Ottův slovník naučný/Chudoba Karel

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.8</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Chudoba Karel</title>
    <ns>0</ns>
    <id>28254</id>
    <revision>
      <id>334055</id>
      <parentid>319725</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T21:32:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Hubert Kororo</username>
        <id>11821</id>
      </contributor>
      <comment>typos</comment>
      <origin>334055</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2216" sha1="jkpdxmfawb4ovm2s027aj7b7h94yb71" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Chudoba Karel
  | PŘEDCHOZÍ = Chudoba
  | DALŠÍ = Chudobín
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chudoba Karel
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;436. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni30ottogoog#page/n462/mode/2up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karel Chudoba]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Chudoba''' {{Prostrkaně|Karel}}, lékař český (* 1848 v Třebechovicích). Gymnasium vystudoval v Hradci Král. a v Praze, lékařství pak v Praze, kdež dosáhl r. 1873 doktorátu. Již za svých gymnasijních studií vynikal neobyčejnou čilostí a probudilostí, kteráž vedla velmi záhy též k činnosti literární. Překládal z maloruštiny (Ševčenko), z norštiny (Björnson), z angličiny (Burns, Darwin) a z frančiny (Hugo: Devadesát tři). Překlady tyto a národopisné studie o Malorusech vyšly částečně o sobě, částečně v »Obrazech života«, »Záb. Listech« a »Květech«. Vědecká snaha vedla '''Ch'''-bu nejprve k podrobným studiím fysiologickým a histologicko-embryologickým, jejímž výsledkem je podrobná práce o nervové soustavě červů, chovaná dosud v rukopise. Z pozdějších prací sluší jmenovati stati: ''Blednice'', ''Nedokrevnost'', ''Nedokrevnost zhoubná'', ''Ztučnělost'', ''Zvrhlost amyloidní'' v Odborné pathologii a therapii (1881), překlad Darwinova spisu ''Výraz hnutí mysli'' (Čas. česk. lék. 1882), ''Cholera'' a ''Z ordinanční síně očního lékaře'' (Nár. Listy) a četné odborné referáty v »Čas. česk. lék.«. Vedle toho účastnil se '''Ch.''' činně též při obou sjezdech českých přírodozpytců a lékařů v Praze a přispívá do Ottova Slov. Nauč. V poslední době věnoval se i životu veřejnému, zvolen byv r. 1895 do sboru obecních starších král. hl. města Prahy, r. 1896 do městské rady a r. 1897 za předsedu mladočeského sdružení na radnici staroměstské.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Čeští lékaři v Ottově slovníku naučném]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>jkpdxmfawb4ovm2s027aj7b7h94yb71</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Skim/Test Listeria2</title>
    <ns>2</ns>
    <id>77813</id>
    <revision>
      <id>334044</id>
      <parentid>334008</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T12:49:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>ListeriaBot</username>
        <id>14097</id>
      </contributor>
      <comment>Wikidata list updated [V2]</comment>
      <origin>334044</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10267" sha1="1egf8novas65dd68eja9qirdf3q441t" xml:space="preserve">{{Wikidata list
  |sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH {
  SELECT DISTINCT ?item WHERE {
    ?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . }
} AS %subquery WHERE {
  INCLUDE %subquery .
  ?item wdt:P17 ?zeme . 
  ?zeme wdt:P463 wd:Q458 .
  MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } .
  ?item p:P1082 ?pobSt .
  ?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel .
  OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } .
  ?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] .
  bind(concat(&quot;{&quot;, &quot;{formatnum:&quot;, str(?pocetobyvatel), &quot;}&quot;, &quot;}&quot;) AS ?pocetobyvatel_upr ) .
}
order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha)
LIMIT 50
  |columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
  |thumb=75
}}
{| class='wikitable sortable'
! #
! Článek
! Obrázek
! stát
! Počet obyvatel
! K datu
! Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
|-
| style='text-align:right'| 1
| ''[[:d:Q64|Berlín]]''
| [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:3782202}}
| 2023-12-31
| 891
|-
| style='text-align:right'| 2
| ''[[:d:Q2807|Madrid]]''
| [[Soubor:Madrid (38624991251).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:3506730}}
| 2025-01-01
| 604
|-
| style='text-align:right'| 3
| ''[[:d:Q220|Řím]]''
| [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:2748109}}
| 2023-01-01
| 1287
|-
| style='text-align:right'| 4
| ''[[:d:Q90|Paříž]]''
| [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:2103778}}
| 2023-01-01
| 105
|-
| style='text-align:right'| 5
| ''[[:d:Q1741|Vídeň]]''
| [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q40|Rakousko]]''
| {{formatnum:2028289}}
| 2025-01-01
| 415
|-
| style='text-align:right'| 6
| ''[[:d:Q1055|Hamburk]]''
| [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1910160}}
| 2023-12-31
| 755
|-
| style='text-align:right'| 7
| ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]''
| [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1903000}}
| 2023-01-01
| 1468
|-
| style='text-align:right'| 8
| ''[[:d:Q270|Varšava]]''
| [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1862402}}
| 2024-06-30
| 517
|-
| style='text-align:right'| 9
| ''[[:d:Q1492|Barcelona]]''
| [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:1731649}}
| 2025-01-01
| 101
|-
| style='text-align:right'| 10
| ''[[:d:Q19660|Bukurešť]]''
| [[Soubor:Bucharest-Skyline-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q218|Rumunsko]]''
| {{formatnum:1716961}}
| 2021-12-01
| 226
|-
| style='text-align:right'| 11
| ''[[:d:Q1781|Budapešť]]''
| [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q28|Maďarsko]]''
| {{formatnum:1685209}}
| 2025-01-01
| 525
|-
| style='text-align:right'| 12
| ''[[:d:Q1726|Mnichov]]''
| [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1510378}}
| 2023-12-31
| 311
|-
| style='text-align:right'| 13
| ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]''
| [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:1436354}}
| 2023-01-01
| 534
|-
| style='text-align:right'| 14
| ''[[:d:Q1085|Praha]]''
| [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q213|Česko]]''
| {{formatnum:1397880}}
| 2025-01-01
| 496
|-
| style='text-align:right'| 15
| ''[[:d:Q490|Milán]]''
| [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:1354196}}
| 2023-01-01
| 182
|-
| style='text-align:right'| 16
| ''[[:d:Q240|Bruselský region]]''
| [[Soubor:Atomium, Brüssel 2.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q31|Belgie]]''
| {{formatnum:1255795}}
| 2025-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 17
| ''[[:d:Q472|Sofie]]''
| [[Soubor:Russian church (37591925970).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q219|Bulharsko]]''
| {{formatnum:1213134}}
| 2025-12-31
| 492
|-
| style='text-align:right'| 18
| ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]''
| [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1087353}}
| 2023-12-31
| 405
|-
| style='text-align:right'| 19
| ''[[:d:Q1754|Stockholm]]''
| [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:984748}}
| 2022-12-31
| 187
|-
| style='text-align:right'| 20
| ''[[:d:Q727|Amsterdam]]''
| [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:921468}}
| 2023-01-01
| 219
|-
| style='text-align:right'| 21
| ''[[:d:Q2634|Neapol]]''
| [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:913462}}
| 2023-01-01
| 119
|-
| style='text-align:right'| 22
| ''[[:d:Q23482|Marseille]]''
| [[Soubor:View of Marseille from Notre-Dame de la Garde 4.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:886040}}
| 2023-01-01
| 241
|-
| style='text-align:right'| 23
| ''[[:d:Q495|Turín]]''
| [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:841600}}
| 2023-01-01
| 130
|-
| style='text-align:right'| 24
| ''[[:d:Q31487|Krakov]]''
| [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:804237}}
| 2023-06-30
| 327
|-
| style='text-align:right'| 25
| ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]''
| [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:775790}}
| 2023-12-31
| 248
|-
| style='text-align:right'| 26
| ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]''
| [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]''
| {{formatnum:767131}}
| 2021-08-31
| 641&lt;br/&gt;306
|-
| style='text-align:right'| 27
| ''[[:d:Q1757|Helsinky]]''
| [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q33|Finsko]]''
| {{formatnum:694392}}
| 2025-12-31
| 214
|-
| style='text-align:right'| 28
| ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]''
| [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:693204}}
| 2022-01-01
| 419
|-
| style='text-align:right'| 29
| ''[[:d:Q25287|Göteborg]]''
| [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:674529}}
| 2023-12-31
| 272
|-
| style='text-align:right'| 30
| ''[[:d:Q1799|Vratislav]]''
| [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:673531}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 31
| ''[[:d:Q1748|Kodaň]]''
| [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q35|Dánsko]]''
| {{formatnum:667099}}
| 2025-01-01
| 91
|-
| style='text-align:right'| 32
| ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]''
| [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:664311}}
| 2023-01-01
| 319
|-
| style='text-align:right'| 33
| ''[[:d:Q580|Lodž]]''
| [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:648711}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 34
| ''[[:d:Q1524|Athény]]''
| [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q41|Řecko]]''
| {{formatnum:643452}}
| 2021-01-01
| 39
|-
| style='text-align:right'| 35
| ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]''
| [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:633484}}
| 2023-12-31
| 207
|-
| style='text-align:right'| 36
| ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]''
| [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:631217}}
| 2023-12-31
| 217
|-
| style='text-align:right'| 37
| ''[[:d:Q2656|Palermo]]''
| [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:630167}}
| 2023-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 38
| ''[[:d:Q2079|Lipsko]]''
| [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:619879}}
| 2023-12-31
| 298
|-
| style='text-align:right'| 39
| ''[[:d:Q1295|Dortmund]]''
| [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:595471}}
| 2023-12-31
| 281
|-
| style='text-align:right'| 40
| ''[[:d:Q1761|Dublin]]''
| [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q27|Irsko]]''
| {{formatnum:592713}}
| 2022-04-03
| 115
|-
| style='text-align:right'| 41
| ''[[:d:Q1773|Riga]]''
| [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]''
| {{formatnum:588911}}
| 2026-01-01
| 304&lt;br/&gt;254
|-
| style='text-align:right'| 42
| ''[[:d:Q2066|Essen]]''
| [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:586608}}
| 2023-12-31
| 210
|-
| style='text-align:right'| 43
| ''[[:d:Q216|Vilnius]]''
| [[Soubor:Vilnius Modern Skyline, Lithuania - Diliff.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q37|Litva]]''
| {{formatnum:581475}}
| 2023-01-01
| 401
|-
| style='text-align:right'| 44
| ''[[:d:Q24879|Brémy]]''
| [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:577026}}
| 2023-12-31
| 318
|-
| style='text-align:right'| 45
| ''[[:d:Q1731|Drážďany]]''
| [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:566222}}
| 2023-12-31
| 328
|-
| style='text-align:right'| 46
| ''[[:d:Q1449|Janov]]''
| [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:558745}}
| 2023-01-01
| 240
|-
| style='text-align:right'| 47
| ''[[:d:Q36600|Haag]]''
| [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:548320}}
| 2021-01-01
| 98
|}
{{Wikidata list end}}</text>
      <sha1>1egf8novas65dd68eja9qirdf3q441t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vánoční koledy (Herrmann)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97912</id>
    <revision>
      <id>334045</id>
      <timestamp>2026-06-26T17:20:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334045</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1898" sha1="5rty0383o3hkzt30vfq7zssscw89qum" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Vánoční koledy
| PODTITULEK = Drobné historky vánoční a sylvestrovské
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|75f8d240-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
 | JINÉ = Knihy Zvonu – kniha 13.
 | EDICE = Knihy Zvonu
}}

{{Věnování|Starému druhu &lt;big&gt;Janu Vilímovi&lt;/big&gt;,&lt;br&gt;
původně příslušníku uměleckého cechu dřevoryjeckého,&lt;br&gt;
zakladateli České grafické společnosti Unie&lt;br&gt;
v dávném přátelství věnuje&lt;br&gt;
V prosinci 1918|I. H.}}

== Obsah ==
=== Vánoční ===
* [[/Štědrovečerní návštěva nebožtíka Oktaviána Vomastka|Štědrovečerní návštěva nebožtíka Oktaviána Vomastka]]
* [[/Žádná povídka vánoční!|Žádná povídka vánoční!]]
* [[/Ježíšek u Kolárků|Ježíšek u Kolárků]]
* [[/Vyjádření páně Záděrovo|Vyjádření páně Záděrovo]]
* [[/Vánoční povídka otce Lalouše|Vánoční povídka otce Lalouše]]
* [[/Vánočka|Vánočka]]
* [[/Hvězda betlemská|Hvězda betlemská]]
* [[/Jmelí|Jmelí]]
* [[/Výminečný stav u Lukášků|Výminečný stav u Lukášků]]
* [[/Štědrý den starého švejdy Václava|Štědrý den starého švejdy Václava]]
* [[/Dědek to spravil|Dědek to spravil]]
* [[/Vánoční povídka Samsona Fidleye|Vánoční povídka Samsona Fidleye]]
* [[/Matka za dceru – dcera za matku|Matka za dceru – dcera za matku]]
=== Sylvestrovské ===
* [[/Na Sylvestra|Na Sylvestra]]
* [[/Bowle|Bowle]]
* [[/Proč bezhlavý jezdec hradčanský již nestraší|Proč bezhlavý jezdec hradčanský již nestraší]]
* [[/Sylvestrovská anekdota páně Lorencova|Sylvestrovská anekdota páně Lorencova]]
* [[/Kam vedou tučné honoráře|Kam vedou tučné honoráře]]

[[Kategorie:Sbírky povídek]]</text>
      <sha1>5rty0383o3hkzt30vfq7zssscw89qum</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vánoční koledy (Herrmann)/Vánočka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97913</id>
    <revision>
      <id>334046</id>
      <timestamp>2026-06-26T17:28:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334046</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18462" sha1="2c4vq0qogm6ap9wvcf0xi1oqm7rhzmq" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Vánočka
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s. S. 67–79.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|75f8d240-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Několik jen ještě dnů chybělo do vánoc.

V krámě páně Karkulově, nevelikém sice, ale naplněném od podlahy až po samý strop nejrozmanitějším zbožím galanterním a drobnou, vídeňskou i pařížskou bižuterií — v krámě tom bylo v ty dny jako v oule.

Ke krámu přiléhalo vzadu skladiště, skoro větší než přední místnost pro obecenstvo, ale bez umělého osvětlení tmavé jako lupičské doupě. Po celý den hořely tam plameny plynové, a po celý den několikeré ruce byly tam zaměstnány vykládáním zboží z beden, krabic i balíků, zašitých do hrubé pytloviny. Z těchto zásob stále se dodávalo nové zboží do krámu, aby se vyplnily mezery v regálech, vznikající nepřetržitým odbytem.

V koutě skladiště toho bylo jediné okno do dvora těsného, špinavého, tmavého, jako propadlého, a u tohoto okna byl psací stůl páně Karkulův, od něhož principál řídil celý svůj závod jako generál bitvu.

Psací ten stůl byl obehnán všelijak sbitými a zasklenými rámy, sahajícími až ke stropu, takže ten koutek tvořil zvláštní malý prostor v prostoru skladiště. V pražské češtině říká se takové sbitině „fršlák“ a v závodě Karkulově říkali tomu pyšně pisárna.

Právě tam bylo místa na ten stůl, na šroubovou, otáčivou židli před ním a na maličká železná kamínka, která pan Karkula vytápěl koksem. Plechová roura těchto kamínek byla provlečena nejhořejší tabulí okna, která z té příčiny byla „zasklena“ černým železným plechem a nikoli sklem, a na dvorečku kdesi ústila do zděného komínu.

Toto vytápěcí zařízení bylo jakýmsi vlastním vynálezem páně Karkulovým, a pan Karkula říkal o něm sebevědomě:

„Takováto kamna jsou velmi dobré!“

Jestliže pan Karkula do své kukaně povolal kohokoli z podřízených k audienci, vždy musil předvolaný stanouti na prahu, půlí těla v „pisárně“, půlí ve skladišti, ve dveřích otevřených.

Předek těla opékal se takto každému žárem z kamínek, na záda fičelo ze skladiště. Proto taky nikdo nepokládal audienci u starého za žádnou příjemnost. Audience u principálů vůbec nejsou příjemné. Leda když oznamují svým „otrokům“, že jim od prvního zvyšují gáži. Ale to dělají principálové málokdy.

Pan Karkula hrabal se v účtech, kalkuloval, psal ceduličky na zboží, ale přes tu chvíli otáčel se od stolu, šlehl očima do krámu, plného lidí, a prohodil nevrle:

„Teď je to hotový blázinec! Každý si vzpomene na poslední chvíli! Celý listopad jsme tu čuměli jeden na druhého, mohli jsme chodit na procházku! Teď abychom se přetrhli! A to je pokaždé takové dopuštění! Zpropadený život už!“

O nic lépe se nevedlo pomocníkům v krámě. Ruce jim opuchaly, za nehty zadíraly se třísky, nikdo neměl chvíle pro sebe. Z nepřetržitého mluvení, doporučování a vychvalování měli již po obou stranách rozbolavělé koutky, které se jim natrhovaly dál a dál. Sluha Mates motal se po krámě jako vrtohlavý, jsa cloumán sem tam, stále všemi pomocníky volán a stále zas každým ke všem čertům posílán. Podávalť pravidelně prvému, co na něm chtěl druhý, a tomuto přinášel, oč řval třetí. Sám sice mnoho nemluvil, ale nesmírným tím předvánočním shonem již mu visel jazyk z huby, z levého koutku, jako srnci u zvěřináře.

Teď ho zavolal principál ze zadu.

„Mates!“

„Eště taky to!“ skuhral ubohý otloukaný Mates a šoural se dozadu, do pisárny.

„Honem! S tímhle na poštu! Všechno tu máte: průvodní list, zelenou celní deklaraci, dvě bílé deklarace. Tuhle peníze na frankaturu. A tuhle dopis rekomando. Tak si pamatujte. Bednička, dopis! Dva recepisy přinesete. Plavte!“

Tyto dvě zásilky opatřoval si pan Karkula vždy sám. Bylo to vánoční nadělení pro jeho synka, který kdesi v Amsterodamě studoval na nějaké obchodní nebo námořní akademii. Bylo mu to doporučeno, že se tam chovanec hravě naučí asi pěti nebo sedmi jazykům, a pan Karkula chtěl, aby to synátor Břetislav přivedl hodně daleko. Někteří otcové jsou tak pošetilí, že chtějí, aby synové jejich uměli a věděli víc než oni.

V bedničce byly štědrovečerní dárky pro Břetislávka. Košile, punčochy, kšandy, klobouk, rukavice, tobolky na peníze a na doutníky, nákrčníky, krabice s obálkami a papíry na psaní, brusle, čepice s „ušima“, trepky, boty — slovem, učiněná výbava. A v dopise byly nějaké bankovky krom toho na přilepšenou.

Když měl pan Karkula tuto starost s krku, vždy si oddechl. Bylo mu, že má jako celý ten vánoční rumrejch odbytý, za sebou. Břetislávek byl jeho pomyšlením, Břetislávek musil býti hodně obdarován, aby tak nepocítil svou opuštěnost v cizině. Aby si nezasteskl, že nesedí na štědrý večer s tatínkem doma.

Maminky už dávno neměl Břetislávek. Tatínek byl vdovcem.

Jinak byl Břetislávek hodný, statečný hoch, který hrdinsky snášel dočasné vyhnanství své. Taky to uteče, a pak se vrátí k tatínkovi Karkulovi do Prahy. — — —

Schýlilo se k večeru, návalu v krámě ubývalo, až potuchl docela. A bylo nakrátko před zavíráním, když přispěchala nějaká panička.

Kdykoli přišla tato panička, přivolávali pana Karkulu z kukaně vzadu, aby ji sám obsloužil. Neboť synek manželů Šimánkových studoval taky na akademii amsterodamské, kamarádil tam s mladým Karkulou, ano, bydlil s ním dokonce pod jednou střechou.

Toto přátelské pouto mladých jevilo svůj účinek až do Prahy, sblížilo to pana Karkulu s Šimánkovými, a kdykoli panička přišla nějakou maličkost koupit, obsluhoval ji pan Karkula sám. Připadalo mu, jako by tím činil cosi na prospěch syna svého. Měli stejný zájem, stejnou starost i stejnou radost ze vzdálených dětí.

Pan Karkula tedy obsloužil paničku, pohovořil s ní uctivě, poptal se taky, jak se daří mladému pánu v Amsterodamě, a nakonec pochlubil se:

„Však jsem dnes posílal Břetislavovi dárky pod stromeček. Spěchal jsem, aby to do štědrého dne dostal.”

„Ó, já našemu Jaromírovi už včera,” řekla panička, a zraky jí zasvítily, jak vzpomněla na milého synka. „Bedna toho byla! Nu ano, vánočka sama vyplnila polovinu.”

„Vánočka, milostivá paní?” vykulil pan Karkula zraky. „Vy posíláte vánočku?”

„Arciže,” přisvědčovala panička, „Čemu se divíte? — Vždyť jsou vánoce!”

„Nu ano,” řekl táhle pan Karkula. „Ale do Amstrdámu!”

„Což vy jste Břetislávkovi neposlal vánočku?” otázala se panička.

„Ani mi nenapadlo, milostivá paní. Vždyť by ji dostal jako kámen. Všechno jsem mu poslal, co potřebuje na sebe, a peníze jsem mu poslal taky ještě — může si koupit pět vánoček — — ale abych posílal vánočku — — —“

Nedomluvil pan Karkula. Zraky paní Šimánkové dolehly naň pojednou výrazem tak podivným, až se zarazil. A teď panička promluvila:

„Ano, snad přijde vánočka zatvrdlá, zmrzlá. Ale kdyby můj syn byl ještě dále, třeba v Americe, a kdyby byl v Austrálii — nikdy bych nezapomněla na vánočku. Já mu taky poslala vše, co si přál, šátky, prádlo, kravaty, rukavičky, všeliké drobnůstky, i peníze na přilepšenou, ale krom toho všeho jsem zadělala na vánočku, dala ji k pekaři upéci, a připojila k ostatním dárkům. Víte, naše vánočka, česká vánočka z domova, z těsta, z jakého ji máme sami, to je jako pozdrav rodiny, jako vzpomínka z dětství. Nemůže sedět s námi náš Jaromír, ale bude si k snídani ukrajovati vánočky, kterou jsem sama hnětla, pocítí, s jakou láskou jsem ji dělala, zavane na něj dech domoviny. A byť i ztvrdla na kámen, byť ani sousta z ní nemohl pojisti — ale vánočka neztvrdne tak hned, a kdyby ztvrdla, může se dát rozpéci — položí ji pod vánoční stromek a bude slaviti české vánoce v duchu s námi, přes všechnu tu vzdálenost. Je to symbol, pane Karkulo! Proto mu pokaždé posílám vánočku.“

Hlas paní Šimánkové měkl, oči jí svítily vlhkým leskem, jako by se přes ně byla přelila slza mateřská.

„A až půjdou ostatní naši chlapci z domu, ať kamkoli, pokud budu živa, vždy jim na štědrý den pošlu vánočku.“ — —

Paní Šimánková zaplatila, odešla, dávno zmizela, ale pan Karkula stál tu, hledě dveřmi do ulice, jako by ji ještě viděl, a v očích nějak ho pálilo.

Nikdo nevcházel.

Pojednou pan Karkula se obrátil k nejstaršímu pomocníku, obchodvedoucímu, a řekl chraptivě:

„Zavírat, pane Sejkoro.“

Zahrčely žaluzie, tak zvané „bezhřmotné“, jako by se dům bořil, Mates potýkal se chvíli dole se zámky, které vždy dopadaly na křivo, konečně otočil klíčem, pro jistotu ještě železným okem zaviklal, je-li opravdu zamčeno, a podal šéfovi klíče.

Všechen personál posmekl, z desatera úst zaznělo „šťastnou dobrou noc!“ — na všechny strany rozběhli se pomocníci a praktikanti. Mates bydlil sice kdesi na kraji Vršovic, ale šáral se směrem zcela opačným, kamsi na Malou stranu, do Nerudovy ulice. Mladý pan Pavián si koupil hru taroků na svátky a povelel si, „aby mu je poslali domů“, ačkoli nosil baňatý burnus se šesti kapsami, v nichž mohl pronášeti po třech párech zajíců přes potravní čáru beze všeho pozastavení. Ale je to nóbl, koupit si psaníčko párátek na zuby nebo anglické náplasti a dát si je poslat domů. Vypadá to kavalírsky. Od čeho pak mají sluhové a praktikanti nohy?

Pan Karkula sice pokaždé večer, když zavřel; kráčel zcela spokojeně domů — eh, ne domů, co pak by tam se starou hospodyní počal! K Pinkasovi zaměřoval, do své společnosti. Tam vypil obvyklé tři sklenice, vykouřil dva doutníky, vyhrál ve filkách obvyklé tři šestáky — neboť pan Karkula nikdy neprohrával — a teprv po tom všem šel domů.

Ale dnes nekráčel spokojeně. Slova paní Šimánkové v něm uvázla — a uvázla v nejcitlivějším místě. Neboť pan Karkula byl tatík dobrý. Pro synka měl vždy dlaň otevřenou, vším ho opatřil, na ničem nešetřil — — až ta zatrápená vánočka!

Měl těžkou hlavu dnes.

Jo, jo, tak to tedy jsem neudělal! No ano, hochu, to je to, matka ti chybí. Ta by pamatovala! Kdepak já vánočku! Vždyť ji sám nejím. Sakra, taky ještě mám zadělávat na vánočku? Paní Šimánkové se to řekne —“

Ale nevymluvil se tomu, co se v něm stále vracelo, nevyhnul se.

„Paní Šimánkové je lehko. To je matka, umí vánočky dělat, udělá ji, pekař ji upeče. Ale já jsem jakživ vánočky nepletl!“ rozkřikl se skoro sám na sebe.

„Pámbu rač dát šťastnej dobrej večír, milostpane!“

Nějaký pytel hadrů uctivě mu ustupoval s cesty. To byla domovnice Kofránková. Pan Karkula bezděky se dostal do bytu, ač myslil, že jde k Pinkasovi. Chtěl tam skutečně, ale cosi podivného zmátlo mu kroky a zavedlo ho domů.

Ani se tomu nepodivil. Vstoupil do průjezdu, vyšel na schody. A jak stoupal do druhého patra, které po pražském způsobu je ve výši, kam jiní rozumní lidé kladou patro čtvrté, ještě hovořil:

„Ale je to pravda! Co konečně na tom, zdali mu ztvrdne? Ať si ztvrdne. Přece by měl vánočku, pozdrav z domoviny, symbol, jak paní Šimánková řekla. — Na mou duši, až jsem se před ní styděl. Ona pamatuje, já ne. — Zatracená historie…!“

Paní Bábi, hospodyně Karkulova a kuchařka, div neomdlela, že pán dnes přichází domů. Lekla se, že se stalo nějaké neštěstí.

„Půjdu pro pivo, milostpane?“

„Půjdete.“

„Pro večeři taky?“

„Taky.“

„Co pak přinesu?“

„Co chcete. Jenom ne bůček, toho mám na rok dost.“

A když paní Bábi snesla večeři a stanula opodál v uctivém vyčkávání, poroučí-li milostpán ještě něco, řekl pan Karkula:

„Paní Bábi, máte doma mouku?“

„Ale mám.“

„Máte kvasnice?“

„Ježíš Marjá, milostpane, to nemám.“

„Dostanete je?“

„Ale dostanu ještě.“

„Jděte pro ně. A přineste taky, co se vůbec ještě dává. Mandle, hrozinky, cukr, anýz nebo co — zaděláte na vánočku.“

„Ježíš Marjá, milostpane, vždyť je do svátků ještě půl týdne.“

„Povídám, abyste zadělala. Ta musí jít zejtra po poště pryč. Do Amstrdámu. Zadělejte si, nechte vykynout, zejtra ráno ji donesete vedle k pekaři Vosáhlovi, aby ji dal do pece. Do odpoledne snad vychladne. Nezapomeňte si na to umejt ruce.“

Co tu všecko pan Karkula povídal, bylo přímo jako vnuknutí, jako zjevení. Nebo jinak nikdy nevěděl, zdali se cosi peče nebo vaří, dusí nebo udí. Zdali se na vánočku zadělává mlékem nebo syrobem. Vaří-li se hovězí maso půl dne anebo čtvrt hodiny. Dává-li se na modrou rybu skutečně šmolka.

Však paní Bábi vyvalovala oči.

Ale jistá věc jest, že vánočka druhý den byla. Po obědě vydal se pan Karkula na zvláštní komisi. Ke speditérovi Šťastnému, starému známému.

„Vy jste odborník, příteli: Mám zásilku do Amstrdámu, vánočku pro hocha. Ale nějak se mi zdá, že koudel hoří. Dostane ji?“

„Dostane,“ povídá Šťastný speditér. Nebo ten mnoho nemluví.

„Prosím vás, kdy?“

„Do Sylvestra jistě.“

„Ale já myslím do štědrého dne?“

Pan Šťastný vzal kalendář, podíval se, položil jej a povídá:

„Leda by v Amstrdámě štědrý den odložili.“

„Vždyť jsou ještě celé čtyry dny.“

„Ano, tatíku. Ale před svátky. A když to půjde docela dobře, tedy ji dostane tak na Štěpána.“

Všecek zmalomyslnělý vracel se pan Karkula do závodu.

Ve skladišti na pultě leželo cosi jako malé dítě, zavinuté v čistou plachetku. To byla vánočka pro Břetislávka.

Vedle ní hmoždil se Mates, přiřezávaje prkénka a stále přeměřuje vánočku, aby se neomýlil.

„Nechte toho, Mates,“ řekl pan Karkula nevrle. „Vánočka zůstane v Praze. Je na to pozdě. Nedošla by.“

Mates položil pilu a kladivo a šoural se do krámu. Žral se. Raděj by tady dělal bedničku než tancoval v krámě. Tam je těm „mlaďochům“ jen jako pro blázny.

Pan Karkula svlékl zimník. Sedl ke stolu. Třískl asi třemi knihami, čtvrtou shodil na podlahu.

Založil hlavu do dlaní, zamyslil se. Výčitka, že Břetislav nedostane vánočku, kdežto Jaromír Šimánkův ji dostane, pálila ho nesmírně.

Pojednou sáhl pan Karkula po jízdním řádu železničním. Hledal, vypisoval, počítal.

Asi za hodinu měl před sebou arch popsaného papíru — spousta číslic tančila mu před očima.

Vyrazil z kukaně.

„Mates!“

Mates ulekán přibelhal se.

„Máte tu bedničku na vánočku?“

„Vždyť milostpán řekl — —“

„Sakra, bedničku chci! Dodělejte ji. Ať je hotova!“

Mates vrhl se na svá prkénka, chopil se pily, kladiva.

Pan Karkula povolal k sobě obchodvedoucího.

„Pane Sejkoro, mohu se na vás spolehnout? Musím z Prahy, pojedu zítra večer. Přes ty svátky. Do třicátého, myslím, budu doma. Je to šlakovité, ale musím! Nesmírně naléhavé. Tak rozumíte, nikomu neříkejte, že jsem z domu. Pozejtří ráno přijde sem domovnice vyřídit, že jsem churav, že nemohu na ulici. Rozumíte? Že snad přijdu odpoledne. Pak že ráno. Pak zas, že tedy až zítra. Víte, je to stran ostatních. Kdyby věděli, že nejsem v Praze, máte s nimi potíž. Ale když budou myslit, že každé chvíle mohu přijít, budou dělat dobrotu. — Na štědrý den už to musíte strhnout beze mne, o svátcích je zavřeno, a po svátcích beztoho ani kominík pro nic nepřijde. Tak. Spoléhám na vás.“

Pan Karkula vyšel z kukaně, zamířil k Matesovi.

„Mates, tu vánočku v bedničce doneste mi domů. Pošlu to jinak. Tak.“

Po těchto rozkazech spořádal pan Karkula věci v pisárně, pečlivě zamkl stůl, a než dal zavřít krám, vsouvl jízdní řád do kapsy.

Pozejtří ráno přišla domovnice a hlásila, že se pán rozstonal. —

Na štědrý den mladý Břetislav Karkula v bytě svém amsterdamském kuchal právě bedničku s otcovskými dary, která mu před chvílí byla dodána, když se ozval zvoneček ode dveří domovních, jeho bytná vyběhla na chodbičku a trhla provazem, jímž se ze všech pater domovní vrata otvírají, a brzy potom kdosi holandštinou velmi lámanou se tázal paní Van Kraaglové, je-li mladý Karkula doma.

Břetislav sotva sluchu věřil, uslyšev ten hlas. A leknutím se zapotácel, když vstoupil — — otec Karkula. Leknutí však brzy změnilo se v nehoráznou radost, když spatřil otce neporušena, celého, a když zvěděl, že se žádné neštěstí nestalo.

„Ale kterak to, že přijíždíš? Tak náhle? Beze zprávy! Což kdybych byl přijal pozvání přítele do Rotterdamu? Co tě přivádí?“

„Inu, hochu, chtěl jsem tě vidět, zastesklo se mi po tobě. A pak jsem ti chtěl přivézt vánočku.“

„Ty mi vezeš vánočku, tatínku?“

„No nevezu jí, hochu — vánočka ještě kdesi jezdí. Když jsem v Osnabrücku přesedal, zapomněl jsem ji ve vlaku, jela tedy někam na Münster, ale nestarej se, dostaneš ji — na bedničce je moje i tvoje adresa. Přijde snad až po svátcích, a bude trochu zatvrdlá. Ale víš, bude se ti zdát, jako bys byl doma, je to takový rodinný symbol — —“

„I rarach zatím vzal vánočku, tatínku,“ jásal Břetislav. „Jen když ty jsi tady — ale to si uděláme veselé vánoce, co? Budu tě častovat, víš, já dostal z Prahy od firmy Karkulovy peníze!“

A tak se stalo, že má pan Karkula vzpomínku na jedny holandské vánoce, jakých by bez vánočky do smrti nejdelší nebyl zažil.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Vánočka}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>2c4vq0qogm6ap9wvcf0xi1oqm7rhzmq</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334047</id>
      <parentid>334046</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T17:31:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>navigace</comment>
      <origin>334047</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18651" sha1="1uobpbgcfxypt3nroggoccr0kkflmc0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Vánoční koledy (Herrmann)
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Vánoční povídka otce Lalouše
 | ČÁST = Vánočka
 | DALŠÍ = Hvězda betlemská
}}
{{Textinfo
 | TITULEK = Vánočka
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s. S. 67–79.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|75f8d240-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Několik jen ještě dnů chybělo do vánoc.

V krámě páně Karkulově, nevelikém sice, ale naplněném od podlahy až po samý strop nejrozmanitějším zbožím galanterním a drobnou, vídeňskou i pařížskou bižuterií — v krámě tom bylo v ty dny jako v oule.

Ke krámu přiléhalo vzadu skladiště, skoro větší než přední místnost pro obecenstvo, ale bez umělého osvětlení tmavé jako lupičské doupě. Po celý den hořely tam plameny plynové, a po celý den několikeré ruce byly tam zaměstnány vykládáním zboží z beden, krabic i balíků, zašitých do hrubé pytloviny. Z těchto zásob stále se dodávalo nové zboží do krámu, aby se vyplnily mezery v regálech, vznikající nepřetržitým odbytem.

V koutě skladiště toho bylo jediné okno do dvora těsného, špinavého, tmavého, jako propadlého, a u tohoto okna byl psací stůl páně Karkulův, od něhož principál řídil celý svůj závod jako generál bitvu.

Psací ten stůl byl obehnán všelijak sbitými a zasklenými rámy, sahajícími až ke stropu, takže ten koutek tvořil zvláštní malý prostor v prostoru skladiště. V pražské češtině říká se takové sbitině „fršlák“ a v závodě Karkulově říkali tomu pyšně pisárna.

Právě tam bylo místa na ten stůl, na šroubovou, otáčivou židli před ním a na maličká železná kamínka, která pan Karkula vytápěl koksem. Plechová roura těchto kamínek byla provlečena nejhořejší tabulí okna, která z té příčiny byla „zasklena“ černým železným plechem a nikoli sklem, a na dvorečku kdesi ústila do zděného komínu.

Toto vytápěcí zařízení bylo jakýmsi vlastním vynálezem páně Karkulovým, a pan Karkula říkal o něm sebevědomě:

„Takováto kamna jsou velmi dobré!“

Jestliže pan Karkula do své kukaně povolal kohokoli z podřízených k audienci, vždy musil předvolaný stanouti na prahu, půlí těla v „pisárně“, půlí ve skladišti, ve dveřích otevřených.

Předek těla opékal se takto každému žárem z kamínek, na záda fičelo ze skladiště. Proto taky nikdo nepokládal audienci u starého za žádnou příjemnost. Audience u principálů vůbec nejsou příjemné. Leda když oznamují svým „otrokům“, že jim od prvního zvyšují gáži. Ale to dělají principálové málokdy.

Pan Karkula hrabal se v účtech, kalkuloval, psal ceduličky na zboží, ale přes tu chvíli otáčel se od stolu, šlehl očima do krámu, plného lidí, a prohodil nevrle:

„Teď je to hotový blázinec! Každý si vzpomene na poslední chvíli! Celý listopad jsme tu čuměli jeden na druhého, mohli jsme chodit na procházku! Teď abychom se přetrhli! A to je pokaždé takové dopuštění! Zpropadený život už!“

O nic lépe se nevedlo pomocníkům v krámě. Ruce jim opuchaly, za nehty zadíraly se třísky, nikdo neměl chvíle pro sebe. Z nepřetržitého mluvení, doporučování a vychvalování měli již po obou stranách rozbolavělé koutky, které se jim natrhovaly dál a dál. Sluha Mates motal se po krámě jako vrtohlavý, jsa cloumán sem tam, stále všemi pomocníky volán a stále zas každým ke všem čertům posílán. Podávalť pravidelně prvému, co na něm chtěl druhý, a tomuto přinášel, oč řval třetí. Sám sice mnoho nemluvil, ale nesmírným tím předvánočním shonem již mu visel jazyk z huby, z levého koutku, jako srnci u zvěřináře.

Teď ho zavolal principál ze zadu.

„Mates!“

„Eště taky to!“ skuhral ubohý otloukaný Mates a šoural se dozadu, do pisárny.

„Honem! S tímhle na poštu! Všechno tu máte: průvodní list, zelenou celní deklaraci, dvě bílé deklarace. Tuhle peníze na frankaturu. A tuhle dopis rekomando. Tak si pamatujte. Bednička, dopis! Dva recepisy přinesete. Plavte!“

Tyto dvě zásilky opatřoval si pan Karkula vždy sám. Bylo to vánoční nadělení pro jeho synka, který kdesi v Amsterodamě studoval na nějaké obchodní nebo námořní akademii. Bylo mu to doporučeno, že se tam chovanec hravě naučí asi pěti nebo sedmi jazykům, a pan Karkula chtěl, aby to synátor Břetislav přivedl hodně daleko. Někteří otcové jsou tak pošetilí, že chtějí, aby synové jejich uměli a věděli víc než oni.

V bedničce byly štědrovečerní dárky pro Břetislávka. Košile, punčochy, kšandy, klobouk, rukavice, tobolky na peníze a na doutníky, nákrčníky, krabice s obálkami a papíry na psaní, brusle, čepice s „ušima“, trepky, boty — slovem, učiněná výbava. A v dopise byly nějaké bankovky krom toho na přilepšenou.

Když měl pan Karkula tuto starost s krku, vždy si oddechl. Bylo mu, že má jako celý ten vánoční rumrejch odbytý, za sebou. Břetislávek byl jeho pomyšlením, Břetislávek musil býti hodně obdarován, aby tak nepocítil svou opuštěnost v cizině. Aby si nezasteskl, že nesedí na štědrý večer s tatínkem doma.

Maminky už dávno neměl Břetislávek. Tatínek byl vdovcem.

Jinak byl Břetislávek hodný, statečný hoch, který hrdinsky snášel dočasné vyhnanství své. Taky to uteče, a pak se vrátí k tatínkovi Karkulovi do Prahy. — — —

Schýlilo se k večeru, návalu v krámě ubývalo, až potuchl docela. A bylo nakrátko před zavíráním, když přispěchala nějaká panička.

Kdykoli přišla tato panička, přivolávali pana Karkulu z kukaně vzadu, aby ji sám obsloužil. Neboť synek manželů Šimánkových studoval taky na akademii amsterodamské, kamarádil tam s mladým Karkulou, ano, bydlil s ním dokonce pod jednou střechou.

Toto přátelské pouto mladých jevilo svůj účinek až do Prahy, sblížilo to pana Karkulu s Šimánkovými, a kdykoli panička přišla nějakou maličkost koupit, obsluhoval ji pan Karkula sám. Připadalo mu, jako by tím činil cosi na prospěch syna svého. Měli stejný zájem, stejnou starost i stejnou radost ze vzdálených dětí.

Pan Karkula tedy obsloužil paničku, pohovořil s ní uctivě, poptal se taky, jak se daří mladému pánu v Amsterodamě, a nakonec pochlubil se:

„Však jsem dnes posílal Břetislavovi dárky pod stromeček. Spěchal jsem, aby to do štědrého dne dostal.”

„Ó, já našemu Jaromírovi už včera,” řekla panička, a zraky jí zasvítily, jak vzpomněla na milého synka. „Bedna toho byla! Nu ano, vánočka sama vyplnila polovinu.”

„Vánočka, milostivá paní?” vykulil pan Karkula zraky. „Vy posíláte vánočku?”

„Arciže,” přisvědčovala panička, „Čemu se divíte? — Vždyť jsou vánoce!”

„Nu ano,” řekl táhle pan Karkula. „Ale do Amstrdámu!”

„Což vy jste Břetislávkovi neposlal vánočku?” otázala se panička.

„Ani mi nenapadlo, milostivá paní. Vždyť by ji dostal jako kámen. Všechno jsem mu poslal, co potřebuje na sebe, a peníze jsem mu poslal taky ještě — může si koupit pět vánoček — — ale abych posílal vánočku — — —“

Nedomluvil pan Karkula. Zraky paní Šimánkové dolehly naň pojednou výrazem tak podivným, až se zarazil. A teď panička promluvila:

„Ano, snad přijde vánočka zatvrdlá, zmrzlá. Ale kdyby můj syn byl ještě dále, třeba v Americe, a kdyby byl v Austrálii — nikdy bych nezapomněla na vánočku. Já mu taky poslala vše, co si přál, šátky, prádlo, kravaty, rukavičky, všeliké drobnůstky, i peníze na přilepšenou, ale krom toho všeho jsem zadělala na vánočku, dala ji k pekaři upéci, a připojila k ostatním dárkům. Víte, naše vánočka, česká vánočka z domova, z těsta, z jakého ji máme sami, to je jako pozdrav rodiny, jako vzpomínka z dětství. Nemůže sedět s námi náš Jaromír, ale bude si k snídani ukrajovati vánočky, kterou jsem sama hnětla, pocítí, s jakou láskou jsem ji dělala, zavane na něj dech domoviny. A byť i ztvrdla na kámen, byť ani sousta z ní nemohl pojisti — ale vánočka neztvrdne tak hned, a kdyby ztvrdla, může se dát rozpéci — položí ji pod vánoční stromek a bude slaviti české vánoce v duchu s námi, přes všechnu tu vzdálenost. Je to symbol, pane Karkulo! Proto mu pokaždé posílám vánočku.“

Hlas paní Šimánkové měkl, oči jí svítily vlhkým leskem, jako by se přes ně byla přelila slza mateřská.

„A až půjdou ostatní naši chlapci z domu, ať kamkoli, pokud budu živa, vždy jim na štědrý den pošlu vánočku.“ — —

Paní Šimánková zaplatila, odešla, dávno zmizela, ale pan Karkula stál tu, hledě dveřmi do ulice, jako by ji ještě viděl, a v očích nějak ho pálilo.

Nikdo nevcházel.

Pojednou pan Karkula se obrátil k nejstaršímu pomocníku, obchodvedoucímu, a řekl chraptivě:

„Zavírat, pane Sejkoro.“

Zahrčely žaluzie, tak zvané „bezhřmotné“, jako by se dům bořil, Mates potýkal se chvíli dole se zámky, které vždy dopadaly na křivo, konečně otočil klíčem, pro jistotu ještě železným okem zaviklal, je-li opravdu zamčeno, a podal šéfovi klíče.

Všechen personál posmekl, z desatera úst zaznělo „šťastnou dobrou noc!“ — na všechny strany rozběhli se pomocníci a praktikanti. Mates bydlil sice kdesi na kraji Vršovic, ale šáral se směrem zcela opačným, kamsi na Malou stranu, do Nerudovy ulice. Mladý pan Pavián si koupil hru taroků na svátky a povelel si, „aby mu je poslali domů“, ačkoli nosil baňatý burnus se šesti kapsami, v nichž mohl pronášeti po třech párech zajíců přes potravní čáru beze všeho pozastavení. Ale je to nóbl, koupit si psaníčko párátek na zuby nebo anglické náplasti a dát si je poslat domů. Vypadá to kavalírsky. Od čeho pak mají sluhové a praktikanti nohy?

Pan Karkula sice pokaždé večer, když zavřel; kráčel zcela spokojeně domů — eh, ne domů, co pak by tam se starou hospodyní počal! K Pinkasovi zaměřoval, do své společnosti. Tam vypil obvyklé tři sklenice, vykouřil dva doutníky, vyhrál ve filkách obvyklé tři šestáky — neboť pan Karkula nikdy neprohrával — a teprv po tom všem šel domů.

Ale dnes nekráčel spokojeně. Slova paní Šimánkové v něm uvázla — a uvázla v nejcitlivějším místě. Neboť pan Karkula byl tatík dobrý. Pro synka měl vždy dlaň otevřenou, vším ho opatřil, na ničem nešetřil — — až ta zatrápená vánočka!

Měl těžkou hlavu dnes.

Jo, jo, tak to tedy jsem neudělal! No ano, hochu, to je to, matka ti chybí. Ta by pamatovala! Kdepak já vánočku! Vždyť ji sám nejím. Sakra, taky ještě mám zadělávat na vánočku? Paní Šimánkové se to řekne —“

Ale nevymluvil se tomu, co se v něm stále vracelo, nevyhnul se.

„Paní Šimánkové je lehko. To je matka, umí vánočky dělat, udělá ji, pekař ji upeče. Ale já jsem jakživ vánočky nepletl!“ rozkřikl se skoro sám na sebe.

„Pámbu rač dát šťastnej dobrej večír, milostpane!“

Nějaký pytel hadrů uctivě mu ustupoval s cesty. To byla domovnice Kofránková. Pan Karkula bezděky se dostal do bytu, ač myslil, že jde k Pinkasovi. Chtěl tam skutečně, ale cosi podivného zmátlo mu kroky a zavedlo ho domů.

Ani se tomu nepodivil. Vstoupil do průjezdu, vyšel na schody. A jak stoupal do druhého patra, které po pražském způsobu je ve výši, kam jiní rozumní lidé kladou patro čtvrté, ještě hovořil:

„Ale je to pravda! Co konečně na tom, zdali mu ztvrdne? Ať si ztvrdne. Přece by měl vánočku, pozdrav z domoviny, symbol, jak paní Šimánková řekla. — Na mou duši, až jsem se před ní styděl. Ona pamatuje, já ne. — Zatracená historie…!“

Paní Bábi, hospodyně Karkulova a kuchařka, div neomdlela, že pán dnes přichází domů. Lekla se, že se stalo nějaké neštěstí.

„Půjdu pro pivo, milostpane?“

„Půjdete.“

„Pro večeři taky?“

„Taky.“

„Co pak přinesu?“

„Co chcete. Jenom ne bůček, toho mám na rok dost.“

A když paní Bábi snesla večeři a stanula opodál v uctivém vyčkávání, poroučí-li milostpán ještě něco, řekl pan Karkula:

„Paní Bábi, máte doma mouku?“

„Ale mám.“

„Máte kvasnice?“

„Ježíš Marjá, milostpane, to nemám.“

„Dostanete je?“

„Ale dostanu ještě.“

„Jděte pro ně. A přineste taky, co se vůbec ještě dává. Mandle, hrozinky, cukr, anýz nebo co — zaděláte na vánočku.“

„Ježíš Marjá, milostpane, vždyť je do svátků ještě půl týdne.“

„Povídám, abyste zadělala. Ta musí jít zejtra po poště pryč. Do Amstrdámu. Zadělejte si, nechte vykynout, zejtra ráno ji donesete vedle k pekaři Vosáhlovi, aby ji dal do pece. Do odpoledne snad vychladne. Nezapomeňte si na to umejt ruce.“

Co tu všecko pan Karkula povídal, bylo přímo jako vnuknutí, jako zjevení. Nebo jinak nikdy nevěděl, zdali se cosi peče nebo vaří, dusí nebo udí. Zdali se na vánočku zadělává mlékem nebo syrobem. Vaří-li se hovězí maso půl dne anebo čtvrt hodiny. Dává-li se na modrou rybu skutečně šmolka.

Však paní Bábi vyvalovala oči.

Ale jistá věc jest, že vánočka druhý den byla. Po obědě vydal se pan Karkula na zvláštní komisi. Ke speditérovi Šťastnému, starému známému.

„Vy jste odborník, příteli: Mám zásilku do Amstrdámu, vánočku pro hocha. Ale nějak se mi zdá, že koudel hoří. Dostane ji?“

„Dostane,“ povídá Šťastný speditér. Nebo ten mnoho nemluví.

„Prosím vás, kdy?“

„Do Sylvestra jistě.“

„Ale já myslím do štědrého dne?“

Pan Šťastný vzal kalendář, podíval se, položil jej a povídá:

„Leda by v Amstrdámě štědrý den odložili.“

„Vždyť jsou ještě celé čtyry dny.“

„Ano, tatíku. Ale před svátky. A když to půjde docela dobře, tedy ji dostane tak na Štěpána.“

Všecek zmalomyslnělý vracel se pan Karkula do závodu.

Ve skladišti na pultě leželo cosi jako malé dítě, zavinuté v čistou plachetku. To byla vánočka pro Břetislávka.

Vedle ní hmoždil se Mates, přiřezávaje prkénka a stále přeměřuje vánočku, aby se neomýlil.

„Nechte toho, Mates,“ řekl pan Karkula nevrle. „Vánočka zůstane v Praze. Je na to pozdě. Nedošla by.“

Mates položil pilu a kladivo a šoural se do krámu. Žral se. Raděj by tady dělal bedničku než tancoval v krámě. Tam je těm „mlaďochům“ jen jako pro blázny.

Pan Karkula svlékl zimník. Sedl ke stolu. Třískl asi třemi knihami, čtvrtou shodil na podlahu.

Založil hlavu do dlaní, zamyslil se. Výčitka, že Břetislav nedostane vánočku, kdežto Jaromír Šimánkův ji dostane, pálila ho nesmírně.

Pojednou sáhl pan Karkula po jízdním řádu železničním. Hledal, vypisoval, počítal.

Asi za hodinu měl před sebou arch popsaného papíru — spousta číslic tančila mu před očima.

Vyrazil z kukaně.

„Mates!“

Mates ulekán přibelhal se.

„Máte tu bedničku na vánočku?“

„Vždyť milostpán řekl — —“

„Sakra, bedničku chci! Dodělejte ji. Ať je hotova!“

Mates vrhl se na svá prkénka, chopil se pily, kladiva.

Pan Karkula povolal k sobě obchodvedoucího.

„Pane Sejkoro, mohu se na vás spolehnout? Musím z Prahy, pojedu zítra večer. Přes ty svátky. Do třicátého, myslím, budu doma. Je to šlakovité, ale musím! Nesmírně naléhavé. Tak rozumíte, nikomu neříkejte, že jsem z domu. Pozejtří ráno přijde sem domovnice vyřídit, že jsem churav, že nemohu na ulici. Rozumíte? Že snad přijdu odpoledne. Pak že ráno. Pak zas, že tedy až zítra. Víte, je to stran ostatních. Kdyby věděli, že nejsem v Praze, máte s nimi potíž. Ale když budou myslit, že každé chvíle mohu přijít, budou dělat dobrotu. — Na štědrý den už to musíte strhnout beze mne, o svátcích je zavřeno, a po svátcích beztoho ani kominík pro nic nepřijde. Tak. Spoléhám na vás.“

Pan Karkula vyšel z kukaně, zamířil k Matesovi.

„Mates, tu vánočku v bedničce doneste mi domů. Pošlu to jinak. Tak.“

Po těchto rozkazech spořádal pan Karkula věci v pisárně, pečlivě zamkl stůl, a než dal zavřít krám, vsouvl jízdní řád do kapsy.

Pozejtří ráno přišla domovnice a hlásila, že se pán rozstonal. —

Na štědrý den mladý Břetislav Karkula v bytě svém amsterdamském kuchal právě bedničku s otcovskými dary, která mu před chvílí byla dodána, když se ozval zvoneček ode dveří domovních, jeho bytná vyběhla na chodbičku a trhla provazem, jímž se ze všech pater domovní vrata otvírají, a brzy potom kdosi holandštinou velmi lámanou se tázal paní Van Kraaglové, je-li mladý Karkula doma.

Břetislav sotva sluchu věřil, uslyšev ten hlas. A leknutím se zapotácel, když vstoupil — — otec Karkula. Leknutí však brzy změnilo se v nehoráznou radost, když spatřil otce neporušena, celého, a když zvěděl, že se žádné neštěstí nestalo.

„Ale kterak to, že přijíždíš? Tak náhle? Beze zprávy! Což kdybych byl přijal pozvání přítele do Rotterdamu? Co tě přivádí?“

„Inu, hochu, chtěl jsem tě vidět, zastesklo se mi po tobě. A pak jsem ti chtěl přivézt vánočku.“

„Ty mi vezeš vánočku, tatínku?“

„No nevezu jí, hochu — vánočka ještě kdesi jezdí. Když jsem v Osnabrücku přesedal, zapomněl jsem ji ve vlaku, jela tedy někam na Münster, ale nestarej se, dostaneš ji — na bedničce je moje i tvoje adresa. Přijde snad až po svátcích, a bude trochu zatvrdlá. Ale víš, bude se ti zdát, jako bys byl doma, je to takový rodinný symbol — —“

„I rarach zatím vzal vánočku, tatínku,“ jásal Břetislav. „Jen když ty jsi tady — ale to si uděláme veselé vánoce, co? Budu tě častovat, víš, já dostal z Prahy od firmy Karkulovy peníze!“

A tak se stalo, že má pan Karkula vzpomínku na jedny holandské vánoce, jakých by bez vánočky do smrti nejdelší nebyl zažil.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Vánočka}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>1uobpbgcfxypt3nroggoccr0kkflmc0</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334048</id>
      <parentid>334047</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T17:37:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>”</comment>
      <origin>334048</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18651" sha1="9cys09uwha9b21mnxeuzefoj2nc3xjp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Vánoční koledy (Herrmann)
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Vánoční povídka otce Lalouše
 | ČÁST = Vánočka
 | DALŠÍ = Hvězda betlemská
}}
{{Textinfo
 | TITULEK = Vánočka
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s. S. 67–79.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|75f8d240-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Několik jen ještě dnů chybělo do vánoc.

V krámě páně Karkulově, nevelikém sice, ale naplněném od podlahy až po samý strop nejrozmanitějším zbožím galanterním a drobnou, vídeňskou i pařížskou bižuterií — v krámě tom bylo v ty dny jako v oule.

Ke krámu přiléhalo vzadu skladiště, skoro větší než přední místnost pro obecenstvo, ale bez umělého osvětlení tmavé jako lupičské doupě. Po celý den hořely tam plameny plynové, a po celý den několikeré ruce byly tam zaměstnány vykládáním zboží z beden, krabic i balíků, zašitých do hrubé pytloviny. Z těchto zásob stále se dodávalo nové zboží do krámu, aby se vyplnily mezery v regálech, vznikající nepřetržitým odbytem.

V koutě skladiště toho bylo jediné okno do dvora těsného, špinavého, tmavého, jako propadlého, a u tohoto okna byl psací stůl páně Karkulův, od něhož principál řídil celý svůj závod jako generál bitvu.

Psací ten stůl byl obehnán všelijak sbitými a zasklenými rámy, sahajícími až ke stropu, takže ten koutek tvořil zvláštní malý prostor v prostoru skladiště. V pražské češtině říká se takové sbitině „fršlák“ a v závodě Karkulově říkali tomu pyšně pisárna.

Právě tam bylo místa na ten stůl, na šroubovou, otáčivou židli před ním a na maličká železná kamínka, která pan Karkula vytápěl koksem. Plechová roura těchto kamínek byla provlečena nejhořejší tabulí okna, která z té příčiny byla „zasklena“ černým železným plechem a nikoli sklem, a na dvorečku kdesi ústila do zděného komínu.

Toto vytápěcí zařízení bylo jakýmsi vlastním vynálezem páně Karkulovým, a pan Karkula říkal o něm sebevědomě:

„Takováto kamna jsou velmi dobré!“

Jestliže pan Karkula do své kukaně povolal kohokoli z podřízených k audienci, vždy musil předvolaný stanouti na prahu, půlí těla v „pisárně“, půlí ve skladišti, ve dveřích otevřených.

Předek těla opékal se takto každému žárem z kamínek, na záda fičelo ze skladiště. Proto taky nikdo nepokládal audienci u starého za žádnou příjemnost. Audience u principálů vůbec nejsou příjemné. Leda když oznamují svým „otrokům“, že jim od prvního zvyšují gáži. Ale to dělají principálové málokdy.

Pan Karkula hrabal se v účtech, kalkuloval, psal ceduličky na zboží, ale přes tu chvíli otáčel se od stolu, šlehl očima do krámu, plného lidí, a prohodil nevrle:

„Teď je to hotový blázinec! Každý si vzpomene na poslední chvíli! Celý listopad jsme tu čuměli jeden na druhého, mohli jsme chodit na procházku! Teď abychom se přetrhli! A to je pokaždé takové dopuštění! Zpropadený život už!“

O nic lépe se nevedlo pomocníkům v krámě. Ruce jim opuchaly, za nehty zadíraly se třísky, nikdo neměl chvíle pro sebe. Z nepřetržitého mluvení, doporučování a vychvalování měli již po obou stranách rozbolavělé koutky, které se jim natrhovaly dál a dál. Sluha Mates motal se po krámě jako vrtohlavý, jsa cloumán sem tam, stále všemi pomocníky volán a stále zas každým ke všem čertům posílán. Podávalť pravidelně prvému, co na něm chtěl druhý, a tomuto přinášel, oč řval třetí. Sám sice mnoho nemluvil, ale nesmírným tím předvánočním shonem již mu visel jazyk z huby, z levého koutku, jako srnci u zvěřináře.

Teď ho zavolal principál ze zadu.

„Mates!“

„Eště taky to!“ skuhral ubohý otloukaný Mates a šoural se dozadu, do pisárny.

„Honem! S tímhle na poštu! Všechno tu máte: průvodní list, zelenou celní deklaraci, dvě bílé deklarace. Tuhle peníze na frankaturu. A tuhle dopis rekomando. Tak si pamatujte. Bednička, dopis! Dva recepisy přinesete. Plavte!“

Tyto dvě zásilky opatřoval si pan Karkula vždy sám. Bylo to vánoční nadělení pro jeho synka, který kdesi v Amsterodamě studoval na nějaké obchodní nebo námořní akademii. Bylo mu to doporučeno, že se tam chovanec hravě naučí asi pěti nebo sedmi jazykům, a pan Karkula chtěl, aby to synátor Břetislav přivedl hodně daleko. Někteří otcové jsou tak pošetilí, že chtějí, aby synové jejich uměli a věděli víc než oni.

V bedničce byly štědrovečerní dárky pro Břetislávka. Košile, punčochy, kšandy, klobouk, rukavice, tobolky na peníze a na doutníky, nákrčníky, krabice s obálkami a papíry na psaní, brusle, čepice s „ušima“, trepky, boty — slovem, učiněná výbava. A v dopise byly nějaké bankovky krom toho na přilepšenou.

Když měl pan Karkula tuto starost s krku, vždy si oddechl. Bylo mu, že má jako celý ten vánoční rumrejch odbytý, za sebou. Břetislávek byl jeho pomyšlením, Břetislávek musil býti hodně obdarován, aby tak nepocítil svou opuštěnost v cizině. Aby si nezasteskl, že nesedí na štědrý večer s tatínkem doma.

Maminky už dávno neměl Břetislávek. Tatínek byl vdovcem.

Jinak byl Břetislávek hodný, statečný hoch, který hrdinsky snášel dočasné vyhnanství své. Taky to uteče, a pak se vrátí k tatínkovi Karkulovi do Prahy. — — —

Schýlilo se k večeru, návalu v krámě ubývalo, až potuchl docela. A bylo nakrátko před zavíráním, když přispěchala nějaká panička.

Kdykoli přišla tato panička, přivolávali pana Karkulu z kukaně vzadu, aby ji sám obsloužil. Neboť synek manželů Šimánkových studoval taky na akademii amsterodamské, kamarádil tam s mladým Karkulou, ano, bydlil s ním dokonce pod jednou střechou.

Toto přátelské pouto mladých jevilo svůj účinek až do Prahy, sblížilo to pana Karkulu s Šimánkovými, a kdykoli panička přišla nějakou maličkost koupit, obsluhoval ji pan Karkula sám. Připadalo mu, jako by tím činil cosi na prospěch syna svého. Měli stejný zájem, stejnou starost i stejnou radost ze vzdálených dětí.

Pan Karkula tedy obsloužil paničku, pohovořil s ní uctivě, poptal se taky, jak se daří mladému pánu v Amsterodamě, a nakonec pochlubil se:

„Však jsem dnes posílal Břetislavovi dárky pod stromeček. Spěchal jsem, aby to do štědrého dne dostal.“

„Ó, já našemu Jaromírovi už včera,“ řekla panička, a zraky jí zasvítily, jak vzpomněla na milého synka. „Bedna toho byla! Nu ano, vánočka sama vyplnila polovinu.“

„Vánočka, milostivá paní?“ vykulil pan Karkula zraky. „Vy posíláte vánočku?“

„Arciže,“ přisvědčovala panička, „Čemu se divíte? — Vždyť jsou vánoce!“

„Nu ano,“ řekl táhle pan Karkula. „Ale do Amstrdámu!“

„Což vy jste Břetislávkovi neposlal vánočku?“ otázala se panička.

„Ani mi nenapadlo, milostivá paní. Vždyť by ji dostal jako kámen. Všechno jsem mu poslal, co potřebuje na sebe, a peníze jsem mu poslal taky ještě — může si koupit pět vánoček — — ale abych posílal vánočku — — —“

Nedomluvil pan Karkula. Zraky paní Šimánkové dolehly naň pojednou výrazem tak podivným, až se zarazil. A teď panička promluvila:

„Ano, snad přijde vánočka zatvrdlá, zmrzlá. Ale kdyby můj syn byl ještě dále, třeba v Americe, a kdyby byl v Austrálii — nikdy bych nezapomněla na vánočku. Já mu taky poslala vše, co si přál, šátky, prádlo, kravaty, rukavičky, všeliké drobnůstky, i peníze na přilepšenou, ale krom toho všeho jsem zadělala na vánočku, dala ji k pekaři upéci, a připojila k ostatním dárkům. Víte, naše vánočka, česká vánočka z domova, z těsta, z jakého ji máme sami, to je jako pozdrav rodiny, jako vzpomínka z dětství. Nemůže sedět s námi náš Jaromír, ale bude si k snídani ukrajovati vánočky, kterou jsem sama hnětla, pocítí, s jakou láskou jsem ji dělala, zavane na něj dech domoviny. A byť i ztvrdla na kámen, byť ani sousta z ní nemohl pojisti — ale vánočka neztvrdne tak hned, a kdyby ztvrdla, může se dát rozpéci — položí ji pod vánoční stromek a bude slaviti české vánoce v duchu s námi, přes všechnu tu vzdálenost. Je to symbol, pane Karkulo! Proto mu pokaždé posílám vánočku.“

Hlas paní Šimánkové měkl, oči jí svítily vlhkým leskem, jako by se přes ně byla přelila slza mateřská.

„A až půjdou ostatní naši chlapci z domu, ať kamkoli, pokud budu živa, vždy jim na štědrý den pošlu vánočku.“ — —

Paní Šimánková zaplatila, odešla, dávno zmizela, ale pan Karkula stál tu, hledě dveřmi do ulice, jako by ji ještě viděl, a v očích nějak ho pálilo.

Nikdo nevcházel.

Pojednou pan Karkula se obrátil k nejstaršímu pomocníku, obchodvedoucímu, a řekl chraptivě:

„Zavírat, pane Sejkoro.“

Zahrčely žaluzie, tak zvané „bezhřmotné“, jako by se dům bořil, Mates potýkal se chvíli dole se zámky, které vždy dopadaly na křivo, konečně otočil klíčem, pro jistotu ještě železným okem zaviklal, je-li opravdu zamčeno, a podal šéfovi klíče.

Všechen personál posmekl, z desatera úst zaznělo „šťastnou dobrou noc!“ — na všechny strany rozběhli se pomocníci a praktikanti. Mates bydlil sice kdesi na kraji Vršovic, ale šáral se směrem zcela opačným, kamsi na Malou stranu, do Nerudovy ulice. Mladý pan Pavián si koupil hru taroků na svátky a povelel si, „aby mu je poslali domů“, ačkoli nosil baňatý burnus se šesti kapsami, v nichž mohl pronášeti po třech párech zajíců přes potravní čáru beze všeho pozastavení. Ale je to nóbl, koupit si psaníčko párátek na zuby nebo anglické náplasti a dát si je poslat domů. Vypadá to kavalírsky. Od čeho pak mají sluhové a praktikanti nohy?

Pan Karkula sice pokaždé večer, když zavřel; kráčel zcela spokojeně domů — eh, ne domů, co pak by tam se starou hospodyní počal! K Pinkasovi zaměřoval, do své společnosti. Tam vypil obvyklé tři sklenice, vykouřil dva doutníky, vyhrál ve filkách obvyklé tři šestáky — neboť pan Karkula nikdy neprohrával — a teprv po tom všem šel domů.

Ale dnes nekráčel spokojeně. Slova paní Šimánkové v něm uvázla — a uvázla v nejcitlivějším místě. Neboť pan Karkula byl tatík dobrý. Pro synka měl vždy dlaň otevřenou, vším ho opatřil, na ničem nešetřil — — až ta zatrápená vánočka!

Měl těžkou hlavu dnes.

Jo, jo, tak to tedy jsem neudělal! No ano, hochu, to je to, matka ti chybí. Ta by pamatovala! Kdepak já vánočku! Vždyť ji sám nejím. Sakra, taky ještě mám zadělávat na vánočku? Paní Šimánkové se to řekne —“

Ale nevymluvil se tomu, co se v něm stále vracelo, nevyhnul se.

„Paní Šimánkové je lehko. To je matka, umí vánočky dělat, udělá ji, pekař ji upeče. Ale já jsem jakživ vánočky nepletl!“ rozkřikl se skoro sám na sebe.

„Pámbu rač dát šťastnej dobrej večír, milostpane!“

Nějaký pytel hadrů uctivě mu ustupoval s cesty. To byla domovnice Kofránková. Pan Karkula bezděky se dostal do bytu, ač myslil, že jde k Pinkasovi. Chtěl tam skutečně, ale cosi podivného zmátlo mu kroky a zavedlo ho domů.

Ani se tomu nepodivil. Vstoupil do průjezdu, vyšel na schody. A jak stoupal do druhého patra, které po pražském způsobu je ve výši, kam jiní rozumní lidé kladou patro čtvrté, ještě hovořil:

„Ale je to pravda! Co konečně na tom, zdali mu ztvrdne? Ať si ztvrdne. Přece by měl vánočku, pozdrav z domoviny, symbol, jak paní Šimánková řekla. — Na mou duši, až jsem se před ní styděl. Ona pamatuje, já ne. — Zatracená historie…!“

Paní Bábi, hospodyně Karkulova a kuchařka, div neomdlela, že pán dnes přichází domů. Lekla se, že se stalo nějaké neštěstí.

„Půjdu pro pivo, milostpane?“

„Půjdete.“

„Pro večeři taky?“

„Taky.“

„Co pak přinesu?“

„Co chcete. Jenom ne bůček, toho mám na rok dost.“

A když paní Bábi snesla večeři a stanula opodál v uctivém vyčkávání, poroučí-li milostpán ještě něco, řekl pan Karkula:

„Paní Bábi, máte doma mouku?“

„Ale mám.“

„Máte kvasnice?“

„Ježíš Marjá, milostpane, to nemám.“

„Dostanete je?“

„Ale dostanu ještě.“

„Jděte pro ně. A přineste taky, co se vůbec ještě dává. Mandle, hrozinky, cukr, anýz nebo co — zaděláte na vánočku.“

„Ježíš Marjá, milostpane, vždyť je do svátků ještě půl týdne.“

„Povídám, abyste zadělala. Ta musí jít zejtra po poště pryč. Do Amstrdámu. Zadělejte si, nechte vykynout, zejtra ráno ji donesete vedle k pekaři Vosáhlovi, aby ji dal do pece. Do odpoledne snad vychladne. Nezapomeňte si na to umejt ruce.“

Co tu všecko pan Karkula povídal, bylo přímo jako vnuknutí, jako zjevení. Nebo jinak nikdy nevěděl, zdali se cosi peče nebo vaří, dusí nebo udí. Zdali se na vánočku zadělává mlékem nebo syrobem. Vaří-li se hovězí maso půl dne anebo čtvrt hodiny. Dává-li se na modrou rybu skutečně šmolka.

Však paní Bábi vyvalovala oči.

Ale jistá věc jest, že vánočka druhý den byla. Po obědě vydal se pan Karkula na zvláštní komisi. Ke speditérovi Šťastnému, starému známému.

„Vy jste odborník, příteli: Mám zásilku do Amstrdámu, vánočku pro hocha. Ale nějak se mi zdá, že koudel hoří. Dostane ji?“

„Dostane,“ povídá Šťastný speditér. Nebo ten mnoho nemluví.

„Prosím vás, kdy?“

„Do Sylvestra jistě.“

„Ale já myslím do štědrého dne?“

Pan Šťastný vzal kalendář, podíval se, položil jej a povídá:

„Leda by v Amstrdámě štědrý den odložili.“

„Vždyť jsou ještě celé čtyry dny.“

„Ano, tatíku. Ale před svátky. A když to půjde docela dobře, tedy ji dostane tak na Štěpána.“

Všecek zmalomyslnělý vracel se pan Karkula do závodu.

Ve skladišti na pultě leželo cosi jako malé dítě, zavinuté v čistou plachetku. To byla vánočka pro Břetislávka.

Vedle ní hmoždil se Mates, přiřezávaje prkénka a stále přeměřuje vánočku, aby se neomýlil.

„Nechte toho, Mates,“ řekl pan Karkula nevrle. „Vánočka zůstane v Praze. Je na to pozdě. Nedošla by.“

Mates položil pilu a kladivo a šoural se do krámu. Žral se. Raděj by tady dělal bedničku než tancoval v krámě. Tam je těm „mlaďochům“ jen jako pro blázny.

Pan Karkula svlékl zimník. Sedl ke stolu. Třískl asi třemi knihami, čtvrtou shodil na podlahu.

Založil hlavu do dlaní, zamyslil se. Výčitka, že Břetislav nedostane vánočku, kdežto Jaromír Šimánkův ji dostane, pálila ho nesmírně.

Pojednou sáhl pan Karkula po jízdním řádu železničním. Hledal, vypisoval, počítal.

Asi za hodinu měl před sebou arch popsaného papíru — spousta číslic tančila mu před očima.

Vyrazil z kukaně.

„Mates!“

Mates ulekán přibelhal se.

„Máte tu bedničku na vánočku?“

„Vždyť milostpán řekl — —“

„Sakra, bedničku chci! Dodělejte ji. Ať je hotova!“

Mates vrhl se na svá prkénka, chopil se pily, kladiva.

Pan Karkula povolal k sobě obchodvedoucího.

„Pane Sejkoro, mohu se na vás spolehnout? Musím z Prahy, pojedu zítra večer. Přes ty svátky. Do třicátého, myslím, budu doma. Je to šlakovité, ale musím! Nesmírně naléhavé. Tak rozumíte, nikomu neříkejte, že jsem z domu. Pozejtří ráno přijde sem domovnice vyřídit, že jsem churav, že nemohu na ulici. Rozumíte? Že snad přijdu odpoledne. Pak že ráno. Pak zas, že tedy až zítra. Víte, je to stran ostatních. Kdyby věděli, že nejsem v Praze, máte s nimi potíž. Ale když budou myslit, že každé chvíle mohu přijít, budou dělat dobrotu. — Na štědrý den už to musíte strhnout beze mne, o svátcích je zavřeno, a po svátcích beztoho ani kominík pro nic nepřijde. Tak. Spoléhám na vás.“

Pan Karkula vyšel z kukaně, zamířil k Matesovi.

„Mates, tu vánočku v bedničce doneste mi domů. Pošlu to jinak. Tak.“

Po těchto rozkazech spořádal pan Karkula věci v pisárně, pečlivě zamkl stůl, a než dal zavřít krám, vsouvl jízdní řád do kapsy.

Pozejtří ráno přišla domovnice a hlásila, že se pán rozstonal. —

Na štědrý den mladý Břetislav Karkula v bytě svém amsterdamském kuchal právě bedničku s otcovskými dary, která mu před chvílí byla dodána, když se ozval zvoneček ode dveří domovních, jeho bytná vyběhla na chodbičku a trhla provazem, jímž se ze všech pater domovní vrata otvírají, a brzy potom kdosi holandštinou velmi lámanou se tázal paní Van Kraaglové, je-li mladý Karkula doma.

Břetislav sotva sluchu věřil, uslyšev ten hlas. A leknutím se zapotácel, když vstoupil — — otec Karkula. Leknutí však brzy změnilo se v nehoráznou radost, když spatřil otce neporušena, celého, a když zvěděl, že se žádné neštěstí nestalo.

„Ale kterak to, že přijíždíš? Tak náhle? Beze zprávy! Což kdybych byl přijal pozvání přítele do Rotterdamu? Co tě přivádí?“

„Inu, hochu, chtěl jsem tě vidět, zastesklo se mi po tobě. A pak jsem ti chtěl přivézt vánočku.“

„Ty mi vezeš vánočku, tatínku?“

„No nevezu jí, hochu — vánočka ještě kdesi jezdí. Když jsem v Osnabrücku přesedal, zapomněl jsem ji ve vlaku, jela tedy někam na Münster, ale nestarej se, dostaneš ji — na bedničce je moje i tvoje adresa. Přijde snad až po svátcích, a bude trochu zatvrdlá. Ale víš, bude se ti zdát, jako bys byl doma, je to takový rodinný symbol — —“

„I rarach zatím vzal vánočku, tatínku,“ jásal Břetislav. „Jen když ty jsi tady — ale to si uděláme veselé vánoce, co? Budu tě častovat, víš, já dostal z Prahy od firmy Karkulovy peníze!“

A tak se stalo, že má pan Karkula vzpomínku na jedny holandské vánoce, jakých by bez vánočky do smrti nejdelší nebyl zažil.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Vánočka}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>9cys09uwha9b21mnxeuzefoj2nc3xjp</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334050</id>
      <parentid>334048</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T17:47:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>oprava online odkazu</comment>
      <origin>334050</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18651" sha1="aojbl2tevnpfhotyy5o856ovswisw0o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Vánoční koledy (Herrmann)
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Vánoční povídka otce Lalouše
 | ČÁST = Vánočka
 | DALŠÍ = Hvězda betlemská
}}
{{Textinfo
 | TITULEK = Vánočka
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s. S. 67–79.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|7b160680-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Několik jen ještě dnů chybělo do vánoc.

V krámě páně Karkulově, nevelikém sice, ale naplněném od podlahy až po samý strop nejrozmanitějším zbožím galanterním a drobnou, vídeňskou i pařížskou bižuterií — v krámě tom bylo v ty dny jako v oule.

Ke krámu přiléhalo vzadu skladiště, skoro větší než přední místnost pro obecenstvo, ale bez umělého osvětlení tmavé jako lupičské doupě. Po celý den hořely tam plameny plynové, a po celý den několikeré ruce byly tam zaměstnány vykládáním zboží z beden, krabic i balíků, zašitých do hrubé pytloviny. Z těchto zásob stále se dodávalo nové zboží do krámu, aby se vyplnily mezery v regálech, vznikající nepřetržitým odbytem.

V koutě skladiště toho bylo jediné okno do dvora těsného, špinavého, tmavého, jako propadlého, a u tohoto okna byl psací stůl páně Karkulův, od něhož principál řídil celý svůj závod jako generál bitvu.

Psací ten stůl byl obehnán všelijak sbitými a zasklenými rámy, sahajícími až ke stropu, takže ten koutek tvořil zvláštní malý prostor v prostoru skladiště. V pražské češtině říká se takové sbitině „fršlák“ a v závodě Karkulově říkali tomu pyšně pisárna.

Právě tam bylo místa na ten stůl, na šroubovou, otáčivou židli před ním a na maličká železná kamínka, která pan Karkula vytápěl koksem. Plechová roura těchto kamínek byla provlečena nejhořejší tabulí okna, která z té příčiny byla „zasklena“ černým železným plechem a nikoli sklem, a na dvorečku kdesi ústila do zděného komínu.

Toto vytápěcí zařízení bylo jakýmsi vlastním vynálezem páně Karkulovým, a pan Karkula říkal o něm sebevědomě:

„Takováto kamna jsou velmi dobré!“

Jestliže pan Karkula do své kukaně povolal kohokoli z podřízených k audienci, vždy musil předvolaný stanouti na prahu, půlí těla v „pisárně“, půlí ve skladišti, ve dveřích otevřených.

Předek těla opékal se takto každému žárem z kamínek, na záda fičelo ze skladiště. Proto taky nikdo nepokládal audienci u starého za žádnou příjemnost. Audience u principálů vůbec nejsou příjemné. Leda když oznamují svým „otrokům“, že jim od prvního zvyšují gáži. Ale to dělají principálové málokdy.

Pan Karkula hrabal se v účtech, kalkuloval, psal ceduličky na zboží, ale přes tu chvíli otáčel se od stolu, šlehl očima do krámu, plného lidí, a prohodil nevrle:

„Teď je to hotový blázinec! Každý si vzpomene na poslední chvíli! Celý listopad jsme tu čuměli jeden na druhého, mohli jsme chodit na procházku! Teď abychom se přetrhli! A to je pokaždé takové dopuštění! Zpropadený život už!“

O nic lépe se nevedlo pomocníkům v krámě. Ruce jim opuchaly, za nehty zadíraly se třísky, nikdo neměl chvíle pro sebe. Z nepřetržitého mluvení, doporučování a vychvalování měli již po obou stranách rozbolavělé koutky, které se jim natrhovaly dál a dál. Sluha Mates motal se po krámě jako vrtohlavý, jsa cloumán sem tam, stále všemi pomocníky volán a stále zas každým ke všem čertům posílán. Podávalť pravidelně prvému, co na něm chtěl druhý, a tomuto přinášel, oč řval třetí. Sám sice mnoho nemluvil, ale nesmírným tím předvánočním shonem již mu visel jazyk z huby, z levého koutku, jako srnci u zvěřináře.

Teď ho zavolal principál ze zadu.

„Mates!“

„Eště taky to!“ skuhral ubohý otloukaný Mates a šoural se dozadu, do pisárny.

„Honem! S tímhle na poštu! Všechno tu máte: průvodní list, zelenou celní deklaraci, dvě bílé deklarace. Tuhle peníze na frankaturu. A tuhle dopis rekomando. Tak si pamatujte. Bednička, dopis! Dva recepisy přinesete. Plavte!“

Tyto dvě zásilky opatřoval si pan Karkula vždy sám. Bylo to vánoční nadělení pro jeho synka, který kdesi v Amsterodamě studoval na nějaké obchodní nebo námořní akademii. Bylo mu to doporučeno, že se tam chovanec hravě naučí asi pěti nebo sedmi jazykům, a pan Karkula chtěl, aby to synátor Břetislav přivedl hodně daleko. Někteří otcové jsou tak pošetilí, že chtějí, aby synové jejich uměli a věděli víc než oni.

V bedničce byly štědrovečerní dárky pro Břetislávka. Košile, punčochy, kšandy, klobouk, rukavice, tobolky na peníze a na doutníky, nákrčníky, krabice s obálkami a papíry na psaní, brusle, čepice s „ušima“, trepky, boty — slovem, učiněná výbava. A v dopise byly nějaké bankovky krom toho na přilepšenou.

Když měl pan Karkula tuto starost s krku, vždy si oddechl. Bylo mu, že má jako celý ten vánoční rumrejch odbytý, za sebou. Břetislávek byl jeho pomyšlením, Břetislávek musil býti hodně obdarován, aby tak nepocítil svou opuštěnost v cizině. Aby si nezasteskl, že nesedí na štědrý večer s tatínkem doma.

Maminky už dávno neměl Břetislávek. Tatínek byl vdovcem.

Jinak byl Břetislávek hodný, statečný hoch, který hrdinsky snášel dočasné vyhnanství své. Taky to uteče, a pak se vrátí k tatínkovi Karkulovi do Prahy. — — —

Schýlilo se k večeru, návalu v krámě ubývalo, až potuchl docela. A bylo nakrátko před zavíráním, když přispěchala nějaká panička.

Kdykoli přišla tato panička, přivolávali pana Karkulu z kukaně vzadu, aby ji sám obsloužil. Neboť synek manželů Šimánkových studoval taky na akademii amsterodamské, kamarádil tam s mladým Karkulou, ano, bydlil s ním dokonce pod jednou střechou.

Toto přátelské pouto mladých jevilo svůj účinek až do Prahy, sblížilo to pana Karkulu s Šimánkovými, a kdykoli panička přišla nějakou maličkost koupit, obsluhoval ji pan Karkula sám. Připadalo mu, jako by tím činil cosi na prospěch syna svého. Měli stejný zájem, stejnou starost i stejnou radost ze vzdálených dětí.

Pan Karkula tedy obsloužil paničku, pohovořil s ní uctivě, poptal se taky, jak se daří mladému pánu v Amsterodamě, a nakonec pochlubil se:

„Však jsem dnes posílal Břetislavovi dárky pod stromeček. Spěchal jsem, aby to do štědrého dne dostal.“

„Ó, já našemu Jaromírovi už včera,“ řekla panička, a zraky jí zasvítily, jak vzpomněla na milého synka. „Bedna toho byla! Nu ano, vánočka sama vyplnila polovinu.“

„Vánočka, milostivá paní?“ vykulil pan Karkula zraky. „Vy posíláte vánočku?“

„Arciže,“ přisvědčovala panička, „Čemu se divíte? — Vždyť jsou vánoce!“

„Nu ano,“ řekl táhle pan Karkula. „Ale do Amstrdámu!“

„Což vy jste Břetislávkovi neposlal vánočku?“ otázala se panička.

„Ani mi nenapadlo, milostivá paní. Vždyť by ji dostal jako kámen. Všechno jsem mu poslal, co potřebuje na sebe, a peníze jsem mu poslal taky ještě — může si koupit pět vánoček — — ale abych posílal vánočku — — —“

Nedomluvil pan Karkula. Zraky paní Šimánkové dolehly naň pojednou výrazem tak podivným, až se zarazil. A teď panička promluvila:

„Ano, snad přijde vánočka zatvrdlá, zmrzlá. Ale kdyby můj syn byl ještě dále, třeba v Americe, a kdyby byl v Austrálii — nikdy bych nezapomněla na vánočku. Já mu taky poslala vše, co si přál, šátky, prádlo, kravaty, rukavičky, všeliké drobnůstky, i peníze na přilepšenou, ale krom toho všeho jsem zadělala na vánočku, dala ji k pekaři upéci, a připojila k ostatním dárkům. Víte, naše vánočka, česká vánočka z domova, z těsta, z jakého ji máme sami, to je jako pozdrav rodiny, jako vzpomínka z dětství. Nemůže sedět s námi náš Jaromír, ale bude si k snídani ukrajovati vánočky, kterou jsem sama hnětla, pocítí, s jakou láskou jsem ji dělala, zavane na něj dech domoviny. A byť i ztvrdla na kámen, byť ani sousta z ní nemohl pojisti — ale vánočka neztvrdne tak hned, a kdyby ztvrdla, může se dát rozpéci — položí ji pod vánoční stromek a bude slaviti české vánoce v duchu s námi, přes všechnu tu vzdálenost. Je to symbol, pane Karkulo! Proto mu pokaždé posílám vánočku.“

Hlas paní Šimánkové měkl, oči jí svítily vlhkým leskem, jako by se přes ně byla přelila slza mateřská.

„A až půjdou ostatní naši chlapci z domu, ať kamkoli, pokud budu živa, vždy jim na štědrý den pošlu vánočku.“ — —

Paní Šimánková zaplatila, odešla, dávno zmizela, ale pan Karkula stál tu, hledě dveřmi do ulice, jako by ji ještě viděl, a v očích nějak ho pálilo.

Nikdo nevcházel.

Pojednou pan Karkula se obrátil k nejstaršímu pomocníku, obchodvedoucímu, a řekl chraptivě:

„Zavírat, pane Sejkoro.“

Zahrčely žaluzie, tak zvané „bezhřmotné“, jako by se dům bořil, Mates potýkal se chvíli dole se zámky, které vždy dopadaly na křivo, konečně otočil klíčem, pro jistotu ještě železným okem zaviklal, je-li opravdu zamčeno, a podal šéfovi klíče.

Všechen personál posmekl, z desatera úst zaznělo „šťastnou dobrou noc!“ — na všechny strany rozběhli se pomocníci a praktikanti. Mates bydlil sice kdesi na kraji Vršovic, ale šáral se směrem zcela opačným, kamsi na Malou stranu, do Nerudovy ulice. Mladý pan Pavián si koupil hru taroků na svátky a povelel si, „aby mu je poslali domů“, ačkoli nosil baňatý burnus se šesti kapsami, v nichž mohl pronášeti po třech párech zajíců přes potravní čáru beze všeho pozastavení. Ale je to nóbl, koupit si psaníčko párátek na zuby nebo anglické náplasti a dát si je poslat domů. Vypadá to kavalírsky. Od čeho pak mají sluhové a praktikanti nohy?

Pan Karkula sice pokaždé večer, když zavřel; kráčel zcela spokojeně domů — eh, ne domů, co pak by tam se starou hospodyní počal! K Pinkasovi zaměřoval, do své společnosti. Tam vypil obvyklé tři sklenice, vykouřil dva doutníky, vyhrál ve filkách obvyklé tři šestáky — neboť pan Karkula nikdy neprohrával — a teprv po tom všem šel domů.

Ale dnes nekráčel spokojeně. Slova paní Šimánkové v něm uvázla — a uvázla v nejcitlivějším místě. Neboť pan Karkula byl tatík dobrý. Pro synka měl vždy dlaň otevřenou, vším ho opatřil, na ničem nešetřil — — až ta zatrápená vánočka!

Měl těžkou hlavu dnes.

Jo, jo, tak to tedy jsem neudělal! No ano, hochu, to je to, matka ti chybí. Ta by pamatovala! Kdepak já vánočku! Vždyť ji sám nejím. Sakra, taky ještě mám zadělávat na vánočku? Paní Šimánkové se to řekne —“

Ale nevymluvil se tomu, co se v něm stále vracelo, nevyhnul se.

„Paní Šimánkové je lehko. To je matka, umí vánočky dělat, udělá ji, pekař ji upeče. Ale já jsem jakživ vánočky nepletl!“ rozkřikl se skoro sám na sebe.

„Pámbu rač dát šťastnej dobrej večír, milostpane!“

Nějaký pytel hadrů uctivě mu ustupoval s cesty. To byla domovnice Kofránková. Pan Karkula bezděky se dostal do bytu, ač myslil, že jde k Pinkasovi. Chtěl tam skutečně, ale cosi podivného zmátlo mu kroky a zavedlo ho domů.

Ani se tomu nepodivil. Vstoupil do průjezdu, vyšel na schody. A jak stoupal do druhého patra, které po pražském způsobu je ve výši, kam jiní rozumní lidé kladou patro čtvrté, ještě hovořil:

„Ale je to pravda! Co konečně na tom, zdali mu ztvrdne? Ať si ztvrdne. Přece by měl vánočku, pozdrav z domoviny, symbol, jak paní Šimánková řekla. — Na mou duši, až jsem se před ní styděl. Ona pamatuje, já ne. — Zatracená historie…!“

Paní Bábi, hospodyně Karkulova a kuchařka, div neomdlela, že pán dnes přichází domů. Lekla se, že se stalo nějaké neštěstí.

„Půjdu pro pivo, milostpane?“

„Půjdete.“

„Pro večeři taky?“

„Taky.“

„Co pak přinesu?“

„Co chcete. Jenom ne bůček, toho mám na rok dost.“

A když paní Bábi snesla večeři a stanula opodál v uctivém vyčkávání, poroučí-li milostpán ještě něco, řekl pan Karkula:

„Paní Bábi, máte doma mouku?“

„Ale mám.“

„Máte kvasnice?“

„Ježíš Marjá, milostpane, to nemám.“

„Dostanete je?“

„Ale dostanu ještě.“

„Jděte pro ně. A přineste taky, co se vůbec ještě dává. Mandle, hrozinky, cukr, anýz nebo co — zaděláte na vánočku.“

„Ježíš Marjá, milostpane, vždyť je do svátků ještě půl týdne.“

„Povídám, abyste zadělala. Ta musí jít zejtra po poště pryč. Do Amstrdámu. Zadělejte si, nechte vykynout, zejtra ráno ji donesete vedle k pekaři Vosáhlovi, aby ji dal do pece. Do odpoledne snad vychladne. Nezapomeňte si na to umejt ruce.“

Co tu všecko pan Karkula povídal, bylo přímo jako vnuknutí, jako zjevení. Nebo jinak nikdy nevěděl, zdali se cosi peče nebo vaří, dusí nebo udí. Zdali se na vánočku zadělává mlékem nebo syrobem. Vaří-li se hovězí maso půl dne anebo čtvrt hodiny. Dává-li se na modrou rybu skutečně šmolka.

Však paní Bábi vyvalovala oči.

Ale jistá věc jest, že vánočka druhý den byla. Po obědě vydal se pan Karkula na zvláštní komisi. Ke speditérovi Šťastnému, starému známému.

„Vy jste odborník, příteli: Mám zásilku do Amstrdámu, vánočku pro hocha. Ale nějak se mi zdá, že koudel hoří. Dostane ji?“

„Dostane,“ povídá Šťastný speditér. Nebo ten mnoho nemluví.

„Prosím vás, kdy?“

„Do Sylvestra jistě.“

„Ale já myslím do štědrého dne?“

Pan Šťastný vzal kalendář, podíval se, položil jej a povídá:

„Leda by v Amstrdámě štědrý den odložili.“

„Vždyť jsou ještě celé čtyry dny.“

„Ano, tatíku. Ale před svátky. A když to půjde docela dobře, tedy ji dostane tak na Štěpána.“

Všecek zmalomyslnělý vracel se pan Karkula do závodu.

Ve skladišti na pultě leželo cosi jako malé dítě, zavinuté v čistou plachetku. To byla vánočka pro Břetislávka.

Vedle ní hmoždil se Mates, přiřezávaje prkénka a stále přeměřuje vánočku, aby se neomýlil.

„Nechte toho, Mates,“ řekl pan Karkula nevrle. „Vánočka zůstane v Praze. Je na to pozdě. Nedošla by.“

Mates položil pilu a kladivo a šoural se do krámu. Žral se. Raděj by tady dělal bedničku než tancoval v krámě. Tam je těm „mlaďochům“ jen jako pro blázny.

Pan Karkula svlékl zimník. Sedl ke stolu. Třískl asi třemi knihami, čtvrtou shodil na podlahu.

Založil hlavu do dlaní, zamyslil se. Výčitka, že Břetislav nedostane vánočku, kdežto Jaromír Šimánkův ji dostane, pálila ho nesmírně.

Pojednou sáhl pan Karkula po jízdním řádu železničním. Hledal, vypisoval, počítal.

Asi za hodinu měl před sebou arch popsaného papíru — spousta číslic tančila mu před očima.

Vyrazil z kukaně.

„Mates!“

Mates ulekán přibelhal se.

„Máte tu bedničku na vánočku?“

„Vždyť milostpán řekl — —“

„Sakra, bedničku chci! Dodělejte ji. Ať je hotova!“

Mates vrhl se na svá prkénka, chopil se pily, kladiva.

Pan Karkula povolal k sobě obchodvedoucího.

„Pane Sejkoro, mohu se na vás spolehnout? Musím z Prahy, pojedu zítra večer. Přes ty svátky. Do třicátého, myslím, budu doma. Je to šlakovité, ale musím! Nesmírně naléhavé. Tak rozumíte, nikomu neříkejte, že jsem z domu. Pozejtří ráno přijde sem domovnice vyřídit, že jsem churav, že nemohu na ulici. Rozumíte? Že snad přijdu odpoledne. Pak že ráno. Pak zas, že tedy až zítra. Víte, je to stran ostatních. Kdyby věděli, že nejsem v Praze, máte s nimi potíž. Ale když budou myslit, že každé chvíle mohu přijít, budou dělat dobrotu. — Na štědrý den už to musíte strhnout beze mne, o svátcích je zavřeno, a po svátcích beztoho ani kominík pro nic nepřijde. Tak. Spoléhám na vás.“

Pan Karkula vyšel z kukaně, zamířil k Matesovi.

„Mates, tu vánočku v bedničce doneste mi domů. Pošlu to jinak. Tak.“

Po těchto rozkazech spořádal pan Karkula věci v pisárně, pečlivě zamkl stůl, a než dal zavřít krám, vsouvl jízdní řád do kapsy.

Pozejtří ráno přišla domovnice a hlásila, že se pán rozstonal. —

Na štědrý den mladý Břetislav Karkula v bytě svém amsterdamském kuchal právě bedničku s otcovskými dary, která mu před chvílí byla dodána, když se ozval zvoneček ode dveří domovních, jeho bytná vyběhla na chodbičku a trhla provazem, jímž se ze všech pater domovní vrata otvírají, a brzy potom kdosi holandštinou velmi lámanou se tázal paní Van Kraaglové, je-li mladý Karkula doma.

Břetislav sotva sluchu věřil, uslyšev ten hlas. A leknutím se zapotácel, když vstoupil — — otec Karkula. Leknutí však brzy změnilo se v nehoráznou radost, když spatřil otce neporušena, celého, a když zvěděl, že se žádné neštěstí nestalo.

„Ale kterak to, že přijíždíš? Tak náhle? Beze zprávy! Což kdybych byl přijal pozvání přítele do Rotterdamu? Co tě přivádí?“

„Inu, hochu, chtěl jsem tě vidět, zastesklo se mi po tobě. A pak jsem ti chtěl přivézt vánočku.“

„Ty mi vezeš vánočku, tatínku?“

„No nevezu jí, hochu — vánočka ještě kdesi jezdí. Když jsem v Osnabrücku přesedal, zapomněl jsem ji ve vlaku, jela tedy někam na Münster, ale nestarej se, dostaneš ji — na bedničce je moje i tvoje adresa. Přijde snad až po svátcích, a bude trochu zatvrdlá. Ale víš, bude se ti zdát, jako bys byl doma, je to takový rodinný symbol — —“

„I rarach zatím vzal vánočku, tatínku,“ jásal Břetislav. „Jen když ty jsi tady — ale to si uděláme veselé vánoce, co? Budu tě častovat, víš, já dostal z Prahy od firmy Karkulovy peníze!“

A tak se stalo, že má pan Karkula vzpomínku na jedny holandské vánoce, jakých by bez vánočky do smrti nejdelší nebyl zažil.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Vánočka}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>aojbl2tevnpfhotyy5o856ovswisw0o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Vánoční koledy (Herrmann)/Dědek to spravil</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97914</id>
    <revision>
      <id>334049</id>
      <timestamp>2026-06-26T17:45:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334049</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="21700" sha1="7ojbu3z06b5pbwu5lh1open932ehegf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Vánoční koledy (Herrmann)
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Štědrý den starého švejdy Václava
 | ČÁST = Dědek to spravil
 | DALŠÍ = Vánoční povídka Samsona Fidleye
}}
{{Textinfo
 | TITULEK = Dědek to spravil
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Vánoční koledy'', Praha: Unie, 1919. 226 s. S. 123–136.
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|7fab9430-60f2-11e3-bc9f-5ef3fc9bb22f|Moravská zemská knihovna}}
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Historie zcela občanská, obyčejná — historie, jakých se v rodinách toho druhu, o níž tu hodlám vyprávěti, přihodilo jistě mnoho a jakých ještě mnohem více se přihodí, než se svět ve svém otáčení zastaví. Jenom pokud starého „dědka“ Špontajbla a jeho obcování s nebožtíky se týče, je to trochu podivné a skoro neuvěřitelné.

Avšak příběh vyprávěla stará Šafránová, a té jsem věřil věci nejpodivnější. Stará Šafránová byla očitou svědkyní všeho, o čem vyprávěla; stará Šafránová vůbec měla zvláštní štěstí, že byla při všem podivném, co se kdy v celé kolátuře událo. A když vyprávěla jakýkoli příběh toho rázu, nabývala celá její bytost vzezření neobyčejného, zcela zvláštního. Stará Šafránová i v nejklidnějším rozpoložení a ve chvílích, kdy chtěla být nejpříjemnější, vypadala jako strašidlo. Což teprv, když vybočila z kolejí obvyklého hovoru a zalétla vzpomínkami v onu tajemnou říši, kterou nazýváme čtvrtou dimensí. Ta o ní věděla dávno a byla v ní jako doma. Ale když překročila hranici, která pro nás obyčejné smrtelníky je nepřekročitelna, pak její lícní kosti vystoupily, že se dva ty hrbolky na její tváři leskly jak stará, zahnědlá slonovina, z očí jí šlehala světýlka zelená a žlutá a v ústech (nevím, byl-li to pouhý klam nebo holá skutečnost) pohybovaly se jí jazyky dva nebo aspoň jazyk rozeklaný.

Někteří z občasných jejích posluchačů tvrdívali o ní dokonce, že umí připravovati onu povědomou pekelnou masť, kterou když potře jistou část těla, nabude schopnosti, aby se na koštěti vznesla do povětří a poletovala nad střechami a komíny města. Nebylo však ani jediného svědka, jenž by ji byl na takové promenádě viděl, což je konečně pochopitelno, uvážíme-li, že jízdy takové lze podnikati jenom za temna nočního a teprv když odbije dvanáctá.

Nemohu právě říci, že bych se byl staré Šafránové nějak zvláště bál — ačkoli jistý pocit lehkého mražení v její společnosti častěji se dostavil; ale když stará Šafránová, odcházejíc domů, všechny účastníky na dobrou noc líbala, tu jsem přece za jakoukoli záminkou o chvíli dříve se vytratil, aby nemohla taky mne znásilniti. Posluchači jejím polibkem obdarovaní utírávali si ještě dlouho ústa jako po špeku, když paní Šafránová dávno již byla zmizela.
{{Oddělovač}}
Z rána onoho dne, který je sice zasvěcen památce Adama a Evy, kterážto památka však je téměř naprosto potlačena a umlčena významem štědrovečerním již od samého rána, zavládl taky v domácnosti mistra knihaře Kazajdy kromobyčejný ruch svátečný. Svátečnost jevila se především v tom, že menším čtyřem dětem bylo matkou Anastázií hned před snídaní nasekáno, poněvadž hřešíce na vánoční prázdniny povalovaly se mnohem déle v pelechu, jak matka Anastázie říkala jejich postelím. Nebyly to ani postele, nýbrž jakési žebřiny ve výklenku sáhové zdi, v tak zvaných slepých dveřích, zazděných od té doby, co starý dům po smrti někdejšího držitele, posledního rytíře Zápotockého, proměněn byl v dům činžovní. To se stalo již na sklonku století osmnáctého, a snad od té doby již a nepřetržitě bylo onoho výklenku používáno za dětskou ložnici rodinami, jež byly dětmi požehnány hojněji, než při zakládání domácího krbu svého samy počítaly. Tam totiž, na stopu od podlahy počínajíc, bylo do výklenku zasazeno a pevnými skobami připevněno čtvero silných prken nad sebou, každé s nízkou ohrádkou jako plůtkem, aby spáč nevypadl, a tato čtyry lůžka byla denně vystlávána pro nejmladší a nejkratší ratolesti rodu Kazajdova, neboť výklenek nebyl tak široký, aby na „peleších“ mohl spáti člověk dospělý, byl-li normální míry. Pouhou toliko výjimkou, když kdosi ve vzrůstu svém zakrsal, mohl tam přespávati i po dokonaném čtrnáctém roce věku, a to jen když se náležitě skrčil. Jestliže někdy v bytě tom bydlili lidé bezdětní, bylo příhrad ve výklenku užíváno jako „etažéru“.

Toho rána zejména Pepíku Kazajdovic dostalo se tří pohlavků lážových, svědomitě přišitých, poněvadž — holomek prý — vstal nejpozději a oblékaje cajkové kostkované kalhoty sedl v rozespalosti téměř slepotné na židli, na níž byla na prkénku jedna z dohotovených právě vánoček, aby ještě dokynula. Jeho dosednutím nejen že vánočka nabyla tvaru docela jiného, než jakým každá slušná vánočka se honositi má, ale byvši rozsednuta spojila se tak těsně s kalhotami Pepíkovými, že nebylo snadno odpoutati ji, což svedlo staršího Frantu k neprozřetelné poznámce, aby ji poslali k pekaři i s kalhotami Pepíkovými. Jakmile dořekl, již si neměl s Pepíkem co vyčítat, neboť matka Anastázie měla cit pro právo a spravedlnost, krom toho pohlavků zásobu nevyčerpatelnou, a podala jich i Frantovi několik na ochutnání.

„Haranti nekázaní, nezvedení! Taková vánočka jako květ, a vy neřádi mně ji rozčvaňháte! Teď abych nechala všeho a začala znova!“

Hlas paní Kazajdové se rozléhal velikou světnicí a vnikal i do sousední knihárny, takže mistr Maxmilián beze slova se obrátil od svého stolu a dveře knihárny zticha, ale dokonale zavřel, aby křik z užší jeho domácnosti nerušil jej a dělníky jeho v práci, neboť bylo ještě mnoho co dodělávati. A do čtyř hodin odpůldne — jak se na Štědrý den pracovávalo — ještě ledaco se může poříditi.
{{Oddělovač}}
Za nějakou hodinu ulehl povyk, způsobený zlořádným činem Pepíkovým, a paní Anastázie, otevřevši dveře knihárny, zavolala na muže:

„No tak pojď sem, starý!“

Starý položil kostku, kterou hladil právě nějaké čerstvě potažené desky knihy, sáhl po tabatěrce, nabral šňupec, vsrkl jej oběma nozdrami najednou a šáral se do rodinné světnice.

„Řekls už panu Nyklíčkovi?“

„Neřekl,“ odvětil skoro šeptem šedivý mistr.

„Tak tedy mu řeknu já,“ pronesla panička velmi rázně.

„Stázinko, rozmysli si to ještě.“

„Jaké pak rozmýšlení! Dnes to musí vzít konec.“

„Stázinko, holce je devatenáct let!“ řekl mistr napomínavě.

„To já vím líp než ty!“

„A panu Nyklíčkovi je padesát.“

„Bylo mu taky devatenáct.“

„Stázinko, proč pak ty Ferdinanda zavrhuješ?“

„Tovaryš! A to bys ty chtěl?“

„Já byl taky tovaryš, Stázinko.“

„Naše Terezka je z rodiny!“

„Což pak Ferdinand se vylíh’ na stromě?“

„A Nyklíček má peníze.“

„To není všecko, Stázinko. Ale považ jeho léta!“

„Však ona ho doroste.“

„Stázinko, Stázinko, aby na tebe někdy nenaříkala!“

„Že ji chci posadit do tepla?“

„A Ferdinand mi pak odejde.“

„Dostaneš jiného. To je rantů s Ferdinandem!“

Teď se mistr narovnal, posunul okuláry na čelo a řekl rozhodně:

„Dobrá, Stázinko. Musí-li být po tvém, ať je. Ale bude-li z toho neštěstí, ať padne všechno na tvou hlavu!“

— — —

Je zřejmo, čeho se rozmluva manželů týkala. Především devatenáctileté Terezky, vlastní dcery manželů Kazajdových rukou společnou a nerozdílnou, pro niž bylo na vybranou ze dvou nápadníků: pana Nyklíčka, padesátiletého otylého mládence, kancelisty hlavního loterního úřadu, který již patnáct let bydlil v malém pokojíku Kazajdových se zvláštním vchodem na síň proti schodům a s jediným oknem do dvora, a Ferdinandem, šestadvacetiletým tovaryšem páně Kazajdovým, knihařem výborným a člověkem skromným s tou jen výjimkou, že se opovážil zbožňovati slečnu Terezku. Smělost jeho byla v očích paní Kazajdové tím větší a horší, že taky Terezka náklonnost jeho opětovala, kdežto na panu Nyklíčkovi nelíbil se jí ani vlásek, ačkoli zasloužilý ten muž nosil velmi umělou paruku, pod kterou arci po původní a přirozené zdobě vlasů samorostlých nebylo již ani památky.

Ferdinand, jak se samo rozumí, bude hostem štědrovečerním jako vždy, neboť u svého mistra bydlil zároveň s učněm Tondou, v malém kumbále přes síň. Pan Nyklíček pak má býti teprv pozván. Mistr protežoval Ferdinanda, pomýšleje, že by mu někdy jako zeti živnost popustil, paní Kazajdová však byla z gruntu srdce nakloněna panu Nyklíčkovi, kterýž se jí uměl všelikým způsobem zalichocovati. A paní Anastázie věděla dokonce, že Nyklíček chystá dnes Terezce pod stromeček prstýnek v roztomilé krabičce, a ten prstýnek měl býti zásnubním. Toto vědouc, koupila taky paní Stáza prstýnek, kterým zas měl býti obdarován pan Nyklíček, jako od Terezky, a touto vzájemnou výměnou mělo býti zpečetěno, co si tak ze srdce přála: zasnoubení obou „mladých“ lidí, pevně, neodvolatelně — a v masopustě může býti svatba.

Rozmluva manželů neměla svědků. Malí „haranti“ stuchali se kdesi na dvoře před zádumčivou zahrádkou, někdy panskou, modelujíce tam sněhuláka, a Terezka stála v tmavé kuchyni u plotny, dohlížejíc na omáčku na černou rybu, do kteréžto omáčky jak známo může se dáti vše, co se v domácnosti najde, a je vždycky dobrá. Terezka do ní nepřidávala koření žádného, neboť to již byla obstarala matka. Terezka, míchajíc vařečkou, ronila do ní jen slzy, ježto věděla, co jí dnes nastává.

Přece však rozmluva manželů Kazajdových měla svědka a „posluchače“, ale na toho paní Anastázie nic nedala. To byl starý Špontajbl, vlastní její otec, neboť ona byla rozená Špontajblova. Tento starý Špontajbl však už jako by nebyl na tomto světě. Bylo mu devadesát let, a závěrek života svého trávil na posteli v koutě, na vyvýšené podlážce, na jakémsi podiu, ohraničeném starým, mohutným zábradlím. Tato příslušnost bytu Kazajdových pocházela z dob rytířů Zápotockých, a ač byla červotočinou prožrána, držela znamenitě. Na tomto podiu sedávaly kdysi rytířky Zápotocké a slečny Zápotockých, tam šily, vyšívaly a předly. Teď tam ležel v peřinách kanafasových povlaků starý Špontajbl, podobající se skoro egyptskému faraonu, jejž právě vybavili ze všech tisíciletých egyptských fáčů, pryskyřicí napuštěných, a který neví, co má v tomto stavu dělati. Byl kost a kůže, jako pravý musejní faraon, a byl už taky tak hnědý. Skoro nic nejedl, skoro pořád spal, a paní Stáza co den z rána přistupovala k posteli s nadějí, že tedy dnes už pantáta se neprobudí, neboť by toho jeho podia byla tolik pro sebe potřebovala. Ale starý Špontajbl vždy se probouzel. Nevstával však. Jen jednou v roce — a to na Štědrý večer — vzchopil se namáhavě a vstal, aby usedl k malému stolku u postele. K tomu stolku pak musili přistaviti ještě tři židle, na stolek zvláštní světlo, i večeři pro něj — neboť s podia se za nic na světě nedostal a nehnul — a když pojedl, zahrál si v karty, starobylou šístku, a to „figurovou“. Seděl tam sice sám, ale hrál ve čtyři. Hrál s nejmilejšími kamarády svými, kteří ho dávno na onen svět byli předešli. Proto jich taky nikdo neviděl, jen starý Špontajbl je viděl, hovořil s nimi a dokonce někdy se i zasmál. Ale jak říkala stará Šafránová, která bývala také na Štědrý večer ke Kazajdům přizvána, smál se tak, až to kosti pronikalo.

Jinak se poloviční nebožtík Špontajbl nestaral o nic na světě, na němž neměl již co pohledávati. O tom byla zejména paní Kazajdová přesvědčena.

Proto taky nevšimla si, hovoříc s chotěm o programu dnešního večera, že hnědá hlava otcova pohnula se v kanafasových peřinách sotva znatelně a že dvé očí hledí neodvratně na ni a na zetě.
{{Oddělovač}}
Bylo večer. V knihárně dávno bylo uklizeno, širokánské její dveře byly dokořán, takže rodinná světnice velikou tou prostorou zdála se jako nastavena, a kolem stolu seděli manželé Kazajdovi, jejich děti, tovaryš Ferdinand, učeň Tonda, pan Nyklíček — plný blažených úsměvů — a paní Šafránová.

U malého stolku na podiu dojídal skromnou večeři starý Špontajbl, mlaskaje při tom jako ježek. Před ním hořela petrolejka z dílny. Kolem stolku stály již tři další prázdné židle, vlastně cosi, co se židlím jen podobalo. Byla to „hokrlata“ z dílny, na nichž jindy ležela rozdělaná práce, drobné stolečky bez lenochů, některý taky jen o třech nohách. Duchové nebožtíků však jsou bez váhy, dovedou seděti i na takových vrátkých křeslech.

A když bylo po nadílce, když nastala ona jistá přestávka, odmlčení, zaraženost po dlouhém, napjatém očekávání, ozvalo se s podia chraptivým, řezavým hlasem:

„Špády!“

Tovaryš Ferdinand vstal, přiskočil k oknu, sáhl po ohmataném futrále, vyklopil z něho šestatřicet karet, které byly již jako z plsti, a donesl je na podium. Ferdinand byl rád, že mohl na chvíli od stolu. Neboť co dnes viděl, uvádělo ho téměř na pokraj zoufalství. Jeho Terinka dostala prstýnek — pan Nyklíček druhý. Oba již byly na prstech a Nyklíček zcela bez okolků zasedl hned po nadílce vedle Terinky, jako by se to samo sebou rozumělo.

V ubohém Ferdinandovi umíralo srdce. A třeba že dnes rodinná světnice tonula v osvětlení, jakého se jí dostávalo jen jednou za rok, Ferdinandovi připadalo, že je tu přítmí jako v hrobce, kde v hlavách rakve právě tam uložené mrká jediný plamínek olejového kahance.

Ferdinand nevrátil se hned ke stolu. Podal starému Špontajblovi karty a díval se na jeho počínání. A bystřil sluch, aby nepřeslechl ani slova. Neboť starý Špontajbl hovoříval při hře, mluvil ke spoluhráčům, mluvil k sobě. A byla známa jedna příšerná vlastnost jeho rozprávek. Číkoli jméno za své strašidelné hry pronesl — jméno člověka živého totiž — vlastník jména toho nedočkal se již budoucího dne Štědrého! Stará Šafránová sledovala to po deset let, pilně nosila v paměti každé slovo, jež dědek Špontajbl vypustil, a zjistila, že proroctví to je bezpečnější než úmrtní lístek od ohledavače mrtvol. Čí jméno vyšlo přese rty Špontajblovy, mohl rovnou cestou psáti testament.

Starý Špontajbl zamíchal, položil karty. A tu — vyprávím jen, co vyprávěla paní Šafránová — kdosi neviditelný sejmul, polovinu karet poodložil. Dědek je shrábl, obrátil spodní kartu jako trumfa, a rozdával. Jedna, dvě, tři, čtyry hromádky po devíti. Kostnaté, hnědé prsty starcovy sáhly po hromádce nejbližší, pravice rovnala do levice, kartu za kartou, kartu za kartou. Přehlédl, co má v ruce, pohnul hlavou ke hromádce na levo a řekl:

„Vynášíš, Vosolile!“

Z levé hromádky sama sebou, jako by ji kdosi na vlase od stropu zatáhl, odklopila se karta. Pravím a opakuji: stará Šafránová zaříkávala se na svou hříšnou duši — a měla hříšnou dost — že se odklopila karta. Tu ležela, a každý prý mohl viděti, že bylo vyneseno denárské eso.

„Přidej, Pávku!“

Z hromádky proti Špontajblovi odklopila se karta druhá. Sama sebou, nikdo se jí nedotkl! Stará Šafránová chtěla na místě umřít, že tomu tak. Denárská sedma.

„Dolož, Karmazíne!“

Z hromádky po pravici starcově odklopil se denárský král. Neviditelný Karmazín svému kumpánu „mazal“.

Vpadlé zraky Špontajblovy se oživily. Bedlivě přehlédl všech devět karet v levici, kostnatá pravice sáhla po jedné, a na denárské eso, sedmu, krále padlo z ruky dědkovy — špádské dočko! Špády byly trumfy, Špontajbl neměl denárů a dělal dvaapadesátku.

„Chichichichi!“ zasmál se jako výšklebně. „Dvaapadesát! Po čtyřech dvouhaléřích!“

Dvě okolnosti byly dnes nápadny zvláště staré Šafránce. Prvá, že dědek Špontajbl sezval tentokráte na štědrovečerní šístku jiné duchy než loni, neboť loni hrál s Křížem, Kaďousem a Homolkou — letos citoval Vosolila, Pávka a Karmazína; za druhé a ještě nápadnější bylo, že letos počítal na dvouhaléře, tedy ve měně nové, kdežto do loňska hrál ještě o groše, minci prastarou. Okolnost, že přeskočil několikero měn, co se jich před korunovou bylo vystřídalo, zarážela Šafránku nejvíc a v tom již spatřovala nějaké „znamení“.

Paní Kazajdová nelibě nesla, že zábava u velikého stolu vázla a že starý tatík obrací k sobě pozornost společnosti. I snažila se vzbuditi nový ruch. Ale nějak se jí nedařilo. Mistr Kazajda hleděl pod sebe, zarputile mlče, dcera Terezka seděla jako zařezaná, Ferdinand se nehýbal od podia Špontajblova (na tom konečně paní Anastázii nejméně záleželo), a Šafránka visela očima na dědkovi karbaníku, neboť jeho výroky mohly jí po případě býti materiálem na celý rok. Ale krom Šafránky obracel se po starém dědu taky pan Nyklíček, jehož rozpaky se vytrvalou zamlklostí Terinčinou jen rozmnožovaly. Nebyl tak docela tupý, aby nebyl tušil, že mezi dcerou mistrovou a tovaryšem jeho se kdesi cosi vařilo a snad posud vaří.

Zatím starý Špontajbl hrál a hrál, jako by tu byl docela sám. A jedné chvíle, když u velikého stolu hovor zas uvázl, vyhodil ku podivu zhurta poslední kartu na hromádku ostatních před sebou, roztáhl nade všemi kostnaté prsty jako v obavě, aby o ně nebyl oloupen, a vykřikl řezavě:

„Nyklíček! — Nyklíček! — Nyklíček!“

Třikrát pronesl to slovo, po každé důrazněji.

Teď nejenom že stará Šafránová otevřela ústa na celé kolo, jako by chtěla dechu nabrati, teď oněměla taky paní Kazajdová, a když se podívala na pana Nyklíčka, viděla, že na smrt zesinal, ba, že je téměř zelený. Neboť všichni věděli, co znamená, když starý Špontajbl něčí jméno vyřkne.

Hlava Terezčina klesla po zvolání dědově na stůl, na ruce, a již jí skrze prsty protékaly slzy. Tak tedy nejen že má podati ruku nemilému, nenáviděnému starochovi, ale do roka má být i vdovou! A hned si pomyslila, kdož ví, zdali ji pak ještě Ferdinand bude chtít.

Matka se dívala na dceru, a teď jí připadla slova manželova, jež byl dopoledne promluvil: Cokoli se nešťastného přihodí, všechno padniž na tvou hlavu!

Ano, již cítila, jak jí to tlačí hlavu níž a níže, sotvaže to břemeno unesla.

Ale nejhůř bylo panu Nyklíčkovi, kterému tu běželo o krk. Byl souzen, odsouzen — za rok taky snad už bude hráti se starým Špontajblem tamhle na podiu, ale o tu partii Nyklíček nestojí a ještě dlouho by nestál. Jaká pak je to hra, když člověk nemůže karty držet, když ho ani není vidět!

Seděl jako socha, úděsem všecek zkoprnělý, s očima vypoulenýma, pohyboval ústy, slova však pronésti nemohl, a jen se mu zdálo, jako by mu hrdlem stoupaly bubliny — a to snad již se z něho pomalu dušička vytrácí!

Je ještě nějaká pomoc?

A tu, v největší tísni, v zoufalém zápase o život — onou rychlostí, jakou se myslí a taky jedná ve smrtelných úzkostech, kdy je život na přetržení, uhodl vše a dospěl k závěrku jediné možnému. Sebrav namáhavě všechny síly vzchopil se, zamířil k Ferdinandovi, ujal ho za ruku a pronášeje mroucím hlasem: „Jdou, pane Ferdinand, jim se bude vedle Terinky líp sedět, a jí taky!“ — vedl ho na své místo, usadil ho na židli, a svléknuv s prstu kroužek, jejž dostal „od slečny Terezky“, navlékl jej na prst Ferdinandovi, načež poposedl vedle staré Šafránové.

Tak vyprávěla věc paní Šafránka a tak byla pravdiva. Činem svým zachránil si Nyklíček život, neboť i po roce seděl zas u Kazajdů na Štědrý večer, ale to již byla Terezka provdána za Ferdinanda, a seděl tam pak ještě několikráte, a to již běhaly kolem Terezky malí potomci Ferdinandovi.

Jenom starý „dědek Špontajbl“ zmizel s podia a s jeviště vůbec, prý sám do roka po události vylíčené, neboť podle slov Šafránčiných „dokonal svým varovným výrokem oukol života“.

Jen v tom se rozcházelo mínění posluchačů, kdykoli Šafránka příběh vyprávěla, zdali starý Špontajbl myslil opravdu pana Nyklíčka nebo zdali neběželo tehda snad jen o nyklíček, totiž o deset haléřů nové korunové měny, poněvadž starý Špontajbl patrně udělal na konec „šestadvacet“ a měl radost, že odpůrci musí měniti nyklíček. Záleží prý na tom, zdali Špontajbl dodal dvouhaléř. A to prý taky Ferdinand skutečně viděl, ale moudře zamlčel.
{{Konec formy}}

{{DEFAULTSORT:Dědek to spravil}}
[[Kategorie:Vánoční povídky]]</text>
      <sha1>7ojbu3z06b5pbwu5lh1open932ehegf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Mandibula</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97915</id>
    <revision>
      <id>334051</id>
      <timestamp>2026-06-26T20:44:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Zhnka</username>
        <id>12181</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandibula | PŘEDCHOZÍ = Mandi | DALŠÍ = Mandibulae }}  {{Textinfo | TITULEK = Mandibula | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. | LICENCE = PD old 70 }}  {{Forma|proza}} '''Mandibula''' viz [[../Čelist|{{Prostrkaně|Čelist}}]] {{Konec formy}}  [[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]]“</comment>
      <origin>334051</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="439" sha1="61n07tx121wo1gj2wkyizx0v9j8zy0g" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Mandibula
| PŘEDCHOZÍ = Mandi
| DALŠÍ = Mandibulae
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Mandibula
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl.
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Mandibula''' viz [[../Čelist|{{Prostrkaně|Čelist}}]]
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>61n07tx121wo1gj2wkyizx0v9j8zy0g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Mandibulae</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97916</id>
    <revision>
      <id>334052</id>
      <timestamp>2026-06-26T20:46:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Zhnka</username>
        <id>12181</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Mandibulae | PŘEDCHOZÍ = Mandibula | DALŠÍ = Mandingové }}  {{Textinfo | TITULEK = Mandibula | AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. | LICENCE = PD old 70 }}  {{Forma|proza}} '''Mandibula''' viz [[../Členovci|{{Prostrkaně|Členovci}}]], str.&amp;nbsp;787. {{Konec formy}}  Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku n…“</comment>
      <origin>334052</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="465" sha1="5kd2ua3ip5u1e0i0s5f5bsyedk7ge8j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Mandibulae
| PŘEDCHOZÍ = Mandibula
| DALŠÍ = Mandingové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Mandibula
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl.
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Mandibula''' viz [[../Členovci|{{Prostrkaně|Členovci}}]], str.&amp;nbsp;787.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>5kd2ua3ip5u1e0i0s5f5bsyedk7ge8j</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334053</id>
      <parentid>334052</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T20:46:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Zhnka</username>
        <id>12181</id>
      </contributor>
      <origin>334053</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="466" sha1="56dnj7vuse334vjq6s6e26nkjamit9w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Mandibulae
| PŘEDCHOZÍ = Mandibula
| DALŠÍ = Mandingové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Mandibulae
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl.
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Mandibula''' viz [[../Členovci|{{Prostrkaně|Členovci}}]], str.&amp;nbsp;787.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>56dnj7vuse334vjq6s6e26nkjamit9w</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334054</id>
      <parentid>334053</parentid>
      <timestamp>2026-06-26T20:47:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Zhnka</username>
        <id>12181</id>
      </contributor>
      <origin>334054</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="467" sha1="h8lwa4bl303q8e0lz4nyfgco1cp9zqu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Mandibulae
| PŘEDCHOZÍ = Mandibula
| DALŠÍ = Mandingové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Mandibulae
| AUTOR = [[Autor:Leopold Heyrovský|Leopold Heyrovský]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl.
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Mandibulae''' viz [[../Členovci|{{Prostrkaně|Členovci}}]], str.&amp;nbsp;787.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Anatomie v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>h8lwa4bl303q8e0lz4nyfgco1cp9zqu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alžírsko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97917</id>
    <revision>
      <id>334056</id>
      <timestamp>2026-06-27T10:47:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Alžírsko   | PŘEDCHOZÍ = Alžírská slitina   | DALŠÍ = Alžírský pas }}  {{Textinfo   | TITULEK = Alžírsko   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;47–59. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8ff050f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]   | LICENCE = PD old 70 }}  {{Forma|proza}} '''Al…“</comment>
      <origin>334056</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="71661" sha1="dxze03hxc0hicn8wa02vktu3sx1k3cf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alžírsko
  | PŘEDCHOZÍ = Alžírská slitina
  | DALŠÍ = Alžírský pas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alžírsko
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;47–59. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8ff050f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alžírsko''', franc. {{Prostrkaně|Algérie}} [alžérí], území severoafrické, nejdůležitější osada francouzská, hraničí na sev. celou svou délkou se Středozemním mořem, na vých. s Túnisem a na záp. s Marokkem. Na obou těchto stranách jsou hranice jen z malé části přesně vytčeny, zejména není tu mezí přirozených, i zachovány celkem, až na některá menší upravení, staré hranice, jichž ode dávna šetřeno bylo mezi různými kmeny. Na straně túniské počíná se hranice u Ryšavého mysu (''Cap Roux'') pod 8°3б' v. d., jde nejprve к jihozáp. podél vysokého hřbetu horského, pak к jihu až téměř pod 34° s. š.; zde pojednou zatáčí se к západu a na to směrem jižním Saharskou pouští spěje až pod 30° s. š., kde se končí nedaleko Gadamesu. Proti Marokku upravena jest hranice smlouvou z r. 1845; vycházejíc od ústí říčky Skisu čili Hádžerúdu pod 2° 16‘ z. d. jdesměrem jihových. asi 400 ''km'' až nedaleko к Figígu, načež ztrácí se v poušti rovněž až pod 30° s. š. Tato rovnoběžka jest celkem také jižní hranicí A-ka, jež ovšem v pískových pahorcích saharských (''Erg'') nikterak není vytčena a čím dále více к jihu se pošinuje. Nyní vrchní moc franc, sahá asi na 700 ''km'' vzdálí od pobřeží. Pro tuto neurčitost ohraničení nelze také rozlohu osady alžírské stanovití jinak než přibližně na 667.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy o 139.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; více než zaujímá sama Francie. — {{Prostrkaně|Pobřeží}} alžírské, majíc povšechný směr od jihozápadu к severovýchu, jest skoro 1100 ''km'' dlouhé, málo rozčleněné, namnoze skalnaté a lodím nepřístupné. Kde hory, vybíhající ve vysoké mysy, nepřistupují k samému břehu, táhnou se neširoké pruhy oblázčím pokryté nebo nečetné, nehluboké, poloobloukovité, к severu otevřené zálivy s břehem písčitým, poskytujíce většinou lodím jen nepatrnou ochranu proti prudkým větrům. Plavba kolem pobřeží znesnadněna četnými úskalími, tak že ani 46 majáků na břehu zřízených nezabraňuje častějším nehodám. Zde také '''A.''' je pořídku obydleno, hlavně pro nedostatek kommunikačního spojení s vnitřkem země. Pozoruhodnější {{Prostrkaně|zálivy}} alžírské jsou tyto: Oranský, Arzevský, Alžírský, Bougieský, Džidželský, Philippevillský s menšími zátokami Collskou a Storskou a Bônský. Z {{Prostrkaně|mysů}} uvedeny buďtež: Cap Noe, C. Usa, C. Figalo, C. Falcon, C. Ferrat, C. Ivi, C. Tenes, C. Mátifu, C. Corbelin, C. Cavallo, C. Bušárún (Buga- roni), C. Fer, C. de Garde a C. Roux. — Ostrovy к A-ku náležející jsou nepatrny: blíže hranice marocké Ražgún, severových. odtud Habíbas a blíže hranice túniské Tabarka a Galita. 
{{Prostrkaně|Horopis}}. Jako země berberské vůbec jest '''A.''' v severní své polovici všecko prostoupeno Atlasem, jehož četná pásma s odnožemi svými obmykajíce mnohá údolí, roviny a planiny celkem se řídí směrem pobřeží. Severní, asi 100 km široká hornatina, zvaná {{Prostrkaně|Tell}} (arab. = {{Prostrkaně|země hornatá}}), jest velmi úrodná, zejména v údolích řek a na blízku větších zálivů, a mohla by uživiti pětkráte tolik obyvatelů než nyní v sobě hostí. К ní na jihu pojí se šíré {{Prostrkaně|Vysočiny}} (''Hauts-Plateaux'') v průměrné výši 1100 ''m'', stepi povahy kontinentální, se solnými pánvemi a bažinami, na jihu a severu obroubené nevysokými skalními hřbety. Majíce na hranici marocké přes 200 ''km'' zšíří, směrem východním více a více se úží, až v departementu constantinském se končí přestávajíce oddělovati Tell od hor saharských. Rozloha Vysočin páčí se na 100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Horstvo alžírské, prorvané četnými úžlabinami, jimiž prodírají se řeky a vedou cesty, rozděleno jest ve množství pásem a skupin zřetelně vyznačených, z nichž tuto jen hlavní uvedeme počínajíce od západu horami pobřežními. Tu hned u Namoursu zvedá se Trárská skupina, vrcholící na pobřeží v hoře Noemově (864 ''m''), uvnitř pak ve vápencovém štítu Mont Filhaousen (1157 ''m''). Jižně od Oránské sebchy jsou hory Tessalské s Tafaraujem (1065 ''m''). Severně od Šelífa příkře se zvedá Džebel Dahra к vých. stoupaje až к oběma Zakkárům (1580 a 1527 ''m''), kde srázně spadá do roviny Mitidže. V druhé řadě, mezi Tlemsenem a Sebdu pohoří Tlemsenské horou Tenušfi dosahuje výše 1842 ''m'' (Kuábet 1621 ''m''), dále na východ až к Selífu vypíná se Vanšeríš (Varsenis, Varansenis) s vrcholy Pic Vanšeríš (1985 ''m''), P. Dui (2053 ''m''), P. Ennadate (1732 ''m'') a j. Za Šelífem, jižně od roviny Mitidže jsou menší skupiny Titerských hor, jejichž vrchol Dž. Dira zvedá se nad Aumalem do výše 1810 m. Východné odtud, v záp. Kabílii, jsou mohutné hory Džurdžurské (''Mons Ferratus''), relativně nejvyšší horstvo alžírské, ačkoliv vrchol jeho Léla Chedídža (2308 ''m'') zajímá až druhé místo mezi horami alžírskými. Jinak v pohoří tomto, nejhojněji svlažovaném prameny a bohatém bujnou vegetací, kde dosud nalézají se stopy bývalých ledovců a jež povahou svou velmi se blíží Alpám, pozoruhodný jsou ještě Dž. Kella (2218 ''m''), Tirurda (1817 ''m'') a Šelata (1780 ''m''). Hory Kabílské, sev. od Džurdžury k moři se táhnoucí a nepřístupné, s vrcholem Azefunským, mají výši 1000 ''m''. Východně od údolí sahelského táhne se Baborské pohoří, přes 200 ''km'' dlouhé, v němž nejvýše se pnou hory Adrár (1994 ''m''), Velký Babor (1970 ''m'') a Tababor (1965 ''m''). Odtud na sever k Džidželi jest hornatina patřící к nejméně přístupným krajům alžírským. Severových. od Aumalu, souběžně s Baborem táhnou se hory Bibánské č. Setífské (1380 ''m'') s pověstnými úžlabinami ''Portes de Fer'' ({{Prostrkaně|Železné brány}}), z nichž větší jde železnice alžírsko-constantinská. Východně od Titerských hor příkře spadají do hlubokých údolí Hodenské hory (nejvyšší Dž. Mádžid 1840 ''m''), dále na východ ponenáhlu se níží a u Constantiny již jen málo vrcholů dosahuje výše 1000 m. Pobřežní džebely alž. končí se mezi zálivy Storským a Bônským mohutnou massou Edugu (1008 ''m)''. — Z pohorských pásem Atlasu saharského (Velkého), jenž z pouště kolmo vyrůstá jako obrovské hradby, uvésti sluší nejprve Ksúry (hrady), skalní řetězy, oddělené védy, jež splývajíce s Vysočin v Sahaře se ztrácejí, a dosahující výše 2000 m. Na vých. jejich straně pne se Dž. Amur (berb. = {{Prostrkaně|hory}}), jsa rozhraním vod tekoucích jednak do vnitra Vysočin а k Středozemnímu moři, jednak к Sahaře. Jádrem jeho jsou strmé stolové hory, nedosahující výše 2000 ''m'' (Tuila Makna jihových. od Géryvillu 1937 ''m'', Dž. Okba 1710 ''m'', Dž. Guru 1708 ''m''). Dále k východu horská pásma široce se rozstupují a jen nepatrně vynikají nad okolní roviny (100 až 200 ''m''); z nichž Dž. Senalba na cestě z Dželfy do Laguátu vystupuje do výše 1580 ''m''. Odtud až к védu Kantarskému Atlas ještě více se níží, ale za tímto védem, kudy nyní jde dráha batna-biskerská, vypíná se pojednou nejvyšší horstvo alžírské Dž. Aures (''Mons Aurasius''), mající tvar pootevřeného vějíře а к Sahaře srázně se klonící, v jehož sev. části vypíná se nejvyšší témě alž. Šelja (2312 ''m'', dle jin. 2328 ''m'') a Mahmel (2306 ''m''). Následuje ještě Dž. Šešár s nejvyšší horou Alí-en-Nés (1878 ''m''), a horami Nememšskými končí se alž. Atlas na východní straně. V dep. constantinském třeba ještě vytknouti skupinu horskou západně od Batny s Tugurem (2100 ''m''), pak Constatinské hory (sev. od města t. jm.), a konečně Medžerské pohoří na hranici túniské.
Mezi {{Prostrkaně|rovinami}} Tellu, jež pečlivě jsou vzdělány, přední místo zajímá Mitidža mezi Alžírem a Blídou (asi 1500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;); dále uvedeny buďtež roviny: Tlelátská u Oránu, Egriská u Maškary, Šelífská na dolním toku Selífa, Iserská a Bônská. ''f.''
O {{Prostrkaně|geologii alžírské}} máme sice mnoho spisů, jichž Peron napočetl 130 v posledních 50 létech, ale jediné samostatné dílo Renouovo (''Exploration scientifique'') je z r. 1848, a články tamějších a francouzských časopisů stěží jest dostati; i následujeme tuto poslední obraz Peronův (''Annales des sciences géolog.'' 1883). Dle líčení Fournelova skládají '''A.''' hlavně dvě pohoří, Malý (sev.) a Velký (již.) Atlas, a mezi nimi ležící Vysočiny, které běží rovně s hlavními Alpami a pocházejí z téže doby po útvaru třetihorním. Jižněji nastupuje Sahará, krajina vrstev vodorovných. — Ačkoli se v prorvách ukazují stopy starších útvarů, přece na povrchu panují jen útvary jurský, křídový a třetihorní. Prahory (žuly, ruly, mramory, diority) tvoří jednotlivé shluky v přímoří a to u Alžíru v Kabílii, záp. od Philippevillu a záp. od Bôny. Na jihu vystupují teprve ve střední Sahaře, zemi Tuáríků za Igargarem v horách Iffefisen (rula i svor dle Flattersa). V Oránském přímoří mluví Bleicher o silurních břidlicích a staropalaeozoické vrstvy (silur-devon) uvádějí se z Kabílie, na východě Džurdžury. Bleicher sám uvádí uhelný útvar u Ain-Tolby, u Nemoursu a záp. od Oránu a Coquand trias v dep. constantinském, což však potřebuje tvrzení paleontologického. Mimo to ale popisuje se permo-trias vých. od Filippevillu. 
Nejstarší mocný útvar jest jurský, roztroušený v severním Atlasu (Constantinsko — mramor v liasu u Filfila byl znám Římanům — Kabílie, v Džurdžuře alžírské, Vanšeriši, a pomoří Oránském až к Sadě, Tlemsénu), ve střední planině u Batny, Setifu, pak u Šelaly (hran. Oránské), Liamuna, jižně od Busady, konečně u Laguátu a Géryvillu, jak četné seznamy ammonitů, belemnitů, cidaritů, terebratulí, crinoidů a j. u Perona dokazují. Na jižní straně sev. Atlasu jest velký shluk Jury od 2° 30' v. d. až к 3° 30' z. d. Křída hlavně tvoří kostru celé země (neocom, urgoaptien, albien, obě vrstvy tyto po celé sev. Africe dle Perona r. 1875), až do Arabie a Palestiny tvoří pouště rozsedáním v duny písčité a hlíny neplodné, kde vody nutno hledati až 150 ''m'' hluboko, tak že Rille nazval útvar ten zrovna saharským. 
Útvar cenomanský tvoří vápencem svým vyšší hory, zejména vnitřku Velkého Atlasu a je stejně neúrodný (od Túnisu přes Biskru do Džebel Amuru, zemí Mzabů, ale i u Batny, Rubady); turonské vrstvy konečně tvoří zpodek Constantiny a šíří se na vých. a jihozáp. střední planinou (Hodna, Batna, Tebessa) až к Laguátu, Golei (''Ostrea mermeti''). Střední a západní planina centrální má i mnoho Senonu. Eocén zastupují v '''A'''-ku nummulithy ve dvou dlouhých, s mořem souběžných pásmech v Tellu a střední planině (Tebessa, Setif, Bog- har), ale více na východě, kdežto miocén se vyskytuje více na záp., jako v Kabílii u Tenes, podlé čeho Pomel nazval vrstvy cartennské — a hlavně v Oránsku (údolí Selífu u Maškary, Sidi-bel-Abbés, Tlemsén až do Udždy v Marokku).
Pliocénní a čtvrtohorní vrstvy hlavně na vých. vyvinuté, daly četné zbytky ssavců: hipparion, koně, antilopy, býky, slony (''Elephas meridionalis africanus'' u Šeršelu), nosorožce, hrocha (''H. Hipponensis'') podobné středoafrickým nynějším. ''Pý.''
{{Prostrkaně|Vodopis}}. Kromě el-Kebíru a Šelífa nemá '''A.''' řeky splavné. Téměř všecky alžírské přítoky Středozemního moře, vznikajíce v pokrajních horách Vysočin, z části též v Tellu a horách pobřežních, protékají Tell celou jeho šíří, lenivě se vlekouce bažinatými břehy, a do moře se vlévají úzkým, často písčinami ucpaným ústím. Veliké důležitosti nabyly řeky ty od té doby, co se jich používá к velikolepé soustavě zvlažování půdy, к čemuž upotřebeno zavodňovacích staveb již ve starověku založených, ale časem zanedbaných a zpustlých. V zimě voda dešťová splývá po svazích hor a vrchů, dravě po cestě vše s sebou unášejíc a široké koryto sobě ryjíc; to jsou {{Prostrkaně|védy}} Arabů, jež v letní době vysychají buď docela nebo v uzounké prameny a v nichž tlející rostliny a hnijící zvěř způsobují střídavé zimnice. Mnohé vody splývají v četné slané mělčiny a bažiny, jež někde slují {{Prostrkaně|šoty}}, jinde {{Prostrkaně|sebchy}}. Atlas jest rozhraním dvojího vodstva, tekoucího jednak к severu do Středozemního moře, jednak na jih do pouště. Téměř všecky védy mají několik jmen, z nichž tuto uvedeme nejobyčejnější. Značnější řeky provincie oránské jsou: Tafna 145 ''km'' dlouhá, pramení se nedaleko Sebdu a vlévá se do moře naproti ostrovu Ražgúnu majíc přítoky marockou Mújlu a s pravé strany záp. Iser; Makta vzniká splynutím Sígu (215 ''km''), pramenícího se na vysočině jihozáp. od Daje, a Habry (Tenazery) rovněž od Daje (severně) splývající a 23S fcm dlouhé, a vrhá se do Arzevského zálivu; Šelíf (''Azar'' Římanů), hlavní řeka alžírská, vzniká u Tijáretu ze skupiny »Sedmdesáti pramenů« (''Sebin Ajún''), teče nejprve к východu jako Nahr Vásil (jiní pokládají Véd Namus za pramen Šelífa), zatáčí se pak náhle okolo Vanšeríšského pohoří к západu, dotýká se Affrevillu a Orléansvillu, spojiv se s Riu vlévá se do roviny Šelífské a brzy na to do Středozemního moře 12 ''km'' sev.-vých. od Mostaganemu; Šelíf má přes 700 ''km'' délky, a delší přítoky jeho na území oránském jsou Mina (200 ''km'') a véd Riu, na území alžírském védy: Isley, Fodda, Ruina, Durdur a Varán. Departement alžírský má ještě tyto značnější védy, veskrze přítoky Středozemního moře: Mazafrán, jenž se končí 8 ''km'' jihozáp. od Sidi-Farruše, Haraš pramenící východně od Blídy v Malém Atlasu, jenž u Maison-Carré dospívá šíře 80 ''m'' a vlévá se do Alžírského zálivu; východní Iser (200 ''km'' dl.) vznikající mezi Medeou a Aumalem na úbočí planiny Bení-Slímánů, jest záp. hranicí Velkého Kabílska, teče mimo Balestro bohatou Iserskou rovinou a vlévá se do moře západně od mysu Džinetského; Sebau (Nesa, Buberak), hlavní řeka Vel. Kabílska no km dlouhá, vzniká na patě Akfadúské hory a vtéká do moře 6 ''km'' záp. od Dellysu. V provincii constantinské jsou tyto řeky: Véd Sáhel, 200 ''km'' dlouhý, temen! se na Dirských horách u Aumalu, zove se nejprve Riuraru, pak Zajan a jako Sahel končí se v zálivu t. jm.; Véd el-Kebír (= {{Prostrkaně|velká řeka}}) 245 ''km'' dlouhý a několikráte ve skalách se ztrácející vzniká jako véd Rumel východně od Setífa, teče od západu к východu až ke Constantině, před níž spojiv se s Bú-Murzúkem přijímá jméno el-Kebír, zatáčí se к sszáp. a trvá ve směru tom až к svému ústí (32 ''km'' vých. od Džidželi), maje větší levý přítok Véd Endžu; Sejbús (''Rubricatus'') 220 ''km'' dlouhý, splývá s vysočiny Úled-Chanferů, teče к severu až k Medžez-Hamaru, kde s levé strany vnímá Véd Zenáty, zatáčí se náhle к východu, u Gelmy přijímá jméno Véd Šerf a vlévá se do Bônského zálivu; Medžerda, řeka již túniská, horním svým tokem patří '''A'''-ku vinouc se zde krajem pozoruhodným pro krásy přírodní, šíré lesy, hojnost pramenův a římské památnosti. — V jižním, pustém '''A'''-ku zaznamenati jest čtyři hlavní védy, splývající s hor Ksúrských mezi Figígem a Géryvillem a zanikající v písku Sahary: Véd Námús, Véd Garbi (Kebír), Véd Zeger a Véd Zergún. Velká čásť vodstva mezi Géryvillem a Tebesou splývá do Védu Džedí, jenž vznikaje na Amúru u Tadžemútu otáčí se k vsvých. a směrem tím táhne se až téměř k Biskře, kde zaniká v El-Fáidské rovině; maje 500 km délky, jest z větší části roku bez vody. Várgelský bassin přijímá Véd Mzáb a Véd Miju (viz vyobr. č. 183.) a jihových. čásť pouště prorývá mohutný Véd Igargar, přicházející s hor tuáríckých a ztrácející se v hluboké sníženině šotu Melgígu č. Melríru. Tyto saharské védy jsou dlouhá, široká a hluboká koryta v písčité půdě, jež za prudkých dešťů pojednou naplňují se vodou; tuto sice vyprahlá půda rovněž tak rychle pohlcuje, ale dno koryta i nadále zachovává jakousi vlhkost podporující vzrůst husté trávy. Sem za vedra přicházejí karavany popást velbloudů a dokopávat se pitné vody, jež několik stop pod zemí stále se prýští. Trvaleji vodou zásobeny jsou ovšem védy severoalžírské, zejména ve vých. polovici země, kde jsou hory slehlejší a více zalesněné, deště hojnější a tok řek vyvinutější, avšak i zde podléhají obecnému pravidlu, že někdy buď úplně vysychají, nebo aspoň že je lze přebroditi, kdežto v zimě mohutní v dravé, nebezpečné proudy, často i z břehů vystupující a nižší roviny rozmělčující. Povaha dočasnosti ještě více se jeví při slabých stepních tocích Vysočin zanikajících ve slaných bažinách, jež jen v době dešťů vzrůstají v jezera; to jsou šoty a sebchy, z nichž přednější jsou tyto: Šot-el-Garbí (= {{Prostrkaně|západní}}) 72 ''km'' dlouhý, z polovice к Marokko, z polovice k '''A'''-ku patřící, a Š.-eš-Šerkí (= {{Prostrkaně|východní}}) 200 ''km'' dl., oba na vysočině oránské, kdežto největší šot na Sahaře, a to v prov. constant., jest Melgíg; dále Oránská sebcha 40 ''km'' dlouhá, jižně od Oránu, sebcha Zahrez-Garbí a Zahrez-Šerkí na vysočině alžírské (solný obsah obou Zahrezů páčí se na 600 mill, tun), S.-el-Hodna čili Šot-el-Sáida, 56 ''km'' dlouhá a průměrně 35 ''km'' široká, v provincii constantinské. Značnější vlastní jezera jsou: v Oránsku Arzevské jezero, v dep. constantinském Fezárské j. u Bôny, El-Meláh (Slané j.) záp. od La Calle, Ubeira jihových. od předešlého, El-Hút (Rybí j.), konečně , skupina jezer: Džemelské, Gelífské a Tarfské, 72 ''km'' jihovýchodně od Constantiny. 
{{Prostrkaně|Podnebí}}. Zeměpisnou polohou '''A.''' blíží se již pásmu horkému, ale zvláštní jeho fysické uzpůsobení jest příčinou, že vykazuje se podnebím všech tří pásem, od vedra tropického až ke kruté zimě severu. Tyto krajnosti zejména blízko se stýkají jednak na Sahaře, jednak na sousedních Vysočinách. Průměrná teplota v '''A'''-ku vůbec jest asi táž jako v Provenci (průměr roční 20° C.), ale každý jeho pás (Tell, Vysočiny a Sahará) má své zvláštní podnebí. V Tellu teploměr v létě nestoupá nad +40°, v zimě neklesá pod +2°, a dle Maritových dlouholetých pozorování jest na pobřeží (Sahelu) průměrná letní teplota +19°. Sníh zřídka jen pokrývá vrcholy hor a podnebí jest celkem velmi příjemné a zdravé, zvláště za rozkošného jara, kdy všecko rostlinstvo rychle a bujně se rozvíjí, tak že pobřežní místa alžírská, hlavně pak město Alžír, к pobytu chorých na plíce se odporučují. Letní parna bývají zmírňována pravidelnými větry vanoucími od moře, a i v zimě paprsky sluneční dosti jsou mocné, aby udržovaly vegetaci stále zelenou a mírnou teplotu, jež málokdy klesá pod +9° průměrem majíc 11 až 12°. Vůbec rozeznávají se zde jen dvě roční období: horké a mírné, a toto opět jest dvojí, vlhké a suché. Jest to alžírské léto (červenec-září), zima (říjen-únor) a jaro (březen-červen). V létě bývají noci chladné s hojnou rosou. Největší sucho a vedro trvá v červenci a srpnu; červen a září bývají také horké, ale ne tak suché; letní deště jsou řídké, krátké a slabé. Za to zima vyznačuje se neobyčejnou vlhkostí; pršívá sice jen dva měsíce, zvláště v říjnu a listopadu, ale deště bývají nad míru vydatny, nejvíce v provincii constantinské, nejméně v oránské. Výsledek dešťoměrných pozorování jest: v Bôně 1200 ''mm'', v Alžíru 800 ''mm'', v Oránu 400 ''mm''. Větry valnou většinou vanou směrem pobřeží, buď od východu neb od západu. Východní panují od května do září, a v té době obloha bývá v zenithu jasná, na obzoru zamlžená, temena hor a mysů skrývají se často ve mracích; naopak, zjevují-li se temena v obrysech jasných, jest to znamení, že trvají nebo co nevidět nastanou větry západní. Tak jest v Sáhelu. Avšak tyto poměry klimatické patrně se mění, čím dále pronikáme na jih. Čím blíže k Vysočinám, tím více ráz podnebí blíží se к evropskému. Rostlinstvo pokrývající stráně velikolepých údolí, dub, lentišek, divoká oliva, dub korkový, linda — vše upomíná na Evropu. Úrodnost půdy jest podivuhodná. Zde v zimě bývá již i sníh a tu i tam led. Ještě krutější zimu mají Vysočiny blíže Džebel-Amuru a Džebel-Auresu. Tu snášejí se sychravé deště, a i sněhu bývá nadbytek, kdežto léto jest zde dobou velikého vedra a sucha. Konečně v jižním Alžíru, na poušti Saharské neznají nežli dvě roční období: horké a deštivé. Teploměr ukazuje za dne až +52° C., v noci nastávají citelná chladna. Metlou pouště bývá horký vítr, jenž obyčejně vane v horních vrstvách vzduchových, ale někdy sklesnuv dotýká se až povrchu země: to jest ''simún'' Arabův, ''sirocco'' Španělů, pohlcující někdy celé karavany. Přicházeje od jihových. zvyšuje temperatura na +45° C., zemi zahaluje prašnými víry a vzduch pozbavuje všeliké vlhkosti. Zhoubný jeho dech cititi jest až na pobřeží, kde způsobuje ochabnutí všelikého života; ale na štěstí netrvá nežli 2—3 dni a končí se téměř vždy deštěm a sev.-záp. větry, zjednávajícími opět rovnováhu. Vane hlavně od srpna do října, někdy i z jara. Na začátku okkupace francouzské vojsko válem hynulo zimnicemi, jež způsobovaly zhoubné výpary vystupující ze země již po staletí zanedbané, a podnebí alžírské rozhlášeno za nezdravé, tak že i proud vystěhovalců záhy ochabl; ale ponenáhlu vzděláváním půdy, osazováním stromoví, zalesňováním, upravením vodstva a j. nezdravota mizela, a podnebí alžírské, až na některé krajiny blíže řek, těší se pověsti nejlepší. ''f.''
{{Prostrkaně|Alžírské rostlinstvo}} jest celkem čásť rostlinstva Středomořského a liší se na příklad tak málo od tuniského, že Cosson dává poslednímu území jen 6 bylin zvláštních. Na vysokých horách jsou tu některé byliny alpské (nad 2000 m), ale není to pásmo úplné, neboť v téže výšce vyskytuje se ještě mnoho bylinstva středomořského. К jihu přechází květena ta úplně v pustinnou květenu Sahary. Největší místní sbírka Cossonova pochází z Constantinska (Philippeville-Aurès 1428 dr.). Ostatně mívají místní flory na nejvýše 700 dr. a čím dále к jihu, tím méně (Biskra 473, Laguát 382 dr.). Ball počítá čtyři pětiny alžírských bylin v Evropě a Středomoří, 100 jen v '''A'''-ku a Marokku. Bory rozdělil rostlinstvo na 3 pásma dle délky, Cosson na 4 dle šířky. Co se prvních týče, jisto jest, že severovýchod (Constantinsko) nejvíce se podobá střední Evropě, jihozápad (Oránsko) více Španělsku. V Constantinsku jsou lesy listnaté (duby, buky, jasany, olše, javory), Oránsko má na př. ''Apteranthes gussoniana'' (''Stapeliacei'' španělskosicilskou), ''Rhus albidum''. 
Pásma dle šířky přímoří zaujímají lesy horní v přímořské střední stepi a rovná jim poušť a hory jižní. Rovin přímořských jest málo; Mitidža u Alžíru a přímoří u Bony jsou jediná luka '''A'''-ka, kde se seno seče, kdežto údolí Šelífu a okolo Oránu jest více stepnaté. Lesy přímořských hor nejsou již nepřetržité, nýbrž udržely se jen na vých. a na vyšších horách, neboť Arabové zvykli každoročně zapalovati pastviny své, aby je prý zlepšili, čímž slabší lesy byly zničeny; Kabílie pak je tak hustě obývána i vzdělána, že nemnoho tu ostalo lesa. Jakožto charakteristické byliny severu uvádějí se ''Scilla maritima'', ''Chamaerops humilis'', ''Ampelodesmos tenax''. 
Nejvyšší vrcholky mají všelicos alpinského (''Isatis džurdžurae'', ''Lepidium granatense'', ''Draba hispanica'', ''Erinus alpinus'', ''Saxifraga atlantica'', ''carpetana'', ''Cardamine hirsuta'', ''Primula'', ''Viola'' atd.). Stepi střední zcela podobají se Sahaře obsahujíce byliny solimilné: Artemisie, Astragaly, ''Arthratherum purgens'', především hlavní plod té krajiny alfa (''Stipa tenacissima''), která vyváží se do Anglie na papír, a jejíž pěstování ročně nese milliony. Lesy jižních hor jsou vzácné; zde a na severu rostou nejvzácnější cedry a thuje (''Callitris quadrivalvis'') již starým Římanům drahé a hledané. Hojná jest ''Pistacia atlantica'', chvojky aj. Nejvyšší alpinské byliny na Aurèsu jsou: ''Prunus prostrata'' (Libanu), ''Arabis ciliata'', ''Viola gracilis'', ''Potentilla pensylvanica''. Debeaux rozeznává u Bogharu 3 pásma: do 800 ''m'' step (''Statice'', ''Lonchofora'', ''Anabasis'', ''Cordylocarpus''), druhé do 1000 ''m'' (''Stipa barbata'', alfa i dub), pak výše Terebinthy, ''Pinus halepensis'', ''Quercus ruber'', ''Juniperus oxycedrus'', ''phoenicea'', ''Callitris quadrivalvis''. 
Saharské bylinstvo obmezuje se mimo zahrady v oasách na některé keříky nížin, trní a řídké jarní bylinky po dešti (Liliacee, Crucifery). Vzácné jsou úkazy jižnější ''Crotalaria Saharae'', ''Roubbairea prostrata'', ''Daemia'', především keř ''Calotropis procera''. Sbírka Flattersova obsahuje nejjižnější až za Varglu a vypočítává až 122 druhů. ''Acacia arabica'', ''Cassia obovata'', ''Aerua javanica'', ''Erythrostictus punctatus'', ''Ephedra alata'', ''Chloris meccana'', ''Salvadora persica'', fagonie, tamarišky, jedovatý ''Hyoscyamus'', kterým jedna výprava otrávena byla, atd. ''Pý.''
{{Prostrkaně|Alžírskou zvířenu}} popsali, co se týče ssavců, Lataste a dříve Loche, ptáky Explorace (Levaillant) a Loche, plazy Strauch a ryby Playfair (ze sbírky Letourneuxa). Ssavci jsou u Lataste jináče ustanoveni nežli u Loche. První má ssavců zemních 83, tento 70 (11 end., zejména opici, hlavně v Kabílii), 8 kočkovitých (se lvem a pardálem), vydru, medvěda, psa (v Marokku), jelena, daňka (vých. lesy), kance, 4 antilopy (jih), divoké ovce, 2 ježky (1 v Sahaře), dikobraza a 2 zajíce (s králíkem) atd. Pochybnost měl o krtcích a veverkách (''Sciurus getulus'' Lesson). Ptáků měl Loche 357, avšak mnohem více ptáků jest dosud neznámo: jsou to hlavně druhy stredomorské. Z ptákův uvedených je 137 vodních, 46 dravců (9 sov), 4 dropi, pštros (Sahará) atd. Pustinné tvary jsou právě saxicoly (7, ''S. isabellina'', ''deserti'' atd.), alaudidy {''Rhamphocoris olotbey'', ''Certhilauda Dupontii'', ''desertorum'', ''Ammomanes isabellina''), ''Pterocles senegalensis'', ''Turtur senegalensis'', ''Otogyps nubicus'', ''Caprimulgus isabellinus''. Jižní formy jsou ''Ixos obscurus'', ''Phasmoptynx capensis'', 2 Fringillarie, ''Telefonus tschagra'' (''senegalus''), ''Merops egyptius'', ''Chenolopex egyptiaca''. — Z východu ''Pastor roseus'', ze severu jdou až sem někdy ''Cyanecula suecica'', ''Ampelis garrulus'', Emberizy, ''Loxia curvirostris'', husy atd. Želv měl Strauch: 3 zemní (''Testudo pusilla'' Shaw — ''graeca auct.'', ''campanulata?''), ''Emys europea'' a ''leprosa'' (sigriz dB.) a 2 mořské: ''Cheionia corticata'' i ''Sfargis coriacea''. Kromě chameleona má 36 ještěrů, z nichž většina žije v pouštích. Hadů má 21, od ''Eryx jaculus'', ''Lycognathus textilis'' a ''Simotes diadema'' znal jen po 2 exempl. z Alžírska, 3 ''Coronella'', ''Zamenis Cliffordii'' a ''florulentus'' po 1 exempl. ze Sahary, hojné jsou stredomořské Tropidonoty (2) a ''Zamenis Coelopeliis lacertina'' i Vipery (aspis jen 1 ex., jako ''Psammofis punctatus''). ''Psammpfis sibilans'' i ''Vipera Avicennae'' jen v Sahaře. Žab měl jen 6 druhův a 3 salamandry (''Euproctes poiseti'' end.). V celku počítal 36 druhův evropských v '''A'''-ku (přes půlku). Rozdílu dle výšky není. Ryby jsou málo četné; mořské jsou obyčejné středomoří západního; sladkovodní poskytují více zajímavosti. Hlavní rozdíl v tom záleží, že ryby sladkovodní severního stredomořského ouvodí jsou evropské (ještě na př. pstruh, ''Salar macrostigma'', vyskytuje se v potocích horní Kabílie), kdežto saharské ouvodí je tropické chovajíc Cyprinodonty (''C. calaritanus'', v střední planině ''C. iberus'' [Taquin], ''Tellia apoda''), a hlavně chromidee (africko- americké), mezi nimiž daleko rozšířené ''Chromis mosambicus'' a ''niloticus'', pak endemické ''Hemichromis Saharae'' v Tugurtu), které se i v artéských pramenech nacházejí. Do řek severu jdou ryby obojetné, obyčejné, jako v stredomořsku, vůbec i ''Biennius'', ''Atherina rissai'' Val., 2 ''Gobius'', 2 ''Mugil'' — ale i ''Cristiceps argentatus'' (pramen Ain-Malaka i moře) a ''Syngnathus algeriensis'' end. (rodina sic nejvíce mořská). Z našich ryb vyskytuje se tu jen v severu úhoř a plocka (''Clupe afinta-alosa''). Patrno, že ryby jihu pocházejí z doby velmi staré, jako sumec nilský (''Clarias lacera'') v zemi Tuáríků (Duveyrier). ''Pý.''
{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. Dle sčítání r. 1886 bylo v A-ku — kromě asi 50.000 duší na Sahaře — 3,817.465 obyv., kdežto r. 1881 napočteno jich 3,254.934 a r. 1872 jen 2,416.000; jeví se tedy pravidelný přírůstek asi 100.000 duší ročně, což tím více váží, že toto rozmnožování děje se především na území svěřeném správě občanské. К tomu ovšem mnoho přispívá immigrace, jež ročně asi o 18.000 duší jest značnější než emigrace, avšak sčítáním zároveň zjištěno, že domorodců vůči kolonisaci evropské nikterak neubývá, nýbrž že stále mohutněji pod vládou francouzskou: r. 1881 čítalo se muhammedánských domorodců 2,850.866, a do roku 1886 vzrostlo jejich množství na 3,284.762 duší. Židů bylo t. r. 42.595 (r. 1881 jen 35.665), obyvatelstva původu evropského 461.764 (r. 1857 jen 180.472), mezi tím 255.552 Francouzů (i s vojskem, r. 1881 jen 233.937). Roku 1886 bylo v A-ku 206.212 cizinců, mezi nimi více než polovička Španělů; pak co do množství následují Italové, Maročané, Angličané (s Maltany), Túnisané, Němci a j. — Domorodé obyvatelstvo alžírské přináleží ke dvěma různým kmenům, arabskému a berberskému. К onomu čítali dlužno na prvém místě Beduíny čili kočovné kmeny obývající hlavně alžírský Teli a některé části alžírské Sahary, a Maury, kteří jsou nyní úplně poarabštěni. Beduínové jsou potomci hidžázských sunnitských kmenů Hilál a Soleim, jejichž vstoupením na půdu alžírskou počíná druhá arabská invase (1050 po Kr.). Z nich však pouze kmenové pouště zachovali svoji arabskou krev čistou, směšujíce se jenom zřídka, kdežto kmenové Tellu smísili se po většině s kmeny berberskými, při čemž se zdá, že typus berberský nabývá převahy. Beduínové nemají stálých sídel, nýbrž stěhují se se svými stany živíce se po většině chovem dobytka. (Viz vyobr. č. 184.) Pouze v Tellu zabývají se též vzděláváním půdy. Opůvodu Maurů, kteříž osazeni jsou ve městech, máme několik domněnek. Dle jedněch jsou to civilisovaní Berberové, dle jiných pevně usedlí Arabové nebo smíšenci z obou kmenů, dle ještě jiných berberisovaní a později poarabštění potomci tuzemců i_přistěhovalých Foiničanů (Libyfoiničanů). Živí se hlavně obchodem a řemesly. Dříve byli nejzámožnějšími majetníky v A-ku, nyní však musili ustoupili židům, kteří zmocnili se veškerého velkého obchodu. Maurové vůčihledě klesají, jakož vůbec arabský živel v A-ku, čehož hlavní příčinou jest neschopnost к soutěžení s vypočítavým židovstvem, které za francouzské vlády nabylo rovnoprávnosti a volnosti, jakož i dále jakýsi muhammedánský konservatismus, který jim nedopouští držeti stejný krok s Berberem, jenž přístupnější jest evropské civilisaci. Vlastními domorodci v A-ku ode dávna usedlými jsou Kabílové, obývající horské části země a náležející ke kmeni berberskému, jehož hlavní a nejčistší větví jsou saharští Tuáríkové a jenž ode dávných dob obývá v severozápadní Africe (v. Marokko). Povaha Kabílů jest směsí různých a začasté sobě odporujících vlastností. Kabíl jest fanatický, pověrčivý, pomstychtivý, nedůvěřivý a lakomý, ale na druhé straně opět pracovitý, střídmý, pohostinný а к chudým obětavý. Bydlí ve vesnicích v kamenných domech bez oken. Obydlí Kabílů nevyznačuje se čistotou; jet dobytek pouze nízkou přehradou oddělen od domácích. Živí se orbou a řemeslem; mimo sídla jejich nacházíme je zaměstnané všelikými pracemi, ba i jako nájemníky polností. Žena kabílská musí sice pracovali těžce, avšak postavení její, pokud se týče volnosti a práva, jest příznivější než u jiných muhammedánů. Veřejná správa (kterou Francouzové ponechávají celkem nedotknutou) jest výtečně organisována a spočívá v rukou shromáždění obce, k němuž náležejí veškeří branní příslušníci a v jehož čele stojí volený přednosta. Mimo to má jednotlivec též závazky ke svému rodu а к sofu, to jest bratrství, kterýchž u Kabílů hojně nalézáme a jež vznikají hlavně různicemi mezi obyvateli různých obcí. Náboženství jsou muhammedánského, na němž lpí fanaticky, řídíce se však předpisy koránu pouze, pokud neodporují jejich tradicionálním zvykům. Proto vidíme ještě u Kabílů hojné stopy původního kultu náboženského: ctění duchů, jimž dosud oběti přinášejí, slavnosti jarní, obžinky a slavnost nového roku. Vzdělání je na nízkém stupni, lepší se však vlivem francouzských škol, jež děti kabílské pilně a s prospěchem navštěvují. Proto budoucnost Kabílů lepší jest než budoucnost živlů arabských. Jazyk Kabílů jest nejvíce porušen ze všech jazyků berberských. (Viz vyobrazení Kabílská rodina na příloze.) Menší oddělení berberská jsou Biskrové, Mzábité a jiná méně důležitá. Biskrové jsou obyvatelé oas tibauských, Mzábité obývají nejzazší Saharu alžírskou, živíce se obchodem a průmyslem (zvláště tkalcovstvím); přiznávají se к šiitismu. Konečně zmíniti se dlužno též o černoších, kteří v počtu nepříliš četném přicházejí do A-ka a konají zde sprostší služby. Pke.
Rozdělení a správa země. Čím více osadníků do A-ka přibývá a čím více vyvinují a mění se tamější poměry společenské a domácí obyvatelstvo podléhá vlivu evropskému, tím více mění se též správa země, a bývalá přísná vláda vojenská ustupuje před spořádanou správou občanskou. Vrchním správcem země jest generální guvernér občanský (Gouverneur général civil), jenž podřízen jsa francouzskému ministru vnitra na pomoc má generálního ředitele a vládní radu (pro záležitosti občanské). Území alžírské rozděleno jest ve dvě části: severní, s administrací občanskou (territoire civile), a jižní, vojensky spravovanou (territoire militaire čili territoire de commendements); v oné r. 1886 bylo 3,324.475, v obvodu vojenské 492.990 obyv. Dále jest A. rozděleno ve tři departementy, a ty opět v arrondissementy a distrikty, kdežto v území vojenském dosud užívá se starších názvů: provincie, divise, subdivise. Departement alžírský skládá se z 5 arrondissementův: alžírského, médéjského, milianského, orléansvillského a tiziuzuského, a r. 1886 měl 112 obcí a dvě subdivise, jejíchž sídla jsou Aumale a Médéa, s 1,380.541 obyv.; dep. constantinský má 7 arrondissementů se 104 obcemi, 2 subdivisemi (Batna, Constantine) a 1,566.419 obyv.; dep. oránský rozdělen ve 5 arrondissementü s 94 obcemi, 2 subdivisemi (Mascara, Tlemsén) a 870.505 obyv. Obecní zřízení jest většinou skoro totéž jako ve Francii. Jsouť pak obce trojí: samosprávné (communes en plein exercice), v nichž převládá obyvatelstvo původu evropského, obce smíšené (com. mixtes), kde živel evropský jest příliš sláb, aby stačil к zařízení obce, a konečně obce domorodců (com. indigenes). Obce samosprávné nalézají se jen na území občanském a mají obecní rady, v nichž zasedají hlavně občané francouzští; mohou sice voliti se do ní také muhammedánští domorodci, avšak těch nesmí býti více než třetina. Také většina obcí smíšených nalézá se na území občanském (na vojen, pouze 6) a zde správcem jejich jest občanský úředník, od něhož se vyžaduje znalost arabštiny nebo kabílštiny, kdežto na územi vojenském Evropané i domorodci podřízeni jsou vyššímu důstojníku, jemuž přidělen úředník civilni (adjoint) pro některé zvláště vytčené záležitosti. Konečně obce domorodé (6 v dep. alžírském, 2 v oránském a 5 v constantinském), k nimž náleží mnoho tisíc kilometrů území řídce obydleného (k biskerské 111.844 km2, ke gardájské 66.549 km2), spravuje rada složená z několika vyšších důstojníků, šejchův a jiných domácích předáků. Rozčlenění obcí domorodých, jež stalo se hlavně za příčinou vybírání daně a odvádění k vojsku, jest toto; několik skupin stanů (duvár) spojuje se v okres (ferka) se šejchem v čele, několik okresů tvoří kmen (džemáa), jehož náčelníkem jest kaíd, z kmenů skládá se agalyk, jemuž velí aga, a několik takovýchto obvodů slučuje se ve větší správní obvod mající za náčelníka chalifa čili baš-agu. Každý departement má svou generální radu (conseil general), zabývající se hlavně věcmi kommunikačnimi a stavebními, obecními financemi a veřejným vyučováním. Jako ve Francii zasedají tyto rady dvakráte za rok a volí po 6 členech do vrchní rady (conseil superieur), která schází se jednou do roka v Alžíru a v níž kromě těchto 18 volených zasedá rovněž 18 členů vládních: 3 prefektové, 3 gen. velitelé divisi a 12 členů vlády výše uvedené. Úkolem jejím jest sestavovali budžet a rozdělovali daň. Do sněmoven pařížských volí každý departement po dvou poslancích a jednom senátoru. Výlohy správní dle budžetu na r. 1885 činily 113,894.527 fr., v čemž zahrnut i náklad na vojsko 56,686.865 fr. a na loďstvo 558.128 fr.; přijmů tohoto roku vykázáno 40,777.668 fr. 
Soudnictví. Snaha vlády francouzské ode dávna k tomu se nese, aby i v právních poměrech čím dále více se sbližovali domorodci s osadníky a platnost zákonů francouzských vztahovala se na území širší a širší. A vskutku u věci té učiněn značný pokrok. Kdežto dříve domorodce soudili vlastní kádiové ještě roku 1843 rozhodujíce nad životem a smrtí obžalovaných, podrobena jest nyní převeliká většina obyvatelstva soudnímu zřízení francouzskému. V A-ku sice dosud jest asi 150 soudců domorodých a tolikéž jejich náhradníků (adel), nejnižší to soudní instance (mahakma), jež v některých věcech řídí se ještě koránem a starými obyčeji; ale jinak všecko obyvatelstvo podřízeno soudnictví francouzskému. Vykonavateli jeho jsou smírčí soudcové (juges de paix), jichž přibývá touže měrou, jakou ubývá kádiů. Soudů první instance jest v A-ku 17, porotní soudy 4 (v Alžíru, Oránu, Constantině a Boně), appelační soud v Alžíru, kromě toho obchodní soudy v Alžíru a Oráně. Nejvyšší instancí jest kassační dvůr v Paříži. 
Vojenství. V A-ku rozložen jest 19. sbor vojska franc. o 3 divisích, jehož malá část jest posádkou také v Túnisu. Ve sboru tom jsou vedlé pravidelných pluků francouzských 3 pluky afrických střelců (také turcos zvaných), téměř veskrze domácích dobrovolníků, legie cizinců (hlavně Švýcarů, Belgičanův a Němcův) o 2 plucích, 4 pluky zvávů, 3 jezdecké pluky spahiův a 4 pluky afrických myslivců, kromě toho asi 1000 mužů četnictva. К alžírskému vojsku náležejí též gumy, jezdecké čety arabské, jimiž náčelníci kmenoví povinni jsou přispívali na vyzvání velitele. V každém departementu leží divise, a v každé divisi jsou dvě vojenské rady, před jejichž forum přicházejí vojíni i obyvatelé území vojenského. Divisijní velitelé mají moc rozsáhlou, dosazují kmenům náčelníky, ano mají moc i na hrdle trestali. R. 1886 čítal 19. sbor 47.970 mužů, mezi tím 7532 Araby, Kabíly a j. a 4513 cizincův evropských. 
Orba v A-ku pokulhává sice za evropským vzděláváním půdy, poněvadž musí přemáhali veliké překážky, nicméně učinila za panství francouzského ohromný pokrok. Umělým zavodňováním z artéských studní v Sahaře proměněny byly celé kraje dříve pusté v úrodné role a následkem toho rozmnožilo se také značně obyvatelstvo na oasách. Znamenitými úrodami od r. 1869 zdvojnásobil se vývoz obilí; vedlé obilí (sev. Afrika byla již za dob římských zásobárnou pro Itálii) vyniká hlavně pěstování oliv, jejichž olej s provençalským závodí, zeleniny, ovoce (jmenovitě v okolí města Alžíru, odkudž nejen Francie, ale z části i Anglie a Německo se zásobují), vinné révy, datlovníku; mimo to daří se ještě bavlník, len, konopí (zvláště obrovské konopí čínské), rozmanité picni rostliny, výborný tabák, rostliny olejnaté, alfa (nejvíce к výrobě papíru do Anglie vyvážená), byliny barvířské, tříslonosné a j. Všecka vzdělaná půda v A-ku zaujímá na 19,000.000 ha, z čehož orbě věnováno jest 2,860.000 ha (1 ha rodí průměrně 25 hl obilí); vinic bylo r. 1885 100.000 ha, a roční výtěžek jejich činí 2,393.000 hl vína; 3,000.000 palem poskytovalo 60,000.000 fr. užitku. — Lesům věnuje vláda velikou péči a snaží se zabránili, aby jich Arabové dále nehubili. Mimo rozmanité druhy sosen skládají se lesy tyto z dubů, buků, jasanů, cedrů, pistaccí, divokých oliv, mýrt a j., kromě nich pak roste zde velmi vzácný dub s plody jedlými a dub korkový. Rozsah lesů alžírských udává se na 2,785.186 ha, z nichž ohromná většina, totiž 2,418.609 ha, jest majetkem státním. Krásné lesy tyto dosud trpí zhoubným působením tuzemců, kteří je zapalují, aby si zjednali pastvin pro stáda svá, a také každá vzpoura jejich počíná zapalováním státních lesů. — Hornictví zdaleka ještě neposkytuje užitku, který by skutečnému bohatství země byl přiměřen. Mimo zlato vyskytují se tu všecky ostatní kovy; přední místo zaujímá dolování na železnou rudu v horách přímořských; hlavní doly jsou u Mokhra el Hadid blíže Bôny s ročním výtěžkem 400.000 tun a na záp. u Beni Saf a Cameraty vých. od Némoursu s ročním výtěžkem loo.ooo tun, dále dobývá se u Muzaie, Sumahu, Tmulgy, Miliany, Blídy, Tenesu; měď, stříbro a olovo na marocké hranici u Gar Rubánu, antimon u Hammimatu, rtuf u Jemappes a Guelmy, kromě toho v menším množství zinek, arsen, kobalt a nikl. Poněvadž v horách není dosud dosti silnic a dobytá ruda nemůže býti spracována na místě, trpí vydatné dolování, tak že r. 1881 bylo 40 dolů rudných opuštěno. Mezi nekovy vyniká hlavně krásný mramor, podobný kararskému a lámaný již za dob římských v provinciích constantinské a oránské; lithografická břidlice nachází se v rokli el-Kantarské, hnědé uhlí při dráze philippeville-constantinské, petrolej v pohoří Dahra, dále síra, serpentin, achat, sádra, žula, porfyr, jaspis, porculánová hlína a j. Nerostem nejvíce rozšířeným je sůl, objevující se jako sůl kamenná v solných pramenech i jezerech, ale dosud málo se dobývá. — Minerálních a léčivých pramenů známo jest více než 100. Nejslavnější z nich je v provincii constantinské u Hammam Merkhutine, jehož hlavní zřídlo má přes 90° C. teploty; mimo tento proslulé jsou ještě vřelé prameny u Hammam Meluan a Hammam Righa v provincii alžírské a u Bains de la Reine v prov. oránské. V okolí zřídel těchto zachovány jsou četné zbytky římských budov a lázní, z čehož je patrno, že již ve starém věku blahodárné účinky jejich byly známy. — Chov dobytka vzmáhá se vůčihledě. Nejrozsáhleji provozuje se chov ovcí, které tvoří hlavní bohatství kmenů při severním okraji saharském, avšak velmi četná jsou také stáda koz a skotu; vepřový dobytek byl sem zaveden teprve od příchodu Francouzů. Vynikající místo zaujímá štíhlý, lehký kůň berberský, způsobilý zvláště pro účely vojenské; k nošení břemen užívá se velbloudů, oslů a mezků, jimž zdejší suché a horké podnebí dobře svědčí. Pštros žil druhdy po celém A-ku divoce, ale během času byl skoro vyhuben; r. 1879 sestoupili se někteří obchodníci pařížští ve společnost pro chov pštrosů po přikladu kapském a docílili zdárného výsledku. R. 1885 počítáno v A-ku celkem 14,262.000 kusů dobytka, z čehož bylo: 1,100.000 skotu, koní, oslů a velbloudů, 4,400.000 koz a 7,700.000 ovcí. Tento stav pobízí к vývozu, a r. 1884 vyvezeno bylo 484.455 kusů krmného dobytka v ceně 3,800.000 franků. — Dobrého výtěžku poskytuje také včelařství a chov pijavek v bažinách prov. oránské. Na pobřeží provozuje se výnosné rybářství nejvíce od Italů a Španělů; Řekové a Italové zabývají se též lovem korálů. p. 
Průmysl jest dosud v plenkách, zaměstnávaje se hlavně dobýváním a spracováním kovů; kromě toho vyrábí obyvatelstvo saharské již ode dávna vlněné oděvy, Kabílové mimo chov dobytka zabývají se též tkaním vlněných látek a řezbářstvím, v Tellu pak a v městech pobřežních hotoví obyvatelstvo maroquinové kůže, koberce, mušelín a látky hedvábné. Osadníci evropští dosud velmi málo provozují živnosti průmyslové. — Obchod alžírský povznáší se stále a vzbuzuje dobré naděje do budoucnosti; cena dovozu a vývozu r. 1865 obnášela 432,500.000 fr. (dovoz 237,500.000 fr., vývoz 195,000.000 fr.), z čehož největší díl připadá na Francii, Anglii a Španělsko. (Francie sama dováží sem zboží za 108,500.000 fr.) Z Francie dovážejí se: tkaniny, víno, kořalka, cukr, módní předměty a káva z ostatních kolonií francouzských, naproti tomu vyváží se ovoce, olivový olej, surové kůže, dříví, vlna, tabák; Anglie dodává A-ku uhlí, železo, zboží kovové a přijímá odtud zeleniny, dobytek a alfu k výrobě papíru. Obchodu prospívají značně banka alžírská od r. 1851 a obchodní bursa zřízená r. 1852. Doprava zboží z vnitrozemí do pobřežních měst jest pro nedostatek plavných řek a silnic dosti obtížná, odtud však jest výhodné spojení s Marsilií a Toulonem. R. 1885 připlulo do přístavů alžírských 8609 lodí o 3,700.000 tunách, z nichž 3567 plulo pod vlajkou francouzskou. Nejdůležitější přístavy obchodní jsou: Bôna, Philippeville, Bugie, Alžír, Šeršel, Mostaganem, Tenès, Orán a Némours. — O řádnou kommunikaci pečuje vláda francouzská svědomitě, hlavně v krajinách pobřežních, kdežto ve vnitrozemí zbývá ještě velmi mnoho práce, zejména když kmenové tamější snahám vlády na odpor se stavějí. Veškerá větší města na severní straně Atlasu spojena jsou dobrými silnicemi, jmenovitě důležitá je silnice, která spojuje Medeu, Blídu a Bufarik s Alžírem. — Železnice alžírské, jichž se veřejně užívalo (lignes d'intéréêt général), měly koncem r. 1885 délku 1817 km a byly v rukou společnosté: a) pařížsko-lyonsko-středozem.-moř. 513 km, b) vých.-alžírské 383 km, c) západoalžírské 221 km, d) bônsko-guelmské 308 km, e) francouzsko-alžírské 352 km, f) moktsko-el hadídské 33 km; mimo to bylo 7 km železnic průmyslových (chemins industriels). Tou dobou stavělo se 924 km rozličných tratí svrchu jmenovanými společnostmi. Nejdůležitější jest trať oránsko-alžírská, jež přes Constantinu do Tunisu byla prodloužena; k ní pojí se mimo menší odbočky dvě trati směřující do vnitrozemí, jedna na východ, druhá na západ; prvá počíná v Constantině a dostavěna jest až do Biskry, druhá pak vede z Arzevu na pobřeží přes Pérregaux a Saidu do Mešerie. O prodloužení tratí těchto až do Timbuktu v záp. Súdánu konány časté porady a vyslány za tím účelem také vědecké výpravy do Sahary: i možno, že záměr tento přece snad bude uskutečněn, zvláště když se Francouzům podařilo doraziti do Timbuktu také od západu po řece Nigiru. 1. dubna 1887 bylo celkem 2065 km drah odevzdáno dopravě; silnic pak bylo 7267 km. — Telegrafní spojení trvá mezi Alžírem a hlavními městy jednotlivých divisí i poddivisí (r. 1881 měly telegrafy 5832 km délky, drátů pak bylo 13.885 km); spojení s Evropou udržuje se podmořským kabelem vedoucím z Alžíru přes Korsiku do Marsilie. Úřadů poštovních spojených s telegrafními r. 1887 bylo 189, čistě poštovních 192. — Mimo to obstarávají parolodi spojení po moři z Tandže v Marokku až do Túnisu, Tripole a Alexandrie, a z Marsilie plují parníky do Alžíru, Oránu a Story, z Toulonu do Alžíru. Plk. p. 
Církevní záležitosti katolické spravuje arcibiskup alžírský, kterému podřízeni jsou čtyři generální vikáři; pro záležitosti protestantské jest v Alžíru zvláštní konsistoř. Vyznání muhammedánské požívá u vlády francouzské plné ochrany a potřeby jeho řídí dva muftiové; mimo to uhrazuje se veškeren náklad na kultus muhammedánský z pokladny státní, neboť vláda prohlásila po dobytí země všecky mešity a statky к nim příslušné za státní majetek. — Školství řídí se zákony platnými pro veřejné vyučování ve Francii, přizpůsobenými poměrům alžírským. Nejvyšším úřadem školním je zemská školní rada, podřízená ministerstvu vyučování, jí pak podléhají rady departementní. Původně byly školy rozděleny podlé vyznání obyvatelstva, ale v novější době zavedeny školy smíšené; roku 1887 počítáno 912 škol obecných, na nichž zapsáno bylo přes 80.000 dítek. Ve větších městech zřízeny jsou střední školy a kolleje pro evropské obyvatelstvo a dva semináře bohoslovecké. Alžír ma též akademii lékařskou. R. 1876 byly také arabské midrašimy reorganisovány, a zavedeny tam předměty potřebné pro všeobecné vzdělání, kterým vyučují francouzští učitelé. 
Dějiny. Na území dnešního A-ka obývalo v nejstarších dobách množství kočovných kmenů, kteří u řeckých a římských dějepisců pod různými jmény, hlavně Numidů, Gaetulů, Massylů, Massaesylů, Mazanů a Maurusiů se připomínají. O původu jejich jsou mezi jednotlivými badateli různá mínění, potomky pak jejich jsou dnešní Berbeři (v. t.). Zbudováním Karthaginy nabyli Foiničané pevné opory v severní Africe a založivše také na pobřeží alžírském četné osady podnikali odtud obchodní cesty do Súdánu; ačkoli pak panství své vztahovali také na kmeny vnitrozemské a vojska svá většinou z nich vybírali, přece nedovedli je přizpůsobiti národnosti své, ano vydíravost karthaginská učinila z nich jen zaryté nepřátely, kteří později ochotně se spojovali s Římany na povalení dosavadních pánů svých. První historické zprávy o samostatných státech na půdě alžírské objevují se za válek punských; východní část A-ka zaujímala tehdy Numidie (v. t.) a západ Mauretánie (v. t.), kteréž odtud stálými styky s Římany, tu přátelskými, tu nepřátelskými, zhusta se vyskytují v dějinách římských. Po vyvrácení Karthaginy roku 146 př. Kr. dostala se malá čásť na východě provincie constantinské k římské provincii Africe, a když i Numidie r. 46 př. Kr. připojena к panství římskému, dostal se celý východ A-ka pod správu prokonsula afrického. Mauretánie podmaněna byvši za císaře Caliguly r. 42 po Kr. panství římskému rozdělena jest od císaře Claudia ve dvě provincie, z nichž Mauretania Caesariensis zaujímala severní části provincií oránské a alžírské. V pozdějších dobách císařských byla také Numidie odloučena od Afriky a zřízena jako zvláštní provincie. Avšak území římské omezeno bylo v končinách těchto pouze na kraje přímořské a Theveste (Tebesa) i Lambaese byly v těchto stranách nejjižnější osady římské, ačkoli Římané častými výpravami pokoušeli se rozšířili panství své dále do vnitra Afriky. Obě provincie, Mauretánie a Numidie, dosáhly pod vládou římskou neobyčejného rozkvětu hmotného i kulturního majíce 133 lidnatých měst a ve IV. stol. docela 123 biskupství. Obilí odtud vyvážené zásobovalo Itálii i Hispánii, a v literatuře římské je dosti mužů, jejichž kolébka aneb působiště nacházely se na pobřeží severoafrickém. Na počátku V. stol. vzal blahobyt tento rázem za své; přivaliliť se sem r. 429 z Hispánie germánští Vandalové a pleníce všecko mečem i ohněm obrátili v několika létech téměř celou krajinu v pustinu. Ani šťastné výboje Belisara, jenž roku 534 uvedl severní Afriku pod moc říše východořímské, nepolepšily osudu jejího, ano poměry zdejší zhoršily se ještě, když v létech 707—709 arabský vojevůdce Músá Ibn Nuseir rozšířil moc chalífů až к Atlantskému okeánu. Za úpadku chalífátu bagdádského založil Edrísí na severozápadě africkém neodvislou říši, obsahující dnešní Marokko, A. a Túnis, a rod jeho udržel se tam při vládě, až r. 986 východoafričtí Fátimovci země té se zmocnili. Na sklonku dynastie této odtrhla se západní Afrika a rozpadla se ve množství malých držav; ve středu A-ka vzniklo panství Zíríovců a založeno r. 935 město al-Džezáir nynější Alžír. Z nástupců jeho Abul Futúh Ziri (970—984) dobyl Mansurie, Tripole, Sicilie a Fésu, Tamím (1061—1108) zmocnil se Túnisu, Kairvánu a ostrova Mallorky. Avšak r. 1147 vyvrátil říši tuto sicilský král Roger II. a podržel dobyté kraje v moci své; Normani vypuzeni byli odtud r. 1159 od Mohadovců, kteří pak v panství se udrželi do 1269. Potom rozpadla se země opět v četné malé státy, z nichž zvláště Tlemsén pod dynastií Zijánovců zaujímal vynikající postavení. Sem hrnuli se po dobytí Granady roku 1492 ze všech krajin španělských muhammedánští uprchlíci; náboženský fanatismus roznícený u nich v divoký plamen nabádal ku pomstě nad křesťany a svedl je к námořnímu loupežnictví, kteréž od té doby majíc v A-ku sídlo své, bylo postrachem břehů středomořských až do počátku tohoto století. Námořní státy evropské pokoušely se o podvrácení moci lupičů a podnikali s nimi za tou příčinou neustálé boje. Ferdinand Katolický dobyl 1506 Oránu a Bugie, kardinál Ximenez r. 1509 ostrůvků před hlavním městem a založil tam tvrz, aby piráty mohl na uzdě držeti. Avšak emír mitidžský Selím Eutemí povolal proti Španělům na pomoc náčelníka maloasijských korsárů Horuka Barbarossu, který však emíra úkladně dal zavraždili a mimo Alžír také Tenesu a Tlemsénu se zmocnil. Markýz Gomarez, vůdce Karla V., sevřel ho sice 1517 v Tlemsénu a zajal na útěku r. 1518, ale bratr jeho Chairuddín Barbarossa poddal se s říší svou vrchní moci turecké, a obdržev pomoc vojenskou vypudil posádku španělskou z tvrze ostrovní. Karel V. podnikl proti A-ku r. 1541 velikou výpravu křižáckou s 570 loďmi a 30.000 mužů, ale bouře mořská donutila jej po velkých ztrátách к návratu, korsáři pak rozšířivše panství své až k hranici marocké odvažovali se na loupeže i do Atlantského okeánu. Země byla spravována tureckým pašou; r. 1600 dosáhli janičaři práva, voliti ze svého středu deje, který s náměstkem sultánovým sdílel nejvyšší moc, až r. 1710 dej Baba Ali odstranil pašu doTúnisu a byl od sultána za vladaře potvrzen. Od té doby trvalo panství turecké nad A-kem pouze dle jména, dej neodváděl žádného poplatku více, nýbrž posílal jen při nastoupení svém dary do Carihradu; naproti tomu však byl úplně odvislým na libovůli vojska; vnitřní rozbroje i zločiny množily se neustále, tak že panovníci zřídka kdy zemřeli smrtí přirozenou. Zahraničné boje mezitím neustávaly. R. 1655 zničil anglický admirál Blake loďstvo alžírské, 1669 a 1670 Angličané a Hollanďané udeřili společně na Alžír, ale bez valného výsledku; r. 1682 francouzský admirál Duquesne obléhal hlavní město a maršálek d’Estrées střelbou z velké části je zničil. Přes to zmocnil se dej Ibráhím r. 1708 Oránu, poslední državy španělské na alžírské půdě, avšak r. 1732 dobyli ho Španělové opět a udrželi jej do r. 1791. Za koaličních válek s Francií chovali se korsáři celkem pokojně, poněvadž ve Středozemním moři neustále křižovala velká loďstva států evropských, ale od r. 1815 nastaly poměry dřívější, ano menší státy jako Dánsko, Švédsko, Neapolsko, města německé Hansy a j. raději odváděly roční poplatek, aby lodi jejich nebyly znepokojovány. Americký admirál Decatur porazil r. 1815 piráty před Cartagenou tak rozhodně, že vlajka americká od té doby byla před nimi úplně bezpečna; roku 1816 lord Exmouth bombardoval hlavní město, nicméně již příštího roku odvažovaly se lodi lupičské zase až do moře Severního. Konečně r. 1827 nastaly vážné zápletky s Francií; když pak dej pohanil konsula francouzského, udeřiv jej vějířem v tvář, rozhodla se vláda francouzská, podvrátiti úplně moc A-ka a vyhlásila 20. dubna 1830 válku. Loďstvo francouzské, 75 lodí válečných pod admirálem Duperré a 400 korábů dopravních s 37.000 mužů vojska pozemního pod generálem Bourmontem, vyplulo 25. května 1830 z Toulonu a přistálo 13. června v zátoce Sídí Ferúšské. Vojevůdce dejův Ibráhím aga shromáždil sice na 40.000 beduínův kolem posádky turecké, ale poražen jest před hlavním městem a Alžír obležen. Když pak i loďstvo 3. čce počalo útok se strany mořské, vzdal se dej dne 5. čce pod úmluvou, kterou mu bylo dovoleno odejíti s rodinou a soukromým jměním a zvoliti si bydliště za hranicemi A-ka. Obyvatelstvu zaručena byla svoboda osoby, majetku, živnosti a nerušené vyznávání islámu, ale zrušeno otroctví a poplatky od křesťanů odváděné. Vojsko turecké dopraveno jest do Smyrny v Malé Asii. Avšak pádem Alžíru nebyla válka skončena; dosud bylo přemoženo jen stálé j vojsko dejovo, kdežto obyvatelstvo samo přihlíželo ku vpádu francouzskému celkem nečinně a nyní teprve podníceno od jednotlivých náčelníků chopilo se zbraně a doráželo odevšad na sbory francouzské. Král Karel X. zamýšlel původně za válečnou náhradu a výhody obchodní postoupiti A. zase sultánu tureckému, avšak únorová revoluce a pád dynastie bourbonské změnily úplně stav věcí. Generál Bourmont chtěje táhnouti do Francie králi na pomoc, donucen byl vojskem, které se pro novou vládu prohlásilo к odstoupení, a na místo jeho poslán od Ludvíka Filipa maršálek Clauzel, aby A. zorganisoval za provincii francouzskou, avšak musil býti odvolán, když čásť území o své újmě postoupil bejovi túniskému. Nástupce jeho, generál Berthezène, způsobil předčasnými novotami veliké zmatky a podráždil ještě více obyvatelstvo arabské; mimo to výprava jeho do Bôny úplně se nezdařila a u Medee utrpěl od Arabů porážku. Také za správy Savaryho a Voirola, ačkoli kapitán Armandy r. 1832 smělým přepadem Bôny se zmocnil a 1833 i Bugie jest dobyta, byl stav nové provincie tak neblahý, že se ve Francii ozývaly hlasy, aby A. dobrovolně bylo opuštěno a na návrh sněmovní vypravena do Afriky zvláštní kommisse, aby prozkoumala poměry v dobytém území. Mezitím postavil se v čelo odbojných kmenů na západě emír maskarský Abd-ul-Kádir, jenž Francouzům při okkupaci země způsobil ohromné obtíže, po více než 10 let oddechu jim nedopřávaje. Obyvatelstvo provincie oránské podrážděno násilnostmi Savaryho spojilo se s ním velmi ochotně, od sultána marockého dostalo se mu podpory a brzo bylo panství francouzské v těchto končinách omezeno na Orán, Mostaganem a Arzev s nejbližším okolím. R. 1831 musila s ním vláda francouzská učiniti prvý mír, kterým uznala panství jeho nade všemi kmeny dříve mu poddanými, on pak zase podrobil se vrchní moci francouzské. Na základě zprávy, kterou podala kommisse vyslaná do A-ka, rozhodla se vláda podrželi pod mocí francouzskou dobyté území, kteréž nazváno »francouzské državy na severu africkém«, ale dána mu nová organisace. Nejvyšší velitelství vojenské i správu země obdržel generální guvernér, jenž byl přímo podřízen ministerstvu války, jemu pak podléhali velitelé vojska pozemního i moci námořní, vojenský a civilní intendant i finanční ředitel. Soudnictví bylo rozděleno a zřízeny zvláštní soudy pro Francouze a domorodce; v Alžíru, Oráně a Bôně ustanoveny soudní tribunály prvé instance, mimo to vrchní tribunál a tribunál obchodní v Alžíru. Nejvyšším úředníkem soudním stal se generální prokurátor. Mír s Abd- ul-Kádirem netrval dlouho. Generál Trézel byl od něho na Maktě úplně poražen a nový guvernér, maršálek Clauzel, zvítězil sice několikráte nad Abd-ul-Kádirem a zmocnil se i sídla emírova Maskary, ale trvalého výsledku nedosáhl. Následkem nešťastné výpravy proti Constantině, odkudž z 8000 mužů tam vypravených vrátilo se pouze 2800, byl Clauzel po druhé odvolán a velitelství v boji s Abd-ul- Kádirem svěřeno generálu Bugeaudovi. Tento přiměl jej k míru na Tafně, jímž Francouzi podrželi severní čásť provincie oránské a větší díl prov. alžírské na sev. od Atlasu, kdežto emírovi ponechán celý jihozápad alžírský. Zatím generál Valée, jenž po padlém Damrémontovi přejal velitelství na východě, dobyl Constantiny útokem, ale upustil potom od válčení beze všeho plánu a hleděl šířiti panství francouzské raději cestou mírnou. Tím způsobem zabezpečil si úplně držení Constantiny, osadil r. 1838 téměř bez krveprolití Goleu a Blídu a r. 1839 Džidželi a La Calle a podvrátil úplně moc Ahmeda beje. Proti úmluvám na Tafně shromáždil Abd-ul-Kádir kolem sebe znamenitou moc válečnou a učiniv nájezd do roviny mitidžské v okolí Alžíru, zpustošil ji, načež se rychle uchýlil do hor a do pouště. Tu Bugeaud, ustanovený r. 1841 za generálního guvernéra, podnikl proti němu výpravu ve velikých rozměrech, vzal Tedekempt, Maskaru, Saídu, Tlemsén a posléze i Tafrún, hlavní zbrojnici emírovu, zbořil a donutil jej tím hledati útočiště na území marockém. Odtud stále podnikal vpády do A-ka a r. 1842 zvítězil nad Francouzi u Maskary. Zapuzen byv později pohnul oddíl vojska marockého ke vpádu na území alžírské, ale utrpěl na řece Isly od Bugeauda úplnou porážku. Současně připlulo také loďstvo francouzské před Tandže i Mogador a počalo střelbu na obě města, načež prostřednictvím Anglicka uzavřen mír, jímž hranice mezi Marokkem a A-kem byly upraveny a Abd-ul-Kádir jako rušitel míru ze země vypověděn. Tento však objevil se r. 1845 opět v Alžíru a dorážel se všech stran na Francouze, aniž generál Cavaignac, velitel v Orléansvillu, mohl proti němu něco poříditi. Když však r. 1847 vystoupil v Marokku proti sultánu Abd-ur-Rahmánovi, a na Fés táhl, byl od marockého vojska poražen a zatlačen na území alžírské; tam pak obklíčen byv na všech stranách od Francouzů vzdal se generálu Lamorciérovi u soutěsky Kerbenské a odveden v zajetí do Francie. Únorová revoluce r. 1848 nezměnila mnoho v poměrech alžírských. Na místo vévody Aumalského jmenován od prozatímní vlády generál Cavaignac guvernérem a když tento jako poslanec vstoupil do národního shromáždění, dosazen generál Changarnier v jeho úřad. Na přímluvu Cavaignacovu usneslo se národní shromáždění, aby čtyři vyslanci kolonie brali podíl na poradách v záležitostech alžírských. Válka s domorodými kmeny zatím neustávala a jmenovitě proti Kabílům musila býti vypravena značná moc vojenská. R. 1847 pozdvihli se kmenové kolem Maskary i v provincii constantinské, r. 1851 obyvatelstvo mezi městy Džidželi, Philippeville a Míláhem, které však generál St. Arnaud rychlou výpravou к pokoji připravil. Téhož roku vzat Lagvát, podmaněn kmen Bení Mzáb, r. 1854 dobyt bez krveprolití Tugurt, nedlouho na to město Véd, oasa Vargla, načež kmen Úled Sídí Šejch podrobil se panství francouzskému, které tím dospělo až к poušti saharské. R. 1858 zřízeno sice pro A. a ostatní kolonie zvláštní ministerstvo, ale neosvědčilo se, tak že r. 1860 bylo opět zrušeno a zavedena neobmezená vláda jako před tím. Také vnitřní poměry snažila se vláda uspořádali; neustálé odboje arabské přiměly konečně císaře Napoleona III., že se r. 1865 odebral do A-ka, aby se osobně přesvědčil o stavu kolonie. Přátelským obcováním s Araby snažil se upokojili pohnuté mysli a ve zvláštním listu к maršálku Mac-Mahonovi přislíbil upustili od přísně bureaukratické správy. Chtějíc šetřiti národnosti jednotlivých kmenů ponechávala vláda záležitosti jejich správě předních mužů kmene, kteří však většinou byli od ní jmenováni. Nicméně i teď zůstalo při pouhých pokusech. R. 1864 potlačeny vzpoury v provincii oránské, r. 1865 a 1867 v Malé Kabílii. Veliké nebezpečenství hrozilo r. 1870—71. Následkem války německofrancouzské musila býti většina vojska ze země odvolána a již tato událost sama způsobila značné hnutí mezi kmeny jižními. Když pak po pádu Napoleonově třetí republika zavedla občanskou správu místo vo- jenské a prohlásivši rovnost všeho obyvatelstva, nenáviděným židům propůjčila stejná práva s Araby, vypuklo v provincii constantinské povstání a rozšířilo se nejen po celé zemi, ale i za hranice její nabývajíc rázu náboženského. Z Túnisu i z Marokka hrnuli se muhammedáni na pomoc, tak že Francouzi s počátku se musili omezili pouze na obranu a teprve když po míru versailleském vypraveny potřebné posily do Afriky, bylo povstání potlačeno. Země postavena opět pod správu vojenskou, ale moc guvernérova omezena roku 1875 zvláštní radou, zvanou »Conseil supérieur«, a r. 1879 ustanoven pro A. opět guvernér občanský. Když r. 1881 Francouzi podnikli výpravu do Túnisu, způsobil Bú Amena na jihu depart, oránského vzpouru, avšak čety jeho byly poraženy a většinou zahnány přes hranice marocké, kam také Bú Amena sám se uchýlil. p. 
Literatura. Carette, Pellissier, Rémus- sat atd.: Exploration de l’Algérie pendant les années 1840—42 (Paříž 1844—54, 31 sv.); Berbrugger, L’Algérie (Pař. 1842); Daumas et Fabar, Moeurs et coutumes de l’Algérie, Teli, Kabylie et Sahara (Pař. 1858); Mac Carthy, Géographie physique, économique et politi- que de l’Algérie (Alž. a Pař. 1858); Aucapitaine, Les Kabyles et la colonisation de l’Algérie (Pař. 1864); Béhaguel, L’Algérie, histoire, géographie, climatologie etc. (Alžír 1865); Maltzan, Sittenbilder aus Tunis und Algerien (Lipsko 1869); Hanoteau et Letourneux, La Kabylie et les coutumes Kabyles (Pař. 1872— 1876); Fillias, Géographie physique et politique de l’Algérie (Alž. 1874, 3. vyd.l; Niel, Géographie de l’Algérie (Pař. 1878), État ac- tuel de l’Algérie d’après les documents offi- ciels (Paříž 1878); Čichačev, Espagne, Al- gérie et Tunisie (Paříž 1880); Wahl, L’Algérie (Pař. 1882); Villot, L’Algérie, moeurs, coutumes etc. (Pař. 1882); Gaffarei, L’Algérie histoire, conquète et civilisation (Pař. 1883); Niox, Algérie, Géogr. physique (Pař. 1884); Rinn, Marabouts et Khouan. Etude sur l’Islam en Algérie (Alžír 1884); Reclus, Nouvelle géogr. univ. vol. XI. str. 293-651; Statistique géné- rale de l’Algérie années 1842 à 1884 (Alžír 1884); M. Blanckenhorn, Die geogr. Verhält- nisse von Afrika. I. Der Atlas, das nordafr. Faltengebirge; Petermann’s Mitthlgn. Ergän- zungsh. No. go. 1888. Mimo to hojné články: v »Bulletin de la Societé de Géogr. de Paris«, »Revue africaine«, »Journal des travaux, de la soc. histor. algérienne«. — Mac Carthy, Algeria Romana (Pař. 1857); Boissiere, L’Algérie romaine (Pař. 1883); Reynier, Inscriptions romaines de l’Algérie (Pař. 1857); Fillias, Histoire de la conquète et de la colonisation de l’Algérie 1830—1860 (Pař. 1860); Baudicour, Histoire de la colonisation de l’Algérie (Pař. 1860); Vivien de Saint Martin, Le nord de l’Afrique dans l’antiqité grecque et romaine (Pař. 1862); Nettement, Histoire de la conquète d’Alger (Pař. 1871); Rousset, La conquète d’Alger (Pař. 1879); Perret, Récits algériens, histoire de la conquète et de la colonie (Paříž 1886). — Mapy: Carte générale de l’Algérie (1855) v měřítku 1:800.000; Carte générale de l'Algérie, dressée au depot de la guerre v měř. 1:1,600.000 (Pař. 1856).

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>dxze03hxc0hicn8wa02vktu3sx1k3cf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334057</id>
      <parentid>334056</parentid>
      <timestamp>2026-06-27T11:56:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334057</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="71835" sha1="k5r7k2ajgi3tqo0pc053j00xgrx4wmv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alžírsko
  | PŘEDCHOZÍ = Alžírská slitina
  | DALŠÍ = Alžírský pas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alžírsko
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;47–59. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8ff050f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Alžírsko''', franc. {{Prostrkaně|Algérie}} [alžérí], území severoafrické, nejdůležitější osada francouzská, hraničí na sev. celou svou délkou se Středozemním mořem, na vých. s Túnisem a na záp. s Marokkem. Na obou těchto stranách jsou hranice jen z malé části přesně vytčeny, zejména není tu mezí přirozených, i zachovány celkem, až na některá menší upravení, staré hranice, jichž ode dávna šetřeno bylo mezi různými kmeny. Na straně túniské počíná se hranice u Ryšavého mysu (''Cap Roux'') pod 8°3б' v. d., jde nejprve к jihozáp. podél vysokého hřbetu horského, pak к jihu až téměř pod 34° s. š.; zde pojednou zatáčí se к západu a na to směrem jižním Saharskou pouští spěje až pod 30° s. š., kde se končí nedaleko Gadamesu. Proti Marokku upravena jest hranice smlouvou z r. 1845; vycházejíc od ústí říčky Skisu čili Hádžerúdu pod 2° 16‘ z. d. jdesměrem jihových. asi 400 ''km'' až nedaleko к Figígu, načež ztrácí se v poušti rovněž až pod 30° s. š. Tato rovnoběžka jest celkem také jižní hranicí A-ka, jež ovšem v pískových pahorcích saharských (''Erg'') nikterak není vytčena a čím dále více к jihu se pošinuje. Nyní vrchní moc franc, sahá asi na 700 ''km'' vzdálí od pobřeží. Pro tuto neurčitost ohraničení nelze také rozlohu osady alžírské stanovití jinak než přibližně na 667.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy o 139.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; více než zaujímá sama Francie. — {{Prostrkaně|Pobřeží}} alžírské, majíc povšechný směr od jihozápadu к severovýchu, jest skoro 1100 ''km'' dlouhé, málo rozčleněné, namnoze skalnaté a lodím nepřístupné. Kde hory, vybíhající ve vysoké mysy, nepřistupují k samému břehu, táhnou se neširoké pruhy oblázčím pokryté nebo nečetné, nehluboké, poloobloukovité, к severu otevřené zálivy s břehem písčitým, poskytujíce většinou lodím jen nepatrnou ochranu proti prudkým větrům. Plavba kolem pobřeží znesnadněna četnými úskalími, tak že ani 46 majáků na břehu zřízených nezabraňuje častějším nehodám. Zde také '''A.''' je pořídku obydleno, hlavně pro nedostatek kommunikačního spojení s vnitřkem země. Pozoruhodnější {{Prostrkaně|zálivy}} alžírské jsou tyto: Oranský, Arzevský, Alžírský, Bougieský, Džidželský, Philippevillský s menšími zátokami Collskou a Storskou a Bônský. Z {{Prostrkaně|mysů}} uvedeny buďtež: Cap Noe, C. Usa, C. Figalo, C. Falcon, C. Ferrat, C. Ivi, C. Tenes, C. Mátifu, C. Corbelin, C. Cavallo, C. Bušárún (Buga- roni), C. Fer, C. de Garde a C. Roux. — Ostrovy к A-ku náležející jsou nepatrny: blíže hranice marocké Ražgún, severových. odtud Habíbas a blíže hranice túniské Tabarka a Galita. 
{{Prostrkaně|Horopis}}. Jako země berberské vůbec jest '''A.''' v severní své polovici všecko prostoupeno Atlasem, jehož četná pásma s odnožemi svými obmykajíce mnohá údolí, roviny a planiny celkem se řídí směrem pobřeží. Severní, asi 100 km široká hornatina, zvaná {{Prostrkaně|Tell}} (arab. = {{Prostrkaně|země hornatá}}), jest velmi úrodná, zejména v údolích řek a na blízku větších zálivů, a mohla by uživiti pětkráte tolik obyvatelů než nyní v sobě hostí. К ní na jihu pojí se šíré {{Prostrkaně|Vysočiny}} (''Hauts-Plateaux'') v průměrné výši 1100 ''m'', stepi povahy kontinentální, se solnými pánvemi a bažinami, na jihu a severu obroubené nevysokými skalními hřbety. Majíce na hranici marocké přes 200 ''km'' zšíří, směrem východním více a více se úží, až v departementu constantinském se končí přestávajíce oddělovati Tell od hor saharských. Rozloha Vysočin páčí se na 100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Horstvo alžírské, prorvané četnými úžlabinami, jimiž prodírají se řeky a vedou cesty, rozděleno jest ve množství pásem a skupin zřetelně vyznačených, z nichž tuto jen hlavní uvedeme počínajíce od západu horami pobřežními. Tu hned u Namoursu zvedá se Trárská skupina, vrcholící na pobřeží v hoře Noemově (864 ''m''), uvnitř pak ve vápencovém štítu Mont Filhaousen (1157 ''m''). Jižně od Oránské sebchy jsou hory Tessalské s Tafaraujem (1065 ''m''). Severně od Šelífa příkře se zvedá Džebel Dahra к vých. stoupaje až к oběma Zakkárům (1580 a 1527 ''m''), kde srázně spadá do roviny Mitidže. V druhé řadě, mezi Tlemsenem a Sebdu pohoří Tlemsenské horou Tenušfi dosahuje výše 1842 ''m'' (Kuábet 1621 ''m''), dále na východ až к Selífu vypíná se Vanšeríš (Varsenis, Varansenis) s vrcholy Pic Vanšeríš (1985 ''m''), P. Dui (2053 ''m''), P. Ennadate (1732 ''m'') a j. Za Šelífem, jižně od roviny Mitidže jsou menší skupiny Titerských hor, jejichž vrchol Dž. Dira zvedá se nad Aumalem do výše 1810 m. Východné odtud, v záp. Kabílii, jsou mohutné hory Džurdžurské (''Mons Ferratus''), relativně nejvyšší horstvo alžírské, ačkoliv vrchol jeho Léla Chedídža (2308 ''m'') zajímá až druhé místo mezi horami alžírskými. Jinak v pohoří tomto, nejhojněji svlažovaném prameny a bohatém bujnou vegetací, kde dosud nalézají se stopy bývalých ledovců a jež povahou svou velmi se blíží Alpám, pozoruhodný jsou ještě Dž. Kella (2218 ''m''), Tirurda (1817 ''m'') a Šelata (1780 ''m''). Hory Kabílské, sev. od Džurdžury k moři se táhnoucí a nepřístupné, s vrcholem Azefunským, mají výši 1000 ''m''. Východně od údolí sahelského táhne se Baborské pohoří, přes 200 ''km'' dlouhé, v němž nejvýše se pnou hory Adrár (1994 ''m''), Velký Babor (1970 ''m'') a Tababor (1965 ''m''). Odtud na sever k Džidželi jest hornatina patřící к nejméně přístupným krajům alžírským. Severových. od Aumalu, souběžně s Baborem táhnou se hory Bibánské č. Setífské (1380 ''m'') s pověstnými úžlabinami ''Portes de Fer'' ({{Prostrkaně|Železné brány}}), z nichž větší jde železnice alžírsko-constantinská. Východně od Titerských hor příkře spadají do hlubokých údolí Hodenské hory (nejvyšší Dž. Mádžid 1840 ''m''), dále na východ ponenáhlu se níží a u Constantiny již jen málo vrcholů dosahuje výše 1000 m. Pobřežní džebely alž. končí se mezi zálivy Storským a Bônským mohutnou massou Edugu (1008 ''m)''. — Z pohorských pásem Atlasu saharského (Velkého), jenž z pouště kolmo vyrůstá jako obrovské hradby, uvésti sluší nejprve Ksúry (hrady), skalní řetězy, oddělené védy, jež splývajíce s Vysočin v Sahaře se ztrácejí, a dosahující výše 2000 m. Na vých. jejich straně pne se Dž. Amur (berb. = {{Prostrkaně|hory}}), jsa rozhraním vod tekoucích jednak do vnitra Vysočin а k Středozemnímu moři, jednak к Sahaře. Jádrem jeho jsou strmé stolové hory, nedosahující výše 2000 ''m'' (Tuila Makna jihových. od Géryvillu 1937 ''m'', Dž. Okba 1710 ''m'', Dž. Guru 1708 ''m''). Dále k východu horská pásma široce se rozstupují a jen nepatrně vynikají nad okolní roviny (100 až 200 ''m''); z nichž Dž. Senalba na cestě z Dželfy do Laguátu vystupuje do výše 1580 ''m''. Odtud až к védu Kantarskému Atlas ještě více se níží, ale za tímto védem, kudy nyní jde dráha batna-biskerská, vypíná se pojednou nejvyšší horstvo alžírské Dž. Aures (''Mons Aurasius''), mající tvar pootevřeného vějíře а к Sahaře srázně se klonící, v jehož sev. části vypíná se nejvyšší témě alž. Šelja (2312 ''m'', dle jin. 2328 ''m'') a Mahmel (2306 ''m''). Následuje ještě Dž. Šešár s nejvyšší horou Alí-en-Nés (1878 ''m''), a horami Nememšskými končí se alž. Atlas na východní straně. V dep. constantinském třeba ještě vytknouti skupinu horskou západně od Batny s Tugurem (2100 ''m''), pak Constatinské hory (sev. od města t. jm.), a konečně Medžerské pohoří na hranici túniské.
Mezi {{Prostrkaně|rovinami}} Tellu, jež pečlivě jsou vzdělány, přední místo zajímá Mitidža mezi Alžírem a Blídou (asi 1500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;); dále uvedeny buďtež roviny: Tlelátská u Oránu, Egriská u Maškary, Šelífská na dolním toku Selífa, Iserská a Bônská. ''f.''
O {{Prostrkaně|geologii alžírské}} máme sice mnoho spisů, jichž Peron napočetl 130 v posledních 50 létech, ale jediné samostatné dílo Renouovo (''Exploration scientifique'') je z r. 1848, a články tamějších a francouzských časopisů stěží jest dostati; i následujeme tuto poslední obraz Peronův (''Annales des sciences géolog.'' 1883). Dle líčení Fournelova skládají '''A.''' hlavně dvě pohoří, Malý (sev.) a Velký (již.) Atlas, a mezi nimi ležící Vysočiny, které běží rovně s hlavními Alpami a pocházejí z téže doby po útvaru třetihorním. Jižněji nastupuje Sahará, krajina vrstev vodorovných. — Ačkoli se v prorvách ukazují stopy starších útvarů, přece na povrchu panují jen útvary jurský, křídový a třetihorní. Prahory (žuly, ruly, mramory, diority) tvoří jednotlivé shluky v přímoří a to u Alžíru v Kabílii, záp. od Philippevillu a záp. od Bôny. Na jihu vystupují teprve ve střední Sahaře, zemi Tuáríků za Igargarem v horách Iffefisen (rula i svor dle Flattersa). V Oránském přímoří mluví Bleicher o silurních břidlicích a staropalaeozoické vrstvy (silur-devon) uvádějí se z Kabílie, na východě Džurdžury. Bleicher sám uvádí uhelný útvar u Ain-Tolby, u Nemoursu a záp. od Oránu a Coquand trias v dep. constantinském, což však potřebuje tvrzení paleontologického. Mimo to ale popisuje se permo-trias vých. od Filippevillu. 
Nejstarší mocný útvar jest jurský, roztroušený v severním Atlasu (Constantinsko — mramor v liasu u Filfila byl znám Římanům — Kabílie, v Džurdžuře alžírské, Vanšeriši, a pomoří Oránském až к Sadě, Tlemsénu), ve střední planině u Batny, Setifu, pak u Šelaly (hran. Oránské), Liamuna, jižně od Busady, konečně u Laguátu a Géryvillu, jak četné seznamy ammonitů, belemnitů, cidaritů, terebratulí, crinoidů a j. u Perona dokazují. Na jižní straně sev. Atlasu jest velký shluk Jury od 2° 30' v. d. až к 3° 30' z. d. Křída hlavně tvoří kostru celé země (neocom, urgoaptien, albien, obě vrstvy tyto po celé sev. Africe dle Perona r. 1875), až do Arabie a Palestiny tvoří pouště rozsedáním v duny písčité a hlíny neplodné, kde vody nutno hledati až 150 ''m'' hluboko, tak že Rille nazval útvar ten zrovna saharským. 
Útvar cenomanský tvoří vápencem svým vyšší hory, zejména vnitřku Velkého Atlasu a je stejně neúrodný (od Túnisu přes Biskru do Džebel Amuru, zemí Mzabů, ale i u Batny, Rubady); turonské vrstvy konečně tvoří zpodek Constantiny a šíří se na vých. a jihozáp. střední planinou (Hodna, Batna, Tebessa) až к Laguátu, Golei (''Ostrea mermeti''). Střední a západní planina centrální má i mnoho Senonu. Eocén zastupují v '''A'''-ku nummulithy ve dvou dlouhých, s mořem souběžných pásmech v Tellu a střední planině (Tebessa, Setif, Bog- har), ale více na východě, kdežto miocén se vyskytuje více na záp., jako v Kabílii u Tenes, podlé čeho Pomel nazval vrstvy cartennské — a hlavně v Oránsku (údolí Selífu u Maškary, Sidi-bel-Abbés, Tlemsén až do Udždy v Marokku).
Pliocénní a čtvrtohorní vrstvy hlavně na vých. vyvinuté, daly četné zbytky ssavců: hipparion, koně, antilopy, býky, slony (''Elephas meridionalis africanus'' u Šeršelu), nosorožce, hrocha (''H. Hipponensis'') podobné středoafrickým nynějším. ''Pý.''
{{Prostrkaně|Vodopis}}. Kromě el-Kebíru a Šelífa nemá '''A.''' řeky splavné. Téměř všecky alžírské přítoky Středozemního moře, vznikajíce v pokrajních horách Vysočin, z části též v Tellu a horách pobřežních, protékají Tell celou jeho šíří, lenivě se vlekouce bažinatými břehy, a do moře se vlévají úzkým, často písčinami ucpaným ústím. Veliké důležitosti nabyly řeky ty od té doby, co se jich používá к velikolepé soustavě zvlažování půdy, к čemuž upotřebeno zavodňovacích staveb již ve starověku založených, ale časem zanedbaných a zpustlých. V zimě voda dešťová splývá po svazích hor a vrchů, dravě po cestě vše s sebou unášejíc a široké koryto sobě ryjíc; to jsou {{Prostrkaně|védy}} Arabů, jež v letní době vysychají buď docela nebo v uzounké prameny a v nichž tlející rostliny a hnijící zvěř způsobují střídavé zimnice. Mnohé vody splývají v četné slané mělčiny a bažiny, jež někde slují {{Prostrkaně|šoty}}, jinde {{Prostrkaně|sebchy}}. Atlas jest rozhraním dvojího vodstva, tekoucího jednak к severu do Středozemního moře, jednak na jih do pouště. Téměř všecky védy mají několik jmen, z nichž tuto uvedeme nejobyčejnější. Značnější řeky provincie oránské jsou: Tafna 145 ''km'' dlouhá, pramení se nedaleko Sebdu a vlévá se do moře naproti ostrovu Ražgúnu majíc přítoky marockou Mújlu a s pravé strany záp. Iser; Makta vzniká splynutím Sígu (215 ''km''), pramenícího se na vysočině jihozáp. od Daje, a Habry (Tenazery) rovněž od Daje (severně) splývající a 23S fcm dlouhé, a vrhá se do Arzevského zálivu; Šelíf (''Azar'' Římanů), hlavní řeka alžírská, vzniká u Tijáretu ze skupiny »Sedmdesáti pramenů« (''Sebin Ajún''), teče nejprve к východu jako Nahr Vásil (jiní pokládají Véd Namus za pramen Šelífa), zatáčí se pak náhle okolo Vanšeríšského pohoří к západu, dotýká se Affrevillu a Orléansvillu, spojiv se s Riu vlévá se do roviny Šelífské a brzy na to do Středozemního moře 12 ''km'' sev.-vých. od Mostaganemu; Šelíf má přes 700 ''km'' délky, a delší přítoky jeho na území oránském jsou Mina (200 ''km'') a véd Riu, na území alžírském védy: Isley, Fodda, Ruina, Durdur a Varán. Departement alžírský má ještě tyto značnější védy, veskrze přítoky Středozemního moře: Mazafrán, jenž se končí 8 ''km'' jihozáp. od Sidi-Farruše, Haraš pramenící východně od Blídy v Malém Atlasu, jenž u Maison-Carré dospívá šíře 80 ''m'' a vlévá se do Alžírského zálivu; východní Iser (200 ''km'' dl.) vznikající mezi Medeou a Aumalem na úbočí planiny Bení-Slímánů, jest záp. hranicí Velkého Kabílska, teče mimo Balestro bohatou Iserskou rovinou a vlévá se do moře západně od mysu Džinetského; Sebau (Nesa, Buberak), hlavní řeka Vel. Kabílska no km dlouhá, vzniká na patě Akfadúské hory a vtéká do moře 6 ''km'' záp. od Dellysu. V provincii constantinské jsou tyto řeky: Véd Sáhel, 200 ''km'' dlouhý, temen! se na Dirských horách u Aumalu, zove se nejprve Riuraru, pak Zajan a jako Sahel končí se v zálivu t. jm.; Véd el-Kebír (= {{Prostrkaně|velká řeka}}) 245 ''km'' dlouhý a několikráte ve skalách se ztrácející vzniká jako véd Rumel východně od Setífa, teče od západu к východu až ke Constantině, před níž spojiv se s Bú-Murzúkem přijímá jméno el-Kebír, zatáčí se к sszáp. a trvá ve směru tom až к svému ústí (32 ''km'' vých. od Džidželi), maje větší levý přítok Véd Endžu; Sejbús (''Rubricatus'') 220 ''km'' dlouhý, splývá s vysočiny Úled-Chanferů, teče к severu až k Medžez-Hamaru, kde s levé strany vnímá Véd Zenáty, zatáčí se náhle к východu, u Gelmy přijímá jméno Véd Šerf a vlévá se do Bônského zálivu; Medžerda, řeka již túniská, horním svým tokem patří '''A'''-ku vinouc se zde krajem pozoruhodným pro krásy přírodní, šíré lesy, hojnost pramenův a římské památnosti. — V jižním, pustém '''A'''-ku zaznamenati jest čtyři hlavní védy, splývající s hor Ksúrských mezi Figígem a Géryvillem a zanikající v písku Sahary: Véd Námús, Véd Garbi (Kebír), Véd Zeger a Véd Zergún. Velká čásť vodstva mezi Géryvillem a Tebesou splývá do Védu Džedí, jenž vznikaje na Amúru u Tadžemútu otáčí se k vsvých. a směrem tím táhne se až téměř k Biskře, kde zaniká v El-Fáidské rovině; maje 500 km délky, jest z větší části roku bez vody. Várgelský bassin přijímá Véd Mzáb a Véd Miju (viz vyobr. č. 183.) a jihových. čásť pouště prorývá mohutný Véd Igargar, přicházející s hor tuáríckých a ztrácející se v hluboké sníženině šotu Melgígu č. Melríru. Tyto saharské védy jsou dlouhá, široká a hluboká koryta v písčité půdě, jež za prudkých dešťů pojednou naplňují se vodou; tuto sice vyprahlá půda rovněž tak rychle pohlcuje, ale dno koryta i nadále zachovává jakousi vlhkost podporující vzrůst husté trávy. Sem za vedra přicházejí karavany popást velbloudů a dokopávat se pitné vody, jež několik stop pod zemí stále se prýští. Trvaleji vodou zásobeny jsou ovšem védy severoalžírské, zejména ve vých. polovici země, kde jsou hory slehlejší a více zalesněné, deště hojnější a tok řek vyvinutější, avšak i zde podléhají obecnému pravidlu, že někdy buď úplně vysychají, nebo aspoň že je lze přebroditi, kdežto v zimě mohutní v dravé, nebezpečné proudy, často i z břehů vystupující a nižší roviny rozmělčující. Povaha dočasnosti ještě více se jeví při slabých stepních tocích Vysočin zanikajících ve slaných bažinách, jež jen v době dešťů vzrůstají v jezera; to jsou šoty a sebchy, z nichž přednější jsou tyto: Šot-el-Garbí (= {{Prostrkaně|západní}}) 72 ''km'' dlouhý, z polovice к Marokko, z polovice k '''A'''-ku patřící, a Š.-eš-Šerkí (= {{Prostrkaně|východní}}) 200 ''km'' dl., oba na vysočině oránské, kdežto největší šot na Sahaře, a to v prov. constant., jest Melgíg; dále Oránská sebcha 40 ''km'' dlouhá, jižně od Oránu, sebcha Zahrez-Garbí a Zahrez-Šerkí na vysočině alžírské (solný obsah obou Zahrezů páčí se na 600 mill, tun), S.-el-Hodna čili Šot-el-Sáida, 56 ''km'' dlouhá a průměrně 35 ''km'' široká, v provincii constantinské. Značnější vlastní jezera jsou: v Oránsku Arzevské jezero, v dep. constantinském Fezárské j. u Bôny, El-Meláh (Slané j.) záp. od La Calle, Ubeira jihových. od předešlého, El-Hút (Rybí j.), konečně , skupina jezer: Džemelské, Gelífské a Tarfské, 72 ''km'' jihovýchodně od Constantiny. 
{{Prostrkaně|Podnebí}}. Zeměpisnou polohou '''A.''' blíží se již pásmu horkému, ale zvláštní jeho fysické uzpůsobení jest příčinou, že vykazuje se podnebím všech tří pásem, od vedra tropického až ke kruté zimě severu. Tyto krajnosti zejména blízko se stýkají jednak na Sahaře, jednak na sousedních Vysočinách. Průměrná teplota v '''A'''-ku vůbec jest asi táž jako v Provenci (průměr roční 20° C.), ale každý jeho pás (Tell, Vysočiny a Sahará) má své zvláštní podnebí. V Tellu teploměr v létě nestoupá nad +40°, v zimě neklesá pod +2°, a dle Maritových dlouholetých pozorování jest na pobřeží (Sahelu) průměrná letní teplota +19°. Sníh zřídka jen pokrývá vrcholy hor a podnebí jest celkem velmi příjemné a zdravé, zvláště za rozkošného jara, kdy všecko rostlinstvo rychle a bujně se rozvíjí, tak že pobřežní místa alžírská, hlavně pak město Alžír, к pobytu chorých na plíce se odporučují. Letní parna bývají zmírňována pravidelnými větry vanoucími od moře, a i v zimě paprsky sluneční dosti jsou mocné, aby udržovaly vegetaci stále zelenou a mírnou teplotu, jež málokdy klesá pod +9° průměrem majíc 11 až 12°. Vůbec rozeznávají se zde jen dvě roční období: horké a mírné, a toto opět jest dvojí, vlhké a suché. Jest to alžírské léto (červenec-září), zima (říjen-únor) a jaro (březen-červen). V létě bývají noci chladné s hojnou rosou. Největší sucho a vedro trvá v červenci a srpnu; červen a září bývají také horké, ale ne tak suché; letní deště jsou řídké, krátké a slabé. Za to zima vyznačuje se neobyčejnou vlhkostí; pršívá sice jen dva měsíce, zvláště v říjnu a listopadu, ale deště bývají nad míru vydatny, nejvíce v provincii constantinské, nejméně v oránské. Výsledek dešťoměrných pozorování jest: v Bôně 1200 ''mm'', v Alžíru 800 ''mm'', v Oránu 400 ''mm''. Větry valnou většinou vanou směrem pobřeží, buď od východu neb od západu. Východní panují od května do září, a v té době obloha bývá v zenithu jasná, na obzoru zamlžená, temena hor a mysů skrývají se často ve mracích; naopak, zjevují-li se temena v obrysech jasných, jest to znamení, že trvají nebo co nevidět nastanou větry západní. Tak jest v Sáhelu. Avšak tyto poměry klimatické patrně se mění, čím dále pronikáme na jih. Čím blíže k Vysočinám, tím více ráz podnebí blíží se к evropskému. Rostlinstvo pokrývající stráně velikolepých údolí, dub, lentišek, divoká oliva, dub korkový, linda — vše upomíná na Evropu. Úrodnost půdy jest podivuhodná. Zde v zimě bývá již i sníh a tu i tam led. Ještě krutější zimu mají Vysočiny blíže Džebel-Amuru a Džebel-Auresu. Tu snášejí se sychravé deště, a i sněhu bývá nadbytek, kdežto léto jest zde dobou velikého vedra a sucha. Konečně v jižním Alžíru, na poušti Saharské neznají nežli dvě roční období: horké a deštivé. Teploměr ukazuje za dne až +52° C., v noci nastávají citelná chladna. Metlou pouště bývá horký vítr, jenž obyčejně vane v horních vrstvách vzduchových, ale někdy sklesnuv dotýká se až povrchu země: to jest ''simún'' Arabův, ''sirocco'' Španělů, pohlcující někdy celé karavany. Přicházeje od jihových. zvyšuje temperatura na +45° C., zemi zahaluje prašnými víry a vzduch pozbavuje všeliké vlhkosti. Zhoubný jeho dech cititi jest až na pobřeží, kde způsobuje ochabnutí všelikého života; ale na štěstí netrvá nežli 2—3 dni a končí se téměř vždy deštěm a sev.-záp. větry, zjednávajícími opět rovnováhu. Vane hlavně od srpna do října, někdy i z jara. Na začátku okkupace francouzské vojsko válem hynulo zimnicemi, jež způsobovaly zhoubné výpary vystupující ze země již po staletí zanedbané, a podnebí alžírské rozhlášeno za nezdravé, tak že i proud vystěhovalců záhy ochabl; ale ponenáhlu vzděláváním půdy, osazováním stromoví, zalesňováním, upravením vodstva a j. nezdravota mizela, a podnebí alžírské, až na některé krajiny blíže řek, těší se pověsti nejlepší. ''f.''
{{Prostrkaně|Alžírské rostlinstvo}} jest celkem čásť rostlinstva Středomořského a liší se na příklad tak málo od tuniského, že Cosson dává poslednímu území jen 6 bylin zvláštních. Na vysokých horách jsou tu některé byliny alpské (nad 2000 m), ale není to pásmo úplné, neboť v téže výšce vyskytuje se ještě mnoho bylinstva středomořského. К jihu přechází květena ta úplně v pustinnou květenu Sahary. Největší místní sbírka Cossonova pochází z Constantinska (Philippeville-Aurès 1428 dr.). Ostatně mívají místní flory na nejvýše 700 dr. a čím dále к jihu, tím méně (Biskra 473, Laguát 382 dr.). Ball počítá čtyři pětiny alžírských bylin v Evropě a Středomoří, 100 jen v '''A'''-ku a Marokku. Bory rozdělil rostlinstvo na 3 pásma dle délky, Cosson na 4 dle šířky. Co se prvních týče, jisto jest, že severovýchod (Constantinsko) nejvíce se podobá střední Evropě, jihozápad (Oránsko) více Španělsku. V Constantinsku jsou lesy listnaté (duby, buky, jasany, olše, javory), Oránsko má na př. ''Apteranthes gussoniana'' (''Stapeliacei'' španělskosicilskou), ''Rhus albidum''. 
Pásma dle šířky přímoří zaujímají lesy horní v přímořské střední stepi a rovná jim poušť a hory jižní. Rovin přímořských jest málo; Mitidža u Alžíru a přímoří u Bony jsou jediná luka '''A'''-ka, kde se seno seče, kdežto údolí Šelífu a okolo Oránu jest více stepnaté. Lesy přímořských hor nejsou již nepřetržité, nýbrž udržely se jen na vých. a na vyšších horách, neboť Arabové zvykli každoročně zapalovati pastviny své, aby je prý zlepšili, čímž slabší lesy byly zničeny; Kabílie pak je tak hustě obývána i vzdělána, že nemnoho tu ostalo lesa. Jakožto charakteristické byliny severu uvádějí se ''Scilla maritima'', ''Chamaerops humilis'', ''Ampelodesmos tenax''. 
Nejvyšší vrcholky mají všelicos alpinského (''Isatis džurdžurae'', ''Lepidium granatense'', ''Draba hispanica'', ''Erinus alpinus'', ''Saxifraga atlantica'', ''carpetana'', ''Cardamine hirsuta'', ''Primula'', ''Viola'' atd.). Stepi střední zcela podobají se Sahaře obsahujíce byliny solimilné: Artemisie, Astragaly, ''Arthratherum purgens'', především hlavní plod té krajiny alfa (''Stipa tenacissima''), která vyváží se do Anglie na papír, a jejíž pěstování ročně nese milliony. Lesy jižních hor jsou vzácné; zde a na severu rostou nejvzácnější cedry a thuje (''Callitris quadrivalvis'') již starým Římanům drahé a hledané. Hojná jest ''Pistacia atlantica'', chvojky aj. Nejvyšší alpinské byliny na Aurèsu jsou: ''Prunus prostrata'' (Libanu), ''Arabis ciliata'', ''Viola gracilis'', ''Potentilla pensylvanica''. Debeaux rozeznává u Bogharu 3 pásma: do 800 ''m'' step (''Statice'', ''Lonchofora'', ''Anabasis'', ''Cordylocarpus''), druhé do 1000 ''m'' (''Stipa barbata'', alfa i dub), pak výše Terebinthy, ''Pinus halepensis'', ''Quercus ruber'', ''Juniperus oxycedrus'', ''phoenicea'', ''Callitris quadrivalvis''. 
Saharské bylinstvo obmezuje se mimo zahrady v oasách na některé keříky nížin, trní a řídké jarní bylinky po dešti (Liliacee, Crucifery). Vzácné jsou úkazy jižnější ''Crotalaria Saharae'', ''Roubbairea prostrata'', ''Daemia'', především keř ''Calotropis procera''. Sbírka Flattersova obsahuje nejjižnější až za Varglu a vypočítává až 122 druhů. ''Acacia arabica'', ''Cassia obovata'', ''Aerua javanica'', ''Erythrostictus punctatus'', ''Ephedra alata'', ''Chloris meccana'', ''Salvadora persica'', fagonie, tamarišky, jedovatý ''Hyoscyamus'', kterým jedna výprava otrávena byla, atd. ''Pý.''
{{Prostrkaně|Alžírskou zvířenu}} popsali, co se týče ssavců, Lataste a dříve Loche, ptáky Explorace (Levaillant) a Loche, plazy Strauch a ryby Playfair (ze sbírky Letourneuxa). Ssavci jsou u Lataste jináče ustanoveni nežli u Loche. První má ssavců zemních 83, tento 70 (11 end., zejména opici, hlavně v Kabílii), 8 kočkovitých (se lvem a pardálem), vydru, medvěda, psa (v Marokku), jelena, daňka (vých. lesy), kance, 4 antilopy (jih), divoké ovce, 2 ježky (1 v Sahaře), dikobraza a 2 zajíce (s králíkem) atd. Pochybnost měl o krtcích a veverkách (''Sciurus getulus'' Lesson). Ptáků měl Loche 357, avšak mnohem více ptáků jest dosud neznámo: jsou to hlavně druhy stredomorské. Z ptákův uvedených je 137 vodních, 46 dravců (9 sov), 4 dropi, pštros (Sahará) atd. Pustinné tvary jsou právě saxicoly (7, ''S. isabellina'', ''deserti'' atd.), alaudidy {''Rhamphocoris olotbey'', ''Certhilauda Dupontii'', ''desertorum'', ''Ammomanes isabellina''), ''Pterocles senegalensis'', ''Turtur senegalensis'', ''Otogyps nubicus'', ''Caprimulgus isabellinus''. Jižní formy jsou ''Ixos obscurus'', ''Phasmoptynx capensis'', 2 Fringillarie, ''Telefonus tschagra'' (''senegalus''), ''Merops egyptius'', ''Chenolopex egyptiaca''. — Z východu ''Pastor roseus'', ze severu jdou až sem někdy ''Cyanecula suecica'', ''Ampelis garrulus'', Emberizy, ''Loxia curvirostris'', husy atd. Želv měl Strauch: 3 zemní (''Testudo pusilla'' Shaw — ''graeca auct.'', ''campanulata?''), ''Emys europea'' a ''leprosa'' (sigriz dB.) a 2 mořské: ''Cheionia corticata'' i ''Sfargis coriacea''. Kromě chameleona má 36 ještěrů, z nichž většina žije v pouštích. Hadů má 21, od ''Eryx jaculus'', ''Lycognathus textilis'' a ''Simotes diadema'' znal jen po 2 exempl. z Alžírska, 3 ''Coronella'', ''Zamenis Cliffordii'' a ''florulentus'' po 1 exempl. ze Sahary, hojné jsou stredomořské Tropidonoty (2) a ''Zamenis Coelopeliis lacertina'' i Vipery (aspis jen 1 ex., jako ''Psammofis punctatus''). ''Psammpfis sibilans'' i ''Vipera Avicennae'' jen v Sahaře. Žab měl jen 6 druhův a 3 salamandry (''Euproctes poiseti'' end.). V celku počítal 36 druhův evropských v '''A'''-ku (přes půlku). Rozdílu dle výšky není. Ryby jsou málo četné; mořské jsou obyčejné středomoří západního; sladkovodní poskytují více zajímavosti. Hlavní rozdíl v tom záleží, že ryby sladkovodní severního stredomořského ouvodí jsou evropské (ještě na př. pstruh, ''Salar macrostigma'', vyskytuje se v potocích horní Kabílie), kdežto saharské ouvodí je tropické chovajíc Cyprinodonty (''C. calaritanus'', v střední planině ''C. iberus'' [Taquin], ''Tellia apoda''), a hlavně chromidee (africko- americké), mezi nimiž daleko rozšířené ''Chromis mosambicus'' a ''niloticus'', pak endemické ''Hemichromis Saharae'' v Tugurtu), které se i v artéských pramenech nacházejí. Do řek severu jdou ryby obojetné, obyčejné, jako v stredomořsku, vůbec i ''Biennius'', ''Atherina rissai'' Val., 2 ''Gobius'', 2 ''Mugil'' — ale i ''Cristiceps argentatus'' (pramen Ain-Malaka i moře) a ''Syngnathus algeriensis'' end. (rodina sic nejvíce mořská). Z našich ryb vyskytuje se tu jen v severu úhoř a plocka (''Clupe afinta-alosa''). Patrno, že ryby jihu pocházejí z doby velmi staré, jako sumec nilský (''Clarias lacera'') v zemi Tuáríků (Duveyrier). ''Pý.''
{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. Dle sčítání r. 1886 bylo v '''A'''-ku — kromě asi 50.000 duší na Sahaře — 3,817.465 obyv., kdežto r. 1881 napočteno jich 3,254.934 a r. 1872 jen 2,416.000; jeví se tedy pravidelný přírůstek asi 100.000 duší ročně, což tím více váží, že toto rozmnožování děje se především na území svěřeném správě občanské. К tomu ovšem mnoho přispívá immigrace, jež ročně asi o 18.000 duší jest značnější než emigrace, avšak sčítáním zároveň zjištěno, že domorodců vůči kolonisaci evropské nikterak neubývá, nýbrž že stále mohutněji pod vládou francouzskou: r. 1881 čítalo se muhammedánských domorodců 2,850.866, a do roku 1886 vzrostlo jejich množství na 3,284.762 duší. Židů bylo t. r. 42.595 (r. 1881 jen 35.665), obyvatelstva původu evropského 461.764 (r. 1857 jen 180.472), mezi tím 255.552 Francouzů (i s vojskem, r. 1881 jen 233.937). Roku 1886 bylo v '''A'''-ku 206.212 cizinců, mezi nimi více než polovička Španělů; pak co do množství následují Italové, Maročané, Angličané (s Maltany), Túnisané, Němci a j. ''f.'' — Domorodé obyvatelstvo alžírské přináleží ke dvěma různým kmenům, arabskému a berberskému. К onomu čítali dlužno na prvém místě {{Prostrkaně|Beduíny}} čili kočovné kmeny obývající hlavně alžírský Teli a některé části alžírské Sahary, a Maury, kteří jsou nyní úplně poarabštěni. {{Prostrkaně|Beduínové}} jsou potomci hidžázských sunnitských kmenů Hilál a Soleim, jejichž vstoupením na půdu alžírskou počíná druhá arabská invase (1050 po Kr.). Z nich však pouze kmenové pouště zachovali svoji arabskou krev čistou, směšujíce se jenom zřídka, kdežto kmenové Tellu smísili se po většině s kmeny berberskými, při čemž se zdá, že typus berberský nabývá převahy. Beduínové nemají stálých sídel, nýbrž stěhují se se svými stany živíce se po většině chovem dobytka. (Viz vyobr. č. 184.) Pouze v Tellu zabývají se též vzděláváním půdy. O původu {{Prostrkaně|Maurů}}, kteříž osazeni jsou ve městech, máme několik domněnek. Dle jedněch jsou to civilisovaní Berberové, dle jiných pevně usedlí Arabové nebo smíšenci z obou kmenů, dle ještě jiných berberisovaní a později poarabštění potomci tuzemců i_přistěhovalých Foiničanů (Libyfoiničanů). Živí se hlavně obchodem a řemesly. Dříve byli nejzámožnějšími majetníky v '''A'''-ku, nyní však musili ustoupili židům, kteří zmocnili se veškerého velkého obchodu. Maurové vůčihledě klesají, jakož vůbec arabský živel v '''A'''-ku, čehož hlavní příčinou jest neschopnost k soutěžení s vypočítavým židovstvem, které za francouzské vlády nabylo rovnoprávnosti a volnosti, jakož i dále jakýsi muhammedánský konservatismus, který jim nedopouští držeti stejný krok s Berberem, jenž přístupnější jest evropské civilisaci. Vlastními domorodci v '''A'''-ku ode dávna usedlými jsou {{Prostrkaně|Kabílové}}, obývající horské části země a náležející ke kmeni berberskému, jehož hlavní a nejčistší větví jsou saharští {{Prostrkaně|Tuáríkové}} a jenž ode dávných dob obývá v severozápadní Africe (v. Marokko). Povaha Kabílů jest směsí různých a začasté sobě odporujících vlastností. Kabíl jest fanatický, pověrčivý, pomstychtivý, nedůvěřivý a lakomý, ale na druhé straně opět pracovitý, střídmý, pohostinný а k chudým obětavý. Bydlí ve vesnicích v kamenných domech bez oken. Obydlí Kabílů nevyznačuje se čistotou; jet dobytek pouze nízkou přehradou oddělen od domácích. Živí se orbou a řemeslem; mimo sídla jejich nacházíme je zaměstnané všelikými pracemi, ba i jako nájemníky polností. Žena kabílská musí sice pracovali těžce, avšak postavení její, pokud se týče volnosti a práva, jest příznivější než u jiných muhammedánů. Veřejná správa (kterou Francouzové ponechávají celkem nedotknutou) jest výtečně organisována a spočívá v rukou shromáždění obce, k němuž náležejí veškeří branní příslušníci a v jehož čele stojí volený přednosta. Mimo to má jednotlivec též závazky ke svému rodu а к sofu, to jest bratrství, kterýchž u Kabílů hojně nalézáme a jež vznikají hlavně různicemi mezi obyvateli různých obcí. Náboženství jsou muhammedánského, na němž lpí fanaticky, řídíce se však předpisy koránu pouze, pokud neodporují jejich tradicionálním zvykům. Proto vidíme ještě u Kabílů hojné stopy původního kultu náboženského: ctění duchů, jimž dosud oběti přinášejí, slavnosti jarní, obžinky a slavnost nového roku. Vzdělání je na nízkém stupni, lepší se však vlivem francouzských škol, jež děti kabílské pilně a s prospěchem navštěvují. Proto budoucnost Kabílů lepší jest než budoucnost živlů arabských. Jazyk Kabílů jest nejvíce porušen ze všech jazyků berberských. (Viz vyobrazení Kabílská rodina na příloze.) Menší oddělení berberská jsou {{Prostrkaně|Biskrové}}, {{Prostrkaně|Mzábité}} a jiná méně důležitá. Biskrové jsou obyvatelé oas tibauských, Mzábité obývají nejzazší Saharu alžírskou, živíce se obchodem a průmyslem (zvláště tkalcovstvím); přiznávají se к šiitismu. Konečně zmíniti se dlužno též o černoších, kteří v počtu nepříliš četném přicházejí do '''A'''-ka a konají zde sprostší služby.'' Pke.''
{{Prostrkaně|Rozdělení a správa země}}. Čím více osadníků do A-ka přibývá a čím více vyvinují a mění se tamější poměry společenské a domácí obyvatelstvo podléhá vlivu evropskému, tím více mění se též správa země, a bývalá přísná vláda vojenská ustupuje před spořádanou správou občanskou. Vrchním správcem země jest generální guvernér občanský (Gouverneur général civil), jenž podřízen jsa francouzskému ministru vnitra na pomoc má generálního ředitele a vládní radu (pro záležitosti občanské). Území alžírské rozděleno jest ve dvě části: severní, s administrací občanskou (territoire civile), a jižní, vojensky spravovanou (territoire militaire čili territoire de commendements); v oné r. 1886 bylo 3,324.475, v obvodu vojenské 492.990 obyv. Dále jest A. rozděleno ve tři departementy, a ty opět v arrondissementy a distrikty, kdežto v území vojenském dosud užívá se starších názvů: provincie, divise, subdivise. Departement alžírský skládá se z 5 arrondissementův: alžírského, médéjského, milianského, orléansvillského a tiziuzuského, a r. 1886 měl 112 obcí a dvě subdivise, jejíchž sídla jsou Aumale a Médéa, s 1,380.541 obyv.; dep. constantinský má 7 arrondissementů se 104 obcemi, 2 subdivisemi (Batna, Constantine) a 1,566.419 obyv.; dep. oránský rozdělen ve 5 arrondissementü s 94 obcemi, 2 subdivisemi (Mascara, Tlemsén) a 870.505 obyv. Obecní zřízení jest většinou skoro totéž jako ve Francii. Jsouť pak obce trojí: samosprávné (communes en plein exercice), v nichž převládá obyvatelstvo původu evropského, obce smíšené (com. mixtes), kde živel evropský jest příliš sláb, aby stačil к zařízení obce, a konečně obce domorodců (com. indigenes). Obce samosprávné nalézají se jen na území občanském a mají obecní rady, v nichž zasedají hlavně občané francouzští; mohou sice voliti se do ní také muhammedánští domorodci, avšak těch nesmí býti více než třetina. Také většina obcí smíšených nalézá se na území občanském (na vojen, pouze 6) a zde správcem jejich jest občanský úředník, od něhož se vyžaduje znalost arabštiny nebo kabílštiny, kdežto na územi vojenském Evropané i domorodci podřízeni jsou vyššímu důstojníku, jemuž přidělen úředník civilni (adjoint) pro některé zvláště vytčené záležitosti. Konečně obce domorodé (6 v dep. alžírském, 2 v oránském a 5 v constantinském), k nimž náleží mnoho tisíc kilometrů území řídce obydleného (k biskerské 111.844 km2, ke gardájské 66.549 km2), spravuje rada složená z několika vyšších důstojníků, šejchův a jiných domácích předáků. Rozčlenění obcí domorodých, jež stalo se hlavně za příčinou vybírání daně a odvádění k vojsku, jest toto; několik skupin stanů (duvár) spojuje se v okres (ferka) se šejchem v čele, několik okresů tvoří kmen (džemáa), jehož náčelníkem jest kaíd, z kmenů skládá se agalyk, jemuž velí aga, a několik takovýchto obvodů slučuje se ve větší správní obvod mající za náčelníka chalifa čili baš-agu. Každý departement má svou generální radu (conseil general), zabývající se hlavně věcmi kommunikačnimi a stavebními, obecními financemi a veřejným vyučováním. Jako ve Francii zasedají tyto rady dvakráte za rok a volí po 6 členech do vrchní rady (conseil superieur), která schází se jednou do roka v Alžíru a v níž kromě těchto 18 volených zasedá rovněž 18 členů vládních: 3 prefektové, 3 gen. velitelé divisi a 12 členů vlády výše uvedené. Úkolem jejím jest sestavovali budžet a rozdělovali daň. Do sněmoven pařížských volí každý departement po dvou poslancích a jednom senátoru. Výlohy správní dle budžetu na r. 1885 činily 113,894.527 fr., v čemž zahrnut i náklad na vojsko 56,686.865 fr. a na loďstvo 558.128 fr.; přijmů tohoto roku vykázáno 40,777.668 fr. 
Soudnictví. Snaha vlády francouzské ode dávna k tomu se nese, aby i v právních poměrech čím dále více se sbližovali domorodci s osadníky a platnost zákonů francouzských vztahovala se na území širší a širší. A vskutku u věci té učiněn značný pokrok. Kdežto dříve domorodce soudili vlastní kádiové ještě roku 1843 rozhodujíce nad životem a smrtí obžalovaných, podrobena jest nyní převeliká většina obyvatelstva soudnímu zřízení francouzskému. V A-ku sice dosud jest asi 150 soudců domorodých a tolikéž jejich náhradníků (adel), nejnižší to soudní instance (mahakma), jež v některých věcech řídí se ještě koránem a starými obyčeji; ale jinak všecko obyvatelstvo podřízeno soudnictví francouzskému. Vykonavateli jeho jsou smírčí soudcové (juges de paix), jichž přibývá touže měrou, jakou ubývá kádiů. Soudů první instance jest v A-ku 17, porotní soudy 4 (v Alžíru, Oránu, Constantině a Boně), appelační soud v Alžíru, kromě toho obchodní soudy v Alžíru a Oráně. Nejvyšší instancí jest kassační dvůr v Paříži. 
Vojenství. V A-ku rozložen jest 19. sbor vojska franc. o 3 divisích, jehož malá část jest posádkou také v Túnisu. Ve sboru tom jsou vedlé pravidelných pluků francouzských 3 pluky afrických střelců (také turcos zvaných), téměř veskrze domácích dobrovolníků, legie cizinců (hlavně Švýcarů, Belgičanův a Němcův) o 2 plucích, 4 pluky zvávů, 3 jezdecké pluky spahiův a 4 pluky afrických myslivců, kromě toho asi 1000 mužů četnictva. К alžírskému vojsku náležejí též gumy, jezdecké čety arabské, jimiž náčelníci kmenoví povinni jsou přispívali na vyzvání velitele. V každém departementu leží divise, a v každé divisi jsou dvě vojenské rady, před jejichž forum přicházejí vojíni i obyvatelé území vojenského. Divisijní velitelé mají moc rozsáhlou, dosazují kmenům náčelníky, ano mají moc i na hrdle trestali. R. 1886 čítal 19. sbor 47.970 mužů, mezi tím 7532 Araby, Kabíly a j. a 4513 cizincův evropských. 
Orba v A-ku pokulhává sice za evropským vzděláváním půdy, poněvadž musí přemáhali veliké překážky, nicméně učinila za panství francouzského ohromný pokrok. Umělým zavodňováním z artéských studní v Sahaře proměněny byly celé kraje dříve pusté v úrodné role a následkem toho rozmnožilo se také značně obyvatelstvo na oasách. Znamenitými úrodami od r. 1869 zdvojnásobil se vývoz obilí; vedlé obilí (sev. Afrika byla již za dob římských zásobárnou pro Itálii) vyniká hlavně pěstování oliv, jejichž olej s provençalským závodí, zeleniny, ovoce (jmenovitě v okolí města Alžíru, odkudž nejen Francie, ale z části i Anglie a Německo se zásobují), vinné révy, datlovníku; mimo to daří se ještě bavlník, len, konopí (zvláště obrovské konopí čínské), rozmanité picni rostliny, výborný tabák, rostliny olejnaté, alfa (nejvíce к výrobě papíru do Anglie vyvážená), byliny barvířské, tříslonosné a j. Všecka vzdělaná půda v A-ku zaujímá na 19,000.000 ha, z čehož orbě věnováno jest 2,860.000 ha (1 ha rodí průměrně 25 hl obilí); vinic bylo r. 1885 100.000 ha, a roční výtěžek jejich činí 2,393.000 hl vína; 3,000.000 palem poskytovalo 60,000.000 fr. užitku. — Lesům věnuje vláda velikou péči a snaží se zabránili, aby jich Arabové dále nehubili. Mimo rozmanité druhy sosen skládají se lesy tyto z dubů, buků, jasanů, cedrů, pistaccí, divokých oliv, mýrt a j., kromě nich pak roste zde velmi vzácný dub s plody jedlými a dub korkový. Rozsah lesů alžírských udává se na 2,785.186 ha, z nichž ohromná většina, totiž 2,418.609 ha, jest majetkem státním. Krásné lesy tyto dosud trpí zhoubným působením tuzemců, kteří je zapalují, aby si zjednali pastvin pro stáda svá, a také každá vzpoura jejich počíná zapalováním státních lesů. — Hornictví zdaleka ještě neposkytuje užitku, který by skutečnému bohatství země byl přiměřen. Mimo zlato vyskytují se tu všecky ostatní kovy; přední místo zaujímá dolování na železnou rudu v horách přímořských; hlavní doly jsou u Mokhra el Hadid blíže Bôny s ročním výtěžkem 400.000 tun a na záp. u Beni Saf a Cameraty vých. od Némoursu s ročním výtěžkem loo.ooo tun, dále dobývá se u Muzaie, Sumahu, Tmulgy, Miliany, Blídy, Tenesu; měď, stříbro a olovo na marocké hranici u Gar Rubánu, antimon u Hammimatu, rtuf u Jemappes a Guelmy, kromě toho v menším množství zinek, arsen, kobalt a nikl. Poněvadž v horách není dosud dosti silnic a dobytá ruda nemůže býti spracována na místě, trpí vydatné dolování, tak že r. 1881 bylo 40 dolů rudných opuštěno. Mezi nekovy vyniká hlavně krásný mramor, podobný kararskému a lámaný již za dob římských v provinciích constantinské a oránské; lithografická břidlice nachází se v rokli el-Kantarské, hnědé uhlí při dráze philippeville-constantinské, petrolej v pohoří Dahra, dále síra, serpentin, achat, sádra, žula, porfyr, jaspis, porculánová hlína a j. Nerostem nejvíce rozšířeným je sůl, objevující se jako sůl kamenná v solných pramenech i jezerech, ale dosud málo se dobývá. — Minerálních a léčivých pramenů známo jest více než 100. Nejslavnější z nich je v provincii constantinské u Hammam Merkhutine, jehož hlavní zřídlo má přes 90° C. teploty; mimo tento proslulé jsou ještě vřelé prameny u Hammam Meluan a Hammam Righa v provincii alžírské a u Bains de la Reine v prov. oránské. V okolí zřídel těchto zachovány jsou četné zbytky římských budov a lázní, z čehož je patrno, že již ve starém věku blahodárné účinky jejich byly známy. — Chov dobytka vzmáhá se vůčihledě. Nejrozsáhleji provozuje se chov ovcí, které tvoří hlavní bohatství kmenů při severním okraji saharském, avšak velmi četná jsou také stáda koz a skotu; vepřový dobytek byl sem zaveden teprve od příchodu Francouzů. Vynikající místo zaujímá štíhlý, lehký kůň berberský, způsobilý zvláště pro účely vojenské; k nošení břemen užívá se velbloudů, oslů a mezků, jimž zdejší suché a horké podnebí dobře svědčí. Pštros žil druhdy po celém A-ku divoce, ale během času byl skoro vyhuben; r. 1879 sestoupili se někteří obchodníci pařížští ve společnost pro chov pštrosů po přikladu kapském a docílili zdárného výsledku. R. 1885 počítáno v A-ku celkem 14,262.000 kusů dobytka, z čehož bylo: 1,100.000 skotu, koní, oslů a velbloudů, 4,400.000 koz a 7,700.000 ovcí. Tento stav pobízí к vývozu, a r. 1884 vyvezeno bylo 484.455 kusů krmného dobytka v ceně 3,800.000 franků. — Dobrého výtěžku poskytuje také včelařství a chov pijavek v bažinách prov. oránské. Na pobřeží provozuje se výnosné rybářství nejvíce od Italů a Španělů; Řekové a Italové zabývají se též lovem korálů. p. 
Průmysl jest dosud v plenkách, zaměstnávaje se hlavně dobýváním a spracováním kovů; kromě toho vyrábí obyvatelstvo saharské již ode dávna vlněné oděvy, Kabílové mimo chov dobytka zabývají se též tkaním vlněných látek a řezbářstvím, v Tellu pak a v městech pobřežních hotoví obyvatelstvo maroquinové kůže, koberce, mušelín a látky hedvábné. Osadníci evropští dosud velmi málo provozují živnosti průmyslové. — Obchod alžírský povznáší se stále a vzbuzuje dobré naděje do budoucnosti; cena dovozu a vývozu r. 1865 obnášela 432,500.000 fr. (dovoz 237,500.000 fr., vývoz 195,000.000 fr.), z čehož největší díl připadá na Francii, Anglii a Španělsko. (Francie sama dováží sem zboží za 108,500.000 fr.) Z Francie dovážejí se: tkaniny, víno, kořalka, cukr, módní předměty a káva z ostatních kolonií francouzských, naproti tomu vyváží se ovoce, olivový olej, surové kůže, dříví, vlna, tabák; Anglie dodává A-ku uhlí, železo, zboží kovové a přijímá odtud zeleniny, dobytek a alfu k výrobě papíru. Obchodu prospívají značně banka alžírská od r. 1851 a obchodní bursa zřízená r. 1852. Doprava zboží z vnitrozemí do pobřežních měst jest pro nedostatek plavných řek a silnic dosti obtížná, odtud však jest výhodné spojení s Marsilií a Toulonem. R. 1885 připlulo do přístavů alžírských 8609 lodí o 3,700.000 tunách, z nichž 3567 plulo pod vlajkou francouzskou. Nejdůležitější přístavy obchodní jsou: Bôna, Philippeville, Bugie, Alžír, Šeršel, Mostaganem, Tenès, Orán a Némours. — O řádnou kommunikaci pečuje vláda francouzská svědomitě, hlavně v krajinách pobřežních, kdežto ve vnitrozemí zbývá ještě velmi mnoho práce, zejména když kmenové tamější snahám vlády na odpor se stavějí. Veškerá větší města na severní straně Atlasu spojena jsou dobrými silnicemi, jmenovitě důležitá je silnice, která spojuje Medeu, Blídu a Bufarik s Alžírem. — Železnice alžírské, jichž se veřejně užívalo (lignes d'intéréêt général), měly koncem r. 1885 délku 1817 km a byly v rukou společnosté: a) pařížsko-lyonsko-středozem.-moř. 513 km, b) vých.-alžírské 383 km, c) západoalžírské 221 km, d) bônsko-guelmské 308 km, e) francouzsko-alžírské 352 km, f) moktsko-el hadídské 33 km; mimo to bylo 7 km železnic průmyslových (chemins industriels). Tou dobou stavělo se 924 km rozličných tratí svrchu jmenovanými společnostmi. Nejdůležitější jest trať oránsko-alžírská, jež přes Constantinu do Tunisu byla prodloužena; k ní pojí se mimo menší odbočky dvě trati směřující do vnitrozemí, jedna na východ, druhá na západ; prvá počíná v Constantině a dostavěna jest až do Biskry, druhá pak vede z Arzevu na pobřeží přes Pérregaux a Saidu do Mešerie. O prodloužení tratí těchto až do Timbuktu v záp. Súdánu konány časté porady a vyslány za tím účelem také vědecké výpravy do Sahary: i možno, že záměr tento přece snad bude uskutečněn, zvláště když se Francouzům podařilo doraziti do Timbuktu také od západu po řece Nigiru. 1. dubna 1887 bylo celkem 2065 km drah odevzdáno dopravě; silnic pak bylo 7267 km. — Telegrafní spojení trvá mezi Alžírem a hlavními městy jednotlivých divisí i poddivisí (r. 1881 měly telegrafy 5832 km délky, drátů pak bylo 13.885 km); spojení s Evropou udržuje se podmořským kabelem vedoucím z Alžíru přes Korsiku do Marsilie. Úřadů poštovních spojených s telegrafními r. 1887 bylo 189, čistě poštovních 192. — Mimo to obstarávají parolodi spojení po moři z Tandže v Marokku až do Túnisu, Tripole a Alexandrie, a z Marsilie plují parníky do Alžíru, Oránu a Story, z Toulonu do Alžíru. Plk. p. 
Církevní záležitosti katolické spravuje arcibiskup alžírský, kterému podřízeni jsou čtyři generální vikáři; pro záležitosti protestantské jest v Alžíru zvláštní konsistoř. Vyznání muhammedánské požívá u vlády francouzské plné ochrany a potřeby jeho řídí dva muftiové; mimo to uhrazuje se veškeren náklad na kultus muhammedánský z pokladny státní, neboť vláda prohlásila po dobytí země všecky mešity a statky к nim příslušné za státní majetek. — Školství řídí se zákony platnými pro veřejné vyučování ve Francii, přizpůsobenými poměrům alžírským. Nejvyšším úřadem školním je zemská školní rada, podřízená ministerstvu vyučování, jí pak podléhají rady departementní. Původně byly školy rozděleny podlé vyznání obyvatelstva, ale v novější době zavedeny školy smíšené; roku 1887 počítáno 912 škol obecných, na nichž zapsáno bylo přes 80.000 dítek. Ve větších městech zřízeny jsou střední školy a kolleje pro evropské obyvatelstvo a dva semináře bohoslovecké. Alžír ma též akademii lékařskou. R. 1876 byly také arabské midrašimy reorganisovány, a zavedeny tam předměty potřebné pro všeobecné vzdělání, kterým vyučují francouzští učitelé. 
Dějiny. Na území dnešního A-ka obývalo v nejstarších dobách množství kočovných kmenů, kteří u řeckých a římských dějepisců pod různými jmény, hlavně Numidů, Gaetulů, Massylů, Massaesylů, Mazanů a Maurusiů se připomínají. O původu jejich jsou mezi jednotlivými badateli různá mínění, potomky pak jejich jsou dnešní Berbeři (v. t.). Zbudováním Karthaginy nabyli Foiničané pevné opory v severní Africe a založivše také na pobřeží alžírském četné osady podnikali odtud obchodní cesty do Súdánu; ačkoli pak panství své vztahovali také na kmeny vnitrozemské a vojska svá většinou z nich vybírali, přece nedovedli je přizpůsobiti národnosti své, ano vydíravost karthaginská učinila z nich jen zaryté nepřátely, kteří později ochotně se spojovali s Římany na povalení dosavadních pánů svých. První historické zprávy o samostatných státech na půdě alžírské objevují se za válek punských; východní část A-ka zaujímala tehdy Numidie (v. t.) a západ Mauretánie (v. t.), kteréž odtud stálými styky s Římany, tu přátelskými, tu nepřátelskými, zhusta se vyskytují v dějinách římských. Po vyvrácení Karthaginy roku 146 př. Kr. dostala se malá čásť na východě provincie constantinské k římské provincii Africe, a když i Numidie r. 46 př. Kr. připojena к panství římskému, dostal se celý východ A-ka pod správu prokonsula afrického. Mauretánie podmaněna byvši za císaře Caliguly r. 42 po Kr. panství římskému rozdělena jest od císaře Claudia ve dvě provincie, z nichž Mauretania Caesariensis zaujímala severní části provincií oránské a alžírské. V pozdějších dobách císařských byla také Numidie odloučena od Afriky a zřízena jako zvláštní provincie. Avšak území římské omezeno bylo v končinách těchto pouze na kraje přímořské a Theveste (Tebesa) i Lambaese byly v těchto stranách nejjižnější osady římské, ačkoli Římané častými výpravami pokoušeli se rozšířili panství své dále do vnitra Afriky. Obě provincie, Mauretánie a Numidie, dosáhly pod vládou římskou neobyčejného rozkvětu hmotného i kulturního majíce 133 lidnatých měst a ve IV. stol. docela 123 biskupství. Obilí odtud vyvážené zásobovalo Itálii i Hispánii, a v literatuře římské je dosti mužů, jejichž kolébka aneb působiště nacházely se na pobřeží severoafrickém. Na počátku V. stol. vzal blahobyt tento rázem za své; přivaliliť se sem r. 429 z Hispánie germánští Vandalové a pleníce všecko mečem i ohněm obrátili v několika létech téměř celou krajinu v pustinu. Ani šťastné výboje Belisara, jenž roku 534 uvedl severní Afriku pod moc říše východořímské, nepolepšily osudu jejího, ano poměry zdejší zhoršily se ještě, když v létech 707—709 arabský vojevůdce Músá Ibn Nuseir rozšířil moc chalífů až к Atlantskému okeánu. Za úpadku chalífátu bagdádského založil Edrísí na severozápadě africkém neodvislou říši, obsahující dnešní Marokko, A. a Túnis, a rod jeho udržel se tam při vládě, až r. 986 východoafričtí Fátimovci země té se zmocnili. Na sklonku dynastie této odtrhla se západní Afrika a rozpadla se ve množství malých držav; ve středu A-ka vzniklo panství Zíríovců a založeno r. 935 město al-Džezáir nynější Alžír. Z nástupců jeho Abul Futúh Ziri (970—984) dobyl Mansurie, Tripole, Sicilie a Fésu, Tamím (1061—1108) zmocnil se Túnisu, Kairvánu a ostrova Mallorky. Avšak r. 1147 vyvrátil říši tuto sicilský král Roger II. a podržel dobyté kraje v moci své; Normani vypuzeni byli odtud r. 1159 od Mohadovců, kteří pak v panství se udrželi do 1269. Potom rozpadla se země opět v četné malé státy, z nichž zvláště Tlemsén pod dynastií Zijánovců zaujímal vynikající postavení. Sem hrnuli se po dobytí Granady roku 1492 ze všech krajin španělských muhammedánští uprchlíci; náboženský fanatismus roznícený u nich v divoký plamen nabádal ku pomstě nad křesťany a svedl je к námořnímu loupežnictví, kteréž od té doby majíc v A-ku sídlo své, bylo postrachem břehů středomořských až do počátku tohoto století. Námořní státy evropské pokoušely se o podvrácení moci lupičů a podnikali s nimi za tou příčinou neustálé boje. Ferdinand Katolický dobyl 1506 Oránu a Bugie, kardinál Ximenez r. 1509 ostrůvků před hlavním městem a založil tam tvrz, aby piráty mohl na uzdě držeti. Avšak emír mitidžský Selím Eutemí povolal proti Španělům na pomoc náčelníka maloasijských korsárů Horuka Barbarossu, který však emíra úkladně dal zavraždili a mimo Alžír také Tenesu a Tlemsénu se zmocnil. Markýz Gomarez, vůdce Karla V., sevřel ho sice 1517 v Tlemsénu a zajal na útěku r. 1518, ale bratr jeho Chairuddín Barbarossa poddal se s říší svou vrchní moci turecké, a obdržev pomoc vojenskou vypudil posádku španělskou z tvrze ostrovní. Karel V. podnikl proti A-ku r. 1541 velikou výpravu křižáckou s 570 loďmi a 30.000 mužů, ale bouře mořská donutila jej po velkých ztrátách к návratu, korsáři pak rozšířivše panství své až k hranici marocké odvažovali se na loupeže i do Atlantského okeánu. Země byla spravována tureckým pašou; r. 1600 dosáhli janičaři práva, voliti ze svého středu deje, který s náměstkem sultánovým sdílel nejvyšší moc, až r. 1710 dej Baba Ali odstranil pašu doTúnisu a byl od sultána za vladaře potvrzen. Od té doby trvalo panství turecké nad A-kem pouze dle jména, dej neodváděl žádného poplatku více, nýbrž posílal jen při nastoupení svém dary do Carihradu; naproti tomu však byl úplně odvislým na libovůli vojska; vnitřní rozbroje i zločiny množily se neustále, tak že panovníci zřídka kdy zemřeli smrtí přirozenou. Zahraničné boje mezitím neustávaly. R. 1655 zničil anglický admirál Blake loďstvo alžírské, 1669 a 1670 Angličané a Hollanďané udeřili společně na Alžír, ale bez valného výsledku; r. 1682 francouzský admirál Duquesne obléhal hlavní město a maršálek d’Estrées střelbou z velké části je zničil. Přes to zmocnil se dej Ibráhím r. 1708 Oránu, poslední državy španělské na alžírské půdě, avšak r. 1732 dobyli ho Španělové opět a udrželi jej do r. 1791. Za koaličních válek s Francií chovali se korsáři celkem pokojně, poněvadž ve Středozemním moři neustále křižovala velká loďstva států evropských, ale od r. 1815 nastaly poměry dřívější, ano menší státy jako Dánsko, Švédsko, Neapolsko, města německé Hansy a j. raději odváděly roční poplatek, aby lodi jejich nebyly znepokojovány. Americký admirál Decatur porazil r. 1815 piráty před Cartagenou tak rozhodně, že vlajka americká od té doby byla před nimi úplně bezpečna; roku 1816 lord Exmouth bombardoval hlavní město, nicméně již příštího roku odvažovaly se lodi lupičské zase až do moře Severního. Konečně r. 1827 nastaly vážné zápletky s Francií; když pak dej pohanil konsula francouzského, udeřiv jej vějířem v tvář, rozhodla se vláda francouzská, podvrátiti úplně moc A-ka a vyhlásila 20. dubna 1830 válku. Loďstvo francouzské, 75 lodí válečných pod admirálem Duperré a 400 korábů dopravních s 37.000 mužů vojska pozemního pod generálem Bourmontem, vyplulo 25. května 1830 z Toulonu a přistálo 13. června v zátoce Sídí Ferúšské. Vojevůdce dejův Ibráhím aga shromáždil sice na 40.000 beduínův kolem posádky turecké, ale poražen jest před hlavním městem a Alžír obležen. Když pak i loďstvo 3. čce počalo útok se strany mořské, vzdal se dej dne 5. čce pod úmluvou, kterou mu bylo dovoleno odejíti s rodinou a soukromým jměním a zvoliti si bydliště za hranicemi A-ka. Obyvatelstvu zaručena byla svoboda osoby, majetku, živnosti a nerušené vyznávání islámu, ale zrušeno otroctví a poplatky od křesťanů odváděné. Vojsko turecké dopraveno jest do Smyrny v Malé Asii. Avšak pádem Alžíru nebyla válka skončena; dosud bylo přemoženo jen stálé j vojsko dejovo, kdežto obyvatelstvo samo přihlíželo ku vpádu francouzskému celkem nečinně a nyní teprve podníceno od jednotlivých náčelníků chopilo se zbraně a doráželo odevšad na sbory francouzské. Král Karel X. zamýšlel původně za válečnou náhradu a výhody obchodní postoupiti A. zase sultánu tureckému, avšak únorová revoluce a pád dynastie bourbonské změnily úplně stav věcí. Generál Bourmont chtěje táhnouti do Francie králi na pomoc, donucen byl vojskem, které se pro novou vládu prohlásilo к odstoupení, a na místo jeho poslán od Ludvíka Filipa maršálek Clauzel, aby A. zorganisoval za provincii francouzskou, avšak musil býti odvolán, když čásť území o své újmě postoupil bejovi túniskému. Nástupce jeho, generál Berthezène, způsobil předčasnými novotami veliké zmatky a podráždil ještě více obyvatelstvo arabské; mimo to výprava jeho do Bôny úplně se nezdařila a u Medee utrpěl od Arabů porážku. Také za správy Savaryho a Voirola, ačkoli kapitán Armandy r. 1832 smělým přepadem Bôny se zmocnil a 1833 i Bugie jest dobyta, byl stav nové provincie tak neblahý, že se ve Francii ozývaly hlasy, aby A. dobrovolně bylo opuštěno a na návrh sněmovní vypravena do Afriky zvláštní kommisse, aby prozkoumala poměry v dobytém území. Mezitím postavil se v čelo odbojných kmenů na západě emír maskarský Abd-ul-Kádir, jenž Francouzům při okkupaci země způsobil ohromné obtíže, po více než 10 let oddechu jim nedopřávaje. Obyvatelstvo provincie oránské podrážděno násilnostmi Savaryho spojilo se s ním velmi ochotně, od sultána marockého dostalo se mu podpory a brzo bylo panství francouzské v těchto končinách omezeno na Orán, Mostaganem a Arzev s nejbližším okolím. R. 1831 musila s ním vláda francouzská učiniti prvý mír, kterým uznala panství jeho nade všemi kmeny dříve mu poddanými, on pak zase podrobil se vrchní moci francouzské. Na základě zprávy, kterou podala kommisse vyslaná do A-ka, rozhodla se vláda podrželi pod mocí francouzskou dobyté území, kteréž nazváno »francouzské državy na severu africkém«, ale dána mu nová organisace. Nejvyšší velitelství vojenské i správu země obdržel generální guvernér, jenž byl přímo podřízen ministerstvu války, jemu pak podléhali velitelé vojska pozemního i moci námořní, vojenský a civilní intendant i finanční ředitel. Soudnictví bylo rozděleno a zřízeny zvláštní soudy pro Francouze a domorodce; v Alžíru, Oráně a Bôně ustanoveny soudní tribunály prvé instance, mimo to vrchní tribunál a tribunál obchodní v Alžíru. Nejvyšším úředníkem soudním stal se generální prokurátor. Mír s Abd- ul-Kádirem netrval dlouho. Generál Trézel byl od něho na Maktě úplně poražen a nový guvernér, maršálek Clauzel, zvítězil sice několikráte nad Abd-ul-Kádirem a zmocnil se i sídla emírova Maskary, ale trvalého výsledku nedosáhl. Následkem nešťastné výpravy proti Constantině, odkudž z 8000 mužů tam vypravených vrátilo se pouze 2800, byl Clauzel po druhé odvolán a velitelství v boji s Abd-ul- Kádirem svěřeno generálu Bugeaudovi. Tento přiměl jej k míru na Tafně, jímž Francouzi podrželi severní čásť provincie oránské a větší díl prov. alžírské na sev. od Atlasu, kdežto emírovi ponechán celý jihozápad alžírský. Zatím generál Valée, jenž po padlém Damrémontovi přejal velitelství na východě, dobyl Constantiny útokem, ale upustil potom od válčení beze všeho plánu a hleděl šířiti panství francouzské raději cestou mírnou. Tím způsobem zabezpečil si úplně držení Constantiny, osadil r. 1838 téměř bez krveprolití Goleu a Blídu a r. 1839 Džidželi a La Calle a podvrátil úplně moc Ahmeda beje. Proti úmluvám na Tafně shromáždil Abd-ul-Kádir kolem sebe znamenitou moc válečnou a učiniv nájezd do roviny mitidžské v okolí Alžíru, zpustošil ji, načež se rychle uchýlil do hor a do pouště. Tu Bugeaud, ustanovený r. 1841 za generálního guvernéra, podnikl proti němu výpravu ve velikých rozměrech, vzal Tedekempt, Maskaru, Saídu, Tlemsén a posléze i Tafrún, hlavní zbrojnici emírovu, zbořil a donutil jej tím hledati útočiště na území marockém. Odtud stále podnikal vpády do A-ka a r. 1842 zvítězil nad Francouzi u Maskary. Zapuzen byv později pohnul oddíl vojska marockého ke vpádu na území alžírské, ale utrpěl na řece Isly od Bugeauda úplnou porážku. Současně připlulo také loďstvo francouzské před Tandže i Mogador a počalo střelbu na obě města, načež prostřednictvím Anglicka uzavřen mír, jímž hranice mezi Marokkem a A-kem byly upraveny a Abd-ul-Kádir jako rušitel míru ze země vypověděn. Tento však objevil se r. 1845 opět v Alžíru a dorážel se všech stran na Francouze, aniž generál Cavaignac, velitel v Orléansvillu, mohl proti němu něco poříditi. Když však r. 1847 vystoupil v Marokku proti sultánu Abd-ur-Rahmánovi, a na Fés táhl, byl od marockého vojska poražen a zatlačen na území alžírské; tam pak obklíčen byv na všech stranách od Francouzů vzdal se generálu Lamorciérovi u soutěsky Kerbenské a odveden v zajetí do Francie. Únorová revoluce r. 1848 nezměnila mnoho v poměrech alžírských. Na místo vévody Aumalského jmenován od prozatímní vlády generál Cavaignac guvernérem a když tento jako poslanec vstoupil do národního shromáždění, dosazen generál Changarnier v jeho úřad. Na přímluvu Cavaignacovu usneslo se národní shromáždění, aby čtyři vyslanci kolonie brali podíl na poradách v záležitostech alžírských. Válka s domorodými kmeny zatím neustávala a jmenovitě proti Kabílům musila býti vypravena značná moc vojenská. R. 1847 pozdvihli se kmenové kolem Maskary i v provincii constantinské, r. 1851 obyvatelstvo mezi městy Džidželi, Philippeville a Míláhem, které však generál St. Arnaud rychlou výpravou к pokoji připravil. Téhož roku vzat Lagvát, podmaněn kmen Bení Mzáb, r. 1854 dobyt bez krveprolití Tugurt, nedlouho na to město Véd, oasa Vargla, načež kmen Úled Sídí Šejch podrobil se panství francouzskému, které tím dospělo až к poušti saharské. R. 1858 zřízeno sice pro A. a ostatní kolonie zvláštní ministerstvo, ale neosvědčilo se, tak že r. 1860 bylo opět zrušeno a zavedena neobmezená vláda jako před tím. Také vnitřní poměry snažila se vláda uspořádali; neustálé odboje arabské přiměly konečně císaře Napoleona III., že se r. 1865 odebral do A-ka, aby se osobně přesvědčil o stavu kolonie. Přátelským obcováním s Araby snažil se upokojili pohnuté mysli a ve zvláštním listu к maršálku Mac-Mahonovi přislíbil upustili od přísně bureaukratické správy. Chtějíc šetřiti národnosti jednotlivých kmenů ponechávala vláda záležitosti jejich správě předních mužů kmene, kteří však většinou byli od ní jmenováni. Nicméně i teď zůstalo při pouhých pokusech. R. 1864 potlačeny vzpoury v provincii oránské, r. 1865 a 1867 v Malé Kabílii. Veliké nebezpečenství hrozilo r. 1870—71. Následkem války německofrancouzské musila býti většina vojska ze země odvolána a již tato událost sama způsobila značné hnutí mezi kmeny jižními. Když pak po pádu Napoleonově třetí republika zavedla občanskou správu místo vo- jenské a prohlásivši rovnost všeho obyvatelstva, nenáviděným židům propůjčila stejná práva s Araby, vypuklo v provincii constantinské povstání a rozšířilo se nejen po celé zemi, ale i za hranice její nabývajíc rázu náboženského. Z Túnisu i z Marokka hrnuli se muhammedáni na pomoc, tak že Francouzi s počátku se musili omezili pouze na obranu a teprve když po míru versailleském vypraveny potřebné posily do Afriky, bylo povstání potlačeno. Země postavena opět pod správu vojenskou, ale moc guvernérova omezena roku 1875 zvláštní radou, zvanou »Conseil supérieur«, a r. 1879 ustanoven pro A. opět guvernér občanský. Když r. 1881 Francouzi podnikli výpravu do Túnisu, způsobil Bú Amena na jihu depart, oránského vzpouru, avšak čety jeho byly poraženy a většinou zahnány přes hranice marocké, kam také Bú Amena sám se uchýlil. p. 
Literatura. Carette, Pellissier, Rémus- sat atd.: Exploration de l’Algérie pendant les années 1840—42 (Paříž 1844—54, 31 sv.); Berbrugger, L’Algérie (Pař. 1842); Daumas et Fabar, Moeurs et coutumes de l’Algérie, Teli, Kabylie et Sahara (Pař. 1858); Mac Carthy, Géographie physique, économique et politi- que de l’Algérie (Alž. a Pař. 1858); Aucapitaine, Les Kabyles et la colonisation de l’Algérie (Pař. 1864); Béhaguel, L’Algérie, histoire, géographie, climatologie etc. (Alžír 1865); Maltzan, Sittenbilder aus Tunis und Algerien (Lipsko 1869); Hanoteau et Letourneux, La Kabylie et les coutumes Kabyles (Pař. 1872— 1876); Fillias, Géographie physique et politique de l’Algérie (Alž. 1874, 3. vyd.l; Niel, Géographie de l’Algérie (Pař. 1878), État ac- tuel de l’Algérie d’après les documents offi- ciels (Paříž 1878); Čichačev, Espagne, Al- gérie et Tunisie (Paříž 1880); Wahl, L’Algérie (Pař. 1882); Villot, L’Algérie, moeurs, coutumes etc. (Pař. 1882); Gaffarei, L’Algérie histoire, conquète et civilisation (Pař. 1883); Niox, Algérie, Géogr. physique (Pař. 1884); Rinn, Marabouts et Khouan. Etude sur l’Islam en Algérie (Alžír 1884); Reclus, Nouvelle géogr. univ. vol. XI. str. 293-651; Statistique géné- rale de l’Algérie années 1842 à 1884 (Alžír 1884); M. Blanckenhorn, Die geogr. Verhält- nisse von Afrika. I. Der Atlas, das nordafr. Faltengebirge; Petermann’s Mitthlgn. Ergän- zungsh. No. go. 1888. Mimo to hojné články: v »Bulletin de la Societé de Géogr. de Paris«, »Revue africaine«, »Journal des travaux, de la soc. histor. algérienne«. — Mac Carthy, Algeria Romana (Pař. 1857); Boissiere, L’Algérie romaine (Pař. 1883); Reynier, Inscriptions romaines de l’Algérie (Pař. 1857); Fillias, Histoire de la conquète et de la colonisation de l’Algérie 1830—1860 (Pař. 1860); Baudicour, Histoire de la colonisation de l’Algérie (Pař. 1860); Vivien de Saint Martin, Le nord de l’Afrique dans l’antiqité grecque et romaine (Pař. 1862); Nettement, Histoire de la conquète d’Alger (Pař. 1871); Rousset, La conquète d’Alger (Pař. 1879); Perret, Récits algériens, histoire de la conquète et de la colonie (Paříž 1886). — Mapy: Carte générale de l’Algérie (1855) v měřítku 1:800.000; Carte générale de l'Algérie, dressée au depot de la guerre v měř. 1:1,600.000 (Pař. 1856).

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>k5r7k2ajgi3tqo0pc053j00xgrx4wmv</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>