Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.24 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 35399 345409 251351 2026-10-24T21:36:01Z Ceplm 1807 345409 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' {{IPA|[u͡otsʼn]}} '''1)''' '''W.''' James (* 1838 v Elgině v Kanadě — f 22- list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou Theo- retical Astronomy (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). Gs. 2) '''W.''' William, básník angl. (* 1858). B\1 syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou '''W.''' '''W.''' První jeho básně The Prince's quest (1880) a Epigrams of art, life and nature (1884) zů- staly přes svoje přednosti nepovšimnuty a j teprve Wordsworth's Grave (1892) postavilo i jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce Lachrymae Musarum (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest Odes and other poems (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. ! Z dalších prací uvádíme The father of the ^forest (1895); The purple east (1896), pak Year I of shame, prudký výbuch hněvu proti cho- vání Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně The hope of the world (1897) s tendencí anti- teleologickou. Mimo to napsal Epigrams of art and life and nature (1884); Love lyrics j(1892); The eloping angel (1893); méně vý- j znamné jsou jeho kritické práce Excursions \ in criticism (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším J metrikem a nejsilnější individualitou z nověj- - sich lyrikův angl. a zdravým, přirozeným bás- I níkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Bahamy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] [[Kategorie:Ostrovy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] bznvmx6w7vetcg7ixp5rcge9f7zn8xn 345410 345409 2026-10-24T21:37:32Z Ceplm 1807 345410 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' {{IPA|[u͡otsʼn]}} '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[Author:Smolař Gothard|Gs.]'' 2) '''W.''' William, básník angl. (* 1858). B\1 syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou '''W.''' '''W.''' První jeho básně The Prince's quest (1880) a Epigrams of art, life and nature (1884) zů- staly přes svoje přednosti nepovšimnuty a j teprve Wordsworth's Grave (1892) postavilo i jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce Lachrymae Musarum (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest Odes and other poems (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. ! Z dalších prací uvádíme The father of the ^forest (1895); The purple east (1896), pak Year I of shame, prudký výbuch hněvu proti cho- vání Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně The hope of the world (1897) s tendencí anti- teleologickou. Mimo to napsal Epigrams of art and life and nature (1884); Love lyrics j(1892); The eloping angel (1893); méně vý- j znamné jsou jeho kritické práce Excursions \ in criticism (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším J metrikem a nejsilnější individualitou z nověj- - sich lyrikův angl. a zdravým, přirozeným bás- I níkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Bahamy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] [[Kategorie:Ostrovy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] tdbe92hs5ij58rxvzw6wmkgbmpqpo4m 345411 345410 2026-10-24T21:42:49Z Ceplm 1807 345411 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' {{IPA|[u͡otsʼn]}} '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[Author:Smolař Gothard|Gs.]'' '''2)''' '''W.''' {{Prostrkaně|William}}, básník angl. (* 1858). Byl syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou W. W. První jeho básně ''The Prince’s quest'' (1880) a ''Epigrams of art, life and nature'' (1884) zůstaly přes svoje přednosti nepovšimnuty a teprve ''Wordsworth's Grave'' (1892) postavilo jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce ''Lachrymae Musarum'' (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest ''Odes and other poems'' (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. Z dalších prací uvádíme ''The father of the forest'' (1895); ''The purple east'' (1896), pak ''Year of shame'', prudký výbuch hněvu proti chování Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně ''The hope of the world'' (1897) s tendencí antiteleologickou. Mimo to napsal ''Epigrams of art and life and nature'' (1884); ''Love lyrics'' (1892); ''The eloping angel'' (1893); méně významné jsou jeho kritické práce ''Excursions in criticism'' (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším metrikem a nejsilnější individualitou z novějších lyrikův angl. a zdravým, přirozeným básníkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Bahamy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] [[Kategorie:Ostrovy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] 3iofnn0ubmf1db9nz0855uy7w1ctnq8 345412 345411 2026-10-24T21:45:21Z Ceplm 1807 345412 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' {{IPA|[u͡otsʼn]}} '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[Author:Smolař Gothard|Gs.]'' '''2)''' '''W.''' {{Prostrkaně|William}}, básník angl. (* 1858). Byl syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou W. W. První jeho básně ''The Prince’s quest'' (1880) a ''Epigrams of art, life and nature'' (1884) zůstaly přes svoje přednosti nepovšimnuty a teprve ''Wordsworth's Grave'' (1892) postavilo jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce ''Lachrymae Musarum'' (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest ''Odes and other poems'' (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. Z dalších prací uvádíme ''The father of the forest'' (1895); ''The purple east'' (1896), pak ''Year of shame'', prudký výbuch hněvu proti chování Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně ''The hope of the world'' (1897) s tendencí antiteleologickou. Mimo to napsal ''Epigrams of art and life and nature'' (1884); ''Love lyrics'' (1892); ''The eloping angel'' (1893); méně významné jsou jeho kritické práce ''Excursions in criticism'' (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším metrikem a nejsilnější individualitou z novějších lyrikův angl. a zdravým, přirozeným básníkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí básníci v Ottově slovníku naučném|Watson]] [[Kategorie:Američtí astronomové v Ottově slovníku naučném|Watson]] c2erg1lg32guaob7c6l8fs14s6pe2eb 345413 345412 2026-10-24T21:54:01Z Ceplm 1807 Zrušeny 4 verze mezi [[Special:Diff/345409|345409]] a [[Special:Diff/345412|345412]] 345413 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watlingův ostrov | PŘEDCHOZÍ = Watislau | DALŠÍ = Watson }} {{Textinfo | TITULEK = Watlingův ostrov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n161/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = San Salvador (Bahamy) }} {{Forma|proza}} '''Watlingův ostrov''' [u͡ot-], ostrov v&nbsp;souostroví Bahamském v&nbsp;Záp. Indii, 80&nbsp;''km'' od již. konce Cat Islandu, stanovený Juanem Baut. Muñozem za Guanahani či San Salvador Krištofa Columba. Avšak údaje tyto vzaty později v&nbsp;pochybnost a&nbsp;tak vznikla celá literatura o&nbsp;této tak zv. Guanahanské otázce. Po práci Foxově (An attempt to solve the problem of the first landing place of Columbus, »U.&nbsp;S.&nbsp;Coast and Geodesic Survey Report« r.&nbsp;1880) zdálo se, že otázka ta odbyta, a&nbsp;za Guanahani pokládán ostrov Samana n.&nbsp;Atwood Cay, avšak přes to později opět vznikl spor, do něhož zasáhli zejména Pietschmann, Monrique Greffrath. Otázka zůstává i&nbsp;nadále nerozřešena, ačkoliv pro '''W.&nbsp;o.''' mluví mnohé důvody. {{Konec formy}} [[Kategorie:Bahamy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] [[Kategorie:Ostrovy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] i1s41scipjiuyrqketv1kfo70q6tcp9 345415 345413 2026-10-24T21:59:33Z Ceplm 1807 použij šablonu Kramerius místo URL 345415 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watlingův ostrov | PŘEDCHOZÍ = Watislau | DALŠÍ = Watson }} {{Textinfo | TITULEK = Watlingův ostrov | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = San Salvador (Bahamy) }} {{Forma|proza}} '''Watlingův ostrov''' [u͡ot-], ostrov v&nbsp;souostroví Bahamském v&nbsp;Záp. Indii, 80&nbsp;''km'' od již. konce Cat Islandu, stanovený Juanem Baut. Muñozem za Guanahani či San Salvador Krištofa Columba. Avšak údaje tyto vzaty později v&nbsp;pochybnost a&nbsp;tak vznikla celá literatura o&nbsp;této tak zv. Guanahanské otázce. Po práci Foxově (An attempt to solve the problem of the first landing place of Columbus, »U.&nbsp;S.&nbsp;Coast and Geodesic Survey Report« r.&nbsp;1880) zdálo se, že otázka ta odbyta, a&nbsp;za Guanahani pokládán ostrov Samana n.&nbsp;Atwood Cay, avšak přes to později opět vznikl spor, do něhož zasáhli zejména Pietschmann, Monrique Greffrath. Otázka zůstává i&nbsp;nadále nerozřešena, ačkoliv pro '''W.&nbsp;o.''' mluví mnohé důvody. {{Konec formy}} [[Kategorie:Bahamy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] [[Kategorie:Ostrovy v Ottově slovníku naučném|Watlingův ostrov]] qly7hrkjh1qdsjjxh166vasup8fkhhi 0 94859 345408 330751 2026-10-24T21:27:02Z Ceplm 1807 použij šablonu Kramerius místo URL 345408 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Seneca | PŘEDCHOZÍ = Senec | DALŠÍ = Seneca (řeka) }} {{Textinfo | TITULEK = Seneca | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1904. S.&nbsp;853. {{Kramerius|nkp|39211ab0-107f-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Seneca }} {{Forma|proza}} '''Seneca''' [-ka]: 1) '''S.''' {{Prostrkaně|Annaeus Lucius}}, rhétór řimský (* ok. 54 př. Kr. v Cordubě v Hispánii — † kolem 40 po Kr.). Záhy přišel do Řima a nabyl tam důkladného vzděláni rhétorického. V Římě také většinu života svého ztrávil, obcuje s předními rhétory a řečníky veřejnými. Za choť pojal později v rodišti svém Helvii, jež porodila mu tři syny, totiž Novata, L. Seneku a Melu, jenž byl pak otcem básníka Lukana. Umřel u vysokém věku. Byl muž starořímského mravu a přísnosti, střízlivého, umirněného soudu a jako stilista následovník Ciceronův. Ve svém stáři požádán byl syny svými, kteří v podstatu rhétoriky hlouběji chtěli vniknouti a se staršími rhétory se seznámili, aby jim vyložil, nač ze svých dřívějších let v té příčině se pamatuje. '''S.''' byl zvláště schopen přání takovému vyhověti, ježto těšil se neobyčejné paměti. I jal se proto pracovati o díle, jehož synové si žádali, kteréž však mělo sloužili i širšímu obecenstvu. Spis ten nadepsal ''Oratorum et rhetorum sententiae, divisiones, colores''. Obsahovalo pak dílo to jednu knihu ''Suasorii'' a 10 knih ''Controversií''. Byl to přehled řečnických cvičení z rhétorických škol oné doby. Jednotlivá themata probírají se v něm tak, že nejprve uvádějí se mínění (''sententiae'') rhétorů o každém z nich, potom vykládá se, jak možno thema vzhledem k obsahu rozděliti a díly uspořádati (''divisiones''), a posléze dává se návod, jak lze přestupek neb zločin, o němž se jedná, vytknouti ve formě lepší, mírnější (''colores''). Každá kniha má svůj zvláštní úvod Ale nezachovalo se nám dílo to úplně. Předmluvy k páté, šesté a osmé knize Controversií zanikly úplně, a z úvodu ke knize deváté máme jen zlomky. Z desíti knih Controversií máme pouze 1., 2., 7., 9. a 10. (s 35 thematy), a to částečně s mezerami, zejména při řeckých místech. Drželiť se středověcí písaři nejednou hesla »graeca sunt, non leguntur«. Ve čtvrtém nebo pátém století kdosi učinil z celého díla výtah ne dosti správný ke školské potřebě, jenž se táhl ke všem desíti knihám Controversií, a tak poznáváme obsah i ztracených knih, jež jednaly o 39 thematech. Vedle toho zachovaly se excerpty těmi i úvody k 1., 2., 3. a 4. knize Controversií. Kniha Suasorii jest na počátku a konci neúplná, i obsahuje 7 themat. Dílo to jeví krásné vlastnosti autorovy, zvláště podivuhodnou paměť — neboť vypravuje beze všech pomůcek různé části z deklamac jednotlivých rhétorů —, dále zdravé mínění o povaze řečnictví té doby, názory, jež nemnoho se liší od mínění, jež později Quintilian pronáší ve své Instituci. '''S.''' myslil, což sám podotýká, že vyhoví i skutečné potřebě časové, uveřejně knihu tuto. Neboť vedle vzácných zpráv o nejznamenitějších rhétorech té doby, umístěních hlavně v praefacích k jednotlivým knihám a v závěrech jednotlivých themat, podává bohatý výběr rhétorských ukázek slohových. '''S.''' není nikterak spokojen s tehdejším pěstováním řečnictví i naříká v předmluvě k první knize Controversií nad rychlým pádem výmluvnosti, jejíž vrchol spatřuje v Ciceronovi a jeho vrstevnících, rovněž pak stěžuje si na lenivost a změkčilost mládeže římské, jež řečnictví, odvětví tak důležitému, nevěnuje již píle potřebné. Dílem '''S'''-ekovým nabýváme jasného názoru o pracích ve školách rhétorských za doby Augustovy a Tiberiovy, čímž velmi cenno jest pro dějiny římské rhétoriky a výmluvnosti. Při vzkříšení studii staroklassických toto dílo rhétora '''S'''-eky pokládáno za spis filosofa '''S'''-eky. Teprve úsilí Rafaela z Volaterry a Justovi Lipsiovi podařilo se obě osobnosti rozlišiti a dílo toto vrátili rhétorovi '''S'''-ekovi. Tím stalo se, že po delší čas pak méně dbalo se spisu toho. Teprve v naší době obrácena k němu větší měrou pozornost a text jeho methodicky vzděláván. První kritické vydání jest Bursianovo (Lip., 1857), druhé A. Kiesslingovo (t., 1872), třetí a nejdůležitější H. J. Müllerovo (v Praze u Tempského, 1887). Srv. též Körber, Ueber den Rhetor Seneka u. die römische Rhetorik seiner Zeit (Kassel, 1864). ''[[Autor:Robert Novák|RN.]]'' '''2)''' '''S.''' {{Prostrkaně|Annaeus Lucius}}, římský filosof (* 4 př. Kr. v Cordubě v Hispanii — † 65 po Kr.), syn před. V mládí přišel do Říma, kdež pod dozorem otcovým dostalo se mu důkladného vzdělání nejen v rhétorice, nýbrž i ve filosofii. Jako jeho dva bratří Novatus a Mela, tak i on horoval pro deklamace a deklamátorem zůstal po celý život svůj. Neboť i jeho moralisující výklady, jež později složil, nejsou než filosofické deklamace, jakéž z valné části ve školách rhétorských byly obvyklé. Již záhy vystupoval ve veřejnosti jako řečník a poměrně brzy nacházíme jej i ve službě státní. Za Caliguly stal se členem senátu, ale za nástupce jeho Claudia r. 41 působením Messaliny, ženy jeho, vyobcován na Corsiku, byv obžalován z cizoložství se sestrou Caligulovou, Julií Livillou. Po osm let musil pobýti na nehostinném místě tom. Teprve k prosbě druhé choti Claudiovy Agrippiny r. 49 zpět povolán, ano ustanoven za vychovatele syna císařovnina Nerona a jmenován praetorem. Tím náhle byl ze svého ponížení povznesen na vysoké místo, kdež jeho moc rychle rostla, zvláště když učeň jeho Nero na trůn nastoupil (r. 54). Za něho stal se r. 57 konsulem a po delší dobu místo mladého císaře, jenž jiných věcí než vlády si hleděl, ve skutečnosti sám spravoval říši Římskou. Posléze však stával se panovníku, jenž čím dále tím více v neřesti upadal, nepohodlným; zvláště pak, když přítel jeho Burrus, náčelník praetorianů, r. 62 zemřel, moc jeho při dvoře byla ochromena. '''S.''' poznal změnu věcí i vzdaloval se pak dvoru, jak bylo jen možno (srv. Tac. ann. 14, 52). Ale ani tak neušel ukrutnosti Nerona, jenž naň zanevřel. Donutilť jej císař pod záminkou, že i on účastnil se spiknutí Pisonova, by sám učinil si smrt. '''S.''' otevřel si v koupeli žíly a zemřel tu vykrvácením. Smrt jeho dojemně líčí Tacitus v ann. 15, 60—65. — Veliká moc, jíž dosáhl, a nesmírné bohatství, jež si nahromadil, způsobily mu záhy mnoho závistníkův a nepřátel, kteříž pak mravy a povahu jeho nemálo snižovat! hleděli. Ozvěnu hlasů těch shledáváme u pozdějšího historika Diona Cassia, jenž '''S'''-eku viní z nečestných věcí a dokazuje, jak málo život jeho se srovnával se zásadami stoickými, jichž v theorii byl stoupencem. Než jinak píše o něm Tacitus, jenž mu věkem bližší byl a jemuž i jinak mnohem spíše můžeme věřili. Že '''S.''' chyb prost nebyl, přiznali dlužno; ale vady ty nesmějí se přeháněti i uznati též třeba světlé stránky povahy jeho. Nahromadil ovšem mnoho jmění v rukou svých, ale s lehkým srdcem od něho se odloučil, když nadešel konec života, a statečně smrť podstoupil. — '''S.''' náleží mezi nejplodnějši a nejnadanější spisovatele římské literatury a jest nejskvělejší zjev literární v době stříbrné. Psal hojně věcí prosou i veršem. Co do mluvy hověl úplně choutkám své doby; možná, že u žádného autora té doby nejevily se slohové zvláštnosti věku stříbrného tak jasně, jako u něho Máme tu častěji vyjadřování téže myšlenky v různých podobách, hojné užívání prostředků rhétorických, vedle unavující rozvláčnosti a obšírnosti i temnou a nejasnou stručnost a krátkost. Jeho sloh má do sebe cosi theatrálniho: ''iactare ingenium'' jest jeho snaha a v té podobá se Ovídiovi. Nevyjadřuje, co cítí, způsobem prostým, nýbrž užívá rhétorického pathosu, řečnických okras. Charakteristické pro sloh jeho jest rozpouštěni period v kratičké věty, jejichž vzájemný poměr mnohdy ani není naznačen (''arena sine calce'', říkal vhodné o slohu jeho Caligula), jež však stavěny jsou uměle a s rhythmickým spádem. Tento {{Prostrkaně|sekaný}} sloh, tato mluva v krátkých sentencích má základ svůj v asianismu. '''S.''' jest stoupencem moderního slohu toho, bujnosti a umělostí se vyznačujícího a takto odpůrcem prostého slohu atticistského. Starých autorů nemá v lásce, ano po svědectví Quintilianově (10, 1, 126) je i napadal. Též Ciceronovi výtky činil, jak vidíme z Gell. 12, 2 a z listu 114, kde jeho stavbu vět uznává za chybnou. Přímo pohrdal tím, co bylo před Ciceronem, ač asi málo z toho četl. Rozumí se, že káral ty ze svých vrstevníků, kteří napodobili autory staré (srv. epist. 114, 13). Spisy svými měl veliký vliv na své souvěkovce i dobu pozdější. Zejména mladíci rádi čítali jeho spisy a mluvu jeho horlivě napodobovali, tak že až nucen Quintilian 10, 1, 25 varovali před čtením '''S'''-eky v mladém věku. Přiznává, že spisy jeho mají do sebe mnohé dobré stránky, ale vytýká též leckteré vady jejich, zejména co do slohu, jichž jinoši vystříhati se mají. Těžiště jeho spisovatelství nachází se v oboru morální filosofie. Jeho filosofie spočívá v podstatě na základě stoickém, ale otázky filosofické neprobírá příkrým způsobem těchto filosofů, nýbrž v podobě mírnější a vlídnější. V mnohých myšlenkách (jako na př., že všichni lidé jsou si rovni) '''S.''' setkává se s učením Kristovým, tak že není divu, že vzešlo mínění mezi prvními křesťany, že i '''S.''' byl křesťan, jakož i že křesťanská legenda učinila jej přítelem sv. Pavla a že mu podvržena byla korrespondence (14 listů) s apoštolem tímto. Jeho filosofické spisy jsou více populární a nemají valné samostatné ceny vědecké. Avšak jeví bohaté vědění, jemnou znalost srdce lidského i vyznamenávají se hojností hlubokých a jasně vyjádřených myšlenek. Jsou pak to rozpravy tyto: ''De providentia'' (o prozřetelnosti); ''De constantia sapientis'' (o důslednosti mudrcově); ''De ira'' (o hněvu, 3 knihy); ''De vita beata'' (o šťastném životě); ''De otio'' (o prázdni); ''De tranquillitate animi'' (o klidu duševním); ''De brevitate vitae'' (o krátkosti života); tři potěšné listy (''consolationes''), a to k matce Helvii, k Polybiovi, chráněnci Claudiovu, a k Marcii, dceři Cremutia Corda; ''De clementia'' (o mírnosti, 2 knihy věnované Neronovi); ''De beneficiis'' (7 knih o dobročinnosti). Rázu přírodovědeckého jsou ''Quaestiones naturales'' (7 knih), věnované mladšímu příteli Luciliovi. Spisu toho ve středověku užíváno jako školní knihy pro fysiku. Pozoruhodné jsou ''listy'', jež od něho se zachovaly. Jest jich 124 a činí 20 knih. Psány jsou dotčenému Luciliovi, ale určeny pro veřejnost. Jsouť to vlastně filosofické výklady, obsahující praktickou morálku. Hojnost éthických pravidel a důležitých pozorování mravných jest v nich uložena, rovněž nemalý počet skizz z tehdejšího života římského. Než unavuji jednotvárnou formou a suchopárným provedením. Vzhledem k obsahu pokládají je však někteří za nejzdařilejší dílo '''S'''-ekovo. Jiné spisy prosaické '''S'''-ekovy — a těch bylo dosti — zanikly. Z básnických děl jeho jmenovali dlužno především politickou satiru na smrť slabomyslného císaře Claudia ''Ludus de morte Claudii'', Ἀποκολοκύνθωσις (= ztykvení, proměna Claudia v tykev, místo Ἀποθέωσις, od κολοκύνθη = tykev). Jest to druh satiry menippské, spojení prosy s verši, kde '''S.''' velmi duchaplně liči jednání bohů s Claudiem hned po smrti jeho. Kromě některých epigrammů přikládá mu podání ještě jakýs počet tragédii ('''S.''' ''tragicus''). Jsou to dramata: ''Hercules furens'' (Šílený Hercules); ''Thyestes'', ''Phaedra''; ''Oedipus''; ''Troades''; ''Medea''; ''Agamemnon''; ''Hercules Oetaeus''; ''Phoeniísae'' a praetexta ''Octavia''. Jsou to jediné tragédie, jež z řimské literatury nám zachovány jsou celé. Kromě poslední, v níž líčen tragický skon Octavie dcery Claudiovy a choti Neronovy, váženy jsou vesměs z bájesloví řeckého a složeny podle kusů Euripidových, Sofokleových a Aischylových. Jsou to však spíše rhétorické deklamace než skutečné kusy dramatické, i určeny byly asi více k lektuře než k představování na jevišti. Nicméně mají velikou důležitost kulturní; neboť novověké tragédie (francouzská, italská, španělská atd.) řídily se namnoze jimi. Než přesnost kusů těch není nade vši pochybnost postavena. Že »Octavia« nemůže pocházeli od '''S'''-eky, jest zcela jisto; neboť naráží se tu na konec Neronův, jehož '''S.''' se nedožil. Ale také proti druhým kusům jakožto plodům '''S'''-ekovým vyslovili se mnozí. Otázka authentičnosti jejich není ještě nadobro rozřešena. — Srv. G. Richter, De '''S.''' tragoediarum auctore (Bonn, 1862). Vydáni tragédií těchto obstarali R. Peiper a G. Richter (Lip., 1867; 1903); Bedř. Leo (Beri., 1878, 2 sv.). Prosaické spisy '''S'''-ekovy vydal Fickert (Lip., 1842—45), F. Haase (t., 1852). Traktáty filosofické vydal Gertz (Berl., 1876; Kodaň, 1886), Hosius (Lip., 1900). Nové vydání listů jest od O. Hense (Lip., 1898). ''[[Autor:Robert Novák|RN.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Římští filosofové v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští spisovatelé v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští dramatici v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Římští politici v Ottově slovníku naučném]] 6uw0g5ifh2akbsv17u5k42qh6shpekt 0 99904 345401 345063 2026-10-24T12:53:41Z Martin Kotačka 220 typo 345401 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Svátek české Moravy | PODTITULEK = | AUTOR = —y— | POPISEK = | ZDROJ = Moravská orlice. | periodikum = Moravská orlice | ONLINE = {{Kramerius|mzk|93025450-b7c4-11de-80ac-000d606f5dc6}} | VYDÁNO = 24. června 1911 | datum vydání = 1911-06-24 | ISSN = | LICENCE = PD old 70 | JINÉ = | WIKIPEDIA-HESLO = | WIKIPEDIA-DALŠÍ = | IMAGE = | POPISEK-IMAGE = | SOUVISEJÍCÍ = }} {{Forma|proza}} '''Svátek české Moravy''' V {{Prostrkaně|Brně}}, 24. června. Po uplynulých právě trudných dnech čisté, nezkalené radosti, po beznadějných chmurách jasný paprsek naděje, po žvavých a rvavých heslech o »pokroku« skutečný a nepopiratelný pokrok, výsledek to tiché, vytrvalé a cílevědomé práce! To uklidňuje, povznáší a vlévá novou naději v duši, ztrmácenou pustým štvaním dnů volebních. První česká vysoká škola na Moravě, oslavuje dnes a zítra významný a dalekosáhlý krok ve svém životě; oslavuje svůj vstup do nových účelně upravených budov. Neoslavuje jej sama, celá česká Morava a s ní celý náš národ sdílí upřímně radostné její city, těší se z jejího úspěchu, neboť úspěch ten náleží celému našemu národu. — Je tomu bezmála dvanácte let, co vítali jsme na tomto místě s nadšením založení české vysoké školy technické v Brně. Vítali jsme uskutečnění dlouholetých tužeb našeho národa na Moravě po vlastní vysoké škole, radovali jsme se z toho, že odčiněna tak aspoň částečně křivda, páchaná tak dlouho na lidu našem. Leč v duši naši marně vkrádala se obava o zdárnou budoucnost této vysoké školy. Příliš skrovné byly začátky, z nichž měla vyrůstati, příliš nepatrné prostředky, jež byly jí dány do vínku. Jedinou naší nadějí byla osvědčená obětavost, pracovitost a houževnatost našeho národa. Tuto naději skládali jsme předně ve sbor profesorský, jemuž v první řadě svěřen osud nové vysoké školy, ale skládali jsme ji též v náš český lid, ve kterém přes veškeré zhoubné vlivy nevymizel ještě cit pro povinnosti a ukládané mu zájmy {{Prostrkaně|národními.}} A naděje naše nebyla zklamána. Dnes po dvanácti letech se zadostiučiněním můžeme pohlížeti na {{Prostrkaně|svou}} vysokou školu. Šťastně překonala svá »dětská «léta« a staví se dnes sebevědomě a hrdě po bok svým starším sestrám. Čtyři odbory a jedno oddělení na 80 učitelských sil a na šesť set posluchačů čítá dnes česká vysoká škola technická Františka Josefa v Brně. Úspěch to nanejvýš čestný, zasluhující plného uznání. Vysoká škola naše slaví dnes a zítra vstup svůj do vlastních, nových budov. Právem činí tak. Vždyť vlastním stánkem padla hlavní brzda rychlejšího ještě rozmachu. Účelně vybudované a vším potřebným opatřené učebny, sbírky, laboratoře, dílny atd. budou sboru profesorskému i posluchačům vysoké školy novou vzpruhou k intensivnější ještě činnosti na poli věd technických i technické práce. Nesmírný jest prospěch, který kyne z toho národu našemu. Rozmnožení národního jmění jest dnes nejpřednější snahou, ano přímo povinností každého národa. Jsme stále ještě v počátcích velikého hospodářského rozvoje národů a států. Tu třeba sbírati a utužovati vlastní síly, a nechceme-li zahynouti v národohospodářském zápase národů. Vyplnily-li náboženské rozpory století 16. a 17. a bylo-li století 18. dobou liberálních a století 19. dobou národnostních snah, bude stol. 20. dobou zápasů na poli obchodním a průmyslovém. Na tomto poli čeká nás ještě veliká a tvrdá práce, kterou musíme vykonati, nechceme-li dáti v šanc existenci svého národa. A v tomto boji všech proti všem první a nejtěžší úkoly připadnou stavu inženýrskému. Na něm bude, aby technickou prací — stavbou drah všeho druhu, tvořením nových odvětví průmyslových, povznesením polního hospodářství atd. — rozmnožoval národní jmění, sbíral a sesiloval prostředky obranné. Proto v posledních letech ta péče opatrných státních vlád o rozvoj vysokých škol technických, zdroje to věd technických a tím i zřídlo národohospodářského rozvoje každého národa a každého státu. Česká vysoká škola technická v Brně jest si jistě plnou měrou vědoma těchto svých velikých povinností vůči naší české Moravě i celému našemu národu. Tomu nasvědčuje vytrvalá a cílevědomá práce sboru profesorského, korunovaná v tak krátké době skvělým výsledkem. A proto s dvojnásobnou radostí slavíme s ní významný její svátek a z plna srdce voláme: {{Prostrkaně|česká vysoká škola technická v Brně ať prospívá a zkvétá ku cti a prospěchu našeho národa.}} {{Konec formy}} foezypnbi6fvr00wnn3n6tkta1z0yno 0 100000 345441 345213 2026-10-25T09:30:26Z Xqbot 12612 oprava dvojitého přesměrování na „[[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozloučení (z Klatovska, Tesknosti mně jdou)]]“ 345441 wikitext text/x-wiki #PŘESMĚRUJ [[Prostonárodní české písně a říkadla/Rozloučení (z Klatovska, Tesknosti mně jdou)]] hrja2iqpnr49mbkr1rx0el1jk2keq18 0 100055 345400 2026-10-24T12:03:12Z Lenka64 2855 n 345400 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Lauban |PŘEDCHOZÍ= Latuka |DALŠÍ= Laube, Heinrich }} {{Textinfo |TITULEK= Lauban |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Lubáň }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Lauban}}''', město v Německu, v pruské provincii Slezsko, leží v malebném údolí v místě, kde se sbíhají železniční tratě ze Zhořelce a Sorau; od prvně jmenovaného města je vzdáleno 16 mil směrem na východ. V roce 1905 mělo 14 624 obyvatel. V Laubanu se nachází jeden římskokatolický a dva evangelické kostely, radnice z roku 1541, klášter řádu svaté Máří Magdaleny ze 14. století, městská knihovna a muzeum, dvě nemocnice, sirotčinec a několik škol. K místním průmyslovým podnikům patří továrny na zpracování tabáku, výrobu příze, nití, lněných a vlněných látek, dále bělírny a barvírny, pivovary, olejny a mlýny. Lauban byl založen v 10. století a ve 13. století opevněn; v letech 1427 a 1431 jej zpustošili husité a v roce 1640 Švédové. V roce 1761 zde sídlil Fridrich Veliký a v roce 1815 byl Lauban posledním saským městem, které se podrobilo Prusku. <small>Viz Berkel, ''Geschichte der Stadt Lauban'' (Lauban, 1896).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Lauban]] ewhnlrwsc0vif4y9aaezgipo27rm1rs 0 100056 345402 2026-10-24T12:59:34Z Lenka64 2855 n 345402 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Laurahütte |PŘEDCHOZÍ= Latuka |DALŠÍ= Laube, Heinrich }} {{Textinfo |TITULEK= Laurahütte |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Siemianowice Śląskie }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Laurahütte}}''', německá obec v pruské provincii Slezsko, ležící 5 mil jihovýchodně od města Bytom na železniční trati Tarnowitz–Murcki. Nachází se zde evangelický a římskokatolický kostel, avšak obec je pozoruhodná především svými rozsáhlými železárnami, které zaměstnávají přibližně 6000 lidí. Počet obyvatel (v roce 1900): 13 571. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Laurahütte]] mkh7gosysxc8frw8ep103qjdzxh0vyo 345403 345402 2026-10-24T13:00:22Z Lenka64 2855 345403 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Laurahütte |PŘEDCHOZÍ= La Union (Španělsko) |DALŠÍ= Laureate }} {{Textinfo |TITULEK= Laurahütte |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Siemianowice Śląskie }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Laurahütte}}''', německá obec v pruské provincii Slezsko, ležící 5 mil jihovýchodně od města Bytom na železniční trati Tarnowitz–Murcki. Nachází se zde evangelický a římskokatolický kostel, avšak obec je pozoruhodná především svými rozsáhlými železárnami, které zaměstnávají přibližně 6000 lidí. Počet obyvatel (v roce 1900): 13 571. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Laurahütte]] f5056cftfoz3kblpos0yriqghvjw8tq 0 100057 345404 2026-10-24T13:10:11Z Lenka64 2855 n 345404 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Leer |PŘEDCHOZÍ= Leek (rostlina) |DALŠÍ= Leeuwarden }} {{Textinfo |TITULEK= Leer |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Leer }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Leer}}''', město a říční přístav v pruské provincii Hannoversku, ležící v úrodné rovině na pravém břehu řeky Ledy, nedaleko jejího soutoku s řekou Emží, v místě, kde se sbíhají železniční tratě směřující do Brém, Emdenu a Münsteru. Počet obyvatel (v roce 1905) činil 12 347. Ulice jsou široké, dobře vydlážděné a lemované mnoha elegantními budovami; mezi ně patří římskokatolický, luteránský a kalvínský kostel či nová radnice s věží vysokou 165 stop. K místním vzdělávacím institucím patří klasické gymnázium a námořnická škola. Vyrábějí se zde lněné a vlněné látky, pletené zboží, papír, doutníky, mýdlo, ocet a keramika; dále zde fungují železárny, palírny, koželužny a loděnice. Koná se zde mnoho trhů s koňmi a dobytkem. Významný je tranzitní obchod z oblastí, jimiž procházejí vestfálské a oldenburské železniční tratě. Mezi hlavní vývozní artikly patří dobytek, koně, sýr, máslo, med, vosk, mouka, papír, kovové zboží a vestfálské uhlí. Leer je jedním z hlavních přístavů pro parníkovou dopravu do přímořských letovisek Borkum a Norderney v Severním moři. Ačkoliv městská práva získal Leer až v roce 1823, jedná se o velmi staré sídlo. Nedaleko města se nachází Plitenberg, místo, které v minulosti sloužilo k pohanským obětním rituálům. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Leer]] toalngz368fccj0dgti2glufrvjcn8w 0 100058 345405 2026-10-24T13:55:33Z Lenka64 2855 n 345405 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Lehnin |PŘEDCHOZÍ= Lehmann, Peter Martin Orla |DALŠÍ= Lehrs, Karl }} {{Textinfo |TITULEK= Lehnin |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Klášter Lehnin }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Lehnin}}''', obec a lázeňské místo v Německu, v pruské provincii Braniborsko. Leží mezi dvěma jezery, která jsou prostřednictvím splavné říčky Emster spojena s řekou Havolou, 12 mil jihozápadně od Postupimi. Obec disponuje stanicí na hlavní trati Berlín–Magdeburg a odbočkou do Grosskreuzu. Počet obyvatel (v roce 1900) činil 2379. Nacházejí se zde zříceniny cisterciáckého kláštera zvaného Himmelpfort am See, založeného v roce 1180 a zrušeného roku 1542; dále pěkný farní kostel (původně klášterní kaple), restaurovaný v letech 1872–1877; a zdařilá socha císaře Fridricha III. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou stavba lodí a pilařství. <small>Srov. Heffter, ''Geschichte des Klosters Lehnin'' (Braniborsko, 1851); a Sello, ''Lehnin, Beiträge zur Geschichte von Kloster und Amt'' (Berlín, 1881).</small> Takzvané {{Verzálky|Lehninské proroctví}} (''Lehninsche Weissagung'', latinsky ''Vaticinium Lehninense'') – báseň čítající 100 leoninských veršů, jejímž autorem má být mnich Hermann z Lehninu, žijící kolem roku 1300 – se objevilo přibližně v roce 1690 a vyvolalo značné kontroverze. Toto proroctví oplakává zánik braniborských vládců z rodu Askánců a vzestup dynastie Hohenzollernů k moci; popisuje každého dalšího panovníka z tohoto rodu až do jedenácté generace, stanovuje datum vymření rodu a předpovídá obnovu římskokatolické církve. Jelikož je však líčení přesné v detailech pouze do okamžiku smrti „velkého kurfiřta“ Fridricha Viléma v roce 1688 a jelikož všechny předpovědi týkající se období po tomto datu byly událostmi vyvráceny, začala být tato báseň považována za kompilaci; její vznik se klade přibližně do roku 1684. Za autora tohoto podvrhu je obecně považován Andreas Fromm (zemřel 1685), farář u kostela sv. Petra v Berlíně a horlivý luterán. Tento duchovní, který se stavěl proti některým opatřením velkého kurfiřta namířeným proti luteránským pastorům, uprchl v roce 1668 ze země, aby unikl stíhání. V Praze pak přestoupil na římskokatolickou víru a byl jmenován kanovníkem v Litoměřicích v Čechách, kde také zemřel. V první polovině 19. století se o tuto báseň živě zajímali odpůrci Hohenzollernů; někteří z nich věřili, že tento rod zanikne s králem Fridrichem Vilémem III., příslušníkem jedenácté generace rodu. <small>„Vaticinium“ bylo poprvé zveřejněno v díle Lilienthala ''Gelehrtes Preussen'' (Königsberg, 1723) a poté bylo ještě mnohokrát vydáno. Srov. Boost, ''Die Weissagungen des Mönchs Hermann zu Lehnin'' (Augsburg, 1848); Hilgenfeld, ''Die Lehninische Weissagung'' (Lipsko, 1875); Sabell, ''Literatur der sogenannten Lehninschen Weissagung'' (Heilbronn, 1879) a Kampers, ''Die Lehninsche Weissagung über das Haus Hohenzollern'' (Münster, 1897).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Lehnin]] q72rav923lee05qzr27apjairtnp6g4 0 100059 345406 2026-10-24T14:04:58Z Lenka64 2855 n 345406 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Leisnig |PŘEDCHOZÍ= Leisler, Jacob |DALŠÍ= Leith }} {{Textinfo |TITULEK= Leisnig |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Leisnig}}''', město v Saském království, malebně položené na řece Freiberger Mulde, 7 mil jižně od Grimmy, na železniční trati z Lipska do Drážďan vedoucí přes Döbeln. Počet obyvatel (v roce 1905) činil 8147. Na vysoké skále nad městem se tyčí starý hrad Mildenstein, který dnes slouží jako sídlo úřadů. Místní průmysl zahrnuje výrobu sukna, nábytku, obuvi, knoflíků, doutníků, piva, strojů a chemikálií. Leisnig je velmi starobylé místo. Kolem roku 1080 přešlo do vlastnictví hrabat z Groitzsche, avšak v roce 1157 je zakoupil císař Fridrich I. a svěřil je do správy hrabatům. V roce 1365 připadlo Míšni a později Sasku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Leisnig]] a4t0ufssgixqaxzj60r33zzoycktsj4 0 100060 345407 2026-10-24T17:43:19Z Lenka64 2855 n 345407 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Lemgo |PŘEDCHOZÍ= Lemery |DALŠÍ= Lemierre, Antoine Marin }} {{Textinfo |TITULEK= Lemgo |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Lemgo}}''', německé město v knížectví Lippe, rozkládající se na široké a úrodné rovině, 9 mil severně od Detmoldu, na železniční trati Hameln–Lage. Počet obyvatel (v roce 1900) činil 8840. Díky svému poněkud ponurému vzhledu, který ještě umocňují křivolaké úzké uličky lemované štítovými domy z 15. století, získalo město u venkovského obyvatelstva přezdívku „Čarodějnické hnízdo“ (''Hexen-Nest''). Pro milovníky historie a starožitností je město nesmírně zajímavé. Nacházejí se zde čtyři evangelické kostely – dva z nich mají pozoruhodně nakloněné věže pokryté olovem –, dále stará radnice, gymnázium a několik dobročinných a náboženských institucí. K těm posledně jmenovaným patří ústav pro svobodné šlechtičny, v jehož čele od roku 1306 vždy stojí princezna z vládnoucího rodu Lippe-Detmold. Hlavním průmyslovým odvětvím v Lemgu je výroba dýmek z mořské pěny, která zde dosáhla vysoké úrovně; mezi další odvětví patří tkalcovství, pivovarnictví a výroba koženého zboží a doutníků. Město bylo v minulosti členem hanzovní ligy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Lemgo]] 4ijotwvzzlr5pzjx5pvszwllfh2xay2 0 100061 345414 2026-10-24T21:55:27Z Ceplm 1807 Nové heslo Watson 345414 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' {{IPA|[u͡otsʼn]}} '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[Author:Smolař Gothard|Gs.]'' '''2)''' '''W.''' {{Prostrkaně|William}}, básník angl. (* 1858). Byl syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou W. W. První jeho básně ''The Prince’s quest'' (1880) a ''Epigrams of art, life and nature'' (1884) zůstaly přes svoje přednosti nepovšimnuty a teprve ''Wordsworth's Grave'' (1892) postavilo jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce ''Lachrymae Musarum'' (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest ''Odes and other poems'' (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. Z dalších prací uvádíme ''The father of the forest'' (1895); ''The purple east'' (1896), pak ''Year of shame'', prudký výbuch hněvu proti chování Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně ''The hope of the world'' (1897) s tendencí antiteleologickou. Mimo to napsal ''Epigrams of art and life and nature'' (1884); ''Love lyrics'' (1892); ''The eloping angel'' (1893); méně významné jsou jeho kritické práce ''Excursions in criticism'' (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším metrikem a nejsilnější individualitou z novějších lyrikův angl. a zdravým, přirozeným básníkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí básníci v Ottově slovníku naučném|Watson]] [[Kategorie:Američtí astronomové v Ottově slovníku naučném|Watson]] c2erg1lg32guaob7c6l8fs14s6pe2eb 345416 345414 2026-10-24T22:00:39Z Ceplm 1807 345416 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' [u͡otsʼn] '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[Author:Smolař Gothard|Gs.]'' '''2)''' '''W.''' {{Prostrkaně|William}}, básník angl. (* 1858). Byl syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou W. W. První jeho básně ''The Prince’s quest'' (1880) a ''Epigrams of art, life and nature'' (1884) zůstaly přes svoje přednosti nepovšimnuty a teprve ''Wordsworth's Grave'' (1892) postavilo jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce ''Lachrymae Musarum'' (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest ''Odes and other poems'' (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. Z dalších prací uvádíme ''The father of the forest'' (1895); ''The purple east'' (1896), pak ''Year of shame'', prudký výbuch hněvu proti chování Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně ''The hope of the world'' (1897) s tendencí antiteleologickou. Mimo to napsal ''Epigrams of art and life and nature'' (1884); ''Love lyrics'' (1892); ''The eloping angel'' (1893); méně významné jsou jeho kritické práce ''Excursions in criticism'' (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším metrikem a nejsilnější individualitou z novějších lyrikův angl. a zdravým, přirozeným básníkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí básníci v Ottově slovníku naučném|Watson]] [[Kategorie:Američtí astronomové v Ottově slovníku naučném|Watson]] 3gpzy866s0ggnr3d68yrpm6zhx19u4w 345417 345416 2026-10-24T22:01:48Z Ceplm 1807 345417 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watson | PŘEDCHOZÍ = Watlingův ostrov | DALŠÍ = Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watson | AUTOR = [[Author:Smolař Gothard|Smolař Gothard]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watson''' [u͡otsʼn] '''1)''' '''W.''' {{Prostrkaně|James}} (* 1838 v Elgině v Kanadě — † 22. list. 1880 náhle v Madisoně, Wisconsin), prof, astronomie a ředitel hvězdárny Ann Arbor, pak ředitel Washburn Observatory v Madisoně, objevil velikou řadu asteroid, sepsal výbornou ''Theoretical Astronomy'' (Filadelfia, 1868; 2. vyd. 1885). ''[[Author:Smolař Gothard|Gs.]]'' '''2)''' '''W.''' {{Prostrkaně|William}}, básník angl. (* 1858). Byl syn rolníka a psal zprvu pod chiffrou W. W. První jeho básně ''The Prince’s quest'' (1880) a ''Epigrams of art, life and nature'' (1884) zůstaly přes svoje přednosti nepovšimnuty a teprve ''Wordsworth's Grave'' (1892) postavilo jej do řad prvních lyrikův anglických. V další sbírce ''Lachrymae Musarum'' (1892) vynikala zejména óda na Tennysona, ale nejlepši jeho dílo jest ''Odes and other poems'' (1894), za něž dostalo se mu r. 1895 roční pense 100 lib. st. Z dalších prací uvádíme ''The father of the forest'' (1895); ''The purple east'' (1896), pak ''Year of shame'', prudký výbuch hněvu proti chování Anglie v nepokojích arménských, jenž způsobil mohutný ohlas. R. 1897 vyšly básně ''The hope of the world'' (1897) s tendencí antiteleologickou. Mimo to napsal ''Epigrams of art and life and nature'' (1884); ''Love lyrics'' (1892); ''The eloping angel'' (1893); méně významné jsou jeho kritické práce ''Excursions in criticism'' (1893). '''W.''' jest nejkorrektnějším metrikem a nejsilnější individualitou z novějších lyrikův angl. a zdravým, přirozeným básníkem. {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí básníci v Ottově slovníku naučném|Watson]] [[Kategorie:Američtí astronomové v Ottově slovníku naučném|Watson]] bu2w1yeff1x7au351p2vtumfcr8uktc 0 100062 345418 2026-10-24T22:14:23Z Ceplm 1807 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt | PŘEDCHOZÍ = Watson | DALŠÍ = von Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|pr…“ 345418 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt | PŘEDCHOZÍ = Watson | DALŠÍ = von Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' jest praktickou jednotkou {{Prostrkaně|intensity pracovní}}, t.j. práce za jednu sekundu a to joule za sec. Poněvadž jeden joule rovná se 10⁷ ergů, jest '''w.''' = 10⁷ {{math|{{frac|erg|sec}}}}. Jednotka stokrát větši než '''w.''' sluje {{Prostrkaně|hektowatt}}, jednotka tisíckráte větší {{Prostrkaně|kilowatt}}. V praxi užívaná jednotka intensity pracovni 1 HP, t. j. koňská síla čili 75 kilogrammetrů za sec, jest 75.980.100.1000 {{math|{{frac|erg|sec}}}} čili 1 HP = 735 '''w.''' = 0.735 kilowatt. Intensita pracovní strojův udává se v kilowattech, při určování {{Prostrkaně|práce}} strojů násobí se intensita časem obyčejné v hodinách udaným. Podle toho značí {{Prostrkaně|kilowatt hodina}} práci stroje vykonanou za hodinu při pracovní intensitě 1 kilowatt, t. j. tedy 3,600.000 joule, podobně {{Prostrkaně|watthodina}}. = 3600 joule. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} eyi6uveznbc8i7uvyds2i6lgvtcp2do 345419 345418 2026-10-24T22:17:09Z Ceplm 1807 345419 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt | PŘEDCHOZÍ = Watson | DALŠÍ = von Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' jest praktickou jednotkou {{Prostrkaně|intensity pracovní}}, t.j. práce za jednu sekundu a to joule za sec. Poněvadž jeden joule rovná se 10⁷ ergů, jest '''w.''' = 10⁷ <math display="inline">\frac{\text{erg}}{\text{sec}}</math>. Jednotka stokrát větši než '''w.''' sluje {{Prostrkaně|hektowatt}}, jednotka tisíckráte větší {{Prostrkaně|kilowatt}}. V praxi užívaná jednotka intensity pracovni 1 HP, t. j. koňská síla čili 75 kilogrammetrů za sec, jest 75.980.100.1000 <math display="inline">\frac{\text{erg}}{\text{sec}}</math> čili 1 HP = 735 '''w.''' = 0.735 kilowatt. Intensita pracovní strojův udává se v kilowattech, při určování {{Prostrkaně|práce}} strojů násobí se intensita časem obyčejné v hodinách udaným. Podle toho značí {{Prostrkaně|kilowatt hodina}} práci stroje vykonanou za hodinu při pracovní intensitě 1 kilowatt, t. j. tedy 3,600.000 joule, podobně {{Prostrkaně|watthodina}}. = 3600 joule. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} eiob4c9j3fszo1kg511viom2t71u7gk 345420 345419 2026-10-24T22:17:56Z Ceplm 1807 345420 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt | PŘEDCHOZÍ = Watson | DALŠÍ = von Watt }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Watt }} {{Forma|proza}} '''Watt''' jest praktickou jednotkou {{Prostrkaně|intensity pracovní}}, t.j. práce za jednu sekundu a to joule za sec. Poněvadž jeden joule rovná se 10⁷ ergů, jest '''w.''' = 10⁷ <math display="inline">\frac{\text{erg}}{\text{sec}}</math>. Jednotka stokrát větši než '''w.''' sluje {{Prostrkaně|hektowatt}}, jednotka tisíckráte větší {{Prostrkaně|kilowatt}}. V praxi užívaná jednotka intensity pracovni 1 HP, t. j. koňská síla čili 75 kilogrammetrů za sec, jest 75.980.100.1000 <math display="inline">\frac{\text{erg}}{\text{sec}}</math> čili 1 HP = 735 '''w.''' = 0.735 kilowatt. Intensita pracovní strojův udává se v kilowattech, při určování {{Prostrkaně|práce}} strojů násobí se intensita časem obyčejné v hodinách udaným. Podle toho značí {{Prostrkaně|kilowatt hodina}} práci stroje vykonanou za hodinu při pracovní intensitě 1 kilowatt, t. j. tedy 3,600.000 joule, podobně {{Prostrkaně|watthodina}}. = 3600 joule. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} icckjb50ffhcck1xskke3s0l7plrqex 0 100063 345421 2026-10-24T22:24:21Z Ceplm 1807 Nový odkaz von Watt 345421 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = von Watt | PŘEDCHOZÍ = Watt | DALŠÍ = Watt James }} {{Textinfo | TITULEK = von Watt | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} von '''Watt''' {{Prostrkaně|Joachim}} viz [[../Vadianus|{{Prostrkaně|Vadianus}}]]. {{Konec formy}} 5uyg8agg4vai86h0yhreg2dki2stt0e 0 100064 345422 2026-10-24T22:28:48Z Ceplm 1807 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|pr…“ 345422 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' [u͡ot] {{Prostrkaně|James}}, mechanik angl. (nar. 19. led. 1736 v Greenocku ve Skotsku — x) ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} oabrveqigew351jtc6o8e9g7ol5q2ew 345423 345422 2026-10-24T22:31:29Z Ceplm 1807 345423 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' [u͡ot] {{Prostrkaně|James}}, mechanik angl. (nar. 19. led. 1736 v Greenocku ve Skotsku — † 19. srpna 1819 v Heathfieldu u Birminghamu). Učil se u otce tesařství, r. 1755 vstoupil do učení k mechanikovi J. Morganovi v Londýně, r. 1756 vrátil se do Glasgowa, kdež r. 1757 stal se mechanikem na universitě. Jsa chud, nemohl navštěvovati školy a ústavy odborné. V prázdných chvílích horlivě studoval a sám svým přičiněním a pílí nahradil vše, co ústavy ty mohly mu poskytnouti. V Glasgowě seznámil se s Adamem Smithem, slavným národohospodářem, který, překvapen jsa jeho hlubokými myšlenkami, oblíbil si W a a seznámil jej s tamnimi učenci. Již r. 1762 W. zabýval se studiem vlastnostmi páry, ale teprve rok 1763 přivedl myšlenky jeho na nový směr, kterým dodělal se veliké slávy. V tomto roce dán mu do správky parní stroj Newcomenův, kterého se používalo k demonstraci při přednáškách universitních. W. soustředil veškeru svoji snahu a práci na poznání nedostatků stroje ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} ohjd80lw6wc4ud52qsgcxej97q4fwb6 345424 345423 2026-10-24T22:44:09Z Ceplm 1807 Nové heslo OSN James Watt 345424 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' [u͡ot] {{Prostrkaně|James}}, mechanik angl. (nar. 19. led. 1736 v Greenocku ve Skotsku — † 19. srpna 1819 v Heathfieldu u Birminghamu). Učil se u otce tesařství, r. 1755 vstoupil do učení k mechanikovi J. Morganovi v Londýně, r. 1756 vrátil se do Glasgowa, kdež r. 1757 stal se mechanikem na universitě. Jsa chud, nemohl navštěvovati školy a ústavy odborné. V prázdných chvílích horlivě studoval a sám svým přičiněním a pílí nahradil vše, co ústavy ty mohly mu poskytnouti. V Glasgowě seznámil se s Adamem Smithem, slavným národohospodářem, který, překvapen jsa jeho hlubokými myšlenkami, oblíbil si '''W''' a a seznámil jej s tamními učenci. Již r. 1762 '''W.''' zabýval se studiem vlastnostmi páry, ale teprve rok 1763 přivedl myšlenky jeho na nový směr, kterým dodělal se veliké slávy. V tomto roce dán mu do správky parní stroj Newcomenův, kterého se používalo k demonstraci při přednáškách universitních. '''W.''' soustředil veškeru svoji snahu a práci na poznání nedostatků stroje tohoto a jejich odstranění, což se mu také k plné spokojenosti představených podařilo. Výsledek ten vedl jej, že r. 1764 opustil místo mechanika a byl činný jako zeměměřič, civilní inženýr, neustále hloubaje o zdokonalení parního stroje. R. 1767 odstranil vstřikování studené vody pod píst a zavedl parní kondensátor mimo stroj se nalézající. R. 1769 použil páry i při stlačování pistu, t.j. zavedl stroj dvojčinný; r. 1772 spojil se s Roebuckem, aby vynálezy své zužitkoval, r. 1773 s Boultonem založil továrnu na parní stroje v Soho. R. 1780 vynašel kopírovací lis, 1782 zavedl setrvačník u parního stroje, 1783 vyslovil po prvé, že voda je sloučeninou, 1784 sestrojil u parního stroje světoznámý parallelogramm po něm zvaný, centrifugální regulátor. Pracemi svými '''W.''' vlastně přivedl parní stroj k plné jeho platnosti, dokonalosti a proto pokládá se za vlastního vynálezce parního stroje. Pro své zásluhy v oboru tomto jmenován r. 1785 členem král. vědecké spol. v Londýně a r. 1814 členem pařížské akademie věd. R. 1800 převedl obchod na svého syna {{Prostrkaně|Jamesa}} (1769-1848), který se synem Boultonovým závod dále vedl. Po smrti '''W'''-ově postaven mu pomník ve Westminsteru, Birminghamu a v Greenocku. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} 8e93kaayoxz2ala6v92kxxmwu10tmb2 345425 345424 2026-10-24T22:47:18Z Ceplm 1807 345425 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' [u͡ot] {{Prostrkaně|James}}, mechanik angl. (nar. 19. led. 1736 v Greenocku ve Skotsku — † 19. srpna 1819 v Heathfieldu u Birminghamu). Učil se u otce tesařství, r. 1755 vstoupil do učení k mechanikovi J. Morganovi v Londýně, r. 1756 vrátil se do Glasgowa, kdež r. 1757 stal se mechanikem na universitě. Jsa chud, nemohl navštěvovati školy a ústavy odborné. V prázdných chvílích horlivě studoval a sám svým přičiněním a pílí nahradil vše, co ústavy ty mohly mu poskytnouti. V Glasgowě seznámil se s Adamem Smithem, slavným národohospodářem, který, překvapen jsa jeho hlubokými myšlenkami, oblíbil si '''W''' a a seznámil jej s tamními učenci. Již r. 1762 '''W.''' zabýval se studiem vlastnostmi páry, ale teprve rok 1763 přivedl myšlenky jeho na nový směr, kterým dodělal se veliké slávy. V tomto roce dán mu do správky parní stroj Newcomenův, kterého se používalo k demonstraci při přednáškách universitních. '''W.''' soustředil veškeru svoji snahu a práci na poznání nedostatků stroje tohoto a jejich odstranění, což se mu také k plné spokojenosti představených podařilo. Výsledek ten vedl jej, že r. 1764 opustil místo mechanika a byl činný jako zeměměřič, civilní inženýr, neustále hloubaje o zdokonalení parního stroje. R. 1767 odstranil vstřikování studené vody pod píst a zavedl parní kondensátor mimo stroj se nalézající. R. 1769 použil páry i při stlačování pistu, t.j. zavedl stroj dvojčinný; r. 1772 spojil se s Roebuckem, aby vynálezy své zužitkoval, r. 1773 s Boultonem založil továrnu na parní stroje v Soho. R. 1780 vynašel kopírovací lis, 1782 zavedl setrvačník u parního stroje, 1783 vyslovil po prvé, že voda je sloučeninou, 1784 sestrojil u parního stroje světoznámý parallelogramm po něm zvaný, centrifugální regulátor. Pracemi svými '''W.''' vlastně přivedl parní stroj k plné jeho platnosti, dokonalosti a proto pokládá se za vlastního vynálezce parního stroje. Pro své zásluhy v oboru tomto jmenován r. 1785 členem král. vědecké spol. v Londýně a r. 1814 členem pařížské akademie věd. R. 1800 převedl obchod na svého syna {{Prostrkaně|Jamesa}} (1769-1848), který se synem Boultonovým závod dále vedl. Po smrti '''W'''-ově postaven mu pomník ve Westminsteru, Birminghamu a v Greenocku. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí vynálezci v Ottově slovníku naučném|Watt]] ngzmukzkyndxaf9tzjsjtxrfo6s4nsb 345426 345425 2026-10-24T22:49:34Z Ceplm 1807 345426 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watt James | PŘEDCHOZÍ = von Watt | DALŠÍ = Watteau }} {{Textinfo | TITULEK = Watt | AUTOR = [[Autor:Vladimír Novák|Novák Vladimír]] a neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;153. {{Kramerius|nkp|77add270-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watt''' [u͡ot] {{Prostrkaně|James}}, mechanik angl. (nar. 19. led. 1736 v Greenocku ve Skotsku — † 19. srpna 1819 v Heathfieldu u Birminghamu). Učil se u otce tesařství, r. 1755 vstoupil do učení k mechanikovi J. Morganovi v Londýně, r. 1756 vrátil se do Glasgowa, kdež r. 1757 stal se mechanikem na universitě. Jsa chud, nemohl navštěvovati školy a ústavy odborné. V prázdných chvílích horlivě studoval a sám svým přičiněním a pílí nahradil vše, co ústavy ty mohly mu poskytnouti. V Glasgowě seznámil se s Adamem Smithem, slavným národohospodářem, který, překvapen jsa jeho hlubokými myšlenkami, oblíbil si '''W''' a a seznámil jej s tamními učenci. Již r. 1762 '''W.''' zabýval se studiem vlastnostmi páry, ale teprve rok 1763 přivedl myšlenky jeho na nový směr, kterým dodělal se veliké slávy. V tomto roce dán mu do správky parní stroj Newcomenův, kterého se používalo k demonstraci při přednáškách universitních. '''W.''' soustředil veškeru svoji snahu a práci na poznání nedostatků stroje tohoto a jejich odstranění, což se mu také k plné spokojenosti představených podařilo. Výsledek ten vedl jej, že r. 1764 opustil místo mechanika a byl činný jako zeměměřič, civilní inženýr, neustále hloubaje o zdokonalení parního stroje. R. 1767 odstranil vstřikování studené vody pod píst a zavedl parní kondensátor mimo stroj se nalézající. R. 1769 použil páry i při stlačování pistu, t.j. zavedl stroj dvojčinný; r. 1772 spojil se s Roebuckem, aby vynálezy své zužitkoval, r. 1773 s Boultonem založil továrnu na parní stroje v Soho. R. 1780 vynašel kopírovací lis, 1782 zavedl setrvačník u parního stroje, 1783 vyslovil po prvé, že voda je sloučeninou, 1784 sestrojil u parního stroje světoznámý parallelogramm po něm zvaný, centrifugální regulátor. Pracemi svými '''W.''' vlastně přivedl parní stroj k plné jeho platnosti, dokonalosti a proto pokládá se za vlastního vynálezce parního stroje. Pro své zásluhy v oboru tomto jmenován r. 1785 členem král. vědecké spol. v Londýně a r. 1814 členem pařížské akademie věd. R. 1800 převedl obchod na svého syna {{Prostrkaně|Jamesa}} (1769-1848), který se synem Boultonovým závod dále vedl. Po smrti '''W'''-ově postaven mu pomník ve Westminsteru, Birminghamu a v Greenocku. ''[[Author:Vladimír Novák|nvk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí vynálezci v Ottově slovníku naučném|Watt]] nkqtynkx437v1m3yia0b0upniw2jbzm 0 100065 345427 2026-10-24T23:04:53Z Ceplm 1807 Nové heslo OSN Watteau 345427 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watteau | PŘEDCHOZÍ = Watt James | DALŠÍ = Wattenbach }} {{Textinfo | TITULEK = Watteau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Prostrkaně|Antoine}}, malíř a rytec (* 1684 ve  Valenciennech — † 1721 v Nogentu). Učiv se doma u venkovského malíře, odebral se r. 1702 do Paříže, byl zde žákem Gillotovým a dostav se k dekoračnímu malíři Cl. Audranovi maloval nástěnné dekorace a studoval v obrazárně luxemburské obrazy Rubensovy, od něhož naučil se skvělé barvitosti. R. 1708 stal se žákem akademie, do níž byl však přijat za člena až r. 1717, od r. 1716 vzdělával se dále v Crozatově sbírce nákresů, r. 1720 odebral se do Anglie, kde zůstal až do r. 1721. '''W.''' svými galantními slavnostmi, pastýřskými hrami a venkovskými zábavami založil nový druh malířství a jeho figury (pastýři, tanečníci, komedianti), jejichž kostým si sestavoval většinou podle divadla, měly vliv i na tehdejší módu (kostymy à la '''W'''). Kresba jeho jest jistá a živá, provedení duchaplné a lehké a krajinné pozadí půvabné. Veliký počet jeho obrazů (19) jest majetkem něm. cisaře (na zámku berlínském a v Postupimi), mezi nimiž zvláště ceněný obraz ''Připlutí do Kythéiy'', ''Lekce v lásce'', ''Venkovská zábava'' aj., mnoho nalézá se v soukromém majetku v Anglii. Z ostatních jeho obrazů jmenujeme: ''Dvé galantních slavností poi širým nebem'' (v Drážďanech); ''Mladý Savoyard'' a ''Menuett'' (v petrohr. ermitáži); ''Vesnická svatba'' (v Londýně) a j. V pražském Rudolfinu jest jeho obraz ''Návrat z maškarního plesu''. Zachovalo se od něho též mnoho kreseb (červenou tužkou a černou křídou); mnoho jeho obrazův (asi 800) ryli Audran, Avdine, Fr. Boucher, Thomassin, Cochin a j. (výběr z nich na 60 tab. reprodukován v díle: Dekorationen a Malereien von A. '''W.''', Berl., 1888). Srv. E. de Goncourt, Catalogue raisonné de ľoeuvre peint, dessiné et gravé d’A. '''W.''' (Pař., 1875); t., L’art du XVIIIᵉ siècle (3. vyd. 1880); Dargenty, Ant '''W.''' (t., 1891); P. Mantz, A. '''W.''' (t., 1892); A. Rosenberg, Antoine '''W.''' (Bielef., 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Angličtí vynálezci v Ottově slovníku naučném|Watt]] 0ft1m9b519yd11djqdbcropjf7j1e58 345428 345427 2026-10-24T23:05:36Z Ceplm 1807 345428 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watteau | PŘEDCHOZÍ = Watt James | DALŠÍ = Wattenbach }} {{Textinfo | TITULEK = Watteau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Prostrkaně|Antoine}}, malíř a rytec (* 1684 ve  Valenciennech — † 1721 v Nogentu). Učiv se doma u venkovského malíře, odebral se r. 1702 do Paříže, byl zde žákem Gillotovým a dostav se k dekoračnímu malíři Cl. Audranovi maloval nástěnné dekorace a studoval v obrazárně luxemburské obrazy Rubensovy, od něhož naučil se skvělé barvitosti. R. 1708 stal se žákem akademie, do níž byl však přijat za člena až r. 1717, od r. 1716 vzdělával se dále v Crozatově sbírce nákresů, r. 1720 odebral se do Anglie, kde zůstal až do r. 1721. '''W.''' svými galantními slavnostmi, pastýřskými hrami a venkovskými zábavami založil nový druh malířství a jeho figury (pastýři, tanečníci, komedianti), jejichž kostým si sestavoval většinou podle divadla, měly vliv i na tehdejší módu (kostymy à la '''W'''). Kresba jeho jest jistá a živá, provedení duchaplné a lehké a krajinné pozadí půvabné. Veliký počet jeho obrazů (19) jest majetkem něm. cisaře (na zámku berlínském a v Postupimi), mezi nimiž zvláště ceněný obraz ''Připlutí do Kythéiy'', ''Lekce v lásce'', ''Venkovská zábava'' aj., mnoho nalézá se v soukromém majetku v Anglii. Z ostatních jeho obrazů jmenujeme: ''Dvé galantních slavností poi širým nebem'' (v Drážďanech); ''Mladý Savoyard'' a ''Menuett'' (v petrohr. ermitáži); ''Vesnická svatba'' (v Londýně) a j. V pražském Rudolfinu jest jeho obraz ''Návrat z maškarního plesu''. Zachovalo se od něho též mnoho kreseb (červenou tužkou a černou křídou); mnoho jeho obrazův (asi 800) ryli Audran, Avdine, Fr. Boucher, Thomassin, Cochin a j. (výběr z nich na 60 tab. reprodukován v díle: Dekorationen a Malereien von A. '''W.''', Berl., 1888). Srv. E. de Goncourt, Catalogue raisonné de ľoeuvre peint, dessiné et gravé d’A. '''W.''' (Pař., 1875); t., L’art du XVIIIᵉ siècle (3. vyd. 1880); Dargenty, Ant '''W.''' (t., 1891); P. Mantz, A. '''W.''' (t., 1892); A. Rosenberg, Antoine '''W.''' (Bielef., 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští malíři v Ottově slovníku naučném|Watteau]] fptym4i24agshezy54mqwvra223r81c 345433 345428 2026-10-25T07:54:56Z Ceplm 1807 345433 wikitext text/x-wiki {{Summary: [minor] jenom oprava LICENCE tagu}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watteau | PŘEDCHOZÍ = Watt James | DALŠÍ = Wattenbach }} {{Textinfo | TITULEK = Watteau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Prostrkaně|Antoine}}, malíř a rytec (* 1684 ve  Valenciennech — † 1721 v Nogentu). Učiv se doma u venkovského malíře, odebral se r. 1702 do Paříže, byl zde žákem Gillotovým a dostav se k dekoračnímu malíři Cl. Audranovi maloval nástěnné dekorace a studoval v obrazárně luxemburské obrazy Rubensovy, od něhož naučil se skvělé barvitosti. R. 1708 stal se žákem akademie, do níž byl však přijat za člena až r. 1717, od r. 1716 vzdělával se dále v Crozatově sbírce nákresů, r. 1720 odebral se do Anglie, kde zůstal až do r. 1721. '''W.''' svými galantními slavnostmi, pastýřskými hrami a venkovskými zábavami založil nový druh malířství a jeho figury (pastýři, tanečníci, komedianti), jejichž kostým si sestavoval většinou podle divadla, měly vliv i na tehdejší módu (kostymy à la '''W'''). Kresba jeho jest jistá a živá, provedení duchaplné a lehké a krajinné pozadí půvabné. Veliký počet jeho obrazů (19) jest majetkem něm. cisaře (na zámku berlínském a v Postupimi), mezi nimiž zvláště ceněný obraz ''Připlutí do Kythéiy'', ''Lekce v lásce'', ''Venkovská zábava'' aj., mnoho nalézá se v soukromém majetku v Anglii. Z ostatních jeho obrazů jmenujeme: ''Dvé galantních slavností poi širým nebem'' (v Drážďanech); ''Mladý Savoyard'' a ''Menuett'' (v petrohr. ermitáži); ''Vesnická svatba'' (v Londýně) a j. V pražském Rudolfinu jest jeho obraz ''Návrat z maškarního plesu''. Zachovalo se od něho též mnoho kreseb (červenou tužkou a černou křídou); mnoho jeho obrazův (asi 800) ryli Audran, Avdine, Fr. Boucher, Thomassin, Cochin a j. (výběr z nich na 60 tab. reprodukován v díle: Dekorationen a Malereien von A. '''W.''', Berl., 1888). Srv. E. de Goncourt, Catalogue raisonné de ľoeuvre peint, dessiné et gravé d’A. '''W.''' (Pař., 1875); t., L’art du XVIIIᵉ siècle (3. vyd. 1880); Dargenty, Ant '''W.''' (t., 1891); P. Mantz, A. '''W.''' (t., 1892); A. Rosenberg, Antoine '''W.''' (Bielef., 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští malíři v Ottově slovníku naučném|Watteau]] enawvxmsedb5936nu3ik19x2tjloiwz 0 100066 345429 2026-10-25T07:20:21Z Lenka64 2855 n 345429 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Constant, Benjamin |PŘEDCHOZÍ= Constans, Jean Antoine Ernest |DALŠÍ= Constant de Rebecque, Henri Benjamin }} {{Textinfo |TITULEK= Constant, Benjamin |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Jean-Joseph Benjamin-Constant }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Constant, Benjamin}}''' (1845–1902), francouzský malíř, který se narodil v Paříži a studoval u Cabanela. Jeho první obraz vystavený na Salonu, „Hamlet a král“ (Hamlet et le Roi), byl představen v roce 1869 a on se rázem stal jedním z uznávaných mistrů moderního malířství ve Francii. Kromě řady tematických děl, jako například „Příliš pozdě“ (Trop Tard, 1870), „Samson a Dalila“ (Samson et Delilah, 1871) či obrazů vycházejících ze studií v Maroku, byl také významným portrétistou řady předních osobností své doby; jedním z jeho posledních děl byl portrét královny Viktorie (1900). Byl členem Institut de France a obdržel několik francouzských i zahraničních vyznamenání. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Constant, Benjamin]] simbl0zf7l2h0ewwkm50bi10b2te1ys 0 100067 345430 2026-10-25T07:29:21Z Lenka64 2855 n 345430 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Constans, Jean Antoine Ernest |PŘEDCHOZÍ= Constance, Lake of |DALŠÍ= Constant, Benjamin }} {{Textinfo |TITULEK= Constans, Jean Antoine Ernest |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Constans, Jean Antoine Ernest}}''' (1833–), francouzský státník, který se narodil v Béziers. Svou kariéru zahájil jako profesor práv a v roce 1876 byl zvolen poslancem za Toulouse. Působil v řadách „levého středu“ a patřil ke skupině 363 poslanců v době krize 16. května 1877. Po znovuzvolení v říjnu 1877 vstoupil v květnu 1880 do Freycinetovy vlády jako ministr vnitra; tento úřad zastával do 14. listopadu 1881. Dne 22. února 1889 se téhož úřadu ujal znovu v kabinetu Pierra Tirarda. Do povědomí vstoupil zejména jako nekompromisní odpůrce boulangistického hnutí – prosadil ustavení Senátu jakožto nejvyššího soudního dvora a inicioval policejní opatření proti organizaci Ligue des patriotes. Dne 1. března 1890 rezignoval, což však vedlo k pádu celé vlády; již 17. března se však do funkce ministra vnitra vrátil v nové Freycinetově vládě. Dne 29. prosince 1889 byl zvolen senátorem za departement Haute-Garonne. Čelil ostrým útokům ze strany tisku i boulangistických poslanců, avšak z úřadu odstoupil až ve chvíli, kdy 26. února 1892 padla celá vláda. V prosinci 1898 byl jmenován velvyslancem v Konstantinopoli. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Constans, Jean Antoine Ernest]] me1pchixxi29l5y7uywpbjhbiv3pr1i 0 100068 345431 2026-10-25T07:50:27Z Ceplm 1807 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watteau | PŘEDCHOZÍ = Watt James | DALŠÍ = Wattenbach }} {{Textinfo | TITULEK = Watteau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Pros…“ 345431 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Watteau | PŘEDCHOZÍ = Watt James | DALŠÍ = Wattenbach }} {{Textinfo | TITULEK = Watteau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Prostrkaně|Antoine}}, malíř a rytec (* 1684 ve  Valenciennech — † 1721 v Nogentu). Učiv se doma u venkovského malíře, odebral se r. 1702 do Paříže, byl zde žákem Gillotovým a dostav se k dekoračnímu malíři Cl. Audranovi maloval nástěnné dekorace a studoval v obrazárně luxemburské obrazy Rubensovy, od něhož naučil se skvělé barvitosti. R. 1708 stal se žákem akademie, do níž byl však přijat za člena až r. 1717, od r. 1716 vzdělával se dále v Crozatově sbírce nákresů, r. 1720 odebral se do Anglie, kde zůstal až do r. 1721. '''W.''' svými galantními slavnostmi, pastýřskými hrami a venkovskými zábavami založil nový druh malířství a jeho figury (pastýři, tanečníci, komedianti), jejichž kostým si sestavoval většinou podle divadla, měly vliv i na tehdejší módu (kostymy à la '''W'''). Kresba jeho jest jistá a živá, provedení duchaplné a lehké a krajinné pozadí půvabné. Veliký počet jeho obrazů (19) jest majetkem něm. cisaře (na zámku berlínském a v Postupimi), mezi nimiž zvláště ceněný obraz ''Připlutí do Kythéiy'', ''Lekce v lásce'', ''Venkovská zábava'' aj., mnoho nalézá se v soukromém majetku v Anglii. Z ostatních jeho obrazů jmenujeme: ''Dvé galantních slavností poi širým nebem'' (v Drážďanech); ''Mladý Savoyard'' a ''Menuett'' (v petrohr. ermitáži); ''Vesnická svatba'' (v Londýně) a j. V pražském Rudolfinu jest jeho obraz ''Návrat z maškarního plesu''. Zachovalo se od něho též mnoho kreseb (červenou tužkou a černou křídou); mnoho jeho obrazův (asi 800) ryli Audran, Avdine, Fr. Boucher, Thomassin, Cochin a j. (výběr z nich na 60 tab. reprodukován v díle: Dekorationen a Malereien von A. '''W.''', Berl., 1888). Srv. E. de Goncourt, Catalogue raisonné de ľoeuvre peint, dessiné et gravé d’A. '''W.''' (Pař., 1875); t., L’art du XVIIIᵉ siècle (3. vyd. 1880); Dargenty, Ant '''W.''' (t., 1891); P. Mantz, A. '''W.''' (t., 1892); A. Rosenberg, Antoine '''W.''' (Bielef., 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští malíři v Ottově slovníku naučném|Watteau]] fptym4i24agshezy54mqwvra223r81c 345432 345431 2026-10-25T07:54:00Z Ceplm 1807 345432 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Wattenbach | PŘEDCHOZÍ = Watteau | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Wattenbach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Watteau''' [vató] {{Prostrkaně|Antoine}}, malíř a rytec (* 1684 ve  Valenciennech — † 1721 v Nogentu). Učiv se doma u venkovského malíře, odebral se r. 1702 do Paříže, byl zde žákem Gillotovým a dostav se k dekoračnímu malíři Cl. Audranovi maloval nástěnné dekorace a studoval v obrazárně luxemburské obrazy Rubensovy, od něhož naučil se skvělé barvitosti. R. 1708 stal se žákem akademie, do níž byl však přijat za člena až r. 1717, od r. 1716 vzdělával se dále v Crozatově sbírce nákresů, r. 1720 odebral se do Anglie, kde zůstal až do r. 1721. '''W.''' svými galantními slavnostmi, pastýřskými hrami a venkovskými zábavami založil nový druh malířství a jeho figury (pastýři, tanečníci, komedianti), jejichž kostým si sestavoval většinou podle divadla, měly vliv i na tehdejší módu (kostymy à la '''W'''). Kresba jeho jest jistá a živá, provedení duchaplné a lehké a krajinné pozadí půvabné. Veliký počet jeho obrazů (19) jest majetkem něm. cisaře (na zámku berlínském a v Postupimi), mezi nimiž zvláště ceněný obraz ''Připlutí do Kythéiy'', ''Lekce v lásce'', ''Venkovská zábava'' aj., mnoho nalézá se v soukromém majetku v Anglii. Z ostatních jeho obrazů jmenujeme: ''Dvé galantních slavností poi širým nebem'' (v Drážďanech); ''Mladý Savoyard'' a ''Menuett'' (v petrohr. ermitáži); ''Vesnická svatba'' (v Londýně) a j. V pražském Rudolfinu jest jeho obraz ''Návrat z maškarního plesu''. Zachovalo se od něho též mnoho kreseb (červenou tužkou a černou křídou); mnoho jeho obrazův (asi 800) ryli Audran, Avdine, Fr. Boucher, Thomassin, Cochin a j. (výběr z nich na 60 tab. reprodukován v díle: Dekorationen a Malereien von A. '''W.''', Berl., 1888). Srv. E. de Goncourt, Catalogue raisonné de ľoeuvre peint, dessiné et gravé d’A. '''W.''' (Pař., 1875); t., L’art du XVIIIᵉ siècle (3. vyd. 1880); Dargenty, Ant '''W.''' (t., 1891); P. Mantz, A. '''W.''' (t., 1892); A. Rosenberg, Antoine '''W.''' (Bielef., 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Francouzští malíři v Ottově slovníku naučném|Watteau]] 8yi3ecgwcwa7sjcshvgtgpqq60eyyq2 345435 345432 2026-10-25T08:05:25Z Ceplm 1807 345435 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Wattenbach | PŘEDCHOZÍ = Watteau | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Wattenbach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} ''''''W'''attenbach''' {{Prostrkaně|'''W'''ilhelm}}, dějezpytec něm. (* 22. září 1819 v Ranzau v Holštýnsku — † 20. září 1897 ve Frankfurtě n. M.), studoval v Bonně, Gotinkách a Berlíně, kde promovován r. 1842. Původně povoláním filolog, stal se r. 1843 spolupracovníkem »Monumenta Germaniae« a oddal se s neobyčejnou pílí a vytrvalostí studiím historickým. Podnikl mnohé výzkumné cesty sbíraje materiál pro »Monumenta«. První větší cesta přivedla jej k nám, r. 1847 badaje v knihovnách a archivech rakouských a vídeňských pracoval též v Praze, v Brně a Rajhradě. V »Archiv der Gesellschaft f. ältere deutsche Geschichtskunde« (1849) podal zprávu o této cestě. Jiný výtěžek této cesty byla zvláště pro nás významná publikace »Beiträge zur Geschichte der christl. Kirche in Böhmen und Mähren« (Vid., 1849). Odtud jméno a činnost '''W'''-ova nerozlučně jsou spojeny s »Monumenty«, v nichž zvláště pozoruhodno jest jeho vydání rakouských annálů. R. 1851 habilitoval se v Berlině, 1855 stal se archivářem ve Vratislavi, 1862 professorem dějin v Heidelberce a 1873 professorem v Berlíně, kde vstoupil do ústředního ředitelství »Monument«. '''W.''' náleží mezi zbudovatele moderní kritiky historické. Přirozeně obrátil svou hlavní činnost ke kritice pramenův a pomocným vědám historickým. Hlavní jeho práce jsou ''Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter bis iur Mitte des XIII. Jhs.'' (Berl. 1858, 7. vyd. 1904), dílo, bez něhož se žádný historik neobejde, pro nás zvlášť důležito kritikou pramenů našich nejstarších dějin. Zde uvádím též spis jeho ""Die slavische Liturgie in Böhmen u. die altrussische Legende vom h. Wenzel'' (Vratislav, 1857). Po Pertzovi, Grimmovi а Rankeovi '''W.''' pokračoval ve vydávání sbírky »Die Geschichtsschreiber der deutschen Vorzeit in deutscher Bearbeitung« hlavně 2. úplného vydání v Lipsku 1884 a sl. Z prací jeho v pomocných vědách nejdůležitější jsou: ''Anleitung zur griechischen Palaeographie'' (Lipsko, 1867; nyní již 3. vyd.); ''Anleitung zur lateinischen Palaeographie'' (t., 1869, 4. vyd. 1886). S Zangenmeistrem '''W.''' vydal ''Exempla codicum latinorum litteris maiusculis scriptorum'' (Heidelberg, 1876). Zamýšlel podati dějiny písma ve velkém slohu, ale úmyslu toho nemohl provésti. Částí zamýšleného díla je známý výtečný spis ''Das Schriftwesen im Mittelalter'' (Lip., 1871, 3. vyd. 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí historici v Ottově slovníku naučném|Wattenbach]] qb832h4w0schaqo365e8jv1iu9asjgy 345436 345435 2026-10-25T08:06:11Z Ceplm 1807 345436 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Wattenbach | PŘEDCHOZÍ = Watteau | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Wattenbach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''W'''attenbach {{Prostrkaně|Wilhelm}}, dějezpytec něm. (* 22. září 1819 v Ranzau v Holštýnsku — † 20. září 1897 ve Frankfurtě n. M.), studoval v Bonně, Gotinkách a Berlíně, kde promovován r. 1842. Původně povoláním filolog, stal se r. 1843 spolupracovníkem »Monumenta Germaniae« a oddal se s neobyčejnou pílí a vytrvalostí studiím historickým. Podnikl mnohé výzkumné cesty sbíraje materiál pro »Monumenta«. První větší cesta přivedla jej k nám, r. 1847 badaje v knihovnách a archivech rakouských a vídeňských pracoval též v Praze, v Brně a Rajhradě. V »Archiv der Gesellschaft f. ältere deutsche Geschichtskunde« (1849) podal zprávu o této cestě. Jiný výtěžek této cesty byla zvláště pro nás významná publikace »Beiträge zur Geschichte der christl. Kirche in Böhmen und Mähren« (Vid., 1849). Odtud jméno a činnost '''W'''-ova nerozlučně jsou spojeny s »Monumenty«, v nichž zvláště pozoruhodno jest jeho vydání rakouských annálů. R. 1851 habilitoval se v Berlině, 1855 stal se archivářem ve Vratislavi, 1862 professorem dějin v Heidelberce a 1873 professorem v Berlíně, kde vstoupil do ústředního ředitelství »Monument«. '''W.''' náleží mezi zbudovatele moderní kritiky historické. Přirozeně obrátil svou hlavní činnost ke kritice pramenův a pomocným vědám historickým. Hlavní jeho práce jsou ''Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter bis iur Mitte des XIII. Jhs.'' (Berl. 1858, 7. vyd. 1904), dílo, bez něhož se žádný historik neobejde, pro nás zvlášť důležito kritikou pramenů našich nejstarších dějin. Zde uvádím též spis jeho ""Die slavische Liturgie in Böhmen u. die altrussische Legende vom h. Wenzel'' (Vratislav, 1857). Po Pertzovi, Grimmovi а Rankeovi '''W.''' pokračoval ve vydávání sbírky »Die Geschichtsschreiber der deutschen Vorzeit in deutscher Bearbeitung« hlavně 2. úplného vydání v Lipsku 1884 a sl. Z prací jeho v pomocných vědách nejdůležitější jsou: ''Anleitung zur griechischen Palaeographie'' (Lipsko, 1867; nyní již 3. vyd.); ''Anleitung zur lateinischen Palaeographie'' (t., 1869, 4. vyd. 1886). S Zangenmeistrem '''W.''' vydal ''Exempla codicum latinorum litteris maiusculis scriptorum'' (Heidelberg, 1876). Zamýšlel podati dějiny písma ve velkém slohu, ale úmyslu toho nemohl provésti. Částí zamýšleného díla je známý výtečný spis ''Das Schriftwesen im Mittelalter'' (Lip., 1871, 3. vyd. 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí historici v Ottově slovníku naučném|Wattenbach]] h2k5pfwjzz82jfdom4n4l12gw1s7c3l 345437 345436 2026-10-25T08:07:31Z Ceplm 1807 oprava úvozovek za apostrofy 345437 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Wattenbach | PŘEDCHOZÍ = Watteau | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Wattenbach | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýsedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1908. S.&nbsp;154. {{Kramerius|nkp|ec356e60-0ef1-11e5-b269-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''W'''attenbach {{Prostrkaně|Wilhelm}}, dějezpytec něm. (* 22. září 1819 v Ranzau v Holštýnsku — † 20. září 1897 ve Frankfurtě n. M.), studoval v Bonně, Gotinkách a Berlíně, kde promovován r. 1842. Původně povoláním filolog, stal se r. 1843 spolupracovníkem »Monumenta Germaniae« a oddal se s neobyčejnou pílí a vytrvalostí studiím historickým. Podnikl mnohé výzkumné cesty sbíraje materiál pro »Monumenta«. První větší cesta přivedla jej k nám, r. 1847 badaje v knihovnách a archivech rakouských a vídeňských pracoval též v Praze, v Brně a Rajhradě. V »Archiv der Gesellschaft f. ältere deutsche Geschichtskunde« (1849) podal zprávu o této cestě. Jiný výtěžek této cesty byla zvláště pro nás významná publikace »Beiträge zur Geschichte der christl. Kirche in Böhmen und Mähren« (Vid., 1849). Odtud jméno a činnost '''W'''-ova nerozlučně jsou spojeny s »Monumenty«, v nichž zvláště pozoruhodno jest jeho vydání rakouských annálů. R. 1851 habilitoval se v Berlině, 1855 stal se archivářem ve Vratislavi, 1862 professorem dějin v Heidelberce a 1873 professorem v Berlíně, kde vstoupil do ústředního ředitelství »Monument«. '''W.''' náleží mezi zbudovatele moderní kritiky historické. Přirozeně obrátil svou hlavní činnost ke kritice pramenův a pomocným vědám historickým. Hlavní jeho práce jsou ''Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter bis iur Mitte des XIII. Jhs.'' (Berl. 1858, 7. vyd. 1904), dílo, bez něhož se žádný historik neobejde, pro nás zvlášť důležito kritikou pramenů našich nejstarších dějin. Zde uvádím též spis jeho ''Die slavische Liturgie in Böhmen u. die altrussische Legende vom h. Wenzel'' (Vratislav, 1857). Po Pertzovi, Grimmovi а Rankeovi '''W.''' pokračoval ve vydávání sbírky »Die Geschichtsschreiber der deutschen Vorzeit in deutscher Bearbeitung« hlavně 2. úplného vydání v Lipsku 1884 a sl. Z prací jeho v pomocných vědách nejdůležitější jsou: ''Anleitung zur griechischen Palaeographie'' (Lipsko, 1867; nyní již 3. vyd.); ''Anleitung zur lateinischen Palaeographie'' (t., 1869, 4. vyd. 1886). S Zangenmeistrem '''W.''' vydal ''Exempla codicum latinorum litteris maiusculis scriptorum'' (Heidelberg, 1876). Zamýšlel podati dějiny písma ve velkém slohu, ale úmyslu toho nemohl provésti. Částí zamýšleného díla je známý výtečný spis ''Das Schriftwesen im Mittelalter'' (Lip., 1871, 3. vyd. 1896). {{Konec formy}} [[Kategorie:Němečtí historici v Ottově slovníku naučném|Wattenbach]] 2gbp3str5psj5klldg4iun3wwtf1d0z 0 100069 345434 2026-10-25T07:55:47Z Lenka64 2855 n 345434 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Considérant, Victor Prosper |PŘEDCHOZÍ= Conshohocken |DALŠÍ= Consideration }} {{Textinfo |TITULEK= Considérant, Victor Prosper |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Considérant, Victor Prosper}}''' (1808–1893), francouzský socialista, který se narodil 12. října 1808 v Salins (departement Jura). Po studiích na pařížské École Polytechnique vstoupil do francouzské armády jako ženijní důstojník a dosáhl hodnosti kapitána. Jelikož však přijal myšlenky falansterismu Françoise Fouriera, v roce 1831 na svou vojenskou hodnost rezignoval, aby se mohl věnovat šíření učení svého mistra. Po Fourierově smrti v roce 1837 se stal uznávaným vůdcem hnutí a převzal vedení listu ''La Phalange'', který byl orgánem fourierismu. Založil rovněž ''falanstéry'' v Condé-sur-Vesgres a na dalších místech, ty však zaznamenaly jen malý úspěch a brzy zanikly. V tomto období vydal své dílo ''Destinée sociale'' (1834–1838), které je bezpochyby nejzdařilejším a nejdůležitějším spisem fourieristické školy. Po revoluci v roce 1848 byl zvolen do Ústavodárného shromáždění za departement Loiret a v roce 1849 do Zákonodárného shromáždění za departement Seine. Considérantova účast na „demonstraci“ vedené Ledru-Rollinem 13. června 1849 jej přinutila k útěku do Belgie. Odtud v roce 1852 odešel do Texasu, ale brzy se vrátil do Bruselu, kde byl krátce vězněn kvůli údajnému spiknutí proti míru sousedního státu. Po propuštění se znovu vydal do Texasu a v San Antoniu založil komunistickou kolonii La Réunion. Tento pokus nebyl o nic úspěšnější než jeho předchozí snahy, a tak se v roce 1869 vrátil do Paříže. Zde žil v ústraní, v chudobě a zapomnění, až do své smrti v roce 1893. Mezi další významné Considérantovy spisy patří ''Exposition du système de Fourier'' (1845), ''Principes du socialisme'' (1847) a ''Théorie du droit de propriété et du droit au travail'' (1848). {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Considérant, Victor Prosper]] elh2zll0y5vyt0rfquq0i99dnhbc82l 0 100070 345438 2026-10-25T08:07:31Z Lenka64 2855 n 345438 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Conrart, Valentin |PŘEDCHOZÍ= Conradin |DALŠÍ= Consalvi, Ercole }} {{Textinfo |TITULEK= Conrart, Valentin |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Conrart}}''' (nebo Conrard), '''{{Verzálky|Valentin}}''' (1603–1675), jeden ze zakladatelů Francouzské akademie, se narodil v Paříži v kalvinistické rodině. Byl připravován na dráhu obchodníka, avšak po smrti svého otce v roce 1620 navázal styky s literáty a brzy si získal pověst v literárních kruzích, ačkoli sám po mnoho let nic nenapsal. Stal se královským radou a tajemníkem; jeho dům se od roku 1629 stal místem setkávání literátů, kteří zde diskutovali o literárních tématech, předčítali svá díla a vzájemně je kritizovali. Kardinál Richelieu nabídl tomuto sdružení svou ochranu, čímž v roce 1635 vznikla Francouzská akademie. Její první schůze se konaly v Conrartově domě; on sám byl jednomyslně zvolen tajemníkem a tuto funkci zastával celých čtyřicet tři let, až do své smrti 23. září 1675. Nejvýznamnějším Conrartovým dílem jsou jeho ''Mémoires sur l’histoire de son temps'', které v roce 1825 vydal L. J. N. de Monmerqué. <small>Srov. též R. Kerviler a Édouard de Barthelemy, ''Conrart, sa vie et sa correspondance'' (1881); C. B. Petitot, ''Mémoires relatifs à l’histoire de France'', sv. XLVIII; a Sainte-Beuve, ''Causeries du lundi'' (19. července 1858).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Conrart, Valentin]] tlk69id2pjekus9vywuh2y3fgx19zuk 0 100071 345439 2026-10-25T08:16:50Z Lenka64 2855 n 345439 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Contat, Louise Françoise |PŘEDCHOZÍ= Contarini |DALŠÍ= Conte }} {{Textinfo |TITULEK= Contat, Louise Françoise |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Contat, Louise Françoise}}''' (1760–1813), francouzská herečka; debutovala v divadle Comédie-Française v roce 1766 rolí Atalidy v tragédii ''Bajazet''. Svého prvního úspěchu však dosáhla v komedii, konkrétně rolí Zuzanky v Beaumarchaisově hře ''Figarova svatba''. Příležitosti, které přesně odpovídaly jejímu talentu, nacházela také v řadě menších charakterových rolí – jež dokázala povýšit na klíčové – a v postavách subret v hrách Molièra a Marivauxe. V roce 1809 odešla do ústraní a provdala se za de Parnyho, synovce básníka téhož jména. Její sestra Marie Émilie Contat (1769–1846), vynikající představitelka subret – zejména v rolích prostořekých služebných, jak je vykreslili Molière a de Regnard –, debutovala v roce 1784 a kariéru ukončila v roce 1815. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Contat, Louise Françoise]] s7uzwv4a9j7xsje7kadjx8887vu104z 0 100072 345440 2026-10-25T09:21:33Z Lenka64 2855 n 345440 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Leobschütz |PŘEDCHOZÍ= Leoben |DALŠÍ= Leochares }} {{Textinfo |TITULEK= Leobschütz |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Hlubčice }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Leobschütz}}''' (české ''Lubczyce''), německé město v pruské provincii Slezsko, ležící na řece Zinně, přibližně 20 mil severozápadně od Ratiboře (po železnici). Počet obyvatel v roce 1905 činil 12 700. Město je významným střediskem obchodu s vlnou, lnem a obilím; tamní trhy s těmito komoditami bývají hojně navštěvované. Mezi hlavní průmyslová odvětví patří sladovnictví, výroba kočárů, předení vlny a sklářství. Ve městě se nacházejí tři římskokatolické kostely, jeden protestantský kostel, synagoga, nová radnice a gymnázium. Leobschütz existovalo již v 10. století a v letech 1524–1623 bylo hlavním městem Krnovského knížectví. <small>Viz F. Troska, ''Geschichte der Stadt Leobschütz'' (Leobschütz, 1892).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Leobschütz]] 9ga7vswk7ne77az262km588eg2laqo0