas.cz/videli-jsme-slzet-muze-reportaz-z-navratu-t-g-masaryka-do-vlasti-8109614</ref> == Přístupy k Havlíčkovi po roce 1989 == Na sklonku svého nedlouhého života Havlíček tvrdil, že Napoleon se stane habsburské monarchii osudným, že jí přivodí porážku a tím politický převrat u nás.<ref>ŠVEHLA, Antonín. ''Život plný boje,'' str. 256.</ref> A také že ani ne za tři roky po jeho smrti, tedy 24. června 1859, byla vojska habsburské nadvlády francouzsko-sardinskými vojsky u Solferina poražena. Následný dominový efekt vedl v řádu měsíců k pádu Alexandra Bacha, který doporučil Havlíčkovu deportaci císaři Franzi Josefovi, a v posledku i k vydání „Říjnového diplomu“ (20. října 1860), který absolutismus tohoto mocnáře zrušil. Nadešly na několik dalších desetiletí o něco svobodnější poměry. Ti, kteří dnes tvrdí, že „vyhnanství K. H. Borovského v Brixenu byl vlastně luxus“,<ref>Lenka Samuely: Vyhnanství K. H. Borovského v Brixenu byl vlastně luxus, Dotyk, 19. února 2021.</ref> za něj zřejmě považují odříznutí spisovatele od blízkých, vykázání na jedno místo, zákaz mluvit s většinou místních i přespolních cizího městečka, výslechy, kontroly soukromí a prohrabávání a zabavování písemnosti státními orgány. Onen často zmiňovaný Havlíčkův pobyt v dotyčném lepším brixenském hotelu ostatně trval jen pár prvních týdnů; spisovatel zešedivěl již po své třicítce.<ref>KAZBUNDA, Karel: ''Karel Havlíček Borovský''; popis pobytu novináře v Brixenu, jeho následné živoření a smrt vyplňuje téměř celý III. svazek. Viz též ''Brixenské listy Karla Havlíčka bratru Františkovi'', str. 23.</ref> Nikdo vážně nepopře připomínky Jiřího Moravy, že ve 20. století přišly do této země i režimy s brutálnějším přístupem k nezávislým jednotlivcům než onen Metternichův a Bachův. Ještě očitý svědek oné doby, spisovatel Antal Stašek, však na rozdíl od Jiřího Moravy<ref>MORAVA, Jiří. C. k. disident Karel Havlíček, str. 377-385.</ref> dobový útisk Čechů ironií nezlehčuje: „Mladší pokolení nedovede si ani představit, jakým otřesem působil mezi naším podkrkonošským lidem obrat r. 1848. Sedlákům bylo, jako by je vypustili z obrovské trestnice, kde musili ze dne na den těžce robotit a pro pány cedit krev i pot. Vždyť v tom velikém rakouském kriminále, v němž katolická církev měla úlohu ředitele, dohlížitele i profousa, nebylo jim ani dovoleno, aby se dle své vůle strojili. Žádný vesnický člověk nesměl pod nosem nosit kníry ani vousy na bradě. I to bylo v té všeobecné otročině daní, kterou musili svým tělem odvádět. Zajásali nad náhlou svobodou, ochutnali její světlo a počali přemýšlet i přetřásat veliké otázky časové, jak jim je v ´Národních Novinách´ vykládal Havlíček.“<ref>STAŠEK, Antal. ''Vzpomínky'', str. 22.</ref> A doplňme jeho vzpomínky ještě zmínkou dalších tehdejších rakouských reálií, které by zas mnohým i u nás v 50. letech minulého století připadaly otřesné, z pera samotného Havlíčka: Vojna v oněch dobách trvala osm či čtrnáct let, značná část mužů byla odváděna na smrt na bojišti a i k sňatku našinec potřeboval vrchnostenské povolení.<ref>Historická fakta, viz i Karel Havlíček: Spis Dra. Braunera o našich selských záležitostech, Pražské noviny 21. ledna - 25. února 1847. </ref> Některé přístupy rakouské vrchnosti i po roce 1848 zas silně připomínají způsoby ještě nepříliš dávného normalizačního režimu, nastoleného po roce 1968 v důsledku sovětské okupace země. Havlíček ještě stihl referovat od korespondenta o tehdejší Světové výstavě ve Londýně (1851). Poukazoval na tehdejší vydávání pasů jen prověřeným lidem, vysílání policejních agentů do Londýna a sledování chování skutečných zájemců ještě roky po jejich návratu ze svobodného prostředí domů. Havlíček se jen diví tomu, jak to přijde, že anglická vláda, která nemá skoro žádné vojsko, se nebojí hostit tolik zahraničních návštěvníků i revolucionářů přímo doma, zatímco jiné vlády se statisíci vojáky se bojí výjezdu několika vlastních občanů do ciziny.<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický: Nevydávat pasy na Londýnskou výstavu, Slovan, 5. dubna 1851.</ref> Že by se opravdu, jak tvrdí publicista Michael Borovička, „od té doby se mnoho změnilo a úkoly, před nimiž stál Havlíček, dnes nejsou na pořadu dne.“?<ref>BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský'', str. 238.</ref> Havlíčkovy verše naznačují opak: ''„Neboť svět je pořád stejný /, lidé ho nezmění: /'' plivni si stokrát do moře, / ono se nezpění.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Křest sv. Vladimíra'', Pátý zpěv. Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 470 a 471.</ref> Leckde stále dobře padne to, co napsal novinář již v předminulém století: „Na všech stranách občan „pozoruje, že státní zřízení dokonce není k jeho prospěchu, nýbrž všude jen k jeho škodě, a že jen tenkráte by mohl on sám ze státního spojení užitek míti, kdyby se odhodlal s vlky výti a na útraty ostatních utištěných svůj vlastní prospěch vyhledávati.“<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem? Slovan, 1. března 1851.</ref> „Bojujte proti některé nespravedlnosti a škodlivosti tak dlouho, až konečně po velikých namáháních zvítězíte, dokázavše celému světu nespravedlivost a škodlivost této věci, tak že již déle obstáti nemůže: myslíte, že bude odstraněna? Nikoli, na čas snad přestane, ale hned zas si počnou utiskovatelé a šiditelé lidstva uváděti do života tu samou věc, jen že pod jiným jménem, a znovu musíte bojovati a tak to trvá nekonečně.“<ref>Karel Havlíček: Komunismus, Slovan, 26. června 1850.</ref> Jenže to, proti čemu Havlíček vystupoval a co pokládal za škodlivé, se u nás po téměř dvou staletích uvedlo zpět dokonce pod stejnými jmény. Na humanitních fakultách se dnes opět hojně probírají němečtí filosofové, zčásti stále ti, na jejichž adresu Havlíček prohlásil, že „vůbec všemu výborně rozumějí, vyjmouce toliko to, co by lidem opravdu k nějakému užitku posloužiti mohlo.“<ref>Karel Havlíček: Školácká filosofie, Česká včela 4. května 1847. Jak bylo zmíněno výše, Havlíček si konkrétně bral na mušku Herbarta, Hegela a Fichta, dnes se hojně probírají i novější němečtí filosofové podobného typu. Havlíček seznamoval čtenáře raději s osobnostmi anglosaských zemí. Krom citovaných článků najdeme dále ve Slovanu tituly: Franklin a jeho politika, Zachary Taylor a Millard Fillmore, List z Ameriky aj.</ref> A pod hlavičkou „křesťanství“ se i v necírkevních médiích a veřejném prostoru po roce 1989  dává opět větší prostor projevům církevních hodnostářům a rituálům namísto Havlíčkova nestranného zkoumání „mnohých učení Pána Ježíše“, která „leckterý biskup za kacířství považuje.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly kutnohorské I.''</ref> Havlíčkovu hrobu stále vévodí kříž, tedy v jeho pojetí nic než šibenice,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epištoly kutnohorské VII, VIII.''</ref> tedy pojetí nápadně podobném charakteristice současné belgicko-francouzské myslitelky Luce Irigaray), pro niž je kříž leda potupný popravčí nástroj smrti a zmaru.<ref>IRIGARAY, Luce''. Amante marine de Friedrich Nietzsche''. Paris, Les Editions de Minuit, 1980, {{ISBN|2-7073-0304-6}}, str. 175-179, 191-196, 202-203.</ref> Snad aby se naplnila slova Havlíčkova epigramu: „Na kříž reformátora, / byla metoda stará, / nyní svět pověsí spíš / na reformátora kříž''.''“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epigramy: Figura inversionis.'' Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I'', str. 180.</ref> V roce 1848 se Havlíček postavil proti poklonkování vládnoucí dynastii, totiž Riegrovu nápadu postavit na Staroměstském náměstí pomník maršálu Radeckému. Poukazoval na maršálovo krvavé potlačení povstání svobodymilovných Italů. Ostatně díky dalšímu vítězství Radeckého v Itálii si troufla vláda 13. dubna 1849, pohnat Havlíčka k soudu. Jeho švagr František Jaroš pak po tříhodinovém urputném boji na městské radě pražské dosáhl téměř jednohlasného zamítnutí.<ref>TŮMA, Karel. ''Karel Havlíček Borovský: Nejslavnější publicista českého národa'', kapitola XXIV. Osamělý bojovník.</ref> Pomník byl postaven v roce 1859, odstraněn v roce 1919 po vzniku Československé republiky, ale dnes se má obnovovat. Obdobně jako byla v roce 1850 – jak Havlíček upozorňuje přes noc – instalována,<ref>Karel Havlíček: Pozorovatel politický, Slovan, 29. května 1850. </ref> tak i v roce 2003 byla opět nenápadně umístěna rakouská socha císaře Franze I. na dnešní Smetanovo nábřeží. Čech si tak dále může připomenout Havlíčkovu předtuchu, či „Novinu z Prahy“: „Na nábřeží podívat se běž, / gotická se na něm staví věž. / Okolo ní českých krajů chlouba, / a ve věži bude – trouba.“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 197.</ref> Na domě Havlíčkova vyhnanství v nyní italském Brixenu nestačil česko-italský text. Česko-rakouský spisovatel Jiří Morava dal podnět k dodání pamětní desky v roce 1995 s textem německým, jak prý byl „obyvatelstvem Brixenu ... přátelsky přijímán.<ref>MORAVA, Jiří. ''Havlíček v Brixenu'', str. 126-128.</ref> Jak se ale k věci vyjádřil sám vyhnanec? Inu, v dopise matce uvádí: „Zdejší lid je pobožná pakáž, pořád jsou v kostele, ale poctivé žilky na nich není.“<ref>BOROVIČKA, Michael. ''Kauza Karel Havlíček Borovský'', str. 125-126.</ref> Básník, který vyzýval ke shození Vídně do Dunaje,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Zdvihni se, zdvihni!'' Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I.'', str. 495.</ref> ke zděšení svých současníků zamýšlel „rakouskou dynastii podvrátit a Čechii samostatnou vládu královskou zjednati“<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 599.</ref> a který v epigramu jméno Rakous odvozoval od raků, neb „oni také chodí pořád nazpátek“,<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epigramy: Etymologický.'' Viz ''Dílo I'', str. 182.</ref> měl být dle Jiřího Moravy „velký Rakušan.“<ref>MORAVA, Jiří: C. k. disident Karel Havlíček, str. 17.</ref> Jenže „v půtkách tuženého“ Havlíčka<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Tyrolské elegie V.'' Viz HAVLÍČEK, Karel: ''Dílo I.'', str. 441. KAZBUNDA, Karel – Karel Havlíček Borovský, svazek I, str. 52-54 MORAVA, Jiří – C. k. disident Karel Havlíček, str. 24. </ref> by ani takovéto znevážení jeho přínosů neodradilo. Jeho motivace nezávisela od vládnoucího řádu ani od aktuálního počtu příznivců: „Když se lidu ujímáš, proň pracuješ aneb v nebezpečí se vydáváš, nesmíš nikdy za to očekávati to, co jmenujeme v obyčejném životě vděčnost. Pokud jde všechno dobře, přijmou od tebe s radostí všelikou práci, budou tě třeba i chváliti aneb i v hospodě na tvé zdraví píti: přijdeš-li ale na této cestě své do nebezpečí, k úrazu, neočekávej od nich nikdy pomoci aneb oběti, neočekávej také a nespolehej se nikdy na ně, kdyby k provedení něčeho zapotřebí bylo také pomoci a oběti z jejich strany. Že tomu jest tak a nejinak, kdož by se divil? Jest to věc zcela přirozená a pošetilý jest každý, kdo očekává něco lepšího, neboť ošizen bude a trpce sklamán v nadějích svých každý, který hledá vděčnosti a odměny od lidu za své práce pro lid. Vždyť právě proto se ujímáme lidu, aby se zvelebil, aby pokročil ve vzdělanosti a skrze ní k lepšímu životu: jestli se tedy ujímáš o nevzdělané a zanedbance, o lidi otrocky vychované a otrocky smýšlející, kterak od nich očekávati můžeš způsoby vzdělancův a svobodných vyšších tvorů? Kdo seje les, kdo zakládá sad, zřídka se dočká sám ovoce a užitku: ale jak bídný by byl svět, kdyby proto již nikdo sady zakládati a lesy síti nechtěl? Kdo tedy se chce ujímati lidu, musí k tomu míti jiné a vyšší pohnutky nežli vděčnost a odměnu od něho: ve zdaru svého díla, ve svém srdci a ve vděčném přátelském uznání malého počtu svých stejně smýšlejících musí hledati jedinou odměnu, nechce li býti brzy sklamán.“<ref>Karel Havlíček: Sbírky na naše národní divadlo, Slovan, 12. července 1851</ref> == Klasik stále aktuální == Havlíčkův ctitel Ferdinand Peroutka vyzdvihuje, že „jako leckterá jiná, tak se Havlíčkovi podařila i ta rovnováha, že byl lidový a vůbec přitom nebyl demagogický.“<ref>PEROUTKA, Ferdinand. Návrat k Havlíčkovi. Viz PEROUTKA, Ferdinand. ''Úděl svobody''. Praha, Academia, 1995, str. 22. </ref> Havlíček ostatně o záměru svých novin své čtenáře výslovně ujišťuje: „´Národní noviny´ nevycházejí pro zisk, nýbrž pro poučení a zvelebení lidu českého, a raději bychom množství odběratelů oželeli, než proti svému přesvědčení někomu pochlebovali.“<ref>Karel Havlíček: O selské aristokratii, Národní noviny, 16. listopadu 1848.</ref> V době stále větší specializace nejen techniků a vědců, ale i filosofů Havlíček nepřímo učí neutápět se v detailech a upozorňuje na to, že člověk s nevelkým obzorem vedený běžnými zvyklostmi těžko nahlíží, „v čem je, a nepozoruje nic z toho, co se ustavičně okolo něho plete.“<ref>Karel Havlíček: Proč jsem občanem? Slovan, 1. března 1851.</ref> Nedlouho po Heinrichu Heinovi varoval i Havlíček právě před těmi směry německé filosofie a přístupy, které později spoluutvořily ideologické základy a zdůvodnění většiny totalitních systémů 20. století.   Havlíček v jedinečné kombinaci rozebírá metody a nástrahy užívaných silnějšími k ujařmení slabších. Jako sotvakdo jiný nahlíží souvislosti politického, ideologického a národnostního útisku. A je s to vysvětlit příslušníkům malých národů dlouhodobou „taktiku v boji proti větší síle.“<ref>PEROUTKA, Ferdinand. ''Návrat k Havlíčkovi''. Viz PEROUTKA, Ferdinand. ''Úděl svobody'', str. 21.</ref> Přináší tak i dnes mocné poselství malým národům a zkrátka všem rukojmím, vydaným na milost a nemilost mocným a zpupným vládcům a sousedům, dnes aktuálně zejména ve východních částech Evropy a v kontinentální Asii. Zejména těm, kteří třebas hrdinně, ale nepromyšleně povstanou proti vlastním tyranům nebo cizím interventům, aby byli nakonec po své krvavé porážce zotročeni ještě víc. Upozorňuje na nástrahy nepromyšleného převzetí jednostranných idejí: „Kdo jednou svobodu a právo člověčenstva postavil na svou korouhev co heslo, kdo se dal do boje proti všeliké libovolnosti, proti všelikému utiskování, ten nesmí snad jenom v jistých věcech chtíti svobodu a právo, a v jiných dopouštěti libovůli a utiskování: neboť jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce práv.“<ref>Karel Havlíček: Náboženství, Slovan, 15. března 1851</ref> Havlíčkův vrstevník Alexis de Tocqueville po procestování tehdejších USA ve své době vynášel tamní blahodárné účinky náboženství na společnost: Církve v oné zemi prý udržují mravní řád, tím pak napomáhají oné bezpečnosti a stabilitě a uschopňují lidi, aby zvládli větší míru svobody. I když se prý v USA nikdy přímo nevměšuje do řízení společnosti, neuspořádává jen mravy, ale rozšiřuje svou moc i na rozum a klade překážky lehkovážnému porušování zákonů a skrupulí: zabraňuje člověku všechno chápat a zapovídá mu všeho se odvážit.<ref>TOCQUEVILLE, Alexis de. De la démocratie en Amérique, I, II, 9, str. 226-229; Tamtéž II, I, 1, str. 17-18.</ref> Jenže právě toto nedávno učinili svým vloupáním se do Kongresu stoupenci exprezidenta Donalda Trumpa, ano, toho politika, který používá silnou náboženskou rétoriku. Ostatně nedávno zesnulý americký sociolog Ronald Inglehart připomínal, že v USA církve podporovaly progresívní causy, aniž se vázaly na tu kterou politickou stranu ještě tak v 60. a 70. letech 20. století. Jenže ony doby jsou ty tam a s nimi i důvěra Američanů k nim.<ref>INGLEHART, Ronald. Religion´s Sudden Decline: What´s Causing it, and What Comes Next? Oxford University Press, 2021, {{ISBN|9780197547045}}, str. 74-102.</ref> Současný vývoj ve světě, dokonce i v USA, potvrzuje spíše Havlíčkův celkově skeptičtější pohled na sociální roli církví. Ostatně oni pěšáci trestu se úspěšně vyhýbajícího Donalda Trumpa, kteří jsou dnes za vniknutí do Kongresu odsuzování k mnohaletým žalářům a dnes se kají, si zřejmě zavčasu nepřečetli Havlíčkovo varování: Nechoď, Vašku, s pány na led, / mnohý příklad známe, / že pán sklouzne a sedlák si / za něj nohy zláme.<ref>HAVLÍČEK, Karel. ''Epigramy: Demokratský.'' Viz HAVLÍČEK, Karel. ''Dílo I'', str. 179.</ref> Havlíček navíc mistrně vystihl stav i pocity lidí, které se staly ještě příznačnějšími pro dvacáté a vlastně i naše století. V takzvaném „předpeklí politickém“ již politici netvrdí, že vládnou absolutisticky. Hlásí se k ústavnosti, slibují její naplnění v budoucnu, jenže přitom nepokrytě dávají najevo vlastní svévoli, využívají každé příležitosti, aby opatření reálně vedoucí ke svobodě zesměšnili a kroky k ní vedoucí podkopali. Vládne nesmírná nejistota ohledně budoucnosti, hynou obchody, průmysl, každý se bojí možné zkázy, země chudne.<ref>Karel Havlíček: Předpeklí politické, 6. listopadu 1850.</ref> 14. srpna 1851, za opětovně nastupujícího temna, se Havlíček ještě stihl rozloučit se svými čtenáři: „Varujme se jen té promrzelosti, která tak snadně se zmocní člověka, když několikráte bez prospěchu se byl namáhal, promrzelosti, která tak lehce vším praští a v mrzuté nečinnosti si hoví, promrzelosti, kterou právě nejvíce chtí vzbuditi všichni nenávidící pravou svobodu národů. Všude pozorujeme jejich snahu ustavičným stíháním, poznenáhlým, ale jistým smrtícím uskřipováním promrzeti každého, kdo jest jiného mínění než oni, aby tak konečně utuchla všechna činnost strany liberální, všechna jiskra budoucího pokroku. Nečiňme jim po vůli, nedejme se promrzeti.“<ref>Karel Havlíček: Konec, Slovan, 14. srpna. 1851.</ref> ---- ---- ---- == Reference == <references /> 2vcceyoq2aw42rbjwnkwagok030tnvy 0 9744 55516 55188 2026-11-02T09:52:01Z Jcb 11776 55516 wikitext text/x-wiki {{Smazat|1=Out of project scope}} {{Dodělat|''Na stránce se pracuje..''}} [[Soubor:Břeclav Policie Hyundai 02.jpg|náhled|Pomáhat a chránit.]] '''Policejní [[etika]]''' formuluje základní morální zásady policejní práce, analyzuje principy etického kodexu policie, hledá příčiny porušování těchto principů a analyzuje důsledky, k nimž vede porušování těchto principů. Policejní etika patří do skupiny [[Profesní etika|profesních etik]]. Specifická povolání vyžadují od jejich vykonavatelů plnění určitých mravních standardů, které jsou obvykle formulovány v profesní etice daného povolání. Jde především o povolání, pro která je charakteristický určitý typ nadřazenosti vykonavatelů těchto profesí nad ostatními občany (např. ''učitel, lékař, soudce'', ''policista)'', Lékař je díky svým znalostem v jistém smyslu "nadřazen" pacientovi, učitel žákovi, soudce a policista disponují pravomocemi, které nemá řadový občan. Vykonavatelé těchto profesí často ve svých rukou soustřeďují moc, jejíž zneužití může vážně poškodit řadového občana. Proto je kromě zákonných povinností vykonavatelů těchto profesí obvyklé formulovat i závazné mravní normy a hodnoty, jimiž se musí řídit v průběhu výkonu svého povolání. Přesná formulace těchto standardů je obsažena v profesním [[Etický kodex|etickém kodexu]]. Prvým profesním etickým kodexem byla tzv. [[Hippokratova přísaha]], jejímž autorem byl údajně [[Hippokratés z Kósu]] ([[460 př. n. l.]], [[Kós]] – ca [[370 př. n. l.]]). Počátkem 21. století můžeme pozorovat eskalaci etických kodexů různých povolání, např. politika<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = POLITIKA: Nač potřebujeme etický kodex - Neviditelný pes | periodikum = iDNES.cz | url = https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/politika-nac-potrebujeme-eticky-kodex.A051107_202856_p_politika_wag | datum vydání = 2005-11-08 | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-23 }}</ref> nebo zaměstnance určité firmy<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Etický kodex {{!}} Udržitelnost ve Skupině ČEZ | periodikum = ČEZ esg | url = https://www.cez.cz/udrzitelnost-a-etika/cs/governance/eticky-kodex | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-23 }}</ref>. Jde však spíše o snahu o posílení kreditu těchto povolání (např. etický kodex podnikatele<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Etický kodex • Svaz polygrafických podnikatelů | url = https://svazpp.cz/o-svazu/zakladni-informace/eticky-kodex/ | datum přístupu = 2023-08-23 | jazyk = cs }}</ref>) nebo optimalizaci mezilidských vztahů v podniku<ref>{{Citace monografie | titul = Podnikový etický kodex aneb další aspekt řízení podniku {{!}} Etický kodex dodavatelů {{!}} BusinessInfo.cz | periodikum = BusinessInfo.cz | jazyk = cs-CZ | url = https://www.businessinfo.cz/navody/podnikovy-eticky-kodex-aneb-dalsi-aspekt-rizeni-podniku/4/ | datum přístupu = 2023-08-23 }}</ref>. Význam takových kodexů je pouze lokální. Celospolečenský význam mají etické kodexy takových povolání, jejichž výkon se týká každého občana. Každý člověk jde tu a tam k lékaři či potřebuje pomoc policisty. === Vznik policejní etiky === Policie je institucí, jejímž posláním je udržovat řád a pořádek ve společnosti, v případě nutnosti i s použitím síly. Policie je tradičně represivním orgánem státu, založeným na direktivním řízení. Etika naproti tomu je filozofická disciplína, která se zabývá problematikou dobra a zla. V podmínkách autokratického státu, který pohlíží na své občany jako na poddané, a policie slouží jako nástroj udržení stávající moci, nemá smysl hovořit o policejní etice. Po policistech je požadována bezvýhradná loajalita a poslušnost vůči vládci či vládnoucí skupině. Policie se dlouhá staletí obešla bez etiky. Městské policejní sbory byly organizovány vojenským způsobem, vojenská struktura a organizace zvyšovaly disciplínu a loajalitu. Výsledkem byl vojenský styl uniforem, vojenské hodnosti, pochodováni, salutování apod., což se stalo postupně součástí policejní tradice. Tento styl zvyšoval disciplínu a výkonnost, avšak vedl k tomu, že policie stála stranou civilního života a byla uzavřena do sebe. V tomto duchu se rozvíjel '''''tradiční profesionální model policejní práce''''' až do 60. let 20. století.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sparrow | jméno = M.K. | titul = .Implementing Community Policing. Perspectives in Policing. č. 9 (November 1988), National Institute of Justice, U.S. Dep. of Justice. Citováno podle Spolupráce policie ČR s veřejností. | vydání = 1 | vydavatel = PAČR | místo = Praha | rok vydání = 2000 | strany = 5-6 }}</ref> Problémy s tradičním modelem policejní práce v demokratických státech nastaly koncem šedesátých let minulého století. Ukázalo se, že tradiční policejní metody již nejsou efektivní. Policie byla vystavena enormnímu tlaku v důsledku demonstrací za lidská práva, rasových konfliktů, výtržností a politických protestů. Mnozí příslušníci minorit protestovali proti nerovnému zacházení a znevýhodňování. Tradiční represivní model policejní práce spíše eskaloval napětí ve společnosti a nejednou vedl k projevům policejní brutality.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Peak | jméno = K.J. | příjmení2 = Glensor | jméno2 = R.W. | titul = Community Policing and Problem Solving (Strategies and Practices). Prentice-Hall, Inc. 1996. Citováno podle Spolupráce policie ČR s veřejností. | vydání = 1 | vydavatel = PAČR | místo = Praha | rok vydání = 2000 | strany = 6 }}</ref> V České republice až do počátku 90. let fungoval bez větších problémů tradiční model policejní činnosti. V souvislosti s pádem minulého režimu se však situace změnila. Urychleně proběhly procesy, které na Západě krystalizovaly několik desítiletí. Autokratický stát se transformoval ve stát demokratický, rozšířila se svoboda občanů, jejichž práva a svobody stát musí respektovat. Dříve homogenní společnost (jeden stát, jeden národ, jedna kultura) se mění v podmínkách globalizace a s ní spjaté migrace ve stát pluralitní. Mění se i činnost policie. Zužují se její pravomoci, policie musí respektovat základní lidská práva a svobody občanů, jejich kulturní odlišnosti. Dnes už policie nemá občana plně ve své moci a nemůže budovat svou autoritu výlučně na strachu z možných sankcí. Pravomoci policistů jsou omezené a jasně definované. Občané jsou si stále více vědomi svých práv. Autoritu policie je dnes nutné budovat na vysoké profesionalitě, díky níž policie získá zasloužený respekt a důvěru občanů. Před policií stojí velký úkol: získat občany pro spolupráci nikoliv už pouze na základě donucování, nýbrž na základě '''''důvěry'''''. Bez této důvěry je sotva možné očekávat, že občané budou ochotni spolupracovat s policií a pomáhat jí v boji s kriminalitou. Co nejvíce narušuje důvěru občanů v policii? Jistě ne to, že policie není schopna objasnit všechny trestné činy a zatknout všechny pachatele. Daleko spíše jsou to případy, kdy se jednotliví policisté zpronevěřují svým povinnostem, jejichž plnění od nich jako od reprezentantů státu občané očekávají. Jde především o zneužívání pravomoci veřejného činitele, korupci, policejní brutalitu, arogantní a nadřazené jednání, rasismus, nekompetentnost, falšování statistik objasněnosti, falšování důkazů a upravování svědectví, trestnou činnost samotných policistů. Tyto případy nezákonného a neetického jednání policistů se vyskytují na celém světě<ref>{{Citace monografie | příjmení = Barker | jméno = T. | titul = Police Ethics. Crisis in Law Enforcement. | vydavatel = Charles C. Thomas Publisher | místo = Springfield, Illinois | rok vydání = 1996 | strany = 5 }}</ref> Klíčový prostředek budování důvěry mezi policií a občanskou veřejností představuje '''''policejní etika'''''. Etický kodex policie, formulující základní hodnoty a zásady policejní činnosti, plní dvojí funkci. Je orientován jednak vůči policistům, a jednak vůči občanské veřejnosti. Policisty podněcuje k diskusi o základních hodnotách policejního povolání a o principech, o něž se jejich činnost má opírat. Etický kodex policisty informuje občanskou veřejnost o tom, jaké jednání lze od policistů očekávat. Etický kodex policie přispívá k transparentnosti vztahu mezi policií a občanskou veřejností. Potřeba policejní etiky vyvstává naléhavě v posledních desetiletích v souvislosti s transformací role policie ve společnosti, kterou charakterizuje J. Musil „jako změnu policie z vrchnostenského, privilegovaného a výrazně represivního orgánu, stojícího nad občanskou společností, nebo dokonce proti ní, v orgán plně integrovaný do společnosti a státního systému, podrobený zákonům a kontrolním mechanismům, plnící pouze přesně vymezené bezpečnostní funkce. Zkratkovitě lze tento trend vyjádřit jako přechod od nadřazenosti ke službě. Policie nemá občany ani kontrolovat, ani perzekuovat, nýbrž jim má sloužit tím, že je ochraňuje před rušiteli bezpečnosti a veřejného pořádku. '''''Policie jako veřejná služba – taková je definice její společenské role.'''''“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Musil | jméno = J. | titul = Sociální role policie včera, dnes a zítra | vydání = 1 | vydavatel = PAČR | místo = Praha | rok vydání = 1996 | strany = 5 }}</ref> V červnu 1996 se konala ve Štrasburku mezinárodní konference na téma „Policejní etika v demokratických státech“. Tuto konferenci organizovala Rada Evropy a zúčastnily se jí delegace řady členských států, USA a dalších států. Účastnila se i delegace z České republiky. Na konferenci byly prezentovány etické kodexy policie jednotlivých států. Seminář potvrdil všeobecnou potřebu vzniku společného etického kodexu policie v zemích, které jsou členy Rady Evropy. Tento kodex byl přijat 19. září 2001 Výborem ministrů Rady Evropy pod názvem „'''''Evropský kodex policejní etiky'''''“ jako doporučení pro členské státy, které se zavázaly prosazovat jeho principy. '''''Etický kodex Policie České republiky''''' '''''vydaný rozkazem policejního prezidenta č. 1/2005''''' byl vypracován interně pracovní skupinou působící v letech 2003-2004 a tvořenou příslušníky a zaměstnanci Policie České republiky, pracovníky Ministerstva vnitra České republiky a externími konzultanty z nevládních organizací. Posláním etického kodexu a profesní etiky není diktovat jednotlivci, co má, či nemá dělat, ale spíše ho podnítit k zamyšlení nad tím, co dělá, jaký je konečný smysl jeho práce, je-li jeho konání správné. Toto promýšlení příčin a důsledků vlastního jednání je součástí sebereflexe individua. == Etický kodex Policie České republiky == Kodex je rozčleněn do několika tematických oddílů.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Etický kodex Policie České republiky - Policie České republiky | periodikum = www.policie.cz | url = https://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceske-republiky.aspx | jazyk = cs | datum přístupu = 2023-08-25 }}</ref> 1)     ''<u>Cíle policie v demokratickém právním státě</u>'', smysl a poslání policejního povolání (policejní služba = služba občanům) a vymezení místa policie v systému výkonné moci státu: ochrana bezpečnosti a pořádku ve společnosti, prosazování zákonnosti, ochrana práva svobod občanů, prevence trestné a protiprávní činnosti, úsilí o získání důvěry a podpory občanů. 2)     ''<u>Hodnoty policejního povolání</u>''''':''' Nejvyšší hodnotou je lidský život a bezpečnost občanů. Policista ctí zákony a prosazuje je nestranně. Policista se chová k občanům s úctou a respektem. K dalším hodnotám patří profesionalita, odpovědnost, bezúhonnost a nadřazení zájmů společenských zájmům soukromým atd. 3)     ''<u>Etické principy jednání policistů</u>'' a)     ve vztahu k občanům: * '''nestrannost''' - policista nesmí připustit, aby jeho osobní vztahy a pocity ovlivnily jeho jednání a rozhodování, * '''užití síly pouze zákonným způsobem a v míře nezbytně nutné''' (striktní zákaz krutého, nehumánního, degradujícího či ponižujícího způsobu jednání), * '''bezúhonnost''' - policista se zdrží jednání, které by směřovalo k jeho majetkoprávními či jinému prospěchu (korupce) nebo by tak mohlo být kvalifikováno, * '''korektnost policistů''', rozvaha (policista se snaží předejít použití síly), takt, empatie, mlčenlivost, transparentnost atd. b)     v rámci policejní instituce: spolupráce, kolegialita (nikoli komplicita), iniciativa a samostatnost, odpovědnost vůči nadřízeným i podřízeným, striktní zákaz diskriminace a šikanování atd. c)     vůči sobě: odpovědnost za svůj profesionální výkon, profesní zdokonalování a vzdělávání, soukromý život policisty. 4)     Společenská prestiž policejního povolání – závisí na míře důvěry občanů v policii, která je spjata s vysokou mírou profesionality policie, s korektností a bezúhonností chování jejích příslušníků. Profesionální hrdost a stavovská čest policistů. Každý příslušník Policie České republiky, který jedná v souladu se zákonem a Etickým kodexem Policie České republiky, si plně zaslouží úctu, respekt a podporu společnosti, jejíž bezpečnost chrání i s nasazením vlastního života. == Porušení etického kodexu policie == Policista je při výkonu své služby postaven do obtížné situace. Scénář jeho sociální role mu předepisuje morálku povinnosti a mravní odpovědnosti, morálku preferování obecného zájmu někdy na úkor zájmů osobních a na druhé straně se pohybuje v prostředí, kde často převládá nejhrubší egoismus, kde špinavé prostředky slouží k dosažení ještě špinavějších cílů. Odborná literatura se zabývá analýzou případů porušování etických principů i zákona policisty. Formy policejní korupce podle Barkera a Roerbucka<ref name=":0">{{Citace monografie | příjmení = Citováno podle Sabopál | jméno = E. | titul = O niektorých problémoch policajnej subkultúry v súvislosti s korupciou. | periodikum = Policajná teória a prax | datum vydání = 1999 | ročník = VII | číslo = 2 | strany = 12 | url = }}</ref> jsou např. bezplatné přijímání jídla, nápojů, využívání bezplatných služeb, vydírání za přestupky v dopravě, poskytování informací o získaných důkazech, falšování výpovědí, zastrašování svědků atd. J.A. Inciardi uvádí tyto druhy policejní korupce: jídlo a služby, nezákonné provize, příležitostná krádež nejčastěji na místě trestného činu, plánovaná krádež, vydírání, ochrana, zahlazování případů, protekcionismus<ref>{{Citace monografie | příjmení = Inciardi | jméno = J.A. | titul = Trestní spravedlnost | vydání = 1 | vydavatel = Victoria Publishing | místo = Praha | rok vydání = 1994 | strany = s. 285-299 }}</ref> Zuzana Herzogová<ref>{{Citace monografie | příjmení = Herzogová | jméno = Zuzana | titul = Policejní etika | vydání = 1 | vydavatel = Vydáno vlastním nákladem - Tiskárna MV | místo = Praha | rok vydání = 2003 | počet stran = 327 | strany = 140-142, 164-307 | isbn = 80-238-9984-8 }}</ref> podrobně analyzuje tři základních principy etického kodexu policie a případy jejich porušování. Jde o:: * princip nestranného prosazování zákona * princip neúplatnosti policisty * princip užití minimální síly policistou. === 1. Základní princip etického kodexu policisty - princip nestranného prosazování zákona. === Princip nestranného prosazování zákona policistou je odvozen od základního principu demokratického právního státu - rovnosti všech občanů před zákonem. Policista bude uplatňovat zákon nestranně, bez nadržování, ovlivňování, nepřátelství, bez ohledu na postavení, pohlaví, rasu, náboženství, politické přesvědčení. S principem nestranného prosazování zákona souvisí následující otázky: Jaký je vztah zákona a spravedlnost. Nastoluje policista zákon nebo spravedlnost? Co to znamená „vzít zákon do svých rukou?“ Je nutné odlišit zákonný postih a pomstu: * zákonný postih = konfrontace dvojího systému hodnot: objektivních, které representuje státní moc (policista, soudce) a subjektivních (ten, kdo zákon porušuje: zloděj, vrah); * pomsta = střet dvou systémů hodnot subjektivních. ==== Příklady porušení principu nestranného prosazování zákona. ==== Etický kodex policie USA z r. 1989 uvádí tyto příklady: b)  Typologie situací: známý, příbuzný, kolega, nadřízený se dopustí přestupku či trestného činu. Jak se zachovám? Nestranně či budu nadržovat? c)   Osobní sympatie či antipatie policisty v jednání s občany. Nutnost sebeovládání a nestranného přístupu policisty. Důsledkem porušení principu nestranného prosazování zákona je oslabení důvěry občanů v policii. === 2. Princip neúplatnosti policisty a jeho porušení. === Korupci lze obecně definovat jako negativní společenský jev, kde úředník státního aparátu přijímá nebo si dá slíbit úplatek v souvislosti s tím, že tuto osobu vůči ostatním členům společnosti v dané věci zvýhodní.  je třeba rozlišit mezi úplatkem a pozorností: rozdíl mezi jednáním, které je vypočítané na protihodnotu, a upřímnou lidskou vazbou (vyjádření vděčnosti např. za nalezení dítěte). ==== Typologie policejní korupce<ref>{{Citace monografie | příjmení = Herzogová, | titul = citované dílo | strany = 181-183 }}</ref> ==== '''''A. Banální'''''  (triviální) - jde o korupční chování, které v jednotlivých případech není příliš společensky nebezpečné, a jeho provádění nebo zastírání je velmi jednoduché a nevyžaduje od pachatele téměř žádnou kvalifikaci. Zisky z banální korupce jsou obvykle spíše malé, ale zato její výskyt je poměrně častý. ·     nevydávání pokutových bločků; ·     přijímání drobných darů jako projevu vděčnosti; ·     prominutí přestupku za menší úplatu; ·     přijetí nabídky nakupovat zboží se zvláštní slevou; ·     krádež věcí ze skladu zabaveného zboží; ·     využívání služebního auta k soukromým účelům. '''''B. Spíše sofistikovaná''''' ·        vydírání pachatelů; ·        asistence při převodu cizinců přes státní hranici; ·        vydávání povolení k pobytu či zbrojních průkazů neoprávněným osobám; ·        změna záznamu v protokolu o dopravní nehodě; ·        spolupráce na organizovaném obchodu s kradenými automobily;<ref name=":0" /> ·        fingování dopravní nehody; '''''C. Sofistikovaná''''' - Jde o korupční chování policistů, které se vyznačuje se vysokou společenskou nebezpečností a provádění nebo zastírání je poměrně složité a vyžaduje od pachatelů specializované znalosti. Zisky ze sofistikované korupce jsou obvykle spíše velké, resp. velmi velké, ale ve srovnání s banální korupcí je její výskyt výrazně méně častý. Existuje přímé napojení policistů na mocenské skupiny a organizovaný zločin, kterým  poskytují své služby jako např.: ·     poskytování informací z policejní databáze, které slouží vymahačům dluhů nebo konkurenci v podnikání; ·     vybírání výpalného; ·     zastavení trestního řízení; ·     vedení vyšetřování „do ztracena“; ·     varování před tím, že policie prošetřuje jejich činnost; ·     poskytování informací o tom, jak spáchat trestný čin tak, aby byl nepostižitelný. ===== Příčiny policejní korupce ===== ===== A. Individuální příčiny: ===== Vysvětlení příčin korupce vlivem individuálního selhání bývá nazýváno také „teorií shnilých jablek“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Prenzler, T, Harrison, A., Ede | jméno = A | titul = The Royal Commission into the NSW Police Service: Implications for Reform. | periodikum = Current Affairs Bulletin | datum vydání = 1996-06 | ročník = 72 | číslo = 6 | strany = 16-32 }}</ref>. Korupce je chápána jako důsledek deviantního chování jednotlivců. Tato teorie v podstatě říká, že policejní systém je v pořádku, jen někteří jednotlivci se neumějí vyrovnat s korupčními podněty ve formě nabízených úplatků a korupčních zisků. Policejní korupce má individuální příčiny: malá osobní disciplína, nedostatek úcty k sobě samému, nedostatek hrdosti na zvolenou profesi. '''B. Institucionální příčiny korupce''' u policie spatřovány především v byrokracii, nadměrném papírování a absenci motivačních faktorů v policejní práci<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kovařík | jméno = Z. | titul = Profesní motivace policistů | periodikum = Kriminalistika | datum vydání = 1999-01,1999-03 | číslo = 1,3 | strany = 53-65, 207-220 }}</ref> Specifikum policejní subkultury, tvoří podle E. Sabopála<ref name=":0" /> především následujícími faktory: ·     Silná '''''profesní solidarita''''', která předpokládá '''''mlčenlivost.''''' Kdo poruší solidaritu vůči ostatním členům policejního společenství, zříká se vlastní ochrany a bezpečnosti.  Solidarita působí jako závazek, který může vyloučit určitý druh chování. Solidarita předpokládá existenci nepsaných pravidel, kterým se musí podrobit každý policista. ·     '''''Vlastní hodnotový systém'''''. Specifický nepsaný systém hodnot a norem policejního chování, vyjadřuje tzv. „mentalitu obléhaných“. Patří sem především neformální postupy a uzavřenost před vnějším světem<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sabopál | jméno = E. | titul = O niektorých probléoch policajnej subkultúry v súvislosti s korupciou | periodikum = Policajná teória a prax | datum vydání = 1999 | číslo = 2 | strany = 5 }}</ref> ·        Častá '''''nedůvěra policistů k právnímu systému''''', na jehož dodržování mají policisté dohlížet. ·        Obvykle '''''negativní postoj''''' k osobám stojícím mimo policejní profesní subkulturu. Policisté nedůvěřují osobám mimo svou profesi, což v praxi znamená, že nedůvěřují nikomu kromě policistů. ·        Pocit '''''privilegovanosti a moci''''' nad ostatními občany. U některých policistů se rozvíjí pocit skupinové výlučnosti, jenž v nich upevňuje přesvědčení, že tvoří něco jako exklusivní klub vyvolených, kteří si mohou dovolit to, co je jiným zakázáno. Vzhledem k náročnosti svého povolání na to mají nezpochybnitelné právo. ·        '''''Absence přiměřené kontroly'''''. Policisté nejsou přiměřeně kontrolováni a při chybném chování často nejsou voláni k odpovědnosti. Každá moc korumpuje, a je-li vykonávána bez dozoru, otevírá se široký prostor pro korupci. === 3. '''Základní princip etického kodexu policie: užití minimální síly policistou.''' === Poprvé byl princip minimálního užití síly policistou formulován ve Velké Británii. „Policista používá síly pouze s největším omezením, pouze poté, co se diskuse, vyjednávání a přesvědčování ukázaly nedostatečné a neefektivní“. (Etický kodex policisty - USA 1989). Policie – ozbrojená složka státního aparátu, „prodloužená ruka zákona“, orgán odpovědný za udržování veřejného klidu, zákonnosti a veřejného pořádku v zemi. Tak bývá charakterizováno její poslání. Toto poslání nelze vždy naplnit pouhým „dobrým slovem“, a proto bylo policii svěřeno výsadní právo disponovat krajním prostředkem státního donucení – fyzickou silou, '''užitím donucovacích prostředků'''. Jeho uplatnění však vždy znamená omezení svobody jednotlivců. V demokratickém právním státě použití fyzického donucení nezávisí na libovůli toho kterého policisty, ale je omezeno tak, aby zůstala zajištěna rovnováha mezi lidskými právy občanů na jedné straně a udržením veřejného pořádku na straně druhé.         Z právního hlediska je problematika policejního násilí složitější než kupř. policejní korupce, která je nade vší pochybnost nezákonná. Naproti tomu je použití síly policií povoleno a určení momentu, kdy zákonné užití síly přechází v nezákonné bude zejména u sporných případů předmětem právních diskusí a argumentů. Hranice mezi přiměřeným a nepřiměřeným užitím síly je velmi tenká, obtížné je určit onen moment, kde je užití síly nezbytné a kdy je možné se mu vyhnout. Stejně tak problematické je posuzovat míru užití síly při policejním zákroku, který je prováděn ve stresové situaci, poté co stres odezněl. Legitimita užití fyzické síly k řešení konfliktů vyplývá z moderního pojetí státu, jehož specifikum představuje výlučný monopol na použití síly: armády pro použití proti potenciálnímu vnějšímu nepříteli a policie proti nepřátelům uvnitř. Tento monopol má jedinou výjimku, a sice v případě bezprostředního ohrožení zdraví, života či majetku má i samotný občan právo užít sílu (zákon o nutné obraně a krajní nouzi). V ustanovení § 1 zákona č. 283/1991 Sb. Je uvedeno: Zřizuje se ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky s názvem Policie České republiky. Zákon pak v dalších ustanoveních dává policistům oprávnění používat sílu v rámci působnosti, při ochraně zdraví, života, majetku, veřejného pořádku a práv občanů. Je zde tedy formulována vynutitelnost dodržování zákona silou. Legitimita použití síly je tak nezaměnitelně delegována na příslušníky Policie České republiky, jejichž úkolem je vynucovat dodržování právních norem. V souladu s tímto zákonem je policista povinen volit minimální použití síly, potřebné k dosažení účelu služebního zákroku. Tuto povinnost mu ukládají zákonné normy. Zákonná úprava použití síly policistou v České republice vychází z § 6 zákona č. 283/1991 Sb. O Policii ČR ve znění novel. Z něho vyplývá povinnost zakročujícího policisty '''''dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob''''' i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti se zákrokem vznikla '''''bezdůvodná újma''''' a případný zásah překročil míru nezbytnou k dosažení cíle služebního zákroku příp. úkonu. Dále je policista povinen při provádění služebního zákroku příp. úkonu, spojeného se zásahem do práv nebo svobod osoby, poučit je o jejich právech, pokud to povaha této činnosti povoluje, jinak je povinen poučit je dodatečně. Konkrétní ustanovení citovaného zákona, týkající se použití síly policistou jsou v § 38 a § 39. Vyčerpávající výčet donucovacích prostředků, kterých může policista použít, je obsažen v  § 38 odst. 1: a)     hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany b)     slzotvorné prostředky c)     obušek d)     pouta e)     služební pes f)      vytlačování koňmi g)      technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla h)     zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla i)      vodní stříkač j)      zásahová výbuška k)     úder střelnou zbraní l)      hrozba střelnou zbraní m)  varovný výstřel. Taxativní vyjmenování nedává policistovi možnost použít jiné prostředky než ty, které jsou v zákoně uvedeny. Princip užití minimální síly se promítá do povinnosti policisty vyzvat osobu, proti které zákrok směřuje, aby upustila od svého protiprávního jednání s výstrahou, že pokud tak neučiní, bude použito donucovacích prostředků. Není tedy vždy nutné tyto prostředky použít, pokud postačí domluva či pohrůžka použitím těchto prostředků. Pokud osoba zanechá svého protiprávního jednání, měla by mít dostatečnou jistotu, že policista některý z těchto prostředků nepoužije. Použije-li jich např. proto, aby vyzkoušel akceschopnost svého služebního psa, jedná v rozporu se zákonem. Odst. 2 téhož paragrafu uvádí důvody, kdy může policista tyto donucovací prostředky použít, a to je ochrana bezpečnosti osob, své vlastní, majetku a veřejného pořádku, a to vždy proti osobě, která je ohrožuje. Před použitím donucovacích prostředků je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. Od výzvy lze upustit jen v případě, že je ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu. Je pak na samotném policistovi, na jeho volném uvážení, aby posoudil, zda je pronesení věty: “Jménem zákona, zanechte svého protiprávního jednání nebo bude proti vám použito donucovacího prostředku!“ ještě účelné či nikoliv. Dále policista nemusí výzvy s výstrahou použít u donucovacího prostředku, který je nazván technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla. Jde prakticky o botičku, která má zabránit řidiči vozidla v odjezdu. Používá se, pokud je řidič přítomen a odmítá se podrobit prováděným úkonům nebo je zřejmé, že chce s vozidlem ujet. Pokud řidič s policisty komunikuje, je použití výzvy s výstrahou rozhodně na místě. Jiná situace ovšem nastává, když se řidič ve vozidle zamkne a bavit se s policisty odmítá. Směšně by působilo, kdyby policista přes sklo u vozidla vykřikoval výzvu s výstrahou na nereagujícího řidiče. Zajímavé je, že při tomto pasivním odporu řidiče lze s ohledem na okolnosti použít slzotvorný prostředek nebo dokonce zásahovou výbušku, což jsou prostředky značně razantní. Situace je složitá i po technické stránce. Jak dostat řidiče ven z vozidla (a to samozřejmě bez jeho poškození)? Některé z donucovacích prostředků jsou vzhledem k tomu, že řidič sedí ve vozidle, nepoužitelné a jiné zcela zjevně nevhodné vzhledem k pasivnímu odporu řidiče (např. varovný výstřel).   Policista se rozhoduje, který donucovací prostředek použije, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem. Použije takového donucovacího prostředku, který je '''''nezbytně nutný''''' k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. Přitom je policista povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě újmu '''''zřejmě''''' nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání (§ 38 odst. 5 cit. zákona). Tato pravidla platí i pro možné použití střelné zbraně policistou. Tuto může policista použít jen v případě, že bylo použití donucovacích prostředků zřejmě neúčinné. Policista se tedy musí pohybovat v určitých mezích. Na jedné straně je to výběr donucovacího prostředku, a zvláště pak síla, s jakou je užit. Zároveň platí, že musí být dosaženo účelu, který je služebním zákrokem sledován, a na druhé straně tohoto účelu musí být dosaženo s použitím přiměřené (tedy nikoliv nadměrné) síly, aby použití donucovacího prostředku nezpůsobilo protiprávně jednající osobě újmu '''''zřejmě''''' nepřiměřenou nebezpečnosti jejího jednání. V zákoně užité slovo „zřejmě“ poskytuje policistovi určitý prostor pro „subjektivní“ hodnocení situace, na jehož základě se připouští újma i o něco vyšší než přiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. Zcela jiné jsou subjektivní pocity policisty, který se účastní zákroku, při němž jsou užity donucovací prostředky (stres, nutnost okamžitého rozhodnutí, nepředvídatelnost vývoje rizikové situace atd.) a diváka, který posléze v klidu v promítací místnosti vyhodnocuje adekvátnost policejního zákroku. Na druhé straně však nepřiměřenost některých zásahů je zřejmá na prvý pohled. Jestliže silně podnapilý občan, který sice hrubě nadává policistům, ale jinak sotva stojí na nohou, skončí po policejním zákroku v nemocnici se zlomenou čelistí a otřesem mozku, neubrání se nezaujatý pozorovatel, který vše viděl z okna, „jistému podezření“ na policejní brutalitu. Na základě svého volného uvážení vybírá policista podle okolností donucovací prostředek a volí sílu (razanci), s jakou bude použit. Jeden a tentýž donucovací prostředek, použitý s malou silou, vede k nepodstatným zraněním, použitý naopak s velkou razancí může vést k těžkému zranění nebo k usmrcení osoby, proti které zákrok směřuje.   Navíc je zde ještě nutné dbát opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje (§ 39 odst. 5 cit. zákona). Ve smyslu § 40 cit. zákona je policista povinen při zjištění, že při použití donucovacích prostředků nebo zbraně došlo ke zranění osoby, poskytnout této osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Je zde také zakotvena povinnost každý služební zákrok, při němž došlo k použití donucovacích prostředků nebo zbraně, hlásit svému nadřízenému, a to z důvodu možnosti přezkoumat důvody jejich použití i průběh zákroku. Při služebních zákrocích je policista povinen brát zvláštní ohled na určité skupiny osob. Těmito osobami jsou: těhotná žena, osoba vysokého věku, osoba se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou, osoba mladší 15ti let. Proti těmto osobám zákon povoluje použít donucovací prostředky nebo zbraň pouze v případě, že je ohrožen život a zdraví policisty nebo jiných osob Tak zní litera zákona, která obsahuje obecné a často neurčité formulace a slovní spojení, jejichž výklad se stal tématem již mnoha odborných publikací, právních i vědeckých diskusí. Jak si však má s těmito formulacemi poradit samotný policista, který je nucen někdy v zájmu ochrany vlastního života či života jiné osoby učinit na místě rozhodnutí v časovém okamžiku v rozmezí od jedné do několika vteřin? Jak si má policista vyložit termíny: „míra nezbytně nutná“, „povaha a okolnosti zákroku“, „odpovídající výzva“, „zřejmě nepřiměřená újma“? Jaká síla a v jaké intenzitě je přiměřená? Jisté rozpaky u policistů v přímém výkonu služby budí ustanovení § 38 odst. 5 zákona č. 283/1991 Sb., které stanoví: „Policista je povinen dbát, aby použitím donucovacího prostředku nezpůsobil osobě '''''újmu zřejmě nepřiměřenou''''' povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání“. Jak má policista dle tohoto ustanovení provedení zákroku vyhodnotit? Představa, že by policista měl při volbě adekvátního donucovacího prostředku v několika vteřinách uvážit, jak asi tento donucovací prostředek bude působit na blížícího se pachatele, mávajícího kolem sebe železnou tyčí (reálná situace z demonstrace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu), aby mu nezpůsobil újmu zřejmě nepřiměřenou, se blíží akčnímu sci-fi, kde policista disponující schopnostmi Terminátora poslední generace, má v hlavě superpočítač, který dokáže v jedné vteřině vypracovat několik posudků z biomechaniky, fyziky atd., aby si policista ještě před použitím donucovacího prostředku mohl být stoprocentně jistý, že jím pachateli nezpůsobí nepřiměřenou újmu. Dále by bylo žádoucí, aby policista uměl číst myšlenky, aby věděl, co pachatel v příští vteřině udělá. Žel (nebo možná bohudík) takovými policisty–Terminátory naše policie zatím nedisponuje. Často se však stávají případy, kdy se po zákroku trvajícím několik vteřin, někdy i několik měsíců vypracovávají znalecké posudky, na jejichž základě se policista musí zodpovídat z neadekvátního užití síly. ===== Příčiny nepřiměřeného užití síly policistou: ===== '''A. Individuální příčiny''' nepřiměřeného užití síly policistou: důsledek neschopnosti navázat s pachatelem verbální kontakt - profesionální nepřipravenost; jednání podmíněné strachem; nezkušenost, lehkomyslnost, frajerství, povýšenost. '''B. Institucionální příčiny''' užití nepřiměřené síly – souvisejí s policejní subkulturou. Tzv. „policejní vidění světa“ - převaha negativních zkušeností a nebezpečí extrapolace na celou společnost '''C. Sociální příčiny''' užití nepřiměřené síly policistou: důsledek kultu násilí ve společnosti, důsledek vyřazenosti policie ze společnosti v podmínkách, kdy policie nemá dostatečnou důvěru občanů. ===== Klasifikace forem neadekvátního použití užití síly policií: ===== ·          '''''Nevhodné užití síly policií'''''. Síly (s nevelkou intenzitou) je použito v případech, kdy její užití není nezbytné a konflikt by bylo možné vyřešit jinak než s použitím síly. Příčinou je nejčastěji unáhlené rozhodování, nedostatečný výcvik, nedostatek zkušeností, nízká úroveň profesionalismu. Chybí zde vědomý záměr zneužít pravomoc veřejného činitele, nedojde k vážnějšímu poranění občana. ·          '''''Nepřiměřené užití síly policií'''''. Síla je použita v situaci, která k použití síly opravňuje, ale zvolená intenzita síly či délka jejího trvání jsou vyšší než nezbytně nutné k dosažení cíle zákroku. Chybí zde vědomý záměr zneužít pravomoc veřejného činitele, avšak hrozí nebezpečí poranění občana. Projevuje se ve dvou formách: a)  Policista použije nepřiměřený prostředek či intenzitu k dosažení účelu sledovaného zákrokem. Síly je použito v situaci, která splňuje podmínky stanovené zákonem, způsob použití je však nezákonný.  Zde se nejspíše projevuje strach a nedůvěra ve vlastní schopnosti, kdy policista raději volí prostředek důraznější, protože má obavu, zda zákrok zvládne. b)  Policista užije sílu v přiměřené míře, ale v jejím užití pokračuje i poté, kdy dosáhl účelu sledovaného zákrokem. Síly je použito v situaci, která splňuje podmínky stanovené zákonem, způsob použití je však nezákonný. Nejčastější příčinou je psychické nezvládnutí situace policistou (strach či vztek), nedostatečný profesionalismus. ·        '''''Policejní násilí, policejní brutalita''''' (ta je některými autory považována za extrémní formu policejního násilí). Jedná se o situaci, kdy policista vědomě a záměrně používá sílu v rozporu se zákonem: a) Je použito zcela zjevně nepřiměřené síly. Účelem není pouhé zamezení protiprávnímu jednání, ale kupř. potrestání pachatele. Může se jednat i o případ, kdy se policista mstí za určité projevy, namířené proti jeho osobě, nebo se policista „identifikuje“ s rolí spravedlivého soudce či mstitele, neboť je přesvědčen, že zákonnou cestou se pachateli nedostane spravedlivého potrestání. b) Síla je použita v situaci, která k jejímu použití neopravňuje, a to bez ohledu na zvolenou intenzitu. Jedná se o případy mučení, šikanování či trestné činnosti samotných policistů atd. Můžeme tyto případy považovat za excesy jednotlivých policistů, jedná se spíše o selhání jednotlivce než o selhání policie jako takové? Ať odpovíme na tuto otázku kladně či záporně, jedna věc je jistá: občané připisují takováto selhání celé policii. ---- == Literatura == Hansen, A.D. Police ethics. 1. vyd. Springfield: Charles C. Thomas Publisher, 1973. 78 s. Herzogová, Zuzana. Policejní etika.1. vyd. Praha: Vydáno vlastním nákladem - Tiskárna MV, 2003. 327 s. {{ISBN|80-238-9984-8}}. Dostupné online: https://docs.google.com/document/d/1kzuybWkjN7rEKzD9u836i0JDeHAUPVSS/edit?usp=sharing&ouid=106498628620627139801&rtpof=true&sd=true Hyams, M.T. Communicating the Ethical Standard. Indoctrinating Police Recruits. The Police Chief, October 1991, s. 127-133. Nesvadba, Petr. Policejní etika. 1. vyd. Nakladatel: Aleš Čenek,s.r.o.,2009, 320 s. {{ISBN|978-80-7380-195-3}} == Externí odkazy == O tématu policejní etiky pojednává též [https://www.theiacp.org/resources/law-enforcement-code-of-ethics Law Enforcement Code of Ethics] [https://www.policie.cz/clanek/eticky-kodex-policie-ceske-republiky.aspx Etický kodex policie České republiky] [https://encyklopedie.vseved.cz/Hippokratova+p%c5%99%c3%adsaha První kodex profesní etiky - Hippokratova přísaha] V Německu je pro profesní etiku policisty užíván termín [https://sites.google.com/site/wernerschiewek/home3222/berufsethischer-unterricht-in-der-polizei-1 "Polizeiethik" nebo "Berufsethik für die Polizei"] V anglicky mluvících zemích je běžně užíván termín [https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/004723529390018I "police ethics"] == Reference == <references /> ndiyrdzvr5ic9ntfnv5gxty2yj0vheo 1 9784 55517 55447 2026-11-02T09:52:24Z Jcb 11776 55517 wikitext text/x-wiki == Wikizdroje == Stránku jsme importoval na WIkizdroje, kam patří asi nejvíc zw všech projektů. Zde ej možné smazat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 13. 9. 2026, 14:16 (UTC) == Svolení autora doručeno do VRT == {{PotvrzeníOTRS|otrs=2026091410005476|licence=GFDL|zdroj=Zuzana Herzogová: Policejní etika, {{ISBN|80-238-9984-8}}}} [[Uživatel:Gampe|Gampe]] ([[Diskuse s uživatelem:Gampe|diskuse]]) 27. 9. 2026, 11:45 (UTC) ey3h6uwakdo9mxe1583zltlck0sem8x 0 9787 55489 2026-11-02T09:23:23Z Venca24 325 založena nová stránka s textem „{{Infobox - recept | jméno = Nán | originální jméno = Naan | obrázek = Naan_shiva.jpg | velikost = 180px | čas = 3 hodiny | ingredience = * 450 g hladké mouky * 240 ml jogurtu * 1 čajová lžička prášku do pečiva * 2 čajové lžičky soli * 180 ml vody | přílohy = | původ = Indie }} '''Nán''' je kulatý nekvašený chléb z bílé mouky, který je rozšířenou přílohou k horkým jídlům ve střední a jižní As…“ 55489 wikitext text/x-wiki {{Infobox - recept | jméno = Nán | originální jméno = Naan | obrázek = Naan_shiva.jpg | velikost = 180px | čas = 3 hodiny | ingredience = * 450 g hladké mouky * 240 ml jogurtu * 1 čajová lžička prášku do pečiva * 2 čajové lžičky soli * 180 ml vody | přílohy = | původ = Indie }} '''Nán''' je kulatý nekvašený chléb z bílé mouky, který je rozšířenou přílohou k horkým jídlům ve střední a jižní Asii. == Postup == # Smícháme sypké a tekuté ingredience a uhněteme těsto. # Těsto necháme přikryté utěrkou 2-3 hodiny odležet. # Rozdělíme těsto na menší kuličky a ty na plechu rozválíme do placek. # Potřeme placky vodou a pečeme 20 minut na 225 °C. # Hotové nány potřeme máslem a podáváme teplé. [[Kategorie:Wikikuchařka|Nán]] [[Kategorie:Středně obtížné recepty (jídlo)]] 0kgdtenpldvpdartcqv0gm0qlrh5xr4