Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.9 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 92264 334315 300882 2026-07-05T11:35:55Z Jean-Paul 8278 Jean-Paul přesunul stránku [[Jindra, hraběnka Ostrovínová (Smrž)]] na [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jindra, hraběnka Ostrovínová]]: Struktura článku v periodiku. 300882 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Jindra, hraběnka Ostrovínová{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film}} | PODTITULEK = (Uvádí Lloydfilm) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 18. leden 1934 | datum vydání = 1934-01-18 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 8. s. 75 | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 8 | strany = 75 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Dvakrát se již dočkal tento sentimentální, dnešku na míle vzdálený román Ivana Klicpery filmového zpracování za časů filmu němého. Nenamlouvejme si, že důvody k tomu byly jiné, než obchodní. Jestliže i dnes, za doby zvukového filmu se podnikatelé rozhodli pro tento námět, je to anachronismus, který by bylo lze omluvit jen tehdy, kdyby literární předloha byla opravdu filmová, nebo kdyby skýtala nějaké zvláštní hodnoty, kterých by bylo lze využít právě zvukovou technikou. Ani jedna z těchto podmínek tu však není splněna, takže zase – po kolikáté už? – vznikl film, který dnešnímu člověku nemůže nic říci, a který není kladným činem ani v zorném úhlu filmu jako umění. Film, jehož pohnutky vzniku jsou zase jen obchodní a o němž by nebylo třeba se šířit, kdyby znovu a tak typicky neukazoval tvář drtivé většiny naší filmové produkce. – Námět? Archaický románek nešťastné lásky velkostatkářovy dcery k domácímu učiteli, sňatek s nemilovaným mužem, který má zachránit milovaného otce, nešťastný, slzotvorný konec. Všechno vzdálené a cizí našemu věku. – Co z toho vytvořil režisér? Viděli jsme desítky kalendářových příběhů, z nichž ruka povolaných tvůrců vytvořila mistrovská filmová díla. Karel Lamač se o to ani nepokusil. Pracoval podle ustálené šablony líbivých, obchodně úspěšných lidových filmů. Lidových ve špatném slova smyslu, t. j. těch, které svůj úspěch staví na slabých stránkách širokých vrstev obecenstva – v našem případě sentimentalitě a sklonu k slzám. Za časů němého filmu měl režisér, který nedovedl pohnutí vyvolat dramatickým skloubením ožívajících obrazů, po ruce neomylný prostředek: filmový titulek, statický balast, jehož tklivá slovní náplň dovedla vyvolat slzy. Je groteskní, že i v tomto {{Prostrkaně|zvukovém}} filmu dociluje téhož cíle zase vlastně – titulek, neboť nejsilnější posmrkávání se v hledišti ozývá, když se na plátně objeví stránka Jindřina deníku se sentimentálním vyznáním lásky Vojtěchovi. Zvukový film ukázal názorně, jak nebezpečný je detail tváře zpívajícího člověka. Režisér tak zkušený jako Lamač mohl se proto vyhnout blízkým snímkům jinak sympatické a fotogenické Marii Tauberové, když zpívá některou ze svých tklivých písní. Zpěv je vůbec slabou stránkou tohoto filmu. Není vklouben organicky do celku. Zpívá se, aby se zpívalo, čímž vznikají únavné, statické pasáže – i tehdy, když má píseň své sentimentální »poslání«. Jarmila Lhotová a Karel Lamač jsou ve svých sladkobolných rolích největšími hereckými omyly tohoto filmu – ačkoliv oba, zejména pak Lamač, měli již příležitost ukázat, ve kterém oboru je jejich pravé místo. Jediným kladem tohoto filmu je krásná fotografie Hellerova, dosahující zejména ve venkovských snímcích vysokých obrazových hodnot. A ještě poznámku, která se už netýká filmu, nýbrž jeho plakátů. V českém podnikání bychom snad spočetli na prstech jediné ruky případy, kdy plakát měl alespoň jakousi grafickou hodnotu. Naši výrobci mají hrůzu přede vším, co jen trochu zavání uměním, vymlouvajíce se, že to není lidové. Proto i v plakátech si počínají stejně, jako ve svých filmech: zaměňují dvě slova – »lidové« a »špatné«. Plakáty na »Jindru« jsou přesvědčivým důkazem tohoto tvrzení. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] 90hjuo1kpcwzuhscsrvkjqok6nwyc6m 0 97960 334300 334250 2026-07-04T18:47:18Z Mykhal 7311 .. typo botovodiče 334300 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amazonská řeka | PŘEDCHOZÍ = Amazonky | DALŠÍ = Amazonský delfin }} {{Textinfo | TITULEK = Amazonská řeka | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 79–80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amazonská řeka''' ({{Prostrkaně|Rio das Amazonas}}), mohutný veletok v jižní Americe, zaujímá následkem množství vody, kterou k moři odvádí, a obrovského úvodí, jež na rozloze asi 7,000.000 ''km''² po většině císařství Brasilského a po velkých částech republik Venezuely, Columbie, Ecuadoru, Peru a Bolivie se prostírá, první místo mezi řekami na celé zeměkouli. Vznikajíc v jezeře Llauricošském (na 10°30' j. š. a 76°30' z. d.) na vysočině u Cerra de Pasco v Peru, 3653 ''m'' nad hladinou mořskou, teče nejprve na sszáp. hlubokým a těsným údolím mezi oběma pásmy hor Andských, tvoříc veliké množství peřejů a slapů. Ve vzdálenosti 500 ''km'' od pramene je splavna pro parní čluny. Při ústí přítoku Chinchipe mění směr svůj v severových. a prodírajíc se východním pásmem And má opět četné peřeje (''pongos''), z nichž {{Prostrkaně|Pongo do Manseriche}} jest nejznamenitější. Odtud vstupuje do obrovské nížiny jihoamerické; u Tabatingy dostává se na území brasilské a zachovávajíc přes četné okliky stále směr východní vlévá se posléze mezi 1° s. š. a 1° j. š. do Atlantského okeánu. {{Prostrkaně|Ústí}} její je rozekláno a dělí se ve tři ramena: na sev. {{Prostrkaně|Rio do Macapá}}, podobný zátoce mořské, s četnými ostrovy, ve středu {{Prostrkaně|Rio Gurupá}} a na jihu {{Prostrkaně|Rio Pará}}. Toto rameno spojeno jest s hlavním tokem '''A'''-ké řeky pouze četnými průplavy, mezi nimiž mohutný {{Prostrkaně|Tajipuru}} odděluje veliký ostrov {{Prostrkaně|Marajó}} od pevniny, a za tou příčinou mnozí zeměpisci Rio Pará nepokládají vůbec za příslušný k '''A'''-ké řece, nýbrž prohlašují jej za ústí Tocantinsu, který pak by byl řekou úplně samostatnou. Poněvadž však břehy a dno řeky skládají se z jílovitého pískovce a křemene, soudí Agassiz, že celá nížina brasilská tvořila druhdy ohromné jezero, a je-li mínění toto správno, potom musíme Tocantins pokládali za přítok řeky '''A'''-ké. Při rameni jižním leží obchodní město Belém neboli {{Prostrkaně|Pará}}, a proto plují tudy lodi mnohem častěji než skrze Rio Macapá. Celé ústí je 660 ''km'' široké i přesahuje tedy nejširší místo moře Baltického. Na horním toku až k Loretu při hranici peruánské nazývají domorodci '''A'''-kou řeku {{Prostrkaně|Tunguragua}} nebo {{Prostrkaně|Maranhão}} ({{Prostrkaně|Maraňon}}), od Tabatingy až k ústí Ria Negra sluje {{Prostrkaně|Solimões}}, odtud pak '''A. ř.''', avšak úředně užívá se jména posledního pro celý tok její. Délka řeky od pramene až k ostrovu Bailique obnáší (podlé Kaulbarsovy mapy Jižní Ameriky) 4929 ''km'', jest tedy '''A. ř.''' co do délky toku teprve čtvrtou řekou na světě (Mississippi-Missouri 6750 ''km'', Nil 6470 ''km'', Ta-Kiang 5083 ''km''). Naproti tomu šířka jest dosti neurčita; v poříčí jejím totiž nachází se mnoho pobřežních jezer (''ipoeiras''), která s hlavním tokem spojena jsou přirozenými průplavy (''igarapés''), a týž úkaz vyskytuje se také u přítoků, čímž vznikají tak četné bifurkace, že mnohdy je úplně nemožno šířku řeky stanoviti. Avšak tam, kde měření je možné, jeví se šířka velmi značná; nejužší místo je v tak zvané úžině Pauxiské u města Obidos, kteréž za nízkého stavu vody měří 1912 ''m''; avšak již nad ústím Madeiry obnáší několik kilometrů, u Santaremu při ústí Tapajozu 15 ''km'' a při ústí Xingújském u Porto de Moz 80 ''km''. Neméně značna je hloubka, kterou průměrně na 75 ''m'' páčiti možno, ale na mnohých místech i 100 ''m'' přesahuje. '''A. ř.''' shromažďuje v řečišti svém téměř veškero vodstvo ze středu jižní Ameriky, přijímajíc po obou stranách přes 200 přítoků, z nichž na 100 je splavných a 6 náleží mezi veletoky prvého řádu. Splavná část hlavních přítoků na brasilském území udává se ve výkazech úředních na 32.822 ''km'', menších řek a jezer na 6600 ''km'', tak že i s hlavním tokem obnáší paroplavební síť amazonská jen na území brasilském 43.250 ''km'', ačkoli v tomto čísle není ještě pojat Tocantins se svými ohromnými přítoky. Nejdůležitější z pobočních řek '''A'''-ké řeky jsou: na pravém břehu: Rio Huallaga, Ucayali, Yacarana, Jutahy, Jurua, Rio Catua, Coary, Rio Purús, Madeira, Rio Paraudry, Rio Tapajoz, Rio Xingú, Rio Uanapú a Tocantins s Araguayem; na levém břehu: Chinchipe, Morona, Pastaza, Tigre, Napo, Putumayo (Iça), Yapura, Rio Negro (největší z řek pobočních, přivádějící zároveň vodu z velikého přítoku svého Branka), Rio Jamudá, Rio das Trombetas, Rio Curupatúba, Rio Paru, Rio Jary, Rio Anaurapucú a Rio Paranátuba. Množství vody, které '''A. ř.''' do moře přivádí, je ohromné, avšak jednotlivá udání různí se od sebe velice; obyčejně uvádí se mínění Martiusa, kterýž páčí množství vody za vteřinu odtékající na 4,995.840 krychlových stop. Rychlost toku obnáší 6,6 ''km'' za hodinu a vody valí se do moře s takovou silou, že ještě u velké vzdálenosti od břehu poznati lze sladkou vodu říční. Naproti tomu však také mořský příliv proniká daleko do řečiště '''A'''-ké řeky, ano možno jej zcela zřejmě pozorovati až u města Obidos, přes 400 ''km'' od ústí vzdáleného. Zvláštní úkaz, který však také na některých jiných řekách není neznám, tak zv. {{Prostrkaně|pororoca}}, vyskytuje se ve dnech po úplňku a novém měsíci: několik obrovských vln, 4—5 ''m'' vys., žene se s hromovým rachotem slyšitelným na 5—6 mořských mil ze šírého moře do ústí a působí tam mnohdy velikou zhoubu. '''A. ř.''' má jako Nil pravidelné roční {{Prostrkaně|stoupání}} následkem doby deštivé; toto zaplavování počíná v lednu na horním toku, v únoru na střední části mezi Tabatingou a Riem Negrem, na dolním toku pak v březnu a dubnu. Poněvadž v únoru a březnu jsou deště trvalé, stoupá voda potom velmi rychle a zaplavuje ostrovy i kraje vůkolní; v červnu dosáhne největší výše a počíná odtud klesati. Zajímavo je, že právě v tu dobu severní přítoky mívají vody málo a tu následkem mocného přívalu zastavuje se často tok jejich, ano někdy i nazpět se obrací. Stoupání trvá celkem 120 dní; za maximum jeho přijímá Agassiz 17 ''m'' nad normálním stavem vody, za maximum klesání 10 ''m'' pod normálem. {{Prostrkaně|Celé poříčí}} od úpatí hor Andských až k břehu mořskému tvoří nepřetržitý prales. K bujné, tropické vegetaci na březích druží se neméně bohatá zvířena pozemní i říční, zejména ryb, kteréž jsou předmětem vydatného lovu. Přes toto přírodní bohatství, které podél '''A'''-ké řeky se jeví, jsou břehy její jenom řídce osídleny, většinou jen od Indiánů a smíšenců; ale od té doby, co tudy zavedena pravidelná paroplavba, rozproudil se i v této příčině ruch čilejší. Nepříznivé poměry klimatické vadí ovšem nejvíce vydatné kolonisaci. {{Prostrkaně|Plavba}} na '''A'''-ké řece povznáší se v posledních desítiletích neustále; značná hloubka řeky i mnohých přítoků dopouští, aby i velké lodi mořské zcela bezpečně po ní pluly, kdežto větry vanoucí od břehu mořského k západu podporují dopravu také na lodích plachetních. Na základě smlouvy uzavřené mezi Brasilií a Peruanskem 23. října r. 1851 zavedena po celé řece pravidelná paroplavba, a když dekretem císařským 7. září 1867 plavba po '''A'''-ké řece prohlášena za svobodnou pro lodi všech národů, vzmohl se ruch plavební měrou neobyčejnou a kráčí patrně vstříc znamenité budoucnosti. Prozatím vyvážejí se po '''A'''-ké řece z vnitrozemí hlavně plodiny lesní, kaučuk, želví tuk (Manteca), ryby a j. Bolivie, Peru i Columbie stavějí silnice a dráhy kolem peřejův, aby bylo docíleno spojení mezi horním i dolním tokem řeky. Přední paroplavební společnost, kteráž po '''A'''-ké řece dopravu obstarává, jest Amazon-Steam-Navigation-Company-Limited, zal. 1867 v Pará, v jejíž službách r. 1880 bylo 29 parníkův o 3410 koňských silách a 12.321 tunách. Hlavním přístavem pro celé úvodí jest město {{Prostrkaně|Pará}}, při ústí ramene Pará, s kterým mají pravidelné spojení Liverpool, Havre, Nový York a Rio de Janeiro, ano v poslední době pomýšlí se na přímou plavbu z Anglie do Manáos, hlav. města provincie amazonské. Rozvoj obchodní v úvodí '''A'''-ké řeky nejpatrněji jeví se odtud, že cena dovozu a vývozu v Pará, která roku 1850 jen 7,000.000 zl. obnášela, r. 1880 na 39,000.000 zl. stoupla, z kteréhož obnosu jenom 1/12 připadla na Peru, Bolivii, Ecuador, Columbii a Venezuelu, naproti tomu 11/12 Brasilii se dostalo. '''A'''-kou řeku objevil r. 1500 Vicente Yañez Pinzon při ústí jejím a nazval ji {{Prostrkaně|Paricura}}, ale dále jí nezkoumal. R. 1541 vojenský hejtman Pizarrův, Orellana, poprvé plavil se po ní od ústí řeky Napa až do Atlantského okeánu; od něho dostalo se jí také nynějšího jména, poněvadž prý při ústí Ria de Trombetas Španělové napadeni byli od Indiánů, mezi nimiž bojovaly i ženy, jež Orellana přirovnal ke starověkým Amazonkám. Cenu vědeckou však měla teprve výprava, kterou tudy podnikl Condamine v l. 1743—1744. Od té doby předsevzaty do poříčí jejího mnohé cesty výzkumné; epochální jest výprava Alexandra Humboldta, po něm pak badali zde Spix a Martius (1819 až 1820), Maw (1829), R. Schomburgk, Pöppig a J. J. Tschudi (1831—32), pruský princ Adalbert (1842), hrabě Castelnau (1846), Herndon, vyslaný od Spojených Obcí severoamerických (1850), Wallace (1852), Avé-Lallemant (1858), Markham (1859), Bates (1861), Marcoy (1866), Agassiz (1866—67), Orton 1867 aj. Vláda brasilská rovněž nelenila a dala r. 1862—64 od zvláštní kommisse celé poříčí prozkoumati a sestaviti podrobnou mapu jeho; také výzkum pobočních řek v Peru, Brasilii i Bolivii zdárně pokračuje. {{Prostrkaně|Literatura}}: Herndon, Exploration of the valley of the Amazon (Wash. 1853); Maury, The Amazon and the Atlantic slopes of South America (t. 1853); Wallace, Narrative of travels on the Amazon and Rio Negro (Londýn 1853); Bates, The naturalist on the river Amazonas (t. 1864); Markham, Expedition into the valley of the Amazonas (t. 1859); Avé-Lallemant, Reise durch Nordbrasilien (Lipsko 1860); Marcoy, Voyage à travers l’Amérique du Sud etc. (Paříž 1869); Agassiz, A journey in Brazil (Boston 1868); Scientific results of a journey in Brasil (Londýn 1870); Andree, Geographie des Welthandels (Lipsko 1872); Orton, The Andes and the Amazon (3. vyd. Lond. 1877); Mathew, Up the Amazon and Madeira rivers (t. 1879). {{Konec formy}} 8a3i9s4r0a2b94u5tcvbxg30qrkxd52 0 98031 334301 2026-07-04T23:43:04Z Rulumas 19860 Inozemcev 334301 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inozemcev | PŘEDCHOZÍ = Inowrocław | DALŠÍ = Inozemskij prikaz }} {{Textinfo | TITULEK = Inozemcev | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = ru:Иноземцев, Фёдор Иванович | WIKIPEDIA-DALŠÍ = {{Wikidata|Q4201267|Fyodor Inozemtsev}} }} {{Forma|proza}} '''Inozemcev''' {{Prostrkaně|Fedor Ivanovič}}, lékař rus. (* 1802 v Belkinu gub. kalužské — † 1869 v Moskvě). V Charkově vystudoval nejdříve filologii a působil pak jako professor v Kursku, načež teprve se mohl věnovati lékařství v Charkově a Jurjevě. R. 1833 nastoupil vědeckou cestu do zemí západních, r. 1835 se habilitoval a r. 1837 stal se řád. professorem chirurgie a ředitelem kliniky v Moskvě. Byl vynikajícím lékařem i učitelem, osvědčeným organisátorem ve spolkovém a sjezdovém životě ruských lékařů a plodným spisovatelem. Z jeho prací sluší uvésti: ''De lithotomiae methodo bilaterali'' (1833); ''De scirrhi et cancri genuini fonte et progressu'' (1845); ''О brjušnom razdraženiji'' (1852, 4. vyd. 1860); ''O lěčeniji cholery složnoj revennoj nastojkoj'' (1853); ''Chalodno-revmatičeskij process'' (1853); ''O narodnom vračebno-ispravlennom lěčeniji padučej bolězni nastojkoju landyša'' (1861) a j. {{Konec formy}} 5mn6a2s6rfy0qa5q23wo0yknqiciyl4 0 98032 334302 2026-07-04T23:47:39Z Rulumas 19860 Inozemskij prikaz 334302 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inozemskij prikaz | PŘEDCHOZÍ = Inozemcev | DALŠÍ = In parenthesi }} {{Textinfo | TITULEK = Inozemskij prikaz | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inozemskij prikaz''', též {{Prostrkaně|inozemnyj}} pr., nazýval se jeden z ústředních úřadů Moskevského státu. Existoval již za Fedora Ivanoviče. R. 1680 spojen byl s {{Prostrkaně|prikazem rejtarským}}. '''I. p.''' spravoval hlavně záležitosti cizinců sloužících v ruském vojsku. Jaká byla mimo to jeho působnost, není ještě dosti objasněno, poněvadž spisy jeho nebyly dosud vydány ani prozkoumány. Čásť jejich nalézá se v moskevském archivu ministerstva spravedlnosti. {{Konec formy}} dewdg29z9yz45gp6iqy99dxg36krjv4 0 98033 334303 2026-07-05T05:35:10Z Rulumas 19860 In parenthesi 334303 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In parenthesi | PŘEDCHOZÍ = Inozemskij prikaz | DALŠÍ = In partibus infidelium }} {{Textinfo | TITULEK = In parenthesi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In parenthesi''' (lat.), v závorce, mimochodem. {{Konec formy}} gn76po0cr2425ewgzmwg5lhq48qcobs 0 98034 334304 2026-07-05T05:40:18Z Rulumas 19860 In partibus infidelium 334304 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In partibus infidelium | PŘEDCHOZÍ = In parenthesi | DALŠÍ = In perpetuam rei memoriam }} {{Textinfo | TITULEK = In partibus infidelium | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In partibus infidelium''' ({{Prostrkaně|episcopi}}), též {{Prostrkaně|epis. titulares}} (lat.), biskupové krajin nevěřících, kteří nemohou vykonávati pravomoc, protože jejich diécése jest právě v moci nekřesťanů. Biskupové tací vyskytují se již od VII. stol., kdy Arabové dobyli zemí křesťanských v Asii a v Africe; papež ponechal je v jejich hodnosti, pokládaje v zásadě země ty za křesťanské, a jmenoval jejich nástupce. Po válkách křižáckých rozmnožil se značně jejich počet, když biskupství zřízená v Přední Asii dostala se zase v moc muslimů. Obyčejně bývají biskupové '''i. p. i.''' přidělováni jiným biskupům na výpomoc jako {{Prostrkaně|světící biskupové}} (''episcopi suffraganei'' nebo ''ep. auxiliares''). {{Konec formy}} jayp6c1fmocp467q30i2mpav8fqh75z 0 98035 334305 2026-07-05T05:42:45Z Rulumas 19860 In perpetuam rei memoriam 334305 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In perpetuam rei memoriam | PŘEDCHOZÍ = In partibus infidelium | DALŠÍ = In perpetuum }} {{Textinfo | TITULEK = In perpetuam rei memoriam | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In perpetuam rei memoriam''' (lat.), na věčnou věci památku. {{Konec formy}} 5knunzzq9tq4sb83ls7bz2x2ll0qzhl 0 98036 334306 2026-07-05T05:43:47Z Rulumas 19860 In perpetuum 334306 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In perpetuum | PŘEDCHOZÍ = In perpetuam rei memoriam | DALŠÍ = In petto }} {{Textinfo | TITULEK = In perpetuum | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In perpetuum''' (lat.), na vždy. {{Konec formy}} 0bn0qq4we5tm1iay8dp4gxw3e2dt39j 0 98037 334307 2026-07-05T05:44:34Z Rulumas 19860 In petto 334307 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In petto | PŘEDCHOZÍ = In perpetuum | DALŠÍ = In pleno }} {{Textinfo | TITULEK = In petto | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In petto''' (ital.), v prsou, pohotově. {{Konec formy}} g8k0d8085gmslgou1idklrx7oqfdrvn 0 98038 334308 2026-07-05T05:45:20Z Rulumas 19860 In pleno 334308 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In pleno | PŘEDCHOZÍ = In petto | DALŠÍ = In pontificalibus }} {{Textinfo | TITULEK = In pleno | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In pleno''' (lat.), v plenu, v plném shromáždění. {{Konec formy}} 09k3casaltnuw7fsylwi5gqkbjd3vuv 0 98039 334309 2026-07-05T05:46:32Z Rulumas 19860 In pontificalibus 334309 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In pontificalibus | PŘEDCHOZÍ = In pleno | DALŠÍ = In praesentia }} {{Textinfo | TITULEK = In pontificalibus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In pontificalibus''' (lat.), ve slavnostním kněžském oděvu. {{Konec formy}} kk59d2kkv80v3w4364xttsfvw3g3xvk 0 98040 334310 2026-07-05T05:47:20Z Rulumas 19860 In praesentia 334310 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In praesentia | PŘEDCHOZÍ = In pontificalibus | DALŠÍ = In praxi }} {{Textinfo | TITULEK = In praesentia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In praesentia''' (lat.), u přítomnosti. {{Konec formy}} 4b7xx5qeyezi3jmsu2xqy4igtw4bljf 0 98041 334311 2026-07-05T05:48:14Z Rulumas 19860 In praxi 334311 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In praxi | PŘEDCHOZÍ = In praesentia | DALŠÍ = In promptu }} {{Textinfo | TITULEK = In praxi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In praxi''' (lat.), v jednání, v obyčejném životě, v praxi (na př. soudní). {{Konec formy}} 94nwnz6ku7o1l4pv8hkx24upn5rukgd 0 98042 334312 2026-07-05T05:49:44Z Rulumas 19860 In promptu 334312 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In promptu | PŘEDCHOZÍ = In praxi | DALŠÍ = In puncto }} {{Textinfo | TITULEK = In promptu | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In promptu''' (lat.) viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Impromptu}}}}. {{Konec formy}} jdixpla59f3xbytlauw85jp8ei29fqq 0 98043 334313 2026-07-05T05:50:46Z Rulumas 19860 In puncto 334313 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In puncto | PŘEDCHOZÍ = In promptu | DALŠÍ = In puris naturalibus }} {{Textinfo | TITULEK = In puncto | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In puncto''' (lat., v bodě), vzhledem k… {{Konec formy}} n3hupu3lbc5jmxmmkb31r4ci08eykut 0 98044 334314 2026-07-05T05:51:49Z Rulumas 19860 In puris naturalibus 334314 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In puris naturalibus | PŘEDCHOZÍ = In puncto | DALŠÍ = Inquilinae }} {{Textinfo | TITULEK = In puris naturalibus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In puris naturalibus''' (lat.), v pouhém přírodním stavu, čistonitý, nahý, jak ho Pán Bůh stvořil. {{Konec formy}} dw429dmj0ub081xhg57v9h944nzbnda 0 98045 334316 2026-07-05T11:35:55Z Jean-Paul 8278 Jean-Paul přesunul stránku [[Jindra, hraběnka Ostrovínová (Smrž)]] na [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jindra, hraběnka Ostrovínová]]: Struktura článku v periodiku. 334316 wikitext text/x-wiki #PŘESMĚRUJ [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jindra, hraběnka Ostrovínová]] grwfowy39341dsmgsrakpemfm9jy2g8