Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.39.0-wmf.26 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Udělátko Diskuse k udělátku Definice udělátka Diskuse k definici udělátka 0 60851 282213 254274 2022-08-26T20:04:30Z Mykhal 7311 korekce dle reality (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/213411034000023/ 7:2x:xx) wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Inaugurační projev prezidenta republiky Miloše Zemana | AUTOR = [[Autor:Miloš Zeman|Miloš Zeman]] | ZDROJ = [https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/inauguracni-projev-prezidenta-republiky-milose-zemana-11228 hrad.cz] | nakladatel = Kancelář prezidenta republiky | VYDÁNO = 2013-03-08 | LICENCE = PD CZ | JINÉ = Vladislavský sál Pražského hradu }} {{Forma|proza}} Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážení členové vlády, vážení členové zákonodárného sboru, vážení hosté. Předstupuji před Vás jako první prezident České republiky, který byl zvolen přímou volbou občanů. Uvědomuji si obrovskou odpovědnost, která z toho pro mne vyplývá, a jsem připraven této odpovědnosti dostát. Nejprve bych rád poděkoval všem občanům, kteří mi dali svůj hlas. Obdržel jsem množství blahopřání z celé republiky, a protože není v mých silách na tato blahopřání odpovědět jednotlivě, dovolte mi, abych poděkoval alespoň těmto a tímto způsobem. Dovolte mi rovněž, abych vyjádřil uznání všem občanům, kteří volili mého protikandidáta. Za to, že se účastnili voleb a uplatnili tak své aktivní občanství. Každý z nás v životě někdy vyhrál a někdy prohrál. Vím, jak je obtížné unést tíhu porážky, ale vím také, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období. Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají. Vzhledem k tomu, že svoji představu spolupráce prezidenta republiky s vládou a parlamentem chci diskutovat s představiteli těchto institucí, dovolte mi, abych se ve svém dnešním vystoupení soustředil na tři základní cíle, které spojuji s výkonem své prezidentské funkce. Tím prvním cílem je uklidnění a stabilizace české politické scény. Jsem si plně vědom toho, že bez podpory veřejnosti je pro jakéhokoli jednotlivce tento úkol nedosažitelný. Ale řídím se zásadou, že lépe než proklínat tmu, je zapálit alespoň jednu svíčku. Nabízím prezidentský úřad jako neutrální pole pro dialog všech parlamentních stran, ale i dalších významných společenských organizací, ať už jsou to odbory, zaměstnavatelské svazy a další instituce. Jako prezident, který není přímo ani nepřímo spojen s žádnou parlamentní stranou, nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát, roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší. Vycházím ze zkušenosti, kdy se v minulosti dokázaly dohodnout dvě nejsilnější parlamentní strany a tuto dohodu také beze zbytku dodržely, takže bylo možné, aby se Česká republika dostala z tehdejší ekonomické krize a obnovila hospodářský růst. Věřím, že na daleko širší bázi věcným a pokud možno i přátelským dialogem všech relevantních subjektů se nám podaří nalézt společný jmenovatel v zájmu dalšího rozvoje České republiky a hájení jejích oprávněných národních zájmů. Druhým cílem, který považuji pro plnění prezidentské funkce za důležitý, je podpora toho, čemu již přes dvacet let říkám ostrovy pozitivní deviace. Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi. Jsou to mimo jiné podnikatelé baťovského typu, kteří reinvestují své zisky do oblasti svého podnikání a novými investicemi tak vytvářejí nová pracovní místa, snižují nezaměstnanost a řádně platí daně do státní pokladny. Jsou to úspěšní starostové, kteří dokázali zvelebit své obce nebo svá města. Jsou to významné osobnosti z řad školství, zdravotnictví, vědy, kultury nebo sportu. A s těmito osobnosti bych se chtěl setkávat a chtěl bych rozšířit počet dnes udělovaných státních vyznamenání, protože věřím, že mnoho lidí, kteří svojí celoživotní prací přispěli k rozvoji České republiky, si takové ocenění zaslouží. Nezapomínám však na to, že v této republice žijí miliony lidí, kteří vykonávají, řečeno Masarykovými slovy, onu drobnou, černou, trpělivou a poctivou práci. Že právě tito lidé jsou solí země a že právě tito lidé jsou živnou půdou, z níž tyto vynikající osobnosti vyrůstají. Proto bych se chtěl s nimi při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti. Vedle podpory ostrovů pozitivní deviace však prezident musí bojovat proti jejich opaku, tedy proti ostrovům deviace negativní. Jedním z nejnebezpečnějších takových ostrovů jsou kmotrovské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevrací této společnosti žádnou přidanou hodnotu, ať už formou nových investic, nebo řádného placení daní. Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem v boji proti těmto ekonomickým mafiím je zákon o prokázání původu příjmů a majetku včetně možnosti zabavení nelegálně získaného, tedy nakradeného majetku. A i když prezident nemá zákonodárnou iniciativu, budu se trpělivě snažit přesvědčovat poslance a senátory, aby takový zákon navrhli a aby takový zákon byl přijat. Druhým ostrovem negativní deviace jsou, podle mého názoru, neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa, a tedy i jich samých. Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl. Prezident musí podporovat úspěšné a společnosti prospěšné osobnosti, které jsou často obklopeny závistivou hloupostí. A musí jim trvale říkat Nenechte se otrávit, a naopak závistivým hlupákům, za nimiž není žádná vlastní poctivá práce, musí trvale říkat Neotravujte. Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tyto tři úkoly nemohu splnit sám. Nabízím proto přátelskou ruku ke spolupráci bez rozdílu politické příslušnosti všem těm, kdo tyto tři úkoly považují za důležité a kdo jsou ochotni přispět k jejich naplnění. Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z vás znáte. Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým. Děkuji vám za vaši pozornost. {{Konec formy}} rn5cntl2z8363s8gwbthe705i41lgxn 0 60854 282214 254275 2022-08-26T20:31:33Z Mykhal 7311 korekce dle reality (https://www.ceskatelevize.cz/porady/12026078214-volba-prezidenta/218411033240308/) až na drobné přeřeky (TODO řádově mylná číslovka, Orwellovsky opravená kanceláří, zmínit formou redakční poznámky?) wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Inaugurační projev prezidenta republiky | AUTOR = [[Autor:Miloš Zeman|Miloš Zeman]] | ZDROJ = [https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/inauguracni-projev-prezidenta-republiky-13940 hrad.cz] | nakladatel = Kancelář prezidenta republiky | VYDÁNO = 2018-03-08 | LICENCE = PD CZ }} {{Forma|proza}} Moje milá ženo Ivanko, moje milá dcero Kačenko, vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážení členové zákonodárného sboru, excelence, dámy a pánové, předstupuji před vás podruhé s inauguračním projevem a považuji za správné, abych v první části svého dnešního vystoupení se pokusil zhodnotit, co se v uplynulých pěti letech podařilo, ale také, co se nepodařilo. A teprve poté ve druhé části bych vás rád seznámil se svojí představou výkonu prezidentské funkce v dalším pětiletí. Role prezidenta je dvojí. Chce-li mít prezident poměrně klidný život, stačí mu, aby plnil některé ústavní povinnosti, například jmenoval soudce Ústavního soudu nebo jmenoval členy Bankovní rady a podobně. V první části svého funkčního období jsem takto jmenoval předsedu Ústavního soudu a doplnil Ústavní soud na patnáct osob. V druhé části jsem jmenoval guvernéra České národní banky a doplnil Bankovní radu na sedm osob. Ale i když formálních povinností tohoto typu jsou desítky, zastávám názor, že prezident by si měl zvolit ještě další téma, které by ho provázelo celou dobu výkonu jeho funkce. Takovým tématem v mém případě bylo setkávání se s občany a jsem rád a musím za to poděkovat občanům, že účast na našich setkáních byla hojná a že naše diskuze byla velmi, velmi zajímavá. Ano, 28. října každého roku vyznamenám mezi třiceti až čtyřiceti výrazných osobností, ať už z vědy, umění, sportu, podnikání, veteránů druhé světové války nebo například zahraničních osobností, z nichž bych rád připomenul alespoň jednu, Güntera Verheugena, protože tento člověk se výrazně zasloužil o vstup České republiky do Evropské unie. Zatímco v případě Ústavního soudu i Bankovní rady nebyly zásadní námitky vůči odborné erudici členů těchto institucí, v případě vyznamenaných se takové námitky objevily, ale to už je český folklor, a kritiky jsou většinou ti, kdo by žádné vyznamenání sami nedostali, protože by pro ně nebyl žádný důvod. Nicméně, co je to třicet nebo čtyřicet lidí ročně, když v České republice je množství lidí, kteří si zaslouží obdobné vyznamenání rovněž. A právě proto jsem byl velmi rád, že celých pět let jsem mohl navštěvovat kraje České republiky a s těmito lidmi se setkávat. Vážím si těch hejtmanů, kteří vyhlásili soutěž o osobnost kraje v nejrůznějších oblastech lidské činnosti, a rád jsem se s těmito osobnostmi setkával. Stejně tak, jako jsem se setkával s podnikateli nebo s představiteli příspěvkových a dalších organizací na krajské úrovni, s krajskými a komunálními zastupiteli a samozřejmě především s občany. Když jsem se připravoval na své dnešní vystoupení, prošel jsem si měsíční programy za posledních pět let a s překvapením jsem zjistil, že jsem absolvoval více než čtyři tisíce setkání. A tak je to dobře, protože prezidentský úřad je místem setkávání se. Prezident by neměl být uzavřen za hradbami Pražského hradu nebo za zdmi lánského zámku. A v těchto setkáváních jsem se mnohé naučil, a protože nejsem mlčící sfinga, také jsem občas něco sám říkal. Snažil jsem se poznatky, které jsem získal, přenést mimo jiné na vládní úroveň, protože, jak dobře víte, podle ústavy má prezident právo povolávat si členy vlády a konzultovat s nimi jejich činnost. A protože ve většině případů jsem měl s členy vlády korektní až přátelské vztahy, jsem rád, že tato setkání byla oboustranně užitečná. Samozřejmě, že vedle těchto jednorázových konzultací jsme pravidelně v Lánech s mým expertním týmem realizovali setkání s ministry, která se týkala dlouhodobé koncepce jejich práce. Dalším takovým tématem byla ekonomická diplomacie. Možná, že řeknete, že je to činnost šedivá a nudná, a snad i z hlediska publicistiky budete mít pravdu, ale jsem rád, že na mých cestách do zahraničí mě celkem doprovázelo osmnáct podnikatelských misí, kterých se zúčastnilo více než sedm set podnikatelů. Tyto cesty mají samozřejmě velký význam zejména tam, kde partnerská strana má takzvaný prezidentský režim, protože prezident prezidentovi nejlépe rozumí. Nu a v tomto úsilí chci nyní pokračovat, protože bez kontaktu s občany, chcete-li dolních deset milionů, není prezident plnohodnotný. A prezident, který se považuje za součást jakési vyvolené elity, je jenom ornamentem na státní budově a ničím víc. Vedle pozitivních věcí, které jsem ve své prezidentské funkci zažil a za které děkuji, byly i problémy, a nebylo by poctivé, se o nich nezmínit. Před pěti lety jsem upozornil na tři takové problémy. Prvním z nich byla hrozba neonacistických bojůvek v české společnosti. Konkretizoval jsem tuto hrozbu ve svém projevu v Lidicích, kde jsem za neonacistickou stranu označil Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Dovolte mi krátkou terminologickou vsuvku. Občas se setkáváme s terminologií fašismus a fašistický, rád bych připomněl, že fašismus je specifický italský fenomén, který se lišil od německého nacismu například tím, že nebyl vyhraněně antisemitský, čímž ho vůbec neomlouvám. Ale víte, proč se u nás v minulosti téměř nepoužíval termín nacismus? Protože když si tento termín dešifrujete, tak je to nacionální socialismus, a protože minulý režim měl jako erbovní slovo slovo socialismus, bylo obtížně přijatelné, aby se vedle tohoto erbovního slova vyskytovalo i slovo nacionální socialismus. Myslím si, že prezident by neměl příliš zasahovat do politické struktury, neměl by známkovat politické strany, protože nejsou strany první a druhé kategorie, stejně tak jako nejsou jejich voliči první a druhé kategorie, ale zde jsem učinil jednu výjimku, a jsem povinen ji zdůvodnit. Tímto zdůvodněním je skutečnost, že Dělnická strana sociální spravedlnosti aktivně spolupracovala s Kotlebovou neonacistickou stranou na Slovensku. To znamená stranou, která výslovně schvalovala vyvraždění šedesáti milionů slovenských občanů a která schvalovala i vyslání Rychlé divize na východní frontu nebo potlačení Slovenského národního povstání. Kdo podporuje neonacisty, je sám neonacista. A Němci mají docela hezké přísloví, ‚spolu chyceni, spolu pověšeni‘. V každém případě platí, že s touto jedinou výjimkou jsem neznámkoval naši politickou strukturu, i když mohu vyjádřit radost, že Dělnická strana sociální spravedlnosti nezískala žádný mandát, jak v krajských, tak v parlamentních volbách. Druhým problémem, na který jsem před pěti lety upozorňoval, byl problém ekonomické kriminality. Jsem sice rád, že mezitím došlo k určitému pokroku, a že vliv ekonomických mafií zeslábl, nikoli však vymizel. Podpořil jsem v Poslanecké sněmovně zákon o prokázání původu příjmů a majetku, pouze lituji, že není aplikován ve větším rozsahu. Podpořil jsem i další kroky proti daňovým podvodům, jako je kontrolní hlášení nebo elektronická evidence tržeb. Ale bohužel u nás je stále ještě jedna velká skvrna, a ta skvrna se jmenuje Zdeněk Bakala. Chci upozornit, že se nejedná pouze o dnes před soudem stojící kauzu podivné privatizace OKD, ale že se jedná o daleko rozměrnější akci, protože podle odborných odhadů z OKD bylo dohromady vytunelováno sto miliard korun. Mimochodem, akcie OKD uvedené na burzu měly nominální hodnotu čtyři sta korun, a na konci klesly na hodnotu dvacet haléřů za akcii. Jak velký to podnikatelský úspěch, že. Ale na druhé straně ještě těsně před krachem podniku, který zaměstnává deset tisíc osob, Zdeněk Bakala inkasoval posledních šestnáct miliard korun na dividendách. A přitom jen tak mimochodem stačil okrást i nájemníky OKD o jejich byty. Dokud tento problém nebude vyřešen, vyšetřen, pak nemůžeme tvrdit, že v České republice velká ekonomická kriminalita je minulostí a že Viktor Kožený skrývající se na Bahamách nemá svého velkého nástupce právě v osobě Zdeňka Bakaly. Když jsem se ptal jak ministra spravedlnosti, tak před časem i nejvyššího státního zástupce, zda v této věci proběhne nějaké vyšetřování, padni komu padni, setkal jsem se s velmi rozpačitou odezvou. Mrzí mě to a budu na to upozorňovat i nadále. Přecházím ke třetí a poslední části hodnocení minulosti, a to je pokus manipulovat českou veřejností. A svým způsobem mohu velmi snadno navázat na předchozí téma, protože noviny, jako je Hospodářské noviny nebo týdeník Respekt nebo server Aktuálně.cz, jsou ve vlastnictví Zdeňka Bakaly. A tyto noviny nás každodenně poučují o tom, jak se máme chovat. Podle mého názoru novinář, který bere peníze získané tímto způsobem, by neměl mít naši úctu a neměli bychom ho brát vážně. Samozřejmě, že kritika, která se týká mediální sféry, se nedá redukovat pouze na Bakalovo mediální impérium, a není to ani kritika pouze papírových médií. Je to například i kritika veřejněprávní České televize. Rád bych vám připomněl nedávnou studii Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která uvádí, že zpravodajství naší veřejněprávní, vyvážené, objektivní České televize bylo v minulosti výrazně ovlivněno její příchylností ke straně, která se jmenuje TOP 09. Budu předpokládat, že vzhledem k nedávným volebním výsledkům této strany se Česká televize napříště stane poněkud vyváženější. Nu a snažme se tedy, abychom dokázali rozlišit novináře, kteří hledají pravdu, od novinářů, kteří hledají senzace, a domnívám se, že patří úcta těm prvním a neúcta těm druhým. Rád bych uvedl alespoň dva naprosto konkrétní příklady. Nejde o to, že občas slyším od skupin lidí, kteří zastávají svůj názor, že ti, kdo jejich názor nezastávají, jsou lůza. V tom případě si vždy připomínám Bedřicha Smetanu a jeho operu Braniboři v Čechách, kde je krásná věta, my nejsme lůza, my jsme lid. Ale myslím si, že mohu demonstrovat i dvěma dalšími konkrétními příklady, proč různé nátlakové skupiny považuji za nehodné úcty nikoli kvůli jejich názorům, ale kvůli tomu, že jsou zapouzdřeny ve vzájemném sebeutvrzování se, aniž by byly ochotny podrobit se argumentované diskuzi. Tak tedy, prvním takovým příkladem je výrok jednoho komentátora, který rozdělil českou populaci na občany a obyvatele. Občané jsou ti, kdo mají správné názory a uvědoměle hlasují. Obyvatelé jsou ti ostatní. Nu a jako druhý příklad bych rád uvedl jednoho dalšího komentátora, který už po skončení prezidentské volby vyjádřil naději, že v nejbližších pěti letech zemře půl milionu mých stoupenců a že díky tomu bude voličská mapa za pět let poněkud jiná. Nu mně už to může být jedno, ale obludnost tohoto výroku je podle mého mínění dostatečným argumentem, proč nemám rád některé novináře, a ostatně oni nemají rádi mě, takže je to vzájemně naprosto vyrovnané. Tolik pokud jde o hodnocení minulosti. A nyní k budoucnosti. Dámy a pánové, hodlám samozřejmě pokračovat v tom, co jsem dělal v minulosti, protože to pokládám za užitečné. Nicméně rád bych to doplnil dalším tématem, kterým jsem se částečně už v minulosti zabýval, a tímto tématem je občanská angažovanost, nebo chcete-li jinak, aktivní občanství. Nemám tím rozhodně na mysli občanské aktivisty, kteří si někdy léčí svůj komplex méněcennosti tímto způsobem. Mám tím na mysli participaci občanů našeho státu na věcech veřejných. Vidím zde tři základní dimenze. Dimenzi ekonomickou, sociální a politickou. Pokud jde o ekonomickou dimenzi, možná, že víte, že jsem vždy obdivoval Tomáše a Jana Baťovi a jejich přístup k zaměstnancům. Oni jim mimochodem neříkali zaměstnanci, ale spolupracovníci. Baťa zaváděl osobní účty, na které připisoval zaměstnancům podíl na zisku, ale pozor, také podíl na ztrátě, bylo-li to nutné. Něco, jako je dnešní Profit sharing. Samozřejmě, že jsou možné i jiné varianty, mluvil jsem kdysi o americké metodě ESOP, Employee stock ownership plan. Mluvil jsem o německém zákonu Mitbestimmung Gesetz, který umožňuje participaci zaměstnancům, a chci věřit, že naše odbory se v budoucnosti této tematice budou věnovat více než dosud. Bylo by samozřejmě výhodné, aby to byla tematika, která by byla prospěšná pro obě strany. Zvýšení podílu na zisku by mělo být doprovázeno přinášením nových inovací, zvyšováním produktivity práce a přidané hodnoty. Nicméně onen baťovský model, ať už v jakékoli formě, by podle mého názoru měl v naší ekonomice mít silnější místo, než má dosud. Pokud jde o sociální dimenzi, myslím si, že tady bych připomenul svoje mládí. Když jsem byl mlád, byl americkým prezidentem John Kennedy, a jeden z jeho počinů byly takzvané Mírové sbory. Američané je většinou posílali do rozvojových zemí a já se domnívám, že Mírové sbory bychom potřebovali i na našem vlastním území, aby podaly pomocnou ruku zejména v těch regionech, které to více než jiné potřebují. A byl jsem rád, když jsem byl informován, že už se připravuje zákon o dobrovolnictví, který bych považoval za účinnější, než je činnost některých, zdůrazňuji některých, neziskových organizací. Nu a konečně třetí a poslední dimenze je dimenze politická, o ní již mluvím velice dlouho. Myslím si, že je poněkud bizarní, jestliže politici se vlichocují občanům, když se ucházejí ve volbách o jejich přízeň, a pokud tuto přízeň dostanou, tak na občany zapomenou. A přitom, jsou-li občané dostatečně kompetentní, aby rozhodli, kdo má vyhrát volby, proč by neměli být dostatečně kompetentní i k tomu, aby rozhodovali o dalších otázkách. Existuje několik témat v této souvislosti, a já doufám, že během mého mandátu se podaří prosadit alespoň jedno, a sice přímou volbu starostů, hejtmanů a samozřejmě i primátorů. Mimochodem, existuje několik variant přímé volby, a já jsem vždy doporučoval variantu, která bude respektovat dvojí úctu, úctu k vítězi voleb jako politické straně nebo hnutí a úctu k osobnosti uvnitř tohoto hnutí nebo strany. To první je vyjádřeno volebními výsledky, to druhé je vyjádřeno preferenčními hlasy. Jinými slovy, hejtmanem, primátorem nebo starostou se podle mého návrhu stává ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnějšího kandidujícího subjektu. Tím odpadá často uváděný argument, podle něhož takový starosta by byl pouze solitér, který by byl ve válce se svým zastupitelstvem. Byl jsem vystaven kritice, že preferuji švýcarský model referend, se zdůvodněním, že nejsme Švýcarsko. Já bych to obrátil, chceme-li se stát Švýcarskem, musíme převzít některé jeho zákony a některá jeho pravidla. A myslím si, že ve Sněmovně už leží dlouhou dobu návrh zákona o referendu, který jsem rovněž podpořil, a je mi líto, že se tento návrh zákona neprojednává. Jsem si vědom toho, že se bohužel asi nepodaří prosadit myšlenku takzvaného panašování, to znamená toho, aby si občané mohli sami sestavit kandidátku z nabídky kandidujících subjektů tak, jak je tomu v komunálních volbách. Podle mého názoru hlavní příčinou tohoto odmítání je strach. Strach některých politiků a politických stran z toho, že by tento model, pokud nemají na kandidátkách dostatek výrazných osobností, je přivedl k neúspěchu. Zatímco takto musíte volit stranu nebo hnutí jako celek a nemůžete kombinovat jednotlivé kandidátky. Nu a poslední věc, kterou bych rád podrobil diskuzi, je povinná volební účast. Připomínám, že u nás byla za Masarykovy první republiky. Připomínám, že je v Belgii, v Lucembursku nebo v Austrálii, že to není nic nového a nic originálního. Ale opět platí onen strach, a chceme-li, aby tady bylo skutečně aktivní občanství, pak i povinná volební účast je jeho součástí. Dámy a pánové, myslím, že jsem vás už dostatečně unavil, a proto mně dovolte, abych vám zcela na závěr, vlastně asi jako třetí ilustraci české žurnalistiky, uvedl server ihlas.cz, který nedávno vypsal anketu, kdy umřu. Bylo tam jenom několik set diskutujících a většina z nich se shodla na roku 2020. Chtěl bych vám proto sdělit, že jsem se rozhodl žít minimálně do devadesáti let, a pokud mě sem, do Vladislavského sálu, pozvete, bude mi potěšením se nejméně třikrát zúčastnit inaugurací svých nástupců. Děkuji vám za vaši pozornost. {{Konec formy}} fgjeqwqrk25109ww0afadxkkjuybb3w 0 73564 282215 254312 2022-08-27T10:23:36Z Mykhal 7311 korekce dle reality (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10997918455-mimoradne-porady-ct24/219411033401226/), pravopis wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana | AUTOR = [[Autor:Miloš Zeman|Miloš Zeman]] | ZDROJ = [https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/vanocni-poselstvi-prezidenta-republiky-milose-zemana-15228 hrad.cz] | nakladatel = Kancelář prezidenta republiky | VYDÁNO = 2019-12-26 | LICENCE = PD-manifesto }} {{Forma|proza}} Dobrý den, vážení a milí spoluobčané, setkáváme se již posedmé nad Vánočním poselstvím prezidenta republiky, abychom společně přemýšleli o tom, co se nám v uplynulém roce podařilo a kde jsou problémy. Dovolte mi, abych začal stejně, jako když jsem se setkal s asi stovkou zahraničních velvyslanců. Řekl jsem jim, vítejte v úspěšné zemi, zemi, která má nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, která má stabilní ekonomický růst, která má relativně klesající a poměrně nízký státní dluh, zemi, kde roste jak průměrná mzda, tak starobní důchody. Toto vše jsou úspěchy. A i když o nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě, myslím si, že nad těmito úspěchy bychom se měli společně radovat. To samozřejmě neznamená, že by neexistovaly problémy, která země je nemá. Na některé z nich jsem už upozorňoval ve svých předchozích veřejných vystoupeních. A teď bych problém, o kterém chci mluvit, shrnul do jediného slova. Pomalost. Pomalost soudních řízení, pomalost stavebních řízení, pomalost výstavby dopravní infrastruktury. Pokud jde o pomalost soudních řízení, víte, že například H-System trval 20 let, kauza Vlasty Parkanové a letadel Casa ještě není skončena a už trvá 10 let, a i když David Rath byl doslova přichycen s úplatkem v ruce, soudní proces s ním trval 7 let. Věřím, že nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová přispěje k tomu, aby se soudní jednání zrychlilo. Pokud jde o stavební řízení, jsme na krásném 162. místě na světě ze 180 států. Někde na úrovni Burkiny Faso a dalších afrických zemí. Věřím, že paní ministryně místního rozvoje Klára Dostálová předloží návrh nového stavebního zákona, který stavební řízení urychlí, a je-li kritizována, tak je někdy kritizována právě těmi, kdo přispěli k jeho pomalosti. Chceme-li překonat bytovou krizi, pak zrychlení stavebního řízení je nutnou, i když nikoli jedinou podmínkou. Nu a pokud jde o výstavbu dopravní sítě, věřím, že nový ministr dopravy pan Kremlík rovněž přispěje k tomu, aby například dálnice se nepřipravovala 13 let. Nu a teď bych pochválil vládu za to, že předložila národní investiční program s horizontem 30 let, protože některé velké projekty samozřejmě přesahují funkční období jakékoliv vlády. Někdy se říká, že je to zásobník projektů, ale není to pravda. Prostudoval jsem si tento plán a vím, že obsahuje i termíny, vím, že obsahuje i rozpočtované výdaje. Trochu mě jenom zamrzelo, že výstavba nových jaderných bloků je v tomto Národním investičním plánu poněkud zpožděná. Nu a samozřejmě je problém financování z národních zdrojů, ze zdrojů Evropské unie, ale také samozřejmě ze spolupráce veřejného a soukromého sektoru, a tady bych už dodal jenom to, že kritizuji vysoký počet daňových výjimek, které musí splácet ti, kdo poctivě daně platí. Celkový objem těchto daňových výjimek je už přes 300 miliard korun, nu a kdyby se alespoň některé z nich podařilo odstranit, bylo by více peněz i na ty investiční projekty. Přecházím teď k problémům, které velmi pravděpodobně budeme mít v příštích letech, a to jsou problémy, které se týkají klimatické změny. Domnívám se, že z diskuzí o klimatických změnách se stává nové náboženství, a dovolte mi proto, abych byl kacířem. Již miliony let se na naší planetě střídají teplá a chladná období. Uvádí se, že před několika miliony let dokonce byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. Nejsem si jist, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplení je právě lidská činnost, a nikoli přírodní zákony, pohyb zemské osy a další kosmické vlivy. Rád bych to ilustroval jedním příkladem. Grónsko, Greenland, tedy zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, 14 farnostmi. Pak přišla malá doba ledová a obyvatelé Grónska zemřeli dílem hlady a dílem zimou. Klimatičtí proroci mají ovšem i důsledky, které už nejsou naivní, nejsou idealistické, ale jsou velmi a velmi přízemní. Mluvím teď o podpoře obnovitelných zdrojů. Česká republika vydává na obnovitelné zdroje, zejména solární a větrnou energetiku, desítky miliard ročně. Tyto zdroje jsou dotovány ve prospěch solárních baronů. Ve skutečnosti ale například produkce solárních elektráren představuje pouhá tři procenta z celkové produkce elektřiny v České republice. A jestliže jsme vystaveni tlaku na to, abychom podíl obnovitelných zdrojů zvýšili, musíme si uvědomit, že jsou to zdroje nestabilní, protože slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká, nu a tak tyto zdroje musíme stejně zálohovat klasickými elektrárnami. Věřím, že nedojde k tomu, aby úvahy o zelené Evropě dosáhly té míry, že se zde objeví například i zelené bankovnictví, to znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie. Evropská unie produkuje 9 % světových emisí. Těch 91 %, to jsou Spojené státy, Rusko, Čína, Brazílie, Indie a další země. A mohlo by se teoreticky stát, že průmysl by se přestěhoval za levnější energií do těchto zemí a z Evropské unie by se stal ekologický skanzen s nižší životní úrovní jeho obyvatel. Vím, že to někteří lidé nebudou rádi slyšet, ale prosím, abychom nezůstávali v bublinách svých názorů a abychom dokázali přemýšlet i o argumentech opačných. Pokud jde o vnitropolitický vývoj, ano, povšiml jsem si demonstrací středoškoláků proti klimatické změně, nic proti tomu, byl bych pouze rád, aby demonstrovali v sobotu a v pátek se učili. Povšiml jsem si rovněž demonstrací v Praze, jejichž účastníci vyžadovali demisi ministerského předsedy. Na to se dá odpovědět velice stručně. V parlamentní demokracii, kterou jsme a budeme, premiéři přicházejí a odcházejí na základě výsledku svobodných voleb. A když už mluvíme o těchto volbách, příští rok nás čekají volby krajské. Velmi bych si přál, aby na kandidátkách do krajských voleb bylo co nejvíce úspěšných starostů, a velmi bych si nepřál, aby tam bylo příliš mnoho takzvaných parašutistů. Víte, co to jsou v tomto smyslu parašutisti? To jsou lidé, kteří jsou na kandidátku shozeni shora. Buď jsou to straničtí funkcionáři nebo lidé, kteří nemají žádnou zkušenost s řízením velkých společenských celků, jako je například město. A já bez ohledu na stranickou příslušnost chci proto právě úspěšným starostům popřát, aby byli úspěšní i v krajských volbách. Blížím se závěru, a tento závěr jako vždy má obsahovat novoroční přání. A protože bych nechtěl přát jenom a pouze zdraví, štěstí a dlouhá léta, trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte, jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl, myšlení bolí. Chtěl bych vám všem popřát, abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat. A aby si vážili sami sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor. Ti, kdo na sociálních sítích někdy zlostně nadávají, aniž by měli argumenty, nejsou partnery pro tuto diskuzi, ale naše diskuze by měla probíhat mezi různými názorovými skupinami a nikoho bychom z této diskuze neměli předem vylučovat. Milí přátelé, a teď už přijde kromě té bolesti velmi konvenční, ale o to upřímnější přání. Přeju vám především zdraví, protože se svýma bolavýma nohama dobře vím, co to zdraví znamená. Přeji vám štěstí a životní úspěch, i když ten vám budou mnozí lidé závidět. A nenechte se jimi odradit. A souhrnně řečeno, přeji vám radost ze života. Takže všechno nejlepší a krásný nový rok. {{Konec formy}} bblr3udf07foynqotrznm5pa2hxiekl 0 73566 282216 254298 2022-08-27T10:38:09Z Mykhal 7311 pravopis (verif. dle https://prima.iprima.cz/zeman) wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Projev prezidenta republiky k národu | AUTOR = [[Autor:Miloš Zeman|Miloš Zeman]] | ZDROJ = [https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/vybrane-projevy-a-rozhovory/projev-prezidenta-republiky-k-narodu-15335 hrad.cz] | nakladatel = Kancelář prezidenta republiky | VYDÁNO = 2019-03-19 | LICENCE = PD-manifesto }} {{Forma|proza}} Vážení a milí spoluobčané, asi před čtrnácti dny jsem poprvé vydal veřejné prohlášení k epidemii koronaviru. V tomto prohlášení jsem plně podpořil vládu České republiky v jejích opatřeních a varoval před panikou. Od té doby se stalo to, že počet nakažených se výrazně zvýšil a nelze v nejbližších dnech vyloučit ani první smrtelné případy. Na druhé straně jsou už i první případy uzdravených. Chtěl bych vás proto vyzvat, abyste se vyhnuli dvěma extrémům. Ten první spočívá v tom, že tuto epidemii budete zlehčovat. Například jakýsi divadelní principál zcela nedávno prohlásil, že koronavirus je jenom lehká chřipka, a kritizoval opatření vlády. Ten druhý extrém pak spočívá v tom, že propadnete panice a strachu. Už minule jsem říkal, že strach nás oslabuje, a chtěl bych vás proto vyzvat k odvaze. Pokud jde o současnou situaci, pozval jsem si jak současného, tak bývalého ministra zdravotnictví a ptal jsem se jich, jaký je největší problém v boji s koronavirem. Dostal jsem odpověď, že tímto problémem je výrazný nedostatek zdravotnických prostředků. Chtěl bych proto poděkovat Čínské lidové republice, která nám jako jediná země pomohla v dodávce těchto prostředků. Poslali jsme sedm letadel Travel Service do Číny. Pokud jsem správně informován, první dodávka testovacích přípravků již dorazila do České republiky a k dispozici je i letadlo Ruslan, velkokapacitní letadlo, které tuto pomoc bude zajišťovat v budoucnosti. Pokud jde o naši opozici, chtěl bych připomenout, že v době, kdy jsem byl předsedou opoziční strany a byla zde ekonomická krize, řekl jsem, že když teče do lodi voda, musí všichni k pumpám. Chtěl bych rovněž naši opozici vyzvat k tomu, aby podporovala opatření vlády, a pokud toho není schopna, tak aby alespoň po dobu karantény mlčela. Nevšímejte si příliš poštěkávání a vřeštění našich novinářských komentátorů, kteří jako obvykle píší o všem a nerozumí ničemu. A o to větší pozornost věnujte radám odborníků, které vám mohou pomoci. Nesmírně vítám spontánní aktivity dobrovolníků, kteří se sdružují, aby pomohli svým spoluobčanům, ať už jde o pomoc důchodcům nebo rodinám s dětmi, které nemá kdo hlídat, případně pomoc mediků v nemocnicích a podobně. Dokonce i herci, z nichž někteří si stěžovali, že nemají kšefty, by udělali lépe, kdyby například navštívili domovy důchodců a přinesli tam trochu radosti. Vážení a milí přátelé, co říci na závěr. Přál bych vám, abychom se měli rádi, abychom k sobě byli laskaví a vstřícní, abychom pomáhali jeden druhému a abychom dokázali v této těžké době svoji lidskost. Děkuji vám za vaši pozornost a na shledanou v lepších časech. {{Konec formy}} eskk4w711z5synqaaqauyva30k4bei9 0 83191 282208 276172 2022-08-26T19:07:10Z Danny B. 31 oprava kódu; kosmetické úpravy wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem | AUTOR = [[Autor:Nikolaj Vasiljevič Gogol|Nikolaj Vasiljevič Gogol]] | PŘELOŽIL = [[Autor:Karel Havlíček Borovský|Karel Havlíček Borovský]] | ZDROJ = Praha: František Bačkovský, 1893 | ONLINE = [[:Soubor:GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu]] | LICENCE = PD old 70 | LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70 | IMAGE = GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu | INDEX = GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu }} <pages index="GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu" include="1" /> == Obsah == # [[/1|První kapitola. Pan Matěj a pan Matouš]] # [[/2|Druhá kapitola, v které zvíme, čeho se zachtělo panu Matějovi, o čem se pak stala rozmluva mezi panem Matějem a panem Matoušem a jaký vzala konec]] # [[/3|Třetí kapitola. Co se stalo po hádce pana Matěje a pana Matouše]] # [[/4|Čtvrtá kapitola o tom, co se stalo v kanceláři mirohradského krajského úřadu]] # [[/5|Pátá kapitola, v které se vykládá rozhovor dvou vážených v Mirohradě osob]] # [[/6|Šestá kapitola, z které se čtenář lehko může všechno dověděti, co obsahuje]] # [[/7|Sedmá kapitola a poslední]] [[Kategorie:Povídky]] [[ru:Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем (Гоголь)]] pnrdyjnr6vqtrxnjx4tae4zn2f79znn 0 83195 282209 276171 2022-08-26T19:07:18Z Danny B. 31 oprava kódu; <references /> -> {{Poznámky pod čarou}}; kosmetické úpravy wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem | AUTOR = Nikolaj Vasiljevič Gogol | PŘEDCHOZÍ = 1 | ČÁST = 2 | DALŠÍ = 3 }} <pages index="GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu" include="9-19" fromsection="02" /> {{Poznámky pod čarou}} [[ru:Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем (Гоголь)/Глава II]] qk0zqmfo2nvyjbmlutsy353fbn83stv 0 83196 282210 276164 2022-08-26T19:07:21Z Danny B. 31 oprava kódu; <references /> -> {{Poznámky pod čarou}}; kosmetické úpravy wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem | AUTOR = Nikolaj Vasiljevič Gogol | PŘEDCHOZÍ = 2 | ČÁST = 3 | DALŠÍ = 4 }} <pages index="GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu" include="20-25" tosection="03" /> {{Poznámky pod čarou}} [[ru:Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем (Гоголь)/Глава III]] snkkmn0r52r35xn89k6s0g37cjwh50t 0 83197 282211 276165 2022-08-26T19:07:24Z Danny B. 31 oprava kódu; <references /> -> {{Poznámky pod čarou}}; kosmetické úpravy wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem | AUTOR = Nikolaj Vasiljevič Gogol | PŘEDCHOZÍ = 3 | ČÁST = 4 | DALŠÍ = 5 }} <pages index="GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu" include="25-36" fromsection="04" tosection="04" /> {{Poznámky pod čarou}} [[ru:Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем (Гоголь)/Глава IV]] kqk1x6s1g0bycttfj3tpovgjz7sof3x 0 83198 282212 276166 2022-08-26T19:07:28Z Danny B. 31 oprava kódu; - <references />; kosmetické úpravy wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem | AUTOR = Nikolaj Vasiljevič Gogol | PŘEDCHOZÍ = 4 | ČÁST = 5 | DALŠÍ = 6 }} <pages index="GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu" include="36-41" fromsection="05" tosection="05" /> [[ru:Повесть о том, как поссорился Иван Иванович с Иваном Никифоровичем (Гоголь)/Глава V]] 2cf2p1t00ojzmyy89xjubr7kjigliw2 250 85739 282206 282200 2022-08-26T14:40:26Z Shlomo 1042 +odkazy; oprava ocr chyb proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /></noinclude>dlili: je to propast noci, mlčení a zapomenuti, Jahve není tam chválen. Nejstarší žalmy nemluví zřetelněji o tomto bytí posmrtném a nerozlišují osud spravedlivých od osudu bezbožných. V těchto popisech není vždy snadno rozlišiti pravý obsah od toho, co je toliko básnické rčení a pouhý obraz nebo narážka na představy náboženské starého Východu. {{Prostrkaně|Babyloňané, Egypťané mluvili často podobně.}}<ref name=p169-54/> Žalmistům hebrejským bylo mluviti jak mluvili jejich vrstevníci. {{Prostrkaně|Avšak rozdíl bije do očí}}, pronikneme-li od porchu k jádru:<ref name=p169-55/> bez mluvy filosofické, bez rozumování metafysického podávají nám takovou představu o Jahvovi, {{Prostrkaně|že nikde jinde nenalezneme ponětí o Bohu tak vznešeného a přesného}}. Kdežto bozi pohanů jsou nicoty, ohavy, postrádající citu, rozumu a života, Jahve je stvořitel a pán všech bytostí nebeských i pozemských; vše se mění a míjí, toliko Jahve je nezměnitelný; jeho bystrozrak proniká budoucnost jako minulost i přítomnost; jeho zrak vidí všady, až na dno propastí a temnot; nikdo nemůže utéci před jeho přitomností; ať jsme kde jsme, drží nás jeho ruka. Jeho moc je tak veliká, že stvořeni a zázraky ho nestály než jediné slovo; on zachovává všemu život a bytí; odvrací-li svou tvář, všecko se vrací ve svou nicotu; jeho spravedlnost jest neporušitelná, a nic jí neujde; svatost jest jeho přirozenost a<bytnost; toliko jeho milosrdenství a dobrotivost ji převyšuje; slitovnost přebývá u něho, miluje lidi. Není pochyby, že má otcovské srdce pro Israele, avšak chce štěstí všech národů země, pečuje o ně nyní a přivede je k tomu, by poznali jednou všichni jeho království. Miluje člověka, stará se o něho, učinil ho podobného sobě, takořka viditelným Bohem země. Zákon, který dal Israelovi, je světlo, které občerstvuje duši svým poučením a svými rozkazy. Oběti, kterých žádá, nejsou pokrmy jemu podávané; neboť on ničeho nepotřebuje, ničeho nepostrádá. Obřady dlužno provázeti popředně spravedlností, poctivosti mravní a důvěrou v Hospodina; milejší jest mu srdce litující nežli celopaly; oběti jsou mu odporný, jsou-li provázeny vraždou, útiskem slabých, odpíráním spravedlnosti utlačovaným. Oběti podávané modlám, zejména oběti lidské v bohoslužbě kanaanské a fénické, poskvrňují zemi, Jahve se jich štítí a musí je tre- <ref follow=p169-54> Těž Egypťané, Babyloňané a Assyřané měli podobné bohoslužebné i soukromé básně a písně, hymny ke cti svých bohů, písně děkovné, prosebné, kající a poučné, ve kterých vystupují mluvící bohové. Ty podobnosti, někdy až nápadné a do podrobností zabíhající, lze vysvětliti totožností místa, času, kdy a kde všecko to básnictví vykvetlo, stejnou vzdělaností, která ovládala tehdejší starý Východ, jakož i národní a jazykovou příbuznosti Hebreů s Babyloňany a Assyřany. Dobře však praví [[Autor:Alexander Gottlieb Baumgarten|Alexander Baumgartner]] S J.: „{{Prostrkaně|Tak vřelou zbožnost, touhu po Bohu, pokorné podrobení se Bohu, dětinnou oddanostk Bohu nenalezneme u žádného jiného národa starověku.}}“ </ref><ref follow=p169-55> Zdůrazněna bývala zejména podobnost biblických {{Prostrkaně|žalmů kajících}} s básněmi babylonskými příbuzného obsahu, které nazývají assyriologové „{{Prostrkaně|babylonskými žalmy kajícími}}“. Výsledek srovnávacích studií lze vysloviti stručně asi takto: Ačkoli jsou babylonské „{{Prostrkaně|žalmy kající}}“ biblickým velmi podobné, (takže [[Autor:Andreas Eberharter|Eberharter]] připouští vliv oněch na tyto), přece liší se od nich a stojí za nimi právě tak daleko, jako vyniká čisté jednobožské mravní náboženství israelské nad mnohobožství a obřadnictví babylonsko-assyrské. Jako jest pojem Boha v bibli nepoměrně dokonalejší nežli měli Babyloňané, tak i pojem hříchu, mravní urážky tohoto Boha, jakož i pojem o způsobu, jakým uraženého Boha dlužno usmířiti, pojem lítosti, upřímného odvratu od hříchu atd. jsou v bibli nedostižně vznešenější. Babylonští bohové se usmiřují {{Prostrkaně|zevní}} obětí, modlitbou {{Prostrkaně|rtů}}, Bůh Israelův žádá však zkroušené srdce (Ž 50, 18. n.). Jest pozoruhodno, že bývá v babylonských „{{Prostrkaně|žalmech kajících}}“ nejčastěji vzývána Ištar, bohyně pohlavní lásky, která bývala ve svatyních svých „{{Prostrkaně|ctěna}}“ pohlavními neřestmi. </ref><noinclude><references/></noinclude> 5dcveusnjivji0klgzyj513dyf7gx8k 250 85740 282205 282201 2022-08-26T12:49:43Z Shlomo 1042 +odkazy proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /></noinclude>statí. Jahve je naše spása, štít, hrad, naše skála. Oči jeho jsou vždy otevřeny, zpytují srdce lidi, jeho ruka je drži, jeho křídla je zastírají stínem ochranným, jeho rámě trestá bezbožné, jeho šípy je probodávají, jeho hněv je vyhlazuje" ([[Autor:Eugène Pannier|E.&nbsp;Pannier]]). {{Prostrkaně|Po stránce umělecké}} nejsou všecky žalmy stejné ceny, ale mnoho jest jich zejména na dobu, kdy byly napsány, tak nádherných, že bývaly právem vždycky obdivovány lidmi, kteří měli smysl pro krásu;<ref name=p170-56/> srv. na př. naše mistry [[Autor:Antonín Dvořák|Ant. Dvořáka]] (Ž 149. a „Biblické písně“) a [[Autor:Josef Nešvera|Jos. Nešvěru]] (Ž 129.) a jj.<ref name=p170-57/> „Žalmy skýtají obraz nejen náboženského, ale ve velkých rysech i politického a společenského vývoje národa hebrejského, jenž uložil zde své radosti i své boly, své touhy i svá sklamání, svůj jásot i své vzdechy, své prosby i své kletby. Zříme jej na výsluní štěstí, jásati vstříc svému Bohu, vítati své krále; slyšíme však i ozvěnu jeho stálých zápasů vnějších i vnitřních, a zříme jej trpět, kát se a při tom stále doufati; sledujeme jeho zanícení pro chrám a touhu po něm, jeho obdiv zákona a pohružování se v něj, jeho vmýšlení se v budoucí dobu mesiášskou s líčením hrůz posledního soudu.“ ([[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|R.&nbsp;Dvořák]].) <ref follow=p170-56> Proto byly žalmy velmi často zbásněny a přebásněny do nejpestřejších tvarů od pozdějších básníků. — „[[Autor:John Milton|Milton]] prohlásil poesii Žalmů za nevyrovnatelnou nejen božským obsahem, ale i samým způsobem komposice. Nenajde-li se podle [[Autor:Johann Gottfried Herder|Herdera]] u „žádného lyrického básníka Řecka a Říma tolik poučení a povzbuzení jako právě v Žalmech,“ zdají-li se [[Autor:Alphonse de Lamartine|Lamartineovi]] řečtí a římští lyrikové „vybledlými vedle Žalmů,“ najdeme i u známého obdivovatele řecké civilisace Gladstonea výrok, podle něhož „všecky zázraky řecké civilisace, sneseny v jedno, jsou méně obdivu hodny, než prostá kniha Žalmů — historie lidské duše v poměru k svému stvořiteli.“ ([[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dvořák]].) </ref><ref follow=p170-57> Jest málo žalmů, které nebyly zhudebněny. Budiž jmenován toliko [[Autor:Wolfgang Amadeus Mozart|{{Prostrkaně|Mozart}}]] (Ž 129.), [[Autor:Johannes Brahms|{{Prostrkaně|Brahms}}]] (Ž 23.), [[Autor:Francesco Cavalli|{{Prostrkaně|Cavallo}}]] (Ž 50.), [[Autor:Felix Draeseke|{{Prostrkaně|Draesecke}}]] (Ž 23; 93; 112.), [[Autor:Moritz Hauptmann|{{Prostrkaně|Hauptmann}}]] (Ž 84; 91.), [[Autor:Franz Liszt|{{Prostrkaně|Liszt}}]] (Ž 13; 18; 137.), [[Autor:Louis Lewandowski|{{Prostrkaně|Lewandowski}}]] (osmnácte žalmů), [[Autor:Felix Mendelssohn|{{Prostrkaně|Mendelssohn}}]] (2; 22; 43; 95; 100; 114.), [[Autor:Camille Saint-Saëns|{{Prostrkaně|Saint-Saëns}}]] (Ž 18.), [[Autor:Franz Schubert|{{Prostrkaně|Schubert}}]] (Ž 23.). </ref><noinclude><references/></noinclude> pmb1jeaj9as86tjj75aq0vrcsx4t713 282207 282205 2022-08-26T14:59:12Z Shlomo 1042 i/í proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Shlomo" /></noinclude>stati. Jahve je naše spása, štít, hrad, naše skála. Oči jeho jsou vždy otevřeny, zpytují srdce lidi, jeho ruka je drži, jeho křídla je zastírají stínem ochranným, jeho rámě trestá bezbožné, jeho šípy je probodávají, jeho hněv je vyhlazuje" ([[Autor:Eugène Pannier|E.&nbsp;Pannier]]). {{Prostrkaně|Po stránce umělecké}} nejsou všecky žalmy stejné ceny, ale mnoho jest jich zejména na dobu, kdy byly napsány, tak nádherných, že bývaly právem vždycky obdivovány lidmi, kteří měli smysl pro krásu;<ref name=p170-56/> srv. na př. naše mistry [[Autor:Antonín Dvořák|Ant. Dvořáka]] (Ž 149. a „Biblické písně“) a [[Autor:Josef Nešvera|Jos. Nešvěru]] (Ž 129.) a jj.<ref name=p170-57/> „Žalmy skýtají obraz nejen náboženského, ale ve velkých rysech i politického a společenského vývoje národa hebrejského, jenž uložil zde své radosti i své boly, své touhy i svá sklamání, svůj jásot i své vzdechy, své prosby i své kletby. Zříme jej na výsluní štěstí, jásati vstříc svému Bohu, vítati své krále; slyšíme však i ozvěnu jeho stálých zápasů vnějších i vnitřních, a zříme jej trpět, kát se a při tom stále doufati; sledujeme jeho zanícení pro chrám a touhu po něm, jeho obdiv zákona a pohružování se v něj, jeho vmýšlení se v budoucí dobu mesiášskou s líčením hrůz posledního soudu.“ ([[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|R.&nbsp;Dvořák]].) <ref follow=p170-56> Proto byly žalmy velmi často zbásněny a přebásněny do nejpestřejších tvarů od pozdějších básníků. — „[[Autor:John Milton|Milton]] prohlásil poesii Žalmů za nevyrovnatelnou nejen božským obsahem, ale i samým způsobem komposice. Nenajde-li se podle [[Autor:Johann Gottfried Herder|Herdera]] u „žádného lyrického básníka Řecka a Říma tolik poučení a povzbuzení jako právě v Žalmech,“ zdají-li se [[Autor:Alphonse de Lamartine|Lamartineovi]] řečtí a římští lyrikové „vybledlými vedle Žalmů,“ najdeme i u známého obdivovatele řecké civilisace Gladstonea výrok, podle něhož „všecky zázraky řecké civilisace, sneseny v jedno, jsou méně obdivu hodny, než prostá kniha Žalmů — historie lidské duše v poměru k svému stvořiteli.“ ([[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dvořák]].) </ref><ref follow=p170-57> Jest málo žalmů, které nebyly zhudebněny. Budiž jmenován toliko [[Autor:Wolfgang Amadeus Mozart|{{Prostrkaně|Mozart}}]] (Ž 129.), [[Autor:Johannes Brahms|{{Prostrkaně|Brahms}}]] (Ž 23.), [[Autor:Francesco Cavalli|{{Prostrkaně|Cavallo}}]] (Ž 50.), [[Autor:Felix Draeseke|{{Prostrkaně|Draesecke}}]] (Ž 23; 93; 112.), [[Autor:Moritz Hauptmann|{{Prostrkaně|Hauptmann}}]] (Ž 84; 91.), [[Autor:Franz Liszt|{{Prostrkaně|Liszt}}]] (Ž 13; 18; 137.), [[Autor:Louis Lewandowski|{{Prostrkaně|Lewandowski}}]] (osmnácte žalmů), [[Autor:Felix Mendelssohn|{{Prostrkaně|Mendelssohn}}]] (2; 22; 43; 95; 100; 114.), [[Autor:Camille Saint-Saëns|{{Prostrkaně|Saint-Saëns}}]] (Ž 18.), [[Autor:Franz Schubert|{{Prostrkaně|Schubert}}]] (Ž 23.). </ref><noinclude><references/></noinclude> nmn0elklh31bjpyi5li1763cq9ve3ck