Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.8</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>4093</id>
    <revision>
      <id>334130</id>
      <parentid>254292</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T15:49:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Aleš Hendrich</username>
        <id>19185</id>
      </contributor>
      <comment>/* Milí spoluobčané, */ Překlepy</comment>
      <origin>334130</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="17276" sha1="lo70bewn56zn7ckfltwsowscab3epo0" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla
  | AUTOR = [[Autor:Václav Havel|Václav Havel]]
  | POPISEK = Praha, Pražský hrad, 1. ledna 1990
  | ZDROJ = [http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/1990/0101.html hrad.cz]
  | nakladatel = Kancelář prezidenta republiky
  | LICENCE = PD manifesto
}}
{{Forma|proza}}

=== Milí spoluobčané, ===
čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.

Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí.

Dovolte mi malý osobní zážitek: když jsem nedávno letěl do Bratislavy, nalezl jsem při různých jednáních čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplex Slovnaftu a hned za ním velkoměsto Petržalku. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, že naši státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel. Žádná četba statistik, které mám k dispozici, by mi neumožnila rychleji a snadněji pochopit stav, do něhož jsme se dostali.

Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem. Dosavadní režim – vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií – ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky.

Mluvím-li o zkaženém mravním ovzduší, nemluvím tím pouze o pánech, kteří jedí ekologicky čistou zeleninu a nedívají se z oken letadel. Mluvím o nás všech. Všichni jsme si totiž na totalitní systém zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme – byť pochopitelně každý v jiné míře – za chod totalitní mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.

Uvědomíme-li si to, pak se nám okamžitě všechny hrůzy, které nová československá demokracie zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. Uvědomíme-li si to, vrátí se do našich srdcí naděje.

V nápravě věcí obecných se máme oč opřít. Poslední doba – a zvláště posledních šest týdnů naší pokojné revoluce – ukázala, jak velký obecně lidský, mravní a duchovní náboj a jak velká občanská kultura dřímaly v naší společnosti pod vnucenou maskou apatie. Kdykoli mi někdo o nás kategoricky tvrdil, že jsme tací nebo onací, vždycky jsem namítal, že společnost je velmi tajemné stvoření a že nikdy není dobré věřit pouze té její tváři, kterou právě ukazuje. Jsem šťasten, že jsem se nemýlil. Všude ve světě se lidé diví, kde se v těch poddajných, ponížených, skeptických a zdánlivě už v nic nevěřících občanech Československa vzala náhle ta úžasná síla za několik týdnů zcela slušným a mírumilovným způsobem setřást ze svých beder totalitní systém. My sami se tomu divíme. A ptáme se: odkud vlastně mladí lidé, kteří nikdy jiný systém nepoznali, čerpají svou touhu po pravdě, svou svobodomyslnost, svou politickou fantazii, svou občanskou odvahu i občanský rozmysl? Jak to, že i jejich rodiče – tedy přesně ta generace, která byla považována za ztracenou – se k nim přidali? Jak je vůbec možné, že tolik lidí okamžitě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje žádné rady a instrukce?

Myslím, že tato nadějeplná tvář naší dnešní situace má dvě hlavní příčiny: člověk především nikdy není jen produktem vnějšího světa, ale vždycky je také schopen vztahovat se k něčemu vyššímu, byť by tuto schopnost v něm vnější svět jakkoli systematicky hubil; za druhé to je tím, že humanistické a demokratické tradice, o nichž se tak často planě hovořilo, přeci jen kdesi v nevědomí našich národů a národních menšin dřímaly a nenápadně se přenášely z generace na generaci, aby je v pravou chvíli každý z nás v sobě objevil a proměnil je ve skutek.

Za svou dnešní svobodu jsme ovšem museli i my zaplatit. Mnoho našich občanů zahynulo v padesátých letech ve věznicích, mnozí byli popraveni, tisíce lidských životů bylo zničeno, statisíce talentovaných lidí bylo vypuzeno do zahraničí. Pronásledováni byli ti, kteří za války zachraňovali čest našich národů, ti, kteří se vzepřeli totalitní vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. Nezávislé soudy by měly spravedlivě zvážit případnou vinu těch, kdo jsou za to odpovědni, aby vyšla plná pravda o naší nedávné minulosti najevo.

Zapomenout ovšem nesmíme ani na to, že jiné národy zaplatily za svou dnešní svobodu ještě tvrději a že tím platily nepřímo i za nás. Potoky krve, které protekly v Maďarsku, Polsku, Německu a nedávno tak otřásajícím způsobem v Rumunsku, jakož i moře krve, které prolily národy Sovětského svazu, nesmí být zapomenuty především proto, že každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti. Ale nejen to: nesmí být zapomenuty i proto, že právě tyto velké oběti jsou tragickým pozadím dnešní svobody či postupného osvobozování národů sovětského bloku, tedy pozadím i naší čerstvě nabyté svobody. Bez změn v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice by se asi u nás těžko stalo to, co se stalo, a pokud by se to stalo, rozhodně by to nemělo tak krásně pokojný charakter.

Že jsme měli příznivé mezinárodní podmínky, neznamená ovšem, že nám v těchto týdnech někdo bezprostředně pomáhal. Po staletích se vlastně oba naše národy napřímily samy, neopřeny o žádnou pomoc mocnějších států či velmocí. Zdá se mi, že v tom je velký mravní vklad této chvíle: skrývá v sobě naději, že napříště už nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat. Teď záleží jen na nás, zda se tato naděje naplní a zda se historicky docela novým způsobem probudí naše občanské, národní i politické sebevědomí.

Sebevědomí není pýcha.

Právě naopak: jedině člověk nebo národ v tom nejlepším slova smyslu sebevědomý je schopen naslouchat hlasu druhých, přijímat je jako sobě rovné, odpouštět svým nepřátelům a litovat vlastních vin. Pokusme se takto chápané sebevědomí vnést jako lidé do života naší pospolitosti a jako národy do našeho chování na mezinárodním jevišti. Jedině tak získáme opět úctu k sobě samým, k sobě navzájem i úctu jiných národů.

Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

Náš první prezident napsal: Ježíš, nikoli Caesar. Navazoval tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět ožila. Troufám si říct, že snad dokonce máme možnost šířit ji dál a vnést tak do evropské i světové politiky nový prvek. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky. Toto záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek světové politice.

Masaryk zakládal politiku na mravnosti. Zkusme v nové době novým způsobem obnovit toto pojetí politiky. Učme sami sebe i druhé, že politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného, zvlášť pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale že může být i uměním nemožného, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět.

Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát? Nebyl by to další vklad, jímž bychom mohli oplácet jiným pomoc, kterou budeme od nich potřebovat?

Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, sice ještě žije a občas kalí vody, ale není už naším hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, ješitnost, ctižádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas.

Máme před sebou svobodné volby a tudíž i předvolební boj. Nedopusťme, aby tento boj zašpinil dosud čistou tvář naší vlídné revoluce. Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, že se zapleteme do houštiny mocenských šarvátek. Nedopusťme, aby pod vznešeným hávem touhy sloužit věcem obecným rozkvetla opět jen touha posloužit každý sám sobě. Teď už opravdu nejde o to, která strana, klub či skupina zvítězí ve volbách. Teď jde o to, aby v nich zvítězili – bez ohledu na své legitimace – ti mravně, občansky, politicky i odborně nejlepší z nás. Budoucí politika i prestiž našeho státu bude záviset na tom, jaké osobnosti si vybereme a posléze zvolíme do svých zastupitelských sborů.

Milí spoluobčané!

Před třemi dny jsem se stal z vaší vůle, tlumočené poslanci Federálního shromáždění, prezidentem této republiky. Očekáváte tedy právem, že se zmíním o úkolech, které před sebou jako váš prezident vidím.

Prvním z nich je využít všech svých pravomocí i svého vlivu k tomu, abychom brzy a důstojně předstoupili všichni před volební urny ve svobodných volbách a aby naše cesta k tomuto historickému mezníku byla slušná a pokojná.

Mým druhým úkolem je bdít nad tím, abychom k těmto volbám přistoupili jako dva skutečně svéprávné národy, které navzájem ctí své zájmy, národní svébytnost, náboženské tradice i své symboly. Jako Čech v prezidentském úřadu, který složil slib do rukou významného a sobě blízkého Slováka, cítím po různých trpkých zkušenostech, které měli Slováci v minulosti, zvláštní povinnost bdít nad tím, aby byly respektovány všechny zájmy slovenského národa a aby mu nebyl v budoucnosti uzavřen přístup k žádné státní funkci, včetně té nejvyšší.

Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře, než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice už nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují.

Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, že obranyschopnost našeho státu nebude nikomu už záminkou k tomu, aby mařil odvážné mírové iniciativy, včetně zkracování vojenské služby, zřizování náhradní vojenské služby a celkové humanizace vojenského života.

V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva, a musí žít ve věznicích, které se nesnaží probouzet to lepší, co je v každém člověku, ale naopak lidi ponižují a fyzicky i duševně ničí. S ohledem na tuto skutečnost jsem se rozhodl vyhlásit poměrně širokou amnestii. Vězně zároveň vyzývám, aby pochopili, že čtyřicet let špatného vyšetřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den, a aby chápali, že všechny urychleně chystané proměny si přeci jen vyžádají určitý čas. Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě. Veřejnost pak žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít.

Mým čestným úkolem je posílit autoritu naší země ve světě. Rád bych, aby si nás jiné státy vážily za to, že prokážeme porozumění, toleranci a lásku k míru. Byl bych šťasten, kdyby ještě před volbami navštívili naši zemi – byť na jeden jediný den – papež Jan Pavel II. a tibetský dalajlama. Byl bych šťasten, kdyby se posílily naše přátelské vztahy se všemi národy. Byl bych šťasten, kdyby se nám podařilo ještě před volbami navázat diplomatické styky s Vatikánem a Izraelem. K míru chci přispět i svou zítřejší krátkou návštěvou našich dvou navzájem spřízněných sousedů, totiž Německé demokratické republiky a Spolkové republiky Německa. Nezapomenu ani na naše další sousedy – bratrské Polsko a stále nám bližší Maďarsko a Rakousko.

Na závěr bych rád řekl, že chci být prezidentem, který bude méně mluvit, ale víc pracovat. Prezidentem, který se bude nejen dobře dívat z oken svého letadla, ale který – a to hlavně – bude trvale přítomen mezi svými spoluobčany a dobře jim naslouchat.

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází téhož výroku:

Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!


{{Konec formy}}

[[Kategorie:Novoroční projevy]]</text>
      <sha1>lo70bewn56zn7ckfltwsowscab3epo0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Karel Kadlec</title>
    <ns>100</ns>
    <id>21383</id>
    <revision>
      <id>334155</id>
      <parentid>311780</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T06:08:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ Inns of Court</comment>
      <origin>334155</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7158" sha1="2pnb0814acup4bef8wsi6rf8n7kwtnh" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Karel
  | příjmení = Kadlec
  | alternativní jméno = Bohdan Přehořovský
  | datum narození = 11. ledna 1865
  | místo narození = Přehořov u Soběslavi
  | datum úmrtí = 4. prosince 1928
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český právník
}}
JUDr. '''Karel Kadlec''' (1865–1928) byl český právník, profesor slovanského práva v Praze, překladatel z chorvatštiny a francouzštiny.
{{Více}}

== Dílo ==
* [[Družstva král. českého zemského a Národního divadla]] (1896) {{Online Kramerius|ABA001|1221606}}
* [[Maďaři a Československá republika]] (1919) {{Online Kramerius|nkp|e54f7a70-4a14-11e4-8113-005056827e52}}
* [[Moščenický statut]] (1914) {{Online Kramerius|knav|c25a73e7-435d-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[O poddanství a robotě v zemích českých]] (1899) {{Online Kramerius|mzk|0eb6d95e-d9ef-11e0-b032-0050569d679d}}
* [[Provozovací právo k dílům dramatickým a hudebním]] (1892) {{Online Kramerius|knav|c262b0e5-435d-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Rodinný nedíl, čili, Zádruha v právu slovanském]] (1898) {{Online Kramerius|nkp|ABA001|11019441}}
* [[Valaši a Valašské právo v zemích slovanských a uherských]] (1916) {{Online Kramerius|nkp|39b44a20-fb6d-11e2-9923-005056827e52}}
* [[Z ústavního vývoje Habsburského mocnářství]] (1912) {{Online Kramerius|nkp|46433700-e52c-11e5-bdc9-005056827e52}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''-dlc''. Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Distinkční kniha|Distinkční kniha]]
* [[Ottův slovník naučný/Díl|Díl]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Duševní majetek|Duševní majetek]]
* [[Ottův slovník naučný/Důhon|Důhon]]
* [[Ottův slovník naučný/Dvorský soud|Dvorský soud]]
* [[Ottův slovník naučný/Dvořané|Dvořané]]
* [[Ottův slovník naučný/Emfyteuse|Emfyteuse]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Fakultativní obligace|Fakultativní obligace]]
* [[Ottův slovník naučný/Falcidia lex|Falcidia lex]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Fideikommiss|Fideikommiss]]
* [[Ottův slovník naučný/Freragium|Freragium]]
* [[Ottův slovník naučný/Giro|Giro]]
* [[Ottův slovník naučný/Glebae adscripti|Glebae adscripti]]
* [[Ottův slovník naučný/Gorod|Gorod]]
* [[Ottův slovník naučný/Grotius|Grotius]]
* [[Ottův slovník naučný/Hejtmanství lén německých|Hejtmanství lén německých]]
* [[Ottův slovník naučný/Hejtmanství okresní|Hejtmanství okresní]]
* [[Ottův slovník naučný/Hejtman|Hejtman]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Historické právo|Historické právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Historickopolitická individuálnost|Historickopolitická individuálnost]]
* [[Ottův slovník naučný/Hofrychtéř|Hofrychtéř]]
* [[Ottův slovník naučný/Hojemství|Hojemství]]
* [[Ottův slovník naučný/Honorář|Honorář]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Horní policie|Horní policie]]
* [[Ottův slovník naučný/Horní právo|Horní právo]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Horní regál|Horní regál]]
* [[Ottův slovník naučný/Horní úřady|Horní úřady]]
* [[Ottův slovník naučný/Horten|Horten]]
* [[Ottův slovník naučný/Hospites|Hospites]]
* [[Ottův slovník naučný/Hotman|Hotman]]
* [[Ottův slovník naučný/Hranice|Hranice]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Chełmenské právo|Chełmenské právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Chlap|Chlap]]
* [[Ottův slovník naučný/Choromyslnost|Choromyslnost]]
* [[Ottův slovník naučný/Immobilie|Immobilie]]
* [[Ottův slovník naučný/Imperialism|Imperialism]]
* [[Ottův slovník naučný/Impubertas|Impubertas]]
* [[Ottův slovník naučný/Indebitum|Indebitum]]
* [[Ottův slovník naučný/Indemnita|Indemnita]]
* [[Ottův slovník naučný/Inkolát|Inkolát]]
* [[Ottův slovník naučný/Inns of Court|Inns of Court]]
* [[Ottův slovník naučný/Insinuace|Insinuace]]
* [[Ottův slovník naučný/Interpellace|Interpellace]]
* [[Ottův slovník naučný/Intervence|Intervence]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Jihoslované/Právo jihoslovanské|Jihoslované/Právo jihoslovanské]]
* [[Ottův slovník naučný/Jihoslované|Jihoslované]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Jmění|Jmění]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Josef|Josef]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kauce|Kauce]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Klientela|Klientela]]
* [[Ottův slovník naučný/Kodifikace|Kodifikace]]
* [[Ottův slovník naučný/Kolonát|Kolonát]]
* [[Ottův slovník naučný/Konířské právo|Konířské právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Konsul|Konsul]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Krádež|Krádež]]
* [[Ottův slovník naučný/Lichva|Lichva]]
* [[Ottův slovník naučný/Litkup|Litkup]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Ljubić|Ljubić]]
* [[Ottův slovník naučný/Město|Město]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Městské právo|Městské právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Msta krevní|Msta krevní]]
* [[Ottův slovník naučný/Mýto|Mýto]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Načalník zemský učastkový|Načalník zemský učastkový]]
* [[Ottův slovník naučný/Nakladatelské právo|Nakladatelské právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Nastojte|Nastojte]]
* [[Ottův slovník naučný/Naturalisace|Naturalisace]]
* [[Ottův slovník naučný/Nářez|Nářez]]
* [[Ottův slovník naučný/Obranní list|Obranní list]]
* [[Ottův slovník naučný/Obvěnění|Obvěnění]]
* [[Ottův slovník naučný/Obyčejové právo|Obyčejové právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Očistník|Očistník]]
* [[Ottův slovník naučný/Otroctví|Otroctví]]
* [[Ottův slovník naučný/Paskvil|Paskvil]]
* [[Ottův slovník naučný/Pas|Pas]]
* [[Ottův slovník naučný/Pavlov (osoby)|Pavlov]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Perempce|Perempce]]
* [[Ottův slovník naučný/Pergošić|Pergošić]]
* [[Ottův slovník naučný/Piekosiński|Piekosiński]]
* [[Ottův slovník naučný/Pliverić|Pliverić]]
* [[Ottův slovník naučný/Pokrevenství|Pokrevenství]]
* [[Ottův slovník naučný/Polovniki|Polovniki]]
* [[Ottův slovník naučný/Praedialisté|Praedialisté]]
* [[Ottův slovník naučný/Pravda Ruská|Pravda Ruská]]
* [[Ottův slovník naučný/Prochiron|Prochiron]]
* [[Ottův slovník naučný/Propinační právo|Propinační právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Přečin|Přečin]]
* [[Ottův slovník naučný/Přísežníci|Přísežníci]]
* [[Ottův slovník naučný/Raabovská soustava|Raabovská soustava]]
* [[Ottův slovník naučný/Regály|Regály]]
* [[Ottův slovník naučný/Robota|Robota]]
* [[Ottův slovník naučný/Sedria|Sedria]]
* [[Ottův slovník naučný/Sékelové|Sékelové]]
* [[Ottův slovník naučný/Sportule|Sportule]]
* [[Ottův slovník naučný/Tribun|Tribun]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Venditiones culparum|Venditiones culparum]]
* [[Ottův slovník naučný/Verv|Verv]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Právníci]]</text>
      <sha1>2pnb0814acup4bef8wsi6rf8n7kwtnh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Gustav Gruss</title>
    <ns>100</ns>
    <id>21462</id>
    <revision>
      <id>334158</id>
      <parentid>333176</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T06:30:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ Inó</comment>
      <origin>334158</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8464" sha1="5hb5im0kvsmwvfoqn9j59l8olwvbrf7" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Gustav
  | příjmení = Gruss
  | Image = Dr. Gustav Gruss.png
  | datum narození = 2. nebo 3. srpna 1854
  | místo narození = Jičín
  | datum úmrtí = 22. nebo 23. září 1922
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český astronom
}}
PhDr. '''Gustav Gruss''' (1854–1922) byl český astronom.

== Dílo ==
* [[Příspěvek k algebraické části problému pro určení dráhy planety ze tří pozorování]] (1904) {{Online Kramerius|knav|37fdf62b-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Příspěvek k výpočtu parabolické dráhy komet ze tří posic]] (1907) {{Online Kramerius|knav|3792d829-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Spektroskopická pozorování některých hvězd]] (1897) {{Online Kramerius|knav|38de43b8-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Určení minimální a maximální vzdálenosti od slunce malé planety, která se nyní pohybuje ve dráze skoro kruhové s velkou poloosou a]] (1909) {{Online Kramerius|knav|5e8520fa-435f-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Vyšetřování měn světlosti hvězd proměnných]] s [[Autor:Václav Láska|Václav Láska]] (1895) {{Online Kramerius|knav|39a11ee2-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Z říše hvězd]] (1894) {{Digitalizuje se|Gustav Gruss - Z říše hvězd - 1894.djvu}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Gs.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Aberrace světla|Aberrace světla]]
* [[Ottův slovník naučný/Absolutní číslo|Absolutní číslo]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/abul-Vefá|abul-Vefá]]
* [[Ottův slovník naučný/Abundantia (planetka)|Abundantia (planetka)]]
* [[Ottův slovník naučný/Adams|Adams]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Adelinda|Adelinda]]
* [[Ottův slovník naučný/Adeona|Adeona]]
* [[Ottův slovník naučný/Adrastea|Adrastea]]
* [[Ottův slovník naučný/Adria (planetka)|Adria (planetka)]]
* [[Ottův slovník naučný/Aegina|Aegina]]
* [[Ottův slovník naučný/Aegle (planetoida)|Aegle]]
* [[Ottův slovník naučný/Aemilia|Aemilia]]
* [[Ottův slovník naučný/Aequatoreál|Aequatoreál]]
* [[Ottův slovník naučný/Aequinoctium|Aequinoctium]]
* [[Ottův slovník naučný/Aera|Aera]]
* [[Ottův slovník naučný/Aethra|Aethra]]
* [[Ottův slovník naučný/Afelium|Afelium]]
* [[Ottův slovník naučný/Agathe|Agathe]]
* [[Ottův slovník naučný/Aglaia|Aglaia]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Agona|Agona]]
* [[Ottův slovník naučný/Airy|Airy]]
* [[Ottův slovník naučný/Aklina|Aklina]]
* [[Ottův slovník naučný/Al-Zarkalí|Al-Zarkalí]]
* [[Ottův slovník naučný/Alceste|Alceste]]
* [[Ottův slovník naučný/Aletheia|Aletheia]]
* [[Ottův slovník naučný/Alexandra (planetoida)|Alexandra (planetoida)]]
* [[Ottův slovník naučný/Alfonsinské tabulky astronomické|Alfonsinské tabulky astronomické]]
* [[Ottův slovník naučný/Algol|Algol]]
* [[Ottův slovník naučný/Alhidáda|Alhidáda]]
* [[Ottův slovník naučný/Aline|Aline]]
* [[Ottův slovník naučný/Alkmene|Alkmene]]
* [[Ottův slovník naučný/Almagestum novum|Almagestum novum]]
* [[Ottův slovník naučný/Almagest|Almagest]]
* [[Ottův slovník naučný/Almukantarat|Almukantarat]]
* [[Ottův slovník naučný/Altazimut|Altazimut]]
* [[Ottův slovník naučný/Althaea (planetka)|Althaea (planetka)]]
* [[Ottův slovník naučný/Ampella|Ampella]]
* [[Ottův slovník naučný/Astrograf|Astrograf]]
* [[Ottův slovník naučný/Astrolabium|Astrolabium]]
* [[Ottův slovník naučný/Astroskop|Astroskop]]
* [[Ottův slovník naučný/Até (planetoida)|Até (planetoida)]]
* [[Ottův slovník naučný/Azimut|Azimut]]
* [[Ottův slovník naučný/Beteigeuze|Beteigeuze]]
* [[Ottův slovník naučný/Carolina (planetoida)|Carolina (planetoida)]]
* [[Ottův slovník naučný/Clorinde|Clorinde]]
* [[Ottův slovník naučný/Čas|Čas]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Dante|Dante]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Daphne (planetoida)|Daphne (planetka)]]
* [[Ottův slovník naučný/Deimos|Deimos]]
* [[Ottův slovník naučný/Dejanira|Dejanira]]
* [[Ottův slovník naučný/Deklinace|Deklinace]]
* [[Ottův slovník naučný/Dennice|Dennice]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Douwesova methoda|Douwesova methoda]]
* [[Ottův slovník naučný/Dresda|Dresda]]
* [[Ottův slovník naučný/d’Ailly|d’Ailly]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Element|Element]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Evekce|Evekce]]
* [[Ottův slovník naučný/Galatea (planetoida)|Galatea]]
* [[Ottův slovník naučný/Hall (osoby)|Hall]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hansen|Hansen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Harding|Harding]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hekate|Hekate]]
* [[Ottův slovník naučný/Hertha|Hertha]]
* [[Ottův slovník naučný/Hodierna|Hodierna]]
* [[Ottův slovník naučný/Hodina|Hodina]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hodiny|Hodiny]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Horrebow|Horrebow]]
* [[Ottův slovník naučný/Inó|Inó]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Jędrzejewicz|Jędrzejewicz]]
* [[Ottův slovník naučný/Julia (asteroida)|Julia]]
* [[Ottův slovník naučný/Kalendář|Kalendář]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Klymené|Klymené]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Lilaea|Lilaea]]
* [[Ottův slovník naučný/Medusa (planetoida)|Medusa (planetoida)]]
* [[Ottův slovník naučný/Menippe|Menippe]]
* [[Ottův slovník naučný/Merkur (Dobropán)|Merkur]]
* [[Ottův slovník naučný/Minerva (planetoida)|Minerva]]
* [[Ottův slovník naučný/Nemausa|Nemausa]]
* [[Ottův slovník naučný/Neptun|Neptun]]
* [[Ottův slovník naučný/Olga|Olga]]
* [[Ottův slovník naučný/Palatia|Palatia]]
* [[Ottův slovník naučný/Pales (planetka)|Pales]]
* [[Ottův slovník naučný/Palisa|Palisa]]
* [[Ottův slovník naučný/Pallas (planetka)|Pallas]]
* [[Ottův slovník naučný/Palma (planetka)|Palma]]
* [[Ottův slovník naučný/Pandora|Pandora]]
* [[Ottův slovník naučný/Panopaea|Panopaea]]
* [[Ottův slovník naučný/Pariana|Pariana]]
* [[Ottův slovník naučný/Parthenope (planetka)|Parthenope]]
* [[Ottův slovník naučný/Patricia|Patricia]]
* [[Ottův slovník naučný/Paulina (planetka)|Paulina]]
* [[Ottův slovník naučný/Peitho|Peitho]]
* [[Ottův slovník naučný/Penelope|Penelope]]
* [[Ottův slovník naučný/Penthesilea|Penthesilea]]
* [[Ottův slovník naučný/Persephone|Persephone]]
* [[Ottův slovník naučný/Phaedra|Phaedra]]
* [[Ottův slovník naučný/Phaëo|Phaëo]]
* [[Ottův slovník naučný/Phaëtusa|Phaëtusa]]
* [[Ottův slovník naučný/Philagoria|Philagoria]]
* [[Ottův slovník naučný/Philia|Philia]]
* [[Ottův slovník naučný/Philomela|Philomela]]
* [[Ottův slovník naučný/Philosophia|Philosophia]]
* [[Ottův slovník naučný/Phobos|Phobos]]
* [[Ottův slovník naučný/Phocaea|Phocaea]]
* [[Ottův slovník naučný/Photographica|Photographica]]
* [[Ottův slovník naučný/Phtia|Phtia]]
* [[Ottův slovník naučný/Pierretta|Pierretta]]
* [[Ottův slovník naučný/Polyhymnia|Polyhymnia]]
* [[Ottův slovník naučný/Polyxo|Polyxo]]
* [[Ottův slovník naučný/Protogeneia|Protogeneia]]
* [[Ottův slovník naučný/Rok|Rok]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Saros|Saros]]
* [[Ottův slovník naučný/Suevia|Suevia]]
* [[Ottův slovník naučný/Uran (oběžnice)|Uran]]
* [[Ottův slovník naučný/Urania (planetoida)|Urania]]
* [[Ottův slovník naučný/Vaticana|Vaticana]]
* [[Ottův slovník naučný/Venusia (planetoida)|Venusia]]
* [[Ottův slovník naučný/Vesta (planetoida)|Vesta]]
* [[Ottův slovník naučný/Walpurga|Walpurga]]
* [[Ottův slovník naučný/Watson|Watson]] (část o Jamesi W.)
* [[Ottův slovník naučný/Weinek|Weinek]]
* [[Ottův slovník naučný/Weiss|Weiss]] (část o Edmundu W.)
* [[Ottův slovník naučný/Weringia|Weringia]]
* [[Ottův slovník naučný/Xanthippe|Xanthippe]]
* [[Ottův slovník naučný/Yrsa|Yrsa]]
* [[Ottův slovník naučný/Zähringia|Zähringia]]
* [[Ottův slovník naučný/Zelia|Zelia]]
* [[Ottův slovník naučný/Zerlina|Zerlina]]

== Díla o autorovi ==
* {{OSN|Gruss|1896|pořadí=4|online=https://archive.org/stream/ottvslovnknauni38ottogoog#page/n566/mode/2up}}
* {{OSN|Gruss (doplněk)|1909|svazek=XXVIII}}

[[Kategorie:Astronomové]]
[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>5hb5im0kvsmwvfoqn9j59l8olwvbrf7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Vladislav Kalousek</title>
    <ns>100</ns>
    <id>22530</id>
    <revision>
      <id>334159</id>
      <parentid>333959</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T06:31:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ Inó</comment>
      <origin>334159</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8340" sha1="22ervqykqwfxrmxz9d320bqbltcuj5m" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Vladislav
  | příjmení = Kalousek
  | datum narození = 12. červen 1863
  | místo narození = Černovice (Černivci, nyní Ukrajina)
  | datum úmrtí = 26. prosinec 1906
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český filolog
}}
'''Vladislav Kalousek''' (1863–1906) byl středoškolský profesor, literárně činný jako autor příspěvků z oblasti klasické filologie a o řecké a římské mytologii, náboženství a klasické literatuře. {{Více}}

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''klk.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/April|April]]
* [[Ottův slovník naučný/Arés|Arés]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Caca|Caca]]
* [[Ottův slovník naučný/Ceres|Ceres]]
* [[Ottův slovník naučný/Dardanos|Dardanos]]
* [[Ottův slovník naučný/Dardanové|Dardanové]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Dea dia|Dea dia]]
* [[Ottův slovník naučný/Déianeira|Déianeira]]
* [[Ottův slovník naučný/Déidameia|Déidameia]]
* [[Ottův slovník naučný/Déifobé|Déifobé]]
* [[Ottův slovník naučný/Déifobos|Déifobos]]
* [[Ottův slovník naučný/Déifontés|Déifontés]]
* [[Ottův slovník naučný/Deimos a Fobos|Deimos a Fobos]]
* [[Ottův slovník naučný/Deverra|Deverra]]
* [[Ottův slovník naučný/Diana|Diana]]
* [[Ottův slovník naučný/Dirké|Dirké]]
* [[Ottův slovník naučný/Epigonové|Epigonové]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Eris|Eris]]
* [[Ottův slovník naučný/Fama|Fama]]
* [[Ottův slovník naučný/Fames|Fames]]
* [[Ottův slovník naučný/Foinix|Foinix]]
* [[Ottův slovník naučný/Fósforos|Fósforos]]
* [[Ottův slovník naučný/Haruspices|Haruspices]]
* [[Ottův slovník naučný/Hekatomba|Hekatomba]]
* [[Ottův slovník naučný/Hyady|Hyady]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Hypnos|Hypnos]]
* [[Ottův slovník naučný/Chronos|Chronos]]
* [[Ottův slovník naučný/Idmón|Idmón]]
* [[Ottův slovník naučný/Idomeneus|Idomeneus]]
* [[Ottův slovník naučný/Incubus|Incubus]]
* [[Ottův slovník naučný/Inkubace|Inkubace]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Inó|Inó]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Karanos|Karanos]]
* [[Ottův slovník naučný/Katreus|Katreus]]
* [[Ottův slovník naučný/Kaystros|Kaystros]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kerberos|Kerberos]]
* [[Ottův slovník naučný/Kéfeus|Kéfeus]]
* [[Ottův slovník naučný/Klymené|Klymené]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Komédie|Komédie]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kreón|Kreón]]
* [[Ottův slovník naučný/Kresfontés|Kresfontés]]
* [[Ottův slovník naučný/Limos|Limos]]
* [[Ottův slovník naučný/Linos|Linos]]
* [[Ottův slovník naučný/Luna|Luna]]
* [[Ottův slovník naučný/Mantó|Mantó]]
* [[Ottův slovník naučný/Medón|Medón]]
* [[Ottův slovník naučný/Mefitis|Mefitis]]
* [[Ottův slovník naučný/Megara|Megara]]
* [[Ottův slovník naučný/Meilichios|Meilichios]]
* [[Ottův slovník naučný/Melampus|Melampus]]
* [[Ottův slovník naučný/Melanippé|Melanippé]]
* [[Ottův slovník naučný/Meleagros|Meleagros]]
* [[Ottův slovník naučný/Meliboia|Meliboia]]
* [[Ottův slovník naučný/Melissa|Melissa]]
* [[Ottův slovník naučný/Menelaos|Menelaos]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Menippé a Metioché|Menippé a Metioché]]
* [[Ottův slovník naučný/Menoikeus|Menoikeus]]
* [[Ottův slovník naučný/Mens|Mens]]
* [[Ottův slovník naučný/Mercurius|Mercurius]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Minerva|Minerva]]
* [[Ottův slovník naučný/Mystérie|Mystérie]]
* [[Ottův slovník naučný/Mythografové|Mythografové]]
* [[Ottův slovník naučný/Mythologie|Mythologie]]
* [[Ottův slovník naučný/Neptunus|Neptunus]]
* [[Ottův slovník naučný/Néreovny|Néreovny]]
* [[Ottův slovník naučný/Néreus|Néreus]]
* [[Ottův slovník naučný/Noh|Noh]]
* [[Ottův slovník naučný/Notos|Notos]]
* [[Ottův slovník naučný/Omen|Omen]]
* [[Ottův slovník naučný/Orgie|Orgie]]
* [[Ottův slovník naučný/Ókeanos|Ókeanos]]
* [[Ottův slovník naučný/Pagus|Pagus]]
* [[Ottův slovník naučný/Paian|Paian]]
* [[Ottův slovník naučný/Palaimón|Palaimón]]
* [[Ottův slovník naučný/Palamédés|Palamédés]]
* [[Ottův slovník naučný/Pales|Pales]]
* [[Ottův slovník naučný/Palikové|Palikové]]
* [[Ottův slovník naučný/Palinuros|Palinuros]]
* [[Ottův slovník naučný/Palladion|Palladion]]
* [[Ottův slovník naučný/Pallor|Pallor]]
* [[Ottův slovník naučný/Panakeia|Panakeia]]
* [[Ottův slovník naučný/Panathénaje|Panathénaje]]
* [[Ottův slovník naučný/Pandareos|Pandareos]]
* [[Ottův slovník naučný/Pandóra|Pandóra]]
* [[Ottův slovník naučný/Panhellénios|Panhellénios]]
* [[Ottův slovník naučný/Paniónie|Paniónie]]
* [[Ottův slovník naučný/Parabase|Parabase]]
* [[Ottův slovník naučný/Parentalie|Parentalie]]
* [[Ottův slovník naučný/Paris (mytologie)|Paris]]
* [[Ottův slovník naučný/Parky|Parky]]
* [[Ottův slovník naučný/Parthenopaios|Parthenopaios]]
* [[Ottův slovník naučný/Pasifaé|Pasifaé]]
* [[Ottův slovník naučný/Patroklos|Patroklos]]
* [[Ottův slovník naučný/Pax|Pax]]
* [[Ottův slovník naučný/Pán (mytologie)|Pán (mytologie)]]
* [[Ottův slovník naučný/Peiréné|Peiréné]]
* [[Ottův slovník naučný/Peirithoos|Peirithoos]]
* [[Ottův slovník naučný/Peithó|Peithó]]
* [[Ottův slovník naučný/Pelias|Pelias]]
* [[Ottův slovník naučný/Pelops|Pelops]]
* [[Ottův slovník naučný/Penátové|Penátové]]
* [[Ottův slovník naučný/Penthesileia|Penthesileia]]
* [[Ottův slovník naučný/Pentheus|Pentheus]]
* [[Ottův slovník naučný/Peprómené|Peprómené]]
* [[Ottův slovník naučný/Perdix|Perdix]]
* [[Ottův slovník naučný/Persefoné|Persefoné]]
* [[Ottův slovník naučný/Perseus|Perseus]]
* [[Ottův slovník naučný/Pégasos|Pégasos]]
* [[Ottův slovník naučný/Péleus|Péleus]]
* [[Ottův slovník naučný/Pénelopé|Pénelopé]]
* [[Ottův slovník naučný/Picumnus|Picumnus]]
* [[Ottův slovník naučný/Picus|Picus]]
* [[Ottův slovník naučný/Pierides|Pierides]]
* [[Ottův slovník naučný/Pilumnus|Pilumnus]]
* [[Ottův slovník naučný/Pistor|Pistor]]
* [[Ottův slovník naučný/Pityokamptés|Pityokamptés]]
* [[Ottův slovník naučný/Pleiady|Pleiady]]
* [[Ottův slovník naučný/Plutos|Plutos]]
* [[Ottův slovník naučný/Plutón|Plutón]]
* [[Ottův slovník naučný/Pluvius|Pluvius]]
* [[Ottův slovník naučný/Podaleirios|Podaleirios]]
* [[Ottův slovník naučný/Poias|Poias]]
* [[Ottův slovník naučný/Polydóros|Polydóros]]
* [[Ottův slovník naučný/Polyfémos|Polyfémos]]
* [[Ottův slovník naučný/Polyxena|Polyxena]]
* [[Ottův slovník naučný/Pontifex|Pontifex]]
* [[Ottův slovník naučný/Prodigium|Prodigium]]
* [[Ottův slovník naučný/Pygmaiové|Pygmaiové]]
* [[Ottův slovník naučný/Rex sacrorum|Rex sacrorum]]
* [[Ottův slovník naučný/Rumina|Rumina]]
* [[Ottův slovník naučný/Sacer|Sacer]]
* [[Ottův slovník naučný/Sacramentum|Sacramentum]]
* [[Ottův slovník naučný/Sacrarium|Sacrarium]]
* [[Ottův slovník naučný/Salarium|Salarium]]
* [[Ottův slovník naučný/Salmóneus|Salmóneus]]
* [[Ottův slovník naučný/Seirios|Seirios]]
* [[Ottův slovník naučný/Seléné|Seléné]]
* [[Ottův slovník naučný/Semelé|Semelé]]
* [[Ottův slovník naučný/Semones|Semones]]
* [[Ottův slovník naučný/Sfinx|Sfinx]]
* [[Ottův slovník naučný/Sisyfos|Sisyfos]]
* [[Ottův slovník naučný/Syrinx|Syrinx]]
* [[Ottův slovník naučný/Tantalos|Tantalos]]
* [[Ottův slovník naučný/Tyfón|Tyfón]]
* [[Ottův slovník naučný/Urania|Urania]]
* [[Ottův slovník naučný/Uranos|Uranos]]
* [[Ottův slovník naučný/Venus (bohyně)|Venus]]
* [[Ottův slovník naučný/Vesta|Vesta]]
* [[Ottův slovník naučný/Vestálky|Vestálky]]

== Reference ==
* [http://svk7.svkkl.cz/i2/i2.search.cls?ictx=kl&amp;src=kl_us_auth&amp;op=nq-1&amp;show_lim=0&amp;skin=1&amp;language=2&amp;fld=T001&amp;zf=TF_US_A_U_KL&amp;term=0284344 Středočeská vědecká knihovna v Kladně]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Klasičtí filologové]]</text>
      <sha1>22ervqykqwfxrmxz9d320bqbltcuj5m</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Innominátní smlouvy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>23635</id>
    <revision>
      <id>334148</id>
      <parentid>322077</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T05:47:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>oprava, odkaz na kvalitnější zdroj</comment>
      <origin>334148</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2127" sha1="pu4ipl0vp98uyxzcncfiil5f7tl2s26" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Innominátní smlouvy
| PŘEDCHOZÍ = Innokentij
| DALŠÍ = In nomine
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Innominátní smlouvy
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;665. {{Kramerius|nkp|05fbcdb0-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Innominátní smlouvy''' (bezejmenné sm.), ''contractus innominati'', nazývaly se v řím. právu ony neformálné smlouvy, které se stávaly právně závaznými tím, že jeden kontrahent ve prospěch druhého něco {{Prostrkaně|splnil}} přijímaje od druhého kontrahenta {{Prostrkaně|neformálný slib vzájemného plnění}}. Formalismus řím. práva připouštěl původně jen obmezený počet pravoplatných smluv, které byly uzavřeny v předepsaných formách. Teprve později získala si půdu zásada, že i smlouvy neformálně o plnění a vzájemném plnění jsou platné, jestliže na jedné straně nastalo {{Prostrkaně|splnění}}. Kdo slíbené splnil, mohl {{Prostrkaně|actione praescriptis verbis}} žádati na druhém kontrahentu vzájemné plnění nebo {{Prostrkaně|condictione}} vrácení svého plnění, pokud se týče hodnotu tohoto plnění (''jus poenitendi''). '''I'''-mi '''s'''-vami nazvány byly kontrakty tohoto druhu proto, že nemají zvláštních technických jmen. Dle způsobů plnění i vzájemného plnění, jež mohou býti nějaké ''dare'' nebo ''facere'', vřaďovány byly tyto '''i. s.''' do 4&amp;nbsp;skupin: ''do ut des'', ''do ut facias'', ''facio ut des'', ''facio ut facias''. V moderním právě, v němž žalovatelnost smluv není zpravidla vázána žádnou formou, pozbyly '''i. s.''' svého významu. Užíváme-li přes to ještě dnes tohoto pojmenování, označujeme jím pouze onu nekonečnou řadu smluv, jež v živém a různotvárném právním obchodě mohou se vyskytati nespadajíce pod žádnou v zákoně přesně vymezenou a pojmenovanou smlouvu.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>pu4ipl0vp98uyxzcncfiil5f7tl2s26</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Alžírsko</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97917</id>
    <revision>
      <id>334152</id>
      <parentid>334129</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T06:04:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334152</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="73536" sha1="f2zg17ns5sr5u57q6ao6tgjbhj2tc3b" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Alžírsko
  | PŘEDCHOZÍ = Alžírská slitina
  | DALŠÍ = Alžírský pas
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Alžírsko
  | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor: Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;47–59. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8ff050f0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 50 Alzirsko.jpg|thumb|Č. 183. Véd Mija v Alžírské Sahaře.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II 53 Alzirsko.jpg|thumb|Č. 184. Stan pastýřů v Alžírsku.]]


{{Forma|proza}}
'''Alžírsko''', franc. {{Prostrkaně|Algérie}} [alžérí], území severoafrické, nejdůležitější osada francouzská, hraničí na sev. celou svou délkou se Středozemním mořem, na vých. s Túnisem a na záp. s Marokkem. Na obou těchto stranách jsou hranice jen z malé části přesně vytčeny, zejména není tu mezí přirozených, i zachovány celkem, až na některá menší upravení, staré hranice, jichž ode dávna šetřeno bylo mezi různými kmeny. Na straně túniské počíná se hranice u Ryšavého mysu (''Cap Roux'') pod 8°3б' v. d., jde nejprve к jihozáp. podél vysokého hřbetu horského, pak к jihu až téměř pod 34° s. š.; zde pojednou zatáčí se к západu a na to směrem jižním Saharskou pouští spěje až pod 30° s. š., kde se končí nedaleko Gadamesu. Proti Marokku upravena jest hranice smlouvou z r. 1845; vycházejíc od ústí říčky Skisu čili Hádžerúdu pod 2° 16‘ z. d. jdesměrem jihových. asi 400 ''km'' až nedaleko к Figígu, načež ztrácí se v poušti rovněž až pod 30° s. š. Tato rovnoběžka jest celkem také jižní hranicí A-ka, jež ovšem v pískových pahorcích saharských (''Erg'') nikterak není vytčena a čím dále více к jihu se pošinuje. Nyní vrchní moc franc, sahá asi na 700 ''km'' vzdálí od pobřeží. Pro tuto neurčitost ohraničení nelze také rozlohu osady alžírské stanovití jinak než přibližně na 667.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, tedy o 139.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; více než zaujímá sama Francie. — {{Prostrkaně|Pobřeží}} alžírské, majíc povšechný směr od jihozápadu к severovýchu, jest skoro 1100 ''km'' dlouhé, málo rozčleněné, namnoze skalnaté a lodím nepřístupné. Kde hory, vybíhající ve vysoké mysy, nepřistupují k samému břehu, táhnou se neširoké pruhy oblázčím pokryté nebo nečetné, nehluboké, poloobloukovité, к severu otevřené zálivy s břehem písčitým, poskytujíce většinou lodím jen nepatrnou ochranu proti prudkým větrům. Plavba kolem pobřeží znesnadněna četnými úskalími, tak že ani 46 majáků na břehu zřízených nezabraňuje častějším nehodám. Zde také '''A.''' je pořídku obydleno, hlavně pro nedostatek kommunikačního spojení s vnitřkem země. Pozoruhodnější {{Prostrkaně|zálivy}} alžírské jsou tyto: Oranský, Arzevský, Alžírský, Bougieský, Džidželský, Philippevillský s menšími zátokami Collskou a Storskou a Bônský. Z {{Prostrkaně|mysů}} uvedeny buďtež: Cap Noe, C. Usa, C. Figalo, C. Falcon, C. Ferrat, C. Ivi, C. Tenes, C. Mátifu, C. Corbelin, C. Cavallo, C. Bušárún (Buga- roni), C. Fer, C. de Garde a C. Roux. — Ostrovy к A-ku náležející jsou nepatrny: blíže hranice marocké Ražgún, severových. odtud Habíbas a blíže hranice túniské Tabarka a Galita.

{{Prostrkaně|Horopis}}. Jako země berberské vůbec jest '''A.''' v severní své polovici všecko prostoupeno Atlasem, jehož četná pásma s odnožemi svými obmykajíce mnohá údolí, roviny a planiny celkem se řídí směrem pobřeží. Severní, asi 100 km široká hornatina, zvaná {{Prostrkaně|Tell}} (arab. = {{Prostrkaně|země hornatá}}), jest velmi úrodná, zejména v údolích řek a na blízku větších zálivů, a mohla by uživiti pětkráte tolik obyvatelů než nyní v sobě hostí. К ní na jihu pojí se šíré {{Prostrkaně|Vysočiny}} (''Hauts-Plateaux'') v průměrné výši 1100 ''m'', stepi povahy kontinentální, se solnými pánvemi a bažinami, na jihu a severu obroubené nevysokými skalními hřbety. Majíce na hranici marocké přes 200 ''km'' zšíří, směrem východním více a více se úží, až v departementu constantinském se končí přestávajíce oddělovati Tell od hor saharských. Rozloha Vysočin páčí se na 100.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Horstvo alžírské, prorvané četnými úžlabinami, jimiž prodírají se řeky a vedou cesty, rozděleno jest ve množství pásem a skupin zřetelně vyznačených, z nichž tuto jen hlavní uvedeme počínajíce od západu horami pobřežními. Tu hned u Namoursu zvedá se Trárská skupina, vrcholící na pobřeží v hoře Noemově (864 ''m''), uvnitř pak ve vápencovém štítu Mont Filhaousen (1157 ''m''). Jižně od Oránské sebchy jsou hory Tessalské s Tafaraujem (1065 ''m''). Severně od Šelífa příkře se zvedá Džebel Dahra к vých. stoupaje až к oběma Zakkárům (1580 a 1527 ''m''), kde srázně spadá do roviny Mitidže. V druhé řadě, mezi Tlemsenem a Sebdu pohoří Tlemsenské horou Tenušfi dosahuje výše 1842 ''m'' (Kuábet 1621 ''m''), dále na východ až к Selífu vypíná se Vanšeríš (Varsenis, Varansenis) s vrcholy Pic Vanšeríš (1985 ''m''), P. Dui (2053 ''m''), P. Ennadate (1732 ''m'') a j. Za Šelífem, jižně od roviny Mitidže jsou menší skupiny Titerských hor, jejichž vrchol Dž. Dira zvedá se nad Aumalem do výše 1810 m. Východné odtud, v záp. Kabílii, jsou mohutné hory Džurdžurské (''Mons Ferratus''), relativně nejvyšší horstvo alžírské, ačkoliv vrchol jeho Léla Chedídža (2308 ''m'') zajímá až druhé místo mezi horami alžírskými. Jinak v pohoří tomto, nejhojněji svlažovaném prameny a bohatém bujnou vegetací, kde dosud nalézají se stopy bývalých ledovců a jež povahou svou velmi se blíží Alpám, pozoruhodný jsou ještě Dž. Kella (2218 ''m''), Tirurda (1817 ''m'') a Šelata (1780 ''m''). Hory Kabílské, sev. od Džurdžury k moři se táhnoucí a nepřístupné, s vrcholem Azefunským, mají výši 1000 ''m''. Východně od údolí sahelského táhne se Baborské pohoří, přes 200 ''km'' dlouhé, v němž nejvýše se pnou hory Adrár (1994 ''m''), Velký Babor (1970 ''m'') a Tababor (1965 ''m''). Odtud na sever k Džidželi jest hornatina patřící к nejméně přístupným krajům alžírským. Severových. od Aumalu, souběžně s Baborem táhnou se hory Bibánské č. Setífské (1380 ''m'') s pověstnými úžlabinami ''Portes de Fer'' ({{Prostrkaně|Železné brány}}), z nichž větší jde železnice alžírsko-constantinská. Východně od Titerských hor příkře spadají do hlubokých údolí Hodenské hory (nejvyšší Dž. Mádžid 1840 ''m''), dále na východ ponenáhlu se níží a u Constantiny již jen málo vrcholů dosahuje výše 1000 m. Pobřežní džebely alž. končí se mezi zálivy Storským a Bônským mohutnou massou Edugu (1008 ''m)''. — Z pohorských pásem Atlasu saharského (Velkého), jenž z pouště kolmo vyrůstá jako obrovské hradby, uvésti sluší nejprve Ksúry (hrady), skalní řetězy, oddělené védy, jež splývajíce s Vysočin v Sahaře se ztrácejí, a dosahující výše 2000 m. Na vých. jejich straně pne se Dž. Amur (berb. = {{Prostrkaně|hory}}), jsa rozhraním vod tekoucích jednak do vnitra Vysočin а k Středozemnímu moři, jednak к Sahaře. Jádrem jeho jsou strmé stolové hory, nedosahující výše 2000 ''m'' (Tuila Makna jihových. od Géryvillu 1937 ''m'', Dž. Okba 1710 ''m'', Dž. Guru 1708 ''m''). Dále k východu horská pásma široce se rozstupují a jen nepatrně vynikají nad okolní roviny (100 až 200 ''m''); z nichž Dž. Senalba na cestě z Dželfy do Laguátu vystupuje do výše 1580 ''m''. Odtud až к védu Kantarskému Atlas ještě více se níží, ale za tímto védem, kudy nyní jde dráha batna-biskerská, vypíná se pojednou nejvyšší horstvo alžírské Dž. Aures (''Mons Aurasius''), mající tvar pootevřeného vějíře а к Sahaře srázně se klonící, v jehož sev. části vypíná se nejvyšší témě alž. Šelja (2312 ''m'', dle jin. 2328 ''m'') a Mahmel (2306 ''m''). Následuje ještě Dž. Šešár s nejvyšší horou Alí-en-Nés (1878 ''m''), a horami Nememšskými končí se alž. Atlas na východní straně. V dep. constantinském třeba ještě vytknouti skupinu horskou západně od Batny s Tugurem (2100 ''m''), pak Constatinské hory (sev. od města t. jm.), a konečně Medžerské pohoří na hranici túniské.

Mezi {{Prostrkaně|rovinami}} Tellu, jež pečlivě jsou vzdělány, přední místo zajímá Mitidža mezi Alžírem a Blídou (asi 1500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;); dále uvedeny buďtež roviny: Tlelátská u Oránu, Egriská u Maškary, Šelífská na dolním toku Selífa, Iserská a Bônská. ''f.''
O {{Prostrkaně|geologii alžírské}} máme sice mnoho spisů, jichž Peron napočetl 130 v posledních 50 létech, ale jediné samostatné dílo Renouovo (''Exploration scientifique'') je z r. 1848, a články tamějších a francouzských časopisů stěží jest dostati; i následujeme tuto poslední obraz Peronův (''Annales des sciences géolog.'' 1883). Dle líčení Fournelova skládají '''A.''' hlavně dvě pohoří, Malý (sev.) a Velký (již.) Atlas, a mezi nimi ležící Vysočiny, které běží rovně s hlavními Alpami a pocházejí z téže doby po útvaru třetihorním. Jižněji nastupuje Sahará, krajina vrstev vodorovných. — Ačkoli se v prorvách ukazují stopy starších útvarů, přece na povrchu panují jen útvary jurský, křídový a třetihorní. Prahory (žuly, ruly, mramory, diority) tvoří jednotlivé shluky v přímoří a to u Alžíru v Kabílii, záp. od Philippevillu a záp. od Bôny. Na jihu vystupují teprve ve střední Sahaře, zemi Tuáríků za Igargarem v horách Iffefisen (rula i svor dle Flattersa). V Oránském přímoří mluví Bleicher o silurních břidlicích a staropalaeozoické vrstvy (silur-devon) uvádějí se z Kabílie, na východě Džurdžury. Bleicher sám uvádí uhelný útvar u Ain-Tolby, u Nemoursu a záp. od Oránu a Coquand trias v dep. constantinském, což však potřebuje tvrzení paleontologického. Mimo to ale popisuje se permo-trias vých. od Filippevillu.

Nejstarší mocný útvar jest jurský, roztroušený v severním Atlasu (Constantinsko — mramor v liasu u Filfila byl znám Římanům — Kabílie, v Džurdžuře alžírské, Vanšeriši, a pomoří Oránském až к Sadě, Tlemsénu), ve střední planině u Batny, Setifu, pak u Šelaly (hran. Oránské), Liamuna, jižně od Busady, konečně u Laguátu a Géryvillu, jak četné seznamy ammonitů, belemnitů, cidaritů, terebratulí, crinoidů a j. u Perona dokazují. Na jižní straně sev. Atlasu jest velký shluk Jury od 2° 30' v. d. až к 3° 30' z. d. Křída hlavně tvoří kostru celé země (neocom, urgoaptien, albien, obě vrstvy tyto po celé sev. Africe dle Perona r. 1875), až do Arabie a Palestiny tvoří pouště rozsedáním v duny písčité a hlíny neplodné, kde vody nutno hledati až 150 ''m'' hluboko, tak že Rille nazval útvar ten zrovna saharským.

Útvar cenomanský tvoří vápencem svým vyšší hory, zejména vnitřku Velkého Atlasu a je stejně neúrodný (od Túnisu přes Biskru do Džebel Amuru, zemí Mzabů, ale i u Batny, Rubady); turonské vrstvy konečně tvoří zpodek Constantiny a šíří se na vých. a jihozáp. střední planinou (Hodna, Batna, Tebessa) až к Laguátu, Golei (''Ostrea mermeti''). Střední a západní planina centrální má i mnoho Senonu. Eocén zastupují v '''A'''-ku nummulithy ve dvou dlouhých, s mořem souběžných pásmech v Tellu a střední planině (Tebessa, Setif, Bog- har), ale více na východě, kdežto miocén se vyskytuje více na záp., jako v Kabílii u Tenes, podlé čeho Pomel nazval vrstvy cartennské — a hlavně v Oránsku (údolí Selífu u Maškary, Sidi-bel-Abbés, Tlemsén až do Udždy v Marokku).

Pliocénní a čtvrtohorní vrstvy hlavně na vých. vyvinuté, daly četné zbytky ssavců: hipparion, koně, antilopy, býky, slony (''Elephas meridionalis africanus'' u Šeršelu), nosorožce, hrocha (''H. Hipponensis'') podobné středoafrickým nynějším. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Kromě el-Kebíru a Šelífa nemá '''A.''' řeky splavné. Téměř všecky alžírské přítoky Středozemního moře, vznikajíce v pokrajních horách Vysočin, z části též v Tellu a horách pobřežních, protékají Tell celou jeho šíří, lenivě se vlekouce bažinatými břehy, a do moře se vlévají úzkým, často písčinami ucpaným ústím. Veliké důležitosti nabyly řeky ty od té doby, co se jich používá к velikolepé soustavě zvlažování půdy, к čemuž upotřebeno zavodňovacích staveb již ve starověku založených, ale časem zanedbaných a zpustlých. V zimě voda dešťová splývá po svazích hor a vrchů, dravě po cestě vše s sebou unášejíc a široké koryto sobě ryjíc; to jsou {{Prostrkaně|védy}} Arabů, jež v letní době vysychají buď docela nebo v uzounké prameny a v nichž tlející rostliny a hnijící zvěř způsobují střídavé zimnice. Mnohé vody splývají v četné slané mělčiny a bažiny, jež někde slují {{Prostrkaně|šoty}}, jinde {{Prostrkaně|sebchy}}. Atlas jest rozhraním dvojího vodstva, tekoucího jednak к severu do Středozemního moře, jednak na jih do pouště. Téměř všecky védy mají několik jmen, z nichž tuto uvedeme nejobyčejnější. Značnější řeky provincie oránské jsou: Tafna 145 ''km'' dlouhá, pramení se nedaleko Sebdu a vlévá se do moře naproti ostrovu Ražgúnu majíc přítoky marockou Mújlu a s pravé strany záp. Iser; Makta vzniká splynutím Sígu (215 ''km''), pramenícího se na vysočině jihozáp. od Daje, a Habry (Tenazery) rovněž od Daje (severně) splývající a 23S fcm dlouhé, a vrhá se do Arzevského zálivu; Šelíf (''Azar'' Římanů), hlavní řeka alžírská, vzniká u Tijáretu ze skupiny »Sedmdesáti pramenů« (''Sebin Ajún''), teče nejprve к východu jako Nahr Vásil (jiní pokládají Véd Namus za pramen Šelífa), zatáčí se pak náhle okolo Vanšeríšského pohoří к západu, dotýká se Affrevillu a Orléansvillu, spojiv se s Riu vlévá se do roviny Šelífské a brzy na to do Středozemního moře 12 ''km'' sev.-vých. od Mostaganemu; Šelíf má přes 700 ''km'' délky, a delší přítoky jeho na území oránském jsou Mina (200 ''km'') a véd Riu, na území alžírském védy: Isley, Fodda, Ruina, Durdur a Varán. Departement alžírský má ještě tyto značnější védy, veskrze přítoky Středozemního moře: Mazafrán, jenž se končí 8 ''km'' jihozáp. od Sidi-Farruše, Haraš pramenící východně od Blídy v Malém Atlasu, jenž u Maison-Carré dospívá šíře 80 ''m'' a vlévá se do Alžírského zálivu; východní Iser (200 ''km'' dl.) vznikající mezi Medeou a Aumalem na úbočí planiny Bení-Slímánů, jest záp. hranicí Velkého Kabílska, teče mimo Balestro bohatou Iserskou rovinou a vlévá se do moře západně od mysu Džinetského; Sebau (Nesa, Buberak), hlavní řeka Vel. Kabílska no km dlouhá, vzniká na patě Akfadúské hory a vtéká do moře 6 ''km'' záp. od Dellysu. V provincii constantinské jsou tyto řeky: Véd Sáhel, 200 ''km'' dlouhý, temen! se na Dirských horách u Aumalu, zove se nejprve Riuraru, pak Zajan a jako Sahel končí se v zálivu t. jm.; Véd el-Kebír (= {{Prostrkaně|velká řeka}}) 245 ''km'' dlouhý a několikráte ve skalách se ztrácející vzniká jako véd Rumel východně od Setífa, teče od západu к východu až ke Constantině, před níž spojiv se s Bú-Murzúkem přijímá jméno el-Kebír, zatáčí se к sszáp. a trvá ve směru tom až к svému ústí (32 ''km'' vých. od Džidželi), maje větší levý přítok Véd Endžu; Sejbús (''Rubricatus'') 220 ''km'' dlouhý, splývá s vysočiny Úled-Chanferů, teče к severu až k Medžez-Hamaru, kde s levé strany vnímá Véd Zenáty, zatáčí se náhle к východu, u Gelmy přijímá jméno Véd Šerf a vlévá se do Bônského zálivu; Medžerda, řeka již túniská, horním svým tokem patří '''A'''-ku vinouc se zde krajem pozoruhodným pro krásy přírodní, šíré lesy, hojnost pramenův a římské památnosti. — V jižním, pustém '''A'''-ku zaznamenati jest čtyři hlavní védy, splývající s hor Ksúrských mezi Figígem a Géryvillem a zanikající v písku Sahary: Véd Námús, Véd Garbi (Kebír), Véd Zeger a Véd Zergún. Velká čásť vodstva mezi Géryvillem a Tebesou splývá do Védu Džedí, jenž vznikaje na Amúru u Tadžemútu otáčí se k vsvých. a směrem tím táhne se až téměř k Biskře, kde zaniká v El-Fáidské rovině; maje 500 km délky, jest z větší části roku bez vody. Várgelský bassin přijímá Véd Mzáb a Véd Miju (viz vyobr. č. 183.) a jihových. čásť pouště prorývá mohutný Véd Igargar, přicházející s hor tuáríckých a ztrácející se v hluboké sníženině šotu Melgígu č. Melríru. Tyto saharské védy jsou dlouhá, široká a hluboká koryta v písčité půdě, jež za prudkých dešťů pojednou naplňují se vodou; tuto sice vyprahlá půda rovněž tak rychle pohlcuje, ale dno koryta i nadále zachovává jakousi vlhkost podporující vzrůst husté trávy. Sem za vedra přicházejí karavany popást velbloudů a dokopávat se pitné vody, jež několik stop pod zemí stále se prýští. Trvaleji vodou zásobeny jsou ovšem védy severoalžírské, zejména ve vých. polovici země, kde jsou hory slehlejší a více zalesněné, deště hojnější a tok řek vyvinutější, avšak i zde podléhají obecnému pravidlu, že někdy buď úplně vysychají, nebo aspoň že je lze přebroditi, kdežto v zimě mohutní v dravé, nebezpečné proudy, často i z břehů vystupující a nižší roviny rozmělčující. Povaha dočasnosti ještě více se jeví při slabých stepních tocích Vysočin zanikajících ve slaných bažinách, jež jen v době dešťů vzrůstají v jezera; to jsou šoty a sebchy, z nichž přednější jsou tyto: Šot-el-Garbí (= {{Prostrkaně|západní}}) 72 ''km'' dlouhý, z polovice к Marokko, z polovice k '''A'''-ku patřící, a Š.-eš-Šerkí (= {{Prostrkaně|východní}}) 200 ''km'' dl., oba na vysočině oránské, kdežto největší šot na Sahaře, a to v prov. constant., jest Melgíg; dále Oránská sebcha 40 ''km'' dlouhá, jižně od Oránu, sebcha Zahrez-Garbí a Zahrez-Šerkí na vysočině alžírské (solný obsah obou Zahrezů páčí se na 600 mill, tun), S.-el-Hodna čili Šot-el-Sáida, 56 ''km'' dlouhá a průměrně 35 ''km'' široká, v provincii constantinské. Značnější vlastní jezera jsou: v Oránsku Arzevské jezero, v dep. constantinském Fezárské j. u Bôny, El-Meláh (Slané j.) záp. od La Calle, Ubeira jihových. od předešlého, El-Hút (Rybí j.), konečně , skupina jezer: Džemelské, Gelífské a Tarfské, 72 ''km'' jihovýchodně od Constantiny. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Podnebí}}. Zeměpisnou polohou '''A.''' blíží se již pásmu horkému, ale zvláštní jeho fysické uzpůsobení jest příčinou, že vykazuje se podnebím všech tří pásem, od vedra tropického až ke kruté zimě severu. Tyto krajnosti zejména blízko se stýkají jednak na Sahaře, jednak na sousedních Vysočinách. Průměrná teplota v '''A'''-ku vůbec jest asi táž jako v Provenci (průměr roční 20° C.), ale každý jeho pás (Tell, Vysočiny a Sahará) má své zvláštní podnebí. V Tellu teploměr v létě nestoupá nad +40°, v zimě neklesá pod +2°, a dle Maritových dlouholetých pozorování jest na pobřeží (Sahelu) průměrná letní teplota +19°. Sníh zřídka jen pokrývá vrcholy hor a podnebí jest celkem velmi příjemné a zdravé, zvláště za rozkošného jara, kdy všecko rostlinstvo rychle a bujně se rozvíjí, tak že pobřežní místa alžírská, hlavně pak město Alžír, к pobytu chorých na plíce se odporučují. Letní parna bývají zmírňována pravidelnými větry vanoucími od moře, a i v zimě paprsky sluneční dosti jsou mocné, aby udržovaly vegetaci stále zelenou a mírnou teplotu, jež málokdy klesá pod +9° průměrem majíc 11 až 12°. Vůbec rozeznávají se zde jen dvě roční období: horké a mírné, a toto opět jest dvojí, vlhké a suché. Jest to alžírské léto (červenec-září), zima (říjen-únor) a jaro (březen-červen). V létě bývají noci chladné s hojnou rosou. Největší sucho a vedro trvá v červenci a srpnu; červen a září bývají také horké, ale ne tak suché; letní deště jsou řídké, krátké a slabé. Za to zima vyznačuje se neobyčejnou vlhkostí; pršívá sice jen dva měsíce, zvláště v říjnu a listopadu, ale deště bývají nad míru vydatny, nejvíce v provincii constantinské, nejméně v oránské. Výsledek dešťoměrných pozorování jest: v Bôně 1200 ''mm'', v Alžíru 800 ''mm'', v Oránu 400 ''mm''. Větry valnou většinou vanou směrem pobřeží, buď od východu neb od západu. Východní panují od května do září, a v té době obloha bývá v zenithu jasná, na obzoru zamlžená, temena hor a mysů skrývají se často ve mracích; naopak, zjevují-li se temena v obrysech jasných, jest to znamení, že trvají nebo co nevidět nastanou větry západní. Tak jest v Sáhelu. Avšak tyto poměry klimatické patrně se mění, čím dále pronikáme na jih. Čím blíže k Vysočinám, tím více ráz podnebí blíží se к evropskému. Rostlinstvo pokrývající stráně velikolepých údolí, dub, lentišek, divoká oliva, dub korkový, linda — vše upomíná na Evropu. Úrodnost půdy jest podivuhodná. Zde v zimě bývá již i sníh a tu i tam led. Ještě krutější zimu mají Vysočiny blíže Džebel-Amuru a Džebel-Auresu. Tu snášejí se sychravé deště, a i sněhu bývá nadbytek, kdežto léto jest zde dobou velikého vedra a sucha. Konečně v jižním Alžíru, na poušti Saharské neznají nežli dvě roční období: horké a deštivé. Teploměr ukazuje za dne až +52° C., v noci nastávají citelná chladna. Metlou pouště bývá horký vítr, jenž obyčejně vane v horních vrstvách vzduchových, ale někdy sklesnuv dotýká se až povrchu země: to jest ''simún'' Arabův, ''sirocco'' Španělů, pohlcující někdy celé karavany. Přicházeje od jihových. zvyšuje temperatura na +45° C., zemi zahaluje prašnými víry a vzduch pozbavuje všeliké vlhkosti. Zhoubný jeho dech cititi jest až na pobřeží, kde způsobuje ochabnutí všelikého života; ale na štěstí netrvá nežli 2—3 dni a končí se téměř vždy deštěm a sev.-záp. větry, zjednávajícími opět rovnováhu. Vane hlavně od srpna do října, někdy i z jara. Na začátku okkupace francouzské vojsko válem hynulo zimnicemi, jež způsobovaly zhoubné výpary vystupující ze země již po staletí zanedbané, a podnebí alžírské rozhlášeno za nezdravé, tak že i proud vystěhovalců záhy ochabl; ale ponenáhlu vzděláváním půdy, osazováním stromoví, zalesňováním, upravením vodstva a j. nezdravota mizela, a podnebí alžírské, až na některé krajiny blíže řek, těší se pověsti nejlepší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Alžírské rostlinstvo}} jest celkem čásť rostlinstva Středomořského a liší se na příklad tak málo od tuniského, že Cosson dává poslednímu území jen 6 bylin zvláštních. Na vysokých horách jsou tu některé byliny alpské (nad 2000 m), ale není to pásmo úplné, neboť v téže výšce vyskytuje se ještě mnoho bylinstva středomořského. К jihu přechází květena ta úplně v pustinnou květenu Sahary. Největší místní sbírka Cossonova pochází z Constantinska (Philippeville-Aurès 1428 dr.). Ostatně mívají místní flory na nejvýše 700 dr. a čím dále к jihu, tím méně (Biskra 473, Laguát 382 dr.). Ball počítá čtyři pětiny alžírských bylin v Evropě a Středomoří, 100 jen v '''A'''-ku a Marokku. Bory rozdělil rostlinstvo na 3 pásma dle délky, Cosson na 4 dle šířky. Co se prvních týče, jisto jest, že severovýchod (Constantinsko) nejvíce se podobá střední Evropě, jihozápad (Oránsko) více Španělsku. V Constantinsku jsou lesy listnaté (duby, buky, jasany, olše, javory), Oránsko má na př. ''Apteranthes gussoniana'' (''Stapeliacei'' španělskosicilskou), ''Rhus albidum''.

Pásma dle šířky přímoří zaujímají lesy horní v přímořské střední stepi a rovná jim poušť a hory jižní. Rovin přímořských jest málo; Mitidža u Alžíru a přímoří u Bony jsou jediná luka '''A'''-ka, kde se seno seče, kdežto údolí Šelífu a okolo Oránu jest více stepnaté. Lesy přímořských hor nejsou již nepřetržité, nýbrž udržely se jen na vých. a na vyšších horách, neboť Arabové zvykli každoročně zapalovati pastviny své, aby je prý zlepšili, čímž slabší lesy byly zničeny; Kabílie pak je tak hustě obývána i vzdělána, že nemnoho tu ostalo lesa. Jakožto charakteristické byliny severu uvádějí se ''Scilla maritima'', ''Chamaerops humilis'', ''Ampelodesmos tenax''.

Nejvyšší vrcholky mají všelicos alpinského (''Isatis džurdžurae'', ''Lepidium granatense'', ''Draba hispanica'', ''Erinus alpinus'', ''Saxifraga atlantica'', ''carpetana'', ''Cardamine hirsuta'', ''Primula'', ''Viola'' atd.). Stepi střední zcela podobají se Sahaře obsahujíce byliny solimilné: Artemisie, Astragaly, ''Arthratherum purgens'', především hlavní plod té krajiny alfa (''Stipa tenacissima''), která vyváží se do Anglie na papír, a jejíž pěstování ročně nese milliony. Lesy jižních hor jsou vzácné; zde a na severu rostou nejvzácnější cedry a thuje (''Callitris quadrivalvis'') již starým Římanům drahé a hledané. Hojná jest ''Pistacia atlantica'', chvojky aj. Nejvyšší alpinské byliny na Aurèsu jsou: ''Prunus prostrata'' (Libanu), ''Arabis ciliata'', ''Viola gracilis'', ''Potentilla pensylvanica''. Debeaux rozeznává u Bogharu 3 pásma: do 800 ''m'' step (''Statice'', ''Lonchofora'', ''Anabasis'', ''Cordylocarpus''), druhé do 1000 ''m'' (''Stipa barbata'', alfa i dub), pak výše Terebinthy, ''Pinus halepensis'', ''Quercus ruber'', ''Juniperus oxycedrus'', ''phoenicea'', ''Callitris quadrivalvis''.

Saharské bylinstvo obmezuje se mimo zahrady v oasách na některé keříky nížin, trní a řídké jarní bylinky po dešti (Liliacee, Crucifery). Vzácné jsou úkazy jižnější ''Crotalaria Saharae'', ''Roubbairea prostrata'', ''Daemia'', především keř ''Calotropis procera''. Sbírka Flattersova obsahuje nejjižnější až za Varglu a vypočítává až 122 druhů. ''Acacia arabica'', ''Cassia obovata'', ''Aerua javanica'', ''Erythrostictus punctatus'', ''Ephedra alata'', ''Chloris meccana'', ''Salvadora persica'', fagonie, tamarišky, jedovatý ''Hyoscyamus'', kterým jedna výprava otrávena byla, atd. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Alžírskou zvířenu}} popsali, co se týče ssavců, Lataste a dříve Loche, ptáky Explorace (Levaillant) a Loche, plazy Strauch a ryby Playfair (ze sbírky Letourneuxa). Ssavci jsou u Lataste jináče ustanoveni nežli u Loche. První má ssavců zemních 83, tento 70 (11 end., zejména opici, hlavně v Kabílii), 8 kočkovitých (se lvem a pardálem), vydru, medvěda, psa (v Marokku), jelena, daňka (vých. lesy), kance, 4 antilopy (jih), divoké ovce, 2 ježky (1 v Sahaře), dikobraza a 2 zajíce (s králíkem) atd. Pochybnost měl o krtcích a veverkách (''Sciurus getulus'' Lesson). Ptáků měl Loche 357, avšak mnohem více ptáků jest dosud neznámo: jsou to hlavně druhy stredomorské. Z ptákův uvedených je 137 vodních, 46 dravců (9 sov), 4 dropi, pštros (Sahará) atd. Pustinné tvary jsou právě saxicoly (7, ''S. isabellina'', ''deserti'' atd.), alaudidy {''Rhamphocoris olotbey'', ''Certhilauda Dupontii'', ''desertorum'', ''Ammomanes isabellina''), ''Pterocles senegalensis'', ''Turtur senegalensis'', ''Otogyps nubicus'', ''Caprimulgus isabellinus''. Jižní formy jsou ''Ixos obscurus'', ''Phasmoptynx capensis'', 2 Fringillarie, ''Telefonus tschagra'' (''senegalus''), ''Merops egyptius'', ''Chenolopex egyptiaca''. — Z východu ''Pastor roseus'', ze severu jdou až sem někdy ''Cyanecula suecica'', ''Ampelis garrulus'', Emberizy, ''Loxia curvirostris'', husy atd. Želv měl Strauch: 3 zemní (''Testudo pusilla'' Shaw — ''graeca auct.'', ''campanulata?''), ''Emys europea'' a ''leprosa'' (sigriz dB.) a 2 mořské: ''Cheionia corticata'' i ''Sfargis coriacea''. Kromě chameleona má 36 ještěrů, z nichž většina žije v pouštích. Hadů má 21, od ''Eryx jaculus'', ''Lycognathus textilis'' a ''Simotes diadema'' znal jen po 2 exempl. z Alžírska, 3 ''Coronella'', ''Zamenis Cliffordii'' a ''florulentus'' po 1 exempl. ze Sahary, hojné jsou stredomořské Tropidonoty (2) a ''Zamenis Coelopeliis lacertina'' i Vipery (aspis jen 1 ex., jako ''Psammofis punctatus''). ''Psammpfis sibilans'' i ''Vipera Avicennae'' jen v Sahaře. Žab měl jen 6 druhův a 3 salamandry (''Euproctes poiseti'' end.). V celku počítal 36 druhův evropských v '''A'''-ku (přes půlku). Rozdílu dle výšky není. Ryby jsou málo četné; mořské jsou obyčejné středomoří západního; sladkovodní poskytují více zajímavosti. Hlavní rozdíl v tom záleží, že ryby sladkovodní severního stredomořského ouvodí jsou evropské (ještě na př. pstruh, ''Salar macrostigma'', vyskytuje se v potocích horní Kabílie), kdežto saharské ouvodí je tropické chovajíc Cyprinodonty (''C. calaritanus'', v střední planině ''C. iberus'' [Taquin], ''Tellia apoda''), a hlavně chromidee (africko- americké), mezi nimiž daleko rozšířené ''Chromis mosambicus'' a ''niloticus'', pak endemické ''Hemichromis Saharae'' v Tugurtu), které se i v artéských pramenech nacházejí. Do řek severu jdou ryby obojetné, obyčejné, jako v stredomořsku, vůbec i ''Biennius'', ''Atherina rissai'' Val., 2 ''Gobius'', 2 ''Mugil'' — ale i ''Cristiceps argentatus'' (pramen Ain-Malaka i moře) a ''Syngnathus algeriensis'' end. (rodina sic nejvíce mořská). Z našich ryb vyskytuje se tu jen v severu úhoř a plocka (''Clupe afinta-alosa''). Patrno, že ryby jihu pocházejí z doby velmi staré, jako sumec nilský (''Clarias lacera'') v zemi Tuáríků (Duveyrier). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. Dle sčítání r. 1886 bylo v '''A'''-ku — kromě asi 50.000 duší na Sahaře — 3,817.465 obyv., kdežto r. 1881 napočteno jich 3,254.934 a r. 1872 jen 2,416.000; jeví se tedy pravidelný přírůstek asi 100.000 duší ročně, což tím více váží, že toto rozmnožování děje se především na území svěřeném správě občanské. К tomu ovšem mnoho přispívá immigrace, jež ročně asi o 18.000 duší jest značnější než emigrace, avšak sčítáním zároveň zjištěno, že domorodců vůči kolonisaci evropské nikterak neubývá, nýbrž že stále mohutněji pod vládou francouzskou: r. 1881 čítalo se muhammedánských domorodců 2,850.866, a do roku 1886 vzrostlo jejich množství na 3,284.762 duší. Židů bylo t. r. 42.595 (r. 1881 jen 35.665), obyvatelstva původu evropského 461.764 (r. 1857 jen 180.472), mezi tím 255.552 Francouzů (i s vojskem, r. 1881 jen 233.937). Roku 1886 bylo v '''A'''-ku 206.212 cizinců, mezi nimi více než polovička Španělů; pak co do množství následují Italové, Maročané, Angličané (s Maltany), Túnisané, Němci a j. ''f.'' — Domorodé obyvatelstvo alžírské přináleží ke dvěma různým kmenům, arabskému a berberskému. К onomu čítali dlužno na prvém místě {{Prostrkaně|Beduíny}} čili kočovné kmeny obývající hlavně alžírský Teli a některé části alžírské Sahary, a Maury, kteří jsou nyní úplně poarabštěni. {{Prostrkaně|Beduínové}} jsou potomci hidžázských sunnitských kmenů Hilál a Soleim, jejichž vstoupením na půdu alžírskou počíná druhá arabská invase (1050 po Kr.). Z nich však pouze kmenové pouště zachovali svoji arabskou krev čistou, směšujíce se jenom zřídka, kdežto kmenové Tellu smísili se po většině s kmeny berberskými, při čemž se zdá, že typus berberský nabývá převahy. Beduínové nemají stálých sídel, nýbrž stěhují se se svými stany živíce se po většině chovem dobytka. (Viz vyobr. č. 184.) Pouze v Tellu zabývají se též vzděláváním půdy. O původu {{Prostrkaně|Maurů}}, kteříž osazeni jsou ve městech, máme několik domněnek. Dle jedněch jsou to civilisovaní Berberové, dle jiných pevně usedlí Arabové nebo smíšenci z obou kmenů, dle ještě jiných berberisovaní a později poarabštění potomci tuzemců i_přistěhovalých Foiničanů (Libyfoiničanů). Živí se hlavně obchodem a řemesly. Dříve byli nejzámožnějšími majetníky v '''A'''-ku, nyní však musili ustoupili židům, kteří zmocnili se veškerého velkého obchodu. Maurové vůčihledě klesají, jakož vůbec arabský živel v '''A'''-ku, čehož hlavní příčinou jest neschopnost k soutěžení s vypočítavým židovstvem, které za francouzské vlády nabylo rovnoprávnosti a volnosti, jakož i dále jakýsi muhammedánský konservatismus, který jim nedopouští držeti stejný krok s Berberem, jenž přístupnější jest evropské civilisaci. Vlastními domorodci v '''A'''-ku ode dávna usedlými jsou {{Prostrkaně|Kabílové}}, obývající horské části země a náležející ke kmeni berberskému, jehož hlavní a nejčistší větví jsou saharští {{Prostrkaně|Tuáríkové}} a jenž ode dávných dob obývá v severozápadní Africe (v. Marokko). Povaha Kabílů jest směsí různých a začasté sobě odporujících vlastností. Kabíl jest fanatický, pověrčivý, pomstychtivý, nedůvěřivý a lakomý, ale na druhé straně opět pracovitý, střídmý, pohostinný а k chudým obětavý. Bydlí ve vesnicích v kamenných domech bez oken. Obydlí Kabílů nevyznačuje se čistotou; jet dobytek pouze nízkou přehradou oddělen od domácích. Živí se orbou a řemeslem; mimo sídla jejich nacházíme je zaměstnané všelikými pracemi, ba i jako nájemníky polností. Žena kabílská musí sice pracovali těžce, avšak postavení její, pokud se týče volnosti a práva, jest příznivější než u jiných muhammedánů. Veřejná správa (kterou Francouzové ponechávají celkem nedotknutou) jest výtečně organisována a spočívá v rukou shromáždění obce, k němuž náležejí veškeří branní příslušníci a v jehož čele stojí volený přednosta. Mimo to má jednotlivec též závazky ke svému rodu а к sofu, to jest bratrství, kterýchž u Kabílů hojně nalézáme a jež vznikají hlavně různicemi mezi obyvateli různých obcí. Náboženství jsou muhammedánského, na němž lpí fanaticky, řídíce se však předpisy koránu pouze, pokud neodporují jejich tradicionálním zvykům. Proto vidíme ještě u Kabílů hojné stopy původního kultu náboženského: ctění duchů, jimž dosud oběti přinášejí, slavnosti jarní, obžinky a slavnost nového roku. Vzdělání je na nízkém stupni, lepší se však vlivem francouzských škol, jež děti kabílské pilně a s prospěchem navštěvují. Proto budoucnost Kabílů lepší jest než budoucnost živlů arabských. Jazyk Kabílů jest nejvíce porušen ze všech jazyků berberských. (Viz vyobrazení Kabílská rodina na příloze.) Menší oddělení berberská jsou {{Prostrkaně|Biskrové}}, {{Prostrkaně|Mzábité}} a jiná méně důležitá. Biskrové jsou obyvatelé oas tibauských, Mzábité obývají nejzazší Saharu alžírskou, živíce se obchodem a průmyslem (zvláště tkalcovstvím); přiznávají se к šiitismu. Konečně zmíniti se dlužno též o černoších, kteří v počtu nepříliš četném přicházejí do '''A'''-ka a konají zde sprostší služby. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]''

{{Prostrkaně|Rozdělení a správa země}}. Čím více osadníků do '''A'''-ka přibývá a čím více vyvinují a mění se tamější poměry společenské a domácí obyvatelstvo podléhá vlivu evropskému, tím více mění se též správa země, a bývalá přísná vláda vojenská ustupuje před spořádanou správou občanskou. Vrchním správcem země jest generální guvernér občanský (''gouverneur général civil''), jenž podřízen jsa francouzskému ministru vnitra na pomoc má generálního ředitele a vládní radu (pro záležitosti občanské). Území alžírské rozděleno jest ve dvě části: severní, s administrací občanskou (''territoire civile''), a jižní, vojensky spravovanou (''territoire militaire'' čili ''territoire de commendements''); v oné r. 1886 bylo 3,324.475, v obvodu vojenské 492.990 obyv. Dále jest '''A.''' rozděleno ve tři departementy, a ty opět v arrondissementy a distrikty, kdežto v území vojenském dosud užívá se starších názvů: provincie, divise, subdivise. Departement alžírský skládá se z 5 arrondissementův: alžírského, médéjského, milianského, orléansvillského a tiziuzuského, a r. 1886 měl 112 obcí a dvě subdivise, jejíchž sídla jsou Aumale a Médéa, s 1,380.541 obyv.; dep. constantinský má 7 arrondissementů se 104 obcemi, 2 subdivisemi (Batna, Constantine) a 1,566.419 obyv.; dep. oránský rozdělen ve 5 arrondissementü s 94 obcemi, 2 subdivisemi (Mascara, Tlemsén) a 870.505 obyv.
 
{{Prostrkaně|Obecní zřízení}} jest většinou skoro totéž jako ve Francii. Jsouť pak obce trojí: {{Prostrkaně|samosprávné}} (''communes en plein exercice''), v nichž převládá obyvatelstvo původu evropského, obce {{Prostrkaně|smíšené}} (''com. mixtes''), kde živel evropský jest příliš sláb, aby stačil к zařízení obce, a konečně obce domorodců (''com. indigenès''). Obce samosprávné nalézají se jen na území občanském a mají obecní rady, v nichž zasedají hlavně občané francouzští; mohou sice voliti se do ní také muhammedánští domorodci, avšak těch nesmí býti více než třetina. Také většina obcí smíšených nalézá se na území občanském (na vojen, pouze 6) a zde správcem jejich jest občanský úředník, od něhož se vyžaduje znalost arabštiny nebo kabílštiny, kdežto na územi vojenském Evropané i domorodci podřízeni jsou vyššímu důstojníku, jemuž přidělen úředník civilni (''adjoint'') pro některé zvláště vytčené záležitosti. Konečně obce {{Prostrkaně|domorodé}} (6 v dep. alžírském, 2 v oránském a 5 v constantinském), k nimž náleží mnoho tisíc kilometrů území řídce obydleného (k biskerské 111.844 km2, ke gardájské 66.549 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), spravuje rada složená z několika vyšších důstojníků, šejchův a jiných domácích předáků. Rozčlenění obcí domorodých, jež stalo se hlavně za příčinou vybírání daně a odvádění k vojsku, jest toto; několik skupin stanů (''duvár'') spojuje se v okres (''ferka'') se ''šejchem'' v čele, několik okresů tvoří kmen (''džemáa''), jehož náčelníkem jest ''kaíd'', z kmenů skládá se ''agalyk'', jemuž velí ''aga'', a několik takovýchto obvodů slučuje se ve větší správní obvod mající za náčelníka ''chalífa'' čili ''baš-agu''.

Každý departement má svou {{Prostrkaně|generální radu}} (''conseil general''), zabývající se hlavně věcmi kommunikačnimi a stavebními, obecními financemi a veřejným vyučováním. Jako ve Francii zasedají tyto rady dvakráte za rok a volí po 6 členech do {{Prostrkaně|vrchní rady}} (''conseil superieur''), která schází se jednou do roka v Alžíru a v níž kromě těchto 18 volených zasedá rovněž 18 členů vládních: 3 prefektové, 3 gen. velitelé divisi a 12 členů vlády výše uvedené. Úkolem jejím jest sestavovali budžet a rozdělovali daň. Do sněmoven pařížských volí každý departement po dvou poslancích a jednom senátoru.

{{Prostrkaně|Výlohy správní}} dle budžetu na r. 1885 činily 113,894.527 fr., v čemž zahrnut i náklad na vojsko 56,686.865 fr. a na loďstvo 558.128 fr.; přijmů tohoto roku vykázáno 40,777.668 fr.

{{Prostrkaně|Soudnictví}}. Snaha vlády francouzské ode dávna k tomu se nese, aby i v právních poměrech čím dále více se sbližovali domorodci s osadníky a platnost zákonů francouzských vztahovala se na území širší a širší. A vskutku u věci té učiněn značný pokrok. Kdežto dříve domorodce soudili vlastní kádiové ještě roku 1843 rozhodujíce nad životem a smrtí obžalovaných, podrobena jest nyní převeliká většina obyvatelstva soudnímu zřízení francouzskému. V '''A'''-ku sice dosud jest asi 150 soudců domorodých a tolikéž jejich náhradníků (''adel''), nejnižší to soudní instance (''mahakma''), jež v některých věcech řídí se ještě koránem a starými obyčeji; ale jinak všecko obyvatelstvo podřízeno soudnictví francouzskému. Vykonavateli jeho jsou smírčí soudcové (''juges de paix''), jichž přibývá touže měrou, jakou ubývá kádiů. Soudů první instance jest v '''A'''-ku 17, porotní soudy 4 (v Alžíru, Oránu, Constantině a Bôně), appelační soud v Alžíru, kromě toho obchodní soudy v Alžíru a Oráně. Nejvyšší instancí jest kassační dvůr v Paříži.

{{Prostrkaně|Vojenství}}. V '''A'''-ku rozložen jest 19. sbor vojska franc. o 3 divisích, jehož malá čásť jest posádkou také v Túnisu. Ve sboru tom jsou vedlé pravidelných pluků francouzských 3 pluky afrických střelců (také ''turcos'' zvaných), téměř veskrze domácích dobrovolníků, legie cizinců (hlavně Švýcarů, Belgičanův a Němcův) o 2 plucích, 4 pluky zvávů, 3 jezdecké pluky spahiův a 4 pluky afrických myslivců, kromě toho asi 1000 mužů četnictva. К alžírskému vojsku náležejí též ''gumy'', jezdecké čety arabské, jimiž náčelníci kmenoví povinni jsou přispívali na vyzvání velitele. V každém departementu leží divise, a v každé divisi jsou dvě vojenské rady, před jejichž forum přicházejí vojíni i obyvatelé území vojenského. Divisijní velitelé mají moc rozsáhlou, dosazují kmenům náčelníky, ano mají moc i na hrdle trestali. R. 1886 čítal 19. sbor 47.970 mužů, mezi tím 7532 Araby, Kabíly a j. a 4513 cizincův evropských. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Orba}} v '''A'''-ku pokulhává sice za evropským vzděláváním půdy, poněvadž musí přemáhali veliké překážky, nicméně učinila za panství francouzského ohromný pokrok. Umělým zavodňováním z artéských studní v Sahaře proměněny byly celé kraje dříve pusté v úrodné role a následkem toho rozmnožilo se také značně obyvatelstvo na oasách. Znamenitými úrodami od r. 1869 zdvojnásobil se vývoz obilí; vedlé obilí (sev. Afrika byla již za dob římských zásobárnou pro Itálii) vyniká hlavně pěstování oliv, jejichž olej s provençalským závodí, zeleniny, ovoce (jmenovitě v okolí města Alžíru, odkudž nejen Francie, ale z části i Anglie a Německo se zásobují), vinné révy, datlovníku; mimo to daří se ještě bavlník, len, konopí (zvláště obrovské konopí čínské), rozmanité picni rostliny, výborný tabák, rostliny olejnaté, alfa (nejvíce к výrobě papíru do Anglie vyvážená), byliny barvířské, tříslonosné a j. Všecka vzdělaná půda v '''A'''-ku zaujímá na 19,000.000 ''ha'', z čehož orbě věnováno jest 2,860.000 ''ha'' (1 ''ha'' rodí průměrně 25 ''hl'' obilí); vinic bylo r. 1885 100.000 ''ha'', a roční výtěžek jejich činí 2,393.000 ''hl'' vína; 3,000.000 palem poskytovalo 60,000.000 fr. užitku. — {{Prostrkaně|Lesům}} věnuje vláda velikou péči a snaží se zabránili, aby jich Arabové dále nehubili. Mimo rozmanité druhy sosen skládají se lesy tyto z dubů, buků, jasanů, cedrů, pistaccí, divokých oliv, mýrt a j., kromě nich pak roste zde velmi vzácný dub s plody jedlými a dub korkový. Rozsah lesů alžírských udává se na 2,785.186 ''ha'', z nichž ohromná většina, totiž 2,418.609 ''ha'', jest majetkem státním. Krásné lesy tyto dosud trpí zhoubným působením tuzemců, kteří je zapalují, aby si zjednali pastvin pro stáda svá, a také každá vzpoura jejich počíná zapalováním státních lesů. — {{Prostrkaně|Hornictví}} zdaleka ještě neposkytuje užitku, který by skutečnému bohatství země byl přiměřen. Mimo zlato vyskytují se tu všecky ostatní kovy; přední místo zaujímá dolování na železnou rudu v horách přímořských; hlavní doly jsou u Mokhra el Hadid blíže Bôny s ročním výtěžkem 400.000 tun a na záp. u Beni Saf a Cameraty vých. od Némoursu s ročním výtěžkem loo.ooo tun, dále dobývá se u Muzaie, Sumahu, Tmulgy, Miliany, Blídy, Tenesu; měď, stříbro a olovo na marocké hranici u Gar Rubânu, antimon u Hammimatu, rtuf u Jemappes a Guelmy, kromě toho v menším množství zinek, arsen, kobalt a nikl. Poněvadž v horách není dosud dosti silnic a dobytá ruda nemůže býti spracována na místě, trpí vydatné dolování, tak že r. 1881 bylo 40 dolů rudných opuštěno. Mezi nekovy vyniká hlavně krásný mramor, podobný kararskému a lámaný již za dob římských v provinciích constantinské a oránské; lithografická břidlice nachází se v rokli el-Kantarské, hnědé uhlí při dráze philippeville-constantinské, petrolej v pohoří Dahra, dále síra, serpentin, achat, sádra, žula, porfyr, jaspis, porculánová hlína a j. Nerostem nejvíce rozšířeným je sůl, objevující se jako sůl kamenná v solných pramenech i jezerech, ale dosud málo se dobývá. — {{Prostrkaně|Minerálních}} a {{Prostrkaně|léčivých pramenů}} známo jest více než 100. Nejslavnější z nich je v provincii constantinské u Hammam Merkhutine, jehož hlavní zřídlo má přes 90° C. teploty; mimo tento proslulé jsou ještě vřelé prameny u Hammam Meluan a Hammam Righa v provincii alžírské a u Bains de la Reine v prov. oránské. V okolí zřídel těchto zachovány jsou četné zbytky římských budov a lázní, z čehož je patrno, že již ve starém věku blahodárné účinky jejich byly známy. — {{Prostrkaně|Chov dobytka}} vzmáhá se vůčihledě. Nejrozsáhleji provozuje se chov ovcí, které tvoří hlavní bohatství kmenů při severním okraji saharském, avšak velmi četná jsou také stáda koz a skotu; vepřový dobytek byl sem zaveden teprve od příchodu Francouzů. Vynikající místo zaujímá štíhlý, lehký kůň berberský, způsobilý zvláště pro účely vojenské; k nošení břemen užívá se velbloudů, oslů a mezků, jimž zdejší suché a horké podnebí dobře svědčí. Pštros žil druhdy po celém '''A'''-ku divoce, ale během času byl skoro vyhuben; r. 1879 sestoupili se někteří obchodníci pařížští ve společnost pro chov pštrosů po přikladu kapském a docílili zdárného výsledku. R. 1885 počítáno v '''A'''-ku celkem 14,262.000 kusů dobytka, z čehož bylo: 1,100.000 skotu, koní, oslů a velbloudů, 4,400.000 koz a 7,700.000 ovcí. Tento stav pobízí к vývozu, a r. 1884 vyvezeno bylo 484.455 kusů krmného dobytka v ceně 3,800.000 franků. — Dobrého výtěžku poskytuje také včelařství a chov pijavek v bažinách prov. oránské. Na pobřeží provozuje se výnosné rybářství nejvíce od Italů a Španělů; Řekové a Italové zabývají se též lovem korálů. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Průmysl}} jest dosud v plenkách, zaměstnávaje se hlavně dobýváním a spracováním kovů; kromě toho vyrábí obyvatelstvo saharské již ode dávna vlněné oděvy, Kabílové mimo chov dobytka zabývají se též tkaním vlněných látek a řezbářstvím, v Tellu pak a v městech pobřežních hotoví obyvatelstvo maroquinové kůže, koberce, mušelín a látky hedvábné. Osadníci evropští dosud velmi málo provozují živnosti průmyslové. — {{Prostrkaně|Obchod}} alžírský povznáší se stále a vzbuzuje dobré naděje do budoucnosti; cena dovozu a vývozu r. 1865 obnášela 432,500.000 fr. (dovoz 237,500.000 fr., vývoz 195,000.000 fr.), z čehož největší díl připadá na Francii, Anglii a Španělsko. (Francie sama dováží sem zboží za 108,500.000 fr.) Z Francie dovážejí se: tkaniny, víno, kořalka, cukr, módní předměty a káva z ostatních kolonií francouzských, naproti tomu vyváží se ovoce, olivový olej, surové kůže, dříví, vlna, tabák; Anglie dodává '''A'''-ku uhlí, železo, zboží kovové a přijímá odtud zeleniny, dobytek a alfu k výrobě papíru. Obchodu prospívají značně banka alžírská od r. 1851 a obchodní bursa zřízená r. 1852. Doprava zboží z vnitrozemí do pobřežních měst jest pro nedostatek plavných řek a silnic dosti obtížná, odtud však jest výhodné spojení s Marsilií a Toulonem. R. 1885 připlulo do přístavů alžírských 8609 lodí o 3,700.000 tunách, z nichž 3567 plulo pod vlajkou francouzskou. Nejdůležitější přístavy obchodní jsou: Bôna, Philippeville, Bugie, Alžír, Šeršel, Mostaganem, Tenès, Orán a Némours. — O řádnou {{Prostrkaně|kommunikaci}} pečuje vláda francouzská svědomitě, hlavně v krajinách pobřežních, kdežto ve vnitrozemí zbývá ještě velmi mnoho práce, zejména když kmenové tamější snahám vlády na odpor se stavějí. Veškerá větší města na severní straně Atlasu spojena jsou dobrými silnicemi, jmenovitě důležitá je silnice, která spojuje Medeu, Blídu a Bufarik s Alžírem. — {{Prostrkaně|Železnice alžírské}}, jichž se veřejně užívalo (''lignes d'intérêt général''), měly koncem r. 1885 délku 1817 ''km'' a byly v rukou společnosté: ''a'') pařížsko-lyonsko-středozem.-moř. 513 ''km'', ''b'') vých.-alžírské 383 ''km'', ''c'') západoalžírské 221 ''km'', ''d'') bônsko-guelmské 308 ''km'', ''e'') francouzsko-alžírské 352 ''km'', ''f'') moktsko-el hadídské 33 ''km''; mimo to bylo 7 ''km'' železnic průmyslových (''chemins industriels''). Tou dobou stavělo se 924 ''km'' rozličných tratí svrchu jmenovanými společnostmi. Nejdůležitější jest trať oránsko-alžírská, jež přes Constantinu do Túnisu byla prodloužena; k ní pojí se mimo menší odbočky dvě trati směřující do vnitrozemí, jedna na východ, druhá na západ; prvá počíná v Constantině a dostavěna jest až do Biskry, druhá pak vede z Arzevu na pobřeží přes Pérregaux a Saidu do Mešerie. O prodloužení tratí těchto až do Timbuktu v záp. Súdánu konány časté porady a vyslány za tím účelem také vědecké výpravy do Sahary: i možno, že záměr tento přece snad bude uskutečněn, zvláště když se Francouzům podařilo doraziti do Timbuktu také od západu po řece Nigiru. 1. dubna 1887 bylo celkem 2065 ''km'' drah odevzdáno dopravě; silnic pak bylo 7267 ''km''. — {{Prostrkaně|Telegrafní spojení}} trvá mezi Alžírem a hlavními městy jednotlivých divisí i poddivisí (r. 1881 měly telegrafy 5832 ''km'' délky, drátů pak bylo 13.885 ''km''); spojení s Evropou udržuje se podmořským kabelem vedoucím z Alžíru přes Korsiku do Marsilie. Úřadů poštovních spojených s telegrafními r. 1887 bylo 189, čistě poštovních 192. — Mimo to obstarávají parolodi {{Prostrkaně|spojení po moři}} z Tandže v Marokku až do Túnisu, Tripole a Alexandrie, a z Marsilie plují parníky do Alžíru, Oránu a Story, z Toulonu do Alžíru. ''[[Autor: Kristian Petrlík|Plk.]]'' ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Církevní záležitosti}} katolické spravuje arcibiskup alžírský, kterému podřízeni jsou čtyři generální vikáři; pro záležitosti protestantské jest v Alžíru zvláštní konsistoř. Vyznání muhammedánské požívá u vlády francouzské plné ochrany a potřeby jeho řídí dva muftiové; mimo to uhrazuje se veškeren náklad na kultus muhammedánský z pokladny státní, neboť vláda prohlásila po dobytí země všecky mešity a statky к nim příslušné za státní majetek. — {{Prostrkaně|Školství}} řídí se zákony platnými pro veřejné vyučování ve Francii, přizpůsobenými poměrům alžírským. Nejvyšším úřadem školním je zemská školní rada, podřízená ministerstvu vyučování, jí pak podléhají rady departementní. Původně byly školy rozděleny podlé vyznání obyvatelstva, ale v novější době zavedeny školy smíšené; roku 1887 počítáno 912 škol obecných, na nichž zapsáno bylo přes 80.000 dítek. Ve větších městech zřízeny jsou střední školy a kolleje pro evropské obyvatelstvo a dva semináře bohoslovecké. Alžír ma též akademii lékařskou. R. 1876 byly také arabské midrašimy reorganisovány, a zavedeny tam předměty potřebné pro všeobecné vzdělání, kterým vyučují francouzští učitelé.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Na území dnešního '''A'''-ka obývalo v nejstarších dobách množství kočovných kmenů, kteří u řeckých a římských dějepisců pod různými jmény, hlavně Numidů, Gaetulů, Massylů, Massaesylů, Mazanů a Maurusiů se připomínají. O původu jejich jsou mezi jednotlivými badateli různá mínění, potomky pak jejich jsou dnešní {{Prostrkaně|Berbeři}} (v. t.). Zbudováním Karthaginy nabyli Foiničané pevné opory v severní Africe a založivše také na pobřeží alžírském četné osady podnikali odtud obchodní cesty do Súdánu; ačkoli pak panství své vztahovali také na kmeny vnitrozemské a vojska svá většinou z nich vybírali, přece nedovedli je přizpůsobiti národnosti své, ano vydíravost karthaginská učinila z nich jen zaryté nepřátely, kteří později ochotně se spojovali s Římany na povalení dosavadních pánů svých. První historické zprávy o samostatných státech na půdě alžírské objevují se za válek punských; východní část '''A'''-ka zaujímala tehdy {{Prostrkaně|Numidie}} (v. t.) a západ {{Prostrkaně|Mauretanie}} (v. t.), kteréž odtud stálými styky s Římany, tu přátelskými, tu nepřátelskými, zhusta se vyskytují v dějinách římských. Po vyvrácení Karthaginy roku 146 př. Kr. dostala se malá čásť na východě provincie constantinské k římské provincii Africe, a když i Numidie r. 46 př. Kr. připojena к panství římskému, dostal se celý východ '''A'''-ka pod správu prokonsula afrického. Mauretánie podmaněna byvši za císaře Caliguly r. 42 po Kr. panství římskému rozdělena jest od císaře Claudia ve dvě provincie, z nichž Mauretania Caesariensis zaujímala severní části provincií oránské a alžírské. V pozdějších dobách císařských byla také Numidie odloučena od Afriky a zřízena jako zvláštní provincie. Avšak území římské omezeno bylo v končinách těchto pouze na kraje přímořské a Theveste (Tebesa) i Lambaese byly v těchto stranách nejjižnější osady římské, ačkoli Římané častými výpravami pokoušeli se rozšířili panství své dále do vnitra Afriky. Obě provincie, Mauretánie a Numidie, dosáhly pod vládou římskou neobyčejného rozkvětu hmotného i kulturního majíce 133 lidnatých měst a ve IV. stol. docela 123 biskupství. Obilí odtud vyvážené zásobovalo Itálii i Hispánii, a v literatuře římské je dosti mužů, jejichž kolébka aneb působiště nacházely se na pobřeží severoafrickém. Na počátku V. stol. vzal blahobyt tento rázem za své; přivaliliť se sem r. 429 z Hispánie germánští Vandalové a pleníce všecko mečem i ohněm obrátili v několika létech téměř celou krajinu v pustinu. Ani šťastné výboje Belisara, jenž roku 534 uvedl severní Afriku pod moc říše východořímské, nepolepšily osudu jejího, ano poměry zdejší zhoršily se ještě, když v létech 707—709 arabský vojevůdce Músá Ibn Nuseir rozšířil moc chalífů až к Atlantskému okeánu. Za úpadku chalífátu bagdádského založil Edrísí na severozápadě africkém neodvislou říši, obsahující dnešní Marokko, '''A.''' a Túnis, a rod jeho udržel se tam při vládě, až r. 986 východoafričtí Fátimovci země té se zmocnili. Na sklonku dynastie této odtrhla se západní Afrika a rozpadla se ve množství malých držav; ve středu '''A'''-ka vzniklo panství Zíríovců a založeno r. 935 město al-Džezáir nynější Alžír. Z nástupců jeho Abul Futúh Ziri (970—984) dobyl Mansurie, Tripole, Sicilie a Fésu, Tamím (1061—1108) zmocnil se Túnisu, Kairvánu a ostrova Mallorky. Avšak r. 1147 vyvrátil říši tuto sicilský král Roger II. a podržel dobyté kraje v moci své; Normani vypuzeni byli odtud r. 1159 od Mohadovců, kteří pak v panství se udrželi do 1269. Potom rozpadla se země opět v četné malé státy, z nichž zvláště Tlemsén pod dynastií Zijánovců zaujímal vynikající postavení. Sem hrnuli se po dobytí Granady roku 1492 ze všech krajin španělských muhammedánští uprchlíci; náboženský fanatismus roznícený u nich v divoký plamen nabádal ku pomstě nad křesťany a svedl je к námořnímu loupežnictví, kteréž od té doby majíc v '''A'''-ku sídlo své, bylo postrachem břehů středomořských až do počátku tohoto století. Námořní státy evropské pokoušely se o podvrácení moci lupičů a podnikali s nimi za tou příčinou neustálé boje. Ferdinand Katolický dobyl 1506 Oránu a Bugie, kardinál Ximenez r. 1509 ostrůvků před hlavním městem a založil tam tvrz, aby piráty mohl na uzdě držeti. Avšak emír mitidžský Selím Eutemí povolal proti Španělům na pomoc náčelníka maloasijských korsárů Horuka Barbarossu, který však emíra úkladně dal zavraždili a mimo Alžír také Tenesu a Tlemsénu se zmocnil. Markýz Gomarez, vůdce Karla V., sevřel ho sice 1517 v Tlemsénu a zajal na útěku r. 1518, ale bratr jeho Chairuddín Barbarossa poddal se s říší svou vrchní moci turecké, a obdržev pomoc vojenskou vypudil posádku španělskou z tvrze ostrovní. Karel V. podnikl proti '''A'''-ku r. 1541 velikou výpravu křižáckou s 570 loďmi a 30.000 mužů, ale bouře mořská donutila jej po velkých ztrátách к návratu, korsáři pak rozšířivše panství své až k hranici marocké odvažovali se na loupeže i do Atlantského okeánu. Země byla spravována tureckým pašou; r. 1600 dosáhli janičaři práva, voliti ze svého středu deje, který s náměstkem sultánovým sdílel nejvyšší moc, až r. 1710 dej Baba Ali odstranil pašu do Túnisu a byl od sultána za vladaře potvrzen. Od té doby trvalo panství turecké nad '''A'''-kem pouze dle jména, dej neodváděl žádného poplatku více, nýbrž posílal jen při nastoupení svém dary do Carihradu; naproti tomu však byl úplně odvislým na libovůli vojska; vnitřní rozbroje i zločiny množily se neustále, tak že panovníci zřídka kdy zemřeli smrtí přirozenou. Zahraničné boje mezitím neustávaly. R. 1655 zničil anglický admirál Blake loďstvo alžírské, 1669 a 1670 Angličané a Hollanďané udeřili společně na Alžír, ale bez valného výsledku; r. 1682 francouzský admirál Duquesne obléhal hlavní město a maršálek d’Estrées střelbou z velké části je zničil. Přes to zmocnil se dej Ibráhím r. 1708 Oránu, poslední državy španělské na alžírské půdě, avšak r. 1732 dobyli ho Španělové opět a udrželi jej do r. 1791. Za koaličních válek s Francií chovali se korsáři celkem pokojně, poněvadž ve Středozemním moři neustále křižovala velká loďstva států evropských, ale od r. 1815 nastaly poměry dřívější, ano menší státy jako Dánsko, Švédsko, Neapolsko, města německé Hansy a j. raději odváděly roční poplatek, aby lodi jejich nebyly znepokojovány. Americký admirál Decatur porazil r. 1815 piráty před Cartagenou tak rozhodně, že vlajka americká od té doby byla před nimi úplně bezpečna; roku 1816 lord Exmouth bombardoval hlavní město, nicméně již příštího roku odvažovaly se lodi lupičské zase až do moře Severního. Konečně r. 1827 nastaly vážné zápletky s Francií; když pak dej pohanil konsula francouzského, udeřiv jej vějířem v tvář, rozhodla se vláda francouzská, podvrátiti úplně moc '''A'''-ka a vyhlásila 20. dubna 1830 válku. Loďstvo francouzské, 75 lodí válečných pod admirálem Duperré a 400 korábů dopravních s 37.000 mužů vojska pozemního pod generálem Bourmontem, vyplulo 25. května 1830 z Toulonu a přistálo 13. června v zátoce Sídí Ferúšské. Vojevůdce dejův Ibráhím aga shromáždil sice na 40.000 beduínův kolem posádky turecké, ale poražen jest před hlavním městem a Alžír obležen. Když pak i loďstvo 3. čce počalo útok se strany mořské, vzdal se dej dne 5. čce pod úmluvou, kterou mu bylo dovoleno odejíti s rodinou a soukromým jměním a zvoliti si bydliště za hranicemi '''A'''-ka. Obyvatelstvu zaručena byla svoboda osoby, majetku, živnosti a nerušené vyznávání islámu, ale zrušeno otroctví a poplatky od křesťanů odváděné. Vojsko turecké dopraveno jest do Smyrny v Malé Asii. Avšak pádem Alžíru nebyla válka skončena; dosud bylo přemoženo jen stálé j vojsko dejovo, kdežto obyvatelstvo samo přihlíželo ku vpádu francouzskému celkem nečinně a nyní teprve podníceno od jednotlivých náčelníků chopilo se zbraně a doráželo odevšad na sbory francouzské. Král Karel X. zamýšlel původně za válečnou náhradu a výhody obchodní postoupiti '''A'''. zase sultánu tureckému, avšak únorová revoluce a pád dynastie bourbonské změnily úplně stav věcí. Generál Bourmont chtěje táhnouti do Francie králi na pomoc, donucen byl vojskem, které se pro novou vládu prohlásilo к odstoupení, a na místo jeho poslán od Ludvíka Filipa maršálek Clauzel, aby '''A'''. zorganisoval za provincii francouzskou, avšak musil býti odvolán, když čásť území o své újmě postoupil bejovi túniskému. Nástupce jeho, generál Berthezène, způsobil předčasnými novotami veliké zmatky a podráždil ještě více obyvatelstvo arabské; mimo to výprava jeho do Bôny úplně se nezdařila a u Medee utrpěl od Arabů porážku. Také za správy Savaryho a Voirola, ačkoli kapitán Armandy r. 1832 smělým přepadem Bôny se zmocnil a 1833 i Bugie jest dobyta, byl stav nové provincie tak neblahý, že se ve Francii ozývaly hlasy, aby '''A'''. dobrovolně bylo opuštěno a na návrh sněmovní vypravena do Afriky zvláštní kommisse, aby prozkoumala poměry v dobytém území. Mezitím postavil se v čelo odbojných kmenů na západě emír maskarský Abd-ul-Kádir, jenž Francouzům při okkupaci země způsobil ohromné obtíže, po více než 10 let oddechu jim nedopřávaje. Obyvatelstvo provincie oránské podrážděno násilnostmi Savaryho spojilo se s ním velmi ochotně, od sultána marockého dostalo se mu podpory a brzo bylo panství francouzské v těchto končinách omezeno na Orán, Mostaganem a Arzev s nejbližším okolím. R. 1831 musila s ním vláda francouzská učiniti prvý mír, kterým uznala panství jeho nade všemi kmeny dříve mu poddanými, on pak zase podrobil se vrchní moci francouzské. Na základě zprávy, kterou podala kommisse vyslaná do '''A'''-ka, rozhodla se vláda podrželi pod mocí francouzskou dobyté území, kteréž nazváno »francouzské državy na severu africkém«, ale dána mu nová organisace. Nejvyšší velitelství vojenské i správu země obdržel generální guvernér, jenž byl přímo podřízen ministerstvu války, jemu pak podléhali velitelé vojska pozemního i moci námořní, vojenský a civilní intendant i finanční ředitel. Soudnictví bylo rozděleno a zřízeny zvláštní soudy pro Francouze a domorodce; v Alžíru, Oráně a Bôně ustanoveny soudní tribunály prvé instance, mimo to vrchní tribunál a tribunál obchodní v Alžíru. Nejvyšším úředníkem soudním stal se generální prokurátor. Mír s Abd-ul-Kádirem netrval dlouho. Generál Trézel byl od něho na Maktě úplně poražen a nový guvernér, maršálek Clauzel, zvítězil sice několikráte nad Abd-ul-Kádirem a zmocnil se i sídla emírova Maskary, ale trvalého výsledku nedosáhl. Následkem nešťastné výpravy proti Constantině, odkudž z 8000 mužů tam vypravených vrátilo se pouze 2800, byl Clauzel po druhé odvolán a velitelství v boji s Abd-ul- Kádirem svěřeno generálu Bugeaudovi. Tento přiměl jej k míru na Tafně, jímž Francouzi podrželi severní čásť provincie oránské a větší díl prov. alžírské na sev. od Atlasu, kdežto emírovi ponechán celý jihozápad alžírský. Zatím generál Valée, jenž po padlém Damrémontovi přejal velitelství na východě, dobyl Constantiny útokem, ale upustil potom od válčení beze všeho plánu a hleděl šířiti panství francouzské raději cestou mírnou. Tím způsobem zabezpečil si úplně držení Constantiny, osadil r. 1838 téměř bez krveprolití Goleu a Blídu a r. 1839 Džidželi a La Calle a podvrátil úplně moc Ahmeda beje. Proti úmluvám na Tafně shromáždil Abd-ul-Kádir kolem sebe znamenitou moc válečnou a učiniv nájezd do roviny mitidžské v okolí Alžíru, zpustošil ji, načež se rychle uchýlil do hor a do pouště. Tu Bugeaud, ustanovený r. 1841 za generálního guvernéra, podnikl proti němu výpravu ve velikých rozměrech, vzal Tedekempt, Maskaru, Saídu, Tlemsén a posléze i Tafrún, hlavní zbrojnici emírovu, zbořil a donutil jej tím hledati útočiště na území marockém. Odtud stále podnikal vpády do '''A'''-ka a r. 1842 zvítězil nad Francouzi u Maskary. Zapuzen byv později pohnul oddíl vojska marockého ke vpádu na území alžírské, ale utrpěl na řece Isly od Bugeauda úplnou porážku. Současně připlulo také loďstvo francouzské před Tandže i Mogador a počalo střelbu na obě města, načež prostřednictvím Anglicka uzavřen mír, jímž hranice mezi Marokkem a '''A'''-kem byly upraveny a Abd-ul-Kádir jako rušitel míru ze země vypověděn. Tento však objevil se r. 1845 opět v Alžíru a dorážel se všech stran na Francouze, aniž generál Cavaignac, velitel v Orléansvillu, mohl proti němu něco poříditi. Když však r. 1847 vystoupil v Marokku proti sultánu Abd-ur-Rahmánovi, a na Fés táhl, byl od marockého vojska poražen a zatlačen na území alžírské; tam pak obklíčen byv na všech stranách od Francouzů vzdal se generálu Lamorciérovi u soutěsky Kerbenské a odveden v zajetí do Francie. Únorová revoluce r. 1848 nezměnila mnoho v poměrech alžírských. Na místo vévody Aumalského jmenován od prozatímní vlády generál Cavaignac guvernérem a když tento jako poslanec vstoupil do národního shromáždění, dosazen generál Changarnier v jeho úřad. Na přímluvu Cavaignacovu usneslo se národní shromáždění, aby čtyři vyslanci kolonie brali podíl na poradách v záležitostech alžírských. Válka s domorodými kmeny zatím neustávala a jmenovitě proti Kabílům musila býti vypravena značná moc vojenská. R. 1847 pozdvihli se kmenové kolem Maskary i v provincii constantinské, r. 1851 obyvatelstvo mezi městy Džidželi, Philippeville a Míláhem, které však generál St. Arnaud rychlou výpravou к pokoji připravil. Téhož roku vzat Lagvát, podmaněn kmen Bení Mzáb, r. 1854 dobyt bez krveprolití Tugurt, nedlouho na to město Véd, oasa Vargla, načež kmen Úled Sídí Šejch podrobil se panství francouzskému, které tím dospělo až к poušti saharské. R. 1858 zřízeno sice pro '''A'''. a ostatní kolonie zvláštní ministerstvo, ale neosvědčilo se, tak že r. 1860 bylo opět zrušeno a zavedena neobmezená vláda jako před tím. Také vnitřní poměry snažila se vláda uspořádali; neustálé odboje arabské přiměly konečně císaře Napoleona III., že se r. 1865 odebral do '''A'''-ka, aby se osobně přesvědčil o stavu kolonie. Přátelským obcováním s Araby snažil se upokojili pohnuté mysli a ve zvláštním listu к maršálku Mac-Mahonovi přislíbil upustili od přísně bureaukratické správy. Chtějíc šetřiti národnosti jednotlivých kmenů ponechávala vláda záležitosti jejich správě předních mužů kmene, kteří však většinou byli od ní jmenováni. Nicméně i teď zůstalo při pouhých pokusech. R. 1864 potlačeny vzpoury v provincii oránské, r. 1865 a 1867 v Malé Kabílii. Veliké nebezpečenství hrozilo r. 1870—71. Následkem války německofrancouzské musila býti většina vojska ze země odvolána a již tato událost sama způsobila značné hnutí mezi kmeny jižními. Když pak po pádu Napoleonově třetí republika zavedla občanskou správu místo vo- jenské a prohlásivši rovnost všeho obyvatelstva, nenáviděným židům propůjčila stejná práva s Araby, vypuklo v provincii constantinské povstání a rozšířilo se nejen po celé zemi, ale i za hranice její nabývajíc rázu náboženského. Z Túnisu i z Marokka hrnuli se muhammedáni na pomoc, tak že Francouzi s počátku se musili omezili pouze na obranu a teprve když po míru versailleském vypraveny potřebné posily do Afriky, bylo povstání potlačeno. Země postavena opět pod správu vojenskou, ale moc guvernérova omezena roku 1875 zvláštní radou, zvanou »Conseil supérieur«, a r. 1879 ustanoven pro '''A'''. opět guvernér občanský. Když r. 1881 Francouzi podnikli výpravu do Túnisu, způsobil Bú Amena na jihu depart, oránského vzpouru, avšak čety jeho byly poraženy a většinou zahnány přes hranice marocké, kam také Bú Amena sám se uchýlil. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''

{{Prostrkaně|Literatura}}. Carette, Pellissier, Rémussat atd.: Exploration de l’Algérie pendant les années 1840—42 (Paříž 1844—54, 31 sv.); Berbrugger, L’Algérie (Pař. 1842); Daumas et Fabar, Moeurs et coutumes de l’Algérie, Teli, Kabylie et Sahara (Pař. 1858); Mac Carthy, Géographie physique, économique et politique de l’Algérie (Alž. a Pař. 1858); Aucapitaine, Les Kabyles et la colonisation de l’Algérie (Pař. 1864); Béhaguel, L’Algérie, histoire, géographie, climatologie etc (Alžír 1865); Maltzan, Sittenbilder aus Tunis und Algerien (Lipsko 1869); Hanoteau et Letourneux, La Kabylie et les coutumes Kabyles (Pař. 1872—1876); Fillias, Géographie physique et politique de l’Algérie (Alž. 1874, 3. vyd.); Niel, Géographie de l’Algérie (Pař. 1878), État actuel de l'Algérie d’après les documents officiels (Paříž 1878); Čichačev, Espagne, Algérie et Tunisie (Paříž 1880); Wahl, L’Algérie (Pař. 1882); Villot, L’Algérie, moeurs, coutumes etc. (Pař. 1882); Gaffarei, L’Algérie histoire, conquète et civilisation (Pař. 1883); Niox, Algérie, Géogr. physique (Pař. 1884); Rinn, Marabouts et Khouan. Etude sur l’Islam en Algérie (Alžír 1884); Reclus, Nouvelle géogr. univ. vol. XI. str. 293-651; Statistique générale de l’Algérie années 1842 à 1884 (Alžír 1884); M. Blanckenhorn, Die geogr. Verhältnisse von Afrika. I. Der Atlas, das nordafr. Faltengebirge; Petermann's Mitthlgn. Ergänzungsh. No. go. 1888. Mimo to hojné články: v »Bulletin de la Societé de Géogr. de Paris«, »Revue africaine«, »Journal des travaux, de la soc. histor. algérienne«. — Mac Carthy, Algeria Romana (Pař. 1857); Boissiere, L'Algérie romaine (Pař. 1883); Reynier, Inscriptions romaines de l’Algérie (Pař. 1857); Fillias, Histoire de la conquète et de la colonisation de l’Algérie 1830—1860 (Pař. 1860); Baudicour, Histoire de la colonisation de l’Algérie (Pař. 1860); Vivien de Saint Martin, Le nord de l’Afrique dans l’antiqité grecque et romaine (Pař. 1862); Nettement, Histoire de la conquète d’Alger (Pař. 1871); Rousset, La conquète d’Alger (Pař. 1879); Perret, Récits algériens, histoire de la conquète et de la colonie (Paříž 1886). — Mapy: Carte générale de l’Algérie (1855) v měřítku 1:800.000; Carte générale de l’Algérie, dressée au depot de la guerre v měř. 1:1,600.000 (Pař. 1856).

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:934b89e0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Alžírsko a Túnis]]</text>
      <sha1>f2zg17ns5sr5u57q6ao6tgjbhj2tc3b</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amba</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97961</id>
    <revision>
      <id>334131</id>
      <timestamp>2026-06-29T16:46:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amba | PŘEDCHOZÍ = Amb | DALŠÍ = Ambacia }}  {{Textinfo | TITULEK = Amba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amba''' zove se v Habeši vysoká, strmá skála, nahoře p…“</comment>
      <origin>334131</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="725" sha1="0oykcvjd9pkb1zywh17txff7njilvjk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amba
| PŘEDCHOZÍ = Amb
| DALŠÍ = Ambacia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amba
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amba''' zove se v Habeši vysoká, strmá skála, nahoře plochá, podobající se zkomolenému kuželi. Tyto amby ('''A.'''-Ras, '''A.'''-Gešen, '''A.'''-Sel a j.) svlažovány jsouce vodou a majíce značnou vegetaci hodí se výborně к obraně a bývají proto útočištěm loupežníkův a vzbouřencův. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0oykcvjd9pkb1zywh17txff7njilvjk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambacia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97962</id>
    <revision>
      <id>334132</id>
      <timestamp>2026-06-29T16:49:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambacia | PŘEDCHOZÍ = Amba | DALŠÍ = Ambactus }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambacia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambacia''' v. {{Prostrkaně|Amboise}}. {{Konec formy}}“</comment>
      <origin>334132</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="458" sha1="fm2ctqqrgcgwojk2jd461z4qp1fnxj6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambacia
| PŘEDCHOZÍ = Amba
| DALŠÍ = Ambactus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambacia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambacia''' v. {{Prostrkaně|Amboise}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fm2ctqqrgcgwojk2jd461z4qp1fnxj6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambahta</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97963</id>
    <revision>
      <id>334133</id>
      <timestamp>2026-06-29T16:53:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambahta | PŘEDCHOZÍ = Ambactus | DALŠÍ = Ambacht }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambahta | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambahta''…“</comment>
      <origin>334133</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="783" sha1="njw6gj1op97w8umndys2148r8ilhdnc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambahta
| PŘEDCHOZÍ = Ambactus
| DALŠÍ = Ambacht
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambahta
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambahta''', město ve východoind. okresu saháranpúrském, v Severozápadních prov., má 6392 obyv. (1881), a to 3553 muhammedánů, 2326 hindů, 513 džajnů, velký bazár, dvě mešity z dob Humájúna (1530—1556), policejní stanici, pošt. úřad a dobře zřízenou školu. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>njw6gj1op97w8umndys2148r8ilhdnc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambála</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97964</id>
    <revision>
      <id>334134</id>
      <timestamp>2026-06-29T17:08:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambála | PŘEDCHOZÍ = Ambacht | DALŠÍ = Ambalema }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambála | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80–81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amb…“</comment>
      <origin>334134</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2546" sha1="at6oodwqbvj4ev6sy6gl2ev9uv9maa9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambála
| PŘEDCHOZÍ = Ambacht
| DALŠÍ = Ambalema
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambála
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80–81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambála''', hlavní město kraje a okr. t. jm. ve Vých. Indii (Pandžáb), na dráze delhi-amritsarské, důležitá stanice vojenská, má 67.463 ob. (1881) a to hindů 34.522, muhammedánů 27.115, sikhů 1867, džajnů 410, křesťanů a jiných 3549. Posádka jest 6 ''km'' již. od města; nalézá se tam pěkný kostel, dům pro cestovatele (''bangaló'') a několik hotelů. Mezi čtvrtí vojenskou a městem jest čtvrť úřední, obsahující veřejné budovy, soudní dům, pokladnu, vězení, nemocnici, missionářskou školu a j. Město jest značné tržiště pro výrobky plodinné; vyvážejí se bavlněné látky, obilí, koberce; dováží se angl. sukno, železo, sůl, vlna a hedvábí. Jest to nejbližší železniční stanice ku klimatickému místu Simle, a proto jest tam také mnoho evropských obchodů s různými potřebami. Založeno bylo asi ve XIV. století. — {{Prostrkaně|Ambálský kraj}} obsahuje okresy ambálský, ludhianský a simelský, má 10.260 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,729.043 ob. (1881) a to 997.280 hindů, 525.012 muhammedánů, 195.787 sikhů, 3495 džajnů, 7448 křesťanů a j. — {{Prostrkaně|Ambálský okres}} má 6653 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,067.263 obyv. (1881); na severovýchod zasahuje do Himálaje, severně к Satledži, jihových. až к řece Džamně. Čásť v Himálaji jest hornatá a lesnatá, ostatní jest pláň. Mimo řeky pohraniční protékají okres Ghaggar, Sarsuti a j., z nichž se vody užívá к umělému zavodňování. Nižší kraje jsou dosti pěkně porostlé, zvěře jest dostatek. Okres má 5 měst s více než 10.000 obyv. Poměr vzdělané půdy к nevzdělané byl r. 1881 asi jako 9 : 6. Hlavní plodiny pšenice, ječmen, vikev, rýže, proso, kukuřice, bavlna, boby (''Phaseolus aconitifolius'') a cukrová třtina; pro domácí potřebu pěstuje se také mák, tabák a konopě. Průmysl není valný; vyrábí se železné zboží v městě Rúpaře, koberce v Ambále a hrubé plátno po vesnicích; hlavní obchpd jest v plodinách.''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>at6oodwqbvj4ev6sy6gl2ev9uv9maa9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334135</id>
      <parentid>334134</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T17:09:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334135</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2547" sha1="5m23k66uy3h27hzj4vsb83qwjnqmlzl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambála
| PŘEDCHOZÍ = Ambacht
| DALŠÍ = Ambalema
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambála
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;80–81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambála''', hlavní město kraje a okr. t. jm. ve Vých. Indii (Pandžáb), na dráze delhi-amritsarské, důležitá stanice vojenská, má 67.463 ob. (1881) a to hindů 34.522, muhammedánů 27.115, sikhů 1867, džajnů 410, křesťanů a jiných 3549. Posádka jest 6 ''km'' již. od města; nalézá se tam pěkný kostel, dům pro cestovatele (''bangaló'') a několik hotelů. Mezi čtvrtí vojenskou a městem jest čtvrť úřední, obsahující veřejné budovy, soudní dům, pokladnu, vězení, nemocnici, missionářskou školu a j. Město jest značné tržiště pro výrobky plodinné; vyvážejí se bavlněné látky, obilí, koberce; dováží se angl. sukno, železo, sůl, vlna a hedvábí. Jest to nejbližší železniční stanice ku klimatickému místu Simle, a proto jest tam také mnoho evropských obchodů s různými potřebami. Založeno bylo asi ve XIV. století. — {{Prostrkaně|Ambálský kraj}} obsahuje okresy ambálský, ludhianský a simelský, má 10.260 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,729.043 ob. (1881) a to 997.280 hindů, 525.012 muhammedánů, 195.787 sikhů, 3495 džajnů, 7448 křesťanů a j. — {{Prostrkaně|Ambálský okres}} má 6653 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 1,067.263 obyv. (1881); na severovýchod zasahuje do Himálaje, severně к Satledži, jihových. až к řece Džamně. Čásť v Himálaji jest hornatá a lesnatá, ostatní jest pláň. Mimo řeky pohraniční protékají okres Ghaggar, Sarsuti a j., z nichž se vody užívá к umělému zavodňování. Nižší kraje jsou dosti pěkně porostlé, zvěře jest dostatek. Okres má 5 měst s více než 10.000 obyv. Poměr vzdělané půdy к nevzdělané byl r. 1881 asi jako 9 : 6. Hlavní plodiny pšenice, ječmen, vikev, rýže, proso, kukuřice, bavlna, boby (''Phaseolus aconitifolius'') a cukrová třtina; pro domácí potřebu pěstuje se také mák, tabák a konopě. Průmysl není valný; vyrábí se železné zboží v městě Rúpaře, koberce v Ambále a hrubé plátno po vesnicích; hlavní obchpd jest v plodinách. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5m23k66uy3h27hzj4vsb83qwjnqmlzl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambalema</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97965</id>
    <revision>
      <id>334136</id>
      <timestamp>2026-06-29T17:14:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambalema | PŘEDCHOZÍ = Ambála | DALŠÍ = Amban }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambalema | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambalema''', město v jihoamer. republice Columbi…“</comment>
      <origin>334136</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="769" sha1="agpywm2y0y7bdga6evxda6nw71p2tma" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambalema
| PŘEDCHOZÍ = Ambála
| DALŠÍ = Amban
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambalema
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambalema''', město v jihoamer. republice Columbii, ve státu Tolimě, prov. del Norte, na levém břehu Magdaleny, při ústí Ria Recia, 160 ''km'' záp. od Bogoty; jsou zde zlaté doly, cukrovar, lihovar a v okolí rozsáhlou měrou pěstuje se znamenitý tabák »ambalemský«, z něhož vyrábějí se oblíbené doutníky; 6039 ob. (1870). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>agpywm2y0y7bdga6evxda6nw71p2tma</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambarrové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97966</id>
    <revision>
      <id>334137</id>
      <timestamp>2026-06-29T17:20:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambarrové | PŘEDCHOZÍ = Ambar | DALŠÍ = Ambarvalia }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambarrové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambarrové''', keltický kmen v Gallii Lug…“</comment>
      <origin>334137</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="953" sha1="bl8kenrngy25xk0koxnvpgvm7el8cd8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambarrové
| PŘEDCHOZÍ = Ambar
| DALŠÍ = Ambarvalia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambarrové
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambarrové''', keltický kmen v Gallii Lugdunské. Seděli po obou březích řeky Araru (Saône) mezi Aeduy, Sequany, Allobrogy a Segusiany, v nynějších depart. Ain, Rhône a částečně v Saône et Loire. Livius (V. 34, 38) zná je již mezi národy keltickými, kteří přes Alpy vytáhli do Italie. Bratří jejich v Gallii byli v době Caesarově kmen slabý a úzce s Aeduy spojený. Důležitější města v území jejich byla Axa Paulini (nyní Axese, sev. od Lyonu) a Lunna dále na sever nad řekou Ararem. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bl8kenrngy25xk0koxnvpgvm7el8cd8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambásamúdram</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97967</id>
    <revision>
      <id>334138</id>
      <timestamp>2026-06-29T17:26:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambásamúdram | PŘEDCHOZÍ = Ammbarvalia | DALŠÍ = Ambascia }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambásamúdram | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|pr…“</comment>
      <origin>334138</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="805" sha1="c5pacnn1bvza46y1i3pagpl8a67qer2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambásamúdram
| PŘEDCHOZÍ = Ammbarvalia
| DALŠÍ = Ambascia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambásamúdram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambásamúdram''', oddíl okresu Tinnevellie v madraské provincii, má 1473 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 165.152 obyv. (1881). Více než polovice půdy se vzdělává. HÍavní město t. jm., sídlo vládního úředníka, má 8770 ob. (1881) a to 8383 hindů, 3T3 muhammedánů, 54 křesťany. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c5pacnn1bvza46y1i3pagpl8a67qer2</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334139</id>
      <parentid>334138</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T17:26:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334139</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="804" sha1="qhkbbkuqx6nlncwsi9s0qxyl42ti7br" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambásamúdram
| PŘEDCHOZÍ = Ammbarvalia
| DALŠÍ = Ambascia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambásamúdram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambásamúdram''', oddíl okresu Tinnevellie v madraské provincii, má 1473 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 165.152 obyv. (1881). Více než polovice půdy se vzdělává. Hlavní město t. jm., sídlo vládního úředníka, má 8770 ob. (1881) a to 8383 hindů, 3T3 muhammedánů, 54 křesťany. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qhkbbkuqx6nlncwsi9s0qxyl42ti7br</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334140</id>
      <parentid>334139</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T17:27:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334140</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="804" sha1="j2vumt0jgzrwuz4ujfcvcenhdf4iq88" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambásamúdram
| PŘEDCHOZÍ = Ammbarvalia
| DALŠÍ = Ambascia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambásamúdram
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambásamúdram''', oddíl okresu Tinnevellie v madraské provincii, má 1473 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 165.152 obyv. (1881). Více než polovice půdy se vzdělává. Hlavní město t. jm., sídlo vládního úředníka, má 8770 ob. (1881) a to 8383 hindů, 313 muhammedánů, 54 křesťany. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>j2vumt0jgzrwuz4ujfcvcenhdf4iq88</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambassi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97968</id>
    <revision>
      <id>334141</id>
      <timestamp>2026-06-29T18:41:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambassi | PŘEDCHOZÍ = Ambassadeur | DALŠÍ = Ambato }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambassi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambassi''' od Portugalců zváno {{Prostrkaně…“</comment>
      <origin>334141</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1656" sha1="cuh2h1ul7w2butvluryox10e76jpx8u" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambassi
| PŘEDCHOZÍ = Ambassadeur
| DALŠÍ = Ambato
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambassi
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambassi''' od Portugalců zváno {{Prostrkaně|São Salvador}}, město v portugalském Kongu, 262 ''km'' jihových. od ústí konžského, bývalo kdysi hlavním městem mocného království konžského a slynulo mocí a bohatstvím. Když totiž r. 1487 král konžský zemi svou Portugalcům otevřel a křesťanem se stal, usadili se zde missionáři, kteří jméno města na São Salvador přeměnili. '''A.''' stalo se středem portugalské moci v těchto krajinách a okrašlujíc se chrámy, kláštery, veřejnými i soukromými budovami přistěhovalců nabývalo vždy více rázu evropského. Zničeno byvši vpádem Džagů bylo znovu zbudováno a záhy mělo na 40.000 obyvatelstva. Avšak r. 1636 vymanil se král konžský z vrchní moci portugalské a vypudil všecky Evropany z města, které se odtud rychle ocitlo v úpadku, tak že Bastian r. 1857 nalezl tam mezi troskami budov evropských jen bídné chatrče černošské. Také křesťanství, к němuž všecko obyvatelstvo dle jména bylo obráceno, vzalo za své, a na místo jeho vyšinul se opět fetišismus. Zajímavo jest, že mnozí z obyvatelů užívají dosud titulů vévody, markýza, hraběte atd., kterých se jim od Portugalců dostalo. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cuh2h1ul7w2butvluryox10e76jpx8u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambato</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97969</id>
    <revision>
      <id>334142</id>
      <timestamp>2026-06-29T18:49:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambato | PŘEDCHOZÍ = Ambassi | DALŠÍ = Ambauba }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81–82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambato''': '''1 ) A.''' obchodní město v jih…“</comment>
      <origin>334142</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="911" sha1="canhihgdx30u233h45ajft5ube9dnp5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambato
| PŘEDCHOZÍ = Ambassi
| DALŠÍ = Ambauba
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambato
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81–82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambato''': '''1 ) A.''' obchodní město v jihoamerické republice Ecuadoru, v departementu tunguraguajském, 120 km již. od Quita a sev.-vých. od hory Chimboraza, 2800 ''m'' nad mořem, s 12.000 obyv.; provozuje pozoruhodné obuvnictví a pekařství. — 2) Sierra del '''A.''', horské pásmo vých. Kordiler jihoamerických v Catamarce, státě Spojených obcí Argentinských, táhne se na vých. břehu solnatého jezera Saliny a dosahuje vrcholy svými až 3800 ''m'' výšky. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>canhihgdx30u233h45ajft5ube9dnp5</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334143</id>
      <parentid>334142</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T18:49:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334143</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="910" sha1="c42uvnxzls4fl6eux6dwol7m60dhl5o" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambato
| PŘEDCHOZÍ = Ambassi
| DALŠÍ = Ambauba
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambato
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81–82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambato''': '''1) A.''' obchodní město v jihoamerické republice Ecuadoru, v departementu tunguraguajském, 120 km již. od Quita a sev.-vých. od hory Chimboraza, 2800 ''m'' nad mořem, s 12.000 obyv.; provozuje pozoruhodné obuvnictví a pekařství. — 2) Sierra del '''A.''', horské pásmo vých. Kordiler jihoamerických v Catamarce, státě Spojených obcí Argentinských, táhne se na vých. břehu solnatého jezera Saliny a dosahuje vrcholy svými až 3800 ''m'' výšky. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>c42uvnxzls4fl6eux6dwol7m60dhl5o</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334144</id>
      <parentid>334143</parentid>
      <timestamp>2026-06-29T18:50:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334144</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="916" sha1="h8xtroz4o7373xydw1mnw0vlwyrpxb3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambato
| PŘEDCHOZÍ = Ambassi
| DALŠÍ = Ambauba
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambato
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;81–82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambato''': '''1) A.''' obchodní město v jihoamerické republice Ecuadoru, v departementu tunguraguajském, 120 km již. od Quita a sev.-vých. od hory Chimboraza, 2800 ''m'' nad mořem, s 12.000 obyv.; provozuje pozoruhodné obuvnictví a pekařství. — '''2)''' Sierra del '''A.''', horské pásmo vých. Kordiler jihoamerických v Catamarce, státě Spojených obcí Argentinských, táhne se na vých. břehu solnatého jezera Saliny a dosahuje vrcholy svými až 3800 ''m'' výšky. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h8xtroz4o7373xydw1mnw0vlwyrpxb3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambela</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97970</id>
    <revision>
      <id>334145</id>
      <timestamp>2026-06-29T18:54:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambela | PŘEDCHOZÍ = Ambauba | DALŠÍ = Ambelakia }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambela | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambela''',…“</comment>
      <origin>334145</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="758" sha1="36oswhcfr7joaq593it9s5gilubokk0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambela
| PŘEDCHOZÍ = Ambauba
| DALŠÍ = Ambelakia
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambela
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambela''', průsmyk horský, severových. od Pešauru do území Svatu vedoucí, pověstný v dějinách indických různými výpravami proti nepokojným a loupežným pohraničním kmenům, jež podnikaly vpády na britské území, tak r. 1857, 1858 a 1863. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>36oswhcfr7joaq593it9s5gilubokk0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambelakia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97971</id>
    <revision>
      <id>334146</id>
      <timestamp>2026-06-29T19:00:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ambelakia | PŘEDCHOZÍ = Ambela | DALŠÍ = Amber }}  {{Textinfo | TITULEK = Ambelakia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ambelakia''', stará {{Prostrkaně|Amfilochia,}}…“</comment>
      <origin>334146</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="960" sha1="smehs5xt5w5zt740nz6g6p2u1iy1y1v" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambelakia
| PŘEDCHOZÍ = Ambela
| DALŠÍ = Amber
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambelakia
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambelakia''', stará {{Prostrkaně|Amfilochia,}} tur. {{Prostrkaně|Embelek}}, tovární a obchodní město v řecké Thessalii, v eparchii larisské, v úrodné, vinorodé krajině na patě Kissovské hory (Ossy), při průsmyku Tempském, s 5000 obyv., již zabývají se hlavně pěstováním, spracováním a barvením bavlny (na červeno) a provozují značný obchod s vlnou a přízí. '''A.''' patřila do nedávna k tureckému vilájetu janinskému a teprve roku 1881 s částí sev. Thessalie postoupena království Řeckému.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>smehs5xt5w5zt740nz6g6p2u1iy1y1v</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amber</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97972</id>
    <revision>
      <id>334147</id>
      <timestamp>2026-06-29T19:08:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amber | PŘEDCHOZÍ = Ambelakia | DALŠÍ = Amberg }}  {{Textinfo | TITULEK = Amber | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amber''', opu…“</comment>
      <origin>334147</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1708" sha1="2h4xvr1v84808iycu5timtmfjmtorec" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amber
| PŘEDCHOZÍ = Ambelakia
| DALŠÍ = Amberg
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amber
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amber''', opuštěné hlavní město východoindijského státu džájpúrského v Rádžputáně, asi 8 ''km'' sev.-vých. od nynějšího města Džajpúru, má 5036 obyv. (1881), a to 4346 hindů, 665 muhammedánův a 25 jiných. Jest to místo plné krásných starých staveb a vyniká svou velmi pěknou romantickou polohou. (Pohled na město podává naše vyobraz. č. 189.) Palác starý, počatý roku 1600 po Kr. rádžou Mán-Singhem, umístěn jest na vysokém horském hřbetě, výběžku pohoří Aravallie, na jehož úpatí jest krásné jezírko. Asi 150 ''m'' výše nad palácem nalézá se tvrz, kde vždy byla státní pokladna a státní vězení, a jest tak podnes. Palác dosud působí mohutným dojmem: rozsáhlé síně panovníků, krásné to sloupové stavby, skvělé komnaty a soukromé síně bohatě zdobené a uměle vykládanými dveřmi opatřené prostorné chodby — vše svědčí o někdejší slávě '''A'''-u. Příšerný jest pohled na pestře natřený chrám bohyně Kálí, jíž zde denně kněží obětují kozu v upomínku na někdejší oběti lidské. Pod hradem poblíže jezera jest také několik chrámů, rozsáhlé sady, letohrádek, vodotrysky atd. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2h4xvr1v84808iycu5timtmfjmtorec</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334153</id>
      <parentid>334147</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T06:05:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334153</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1784" sha1="i7a28l041mvjdbls912aam5ho4mh8pu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amber
| PŘEDCHOZÍ = Ambelakia
| DALŠÍ = Amberg
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amber
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 82 Amber.png|thumb|Č. 189. Město Amber.]]

{{Forma|proza}}
'''Amber''', opuštěné hlavní město východoindijského státu džájpúrského v Rádžputáně, asi 8 ''km'' sev.-vých. od nynějšího města Džajpúru, má 5036 obyv. (1881), a to 4346 hindů, 665 muhammedánův a 25 jiných. Jest to místo plné krásných starých staveb a vyniká svou velmi pěknou romantickou polohou. (Pohled na město podává naše vyobraz. č. 189.) Palác starý, počatý roku 1600 po Kr. rádžou Mán-Singhem, umístěn jest na vysokém horském hřbetě, výběžku pohoří Aravallie, na jehož úpatí jest krásné jezírko. Asi 150 ''m'' výše nad palácem nalézá se tvrz, kde vždy byla státní pokladna a státní vězení, a jest tak podnes. Palác dosud působí mohutným dojmem: rozsáhlé síně panovníků, krásné to sloupové stavby, skvělé komnaty a soukromé síně bohatě zdobené a uměle vykládanými dveřmi opatřené prostorné chodby — vše svědčí o někdejší slávě '''A'''-u. Příšerný jest pohled na pestře natřený chrám bohyně Kálí, jíž zde denně kněží obětují kozu v upomínku na někdejší oběti lidské. Pod hradem poblíže jezera jest také několik chrámů, rozsáhlé sady, letohrádek, vodotrysky atd. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i7a28l041mvjdbls912aam5ho4mh8pu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/In nomine</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97973</id>
    <revision>
      <id>334149</id>
      <timestamp>2026-06-30T05:50:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>In nomine</comment>
      <origin>334149</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="531" sha1="cy8qavuxgqaxluhij81jqt5uqpofidc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = In nomine
  | PŘEDCHOZÍ = Innominátní smlouvy
  | DALŠÍ = Innsbruck
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = In nomine
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;665. {{Kramerius|nkp|05fbcdb0-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''In nomine''' (lat.), ve jménu, z rozkazu. '''I. n.''' {{Prostrkaně|Domini}}, ve jménu Páně.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cy8qavuxgqaxluhij81jqt5uqpofidc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Innsbruck</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97974</id>
    <revision>
      <id>334150</id>
      <timestamp>2026-06-30T05:51:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Innsbruck</comment>
      <origin>334150</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="481" sha1="2bz1gyizvq39rxg9caqpr2735g5q7f6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Innsbruck
  | PŘEDCHOZÍ = In nomine
  | DALŠÍ = Innská čtvrť
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Innsbruck
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;665. {{Kramerius|nkp|05fbcdb0-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Innsbruck''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Inšpruk}}}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2bz1gyizvq39rxg9caqpr2735g5q7f6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Innská čtvrť</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97975</id>
    <revision>
      <id>334151</id>
      <timestamp>2026-06-30T05:56:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Innská čtvrť</comment>
      <origin>334151</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1023" sha1="pztrjvq23f4iy0bf0ne79aahns1lbhl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Innská čtvrť
  | PŘEDCHOZÍ = Innsbruck
  | DALŠÍ = Inns of Court
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Innská čtvrť
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;665. {{Kramerius|nkp|05fbcdb0-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Innviertel
}}

{{Forma|proza}}
'''Innská čtvrť''', {{Prostrkaně|Innviertel}}, nazývá se část Horních Rakous ohraničená Dunajem, Innem a Salzou ve výměře asi 2200&amp;nbsp;''km''² s 40.000 ob. Největšími městy jsou zde Braunau a Schärding na Innu a Ried. Až do r.&amp;nbsp;1779 patřila '''I. č.''' Bavorsku; mírem těšínským r.&amp;nbsp;1779 dostala se k Rakousku, byla však již r.&amp;nbsp;1809 mírem vídeňským opět Bavorsku postoupena. Teprve r.&amp;nbsp;1816 připadla definitivně k Rakousku. Srv. Meindl, Die Vereinigung des Innviertels mit Österreich (Linec, 1879).
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pztrjvq23f4iy0bf0ne79aahns1lbhl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Inns of Court</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97976</id>
    <revision>
      <id>334154</id>
      <timestamp>2026-06-30T06:08:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Inns of Court</comment>
      <origin>334154</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3015" sha1="6v175lz193lwo4gngzhurvnhgeobmxn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Inns of Court
  | PŘEDCHOZÍ = Innská čtvrť
  | DALŠÍ = In nuce
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Inns of Court
  | AUTOR = [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;665–666. {{Kramerius|nkp|05fbcdb0-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Inns of Court
}}

{{Forma|proza}}
'''Inns of Court''' [-kórt], právnické kolleje anglické v Londýně počtem 4: Lincoln’s Inn, Middle Temple, Inner Temple a Gray’s Inn. Jsou to autonomní korporace zřízené ještě po způsobu středověkém, které mají právo připouštěti žáky své k advokacii (''to call to the bar''). Advokátní kandidát musí býti žákem jedné z uvedených 4&amp;nbsp;kollejí, čítati při svém vstupu aspoň 21&amp;nbsp;rok, podrobiti se zkoušce z anglického a latinského jazyka a anglických dějin nebo veřejné zkoušce na anglické universitě, zaplatiti vstupný plat 5,5&amp;nbsp;lib. sterl., prodělati dvanáct semestrů (3 léta) přednášek, dokázati účastněním se společných večeří v kollejní síni, že navštěvuje kollej, a konati 4 roční (semestrové, kvartální) zkoušky a jednu zkoušku závěrečnou. Splniv všecky tyto podmínky, jest posluchač připuštěn k advokacii a může konati praxi jako {{Prostrkaně|{{Heslo|Barrister|barrister}}}} (v. t.). Všechny 4 jmenované kolleje mají jednu společnou radu, zv. ''Council of legal Education'', о 20&amp;nbsp;členech volených po 5 z každé kolleje, která koná zkoušky. Také sbor professorský jest společný. Professorů, zv. ''readers'', může býti nejvýš osm; jmenováni jsou od rady na 3&amp;nbsp;léta s platem po 500&amp;nbsp;lib. sterl. Kromě nich přednášejí assistenti, ''assistent readers''. Rok má tyto čtyři kratinké semestry (kvartály): ''Hilary Term'' od 11. do 31.&amp;nbsp;ledna, ''Easter Term'' od 11.&amp;nbsp;dub. do 8.&amp;nbsp;kv., ''Trinity Term'' od 30.&amp;nbsp;kv. do 19.&amp;nbsp;čna, ''Michaelmas Term'' od 2. do 25.&amp;nbsp;listop. Každá kollej má velkou slavnostní síň, kde se konají společné obědy a večeře za účastenství též mnoha barristerů. Oba temply mají jeden společný kostel, obě inny po jedné kapli. Kolem kollejí seskupeny jsou kollejní domy, v nichž barristerové mají kanceláře (''chambers''). Barristerové jsou pod dozorem představených, zv. ''Masters of the Bench'', ''Benchers'', v jichž čele jest pokladník, ''treasurer'', volený na jeden rok. Bencherové mají velkou moc disciplinární mohouce jednotlivce po případě i vyloučiti z kolleje nebo ze stavu barristerů. — Původem svým sáhají '''I. o. C.''' až do XIV.&amp;nbsp;stol. Lincoln’s Inn má jméno po hr. z Lincolnu, jehož statky zdědila r.&amp;nbsp;1310 po jeho smrti. Oba temply tvořily na počátku kollej jedinou a rozdělily se teprve ve stol. XV. ''[[Autor:Karel Kadlec|-dlc.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>6v175lz193lwo4gngzhurvnhgeobmxn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/In nuce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97977</id>
    <revision>
      <id>334156</id>
      <timestamp>2026-06-30T06:11:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>In nuce</comment>
      <origin>334156</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="490" sha1="gystw1je8qk2mv96uywsh8rqdye16oq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = In nuce
  | PŘEDCHOZÍ = Inns of Court
  | DALŠÍ = Inó
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = In nuce
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;666. {{Kramerius|nkp|0621f350-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}

{{Forma|proza}}
'''In nuce''' (lat.), v ořechu, stručně, jadrně.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gystw1je8qk2mv96uywsh8rqdye16oq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Inó</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97978</id>
    <revision>
      <id>334157</id>
      <timestamp>2026-06-30T06:28:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Inó</comment>
      <origin>334157</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1404" sha1="k3wx50chq8viu406tnq3cyyewm0oybv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Inó
  | PŘEDCHOZÍ = In nuce
  | DALŠÍ = Inocarpus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Inó
  | AUTOR = [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]], [[Autor:Gustav Gruss|Gustav Gruss]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;666. {{Kramerius|nkp|0621f350-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ínó
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:en:173 Ino]] (2)
}}

{{Forma|proza}}
'''Inó: 1) I.''', v mythologii dcera Kadmova, choť {{Prostrkaně|{{Heslo|Athamas|Athamantova}}}} (v. t.). Za to, že malého Dionýsa, syna sestry své Semely, odchovala, stihl oba manžely hněv Héřin: Athamas šílenstvím jat zabil syna Learcha, s druhým synem Melikertem však matka skočila do moře, kdež '''I.''' proměněna v bohyni Leukotheu, Melikertés v Palaimona. Božstva tato byla po celém Středozemním moři od plavců ctěna jako ochranná; již Odyssea '''I.'''-Leukothea z pohromy mořské zachránila svým závojem. Od Římanů pak s nimi stotožňováni Mater Matuta a Portunus. ''[[Autor:Vladislav Kalousek|klk.]]''

'''2) I.''', asteroida objevená 1.&amp;nbsp;srpna 1877 Borellym v Marseilli. Střední jasnost v opposici {{formatnum:11.0}}, průměr v kilometrech 73, označení (173). ''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>k3wx50chq8viu406tnq3cyyewm0oybv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amberg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97979</id>
    <revision>
      <id>334160</id>
      <timestamp>2026-06-30T11:52:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amberg | PŘEDCHOZÍ = Amber | DALŠÍ = Amberg Wilhelm }}  {{Textinfo | TITULEK = Amberg | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82–83. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Am…“</comment>
      <origin>334160</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1673" sha1="64htxbtu47lfhhrcz4yk5077pshs7se" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amberg
| PŘEDCHOZÍ = Amber
| DALŠÍ = Amberg Wilhelm
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amberg
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82–83. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amberg''', staré, již v XI. stol. připomínané okr. město v bavorském vládním okr. hornofalckém, na ř. Vilse a na st. dráze norimbersko-brodské, 55 ''km'' východně od Norimberka, s 15.812 obyv. (1885). Býval hlavním a sídelním městem Horní Falce, jest sídlem appellačního a okresního soudu, lesního a horního úřadu, vyniká pěknou výstavností, má imposantní chrám sv. Martina a kromě toho 10 jiných kostelův a kaplí, bývalý kurfirštský zámek, radnici z r. 1490, gymnasium, průmyslovou a obchodní školu, král. bibliotéku, několik klášterů, 2 nemocnice, sirotčinec, trestnici, král. továrnu na ručnice, továrny na zboží kameninové (»amberské nádobí«), minerální barvy (»amberská žluť«), zboží plechové, látky vlněné a plátěné, pivovary a značný obchod s dobytkem. Obyvatelstvo amberské z velké části jest zaměstnáno v blízkých král. železných dolech a vysokých pecech. Dne 24. srpna 1796 porazili zde Rakušané pod arciknížetem Karlem Francouze pod Jourdanem. — {{Prostrkaně|Okres amberský}} jest téměř z polovice lesem porostlý a má na 733 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve 2 městech a 59 obcích 25.934 obyv.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>64htxbtu47lfhhrcz4yk5077pshs7se</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334161</id>
      <parentid>334160</parentid>
      <timestamp>2026-06-30T11:52:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334161</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1634" sha1="2llyf0eluzxyike4niafjqk900u1dl8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amberg
| PŘEDCHOZÍ = Amber
| DALŠÍ = Amberg Wilhelm
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amberg
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;82–83. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amberg''', staré, již v XI. stol. připomínané okr. město v bavorském vládním okr. hornofalckém, na ř. Vilse a na st. dráze norimbersko-brodské, 55 ''km'' východně od Norimberka, s 15.812 obyv. (1885). Býval hlavním a sídelním městem Horní Falce, jest sídlem appellačního a okresního soudu, lesního a horního úřadu, vyniká pěknou výstavností, má imposantní chrám sv. Martina a kromě toho 10 jiných kostelův a kaplí, bývalý kurfirštský zámek, radnici z r. 1490, gymnasium, průmyslovou a obchodní školu, král. bibliotéku, několik klášterů, 2 nemocnice, sirotčinec, trestnici, král. továrnu na ručnice, továrny na zboží kameninové (»amberské nádobí«), minerální barvy (»amberská žluť«), zboží plechové, látky vlněné a plátěné, pivovary a značný obchod s dobytkem. Obyvatelstvo amberské z velké části jest zaměstnáno v blízkých král. železných dolech a vysokých pecech. Dne 24. srpna 1796 porazili zde Rakušané pod arciknížetem Karlem Francouze pod Jourdanem. — {{Prostrkaně|Okres amberský}} jest téměř z polovice lesem porostlý a má na 733 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve 2 městech a 59 obcích 25.934 obyv.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2llyf0eluzxyike4niafjqk900u1dl8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Berge</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97980</id>
    <revision>
      <id>334162</id>
      <timestamp>2026-06-30T11:57:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Am Berge | PŘEDCHOZÍ = Amberg Wilhelm | DALŠÍ = Amberger }}  {{Textinfo | TITULEK = Am Berge | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Am Berge: 1) А. В.''' viz {{Prostrkan…“</comment>
      <origin>334162</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="618" sha1="4erz1gk5byw41so5h15wyrpco9if85s" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Am Berge
| PŘEDCHOZÍ = Amberg Wilhelm
| DALŠÍ = Amberger
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Am Berge
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;83. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Berge: 1) А. В.''' viz {{Prostrkaně|Kostelní Horka}}. — '''2) A. B.''', vesnička, 9 d., 34 obyv. něm. (1880), hjtm., okres a fara Litoměřice (3/4 hod. sev.), obec Miřevice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4erz1gk5byw41so5h15wyrpco9if85s</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>