Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.9 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 7878 334327 277247 2026-07-05T19:07:51Z Mykhal 7311 odstr. pozůstatek ~odkazu pozn. pod čarou 334327 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné | AUTOR = Emanuel Arnold | ČÁST = Předmluva | DALŠÍ = Popsání cesty mé }} {{Textinfo | TITULEK = Předmluva | AUTOR = [[Autor:Josef Volf|Josef Volf]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/arnold/pctoc.html citanka.cz] | JINÉ = Předmluva k ''[[../Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné|Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné]]'' Emanuela Arnolda }} {{Forma|proza}} Divné osudy měla tato nepatrná knížečka o 26 stranách, již tuto vydávám a jejíž velice vzácný výtisk jest zachován v Praze pouze v knihovně archivu města Prahy. Ani spisovatel, ani místo tisku a ani rok vydání nejsou na titulním listu udány; pouze na konci knížečky stojí stručně: „Na Bádensku 1849. Emanuel Arnold.“ Kdo Emanuel Arnold je, bude více méně známo. Vlastenecké nadšení doby předbřeznové, vliv staršího bratra Jana, známého zakladatele Měšťanské besedy v Praze, a náruživá četba kronik vytvořily z něho nadšeného demokratického publicistu a horký kvas roku 1848 učinil z něho obratného a odvážného politického agitátora. Jedni jej nazvali „polovičným bláznem“, druzí „červeným republikánem“, třetí „destruktivním žurnalistou a pověstným agitátorem“, všichni však souhlasně „poctivcem“. Nebyl již mladíkem, když r. 1848 přikvačil a měl již za sebou vězení pro svůj jesuitský leták. Narozen r. 1800 v Mn. Hradišti jako syn krejčího, stal se hospodářským správcem u prince Rohana na statku jesenském u Semil; 1842 se přestěhoval do Prahy, zabývaje se tu prodejem soli a sušeného ovoce. Brzo oddal se však zcela agitaci, literatuře a novinářství. Jeho řečnické nadání, politické smýšlení a jakási demokratická bezohlednost republikána získaly mu záhy mezi demokraty roku 1848 určité jméno, takže se brzo vyšinul na vůdce radikální frakce nespokojenců, zvláště jako vydavatel „Občanských novin“, jež začal koncem r. 1848 vydávati. Noviny jeho staly se vládě velice nepohodlné. Mezi studentstvem byl velice oblíben, jsa zván všeobecně lichotivým jménem: „tatíček“. Havlíčkově a Palackého oficielní politice české se mnoho nelíbil, považován jsa od nich za přílišného fantastu. Když došlo v květnu 1849 na vyhlášení tavu obležení nad Prahou, a účastníci tak zvaného májového spiknutí v noci z 9. na 10. květen zatýkáni, měl býti i Arnold, důvěrník a přítel ruského revolucionáře M. Bakunina, jakožto hlavní strůjce taktéž zatčen. Šťastnou náhodou či spíše v tušení toho, co přijde, nespal tu noc ve svém bytě, zdržev se u přítele Petra Fastra ve Zlaté huse na Koňském trhu. Sám o tom vypravuje ve svých Pamětech takto: Po večeři byl jsem mdlý a ospalý a z pohodlí raději jsem tam zůstal přes noc a nešel ani domů. Časně ráno vstanu, jdu jako starý známý do kuchyně, abych paní Fastrové přál dobrého jitra a spěchal pak domů k práci, ale tu již mě očekává jakýs prostý člověk a přichází mi vstříc se slovy: „Pane, hledám Vás od časného rána, abych Vám řekl, byste už vůbec domů nechodil; v noci byli u Vás důstojník a policejní komisař se 24 vojáky, aby Vás zatkli, Praha jest dána do stavu obležení a mnozí vlastenci byli v noci v postelích zatčeni. Hleďte se nepozorovaně dostati z města; máte-li něčeho zapotřebí, dejte mi někoho sebou a já Vám to milerád z bytu přinesu.“ Arnold se rozhodl ihned, že opustí Prahu, ale bylo mu jasno, že není možno, aby se dostal kolem policejních špiclů nepozorovaně z některé brány. Skryl se proto přes den v městě, patrně u Fastra, a vytratil se večer v přestrojení šťastně z města, potuluje se pak skoro půldruhého měsíce po severovýchodních Čechách, nevěda z počátku, co počíti. Příhody a náhody na této potulce tvoří hlavní obsah jeho „Popsání cesty mé“. Konečně obrátil se na své staré přátele v Lipsku, na bratry Adolfa a Gustava Straky, syny kovaňského pastora, již hráli důležitou úlohu zprostředkovatelů mezi Bakuninem a pražskými demokraty. Tito odebrali se totiž ihned po nezdaru pražských plánů k pokračování v theologických studiích do Lipska, a vyvali Arnolda vřele, aby jen přišel, že mu již nějaký ten útulek v Lipsku zaopatří. Koncem června vyjel tudíž z pohraničního městečka Wiesentalu saskou poštou přes Annaberk do Lipska, nepokládaje ostatně ani za bezpečné, potloukati se déle po české půdě, poněvadž byl naň vydán zatykač s podrobným popisem. V Lipsku byl Arnold jako doma. Byl tu již dříve, kdy si sem zajel, aby si tu dal vyrýti v ocel Žižku pro své dílo: Děje Husitů; již tehdy bydlel u bratří Straků, majících najatý pokojíček u obuvníka Weisse. Byl tu pak podruhé, kdy se setkal v hostinci „U kohouta“ s Bakuninem, jenž tu vystupoval pod případným jménem: Starcke - bylť obrovské postavy - a s německými revolucionáři. Ve svých Pamětech odůvodňuje svoje rozhodnutí odebrati se do Lipska a zůstati tam, takto: Ve svém vědomí, že nemohu být usvědčen ze zločinu, zůstal jsem seděti v Lipsku, i když jsem věděl, že mi Sasko proti moci Rakouska nemůže skýtati jistotu, nemoha se odhodlati odebrati se z blízkosti vlasti dále do Švýcar; a v domnění, že mne vláda rakouská nejvýš dvě léta bude držeti ve vyšetřování a pak mě pustí, byl jsem odhodlán stráviti raději ta dvě léta doma ve vazbě než blouditi v dálné cizině. Kdybych si byl však býval vědom nějaké velezrády, byl bych se ovšem hned v prvním okamžení uchýlil do Švýcar a nikoli do Saska. Tomu ušak odporuje výpověď Gustava Straky, jak v dalším uvidíme. Z ní vysvítá, že to byl hlavně nedostatek peněžních prostředků, jenž mu bránil, odebrati se do Švýcar. Již na svém útěku pojal Arnold myšlenku, namočiti za hranicemi pero do žluče a vypsati jím krátce, ale jadrně, před kým a proč musel z vlasti nočního času v přestrojení utéci, jsa v neustálém strachu, že bude chycen a pro účast na májovém spiknutí uvězněn. Přišed pak do Lipska hovořil opětovně s bratřími Straky o svém úmyslu a našel u nich plné pochopení a schválení této myšlenky. Za těchto rozhovorů došel k rozhodnutí, že bude nejlépe, vytiskne-li brožurku pod titulem: „Popsání cesty mé“ zcela anonymně, bez udání jména spisovatele, tiskaře i místa tisku, a pro oklamání slídivých zraků rakouských bezpečnostních orgánů připsati „Na Badensku“, jakoby se pisatel zdržoval v Badensku, odkud byl jen skok do volného a svobodného Švýcarska. Vedle vylíčení svých příhod na útěku z Čech a vedle opepřených útoků na vládu a jenerála, Kevenhüllera, tu „starou, plácavou a tvrdohlavou, rakouským jedem napuštěnou babu“, jenž nad Prahou stav obležení prohlásil, sledoval Arnold podle zmíněné již výpovědi Gustava Straky šířením a prodejem brožurky ten účel, získati tolik peněžních prostředků, aby se mohl utéci v bezpečí do Švýcar. A můžeme mu věřiti: vždyť se stýkal denně s Arnoldem a znal jeho veškeré tajné úmysly, jimž tento v Pamětech nedal vždy proniknouti. Arnold pobyl v Lipsku 15 neděl. Počínal si s počátku velice opatrně. Přiložil se velice rozšířené jméno „Müller“ a ukazoval se většinou teprve až večer na ulici. Neměl ani stálého bydliště: nocoval podle vlastní výpovědi „skoro každou noc jinde“, brzo u Poláka Romana Vogla, s nímž se skrze bratry Straky velice důvěrně seznámil, brzo „u mladých lidiček“, t. j. u bratrů Straků, jejichž přátelského uvítání a srdečné účasti v Pamětech vzpomíná, a již i tenkráte bydleli u obuvníka Weisse, brzo „u neznámých demokratů“ a konečně ve svém bytě, jejž si pod jménem Müller najal nebo i v některé pokoutní hospůdce. Jsa stíhán zatykačem neodvážil se ovšem žádati za povolení k pobytu, nemaje nijakých průkazných papírů. Vycházel-li ve dne, užíval obyčejně havířského přestrojení: černé kytle hornické, vysoké čepice s růžicí, na níž bylo vyšito kladívko s perlíkem, a hnědých spodků. Kroj ten si zvolil proto, poněvadž se v něm dovedl obratně pohybovati, jelikož se jím odíval již na svém útěku při pobytu mezi severočeskými horníky, kdež si také osvojil řadu technických výrazů z hornictví, takže se mohl bez nebezpečí vydávati za havíře nebo za muže, jenž cestuje v záležitostech hornických, maje úmysl, vydati velké technické dílo hornické. Společnosti nevyhledával. Vycházel obyčejně společně s bratřími Straky na procházky a setkával se většinou jen se studenty; bývalo to však obyčejně jen povrchní a nahodilé setkání, beze vší důvěrnosti. Někdy vyhledal také lipské demokraty, jichž jmen později přes veškeré sliby i hrozby vyšetřujících vojenských soudců neprozradil. Důvěrně obcoval pouze se zmíněným již Romanem Voglem, dále Juliem Schanzem a Vendelínem Sandtem. Polák Vogel, zaměstnaný u firmy Vetter a spol. v Lipsku, seznámil se s Arnoldem brzo po jeho příchodu do Lipska a přilnul k němu s celým zápalem své romantické duše. V krátkém čase zvěděl jeho osudy a jeho pravé jméno a dovoloval mu, aby si dal zaslati dopisy z Čech na jeho adresu. Sám jej pobízel, aby si s „Popsáním“ pospíšil a přisliboval mu dobrovolně, že chce sám jistý počet výtisků do Čech propašovati a zde rozprodati. Byl to muž dobrodružné povahy, ale dobrého srdce, pln víry ve vítězství demokracie a blouznivé jeho sny nezmařil ani nezdar květnového povstání dráždanského r. 1849, jehož se činně zúčastnil. Dále byl znám se spisovatelem, jenž vystupoval pode jménem Julius Schanz. Pravého jeho jména neznal. Prodléval a pracoval často v jeho bytě - napsal tu ku př. brožurku o konstituci Polska v r. 1791 a snad i črtu ze života českých úředníků - a hovoříval s ním velice rád o politických poměrech, vida v něm velice nadaného šiřitele demokratických myšlenek. V sousedství Schanzově bydlel jeho známý Vendelín Sandt, německý beletrista, s nímž se Arnold taktéž brzo seznámil; navštěvoval jej také často v jeho bytě a psával prý tam politické články do německých novin. U tohoto byl také 5. září 1849 zatčen, právě když dával zmíněnou črtu ze života českých úředníků „do pořádku“. Počátkem července bylo „Popsání“ dopsáno a dáno do tisku. Vyjednávání s tiskárnou Oskara Leinera v Lipsku, obstarávání korrektur, dohodnutí o brožování u knihaře Schmidta a převzetí brožurky do komisionářství knihkupce Keila, to vše obstaral „neznámý lipský student“, t. j. bratr Gustava Straky Adolf Vilém, takže nepřišel Arnold při tom s veřejností nijak do styku. Popsání bylo tištěno v 1000 výtiscích a Arnold zaplatil za ně tiskaři 20 tolarů. Původně mělo býti tištěno, jak již podotčeno, bez každé zmínky o pisateli, ale později od toho z taktických důvodů upuštěno. Arnold se totiž obával, že by jeho přátelé v Čechách a zvláště sedláci nevěřili, že je brožurka od něho a že by ji nekupovali, čímž by se její poslání minulo cílem. Proto přitištěno na konci knížečky, oplývající spoustou gramatických i pravopisných chyb, jméno pisatelovo. Expedici do Čech obstaralo několik osob. Celkem bylo dopraveno přes hranice a sice hlavně do severních Čech tajně asi 300 výtisků. Tak přenesl Polák Vogel podloudným způsobem asi 100 výtisků do krajiny kolem Chomútova, kde se Arnold při svém útěku delší dobu potuloval, a pokoušel se je zde a v Rudohoří rozprodávati. Jiná zásilka dostala se do jeho rodného kraje kolem Mnich. Hradiště a do Turnova, kde měl ze své agitační činnosti v r. 1848 mnoho přátel a přivrženců, jiná do Roudnice a do Loun a poslední konečně do Slaného. A tato poslední zásilka se mu stala osudnou: přitížila mu neobyčejně při jeho zatčení. Aby „Popsání“ nalezlo dobrý odbyt, napsal Arnold svým známým v Čechách řadu dopisů, v nichž jim doporučoval koupi brožurky a vyličoval své bídné hmotné poměry; zároveň je prosil, aby posílali peníze a případné přeplatky na označené adresáty, kteří mu je pošlou do Švýcar. Psal tak z opatrnosti, kdyby snad některý dopis upadl do rukou nepovolaných, aby vznikla domněnka, že žije ve Švýcařich. Jako adresáty označil Romana Vogla a bratří Straky u obuvníka Weisse. Mezi jiným psal kupci Staňkovi ve Slaném, jenž míval expedici jeho „Občanských Novin“, dále hostinskému Tichému v Knovízu, s nímž jej pojilo staré přátelství, a hostinskému Řehákovi v Roudnici. Všade ovšem nepochodil. Tak mu odpověděl zamítavě známý český sládek ve Frýdlantu Josef Daněk na jeho prosbu o šíření „Popsání“ takto: „Vaše jednání nesměřuje více k blahu vlasti....“ Arnold byl tímto zamítavým stanoviskem Daňkovým velice roztrpčen, poněvadž se domníval, že s ním Daněk dříve v jeho demokratických názorech úplně souhlasil. Nejvice spoléhal Arnold na kraj Slanský; šlo však o to, jak dílko v tyto krajiny tajně vpašovati. Náhoda přispěla mu ku pomoci. Seznámil se totiž s jistým Heřmanem Jelínkem, mladým majitelem papírny v Sorgentalu u Kadaně, když dlel v červenci v nějaké záležitosti v Annaberku. Vraceje se odtud ve svém hornickém stejnokroji, seznámil se na poště annaberské s Jelínkem, jenž jel s dodávkou papíru do Lipska. Představil se mu jako „pan Nikolander“, jenž pracuje na vellcém technickém díle hornickém a jenž v záležitosteeh této práce mnoho cestuje a jezdí. Hovořil s ním o všem možném a přirozeně i o politických poměrech, při čemž si také postěžoval, že saská pošta dopisy a zásilky otvírá a přehlíží, což je mu velice nepříjemné. Právě nyní by prý potřeboval poslati několika dobrým přátelům malé zásilky tiskovin a neví si dobře rady, jak by to provedl, aby zásilky skutečně došly. Tu se Jelínek sám nabídl, že mu zásilky obstará, dodá-li mu je na poštu v Annaberku. Bližší podrobnosti měly býti ujednány písemně. Arnold si se zásilkou pospíšil. Zašel ke knihaři Schmidtovi a dal tu složiti „Popsání“ do dvou balíčků velikosti zednické cihly; potom poprosil tovaryše Seiferta, aby mu napsal adresu, předstíraje, že sice mluví dobře německy, ale psaní že mu dělá obtíže. Když vše toto zařídil, napsal Jelínkovi dopis, dopustiv se té neprozřetelnosti, že nezměnil svého rukopisu, což se mu mělo státi osudným. Prosil jej, aby dodal jeden balíček podle ústní úmluvy kupci Staňkovi ve Slaném, a sice aby jej odevzdal nepřímo buď v známé zájezdní hospodě slánské nebo v hostinci před Slaným, jenž leží při hlavní silnici, druhý pak aby doručil hospodskému Tichému v Knovízu. Dopis, byl psán 7. srpna a podepsán „Nikolandrem“, bytem u pana Weisse, obuvníka, a při pečetění užito pečetidla Gustava Straky. Arnold se cítil tak bezpečným, že nezničil ani koncept tohoto dopisu. Jelínek odpověděl 14. srpna, že milerád vyhoví jeho přání a forman jeho že oba balíčky dodá na určená místa. Svůj německý dopis zakončil takto: „Chci Vám milerád tímto způsobem pomáhati, ale prosím Vás, byste mě neprozradil ani jako Vašeho přítele ani jako Vašeho zasílatele. Tento dopis ihned spalte.“ Arnold dopustil se i tu velké neopatrnosti: dopis nespálil, ačkoli byl zvyklý, zvláště na jaře r. 1849 v Praze, každý lísteček páliti. Papírník učinil, jak přislíbil. Forman jeho dodal šťastně a nepozorovaně oba balíčky do Slaného a do Knovízu. Kolik výtisků obsahovaly, Arnold přesně neudal, vypověděv později, že bylo v každém asi 150 kusů. Jisto je, že rakovnický krajský úřad zabavil u kupce Staňka 49 výtisků „Popsání“, když bylo v září vše prozrazeno. Mezi tím, co Arnold se domníval býti v bezpečí, pátral pražský vojenský soud pilně po uprchlíku. 27. července došel zatykač také do Lipska a netrvalo to dlouho, a lipská policie se dověděla „cestou přísně důvěrnou“, že hledaná osoba bydlí v Lipsku pod jménem Müller. Universitní soudní sluha Bedřich Strauß a policejní dozorci Jan Vallmann a Karel Trub šli po udané stopě a překvapili Arnolda v bytě u beletristy Sandta. Zatkli oba. Arnold prý se velice ulekl, když jej Vallmann oslovil jeho pravým jménem. Celý prý se otřásl a ztratil na okamžik řeč - viděl a věděl, že je vše ztraceno, a domýšlel se, co ho čeká. K zatčení došlo dle úředních aktů 5. září a 13. září žádala rakouská vláda již za jeho vydání. Arnoldovi sebrána veškerá korespondence a veškeré tiskopisy, jakož i řada deníkových zápisků, jež policii a potom vojenskému soudu při jejich vyšetřování v mnohém ulehčily. 30. září byl po třínedělní vazbě odveden na nádraží, kde k němu přidali staršího z bratří Straků Gustava - mladší zachránil se v čas útěkem - a uloženo oběma nejhlubší mlčení. Policejni asistence je dopravila do Drážďan, kde je očekával policejní komisař z Čech se třemi četníky. Parníkem po Labi dopraveni do Čech a sice k vojenskému soudu na Hradčanech, kde uvězněni v svatojiřském vězení. Arnold zapíral s počátku vše: nedal „Popsání“ do tisku, nerozesílal je, neznal bratří Straků, nepřidával si nikdy jména Nikolander, nepsal nikdy Jelínkovi, nevěděl vůbec, kdo to je. Teprve když mu předložili dopis Jelínkův, který nespálil, a později jeho vlastnoruční dopis Jelínkovi, při němž svůj rukopis nezměnil, poznal, že veškeré zapírání je marno. Dopisy jej usvědčily. Nyní nastalo pátrání po brožurce v Čechách. Zemské presidium nařídilo, aby všechny dozorčí orgány věnovaly nenápadně největší pozornost dalšímu šíření nebezpečného spisu, a každý výtisk aby ihned zabavily a presidiu předložily. Zároveň vyhotovena na Arnolda nová obžaloba pro přečin proti tiskovému zákonu, a 3. října pořídilo zemské gubernium autentický německý překlad závadných míst v této brožurce. Arnold byl postaven před vojenský soud a vyšetřování jeho se vleklo až do r. 1854. Vydání „Popsání“ tvořilo pouze jeden článek „jeho zločinné činnosti“, abych užil výrazu jeho obžaloby, jakýsi epilog působení tohoto „červeného republikána“, jak jej obžaloba několikrát nazývá; napsalť totiž kdysi do Občanských Novin úvodník o revoluci, v němž prý vykládal, že jest jak od přírody tak od Boha nutným ustanovením. 15. března 1854 byl Arnold pro zločin velezrády odsouzen k smrti provazem; z milosti proměněn mu trest ve dvacetiletý žalář. Ve vězení seděl do r. 1857, kdy obdržel jako řada jiných vězňů z let revolučních amnestii. Avšak nenechali jej dlouho na svobodě: zdál se jim býti v Praze nebezpečným a proto jej internovali v Celovci jakožto státu nebezpečného agitátora. Do Prahy jej pustili na sklonku života, nemocného, chorého, a Praha mu poskytla útulek v chorobinci na Karlově, kde počátkem r. 1869 umřel. Toť historie knížečky, spiaté tak těsně s osudem spisovatele i s neblahými poměry absolutistického Rakouska po r. 1849. V tomto svém líčení držel jsem se rukopisného vypsání praporníka auditora Lenzendorfa z 25. února 1853, pořízeného na základě výpovědí Arnoldových, Strakových a Jelínkových. Týž vystihuje ducha brožurky asi takto: Brožurka chce vyvolati nevážnost a neúctu k nejvyšší dynastii, je namířena proti principu monarchické vládní formy, neuznává zákonů a úřadů, čili je psána proti veškerému státnímu pořádku, chtíc zároveň vznítiti v českém lidu odpor proti vládě. Je samozřejmo, že brožurka taková byla ničena, kde se jí úřady zmocnily, a je proto zvláštním šťastným zjevem, že se uchovala v pražském městském archivu. Vydávám ji nyní v době svobody jakožto ukázku demokratických názorů nešťastné oběti rakouského absolutismu. {{Vspace}} V červenci 1920. J. Volf {{Konec formy}} i7xjl9rxigu0g0qjn5r80q7cuz250rb 100 21485 334346 334005 2026-07-06T08:21:41Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Inrotulace spisů 334346 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Ferdinand | příjmení = Pantůček | datum narození = 24. května 1863 | místo narození = Hlinsko | datum úmrtí = 13. února 1925 | místo úmrtí = Praha | popis = český právník }} JUDr. '''Ferdinand Pantůček''' (1863–1925) byl český právník, první prezident Nejvyššího správního soudu ČSR. {{Více}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkami ''Ptč.'' a ''Pčk.'' Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Abusus|Abusus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Accidentalia|Accidentalia]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Addictio|Addictio]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aestimace|Aestimace]] * [[Ottův slovník naučný/Aquaeductus|Aquaeductus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aquaehaustus|Aquaehaustus]] * [[Ottův slovník naučný/Arbitratus|Arbitratus]] * [[Ottův slovník naučný/Beneficium|Beneficium]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Blbost|Blbost]] (se stanoviska právního) * [[Ottův slovník naučný/Blíženci (právo)|Blíženci]] (ve smyslu právním) * [[Ottův slovník naučný/Bonus pater familiae|Bonus pater familiae]] * [[Ottův slovník naučný/Eventuální princip|Eventuální princip]] * [[Ottův slovník naučný/Excepce|Excepce]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Excise|Excise]] * [[Ottův slovník naučný/Exekuce|Exekuce]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Exekutivní žaloba a process|Exekutivní žaloba a process]] * [[Ottův slovník naučný/Chudých právo|Chudých právo]] * [[Ottův slovník naučný/Incidence|Incidence]] * [[Ottův slovník naučný/Inhabilita soudců|Inhabilita soudců]] * [[Ottův slovník naučný/In integrum restitutio|In integrum restitutio]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Inrotulace spisů|Inrotulace spisů]] * [[Ottův slovník naučný/Instance|Instance]] * [[Ottův slovník naučný/Intervence|Intervence]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Inventář|Inventář]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ipso jure|Ipso jure]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Jistota|Jistota]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Jurisdikční norma|Jurisdikční norma]] * [[Ottův slovník naučný/Konkurs|Konkurs]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Konkursní|Konkursní]] * [[Ottův slovník naučný/Kontumace|Kontumace]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Nepříslušnost soudní|Nepříslušnost soudní]] (část) [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] ebn82i29fitq5qlm5nkfzgpecvri63r 100 22538 334330 332652 2026-07-06T05:48:01Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Inquilinae 334330 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = František | příjmení = Klapálek | Image = František Klapálek (1863-1919).jpg | datum narození = 30. srpen 1863 | místo narození = Luž u Vysokého Mýta | datum úmrtí = 3. únor 1919 | místo úmrtí = Praha | popis = český entomolog }} '''František Klapálek''' (1863–1919) byl český entomolog, literárně činný též jako překladatel (mj. [[Autor:Charles Darwin|Darwinových]] spisů). {{Více}} == Dílo == * [[Výzkumy zvířeny ve vodách českých, I]] (1889) {{Online Kramerius|ABA001|183708}} * [[Výzkumy zvířeny ve vodách českých, I, řada 2]] (1895) {{Online Kramerius|ABA001|12460669}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Kpk.'' Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Heteroptera|Heteroptera]] * [[Ottův slovník naučný/Homoptera|Homoptera]] * [[Ottův slovník naučný/Inquilinae|Inquilinae]] * [[Ottův slovník naučný/Jepice|Jepice]] * [[Ottův slovník naučný/Komárovití|Komárovití]] * [[Ottův slovník naučný/Komáři|Komáři]] * [[Ottův slovník naučný/Kudlanky|Kudlanky]] * [[Ottův slovník naučný/Limenitis|Limenitis]] * [[Ottův slovník naučný/Limnobiidae|Limnobiidae]] * [[Ottův slovník naučný/Limnophilus|Limnophilus]] * [[Ottův slovník naučný/Limothrips|Limothrips]] * [[Ottův slovník naučný/Lina|Lina]] * [[Ottův slovník naučný/Lixus|Lixus]] * [[Ottův slovník naučný/Megachile|Megachile]] * [[Ottův slovník naučný/Moli|Moli]] * [[Ottův slovník naučný/Mordellidae|Mordellidae]] * [[Ottův slovník naučný/Mystacides|Mystacides]] * [[Ottův slovník naučný/Nabis|Nabis]] * [[Ottův slovník naučný/Nepticula|Nepticula]] * [[Ottův slovník naučný/Paederus|Paederus]] * [[Ottův slovník naučný/Pachytylus|Pachytylus]] * [[Ottův slovník naučný/Pakudlanka|Pakudlanka]] * [[Ottův slovník naučný/Palingenia|Palingenia]] * [[Ottův slovník naučný/Panolis|Panolis]] * [[Ottův slovník naučný/Panorpata|Panorpata]] * [[Ottův slovník naučný/Páteříček|Páteříček]] * [[Ottův slovník naučný/Pectinicornia|Pectinicornia]] * [[Ottův slovník naučný/Pemphigus (zoologie)|Pemphigus (zoologie)]] * [[Ottův slovník naučný/Pemphigus|Pemphigus]] * [[Ottův slovník naučný/Pentamera|Pentamera]] * [[Ottův slovník naučný/Pentatomidae|Pentatomidae]] * [[Ottův slovník naučný/Periplaneta|Periplaneta]] * [[Ottův slovník naučný/Pestřenky|Pestřenky]] * [[Ottův slovník naučný/Phasmodea|Phasmodea]] * [[Ottův slovník naučný/Philanthus|Philanthus]] * [[Ottův slovník naučný/Philonthus|Philonthus]] * [[Ottův slovník naučný/Philopterus|Philopterus]] * [[Ottův slovník naučný/Phloeothrips|Phloeothrips]] * [[Ottův slovník naučný/Phora|Phora]] * [[Ottův slovník naučný/Phyllium|Phyllium]] * [[Ottův slovník naučný/Phyllobius|Phyllobius]] * [[Ottův slovník naučný/Phyllopertha|Phyllopertha]] * [[Ottův slovník naučný/Phyllotreta|Phyllotreta]] * [[Ottův slovník naučný/Phylloxera|Phylloxera]] * [[Ottův slovník naučný/Phytophaga|Phytophaga]] * [[Ottův slovník naučný/Phytophthires|Phytophthires]] * [[Ottův slovník naučný/Pilatky|Pilatky]] * [[Ottův slovník naučný/Pilořitky|Pilořitky]] * [[Ottův slovník naučný/Pimpla|Pimpla]] * [[Ottův slovník naučný/Piophila|Piophila]] * [[Ottův slovník naučný/Pisivky|Pisivky]] * [[Ottův slovník naučný/Pissodes|Pissodes]] * [[Ottův slovník naučný/Píďalky|Píďalky]] * [[Ottův slovník naučný/Platycnemis|Platycnemis]] * [[Ottův slovník naučný/Platyparaea poeciloptera|Platyparaea poeciloptera]] * [[Ottův slovník naučný/Plusia|Plusia]] * [[Ottův slovník naučný/Podura|Podura]] * [[Ottův slovník naučný/Poecilus|Poecilus]] * [[Ottův slovník naučný/Polistes|Polistes]] * [[Ottův slovník naučný/Polokřídlí|Polokřídlí]] * [[Ottův slovník naučný/Polydrusus|Polydrusus]] * [[Ottův slovník naučný/Polyergus|Polyergus]] * [[Ottův slovník naučný/Polyommatus|Polyommatus]] * [[Ottův slovník naučný/Rutelini|Rutelini]] * [[Ottův slovník naučný/Švábi|Švábi]] * [[Ottův slovník naučný/Tachina|Tachina]] * [[Ottův slovník naučný/Xylophaga|Xylophaga]] * [[Ottův slovník naučný/Xylophagus|Xylophagus]] * [[Ottův slovník naučný/Xyloterus|Xyloterus]] * [[Ottův slovník naučný/Xylotropha|Xylotropha]] * [[Ottův slovník naučný/Znakoplavky|Znakoplavky]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] 6wgb5qwc9z4z7l4c5d871oxcsele6qr 0 27144 334338 322053 2026-07-06T06:04:29Z Rulumas 19860 malá úprava, odkaz na kvalitnější zdroj 334338 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In rem versio | PŘEDCHOZÍ = Inquisitori di stato | DALŠÍ = Inrotulace spisů }} {{Textinfo | TITULEK = In rem versio | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In rem versio''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Versio in rem}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Římské právo v Ottově slovníku naučném|In rem versio]] glqig9ng2o178ecb8jbb9wxgxd2rlhb 100 48112 334323 303601 2026-07-05T18:55:32Z Venca24 1218 /* Dílo */ +Ospalý Janek 334323 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Matěj | příjmení = Mikšíček | Image = Matej Miksicek 1882 Vilimek.png | datum narození = 3. února 1815 | místo narození = Toužín u Dačic, Morava | datum úmrtí = 12. března 1892 | místo úmrtí = Brno | popis = český spisovatel }} '''Matěj Mikšíček''' (1815–1892) byl moravský národní buditel ze 40. let 19. století, novinář, sběratel lidové tvorby a spisovatel. == Dílo == * Brněnská řemeslnická sskola, gak zřjzena bude začátkem měsjce řjgna 1820 (1852) {{Online Kramerius|mzk|a271d3a0-4077-11e1-ac09-0050569d679d}} * M. Mikšíčka Sebrané spisy, svazek 1 (1888) {{Online Kramerius|ABA001|183648}} * M. Mikšíčka Sebrané spisy, svazek 2 (1889) {{Online Kramerius|ABA001|11299614}} * Národní báchorky, svazek 2 (1845) {{Online Kramerius|mzk|3735d5b5-09de-11e1-b44d-0050569d679d}} * Pohádky a powjdky lidu morawského (1847) {{Online Kramerius|ABA001|12551683}} * Sbjrka Powěstj morawských a slezkých, Swazek I. (1843) {{Online Kramerius|ABA001|11183030}} * Sbjrka Powěstj morawských a slezkých, Swazek II. (1844) {{Online Kramerius|ABA001|11183147}} * Sbjrka Powěstj morawských a slezkých, Swazek III. (1844) {{Online Kramerius|ABA001|11183277}} * [[Ospalý Janek]] (2012) [[Kategorie:Čeští autoři]] ovhoz1ue59dnp37uvpu2fuusc20c0mp 100 92222 334320 312276 2026-07-05T12:37:44Z Jean-Paul 8278 /* Rozpravy Aventina */ upraveno a doplněno 334320 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Karel | příjmení = Smrž | Image = Karel Smrz (1897 1953).jpg | datum narození = 19. dubna 1897 | místo narození = Sobotka | datum úmrtí = 20. září 1953 | místo úmrtí = Praha | popis = český filmový historik, publicista, kritik }} Ing. '''Karel Smrž''' (1897–1953) byl český filmový historik, novinář, publicista, kritik scenárista, kameraman, dramaturg a pedagog. {{Více}} == Dílo == * [[Když valčík zní… (Smrž)|Když valčík zní…]] * [[Osudné noci (Smrž)|Osudné noci]] * [[Podskalák (Smrž)|Podskalák]] * [[Český film ze stránky fotografické]] === Monografie === * Vývoj a význam kinematografie a filmu (1922) * Film: podstata, historický vývoj, technika, možnosti a cíle kinematografu (1924) {{Online Kramerius|nkp|40ef2140-8e78-11e3-aa9f-5ef3fc9ae867}} * Film v rukou amatéra (1928) {{Online Kramerius|svkhk|d844e594-b046-446d-bae1-5184815b45d5}} * Nesmrtelné celuloidové mládí (1931) {{Online Kramerius|mzk|ac93b9a6-7717-445a-b678-604a289cddd2}} * Dějiny filmu (1933) {{Online Kramerius|nkp|7d7fa34f-d0dd-46ad-a12e-939f4f437ea3}} * [[Pohádka o tom, jak se zrodil film]] (1940) === Články v periodikách === ==== Český svět ==== * [[Praha v záři světel (Český svět)|Praha v záři světel]] (1928) * [[Začíná se historií…]] (1928) * [[U kolébky]] (1928) ==== Filmové noviny ==== * [[Zemřel Oldřich Kmínek]] (1948) ==== Filmový kurýr ==== * [[Význam filmování Demänovských jeskyní]] (1928) ==== Lidové noviny ==== * [[Páter Vojtěch (Smrž, Lidové noviny)|Páter Vojtěch]] (1929) * [[Kamarádské manželství (Smrž)|Kamarádské manželství]] (1929) ==== Rozpravy Aventina ==== * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Napoleon|Napoleon]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Poutník v údolí smrti|Poutník v údolí smrti]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Ohnivá brigáda|Ohnivá brigáda]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Pražský kat|Pražský kat]] (8. prosince 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/V těchto dnech zemřel|V těchto dnech zemřel]] (8. prosince 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Batalion|Batalion]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Klub za nový film|Klub za nový film]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/9/Nemodlenec|Nemodlenec]] (19. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/10/Jarmila Horáková ve filmu|Jarmila Horáková ve filmu]] (2. února 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/13/Cirkus|Cirkus]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Karel Noll|Karel Noll]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Zajímavou myšlenku|Zajímavou myšlenku]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Režisér V. Kubásek|Režisér V. Kubásek]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/16/Dcery Eviny|Dcery Eviny]] (19. dubna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/16/Bahno Prahy|Bahno Prahy]] (19. dubna 1928) * [[Pražské děti (Smrž)|Pražské děti]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/17/Jedinečné krásy Demänovských jeskyní|Jedinečné krásy Demänovských jeskyní]] (3. května 1928) * [[Historie a nesnáze čsl. filmu]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/18–19/Soutěž na libreto a scénář filmu Sv. Václav|Soutěž na libreto a scénář filmu Sv. Václav]] (24. května 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/20/Dosavadní letošní domácí produkce|Dosavadní letošní domácí produkce]] (6. června 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha, město sta věží|Praha, město sta věží]] (5. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha v záři světel|Praha v záři světel]] (5. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Demänová|Demänová]] (12. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Rudá tanečnice moskevská|Rudá tanečnice moskevská]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Legie mrtvých|Legie mrtvých]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Emigranti|Emigranti]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Pohorská vesnice|Pohorská vesnice]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/15/Anděl ulice|Anděl ulice]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/15/Líbánky ve třech|Líbánky ve třech]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/17/Kainovo znamení|Kainovo znamení]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Pražské švadlenky|Pražské švadlenky]] (1929) * [[Když valčík zní... (Smrž)|Když valčík zní...]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/15/Kaviárová princezna|Kaviárová princezna]] (1930) * [[Zima (Smrž)|Zima]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/33/Pasák holek|Pasák holek]] (1930) * [[Plukovník Švec (Smrž, Rozpravy Aventina)|Plukovník Švec]] (1930) * [[Svatý Václav (Smrž)|Svatý Václav]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Tulák z Astrachánu|Tulák z Astrachánu]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Noc v ráji|Noc v ráji]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Její zpověď|Její zpověď]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Předvádění Foxfilmu|Předvádění Foxfilmu]] (1930) * [[Lékařovo tajemství (Smrž)|Lékařovo tajemství]] (1931) * [[On a jeho sestra (Smrž)|On a jeho sestra]] (1931) * [[Černý plamen (Smrž)|Černý plamen]] (1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/3/Karel Havlíček Borovský|Karel Havlíček Borovský]] (1. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/3/Loupež Mony Lisy|Loupež Mony Lisy]] (1. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/4/Vrah Dimitrij Karamazov|Vrah Dimitrij Karamazov]] (8. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Píseň života|Píseň života]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Hory v plamenech|Hory v plamenech]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Tabu|Tabu]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/9/Kongres tančí|Kongres tančí]] (12. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/9/Frigo – svůdce žen|Frigo – svůdce žen]] (12. listopadu 1931) * [[Odchod dvou filmových průkopníků]] (1932) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/3/Řeka|Řeka]] (1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Sedmá velmoc|Sedmá velmoc]] (1933) * [[Situace na filmovém trhu]] (1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Jeho poslední noc|Jeho poslední noc]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Ostrov démonů|Ostrov démonů]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Půlnoční patrola|Půlnoční patrola]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Sedmá velmoc|Sedmá velmoc]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jindra, hraběnka Ostrovínová|Jindra, hraběnka Ostrovínová]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Šest žen Jindřicha VIII.|Šest žen Jindřicha VIII.]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Zločin Dr. Gelderna|Zločin Dr. Gelderna]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Marijka nevěrnice|Marijka nevěrnice]] (15. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Zlatá Kateřina|Zlatá Kateřina]] (15. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Bitva|Bitva]] (15. března 1934) ==== Studio ==== * [[Tonka Šibenice (Smrž)|Tonka Šibenice]] (1930) * [[Plukovník Švec (Smrž, Studio)|Plukovník Švec]] (1930) [[Kategorie:Čeští novináři]] [[Kategorie:Čeští historikové]] 93tzmo8wk3459shbcknhts2p3mwmdzu 334344 334320 2026-07-06T07:52:29Z Jean-Paul 8278 /* Rozpravy Aventina */ doplnění 334344 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Karel | příjmení = Smrž | Image = Karel Smrz (1897 1953).jpg | datum narození = 19. dubna 1897 | místo narození = Sobotka | datum úmrtí = 20. září 1953 | místo úmrtí = Praha | popis = český filmový historik, publicista, kritik }} Ing. '''Karel Smrž''' (1897–1953) byl český filmový historik, novinář, publicista, kritik scenárista, kameraman, dramaturg a pedagog. {{Více}} == Dílo == * [[Když valčík zní… (Smrž)|Když valčík zní…]] * [[Osudné noci (Smrž)|Osudné noci]] * [[Podskalák (Smrž)|Podskalák]] * [[Český film ze stránky fotografické]] === Monografie === * Vývoj a význam kinematografie a filmu (1922) * Film: podstata, historický vývoj, technika, možnosti a cíle kinematografu (1924) {{Online Kramerius|nkp|40ef2140-8e78-11e3-aa9f-5ef3fc9ae867}} * Film v rukou amatéra (1928) {{Online Kramerius|svkhk|d844e594-b046-446d-bae1-5184815b45d5}} * Nesmrtelné celuloidové mládí (1931) {{Online Kramerius|mzk|ac93b9a6-7717-445a-b678-604a289cddd2}} * Dějiny filmu (1933) {{Online Kramerius|nkp|7d7fa34f-d0dd-46ad-a12e-939f4f437ea3}} * [[Pohádka o tom, jak se zrodil film]] (1940) === Články v periodikách === ==== Český svět ==== * [[Praha v záři světel (Český svět)|Praha v záři světel]] (1928) * [[Začíná se historií…]] (1928) * [[U kolébky]] (1928) ==== Filmové noviny ==== * [[Zemřel Oldřich Kmínek]] (1948) ==== Filmový kurýr ==== * [[Význam filmování Demänovských jeskyní]] (1928) ==== Lidové noviny ==== * [[Páter Vojtěch (Smrž, Lidové noviny)|Páter Vojtěch]] (1929) * [[Kamarádské manželství (Smrž)|Kamarádské manželství]] (1929) ==== Rozpravy Aventina ==== * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Napoleon|Napoleon]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Poutník v údolí smrti|Poutník v údolí smrti]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Ohnivá brigáda|Ohnivá brigáda]] (1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Pražský kat|Pražský kat]] (8. prosince 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/V těchto dnech zemřel|V těchto dnech zemřel]] (8. prosince 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Batalion|Batalion]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Klub za nový film|Klub za nový film]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/9/Nemodlenec|Nemodlenec]] (19. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/10/Jarmila Horáková ve filmu|Jarmila Horáková ve filmu]] (2. února 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/13/Cirkus|Cirkus]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Karel Noll|Karel Noll]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Zajímavou myšlenku|Zajímavou myšlenku]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/14/Režisér V. Kubásek|Režisér V. Kubásek]] (15. března 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/16/Dcery Eviny|Dcery Eviny]] (19. dubna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/16/Bahno Prahy|Bahno Prahy]] (19. dubna 1928) * [[Pražské děti (Smrž)|Pražské děti]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/17/Jedinečné krásy Demänovských jeskyní|Jedinečné krásy Demänovských jeskyní]] (3. května 1928) * [[Historie a nesnáze čsl. filmu]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/18–19/Soutěž na libreto a scénář filmu Sv. Václav|Soutěž na libreto a scénář filmu Sv. Václav]] (24. května 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/20/Dosavadní letošní domácí produkce|Dosavadní letošní domácí produkce]] (6. června 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha, město sta věží|Praha, město sta věží]] (5. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/1/Praha v záři světel|Praha v záři světel]] (5. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Demänová|Demänová]] (12. září 1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Rudá tanečnice moskevská|Rudá tanečnice moskevská]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Legie mrtvých|Legie mrtvých]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/2/Emigranti|Emigranti]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/8/Pohorská vesnice|Pohorská vesnice]] (1928) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/15/Anděl ulice|Anděl ulice]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/15/Líbánky ve třech|Líbánky ve třech]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1928–1929/17/Kainovo znamení|Kainovo znamení]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Pražské švadlenky|Pražské švadlenky]] (1929) * [[Když valčík zní... (Smrž)|Když valčík zní...]] (1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/15/Kaviárová princezna|Kaviárová princezna]] (1930) * [[Zima (Smrž)|Zima]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/33/Pasák holek|Pasák holek]] (1930) * [[Plukovník Švec (Smrž, Rozpravy Aventina)|Plukovník Švec]] (1930) * [[Svatý Václav (Smrž)|Svatý Václav]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Tulák z Astrachánu|Tulák z Astrachánu]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Noc v ráji|Noc v ráji]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/37/Její zpověď|Její zpověď]] (1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Předvádění Foxfilmu|Předvádění Foxfilmu]] (1930) * [[Lékařovo tajemství (Smrž)|Lékařovo tajemství]] (1931) * [[On a jeho sestra (Smrž)|On a jeho sestra]] (1931) * [[Černý plamen (Smrž)|Černý plamen]] (1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/3/Karel Havlíček Borovský|Karel Havlíček Borovský]] (1. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/3/Loupež Mony Lisy|Loupež Mony Lisy]] (1. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/4/Vrah Dimitrij Karamazov|Vrah Dimitrij Karamazov]] (8. října 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Píseň života|Píseň života]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Hory v plamenech|Hory v plamenech]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/8/Tabu|Tabu]] (5. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/9/Kongres tančí|Kongres tančí]] (12. listopadu 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/9/Frigo – svůdce žen|Frigo – svůdce žen]] (12. listopadu 1931) * [[Odchod dvou filmových průkopníků]] (10. listopadu 1932) * [[Situace na filmovém trhu]] (14. září 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/1/Poslední Mohykán|Poslední Mohykán]] (27. září 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/1/Tajemství francouzské policie|Tajemství francouzské policie]] (27. září 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/1/Amor na provázku|Amor na provázku]] (27. září 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/3/Řeka|Řeka]] (26. října 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/3/King Kong|King Kong]] (26. října 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Jeho poslední noc|Jeho poslední noc]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Ostrov démonů|Ostrov démonů]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Půlnoční patrola|Půlnoční patrola]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/7/Sedmá velmoc|Sedmá velmoc]] (21. prosince 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jindra, hraběnka Ostrovínová|Jindra, hraběnka Ostrovínová]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Šest žen Jindřicha VIII.|Šest žen Jindřicha VIII.]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Zločin Dr. Gelderna|Zločin Dr. Gelderna]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Kateřina Veliká|Kateřina Veliká]] (1. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Volha v plamenech|Volha v plamenech]] (1. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Diagnosa X|Diagnosa X]] (1. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Dobrodružství ve spacím vagoně|Dobrodružství ve spacím vagoně]] (1. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/10/Neznám Tě a miluji Tě|Neznám Tě a miluji Tě]] (1. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Marijka nevěrnice|Marijka nevěrnice]] (15. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Zlatá Kateřina|Zlatá Kateřina]] (15. března 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/11/Bitva|Bitva]] (15. března 1934) ==== Studio ==== * [[Tonka Šibenice (Smrž)|Tonka Šibenice]] (1930) * [[Plukovník Švec (Smrž, Studio)|Plukovník Švec]] (1930) [[Kategorie:Čeští novináři]] [[Kategorie:Čeští historikové]] kptbt7iskpp4bngf6uhf7hnpczyod2z 100 93850 334328 333394 2026-07-05T19:09:13Z Jean-Paul 8278 /* Rozpravy Aventina */ doplnění 334328 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Jaroslav Jan | příjmení = Paulík | Image = | datum narození = 20. únor 1895 | místo narození = Pelhřimov | datum úmrtí = 13. květen 1945 | místo úmrtí = Dreibergen u Bützowa | popis = český spisovatel, překladatel, redaktor a novinář }} '''Jaroslav Jan Paulík''' (1895–1945) byl český středoškolský učitel, spisovatel, autor cestopisných črt a fejetonů, překladatel z francouzštiny, publicista, redaktor kulturních periodik, divadelní a filmový kritik. {{Více}} == Dílo == === Monografie === * Zadní Indie (1927) * Arizona (1928) * Sentimentální cesty (1931) * Utonulá (1934) {{Online Kramerius|mzk|65231f6c-9a3a-43e3-8c8e-1075aaf08395}} * Ošklivá tvář lásky (1940) {{Online Kramerius|nkp|9ff27c69-e506-43e2-bfe3-b95114df0145}} === Články v periodikách === ==== Lidové noviny ==== * [[Dar svatební noci (Paulík)|Dar svatební noci]] (1926) * [[Falešná kočička (Paulík)|Falešná kočička]] (1926) ==== [[Rozpravy Aventina]] ==== * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/5/Hlava či orel?|Louis Verneuil: Hlava či orel?]] (24. listopadu 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/6–7/Noc na Karlštejně|Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně]] (8. prosince 1927) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Básníkova nevěsta|K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Něžným způsobem|Claude Roger-Marx: Něžným způsobem]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1927–1928/8/Stefan Krzywoszewski: Kolombina|Stefan Krzywoszewski: Kolombina]] (5. ledna 1928) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí|Paul Géraldy a Robert Spitzer: Lovec srdcí]] (3. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Rokoko. Slečno, to se nedá nutit!|Rokoko. Slečno, to se nedá nutit!]] (3. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/Jerome Klapka: Lady Fanny a její služebnictvo|Jerome Klapka: Lady Fanny a její služebnictvo]] (3. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/2/R. C. Sheriff: Konec cesty|R. C. Sheriff: Konec cesty]] (3. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/W. S. Maugham: Posvátný plamen|W. S. Maugham: Posvátný plamen]] (24. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/L. N. Tolstoj: Anna Karenina|L. N. Tolstoj: Anna Karenina]] (24. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Voskovec & Werich: Líčení se odročuje|Voskovec & Werich: Líčení se odročuje]] (24. října 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/8/Irena|Jaroslav Hilbert: Irena]] (14. listopadu 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Žena|Edmond Guiraud: Žena]] (5. prosince 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Jos. Štolba: Zlatá rybka|Jos. Štolba: Zlatá rybka]] (5. prosince 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!|Arnold & Bach: Aj, aj, aj!]] (5. prosince 1929) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/33/Jindřich IV.|W. Shakespeare: Jindřich IV.]] (15. května 1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/38/Hasanaginica|Milan Ogrizovič: Hasanaginica]] (19. června 1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/38/Její systém|Josef Štolba: Její systém]] (19. června 1930) * [[Rozpravy Aventina/1929–1930/39–40/Lhostejný člověk|Růžena Jesenská: Lhostejný člověk]] (26. června 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Synáček|Jacques Deval: Synáček]] (9. října 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Děti starého mládence|Edward Childs Carpenter: Děti starého mládence]] (9. října 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/3/Nemůže za to…|Etienne Rey: Nemůže za to…]] (9. října 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/Žofie Nalkowska: Dům žen|Žofie Nalkowska: Dům žen]] (12. listopadu 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/F. X. Svoboda: Směry života|F. X. Svoboda: Směry života]] (12. listopadu 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/8/Václav Thám|Václav Thám]] (12. listopadu 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/11/Pěst|Jaroslav Hilbert: Pěst]] (4. prosince 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/Pět neděl v Taloně|Pět neděl v Taloně]] (11. prosince 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/English Players|English Players]] (11. prosince 1930) * [[Rozpravy Aventina/1930–1931/12/Gjuro Dimovič: Kralevic Marko|Gjuro Dimovič: Kralevic Marko]] (11. prosince 1930) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Alois Jirásek: Kolébka|Alois Jirásek: Kolébka]] (16. září 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Velká opereta a Rokoko|Velká opereta a Rokoko]] (16. září 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Peter Hele: Dceruška|Peter Hele: Dceruška]] (16. září 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/1/Lumpacivagabundus|Lumpacivagabundus]] (16. září 1931) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/15/Major Barbora|G. B. Shaw: Major Barbora]] (23. prosince 1931) * [[Veřejné pohoršení (Paulík)|F. Arnold: Veřejné pohoršení]] (7. dubna 1932) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/36/Děti v notesu|Děti v notesu]] (25. května 1932) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/37/Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem|Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem]] (2. června 1932) * [[Rozpravy Aventina/1931–1932/37/Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů|Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů]] (2. června 1932) * [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Táta dlouhán|J. Websterová: Táta dlouhán]] (6. října 1932) * [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Václav Hrobčický z Hrobčic|Ladislav Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic]] (6. října 1932) * [[Rozpravy Aventina/1932–1933/1/Otto Bastian: Pařížský model|Otto Bastian: Pařížský model]] (6. října 1932) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/Rudyard Kipling: Maugli|Rudyard Kipling: Maugli]] (9. listopadu 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/Aimée a Filip Stuartovi: Od devíti do šesti|Aimée a Filip Stuartovi: Od devíti do šesti]] (9. listopadu 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/4/A. Bisson: Zámecká paní ze Shenstonu|A. Bisson: Zámecká paní ze Shenstonu]] (9. listopadu 1933) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Peníze nejsou všechno|Ladislav Bus Fekete: Peníze nejsou všechno]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/Jacques Deval: Továryš|Jacques Deval: Továryš]] (18. ledna 1934) * [[Rozpravy Aventina/1933–1934/8/D 34 v Bankovním závodě Bankrot a spol.|D 34 v Bankovním závodě Bankrot a spol.]] (18. ledna 1934) [[Kategorie:Čeští spisovatelé]] [[Kategorie:Čeští překladatelé]] [[Kategorie:Čeští novináři]] [[Kategorie:Čeští kritici]] [[Kategorie:Čeští učitelé]] pcv2cr2nu7r5nv94562hx3atajom1do 0 93990 334318 307501 2026-07-05T12:23:14Z Jean-Paul 8278 upraveno 334318 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Rozpravy Aventina/1933–1934 | PŘEDCHOZÍ = 7 | ČÁST = 8 | DALŠÍ = 9 }} {{Textinfo | TITULEK = Rozpravy Aventina, ročník IX., číslo 8 | PODTITULEK = Čtrnáctideník pro literaturu, umění a kritiku | AUTOR = Různí autoři | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 8 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/9.1933-1934/8 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | LICENCE = PD old 70 | VYDÁNO = Praha, 18. ledna 1934 | datum vydání = 1934-01-18 }} == Články == * Divadlo ** [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]: [[/Peníze nejsou všechno/]] ** Jaroslav Jan Paulík: [[/Továryš/]] ** Jaroslav Jan Paulík: [[/D 34 v Bankovním závodě Bankrot a spol./]] * Film ** [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]]: [[/Jindra, hraběnka Ostrovínová/]] ** Karel Smrž: [[/Šest žen Jindřicha VIII./]] ** Karel Smrž: [[/Zločin Dr. Gelderna/]] [[Kategorie:Rozpravy Aventina]] nmk671qr582f9lmek2sbfyoai3lgjmn 0 98046 334317 2026-07-05T12:06:26Z Jean-Paul 8278 založení 334317 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Šest žen Jindřicha VIII.{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film}} | PODTITULEK = (Uvádí spol. A.–B.) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 18. leden 1934 | datum vydání = 1934-01-18 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 8. s. 75 | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 8 | strany = 75 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Režisér Alexander Korda{{Redakční poznámka|Opraveno z Alexandr Korda na Alexander Korda}}, jehož skvělá veselohra »Dáma od Maxima«, stavící nemilosrdné zrcadlo před komické stránky života v roce 1900, jest ještě v živé paměti, vytvořil svým »Soukromým životem Jindřicha VIII.« historický film takové životnosti, jakou objevíme jen zcela výjimečně — hlavně v produkci sovětské. Stejně jako v takovém »Caru Ivanu Hrozném« nalézáme i tady historii zbavenou čítankové glorioly, oproštěnou od kašírovanosti — tedy opravdu historickou. Patřila k tomu odvaha ukázat v anglickém filmu anglickému obecenstvu krále, který dává popravovat své nepohodlné manželky, poněvadž má chuť oženiti se s jinou, který se dovede na hostině přecpat, aniž dbal při tom dvorní etikety, který ve svatební noci hraje se svou novou manželkou karty a provádí řadu jiných, docela nekrálovských kousků — a censurní úřad konservativní Anglie si zaslouží uznání celého uměleckého světa, když tento film bez mrzačících střihů propustil. Režisér Korda dovedl však nejen mistrně zvládnout tento film, nýbrž i nalézt skvělé představitele všech postav, počínaje Jindřichem VIII.{{Redakční poznámka|Opraveno z Ludvíkem VIII. na Jindřichem VIII.}} v jedinečném podání Charlesa Laughtona{{Redakční poznámka|Opraveno z Langhtona na Laughtona}}, jeho žen, z nichž zejména vyniká Anna de Clèves{{Redakční poznámka|Opraveno z Anna de Cleves na Anna de Clèves}}, interpretovaná Elsou Lanchesterovou — až k poslednímu figurentovi. Zdá se, že anglický film, jehož situace nebyla do nedávna obchodně ani umělecky příliš slibná, s příchodem nových uměleckých sil, které se v něm dnes neustále objevují, se stane nebezpečnou konkurencí americké i ostatní evropské produkce. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Šest žen Jindřicha VIII.}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] 159yq5v242hx5o0py7s688ghi2s9vtt 0 98047 334319 2026-07-05T12:24:37Z Jean-Paul 8278 založení 334319 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Zločin Dr. Gelderna{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí Starfilm.) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 18. leden 1934 | datum vydání = 1934-01-18 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 8. s. 75 | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 8 | strany = 75 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Tento napínavý film je režisérem Dr. Willi Wolffem postaven podle všech zákonů, které si tento druh filmové — i literární — tvorby za dobu své existence vybudoval. Člověk, na kterého je podle všech indicií největší podezření, že zločin spáchal, je ovšem nevinný. Ale i jiní podezřelí se před soudem očistí, aby se pravý pachatel vyklubal v poslední chvíli z muže, který dosud vůbec nepřicházel v úvahu. Slabinou tohoto filmu, jinak obratně stavěného, je dlouhé soudní přelíčení, v němž mluvené pasáže přijímají vysvětlující úlohu titulků za dob filmu němého. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Zločin Dr. Gelderna}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] k3r61ww9xi8o1nqr9upxlds37zrv08c 0 98048 334321 2026-07-05T17:28:24Z Jean-Paul 8278 založení 334321 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Rozpravy Aventina/1931–1932 | PŘEDCHOZÍ = 11 | ČÁST = 12 | DALŠÍ = 13 }} {{Textinfo | TITULEK = Rozpravy Aventina, ročník VII., číslo 12 | PODTITULEK = Týdeník pro literaturu, umění a kritiku | AUTOR = Různí autoři | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 12 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/12 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | LICENCE = PD old 70 | VYDÁNO = Praha, 3. prosince 1931 | datum vydání = 1931-12-03 }} == Články == * [[Autor:Alfred Fuchs|Alfred Fuchs]]: [[/Kursiva/]] * [[Autor:Jiří Karásek ze Lvovic|Jiří Karásek ze Lvovic]]: [[/Počátky „Moderní revue“/]] (část XI.) * Divadlo ** [[Autor:Jaroslav Jan Paulík| Jaroslav Jan Paulík]]: [[/Leopold Marchand: Baltazar/]] ** Jaroslav Jan Paulík: [[/I. dramatický večer státní konservatoře/]] ** Jaroslav Jan Paulík: [[/Sklárna. Parandža./]] * Knihy ** [[Autor:Antonín Grund|Antonín Grund]]: [[/Československá vlastivěda. Díl 10. Osvěta/]] ** Antonín Grund: [[/Bibliografie K. H. Máchy/]] [[Kategorie:Rozpravy Aventina]] tj2lihgeu4787emkdipmkrbbg9kbdiw 0 98049 334322 2026-07-05T18:48:49Z Jean-Paul 8278 založení 334322 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Rozpravy Aventina/1931–1932 | PŘEDCHOZÍ = 36 | ČÁST = 37 | DALŠÍ = 38 }} {{Textinfo | TITULEK = Rozpravy Aventina, ročník VII., číslo 37 | PODTITULEK = Týdeník pro literaturu, umění a kritiku | AUTOR = Různí autoři | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 37 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/37 Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | LICENCE = PD old 70 | VYDÁNO = Praha, 2. června 1932 | datum vydání = 1932-06-02 }} == Články == * [[Autor:Alfred Fuchs|Alfred Fuchs]]: [[/Kursiva/]] * [[Autor:Artemis Pelantová|Artemis Pelantová]]: [[/Willa Cather/]] (dokončení) * Divadlo ** [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]: [[/Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem/]] ** Jaroslav Jan Paulík: [[/Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů/]] [[Kategorie:Rozpravy Aventina]] ab18ftaa2p1bi0o0i1rfrz1h1uwmjsw 0 98050 334324 2026-07-05T18:57:51Z Jean-Paul 8278 založení 334324 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo.}} | PODTITULEK = Hra o 4 dějstvích. Režie ''Jan Bor'', výprava ''Jos. Wenig''. ''Městské divadlo'', po prvé 24. května. | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík | VYDÁNO = 2. června 1932 | datum vydání = 1932-06-02 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 37. s. 303 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/37/303.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 7 | číslo = 37 | strany = 303 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Štěpánek, který v ''Hrníčku štěstí'' studoval legionářstvo, jak reaguje, co se v něm mění a co v něm trvá z heroické minulosti v civilním prostředí, v ''Lidech minulých dnů'' zabral hlouběji do bohaté látky námětů a zájmů, které si přinesl z legií a které mají své pokračování na naší půdě, a to tentokrát do života ruské emigrace. V ''Lidech minulých dnů'' studuje reakce, rozklad a vývoj ruského běženectva v Praze, starý generál se zastřelí v poslední slávě generál. uniformy, bývalý člověk, pro kterého už není místo, také Nepobědov je bývalý člověk, nečinný snílek, z těch, kteří hráli interesantní roli v ensemblu ruských románů, jejichž doba však přešla, chápe nutnost zničení starého společenského řádu a nástup nového, ale nemá energie ani víry, aby šel s sebou, bez lásky, bez nenávisti, bez víry, dožívá život jako trapná troska minulosti, bývalý důstojník Kalginin neplodně nenávidí a neplodně touží, ale on už má dosti vitality, aby se pokusil tvořit si novou životní základnu. Odcházejí, hynou jako žebráci, prostitutky, sebevrazi, splývají s novým prostředím jako šosácky praktičtí Popovi, jako malý Míťa Nepobědov, se zápasem nebo bez něho, se vzdorem, smutkem, lítostí nebo bez nich. Hra, jež má velmi zdařilou divadelní fakturu, rušná a plastická, obsahuje vedle typových i slovesných odvozenin z ruské realistické literatury, vedle reflexivních dialogů, divadelně účinných, ale v podstatě frázovitých, nejen bystré pohledy na vnější tvar života ruských emigrantů, ale i postřehy duševních stavů, jež možno nazvati typickými a kolektivně platnými, konstatuje formaci hlavních proudů, jimiž je ruské běženectvo karakterisováno jako celek. Štěpánkova hra je pozoruhodnou a sympatickou repertoární výjimkou, přinášejíc na jeviště ''aktualitu'', je průřezem společnosti, kterou pozoruje ne jako statické jsoucno, ale v jejích změnách a vývoji, jenž ústí v ohnivě kladnou devisu mladé generace, Kolji a Táni, kteří si zachovali na Rusko jen matné dětské vzpomínky, ale vracejí se domů plni víry v novou epochu historie Ruska, jež ukazuje světu cestu k spravedlivějšímu a šťastnějšímu životu, než byl ten, jenž stvořil lidi minulých dnů, které nechávají za sebou. Legionářský a domácí živel zastupuje zde domácí běženců, truhlář Václav, který vyrůstá nad roli pořadatele a glossátora událostí, jsa živým případem českoruské vzájemnosti, důvěrného porozumění vyrostlého ze soužití, tedy vzájemnosti praktické a konkrétní, ze styku lidu s lidem, nikoli vzájemnosti více méně abstraktní, založené na filologii, praehistorii a filosofii (nelze nevzpomenouti tragického rusofilského detailu v Tajovského ''Úsvitu nad Slovenskem''). ''Bor'' režíroval hru s pronikavým porozuměním nejen pro tradiční kolorit, ale i pro charakteristické jeho odstínění, které hercům dává emigrantské prostředí. ''Wenigova'' pustá mansarda plně odpovídala duchu režie. Z rolí vynikal především F. ''Kreuzmanna'' Kaligin, precisní v důstojnické říznosti a vypěstované dvornosti, přirozený a věrojatný v přeměně parádního chlapíka v muže, Z. ''Štěpánek'' vypracoval v Nepobědovu typického minulého člověka, ač nikoli bez reminiscencí na některé ze svých ruských rolí, A. ''Iblová'' se mihla v malém výjevu mateřské tragedie, E. ''Hálková'' dala Táně mnoho nuancované dívčí čerstvosti a vroucího nadšení, V. ''Vydra'' Koljovi optimismus, odhodlanost a čistotu srdce mládí nikoli všeobecně idealistického, ale kaleného tvrdým životním zápasem, velmi neruská byla Popova M. ''Bečvářové'', dále hráli A. ''Kandert'' (Popov), J. ''Hilmar'' (Václav), J. ''Skorkovská'', E. ''Svobodová'' a M. ''Hanzlová''. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů}} [[Kategorie:Divadelní kritiky]] 6x4h2grvti1dpc4mgb50l7otptqc2cu 0 98051 334325 2026-07-05T19:03:34Z Jean-Paul 8278 založení 334325 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo.}} | PODTITULEK = Revoluční hra o 3 dějstvích. Přel. ''V. Rypáček'', režie ''V. Novák'', výprava ''V. Hofman'', ''Národní divadlo'', po prvé 21. května. | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík | VYDÁNO = 2. června 1932 | datum vydání = 1932-06-02 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 37. s. 303 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/37/303.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 7 | číslo = 37 | strany = 303 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Tajovského ''Úsvit nad Slovenskem'' (Smrt Ďurky Langsfelda v původní versi z 1922), je typická lidová hra, ideově zjednodušená se zamířením k nacionální tendenci, povahopisně genrová ve smyslu přímého a jednoznačného účinu. Děj je čerpán z revolučních let 1848–9, kdy mladé Maďarsko, vedené Košutem, se zvedlo proti rakouskému absolutismu a slovenská inteligence v této politické konstelaci doufala dobýt si národnostní svobody po boku Rakouska a Rusů, v něž vkládala romantické, skutečností nijak neopodstatněné naděje. Proti reálnému odhadu politické situace, který zde zastupuje Štefan Štefanko (''R. Deyl''), je Ďurka Langsfeld, slovenský národní učitel (''B. Karen''), zástupcem čirého romantického nadšení. Prohloubení těchto dvou povahových typů a názorových protiv by bylo dalo hře pevnější dramatickou základnu. A dále, hlubšího pohledu do problému revoluce a širšího i obsažnějšího dramatického rozpětí by byla hra dosáhla dalším, důsledným a zásadním provedením motivu, který byl naznačen, kterého bylo však použito jen jako rubu revolučního nadšení hurbanovců z 1849 a který Tajovský po dobře postavené scéně opustil: neúčast slovenského lidu na revoluci. Tato revoluce byla záležitostí jen úzké vrstvy národa slovenské inteligence, odkojené romantickou německou filosofií a přijavši za své její nacionální teze, její abstraktní pojímání národnosti. To je pravá a dramaticky plodná tragická vina revolučního hrdiny Ďurky, pojmové — a prakticky nemožné — odloučení osvobození sociálního od národnostního, jehož přirozeným důsledkem byla neúčast lidu, tedy národa, na revoluci. Nelze říci, že by byl Tajovský přehlédl tuto stránku svého tématu, naopak, ve scéně Ďurkovy řeči, kterou se dovolává národnostního cítění slovenských robotníků a vyzývá je k povstání, vyjádřil Tajovský problém nejen velmi určitě, ale i dramaticky výrazně a naléhavě. Nebude roboty, dostane každý kus pole? ptají se robotníci. Nerozumějí tomu, co jim Ďurka vykládá o svobodě, jaká svoboda, když karabáč zůstane? Pro ně, kteří rozumují na základě konkrétních fakt a nikoli filosofických abstrakcí, je Ďurkova revoluce záležitostí pánů, do které jim nic není. Tajovský nevyužil motivu, který zde pevně nasadil, opouští jej a staví na scénu romantickou situaci hrstky povstalců, kteří žijí v horách jako zbojníci, zajetí Ďurky Langsfelda, vojenský soud a Ďurkova smrt koncipuje čiře ve stylu lidové hry, zjednodušiv hybné síly historie na maďarskou sveřepost a zrádcovství pomaďarštělého Slováka, hajného Čabjaka (''F. Roland'') na jedné straně, věrnost revoluci a bezvýhradný idealismus povstalců (zde stojí lidový kompars, v odporu se zmíněnou scénou s řečí, cele na základně Ďurkovy koncepce revoluce), na straně druhé. Hojně je tu vzpomínáno, v postavách i textových narážkách, účasti Čechů v slovenském odboji a dojmová výslednice zcela uvedena na rodnou i historickou jednotu Čechů a Slováků. Režie ''V. Nováka'' pojímá hru obrazově, v tom smyslu a nikoli k rozvoji vnitřního scénického ruchu, používá se zde otáčivého jeviště, sloužícího jen k rychlému střídání obrazů. Ve zbojnické scéně dochází tento režijní princip až k úplné jevištní statičnosti. Ústřední roli vytvořil ''B. Karen'', zaníceného revolucionáře s hlavou v oblacích, jaksi už předem odpoutaného od zemské tíže rozumové úvahy, s nímž kontrastuje Štefan Štefanko, v němž ''R. Dey''l dovedl spojit střízlivou uvážlivost s neafektovanou rytířskou oddaností k věci, kterou předem považuje za ztracenou. V kratších výjevech prošlo scénou na čtyřicet herců, vypracovaných na výrazné postavy, z nichž jmenujeme ''L. Dostalové'' Ďurkovu tragickou matku, ''O. Rubíkova'' mladistvě nadšeného Jesenského, Zuzku ''B. Půlpánové'', otce Lilga ''J. Vojty'', baču ''S. Rašilova'', ''J. Steimara'' a ''V. Boháče'' v dvojitých rolích revolucionářů a Maďarů, ''Kolára'', ''Rolanda'', ''Neumanna'', ''Peška'', ''Ježkovou'', ''Štěpničkovou''. Zaručeně spontánní a nápadně nejhlučnější potlesk (nevyjímaje ani souhlasný potlesk po větách vyjadřujících česko-slovenské sympatie) si odnesly zpěvní a taneční vložky, které, byťsi sebe zdařilejší, jsou jen okrajovým ornamentem v umělecké organisaci dramatu. Tento zdrcující fakt musí vésti autora, režiséra i herce, kteří divadlu věnují všechnu svou lásku se všemi svými nervy, k nejpesimističtější úvaze o smyslu jejich práce a k otázce (která v sobě uzavírá zápor), stojí-li toto obecenstvo za to, aby pro ně vůbec něco dělali. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Zdeněk Štěpánek: Lidé minulých dnů}} [[Kategorie:Divadelní kritiky]] o14s1qkichozfji0qlby1w4faqzvkfr 334326 334325 2026-07-05T19:03:53Z Jean-Paul 8278 334326 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo.}} | PODTITULEK = Revoluční hra o 3 dějstvích. Přel. ''V. Rypáček'', režie ''V. Novák'', výprava ''V. Hofman'', ''Národní divadlo'', po prvé 21. května. | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík | VYDÁNO = 2. června 1932 | datum vydání = 1932-06-02 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 37. s. 303 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/37/303.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 7 | číslo = 37 | strany = 303 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Tajovského ''Úsvit nad Slovenskem'' (Smrt Ďurky Langsfelda v původní versi z 1922), je typická lidová hra, ideově zjednodušená se zamířením k nacionální tendenci, povahopisně genrová ve smyslu přímého a jednoznačného účinu. Děj je čerpán z revolučních let 1848–9, kdy mladé Maďarsko, vedené Košutem, se zvedlo proti rakouskému absolutismu a slovenská inteligence v této politické konstelaci doufala dobýt si národnostní svobody po boku Rakouska a Rusů, v něž vkládala romantické, skutečností nijak neopodstatněné naděje. Proti reálnému odhadu politické situace, který zde zastupuje Štefan Štefanko (''R. Deyl''), je Ďurka Langsfeld, slovenský národní učitel (''B. Karen''), zástupcem čirého romantického nadšení. Prohloubení těchto dvou povahových typů a názorových protiv by bylo dalo hře pevnější dramatickou základnu. A dále, hlubšího pohledu do problému revoluce a širšího i obsažnějšího dramatického rozpětí by byla hra dosáhla dalším, důsledným a zásadním provedením motivu, který byl naznačen, kterého bylo však použito jen jako rubu revolučního nadšení hurbanovců z 1849 a který Tajovský po dobře postavené scéně opustil: neúčast slovenského lidu na revoluci. Tato revoluce byla záležitostí jen úzké vrstvy národa slovenské inteligence, odkojené romantickou německou filosofií a přijavši za své její nacionální teze, její abstraktní pojímání národnosti. To je pravá a dramaticky plodná tragická vina revolučního hrdiny Ďurky, pojmové — a prakticky nemožné — odloučení osvobození sociálního od národnostního, jehož přirozeným důsledkem byla neúčast lidu, tedy národa, na revoluci. Nelze říci, že by byl Tajovský přehlédl tuto stránku svého tématu, naopak, ve scéně Ďurkovy řeči, kterou se dovolává národnostního cítění slovenských robotníků a vyzývá je k povstání, vyjádřil Tajovský problém nejen velmi určitě, ale i dramaticky výrazně a naléhavě. Nebude roboty, dostane každý kus pole? ptají se robotníci. Nerozumějí tomu, co jim Ďurka vykládá o svobodě, jaká svoboda, když karabáč zůstane? Pro ně, kteří rozumují na základě konkrétních fakt a nikoli filosofických abstrakcí, je Ďurkova revoluce záležitostí pánů, do které jim nic není. Tajovský nevyužil motivu, který zde pevně nasadil, opouští jej a staví na scénu romantickou situaci hrstky povstalců, kteří žijí v horách jako zbojníci, zajetí Ďurky Langsfelda, vojenský soud a Ďurkova smrt koncipuje čiře ve stylu lidové hry, zjednodušiv hybné síly historie na maďarskou sveřepost a zrádcovství pomaďarštělého Slováka, hajného Čabjaka (''F. Roland'') na jedné straně, věrnost revoluci a bezvýhradný idealismus povstalců (zde stojí lidový kompars, v odporu se zmíněnou scénou s řečí, cele na základně Ďurkovy koncepce revoluce), na straně druhé. Hojně je tu vzpomínáno, v postavách i textových narážkách, účasti Čechů v slovenském odboji a dojmová výslednice zcela uvedena na rodnou i historickou jednotu Čechů a Slováků. Režie ''V. Nováka'' pojímá hru obrazově, v tom smyslu a nikoli k rozvoji vnitřního scénického ruchu, používá se zde otáčivého jeviště, sloužícího jen k rychlému střídání obrazů. Ve zbojnické scéně dochází tento režijní princip až k úplné jevištní statičnosti. Ústřední roli vytvořil ''B. Karen'', zaníceného revolucionáře s hlavou v oblacích, jaksi už předem odpoutaného od zemské tíže rozumové úvahy, s nímž kontrastuje Štefan Štefanko, v němž ''R. Dey''l dovedl spojit střízlivou uvážlivost s neafektovanou rytířskou oddaností k věci, kterou předem považuje za ztracenou. V kratších výjevech prošlo scénou na čtyřicet herců, vypracovaných na výrazné postavy, z nichž jmenujeme ''L. Dostalové'' Ďurkovu tragickou matku, ''O. Rubíkova'' mladistvě nadšeného Jesenského, Zuzku ''B. Půlpánové'', otce Lilga ''J. Vojty'', baču ''S. Rašilova'', ''J. Steimara'' a ''V. Boháče'' v dvojitých rolích revolucionářů a Maďarů, ''Kolára'', ''Rolanda'', ''Neumanna'', ''Peška'', ''Ježkovou'', ''Štěpničkovou''. Zaručeně spontánní a nápadně nejhlučnější potlesk (nevyjímaje ani souhlasný potlesk po větách vyjadřujících česko-slovenské sympatie) si odnesly zpěvní a taneční vložky, které, byťsi sebe zdařilejší, jsou jen okrajovým ornamentem v umělecké organisaci dramatu. Tento zdrcující fakt musí vésti autora, režiséra i herce, kteří divadlu věnují všechnu svou lásku se všemi svými nervy, k nejpesimističtější úvaze o smyslu jejich práce a k otázce (která v sobě uzavírá zápor), stojí-li toto obecenstvo za to, aby pro ně vůbec něco dělali. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Josef Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem}} [[Kategorie:Divadelní kritiky]] rffgocxq86js75i3s4rzh5x1q5c29bv 0 98052 334329 2026-07-05T19:10:22Z Venca24 1218 založena nová stránka s textem „{{Textinfo | TITULEK = Ospalý Janek | AUTOR = [[Autor:Matěj Mikšíček|Matěj Mikšíček]] | ZDROJ = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/93/ospaly_janek.pdf mlp.cz] | nakladatel = Městská knihovna v Praze | VYDÁNO = 2012 | LICENCE = PD-old-70 }} {{Forma|proza}} Byl jeden švec a měl syna, jehož vůbec ospalým Jankem nazývali. Vyučil se také řemeslu ševcovskému, a jako tovaryš uposlechl rady otcovy a vydal se do světa n…“ 334329 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Ospalý Janek | AUTOR = [[Autor:Matěj Mikšíček|Matěj Mikšíček]] | ZDROJ = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/93/ospaly_janek.pdf mlp.cz] | nakladatel = Městská knihovna v Praze | VYDÁNO = 2012 | LICENCE = PD-old-70 }} {{Forma|proza}} Byl jeden švec a měl syna, jehož vůbec ospalým Jankem nazývali. Vyučil se také řemeslu ševcovskému, a jako tovaryš uposlechl rady otcovy a vydal se do světa na zkušenou. Šel den cesty a byl velmi ospalý. Přišel do hospody, když se sotva smrákati počalo, spatřil slámu pod kolnou; i svalil se na ni a slavně usnul. Navečer přijížděli do hospody mnozí formani, vypřahali a zaváděli koně do stáje, nocovati zde hodlajíce. Každý viděl Janka, kterak tu na slámě rozvalen chrupá. Ráno, když formani zapřahali, ospalý Janek ležel ještě na slámě pod kolnou a ještě bohatě chrupal. I řekl jeden forman čtverák k ostatním: „Víte co, naložme toho sedmispáče a svezme ho s sebou: já mám prázdné bečky na voze, strčme ho do jedné, zacpěme a hoďme ji na vůz!" Ostatní formani se smáli tomu nápadu, sňali bečku, strčili Janka do ní, zabednili ji, hodili i s Jankem na vůz a jeli pryč. Jeli a přijeli do lesa velikého, a nemohouce dlouho vyjeti z něho, popoháněli koně. Při tom spadla bečka s Jankem, a nikdo toho nepozoroval, neboť jeli prudce. Ležel Janek otlučen v bečce dlouhou chvíli, a horko počínalo mu býti, neboť nevěděl, co se to s ním děje a díti bude. Modlil se a děrou od čepu vykukoval ven. I spatří tu stráň vysokou, a po té stráni hejno vlků, kteří přímo na něj přicházejí. Dušička jeho pojednou byla maličká; skrčil se a dělal, jako by ho ani nebylo, ani nedýchal. Když stádo vlků k bečce se přihnalo, jal se jeden po druhém čmuchati; i vyli a kňučeli, čenichajíce člověčinu, a Janek potil se potem smrtelným. Vtom jeden vlk strkal ocas — jak to už obyčej mají — ďourou do vnitřku, a Janek vida to myslil, že už přiblížila jeho poslední hodinka. Ale co, měl se nechat se světa sprovoditi nebráně se? Zdaliž by se nemluvilo o něm, že byl ochablec a ničema bázlivý? I dodal si smělosti, a jako hrdina veliký obořiv se, oběma rukama popadl ocas vlčí, obě pěsti zaťal do něho, nejinak než jako by šlo o život. Vlk se arci nemálo ulekl a hned zpátky táhnul; ale Janek držel jako pijavice, držel a nepustil. Vlk počal výti, ostatní vlci se poplašili, dali se na útěk a za nimi chudák poklusával vlk chycený, táhna s sebou bečku i s Jankem ospalým, kterému bylo, jako by slyšel všecky svaté zpívati. Bečka s nimi skákala sem tam a vrazila konečně do mocného kmenu tak, že se pojednou rozsypala. Jankovi bylo, jako by hory na něj padaly, a proto pustil ocas vlčí, mysle si: pěsky jako za vozem. On vskutku myslil, že je už den soudný; poněvadž by se však bez něho neobešel, myslil, že nemusí pospíchati. Jako v Jiříkově vidění očekával, co se bude dále díti; ale nedělo se nic, a Janek leže na zemi usnul. Spal dlouho; když se probudil, protíral si oči a zívaje kráčel dále. Kráčel sem i tam, ale nevěděl kam, neboť cesty nebylo zde žádné. I zahlídnul staveníčko neúhledné a přímo k němu se bral. Vešed spatřil poustevníka — neboť to staveníčko neúhledné byla poustevna — který jej laskavě přivítal a hned ovoce mu dal, aby se občerstvil, řka k němu: „Milý synu, vidím, že jsi zabloudil v tomto strašném lese, a proto budeš hladov; jez teda a posilni se.“ Janek se nedal pobízeti a jedl s chutí, dokud bylo co. Mezitím vykládal také poustevníkovi, co jej potkalo v lese, a poustevník divě se řekl k němu konečně: „Janku, ty jsi dobrá duše, ty budeš mým dědicem; pojď se mnou!“ Vzal jej poustevník za ruku, zavedl jej do výklenku temného, kde byla díra v zemi vykopána. „Toto je hrob můj“ — řekl poustevník, na jámu onu ukazuje — „já umru za tři dny. Ostaň u mne dnů dvakráte tři, abys mi oči zatlačil a pomodlil se u mrtvoly mé, zde ji pochoval. Nežádám to od tebe darmo.“ Potom šel a přinesl kdesi z kouta černou čepičku; podávaje ji Jankovi, řekl: „Tuto čepičku vezmi ode mne na památku; má takovou moc, že když si ji dáš na hlavu, neviditelným budeš.“ Janek přijal čepičku, a poustevník poodešel maličko a přinesl kabelku nepatrnou, řka: „Vezmi i kabelku tuto, která má takovou moc, že cokoli chtíti budeš do ní zastrčiti a schovati, všecko se do ní vejde, byť to bylo i velikánské." A poodešel, přinesl hůl, řka: „Vezmi konečně i hůl tuto na památku, která má takovou moc, že kamkoliv ji zaměříš a řekneš: abych byl tam a tam, v okamžení budeš, kde si býti žádáš.“ Třetího dne umřel poustevník a Janek pochovav jej odešel. Šel lesem dlouho a nevěděl kudy kam. Napadlo mu, že nese hůl divotvornou, a proto napřáhnuv ji, řekl: „Ať jsem hned na kraji lesa! Aj, totě jsem zdědil dobré věci po poustevníkovi!“ řekl si a šel dále. Přišel až do jednoho velikého města, kde sídlel král s královnou svou. Královna byla velmi krásná paní a král ji měl tuze rád. Ale to mu nešlo do hlavy, kde každé noci tolik střevíců roztrhá, neboť potřebovala královna každou noc dvanáct párů střevíců. Ptal se jí král, co dělá, že tolik střevíců v noci roztrhá. Ale královna se nepřiznala. Dal teda oznámiti po celém království, kdo by vyzpytoval, kde královna každé noci bývá a dvanáct párů střevíců roztrhá, že dostane dceru královu za ženu a s ní půl království a po smrti jeho království celé; ale kdo by se hlásil a královnu nevyzpytoval, ten že se stane o hlavu menší. Janek slyše to, šel přímo ke královi do paláce. U krále bylo mnoho pánů velikých, kteří se hlásili, že chtí vyzpytovati královnu. Každý z nich přinesl sobě dvanáct párů bot pevných a okutých. Přišel Janek blíže a promluvil, řka: „Milostivý králi, slyšel jsem, že vyzkoumati chcete nechati královnu, a komu by se to podařilo, dáti mu dceru a půl království. Dovolte, milostivý králi, abych se o takovou cenu i já pokusil.“ Pousmál se král, a páni velcí smáli se, řkouce: „Janku hloupý, kam ty to dojdeš, vždyť máš boty roztrhané!“ Ale Janek se mýliti nedal, prosil krále, aby mu dovolil, aby směl královnu zkoumat. Prosil také, aby směl spáti ve vedlejším pokoji od ložnice králové, a dovolení obdržev, šel hned a lehl si na lůžko. Ostatní páni, kteří královnu zkoumati chtěli, chodili už za večera po síních a chodbách královského paláce, čekajíce, až by královna odcházela. Královna to dobře věděla a nedbala. Ale když bylo už pozdě v noci, tu otevřevši zlehounka dveře od ložnice své, vešla do komnaty, kde ospalý Janek ležel, a svítila si na něho, spí-li či nespí. A Janek chrupal ztuha. Zalechtala a zaškrabala ho do noh, aby se přesvědčila, spí-li pevně. A Janek se nehýbal. Jsouc jista, obrátila se a stiskla tajný hřeb v koutě na podlaze, a když prkno odskočilo, slézala dolů. I popadne Janek honem kabelku, hůl a čepičku dá si na hlavu, a za ní po tajných schodech se pustí; neb on nespal, ale dělal, jako by spal. Sotvaže za královnou dolů sklouzl, zavřela se za nimi země a octli se v překrásné krajině, jaké ještě nikdy nevídal. A tu přijede pojednou vůz o dvou kolesách ze samých slonových kostí, zlatem i purpurem hojně vykládaný ve způsobu skořepiny mořské, v kterém zapřáhnuti byli dva draci. Královna si do toho vozu sedla a draci letěli s ní do povětří ti tam. Ale Janek, napřáhnuv za královnou hůl svou, řekl: „Ať jsem tam, kde je královna!“ A v okamžení stál vedle královny v lese olověném, kde totiž všecky stromy, křoví a chrastí z pouhého olova byly. Utrhl ratolest se stromu a schoval ji do kabelky. Královna slyšíc ratolest praskati, lekla se, ale nikoho nevidouc spěchala dále. A Janek napřáhnuv hůl, dí: „Ať jsem hned tam, kde královna je!“ A v okamžení stál vedle královny v lese stříbrném. Utrhl ratolest se stromu a schoval ji do kabelky. I vydala ratolest zvuk jako od zvonku, a královna slyšíc to, ulekla se velmi, ale přece se nevrátila, letěla dále. A Janek napřáhnuv hůl, dí po třetí: „Ať jsem hned tam, kde královna je!“ A v okamžení stál vedle královny v lese zlatém. Utrhl ratolest se stromu a schoval do kabelky. A vydala ratolest zvuk tak silný, že královna do mdlob upadla. Přece však se probrala a letěla dále. „Ať jsem hned tam, kde královna je!“ řekl Janek, hůl napřáhnuv, a v okamžení byl na konci zlatého lesa, kde byla louka veliká, a na té louce nádherný palác. Za minutu byla královna u lesklého paláce a Janek též. Byl to zámek v pekle, a když královna přijela, vyhrnulo se hejno pekelníků ji vítajících a z vozu jí pomáhajících. Přišel i sám arcikníže černý a ptal se královny, proč o své svatbě dnes tak dlouho nepřichází, a kde že se zdržela a opozdila. Povídala mu královna, že slyšela cinkot jako stříbrných zvonků, takže se bála a omdlela. I vzal ji za ruku arcikníže ďábel a vedl se s ní do paláce. Švec Janek s čepičkou na hlavě šel za nimi, chodil po všech světnicích, chodil uprostřed mezi rarášky, ale žádný si ho nevšímal, neboť žádný ho neviděl. Přijda do jedné komnaty, spatřil mezi jinými skvostnými věcmi také šaty, které byly uchystány pro nevěstu. I vezme šaty, složí je a zastrčí do kabelky. Ďáblové přivedli královnu do komnaty k oblékání, ale šaty byly ty tam. Strhl se povyk, kdo ty šaty vzal, ale všecko darmo, nebylo lze je vypátrati. Zhotovily se tedy nové šaty a šlo se hodovat. Při tabuli měl každý své místo, jenom kuchařovo místo ostalo prázdné, a proto nemeškal Janek, sedl a jedl s nimi. I dívali se všichni, čím to je, že sklenka kuchařova vzhůru vyskočí, že se překlopí, nápoj z ní se vyleje a zmizí, a podobně i jídla před očima se jim tratí. Chtěl-li si kdo sednouti na místo kuchařovo, odstrkovalo ho to pryč, ale nikdo nic neviděl. I nechali konečně hosta neviditelného a jedli s ním. Po jídle šli všichni do sálu, kde se tancovalo tak dlouho, až královna všech dvanáct párů střevíců roztrhala; ale Jankovi se chtělo už spát, a proto napřáhnuv hůl, řekl: „Ať jsem hned na lůžku v paláci královském!“ Hned byl na lůžku a hned spal. Bylo ráno, královna měla dvanáct párů střevíců roztrhaných. Přicházeli, kteří ji chtěli vyzkoumati, ale přicházeli smutni. Přijde i švec ospalý a praví: „Milostivý králi, vím já, kde královna, choť tvá, roztrhala za noci dvanáct párů střevíců.“ A tu vykládal Janek u přítomnosti královny a všech dvořanů, kterak letěla králova choť lesem olověným, stříbrným a zlatým a kterak slavila svatbu s arciknížetem ďáblem. I divili se všichni, ale král řekl: „Ta všecka tvá řeč nic není, nemáš-li důkazů.“ I vyňal Janek halouzku olověnou ze své kabelky, a podávaje ji královi, řekl: „V takovém lese jsem ji viděl.“ A král řekl: „Tu ratolest mohl sis také dát udělat.“ Vytáhl Janek stříbrnou ratolest, a podávaje ji královi, řekl: „V lese stříbrném viděl jsem ji.“ I zbledla královna jako stěna; ale král řekl: „Ta také může býti zhotovena.“ Vytáhl Janek zlatou ratolest z kabelky, řka: „V takovém lese omdlela královna!“ A královna vidouc to omdlela i nyní na trůně. „To všecko,“ řekl král, „nejsou dostatečné důkazy, že tam dvanáct párů střevíců roztrhala.“ I vytáhl Janek šaty svatební z kabely a ukazoval je královi. A královna zahanbena řekla: „O, pohlť mne do propasti své, hluboká země!“ Tu otevřela se země a pohltila nevěrnou královnu. Ospalý Janek dostal dceru královu za manželku, dostal s ní půl království, a když král umřel, dostal království celé. {{Konec formy}} [[Kategorie:Pohádky]] 7i5unjixtiibz9lfo6rctbg604j18ys 0 98053 334331 2026-07-06T05:49:52Z Rulumas 19860 Inquilinae 334331 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inquilinae | PŘEDCHOZÍ = In puris naturalibus | DALŠÍ = Inqusitio }} {{Textinfo | TITULEK = Inquilinae | AUTOR = [[Autor:František Klapálek|František Klapálek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Inquilinae''', {{Prostrkaně|podružnice}}, podčeleď žlabatek pravých. Larvy jejich buď žijí v larvové komoře vlastní žlabatky, která brzo hyne, komora pak jest rozdělena tenkými přehrádkami v tolik buněk, kolik podružnic v ní žije, nebo jest komora pravé žlabatky i s částí okolní zničena a dutina tím vzniklá rozdělena v komůrky podružnic; buď larvy žijí ve přirozených dutinách duběnky, larvě žlabatkové neubližujíce; nebo posléze dělají si podružnice samostatné komůrky v pletivu duběnkovém. Četné druhy rozděleny jsou v rody: ''Synergus'', ''Sapholytus'' a ''Ceroptres''. Viz dr. G. Mayr, Einmiethler der mitteleuropäischen Eichengallen (Vídeň, 1872). ''[[Autor:František Klapálek|Kpk.]]'' {{Konec formy}} 58iy1pr0kyv74m1txijpgpnesqkya58 0 98054 334332 2026-07-06T05:52:12Z Rulumas 19860 Inqusitio 334332 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inqusitio | PŘEDCHOZÍ = Inquilinae | DALŠÍ = Inqusitori di stato }} {{Textinfo | TITULEK = Inquilinae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inqusitio''' [inkvizício], lat., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Inkvisice}}}}. {{Konec formy}} plbcc5q5pdt2k99vshi3wo3qdiankps 334334 334332 2026-07-06T06:01:05Z Rulumas 19860 oprava odkazu 334334 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inqusitio | PŘEDCHOZÍ = Inquilinae | DALŠÍ = Inquisitori di stato }} {{Textinfo | TITULEK = Inquilinae | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inqusitio''' [inkvizício], lat., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Inkvisice}}}}. {{Konec formy}} jg5edis5s6ynn983t2xqn9ja89atusx 0 98055 334333 2026-07-06T06:00:11Z Rulumas 19860 Inquisitori di stato 334333 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inqusitori di stato | PŘEDCHOZÍ = Inqusitio | DALŠÍ = In rem versio }} {{Textinfo | TITULEK = Inqusitori di stato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inquisitori di stato''' (ital., {{Prostrkaně|státní inkvisitoři}}) nazýval se v Benátkách sbor 3 soudců, kteří byli zároveň členy t. zv. rady desíti, od r. 1310 nejvyššího soudu v Benátkách. Poněvadž inkvisitoři tito byli jmenováni od rady desíti, nazývali se od r. 1539 '''I.''' {{Prostrkaně|dei Dieci}}; názvu '''I. d. s.''' dostalo se jim teprve r. 1596. Na počátku vedli pouze vyšetřování v trestních záležitostech pro vyzrazení státních tajemství cizincům, kdežto rozsudek vynášela rada deseti. Později přešla do rukou státních inkvisitorů vůbec trestní a policejní moc. {{Konec formy}} 4e5nsb8by9dx5nvfsocq9hf3jmj0tsm 334335 334333 2026-07-06T06:01:45Z Rulumas 19860 Rulumas přesunul stránku [[Ottův slovník naučný/Inqusitori di stato]] na [[Ottův slovník naučný/Inquisitori di stato]]: Překlep v názvu 334333 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inqusitori di stato | PŘEDCHOZÍ = Inqusitio | DALŠÍ = In rem versio }} {{Textinfo | TITULEK = Inqusitori di stato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inquisitori di stato''' (ital., {{Prostrkaně|státní inkvisitoři}}) nazýval se v Benátkách sbor 3 soudců, kteří byli zároveň členy t. zv. rady desíti, od r. 1310 nejvyššího soudu v Benátkách. Poněvadž inkvisitoři tito byli jmenováni od rady desíti, nazývali se od r. 1539 '''I.''' {{Prostrkaně|dei Dieci}}; názvu '''I. d. s.''' dostalo se jim teprve r. 1596. Na počátku vedli pouze vyšetřování v trestních záležitostech pro vyzrazení státních tajemství cizincům, kdežto rozsudek vynášela rada deseti. Později přešla do rukou státních inkvisitorů vůbec trestní a policejní moc. {{Konec formy}} 4e5nsb8by9dx5nvfsocq9hf3jmj0tsm 334337 334335 2026-07-06T06:02:16Z Rulumas 19860 oprava 334337 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inquisitori di stato | PŘEDCHOZÍ = Inqusitio | DALŠÍ = In rem versio }} {{Textinfo | TITULEK = Inquisitori di stato | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inquisitori di stato''' (ital., {{Prostrkaně|státní inkvisitoři}}) nazýval se v Benátkách sbor 3 soudců, kteří byli zároveň členy t. zv. rady desíti, od r. 1310 nejvyššího soudu v Benátkách. Poněvadž inkvisitoři tito byli jmenováni od rady desíti, nazývali se od r. 1539 '''I.''' {{Prostrkaně|dei Dieci}}; názvu '''I. d. s.''' dostalo se jim teprve r. 1596. Na počátku vedli pouze vyšetřování v trestních záležitostech pro vyzrazení státních tajemství cizincům, kdežto rozsudek vynášela rada deseti. Později přešla do rukou státních inkvisitorů vůbec trestní a policejní moc. {{Konec formy}} 60tvl5h9qfprbbky3tynjw3jo3a5dnv 0 98056 334336 2026-07-06T06:01:45Z Rulumas 19860 Rulumas přesunul stránku [[Ottův slovník naučný/Inqusitori di stato]] na [[Ottův slovník naučný/Inquisitori di stato]]: Překlep v názvu 334336 wikitext text/x-wiki #PŘESMĚRUJ [[Ottův slovník naučný/Inquisitori di stato]] 6gyxh3zdlofafqbj57g40u75g8oiuoc 0 98057 334339 2026-07-06T06:48:05Z Jean-Paul 8278 založení 334339 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Amor na provázku{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí ''Ufa'') | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 27. září 1933 | datum vydání = 1933-09-27 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 1. s. 9 | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 1 | strany = 9 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Tím Amorem je psík, kterého si ke svým účelům vycvičila mladá a hezká fotografka, jež však provozuje fotografii pravděpodobně jen jako vedlejší zaměstnání. Její čtyřnohý společník totiž se v nestřežených chvílích vždycky uvelebí v autu, které čeká na svého pána, je jím objeven, a poněvadž má na obojku adresu své majitelky, dostane se do jejích rukou, při čemž šťastný nálezce má příležitost navázat galantní dobrodružství a ulevit své tobolce. Ale psík se dostane jednou do rukou nepovolaných, z čehož vznikne zápletka, již již ohrožující milostný románek dvou mladých lidí. On je ovšem milionář, kdežto Ona prostá tajemnice, shánějící zaměstnání, což však nezabrání očekávanému happy-endu. Toto nasládlé, tisíckráte v nejrůznějších variantách natočené nic má však obratnou režii (''Kurt Gerron'') a obvyklé herecké obsazení (''Magda Schneiderová'', ''Albach-Retty'', ''Ida Wüstová''{{Redakční poznámka|Opraveno z Ida Wärtová na Ida Wüstová.}} a j.), takže představuje ono zábavné, obchodně úspěšné exportní zboží, v němž mají Němci již od »''Dvou srdcí''« nesporný primát. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Amor na provázku}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] ozrbxl7cntfsap9wwdsat8hpwbb3jkc 334343 334339 2026-07-06T07:38:12Z Jean-Paul 8278 online 334343 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Amor na provázku{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí ''Ufa'') | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 27. září 1933 | datum vydání = 1933-09-27 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 1. s. 9 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/9.1933-1934/1/9.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 1 | strany = 9 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Tím Amorem je psík, kterého si ke svým účelům vycvičila mladá a hezká fotografka, jež však provozuje fotografii pravděpodobně jen jako vedlejší zaměstnání. Její čtyřnohý společník totiž se v nestřežených chvílích vždycky uvelebí v autu, které čeká na svého pána, je jím objeven, a poněvadž má na obojku adresu své majitelky, dostane se do jejích rukou, při čemž šťastný nálezce má příležitost navázat galantní dobrodružství a ulevit své tobolce. Ale psík se dostane jednou do rukou nepovolaných, z čehož vznikne zápletka, již již ohrožující milostný románek dvou mladých lidí. On je ovšem milionář, kdežto Ona prostá tajemnice, shánějící zaměstnání, což však nezabrání očekávanému happy-endu. Toto nasládlé, tisíckráte v nejrůznějších variantách natočené nic má však obratnou režii (''Kurt Gerron'') a obvyklé herecké obsazení (''Magda Schneiderová'', ''Albach-Retty'', ''Ida Wüstová''{{Redakční poznámka|Opraveno z Ida Wärtová na Ida Wüstová.}} a j.), takže představuje ono zábavné, obchodně úspěšné exportní zboží, v němž mají Němci již od »''Dvou srdcí''« nesporný primát. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Amor na provázku}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] r7i9vdeowxv8ooar2hxc7h5p4hbeju3 0 98058 334340 2026-07-06T07:09:09Z Jean-Paul 8278 založení 334340 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Tajemství francouzské policie{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí P. D. C.) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 27. září 1933 | datum vydání = 1933-09-27 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 1. s. 9 | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 1 | strany = 9 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Jedna z mála amerických výroben, které uvádějí své filmy do Československa, RKO-Radio Pictures, zastoupená u nás půjčovnou P. D. C., dává nám alespoň v běžném, spíše obchodním než uměleckém repertoáru nahlédnout do dnešní kuchyně amerického filmu, jež je většinou našemu trhu uzavřena. Neutuchající konjunktura detektivek vynutila si asi tuto napínavou historii, točící se kol nepravé dcery posledního ruského cara, jejímž ověřením se snaží ruský dobrodruh Molov získat kapitál, který je pro ni u různých peněžních ústavů uložen. Je tu ovšem zase tajemný zámek se spletí podzemních chodeb, steré nástrahy, kterým hlavní hrdina filmu, kapsář, pracující ve službách policie, obratně uniká a ostatní nezbytné rekvisity detektivních románů i filmů. Poněvadž režisér ''Edward Sutherland'' dovedl dát celkem bez naivit a nevkusností této dějové zápletce náležitou dávku napětí, a poněvadž i herci — osvědčené typy amerického standardu — ji interpretují oním hladkým, rovněž standardním stylem, který tak dobře z tohoto druhu amerického filmového zboží známe, přijdou si na své všichni, kdož nehledají objevů a průbojnosti, nýbrž jen dvě hodiny nenáročné, ale napínavé podívané. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Tajemství francouzské policie}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] kg97kajjv9uqq0d1b44nhmcy9kg1qoo 334342 334340 2026-07-06T07:37:49Z Jean-Paul 8278 online 334342 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Tajemství francouzské policie{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí P. D. C.) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 27. září 1933 | datum vydání = 1933-09-27 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 1. s. 9 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/9.1933-1934/1/9.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 1 | strany = 9 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Jedna z mála amerických výroben, které uvádějí své filmy do Československa, RKO-Radio Pictures, zastoupená u nás půjčovnou P. D. C., dává nám alespoň v běžném, spíše obchodním než uměleckém repertoáru nahlédnout do dnešní kuchyně amerického filmu, jež je většinou našemu trhu uzavřena. Neutuchající konjunktura detektivek vynutila si asi tuto napínavou historii, točící se kol nepravé dcery posledního ruského cara, jejímž ověřením se snaží ruský dobrodruh Molov získat kapitál, který je pro ni u různých peněžních ústavů uložen. Je tu ovšem zase tajemný zámek se spletí podzemních chodeb, steré nástrahy, kterým hlavní hrdina filmu, kapsář, pracující ve službách policie, obratně uniká a ostatní nezbytné rekvisity detektivních románů i filmů. Poněvadž režisér ''Edward Sutherland'' dovedl dát celkem bez naivit a nevkusností této dějové zápletce náležitou dávku napětí, a poněvadž i herci — osvědčené typy amerického standardu — ji interpretují oním hladkým, rovněž standardním stylem, který tak dobře z tohoto druhu amerického filmového zboží známe, přijdou si na své všichni, kdož nehledají objevů a průbojnosti, nýbrž jen dvě hodiny nenáročné, ale napínavé podívané. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Tajemství francouzské policie}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] hy1uwav6b2tnb79bt0915zc80odu0th 0 98059 334341 2026-07-06T07:32:30Z Jean-Paul 8278 založení 334341 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Poslední Mohykán{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Film.}} | PODTITULEK = (Uvádí »Arkofilm«) | AUTOR = [[Autor:Karel Smrž|Karel Smrž]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = ksž. | VYDÁNO = 27. září 1933 | datum vydání = 1933-09-27 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 9, č. 1. s. 9 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/9.1933-1934/1/9.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR] | periodikum = Rozpravy Aventina | ročník = 9 | číslo = 1 | strany = 9 | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} Filmy z divokého západu, toto romantické zboží, kterým kdysi získala rázem Amerika světový trh, vyšly už dávno z módy a neupoutaly by dnes snad ani dvanáctileté kluky, pro něž byly tehdy nejvítanější pastvou. ''Poslední Mohykán'', film z historie kolonisace Ameriky bělochy, patří tak trochu do této kategorie. Jeho nesporný půvab není však v nějaké věrné historické rekonstrukci tohoto období, nýbrž právě naopak v naivitě podání — ať již jde o herecké výkony rudokožců, z nichž čouhají na sto honů nalíčení běloši, nebo o režijní inscenaci (Reeves Eason a Beebe). Abychom měli reminiscenci nejen na četbu svých klukovských let, nýbrž i na prvé americké filmy »z divokého západu«, setkáváme se tu se starým známým, ''Harry Careyem''. Nesporným kladem tohoto opožděného květu romantismu je jeho krásná fotografie. {{Konec formy}} {{Redakční poznámky}} {{DEFAULTSORT:Poslední Mohykán}} [[Kategorie:Filmové kritiky]] m0jqmcxhjbobzgw8ez6leyp4dd7w51d 0 98060 334345 2026-07-06T08:21:00Z Rulumas 19860 Inrotulace spisů 334345 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inrotulace spisů | PŘEDCHOZÍ = In rem versio | DALŠÍ = In-Saláh }} {{Textinfo | TITULEK = Inrotulace spisů | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668–669. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Inrotulace spisů }} {{Forma|proza}} '''Inrotulace spisů.''' Podstatou řízení písemného z římsko-kanonického processu i v Josefinský soudní řád rakouský z r. 1781 převzatého bylo, že strany probíraly látku spornou v jednotlivých spisech (žaloba, odpověď, replika a duplika, po případě i řeč a odpověď konečná), dvojmo podávaných, které byly sice soudu předkládány, avšak hned u soudu nezůstaly, nýbrž v jednom stejnopise podateli vráceny, v druhém odpůrci jeho dodány. Bylo tedy, když to které stadium rozepře ukončení došlo a soudce měl přistoupiti k rozhodnutí, třeba, spisy ony soudci opět předložiti, by na jejich základě učinil výrok. K tomu bylo ustanoveno zvláštní stání, při kterém ze spisů oněch zvláštní závitek (''rotulus actorum'') zřízen a spisy ony seznamenány a složeny ({{Prostrkaně|srotulovány}}) býti měly. K stání sloužícímu k složení spisů (''inrotulatio actorum'') došlo v řízení písemném především po skončení řízení projednávacího (instrukčního), a to buď ex officio, byl-li pravidelným postupem sporu připuštěný počet řečí vyčerpán, nebo k žádosti, jestli buď strana mající právě svůj spis podati, práva tohoto se vzdala a za složení spisů žádala, nebo když po uplynutí lhůty k podání příslušného spisu odpůrce za srotulování spisů ob contumaciam zakročil. Způsob, jakým složení spisů řízení projednávacího při stání se provádělo, byl různý dle toho, dostavily-li se k němu obě sporné strany, spisy, které měly ve svých rukou, s sebou přinášejíce, nebo dostavila-li se jen strana jediná, nebo nepřišly-li vůbec strany a toliko spisy soudu ke stání zaslaly. V případě prvém děla se '''i. s.''' tím, že každá strana složila spisy odpůrcem podané a jí soudem doručené, k nimž byly připojeny příslušné přílohy, a to, pokud šlo o originály, stranou, která je v rukou měla. V případě druhém zřízen byl celý rotulus actorum ze spisů stranou přítomnou předložených, kdežto v případě třetím sestavil soudce sám ex officio způsobem již naznačeným rotulus ze spisů zaslaných a spisy přebytečné po stání vrátil oné straně, která jé byla předložila. Při zřizování rotulu byly jednotlivé spisy sporné znamenány běžnými čísly římskými (N. Rot. I., II. atd.), přílohy označovány byly týmž způsobem, jakým ve spise byly citovány, a sice přílohy žalobcovy písmeny, přílohy žalovaného číslicemi arabskými. Ostatní spisy v rotulus patřící, na př. žádosti za lhůty, prohlášení se odpůrce o žádosti této, žádosti o stání k rekognici originálů a pod., byly chronologicky seřaďovány a pod běžným označením zvláštním (zpravidla ¹⁄₁, ²⁄₂, ³⁄₃ atd.) k jednotlivým příslušným spisům připojeny. O stání inrotulačním byl spisován protokol, v němž všecky spisy v rotulus pojaté byly seznamenány. — Byl-li v řízení písemném připuštěn důkaz svědky nebo znalci, ustanoveno po skončení průvodního řízení nové stání k srotulování řízení průvodního, v němž spisy řízení projednávacího v rotulu prvém složené jako číslo prvé, pak přísudek důkaz připouštějící, protokoly o výslechu svědků a znalců a spisy průvodní stranami podané jako čísla další byly skládány а k tomu i ostatní spisy během řízení průvodního vzešlé připojovány. Byla-li proti rozsudku podána appellace nebo revise, nebylo již třeba ustanoviti zvláštní inrotulační stání řízení opravného, poněvadž jeden stejnopis spisů opravných u soudu byl ponecháván. Spisy ty po podání odpovědi appellační (revisní), resp. po uplynutí lhůty k ní soudce sám složil, a že se tak stalo, dodatkem v protokolu o posledním srotulování zjistil. — Jak z uvedeného patrno, jest vylíčená '''i. s.''' možná jen tenkráte, když byl spor {{Prostrkaně|písemně}} projednán. Když však jednáno bylo protokolárně, t. j. když strany své řeči do protokolu u soudu diktovaly, nemohla míti již toho významu, jako v řízení písemném a stala se nazvíce jen aktem čistě formálním záležejíc v tom, že se po ukončení posledního prohlášení stran protokoly u soudu sepsané sporné řeči obsahující seznamenaly a tím formálně ukončení řízení projednávacího konstatovalo. V případě tom obmezovala se vlastní '''i. s.''' toliko na založení příloh, ač-li již k protokolům nebyly dříve připojeny, a byla-li svého času žaloba písemně podána, na založení jednoho jejího stejnopisu. Pokud se týče srotulování spisů řízení průvodního a opravního, chovala se praxe v řádném řízení ústním (protokolárním) dle předpisů pro řízení písemné daných, kdežto v řízení stručném a v řízeních ostatních dle vzoru řízení stručného upravených srotulování spisů řízení průvodního a opravního vůbec místa nemělo. Pádem zásady písemné v civilním řízení sporném pozbyla také '''i. s.''' podmínky další své existence a jest tudíž, jak v řízení bagatelním, tak i vůbec v celém novém processu civilním, který již z plna na zásadě ústnosti jest upraven, institucí neznámou. ''[[Autor:Ferdinand Pantůček|Pčk.]]'' {{Konec formy}} 5isgbfw4fhtnyzbljxsskx3imso6v4h 334347 334345 2026-07-06T08:26:43Z Rulumas 19860 oprava licence, odebrán odkaz do WP 334347 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inrotulace spisů | PŘEDCHOZÍ = In rem versio | DALŠÍ = In-Saláh }} {{Textinfo | TITULEK = Inrotulace spisů | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668–669. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Inrotulace spisů.''' Podstatou řízení písemného z římsko-kanonického processu i v Josefinský soudní řád rakouský z r. 1781 převzatého bylo, že strany probíraly látku spornou v jednotlivých spisech (žaloba, odpověď, replika a duplika, po případě i řeč a odpověď konečná), dvojmo podávaných, které byly sice soudu předkládány, avšak hned u soudu nezůstaly, nýbrž v jednom stejnopise podateli vráceny, v druhém odpůrci jeho dodány. Bylo tedy, když to které stadium rozepře ukončení došlo a soudce měl přistoupiti k rozhodnutí, třeba, spisy ony soudci opět předložiti, by na jejich základě učinil výrok. K tomu bylo ustanoveno zvláštní stání, při kterém ze spisů oněch zvláštní závitek (''rotulus actorum'') zřízen a spisy ony seznamenány a složeny ({{Prostrkaně|srotulovány}}) býti měly. K stání sloužícímu k složení spisů (''inrotulatio actorum'') došlo v řízení písemném především po skončení řízení projednávacího (instrukčního), a to buď ex officio, byl-li pravidelným postupem sporu připuštěný počet řečí vyčerpán, nebo k žádosti, jestli buď strana mající právě svůj spis podati, práva tohoto se vzdala a za složení spisů žádala, nebo když po uplynutí lhůty k podání příslušného spisu odpůrce za srotulování spisů ob contumaciam zakročil. Způsob, jakým složení spisů řízení projednávacího při stání se provádělo, byl různý dle toho, dostavily-li se k němu obě sporné strany, spisy, které měly ve svých rukou, s sebou přinášejíce, nebo dostavila-li se jen strana jediná, nebo nepřišly-li vůbec strany a toliko spisy soudu ke stání zaslaly. V případě prvém děla se '''i. s.''' tím, že každá strana složila spisy odpůrcem podané a jí soudem doručené, k nimž byly připojeny příslušné přílohy, a to, pokud šlo o originály, stranou, která je v rukou měla. V případě druhém zřízen byl celý rotulus actorum ze spisů stranou přítomnou předložených, kdežto v případě třetím sestavil soudce sám ex officio způsobem již naznačeným rotulus ze spisů zaslaných a spisy přebytečné po stání vrátil oné straně, která jé byla předložila. Při zřizování rotulu byly jednotlivé spisy sporné znamenány běžnými čísly římskými (N. Rot. I., II. atd.), přílohy označovány byly týmž způsobem, jakým ve spise byly citovány, a sice přílohy žalobcovy písmeny, přílohy žalovaného číslicemi arabskými. Ostatní spisy v rotulus patřící, na př. žádosti za lhůty, prohlášení se odpůrce o žádosti této, žádosti o stání k rekognici originálů a pod., byly chronologicky seřaďovány a pod běžným označením zvláštním (zpravidla ¹⁄₁, ²⁄₂, ³⁄₃ atd.) k jednotlivým příslušným spisům připojeny. O stání inrotulačním byl spisován protokol, v němž všecky spisy v rotulus pojaté byly seznamenány. — Byl-li v řízení písemném připuštěn důkaz svědky nebo znalci, ustanoveno po skončení průvodního řízení nové stání k srotulování řízení průvodního, v němž spisy řízení projednávacího v rotulu prvém složené jako číslo prvé, pak přísudek důkaz připouštějící, protokoly o výslechu svědků a znalců a spisy průvodní stranami podané jako čísla další byly skládány а k tomu i ostatní spisy během řízení průvodního vzešlé připojovány. Byla-li proti rozsudku podána appellace nebo revise, nebylo již třeba ustanoviti zvláštní inrotulační stání řízení opravného, poněvadž jeden stejnopis spisů opravných u soudu byl ponecháván. Spisy ty po podání odpovědi appellační (revisní), resp. po uplynutí lhůty k ní soudce sám složil, a že se tak stalo, dodatkem v protokolu o posledním srotulování zjistil. — Jak z uvedeného patrno, jest vylíčená '''i. s.''' možná jen tenkráte, když byl spor {{Prostrkaně|písemně}} projednán. Když však jednáno bylo protokolárně, t. j. když strany své řeči do protokolu u soudu diktovaly, nemohla míti již toho významu, jako v řízení písemném a stala se nazvíce jen aktem čistě formálním záležejíc v tom, že se po ukončení posledního prohlášení stran protokoly u soudu sepsané sporné řeči obsahující seznamenaly a tím formálně ukončení řízení projednávacího konstatovalo. V případě tom obmezovala se vlastní '''i. s.''' toliko na založení příloh, ač-li již k protokolům nebyly dříve připojeny, a byla-li svého času žaloba písemně podána, na založení jednoho jejího stejnopisu. Pokud se týče srotulování spisů řízení průvodního a opravního, chovala se praxe v řádném řízení ústním (protokolárním) dle předpisů pro řízení písemné daných, kdežto v řízení stručném a v řízeních ostatních dle vzoru řízení stručného upravených srotulování spisů řízení průvodního a opravního vůbec místa nemělo. Pádem zásady písemné v civilním řízení sporném pozbyla také '''i. s.''' podmínky další své existence a jest tudíž, jak v řízení bagatelním, tak i vůbec v celém novém processu civilním, který již z plna na zásadě ústnosti jest upraven, institucí neznámou. ''[[Autor:Ferdinand Pantůček|Pčk.]]'' {{Konec formy}} dc9m55ur9ll2ucaqmskqq2k9b3p7xvp 0 98061 334348 2026-07-06T08:27:10Z Rulumas 19860 In-Saláh 334348 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In-Saláh | PŘEDCHOZÍ = Inrotulace spisů | DALŠÍ = Insalivace }} {{Textinfo | TITULEK = In-Saláh | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 668–669. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In-Saláh''', oasa saharská, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Ain (sídla)|Ain-Saláh}}}}. {{Konec formy}} rw0vct4nznwer0udcnussgflw8x547p 334349 334348 2026-07-06T08:29:48Z Rulumas 19860 oprava zdroje 334349 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In-Saláh | PŘEDCHOZÍ = Inrotulace spisů | DALŠÍ = Insalivace }} {{Textinfo | TITULEK = In-Saláh | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 669. {{Kramerius|nkp|0691cc20-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In-Saláh''', oasa saharská, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Ain (sídla)|Ain-Saláh}}}}. {{Konec formy}} h5cwz05ivjb57a625k77v18iakipgdu 0 98062 334350 2026-07-06T08:30:44Z Rulumas 19860 Insalivace 334350 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Insalivace | PŘEDCHOZÍ = In-Saláh | DALŠÍ = In salvo }} {{Textinfo | TITULEK = Insalivace | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 669. {{Kramerius|nkp|0691cc20-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Insalivace''' (z lat.), promíchání sousta slizem a slinami v ústech, čímž se začíná trávení. {{Konec formy}} ntyior28jc2rul8tyty0la4g8b82yt7 0 98063 334351 2026-07-06T08:32:26Z Rulumas 19860 In salvo 334351 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = In salvo | PŘEDCHOZÍ = Insalivace | DALŠÍ = Insanguine }} {{Textinfo | TITULEK = In salvo | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 669. {{Kramerius|nkp|0691cc20-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''In salvo''' (lat.), v bezpečnosti, skrytý. {{Konec formy}} gu4migul8p5ys9b9fzodiyev1ix0ay6 0 98064 334352 2026-07-06T08:39:12Z Rulumas 19860 Insanguine 334352 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Insanguine | PŘEDCHOZÍ = In salvo | DALŠÍ = Insania }} {{Textinfo | TITULEK = Insanguine | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 669. {{Kramerius|nkp|0691cc20-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Giacomo Insanguine }} {{Forma|proza}} '''Insanguine''' {{Prostrkaně|Giacomo}}, operní skladatel ital. (* 1744 v Monopoli u Neapole — † 1796 v Neapoli). Vstoupil na konservatoř »di Sant’ Onofrio«, působil tam krátký čas jako prof. kontrapunktu, věnoval se na to výhradně tvoření a vyznamenával se velikou plodností složiv v r. 1770—82 dvacet oper, z nichž známější jsou: ''Didone''; ''Adriano in Siria''; ''Arianna e Teseo''; ''Medonte''; ''L’osteria di mare chiaro''; ''L’astuzia per amore''; ''Tito nelle Gallie a Calipso''. Dále složil 4 mše, 2 Dixit, Te Deum, Benedictus, pašije a sonáty pro klavicymbál. {{Konec formy}} di3jud512zfdg7yblduhf677rs09d18