Diskuse k Wikizdrojům:Ottův slovník naučný/Zkratky autorů

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.12</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Diskuse k Wikizdrojům:Ottův slovník naučný/Zkratky autorů</title>
    <ns>5</ns>
    <id>26658</id>
    <revision>
      <id>334621</id>
      <parentid>332560</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:22:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>/* Nný. */ další</comment>
      <origin>334621</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="31978" sha1="h23mlsk3d20ocrr234uajp1oa6i6fpl" xml:space="preserve">==Kdo je Poč.?==
Ve druhém díle u hesla Astrocladia [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni34ottogoog#page/n1007/mode/2up na straně 926] jsem narazil na zkratku ''Poč.'', ovšem nepodařilo se mi ji najít ani v našem seznamu zkratek autorů, ani v seznamech na začátku I. a na konci XXVII. dílu. Podle shody se začátkem jména a podle zpracovaného tématu usuzuji, že by to mohl být [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]] (který má jinak zkratku ''Pa.''), ovšem potvrzeno to nijak nemám. Dá se to zjistit ještě někde jinde?

Pokud ne, napadají mne dva způsoby, jak s heslem naložit:
#Přisoudit ho Filipu Počtovi.
#Považovat ho za anonymní a v redakční poznámce napsat, že se zkratku nepodařilo ztotožnit s konkrétním autorem (a možná i zmínit domněnku, že se pravděpodobně jedná o Filipa Počtu). [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 11. 1. 2013, 21:25 (UTC)

Zatím žádná odezva, zvolil jsem tedy druhou možnost, viz [[Ottův slovník naučný/Astrocladia]] a [[Ottův slovník naučný/Astrocoenia]]. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 14. 1. 2013, 12:56 (UTC)

== Brod. ==

Nevíte, kdo je Brod. u hesla Žirotín? [[Uživatel:Palu|Palu]] ([[Diskuse s uživatelem:Palu|diskuse]]) 14. 3. 2013, 14:11 (UTC)
:Velmi pravděpodobně to bude „[http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n955/mode/2up Brod F., říd. učitel v Toužetíně]“, který nemá vlastní šifru. Kromě toho vesnice Žirotín (dnes [[w:Žerotín (okres Louny)|Žerotín]]) je ve stejném okrese, jako Toužetín, a „Brod.“ napsal i toto heslo.
:Co se týče autora „Brod F.“, Národní knihovna [http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;doc_number=000002866&amp;local_base=AUT uvádí], že žil v letech 1861–1912. Takže by mělo jít o volná hesla. [[Uživatel:Fext|fext]] 14. 3. 2013, 19:17 (UTC)

:Raději jsem ho i [[Autor:František Brod|vytvořil]]. S pozdravem, [[Uživatel:Fext|fext]] 15. 3. 2013, 15:03 (UTC)
::Děkuji mnohokrát. [[Uživatel:Palu|Palu]] ([[Diskuse s uživatelem:Palu|diskuse]]) 18. 3. 2013, 20:15 (UTC)

== Dlž. ==
Upozorňuji na v seznamu neuvedenou zkratku ''Dlž.'', kterou jsem našel u hesla [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n558/mode/1up Lysice]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 23. 7. 2013, 16:39 (UTC)

:Možná by to Mohl být Hubert Doležil, viz [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni00studgoog#page/n5/mode/2up]. Podle té stránky má sice zkratku Džl., ale to může být jen překlep, protože písmeno ž před písmenem l s ohledem na jeho jméno nedává smysl. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 20. 11. 2013, 19:01 (UTC)

== Nný. ==
Další neuvedená zkratka ''Nný.'' v hesle [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n38/mode/1up Limbus (geodézie)]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 7. 11. 2013, 13:37 (UTC)

:Další hesla (včetně, kvůli heslo-linku); pravděpodobně nevyčerpávající kvůli nespolehlivému hledání, náhodně nalezen případ, kdy v aktuálně v NDK je chybné OCR podpisu): 14. [[Ottův slovník naučný/Kollimační chyba|Kollimační chyba]], [[Ottův slovník naučný/Kollimační přímka|Kollimační přímka]], [[Ottův slovník naučný/Kollimator|Kollimator]]; 15. [[Ottův slovník naučný/Krokvice|Krokvice]] (podpis-OCR: Л'ггр), [[Ottův slovník naučný/Lať|Lať]] (část měřická), [[Ottův slovník naučný/Libella|Libella]] (část, podpis str. 1013); 16. [[Ottův slovník naučný/Limbus (geodézie)|Limbus (geodézie)]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 22. 7. 2026, 19:22 (UTC)

== A. Merz ==

Nedaří se mi najít datum úmrtí Antonína Merze, zkr. A. Merz, autor článku Louny, [http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:fJnpBVr31XMJ:https://stag-demo.zcu.cz/ws/services/rest/kvalifikacniprace/downloadPraceContent%3FadipIdno%3D22182+&amp;cd=1&amp;hl=cs&amp;ct=clnk&amp;gl=cz&amp;client=ubuntu radní v Lounech], [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n961/mode/2up účetní spořitelny v Lounech]. Z diplomky vyplývá, že v úřadu radního byl od r. 1878. To už mu mohlo být podle mě nejméně 30 a reálně mohl zemřít asi nejpozději v roce 1948, ale je velmi pravděpodobné, že už před rokem 1943, který letos určuje hranici PD-old. Lze na základě těchto úvah prohlásit článek za PD-old, nebo ne? A pokud ne, jak to řešit do budoucna, kdy už to bude možné? Případně, nenajde někdo šikovnější datum? --[[Uživatel:Palu|Palu]] ([[Diskuse s uživatelem:Palu|diskuse]]) 10. 11. 2013, 22:37 (UTC)
: Nalezeno (1910). Ale dalo zabrat. --[[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 21. 11. 2013, 20:44 (UTC)
::Děkuji mnohokrát. --[[Uživatel:Palu|Palu]] ([[Diskuse s uživatelem:Palu|diskuse]]) 14. 12. 2013, 01:14 (UTC)

==J. Wimmer==
Jde o ředitele prostějovského gymnázia Jana Wimmera, u něhož se mi nepodařilo nikde nalézt datum úmrtí. V [http://is.muni.cz/th/179298/ff_m/ofic._verze.pdf magisterské diplomové práci M. Vašíčka] se však uvádí, že roku 1911 odešel z místa ředitele na trvalý odpočinek. Domnívám se, že z tohoto údaje lze usoudit, že zemřel mnohem dříve než roku 1943. Bylo by možné tedy jeho dílo považovat za volné? [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 4. 12. 2013, 18:38 (UTC)
:Po neúspěšné snaze dohledat bližší info jsem se obrátil na Gymnázium Jiřího Wolkera v Prostějově. Od nich jsem získal fotografii J. Wimmera otištěnou v almamanachu ''Šedesát let gymnasia nyní dvanáctileté střední školy v Prostějově (1899 - 1959), Prostějov 1959''. Na ní je J. Wimmer – uveden jako ředitel školy v letech 1899–1911 – ve věku cca 50–60 let. Těžko posoudit, se starými fotografiemi je to holt těžké, ale pod padesát rozhodně neměl. Ostatně také ten odchod na odpočinek v roce 1911 je celkem výmluvný. Rovněž jsem napsal autorovi výše odkazované diplomové práce, zda by neměl bližší informace, ale odpověď jsem zatím nedostal. Jistým vodítkem je také vstřícnost zástupkyně ředitele prostějovského gymnázia paní Ambrožové, která se snažila vypátrat nějaké informace u starších kolegů, pamětníků nyní v penzi, a nepochodila, o Janu Wimmerovi nikdo nic bližšího neví. Z toho se dá poměrně spolehlivě usuzovat, že je poměrně jistá šance, že jeho dílo bude volné. Otázkou však zůstává, jak jej poznačit v tom seznamu jako volné dílo a čím to podložit. Navíc J. Wimmer není v tomto seznamu zatím vůbec zanesen. Mohl byste jej tam prosím vložit? --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 11. 12. 2013, 08:27 (UTC)
:Pro ilustraci ona [http://m.kotacka.sweb.cz/J.Wimmer.jpg fotografie]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 11. 12. 2013, 08:34 (UTC)
::Díky moc za informace, já myslím, že i když nemáme přesný rok, tak je to celkem jasné. Navrhuji k autorovi napsat poznámku, něco jako: &quot;Dle dostupných údajů odešel roku 1911 do penze, s největší pravděpodobností tedy zemřel před více než 70 lety a jeho dílo je proto s velkou pravděpodobností volné. Proto doporučujeme použít licenci [[Wikizdroje:Licence#PD_old_100|PD old 100]].&quot;
:: Akorát nevím, jak to udělat, když je autorem jenom části hesla, protože současný infobox neumožňuje uvést dvě licence. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 11. 12. 2013, 19:31 (UTC)

::Dodatečně potvrzuji, co jste oba o Wimmerovi zjistili (tuhle diskusi jsem v minulosti nějak přehlédl) - je skutečně volný a právě jsem ho [[Autor:Jan Wimmer|založil]]. --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 14. 2. 2015, 08:47 (UTC)

== Šjn. ==

V seznamu není uvedena zkratka Šjn. Je možné, že jde o Františka Šujana, který je v seznamu uveden pod zkratkou Šj. Asi bude nejlepší k tomu přistoupit jako je uvedeno výše u Filipa Počty, bod. 2. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 12. 12. 2013, 18:19 (UTC)

== Albert Bervid ==

Další osobou s neznámými daty je Albert Bervid (zkratka ''B-r-d.''), NK uvádí  dvě jeho publikace (1 z roku 1901 a druhou z r. 1929) a informaci, že to byl zemský tajemník markrabství Moravského a finanční poradce knížat Schwarzenbergů. Nic víc nikde není :-( [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 12. 12. 2013, 18:31 (UTC)
:Možná by šlo zkusit se obrátit s dotazem možného příbuzenství a prosbou o životopisná data na [http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Berwid-Buquoy tuto osobu]. Já jí ovšem rozhodně psát odmítám. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 24. 12. 2013, 22:09 (UTC)
::Díky za tip, zkusím napsat. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 26. 12. 2013, 14:01 (UTC)
:::Tak bohužel dosud bez odezvy. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 13. 2. 2014, 19:45 (UTC)
:Albert Bervid urcite zil jeste v lednu 1941 - viz [http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:1c0e0e26-435f-11dd-b505-00145e5790ea#periodical-periodicalvolume-periodicalitem-page_uuid:6e53af40-91f7-11dc-841c-000d606f5dc6 zpravu o drobne nehode, ktera ho potkala]. Mozna by stalo za to kontaktovat radnici ve Vizovicich, protoze tam maji [http://www.vizovice.info/index.php?vizovice-fotogalerie-Osobnosti-Bervid%20Albert%201897-1975.jpg cestneho obcana Alberta Bervida (1897-1975)] coz mohl byt s velkou pravdepodobnosti syn hledaneho.--[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 14. 2. 2014, 11:55 (UTC)
::Díky za další radu, nevím na koho přesně se tam obrátit, zkusil jsem vedoucí kulturního domu, koho by mi případně poradila. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 15. 2. 2014, 16:46 (UTC)

== V. J. Hauner ==
Je autorem astronomického hesla &quot;Mlhoviny&quot;. V seznamu autorů je napsáno: Hauner V. J., dr., assistent meteorologického ústavu v Praze. Teoreticky by to mohl být matematik Vilém Julius Hauner, o kterém se píše ve 28. díle OSN: mathematik čes. (*1877 v Praze), studoval v Praze fakultu filosof., dosáhl t. doktorátu r. 1900, pak studoval v Lipsku (r. 1901) a v Cambridgei v Anglii (r. 1902). Napsal pojednání: Geometrie neeuklidovská a její poměr k theorii poznání (»Česká Mysl«, r. IV.) a Geometrie neeuklidovská: Theorie Riemannova (t., r. IX.). Přispíval též do »Času« (články o válce rusko-japanské hl. p. chif.-a-); do »Přehledu« píše pod značkou Mars.

Nevím, jestli ovšem Otto nepopletl dohromady dva různé Haunery, ty články o válce rusko-japanské by seděly spíše na [[:w:Vilém Julius Josef Hauner|Viléma Julia Josefa Haunera]], který je obvykle také uváděn jako V. J. Hauner. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 24. 12. 2013, 17:50 (UTC)

: V. J. Hauner je nejspíš vyřešený, jedná se o jednu osobu. Zdroj: Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 378 • 1842 • Hauner, Vilém, [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=1F406C7423A911E08F90005056C00008&amp;scan=1 Dostupné online], kde je &quot;náš&quot; Hauner uveden se správným datem narození (28.04.1877) jako &quot;PhDr assistent astronomického ústavu&quot;, což odpovídá popisu v Ottovi. Takže zjevně na začátku kariéry změnil obor z astronoma či meteorologa na vojenského historika. Pro úplnost, jeho vlastní karta v Soupisu domovských příslušníků (377 • 1877 • Hauner, Vilém , [http://amp.bach.cz/pragapublica/permalink?xid=1F406C7323A911E08F90005056C00008&amp;scan=1 Dostupné online] ho uvádí jako &quot;spisovatele&quot;, což nic nepotvrzuje ani nevylučuje. Takže Hauner je volný - a časem by bylo vhodné spojit [[w:Vilém Julius Josef Hauner|dvě]] dnes oddělená [[w:Vilém Julius Hauner|hesla]] ve Wikipedii (teď na to ale nemám energii). --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 24. 12. 2015, 13:47 (UTC)

== -sb. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''-sb'' podepsaná pod heslem [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni04ottogoog#page/n60/mode/2up Helfert]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 25. 12. 2013, 12:21 (UTC)

== Tmk. ==
Další v seznamu neuvedenou zkratkou je ''Tmk.'', podepsanou pod heslem [[Ottův slovník naučný/Záložny|Záložny]] a pod větší částí hesla [[Ottův slovník naučný/Zvíkov|Zvíkov]]. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 13. 2. 2014, 19:46 (UTC)

:V hesle Záložny se patrně bude jednat o [[Autor:Vratislav Václav Tomek]], v seznamu na konci 27. dílu uveden jako &quot;Tomek Vratislav, spisovatel v Praze&quot;. Na webu databazeknih.cz se píše, že byl i autorem turistických průvodců, z čímž může pojednání o Zvíkově souviset. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 1. 5. 2026, 05:33 (UTC)

== Nový. ==
V seznamu chybí autor se zkratkou ''Nový.'', který napsal např. heslo Pulj. --[[Uživatel:Radek Linner|Radek Linner]] ([[Diskuse s uživatelem:Radek Linner|diskuse]]) 10. 4. 2014, 15:17 (UTC)
:To bude učitel zeměpisu [[Autor:Václav Nový|Václav Nový]] (1879–1909), viz {{Wikizdroje:Ottův slovník naučný/Zkratky autorů/NK|jk01090820}}), který [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n962/mode/1up je uveden] v příloze 27. dílu Abecední seznam přispěvatelů. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 10. 4. 2014, 18:36 (UTC)

== Skp. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Skp.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Kraslice|Kraslice]]. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 11. 4. 2014, 20:25 (UTC)

== Bursa ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Bursa'', heslo [[Ottův slovník naučný/Pyreneje|Pyreneje]].

== E. M. ==
Heslo [[Ottův slovník naučný/Zámek (sídlo)|Zámek]] (nebo jen jeho poslední část?) je podepsáno zkratkou ''E. M.'', která se v seznamu zkratek nevyskytuje. Velmi hypoteticky by to snad mohl být Ed. Müller, který je sice uveden v seznamu autorů, ale v seznamu zkratek nemá žádnou zkratku přiřazenu. [[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 18. 7. 2014, 11:04 (UTC)

== [[Autor:Bsa.|Bsa.]] ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Bsa.'', hesla [[Ottův slovník naučný/Parnon|Parnon]], [[Ottův slovník naučný/Parramatta|Parramatta]], [[Ottův slovník naučný/Paru|Paru]], [[Ottův slovník naučný/Pei-ho|Pei-ho]] a [[Ottův slovník naučný/Peking|Peking]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 6. 8. 2014, 06:01 (UTC)

== Kbr. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Kbr.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Perifrase|Perifrase]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 27. 9. 2014, 09:06 (UTC)

== [[Autor:J. Kneisl|J. Kneisl]] ==
V seznamu neuvedený autor ''J. Kneisl'', heslo [[Ottův slovník naučný/Permutace|Permutace]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 27. 9. 2014, 19:29 (UTC)

== Další nezjištěný, ''—len-'' ==

U hesla [[Ottův slovník naučný/Livonsko]] a [[Ottův slovník naučný/Livny]] (zatím), jsem narazil na podpis ''—len-'', nikde jsem nevypátral, o koho jde.--[[Uživatel:Pannage|Pannage™]] ([[Diskuse s uživatelem:Pannage|diskuse]]) 29. 9. 2014, 20:41 (UTC)
:Takže již odhalen - [[Autor:Ferdinand Polenský|Ferdinand Polenský]]. --[[Uživatel:Pannage|Pannage™]] ([[Diskuse s uživatelem:Pannage|diskuse]]) 1. 10. 2014, 10:24 (UTC)

== Id. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Id.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Acetabulum|Acetabulum]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 23. 1. 2015, 17:58 (UTC)

== Red. vs. red. ==

Někde je ''Red.'', někde ''red.'' 
# Znamená to totéž (tj. redakce)? Nebo je první zkratka některého autora?
# Význam &quot;redakce&quot; by se v infoboxu měl psát &quot;redakce&quot;.
# Pakliže není ani jedna ze zkratek uvedena za heslem, proč je někdy uváděna v infoboxu?
{{Uživatel:Danny B./podpis}} 14. 2. 2015, 04:57 (UTC)

:Podle mne znamená obojí &quot;redakce&quot;. V autorských zkratkách je bohužel trochu nepořádek, někdy mají 2 autoři stejnou, jindy jeden autor dvě, ještě jindy uvádějí zjevně špatné křestní jméno apod., takže předpokládám, že nejednotný zápis ''Red''. vs ''red'' je také chyba na straně tehdejších redaktorů či korektorů. Kdyby to byl konkrétní autor, pak by se objevil i na [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n969/mode/2up závěrečném seznamu], což se nestalo. Jinak souhlasím s tím, zapisovat v takovém případě do infoboxu &quot;Redakce&quot;. Proč je zkratka uvedena v infoboxu když není za heslem - asi chyba vkladatele (ve Wikizdrojích), souhlasím s odstraněním (resp. náhradou výrazem &quot;neuveden&quot;). Díky za další postřeh! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 14. 2. 2015, 08:29 (UTC)

Vyběhlo to na mě v rámci aktuálně prováděného monitoringu autorských kolonek kvůli přípravě nového systému informačních šablon. Různých nesrovnalostí ve vyplňování je tam více a bude třeba je opravit, ale někde nevím jak, kam je mám případně zanést? Na [[Diskuse k Wikizdrojům:Ottův slovník naučný]] nebo k prameni? Jinak seznam těch, kde je vyplněna redakce můžu pak dodat ke kontrole, jestli je vyplněno správně jako &quot;redakce&quot;, nebo jestli se to má přepsat na &quot;neuveden&quot;.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 14. 2. 2015, 12:50 (UTC)

== Šlc. ==

[[Ottův slovník naučný/Ackermann]], navíc tam příslušná část hesla chybí, aniž by to bylo označeno nějakou šablonou...&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 14. 2. 2015, 13:01 (UTC)

:Přidal jsem redakční poznámku, šablonu nevím, jaká se v tomto případě dává. --[[Uživatel:Hadonos|Hadonos]] ([[Diskuse s uživatelem:Hadonos|diskuse]]) 15. 2. 2015, 08:31 (UTC)

== —f— ==
Neznámý autor —f— u hesla [[Ottův slovník naučný/Abú (hora)|Abú (hora)]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 14. 2. 2015, 13:06 (UTC)
:Dle tématu by to mohl být [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 1. 6. 2018, 08:25 (UTC)

== Šč. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Šč.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Adesmia|Adesmia]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 13. 5. 2015, 08:16 (UTC)

== Tge. ==
V seznamu neuvedená zkratka ''Tge.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Agricola (rod)|Agricola (rod)]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 11. 11. 2015, 09:18 (UTC)

== Vícha. ==

V seznamu neuvedená zkratka ''Vícha.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Kopřivnice|Kopřivnice]]. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 26. 2. 2016, 10:59 (UTC)
:{{Re|Skim}} Je uveden L. Vícha (Kopřivnice) v seznamu spolupracovníků, ne v seznamu zkratek. Řekl bych, že jde o [[w:Leopold Vícha|Leopold Vícha]].

== E. Müller. ==

V seznamu neuvedená zkratka ''E. Müller.'', heslo [[Ottův slovník naučný/Věřovice|Věřovice]]. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 28. 2. 2016, 23:55 (UTC)
:Týž v hesle [[Ottův slovník naučný/Stanoviště (obec)|Stanoviště (obec)]]. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 6. 6. 2016, 12:32 (UTC)
: {{re|Skim|Martin Kotačka}} Výše [[#E. M.]]? [[Uživatel:Draceane|Draceane]] ([[Diskuse s uživatelem:Draceane|diskuse]]) 31. 5. 2020, 17:31 (UTC)

== Fr. Krátký ==

V seznamu neuvedená zkratka ''Fr. Krátký'', heslo [[Ottův slovník naučný/Mikroskop|Mikroskop]]. V seznamu je zkratka ''Krý.'', nevím jestli to může být stejná osoba. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 18. 3. 2016, 09:08 (UTC)

== CH. ==

V hesle [[Ottův slovník naučný/Marx|Marx]] je uvedena zkratka ''CH.'', která není nikde uvedena. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 11. 4. 2017, 06:44 (UTC)
:Stejně u hesla [[Ottův slovník naučný/Lloyd|Lloyd]]. Že by [[Autor:Cyril Horáček|''C.H.'']]? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 9. 7. 2018, 10:36 (UTC)

== J. Smyčka ==
U hesla »{{OSN|Litovel|1900|online=http://archive.org/stream/ottvslovnknauni29ottogoog#page/n195/mode/2up}}« je uveden autor „J. Smyčka“. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 21. 5. 2017, 18:44 (UTC)
:Což bude [[:w:Jan_Smy%C4%8Dka|Jan Smyčka]]. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 21. 5. 2017, 18:45 (UTC)

== Ursíny ==

Opravu jména (Ursíny s dlouhým „í&quot;) jsem provedl na základě článku o něm na stránkách VUT v Brně → viz [https://www.vutbr.cz/o-univerzite/organizacni-struktura/rektorat/archiv/historie-skoly/rektori/michal-ursiny-p98953 zde].

== D. Č. ==

V článku [[Ottův slovník naučný/Alkaličnost|Alkaličnost]] nalezena neuvedená zkratka ''D.&amp;nbsp;Č.'' Vzhledem k cukrovarnickému obsahu snad nade vší pochybnost ztotožněno s ''DČ.'' a [[special:diff/163519|přidáno]] do seznamu. —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 16. 6. 2018, 08:15 (UTC)

== Čka. ==

Neznámá zkratka ''Čka.'' u hesla [[Ottův slovník naučný/Dřevení|Dřevení]]. Teoreticky by mohlo jít o ''[[Autor:Emanuel_Makovička|-čka.]]'' [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 28. 6. 2018, 11:44 (UTC)
: Asi ne, nesedí mi to časově ani oborově. Emanuel Makovička zemřel 1890 a v katalogu NK jsou jeho díla zabývající se pedagogikou; šifrou ''Čka.'' v OSN je podepsáno několik hesel z oboru hornictví z roku 1893. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 21. 7. 2018, 19:59 (UTC)
: Dle seznamu na konci 27. svazku se mi jako nejpravděpodobnější jeví [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]], důlní inženýr, v seznamu autorů v I.&amp;nbsp;svazku je uveden pod zkratkou ''Ča.'', která je už od tohoto I.&amp;nbsp;svazku použita pro [[Autor:František Čáda|Františka Čádu]], je tedy možné, že v dalších svazcích zkratku změnil. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 22. 7. 2018, 06:55 (UTC)

== Zba. ==

Heslo Durdík 1) [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 1. 10. 2018, 19:36 (UTC)
:což [[Autor:Gustav Zába]], kde je  podobný případ:  ''[[Ottův slovník naučný/Dogmatismus|Dogmatismus]] (podepsán Zba., autorství předpokládáno)''? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 2. 10. 2018, 06:32 (UTC)

== Rhn. ==
Heslo [[Ottův slovník naučný/Chorion|Chorion]]. [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 23. 6. 2019, 09:25 (UTC)

== J.J. ==

V hesle [[Ottův slovník naučný/Amnion|Amnion]]. Myslím, že zde jde jasně o [[Autor:Jan Janošík|Jana Janošíka]] (JJ.). [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 23. 6. 2019, 09:44 (UTC)

== Slvk. — Slavík Jan ==

Nezdá se mi, že by mělo jít o autora (1885-1978) zaměřeného na ruské dějiny. Jednak by mu v době vydání XXVI. dílu OSN bylo pouhých 22 let, jednak článek [[Ottův slovník naučný/Waitz]], pod kterým je podepsán, nemá nic společného s Ruskem. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 29. 7. 2019, 19:47 (UTC)

Koukal jsem ještě na další jeho články: 
*[[Ottův slovník naučný/Wapowski]] Bernard
*[[Ottův slovník naučný/Ypsilanti]] Demetrios
*[[Ottův slovník naučný/Záviš z Falkenšteina]]
*[[Ottův slovník naučný/Zawisza]] Czarny z Garbowa
*[[Ottův slovník naučný/Zlonice]]
*[[Ottův slovník naučný/ze Znojma]] Stanislav
*[[Ottův slovník naučný/ze Žerotína]]
----
*[[Ottův slovník naučný/Bakunin Michajil]]
*[[Ottův slovník naučný/Bělokurov Sergěj Aleksějevič]]
*[[Ottův slovník naučný/Bilbasov Vasilij Aleksějevič]]
*[[Ottův slovník naučný/Byzantologie]]
*[[Ottův slovník naučný/Denis Hector]]
*[[Ottův slovník naučný/Friedrieh Gustav]]
*[[Ottův slovník naučný/Goll Jaroslav]]

Ve 26. dílu jde hlavně o ruská témata (celkem podepsáno 15 hesel), ve 27. polská a česká, ve 28. ruská, bulharská a česká. Skoro to vypadá na dva autory. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 29. 7. 2019, 19:56 (UTC)
: Podle mě se to nevylučuje, naopak mi připadá jako hodně pravděpodobný autor. Píše se u něj „kandidát filosofie“, což může věku 22 let odpovídat. O rok později (1908), v seznamu přispěvatelů v závěru 27. svazku ([https://archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n963/mode/1up]), je již uveden jako „asistent historického semináře“ na UK. Z toho vyplývá, že hesla týkající se nejenom ruských, ale i dalších slovanských, jak uvádíš, historických témat psal už jako student. Podle [[w:Jan Slavík (historik)|článku ve Wikipedii]] po vystudování UK učil na gymnáziích, publikace zabývající se ruskou historií vydával od poloviny 20. let. Víc jasno by mohlo vnést heslo o něm z 10. svazku ''Ottova slovníku naučného nové doby'' (dodatků k OSN) z roku 1939. Pokud nemáte nikdo po ruce, podívám se zítra v knihovně. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 31. 7. 2019, 08:52 (UTC)

== „—sp.&quot; u hesla ''Carranza'' ==

Nevíte, kdo by se mohl skrývat pod šifrou '''—sp.''', kterou je podepsáno heslo ''Carranza''?--[[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 10. 7. 2020, 18:41 (UTC)
: Až nyní jsem si všiml, že v šifře je nad písmenem „s&quot; jakási tečka, pravděpodobně pozůstatek špatně otištěného háčku. Budu tedy tuto značku číst '''—šp.''' Autorem hesla ''Carranza'' je tedy [[Autor:Ludvík Bohumil Kašpar|Kašpar L. B.]], což je možné. --[[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 10. 7. 2020, 22:54 (UTC)

== klk. red. ==

V článku [[Ottův slovník naučný/April|April]] se vyskytla anonymní zkratka ''klk. red.'' Jinde ve Wikizdrojích jsem ji nenalezl. Zdraví, —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 16. 10. 2020, 09:09 (UTC)
:nemohlo by to znamenat ''kolektiv redakce''? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 16. 10. 2020, 13:11 (UTC)
:: Nic jiného mě nenapadlo (ale interpretoval jsem si to přesněji jako ''kolektiv redaktorů''), proto říkám, anonymní. Chvíli jsem přemýšlel, jestli to neznamená, že autorství uvedeno vlastně je a potenciálně to může zahrnovat i nějakého mladého, stále &quot;pod zákonem&quot; (autorským). —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 17. 10. 2020, 10:51 (UTC)
:::Články podepsané ''redakce'' se berou jako volné (PD old 70). [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 9. 3. 2021, 09:35 (UTC)

''[[{{SUBJECTPAGENAME}}#Zkratky od písmene K|klk.]]'' je [[Autor:Vladislav Kalousek|Vladislav Kalousek]]. &lt;small&gt;(&quot;kolektiv&quot; se odjakživa zkracuje &quot;kol.&quot;)&lt;/small&gt;&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 9. 3. 2021, 19:07 (UTC)

== A. B. Máka ==

U hesla Střítež 1). Pravděpodobně totožný s Máka Ant. (na konci 27. svazku v seznamu). [https://www.obecstruznice.cz/evt_file.php?file=1333] [[Uživatel:Libor Grunaw|Libor Grunaw]] ([[Diskuse s uživatelem:Libor Grunaw|diskuse]]) 8. 3. 2021, 21:37 (UTC)
:Nejednotnost zápisu autorů napříč díly není výjimkou, zde bych souhlasil, že by mohlo jít o téhož autora ([[d:Q95332555]]). [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 9. 3. 2021, 09:34 (UTC)

== koll. ==

Narazil jsem na článek ([[Ottův slovník naučný/Epakty|Epakty]]) s podpisem ''koll.'', s malým písmenem (první výskyt u zpracovaných článků). Prozatím jsem přisoudil [[Autor:Hynek Kollmann|H. Kollmannovi]] (po projití spolupracovníků, vč. předchozích dílů a ověření, že jiný s příjmením Koll… do té doby nebyl). Vzhledem k oboru jeho osatních článků si tím však vůbec nejsem jistý. Nemohlo by jít o variantu ''kol.'' (kolektiv)? —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 17. 3. 2021, 09:01 (UTC)

… Pro zajímavost, v dílu výše se nacházejí (dle NKP scan fulltextu) pouze podpisy ''Koll.'' (… s.&amp;nbsp;690 [[Ottův slovník naučný/Enenkel|Enenkel]]), naopak níže už pouze ''koll.'' (s.&amp;nbsp;680 [[Ottův slovník naučný/Epocha|Epocha]], s.&amp;nbsp;686 [[Ottův slovník naučný/z Eppanu|z Eppanu]], s.&amp;nbsp;804 [[Ottův slovník naučný/Eugen|Eugen]]). —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 17. 3. 2021, 09:45 (UTC)

== ''Frant. Lang.'' ==

Heslo [[Ottův slovník naučný/Milavče|Milavče]] zpracoval autor s šifrou ''Frant. Lang.'' V seznamu spolupracovníků (vč.) předešlých dílů jsem nenašel. Cca 13letý známý [[w:František Langer]] to zřejmě nebude. &lt;small&gt;(V digitalizaci {{Kramerius|nkp|6b98da00-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867|Kramerius5}} kvůli kurzivě je jako &lt;code&gt;Frani. Lan&quot;.&lt;/code&gt;)&lt;/small&gt; —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 6. 8. 2021, 04:29 (UTC)

: Takže zřejmě Fr. Lang, farář v Milavči u Domažlic, viz {{Kramerius|nkp|5ce53d70-0ef2-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|OSN 27., str. VI}}. —[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 14. 9. 2021, 21:03 (UTC)

== E. M. / E. Müller / Eduard Müller ==

[[:Kategorie:E. M.]] / [[:Kategorie:E. Müller]] / [[:Kategorie:Eduard Müller]] - na základě tématu článků (vesnice na Moravě) si troufám tvrdit, že tito tři jsou tentýž autor (E. Müller, žurnalista v Zábřehu) a to zřejmě {{Wikidata|Q95214058|tento E. Müller}}. ? [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 31. 5. 2023, 08:50 (UTC)

== Fp. ==
Zkratka '''Fp.''' v hesle [[Ottův slovník naučný/Als|Als]]. V seznamu zkratek uvedena zkratka '''FP.''' vztahující se k Františku Pokornému, účetnímu záložny v Hořicích. Vzhledem k obsahu hesla to však pravděpodobně dotyčný nebude. --[[Uživatel:Martin Kotačka|Martin Kotačka]] ([[Diskuse s uživatelem:Martin Kotačka|diskuse]]) 16. 1. 2025, 08:37 (UTC)

:Není to [[Autor:Pavel Papáček]] (zkratka Pp.) ? Zkratka je blízko, nějakou německou geografii v heslech má. [[Uživatel:Jklamo|Jklamo]] ([[Diskuse s uživatelem:Jklamo|diskuse]]) 17. 1. 2025, 15:21 (UTC)</text>
      <sha1>h23mlsk3d20ocrr234uajp1oa6i6fpl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Díl šestnáctý</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45067</id>
    <revision>
      <id>334622</id>
      <parentid>321308</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:23:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>+1 (viz též [[Diskuse_k_Wikizdrojům:Ottův_slovník_naučný/Zkratky_autorů#Nný.]])</comment>
      <origin>334622</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="261230" sha1="n2gb0usr940743x1ug16s9s0wmwfits" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Díl šestnáctý
| PŘEDCHOZÍ = Díl patnáctý
| DALŠÍ = Díl sedmnáctý
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Díl šestnáctý
| AUTOR = Kolektiv autorů
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1900. [http://www.archive.org/details/ottvslovnknauni29ottogoog Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

&lt;div class=&quot;osnSeznamHesel&quot;&gt;
# [[Ottův slovník naučný/Líh|Líh]]
# [[Ottův slovník naučný/Líha|Líha]]
# [[Ottův slovník naučný/Líha (ves)|Líha (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Liharžik|Liharžik]]
# [[Ottův slovník naučný/Líhnice|Líhnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lihoměr|Lihoměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lihovarské počitadlo|Lihovarské počitadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lihovarství|Lihovarství]]
# [[Ottův slovník naučný/Líhové kvašení|Líhové kvašení]]
# [[Ottův slovník naučný/Líhové nápoje|Líhové nápoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Li-Hung-Čang|Li-Hung-Čang]]
# [[Ottův slovník naučný/Lich|Lich]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichačev|Lichačev]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichanotus|Lichanotus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichard|Lichard]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichas|Lichas]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichceves|Lichceves]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichen|Lichen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichenes|Lichenes]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichenin|Lichenin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichenologie|Lichenologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichfield|Lichfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichkov|Lichkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichnice|Lichnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichník|Lichník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichnov|Lichnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichnovský|Lichnovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Licho-Ambrož|Licho-Ambrož]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichoběžník|Lichoběžník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichoceves|Lichoceves]]
# [[Ottův slovník naučný/Líchovy|Líchovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Licht|Licht]]
# [[Ottův slovník naučný/Licht.|Licht.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtbuchet|Lichtbuchet]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtemburk|Lichtemburk]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lichtemburka|z Lichtemburka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichten|Lichten]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenau|Lichtenau]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lichtenau Wilhelmine|von Lichtenau Wilhelmine]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lichtenau Konrad|von Lichtenau Konrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenberg|Lichtenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenberg Georg Christoph|Lichtenberg Georg Christoph]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenberger|Lichtenberger]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenbergovy obrazy|Lichtenbergovy obrazy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenberk|Lichtenberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenbrunn|Lichtenbrunn]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenburg|Lichtenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichteneck|Lichteneck]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lichtenfels|von Lichtenfels]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenhain|Lichtenhain]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenstadt|Lichtenstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtensteig|Lichtensteig]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenstein|Lichtenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenstein Martin Heinrich|Lichtenstein Martin Heinrich]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtensteinia|Lichtensteinia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenštein|Lichtenštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenštein (ves)|Lichtenštein (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenthal|Lichtenthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtenwald|Lichtenwald]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtowitz|Lichtowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtward|Lichtward]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichtwer|Lichtwer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichuceves|Lichuceves]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichva|Lichva]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichvin|Lichvin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lichwe|Lichwe]]
# [[Ottův slovník naučný/Liimfjord|Liimfjord]]
# [[Ottův slovník naučný/Lika|Lika]]
# [[Ottův slovník naučný/Lika-Krbava|Lika-Krbava]]
# [[Ottův slovník naučný/Likavec|Likavec]]
# [[Ottův slovník naučný/Likéry|Likéry]]
# [[Ottův slovník naučný/Liki-Liki|Liki-Liki]]
# [[Ottův slovník naučný/Likona|Likona]]
# [[Ottův slovník naučný/Likowski|Likowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Liktoři|Liktoři]]
# [[Ottův slovník naučný/Likuala|Likuala]]
# [[Ottův slovník naučný/Likvidace|Likvidace]]
# [[Ottův slovník naučný/Likvidátor|Likvidátor]]
# [[Ottův slovník naučný/Likvidatura|Likvidatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Likvidní|Likvidní]]
# [[Ottův slovník naučný/Lila|Lila]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilaea|Lilaea]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilek|Lilek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilgenau|Lilgenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliaceae|Liliaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilie|Lilie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilieae|Lilieae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilien|Lilien]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliencron|Liliencron]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliendorf|Liliendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilienfeld|Lilienfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilienfeld-Toalj|Lilienfeld-Toalj]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilienstein|Lilienstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilienthal|Lilienthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilije|Lilije]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilijice|Lilijice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilijovité|Lilijovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilio|Lilio]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliovité|Liliovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliovník|Liliovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Liliput|Liliput]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilith|Lilith]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilium|Lilium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilium lesní|Lilium lesní]]
# [[Ottův slovník naučný/Liljebl.|Liljebl.]]
# [[Ottův slovník naučný/Liljeblad|Liljeblad]]
# [[Ottův slovník naučný/Liljefors|Liljefors]]
# [[Ottův slovník naučný/Liljeholm|Liljeholm]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilkovité|Lilkovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Lille|Lille]]
# [[Ottův slovník naučný/Lillebonne|Lillebonne]]
# [[Ottův slovník naučný/Lillehammer|Lillehammer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lillers|Lillers]]
# [[Ottův slovník naučný/Lillit|Lillit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lillj.|Lillj.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilljebjörn|Lilljebjörn]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilly|Lilly]]
# [[Ottův slovník naučný/Lilybaeum|Lilybaeum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lima|Lima]]
# [[Ottův slovník naučný/Lima (město)|Lima (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lima (admirál)|Lima (admirál)]]
# [[Ottův slovník naučný/Limacidae|Limacidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Límán|Límán]]
# [[Ottův slovník naučný/Líman|Líman]]
# [[Ottův slovník naučný/Liman|Liman]]
# [[Ottův slovník naučný/Limanowa|Limanowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Limanowski|Limanowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Limapontia|Limapontia]]
# [[Ottův slovník naučný/Limasol|Limasol]]
# [[Ottův slovník naučný/Limatické horniny|Limatické horniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Limatura|Limatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Limax|Limax]]
# [[Ottův slovník naučný/Limay|Limay]]
# [[Ottův slovník naučný/Limb|Limb]]
# [[Ottův slovník naučný/Limba|Limba]]
# [[Ottův slovník naučný/Limbach|Limbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Limberk|Limberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Limboria|Limboria]]
# [[Ottův slovník naučný/Limburg|Limburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Limburger Chronik|Limburger Chronik]]
# [[Ottův slovník naučný/Limburgit|Limburgit]]
# [[Ottův slovník naučný/Limbursko|Limbursko]]
# [[Ottův slovník naučný/Limbus|Limbus]]
# [[Ottův slovník naučný/Limbus (geodézie)|Limbus (geodézie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Limehouse|Limehouse]]
# [[Ottův slovník naučný/Limenitis|Limenitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Limerick|Limerick]]
# [[Ottův slovník naučný/Limes|Limes]]
# [[Ottův slovník naučný/Limestone|Limestone]]
# [[Ottův slovník naučný/Limettový olej|Limettový olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Limicolae|Limicolae]]
# [[Ottův slovník naučný/Limisso|Limisso]]
# [[Ottův slovník naučný/Limita|Limita]]
# [[Ottův slovník naučný/Limitace|Limitace]]
# [[Ottův slovník naučný/Limitativní|Limitativní]]
# [[Ottův slovník naučný/Limited|Limited]]
# [[Ottův slovník naučný/Limma|Limma]]
# [[Ottův slovník naučný/Limmat|Limmat]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnaea|Limnaea]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnaeidae|Limnaeidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnanthemum|Limnanthemum]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnesia|Limnesia]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnigraf|Limnigraf]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnobates|Limnobates]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnobiidae|Limnobiidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnochares|Limnochares]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnokalcit|Limnokalcit]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnokvarcit|Limnokvarcit]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnophilus|Limnophilus]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnophyllum|Limnophyllum]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnoria|Limnoria]]
# [[Ottův slovník naučný/Limnos|Limnos]]
# [[Ottův slovník naučný/Limoges|Limoges]]
# [[Ottův slovník naučný/Limon|Limon]]
# [[Ottův slovník naučný/Limon (město)|Limon (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Limonáda|Limonáda]]
# [[Ottův slovník naučný/Limonage|Limonage]]
# [[Ottův slovník naučný/Limonen|Limonen]]
# [[Ottův slovník naučný/Limonit|Limonit]]
# [[Ottův slovník naučný/Limos|Limos]]
# [[Ottův slovník naučný/Limosa|Limosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Limosella|Limosella]]
# [[Ottův slovník naučný/Limosin|Limosin]]
# [[Ottův slovník naučný/Limothrips|Limothrips]]
# [[Ottův slovník naučný/Limousin|Limousin]]
# [[Ottův slovník naučný/Limousinova pouzdérka|Limousinova pouzdérka]]
# [[Ottův slovník naučný/Limoux|Limoux]]
# [[Ottův slovník naučný/Limpach|Limpach]]
# [[Ottův slovník naučný/Limpidní|Limpidní]]
# [[Ottův slovník naučný/Limpopo|Limpopo]]
# [[Ottův slovník naučný/Limpurg|Limpurg]]
# [[Ottův slovník naučný/Limulus|Limulus]]
# [[Ottův slovník naučný/Limurit|Limurit]]
# [[Ottův slovník naučný/z Limuz|z Limuz]]
# [[Ottův slovník naučný/Limuzy|Limuzy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lín|Lín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lina|Lina]]
# [[Ottův slovník naučný/Linaceae|Linaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Linament|Linament]]
# [[Ottův slovník naučný/Línání|Línání]]
# [[Ottův slovník naučný/Linant|Linant]]
# [[Ottův slovník naučný/Linares|Linares]]
# [[Ottův slovník naučný/Linaria|Linaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Linaria (zool.)|Linaria (zool.)]]
# [[Ottův slovník naučný/Linberg|Linberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lincei|Lincei]]
# [[Ottův slovník naučný/Linci|Linci]]
# [[Ottův slovník naučný/Lincoln|Lincoln]]
# [[Ottův slovník naučný/Lincoln Abraham|Lincoln Abraham]]
# [[Ottův slovník naučný/Lincoln's Inn|Lincoln's Inn]]
# [[Ottův slovník naučný/Lincolnshire|Lincolnshire]]
# [[Ottův slovník naučný/Lind|Lind]]
# [[Ottův slovník naučný/Lind (zkratka)|Lind (zkratka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Linda|Linda]]
# [[Ottův slovník naučný/Linda (ves)|Linda (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Linda Josef|Linda Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Linda-Matoušek|Linda-Matoušek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindau|Lindau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindau (jméno)|Lindau (jméno)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindava|Lindava]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindb.|Lindb.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindberg|Lindberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindblad|Lindblad]]
# [[Ottův slovník naučný/Linde|Linde]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindeberg|Lindeberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindeblad|Lindeblad]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindegren|Lindegren]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindelöf|Lindelöf]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindemann|Lindemann]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindemann-Frommel|Lindemann-Frommel]]
# [[Ottův slovník naučný/Linden|Linden]]
# [[Ottův slovník naučný/Linden (viz)|Linden (viz)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenau|Lindenau]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lindenau|von Lindenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenb.|Lindenb.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenbrog|Lindenbrog]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenfels|Lindenfels]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenhammer|Lindenhammer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenhau|Lindenhau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindenschmit|Lindenschmit]]
# [[Ottův slovník naučný/Linderhof|Linderhof]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindernia|Lindernia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindesnäs|Lindesnäs]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindewiese|Lindewiese]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindgren|Lindgren]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindh|Lindh]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindi|Lindi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindig|Lindig]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindig (viz)|Lindig (viz)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindisfarne|Lindisfarne]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindl.|Lindl.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindley|Lindley]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindner|Lindner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindos|Lindos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindov|Lindov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindova|Lindova]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindpaintner|Lindpaintner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindsay|Lindsay]]
# [[Ottův slovník naučný/Lindsay (jména)|Lindsay (jména)]]
# [[Ottův slovník naučný/Linduška|Linduška]]
# [[Ottův slovník naučný/Linduška (ves)|Linduška (ves)]]
# [[Ottův slovník naučný/Líně|Líně]]
# [[Ottův slovník naučný/Linea|Linea]]
# [[Ottův slovník naučný/Linea (lat.)|Linea (lat.)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lineál|Lineál]]
# [[Ottův slovník naučný/Lineamenty|Lineamenty]]
# [[Ottův slovník naučný/Lineárný|Lineárný]]
# [[Ottův slovník naučný/Linec|Linec]]
# [[Ottův slovník naučný/Linec nad Rýnem|Linec nad Rýnem]]
# [[Ottův slovník naučný/Liněv|Liněv]]
# [[Ottův slovník naučný/Ling|Ling]]
# [[Ottův slovník naučný/Ling Petr Henrik|Ling Petr Henrik]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingam|Lingam]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingard|Lingard]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingau|Lingau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingelbach|Lingelbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingen|Lingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingenský průplav|Lingenský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingerie|Lingerie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingg|Lingg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingoni|Lingoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingot|Lingot]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingova tělocvičná soustava|Lingova tělocvičná soustava]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingua|Lingua]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguales|Linguales]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguatula a Linguatulidae|Linguatula a Linguatulidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguatulina|Linguatulina]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguet|Linguet]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguista|Linguista]]
# [[Ottův slovník naučný/Lingula|Lingula]]
# [[Ottův slovník naučný/Linguo-palatales|Linguo-palatales]]
# [[Ottův slovník naučný/Linha|Linha]]
# [[Ottův slovník naučný/Linhart|Linhart]]
# [[Ottův slovník naučný/Linhartice|Linhartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Linickij|Linickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Linie|Linie]]
# [[Ottův slovník naučný/Linimenta|Linimenta]]
# [[Ottův slovník naučný/Link|Link]]
# [[Ottův slovník naučný/Linke|Linke]]
# [[Ottův slovník naučný/Linköping|Linköping]]
# [[Ottův slovník naučný/Linkov|Linkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Linlithgow|Linlithgow]]
# [[Ottův slovník naučný/Linnaea|Linnaea]]
# [[Ottův slovník naučný/Linné|Linné]]
# [[Ottův slovník naučný/Linnéova soustava rostlin|Linnéova soustava rostlin]]
# [[Ottův slovník naučný/Linničenko|Linničenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Linnich|Linnich]]
# [[Ottův slovník naučný/Linoleum|Linoleum]]
# [[Ottův slovník naučný/Linolová kyselina|Linolová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Linon|Linon]]
# [[Ottův slovník naučný/Linos|Linos]]
# [[Ottův slovník naučný/Linosa|Linosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Linosyris|Linosyris]]
# [[Ottův slovník naučný/Linovskij|Linovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Linowski|Linowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Linsdorf|Linsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Linsey-woolsey|Linsey-woolsey]]
# [[Ottův slovník naučný/Linschen|Linschen]]
# [[Ottův slovník naučný/Linskaja|Linskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Linth|Linth]]
# [[Ottův slovník naučný/Linton|Linton]]
# [[Ottův slovník naučný/Lintsch|Lintsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Linum|Linum]]
# [[Ottův slovník naučný/Líny|Líny]]
# [[Ottův slovník naučný/Linyphia|Linyphia]]
# [[Ottův slovník naučný/Linyphiinae|Linyphiinae]]
# [[Ottův slovník naučný/Linz|Linz]]
# [[Ottův slovník naučný/Linzová|Linzová]]
# [[Ottův slovník naučný/Liochlaena|Liochlaena]]
# [[Ottův slovník naučný/Lion|Lion]]
# [[Ottův slovník naučný/Lionardo|Lionardo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lionne|de Lionne]]
# [[Ottův slovník naučný/Liotheae|Liotheae]]
# [[Ottův slovník naučný/Liouville|Liouville]]
# [[Ottův slovník naučný/Lioy|Lioy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lípa|Lípa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lípa (obce)|Lípa (obce)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipaemie|Lipaemie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipai|Lipai]]
# [[Ottův slovník naučný/Lípalíska|Lípalíska]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipan|Lipan]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipanin|Lipanin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipanovice|Lipanovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipanský|Lipanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipany|Lipany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipara|Lipara]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipari|Lipari]]
# [[Ottův slovník naučný/Liparidae a|Liparidae a]]
# [[Ottův slovník naučný/Liparis Liparis|Liparis Liparis]]
# [[Ottův slovník naučný/Liparit|Liparit]]
# [[Ottův slovník naučný/Liparské ostrovy|Liparské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lípa Slovanská|Lípa Slovanská]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipavský|Lipavský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipcse|Lipcse]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipčice|Lipčice]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lipé|z Lipé]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipec|Lipec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipeck|Lipeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipeč|Lipeč]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lipého|z Lipého]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipen|Lipen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipenec|Lipenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipenský|Lipenský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipětín|Lipětín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipgart|Lipgart]]
# [[Ottův slovník naučný/Liphistius|Liphistius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipchyně|Lipchyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipí|Lipí]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipica|Lipica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipice|Lipice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipik|Lipik]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipina|Lipina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipinka|Lipinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipiński|Lipiński]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipinskij|Lipinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipiny|Lipiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipizza|Lipizza]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipka|Lipka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipkov|Lipkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipkova Voda|Lipkova Voda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipkovice|Lipkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipky|Lipky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipna|Lipna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipňanský|Lipňanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipňany|Lipňany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipnica|Lipnica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipnice|Lipnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipnice (obec)|Lipnice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipnička|Lipnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipník|Lipník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipno|Lipno]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipoldov|Lipoldov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipolec|Lipolec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipoltice|Lipoltice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipoltov|Lipoltov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipolz|Lipolz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipom|Lipom]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipomatosis|Lipomatosis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipoptena|Lipoptena]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipothymie|Lipothymie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipótvár|Lipótvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Lípov|Lípov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipova|Lipova]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipová|Lipová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipované|Lipované]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovec|Lipovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovice|Lipovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovka|Lipovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovky|Lipovky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovský|Lipovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipovský z Lipovice|Lipovský z Lipovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipowiec|Lipowiec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippa|Lippa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippe|Lippe]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippe (knížectví)|Lippe (knížectví)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippe-Biesterfeld-Weissenfeld Arminius|Lippe-Biesterfeld-Weissenfeld Arminius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippen|Lippen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippenz|Lippenz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippert|Lippert]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippe-Schaumburg|Lippe-Schaumburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippi|Lippi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippia|Lippia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippich|Lippich]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippin|Lippin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippincott|Lippincott]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippmann|Lippmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipps|Lipps]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippský les|Lippský les]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippspringe|Lippspringe]]
# [[Ottův slovník naučný/Lippstadt|Lippstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Lips|Lips]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipsius|Lipsius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipski|Lipski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipsko|Lipsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipsky|Lipsky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipský|Lipský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipský interim|Lipský interim]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipšova|Lipšova]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptál|Liptál]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptaň|Liptaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptáň|Liptáň]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptice|Liptice]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptovská stolice|Liptovská stolice]]
# [[Ottův slovník naučný/Liptovský Sv. Mikuláš|Liptovský Sv. Mikuláš]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipůvka|Lipůvka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lipý|Lipý]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquet|Liquet]]
# [[Ottův slovník naučný/Liqueur|Liqueur]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquidace|Liquidace]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquidae|Liquidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquidambar|Liquidambar]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquidní|Liquidní]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquiritia|Liquiritia]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquitz|Liquitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Liquor|Liquor]]
# [[Ottův slovník naučný/Lira|Lira]]
# [[Ottův slovník naučný/Liri|Liri]]
# [[Ottův slovník naučný/Liria|Liria]]
# [[Ottův slovník naučný/Liriodendron|Liriodendron]]
# [[Ottův slovník naučný/Liriophyllum|Liriophyllum]]
# [[Ottův slovník naučný/Liris|Liris]]
# [[Ottův slovník naučný/Lis|Lis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisabon|Lisabon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisaine|Lisaine]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisboa|Lisboa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisburn|Lisburn]]
# [[Ottův slovník naučný/Liscow|Liscow]]
# [[Ottův slovník naučný/Lísek|Lísek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisenko|Lisenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisény|Lisény]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisfranc|Lisfranc]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisch|Lisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lischin|Lischin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lischken|Lischken]]
# [[Ottův slovník naučný/Lischwitz|Lischwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisicki|Lisicki]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisière|Lisière]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisieux|Lisieux]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisinski|Lisinski]]
# [[Ottův slovník naučný/Líska|Líska]]
# [[Ottův slovník naučný/Liske|Liske]]
# [[Ottův slovník naučný/Liskeard|Liskeard]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisko|Lisko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lískovec|Lískovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Liskovice|Liskovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lísky|Lísky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lísky (obec)|Lísky (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisle|Lisle]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisle d'Albi|Lisle d'Albi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lismore|Lismore]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lisola|de Lisola]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisoleje|Lisoleje]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisov|Lisov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lisova|z Lisova]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisování|Lisování]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisovčíci|Lisovčíci]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisovice|Lisovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lispitz|Lispitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissa (ostrov)|Lissa (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissa|Lissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissabon|Lissabon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissagaray|Lissagaray]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissajous|Lissajous]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissajousovy křivky|Lissajousovy křivky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissonota|Lissonota]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissowa|Lissowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lissowitz|Lissowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/List|List]]
# [[Ottův slovník naučný/List (dokument)|List (dokument)]]
# [[Ottův slovník naučný/List Friedrich|List Friedrich]]
# [[Ottův slovník naučný/List.|List.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lista civilní|Lista civilní]]
# [[Ottův slovník naučný/Lista y Aragon|Lista y Aragon]]
# [[Ottův slovník naučný/Listec|Listec]]
# [[Ottův slovník naučný/Listen|Listen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lister|Lister]]
# [[Ottův slovník naučný/Listera|Listera]]
# [[Ottův slovník naučný/Lister a Mandal|Lister a Mandal]]
# [[Ottův slovník naučný/Listina|Listina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lístkování|Lístkování]]
# [[Ottův slovník naučný/Lístky|Lístky]]
# [[Ottův slovník naučný/Listland|Listland]]
# [[Ottův slovník naučný/Listnatec|Listnatec]]
# [[Ottův slovník naučný/Listohlod|Listohlod]]
# [[Ottův slovník naučný/Listokaz|Listokaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Liston|Liston]]
# [[Ottův slovník naučný/Listonožci|Listonožci]]
# [[Ottův slovník naučný/Listopad|Listopad]]
# [[Ottův slovník naučný/Listorozí|Listorozí]]
# [[Ottův slovník naučný/Listové stroje|Listové stroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Listovna|Listovna]]
# [[Ottův slovník naučný/Listovní|Listovní]]
# [[Ottův slovník naučný/Listrophorus|Listrophorus]]
# [[Ottův slovník naučný/Listwänit|Listwänit]]
# [[Ottův slovník naučný/Listy filologické|Listy filologické]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisůvky|Lisůvky]]
# [[Ottův slovník naučný/Liszna|Liszna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lisznyai|Lisznyai]]
# [[Ottův slovník naučný/Liszt|Liszt]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišany|Lišany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišce|Lišce]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišče|Lišče]]
# [[Ottův slovník naučný/Liščí ostrovy|Liščí ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišej|Lišej]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišejníky|Lišejníky]]
# [[Ottův slovník naučný/Líšeň|Líšeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišice|Lišice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišin|Lišin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišina|Lišina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišinka|Lišinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Liška|Liška]]
# [[Ottův slovník naučný/Liška (houba)|Liška (houba)]]
# [[Ottův slovník naučný/Liška (obec)|Liška (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Liška (osoby)|Liška (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Liškárna|Liškárna]]
# [[Ottův slovník naučný/Liškov|Liškov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišky|Lišky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišky (obec)|Lišky (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišna|Lišna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišná|Lišná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišnej|Lišnej]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišnice|Lišnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Líšnice|Líšnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišno|Lišno]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišný|Lišný]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišný (matematika)|Lišný (matematika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišov|Lišov]]
# [[Ottův slovník naučný/Líšť|Líšť]]
# [[Ottův slovník naučný/Lišta|Lišta]]
# [[Ottův slovník naučný/Líšťany|Líšťany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištěnec|Lištěnec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištice|Lištice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištná|Lištná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištné|Lištné]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištnice|Lištnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Líštnice|Líštnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Líštno|Líštno]]
# [[Ottův slovník naučný/Lištný|Lištný]]
# [[Ottův slovník naučný/Litai|Litai]]
# [[Ottův slovník naučný/Li-tai-pek|Li-tai-pek]]
# [[Ottův slovník naučný/Litanie|Litanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Litava|Litava]]
# [[Ottův slovník naučný/Litavka|Litavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Litavské pohoří|Litavské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Lité|Lité]]
# [[Ottův slovník naučný/Litěchovice|Litěchovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Liteň|Liteň]]
# [[Ottův slovník naučný/Litenčice|Litenčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Liteňské pásmo|Liteňské pásmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lite pendente|Lite pendente]]
# [[Ottův slovník naučný/Litera|Litera]]
# [[Ottův slovník naučný/Literáci|Literáci]]
# [[Ottův slovník naučný/Literární a umělecké konvence|Literární a umělecké konvence]]
# [[Ottův slovník naučný/Literární dějiny|Literární dějiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Literární Listy|Literární Listy]]
# [[Ottův slovník naučný/Literární majetek|Literární majetek]]
# [[Ottův slovník naučný/Literáti|Literáti]]
# [[Ottův slovník naučný/Literatura|Literatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Liternina|Liternina]]
# [[Ottův slovník naučný/Litětín|Litětín]]
# [[Ottův slovník naučný/Litevka|Litevka]]
# [[Ottův slovník naučný/Litevský jazyk|Litevský jazyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Litevský statut|Litevský statut]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithargyrum|Lithargyrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithgow|Lithgow]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithiasis|Lithiasis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithion|Lithion]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithionit|Lithionit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithistidae|Lithistidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithium|Lithium]]
# [[Ottův slovník naučný/Litho-|Litho-]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithobius|Lithobius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithocolletis|Lithocolletis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithofan|Lithofan]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithofanie|Lithofanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithofracteur|Lithofracteur]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithofysy|Lithofysy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithoglyfika|Lithoglyfika]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithoglyphus|Lithoglyphus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithografie|Lithografie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithoidit|Lithoidit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithomarlit|Lithomarlit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithospermum|Lithospermum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithotomie|Lithotomie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lithotripsie|Lithotripsie]]
# [[Ottův slovník naučný/Litchfieldit|Litchfieldit]]
# [[Ottův slovník naučný/Liti|Liti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lití|Lití]]
# [[Ottův slovník naučný/z Litic|z Litic]]
# [[Ottův slovník naučný/Litice|Litice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litický|Litický]]
# [[Ottův slovník naučný/Litíč|Litíč]]
# [[Ottův slovník naučný/Litichovice|Litichovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litija|Litija]]
# [[Ottův slovník naučný/Litija (obec)|Litija (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Litík|Litík]]
# [[Ottův slovník naučný/Litin|Litin]]
# [[Ottův slovník naučný/Litina|Litina]]
# [[Ottův slovník naučný/Litiopa|Litiopa]]
# [[Ottův slovník naučný/Litis contestatio|Litis contestatio]]
# [[Ottův slovník naučný/Litisch|Litisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Litispendence|Litispendence]]
# [[Ottův slovník naučný/Litke|Litke]]
# [[Ottův slovník naučný/Litkovice|Litkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litkup|Litkup]]
# [[Ottův slovník naučný/Litmice|Litmice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoboř|Litoboř]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoborský|Litoborský]]
# [[Ottův slovník naučný/Litobratřice|Litobratřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litohlavy|Litohlavy]]
# [[Ottův slovník naučný/Litohoř|Litohoř]]
# [[Ottův slovník naučný/Litohošt|Litohošt]]
# [[Ottův slovník naučný/Litohrad|Litohrad]]
# [[Ottův slovník naučný/Litochleby|Litochleby]]
# [[Ottův slovník naučný/Litochovice|Litochovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litol|Litol]]
# [[Ottův slovník naučný/Litolff|Litolff]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoltov|Litoltov]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoměřice|Litoměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoměřici|Litoměřici]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoměřický|Litoměřický]]
# [[Ottův slovník naučný/Litomyšl|Litomyšl]]
# [[Ottův slovník naučný/z Litomyšle|z Litomyšle]]
# [[Ottův slovník naučný/Litomyšlské biskupství|Litomyšlské biskupství]]
# [[Ottův slovník naučný/Litopecny|Litopecny]]
# [[Ottův slovník naučný/Litoradlice|Litoradlice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lítorale|Lítorale]]
# [[Ottův slovník naučný/Litorella|Litorella]]
# [[Ottův slovník naučný/Litorina|Litorina]]
# [[Ottův slovník naučný/Litorinidae|Litorinidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Litostrov|Litostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Litošice|Litošice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litotes|Litotes]]
# [[Ottův slovník naučný/Litov|Litov]]
# [[Ottův slovník naučný/Litovanský|Litovanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Litovany|Litovany]]
# [[Ottův slovník naučný/Litovčenko|Litovčenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Litovel|Litovel]]
# [[Ottův slovník naučný/Litovice|Litovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litožnice|Litožnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litr|Litr]]
# [[Ottův slovník naučný/Litrbachy|Litrbachy]]
# [[Ottův slovník naučný/Litschau|Litschau]]
# [[Ottův slovník naučný/Litta|Litta]]
# [[Ottův slovník naučný/Littai|Littai]]
# [[Ottův slovník naučný/Littengrün|Littengrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Littera|Littera]]
# [[Ottův slovník naučný/Litterae|Litterae]]
# [[Ottův slovník naučný/Litterální obligace|Litterální obligace]]
# [[Ottův slovník naučný/Littisch|Littisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Little|Little]]
# [[Ottův slovník naučný/Líttle James|Líttle James]]
# [[Ottův slovník naučný/Little Falls|Little Falls]]
# [[Ottův slovník naučný/Littlehampton|Littlehampton]]
# [[Ottův slovník naučný/Little Rocks|Little Rocks]]
# [[Ottův slovník naučný/Little Salvador|Little Salvador]]
# [[Ottův slovník naučný/Littmitz|Littmitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Littre|Littre]]
# [[Ottův slovník naučný/Littré|Littré]]
# [[Ottův slovník naučný/von Littrow|von Littrow]]
# [[Ottův slovník naučný/Lituites|Lituites]]
# [[Ottův slovník naučný/Litultovice|Litultovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lituolidae|Lituolidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Litura|Litura]]
# [[Ottův slovník naučný/Liturgie|Liturgie]]
# [[Ottův slovník naučný/Liturgika|Liturgika]]
# [[Ottův slovník naučný/Liturgus|Liturgus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lituus|Lituus]]
# [[Ottův slovník naučný/Litva|Litva]]
# [[Ottův slovník naučný/Litvané|Litvané]]
# [[Ottův slovník naučný/Litvínov|Litvínov]]
# [[Ottův slovník naučný/Litvinova|Litvinova]]
# [[Ottův slovník naučný/Litvinovice|Litvinovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Litvinovyč|Litvinovyč]]
# [[Ottův slovník naučný/Litwos|Litwos]]
# [[Ottův slovník naučný/Litý|Litý]]
# [[Ottův slovník naučný/Lityersés|Lityersés]]
# [[Ottův slovník naučný/Litýš|Litýš]]
# [[Ottův slovník naučný/Litzmann|Litzmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Liudger|Liudger]]
# [[Ottův slovník naučný/Liudolf|Liudolf]]
# [[Ottův slovník naučný/Liudprand|Liudprand]]
# [[Ottův slovník naučný/Liu Kiu|Liu Kiu]]
# [[Ottův slovník naučný/Liuperus|Liuperus]]
# [[Ottův slovník naučný/Liutprand|Liutprand]]
# [[Ottův slovník naučný/Livá|Livá]]
# [[Ottův slovník naučný/Livadia|Livadia]]
# [[Ottův slovník naučný/Livadija|Livadija]]
# [[Ottův slovník naučný/Livanov|Livanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Liven|Liven]]
# [[Ottův slovník naučný/Livens|Livens]]
# [[Ottův slovník naučný/Livenza|Livenza]]
# [[Ottův slovník naučný/Liverpool|Liverpool]]
# [[Ottův slovník naučný/Liverpool Charles Jenkinson|Liverpool Charles Jenkinson]]
# [[Ottův slovník naučný/Liverpoolsko-Leedský průplav|Liverpoolsko-Leedský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Livi|Livi]]
# [[Ottův slovník naučný/Livia|Livia]]
# [[Ottův slovník naučný/Livia Drusilla|Livia Drusilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Livias|Livias]]
# [[Ottův slovník naučný/Livigno|Livigno]]
# [[Ottův slovník naučný/Livijn|Livijn]]
# [[Ottův slovník naučný/Livingstone|Livingstone]]
# [[Ottův slovník naučný/Livingstone David|Livingstone David]]
# [[Ottův slovník naučný/Livingstonia|Livingstonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Livingstonovo pohoří|Livingstonovo pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Livingstonovy vodopády|Livingstonovy vodopády]]
# [[Ottův slovník naučný/Livistona|Livistona]]
# [[Ottův slovník naučný/Livius|Livius]]
# [[Ottův slovník naučný/Livno|Livno]]
# [[Ottův slovník naučný/Livny|Livny]]
# [[Ottův slovník naučný/Livonci|Livonci]]
# [[Ottův slovník naučný/Livonsko|Livonsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Livores|Livores]]
# [[Ottův slovník naučný/Livorno|Livorno]]
# [[Ottův slovník naučný/Livousy|Livousy]]
# [[Ottův slovník naučný/Livre|Livre]]
# [[Ottův slovník naučný/Livrej|Livrej]]
# [[Ottův slovník naučný/Livron|Livron]]
# [[Ottův slovník naučný/Livry|Livry]]
# [[Ottův slovník naučný/Lix|Lix]]
# [[Ottův slovník naučný/Lixos|Lixos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lixus|Lixus]]
# [[Ottův slovník naučný/Liz|Liz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lizard Head|Lizard Head]]
# [[Ottův slovník naučný/Lizars|Lizars]]
# [[Ottův slovník naučný/Liznar|Liznar]]
# [[Ottův slovník naučný/Lizovati|Lizovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Ližiny|Ližiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljadov|Ljadov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljach|Ljach]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljachovo|Ljachovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljachovské ostrovy|Ljachovské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljalin|Ljalin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljalja|Ljalja]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljamin|Ljamin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljapunov|Ljapunov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljaskoronskij|Ljaskoronskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lješ|Lješ]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljevno|Ljevno]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubar|Ljubar]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubavskij|Ljubavskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubeč|Ljubeč]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubelský průsmyk|Ljubelský průsmyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubić|Ljubić]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubič-Romanovič|Ljubič-Romanovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubim|Ljubim]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubimov|Ljubimov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubiša|Ljubiša]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubljana|Ljubljana]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubno|Ljubno]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubomlj|Ljubomlj]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubopytnyj|Ljubopytnyj]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubostinja|Ljubostinja]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljuboščinskij|Ljuboščinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubotin|Ljubotin]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubotrn|Ljubotrn]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubovič|Ljubovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubušk|Ljubušk]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljubuški|Ljubuški]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljucenko|Ljucenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljucyn|Ljucyn]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljudevit|Ljudevit]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljudinovo|Ljudinovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljudogovskij|Ljudogovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljulje|Ljulje]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljunga|Ljunga]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljunggren|Ljunggren]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljungstedt|Ljungstedt]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljupersoljskij|Ljupersoljskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljusne|Ljusne]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljutomer|Ljutomer]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljutostanskij|Ljutostanskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Ljuzerort|Ljuzerort]]
# [[Ottův slovník naučný/Lkáň|Lkáň]]
# [[Ottův slovník naučný/L. L.|L. L.]]
# [[Ottův slovník naučný/Llandilo|Llandilo]]
# [[Ottův slovník naučný/Llandudno|Llandudno]]
# [[Ottův slovník naučný/Llanelly|Llanelly]]
# [[Ottův slovník naučný/Llanes|Llanes]]
# [[Ottův slovník naučný/Llangollen|Llangollen]]
# [[Ottův slovník naučný/Llano estacado|Llano estacado]]
# [[Ottův slovník naučný/Llanos|Llanos]]
# [[Ottův slovník naučný/Llanquihue|Llanquihue]]
# [[Ottův slovník naučný/Llany|Llany]]
# [[Ottův slovník naučný/L. L. B.|L. L. B.]]
# [[Ottův slovník naučný/L. L. D.|L. L. D.]]
# [[Ottův slovník naučný/Llerena|Llerena]]
# [[Ottův slovník naučný/Lleyda|Lleyda]]
# [[Ottův slovník naučný/Llobregat|Llobregat]]
# [[Ottův slovník naučný/Llorente|Llorente]]
# [[Ottův slovník naučný/Lloyd|Lloyd]]
# [[Ottův slovník naučný/Lloyd Henry Humphrey Evans|Lloyd Henry Humphrey Evans]]
# [[Ottův slovník naučný/Llullaillaco|Llullaillaco]]
# [[Ottův slovník naučný/Llummayor|Llummayor]]
# [[Ottův slovník naučný/Lmk.|Lmk.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lnáře|Lnáře]]
# [[Ottův slovník naučný/Lněnka|Lněnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lnice|Lnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lnička|Lnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Lníště|Lníště]]
# [[Ottův slovník naučný/Load|Load]]
# [[Ottův slovník naučný/Loafer|Loafer]]
# [[Ottův slovník naučný/Loanda|Loanda]]
# [[Ottův slovník naučný/Loango|Loango]]
# [[Ottův slovník naučný/Loano|Loano]]
# [[Ottův slovník naučný/Loasa|Loasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Loasaceae|Loasaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobačevskij|Lobačevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobanov|Lobanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobanov-Rostovskij|Lobanov-Rostovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Łobarzewski|Łobarzewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobatae|Lobatae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobau|Lobau]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lobau|de Lobau]]
# [[Ottův slovník naučný/Löbau|Löbau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobaz|Lobaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobberich|Lobberich]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobbes|Lobbes]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lobdeburka|z Lobdeburka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobdov|Lobdov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobe|Lobe]]
# [[Ottův slovník naučný/Löbe|Löbe]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobeck|Lobeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobeč|Lobeč]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobeček|Lobeček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobeditz|Lobeditz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lobeira|de Lobeira]]
# [[Ottův slovník naučný/Löbejün|Löbejün]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobel|Lobel]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobelia|Lobelia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobeliaceae|Lobeliaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobelin|Lobelin]]
# [[Ottův slovník naučný/Löbell|Löbell]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobendau|Lobendau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobendava|Lobendava]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobenstein|Lobenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobenstein (město)|Lobenstein (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Łobeski|Łobeski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobetanz|Lobetanz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lobeyra|de Lobeyra]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobez|Lobez]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobiesching|Lobiesching]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobineau|Lobineau]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lobkovic|z Lobkovic]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lobkovic Caramuel|z Lobkovic Caramuel]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lobkovic-Hasišteinský|z Lobkovic-Hasišteinský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobkovice|Lobkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobmeyr|Lobmeyr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobnig|Lobnig]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobnitz|Lobnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lob-nór|Lob-nór]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobo|Lobo]]
# [[Ottův slovník naučný/Loboda|Loboda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobodice|Lobodice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobojko|Lobojko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobos|Lobos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobositz|Lobositz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobrichon|Lobrichon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobs|Lobs]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobsens|Lobsens]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobstein|Lobstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobsy|Lobsy]]
# [[Ottův slovník naučný/Löbtau|Löbtau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobva|Lobva]]
# [[Ottův slovník naučný/Lobzy|Lobzy]]
# [[Ottův slovník naučný/Łobženica|Łobženica]]
# [[Ottův slovník naučný/Locanda|Locanda]]
# [[Ottův slovník naučný/Locarno|Locarno]]
# [[Ottův slovník naučný/Locatarius|Locatarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Locatio|Locatio]]
# [[Ottův slovník naučný/Locatio conductio|Locatio conductio]]
# [[Ottův slovník naučný/Loccum|Loccum]]
# [[Ottův slovník naučný/Loci communes|Loci communes]]
# [[Ottův slovník naučný/Locika|Locika]]
# [[Ottův slovník naučný/Locika Jan|Locika Jan]]
# [[Ottův slovník naučný/Lock|Lock]]
# [[Ottův slovník naučný/Locke|Locke]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockerbie|Lockerbie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockhart|Lockhart]]
# [[Ottův slovník naučný/Lock-Haven|Lock-Haven]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockport|Lockport]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockroy|Lockroy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockwitz|Lockwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lockyer|Lockyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Locle|Locle]]
# [[Ottův slovník naučný/Loco|Loco]]
# [[Ottův slovník naučný/Loculi|Loculi]]
# [[Ottův slovník naučný/Locus communis|Locus communis]]
# [[Ottův slovník naučný/Locusta|Locusta]]
# [[Ottův slovník naučný/Locustella|Locustella]]
# [[Ottův slovník naučný/Locustina a Locustodea|Locustina a Locustodea]]
# [[Ottův slovník naučný/Locutorium|Locutorium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lóczy|Lóczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Ločenice|Ločenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ločidlo|Ločidlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ločnov|Ločnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Loď|Loď]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodalsbrä|Lodalsbrä]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodd.|Lodd.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodějnoje Polje|Lodějnoje Polje]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodelinsart|Lodelinsart]]
# [[Ottův slovník naučný/Loden|Loden]]
# [[Ottův slovník naučný/Loděnice|Loděnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loděnice (obec)|Loděnice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loděnka|Loděnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodereker|Lodereker]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodève|Lodève]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodge|Lodge]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodhéřov|Lodhéřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodi|Lodi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodice dělová|Lodice dělová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodice torpedová|Lodice torpedová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodiculae|Lodiculae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodij Petr Andrejevič|Lodij Petr Andrejevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodilapství|Lodilapství]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodín|Lodín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodivod|Lodivod]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodl|Lodl]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodnitz|Lodnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodoicea|Lodoicea]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodomeria|Lodomeria]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodovico|Lodovico]]
# [[Ottův slovník naučný/Loďstvo|Loďstvo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodus|Lodus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodyha|Lodyha]]
# [[Ottův slovník naučný/Lodyženskij|Lodyženskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Łódź|Łódź]]
# [[Ottův slovník naučný/Loeb Isidore|Loeb Isidore]]
# [[Ottův slovník naučný/Loèche|Loèche]]
# [[Ottův slovník naučný/von Loeper|von Loeper]]
# [[Ottův slovník naučný/Loeselius|Loeselius]]
# [[Ottův slovník naučný/Loess|Loess]]
# [[Ottův slovník naučný/Loew|Loew]]
# [[Ottův slovník naučný/Loewy|Loewy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lofer|Lofer]]
# [[Ottův slovník naučný/Löffingen|Löffingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Löffler|Löffler]]
# [[Ottův slovník naučný/Löffler-Radymno|Löffler-Radymno]]
# [[Ottův slovník naučný/Löfftz|Löfftz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lofin|Lofin]]
# [[Ottův slovník naučný/Löfl.|Löfl.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lofley|Lofley]]
# [[Ottův slovník naučný/Löfling|Löfling]]
# [[Ottův slovník naučný/Lofo|Lofo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lofoty|Lofoty]]
# [[Ottův slovník naučný/Löfsta|Löfsta]]
# [[Ottův slovník naučný/Loftus|Loftus]]
# [[Ottův slovník naučný/Loftus Augustus William Frederik Spencer|Loftus Augustus William Frederik Spencer]]
# [[Ottův slovník naučný/Log|Log]]
# [[Ottův slovník naučný/Logan|Logan]]
# [[Ottův slovník naučný/Loganaki|Loganaki]]
# [[Ottův slovník naučný/Loganiaceae|Loganiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Loganovskij|Loganovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Logansport|Logansport]]
# [[Ottův slovník naučný/Logaoed|Logaoed]]
# [[Ottův slovník naučný/Logarithmická křivka|Logarithmická křivka]]
# [[Ottův slovník naučný/Logarithmická spirála|Logarithmická spirála]]
# [[Ottův slovník naučný/Logarithmus|Logarithmus]]
# [[Ottův slovník naučný/Logatec|Logatec]]
# [[Ottův slovník naučný/von Logau|von Logau]]
# [[Ottův slovník naučný/Logbook|Logbook]]
# [[Ottův slovník naučný/Loge|Loge]]
# [[Ottův slovník naučný/Logée|Logée]]
# [[Ottův slovník naučný/Logeion|Logeion]]
# [[Ottův slovník naučný/Logement|Logement]]
# [[Ottův slovník naučný/Loggia|Loggia]]
# [[Ottův slovník naučný/van Loghem|van Loghem]]
# [[Ottův slovník naučný/Logický|Logický]]
# [[Ottův slovník naučný/Logier|Logier]]
# [[Ottův slovník naučný/Logika|Logika]]
# [[Ottův slovník naučný/Logirovati|Logirovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Logis|Logis]]
# [[Ottův slovník naučný/Logismografie|Logismografie]]
# [[Ottův slovník naučný/Logistika|Logistika]]
# [[Ottův slovník naučný/Logistové|Logistové]]
# [[Ottův slovník naučný/Logofet|Logofet]]
# [[Ottův slovník naučný/Logografové|Logografové]]
# [[Ottův slovník naučný/Logogrif|Logogrif]]
# [[Ottův slovník naučný/Logojsk|Logojsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Logone|Logone]]
# [[Ottův slovník naučný/Logopathie|Logopathie]]
# [[Ottův slovník naučný/Logos|Logos]]
# [[Ottův slovník naučný/Logothet|Logothet]]
# [[Ottův slovník naučný/Logroño|Logroño]]
# [[Ottův slovník naučný/Logrosan|Logrosan]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohaja|Lohaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohde|Lohde]]
# [[Ottův slovník naučný/Löhe|Löhe]]
# [[Ottův slovník naučný/Löhe Johann Konrad Wilhelm|Löhe Johann Konrad Wilhelm]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohelius|Lohelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohengrin|Lohengrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohenice|Lohenice]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lohenstein|von Lohenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/von Löher|von Löher]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohhäuser|Lohhäuser]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohiťané|Lohiťané]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohm|Lohm]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohma|Lohma]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohman|Lohman]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohmeyer|Lohmeyer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohof|Lohof]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohov|Lohov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohovčice|Lohovčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohovec|Lohovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohovice|Lohovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohovičky|Lohovičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohowa|Lohowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohr|Lohr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohrmann|Lohrmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Lohynice|Lohynice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loch|Loch]]
# [[Ottův slovník naučný/Loch (jezero)|Loch (jezero)]]
# [[Ottův slovník naučný/Löchau|Löchau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochau|Lochau]]
# [[Ottův slovník naučný/Locheia|Locheia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochem|Lochem]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochener|Lochener]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochenice|Lochenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loches|Loches]]
# [[Ottův slovník naučný/Loch-Fyne|Loch-Fyne]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochia|Lochia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochkov|Lochkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochkovské pásmo|Lochkovské pásmo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochner|Lochner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochočice|Lochočice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochos|Lochos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochotín|Lochotín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochousice|Lochousice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochov|Lochov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochov (obec)|Lochov (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochovice|Lochovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochutzen|Lochutzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochvica|Lochvica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochvickaja|Lochvickaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochvickij|Lochvickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochy|Lochy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochyně|Lochyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Lochynice|Lochynice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loibl-Pass|Loibl-Pass]]
# [[Ottův slovník naučný/Loigny|Loigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Loing|Loing]]
# [[Ottův slovník naučný/Loir|Loir]]
# [[Ottův slovník naučný/Loire|Loire]]
# [[Ottův slovník naučný/Loiret|Loiret]]
# [[Ottův slovník naučný/Loir-et-Cher|Loir-et-Cher]]
# [[Ottův slovník naučný/Lois.|Lois.]]
# [[Ottův slovník naučný/Loisach|Loisach]]
# [[Ottův slovník naučný/Loiseleur|Loiseleur]]
# [[Ottův slovník naučný/Loiseleur-Deslongchamps|Loiseleur-Deslongchamps]]
# [[Ottův slovník naučný/Loislreuth|Loislreuth]]
# [[Ottův slovník naučný/Loitsch|Loitsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Loitz|Loitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Loja|Loja]]
# [[Ottův slovník naučný/Lojev|Lojev]]
# [[Ottův slovník naučný/Łoiko|Łoiko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lojko-Tisovský|Lojko-Tisovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lojnice|Lojnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lojovice|Lojovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokace|Lokace]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokain|Lokain]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokaj|Lokaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokál|Lokál]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokálie|Lokálie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokalisovati|Lokalisovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokalista|Lokalista]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokálka|Lokálka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokální|Lokální]]
# [[Ottův slovník naučný/Lo-kao|Lo-kao]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokaonová kyselina|Lokaonová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokaosa|Lokaosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokatář|Lokatář]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokativ|Lokativ]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokay|Lokay]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokčim|Lokčim]]
# [[Ottův slovník naučný/Loke|Loke]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokeren|Lokeren]]
# [[Ottův slovník naučný/Loket|Loket]]
# [[Ottův slovník naučný/Loket (míra)|Loket (míra)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loket (obec)|Loket (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loketsko|Loketsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Loki|Loki]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokkum|Lokkum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokmán|Lokmán]]
# [[Ottův slovník naučný/Loko|Loko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokodža|Lokodža]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokomobila|Lokomobila]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokomotiva|Lokomotiva]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokot|Lokot]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokotín|Lokotín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokris|Lokris]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokrové|Lokrové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokrum|Lokrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokšan z Lokšanu|Lokšan z Lokšanu]]
# [[Ottův slovník naučný/Loktěvskij Zavod|Loktěvskij Zavod]]
# [[Ottův slovník naučný/Loktuše|Loktuše]]
# [[Ottův slovník naučný/Lokva|Lokva]]
# [[Ottův slovník naučný/Lola Montez|Lola Montez]]
# [[Ottův slovník naučný/Löland|Löland]]
# [[Ottův slovník naučný/Loligo|Loligo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lolium|Lolium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lolland|Lolland]]
# [[Ottův slovník naučný/Lollardi|Lollardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lolli|Lolli]]
# [[Ottův slovník naučný/Lolling|Lolling]]
# [[Ottův slovník naučný/Löllingit|Löllingit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lom|Lom]]
# [[Ottův slovník naučný/Lom (obec)|Lom (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomačevskij|Lomačevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomámi|Lomámi]]
# [[Ottův slovník naučný/Loman|Loman]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomany|Lomany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomatites|Lomatites]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomatophloios crassicaulis|Lomatophloios crassicaulis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomazice|Lomazice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardie|Lombardie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardní list|Lombardní list]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardní zápůjčky|Lombardní zápůjčky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardo|Lombardo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardsko-Benátské království|Lombardsko-Benátské království]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombard-street|Lombard-street]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombardy|Lombardy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombez|Lombez]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombok|Lombok]]
# [[Ottův slovník naučný/Lombroso|Lombroso]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomec|Lomec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomeček|Lomeček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomek|Lomek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomellina|Lomellina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomenice|Lomenice]]
# [[Ottův slovník naučný/de Loménie|de Loménie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomenina|Lomenina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomenokřídlí|Lomenokřídlí]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomentariaceae|Lomentariaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomia|Lomia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomice|Lomice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomička|Lomička]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomihnát|Lomihnát]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomikam|Lomikam]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomikamenovité|Lomikamenovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomikovskij|Lomikovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomitschka|Lomitschka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomitz|Lomitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lommatzsch|Lommatzsch]]
# [[Ottův slovník naučný/von Lommel|von Lommel]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomná|Lomná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lom nerostů|Lom nerostů]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomnice|Lomnice]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lomnice|z Lomnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomnický|Lomnický]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomnický štít|Lomnický štít]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomnička|Lomnička]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomond|Lomond]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomonosov|Lomonosov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomont|Lomont]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomovatoje|Lomovatoje]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomovská jezera|Lomovská jezera]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomov Verchnij|Lomov Verchnij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lom Palanka|Lom Palanka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lom světla|Lom světla]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomvia|Lomvia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lomy|Lomy]]
# [[Ottův slovník naučný/Łomža|Łomža]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonačevskij|Lonačevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonato|Lonato]]
# [[Ottův slovník naučný/Lönbom|Lönbom]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonč|Lonč]]
# [[Ottův slovník naučný/Lončák|Lončák]]
# [[Ottův slovník naučný/London|London]]
# [[Ottův slovník naučný/Londonderry|Londonderry]]
# [[Ottův slovník naučný/Londonderry (titul)|Londonderry (titul)]]
# [[Ottův slovník naučný/Londres|Londres]]
# [[Ottův slovník naučný/Londýn|Londýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Long George Wash.|Long George Wash.]]
# [[Ottův slovník naučný/Long Chaillé|Long Chaillé]]
# [[Ottův slovník naučný/Longa|Longa]]
# [[Ottův slovník naučný/Longaevita|Longaevita]]
# [[Ottův slovník naučný/Long Branch East|Long Branch East]]
# [[Ottův slovník naučný/Longe|Longe]]
# [[Ottův slovník naučný/Longemerské jezero|Longemerské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Longet|Longet]]
# [[Ottův slovník naučný/Longfellow|Longfellow]]
# [[Ottův slovník naučný/Longford|Longford]]
# [[Ottův slovník naučný/Longhena|Longhena]]
# [[Ottův slovník naučný/Longhi|Longhi]]
# [[Ottův slovník naučný/Longchamp|Longchamp]]
# [[Ottův slovník naučný/de Longchamps|de Longchamps]]
# [[Ottův slovník naučný/Longicornia|Longicornia]]
# [[Ottův slovník naučný/Longimanus|Longimanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Longimetrie|Longimetrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Longinos|Longinos]]
# [[Ottův slovník naučný/Longinov|Longinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Longinus|Longinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Longipennes|Longipennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Long Island|Long Island]]
# [[Ottův slovník naučný/Long Island City|Long Island City]]
# [[Ottův slovník naučný/Longitudo|Longitudo]]
# [[Ottův slovník naučný/Longjumeau|Longjumeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Longman|Longman]]
# [[Ottův slovník naučný/Longnon|Longnon]]
# [[Ottův slovník naučný/Longobardi|Longobardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Longomontanus|Longomontanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Longos|Longos]]
# [[Ottův slovník naučný/de Longpérier|de Longpérier]]
# [[Ottův slovník naučný/Longships Rocks|Longships Rocks]]
# [[Ottův slovník naučný/Longton|Longton]]
# [[Ottův slovník naučný/de Longueval|de Longueval]]
# [[Ottův slovník naučný/Longueville|Longueville]]
# [[Ottův slovník naučný/Longuyon|Longuyon]]
# [[Ottův slovník naučný/Longwood|Longwood]]
# [[Ottův slovník naučný/Longwy|Longwy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonchoptera|Lonchoptera]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonicera|Lonicera]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonicereae|Lonicereae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonigo|Lonigo]]
# [[Ottův slovník naučný/Löning|Löning]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonja|Lonja]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonkay|Lonkay]]
# [[Ottův slovník naučný/Lönnr|Lönnr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lönnrot|Lönnrot]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonovics|Lonovics]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonquimai|Lonquimai]]
# [[Ottův slovník naučný/Lons-le-Saunier|Lons-le-Saunier]]
# [[Ottův slovník naučný/Lontar|Lontar]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonthoir|Lonthoir]]
# [[Ottův slovník naučný/Lónyay|Lónyay]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonza|Lonza]]
# [[Ottův slovník naučný/Lonže|Lonže]]
# [[Ottův slovník naučný/Loo|Loo]]
# [[Ottův slovník naučný/van Loo|van Loo]]
# [[Ottův slovník naučný/Loofs|Loofs]]
# [[Ottův slovník naučný/Look-out|Look-out]]
# [[Ottův slovník naučný/Loomis|Loomis]]
# [[Ottův slovník naučný/Loop|Loop]]
# [[Ottův slovník naučný/Loos|Loos]]
# [[Ottův slovník naučný/Loos (osoby)|Loos (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loosdorf|Loosdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Loosch|Loosch]]
# [[Ottův slovník naučný/Looström|Looström]]
# [[Ottův slovník naučný/Lootse|Lootse]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopadium|Lopadium]]
# [[Ottův slovník naučný/Loparev|Loparev]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopaři|Lopaři]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopašić|Lopašić]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopata|Lopata]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatáč|Lopatáč]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatin|Lopatin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatinskij|Lopatinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatka|Lopatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatka (mys)|Lopatka (mys)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopatné|Lopatné]]
# [[Ottův slovník naučný/Lope de Rueda|Lope de Rueda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lope de Vega|Lope de Vega]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopeník|Lopeník]]
# [[Ottův slovník naučný/von Löper|von Löper]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopez|Lopez]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopezia Cav.|Lopezia Cav.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophiodon|Lophiodon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophius|Lophius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophobranchii|Lophobranchii]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophocolea|Lophocolea]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophophanes|Lophophanes]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophophorus|Lophophorus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophopoda|Lophopoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophopteryx|Lophopteryx]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophortyx|Lophortyx]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophospermum|Lophospermum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophura|Lophura]]
# [[Ottův slovník naučný/Lophyrus|Lophyrus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lop-nór|Lop-nór]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopori|Lopori]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopota|Lopota]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopouč|Lopouč]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopud|Lopud]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopuch|Lopuch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopuchin|Lopuchin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopún|Lopún]]
# [[Ottův slovník naučný/Lopušice|Lopušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loquis|Loquis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorago|Lorago]]
# [[Ottův slovník naučný/Loranskij|Loranskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Loranthaceae|Loranthaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Loranthus|Loranthus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorarius|Lorarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorbeer|Lorbeer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorca|Lorca]]
# [[Ottův slovník naučný/Lord|Lord]]
# [[Ottův slovník naučný/Lord-Mayor|Lord-Mayor]]
# [[Ottův slovník naučný/Lord-Mayor's Day|Lord-Mayor's Day]]
# [[Ottův slovník naučný/Lordosa|Lordosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lordship|Lordship]]
# [[Ottův slovník naučný/Lord Warden|Lord Warden]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorec|Lorec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorecký z Elkouše|Lorecký z Elkouše]]
# [[Ottův slovník naučný/Loredano|Loredano]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorek|Lorek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorelei|Lorelei]]
# [[Ottův slovník naučný/Loreley|Loreley]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenc|Lorenc]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorentz|Lorentz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenz|Lorenz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenz (příjmení)|Lorenz (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenzetti|Lorenzetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenzo Marques|Lorenzo Marques]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorenzo Stechetti|Lorenzo Stechetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Loreta|Loreta]]
# [[Ottův slovník naučný/Loreta (Itálie)|Loreta (Itálie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loretin|Loretin]]
# [[Ottův slovník naučný/Loreto|Loreto]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorette|Lorette]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorey|Lorey]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorgnette|Lorgnette]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorgnon|Lorgnon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorgues|Lorgues]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorch|Lorch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lörchingen|Lörchingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lori|Lori]]
# [[Ottův slovník naučný/Loria|Loria]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorica|Lorica]]
# [[Ottův slovník naučný/Loricaria|Loricaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Loricata|Loricata]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorient|Lorient]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorimer|Lorimer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorinser|Lorinser]]
# [[Ottův slovník naučný/Loriové|Loriové]]
# [[Ottův slovník naučný/Loris-Melikov|Loris-Melikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Loriš|Loriš]]
# [[Ottův slovník naučný/Loriti|Loriti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorković|Lorković]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorm|Lorm]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorne|Lorne]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorněta|Lorněta]]
# [[Ottův slovník naučný/Lornsen|Lornsen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorquin|Lorquin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lörrach|Lörrach]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorrain|Lorrain]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorraine|Lorraine]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorris|Lorris]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorsch|Lorsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lortzing|Lortzing]]
# [[Ottův slovník naučný/Lorze|Lorze]]
# [[Ottův slovník naučný/Los|Los]]
# [[Ottův slovník naučný/Los (zoologie)|Los (zoologie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Los (příjmení)|Los (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Łoś|Łoś]]
# [[Ottův slovník naučný/Los Andes|Los Andes]]
# [[Ottův slovník naučný/Los Angeles|Los Angeles]]
# [[Ottův slovník naučný/Losau|Losau]]
# [[Ottův slovník naučný/Löselius|Löselius]]
# [[Ottův slovník naučný/Losenice|Losenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Losenko|Losenko]]
# [[Ottův slovník naučný/Loserth|Loserth]]
# [[Ottův slovník naučný/Löscher|Löscher]]
# [[Ottův slovník naučný/Loschitz|Loschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Löschner|Löschner]]
# [[Ottův slovník naučný/Loschowitz|Loschowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Loschwitz|Loschwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Losín|Losín]]
# [[Ottův slovník naučný/Losiň|Losiň]]
# [[Ottův slovník naučný/Losina|Losina]]
# [[Ottův slovník naučný/Losinj|Losinj]]
# [[Ottův slovník naučný/Losiny|Losiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Loslau|Loslau]]
# [[Ottův slovník naučný/Losnice|Losnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Losnitz|Losnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Losolan|Losolan]]
# [[Ottův slovník naučný/Losoncz|Losoncz]]
# [[Ottův slovník naučný/Losos|Losos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lososovité ryby|Lososovité ryby]]
# [[Ottův slovník naučný/Losov|Losov]]
# [[Ottův slovník naučný/Losování brancův|Losování brancův]]
# [[Ottův slovník naučný/Lospitz|Lospitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Löss|Löss]]
# [[Ottův slovník naučný/Lossen|Lossen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lossing|Lossing]]
# [[Ottův slovník naučný/Lössnitz|Lössnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lossow|Lossow]]
# [[Ottův slovník naučný/Losy z Losenau|Losy z Losenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Losy z Losinthalu|Losy z Losinthalu]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošák|Lošák]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošánky|Lošánky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošany|Lošany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošinj|Lošinj]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošov|Lošov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošťák|Lošťák]]
# [[Ottův slovník naučný/Loštice|Loštice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lošvice|Lošvice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lot|Lot]]
# [[Ottův slovník naučný/Lot (zeměpis)|Lot (zeměpis)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lót|Lót]]
# [[Ottův slovník naučný/Lota|Lota]]
# [[Ottův slovník naučný/Loterie|Loterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Loterní zápůjčky|Loterní zápůjčky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lot-et-Garonne|Lot-et-Garonne]]
# [[Ottův slovník naučný/Loth|Loth]]
# [[Ottův slovník naučný/Lothar|Lothar]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotheissen|Lotheissen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lothian|Lothian]]
# [[Ottův slovník naučný/Loti|Loti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotichius|Lotichius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotmerk|Lotmerk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lótofagové|Lótofagové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotoideae|Lotoideae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotos|Lotos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotouš|Lotouš]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotr|Lotr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotřinkovice|Lotřinkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotrinky|Lotrinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lötschenthal|Lötschenthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotschnau|Lotschnau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lott|Lott]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotti|Lotti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotto|Lotto]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotus|Lotus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotyši|Lotyši]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotz|Lotz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lotze|Lotze]]
# [[Ottův slovník naučný/Lötzen|Lötzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Loubet|Loubet]]
# [[Ottův slovník naučný/Loubí|Loubí]]
# [[Ottův slovník naučný/Loubí (obec)|Loubí (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loubinec|Loubinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Loubský|Loubský]]
# [[Ottův slovník naučný/Loucká|Loucká]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučany|Loučany]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučej|Loučej]]
# [[Ottův slovník naučný/Louček|Louček]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučeň|Loučeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučice|Loučice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučim|Loučim]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučka|Loučka]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučky|Loučky]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučná|Loučná]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučná (obec)|Loučná (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučná Hůra|Loučná Hůra]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučová|Loučová]]
# [[Ottův slovník naučný/Loučovice|Loučovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loud.|Loud.]]
# [[Ottův slovník naučný/Louda|Louda]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudavec|Loudavec]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudéac|Loudéac]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudilka|Loudilka]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudon|Loudon]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudon John Claudius|Loudon John Claudius]]
# [[Ottův slovník naučný/Loudun|Loudun]]
# [[Ottův slovník naučný/Louèche|Louèche]]
# [[Ottův slovník naučný/Lough|Lough]]
# [[Ottův slovník naučný/Lough John Graham|Lough John Graham]]
# [[Ottův slovník naučný/Loughborough|Loughborough]]
# [[Ottův slovník naučný/Lough Leane|Lough Leane]]
# [[Ottův slovník naučný/Louh|Louh]]
# [[Ottův slovník naučný/Louhans|Louhans]]
# [[Ottův slovník naučný/Louhová bylina|Louhová bylina]]
# [[Ottův slovník naučný/Louhový kamínek|Louhový kamínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Louchov|Louchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Louis|Louis]]
# [[Ottův slovník naučný/Louis (příjmení)|Louis (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Louis d'or|Louis d'or]]
# [[Ottův slovník naučný/Louise|Louise]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisenthal|Louisenthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisette|Louisette]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisiady|Louisiady]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisiana|Louisiana]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisine|Louisine]]
# [[Ottův slovník naučný/Louisville|Louisville]]
# [[Ottův slovník naučný/Louka|Louka]]
# [[Ottův slovník naučný/Louka (obec)|Louka (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukohořany|Loukohořany]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukotka|Loukotka]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukotová|Loukotová]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukov|Loukov]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukovec|Loukovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukovice|Loukovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Loukovičky|Loukovičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Louky|Louky]]
# [[Ottův slovník naučný/Loulé|Loulé]]
# [[Ottův slovník naučný/Loulé (markýz)|Loulé (markýz)]]
# [[Ottův slovník naučný/z Loun|z Loun]]
# [[Ottův slovník naučný/Louňavá|Louňavá]]
# [[Ottův slovník naučný/Lounice|Lounice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lounín|Lounín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lounky|Lounky]]
# [[Ottův slovník naučný/Louňová|Louňová]]
# [[Ottův slovník naučný/Louňovice|Louňovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Louny|Louny]]
# [[Ottův slovník naučný/Loupeník|Loupeník]]
# [[Ottův slovník naučný/Loupež|Loupež]]
# [[Ottův slovník naučný/Loup-garou|Loup-garou]]
# [[Ottův slovník naučný/Lour.|Lour.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lourdy|Lourdy]]
# [[Ottův slovník naučný/de Loureiro|de Loureiro]]
# [[Ottův slovník naučný/Lourenço Marquez|Lourenço Marquez]]
# [[Ottův slovník naučný/Louska|Louska]]
# [[Ottův slovník naučný/Loustaunau|Loustaunau]]
# [[Ottův slovník naučný/Louth|Louth]]
# [[Ottův slovník naučný/Loutherbourg|Loutherbourg]]
# [[Ottův slovník naučný/Loutí|Loutí]]
# [[Ottův slovník naučný/Loutka|Loutka]]
# [[Ottův slovník naučný/Loutkov|Loutkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Loutna|Loutna]]
# [[Ottův slovník naučný/Louvain|Louvain]]
# [[Ottův slovník naučný/La Louvière|La Louvière]]
# [[Ottův slovník naučný/Louviers|Louviers]]
# [[Ottův slovník naučný/Louvois|Louvois]]
# [[Ottův slovník naučný/Louvre|Louvre]]
# [[Ottův slovník naučný/Louže|Louže]]
# [[Ottův slovník naučný/Loužek|Loužek]]
# [[Ottův slovník naučný/Loužná|Loužná]]
# [[Ottův slovník naučný/Loužnice|Loužnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lov.|Lov.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lova|Lova]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovanium|Lovanium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovas-Berény|Lovas-Berény]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovať|Lovať]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovatelli-Caetani|Lovatelli-Caetani]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovcov|Lovcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovča|Lovča]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovčí|Lovčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovčice|Lovčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovčičky|Lovčičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovčovice|Lovčovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovec|Lovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovecké právo|Lovecké právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Loveckij|Loveckij]]
# [[Ottův slovník naučný/Loveč (obec)|Loveč (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Loveč (město)|Loveč (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovečkovice|Lovečkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovelingová|Lovelingová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovén|Lovén]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovere|Lovere]]
# [[Ottův slovník naučný/Lověšice|Lověšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovětín|Lovětín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovičská|Lovičská]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovín|Lovín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovjagin|Lovjagin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lövland|Lövland]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovosice|Lovosice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovran|Lovran]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovrana|Lovrana]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovrenčić|Lovrenčić]]
# [[Ottův slovník naučný/Lovrić|Lovrić]]
# [[Ottův slovník naučný/Löw|Löw]]
# [[Ottův slovník naučný/Löw z Löwenberku|Löw z Löwenberku]]
# [[Ottův slovník naučný/Lowe|Lowe]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwe|Löwe]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwe (příjmení)|Löwe (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lowell|Lowell]]
# [[Ottův slovník naučný/Lowell James Russel|Lowell James Russel]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwen|Löwen]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenbalk|Löwenbalk]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenberg|Löwenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/z Löwenbrucku|z Löwenbrucku]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenbrugger|Löwenbrugger]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwendal|Löwendal]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenfeld|Löwenfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenhof|Löwenhof]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenklau|Löwenklau]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwenstein|Löwenstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lower|Lower]]
# [[Ottův slovník naučný/Lowerz|Lowerz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lowestoft|Lowestoft]]
# [[Ottův slovník naučný/Łowicz|Łowicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwitz|Löwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Löwy|Löwy]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxa|Loxa]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxia|Loxia]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxias|Loxias]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxodes|Loxodes]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxodroma|Loxodroma]]
# [[Ottův slovník naučný/Loxophyllum Duj.|Loxophyllum Duj.]]
# [[Ottův slovník naučný/Loyální|Loyální]]
# [[Ottův slovník naučný/Loyalty|Loyalty]]
# [[Ottův slovník naučný/z Loyoly|z Loyoly]]
# [[Ottův slovník naučný/Loyson|Loyson]]
# [[Ottův slovník naučný/Loz|Loz]]
# [[Ottův slovník naučný/Loza|Loza]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozanić|Lozanić]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozano|Lozano]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozère|Lozère]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozice|Lozice]]
# [[Ottův slovník naučný/Łoziński|Łoziński]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozinskij|Lozinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Loznica|Loznica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lozva|Lozva]]
# [[Ottův slovník naučný/Lož|Lož]]
# [[Ottův slovník naučný/Lože|Lože]]
# [[Ottův slovník naučný/Lóže|Lóže]]
# [[Ottův slovník naučný/Ložisko|Ložisko]]
# [[Ottův slovník naučný/L. S.|L. S.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lstiboř|Lstiboř]]
# [[Ottův slovník naučný/Lštěň|Lštěň]]
# [[Ottův slovník naučný/Lštění|Lštění]]
# [[Ottův slovník naučný/Lštín|Lštín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lšťovice|Lšťovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ltd.|Ltd.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lualaba|Lualaba]]
# [[Ottův slovník naučný/Luama|Luama]]
# [[Ottův slovník naučný/Luapula|Luapula]]
# [[Ottův slovník naučný/Lub|Lub]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lub|z Lub]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuba|Łuba]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubaczów|Lubaczów]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubáň|Lubáň]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubartów|Lubartów]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubau|Lubau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubawo|Lubawo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübbecke|Lübbecke]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübben|Lübben]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübbenau|Lübbenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubbock|Lubbock]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubě|Lubě]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübeck|Lübeck]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubecká zátoka|Lubecká zátoka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubecké městské právo|Lubecké městské právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubeček|Lubeček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubek|Lubek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubelczyk|Lubelczyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubelská unie|Lubelská unie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüben|Lüben]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüben (osoby)|Lüben (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubenec|Lubenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubenice|Lubenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Luběnice|Luběnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubenka|Lubenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubentina|Lubentina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubenz|Lubenz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubéron|Lubéron]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubiąź|Lubiąź]]
# [[Ottův slovník naučný/Łubieński|Łubieński]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubietová|Lubietová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubigau|Lubigau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubij|Lubij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubín|Lubín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubjenski|Lubjenski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübke|Lübke]]
# [[Ottův slovník naučný/Lübker|Lübker]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublaň|Lublaň]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublana|Lublana]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublanica|Lublanica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublaňský močál|Lublaňský močál]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublau|Lublau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublice|Lublice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublice Stará|Lublice Stará]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublin|Lublin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubliner|Lubliner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublinice|Lublinice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublinská unie|Lublinská unie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lublinský|Lublinský]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubná|Lubná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubné|Lubné]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubnice|Lubnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubník|Lubník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubno|Lubno]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubňov|Lubňov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubny|Lubny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubný|Lubný]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubočnyj|Lubočnyj]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubojaty|Lubojaty]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubok|Lubok]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubokei|Lubokei]]
# [[Ottův slovník naučný/Luboměř|Luboměř]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubomirski|Lubomirski]]
# [[Ottův slovník naučný/Luboraz|Luboraz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubové|Lubové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubovná|Lubovná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubowski|Lubowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubszynski|Lubszynski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubudi|Lubudi]]
# [[Ottův slovník naučný/Lubušané|Lubušané]]
# [[Ottův slovník naučný/Luby|Luby]]
# [[Ottův slovník naučný/Luc|Luc]]
# [[Ottův slovník naučný/de Luca|de Luca]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucae|Lucae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucania|Lucania]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucanus|Lucanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucanus Marcus Annaeus|Lucanus Marcus Annaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucari|Lucari]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucas|Lucas]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucas Karl Friedrich Eduard|Lucas Karl Friedrich Eduard]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucas von Leiden|Lucas von Leiden]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucayské souostroví|Lucayské souostroví]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucca|Lucca]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucca Pauline|Lucca Pauline]]
# [[Ottův slovník naučný/Luccari|Luccari]]
# [[Ottův slovník naučný/Luce|Luce]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucemburk|Lucemburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucena|Lucena]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucera|Lucera]]
# [[Ottův slovník naučný/Luceres|Luceres]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucern|Lucern]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucerna|Lucerna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucerna Aristotelova|Lucerna Aristotelova]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucernaria|Lucernaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucchesini|Lucchesini]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucia|Lucia]]
# [[Ottův slovník naučný/Luciae|Luciae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucian|Lucian]]
# [[Ottův slovník naučný/Luciani|Luciani]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucibořice|Lucibořice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucić|Lucić]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucidář|Lucidář]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucidum intervallum|Lucidum intervallum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucie|Lucie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucie sv.|Lucie sv.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucientes|Lucientes]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucifer|Lucifer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucifer (svatý)|Lucifer (svatý)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucifuga dentata|Lucifuga dentata]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucilia caesar|Lucilia caesar]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucilius|Lucilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucina|Lucina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucina (planetoida)|Lucina (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucinius|Lucinius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucinka|Lucinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucinus|Lucinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucioperca sandra|Lucioperca sandra]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucius|Lucius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucius Lukáš Vodňanský|Lucius Lukáš Vodňanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Luck|Luck]]
# [[Ottův slovník naučný/Luckau|Luckau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lücke|Lücke]]
# [[Ottův slovník naučný/Luckenwalde|Luckenwalde]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuckiewicz|Łuckiewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Luckner|de Luckner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucko|Lucko]]
# [[Ottův slovník naučný/Luçon|Luçon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucretia (planetoida)|Lucretia (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucretia|Lucretia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucretius|Lucretius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucrezia|Lucrezia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucrinské jezero|Lucrinské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucrum|Lucrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucsivna|Lucsivna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucski|Lucski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucullus|Lucullus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucuma|Lucuma]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucumo|Lucumo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lucus|Lucus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučané|Lučané]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučavka|Lučavka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučavka královská|Lučavka královská]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučba|Lučba]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučebné formule|Lučebné formule]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučební rozbor|Lučební rozbor]]
# [[Ottův slovník naučný/Luček|Luček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučenec|Lučenec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučení|Lučení]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučenice|Lučenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lu-Čeu|Lu-Čeu]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučice|Lučice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučickij|Lučickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučič|Lučič]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučík|Lučík]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučiště|Lučiště]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučiště (obec)|Lučiště (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučištník|Lučištník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučivná|Lučivná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučkovice|Lučkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lúčky|Lúčky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lučná|Lučná]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lučska|z Lučska]]
# [[Ottův slovník naučný/z Ludanic|z Ludanic]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludd|Ludd]]
# [[Ottův slovník naučný/La Lude|La Lude]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüdecke|Lüdecke]]
# [[Ottův slovník naučný/Luden|Luden]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüdenscheid|Lüdenscheid]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüderitz|Lüderitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludeřov|Ludeřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüders|Lüders]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludewig|Ludewig]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludhiana|Ludhiana]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludi|Ludi]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludikov|Ludikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüdinghausen|Lüdinghausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Luditz|Luditz]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludki|Ludki]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludkovice|Ludkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludlow|Ludlow]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludlow John Malcolm|Ludlow John Malcolm]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludmila|Ludmila]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludmírov|Ludmírov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludolf|Ludolf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludolff|Ludolff]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludolfia|Ludolfia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludolfovo číslo|Ludolfovo číslo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludovica|Ludovica]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludovisi villa|Ludovisi villa]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludus|Ludus]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvík|Ludvík]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvík (příjmení)|Ludvík (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvík|Ludvík]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvíkov|Ludvíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvíková|Ludvíková]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvíkovice|Ludvíkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludvíkův průplav|Ludvíkův průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwig|Ludwig]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigh|Ludwigh]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigsberg|Ludwigsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigsburg|Ludwigsburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigsdorf|Ludwigsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigshafen|Ludwigshafen]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigshöhe|Ludwigshöhe]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigslust|Ludwigslust]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigs-Saline|Ludwigs-Saline]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwigsstadt|Ludwigsstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Ludwich Arthur|Ludwich Arthur]]
# [[Ottův slovník naučný/Lueg|Lueg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lueger|Lueger]]
# [[Ottův slovník naučný/Luëgg|Luëgg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lues|Lues]]
# [[Ottův slovník naučný/Luffa|Luffa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lufidži|Lufidži]]
# [[Ottův slovník naučný/Luga|Luga]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugano|Lugano]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugansk|Lugansk]]
# [[Ottův slovník naučný/Luganskaja|Luganskaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Luganské jezero|Luganské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Luganskij Kazak|Luganskij Kazak]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugard|Lugard]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugau|Lugau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugau (Nemecko)|Lugau (Nemecko)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugdunum|Lugdunum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugdunum Batavorum|Lugdunum Batavorum]]
# [[Ottův slovník naučný/Luggau|Luggau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugger|Lugger]]
# [[Ottův slovník naučný/Luggerbank|Luggerbank]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugii|Lugii]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugnezský Rýn|Lugnezský Rýn]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugo|Lugo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugol|Lugol]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugomica|Lugomica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugos|Lugos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugossy|Lugossy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lugové|Lugové]]
# [[Ottův slovník naučný/Luh|Luh]]
# [[Ottův slovník naučný/Luhačovice|Luhačovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Luhov|Luhov]]
# [[Ottův slovník naučný/Luhowa|Luhowa]]
# [[Ottův slovník naučný/Luhy|Luhy]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchaire|Luchaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchet|Luchet]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchetto|Luchetto]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchmanova|Luchmanova]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchon|Luchon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüchow|Lüchow]]
# [[Ottův slovník naučný/Luchtmans|Luchtmans]]
# [[Ottův slovník naučný/Luigi|Luigi]]
# [[Ottův slovník naučný/Luini|Luini]]
# [[Ottův slovník naučný/Luino|Luino]]
# [[Ottův slovník naučný/Luisa|Luisa]]
# [[Ottův slovník naučný/Luis de Leon|Luis de Leon]]
# [[Ottův slovník naučný/Luisenburg|Luisenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Luitpold|Luitpold]]
# [[Ottův slovník naučný/Lůj|Lůj]]
# [[Ottův slovník naučný/Luk|Luk]]
# [[Ottův slovník naučný/Luk (botanika)|Luk (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luk (obec)|Luk (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luka|Luka]]
# [[Ottův slovník naučný/de Lukács|de Lukács]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukanie|Lukanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukanové|Lukanové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukarić|Lukarić]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukařství|Lukařství]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukas van Leiden|Lukas van Leiden]]
# [[Ottův slovník naučný/Łukaszewicz|Łukaszewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukáš|Lukáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukaševič|Lukaševič]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukaševka|Lukaševka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukau|Lukau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavac|Lukavac]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavec|Lukavec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavec Jan|Lukavec Jan]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavecký z Lukavce|Lukavecký z Lukavce]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukaveček|Lukaveček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavice|Lukavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavský z Lukavice|Lukavský z Lukavice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukavský z Řeneč|Lukavský z Řeneč]]
# [[Ottův slovník naučný/Luken|Luken]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukenie|Lukenie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukes|Lukes]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukeš|Lukeš]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukianos|Lukianos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukjanov|Lukjanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukmaňský průsmyk|Lukmaňský průsmyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Luknov|Luknov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukohořany|Lukohořany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukojanov|Lukojanov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukostřelec|Lukostřelec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukov|Lukov]]
# [[Ottův slovník naučný/Luková|Luková]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukovany|Lukovany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukovec|Lukovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukoveček|Lukoveček]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukoviště|Lukoviště]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukovoň|Lukovoň]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuków|Łuków]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukrativní|Lukrativní]]
# [[Ottův slovník naučný/Luksor|Luksor]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukše|Lukše]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukubrace|Lukubrace]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukuga|Lukuga]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukulentní|Lukulentní]]
# [[Ottův slovník naučný/Lukullská hostina|Lukullská hostina]]
# [[Ottův slovník naučný/Luky|Luky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lul|Lul]]
# [[Ottův slovník naučný/Lulanga|Lulanga]]
# [[Ottův slovník naučný/Lulč|Lulč]]
# [[Ottův slovník naučný/Luleå|Luleå]]
# [[Ottův slovník naučný/Lullius|Lullius]]
# [[Ottův slovník naučný/Lullula|Lullula]]
# [[Ottův slovník naučný/Lullus|Lullus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lully|Lully]]
# [[Ottův slovník naučný/Lulongo|Lulongo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lulua|Lulua]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumbago|Lumbago]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumbální|Lumbální]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumbe|Lumbe]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumbricalis|Lumbricalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumbricidae|Lumbricidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumci|Lumci]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumčíci|Lumčíci]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumen|Lumen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumen (planetoida)|Lumen (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumia|Lumia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumík|Lumík]]
# [[Ottův slovník naučný/Luminais|Luminais]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumír|Lumír]]
# [[Ottův slovník naučný/Lumkové|Lumkové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lummel|Lummel]]
# [[Ottův slovník naučný/Luna|Luna]]
# [[Ottův slovník naučný/Luna (pohoří)|Luna (pohoří)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luna Alvaro|Luna Alvaro]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunace|Lunace]]
# [[Ottův slovník naučný/Luňáci|Luňáci]]
# [[Ottův slovník naučný/Luna cornea|Luna cornea]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunaelabium|Lunaelabium]]
# [[Ottův slovník naučný/Luňák|Luňák]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunaria|Lunaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunarium|Lunarium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunární|Lunární]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunatický|Lunatický]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunatka|Lunatka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lund|Lund]]
# [[Ottův slovník naučný/Lund (osoby)|Lund (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunda|Lunda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundberg|Lundberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundbye|Lundbye]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundegård|Lundegård]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunden|Lunden]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundenburg|Lundenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundgren|Lundgren]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundquist|Lundquist]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundstedt|Lundstedt]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundström|Lundström]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundströmová|Lundströmová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lundy|Lundy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüneburg|Lüneburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüneburské vřesoviště|Lüneburské vřesoviště]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunel|Lunel]]
# [[Ottův slovník naučný/Lünen|Lünen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunetta|Lunetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunéville|Lunéville]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungau|Lungau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungčau|Lungčau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunge|Lunge]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungern|Lungern]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungo|Lungo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungro|Lungro]]
# [[Ottův slovník naučný/Lungvic|Lungvic]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunch|Lunch]]
# [[Ottův slovník naučný/Luníkov|Luníkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunkov|Lunkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lůno|Lůno]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunt|Lunt]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunula|Lunula]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunulae Hippocratis|Lunulae Hippocratis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunularia|Lunularia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunz|Lunz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lunzenov|Lunzenov]]
# [[Ottův slovník naučný/Luosavara|Luosavara]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupa|Lupa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupáč|Lupáč]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupča|Lupča]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupek|Lupek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupen|Lupen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenáči|Lupenáči]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenice|Lupenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenitka|Lupenitka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenka|Lupenka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenné|Lupenné]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenonožci|Lupenonožci]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenonožka|Lupenonožka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupenz|Lupenz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupeosa|Lupeosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Luperkalie|Luperkalie]]
# [[Ottův slovník naučný/Luperus|Luperus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupičství námořní|Lupičství námořní]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupínek|Lupínek]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupinin|Lupinin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupínky|Lupínky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupinus|Lupinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupjané|Lupjané]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupkamen|Lupkamen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupka Něm.|Lupka Něm.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupodunum|Lupodunum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupoglavci|Lupoglavci]]
# [[Ottův slovník naučný/Luppetsching|Luppetsching]]
# [[Ottův slovník naučný/Luppitz|Luppitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupty|Lupty]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupul|Lupul]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupulin|Lupulin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupus|Lupus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupus (souhvězdí)|Lupus (souhvězdí)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupus (nemoc)|Lupus (nemoc)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lupus Rutilius|Lupus Rutilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Luqué|Luqué]]
# [[Ottův slovník naučný/Luqusor|Luqusor]]
# [[Ottův slovník naučný/Lurago|Lurago]]
# [[Ottův slovník naučný/Lure|Lure]]
# [[Ottův slovník naučný/Lurgan|Lurgan]]
# [[Ottův slovník naučný/Luri|Luri]]
# [[Ottův slovník naučný/Luristán|Luristán]]
# [[Ottův slovník naučný/Lurlei|Lurlei]]
# [[Ottův slovník naučný/Lürlibad|Lürlibad]]
# [[Ottův slovník naučný/Lurové|Lurové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lürssen|Lürssen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lús|Lús]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusading|Lusading]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusatia|Lusatia]]
# [[Ottův slovník naučný/Luscinia|Luscinia]]
# [[Ottův slovník naučný/Łusčanski|Łusčanski]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusdorf|Lusdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusen|Lusen]]
# [[Ottův slovník naučný/Luserna|Luserna]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusetin|Lusetin]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschin|Luschin]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschitz|Luschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschka|Luschka]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschnee|Luschnee]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschnitz|Luschnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Luschwitz|Luschwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusiadové|Lusiadové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusignan|Lusignan]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lusignanu|z Lusignanu]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusingando|Lusingando]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusitanie|Lusitanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusk|Lusk]]
# [[Ottův slovník naučný/Luskouni|Luskouni]]
# [[Ottův slovník naučný/Lussin|Lussin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüssner|Lüssner]]
# [[Ottův slovník naučný/Lussy|Lussy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lust|Lust]]
# [[Ottův slovník naučný/Lustdorf|Lustdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Lustenau|Lustenau]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüstr|Lüstr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lustratio|Lustratio]]
# [[Ottův slovník naučný/Lüstrovati|Lüstrovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Lustrum|Lustrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lusus naturae|Lusus naturae]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuszczewska|Łuszczewska]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuszczewski|Łuszczewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Łuszczkiewicz|Łuszczkiewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lušajové|Lušajové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lušinovka|Lušinovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Luškovice|Luškovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštěnice|Luštěnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštěnice (obec)|Luštěnice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštěniny|Luštěniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštinaté|Luštinaté]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštinec|Luštinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Luštník|Luštník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lut|Lut]]
# [[Ottův slovník naučný/Luta Nzige|Luta Nzige]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutatius|Lutatius]]
# [[Ottův slovník naučný/Luteolin|Luteolin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutero|Lutero]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutetia|Lutetia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutitia|Lutitia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lütgendortmund|Lütgendortmund]]
# [[Ottův slovník naučný/Luthardt|Luthardt]]
# [[Ottův slovník naučný/Luther|Luther]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutheránská církev|Lutheránská církev]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutherburg|Lutherburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Luthmer|Luthmer]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutic|Lutic]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutica|Lutica]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutici|Lutici]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutidiny|Lutidiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutich|Lutich]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutík|Lutík]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutín|Lutín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutinov|Lutinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lútka|Lútka]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutki|Lutki]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutmerk|Lutmerk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lütolf|Lütolf]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutomirici|Lutomirici]]
# [[Ottův slovník naučný/Luton|Luton]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutonina|Lutonina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutopecny|Lutopecny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutotín|Lutotín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutová|Lutová]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutra|Lutra]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutrin|Lutrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutschitz|Lutschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Luttenberg|Luttenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutter am Barenberg|Lutter am Barenberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutteroth|Lutteroth]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutti|Lutti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lututojice|Lututojice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutych|Lutych]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutyně|Lutyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Lutz|Lutz]]
# [[Ottův slovník naučný/Lützelburger|Lützelburger]]
# [[Ottův slovník naučný/Lützelstein|Lützelstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Lützen|Lützen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lützow|Lützow]]
# [[Ottův slovník naučný/Luváň|Luváň]]
# [[Ottův slovník naučný/Luvino|Luvino]]
# [[Ottův slovník naučný/Lux|Lux]]
# [[Ottův slovník naučný/Lux (osoby)|Lux (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxace|Luxace]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxdorf|Luxdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxembourg|Luxembourg]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxembourg (osoby)|Luxembourg (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxemburský palác|Luxemburský palác]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxeuil|Luxeuil]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxor a Karnak|Luxor a Karnak]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxuriosní|Luxuriosní]]
# [[Ottův slovník naučný/Luxus|Luxus]]
# [[Ottův slovník naučný/Luyk|Luyk]]
# [[Ottův slovník naučný/de Luynes|de Luynes]]
# [[Ottův slovník naučný/Luynes|Luynes]]
# [[Ottův slovník naučný/Luys|Luys]]
# [[Ottův slovník naučný/Luyten|Luyten]]
# [[Ottův slovník naučný/Luz|Luz]]
# [[Ottův slovník naučný/de Luzan|de Luzan]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzèl|Luzèl]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzerier|Luzerier]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzern|Luzern]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzon|Luzon]]
# [[Ottův slovník naučný/Luz-St.-Sauveur|Luz-St.-Sauveur]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzula|Luzula]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzzara|Luzzara]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzzatti|Luzzatti]]
# [[Ottův slovník naučný/Luzzatto|Luzzatto]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužaně|Lužaně]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužánky|Lužánky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužany|Lužany]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužce|Lužce]]
# [[Ottův slovník naučný/Luže|Luže]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužec|Lužec]]
# [[Ottův slovník naučný/Luženice|Luženice]]
# [[Ottův slovník naučný/Luženičky|Luženičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužice (obec)|Lužice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužice|Lužice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužická|Lužická]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužické hory|Lužické hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužičané|Lužičané]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužiny|Lužiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lůžko|Lůžko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužkovice|Lužkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužná|Lužná]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužné|Lužné]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužnice (obec)|Lužnice (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lužnice|Lužnice]]
# [[Ottův slovník naučný/L. v. H.|L. v. H.]]
# [[Ottův slovník naučný/Lvouni|Lvouni]]
# [[Ottův slovník naučný/Lvov|Lvov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lvov (osoby)|Lvov (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Lvovický z Lvovic|Lvovický z Lvovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Lvovskij|Lvovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lwów|Lwów]]
# [[Ottův slovník naučný/Lxor-el-Kébír|Lxor-el-Kébír]]
# [[Ottův slovník naučný/LXX|LXX]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyaios|Lyaios]]
# [[Ottův slovník naučný/sir Lyall|sir Lyall]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycaenidae|Lycaenidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycca|Lycca]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycée|Lycée]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyceum|Lyceum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycium|Lycium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyck|Lyck]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycodidae|Lycodidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycodontidae|Lycodontidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycoperdina|Lycoperdina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycoperdon|Lycoperdon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycopersicum|Lycopersicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycopodiaceae|Lycopodiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycopodium|Lycopodium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycopsis|Lycopsis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycopus|Lycopus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycosa|Lycosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lycosidae|Lycosidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyctus|Lyctus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lýčí|Lýčí]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyda|Lyda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydda|Lydda]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyddit|Lyddit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydgate|Lydgate]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydia|Lydia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydie|Lydie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydit|Lydit]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydos|Lydos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydové|Lydové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydská tónina|Lydská tónina]]
# [[Ottův slovník naučný/Lydtin|Lydtin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyell|Lyell]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygaeidae|Lygaeidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygdamis|Lygdamis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygdamus|Lygdamus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygeum|Lygeum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygiové|Lygiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygodium|Lygodium]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygové|Lygové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lygus|Lygus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lychen|Lychen]]
# [[Ottův slovník naučný/Lychnis|Lychnis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykabéttos|Lykabéttos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykaios|Lykaios]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykanthropie|Lykanthropie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykaón|Lykaón]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykaonia|Lykaonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykeion|Lykeion]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykeios|Lykeios]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykie|Lykie]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykijský jazyk|Lykijský jazyk]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykios|Lykios]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykiové|Lykiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lýko|Lýko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykofrón|Lykofrón]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykomédés|Lykomédés]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykón|Lykón]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykos|Lykos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykostomo|Lykostomo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykov|Lykov]]
# [[Ottův slovník naučný/Lýkovec|Lýkovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lýkožrouti|Lýkožrouti]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykurgos|Lykurgos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lykurgos Logothetis|Lykurgos Logothetis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyly|Lyly]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyman|Lyman]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyme Regis|Lyme Regis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymexylon|Lymexylon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymfa|Lymfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymfadenitis|Lymfadenitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymfangioitis|Lymfangioitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymfatický systém|Lymfatický systém]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymfom|Lymfom]]
# [[Ottův slovník naučný/Lymington|Lymington]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynar|Lynar]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyndesay|Lyndesay]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyndhurst|Lyndhurst]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynedoch|Lynedoch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyngby|Lyngby]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynch|Lynch]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynchburg|Lynchburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynchovati|Lynchovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynkeus|Lynkeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynn|Lynn]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynn Regis|Lynn Regis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lynx|Lynx]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyon|Lyon]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyonetia|Lyonetia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyonia|Lyonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyons|Lyons]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyra|Lyra]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyrické básnictví|Lyrické básnictví]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyridy|Lyridy]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyrika|Lyrika]]
# [[Ottův slovník naučný/z Lyry|z Lyry]]
# [[Ottův slovník naučný/Lys|Lys]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysá|Lysá]]
# [[Ottův slovník naučný/Łysa Góra|Łysa Góra]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysá Hora|Lysá Hora]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysandros|Lysandros]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysec|Lysec]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysečiny|Lysečiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysefjord|Lysefjord]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysekil|Lysekil]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysias|Lysias]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysice|Lysice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysidice|Lysidice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysikratův chorégický pomník|Lysikratův chorégický pomník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysimachia|Lysimachia]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysimachos|Lysimachos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysios|Lysios]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysippos|Lysippos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysis|Lysis]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysistratos|Lysistratos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysivost|Lysivost]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysizónos|Lysizónos]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyska|Lyska]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyskonoh|Lyskonoh]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyskovice|Lyskovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyskovo|Lyskovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysolaje|Lysolaje]]
# [[Ottův slovník naučný/Lysoly|Lysoly]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyssa|Lyssa]]
# [[Ottův slovník naučný/Łyszczyński|Łyszczyński]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyšajové|Lyšajové]]
# [[Ottův slovník naučný/Lytham|Lytham]]
# [[Ottův slovník naučný/Lythraceae|Lythraceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Lythrum|Lythrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Lytkin|Lytkin]]
# [[Ottův slovník naučný/Lýtko|Lýtko]]
# [[Ottův slovník naučný/Lytras|Lytras]]
# [[Ottův slovník naučný/Lytta|Lytta]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyttelton|Lyttelton]]
# [[Ottův slovník naučný/Lytton|Lytton]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyxés|Lyxés]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyzandr|Lyzandr]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyžbice|Lyžbice]]
# [[Ottův slovník naučný/Lyže|Lyže]]
# [[Ottův slovník naučný/Lži-|Lži-]]
# [[Ottův slovník naučný/Lžíce|Lžíce]]
# [[Ottův slovník naučný/Lžičák|Lžičák]]
# [[Ottův slovník naučný/Lžičník|Lžičník]]
# [[Ottův slovník naučný/Lži-Dimitrij|Lži-Dimitrij]]
# [[Ottův slovník naučný/Lži-Ludvík|Lži-Ludvík]]
# [[Ottův slovník naučný/Lžín|Lžín]]
# [[Ottův slovník naučný/Lživerbíř|Lživerbíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Lžovice|Lžovice]]
# [[Ottův slovník naučný/M|M]]
# [[Ottův slovník naučný/M. A.|M. A.]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma|Ma]]
# [[Ottův slovník naučný/Maackia|Maackia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maádid|Maádid]]
# [[Ottův slovník naučný/Maager|Maager]]
# [[Ottův slovník naučný/Maak|Maak]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma'án|Ma'án]]
# [[Ottův slovník naučný/van Maanen|van Maanen]]
# [[Ottův slovník naučný/Maanselkö|Maanselkö]]
# [[Ottův slovník naučný/Maare|Maare]]
# [[Ottův slovník naučný/Maas|Maas]]
# [[Ottův slovník naučný/Maas (jméno)|Maas (jméno)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maasbree|Maasbree]]
# [[Ottův slovník naučný/von Maasburg|von Maasburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maaseyck|Maaseyck]]
# [[Ottův slovník naučný/Maassen|Maassen]]
# [[Ottův slovník naučný/Maassluis|Maassluis]]
# [[Ottův slovník naučný/Maastricht|Maastricht]]
# [[Ottův slovník naučný/Maat|Maat]]
# [[Ottův slovník naučný/Maatschappij|Maatschappij]]
# [[Ottův slovník naučný/Mab|Mab]]
# [[Ottův slovník naučný/Maba|Maba]]
# [[Ottův slovník naučný/Mabea|Mabea]]
# [[Ottův slovník naučný/Mábein|Mábein]]
# [[Ottův slovník naučný/Mabillon|Mabillon]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mably|de Mably]]
# [[Ottův slovník naučný/Mabové|Mabové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mabundové|Mabundové]]
# [[Ottův slovník naučný/van Mabuse|van Mabuse]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac|Mac]]
# [[Ottův slovník naučný/Macabre|Macabre]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Adam|Mac Adam]]
# [[Ottův slovník naučný/Macadamisování|Macadamisování]]
# [[Ottův slovník naučný/Macahé|Macahé]]
# [[Ottův slovník naučný/Macaire|Macaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Macalík|Macalík]]
# [[Ottův slovník naučný/Macan|Macan]]
# [[Ottův slovník naučný/Macao|Macao]]
# [[Ottův slovník naučný/Macapá|Macapá]]
# [[Ottův slovník naučný/Macarát|Macarát]]
# [[Ottův slovník naučný/Macarius z Marfelic|Macarius z Marfelic]]
# [[Ottův slovník naučný/Macartney|Macartney]]
# [[Ottův slovník naučný/Macas|Macas]]
# [[Ottův slovník naučný/Macaulay|Macaulay]]
# [[Ottův slovník naučný/Macbeth|Macbeth]]
# [[Ottův slovník naučný/Macbeth Robert William|Macbeth Robert William]]
# [[Ottův slovník naučný/Maccalubba|Maccalubba]]
# [[Ottův slovník naučný/Maccari|Maccari]]
# [[Ottův slovník naučný/Maccaroni|Maccaroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Carthy|Mac Carthy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac-Clellan|Mac-Clellan]]
# [[Ottův slovník naučný/Macclesfield|Macclesfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Clintock|Mac Clintock]]
# [[Ottův slovník naučný/Macclintockia|Macclintockia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Cluere Inlet|Mac Cluere Inlet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Clure|Mac Clure]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Cormick|Mac Cormick]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Cosh|Mac Cosh]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Culloch|Mac Culloch]]
# [[Ottův slovník naučný/Maccus|Maccus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Dhui|Mac Dhui]]
# [[Ottův slovník naučný/Macdon.|Macdon.]]
# [[Ottův slovník naučný/Macdonald|Macdonald]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Donough|Mac Donough]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Dowell|Mac Dowell]]
# [[Ottův slovník naučný/Macedo|Macedo]]
# [[Ottův slovník naučný/de Macedo|de Macedo]]
# [[Ottův slovník naučný/Macedoniáni|Macedoniáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Macedonie|Macedonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Macedovlaši|Macedovlaši]]
# [[Ottův slovník naučný/Maceió|Maceió]]
# [[Ottův slovník naučný/Macek|Macek]]
# [[Ottův slovník naučný/Maceljské pohoří|Maceljské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Macer|Macer]]
# [[Ottův slovník naučný/Macer Floridus|Macer Floridus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macerace|Macerace]]
# [[Ottův slovník naučný/Macerata|Macerata]]
# [[Ottův slovník naučný/Macerone|Macerone]]
# [[Ottův slovník naučný/Macerov|Macerov]]
# [[Ottův slovník naučný/Macerovati|Macerovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Maces|Maces]]
# [[Ottův slovník naučný/Maceška|Maceška]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Ewen|Mac Ewen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Farlane|Mac Farlane]]
# [[Ottův slovník naučný/Macfarren|Macfarren]]
# [[Ottův slovník naučný/Macgill.|Macgill.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Gregor|Mac Gregor]]
# [[Ottův slovník naučný/Macchiavelli|Macchiavelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Macias|Macias]]
# [[Ottův slovník naučný/Maciejowice|Maciejowice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maciejowski|Maciejowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Macies|Macies]]
# [[Ottův slovník naučný/Macigno|Macigno]]
# [[Ottův slovník naučný/Macin|Macin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Int.|Mac Int.]]
# [[Ottův slovník naučný/Macintosh|Macintosh]]
# [[Ottův slovník naučný/Macis a Macizeň|Macis a Macizeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Macizeňovité|Macizeňovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Mack|Mack]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackay|Mackay]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Kean|Mac Kean]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Keesport|Mac Keesport]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackenzie|Mackenzie]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackenzie (osoby)|Mackenzie (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackinac|Mackinac]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackinaw|Mackinaw]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Kinlay|Mac Kinlay]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackintosh James|Mackintosh James]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackintosh|Mackintosh]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackov|Mackov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mackovice|Mackovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac L.|Mac L.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac-Laurin|Mac-Laurin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maclaurinova poučka|Maclaurinova poučka]]
# [[Ottův slovník naučný/Maclear|Maclear]]
# [[Ottův slovník naučný/Macleod|Macleod]]
# [[Ottův slovník naučný/Maclise|Maclise]]
# [[Ottův slovník naučný/Maclura|Maclura]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mac-Mahon|de Mac-Mahon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Master|Mac Master]]
# [[Ottův slovník naučný/Macmillan|Macmillan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Neven O'Kelly ab Aghrim|Mac Neven O'Kelly ab Aghrim]]
# [[Ottův slovník naučný/Maco|Maco]]
# [[Ottův slovník naučný/Macocha|Macocha]]
# [[Ottův slovník naučný/Macomb|Macomb]]
# [[Ottův slovník naučný/Macon|Macon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mâcon|Mâcon]]
# [[Ottův slovník naučný/Macos|Macos]]
# [[Ottův slovník naučný/Macoška|Macoška]]
# [[Ottův slovník naučný/Macpherson|Macpherson]]
# [[Ottův slovník naučný/Macq.|Macq.]]
# [[Ottův slovník naučný/Macquarie|Macquarie]]
# [[Ottův slovník naučný/Macquart|Macquart]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrauchenia|Macrauchenia]]
# [[Ottův slovník naučný/Macready|Macready]]
# [[Ottův slovník naučný/Macreightia microcalyx|Macreightia microcalyx]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrinus|Macrinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macro-|Macro-]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrobiotus|Macrobiotus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrobius|Macrobius]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrocnemum|Macrocnemum]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrocystis|Macrocystis]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrodon|Macrodon]]
# [[Ottův slovník naučný/Macroglossus|Macroglossus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrocheira|Macrocheira]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrochloa|Macrochloa]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrolepidoptera|Macrolepidoptera]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropedius|Macropedius]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropiper|Macropiper]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropodidae|Macropodidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropodus viridiauratus|Macropodus viridiauratus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropterygium|Macropterygium]]
# [[Ottův slovník naučný/Macropus|Macropus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macroscelides|Macroscelides]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrostachya|Macrostachya]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrotaeniopteris|Macrotaeniopteris]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrura|Macrura]]
# [[Ottův slovník naučný/Macrurus|Macrurus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macte|Macte]]
# [[Ottův slovník naučný/Macugnaga|Macugnaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Macula|Macula]]
# [[Ottův slovník naučný/Maculatus|Maculatus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maculosus|Maculosus]]
# [[Ottův slovník naučný/Macun|Macun]]
# [[Ottův slovník naučný/Mac Wirther|Mac Wirther]]
# [[Ottův slovník naučný/Mača|Mača]]
# [[Ottův slovník naučný/Máčaj|Máčaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Máček|Máček]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačice|Mačice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačín|Mačín]]
# [[Ottův slovník naučný/Máčka|Máčka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačkov|Mačkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačovice|Mačovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačtět|Mačtět]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma-ču|Ma-ču]]
# [[Ottův slovník naučný/Mačva|Mačva]]
# [[Ottův slovník naučný/Mád|Mád]]
# [[Ottův slovník naučný/Madagaskar|Madagaskar]]
# [[Ottův slovník naučný/Madách|Madách]]
# [[Ottův slovník naučný/Madain Sáleh|Madain Sáleh]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďal|Maďal]]
# [[Ottův slovník naučný/Madaliński|Madaliński]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďalokvěté|Maďalokvěté]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďalovité|Maďalovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Madame|Madame]]
# [[Ottův slovník naučný/Madapolám|Madapolám]]
# [[Ottův slovník naučný/Madaras|Madaras]]
# [[Ottův slovník naučný/Madarász|Madarász]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďaři|Maďaři]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďaróni|Maďaróni]]
# [[Ottův slovník naučný/Madarosis|Madarosis]]
# [[Ottův slovník naučný/Maďarovce|Maďarovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Madatov|Madatov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maddalena|Maddalena]]
# [[Ottův slovník naučný/Maddaloni|Maddaloni]]
# [[Ottův slovník naučný/Madden|Madden]]
# [[Ottův slovník naučný/Mádeba|Mádeba]]
# [[Ottův slovník naučný/Madegasové|Madegasové]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeira|Madeira]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeirské víno|Madeirské víno]]
# [[Ottův slovník naučný/Madej|Madej]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeleine|Madeleine]]
# [[Ottův slovník naučný/La Madeleine|La Madeleine]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeleinské pohoří|Madeleinské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeley|Madeley]]
# [[Ottův slovník naučný/Mademoiselle|Mademoiselle]]
# [[Ottův slovník naučný/Máden-Khapúr|Máden-Khapúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mader|Mader]]
# [[Ottův slovník naučný/Mader Georg|Mader Georg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maderanské údolí|Maderanské údolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Maderhäusel|Maderhäusel]]
# [[Ottův slovník naučný/Maderna|Maderna]]
# [[Ottův slovník naučný/Madeyski|Madeyski]]
# [[Ottův slovník naučný/Madi|Madi]]
# [[Ottův slovník naučný/Madia|Madia]]
# [[Ottův slovník naučný/Madidans|Madidans]]
# [[Ottův slovník naučný/Madiera|Madiera]]
# [[Ottův slovník naučný/Madier de Montjau|Madier de Montjau]]
# [[Ottův slovník naučný/Madiové|Madiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Madison|Madison]]
# [[Ottův slovník naučný/Madison James|Madison James]]
# [[Ottův slovník naučný/Madiun|Madiun]]
# [[Ottův slovník naučný/Mádl|Mádl]]
# [[Ottův slovník naučný/Mädler|Mädler]]
# [[Ottův slovník naučný/Madonia|Madonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Madonna|Madonna]]
# [[Ottův slovník naučný/Madonna di S. Luca|Madonna di S. Luca]]
# [[Ottův slovník naučný/Madotheca|Madotheca]]
# [[Ottův slovník naučný/Madou|Madou]]
# [[Ottův slovník naučný/Madoz|Madoz]]
# [[Ottův slovník naučný/Madras|Madras]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrazo y Agudo|Madrazo y Agudo]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrazo y Kuntz|Madrazo y Kuntz]]
# [[Ottův slovník naučný/Madre|Madre]]
# [[Ottův slovník naučný/Madre de Dios|Madre de Dios]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrepora|Madrepora]]
# [[Ottův slovník naučný/Madreporaria|Madreporaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrid|Madrid]]
# [[Ottův slovník naučný/Madridejos|Madridejos]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrigal|Madrigal]]
# [[Ottův slovník naučný/Madrileña|Madrileña]]
# [[Ottův slovník naučný/Madsanga|Madsanga]]
# [[Ottův slovník naučný/Madsen|Madsen]]
# [[Ottův slovník naučný/Madura|Madura]]
# [[Ottův slovník naučný/Madvig|Madvig]]
# [[Ottův slovník naučný/Madžary|Madžary]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeander|Maeander]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeander (architektura)|Maeander (architektura)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeandrina|Maeandrina]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeandrospongidae|Maeandrospongidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Maecen|Maecen]]
# [[Ottův slovník naučný/Maecenas|Maecenas]]
# [[Ottův slovník naučný/Maelström|Maelström]]
# [[Ottův slovník naučný/Maena|Maena]]
# [[Ottův slovník naučný/Maenady|Maenady]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeonie|Maeonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeotis Palus|Maeotis Palus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maerlant|Maerlant]]
# [[Ottův slovník naučný/Maes|Maes]]
# [[Ottův slovník naučný/Maesa|Maesa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeseyck|Maeseyck]]
# [[Ottův slovník naučný/Maestà|Maestà]]
# [[Ottův slovník naučný/Maesteg|Maesteg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maestoso|Maestoso]]
# [[Ottův slovník naučný/Maestral|Maestral]]
# [[Ottův slovník naučný/Maestricht|Maestricht]]
# [[Ottův slovník naučný/Maestro|Maestro]]
# [[Ottův slovník naučný/Maeterlinck|Maeterlinck]]
# [[Ottův slovník naučný/Mafeking|Mafeking]]
# [[Ottův slovník naučný/Maffei|Maffei]]
# [[Ottův slovník naučný/Maffersdorf|Maffersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mafia|Mafia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mafia (ostrov)|Mafia (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maffia|Maffia]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma foi|Ma foi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mafra|Mafra]]
# [[Ottův slovník naučný/Mafura|Mafura]]
# [[Ottův slovník naučný/Mag|Mag]]
# [[Ottův slovník naučný/Magacín|Magacín]]
# [[Ottův slovník naučný/Magadino|Magadino]]
# [[Ottův slovník naučný/de Magalhăes|de Magalhăes]]
# [[Ottův slovník naučný/Magalhăesův archipel|Magalhăesův archipel]]
# [[Ottův slovník naučný/Magalhăesův průliv|Magalhăesův průliv]]
# [[Ottův slovník naučný/Magallanes|Magallanes]]
# [[Ottův slovník naučný/Maganik|Maganik]]
# [[Ottův slovník naučný/Magarašević|Magarašević]]
# [[Ottův slovník naučný/Magasin|Magasin]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdala|Magdala]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdala (barvivo)|Magdala (barvivo)]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalena|Magdalena]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Magdalena|Sv. Magdalena]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalena (planetoida)|Magdalena (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalenić|Magdalenić]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalenky|Magdalenky]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalenské souostroví|Magdalenské souostroví]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdalská červeň|Magdalská červeň]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdeburk|Magdeburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdeburské centurie|Magdeburské centurie]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdeburské polokoule|Magdeburské polokoule]]
# [[Ottův slovník naučný/Magdeburské právo|Magdeburské právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mage|Mage]]
# [[Ottův slovník naučný/Magellan|Magellan]]
# [[Ottův slovník naučný/Magelona|Magelona]]
# [[Ottův slovník naučný/Magendie|Magendie]]
# [[Ottův slovník naučný/Magenta|Magenta]]
# [[Ottův slovník naučný/Magerle|Magerle]]
# [[Ottův slovník naučný/Magerö|Magerö]]
# [[Ottův slovník naučný/Maggia|Maggia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maggiolata|Maggiolata]]
# [[Ottův slovník naučný/Maggiore|Maggiore]]
# [[Ottův slovník naučný/Magh|Magh]]
# [[Ottův slovník naučný/Magický čtverec|Magický čtverec]]
# [[Ottův slovník naučný/Magie|Magie]]
# [[Ottův slovník naučný/Magierka|Magierka]]
# [[Ottův slovník naučný/Magindanao|Magindanao]]
# [[Ottův slovník naučný/Magister|Magister]]
# [[Ottův slovník naučný/Magisterium|Magisterium]]
# [[Ottův slovník naučný/Magistrálka|Magistrálka]]
# [[Ottův slovník naučný/Magistrát|Magistrát]]
# [[Ottův slovník naučný/Magistratus|Magistratus]]
# [[Ottův slovník naučný/Magistráty ruské|Magistráty ruské]]
# [[Ottův slovník naučný/Maglaj|Maglaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Magliabecchi|Magliabecchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Magliana|Magliana]]
# [[Ottův slovník naučný/Magliani|Magliani]]
# [[Ottův slovník naučný/Magliano Sabino|Magliano Sabino]]
# [[Ottův slovník naučný/Maglić|Maglić]]
# [[Ottův slovník naučný/Magma|Magma]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnaeus|Magnaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Magna Graecia|Magna Graecia]]
# [[Ottův slovník naučný/Magna charta|Magna charta]]
# [[Ottův slovník naučný/Magna charta Island|Magna charta Island]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnalium|Magnalium]]
# [[Ottův slovník naučný/Magna mater|Magna mater]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnan|Magnan]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnáti|Magnáti]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnátská tabule|Magnátská tabule]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnavacca|Magnavacca]]
# [[Ottův slovník naučný/Magne|Magne]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnentius|Magnentius]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnésia|Magnésia]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnesie|Magnesie]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnesiová lampa|Magnesiová lampa]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnesit|Magnesit]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnesium|Magnesium]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnet|Magnet]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetická deklinace|Magnetická deklinace]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetická hysterese|Magnetická hysterese]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetická indukce|Magnetická indukce]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetická inklinace|Magnetická inklinace]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetická jehla|Magnetická jehla]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetické léčení|Magnetické léčení]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetické siločáry|Magnetické siločáry]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetické stroje|Magnetické stroje]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetický poledník|Magnetický poledník]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetický rovník|Magnetický rovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetiseur|Magnetiseur]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetismus|Magnetismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetit|Magnetit]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetka|Magnetka]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetoindukce|Magnetoindukce]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetometr|Magnetometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetotherapie|Magnetotherapie]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetová hora|Magnetová hora]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnetová ruda|Magnetová ruda]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnickij|Magnickij]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnificat|Magnificat]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnificence|Magnificence]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnin|Magnin]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnitnaja gora|Magnitnaja gora]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnolia|Magnolia]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnoliaceae|Magnoliaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnus|Magnus]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnus (králové)|Magnus (králové)]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnus (příjmení)|Magnus (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnusen|Magnusen]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnussen|Magnussen]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnusson|Magnusson]]
# [[Ottův slovník naučný/Magnuszewski|Magnuszewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Magny|Magny]]
# [[Ottův slovník naučný/Mago|Mago]]
# [[Ottův slovník naučný/Mago (Karthaginec)|Mago (Karthaginec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Magocs|Magocs]]
# [[Ottův slovník naučný/Mágóg|Mágóg]]
# [[Ottův slovník naučný/Magot|Magot]]
# [[Ottův slovník naučný/Magové|Magové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mágr|Mágr]]
# [[Ottův slovník naučný/Magra|Magra]]
# [[Ottův slovník naučný/Magreb|Magreb]]
# [[Ottův slovník naučný/Magrle|Magrle]]
# [[Ottův slovník naučný/Maguntiacum|Maguntiacum]]
# [[Ottův slovník naučný/Magura|Magura]]
# [[Ottův slovník naučný/Magus aus Norden|Magus aus Norden]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyar|Magyar]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyar László|Magyar László]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyarád|Magyarád]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyar Igen|Magyar Igen]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyarország|Magyarország]]
# [[Ottův slovník naučný/Magyar-Óvár|Magyar-Óvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahábalešvar|Mahábalešvar]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahábalipuram|Mahábalipuram]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahábháratam|Mahábháratam]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahádéva|Mahádéva]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahaffy|Mahaffy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahaga|Mahaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahagonová hněď|Mahagonová hněď]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahagonový strom|Mahagonový strom]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahákála|Mahákála]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahaleb|Mahaleb]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahallasy|Mahallasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahan|Mahan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahánadi|Mahánadi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahanoy-City|Mahanoy-City]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahárádža|Mahárádža]]
# [[Ottův slovník naučný/Maharatové|Maharatové]]
# [[Ottův slovník naučný/Maharbal|Maharbal]]
# [[Ottův slovník naučný/Maharrak|Maharrak]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahavelona|Mahavelona]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahawat|Mahawat]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahdí|Mahdí]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahé|Mahé]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahébourg|Mahébourg]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahédia|Mahédia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahenge|Mahenge]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahernia|Mahernia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahi|Mahi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahler|Mahler]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahlmann|Mahlmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Mähly|Mähly]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahmúd|Mahmúd]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahmúdijský průplav|Mahmúdijský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahn|Mahn]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahomed|Mahomed]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahomedáné|Mahomedáné]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahnič|Mahnič]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahon|Mahon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahon (město)|Mahon (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahonia|Mahonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahouš|Mahouš]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahratové|Mahratové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mahrenholtz|Mahrenholtz]]
# [[Ottův slovník naučný/Mährink|Mährink]]
# [[Ottův slovník naučný/Mährisch Neustadt|Mährisch Neustadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mährisch Trübau|Mährisch Trübau]]
# [[Ottův slovník naučný/Mährisch-Weisskirchen|Mährisch-Weisskirchen]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mahy|de Mahy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mach Sionský|Mach Sionský]]
# [[Ottův slovník naučný/Mach|Mach]]
# [[Ottův slovník naučný/Mácha|Mácha]]
# [[Ottův slovník naučný/Machač|Machač]]
# [[Ottův slovník naučný/Macháček|Macháček]]
# [[Ottův slovník naučný/Machaeracanthus|Machaeracanthus]]
# [[Ottův slovník naučný/Machaerium|Machaerium]]
# [[Ottův slovník naučný/Machaerodus|Machaerodus]]
# [[Ottův slovník naučný/Machaira|Machaira]]
# [[Ottův slovník naučný/Machairodus Kaup|Machairodus Kaup]]
# [[Ottův slovník naučný/Máchal|Máchal]]
# [[Ottův slovník naučný/Machala|Machala]]
# [[Ottův slovník naučný/Macháň|Macháň]]
# [[Ottův slovník naučný/Machaón|Machaón]]
# [[Ottův slovník naučný/Machar|Machar]]
# [[Ottův slovník naučný/de Machaut|de Machaut]]
# [[Ottův slovník naučný/Machek|Machek]]
# [[Ottův slovník naučný/Machendorf|Machendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Machetá|Machetá]]
# [[Ottův slovník naučný/Machétika|Machétika]]
# [[Ottův slovník naučný/Machias|Machias]]
# [[Ottův slovník naučný/Machicoulis|Machicoulis]]
# [[Ottův slovník naučný/Machina|Machina]]
# [[Ottův slovník naučný/La Machine|La Machine]]
# [[Ottův slovník naučný/Machnotec|Machnotec]]
# [[Ottův slovník naučný/Machov|Machov]]
# [[Ottův slovník naučný/Machová|Machová]]
# [[Ottův slovník naučný/Machovec|Machovec]]
# [[Ottův slovník naučný/z Machovic|z Machovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Machovice|Machovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Machram|Machram]]
# [[Ottův slovník naučný/Machsór|Machsór]]
# [[Ottův slovník naučný/Machuca|Machuca]]
# [[Ottův slovník naučný/Machynlleth|Machynlleth]]
# [[Ottův slovník naučný/Machytka|Machytka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mai|Mai]]
# [[Ottův slovník naučný/Maia|Maia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiandros|Maiandros]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiba|Maiba]]
# [[Ottův slovník naučný/Maidenhead|Maidenhead]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiden speech|Maiden speech]]
# [[Ottův slovník naučný/Maidstone|Maidstone]]
# [[Ottův slovník naučný/Maidštein|Maidštein]]
# [[Ottův slovník naučný/Maienfeld|Maienfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Maienwand|Maienwand]]
# [[Ottův slovník naučný/Maierhof|Maierhof]]
# [[Ottův slovník naučný/Maierhöfen|Maierhöfen]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiersgrün|Maiersgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiesta|Maiesta]]
# [[Ottův slovník naučný/Maieutika|Maieutika]]
# [[Ottův slovník naučný/Maignan|Maignan]]
# [[Ottův slovník naučný/Maijevskij|Maijevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Mai-Kasa|Mai-Kasa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mail|Mail]]
# [[Ottův slovník naučný/Mailand|Mailand]]
# [[Ottův slovník naučný/Mailáth|Mailáth]]
# [[Ottův slovník naučný/Maillart|Maillart]]
# [[Ottův slovník naučný/Maillebois|Maillebois]]
# [[Ottův slovník naučný/Maillechort|Maillechort]]
# [[Ottův slovník naučný/Maillet|Maillet]]
# [[Ottův slovník naučný/Maillinger|Maillinger]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimačin|Maimačin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimaktérión|Maimaktérión]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimana|Maimana]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimansing|Maimansing]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimbourg|Maimbourg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimene|Maimene]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimon|Maimon]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimon Šalomoun|Maimon Šalomoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Maimonides|Maimonides]]
# [[Ottův slovník naučný/Main|Main]]
# [[Ottův slovník naučný/Main Robert|Main Robert]]
# [[Ottův slovník naučný/Maina|Maina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainady|Mainady]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainate|Mainate]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainau|Mainau]]
# [[Ottův slovník naučný/Maine|Maine]]
# [[Ottův slovník naučný/Maine (USA)|Maine (USA)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maine (osoby)|Maine (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maine-et-Loire|Maine-et-Loire]]
# [[Ottův slovník naučný/Main gauche|Main gauche]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainland|Mainland]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainoté|Mainoté]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainpuri|Mainpuri]]
# [[Ottův slovník naučný/Maintenon|Maintenon]]
# [[Ottův slovník naučný/de Maintenon|de Maintenon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mainz|Mainz]]
# [[Ottův slovník naučný/Maionidés|Maionidés]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiori cedo|Maiori cedo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maipo|Maipo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maíra|Maíra]]
# [[Ottův slovník naučný/Maira|Maira]]
# [[Ottův slovník naučný/Maire|Maire]]
# [[Ottův slovník naučný/Le Maire|Le Maire]]
# [[Ottův slovník naučný/Mairena|Mairena]]
# [[Ottův slovník naučný/Maires|Maires]]
# [[Ottův slovník naučný/Mairet|Mairet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mairie|Mairie]]
# [[Ottův slovník naučný/Maison|Maison]]
# [[Ottův slovník naučný/Maison (osoby)|Maison (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maison du roi|Maison du roi]]
# [[Ottův slovník naučný/Maisonneuve Jacques-Gilles|Maisonneuve Jacques-Gilles]]
# [[Ottův slovník naučný/Maisons-Alfort|Maisons-Alfort]]
# [[Ottův slovník naučný/Maisons-Laffitte|Maisons-Laffitte]]
# [[Ottův slovník naučný/de Maistre|de Maistre]]
# [[Ottův slovník naučný/Maitland|Maitland]]
# [[Ottův slovník naučný/Maitland John|Maitland John]]
# [[Ottův slovník naučný/Maître|Maître]]
# [[Ottův slovník naučný/Maîtres des requêtes|Maîtres des requêtes]]
# [[Ottův slovník naučný/Maîtresse|Maîtresse]]
# [[Ottův slovník naučný/Maittaire|Maittaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Maiumas|Maiumas]]
# [[Ottův slovník naučný/Maius|Maius]]
# [[Ottův slovník naučný/Maixner|Maixner]]
# [[Ottův slovník naučný/Maizena|Maizena]]
# [[Ottův slovník naučný/Maizeroy|Maizeroy]]
# [[Ottův slovník naučný/Máj|Máj]]
# [[Ottův slovník naučný/Máj (almanach)|Máj (almanach)]]
# [[Ottův slovník naučný/Máj (spolek)|Máj (spolek)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maja|Maja]]
# [[Ottův slovník naučný/Májá|Májá]]
# [[Ottův slovník naučný/Maja (krab)|Maja (krab)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maja (planetoida)|Maja (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Majačka|Majačka]]
# [[Ottův slovník naučný/Maják|Maják]]
# [[Ottův slovník naučný/Majaki|Majaki]]
# [[Ottův slovník naučný/da Majano|da Majano]]
# [[Ottův slovník naučný/Majanthemophyllum|Majanthemophyllum]]
# [[Ottův slovník naučný/Majanthemum|Majanthemum]]
# [[Ottův slovník naučný/Majar-Ziljski|Majar-Ziljski]]
# [[Ottův slovník naučný/Majas|Majas]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Majdaléna|Sv. Majdaléna]]
# [[Ottův slovník naučný/Majdán|Majdán]]
# [[Ottův slovník naučný/Majdanpek|Majdanpek]]
# [[Ottův slovník naučný/Máje|Máje]]
# [[Ottův slovník naučný/Majebasi|Majebasi]]
# [[Ottův slovník naučný/Majelovice|Majelovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Majer|Majer]]
# [[Ottův slovník naučný/Majeranowski|Majeranowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Majestas|Majestas]]
# [[Ottův slovník naučný/Majestas Carolina|Majestas Carolina]]
# [[Ottův slovník naučný/Majestát|Majestát]]
# [[Ottův slovník naučný/Majestátní list|Majestátní list]]
# [[Ottův slovník naučný/Majestátní práva|Majestátní práva]]
# [[Ottův slovník naučný/Majetek|Majetek]]
# [[Ottův slovník naučný/Majetín|Majetín]]
# [[Ottův slovník naučný/Majev|Majev]]
# [[Ottův slovník naučný/Majevica|Majevica]]
# [[Ottův slovník naučný/Majevskij|Majevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Majewski|Majewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Majka|Majka]]
# [[Ottův slovník naučný/Majkop|Majkop]]
# [[Ottův slovník naučný/Majkov|Majkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Majky|Majky]]
# [[Ottův slovník naučný/Majláth|Majláth]]
# [[Ottův slovník naučný/Majmačen|Majmačen]]
# [[Ottův slovník naučný/Majnacké jezero|Majnacké jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Majnov|Majnov]]
# [[Ottův slovník naučný/Majober|Majober]]
# [[Ottův slovník naučný/Majo Kebbi|Majo Kebbi]]
# [[Ottův slovník naučný/Majolika|Majolika]]
# [[Ottův slovník naučný/Majonésa|Majonésa]]
# [[Ottův slovník naučný/Major|Major]]
# [[Ottův slovník naučný/Major (příjmení)|Major (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Major Richard Henry|Major Richard Henry]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorán|Majorán]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorana-Calatabiano|Majorana-Calatabiano]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorano|Majorano]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorát|Majorát]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorca|Majorca]]
# [[Ottův slovník naučný/Majordomus|Majordomus]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorenní|Majorenní]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorescu|Majorescu]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorianus|Majorianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorisovati|Majorisovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorita|Majorita]]
# [[Ottův slovník naučný/Majorkiewicz|Majorkiewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Majotta|Majotta]]
# [[Ottův slovník naučný/Májová ryba|Májová ryba]]
# [[Ottův slovník naučný/Majové|Majové]]
# [[Ottův slovník naučný/Májové zákony|Májové zákony]]
# [[Ottův slovník naučný/Májový nápoj|Májový nápoj]]
# [[Ottův slovník naučný/Májový sen|Májový sen]]
# [[Ottův slovník naučný/Majpurové|Majpurové]]
# [[Ottův slovník naučný/Majsa|Majsa]]
# [[Ottův slovník naučný/Majsúr|Majsúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Majuba|Majuba]]
# [[Ottův slovník naučný/Majumba|Majumba]]
# [[Ottův slovník naučný/Majunga|Majunga]]
# [[Ottův slovník naučný/Majunke|Majunke]]
# [[Ottův slovník naučný/Majus|Majus]]
# [[Ottův slovník naučný/Majuskule|Majuskule]]
# [[Ottův slovník naučný/Majwald|Majwald]]
# [[Ottův slovník naučný/Mák|Mák]]
# [[Ottův slovník naučný/Makadamisování|Makadamisování]]
# [[Ottův slovník naučný/Makakové|Makakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makala|Makala]]
# [[Ottův slovník naučný/Makalakové|Makalakové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makaluba|Makaluba]]
# [[Ottův slovník naučný/Makámát|Makámát]]
# [[Ottův slovník naučný/Makao|Makao]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarij|Makarij]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarismy|Makarismy]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarius|Makarius]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarjev|Makarjev]]
# [[Ottův slovník naučný/Makaronésie|Makaronésie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makaroni|Makaroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Makaronské verše|Makaronské verše]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarov|Makarov]]
# [[Ottův slovník naučný/Makařov|Makařov]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarova|Makarova]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarovo|Makarovo]]
# [[Ottův slovník naučný/Makarska|Makarska]]
# [[Ottův slovník naučný/Makart|Makart]]
# [[Ottův slovník naučný/Makartova kytice|Makartova kytice]]
# [[Ottův slovník naučný/Makassar|Makassar]]
# [[Ottův slovník naučný/Makassarové|Makassarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makassarský olej|Makassarský olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Makdišu|Makdišu]]
# [[Ottův slovník naučný/Makedoniáni|Makedoniáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Makedonie|Makedonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makedonius|Makedonius]]
# [[Ottův slovník naučný/Makedovlaši|Makedovlaši]]
# [[Ottův slovník naučný/Makiové|Makiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makistos|Makistos]]
# [[Ottův slovník naučný/Makkabejský tanec|Makkabejský tanec]]
# [[Ottův slovník naučný/Makkabejští|Makkabejští]]
# [[Ottův slovník naučný/Makkaronské verše|Makkaronské verše]]
# [[Ottův slovník naučný/Makléř|Makléř]]
# [[Ottův slovník naučný/Maklurin|Maklurin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mako|Mako]]
# [[Ottův slovník naučný/Makó|Makó]]
# [[Ottův slovník naučný/Makololové|Makololové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makolusky|Makolusky]]
# [[Ottův slovník naučný/Makotřasy|Makotřasy]]
# [[Ottův slovník naučný/Makov|Makov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maková|Maková]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovecký|Makovecký]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovice|Makovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovický|Makovický]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovička|Makovička]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovité|Makovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovskij|Makovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovský z Makové|Makovský z Makové]]
# [[Ottův slovník naučný/Makovy|Makovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrely|Makrely]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrembolitissa|Makrembolitissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Makri|Makri]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrízí|Makrízí]]
# [[Ottův slovník naučný/Makro-|Makro-]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrobioi|Makrobioi]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrobiotika|Makrobiotika]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrocythaemie|Makrocythaemie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrodaktylie|Makrodaktylie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makroglossie|Makroglossie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrokefalie|Makrokefalie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrokosmos|Makrokosmos]]
# [[Ottův slovník naučný/Makrologie|Makrologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makronisi|Makronisi]]
# [[Ottův slovník naučný/Makropsie|Makropsie]]
# [[Ottův slovník naučný/Makroskopický|Makroskopický]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksičky|Maksičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksimejko|Maksimejko]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksim Grek|Maksim Grek]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksimov|Maksimov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksimovič|Maksimovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Maksut-Alichan|Maksut-Alichan]]
# [[Ottův slovník naučný/Makšejev|Makšejev]]
# [[Ottův slovník naučný/Maktan|Maktan]]
# [[Ottův slovník naučný/Makulatura|Makulatura]]
# [[Ottův slovník naučný/Makušev|Makušev]]
# [[Ottův slovník naučný/Makušín|Makušín]]
# [[Ottův slovník naučný/Makušin|Makušin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mala|Mala]]
# [[Ottův slovník naučný/Malá|Malá]]
# [[Ottův slovník naučný/Malá Asie|Malá Asie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malabaila|Malabaila]]
# [[Ottův slovník naučný/Malabár|Malabár]]
# [[Ottův slovník naučný/Malabarská gumma|Malabarská gumma]]
# [[Ottův slovník naučný/Malabathrum|Malabathrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacia|Malacia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacká úžina|Malacká úžina]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaco-|Malaco-]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacodermata|Malacodermata]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacologie|Malacologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacopteri|Malacopteri]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacostraca|Malacostraca]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacotesta|Malacotesta]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacozoa|Malacozoa]]
# [[Ottův slovník naučný/Malacozoologie|Malacozoologie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaczka|Malaczka]]
# [[Ottův slovník naučný/Malade|Malade]]
# [[Ottův slovník naučný/Maladetta|Maladetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Maladie de tic|Maladie de tic]]
# [[Ottův slovník naučný/Maladresse|Maladresse]]
# [[Ottův slovník naučný/Mala fides|Mala fides]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaga|Malaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Malahov|Malahov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachiáš|Malachiáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachiáš Imarus|Malachiáš Imarus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachit|Malachit]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachitová zeleň|Malachitová zeleň]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachium|Malachium]]
# [[Ottův slovník naučný/Malachius|Malachius]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaisie|Malaisie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malajálim|Malajálim]]
# [[Ottův slovník naučný/Malajové|Malajové]]
# [[Ottův slovník naučný/Malajské souostroví|Malajské souostroví]]
# [[Ottův slovník naučný/Malajský poloostrov|Malajský poloostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaka|Malaka]]
# [[Ottův slovník naučný/Malako-|Malako-]]
# [[Ottův slovník naučný/Malakov|Malakov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malakovský vévoda|Malakovský vévoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Malálas|Malálas]]
# [[Ottův slovník naučný/Malamir|Malamir]]
# [[Ottův slovník naučný/Malamocco|Malamocco]]
# [[Ottův slovník naučný/Malandrins|Malandrins]]
# [[Ottův slovník naučný/Malange|Malange]]
# [[Ottův slovník naučný/Mal-à-propos|Mal-à-propos]]
# [[Ottův slovník naučný/Malapterurus electricus|Malapterurus electricus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaria|Malaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Mälarské jezero|Mälarské jezero]]
# [[Ottův slovník naučný/Malá Rus|Malá Rus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malá Skála|Malá Skála]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaspina|Malaspina]]
# [[Ottův slovník naučný/Malát|Malát]]
# [[Ottův slovník naučný/Malatesta|Malatesta]]
# [[Ottův slovník naučný/Malatia|Malatia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malatum ferri|Malatum ferri]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaucène|Malaucène]]
# [[Ottův slovník naučný/Malaxis|Malaxis]]
# [[Ottův slovník naučný/Malba|Malba]]
# [[Ottův slovník naučný/Malborg|Malborg]]
# [[Ottův slovník naučný/Malborghet|Malborghet]]
# [[Ottův slovník naučný/Malbruk|Malbruk]]
# [[Ottův slovník naučný/Malcolm|Malcolm]]
# [[Ottův slovník naučný/Malcolm John|Malcolm John]]
# [[Ottův slovník naučný/Malcontent|Malcontent]]
# [[Ottův slovník naučný/Malcov|Malcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malczewski|Malczewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Malčany|Malčany]]
# [[Ottův slovník naučný/Malče|Malče]]
# [[Ottův slovník naučný/Malčice|Malčice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malčín|Malčín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malda|Malda]]
# [[Ottův slovník naučný/Maldegem|Maldegem]]
# [[Ottův slovník naučný/Malden|Malden]]
# [[Ottův slovník naučný/Maldive Islands|Maldive Islands]]
# [[Ottův slovník naučný/Maldon|Maldon]]
# [[Ottův slovník naučný/Maldonado|Maldonado]]
# [[Ottův slovník naučný/Malé|Malé]]
# [[Ottův slovník naučný/Malea|Malea]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleàchí|Maleàchí]]
# [[Ottův slovník naučný/Malebranche|Malebranche]]
# [[Ottův slovník naučný/Małecki|Małecki]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleč|Maleč]]
# [[Ottův slovník naučný/Malečov|Malečov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maledetto|Maledetto]]
# [[Ottův slovník naučný/Maledivy|Maledivy]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleficium|Maleficium]]
# [[Ottův slovník naučný/Malefikant|Malefikant]]
# [[Ottův slovník naučný/Malé Hory|Malé Hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Malechov|Malechov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malechovice|Malechovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleinová kyselina|Maleinová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Malejov|Malejov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malejovice|Malejovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malek|Malek]]
# [[Ottův slovník naučný/Málek|Málek]]
# [[Ottův slovník naučný/Malenice|Malenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malenín|Malenín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malenínský z Malenína|Malenínský z Malenína]]
# [[Ottův slovník naučný/Malenisko|Malenisko]]
# [[Ottův slovník naučný/Malenovice|Malenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleny|Maleny]]
# [[Ottův slovník naučný/Male parta male dilabuntur|Male parta male dilabuntur]]
# [[Ottův slovník naučný/Máler Kotla|Máler Kotla]]
# [[Ottův slovník naučný/Malesherbes|Malesherbes]]
# [[Ottův slovník naučný/de Malesherbes|de Malesherbes]]
# [[Ottův slovník naučný/Malesice|Malesice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malesický|Malesický]]
# [[Ottův slovník naučný/Malespini|Malespini]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleszewski|Maleszewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Maleš|Maleš]]
# [[Ottův slovník naučný/Malešice|Malešice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malešický|Malešický]]
# [[Ottův slovník naučný/Malešín|Malešín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malešov|Malešov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malešovice|Malešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/de Malet|de Malet]]
# [[Ottův slovník naučný/Maletice|Maletice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maletić|Maletić]]
# [[Ottův slovník naučný/Malevice|Malevice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malevolence|Malevolence]]
# [[Ottův slovník naučný/Malevskij|Malevskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Malfaçon|Malfaçon]]
# [[Ottův slovník naučný/Malfi|Malfi]]
# [[Ottův slovník naučný/Malgaigne|Malgaigne]]
# [[Ottův slovník naučný/Malgašové|Malgašové]]
# [[Ottův slovník naučný/Malh.|Malh.]]
# [[Ottův slovník naučný/Malhao da Serra|Malhao da Serra]]
# [[Ottův slovník naučný/Malherbe|Malherbe]]
# [[Ottův slovník naučný/Malheur|Malheur]]
# [[Ottův slovník naučný/Malhonnète|Malhonnète]]
# [[Ottův slovník naučný/Malhostice|Malhostice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malhostovice|Malhostovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malhotice|Malhotice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malchin|Malchin]]
# [[Ottův slovník naučný/Malchov|Malchov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malchus|Malchus]]
# [[Ottův slovník naučný/von Malchus|von Malchus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mali|Mali]]
# [[Ottův slovník naučný/Malia|Malia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malibran|Malibran]]
# [[Ottův slovník naučný/Malice|Malice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malič|Malič]]
# [[Ottův slovník naučný/Malič Ferdinand|Malič Ferdinand]]
# [[Ottův slovník naučný/Maligní|Maligní]]
# [[Ottův slovník naučný/Málik|Málik]]
# [[Ottův slovník naučný/Malikolo|Malikolo]]
# [[Ottův slovník naučný/Malíkov|Malíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Málikovci|Málikovci]]
# [[Ottův slovník naučný/Malikovice|Malikovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malikovský|Malikovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Malimba|Malimba]]
# [[Ottův slovník naučný/Maliměřice|Maliměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malín|Malín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malina|Malina]]
# [[Ottův slovník naučný/Malina Josef L.|Malina Josef L.]]
# [[Ottův slovník naučný/Malindi|Malindi]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinec|Malinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Malines|Malines]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinin|Malinin]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinka|Malinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinky|Malinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinné|Malinné]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinník|Malinník]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinov|Malinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinovský|Malinovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Malinowski|Malinowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Malínský|Malínský]]
# [[Ottův slovník naučný/Maliny|Maliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Malíř|Malíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Malířská akademie|Malířská akademie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malířská škeble|Malířská škeble]]
# [[Ottův slovník naučný/Malířství|Malířství]]
# [[Ottův slovník naučný/Malis|Malis]]
# [[Ottův slovník naučný/Malisorové|Malisorové]]
# [[Ottův slovník naučný/Malitschen|Malitschen]]
# [[Ottův slovník naučný/Maljcov|Maljcov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malka|Malka]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkarové|Malkarové]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkau|Malkau]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkontent|Malkontent]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkov|Malkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkovice|Malkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malkovy|Malkovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallard|Mallard]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallarmé|Mallarmé]]
# [[Ottův slovník naučný/Malleco|Malleco]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallefille|Mallefille]]
# [[Ottův slovník naučný/Malleolus|Malleolus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malleson|Malleson]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallet|Mallet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallet du Pan|Mallet du Pan]]
# [[Ottův slovník naučný/Malleus|Malleus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallikolo|Mallikolo]]
# [[Ottův slovník naučný/von Mallinckrodt|von Mallinckrodt]]
# [[Ottův slovník naučný/Malling|Malling]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallitsch|Mallitsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallnitz|Mallnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallophaga|Mallophaga]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallorca|Mallorca]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallorquines|Mallorquines]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallotium|Mallotium]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallotus|Mallotus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallow|Mallow]]
# [[Ottův slovník naučný/Mallowitz|Mallowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Malm|Malm]]
# [[Ottův slovník naučný/La Malmaison|La Malmaison]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmedy|Malmedy]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmen|Malmen]]
# [[Ottův slovník naučný/Malměřice|Malměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmesbury|Malmesbury]]
# [[Ottův slovník naučný/z Malmesbury|z Malmesbury]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmignatte|Malmignatte]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmkrog|Malmkrog]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmö|Malmö]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmöhus|Malmöhus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmsey|Malmsey]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmsten|Malmsten]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmström|Malmström]]
# [[Ottův slovník naučný/Malmyž|Malmyž]]
# [[Ottův slovník naučný/Malnapatak|Malnapatak]]
# [[Ottův slovník naučný/Malnice|Malnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Saint-Malo|Saint-Malo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloarchangelsk|Maloarchangelsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Malobratřice|Malobratřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloggia|Maloggia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloch|Maloch]]
# [[Ottův slovník naučný/Malochyně|Malochyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloja|Maloja]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloměřice|Maloměřice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malomocenství|Malomocenství]]
# [[Ottův slovník naučný/Malonice|Malonice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malonín|Malonín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malonová kyselina|Malonová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Malonty|Malonty]]
# [[Ottův slovník naučný/Malope|Malope]]
# [[Ottův slovník naučný/Malopolsko|Malopolsko]]
# [[Ottův slovník naučný/von Malortie|von Malortie]]
# [[Ottův slovník naučný/Malorusové|Malorusové]]
# [[Ottův slovník naučný/Malostovice|Malostovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malot|Malot]]
# [[Ottův slovník naučný/Malotice|Malotice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malou|Malou]]
# [[Ottův slovník naučný/Malovary|Malovary]]
# [[Ottův slovník naučný/Malovec|Malovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Maloveska|Maloveska]]
# [[Ottův slovník naučný/Malovice|Malovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malovičky|Malovičky]]
# [[Ottův slovník naučný/Malovidy|Malovidy]]
# [[Ottův slovník naučný/Malp.|Malp.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mal perforant du pied|Mal perforant du pied]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpighi|Malpighi]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpighia|Malpighia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpighiaceae|Malpighiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpighiastrum|Malpighiastrum]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpighiova vrstva|Malpighiova vrstva]]
# [[Ottův slovník naučný/Malplaquet|Malplaquet]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpropre|Malpropre]]
# [[Ottův slovník naučný/Malpy|Malpy]]
# [[Ottův slovník naučný/Mals|Mals]]
# [[Ottův slovník naučný/Malsch|Malsch]]
# [[Ottův slovník naučný/Malschen|Malschen]]
# [[Ottův slovník naučný/Malsching|Malsching]]
# [[Ottův slovník naučný/Malschowitz|Malschowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Malspitz|Malspitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Malstadt-Burbach|Malstadt-Burbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Malström|Malström]]
# [[Ottův slovník naučný/Malše|Malše]]
# [[Ottův slovník naučný/Malšice|Malšice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malšín|Malšín]]
# [[Ottův slovník naučný/Malšiny|Malšiny]]
# [[Ottův slovník naučný/Malšovice|Malšovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Malta|Malta]]
# [[Ottův slovník naučný/Malta (zeměpis)|Malta (zeměpis)]]
# [[Ottův slovník naučný/Malte|Malte]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltebrun|Maltebrun]]
# [[Ottův slovník naučný/Malters|Malters]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltezský řád|Maltezský řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltheuern|Maltheuern]]
# [[Ottův slovník naučný/Malthe vespertilio|Malthe vespertilio]]
# [[Ottův slovník naučný/Malthus|Malthus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltodextrin|Maltodextrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Malton|Malton]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltosa|Maltosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltraitovati|Maltraitovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltzahn|Maltzahn]]
# [[Ottův slovník naučný/Maltzan|Maltzan]]
# [[Ottův slovník naučný/Malukang|Malukang]]
# [[Ottův slovník naučný/Maluridae|Maluridae]]
# [[Ottův slovník naučný/Malurus|Malurus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malus|Malus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malusův zákon|Malusův zákon]]
# [[Ottův slovník naučný/Malva|Malva]]
# [[Ottův slovník naučný/Malva (Indie)|Malva (Indie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvaceae|Malvaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvaglia|Malvaglia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvaniscus|Malvaniscus]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvasia|Malvasia]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvaz|Malvaz]]
# [[Ottův slovník naučný/Malvern|Malvern]]
# [[Ottův slovník naučný/Malversace|Malversace]]
# [[Ottův slovník naučný/Malviny|Malviny]]
# [[Ottův slovník naučný/Malý|Malý]]
# [[Ottův slovník naučný/Malý (osoby)|Malý (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Malybrok-Stieler|Malybrok-Stieler]]
# [[Ottův slovník naučný/Malýpetr|Malýpetr]]
# [[Ottův slovník naučný/Malyšev|Malyšev]]
# [[Ottův slovník naučný/Malyševskij|Malyševskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Mälzel|Mälzel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamadyš|Mamadyš]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamaea|Mamaea]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamaj|Mamaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamalyga|Mamalyga]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamarovité|Mamarovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Mambundové|Mambundové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mame|Mame]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamej|Mamej]]
# [[Ottův slovník naučný/Mameli|Mameli]]
# [[Ottův slovník naučný/Mameluci|Mameluci]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamerov|Mamerov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamers|Mamers]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamers (město)|Mamers (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamertini|Mamertini]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamertinus|Mamertinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamestra|Mamestra]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamiani|Mamiani]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamillaria|Mamillaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamin|Mamin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maminka|Maminka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamlúk|Mamlúk]]
# [[Ottův slovník naučný/Mammalia|Mammalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mammea|Mammea]]
# [[Ottův slovník naučný/Mammillaria|Mammillaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Mammola|Mammola]]
# [[Ottův slovník naučný/Mammotrekt|Mammotrekt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamon|Mamon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mampalon|Mampalon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamsel|Mamsel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamula|Mamula]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamut|Mamut]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamutí jeskyně|Mamutí jeskyně]]
# [[Ottův slovník naučný/Mamutí strom|Mamutí strom]]
# [[Ottův slovník naučný/Man (ostrov)|Man (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Man|Man]]
# [[Ottův slovník naučný/Man.|Man.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mana|Mana]]
# [[Ottův slovník naučný/Manaar|Manaar]]
# [[Ottův slovník naučný/Manabi|Manabi]]
# [[Ottův slovník naučný/Manacor|Manacor]]
# [[Ottův slovník naučný/Manado|Manado]]
# [[Ottův slovník naučný/Manager|Manager]]
# [[Ottův slovník naučný/Managua|Managua]]
# [[Ottův slovník naučný/Manakin|Manakin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manaos|Manaos]]
# [[Ottův slovník naučný/Manar|Manar]]
# [[Ottův slovník naučný/Manasejin|Manasejin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manasija|Manasija]]
# [[Ottův slovník naučný/Manassas|Manassas]]
# [[Ottův slovník naučný/Manasse|Manasse]]
# [[Ottův slovník naučný/Manastir|Manastir]]
# [[Ottův slovník naučný/Manati|Manati]]
# [[Ottův slovník naučný/Manatu.|Manatu.]]
# [[Ottův slovník naučný/Maňava|Maňava]]
# [[Ottův slovník naučný/Manavi|Manavi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mánbhúm|Mánbhúm]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancando|Mancando]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancinella|Mancinella]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancini|Mancini]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancini (příjmení)|Mancini (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancion|Mancion]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancipace|Mancipace]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancipium|Mancipium]]
# [[Ottův slovník naučný/Manco|Manco]]
# [[Ottův slovník naučný/Mančice|Mančice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mančun|Mančun]]
# [[Ottův slovník naučný/Mand|Mand]]
# [[Ottův slovník naučný/Manda|Manda]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandalaj|Mandalaj]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandamus|Mandamus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandané|Mandané]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandant|Mandant]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandara|Mandara]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandarin|Mandarin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandarinka|Mandarinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandát|Mandát]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandatář|Mandatář]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandátní řízení|Mandátní řízení]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandator|Mandator]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandats|Mandats]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandatum|Mandatum]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandau|Mandau]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandel|Mandel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandel Eduard|Mandel Eduard]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandeláda|Mandeláda]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandelgren|Mandelgren]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansson|Mansson]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandelíci|Mandelíci]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandelinka|Mandelinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandelinky|Mandelinky]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandement|Mandement]]
# [[Ottův slovník naučný/van Mander|van Mander]]
# [[Ottův slovník naučný/Manderscheid|Manderscheid]]
# [[Ottův slovník naučný/Manderström|Manderström]]
# [[Ottův slovník naučný/Manderšeid|Manderšeid]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mandeville|de Mandeville]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandi|Mandi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandibula|Mandibula]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandibulae|Mandibulae]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandingové|Mandingové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandiocca|Mandiocca]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandix|Mandix]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandl|Mandl]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandl Josef|Mandl Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandla|Mandla]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandle|Mandle]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandloň|Mandloň]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandloňovité|Mandloňovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandlová kyselina|Mandlová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandlovce|Mandlovce]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandlovka|Mandlovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandlovník|Mandlovník]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandlový olej|Mandlový olej]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandolina|Mandolina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandorla|Mandorla]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandragora|Mandragora]]
# [[Ottův slovník naučný/Mändrik|Mändrik]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandril|Mandril]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandrin|Mandrin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandrita|Mandrita]]
# [[Ottův slovník naučný/von Mandry|von Mandry]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandubiové|Mandubiové]]
# [[Ottův slovník naučný/Manducatio|Manducatio]]
# [[Ottův slovník naučný/Manduria|Manduria]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandvi|Mandvi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandžu|Mandžu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandžuové|Mandžuové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mandžusko|Mandžusko]]
# [[Ottův slovník naučný/Manège|Manège]]
# [[Ottův slovník naučný/Manělovice|Manělovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Manerós|Manerós]]
# [[Ottův slovník naučný/Manerov|Manerov]]
# [[Ottův slovník naučný/Manes|Manes]]
# [[Ottův slovník naučný/Manes (osoby)|Manes (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Manesse|Manesse]]
# [[Ottův slovník naučný/Manešovice|Manešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Manet|Manet]]
# [[Ottův slovník naučný/Manethon|Manethon]]
# [[Ottův slovník naučný/Manětín|Manětín]]
# [[Ottův slovník naučný/Manetínská|Manetínská]]
# [[Ottův slovník naučný/Manětínský|Manětínský]]
# [[Ottův slovník naučný/Manetti|Manetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Manévr|Manévr]]
# [[Ottův slovník naučný/Manévřiště|Manévřiště]]
# [[Ottův slovník naučný/Manévrovati|Manévrovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Manfred|Manfred]]
# [[Ottův slovník naučný/Manfredo|Manfredo]]
# [[Ottův slovník naučný/Manfredonia|Manfredonia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangabe|Mangabe]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangaia|Mangaia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangaïba|Mangaïba]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangal|Mangal]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangalia|Mangalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangalpúr|Mangalpúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangalúr|Mangalúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangan|Mangan]]
# [[Ottův slovník naučný/Manganin|Manganin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manganit|Manganit]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangareva|Mangareva]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangart|Mangart]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangerai|Mangerai]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangifera|Mangifera]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangišlak|Mangišlak]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangkassar|Mangkassar]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangle|Mangle]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangold|Mangold]]
# [[Ottův slovník naučný/Mango-ma-Loba|Mango-ma-Loba]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangostana|Mangostana]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangostany|Mangostany]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangový strom|Mangový strom]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangrol|Mangrol]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangrový strom|Mangrový strom]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangstritt|Mangstritt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangu|Mangu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangusta|Mangusta]]
# [[Ottův slovník naučný/Mangyšlak|Mangyšlak]]
# [[Ottův slovník naučný/Manharti|Manharti]]
# [[Ottův slovník naučný/Manhartsberg|Manhartsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Manhattan|Manhattan]]
# [[Ottův slovník naučný/Manheim|Manheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Mancha|Mancha]]
# [[Ottův slovník naučný/La Manche|La Manche]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Manche|de la Manche]]
# [[Ottův slovník naučný/Manchester|Manchester]]
# [[Ottův slovník naučný/Manchester (rod)|Manchester (rod)]]
# [[Ottův slovník naučný/Manchester (látka)|Manchester (látka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Manchesterská žluť|Manchesterská žluť]]
# [[Ottův slovník naučný/Manchetta|Manchetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Mani|Mani]]
# [[Ottův slovník naučný/Mania|Mania]]
# [[Ottův slovník naučný/Maniago|Maniago]]
# [[Ottův slovník naučný/Manie|Manie]]
# [[Ottův slovník naučný/Manifest|Manifest]]
# [[Ottův slovník naučný/Manifestace|Manifestace]]
# [[Ottův slovník naučný/Manighetta|Manighetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Manihiki|Manihiki]]
# [[Ottův slovník naučný/Manihot|Manihot]]
# [[Ottův slovník naučný/Manichaeismus|Manichaeismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Manichaeové|Manichaeové]]
# [[Ottův slovník naučný/Manika|Manika]]
# [[Ottův slovník naučný/Manikovice|Manikovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Manila|Manila]]
# [[Ottův slovník naučný/Manilius|Manilius]]
# [[Ottův slovník naučný/Manilius Gajus|Manilius Gajus]]
# [[Ottův slovník naučný/Manilské konopí|Manilské konopí]]
# [[Ottův slovník naučný/Manilský kopal|Manilský kopal]]
# [[Ottův slovník naučný/Manilva|Manilva]]
# [[Ottův slovník naučný/Manin|Manin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manin Daniele|Manin Daniele]]
# [[Ottův slovník naučný/Maniok|Maniok]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipul|Manipul]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulace|Manipulace]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulační poddůstojník|Manipulační poddůstojník]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulant|Manipulant]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulové postavení|Manipulové postavení]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulum|Manipulum]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulus|Manipulus]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipulus iuris civilis|Manipulus iuris civilis]]
# [[Ottův slovník naučný/Manipúr|Manipúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Manis|Manis]]
# [[Ottův slovník naučný/Manisa|Manisa]]
# [[Ottův slovník naučný/Manisch|Manisch]]
# [[Ottův slovník naučný/Manisock|Manisock]]
# [[Ottův slovník naučný/Manissa|Manissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Manistee|Manistee]]
# [[Ottův slovník naučný/Manit|Manit]]
# [[Ottův slovník naučný/Manitoba|Manitoba]]
# [[Ottův slovník naučný/Manitoulin|Manitoulin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manitowoc|Manitowoc]]
# [[Ottův slovník naučný/Manizales|Manizales]]
# [[Ottův slovník naučný/Manjuemové|Manjuemové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mankějev|Mankějev]]
# [[Ottův slovník naučný/Mankell|Mankell]]
# [[Ottův slovník naučný/Mankendorf|Mankendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mankovice|Mankovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mańkowski|Mańkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Manley|Manley]]
# [[Ottův slovník naučný/Manlius|Manlius]]
# [[Ottův slovník naučný/Manlius Krištof|Manlius Krištof]]
# [[Ottův slovník naučný/Mann|Mann]]
# [[Ottův slovník naučný/Mann.|Mann.]]
# [[Ottův slovník naučný/Manna|Manna]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannaia|Mannaia]]
# [[Ottův slovník naučný/Männelsdorf|Männelsdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannequin|Mannequin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannequinage|Mannequinage]]
# [[Ottův slovník naučný/Manners|Manners]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannersdorf|Mannersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannert|Mannert]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannesmannovy roury|Mannesmannovy roury]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannfeld|Mannfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannhardt|Mannhardt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannheim|Mannheim]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannheim Amédée|Mannheim Amédée]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannheimské zlato|Mannheimské zlato]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannin|Mannin]]
# [[Ottův slovník naučný/Manning|Manning]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannit|Mannit]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannitio|Mannitio]]
# [[Ottův slovník naučný/Männlichen|Männlichen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannlicher|Mannlicher]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannsberg|Mannsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannsfeld|Mannsfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/z Mannsfeldu|z Mannsfeldu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mannstädt|Mannstädt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mano|Mano]]
# [[Ottův slovník naučný/Manoeuvre|Manoeuvre]]
# [[Ottův slovník naučný/Manojlo|Manojlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Manometr|Manometr]]
# [[Ottův slovník naučný/Manono|Manono]]
# [[Ottův slovník naučný/Manopan|Manopan]]
# [[Ottův slovník naučný/Manor|Manor]]
# [[Ottův slovník naučný/Manor a Fort|Manor a Fort]]
# [[Ottův slovník naučný/Manosa|Manosa]]
# [[Ottův slovník naučný/Manosque|Manosque]]
# [[Ottův slovník naučný/Maňová|Maňová]]
# [[Ottův slovník naučný/Mánové|Mánové]]
# [[Ottův slovník naučný/Manovec|Manovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Manovice|Manovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Manresa|Manresa]]
# [[Ottův slovník naučný/Manrique|Manrique]]
# [[Ottův slovník naučný/Le Mans|Le Mans]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansarda|Mansarda]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansart|Mansart]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansberk|Mansberk]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansel|Mansel]]
# [[Ottův slovník naučný/Manser|Manser]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansfeld|Mansfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/z Mansfeldu|z Mansfeldu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansfield|Mansfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansi|Mansi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansion|Mansion]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansion Paul|Mansion Paul]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansiones|Mansiones]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansion-House|Mansion-House]]
# [[Ottův slovník naučný/Manské právo|Manské právo]]
# [[Ottův slovník naučný/Manský|Manský]]
# [[Ottův slovník naučný/Manský soud|Manský soud]]
# [[Ottův slovník naučný/Manso|Manso]]
# [[Ottův slovník naučný/von Manstein|von Manstein]]
# [[Ottův slovník naučný/Manství|Manství]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansúr|Mansúr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansura|Mansura]]
# [[Ottův slovník naučný/Mansvet|Mansvet]]
# [[Ottův slovník naučný/Manšestr|Manšestr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mant.|Mant.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantau|Mantau]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantegazza|Mantegazza]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantegna|Mantegna]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantelet|Mantelet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantell|Mantell]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantellia|Mantellia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantes|Mantes]]
# [[Ottův slovník naučný/z Manteuffelu|z Manteuffelu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantika|Mantika]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantilla|Mantilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantineia|Mantineia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantiqueira|Mantiqueira]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantis|Mantis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantispa|Mantispa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantissa|Mantissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantó|Mantó]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantodea|Mantodea]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantova|Mantova]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantovano|Mantovano]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantovská nádoba|Mantovská nádoba]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantua|Mantua]]
# [[Ottův slovník naučný/Mantz|Mantz]]
# [[Ottův slovník naučný/Manu|Manu]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuál|Manuál]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuálník|Manuálník]]
# [[Ottův slovník naučný/Manubiae|Manubiae]]
# [[Ottův slovník naučný/Manubrium|Manubrium]]
# [[Ottův slovník naučný/Manucci|Manucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuel|Manuel]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuel Niklas|Manuel Niklas]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuel (příjmení)|Manuel (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Manufakt|Manufakt]]
# [[Ottův slovník naučný/Manufaktura|Manufaktura]]
# [[Ottův slovník naučný/Manukau|Manukau]]
# [[Ottův slovník naučný/Manul|Manul]]
# [[Ottův slovník naučný/Manum de tabula|Manum de tabula]]
# [[Ottův slovník naučný/Manumissio|Manumissio]]
# [[Ottův slovník naučný/Manu propria|Manu propria]]
# [[Ottův slovník naučný/Manus|Manus]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuskript|Manuskript]]
# [[Ottův slovník naučný/Manus manum lavat|Manus manum lavat]]
# [[Ottův slovník naučný/Manus mortua|Manus mortua]]
# [[Ottův slovník naučný/Manušice|Manušice]]
# [[Ottův slovník naučný/Manutius|Manutius]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuzio|Manuzio]]
# [[Ottův slovník naučný/Manuzzi|Manuzzi]]
# [[Ottův slovník naučný/Manyč|Manyč]]
# [[Ottův slovník naučný/Manýra|Manýra]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzanares|Manzanares]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzanilla|Manzanilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzanillo|Manzanillo]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzel|Manzel]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzoni|Manzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Manzové|Manzové]]
# [[Ottův slovník naučný/Manželství|Manželství]]
# [[Ottův slovník naučný/Manžura|Manžura]]
# [[Ottův slovník naučný/Máo|Máo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maorové|Maorové]]
# [[Ottův slovník naučný/Map|Map]]
# [[Ottův slovník naučný/Mapa|Mapa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mapia|Mapia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mapinu|Mapinu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mapování|Mapování]]
# [[Ottův slovník naučný/Mappa|Mappa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mapy|Mapy]]
# [[Ottův slovník naučný/Maquet|Maquet]]
# [[Ottův slovník naučný/Maquette|Maquette]]
# [[Ottův slovník naučný/Mara|Mara]]
# [[Ottův slovník naučný/La Mara|La Mara]]
# [[Ottův slovník naučný/Mára|Mára]]
# [[Ottův slovník naučný/Marabout|Marabout]]
# [[Ottův slovník naučný/Marabu|Marabu]]
# [[Ottův slovník naučný/Marabut|Marabut]]
# [[Ottův slovník naučný/Maracaibo|Maracaibo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maragatos|Maragatos]]
# [[Ottův slovník naučný/Marágha|Marágha]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraghât|Maraghât]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraham|Maraham]]
# [[Ottův slovník naučný/Marais|Marais]]
# [[Ottův slovník naučný/Marais de Dol|Marais de Dol]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařák|Mařák]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařáková|Mařáková]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraldi|Maraldi]]
# [[Ottův slovník naučný/Maranhăo|Maranhăo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marano|Marano]]
# [[Ottův slovník naučný/Marañon|Marañon]]
# [[Ottův slovník naučný/Maránové|Maránové]]
# [[Ottův slovník naučný/Maranta|Maranta]]
# [[Ottův slovník naučný/Marantaceae|Marantaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Marantový škrob|Marantový škrob]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraskino|Maraskino]]
# [[Ottův slovník naučný/Marasmius|Marasmius]]
# [[Ottův slovník naučný/Marasmus|Marasmus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marasquino|Marasquino]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraš|Maraš]]
# [[Ottův slovník naučný/Marat|Marat]]
# [[Ottův slovník naučný/Marathón|Marathón]]
# [[Ottův slovník naučný/Marathonisi|Marathonisi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marathus|Marathus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařatice|Mařatice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařatka|Mařatka]]
# [[Ottův slovník naučný/z Maratry|z Maratry]]
# [[Ottův slovník naučný/Maratti|Maratti]]
# [[Ottův slovník naučný/Marattiaceae|Marattiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Marattiotheca|Marattiotheca]]
# [[Ottův slovník naučný/Maraudeur|Maraudeur]]
# [[Ottův slovník naučný/Maravedi|Maravedi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbach|Marbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbach (osoby)|Marbach (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbeau|Marbeau]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbeg|Marbeg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbella|Marbella]]
# [[Ottův slovník naučný/Marberjet|Marberjet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mar Bermejo|Mar Bermejo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marblehead|Marblehead]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbles|Marbles]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbod|Marbod]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbre|Marbre]]
# [[Ottův slovník naučný/Marbud|Marbud]]
# [[Ottův slovník naučný/Marburk|Marburk]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcabrun|Marcabrun]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcantonio|Marcantonio]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcato|Marcato]]
# [[Ottův slovník naučný/Marce|Marce]]
# [[Ottův slovník naučný/Marceau-Desgraviers|Marceau-Desgraviers]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcel|Marcel]]
# [[Ottův slovník naučný/Marceline|Marceline]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellinus|Marcellinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellinus Ammianus|Marcellinus Ammianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcello|Marcello]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus|Marcellus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus (papež)|Marcellus (papež)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus (duchovní)|Marcellus (duchovní)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus Marie Louis Demartin du Tyrac|Marcellus Marie Louis Demartin du Tyrac]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus Empiricus|Marcellus Empiricus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcellus Nonius|Marcellus Nonius]]
# [[Ottův slovník naučný/de Marcère|de Marcère]]
# [[Ottův slovník naučný/Marc Fournier|Marc Fournier]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcgravia|Marcgravia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marciální|Marciální]]
# [[Ottův slovník naučný/Marciana|Marciana]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcianise|Marcianise]]
# [[Ottův slovník naučný/Marciano|Marciano]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcianopolis|Marcianopolis]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcianus Flavius|Marcianus Flavius]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcianus Aelius|Marcianus Aelius]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcigny|Marcigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcinelle|Marcinelle]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcinkowski|Marcinkowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcinov|Marcinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcion|Marcion]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcipán|Marcipán]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcius|Marcius]]
# [[Ottův slovník naučný/Marco Polo|Marco Polo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcovice|Marcovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Marculf|Marculf]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcus|Marcus]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcus Roy|Marcus Roy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marczali|Marczali]]
# [[Ottův slovník naučný/Marči|Marči]]
# [[Ottův slovník naučný/Mardi|Mardi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mardin|Mardin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mardisté|Mardisté]]
# [[Ottův slovník naučný/Mardochéus|Mardochéus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mardonios|Mardonios]]
# [[Ottův slovník naučný/Mare|Mare]]
# [[Ottův slovník naučný/Maré|Maré]]
# [[Ottův slovník naučný/Marée|Marée]]
# [[Ottův slovník naučný/Maree|Maree]]
# [[Ottův slovník naučný/Maréchal|Maréchal]]
# [[Ottův slovník naučný/Maréchal Charles Laurent|Maréchal Charles Laurent]]
# [[Ottův slovník naučný/Maréchaussée|Maréchaussée]]
# [[Ottův slovník naučný/Marek (bot.)|Marek (bot.)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marek (sv.)|Marek (sv.)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marek (gnostik)|Marek (gnostik)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marek|Marek]]
# [[Ottův slovník naučný/Mare liberum|Mare liberum]]
# [[Ottův slovník naučný/Maremmy|Maremmy]]
# [[Ottův slovník naučný/Maréna|Maréna]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařena (bot.)|Mařena (bot.)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařena|Mařena]]
# [[Ottův slovník naučný/Marenco|Marenco]]
# [[Ottův slovník naučný/Marend|Marend]]
# [[Ottův slovník naučný/Marengo|Marengo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marennes|Marennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Marenzio|Marenzio]]
# [[Ottův slovník naučný/Mareograf|Mareograf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mareotis|Mareotis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mareš|Mareš]]
# [[Ottův slovník naučný/Marešov|Marešov]]
# [[Ottův slovník naučný/Marešovice|Marešovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maret|Maret]]
# [[Ottův slovník naučný/Maretić|Maretić]]
# [[Ottův slovník naučný/Maretimo|Maretimo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mareuil|Mareuil]]
# [[Ottův slovník naučný/Marey|Marey]]
# [[Ottův slovník naučný/Marezoll|Marezoll]]
# [[Ottův slovník naučný/Marfa|Marfa]]
# [[Ottův slovník naučný/Marfori|Marfori]]
# [[Ottův slovník naučný/Marforio|Marforio]]
# [[Ottův slovník naučný/Margadant|Margadant]]
# [[Ottův slovník naučný/Margareta|Margareta]]
# [[Ottův slovník naučný/Margarethen|Margarethen]]
# [[Ottův slovník naučný/Margarethenbad|Margarethenbad]]
# [[Ottův slovník naučný/Margarin|Margarin]]
# [[Ottův slovník naučný/Margarita|Margarita]]
# [[Ottův slovník naučný/Margaritana|Margaritana]]
# [[Ottův slovník naučný/Margarová kyselina|Margarová kyselina]]
# [[Ottův slovník naučný/Margary|Margary]]
# [[Ottův slovník naučný/Margate|Margate]]
# [[Ottův slovník naučný/Margaux|Margaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Marge|Marge]]
# [[Ottův slovník naučný/Margelán|Margelán]]
# [[Ottův slovník naučný/Margelik|Margelik]]
# [[Ottův slovník naučný/Margelikov|Margelikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Margeride|Margeride]]
# [[Ottův slovník naučný/Marggrabowo|Marggrabowo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marggraf|Marggraf]]
# [[Ottův slovník naučný/Margherita di Savoja|Margherita di Savoja]]
# [[Ottův slovník naučný/Margiana|Margiana]]
# [[Ottův slovník naučný/Marginalie|Marginalie]]
# [[Ottův slovník naučný/Marginellidae|Marginellidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Margita|Margita]]
# [[Ottův slovník naučný/Margites|Margites]]
# [[Ottův slovník naučný/Margitić|Margitić]]
# [[Ottův slovník naučný/Margotti|Margotti]]
# [[Ottův slovník naučný/Margrabowo|Margrabowo]]
# [[Ottův slovník naučný/Marguay|Marguay]]
# [[Ottův slovník naučný/Marguerite|Marguerite]]
# [[Ottův slovník naučný/Marguerite (ostrov)|Marguerite (ostrov)]]
# [[Ottův slovník naučný/Margueritte|Margueritte]]
# [[Ottův slovník naučný/Marhan|Marhan]]
# [[Ottův slovník naučný/Marhaník|Marhaník]]
# [[Ottův slovník naučný/Marhéfy|Marhéfy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marheineke|Marheineke]]
# [[Ottův slovník naučný/Marholmová|Marholmová]]
# [[Ottův slovník naučný/March|March]]
# [[Ottův slovník naučný/March Auzias|March Auzias]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchal|Marchal]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchand|Marchand]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchand (osoby)|Marchand (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchandise|Marchandise]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchantia|Marchantia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchantiaceae|Marchantiaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Marche|Marche]]
# [[Ottův slovník naučný/Marche (zeměpis)|Marche (zeměpis)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marché|Marché]]
# [[Ottův slovník naučný/de la Marche|de la Marche]]
# [[Ottův slovník naučný/Marcheck|Marcheck]]
# [[Ottův slovník naučný/Marche-les-Dames|Marche-les-Dames]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchena|Marchena]]
# [[Ottův slovník naučný/Marches|Marches]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchesa Colombi|Marchesa Colombi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchese|Marchese]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchesi|Marchesi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchetti|Marchetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchetto de Padua|Marchetto de Padua]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchfeld|Marchfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchi|Marchi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchienne-au-Pont|Marchienne-au-Pont]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchiennes|Marchiennes]]
# [[Ottův slovník naučný/Marchin|Marchin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maří|Maří]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria|Maria]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria (planetoida)|Maria (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariabrunn|Mariabrunn]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariacela|Mariacela]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria-Enzersdorf|Maria-Enzersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariafels|Mariafels]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariage|Mariage]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariager|Mariager]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariahilf|Mariahilf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariahilfsberg|Mariahilfsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria-Hütte|Maria-Hütte]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariakirch|Mariakirch]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariakron|Mariakron]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria-Kulm|Maria-Kulm]]
# [[Ottův slovník naučný/Marialith|Marialith]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariamne|Mariamne]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariampol|Mariampol]]
# [[Ottův slovník naučný/Marian|Marian]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariana|Mariana]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariani|Mariani]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianín|Marianín]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariannaberg|Mariannaberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianne|Marianne]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariano|Mariano]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianov|Marianov]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianovice|Marianovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianské evangelium|Marianské evangelium]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianské Lázně|Marianské Lázně]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianské léto|Marianské léto]]
# [[Ottův slovník naučný/Marianské sklo|Marianské sklo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariany|Mariany]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria-Ratschitz|Maria-Ratschitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariaschein|Mariaschein]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariasorg|Mariasorg]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariastock|Mariastock]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariáš|Mariáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria Saal|Maria Saal]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria Taferl|Maria Taferl]]
# [[Ottův slovník naučný/Maria Theresiopel|Maria Theresiopel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariazell|Mariazell]]
# [[Ottův slovník naučný/Maribo|Maribo]]
# [[Ottův slovník naučný/Maribor|Maribor]]
# [[Ottův slovník naučný/Marica|Marica]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařice|Mařice]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie|Marie]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie (příjmení)|Marie (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie Antonie|Marie Antonie]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie de France|Marie de France]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie de Saint-Georges|Marie de Saint-Georges]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie Galante|Marie Galante]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariemont|Mariemont]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienbad|Marienbad]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienberg|Marienberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienberg (obec)|Marienberg (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienborn|Marienborn]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienburg|Marienburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienburg (příjmení)|Marienburg (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariendorf|Mariendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienhütte|Marienhütte]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienlyst|Marienlyst]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienstern|Marienstern]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienthal|Marienthal]]
# [[Ottův slovník naučný/Marienwerder|Marienwerder]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariestad|Mariestad]]
# [[Ottův slovník naučný/Marie Terezie řád|Marie Terezie řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariéton|Mariéton]]
# [[Ottův slovník naučný/Marietta|Marietta]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariette|Mariette]]
# [[Ottův slovník naučný/Marieves|Marieves]]
# [[Ottův slovník naučný/Marigliano|Marigliano]]
# [[Ottův slovník naučný/Marignac|Marignac]]
# [[Ottův slovník naučný/Marignola|Marignola]]
# [[Ottův slovník naučný/Marijanović|Marijanović]]
# [[Ottův slovník naučný/Marijinsk|Marijinsk]]
# [[Ottův slovník naučný/Marijinský průplav|Marijinský průplav]]
# [[Ottův slovník naučný/Márijút|Márijút]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařík|Mařík]]
# [[Ottův slovník naučný/von Marilaun|von Marilaun]]
# [[Ottův slovník naučný/Marilhat|Marilhat]]
# [[Ottův slovník naučný/Maří Magdaléna|Maří Magdaléna]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Maří Majdaléna|Sv. Maří Majdaléna]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariminna|Mariminna]]
# [[Ottův slovník naučný/Marimonda|Marimonda]]
# [[Ottův slovník naučný/Marimont|Marimont]]
# [[Ottův slovník naučný/Marin|Marin]]
# [[Ottův slovník naučný/Marin Auguste-Marius|Marin Auguste-Marius]]
# [[Ottův slovník naučný/Marina|Marina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařina barvířská|Mařina barvířská]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinář|Marinář]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinbreg|Marinbreg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinelli|Marinelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinetta|Marinetta]]
# [[Ottův slovník naučný/Maringoporella|Maringoporella]]
# [[Ottův slovník naučný/Marini|Marini]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinismus|Marinismus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařinka|Mařinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinković|Marinković]]
# [[Ottův slovník naučný/Marin-Lavigne|Marin-Lavigne]]
# [[Ottův slovník naučný/Marino|Marino]]
# [[Ottův slovník naučný/Marino Giambattista|Marino Giambattista]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařinokvěté|Mařinokvěté]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinování|Marinování]]
# [[Ottův slovník naučný/Mařinovité|Mařinovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Marinus|Marinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mario|Mario]]
# [[Ottův slovník naučný/Marionetti|Marionetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariotte|Mariotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariottova láhev|Mariottova láhev]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariottův zákon|Mariottův zákon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariposa|Mariposa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maris|Maris]]
# [[Ottův slovník naučný/Marishal|Marishal]]
# [[Ottův slovník naučný/Maritagium|Maritagium]]
# [[Ottův slovník naučný/Mariupol|Mariupol]]
# [[Ottův slovník naučný/Marius|Marius]]
# [[Ottův slovník naučný/de Marivaux|de Marivaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Maříž|Maříž]]
# [[Ottův slovník naučný/Marjampol|Marjampol]]
# [[Ottův slovník naučný/Marjánka|Marjánka]]
# [[Ottův slovník naučný/Marjánko|Marjánko]]
# [[Ottův slovník naučný/Marjánov|Marjánov]]
# [[Ottův slovník naučný/Marjanović|Marjanović]]
# [[Ottův slovník naučný/Mark|Mark]]
# [[Ottův slovník naučný/Mark Quirin|Mark Quirin]]
# [[Ottův slovník naučný/Marka|Marka]]
# [[Ottův slovník naučný/Markalous|Markalous]]
# [[Ottův slovník naučný/Markantní|Markantní]]
# [[Ottův slovník naučný/Markanton|Markanton]]
# [[Ottův slovník naučný/Markasit|Markasit]]
# [[Ottův slovník naučný/Mark Aurel|Mark Aurel]]
# [[Ottův slovník naučný/Markel|Markel]]
# [[Ottův slovník naučný/Markelsgrün|Markelsgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Markér|Markér]]
# [[Ottův slovník naučný/Markersdorf|Markersdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Markéta (obec)|Markéta (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Markéta|Markéta]]
# [[Ottův slovník naučný/Market-Drayton|Market-Drayton]]
# [[Ottův slovník naučný/Marketerie|Marketerie]]
# [[Ottův slovník naučný/Markétin ostrov|Markétin ostrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Markevič|Markevič]]
# [[Ottův slovník naučný/Markgraf|Markgraf]]
# [[Ottův slovník naučný/Markgrafenland|Markgrafenland]]
# [[Ottův slovník naučný/Markgröningen|Markgröningen]]
# [[Ottův slovník naučný/Markham|Markham]]
# [[Ottův slovník naučný/Markhausen|Markhausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Markhor|Markhor]]
# [[Ottův slovník naučný/Márki|Márki]]
# [[Ottův slovník naučný/Markiewicz|Markiewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Markirch|Markirch]]
# [[Ottův slovník naučný/Märkisch-Friedland|Märkisch-Friedland]]
# [[Ottův slovník naučný/Markl|Markl]]
# [[Ottův slovník naučný/Markland|Markland]]
# [[Ottův slovník naučný/Marklesgrün|Marklesgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Marklosung|Marklosung]]
# [[Ottův slovník naučný/Marklovice|Marklovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Marklowice|Marklowice]]
# [[Ottův slovník naučný/Markneukirchen|Markneukirchen]]
# [[Ottův slovník naučný/Marko|Marko]]
# [[Ottův slovník naučný/Markó|Markó]]
# [[Ottův slovník naučný/Markobrunn|Markobrunn]]
# [[Ottův slovník naučný/Markolt ze Zbraslavic|Markolt ze Zbraslavic]]
# [[Ottův slovník naučný/Markolt z Tedražic|Markolt z Tedražic]]
# [[Ottův slovník naučný/Markoltovy rozprávky|Markoltovy rozprávky]]
# [[Ottův slovník naučný/Markomani|Markomani]]
# [[Ottův slovník naučný/Markousch|Markousch]]
# [[Ottův slovník naučný/Markouš|Markouš]]
# [[Ottův slovník naučný/Markoušovice|Markoušovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Markov|Markov]]
# [[Ottův slovník naučný/Markov (osoby)|Markov (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovati|Markovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovic|Markovic]]
# [[Ottův slovník naučný/Marković|Marković]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovice|Markovice]]
# [[Ottův slovník naučný/de Markovics|de Markovics]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovič|Markovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovičova|Markovičova]]
# [[Ottův slovník naučný/Marko-Vovčok|Marko-Vovčok]]
# [[Ottův slovník naučný/Markovský|Markovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Markrab|Markrab]]
# [[Ottův slovník naučný/Markrabí a Markrabství|Markrabí a Markrabství]]
# [[Ottův slovník naučný/Markranstädt|Markranstädt]]
# [[Ottův slovník naučný/Markschlag|Markschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Marktheidenfeld|Marktheidenfeld]]
# [[Ottův slovník naučný/Marktschelken|Marktschelken]]
# [[Ottův slovník naučný/Mark Twain|Mark Twain]]
# [[Ottův slovník naučný/Markull|Markull]]
# [[Ottův slovník naučný/Markus (obec)|Markus (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Markus|Markus]]
# [[Ottův slovník naučný/Markus Josef Vítězslav|Markus Josef Vítězslav]]
# [[Ottův slovník naučný/Markusgrün|Markusgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Markův problém|Markův problém]]
# [[Ottův slovník naučný/Markvarec|Markvarec]]
# [[Ottův slovník naučný/Markvart|Markvart]]
# [[Ottův slovník naučný/Markvartice|Markvartice]]
# [[Ottův slovník naučný/Markvartici|Markvartici]]
# [[Ottův slovník naučný/Markvartovice|Markvartovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Marky|Marky]]
# [[Ottův slovník naučný/Marky (Itálie)|Marky (Itálie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Markytán|Markytán]]
# [[Ottův slovník naučný/Markýz|Markýz]]
# [[Ottův slovník naučný/Markýza|Markýza]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlborough|Marlborough]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlborough (osoby)|Marlborough (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marle|Marle]]
# [[Ottův slovník naučný/Marletzgrün|Marletzgrün]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlin|Marlin]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlinskij|Marlinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlittová|Marlittová]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlotte|Marlotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlow|Marlow]]
# [[Ottův slovník naučný/Marlowe|Marlowe]]
# [[Ottův slovník naučný/Marly|Marly]]
# [[Ottův slovník naučný/Marly-le-Roi|Marly-le-Roi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmande|Marmande]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmar|Marmar]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmara|Marmara]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmaros-Szigeth|Marmaros-Szigeth]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmarošská župa|Marmarošská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmarošské pohoří|Marmarošské pohoří]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmeláda|Marmeláda]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmier|Marmier]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmoda|Marmoda]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmol|Marmol]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmolata|Marmolata]]
# [[Ottův slovník naučný/de Marmont|de Marmont]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmontel|Marmontel]]
# [[Ottův slovník naučný/della Marmora|della Marmora]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmora Oxoniensia|Marmora Oxoniensia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmorino|Marmorino]]
# [[Ottův slovník naučný/Marmotte|Marmotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Marnavić|Marnavić]]
# [[Ottův slovník naučný/Marne|Marne]]
# [[Ottův slovník naučný/de Marnes|de Marnes]]
# [[Ottův slovník naučný/Marni|Marni]]
# [[Ottův slovník naučný/van Marnix|van Marnix]]
# [[Ottův slovník naučný/Marno|Marno]]
# [[Ottův slovník naučný/Marnotratník|Marnotratník]]
# [[Ottův slovník naučný/Maro|Maro]]
# [[Ottův slovník naučný/Marobud|Marobud]]
# [[Ottův slovník naučný/Marobudum|Marobudum]]
# [[Ottův slovník naučný/Marocchetti|Marocchetti]]
# [[Ottův slovník naučný/Maróczy|Maróczy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marod|Marod]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroditz|Maroditz]]
# [[Ottův slovník naučný/Marodnice|Marodnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroičić|Maroičić]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroim|Maroim]]
# [[Ottův slovník naučný/Marokáni|Marokáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Marokko|Marokko]]
# [[Ottův slovník naučný/Marold|Marold]]
# [[Ottův slovník naučný/Marolist|Marolist]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroncelli|Maroncelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Maronea|Maronea]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroni|Maroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroni (Marroni)|Maroni (Marroni)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maronité|Maronité]]
# [[Ottův slovník naučný/Maronové|Maronové]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroquin|Maroquin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros|Maros]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros Akna-Ujvár|Maros Akna-Ujvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros-Bogát|Maros-Bogát]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros-Ludas|Maros-Ludas]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros-tordská župa|Maros-tordská župa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros-Ujvár|Maros-Ujvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Maros-Vásárhely|Maros-Vásárhely]]
# [[Ottův slovník naučný/Marot|Marot]]
# [[Ottův slovník naučný/Maróthy|Maróthy]]
# [[Ottův slovník naučný/Maróthy-Soltészová|Maróthy-Soltészová]]
# [[Ottův slovník naučný/Maroti|Maroti]]
# [[Ottův slovník naučný/Marotte|Marotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Marozia|Marozia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marpéssa|Marpéssa]]
# [[Ottův slovník naučný/Marpingen|Marpingen]]
# [[Ottův slovník naučný/Marpurg|Marpurg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquardsen|Marquardsen]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquardt|Marquardt]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquart|Marquart]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquenterre|Marquenterre]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquesy|Marquesy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marqueterie|Marqueterie]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquez|Marquez]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquis|Marquis]]
# [[Ottův slovník naučný/Marquise|Marquise]]
# [[Ottův slovník naučný/Marr|Marr]]
# [[Ottův slovník naučný/Marra|Marra]]
# [[Ottův slovník naučný/Marradas|Marradas]]
# [[Ottův slovník naučný/Marradi|Marradi]]
# [[Ottův slovník naučný/Marránové|Marránové]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrast|Marrast]]
# [[Ottův slovník naučný/Marre|Marre]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrechia|Marrechia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrené|Marrené]]
# [[Ottův slovník naučný/Marroni|Marroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Marroni (národnost)|Marroni (národnost)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrua|Marrua]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrubium|Marrubium]]
# [[Ottův slovník naučný/Marrucini|Marrucini]]
# [[Ottův slovník naučný/Marryat|Marryat]]
# [[Ottův slovník naučný/Mars|Mars]]
# [[Ottův slovník naučný/Mars Mlle|Mars Mlle]]
# [[Ottův slovník naučný/Mars.|Mars.]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsal|Marsal]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsala|Marsala]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsalské víno|Marsalské víno]]
# [[Ottův slovník naučný/de Marsan|de Marsan]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsand|Marsand]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsberg|Marsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsciano|Marsciano]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsdenia|Marsdenia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsdief|Marsdief]]
# [[Ottův slovník naučný/Marseillaisa|Marseillaisa]]
# [[Ottův slovník naučný/Marseille|Marseille]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsh|Marsh]]
# [[Ottův slovník naučný/Marshall|Marshall]]
# [[Ottův slovník naučný/Marshall (osoby)|Marshall (osoby)]]
# [[Ottův slovník naučný/Marshallovy ostrovy|Marshallovy ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marshova zkouška na arsén|Marshova zkouška na arsén]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschall|Marschall]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschen|Marschen]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschendorf|Marschendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschner|Marschner]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschowitz|Marschowitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Marschwitz|Marschwitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsick|Marsick]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsico|Marsico]]
# [[Ottův slovník naučný/z Marsigli|z Marsigli]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsili|Marsili]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsilia|Marsilia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsiliaceae|Marsiliaceae]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsilidium|Marsilidium]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsilie|Marsilie]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsilius Ficinus|Marsilius Ficinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mars-la-Tour|Mars-la-Tour]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsollier|Marsollier]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsové|Marsové]]
# [[Ottův slovník naučný/Marspiter|Marspiter]]
# [[Ottův slovník naučný/Marstal|Marstal]]
# [[Ottův slovník naučný/Marston|Marston]]
# [[Ottův slovník naučný/Marstrand|Marstrand]]
# [[Ottův slovník naučný/Marstrand Vilhelm Nikolai|Marstrand Vilhelm Nikolai]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsupialia|Marsupialia]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsupites|Marsupites]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsuppini|Marsuppini]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsy|Marsy]]
# [[Ottův slovník naučný/Marsyas|Marsyas]]
# [[Ottův slovník naučný/Marš|Marš]]
# [[Ottův slovník naučný/Marša|Marša]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršál|Maršál]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršálek|Maršálek]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršálek (úřad)|Maršálek (úřad)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršan|Maršan]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršíkov|Maršíkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršov|Maršov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršovice|Maršovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršovy Hory|Maršovy Hory]]
# [[Ottův slovník naučný/Maršruta|Maršruta]]
# [[Ottův slovník naučný/Mart.|Mart.]]
# [[Ottův slovník naučný/Marta|Marta]]
# [[Ottův slovník naučný/Martaban|Martaban]]
# [[Ottův slovník naučný/Martana|Martana]]
# [[Ottův slovník naučný/Martapúra|Martapúra]]
# [[Ottův slovník naučný/Marteau|Marteau]]
# [[Ottův slovník naučný/Martej|Martej]]
# [[Ottův slovník naučný/Martel|Martel]]
# [[Ottův slovník naučný/Martel Karel|Martel Karel]]
# [[Ottův slovník naučný/Martel Louis Joseph|Martel Louis Joseph]]
# [[Ottův slovník naučný/Martel de Janville|Martel de Janville]]
# [[Ottův slovník naučný/Martellato|Martellato]]
# [[Ottův slovník naučný/Martello|Martello]]
# [[Ottův slovník naučný/Marten|Marten]]
# [[Ottův slovník naučný/Martène|Martène]]
# [[Ottův slovník naučný/Martěnice|Martěnice]]
# [[Ottův slovník naučný/von Martens|von Martens]]
# [[Ottův slovník naučný/Martens|Martens]]
# [[Ottův slovník naučný/Martensen|Martensen]]
# [[Ottův slovník naučný/Martetschlag|Martetschlag]]
# [[Ottův slovník naučný/Marth|Marth]]
# [[Ottův slovník naučný/Martha|Martha]]
# [[Ottův slovník naučný/Martha (planetoida)|Martha (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Martha's Vineyard|Martha's Vineyard]]
# [[Ottův slovník naučný/Martial d'Auvergne|Martial d'Auvergne]]
# [[Ottův slovník naučný/Martialis|Martialis]]
# [[Ottův slovník naučný/Martiální|Martiální]]
# [[Ottův slovník naučný/Martianus Capella|Martianus Capella]]
# [[Ottův slovník naučný/Martić|Martić]]
# [[Ottův slovník naučný/Martice|Martice]]
# [[Ottův slovník naučný/Martignac|Martignac]]
# [[Ottův slovník naučný/Martigny|Martigny]]
# [[Ottův slovník naučný/Martigny Joseph Alexandre|Martigny Joseph Alexandre]]
# [[Ottův slovník naučný/Les Martigues|Les Martigues]]
# [[Ottův slovník naučný/Martimiani|Martimiani]]
# [[Ottův slovník naučný/Sv. Martin|Sv. Martin]]
# [[Ottův slovník naučný/Martin|Martin]]
# [[Ottův slovník naučný/Martin (příjmení)|Martin (příjmení)]]
# [[Ottův slovník naučný/Martin Josef|Martin Josef]]
# [[Ottův slovník naučný/Martina Franca|Martina Franca]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinach|Martinach]]
# [[Ottův slovník naučný/Martiňák|Martiňák]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinčić|Martinčić]]
# [[Ottův slovník naučný/Martineau|Martineau]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinec|Martinec]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinek|Martinek]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinešti|Martinešti]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinet|Martinet]]
# [[Ottův slovník naučný/Martiněves|Martiněves]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinez|Martinez]]
# [[Ottův slovník naučný/Martingal|Martingal]]
# [[Ottův slovník naučný/Martin Garcia|Martin Garcia]]
# [[Ottův slovník naučný/Martini|Martini]]
# [[Ottův slovník naučný/z Martinic|z Martinic]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinice|Martinice]]
# [[Ottův slovník naučný/Martiniovka|Martiniovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinique|Martinique]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinius|Martinius]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinka|Martinka]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinkov|Martinkov]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinkovice|Martinkovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinkovský z Roseče|Martinkovský z Roseče]]
# [[Ottův slovník naučný/Martin Le Franc|Martin Le Franc]]
# [[Ottův slovník naučný/di Martino|di Martino]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinon|Martinon]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinov|Martinov]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinoves|Martinoves]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinovice|Martinovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinovský|Martinovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Martins|Martins]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinsberg|Martinsberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinsburg|Martinsburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinská stěna|Martinská stěna]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinus Gallus|Martinus Gallus]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinus Polonus|Martinus Polonus]]
# [[Ottův slovník naučný/Martinuzzi|Martinuzzi]]
# [[Ottův slovník naučný/von Martitz Ferdinand|von Martitz Ferdinand]]
# [[Ottův slovník naučný/von Martius|von Martius]]
# [[Ottův slovník naučný/Martnau|Martnau]]
# [[Ottův slovník naučný/Márton|Márton]]
# [[Ottův slovník naučný/Martorell|Martorell]]
# [[Ottův slovník naučný/Martos|Martos]]
# [[Ottův slovník naučný/Martos Ivan Petrovič|Martos Ivan Petrovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Martovo pole|Martovo pole]]
# [[Ottův slovník naučný/Martucci|Martucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Marty|Marty]]
# [[Ottův slovník naučný/Martynov|Martynov]]
# [[Ottův slovník naučný/Martynowski|Martynowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Martyr|Martyr]]
# [[Ottův slovník naučný/Martyrion|Martyrion]]
# [[Ottův slovník naučný/Martyrologium|Martyrologium]]
# [[Ottův slovník naučný/Marucko-Mambundská říše|Marucko-Mambundská říše]]
# [[Ottův slovník naučný/Marule|Marule]]
# [[Ottův slovník naučný/Marulić|Marulić]]
# [[Ottův slovník naučný/Marulka|Marulka]]
# [[Ottův slovník naučný/Marunek|Marunek]]
# [[Ottův slovník naučný/Maruni|Maruni]]
# [[Ottův slovník naučný/Marunka|Marunka]]
# [[Ottův slovník naučný/Máruše|Máruše]]
# [[Ottův slovník naučný/Marutové|Marutové]]
# [[Ottův slovník naučný/Marutse|Marutse]]
# [[Ottův slovník naučný/Márvár|Márvár]]
# [[Ottův slovník naučný/Marvejols|Marvejols]]
# [[Ottův slovník naučný/Marvin|Marvin]]
# [[Ottův slovník naučný/Marx|Marx]]
# [[Ottův slovník naučný/Marxburg|Marxburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Marxism|Marxism]]
# [[Ottův slovník naučný/Maryborough|Maryborough]]
# [[Ottův slovník naučný/Marycki|Marycki]]
# [[Ottův slovník naučný/Mary-Lafon|Mary-Lafon]]
# [[Ottův slovník naučný/Maryland|Maryland]]
# [[Ottův slovník naučný/Maryport|Maryport]]
# [[Ottův slovník naučný/Marysville|Marysville]]
# [[Ottův slovník naučný/Marýž|Marýž]]
# [[Ottův slovník naučný/Marzaria|Marzaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Märzdorf|Märzdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Marzolam|Marzolam]]
# [[Ottův slovník naučný/Masa|Masa]]
# [[Ottův slovník naučný/Masá|Masá]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaccio|Masaccio]]
# [[Ottův slovník naučný/Masájové|Masájové]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaljskij|Masaljskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaljskij Konstantin Petrovič|Masaljskij Konstantin Petrovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaljskij-Rubec|Masaljskij-Rubec]]
# [[Ottův slovník naučný/Masampo|Masampo]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaniello|Masaniello]]
# [[Ottův slovník naučný/Masařka|Masařka]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaryk|Masaryk]]
# [[Ottův slovník naučný/Mas a tierra|Mas a tierra]]
# [[Ottův slovník naučný/Masáva|Masáva]]
# [[Ottův slovník naučný/Masaya|Masaya]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascagni|Mascagni]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascalucia|Mascalucia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascara|Mascara]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascarenhas|Mascarenhas]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascarillo|Mascarillo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascaron|Mascaron]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascov|Mascov]]
# [[Ottův slovník naučný/Masculinum|Masculinum]]
# [[Ottův slovník naučný/Masečín|Masečín]]
# [[Ottův slovník naučný/Máselné kvašení|Máselné kvašení]]
# [[Ottův slovník naučný/Máselnice|Máselnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Máselník|Máselník]]
# [[Ottův slovník naučný/Masham|Masham]]
# [[Ottův slovník naučný/Maschakotten|Maschakotten]]
# [[Ottův slovník naučný/Maschau|Maschau]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascher|Mascher]]
# [[Ottův slovník naučný/Mascheroni|Mascheroni]]
# [[Ottův slovník naučný/Maschka|Maschka]]
# [[Ottův slovník naučný/Maschnitz|Maschnitz]]
# [[Ottův slovník naučný/Masina|Masina]]
# [[Ottův slovník naučný/Masinissa|Masinissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Masis|Masis]]
# [[Ottův slovník naučný/Masius|Masius]]
# [[Ottův slovník naučný/Maska|Maska]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskara|Maskara]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskarény|Maskarény]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskat|Maskat]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskelyne|Maskelyne]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskiewicz|Maskiewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskovati|Maskovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Maskovice|Maskovice]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mas-Latrie|de Mas-Latrie]]
# [[Ottův slovník naučný/Masljanica|Masljanica]]
# [[Ottův slovník naučný/Masljannikov|Masljannikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslo|Máslo]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslo (chemie)|Máslo (chemie)]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslo kakaové|Máslo kakaové]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslo mannheimské|Máslo mannheimské]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslo margarinové|Máslo margarinové]]
# [[Ottův slovník naučný/Másloměr|Másloměr]]
# [[Ottův slovník naučný/Maslov|Maslov]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslovědy|Máslovědy]]
# [[Ottův slovník naučný/Maslovice|Maslovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Máslovka|Máslovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Maslovskij|Maslovskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Masłowski|Masłowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Masmünster|Masmünster]]
# [[Ottův slovník naučný/Masnice|Masnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Masník|Masník]]
# [[Ottův slovník naučný/Maso|Maso]]
# [[Ottův slovník naučný/Masočín|Masočín]]
# [[Ottův slovník naučný/Masojed|Masojed]]
# [[Ottův slovník naučný/Masojedy|Masojedy]]
# [[Ottův slovník naučný/Masojídek|Masojídek]]
# [[Ottův slovník naučný/Masolino da Panicale|Masolino da Panicale]]
# [[Ottův slovník naučný/Mason|Mason]]
# [[Ottův slovník naučný/Mason Francis|Mason Francis]]
# [[Ottův slovník naučný/Masopust|Masopust]]
# [[Ottův slovník naučný/Masórá|Masórá]]
# [[Ottův slovník naučný/Masožravé rostliny|Masožravé rostliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Maspero|Maspero]]
# [[Ottův slovník naučný/Maspiter|Maspiter]]
# [[Ottův slovník naučný/Masquelier|Masquelier]]
# [[Ottův slovník naučný/Masráta|Masráta]]
# [[Ottův slovník naučný/Mass.|Mass.]]
# [[Ottův slovník naučný/Massa (zeměpis)|Massa (zeměpis)]]
# [[Ottův slovník naučný/Massa|Massa]]
# [[Ottův slovník naučný/Massacre|Massacre]]
# [[Ottův slovník naučný/Massa e Carrara|Massa e Carrara]]
# [[Ottův slovník naučný/Massafra|Massafra]]
# [[Ottův slovník naučný/Massage|Massage]]
# [[Ottův slovník naučný/Massageti|Massageti]]
# [[Ottův slovník naučný/Massachusetts|Massachusetts]]
# [[Ottův slovník naučný/Massai|Massai]]
# [[Ottův slovník naučný/Massaja|Massaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Massakrovati|Massakrovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Massalia|Massalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Massaliáni|Massaliáni]]
# [[Ottův slovník naučný/Massalongia|Massalongia]]
# [[Ottův slovník naučný/Massa Marittima|Massa Marittima]]
# [[Ottův slovník naučný/Massarani|Massarani]]
# [[Ottův slovník naučný/Massari|Massari]]
# [[Ottův slovník naučný/Massart|Massart]]
# [[Ottův slovník naučný/Massat|Massat]]
# [[Ottův slovník naučný/Massava|Massava]]
# [[Ottův slovník naučný/Massay|Massay]]
# [[Ottův slovník naučný/Massáž|Massáž]]
# [[Ottův slovník naučný/Massé|Massé]]
# [[Ottův slovník naučný/Masseňa|Masseňa]]
# [[Ottův slovník naučný/Masséna|Masséna]]
# [[Ottův slovník naučný/Massenet|Massenet]]
# [[Ottův slovník naučný/Masserano|Masserano]]
# [[Ottův slovník naučný/Masseur|Masseur]]
# [[Ottův slovník naučný/Massevaux|Massevaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Massey|Massey]]
# [[Ottův slovník naučný/Massicum|Massicum]]
# [[Ottův slovník naučný/Massikesse|Massikesse]]
# [[Ottův slovník naučný/Massikot|Massikot]]
# [[Ottův slovník naučný/Massilia|Massilia]]
# [[Ottův slovník naučný/Massillon|Massillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Massimské ostrovy|Massimské ostrovy]]
# [[Ottův slovník naučný/Massina|Massina]]
# [[Ottův slovník naučný/Massinger|Massinger]]
# [[Ottův slovník naučný/Massinissa|Massinissa]]
# [[Ottův slovník naučný/Massiv|Massiv]]
# [[Ottův slovník naučný/Massivní|Massivní]]
# [[Ottův slovník naučný/Massmann|Massmann]]
# [[Ottův slovník naučný/Massol|Massol]]
# [[Ottův slovník naučný/Massolovati|Massolovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Masson|Masson]]
# [[Ottův slovník naučný/Masson David|Masson David]]
# [[Ottův slovník naučný/Massora|Massora]]
# [[Ottův slovník naučný/Massow|Massow]]
# [[Ottův slovník naučný/Massua|Massua]]
# [[Ottův slovník naučný/Massys|Massys]]
# [[Ottův slovník naučný/Masť|Masť]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastaba|Mastaba]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastacembelidae|Mastacembelidae]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastacembelus|Mastacembelus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastai-Ferretti|Mastai-Ferretti]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastek|Mastek]]
# [[Ottův slovník naučný/Masterton|Masterton]]
# [[Ottův slovník naučný/Masti|Masti]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastičkář|Mastičkář]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastiff|Mastiff]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastig|Mastig]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastigbad|Mastigbad]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastigobryum|Mastigobryum]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastigophora|Mastigophora]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastigosporium|Mastigosporium]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastitis|Mastitis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastix|Mastix]]
# [[Ottův slovník naučný/Mästlin|Mästlin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastňák|Mastňák]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastné kyseliny|Mastné kyseliny]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastné sloučeniny|Mastné sloučeniny]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastník|Mastník]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastnoplod|Mastnoplod]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastný|Mastný]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastodon|Mastodon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastodonsaurus|Mastodonsaurus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastodynie|Mastodynie]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastorrhagia|Mastorrhagia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastrigli|Mastrigli]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastricht|Mastricht]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastung|Mastung]]
# [[Ottův slovník naučný/Masty|Masty]]
# [[Ottův slovník naučný/Mastýřovice|Mastýřovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Masuccio|Masuccio]]
# [[Ottův slovník naučný/Masučín|Masučín]]
# [[Ottův slovník naučný/al-Mas'údí|al-Mas'údí]]
# [[Ottův slovník naučný/Masulipatam|Masulipatam]]
# [[Ottův slovník naučný/Abú-Maš'ar|Abú-Maš'ar]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašek|Mašek]]
# [[Ottův slovník naučný/Maševice|Maševice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašíć|Mašíć]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašín|Mašín]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašírovati|Mašírovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Maška|Maška]]
# [[Ottův slovník naučný/Maškara|Maškara]]
# [[Ottův slovník naučný/Maškovice|Maškovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maškovský|Maškovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Maškrov|Maškrov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašlák|Mašlák]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašona|Mašona]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašonové|Mašonové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašonsko|Mašonsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašov|Mašov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašovice|Mašovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašťov|Mašťov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašťovice|Mašťovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašukulumbové|Mašukulumbové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mašůvky|Mašůvky]]
# [[Ottův slovník naučný/Mat|Mat]]
# [[Ottův slovník naučný/Mat (řeka)|Mat (řeka)]]
# [[Ottův slovník naučný/Máta|Máta]]
# [[Ottův slovník naučný/Matabelové|Matabelové]]
# [[Ottův slovník naučný/Matabelsko|Matabelsko]]
# [[Ottův slovník naučný/Matadi|Matadi]]
# [[Ottův slovník naučný/Matador|Matador]]
# [[Ottův slovník naučný/Matagalpa|Matagalpa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mataja|Mataja]]
# [[Ottův slovník naučný/Mataković|Mataković]]
# [[Ottův slovník naučný/Matamata|Matamata]]
# [[Ottův slovník naučný/Matamoros|Matamoros]]
# [[Ottův slovník naučný/Matamoros (město)|Matamoros (město)]]
# [[Ottův slovník naučný/Matamoros Manuel|Matamoros Manuel]]
# [[Ottův slovník naučný/Matanzas|Matanzas]]
# [[Ottův slovník naučný/Matapan|Matapan]]
# [[Ottův slovník naučný/Matara|Matara]]
# [[Ottův slovník naučný/Matarah|Matarah]]
# [[Ottův slovník naučný/Mataram|Mataram]]
# [[Ottův slovník naučný/Matarije|Matarije]]
# [[Ottův slovník naučný/Mataro|Mataro]]
# [[Ottův slovník naučný/Matavulj|Matavulj]]
# [[Ottův slovník naučný/Matavun|Matavun]]
# [[Ottův slovník naučný/Maté|Maté]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateba|Mateba]]
# [[Ottův slovník naučný/Matečník|Matečník]]
# [[Ottův slovník naučný/Matečný louh|Matečný louh]]
# [[Ottův slovník naučný/Mategczek|Mategczek]]
# [[Ottův slovník naučný/Matěj|Matěj]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějček|Matějček]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějka|Matějka]]
# [[Ottův slovník naučný/Matejko|Matejko]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějov|Matějov]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějovec|Matějovec]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějoves|Matějoves]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějovice|Matějovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Matějovský|Matějovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Matelassé|Matelassé]]
# [[Ottův slovník naučný/Matelica|Matelica]]
# [[Ottův slovník naučný/Mater|Mater]]
# [[Ottův slovník naučný/Matera|Matera]]
# [[Ottův slovník naučný/Materia|Materia]]
# [[Ottův slovník naučný/Materiál|Materiál]]
# [[Ottův slovník naučný/Materialism|Materialism]]
# [[Ottův slovník naučný/Materialista|Materialista]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateřídouška|Mateřídouška]]
# [[Ottův slovník naučný/Materie|Materie]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateřka|Mateřka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mater Matuta|Mater Matuta]]
# [[Ottův slovník naučný/Materna|Materna]]
# [[Ottův slovník naučný/Materna z Květnice|Materna z Květnice]]
# [[Ottův slovník naučný/Maternita|Maternita]]
# [[Ottův slovník naučný/Maternová|Maternová]]
# [[Ottův slovník naučný/Maternus Firmicus|Maternus Firmicus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateřov|Mateřov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateřovský|Mateřovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Mateřská škola|Mateřská škola]]
# [[Ottův slovník naučný/Mater verborum|Mater verborum]]
# [[Ottův slovník naučný/Matese|Matese]]
# [[Ottův slovník naučný/Máté-Szalka|Máté-Szalka]]
# [[Ottův slovník naučný/Matfre|Matfre]]
# [[Ottův slovník naučný/Matha|Matha]]
# [[Ottův slovník naučný/Matham Jakob|Matham Jakob]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathebaeus|Mathebaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathéma|Mathéma]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathematická naděje|Mathematická naděje]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathematické značky|Mathematické značky]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathematika|Mathematika]]
# [[Ottův slovník naučný/Matheolus|Matheolus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathésis|Mathésis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathesius|Mathesius]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathew|Mathew]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathews|Mathews]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathiades|Mathiades]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathias|Mathias]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathiaschius|Mathiaschius]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathieu|Mathieu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathilda|Mathilda]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathilda (planetoida)|Mathilda (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathiola|Mathiola]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathioli|Mathioli]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathon|Mathon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mathura|Mathura]]
# [[Ottův slovník naučný/Match|Match]]
# [[Ottův slovník naučný/Matiáš|Matiáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Matice|Matice]]
# [[Ottův slovník naučný/Matice (pokladnice)|Matice (pokladnice)]]
# [[Ottův slovník naučný/Matico|Matico]]
# [[Ottův slovník naučný/Matička|Matička]]
# [[Ottův slovník naučný/Matiegka|Matiegka]]
# [[Ottův slovník naučný/Matiević|Matiević]]
# [[Ottův slovník naučný/Matijević|Matijević]]
# [[Ottův slovník naučný/Matinée|Matinée]]
# [[Ottův slovník naučný/Matinskij|Matinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Matizna|Matizna]]
# [[Ottův slovník naučný/Matka|Matka]]
# [[Ottův slovník naučný/Matka boží na pařeze|Matka boží na pařeze]]
# [[Ottův slovník naučný/Matković|Matković]]
# [[Ottův slovník naučný/Matky boží bylina|Matky boží bylina]]
# [[Ottův slovník naučný/Matłakowski|Matłakowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Matlekovits|Matlekovits]]
# [[Ottův slovník naučný/Matlock|Matlock]]
# [[Ottův slovník naučný/Matná|Matná]]
# [[Ottův slovník naučný/Matočkin Šar|Matočkin Šar]]
# [[Ottův slovník naučný/Mato Grosso|Mato Grosso]]
# [[Ottův slovník naučný/Mátoha|Mátoha]]
# [[Ottův slovník naučný/Matoko|Matoko]]
# [[Ottův slovník naučný/Matonidium|Matonidium]]
# [[Ottův slovník naučný/Matonoha|Matonoha]]
# [[Ottův slovník naučný/Matouš sv.|Matouš sv.]]
# [[Ottův slovník naučný/Matouš Trenčanský|Matouš Trenčanský]]
# [[Ottův slovník naučný/Matoušek|Matoušek]]
# [[Ottův slovník naučný/Matov|Matov]]
# [[Ottův slovník naučný/Matování|Matování]]
# [[Ottův slovník naučný/Mátovité|Mátovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Matra|Matra]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrah|Matrah]]
# [[Ottův slovník naučný/Matralia|Matralia]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrei|Matrei]]
# [[Ottův slovník naučný/Matriarchát|Matriarchát]]
# [[Ottův slovník naučný/Matricaria|Matricaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrice|Matrice]]
# [[Ottův slovník naučný/Matriky|Matriky]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrimonium|Matrimonium]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrix|Matrix]]
# [[Ottův slovník naučný/Matrona|Matrona]]
# [[Ottův slovník naučný/Matronalia|Matronalia]]
# [[Ottův slovník naučný/Matruelis|Matruelis]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsujama|Matsujama]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsuje|Matsuje]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsumaja|Matsumaja]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsumoto|Matsumoto]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsusima|Matsusima]]
# [[Ottův slovník naučný/Matsys|Matsys]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattathias|Mattathias]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattelberg|Mattelberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Matterhorn|Matterhorn]]
# [[Ottův slovník naučný/Matterjoch|Matterjoch]]
# [[Ottův slovník naučný/Matteucci|Matteucci]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthaeus|Matthaeus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattheson|Mattheson]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthews|Matthews]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthiä|Matthiä]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthiae|Matthiae]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthias|Matthias]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthiessen|Matthiessen]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthieu|Matthieu]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthiola|Matthiola]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthioli|Matthioli]]
# [[Ottův slovník naučný/Matthison-Hansen|Matthison-Hansen]]
# [[Ottův slovník naučný/von Matthisson|von Matthisson]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattiaci|Mattiaci]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattighofen|Mattighofen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattitjá|Mattitjá]]
# [[Ottův slovník naučný/Matto Grosso|Matto Grosso]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattoon|Mattoon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattra|Mattra]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattuš|Mattuš]]
# [[Ottův slovník naučný/Mattuška|Mattuška]]
# [[Ottův slovník naučný/Matty|Matty]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma-tuan-lin|Ma-tuan-lin]]
# [[Ottův slovník naučný/Matura|Matura]]
# [[Ottův slovník naučný/Maturantia|Maturantia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maturin|Maturin]]
# [[Ottův slovník naučný/Maturita|Maturita]]
# [[Ottův slovník naučný/Maturová|Maturová]]
# [[Ottův slovník naučný/Maturovati|Maturovati]]
# [[Ottův slovník naučný/Matusiak|Matusiak]]
# [[Ottův slovník naučný/Matuszewicz|Matuszewicz]]
# [[Ottův slovník naučný/Matuszewski|Matuszewski]]
# [[Ottův slovník naučný/Matúš|Matúš]]
# [[Ottův slovník naučný/Matušinskij|Matušinskij]]
# [[Ottův slovník naučný/Matúška|Matúška]]
# [[Ottův slovník naučný/Maťuškin|Maťuškin]]
# [[Ottův slovník naučný/Matuta|Matuta]]
# [[Ottův slovník naučný/Matutinum|Matutinum]]
# [[Ottův slovník naučný/Matvějev|Matvějev]]
# [[Ottův slovník naučný/Matyáš|Matyáš]]
# [[Ottův slovník naučný/Matyáš ze Sudetů|Matyáš ze Sudetů]]
# [[Ottův slovník naučný/Matyáš Václav|Matyáš Václav]]
# [[Ottův slovník naučný/Matyášovský|Matyášovský]]
# [[Ottův slovník naučný/Matzdorf|Matzdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Matzelbach|Matzelbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Matzen|Matzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Matzenauer|Matzenauer]]
# [[Ottův slovník naučný/Matzner|Matzner]]
# [[Ottův slovník naučný/Mätzner|Mätzner]]
# [[Ottův slovník naučný/Mau|Mau]]
# [[Ottův slovník naučný/Maubeuge|Maubeuge]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauclaire|Mauclaire]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauder|Mauder]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauer|Mauer]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauersee|Mauersee]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauch|Mauch]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauch Chunk|Mauch Chunk]]
# [[Ottův slovník naučný/Maui|Maui]]
# [[Ottův slovník naučný/Maulbronn|Maulbronn]]
# [[Ottův slovník naučný/Maule|Maule]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauléon|Mauléon]]
# [[Ottův slovník naučný/Maulmain|Maulmain]]
# [[Ottův slovník naučný/Maultasch Margarete|Maultasch Margarete]]
# [[Ottův slovník naučný/Maumee|Maumee]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauna Kea|Mauna Kea]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauna Loa|Mauna Loa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maundeville|Maundeville]]
# [[Ottův slovník naučný/de Maupassant|de Maupassant]]
# [[Ottův slovník naučný/Maupeou|Maupeou]]
# [[Ottův slovník naučný/de Maupertuis|de Maupertuis]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurandia|Maurandia]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurenbrecher|Maurenbrecher]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauřenín|Mauřenín]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurenzen|Maurenzen]]
# [[Ottův slovník naučný/de Maurepas|de Maurepas]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurer|Maurer]]
# [[Ottův slovník naučný/von Maurer|von Maurer]]
# [[Ottův slovník naučný/Maures|Maures]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauretanie|Mauretanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauria|Mauria]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauriac|Mauriac]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurice|Maurice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauricius|Mauricius]]
# [[Ottův slovník naučný/du Maurier|du Maurier]]
# [[Ottův slovník naučný/van Maurik|van Maurik]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurinové|Maurinové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauritanie|Mauritanie]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauritia|Mauritia]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauritius|Mauritius]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurokordatos|Maurokordatos]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauromichalis|Mauromichalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurové|Maurové]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurovlaši|Maurovlaši]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurs|Maurs]]
# [[Ottův slovník naučný/Maursmünster|Maursmünster]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurus Hrabanus|Maurus Hrabanus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maurus Terentianus|Maurus Terentianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maury|Maury]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma'usa|Ma'usa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mausdorf|Mausdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauser|Mauser]]
# [[Ottův slovník naučný/Mausoleum|Mausoleum]]
# [[Ottův slovník naučný/Maussade|Maussade]]
# [[Ottův slovník naučný/Maussólleion|Maussólleion]]
# [[Ottův slovník naučný/Maut|Maut]]
# [[Ottův slovník naučný/Mautern|Mautern]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthaus|Mauthaus]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthausen|Mauthausen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthdorf|Mauthdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthen|Mauthen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthner|Mauthner]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauthstadt|Mauthstadt]]
# [[Ottův slovník naučný/Mautner|Mautner]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauvais|Mauvais]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauvein|Mauvein]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauvillon|Mauvillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Mauzendorf|Mauzendorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Máva|Máva]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavelpuram|Mavelpuram]]
# [[Ottův slovník naučný/Maviti|Maviti]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavky|Mavky]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavors|Mavors]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavrodinu|Mavrodinu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavrokordato|Mavrokordato]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavromichalis|Mavromichalis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavroneron|Mavroneron]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavropotamo|Mavropotamo]]
# [[Ottův slovník naučný/Ma-Vumbové|Ma-Vumbové]]
# [[Ottův slovník naučný/Mavuň|Mavuň]]
# [[Ottův slovník naučný/Max|Max]]
# [[Ottův slovník naučný/Max.|Max.]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxberg|Maxberg]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxcanu|Maxcanu]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxd'or|Maxd'or]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxdorf|Maxdorf]]
# [[Ottův slovník naučný/Max-Ehrler|Max-Ehrler]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxentius|Maxentius]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxhütte|Maxhütte]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxilla|Maxilla]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxillae|Maxillae]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxillaria|Maxillaria]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxim|Maxim]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxim.|Maxim.]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxima|Maxima]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxima a minima|Maxima a minima]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximální|Maximální]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximianus|Maximianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximilián|Maximilián]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximiliana|Maximiliana]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximiliánské věže|Maximiliánské věže]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximiliánův řád|Maximiliánův řád]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximinianus|Maximinianus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximinus|Maximinus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximova mitrailleusa|Maximova mitrailleusa]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximova žárovka|Maximova žárovka]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximovič|Maximovič]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximum|Maximum]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximus (císaři)|Maximus (císaři)]]
# [[Ottův slovník naučný/Maximus|Maximus]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxmilián|Maxmilián]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxmilianov|Maxmilianov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxov|Maxov]]
# [[Ottův slovník naučný/Maxwell|Maxwell]]
# [[Ottův slovník naučný/May (planetoida)|May (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/May|May]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayaguez|Mayaguez]]
# [[Ottův slovník naučný/Maybole|Maybole]]
# [[Ottův slovník naučný/Maydl|Maydl]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayen|Mayen]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayenne|Mayenne]]
# [[Ottův slovník naučný/z Mayenny|z Mayenny]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayen-Reuss|Mayen-Reuss]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayenwand|Mayenwand]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayer|Mayer]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayerbach|Mayerbach]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayerhofer|Mayerhofer]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayerhoffer|Mayerhoffer]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayerhütten|Mayerhütten]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayerling|Mayerling]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayfair|Mayfair]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayfield|Mayfield]]
# [[Ottův slovník naučný/Maynooth|Maynooth]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayo|Mayo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayonnaise|Mayonnaise]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayor|Mayor]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayotte|Mayotte]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayr|Mayr]]
# [[Ottův slovník naučný/Maýr|Maýr]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayrhofer|Mayrhofer]]
# [[Ottův slovník naučný/de Mayronis|de Mayronis]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayzel|Mayzel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mayzl|Mayzl]]
# [[Ottův slovník naučný/Maz|Maz]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazade|Mazade]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazadlo|Mazadlo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazagan|Mazagan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazagran|Mazagran]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazalov|Mazalov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazama|Mazama]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazamet|Mazamet]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazańcowice|Mazańcowice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazanderan|Mazanderan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazanec|Mazanec]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazanec z Frymburka|Mazanec z Frymburka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazangaye|Mazangaye]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazání|Mazání]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazanina|Mazanina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazanowski|Mazanowski]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazaný|Mazaný]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazarin|Mazarin]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazarron|Mazarron]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazas|Mazas]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazas Alexandre|Mazas Alexandre]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazatenango|Mazatenango]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazatlan|Mazatlan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mázdra|Mázdra]]
# [[Ottův slovník naučný/Mázdřivka|Mázdřivka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazel|Mazel]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazenderan|Mazenderan]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazepa|Mazepa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mázhauz|Mázhauz]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazničky|Mazničky]]
# [[Ottův slovník naučný/del Mazo|del Mazo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazotok|Mazotok]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazovsko|Mazovsko]]
# [[Ottův slovník naučný/z Mazowsza|z Mazowsza]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazur|Mazur]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazuři|Mazuři]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazurka|Mazurka]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazursko|Mazursko]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazut|Mazut]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazza|Mazza]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzara del Vallo|Mazzara del Vallo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzarino|Mazzarino]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzini|Mazzini]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzola|Mazzola]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzolini|Mazzolini]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzoni|Mazzoni]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzuchelli|Mazzuchelli]]
# [[Ottův slovník naučný/Mazzuoli|Mazzuoli]]
# [[Ottův slovník naučný/Mažibradić|Mažibradić]]
# [[Ottův slovník naučný/Mažice|Mažice]]
# [[Ottův slovník naučný/Mažuranić|Mažuranić]]
# [[Ottův slovník naučný/M. B.|M. B.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mbaracaya|Mbaracaya]]
# [[Ottův slovník naučný/Mbaringo|Mbaringo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mbezi|Mbezi]]
# [[Ottův slovník naučný/M'Boma|M'Boma]]
# [[Ottův slovník naučný/Mbomo|Mbomo]]
# [[Ottův slovník naučný/Mbosi|Mbosi]]
# [[Ottův slovník naučný/Mc|Mc]]
# [[Ottův slovník naučný/M. C.|M. C.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mcely|Mcely]]
# [[Ottův slovník naučný/Mcensk|Mcensk]]
# [[Ottův slovník naučný/Mc Keesport|Mc Keesport]]
# [[Ottův slovník naučný/M'Clintock|M'Clintock]]
# [[Ottův slovník naučný/Mčely|Mčely]]
# [[Ottův slovník naučný/Mčenovice|Mčenovice]]
# [[Ottův slovník naučný/Md.|Md.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mdlení|Mdlení]]
# [[Ottův slovník naučný/Mdlina|Mdlina]]
# [[Ottův slovník naučný/Mdloba|Mdloba]]
# [[Ottův slovník naučný/Me|Me]]
# [[Ottův slovník naučný/Me.|Me.]]
# [[Ottův slovník naučný/Mea culpa|Mea culpa]]
# [[Ottův slovník naučný/Mead|Mead]]
# [[Ottův slovník naučný/Meade|Meade]]
# [[Ottův slovník naučný/Meadville|Meadville]]
# [[Ottův slovník naučný/Mearim|Mearim]]
# [[Ottův slovník naučný/Mearns|Mearns]]
# [[Ottův slovník naučný/Meat|Meat]]
# [[Ottův slovník naučný/Meath|Meath]]
# [[Ottův slovník naučný/Meatus auditorius|Meatus auditorius]]
# [[Ottův slovník naučný/Meaux|Meaux]]
# [[Ottův slovník naučný/Mecarino|Mecarino]]
# [[Ottův slovník naučný/Meciński|Meciński]]
# [[Ottův slovník naučný/Meckel|Meckel]]
# [[Ottův slovník naučný/Meckl|Meckl]]
# [[Ottův slovník naučný/Mecklenburg|Mecklenburg]]
# [[Ottův slovník naučný/Meclov|Meclov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mecodonta|Mecodonta]]
# [[Ottův slovník naučný/Meconema varium|Meconema varium]]
# [[Ottův slovník naučný/Meconium|Meconium]]
# [[Ottův slovník naučný/Mecysmauchenius|Mecysmauchenius]]
# [[Ottův slovník naučný/Meč|Meč]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečeříž|Mečeříž]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečichov|Mečichov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečík|Mečík]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečík (botanika)|Mečík (botanika)]]
# [[Ottův slovník naučný/Měčín|Měčín]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečinulu|Mečinulu]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečíř|Mečíř]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečkov|Mečkov]]
# [[Ottův slovník naučný/z Mečkova|z Mečkova]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečník|Mečník]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečnikov|Mečnikov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečoun|Mečoun]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečov|Mečov]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečoví bratří|Mečoví bratří]]
# [[Ottův slovník naučný/Mečovkovité|Mečovkovité]]
# [[Ottův slovník naučný/Med|Med]]
# [[Ottův slovník naučný/Med.|Med.]]
# [[Ottův slovník naučný/Měď|Měď]]
# [[Ottův slovník naučný/Medaille|Medaille]]
# [[Ottův slovník naučný/Médailleur|Médailleur]]
# [[Ottův slovník naučný/Médaillon|Médaillon]]
# [[Ottův slovník naučný/Medák|Medák]]
# [[Ottův slovník naučný/Medaković|Medaković]]
# [[Ottův slovník naučný/Medan|Medan]]
# [[Ottův slovník naučný/Medanos|Medanos]]
# [[Ottův slovník naučný/Medař|Medař]]
# [[Ottův slovník naučný/Medaři|Medaři]]
# [[Ottův slovník naučný/Medea|Medea]]
# [[Ottův slovník naučný/Medea (planetoida)|Medea (planetoida)]]
# [[Ottův slovník naučný/Médéa|Médéa]]
# [[Ottův slovník naučný/Médebá|Médebá]]
# [[Ottův slovník naučný/Médeia|Médeia]]
# [[Ottův slovník naučný/Medek|Medek]]
# [[Ottův slovník naučný/Medeksza|Medeksza]]
# [[Ottův slovník naučný/Medellin|Medellin]]
# [[Ottův slovník naučný/Medelpad|Medelpad]]
# [[Ottův slovník naučný/Medelské|Medelské]]
# [[Ottův slovník naučný/Medelské údolí|Medelské údolí]]
# [[Ottův slovník naučný/Medelzen|Medelzen]]
# [[Ottův slovník naučný/Medem|Medem]]
# [[Ottův slovník naučný/Medemblik|Medemblik]]
# [[Ottův slovník naučný/Meden|Meden]]
# [[Ottův slovník naučný/Měděná doba|Měděná doba]]
# [[Ottův slovník naučný/Méden agan|Méden agan]]
# [[Ottův slovník naučný/Měděnec|Měděnec]]
# [[Ottův slovník naučný/Měděnec (obec)|Měděnec (obec)]]
# [[Ottův slovník naučný/Měděnec z Ratibořic|Měděnec z Ratibořic]]
# [[Ottův slovník naučný/Medenice|Medenice]]
# [[Ottův slovník naučný/Měděnka|Měděnka]]
# [[Ottův slovník naučný/Medesimo tempo|Medesimo tempo]]
# [[Ottův slovník naučný/Medevi|Medevi]]
# [[Ottův slovník naučný/Medevibrun|Medevibrun]]
# [[Ottův slovník naučný/Medford|Medford]]
# [[Ottův slovník naučný/Medgyes|Medgyes]]
# [[Ottův slovník naučný/Medhuje|Medhuje]]
# [[Ottův slovník naučný/Medhurst|Medhurst]]
# [[Ottův slovník naučný/Media|Media]]
&lt;/div&gt;

[[Kategorie:Ottův slovník naučný|Ottův slovník naučný/Díl 16]]</text>
      <sha1>n2gb0usr940743x1ug16s9s0wmwfits</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Agostini</title>
    <ns>0</ns>
    <id>45350</id>
    <revision>
      <id>334635</id>
      <parentid>316185</parentid>
      <timestamp>2026-07-23T06:16:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>kor.</comment>
      <origin>334635</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2010" sha1="4cqbe3hv0zxfm2p42bna2kwjsfurme2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Agostini
| PŘEDCHOZÍ = Agosta
| DALŠÍ = Agostino
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Agostini
| AUTOR = [[Autor:Emanuel Chvála|Emanuel Chvála]], [[Autor:František Pover|František Pover]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;459. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n491/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
degli '''Agostini''': '''1)''' {{Prostrkaně|Paolo}} (*&amp;nbsp;1593 ve Valleranu – †&amp;nbsp;1629), řed. vatikánského sboru, byl žákem a zetěm Naninia a proslul jako církevní skladatel a kontrapunktista prvního řádu. Skladby jeho (čtyř- až šestnácti- ba též osmačtyřicetihlasé) vyšly z části tiskem v Římě (9 knih, 1619–1628), z části chovají se ve vatikánském archivu v rukopise. ''[[Autor:Emanuel Chvála|Chv.]]''

'''2)''' degli '''A'''. {{Prostrkaně|Lionardo}}, znam. starožitník italský ze Sieny (*&amp;nbsp;1606 – †&amp;nbsp;1669), žil na dvoře kard. Barberina za pap. Urbana VIII. a Alexandra VII., jenž jej jmenoval konservátorem starožitností v papež. území. Vydal dvě cenná díla: ''La Sicilia di Filipo Paruta descritta con Medaglie, con la Giunta di Lion. A. (1649) a Le gemme antiche figurate diL. A.'' s dodatky od Giov. Pietra Belloriho (I. svaz. 1636 a 57, II. 1670). Prvé z nich jest nové vydání Parutova popisu Sicilie (z r. 1612), rozmnožené 400 mincemi, druhé pak vydáno znova 1686, 1702 a zvláště od Maffeie (1707), jenž hojnými poznámkami je rozmnožil a zlepšil v obsahu.

'''3)''' degli '''A'''. {{Prostrkaně|Giovanni}}, ital. spisov., *&amp;nbsp;1701 v Benátkách, vstoupil do řádu františkánského a †&amp;nbsp;1755. Ze spisů jeho nejznámější jsou ''Notizie istorico-critiche intorno la vita e le opere degli scrittori contemporanei''. ''[[Autor:František Pover|P.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Italové v Ottově slovníku naučném|Agostini]]</text>
      <sha1>4cqbe3hv0zxfm2p42bna2kwjsfurme2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Inrotulace spisů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98060</id>
    <revision>
      <id>334629</id>
      <parentid>334347</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:47:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334629</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5879" sha1="qrj6mqqmkrl8tiywnl6397s3tzo29xo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Inrotulace spisů
  | PŘEDCHOZÍ = In rem versio
  | DALŠÍ = In-Saláh
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Inrotulace spisů
  | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;668–669. {{Kramerius|nkp|066e1780-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
'''Inrotulace spisů.''' Podstatou řízení písemného z římsko-kanonického processu i v Josefinský soudní řád rakouský z r.&amp;nbsp;1781 převzatého bylo, že strany probíraly látku spornou v jednotlivých spisech (žaloba, odpověď, replika a duplika, po případě i řeč a odpověď konečná), dvojmo podávaných, které byly sice soudu předkládány, avšak hned u soudu nezůstaly, nýbrž v jednom stejnopise podateli vráceny, v druhém odpůrci jeho dodány. Bylo tedy, když to které stadium rozepře ukončení došlo a soudce měl přistoupiti k rozhodnutí, třeba, spisy ony soudci opět předložiti, by na jejich základě učinil výrok. K tomu bylo ustanoveno zvláštní stání, při kterém ze spisů oněch zvláštní závitek (''rotulus actorum'') zřízen a spisy ony seznamenány a složeny ({{Prostrkaně|srotulovány}}) býti měly. K stání sloužícímu k složení spisů (''inrotulatio actorum'') došlo v řízení písemném především po skončení řízení projednávacího (instrukčního), a to buď ex officio, byl-li pravidelným postupem sporu připuštěný počet řečí vyčerpán, nebo k žádosti, jestli buď strana mající právě svůj spis podati, práva tohoto se vzdala a za složení spisů žádala, nebo když po uplynutí lhůty k podání příslušného spisu odpůrce za srotulování spisů ob contumaciam zakročil. Způsob, jakým složení spisů řízení projednávacího při stání se provádělo, byl různý dle toho, dostavily-li se k němu obě sporné strany, spisy, které měly ve svých rukou, s sebou přinášejíce, nebo dostavila-li se jen strana jediná, nebo nepřišly-li vůbec strany a toliko spisy soudu ke stání zaslaly. V případě prvém děla se '''i. s.''' tím, že každá strana složila spisy odpůrcem podané a jí soudem doručené, k nimž byly připojeny příslušné přílohy, a to, pokud šlo o originály, stranou, která je v rukou měla. V případě druhém zřízen byl celý rotulus actorum ze spisů stranou přítomnou předložených, kdežto v případě třetím sestavil soudce sám ex officio způsobem již naznačeným rotulus ze spisů zaslaných a spisy přebytečné po stání vrátil oné straně, která jé byla předložila. Při zřizování rotulu byly jednotlivé spisy sporné znamenány běžnými čísly římskými (N. Rot. I., II. atd.), přílohy označovány byly týmž způsobem, jakým ve spise byly citovány, a sice přílohy žalobcovy písmeny, přílohy žalovaného číslicemi arabskými. Ostatní spisy v rotulus patřící, na př. žádosti za lhůty, prohlášení se odpůrce o žádosti této, žádosti o stání k rekognici originálů a pod., byly chronologicky seřaďovány a pod běžným označením zvláštním (zpravidla ¹⁄₁, ²⁄₂, ³⁄₃ atd.) k jednotlivým příslušným spisům připojeny. O stání inrotulačním byl spisován protokol, v němž všecky spisy v rotulus pojaté byly seznamenány. — Byl-li v řízení písemném připuštěn důkaz svědky nebo znalci, ustanoveno po skončení průvodního řízení nové stání k srotulování řízení průvodního, v němž spisy řízení projednávacího v rotulu prvém složené jako číslo prvé, pak přísudek důkaz připouštějící, protokoly o výslechu svědků a znalců a spisy průvodní stranami podané jako čísla další byly skládány a k tomu i ostatní spisy během řízení průvodního vzešlé připojovány. Byla-li proti rozsudku podána appellace nebo revise, nebylo již třeba ustanoviti zvláštní inrotulační stání řízení opravného, poněvadž jeden stejnopis spisů opravných u soudu byl ponecháván. Spisy ty po podání odpovědi appellační (revisní), resp. po uplynutí lhůty k ní soudce sám složil, a že se tak stalo, dodatkem v protokolu o posledním srotulování zjistil. — Jak z uvedeného patrno, jest vylíčená '''i. s.''' možná jen tenkráte, když byl spor {{Prostrkaně|písemně}} projednán. Když však jednáno bylo protokolárně, t.&amp;nbsp;j. když strany své řeči do protokolu u soudu diktovaly, nemohla míti již toho významu, jako v řízení písemném a stala se nazvíce jen aktem čistě formálním záležejíc v tom, že se po ukončení posledního prohlášení stran protokoly u soudu sepsané sporné řeči obsahující seznamenaly a tím formálně ukončení řízení projednávacího konstatovalo. V případě tom obmezovala se vlastní '''i. s.''' toliko na založení příloh, ač-li již k protokolům nebyly dříve připojeny, a byla-li svého času žaloba písemně podána, na založení jednoho jejího stejnopisu. Pokud se týče srotulování spisů řízení průvodního a opravního, chovala se praxe v řádném řízení ústním (protokolárním) dle předpisů pro řízení písemné daných, kdežto v řízení stručném a v řízeních ostatních dle vzoru řízení stručného upravených srotulování spisů řízení průvodního a opravního vůbec místa nemělo. Pádem zásady písemné v civilním řízení sporném pozbyla také '''i. s.''' podmínky další své existence a jest tudíž, jak v řízení bagatelním, tak i vůbec v celém novém processu civilním, který již z plna na zásadě ústnosti jest upraven, institucí neznámou. ''[[Autor:Ferdinand Pantůček|Pčk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qrj6mqqmkrl8tiywnl6397s3tzo29xo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ambronové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98134</id>
    <revision>
      <id>334624</id>
      <parentid>334506</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:40:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334624</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="891" sha1="3pfizwiuveai52yg240j4l53qn0y1yf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ambronové
| PŘEDCHOZÍ = Ambrogio di Lorenzo
| DALŠÍ = Ambros
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ambronové
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;92. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ambronové''', národ původu neznámého, nejspíše však keltského, který v Gallii se připojil k Cimbrům a Teutonům. R. 105 společně porazili prokonsula Q. Servilia Caepiona u Arausia a připojili se potom k Teutonům, s nimiž r. 102 u Aquae Sextiae od C. Maria zničeni jsou. Sídla jejich kladena byla na různá místa v Gallii, ano i Germanii; Festus hledá je v okolí dnešního Embrunu nad řekou Durancí v departementu Hautes Alpes.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3pfizwiuveai52yg240j4l53qn0y1yf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Instrumentace</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98143</id>
    <revision>
      <id>334630</id>
      <parentid>334521</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:47:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334630</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4474" sha1="edvgsigstiiwpkr8tu5gjp4t3pdasdn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Instrumentace
  | PŘEDCHOZÍ = Instrument
  | DALŠÍ = Instrumentál
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Instrumentace
  | AUTOR = [[Autor:Josef Boleška|Josef Boleška]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;676. {{Kramerius|nkp|07b8e700-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Instrumentace
}}
{{Forma|proza}}
'''Instrumentace''' jest způsob, jakým součástky hudební skladby rozděleny jsou mezi jednotlivé nástroje orchestru (odtud nazývá se také {{Prostrkaně|orchestrací}}). Na primitivním stanovisku hudby nástrojové v XV.&amp;nbsp;stol. nebyla '''i.''' nijakž podstatnou částí tvořivé činnosti, skladatelé omezovali se na detailovanou osnovu čistě hudební práce a ponechávali dirigentům, aby dle potřeb svých pořizovali sobě '''i'''-ci. Teprve počátky opery v XVII.&amp;nbsp;stol. přinesly uvědomělé zužitkování zvláštní povahy jednotlivých nástrojů skladateli samými. '''I.''' ovšem závisela na vývoji nástrojů, z nichž těžila a jichž zánikem pozbyla praktické ceny. Na př. skladby XVII. a XVIII.&amp;nbsp;stol. používající nástrojů později nepěstěných (theorb, gamb a&amp;nbsp;j.) možny jsou jen v obnovené '''i'''-ci vyhovující požadavkům doby novější, mezi jinými téměř veškera díla Bachova. Otcem '''i.''' ve smyslu moderním jest {{Prostrkaně|Haydn}}, poněvadž zavedl individualisaci jednotlivých nástrojových skupin a učinil orchestr způsobilým výraznosti před tím neznámé, tak že jím počínajíc '''i.''' odvažuje se jako veledůležitá stránka skladatelské schopnosti. Schopnost tato v míře daleko menší jest vrozena než zkušenostmi a routinou dosažitelna. Nauka '''i'''-ci vštěpující obírá se předem povahou zvukovou jednotlivých nástrojů, jich objemem tónovým, způsobem notace a technického ovládání, načež na základě empirie hlavně četnými příklady z praxe poučuje o seřaďování jich k hromadnému účinku. Paedagogický návod sám o sobě nevede k výsledkům zdárným, není-li dotvrzován styky s živým prováděním orchestru, neboť jedině tím postupem upevňuje se v nezkušeném sluchu představa o úhrnném zvukovém dojmu. Při nesmírném pokroku, který instrumentační umění od prostoty klassiků učinilo romantickou školou (Weber, Mendelssohn), ještě více však t.&amp;nbsp;zv. novoromantickou (Berlioz, Wagner, Liszt, R.&amp;nbsp;Strauss a&amp;nbsp;j.), nelze '''i'''-ci oddělovati od vlastní komposice, tak aby tato od oné neodvisle byla předsebrána. Naopak má již ve skizze myšlénka hudební přizpůsobena býti povaze nástroje a nikoli jí vnucena. '''I.''' má za úkol plasticky zdvihnouti jednotlivá vlákna skladby a k účelu tomu kořistiti z dynamických a barvitostních kombinací nástrojů v orchestru zastoupených. V moderním orchestru soustředěny jsou tři skupiny nástrojů: smyčcové, vyznamenávající se největším rozsahem a nejznačnější pohyblivostí, dechové, dělící se v hebčí dřevěné a massivnější žesťové, a bicí (krustické). Kdežto posléze jmenované nástroje pouze sesilují rhythmus ostatních, prvé dvě skupiny buď spolu kontrastují nebo podporují se v melodickém spádu. '''I.''' šetří zřetele, aby v duchu skladby propůjčeno bylo závažnějším hlasům větší mocnosti sestavami nástrojů navzájem se sesilujících oproti hlasům podřízenějším a, pokud zužitkovává veškerých skupin společně, snaží se vyhlazovati růzností barev podmíněnou dynamickou nerovnost a soustřeďovati tak prvky nástrojové k jednolitému hromadnému zvuku. Učebnice '''i.''': Berlioz, Traité d’instrumentation et d’orchestration moderne (Paříž, 1844); Gevaert, Nouveau traité d’instrumentation (1885); týž, Cours méthodique d’orchestration (1890, 1.&amp;nbsp;díl); Guiraud, Traité pratique d’instrumentation; Kling, Populäre Instrumentationslehre; Riemann, Katechismus der Musikinstrumente (Lipsko, 1888); Hofmann, Praktische Instrumentationslehre (1893); Jadassohn, Lehrbuch der Instrumentation (1889); J.&amp;nbsp;Srb-Debrnov, '''i.''' čili návod k poznání nástrojů hudebních; týž, Příklady k '''i.''' (Praha, 1883). Srv. Lavoix, Histoire d’instrumentation (Paříž, 1878). [[Autor:Josef Boleška|♭]]
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>edvgsigstiiwpkr8tu5gjp4t3pdasdn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Instrumentál</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98149</id>
    <revision>
      <id>334631</id>
      <parentid>334530</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:47:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334631</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3126" sha1="htq7d3nyj571a9x6rmuv928st60xlqy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Instrumentál
  | PŘEDCHOZÍ = Instrumentace
  | DALŠÍ = Instrumentální
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Instrumentál
  | AUTOR = [[Autor:Josef Zubatý|Josef Zubatý]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;676–677. {{Kramerius|nkp|07b8e700-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Instrumentál
}}
{{Forma|proza}}
'''Instrumentál''' (z lat., »pád nástrojový«), v jazycích indoevr. v celku pád, v nějž vstupuje jmenný pojem, s nímž ve spojení činný podmět provádí děj nebo se jeví. Jest ovšem syntakticky mnoho druhů '''i'''-u: zvláště '''i.''' {{Prostrkaně|sociativný}}, označující osobu provázející; '''i.''' {{Prostrkaně|vlastní}}, ozn. předmět, pomocí kterého děj se vykonává (''nožem krájeti''; sem počítávají i '''i.''' činného podmětu u passiva: ''poslem bylo oznámeno''); '''i.''' děje průvodního čili '''i.''' {{Prostrkaně|způsobu děje}} (''nejez chvatem''; sem v některých jazycích instrumentálová figura etymol., na př. čes. ''palmem páliti''); '''i.''' {{Prostrkaně|jakosti}} (staroč. ''nebyl ni v čemž mysliú křivú''); '''i.''' {{Prostrkaně|prostoru a času}} (''stranou''; ''tou dobou'') a&amp;nbsp;j. Zvláštností jaz. slovanských a baltických jest '''i.''' {{Prostrkaně|výrokový}} (''jsem'', ''stal jsem se'', ''zdám se pánem'' a pod.). Časem v rozl. jazycích indoevr. sesilují se různé '''i'''-y předložkami; tak ve všech jazycích mimo árijské '''i.''' sociativný má pravidlem předložku (''jdu s bratrem''). — Tvoření '''i'''-u v jazycích indoevr. je nestejné; nálézáme v jeho koncovkách jednak dlouhé samohlásky (na př. stind. ''-ā'' u rozličných kmenů, lit. ''-u'' z pův. ''-ō'' u ''o-'' kmenů v '''i'''-e sg.), jednak souhl. ''bh'' a ''m'' (na př. arm. ''-b'' '''i.''' sg., stind. ''-bhjām'' '''i.''' du., ''-bhis'' '''i.''' pl.; st. ''-ą'', ''-mь'' '''i.''' sg., ''-ma'' '''i.''' du., ''-mi'' '''i.''' pl.); zvl. tvar mívá '''i.''' pl. kmenů na ''-o-'' (stind. ''-āis'', sl. ''-y'', lit. ''-ais'', z pův. ''-ōis''). '''I.''' jakožto samostatný pád rozlišen jest od jiných jen v jazycích árijských, arménském, baltských a slovanských, a i tu v dvoj. č. má stejný tvar s dativem a ablativem; mimo to ve staré germanštině západní má zvl. tvar v jedn. č. muž. r. (sthněm. ''tage'' dat., ''tagu'' instr.); v jiných indoevr. funkce '''i'''-u sloučeny jsou s jinými (dativnými, lokálnými, ablativnými) v jediném tvaru a tvary, které lze srovnávati s '''i'''-y árijskými a&amp;nbsp;j., vyskytají se v nich leda jako ojedinělá adverbia. Nesrovnalost tato vykládá se různě: dle některých '''i.''' byl původně stejně ve všech jazycích indoevr., ale časem v některých zanikl, dle jiných teprve nenáhle v některých jazycích se vyvíjel. — Srv. F.&amp;nbsp;Bartoš, O instrumentále (Praha, 1874, Bibl. paed. VI.). ''[[Autor:Josef Zubatý|Ztý.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>htq7d3nyj571a9x6rmuv928st60xlqy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amélie-les-Bains</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98150</id>
    <revision>
      <id>334626</id>
      <parentid>334533</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:45:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334626</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1735" sha1="i9hr1ffk9ji3ikgt0dpbqgv7xucvzk6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amélie-les-Bains
| PŘEDCHOZÍ = Amelia
| DALŠÍ = Amelius
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amélie-les-Bains
| AUTOR = [[red. ch.|red. ch.]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;100–101. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amélie-les-Bains''' [amelí lé bén], proslulé lázeňské místo s 1500 ob. ve franc. depart. Pyrénées Orientales, arrond. céretském, při vtoku řeky Mondony do Techu, v údolí obklopeném vysokými srázy horskými. Má znamenitá zařízení lázeňská (''Thermes Romains'', ''Th. Pujade''), vojenské lázně a 20 sirnatých pramenů teploty 31°—63° C., jejichž vody užívá se k pití, koupelím, sprchám a vdechování, zvláště proti zastaralému rheumatismu, dně, nemocem hrtanu aj. Pije se hlavně pramen Manjoletský, jehož voda též v láhvích se vyváží. Ačkoli období léčební trvá jen od května do konce října, tož pro krytou polohu svou a mírné podnebí nabylo '''A.''' významu jako klimatické léčební místo a zimní pobyt pro choré na prsa, chudokrevné a krtičnaté dítky a j. Podnebí není pro tuberkulosu úplně vhodné, jelikož svou povahou jest depressivni. Blízké údolí Manjoletské proměněno jest v sad. Ze starých lázní římských zachovány jsou značné zbytky, zvláště úplné ''lavacrum''. '''A.''' slulo původně {{Prostrkaně|Arles-les-Bains}}, ale od návštěvy královny Marie Amélie, manželky Ludvíka Filipa, roku 1840 obdrželo jméno nynější.  ''[[red. ch.|red. ch.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>i9hr1ffk9ji3ikgt0dpbqgv7xucvzk6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Insult</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98158</id>
    <revision>
      <id>334632</id>
      <parentid>334545</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:47:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334632</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="556" sha1="pnndut9fc4ddk64qq47lb8f794kp9ht" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Insult
  | PŘEDCHOZÍ = Insula
  | DALŠÍ = In summo gradu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Insult
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;678. {{Kramerius|nkp|08077c30-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}
{{Forma|proza}}
'''Insult''', {{Prostrkaně|insultace}} (lat.), napadení, pohanění, urážka; {{Prostrkaně|insultovati}}, napadnouti, pohaniti, uraziti. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pnndut9fc4ddk64qq47lb8f794kp9ht</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Insurrekce</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98162</id>
    <revision>
      <id>334633</id>
      <parentid>334550</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:48:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334633</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2248" sha1="9l09ffjtscq3ttgwe3uv6sn6qrylogx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Insurrekce
  | PŘEDCHOZÍ = Insurgent
  | DALŠÍ = In suspenso
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Insurrekce
  | AUTOR = [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;678. {{Kramerius|nkp|08077c30-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Povstání
}}
{{Forma|proza}}
'''Insurrekce''' (z lat.), {{Prostrkaně|vzpoura}}, {{Prostrkaně|povstání}}, pozdvižení obyvatelstva hlavně ozbrojenou rukou proti autoritám vlády považované za nespravedlivou, nepořádnou nebo nepříslušnou — toto poslední nejvíce ve krajích zabraných vítězem proti vůli občanstva. V Uhrách slula tak až do r.&amp;nbsp;1848 všeobecná hotovost branná šlechty s poddanstvem na obranu země. Jakmile v nebezpečí nepřátelského vpádu král velel, každý šlechtic byl povinen v čele svých poddaných vytrhnouti do pole na vykázané místo seřadění. Pokud boj trval na území uherském, vydržována '''i.''' nákladem těch kterých velmožů, kteří za to byli nadáni zvláštními výsadami; za hranicemi království vedla náklad na '''i'''-ci země. '''I.''' vyzývána vojenským praporem vztyčeným na stoličních či župních úřadech a dříve ještě krvavou šavlí nošenou po obcích župním zřízencem oděným v rudý plášť a svolávajícím pod trestem smrti všecky povinné k jisté době na určené shromáždiště. Jedna z nejpamátnějších '''i'''-cí se značným výsledkem jest ona r.&amp;nbsp;1741 proti vpádu pruskému do Slezska. Ve válkách proti Napoleonovi&amp;nbsp;I. na spojení XVIII. a XIX.&amp;nbsp;stol. obnášel někdy počet uherských {{Prostrkaně|insurgentů}} pěších i jízdních až i 50.000 m. Mnohdy však marně vyzývána '''i.''', odpor šlechty, plané vyjednávání a různé jiné překážky byly příčinou, že svolaní scházeli se po řídku, s valným opožděním a někdy se ani nesešli vůbec, pročež na '''i'''-ci uherskou složen nejeden hanopis. ''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>9l09ffjtscq3ttgwe3uv6sn6qrylogx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>334616</id>
      <parentid>334615</parentid>
      <timestamp>2026-07-20T20:20:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Vodopis. */</comment>
      <origin>334616</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="79804" sha1="kzff1aie37c3mvxxql0olooi4iqk5za" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>kzff1aie37c3mvxxql0olooi4iqk5za</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334617</id>
      <parentid>334616</parentid>
      <timestamp>2026-07-21T06:09:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Podnebí. */</comment>
      <origin>334617</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="83363" sha1="8w8ep6lx9ysvahy5re42nk5a495a306" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Мех. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky.


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>8w8ep6lx9ysvahy5re42nk5a495a306</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334618</id>
      <parentid>334617</parentid>
      <timestamp>2026-07-21T17:59:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Podnebí. */</comment>
      <origin>334618</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="89078" sha1="chux9v1nealcu7kcrj45i3737aqbmp8" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Мех. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Мех. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Мех. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými 


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>chux9v1nealcu7kcrj45i3737aqbmp8</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334619</id>
      <parentid>334618</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T06:37:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Podnebí. */</comment>
      <origin>334619</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="100690" sha1="11885vdtw5lnw9poh7bh6185fo6bk52" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Мех. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Мех. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Мех. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35°° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp.


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>11885vdtw5lnw9poh7bh6185fo6bk52</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334620</id>
      <parentid>334619</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T17:03:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Podnebí. */</comment>
      <origin>334620</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="103300" sha1="rxczn7mbw1papy9px92ycprpr6tx7sl" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Мех. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Мех. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Мех. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším а k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>rxczn7mbw1papy9px92ycprpr6tx7sl</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334623</id>
      <parentid>334620</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:37:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334623</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="109479" sha1="eq4xfcwbzhs9fr4tm1jj0ejjqu688dx" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu а k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Мех. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Мех. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Мех. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším а k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>eq4xfcwbzhs9fr4tm1jj0ejjqu688dx</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334625</id>
      <parentid>334623</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:44:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334625</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="109458" sha1="fqv7wjlwclliv1wgxnafbfvrqk40zo8" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>fqv7wjlwclliv1wgxnafbfvrqk40zo8</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334636</id>
      <parentid>334625</parentid>
      <timestamp>2026-07-23T06:38:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334636</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="120219" sha1="1f1a94d66ctl6p90ig7swuytu2xt153" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké ptactvo jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>1f1a94d66ctl6p90ig7swuytu2xt153</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Desky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98179</id>
    <revision>
      <id>334628</id>
      <parentid>334581</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:47:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334628</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="23015" sha1="7d97ntyc7evqav39td58su6jz0asobk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Desky
  | PŘEDCHOZÍ = Desky (obec)
  | DALŠÍ = Desl.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Desky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Emler|Josef Emler]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;359–381. {{Kramerius|nkp|56bce650-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Zemské desky
}}

{{Forma|proza}}
'''Desky''', '''dcky''', '''dsky''', plur. slova deska, dcka, dska značící původně předměty ploché, mající větší délku a šířku nežli tlouštku, ohraničené rovnými, obyčejně hladkými plochami, lat. ''tabulae'' (srv. ''δίσκος'', staroněm. ''disk'', novoněm. ''tisch''). Co do látky bývají to předměty nejvíce dřevěné, ale též kovové, kamenné a&amp;nbsp;j. Desk nejčastěji užívá se k obejmutí jiných předmětů, nebo co podkladů jiných předmětů, ale též se na nich psávalo nebo písmo do nich vrývalo, a v tom smyslu chceme si desk (tabulí) povšimnouti. Na deskách psávalo se jak v obyčejných potřebách života, tak i když se jednalo o věci zvláštní, vynikající, památné, hlavně pro širší kruhy lidí důležitost mající, v kterémžto případě mívaly '''d.''' velké rozměry. Z kovových desek čili tabulek známy jsou ze starého věku zvláště tabulae honestae missionis, diplomy veteránů římských z bronzu zhotovené, dvanáct desek zákonů římských (XII tabulae), ve středním věku '''d.''' olověné větších nebo menších rozměrů, ve starých hrobech někdy nalézané, do nichž jméno zesnulého vryto bývalo někdy i s některými poznámkami (na př. v hrobě sv. Vojtěcha v kostele Pražském) a v jiných hrobech téhož kostela. Z kamenných desk písmem opatřených připomenouti hlavně sluší dvě '''d.''', na nichž napsáno bylo desatero přikázání Mojžíšových, a '''d.''' Fasti Capitolini nebo consulares zvané, na nichž se nalézala jména nejvyšších úředníků římských (konsulů, diktátorů, velitelů jízdy), z nichž se některé zlomky zachovaly. Dřevěné desky rozměrů větších neb menších písmem opatřené mívaly účely rozličné; z nejstarších jsou dřevěné destičky v hrobech egyptských, kde každá mumie měla svou destičku, na níž bylo napsáno jméno její. Nejčastěji však užívány byly ke psaní '''d.''' voskem potažené neb '''d.''' povoskované, cerae, tabulae ceratae, ''δέλτος'', ''δελτίον'', ''πυκτίον''. Destičky takové podobaly se našim břidlicovým tabulkám, majíce jako tyto povýšený okraj kolem do kola a prohloubený prostředek vyplněný měkkým voskem, do něhož se písmo rafijí vrývalo. Takových destiček bývalo k sobě po stranách kroužky neb provázky neb řemínky i více připevněno, čímž povstal codex, caudex (diptycha, triptycha, polyptycha, duplices, triplices, multiplices). Voskované desky sloužívaly nejvíce k zaznamenání věcí trvalého zachování nevyžadujících, na př. k psaní účtu, na koncepty, na dopisy, ke školním a stilistickým cvičením, ale někdy též i právní věci na nich psávány, zvláště dlužní úpisy, kvitance a&amp;nbsp;p. Ve starém věku užíváno voskovaných desek při psaní nade vše pomyšlení, avšak zvyk ten udržel se hojně i ve středním věku a v některých solných dolech až do předešlého, ano i nynějšího století. Dostalo-li se našemu slavnému ústavu desk zemských jména od takovýchto voskem potažených desk, na nichž záznamy soudní se dály, anebo, jak se spíše pravdě podobá, že se jisté zápisy soudu zemského na listy neb čtverlisty psané (quaterni) ve zvláštních deskách k tomu určených ukládaly, čemuž by nasvědčovalo rčení »vložiti do desk«, »vklad do desk«, »imponere in tabulas«, to neumíme pověděli. ''[[Autor:Josef Emler|Elr.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|dvorské}}, později {{Prostrkaně|manské}} nebo {{Prostrkaně|lenní}} (''tabulae curiae'', ''Hoflehentafel'') byly původně soudní protokolly vedené při královském dvorském soudě o právních jednáních a řízeních, jež spadala do příslušnosti tohoto soudu. Před soud dvorský náleželi ve XIV.&amp;nbsp;stol. zejména úředníci a služebníci královi, jeho manové, rychtáři ze vsí, násilníci a výbojníci a všichni lidé, jež král na dvorského sudí odkázal. Když pak ku konci XIV.&amp;nbsp;stol. pravomocnost dvorského soudu přešla částečně na soud komorní, obmezoval se dvorský soud čím dál tím více pouze na záležitosti manské čili lenní a dostal se na čas do odvislého postavení k soudu zemskému. '''D.''' dvorské proměnily se tu v '''d.''' manské čili lenní, do nichž zapisovány byly manské statky a právní poměry statků těch se týkající podobně jako byly zřízeny '''d.''' zemské pro statky svobodné (nehledě ovšem k dalšímu jejich významu). Oboje '''d.''' zemské i dvorské vedeny byly dlouho (až do r.&amp;nbsp;1549) jediným úřadem desk zemských. Tím se také vysvětluje, že po formální stránce zařízeny byly celkem '''d.''' dvorské podobným způsobem, jako '''d.''' zemské. Z doby nejstarší se nám dvorské '''d.''' nezachovaly. Nejstarší knihy (kvaterny) nás došlé vznikly v l.&amp;nbsp;1380 a 1383, tedy v době, kdy manský ústav počal již klesali, proživ nejskvělejší svou dobu ve XIV.&amp;nbsp;stol. Od té doby uchovaly se manské '''d.''' asi úplně. Bylyť r.&amp;nbsp;1541 při známém pražském požáru s knihami soudu komor. zachráněny. Celkem zachovalo se 156 kvaternů dvor. desk. Jako do desk zem., tak zapisovala se i do desk dvor. nejrůznější právní jednání, právní předpisy a skutečnosti, jakož i listiny. Při tom byla působnost desk dvor. čili lenních arci daleko obmezenější než působnost desk zemských. Kdežto do těchto zapisovaly se mezi jiným zejména zákonodárné akty platné pro celou zemi (jako snesení sněmovní, majestáty králů, výsady), vztahovaly se '''d.''' dv. pouze na poměry lenní. V tomto rámci byla však působnost jejich velmi obsáhlá. Zapisovala se do nich jednání sporná i nesporná, královské a úřední předpisy, úřední zprávy, soudní nálezy a povolení, různé smlouvy a jiné listiny, svědecké výpovědi, formule manských přísah a přísah úředníků dvorských, důležité skutečnosti týkající se dvorského lenního soudu, na př. jeho obsazení, atd. Všehrd (»O právích země české«, VIII, 31) vypisuje působnost dv. desk takto: »Jsú dvoje nebo troje: jedny, v kterýchž manové dědictvie svá manská jedni druhým prodávají, trhem kladú, a také, kdež jedni druhým dědictvie manská zastavují, věnují a jiné vklady dělají; item, kdež dědictvie svá manská jedni druhým po smrti své zapisují, zápisy nápadní dělajíce. Jiné jsú, kdež se výprosy odúmrtí králových a nápadóv rozličných na KMst připadajících zapisují, když KMst odúmrť některú na JMst přišlú komu ráčí dáti, anebo nápad který, kdyby kdo proti zemi nebo proti KMsti učinil a statek takového pro ten účinek na JMKskú by připadl«. Ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. byly předmětem zápisů hlavně spory o přímá léna koruny České a provolání odúmrtí statků zpupných i manských. Prvé '''d.''' zvaly se deskami {{Prostrkaně|půhonnými}} (''libri citationum''), druhé {{Prostrkaně|provolacími}}, {{Prostrkaně|proklamačními}} (''libri proclamationum''). Nejstarší kvatern půhonný jde od r.&amp;nbsp;1383, nejstarší proklamační od r.&amp;nbsp;1380. Brzo přibyly k těmto deskám nové dvojí kvaterny: '''d.''' {{Prostrkaně|trhové}} (''libri contractuum'') pro smlouvy trhové a '''d.''' {{Prostrkaně|zápisné}} (''libri obligationum'') pro smlouvy hypotekární. Nejstarší kvatern trhový, zvaný ''liber terrae'', pochází z r.&amp;nbsp;1414. Nejstarší kvatern zápisný z r.&amp;nbsp;1383 se ztratil a zachovalo se jen jeho pokračování od r.&amp;nbsp;1445. Dvorské '''d.''' půhonné zařízeny jsou podobně jako zemské knihy půhonné. Ani '''d.''' trhové (a podobně i zápisné) neliší se valně od trhových desk zemských. Toliko ten rozdíl se vyskytá, že poznamenáno jest, že král dal k prodeji (nebo zástavě) manského statku své svolení, a že novému manu vydán byl list manský. Byloť ustanoveno, že »žádný man nemóž trhem, zástavú, zápisem ani věnem ve dsky manské klásti než s povolením královským«. Pouze '''d.''' proklamační mají dle povahy věci zvláštní formu. Nejčetnější zápisy dály se do nich ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. Když však se r.&amp;nbsp;1497 vzdal král Vladislav&amp;nbsp;II. práva k odúmrtěm, obmezila se v tomto směru působnost dvorského soudu na míru nepatrnou, a jiné zápisy byly na předním místě. Prvé tyto čtyři druhy kvaternů rozmnožily se novými knihami, když se jich mnoho počalo zakládati ve stol. XVI., XVII. a zejména v prvé pol. XVIII.&amp;nbsp;stol. za Karla&amp;nbsp;VI. Jednotlivé kvaterny nesou různé nápisy, které však zhusta s obsahem knihy se nekryjí, tak že nejsou úplně spolehlivým vodítkem, dle něhož zápisy by bylo možno rozděliti. Sluší spíše přihlížeti k obsahu a dle něho kvaterny druhově roztříditi. Mnoho kvaternů nazváno jest »{{Prostrkaně|deskami památnými}}«. Prvý kvatern založen byl již r.&amp;nbsp;1542, ale nejvíce jich pochází ze stol. XVIII. V deskách památných zapsána jsou nejrůznější právní jednání, listiny, předpisy, soudní rozhodnutí a právní skutečnosti, tak že mnohé zápisy jejich řadí se k původním, trojím kvaternům: půhonným, trhovým a zápisným. Pokud jednotlivé kvaterny nelze zařaditi do těchto tří druhů knih neb aspoň v souvislost s nimi je uvésti, možno je počítati za zvláštní druh desk a nazvati je {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Těch jest nejvíce. — V XV. a XVI.&amp;nbsp;stol. vybavily se mnohé manské statky ze svazku lenního a osvobodily se. Byly tudíž zapsány do desk zemských, jakož zase po r.&amp;nbsp;1620 proměněno bylo 116 statků svobodných v manské a přepsáno z desk zemských do dvorských. Postupně propuštěny byly statky tyto až na jeden opět z poměru lenního. — Vedle desk dvorských vedeny byly několikery manské knihy jistého hradu neb kraje. Jsou to '''d.''' {{Prostrkaně|Karlšteinské}} (při deskách dvor. chová se nejstarší registrum z r.&amp;nbsp;1605), {{Prostrkaně|Trutnovské}} (od r.&amp;nbsp;1445—1539), {{Prostrkaně|registra Kladská}} (od r.&amp;nbsp;1472 do r.&amp;nbsp;1505), chovaná ve státním archivě slezském atd. Na Moravě a v Opavsku byla namnoze právní jednání a záležitosti manské zapisována do desk zemských. Jen pro many biskupství olomúckého vedeny byly samostatné knihy půhonné a trhové, a sice u {{Prostrkaně|manského soudu v Kroměříži}}. Nejstarší kvaterny tohoto manského soudu zachovaly se od r.&amp;nbsp;1388 a jsou v arcibisk. archivu v Kroměříži. V {{Prostrkaně|knížectvích dolnoslezských}} a v {{Prostrkaně|obou Lužicích}} vedeny byly u každého manského soudu zvláštní lenní knihy (''Gunstbücher'') ve formě register. Kromě všech těchto manských knih vedeny byly ještě zvláštní '''d.''' pro {{Prostrkaně|léna ležící mimo říši Českou}} (''feuda extra curtem''), jako v Chebsku, Ašsku, Bavorsku, Sasku a vůbec v říši Německé. Koncem XV.&amp;nbsp;stol. zřízen byl pro ně zvláštní úřad, t. zv. {{Prostrkaně|hejtmanství německých lén}}. Kvaterny jejich počínají se teprve koncem věku XVI. a psány jsou veskrze německy. Celkem jest jich 48. Když pak r.&amp;nbsp;1651 působnost hejtmanství něm. lén přenesena byla na soud appellační, vedeny byly knihy českoněm. lén u appellačního soudu až do r.&amp;nbsp;1835, od kteréž doby přešly k soudu zemskému. Naproti tomu vedeny byly dvorské '''d.''' o českých lénech intra curtem až do r.&amp;nbsp;1783 neustále u dvorského soudu. Když však dv. dekretem ze 14.&amp;nbsp;dub. 1783 všechny zvláštní soudy byly zrušeny a místo nich pouze zemský soud a místní soudy ponechány, a pro česká manství zřízen zvláštní nejvyšší úřad lenní, vedeny byly dvorské čili manské '''d.''' u tohoto úřadu. Nyní chovají se podobně jako knihy o českoněmeckých lénech společně s deskami zemskými u zemského soudu. Zápisy do nich přestaly zrušením svazku manského (nejprve částečně zákonem ze 17.&amp;nbsp;prosince 1862 a pak úplně zák. ze 12.&amp;nbsp;května 1869. Srov. VI., str.&amp;nbsp;477). — Co do jazyka úředního činěny byly do dvorských desk v nejstarší době zápisy latinské. Již v XV.&amp;nbsp;stol. — v prvé polovici ještě zřídka — objevují se zápisy české, jsou však až do r.&amp;nbsp;1495 pouze výjimečny. Od této doby stávají se výhradnými. Za králů z rodu Habsburského zmáhají se též zápisy německé (několik jich vyskytá se již na samém počátku XV.&amp;nbsp;stol.), jsou však ve značné menšině naproti zápisům českým ještě po celou 1.&amp;nbsp;pol. XVII.&amp;nbsp;stol., ačkoliv obnoveným zřízením zemským dochází německý jazyk rovného práva s českým. Zápisy české převládají ve většině kvaternů ještě po celé XVII.&amp;nbsp;stol. a táhnou se daleko do stol. XVIII., řidnouce ovšem čím dále tím více. Ještě za Karla&amp;nbsp;VI. dosti se jich vyskytuje, za Marie Terezie jsou však již řídkou výjimkou a za Josefa&amp;nbsp;II. ustupují docela vkladům německým. Převahu němčiny nesluší však posuzovati jen podle některých kvaternů, nýbrž dlužno přihlížeti k různým druhům desk. Kde záležel jazyk zápisu na panovníkovi — jako to bylo při zápisech královských nařízení — nabyla záhy němčina převahy. Kde však strany samy měly na jazyk úřední vliv, udržovala se čeština velmi dlouho ještě ve stol. XVIII. Zajímavo jest, že sami soudcové vlivem dlouholetého zvyku zachovávali práva jazyka českého, i když němčina stála v popředí. Dokladem toho jest kvatern č.&amp;nbsp;79, nadepsaný »Protocollum sessionum« VII. de anno 1739. Zápisy jdou v něm od r.&amp;nbsp;1739 až do r.&amp;nbsp;1783. Ačkoli předmět soudního jednání zapsán jest v tomto kvaternu obyčejně německy a jen výjimečně česky (dle toho, jakého jazyka strany před soudem užívaly), uváděna jest hlava protokolu až do r.&amp;nbsp;1774 neustále jazykem českým, a druhdy i závěrek protokolu napsán jest česky (»A nebyvše tenkráte tu co k přednesení, odložen soud král. k terminu…«). Teprv od r.&amp;nbsp;1774 psány jsou protokoly veskrze německy. — Podobně jako '''d.''' zemské jsou neocenitelným pokladem pro zemské právo české a jeho dějiny, stejný význam mají pro lenní právo '''d.''' dvorské. Uváží-li se, že české manské právo vědecky nikdy spracováno nebylo, ba že nikdy nestal se ani pokus vydati zákonník pro lenní poměry, a uváží-li se dále, že manské právo těšilo se velmi obsáhlé autonomii, jakož i že pro každého mana platily vedle všeobecných zásad lenního práva ještě speciální předpisy, nelze nijak pochybovati, že prozkoumáním manských desk objasněn bude v mnohém směru právní český život. — Nemohouce dopodrobna o jednotlivých druzích kvaternů se rozepisovati, uvedeme je aspoň z většiny dle obsahu zápisů. Ke {{Prostrkaně|knihám půhonným}} (''libri citationum'') patří: č.&amp;nbsp;18 (od r.&amp;nbsp;1383), č.&amp;nbsp;19 (od r.&amp;nbsp;1407), č.&amp;nbsp;30 (od r.&amp;nbsp;1488), č.&amp;nbsp;31 (od r.&amp;nbsp;1526), č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496) — poslední dva kvaterny obsahují zároveň výpovědi svědecké — č.&amp;nbsp;42 (od r.&amp;nbsp;1539), č.&amp;nbsp;43 (od r. 1535). Ke knihám půhonným možno přiřaditi knihy exekuční, v nichž namnoze též žaloby se vyskytují. Nadepsány jsou {{Prostrkaně|kvaterny práv vedení}} nebo {{Prostrkaně|práv vedení a žalob}} atd. Náleží sem: č.&amp;nbsp;58 (od r.&amp;nbsp;1626), č.&amp;nbsp;59 (od r.&amp;nbsp;1665), č.&amp;nbsp;60 (od r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;86 (od r.&amp;nbsp;1760 až do r.&amp;nbsp;1808). Žaloby a exekuce zapsány jsou dále v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;81 (od r.&amp;nbsp;1731 až do r.&amp;nbsp;1742), č.&amp;nbsp;82 (od r.&amp;nbsp;1743 až do ledna 1767), č.&amp;nbsp;83 (od r.&amp;nbsp;1767 až do r.&amp;nbsp;1782), č.&amp;nbsp;84 (od r.&amp;nbsp;1782 do r.&amp;nbsp;1785) — všechny tyto kvaterny mají nápis »''manuale decretorum, missivarum et citationum''« a obsahují, jak již nápis ukazuje, kromě žalob četné jiné zápisy —, č.&amp;nbsp;87 (od r.&amp;nbsp;1676 až do r.&amp;nbsp;1779), č.&amp;nbsp;88 (od r.&amp;nbsp;1780 až do r.&amp;nbsp;1838). Sem řadí se též knihy {{Prostrkaně|zvodů}} (''libri inductionum''): č.&amp;nbsp;23 z r.&amp;nbsp;1437 a č.&amp;nbsp;80 z r.&amp;nbsp;1707 (kdež vyskytují se též zápisy dekretů, konsensů a&amp;nbsp;j.). S knihami půhonnými souvisí {{Prostrkaně|knihy výpovědí svědeckých}}, {{Prostrkaně|knihy svědomí}}: č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455 do r.&amp;nbsp;1495), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496 do r.&amp;nbsp;1538), č.&amp;nbsp;35 (od r.&amp;nbsp;1502 , č.&amp;nbsp;36 (od r.&amp;nbsp;1522), č.&amp;nbsp;37 (od r.&amp;nbsp;1548), č.&amp;nbsp;38 (od r.&amp;nbsp;1565), č.&amp;nbsp;39 (od r.&amp;nbsp;1663). Jiný druh tvoří {{Prostrkaně|kvaterny trhové}}. Patří sem: č.&amp;nbsp;61 (''liber terrae'') od r.&amp;nbsp;1414, č.&amp;nbsp;62 (od r. 1482; v kvaternu tomto vyskytá se též mnoho jiných zápisů) a&amp;nbsp;j. Trhové smlouvy přicházejí též v kvaternech zápisných (zejm. v č.&amp;nbsp;65) a jiných, na př. v č.&amp;nbsp;98 (od r.&amp;nbsp;1728 až do r.&amp;nbsp;1810). Ke {{Prostrkaně|kvaternům zápisným}} náleží: č.&amp;nbsp;25 (od r.&amp;nbsp;1445), č.&amp;nbsp;63 (od r.&amp;nbsp;1501 až do r.&amp;nbsp;1536), č.&amp;nbsp;64 (od r.&amp;nbsp;1536 až do r.&amp;nbsp;1671), č.&amp;nbsp;65 (od r.&amp;nbsp;1651 až do r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;66 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1778). Později vyskytují se dlužní úpisy v různých kvaternech, na př. v č.&amp;nbsp;98 (který jest nadepsán ''Goldener Gedenk-Quatern der Kontrakte und Vergleiche'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1810, zejména pak v č.&amp;nbsp;101 (''Erster gesprengter Quatern der Obligationen und Cessionen'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1827 a v č.&amp;nbsp;101 lit. A (''Zweiter gespr. Quatern d. Oblig. u. Cess.'') od r.&amp;nbsp;1827 do r.&amp;nbsp;1850. S oběma těmito druhy desk souvisí kvaterny, do nichž se zapisovaly {{Prostrkaně|smlouvy nebo jednostranná právní jednání}} mající za následek převod manských statků nebo pohledávek a&amp;nbsp;j., jako {{Prostrkaně|poslední pořízení}}, {{Prostrkaně|smlouvy postupní}}, {{Prostrkaně|narovnání}}, {{Prostrkaně|kvitance}} atd. Zápisy takovéto roztroušeny jsou v různých kvaternech, jako v č.&amp;nbsp;98, č.&amp;nbsp;99, č.&amp;nbsp;100, č.&amp;nbsp;101, č.&amp;nbsp;101 lit. A, č.&amp;nbsp;103 a&amp;nbsp;j. {{Prostrkaně|Kvaternů proklamačních}} zachovalo se pět (č.&amp;nbsp;13—17 a sice z let 1380, 1395, 1410, 1453, 1481). — Ostatní kvaterny možno nazvati {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Částečně chovaly se jimi v patrnosti zejména právní předpisy a důležité skutečnosti manských statků se týkající, částečně byly to úřední seznamy, sloužící vnitřní úřední potřebě. Patří sem: č.&amp;nbsp;1, {{Prostrkaně|kniha starého pána z Rožmberka}}, právní formule a&amp;nbsp;j.; dále několik knih nadepsaných »{{Prostrkaně|manuale zasednutí král. soudu}}« (kde jsou zapsáni nejvyšší dvorští lenní soudcové a radové), a sice č.&amp;nbsp;44 od r.&amp;nbsp;1586 do r.&amp;nbsp;1650, č.&amp;nbsp;45 od r.&amp;nbsp;1651 až do ledna 1685, č.&amp;nbsp;46 od r.&amp;nbsp;1684 do r.&amp;nbsp;1693, č.&amp;nbsp;47 od r.&amp;nbsp;1693 do r.&amp;nbsp;1739, č.&amp;nbsp;79 (protocollum sessionum) od r.&amp;nbsp;1739 do 1783. Jedenáct knih, a sice č.&amp;nbsp;2—12 z let 1410, 1417, 1419, 1457, 1482, 1624, 1659, 1666, 1672, 1683 nesou nápis {{Prostrkaně|protokolly}} a obsahují různé zápisy, které tuto na nečisto byly zapisovány (jakožto prvé zápisy) a odtud pak do jiných kvaternů dle druhu přepsány. Většinou jsou přetrhány. Podobný jest kvatern č.&amp;nbsp;41 od r.&amp;nbsp;1501 nazvaný též protokollem. Kromě těchto prvých protokollů založeny byly v XVIII.&amp;nbsp;stol. jiné kvaterny, rovněž protokolly zvané. Knihy tyto jsou skutečnými {{Prostrkaně|podacími protokolly}}, s jakými se u našich soudů setkáváme, s tím arci rozdílem, že kromě doby podání (praesentata) uvádějí též stručný obsah zadaných spisů a krátký návrh vyřízení (''conclusum''). Jen výjimečně bývá vyřízení uvedeno obšírněji. Těmito protokolly jsou: č.&amp;nbsp;73 (od r.&amp;nbsp;1709 do června 1728), č.&amp;nbsp;74 (od července r.&amp;nbsp;1728 do pros. 1736), č.&amp;nbsp;75 (od r.&amp;nbsp;1737 do června 1748), č.&amp;nbsp;76 (od července 1748 do pros. 1763), č.&amp;nbsp;77 (od r.&amp;nbsp;1764 do března 1777), č.&amp;nbsp;78 (od března 1777 do r.&amp;nbsp;1817). Ke knihám příručním náležejí též některé kvaterny {{Prostrkaně|desk památných}}, jako na př. č.&amp;nbsp;67 (od r.&amp;nbsp;1542; zapsány jsou tu listy, kterými propouští král ze svazku manského mnohé statky a j. v.), č.&amp;nbsp;68 (od r.&amp;nbsp;1623; zapsána jsou tu přijetí lén, poručenství atd.), č.&amp;nbsp;69 (od r.&amp;nbsp;1691; podobného obsahu jako č.&amp;nbsp;68), č.&amp;nbsp;72 (od r.&amp;nbsp;1709; obnovení přísah), č.&amp;nbsp;99 od r.&amp;nbsp;1728 (na hřbetě udáno nesprávně 1782; poručenství) a&amp;nbsp;j. V několika kvaternech zapsány jsou {{Prostrkaně|královské listy a reskripty}}. Z nich nejstarší jest č.&amp;nbsp;52 od r.&amp;nbsp;1341 (kromě listů královských vloženy jsou tu též relace od soudu buď komorního nebo purkrabství pražského; ku konci kvaternů vyskytují se též úmluvy), č.&amp;nbsp;26 od r.&amp;nbsp;1454 (zapsány jsou tu listy, kterými král uděluje manské statky, jež na něho po něčí smrti připadly, jinému) a č.&amp;nbsp;27 od r.&amp;nbsp;1496 (na hřbetě udáno jest nesprávně 1453). Pozdější listy královské zaznamenány jsou kromě jmenovaného již č.&amp;nbsp;67 v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;53 od r.&amp;nbsp;1589 (listy, kterými král propouští lenní statky ze svazku manského; zápisy jdou tu od Rudolfa&amp;nbsp;II. až do Ferdinanda&amp;nbsp;III.; vloženy jsou též některé listy Maximiliánovy), č.&amp;nbsp;54 od r.&amp;nbsp;1651 (listy od Ferdinanda&amp;nbsp;III. do Leopolda&amp;nbsp;I.), č.&amp;nbsp;55 od r.&amp;nbsp;1660 (od Leopolda&amp;nbsp;I. až do Karla&amp;nbsp;VI., do r.&amp;nbsp;1724), č.&amp;nbsp;56 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1727). Též na počátku kvaternů č.&amp;nbsp;57 (od r.&amp;nbsp;1683) nalézáme královské listy, dále však zapsány jsou tu zprávy podávané od dvorského soudu ke královskému dvoru. Další zápisy tohoto druhu přicházejí ve třech památných kvaternech:
&lt;!-- po konec 362 --&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>7d97ntyc7evqav39td58su6jz0asobk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Borneo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98181</id>
    <revision>
      <id>334627</id>
      <parentid>334598</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T19:46:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Homoglyph cleaner</username>
        <id>19710</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo homoglyf apod. aneb opr. nechtěný mix latinky a cyrilice, a/nebo naopak</comment>
      <origin>334627</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20310" sha1="ajg9bmw3p18888z6lgk5uow658chpi9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barito (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 

{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest zalidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v záp. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. B. C}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Bruneï, na pobřeží východ. kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území severnější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4” 20' s š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmáhá se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. K provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sago) 87.000 £. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západním břehu jest {{Prostrkaně|Bruneï}}, malý stát malajský (38.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 léty cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. {{Prostrkaně|Seravak}} ({{Prostrkaně|Sarawak}}), stát Charlesa J. Brooke zaujímá 98.350 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Dajaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Bruneï, na ostatních stranách mimo moře s osadou hollandskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Kalukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lodice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu gutaperča a sago, jehož Seravak dává světovému obchodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 £, r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £. R. 1880 přívoz 0,84, vývoz 0,82 mill. doll. — '''B.''' {{Prostrkaně|hollandské}} (527.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. {{Prostrkaně|Jihovýchodní}} '''B.''' (''Zuider-en-Oosteraf-delling van'' '''B.''') r. 1880 měl na 372.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 jiných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v jižním '''B'''-eu Martapura, Amuntaï, Marabahan, Sampit; ve vých. '''B'''-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen posádkami po jižním '''B'''-eu. — Západní '''B.''' (''Westerafdeeling van'' '''B.''') roku 1880 měl na 154.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 375.412 obyv., a to 342.665 domorodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (''afdeeling''): Mampava, Landak (Ngabang), Montrado, Sambas, Sungeï Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sídlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. '''B'''-eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. 

{{Prostrkaně|Výzkum}}. Za evropského objevitele '''B'''-ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Gomez (1518), jinde druhové Magelhãesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě k Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první '''B.''' zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. a XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř nemožným. Pod přísným trestem zapovídala cestování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v l. 1790—92 na ř. Barito, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až k Sintungu, G. Müller tehdáž prošel skoro celé jižní '''B.'''; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Henrici v l. 1830—34 v záp. '''B'''-eu, S. Müller, Horner a Korthals a hlavně největší cestovatel po '''B'''-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu k západu ('''B.''' 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na '''B'''-eu činný. B. v. Dewall cestoval ve vých. '''B'''-eu v l. 1846—52, Weddik ve vých. '''B'''-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf '''B.''', Jena, 1882; angl. 1881) a později F. Grabowski; v sev. '''B'''-eu Hugh r. 1845, Burns 1848, Low s Motleyem vystoupili na Kinibalu, Ida Pfeifferová r. 1852 prošla sev. '''B.''' (Meine zweite Weltreise, 1853), Spenser St. John v l. 1850 až 1860 (Life in the forest of the far east, 1862), O. Beccari v l. 1865—68 v Seravaku, Crotter tamtéž, v l. 70. Xanthus a Crespigny, Everett, Cotteau (Quelques notes sur Sarawak, Pařiž, 1886). Území Sabah prošel r. 1878 Dobrée, r. 1879 Peltzner, r. 1880 Witti (Diary of F. Witti, Singapore, 1883), r. 1881 Pryer, v l. 1881—83 F. Hatton (The New Ceylon, 1881; North '''B.''', 1886), r. 1882 v. Donop, v létech 1883—87 Daly. V posledních létech rozptýleno po '''B'''-eu mnoho horních inženýrův anglických a hollandských.

{{Prostrkaně|Literatura}} mimo spisy právě jmenované: Keppel, The exp. to '''B.''' (1846); Mundy, '''B.''' and Celebes (1848); Veth, Westeraldeeling van '''B.''' (1854); Boyle, Adventures among the Dayaks (1865); Wallace, Malayscher Archipel (1869); Wallace, Australasia (1880); Rutherford Alcock, Handbook of Br. N. '''B.''' (1886); Regeerings Almanah voor Ned. Indië (1888); Bastian, Indonesien (IV., 1889); Posewitz, B. (1889) a Reclus, Nouv. géogr. univ. (XIV., 1889). Množství článků v časopisech »Tydschrift v. Nederl. Indië«; »Natuurkundig tydschrift v. Ned. Indië«; »Verhandelingen van het Bataviaasch genootschap v. Kunst en wettenschappen« ; »Bydragen tot de Saal-, land- en volkenkunde«; »British North '''B.'''-Herald«. Mapy: Atlas der Nederlandsche Bezittingen in Ost Indië, v. J. W. Stemfoort en J. ten Siethoff (Haag, 1886). Map of Brit. '''B.''' (1:640.000. Lond., 1888) a mapy hydrografických ústavův anglických, francouzských a hollandských. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>ajg9bmw3p18888z6lgk5uow658chpi9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334634</id>
      <parentid>334627</parentid>
      <timestamp>2026-07-22T20:00:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>typogr. (asi nevyčerpávající cílená oprava na základě auto varování ve shrn.)</comment>
      <origin>334634</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20352" sha1="20111ivb33bf9rqiqug0a551u3i7rma" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barito (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 

{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest zalidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v záp. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. B. C}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Bruneï, na pobřeží východ. kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území severnější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4°&amp;nbsp;20′&amp;nbsp;s.&lt;!-- doplněna tečka --&gt;&amp;nbsp;š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmáhá se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. K provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sago) 87.000 £. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západním břehu jest {{Prostrkaně|Bruneï}}, malý stát malajský (38.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 léty cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. {{Prostrkaně|Seravak}} ({{Prostrkaně|Sarawak}}), stát Charlesa J. Brooke zaujímá 98.350 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Dajaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Bruneï, na ostatních stranách mimo moře s osadou hollandskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Kalukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lodice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu gutaperča a sago, jehož Seravak dává světovému obchodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 £, r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £. R. 1880 přívoz 0,84, vývoz 0,82 mill. doll. — '''B.''' {{Prostrkaně|hollandské}} (527.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. {{Prostrkaně|Jihovýchodní}} '''B.''' (''Zuider-en-Oosteraf-delling van'' '''B.''') r. 1880 měl na 372.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 jiných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v jižním '''B'''-eu Martapura, Amuntaï, Marabahan, Sampit; ve vých. '''B'''-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen posádkami po jižním '''B'''-eu. — Západní '''B.''' (''Westerafdeeling van'' '''B.''') roku 1880 měl na 154.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 375.412 obyv., a to 342.665 domorodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (''afdeeling''): Mampava, Landak (Ngabang), Montrado, Sambas, Sungeï Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sídlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. '''B'''-eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. 

{{Prostrkaně|Výzkum}}. Za evropského objevitele '''B'''-ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Gomez (1518), jinde druhové Magelhãesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě k Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první '''B.''' zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. a XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř nemožným. Pod přísným trestem zapovídala cestování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v l. 1790—92 na ř. Barito, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až k Sintungu, G. Müller tehdáž prošel skoro celé jižní '''B.'''; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Henrici v l. 1830—34 v záp. '''B'''-eu, S. Müller, Horner a Korthals a hlavně největší cestovatel po '''B'''-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu k západu ('''B.''' 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na '''B'''-eu činný. B. v. Dewall cestoval ve vých. '''B'''-eu v l. 1846—52, Weddik ve vých. '''B'''-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf '''B.''', Jena, 1882; angl. 1881) a později F. Grabowski; v sev. '''B'''-eu Hugh r. 1845, Burns 1848, Low s Motleyem vystoupili na Kinibalu, Ida Pfeifferová r. 1852 prošla sev. '''B.''' (Meine zweite Weltreise, 1853), Spenser St. John v l. 1850 až 1860 (Life in the forest of the far east, 1862), O. Beccari v l. 1865—68 v Seravaku, Crotter tamtéž, v l. 70. Xanthus a Crespigny, Everett, Cotteau (Quelques notes sur Sarawak, Pařiž, 1886). Území Sabah prošel r. 1878 Dobrée, r. 1879 Peltzner, r. 1880 Witti (Diary of F. Witti, Singapore, 1883), r. 1881 Pryer, v l. 1881—83 F. Hatton (The New Ceylon, 1881; North '''B.''', 1886), r. 1882 v. Donop, v létech 1883—87 Daly. V posledních létech rozptýleno po '''B'''-eu mnoho horních inženýrův anglických a hollandských.

{{Prostrkaně|Literatura}} mimo spisy právě jmenované: Keppel, The exp. to '''B.''' (1846); Mundy, '''B.''' and Celebes (1848); Veth, Westeraldeeling van '''B.''' (1854); Boyle, Adventures among the Dayaks (1865); Wallace, Malayscher Archipel (1869); Wallace, Australasia (1880); Rutherford Alcock, Handbook of Br. N. '''B.''' (1886); Regeerings Almanah voor Ned. Indië (1888); Bastian, Indonesien (IV., 1889); Posewitz, B. (1889) a Reclus, Nouv. géogr. univ. (XIV., 1889). Množství článků v časopisech »Tydschrift v. Nederl. Indië«; »Natuurkundig tydschrift v. Ned. Indië«; »Verhandelingen van het Bataviaasch genootschap v. Kunst en wettenschappen« ; »Bydragen tot de Saal-, land- en volkenkunde«; »British North '''B.'''-Herald«. Mapy: Atlas der Nederlandsche Bezittingen in Ost Indië, v. J. W. Stemfoort en J. ten Siethoff (Haag, 1886). Map of Brit. '''B.''' (1:640.000. Lond., 1888) a mapy hydrografických ústavův anglických, francouzských a hollandských. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>20111ivb33bf9rqiqug0a551u3i7rma</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>