Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.1 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 24356 332771 332578 2026-05-09T15:34:47Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Meissner 332771 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Vilém | příjmení = Dokoupil | datum narození = 30. května 1852 | datum úmrtí = 18. února 1927 | popis = pedagog a vládní rada }} '''Vilém Dokoupil''' (1852–1927) byl český pedagog. Působil deset let jako ředitel průmyslové školy v sedmihradské Bystřici (Bistrița), r. 1883 založil sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a 21 let ji vedl. V letech 1904-1912 pracoval ve vídeňském ministerstvu veřejných prací jako inspektor průmyslového školství; zasloužil se zejména o sjednocení osnov, hmotnou podporu a vzdělání učitelů dívčích odborných („hospodyňských“) škol. Po roce 1914 se věnoval péči o zrakově postižené jako člen vedení Hradčanského ústavu slepců a Spolku pro slepecký tisk. Za svou celoživotní organizátorskou a lidumilnou činnost získal řadu ocenění od státních úřadů, obcí a spolků. == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Dkl.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Agnethlen|Agnethlen]] * [[Ottův slovník naučný/Akt (umění)|Akt (umění)]] * [[Ottův slovník naučný/Alderney|Alderney]] * [[Ottův slovník naučný/Alvincz|Alvincz]] * [[Ottův slovník naučný/Bábolna|Bábolna]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Banket|Banket]] * [[Ottův slovník naučný/Baussner|Baussner]] * [[Ottův slovník naučný/Bělehrad|Bělehrad]] (Karlovský) * [[Ottův slovník naučný/Bystřice|Bystřice]] * [[Ottův slovník naučný/Déva|Déva]] * [[Ottův slovník naučný/Draas|Draas]] * [[Ottův slovník naučný/Haner|Haner]] * [[Ottův slovník naučný/Marienburg|Marienburg]] * [[Ottův slovník naučný/Marienburg (příjmení)|Marienburg (příjmení)]] * [[Ottův slovník naučný/Mediáš|Mediáš]] * [[Ottův slovník naučný/Mediášská stolice|Mediášská stolice]] * [[Ottův slovník naučný/Mehadia|Mehadia]] * [[Ottův slovník naučný/Meissner|Meissner]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Meschen|Meschen]] * [[Ottův slovník naučný/Mocs|Mocs]] * [[Ottův slovník naučný/Mukačovo|Mukačovo]] * [[Ottův slovník naučný/Neppendorf|Neppendorf]] * [[Ottův slovník naučný/Parajd|Parajd]] * [[Ottův slovník naučný/Paringulské hory|Paringulské hory]] * [[Ottův slovník naučný/Persány|Persány]] * [[Ottův slovník naučný/Persányské hory|Persányské hory]] * [[Ottův slovník naučný/Petersdorf|Petersdorf]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Petrosény|Petrosény]] * [[Ottův slovník naučný/Piatra|Piatra]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Pintak|Pintak]] * [[Ottův slovník naučný/Piski|Piski]] * [[Ottův slovník naučný/Pojána|Pojána]] * [[Ottův slovník naučný/Pojána (obec)|Pojána (obec)]] == Reference == * Za Vilémem Dokoupilem. ''Národní listy'', 08.03.1927, roč. 67, č. 66, s. 4. {{Online Kramerius|ABA001|9366421}} * Úmrtí. ''Národní politika'', roč. 45, č. 50, s. 5. {{Online Kramerius|ABA001|6785794}} [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] rolbf9n3r0mqqyl8xik3gif322ezn4l 100 24804 332770 312694 2026-05-09T15:20:36Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Meissner 332770 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Arnošt Vilém | příjmení = Kraus | Image = Arnošt Vilém Kraus (1859–1943).jpg | datum narození = 4. listopadu 1859 | místo narození = Třeboradice u Prahy | datum úmrtí = 16. dubna 1943 | místo úmrtí = koncentrační tábor Terezín | popis = profesor germanistiky, divadelní kritik a překladatel }} PhDr. '''Arnošt Vilém Kraus''' (1859–1943) byl profesor germanistiky v Praze a divadelní kritik. {{Více}} == Dílo == * [[Björnson a Ibsen]] (1912) {{Online Kramerius|nkp|d86e8920-791e-11e4-ad1c-005056827e51}} * [[O rolnících dánských]] (1907) {{Online Kramerius|nkp|38a3a260-c4de-11e5-b93e-005056827e52}} * [[Pražské časopisy 1770-1774 a české probuzení]] (1909) {{Online Kramerius|ABG001|803070}} * [[První výlet českých rolníků do Dánska]] (1902) {{Online Kramerius|nkp|e9206810-c02b-11e5-b5dc-005056827e51}} === Překlady === * [[Autor:Karl Adolph Gjellerup|Karl Adolph Gjellerup]]: [[G-Dur]] (1939) {{Online Kramerius|mzk|994bf010-7b6a-11e7-b92d-005056827e51}} * [[Autor:Henrik Pontoppidan|Henrik Pontoppidan]]: [[Starosta Hoeck a jeho žena]] (1939) {{Online Kramerius|nkp|7c64d4c0-21bb-11e2-89b1-005056827e52}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Ks.'' Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Abráhám (jméno)|Abráhám]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Absalon|Absalon]] * [[Ottův slovník naučný/Ackerman aus Beheim|Ackerman aus Beheim]] * [[Ottův slovník naučný/Adelung|Adelung]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Adler|Adler]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Afzelius|Afzelius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Albert (osoby)|Albert (osoby)]] * [[Ottův slovník naučný/Albert|Albert]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Albrecht|Albrecht]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Als|Als]] * [[Ottův slovník naučný/Codex|Codex]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Dánsko|Dánsko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Deinhardstein|Deinhardstein]] * [[Ottův slovník naučný/Denis (Němci)|Denis (Němci)]] * [[Ottův slovník naučný/d’Alton|d’Alton]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Goethe- und Schillerarchiv|Goethe- und Schillerarchiv]] * [[Ottův slovník naučný/Goethe|Goethe]] * [[Ottův slovník naučný/Lihovarství|Lihovarství]]<ref group="P">Vzhledem k odbornému zaměření Arnošta Krause je na pováženou, zda zkratka uvedená pod heslem Lihovarství není spíše redakční chybou.</ref> * [[Ottův slovník naučný/Lindau (jméno)|Lindau (jméno)]] * [[Ottův slovník naučný/Lingg|Lingg]] * [[Ottův slovník naučný/Meissner|Meissner]] (část) * [[Ottův slovník naučný/von Alxinger|von Alxinger]] == Poznámky == <references group="P" /> [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Čeští překladatelé]] 30s5isovatww3en10l8h1s5v49eyo0t 100 30711 332793 311617 2026-05-10T02:42:16Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Meistergesang 332793 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Adolf | příjmení = Holk | datum narození = 4. března 1873 | místo narození = Psinice u Libáně | datum úmrtí = 18. října 1943 | místo úmrtí = Nymburk | popis = středoškolský profesor a překladatel }} '''Adolf Holk''' (1873–1943) byl český středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny. == Dílo == === Překlady === * [[Aucassin a Nicoletta]] (1909) {{Online Kramerius|nkp|0e1bb070-c9b7-11e2-b6da-005056827e52}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Holk.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Meistergesang|Meistergesang]] * [[Ottův slovník naučný/Paris (osoby)|Paris]] * [[Ottův slovník naučný/z Poděbrad|z Poděbrad]] * [[Ottův slovník naučný/z Poitou|z Poitou]] * [[Ottův slovník naučný/Portugalsko|Portugalsko]] (část) [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] 1krv41dgf6umhmr3jte0wxe60lsi72k 100 97230 332769 2026-05-09T13:21:42Z Jean-Paul 8278 založení 332769 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Emil Artur | příjmení = Longen | Image = Emil Artur Longen portrait2.jpg | datum narození = 29. červen 1885 | místo narození = Pardubice | datum úmrtí = 24. duben 1936 | místo úmrtí = Benešov | popis = český dramatik, režisér, herec, scénárista, spisovatel a malíř }} '''Emil Artur Longen''' (1885–1936), vlastním jménem Emil Artur Pitterman, byl český dramatik, režisér, herec, komik, scénárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a kultury počátku 20. století a první republiky. {{Více}} == Dílo == === Próza === * Král komiků (1927) * Jaroslav Hašek (1928) {{Online Kramerius|nkp|c2d71902-6ec9-4d2c-b588-17800a47ad3e}} * Herečka (1929) * Tygr velkoměstské džungle (1931) === Divadelní hry === * C. k. polní maršálek (1929) {{Online Kramerius|nkp|f937eef4-33f5-4034-9a1b-1597493d9645}} * Kasta pro sebe (1924) * Lepší lidé (1921) * Moje – tvoje (1921) [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Čeští dramatici]] [[Kategorie:Čeští režiséři]] [[Kategorie:Čeští herci]] bjqvmji8xb3uus1qa59hktm17g0n5vf 332774 332769 2026-05-09T17:15:01Z Jean-Paul 8278 doplnění 332774 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Emil Artur | příjmení = Longen | Image = Emil Artur Longen portrait2.jpg | datum narození = 29. červen 1885 | místo narození = Pardubice | datum úmrtí = 24. duben 1936 | místo úmrtí = Benešov | popis = český dramatik, režisér, herec, scénárista, spisovatel a malíř }} '''Emil Artur Longen''' (1885–1936), vlastním jménem Emil Artur Pitterman, byl český dramatik, režisér, herec, komik, scénárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a kultury počátku 20. století a první republiky. {{Více}} == Dílo == === Próza === * Král komiků (1927) * Jaroslav Hašek (1928) {{Online Kramerius|nkp|c2d71902-6ec9-4d2c-b588-17800a47ad3e}} * Herečka (1929) * Tygr velkoměstské džungle (1931) === Divadelní hry === * C. k. polní maršálek (1929) {{Online Kramerius|nkp|f937eef4-33f5-4034-9a1b-1597493d9645}} * Kasta pro sebe (1924) * Lepší lidé (1921) * [[Moje – tvoje]] (1920; tiskem 1921) === Články v periodikách === ==== [[Rozpravy Aventina]] ==== * [[Rozpravy Aventina/1926–1927/18/Vlasta Burian|Vlasta Burian]] (18. květen 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Výtvarníci a herci|Výtvarníci a herci]] (8. prosince 1927) == Díla o autorovi a jeho tvorbě == * [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]: [[Rozpravy Aventina/1929–1930/1/Burianovo divadlo|Burianovo divadlo]] (19. září 1929) – recenze hry C. a k. polní maršálek [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Čeští dramatici]] 0hrjmcbyqb7oocaanhiws2hi40iylle 0 97231 332772 2026-05-09T15:46:27Z Rulumas 19860 Meissner, 1. část 332772 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meissner | PŘEDCHOZÍ = von Meissen | DALŠÍ = Meissonier }} {{Textinfo | TITULEK = Meissner | AUTOR = [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Arnošt Vilém Kraus]], [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;38–40. {{Kramerius|nkp|343e78d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = de:Meißner (Familienname) | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:August Gottlieb Meißner|de:August Gottlieb Meißner]] (1), [[w:de:Paul Traugott Meißner|de:Paul Traugott Meißner]] (2), [[w:de:Karl von Meißner|de:Karl von Meißner]] (3), [[w:Alfred Meißner|Alfred Meißner]] (4) }} {{Forma|proza}} '''Meissner: 1)''' {{Prostrkaně|August Gottlieb}}, románopisec něm. (* 1753 v Budyšíně jako syn radního — † 1807 ve Fuldě). Po smrti otcově matka přestěhovala se do Lubije, kde byl vyučován rektorem Heynitzem, učitelem Lessingovým, pak studoval ve Vitemberce a v Lipsku práva a napsal první své pokusy dramatické. Pohnut prosbami matčinými vstoupil do státní služby saské, která mu zůstala vždy nepříjemnou, při tom však pokračoval v činnosti spisovatelské a vydal roku 1778 první sbírku malých povídek, anekdotických vypravování historických nebo psychologických, kterými si získal jméno Skizzen-'''M.''' Následovala jich ještě celá řada a patří jim dosti důležité místo v dějinách prosy německé; některé z těchto skizz vzrostly v malé a větší romány, hlavně scény ze života Alkibiadova (s četnými dialogy, kteroužto pohodlnou formu XVII. století '''M.''' si opět oblíbil), pak Bianca Capello (plagiát). Novotou ve skizzách (pravým dítkem revoluční literatury současné) byly také velmi oblíbené u '''M'''-а kriminální historky, které vznikly většinou z psychologického interessu o odsouzence méně vinné než nešťastné. R. 1783 založil s přítelem Canzlerem »Zeitschr. für ältere Literatur und neue Lecture« se studiemi o starší literatuře německé, při tom řídil první úplný překlad Boccacciova Decamerone. — Oženiv se s Johannou Beckerovou podnikl cestu do zemí Rakouských, kde zavládla tenkrát svoboda tisková, za kteréž vyšel zvláštní otisk povídky '''M'''-ovy, hlásající toleranci, čímž postavení jeho v Sasku bylo ohroženo. Cestou do Vídně získal si čestné povolání do Čech na pražskou universitu, kdež převzal po zasloužilém Seibtovi professuru aesthetiky a klassické literatury s platem 1000 zl., první protestant na universitě. Dne 26. list. 1785 měl úvodní přednášku, která vyšla tiskem a vynesla '''M'''-ovi nejostřejší kritiku, které se kdy dožil, vyšlou ve zvláštním pseudonymním spisku (od Seibta??). Od té doby počíná pro '''M'''-а činnost učitelská, vedle níž jde překladatelská a historická, vypravování životopisů (Caesar, Epaminondas a j.). Na své žáky, jimž první přednášel literární historii německou XVIII. stol. a tím otevíral jim nový svět, měl vliv značný a prospěšný; náleželi k nim přední buditelé národní, mezi nimi Jungmann, u něhož lze poznati stopy '''M'''-ova vlivu. К osvěžení literární činnosti v Čechách založil si nakladatelství a časopis »Apollo« (1793—96). Čechy seznal četnými cestami a doprovodil historickým a popisným výkladem řadu obrazů vyšlých r. 1798 jako ''Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen'', první to jaksi »Hrady a zámky české«, kterých však vyšel jen první svazek pro malé účastenství obecenstva. Ve smysle Lessingovy theorie, ale s malým štěstím, zpracoval velkou sbírku bajek pro mládež. Rakouská reakce znechutila zatím '''M'''-ovi pobyt v Praze a r. 1804 vlivem přítele Göckingka byl povolán na gymnasium illustre, vzniklé ze staré university v saekularisované Fuldě. Loučení s Prahou ukázalo, jak byl oblíben. Fulda záhy po příchodu '''M'''-ově byla stižena těžce pohromami válečnými, zuřil tu tyf, jemuž '''M.''' již počátkem r. 1807 podlehl, a choť i jedna dcera ho následovaly. '''M.''' je spisovatel řádu podřízeného, jehož talent nesahal dále než k vylíčení jednotlivých scén, ke skizzování, jest napodobitel a žák Wielandův, hlásající laxnost v mravních otázkách, zapírající stanovisko umělecké v posudcích, učenec nijak nevynikající, přes to vše byl pro pražskou universitu a pro mladý literární svět český cennou akvisicí, přinášeje na ni ducha a zájmy, které jí právě dosud chyběly, otevíraje směle pohled do nejnovějších směrů literatury německé a neobávaje se po případě ani polemiky proti kollegům, na př. Vydrovi. Vidíme-li Jungmanna od mládí ctitelem Wielandovým, odpůrcem nesnášelivosti náboženské, jest v tom zajisté mnoho vlivu '''M'''-ova. — Srv. Kraus, A. G. '''M.''' (»Athenaeum«, 1888); R. Fürst, A. G. '''M.''' (1896). ''[[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Ks.]]'' '''2) M.''' {{Prostrkaně|Paul Traugott}} M., chemik a přírodozpytec (* 1778 v Mediáši v Sedmihradech — † 1864 v Neuwaldeggu u Vídně). Studoval gymnasium v Šigišově, kde se vyučil lékárnictví, načež od r. 1797 studoval ve Vídni u chemika barona Jacquina. Roku 1799 vstoupil do lékárny solního úřadu v Úžici (''Aussee''), a když nabyl magisteria pharmacie, stal se správcem lékárny v Brašově. Jmenován r. 1815 adjunktem, později professorem technické lučby c. k. polytechn. ústavu ve Vídni, zaměnil tuto stolici r. 1842 s professurou všeobecné lučby, z kterého postavení odebral se r. 1845 na odpočinek. '''M.''' náleží k předním chemikům rakouským; vydal tato samostatná díla: ''Vorschläge zu einigen Verbesserungen pharmaceutischer Operationen'' (Vídeň, 1814); ''Die Araeometrie in ihrer Anwendung auf Chemie u. Technik'' (t., 1816; 2 sv.); ''Chemische Aequivalenten- oder Atomenlehre'' (t., 1834 а 1838; 2 sv.); ''Handbuch der allg. u. techn. Chemie'' (t., 1819—33; 5 sv. v 10 díl.); ''Die Heizung mit erwärmter Luft'' (3. vyd. t., 1826); ''Die Ventilation und Erwärmung der Kinderstube u. des Krankenzimmers'' (t., 1852); ''Beiträge zur Geschichte der Cholera'' (t., 1864); ''System der Heilkunde aus den allg. Naturgesetzen gefolgert'' (t., 1832); ''Neues System der Chemie'' (t., 1835); ''Justus Liebig'' (Frankfurt n. M., 1844); ''Vorträge über Pyrotechnik'' (Víd., 1852); ''Des alten Schulmeisters Glossen über die neuen Verfassungs-Experimente'' (t., 1848). Mimo to uveřejnil mnoho cenných pojednání v různých vědeckých časopisech a vynalezl dva přístroje na dělení hustoměrů a teploměrů. '''M.''' je vynálezcem po něm pojmenovaného systému topení teplým vzduchem a náleží k nejpřednějším zástupcům tohoto odvětví, raziv vědecky i prakticky cestu správnému topení při ventilování a zdravotním požadavkům odpovídající výměně vzduchu v obydlených prostorech. Četnými vědeckými pracemi jeví se '''M.''' důmyslným výzkumcem; jeho obsáhlá činnost a mnohé z užitečných jeho vynálezů staly se základem vědeckých a technických badání současných i pozdějších technikův a hygienikův, rovněž jeho práce v oboru araeometrie dlužno nazvati vynikajícími. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' {{Konec formy}} kl0mnd3lfms0h8fj4j1mwu4agbcorbz 332775 332772 2026-05-09T18:15:44Z Rulumas 19860 Meissner, 2. část 332775 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meissner | PŘEDCHOZÍ = von Meissen | DALŠÍ = Meissonier }} {{Textinfo | TITULEK = Meissner | AUTOR = [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Arnošt Vilém Kraus]], [[Autor:Vilém Dokoupil|Vilém Dokoupil]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;38–40. {{Kramerius|nkp|343e78d0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = de:Meißner (Familienname) | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:de:August Gottlieb Meißner|de:August Gottlieb Meißner]] (1), [[w:de:Paul Traugott Meißner|de:Paul Traugott Meißner]] (2), [[w:de:Karl von Meißner|de:Karl von Meißner]] (3), [[w:Alfred Meißner|Alfred Meißner]] (4) }} {{Forma|proza}} '''Meissner: 1)''' {{Prostrkaně|August Gottlieb}}, románopisec něm. (* 1753 v Budyšíně jako syn radního — † 1807 ve Fuldě). Po smrti otcově matka přestěhovala se do Lubije, kde byl vyučován rektorem Heynitzem, učitelem Lessingovým, pak studoval ve Vitemberce a v Lipsku práva a napsal první své pokusy dramatické. Pohnut prosbami matčinými vstoupil do státní služby saské, která mu zůstala vždy nepříjemnou, při tom však pokračoval v činnosti spisovatelské a vydal roku 1778 první sbírku malých povídek, anekdotických vypravování historických nebo psychologických, kterými si získal jméno Skizzen-'''M.''' Následovala jich ještě celá řada a patří jim dosti důležité místo v dějinách prosy německé; některé z těchto skizz vzrostly v malé a větší romány, hlavně scény ze života Alkibiadova (s četnými dialogy, kteroužto pohodlnou formu XVII. století '''M.''' si opět oblíbil), pak Bianca Capello (plagiát). Novotou ve skizzách (pravým dítkem revoluční literatury současné) byly také velmi oblíbené u '''M'''-а kriminální historky, které vznikly většinou z psychologického interessu o odsouzence méně vinné než nešťastné. R. 1783 založil s přítelem Canzlerem »Zeitschr. für ältere Literatur und neue Lecture« se studiemi o starší literatuře německé, při tom řídil první úplný překlad Boccacciova Decamerone. — Oženiv se s Johannou Beckerovou podnikl cestu do zemí Rakouských, kde zavládla tenkrát svoboda tisková, za kteréž vyšel zvláštní otisk povídky '''M'''-ovy, hlásající toleranci, čímž postavení jeho v Sasku bylo ohroženo. Cestou do Vídně získal si čestné povolání do Čech na pražskou universitu, kdež převzal po zasloužilém Seibtovi professuru aesthetiky a klassické literatury s platem 1000 zl., první protestant na universitě. Dne 26. list. 1785 měl úvodní přednášku, která vyšla tiskem a vynesla '''M'''-ovi nejostřejší kritiku, které se kdy dožil, vyšlou ve zvláštním pseudonymním spisku (od Seibta??). Od té doby počíná pro '''M'''-а činnost učitelská, vedle níž jde překladatelská a historická, vypravování životopisů (Caesar, Epaminondas a j.). Na své žáky, jimž první přednášel literární historii německou XVIII. stol. a tím otevíral jim nový svět, měl vliv značný a prospěšný; náleželi k nim přední buditelé národní, mezi nimi Jungmann, u něhož lze poznati stopy '''M'''-ova vlivu. К osvěžení literární činnosti v Čechách založil si nakladatelství a časopis »Apollo« (1793—96). Čechy seznal četnými cestami a doprovodil historickým a popisným výkladem řadu obrazů vyšlých r. 1798 jako ''Historisch-malerische Darstellungen aus Böhmen'', první to jaksi »Hrady a zámky české«, kterých však vyšel jen první svazek pro malé účastenství obecenstva. Ve smysle Lessingovy theorie, ale s malým štěstím, zpracoval velkou sbírku bajek pro mládež. Rakouská reakce znechutila zatím '''M'''-ovi pobyt v Praze a r. 1804 vlivem přítele Göckingka byl povolán na gymnasium illustre, vzniklé ze staré university v saekularisované Fuldě. Loučení s Prahou ukázalo, jak byl oblíben. Fulda záhy po příchodu '''M'''-ově byla stižena těžce pohromami válečnými, zuřil tu tyf, jemuž '''M.''' již počátkem r. 1807 podlehl, a choť i jedna dcera ho následovaly. '''M.''' je spisovatel řádu podřízeného, jehož talent nesahal dále než k vylíčení jednotlivých scén, ke skizzování, jest napodobitel a žák Wielandův, hlásající laxnost v mravních otázkách, zapírající stanovisko umělecké v posudcích, učenec nijak nevynikající, přes to vše byl pro pražskou universitu a pro mladý literární svět český cennou akvisicí, přinášeje na ni ducha a zájmy, které jí právě dosud chyběly, otevíraje směle pohled do nejnovějších směrů literatury německé a neobávaje se po případě ani polemiky proti kollegům, na př. Vydrovi. Vidíme-li Jungmanna od mládí ctitelem Wielandovým, odpůrcem nesnášelivosti náboženské, jest v tom zajisté mnoho vlivu '''M'''-ova. — Srv. Kraus, A. G. '''M.''' (»Athenaeum«, 1888); R. Fürst, A. G. '''M.''' (1896). ''[[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Ks.]]'' '''2) M.''' {{Prostrkaně|Paul Traugott}} M., chemik a přírodozpytec (* 1778 v Mediáši v Sedmihradech — † 1864 v Neuwaldeggu u Vídně). Studoval gymnasium v Šigišově, kde se vyučil lékárnictví, načež od r. 1797 studoval ve Vídni u chemika barona Jacquina. Roku 1799 vstoupil do lékárny solního úřadu v Úžici (''Aussee''), a když nabyl magisteria pharmacie, stal se správcem lékárny v Brašově. Jmenován r. 1815 adjunktem, později professorem technické lučby c. k. polytechn. ústavu ve Vídni, zaměnil tuto stolici r. 1842 s professurou všeobecné lučby, z kterého postavení odebral se r. 1845 na odpočinek. '''M.''' náleží k předním chemikům rakouským; vydal tato samostatná díla: ''Vorschläge zu einigen Verbesserungen pharmaceutischer Operationen'' (Vídeň, 1814); ''Die Araeometrie in ihrer Anwendung auf Chemie u. Technik'' (t., 1816; 2 sv.); ''Chemische Aequivalenten- oder Atomenlehre'' (t., 1834 а 1838; 2 sv.); ''Handbuch der allg. u. techn. Chemie'' (t., 1819—33; 5 sv. v 10 díl.); ''Die Heizung mit erwärmter Luft'' (3. vyd. t., 1826); ''Die Ventilation und Erwärmung der Kinderstube u. des Krankenzimmers'' (t., 1852); ''Beiträge zur Geschichte der Cholera'' (t., 1864); ''System der Heilkunde aus den allg. Naturgesetzen gefolgert'' (t., 1832); ''Neues System der Chemie'' (t., 1835); ''Justus Liebig'' (Frankfurt n. M., 1844); ''Vorträge über Pyrotechnik'' (Víd., 1852); ''Des alten Schulmeisters Glossen über die neuen Verfassungs-Experimente'' (t., 1848). Mimo to uveřejnil mnoho cenných pojednání v různých vědeckých časopisech a vynalezl dva přístroje na dělení hustoměrů a teploměrů. '''M.''' je vynálezcem po něm pojmenovaného systému topení teplým vzduchem a náleží k nejpřednějším zástupcům tohoto odvětví, raziv vědecky i prakticky cestu správnému topení při ventilování a zdravotním požadavkům odpovídající výměně vzduchu v obydlených prostorech. Četnými vědeckými pracemi jeví se '''M.''' důmyslným výzkumcem; jeho obsáhlá činnost a mnohé z užitečných jeho vynálezů staly se základem vědeckých a technických badání současných i pozdějších technikův a hygienikův, rovněž jeho práce v oboru araeometrie dlužno nazvati vynikajícími. ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' '''3) M.''' {{Prostrkaně|Carl Ludwig}}, rytíř, rak. inženýr železniční, syn předešl. (* 1809 v Brašově v Sedmihradech — † 18ó8 v Reichenavě u Vídně). Konal techn. a filosof. studia ve Vídni, stal se r. 1828 inženýrem v Brašově a přišel r. 1830 k c. k. stavebnímu ředitelství do Vídně. '''M.''' byl z prvních rak. techniků, na stavbě Severní dráhy cís. Ferdinanda súčastněných, kde provedl vytyčení hlavní trati Vídeň–Přerov a odbočky Břeclava–Brno. R. 1841 stal se professorem věd stavebních na vév. Collegium Carolinum, zároveň ředitelem staveb stát. drah Brunšvik–Lehrte, Brunšvik–Aschersleben a Wolfenbüttel–Harzburg, které byly provedeny dle jeho plánův a za jeho vedení. On první zavedl (na dráze Harzburské) lokomotivy pro horské dráhy se stoupáním 1:40. Za ministra Brucka do gener. ředitelství kommunikačního r. 1851 do Vídně povolán, stal se r. 1859 gen. inspektorem, r. 1860 ředitelem dopravy všech tratí rak. Jižní dráhy, v kterémž postavení provedl četná zařízení k přesnosti a jistotě jízdy na drahách a odchoval prakticky tisíce železničních inženýrů. R. 1866 do stavu rytířského povýšen, zemřel jako inspektor při gen. inspekci rak. drah. Napsal cenné dílo ''Die Dampfschifffahrt von Dresden nach Meissen und Riesa'' (Míšeň). ''[[Autor:Vilém Dokoupil|Dkl.]]'' '''4) M.''' {{Prostrkaně|Alfred}} (* 1822 v Teplici, † 1885), vnuk '''M'''-a 1), syn Edvarda '''M'''-а, lázeňského lékaře, a matky skotské, tak že nejprve mluvil anglicky, pak teprv německy. Z rodiště, kde otec proti sobě popudil občanstvo konstatováním nakažlivé nemoci, přišel na studia filosofická a lékařská do Prahy, kde vstoupil v kruh mladých literátů českoněmeckých a spřátelil se zvláště s Hartmannem a Bachem. R. 1846 stal se doktorem lékařství, ale nenastoupil nikdy činnosti praktické. Již r. 1845 vydal sbírku básní, uveřejněných částečně v »Libuši«, »Ost u. West«, básní velebících Georges Sandovou, Byrona, Lenaua, básní revolučních, jež nalézaly hluboké a vřelé tóny pro utrpení Čech (''Wie stumm, mein Vaterland'' a j.). Tyto motivy jeho básní nalezly nejskvělejší výraz v předzpěvu a dozpěvu jeho ''Žižky'', básně, kterou počal psáti v Praze za připrav k doktorátu a dokončil v Teplici a v Drážďanech, načež vyšla r. 1846 v Lipsku. Pramenem byl mu hlavně Theobald, vzorem Lenauovi »Albigenští«, užil též Lenauova »Žížky« a poněkud Vocelova »Meče a kalichu« a nakreslil v řadě romancí velkolepý obraz hnutí od vypuknutí bouří (''Ein Steinwurf'') a smrti Václavovy až k smrti Žižkově а k bitvě Lipanské. Třeba že báseň ukončena ukvapeně, vpracovány do ní části nebásněné pro ni, ze starší »polnische Mutter« udělána »böhmische Mutter«, přece byla a zůstala nejskvělejší básnickou oslavou nejen hrdiny svého, ale celého hnutí lidu, který jest vlastním hrdinou básníkovým. Básník vycítil sociální motivy, působivší vedle náboženských, on, básník písně ''Schwarzes Brot'', neviděl v tom snižování, vždyť v každé revoluci viděl a velebil »ein Ringen nach Erkenntnis und nach Brot« a v hlavní heslo své básně ''Der Kelch für alle'' vložil mnohem širší význam, který polovědomě spočíval prý v duších, aby nejen kalich s Kristovou krví, nýbrž i kalich života a světla byl pro všechny. A se smutkem hledí na zemi, v níž lid se hrozí svých velkých předků jako kacířů ohavných, truchlí nad rakví velikého národa, v jehož nový, plný život nemůže uvěřiti, a tuší den hrozného účtování, kdy se rozhodne, má-li zvítěziti Čech či Němec, boj, jehož si nepřeje zažiti, neboť jeho rod a krev by ho nutily státi ve vojště utiskovatelův a jak by mohl státi v tomto voji silnějších při své lásce k vlasti? — jen samovražda by mu zbývala! To byl duch básně, která svou lesklou, ač ne bezvadnou formou uchvátila mysli a sobě zabezpečila na dlouhou dobu skvělý úspěch. V Rakousku byla ovšem ihned zakázána, ba básníku samému hrozilo v Lipsku zatčení, jemuž ušel útěkem do Paříže. Zde ubytoval se na blízku Heina, s nímž důvěrně obcoval, a nabyv jistoty, že mu nebezpečenství již nehrozí, vrátil se do Prahy. Na cestě prý zničil na domluvu Auerbachovu, co básnil dále o českých věcech (o Jiřím Poděbradském), neboť z oslavy starých Čech prý zisk budou míti nové. Pokud toto vypravování není anachronistické, jistě přeceňuje vliv básně, která, pravda, snad leckterého Čecha, čtoucího jenom německé věci, navrátila národnosti jeho, ale epochálního nějakého významu pro Čechy přece neměla. Ale '''M'''-ovi záleželo na tom, aby vymazal odpor, který jest mezi jeho názorem na českou otázku v »Žižkovi« a mezi jeho názory pozdějšími, kdy byl zklamán roztržkou, jevící se mezi českými Němci, gravitujícími do Frankfurtu, a mezi Čechy, svolávajícími slovanský sjezd, a dospěl až k nejpříkřejšímu nepřátelství ke všemu českému; činil tak zvláště neblaze v opravách pozdějších vydání. Tento rozpor nejevil se však ještě při prvním radostném hnutí po udělení konstituce, kdy byl '''M.''' ve schůzi svatováclavské zvolen do národního výboru (dle vypravování jeho vlastního, ostatní zprávy ho nejmenují), kteréž hodnosti se vzdal již v květ. r. 1848. Byl zvolen do sněmu frankfurtského, a dojmy z této doby nalezly výraz ve zpěvích, jimiž rozmnožil svého »Žižku«, jako hluboké zklamání po zřícení všech nadějí, kladených ve velkou dobu, vyjadřuje se ve změněném zakončení básně. R. 1850 odebral se '''M.''' do Anglie, kamž lokalisoval několik dramat, jichž produkce ho v této době zajímala. Byly to hlavně: ''Das Weib des Urias'' (dramatisování látky biblické); ''Reginald Armstrong oder die Welt des Geldes''; ''Der Prätendent von York'', které vzbuzovaly v něm nejprve velké naděje na skvělou dráhu dramatickou, později však básníka hluboce zklamaly. Na místo dramat počala od let padesátých velká řada románů '''M'''-ových: ''Der Pfarrer von Grafenried'' (později: Zwischen Fürst und Volk; 1855); ''Der Freiherr von Hostiwin'' a ''Sansara'' (1858); ''Neuer Adel'' (1861); ''Charaktermasken'' (novelly, 1862); ''Zur Ehre Gottes'' (1862); ''Seltsame Geschichten'' (1863)', ''Schwarzgelb'' (1862—64); ''Lemberger und Sohn''; ''Babel''; ''Die Kinder Roms'' (1870); ''Oriole'' (1874); ''Norbert Norson'' (1883), s nimiž jest spojeno velké tajemství spolupracovnictví {{Prostrkaně|{{Heslo|Hedrich|Hedrichova}}}} (v. t.), pro něž snad vůbec nebude nikdy možná poznati přesně, co je na těchto povídkách majetkem '''M'''-ovým. Nepochybno je tolik, že '''M.''', chtěje uspokojiti bohatého podivínského otce, který žádal, by se chopil vážného a výnosného zaměstnání, zevními úspěchy literární činnosti své vstoupil s bohémem pražským Hedrichem v literární spolek, pokládaje ho asi za pomocníka, jaké tenkráte přisuzovali obecně Dumasovi a jiným románopiscům francouzským, kdežto Hedrich líčí věc tak, jako by býval '''M.''' proti jeho vůli oddaloval vyznání pravého autorství. Návrh k takovému spolupracovnictví vyšel, zdá se, se strany Hedrichovy. Ale spolek tento stal se osudem '''M'''-ovým, vlastní jeho básnická činnost tím trpěla, vydala již jen pěknou báseň ''Werinherus'' (1872), a v prose řadu skizz, jako ''Rococobilder'' (1871, nikoli dle zápisek dědových, jak tvrdí úvod); ''Geschichte meines Lebens'' (1884), která dospívá právě až k osudnému spolku, o němž se zmíniti nesměl. Byltě se r. 1869 oženil se sestrou rytmistra a pozdějšího románopisce Bayera (Byr) v Bregenci, kde žil jako po celý život svůj v blahobytu, jehož mu nepřál Hedrich, jenž byl zatím promarnil velké jmění své skotské ženy. Tento hleděl ho chytiti do pasti; nejen že do románu ''Die Prinzessin von Portugal'' dostal anagramm, jméno {{Prostrkaně|Chiuderato}} (= Hedrich autor), on dokonce přiměl '''M'''-а, aby zaslal novinám pod svým jménem román ''Die Schätze von Sennwald'', na němž bezpečně neměl účasti nejmenší. Teď přešel Hedrich k hrozbám a '''M.''' nevěděl pro jmění svých dětí jiné záchrany, než že se podřezal břitvou. Po jeho smrti teprv Hedrich vystoupil veřejně a vyvolal tím malou literaturu Hedrich-'''M'''-ovskou. Tak se '''M.''' dožil skoro okamžiku, kdy zapřený téměř »Žižka« měl se státi zase hlavním a skoro jediným jeho nárokem na slávu, jako mu zabezpečuje vděčnost Čechů přes všechny pozdější útoky na ně. Zapřel-li '''M.''' svou lásku k české vlasti, své lásce k svobodě zůstal věren, a romány jeho jménem vyšlé jsou částečné polemikou proti reakci rakouské, zvláště »Schwarzgelb«; jiné, jako »Zur Ehre Gottes« a »Die Kinder Roms«, brojí proti jesuitismu. Většina jich je přeložena do češtiny, »Žižku«, jehož originál vyšel v 13 vydáních, přeložil Erv. Špindler. O '''M'''-ovi viz články Lamblovy v »Mittheilungen des Vereins für Gesch. der Deutschen in Böhmen« a o »Žižkovi« článek A. Krause, '''М'''-ův Žižka (»Časop. historický«, 1896). ''[[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Ks.]]'' {{Konec formy}} n6rgpvtbab0ugqm4on5d5xxsy57kh61 0 97232 332773 2026-05-09T16:54:41Z Jean-Paul 8278 založení 332773 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Moje – tvoje | PODTITULEK = Veselá scéna podle francouzského motivu o 1 aktu | AUTOR = [[Autor:Emil Artur Longen|Emil Artur Longen]] | ZDROJ = LONGEN, Emil Artur. ''Moje – tvoje''. 2. vyd. Praha: Švejda, 1927. 22 s. | ONLINE = {{Kramerius|ABG001|909EB7F0-8B6A-11E0-BA5D-0030487BE43A}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Uprostřed| '''OSOBY:<br />''' MALÍŘ KUBISTA.<br /> ZLODĚJ.<br /> EXEKUTOR.<br /> OTEC MODELKY.<br /> PRADLENA.<br /> DOMOVNICE.<br /> }} {{Vspace}} Atelier. Kubistické obrazy. Po straně žebřík na půdu. {{Vspace}} {{Promluva2|Malíř|sedí na stole|Holé nic! Veliké nic jako nekonečnost. Jsem jako atom neznámého prázdna. Krištof Kolumbus objevil Ameriku — Gutenberg tiskařství — prase lanýže. A já, geniální malíř kubismu, nadarmo se namáhám, abych objevil aspoň dvě koruny na kafe. Jsem úplně dutý. Kdy bude konečně umění sestátněno, kdy se stanou malíři státními úředníky? Jak by to bylo krásné, kdyby byl Nechleba jmenován inspektorem v oleji. Šetelík aquarelový, neboli vodový oficiál — A mistr Oliva, president v klihu —|Klepe se.|Čí ruka cizí dotýká se oznobeným kloubem nesmělé půlky mých dveří?}} {{Promluva2|Domovnice||Pánbu dobrý poledne.}} {{Promluva2|Malíř||Dosud jsem nesnídal. Vstup dále, oh, ženo, a rci, co přinášíš svému bohu?}} {{Promluva2|Domovnice||Jen si ulehčej, hned jich to přejde.}} {{Promluva2|Malíř||Paprsek krásného dne proniknul temnotou mojí kobky.}} {{Promluva2|Domovnice||Jo — je moc krásný den. Zejména pro pány domácí.|Podává mu kvitanci na činži.}} {{Promluva2|Malíř||Jak jsem šťasten, že těžce zkoušeným majitelům domů byla dopřána ta nevinná radost, aby se těšili z červánků srpnového termínu! Oh, Niobo! Četla's vládní noviny? Nuže, že bude všeho hojnost, neboť agrárníci odhlasovali zákon o ochraně vývozu za hranice!}} {{Promluva2|Domovnice||Hleďme, pane mistře, už je týden po termínu, a činže dosud visí. Minule mně tady přednášeli o zákonu pro ochranu nájemníků. Před tím zas vykládali o organisaci domovníků a nuceném pojištění starých panen. Já vím, co to ’dycky znamená! Pořád ještě bez koruny?}} {{Promluva2|Malíř||Běda! Jako vladař ve vyhnanství.}} {{Promluva2|Domovnice||A co chtěj’ dělat?}} {{Promluva2|Malíř||Chci namalovat báječný obraz pro výstavu. Mlčící žena, která odchází za hory a lesy, položivši na moji dlaň padesát korun.}} {{Promluva2|Domovnice||Ale kde — mne nenachytaj’, činže — činže.}} {{Promluva2|Malíř||Můj štít je čistý.}} {{Promluva2|Domovnice||Je to vidět, jsou čistej celej rok. Tak — co mám říct panu domácímu?}} {{Promluva2|Malíř||Podáte mu moje poslední rozhodnutí, že nemohu dříve zaplatit, dokud mne vláda nepřevezme do svých služeb.}} {{Promluva2|Domovnice||A myslej’, že s tím bude spokojen?}} {{Promluva2|Malíř||Ať si to u vlády vyšlape, chce-li moje peníze. Řekněte mu taky, že čekám báječného zákazníka. Musí konečně přijít, čekám ho každý den, každou chvíli.}} {{Promluva2|Domovnice||A kdo je to?}} {{Promluva2|Malíř||Oh! Kéž bych ho znal!}} {{Promluva2|Domovnice||Co jsem už od nich za ten rok musila vyslechnout za historie — ale ještě nevím, jak vypadají jejich peníze.}} {{Promluva2|Malíř||Matko, potěš se! Nemám o tom taky ani ponětí.}} {{Promluva2|Domovnice||Tak co —}} {{Promluva2|Malíř||Tak co —}} {{Promluva2|Domovnice||Jak to?}} {{Promluva2|Malíř||Ah, symbole dobroty ženského srdce!}} {{Promluva2|Domovnice||Už jich to zase chytá?}} {{Promluva2|Malíř||Ba — tonoucí i stébla se chytá — Ženo — ne — ne — nemohla byste mně půjčit 10 korun?}} {{Promluva2|Domovnice||Ach!|Vypukne v smích.|Vždycky něco pro zasmání. S bohem!}} {{Promluva2|Malíř||Tak — aspoň dvě koruny!}} {{Promluva2|Domovnice|utíká|Umučená hodino — voni by člověka svlíkli!|Práskne dveřmi.}} {{Promluva2|Malíř|za ní|No to bych si přece rozmyslil, babo hadí! Nejvyšší čas k obědu. Oh — Aspoň do kavárny na bílou kávu. Kam? Do Unionky? Starej Patera už nedá na dluh ani sklenici vody! Do Rokoka? Co může dělat šlechetný Edl, vypiju-li kávu a odejdu-li s připomenutím, že se za chvíli vrátím? Vzhůru! Zkusme to!|Odejde.}} {{Promluva2|Zloděj|sleze po chvíli se žebříku|Práce zatracená! Pěkný řemeslo, tohleto. Takhle donutěj’ člověka krást. Vida, vida. Sedíš doma, chceš zakouřit si fajfčičku, čerta! Tabáčku není. Proč není tabáku? Eh, čerta. — Pomyslíš si, zapiju zlost. A vida, není peněz na kořaličku. Bože, bože, stvořil to pánbů nuzotu! Chudý člověk aby jen na přednášky chodil. Hodně teď přednášejí — na rynku postojíš a slyšíš toho, až hlava brní. Jak to udělat, aby bylo na světě líp. Tolik řečníků a každej mele něco jiného. A žádný z nich nemá kuráž, aby řekl: Tak běžte, hoši a vybilte si ňákej ten krám! Tak jsem se dožral a vybílil na místě jedné paní tři sta korun. Moc se za to nepořídí, ale taštička je pěkná. A co pak to tu bydlí za boháče? A k čemu pak tohle? Za co on peníze vydává, hlupák!|Klepe se.|Oh, bože, teď si pomoz — do díry si vlez.|Chce po žebříku pryč.}} {{Promluva2|Exekutor||Hej, počkat! Kam pak, kam pak? Zůstaňte hezky tady.|Chytne ho za šos.}} {{Promluva2|Zloděj||Chtěl jsem jenom na střechu — kytičky pokropit.}} {{Promluva2|Exekutor||Tak co bude s námi, pane malíři?}} {{Promluva2|Zloděj||Jaký pak malíř?}} {{Promluva2|Exekutor||Nu, voni ’sou, sakra, malíř! Až se člověku dělají šmyčky před očima. Co tohle představuje?}} {{Promluva2|Zloděj||Tohle? To bude asi stvoření světa nebo pračka v hospodě.}} {{Promluva2|Exekutor||K věci.|Vytáhne lejstro.|Mám tady od soudu příkaz, buď zaplatit, nebo sfendovat.}} {{Promluva2|Zloděj||I ty můj Ježíši! Jsou to lidé! Z nenadání přijdou a zaplatit. Jaký je to rozum!}} {{Promluva2|Exekutor||Však už jich dlouho upomínali — aby zaplatili po dobrém.}} {{Promluva2|Zloděj||Mne? Ať se na místě propadnu, jestli jsem dostal ňákou upomínku.}} {{Promluva2|Exekutor||To říká každý. Tak co, miláčku, zaplatějí nebo ne?}} {{Promluva2|Zloděj||A ne a ne. Proč bych měl zaplatit — o ničem nevím!}} {{Promluva2|Exekutor||Tady je to černý na bílém. Žádný výmluvy a zapírání. Zaplatit!}} {{Promluva2|Zloděj||Ani mne nenapadne! Třebas bílé na černém.}} {{Promluva2|Exekutor||To budu s nima krátce hotov. Se mnou si nebudou špásovat. Soud nařídil zaplatit a basta.|Otevře dveře.}} {{Promluva2|Zloděj||Ale kterak to, že já — zrovna já? Mne si vybere slavný soud!}} {{Promluva2|Exekutor||Žádný dlouhý řeči. Nemám rád takové zábavy.|Křičí.|Tak vy nechcete zaplatit? Zaplatíte, nebo —}} {{Promluva2|Zloděj||Prosím vás, šetřte si zdraví!|Sobě.|Přivolá sem ještě partaje a zle je.}} {{Promluva2|Exekutor|řve ještě víc|Kam bych přišel, abych se s takovým prohnaným ptáčkem mazlil. Žádné vykrucování a zaplatit!}} {{Promluva2|Zloděj||Ale — ale, vždyť to slyším, nejsem hluchý. Jen mírně a tiše, dušičko dobrá, holoubku milý!}} {{Promluva2|Exekutor||Žádné urážky! Jsem úřední osoba. Chodím sem už třetí den. Jednou není doma, podruhé neotevře. Naposledy: zaplatíte nebo nezaplatíte?}} {{Promluva2|Zloděj||Ne!}} {{Promluva2|Exekutor|řve|To by hrálo; dluhů nadělá jako kvítí. Hej, lidičky, kde jste kdo? Zavoláme strážníka a provedu exekuci!}} {{Promluva2|Zloděj||I ty můj patrone! Jaký prchlý člověk! Strážníka by zavolal. Nu — a kolik to dělá?}} {{Promluva2|Exekutor||Se všemi útratami 107 korun 39 haléřů.}} {{Promluva2|Zloděj||Pozdrav pánbů! A nelze zaslat peníze poštou?}} {{Promluva2|Exekutor|zařve|Žádné okliky! Od toho jsem zde já, úřední osoba!}} {{Promluva2|Zloděj||Jen nekřičte, velectěný pane komisaři, i v klidu možno se dohodnout.}} {{Promluva2|Exekutor||Žádné dohodování! Platit!}} {{Promluva2|Zloděj||Jen se neračte — pouze jsem mínil — Neráčil byste zavřít? Táhne sem ošklivý průvan. Jsem velice choulostivý. Housera dostaneš, brachu. A ne se zbavit. I cibulku jsem přikládal a chladné obkladečky. Taky jsem se dal masírovat.}} {{Promluva2|Exekutor||Dost! Nechte si vaše cancy a zaplatit!}} {{Promluva2|Zloděj||S boží pomocí — Bůh dal — bůh vzal. Tedy zaplatím.}} {{Promluva2|Exekutor||Tak je to dobře! To se mi líbí. Každý občan musí plnit řádně své povinnosti.}} {{Promluva2|Zloděj|pláče|Oh, děkuji vám!}} {{Promluva2|Exekutor||Nu, může být z vás docela řádný člověk.}} {{Promluva2|Zloděj||Děkuji vám za důvěru.|Podá mu ruku.}} {{Promluva2|Exekutor|stiskne|Nu, je dobře — dobře.}} {{Promluva2|Zloděj||Tak s pánembohem.}} {{Promluva2|Exekutor||A, člověče, co je s placením?}} {{Promluva2|Zloděj||Myslil jsem, že už je dobře.}} {{Promluva2|Exekutor||I hrome!}} {{Promluva2|Zloděj||Pro boha, jen se nerozčilujte. Kolik že — 17 korun?}} {{Promluva2|Exekutor||107 korun 39 haléřů.}} {{Promluva2|Zloděj|platí|To je peněz — než to člověk vydělá.|Gesto.|A za co, prosím?}} {{Promluva2|Exekutor||To je vaše věc. Tak — nedělejte dluhy a malujte raděj’ pokoje, když vám tohle mazání nevynáší. S bohem.|Odejde.}} {{Promluva2|Zloděj||Poroučím se, pane inspektore.|Sedne.|Vida, uvázl jsi v pasti, starý lišáku! Nezbylo, než pracku ukousnout. Prozřetelnost boží, jaká pomoc. Snad se najde nějaká náplast. 108 kor.|Chce otevřít zásuvku u stolu.|Bože, přej štěstí ubohému červíčkoví!|Klepání.|I ty svatá hodino! Zase někdo!|Rychle zavře.}} {{Promluva2|Pradlena|s velkým košem|Dobrý poledne.}} {{Promluva2|Zloděj||Dej pánbů.}} {{Promluva2|Pradlena||Nesu prádlo. Povídala paní, že bývají v poledne doma.}} {{Promluva2|Zloděj||Jen dál panenko, jen dál!}} {{Promluva2|Pradlena||Vědí, jsem nová! Nastoupila jsem včera. A prej toho mají u nás víc.}} {{Promluva2|Zloděj||Jo, jo, ’dycky jsem dával prádýlko jen k vám.}} {{Promluva2|Pradlena||Tady to nesu a tady mají účet.}} {{Promluva2|Zloděj||Cože? 50 korun?}} {{Promluva2|Pradlena||Ano, dyť je to za několikrát. Paní povídala, že už od nich neviděla dva měsíce ani haléře.}} {{Promluva2|Zloděj||Tak mě tady nechte prádlo a pak se stavím u vás v prádelně.}} {{Promluva2|Pradlena||To nejde. Paní povídala, že přinesu buď peníze, nebo prádlo zpátky.}} {{Promluva2|Zloděj||Aj, vida, krkavici. Jste pěkná žabka — k nakousnutí.}} {{Promluva2|Pradlena||A mám prej se mít před nima na pozoru.}} {{Promluva2|Zloděj||Ale — ale —}} {{Promluva2|Pradlena||Žádná holka už k nim nechtěla chodit s prádlem.}} {{Promluva2|Zloděj||Bůh mým svědkem, ani jsem se nedotknul.}} {{Promluva2|Pradlena||Voni jsou pěknej čtverák.|Sebere prádlo.|Tak s bohem.|Chce odejít.}} {{Promluva2|Zloděj||Kam pak, holubičko moje?}} {{Promluva2|Pradlena||Když nechtěj’ platit, tak to zase odnesu.}} {{Promluva2|Zloděj||Ale — ale!|Pro sebe.|Nu, za 50 korunek — aspoň 30 košil. Mohu ještě i vydělat.|K pradleně.|Nepospíchejte, srdíčko.}} {{Promluva2|Pradlena||Zaplatíte?}} {{Promluva2|Zloděj||Ovšem, ba od cesty také přidám, pěknou pusu.}} {{Promluva2|Pradlena||Nechají si to! Budu křičet! Vícekrát sem nepřijdu. A mají si příště chodit sám pro prádlo.}} {{Promluva2|Zloděj||Poplašila se, koroptvička, vida. Jen ruku vztáhneš a už křičí. Tady je 50 korun.}} {{Promluva2|Pradlena||Zaplať pánbu. A tady mají tu svoji košili, dva límečky a kapesník — a dost.}} {{Promluva2|Zloděj||Jak to? Za tolik peněz? To je keťasina!}} {{Promluva2|Pradlena||Tááák? A kolikrát už měli od nás vypráno a nedali ani haléř! Poroučím se!}} {{Promluva2|Zloděj||A co to ostatní prádlo?}} {{Promluva2|Pradlena||To je pro druhé partaje.|Odejde.}} {{Promluva2|Zloděj|zdrcen|Kam’s to vlezl, nebohý člověče? Host do domu, bůh do domu. Teď je na mě řada, abych si pomohl.|Otevře zásuvku u stolu.|Kartáček na zuby, límeček. Účty. Kde jsou peníze?|Prudce se zaklepe.|Tady je to horší, než v hotelu Myška!}} {{Promluva2|Otec||Ah — tady jsme!}} {{Promluva2|Zloděj||Přejete si?}} {{Promluva2|Otec||Hm, tak jsem si jich představoval. Na prvý pohled je vidět lumpa.}} {{Promluva2|Zloděj||Dovolte —}} {{Promluva2|Otec||Darebáctví jim kouká z každého oka.}} {{Promluva2|Zloděj||Tohle je přespříliš za moji dobrotu.}} {{Promluva2|Otec||O tom mlčej’. To ví moje dcera.}} {{Promluva2|Zloděj||Co je mně do vaší dcery.}} {{Promluva2|Otec||Ták?|S holí na něho.|To budeme zkrátka hotovi! Padouchu! Floutku!}} {{Promluva2|Zloděj|utíká před ním|Dovolte, řekněte mně aspoň, o co se jedná!}} {{Promluva2|Otec||Jsem její otec.}} {{Promluva2|Zloděj||Těší mne, ale —}} {{Promluva2|Otec||To říká vše.}} {{Promluva2|Zloděj||Nechápu ani za mák.}} {{Promluva2|Otec||Já ti to připomenu, ale holí!|Žene se na něho.}} {{Promluva2|Zloděj||Pro boha! Mám housera! Dejte pokoj, možno přece rozumně pohovořit.}} {{Promluva2|Otec||S nimi ne!}} {{Promluva2|Zloděj||Tak co račte? Neodložil byste?}} {{Promluva2|Otec||Co, co! Zaplatit mojí dceři. Ubohá holka! Celej měsíc den ze dne stála modelem, až si uhnala tady revmatismus, celá otekla — a neviděla ani korunu. Musejí uznat, že je oporou celé rodiny, my na ni moc drželi. To musejí přiznat.}} {{Promluva2|Zloděj||Ale vždyť já nic neříkám.}} {{Promluva2|Otec||Aha — to je ten obraz, co k němu stála Fanda modelem. Říkají prej tomu, že je to Zuzana blázní.}} {{Promluva2|Zloděj||Co vás to napadá! To je průvod Armády Spásy s kutálkou.}} {{Promluva2|Otec||Holka to přece musí vědět. Mně nebudou nic zapírat. Nebo jich poženu s holí až na strážnici.}} {{Promluva2|Zloděj||Račte se uklidnit, vyhovím vašemu přání, pokud budu moci.}} {{Promluva2|Otec||Žádný smlouvání, čekali jsme dost dlouho. A vědí, voni hejsku,|blíží se k němu|co to znamená, svést ubohý, nezkušený 36letý děvče?}} {{Promluva2|Zloděj||Ježíšmarjá — já to nebyl!}} {{Promluva2|Otec||To musí Fanda vědět, a na to jsou zákony, aby to holce věřili.}} {{Promluva2|Zloděj||Proč si zrovna vybrala mne?}} {{Promluva2|Otec||Co si to myslej’ o mé dceři, že snad měla dvacet šamstrů? Voni ji svedli a basta!}} {{Promluva2|Zloděj||To bych ji rád aspoň viděl.}} {{Promluva2|Otec||To bych jim neradil, holka řekla, že jim chrstne vitriol do očí.}} {{Promluva2|Zloděj||Tak ať přijde večer — budu určitě doma. Haha, to bude legrace!}} {{Promluva2|Otec||Nestoudníku, tohle přestávají žerty. Půjdeme na strážnici. Marš!|Hra.}} {{Promluva2|Zloděj||Ani mně nenapadne!}} {{Promluva2|Otec||Cože? Teď toho mám dost! Natřu jich holí a budou mít najednou dva dětské pohřby.}} {{Promluva2|Zloděj||Bože — kolik by to stálo?}} {{Promluva2|Otec||Pět stovek při nejmenším.}} {{Promluva2|Zloděj||Dva funusy?}} {{Promluva2|Otec||Ne! Odškodnění holce za tu hanbu.}} {{Promluva2|Zloděj||Tolik nemohu — nemám.}} {{Promluva2|Otec||Na strážnici!|Otevře dvéře.|Ven — ven, darebáku — nestoudníku — podvodníku!}} {{Promluva2|Zloděj||Jen tiše, nejsme přece žádní pardálové. Nechtěl byste přistoupiti na splátky?}} {{Promluva2|Otec||Hm — a kolik byste platil?}} {{Promluva2|Zloděj||Můžete si chodit každý den. Ano, prosím, každodenně. Nejlépe, prosím, časně z rána.}} {{Promluva2|Otec||Teď však něco dají.}} {{Promluva2|Zloděj||Dvacet korun.}} {{Promluva2|Otec||To je málo. Nejlépe na strážnici! Tam se —}} {{Promluva2|Zloděj||Nejvýše třicet — více dnes nemohu. Ale zítra dám sto — protože večer dostanu peníze od strýce. Přijel z Ameriky.}} {{Promluva2|Otec||Tak honem! Není mně to příjemné dívat se na nich.}} {{Promluva2|Zloděj||Mně je na vlas stejně.|Platí.}} {{Promluva2|Otec||Zejtra sem tady v 7 hodin ráno jako na koni.}} {{Promluva2|Zloděj||Už se těším, holoubku!|Směje se.}} {{Promluva2|Otec||A jestli jednou vynechají splátku, tak budou bit až na strážnici. Nejlépe zavřít takového mazala. Tak pozor!}} {{Promluva2|Zloděj||Poroučím se.}} {{Promluva2|Otec||Nejraději bych tě natřel holí!|Odejde.}} {{Promluva2|Zloděj|zoufale|Tady o rozum, brachu, přijdeš! 188 korun! Toho lumpa bych rád znal — když jsem zaň tolik platil. Rychle něco vezmeme a pryč — nebo přijdu o poslední peníze.|Hledá v zásuvkách, najde nočník.|Bože, k čemu tohle lidé ukrývají!}} {{Promluva2|Malíř|rychle vstoupí|Ach!}} {{Promluva2|Zloděj||Aha, chcete mluvit s malířem? Pan mistr odešel, právě odešel, ujišťuji vás.}} {{Promluva2|Malíř||Dovolte, já jsem malíř. To je můj byt.}} {{Promluva2|Zloděj||Vy jste ten?}} {{Promluva2|Malíř||Ano, já sám.}} {{Promluva2|Zloděj||Pane, jsem šťasten, že vás poznávám.}} {{Promluva2|Malíř||Velice laskav, ale s kým mám tu čest?}} {{Promluva2|Zloděj||Kdo jsem? Někdo, s kým vás to bude moc mrzet.}} {{Promluva2|Malíř||Tak? Nějaký věřitel!}} {{Promluva2|Zloděj||Ne, pane!}} {{Promluva2|Malíř||Nuže?}} {{Promluva2|Zloděj||Zloděj!}} {{Promluva2|Malíř||Ach! Zloděj u mne! O, pane, kterak jsem vám povděčen.|Tiskne mu ruku.}} {{Promluva2|Zloděj||Budete ještě šťastnější, řeknu-li vám, že jsem pozbyl kromě svého času i peníze.}} {{Promluva2|Malíř||Vy jste pozbyl peníze? Kde? Jak to, prosím?}} {{Promluva2|Zloděj||Nerozumíte mně. Zaplatil jsem za vás exekuci, pradlenu a tatíkovi svedené modelky.}} {{Promluva2|Malíř|směje se|Vy jste zaplatil moje dluhy? Proč?}} {{Promluva2|Zloděj||Proč? Vše, co vám mohu říct je, že jsem nepřišel k vůli tomu. Platil jsem jako mourovatej — myslel jsem, něco tady bude, co mně to vynahradí, ale vy nemáte nic. Nic!}} {{Promluva2|Malíř||Nic.}} {{Promluva2|Zloděj||Naprosto nic. Váš nábytek, to je staré haraburdí!}} {{Promluva2|Malíř||Tak — vy máte peníze?}} {{Promluva2|Zloděj||To je otázka. Což se chodí na takové výlety bez peněz?}} {{Promluva2|Malíř||Byl jste velice laskav. — Odcházíte?}} {{Promluva2|Zloděj||I čerta.}} {{Promluva2|Malíř||Počkejte — právě jste řekl, že máte peníze. Nemohl byste mně půjčit aspoň dvacet korun?}} {{Promluva2|Zloděj||Vám půjčit? Jaká to kapitola v mých vzpomínkách. Beze všeho.|Dá mu peníze.}} {{Promluva2|Malíř||Děkuji — děkuji. Abyste měl nějakou náhradu — přijměte tento obraz.}} {{Promluva2|Zloděj||Ne — ne — za nic na světě. To by byla veliká ujma.}} {{Promluva2|Malíř||Pro mne — nikoli.}} {{Promluva2|Zloděj||Ale pro moje zdraví.}} {{Promluva2|Malíř||Tak buďte bez starosti — ty peníze vám vrátím.}} {{Promluva2|Zloděj||Ba — ne — nevrátíte.}} {{Promluva2|Malíř||Proč pak ne? Dovolte!}} {{Promluva2|Zloděj||Protože sem víckrát nepřijdu.|Uteče.}} {{Uprostřed| (Opona.) }} [[Kategorie:Divadelní hry]] [[Kategorie:Komedie]] pmyo9ioludu6ri05d5yhrbcvc714gqd 0 97233 332776 2026-05-09T18:33:22Z Rulumas 19860 Meissonier 332776 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meissonier | PŘEDCHOZÍ = Meissner | DALŠÍ = Meistergesang }} {{Textinfo | TITULEK = Meissonier | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;40–41. {{Kramerius|nkp|3491c8f0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Ernest Meissonier }} {{Forma|proza}} '''Meissonier''' [mésonjè] {{Prostrkaně|Jean Louis Ernest}}, malíř francouzský (* 21. února 1815 v Lyoně — † 31. led. 1891 v Paříži). Otec jeho, obchodník, určil ho ke kupectví, a teprve na radu Potierovu oddal se '''M.''' dráze umělecké, vzdělávaje se jednak u L. Cognieta, jednak studiem v obrazárně louvreské. Vystoupil r. 1831 ''Návštěvou purkmistra'', ale věnoval se za obživou v následujících letech illustrování pro pařížské nakladatele. Vyzdobil knihy Bernardina de Saint-Pierre (''Paul et Virginie'', ''La chaumière indienne''), Lamartinův ''La chute d’un ange'', Chevignéovy ''Contes rémois'', ''Vikáře Wakefieldského'', díla Gressetova a publikaci ''Les français peints par eux-mêmes'' (1841—43) a i v pozdějších dobách své činnosti sáhl tu a tam k pracím illustračním (''Lazarilla z Tormes'', ''Balzacovy Lidské komédie''). V prvé části svého tvoření pěstoval '''M.''' s oblibou genre dějepisný a kostumový na malých obrázcích, upomínajících na hollandské drobnomalíře. Důležitější z nich jsou: ''Měšťané flámští'' (1834); ''Hráči šachu''; ''Poslíček''; ''Řeholník těší nemocného''; ''Mladý muž hraje na basu''; ''Malíř v atelieru''; ''Partie piquetu''; ''Hra s koulemi''; ''Muž vybírající si meč''; ''Bravi'' (1852); ''Měšťanská garda vlámská''; ''Pračka'' (1855); ''Hráči s koulemi za Ludvíka XV.'' (1854); ''Důvěrné sdělení''; ''Očekávání''; ''Amateuři u malíře''; ''Synovec Rameauův''; ''Kovář''; ''Beseda u Diderota'' a m. j. Od r. 1861, kdy vznikl ''Napoleon III. u Solferina'' (vystaven r. 1864, nyní v Luxembourgu), volil '''M.''' s oblibou náměty válečné, jako jest: ''Vojevůdce''; ''Ordonnance''; ''Desaix u rýnské armády''; ''Oddech''; ''Kyrysníci'' a zejména trojice významných prací: ''1805''; ''1807'' a ''1814'', líčící zárod, květ a úpadek slávy Napoleonovy. V r. 1884 vystavil '''M.''' své práce v souborné výstavě, bylo jich 146; četné obrazy byly ovšem již v majetku soukromém, zhusta koupeny za velmi vysoké ceny. Na světové výstavě r. 1889 vystavil: ''Guide''; ''Madonna del bacio''; ''Jena''; ''Cestovatel''; ''Benátky'', ''Postilion''; ''Hospoda u mostu v Poissy'', ''Pasquale''. Po výstavě účastnil se '''M.''' hnutí, jehož výsledkem bylo zřízení Salonu na Poli Martově. Z jiných oborů malířské činnosti '''M'''-ovy dlužno zmíniti se i o jeho krajinách (''Benátky''; ''Antibes''; ''Evian''; ''Poissy'') a o portraitech ''dra Lefèvra'', ''P. Chenavarda'', ''Vanderbilta'', ''dra Guyona'', ''Stanforda'', ''V. Lefranca'', ''Alex. Dumasa'' a j. Činnosti '''M'''-ově dostávalo se hojných vyznamenání medaillemi, všemi stupni čestné legie (roku 1878 dostal velkokříž), členstvím pařížské akademie a j. akademií cizích. Činnosti politické neúčastnil se valně ani osobně a málo jen svými pracemi (sem spadá na př. obraz ''Barikáda'' z r. 1850). Díla '''M'''-ova vyznačuje pořádek a jasnost, vlastnosti, jež vyznačovaly školu zdravého smyslu, jejíž vrchol rozkvětu spadá do r. 1850 a jejíž analogon literární jest Augier. К tomu druží se neobyčejná, úzkostlivá péče o realistické podání jednotlivostí. Známa jsou v té příčině '''M'''-ova studia terrainu, koní, krojů a vojáků na cvičišti saint-germainském za letních jeho pobytů v Poissy. Se snahou o pečlivé vystižení detailu souvisí mnohdy nedostatky celku, zejména však nedostatek oduševnělosti osob. '''M.''' maloval též scény vzrušené, ale jen zřídka: ideálem jeho je klid a rovnováha; a jako málo účastnil se života politického, tak setrval i mimo současné proudy umělecké oddán evokacím starších period, z nichž zejména si oblíbil dobu Ludvíka XIV. a XV. Zajímavo, že nemaloval postav ženských. R. 1895 postaven '''M'''-ovi pomník v Paříži. Ze žáků jeho sluší jmenovati syna jeho Karla (* 1848), jenž následuje ve svých prácech otce, a Detaillea. — Srv. O. Gréard, '''M.''' (1897). {{Konec formy}} ogzlwgoi8alkfpci2eswu866k08rezu 0 97234 332777 2026-05-09T18:45:16Z Jean-Paul 8278 založení 332777 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Stínem k úsvitu | PODTITULEK = Básně Xavera Dvořáka | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8c022530-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | VYDÁNO = Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. | nakladatel = Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba) | LICENCE = PD old 70 }} == Obsah == === I. === * [[/Tak divno…|Tak divno…]] * [[/Sloky|Sloky]] * [[/Strom vyvrácený|Strom vyvrácený]] * [[/V zátiší|V zátiší]] * [[/Requiescat!|Requiescat!]] * [[/Motiv|Motiv]] * [[/V sněhu|V sněhu]] * [[/Žalm|Žalm]] * [[/Matce!|Matce!]] * [[/Ty jdeš, má jeseni!|Ty jdeš, má jeseni!]] * [[/Smím věřit?|Smím věřit?]] * [[/V mlhách|V mlhách]] * [[/Zas jeseň promluvila…|Zas jeseň promluvila…]] * [[/Je noc…|Je noc…]] * [[/To není mír…|To není mír…]] * [[/Tobě, trpkosti!|Tobě, trpkosti!]] * [[/In doloribus|In doloribus]] * [[/Jaro|Jaro]] * [[/In tenebris|In tenebris]] * [[/Západ v horách|Západ v horách]] * [[/Žalm eremity|Žalm eremity]] * [[/Svému příteli!|Svému příteli!]] * [[/Jenom někdy|Jenom někdy]] * [[/Boží muka|Boží muka]] * [[/Na Golgotě|Na Golgotě]] * [[/Crucifixus|Crucifixus]] * [[/Dolorosa|Dolorosa]] * [[/U Božího hrobu|U Božího hrobu]] * [[/Z kraje bídy|Z kraje bídy]] * [[/Při bouři noční|Při bouři noční]] * [[/Poesii|Poesii]] * [[/Jen paprsk jediný!|Jen paprsk jediný!]] * [[/Červánkům|Červánkům]] === Intermezzo === * [[/Dětské sonety|Dětské sonety]] * [[/Žebravému děcku|Žebravému děcku]] * [[/V aleji akátové|V aleji akátové]] * [[/Do album|Do album]] * [[/Štěstí člověka|Štěstí člověka]] * [[/Vždy vidím vás jen!|Vždy vidím vás jen!]] * [[/Ó, bdi jen!|Ó, bdi jen!]] * [[/Babičko!|Babičko!]] * [[/Kytička fial|Kytička fial]] * [[/Tak mám vás rád…|Tak mám vás rád…]] * [[/Maličké přítelkyni|Maličké přítelkyni]] * [[/Na podobizně|Na podobizně]] * [[/Děti|Děti]] === II. === * [[/Hvězda|Hvězda]] * [[/Modlitba|Modlitba]] * [[/Má duše žízní!|Má duše žízní!]] * [[/Vzduch krystal je…|Vzduch krystal je…]] * [[/Doufej, synu!|Doufej, synu!]] * [[/Bdí láska Boží neobsáhlá!|Bdí láska Boží neobsáhlá!]] * [[/Na velký pátek|Na velký pátek]] * [[/Resurgendis!|Resurgendis!]] * [[/Resurexit|Resurexit]] * [[/Když šlo processí|Když šlo processí]] * [[/Buď trůnem Boha!|Buď trůnem Boha!]] * [[/Víře|Víře]] * [[/Naději|Naději]] * [[/Lásce|Lásce]] * [[/Útočiště tonoucích|Útočiště tonoucích]] * [[/Tobě, Maria!|Tobě, Maria!]] * [[/Smí k Tobě?|Smí k Tobě?]] * [[/Maria!|Maria!]] * [[/V Tvé svatyni|V Tvé svatyni]] * [[/Immaculata|Immaculata]] * [[/V tomto slzavém údolí|V tomto slzavém údolí]] * [[/Dokonáno jest!|Dokonáno jest!]] * [[/Rorate coeli!|Rorate coeli!]] * [[/Sonet|Sonet]] * [[/O sancta crux!|O sancta crux!]] [[Kategorie:Básnické sbírky]] 7736pwwc3tp7j9avgyh11hhflstrwh1 0 97235 332778 2026-05-09T18:54:06Z Jean-Paul 8278 založení 332778 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = | ČÁST = Tak divno… | DALŠÍ = Sloky }} {{Textinfo | TITULEK = Tak divno… | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 7. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8cc7bf20-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Tak divno je mi jako poupěti, než v růži rozpučelo zcela; jak motýlu, než z kukly vyletí a ponoří v zář křídla stkvělá; ba jest mi jako bývá ptáčatům, když křídlo v první let se zvedá; jak lesu bývá, kdy noc plna dum mu v duši hvězdnou září shlédá: co k vodě táhne štíhlých laní řad, že sotva sehnou květ, tak zticha, hned nad vlnami začal měsíc plát, kde sténá rákosí a vzdychá… Tak je mi bolno a hned sladko zas v tvém náručí, ó poesie, kdy prvně noří se v tvůj třpyt a jas a z číše krásy tvé má duše pije; ba sotva po těch řádcích zde se mih’ tvůj obraz půvabu a světla, hle, z kukly těchto veršů nesmělých má první píseň tiše vzlétla. </poem> [[Kategorie:Poezie]] mzzd6tol1mnqfa8a6a3kqoqx2arj50q 0 97236 332779 2026-05-09T19:03:16Z Jean-Paul 8278 založení 332779 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Tak divno… | ČÁST = Sloky | DALŠÍ = Strom vyvrácený }} {{Textinfo | TITULEK = Sloky | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 8–9. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8cdd1be0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Jest nebe tvář ve smutku závoji, jej slunce nadzvednout se zdráhá, a kalich květů rozvát po zemi jak rozbitá číš tvého blaha. Tvé oči vlhnou, hlava kloní se; list žlutý na stromu se chvěje: na stromu života to vzpomínka, než oderve ji beznaděje. {{Oddělovač|* * *}} Zem v mlhách tone jako v mrákotách; jak svíce u rakve když kmitá, hle, slunce sotva chvíli probleskne a v rosy krůpějích se chytá. Tu nepoznáváš kouzla země víc; co zasel čas, teď chvatně sklízí: ó marně tiskneš k ňadrům ruce své, tvůj krásny sen — s ním také zmizí. {{Oddělovač|* * *}} Ty vody kalné tiše plynou v dál, a hvozdy smutkem jsou už němé; a květy, kde jsou ještě v poupatech, slyš, jak by dechly: uvadneme! Mé oči kalí se tak slzami; ó, písně, kam jste prchly, rcete! ach, štěstí, lásko, sladká poupata, mám uvěřit, že uvadnete?! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 2nxysngyh1ndj4ni2wibaskfgvdpy7m 0 97237 332780 2026-05-09T19:07:46Z Jean-Paul 8278 založení 332780 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Sloky | ČÁST = Strom vyvrácený | DALŠÍ = V zátiší }} {{Textinfo | TITULEK = Strom vyvrácený | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 10. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8d0a4660-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Strom vyvrácen, jak když se bouří skácí, a na větvích tam malá hnízda hynou; květ kolem nich se zvolna dolů ztrácí, jak s očí věrných, když se slze řinou. Strom vyvrácen, jak když se bouří skácí, jsou hnízda ještě tu — však kde jsou ptáci? Ó lásko! se tvých větví, jež se třesou sny, květy tvé se řinou každou chvílí a touhy, hnízda, která ještě nesou, hle, beznadějně za nimi se chýlí. Ó lásko, se tvých větví, jež se třesou, ty písně sladké, hnizd tvých ptáci, kde jsou? </poem> [[Kategorie:Poezie]] nhu0hp6mb1t43r3tvioklzdx3zeo29n 0 97238 332781 2026-05-09T19:17:42Z Jean-Paul 8278 založení 332781 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Strom vyvrácený | ČÁST = V zátiší | DALŠÍ = Requiescat! }} {{Textinfo | TITULEK = V zátiší | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 11–12. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8d221420-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} == 1. == <poem> Stín větví plných listů žlutých mi teskně zírá do oken, kus nebe, oblak nepohnutých, v nichž slunce kmitá jako sen; i vítr usnul kdesi v mechu a křídla složil znavená, pták umlknul, a v tichém vzdechu se dmou jen ňadra vzrušená… Těch jesení já mnoho prožil, než nadějí květ mojich svad’; teď vzpomínkou v mém srdci ožil, a velký stín v mou duši pad’. </poem> == 2. == <poem> Ty větry jak by venku lkaly a v okno bijí perutí; pruh zahrádky se v temno halí a duše v teskné pohnutí. Ó vzdej se! marná touha tvoje, ten kříž tě více nespasí; jsou marny mrtvení a boje a odříkání zápasy; jak výsměch světa sem až proudí ten ulic šum a vír a ruch, mé oko v temnu venku bloudí a v temnu pochybností duch: jen jednou v žití jaro zkvétá, skráň ozdob jeho růžemi; pryč choré sny, než prchnou léta, vše usmíří se pod zemí. Co po dni jasném ku večeru můž’ přijít, ne-li noc a tmy? A náhle v mlhavém tom šeru vzplál bílý měsíc s hvězdami! Hle, noc má svoji záři milou, hrob naděje zas zlatý svit: má víra roste novou silou a pučí v květ: to nebes klid! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 085b5stkhowl3kswmao9uglzpihzy12 332782 332781 2026-05-09T19:18:46Z Jean-Paul 8278 332782 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Strom vyvrácený | ČÁST = V zátiší | DALŠÍ = Requiescat! }} {{Textinfo | TITULEK = V zátiší | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 11–12. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8d221420-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} == 1. == <poem> Stín větví plných listů žlutých mi teskně zírá do oken, kus nebe, oblak nepohnutých, v nichž slunce kmitá jako sen; i vítr usnul kdesi v mechu a křídla složil znavená, pták umlknul, a v tichém vzdechu se dmou jen ňadra vzrušená… Těch jesení já mnoho prožil, než nadějí květ mojich svad’; teď vzpomínkou v mém srdci ožil, a velký stín v mou duši pad’. </poem> == 2. == <poem> Ty větry jak by venku lkaly a v okno bijí perutí; pruh zahrádky se v temno halí a duše v teskné pohnutí. Ó vzdej se! marná touha tvoje, ten kříž tě více nespasí; jsou marny mrtvení a boje a odříkání zápasy; jak výsměch světa sem až proudí ten ulic šum a vír a ruch, mé oko v temnu venku bloudí a v temnu pochybností duch: jen jednou v žití jaro zkvétá, skráň ozdob jeho růžemi; pryč choré sny, než prchnou léta, vše usmíří se pod zemí. Co po dni jasném ku večeru můž’ přijít, ne-li noc a tmy? A náhle v mlhavém tom šeru vzplál bílý měsíc s hvězdami! Hle, noc má svoji záři milou, hrob naděje zas zlatý svit: má víra roste novou silou a pučí v květ: to nebes klid! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 5j9d9w4xs5jml7fmqhcmhudvipneolp 0 97239 332783 2026-05-09T19:22:44Z Jean-Paul 8278 založení 332783 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = V zátiší | ČÁST = Requiescat! | DALŠÍ = Motiv }} {{Textinfo | TITULEK = V zátiší | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 13. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8d77d540-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Žloutne listí, žloutnou květy a co poupě, uvadává; těžkou hlavu a hruď chladnou země tiše dokonává. Ještě trochu prudkých větrů a ty pozdní žhoucí mrazy sežnou všecko nivou mroucí a to listí s větví srazí. Ještě něco málo vzdechů, něco bouří, trochu chladu a juž k vám se listí svadlé bez stesku a mroucí kladu. Trochu země nasypou mi na hlavu a na hruď moji; ochladí se těžká hlava, štvané srdce upokojí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] tjstyup0jqztexsjyoiu4a1eko8ajpz 0 97240 332784 2026-05-09T19:25:41Z Jean-Paul 8278 založení 332784 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Requiescat! | ČÁST = Motiv | DALŠÍ = V sněhu }} {{Textinfo | TITULEK = Motiv | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 14. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8da2b5d0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Země dřímá v loktech mlhy jako dítě v klíně matky, a ty stráně plny smutku, a strom plný jinovatky. Tiše dřímá. Tu v mlh závoj padl zářný paprsk s chvatem; zem jak ze sna usmála se, a strom naposled zkvet’ zlatem. </poem> [[Kategorie:Poezie]] ce9zdaijapoavh8od8sa4fbuogndgpd 0 97241 332785 2026-05-09T19:30:56Z Jean-Paul 8278 založení 332785 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Motiv | ČÁST = V sněhu | DALŠÍ = Žalm }} {{Textinfo | TITULEK = V sněhu | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 15. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8dcb2560-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ani vzdechu, ani vzlyku, zmírá zem tak oddaně; sníh ji skryje v okamžiku, padá v lán už, na stráně. Sotva víš a krok se vláčí těžce země po rovu a vzpomínáš v teskném pláči, zda ji uzříš poznovu. — Není líto života mi, jeho žhoucích rozkoší; jsou jak bouře nad horami, která květy pustoší. Jednu touhu duše hostí, jedno vroucí přání mám: jak ta země bez hořkosti, klidně tak, kéž umírám; jak ta země v nebes míru, skryta v bílých závějích; v duši vzkřísení mít víru a tu duši — padlý sníh. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 85803zztonbr3l6lfpv802mw67gn38k 0 97242 332786 2026-05-09T19:41:25Z Jean-Paul 8278 založení 332786 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = V sněhu | ČÁST = Žalm | DALŠÍ = Matce! }} {{Textinfo | TITULEK = Žalm | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 16–17. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8de7ae10-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ó marnosť nad marnosť! mne v žel kam prchlo všecko, co snil a toužíval jsem, doufal jako děcko? Kde růže jsou ty, jimiž zvěnčit chtěl jsem žití, kde mládí žár, jímž duše k nadšení se nítí? Kde blaha tuchy, jež mým zachvívaly nitrem, jak slunce třpyty zlaté zamlženým jitrem? Kde kalich blaha, ať jej ke rtům žhoucím zvednu? v mé ruce číš, v níž hořkosť stajila se ke dnu. Já hledal štěstí, že mír práhnoucímu dává a nad propastí bídy kloní se má hlava; já hledal světlo srdci, které touhou vřelo, a noci temno mrtvé celou obestřelo; chtěl rozkoš žíznivý pít, z níž proud živý kane, a nalez’ cisterny jen polo rozpukané. — Ó rozkoš, štěstí záře, blaha všecky zdroje, vás žádal jsem a nalez’ — zápasy a boje. Po letech teď, kdy v západ život můj se chýlí, zda v hruď mou, Pane, padne nebe paprsk bílý? Hle, trosky jsou mé žití, kde se chvatně šeří, jest propasť, kterou slze bolesti mé měří. Ta propasť vždy jest hlubší, vždy má bolesť vyšší; ó rci, zda ruka Tvá jí nikdy neutiší? Či nesmrtelná, Pane, chceš, ať neumírá? či má být kamenem, jenž hrob můj uzavírá?! </poem> [[Kategorie:Poezie]] dtqdamofnuehbbpqecuxnw00cvhomff 0 97243 332787 2026-05-09T19:46:56Z Jean-Paul 8278 založení 332787 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Žalm | ČÁST = Matce! | DALŠÍ = Ty jdeš, má jeseni! }} {{Textinfo | TITULEK = Matce! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 18. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8e2a5c60-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Matičko moje, mám vás rád více než celý Boží svět; kdybych měl žíti tisíc let, nemohl vás bych zapomnět. Byl bych to žebrák ubohý, matičko moje, nebýt vás: srdce by žehal trudu mráz, na rtech by úsměv smutně has. Ať by mně žití oblohou zaplál kdy zlatý štěstí svit, neměl bych přece — teskný cit! — komu své srdce otevřít. A teď, kdy duši trnovím, hořký mně smutek rozbodal, neměl bych, neměl — jaký žal! — kde bych se z duše vyplakal. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 45npzcrfltz592l7tkvlgt235p2zvni 0 97244 332788 2026-05-09T19:53:38Z Jean-Paul 8278 založení 332788 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Matce! | ČÁST = Ty jdeš, má jeseni! | DALŠÍ = Smím věřit? }} {{Textinfo | TITULEK = Ty jdeš, má jeseni! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 19–20. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8e4ba000-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ty jdeš, má jeseni, ty jdeš! tvůj krok je volný, ale děsně jistý; k mé duši mluvíš žloutnoucími listy, jež stříbrem jíní vroubí první mráz, i tichem zádumčivých lesů zas, zkad zvedá mlha, chmurná sestra hrobů, svou peruť smutnou k nebi v tuto dobu — ty jdeš, má jeseni, ty jdeš? že nesmím, nesmím zadržet tě více; žal padá v duši, hořké slzy v líce. Ty jdeš! a já se těšil v dětském snění, že život dá mi blaho, opojení, květ, vůni, úsměv, slunce zlatý svit, že dnové nestačí, ni touhy cit; že v srdce, jež se v hloubí ňader chvěje, vše štěstí andělův i lidí svěje. Žel, marně! Hle, juž jeseň jde jak dravec lačný tiše, ostražitě, a v ňadrech snové spí — a netuší tě. Ó, kéž by vzletěli jak tam ti ptáci, jichž bílý řad se na obzoru ztrácí; ti plují šťastní touhu v perutích, kde nové jaro zkvétá, v sladký jih, co zatím jenom v hnízda jejich prázdná sníh padá tam, a sedá zima mrazná — však, ty má jeseni, ty jdeš, a na dně duše dřímou sny mé svěží; juž cítím v ňadrech mráz, a zvolna — sněží! </poem> [[Kategorie:Poezie]] hmjoswnx2ws7syhxpq1ciocwew66aps 0 97245 332789 2026-05-09T19:59:41Z Jean-Paul 8278 založení 332789 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Ty jdeš, má jeseni! | ČÁST = Smím věřit? | DALŠÍ = V mlhách }} {{Textinfo | TITULEK = Smím věřit? | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 21. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8e8e4e50-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Smím věřit?! teď, ó kouzlo lásky svaté, kdy jeseň počíná juž krajem jít, a na cestu si hází listí sváté a kol jak v duši počíná se tmít? Smím věřit?! Kdy juž sotva víc nás zmate sen bláhový, jenž rozchvíval náš cit, že srdce žárem touhy rozehřáté si žádalo tak věčně snít a snít? Kdy anděl svatý v slzách odříkání a v smutku hlubém nad námi se sklání, kdy kolem sníh a kolem jenom led, že teď a v srdci tvém mi zplane květ, a v duši mou, kde počíná se šeřit, že vůně jeho padne — rci: smím věřit?! </poem> [[Kategorie:Poezie]] jvpyf81j1kb4joe4rmr63n3sxnkei9t 0 97246 332790 2026-05-09T20:03:54Z Jean-Paul 8278 založení 332790 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Smím věřit? | ČÁST = V mlhách | DALŠÍ = Zas jeseň promluvila… }} {{Textinfo | TITULEK = V mlhách | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 22. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8ea88d10-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Mlhy nad zemí se tiše táhnou, jejich šlépěj rosy krůpěje; když mi snové v duši bolnou sáhnou, hned se oko v slzách zaskvěje; mlhy nad zemí se tiše táhnou, ale bolesť moji neobsáhnou. Hle, to slunce ze mlh clony zírá, jako tváře z mysli vybledlá, a vzpomínka rukou vlídnou sirá smutku stín teď s duše nazvedla; hle, to slunce ze mlh clony zírá v hrob minulosti, jenž se otevírá. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 9o8o43yj7o1yhaqpm9bt6bf1ir1mvg2 0 97247 332791 2026-05-09T20:08:55Z Jean-Paul 8278 založení 332791 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = V mlhách | ČÁST = Zas jeseň promluvila… | DALŠÍ = Je noc… }} {{Textinfo | TITULEK = Zas jeseň promluvila… | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 23. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8ec9d0b0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Zas jeseň promluvila k srdci mému, hlas její vůně květů uvadlých, šum listí suchých v mísce vodojemu, kde vlnek zlatých zmlknul roj a smích. V plášť mlhy zahalena tiše kráčí, do oken mých se smutně zadívá; hled její plný slz, a v tichém pláči dál stoupá pustým krajem truchlivá. — Ó jeseň žití mého zádumčivá! ó zůstaň u mne aspoň na chvíli; mně teskno tak, a v duši se mi stmívá, kde zašlé sny se zase vzbudily. Svou hlavu k ňadrům zvolna v žalu skláním; já nechci, nechci více vzpomínat, pryč snové, jež se slétáte k mým skráním; nač starý žár zas rozdýmat? Nač rušíte mě ještě v podjeseni, kdy srdce netouží víc po štěstí, kde nebe snů se více nezrůmění, a květ jen na hrobech jich šelestí… </poem> [[Kategorie:Poezie]] e385yfj1db69z6qf4rsefm3lxs5gend 0 97248 332792 2026-05-10T02:41:22Z Rulumas 19860 Meistergesang 332792 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meistergesang | PŘEDCHOZÍ = Meissonier | DALŠÍ = Meistersdorf }} {{Textinfo | TITULEK = Meistergesang | AUTOR = [[Autor:Adolf Holk|Adolf Holk]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;41. {{Kramerius|nkp|34c61f60-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = de:Meistersinger | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q1057436|Meistersinger}} }} {{Forma|proza}} '''Meistergesang''' ({{Prostrkaně|meistersanc}}) [zpěv mistrovský] je název, s nímž se setkáváme ojediněle v 2. pol. XIII. stol. Pěvec jmenuje se tu prostě {{Prostrkaně|meister}}, {{Prostrkaně|sanges meister}} neb již také {{Prostrkaně|meistersinger}}. Počátky '''m'''-u hledati jest rovněž v této době. Proti rytířskému rázu písně milostné a proti písni lidové charakterisuje '''m.''' ráz scholastický a záliba pro průpovídky (''Spruch''), ač nelze vždy stanoviti mezi nimi přesných hranic. Formální základ dán '''m'''-u rovněž v XIII. stol., jak svědčí básně vytýkající zásady tvoření strofy a rýmů, předchůdkyně pozdějších zákonníků, {{Prostrkaně|tabulatur}}. I zpěv o závod (''geteiltes Spiel'', podob. franc. ''jeu parti'') nalézáme již v XIII. stol. a u Frauenloba též odborný výraz pro zapisování chyb (''merken'') a pro zapisovatele (''Merker''). Hádankovitý spor a chválu příznivce, druhy to zpěvu o závod, spojuje v sobě báseň {{Prostrkaně|o pěveckém zápase na Wartburce}} (2. pol. XIII. stol.). Mistři pěvci odvozovali svůj původ z dob císaře Oty I., ale teprve na poč. XIV. stol. založeno asi sdružení básnické v Mohuči {{Prostrkaně|Heinrichem Frauenlobem}}. Podobně byl mistrem pěvcem kovář {{Prostrkaně|Bartel Regenbogen}} a přechod od potulných pěvců k usedlým tvoří Michal Beheim. V XIV. а XV. stol. zastupují '''m.''' hlavně {{Prostrkaně|Heinrich von Mügeln}}, {{Prostrkaně|Muskatblüt}} a uvedený {{Prostrkaně|Michal Beheim}}. S rozvojem měst a vznikem cechovních zřízení souvisí cechovní utváření '''m'''-u, sdílejíc s nimi i přednosti i vady. Nejstarší zprávu o {{Prostrkaně|škole}} zpěvní máme z Augšpurku (1449). К mistrům řemeslníkům, kteří buď ze záliby nebo pro výdělek se sdružovali, připojovaly se společnosti herecké a pohřební. Ve školách nazývali nováčka žákem, ten pak postupně se stával školním přítelem, pěvcem, básníkem a mistrem. Zpívalo se zpravidla na radnici a v neděli v kostele (''Schulesingen''), slavnostní zpívání bývalo o svátcích velkonočních, svatodušních a vánočních. Při obojím voleny s oblibou látky scholasticko-mystické a po reformaci látky biblické. I při volném zpěvu (''Freisingen''), jehož se mohli účastniti pěvci nepatřící ke škole, obírali si látky vážné. Ovšem při společenských besedách po zpěvu bývali pěvci nenucenější a themata s rostoucím nevkusem hrubší. Pěvec po pěvci vystupoval na kazatelnu a rozhodčí (''Merker'') zakryti oponou pozorovali metriku (čím dále, tím více omezujíce se na bezduché počítání slabik, zjištění přesnosti rýmu a učlenění slohy) a správnost theologickou, znamenajíce poklesky jazykové. Pro jazyk a dogmatiku stala se od reformace měřítkem bible Lutherova. Zpívalo se (bez hudebního průvodu) o ceny; prvou byl řetěz s penízem, na němž býval zobrazen David hraje na harfu, a druhou věnec. Někdy se zpívalo také o peníze a cenné předměty. Píseň zpívaná slula ''bar'' (''par''), melodie ''ton'' či ''weise''. Tyto tóny zvány prvotně dle básníků (na př. závazny byly pro mistrovství Marnerův, Frauenlobův, Regenbogenův a Jindřicha von Müglin (XIV. stol.), později nejpodivnějšími názvy. '''M.''' vyšel od Rýna. V XV. stol. připomínají se společnosti ve Wormsu a v Štrasburce (1493), v XVI. ve Freiburce, v Kolmaru, v Hagenavě, ve Weissenburce, ve Špýru, ve Pforzheimě, ve Frankfurtě. Pak přistupuji ve Švábsku Augšpurk, Ulm a posléz bavorský Norimberk, kde '''m.''' dospívá vrcholu: Hans Rosenplüt a Hans Folz jsou tu předchůdci Hansa Sachsa. Dále byli též mistři pěvci v Jihlavi, ve Vratislavi, v Drážďanech, v Gdansku a j. Konec '''m'''-u nastává s renaissancí XVII. stol. a válkou třicetiletou, ačkoli tu a tam udržely se tradice mistrovské až na naše doby (na př. v Memminkách do r. 1852). '''M.''' má význam méně po stránce básnické, spíše po stránce kulturně historické. Přes všecky osobitosti německé nezapře ráz mezinárodní a jako francouzské {{Prostrkaně|Puys}} a nizozemští {{Prostrkaně|Rederijkers}}, obojí spíše společnosti herecké, spojuje '''m.''' časem s pěveckými výkony též herecké. Zbytky tohoto rázu nalezeny v německé části Uher. Prvou tabulaturu sestavil Adam Puschmann v ''Gründlicher Bericht des deutschen '''M'''-s zusamt der Tabulatur'' atd. (Zhořelec, 1571; též v Brauneových novotiscích č. 73., Halle, 1888). Na této knize a na Wagenseilově ''Buch von der Meistersinger holdseliger Kunst'' (Stará Ves, 1697) založil R. Wagner své Mistry pěvce norimberské (po prvé provoz. 1868). — Srv. Jak. Grimm, Ueber den altdeutschen '''M.''' (Gotinky, 1811); O. Plate, Die Kunstausdrücke der Meistersinger (Štrasburk, 1887); Schnorr v. Carolsfeld, Zur Geschichte des deutschen '''M'''-es (Berl., 1872) a M. Koch, Meistersinger (»Bayreuther Blätter«, 1890). ''[[Autor:Adolf Holk|Holk.]]'' {{Konec formy}} gcpceiai1ob4kw4vbn9z20ugyo8p6j5 0 97249 332794 2026-05-10T03:11:48Z Rulumas 19860 Meistersdorf 332794 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meistersdorf | PŘEDCHOZÍ = Meistergesang | DALŠÍ = Meistersinger }} {{Textinfo | TITULEK = Meistersdorf | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;41. {{Kramerius|nkp|34c61f60-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Mistrovice (Nový Oldřichov) }} {{Forma|proza}} '''Meistersdorf''', ves v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Čes. Kamenice, fara Volfartice; 189 d., 1367 ob. n. (1890), 3tř. šk., kaple, pš., telegraf, raffinerie skla, dva mlýny, broušení skla po domácku a mnoho obchodníků se skleněnými výrobky. Kdysi samostatný statek se zámečkem drží Ferd. kníže Kinský k Č. Kamenici. {{Konec formy}} o1zhe55hmee7zk1wc7gekq5hkmxtmxq 0 97250 332795 2026-05-10T03:13:17Z Rulumas 19860 Meistersinger 332795 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meistersinger | PŘEDCHOZÍ = Meistersdorf | DALŠÍ = Meitzen }} {{Textinfo | TITULEK = Meistersinger | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;41. {{Kramerius|nkp|34c61f60-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Meistersinger''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Meistergesang}}}}. {{Konec formy}} Meitzen August, statistik a agrární hi- storik něm. (* 1822 ve Vratislavi). Studoval ve Vratislavi, v Heidelberku a Tubinkách. R. 1846 vstoupil do soudní služby, v l. 1853 až 1856 byl starostou města Hirschberka, na- čež přešel opět do státní služby. V prázdných chvílích zabýval se agrárně historickými stu- diemi ve vratislavském státním archivu a do- {{Konec formy}} spvj2t44lxzkex0t1g1z6sj8nk7kmpx 0 97251 332796 2026-05-10T03:27:22Z Rulumas 19860 Meitzen 332796 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meitzen | PŘEDCHOZÍ = Meistersinger | DALŠÍ = Meixner }} {{Textinfo | TITULEK = Meitzen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;41–42. {{Kramerius|nkp|34c61f60-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = de:August Meitzen | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q85411|August Meitzen}} }} {{Forma|proza}} '''Meitzen''' {{Prostrkaně|August}}, statistik a agrární historik něm. (* 1822 ve Vratislavi). Studoval ve Vratislavi, v Heidelberku a Tubinkách. R. 1846 vstoupil do soudní služby, v l. 1853—1856 byl starostou města Hirschberka, načež přešel opět do státní služby. V prázdných chvílích zabýval se agrárně historickými studiemi ve vratislavském státním archivu a doplňoval je na četných cestách po Evropě. Povstaly tak práce '''M'''-ovy: ''Urkunden schlesischer Dörfer'' ve sbírce »Codex diplomaticus Silesiae« (Vratislav, 1863, sv. 4.); ''Die Kulturzustände der Slaven vor der deutschen Kolonisation'' (t., 1864); ''Die Ausbreitung der Deutschen in Deutschland und ihre Besiedelung der Slavengebiete'' (Jena, 1879). R. 1865 povolán byl do Berlína, aby zpracoval materiál, na jehož základě vyměřována pozemková daň. Výsledkem bylo dílo ''Der Boden und die landwirthschaftlichen Verhältnisse des preuss. Staats'' (Berl., 1868—73, 4 sv. s atlasem; sv. 5. dle nynějšího území t., 1895). V l. 1867—72 byl '''M.''' členem král. pruské statist. kanceláře, v l. 1872—1882 tajným vládním radou v cís. statist. úřadě Něm. říše. R. 1875 jmenován mimoř. professorem statistiky a národ. hospodářství, r. 1892 čestným professorem na universitě v Berlíně. Mimo díla shora uvedená napsal '''M.''': ''Topographische Erwägungen über den Bau von Kanälen in Deutschland'' (Berl., 1870); ''Die internationale land- und forstwirthschaftliche Statistik'' (t., 1873); ''Die Mitverantwortlichkeit der Gebildeten für das Wohl der arbeitenden Klassen'' (t., 1876); ''Das deutsche Haus in seinen volkstümlichen Formen'' (t., 1882); ''Die Frage des Kanalbaues in Preussen'' (Lips., 1885); ''Geschichte, Theorie u. Technik der Statistik'' (Berl., 1886); ''Volkshufe u. Königshufe in ihren alten Massverhältnissen'' (Tubinky, 1889); ''Stromgebiete des deutschen Reichs'' (1891); ''Wanderungen, Anbau und Agrarrecht der Völker Europas nördlich der Alpen'' (sv. 1.—3., s atlasem; Berl., 1895) {{Konec formy}} owftmf1b217xe2s5v9km6y8m6gfd7zf 0 97252 332797 2026-05-10T03:37:09Z Rulumas 19860 Meixner 332797 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Meixner | PŘEDCHOZÍ = Meitzen | DALŠÍ = Mej }} {{Textinfo | TITULEK = Meixner | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Johann Meixner }} {{Forma|proza}} '''Meixner: 1) M.''' {{Prostrkaně|Jan}}, sochař (* 1819 v Červeném Potoce v Čechách — † 23. srp. 1872 v lázních Gleichenberských), syn chudého panského lesníka, vyučil se u hračkáře vyřezávati sošky svatých, přišel r. 1836 do Vídně, kdež krátkou dobu se vzdělával na akademii, pobyl r. 1847—48 v Římě, r. 1848 odebral se do hl. stanu Radeckého, jehož poprsí modelloval, r. 1849 byl v Miláně, kdež zhotovil několik poprsí vynikajících vojevůdcův, a vrátiv se odtud r. 1851 do Vídně vypracoval dva kolossální basreliefy, ''Kristus, k němuž přicházejí maličtí'' a ''Kristův vjezd do Jerusalema'', pro novou kathedrálu ostřihomskou a několik mramorových soch pro chrámy v Kaloči a v Ostřihomě, dále: ''poprsí Pia IX.'', ''kard. Scitowszkého'', ''Frant. Liszta'', ''hrab. Coroniniho'' a j., basreliefy v carrarském mramoru: ''Král Štěpán sv. přijímá korunu uherskou a kříž apoštolský'' a ''Založení arcibiskupství kaločského králem Ladislavem sv.'', sochu ''Madonny'', ''sochy pro nový most přes průplav dunajský'' a ''sochy pro kašnu Albrechtovu'' (16 soch z carrarského mramoru) a j. V posledních letech žil ve Vídni u veliké nouzi. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Petr}}, malíř, v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Maixner}}}}. {{Konec formy}} nyscp1zd2xrq71n6otpi8jesqfrky9r 0 97253 332798 2026-05-10T04:49:45Z Rulumas 19860 Mej 332798 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mej | PŘEDCHOZÍ = Meixner | DALŠÍ = Mejčik }} {{Textinfo | TITULEK = Mej | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Lev Alexandrovič Mej }} {{Forma|proza}} '''Mej''' (Мей) {{Prostrkaně|Lev Aleksandrovič}}, básník ruský (* 13. února 1822 v Moskvě — † 16. květ. 1862 v Petrohradě), byl synem poruštěného německého důstojníka, jenž byl raněn u Borodina a záhy zemřel. Vzdělav se ve šlechtickém ústavě v Moskvě a v carskoselském lyceu sloužil od r. 1841 deset let v kanceláři gen. gubernátora moskevského. Koncem let čtyřicátých stal se členem redakce Pogodinova »Moskviťanina« a řídil zde oddíl ruský i zahraničný. Krátkou dobu byl také inspektorem 2. gymnasia moskevského, ale brzo vzdal se této hodnosti, odejel do Petrohradu, stal se členem archaeologické kommisse a věnoval se úplně literatuře. Ke konci 50tých let byl horlivým členem kroužku hraběte G. A. Kušeleva-Bezborodka. '''M.''' jest především virtuosem verše. Obsahově jest sláb, nemaje ani hloubky nálady ani schopnosti vyjádřiti bezprostřední dojem životní. Většina jeho básní jest parafrasí dojmů cizích, přetlumočených. Jako básníku překladateli náleží mu skutečně přední místo. Jmenovitě přeložil znamenitě »Píseň písní«, dále »Slovo o pluku Igorově«, básně Heineovy a Schillerovy. V původních básních jeho ozývá se často nota národně-lidová, avšak ze života lidu volil jen věci effektní, dostihuje časem v detailech značné dokonalosti. Za nejlepší pokládají se: ''Rusalka''; ''Po griby''; ''Kak u vsěch to ljuděj světlyj prazdniček''; ''Ot čego perevelis viťazi na svjatoj Rusi''; ''Pěsňa pro bojarina Jevpatija Kolovrata'' a j. Z básní na motivy cizí nejlepší jest ''Otojdi ot meňa, satana'' (řada mistrné provedených obrazův, jež ďábel-pokušitel odhaluje před Kristem). Napsal též historická dramata: ''Carskaja Něvěsta'' (1849); ''Servilija'' (1854) a ''Pskoviťanka'' (1860), která oplývají pěknou mluvou a zdařilými jednotlivostmi, ale trpí tendenčností, nepřirozeností a nedostatkem zaokrouhlených typův. Souborně vyšly jeho práce r. 1888 se statí V. Zotova a bibliografií P. V. Bykova. Umístěny zde i jeho práce prosaické, z nichž obsahově vyniká jímavá povídka ''Baťa''. {{Konec formy}} 8r65pjznkznzxue5zsxyx8rp6jzdxcy 0 97254 332799 2026-05-10T05:07:12Z Jean-Paul 8278 založení 332799 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Zas jeseň promluvila… | ČÁST = Je noc… | DALŠÍ = To není mír… }} {{Textinfo | TITULEK = Je noc… | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 24. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8ee19e70-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Je noc, ach, noc tak pochmurná a čirá; kam oko tesknou bázní jato zírá, stín roste hluboký, a temno vlaje a ztrnule se dívá v spící kraje. I klenbu nebes jak když suzavírá, je bez záře a svitu, pustá, sirá; jen bludiček roj vstal, kdes plápolaje; teď zhasnul náhle, kolem zas jen tma je. Je ticho mrtvé! Sotva větev chvílí se větrem pohne a se k zemi schýlí, pták ze sna zastená, a vlna vzdychne tak z hluboka, a zase všechno stichne: to lidstva velký bol teď kolem kráčí, a srdce mé jde za ním v hořkém pláči. </poem> [[Kategorie:Poezie]] o60jqzyvw8553xv158bxa1fq0drmskp 0 97255 332800 2026-05-10T05:11:35Z Jean-Paul 8278 založení 332800 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Je noc… | ČÁST = To není mír… | DALŠÍ = Tobě, trpkosti! }} {{Textinfo | TITULEK = To není mír… | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 25. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8efbdd30-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> To není mír, to není klid, jímž dýchá noc jarní, věnec hvězdný v skráni svitý, kdy vzduch jest sladkou vůní fial sytý, a šelest větví, zdá se, touhou vzdychá; to není mír, to není klid, jak zticha když v šero hnizd se loudí luny svity, kdy slavík tichne blahem rozpačitý, a srdce jen se mluvit neostýchá; kdy rtové ret a ruka ruku hledá, a vlhne zrak, a ňadro výš se zvedá… Ten minul dávno čas! jen jako v podjeseni, kdy žloutnoucí list padá hluše k zemi, jest bez hvězd nebe, bez kvetu kraj němý, a v hlavě pusto je a v srdci touhy není. — </poem> [[Kategorie:Poezie]] b66tz9mm226b5milq1dfn3j6z8rauqq 0 97256 332801 2026-05-10T05:15:55Z Jean-Paul 8278 založení 332801 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = To není mír… | ČÁST = Tobě, trpkosti! | DALŠÍ = In doloribus }} {{Textinfo | TITULEK = Tobě, trpkosti! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 26. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8f244cc0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Již nezachvím se před tebou, vím zjista, a bázeň, drak mě více neudolá; mám ještě křídla, z čarovného kola bych výš se vznesl nad oblaka čistá. Tvá ruka bezcitná se darmo chystá mě připjat všednosti v ta lada holá, v to slzné údolí a v bědná místa — výš po věčnosti duch můj lačný volá. V boj proti tobě půjdu vždycky směle, chci trpět sám a stopou spasitele chci kříž svůj nésti tiše, bez odporu a v zapírání na Kalvarskou horu; jest věčnosť větších utrpení hodna: Sem pohár tvůj! ať dopiju ho do dna! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 5o708caa08o2u9iugxqzxbxbk161mcc 0 97257 332802 2026-05-10T05:19:45Z Jean-Paul 8278 založení 332802 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Tobě, trpkosti! | ČÁST = In doloribus | DALŠÍ = Jaro }} {{Textinfo | TITULEK = In doloribus | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 27. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8f40d570-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Žití mé, ó teskná, zasmušilá pláni, kde jen duše moje kvílí bez ustání; kde jen lačný šakal časem smutně vyje: ach, ten šakal divý, slyšíš? — svědomí je! Nemám ani, kam se schýlit ve únavě: naděj! zaplakal bych prudce, usedavě. A v té pláni kosti sluncem vybělené: sny a touhy záštím cizích utracené; na obzoru slunce jako výheň žhavá, jak ta bolesť v mysli, která neustává. Jenom vzdechy těžké touto plání letí, marně vzpínáš náruč v dálku po objetí: nebe neuslyší, pne se do vysoka a zem slze moje sama chtivě loká. </poem> [[Kategorie:Poezie]] f67gyw3jzvqvauzmrran83ibo6zxpj6 0 97258 332803 2026-05-10T05:50:40Z Jean-Paul 8278 založení 332803 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = In doloribus | ČÁST = Jaro | DALŠÍ = In tenebris }} {{Textinfo | TITULEK = Jaro | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 28–29. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8f648a10-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Nuž, ach přece usmálo se v bílých květech, v jasné rose smavé děcko, jaro zlaté, od hor ručky vztáhlo zas. Jeho úsměv sladký, němý s trůnu zimu svrhnul k zemi — tu starušku o berličce s bílým vlasem, v těle mráz. Stlalo jí pak v samém květu hebce mechu do sametu, aby se jí neuzdálo hned tak z toho hrobu vstát. Pak se teprv rozjásalo, v kraje širé v let se dalo, k žití vroucím políbením mrtvá srdce rozehřát… Kouzlo žití, Vesny báje, kdo vyzkoumá vaše taje! Promlouváte sladkou písní, hned zas bílou září hvězd; vyzníváte v šumu stromů, smíchem dětí z chýší, z domů za večera při klekání, když jdu prachem bílých cest; kolem dýchá tolik štěstí, z niv a strání, z ratolestí, že se divím, kdo tu může nešťastným být naposled; zadumám se nad svou duší: zda tím blahem též se vzruší? mráz tam roztál upomínkou, ale na dně — mrtvý květ! </poem> [[Kategorie:Poezie]] tgqgtchpdh1k7mloo6g59rm8xwtxx2m 0 97259 332804 2026-05-10T06:35:43Z Rulumas 19860 Mejčik 332804 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mejčik | PŘEDCHOZÍ = Mej | DALŠÍ = Al-Mejdán }} {{Textinfo | TITULEK = Mejčik | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q28344052|Q28344052}} }} {{Forma|proza}} '''Mejčik''' {{Prostrkaně|David Markovič}}, právník ruský (* 1850). Studoval na moskevské universitě a jest advokátem v Minsku. Napsal: ''Pojezdka slušatělja Archeologič. instituta v Moskvu v 1878 g.'' (»Sborn. Arch. inst.«, sv. II.); ''Kresťanskije sudy vstarinu'' (»Istorič. Věstnik«, 1880, č. 12.); ''Dopolnitěljnyja dannyja k istoriji Uloženija 1649 g.'' (»Sborn. Arch. inst.«, 1880, III.); ''Sudnyja děla XV. stol. i jich značenije dlja Suděbnika Joanna III.'' (»Jurid. Věstn.«, 1883, kn. 2.); ''O pravě rodstvennago vykupa po drevněruss. obyčnomu pravu do poloviny XVI věka'' (t., 1883, kn. 4.); ''Gramoty XIV i XV vv. Moskovskago archiva min. justiciji'' (Moskva, 1883; popis bohaté sbírky listin o pozemkové držbě klášterů). {{Konec formy}} 7rs0r3pk051c9fjax2pfy9ailf96ci1 0 97260 332805 2026-05-10T06:37:42Z Rulumas 19860 Al-Mejdán 332805 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Al-Mejdán | PŘEDCHOZÍ = Mejčik | DALŠÍ = Mejdanpek }} {{Textinfo | TITULEK = Al-Mejdán | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Al-'''Mejdán''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Majdán}}}}. {{Konec formy}} qi262bcl6e56yx4kjc68lg3336ghye2 0 97261 332806 2026-05-10T06:41:30Z Rulumas 19860 Mejdanpek 332806 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mejdanpek | PŘEDCHOZÍ = Al-Mejdán | DALŠÍ = Mejer }} {{Textinfo | TITULEK = Mejdanpek | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Mejdanpek''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Majdanpek}}}}. {{Konec formy}} ncc7xz2iqmro4xaxajzc1t35paygsnk 0 97262 332807 2026-05-10T07:01:27Z Rulumas 19860 Mejer, rozpracováno 332807 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mejer | PŘEDCHOZÍ = Mejdanpek | DALŠÍ = Mejillones }} {{Textinfo | TITULEK = Mejer | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42–43. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Мейер, Христиан Филиппович|Мейер, Христиан Филиппович]] (1), [[w:de:Otto Mejer|de:Otto Mejer]] (2), [[w:ru:Мейер, Дмитрий Иванович|Мейер, Дмитрий Иванович]] (3) }} {{Forma|proza}} '''Mejer''' (Мейеръ): '''1) M.''' {{Prostrkaně|Christian Filippovič}}, ruský architekt (* 1789 — † 1848), zbudoval mnoho krásných staveb, zvlášť v Michajlovské letní osadě u Petrohradu a v Krásném Selu. Největší jeho dílo jest přestavba ruské akademie v Petrohradě pro řím.-katol. duchovní akademii. Od r. 1831 byl professorem architektury na petrohrad. uměl. akademii. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Otto Georg Alexander}}, církevní právník něm. (* 1818 v Zellerfeldu v Harcu, † 1892 v Hannoveru). Habilitoval se r. 1842 v Gotinkách. Napsal dílo ''Institutionen des gemeinen deutschen Kirchenrechts'' (Gotinky, 1845; 3. vyd. pod názv. ''Lehrbuch des deutschen Kirchenrechts'', t., 1869), byl vyslán od hannoverské vlády v l. 1845—46 na další studia cirk. práva do Říma, Florencie, Mni- chova, Koblence a Brusselu. Na jaře r. 1847 stal se mimořádným professorem. Na podzim téhož roku byl povolán jako řádný professor do Královce. R. 1850 přeložen do Greifswaldu, r. 1851 do Roztoků, r. 1874 s titulem taj. justič. rady zpět do Gotink. R. 1885 stal se praesidentem zem. konsistoře v Hanno- veru. Kromě práce uvedené napsal: Die deutsche Kirchenfreiheit и. die künftige hath Partei (Lips., 1848; proti ultramontánům); Die Propaganda, ihre Provinzen и. ihr Recht (Gotinky, 1852—53; 2 sv.); Die Grundlagen desluth. Kirchenregiments (Roztok, 1864); Ein- leitung in das deutsche Staatsrecht (t., 1861, 2. vyd. Freib. i. Br., 1884); Zur Geschichte der römisch-deutschen Frage (hlavní dílo; Roztoky, 1871—74, a Freib. i. Br., 1885; 3 sv.); Febronius, Weihbischof J. N. ron Hontheim и. sein Widerruf (Tubinky, 1880); Zur Naturge- schichte des Centrums (Freib. i. Br., 1882); Biographisches (t., 1886); Das Rechtsleben der deutschen evang. Landeskirchen (Hannover, 1889); Zum Kirchenrechte des Reformations- Zeitalters (t., 1890). '''3) M.''' {{Prostrkaně|Dimitrij Ivanovič}}, proslulý rus. právník, zakladatel vědy ruského civilního práva (* 1819 — † 1856). Byl synem rus. dvorního hudebníka. Absolvovav hlavní paed- agogický ústav, byl r. 1841 vyslán za hranice, aby se připravil na professuru práv. V Berlíně poslouchal Homeyera, Rudorfa a Buchtu i vynikající historiky a filosofy. Vrá- tiv se do Řuska byl v l. 1845—55 professorem v Kázáni, pak na universitě a na škole práv v Petrohradě. Za spis Opyt o pravě ka\ny po déjstvujuščemu zakonodatéljstvu dostalo se mu r. 1846 hodnosti magistra, za spis O dřevném russkom pravé ^aloga r. 1848 hodnosti doktorské. Kromě toho napsal: ffu- ridičeskija i^sledovanifa otnositéljno torgovago byta Oděssy (»Jurid. Sbornik«, vydaný M-em r. 1855); Ob objavlenuych cenách na knipioj torgovlé (»Mosk. Véd.«, 1852, 6.28.); O juri- dičeskich vymyslach i predpolofenijach, o skry- tých i pritvornych dějstvijach (»Zap. Kaz. Univ. za r. 1853«, kn. 4.); O inačeniji praktik! v si- stemi juridičeskago obra\ovanija (Kazan, 1855). Hlavním dílem M-ovým jsou přednášky o ci- vilním právu ruském, jež pod názvem Russ. gra;danskoje pravo spolu s náčrtkem rus. směn. práva vydal po smrti M-ově A. J. Vi- cyn (6. vyd. pod redakcí Golmstena v Pe- trohradě, 1894). Na knize této vzdělali se všichni ruští právníci nové doby. '''4) M.''' {{Prostrkaně|Eduard Andrejevič}}, rus. zoolog (* 1859), vystudovav na petrohrad. universitě vzdělával se dále v Bonně a v zoologické stanici v Neapoli, kdež sepsal monografii Amphictenida. R. 1889 vrátil se na Rus a stal se tam r. 1893 magistrem zoologie na základě dissertační práce Organi^acija trubčatych čer- nej seniej štva Serpulidae a Hennellidae {»Trudy kazan. obšč. jestéstvoispytat.«, sv. 26.). Nyní jest priv. docentem na kazanské universitě a obírá se hlavně studiem kroužkovitých červů a spermatogenese. Vydal řadu prací v ruských i cizích časopisech, z nichž nejdůležitější jest Studien über d. Körperbau d. Anne- liden (»Mitth. d. Zoolog. Stat. zu Neapel«, sv. VII , 1887, a sv. Vili., 1888). {{Konec formy}} 183akxsqsyeefiglc033craza7ooe3u 332812 332807 2026-05-10T09:32:09Z Rulumas 19860 oprava a formát 332812 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mejer | PŘEDCHOZÍ = Mejdanpek | DALŠÍ = Mejillones }} {{Textinfo | TITULEK = Mejer | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1901. S.&nbsp;42–43. {{Kramerius|nkp|34ff30c0-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:ru:Мейер, Христиан Филиппович|Мейер, Христиан Филиппович]] (1), [[w:de:Otto Mejer|de:Otto Mejer]] (2), [[w:ru:Мейер, Дмитрий Иванович|Мейер, Дмитрий Иванович]] (3) }} {{Forma|proza}} '''Mejer''' (Мейеръ): '''1) M.''' {{Prostrkaně|Christian Filippovič}}, ruský architekt (* 1789 — † 1848), zbudoval mnoho krásných staveb, zvlášť v Michajlovské letní osadě u Petrohradu a v Krásném Selu. Největší jeho dílo jest přestavba ruské akademie v Petrohradě pro řím.-katol. duchovní akademii. Od r. 1831 byl professorem architektury na petrohrad. uměl. akademii. '''2) M.''' {{Prostrkaně|Otto Georg Alexander}}, církevní právník něm. (* 1818 v Zellerfeldu v Harcu, † 1892 v Hannoveru). Habilitoval se r. 1842 v Gotinkách. Napsal dílo ''Institutionen des gemeinen deutschen Kirchenrechts'' (Gotinky, 1845; 3. vyd. pod názv. ''Lehrbuch des deutschen Kirchenrechts'', t., 1869), byl vyslán od hannoverské vlády v l. 1845—46 na další studia círk. práva do Říma, Florencie, Mnichova, Koblence a Brusselu. Na jaře r. 1847 stal se mimořádným professorem. Na podzim téhož roku byl povolán jako řádný professor do Královce. R. 1850 přeložen do Greifswaldu, r. 1851 do Roztoků, r. 1874 s titulem taj. justič. rady zpět do Gotink. R. 1885 stal se praesidentem zem. konsistoře v Hannoveru. Kromě práce uvedené napsal: ''Die deutsche Kirchenfreiheit u. die künftige kath. Partei'' (Lips., 1848; proti ultramontánům); ''Die Propaganda, ihre Provinzen u. ihr Recht'' (Gotinky, 1852—53; 2 sv.); ''Die Grundlagen des luth. Kirchenregiments'' (Roztok, 1864); ''Einleitung in das deutsche Staatsrecht'' (t., 1861, 2. vyd. Freib. i. Br., 1884); ''Zur Geschichte der römisch-deutschen Frage'' (hlavní dílo; Roztoky, 1871—74, a Freib. i. Br., 1885; 3 sv.); ''Febronius, Weihbischof J. N. von Hontheim u. sein Widerruf'' (Tubinky, 1880); ''Zur Naturgeschichte des Centrums'' (Freib. i. Br., 1882); ''Biographisches'' (t., 1886); ''Das Rechtsleben der deutschen evang. Landeskirchen'' (Hannover, 1889); ''Zum Kirchenrechte des Reformationszeitalters'' (t., 1890). '''3) M.''' {{Prostrkaně|Dimitrij Ivanovič}}, proslulý rus. právník, zakladatel vědy ruského civilního práva (* 1819 — † 1856). Byl synem rus. dvorního hudebníka. Absolvovav hlavní paedagogický ústav, byl r. 1841 vyslán za hranice, aby se připravil na professuru práv. V Berlíně poslouchal Homeyera, Rudorfa a Puchtu i vynikající historiky a filosofy. Vrátiv se do Ruska byl v l. 1845—55 professorem v Kazani, pak na universitě a na škole práv v Petrohradě. Za spis ''Opyt o pravě kazny po dějstvujuščemu zakonodatěljstvu'' dostalo se mu r. 1846 hodnosti magistra, za spis ''O drevněm russkom pravě zaloga'' r. 1848 hodnosti doktorské. Kromě toho napsal: ''Juridičeskija izslědovanija otnositěljno torgovago byta Oděssy'' (»Jurid. Sbornik«, vydaný '''M'''-em r. 1855); ''Ob objavlennych cěnach na knižnoj torgovlě'' (»Mosk. Věd.«, 1852, č. 28.); ''O juridičeskich vymyslach i predpoloženijach, o skrytych i pritvornych dějstvijach'' (»Zap. Kaz. Univ. za r. 1853«, kn. 4.); ''O značeniji praktiki v sistemě juridičeskago obrazovanija'' (Kazaň, 1855). Hlavním dílem '''M'''-ovým jsou přednášky o civilním právu ruském, jež pod názvem ''Russ. graždanskoje pravo'' spolu s náčrtkem rus. směn. práva vydal po smrti '''M'''-ově A. J. Vicyn (6. vyd. pod redakcí Golmstena v Petrohradě, 1894). Na knize této vzdělali se všichni ruští právníci nové doby. '''4) M.''' {{Prostrkaně|Eduard Andrejevič}}, rus. zoolog (* 1859), vystudovav na petrohrad. universitě vzdělával se dále v Bonně a v zoologické stanici v Neapoli, kdež sepsal monografii ''Amphictenida''. R. 1889 vrátil se na Rus a stal se tam r. 1893 magistrem zoologie na základě dissertační práce ''Organizacija trubčatych červej semejstva Serpulidae a Hennellidae'' {»Trudy kazan. obšč. jestěstvoispytat.«, sv. 26.). Nyní jest priv. docentem na kazaňské universitě a obírá se hlavně studiem kroužkovitých červů a spermatogenese. Vydal řadu prací v ruských i cizích časopisech, z nichž nejdůležitější jest ''Studien über d. Körperbau d. Anneliden'' (»Mitth. d. Zoolog. Stat. zu Neapel«, sv. VII , 1887, a sv. VIII., 1888). {{Konec formy}} 89flmw9sya5sspvo3sczdtwhqitysoq 0 97263 332808 2026-05-10T09:02:06Z Jean-Paul 8278 založení 332808 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Jaro | ČÁST = In tenebris | DALŠÍ = Západ v horách }} {{Textinfo | TITULEK = In tenebris | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 39. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8fa27d70-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Noc zasmušilá nad horami stojí; má země na lupenech plno rosy, jak dítě, jež se chmúr a temna bojí, má v očích velké slze, jež tě prosí; noc zasmušilá nad horami stojí, s ní v zápasu tu srdce neobstojí. A juž se bezdná v nitro moje řítí; břeh — naděj poslední se pod ní láme a tone, hyne v prostřed vlnobití; ten bledý svit tam zraky neoklame: noc bezdná zevšad v nitro mé se řítí a místo hvězd to těžké slze svítí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] fo78ccupi4uz5o84dgy1kevpqf6mqkd 332810 332808 2026-05-10T09:09:03Z Jean-Paul 8278 překlep 332810 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Jaro | ČÁST = In tenebris | DALŠÍ = Západ v horách }} {{Textinfo | TITULEK = In tenebris | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 30. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8fa27d70-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Noc zasmušilá nad horami stojí; má země na lupenech plno rosy, jak dítě, jež se chmúr a temna bojí, má v očích velké slze, jež tě prosí; noc zasmušilá nad horami stojí, s ní v zápasu tu srdce neobstojí. A juž se bezdná v nitro moje řítí; břeh — naděj poslední se pod ní láme a tone, hyne v prostřed vlnobití; ten bledý svit tam zraky neoklame: noc bezdná zevšad v nitro mé se řítí a místo hvězd to těžké slze svítí. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 883jlx5cnv96gcipwfe8ysw4lor9gcb 0 97264 332809 2026-05-10T09:08:27Z Jean-Paul 8278 založení 332809 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = In tenebris | ČÁST = Západ v horách | DALŠÍ = Žalm eremity }} {{Textinfo | TITULEK = Západ v horách | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 31. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8fc87c00-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> V klín horám slunce klonilo své čelo, kol smutno bylo, v dálce juž se tmělo; pták náhle ustal v písni v křoví kdesi, jen vlny šuměly, a šeré lesy se k zemi klonily, kam rosa padla; a padla v květ a na role se kladla, kde s ženou muž pluh skalnou zemí vláčí a rosou čela svého sám ji smáčí, než zrno chudé po ní hodí spoře, vždy s těžkým dechem, s okem plným hoře. Co v slzách zrak, já tak se díval. svit červánků tam s nebe proudem splýval, a místo rosy ve krůpějích rudých tam plál — pot chudých! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 9rrktuhaephwu9ua6tsyc4b4k6sek7o 0 97265 332811 2026-05-10T09:16:58Z Jean-Paul 8278 založení 332811 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Západ v horách | ČÁST = Žalm eremity | DALŠÍ = Svému příteli! }} {{Textinfo | TITULEK = Žalm eremity | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 32–33. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|8fd462e0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Svých hněvů řeky valné zadrž, světů Pane, ať zhasne svaté pomsty žár, jenž v nitru plane; mrak nenávisti, jenž Tvé skráně stínem vroubí, ať padne zpět, zkad přišel, v zapomnění hloubí! Ó viz mě u Svých nohou, k Tobě volám v pláči; mé slze krví rudnou, — rci, ach, zda to stačí? Má bolesť oheň jest, jímž srdce mé se čistí, jak vichr, který pryč rve svadlých květů listí. Jsem žebrákem — ne, víc! já ztratil věčné nebe, jsem Prometheus, který k skalám spoutal sebe! Sup bázně rve hruď moji, pochybnosti šakal; žel, chudý lup vás lačně v nitra poušť tu vlákal. Vždy hlodají a s lupu nic je nezapudí, ni v stínu noc, ni v záři červánkové rudí. Jak včel teď žahadla to myšlénky v skráň ryjí, ať den, ať noc jde, trýzně hlod ó nepomíjí. Ó bolesti, vy všecky, jež sem jdete v děsu, své ruce rozpínám vstříc, na kříž svůj vás vnesu. Vím, v žernov zrno padá, nežli vzejde v běli; vy žernov jste a zrno — zde můj život celý! Tak vedle starých hrobů nový život zkvétá; měj země tělo jen — však duch ať k nebi vzlétá! </poem> [[Kategorie:Poezie]] prz2ulxuaxs8lbip4pb84p3ozl0ig6n