Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.39.0-wmf.21 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Udělátko Diskuse k udělátku Definice udělátka Diskuse k definici udělátka 0 49942 281512 279025 2022-07-26T03:07:21Z Danny B. 31 optimalizace kódu wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Kramář | TITUL = Olomouc, královské hlavní město Moravy | ČÁST = Proslov | DALŠÍ = I. Část místopisná }} {{Textinfo | TITULEK = Proslov | AUTOR = [[Autor:Josef Kramář|Josef Kramář]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Kramář, Josef. ''Olomouc, královské hlavní město Moravy.'' Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a&nbsp;Procházky, 1881. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|990f21f0-4139-11dd-b88c-000d606f5dc6|Dostupné online.}} | INDEX = Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu }} {{Forma|proza}} <pages index="Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu" include="11-12" /> {{Konec formy}} si1emqd3w1e8orre4q94y0tyo46j6h3 0 49943 281509 279893 2022-07-26T03:07:07Z Danny B. 31 optimalizace kódu wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Kramář | TITUL = Olomouc, královské hlavní město Moravy | PŘEDCHOZÍ = Proslov | ČÁST = I. Část místopisná | DALŠÍ = II. Část statistická }} {{Textinfo | TITULEK = Proslov | AUTOR = [[Autor:Josef Kramář|Josef Kramář]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Kramář, Josef. ''Olomouc, královské hlavní město Moravy.'' Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a&nbsp;Procházky, 1881. S. 5—71. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|990f21f0-4139-11dd-b88c-000d606f5dc6|Dostupné online.}} | INDEX = Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu }} {{Forma|proza}} <pages index="Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu" include="13-80" /> {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} nj020bpoaj38falng29frr57ndctoxb 0 50161 281510 279894 2022-07-26T03:07:12Z Danny B. 31 optimalizace kódu wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Kramář | TITUL = Olomouc, královské hlavní město Moravy | PŘEDCHOZÍ = I. Část místopisná | ČÁST = II. Část statistická | DALŠÍ = III. Část dějepisná }} {{Textinfo | TITULEK = Proslov | AUTOR = [[Autor:Josef Kramář|Josef Kramář]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Kramář, Josef. ''Olomouc, královské hlavní město Moravy.'' Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a&nbsp;Procházky, 1881. S. 73—94. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|990f21f0-4139-11dd-b88c-000d606f5dc6|Dostupné online.}} | INDEX = Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu }} {{Forma|proza}} <pages index="Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu" include="81-102" /> {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} fmhbi8roo1lxf0go2ob2912822ipucz 0 50205 281511 279895 2022-07-26T03:07:16Z Danny B. 31 optimalizace kódu wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Kramář | TITUL = Olomouc, královské hlavní město Moravy | PŘEDCHOZÍ = II. Část statistická | ČÁST = III. Část dějepisná | DALŠÍ = Dodatek }} {{Textinfo | TITULEK = III. Část dějepisná | AUTOR = [[Autor:Josef Kramář|Josef Kramář]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Kramář, Josef. ''Olomouc, královské hlavní město Moravy.'' Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a&nbsp;Procházky, 1881. S. 95—207. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|990f21f0-4139-11dd-b88c-000d606f5dc6|Dostupné online.}} | INDEX = Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu }} {{Forma|proza}} <pages index="Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu" include="103-215" /> {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} qhaso041hxbm4rbwzo0ebgazm1r3uul 0 50654 281508 279024 2022-07-26T03:07:02Z Danny B. 31 optimalizace kódu wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Josef Kramář | TITUL = Olomouc, královské hlavní město Moravy | PŘEDCHOZÍ = III. Část dějepisná | ČÁST = Dodatek }} {{Textinfo | TITULEK = Proslov | AUTOR = [[Autor:Josef Kramář|Josef Kramář]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Kramář, Josef. ''Olomouc, královské hlavní město Moravy.'' Olomouc: Nákladem národní knihtiskárny Kramáře a&nbsp;Procházky, 1881. S. 209—216. | ONLINE = {{Kramerius|nkp|990f21f0-4139-11dd-b88c-000d606f5dc6|Dostupné online.}} | INDEX = Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu }} {{Forma|proza}} <pages index="Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu" include="217-224" /> {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} s9l0ipsg046qnuohhjdu9fjv55zp04q 250 85358 281507 281424 2022-07-25T20:07:03Z Shlomo 1042 /* Problematické */ +intro, +ref. proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /></noinclude>přiznávám se, že jsem [tomu] nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. {{verš|kapitola=42|verš=4}} Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. {{verš|kapitola=42|verš=5}} Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak [i] oko mé tě vidí. {{verš|kapitola=42|verš=6}} Pročež mrzí mne [to], a želím toho v prachu a v popele. {{verš|kapitola=42|verš=7}} Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. {{verš|kapitola=42|verš=8}} Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se [modlil] za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi [podlé] bláznovství [vašeho]; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. {{verš|kapitola=42|verš=9}} A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. {{verš|kapitola=42|verš=10}} Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. {{verš|kapitola=42|verš=11}} A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. {{verš|kapitola=42|verš=12}} A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. {{verš|kapitola=42|verš=13}} Měl také sedm synů a tři dcery, {{verš|kapitola=42|verš=14}} Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. {{verš|kapitola=42|verš=15}} Aniž se nacházely ženy [tak] krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. {{verš|kapitola=42|verš=16}} Byl pak živ Job potom sto [a] čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, [až do] čtvrtého pokolení. {{verš|kapitola=42|verš=17}} I umřel Job, stár jsa a pln dnů. <section end=job-42/> = Kniha žalmů. = <section begin=zalm-1 /> ==Žalm I== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> Vlastnosti 3. i šťastný prospěch lidí blahoslavených. 4. Způsob lidí bezbožných, i cíl hrozný jejich. </div><div class="text"> {{kapitola|1}} {{Verš|1|1}} Blahoslavený <ref group=1.>Žalm.119,1</ref> ten muž, kterýž nechodí <ref group=1.>Přísl.1,10,15.</ref> po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. {{Verš|1|2}} Ale v zákoně Hospodinově ''jest'' líbost jeho, a v zákoně jeho <ref group=1.>Joz.1,8</ref> přemýšlí dnem i nocí. {{Verš|1|3}} Nebo bude jako <ref group=1.>Izai.44,4. Jer.17,8.</ref> strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně ''mu'' se povede. {{Verš|1|4}} Ne takť ''budou'' bezbožní, ale <ref group=1.>Job.21,18</ref> jako plevy, kteréž rozmítá vítr. {{Verš|1|5}} A protož neostojí bezbožní <ref group=1.>Mat.25,32.41.46.</ref> na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. {{Verš|1|6}} Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne. </div> <references group="1."></references> <section end=zalm-1 /><section begin=zalm-2 /> ==Žalm II== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> Nepřátel Davidových a Kristových marná usilování. 5. Uložení Boží o království Kristovu, 10. a napomenutí ku poddání se a k sloužení jemu. </div><div class="text"> {{kapitola|2}} {{Verš|2|1}} Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? {{Verš|2|2}} Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu <ref group=2.>Žalm.31,14.</ref> radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, {{Verš|2|3}} ''Říkajíce:'' Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. {{Verš|2|4}} ''Ale'' ten, jenž přebývá v nebesích, směje <ref group=2.>Žalm.37,18, Přísl.1,26.</ref> se, Pán posmívá se jim.<noinclude> </div> <references group="2."></references></noinclude> 2xb8pp0ppyy08s4x5ei6i3186j8ixbs 250 85359 281513 281432 2022-07-26T05:35:21Z Shlomo 1042 +úvody, oprava číslování veršů proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|2|5}} Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, ''řka'': {{Verš|2|6}} Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. {{Verš|2|7}} Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. {{Verš|2|8}} Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. {{Verš|2|9}} Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. {{Verš|2|10}} A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. {{Verš|2|11}} Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. {{Verš|2|12}} Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste ''na'' cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho. </div> <section end=zalm-2 /><section begin=zalm-3 /> ==Žalm III.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> David touže svých těžkostí Bohu, 4. s předkládáním sobě jeho dobroty i ochrany prvnější, za své i všeho lidu spasení se modlí. </div><div class="text"> {{kapitola|3}} {{Verš|3|1}} Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. {{Verš|3|2}} Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. {{Verš|3|3}} Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. {{Verš|3|4}} Ale ty, Hospodine, ''jsi'' štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. {{Verš|3|5}} Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. {{Verš|3|6}} Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. {{Verš|3|7}} Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. {{Verš|3|8}} Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, ''a'' zuby bezbožníků zvyrážel. {{Verš|3|9}} Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, ''a'' nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. </div> <section end=zalm-3 /><section begin=zalm-4 /> ==Žalm IV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> David modlitbou žalm tentozačínaje i zavíraje, 3. mezi tím protivníky své tresce, 4. učí, 5. straší a ku pokání vzbuzuje. </div><div class="text"> {{kapitola|4}} {{Verš|4|1}} Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. {{Verš|4|2}} Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. ''Ty'' jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. {{Verš|4|3}} Synové lidští, dokudž sláva má v potupě ''bude? Dlouho-liž'' marnost milovati a lži hledati budete? Sélah. {{Verš|4|4}} Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu. {{Verš|4|5}} Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte ''o tom'' v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah. {{Verš|4|6}} Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina. {{Verš|4|7}} Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého, {{Verš|4|8}} I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. {{Verš|4|9}} ''Jáť'' u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. </div> <section end=zalm-4 /><section begin=zalm-5 /> ==Žalm V.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> David S. požádav slyšení, a ustaviv se v dověrnosti, 9. modlí se za ochránění sebe 11. a zkažení Bohu odporných nepřátel. </div><div class="text"> {{kapitola|5}} {{Verš|5|1}} Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. {{Verš|5|2}} Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. {{Verš|5|3}} Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. {{Verš|5|4}} Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. {{Verš|5|5}} Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. {{Verš|5|6}} Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. {{Verš|5|7}} Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. {{Verš|5|8}} Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. {{Verš|5|9}} Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. {{Verš|5|10}} Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešle-<noinclude> </div></noinclude> 4iadyyeg3s2uxvmnlm7mngc7czfan9t 250 85385 281459 2022-07-25T17:06:59Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|60|10}} Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? {{Verš|60|11}} Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. {{Verš|60|12}} V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. </div> <section end=zalm-60 /><section begin=zalm-61 /> ==Žalm LXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|61}} {{Verš|61|1}} Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé. {{Verš|61|2}} Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne. {{Verš|61|3}} Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele. {{Verš|61|4}} Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah. {{Verš|61|5}} Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého. {{Verš|61|6}} Ke dnům krále ''více'' dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu, {{Verš|61|7}} Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. {{Verš|61|8}} A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. </div> <section end=zalm-61 /><section begin=zalm-62 /> ==Žalm LXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|62}} {{Verš|62|1}} Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. {{Verš|62|2}} Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. {{Verš|62|3}} Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená ''jste''. {{Verš|62|4}} Však nic méně radí se o to, jak by ''jej'' odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. {{Verš|62|5}} Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. {{Verš|62|6}} Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. {{Verš|62|7}} V Bohu ''jest'' spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. {{Verš|62|8}} Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. {{Verš|62|9}} Jistě žeť ''jsou'' marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. {{Verš|62|10}} Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, ''a'' nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. {{Verš|62|11}} Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, {{Verš|62|12}} A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a ''že'' ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. </div> <section end=zalm-62 /><section begin=zalm-63 /> ==Žalm LXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|63}} {{Verš|63|1}} Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, {{Verš|63|2}} Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, {{Verš|63|3}} (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji, {{Verš|63|4}} A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. {{Verš|63|5}} Jako tukem a sádlem sytila by se ''tu'' duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by ''tě'' ústa má. {{Verš|63|6}} Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. {{Verš|63|7}} Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. {{Verš|63|8}} Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. {{Verš|63|9}} Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.<noinclude> </div></noinclude> c6x0yee0gj1rxtgl6um47x811c4t1yo 250 85386 281460 2022-07-25T17:11:29Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|63|10}} Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. {{Verš|63|11}} Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. </div> <section end=zalm-63 /><section begin=zalm-64 /> ==Žalm LXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|64}} {{Verš|64|1}} Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. {{Verš|64|2}} Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, {{Verš|64|3}} Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. {{Verš|64|4}} Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. {{Verš|64|5}} Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří? {{Verš|64|6}} Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. {{Verš|64|7}} Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. {{Verš|64|8}} A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. {{Verš|64|9}} I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. {{Verš|64|10}} Spravedlivý ''pak'' veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. </div> <section end=zalm-64 /><section begin=zalm-65 /> ==Žalm LXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|65}} {{Verš|65|1}} Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati ''sluší'', ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a ''tu'' tobě slib vyplňovati. {{Verš|65|2}} ''Tu'' k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. {{Verš|65|3}} Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, ''a'' přestoupení naše ty očistíš. {{Verš|65|4}} Blahoslavený, ''kohož'' vyvoluješ, a přivodíš, ''aby'' obýval v síňcích tvých. ''Tuť'' nasyceni budeme dobrým domu tvého, ''v'' svatyni chrámu tvého. {{Verš|65|5}} Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, {{Verš|65|6}} Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán, {{Verš|65|7}} Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, {{Verš|65|8}} Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, ''kteréž'' nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. {{Verš|65|9}} Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. {{Verš|65|10}} Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. {{Verš|65|11}} Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; {{Verš|65|12}} Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. {{Verš|65|13}} Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, ''tak že'' radostí prokřikují, a prozpěvují. </div> <section end=zalm-65 /><section begin=zalm-66 /> ==Žalm LXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|66}} {{Verš|66|1}} Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země. {{Verš|66|2}} Zpívejte žalmy ''k'' slávě jména jeho, ohlašujte slávu ''a'' chválu jeho. {{Verš|66|3}} Rcete Bohu: Jak hrozný ''jsi'' v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji. {{Verš|66|4}} Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah. {{Verš|66|5}} Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských. {{Verš|66|6}} Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou ''po suše'', tuť jsme se veselili v něm. {{Verš|66|7}} Panuje v síle své nade ''vším'' světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah. {{Verš|66|8}} Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.<noinclude> </div></noinclude> mzutnxk7ub3w3giyybilrjhnwvj53zp 250 85387 281461 2022-07-25T17:27:48Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|66|9}} Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. {{Verš|66|10}} Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. {{Verš|66|11}} Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, {{Verš|66|12}} Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. {{Verš|66|13}} ''A protož'' vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, {{Verš|66|14}} Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. {{Verš|66|15}} Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah. {{Verš|66|16}} Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. {{Verš|66|17}} Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ''ho'' jazykem svým. {{Verš|66|18}} Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. {{Verš|66|19}} Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. {{Verš|66|20}} Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne ''neodjal''. </div> <section end=zalm-66 /><section begin=zalm-67 /> ==Žalm LXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|67}} {{Verš|67|1}} Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah, {{Verš|67|2}} Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. {{Verš|67|3}} I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. {{Verš|67|4}} Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah. {{Verš|67|5}} I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. {{Verš|67|6}} Země ''také'' vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; {{Verš|67|7}} Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. </div> <section end=zalm-67 /><section begin=zalm-68 /> ==Žalm LXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|68}} {{Verš|68|1}} Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, ''a'' rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. {{Verš|68|2}} Jakož rozehnán bývá dým, tak ''je'' rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, ''tak'' bezbožní zahynou před tváří Boží. {{Verš|68|3}} Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. {{Verš|68|4}} Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. {{Verš|68|5}} Otec ''jest'' sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. {{Verš|68|6}} Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. {{Verš|68|7}} Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, {{Verš|68|8}} Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta ''hora'' Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. {{Verš|68|9}} Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. {{Verš|68|10}} Zástupové tvoji přebývají v něm, ''kteréžs'' ''ty'' nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. {{Verš|68|11}} Pán dal slovo ''své'', ''i'' těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, ''řkoucích'': {{Verš|68|12}} Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. {{Verš|68|13}} Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, ''však jste jako'' holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. {{Verš|68|14}} Když Všemohoucí rozptýlí krále v této ''zemi'', zbělíš jako sníh na ''hoře'' Salmon. {{Verš|68|15}} Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. {{Verš|68|16}} Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? ''Na'' tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť ''na ní'' Hospodin na věky přebývati bude.<noinclude> </div></noinclude> 89uw48i18d1ys3o8j7v2lfigomuy0uu 250 85388 281462 2022-07-25T17:29:13Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|68|17}} Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi ''jako na'' Sinai v svatyni ''přebývá''. {{Verš|68|18}} Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání ''s námi'', Hospodine Bože, ''přivozuješ''. {{Verš|68|19}} Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá ''dary svými'', Bůh silný spasení našeho. Sélah. {{Verš|68|20}} Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. {{Verš|68|21}} Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. {{Verš|68|22}} Řekltě Pán: Zaseť vyvedu ''své'', jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. {{Verš|68|23}} A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých ''krví'' nepřátelskou. {{Verš|68|24}} Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. {{Verš|68|25}} Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. {{Verš|68|26}} V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. {{Verš|68|27}} Tu ''ať jest'' Beniamin maličký, kterýž je opanoval, ''tu'' knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. {{Verš|68|28}} Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, {{Verš|68|29}} Z chrámu svého nad Jeruzalémem, ''do něhož'' tobě přinášeti budou králové dary. {{Verš|68|30}} Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. {{Verš|68|31}} Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. {{Verš|68|32}} Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, {{Verš|68|33}} Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. {{Verš|68|34}} Dejte ''čest'' síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. {{Verš|68|35}} Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu ''svému'', Bůh požehnaný. </div> <section end=zalm-68 /><section begin=zalm-69 /> ==Žalm LXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|69}} {{Verš|69|1}} Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. {{Verš|69|2}} Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. {{Verš|69|3}} Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na ''tě'' Boha svého. {{Verš|69|4}} Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. {{Verš|69|5}} Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. {{Verš|69|6}} Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. {{Verš|69|7}} Neboť pro tebe snáším pohanění, ''a'' stud přikryl tvář mou. {{Verš|69|8}} Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, {{Verš|69|9}} Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. {{Verš|69|10}} Když jsem plakal, postem ''trápiv'' duši svou, bylo mi ''to'' ku potupě obráceno. {{Verš|69|11}} Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. {{Verš|69|12}} Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. {{Verš|69|13}} Já pak modlitbu svou k tobě ''odsílám'', Hospodine, časť jest dobré líbeznosti ''tvé''. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. {{Verš|69|14}} Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,<noinclude> </div></noinclude> buzp2zw2igpd4q58m75ikd87w0ax6v1 250 85389 281463 2022-07-25T17:30:37Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|69|15}} Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. {{Verš|69|16}} Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. {{Verš|69|17}} A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. {{Verš|69|18}} Přibliž se k duši mé, ''a'' vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. {{Verš|69|19}} Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. {{Verš|69|20}} Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. {{Verš|69|21}} Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. {{Verš|69|22}} Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. {{Verš|69|23}} Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. {{Verš|69|24}} Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. {{Verš|69|25}} Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. {{Verš|69|26}} Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. {{Verš|69|27}} Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. {{Verš|69|28}} Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. {{Verš|69|29}} Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. {{Verš|69|30}} I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. {{Verš|69|31}} A bude ''to'' příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. {{Verš|69|32}} To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. {{Verš|69|33}} Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. {{Verš|69|34}} Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. {{Verš|69|35}} Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a ''zemi'' tu dědičně obdrží. {{Verš|69|36}} Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. </div> <section end=zalm-67 /><section begin=zalm-70 /> ==Žalm LXX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|70}} {{Verš|70|1}} Přednímu z kantorů, ''žalm'' Davidův, k připomínání. Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. {{Verš|70|2}} Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém. {{Verš|70|3}} Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá. {{Verš|70|4}} ''Ale'' ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. {{Verš|70|5}} Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. </div> <section end=zalm-70 /><section begin=zalm-71 /> ==Žalm LXXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|71}} {{Verš|71|1}} V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. {{Verš|71|2}} Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. {{Verš|71|3}} Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. {{Verš|71|4}} Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. {{Verš|71|5}} Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. {{Verš|71|6}} Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě ''jest'' chvála má vždycky. {{Verš|71|7}} Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. {{Verš|71|8}} ''Ó'' ať jsou naplněna ústa má chvá<noinclude> </div></noinclude> shtw59kzt0m0cly7gvbtk951jimr1kb 250 85390 281464 2022-07-25T17:31:57Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>lením tebe, přes celý den slavením tebe. {{Verš|71|9}} Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. {{Verš|71|10}} Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, {{Verš|71|11}} Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. {{Verš|71|12}} Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. {{Verš|71|13}} Nechť jsou zahanbeni, ''a'' zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. {{Verš|71|14}} Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. {{Verš|71|15}} Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli ''mu'' počtu nevím. {{Verš|71|16}} Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. {{Verš|71|17}} Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. {{Verš|71|18}} Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé ''tomuto'' věku, a všechněm potomkům sílu tvou. {{Verš|71|19}} Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? {{Verš|71|20}} Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, ''však'' zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. {{Verš|71|21}} Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. {{Verš|71|22}} I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. {{Verš|71|23}} Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. {{Verš|71|24}} Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali. </div> <section end=zalm-71 /><section begin=zalm-72 /> ==Žalm LXXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|72}} {{Verš|72|1}} Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu, {{Verš|72|2}} Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. {{Verš|72|3}} Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti. {{Verš|72|4}} Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře. {{Verš|72|5}} Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu. {{Verš|72|6}} Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi: {{Verš|72|7}} ''Tak'' zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a ''bude'' hojnost pokoje, dokud měsíce stává. {{Verš|72|8}} Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země. {{Verš|72|9}} Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou. {{Verš|72|10}} Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou. {{Verš|72|11}} Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou. {{Verš|72|12}} Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka. {{Verš|72|13}} Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí. {{Verš|72|14}} Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť ''jest'' drahá krev jejich před očima jeho. {{Verš|72|15}} Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou. {{Verš|72|16}} Když ''se vrže'' hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země. {{Verš|72|17}} Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti. {{Verš|72|18}} Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci, {{Verš|72|19}} A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.<noinclude> </div></noinclude> e6df2kd4vpi5r685sm8cusi63b6fchm 250 85391 281465 2022-07-25T17:33:35Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|72|20}} Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai. </div> <section end=zalm-72 /><section begin=zalm-73 /> ==Žalm LXXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|73}} {{Verš|73|1}} Žalm Azafovi. Jistě žeť ''jest'' Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. {{Verš|73|2}} Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, {{Verš|73|3}} Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. {{Verš|73|4}} Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. {{Verš|73|5}} V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. {{Verš|73|6}} Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností ''jako'' rouchem ozdobným přiodíni. {{Verš|73|7}} Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost ''nad'' pomyšlení srdce, {{Verš|73|8}} Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. {{Verš|73|9}} Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. {{Verš|73|10}} A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, {{Verš|73|11}} Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? {{Verš|73|12}} ''Nebo'' aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, ''a'' dosahují zboží. {{Verš|73|13}} Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. {{Verš|73|14}} Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň ''přichází'' na mne každého jitra. {{Verš|73|15}} Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. {{Verš|73|16}} Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. {{Verš|73|17}} Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. {{Verš|73|18}} Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. {{Verš|73|19}} ''Aj'', jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, {{Verš|73|20}} Jako snové tomu, ''kdož'' procítí; Pane, když ''je'' probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. {{Verš|73|21}} Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, {{Verš|73|22}} Nesmyslný jsem byl, aniž jsem ''co'' znal, ''jako'' hovádko byl jsem před tebou. {{Verš|73|23}} A však vždycky ''jsem byl'' s tebou, ''nebo'' jsi mne ujal za mou pravici. {{Verš|73|24}} Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. {{Verš|73|25}} Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. {{Verš|73|26}} Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh ''jest'' na věky. {{Verš|73|27}} Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží ''odcházením'' od tebe. {{Verš|73|28}} Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; ''pročež'' skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. </div> <section end=zalm-73 /><section begin=zalm-74 /> ==Žalm LXXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|74}} {{Verš|74|1}} Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? ''Proč'' roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? {{Verš|74|2}} Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl ''a'' vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. {{Verš|74|3}} Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! {{Verš|74|4}} Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, ''a'' na znamení toho zanechali množství korouhví svých. {{Verš|74|5}} Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. {{Verš|74|6}} A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. {{Verš|74|7}} Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem ''zřítivše'', poškvrnili příbytku jména tvého. {{Verš|74|8}} Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. {{Verš|74|9}} Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to ''stane''. {{Verš|74|10}} I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?<noinclude> </div></noinclude> t9jb9z4o66ld69eq56wy25ax685fngk 250 85392 281466 2022-07-25T17:35:41Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|74|11}} Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého ''nevzneseš''? {{Verš|74|12}} Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. {{Verš|74|13}} Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. {{Verš|74|14}} Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. {{Verš|74|15}} Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. {{Verš|74|16}} Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. {{Verš|74|17}} Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. {{Verš|74|18}} Rozpomeniž se na to, ''že'' útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. {{Verš|74|19}} Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. {{Verš|74|20}} Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. {{Verš|74|21}} Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. {{Verš|74|22}} Povstaniž, ó Bože, ''a'' veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se ''děje'' od nesmyslných na každý den. {{Verš|74|23}} Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně. </div> <section end=zalm-74 /><section begin=zalm-75 /> ==Žalm LXXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|75}} {{Verš|75|1}} Přednímu z kantorů, ''jako'': Nezahlazuj, žalm Azafův, ''a'' píseň. Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo ''že jest'' blízké jméno tvé, vypravují ''to'' předivní skutkové tvoji. {{Verš|75|2}} Když přijde čas uložený, já právě souditi budu. {{Verš|75|3}} Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah. {{Verš|75|4}} Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů. {{Verš|75|5}} Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně. {{Verš|75|6}} Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště ''přichází'' zvýšení; {{Verš|75|7}} Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje. {{Verš|75|8}} Kalich zajisté ''jest'' v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země. {{Verš|75|9}} Já pak zvěstovati budu ''skutky Páně'' na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. {{Verš|75|10}} A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. </div> <section end=zalm-75 /><section begin=zalm-76 /> ==Žalm LXXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|76}} {{Verš|76|1}} Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův ''a'' píseň. Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho. {{Verš|76|2}} V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu. {{Verš|76|3}} Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah. {{Verš|76|4}} Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže. {{Verš|76|5}} V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny ''síly'' v rukou svých. {{Verš|76|6}} Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli. {{Verš|76|7}} Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém? {{Verš|76|8}} Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne, {{Verš|76|9}} Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné ''na'' zemi. Sélah. {{Verš|76|10}} Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš. {{Verš|76|11}} Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. {{Verš|76|12}} Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským. </div> <section end=zalm-76 /><section begin=zalm-77 /> ==Žalm LXXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|77}} {{Verš|77|1}} Přednímu kantoru z ''potomků'' Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. {{Verš|77|2}} V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.<noinclude> </div></noinclude> mh4i7slnx1aq5v09t65vps1kgm54hby 250 85393 281467 2022-07-25T17:37:21Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|77|3}} Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. {{Verš|77|4}} Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. {{Verš|77|5}} ''I'' přicházeli mi na pamět dnové předešlí, ''a'' léta dávní. {{Verš|77|6}} Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval ''to'' duch můj, ''pravě'': {{Verš|77|7}} Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? {{Verš|77|8}} Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? ''A'' konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? {{Verš|77|9}} Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. {{Verš|77|10}} I řekl jsem: Toť jest má smrt. ''Ale učiníť'' proměnu pravice Nejvyššího. {{Verš|77|11}} Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. {{Verš|77|12}} A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. {{Verš|77|13}} Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? {{Verš|77|14}} Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. {{Verš|77|15}} Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. {{Verš|77|16}} Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, ''a'' zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. {{Verš|77|17}} Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. {{Verš|77|18}} Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. {{Verš|77|19}} Skrze moře ''byla'' cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. {{Verš|77|20}} Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. </div> <section end=zalm-77 /><section begin=zalm-78 /> ==Žalm LXXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|78}} {{Verš|78|1}} Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. {{Verš|78|2}} Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. {{Verš|78|3}} Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, {{Verš|78|4}} Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům ''svým'' vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. {{Verš|78|5}} Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, {{Verš|78|6}} Aby ''to'' poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, ''a ti'' povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, {{Verš|78|7}} Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, {{Verš|78|8}} Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. {{Verš|78|9}} ''Jako'' synové Efraim zbrojní, ''ač uměle'' z lučiště stříleli, ''však'' v čas boje zpět se obrátili, {{Verš|78|10}} ''Nebo'' neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. {{Verš|78|11}} Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. {{Verš|78|12}} Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. {{Verš|78|13}} Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. {{Verš|78|14}} Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. {{Verš|78|15}} Protrhl skály na poušti, a napájel ''je'' jako z propastí velikých. {{Verš|78|16}} Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. {{Verš|78|17}} A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. {{Verš|78|18}} A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. {{Verš|78|19}} A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? {{Verš|78|20}} Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?<noinclude> </div></noinclude> kzpdxzbu2a3tyyfd9dypigtfh7ahbp7 281468 281467 2022-07-25T17:37:33Z Shlomo 1042 /* Problematické */ proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|77|3}} Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. {{Verš|77|4}} Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. {{Verš|77|5}} ''I'' přicházeli mi na pamět dnové předešlí, ''a'' léta dávní. {{Verš|77|6}} Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval ''to'' duch můj, ''pravě'': {{Verš|77|7}} Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? {{Verš|77|8}} Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? ''A'' konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? {{Verš|77|9}} Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. {{Verš|77|10}} I řekl jsem: Toť jest má smrt. ''Ale učiníť'' proměnu pravice Nejvyššího. {{Verš|77|11}} Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. {{Verš|77|12}} A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. {{Verš|77|13}} Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? {{Verš|77|14}} Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. {{Verš|77|15}} Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. {{Verš|77|16}} Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, ''a'' zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. {{Verš|77|17}} Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. {{Verš|77|18}} Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. {{Verš|77|19}} Skrze moře ''byla'' cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. {{Verš|77|20}} Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. </div> <section end=zalm-77 /><section begin=zalm-78 /> ==Žalm LXXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|78}} {{Verš|78|1}} Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. {{Verš|78|2}} Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. {{Verš|78|3}} Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, {{Verš|78|4}} Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům ''svým'' vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. {{Verš|78|5}} Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, {{Verš|78|6}} Aby ''to'' poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, ''a ti'' povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, {{Verš|78|7}} Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, {{Verš|78|8}} Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. {{Verš|78|9}} ''Jako'' synové Efraim zbrojní, ''ač uměle'' z lučiště stříleli, ''však'' v čas boje zpět se obrátili, {{Verš|78|10}} ''Nebo'' neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. {{Verš|78|11}} Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. {{Verš|78|12}} Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. {{Verš|78|13}} Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. {{Verš|78|14}} Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. {{Verš|78|15}} Protrhl skály na poušti, a napájel ''je'' jako z propastí velikých. {{Verš|78|16}} Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. {{Verš|78|17}} A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. {{Verš|78|18}} A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. {{Verš|78|19}} A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? {{Verš|78|20}} Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?<noinclude> </div></noinclude> iu7ocwb3fjvemg6xlggjrs29ha21f46 250 85394 281469 2022-07-25T17:38:20Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|78|21}} A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, {{Verš|78|22}} Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, {{Verš|78|23}} Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, {{Verš|78|24}} A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. {{Verš|78|25}} Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. {{Verš|78|26}} Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. {{Verš|78|27}} I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. {{Verš|78|28}} Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. {{Verš|78|29}} I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. {{Verš|78|30}} Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, {{Verš|78|31}} A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. {{Verš|78|32}} S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. {{Verš|78|33}} A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. {{Verš|78|34}} Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, {{Verš|78|35}} Rozpomínajíce se na to, že Bůh ''byl'' skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: {{Verš|78|36}} (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. {{Verš|78|37}} A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), {{Verš|78|38}} On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil ''jich''; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. {{Verš|78|39}} Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. {{Verš|78|40}} Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. {{Verš|78|41}} Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. {{Verš|78|42}} Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, {{Verš|78|43}} Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, {{Verš|78|44}} Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že ''jich'' píti nemohli. {{Verš|78|45}} Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. {{Verš|78|46}} A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. {{Verš|78|47}} Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. {{Verš|78|48}} Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. {{Verš|78|49}} Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. {{Verš|78|50}} Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. {{Verš|78|51}} A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. {{Verš|78|52}} Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. {{Verš|78|53}} Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, {{Verš|78|54}} Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. {{Verš|78|55}} Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. {{Verš|78|56}} Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. {{Verš|78|57}} Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. {{Verš|78|58}} Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. {{Verš|78|59}} Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, {{Verš|78|60}} Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, ''kterýž'' postavil mezi lidmi, {{Verš|78|61}} Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. {{Verš|78|62}} Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. {{Verš|78|63}} Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. {{Verš|78|64}} Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.<noinclude> </div></noinclude> aunnc03yql5xvzkpk4xehcwhfhe142i 250 85395 281470 2022-07-25T17:39:32Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|78|65}} Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. {{Verš|78|66}} A ranil nepřátely své po zadu, ''a'' u věčné pohanění je vydal. {{Verš|78|67}} Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, {{Verš|78|68}} Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. {{Verš|78|69}} A vystavěl sobě, jako ''hrad'' vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. {{Verš|78|70}} A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. {{Verš|78|71}} Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. {{Verš|78|72}} Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je. </div> <section end=zalm-78 /><section begin=zalm-79 /> ==Žalm LXXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|79}} {{Verš|79|1}} Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. {{Verš|79|2}} Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. {{Verš|79|3}} Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. {{Verš|79|4}} Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. {{Verš|79|5}} Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? {{Verš|79|6}} Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. {{Verš|79|7}} Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. {{Verš|79|8}} Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. {{Verš|79|9}} Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. {{Verš|79|10}} Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. {{Verš|79|11}} Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. {{Verš|79|12}} A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. {{Verš|79|13}} My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou. </div> <section end=zalm-79 /><section begin=zalm-80 /> ==Žalm LXXX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|80}} {{Verš|80|1}} Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ''ó'' zastkvějž se. {{Verš|80|2}} Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. {{Verš|80|3}} Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať ''nám'' svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. {{Verš|80|4}} Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého? {{Verš|80|5}} Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou. {{Verš|80|6}} Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch ''z nás'' činili. {{Verš|80|7}} Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať ''nám'' svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. {{Verš|80|8}} ''Ty'' jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. {{Verš|80|9}} Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil. {{Verš|80|10}} Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové. {{Verš|80|11}} Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své. {{Verš|80|12}} I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl? {{Verš|80|13}} Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji. {{Verš|80|14}} Ó Bože zástupů, obrať se již, po-<noinclude> </div></noinclude> svqos5oreg4u00m05le341fkf7uireh 250 85396 281471 2022-07-25T17:41:08Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>patř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento, {{Verš|80|15}} Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, ''kteréž'' jsi zmocnil sobě. {{Verš|80|16}} Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne. {{Verš|80|17}} Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě, {{Verš|80|18}} A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. {{Verš|80|19}} Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, ''a'' dej, ať ''nám'' svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. </div> <section end=zalm-80 /><section begin=zalm-81 /> ==Žalm LXXXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|81}} {{Verš|81|1}} Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. {{Verš|81|2}} Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. {{Verš|81|3}} Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. {{Verš|81|4}} Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. {{Verš|81|5}} ''Na'' svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, ''kdež'' jsme jazyk neznámý slýchati musili. {{Verš|81|6}} Osvobodil jsem, ''dí Bůh'', od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. {{Verš|81|7}} V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. {{Verš|81|8}} ''Řeklť jsem'': Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, {{Verš|81|9}} A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. {{Verš|81|10}} Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. {{Verš|81|11}} Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, {{Verš|81|12}} A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. {{Verš|81|13}} Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, {{Verš|81|14}} Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. {{Verš|81|15}} A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. {{Verš|81|16}} A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. </div> <section end=zalm-81 /><section begin=zalm-82 /> ==Žalm LXXXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|82}} {{Verš|82|1}} Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, ''a dí'': {{Verš|82|2}} Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah. {{Verš|82|3}} Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. {{Verš|82|4}} Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ''ho''. {{Verš|82|5}} Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují. {{Verš|82|6}} Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; {{Verš|82|7}} A však jako ''i jiní'' lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete. {{Verš|82|8}} Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy. </div> <section end=zalm-82 /><section begin=zalm-83 /> ==Žalm LXXXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|83}} {{Verš|83|1}} Píseň ''a'' žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ''ó Bože'' silný. {{Verš|83|2}} Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. {{Verš|83|3}} Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, {{Verš|83|4}} Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. {{Verš|83|5}} Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,<noinclude> </div></noinclude> nokdwelm53do17yu3xr1nvfsnxear1v 250 85397 281472 2022-07-25T17:43:24Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|83|6}} Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, {{Verš|83|7}} Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. {{Verš|83|8}} Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. {{Verš|83|9}} Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, {{Verš|83|10}} Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, ''a'' učiněni hnůj země. {{Verš|83|11}} Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. {{Verš|83|12}} Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. {{Verš|83|13}} Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. {{Verš|83|14}} Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, {{Verš|83|15}} Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. {{Verš|83|16}} Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. {{Verš|83|17}} Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. {{Verš|83|18}} A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. </div> <section end=zalm-83 /><section begin=zalm-84 /> ==Žalm LXXXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|84}} {{Verš|84|1}} Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! {{Verš|84|2}} Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. {{Verš|84|3}} Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. {{Verš|84|4}} Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah. {{Verš|84|5}} Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, {{Verš|84|6}} Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, ''na něž'' i déšť požehnání přichází. {{Verš|84|7}} Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. {{Verš|84|8}} Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah. {{Verš|84|9}} Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. {{Verš|84|10}} Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. {{Verš|84|11}} Nebo Hospodin Bůh ''jest'' slunce a pavéza; ''tuť'' milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. {{Verš|84|12}} Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. </div> <section end=zalm-84 /><section begin=zalm-85 /> ==Žalm LXXXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|85}} {{Verš|85|1}} Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. Laskavěs se, Hospodine, ''někdy'' ukazoval k zemi své, přivedls zase ''z'' vězení Jákoba. {{Verš|85|2}} Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. {{Verš|85|3}} Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. {{Verš|85|4}} Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. {{Verš|85|5}} Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? ''A'' protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? {{Verš|85|6}} Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? {{Verš|85|7}} Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. {{Verš|85|8}} ''Ale'' poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. {{Verš|85|9}} Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, ''a'' přebývati bude sláva v zemi naší. {{Verš|85|10}} Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. {{Verš|85|11}} Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. {{Verš|85|12}} Dáť také Hospodin ''i časné'' dobré, tak že země naše vydá úrody své.<noinclude> </div></noinclude> rugh5k4pdzgqhlg9ga7j6sryi6scuxi 250 85398 281473 2022-07-25T17:45:13Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|85|13}} Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. </div> <section end=zalm-85 /><section begin=zalm-86 /> ==Žalm LXXXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|86}} {{Verš|86|1}} Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, ''a'' vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný. {{Verš|86|2}} Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího. {{Verš|86|3}} Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. {{Verš|86|4}} Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji. {{Verš|86|5}} Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají. {{Verš|86|6}} Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. {{Verš|86|7}} V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš. {{Verš|86|8}} Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji. {{Verš|86|9}} Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. {{Verš|86|10}} Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám. {{Verš|86|11}} Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. {{Verš|86|12}} ''I'' budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky, {{Verš|86|13}} Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. {{Verš|86|14}} Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují. {{Verš|86|15}} Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, {{Verš|86|16}} Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své. {{Verš|86|17}} Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce ''to'' ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil. </div> <section end=zalm-86 /><section begin=zalm-87 /> ==Žalm LXXXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|87}} {{Verš|87|1}} Synům Chóre, žalm ''a'' píseň. Základ svůj na horách svatých. {{Verš|87|2}} Milujeť Hospodin, ''totiž'' brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy. {{Verš|87|3}} Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah. {{Verš|87|4}} Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, ''že se'' tu každý z nich narodil. {{Verš|87|5}} An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej. {{Verš|87|6}} Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah. {{Verš|87|7}} Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého. </div> <section end=zalm-87 /><section begin=zalm-88 /> ==Žalm LXXXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|88}} {{Verš|88|1}} Píseň ''a'' žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, ''složený'' od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. {{Verš|88|2}} Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. {{Verš|88|3}} Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. {{Verš|88|4}} Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. {{Verš|88|5}} Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. {{Verš|88|6}} Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. {{Verš|88|7}} Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. {{Verš|88|8}} Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. {{Verš|88|9}} Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. {{Verš|88|10}} Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.<noinclude> </div></noinclude> 49cwzbaoo33fy6nm2lct2u7ior3l6pz 250 85399 281474 2022-07-25T17:46:24Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|88|11}} I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, ''a'' pravda tvá v zahynutí? {{Verš|88|12}} Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? {{Verš|88|13}} Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. {{Verš|88|14}} Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, ''a'' tvář svou skrýváš přede mnou? {{Verš|88|15}} Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. {{Verš|88|16}} Hněv tvůj přísný na mne se obořil, ''a'' hrůzy tvé krutě sevřely mne. {{Verš|88|17}} Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. {{Verš|88|18}} Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým ''jsem'' ve tmě. </div> <section end=zalm-88 /><section begin=zalm-89 /> ==Žalm LXXXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|89}} {{Verš|89|1}} Vyučující, ''složený'' od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. {{Verš|89|2}} Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, ''o nížs řekl'': {{Verš|89|3}} Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, {{Verš|89|4}} Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. {{Verš|89|5}} Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. {{Verš|89|6}} Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? ''Kdo'' jest podobný Hospodinu mezi syny silných? {{Verš|89|7}} Bůh i v shromáždění svatých strašlivý ''jest'' náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. {{Verš|89|8}} Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. {{Verš|89|9}} Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. {{Verš|89|10}} Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. {{Verš|89|11}} Tváť ''jsou'' nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. {{Verš|89|12}} Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, ''i'' Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. {{Verš|89|13}} Tvé rámě ''jest'' přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. {{Verš|89|14}} Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. {{Verš|89|15}} Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; ''tiť'', Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. {{Verš|89|16}} Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. {{Verš|89|17}} Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. {{Verš|89|18}} Nebo štít náš ''jest'' Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. {{Verš|89|19}} Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. {{Verš|89|20}} Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. {{Verš|89|21}} A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. {{Verš|89|22}} Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. {{Verš|89|23}} Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. {{Verš|89|24}} Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. {{Verš|89|25}} A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. {{Verš|89|26}} On volaje ke mně, ''dí'': Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. {{Verš|89|27}} Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. {{Verš|89|28}} Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. {{Verš|89|29}} Učiním i ''to'', aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.<noinclude> </div></noinclude> 8dpeavxs01406zev2kqbbp1hmevfsgl 250 85400 281475 2022-07-25T17:48:16Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|89|30}} Jestliže by ''pak'' synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, {{Verš|89|31}} Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: {{Verš|89|32}} Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, {{Verš|89|33}} Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. {{Verš|89|34}} Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. {{Verš|89|35}} Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, {{Verš|89|36}} Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, {{Verš|89|37}} Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. {{Verš|89|38}} Ale ty jsi ''jej'' zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. {{Verš|89|39}} Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. {{Verš|89|40}} Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, ''a'' bašty jeho jsi rozválel. {{Verš|89|41}} Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu ''i'' sousedům svým. {{Verš|89|42}} Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. {{Verš|89|43}} Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. {{Verš|89|44}} Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. {{Verš|89|45}} Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, ''a'' hanbous jej přiodíl. Sélah. {{Verš|89|46}} Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? {{Verš|89|47}} Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk ''můj''. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? {{Verš|89|48}} Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? ''Kdo'' vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. {{Verš|89|49}} Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. {{Verš|89|50}} Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a ''jak'' jsem já nosil v lůně svém ''potupu'' ode všech nejmocnějších národů, {{Verš|89|51}} Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. {{Verš|89|52}} Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. </div> <section end=zalm-89 /><section begin=zalm-90 /> ==Žalm XC.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|90}} {{Verš|90|1}} Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. {{Verš|90|2}} Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. {{Verš|90|3}} Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. {{Verš|90|4}} Nebo ''by'' tisíc let přetrval, ''jest to'' před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. {{Verš|90|5}} Povodní zachvacuješ je; jsou sen, ''a'' jako bylina hned v jitře pomíjející. {{Verš|90|6}} Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer ''pak'' jsuc podťata, usychá. {{Verš|90|7}} Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni. {{Verš|90|8}} Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. {{Verš|90|9}} Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. {{Verš|90|10}} Všech dnů let našich ''jest'' let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když ''to'' pomine, tožť ihned rychle zaletíme. {{Verš|90|11}} ''Ale'' kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? {{Verš|90|12}} Naučiž ''nás'' počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost ''v'' srdce. {{Verš|90|13}} Navrať se zase, Hospodine, až dokud ''prodléváš?'' Mějž lítost nad služebníky svými. {{Verš|90|14}} Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. {{Verš|90|15}} Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. {{Verš|90|16}} Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.<noinclude> </div></noinclude> 38zn8ck7394p73z3kx6xt0e5fibu3b8 250 85401 281476 2022-07-25T17:50:08Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|90|17}} Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, ''pravím'', rukou našich potvrď. </div> <section end=zalm-90 /><section begin=zalm-91 /> ==Žalm XCI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|91}} {{Verš|91|1}} Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. {{Verš|91|2}} Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. {{Verš|91|3}} Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, ''a'' od nejjedovatějšího nakažení morního. {{Verš|91|4}} Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. {{Verš|91|5}} Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. {{Verš|91|6}} Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. {{Verš|91|7}} Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ''ale'' k tobě se to nepřiblíží. {{Verš|91|8}} Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. {{Verš|91|9}} Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, ''a'' Nejvyššího za svůj příbytek položil, {{Verš|91|10}} Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. {{Verš|91|11}} Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. {{Verš|91|12}} Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. {{Verš|91|13}} Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. {{Verš|91|14}} Poněvadž mne, ''dí Bůh'', zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. {{Verš|91|15}} Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. {{Verš|91|16}} Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své. </div> <section end=zalm-91 /><section begin=zalm-92 /> ==Žalm XCII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|92}} {{Verš|92|1}} Žalm ''a'' píseň, ke dni sobotnímu. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší, {{Verš|92|2}} Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci, {{Verš|92|3}} Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou. {{Verš|92|4}} Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu. {{Verš|92|5}} Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá. {{Verš|92|6}} Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu, {{Verš|92|7}} Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky. {{Verš|92|8}} Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky ''jsi'' Hospodin. {{Verš|92|9}} Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti. {{Verš|92|10}} Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým. {{Verš|92|11}} I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším. {{Verš|92|12}} Spravedlivý jako palma kvésti bude, ''a'' jako cedr na Libánu rozloží se. {{Verš|92|13}} Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou. {{Verš|92|14}} Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, {{Verš|92|15}} Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. </div> <section end=zalm-92 /><section begin=zalm-93 /> ==Žalm XCIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|93}} {{Verš|93|1}} Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul. {{Verš|93|2}} Utvrzenť jest trůn tvůj přede ''všemi'' časy, od věčnosti ty jsi. {{Verš|93|3}} Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých. {{Verš|93|4}} Nad zvuk mnohých vod, nad sílu<noinclude> </div></noinclude> nunom03lqbtk182eeb3of5phctofg1q 250 85402 281477 2022-07-25T17:53:25Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin. {{Verš|93|5}} Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky. </div> <section end=zalm-93 /><section begin=zalm-94 /> ==Žalm XCIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|94}} {{Verš|94|1}} Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. {{Verš|94|2}} Zdvihni se, ó soudce ''vší'' země, a dej odplatu pyšným. {{Verš|94|3}} Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, {{Verš|94|4}} Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? {{Verš|94|5}} Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? {{Verš|94|6}} Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, {{Verš|94|7}} Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž ''tomu'' rozumí Bůh Jákobův? {{Verš|94|8}} Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? {{Verš|94|9}} Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? {{Verš|94|10}} Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? {{Verš|94|11}} Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. {{Verš|94|12}} Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. {{Verš|94|13}} Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. {{Verš|94|14}} Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, {{Verš|94|15}} Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. {{Verš|94|16}} Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? {{Verš|94|17}} Kdyby mi Hospodin nebyl ''ku'' pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. {{Verš|94|18}} Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ''ale'' milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. {{Verš|94|19}} Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. {{Verš|94|20}} Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, {{Verš|94|21}} Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? {{Verš|94|22}} Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. {{Verš|94|23}} Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš. </div> <section end=zalm-94 /><section begin=zalm-95 /> ==Žalm XCV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|95}} {{Verš|95|1}} Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. {{Verš|95|2}} Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. {{Verš|95|3}} Nebo Hospodin ''jest'' Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy, {{Verš|95|4}} V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. {{Verš|95|5}} Jehož jest ''i'' moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. {{Verš|95|6}} Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším. {{Verš|95|7}} Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, {{Verš|95|8}} Nezatvrzujte srdce svého, jako ''při'' popuzení, a v den pokušení na poušti, {{Verš|95|9}} Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé. {{Verš|95|10}} Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem ''tím'', a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých. {{Verš|95|11}} Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. </div> <section end=zalm-95 /><section begin=zalm-96 /> ==Žalm XCVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|96}} {{Verš|96|1}} Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. {{Verš|96|2}} Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. {{Verš|96|3}} Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.<noinclude> </div></noinclude> o50tpkn32t6rj70rraq4dzad7f6wz2i 250 85403 281478 2022-07-25T17:55:06Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|96|4}} Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. {{Verš|96|5}} Všickni zajisté bohové národů ''jsou'' modly, ale Hospodin nebesa učinil. {{Verš|96|6}} Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. {{Verš|96|7}} Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. {{Verš|96|8}} Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho. {{Verš|96|9}} Sklánějte se Hospodinu v okrase svatosti, boj se oblíčeje jeho všecka země. {{Verš|96|10}} Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. {{Verš|96|11}} Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. {{Verš|96|12}} Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní, {{Verš|96|13}} Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své. </div> <section end=zalm-96 /><section begin=zalm-97 /> ==Žalm XCVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|97}} {{Verš|97|1}} Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství. {{Verš|97|2}} Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho. {{Verš|97|3}} Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho. {{Verš|97|4}} Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se. {{Verš|97|5}} Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země. {{Verš|97|6}} Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové. {{Verš|97|7}} Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové. {{Verš|97|8}} To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine. {{Verš|97|9}} Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy. {{Verš|97|10}} Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje. {{Verš|97|11}} Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce. {{Verš|97|12}} Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho. </div> <section end=zalm-97 /><section begin=zalm-98 /> ==Žalm XCVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|98}} {{Verš|98|1}} Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho. {{Verš|98|2}} V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou. {{Verš|98|3}} Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho. {{Verš|98|4}} Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte. {{Verš|98|5}} Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte. {{Verš|98|6}} Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem. {{Verš|98|7}} Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí. {{Verš|98|8}} Řeky rukama plésejte, spolu ''i'' hory prozpěvujte, {{Verš|98|9}} Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti. </div> <section end=zalm-98 /><section begin=zalm-99 /> ==Žalm XCIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|99}} {{Verš|99|1}} Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země. {{Verš|99|2}} Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi. {{Verš|99|3}} Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, ''nebo'' svaté jest. {{Verš|99|4}} Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš. {{Verš|99|5}} Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest.<noinclude> </div></noinclude> g8s9mik0cwi53e0q37syppauw2puqqx 250 85404 281479 2022-07-25T17:57:20Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|99|6}} Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal. {{Verš|99|7}} V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal. {{Verš|99|8}} Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, ''i když'' jsi je trestal pro výstupky jejich. {{Verš|99|9}} Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť ''jest'' svatý Hospodin Bůh náš. </div> <section end=zalm-99 /><section begin=zalm-100 /> ==Žalm C.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|100}} {{Verš|100|1}} Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země. {{Verš|100|2}} Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním. {{Verš|100|3}} Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. {{Verš|100|4}} Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, ''a'' do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, ''a'' dobrořečte jménu jeho. {{Verš|100|5}} Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho. </div> <section end=zalm-100 /><section begin=zalm-101 /> ==Žalm CI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|101}} {{Verš|101|1}} Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati. {{Verš|101|2}} Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého ''i'' v domě svém. {{Verš|101|3}} Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne. {{Verš|101|4}} Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati. {{Verš|101|5}} Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci ''trpěti''. {{Verš|101|6}} Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude. {{Verš|101|7}} Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne. {{Verš|101|8}} Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost. </div> <section end=zalm-101 /><section begin=zalm-102 /> ==Žalm CII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|102}} {{Verš|102|1}} Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. {{Verš|102|2}} Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. {{Verš|102|3}} Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. {{Verš|102|4}} Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. {{Verš|102|5}} Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. {{Verš|102|6}} Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. {{Verš|102|7}} Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. {{Verš|102|8}} Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. {{Verš|102|9}} Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, {{Verš|102|10}} Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. {{Verš|102|11}} Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. {{Verš|102|12}} Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. {{Verš|102|13}} Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. {{Verš|102|14}} Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, {{Verš|102|15}} Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, {{Verš|102|16}} Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, {{Verš|102|17}} Když by popatřil k modlitbě poníženého ''lidu'', nepohrdaje modlitbou jejich.<noinclude> </div></noinclude> f0znab3wfcisa0zd2uf0onqo0y68sn0 250 85405 281480 2022-07-25T17:59:08Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|102|18}} Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, {{Verš|102|19}} Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, {{Verš|102|20}} Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, {{Verš|102|21}} Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, {{Verš|102|22}} Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. {{Verš|102|23}} Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, {{Verš|102|24}} ''Až'' jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, {{Verš|102|25}} ''I'' prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. {{Verš|102|26}} Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. {{Verš|102|27}} Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. {{Verš|102|28}} Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. </div> <section end=zalm-102 /><section begin=zalm-103 /> ==Žalm CIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|103}} {{Verš|103|1}} Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. {{Verš|103|2}} Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho, {{Verš|103|3}} Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé, {{Verš|103|4}} Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním, {{Verš|103|5}} Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá. {{Verš|103|6}} Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným. {{Verš|103|7}} Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své. {{Verš|103|8}} Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. {{Verš|103|9}} Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky ''hněvu'' držeti. {{Verš|103|10}} Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. {{Verš|103|11}} Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, ''tak jest'' vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. {{Verš|103|12}} A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. {{Verš|103|13}} Jakož se slitovává otec nad dítkami, ''tak'' se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. {{Verš|103|14}} Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme. {{Verš|103|15}} Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete. {{Verš|103|16}} Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho. {{Verš|103|17}} Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů, {{Verš|103|18}} Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili. {{Verš|103|19}} Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje. {{Verš|103|20}} Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, ''a'' činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho. {{Verš|103|21}} Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho. {{Verš|103|22}} Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu. </div> <section end=zalm-103 /><section begin=zalm-104 /> ==Žalm CIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|104}} {{Verš|104|1}} Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. {{Verš|104|2}} Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. {{Verš|104|3}} Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. {{Verš|104|4}} Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.<noinclude> </div></noinclude> 92csxns9e4kkpbhzd2v6enagcd4lngk 250 85406 281481 2022-07-25T18:00:30Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|104|5}} Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. {{Verš|104|6}} Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, ''i'' nad horami stály vody. {{Verš|104|7}} K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, {{Verš|104|8}} (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. {{Verš|104|9}} Meze jsi položil, aby ''jich'' nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. {{Verš|104|10}} Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, ''aby'' tekli mezi horami, {{Verš|104|11}} ''A'' nápoj dávali všechněm živočichům polním. ''Tuť'' uhašují oslové divocí žízeň svou. {{Verš|104|12}} Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, ''a'' z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. {{Verš|104|13}} Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. {{Verš|104|14}} Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, {{Verš|104|15}} A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. {{Verš|104|16}} Nasyceno bývá ''i'' dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. {{Verš|104|17}} Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj ''má'' na jedlí. {{Verš|104|18}} Hory vysoké ''jsou'' kamsíků, skály útočiště králíků. {{Verš|104|19}} Učinil měsíc k jistým časům, ''a'' slunce zná západ svůj. {{Verš|104|20}} Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: {{Verš|104|21}} Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. {{Verš|104|22}} Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. {{Verš|104|23}} Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. {{Verš|104|24}} Jak mnozí ''a'' velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. {{Verš|104|25}} V moři pak velikém a přeširokém, tamť ''jsou'' hmyzové nesčíslní, ''a'' živočichové malí i velicí. {{Verš|104|26}} Tuť bárky přecházejí ''i'' velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. {{Verš|104|27}} Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. {{Verš|104|28}} Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. {{Verš|104|29}} Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. {{Verš|104|30}} Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. {{Verš|104|31}} Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. {{Verš|104|32}} On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. {{Verš|104|33}} Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. {{Verš|104|34}} Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. {{Verš|104|35}} Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. </div> <section end=zalm-104 /><section begin=zalm-105 /> ==Žalm CV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|105}} {{Verš|105|1}} Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. {{Verš|105|2}} Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. {{Verš|105|3}} Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. {{Verš|105|4}} Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. {{Verš|105|5}} Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, {{Verš|105|6}} Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. {{Verš|105|7}} Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. {{Verš|105|8}} Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, ''kteréž'' přikázal ''až'' do tisíce pokolení, {{Verš|105|9}} Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou ''učiněnou'' Izákovi. {{Verš|105|10}} Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi ''za'' smlouvu věčnou, {{Verš|105|11}} Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, {{Verš|105|12}} Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ''ještě'' v ní byli pohostinu.<noinclude> </div></noinclude> 9k74ct0229xo13ynko6bzvx7w5juacg 250 85407 281482 2022-07-25T18:01:38Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /></noinclude>{{Verš|105|13}} Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. {{Verš|105|14}} Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, ''řka'': {{Verš|105|15}} Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. {{Verš|105|16}} Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, {{Verš|105|17}} Poslal před nimi muže znamenitého, ''jenž'' za služebníka prodán byl, ''totiž'' Jozefa. {{Verš|105|18}} Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, {{Verš|105|19}} Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. {{Verš|105|20}} Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. {{Verš|105|21}} Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, {{Verš|105|22}} Aby vládl ''i'' knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. {{Verš|105|23}} Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. {{Verš|105|24}} Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. {{Verš|105|25}} Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. {{Verš|105|26}} ''I'' poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. {{Verš|105|27}} Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. {{Verš|105|28}} Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. {{Verš|105|29}} Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. {{Verš|105|30}} Vydala země jejich množství žab, ''i'' v pokoleních králů jejich. {{Verš|105|31}} Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. {{Verš|105|32}} Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, {{Verš|105|33}} Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. {{Verš|105|34}} Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. {{Verš|105|35}} I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. {{Verš|105|36}} Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. {{Verš|105|37}} Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. {{Verš|105|38}} Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. {{Verš|105|39}} Roztáhl oblak k zastírání ''jich'', a oheň k osvěcování noci. {{Verš|105|40}} K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. {{Verš|105|41}} Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa ''jako'' řeka. {{Verš|105|42}} Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému ''mluvené''. {{Verš|105|43}} Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. {{Verš|105|44}} A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, {{Verš|105|45}} Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah. </div> <section end=zalm-105 /><section begin=zalm-106 /> ==Žalm CVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|106}} {{Verš|106|1}} Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. {{Verš|106|2}} Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? {{Verš|106|3}} Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. {{Verš|106|4}} Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, {{Verš|106|5}} Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. {{Verš|106|6}} Zhřešili jsme ''i'' s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. {{Verš|106|7}} Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. {{Verš|106|8}} A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. {{Verš|106|9}} Nebo přimluvil moři Rudému, a vy<noinclude> </div></noinclude> 03zen9iry5hj1osapem35rxh6wxcutn 250 85408 281483 2022-07-25T18:03:52Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>schlo; i provedl je skrze hlubiny, jako ''po'' poušti. {{Verš|106|10}} A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. {{Verš|106|11}} V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. {{Verš|106|12}} A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, {{Verš|106|13}} ''Však'' rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; {{Verš|106|14}} Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. {{Verš|106|15}} I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. {{Verš|106|16}} Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, {{Verš|106|17}} Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. {{Verš|106|18}} A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. {{Verš|106|19}} Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. {{Verš|106|20}} A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, {{Verš|106|21}} Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. {{Verš|106|22}} ''A'' předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. {{Verš|106|23}} Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. {{Verš|106|24}} Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. {{Verš|106|25}} A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. {{Verš|106|26}} A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, {{Verš|106|27}} A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. {{Verš|106|28}} Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. {{Verš|106|29}} A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, {{Verš|106|30}} Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. {{Verš|106|31}} Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, ''a'' až na věky. {{Verš|106|32}} Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. {{Verš|106|33}} Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ''ji'' rty svými. {{Verš|106|34}} K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, {{Verš|106|35}} Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, {{Verš|106|36}} A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. {{Verš|106|37}} Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. {{Verš|106|38}} A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. {{Verš|106|39}} I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. {{Verš|106|40}} Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. {{Verš|106|41}} A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, {{Verš|106|42}} A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. {{Verš|106|43}} Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. {{Verš|106|44}} A však patřil na úzkost jejich, ''a'' slyšel křik jejich. {{Verš|106|45}} Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, {{Verš|106|46}} Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. {{Verš|106|47}} Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. {{Verš|106|48}} Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah. </div> <section end=zalm-106 /><section begin=zalm-107 /> ==Žalm CVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|107}} {{Verš|107|1}} Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. {{Verš|107|2}} Nechť ''o tom'' vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,<noinclude> </div></noinclude> ei0jh7d5xa6ul5qumlmpp6kkqvx9w0q 250 85409 281484 2022-07-25T18:04:59Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|107|3}} ''A'' shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. {{Verš|107|4}} Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. {{Verš|107|5}} Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. {{Verš|107|6}} Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, {{Verš|107|7}} A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. {{Verš|107|8}} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, {{Verš|107|9}} Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. {{Verš|107|10}} Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, {{Verš|107|11}} Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. {{Verš|107|12}} Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. {{Verš|107|13}} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. {{Verš|107|14}} Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. {{Verš|107|15}} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, {{Verš|107|16}} Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. {{Verš|107|17}} Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. {{Verš|107|18}} Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. {{Verš|107|19}} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. {{Verš|107|20}} Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. {{Verš|107|21}} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, {{Verš|107|22}} A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. {{Verš|107|23}} Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, {{Verš|107|24}} Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. {{Verš|107|25}} Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. {{Verš|107|26}} Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. {{Verš|107|27}} Motají se a nakloňují jako opilý, ''a'' všecko umění jejich mizí. {{Verš|107|28}} Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. {{Verš|107|29}} Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. {{Verš|107|30}} I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. {{Verš|107|31}} Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. {{Verš|107|32}} Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. {{Verš|107|33}} Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, {{Verš|107|34}} Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. {{Verš|107|35}} Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. {{Verš|107|36}} I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města ''k'' bydlení. {{Verš|107|37}} Kteříž osívají pole, a dělají vinice, ''a'' shromažďují sobě užitek úrody. {{Verš|107|38}} Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. {{Verš|107|39}} A ''někdy'' pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, {{Verš|107|40}} ''Když'' vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. {{Verš|107|41}} Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. {{Verš|107|42}} Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. {{Verš|107|43}} ''Ale'' kdo jest ''tak'' moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu? </div> <section end=zalm-107 /><section begin=zalm-108 /> ==Žalm CVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|108}} {{Verš|108|1}} Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má. {{Verš|108|2}} Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám. {{Verš|108|3}} Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy. {{Verš|108|4}} Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.<noinclude> </div></noinclude> mkkxcsg2np58yf1lyl3lqz03mifxzk1 250 85410 281485 2022-07-25T18:20:10Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|108|5}} Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. {{Verš|108|6}} Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž ''je'' pravicí svou, a vyslyš mne. {{Verš|108|7}} Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, ''že'' budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím. {{Verš|108|8}} Můjť ''jest'' Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. {{Verš|108|9}} Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu. {{Verš|108|10}} Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země? {{Verš|108|11}} Zdali ne ''ty'', ó Bože, ''kterýž'' jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi? {{Verš|108|12}} Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. {{Verš|108|13}} V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. </div> <section end=zalm-108 /><section begin=zalm-109 /> ==Žalm CIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|109}} {{Verš|109|1}} Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. {{Verš|109|2}} Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. {{Verš|109|3}} A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. {{Verš|109|4}} Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se ''za ně'' modlíval. {{Verš|109|5}} Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. {{Verš|109|6}} Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. {{Verš|109|7}} Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. {{Verš|109|8}} Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. {{Verš|109|9}} Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. {{Verš|109|10}} Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. {{Verš|109|11}} Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. {{Verš|109|12}} Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. {{Verš|109|13}} Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. {{Verš|109|14}} Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. {{Verš|109|15}} Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, {{Verš|109|16}} Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. {{Verš|109|17}} Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. {{Verš|109|18}} A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. {{Verš|109|19}} Budiž jemu ''to'' jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. {{Verš|109|20}} Taková mzda ''přijdiž'' mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. {{Verš|109|21}} Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou ''laskavě'' pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. {{Verš|109|22}} Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. {{Verš|109|23}} Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. {{Verš|109|24}} Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. {{Verš|109|25}} Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. {{Verš|109|26}} Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, {{Verš|109|27}} Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, ''a že'' jsi ty, Hospodine, učinil to. {{Verš|109|28}} Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; ''kteříž'' povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. {{Verš|109|29}} Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. {{Verš|109|30}} Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,<noinclude> </div></noinclude> 1i3jgnsiue5lf6ij6bm8h5j8drnkyzu 250 85411 281486 2022-07-25T18:22:09Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|109|31}} Proto že stojí po pravici nuznému, aby ''ho'' zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. </div> <section end=zalm-109 /><section begin=zalm-110 /> ==Žalm CX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|110}} {{Verš|110|1}} Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. {{Verš|110|2}} Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, ''řka'': Panuj u prostřed nepřátel svých. {{Verš|110|3}} Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání ''jako'' rosa plod tvůj ''bude''. {{Verš|110|4}} Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, ''řka'': Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. {{Verš|110|5}} Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. {{Verš|110|6}} Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře ''i'' hlavu panující nad mnohými krajinami. {{Verš|110|7}} Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. </div> <section end=zalm-110 /><section begin=zalm-111 /> ==Žalm CXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|111}} {{Verš|111|1}} Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, ''v'' radě přímých i v shromáždění; {{Verš|111|2}} Veliké skutky Hospodinovy, ''a'' patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; {{Verš|111|3}} Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. {{Verš|111|4}} Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. {{Verš|111|5}} Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. {{Verš|111|6}} Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. {{Verš|111|7}} Skutkové rukou jeho pravda a soud, ''a'' nepohnutelní všickni rozkazové jeho. {{Verš|111|8}} Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. {{Verš|111|9}} Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. {{Verš|111|10}} Počátek moudrosti ''jest'' bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. </div> <section end=zalm-111 /><section begin=zalm-112 /> ==Žalm CXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|112}} {{Verš|112|1}} Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, ''a'' v přikázaních jeho má velikou líbost. {{Verš|112|2}} Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. {{Verš|112|3}} Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. {{Verš|112|4}} Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý ''jest'', milosrdný a spravedlivý. {{Verš|112|5}} Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, ''a'' řídí své věci s soudem. {{Verš|112|6}} Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. {{Verš|112|7}} Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, ''a'' doufá v Hospodina. {{Verš|112|8}} Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří ''pomstu'' na svých nepřátelích. {{Verš|112|9}} Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. {{Verš|112|10}} Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. </div> <section end=zalm-112 /><section begin=zalm-113 /> ==Žalm CXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|113}} {{Verš|113|1}} Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. {{Verš|113|2}} Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. {{Verš|113|3}} Od východu slunce až do západu jeho chváleno ''buď'' jméno Hospodinovo. {{Verš|113|4}} Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, ''a'' nad nebesa sláva jeho. {{Verš|113|5}} Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? {{Verš|113|6}} Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. {{Verš|113|7}} Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, {{Verš|113|8}} Aby ''jej'' posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. {{Verš|113|9}} Kterýž vzdělává neplodnou v če-<noinclude> </div></noinclude> 68ax57qprkrzw73eaj9zsq2bjy37eeq 281487 281486 2022-07-25T18:22:34Z Shlomo 1042 +notoc proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" />__NOTOC__ <div class="text"></noinclude>{{Verš|109|31}} Proto že stojí po pravici nuznému, aby ''ho'' zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. </div> <section end=zalm-109 /><section begin=zalm-110 /> ==Žalm CX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|110}} {{Verš|110|1}} Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. {{Verš|110|2}} Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, ''řka'': Panuj u prostřed nepřátel svých. {{Verš|110|3}} Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání ''jako'' rosa plod tvůj ''bude''. {{Verš|110|4}} Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, ''řka'': Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. {{Verš|110|5}} Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. {{Verš|110|6}} Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře ''i'' hlavu panující nad mnohými krajinami. {{Verš|110|7}} Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. </div> <section end=zalm-110 /><section begin=zalm-111 /> ==Žalm CXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|111}} {{Verš|111|1}} Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, ''v'' radě přímých i v shromáždění; {{Verš|111|2}} Veliké skutky Hospodinovy, ''a'' patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; {{Verš|111|3}} Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. {{Verš|111|4}} Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. {{Verš|111|5}} Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. {{Verš|111|6}} Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. {{Verš|111|7}} Skutkové rukou jeho pravda a soud, ''a'' nepohnutelní všickni rozkazové jeho. {{Verš|111|8}} Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. {{Verš|111|9}} Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. {{Verš|111|10}} Počátek moudrosti ''jest'' bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. </div> <section end=zalm-111 /><section begin=zalm-112 /> ==Žalm CXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|112}} {{Verš|112|1}} Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, ''a'' v přikázaních jeho má velikou líbost. {{Verš|112|2}} Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. {{Verš|112|3}} Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. {{Verš|112|4}} Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý ''jest'', milosrdný a spravedlivý. {{Verš|112|5}} Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, ''a'' řídí své věci s soudem. {{Verš|112|6}} Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. {{Verš|112|7}} Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, ''a'' doufá v Hospodina. {{Verš|112|8}} Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří ''pomstu'' na svých nepřátelích. {{Verš|112|9}} Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. {{Verš|112|10}} Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. </div> <section end=zalm-112 /><section begin=zalm-113 /> ==Žalm CXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|113}} {{Verš|113|1}} Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. {{Verš|113|2}} Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. {{Verš|113|3}} Od východu slunce až do západu jeho chváleno ''buď'' jméno Hospodinovo. {{Verš|113|4}} Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, ''a'' nad nebesa sláva jeho. {{Verš|113|5}} Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? {{Verš|113|6}} Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. {{Verš|113|7}} Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, {{Verš|113|8}} Aby ''jej'' posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. {{Verš|113|9}} Kterýž vzdělává neplodnou v če-<noinclude> </div></noinclude> rasxsaelt1beugov82b0z2cz32h3z6h 250 85412 281488 2022-07-25T18:24:13Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" />__NOTOC__ <div class="text"></noinclude>led, ''a'' matku veselící se z dítek. Halelujah. </div> <section end=zalm-113 /><section begin=zalm-114 /> ==Žalm CXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|114}} {{Verš|114|1}} Když vycházel Izrael z Egypta, ''a'' rodina Jákobova z národu jazyka cizího, {{Verš|114|2}} Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho. {{Verš|114|3}} ''To'' když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil. {{Verš|114|4}} Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata. {{Verš|114|5}} Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil? {{Verš|114|6}} Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata? {{Verš|114|7}} Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova, {{Verš|114|8}} Kterýž obrací ''i'' tu skálu ''v'' jezero vod, a škřemen v studnici vod. </div> <section end=zalm-114 /><section begin=zalm-115 /> ==Žalm CXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|115}} {{Verš|115|1}} Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své ''a'' pro pravdu svou. {{Verš|115|2}} Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? {{Verš|115|3}} Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. {{Verš|115|4}} Modly ''pak'' jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. {{Verš|115|5}} Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. {{Verš|115|6}} Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. {{Verš|115|7}} Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. {{Verš|115|8}} Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, ''a'' kdožkoli v nich doufají. {{Verš|115|9}} Izraeli, doufej v Hospodina, ''nebo'' spomocníkem a štítem takových on jest. {{Verš|115|10}} Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. {{Verš|115|11}} Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. {{Verš|115|12}} Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná ''i'' domu Aronovu. {{Verš|115|13}} Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. {{Verš|115|14}} Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. {{Verš|115|15}} Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. {{Verš|115|16}} Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. {{Verš|115|17}} Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do ''místa'' mlčení, {{Verš|115|18}} Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah. </div> <section end=zalm-115 /><section begin=zalm-116 /> ==Žalm CXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|116}} {{Verš|116|1}} Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. {{Verš|116|2}} Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. {{Verš|116|3}} Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. {{Verš|116|4}} I vzýval jsem jméno Hospodinovo, ''řka'': Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. {{Verš|116|5}} Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. {{Verš|116|6}} Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. {{Verš|116|7}} Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. {{Verš|116|8}} Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. {{Verš|116|9}} Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. {{Verš|116|10}} Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. {{Verš|116|11}} Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. {{Verš|116|12}} Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? {{Verš|116|13}} Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. {{Verš|116|14}} Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. {{Verš|116|15}} Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.<noinclude> </div></noinclude> f8rgsk4kzpeq4ke7lhhsj722r3b14z3 250 85413 281489 2022-07-25T18:25:55Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|116|16}} Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. {{Verš|116|17}} Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. {{Verš|116|18}} Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, {{Verš|116|19}} V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah. </div> <section end=zalm-116 /><section begin=zalm-117 /> ==Žalm CXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|117}} {{Verš|117|1}} Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé. {{Verš|117|2}} Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah. </div> <section end=zalm-117 /><section begin=zalm-118 /> ==Žalm CXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|118}} {{Verš|118|1}} Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky ''trvá'' milosrdenství jeho. {{Verš|118|2}} Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho. {{Verš|118|3}} Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho. {{Verš|118|4}} Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho. {{Verš|118|5}} V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin. {{Verš|118|6}} Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk? {{Verš|118|7}} Hospodin se mnou ''jest'' mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti. {{Verš|118|8}} Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. {{Verš|118|9}} Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. {{Verš|118|10}} Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. {{Verš|118|11}} Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. {{Verš|118|12}} Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. {{Verš|118|13}} Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi. {{Verš|118|14}} Síla má a písnička má ''jest'' Hospodin, on byl můj vysvoboditel. {{Verš|118|15}} Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly, {{Verš|118|16}} Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly. {{Verš|118|17}} Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. {{Verš|118|18}} Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal. {{Verš|118|19}} Otevřetež mi brány spravedlnosti, ''a'' vejda do nich, oslavovati budu Hospodina. {{Verš|118|20}} Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí. {{Verš|118|21}} Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel. {{Verš|118|22}} Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. {{Verš|118|23}} Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. {{Verš|118|24}} Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. {{Verš|118|25}} Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch. {{Verš|118|26}} Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova. {{Verš|118|27}} Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře. {{Verš|118|28}} Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu. {{Verš|118|29}} Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. </div> <section end=zalm-118 /><section begin=zalm-119 /> ==Žalm CXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|119}} {{Verš|119|1}} ''Aleph''. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. {{Verš|119|2}} Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. {{Verš|119|3}} Nečiní zajisté nepravosti, ''ale'' kráčejí po cestách jeho. {{Verš|119|4}} Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. {{Verš|119|5}} Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. {{Verš|119|6}} Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.<noinclude> </div></noinclude> stucz4rlcg0ovym7u3jmncvmvqo9idp 250 85414 281490 2022-07-25T18:26:38Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|119|7}} Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. {{Verš|119|8}} Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. {{Verš|119|9}} ''Beth''. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? ''Takovým'', aby se choval vedlé slova tvého. {{Verš|119|10}} Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. {{Verš|119|11}} V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. {{Verš|119|12}} Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. {{Verš|119|13}} Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. {{Verš|119|14}} Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. {{Verš|119|15}} O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. {{Verš|119|16}} V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. {{Verš|119|17}} ''Gimel'' ''Tu'' milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. {{Verš|119|18}} Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. {{Verš|119|19}} Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. {{Verš|119|20}} Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. {{Verš|119|21}} Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. {{Verš|119|22}} Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. {{Verš|119|23}} Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník ''pak'' tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. {{Verš|119|24}} Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. {{Verš|119|25}} ''Daleth'' Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. {{Verš|119|26}} Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. {{Verš|119|27}} Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. {{Verš|119|28}} Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. {{Verš|119|29}} Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. {{Verš|119|30}} Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. {{Verš|119|31}} Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. {{Verš|119|32}} Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. {{Verš|119|33}} ''He'' Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. {{Verš|119|34}} Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. {{Verš|119|35}} Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. {{Verš|119|36}} Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. {{Verš|119|37}} Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. {{Verš|119|38}} Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. {{Verš|119|39}} Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. {{Verš|119|40}} Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. {{Verš|119|41}} ''Vav'' Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, ''a'' spasení tvé vedlé řeči tvé, {{Verš|119|42}} Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. {{Verš|119|43}} A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. {{Verš|119|44}} I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, {{Verš|119|45}} A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. {{Verš|119|46}} Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. {{Verš|119|47}} Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. {{Verš|119|48}} Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. {{Verš|119|49}} ''Zajin'' Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. {{Verš|119|50}} Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. {{Verš|119|51}} Pyšní mi se velmi posmívají, ''však'' od zákona tvého se neuchyluji. {{Verš|119|52}} Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. {{Verš|119|53}} Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. {{Verš|119|54}} Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.<noinclude> </div></noinclude> 0ipcf11y6l2ixixo13z2mor2yojmlhb 250 85415 281491 2022-07-25T18:27:30Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|119|55}} Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. {{Verš|119|56}} Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. {{Verš|119|57}} ''Cheth'' Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. {{Verš|119|58}} Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. {{Verš|119|59}} Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. {{Verš|119|60}} Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. {{Verš|119|61}} Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. {{Verš|119|62}} O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. {{Verš|119|63}} Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. {{Verš|119|64}} Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. {{Verš|119|65}} ''Teth'' Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. {{Verš|119|66}} Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. {{Verš|119|67}} Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. {{Verš|119|68}} Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. {{Verš|119|69}} Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ''ale'' já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. {{Verš|119|70}} Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. {{Verš|119|71}} K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. {{Verš|119|72}} Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. {{Verš|119|73}} ''Jod'' Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, {{Verš|119|74}} Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. {{Verš|119|75}} Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. {{Verš|119|76}} Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. {{Verš|119|77}} Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. {{Verš|119|78}} Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. {{Verš|119|79}} Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. {{Verš|119|80}} Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. {{Verš|119|81}} ''Kaph'' Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. {{Verš|119|82}} Hynou i oči mé ''žádostí'' výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? {{Verš|119|83}} Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá ''však'' jsem nezapomenul. {{Verš|119|84}} Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? {{Verš|119|85}} Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. {{Verš|119|86}} Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. {{Verš|119|87}} Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. {{Verš|119|88}} Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. {{Verš|119|89}} ''Lamed'' Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. {{Verš|119|90}} Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. {{Verš|119|91}} Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. {{Verš|119|92}} Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. {{Verš|119|93}} Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. {{Verš|119|94}} Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. {{Verš|119|95}} Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, ''já pak'' svědectví tvá rozvažuji. {{Verš|119|96}} Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. {{Verš|119|97}} ''Mem'' Ó jak miluji zákon tvůj, tak<noinclude> </div></noinclude> jze0om7pjnm5me1dqlgunh013rtib5r 250 85416 281492 2022-07-25T18:28:24Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>že každého dne on jest mé přemyšlování. {{Verš|119|98}} Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. {{Verš|119|99}} Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. {{Verš|119|100}} ''I'' nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. {{Verš|119|101}} Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. {{Verš|119|102}} Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. {{Verš|119|103}} Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. {{Verš|119|104}} Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. {{Verš|119|105}} ''Nun'' Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. {{Verš|119|106}} Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. {{Verš|119|107}} Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. {{Verš|119|108}} Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. {{Verš|119|109}} Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. {{Verš|119|110}} Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale ''já'' od rozkazů tvých se neodvracím. {{Verš|119|111}} Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. {{Verš|119|112}} Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. {{Verš|119|113}} ''Samech'' Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. {{Verš|119|114}} Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. {{Verš|119|115}} Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. {{Verš|119|116}} Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. {{Verš|119|117}} Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. {{Verš|119|118}} Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. {{Verš|119|119}} ''Jako'' trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. {{Verš|119|120}} Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. {{Verš|119|121}} ''Ajin'' Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. {{Verš|119|122}} Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. {{Verš|119|123}} Oči mé hynou ''čekáním'' na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. {{Verš|119|124}} Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. {{Verš|119|125}} Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. {{Verš|119|126}} Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. {{Verš|119|127}} Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. {{Verš|119|128}} A proto, ''že'' všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. {{Verš|119|129}} ''Pe'' Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. {{Verš|119|130}} Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. {{Verš|119|131}} Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. {{Verš|119|132}} Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. {{Verš|119|133}} Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. {{Verš|119|134}} Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. {{Verš|119|135}} Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. {{Verš|119|136}} Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. {{Verš|119|137}} ''Tsade'' Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. {{Verš|119|138}} Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. {{Verš|119|139}} Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. {{Verš|119|140}} Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.<noinclude> </div></noinclude> tqwyz2d0y8tphhsath1i9neguniuxkf 250 85417 281493 2022-07-25T18:29:51Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|119|141}} Maličký a opovržený jsem já, ''však'' na rozkazy tvé se nezapomínám. {{Verš|119|142}} Spravedlnost tvá ''jest'' spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. {{Verš|119|143}} Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. {{Verš|119|144}} Spravedlnost svědectví tvých ''trvá'' na věky; dej mi ''z ní'' rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. {{Verš|119|145}} ''Koph'' Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. {{Verš|119|146}} K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. {{Verš|119|147}} Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. {{Verš|119|148}} Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. {{Verš|119|149}} Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. {{Verš|119|150}} Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. {{Verš|119|151}} Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. {{Verš|119|152}} Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. {{Verš|119|153}} ''Reš'' Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. {{Verš|119|154}} Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. {{Verš|119|155}} Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. {{Verš|119|156}} Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. {{Verš|119|157}} Jakžkoli ''jsou'' mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, ''však'' od svědectví tvých se neuchyluji. {{Verš|119|158}} Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. {{Verš|119|159}} Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. {{Verš|119|160}} Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky ''trvá'' všeliký úsudek spravedlnosti tvé. {{Verš|119|161}} ''Šin'' Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. {{Verš|119|162}} Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. {{Verš|119|163}} Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. {{Verš|119|164}} Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. {{Verš|119|165}} Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. {{Verš|119|166}} Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. {{Verš|119|167}} Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. {{Verš|119|168}} Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. {{Verš|119|169}} ''Thav'' Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, ''a'' podlé slova svého uděl mi rozumnosti. {{Verš|119|170}} Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, ''a'' vedlé řeči své vytrhni mne. {{Verš|119|171}} I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. {{Verš|119|172}} Zpívati bude ''i'' jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. {{Verš|119|173}} Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. {{Verš|119|174}} Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. {{Verš|119|175}} Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. {{Verš|119|176}} Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. </div> <section end=zalm-119 /><section begin=zalm-120 /> ==Žalm CXX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|120}} {{Verš|120|1}} Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne. {{Verš|120|2}} Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, ''a'' od jazyka lstivého. {{Verš|120|3}} Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý, {{Verš|120|4}} ''Podobný'' k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému? {{Verš|120|5}} Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, ''a'' přebývati v saláších Cedarských. {{Verš|120|6}} Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje. {{Verš|120|7}} Já ''ku'' pokoji, ale když mluvím, oni k boji. </div> <section end=zalm-120 /><noinclude></noinclude> s1kyroi0ex448ghep8flhsm3c7n9wmn 250 85418 281494 2022-07-25T18:36:04Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /></noinclude><section begin=zalm-121 /> ==Žalm CXXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|121}} {{Verš|121|1}} Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. {{Verš|121|2}} Pomoc má ''jest'' od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. {{Verš|121|3}} Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj. {{Verš|121|4}} Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. {{Verš|121|5}} Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. {{Verš|121|6}} Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. {{Verš|121|7}} Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. {{Verš|121|8}} Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky. </div> <section end=zalm-121 /><section begin=zalm-122 /> ==Žalm CXXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|122}} {{Verš|122|1}} Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, {{Verš|122|2}} ''A že'' se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. {{Verš|122|3}} Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako ''v'' město k sobě vespolek připojen. {{Verš|122|4}} Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. {{Verš|122|5}} Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. {{Verš|122|6}} Žádejtež pokoje Jeruzalému, ''řkouce'': Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. {{Verš|122|7}} Budiž pokoj v předhradí tvém, ''a'' upokojení na palácích tvých. {{Verš|122|8}} Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. {{Verš|122|9}} Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati. </div> <section end=zalm-122 /><section begin=zalm-123 /> ==Žalm CXXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|123}} {{Verš|123|1}} Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš. {{Verš|123|2}} Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. {{Verš|123|3}} Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni. {{Verš|123|4}} Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných. </div> <section end=zalm-123 /><section begin=zalm-124 /> ==Žalm CXXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|124}} {{Verš|124|1}} Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli, {{Verš|124|2}} Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám: {{Verš|124|3}} Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám; {{Verš|124|4}} Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši; {{Verš|124|5}} Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté. {{Verš|124|6}} Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich. {{Verš|124|7}} Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme. {{Verš|124|8}} Pomoc naše ''jest'' ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi. </div> <section end=zalm-124 /><section begin=zalm-125 /> ==Žalm CXXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|125}} {{Verš|125|1}} Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ''ale'' na věky zůstává. {{Verš|125|2}} Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky. {{Verš|125|3}} Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých. {{Verš|125|4}} Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce. {{Verš|125|5}} Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj ''přijdiž'' na Izraele. </div> <section end=zalm-125 /><noinclude></noinclude> alcsx5qj42k30uqltijovdy59eycc5p 281495 281494 2022-07-25T18:38:22Z Shlomo 1042 +notoc proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" />__NOTOC__</noinclude><section begin=zalm-121 /> ==Žalm CXXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|121}} {{Verš|121|1}} Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. {{Verš|121|2}} Pomoc má ''jest'' od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. {{Verš|121|3}} Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj. {{Verš|121|4}} Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. {{Verš|121|5}} Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. {{Verš|121|6}} Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. {{Verš|121|7}} Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. {{Verš|121|8}} Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky. </div> <section end=zalm-121 /><section begin=zalm-122 /> ==Žalm CXXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|122}} {{Verš|122|1}} Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, {{Verš|122|2}} ''A že'' se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. {{Verš|122|3}} Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako ''v'' město k sobě vespolek připojen. {{Verš|122|4}} Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. {{Verš|122|5}} Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. {{Verš|122|6}} Žádejtež pokoje Jeruzalému, ''řkouce'': Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. {{Verš|122|7}} Budiž pokoj v předhradí tvém, ''a'' upokojení na palácích tvých. {{Verš|122|8}} Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. {{Verš|122|9}} Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati. </div> <section end=zalm-122 /><section begin=zalm-123 /> ==Žalm CXXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|123}} {{Verš|123|1}} Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš. {{Verš|123|2}} Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. {{Verš|123|3}} Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni. {{Verš|123|4}} Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných. </div> <section end=zalm-123 /><section begin=zalm-124 /> ==Žalm CXXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|124}} {{Verš|124|1}} Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli, {{Verš|124|2}} Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám: {{Verš|124|3}} Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám; {{Verš|124|4}} Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši; {{Verš|124|5}} Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté. {{Verš|124|6}} Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich. {{Verš|124|7}} Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme. {{Verš|124|8}} Pomoc naše ''jest'' ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi. </div> <section end=zalm-124 /><section begin=zalm-125 /> ==Žalm CXXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|125}} {{Verš|125|1}} Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ''ale'' na věky zůstává. {{Verš|125|2}} Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky. {{Verš|125|3}} Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých. {{Verš|125|4}} Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce. {{Verš|125|5}} Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj ''přijdiž'' na Izraele. </div> <section end=zalm-125 /><noinclude></noinclude> tcwqmlnwk6l5doi9hsbfn4xsdq37fwy 250 85419 281496 2022-07-25T18:40:28Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" />__NOTOC__</noinclude><section begin=zalm-126 /> ==Žalm CXXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|126}} {{Verš|126|1}} Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. {{Verš|126|2}} Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin. {{Verš|126|3}} Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se. {{Verš|126|4}} Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. {{Verš|126|5}} Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. {{Verš|126|6}} Sem i tam chodící ''lid'' s pláčem rozsívá drahé símě, ''ale potom'' přijda, s plésáním snášeti bude snopy své. </div> <section end=zalm-126 /><section begin=zalm-127 /> ==Žalm CXXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|127}} {{Verš|127|1}} Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný. {{Verš|127|2}} Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž ''Bůh'' dává milému svému ''i'' sen. {{Verš|127|3}} Aj, dědictví ''od'' Hospodina ''jsou'' dítky, a plod života ''jest'' mzda. {{Verš|127|4}} Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné. {{Verš|127|5}} Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách. </div> <section end=zalm-127 /><section begin=zalm-128 /> ==Žalm CXXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|128}} {{Verš|128|1}} Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho. {{Verš|128|2}} Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a šťastněť se povede. {{Verš|128|3}} Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého. {{Verš|128|4}} Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina. {{Verš|128|5}} Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého; {{Verš|128|6}} A viz syny synů svých, ''a'' pokoj nad Izraelem. </div> <section end=zalm-128 /><section begin=zalm-129 /> ==Žalm CXXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|129}} {{Verš|129|1}} Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli, {{Verš|129|2}} Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli. {{Verš|129|3}} Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své. {{Verš|129|4}} ''Ale'' Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných. {{Verš|129|5}} Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona. {{Verš|129|6}} Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá. {{Verš|129|7}} Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy. {{Verš|129|8}} Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, ''aneb'': Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu. </div> <section end=zalm-129 /><section begin=zalm-130 /> ==Žalm CXXX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|130}} {{Verš|130|1}} Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. {{Verš|130|2}} Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých. {{Verš|130|3}} Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? {{Verš|130|4}} Ale u tebe ''jest'' odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla. {{Verš|130|5}} Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho. {{Verš|130|6}} Duše má ''čeká'' Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra. {{Verš|130|7}} Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení. {{Verš|130|8}} Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho. </div> <section end=zalm-130 /><section begin=zalm-131 /> ==Žalm CXXXI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|131}} {{Verš|131|1}} Píseň stupňů, Davidova.<noinclude> </div></noinclude> 0lj240nz1oybhm17ibw74inkwb8osgs 250 85420 281497 2022-07-25T18:42:59Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" />__NOTOC__ <div class="text"></noinclude>Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží. {{Verš|131|2}} Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako ''dítě'' ostavené od matky své? Ostavenému podobná ''byla'' ve mně duše má. {{Verš|131|3}} Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky. </div> <section end=zalm-131 /><section begin=zalm-132 /> ==Žalm CXXXII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|132}} {{Verš|132|1}} Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, {{Verš|132|2}} Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, ''řka'': {{Verš|132|3}} Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, {{Verš|132|4}} Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, {{Verš|132|5}} Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. {{Verš|132|6}} Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. {{Verš|132|7}} Vejdemeť ''již'' do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. {{Verš|132|8}} Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. {{Verš|132|9}} Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. {{Verš|132|10}} Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. {{Verš|132|11}} Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, ''řka'': Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. {{Verš|132|12}} Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. {{Verš|132|13}} Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil ''jej'' sobě za svůj příbytek, řka: {{Verš|132|14}} Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. {{Verš|132|15}} Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, {{Verš|132|16}} A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. {{Verš|132|17}} Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. {{Verš|132|18}} Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho. </div> <section end=zalm-132 /><section begin=zalm-133 /> ==Žalm CXXXIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|133}} {{Verš|133|1}} Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! {{Verš|133|2}} Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. {{Verš|133|3}} A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání ''i'' života až na věky. </div> <section end=zalm-133 /><section begin=zalm-134 /> ==Žalm CXXXIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|134}} {{Verš|134|1}} Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. {{Verš|134|2}} Pozdvihujte rukou svých ''k'' svatyni, a dobrořečte Hospodinu, ''říkajíce'': {{Verš|134|3}} Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi. </div> <section end=zalm-134 /><section begin=zalm-135 /> ==Žalm CXXXV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|135}} {{Verš|135|1}} Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, {{Verš|135|2}} Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. {{Verš|135|3}} Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. {{Verš|135|4}} Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. {{Verš|135|5}} Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy. {{Verš|135|6}} Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.<noinclude> </div></noinclude> adijkekf0k7mdawmbcbans24kv8zkco 250 85421 281498 2022-07-25T18:44:34Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|135|7}} Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, ''a'' vyvodí vítr z pokladů svých. {{Verš|135|8}} Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada. {{Verš|135|9}} Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho. {{Verš|135|10}} Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné, {{Verš|135|11}} Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská. {{Verš|135|12}} A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému. {{Verš|135|13}} Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu. {{Verš|135|14}} Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv. {{Verš|135|15}} ''Ale'' modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských, {{Verš|135|16}} Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. {{Verš|135|17}} Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich. {{Verš|135|18}} Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají. {{Verš|135|19}} Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu. {{Verš|135|20}} Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. {{Verš|135|21}} Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah. </div> <section end=zalm-135 /><section begin=zalm-136 /> ==Žalm CXXXVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|136}} {{Verš|136|1}} Oslavujte Hospodina, nebo ''jest'' dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho. {{Verš|136|2}} Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|3}} Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|4}} Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|5}} Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|6}} Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|7}} Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|8}} Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|9}} Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|10}} Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|11}} A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|12}} V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|13}} Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|14}} A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|15}} A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|16}} Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|17}} Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|18}} A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|19}} Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|20}} Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|21}} A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|22}} V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|23}} Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|24}} A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|25}} Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho. {{Verš|136|26}} Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho. </div> <section end=zalm-136 /><section begin=zalm-137 /> ==Žalm CXXXVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|137}} {{Verš|137|1}} Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.<noinclude> </div></noinclude> q10ul77yios8kdir34nug9xwkithhvs 250 85422 281499 2022-07-25T18:45:51Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|137|2}} Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. {{Verš|137|3}} A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: {{Verš|137|4}} Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? {{Verš|137|5}} Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. {{Verš|137|6}} Přilniž ''i'' jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. {{Verš|137|7}} Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, ''a'' na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. {{Verš|137|8}} Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. {{Verš|137|9}} Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude. </div> <section end=zalm-137 /><section begin=zalm-138 /> ==Žalm CXXXVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|138}} {{Verš|138|1}} Davidův. Oslavovati tě budu, ''Pane'', celým srdcem svým, ''a'' před mocnými žalmy tobě zpívati. {{Verš|138|2}} Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své ''a'' slovo své. {{Verš|138|3}} Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou. {{Verš|138|4}} Oslavovati tě budou, Hospodine, ''i'' všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých. {{Verš|138|5}} A zpívati budou o cestách Hospodinových, ''a'' že veliká jest sláva Hospodinova, {{Verš|138|6}} A ''ač'' vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná. {{Verš|138|7}} Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. {{Verš|138|8}} Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš. </div> <section end=zalm-138 /><section begin=zalm-139 /> ==Žalm CXXXIX.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|139}} {{Verš|139|1}} Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. {{Verš|139|2}} Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. {{Verš|139|3}} Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. {{Verš|139|4}} Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. {{Verš|139|5}} Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. {{Verš|139|6}} Divnější ''jest'' umění tvé nad můj ''vtip''; vysoké jest, nemohu k němu. {{Verš|139|7}} Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? {{Verš|139|8}} Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. {{Verš|139|9}} Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: {{Verš|139|10}} I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. {{Verš|139|11}} Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc ''jest'' světlem vůkol mne. {{Verš|139|12}} Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den ''tobě'' svítí, rovně tma jako světlo. {{Verš|139|13}} Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. {{Verš|139|14}} Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná ''je'' výborně. {{Verš|139|15}} Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, ''a'' řemeslně složen, v nejhlubších místech země. {{Verš|139|16}} Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, ''i'' dnové, ''v nichž'' formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. {{Verš|139|17}} Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! {{Verš|139|18}} Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. {{Verš|139|19}} Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka,<noinclude> </div></noinclude> 05m9yfcmebyzv3zdklsm84povjnmr5v 250 85423 281500 2022-07-25T18:47:33Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, {{Verš|139|20}} Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. {{Verš|139|21}} Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, ''zdaž'' mne nemrzejí? {{Verš|139|22}} Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. {{Verš|139|23}} Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. {{Verš|139|24}} A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. </div> <section end=zalm-139 /><section begin=zalm-140 /> ==Žalm CXL.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|140}} {{Verš|140|1}} Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, ''a'' od muže ukrutného ostříhej mne, {{Verš|140|2}} Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. {{Verš|140|3}} Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. {{Verš|140|4}} Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. {{Verš|140|5}} Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, ''a'' léčky své mi položili. Sélah. {{Verš|140|6}} Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. {{Verš|140|7}} Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, {{Verš|140|8}} Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. {{Verš|140|9}} Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. {{Verš|140|10}} Padej na ně uhlí řeřavé, ''a'' na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. {{Verš|140|11}} Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, ''a'' muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. {{Verš|140|12}} Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. {{Verš|140|13}} A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, ''a'' upřímí přebývati před oblíčejem tvým. </div> <section end=zalm-140 /><section begin=zalm-141 /> ==Žalm CXLI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|141}} {{Verš|141|1}} Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. {{Verš|141|2}} Budiž příjemná modlitba má, ''jako'' kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, ''jako'' obět večerní. {{Verš|141|3}} Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. {{Verš|141|4}} Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. {{Verš|141|5}} Nechť mne bije spravedlivý, ''přijmu to za'' dobrodiní, a nechť tresce mne, ''bude mi to'' olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má ''platná bude'' proti zlosti jejich. {{Verš|141|6}} Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. {{Verš|141|7}} Jako když někdo roubá a štípá ''dříví'' na zemi, tak se rozletují kosti naše ''až'' k ústům hrobovým. {{Verš|141|8}} Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. {{Verš|141|9}} Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. {{Verš|141|10}} Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. </div> <section end=zalm-141 /><section begin=zalm-142 /> ==Žalm CXLII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|142}} {{Verš|142|1}} Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba ''jeho''. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. {{Verš|142|2}} Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. {{Verš|142|3}} Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. {{Verš|142|4}} Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo<noinclude> </div></noinclude> 72802s7rm6s05q1dbydr8lfwagcf1mq 281501 281500 2022-07-25T18:47:45Z Shlomo 1042 /* Problematické */ proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, {{Verš|139|20}} Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. {{Verš|139|21}} Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, ''zdaž'' mne nemrzejí? {{Verš|139|22}} Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. {{Verš|139|23}} Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. {{Verš|139|24}} A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. </div> <section end=zalm-139 /><section begin=zalm-140 /> ==Žalm CXL.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|140}} {{Verš|140|1}} Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, ''a'' od muže ukrutného ostříhej mne, {{Verš|140|2}} Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. {{Verš|140|3}} Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. {{Verš|140|4}} Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. {{Verš|140|5}} Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, ''a'' léčky své mi položili. Sélah. {{Verš|140|6}} Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. {{Verš|140|7}} Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, {{Verš|140|8}} Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. {{Verš|140|9}} Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. {{Verš|140|10}} Padej na ně uhlí řeřavé, ''a'' na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. {{Verš|140|11}} Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, ''a'' muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. {{Verš|140|12}} Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. {{Verš|140|13}} A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, ''a'' upřímí přebývati před oblíčejem tvým. </div> <section end=zalm-140 /><section begin=zalm-141 /> ==Žalm CXLI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|141}} {{Verš|141|1}} Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. {{Verš|141|2}} Budiž příjemná modlitba má, ''jako'' kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, ''jako'' obět večerní. {{Verš|141|3}} Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. {{Verš|141|4}} Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. {{Verš|141|5}} Nechť mne bije spravedlivý, ''přijmu to za'' dobrodiní, a nechť tresce mne, ''bude mi to'' olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má ''platná bude'' proti zlosti jejich. {{Verš|141|6}} Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. {{Verš|141|7}} Jako když někdo roubá a štípá ''dříví'' na zemi, tak se rozletují kosti naše ''až'' k ústům hrobovým. {{Verš|141|8}} Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. {{Verš|141|9}} Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. {{Verš|141|10}} Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. </div> <section end=zalm-141 /><section begin=zalm-142 /> ==Žalm CXLII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|142}} {{Verš|142|1}} Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba ''jeho''. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. {{Verš|142|2}} Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. {{Verš|142|3}} Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. {{Verš|142|4}} Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo<noinclude> </div></noinclude> 3tcohktdwlekpi9bzc0ahv7yzzr02ee 250 85424 281502 2022-07-25T18:49:47Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. {{Verš|142|5}} K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé ''a'' díl můj v zemi živých. {{Verš|142|6}} Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. {{Verš|142|7}} Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. </div> <section end=zalm-142 /><section begin=zalm-143 /> ==Žalm CXLIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|143}} {{Verš|143|1}} Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, ''i'' pro spravedlnost svou. {{Verš|143|2}} A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. {{Verš|143|3}} Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli, {{Verš|143|4}} Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé. {{Verš|143|5}} Rozpomínaje se ''na'' dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, {{Verš|143|6}} Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá ''žádá'' tebe. Sélah. {{Verš|143|7}} Pospěšiž ''a'' vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. {{Verš|143|8}} Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své. {{Verš|143|9}} Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám. {{Verš|143|10}} Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. {{Verš|143|11}} Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. {{Verš|143|12}} A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj. </div> <section end=zalm-143 /><section begin=zalm-144 /> ==Žalm CXLIV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|144}} {{Verš|144|1}} Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. {{Verš|144|2}} Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, ''a'' štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. {{Verš|144|3}} Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, ''a'' syn člověka, že ho sobě tak vážíš? {{Verš|144|4}} Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. {{Verš|144|5}} Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. {{Verš|144|6}} Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. {{Verš|144|7}} Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. {{Verš|144|8}} Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. {{Verš|144|9}} Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, {{Verš|144|10}} Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. {{Verš|144|11}} Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. {{Verš|144|12}} Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, ''a'' dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. {{Verš|144|13}} Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. {{Verš|144|14}} Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. {{Verš|144|15}} Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. </div> <section end=zalm-144 /><noinclude> </div></noinclude> hv4363n1bbgcex4zssna1qdfigv8w8v 250 85425 281503 2022-07-25T18:52:05Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /></noinclude><section begin=zalm-145 /> ==Žalm CXLV.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|145}} {{Verš|145|1}} Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. {{Verš|145|2}} Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. {{Verš|145|3}} Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. {{Verš|145|4}} Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. {{Verš|145|5}} O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. {{Verš|145|6}} A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i ''já'' důstojnost tvou budu vypravovati. {{Verš|145|7}} Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, ''řkouce'': {{Verš|145|8}} Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. {{Verš|145|9}} Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. {{Verš|145|10}} Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. {{Verš|145|11}} Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, {{Verš|145|12}} Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho. {{Verš|145|13}} Království tvé ''jest'' království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením. {{Verš|145|14}} Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. {{Verš|145|15}} Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. {{Verš|145|16}} Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle ''své''. {{Verš|145|17}} Spravedlivý ''jest'' Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých. {{Verš|145|18}} Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě. {{Verš|145|19}} Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim. {{Verš|145|20}} Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. {{Verš|145|21}} Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky. </div> <section end=zalm-145 /><section begin=zalm-146 /> ==Žalm CXLVI.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|146}} {{Verš|146|1}} Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. {{Verš|146|2}} Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. {{Verš|146|3}} Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. {{Verš|146|4}} Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. {{Verš|146|5}} Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, {{Verš|146|6}} Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, {{Verš|146|7}} Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. {{Verš|146|8}} Hospodin otvírá ''oči'' slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. {{Verš|146|9}} Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. {{Verš|146|10}} Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah. </div> <section end=zalm- /><section begin=zalm-147 /> ==Žalm CXLVII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|147}} {{Verš|147|1}} Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, ''a'' ozdobná jest chvála. {{Verš|147|2}} Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený ''lid'' Izraelský shromažďuje, {{Verš|147|3}} Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich, {{Verš|147|4}} Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.<noinclude> </div></noinclude> qwv9rlyyq5obmp7fybmg6299vrs33c1 250 85426 281504 2022-07-25T18:54:40Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /><div class="text"></noinclude>{{Verš|147|5}} Velikýť ''jest'' Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu. {{Verš|147|6}} Pozdvihuje pokorných Hospodin, ''ale'' bezbožné snižuje až k zemi. {{Verš|147|7}} Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře, {{Verš|147|8}} Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, ''a'' vyvodí trávu ''na'' horách. {{Verš|147|9}} Kterýž dává hovadům potravu jejich, ''i'' mladým krkavcům, kteříž volají ''k němu''. {{Verš|147|10}} Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného. {{Verš|147|11}} Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, ''a'' kteříž doufají v milosrdenství jeho. {{Verš|147|12}} Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. {{Verš|147|13}} Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe. {{Verš|147|14}} On působí v končinách tvých pokoj, ''a'' bělí pšeničnou nasycuje tě. {{Verš|147|15}} On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho. {{Verš|147|16}} Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá. {{Verš|147|17}} Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí? {{Verš|147|18}} Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody. {{Verš|147|19}} Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi. {{Verš|147|20}} Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah. </div> <section end=zalm-147 /><section begin=zalm-148 /> ==Žalm CXLVIII.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|148}} {{Verš|148|1}} Halelujah. Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. {{Verš|148|2}} Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho. {{Verš|148|3}} Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy. {{Verš|148|4}} Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto. {{Verš|148|5}} Chvalte jméno Hospodinovo ''všecky věci'', kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou. {{Verš|148|6}} A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly. {{Verš|148|7}} Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti, {{Verš|148|8}} Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho, {{Verš|148|9}} I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové, {{Verš|148|10}} Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé, {{Verš|148|11}} Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země, {{Verš|148|12}} Mládenci, též i panny, starci s dítkami, {{Verš|148|13}} Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, ''a'' sláva jeho nade všecku zemi i nebe. {{Verš|148|14}} A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah. </div> <section end=zalm-148 /><section begin=zalm-149 /> ==Žalm CXLIX== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|149}} {{Verš|149|1}} Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. {{Verš|149|2}} Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. {{Verš|149|3}} Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben ''a'' na citaru prozpěvujte jemu. {{Verš|149|4}} Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; ''onť'' ozdobuje pokorné spasením. {{Verš|149|5}} Plésati budou svatí v ''Boží'' slávě, ''a'' zpívati v pokojích svých. {{Verš|149|6}} Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, {{Verš|149|7}} K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, {{Verš|149|8}} K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, {{Verš|149|9}} K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah. </div> <section end=zalm-149 /><section begin=zalm-150 /> ==Žalm CL.== __NOEDITSECTION__ <div class="intro"> </div><div class="text"> {{kapitola|150}} {{Verš|150|1}} Halelujah.<noinclude> </div></noinclude> dg6j0t1u200gy41fnl273hy2jtuu5o5 250 85427 281505 2022-07-25T18:56:55Z Shlomo 1042 /* Problematické */ přenos z hlavního NS, pouze Ž 150 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /></noinclude>Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. {{Verš|150|2}} Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. {{Verš|150|3}} Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. {{Verš|150|4}} Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. {{Verš|150|5}} Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. {{Verš|150|6}} Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah. </div><noinclude></noinclude> fpwagaw7bdusqm97h0gfsca1i6wfbgu 281506 281505 2022-07-25T18:57:09Z Shlomo 1042 /* Problematické */ proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="2" user="Shlomo" /></noinclude>Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. {{Verš|150|2}} Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. {{Verš|150|3}} Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. {{Verš|150|4}} Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. {{Verš|150|5}} Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. {{Verš|150|6}} Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah. </div><noinclude></noinclude> syxz43er4ilntq6gwqjxmq670axv6el 0 85428 281514 2022-07-26T09:55:25Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892 | ČÁST = Moreau (sochař) | PŘEDCHOZÍ = Moreau (generál)) | DALŠÍ = Morecambebai }} {{Textinfo | TITULEK = Moreau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892, [https://www.retrobibliothek.de/retrobib/seite.html?id=131581 12. díl s. 1] | LICENCE = PD anon 70 | LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 }} {{Forma|proza}} '''Moreau''' (výsl. -roh), Ma…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892 | ČÁST = Moreau (sochař) | PŘEDCHOZÍ = Moreau (generál)) | DALŠÍ = Morecambebai }} {{Textinfo | TITULEK = Moreau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892, [https://www.retrobibliothek.de/retrobib/seite.html?id=131581 12. díl s. 1] | LICENCE = PD anon 70 | LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 }} {{Forma|proza}} '''Moreau''' (výsl. -roh), Mathurin, franz. sochař, narozený 18. listopadu 1822 v Dijonu, byl v Paříži žákem Rameyho ml. a Dumonta. Vytvořil lákavé ideální a alegorické postavy, jako jsou: Květinová víla (1853, bronzová skupina), Léto (1855, mramorová socha), Spící děti (1857), Přadlena (1861, v mramoru; v Lucemburském paláci v Paříži; viz panel: Francouzské umění IV, obr. 9), Studiosa (1865, mramor), sochy Řehoře Velikého a Jeronýma pro kostel La Trinite v Paříži (1865), skupina Saltarella (1868), Primavera (1872, bronzová skupina), Koupající se (1876), Phryne (1878), mramorové sošky: Vinař (1884), Budoucnost (1886), Šípková růže (1888), bronzová skupina Ochrana dětství (1892). {{Konec formy}} [[Kategorie:Meyers Konversations-Lexikon 1885-1892|Moreau]] dwr8veygim96vhzdls6me9iqakuz1z4 0 85429 281515 2022-07-26T11:05:59Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 3. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 2. | DALŠÍ = Zavařování hrušek 4. }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 3. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 3. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 2. | DALŠÍ = Zavařování hrušek 4. }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 3. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 60 }} {{Forma|proza}} Hrušky se oloupají, rozkrojí, ohryzek vykrojí, ve vodě uvaří. Kousek zázvoru se rozkrájí a tak dlouho ve vodě vaří, až změkne; ve vodě, ve které byl zázvor vařen, se svaří cukr, do něho se vloží hrušky se zázvorem, šťáva se svaří a na hrušky nalije. Když jsou hrušky úplně měkké, uloží se ve sklenicích a polijí cukrem. Po několika dnech se cukr opět svaří, sklenice zavážou a na chladném místě uschovají. — Cukru se béře tolik mnoho-li váží hrušky nebo o třetinu méně. {{Konec formy}} ssyeyt8ynmac10shh0qlpm10xo4znck 0 85430 281516 2022-07-26T11:22:03Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 4. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 3. | DALŠÍ = Zavařování hrušek 5. }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 4. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 4. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 3. | DALŠÍ = Zavařování hrušek 5. }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 4. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 60 }} {{Forma|proza}} Šťavnaté nepřezrálé hrušky se rozkrojí, oloupají a ohryzky vykrojí. Přebrané oprané brusinky se s cukrem svaří, šťáva se procedí, přidá k hruškám, které se s cukrem a skořicí zvolna uvaří. Když změknou, uloží se do sklenic, šťáva se svaří a nalije na hrušky — Na kilogram hrušek se počítá skoro stejné množství cukru a 3—4 litry brusinek. {{Konec formy}} thmvyrplkigmy1l93jf7wm1c2mnrpcc 0 85431 281517 2022-07-26T11:23:35Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 5. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 4. | DALŠÍ = Hrušková zavařenina }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 5. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Zavařování hrušek 5. | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 4. | DALŠÍ = Hrušková zavařenina }} {{Textinfo | TITULEK = Zavařování hrušek 5. | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 60 }} {{Forma|proza}} Připravené hrušky se na polou uvaří, a ve studené vodě ochladí, v rozpuštěném cukru se dovaří a uloží v sklenicích, cukr se vařením zhustí a nalije na hrušky; třetího dne se svaří opět nalije na hrušky a sklenice se zavážou. Cukru se béře dle váhy tolik, mnoholi jest hrušek. {{Konec formy}} olzu5e0bzzepmz1hv8eyjso65j6v5lv 0 85432 281518 2022-07-26T11:33:44Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Hrušková zavařenina | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 5. | DALŠÍ = Pečené hrušky }} {{Textinfo | TITULEK = Hrušková zavařenina | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} |…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Hrušková zavařenina | PŘEDCHOZÍ = Zavařování hrušek 5. | DALŠÍ = Pečené hrušky }} {{Textinfo | TITULEK = Hrušková zavařenina | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 60 }} {{Forma|proza}} Sladké hrušky se rozkrájejí a jádra vykrojí. Zatím se oberou hrozny, jich šťáva vytlačí a svaří na polovic, hrušky se za stálého míchání rozvaří, zavařenina se dá do hrnců, nechá přes noc ve vlažné troubě státi, zaváže pak a uschová. Nejsou-li hrozny dosti sladké, přidá se cukru. {{Konec formy}} 5teankv29zn37liyg5dl1vhfp1vbd7h 0 85433 281519 2022-07-26T11:39:35Z Lenka64 2855 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Pečené hrušky | PŘEDCHOZÍ = Hrušková zavařenina | DALŠÍ = Opečené hrušky }} {{Textinfo | TITULEK = Pečené hrušky | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V…“ wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni | ČÁST = Pečené hrušky | PŘEDCHOZÍ = Hrušková zavařenina | DALŠÍ = Opečené hrušky }} {{Textinfo | TITULEK = Pečené hrušky | AUTOR = [[Autor:Hana Dumková|Hana Dumková]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = Dumková, Hanna, ''Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni'' | ONLINE = {{Kramerius|nkp|90c74cf0-2e52-11de-80dd-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = V Mladé Boleslavi: Karel Vačlena, 1883/1884, s. 61 }} {{Forma|proza}} Tlusté koláčky hruškové se polijí rumem, posypou cukrem a nechají chvíli státi, pak se obalí řídkým těstem, pomaží vejci, osolí se a pekou na másle. {{Konec formy}} n85xkj0xknc3ibkcy9dbydux2m3hqar