Autor:Antonín Grund

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.1</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Autor:Antonín Grund</title>
    <ns>100</ns>
    <id>94519</id>
    <revision>
      <id>332668</id>
      <parentid>308636</parentid>
      <timestamp>2026-05-06T17:48:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Dílo */ doplnění</comment>
      <origin>332668</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3028" sha1="45w774qi7ob25jsbitz96xkx3pb0ve7" xml:space="preserve">{{Autorinfo
 | jméno = Antonín
 | příjmení = Grund
}}
Prof. PhDr. '''Antonín Grund''' (1904–1952) byl český literární historik, kritik, středoškolský pedagog a profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

== Dílo ==

=== Monografie ===
* Karel Jaromír Erben (1935) {{Online Kramerius|nkp|4b8b1300-1a57-11e4-8413-5ef3fc9ae867}}
* Z počátků první české školy literárně historické (1936) {{Online Kramerius|nkp|d7802cd3-d1b4-4478-8975-7eacc261b88e}}
* Kratochvilné rozprávky renesanční (1952) {{Online Kramerius|nkp|393586a3fb66460e926866b9d80ae1c9}}

=== Články v periodikách ===

==== [[Rozpravy Aventina]] ====
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/6/Stanislav K. Neumann: Bragožda|Stanislav K. Neumann: Bragožda]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/7/Za Janem Kabelíkem|Za Janem Kabelíkem]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Nový špalíček|Nový špalíček]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Dva slovenské památníky| Dva slovenské památníky]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Ladislav Vladyka: Bar-el-Ghazal|Ladislav Vladyka: Bar-el-Ghazal]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/9/Jaroslav Kvapil: Na sklonku října|Jaroslav Kvapil: Na sklonku října]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/9/Ferd. Strejček: Lásky a milenky našich básníků|Ferd. Strejček: Lásky a milenky našich básníků]] (listopad 1928)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/11/Jubilant z „Katolické moderny“|Jubilant z „Katolické moderny“]] (prosinec 1928) – k sedmdesátinám [[Autor:Xaver Dvořák|Xavera Dvořáka]]
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/23/Prof. Václav Ertl|Prof. Václav Ertl]] (únor 1929) – nekrolog
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/23/František Langer: Zázrak v rodině|František Langer: Zázrak v rodině]] (únor 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/23/Karlo Vokáč: Pavoukův stín|Karlo Vokáč: Pavoukův stín]] (únor 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1928–1929/25/Na okraj Šlejharova díla|Na okraj Šlejharova díla]] (březen 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Björnstjerne Björnson: Rybářské děvče|Björnstjerne Björnson: Rybářské děvče]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.|Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Jan Máchal: Dějiny českého dramata|Jan Máchal: Dějiny českého dramata]] (24. října 1929)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/13/Benjamin Jedlička: Dějiny českého písemnictví|Benjamin Jedlička: Dějiny českého písemnictví]] (10. prosince 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/13/Literární atlas Československý|Literární atlas Československý]] (10. prosince 1931)
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/25/Dva severské romány|Dva severské romány]] (10. března 1932)

[[Kategorie:Čeští kritici]]
[[Kategorie:Čeští učitelé]]</text>
      <sha1>45w774qi7ob25jsbitz96xkx3pb0ve7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Mechovky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97157</id>
    <revision>
      <id>332671</id>
      <parentid>332657</parentid>
      <timestamp>2026-05-07T05:29:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Mechovky, 2. část</comment>
      <origin>332671</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11989" sha1="ryg2mrgkbinnji2oz8e3f8sl7kjxzjg" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Mechovky
  | PŘEDCHOZÍ = Mechovité rostliny
  | DALŠÍ = von Mechow
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Mechovky
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Štolc|Antonín Štolc]], [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. S.&amp;nbsp;27–30. {{Kramerius|nkp|31b499a0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Mechovci
}}
{{Forma|proza}}
'''Mechovky''' (''Bryozoa'', též ''Polyzoa''), živočichové dosud neustáleného postavení v soustavě. Dle některých tvoří samostatný kmen, dle jiných s {{Prostrkaně|ramenonožci}} kmen ''Molluscoidea'', opět dle jiných toliko {{Prostrkaně|třídu}} mezi {{Prostrkaně|červy}}. Jsou to obyvatelé moří i vod sladkých a zahrnují četné tvary žijící i vyhynulé. Žijí většinou v trsech (koloniích), výjimkou ojediněle (rod ''Loxosoma''). Trsy jsou všeliké podoby, keřovité (mechovité, odtud jméno), korovité a j., upevněné na živých i neživých předmětech vodních. Upevnění jest pravidlem nepohyblivé, výjimku tvoří rod sladkovodní ''Cristatella'', jehož kolonie mohou se na podkladu šinouti. Tělo kryto jest {{Prostrkaně|schránkou}} (''zooecium'', {{Prostrkaně|buňka}} v soustavných dílech o '''m'''-kách), jež utvořena jest z kutikulární vyloučeniny (''ectocysta'' v soustavných dílech), stěny tělní (''endocysta'' v soustavných dílech). Kutikulární vyloučenina bývá buď {{Prostrkaně|měkká}} (rosolovité neb masovité povahy, na př. rody ''Alcyonidium'', ''Cristatella''), neb více méně {{Prostrkaně|ohebná}} (kožovité, rohovité, pergamenovité povahy, na př. čel. ''Plumatellidae'', ''Paludicellidae'', ''Vesiculariidae'') neb {{Prostrkaně|neohebná a vápnem proniklá}} (mnozí ze skupiny ''Chilostomata'' a ''Cyclostomata''). Schránka opatřena jest {{Prostrkaně|ústím}}, jež jest buď konečné (umístěné na předním konci těla) neb není konečné (před předním koncem těla, skupina ''Chilostomata''). Ústí jest dále nechráněné neb chráněné, a to víčkem (skupina ''Chilostomata'') neb zvláštními výběžky (skupina ''Ctenostomata''). Přída těla jest vždy opatřena {{Prostrkaně|tykadly}}. Jsou dutá (dutiny jejich jsou výběžky dutiny tělní), obrvená, i slouží ku přivádění potravy а k dýchání. Tykadla sedí na {{Prostrkaně|nosiči}} (lophophor) obklopujícím ústa. Nosič bývá {{Prostrkaně|kruhovitý}} (skupina ''Gymnostomata'' či ''Stelmatopoda'' a skupina ''Endoprocta'') n. {{Prostrkaně|podkovovitý}} (skupina ''Phylactolaemata'' či ''Lophopoda''). U podkovovitého nosiče strana vypuklá má se za břišní, vydutá za hřbetní. U skupin ''Pterobranchia'' umístěna jsou tykadla na dvou ramenech, dvojřadě na každém rameni. Ramena ta vynikají z přídy po obou stranách úst a vztyčují se dlouze ve směru hřbetním. U skupiny ''Phylactolaemata'' bývá nad ústy jazýčkovité, pohyblivé {{Prostrkaně|víčko}} (''epistoma'', proměnéné tykadlo), u skupiny ''Pterobranchia'' {{Prostrkaně|štít nadústní}}, značnějších rozměrů. Tykadla jsou buď {{Prostrkaně|nestažitelná}}, toliko svíjitelná (skupina ''Endoprocta''), nebo jsou {{Prostrkaně|stažitelná}} (skupina ''Ectoprocta''). V tomto případě jest přída těla ústím ze schránky vynikající schopna vtažení do vnitř schránky i slouží pak za {{Prostrkaně|pochvu}} tykadel, zároveň s ní do schránky vtažených. U skupiny ''Pterobranchia'' jedinci skrývají se v rourkách vystupujících z plazivého kmene trsového. Jedinci sedí tu dále na stažitelných stopkách, spojených mezi sebou provazcem probíhajícím kmenem trsovým. U skupiny ''Endoprocta'' jedinci nemají schránek, sedí jako u předešlé skupiny na stopkách, avšak nestažitelných a spojených u jedinců v trsech žijících trsovým základem. {{Prostrkaně|Soustava zažívací}} jest u '''m'''-ek vyvinuta, vyjímajíc případy, o nichž bude ještě jednáno. Skládá se z jícnu, z části žaludeční a z části střevní. Počíná ústy a běží nejprve směrem dolů (na zad), pak se ohýbá a ubírá se nahoru (ku předu) a končí řití. Ta jest umístěna vždy na přídě, na straně považované za {{Prostrkaně|hřbetní}}, a to buď uvnitř nosiče či kruhu tykadlového (skupina ''Endoprocta'') nebo zevně od nosiče tykadel (skupina ''Ectoprocta''). Z místa, kde ohýbá se roura zažívací, běžívá dolů (na zad) slepý výběžek střevní. Z téhož místa neb od slepého výběžku vychází pro '''m.''' význačný {{Prostrkaně|buněčný provazec}} (''funiculus''), upevňující se dolním koncem na stěnu tělní. {{Prostrkaně|Dutina tělní}} jest u skupiny ''Ectoprocta'' prostorná, u skupin ''Endoprocta'' a ''Pterobranchia'' značně umenšena. {{Prostrkaně|Nervstvo}} u '''m'''-vek chudě jest vyvinuto. Jest tu uzlina považovaná za {{Prostrkaně|mozkovou}} (nadjícnovou), dle některých za {{Prostrkaně|břišní}}. Umístěna jest nad jícnem mezi ústy a řití a opatřuje nervstvem nosiče tykadel, tykadla a vnitřní části těla. U mořských '''m'''-vek nalézáme {{Prostrkaně|nervstvo trsové}} (koloniální), síť nervovou spojující jedince trsu. {{Prostrkaně|Ústroje smyslové}} u většiny '''m'''-vek nejsou vyvinuty. Toliko u skupiny ''Endoprocta'' nalézají se (na přídě) vířivé jamky čichové (''Loxosoma''), u skupiny ''Pterobranchia'' též jamky čichové (''Rhabdopleura'') a oči (''Cephalodiscus''). {{Prostrkaně|Svalstvo}} zasluhuje zmínky hlavně u skupiny ''Ectoprocta''. Slouží jednak k zatahování přídy ({{Prostrkaně|retraktoři a svaly parietovaginální}}, povstalé patrně ze svalstva podélného), jednak k vychlipování přídy (okružní svalstvo, hlavně na přídě vyvinuté). {{Prostrkaně|Soustavy cévní}} u '''m'''-vek není. {{Prostrkaně|Ústroje vyměšovací}} známější jsou u skupiny ''Endoprocta''. Jsou to párovité, vířící kanály, otevírající se ven na přídě těla. Pohlaví jsou '''m.''' {{Prostrkaně|obojetného i odděleného}}. U skupiny ''Ectoprocta'' povstávají buňky chámové hlavně na buněčném provazci (''funikulu''), vajíčka na různých místech vnitřní strany stěny tělní. U skupiny ''Endoprocta'' bývají dvě varlata, dva chamovody se společným otvorem zevním (na přídě) a rovněž dva vaječníky a vejcovody se společným otvorem zevním (na přídě). {{Prostrkaně|Množení '''m'''-vek}} děje se jednak pohlavně, jednak nepohlavně. Při množení pohlavním vyskytují se {{Prostrkaně|larvy}} a více méně patrná {{Prostrkaně|proměna}}. Larvy mívají předústní (praeorální), pás obrvený a řiť na straně ústní, jinak však bývají rozmanitě upraveny. Přes četné práce není však vývoj dokonale probadán, hlavně pokud se týče proměny a významu ústrojnosti larev vzhledem k larvám jiných skupin živočišných. Nepohlavně množí se '''m.''' především {{Prostrkaně|pučením}}, čímž vznikají trsy. Též rod ''Loxosoma'' množí se pupeny, jež však odlučují se od matečného jedince. U '''m'''-vek sladkovodních a některých mořských děje se množení také {{Prostrkaně|vnitřními pupeny zárodečnými}} či {{Prostrkaně|statoblasty}}. Vznikají na podzim na buněčném provazci (''funikulu''). Mají pevnou chitinovitou schránku a mívají plovací (vzdušný) prstenec a jiné zařízení k uchování a rozšiřování se. Přetrvávají zimu a na jaře vznikají z nich nové trsy. U mořských '''m'''-vek skupiny Chilostomata setkáváme se s {{Prostrkaně|mnohotvárností}} (''polymorphismus''). Vedle normálních jedinců jsou to jedinci bez roury zažívací a přetvoření účelně, patrně k obraně а k získání potravy. Jsou to jednak jedinci {{Prostrkaně|štětinovití}} (''vibracularia'', dlouhou osinou opatření), jednak {{Prostrkaně|zobanovití}} (''avicularia''). Tito mají stopku a hlavičku zobákem opatřenou, na něm článek zpodní jest silným svalstvem {{Prostrkaně|klepítkovitě pohyblivý}}. Za zakrnělé jedince vykládají se též tak zvaná {{Prostrkaně|ooecia}} či {{Prostrkaně|ovicelly}} ({{Prostrkaně|jedinci vaječní}}), schránky to zralých vajíček, vyskytující se u skupiny ''Chilostomata'' a u některých ze skupiny ''Cyclostomata''. Jedinci '''m'''-vek jsou těla nepatrného (obyčejně 1—5&amp;nbsp;''mm''), trsy dosahují větších rozměrů (až přes 30&amp;nbsp;''cm''). '''M.''' jsou většinou živočichy mořskými, menšinou sladkovodními (skupina ''Phylactolaemata'', rod ''Paludicella'' ze skupiny ''Gymnolaemata'' a sev.-amer. rod ''Urnatella'' ze skupiny ''Endoprocta''). Obývají vody čisté, pravidlem místa stinná; mořské tvary mělká místa pobřežní i místa hluboká. Potravou jsou jim drobní ústrojenci, hlavně prvoci, korýši, červi a řasy. Do r. 1886 známo bylo asi 300 rodů a 2560 druhů (z těch 1850 vyhynulých). Soustava '''m'''-vek následkem nedostačitelného tvaro- a vývojezpytného zbadání dosud ustálena není. Nejodchylnější od typických '''m'''-vek jest skupina ''Pterobranchia'', jež blíží se ke skupině ''Enteropneusta'' prostřednictvím rodu ''Cephalodiscus''. Uvádíme rozdělení, jehož přidrželi jsme se též v této stati: 1. ''Pterobranchia'' (rody ''Rhabdopleura'' a ''Cephalodiscus''); 2. ''Ectoprocta'' (''A.'' ''Phylactolaemata'' či ''Lophophoda'' či '''m.''' {{Prostrkaně|krytoústé}}; ''B.'' ''Gymnolaemata'' či ''Stelmatopoda'' či '''m.''' {{Prostrkaně|nahoústé}} se skupinami ''Chilostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|oružnaté}}, ''Ctenostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|brvnaté}} a ''Cyclostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|kruhovité}}); 3. ''Endoprocta'' (s rody ''Pedicellina'', ''Loxosoma'' a ''Urnatella'').


[[Soubor:Č. 2708. Plumatella repens.jpg|náhled|Č. 2708. ''Plumatella repens.'' Čásť trsu s jedním jedincem, jehož ústrojnost tu vyobrazena.&lt;br /&gt;''t'' tykadla, ''lo'' nosič tykadel, ''ts'' vychlípená přída tělní, ''te'' vždy vchlípená čásť pochvy tykadlové, ''z'' kutikulární obal stěny tělní či ectocysta, ''oe'' jícen, ''m'' sestupující čásť roury zažívací se slepým výběžkem, ''ed'' vzestupující čásť roury zažívací, ''ап'' řiť, ''f'' buněčný provazec či funiculus, na němž povstávají vnitřní pupeny zárodečné či statoblasty (''st''), ''g'' uzlina považovaná za mozkovou, ''lh'' dutina tělní, ''sv'' zatahovač přídy tělní.]]

[[Soubor:Č. 2709. Plumatella repens.jpg|náhled|Č. 2709. ''Plumatella repens'' Blainv., čásť trsu v přir. vel.]]

[[Soubor:Č. 2710. Cristatella mucedo.jpg|náhled|Č. 2710. ''Cristatella mucedo'' Cuv., trs celý v přir. vel., na stonku vodní rostliny.]]

[[Soubor:Č. 2711. Cristatella mucedo.jpg|náhled|Č. 2711. ''Cristatella mucedo'' Cuv., statoblast, zvětš. 25krát.]]

[[Soubor:Č. 2712. Rhabdopleura mirabilis.jpg|náhled|Č. 2712. ''Rhabdopleura mirabilis'' Sars., čásť trsu s dvěma jedinci.&lt;br /&gt;''a'' čásť plazivého kmene trsového, při ''c'' jedinec v rource schovaný, při ''b'' jedinec tykadly svými z rourky vynikající.]]

[[Soubor:Č. 2713. Rhabdopleura mirabilis.jpg|náhled|Č. 2713. ''Rhabdopleura mirabilis'' Sars., jedinec z rourky vyňatý a zvětšený.&lt;br /&gt;''a'' levé rameno s tykadly, ''e'' uzlina nervová, ''b'' štít nadústní, ''c'' sestupující čásť roury zažívací, ''d'' vzestupující čásť roury zažívací, ''f'' stažitelná stopka.]]

[[Soubor:Č. 2714. Pedicellina echinata.jpg|náhled|Č. 2714. ''Pedicellina echinata'' Sars., čásť trsu zvětš., s jedním jedincem dospělým a s jedním mladým.]]

''[[Autor:Antonín Štolc|Šc.]]''
''[[Autor:Filip Počta|Pa.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ryg2mrgkbinnji2oz8e3f8sl7kjxzjg</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>332672</id>
      <parentid>332671</parentid>
      <timestamp>2026-05-07T05:53:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Mechovky, 3. část</comment>
      <origin>332672</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="19431" sha1="2g8ujp0e85l0fbdt9x9btusq2i6n7p1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Mechovky
  | PŘEDCHOZÍ = Mechovité rostliny
  | DALŠÍ = von Mechow
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Mechovky
  | AUTOR = [[Autor:Antonín Štolc|Antonín Štolc]], [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. S.&amp;nbsp;27–30. {{Kramerius|nkp|31b499a0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Mechovci
}}
[[Soubor:Č. 2708. Plumatella repens.jpg|náhled|Č. 2708. ''Plumatella repens.'' Čásť trsu s jedním jedincem, jehož ústrojnost tu vyobrazena.&lt;br /&gt;''t'' tykadla, ''lo'' nosič tykadel, ''ts'' vychlípená přída tělní, ''te'' vždy vchlípená čásť pochvy tykadlové, ''z'' kutikulární obal stěny tělní či ectocysta, ''oe'' jícen, ''m'' sestupující čásť roury zažívací se slepým výběžkem, ''ed'' vzestupující čásť roury zažívací, ''ап'' řiť, ''f'' buněčný provazec či funiculus, na němž povstávají vnitřní pupeny zárodečné či statoblasty (''st''), ''g'' uzlina považovaná za mozkovou, ''lh'' dutina tělní, ''sv'' zatahovač přídy tělní.]]
[[Soubor:Č. 2709. Plumatella repens.jpg|náhled|Č. 2709. ''Plumatella repens'' Blainv., čásť trsu v přir. vel.]]
[[Soubor:Č. 2710. Cristatella mucedo.jpg|náhled|Č. 2710. ''Cristatella mucedo'' Cuv., trs celý v přir. vel., na stonku vodní rostliny.]]
[[Soubor:Č. 2711. Cristatella mucedo.jpg|náhled|Č. 2711. ''Cristatella mucedo'' Cuv., statoblast, zvětš. 25krát.]]
[[Soubor:Č. 2712. Rhabdopleura mirabilis.jpg|náhled|Č. 2712. ''Rhabdopleura mirabilis'' Sars., čásť trsu s dvěma jedinci.&lt;br /&gt;''a'' čásť plazivého kmene trsového, při ''c'' jedinec v rource schovaný, při ''b'' jedinec tykadly svými z rourky vynikající.]]
[[Soubor:Č. 2713. Rhabdopleura mirabilis.jpg|náhled|Č. 2713. ''Rhabdopleura mirabilis'' Sars., jedinec z rourky vyňatý a zvětšený.&lt;br /&gt;''a'' levé rameno s tykadly, ''e'' uzlina nervová, ''b'' štít nadústní, ''c'' sestupující čásť roury zažívací, ''d'' vzestupující čásť roury zažívací, ''f'' stažitelná stopka.]]
[[Soubor:Č. 2714. Pedicellina echinata.jpg|náhled|Č. 2714. ''Pedicellina echinata'' Sars., čásť trsu zvětš., s jedním jedincem dospělým a s jedním mladým.]]
{{Forma|proza}}
'''Mechovky''' (''Bryozoa'', též ''Polyzoa''), živočichové dosud neustáleného postavení v soustavě. Dle některých tvoří samostatný kmen, dle jiných s {{Prostrkaně|ramenonožci}} kmen ''Molluscoidea'', opět dle jiných toliko {{Prostrkaně|třídu}} mezi {{Prostrkaně|červy}}. Jsou to obyvatelé moří i vod sladkých a zahrnují četné tvary žijící i vyhynulé. Žijí většinou v trsech (koloniích), výjimkou ojediněle (rod ''Loxosoma''). Trsy jsou všeliké podoby, keřovité (mechovité, odtud jméno), korovité a j., upevněné na živých i neživých předmětech vodních. Upevnění jest pravidlem nepohyblivé, výjimku tvoří rod sladkovodní ''Cristatella'', jehož kolonie mohou se na podkladu šinouti. Tělo kryto jest {{Prostrkaně|schránkou}} (''zooecium'', {{Prostrkaně|buňka}} v soustavných dílech o '''m'''-kách), jež utvořena jest z kutikulární vyloučeniny (''ectocysta'' v soustavných dílech), stěny tělní (''endocysta'' v soustavných dílech). Kutikulární vyloučenina bývá buď {{Prostrkaně|měkká}} (rosolovité neb masovité povahy, na př. rody ''Alcyonidium'', ''Cristatella''), neb více méně {{Prostrkaně|ohebná}} (kožovité, rohovité, pergamenovité povahy, na př. čel. ''Plumatellidae'', ''Paludicellidae'', ''Vesiculariidae'') neb {{Prostrkaně|neohebná a vápnem proniklá}} (mnozí ze skupiny ''Chilostomata'' a ''Cyclostomata''). Schránka opatřena jest {{Prostrkaně|ústím}}, jež jest buď konečné (umístěné na předním konci těla) neb není konečné (před předním koncem těla, skupina ''Chilostomata''). Ústí jest dále nechráněné neb chráněné, a to víčkem (skupina ''Chilostomata'') neb zvláštními výběžky (skupina ''Ctenostomata''). Přída těla jest vždy opatřena {{Prostrkaně|tykadly}}. Jsou dutá (dutiny jejich jsou výběžky dutiny tělní), obrvená, i slouží ku přivádění potravy а k dýchání. Tykadla sedí na {{Prostrkaně|nosiči}} (lophophor) obklopujícím ústa. Nosič bývá {{Prostrkaně|kruhovitý}} (skupina ''Gymnostomata'' či ''Stelmatopoda'' a skupina ''Endoprocta'') n. {{Prostrkaně|podkovovitý}} (skupina ''Phylactolaemata'' či ''Lophopoda''). U podkovovitého nosiče strana vypuklá má se za břišní, vydutá za hřbetní. U skupin ''Pterobranchia'' umístěna jsou tykadla na dvou ramenech, dvojřadě na každém rameni. Ramena ta vynikají z přídy po obou stranách úst a vztyčují se dlouze ve směru hřbetním. U skupiny ''Phylactolaemata'' bývá nad ústy jazýčkovité, pohyblivé {{Prostrkaně|víčko}} (''epistoma'', proměnéné tykadlo), u skupiny ''Pterobranchia'' {{Prostrkaně|štít nadústní}}, značnějších rozměrů. Tykadla jsou buď {{Prostrkaně|nestažitelná}}, toliko svíjitelná (skupina ''Endoprocta''), nebo jsou {{Prostrkaně|stažitelná}} (skupina ''Ectoprocta''). V tomto případě jest přída těla ústím ze schránky vynikající schopna vtažení do vnitř schránky i slouží pak za {{Prostrkaně|pochvu}} tykadel, zároveň s ní do schránky vtažených. U skupiny ''Pterobranchia'' jedinci skrývají se v rourkách vystupujících z plazivého kmene trsového. Jedinci sedí tu dále na stažitelných stopkách, spojených mezi sebou provazcem probíhajícím kmenem trsovým. U skupiny ''Endoprocta'' jedinci nemají schránek, sedí jako u předešlé skupiny na stopkách, avšak nestažitelných a spojených u jedinců v trsech žijících trsovým základem. {{Prostrkaně|Soustava zažívací}} jest u '''m'''-ek vyvinuta, vyjímajíc případy, o nichž bude ještě jednáno. Skládá se z jícnu, z části žaludeční a z části střevní. Počíná ústy a běží nejprve směrem dolů (na zad), pak se ohýbá a ubírá se nahoru (ku předu) a končí řití. Ta jest umístěna vždy na přídě, na straně považované za {{Prostrkaně|hřbetní}}, a to buď uvnitř nosiče či kruhu tykadlového (skupina ''Endoprocta'') nebo zevně od nosiče tykadel (skupina ''Ectoprocta''). Z místa, kde ohýbá se roura zažívací, běžívá dolů (na zad) slepý výběžek střevní. Z téhož místa neb od slepého výběžku vychází pro '''m.''' význačný {{Prostrkaně|buněčný provazec}} (''funiculus''), upevňující se dolním koncem na stěnu tělní. {{Prostrkaně|Dutina tělní}} jest u skupiny ''Ectoprocta'' prostorná, u skupin ''Endoprocta'' a ''Pterobranchia'' značně umenšena. {{Prostrkaně|Nervstvo}} u '''m'''-vek chudě jest vyvinuto. Jest tu uzlina považovaná za {{Prostrkaně|mozkovou}} (nadjícnovou), dle některých za {{Prostrkaně|břišní}}. Umístěna jest nad jícnem mezi ústy a řití a opatřuje nervstvem nosiče tykadel, tykadla a vnitřní části těla. U mořských '''m'''-vek nalézáme {{Prostrkaně|nervstvo trsové}} (koloniální), síť nervovou spojující jedince trsu. {{Prostrkaně|Ústroje smyslové}} u většiny '''m'''-vek nejsou vyvinuty. Toliko u skupiny ''Endoprocta'' nalézají se (na přídě) vířivé jamky čichové (''Loxosoma''), u skupiny ''Pterobranchia'' též jamky čichové (''Rhabdopleura'') a oči (''Cephalodiscus''). {{Prostrkaně|Svalstvo}} zasluhuje zmínky hlavně u skupiny ''Ectoprocta''. Slouží jednak k zatahování přídy ({{Prostrkaně|retraktoři a svaly parietovaginální}}, povstalé patrně ze svalstva podélného), jednak k vychlipování přídy (okružní svalstvo, hlavně na přídě vyvinuté). {{Prostrkaně|Soustavy cévní}} u '''m'''-vek není. {{Prostrkaně|Ústroje vyměšovací}} známější jsou u skupiny ''Endoprocta''. Jsou to párovité, vířící kanály, otevírající se ven na přídě těla. Pohlaví jsou '''m.''' {{Prostrkaně|obojetného i odděleného}}. U skupiny ''Ectoprocta'' povstávají buňky chámové hlavně na buněčném provazci (''funikulu''), vajíčka na různých místech vnitřní strany stěny tělní. U skupiny ''Endoprocta'' bývají dvě varlata, dva chamovody se společným otvorem zevním (na přídě) a rovněž dva vaječníky a vejcovody se společným otvorem zevním (na přídě). {{Prostrkaně|Množení '''m'''-vek}} děje se jednak pohlavně, jednak nepohlavně. Při množení pohlavním vyskytují se {{Prostrkaně|larvy}} a více méně patrná {{Prostrkaně|proměna}}. Larvy mívají předústní (praeorální), pás obrvený a řiť na straně ústní, jinak však bývají rozmanitě upraveny. Přes četné práce není však vývoj dokonale probadán, hlavně pokud se týče proměny a významu ústrojnosti larev vzhledem k larvám jiných skupin živočišných. Nepohlavně množí se '''m.''' především {{Prostrkaně|pučením}}, čímž vznikají trsy. Též rod ''Loxosoma'' množí se pupeny, jež však odlučují se od matečného jedince. U '''m'''-vek sladkovodních a některých mořských děje se množení také {{Prostrkaně|vnitřními pupeny zárodečnými}} či {{Prostrkaně|statoblasty}}. Vznikají na podzim na buněčném provazci (''funikulu''). Mají pevnou chitinovitou schránku a mívají plovací (vzdušný) prstenec a jiné zařízení k uchování a rozšiřování se. Přetrvávají zimu a na jaře vznikají z nich nové trsy. U mořských '''m'''-vek skupiny Chilostomata setkáváme se s {{Prostrkaně|mnohotvárností}} (''polymorphismus''). Vedle normálních jedinců jsou to jedinci bez roury zažívací a přetvoření účelně, patrně k obraně а k získání potravy. Jsou to jednak jedinci {{Prostrkaně|štětinovití}} (''vibracularia'', dlouhou osinou opatření), jednak {{Prostrkaně|zobanovití}} (''avicularia''). Tito mají stopku a hlavičku zobákem opatřenou, na něm článek zpodní jest silným svalstvem {{Prostrkaně|klepítkovitě pohyblivý}}. Za zakrnělé jedince vykládají se též tak zvaná {{Prostrkaně|ooecia}} či {{Prostrkaně|ovicelly}} ({{Prostrkaně|jedinci vaječní}}), schránky to zralých vajíček, vyskytující se u skupiny ''Chilostomata'' a u některých ze skupiny ''Cyclostomata''. Jedinci '''m'''-vek jsou těla nepatrného (obyčejně 1—5&amp;nbsp;''mm''), trsy dosahují větších rozměrů (až přes 30&amp;nbsp;''cm''). '''M.''' jsou většinou živočichy mořskými, menšinou sladkovodními (skupina ''Phylactolaemata'', rod ''Paludicella'' ze skupiny ''Gymnolaemata'' a sev.-amer. rod ''Urnatella'' ze skupiny ''Endoprocta''). Obývají vody čisté, pravidlem místa stinná; mořské tvary mělká místa pobřežní i místa hluboká. Potravou jsou jim drobní ústrojenci, hlavně prvoci, korýši, červi a řasy. Do r. 1886 známo bylo asi 300 rodů a 2560 druhů (z těch 1850 vyhynulých). Soustava '''m'''-vek následkem nedostačitelného tvaro- a vývojezpytného zbadání dosud ustálena není. Nejodchylnější od typických '''m'''-vek jest skupina ''Pterobranchia'', jež blíží se ke skupině ''Enteropneusta'' prostřednictvím rodu ''Cephalodiscus''. Uvádíme rozdělení, jehož přidrželi jsme se též v této stati: 1. ''Pterobranchia'' (rody ''Rhabdopleura'' a ''Cephalodiscus''); 2. ''Ectoprocta'' (''A.'' ''Phylactolaemata'' či ''Lophophoda'' či '''m.''' {{Prostrkaně|krytoústé}}; ''B.'' ''Gymnolaemata'' či ''Stelmatopoda'' či '''m.''' {{Prostrkaně|nahoústé}} se skupinami ''Chilostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|oružnaté}}, ''Ctenostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|brvnaté}} a ''Cyclostomata'' či '''m.''' {{Prostrkaně|kruhovité}}); 3. ''Endoprocta'' (s rody ''Pedicellina'', ''Loxosoma'' a ''Urnatella'').

{{Prostrkaně|Literatura:}} P. J. Van Beneden, Recherches sur les Bryozoaires fluviatiles de Belgique (»Mém. Ac. roy. Bruxelles«, 1848); Busk, Catalogue of marine Polyzoa in the collection of the British Museum (Lond., 1852 až 1854); Allman, A monograph of the Freshwater Polyzoa (t., 1856); Nitsche, Beiträge zur Anatomie und Entwicklungsgeschichte der phylactolaemen Süsswasser-Bryozoen (»Arch. f. Anat. u. Physiol.«, 1868); Nitsche, Beiträge zur Kenntnis der Bryozoen (»Zeitschr. f. wiss. Zool.«, 1870, 1871, 1875 Suppl.); Sars, On some remarkable forms of animal life (Christiania, 1872); Hincks, A history of the british marine Polyzoa (Lond., 1880); Kraepelin, Die deutschen Süsswasserbryozoen (Hamb., 1887—92; 2. díly); Braem, Untersuchungen über die Bryozoen des süssen Wassers (Kassel, 1891). — O českých '''m'''-kách jedná práce: J. Kavka, Sladkovodní '''m.''' země české (»Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, díl 6., sv. 2., 1889). ''[[Autor:Antonín Štolc|Šc.]]''

'''M.''' {{Prostrkaně|zkamenělé}} (v. tab.) mohly se zachovati jen ty, které měly stěny buněčné (''ectocyst'') aspoň částečně zvápenatělé. Jsou to některé tvary z čeledi {{Prostrkaně|kruhoústých}} (''Cyclostomata'') a pak z čeledi {{Prostrkaně|oružnatých}} (''Chilostomata''). '''M.''' kruhoústé mají buňky rourovité, buď po straně spolu srostlé, aneb i částečně volné. Ústí jejich jest na konci rourky, bez víčka a téměř téhož průměru jako rourka. Uspořádání buněk a tudíž i vnější podoba trsu jest závislá na způsobu, jakým povstávají nové buňky a jak se k sobě řadí. Nejjednodušším tvarem jest trs, kde buňky, přirostlé na cizím předmětu, jedna z druhé vycházejí a do jedné aneb i více řad se kladou. Jindy trsy takové jsou vějířovitě rozloženy, aneb tvoří i povlaky. Vzpřimuje-li se trs a přisedá-li jen zpodinou svou, povstávají tvary stromovité, které na povrchu mají ústí buněk buď nepravidelně roztroušená, aneb do podélných, příčných neb točených řad sestavená. Poslední dobou nalezeny přechody mezi jednotlivými tvary trsů a dokázáno tak, že u zkamenělých '''m'''-vek není vlastně možno ustanoviti rodům určité hranice. V trsu často mimo hlavní buňky jsou ještě přídavné, průměrů menších. Růst takových trsů u zkamenělých byl pozorován a nalezena na průřezích skupina dělících se buněk, tak zv. klín pupencový. V trsech kruhoústých '''m'''-vek často možno nalézti buňky rozmnožovací (ovicelly), které se liší velikostí i jiným tvarem. Dle poměru ústí k průměru rourek rozvrženy zkamenělé '''m.''' kruhoústé na 3 skupiny: 1. ''Solenoporina'', kde ústí zaujímá celý průměr buněk; 2. ''Ceina'', u nichž stěny rourek na zevnějšek mohutnějí tak, že ústí jest poněkud užší; 3. ''Melicertitina'', kde buňky na zevnějšek se nálevkovitě rozšiřují. Do první skupiny počítají se vymřelé staré typy '''m'''-vek, jež nemají obdoby mezi žijícími. Jsou to čeledi s trsy košíkovitými, složenými z mřížoviny, jejíž podélné větve mají v sobě buňky (''Fenestella'', ''Utropora'', ''Archimedes'', ''Polypora'', ''Hemitrypa'' a j.). U rodu ''Phyllopora'' jsou buňky také na větvích příčných. Rody ty známy jsou již v siluru (také u nás), ale nejhojněji přicházejí v kamenouhelném útvaru. Jiné mají trsy stromovité, jemně rozvětvené, a na jedné straně ústí buněčná rozličně sestavená (''Acanthocladia'', ''Filites''). Jiná čeleď má trsy ploché, listovité a ze dvou poloh sestávající (''Ptilodictya'', ''Stictopora''). Podobné trsy mají ''Coscinium'', ''Cystodyctia'' a příbuzné, avšak mezi buňkami hlavními jsou ještě buňky přídavné. Jiné tvoří povlaky z buněk uložených do řad šikmých, nebo vůbec nepravidelných (''Lemmatopora'', ''Ceramopora''). Z mladších zástupců '''m'''-vek kruhoústých přicházejí četné čeledi zkamenělé, mající své zástupce i v mořích nynějších. Čeleď ''Diastoporidae'' má trsy plíživé, z buněk rourovitých, na konci vyzdvižených. Nejjednodušší jest rod ''Stomatopora'', počínající již silurem, který sestává z 1 neb více řad buněk. ''Diastopora'' tvoří trsy listovité neb ledvinité a počíná jurou. Čeleď ''Entalophoridae'' má trsy rovněž stromovité, neplíživé; rod ''Entalophora'' má ústí po všem povrchu roztroušená, ''Spiropora'' v příčné neb i spirálné řady seskupená; někdy přistupují i buňky vedlejší (''Heteropora''). Trsy rodu ''Discosparsa'' rozšiřují se nahoře v kruhovité desky. Čeleď ''Idmoneidae'' má trsy rovněž stromovité, s ústími na jedné straně, kdežto na druhé bývají zvláštní sesilovací buňky (''Idmonea'', ''Truncatula''). Jiné tvary tvoří trsy nepravidelné, sestávající z kup buněk (''Filifascigera''), aneb z palic nahoru se rozšiřujících (''Fasciculipora''). Čeleď ''Lichenoporidae'' má buňky v kupách podobných, více samostatné, spojené spolu výběžky. Ze skupiny ''Ceina'' hlavní zástupce jest rod ''Cea'' z křidového útvaru, s trsy stromovitými a větvemi smáčklými. Skupina ''Melicertitina'' má buď trsy stromovité (''Melicertites''), aneb tvoří povlaky a pláty nepravidelně zprohýbané (''Semielea'', ''Multelea''). — '''M.''' {{Prostrkaně|oružnaté}}, ''Chilostomata'', mají buňky často dílem vápenité, dílem rohovité; čásť rohovitá se nezachovala, i nejsou buňky zkamenělé úplné. Ústí není koncové, nýbrž na přední ploše jest mnohem užší než průměr buňky a bývá opatřeno víčkem. Povrch stěn buněčných jest buď hladký, aneb rozličnými valy, ryhami, ostny a pod. ozdobený. V trsích '''m'''-vek oružnatých bývají zachovány i buňky pro uchopování potravy (''avicularie'') i buňky bičíkovité (''vibracularie''). Výjimkou jsou trsy stromovité, které však vznikají stočením se plátu sestávajícího z jediné řady. Rozvrhují se v četné čeledi, z nichž některé čítají rody velice hojné. Hlavní zástupce jest čeleď ''Flustridae'' s trsem jen částečně zvápenatělým, kamž čítají se hojné rody (''Membranipora'', ''Flustra'', ''Biflustra'', ''Eschara'' a j.). Čeleď ''Hippothoidae'' má trs stromovitý, podobný trsu rodu Stomatopora, ale ústí jest skulinovité a přední stěna buňky často rohovitá. Mimo to známy jsou ještě četné jiné tvary většinou v mořích dosud zastoupené. Zkamenělé '''m.''' náležejí k hojným zkamenělinám, avšak příbuzenské vztahy jejich pro hojnost znaků, často různorodých, nejsou patrny. Ony účastnily se, jako dosud se děje, v mořích geologických staveb útesů korálových, ano budovaly často útesy samostatně.

Viz Hagenow, Die Bryozoen der Maastrichter Kreidebildung (1851); D’Orbigny, Paléontologie franç. Bryozoaires (1850—51); Hamm, Die Bryozoen des Maastrichter Obersenon (1881); Marsson, Die Bryozoen der weissen Schreibkreide der Insel Rügen (1885); Pergens, Revision des Bryozoaires du crétacé (1890); Novák, Beitrag zur Kenntniss der Bryozoen der böhm. Kreideformation (1877); Počta, O '''m'''-kách z korycanských vrstev pod Kaňkem u Kutné Hory (1892); týž, Barrande, Système silurien, vol. VIII: Bryozoaires et Hydrozoaires (1894); Gregory, The cretaceous Bryozoa (1899). ''[[Autor:Filip Počta|Pa.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2g8ujp0e85l0fbdt9x9btusq2i6n7p1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rozpravy Aventina/1928–1929/11/Jubilant z „Katolické moderny“</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97161</id>
    <revision>
      <id>332669</id>
      <timestamp>2026-05-06T17:58:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>332669</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6119" sha1="f7n4pa4rlqd8d5yu087c2nv6umqlshk" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Jubilant z „Katolické moderny“
 | PODTITULEK = (K sedmdesátinám Xavera Dvořáka 29. listop. 1928)
 | AUTOR = [[Autor:Antonín Grund|Antonín Grund]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Ant. Grund
 | VYDÁNO = prosinec 1928
 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 4, č. 11, s. 112
 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/4.1928-1929/11/112.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR]
 | periodikum = Rozpravy Aventina
 | ročník = 4
 | číslo = 11
 | strany = 112
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Když se roku 1895 tvořilo obdrodné hnutí mladých českých kněží katolických, jež vystoupilo na veřejnost almanachem „Pod jedním praporem“, mělo v svých řadách osobitého lyrika náboženského, který svými čtyřmi knižně vydanými sbírkami veršů, z nichž jmenujeme prvotinu „{{Prostrkaně|Zlatou stezkou}}“ (1889), „{{Prostrkaně|Stínem k úsvitu}}“ (1891) a zvláště „{{Prostrkaně|Sursum corda}}“ (1894), byl již dobře zapsán v rušném a plodně podnětném údobí let devadesátých. Třicetisedmiletý básnící kněz [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] z Hostivaře vedle mnohem mladšího, světově se orientujícího [[Autor:Sigismund Bouška|Sig. Boušky]] a literárního začátečníka, čilého organisátora [[Autor:Karel Dostál-Lutinov|Dostála-Lutinova]], byl cenným darem do vínku mladičké skupiny.

V provolání k Novému roku 1896 prvního čísla časopisu „Nový život“ čteme Dvořákovo jméno na čelném místě. Úsilí vhodnými reformami smířit novou dobu s katolickou vírou, tkvící svými kořeny v romantice německé u Brentana, [[Autor:Nikolaus Lenau|Lenaua]] i u francouzských spiritualistů Lacordaira a Lamennaise, u nás nerozlučně spiaté s jménem Bolzanovým, Zahradníkovým a Douchovým, procitalo k novým výbojům, soustřeďujíc se v kruhu „Katolické moderny“, vzniklé z odboje několika olomúckých seminaristů proti konservativně neumělecké revui „Vlast“ [[Autor:Tomáš Škrdle|P. Škrdla]] a přijavší hrdě jméno, jehož se jí dostalo od liberála F. V. Krejčího. Proti positivismu, který pojem duše nahrazoval složitými pochody fysiologickými, neznal tajemství a citu přisuzoval význam značně podřazený, rodí se myšlení novoidealistické. Jména [[Autor:Paul Bourget|Paul Bourget]], Eduard Rod účinně působí na vytváření náboženského obsahu nového křesťanství. Novokatolismus má býti snášelivý k moderním směrům, má odstraniti přežité útvary z katolického života, bránící plnému rozvoji jednotlivce i celku.

Dík několika básnickým osobnostem razí „Katolická moderna“ vyhraněně umělecký směr svobodné poesie, ale veskrze provanuté křesťanským názorem světovým. Znemožnila plané rýmování, jež bývalo vydáváno za katolickou poesii, ale nemajíc dosti oddaných a obětavých stoupenců, kteří by udrželi vlastní tisk, ať již to byl „Rozvoj“, „Mane“, či „Bílý prapor“ a „Nezmar“, podlehla r. 1907 vlivné hierarchii. Část modernistů, vidouc na místech vůdčích úplné neporozumění pro reformní snahy, vystoupila již dříve z církve, část se vrátila mezi pravověrné, několik jich zůstalo v církvi, ale úplně v ústraní mimo politicko-církevní snahy.

Mezi ně patřil Xaver Dvořák. Resignoval, své vroucné víře obětoval obrodné snahy, ale je-li pravda, že ryzí poesie rodí se z překonaného utrpení, platí to také o mnohých jeho verších. Tichá a mírná resignace proniká stále zřetelněji ze sbírky „{{Prostrkaně|Meditace}}“ (1896), „{{Prostrkaně|Eucharistia}}“ (1897) a „{{Prostrkaně|Nový život}}“ (1903). Básník se vnitřně soustřeďuje, visionářský zrak upíná se toužně ke čtvrtému prostoru. „Teď teprv porozumím Tajům, jež chodily kol tiše důvěrné; své oko ponořit chci žhavě v ty všecky vise nádherné. Teď teprv rozkoší chci zaplát a noci chmurné proměním si v den, i bolest dávnou zapomenu, jíž život celý byl mi otráven“. Víc a více vzdaluje se denních strastí, jeho království není z tohoto světa, teprve smrt vše usmiřuje, smrt — toť život. Obdobně s náboženským pathosem Březinovým bolestně znavená, zoufalá duše katolického kněze touží ve sbírce „{{Prostrkaně|Soli deo}}“ (1905), v „{{Prostrkaně|Kontemplacích}}“ (1909) a „{{Prostrkaně|Modlitbách básníkových}}“ (1914) po mystickém splynutí s Bohem.

Xaver Dvořák učil se u [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Vrchlického]], sám jej v „Meditacích“ uznává za svého mistra a vůdce. Ale oprostiv jeho květnatý výraz, stvořil si svůj slovník, své symboly, vyvěrající z obdivného kultu marianského, tajemných divů eucharistie a opojného šera katolické liturgie. Táž nálada vane z popřevratových slok „{{Prostrkaně|Věčné touhy}}“ a „{{Prostrkaně|Bezmračné nebe}}“ (1923), ale nebylo by spravedlivé, aby pro ni bylo zapomínáno jiných prvků lyriky Dvořákovy, jež, byť v pozadí, vinou se přesvědčivě celým dílem básníkovým od jeho nejrannějších veršů: prvků národních a sociálních. Kdežto nacionalismus Dvořákových veršů splývá téměř s trpitelským messianismem, jeho socialismus je básnicky revoluční, odmítaje konejšivá hesla „lživého soucitu“ s lidskými vyděděnci.

Pomíjíme-li, píšíce o básníku, Dvořákovu činnost, podmíněnou katechetickým úřadem na novoměstské Vyšší dívčí škole, zdůrazňujeme jeho činnost redaktorskou ne proto, že byl zakladatelem „Katechických listů“, ale poněvadž vedl na sklonku světové války revui „Týn“ celkem nesmlouvavě a uvědoměle, jsa dalek hlaholného vlastenectví rakouského ostatních katolických listů. Jemné duši básnické, knězi na odpočinku a křesťanu životem platí dnešní náš pozdrav.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Životopisy]]
{{DEFAULTSORT:Jubilant z „Katolické moderny“}}</text>
      <sha1>f7n4pa4rlqd8d5yu087c2nv6umqlshk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rozpravy Aventina/1928–1929/9/Jaroslav Kvapil: Na sklonku října</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97162</id>
    <revision>
      <id>332670</id>
      <timestamp>2026-05-06T18:16:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>332670</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3159" sha1="0uwiob29bdhu8dvh8ckrjq84xt6mbel" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Jaroslav Kvapil: Na sklonku října {{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Knihy}}
 | PODTITULEK = Nákl. Činu v Praze 1928. Str. 127.
 | AUTOR = [[Autor:Antonín Grund|Antonín Grund]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Ant. Grund
 | VYDÁNO = listopad 1928
 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 4, č. 9, s. 93–94
 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/4.1928-1929/9/93.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR]
 | periodikum = Rozpravy Aventina
 | ročník = 4
 | číslo = 9
 | strany = 93–94
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Verše dvojnásob jubilejní u příležitosti výročí desetileté naší samostatnosti a básníkovy šedesátky. Mezi oběma výročími jest však i vnitřní myšlenková spojitost, jako by chtěl mužný osnovatel spisovatelského manifestu ozřejmiti výběrem lyriky, pojaté do této sbírky, onu stránku své básnické bytosti, jež zkrušena, ale i ztužena potupnou nejistotou a zahanbujícím tichem na sklonku světové války, stvořila po básnické odmlce desetileté svůj nejryzejší projev, protože umělecky strhující a lidsky otřásající. Tento výbor lyriky příležitostné, uspořádaný samým Kvapilem, přesvědčuje víc než dosti, že všechen její základní tón splývá autorovi po letech v touž víru a vůli, s nimiž jsme šli za světové války do naší národní revoluce. Výzva k odboji zní již r. 1887 z nerudovsky zpěvné „České písně“ a celý cyklus „V zajetí babylonském“ sni o národu pracovitém a spravedlivém, který kráčí vstříc svobodě a sociální spravedlnosti. Dá-li se někdy básník citovosti strhnouti k vznosnému rhetorství [[Autor:Svatopluk Čech|Sv. Čecha]], s rými však neotřelými a krásně znějícími, intimního lyrika vytušíme v „Svatováclavském motivu“, v impresi požehnaném a smyslně barevném „Letním večeru nad Prahou“, prostém a zpěvném „Pozdravu“ mateřštině. Lidský i básnický profil Kvapilův dokreslují „Pozdravy a tryzny“, kde se vyrovnává s duchy sobě blízkými, a hřejivá lyrika manželského štěstí „Poslední krása“. Závěrečný oddíl „Babylon padl“ tvoří již básně, vzniklé většinou v svobodném státě, s básnickým hymnem výrazně vyvolávajícím vzpomínky na květnové revoluční slavnosti divadelní. Básně věnované [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jar. Vrchlickému]] i řeč nad rakví, přísně stavěná a vroucně cítěná, jsou ke cti Kvapilovi, který jest si vědom, čím mu byl jeho veliký učitel. Přesto mluviti toliko o epigonu Vrchlického bylo by nespravedlností, i když si Kvapil osvojil někde jeho slovník a veršovou techniku. Kvapil má zvláštní schopnost zcela se vcítiti do zážitku, z něhož vyrůstá jeho lyrika, a předvede jej s netušenou životností vedle jemných stínů a polostínů, náladově malujících stavy nitra. A v tom je kus umění osobitého básníka.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Literární kritiky]]

{{DEFAULTSORT:Jaroslav Kvapil: Na sklonku října}}</text>
      <sha1>0uwiob29bdhu8dvh8ckrjq84xt6mbel</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>