Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.48.0-wmf.1 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 7978 345654 256939 2026-10-28T06:34:38Z Lenka64 2855 kor. 345654 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Vácslav Beneš-Třebízský (Braun) | AUTOR = Josef Braun | ČÁST = XI | PŘEDCHOZÍ = X | DALŠÍ = XII }} {{Textinfo | TITULEK = XI | AUTOR = Josef Braun | ZDROJ = Spisy sebrané: Z různých dob | ONLINE = {{Internet Archive|spisysebran02tgoog|386}} | VYDÁNO = In: Z různých dob. Praha, F. Topič 1904. | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Václav Beneš Třebízský]] }} {{Forma|proza}} '''(Beneš spisovatel. Kdy a jak dlouho psával? Obcování s lidem živý pramen jeho prací. Z duševní dílny. Péče o jazykovou stránku děl. Veliká píle spisovatelská a její výsledky. Jak vysvětlujeme popularitu Benešovu? V čem spočívá jeho individualita spisovatelská? Vůdčí idea při jeho spisovatelském působení a s ní nepřímo souvisící nedostatek realismu v jeho pracích. Bílého ocenění Benešovy práce literární v celku. Spisovatelská činnost Benešova pro mládež. Psal-li Beneš i drama? Názory jeho o kritice. Hlas o vzdělávací hodnotě Benešových spisů.)''' Na Klecanech dospěla spisovatelská činnost Benešova svého vrcholu nejen množstvím, ale i hodnotou prací. Dříve než přikročíme k rozboru této jeho činnosti, připomeňme si způsob jeho života, který pravidelně v Klecanech zachovával. „Ráno,“ opakujeme po hodnověrném svědku Klecanském, „opouštěl lůžko pravidelně o sedmé. Po denní mši sv. — v letě o půl 8., v zimě o 8. hod. sloužené — půldruhé až 2 hodiny psával. Pak odbyl si hodinu vyučování školního a vydal se po 11. hodině na procházku. Přesně o dvanácté obědval, po obědě četl. Odpoledního odpočinku nemiloval. Pak zase psával aspoň do čtyř hodin a potom vydal se opět na procházku. Večery trávil v kruhu Klecanských přátel, různým způsobem se bavě nebo v pokoji pana faráře, s nímž — mnohdy až do 11. hodiny — rozmlouval. Večer psal jen v první čas po příchodu na Klecany, ale to často a do pozdní noci.“ Z toho seznáváme, že ve všedních dnech a za normálních poměrů psal aspoň čtyři hodiny denně. Ovšem, že v duševní jeho dílně nepřestává ani nepočínala práce tím okamžikem, kdy vzal péro do ruky nebo je odkládal. Každý pohled z kaplanky, jejíž vyhlídku nahoře jsme popsali, i každá vycházka alejí míšeňáků z Klecan ku Drastům, kudy obyčejně se brával (mnohdy nesa s sebou dalekohled), a odkudž viděti Řip s bílou kapličkou, Bezděz hrad, blíže Žalov, kostelík Levohradecký a jiné památníky slavné minulosti, musily v nitru Benešově i v těchto chvílích věnovaných oddechu a procházce jen podněcovati onen tvůrčí plamen, jenž mu osvěcoval minulost a starou slavu národa. Na této aleji i v nedalekém háji na t. z v. „vyhlídce“, kde rád za jara i léta sedával,<ref>Naproti lavičce, na kteréž sedával, postaveno péčí p. správce Janáčka klekátko s počátečnými písmeny jména Benešova a kříž s jeho podobiznou; jméno »vyhlídka« změněno na »Benešovku«.</ref> vznikl nejeden motiv jeho prací. Lid sám, jeho mluva i jeho tradice, jeho způsob myšlení i jeho smýšlení byly mu pramenem, k němuž nepřestával se obraceti, a jako nebylo dítěte, jehož by na cestě byl nezastavil, tak dával se na vycházkách za každé možné příležitosti do rozmluvy s dospělými. Zvláště se starci rád hovořil. Když byl Beneš poprve na výletě na Levém Hradci a převozník konečně převážel jej i s jeho průvodčím nazpět přes Vltavu, „rozhovořil se (píše jeho průvodčí) s přívozníkem a nemohl se s ním ani rozloučiti. Dvakrát jsme přejeli Vltavu, a hovorný stařeček také se nemohl od dobrého pána odtrhnouti, jako by věděl, že ho dobré zpropitné nemine —“. Také při jiných výletech ovšem nepropustil jediného stařečka, aby nezeptal se ho na pověsti místní či krajové. Nemohl-li se ničeho doptati přímo, rozpředl hovor o věcech vymyšlených (tak obyčejně na př. začínal: „ale vždyť tu prý straší“) a pak obyčejně zápisník jeho odnesl nějakou památečku, kteráž zvěčněna v nejednom spise Benešově." „Často zadívav se v dál,“ čteme o něm v „Matici lidu“, „pravil z nenadání, že napadla mu myšlénka; hned v přebohaté paměti své shledával určitou osnovu a outek v knihách historických. Netrvalo to dlouho, a nová povídka se tiskla.“ Zajímavou episodu, týkající se „Bludných duší“, vypravuje nám jeden z jeho přátel: „Byli jsme jednou na procházce u Přemyšlenského háje, a když jsme vyšli na vysokou tamní planinu, objevil se našemu zraku ohromný balvan uprostřed pole. Neznaje tuto končinu, podivil jsem se tomu zjevu: „Aj kde se zde vzal bludivec?“ — „Cože pravíte? To že jest bludivec?“ řekl Beneš. Nyní se zamlčel a po chvíli řekl: „Takových bludivců je mezi lidmi dost a bývalo jich ještě více“. Než jsme došli domů, měl již postavu šlechtického Refundy utvořenu a dle něho nazval román, jejž kolem postavy jeho vytvořil, „Bludivec“. K tomu připomínáme, že Refundova postava vynikla ze vzpomínek na Benešovo dětství, kdy starý Beneš o podivném „Refundovi“ synkovi vypravoval. Název „Bludivec“ změnil k radě Vácslava Vlčka, v jehož „Osvětě“ práce tato byla otištěna, na „Bludné duše“. „Než počal psáti, velmi pracně všecka díla historická prohledával,“ čteme dále v „Matici lidu“, až když vše důkladně zjistil, pak teprve počal psáti, ale pak mohl psáti také rychle. Nerozděloval si látky předem na jednotlivá oddělení, procítil ji celou nejvřeleji, v duchu vše viděl se rozvíjeti, a pak psal přímo na čisto. Stalo se kdysi, že diktoval některým přátelům, ač nebylo to z pravidla jeho zvykem; ale těžko prý mu bylo postačiti. Co jednou napsal, ovšem nerad pozměňoval a přepracovával, ale na „mniších vyhnancích“ a na samotných „Bludných duších“, jež k radě redaktora „Osvěty“, tušíme docela dvakráte přepracoval, máme důkaz, že v určitých okolnostech přece se nezdráhal tak učiniti. Nebylo to jistě k neprospěchu těmto jeho pracím: „Bludné duše“ jsou nejlepší a „Letopisy Sázavské“ lepší jeho práce. Také o „Královně Dagmaře“ a o „Martinu Puškarovi“ se zmínil přátelům svým, že nutno je přepracovati. O snaze Benešově, jazykovou správností zdokonalovati svoje díla, napsal nám prof. Vycpálek, druh jeho z dob seminářských: „Když kdysi, potkav Beneše v Praze v Bredovské ulici,<ref>Setkání toto stalo se nedlouho po Benešovu vysvěcení na kněze.</ref> vytýkám mu nepečlivost slohu, povídá on, že mu to nedá: jakmile něco napíše, že již nemá trpělivosti, by to ještě přečetl. Na to já, by aspoň přečetl chyby, které mu najdu v některém (jeho) spise, a opravy; že mu z každého jeho spisu vzdělám takový brousek, na němžto by se učil a sloh vylepšoval a ušlechťoval, k čemuž on milerád svolil. A od té doby udělal jsem mu několik takových brousků, jichžto působením pozdější spisy Benešovy byly daleko lepšími prvých (viz na př. „Anežku Přemyslovnu“ z prvějších proti kterémukoli z posledních). O některé věci se se mnou trochu hamonil; chybě, které uvyknul, nechtěl zhola odvyknouti, až po delším domlouvání nebo důkladnějším poučení. Zvláště nerad vzdal se germanismu v lid už vniklého." Že nepracoval pomalu a zdlouhavě, již nahoře bylo vzpomenuto; jeho hbitost při práci musila přirozeně se státi rychlostí ne-li kvapem, když v pozdějších časech kde který podnik belletristický žádal Beneše o práce, a on - neodepřel nikomu. Někdy byl nucen pracovati i o několika povídkách najednou. Tento kvap i roztříštěnost nemohly ovšem zůstati bez škodlivých následků na uměleckou hodnotu jeho prací v pozdější době; Beneš však byl si toho vědom, a jako výroky jeho o „Dagmaře“ ao„Puškarovi“ utvrzují nás v přesvědčení, že děl svých nepřeceňoval, tak známe nejedny stesky, jimiž touží na tyto ustavičné žádosti, vyznávaje, že by bylo nejlépe, kdyby psal jen do několika málo literárních podniků. Zajímavo jest, nejen že těmto ustavičným žádostem nedovedl odolati a že nikdy žádnému podniku spolupracovnictví svého odepříti nedovedl, ale že dokonce nebyl potěšen, jestli některá redakce delší čas o jeho příspěvky nežádala. „Psaní bylo Benešovi pravou rozkoší,“ píše nám jeho přítel. „Psával na počátku pobytu v Klecanech často do 2. i do 3. hodin v noci, nepozoruje ani, že je tak již pozdě. Tu býval přepadlý, a když jsem si ho všimnul a tázal jsem se ho, zdali mu snad něco chybí, nikdy mi pravou příčinu neřekl. Teprv později se přiznal k tomu. Říkával, že osoby, jednající v povídce, vidí před sebou, a že se nemůže od nich ani odtrhnouti.“ „Několikrát jsme počítali jeho díla,“ pokračuje týž jeho přítel, „a tu přál si vždycky, aby mu Pán Bůh dopřál aspoň 50 let věku. Pamatuji si také, že jednou vyrovnal své všecky spisy na stůl a měl z toho velkou radost. Říkával mi: „Počkejte jen — než vyčerpám látku z našich dějin, zvláště z pohnutých dob, budou oba tyto stoly plné.“ Neobyčejná Benešova píle nezůstala ovšem bez výsledku: v osmi letech, jež v Klecanech strávil, napsal daleko přes šedesát větších menších prací belletristických. Obmezením místa vázáni, nemůžeme vypočítati, které to jsou; podle letopočtu, při každé z prací v „Sebraných spisech“ připojeného, snadno se dá jich řada sestaviti a vysvitne z ní, tušíme, jasně, že Beneš nesahal do dějin pro látky ku svým pracím podle nějakého určitého, předem stanoveného chronologického plánu. Tak během jednoho roku napsal po sobě povídky, náležející dějinným pozadím svým dobám mezi sebou daleko vzdáleným. Látkou svou sahají do všech dob české historie: od časů nejdávnějších, kdy první paprsky Kristovy víry zazářily na české nivy, až do dob nejnovějších, kdy našemu lidu po dlouhých věcích sňato potupné a tížící jho roboty. Dějištěm jich jsou ovšem města, hrady, tvrze, zámky, dvorce a dědiny naší vlasti, jen Martinem Puškarem a Příšerami vyšel Beneš z vlasti, ale zůstal přece mezi Slovany. Nám, kteří jsme si vytkli tuto za úkol vypsání života a povahy Benešovy, nepřísluší posuzovati a kritickou analysí rozebírati uměleckou výši jednotlivých jeho prací. Na nás náleží spíše říci, jak, t. j. za jakých okolností byly napsány, kdy a kde; poslední platný úsudek, jaké jednotlivé z nich jsou, přenecháváme historii literární nebo tomu, kdo vytkne si za úkol napsati ne obraz životopisný, ale portret literární. Ovšem ale, jak níže vysvitne, nevyhýbáme se úkolu rozebrati spisy jeho potud, abychom ukázali na jeho individualitu, kterou lišil se ode všech současných vzdělavatelů české slovesnosti, a která byla hlavní příčinou jeho populárnosti. Podle životopisné své úlohy můžeme pak ještě nejvýše konstatovati, jak byly jednotlivé spisy Benešovy současnou kritikou přijímány; a připojíme, že hned od prvních pokusů až na samý konec literární dráhy, jenž byl bohužel také koncem Benešova života, bylo to přijetí napořád příznivé, a že víme jen o dvou případech, níže uvedených, kde kritika pronesla vážné námitky. Ale ještě příznivěji nežli kritika, přijímalo práce Benešovy čtenářstvo samo, a to nikoli jen vybraný kroužek oněch, kteří za všech okolností zábavné literatuře zůstávají věrni a přirozeně těší se každému zjevu vynikajícímu, ale onen široký kruh čtenářstva, jehož srdce získati nedovede každý spisovatel. Tuto popularitu vysvětlujeme dvojí příčinou. Jednak byla to látka jeho prací sama: čtení s látkou dějepisnou mělo a bude míti vždy v národě našem hojněji čtenářů než v kterémkoli jiném, jenž i v přítomnosti požívá politické i národní svéprávnosti. Ale ještě více byla příčinou této popularity Benešova individualita spisovatelská. Ona klíčila již v Benešovu mládí, v oněch chvílích, kdy poslouchával muže z lidu: otce, děda, táčkáře; mužové z lidu to byli, kteří svými stesky, touhami i pamětmi jej na spisovatele odchovali, aniž byl se studiemi, které neoddálily ho daleko od vrstev, v nichž se zrodil, a nezavedly jej do kruhů, jež by naprosto jinak cítily a smýšlely, nežli jak on již v letech pacholetských smýšleti a cítili se naučil, v nejmenším odcizil jejich stanovisku, jejich názorům a tradicím — proto uměl k srdcím lidu tak úchvatně promluviti. Vhodně nám tu poslouží slova estetikova, jenž praví o umělci, že „zvláštním způsobem poznává svět, a proto, kdo vystihnouti chce pravou podstatu umění, nejvíce to jeho poznávání studovati musí. Je tedy dílo umělecké výronem zvláštního pozorování.<ref>»0 studiu děl básnických« od T. G. Masaryka. Praha r. 1885.</ref> — —“ „Umělec-básník svým způsobem poznávaje svět, neposkytuje nám věrný obraz světa objektivního; poznatky jeho jsouce zbarveny subjektivností jeho, jsou ten materiál, ze kterého vytvořuje nám svět svůj. — Uměním svým umělec přírody nenapodobuje, ale jak on ji poznává, nám představuje ve vidinách svých, a ty jsou mu přece ideálem." Toto „zvláštní pozorování“, tedy stanovisko, s něhož při tvůrčí své práci Bencš-uniělec patřil na dějinné látky svých prací a na všecek náš český svět, bylo stanovisko starého českého písmáka, rozumáře venkovského a starých pamětí čitatele — totéž stanovisko, na němž stáli otec a děd Benešův. Že nevystoupil nad ně ani nesestoupil s něho, je tajemství nejen jeho individuality, ale i jejího následku, totiž populárnosti a jeho síly, kterým poutá ku svým pracím srdce nejširších vrstev českého čtenářstva. Vroucí cit ku rodné zemi a ku jejímu jazyku, stupňující se u Beneše v lásku, ať díme fanatickou, zbožná úcta ke zvykům starodávným, ku právům našich předků, hrdost nad jejich vítěznými zápasy, nesmírný žal nad jejich porážkou a potlačením: to vše vzklíčilo v Benešovi již při vypravování starců pod doškovou střechou rodné chaloupky i prodlením času vzrostlo, vzmohutnělo a kypělo v útlých, ale mocně cítících prsou mladého muže, pudíc jej bezděčně, aby vtělil všecky tyto city ve formu historické povídky. A poněvadž tyto city jsou částí přesvědčení, jež tkví pevně v hloubi srdce každého uvědomělého, pravého Čecha, musily přirozeně spisy Benešovy docházeti mocného ohlasu a účinku stejně ve vrstvách širších jako v užším kruhu čtenářském, a že byly i zevnější formou svou, řečí a její obraty opravdu české a při tom naprosto svérázné, individualitě Benešově přiměřené, to jenom stupňovalo jejich úspěchy ve všech vrstvách národa. Teskná nálada, prochvívající z největší části jeho skladeb do nejhlubšího nitra čtenářova, největší síla citu, uchavacující čtenáře právě při líčení utrpení, trpného útisku a hlubokého potlačení národního, typické postavy lidí starosvětských, starců, kteří, abychom užili slova Grimmova, „zapomněli v pravý čas do hrobu se uložiti“ a kteří za každého věku měli co kárati na mladším pokolení a poučovati je o lepších časech bývalých a ctnostech předků: i toto vše jest význačná část Benešovy spisovatelské individuality, kterou rovněž vysvětlujeme stanoviskem těch, kteří pod nízkým stropem Benešovy rodné jizbice první jiskry poesie rozžehli v duši nadaného dítěte. Jakož původem svým tkvěla v lidu, tak spisovatelská činnost Benešova v první řadě i platila lidu, k němuž poutaly jej nejkrásnější vzpomínky dětství a zároveň nejideálnější láska jinošského mládí, které i po všecken život svůj beze změny věren zůstal, spatřuje v lidu nezničitelný kořen síly národní. Širé vrstvy lidu uvědomiti, jejich dobré vlastnosti chváliti, zušlechtiti a rozmnožiti, špatné vymýtiti, zůstalo napořád ideálem jeho nejen jako kněze, ale i jako spisovatele. „Což by bylo za radost, aby z českých končin vypleta byla ospalost, rozehřáta lhostejnost, sobectví změnilo se v obětovnost, rozervanost ve svornou práci, zabednělost v probuzení, a prodejnosti aby hlava jako zmiji byla rozšlápnuta,“ píše v „Levohradeckých pomněnkách“ a tamže vyznává: „Někdy se člověk zamyslí, v myšlenky ponoří, a ký div, že zapomene na skutečnost a že si vykouzlí obrazy, jakých by si v životě našem z nejvroucnější duše přál!“ Čtouce toto Benešovo vyznání, pochopujeme a se stanoviska vlasteneckého vysvětlujeme a také omlouváme nedostatek realismu, pokud jej v pracích Třebízského (při vší bedlivosti jeho pronikati dopodrobna i kulturně dějinné epochy, jež líčí) shledáme zejména při pojmutí a líčení starců-karatelů a dívek a žen. — Pro všecku tuto výlučnost individuality dá se Beneš ztěžka — ač v nejprvnějších jeho pracích lze uznamenati příbuznost jeho s Prokopem Chocholouškem co do výběru látky i jejího pojmutí, ba namnoze i napodobení jeho slohu — přirovnávati neb dokonce v jakémkoli směru připojovati s některým z dosavadních předních pěstitelů historické belletrie za novější doby, počínajíc Janem z Hvězdy, J. K. Tylem a Chocholouškem až po Vácslava Vlčka, Bohumila Jandu a nejnověji Aloise Jiráska. Rovněž není snadno přeložiti kteroukoli práci Benešovu do jiného jazyka, aby nebyl setřen její původní pel zevnější i vniterné formy, nemluvě ani o tom, že kouzlo, dýšící k nám z jeho skladeb, čtenáři národa jiného z těžka by bylo srozumitelno.<ref>Svého času byla požádána El. Krásnohorská polskou spisovatelkou Helenou Kuczalskou ve Varšavě, by se otázala Beneše, kterou ze svých povídek by do polštiny dal přeložiti. Doporučil »Povídky Karlštejnského havrana«, ale není známo, zdali sl. Kuczalská skutečně je přeložila.</ref> Nemaje tuto tolik místa, abychom aspoň co nejstručněji uvedli, kterak současná kritika přijímala jednotlivé skladby Benešovy, pokud jedna za druhou u veřejnosti se vyskytovaly; na místě toho uvedeme podstatnou část úvahy v „Osvětě“ r. 1884 z péra Fr. Bílého vyšlé, kdež věcně i stručně rozebrána a oceněna jest spisovatelská činnost Benešova všecka: „Právě rok a den po A. V. Šmilovském zahynul nám Beneš-Třebízský, maje teprv 35 let věku svého!“ píše Fr. Bílý. „Morana má u nás vybíravý vkus, osud staré lásky své k nám posavad nezapomněl! Dávnoliž tomu, co se v české veřejnosti poprvé ozvaly skromné, ale srdečné zvuky vypravování Benešova! Ihned došly pozorného a vděčného sluchu. A brzy z jeho povídek sálal oheň, rozehřívající všecku bytost čtenářovu, rozprouďující krev, rozechvívající duši. I zcela drobná jeho práce vzbudila celý tlum představ, druhdy slzy pudila v oči, jindy nutila pěsti zatínati nad tím do nebe volajícím bezprávím a ukrutenstvím necitelných nepřátel, ale i nad porobou, poddajností a nesvorností vlastní. Kdo zabrav se kdy do české minulosti, poznav aspoň z hrubého dílu utrpení předků, a vida, jak ještě bolu jejich nepřítel se rouhavě smával, kdo, pravíme, odložil vesel a kliden tu starou kroniku „minulou hrůzou rušící duševní mír“ čtenářův, o níž tak mohutně a dojemně pěje básník v předzpěvu k Vácslavovi z Michalovic? A na mysl tak útlou, na cit tak vnímavý, jako měl Beneš-Třebízský, působily jednotlivé akty naší velké tragédie dějinné tak důtklivě a hluboce, že vtiskly všemu jeho tvoření zvláštní chmurný, ponurý ráz, elegickou náladu celkovou, a toť jeden z význačných rysů jeho prací. Prožil v duchu svém tisíciletý život národa a pak slovem svým bezčetná srdce až do hloubi vzrušil a roztklivil, rozněcuje, utvrzuje, osvěžuje, tříbě a ušlechťuje v nich národní uvědomění. Avšak povídky jeho jsou též výsledkem bedlivých historických studií, kulturními obrazy té oné doby. I nespoléhají se jen na látečnou zajímavost, nýbrž získávají si interes čtenářův teprve originálním podáním. Všecky je psalo srdce plné nadšení, dobroty a poctivosti; srdečný, zvroucnělý tón jest vedle ideálného směru i nádechu hlavním jejich znakem. Typická úsečnost dikce střídává se s plamennou rhetoričností. Odtud, jakož i ze silných kontrastů prýští se jejich účinnost. Horující vlastenec v nich ovšem nezřídka nad umělcem vítězí. Do každé povídky své vkládal Beneš celou svoji bytost, proto má každá subjektivní ráz spisovatelův tak určitě na sobě, že čtenář Třebízského ihned pozná, i kdyby povídka nenesla jména původcova v čele. Příbuznost hrdin v řečech, a smýšlení, větší štěstí ve tvoření charakterů mužských než ženských, jednotná (obyčejně chmurná) nálada v celém díle, technika namnoze až příliš jednoduchá, za to však vroucí žár dýchající z každého řádku — toť jsou aspoň některé přívlastky Benešových plodů. Spisové jeho měli neobyčejné u nás štěstí, že je kritika zahrnovala přízní a časopisové že rádi podávali zvěst o nich obecenstvu. Ale Třebízský nebyl poize mnoho chválen, on byl také mnoho čten. Po jeho pracích byla jak ze strany literárních podnikův, tak ze strany četnářstva živá poptávka, a Třebízský horlivě se snažil napořád jí vyhovovati, v posledních letech skoro se zimničným chvatem, tak že posléze nastala vážná obava jak o jeho zdraví, tak o uměleckou hodnotu a výši jeho prací. Nemíváť dokonalost urputnějšího protivníka nad přílišné a kvapné tvoření. Ale záhy bolestný konec učiněn všelikým těmto obavám, plynoucím z upřímné k Třebízskému lásky, a s nimi také všem nadějím, které jsme do něho kladli a které choval sam, an před samou smrtí svou se vyslovil, že toho má ještě tolik na srdci, co by pověděti chtěl svému milovanému lidu! Obzor Benešovy povídky sahal do všech takořka dob české historie. „Letopisy Sázavské“ — ať tu aspoň nejčelnější práce zmíníme — zasahují až do časův polomythických, kdy mladému křesťanství bylo tuhé ještě boje prováděti proti zakořeněnému pohanslví a zuřivým žrecům; sv. Prokop a Božetěch jsou předními obhájci víry křesťanské. Anežka Přemyslovna nás uvádí do proudu křižáckých válek a seznamuje s nádherným dvorem krále Vácslava. Královna Dagmar dovozuje, že nešťastné bratrské nesváry v rodině Přemyslovské nemusily vždy býti urovnávány oslepováním, kleštěním, vlastizradou a což toho více, nýbrž také rozumem a láskou; přes žalostnou oběť slovanské nesvornosti a tvrdošíjného pohanství — země Pobaltické — převádí nás do manželovy dánské říše, od ní oblažené. Jasná doba Karlova a zachmuřená Vácslavova, jakož i následující války husitské došly po svých světlých i temných stránkách láskyplného zpracování v četných drobnějších obrázcích, z nichž některé vybrány do sbírky „V červáncích a lesku kalicha“. Nejeden příběh našeptal našemu nadšenému vypravovateli také pověstný pták, jakož „Povídky Karlštejnského havrana“ jasně o tom svědčí. „Stadický král“ zase byl příčinou výbuchu krutě hněteného lidu českého, jenž brzy po bitvě Lipanské proti zpupným stavům se udál — poslední to zasvištění husitských sudlic a cepů. Temnosvit doby Rudolfovy zachycuje román „V podvečer pětilisté růže“. Tuto dobu spisovatel charakterisuje případným slovem, že „za tehdejších let bylo v Čechách jako v ráji, když pán Bůh Adamovi o družku se postaral, ale kdy zároveň také v husté zeleni nepozorovan rozvíjel se had, aby potom jediným mrsknutím octl se na stromě vědění dobrého i zlého-.“ Však ve svém pravém živlu jest spisovatel, když vyličuje hroznou dobu Pobělohorskou, kde nad veškerým tím neslýchaným a nevídaným utrpením i ústa ke kletbě nastrojená oněmují žalem; ty povídky jsou krví psány, a my, vyberouce se z prvních úchvatných dojmů, teprve uvažujeme, kde spisovatel nabral barev, klidu a síly pověděti a zobraziti nám aspoň tolik, kolik toho poznáváme z „Levohradecké povídky“, „Trnové koruny“ a „Ze zapomenutých pamětí“. A tak provádí Třebízský čtenáře dějinami dále až do nejnovějších dní, zastavuje se přirozeně déle při době Josefově, do které padá čelné jeho dílo: „Bludné duše“; válek Napoleonských a roku 1848. týkají se některé obrázky, vedoucí nás „Stezkami našich dějin“ a prodlévající s oblibou „Pod doškovými střechami“. Ve všech pracích Třebízského obráží se vysoce mravní názor jeho, který jej rovněž jako nevyčerpatelná dobrota, srdečnost a upřímnost zdobily v životě soukromém. Ač se nevyhýbá žádné látce z úmysla, nýbrž věrně podává, co mu skutečnost poskytla, přece může povídky jeho čísti každý čtenář a najde v nich mnohý požitek. Byl však též přísně spravedlivým, nepřikrašluje, co přikrášliti dějiny nedovolují, a neumenšuje zásluhy a ctnosti na ujmu věcné pravdy. „Svým ryze českým srdcem a duchem vešel v nejtěsnější shodu s předky našimi za století patnáctého a sedmnáctého, a jak život jejich procítil, a seznal, tak věrně jej vylíčil ve svých spisech.“ <ref>Slova Ferd. Sclmlze v nekrologu Benešovu v »Nár. Listech«.</ref> Vstoupiv takto ve šlepěje velikých a nesmrtelných kněží-buditelů, přišel tím všemu národu vděk, a ten se vznešenému jeho duchu odměňoval týmže způsobem, jako se odměňoval oněm: srdečnou úctou i láskou. Nemáme věru v novějších dějinách svých takových příkladů mnoho, jak ode všech cítících srdcí českých vážen a milován byl tento prostý a skromný kaplan v pohorské vesnici. Snad k tomu přispěl i lehký, prostý a všepřístupný tón, jenž se zračí ve všem Benešově tvoření. Výborné čtení pro lid — toť čestný název, který pracím jeho především přísluší. Proto se jméno jeho stalo tak populárním po všech končinách českých. Až tělo jeho dávno již bude proměněno v prach, duch jeho žíti bude dále mnohonásobným životem v jeho spisech, pokud v české hlavě bude paměti a v českém srdci vděčnosti a lásky!“ — — Skromným doplňkem této stati profesora Bílého budiž zmínka o Benešově spisovatelské činnosti pro mládež. Jest opravdovou zásluhou paedagoga Josefa Sokola, že počínaje redigovati nově založený časopis pro mládež „Jarý věk,“ vyzval Beneše, aby vydal se na pole mládežné literatury, hned od dob Pravdových a Ehrenbergerových u nás velice zanedbané; v repertoiru svého časopisu chtěl míti zastoupenu povídku historickou. Beneš vyhověl a napsal potom skutečně pro „Jarý věk“ tyto povídky: „Zlatá kvočna Levohradecká“, cyklus menších obrázků „Povídky starého zbrojnoše“, „Pergamenový proužek“ a „Vymodlenec.“ <ref>Vyšly souborně nákladem knihtiskárny F. Šimáčka pod názvem »Obrázky z našich dějin«.</ref> Beneš záhy zalíbil si tvoření pro maličké a měl v úmyslu během času takto probrati a české mládeži v obrazech předvésti celé české dějiny.<ref>Píše o tom v květnu 1883. příteli: »Nyní také píšu do »Jarého věku« »Povídky starého zbrojnoše«. Chci tak probrati celý český dějepis; ovšem že budu k tomu potřebovati dlouhého času …»</ref> Také k pohádce, kterou pěstoval v nejprvnějších začátcích svého literárního působení, mínil se vrátiti; pan Neubert ve Slaném nám oznámil, že Beneš v posledních dobách svého života zamýšlel pro jeho náklad psáti pohádky, jež by byly vycházely ve skvostné úpravě a s malovanými obrázky. Neúprosná smrť zmařila i jiná jeho literární předsevzetí <ref>15. února 1883. píše svému příteli: »Co říkáš »Zábořskému vladykovi?« (vyšel před tím v »Hl. tiskového spolku«). Zamýšlím psáti z doby Karlovy celý cyklus — co číslo 2. »Písanská řež« a 3. »Arnošt z Pardubic«.</ref>; nejdůležitější z nich zajisté byl úmysl zkusiti síly ve tvorbě dramatické. Zdálo se nejdříve, jako by byl v oboru tomto Beneš síly své již zkusil, neboť Gustav Eim, tlumočník a strážce posledních Benešových dob v Marianských lázních v nekrologu jeho v č. 171. V „Nár. Listech“ 1884. učinil tuto poznámku: „V literární pozůstalosti zesnulého nalézají se dvě neb tři historická dramata, kteráž bohdá dostanou se do rukou obecenstva.“ Toto mínění G. Eima přešlo i do životopisu Benešova v „Matici lidu“, kdež na poslední straně spisu tohoto takto jest poznamenáno: „G. Eimovi krátce před smrtí svěřil Třebízský, že má v rukopise tři dramata z doby Přemysla Otakara, z válek husitských a Jiřího z Poděbrad <ref>Toto bližší označení látky dramat není obsaženo ve zprávách Eimových o Benešovi uveřejněných v »Národních Listech« r. 1884. Nacházíme tam o dramatech Benešových pouze zmínku, kterou nahoře doslovně jsme citovali. G. Eim jinam a jindy než do »Nár. Listů* r. 1884. o Benešovi nepsal a prohlásil nám, že v této otázce ručí vůbec pouze za to, co jest v jeho zprávách 'v »Nár. Listech« r. 1884. výslovné obsaženo.</ref>; ta však po smrti jeho nalezena nebyla.“ Pokládali jsme tuto otázku Benešovy tvorby dramatické za velice důležitou a neopomenuli jsme nižádné strany, odkud bychom byli mohli nabýti v této věci světla. V pozůstalých papírech, které hned po smrti Benešově dány do semináře, aby tu pod dohledem a péčí dra. Doubravy byly prohlédnuty, nalezena nebyla, jak nám dr. Doubrava sdělil, ani dramata vypracovaná, ani jakýkoli náčrt aneb aspoň jakákoli poznámka, jež by svědčila, že Beneš nějaké drama připravoval. Nemeškali jsme se vyptati jeho důvěrnějších přátel, pokud j i m jest o té věci známo. Neváhame nejdůležitější z jich sdělení sem v podstatné části položiti: „Vácslav Beneš-Třebízský měl v úmyslu psáti pro nově zbudované Národní divadlo dramata z dějin českých,“<ref>Vyzván byl k tomu, jako celá řada jiných belletristů hned po otevření Nár. divadla a slíbil i osobně dramaturgovi Nár. divadla, Lad. Stroupežnickému, příteli svému, že o drama se pokusí a jakmile některé napíše, že dá mu je napřed ku soukromému přečtení a úsudku. Avšak, jak p. Stroupežnický nám sdělil, nikdy k tomu nedošlo.</ref> napsal nám p. Em. Janáček. „Mluvíval častěji o úmyslu tom, však nikdy nepostřehl jsem, že by práci tu byl počal, aniž kdy ukázku nějakou nám předčítal (což ve zvyku míval). Papírů a rukopisů veškerých po něm zbylých ujali se pp. dr. Doubrava a, tuším, dva alumnové (tito totiž vyzvedli pozůstalost v kufru uzavřenou v Klecanech a odvezli do semináře). Stalo se tak po přání zesnulého, kteréž vyslovil oproti dp. faráři Klecanskému Rottenbornovi. Když tito pánové v semináři pozůstalost prohlédli a z ní závadné, po případě soukromé a rodinné dopisy, nemající pro veřejnost důležitosti, odstranili, převzal jsem pozůstatek společně s dr. Mrázkem a náležitě jsme vše zinventovali. Jsou to přepisy rukopisů prací uveřejněných, dopisy a listiny různé, kteréž pro veřejnost nemají pražádného interessu. Mezi věcmi těmi, jak dostali jsme je ze semináře, nebylo žádné práce dosud neuveřejněné nebo vůbec počaté.“ A ani v semináři, jak již bylo podotčeno, nenašlo se ničeho v pozůstalosti Benešově, co by nasvědčovalo, že začal pracovati na jakékoli práci dramatické. Pan Janáček tedy tvrdí, že Beneš nepsal nikdy žádného drama, a tvrzení toto opírá sumovně těmito důvody: „1. Často (Beneš) připomínal, že po technické stránce činilo by mu psaní (pro divadlo) velkých obtíží, poněvadž právě tato stránka technická jemu úplně byla neznámou a on příležitost neměl divadlo častěji navštěvovati, aby ji blíže seznal. 2. Měl ve zvyku se známými svými hovořiti o počaté práci a úryvky z ní předčítati. Ve příčině dramat nestalo se tak nikdy; vůbec ani nepostřehl jsem, že by prací tou byl se kdy zabýval. 3. V pozůstalosti dodané mi ze semináře podobného rukopisu vůbec aniž osnovy nebylo.“ Náhled jen poněkud od tohoto se uchylující uvádí pan Jindřich Rais, spolupůvodce životopisu Benešovu K. V. Raisem v „Matici lidu“ vydaného: „Za pobytu svého v Klecanech, kdy býval jsem denním hostem Benešovým, čítal jsem obyčejně, co v týž den napsal. Někdy čítal jsem mu hlasitě. Kdysi, když přečetl jsem mu část povídky „Pro bílou labuť Švamberskou“, hovořili jsme o tom, jak dramaticky vylíčeny jsou některé výjevy. Podotkl jsem, že je škoda, že nepokusí se napsati drama z našich dějin. Beneš odvětil, že pokusil se již o to, práce té že však nikdo čísti nebude. Nemohu doslovně rozhovor o věci té tak opakovati, ale mám pevně za to, že měl Beneš práci jedinou a to neúplnou. —“ Za nejzávažnější pokládáme svědectví P. Kačera, Benešova přítele nejdůvěrnějšího. „Pokud já vím,“ píše P. Kačer, „dramat hotových, vypracovaných v rukopise Beneš jistě nezanechal. Pravda jest: kdykoli se Beneš zdržel v Praze přes noc (a tu jsme bývali vždycky spolu), zašel i do divadla, sám ale nešel nikdy. Při té příležitosti často pověděl: „Já bych to jinak postavil.“ — „Zkus to tedy. Ty to dovedeš,“ nejednou jsem mu odpověděl — a on: „to není jen hlavní děj — to musí býti i děj vedlejší… a co by se tomu řeklo, když by to bylo od kněze!“ a podobně … a nepsal pro divadlo. — Jednou, nevím určitě rok, mi zvěstoval: „Mám psát pro divadlo — jsem vyzván — co tomu říkáš?“ Já řku: „Vácslave, bylo by to něco, aby tak obecenstvo volalo: Beneš! Třebízský!“ … Beneš mne huboval — ale konečně oznamoval: „Kamaráde, to bych ti vzal loži!“ Od té doby, kdykoli jsme se sešli, tázával jsem se Beneše: „Píšeš? — Už máš něco?“ A Vácslav se vždy na mne zadíval tím upřímným pohledem svým a nejednou si povzdychl a řekl: „Kamaráde, nemám času. Ale počkej jen, a uvidíš, že se ti to bude líbiti!“ Na to, ačkoli vždycky tázával jsem se: „Už máš? -—“ ni jedenkráte se nepochlubil, že by měl z dramat něco napsáno — a přece mně vždycky všecko pověděl, všecko ukázal, se vším se svěřil! — — Beneš sice často sliboval, že napíše drama; — ano mnohému, komu na tom záleželo, aby skutečně něco napsal, pověděl: … „Mám“ — „píšu“ — ale tak činil jenom proto, aby měl pokoj, aby mnozí na něho stále nedoléhali. — Kdyby nám byl Bůh Beneše ještě zachoval, byl by jistě drama napsal, a sice — jak mi mnohokráte vypravoval — zcela na základě svého: „Povídky Karlštejnského havrana“ — a to mělo míti název: „Karlštejnský purkrabí“. — Děj měl v duši úplně hotový, a těšil se, jak vylíčí tu německou proradnost — a i to pověděl, že purkrabího musí sehráti Kolár. — Když Beneš zemřel, mínil jsem sám, že musilo něco hotového — aspoň částečně — po něm zůstati. Však hotového mně nikdy ničeho neukázal — a já jsem přesvědčen, že by mně toho nebyl zatajil — protož: napsal-li G. Eim po smrti Benešově v „Nár. Listech“ cosi určitého o dramatu, bylo to pouze p. Eima osobní mínění, které ovšem mohlo utvrzeno býti z doslechu i vlastním výrokem Benešovým (pro pokoj!) — než jistoty zde jistojistě nebylo, za to ručím. Ostatně Beneš neměl ani tolik času, by byl mohl pro divadlo néco napsati v době poslední. Veškeré české časopisy a podniky literární žádaly si míti jeho práce — a tu Beneš — z nouze — klamal mnohé ujištěním, že už pro ně píše atd…. a kolikráte se stalo, že na různých místech měli a tiskli počátek některé povídky, aniž by byli měli celek. Tak bylo hlavně, když se počaly tisknouti povídky: „Bludné duše“, „Dagmar“, „V podvečer pětilisté růže“, „Pro bílou labuť Švamberskou“. Račte se sám přesvědčili na místech jednotlivých, co to stálo dopisování a dožadování se, by se odevzdal ukončený rukopis prací jednotlivých. — Sám račte nahlédnouti, že Beneš měl co činiti s pokračováním. Opětuji tedy, že Beneš, ač „Purkrabího“ měl úplně v mysli hotového, a, ač mi pověděl: „a dlouho-li pak mi to může trvati — a brzo-liž s tím nebudu hotov,“ a p., dramat vypracovaných v rukopise nezanechal. Papírů (většinou dopisů to od osob nejrůznějších) ujal se p. farář Rottenborn a odevzdal vše, jak to měl Beneš složené, panu dru. Jos. Doubravovi, vice-rektoru kn. arcib. semináře, který s ochotou nevšední dovolil každému, kdo si toho posud přál, tu Benešovu pozůstalost si prohlédnouti. Rukopisu Beneš nikdy nikomu nepůjčoval. Co psal, psával — jak se říká — z jedné vody na čisto — a již to šlo do tisku — a tak rukopisů ani zanechati nemohl. — V té pozůstalosti nalézaly se — ale jen částečně — na různých papírkách „Pomněnky“. —“ Tím, tušíme, rozřešena jest otázka, pokud dramatické tvorby Benešovy se dotýče; nezbývá než litovati, že předčasná smrt zabránila Benešovi, aby nejen z knihy, ale i s jeviště zaznělo k nám jeho výrazné slovo. Z literárních nárazů Benešových uvádíme pouze jeho mínění o kritice. „Kritik si příliš nevšímal,“ čteme v „Matici lidu“, říkával: „Je mi to k smíchu, čtu-li, zde chválu, jinde o téže práci hanu. Kritika opravdová musila by býti vědou; především bylo by založiti důkladný jen kritický list a kritik musil by býti muž, znalý literatury všech vzdělaných národův a prost všelikých vad, jako závisti a pýchy. Mám za to však, k tomu že nikdy nedojde, spíše se domnívám, že kritika úplně přestane.“ — Pokud však dotýkaly se jej kritiky nepříznivé — a těch, mimochodem řečeno, za celý běh jeho literární dráhy bylo velmi málo, — o tom nám podávají zprávu dva svědkové: „Právě v době,“ píše jeden z jeho přátel, „kdy jsem Beneše na Klecanech navštívil, vyšel v „Komenském“ z jara r. 1882. příkrý posudek prací uveřejněných v číslech zahájeného nového ročníku „Lumíra“. — — Mezi pracemi nalézal se také Benešův „Alchymista v haleně“. O tomto posudku vyslovil se Beneš velmi rozčileně a odmítavě, poukazuje na pravdu historickou, jakými alchymisté ve skutečnosti byli, a na nutnost tuto pravdu zjevně a způsobem co možná věrným vylíčiti.“ — „Velice zabolela jej nešetrná kritika v něm. „Politice“ ze dne 13. srpna 1879. jeho „Červánků a lesku kalicha“, praví druhý svědek, přítel jeho Klecanský. Nemůžeme pak lépe ukončiti skrovné vylíčení Beneše jakožto spisovatele nežli slovy, která u příležitosti recense čtvrtého pořadí „Z různých dob“ napsal o Benešových spisech ve „Zlaté Praze“ prof. Ferd. Schulz: „— zvěčnělý Vácslav Beneš-Třebízský všude skvěje se jakožto nadšený apoštol lásky nejryzejší k vlasti české, jakožto výmluvný hlasatel slávy a práv národa českého, ohnivý ochránce jeho cti a života. Nynější nové dorůstající pokolení čtenářstvu českém zvláště jest povinno vážiti si spisův Třebízského jako vlasteneckého evangelia, z něhož naučí se třem národním ctnostem: víře, naději i lásce, v nynější žalostné pokleslosti všech českých poměrův a zjevův ještě více než kdy jindy potřebným podmínkám kmenovní naší existence. Čtenář historických novel a obrazův Vácslava Beneše-Třebízského musí se státi a zůstati upřímným, za všelikých proměn kolem nás neohroženým a věrným Čechem. Netoliko umělecká, ale i vlastenecká hodnota pojišťuje spisům Třebízského pro všechny časy velikou důležitost vzdělávací: zvláště pak v dobách nynějších, kde hlubšího a pevnějšího vědomí dějinného, mocnějšího zápalu pro svatou věc české vlasti v Čechách jest tak velice potřebí, jako Božího vzduchu a tepla.“ {{Poznámky pod čarou}} {{Konec formy}} sxpw2u1rl81ck1xhazint04rm70uicf 100 22532 345641 332891 2026-10-28T03:27:23Z Lenka64 2855 /* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Dares|Dares]] 345641 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Robert | příjmení = Novák | Image = Robert Novak 1899 Narodni album.jpg | datum narození = 1. říjen 1853 | místo narození = Ledeč nad Sázavou | datum úmrtí = 23. duben 1915 | místo úmrtí = Praha | popis = český překladatel }} PhDr. '''Robert Novák''' (1853–1915) byl profesor klasické filologie na Karlově univerzitě, autor publikací z oboru latinské literatury. == Dílo == === Článek === * [[Kritické příspěvky k římským spisovatelům]] (1884) {{Online Kramerius|ABA001|1443770}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkami ''RN.'' a ''RNk.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Actiacum bellum|Actiacum bellum]] * [[Ottův slovník naučný/Actores|Actores]] * [[Ottův slovník naučný/Aegritudo Perdicae|Aegritudo Perdicae]] * [[Ottův slovník naučný/Afanius|Afanius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Avianus|Avianus]] * [[Ottův slovník naučný/Avienus|Avienus]] * [[Ottův slovník naučný/Axamenta|Axamenta]] * [[Ottův slovník naučný/Dares|Dares]] * [[Ottův slovník naučný/Dracontius|Dracontius]] * [[Ottův slovník naučný/Glossa|Glossa]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Glossář|Glossář]] * [[Ottův slovník naučný/Hasta|Hasta]] * [[Ottův slovník naučný/Legie|Legie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Legio fulminata|Legio fulminata]] * [[Ottův slovník naučný/Livius|Livius]] * [[Ottův slovník naučný/Magister|Magister]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Manipulus|Manipulus]] * [[Ottův slovník naučný/Mela|Mela]] * [[Ottův slovník naučný/Menippos|Menippos]] * [[Ottův slovník naučný/Namatianus|Namatianus]] * [[Ottův slovník naučný/Nepos Cornelius|Nepos]] * [[Ottův slovník naučný/Pacuvius|Pacuvius]] * [[Ottův slovník naučný/Palimpsest|Palimpsest]] * [[Ottův slovník naučný/Pantomimus|Pantomimus]] * [[Ottův slovník naučný/Papyrus|Papyrus]] * [[Ottův slovník naučný/Paracelsus|Paracelsus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Parma (vojenství)|Parma]] * [[Ottův slovník naučný/Paulinus|Paulinus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Paulus|Paulus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Pedo|Pedo]] * [[Ottův slovník naučný/Pelagonios|Pelagonios]] * [[Ottův slovník naučný/Persius|Persius]] * [[Ottův slovník naučný/Petronius|Petronius]] * [[Ottův slovník naučný/Phaedrus|Phaedrus]] * [[Ottův slovník naučný/Philoxenus|Philoxenus]] * [[Ottův slovník naučný/Pilum|Pilum]] * [[Ottův slovník naučný/Pilus|Pilus]] * [[Ottův slovník naučný/Pindarus|Pindarus]] * [[Ottův slovník naučný/Piso|Piso]] * [[Ottův slovník naučný/Plautus|Plautus]] * [[Ottův slovník naučný/Plinius|Plinius]] * [[Ottův slovník naučný/Praetoriani|Praetoriani]] * [[Ottův slovník naučný/Rutilius|Rutilius]] * [[Ottův slovník naučný/Sacerdos Marius Plotius|Sacerdos]] * [[Ottův slovník naučný/Seneca|Seneca]] * [[Ottův slovník naučný/Suetonius|Suetonius]] * [[Ottův slovník naučný/Terentius|Terentius]] * [[Ottův slovník naučný/Varius|Varius]] * [[Ottův slovník naučný/Varro|Varro]] * [[Ottův slovník naučný/Vergilius|Vergilius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Vergil|Vergil]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Klasičtí filologové]] hndo1bi0urvri3awahbd3pkb03rqlvk 100 24845 345665 313771 2026-10-28T07:22:52Z Lenka64 2855 /* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Dargan|Dargan]] 345665 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Kristian | příjmení = Petrlík | Image = Petrlik Kristian 1895.jpg | datum narození = 20. listopad 1842 | místo narození = Chlum u Hlinska | datum úmrtí = 31. březen 1908 | místo úmrtí = Praha | popis = český inženýr }} Ing. '''Kristian Petrlík''' (1842–1908) byl český inženýr, profesor vodního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Plk.'' Je autorem nebo apoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/À fonds perdu|À fonds perdu]] * [[Ottův slovník naučný/Adhaesní železnice|Adhaesní železnice]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aestuarium|Aestuarium]] * [[Ottův slovník naučný/Aiguille (technika)|Aiguille (technika)]] * [[Ottův slovník naučný/Alignement|Alignement]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Alluvio|Alluvio]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Asfalt|Asfalt]] * [[Ottův slovník naučný/Bâclage|Bâclage]] * [[Ottův slovník naučný/Baken|Baken]] * [[Ottův slovník naučný/Berma|Berma]] * [[Ottův slovník naučný/Cabeova tyč|Cabeova tyč]] * [[Ottův slovník naučný/Čakan|Čakan]] * [[Ottův slovník naučný/Čas|Čas]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Čechy|Čechy]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Dánsko|Dánsko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Darcy|Darcy]] * [[Ottův slovník naučný/Dargan|Dargan]] * [[Ottův slovník naučný/Grjazsko-caricinská železnice|Grjazsko-caricinská železnice]] * [[Ottův slovník naučný/Hannoverské železnice státní|Hannoverské železnice státní]] * [[Ottův slovník naučný/Hannoversko-altenbekenská železnice|Hannoversko-altenbekenská železnice]] * [[Ottův slovník naučný/Hnání|Hnání]] * [[Ottův slovník naučný/Hnízdo|Hnízdo]] * [[Ottův slovník naučný/Holešovice|Holešovice]] * [[Ottův slovník naučný/Hranice|Hranice]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Studně|Studně]] * [[Ottův slovník naučný/Výhybka|Výhybka]] * [[Ottův slovník naučný/Výměna|Výměna]] * [[Ottův slovník naučný/Zakládání|Zakládání]] * [[Ottův slovník naučný/Základ|Základ]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Železnice|Železnice]] (část) == Díla o autorovi == * {{OSN|Petrlík|1902|autor=Jiří Soukup}} [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] 6wwd6dgqjn4ssp9s336ou8sqkajnfi2 100 25677 345653 311839 2026-10-28T06:28:06Z Lenka64 2855 /* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Dár-Fúr|Dár-Fúr]] 345653 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Vladimír | příjmení = Pech | datum narození = 13. duben 1862 | místo narození = Horní Beřkovice | datum úmrtí = 20. březen 1928 | místo úmrtí = Praha | popis = český zeměpisec }} '''Vladimír Pech''' (1862–1928) byl český zeměpisec a kartograf. == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''p.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Adolf (osoby)|Adolf (osoby)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Adrumetum|Adrumetum]] * [[Ottův slovník naučný/Aegejské moře|Aegejské moře]] * [[Ottův slovník naučný/Aemilius|Aemilius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aeneas Sylvius|Aeneas Sylvius]] * [[Ottův slovník naučný/Aëtius|Aëtius]] * [[Ottův slovník naučný/Afgánistán|Afgánistán]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Agathoklés|Agathoklés]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Agrippa|Agrippa]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Alani|Alani]] * [[Ottův slovník naučný/Alarich|Alarich]] * [[Ottův slovník naučný/Alba (osoby)|Alba (osoby)]] * [[Ottův slovník naučný/Alberoni|Alberoni]] * [[Ottův slovník naučný/Augustus|Augustus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Avarové|Avarové]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Azory|Azory]] * [[Ottův slovník naučný/Bílé moře|Bílé moře]] * [[Ottův slovník naučný/Cabrera (osoby)|Cabrera (osoby)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Čechy/Vodopis|Čechy/Vodopis]] * [[Ottův slovník naučný/Dánsko|Dánsko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Dár-Fúr|Dár-Fúr]] * [[Ottův slovník naučný/Depresse|Depresse]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Morava (doplněk)|Morava (doplněk)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Mordvini|Mordvini]] * [[Ottův slovník naučný/z Albuquerque|z Albuquerque]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Kartografové]] qnub343cuinye1anvip084wpge4ow7x 0 33340 345644 338557 2026-10-28T05:17:36Z Lenka64 2855 úprava odkazu 345644 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Díl sedmý | PŘEDCHOZÍ = Díl šestý | DALŠÍ = Díl osmý }} {{Textinfo | TITULEK = Díl sedmý | AUTOR = Kolektiv autorů | PODTITULEK = Dánsko – Dřevec | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni11ottogoog Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} <small>Jména románská počínající předložkami d’, da, dei, di, du a pod., pokud nejsou uvedena pod písmenem '''D''', sluší hledati pod začátečným písmenem slova následujícího, na př. Daguesseau viz d’{{Prostrkaně|Aguesseau}}, De Gubernatis viz de {{Prostrkaně|Gubernatis}}.</small> <div class="osnSeznamHesel"> # [[Ottův slovník naučný/Dánsko|Dánsko]] # [[Ottův slovník naučný/Dánský průliv|Dánský průliv]] # [[Ottův slovník naučný/Dansville|Dansville]] # [[Ottův slovník naučný/Danšovice|Danšovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dantan|Dantan]] # [[Ottův slovník naučný/Dante|Dante]] # [[Ottův slovník naučný/Danthonia|Danthonia]] # [[Ottův slovník naučný/Danti|Danti]] # [[Ottův slovník naučný/Dantier|Dantier]] # [[Ottův slovník naučný/Dantiscus|Dantiscus]] # [[Ottův slovník naučný/Danton|Danton]] # [[Ottův slovník naučný/Dantovské společnosti|Dantovské společnosti]] # [[Ottův slovník naučný/Dantyszek|Dantyszek]] # [[Ottův slovník naučný/Danubius|Danubius]] # [[Ottův slovník naučný/Danvers|Danvers]] # [[Ottův slovník naučný/Danville|Danville]] # [[Ottův slovník naučný/Danz|Danz]] # [[Ottův slovník naučný/Danzel|Danzel]] # [[Ottův slovník naučný/Danzi|Danzi]] # [[Ottův slovník naučný/Danzig|Danzig]] # [[Ottův slovník naučný/Daoulas|Daoulas]] # [[Ottův slovník naučný/Dapedius|Dapedius]] # [[Ottův slovník naučný/Daph|Daph]] # [[Ottův slovník naučný/Daphne|Daphne]] # [[Ottův slovník naučný/Daphne (planetoida)|Daphne (planetoida)]] # [[Ottův slovník naučný/Daphnia a Daphnidae|Daphnia a Daphnidae]] # [[Ottův slovník naučný/Dapifer|Dapifer]] # [[Ottův slovník naučný/Daponte|Daponte]] # [[Ottův slovník naučný/Dapper|Dapper]] # [[Ottův slovník naučný/Dappeské údolí|Dappeské údolí]] # [[Ottův slovník naučný/Dapsang|Dapsang]] # [[Ottův slovník naučný/Dapsy|Dapsy]] # [[Ottův slovník naučný/Dar|Dar]] # [[Ottův slovník naučný/Dar jitřní|Dar jitřní]] # [[Ottův slovník naučný/Dár|Dár]] # [[Ottův slovník naučný/Dárá|Dárá]] # [[Ottův slovník naučný/Dáráb|Dáráb]] # [[Ottův slovník naučný/Darapti|Darapti]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-Banda|Dár-Banda]] # [[Ottův slovník naučný/Darboux|Darboux]] # [[Ottův slovník naučný/Darboy|Darboy]] # [[Ottův slovník naučný/Darby|Darby]] # [[Ottův slovník naučný/Darbysté|Darbysté]] # [[Ottův slovník naučný/Darcet|Darcet]] # [[Ottův slovník naučný/Darcy|Darcy]] # [[Ottův slovník naučný/Darcyův přístroj|Darcyův přístroj]] # [[Ottův slovník naučný/Darda|Darda]] # [[Ottův slovník naučný/Dárda|Dárda]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanariát|Dardanariát]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanellské zboží|Dardanellské zboží]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanelly|Dardanelly]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanelly malé|Dardanelly malé]] # [[Ottův slovník naučný/Dardania|Dardania]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanos|Dardanos]] # [[Ottův slovník naučný/Dardanové|Dardanové]] # [[Ottův slovník naučný/Dárday|Dárday]] # [[Ottův slovník naučný/Dardistán|Dardistán]] # [[Ottův slovník naučný/Dárdžiling|Dárdžiling]] # [[Ottův slovník naučný/Darebnice|Darebnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dareikos|Dareikos]] # [[Ottův slovník naučný/Dareios|Dareios]] # [[Ottův slovník naučný/Dareiova hrobka|Dareiova hrobka]] # [[Ottův slovník naučný/Dareiova vása|Dareiova vása]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-el-Beidá|Dár-el-Beidá]] # [[Ottův slovník naučný/Darelliho tinktura|Darelliho tinktura]] # [[Ottův slovník naučný/Daremberg|Daremberg]] # [[Ottův slovník naučný/Dařenice|Dařenice]] # [[Ottův slovník naučný/Dares|Dares]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-es-Salám|Dár-es-Salám]] # [[Ottův slovník naučný/Dareste de la Chavanne|Dareste de la Chavanne]] # [[Ottův slovník naučný/Daret|Daret]] # [[Ottův slovník naučný/Dár Fertít|Dár Fertít]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-Fúr|Dár-Fúr]] # [[Ottův slovník naučný/Dargan|Dargan]] # [[Ottův slovník naučný/D’Argen|D’Argen]] # [[Ottův slovník naučný/Darginci|Darginci]] # [[Ottův slovník naučný/Dargo|Dargo]] # [[Ottův slovník naučný/Dargomyžskij|Dargomyžskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dargun|Dargun]] # [[Ottův slovník naučný/Darguň|Darguň]] # [[Ottův slovník naučný/Dari|Dari]] # [[Ottův slovník naučný/Daribba|Daribba]] # [[Ottův slovník naučný/Daricus|Daricus]] # [[Ottův slovník naučný/Dariel|Dariel]] # [[Ottův slovník naučný/Darién|Darién]] # [[Ottův slovník naučný/Dariénský záliv|Dariénský záliv]] # [[Ottův slovník naučný/Darii|Darii]] # [[Ottův slovník naučný/Dařílek|Dařílek]] # [[Ottův slovník naučný/Darimon|Darimon]] # [[Ottův slovník naučný/Darini|Darini]] # [[Ottův slovník naučný/Darinka|Darinka]] # [[Ottův slovník naučný/Dariny|Dariny]] # [[Ottův slovník naučný/Dariole|Dariole]] # [[Ottův slovník naučný/Darius|Darius]] # [[Ottův slovník naučný/Darjá|Darjá]] # [[Ottův slovník naučný/Darjal|Darjal]] # [[Ottův slovník naučný/Darka|Darka]] # [[Ottův slovník naučný/Darkehmen|Darkehmen]] # [[Ottův slovník naučný/Dárkov|Dárkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-Kuti|Dár-Kuti]] # [[Ottův slovník naučný/Darlaston|Darlaston]] # [[Ottův slovník naučný/Darley|Darley]] # [[Ottův slovník naučný/Darling|Darling]] # [[Ottův slovník naučný/Darling (řeka)|Darling (řeka)]] # [[Ottův slovník naučný/Darlingovo pohoří|Darlingovo pohoří]] # [[Ottův slovník naučný/Darlington|Darlington]] # [[Ottův slovník naučný/Darlington William|Darlington William]] # [[Ottův slovník naučný/Darlingtonia|Darlingtonia]] # [[Ottův slovník naučný/Darma|Darma]] # [[Ottův slovník naučný/Darmesteter|Darmesteter]] # [[Ottův slovník naučný/Darmota|Darmota]] # [[Ottův slovník naučný/Ďarmoty|Ďarmoty]] # [[Ottův slovník naučný/Darmstadt|Darmstadt]] # [[Ottův slovník naučný/Darmyšl|Darmyšl]] # [[Ottův slovník naučný/Darnétal|Darnétal]] # [[Ottův slovník naučný/Darney|Darney]] # [[Ottův slovník naučný/Darnica|Darnica]] # [[Ottův slovník naučný/Darnis|Darnis]] # [[Ottův slovník naučný/Darnley|Darnley]] # [[Ottův slovník naučný/Daroca|Daroca]] # [[Ottův slovník naučný/Darolja|Darolja]] # [[Ottův slovník naučný/Darondeau|Darondeau]] # [[Ottův slovník naučný/Darosy|Darosy]] # [[Ottův slovník naučný/Darová|Darová]] # [[Ottův slovník naučný/Darování|Darování]] # [[Ottův slovník naučný/Darowski|Darowski]] # [[Ottův slovník naučný/Darquier|Darquier]] # [[Ottův slovník naučný/Darre|Darre]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-Runga|Dár-Runga]] # [[Ottův slovník naučný/Dars|Dars]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-Saláh|Dár-Saláh]] # [[Ottův slovník naučný/Dartford|Dartford]] # [[Ottův slovník naučný/Dartmoor|Dartmoor]] # [[Ottův slovník naučný/Dartmouth|Dartmouth]] # [[Ottův slovník naučný/Dartmouth College|Dartmouth College]] # [[Ottův slovník naučný/Dartois|Dartois]] # [[Ottův slovník naučný/Dartre|Dartre]] # [[Ottův slovník naučný/Dartrismus|Dartrismus]] # [[Ottův slovník naučný/Daru|Daru]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-ul-harb|Dár-ul-harb]] # [[Ottův slovník naučný/Dáru-l-chiláfet|Dáru-l-chiláfet]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-us-seádet|Dár-us-seádet]] # [[Ottův slovník naučný/Dár-us-seltenet|Dár-us-seltenet]] # [[Ottův slovník naučný/Daruvar|Daruvar]] # [[Ottův slovník naučný/Darovar|Darovar]] # [[Ottův slovník naučný/Darvar Demetrios Nikolaos|Darvar Demetrios Nikolaos]] # [[Ottův slovník naučný/Darvar|Darvar]] # [[Ottův slovník naučný/Darw.|Darw.]] # [[Ottův slovník naučný/Darwen|Darwen]] # [[Ottův slovník naučný/Darwin|Darwin]] # [[Ottův slovník naučný/Darwinia|Darwinia]] # [[Ottův slovník naučný/Darwinova nauka|Darwinova nauka]] # [[Ottův slovník naučný/Darzens|Darzens]] # [[Ottův slovník naučný/Ďas|Ďas]] # [[Ottův slovník naučný/Dašaratha|Dašaratha]] # [[Ottův slovník naučný/Dase|Dase]] # [[Ottův slovník naučný/Dáseň|Dáseň]] # [[Ottův slovník naučný/Dasent|Dasent]] # [[Ottův slovník naučný/Dash|Dash]] # [[Ottův slovník naučný/Dasijská notace|Dasijská notace]] # [[Ottův slovník naučný/Dasjespiss|Dasjespiss]] # [[Ottův slovník naučný/Daskabát|Daskabát]] # [[Ottův slovník naučný/Ďas mořský|Ďas mořský]] # [[Ottův slovník naučný/Dasnice|Dasnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dasny|Dasny]] # [[Ottův slovník naučný/Dasové|Dasové]] # [[Ottův slovník naučný/Dasra a Nasatja|Dasra a Nasatja]] # [[Ottův slovník naučný/Dass|Dass]] # [[Ottův slovník naučný/Dassel|Dassel]] # [[Ottův slovník naučný/Dassel (rodina)|Dassel (rodina)]] # [[Ottův slovník naučný/Dassier|Dassier]] # [[Ottův slovník naučný/Dassouci|Dassouci]] # [[Ottův slovník naučný/D’Aste|D’Aste]] # [[Ottův slovník naučný/Dastich|Dastich]] # [[Ottův slovník naučný/Dasychira|Dasychira]] # [[Ottův slovník naučný/Dasylirion|Dasylirion]] # [[Ottův slovník naučný/Dasymetr|Dasymetr]] # [[Ottův slovník naučný/Dasypoda|Dasypoda]] # [[Ottův slovník naučný/Dasypodius|Dasypodius]] # [[Ottův slovník naučný/Dasyprocta|Dasyprocta]] # [[Ottův slovník naučný/Dasypus|Dasypus]] # [[Ottův slovník naučný/Dasypus Václav|Dasypus Václav]] # [[Ottův slovník naučný/Dasyurus|Dasyurus]] # [[Ottův slovník naučný/Dašev|Dašev]] # [[Ottův slovník naučný/Dašice|Dašice]] # [[Ottův slovník naučný/Dašický z Barchova|Dašický z Barchova]] # [[Ottův slovník naučný/Daškěvič|Daškěvič]] # [[Ottův slovník naučný/Daško|Daško]] # [[Ottův slovník naučný/Daškov|Daškov]] # [[Ottův slovník naučný/Dašková|Dašková]] # [[Ottův slovník naučný/Daškovka|Daškovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dašok|Dašok]] # [[Ottův slovník naučný/Data|Data]] # [[Ottův slovník naučný/Datames|Datames]] # [[Ottův slovník naučný/Datarie řimská|Datarie řimská]] # [[Ottův slovník naučný/Dat, dicat, dedicat|Dat, dicat, dedicat]] # [[Ottův slovník naučný/Datel Jan|Datel Jan]] # [[Ottův slovník naučný/Datelov|Datelov]] # [[Ottův slovník naučný/Dat Galenus opes, dat Justinianus honores, pauper Aristoteles cogitur ire pedes|Dat Galenus opes, dat Justinianus honores, pauper Aristoteles cogitur ire pedes]] # [[Ottův slovník naučný/Dathe|Dathe]] # [[Ottův slovník naučný/Datchet|Datchet]] # [[Ottův slovník naučný/Dati|Dati]] # [[Ottův slovník naučný/Datio in solutum|Datio in solutum]] # [[Ottův slovník naučný/Datis|Datis]] # [[Ottův slovník naučný/Datisca|Datisca]] # [[Ottův slovník naučný/Datiscaceae|Datiscaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Datiscetin|Datiscetin]] # [[Ottův slovník naučný/Datiscin|Datiscin]] # [[Ottův slovník naučný/Datisi|Datisi]] # [[Ottův slovník naučný/Datismus|Datismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dativ|Dativ]] # [[Ottův slovník naučný/Datle|Datle]] # [[Ottův slovník naučný/Datlová palma|Datlová palma]] # [[Ottův slovník naučný/Datlové|Datlové]] # [[Ottův slovník naučný/Datlovník|Datlovník]] # [[Ottův slovník naučný/Dato a dato|Dato a dato]] # [[Ottův slovník naučný/Datolith|Datolith]] # [[Ottův slovník naučný/Datosměnka|Datosměnka]] # [[Ottův slovník naučný/Datovati|Datovati]] # [[Ottův slovník naučný/Datum|Datum]] # [[Ottův slovník naučný/Datura|Datura]] # [[Ottův slovník naučný/Daturin|Daturin]] # [[Ottův slovník naučný/Dat veniam corvis, vexat censura columbas|Dat veniam corvis, vexat censura columbas]] # [[Ottův slovník naučný/Datyně|Datyně]] # [[Ottův slovník naučný/Daub Karl|Daub Karl]] # [[Ottův slovník naučný/Daub.|Daub.]] # [[Ottův slovník naučný/Dauba|Dauba]] # [[Ottův slovník naučný/Dauban|Dauban]] # [[Ottův slovník naučný/Daubasse|Daubasse]] # [[Ottův slovník naučný/Daubensee|Daubensee]] # [[Ottův slovník naučný/Daubenton|Daubenton]] # [[Ottův slovník naučný/Daubeny|Daubeny]] # [[Ottův slovník naučný/Daubigny|Daubigny]] # [[Ottův slovník naučný/Daublebský|Daublebský]] # [[Ottův slovník naučný/Daubrée|Daubrée]] # [[Ottův slovník naučný/Daucus|Daucus]] # [[Ottův slovník naučný/Dáúd|Dáúd]] # [[Ottův slovník naučný/Daud.|Daud.]] # [[Ottův slovník naučný/Daudebardi|Daudebardi]] # [[Ottův slovník naučný/Dáúd el Antaki|Dáúd el Antaki]] # [[Ottův slovník naučný/Daudet|Daudet]] # [[Ottův slovník naučný/Daudin|Daudin]] # [[Ottův slovník naučný/Dáúdnagar|Dáúdnagar]] # [[Ottův slovník naučný/Daugier|Daugier]] # [[Ottův slovník naučný/Dauis|Dauis]] # [[Ottův slovník naučný/Daule|Daule]] # [[Ottův slovník naučný/Dauletabád|Dauletabád]] # [[Ottův slovník naučný/Dauletšáh|Dauletšáh]] # [[Ottův slovník naučný/Daulis|Daulis]] # [[Ottův slovník naučný/Daullé|Daullé]] # [[Ottův slovník naučný/Daumas|Daumas]] # [[Ottův slovník naučný/Daumer|Daumer]] # [[Ottův slovník naučný/Daumesnil|Daumesnil]] # [[Ottův slovník naučný/Daumet|Daumet]] # [[Ottův slovník naučný/Daumier|Daumier]] # [[Ottův slovník naučný/Daumont|Daumont]] # [[Ottův slovník naučný/Daun (městys)|Daun (městys)]] # [[Ottův slovník naučný/Daun (rod)|Daun (rod)]] # [[Ottův slovník naučný/Daunia|Daunia]] # [[Ottův slovník naučný/Daunou|Daunou]] # [[Ottův slovník naučný/Daunus|Daunus]] # [[Ottův slovník naučný/Dauphin|Dauphin]] # [[Ottův slovník naučný/Dauphin Albert|Dauphin Albert]] # [[Ottův slovník naučný/Dauphiné|Dauphiné]] # [[Ottův slovník naučný/Dauphins|Dauphins]] # [[Ottův slovník naučný/Dauprat|Dauprat]] # [[Ottův slovník naučný/Dauriac|Dauriac]] # [[Ottův slovník naučný/Daurie|Daurie]] # [[Ottův slovník naučný/Daurové|Daurové]] # [[Ottův slovník naučný/Daurské hory|Daurské hory]] # [[Ottův slovník naučný/Dausch|Dausch]] # [[Ottův slovník naučný/Daussoigne-Méhul|Daussoigne-Méhul]] # [[Ottův slovník naučný/Daut|Daut]] # [[Ottův slovník naučný/Dauthage|Dauthage]] # [[Ottův slovník naučný/Dautresme|Dautresme]] # [[Ottův slovník naučný/Dautzenberg|Dautzenberg]] # [[Ottův slovník naučný/Dauw|Dauw]] # [[Ottův slovník naučný/Davaine|Davaine]] # [[Ottův slovník naučný/Davallia|Davallia]] # [[Ottův slovník naučný/Davenant|Davenant]] # [[Ottův slovník naučný/Dávení|Dávení]] # [[Ottův slovník naučný/Davenport|Davenport]] # [[Ottův slovník naučný/Daventry|Daventry]] # [[Ottův slovník naučný/Davia|Davia]] # [[Ottův slovník naučný/Davič|Davič]] # [[Ottův slovník naučný/David|David]] # [[Ottův slovník naučný/David (město)|David (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Davidis|Davidis]] # [[Ottův slovník naučný/Davidla|Davidla]] # [[Ottův slovník naučný/Davidov|Davidov]] # [[Ottův slovník naučný/Davidovci|Davidovci]] # [[Ottův slovník naučný/Davidovič|Davidovič]] # [[Ottův slovník naučný/Davidović|Davidović]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitrije|Dimitrije]] # [[Ottův slovník naučný/Davids Th. W. Rhys|Davids Th. W. Rhys]] # [[Ottův slovník naučný/Davids.|Davids.]] # [[Ottův slovník naučný/Davidson|Davidson]] # [[Ottův slovník naučný/Davidsonia|Davidsonia]] # [[Ottův slovník naučný/Davidsthal|Davidsthal]] # [[Ottův slovník naučný/Daviel|Daviel]] # [[Ottův slovník naučný/Davies|Davies]] # [[Ottův slovník naučný/Daviet|Daviet]] # [[Ottův slovník naučný/Davila|Davila]] # [[Ottův slovník naučný/Davillier|Davillier]] # [[Ottův slovník naučný/Davin|Davin]] # [[Ottův slovník naučný/Davioud|Davioud]] # [[Ottův slovník naučný/Davis|Davis]] # [[Ottův slovník naučný/Davisův průliv|Davisův průliv]] # [[Ottův slovník naučný/Davith|Davith]] # [[Ottův slovník naučný/Davits|Davits]] # [[Ottův slovník naučný/Davitt|Davitt]] # [[Ottův slovník naučný/Dávivec|Dávivec]] # [[Ottův slovník naučný/Dávivý kořen|Dávivý kořen]] # [[Ottův slovník naučný/Dávka|Dávka]] # [[Ottův slovník naučný/Davle|Davle]] # [[Ottův slovník naučný/Davor|Davor]] # [[Ottův slovník naučný/Davorija|Davorija]] # [[Ottův slovník naučný/Davorin|Davorin]] # [[Ottův slovník naučný/Davos|Davos]] # [[Ottův slovník naučný/Davoust|Davoust]] # [[Ottův slovník naučný/Davoűt|Davoűt]] # [[Ottův slovník naučný/Davus sum, non Oedipus|Davus sum, non Oedipus]] # [[Ottův slovník naučný/Davy|Davy]] # [[Ottův slovník naučný/Davydov|Davydov]] # [[Ottův slovník naučný/Davyn|Davyn]] # [[Ottův slovník naučný/Davyův kahanec|Davyův kahanec]] # [[Ottův slovník naučný/Dawdon|Dawdon]] # [[Ottův slovník naučný/Dawe|Dawe]] # [[Ottův slovník naučný/Dawes|Dawes]] # [[Ottův slovník naučný/Dawison|Dawison]] # [[Ottův slovník naučný/Dawk|Dawk]] # [[Ottův slovník naučný/Dawkins|Dawkins]] # [[Ottův slovník naučný/Dawley Magna|Dawley Magna]] # [[Ottův slovník naučný/Dawlis|Dawlis]] # [[Ottův slovník naučný/Dawson|Dawson]] # [[Ottův slovník naučný/Dax|Dax]] # [[Ottův slovník naučný/Daxner|Daxner]] # [[Ottův slovník naučný/Day|Day]] # [[Ottův slovník naučný/Dayka|Dayka]] # [[Ottův slovník naučný/Daylesford|Daylesford]] # [[Ottův slovník naučný/Days of humiliation|Days of humiliation]] # [[Ottův slovník naučný/Dayton|Dayton]] # [[Ottův slovník naučný/Daza|Daza]] # [[Ottův slovník naučný/Däzel|Däzel]] # [[Ottův slovník naučný/Dazio|Dazio]] # [[Ottův slovník naučný/Dazio Grande|Dazio Grande]] # [[Ottův slovník naučný/Dazule|Dazule]] # [[Ottův slovník naučný/Dažbog|Dažbog]] # [[Ottův slovník naučný/D. C|D. C]] # [[Ottův slovník naučný/D. C. a D. C. fil.|D. C. a D. C. fil.]] # [[Ottův slovník naučný/Dceruška|Dceruška]] # [[Ottův slovník naučný/D. C. L.|D. C. L.]] # [[Ottův slovník naučný/Dce. Dcsne.|Dce. Dcsne.]] # [[Ottův slovník naučný/d. d.|d. d.]] # [[Ottův slovník naučný/D. D.|D. D.]] # [[Ottův slovník naučný/d. d. d.|d. d. d.]] # [[Ottův slovník naučný/ddt.|ddt.]] # [[Ottův slovník naučný/D-dur|D-dur]] # [[Ottův slovník naučný/De|De]] # [[Ottův slovník naučný/Dé|Dé]] # [[Ottův slovník naučný/DE|DE]] # [[Ottův slovník naučný/Dea dia|Dea dia]] # [[Ottův slovník naučný/Dead letter office|Dead letter office]] # [[Ottův slovník naučný/Deadwood|Deadwood]] # [[Ottův slovník naučný/Deák|Deák]] # [[Ottův slovník naučný/Deal|Deal]] # [[Ottův slovník naučný/Dean|Dean]] # [[Ottův slovník naučný/Dean Amos|Dean Amos]] # [[Ottův slovník naučný/Dean Forest|Dean Forest]] # [[Ottův slovník naučný/Dease|Dease]] # [[Ottův slovník naučný/Dea Syria|Dea Syria]] # [[Ottův slovník naučný/Death Valley|Death Valley]] # [[Ottův slovník naučný/Deauville|Deauville]] # [[Ottův slovník naučný/Debaclage|Debaclage]] # [[Ottův slovník naučný/Débaize|Débaize]] # [[Ottův slovník naučný/Deballage|Deballage]] # [[Ottův slovník naučný/Dédandade|Dédandade]] # [[Ottův slovník naučný/Débandement|Débandement]] # [[Ottův slovník naučný/Debans|Debans]] # [[Ottův slovník naučný/Debardage|Debardage]] # [[Ottův slovník naučný/Debarquement|Debarquement]] # [[Ottův slovník naučný/De Bary|De Bary]] # [[Ottův slovník naučný/Debatta|Debatta]] # [[Ottův slovník naučný/Débauche|Débauche]] # [[Ottův slovník naučný/Dębe|Dębe]] # [[Ottův slovník naučný/Debellace|Debellace]] # [[Ottův slovník naučný/Debet|Debet]] # [[Ottův slovník naučný/Debevec|Debevec]] # [[Ottův slovník naučný/Dębica|Dębica]] # [[Ottův slovník naučný/Dębicki|Dębicki]] # [[Ottův slovník naučný/Debidou|Debidou]] # [[Ottův slovník naučný/Debilitas|Debilitas]] # [[Ottův slovník naučný/Debillemont|Debillemont]] # [[Ottův slovník naučný/Dębiński|Dębiński]] # [[Ottův slovník naučný/Debír|Debír]] # [[Ottův slovník naučný/Debit|Debit]] # [[Ottův slovník naučný/Debitní|Debitní]] # [[Ottův slovník naučný/Debitor|Debitor]] # [[Ottův slovník naučný/Debitum|Debitum]] # [[Ottův slovník naučný/Debla|Debla]] # [[Ottův slovník naučný/Déblai|Déblai]] # [[Ottův slovník naučný/Deblín|Deblín]] # [[Ottův slovník naučný/Deblokovati|Deblokovati]] # [[Ottův slovník naučný/Deblov|Deblov]] # [[Ottův slovník naučný/Dębnia|Dębnia]] # [[Ottův slovník naučný/Dębno|Dębno]] # [[Ottův slovník naučný/Debo|Debo]] # [[Ottův slovník naučný/De Bois|De Bois]] # [[Ottův slovník naučný/Dębolęcki|Dębolęcki]] # [[Ottův slovník naučný/Děbolín|Děbolín]] # [[Ottův slovník naučný/Deboljskij|Deboljskij]] # [[Ottův slovník naučný/De Boni|De Boni]] # [[Ottův slovník naučný/Debórá|Debórá]] # [[Ottův slovník naučný/Debordovati|Debordovati]] # [[Ottův slovník naučný/Debóřina píseň|Debóřina píseň]] # [[Ottův slovník naučný/Débouché|Débouché]] # [[Ottův slovník naučný/Debours|Debours]] # [[Ottův slovník naučný/De Bow|De Bow]] # [[Ottův slovník naučný/Dębowiec|Dębowiec]] # [[Ottův slovník naučný/Debř|Debř]] # [[Ottův slovník naučný/Debra|Debra]] # [[Ottův slovník naučný/Debra Tabor|Debra Tabor]] # [[Ottův slovník naučný/Debraux|Debraux]] # [[Ottův slovník naučný/Debrauz|Debrauz]] # [[Ottův slovník naučný/Debray|Debray]] # [[Ottův slovník naučný/Debřec|Debřec]] # [[Ottův slovník naučný/Debrecín|Debrecín]] # [[Ottův slovník naučný/Debrecínská pusta|Debrecínská pusta]] # [[Ottův slovník naučný/Debreczeni|Debreczeni]] # [[Ottův slovník naučný/Debrit|Debrit]] # [[Ottův slovník naučný/Debrné|Debrné]] # [[Ottův slovník naučný/Debrník|Debrník]] # [[Ottův slovník naučný/Debrno|Debrno]] # [[Ottův slovník naučný/Debrnov|Debrnov]] # [[Ottův slovník naučný/Debrois van Bruyck|Debrois van Bruyck]] # [[Ottův slovník naučný/De Bry|De Bry]] # [[Ottův slovník naučný/Debuchovati|Debuchovati]] # [[Ottův slovník naučný/Debure|Debure]] # [[Ottův slovník naučný/Debureau|Debureau]] # [[Ottův slovník naučný/Debuskop|Debuskop]] # [[Ottův slovník naučný/Débusquement|Débusquement]] # [[Ottův slovník naučný/Debut|Debut]] # [[Ottův slovník naučný/Dec-|Dec-]] # [[Ottův slovník naučný/Dec.|Dec.]] # [[Ottův slovník naučný/Décade|Décade]] # [[Ottův slovník naučný/Decadence|Decadence]] # [[Ottův slovník naučný/Décadi|Décadi]] # [[Ottův slovník naučný/Decaen|Decaen]] # [[Ottův slovník naučný/Decagynia|Decagynia]] # [[Ottův slovník naučný/Decaisne|Decaisne]] # [[Ottův slovník naučný/Decalo|Decalo]] # [[Ottův slovník naučný/Decalogus|Decalogus]] # [[Ottův slovník naučný/Decamerone|Decamerone]] # [[Ottův slovník naučný/Décampement|Décampement]] # [[Ottův slovník naučný/Decamps|Decamps]] # [[Ottův slovník naučný/Decandolle|Decandolle]] # [[Ottův slovník naučný/Decandria|Decandria]] # [[Ottův slovník naučný/Decanus|Decanus]] # [[Ottův slovník naučný/Décapage|Décapage]] # [[Ottův slovník naučný/Decapoda|Decapoda]] # [[Ottův slovník naučný/De Cara|De Cara]] # [[Ottův slovník naučný/Decastello|Decastello]] # [[Ottův slovník naučný/De Castro|De Castro]] # [[Ottův slovník naučný/Decatur|Decatur]] # [[Ottův slovník naučný/Decauvilleova železnice přenosná|Decauvilleova železnice přenosná]] # [[Ottův slovník naučný/Decazes|Decazes]] # [[Ottův slovník naučný/Decazeville|Decazeville]] # [[Ottův slovník naučný/Decebalus|Decebalus]] # [[Ottův slovník naučný/Decem|Decem]] # [[Ottův slovník naučný/December|December]] # [[Ottův slovník naučný/Decembrio|Decembrio]] # [[Ottův slovník naučný/Decembristé|Decembristé]] # [[Ottův slovník naučný/Decempeda|Decempeda]] # [[Ottův slovník naučný/Decem primi|Decem primi]] # [[Ottův slovník naučný/Decemvirát|Decemvirát]] # [[Ottův slovník naučný/Decemviri|Decemviri]] # [[Ottův slovník naučný/Decence|Decence]] # [[Ottův slovník naučný/Decennium|Decennium]] # [[Ottův slovník naučný/Decentius|Decentius]] # [[Ottův slovník naučný/Decentralisace|Decentralisace]] # [[Ottův slovník naučný/Decepce|Decepce]] # [[Ottův slovník naučný/Deception|Deception]] # [[Ottův slovník naučný/De Cesare|De Cesare]] # [[Ottův slovník naučný/Decetia|Decetia]] # [[Ottův slovník naučný/Deci|Deci]] # [[Ottův slovník naučný/Deciati|Deciati]] # [[Ottův slovník naučný/Decidence|Decidence]] # [[Ottův slovník naučný/Decidua|Decidua]] # [[Ottův slovník naučný/Deciduata|Deciduata]] # [[Ottův slovník naučný/Decillion|Decillion]] # [[Ottův slovník naučný/Decima|Decima]] # [[Ottův slovník naučný/Decimace|Decimace]] # [[Ottův slovník naučný/Decimae|Decimae]] # [[Ottův slovník naučný/Decimální|Decimální]] # [[Ottův slovník naučný/Décime|Décime]] # [[Ottův slovník naučný/Decimola|Decimola]] # [[Ottův slovník naučný/Decimovati|Decimovati]] # [[Ottův slovník naučný/Decimový kontrapunkt|Decimový kontrapunkt]] # [[Ottův slovník naučný/Decina|Decina]] # [[Ottův slovník naučný/Decise|Decise]] # [[Ottův slovník naučný/Decisio|Decisio]] # [[Ottův slovník naučný/Décision|Décision]] # [[Ottův slovník naučný/Decisivní|Decisivní]] # [[Ottův slovník naučný/Decisivum votum|Decisivum votum]] # [[Ottův slovník naučný/Deciso|Deciso]] # [[Ottův slovník naučný/Decius (rod)|Decius (rod)]] # [[Ottův slovník naučný/Decius (příjmení)|Decius (příjmení)]] # [[Ottův slovník naučný/Décize|Décize]] # [[Ottův slovník naučný/Deck|Deck]] # [[Ottův slovník naučný/von der Decken|von der Decken]] # [[Ottův slovník naučný/Decker|Decker]] # [[Ottův slovník naučný/Declamando|Declamando]] # [[Ottův slovník naučný/Declamationes|Declamationes]] # [[Ottův slovník naučný/Declaration of Rights|Declaration of Rights]] # [[Ottův slovník naučný/Declaratio Thorunensis|Declaratio Thorunensis]] # [[Ottův slovník naučný/Decoctoinfusum|Decoctoinfusum]] # [[Ottův slovník naučný/Decoctum|Decoctum]] # [[Ottův slovník naučný/Decomposita|Decomposita]] # [[Ottův slovník naučný/Decompte|Decompte]] # [[Ottův slovník naučný/De Coppet|De Coppet]] # [[Ottův slovník naučný/Décor|Décor]] # [[Ottův slovník naučný/Decorated style|Decorated style]] # [[Ottův slovník naučný/De Cort|De Cort]] # [[Ottův slovník naučný/Decorum|Decorum]] # [[Ottův slovník naučný/De Coster|De Coster]] # [[Ottův slovník naučný/Decourcelle|Decourcelle]] # [[Ottův slovník naučný/Décourt|Décourt]] # [[Ottův slovník naučný/Découvert|Découvert]] # [[Ottův slovník naučný/Decrais|Decrais]] # [[Ottův slovník naučný/Decrescendo|Decrescendo]] # [[Ottův slovník naučný/Décret|Décret]] # [[Ottův slovník naučný/Decreta divina|Decreta divina]] # [[Ottův slovník naučný/Decretales litterae|Decretales litterae]] # [[Ottův slovník naučný/Decretorius|Decretorius]] # [[Ottův slovník naučný/Decretum|Decretum]] # [[Ottův slovník naučný/Decretum absolutum|Decretum absolutum]] # [[Ottův slovník naučný/Décsi|Décsi]] # [[Ottův slovník naučný/Decticus|Decticus]] # [[Ottův slovník naučný/Decubitus|Decubitus]] # [[Ottův slovník naučný/Decumana porta|Decumana porta]] # [[Ottův slovník naučný/Decumates agri|Decumates agri]] # [[Ottův slovník naučný/Decuria|Decuria]] # [[Ottův slovník naučný/Decurio|Decurio]] # [[Ottův slovník naučný/Decussatim|Decussatim]] # [[Ottův slovník naučný/Decussis|Decussis]] # [[Ottův slovník naučný/Decyusz|Decyusz]] # [[Ottův slovník naučný/Děčana|Děčana]] # [[Ottův slovník naučný/Děčka|Děčka]] # [[Ottův slovník naučný/Děka|Děka]] # [[Ottův slovník naučný/Děčané|Děčané]] # [[Ottův slovník naučný/Děčany|Děčany]] # [[Ottův slovník naučný/Děčín|Děčín]] # [[Ottův slovník naučný/Děd|Děd]] # [[Ottův slovník naučný/Děd (jméno)|Děd (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Děd (hora)|Děd (hora)]] # [[Ottův slovník naučný/Děd u Jihoslovanů|Děd u Jihoslovanů]] # [[Ottův slovník naučný/Děd (markrabí)|Děd (markrabí)]] # [[Ottův slovník naučný/Dedán|Dedán]] # [[Ottův slovník naučný/De dato|De dato]] # [[Ottův slovník naučný/Dědčín-Sedlnice|Dědčín-Sedlnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dede-Agač|Dede-Agač]] # [[Ottův slovník naučný/De Decker|De Decker]] # [[Ottův slovník naučný/Dědeček|Dědeček]] # [[Ottův slovník naučný/Dědek (mytologie)|Dědek (mytologie)]] # [[Ottův slovník naučný/Dědek (nástroj)|Dědek (nástroj)]] # [[Ottův slovník naučný/Dědek (ves)|Dědek (ves)]] # [[Ottův slovník naučný/Dedekind|Dedekind]] # [[Ottův slovník naučný/Dedekorace|Dedekorace]] # [[Ottův slovník naučný/Dedemsvaart|Dedemsvaart]] # [[Ottův slovník naučný/Dedenevo|Dedenevo]] # [[Ottův slovník naučný/Dedham|Dedham]] # [[Ottův slovník naučný/Dědic|Dědic]] # [[Ottův slovník naučný/z Dědic|z Dědic]] # [[Ottův slovník naučný/Dedicatio|Dedicatio]] # [[Ottův slovník naučný/Dědice|Dědice]] # [[Ottův slovník naučný/Dědická daň|Dědická daň]] # [[Ottův slovník naučný/Dědická posloupnost|Dědická posloupnost]] # [[Ottův slovník naučný/Dědická smlouva|Dědická smlouva]] # [[Ottův slovník naučný/Dědická žaloba|Dědická žaloba]] # [[Ottův slovník naučný/Dědické právo|Dědické právo]] # [[Ottův slovník naučný/Dědické sbratření|Dědické sbratření]] # [[Ottův slovník naučný/Dědickij|Dědickij]] # [[Ottův slovník naučný/Dědictví|Dědictví]] # [[Ottův slovník naučný/Dědictví (literatura)|Dědictví (liter.)]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičná činže|Dědičná činže]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičná štola|Dědičná štola]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičné služby zemské|Dědičné služby zemské]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičné statky|Dědičné statky]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičné úřady|Dědičné úřady]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičnost|Dědičnost]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičný pacht|Dědičný pacht]] # [[Ottův slovník naučný/Dědičný úročník|Dědičný úročník]] # [[Ottův slovník naučný/Dedignace|Dedignace]] # [[Ottův slovník naučný/Dedikace|Dedikace]] # [[Ottův slovník naučný/Dědina|Dědina]] # [[Ottův slovník naučný/Dědina (ves)|Dědina (ves)]] # [[Ottův slovník naučný/Dědinka|Dědinka]] # [[Ottův slovník naučný/Dědinná léta|Dědinná léta]] # [[Ottův slovník naučný/Dědinné právo|Dědinné právo]] # [[Ottův slovník naučný/Dědinníci|Dědinníci]] # [[Ottův slovník naučný/Dědinovo|Dědinovo]] # [[Ottův slovník naučný/Dedit|Dedit]] # [[Ottův slovník naučný/Deditio|Deditio]] # [[Ottův slovník naučný/Dedititii|Dedititii]] # [[Ottův slovník naučný/Dedjuchin|Dedjuchin]] # [[Ottův slovník naučný/Dědkov|Dědkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dědnovo|Dědnovo]] # [[Ottův slovník naučný/Dedo (markrabí)|Dedo (markrabí)]] # [[Ottův slovník naučný/Dedo (jednotka)|Dedo (jednotka)]] # [[Ottův slovník naučný/Dedommagement|Dedommagement]] # [[Ottův slovník naučný/Dědoši|Dědoši]] # [[Ottův slovník naučný/Dedoublement|Dedoublement]] # [[Ottův slovník naučný/Dedoublovati|Dedoublovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dědov|Dědov]] # [[Ottův slovník naučný/Dědová|Dědová]] # [[Ottův slovník naučný/Dědovice|Dědovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dedović|Dedović]] # [[Ottův slovník naučný/Deductio|Deductio]] # [[Ottův slovník naučný/Deductis deducendis|Deductis deducendis]] # [[Ottův slovník naučný/Deducto aere alieno|Deducto aere alieno]] # [[Ottův slovník naučný/Dedukce|Dedukce]] # [[Ottův slovník naučný/Dedukovati|Dedukovati]] # [[Ottův slovník naučný/Deduktivní|Deduktivní]] # [[Ottův slovník naučný/Děduška|Děduška]] # [[Ottův slovník naučný/Dee (řeky)|Dee (řeky)]] # [[Ottův slovník naučný/Dee (osoby)|Dee (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/van Deelen|van Deelen]] # [[Ottův slovník naučný/Deep|Deep]] # [[Ottův slovník naučný/Deering|Deering]] # [[Ottův slovník naučný/Dering Richard|Dering Richard]] # [[Ottův slovník naučný/Deer Lodge|Deer Lodge]] # [[Ottův slovník naučný/Deés|Deés]] # [[Ottův slovník naučný/Deés-Akna|Deés-Akna]] # [[Ottův slovník naučný/De facto|De facto]] # [[Ottův slovník naučný/Defaite|Defaite]] # [[Ottův slovník naučný/Defamace|Defamace]] # [[Ottův slovník naučný/Defatigace|Defatigace]] # [[Ottův slovník naučný/Defaut|Defaut]] # [[Ottův slovník naučný/Defaveur|Defaveur]] # [[Ottův slovník naučný/Defectivum|Defectivum]] # [[Ottův slovník naučný/Defectus|Defectus]] # [[Ottův slovník naučný/Defekace|Defekace]] # [[Ottův slovník naučný/Defekce|Defekce]] # [[Ottův slovník naučný/Defekt|Defekt]] # [[Ottův slovník naučný/Defektivní|Defektivní]] # [[Ottův slovník naučný/Defektní řízení|Defektní řízení]] # [[Ottův slovník naučný/Defenders|Defenders]] # [[Ottův slovník naučný/Defendovati|Defendovati]] # [[Ottův slovník naučný/Defenestrace|Defenestrace]] # [[Ottův slovník naučný/Defense|Defense]] # [[Ottův slovník naučný/Defensionér|Defensionér]] # [[Ottův slovník naučný/Defensiva|Defensiva]] # [[Ottův slovník naučný/Defensivní|Defensivní]] # [[Ottův slovník naučný/Defensor|Defensor]] # [[Ottův slovník naučný/Defensorové|Defensorové]] # [[Ottův slovník naučný/Deference|Deference]] # [[Ottův slovník naučný/Deferenční kruh|Deferenční kruh]] # [[Ottův slovník naučný/Deferens|Deferens]] # [[Ottův slovník naučný/Deferovati|Deferovati]] # [[Ottův slovník naučný/Defervescence|Defervescence]] # [[Ottův slovník naučný/du Deffand|du Deffand]] # [[Ottův slovník naučný/Deffernik|Deffernik]] # [[Ottův slovník naučný/Défi|Défi]] # [[Ottův slovník naučný/Défiance|Défiance]] # [[Ottův slovník naučný/Defiance|Defiance]] # [[Ottův slovník naučný/Defibrator|Defibrator]] # [[Ottův slovník naučný/Defibreur|Defibreur]] # [[Ottův slovník naučný/Deficiendo|Deficiendo]] # [[Ottův slovník naučný/Deficiens hyperbola|Deficiens hyperbola]] # [[Ottův slovník naučný/Deficiens numerus|Deficiens numerus]] # [[Ottův slovník naučný/Deficient|Deficient]] # [[Ottův slovník naučný/Deficiente pecunia|Deficiente pecunia]] # [[Ottův slovník naučný/Deficit|Deficit]] # [[Ottův slovník naučný/Defigurace|Defigurace]] # [[Ottův slovník naučný/Défilé|Défilé]] # [[Ottův slovník naučný/Défilement|Défilement]] # [[Ottův slovník naučný/Defilovati|Defilovati]] # [[Ottův slovník naučný/Definice|Definice]] # [[Ottův slovník naučný/Definiendum|Definiendum]] # [[Ottův slovník naučný/Definiens|Definiens]] # [[Ottův slovník naučný/Definitiva|Definitiva]] # [[Ottův slovník naučný/Definitivní|Definitivní]] # [[Ottův slovník naučný/Definitor|Definitor]] # [[Ottův slovník naučný/Definitum|Definitum]] # [[Ottův slovník naučný/Definovati|Definovati]] # [[Ottův slovník naučný/Deflagrator|Deflagrator]] # [[Ottův slovník naučný/Deflegmace|Deflegmace]] # [[Ottův slovník naučný/Deflegmator|Deflegmator]] # [[Ottův slovník naučný/Deflektometer|Deflektometer]] # [[Ottův slovník naučný/Deflektor|Deflektor]] # [[Ottův slovník naučný/Deflektovati|Deflektovati]] # [[Ottův slovník naučný/Deflogistický|Deflogistický]] # [[Ottův slovník naučný/Deflorace|Deflorace]] # [[Ottův slovník naučný/Defluvium capillorum|Defluvium capillorum]] # [[Ottův slovník naučný/Defoe|Defoe]] # [[Ottův slovník naučný/Daniel|Daniel]] # [[Ottův slovník naučný/Defoliace|Defoliace]] # [[Ottův slovník naučný/Defontaine|Defontaine]] # [[Ottův slovník naučný/Deformace|Deformace]] # [[Ottův slovník naučný/Deformita|Deformita]] # [[Ottův slovník naučný/Deformní|Deformní]] # [[Ottův slovník naučný/Defr.|Defr.]] # [[Ottův slovník naučný/Defraudace|Defraudace]] # [[Ottův slovník naučný/von Defregger|von Defregger]] # [[Ottův slovník naučný/Defrémery|Defrémery]] # [[Ottův slovník naučný/Defrugovati|Defrugovati]] # [[Ottův slovník naučný/Defter|Defter]] # [[Ottův slovník naučný/Defunctus|Defunctus]] # [[Ottův slovník naučný/Defurfurace|Defurfurace]] # [[Ottův slovník naučný/Deg.|Deg.]] # [[Ottův slovník naučný/Dega|Dega]] # [[Ottův slovník naučný/Degagement|Degagement]] # [[Ottův slovník naučný/Degarnovati|Degarnovati]] # [[Ottův slovník naučný/Degažovati|Degažovati]] # [[Ottův slovník naučný/Degeer|Degeer]] # [[Ottův slovník naučný/Degen|Degen]] # [[Ottův slovník naučný/Degener|Degener]] # [[Ottův slovník naučný/Degener Paul|Degener Paul]] # [[Ottův slovník naučný/Degenerace|Degenerace]] # [[Ottův slovník naučný/Degenerativní šílenost|Degenerativní šílenost]] # [[Ottův slovník naučný/Degenerova methoda|Degenerova methoda]] # [[Ottův slovník naučný/Degenfeld|Degenfeld]] # [[Ottův slovník naučný/Deger|Deger]] # [[Ottův slovník naučný/Degérando|Degérando]] # [[Ottův slovník naučný/Deggendorf|Deggendorf]] # [[Ottův slovník naučný/Deglutice|Deglutice]] # [[Ottův slovník naučný/Dego|Dego]] # [[Ottův slovník naučný/Degoa|Degoa]] # [[Ottův slovník naučný/Degoržovati|Degoržovati]] # [[Ottův slovník naučný/Degout|Degout]] # [[Ottův slovník naučný/Degradace|Degradace]] # [[Ottův slovník naučný/Degraissovati|Degraissovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dégras|Dégras]] # [[Ottův slovník naučný/Degravovati|Degravovati]] # [[Ottův slovník naučný/Degré|Degré]] # [[Ottův slovník naučný/Degré Alajos|Degré Alajos]] # [[Ottův slovník naučný/Degressivní daň|Degressivní daň]] # [[Ottův slovník naučný/De Grey|De Grey]] # [[Ottův slovník naučný/Degrossovati|Degrossovati]] # [[Ottův slovník naučný/Degtjarev|Degtjarev]] # [[Ottův slovník naučný/Degummování|Degummování]] # [[Ottův slovník naučný/Degustace|Degustace]] # [[Ottův slovník naučný/De gustibus non est disputandum|De gustibus non est disputandum]] # [[Ottův slovník naučný/Děhel|Děhel]] # [[Ottův slovník naučný/Dehet|Dehet]] # [[Ottův slovník naučný/Dehetné|Dehetné]] # [[Ottův slovník naučný/Dehetník|Dehetník]] # [[Ottův slovník naučný/Dehio|Dehio]] # [[Ottův slovník naučný/Dehli|Dehli]] # [[Ottův slovník naučný/Dehn|Dehn]] # [[Ottův slovník naučný/Dehná|Dehná]] # [[Ottův slovník naučný/Dehnice|Dehnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dehn-Rothfelser|Dehn-Rothfelser]] # [[Ottův slovník naučný/Dehodencq|Dehodencq]] # [[Ottův slovník naučný/De hodierno die|De hodierno die]] # [[Ottův slovník naučný/Dehors|Dehors]] # [[Ottův slovník naučný/Dehortace|Dehortace]] # [[Ottův slovník naučný/Dehortatorie|Dehortatorie]] # [[Ottův slovník naučný/Dehra Dún|Dehra Dún]] # [[Ottův slovník naučný/Dehtarov|Dehtarov]] # [[Ottův slovník naučný/Dehtín|Dehtín]] # [[Ottův slovník naučný/Dehtov|Dehtov]] # [[Ottův slovník naučný/Děhylov|Děhylov]] # [[Ottův slovník naučný/Dech|Dech]] # [[Ottův slovník naučný/Dechalander|Dechalander]] # [[Ottův slovník naučný/Dechales|Dechales]] # [[Ottův slovník naučný/Dechamps|Dechamps]] # [[Ottův slovník naučný/Décharge|Décharge]] # [[Ottův slovník naučný/Decharžní zeď|Decharžní zeď]] # [[Ottův slovník naučný/von Dechen|von Dechen]] # [[Ottův slovník naučný/Dechenská jeskyně|Dechenská jeskyně]] # [[Ottův slovník naučný/Dechiffrování|Dechiffrování]] # [[Ottův slovník naučný/Dechové obrazy|Dechové obrazy]] # [[Ottův slovník naučný/Dechtáře|Dechtáře]] # [[Ottův slovník naučný/Dechtary|Dechtary]] # [[Ottův slovník naučný/Dechtín|Dechtín]] # [[Ottův slovník naučný/Dechtov|Dechtov]] # [[Ottův slovník naučný/Dei|Dei]] # [[Ottův slovník naučný/Déianeira|Déianeira]] # [[Ottův slovník naučný/Déidameia|Déidameia]] # [[Ottův slovník naučný/Deidesheim|Deidesheim]] # [[Ottův slovník naučný/Deidier|Deidier]] # [[Ottův slovník naučný/Deifikace|Deifikace]] # [[Ottův slovník naučný/Déifobé|Déifobé]] # [[Ottův slovník naučný/Déifobos|Déifobos]] # [[Ottův slovník naučný/Déifontés|Déifontés]] # [[Ottův slovník naučný/Dei gratia|Dei gratia]] # [[Ottův slovník naučný/Deiker|Deiker]] # [[Ottův slovník naučný/Deiktický|Deiktický]] # [[Ottův slovník naučný/Deilephila|Deilephila]] # [[Ottův slovník naučný/Deime|Deime]] # [[Ottův slovník naučný/Deimos|Deimos]] # [[Ottův slovník naučný/Deimos a Fobos|Deimos a Fobos]] # [[Ottův slovník naučný/Deinarchos|Deinarchos]] # [[Ottův slovník naučný/Deinhardstein|Deinhardstein]] # [[Ottův slovník naučný/Deinokratés|Deinokratés]] # [[Ottův slovník naučný/Deinos|Deinos]] # [[Ottův slovník naučný/De integro|De integro]] # [[Ottův slovník naučný/Deiphon|Deiphon]] # [[Ottův slovník naučný/Deipnon|Deipnon]] # [[Ottův slovník naučný/Deipnosofisté|Deipnosofisté]] # [[Ottův slovník naučný/Deir|Deir]] # [[Ottův slovník naučný/Deisidaemonie|Deisidaemonie]] # [[Ottův slovník naučný/Deismus|Deismus]] # [[Ottův slovník naučný/Deista|Deista]] # [[Ottův slovník naučný/Deister|Deister]] # [[Ottův slovník naučný/Deita|Deita]] # [[Ottův slovník naučný/Deiters|Deiters]] # [[Ottův slovník naučný/De iure|De iure]] # [[Ottův slovník naučný/Dej.|Dej.]] # [[Ottův slovník naučný/Dej|Dej]] # [[Ottův slovník naučný/Děj|Děj]] # [[Ottův slovník naučný/Dejan|Dejan]] # [[Ottův slovník naučný/Dejanira|Dejanira]] # [[Ottův slovník naučný/Dejazet|Dejazet]] # [[Ottův slovník naučný/Dejean|Dejean]] # [[Ottův slovník naučný/Dejekce|Dejekce]] # [[Ottův slovník naučný/Dějepis|Dějepis]] # [[Ottův slovník naučný/Dějepisectví|Dějepisectví]] # [[Ottův slovník naučný/Déjeuner|Déjeuner]] # [[Ottův slovník naučný/Dějezpyt|Dějezpyt]] # [[Ottův slovník naučný/Dějiny|Dějiny]] # [[Ottův slovník naučný/Dejka|Dejka]] # [[Ottův slovník naučný/Dejm ze Stříteže|Dejm ze Stříteže]] # [[Ottův slovník naučný/Dejokes|Dejokes]] # [[Ottův slovník naučný/Dejopeja|Dejopeja]] # [[Ottův slovník naučný/Dejotarus|Dejotarus]] # [[Ottův slovník naučný/Dějství|Dějství]] # [[Ottův slovník naučný/Dejšina|Dejšina]] # [[Ottův slovník naučný/Dejurace|Dejurace]] # [[Ottův slovník naučný/Dejvice|Dejvice]] # [[Ottův slovník naučný/Dejvorec|Dejvorec]] # [[Ottův slovník naučný/Dek.|Dek.]] # [[Ottův slovník naučný/Deka (oblast)|Deka (oblast)]] # [[Ottův slovník naučný/Deka (deset)|Deka (deset)]] # [[Ottův slovník naučný/Děka|Děka]] # [[Ottův slovník naučný/Dekabristé|Dekabristé]] # [[Ottův slovník naučný/Dekáda|Dekáda]] # [[Ottův slovník naučný/Dekadence|Dekadence]] # [[Ottův slovník naučný/Dekadenti|Dekadenti]] # [[Ottův slovník naučný/Dekadický doplněk|Dekadický doplněk]] # [[Ottův slovník naučný/Dekadika|Dekadika]] # [[Ottův slovník naučný/Dekady odporové|Dekady odporové]] # [[Ottův slovník naučný/Dekaëder|Dekaëder]] # [[Ottův slovník naučný/Dekagon|Dekagon]] # [[Ottův slovník naučný/Dekagonální|Dekagonální]] # [[Ottův slovník naučný/Dekachord|Dekachord]] # [[Ottův slovník naučný/Dekalkační papír|Dekalkační papír]] # [[Ottův slovník naučný/Dekalog|Dekalog]] # [[Ottův slovník naučný/Dekameron|Dekameron]] # [[Ottův slovník naučný/Děkan|Děkan]] # [[Ottův slovník naučný/Dekanát|Dekanát]] # [[Ottův slovník naučný/Děkančice|Děkančice]] # [[Ottův slovník naučný/Děkanovice|Děkanovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dekantace|Dekantace]] # [[Ottův slovník naučný/Dekapitace|Dekapitace]] # [[Ottův slovník naučný/Dekapolis|Dekapolis]] # [[Ottův slovník naučný/Dekapovati|Dekapovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekartovati|Dekartovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekas|Dekas]] # [[Ottův slovník naučný/Dekastichon|Dekastichon]] # [[Ottův slovník naučný/Dekastylos|Dekastylos]] # [[Ottův slovník naučný/Dekatování sukna|Dekatování sukna]] # [[Ottův slovník naučný/Dekeleia|Dekeleia]] # [[Ottův slovník naučný/Deken|Deken]] # [[Ottův slovník naučný/Dekert|Dekert]] # [[Ottův slovník naučný/Dekhan|Dekhan]] # [[Ottův slovník naučný/Dekkan|Dekkan]] # [[Ottův slovník naučný/Dekker|Dekker]] # [[Ottův slovník naučný/Deklamace|Deklamace]] # [[Ottův slovník naučný/Deklamátor|Deklamátor]] # [[Ottův slovník naučný/Deklamovánky|Deklamovánky]] # [[Ottův slovník naučný/Deklarace|Deklarace]] # [[Ottův slovník naučný/Deklaranti|Deklaranti]] # [[Ottův slovník naučný/Deklaratorie královské|Deklaratorie královské]] # [[Ottův slovník naučný/Deklinace|Deklinace]] # [[Ottův slovník naučný/Deklinační bussola|Deklinační bussola]] # [[Ottův slovník naučný/Deklinační jehla|Deklinační jehla]] # [[Ottův slovník naučný/Deklinatorium|Deklinatorium]] # [[Ottův slovník naučný/Deklinograf|Deklinograf]] # [[Ottův slovník naučný/Deklivní|Deklivní]] # [[Ottův slovník naučný/Dekokce|Dekokce]] # [[Ottův slovník naučný/Dekokt|Dekokt]] # [[Ottův slovník naučný/Dekolletovaný|Dekolletovaný]] # [[Ottův slovník naučný/Dekolorace|Dekolorace]] # [[Ottův slovník naučný/Dekolorimetr|Dekolorimetr]] # [[Ottův slovník naučný/Dekolorovati|Dekolorovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekomponovati|Dekomponovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekomposice|Dekomposice]] # [[Ottův slovník naučný/Dekompt|Dekompt]] # [[Ottův slovník naučný/Dekoncertovati|Dekoncertovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekor|Dekor]] # [[Ottův slovník naučný/Dekorace|Dekorace]] # [[Ottův slovník naučný/Dekorační malířství|Dekorační malířství]] # [[Ottův slovník naučný/Dekoratér|Dekoratér]] # [[Ottův slovník naučný/Dekorativní|Dekorativní]] # [[Ottův slovník naučný/Dekort|Dekort]] # [[Ottův slovník naučný/Děkov|Děkov]] # [[Ottův slovník naučný/Děkovka|Děkovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dekreditovati|Dekreditovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekrement|Dekrement]] # [[Ottův slovník naučný/Dekrepitace|Dekrepitace]] # [[Ottův slovník naučný/Dekrepitní|Dekrepitní]] # [[Ottův slovník naučný/Dekrescence|Dekrescence]] # [[Ottův slovník naučný/Dekret|Dekret]] # [[Ottův slovník naučný/Dekretálie|Dekretálie]] # [[Ottův slovník naučný/Dekretarz|Dekretarz]] # [[Ottův slovník naučný/Dekretisté|Dekretisté]] # [[Ottův slovník naučný/Dekretovati|Dekretovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dekurs|Dekurs]] # [[Ottův slovník naučný/Dekurse|Dekurse]] # [[Ottův slovník naučný/Del.|Del.]] # [[Ottův slovník naučný/Delaage|Delaage]] # [[Ottův slovník naučný/De la Bèche|De la Bèche]] # [[Ottův slovník naučný/Delaborde|Delaborde]] # [[Ottův slovník naučný/Delace|Delace]] # [[Ottův slovník naučný/Delacour|Delacour]] # [[Ottův slovník naučný/Delacroix|Delacroix]] # [[Ottův slovník naučný/Delační důvod|Delační důvod]] # [[Ottův slovník naučný/De Laet|De Laet]] # [[Ottův slovník naučný/Delagojský záliv|Delagojský záliv]] # [[Ottův slovník naučný/Delagrave|Delagrave]] # [[Ottův slovník naučný/Délaissement|Délaissement]] # [[Ottův slovník naučný/Delalain|Delalain]] # [[Ottův slovník naučný/Delambre|Delambre]] # [[Ottův slovník naučný/De lana caprina rixari|De lana caprina rixari]] # [[Ottův slovník naučný/Delane|Delane]] # [[Ottův slovník naučný/Delanges|Delanges]] # [[Ottův slovník naučný/Dělání hor|Dělání hor]] # [[Ottův slovník naučný/Delany|Delany]] # [[Ottův slovník naučný/Delaplanche|Delaplanche]] # [[Ottův slovník naučný/Delaporte|Delaporte]] # [[Ottův slovník naučný/De la Rive|De la Rive]] # [[Ottův slovník naučný/Delaroche|Delaroche]] # [[Ottův slovník naučný/De la Rue|De la Rue]] # [[Ottův slovník naučný/Delassement|Delassement]] # [[Ottův slovník naučný/Delat|Delat]] # [[Ottův slovník naučný/Delatio|Delatio]] # [[Ottův slovník naučný/Delator|Delator]] # [[Ottův slovník naučný/Delâtre|Delâtre]] # [[Ottův slovník naučný/Delattre|Delattre]] # [[Ottův slovník naučný/Delatyn|Delatyn]] # [[Ottův slovník naučný/Delaudun|Delaudun]] # [[Ottův slovník naučný/Delaunay|Delaunay]] # [[Ottův slovník naučný/Delaune|Delaune]] # [[Ottův slovník naučný/Delavigne|Delavigne]] # [[Ottův slovník naučný/De la Vrancea|De la Vrancea]] # [[Ottův slovník naučný/Delaware|Delaware]] # [[Ottův slovník naučný/Delawarové|Delawarové]] # [[Ottův slovník naučný/Delawarský záliv|Delawarský záliv]] # [[Ottův slovník naučný/Dělba práce|Dělba práce]] # [[Ottův slovník naučný/Delboeuf|Delboeuf]] # [[Ottův slovník naučný/Delbot|Delbot]] # [[Ottův slovník naučný/Delbrück|Delbrück]] # [[Ottův slovník naučný/Delcourt|Delcourt]] # [[Ottův slovník naučný/Delcredere|Delcredere]] # [[Ottův slovník naučný/Delcroix|Delcroix]] # [[Ottův slovník naučný/Deldevèz|Deldevèz]] # [[Ottův slovník naučný/Deleatur|Deleatur]] # [[Ottův slovník naučný/Deleb|Deleb]] # [[Ottův slovník naučný/Delécluze|Delécluze]] # [[Ottův slovník naučný/Delectatio|Delectatio]] # [[Ottův slovník naučný/Delecti|Delecti]] # [[Ottův slovník naučný/Delegace|Delegace]] # [[Ottův slovník naučný/Delegát|Delegát]] # [[Ottův slovník naučný/De lege ferenda|De lege ferenda]] # [[Ottův slovník naučný/Delekce|Delekce]] # [[Ottův slovník naučný/Delektovati se|Delektovati se]] # [[Ottův slovník naučný/Delémont|Delémont]] # [[Ottův slovník naučný/van Delen|van Delen]] # [[Ottův slovník naučný/Dělenec|Dělenec]] # [[Ottův slovník naučný/Dělené kruhy|Dělené kruhy]] # [[Ottův slovník naučný/Dělení|Dělení]] # [[Ottův slovník naučný/Deleniment|Deleniment]] # [[Ottův slovník naučný/Delepierre|Delepierre]] # [[Ottův slovník naučný/Delescluze|Delescluze]] # [[Ottův slovník naučný/Delesse|Delesse]] # [[Ottův slovník naučný/Delesseria|Delesseria]] # [[Ottův slovník naučný/Delessert|Delessert]] # [[Ottův slovník naučný/Delessit|Delessit]] # [[Ottův slovník naučný/Délestage|Délestage]] # [[Ottův slovník naučný/Deleterický|Deleterický]] # [[Ottův slovník naučný/Delff|Delff]] # [[Ottův slovník naučný/Delfi|Delfi]] # [[Ottův slovník naučný/Delfico Melchiore|Delfico Melchiore]] # [[Ottův slovník naučný/Delfín|Delfín]] # [[Ottův slovník naučný/Delfín (dělo)|Delfín (dělo)]] # [[Ottův slovník naučný/Delfín (souhvězdí)|Delfín (souhvězdí)]] # [[Ottův slovník naučný/Delfín (titul)|Delfín (titul)]] # [[Ottův slovník naučný/Delfinát|Delfinát]] # [[Ottův slovník naučný/Delfinie|Delfinie]] # [[Ottův slovník naučný/Delfinin|Delfinin]] # [[Ottův slovník naučný/Delfinion|Delfinion]] # [[Ottův slovník naučný/Delfino (město)|Delfino (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Delfino (rod)|Delfino (rod)]] # [[Ottův slovník naučný/Delfs|Delfs]] # [[Ottův slovník naučný/Delfshaven|Delfshaven]] # [[Ottův slovník naučný/Delfská amfiktyonie|Delfská amfiktyonie]] # [[Ottův slovník naučný/Delft|Delft]] # [[Ottův slovník naučný/Delftland|Delftland]] # [[Ottův slovník naučný/Delftská fayence|Delftská fayence]] # [[Ottův slovník naučný/Delfzijl|Delfzijl]] # [[Ottův slovník naučný/Delgada Ponta|Delgada Ponta]] # [[Ottův slovník naučný/Delgado|Delgado]] # [[Ottův slovník naučný/Delgado Jiménez|Delgado Jiménez]] # [[Ottův slovník naučný/Delhi|Delhi]] # [[Ottův slovník naučný/Delhický nádor|Delhický nádor]] # [[Ottův slovník naučný/Dělhovo|Dělhovo]] # [[Ottův slovník naučný/Deli|Deli]] # [[Ottův slovník naučný/Deli (zeměpis)|Deli (zeměpis)]] # [[Ottův slovník naučný/Délia|Délia]] # [[Ottův slovník naučný/Delia|Delia]] # [[Ottův slovník naučný/Delibační řízení|Delibační řízení]] # [[Ottův slovník naučný/Delibal|Delibal]] # [[Ottův slovník naučný/Deliberace|Deliberace]] # [[Ottův slovník naučný/Deliberační lhůta|Deliberační lhůta]] # [[Ottův slovník naučný/Delibes|Delibes]] # [[Ottův slovník naučný/Deliblát|Deliblát]] # [[Ottův slovník naučný/Delicato|Delicato]] # [[Ottův slovník naučný/Délice|Délice]] # [[Ottův slovník naučný/Deliciae|Deliciae]] # [[Ottův slovník naučný/Delicin|Delicin]] # [[Ottův slovník naučný/Dělicí stroj|Dělicí stroj]] # [[Ottův slovník naučný/Délický problém|Délický problém]] # [[Ottův slovník naučný/Delictum|Delictum]] # [[Ottův slovník naučný/Dělidlo|Dělidlo]] # [[Ottův slovník naučný/Deligace|Deligace]] # [[Ottův slovník naučný/Deligeorgis|Deligeorgis]] # [[Ottův slovník naučný/Deligiannis|Deligiannis]] # [[Ottův slovník naučný/Deligny|Deligny]] # [[Ottův slovník naučný/Deligrad|Deligrad]] # [[Ottův slovník naučný/Delija|Delija]] # [[Ottův slovník naučný/Delijannis|Delijannis]] # [[Ottův slovník naučný/Delikátní|Delikátní]] # [[Ottův slovník naučný/Delikt|Delikt]] # [[Ottův slovník naučný/Delíla|Delíla]] # [[Ottův slovník naučný/Delille|Delille]] # [[Ottův slovník naučný/Delimitace|Delimitace]] # [[Ottův slovník naučný/Delinovati|Delinovati]] # [[Ottův slovník naučný/Delinquent|Delinquent]] # [[Ottův slovník naučný/Deliquium|Deliquium]] # [[Ottův slovník naučný/Delirium|Delirium]] # [[Ottův slovník naučný/Delisle|Delisle]] # [[Ottův slovník naučný/Delisle de Sales|Delisle de Sales]] # [[Ottův slovník naučný/Delišimunović|Delišimunović]] # [[Ottův slovník naučný/Děliště|Děliště]] # [[Ottův slovník naučný/Délit|Délit]] # [[Ottův slovník naučný/Dělitel|Dělitel]] # [[Ottův slovník naučný/Dělitelnost|Dělitelnost]] # [[Ottův slovník naučný/Delitsch|Delitsch]] # [[Ottův slovník naučný/Delitzsch|Delitzsch]] # [[Ottův slovník naučný/Delitzsch (osoby)|Delitzsch (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Delius|Delius]] # [[Ottův slovník naučný/Deljan|Deljan]] # [[Ottův slovník naučný/Deljanov|Deljanov]] # [[Ottův slovník naučný/Deljarju|Deljarju]] # [[Ottův slovník naučný/Délka|Délka]] # [[Ottův slovník naučný/Délkoměrství|Délkoměrství]] # [[Ottův slovník naučný/Delkredere|Delkredere]] # [[Ottův slovník naučný/Dellabella|Dellabella]] # [[Ottův slovník naučný/Dellák|Dellák]] # [[Ottův slovník naučný/Dellál|Dellál]] # [[Ottův slovník naučný/Della Maria|Della Maria]] # [[Ottův slovník naučný/Dell’ Armi|Dell’ Armi]] # [[Ottův slovník naučný/Della Robbia|Della Robbia]] # [[Ottův slovník naučný/Della-Vos|Della-Vos]] # [[Ottův slovník naučný/Delle|Delle]] # [[Ottův slovník naučný/Delleani|Delleani]] # [[Ottův slovník naučný/Delle Ch.|Delle Ch.]] # [[Ottův slovník naučný/Delligsen|Delligsen]] # [[Ottův slovník naučný/Delling|Delling]] # [[Ottův slovník naučný/von Dellingshausen|von Dellingshausen]] # [[Ottův slovník naučný/Del Lungo|Del Lungo]] # [[Ottův slovník naučný/Dellys|Dellys]] # [[Ottův slovník naučný/Del Mar|Del Mar]] # [[Ottův slovník naučný/Delmas|Delmas]] # [[Ottův slovník naučný/Delmatius|Delmatius]] # [[Ottův slovník naučný/Delme|Delme]] # [[Ottův slovník naučný/Delmenhorst|Delmenhorst]] # [[Ottův slovník naučný/Delminium|Delminium]] # [[Ottův slovník naučný/Delmotte|Delmotte]] # [[Ottův slovník naučný/Delnice|Delnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnická hygiena|Dělnická hygiena]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnická obydlí|Dělnická obydlí]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnická otázka|Dělnická otázka]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické choroby|Dělnické choroby]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické koalice|Dělnické koalice]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické kolonie|Dělnické kolonie]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické pojišťování|Dělnické pojišťování]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické strany|Dělnické strany]] # [[Ottův slovník naučný/Dělnické zákony ochranné|Dělnické zákony ochranné]] # [[Ottův slovník naučný/Dělo|Dělo]] # [[Ottův slovník naučný/Délogement|Délogement]] # [[Ottův slovník naučný/Děloha|Děloha]] # [[Ottův slovník naučný/Deloche|Deloche]] # [[Ottův slovník naučný/Dělolijectví|Dělolijectví]] # [[Ottův slovník naučný/Delolme|Delolme]] # [[Ottův slovník naučný/De Long|De Long]] # [[Ottův slovník naučný/Delonia|Delonia]] # [[Ottův slovník naučný/Delord|Delord]] # [[Ottův slovník naučný/Delorme|Delorme]] # [[Ottův slovník naučný/Délos|Délos]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelba|Dělostřelba]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelec|Dělostřelec]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelecká věda|Dělostřelecká věda]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelecké školy|Dělostřelecké školy]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelecký park|Dělostřelecký park]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelectví|Dělostřelectví]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřelectvo|Dělostřelectvo]] # [[Ottův slovník naučný/Dělostřílna|Dělostřílna]] # [[Ottův slovník naučný/Dělouš|Dělouš]] # [[Ottův slovník naučný/Dělová lodice|Dělová lodice]] # [[Ottův slovník naučný/Dělovina|Dělovina]] # [[Ottův slovník naučný/Dělový|Dělový]] # [[Ottův slovník naučný/Dělový vrták|Dělový vrták]] # [[Ottův slovník naučný/Deloyální|Deloyální]] # [[Ottův slovník naučný/Delpech|Delpech]] # [[Ottův slovník naučný/Delphica|Delphica]] # [[Ottův slovník naučný/Delphin|Delphin]] # [[Ottův slovník naučný/Delphinidae|Delphinidae]] # [[Ottův slovník naučný/Delphini in usum|Delphini in usum]] # [[Ottův slovník naučný/Delphinin|Delphinin]] # [[Ottův slovník naučný/Delphinium|Delphinium]] # [[Ottův slovník naučný/Delphinus|Delphinus]] # [[Ottův slovník naučný/Delphos|Delphos]] # [[Ottův slovník naučný/Delpino|Delpino]] # [[Ottův slovník naučný/Delpit|Delpit]] # [[Ottův slovník naučný/Delporte|Delporte]] # [[Ottův slovník naučný/Delprat|Delprat]] # [[Ottův slovník naučný/Delrieu|Delrieu]] # [[Ottův slovník naučný/Delsberg|Delsberg]] # [[Ottův slovník naučný/Delta|Delta]] # [[Ottův slovník naučný/Delta (Venezuela)|Delta (Venezuela)]] # [[Ottův slovník naučný/Delthil|Delthil]] # [[Ottův slovník naučný/Deltidium|Deltidium]] # [[Ottův slovník naučný/Deltoid|Deltoid]] # [[Ottův slovník naučný/Deltoiddodekaëder|Deltoiddodekaëder]] # [[Ottův slovník naučný/Deltoideus|Deltoideus]] # [[Ottův slovník naučný/Deltour|Deltour]] # [[Ottův slovník naučný/Deltová slitina|Deltová slitina]] # [[Ottův slovník naučný/Deltuf|Deltuf]] # [[Ottův slovník naučný/Delubrum|Delubrum]] # [[Ottův slovník naučný/Deluc|Deluc]] # [[Ottův slovník naučný/Déluge|Déluge]] # [[Ottův slovník naučný/Deluse|Deluse]] # [[Ottův slovník naučný/Delvau|Delvau]] # [[Ottův slovník naučný/Delvaux|Delvaux]] # [[Ottův slovník naučný/Delvauxit|Delvauxit]] # [[Ottův slovník naučný/Delvenau|Delvenau]] # [[Ottův slovník naučný/Delvig|Delvig]] # [[Ottův slovník naučný/Delvigne|Delvigne]] # [[Ottův slovník naučný/Delvino|Delvino]] # [[Ottův slovník naučný/Dema|Dema]] # [[Ottův slovník naučný/Démádés|Démádés]] # [[Ottův slovník naučný/Demagog|Demagog]] # [[Ottův slovník naučný/Demanda|Demanda]] # [[Ottův slovník naučný/Demande|Demande]] # [[Ottův slovník naučný/Démancher|Démancher]] # [[Ottův slovník naučný/Děmanová|Děmanová]] # [[Ottův slovník naučný/Démant|Démant]] # [[Ottův slovník naučný/Demantelovati|Demantelovati]] # [[Ottův slovník naučný/Demantius|Demantius]] # [[Ottův slovník naučný/Demaratos|Demaratos]] # [[Ottův slovník naučný/Démarchos|Démarchos]] # [[Ottův slovník naučný/Demarkace|Demarkace]] # [[Ottův slovník naučný/Demarkační|Demarkační]] # [[Ottův slovník naučný/Demarne|Demarne]] # [[Ottův slovník naučný/Demarquay|Demarquay]] # [[Ottův slovník naučný/Demarteau|Demarteau]] # [[Ottův slovník naučný/Démas|Démas]] # [[Ottův slovník naučný/Demaskovati|Demaskovati]] # [[Ottův slovník naučný/Demat|Demat]] # [[Ottův slovník naučný/Dematophora|Dematophora]] # [[Ottův slovník naučný/Demávend|Demávend]] # [[Ottův slovník naučný/Dembea|Dembea]] # [[Ottův slovník naučný/Dembia|Dembia]] # [[Ottův slovník naučný/Dembica|Dembica]] # [[Ottův slovník naučný/Dembiński|Dembiński]] # [[Ottův slovník naučný/Dembowski|Dembowski]] # [[Ottův slovník naučný/Démégorie|Démégorie]] # [[Ottův slovník naučný/Demel|Demel]] # [[Ottův slovník naučný/Déménagement|Déménagement]] # [[Ottův slovník naučný/Deménfalu|Deménfalu]] # [[Ottův slovník naučný/Dementi|Dementi]] # [[Ottův slovník naučný/Dementia|Dementia]] # [[Ottův slovník naučný/Demeny|Demeny]] # [[Ottův slovník naučný/Demer|Demer]] # [[Ottův slovník naučný/Demerara|Demerara]] # [[Ottův slovník naučný/Demeritní domy|Demeritní domy]] # [[Ottův slovník naučný/Demerse|Demerse]] # [[Ottův slovník naučný/Demesse|Demesse]] # [[Ottův slovník naučný/Démétér|Démétér]] # [[Ottův slovník naučný/Demeter|Demeter]] # [[Ottův slovník naučný/Demetoka|Demetoka]] # [[Ottův slovník naučný/Démétrias|Démétrias]] # [[Ottův slovník naučný/Démétrios|Démétrios]] # [[Ottův slovník naučný/Demetrius|Demetrius]] # [[Ottův slovník naučný/Demetz|Demetz]] # [[Ottův slovník naučný/Demeulemeester|Demeulemeester]] # [[Ottův slovník naučný/Demi|Demi]] # [[Ottův slovník naučný/Demidov|Demidov]] # [[Ottův slovník naučný/Demiglace|Demiglace]] # [[Ottův slovník naučný/Demijohns|Demijohns]] # [[Ottův slovník naučný/Demilune|Demilune]] # [[Ottův slovník naučný/Demimonde|Demimonde]] # [[Ottův slovník naučný/Deminutio capitis|Deminutio capitis]] # [[Ottův slovník naučný/Deminutivum|Deminutivum]] # [[Ottův slovník naučný/Demirelief|Demirelief]] # [[Ottův slovník naučný/Demir Hisár|Demir Hisár]] # [[Ottův slovník naučný/Demírí|Demírí]] # [[Ottův slovník naučný/Demir Kapu|Demir Kapu]] # [[Ottův slovník naučný/Demisse|Demisse]] # [[Ottův slovník naučný/Demissionář|Demissionář]] # [[Ottův slovník naučný/Demiteinte|Demiteinte]] # [[Ottův slovník naučný/Demitour|Demitour]] # [[Ottův slovník naučný/Demitzas|Demitzas]] # [[Ottův slovník naučný/Démiurgos|Démiurgos]] # [[Ottův slovník naučný/Demjansk|Demjansk]] # [[Ottův slovník naučný/Deml|Deml]] # [[Ottův slovník naučný/Demme|Demme]] # [[Ottův slovník naučný/Demmin|Demmin]] # [[Ottův slovník naučný/Demmin August|Demmin August]] # [[Ottův slovník naučný/Demmler|Demmler]] # [[Ottův slovník naučný/Demobilisace|Demobilisace]] # [[Ottův slovník naučný/Demobilisovati|Demobilisovati]] # [[Ottův slovník naučný/Democritus|Democritus]] # [[Ottův slovník naučný/Demodex|Demodex]] # [[Ottův slovník naučný/Démodokos|Démodokos]] # [[Ottův slovník naučný/Démofón|Démofón]] # [[Ottův slovník naučný/Demogeot|Demogeot]] # [[Ottův slovník naučný/Démogerontes|Démogerontes]] # [[Ottův slovník naučný/Démografie|Démografie]] # [[Ottův slovník naučný/Demoiselle|Demoiselle]] # [[Ottův slovník naučný/Démokedés|Démokedés]] # [[Ottův slovník naučný/Demokracie|Demokracie]] # [[Ottův slovník naučný/Demokrat|Demokrat]] # [[Ottův slovník naučný/Démokritos|Démokritos]] # [[Ottův slovník naučný/Demolder|Demolder]] # [[Ottův slovník naučný/Démologie|Démologie]] # [[Ottův slovník naučný/Demolovati|Demolovati]] # [[Ottův slovník naučný/Démon|Démon]] # [[Ottův slovník naučný/Démonax|Démonax]] # [[Ottův slovník naučný/Demonesi|Demonesi]] # [[Ottův slovník naučný/Demonesoi|Demonesoi]] # [[Ottův slovník naučný/Demonetisace|Demonetisace]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrabilní|Demonstrabilní]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrace|Demonstrace]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrandum|Demonstrandum]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstratio|Demonstratio]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrativní|Demonstrativní]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrativum|Demonstrativum]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrator|Demonstrator]] # [[Ottův slovník naučný/Demonstrovati|Demonstrovati]] # [[Ottův slovník naučný/Demontovati|Demontovati]] # [[Ottův slovník naučný/Démopoietoi|Démopoietoi]] # [[Ottův slovník naučný/Demoralisovati|Demoralisovati]] # [[Ottův slovník naučný/De mortuis nil nisi bene|De mortuis nil nisi bene]] # [[Ottův slovník naučný/Démos|Démos]] # [[Ottův slovník naučný/Démosthenés|Démosthenés]] # [[Ottův slovník naučný/Démotický|Démotický]] # [[Ottův slovník naučný/Demotika|Demotika]] # [[Ottův slovník naučný/Demours|Demours]] # [[Ottův slovník naučný/Dempster|Dempster]] # [[Ottův slovník naučný/Demtis demendis|Demtis demendis]] # [[Ottův slovník naučný/Demulcentia|Demulcentia]] # [[Ottův slovník naučný/Demunck|Demunck]] # [[Ottův slovník naučný/Demuť|Demuť]] # [[Ottův slovník naučný/Demuth|Demuth]] # [[Ottův slovník naučný/Den|Den]] # [[Ottův slovník naučný/Denacionalisace|Denacionalisace]] # [[Ottův slovník naučný/Denain|Denain]] # [[Ottův slovník naučný/Denar|Denar]] # [[Ottův slovník naučný/Denarius|Denarius]] # [[Ottův slovník naučný/Denaro|Denaro]] # [[Ottův slovník naučný/Denationalisovati|Denationalisovati]] # [[Ottův slovník naučný/Denaturace|Denaturace]] # [[Ottův slovník naučný/Denaturalisace|Denaturalisace]] # [[Ottův slovník naučný/Denbigh|Denbigh]] # [[Ottův slovník naučný/Dender|Dender]] # [[Ottův slovník naučný/Dendera|Dendera]] # [[Ottův slovník naučný/Denderleeuw|Denderleeuw]] # [[Ottův slovník naučný/Dendermonde|Dendermonde]] # [[Ottův slovník naučný/Dendersko-waesská železnice|Dendersko-waesská železnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dendevil|Dendevil]] # [[Ottův slovník naučný/Dendre|Dendre]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrity|Dendrity]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrobatae|Dendrobatae]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrobium|Dendrobium]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrocoela|Dendrocoela]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrocoelum|Dendrocoelum]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrocometes|Dendrocometes]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrocopus|Dendrocopus]] # [[Ottův slovník naučný/Dendroctonus|Dendroctonus]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrocygna|Dendrocygna]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrodus|Dendrodus]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrochirota|Dendrochirota]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrolagus|Dendrolagus]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrolithy|Dendrolithy]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrologie|Dendrologie]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrometr|Dendrometr]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrophis|Dendrophis]] # [[Ottův slovník naučný/Dendrophyllia|Dendrophyllia]] # [[Ottův slovník naučný/Deneb|Deneb]] # [[Ottův slovník naučný/Denegatio justiciae|Denegatio justiciae]] # [[Ottův slovník naučný/Denětice|Denětice]] # [[Ottův slovník naučný/Denevice|Denevice]] # [[Ottův slovník naučný/Denežka|Denežka]] # [[Ottův slovník naučný/Denfert-Rochereau|Denfert-Rochereau]] # [[Ottův slovník naučný/Deňga|Deňga]] # [[Ottův slovník naučný/Dengesič|Dengesič]] # [[Ottův slovník naučný/Dengiz|Dengiz]] # [[Ottův slovník naučný/Dengue|Dengue]] # [[Ottův slovník naučný/Denham|Denham]] # [[Ottův slovník naučný/Denhardt|Denhardt]] # [[Ottův slovník naučný/Denhoff|Denhoff]] # [[Ottův slovník naučný/Denia|Denia]] # [[Ottův slovník naučný/Denier|Denier]] # [[Ottův slovník naučný/Denierová váha|Denierová váha]] # [[Ottův slovník naučný/Denifle|Denifle]] # [[Ottův slovník naučný/Denina|Denina]] # [[Ottův slovník naučný/Denis|Denis]] # [[Ottův slovník naučný/Denis (Němci)|Denis (Němci)]] # [[Ottův slovník naučný/Denis (Francouzi)|Denis (Francouzi)]] # [[Ottův slovník naučný/Denis d’or|Denis d’or]] # [[Ottův slovník naučný/Denisov|Denisov]] # [[Ottův slovník naučný/Denivka|Denivka]] # [[Ottův slovník naučný/Denivky|Denivky]] # [[Ottův slovník naučný/Deniz|Deniz]] # [[Ottův slovník naučný/Denizlü|Denizlü]] # [[Ottův slovník naučný/Denk|Denk]] # [[Ottův slovník naučný/Denklingen|Denklingen]] # [[Ottův slovník naučný/Deňky|Deňky]] # [[Ottův slovník naučný/Denner|Denner]] # [[Ottův slovník naučný/Dennery|Dennery]] # [[Ottův slovník naučný/Dennewitz|Dennewitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dennice|Dennice]] # [[Ottův slovník naučný/Denník|Denník]] # [[Ottův slovník naučný/Denník (zoologie)|Denník (zoologie)]] # [[Ottův slovník naučný/Denní kruh|Denní kruh]] # [[Ottův slovník naučný/Denník Vídeňský|Denník Vídeňský]] # [[Ottův slovník naučný/Denning|Denning]] # [[Ottův slovník naučný/Denní oblouk|Denní oblouk]] # [[Ottův slovník naučný/Denní parallaxa|Denní parallaxa]] # [[Ottův slovník naučný/Denní plat|Denní plat]] # [[Ottův slovník naučný/Denní pořádek|Denní pořádek]] # [[Ottův slovník naučný/Denní rozkaz|Denní rozkaz]] # [[Ottův slovník naučný/Dennis|Dennis]] # [[Ottův slovník naučný/Denní směnka|Denní směnka]] # [[Ottův slovník naučný/Denobilitace|Denobilitace]] # [[Ottův slovník naučný/Denominace|Denominace]] # [[Ottův slovník naučný/Denominativum|Denominativum]] # [[Ottův slovník naučný/Denon|Denon]] # [[Ottův slovník naučný/Dénouement|Dénouement]] # [[Ottův slovník naučný/De novo|De novo]] # [[Ottův slovník naučný/Dens|Dens]] # [[Ottův slovník naučný/Densimetr|Densimetr]] # [[Ottův slovník naučný/Densita|Densita]] # [[Ottův slovník naučný/Densusianu|Densusianu]] # [[Ottův slovník naučný/Denščik|Denščik]] # [[Ottův slovník naučný/Dent|Dent]] # [[Ottův slovník naučný/Dent Eduard J.|Dent Eduard J.]] # [[Ottův slovník naučný/Denta|Denta]] # [[Ottův slovník naučný/Dentagra|Dentagra]] # [[Ottův slovník naučný/Dentales|Dentales]] # [[Ottův slovník naučný/Dentalina|Dentalina]] # [[Ottův slovník naučný/Dentalium|Dentalium]] # [[Ottův slovník naučný/Dentaphon|Dentaphon]] # [[Ottův slovník naučný/Dentaria|Dentaria]] # [[Ottův slovník naučný/Dentatus|Dentatus]] # [[Ottův slovník naučný/Dente|Dente]] # [[Ottův slovník naučný/Dentelles|Dentelles]] # [[Ottův slovník naučný/Dentex|Dentex]] # [[Ottův slovník naučný/Dentice|Dentice]] # [[Ottův slovník naučný/Dentin|Dentin]] # [[Ottův slovník naučný/Dentinoid|Dentinoid]] # [[Ottův slovník naučný/Dentista|Dentista]] # [[Ottův slovník naučný/Dentitio|Dentitio]] # [[Ottův slovník naučný/Denton and Haughton|Denton and Haughton]] # [[Ottův slovník naučný/Dentulinus|Dentulinus]] # [[Ottův slovník naučný/Dentulus|Dentulus]] # [[Ottův slovník naučný/Dentura|Dentura]] # [[Ottův slovník naučný/Dentzel|Dentzel]] # [[Ottův slovník naučný/Denudace|Denudace]] # [[Ottův slovník naučný/Denunciace|Denunciace]] # [[Ottův slovník naučný/Denunciant|Denunciant]] # [[Ottův slovník naučný/Denver|Denver]] # [[Ottův slovník naučný/Denza|Denza]] # [[Ottův slovník naučný/Denzel|Denzel]] # [[Ottův slovník naučný/Denzi|Denzi]] # [[Ottův slovník naučný/Denzinger|Denzinger]] # [[Ottův slovník naučný/Deo annuente|Deo annuente]] # [[Ottův slovník naučný/Deoband|Deoband]] # [[Ottův slovník naučný/Deo consilium|Deo consilium]] # [[Ottův slovník naučný/Deodand|Deodand]] # [[Ottův slovník naučný/Deodara|Deodara]] # [[Ottův slovník naučný/Deodat|Deodat]] # [[Ottův slovník naučný/Deodat Jiří|Deodat Jiří]] # [[Ottův slovník naučný/Deo favente|Deo favente]] # [[Ottův slovník naučný/Deo gratias|Deo gratias]] # [[Ottův slovník naučný/Deogratias|Deogratias]] # [[Ottův slovník naučný/Deo juvante|Deo juvante]] # [[Ottův slovník naučný/Déols|Déols]] # [[Ottův slovník naučný/De omnibus rebus et quibusdam aliis|De omnibus rebus et quibusdam aliis]] # [[Ottův slovník naučný/Deonerace|Deonerace]] # [[Ottův slovník naučný/Deontologie|Deontologie]] # [[Ottův slovník naučný/Deoprajág|Deoprajág]] # [[Ottův slovník naučný/Deosai|Deosai]] # [[Ottův slovník naučný/Deotsai|Deotsai]] # [[Ottův slovník naučný/Deotyma|Deotyma]] # [[Ottův slovník naučný/Depa|Depa]] # [[Ottův slovník naučný/Depactio|Depactio]] # [[Ottův slovník naučný/Deparateanu|Deparateanu]] # [[Ottův slovník naučný/Deparcieux|Deparcieux]] # [[Ottův slovník naučný/Département|Département]] # [[Ottův slovník naučný/Departementní kommisse|Departementní kommisse]] # [[Ottův slovník naučný/Departice|Departice]] # [[Ottův slovník naučný/Depazea|Depazea]] # [[Ottův slovník naučný/Depekorace|Depekorace]] # [[Ottův slovník naučný/Dependence|Dependence]] # [[Ottův slovník naučný/Dependentní|Dependentní]] # [[Ottův slovník naučný/Dépense|Dépense]] # [[Ottův slovník naučný/Depeše|Depeše]] # [[Ottův slovník naučný/Depilace|Depilace]] # [[Ottův slovník naučný/Depilatorium|Depilatorium]] # [[Ottův slovník naučný/Déplacement|Déplacement]] # [[Ottův slovník naučný/Deplacování|Deplacování]] # [[Ottův slovník naučný/Déplaisance|Déplaisance]] # [[Ottův slovník naučný/De plano|De plano]] # [[Ottův slovník naučný/Déploiement|Déploiement]] # [[Ottův slovník naučný/Depok|Depok]] # [[Ottův slovník naučný/Depolarisace|Depolarisace]] # [[Ottův slovník naučný/Děpold|Děpold]] # [[Ottův slovník naučný/Děpoltice|Děpoltice]] # [[Ottův slovník naučný/Děpoltici|Děpoltici]] # [[Ottův slovník naučný/Děpoltovice|Děpoltovice]] # [[Ottův slovník naučný/Deponens|Deponens]] # [[Ottův slovník naučný/Deponent|Deponent]] # [[Ottův slovník naučný/Deponentia|Deponentia]] # [[Ottův slovník naučný/Deponovati|Deponovati]] # [[Ottův slovník naučný/Depopulace|Depopulace]] # [[Ottův slovník naučný/Déport|Déport]] # [[Ottův slovník naučný/Deportace|Deportace]] # [[Ottův slovník naučný/Déporté|Déporté]] # [[Ottův slovník naučný/Deposice|Deposice]] # [[Ottův slovník naučný/Deposita|Deposita]] # [[Ottův slovník naučný/Depositář|Depositář]] # [[Ottův slovník naučný/Depositio|Depositio]] # [[Ottův slovník naučný/Depositní|Depositní]] # [[Ottův slovník naučný/Depositorium|Depositorium]] # [[Ottův slovník naučný/Depositum|Depositum]] # [[Ottův slovník naučný/Depossedovati|Depossedovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dépôt|Dépôt]] # [[Ottův slovník naučný/Dépôt de la guerre|Dépôt de la guerre]] # [[Ottův slovník naučný/Depotní směnka|Depotní směnka]] # [[Ottův slovník naučný/Dépôts de mendicité|Dépôts de mendicité]] # [[Ottův slovník naučný/Depping|Depping]] # [[Ottův slovník naučný/Deprehense|Deprehense]] # [[Ottův slovník naučný/Deprés|Deprés]] # [[Ottův slovník naučný/Depressaria|Depressaria]] # [[Ottův slovník naučný/Depresse|Depresse]] # [[Ottův slovník naučný/Depressivní střelba|Depressivní střelba]] # [[Ottův slovník naučný/Depressor|Depressor]] # [[Ottův slovník naučný/Depressorium|Depressorium]] # [[Ottův slovník naučný/Dépret|Dépret]] # [[Ottův slovník naučný/Depretis|Depretis]] # [[Ottův slovník naučný/De Pretis-Cagnodo|De Pretis-Cagnodo]] # [[Ottův slovník naučný/Deprez|Deprez]] # [[Ottův slovník naučný/Deprimovati|Deprimovati]] # [[Ottův slovník naučný/Deprivatio|Deprivatio]] # [[Ottův slovník naučný/De profundis|De profundis]] # [[Ottův slovník naučný/Deprosse|Deprosse]] # [[Ottův slovník naučný/Deptford|Deptford]] # [[Ottův slovník naučný/Depurace|Depurace]] # [[Ottův slovník naučný/Depurantia|Depurantia]] # [[Ottův slovník naučný/Deputace|Deputace]] # [[Ottův slovník naučný/Deputát|Deputát]] # [[Ottův slovník naučný/Deputatus|Deputatus]] # [[Ottův slovník naučný/Deputovaný|Deputovaný]] # [[Ottův slovník naučný/De Quincey|De Quincey]] # [[Ottův slovník naučný/Dér|Dér]] # [[Ottův slovník naučný/Der’a|Der’a]] # [[Ottův slovník naučný/Deradžát|Deradžát]] # [[Ottův slovník naučný/Dera Futti Chán|Dera Futti Chán]] # [[Ottův slovník naučný/Dera Gází Chán|Dera Gází Chán]] # [[Ottův slovník naučný/Dera Ismáíl Chán|Dera Ismáíl Chán]] # [[Ottův slovník naučný/Déraisonnement|Déraisonnement]] # [[Ottův slovník naučný/Deráj|Deráj]] # [[Ottův slovník naučný/Deráje|Deráje]] # [[Ottův slovník naučný/Dérangement|Dérangement]] # [[Ottův slovník naučný/Dérangeovati|Dérangeovati]] # [[Ottův slovník naučný/De rato|De rato]] # [[Ottův slovník naučný/De Rays|De Rays]] # [[Ottův slovník naučný/Derbe|Derbe]] # [[Ottův slovník naučný/Derbend|Derbend]] # [[Ottův slovník naučný/Derbendži|Derbendži]] # [[Ottův slovník naučný/Derborence|Derborence]] # [[Ottův slovník naučný/Derby|Derby]] # [[Ottův slovník naučný/of Derby|of Derby]] # [[Ottův slovník naučný/Derby (dostihy)|Derby (dostihy)]] # [[Ottův slovník naučný/Derbyš|Derbyš]] # [[Ottův slovník naučný/Derčík|Derčík]] # [[Ottův slovník naučný/Derebegové|Derebegové]] # [[Ottův slovník naučný/Derecske|Derecske]] # [[Ottův slovník naučný/De rege optime merito|De rege optime merito]] # [[Ottův slovník naučný/Dér el-bahrí|Dér el-bahrí]] # [[Ottův slovník naučný/Derelikce|Derelikce]] # [[Ottův slovník naučný/Derelinkvovati|Derelinkvovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dér-el Kamar|Dér-el Kamar]] # [[Ottův slovník naučný/Derenbourg|Derenbourg]] # [[Ottův slovník naučný/Derenburg|Derenburg]] # [[Ottův slovník naučný/Derenčin|Derenčin]] # [[Ottův slovník naučný/Dereser|Dereser]] # [[Ottův slovník naučný/Derevce|Derevce]] # [[Ottův slovník naučný/Derevljané|Derevljané]] # [[Ottův slovník naučný/Derevnja|Derevnja]] # [[Ottův slovník naučný/Dereya|Dereya]] # [[Ottův slovník naučný/Derfelden|Derfelden]] # [[Ottův slovník naučný/Derfflinger|Derfflinger]] # [[Ottův slovník naučný/Derfle|Derfle]] # [[Ottův slovník naučný/Derflice|Derflice]] # [[Ottův slovník naučný/Derflík|Derflík]] # [[Ottův slovník naučný/Derg|Derg]] # [[Ottův slovník naučný/Dería|Dería]] # [[Ottův slovník naučný/Derivace|Derivace]] # [[Ottův slovník naučný/Derivační počet|Derivační počet]] # [[Ottův slovník naučný/Derivantia|Derivantia]] # [[Ottův slovník naučný/Derivat|Derivat]] # [[Ottův slovník naučný/Derivativní způsob nabyvací|Derivativní způsob nabyvací]] # [[Ottův slovník naučný/Derkač|Derkač]] # [[Ottův slovník naučný/Derketo|Derketo]] # [[Ottův slovník naučný/Derkos|Derkos]] # [[Ottův slovník naučný/Derkyllidas|Derkyllidas]] # [[Ottův slovník naučný/Derma|Derma]] # [[Ottův slovník naučný/Dermanyssus|Dermanyssus]] # [[Ottův slovník naučný/Dug.|Dug.]] # [[Ottův slovník naučný/Dermaptera|Dermaptera]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatalgia|Dermatalgia]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatica|Dermatica]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatitis|Dermatitis]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatocoptes|Dermatocoptes]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatogen|Dermatogen]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatochelys|Dermatochelys]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatol|Dermatol]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatologie|Dermatologie]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatomykosy|Dermatomykosy]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatopathie|Dermatopathie]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatophagus|Dermatophagus]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatoplastika|Dermatoplastika]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatorrhagie|Dermatorrhagie]] # [[Ottův slovník naučný/Dermatozoa|Dermatozoa]] # [[Ottův slovník naučný/Dermbach|Dermbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dermenchysis|Dermenchysis]] # [[Ottův slovník naučný/Dermestes|Dermestes]] # [[Ottův slovník naučný/Dermochelys|Dermochelys]] # [[Ottův slovník naučný/Dermoid|Dermoid]] # [[Ottův slovník naučný/Dermophyt|Dermophyt]] # [[Ottův slovník naučný/Derna|Derna]] # [[Ottův slovník naučný/Dernburg|Dernburg]] # [[Ottův slovník naučný/Děrné|Děrné]] # [[Ottův slovník naučný/Dernschwam|Dernschwam]] # [[Ottův slovník naučný/Dernuška|Dernuška]] # [[Ottův slovník naučný/Derogace|Derogace]] # [[Ottův slovník naučný/Derogatorní klausule|Derogatorní klausule]] # [[Ottův slovník naučný/Derosne|Derosne]] # [[Ottův slovník naučný/Derosnova sůl|Derosnova sůl]] # [[Ottův slovník naučný/De Rossi|De Rossi]] # [[Ottův slovník naučný/Derotremata|Derotremata]] # [[Ottův slovník naučný/Déroulède|Déroulède]] # [[Ottův slovník naučný/Déroute|Déroute]] # [[Ottův slovník naučný/Deroy|Deroy]] # [[Ottův slovník naučný/Derpt|Derpt]] # [[Ottův slovník naučný/Derriey|Derriey]] # [[Ottův slovník naučný/Derry|Derry]] # [[Ottův slovník naučný/Deruta|Deruta]] # [[Ottův slovník naučný/Deruzda|Deruzda]] # [[Ottův slovník naučný/Dervan|Dervan]] # [[Ottův slovník naučný/Dervarics|Dervarics]] # [[Ottův slovník naučný/Derváz|Derváz]] # [[Ottův slovník naučný/Dervenáki|Dervenáki]] # [[Ottův slovník naučný/Dervent|Dervent]] # [[Ottův slovník naučný/Dervíš|Dervíš]] # [[Ottův slovník naučný/Dervíš paša|Dervíš paša]] # [[Ottův slovník naučný/Derviz|Derviz]] # [[Ottův slovník naučný/Derwent|Derwent]] # [[Ottův slovník naučný/Derwent Conway|Derwent Conway]] # [[Ottův slovník naučný/Derwentwater|Derwentwater]] # [[Ottův slovník naučný/of Derwentwater|of Derwentwater]] # [[Ottův slovník naučný/Deryngowa|Deryngowa]] # [[Ottův slovník naučný/Deryzda|Deryzda]] # [[Ottův slovník naučný/Deržavin|Deržavin]] # [[Ottův slovník naučný/Des|Des]] # [[Ottův slovník naučný/Dés|Dés]] # [[Ottův slovník naučný/Desagréable|Desagréable]] # [[Ottův slovník naučný/Desaguadero|Desaguadero]] # [[Ottův slovník naučný/Desaignes|Desaignes]] # [[Ottův slovník naučný/Desains|Desains]] # [[Ottův slovník naučný/Desaix de Voygoux|Desaix de Voygoux]] # [[Ottův slovník naučný/Dés-Akna|Dés-Akna]] # [[Ottův slovník naučný/De Sanctis|De Sanctis]] # [[Ottův slovník naučný/Désappointment|Désappointment]] # [[Ottův slovník naučný/Desargues|Desargues]] # [[Ottův slovník naučný/Desátek|Desátek]] # [[Ottův slovník naučný/Desaterák|Desaterák]] # [[Ottův slovník naučný/Desátir|Desátir]] # [[Ottův slovník naučný/Desátník|Desátník]] # [[Ottův slovník naučný/Desaugiers|Desaugiers]] # [[Ottův slovník naučný/Desault|Desault]] # [[Ottův slovník naučný/De Sauss|De Sauss]] # [[Ottův slovník naučný/Désaveu|Désaveu]] # [[Ottův slovník naučný/Desavouovati|Desavouovati]] # [[Ottův slovník naučný/Desbeaux|Desbeaux]] # [[Ottův slovník naučný/Desbordes-Valmorer|Desbordes-Valmorer]] # [[Ottův slovník naučný/Desbouts|Desbouts]] # [[Ottův slovník naučný/Descabezado|Descabezado]] # [[Ottův slovník naučný/Descamizados|Descamizados]] # [[Ottův slovník naučný/Descamps|Descamps]] # [[Ottův slovník naučný/Désiré|Désiré]] # [[Ottův slovník naučný/Descartes|Descartes]] # [[Ottův slovník naučný/Descartesův list|Descartesův list]] # [[Ottův slovník naučný/Descemet|Descemet]] # [[Ottův slovník naučný/Descemetitis|Descemetitis]] # [[Ottův slovník naučný/Descemetova blána|Descemetova blána]] # [[Ottův slovník naučný/Descendence|Descendence]] # [[Ottův slovník naučný/Descendenční theorie|Descendenční theorie]] # [[Ottův slovník naučný/Descendenti|Descendenti]] # [[Ottův slovník naučný/Descensus|Descensus]] # [[Ottův slovník naučný/Descente|Descente]] # [[Ottův slovník naučný/Des Cloizeaux|Des Cloizeaux]] # [[Ottův slovník naučný/Descloizit|Descloizit]] # [[Ottův slovník naučný/Desclot|Desclot]] # [[Ottův slovník naučný/Descoudres|Descoudres]] # [[Ottův slovník naučný/Describe|Describe]] # [[Ottův slovník naučný/Deseado Puerto|Deseado Puerto]] # [[Ottův slovník naučný/Deseilligny|Deseilligny]] # [[Ottův slovník naučný/Deseine|Deseine]] # [[Ottův slovník naučný/Desenzano sul Lago|Desenzano sul Lago]] # [[Ottův slovník naučný/Deserce|Deserce]] # [[Ottův slovník naučný/Deseret|Deseret]] # [[Ottův slovník naučný/Desericius|Desericius]] # [[Ottův slovník naučný/Desertas|Desertas]] # [[Ottův slovník naučný/Deserteur|Deserteur]] # [[Ottův slovník naučný/Deservitní rok|Deservitní rok]] # [[Ottův slovník naučný/Deset|Deset]] # [[Ottův slovník naučný/Desetina|Desetina]] # [[Ottův slovník naučný/Desetinný|Desetinný]] # [[Ottův slovník naučný/Desetiúhelník|Desetiúhelník]] # [[Ottův slovník naučný/Desèze|Desèze]] # [[Ottův slovník naučný/Desfont.|Desfont.]] # [[Ottův slovník naučný/Desfontaines|Desfontaines]] # [[Ottův slovník naučný/Desfontainesův jez|Desfontainesův jez]] # [[Ottův slovník naučný/Desfosses|Desfosses]] # [[Ottův slovník naučný/Des Fours-Walderode|Des Fours-Walderode]] # [[Ottův slovník naučný/Desgodins|Desgodins]] # [[Ottův slovník naučný/Desgoffe|Desgoffe]] # [[Ottův slovník naučný/Desh.|Desh.]] # [[Ottův slovník naučný/Deshabillé|Deshabillé]] # [[Ottův slovník naučný/Deshayes|Deshayes]] # [[Ottův slovník naučný/Deshima|Deshima]] # [[Ottův slovník naučný/Deshoulières|Deshoulières]] # [[Ottův slovník naučný/Deschales|Deschales]] # [[Ottův slovník naučný/Deschamps|Deschamps]] # [[Ottův slovník naučný/Deschampsia|Deschampsia]] # [[Ottův slovník naučný/Deschanel|Deschanel]] # [[Ottův slovník naučný/Deschmann|Deschmann]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderata|Desiderata]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderativum|Desiderativum]] # [[Ottův slovník naučný/Desideratum|Desideratum]] # [[Ottův slovník naučný/Desideria|Desideria]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderio da Settignano|Desiderio da Settignano]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderium|Desiderium]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderius (svatý)|Desiderius (svatý)]] # [[Ottův slovník naučný/Desiderius (vévoda)|Desiderius (vévoda)]] # [[Ottův slovník naučný/Desiertas|Desiertas]] # [[Ottův slovník naučný/Designace|Designace]] # [[Ottův slovník naučný/Designatio personae|Designatio personae]] # [[Ottův slovník naučný/Designator|Designator]] # [[Ottův slovník naučný/Designollův prach|Designollův prach]] # [[Ottův slovník naučný/Desikace|Desikace]] # [[Ottův slovník naučný/Desima|Desima]] # [[Ottův slovník naučný/Desinfekce|Desinfekce]] # [[Ottův slovník naučný/Desinfekční látky, methody, ústavy|Desinfekční látky, methody, ústavy]] # [[Ottův slovník naučný/Desinfektol|Desinfektol]] # [[Ottův slovník naučný/Desinfikovati|Desinfikovati]] # [[Ottův slovník naučný/Desintegrator|Desintegrator]] # [[Ottův slovník naučný/Desio|Desio]] # [[Ottův slovník naučný/Desipere in loco|Desipere in loco]] # [[Ottův slovník naučný/La Desirade|La Desirade]] # [[Ottův slovník naučný/Desítinožci|Desítinožci]] # [[Ottův slovník naučný/Désiu|Désiu]] # [[Ottův slovník naučný/Desjardins|Desjardins]] # [[Ottův slovník naučný/Desjaterik|Desjaterik]] # [[Ottův slovník naučný/Desjatina|Desjatina]] # [[Ottův slovník naučný/Desjatskij|Desjatskij]] # [[Ottův slovník naučný/Deskojazyční|Deskojazyční]] # [[Ottův slovník naučný/Deskripce|Deskripce]] # [[Ottův slovník naučný/Deskriptivní geometrie|Deskriptivní geometrie]] # [[Ottův slovník naučný/Deskvamace|Deskvamace]] # [[Ottův slovník naučný/Deskvamativní zánět plic|Deskvamativní zánět plic]] # [[Ottův slovník naučný/Desky (obec)|Desky (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Desky|Desky]] # [[Ottův slovník naučný/Desl|Desl]] # [[Ottův slovník naučný/Deslandes|Deslandes]] # [[Ottův slovník naučný/Deslanges|Deslanges]] # [[Ottův slovník naučný/Deslys|Deslys]] # [[Ottův slovník naučný/Desm.|Desm.]] # [[Ottův slovník naučný/Des M.|Des M.]] # [[Ottův slovník naučný/Desmalgie|Desmalgie]] # [[Ottův slovník naučný/Desman|Desman]] # [[Ottův slovník naučný/Desmanthus|Desmanthus]] # [[Ottův slovník naučný/Desmarées|Desmarées]] # [[Ottův slovník naučný/Desmares|Desmares]] # [[Ottův slovník naučný/Desmarest|Desmarest]] # [[Ottův slovník naučný/Desmarets|Desmarets]] # [[Ottův slovník naučný/Desmarets de Saint-Sorlin|Desmarets de Saint-Sorlin]] # [[Ottův slovník naučný/Desmarres|Desmarres]] # [[Ottův slovník naučný/Desmidiaceae|Desmidiaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Desmichels|Desmichels]] # [[Ottův slovník naučný/Desmin|Desmin]] # [[Ottův slovník naučný/Desmitis|Desmitis]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoceras|Desmoceras]] # [[Ottův slovník naučný/Desmodium|Desmodium]] # [[Ottův slovník naučný/Desmodus|Desmodus]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoflogosis|Desmoflogosis]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoid|Desmoid]] # [[Ottův slovník naučný/Des Moines|Des Moines]] # [[Ottův slovník naučný/Des-moll|Des-moll]] # [[Ottův slovník naučný/Desmologie|Desmologie]] # [[Ottův slovník naučný/Desmomyaria|Desmomyaria]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoncus|Desmoncus]] # [[Ottův slovník naučný/Desmond|Desmond]] # [[Ottův slovník naučný/Desmopathie|Desmopathie]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoul.|Desmoul.]] # [[Ottův slovník naučný/Desmoulins|Desmoulins]] # [[Ottův slovník naučný/Desmurgie|Desmurgie]] # [[Ottův slovník naučný/Desn.|Desn.]] # [[Ottův slovník naučný/Desná|Desná]] # [[Ottův slovník naučný/Desná (řeka)|Desná (řeka)]] # [[Ottův slovník naučný/Desna|Desna]] # [[Ottův slovník naučný/Desnica|Desnica]] # [[Ottův slovník naučný/Desnickij|Desnickij]] # [[Ottův slovník naučný/Děs noční|Děs noční]] # [[Ottův slovník naučný/Desnoiresterres|Desnoiresterres]] # [[Ottův slovník naučný/Desnoje bratstvo|Desnoje bratstvo]] # [[Ottův slovník naučný/Desnoyers|Desnoyers]] # [[Ottův slovník naučný/Desodorisace|Desodorisace]] # [[Ottův slovník naučný/Desolación|Desolación]] # [[Ottův slovník naučný/Desolatní|Desolatní]] # [[Ottův slovník naučný/Desolda|Desolda]] # [[Ottův slovník naučný/Desombiaux|Desombiaux]] # [[Ottův slovník naučný/Desor|Desor]] # [[Ottův slovník naučný/Désordre|Désordre]] # [[Ottův slovník naučný/Desorganisace|Desorganisace]] # [[Ottův slovník naučný/Desormes|Desormes]] # [[Ottův slovník naučný/Desoxydace|Desoxydace]] # [[Ottův slovník naučný/Desp.|Desp.]] # [[Ottův slovník naučný/Despekt|Despekt]] # [[Ottův slovník naučný/Despeńaperros|Despeńaperros]] # [[Ottův slovník naučný/Desperace|Desperace]] # [[Ottův slovník naučný/Desperados|Desperados]] # [[Ottův slovník naučný/Desperátní|Desperátní]] # [[Ottův slovník naučný/Despériers|Despériers]] # [[Ottův slovník naučný/Despeyrous|Despeyrous]] # [[Ottův slovník naučný/Desplaces|Desplaces]] # [[Ottův slovník naučný/Despoblado|Despoblado]] # [[Ottův slovník naučný/Despoina|Despoina]] # [[Ottův slovník naučný/Despois|Despois]] # [[Ottův slovník naučný/Desponsatus|Desponsatus]] # [[Ottův slovník naučný/Desportes|Desportes]] # [[Ottův slovník naučný/Despot|Despot]] # [[Ottův slovník naučný/Despot Ivan|Despot Ivan]] # [[Ottův slovník naučný/Despotát|Despotát]] # [[Ottův slovník naučný/Despotismus|Despotismus]] # [[Ottův slovník naučný/Despoto-dag|Despoto-dag]] # [[Ottův slovník naučný/Despotović|Despotović]] # [[Ottův slovník naučný/Despotović-Ćusić|Despotović-Ćusić]] # [[Ottův slovník naučný/Despréaux|Despréaux]] # [[Ottův slovník naučný/Després|Després]] # [[Ottův slovník naučný/Despretz|Despretz]] # [[Ottův slovník naučný/Desprez|Desprez]] # [[Ottův slovník naučný/De Spuches Ruffo|De Spuches Ruffo]] # [[Ottův slovník naučný/Despumace|Despumace]] # [[Ottův slovník naučný/Desquamatio|Desquamatio]] # [[Ottův slovník naučný/Desrousseaux|Desrousseaux]] # [[Ottův slovník naučný/Dessa|Dessa]] # [[Ottův slovník naučný/Dessaix|Dessaix]] # [[Ottův slovník naučný/Dessalines|Dessalines]] # [[Ottův slovník naučný/Dessau|Dessau]] # [[Ottův slovník naučný/Dessauer|Dessauer]] # [[Ottův slovník naučný/Dessava|Dessava]] # [[Ottův slovník naučný/Dessavský|Dessavský]] # [[Ottův slovník naučný/Dessavský most|Dessavský most]] # [[Ottův slovník naučný/Dessavský pochod|Dessavský pochod]] # [[Ottův slovník naučný/Dessendorf|Dessendorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dessert|Dessert]] # [[Ottův slovník naučný/Desservanti|Desservanti]] # [[Ottův slovník naučný/Dessewffy|Dessewffy]] # [[Ottův slovník naučný/Dessi|Dessi]] # [[Ottův slovník naučný/Dessin|Dessin]] # [[Ottův slovník naučný/Dessoff|Dessoff]] # [[Ottův slovník naučný/Dessoir|Dessoir]] # [[Ottův slovník naučný/Dessolle|Dessolle]] # [[Ottův slovník naučný/Dessus|Dessus]] # [[Ottův slovník naučný/Děst|Děst]] # [[Ottův slovník naučný/D’Este|D’Este]] # [[Ottův slovník naučný/Desterro|Desterro]] # [[Ottův slovník naučný/Destillace|Destillace]] # [[Ottův slovník naučný/Destinace|Destinace]] # [[Ottův slovník naučný/Destinatář|Destinatář]] # [[Ottův slovník naučný/Destinézit|Destinézit]] # [[Ottův slovník naučný/Destinonův způsob sbirání smetany|Destinonův způsob sbirání smetany]] # [[Ottův slovník naučný/Destinovati|Destinovati]] # [[Ottův slovník naučný/Destouches |Destouches ]] # [[Ottův slovník naučný/Destra|Destra]] # [[Ottův slovník naučný/Destrée|Destrée]] # [[Ottův slovník naučný/Destrem|Destrem]] # [[Ottův slovník naučný/Destrukce|Destrukce]] # [[Ottův slovník naučný/Destunis|Destunis]] # [[Ottův slovník naučný/Destúr|Destúr]] # [[Ottův slovník naučný/Destutt de Tracy|Destutt de Tracy]] # [[Ottův slovník naučný/Desubas|Desubas]] # [[Ottův slovník naučný/Desuetudo|Desuetudo]] # [[Ottův slovník naučný/Desultores|Desultores]] # [[Ottův slovník naučný/Desultorický|Desultorický]] # [[Ottův slovník naučný/Desv.|Desv.]] # [[Ottův slovník naučný/Desvaux|Desvaux]] # [[Ottův slovník naučný/Desverges|Desverges]] # [[Ottův slovník naučný/Desvres|Desvres]] # [[Ottův slovník naučný/Deswert|Deswert]] # [[Ottův slovník naučný/Deszczyński|Deszczyński]] # [[Ottův slovník naučný/Deszkiewicz|Deszkiewicz]] # [[Ottův slovník naučný/Déš|Déš]] # [[Ottův slovník naučný/Deša|Deša]] # [[Ottův slovník naučný/Dešenice|Dešenice]] # [[Ottův slovník naučný/Dešenští z Dešenic|Dešenští z Dešenic]] # [[Ottův slovník naučný/Dešná|Dešná]] # [[Ottův slovník naučný/Dešné|Dešné]] # [[Ottův slovník naučný/Dešnev|Dešnev]] # [[Ottův slovník naučný/Dešnice|Dešnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dešov|Dešov]] # [[Ottův slovník naučný/Dešt|Dešt]] # [[Ottův slovník naučný/Déšť|Déšť]] # [[Ottův slovník naučný/Deštná|Deštná]] # [[Ottův slovník naučný/Deštné|Deštné]] # [[Ottův slovník naučný/Deštnice|Deštnice]] # [[Ottův slovník naučný/Deštník|Deštník]] # [[Ottův slovník naučný/Dešťoměr|Dešťoměr]] # [[Ottův slovník naučný/Dešťopis|Dešťopis]] # [[Ottův slovník naučný/Dešťovka|Dešťovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dešťovky|Dešťovky]] # [[Ottův slovník naučný/Détaché|Détaché]] # [[Ottův slovník naučný/Détachement|Détachement]] # [[Ottův slovník naučný/Detail|Detail]] # [[Ottův slovník naučný/Detailista|Detailista]] # [[Ottův slovník naučný/Detaille|Detaille]] # [[Ottův slovník naučný/Detailní|Detailní]] # [[Ottův slovník naučný/Detaň|Detaň]] # [[Ottův slovník naučný/Dětanovice|Dětanovice]] # [[Ottův slovník naučný/Detašovací přístroj|Detašovací přístroj]] # [[Ottův slovník naučný/De te fabula narratur|De te fabula narratur]] # [[Ottův slovník naučný/Detektiv|Detektiv]] # [[Ottův slovník naučný/Detektor|Detektor]] # [[Ottův slovník naučný/Dětel|Dětel]] # [[Ottův slovník naučný/Detela|Detela]] # [[Ottův slovník naučný/De tempore|De tempore]] # [[Ottův slovník naučný/Detence|Detence]] # [[Ottův slovník naučný/Dětenice|Dětenice]] # [[Ottův slovník naučný/Détente|Détente]] # [[Ottův slovník naučný/Détention|Détention]] # [[Ottův slovník naučný/Detentor|Detentor]] # [[Ottův slovník naučný/Detergentia|Detergentia]] # [[Ottův slovník naučný/Deteriorace|Deteriorace]] # [[Ottův slovník naučný/Determinace|Determinace]] # [[Ottův slovník naučný/Determinant|Determinant]] # [[Ottův slovník naučný/Determinativa|Determinativa]] # [[Ottův slovník naučný/Determinativní|Determinativní]] # [[Ottův slovník naučný/Determinato|Determinato]] # [[Ottův slovník naučný/Determinismus|Determinismus]] # [[Ottův slovník naučný/Determinista|Determinista]] # [[Ottův slovník naučný/Determinovaný|Determinovaný]] # [[Ottův slovník naučný/Determinovati|Determinovati]] # [[Ottův slovník naučný/Detersiva|Detersiva]] # [[Ottův slovník naučný/Detestovati|Detestovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dethronisace|Dethronisace]] # [[Ottův slovník naučný/Dětinec|Dětinec]] # [[Ottův slovník naučný/Dětinov|Dětinov]] # [[Ottův slovník naučný/Detinovati|Detinovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dětkovice|Dětkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Detlef|Detlef]] # [[Ottův slovník naučný/Dětmar|Dětmar]] # [[Ottův slovník naučný/Dětmarovice|Dětmarovice]] # [[Ottův slovník naučný/Detmold|Detmold]] # [[Ottův slovník naučný/Detmold Johann Hermann|Detmold Johann Hermann]] # [[Ottův slovník naučný/Dětoch|Dětoch]] # [[Ottův slovník naučný/Dětochov|Dětochov]] # [[Ottův slovník naučný/Detonace|Detonace]] # [[Ottův slovník naučný/Detonator|Detonator]] # [[Ottův slovník naučný/Detonse|Detonse]] # [[Ottův slovník naučný/Detractis detrahendis|Detractis detrahendis]] # [[Ottův slovník naučný/Detractus realis|Detractus realis]] # [[Ottův slovník naučný/Detrakce|Detrakce]] # [[Ottův slovník naučný/De Traux|De Traux]] # [[Ottův slovník naučný/Detrekö-Varalja|Detrekö-Varalja]] # [[Ottův slovník naučný/De tribus impostoribus|De tribus impostoribus]] # [[Ottův slovník naučný/Dětřich|Dětřich]] # [[Ottův slovník naučný/Dětřichov|Dětřichov]] # [[Ottův slovník naučný/Dětřichovice|Dětřichovice]] # [[Ottův slovník naučný/Détriment|Détriment]] # [[Ottův slovník naučný/De tripode dictum|De tripode dictum]] # [[Ottův slovník naučný/Detritus|Detritus]] # [[Ottův slovník naučný/Detroit Karl|Detroit Karl]] # [[Ottův slovník naučný/Detroit|Detroit]] # [[Ottův slovník naučný/De Troy|De Troy]] # [[Ottův slovník naučný/Détroyat|Détroyat]] # [[Ottův slovník naučný/Detrusorium|Detrusorium]] # [[Ottův slovník naučný/Detrusor urinae|Detrusor urinae]] # [[Ottův slovník naučný/Dětská literatura|Dětská literatura]] # [[Ottův slovník naučný/Dětská obrna|Dětská obrna]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské divadelní hry|Dětské divadelní hry]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské moučky|Dětské moučky]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské nemoci|Dětské nemoci]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské nemocnice|Dětské nemocnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské sanatorium|Dětské sanatorium]] # [[Ottův slovník naučný/Dětské zahrádky|Dětské zahrádky]] # [[Ottův slovník naučný/Detta|Detta]] # [[Ottův slovník naučný/Dette|Dette]] # [[Ottův slovník naučný/Dettelbach|Dettelbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dettenried|Dettenried]] # [[Ottův slovník naučný/Dettingen|Dettingen]] # [[Ottův slovník naučný/Detto|Detto]] # [[Ottův slovník naučný/Dettwa|Dettwa]] # [[Ottův slovník naučný/Detumescence|Detumescence]] # [[Ottův slovník naučný/Detunata|Detunata]] # [[Ottův slovník naučný/Detur|Detur]] # [[Ottův slovník naučný/Dětva|Dětva]] # [[Ottův slovník naučný/Detvan|Detvan]] # [[Ottův slovník naučný/Deuben|Deuben]] # [[Ottův slovník naučný/Deubler|Deubler]] # [[Ottův slovník naučný/Deukalión|Deukalión]] # [[Ottův slovník naučný/Deûle|Deûle]] # [[Ottův slovník naučný/Deulino|Deulino]] # [[Ottův slovník naučný/Deus|Deus]] # [[Ottův slovník naučný/Deusdedit|Deusdedit]] # [[Ottův slovník naučný/Deus ex machina|Deus ex machina]] # [[Ottův slovník naučný/Deus Fidius|Deus Fidius]] # [[Ottův slovník naučný/Deus in adjutorium|Deus in adjutorium]] # [[Ottův slovník naučný/Deuske|Deuske]] # [[Ottův slovník naučný/Deus omen avertat|Deus omen avertat]] # [[Ottův slovník naučný/Deus-Ramos|Deus-Ramos]] # [[Ottův slovník naučný/Deussen|Deussen]] # [[Ottův slovník naučný/Deut|Deut]] # [[Ottův slovník naučný/Deuteragónistés|Deuteragónistés]] # [[Ottův slovník naučný/Deuterogamie|Deuterogamie]] # [[Ottův slovník naučný/Deuterokanónické knihy|Deuterokanónické knihy]] # [[Ottův slovník naučný/Deuterolog|Deuterolog]] # [[Ottův slovník naučný/Deuteronomion|Deuteronomion]] # [[Ottův slovník naučný/Deuteropathické|Deuteropathické]] # [[Ottův slovník naučný/Deuteroplasma|Deuteroplasma]] # [[Ottův slovník naučný/Deuterósis|Deuterósis]] # [[Ottův slovník naučný/Deuteroskopie|Deuteroskopie]] # [[Ottův slovník naučný/Deutinger|Deutinger]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch|Deutsch]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Altenburg|Deutsch-Altenburg]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Bleiberg|Deutsch-Bleiberg]] # [[Ottův slovník naučný/Deutschbundesort|Deutschbundesort]] # [[Ottův slovník naučný/z Deutschenberka|z Deutschenberka]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Eylau|Deutsch-Eylau]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Kahn|Deutsch-Kahn]] # [[Ottův slovník naučný/Deutschkatholiken|Deutschkatholiken]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Kilmes|Deutsch-Kilmes]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Krawarn|Deutsch-Krawarn]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Kreuz|Deutsch-Kreuz]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Krone|Deutsch-Krone]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Landsberg|Deutsch-Landsberg]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Leuten|Deutsch-Leuten]] # [[Ottův slovník naučný/Deutsch-Liptsch|Deutsch-Liptsch]] # [[Ottův slovník naučný/Deutschmeister|Deutschmeister]] # [[Ottův slovník naučný/Deutz|Deutz]] # [[Ottův slovník naučný/Deutzendorf|Deutzendorf]] # [[Ottův slovník naučný/Deutzia|Deutzia]] # [[Ottův slovník naučný/Deux|Deux]] # [[Ottův slovník naučný/Les Deuxièmes bois|Les Deuxièmes bois]] # [[Ottův slovník naučný/Deux Ponts|Deux Ponts]] # [[Ottův slovník naučný/Deux-Sèvres|Deux-Sèvres]] # [[Ottův slovník naučný/Deva (sanskrt)|Deva (sanskrt)]] # [[Ottův slovník naučný/Deva (město)|Deva (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Déva|Déva]] # [[Ottův slovník naučný/Děva (bohyně)|Děva (bohyně)]] # [[Ottův slovník naučný/Děva (jméno)|Děva (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Devaccani|Devaccani]] # [[Ottův slovník naučný/Déva-dásí|Déva-dásí]] # [[Ottův slovník naučný/Devalvace|Devalvace]] # [[Ottův slovník naučný/Dévalvárá|Dévalvárá]] # [[Ottův slovník naučný/Děvana|Děvana]] # [[Ottův slovník naučný/Dévanágari|Dévanágari]] # [[Ottův slovník naučný/Devantière|Devantière]] # [[Ottův slovník naučný/Devaporace|Devaporace]] # [[Ottův slovník naučný/Devapragaja|Devapragaja]] # [[Ottův slovník naučný/Devas|Devas]] # [[Ottův slovník naučný/Devastace|Devastace]] # [[Ottův slovník naučný/Dévatá|Dévatá]] # [[Ottův slovník naučný/Devaterník|Devaterník]] # [[Ottův slovník naučný/Devatero odění|Devatero odění]] # [[Ottův slovník naučný/Devaux|Devaux]] # [[Ottův slovník naučný/De Vaux|De Vaux]] # [[Ottův slovník naučný/Dévaványa|Dévaványa]] # [[Ottův slovník naučný/Devay|Devay]] # [[Ottův slovník naučný/Devčić|Devčić]] # [[Ottův slovník naučný/Deve Bojun|Deve Bojun]] # [[Ottův slovník naučný/Devecser|Devecser]] # [[Ottův slovník naučný/Develle|Develle]] # [[Ottův slovník naučný/Développement|Développement]] # [[Ottův slovník naučný/Develtovo|Develtovo]] # [[Ottův slovník naučný/Deventer|Deventer]] # [[Ottův slovník naučný/van Deventer|van Deventer]] # [[Ottův slovník naučný/Dévény|Dévény]] # [[Ottův slovník naučný/De verbo ad verbum|De verbo ad verbum]] # [[Ottův slovník naučný/Devereux|Devereux]] # [[Ottův slovník naučný/Devergie|Devergie]] # [[Ottův slovník naučný/Devéria|Devéria]] # [[Ottův slovník naučný/Deveroux|Deveroux]] # [[Ottův slovník naučný/Deverra|Deverra]] # [[Ottův slovník naučný/Devès|Devès]] # [[Ottův slovník naučný/Devestitura|Devestitura]] # [[Ottův slovník naučný/Devětdenyk|Devětdenyk]] # [[Ottův slovník naučný/Devětsil|Devětsil]] # [[Ottův slovník naučný/Devex|Devex]] # [[Ottův slovník naučný/Devexa|Devexa]] # [[Ottův slovník naučný/Deviace|Deviace]] # [[Ottův slovník naučný/Device|Device]] # [[Ottův slovník naučný/Děvice|Děvice]] # [[Ottův slovník naučný/Děvičja krasa|Děvičja krasa]] # [[Ottův slovník naučný/Děvičnik|Děvičnik]] # [[Ottův slovník naučný/Devienne|Devienne]] # [[Ottův slovník naučný/Devier|Devier]] # [[Ottův slovník naučný/Děvík|Děvík]] # [[Ottův slovník naučný/Devil|Devil]] # [[Ottův slovník naučný/Deville|Deville]] # [[Ottův slovník naučný/Deville, Sainte-Claire D.|Deville, Sainte-Claire D.]] # [[Ottův slovník naučný/Déville les Rouen|Déville les Rouen]] # [[Ottův slovník naučný/Devilleova pec|Devilleova pec]] # [[Ottův slovník naučný/Devil wood|Devil wood]] # [[Ottův slovník naučný/Děvín|Děvín]] # [[Ottův slovník naučný/Devins|Devins]] # [[Ottův slovník naučný/Devisa|Devisa]] # [[Ottův slovník naučný/Devítková zkouška|Devítková zkouška]] # [[Ottův slovník naučný/Devítník|Devítník]] # [[Ottův slovník naučný/Devitrifikace|Devitrifikace]] # [[Ottův slovník naučný/Devítský|Devítský]] # [[Ottův slovník naučný/Devitte|Devitte]] # [[Ottův slovník naučný/Devizes|Devizes]] # [[Ottův slovník naučný/Devoce|Devoce]] # [[Ottův slovník naučný/Devoir|Devoir]] # [[Ottův slovník naučný/Devol|Devol]] # [[Ottův slovník naučný/Devoluce|Devoluce]] # [[Ottův slovník naučný/Devoluční válka|Devoluční válka]] # [[Ottův slovník naučný/Devoluy|Devoluy]] # [[Ottův slovník naučný/Devomovati|Devomovati]] # [[Ottův slovník naučný/Devon|Devon]] # [[Ottův slovník naučný/Devonport|Devonport]] # [[Ottův slovník naučný/Devonshire|Devonshire]] # [[Ottův slovník naučný/of Devonshire|of Devonshire]] # [[Ottův slovník naučný/Devonshire junket|Devonshire junket]] # [[Ottův slovník naučný/Devonský skot|Devonský skot]] # [[Ottův slovník naučný/Devonský útvar|Devonský útvar]] # [[Ottův slovník naučný/Devorace|Devorace]] # [[Ottův slovník naučný/Devoti|Devoti]] # [[Ottův slovník naučný/Devotio|Devotio]] # [[Ottův slovník naučný/Devotní|Devotní]] # [[Ottův slovník naučný/Devoty|Devoty]] # [[Ottův slovník naučný/Devrient|Devrient]] # [[Ottův slovník naučný/Dewalquea|Dewalquea]] # [[Ottův slovník naučný/De Wette|De Wette]] # [[Ottův slovník naučný/Dewez|Dewez]] # [[Ottův slovník naučný/De Winne|De Winne]] # [[Ottův slovník naučný/De Witt|De Witt]] # [[Ottův slovník naučný/Dewittsland|Dewittsland]] # [[Ottův slovník naučný/Dewsbury|Dewsbury]] # [[Ottův slovník naučný/Dexamenos|Dexamenos]] # [[Ottův slovník naučný/Dexiografie|Dexiografie]] # [[Ottův slovník naučný/Dexippos|Dexippos]] # [[Ottův slovník naučný/Dexippus|Dexippus]] # [[Ottův slovník naučný/Dextera|Dextera]] # [[Ottův slovník naučný/Dextrale|Dextrale]] # [[Ottův slovník naučný/Dextran|Dextran]] # [[Ottův slovník naučný/Dextri|Dextri]] # [[Ottův slovník naučný/Dextriny|Dextriny]] # [[Ottův slovník naučný/Dextrocardia|Dextrocardia]] # [[Ottův slovník naučný/Dextrosa|Dextrosa]] # [[Ottův slovník naučný/Dey|Dey]] # [[Ottův slovník naučný/Deyl|Deyl]] # [[Ottův slovník naučný/Deym ze Stříteže|Deym ze Stříteže]] # [[Ottův slovník naučný/Deynze|Deynze]] # [[Ottův slovník naučný/Deza|Deza]] # [[Ottův slovník naučný/Didak|Didak]] # [[Ottův slovník naučný/Dezertér|Dezertér]] # [[Ottův slovník naučný/Dézna|Dézna]] # [[Ottův slovník naučný/Dezobry|Dezobry]] # [[Ottův slovník naučný/Deželić|Deželić]] # [[Ottův slovník naučný/Deževa|Deževa]] # [[Ottův slovník naučný/Dežma|Dežma]] # [[Ottův slovník naučný/Dežman|Dežman]] # [[Ottův slovník naučný/Dežurnyj|Dežurnyj]] # [[Ottův slovník naučný/D. G.|D. G.]] # [[Ottův slovník naučný/d. h.|d. h.]] # [[Ottův slovník naučný/Dhafár|Dhafár]] # [[Ottův slovník naučný/Dháká|Dháká]] # [[Ottův slovník naučný/Dhákán|Dhákán]] # [[Ottův slovník naučný/Dhalíp|Dhalíp]] # [[Ottův slovník naučný/Dhaman|Dhaman]] # [[Ottův slovník naučný/Dhamar|Dhamar]] # [[Ottův slovník naučný/Dhammapadam|Dhammapadam]] # [[Ottův slovník naučný/Dhan|Dhan]] # [[Ottův slovník naučný/Dhángarové|Dhángarové]] # [[Ottův slovník naučný/Dhanvantari|Dhanvantari]] # [[Ottův slovník naučný/Dhar|Dhar]] # [[Ottův slovník naučný/Dharma|Dharma]] # [[Ottův slovník naučný/Dharná baithná|Dharná baithná]] # [[Ottův slovník naučný/Dharvar|Dharvar]] # [[Ottův slovník naučný/Dhau|Dhau]] # [[Ottův slovník naučný/Dhaulagiri|Dhaulagiri]] # [[Ottův slovník naučný/Dheune|Dheune]] # [[Ottův slovník naučný/Dhlb.|Dhlb.]] # [[Ottův slovník naučný/Dhofár|Dhofár]] # [[Ottův slovník naučný/Dholera|Dholera]] # [[Ottův slovník naučný/Dholiana|Dholiana]] # [[Ottův slovník naučný/Dholpur|Dholpur]] # [[Ottův slovník naučný/Dhor-el-Chodíb|Dhor-el-Chodíb]] # [[Ottův slovník naučný/Dhrá|Dhrá]] # [[Ottův slovník naučný/Dhrtaráštra|Dhrtaráštra]] # [[Ottův slovník naučný/Dhulia|Dhulia]] # [[Ottův slovník naučný/Dhulip Singh|Dhulip Singh]] # [[Ottův slovník naučný/Di|Di]] # [[Ottův slovník naučný/Di…|Di…]] # [[Ottův slovník naučný/Dia (předložka)|Dia (předložka)]] # [[Ottův slovník naučný/Dia (ostrov)|Dia (ostrov)]] # [[Ottův slovník naučný/Diabas|Diabas]] # [[Ottův slovník naučný/Diabasis|Diabasis]] # [[Ottův slovník naučný/Diabelli|Diabelli]] # [[Ottův slovník naučný/Diabetes|Diabetes]] # [[Ottův slovník naučný/Diabetik|Diabetik]] # [[Ottův slovník naučný/Diable|Diable]] # [[Ottův slovník naučný/Diablerets|Diablerets]] # [[Ottův slovník naučný/Diablerie|Diablerie]] # [[Ottův slovník naučný/Diablesse|Diablesse]] # [[Ottův slovník naučný/Diablotin|Diablotin]] # [[Ottův slovník naučný/Diabola|Diabola]] # [[Ottův slovník naučný/Diabolický|Diabolický]] # [[Ottův slovník naučný/Diabolismus|Diabolismus]] # [[Ottův slovník naučný/Diabolista|Diabolista]] # [[Ottův slovník naučný/Diabologie|Diabologie]] # [[Ottův slovník naučný/Diabolus|Diabolus]] # [[Ottův slovník naučný/Diabotanum|Diabotanum]] # [[Ottův slovník naučný/Diabrosis|Diabrosis]] # [[Ottův slovník naučný/Diacetová kyselina|Diacetová kyselina]] # [[Ottův slovník naučný/Diaconia|Diaconia]] # [[Ottův slovník naučný/Diaconicum|Diaconicum]] # [[Ottův slovník naučný/Diaconus|Diaconus]] # [[Ottův slovník naučný/Diadelphia|Diadelphia]] # [[Ottův slovník naučný/Diadema|Diadema]] # [[Ottův slovník naučný/Diadocha|Diadocha]] # [[Ottův slovník naučný/Diadochit|Diadochit]] # [[Ottův slovník naučný/Diadochové|Diadochové]] # [[Ottův slovník naučný/Diadosis|Diadosis]] # [[Ottův slovník naučný/Diadumenos|Diadumenos]] # [[Ottův slovník naučný/Diaerese|Diaerese]] # [[Ottův slovník naučný/Diaeta|Diaeta]] # [[Ottův slovník naučný/Diaf…|Diaf…]] # [[Ottův slovník naučný/Diafanní|Diafanní]] # [[Ottův slovník naučný/Diafanometr|Diafanometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diafanorama|Diafanorama]] # [[Ottův slovník naučný/Diafanoskopie|Diafanoskopie]] # [[Ottův slovník naučný/Diafonie|Diafonie]] # [[Ottův slovník naučný/Diafora|Diafora]] # [[Ottův slovník naučný/Diaforit|Diaforit]] # [[Ottův slovník naučný/Diafragma|Diafragma]] # [[Ottův slovník naučný/Diafthora|Diafthora]] # [[Ottův slovník naučný/Diafunu|Diafunu]] # [[Ottův slovník naučný/Diafysis|Diafysis]] # [[Ottův slovník naučný/Diagenesis|Diagenesis]] # [[Ottův slovník naučný/Diaglyf|Diaglyf]] # [[Ottův slovník naučný/Diagnosa|Diagnosa]] # [[Ottův slovník naučný/Diagnostika|Diagnostika]] # [[Ottův slovník naučný/Diago|Diago]] # [[Ottův slovník naučný/Diagometr|Diagometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diagonál|Diagonál]] # [[Ottův slovník naučný/Diagonála|Diagonála]] # [[Ottův slovník naučný/Diagonální|Diagonální]] # [[Ottův slovník naučný/Diagonální methoda měření polí|Diagonální methoda měření polí]] # [[Ottův slovník naučný/Diagonální zvrstvení|Diagonální zvrstvení]] # [[Ottův slovník naučný/Diagoras|Diagoras]] # [[Ottův slovník naučný/Diagraf|Diagraf]] # [[Ottův slovník naučný/Diagramm|Diagramm]] # [[Ottův slovník naučný/Diagrydium|Diagrydium]] # [[Ottův slovník naučný/Diahot|Diahot]] # [[Ottův slovník naučný/Diachenium|Diachenium]] # [[Ottův slovník naučný/Diachord|Diachord]] # [[Ottův slovník naučný/Diachorésis|Diachorésis]] # [[Ottův slovník naučný/Diachylon|Diachylon]] # [[Ottův slovník naučný/Diairesis|Diairesis]] # [[Ottův slovník naučný/Diaka|Diaka]] # [[Ottův slovník naučný/Diakaustika|Diakaustika]] # [[Ottův slovník naučný/Diaklysma|Diaklysma]] # [[Ottův slovník naučný/Diakodion|Diakodion]] # [[Ottův slovník naučný/Diakon|Diakon]] # [[Ottův slovník naučný/Diakonky|Diakonky]] # [[Ottův slovník naučný/Diakonovština|Diakonovština]] # [[Ottův slovník naučný/Diakopa|Diakopa]] # [[Ottův slovník naučný/Diakos|Diakos]] # [[Ottův slovník naučný/Diakovar|Diakovar]] # [[Ottův slovník naučný/Diakrise|Diakrise]] # [[Ottův slovník naučný/Diakritická znaménka|Diakritická znaménka]] # [[Ottův slovník naučný/Diaktinismus|Diaktinismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dialektika|Dialektika]] # [[Ottův slovník naučný/Dialektikon|Dialektikon]] # [[Ottův slovník naučný/Dialektikové|Dialektikové]] # [[Ottův slovník naučný/Dialektologie|Dialektologie]] # [[Ottův slovník naučný/Dialekty|Dialekty]] # [[Ottův slovník naučný/Dialemma|Dialemma]] # [[Ottův slovník naučný/Diallag|Diallag]] # [[Ottův slovník naučný/Diallela|Diallela]] # [[Ottův slovník naučný/Dialog|Dialog]] # [[Ottův slovník naučný/Dialogická forma|Dialogická forma]] # [[Ottův slovník naučný/Dialogismus|Dialogismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dialogit|Dialogit]] # [[Ottův slovník naučný/Dialypetalae|Dialypetalae]] # [[Ottův slovník naučný/Dialysa|Dialysa]] # [[Ottův slovník naučný/Dialysator|Dialysator]] # [[Ottův slovník naučný/Dialytická methoda eliminační|Dialytická methoda eliminační]] # [[Ottův slovník naučný/Dialytický dalekohled|Dialytický dalekohled]] # [[Ottův slovník naučný/Diamagnetismus a Diamagnetometr|Diamagnetismus a Diamagnetometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diamant|Diamant]] # [[Ottův slovník naučný/Diamante|Diamante]] # [[Ottův slovník naučný/Diamante Juan Bautista|Diamante Juan Bautista]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantin|Diamantin]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantina|Diamantina]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantini|Diamantini]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantino|Diamantino]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantov|Diamantov]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantová barva|Diamantová barva]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantování|Diamantování]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantová svatba|Diamantová svatba]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantové písmo|Diamantové písmo]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantový nátěr|Diamantový nátěr]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantový nebozez|Diamantový nebozez]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantový příkop|Diamantový příkop]] # [[Ottův slovník naučný/Diamantový tmel|Diamantový tmel]] # [[Ottův slovník naučný/Diamastigosis|Diamastigosis]] # [[Ottův slovník naučný/Diamer|Diamer]] # [[Ottův slovník naučný/Diametr|Diametr]] # [[Ottův slovník naučný/Diametrální|Diametrální]] # [[Ottův slovník naučný/Diamorfósa|Diamorfósa]] # [[Ottův slovník naučný/Diamorum|Diamorum]] # [[Ottův slovník naučný/Diana|Diana]] # [[Ottův slovník naučný/Diana (planetoida)|Diana (planetoida)]] # [[Ottův slovník naučný/Diana (chemie)|Diana (chemie)]] # [[Ottův slovník naučný/Diana (opice)|Diana (opice)]] # [[Ottův slovník naučný/Diana (stráž)|Diana (stráž)]] # [[Ottův slovník naučný/Diana Francouzská a Poitierská|Diana Francouzská a Poitierská]] # [[Ottův slovník naučný/Diana Versaillská|Diana Versaillská]] # [[Ottův slovník naučný/Diana Antonio|Diana Antonio]] # [[Ottův slovník naučný/Dianaberk|Dianaberk]] # [[Ottův slovník naučný/Dianahof|Dianahof]] # [[Ottův slovník naučný/Diandria|Diandria]] # [[Ottův slovník naučný/Diane de France|Diane de France]] # [[Ottův slovník naučný/Diane de Poitiers|Diane de Poitiers]] # [[Ottův slovník naučný/Dianella|Dianella]] # [[Ottův slovník naučný/Dianemometr|Dianemometr]] # [[Ottův slovník naučný/Dianemoskop|Dianemoskop]] # [[Ottův slovník naučný/Dianini kněží|Dianini kněží]] # [[Ottův slovník naučný/Dianin řád|Dianin řád]] # [[Ottův slovník naučný/Dianin strom|Dianin strom]] # [[Ottův slovník naučný/Dianoea|Dianoea]] # [[Ottův slovník naučný/Dianoeologie|Dianoeologie]] # [[Ottův slovník naučný/Diano Marina|Diano Marina]] # [[Ottův slovník naučný/Dianthus|Dianthus]] # [[Ottův slovník naučný/Diantre|Diantre]] # [[Ottův slovník naučný/Dianucum|Dianucum]] # [[Ottův slovník naučný/Diapalma|Diapalma]] # [[Ottův slovník naučný/Diapasma|Diapasma]] # [[Ottův slovník naučný/Diapason|Diapason]] # [[Ottův slovník naučný/Diapedesis|Diapedesis]] # [[Ottův slovník naučný/Diapente|Diapente]] # [[Ottův slovník naučný/Diaper|Diaper]] # [[Ottův slovník naučný/Diaph…|Diaph…]] # [[Ottův slovník naučný/Diaphoenicum|Diaphoenicum]] # [[Ottův slovník naučný/Diaphorésis, diaphorética|Diaphorésis, diaphorética]] # [[Ottův slovník naučný/Diapnoia|Diapnoia]] # [[Ottův slovník naučný/Diaporésis|Diaporésis]] # [[Ottův slovník naučný/Diapsalma|Diapsalma]] # [[Ottův slovník naučný/Diapséfisis|Diapséfisis]] # [[Ottův slovník naučný/Diaptomus|Diaptomus]] # [[Ottův slovník naučný/Diarchie|Diarchie]] # [[Ottův slovník naučný/Diaria|Diaria]] # [[Ottův slovník naučný/Diario romano|Diario romano]] # [[Ottův slovník naučný/Diarium|Diarium]] # [[Ottův slovník naučný/Diarrhoea|Diarrhoea]] # [[Ottův slovník naučný/Diarthrosa|Diarthrosa]] # [[Ottův slovník naučný/Dias|Dias]] # [[Ottův slovník naučný/Diaschisma|Diaschisma]] # [[Ottův slovník naučný/Diaskeuasis|Diaskeuasis]] # [[Ottův slovník naučný/Diaspasura|Diaspasura]] # [[Ottův slovník naučný/Diaspor|Diaspor]] # [[Ottův slovník naučný/Diaspora|Diaspora]] # [[Ottův slovník naučný/Diasporometr|Diasporometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diastaltický|Diastaltický]] # [[Ottův slovník naučný/Diastase|Diastase]] # [[Ottův slovník naučný/Diastema|Diastema]] # [[Ottův slovník naučný/Diastimetr|Diastimetr]] # [[Ottův slovník naučný/Diastole|Diastole]] # [[Ottův slovník naučný/Diastopora|Diastopora]] # [[Ottův slovník naučný/Diastremma|Diastremma]] # [[Ottův slovník naučný/Diastrofé|Diastrofé]] # [[Ottův slovník naučný/Diastylis|Diastylis]] # [[Ottův slovník naučný/Diastylos|Diastylos]] # [[Ottův slovník naučný/Diasyrmus|Diasyrmus]] # [[Ottův slovník naučný/Diatessarón|Diatessarón]] # [[Ottův slovník naučný/Diathéké|Diathéké]] # [[Ottův slovník naučný/Diathermanní|Diathermanní]] # [[Ottův slovník naučný/Diathermansie|Diathermansie]] # [[Ottův slovník naučný/Diathesa|Diathesa]] # [[Ottův slovník naučný/Diatit|Diatit]] # [[Ottův slovník naučný/Diatomaceae|Diatomaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Diatomický|Diatomický]] # [[Ottův slovník naučný/Diatomin|Diatomin]] # [[Ottův slovník naučný/Diatomová země|Diatomová země]] # [[Ottův slovník naučný/Diatonický|Diatonický]] # [[Ottův slovník naučný/Diatresis|Diatresis]] # [[Ottův slovník naučný/Diatreta|Diatreta]] # [[Ottův slovník naučný/Diatribé|Diatribé]] # [[Ottův slovník naučný/Diatrimma|Diatrimma]] # [[Ottův slovník naučný/Diatypósis|Diatypósis]] # [[Ottův slovník naučný/Diaulos|Diaulos]] # [[Ottův slovník naučný/Diavoletti|Diavoletti]] # [[Ottův slovník naučný/Diavolo|Diavolo]] # [[Ottův slovník naučný/Diaz|Diaz]] # [[Ottův slovník naučný/Diaz de Escobar|Diaz de Escobar]] # [[Ottův slovník naučný/Diaz de la Peña|Diaz de la Peña]] # [[Ottův slovník naučný/Diazeuxis|Diazeuxis]] # [[Ottův slovník naučný/Diazolátky|Diazolátky]] # [[Ottův slovník naučný/Diazóma|Diazóma]] # [[Ottův slovník naučný/Dibblovka|Dibblovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dibdin|Dibdin]] # [[Ottův slovník naučný/Dibič-Zabalkanskij|Dibič-Zabalkanskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dibil|Dibil]] # [[Ottův slovník naučný/Dibio|Dibio]] # [[Ottův slovník naučný/Diblík|Diblík]] # [[Ottův slovník naučný/Dibolia|Dibolia]] # [[Ottův slovník naučný/Díbón|Díbón]] # [[Ottův slovník naučný/Dibong|Dibong]] # [[Ottův slovník naučný/Dibra|Dibra]] # [[Ottův slovník naučný/Dibrachium|Dibrachium]] # [[Ottův slovník naučný/Dibrachys|Dibrachys]] # [[Ottův slovník naučný/Dibranchiata|Dibranchiata]] # [[Ottův slovník naučný/Dibs|Dibs]] # [[Ottův slovník naučný/Dic…|Dic…]] # [[Ottův slovník naučný/Dicaearchia|Dicaearchia]] # [[Ottův slovník naučný/Dicalciumfosfat|Dicalciumfosfat]] # [[Ottův slovník naučný/Dicaledoni|Dicaledoni]] # [[Ottův slovník naučný/Dicanicium|Dicanicium]] # [[Ottův slovník naučný/Dicasterium|Dicasterium]] # [[Ottův slovník naučný/Dicentra|Dicentra]] # [[Ottův slovník naučný/Dicephalus|Dicephalus]] # [[Ottův slovník naučný/Diceras|Diceras]] # [[Ottův slovník naučný/Diceratový vápenec|Diceratový vápenec]] # [[Ottův slovník naučný/Dicey|Dicey]] # [[Ottův slovník naučný/Diciplinarians|Diciplinarians]] # [[Ottův slovník naučný/Dick|Dick]] # [[Ottův slovník naučný/Dickens|Dickens]] # [[Ottův slovník naučný/Dickenson|Dickenson]] # [[Ottův slovník naučný/Dickinson|Dickinson]] # [[Ottův slovník naučný/Dickson|Dickson]] # [[Ottův slovník naučný/Dicksonia|Dicksonia]] # [[Ottův slovník naučný/Dicksonův přistav|Dicksonův přistav]] # [[Ottův slovník naučný/Dickstein|Dickstein]] # [[Ottův slovník naučný/Diclinia|Diclinia]] # [[Ottův slovník naučný/Diclytra|Diclytra]] # [[Ottův slovník naučný/Dicotyledoneae|Dicotyledoneae]] # [[Ottův slovník naučný/Dicotyledones|Dicotyledones]] # [[Ottův slovník naučný/Dicotyles|Dicotyles]] # [[Ottův slovník naučný/Dicquemare|Dicquemare]] # [[Ottův slovník naučný/Dicraneae|Dicraneae]] # [[Ottův slovník naučný/Dicranella|Dicranella]] # [[Ottův slovník naučný/Dicranodontium|Dicranodontium]] # [[Ottův slovník naučný/Dicranum|Dicranum]] # [[Ottův slovník naučný/Dicsö-Szent-Mártón|Dicsö-Szent-Mártón]] # [[Ottův slovník naučný/Dicta|Dicta]] # [[Ottův slovník naučný/Dictamnus|Dictamnus]] # [[Ottův slovník naučný/Dictator|Dictator]] # [[Ottův slovník naučný/Dictée musicale|Dictée musicale]] # [[Ottův slovník naučný/Dictionaire|Dictionaire]] # [[Ottův slovník naučný/Dictionarium|Dictionarium]] # [[Ottův slovník naučný/Dicto anno|Dicto anno]] # [[Ottův slovník naučný/Dicto die|Dicto die]] # [[Ottův slovník naučný/Dictum|Dictum]] # [[Ottův slovník naučný/Dictum et promissum|Dictum et promissum]] # [[Ottův slovník naučný/Dictum factum|Dictum factum]] # [[Ottův slovník naučný/Dictyocaris|Dictyocaris]] # [[Ottův slovník naučný/Dictyonema|Dictyonema]] # [[Ottův slovník naučný/Dictyophyllum Fr. Br|Dictyophyllum Fr. Br]] # [[Ottův slovník naučný/Dictyopteris Bronze|Dictyopteris Bronze]] # [[Ottův slovník naučný/Dictyota|Dictyota]] # [[Ottův slovník naučný/Dictys|Dictys]] # [[Ottův slovník naučný/Dicyan|Dicyan]] # [[Ottův slovník naučný/Dicyemidae|Dicyemidae]] # [[Ottův slovník naučný/Dicynodon|Dicynodon]] # [[Ottův slovník naučný/Dicypellium|Dicypellium]] # [[Ottův slovník naučný/Díčkop|Díčkop]] # [[Ottův slovník naučný/Did|Did]] # [[Ottův slovník naučný/Didaché tón apostolón|Didaché tón apostolón]] # [[Ottův slovník naučný/Didaktická methoda|Didaktická methoda]] # [[Ottův slovník naučný/Didaktické básnictví|Didaktické básnictví]] # [[Ottův slovník naučný/Didaktika|Didaktika]] # [[Ottův slovník naučný/Didam|Didam]] # [[Ottův slovník naučný/Didaskalia|Didaskalia]] # [[Ottův slovník naučný/Diday|Diday]] # [[Ottův slovník naučný/Didelphys|Didelphys]] # [[Ottův slovník naučný/Diderot|Diderot]] # [[Ottův slovník naučný/Didesa|Didesa]] # [[Ottův slovník naučný/Didier|Didier]] # [[Ottův slovník naučný/Didion|Didion]] # [[Ottův slovník naučný/Didius|Didius]] # [[Ottův slovník naučný/Diďko|Diďko]] # [[Ottův slovník naučný/Dido|Dido]] # [[Ottův slovník naučný/Dido (planetoida)|Dido (planetoida)]] # [[Ottův slovník naučný/Didon|Didon]] # [[Ottův slovník naučný/Didot|Didot]] # [[Ottův slovník naučný/Didovod|Didovod]] # [[Ottův slovník naučný/Didrachmon|Didrachmon]] # [[Ottův slovník naučný/Didrik|Didrik]] # [[Ottův slovník naučný/Didron|Didron]] # [[Ottův slovník naučný/Diduch|Diduch]] # [[Ottův slovník naučný/Didunculus|Didunculus]] # [[Ottův slovník naučný/Didus|Didus]] # [[Ottův slovník naučný/Didyckij|Didyckij]] # [[Ottův slovník naučný/Didym|Didym]] # [[Ottův slovník naučný/Didyma|Didyma]] # [[Ottův slovník naučný/Didymocarpus|Didymocarpus]] # [[Ottův slovník naučný/Didymoi|Didymoi]] # [[Ottův slovník naučný/Didymos z Alexandrie|Didymos z Alexandrie]] # [[Ottův slovník naučný/Didymos|Didymos]] # [[Ottův slovník naučný/Didynamia|Didynamia]] # [[Ottův slovník naučný/Die|Die]] # [[Ottův slovník naučný/Dié|Dié]] # [[Ottův slovník naučný/Diebling|Diebling]] # [[Ottův slovník naučný/Dieburg|Dieburg]] # [[Ottův slovník naučný/Diécésální statuta|Diécésální statuta]] # [[Ottův slovník naučný/Diécése|Diécése]] # [[Ottův slovník naučný/Diécésní synoda|Diécésní synoda]] # [[Ottův slovník naučný/Dieci|Dieci]] # [[Ottův slovník naučný/Dieckhoff|Dieckhoff]] # [[Ottův slovník naučný/Diede|Diede]] # [[Ottův slovník naučný/Diedenhofen|Diedenhofen]] # [[Ottův slovník naučný/Diefenbach|Diefenbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dieffenbach|Dieffenbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dieffenbachia|Dieffenbachia]] # [[Ottův slovník naučný/Diège|Diège]] # [[Ottův slovník naučný/Diégésis|Diégésis]] # [[Ottův slovník naučný/Diego Garcia|Diego Garcia]] # [[Ottův slovník naučný/Diego Ramirez|Diego Ramirez]] # [[Ottův slovník naučný/Diego Rodriguez|Diego Rodriguez]] # [[Ottův slovník naučný/Diego Suarez|Diego Suarez]] # [[Ottův slovník naučný/Die hodierno|Die hodierno]] # [[Ottův slovník naučný/Diekirch|Diekirch]] # [[Ottův slovník naučný/Diel|Diel]] # [[Ottův slovník naučný/Dielektrická konstanta|Dielektrická konstanta]] # [[Ottův slovník naučný/Dielektrikum|Dielektrikum]] # [[Ottův slovník naučný/Dielmann|Dielmann]] # [[Ottův slovník naučný/Diels|Diels]] # [[Ottův slovník naučný/Diemat|Diemat]] # [[Ottův slovník naučný/Diemel|Diemel]] # [[Ottův slovník naučný/van Diemen|van Diemen]] # [[Ottův slovník naučný/Diemerbroek|Diemerbroek]] # [[Ottův slovník naučný/Diemermeer|Diemermeer]] # [[Ottův slovník naučný/Diem perdidi|Diem perdidi]] # [[Ottův slovník naučný/Diemrich|Diemrich]] # [[Ottův slovník naučný/Diener|Diener]] # [[Ottův slovník naučný/Dienger|Dienger]] # [[Ottův slovník naučný/Dientzenhofer|Dientzenhofer]] # [[Ottův slovník naučný/van Diepenbeeck|van Diepenbeeck]] # [[Ottův slovník naučný/Dipenbrock|Dipenbrock]] # [[Ottův slovník naučný/Diepholz|Diepholz]] # [[Ottův slovník naučný/Dieppe|Dieppe]] # [[Ottův slovník naučný/Dieppenbeck|Dieppenbeck]] # [[Ottův slovník naučný/Diepraem|Diepraem]] # [[Ottův slovník naučný/Dierauer|Dierauer]] # [[Ottův slovník naučný/Dierb.|Dierb.]] # [[Ottův slovník naučný/Dierdorf|Dierdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Diergardt|Diergardt]] # [[Ottův slovník naučný/Dieringer|Dieringer]] # [[Ottův slovník naučný/Diersheim|Diersheim]] # [[Ottův slovník naučný/Diervilla|Diervilla]] # [[Ottův slovník naučný/Dierx|Dierx]] # [[Ottův slovník naučný/Dies|Dies]] # [[Ottův slovník naučný/Dies.|Dies.]] # [[Ottův slovník naučný/von Diesbach|von Diesbach]] # [[Ottův slovník naučný/Diesbach|Diesbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dies diem docet|Dies diem docet]] # [[Ottův slovník naučný/Dièse|Dièse]] # [[Ottův slovník naučný/Dies fixa|Dies fixa]] # [[Ottův slovník naučný/Diesing|Diesing]] # [[Ottův slovník naučný/Dies interpellat pro homine|Dies interpellat pro homine]] # [[Ottův slovník naučný/Dies irae|Dies irae]] # [[Ottův slovník naučný/Diesis|Diesis]] # [[Ottův slovník naučný/Dieskau|Dieskau]] # [[Ottův slovník naučný/Diespiter|Diespiter]] # [[Ottův slovník naučný/Diessenhofen|Diessenhofen]] # [[Ottův slovník naučný/von Diessenhofen|von Diessenhofen]] # [[Ottův slovník naučný/Diest|Diest]] # [[Ottův slovník naučný/Diestel|Diestel]] # [[Ottův slovník naučný/Diesterweg|Diesterweg]] # [[Ottův slovník naučný/Diesthemius|Diesthemius]] # [[Ottův slovník naučný/Diéta (výživa)|Diéta (výživa)]] # [[Ottův slovník naučný/Diéta (plat)|Diéta (plat)]] # [[Ottův slovník naučný/Dietenberger|Dietenberger]] # [[Ottův slovník naučný/Dieterici|Dieterici]] # [[Ottův slovník naučný/Dieterich|Dieterich]] # [[Ottův slovník naučný/Dietéris|Dietéris]] # [[Ottův slovník naučný/Diéterle|Diéterle]] # [[Ottův slovník naučný/Diététické léčení|Diététické léčení]] # [[Ottův slovník naučný/Diététické ústavy|Diététické ústavy]] # [[Ottův slovník naučný/Dietétika|Dietétika]] # [[Ottův slovník naučný/Dietfurt|Dietfurt]] # [[Ottův slovník naučný/Diether|Diether]] # [[Ottův slovník naučný/Diether z Isenburka|Diether z Isenburka]] # [[Ottův slovník naučný/Dietikon|Dietikon]] # [[Ottův slovník naučný/Dietl|Dietl]] # [[Ottův slovník naučný/Dietleib von Steier|Dietleib von Steier]] # [[Ottův slovník naučný/Dietmar|Dietmar]] # [[Ottův slovník naučný/Dietmar von Aist|Dietmar von Aist]] # [[Ottův slovník naučný/Diétní třída|Diétní třída]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrici|Dietrici]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrich|Dietrich]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrichson|Dietrichson]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrichstein|Dietrichstein]] # [[Ottův slovník naučný/z Dietrichšteina|z Dietrichšteina]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrichšteinské mincovnictví|Dietrichšteinské mincovnictví]] # [[Ottův slovník naučný/Dietrich von Hermannsberg|Dietrich von Hermannsberg]] # [[Ottův slovník naučný/Dietsch|Dietsch]] # [[Ottův slovník naučný/Dietsch Heinrich Rudolf|Dietsch Heinrich Rudolf]] # [[Ottův slovník naučný/Diéty|Diéty]] # [[Ottův slovník naučný/Dietz (město)|Dietz (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dietz (osoby)|Dietz (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Dietzler Václav|Dietzler Václav]] # [[Ottův slovník naučný/Dietzsch|Dietzsch]] # [[Ottův slovník naučný/Dieu (bůh)|Dieu (bůh)]] # [[Ottův slovník naučný/Dieu (zeměpis)|Dieu (zeměpis)]] # [[Ottův slovník naučný/de Dieu|de Dieu]] # [[Ottův slovník naučný/Dieu et mon droit|Dieu et mon droit]] # [[Ottův slovník naučný/Dieulafoy|Dieulafoy]] # [[Ottův slovník naučný/Dieulefit|Dieulefit]] # [[Ottův slovník naučný/Dieu le veut|Dieu le veut]] # [[Ottův slovník naučný/Dieuze|Dieuze]] # [[Ottův slovník naučný/van Dieven|van Dieven]] # [[Ottův slovník naučný/Dievenow|Dievenow]] # [[Ottův slovník naučný/Diewald|Diewald]] # [[Ottův slovník naučný/Diez|Diez]] # [[Ottův slovník naučný/Diez (osoby)|Diez (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Dieze|Dieze]] # [[Ottův slovník naučný/Diezel|Diezel]] # [[Ottův slovník naučný/Diezmann|Diezmann]] # [[Ottův slovník naučný/Diffalco|Diffalco]] # [[Ottův slovník naučný/Diffamace|Diffamace]] # [[Ottův slovník naučný/Difference|Difference]] # [[Ottův slovník naučný/Difference elektrická|Difference elektrická]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciál|Differenciál]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální a Differenční|Differenciální a Differenční]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální barometr|Differenciální barometr]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální brzda|Differenciální brzda]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální diagnosa|Differenciální diagnosa]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální induktor|Differenciální induktor]] # [[Ottův slovník naučný/Differencialní methoda|Differencialní methoda]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální počet|Differenciální počet]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální rovnice|Differenciální rovnice]] # [[Ottův slovník naučný/Differenciální vzorec|Differenciální vzorec]] # [[Ottův slovník naučný/Differencio-differenciál|Differencio-differenciál]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční clo|Differenční clo]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční obchod|Differenční obchod]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční počet|Differenční počet]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční řada|Differenční řada]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční tarif|Differenční tarif]] # [[Ottův slovník naučný/Differenční tón|Differenční tón]] # [[Ottův slovník naučný/Differentismus|Differentismus]] # [[Ottův slovník naučný/Differentní|Differentní]] # [[Ottův slovník naučný/Differovati|Differovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diffesse|Diffesse]] # [[Ottův slovník naučný/Difficile est satiram non scribere|Difficile est satiram non scribere]] # [[Ottův slovník naučný/Difficultas|Difficultas]] # [[Ottův slovník naučný/Difflugia|Difflugia]] # [[Ottův slovník naučný/Diffluovati|Diffluovati]] # [[Ottův slovník naučný/Difformita|Difformita]] # [[Ottův slovník naučný/Diffrakce|Diffrakce]] # [[Ottův slovník naučný/Diffundovati|Diffundovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diffuse|Diffuse]] # [[Ottův slovník naučný/Diffuseur|Diffuseur]] # [[Ottův slovník naučný/Diffusní|Diffusní]] # [[Ottův slovník naučný/Difilos|Difilos]] # [[Ottův slovník naučný/Diftherie|Diftherie]] # [[Ottův slovník naučný/Difthong|Difthong]] # [[Ottův slovník naučný/Difthongie|Difthongie]] # [[Ottův slovník naučný/Digambara|Digambara]] # [[Ottův slovník naučný/Digamie|Digamie]] # [[Ottův slovník naučný/Digamma|Digamma]] # [[Ottův slovník naučný/Digardži|Digardži]] # [[Ottův slovník naučný/Digastricus|Digastricus]] # [[Ottův slovník naučný/Digby|Digby]] # [[Ottův slovník naučný/Digby sir Kenelm|Digby sir Kenelm]] # [[Ottův slovník naučný/Digenea|Digenea]] # [[Ottův slovník naučný/Digenís|Digenís]] # [[Ottův slovník naučný/Digerovati|Digerovati]] # [[Ottův slovník naučný/Digesce|Digesce]] # [[Ottův slovník naučný/Digesta|Digesta]] # [[Ottův slovník naučný/Digestio|Digestio]] # [[Ottův slovník naučný/Digestiva|Digestiva]] # [[Ottův slovník naučný/Digestivní sůl|Digestivní sůl]] # [[Ottův slovník naučný/Digestor|Digestor]] # [[Ottův slovník naučný/Digger|Digger]] # [[Ottův slovník naučný/Digges|Digges]] # [[Ottův slovník naučný/Dighton|Dighton]] # [[Ottův slovník naučný/Digitalin|Digitalin]] # [[Ottův slovník naučný/Digitalis|Digitalis]] # [[Ottův slovník naučný/Digitální|Digitální]] # [[Ottův slovník naučný/Digitigrada|Digitigrada]] # [[Ottův slovník naučný/Digitoxin|Digitoxin]] # [[Ottův slovník naučný/Digitus|Digitus]] # [[Ottův slovník naučný/Diglyf|Diglyf]] # [[Ottův slovník naučný/Dignand|Dignand]] # [[Ottův slovník naučný/Dignano|Dignano]] # [[Ottův slovník naučný/Digne|Digne]] # [[Ottův slovník naučný/Dignita|Dignita]] # [[Ottův slovník naučný/Dignitář|Dignitář]] # [[Ottův slovník naučný/Digóa|Digóa]] # [[Ottův slovník naučný/Digoin|Digoin]] # [[Ottův slovník naučný/Digraphis|Digraphis]] # [[Ottův slovník naučný/Digresse|Digresse]] # [[Ottův slovník naučný/Diguet|Diguet]] # [[Ottův slovník naučný/Digynia|Digynia]] # [[Ottův slovník naučný/Dihang|Dihang]] # [[Ottův slovník naučný/Dichasium|Dichasium]] # [[Ottův slovník naučný/Dichelyma|Dichelyma]] # [[Ottův slovník naučný/Dichodontium|Dichodontium]] # [[Ottův slovník naučný/Dichogamie|Dichogamie]] # [[Ottův slovník naučný/Dicholophus|Dicholophus]] # [[Ottův slovník naučný/Dichord|Dichord]] # [[Ottův slovník naučný/Dichoréus|Dichoréus]] # [[Ottův slovník naučný/Dichorisandra|Dichorisandra]] # [[Ottův slovník naučný/Dichotomie|Dichotomie]] # [[Ottův slovník naučný/Dichroismus|Dichroismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dichroit|Dichroit]] # [[Ottův slovník naučný/Dichromatický|Dichromatický]] # [[Ottův slovník naučný/Dichroskop|Dichroskop]] # [[Ottův slovník naučný/Dii|Dii]] # [[Ottův slovník naučný/Diiambus|Diiambus]] # [[Ottův slovník naučný/Diipolia|Diipolia]] # [[Ottův slovník naučný/Dijarij|Dijarij]] # [[Ottův slovník naučný/Dijev|Dijev]] # [[Ottův slovník naučný/Dijkstra|Dijkstra]] # [[Ottův slovník naučný/Dijon|Dijon]] # [[Ottův slovník naučný/Dijudikovati|Dijudikovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dik|Dik]] # [[Ottův slovník naučný/Dika|Dika]] # [[Ottův slovník naučný/Dikaiarchos|Dikaiarchos]] # [[Ottův slovník naučný/Dikastés, Dikastérion|Dikastés, Dikastérion]] # [[Ottův slovník naučný/Dikastus|Dikastus]] # [[Ottův slovník naučný/Dikatoptr|Dikatoptr]] # [[Ottův slovník naučný/Dikce|Dikce]] # [[Ottův slovník naučný/Dikcionář|Dikcionář]] # [[Ottův slovník naučný/Diké|Diké]] # [[Ottův slovník naučný/Dikefalos|Dikefalos]] # [[Ottův slovník naučný/Dikerium|Dikerium]] # [[Ottův slovník naučný/Dikili-taš|Dikili-taš]] # [[Ottův slovník naučný/Diklinický|Diklinický]] # [[Ottův slovník naučný/Dikóa|Dikóa]] # [[Ottův slovník naučný/Dikobrazi|Dikobrazi]] # [[Ottův slovník naučný/Dikólon|Dikólon]] # [[Ottův slovník naučný/Dikrotie|Dikrotie]] # [[Ottův slovník naučný/Dikstein|Dikstein]] # [[Ottův slovník naučný/Diktando|Diktando]] # [[Ottův slovník naučný/Diktát|Diktát]] # [[Ottův slovník naučný/Diktátor|Diktátor]] # [[Ottův slovník naučný/Diktatura|Diktatura]] # [[Ottův slovník naučný/Dikte|Dikte]] # [[Ottův slovník naučný/Diktovati|Diktovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diktynna|Diktynna]] # [[Ottův slovník naučný/Diktys|Diktys]] # [[Ottův slovník naučný/Díl|Díl]] # [[Ottův slovník naučný/Dilaleus|Dilaleus]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatabilní|Dilatabilní]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatace|Dilatace]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatační ústrojí|Dilatační ústrojí]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatator|Dilatator]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatatorium|Dilatatorium]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatio|Dilatio]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatometr|Dilatometr]] # [[Ottův slovník naučný/Dilatorický|Dilatorický]] # [[Ottův slovník naučný/Diláver|Diláver]] # [[Ottův slovník naučný/Dilče|Dilče]] # [[Ottův slovník naučný/Dílčí domy|Dílčí domy]] # [[Ottův slovník naučný/Dílčí list|Dílčí list]] # [[Ottův slovník naučný/Dílčí žaloby|Dílčí žaloby]] # [[Ottův slovník naučný/Dílec|Dílec]] # [[Ottův slovník naučný/Dílec (obec)|Dílec (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Dilectus|Dilectus]] # [[Ottův slovník naučný/Dílem|Dílem]] # [[Ottův slovník naučný/Dilemma|Dilemma]] # [[Ottův slovník naučný/Dilettant|Dilettant]] # [[Ottův slovník naučný/Diligence|Diligence]] # [[Ottův slovník naučný/Diligence (píle)|Diligence (píle)]] # [[Ottův slovník naučný/Diligentia|Diligentia]] # [[Ottův slovník naučný/Dilke|Dilke]] # [[Ottův slovník naučný/Dill|Dill]] # [[Ottův slovník naučný/Dill Ludwig|Dill Ludwig]] # [[Ottův slovník naučný/Dill.|Dill.]] # [[Ottův slovník naučný/Dillenburg|Dillenburg]] # [[Ottův slovník naučný/Dillenia|Dillenia]] # [[Ottův slovník naučný/Dilleniaceae|Dilleniaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Dillenius|Dillenius]] # [[Ottův slovník naučný/Dillens|Dillens]] # [[Ottův slovník naučný/Dillingen|Dillingen]] # [[Ottův slovník naučný/von Dillis|von Dillis]] # [[Ottův slovník naučný/Dillmann|Dillmann]] # [[Ottův slovník naučný/Dillon John|Dillon John]] # [[Ottův slovník naučný/Dillon|Dillon]] # [[Ottův slovník naučný/Dilman|Dilman]] # [[Ottův slovník naučný/Dílna|Dílna]] # [[Ottův slovník naučný/Dílny školní|Dílny školní]] # [[Ottův slovník naučný/Dílo v hornictví|Dílo v hornictví]] # [[Ottův slovník naučný/Dílo ve včelařství|Dílo ve včelařství]] # [[Ottův slovník naučný/Dilogie|Dilogie]] # [[Ottův slovník naučný/Dilolo|Dilolo]] # [[Ottův slovník naučný/Dilophia|Dilophia]] # [[Ottův slovník naučný/Diltey|Diltey]] # [[Ottův slovník naučný/Dilthey|Dilthey]] # [[Ottův slovník naučný/Dilucida intervalla|Dilucida intervalla]] # [[Ottův slovník naučný/Diludium|Diludium]] # [[Ottův slovník naučný/Diluendo|Diluendo]] # [[Ottův slovník naučný/Diluentia|Diluentia]] # [[Ottův slovník naučný/Diluovati|Diluovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diluviální člověk|Diluviální člověk]] # [[Ottův slovník naučný/Diluvianismus|Diluvianismus]] # [[Ottův slovník naučný/Diluvium|Diluvium]] # [[Ottův slovník naučný/Díly světa|Díly světa]] # [[Ottův slovník naučný/Dim|Dim]] # [[Ottův slovník naučný/Dim.|Dim.]] # [[Ottův slovník naučný/Dimachae|Dimachae]] # [[Ottův slovník naučný/Dimanche|Dimanche]] # [[Ottův slovník naučný/Dimas|Dimas]] # [[Ottův slovník naučný/Dimatis|Dimatis]] # [[Ottův slovník naučný/Dimbovica|Dimbovica]] # [[Ottův slovník naučný/Dime|Dime]] # [[Ottův slovník naučný/Dimense|Dimense]] # [[Ottův slovník naučný/Dimerli|Dimerli]] # [[Ottův slovník naučný/Dimessy|Dimessy]] # [[Ottův slovník naučný/Dimeter|Dimeter]] # [[Ottův slovník naučný/Diminuce|Diminuce]] # [[Ottův slovník naučný/Diminuendo|Diminuendo]] # [[Ottův slovník naučný/Diminutio|Diminutio]] # [[Ottův slovník naučný/Diminutivum|Diminutivum]] # [[Ottův slovník naučný/Dimisse|Dimisse]] # [[Ottův slovník naučný/Dimissoriale|Dimissoriale]] # [[Ottův slovník naučný/Dimišk-eš-Šám|Dimišk-eš-Šám]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitrić|Dimitrić]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitrij|Dimitrij]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitrij (příjmení)|Dimitrij (příjmení)]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitrović|Dimitrović]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitsána|Dimitsána]] # [[Ottův slovník naučný/Dimittovati|Dimittovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dimity|Dimity]] # [[Ottův slovník naučný/Dimitz|Dimitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dimját|Dimját]] # [[Ottův slovník naučný/Dimoce|Dimoce]] # [[Ottův slovník naučný/Dimoerité|Dimoerité]] # [[Ottův slovník naučný/Dimorfie|Dimorfie]] # [[Ottův slovník naučný/Dimorfismus|Dimorfismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dimorphastrea|Dimorphastrea]] # [[Ottův slovník naučný/Dimotika|Dimotika]] # [[Ottův slovník naučný/Dimotio|Dimotio]] # [[Ottův slovník naučný/Dimyaria|Dimyaria]] # [[Ottův slovník naučný/Dina|Dina]] # [[Ottův slovník naučný/Díná|Díná]] # [[Ottův slovník naučný/Dínádžpur|Dínádžpur]] # [[Ottův slovník naučný/Dinan|Dinan]] # [[Ottův slovník naučný/Dinanderie|Dinanderie]] # [[Ottův slovník naučný/Dinant|Dinant]] # [[Ottův slovník naučný/Dinápur|Dinápur]] # [[Ottův slovník naučný/Dínár|Dínár]] # [[Ottův slovník naučný/Dinara|Dinara]] # [[Ottův slovník naučný/Dinarské Alpy|Dinarské Alpy]] # [[Ottův slovník naučný/Dinaruni|Dinaruni]] # [[Ottův slovník naučný/Dinasovky|Dinasovky]] # [[Ottův slovník naučný/von Dincklage-Campe|von Dincklage-Campe]] # [[Ottův slovník naučný/Dinder|Dinder]] # [[Ottův slovník naučný/Dinder Julius|Dinder Julius]] # [[Ottův slovník naučný/Dindeš|Dindeš]] # [[Ottův slovník naučný/Dindorf|Dindorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dindyméné|Dindyméné]] # [[Ottův slovník naučný/Dindymene|Dindymene]] # [[Ottův slovník naučný/Dindymon|Dindymon]] # [[Ottův slovník naučný/Díneové|Díneové]] # [[Ottův slovník naučný/Dîner|Dîner]] # [[Ottův slovník naučný/Dinero|Dinero]] # [[Ottův slovník naučný/Dines Lounský|Dines Lounský]] # [[Ottův slovník naučný/Dînette|Dînette]] # [[Ottův slovník naučný/Ding|Ding]] # [[Ottův slovník naučný/Dingelstädt|Dingelstädt]] # [[Ottův slovník naučný/Dingelstedt|Dingelstedt]] # [[Ottův slovník naučný/Dingiré|Dingiré]] # [[Ottův slovník naučný/Dingkowitz|Dingkowitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dingle|Dingle]] # [[Ottův slovník naučný/Dingler|Dingler]] # [[Ottův slovník naučný/Dinglerova zeleň|Dinglerova zeleň]] # [[Ottův slovník naučný/Dinglinger|Dinglinger]] # [[Ottův slovník naučný/Dingo|Dingo]] # [[Ottův slovník naučný/Dingolfing|Dingolfing]] # [[Ottův slovník naučný/Dingwall|Dingwall]] # [[Ottův slovník naučný/Dinheiro|Dinheiro]] # [[Ottův slovník naučný/Dinica|Dinica]] # [[Ottův slovník naučný/Dinín|Dinín]] # [[Ottův slovník naučný/Dining-Room|Dining-Room]] # [[Ottův slovník naučný/Dinitrokresol|Dinitrokresol]] # [[Ottův slovník naučný/Diniz|Diniz]] # [[Ottův slovník naučný/Diniz Julio|Diniz Julio]] # [[Ottův slovník naučný/Diniz da Cruz e Silva|Diniz da Cruz e Silva]] # [[Ottův slovník naučný/Dinka|Dinka]] # [[Ottův slovník naučný/Dinkel|Dinkel]] # [[Ottův slovník naučný/Dinkelsbühl|Dinkelsbühl]] # [[Ottův slovník naučný/Dinklage|Dinklage]] # [[Ottův slovník naučný/Dinkové|Dinkové]] # [[Ottův slovník naučný/Dino|Dino]] # [[Ottův slovník naučný/Dinoceras|Dinoceras]] # [[Ottův slovník naučný/Dino Compagni|Dino Compagni]] # [[Ottův slovník naučný/Dinocourt|Dinocourt]] # [[Ottův slovník naučný/Dinoflagellata|Dinoflagellata]] # [[Ottův slovník naučný/Dinornis|Dinornis]] # [[Ottův slovník naučný/Dinosauria|Dinosauria]] # [[Ottův slovník naučný/Dinotherium|Dinotherium]] # [[Ottův slovník naučný/Dinslaken|Dinslaken]] # [[Ottův slovník naučný/Dintel|Dintel]] # [[Ottův slovník naučný/Dinter|Dinter]] # [[Ottův slovník naučný/Dintzenhofer|Dintzenhofer]] # [[Ottův slovník naučný/Dinus Mugellanus|Dinus Mugellanus]] # [[Ottův slovník naučný/Dinxperlo|Dinxperlo]] # [[Ottův slovník naučný/Dinzenhofer|Dinzenhofer]] # [[Ottův slovník naučný/di Dio Juan|di Dio Juan]] # [[Ottův slovník naučný/Diobolon|Diobolon]] # [[Ottův slovník naučný/Dio Caesarea|Dio Caesarea]] # [[Ottův slovník naučný/Dio Cassius|Dio Cassius]] # [[Ottův slovník naučný/Diocletianus|Diocletianus]] # [[Ottův slovník naučný/Diodati|Diodati]] # [[Ottův slovník naučný/Diodon|Diodon]] # [[Ottův slovník naučný/Diodóros|Diodóros]] # [[Ottův slovník naučný/Diodotos|Diodotos]] # [[Ottův slovník naučný/Dioecesis|Dioecesis]] # [[Ottův slovník naučný/Dioecia|Dioecia]] # [[Ottův slovník naučný/Diofantické rovnice|Diofantické rovnice]] # [[Ottův slovník naučný/Diofantos|Diofantos]] # [[Ottův slovník naučný/Diogenés|Diogenés]] # [[Ottův slovník naučný/Diogenianos|Diogenianos]] # [[Ottův slovník naučný/Diognétský list|Diognétský list]] # [[Ottův slovník naučný/Dio Chrysostomus|Dio Chrysostomus]] # [[Ottův slovník naučný/Diois|Diois]] # [[Ottův slovník naučný/Dioklea|Dioklea]] # [[Ottův slovník naučný/Dioklecián|Dioklecián]] # [[Ottův slovník naučný/Diokleciánova aera|Diokleciánova aera]] # [[Ottův slovník naučný/Dioklejský letopisec|Dioklejský letopisec]] # [[Ottův slovník naučný/Dioklés|Dioklés]] # [[Ottův slovník naučný/Dioklitia|Dioklitia]] # [[Ottův slovník naučný/Diomedea|Diomedea]] # [[Ottův slovník naučný/Diomedeae insulae|Diomedeae insulae]] # [[Ottův slovník naučný/Diomédés|Diomédés]] # [[Ottův slovník naučný/Diomedon|Diomedon]] # [[Ottův slovník naučný/Diomedovy ostrovy|Diomedovy ostrovy]] # [[Ottův slovník naučný/Dion|Dion]] # [[Ottův slovník naučný/Dion Syrakusan|Dion Syrakusan]] # [[Ottův slovník naučný/Dion Chrysostomos|Dion Chrysostomos]] # [[Ottův slovník naučný/Dionaea|Dionaea]] # [[Ottův slovník naučný/Dióné|Dióné]] # [[Ottův slovník naučný/Dione|Dione]] # [[Ottův slovník naučný/Dionide|Dionide]] # [[Ottův slovník naučný/Dionisio|Dionisio]] # [[Ottův slovník naučný/Dionys|Dionys]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysie|Dionysie]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysios|Dionysios]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysiova aera|Dionysiova aera]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysiovo ucho|Dionysiovo ucho]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysius|Dionysius]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysius Exiguus|Dionysius Exiguus]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysodóros|Dionysodóros]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysopolis|Dionysopolis]] # [[Ottův slovník naučný/Dionysos|Dionysos]] # [[Ottův slovník naučný/Dioon|Dioon]] # [[Ottův slovník naučný/Diopsid|Diopsid]] # [[Ottův slovník naučný/Dioptas|Dioptas]] # [[Ottův slovník naučný/Diopter|Diopter]] # [[Ottův slovník naučný/Dioptrický dalekohled|Dioptrický dalekohled]] # [[Ottův slovník naučný/Dioptrie|Dioptrie]] # [[Ottův slovník naučný/Dioptrika|Dioptrika]] # [[Ottův slovník naučný/Diorama|Diorama]] # [[Ottův slovník naučný/Diorismus|Diorismus]] # [[Ottův slovník naučný/Diorit|Diorit]] # [[Ottův slovník naučný/Diorthósis|Diorthósis]] # [[Ottův slovník naučný/Dioscorea|Dioscorea]] # [[Ottův slovník naučný/Dioscoreaceae|Dioscoreaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Dios-Györ|Dios-Györ]] # [[Ottův slovník naučný/Dioskorides|Dioskorides]] # [[Ottův slovník naučný/Dioskurias|Dioskurias]] # [[Ottův slovník naučný/Dioskuros|Dioskuros]] # [[Ottův slovník naučný/Dioskurové|Dioskurové]] # [[Ottův slovník naučný/Diosma|Diosma]] # [[Ottův slovník naučný/Diosmeae|Diosmeae]] # [[Ottův slovník naučný/Diosmin|Diosmin]] # [[Ottův slovník naučný/Diosmosa|Diosmosa]] # [[Ottův slovník naučný/Diospoiis|Diospoiis]] # [[Ottův slovník naučný/Diospyreae|Diospyreae]] # [[Ottův slovník naučný/Diospyros|Diospyros]] # [[Ottův slovník naučný/Diószeg|Diószeg]] # [[Ottův slovník naučný/Dioszéghi|Dioszéghi]] # [[Ottův slovník naučný/Diotisalvi|Diotisalvi]] # [[Ottův slovník naučný/Diotrefés|Diotrefés]] # [[Ottův slovník naučný/Diou|Diou]] # [[Ottův slovník naučný/Dioxeion|Dioxeion]] # [[Ottův slovník naučný/Di Pauli|Di Pauli]] # [[Ottův slovník naučný/Diph.|Diph.]] # [[Ottův slovník naučný/Dipholis|Dipholis]] # [[Ottův slovník naučný/Diphtheritis|Diphtheritis]] # [[Ottův slovník naučný/Diphyscium|Diphyscium]] # [[Ottův slovník naučný/Diplanometr|Diplanometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diplasion|Diplasion]] # [[Ottův slovník naučný/Diplecolobeae|Diplecolobeae]] # [[Ottův slovník naučný/Diplegie|Diplegie]] # [[Ottův slovník naučný/Dipleidoskop|Dipleidoskop]] # [[Ottův slovník naučný/Diplodus|Diplodus]] # [[Ottův slovník naučný/Diploe|Diploe]] # [[Ottův slovník naučný/Diplokokky|Diplokokky]] # [[Ottův slovník naučný/Diplom|Diplom]] # [[Ottův slovník naučný/Diploma|Diploma]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomacie|Diplomacie]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomat|Diplomat]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatář|Diplomatář]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatarium|Diplomatarium]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatický|Diplomatický]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatický agent|Diplomatický agent]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatický sbor|Diplomatický sbor]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomatika|Diplomatika]] # [[Ottův slovník naučný/Diplometr|Diplometr]] # [[Ottův slovník naučný/Diplomovaný|Diplomovaný]] # [[Ottův slovník naučný/Diplopappeae|Diplopappeae]] # [[Ottův slovník naučný/Diplopappus|Diplopappus]] # [[Ottův slovník naučný/Diplopie|Diplopie]] # [[Ottův slovník naučný/Diplopoda|Diplopoda]] # [[Ottův slovník naučný/Diplosis|Diplosis]] # [[Ottův slovník naučný/Diploskop|Diploskop]] # [[Ottův slovník naučný/Diplostemones|Diplostemones]] # [[Ottův slovník naučný/Diplotaxis|Diplotaxis]] # [[Ottův slovník naučný/Diplothemium|Diplothemium]] # [[Ottův slovník naučný/Diploxylon|Diploxylon]] # [[Ottův slovník naučný/Diplozoon|Diplozoon]] # [[Ottův slovník naučný/Dipneumones|Dipneumones]] # [[Ottův slovník naučný/Dipnoi|Dipnoi]] # [[Ottův slovník naučný/Dipo|Dipo]] # [[Ottův slovník naučný/Dipodae|Dipodae]] # [[Ottův slovník naučný/Dipodie|Dipodie]] # [[Ottův slovník naučný/Dipoinos a Skyllis|Dipoinos a Skyllis]] # [[Ottův slovník naučný/Dipolia|Dipolia]] # [[Ottův slovník naučný/Diporpa|Diporpa]] # [[Ottův slovník naučný/Dippe|Dippe]] # [[Ottův slovník naučný/Dippel|Dippel]] # [[Ottův slovník naučný/Dippelův olej|Dippelův olej]] # [[Ottův slovník naučný/Dippoldiswalde|Dippoldiswalde]] # [[Ottův slovník naučný/Diprosopus|Diprosopus]] # [[Ottův slovník naučný/Diprotodon|Diprotodon]] # [[Ottův slovník naučný/Dipsaceae|Dipsaceae]] # [[Ottův slovník naučný/Dipsacus|Dipsacus]] # [[Ottův slovník naučný/Dipsas|Dipsas]] # [[Ottův slovník naučný/Dipsektor|Dipsektor]] # [[Ottův slovník naučný/Dipsomanie|Dipsomanie]] # [[Ottův slovník naučný/Diptera|Diptera]] # [[Ottův slovník naučný/Dipterální|Dipterální]] # [[Ottův slovník naučný/Dipterocarpeae|Dipterocarpeae]] # [[Ottův slovník naučný/Dipterocarpus|Dipterocarpus]] # [[Ottův slovník naučný/Dipteros|Dipteros]] # [[Ottův slovník naučný/Dipterus|Dipterus]] # [[Ottův slovník naučný/Dipteryx|Dipteryx]] # [[Ottův slovník naučný/Diptychon|Diptychon]] # [[Ottův slovník naučný/Dipus|Dipus]] # [[Ottův slovník naučný/Dir|Dir]] # [[Ottův slovník naučný/Díra|Díra]] # [[Ottův slovník naučný/Diráa|Diráa]] # [[Ottův slovník naučný/Dirae|Dirae]] # [[Ottův slovník naučný/Dira necessitas|Dira necessitas]] # [[Ottův slovník naučný/Dirca|Dirca]] # [[Ottův slovník naučný/Dirceu|Dirceu]] # [[Ottův slovník naučný/Dircking-Holmfeld|Dircking-Holmfeld]] # [[Ottův slovník naučný/Dircks|Dircks]] # [[Ottův slovník naučný/Dircksen|Dircksen]] # [[Ottův slovník naučný/Directeur|Directeur]] # [[Ottův slovník naučný/Director|Director]] # [[Ottův slovník naučný/Directorium|Directorium]] # [[Ottův slovník naučný/Directorium in cameralibus|Directorium in cameralibus]] # [[Ottův slovník naučný/Directorium in publicis et cameralibus|Directorium in publicis et cameralibus]] # [[Ottův slovník naučný/Directorium iuris civilis|Directorium iuris civilis]] # [[Ottův slovník naučný/Directory|Directory]] # [[Ottův slovník naučný/Direkce|Direkce]] # [[Ottův slovník naučný/Direkční čára|Direkční čára]] # [[Ottův slovník naučný/Direktiva|Direktiva]] # [[Ottův slovník naučný/Direktní|Direktní]] # [[Ottův slovník naučný/Direktor|Direktor]] # [[Ottův slovník naučný/Direktoři čeští|Direktoři čeští]] # [[Ottův slovník naučný/Direktorium|Direktorium]] # [[Ottův slovník naučný/Direktrix|Direktrix]] # [[Ottův slovník naučný/Dirhem|Dirhem]] # [[Ottův slovník naučný/Diribitores|Diribitores]] # [[Ottův slovník naučný/Diribitorium|Diribitorium]] # [[Ottův slovník naučný/Diricksens|Diricksens]] # [[Ottův slovník naučný/Dirigent|Dirigent]] # [[Ottův slovník naučný/Dirigovati|Dirigovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dirichlet|Dirichlet]] # [[Ottův slovník naučný/Dirimovati|Dirimovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diritta|Diritta]] # [[Ottův slovník naučný/Diritto|Diritto]] # [[Ottův slovník naučný/Dirk|Dirk]] # [[Ottův slovník naučný/Dirké|Dirké]] # [[Ottův slovník naučný/Dirk Hartog|Dirk Hartog]] # [[Ottův slovník naučný/Dirkonožci|Dirkonožci]] # [[Ottův slovník naučný/Dirksen|Dirksen]] # [[Ottův slovník naučný/Dirleber z Korneuburka|Dirleber z Korneuburka]] # [[Ottův slovník naučný/Dírná|Dírná]] # [[Ottův slovník naučný/Dirnfellern|Dirnfellern]] # [[Ottův slovník naučný/Diršava|Diršava]] # [[Ottův slovník naučný/Dirtbed|Dirtbed]] # [[Ottův slovník naučný/Diruta|Diruta]] # [[Ottův slovník naučný/Dis…|Dis…]] # [[Ottův slovník naučný/Dis|Dis]] # [[Ottův slovník naučný/Disagio|Disagio]] # [[Ottův slovník naučný/Disám|Disám]] # [[Ottův slovník naučný/Disamis|Disamis]] # [[Ottův slovník naučný/Disborso|Disborso]] # [[Ottův slovník naučný/Discalceati|Discalceati]] # [[Ottův slovník naučný/Discantus|Discantus]] # [[Ottův slovník naučný/Discernement|Discernement]] # [[Ottův slovník naučný/Discerpce|Discerpce]] # [[Ottův slovník naučný/Discesse|Discesse]] # [[Ottův slovník naučný/Disciduum|Disciduum]] # [[Ottův slovník naučný/Disciples of Christ|Disciples of Christ]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplina|Disciplina]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplina arcani|Disciplina arcani]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplina clericalis|Disciplina clericalis]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární dvůr|Disciplinární dvůr]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární moc|Disciplinární moc]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární předpisy|Disciplinární předpisy]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární řád|Disciplinární řád]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární rada|Disciplinární rada]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární řízení|Disciplinární řízení]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární senát|Disciplinární senát]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární setniny|Disciplinární setniny]] # [[Ottův slovník naučný/Disciplinární tresty|Disciplinární tresty]] # [[Ottův slovník naučný/Discisse|Discisse]] # [[Ottův slovník naučný/Disclamatio|Disclamatio]] # [[Ottův slovník naučný/Discoboli|Discoboli]] # [[Ottův slovník naučný/Discodactylia|Discodactylia]] # [[Ottův slovník naučný/Discoglossus|Discoglossus]] # [[Ottův slovník naučný/Discomycety|Discomycety]] # [[Ottův slovník naučný/Disconto|Disconto]] # [[Ottův slovník naučný/Discophora|Discophora]] # [[Ottův slovník naučný/Discordia|Discordia]] # [[Ottův slovník naučný/Discours|Discours]] # [[Ottův slovník naučný/Discreto|Discreto]] # [[Ottův slovník naučný/Discrezione|Discrezione]] # [[Ottův slovník naučný/Discus|Discus]] # [[Ottův slovník naučný/Discus proligerus|Discus proligerus]] # [[Ottův slovník naučný/Dis dur|Dis dur]] # [[Ottův slovník naučný/Disentis|Disentis]] # [[Ottův slovník naučný/Dissentis|Dissentis]] # [[Ottův slovník naučný/Disfigurace|Disfigurace]] # [[Ottův slovník naučný/Disgrâce|Disgrâce]] # [[Ottův slovník naučný/Disgregace|Disgregace]] # [[Ottův slovník naučný/Disgusto|Disgusto]] # [[Ottův slovník naučný/Dish|Dish]] # [[Ottův slovník naučný/Disharmonie|Disharmonie]] # [[Ottův slovník naučný/Disibod|Disibod]] # [[Ottův slovník naučný/Disjecta membra|Disjecta membra]] # [[Ottův slovník naučný/Disjunkce|Disjunkce]] # [[Ottův slovník naučný/Disjunktor|Disjunktor]] # [[Ottův slovník naučný/Diskant|Diskant]] # [[Ottův slovník naučný/Disko|Disko]] # [[Ottův slovník naučný/Diskobolos|Diskobolos]] # [[Ottův slovník naučný/Diskont|Diskont]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontér|Diskontér]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontinuita|Diskontinuita]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontní arbitráž|Diskontní arbitráž]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontní banka|Diskontní banka]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontní počet|Diskontní počet]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontní politika|Diskontní politika]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontová míra|Diskontová míra]] # [[Ottův slovník naučný/Diskontovati|Diskontovati]] # [[Ottův slovník naučný/Diskonvenience|Diskonvenience]] # [[Ottův slovník naučný/Diskordance|Diskordance]] # [[Ottův slovník naučný/Diskordantní|Diskordantní]] # [[Ottův slovník naučný/Diskos|Diskos]] # [[Ottův slovník naučný/Diskrasit|Diskrasit]] # [[Ottův slovník naučný/Diskrece|Diskrece]] # [[Ottův slovník naučný/Diskreční dny|Diskreční dny]] # [[Ottův slovník naučný/Diskreční moc|Diskreční moc]] # [[Ottův slovník naučný/Diskreční rok|Diskreční rok]] # [[Ottův slovník naučný/Diskredit|Diskredit]] # [[Ottův slovník naučný/Diskrepance|Diskrepance]] # [[Ottův slovník naučný/Diskretní|Diskretní]] # [[Ottův slovník naučný/Diskretní veličina|Diskretní veličina]] # [[Ottův slovník naučný/Diskriminant|Diskriminant]] # [[Ottův slovník naučný/Diskurs|Diskurs]] # [[Ottův slovník naučný/Diskursivní|Diskursivní]] # [[Ottův slovník naučný/Diskusse|Diskusse]] # [[Ottův slovník naučný/Dislokace|Dislokace]] # [[Ottův slovník naučný/Dismal-Swamp|Dismal-Swamp]] # [[Ottův slovník naučný/Dismas|Dismas]] # [[Ottův slovník naučný/Dismembrace|Dismembrace]] # [[Ottův slovník naučný/Dis moll|Dis moll]] # [[Ottův slovník naučný/Disna|Disna]] # [[Ottův slovník naučný/Dison|Dison]] # [[Ottův slovník naučný/Dispache|Dispache]] # [[Ottův slovník naučný/Dispar|Dispar]] # [[Ottův slovník naučný/Disparace|Disparace]] # [[Ottův slovník naučný/Disparagium|Disparagium]] # [[Ottův slovník naučný/Disparitas cultus|Disparitas cultus]] # [[Ottův slovník naučný/Dis pater|Dis pater]] # [[Ottův slovník naučný/Dispens|Dispens]] # [[Ottův slovník naučný/Dispensace|Dispensace]] # [[Ottův slovník naučný/Dispensary|Dispensary]] # [[Ottův slovník naučný/Dispensator|Dispensator]] # [[Ottův slovník naučný/Dispensatorium|Dispensatorium]] # [[Ottův slovník naučný/Dispense|Dispense]] # [[Ottův slovník naučný/Dispensovati|Dispensovati]] # [[Ottův slovník naučný/Disperse|Disperse]] # [[Ottův slovník naučný/Displantovati|Displantovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dispondeus|Dispondeus]] # [[Ottův slovník naučný/Disponenda|Disponenda]] # [[Ottův slovník naučný/Disponent|Disponent]] # [[Ottův slovník naučný/Disponibilita|Disponibilita]] # [[Ottův slovník naučný/Disponovati|Disponovati]] # [[Ottův slovník naučný/Disposice|Disposice]] # [[Ottův slovník naučný/Disposiční fond|Disposiční fond]] # [[Ottův slovník naučný/Disposiční list|Disposiční list]] # [[Ottův slovník naučný/Disposiční právo|Disposiční právo]] # [[Ottův slovník naučný/Disposiční sklad|Disposiční sklad]] # [[Ottův slovník naučný/Disposiční stanice|Disposiční stanice]] # [[Ottův slovník naučný/Dispositivní zákony|Dispositivní zákony]] # [[Ottův slovník naučný/Disproporce|Disproporce]] # [[Ottův slovník naučný/Disput|Disput]] # [[Ottův slovník naučný/Disputa|Disputa]] # [[Ottův slovník naučný/Disputace|Disputace]] # [[Ottův slovník naučný/Disputovati|Disputovati]] # [[Ottův slovník naučný/Disraeli|Disraeli]] # [[Ottův slovník naučný/Diss|Diss]] # [[Ottův slovník naučný/Dissekce|Dissekce]] # [[Ottův slovník naučný/Dissekční brejle|Dissekční brejle]] # [[Ottův slovník naučný/Disselhof|Disselhof]] # [[Ottův slovník naučný/Disseminace|Disseminace]] # [[Ottův slovník naučný/Dissen|Dissen]] # [[Ottův slovník naučný/Dissen Ludolph|Dissen Ludolph]] # [[Ottův slovník naučný/Dissens|Dissens]] # [[Ottův slovník naučný/Dissenters|Dissenters]] # [[Ottův slovník naučný/Dissentovati|Dissentovati]] # [[Ottův slovník naučný/Disserovati|Disserovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dissgloben|Dissgloben]] # [[Ottův slovník naučný/Dissi|Dissi]] # [[Ottův slovník naučný/Dissidenti|Dissidenti]] # [[Ottův slovník naučný/Dissidovati|Dissidovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dissignator|Dissignator]] # [[Ottův slovník naučný/Dissimilace|Dissimilace]] # [[Ottův slovník naučný/Dissimulace|Dissimulace]] # [[Ottův slovník naučný/Dissimulovati|Dissimulovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dissipace|Dissipace]] # [[Ottův slovník naučný/Dissociace|Dissociace]] # [[Ottův slovník naučný/Dissoluce|Dissoluce]] # [[Ottův slovník naučný/Dissolutio sanguinis|Dissolutio sanguinis]] # [[Ottův slovník naučný/Dissolutní|Dissolutní]] # [[Ottův slovník naučný/Dissolventia|Dissolventia]] # [[Ottův slovník naučný/Dissolving views|Dissolving views]] # [[Ottův slovník naučný/Dissonance|Dissonance]] # [[Ottův slovník naučný/Distance|Distance]] # [[Ottův slovník naučný/Distance kurtovaná|Distance kurtovaná]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční dovozné|Distanční dovozné]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční jízda|Distanční jízda]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční lať|Distanční lať]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční měřidlo|Distanční měřidlo]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční obchod|Distanční obchod]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční signály|Distanční signály]] # [[Ottův slovník naučný/Distanční směnka|Distanční směnka]] # [[Ottův slovník naučný/Distantia|Distantia]] # [[Ottův slovník naučný/Disteli|Disteli]] # [[Ottův slovník naučný/Distelmeyer|Distelmeyer]] # [[Ottův slovník naučný/Disthen|Disthen]] # [[Ottův slovník naučný/Distichiasis|Distichiasis]] # [[Ottův slovník naučný/Distichon|Distichon]] # [[Ottův slovník naučný/Distinguendum est inter et inter|Distinguendum est inter et inter]] # [[Ottův slovník naučný/Distinguovaný|Distinguovaný]] # [[Ottův slovník naučný/Distinkce|Distinkce]] # [[Ottův slovník naučný/Distinkční kniha|Distinkční kniha]] # [[Ottův slovník naučný/Distinkční vlajky|Distinkční vlajky]] # [[Ottův slovník naučný/Distoma|Distoma]] # [[Ottův slovník naučný/Distonace|Distonace]] # [[Ottův slovník naučný/Distorse|Distorse]] # [[Ottův slovník naučný/Distrahovati|Distrahovati]] # [[Ottův slovník naučný/Distrakce|Distrakce]] # [[Ottův slovník naučný/Distretti militari|Distretti militari]] # [[Ottův slovník naučný/Distribuce|Distribuce]] # [[Ottův slovník naučný/Distribuční formule|Distribuční formule]] # [[Ottův slovník naučný/Distributivní|Distributivní]] # [[Ottův slovník naučný/Distrikt|Distrikt]] # [[Ottův slovník naučný/Distriktní shromáždění|Distriktní shromáždění]] # [[Ottův slovník naučný/Distrito Federal|Distrito Federal]] # [[Ottův slovník naučný/Distrofický|Distrofický]] # [[Ottův slovník naučný/Disturbace|Disturbace]] # [[Ottův slovník naučný/Disyllabum|Disyllabum]] # [[Ottův slovník naučný/Dit|Dit]] # [[Ottův slovník naučný/Dita|Dita]] # [[Ottův slovník naučný/Dítě|Dítě]] # [[Ottův slovník naučný/Dítě Emanuel|Dítě Emanuel]] # [[Ottův slovník naučný/Ditheismus|Ditheismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dithmar|Dithmar]] # [[Ottův slovník naučný/Dithyrambos|Dithyrambos]] # [[Ottův slovník naučný/Ditjatin|Ditjatin]] # [[Ottův slovník naučný/von Ditmar|von Ditmar]] # [[Ottův slovník naučný/Ditmarsy|Ditmarsy]] # [[Ottův slovník naučný/Dito (zkratka)|Dito (zkratka)]] # [[Ottův slovník naučný/Dito|Dito]] # [[Ottův slovník naučný/Ditomie|Ditomie]] # [[Ottův slovník naučný/Ditrema|Ditrema]] # [[Ottův slovník naučný/Ditriglyf|Ditriglyf]] # [[Ottův slovník naučný/Ditrochaeus|Ditrochaeus]] # [[Ottův slovník naučný/Dits|Dits]] # [[Ottův slovník naučný/Ditscheiner|Ditscheiner]] # [[Ottův slovník naučný/Dittaino|Dittaino]] # [[Ottův slovník naučný/Dittel|Dittel]] # [[Ottův slovník naučný/Dittenberger|Dittenberger]] # [[Ottův slovník naučný/Ditters|Ditters]] # [[Ottův slovník naučný/Dittersbach|Dittersbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dittersbächel|Dittersbächel]] # [[Ottův slovník naučný/Dittersdorf|Dittersdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dittershof|Dittershof]] # [[Ottův slovník naučný/Ditters von Dittersdorf|Ditters von Dittersdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dittes|Dittes]] # [[Ottův slovník naučný/Dittmann|Dittmann]] # [[Ottův slovník naučný/Dittmannsdorf|Dittmannsdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dittmar|Dittmar]] # [[Ottův slovník naučný/Ditton|Ditton]] # [[Ottův slovník naučný/Dittopia|Dittopia]] # [[Ottův slovník naučný/Dittrich|Dittrich]] # [[Ottův slovník naučný/Ditzenbach|Ditzenbach]] # [[Ottův slovník naučný/Diu|Diu]] # [[Ottův slovník naučný/Diurésa|Diurésa]] # [[Ottův slovník naučný/Diuretica|Diuretica]] # [[Ottův slovník naučný/Diuretin|Diuretin]] # [[Ottův slovník naučný/Diurna|Diurna]] # [[Ottův slovník naučný/Diurna acta|Diurna acta]] # [[Ottův slovník naučný/Diurnale|Diurnale]] # [[Ottův slovník naučný/Diurnista|Diurnista]] # [[Ottův slovník naučný/Diurnum|Diurnum]] # [[Ottův slovník naučný/Dius Fidius|Dius Fidius]] # [[Ottův slovník naučný/Dív|Dív]] # [[Ottův slovník naučný/Div.|Div.]] # [[Ottův slovník naučný/Diva (zkratka)|Diva (zkratka)]] # [[Ottův slovník naučný/Diva|Diva]] # [[Ottův slovník naučný/Diváča|Diváča]] # [[Ottův slovník naučný/Divadelní daň|Divadelní daň]] # [[Ottův slovník naučný/Divadelní požáry|Divadelní požáry]] # [[Ottův slovník naučný/Divadelní škola|Divadelní škola]] # [[Ottův slovník naučný/Divadelní umění|Divadelní umění]] # [[Ottův slovník naučný/Divadelní vlaky|Divadelní vlaky]] # [[Ottův slovník naučný/Divadlo|Divadlo]] # [[Ottův slovník naučný/Divae memoriae|Divae memoriae]] # [[Ottův slovník naučný/Diváky|Diváky]] # [[Ottův slovník naučný/Divalia|Divalia]] # [[Ottův slovník naučný/Díván|Díván]] # [[Ottův slovník naučný/Divano|Divano]] # [[Ottův slovník naučný/Divariant|Divariant]] # [[Ottův slovník naučný/Divarikace|Divarikace]] # [[Ottův slovník naučný/Divce|Divce]] # [[Ottův slovník naučný/Dívčice|Dívčice]] # [[Ottův slovník naučný/Dívčí hrad|Dívčí hrad]] # [[Ottův slovník naučný/Dívčí Hrady|Dívčí Hrady]] # [[Ottův slovník naučný/Dívčí školy|Dívčí školy]] # [[Ottův slovník naučný/Dívčí válka|Dívčí válka]] # [[Ottův slovník naučný/Diverbium|Diverbium]] # [[Ottův slovník naučný/Divergence|Divergence]] # [[Ottův slovník naučný/Divergující|Divergující]] # [[Ottův slovník naučný/Diversa|Diversa]] # [[Ottův slovník naučný/Diverse|Diverse]] # [[Ottův slovník naučný/Diversita|Diversita]] # [[Ottův slovník naučný/Divertikl|Divertikl]] # [[Ottův slovník naučný/Divertimento|Divertimento]] # [[Ottův slovník naučný/Dives|Dives]] # [[Ottův slovník naučný/Divé ženy|Divé ženy]] # [[Ottův slovník naučný/Divice|Divice]] # [[Ottův slovník naučný/Divide et impera|Divide et impera]] # [[Ottův slovník naučný/Dividend|Dividend]] # [[Ottův slovník naučný/Dividenda|Dividenda]] # [[Ottův slovník naučný/Dividivi|Dividivi]] # [[Ottův slovník naučný/Dividovati|Dividovati]] # [[Ottův slovník naučný/Dividualita|Dividualita]] # [[Ottův slovník naučný/Diví muži|Diví muži]] # [[Ottův slovník naučný/Divinace|Divinace]] # [[Ottův slovník naučný/Divina Commedia|Divina Commedia]] # [[Ottův slovník naučný/Divinační|Divinační]] # [[Ottův slovník naučný/Divinatio|Divinatio]] # [[Ottův slovník naučný/Diviodunum|Diviodunum]] # [[Ottův slovník naučný/Divis|Divis]] # [[Ottův slovník naučný/Divise|Divise]] # [[Ottův slovník naučný/Divise v mathem.|Divise v mathem.]] # [[Ottův slovník naučný/Divise ve vojenství|Divise ve vojenství]] # [[Ottův slovník naučný/Divisi|Divisi]] # [[Ottův slovník naučný/Divisijní|Divisijní]] # [[Ottův slovník naučný/Divisio|Divisio]] # [[Ottův slovník naučný/Dision|Dision]] # [[Ottův slovník naučný/Divisionář|Divisionář]] # [[Ottův slovník naučný/Divisor|Divisor]] # [[Ottův slovník naučný/Divisores|Divisores]] # [[Ottův slovník naučný/Divisorium|Divisorium]] # [[Ottův slovník naučný/Diviš|Diviš]] # [[Ottův slovník naučný/Diviš (příjmení)|Diviš (příjmení)]] # [[Ottův slovník naučný/Diviš Čistecký|Diviš Čistecký]] # [[Ottův slovník naučný/Divišov|Divišov]] # [[Ottův slovník naučný/z Divišova|z Divišova]] # [[Ottův slovník naučný/Divišovice|Divišovice]] # [[Ottův slovník naučný/Divitiacus|Divitiacus]] # [[Ottův slovník naučný/Divizna|Divizna]] # [[Ottův slovník naučný/Diviznáček|Diviznáček]] # [[Ottův slovník naučný/Divković|Divković]] # [[Ottův slovník naučný/Divnice|Divnice]] # [[Ottův slovník naučný/Divnić|Divnić]] # [[Ottův slovník naučný/Divočina|Divočina]] # [[Ottův slovník naučný/Divodurum|Divodurum]] # [[Ottův slovník naučný/Divok|Divok]] # [[Ottův slovník naučný/Divoké víno|Divoké víno]] # [[Ottův slovník naučný/Divoký|Divoký]] # [[Ottův slovník naučný/Divonne|Divonne]] # [[Ottův slovník naučný/Divorce|Divorce]] # [[Ottův slovník naučný/Divortium|Divortium]] # [[Ottův slovník naučný/Divoši|Divoši]] # [[Ottův slovník naučný/Divotamente|Divotamente]] # [[Ottův slovník naučný/Divre|Divre]] # [[Ottův slovník naučný/Divulgace|Divulgace]] # [[Ottův slovník naučný/Divulse|Divulse]] # [[Ottův slovník naučný/Divus|Divus]] # [[Ottův slovník naučný/Divyč-večer|Divyč-večer]] # [[Ottův slovník naučný/Dix Aurius|Dix Aurius]] # [[Ottův slovník naučný/Dix Dorothea Lynde|Dix Dorothea Lynde]] # [[Ottův slovník naučný/Dixcove|Dixcove]] # [[Ottův slovník naučný/Dixi|Dixi]] # [[Ottův slovník naučný/Dixième|Dixième]] # [[Ottův slovník naučný/Dixmuyden|Dixmuyden]] # [[Ottův slovník naučný/Dixon (město)|Dixon (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dixon (osoby)|Dixon (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Diyllos|Diyllos]] # [[Ottův slovník naučný/Dizaine|Dizaine]] # [[Ottův slovník naučný/Dizful|Dizful]] # [[Ottův slovník naučný/Diziani|Diziani]] # [[Ottův slovník naučný/Dizier|Dizier]] # [[Ottův slovník naučný/Díž|Díž]] # [[Ottův slovník naučný/Dížčerpy|Dížčerpy]] # [[Ottův slovník naučný/Dížka|Dížka]] # [[Ottův slovník naučný/Dížkopy|Dížkopy]] # [[Ottův slovník naučný/Dj…|Dj…]] # [[Ottův slovník naučný/Djačok|Djačok]] # [[Ottův slovník naučný/Djaďka|Djaďka]] # [[Ottův slovník naučný/Djak|Djak]] # [[Ottův slovník naučný/Djakova|Djakova]] # [[Ottův slovník naučný/Djakovo|Djakovo]] # [[Ottův slovník naučný/Djambi|Djambi]] # [[Ottův slovník naučný/Djaus|Djaus]] # [[Ottův slovník naučný/Djordjić|Djordjić]] # [[Ottův slovník naučný/Djugamel|Djugamel]] # [[Ottův slovník naučný/Djuk|Djuk]] # [[Ottův slovník naučný/Djur|Djur]] # [[Ottův slovník naučný/Djuvernua|Djuvernua]] # [[Ottův slovník naučný/Dlabací stroj|Dlabací stroj]] # [[Ottův slovník naučný/Dlabač|Dlabač]] # [[Ottův slovník naučný/Dláha|Dláha]] # [[Ottův slovník naučný/Dlaň|Dlaň]] # [[Ottův slovník naučný/Dlaně|Dlaně]] # [[Ottův slovník naučný/Dlask|Dlask]] # [[Ottův slovník naučný/Dlask (rod)|Dlask (rod)]] # [[Ottův slovník naučný/Dlask Antonín Ladislav|Dlask Antonín Ladislav]] # [[Ottův slovník naučný/Dlasková|Dlasková]] # [[Ottův slovník naučný/Dláto|Dláto]] # [[Ottův slovník naučný/Dlátové vrtací želízko|Dlátové vrtací želízko]] # [[Ottův slovník naučný/Dlažba|Dlažba]] # [[Ottův slovník naučný/Dláždění|Dláždění]] # [[Ottův slovník naučný/Dlážďov|Dlážďov]] # [[Ottův slovník naučný/Dlažebné|Dlažebné]] # [[Ottův slovník naučný/Dlažice|Dlažice]] # [[Ottův slovník naučný/Dlažkovice|Dlažkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dlažov|Dlažov]] # [[Ottův slovník naučný/Dlesk|Dlesk]] # [[Ottův slovník naučný/Dlešec|Dlešec]] # [[Ottův slovník naučný/Dle vidění|Dle vidění]] # [[Ottův slovník naučný/Dle zvyklosti|Dle zvyklosti]] # [[Ottův slovník naučný/Dlian|Dlian]] # [[Ottův slovník naučný/D. Lit.|D. Lit.]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhá|Dlouhá]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhé|Dlouhé]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhé Mosty|Dlouhé Mosty]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhomilov|Dlouhomilov]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhomostí|Dlouhomostí]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhonosec|Dlouhonosec]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhoňovice|Dlouhoňovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhopolsko|Dlouhopolsko]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhorepí|Dlouhorepí]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhoretka|Dlouhoretka]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhorohý skot|Dlouhorohý skot]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhososky|Dlouhososky]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhošijky|Dlouhošijky]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhoveský z Dlouhévsi|Dlouhoveský z Dlouhévsi]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhoveský z Dlouhé vsi Jan Ignác|Dlouhoveský z Dlouhé vsi Jan Ignác]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhý|Dlouhý]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhý František|Dlouhý František]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhý den|Dlouhý den]] # [[Ottův slovník naučný/Dlouhý parlament|Dlouhý parlament]] # [[Ottův slovník naučný/Dloužec|Dloužec]] # [[Ottův slovník naučný/Diubiny|Diubiny]] # [[Ottův slovník naučný/Długosz|Długosz]] # [[Ottův slovník naučný/Dluh|Dluh]] # [[Ottův slovník naučný/Dluhomil|Dluhomil]] # [[Ottův slovník naučný/Dluhonice|Dluhonice]] # [[Ottův slovník naučný/Dluhopis|Dluhopis]] # [[Ottův slovník naučný/Dluhoště|Dluhoště]] # [[Ottův slovník naučný/Dłuski|Dłuski]] # [[Ottův slovník naučný/Dlustuš|Dlustuš]] # [[Ottův slovník naučný/Dluž|Dluž]] # [[Ottův slovník naučný/Dluže|Dluže]] # [[Ottův slovník naučný/Dlužiny|Dlužiny]] # [[Ottův slovník naučný/Dlužník|Dlužník]] # [[Ottův slovník naučný/Dlužní úpis|Dlužní úpis]] # [[Ottův slovník naučný/D. m.|D. m.]] # [[Ottův slovník naučný/D. M.|D. M.]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitr|Dmitr]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitra ze Zinkova|Dmitra ze Zinkova]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrevskij|Dmitrevskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrij|Dmitrij]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrijev (město)|Dmitrijev (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrijev (osoby)|Dmitrijev (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrijeva|Dmitrijeva]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrov|Dmitrov]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrović Radiša, kníže|Dmitrović Radiša, kníže]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrović Gjorgje|Dmitrović Gjorgje]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrovka|Dmitrovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dmitrovsk|Dmitrovsk]] # [[Ottův slovník naučný/Dmochowski|Dmochowski]] # [[Ottův slovník naučný/D-moll|D-moll]] # [[Ottův slovník naučný/D. M. S.|D. M. S.]] # [[Ottův slovník naučný/Dmuchadlo|Dmuchadlo]] # [[Ottův slovník naučný/Dmuloret|Dmuloret]] # [[Ottův slovník naučný/D. Mus.|D. Mus.]] # [[Ottův slovník naučný/Dmuszewski|Dmuszewski]] # [[Ottův slovník naučný/Dmutí moře|Dmutí moře]] # [[Ottův slovník naučný/Dmychadlo|Dmychadlo]] # [[Ottův slovník naučný/Dmychavka|Dmychavka]] # [[Ottův slovník naučný/Dmýštice|Dmýštice]] # [[Ottův slovník naučný/Dmytriv deň|Dmytriv deň]] # [[Ottův slovník naučný/Dmytrova didova subota|Dmytrova didova subota]] # [[Ottův slovník naučný/Dna|Dna]] # [[Ottův slovník naučný/Dnavý|Dnavý]] # [[Ottův slovník naučný/Dne.|Dne.]] # [[Ottův slovník naučný/Dnebohy|Dnebohy]] # [[Ottův slovník naučný/Dněpr (jméno)|Dněpr (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Dněpr|Dněpr]] # [[Ottův slovník naučný/Dněprovsk|Dněprovsk]] # [[Ottův slovník naučný/Dněprsko-bužský průplav|Dněprsko-bužský průplav]] # [[Ottův slovník naučný/Dněprský újezd|Dněprský újezd]] # [[Ottův slovník naučný/Dnespeky|Dnespeky]] # [[Ottův slovník naučný/Dněstr|Dněstr]] # [[Ottův slovník naučný/Dněstrská železnice|Dněstrská železnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dnešice|Dnešice]] # [[Ottův slovník naučný/Do|Do]] # [[Ottův slovník naučný/Doáb|Doáb]] # [[Ottův slovník naučný/Doán|Doán]] # [[Ottův slovník naučný/Doba|Doba]] # [[Ottův slovník naučný/Döbbelin|Döbbelin]] # [[Ottův slovník naučný/Dobberan|Dobberan]] # [[Ottův slovník naučný/Dobberschütz|Dobberschütz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobbert|Dobbert]] # [[Ottův slovník naučný/Dobblhoff-Dier|Dobblhoff-Dier]] # [[Ottův slovník naučný/Dobbo|Dobbo]] # [[Ottův slovník naučný/Dobczcyce|Dobczcyce]] # [[Ottův slovník naučný/Dobčice|Dobčice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobec|Dobec]] # [[Ottův slovník naučný/Döbel|Döbel]] # [[Ottův slovník naučný/Dobelbad|Dobelbad]] # [[Ottův slovník naučný/Dobelice|Dobelice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobelín|Dobelín]] # [[Ottův slovník naučný/Dobell|Dobell]] # [[Ottův slovník naučný/Döbeln|Döbeln]] # [[Ottův slovník naučný/Dobenek|Dobenek]] # [[Ottův slovník naučný/Dobenín|Dobenín]] # [[Ottův slovník naučný/Dober|Dober]] # [[Ottův slovník naučný/Dober Leonhard|Dober Leonhard]] # [[Ottův slovník naučný/Doberan|Doberan]] # [[Ottův slovník naučný/Doberau|Doberau]] # [[Ottův slovník naučný/Doberck|Doberck]] # [[Ottův slovník naučný/Döbereiner|Döbereiner]] # [[Ottův slovník naučný/Döbereinerovo rozžehadlo|Döbereinerovo rozžehadlo]] # [[Ottův slovník naučný/Döberle|Döberle]] # [[Ottův slovník naučný/Doberlow|Doberlow]] # [[Ottův slovník naučný/Dobern|Dobern]] # [[Ottův slovník naučný/Doběrná rostlina|Doběrná rostlina]] # [[Ottův slovník naučný/Döberney|Döberney]] # [[Ottův slovník naučný/Doberseig|Doberseig]] # [[Ottův slovník naučný/Dobeš (obec)|Dobeš (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobeš|Dobeš]] # [[Ottův slovník naučný/Dobešice|Dobešice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobešov|Dobešov]] # [[Ottův slovník naučný/Doběšov|Doběšov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobešovice|Dobešovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobešovský z Malenovic|Dobešovský z Malenovic]] # [[Ottův slovník naučný/Dobeš z Bezděkova|Dobeš z Bezděkova]] # [[Ottův slovník naučný/Dobětice|Dobětice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobev|Dobev]] # [[Ottův slovník naučný/Dobiašovský|Dobiašovský]] # [[Ottův slovník naučný/Dobicer|Dobicer]] # [[Ottův slovník naučný/Dobiecki|Dobiecki]] # [[Ottův slovník naučný/Dobiessenreuth|Dobiessenreuth]] # [[Ottův slovník naučný/Dobieszewski|Dobieszewski]] # [[Ottův slovník naučný/Dobírka poštovní|Dobírka poštovní]] # [[Ottův slovník naučný/Dobischwald|Dobischwald]] # [[Ottův slovník naučný/Dobka (jméno)|Dobka (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobka (obec)|Dobka (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobkov|Dobkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobkovice|Dobkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Doblen|Doblen]] # [[Ottův slovník naučný/Döbler|Döbler]] # [[Ottův slovník naučný/Doblero|Doblero]] # [[Ottův slovník naučný/Doblhof-Dier|Doblhof-Dier]] # [[Ottův slovník naučný/Döbling|Döbling]] # [[Ottův slovník naučný/Doblon|Doblon]] # [[Ottův slovník naučný/Dobner|Dobner]] # [[Ottův slovník naučný/Dobner z Ratendorfu|Dobner z Ratendorfu]] # [[Ottův slovník naučný/Dobo|Dobo]] # [[Ottův slovník naučný/Dobochov|Dobochov]] # [[Ottův slovník naučný/Doboj|Doboj]] # [[Ottův slovník naučný/Doboka|Doboka]] # [[Ottův slovník naučný/Doboš|Doboš]] # [[Ottův slovník naučný/Dobra (jméno)|Dobra (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobra (zeměpis)|Dobra (zeměpis)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobra (mince)|Dobra (mince)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrá|Dobrá]] # [[Ottův slovník naučný/Döbra|Döbra]] # [[Ottův slovník naučný/Döbraberg|Döbraberg]] # [[Ottův slovník naučný/Dobracki Maciéj|Dobracki Maciéj]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrač|Dobrač]] # [[Ottův slovník naučný/Dobraken|Dobraken]] # [[Ottův slovník naučný/Dobra molitva|Dobra molitva]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrámysl|Dobrámysl]] # [[Ottův slovník naučný/Dobran|Dobran]] # [[Ottův slovník naučný/Dobranov|Dobranov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobranovský z Dobranova|Dobranovský z Dobranova]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřany|Dobřany]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrão|Dobrão]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrassen|Dobrassen]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrastica|Dobrastica]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrata|Dobrata]] # [[Ottův slovník naučný/Dobratice|Dobratice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobracice|Dobracice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrá Voda|Dobrá Voda]] # [[Ottův slovník naučný/Dobravůda|Dobravůda]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrá vůle|Dobrá vůle]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrce|Dobrce]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrčice|Dobrčice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobre|Dobre]] # [[Ottův slovník naučný/Dobré|Dobré]] # [[Ottův slovník naučný/Dobree|Dobree]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřejice|Dobřejice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřejov|Dobřejov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřejovice|Dobřejovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřemilice|Dobřemilice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřeň|Dobřeň]] # [[Ottův slovník naučný/Dobré Naděje mys|Dobré Naděje mys]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřenec|Dobřenec]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřenice|Dobřenice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřenský z Černého Mostu|Dobřenský z Černého Mostu]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřenský z Dobřenic|Dobřenský z Dobřenic]] # [[Ottův slovník naučný/Döbrentey|Döbrentey]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrenz|Dobrenz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobré Pole|Dobré Pole]] # [[Ottův slovník naučný/Dobré skutky|Dobré skutky]] # [[Ottův slovník naučný/Dobręta|Dobręta]] # [[Ottův slovník naučný/Dobretić|Dobretić]] # [[Ottův slovník naučný/Dobretići|Dobretići]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřev|Dobřev]] # [[Ottův slovník naučný/z Dobré Vody Králové|z Dobré Vody Králové]] # [[Ottův slovník naučný/Dobré zdání|Dobré zdání]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrić|Dobrić]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrič|Dobrič]] # [[Ottův slovník naučný/Dobříč|Dobříč]] # [[Ottův slovník naučný/Dobříčany|Dobříčany]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřičkov|Dobřičkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřičov|Dobřičov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřichov|Dobřichov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřichovice|Dobřichovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřichovský z Dobřichova|Dobřichovský z Dobřichova]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřikov|Dobřikov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobříkovec|Dobříkovec]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřikovice|Dobřikovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřikovský z Malejova|Dobřikovský z Malejova]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrila|Dobrila]] # [[Ottův slovník naučný/Dobří lidé|Dobří lidé]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrilugk|Dobrilugk]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřín|Dobřín]] # [[Ottův slovník naučný/Dobring|Dobring]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrinja|Dobrinja]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřínov|Dobřínov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřinsko|Dobřinsko]] # [[Ottův slovník naučný/Dobříš|Dobříš]] # [[Ottův slovník naučný/Dobříšská léna|Dobříšská léna]] # [[Ottův slovník naučný/Dobritschan|Dobritschan]] # [[Ottův slovník naučný/Dobritzhofer|Dobritzhofer]] # [[Ottův slovník naučný/Dobřív|Dobřív]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrjanka|Dobrjanka]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrjaňskij|Dobrjaňskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrjanský závod|Dobrjanský závod]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrkov|Dobrkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrkovice|Dobrkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrná|Dobrná]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrné|Dobrné]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrnice|Dobrnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrnjac|Dobrnjac]] # [[Ottův slovník naučný/Dobro|Dobro]] # [[Ottův slovník naučný/Dobročinnost|Dobročinnost]] # [[Ottův slovník naučný/Dobročkov|Dobročkov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobročkovice|Dobročkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobročovice|Dobročovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrodín|Dobrodín]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrodruh|Dobrodruh]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrodzień|Dobrodzień]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrogněva|Dobrogněva]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrogora|Dobrogora]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrogost|Dobrogost]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrohostov|Dobrohostov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrohost z Hostouně|Dobrohost z Hostouně]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrohost z Ronšperka|Dobrohost z Ronšperka]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrohostův Týn|Dobrohostův Týn]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrohošt|Dobrohošt]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrochočij|Dobrochočij]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrochotov|Dobrochotov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrochov|Dobrochov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroje|Dobroje]] # [[Ottův slovník naučný/Döbrököz|Döbrököz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroljubov|Dobroljubov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroluh|Dobroluh]] # [[Ottův slovník naučný/Dobromělice|Dobromělice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroměřice|Dobroměřice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroměrnost|Dobroměrnost]] # [[Ottův slovník naučný/Dobromil|Dobromil]] # [[Ottův slovník naučný/Dobromír|Dobromír]] # [[Ottův slovník naučný/Dobromiřice|Dobromiřice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobromysl|Dobromysl]] # [[Ottův slovník naučný/Dobronice|Dobronice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobronika|Dobronika]] # [[Ottův slovník naučný/Dobropán|Dobropán]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroslav (vojvoda)|Dobroslav (vojvoda)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroslav (časopis)|Dobroslav (časopis)]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroslavice|Dobroslavice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroslavin|Dobroslavin]] # [[Ottův slovník naučný/z Dobroslavína|z Dobroslavína]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrosławski|Dobrosławski]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrosljavljević|Dobrosljavljević]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrosůl|Dobrosůl]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrošov|Dobrošov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroušov|Dobroušov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrošovice|Dobrošovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrota|Dobrota]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrotice|Dobrotice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrotič|Dobrotič]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrotín|Dobrotín]] # [[Ottův slovník naučný/Sv. Dobrotivá|Sv. Dobrotivá]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrotivost|Dobrotivost]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrouč|Dobrouč]] # [[Ottův slovník naučný/Dobroutov|Dobroutov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrová|Dobrová]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrověda|Dobrověda]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovice|Dobrovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovítov|Dobrovítov]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovíz|Dobrovíz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovoljskij|Dobrovoljskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovolník|Dobrovolník]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrovský|Dobrovský]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrozdání|Dobrozdání]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrš|Dobrš]] # [[Ottův slovník naučný/z Dobrše Kocové|z Dobrše Kocové]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrudža|Dobrudža]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrun|Dobrun]] # [[Ottův slovník naučný/Dobruň|Dobruň]] # [[Ottův slovník naučný/Dobruský|Dobruský]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrusch|Dobrusch]] # [[Ottův slovník naučný/Dobruška|Dobruška]] # [[Ottův slovník naučný/z Dobrušky|z Dobrušky]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrušský z Radvan|Dobrušský z Radvan]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrý|Dobrý]] # [[Ottův slovník naučný/Dobryň|Dobryň]] # [[Ottův slovník naučný/Dobryňa|Dobryňa]] # [[Ottův slovník naučný/Dobryniči|Dobryniči]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzanski|Dobrzanski]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzyca|Dobrzyca]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzycki|Dobrzycki]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzyń|Dobrzyń]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzyńci|Dobrzyńci]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrzyński|Dobrzyński]] # [[Ottův slovník naučný/Dobrž|Dobrž]] # [[Ottův slovník naučný/Dobschau|Dobschau]] # [[Ottův slovník naučný/Dobschitz|Dobschitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobsina|Dobsina]] # [[Ottův slovník naučný/Dobson|Dobson]] # [[Ottův slovník naučný/Dobson William|Dobson William]] # [[Ottův slovník naučný/Dobszewicz|Dobszewicz]] # [[Ottův slovník naučný/Dobšice|Dobšice]] # [[Ottův slovník naučný/Dobšín|Dobšín]] # [[Ottův slovník naučný/Dobšina|Dobšina]] # [[Ottův slovník naučný/Dobšinský|Dobšinský]] # [[Ottův slovník naučný/Dobšové z Bezděkova|Dobšové z Bezděkova]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytčí lékařství|Dobytčí lékařství]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytčí mor|Dobytčí mor]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytek|Dobytek]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytek v hospodářství|Dobytek v hospodářství]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytkářství|Dobytkářství]] # [[Ottův slovník naučný/Dobytnost pohledávky|Dobytnost pohledávky]] # [[Ottův slovník naučný/Dobývání|Dobývání]] # [[Ottův slovník naučný/Doc…|Doc…]] # [[Ottův slovník naučný/Doce|Doce]] # [[Ottův slovník naučný/Docendo discimus|Docendo discimus]] # [[Ottův slovník naučný/Docent|Docent]] # [[Ottův slovník naučný/Dock|Dock]] # [[Ottův slovník naučný/Dockum|Dockum]] # [[Ottův slovník naučný/Doclea|Doclea]] # [[Ottův slovník naučný/Doctissimus|Doctissimus]] # [[Ottův slovník naučný/Doctor|Doctor]] # [[Ottův slovník naučný/Doctrina|Doctrina]] # [[Ottův slovník naučný/Doctrina duodecim apostolorum|Doctrina duodecim apostolorum]] # [[Ottův slovník naučný/Doctrinarii|Doctrinarii]] # [[Ottův slovník naučný/Dóczi|Dóczi]] # [[Ottův slovník naučný/Dóczy|Dóczy]] # [[Ottův slovník naučný/Dočesná|Dočesná]] # [[Ottův slovník naučný/Doda Trajan|Doda Trajan]] # [[Ottův slovník naučný/Doda|Doda]] # [[Ottův slovník naučný/Doda Balopur|Doda Balopur]] # [[Ottův slovník naučný/Dodabetta|Dodabetta]] # [[Ottův slovník naučný/Dodací smlouva|Dodací smlouva]] # [[Ottův slovník naučný/Dodart|Dodart]] # [[Ottův slovník naučný/Dodavací doba|Dodavací doba]] # [[Ottův slovník naučný/Dodavací smlouva|Dodavací smlouva]] # [[Ottův slovník naučný/Dodavatel|Dodavatel]] # [[Ottův slovník naučný/Dodballopur|Dodballopur]] # [[Ottův slovník naučný/Dodd|Dodd]] # [[Ottův slovník naučný/Doddridge|Doddridge]] # [[Ottův slovník naučný/Dodds|Dodds]] # [[Ottův slovník naučný/Dodecagynia|Dodecagynia]] # [[Ottův slovník naučný/Dodecandria|Dodecandria]] # [[Ottův slovník naučný/Dodecatheon|Dodecatheon]] # [[Ottův slovník naučný/Dode de la Brunerie|Dode de la Brunerie]] # [[Ottův slovník naučný/Dódeka|Dódeka]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekadická soustava|Dódekadická soustava]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekaëdr|Dódekaëdr]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekaëdrální číslo|Dódekaëdrální číslo]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekagón|Dódekagón]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekagonální číslo|Dódekagonální číslo]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekachord|Dódekachord]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekarchie|Dódekarchie]] # [[Ottův slovník naučný/Dódekatémorion|Dódekatémorion]] # [[Ottův slovník naučný/Dodel-Port|Dodel-Port]] # [[Ottův slovník naučný/Doderer|Doderer]] # [[Ottův slovník naučný/Doderky|Doderky]] # [[Ottův slovník naučný/von Döderlein|von Döderlein]] # [[Ottův slovník naučný/Dodge|Dodge]] # [[Ottův slovník naučný/Dodgeville|Dodgeville]] # [[Ottův slovník naučný/Dodillon|Dodillon]] # [[Ottův slovník naučný/Dodo|Dodo]] # [[Ottův slovník naučný/Dodoens|Dodoens]] # [[Ottův slovník naučný/Dodola|Dodola]] # [[Ottův slovník naučný/Dódóna|Dódóna]] # [[Ottův slovník naučný/Dodonaea|Dodonaea]] # [[Ottův slovník naučný/Dodonaeus|Dodonaeus]] # [[Ottův slovník naučný/Dódónaion chalkeion|Dódónaion chalkeion]] # [[Ottův slovník naučný/Dodrans|Dodrans]] # [[Ottův slovník naučný/Dodsley|Dodsley]] # [[Ottův slovník naučný/Dodson|Dodson]] # [[Ottův slovník naučný/Dodwell|Dodwell]] # [[Ottův slovník naučný/Dodwelliana fragmenta|Dodwelliana fragmenta]] # [[Ottův slovník naučný/Doedes|Doedes]] # [[Ottův slovník naučný/Doelen|Doelen]] # [[Ottův slovník naučný/Doerell|Doerell]] # [[Ottův slovník naučný/van der Does|van der Does]] # [[Ottův slovník naučný/Doesborgh|Doesborgh]] # [[Ottův slovník naučný/Doeskin|Doeskin]] # [[Ottův slovník naučný/Doetinchem|Doetinchem]] # [[Ottův slovník naučný/Döffingen|Döffingen]] # [[Ottův slovník naučný/Doga|Doga]] # [[Ottův slovník naučný/Dogado|Dogado]] # [[Ottův slovník naučný/Dogana|Dogana]] # [[Ottův slovník naučný/Doge|Doge]] # [[Ottův slovník naučný/Dogganey|Dogganey]] # [[Ottův slovník naučný/Dogger|Dogger]] # [[Ottův slovník naučný/Dogger Bank|Dogger Bank]] # [[Ottův slovník naučný/Dogiel|Dogiel]] # [[Ottův slovník naučný/Doglasgrün|Doglasgrün]] # [[Ottův slovník naučný/Dogli nebo|Dogli nebo]] # [[Ottův slovník naučný/Dalabandi|Dalabandi]] # [[Ottův slovník naučný/Dogliani|Dogliani]] # [[Ottův slovník naučný/Dogma|Dogma]] # [[Ottův slovník naučný/Dogma ve smyslu evangelickém|Dogma ve smyslu evangelickém]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatická methoda|Dogmatická methoda]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatik|Dogmatik]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatik (píseň)|Dogmatik (píseň)]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatika|Dogmatika]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatismus|Dogmatismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dogmatolatrie|Dogmatolatrie]] # [[Ottův slovník naučný/Dognacska|Dognacska]] # [[Ottův slovník naučný/Dogrumova|Dogrumova]] # [[Ottův slovník naučný/Dohalice|Dohalice]] # [[Ottův slovník naučný/Dohaličky|Dohaličky]] # [[Ottův slovník naučný/Dohalský z Dohalic|Dohalský z Dohalic]] # [[Ottův slovník naučný/Dohan|Dohan]] # [[Ottův slovník naučný/Dohazovač|Dohazovač]] # [[Ottův slovník naučný/Döhlen|Döhlen]] # [[Ottův slovník naučný/Döhler|Döhler]] # [[Ottův slovník naučný/Dohlubnost|Dohlubnost]] # [[Ottův slovník naučný/Dohm|Dohm]] # [[Ottův slovník naučný/Dohme|Dohme]] # [[Ottův slovník naučný/Dohna|Dohna]] # [[Ottův slovník naučný/Dohnány|Dohnány]] # [[Ottův slovník naučný/Döhne|Döhne]] # [[Ottův slovník naučný/Dohodce|Dohodce]] # [[Ottův slovník naučný/Dohodné|Dohodné]] # [[Ottův slovník naučný/Dohra|Dohra]] # [[Ottův slovník naučný/Dohrandt|Dohrandt]] # [[Ottův slovník naučný/Dohrn|Dohrn]] # [[Ottův slovník naučný/Dohvězdný večer|Dohvězdný večer]] # [[Ottův slovník naučný/Dochart|Dochart]] # [[Ottův slovník naučný/Dochma|Dochma]] # [[Ottův slovník naučný/Dochmius|Dochmius]] # [[Ottův slovník naučný/Dochnahl|Dochnahl]] # [[Ottův slovník naučný/Dochov|Dochov]] # [[Ottův slovník naučný/Dochov (obec)|Dochov (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Dochturov|Dochturov]] # [[Ottův slovník naučný/Doiran|Doiran]] # [[Ottův slovník naučný/Dojačka|Dojačka]] # [[Ottův slovník naučný/Dojče|Dojče]] # [[Ottův slovník naučný/Dojem|Dojem]] # [[Ottův slovník naučný/Dojení|Dojení]] # [[Ottův slovník naučný/Dojetřice|Dojetřice]] # [[Ottův slovník naučný/Dojnica|Dojnica]] # [[Ottův slovník naučný/Dojník|Dojník]] # [[Ottův slovník naučný/Dok|Dok]] # [[Ottův slovník naučný/Doketismus|Doketismus]] # [[Ottův slovník naučný/Dokétové|Dokétové]] # [[Ottův slovník naučný/Dokić|Dokić]] # [[Ottův slovník naučný/Dokimasie|Dokimasie]] # [[Ottův slovník naučný/Dokimastika|Dokimastika]] # [[Ottův slovník naučný/Dokkum|Dokkum]] # [[Ottův slovník naučný/Dokoň|Dokoň]] # [[Ottův slovník naučný/Dokonalé číslo|Dokonalé číslo]] # [[Ottův slovník naučný/Dokonalost|Dokonalost]] # [[Ottův slovník naučný/Dokonání skutku trestného|Dokonání skutku trestného]] # [[Ottův slovník naučný/Dokonanost|Dokonanost]] # [[Ottův slovník naučný/Dokos|Dokos]] # [[Ottův slovník naučný/Dokosek|Dokosek]] # [[Ottův slovník naučný/Dokoupil|Dokoupil]] # [[Ottův slovník naučný/Dokové|Dokové]] # [[Ottův slovník naučný/Doksany|Doksany]] # [[Ottův slovník naučný/Doksy|Doksy]] # [[Ottův slovník naučný/Doktor|Doktor]] # [[Ottův slovník naučný/Doktor Matěj|Doktor Matěj]] # [[Ottův slovník naučný/Doktorand|Doktorand]] # [[Ottův slovník naučný/Doktorát|Doktorát]] # [[Ottův slovník naučný/Doktrina|Doktrina]] # [[Ottův slovník naučný/Doktrinář|Doktrinář]] # [[Ottův slovník naučný/Doktrináři|Doktrináři]] # [[Ottův slovník naučný/Doktrinářství|Doktrinářství]] # [[Ottův slovník naučný/Dokujnění|Dokujnění]] # [[Ottův slovník naučný/Dokument|Dokument]] # [[Ottův slovník naučný/Dokumentní papír|Dokumentní papír]] # [[Ottův slovník naučný/Dol|Dol]] # [[Ottův slovník naučný/Dol.|Dol.]] # [[Ottův slovník naučný/Dol de Bretagne|Dol de Bretagne]] # [[Ottův slovník naučný/Dola|Dola]] # [[Ottův slovník naučný/Dolabella|Dolabella]] # [[Ottův slovník naučný/Dolabella Tomasz|Dolabella Tomasz]] # [[Ottův slovník naučný/Dolabella v zoologii|Dolabella v zoologii]] # [[Ottův slovník naučný/Dolainského počitadlo lihovarské|Dolainského počitadlo lihovarské]] # [[Ottův slovník naučný/z Dolan|z Dolan]] # [[Ottův slovník naučný/Dolánky|Dolánky]] # [[Ottův slovník naučný/Dolanský|Dolanský]] # [[Ottův slovník naučný/Dolany|Dolany]] # [[Ottův slovník naučný/Dolbeau Henri Ferdinand|Dolbeau Henri Ferdinand]] # [[Ottův slovník naučný/Dolbergova přenosná železnice|Dolbergova přenosná železnice]] # [[Ottův slovník naučný/Dolbňa|Dolbňa]] # [[Ottův slovník naučný/Dolcan|Dolcan]] # [[Ottův slovník naučný/Dolce (obce)|Dolce (obce)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolce (osoby)|Dolce (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolce (hudba)|Dolce (hudba)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolce far niente|Dolce far niente]] # [[Ottův slovník naučný/Dolce suono|Dolce suono]] # [[Ottův slovník naučný/Dolci|Dolci]] # [[Ottův slovník naučný/Dolcian|Dolcian]] # [[Ottův slovník naučný/Dolcino|Dolcino]] # [[Ottův slovník naučný/Dolcissimo|Dolcissimo]] # [[Ottův slovník naučný/Doldenhorn|Doldenhorn]] # [[Ottův slovník naučný/Dôle|Dôle]] # [[Ottův slovník naučný/Doléance|Doléance]] # [[Ottův slovník naučný/Doleček|Doleček]] # [[Ottův slovník naučný/Dolečky|Dolečky]] # [[Ottův slovník naučný/Dolęga Chodakowski|Dolęga Chodakowski]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenc|Dolenc]] # [[Ottův slovník naučný/Dolence|Dolence]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenci|Dolenci]] # [[Ottův slovník naučný/Dolendo|Dolendo]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenec|Dolenec]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenice|Dolenice]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenské jezero|Dolenské jezero]] # [[Ottův slovník naučný/Dolensko|Dolensko]] # [[Ottův slovník naučný/Dolenský|Dolenský]] # [[Ottův slovník naučný/Dolente|Dolente]] # [[Ottův slovník naučný/Dolera|Dolera]] # [[Ottův slovník naučný/Dolerit|Dolerit]] # [[Ottův slovník naučný/Dolerophyllum|Dolerophyllum]] # [[Ottův slovník naučný/Doles|Doles]] # [[Ottův slovník naučný/Dolet Etienne|Dolet Etienne]] # [[Ottův slovník naučný/Doležal|Doležal]] # [[Ottův slovník naučný/Doležálek|Doležálek]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgaja-poljana|Dolgaja-poljana]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgáni|Dolgáni]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgelly|Dolgelly]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgelly group|Dolgelly group]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgorukaja|Dolgorukaja]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgorukij Jurij Vladimirovič|Dolgorukij Jurij Vladimirovič]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgorukij|Dolgorukij]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgorukov|Dolgorukov]] # [[Ottův slovník naučný/Dolgun|Dolgun]] # [[Ottův slovník naučný/Dolhain|Dolhain]] # [[Ottův slovník naučný/Dolianá|Dolianá]] # [[Ottův slovník naučný/Doliche|Doliche]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichokefalie|Dolichokefalie]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichonyx|Dolichonyx]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichopus|Dolichopus]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichos|Dolichos]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichos (bylina)|Dolichos (bylina)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichosoma|Dolichosoma]] # [[Ottův slovník naučný/Dolichotis|Dolichotis]] # [[Ottův slovník naučný/Dolík|Dolík]] # [[Ottův slovník naučný/Dolín|Dolín]] # [[Ottův slovník naučný/Dolina|Dolina]] # [[Ottův slovník naučný/Dolinar|Dolinar]] # [[Ottův slovník naučný/Dolinky|Dolinky]] # [[Ottův slovník naučný/Dolinowski|Dolinowski]] # [[Ottův slovník naučný/Doliński|Doliński]] # [[Ottův slovník naučný/Doliny|Doliny]] # [[Ottův slovník naučný/Doliolum|Doliolum]] # [[Ottův slovník naučný/Dolium|Dolium]] # [[Ottův slovník naučný/Dolívka|Dolívka]] # [[Ottův slovník naučný/Dolja|Dolja]] # [[Ottův slovník naučný/Doljiu|Doljiu]] # [[Ottův slovník naučný/Döll|Döll]] # [[Ottův slovník naučný/Dolland|Dolland]] # [[Ottův slovník naučný/Dollanka|Dollanka]] # [[Ottův slovník naučný/Dollar|Dollar]] # [[Ottův slovník naučný/Dollar (město)|Dollar (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dollart|Dollart]] # [[Ottův slovník naučný/Döllen|Döllen]] # [[Ottův slovník naučný/Dollern|Dollern]] # [[Ottův slovník naučný/Dollfus|Dollfus]] # [[Ottův slovník naučný/Dollhopf|Dollhopf]] # [[Ottův slovník naučný/Dolliner|Dolliner]] # [[Ottův slovník naučný/Dollinger|Dollinger]] # [[Ottův slovník naučný/Döllinger|Döllinger]] # [[Ottův slovník naučný/Döllitschen|Döllitschen]] # [[Ottův slovník naučný/Döllitz|Döllitz]] # [[Ottův slovník naučný/von Dollmann|von Dollmann]] # [[Ottův slovník naučný/Döllnitz|Döllnitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dollond|Dollond]] # [[Ottův slovník naučný/Dolma|Dolma]] # [[Ottův slovník naučný/Dolma bágče|Dolma bágče]] # [[Ottův slovník naučný/Dolman|Dolman]] # [[Ottův slovník naučný/Dolmar Velký|Dolmar Velký]] # [[Ottův slovník naučný/Dolmen|Dolmen]] # [[Ottův slovník naučný/Dolněmčí|Dolněmčí]] # [[Ottův slovník naučný/Dolní mez|Dolní mez]] # [[Ottův slovník naučný/Dolo (město)|Dolo (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolo|Dolo]] # [[Ottův slovník naučný/Dolomedes|Dolomedes]] # [[Ottův slovník naučný/de Dolomieu|de Dolomieu]] # [[Ottův slovník naučný/Dolomit|Dolomit]] # [[Ottův slovník naučný/Dolomitové Alpy|Dolomitové Alpy]] # [[Ottův slovník naučný/Dolón|Dolón]] # [[Ottův slovník naučný/Dolon-nor|Dolon-nor]] # [[Ottův slovník naučný/Doloo|Doloo]] # [[Ottův slovník naučný/Doloplazy|Doloplazy]] # [[Ottův slovník naučný/Dolopové|Dolopové]] # [[Ottův slovník naučný/Dolor|Dolor]] # [[Ottův slovník naučný/Dolore|Dolore]] # [[Ottův slovník naučný/Dolores|Dolores]] # [[Ottův slovník naučný/Dolores (města)|Dolores (města)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolorosa mater|Dolorosa mater]] # [[Ottův slovník naučný/Doloroso|Doloroso]] # [[Ottův slovník naučný/Dolov|Dolov]] # [[Ottův slovník naučný/Dolov (ves)|Dolov (ves)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolování, dolový|Dolování, dolový]] # [[Ottův slovník naučný/Doložka exekuční|Doložka exekuční]] # [[Ottův slovník naučný/Doložka vkladní|Doložka vkladní]] # [[Ottův slovník naučný/Dolscius|Dolscius]] # [[Ottův slovník naučný/Dolsko|Dolsko]] # [[Ottův slovník naučný/Dolši|Dolši]] # [[Ottův slovník naučný/Dolští z Týnce|Dolští z Týnce]] # [[Ottův slovník naučný/Dolus|Dolus]] # [[Ottův slovník naučný/Doly|Doly]] # [[Ottův slovník naučný/Doly (obce)|Doly (obce)]] # [[Ottův slovník naučný/Dolzig|Dolzig]] # [[Ottův slovník naučný/D. O. M.|D. O. M.]] # [[Ottův slovník naučný/Dom|Dom]] # [[Ottův slovník naučný/Dom…|Dom…]] # [[Ottův slovník naučný/Dóm|Dóm]] # [[Ottův slovník naučný/Domabor|Domabor]] # [[Ottův slovník naučný/Domabořice|Domabořice]] # [[Ottův slovník naučný/Domácí prostředky léčebné|Domácí prostředky léčebné]] # [[Ottův slovník naučný/Domácí roky|Domácí roky]] # [[Ottův slovník naučný/Domácí zvířata|Domácí zvířata]] # [[Ottův slovník naučný/Domačica|Domačica]] # [[Ottův slovník naučný/Domačin|Domačin]] # [[Ottův slovník naučný/Domadrovice|Domadrovice]] # [[Ottův slovník naučný/Domakin|Domakin]] # [[Ottův slovník naučný/Domalíp|Domalíp]] # [[Ottův slovník naučný/Domamil|Domamil]] # [[Ottův slovník naučný/Domamyslice|Domamyslice]] # [[Ottův slovník naučný/Domamyšle|Domamyšle]] # [[Ottův slovník naučný/Domanek|Domanek]] # [[Ottův slovník naučný/Domanice|Domanice]] # [[Ottův slovník naučný/Domanín|Domanín]] # [[Ottův slovník naučný/Domanínek|Domanínek]] # [[Ottův slovník naučný/Domanium|Domanium]] # [[Ottův slovník naučný/Domanovice|Domanovice]] # [[Ottův slovník naučný/Domaschlag|Domaschlag]] # [[Ottův slovník naučný/Domaslav|Domaslav]] # [[Ottův slovník naučný/Domaslava|Domaslava]] # [[Ottův slovník naučný/Domaslavice|Domaslavice]] # [[Ottův slovník naučný/Domaslavičky|Domaslavičky]] # [[Ottův slovník naučný/Domaslovice|Domaslovice]] # [[Ottův slovník naučný/Domašice|Domašice]] # [[Ottův slovník naučný/Domašín|Domašín]] # [[Ottův slovník naučný/Domaška|Domaška]] # [[Ottův slovník naučný/Domašnev|Domašnev]] # [[Ottův slovník naučný/Domašov|Domašov]] # [[Ottův slovník naučný/Domášov|Domášov]] # [[Ottův slovník naučný/Domat|Domat]] # [[Ottův slovník naučný/Domaželice|Domaželice]] # [[Ottův slovník naučný/Domažlice|Domažlice]] # [[Ottův slovník naučný/Domažličky|Domažličky]] # [[Ottův slovník naučný/Domb|Domb]] # [[Ottův slovník naučný/de Dombasle|de Dombasle]] # [[Ottův slovník naučný/von Dombay|von Dombay]] # [[Ottův slovník naučný/Dombe|Dombe]] # [[Ottův slovník naučný/Dombes|Dombes]] # [[Ottův slovník naučný/Dombey|Dombey]] # [[Ottův slovník naučný/Dombeya|Dombeya]] # [[Ottův slovník naučný/Dombeyeae|Dombeyeae]] # [[Ottův slovník naučný/Dombhád|Dombhád]] # [[Ottův slovník naučný/Dombovar|Dombovar]] # [[Ottův slovník naučný/Dombrová|Dombrová]] # [[Ottův slovník naučný/Dombrówka|Dombrówka]] # [[Ottův slovník naučný/Domburg|Domburg]] # [[Ottův slovník naučný/Domčice|Domčice]] # [[Ottův slovník naučný/Domenico di San Giovanni|Domenico di San Giovanni]] # [[Ottův slovník naučný/il Domenichino|il Domenichino]] # [[Ottův slovník naučný/Domejko|Domejko]] # [[Ottův slovník naučný/Domène|Domène]] # [[Ottův slovník naučný/Domentijan|Domentijan]] # [[Ottův slovník naučný/Domény|Domény]] # [[Ottův slovník naučný/Dome’sday-book|Dome’sday-book]] # [[Ottův slovník naučný/Domesnaes|Domesnaes]] # [[Ottův slovník naučný/Domestic|Domestic]] # [[Ottův slovník naučný/Domesticus|Domesticus]] # [[Ottův slovník naučný/Domestikace|Domestikace]] # [[Ottův slovník naučný/Domestikální fond|Domestikální fond]] # [[Ottův slovník naučný/Dometian|Dometian]] # [[Ottův slovník naučný/Domeykit|Domeykit]] # [[Ottův slovník naučný/Domeyko|Domeyko]] # [[Ottův slovník naučný/Domfront|Domfront]] # [[Ottův slovník naučný/Domicella|Domicella]] # [[Ottův slovník naučný/Domicella (zoologie)|Domicella (zoologie)]] # [[Ottův slovník naučný/Domicellář|Domicellář]] # [[Ottův slovník naučný/Domicil|Domicil]] # [[Ottův slovník naučný/Domiciliát|Domiciliát]] # [[Ottův slovník naučný/Domicilované směnky|Domicilované směnky]] # [[Ottův slovník naučný/Domin (zkratka)|Domin (zkratka)]] # [[Ottův slovník naučný/Domin (osoby)|Domin (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Domina|Domina]] # [[Ottův slovník naučný/Domina (básník)|Domina (básník)]] # [[Ottův slovník naučný/Domina (obec)|Domina (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Domina Abundia|Domina Abundia]] # [[Ottův slovník naučný/Domináček|Domináček]] # [[Ottův slovník naučný/Dominanta|Dominanta]] # [[Ottův slovník naučný/Domine non sum dignus|Domine non sum dignus]] # [[Ottův slovník naučný/Domingo|Domingo]] # [[Ottův slovník naučný/Domingo y Marques Francisco|Domingo y Marques Francisco]] # [[Ottův slovník naučný/Dominguez|Dominguez]] # [[Ottův slovník naučný/Dominica|Dominica (císařovna)]] # [[Ottův slovník naučný/Dominica (neděle)|Dominica (neděle)]] # [[Ottův slovník naučný/Dominica (ostrovy)|Dominica (ostrovy)]] # [[Ottův slovník naučný/Dominicale|Dominicale]] # [[Ottův slovník naučný/Dominicales lectiones|Dominicales lectiones]] # [[Ottův slovník naučný/Dominici|Dominici]] # [[Ottův slovník naučný/Dominická republika|Dominická republika]] # [[Ottův slovník naučný/Dominicum|Dominicum]] # [[Ottův slovník naučný/Dominicus|Dominicus]] # [[Ottův slovník naučný/Dominig|Dominig]] # [[Ottův slovník naučný/Dominik sv.|Dominik sv.]] # [[Ottův slovník naučný/Dominik|Dominik]] # [[Ottův slovník naučný/Dominikální pozemky|Dominikální pozemky]] # [[Ottův slovník naučný/Dominikální práva|Dominikální práva]] # [[Ottův slovník naučný/Dominikáni|Dominikáni]] # [[Ottův slovník naučný/Dominikát|Dominikát]] # [[Ottův slovník naučný/Dominikův kříž|Dominikův kříž]] # [[Ottův slovník naučný/Dominion of Canada|Dominion of Canada]] # [[Ottův slovník naučný/Dominique|Dominique]] # [[Ottův slovník naučný/de Dominis|de Dominis]] # [[Ottův slovník naučný/Dominium|Dominium]] # [[Ottův slovník naučný/Domino (oblek)|Domino (oblek)]] # [[Ottův slovník naučný/Domino (hra)|Domino (hra)]] # [[Ottův slovník naučný/Dominovati|Dominovati]] # [[Ottův slovník naučný/Domin-Petrushevecz|Domin-Petrushevecz]] # [[Ottův slovník naučný/Dominus|Dominus]] # [[Ottův slovník naučný/Dominus ac Redemptor noster|Dominus ac Redemptor noster]] # [[Ottův slovník naučný/Dominus vobiscum|Dominus vobiscum]] # [[Ottův slovník naučný/Domitia Longina|Domitia Longina]] # [[Ottův slovník naučný/Domitia Lepida|Domitia Lepida]] # [[Ottův slovník naučný/Domitiana quaestio|Domitiana quaestio]] # [[Ottův slovník naučný/Domitianus|Domitianus]] # [[Ottův slovník naučný/Domitilla|Domitilla]] # [[Ottův slovník naučný/Domitillino coemeterium|Domitillino coemeterium]] # [[Ottův slovník naučný/Domitius|Domitius]] # [[Ottův slovník naučný/Domitius Afer|Domitius Afer]] # [[Ottův slovník naučný/Domitius Corbulo|Domitius Corbulo]] # [[Ottův slovník naučný/Domitius Marsus|Domitius Marsus]] # [[Ottův slovník naučný/Domitius Ulpianus|Domitius Ulpianus]] # [[Ottův slovník naučný/Dömitz|Dömitz]] # [[Ottův slovník naučný/Domkov|Domkov]] # [[Ottův slovník naučný/Domky Nové|Domky Nové]] # [[Ottův slovník naučný/Domky Pernaté|Domky Pernaté]] # [[Ottův slovník naučný/Domlatky|Domlatky]] # [[Ottův slovník naučný/Domme|Domme]] # [[Ottův slovník naučný/Dommel|Dommel]] # [[Ottův slovník naučný/von Dommer|von Dommer]] # [[Ottův slovník naučný/Dommitzsch|Dommitzsch]] # [[Ottův slovník naučný/Domna|Domna]] # [[Ottův slovník naučný/Domnau|Domnau]] # [[Ottův slovník naučný/Domněnka|Domněnka]] # [[Ottův slovník naučný/Domnina|Domnina]] # [[Ottův slovník naučný/Domnus|Domnus]] # [[Ottův slovník naučný/Domobrana|Domobrana]] # [[Ottův slovník naučný/Domodossola|Domodossola]] # [[Ottův slovník naučný/Domont|Domont]] # [[Ottův slovník naučný/Domoradice|Domoradice]] # [[Ottův slovník naučný/Domoradovice|Domoradovice]] # [[Ottův slovník naučný/Domorazy|Domorazy]] # [[Ottův slovník naučný/Dömös|Dömös]] # [[Ottův slovník naučný/Domoslav|Domoslav]] # [[Ottův slovník naučný/Domoslavice|Domoslavice]] # [[Ottův slovník naučný/Domostroj|Domostroj]] # [[Ottův slovník naučný/Domousice|Domousice]] # [[Ottův slovník naučný/Domousický z Harasova|Domousický z Harasova]] # [[Ottův slovník naučný/Domousnice|Domousnice]] # [[Ottův slovník naučný/Domovní daň|Domovní daň]] # [[Ottův slovník naučný/Domovní prohlídka|Domovní prohlídka]] # [[Ottův slovník naučný/Domovoj|Domovoj]] # [[Ottův slovník naučný/Domovské právo|Domovské právo]] # [[Ottův slovník naučný/Domovský list|Domovský list]] # [[Ottův slovník naučný/Domový|Domový]] # [[Ottův slovník naučný/Dompelers|Dompelers]] # [[Ottův slovník naučný/Dompierre d’Hornoy|Dompierre d’Hornoy]] # [[Ottův slovník naučný/Domra|Domra]] # [[Ottův slovník naučný/Domremy|Domremy]] # [[Ottův slovník naučný/Domsdorf|Domsdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dömsöd|Dömsöd]] # [[Ottův slovník naučný/Domstadl|Domstadl]] # [[Ottův slovník naučný/Domšice|Domšice]] # [[Ottův slovník naučný/Domštát|Domštát]] # [[Ottův slovník naučný/Domus|Domus]] # [[Ottův slovník naučný/Domy Nové|Domy Nové]] # [[Ottův slovník naučný/Domysl|Domysl]] # [[Ottův slovník naučný/Domyslice|Domyslice]] # [[Ottův slovník naučný/Don (jméno)|Don (jméno)]] # [[Ottův slovník naučný/Don (titul)|Don (titul)]] # [[Ottův slovník naučný/Don (ruská řeka)|Don (ruská řeka)]] # [[Ottův slovník naučný/Don (britské řeky)|Don (britské řeky)]] # [[Ottův slovník naučný/Don D.|Don D.]] # [[Ottův slovník naučný/Dona|Dona]] # [[Ottův slovník naučný/Doña|Doña]] # [[Ottův slovník naučný/Donà|Donà]] # [[Ottův slovník naučný/Doña Ana|Doña Ana]] # [[Ottův slovník naučný/Donacia|Donacia]] # [[Ottův slovník naučný/Dona Francisca|Dona Francisca]] # [[Ottův slovník naučný/Donaghadee|Donaghadee]] # [[Ottův slovník naučný/Doña Ines|Doña Ines]] # [[Ottův slovník naučný/Donald|Donald]] # [[Ottův slovník naučný/Donaldson|Donaldson]] # [[Ottův slovník naučný/Donaldsonville|Donaldsonville]] # [[Ottův slovník naučný/Donaleitis|Donaleitis]] # [[Ottův slovník naučný/Donandi animus|Donandi animus]] # [[Ottův slovník naučný/Donar|Donar]] # [[Ottův slovník naučný/Donarium|Donarium]] # [[Ottův slovník naučný/Donát|Donát]] # [[Ottův slovník naučný/Donát z Těchlovic|Donát z Těchlovic]] # [[Ottův slovník naučný/Donatello|Donatello]] # [[Ottův slovník naučný/Donati|Donati]] # [[Ottův slovník naučný/Donatiho vlasatice|Donatiho vlasatice]] # [[Ottův slovník naučný/Donatio|Donatio]] # [[Ottův slovník naučný/Donatio Constantini|Donatio Constantini]] # [[Ottův slovník naučný/Donatio Pipini|Donatio Pipini]] # [[Ottův slovník naučný/Donatisté|Donatisté]] # [[Ottův slovník naučný/Donativum|Donativum]] # [[Ottův slovník naučný/Donato|Donato]] # [[Ottův slovník naučný/Donator|Donator]] # [[Ottův slovník naučný/Donatus z Karthaga|Donatus z Karthaga]] # [[Ottův slovník naučný/Donatus|Donatus]] # [[Ottův slovník naučný/Donatus sv.|Donatus sv.]] # [[Ottův slovník naučný/Donatus mučenník|Donatus mučenník]] # [[Ottův slovník naučný/Donatus|Donatus]] # [[Ottův slovník naučný/Donaueschingen|Donaueschingen]] # [[Ottův slovník naučný/Donaumoos|Donaumoos]] # [[Ottův slovník naučný/Donauried|Donauried]] # [[Ottův slovník naučný/Donanstauf|Donanstauf]] # [[Ottův slovník naučný/Donauwörth|Donauwörth]] # [[Ottův slovník naučný/Donawitz|Donawitz]] # [[Ottův slovník naučný/Donax|Donax]] # [[Ottův slovník naučný/Don Benito|Don Benito]] # [[Ottův slovník naučný/Doncaster|Doncaster]] # [[Ottův slovník naučný/Dončo|Dončo]] # [[Ottův slovník naučný/Donders|Donders]] # [[Ottův slovník naučný/Donduk-Ombo|Donduk-Ombo]] # [[Ottův slovník naučný/Dondukovi|Dondukovi]] # [[Ottův slovník naučný/Dondukov-Korsakov|Dondukov-Korsakov]] # [[Ottův slovník naučný/Doneau|Doneau]] # [[Ottův slovník naučný/Donebauer|Donebauer]] # [[Ottův slovník naučný/Donec|Donec]] # [[Ottův slovník naučný/Donecká vypnulina|Donecká vypnulina]] # [[Ottův slovník naučný/Donecká železnice uhelná|Donecká železnice uhelná]] # [[Ottův slovník naučný/Donecký okruh|Donecký okruh]] # [[Ottův slovník naučný/Donegal|Donegal]] # [[Ottův slovník naučný/Donegalský záliv|Donegalský záliv]] # [[Ottův slovník naučný/Donellus Hugo|Donellus Hugo]] # [[Ottův slovník naučný/Dong|Dong]] # [[Ottův slovník naučný/Dongal|Dongal]] # [[Ottův slovník naučný/Dongard|Dongard]] # [[Ottův slovník naučný/Donge|Donge]] # [[Ottův slovník naučný/Dongola|Dongola]] # [[Ottův slovník naučný/Don gratuit|Don gratuit]] # [[Ottův slovník naučný/Dönhoff|Dönhoff]] # [[Ottův slovník naučný/Donchery|Donchery]] # [[Ottův slovník naučný/Doni|Doni]] # [[Ottův slovník naučný/Donice|Donice]] # [[Ottův slovník naučný/Donici|Donici]] # [[Ottův slovník naučný/Donin|Donin]] # [[Ottův slovník naučný/Donín|Donín]] # [[Ottův slovník naučný/z Donína|z Donína]] # [[Ottův slovník naučný/Dönis|Dönis]] # [[Ottův slovník naučný/Donizetti|Donizetti]] # [[Ottův slovník naučný/Donjon|Donjon]] # [[Ottův slovník naučný/Don Juan|Don Juan]] # [[Ottův slovník naučný/Donka|Donka]] # [[Ottův slovník naučný/Donkinská zátoka|Donkinská zátoka]] # [[Ottův slovník naučný/Donkov|Donkov]] # [[Ottův slovník naučný/Donna|Donna]] # [[Ottův slovník naučný/Donnadieu|Donnadieu]] # [[Ottův slovník naučný/Donna è mobile|Donna è mobile]] # [[Ottův slovník naučný/Donndorf|Donndorf]] # [[Ottův slovník naučný/Donne|Donne]] # [[Ottův slovník naučný/Donné|Donné]] # [[Ottův slovník naučný/Donner|Donner]] # [[Ottův slovník naučný/Donnersberg|Donnersberg]] # [[Ottův slovník naučný/Donnersmark|Donnersmark]] # [[Ottův slovník naučný/Dönniges|Dönniges]] # [[Ottův slovník naučný/Donnington-Castle|Donnington-Castle]] # [[Ottův slovník naučný/Donnybrook|Donnybrook]] # [[Ottův slovník naučný/Donon|Donon]] # [[Ottův slovník naučný/Donosnost|Donosnost]] # [[Ottův slovník naučný/Donoso|Donoso]] # [[Ottův slovník naučný/Donoso-Cortés|Donoso-Cortés]] # [[Ottův slovník naučný/Donov.|Donov.]] # [[Ottův slovník naučný/Doňov|Doňov]] # [[Ottův slovník naučný/Donovanův roztok|Donovanův roztok]] # [[Ottův slovník naučný/Donovský|Donovský]] # [[Ottův slovník naučný/Don Quijote|Don Quijote]] # [[Ottův slovník naučný/Don Ranudo|Don Ranudo]] # [[Ottův slovník naučný/Donská oblast|Donská oblast]] # [[Ottův slovník naučný/Donská vína|Donská vína]] # [[Ottův slovník naučný/Donskoj tolk|Donskoj tolk]] # [[Ottův slovník naučný/Donský okruh|Donský okruh]] # [[Ottův slovník naučný/Donští kozáci|Donští kozáci]] # [[Ottův slovník naučný/Dont|Dont]] # [[Ottův slovník naučný/Donucení|Donucení]] # [[Ottův slovník naučný/Donucovací pracovny|Donucovací pracovny]] # [[Ottův slovník naučný/Donucovací práva|Donucovací práva]] # [[Ottův slovník naučný/Donum perseverantiae|Donum perseverantiae]] # [[Ottův slovník naučný/Donum superadditum|Donum superadditum]] # [[Ottův slovník naučný/Donus|Donus]] # [[Ottův slovník naučný/Donzdorf|Donzdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Donzenac|Donzenac]] # [[Ottův slovník naučný/Donzy|Donzy]] # [[Ottův slovník naučný/Doolin|Doolin]] # [[Ottův slovník naučný/Doom|Doom]] # [[Ottův slovník naučný/Dome|Dome]] # [[Ottův slovník naučný/Dooms|Dooms]] # [[Ottův slovník naučný/Doom’sday book|Doom’sday book]] # [[Ottův slovník naučný/Doon (řeka)|Doon (řeka)]] # [[Ottův slovník naučný/Doon (míra)|Doon (míra)]] # [[Ottův slovník naučný/Doopsgezinden|Doopsgezinden]] # [[Ottův slovník naučný/Door|Door]] # [[Ottův slovník naučný/Doornenburg|Doornenburg]] # [[Ottův slovník naučný/Doornick|Doornick]] # [[Ottův slovník naučný/Döpfner|Döpfner]] # [[Ottův slovník naučný/Dopis|Dopis]] # [[Ottův slovník naučný/Döpler|Döpler]] # [[Ottův slovník naučný/Doplňovací barvy|Doplňovací barvy]] # [[Ottův slovník naučný/Doplňovací okres|Doplňovací okres]] # [[Ottův slovník naučný/Doplňovací skladiště|Doplňovací skladiště]] # [[Ottův slovník naučný/Doplňovací stanice|Doplňovací stanice]] # [[Ottův slovník naučný/Doplňování vojska|Doplňování vojska]] # [[Ottův slovník naučný/Dopomožené|Dopomožené]] # [[Ottův slovník naučný/Doppelmayer|Doppelmayer]] # [[Ottův slovník naučný/Doppia|Doppia]] # [[Ottův slovník naučný/Doppietta|Doppietta]] # [[Ottův slovník naučný/Doppio|Doppio]] # [[Ottův slovník naučný/Doppitz|Doppitz]] # [[Ottův slovník naučný/Doppler|Doppler]] # [[Ottův slovník naučný/Dopplerův princip|Dopplerův princip]] # [[Ottův slovník naučný/Doprava|Doprava]] # [[Ottův slovník naučný/Dopravna vojenská|Dopravna vojenská]] # [[Ottův slovník naučný/Dopravní politika|Dopravní politika]] # [[Ottův slovník naučný/Dopravní prostředky|Dopravní prostředky]] # [[Ottův slovník naučný/Dopravní smlouva|Dopravní smlouva]] # [[Ottův slovník naučný/Dopravní ústavy|Dopravní ústavy]] # [[Ottův slovník naučný/Dopružovaní|Dopružovaní]] # [[Ottův slovník naučný/Dór|Dór]] # [[Ottův slovník naučný/Dora Baltea|Dora Baltea]] # [[Ottův slovník naučný/Doráda|Doráda]] # [[Ottův slovník naučný/Dora d’Istria|Dora d’Istria]] # [[Ottův slovník naučný/Ibn Doraid|Ibn Doraid]] # [[Ottův slovník naučný/Dorak-el-Atík|Dorak-el-Atík]] # [[Ottův slovník naučný/Doran|Doran]] # [[Ottův slovník naučný/Dora Riparia|Dora Riparia]] # [[Ottův slovník naučný/Dorat|Dorat]] # [[Ottův slovník naučný/Dorat Claude Joseph|Dorat Claude Joseph]] # [[Ottův slovník naučný/D’Orb.|D’Orb.]] # [[Ottův slovník naučný/Dörbeck|Dörbeck]] # [[Ottův slovník naučný/Dorbotové|Dorbotové]] # [[Ottův slovník naučný/Dorcadion|Dorcadion]] # [[Ottův slovník naučný/Dorcus|Dorcus]] # [[Ottův slovník naučný/Dordogne|Dordogne]] # [[Ottův slovník naučný/Dordrecht|Dordrecht]] # [[Ottův slovník naučný/Dordrechtský synod|Dordrechtský synod]] # [[Ottův slovník naučný/Dore|Dore]] # [[Ottův slovník naučný/Doré|Doré]] # [[Ottův slovník naučný/Dorema|Dorema]] # [[Ottův slovník naučný/Dorer|Dorer]] # [[Ottův slovník naučný/Dörfel|Dörfel]] # [[Ottův slovník naučný/Dörfel Georg Samuel|Dörfel Georg Samuel]] # [[Ottův slovník naučný/Dorfen|Dorfen]] # [[Ottův slovník naučný/Dörffel|Dörffel]] # [[Ottův slovník naučný/Dörfl|Dörfl]] # [[Ottův slovník naučný/Dörflas|Dörflas]] # [[Ottův slovník naučný/Dörfles|Dörfles]] # [[Ottův slovník naučný/Dörfling|Dörfling]] # [[Ottův slovník naučný/Dorfmeister|Dorfmeister]] # [[Ottův slovník naučný/Dorf-Teschna|Dorf-Teschna]] # [[Ottův slovník naučný/Dorgali|Dorgali]] # [[Ottův slovník naučný/Dorchain|Dorchain]] # [[Ottův slovník naučný/Dorchester|Dorchester]] # [[Ottův slovník naučný/Doria (rod)|Doria (rod)]] # [[Ottův slovník naučný/Doria (příjmení)|Doria (příjmení)]] # [[Ottův slovník naučný/Dorian|Dorian]] # [[Ottův slovník naučný/Dórický|Dórický]] # [[Ottův slovník naučný/Dorigni|Dorigni]] # [[Ottův slovník naučný/Dorijan|Dorijan]] # [[Ottův slovník naučný/Döring|Döring]] # [[Ottův slovník naučný/Dóriové|Dóriové]] # [[Ottův slovník naučný/Dóris (mytologie)|Dóris (mytologie)]] # [[Ottův slovník naučný/Dóris (krajina)|Dóris (krajina)]] # [[Ottův slovník naučný/Doris|Doris]] # [[Ottův slovník naučný/Dórismus|Dórismus]] # [[Ottův slovník naučný/Doritis|Doritis]] # [[Ottův slovník naučný/Dorking|Dorking]] # [[Ottův slovník naučný/Dorléans|Dorléans]] # [[Ottův slovník naučný/Dorlotina|Dorlotina]] # [[Ottův slovník naučný/Dormans|Dormans]] # [[Ottův slovník naučný/Dormant partner|Dormant partner]] # [[Ottův slovník naučný/Dormeuse|Dormeuse]] # [[Ottův slovník naučný/D’Ormeville|D’Ormeville]] # [[Ottův slovník naučný/Dormitor|Dormitor]] # [[Ottův slovník naučný/Dormitorium|Dormitorium]] # [[Ottův slovník naučný/Dormus|Dormus]] # [[Ottův slovník naučný/Dorn|Dorn]] # [[Ottův slovník naučný/Dorna|Dorna]] # [[Ottův slovník naučný/Dornach|Dornach]] # [[Ottův slovník naučný/Dornbach|Dornbach]] # [[Ottův slovník naučný/Dörnberg|Dörnberg]] # [[Ottův slovník naučný/Dornbirn|Dornbirn]] # [[Ottův slovník naučný/Dornburg|Dornburg]] # [[Ottův slovník naučný/Dorneck|Dorneck]] # [[Ottův slovník naučný/Dorner|Dorner]] # [[Ottův slovník naučný/Dornfeld|Dornfeld]] # [[Ottův slovník naučný/Dornkreil z Eberarcu|Dornkreil z Eberarcu]] # [[Ottův slovník naučný/Dornoch|Dornoch]] # [[Ottův slovník naučný/Dörnsdorf|Dörnsdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dornsdorf|Dornsdorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dörnthal|Dörnthal]] # [[Ottův slovník naučný/Dorobanci|Dorobanci]] # [[Ottův slovník naučný/Dorog|Dorog]] # [[Ottův slovník naučný/Dorogobuž|Dorogobuž]] # [[Ottův slovník naučný/Dorogoi|Dorogoi]] # [[Ottův slovník naučný/Dorohostajski|Dorohostajski]] # [[Ottův slovník naučný/Doronicum|Doronicum]] # [[Ottův slovník naučný/Doroš|Doroš]] # [[Ottův slovník naučný/Dorošenko|Dorošenko]] # [[Ottův slovník naučný/Dorošenko Petr|Dorošenko Petr]] # [[Ottův slovník naučný/Dorota|Dorota]] # [[Ottův slovník naučný/Dorotánky|Dorotánky]] # [[Ottův slovník naučný/Dorothea|Dorothea]] # [[Ottův slovník naučný/Dorotheus|Dorotheus]] # [[Ottův slovník naučný/z Dorotic|z Dorotic]] # [[Ottův slovník naučný/Dorotić|Dorotić]] # [[Ottův slovník naučný/Dorové|Dorové]] # [[Ottův slovník naučný/Dórové|Dórové]] # [[Ottův slovník naučný/Dorow|Dorow]] # [[Ottův slovník naučný/Dorozsma|Dorozsma]] # [[Ottův slovník naučný/Dorp|Dorp]] # [[Ottův slovník naučný/Dorpat|Dorpat]] # [[Ottův slovník naučný/Dörpfeld|Dörpfeld]] # [[Ottův slovník naučný/Dorregaráy|Dorregaráy]] # [[Ottův slovník naučný/Don Antonio, marquis de Eraul|Don Antonio, marquis de Eraul]] # [[Ottův slovník naučný/Dörrengrund|Dörrengrund]] # [[Ottův slovník naučný/Dorrha|Dorrha]] # [[Ottův slovník naučný/Dörrnstein|Dörrnstein]] # [[Ottův slovník naučný/Dorrstadt|Dorrstadt]] # [[Ottův slovník naučný/Dorstadt|Dorstadt]] # [[Ottův slovník naučný/Dorsální|Dorsální]] # [[Ottův slovník naučný/Dorset (námořník)|Dorset (námořník)]] # [[Ottův slovník naučný/Dorset (hrabství)|Dorset (hrabství)]] # [[Ottův slovník naučný/Dorset (osoby)|Dorset (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Dórské nářečí|Dórské nářečí]] # [[Ottův slovník naučný/Dórské stěhování|Dórské stěhování]] # [[Ottův slovník naučný/Dórský tetrachord|Dórský tetrachord]] # [[Ottův slovník naučný/Dórský řád|Dórský řád]] # [[Ottův slovník naučný/Dorsten|Dorsten]] # [[Ottův slovník naučný/Dorstenia|Dorstenia]] # [[Ottův slovník naučný/Dorstfeld|Dorstfeld]] # [[Ottův slovník naučný/Dorsum|Dorsum]] # [[Ottův slovník naučný/Dort|Dort]] # [[Ottův slovník naučný/Dort (město)|Dort (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Dortmund|Dortmund]] # [[Ottův slovník naučný/Dortmundské právo|Dortmundské právo]] # [[Ottův slovník naučný/Dortrecht|Dortrecht]] # [[Ottův slovník naučný/Doručení|Doručení]] # [[Ottův slovník naučný/Doručovací list|Doručovací list]] # [[Ottův slovník naučný/Dorure|Dorure]] # [[Ottův slovník naučný/Dory|Dory]] # [[Ottův slovník naučný/Dorycnium|Dorycnium]] # [[Ottův slovník naučný/Dorycordaites|Dorycordaites]] # [[Ottův slovník naučný/Doryforos|Doryforos]] # [[Ottův slovník naučný/Dorylaeum|Dorylaeum]] # [[Ottův slovník naučný/Dos|Dos]] # [[Ottův slovník naučný/Dosa|Dosa]] # [[Ottův slovník naučný/Dosa Dániel|Dosa Dániel]] # [[Ottův slovník naučný/Dos-à-dos|Dos-à-dos]] # [[Ottův slovník naučný/Dos d’âne|Dos d’âne]] # [[Ottův slovník naučný/Dos de Mayo|Dos de Mayo]] # [[Ottův slovník naučný/Dosedací plochy|Dosedací plochy]] # [[Ottův slovník naučný/Dos Hermanas|Dos Hermanas]] # [[Ottův slovník naučný/Döschen|Döschen]] # [[Ottův slovník naučný/Döschna|Döschna]] # [[Ottův slovník naučný/Dosi|Dosi]] # [[Ottův slovník naučný/Dosimetrie|Dosimetrie]] # [[Ottův slovník naučný/Dosio|Dosio]] # [[Ottův slovník naučný/Dosis|Dosis]] # [[Ottův slovník naučný/Dositheanum fragmentum|Dositheanum fragmentum]] # [[Ottův slovník naučný/Dositheos|Dositheos]] # [[Ottův slovník naučný/Dositheus|Dositheus]] # [[Ottův slovník naučný/Dosna|Dosna]] # [[Ottův slovník naučný/Dosologie|Dosologie]] # [[Ottův slovník naučný/Dospadsko pole|Dospadsko pole]] # [[Ottův slovník naučný/Dospělost pohlavní|Dospělost pohlavní]] # [[Ottův slovník naučný/Dospělost pohledávky|Dospělost pohledávky]] # [[Ottův slovník naučný/Dosse|Dosse]] # [[Ottův slovník naučný/Dossennus|Dossennus]] # [[Ottův slovník naučný/Dossi|Dossi]] # [[Ottův slovník naučný/Dosso|Dosso]] # [[Ottův slovník naučný/Dóst Muhammed Chán|Dóst Muhammed Chán]] # [[Ottův slovník naučný/Dostal|Dostal]] # [[Ottův slovník naučný/Dostál|Dostál]] # [[Ottův slovník naučný/Dostávka|Dostávka]] # [[Ottův slovník naučný/Dostihy|Dostihy]] # [[Ottův slovník naučný/Dostiučinění|Dostiučinění]] # [[Ottův slovník naučný/Dostojevskij|Dostojevskij]] # [[Ottův slovník naučný/Dostředivá síla|Dostředivá síla]] # [[Ottův slovník naučný/Dostřel|Dostřel]] # [[Ottův slovník naučný/Doša|Doša]] # [[Ottův slovník naučný/Došané|Došané]] # [[Ottův slovník naučný/Došek|Došek]] # [[Ottův slovník naučný/Došen|Došen]] # [[Ottův slovník naučný/Došenović|Došenović]] # [[Ottův slovník naučný/Doškálný|Doškálný]] # [[Ottův slovník naučný/Dotace|Dotace]] # [[Ottův slovník naučný/Dotální|Dotální]] # [[Ottův slovník naučný/Dóthain|Dóthain]] # [[Ottův slovník naučný/Dothienterie|Dothienterie]] # [[Ottův slovník naučný/Dotknutí|Dotknutí]] # [[Ottův slovník naučný/Dotterwies|Dotterwies]] # [[Ottův slovník naučný/Dotti|Dotti]] # [[Ottův slovník naučný/Dotyková páka|Dotyková páka]] # [[Ottův slovník naučný/Dou|Dou]] # [[Ottův slovník naučný/Douai|Douai]] # [[Ottův slovník naučný/Douane|Douane]] # [[Ottův slovník naučný/Douarnenez|Douarnenez]] # [[Ottův slovník naučný/Douay (město)|Douay (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Douay (osoby)|Douay (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Douba|Douba]] # [[Ottův slovník naučný/Doubalík|Doubalík]] # [[Ottův slovník naučný/Doubek|Doubek]] # [[Ottův slovník naučný/Doubek František Bohumil|Doubek František Bohumil]] # [[Ottův slovník naučný/Doubí|Doubí]] # [[Ottův slovník naučný/Doubice|Doubice]] # [[Ottův slovník naučný/Doubl.|Doubl.]] # [[Ottův slovník naučný/Doublain & Callinet|Doublain & Callinet]] # [[Ottův slovník naučný/Double|Double]] # [[Ottův slovník naučný/Doublé|Doublé]] # [[Ottův slovník naučný/Double bémol|Double bémol]] # [[Ottův slovník naučný/Double croche|Double croche]] # [[Ottův slovník naučný/Double dièse|Double dièse]] # [[Ottův slovník naučný/Doubles|Doubles]] # [[Ottův slovník naučný/Double stout|Double stout]] # [[Ottův slovník naučný/Doublette|Doublette]] # [[Ottův slovník naučný/Doublovati|Doublovati]] # [[Ottův slovník naučný/Doublovičky|Doublovičky]] # [[Ottův slovník naučný/Doubrany|Doubrany]] # [[Ottův slovník naučný/Doubrava|Doubrava]] # [[Ottův slovník naučný/Doubrava (obce)|Doubrava (obce)]] # [[Ottův slovník naučný/Doubrava (osoby)|Doubrava (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravany|Doubravany]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravčany|Doubravčany]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravčice|Doubravčice]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravice|Doubravice]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravičany|Doubravičany]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravička|Doubravička]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravka kněžna|Doubravka kněžna]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravka|Doubravka]] # [[Ottův slovník naučný/z Doubravky|z Doubravky]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravník|Doubravník]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravská Hora|Doubravská Hora]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravský|Doubravský]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravský z Doubravy|Doubravský z Doubravy]] # [[Ottův slovník naučný/Doubravy|Doubravy]] # [[Ottův slovník naučný/Doubs|Doubs]] # [[Ottův slovník naučný/Doucement|Doucement]] # [[Ottův slovník naučný/Doucet|Doucet]] # [[Ottův slovník naučný/Douceur|Douceur]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlebce|Doudlebce]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlebi|Doudlebi]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlebský z Doudleb|Doudlebský z Doudleb]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlebský ze Šterneka|Doudlebský ze Šterneka]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlebský (Daudlebsky) ze Šterneka|Doudlebský (Daudlebsky) ze Šterneka]] # [[Ottův slovník naučný/Doudleby|Doudleby]] # [[Ottův slovník naučný/Doudlevec|Doudlevec]] # [[Ottův slovník naučný/Doué|Doué]] # [[Ottův slovník naučný/Doughty|Doughty]] # [[Ottův slovník naučný/Dougl.|Dougl.]] # [[Ottův slovník naučný/Douglas (město)|Douglas (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Douglas (osoby)|Douglas (osoby)]] # [[Ottův slovník naučný/Douglass|Douglass]] # [[Ottův slovník naučný/Doucha|Doucha]] # [[Ottův slovník naučný/Douche|Douche]] # [[Ottův slovník naučný/Doujat|Doujat]] # [[Ottův slovník naučný/Doullens|Doullens]] # [[Ottův slovník naučný/Douls|Douls]] # [[Ottův slovník naučný/Doultonské zboží|Doultonské zboží]] # [[Ottův slovník naučný/Doupě|Doupě]] # [[Ottův slovník naučný/Doupě (obec)|Doupě (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Doupňák|Doupňák]] # [[Ottův slovník naučný/Doupov|Doupov]] # [[Ottův slovník naučný/Doupovec z Doupova|Doupovec z Doupova]] # [[Ottův slovník naučný/Dour|Dour]] # [[Ottův slovník naučný/Dourbie|Dourbie]] # [[Ottův slovník naučný/Dourdan|Dourdan]] # [[Ottův slovník naučný/Douro|Douro]] # [[Ottův slovník naučný/Dousa|Dousa]] # [[Ottův slovník naučný/Dousse Alin|Dousse Alin]] # [[Ottův slovník naučný/Douška|Douška]] # [[Ottův slovník naučný/Doušky|Doušky]] # [[Ottův slovník naučný/Do ut des|Do ut des]] # [[Ottův slovník naučný/Doutnák|Doutnák]] # [[Ottův slovník naučný/Doutník|Doutník]] # [[Ottův slovník naučný/Douven|Douven]] # [[Ottův slovník naučný/Douville|Douville]] # [[Ottův slovník naučný/Douw|Douw]] # [[Ottův slovník naučný/Douwes|Douwes]] # [[Ottův slovník naučný/Douwesova methoda|Douwesova methoda]] # [[Ottův slovník naučný/Douza|Douza]] # [[Ottův slovník naučný/Douzette|Douzette]] # [[Ottův slovník naučný/Doužkování|Doužkování]] # [[Ottův slovník naučný/Dove|Dove]] # [[Ottův slovník naučný/Dover|Dover]] # [[Ottův slovník naučný/Dover Thomas|Dover Thomas]] # [[Ottův slovník naučný/Doverská úžina|Doverská úžina]] # [[Ottův slovník naučný/Doverský prášek|Doverský prášek]] # [[Ottův slovník naučný/Dovětek|Dovětek]] # [[Ottův slovník naučný/Dovhałevskij|Dovhałevskij]] # [[Ottův slovník naučný/Doviatius|Doviatius]] # [[Ottův slovník naučný/D’Ovidio|D’Ovidio]] # [[Ottův slovník naučný/Dovizio|Dovizio]] # [[Ottův slovník naučný/Dovkont|Dovkont]] # [[Ottův slovník naučný/Dovmont|Dovmont]] # [[Ottův slovník naučný/Dovodčik|Dovodčik]] # [[Ottův slovník naučný/Dovolená|Dovolená]] # [[Ottův slovník naučný/Dovolenec|Dovolenec]] # [[Ottův slovník naučný/Dovolovací systém|Dovolovací systém]] # [[Ottův slovník naučný/Dovoz|Dovoz]] # [[Ottův slovník naučný/Dovrefjeld|Dovrefjeld]] # [[Ottův slovník naučný/Dovrchní|Dovrchní]] # [[Ottův slovník naučný/Dow|Dow]] # [[Ottův slovník naučný/Dowden|Dowden]] # [[Ottův slovník naučný/Dowgiałło|Dowgiałło]] # [[Ottův slovník naučný/Dowgird|Dowgird]] # [[Ottův slovník naučný/Dowlais|Dowlais]] # [[Ottův slovník naučný/Dowland|Dowland]] # [[Ottův slovník naučný/Dowlas|Dowlas]] # [[Ottův slovník naučný/Down|Down]] # [[Ottův slovník naučný/Downham|Downham]] # [[Ottův slovník naučný/Downing|Downing]] # [[Ottův slovník naučný/Downing College|Downing College]] # [[Ottův slovník naučný/Downing Street|Downing Street]] # [[Ottův slovník naučný/Downpatrick|Downpatrick]] # [[Ottův slovník naučný/Downs|Downs]] # [[Ottův slovník naučný/Dowojna|Dowojna]] # [[Ottův slovník naučný/Doxale|Doxale]] # [[Ottův slovník naučný/Doxat|Doxat]] # [[Ottův slovník naučný/Doxografové|Doxografové]] # [[Ottův slovník naučný/Doxologia|Doxologia]] # [[Ottův slovník naučný/Doxomanie|Doxomanie]] # [[Ottův slovník naučný/Doxosophie|Doxosophie]] # [[Ottův slovník naučný/Doy.|Doy.]] # [[Ottův slovník naučný/Doyen|Doyen]] # [[Ottův slovník naučný/Doyen Gabriel François|Doyen Gabriel François]] # [[Ottův slovník naučný/Dóze|Dóze]] # [[Ottův slovník naučný/Doznání|Doznání]] # [[Ottův slovník naučný/Dozon|Dozon]] # [[Ottův slovník naučný/Dozor|Dozor]] # [[Ottův slovník naučný/Dozorce|Dozorce]] # [[Ottův slovník naučný/Dozorčí rada|Dozorčí rada]] # [[Ottův slovník naučný/Dozpěv|Dozpěv]] # [[Ottův slovník naučný/Dozsa|Dozsa]] # [[Ottův slovník naučný/Dozy|Dozy]] # [[Ottův slovník naučný/Dože|Dože]] # [[Ottův slovník naučný/Dožice|Dožice]] # [[Ottův slovník naučný/Dožinky|Dožinky]] # [[Ottův slovník naučný/Doživotní důchod|Doživotní důchod]] # [[Ottův slovník naučný/Dr.|Dr.]] # [[Ottův slovník naučný/Drâ|Drâ]] # [[Ottův slovník naučný/Drá|Drá]] # [[Ottův slovník naučný/Draas|Draas]] # [[Ottův slovník naučný/Dráb|Dráb]] # [[Ottův slovník naučný/Draba|Draba]] # [[Ottův slovník naučný/Drabant|Drabant]] # [[Ottův slovník naučný/Drabař|Drabař]] # [[Ottův slovník naučný/Drabčíci|Drabčíci]] # [[Ottův slovník naučný/Drabeskos|Drabeskos]] # [[Ottův slovník naučný/Drabík|Drabík]] # [[Ottův slovník naučný/Drábov|Drábov]] # [[Ottův slovník naučný/Drabovské křemence|Drabovské křemence]] # [[Ottův slovník naučný/Drabschitz|Drabschitz]] # [[Ottův slovník naučný/Drabus|Drabus]] # [[Ottův slovník naučný/Drac|Drac]] # [[Ottův slovník naučný/Dracaena|Dracaena]] # [[Ottův slovník naučný/Draco|Draco]] # [[Ottův slovník naučný/Dracocephalum|Dracocephalum]] # [[Ottův slovník naučný/Draconarii|Draconarii]] # [[Ottův slovník naučný/Draconites|Draconites]] # [[Ottův slovník naučný/Dracontium|Dracontium]] # [[Ottův slovník naučný/Dracontius|Dracontius]] # [[Ottův slovník naučný/Dracoun|Dracoun]] # [[Ottův slovník naučný/Dracunculus|Dracunculus]] # [[Ottův slovník naučný/Drač|Drač]] # [[Ottův slovník naučný/Dráč|Dráč]] # [[Ottův slovník naučný/Drača|Drača]] # [[Ottův slovník naučný/Dračena|Dračena]] # [[Ottův slovník naučný/Dračevica|Dračevica]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí čluny|Dračí čluny]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí hlava|Dračí hlava]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí hory|Dračí hory]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí jeskyně|Dračí jeskyně]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí krev|Dračí krev]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí měsíc|Dračí měsíc]] # [[Ottův slovník naučný/Dračinec|Dračinec]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí řád|Dračí řád]] # [[Ottův slovník naučný/Dračí skála|Dračí skála]] # [[Ottův slovník naučný/Dračov|Dračov]] # [[Ottův slovník naučný/Draesecke|Draesecke]] # [[Ottův slovník naučný/Dragačevo|Dragačevo]] # [[Ottův slovník naučný/Dragalj|Dragalj]] # [[Ottův slovník naučný/Dragaš|Dragaš]] # [[Ottův slovník naučný/Drage|Drage]] # [[Ottův slovník naučný/Dragée|Dragée]] # [[Ottův slovník naučný/Dragendorf|Dragendorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dräger|Dräger]] # [[Ottův slovník naučný/Dragma|Dragma]] # [[Ottův slovník naučný/Dragoman|Dragoman]] # [[Ottův slovník naučný/Dragomanov|Dragomanov]] # [[Ottův slovník naučný/Dragomirov|Dragomirov]] # [[Ottův slovník naučný/Dragon|Dragon]] # [[Ottův slovník naučný/Dragonády|Dragonády]] # [[Ottův slovník naučný/Dragonera|Dragonera]] # [[Ottův slovník naučný/Dragonetti|Dragonetti]] # [[Ottův slovník naučný/Dragoni|Dragoni]] # [[Ottův slovník naučný/Dragoni Jakub|Dragoni Jakub]] # [[Ottův slovník naučný/Dragosavljević|Dragosavljević]] # [[Ottův slovník naučný/Dragošovci|Dragošovci]] # [[Ottův slovník naučný/Dragouni|Dragouni]] # [[Ottův slovník naučný/Dragović|Dragović]] # [[Ottův slovník naučný/Dragoviči|Dragoviči]] # [[Ottův slovník naučný/Dragovit|Dragovit]] # [[Ottův slovník naučný/Draguignan|Draguignan]] # [[Ottův slovník naučný/Drăgușanu|Drăgușanu]] # [[Ottův slovník naučný/Dragut|Dragut]] # [[Ottův slovník naučný/Dragutin|Dragutin]] # [[Ottův slovník naučný/Dráha|Dráha]] # [[Ottův slovník naučný/Drahan|Drahan]] # [[Ottův slovník naučný/Drahanovice|Drahanovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahanovský z Pěnčína|Drahanovský z Pěnčína]] # [[Ottův slovník naučný/Drahanská vysočina|Drahanská vysočina]] # [[Ottův slovník naučný/Drahany|Drahany]] # [[Ottův slovník naučný/Drahelčice|Drahelčice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahelice|Drahelice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahenice|Drahenice]] # [[Ottův slovník naučný/Draheničky|Draheničky]] # [[Ottův slovník naučný/Drahenky|Drahenky]] # [[Ottův slovník naučný/Drahkov|Drahkov]] # [[Ottův slovník naučný/Drahlín|Drahlín]] # [[Ottův slovník naučný/Drahlov|Drahlov]] # [[Ottův slovník naučný/Drahlovice|Drahlovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahnětice|Drahnětice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahňovice|Drahňovice]] # [[Ottův slovník naučný/Draho|Draho]] # [[Ottův slovník naučný/z Drahobejle|z Drahobejle]] # [[Ottův slovník naučný/Drahobudice|Drahobudice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahobuz|Drahobuz]] # [[Ottův slovník naučný/Drahócz|Drahócz]] # [[Ottův slovník naučný/Drahokamy|Drahokamy]] # [[Ottův slovník naučný/Drahomíř|Drahomíř]] # [[Ottův slovník naučný/Drahomyšl|Drahomyšl]] # [[Ottův slovník naučný/z Drahonic|z Drahonic]] # [[Ottův slovník naučný/z Drahonic Bartošek|z Drahonic Bartošek]] # [[Ottův slovník naučný/Drahonice|Drahonice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahonin|Drahonin]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoňov|Drahoňov]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoňovice|Drahoňovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoňovský|Drahoňovský]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoňův Újezd|Drahoňův Újezd]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoraz|Drahoraz]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoslava|Drahoslava]] # [[Ottův slovník naučný/Drahoš|Drahoš]] # [[Ottův slovník naučný/Drahotěšice|Drahotěšice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahotice|Drahotice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahotín|Drahotín]] # [[Ottův slovník naučný/Drahotouše|Drahotouše]] # [[Ottův slovník naučný/Drahouš|Drahouš]] # [[Ottův slovník naučný/Drahov|Drahov]] # [[Ottův slovník naučný/Drahovce|Drahovce]] # [[Ottův slovník naučný/Drahovice|Drahovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drahuschen|Drahuschen]] # [[Ottův slovník naučný/Drahušice|Drahušice]] # [[Ottův slovník naučný/z Drahynic|z Drahynic]] # [[Ottův slovník naučný/Drach|Drach]] # [[Ottův slovník naučný/Drachkov|Drachkov]] # [[Ottův slovník naučný/Drachma|Drachma]] # [[Ottův slovník naučný/Drachmann|Drachmann]] # [[Ottův slovník naučný/Dráchov|Dráchov]] # [[Ottův slovník naučný/z Dráchova|z Dráchova]] # [[Ottův slovník naučný/Drachovský|Drachovský]] # [[Ottův slovník naučný/Dráchovský z Dráchova|Dráchovský z Dráchova]] # [[Ottův slovník naučný/Drainage|Drainage]] # [[Ottův slovník naučný/Draisina|Draisina]] # [[Ottův slovník naučný/Drak|Drak]] # [[Ottův slovník naučný/Drake|Drake]] # [[Ottův slovník naučný/Drake Friedrich|Drake Friedrich]] # [[Ottův slovník naučný/Drakenberge|Drakenberge]] # [[Ottův slovník naučný/Drakenborch|Drakenborch]] # [[Ottův slovník naučný/Drakón|Drakón]] # [[Ottův slovník naučný/Drakowa|Drakowa]] # [[Ottův slovník naučný/Drall|Drall]] # [[Ottův slovník naučný/Dram|Dram]] # [[Ottův slovník naučný/Drama (město)|Drama (město)]] # [[Ottův slovník naučný/Drama|Drama]] # [[Ottův slovník naučný/Dramatická škola|Dramatická škola]] # [[Ottův slovník naučný/Dramatické umění|Dramatické umění]] # [[Ottův slovník naučný/Dramatika|Dramatika]] # [[Ottův slovník naučný/Dramatomanie|Dramatomanie]] # [[Ottův slovník naučný/Dramaturgie|Dramaturgie]] # [[Ottův slovník naučný/Dramburg|Dramburg]] # [[Ottův slovník naučný/Drami|Drami]] # [[Ottův slovník naučný/Dramma per musica|Dramma per musica]] # [[Ottův slovník naučný/Drammen|Drammen]] # [[Ottův slovník naučný/Dramolet|Dramolet]] # [[Ottův slovník naučný/Dramura|Dramura]] # [[Ottův slovník naučný/Dran|Dran]] # [[Ottův slovník naučný/Drance|Drance]] # [[Ottův slovník naučný/Drancování|Drancování]] # [[Ottův slovník naučný/Drancovník|Drancovník]] # [[Ottův slovník naučný/Drangiana|Drangiana]] # [[Ottův slovník naučný/Draňovice|Draňovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dranse|Dranse]] # [[Ottův slovník naučný/Drap|Drap]] # [[Ottův slovník naučný/Drap.|Drap.]] # [[Ottův slovník naučný/Drápa|Drápa]] # [[Ottův slovník naučný/Drápač|Drápač]] # [[Ottův slovník naučný/Draparnaldia|Draparnaldia]] # [[Ottův slovník naučný/Draparnaud|Draparnaud]] # [[Ottův slovník naučný/Drapčíci|Drapčíci]] # [[Ottův slovník naučný/Drapeau|Drapeau]] # [[Ottův slovník naučný/Draper|Draper]] # [[Ottův slovník naučný/Draperie|Draperie]] # [[Ottův slovník naučný/Drapeyron|Drapeyron]] # [[Ottův slovník naučný/Drápoš|Drápoš]] # [[Ottův slovník naučný/Draselnaté sloučeniny|Draselnaté sloučeniny]] # [[Ottův slovník naučný/Draselnaté soli|Draselnaté soli]] # [[Ottův slovník naučný/Drasche|Drasche]] # [[Ottův slovník naučný/Draschen|Draschen]] # [[Ottův slovník naučný/von Drasche-Wartinberg|von Drasche-Wartinberg]] # [[Ottův slovník naučný/Draský|Draský]] # [[Ottův slovník naučný/Draslářství|Draslářství]] # [[Ottův slovník naučný/Draslavec|Draslavec]] # [[Ottův slovník naučný/Draslík|Draslík]] # [[Ottův slovník naučný/Draslo|Draslo]] # [[Ottův slovník naučný/Drásov|Drásov]] # [[Ottův slovník naučný/Drasovice|Drasovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drassus|Drassus]] # [[Ottův slovník naučný/Drastický|Drastický]] # [[Ottův slovník naučný/Drasty|Drasty]] # [[Ottův slovník naučný/Drašetice|Drašetice]] # [[Ottův slovník naučný/Draśković|Draśković]] # [[Ottův slovník naučný/Drát|Drát]] # [[Ottův slovník naučný/Drátěné lanoví|Drátěné lanoví]] # [[Ottův slovník naučný/Dráteník|Dráteník]] # [[Ottův slovník naučný/Drátěnka|Drátěnka]] # [[Ottův slovník naučný/Drátěný červ|Drátěný červ]] # [[Ottův slovník naučný/Dratev|Dratev]] # [[Ottův slovník naučný/Draud|Draud]] # [[Ottův slovník naučný/Dráupadí|Dráupadí]] # [[Ottův slovník naučný/Drausendorf|Drausendorf]] # [[Ottův slovník naučný/Drausensee|Drausensee]] # [[Ottův slovník naučný/Dráva|Dráva]] # [[Ottův slovník naučný/Dravci|Dravci]] # [[Ottův slovník naučný/Dravci (savci)|Dravci (savci)]] # [[Ottův slovník naučný/Dravidové|Dravidové]] # [[Ottův slovník naučný/Drawback|Drawback]] # [[Ottův slovník naučný/Drawing-room|Drawing-room]] # [[Ottův slovník naučný/Draxelmoos|Draxelmoos]] # [[Ottův slovník naučný/Dräxler-Manfred|Dräxler-Manfred]] # [[Ottův slovník naučný/Drayton|Drayton]] # [[Ottův slovník naučný/Drayton Michael|Drayton Michael]] # [[Ottův slovník naučný/Drazov|Drazov]] # [[Ottův slovník naučný/Drázský z Dráchova|Drázský z Dráchova]] # [[Ottův slovník naučný/Dražba|Dražba]] # [[Ottův slovník naučný/Drážďanské konference|Drážďanské konference]] # [[Ottův slovník naučný/Drážďanský mír|Drážďanský mír]] # [[Ottův slovník naučný/Drážďany|Drážďany]] # [[Ottův slovník naučný/Dráždidla|Dráždidla]] # [[Ottův slovník naučný/Dráždivost psychická|Dráždivost psychická]] # [[Ottův slovník naučný/Dražejov|Dražejov]] # [[Ottův slovník naučný/Dražejovice|Dražejovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dražek|Dražek]] # [[Ottův slovník naučný/Dražeň|Dražeň]] # [[Ottův slovník naučný/Draženov|Draženov]] # [[Ottův slovník naučný/Draženović|Draženović]] # [[Ottův slovník naučný/Dražetice|Dražetice]] # [[Ottův slovník naučný/z Dražic|z Dražic]] # [[Ottův slovník naučný/Dražice|Dražice]] # [[Ottův slovník naučný/Dražička|Dražička]] # [[Ottův slovník naučný/Drážka|Drážka]] # [[Ottův slovník naučný/Dražko|Dražko]] # [[Ottův slovník naučný/Drážkounek|Drážkounek]] # [[Ottův slovník naučný/Dražkov|Dražkov]] # [[Ottův slovník naučný/Drážkování|Drážkování]] # [[Ottův slovník naučný/Dražkovice|Dražkovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drážkovník|Drážkovník]] # [[Ottův slovník naučný/Dražník|Dražník]] # [[Ottův slovník naučný/Dražov|Dražov]] # [[Ottův slovník naučný/z Dražova|z Dražova]] # [[Ottův slovník naučný/Dražovice|Dražovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dražovka|Dražovka]] # [[Ottův slovník naučný/Dražůvky|Dražůvky]] # [[Ottův slovník naučný/Drbal|Drbal]] # [[Ottův slovník naučný/Drbalovice|Drbalovice]] # [[Ottův slovník naučný/Drbohlav|Drbohlav]] # [[Ottův slovník naučný/Drbohlavy-Vlasenice|Drbohlavy-Vlasenice]] # [[Ottův slovník naučný/Drcení|Drcení]] # [[Ottův slovník naučný/Drda|Drda]] # [[Ottův slovník naučný/Dr. D. S.|Dr. D. S.]] # [[Ottův slovník naučný/Drebach|Drebach]] # [[Ottův slovník naučný/Drebbel|Drebbel]] # [[Ottův slovník naučný/Dřebení|Dřebení]] # [[Ottův slovník naučný/Dreber|Dreber]] # [[Ottův slovník naučný/Dred-Scott|Dred-Scott]] # [[Ottův slovník naučný/Dreher|Dreher]] # [[Ottův slovník naučný/Drechsler|Drechsler]] # [[Ottův slovník naučný/Drecht|Drecht]] # [[Ottův slovník naučný/Dreiborn|Dreiborn]] # [[Ottův slovník naučný/Dreibuchen|Dreibuchen]] # [[Ottův slovník naučný/Dreidorf|Dreidorf]] # [[Ottův slovník naučný/Dreihacken|Dreihacken]] # [[Ottův slovník naučný/Dreihäuser|Dreihäuser]] # [[Ottův slovník naučný/Dreiherrenspitz|Dreiherrenspitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dreihöf|Dreihöf]] # [[Ottův slovník naučný/Dreihöfen|Dreihöfen]] # [[Ottův slovník naučný/Dreihunken|Dreihunken]] # [[Ottův slovník naučný/Dreiländerspitz|Dreiländerspitz]] # [[Ottův slovník naučný/Dreisam|Dreisam]] # [[Ottův slovník naučný/Dreisesselgebirge|Dreisesselgebirge]] # [[Ottův slovník naučný/Dreissena|Dreissena]] # [[Ottův slovník naučný/Dreitannenriegel|Dreitannenriegel]] # [[Ottův slovník naučný/Drel|Drel]] # [[Ottův slovník naučný/Dřemčice|Dřemčice]] # [[Ottův slovník naučný/Dřemlík|Dřemlík]] # [[Ottův slovník naučný/Drěmotka|Drěmotka]] # [[Ottův slovník naučný/Dřemovice|Dřemovice]] # [[Ottův slovník naučný/Dřeň|Dřeň]] # [[Ottův slovník naučný/Dřenice|Dřenice]] # [[Ottův slovník naučný/Dřenka|Dřenka]] # [[Ottův slovník naučný/Drente|Drente]] # [[Ottův slovník naučný/Drenteln|Drenteln]] # [[Ottův slovník naučný/Drenthe|Drenthe]] # [[Ottův slovník naučný/Drepanocarpus|Drepanocarpus]] # [[Ottův slovník naučný/Drepanon|Drepanon]] # [[Ottův slovník naučný/Dřepčíci|Dřepčíci]] # [[Ottův slovník naučný/Dresda|Dresda]] # [[Ottův slovník naučný/Dresden|Dresden]] # [[Ottův slovník naučný/Dreser|Dreser]] # [[Ottův slovník naučný/von Dresch|von Dresch]] # [[Ottův slovník naučný/Dress-circle|Dress-circle]] # [[Ottův slovník naučný/Dressel|Dressel]] # [[Ottův slovník naučný/Dressing-case|Dressing-case]] # [[Ottův slovník naučný/Dressura|Dressura]] # [[Ottův slovník naučný/Dřešín|Dřešín]] # [[Ottův slovník naučný/Dřešínko|Dřešínko]] # [[Ottův slovník naučný/Dretulja|Dretulja]] # [[Ottův slovník naučný/Dreux|Dreux]] # [[Ottův slovník naučný/Drevané|Drevané]] # [[Ottův slovník naučný/Dřevce (kopí)|Dřevce (kopí)]] # [[Ottův slovník naučný/Dřevce (obec)|Dřevce (obec)]] # [[Ottův slovník naučný/Dřevčice|Dřevčice]] # [[Ottův slovník naučný/Dřevec|Dřevec]] </div> [[Kategorie:Ottův slovník naučný|Ottův slovník naučný/Díl 07]] kdiddfq7ecxc54lvwozwm0wvnnz0mwn 100 45237 345668 313433 2026-10-28T07:37:05Z Lenka64 2855 /* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Darginci|Darginci]] 345668 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Karel | příjmení = Plischke | datum narození = 23. listopadu 1862 | místo narození = Brandýs nad Labem | datum úmrtí = 20. února 1899 | místo úmrtí = Praha | popis = český etnograf }} '''Karel Plischke''' (1862–1899) český etnograf a národopisný pracovník. {{Více}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Pke.'' Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Ceylon|Ceylon]] * [[Ottův slovník naučný/Colombo (obec)|Colombo (obec)]] * [[Ottův slovník naučný/Čeremisové|Čeremisové]] * [[Ottův slovník naučný/Černochové|Černochové]] * [[Ottův slovník naučný/Čibčové|Čibčové]] * [[Ottův slovník naučný/Čičimekové|Čičimekové]] * [[Ottův slovník naučný/Čuvašové|Čuvašové]] * [[Ottův slovník naučný/Dardistán|Dardistán]] * [[Ottův slovník naučný/Darginci|Darginci]] == Díla o autorovi == * [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]]: heslo [[Ottův slovník naučný/Plischke|Plischke]] v 19.&nbsp;svazku Ottova slovníku naučného (1902) [[Kategorie:Čeští etnologové]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] 3axxpxzutdd1t8zyeiqmmtknn7d7zd0 100 63780 345670 312571 2026-10-28T08:26:40Z Lenka64 2855 /* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Dargo|Dargo]] 345670 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Josef | příjmení = Tomek | popis = historik }} '''Josef Tomek''' byl spolupracovníkem Ottova slovníku naučného počínaje jeho 7.&nbsp;svazkem. V něm je v seznamu nově přibylých autorů uveden jako „abs. historik na Rusi“, v seznamu všech autorů na konci 27.&nbsp;svazku jako „professor na gymn. v Suraži, gub. černigovská v Rusku“. {{Doplnit biografii}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do Ottova slovníku naučného pod zkratkou ''JTk.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Dargo|Dargo]] * [[Ottův slovník naučný/Develtovo|Develtovo]] * [[Ottův slovník naučný/Děvičja krasa|Děvičja krasa]] * [[Ottův slovník naučný/Děvičnik|Děvičnik]] fenzp6nh626ccrqvrnois4lotrwu7r7 0 73388 345660 331997 2026-10-28T06:47:13Z Lenka64 2855 kor. 345660 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný/Čechy | ČÁST = Peněžní a úvěrní ústavy | PŘEDCHOZÍ = Výrobní společnosti | DALŠÍ = Ústavy pojišťovací }} {{Textinfo | TITULEK = Peněžní a úvěrní ústavy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 176–181. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n208/mode/2up Dostupné online] {{Kramerius|nkp|1a089690-0a75-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} <div style="text-align:center">IV. '''Peněžní a úvěrní ústavy'''.</div> {{Prostrkaně|1. Záložny občanské}}. Podnět k těmto svépomocným institucím v Čechách, jež dnes již se jeví jako velkolepě sorganisovaná peněžní instituce národní, dal u nás František Šimáček. Než Šimáček nepřestal pouze na tom, aby záložny u nás vznikaly, nýbrž působil všemožně až do své smrti k tomu, by tyto sílily a náležitou a potřebnou organisaci dostaly. Nejstaršími záložnami v Čechách jsou vlašimská (započalať činnost svou již v březnu 1858, jakkoliv úředního potvrzení dostalo se jí teprve r. 1860) a liberecká. V r. 1859 dále povstaly české záložny — a tudíž mezi nejstarší české záložny se počítají — v Čáslavi a Písku, r. 1860 v Holicích, Heřm. Městci, Nymburce a Sadské. Zakládání záložen v Čechách v létech šedesátých a v prvních sedmdesátých bylo velice znesnadňováno nepřátelským počínáním si vlády vůči nim, která nejen nesnesitelné poplatky na ně uvalovala, nýbrž i členům za podmínku kladla, by podrobili se ručení neobmezenému. Teprve vydáním zákona o výrobních a hospodářských společenstvech ze dne 9. dub. 1873 nastala změna k lepšímu. Záložny v Čechách působící z největší části stojí také na půdě tohoto zákona a jsou zapsány v rejstříku společenstevním. V r. 1890 ze 483 záložen bylo již zapsáno do rejstříku 433 a pouze 50 jich doposud vytrvale přehlíží výhody, jež jim ze zapsání toho plynou. Ze zapsaných 433 záložen ručilo obmezeně 201, neobmezeně 232. Česky zapsanou firmu v rejstříku společenstev mělo 95 záložěn s ručením neobmezeným a 167 s ručením obmezeným. Počet členů v r. 1889 při záložnách v Čechách působících obnášel 192.945, a to při záložnách s ručením obmezeným 93.412 a neobmezeným 99.533. Finanční stav registr, záložen v Čechách koncem r. 1889 byl následující: {| |- | || {{Prostrkaně|Aktiva}} <br />záložen s&nbsp;ručením |- | || obmez. || neobmez. || obojím |- | || v&nbsp;tisících zlatých |- | Zápůjčky na osob. úvěr . || 28,975 || 30,695 || 59,670 |- | » » zástavy . . || 1,265 || 1,131 || 2,396 |- | » » hypotéky . || 24,798 || 35,564 || 60,362 |- | Ulož. v peněžn. ústavech || 5,714 || 7,730 || 13,444 |- | Cenné papíry . . . . . || 4,133 || 5,075 || 9,208 |- | Nemovitosti . . . . . || 1,762 || 2,557 || 4,319 |- | Pokladniční hotovost . || 1,654 || 2,444 || 4,098 |- | Jiná aktiva . . . . . . || 1,055 || 1,440 || 2,495 |- | Celkem . . || 69,356 || 86,636 || 155,992 |} {| | || {{Prostrkaně|Passiva}} <br />záložen s ručením |- | || obmez. || neobmez. || obojím |- | || v tisících zlatých |- | Závodní podíly .... || 3,908 || 6,488 || 10,396 |- | Reservní fondy .... || 3,261 || 3,502 || 6,763 |- | Vklady .................. || 60,186 || 74,393 || 134,579 |- | Výpůjčky................... || 692 || 872 || 1,564 |- | Nerozdělený čistý zisk . || 537 || 598 || 1,135 |- | Jiná passiva . . . . . || 772 || 783 || 1,555 |- | Celkem . . || 69,356 || 86,636 || 155,992 |} Dle »Statistiky záložen českých« za r. 1890, vydávané Jednotou záložen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, mělo 238 záložen v Čechách, jež výkazy jmenované jednotě zaslaly, koncem roku 157.146 členů. Jmění vlastní těchto českých záložen obnášelo 11,253.649 zl., cizí pak, jež tvořily vklady a výpůjčky od jiných peněžních ústavů. 99,021.139 zl. Předními záložnami českými v Čechách jsou: První občanská záložna v Praze (založ. 1869) se vklady koncem r. 1890 zl. 3,550.132, Sv.-Václavská (zal. 1872) se vklady zl. 4,183.223, Občanská záložna karlínská (zal. 1863) se vklady zl. 3,480.688, První záložna ve Vys. Mýtě (zal. 1864) se vklady zl. 3,851.483, Občanská záložna chrudimská (zal. 1864) se vklady zl. 3,643.916 atd. {{Prostrkaně|2. Okresní hospodářské záložny}}. Na základě patentu ze dne 9. června 1788 vznikly na všech panstvích v Čechách, jakkoliv na některých před tím již byly, kontribučenské sýpky obilní, které v době nouze súčastněným poddaným poskytovaly naturální půjčky. Později k sýpkám obilním připojily se peněžní fondy obilní, které povstaly prodejem přebytečného obilí ze jmenovaných sýpek. Po převratech, které způsobil v Čechách roku 1848, nastala potřeba jmenované dvě, instituce přizpůsobili nynějším poměrům. Úlohu tu vzalo na se zákonodárství zemské, které zákony ze dne 9. čce 1863 č. 45 a ze dne 6. srpna 1864 č. 28 kontribučenské sýpky obilní a peněžní fondy obilní přeměnilo v hospodářské záložny. Než přeměnou tou nedosáhlo se hned očekávaného výsledku, a to proto, že valná část hospodářských záložen vládla příliš malým kapitálem, než aby mohla zdárně působili. (V r. 1878 na př. z 894 záložen hospodářských skoro při polovici 444 nepřestoupilo základní jmění jedné záložny přes 5000 zl.) Nařídil proto zemský zákon ze dne 22. března 1882 č. 26 z. z., aby všecky hospodářské záložny v obvodu každého zastupitelstva okresního spojily se v jednu okresní záložnu hospodářskou. Toto nařízení také provedeno, čímž ovšem počet záložen hospodářských značně klesl. V r. 1889 působilo v Čechách dle zprávy zemského výboru 165 okresních záložen, z nichž 123 bylo českých a 42 něm. Finanční pak stav okresních hosp. záložen byl následující: {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Aktiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Zápůjčky . . . . . . . . . || 20,169 |- | Hotovost a uložené peníze . . || 2,811 |- | Cenné papíry . . . . . . . . || 1,084 |- | Nemovitosti . . . . . . . . || 0,424 |- | Jiná aktiva . . . . . . . . . || 0,317 |- | Celkem . . . || 24,805 |} {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Passiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Kmenové jmění . . . . . . . || 8,144 |- | Reservní fondy . . . . . . || 0,391 |- | Vklady a výpůjčky . . . . || 15,726 |- | Jiná passiva . . . . . . . . || 0,249 |- | Přebytek co zisk . . . . . . || 0.295 |- | Celkem . . . || 24,805 |} Předními českými hospodářskými záložnami jsou: Hospodářská záložna mělnická se vklady koncem r. 1890 zl. 1,845.458, Okresní hospodářská záložna v Brandýse n. L. se vklady koncem r. 1890 zl. 1,016.881, Okresní hospodářská záložna na Smíchově atd. {{Prostrkaně|3. Spořitelny}}. První krok ku dnešní husté síti ústavů spořitelních učiněn v Čechách roku 1825 založením »České spořitelny v Praze«. Ústav tento vznikl tudíž pouze o 6 let později než »První rakouská spořitelna« ve Vídni, oč hlavní zásluha přísluší guberniálnímu radovi ryt. Hochovi. Uplynulo však více než čtvrt století, než vedlé České spořitelny povstaly a působily v Čechách ústavy stejnorodé. V létech padesátých založeny byly — a tudíž mezi nejstarší se řadí — následující spořitelny, a sice: r. 1854 v Liberci a Chebu, r. 1856 v Budějovicích, r. 1857 v Plzni, r. 1858 v Litoměřicích a Teplicích a konečně r. 1859 v Mostě a Jáchymově. Daleko v rychlejším tempu než v létech padesátých přibývalo spořitelen v létech šedesátých a pak v desítiletích následujících. Roku 1870 bylo v Čechách již 51 spořitelen. Vzrůst jejich počtu a rychlé zvětšování se vkladů do nich uložených nebylo zastaveno ani známou krisí z r. 1873 ani kteroukoli jinou hospodářskou pohromou, jak z následujících dat patrno. {| | Roku || Počet spořitelen || Stav vkladů zl. |- | 1870 . . . . || 51 . . . . || 94,399.171 |- | 1875 . . . . || 73 . . . . || 190,828.020 |- | 1880 . . . . || 85 . . . . . || 243,111.940 |- | 1885 . . . . || 94 . . . . || 309,781.323 |- | 1890. . . . || 129 . . . || 397,956.911 |} Z uvedených 129 spořitelen působících v Čechách r. 1890 bylo 120 městských a 9 spolkových. V r. 1870 vypadla jedna spořitelna na 100.795 obyvatel, v roce pak 1890 již jen na 45.297. Avšak nejen že v tak silné míře zhoustla síť spořitelen u porovnání s obyvatelstvem, nýbrž také střední stav vkladů vypadající na i spořitelnu stoupl ve stejné míře. R. 1870 uloženo bylo totiž průměrně v 1 spořitelně 1,850.964 zl., kdežto v r. 1890 již 3,084.937 zl. Rok posledně jmenovaný nebyl českým spořitelnám zvláště přízniv, neboť tyto jsouce v pravém slova smyslu zaplavovány vklady peněžními, byly nuceny snížili úrok na míru velice nízkou (již v r. 1889 zúročovalo ze 126 spořitelen 94 pouze 4% nebo ještě nižšími), což ovšem mělo za následek, že vkladatelé své kapitály snažili se jinde výhodněji umístili. V r. 1890 bylo také z českých spořitelen více vybráno než do nich vloženo (výplaty činily 113.507.398 zl., vklady pak 107,596.133 zl.). Rozvahu českých spořitelen můžeme podali dosud jen za r. 1889, kdy bylo v Čechách 126 spořitelen. {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Aktiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Zápůjčky na hypotéky . . . || 260,281 |- | Zásoba směnek................... || 12,839 |- | Zápůjčky na zástavy .... || 2,355 |- | Zápůjčky na osobní úvěr . || 145 |- | Cenné papíry................... || 113,100 |- | Nemovitosti..................... || 4,458 |- | Krátkodobé uložení .... || 19,041 |- | Pokladniční hotovost .... || 8,336 |- | Ostatní aktiva............. || 7,067 |- | Celkem . . || 428,222 |} {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Passiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Vklady . . . . . . . . . || 388,466 |- | Řádné reservní fondy . . . || 32.534 |- | Speciální reservní fondy . . || 4,990 |- | Ostatní passiva . . . . . || 2,232 |- | Celkem . . || 428,222 |} Předními spořitelnami v Čechách jsou následující: {{Prostrkaně|Česká spořitelna v Praze}} se vklady r. 1890 v obnosu 100,275.568 zl., {{Prostrkaně|Městská spořitelna v Praze}} (založ. r. 1875) se vklady 41,956.855 zl., {{Prostrkaně|Liberecká spořitelna}} se vklady 14,611.004 zlat., {{Prostrkaně|Chebská spořitelna}} se vklady 10,799.815 zl., {{Prostrkaně|Karlovarská spořitelna}} se vklady 9,946.130 zl., {{Prostrkaně|Plzeňská spořitelna}} se vklady 9,783.333 zl., {{Prostrkaně|Budějovická spořitelna}} se vklady 7,985.609 zl., {{Prostrkaně|Českolipská spořitelna}} (zal. r. 1862) se vklady 7,870.625 zl., {{Prostrkaně|Děčínská spořitelna}} (zal. r. 1860) se vklady 7,130.861 zl. atd. {{Prostrkaně|4. Filiálky Rakousko-uherské banky}} v Čechách. O této bance pojednáno v dílu III. na str. 242. a násl., pročež obmezíme se zde na nejstručnější vylíčení činnosti filiálek jejích v Čechách za poslední správní rok. Rakouskouherská banka má zřízeno v Čechách 10 filiálek (v Budějovicích, Chebu, Kolíně, Král. Hradci, Liberci, Plzni, Praze, Teplicích, ve Varnsdorfu a v Žatci) a 30 pobočných závodů. Nejstarší z českých filiálek (pražská) provádí nejen nejrozsáhlejší obchody z filiálek působících v Čechách, nýbrž vůbec ze všech filiálek Rakousko-uherské banky. Co do rozsahu obchodů následují za pražskou liberecká, pak plzeňská a varnsdorfská. V následujícím přehledu podán celkový obraz činnosti za správní rok 1891: {| | || Všech filiálek <br />banky v&nbsp;Čechách <br />zl. r. m || vypadlo tudíž <br />na ně v&nbsp;procentech |- |Eskont směnek . . . || 120,479.887 || 18^.9 |- |Zápůjčky na zástavy . || 10,797.180 || 9^.3 |- |Poukázek vydáno . . || 2,158.451 || 9^.7 |- |Koupě směnek na cizí <br />trhy, obchody kommissionářské atd. . || 5,251.209 || 0^.8 |- |Celkem . . || 138,686.787 || 9^.5 |- |Hrubý výnos . . . . || 1,009.511 || 13^.6 |- |Čistý zisk . . . . . || 683.198 || 13^.3 |} {{Prostrkaně|5. Ostatní banky}}. Měli jsme příležitost na jiných místech, jmenovitě při akciových společnostech, ukázati, jak t. zv. hospodářský rozkvět v prvních létech sedmdesátých vyvolal v život dlouhou řadu různých hospodářských podniků, které nemajíce z větší části potřebných podmínek ku svému vývoji, nesnesly ovšem také silného nárazu květnové krise v r. 1873 a zanikaly proto jeden po druhém. Banky v Čechách poskytují podobný obraz, jak vidno z následujícího přehledu. Bylo jich v Čechách: {| | roku 1869 . . . || 8 || &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; || roku 1874 . . . || 19 |- | » 1870 . . . || 11 || || » 1875 . . . || 18 |- | » 1871 . . . || 15 || || » 1876 . . . || 17 |- | » 1872 . . . || 35 || || » 1877 . . . || 14 |- | » 1873 . . . || 30 || || » 1878 . . || 13 |} Rokem 1878 zdálo se, že konečně zastaveno ubývání počtu bank v Čechách, jelikož po celých 5 následujících let zůstával počet zmíněných bank státi na 13. Než nebylo tomu tak; neboť rokem 1884 nastalo opětné jich ubývání. V tomto roce totiž zanikla »Česká banka pro úvěr pozemkový«, v roce následujícím »Georgswaldská spořitelní a záložní akc. banka«, r. 1888 »Liberecká banka« a r. 1889 »Úvěrní a hypoteční spolek pro Žatec«. Bylo tudíž v Čechách r. 1889 pouze již 9 bank. Z těch o Hypoteční bance království Českého, pak o Živnostenské bance pro Čechy a Moravu, jakož i o Zemské bance, která však vznikla teprve r. 1890, při bankách (díl III., str. 245. a násl.) podrobně bylo pojednáno. Dodáváme pouze k tomu, že Živnostenská banka dle usnesení valné hromady ze dne 15. list. 1891 vydáním 20.000 nových akcií po zoo zl. zvýšila svůj akciový kapitál na 5,000.000 zl. Kromě jmenovaných byly v r. 1889 v Čechách tyto banky: {{Prostrkaně|Česká banka Union}} v Praze (akc. kapitál 8,000.000 zl.), zal. r. 1872 a se 3 filiálkami v Čechách (v Jablonci, Liberci a Žatci), {{Prostrkaně|Hospodářská úvěrní banka pro Čechy}} v Praze (akc. kapitál 2,500.000 zl.), zal. r. 1867, {{Prostrkaně|Česká eskontní banka}} v Praze (akciový kapitál 2,000.000 zl.), zal. r. 1863, s 8 filiálkami v Čechách (v Budějovicích, České Lípě, Karlových Varech, Litoměřicích, Plzni, Teplicích, Trutnově a ve Varnsdorfě) a se 2 agenturami (v Chebu a Ústí n. L.), {{Prostrkaně|První pražská zastavárna}} (akc. kap. 300.000 zl.), zal. r. 1872, {{Prostrkaně|Úvěrní banka v Kolíně}} (akciový kapitál 600.000 zl.), založ. r. 1870, {{Prostrkaně|Záložní úvěrní ústav v Hradci Králové}} (akciový kapitál 500.000 zl.), zal. r. 1868, a {{Prostrkaně|Akciová zastavární společnost v Plzni}} (akciový kapitál 500.000 zl.), zal. r. 1873. Jmenované domácí banky mají v Čechách 14 filiálek. Kromě nich však působí v Praze filiálky 3 vídeňských bank (C. k. priv. úvěrního ústavu pro obchod a živnosti, Anglo-rakouské banky a Vídeňské bankovní jednoty). Domácích 9 bank předložilo za r. 1889 následující rozvahu : {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Aktiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Pokladniční hotovost . . . . || 3,661 |- | Zásoba směnek................ || 31,000 |- | Devisy a valuty.............. || 10,601 |- | Dlužníci . .................. || 27,380 |- | Zápůjčky na zástavy .... || 98,159 |- | Nemovitosti................... || 1,372 |- | Zápůjčky na zboží............ || 2,155 |- | Ostatní aktiva.............. || 5,071 |- | Celkem . . || 179,399 |} {| | style="text-align:center" colspan="2" | {{Prostrkaně|Passiva}} |- | || v tisících zlatých |- | Akciový kapitál . . . . . . || 14,250 |- | Zástavní listy . . . . . . . || 107,441 |- | Peněžní vklady . . . . . . || 31,884 |- | Poukázky, akcepty . . . . . . || 41 |- | Věřitelé . . . . . . || 13,519 |- | Reservní fondy . . . . . . || 6,262 |- | Ostatní passiva . . . . . . || 6,002 |- | Celkem . . || 179,399 |} {{Prostrkaně|6. Závody bankéřské}} (směnárny a p.): {| | colspan="5" | Počet r. 1885 v obvodu obchodní komory || V Čechách |- | pražské || plzeňské || budějov. || liberecké || chebské |- | 43 || 3 || — || 15 || 24 || 85 |} Nejvíce jest takovýchto závodů v Praze: 42, v Aši 7, v Karlových Varech a Děčíně po 4. {{Konec formy}} gedjij6megwdzvb4aaofq4yy2ttyvnx 0 83881 345663 277843 2026-10-28T06:51:23Z Lenka64 2855 kor. 345663 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Olšany | PŘEDCHOZÍ = Olsztyn | DALŠÍ = Olšava }} {{Textinfo | TITULEK = Olšany | AUTOR = [[Autor:Cyril Merhout|Cyril Merhout]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmnáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;750. {{Kramerius|nkp|ac4145d0-05b0-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Olšany | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Olšanské hřbitovy|Olšanské hřbitovy]], [[w:Olšany (Brandýsek)|Olšany (Brandýsek)]], [[w:Olšany (Kluky)|Olšany (Kluky)]], [[w:Olšany (okres Jihlava)|Olšany (okres Jihlava)]], [[w:Olšany (okres Klatovy)|Olšany (okres Klatovy)]], [[w:Olšany (okres Šumperk)|Olšany (okres Šumperk)]], [[w:Olšany (okres Vyškov)|Olšany (okres Vyškov)]], [[w:Olšany (Praha)|Olšany (Praha)]], [[w:Olšany (Studená)|Olšany (Studená)]], [[w:Olšany u Prostějova|Olšany u Prostějova]] }} {{Forma|proza}} '''Olšany''' i&nbsp;{{Prostrkaně|Volšany}}: '''1)&nbsp;O.,''' ves v&nbsp;Čechách, hejtm., okr. a&nbsp;pá. Čáslav, fara Kluky; 31&nbsp;d., 183&nbsp;ob. č. (1890), popl. dvůr. — '''2)&nbsp;O.,''' ves t., hejtm., okr. a&nbsp;pš. Litomyšl, fara Nové Hrady u&nbsp;Vys. Mýta; 31&nbsp;d., 169&nbsp;ob. č. (1890). — '''3)&nbsp;O.,''' ves t., hejtm. a&nbsp;okr. Slaný, fara Pchery, pš. Brandýsek; 54&nbsp;d., 516&nbsp;ob. č. (1890), 6tř. šk., kamenouhel. doly. — '''4)&nbsp;O.,''' ves t., hejtm. Strakonice, okr. Horažďovice, fara Kvašnovice; 36&nbsp;d., 206&nbsp;ob. č. (1890), kaple sv.&nbsp;Václava, pš., telegraf a&nbsp;žel. stanice na trati Cheb–Protivín; kamennictví. — '''5)&nbsp;O.,''' far. osada t., hejtm., okr. a&nbsp;pš. Žižkov; 23&nbsp;d., 1044 ob. č. (1890) kostel Pozdvižení sv.&nbsp;Kříže založený r.&nbsp;1719 od primátora Nového města Pražského Jana z&nbsp;Krausenburku, kaple sv.&nbsp;Rocha a&nbsp;Rosalie. Kolem hřbitova je mnoho závodů kamennických. — '''O.''' u&nbsp;Prahy přip. se poprvé jako statek kláštera sv.&nbsp;Ambrože v&nbsp;pol. XIV.&nbsp;stol.; v&nbsp;těch časích dle nařízení císaře Karla IV.&nbsp;z&nbsp;r.&nbsp;1358 byly zřízeny všude v&nbsp;těchto místech vinice, z&nbsp;nichž největší při samých '''O'''-něch jmenovala se Syraňovská (dle Syraně, držitele Olšan). Když vzplanuly bouře husit., Pražané potáhli na se zdejší církevní zboží a&nbsp;darovali je r.&nbsp;1421 {{Prostrkaně|Janovi z&nbsp;Žatce}} (řeč. Kantor), od něhož však záhy opět přešlo v&nbsp;ruce Pražanů, kteří je při definitivním rozhodnutí o&nbsp;zabaveném zboží r.&nbsp;1429 ponechali Novému městu. To prodalo je měšť. {{Prostrkaně|Frant. Šilinkovi}}. R.&nbsp;1437 cís. Sigmund daroval '''O.''' purkmistru {{Prostrkaně|Pavlu Dětřichovic}}. Kromě tohoto zboží byl zde jeden dvůr s&nbsp;tvrzi, který náležel ve XIV.&nbsp;stol. {{Prostrkaně|Štěpánu Pušovi}}, jehož vnučka vdala se za {{Prostrkaně|Kříže z&nbsp;Malešic}} a&nbsp;tak přešel na tohoto. R.&nbsp;1457 Elška prodala toto zboží {{Prostrkaně|Janovi z&nbsp;Plané}}, místopísaři desk zem., ten r.&nbsp;1460 {{Prostrkaně|Martinu z&nbsp;Tachova}}, týž r.&nbsp;1461 {{Prostrkaně|Zdeňkovi Kostkovi z&nbsp;Postupic}}. Tehdy zde měl také vinici p. Hynek Krušina na Kumburce. Řada dlouhých sporů vedena tu byla v&nbsp;první pol. XV.&nbsp;věku o&nbsp;drobná zboží po Prokopovi z&nbsp;Olšan, Štěpánovi z&nbsp;Olšan atd. R.&nbsp;1495 syn Kostkův prodal '''O.''' {{Prostrkaně|Jakubu}} koláři. V&nbsp;XVI.&nbsp;stol. držel '''O.''' {{Prostrkaně|Pavel}} střelec, jenž je ve při u&nbsp;zem. soudu prohrál a&nbsp;připadly {{Prostrkaně|Vilému z&nbsp;Hradešína}} (1546), od něhož je koupili Pražané; těm pak byl r.&nbsp;1620 zdejší, od vojska vydrancovaný dvůr zabaven. R.&nbsp;1662 Pražané koupili Libeň a&nbsp;připojili k&nbsp;ní '''O.''' Že '''O.''' nezanikly docela, tomu zabránily snad jediné hřbitovy, které tu byly ve stol.&nbsp;XVII. zřízeny. R.&nbsp;1680 koupila obec starom. zahradu zdejší od Jak. Frant. z&nbsp;Paseky a&nbsp;zřídila tu {{Prostrkaně|hřbitov}}, jehož potřebovala pro umírající morem. Ten pak byl rozšiřován za morů r.&nbsp;1713, 1714, 1771. Josef&nbsp;II. r.&nbsp;1786 zrušil hřbitovy kol kostelů v&nbsp;Praze a&nbsp;rozkázal, aby zemřelí v&nbsp;Praze na pravém břehu Vltavy toliko v&nbsp;'''O'''-nech při kostele sv.&nbsp;Rocha byli pochováváni; při tom tak zv. hřbitov »Novoměstský« při kostele Povýšení sv.&nbsp;Kříže byl zrušen. Dále byl rozšířen hřbitov r.&nbsp;1795 a&nbsp;r.&nbsp;1831 a&nbsp;1834 byla k&nbsp;rozšíření věnována pole kostela sv.&nbsp;Štěpána. R.&nbsp;1839 vysvěcen byl IV.&nbsp;hřbitov. Pro choleru, vypuknuvší r.&nbsp;1866, bylo opět nutno hřbitov rozšířiti a&nbsp;dovoleno tehdy pohřbívati zde i&nbsp;vojáky. ''[[Autor:Cyril Merhout|C.Merhout.]]'' '''6)&nbsp;O.,''' far. ves na Moravě, hejtm. a&nbsp;okr. Dačice, pš. Lipolec; 66&nbsp;d., 407&nbsp;ob. č. (1890), kostel sv.&nbsp;Václava z&nbsp;r.&nbsp;1787, 3tř. šk. a&nbsp;osada {{Prostrkaně|Jalovčí}}. Deskový statek drží Bedřich říš. sv.&nbsp;p. z&nbsp;Dalberku. '''O.''' připomínají se r.&nbsp;1356. Na poč. XVII.&nbsp;stol. drželi je Bábkové z&nbsp;Mezeříčka, z&nbsp;nichž Jan Bedř. prodal je a&nbsp;Jeníkov Fabriciovi z&nbsp;Löwenburka r.&nbsp;1644 a&nbsp;ten Hozlauerovi. Od r.&nbsp;1709 měl je Ant. Fr. z&nbsp;Deblína, jenž prodal je r.&nbsp;1721 k&nbsp;Dačicím. — '''7)&nbsp;O.,''' ves t., hejtm. Dačice, okr. Telč, fara a&nbsp;pš. St. Říše; 31&nbsp;d., 169&nbsp;ob. č., 2&nbsp;n. (1890), myslivna. — '''8)&nbsp;O.,''' far. ves t. na ř. Blatné, hejtm. a&nbsp;okr. Prostějov; 195&nbsp;d., 1033 ob. č. (1890), kostel sv.&nbsp;Jana Křt., 4tř. šk., četn. stanice, pš., rol. záložna, par. akc. mlékárna, výroba hospodář. strojů, par. pila a&nbsp;obchod dřívím. Ok. r.&nbsp;1050 jakýsi Prostěj daroval chrámu sv.&nbsp;Petra v&nbsp;Olomouci svobodný statek v&nbsp;'''O'''-nech, který však po 3&nbsp;letech sestře Prostějově, Svatavě, byl vrácen. Ok. r.&nbsp;1180 vévoda Bedřich daroval ves tuto chrámu sv.&nbsp;Václava v&nbsp;Olomouci, biskup Dětleb ji však zaměnil jakémusi Zbraslavu za statky jeho u&nbsp;Mohelnice. R.&nbsp;1373 Herš z&nbsp;Olšan prodal 9&nbsp;zdejších lánů ženskému klášteru sv.&nbsp;Kateřiny v&nbsp;Olomouci, které však mezi l. 1554 až 1557 přešly v&nbsp;majetek opatství kláštera hradišťského (u&nbsp;Olomouce). Poslední opat tohoto kláštera, Pavel Ferdinand Václavík, koupil r.&nbsp;1763 některé statky v&nbsp;'''O'''-něch. Z&nbsp;pozemků panských dvorů bývalých vznikly osady {{Prostrkaně|Karlov}} a&nbsp;{{Prostrkaně|Hablov}} (1788) a&nbsp;čásť vsi Olšan »Dvůr« zvaná. — '''9)&nbsp;O.''' (''Olleschau''), ves t., hejtm. a&nbsp;okr. Šumperk, fara a&nbsp;pš. Ruda na Mor.; 66&nbsp;d., 425&nbsp;ob. č., 29&nbsp;n. (1890), 1tř. šk., papírna, popl. dvůr Doubravice, samoty: Haltíře, na Horách a&nbsp;na Sklepě. — '''10)&nbsp;O.,''' ves t., hejtm. Vyškov, okr. Slavkov, fara Vážany, pš. Nový Rousinov; 71&nbsp;d., 485&nbsp;ob. č. (1890), drobové a&nbsp;kamenné lomy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v okrese Jihlava v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Jindřichův Hradec v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Kladno v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Klatovy v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Kutná Hora v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Praha v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Prostějov v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Šumperk v Ottově slovníku naučném|Olšany]] [[Kategorie:Sídla v okrese Vyškov v Ottově slovníku naučném|Olšany]] 0aus6wpr0ze04itxpxi59nkwyxeolh6 0 85845 345656 319903 2026-10-28T06:40:55Z Lenka64 2855 kor. 345656 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Catalan | PŘEDCHOZÍ = Catabolum | DALŠÍ = Catalani }} {{Textinfo | TITULEK = Catalan | AUTOR = [[Autor:Alois Strnad|Alois Strnad]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1892. s.&nbsp;223. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/223/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Catalan''' [ka-] {{Prostrkaně|Eugène Charles}}, mathematik franc. (* 1814 v Bruggách). Absolvovav polytechniku stal se professorem v Châlons-sur-Marne. Brzy přesídlil se do Paříže a založil tu r. 1838 s Pagèsem, Sturmem a Lionvillem proslulou École préparatoire Sainte-Barbe. Téhož roku jmenován repetitorem a později examinatorem na polytechnice, kterou r. 1852 opustil, nechtěje složití přísahu Napoleonovi III. Byl pak učitelem mathematiky na některých ústavech soukromých, až r. 1865 povolán na universitu v Lutichu a působil tu po 20 let jako výtečný učitel i učenec. Uveřejnil množství prací v časopisech odborných (Nouv. Annales, Journal de Liouville, Journal de l’Ecole polyt., Nouv. Correspondance mathématique, kterou r. 1874 '''C.''' založil) a ve sbornících akademických (Comptes rendus, mémoiry akademie belgické, lutišské, petrohradské, dei Nuovi Lincei aj.), prací to, vztahujících se k nejrůznějším oborům vyšší analysy a geometrie. Vydal též řadu spisův elementárnych, razících dráhu moderním názorům mathematickým, zejména: ''Èléments de géometrie'' (2. vyd. 1843—65); ''Théorèmes et problèmes de géom. élémentaire'' (6. vyd. 1852—79); ''Traité élém. de géom. descriptive'' (5. vydání 1852—81); ''Manuel des aspirants du baccalauréat ès sciences'' (5 dílů, 1852, 2 sv., 12. vyd.); ''Manuel des candidats à l’Ecole polytechnique'' (1857, 2 sv.); ''Traité élém. d. séries'' (1860). Žije dosud v Belgii, jsa literárně činným. Ocenění činnosti jeho podal Mansion v Mémoires de la Société royale des Sciences de Liège, 2. serie, svazek XII. ''[[Autor:Alois Strnad|Sd.]]'' {{Konec formy}} l81uu6ngugju0og3hppn4sr04z7503l 0 91126 345658 298822 2026-10-28T06:44:10Z Lenka64 2855 kor. 345658 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Kampelík | PŘEDCHOZÍ = Kampanus | DALŠÍ = Kampen }} {{Textinfo | TITUL = Kampelík | TITULEK = Kampelík | AUTOR = [[Autor:František Dušan Zenkl|František Dušan Zenkl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1898. S.&nbsp;876. {{Kramerius|nkp|6e4b4000-05ab-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = František Cyril Kampelík }} {{Forma|proza}} '''Kampelík''' {{Prostrkaně|František Cyrill}}, lékař a spis. český (* 1805 v Siřenově u Lomnice n. P. — † 1872 na Kuklenách). Studoval gymnasium v Jičíně, maje učitelem horlivého vlastence Fr. Šíra, filosofii a polytechniku ve Vídni, odkudž do Prahy se odebral, ale nemoha pro chudobu studovati brzy odešel do Plaňan, kde po dvě léta děti učil. Uspořiv sobě něco peněz, dostudoval filosofii v Brně a r. 1831 vstoupil tam do semináře. Zde horlivě rozněcoval v bohoslovcích lásku k národu a vlasti, sám dobrovolně správné mluvě české je učil a knihovnu jim založil, o národní probuzení na Moravě pak takých zásluh si získal, že mu za to Kollár ve »Slávy dceři« v oddílu »Lethe« 73. znělku věnoval. Ježto upřímné snahy jeho v semináři příkrého osočování doznaly, opustil po dvou letech seminář a r. 1836 odebral se do Vídně, kde studiemi lékařskými se obíral. Působě tu rozhodně a rázně ve směru vlasteneckém, byl r. 1840 s některými druhy svými uvězněn a vyšetřován, ale opět propuštěn. Dosáhnuv hodnosti doktorské, usadil se na Mělníce. R. 1848 byl též politicky horlivě činný. V Praze stál v čele pověstným tehdy tiskařům a o letnicích obcoval slovanskému sjezdu. Na to působil v povolání svém na Kuklenách, v Libčanech (odtud také {{Prostrkaně|Libčanský}} se psával) a opět na Kuklenách, kdež u lidu veliké oblibě se těšil. '''K'''. byl horlivý spisovatel. Ve spisech svých horoval jednak pro ideu slovanskou — i hojné slovakismy jeho měly týž účel — jednak všímal si politiky a praktických potřeb našeho lidu. '''K'''-ovy spisy: ''U hrobu uroz. p. Julia Urbana rytíře ze Švábenova'', báseň (Brno, 1834); ''Franklinova pokladnice'' (Báňská Bystřice, 1838); ''Čechoslovan'' (Praha, 1842); ''Částky českoslovanského jazyka'' (Král. Hradec, 1843); ''Pravopis českoslovanské řeči'' (Praha, 1. díl 1844, 2. 1847); ''Práva naší řeči a národnosti založená na přísných rozkazech našich spravedlivých panovníků'' (t., 1845); ''Krása a výbornosť česko-slovanského jazyka'' (t., 1846); ''Obrana českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům'' (t., 1847); ''Vykání a zdvořilost společenská Čechoslovanů'' (t., 1847); ''Plán a stroj bývalé ministerské vlády'' (t., 1848, zapovězeno); ''Duch ústavy vůbec čili v čem záleží konstituce'' (t., 1848, zap.); ''Důležité články občanské víry o českoslovanských vlastech'' (t., 1848, zap.); ''Dobrá rada o choleře'' (Karlín, 1850); ''Promyslné návrhy'' (Kr. Hradec, 1853); ''Stav Rakouska a jeho budoucnost'' (t., 1860); ''Spořitelny po farských kollaturách orbě, řemeslu a svizelu pomohou'' (t., 1861); ''Samovolná germanizace češtiny, moravštiny, slovenštiny'' (t., 1864); ''Všeobecná assekurace proti škodlivým živlům'' (t., 1864); ''Kolika koňská a její šťastné léčení'' (t., 1865); ''Jak si pomůžeme k dešťům a k hojné rose'' (na Kuklenách, 1865); ''Prostředky proti zlým časům'' (t., 1865); ''Dobrá rada proti choleře'' (Praha, 1866). Mimo to přeložil: povídky »Cyrill Slavotýnský« (Kr. Hradec, 1857); Fil. Körbera »Obchod v otrocích« (t., 1857); Marie Lenzenové »Víra křesťanská zvítězila« (t., 1859) a »Zábavné a poučlivé pohádky, báchorky, bajky, hádanky, životopisy, deklamovánky« (6 seš., t., 1859—1860). Hojně psal také do časopisů: »Čas. Čes. musea«, »Květů«, »České Včely«, »Hronky« a j. V posledních letech svého života pilně se obíral otázkou dělnickou, píše hojné články do »Dělníka« a »Dělnických novin«. R. 1868 založil rolnicko-průmyslový list »Přemysl«, jenž brzy zanikl. ''[[Autor:František Dušan Zenkl|FDZ.]]'' {{Konec formy}} j8pemtk8rnzkglouxv4wxmku5n8zere 0 93654 345662 334496 2026-10-28T06:49:08Z Lenka64 2855 kor. 345662 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Anglie | PŘEDCHOZÍ = Anglický roh | DALŠÍ = Angliorum }} {{Textinfo | TITULEK = Anglie | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:František Vejdovský|František Vejdovský]], [[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]], [[Autor:František Xaver Kryštůfek|František Xaver Kryštůfek]], [[Autor:Čeněk Dušek|Čeněk Dušek]], [[Autor:Viktor Brandt|Viktor Brandt]], [[Autor:Václav Emanuel Mourek|Václav Emanuel Mourek]], [[Autor:Josef Trakal|Josef Trakal]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;328–376. {{Kramerius|nkp|c5713730-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Anglie | IMAGE = Ottův slovník naučný - obrázek č. 269.png | POPISEK-IMAGE = Č. 269 Znak Anglie }} {{Forma|proza}} '''Anglie''' (lat. ''Anglia'' dle Anglů čili Anglosasů, angl. ''England''), království zajímající jižní, větší část nejrozsáhlejšího ostrova evropského, Velké Britannie, nejdůležitější člen a jádro říše britské. Od pevniny evropské (Francie) oddělena jest Anglickým průlivem (La Manche) přibližujíc se k ní až na 33 km v úžině Caíaiské čili Doverské. Anglický průliv jest jižní její hranicí, kdežto na severu '''A.''' sousedí se Skotskem (od ústí Tweedu přes Cheviotské hory k Solway-Firthu), na východě se Severním mořem a na západě s Atlantským okeánem, knížectvím Waleským a Irským mořem. '''A.''' podobá se trojhranu obrácenému nejmenším úhlem k severu a má tyto krajní body: na severu u Berwicku (Northumberland) pod 55° 46' s. š., na jihu Lizard-Point (Cornwall) pod 49° 57' s. š., vzdálené od sebe asi 685 ''km'', na západě mys Lands-End (Cornwall) pod 5° 44' z. d. a na východě Lowestoft (Suffolk) pod 1° 45' v. d., vzdálené od sebe asi 590 ''km''. Rozloha '''A.''' i s ostrovy k ní náležejícími vypočtena na 131.628 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží}} '''A.''', jehož délka (i s Walesem) páčí se na 3060 ''km'', jest na východě poměrně málo rozčleněné, zvedá se jen málo nad nehluboké Severní moře a nízký jeho břeh jest písčitý a bažinatý, kdežto jinde křídové jeho skály vybíhají v mysy s prostornými slujemi. Značnější zátoky má pouze při ústích větších řek, jakož jsou Tyne, Tees, Ouse a Trent (Humber), Welland a Great Ouse (The Wash), Stour (Harwichská zát.) a Temže. Z mysů (zvaných ''point'', hrot nebo ''head'', hlava) trčících do Severního moře uvádíme: Flamborough Head, Spurn Head, North Foreland a South Foreland. Za to pobřeží jižní a ještě více západní, velmi tvrdé to skaliny vystupující příkře z vln mořských, mají hojně hlubokých a bezpečných zálivův i přistavův, ale i zde nalézáme místy břehy ploché, zejména v Lancasteru. Bohatě rozčleněny jsou zde břehy zvláště u Portsmouthu a Southamptonu, pak následují zálivy Weymouthský a Torský, Plymouth Sound, Polkerris Bay. Značnější mysy na již. břehu jsou: Beachy Head, St. Albans H., Bill (zobák) of Portland, Start Point, Black H. a Lizard H. Na severozápadním pobřeží velkého poloostrova, jejž tvoří hrabství Cornwall, Devon, Somerset a Dorset, jsou zálivy sv. Iva, Barnstapleský a Bridgewaterský, kterýžto poslední jest částí nejhlubšího zálivu anglického, jenž skládaje se z Bristolského průlivu a ústí řeky Savern zadírá se do země asi 160 ''km'' hluboko. Severně od Walesu následují velké zálivy řek Dee a Ribble, Lancasterský, Morecambe a Solway Firth. Přední mysy na této straně '''A.''' jsou: Trevose Head, Hartland H., Formby Point (severně od Liverpoolu) a St. Bees H. — {{Prostrkaně|Ostrovů}} jest množství roztroušeno kolem břehů anglických; jsou skalisté a valnou částí neobydlené. Značnější z nich jsou: v Sev. moři Holy Island (Northumberland, asi 4 ''km''²), Sheppey I. v zálivu Temžském (9o ''km''²), v Angl. průlivu Wight (Hampshire, 352 ''km''²) a v Atlantském okeánu naproti Lands-Endu Scillské ostrovy (62 ''km''²). ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Horopis == '''A.''' ukazuje nám v severu nízký východ, vstávající pomalu k západu, až ve středu údolí řek Severnú a Merseye dělí západní hory k Walesu se táhnoucí od střední kopčiny. Na jihu od Temže máme velké planiny (''downs'') mající jen v jihozápadu jednotlivé vrcholy. Severozápadní pohoří jmenuje se často Penninské (od kelt. ''pen'', skála) a táhne se ze Skotska Northumberlandem, Cumberlandem a Westmorelandem, až v severním Yorsku zaniká kopčinou. Má v severozápadních horách Cambrijských nejvyšší vrcholy '''A.''': Scaw-Fell 984 ''m'', Helwellyn 931 ''m'', Skiddaw 921 ''m''. Nejsevernější hory Cheviotské mají až 814 ''m'', střední, jižně od nížiny Bramptonské (kudy se táhla zeď Piktů), v Cross-Fellu 892 ''m'' (Réclus 936 ''m''), Bow-Fellu 887 ''m'', jižnější ve Whernside do 726 ''m''. Jen tato poslední čásť běží od sev. k jihu, Cheviotské a Cambrijské od západu k vých. Poslední (prahorní) mají v jihu několik jezer a u Angličanů slynou krásou krajin, jež básnici (Wordsworth a j.) opěvují, zejména Derwentwater (69 ''m''), Winander Mere (41 ''m''). Střední kopčina (jižně od dráhy z Prestonu k Leedsu) má ještě výše 400—500 ''m'' a vrcholy vyšší Highpeak (603 ''m''), Holmemoss (586 ''m''), poslední k jihu Axe Edge (552 ''m''). Východní rovina přímořská přerušena jen v Sev. Yorku kopčinou (Northmoors) dostupující v Bottonheadu výše 454 ''m''. Nížina počínající mezi Staffordem a Nottinghamem (nejvyšší h. Zouch 275 ''m'' nad Leicestrem) postupuje až do úvodí Avonu (přítoku Severnu) a splývá západně s rovinou přímořskou řek Merseye, Trentu a Dee (Lancaster a Chester). Ještě Birmingham (90 ''m'') leží mezi nepatrnými kopci. Teprv záp. od Severnu zjevují se kopce vyšší, souvislé zeměslovně s Walesem, nejvyšší Clee-Hills 550 ''m'', Long 517 ''m'', Wrekin 402 ''m'', Malvernské kopce 395 ''m'' (u Worcestru). Jihových. od Avonu nastupuje jiný ráz totiž planiny od jihozáp. k severových. se táhnoucí, jaké pod jménem »Wolds« (původně lesy, Acklam-Wolds, 234 ''m'') již na vých. pobřeží sev. od ř. Humber se vyskytují a krajinou Lincolnskou se táhnouce, u Uppinghamu splývají se střední křídovou planinou (Northhampton 56 ''m'', u Daventry 223 ''m'', Clee nad Cheltenhamem 320 ''m''), která jen vých. od údolí Severnu má ráz pohoří (Cotswold Hills až 345 ''m''), vých. k Temži se nížíc (90—120 ''m'', leč Chiltern’s Hill 195 ''m'', u Bamptonu sev. 167 ''m'', u pramene ř. Temže u Cirencestru jen 113 ''m'' n. m.). Nížina naprosto močálovitá jest u zátoky Wash (Fens) a nevysoká rovina mezi Washem a Temží. — Jižně od Temže šíří se velká planina jihoanglická, která ve vých. částce jest vyšší na jihu, kde se křídové skály přímo srážejí k úžině Manche (jako u Doveru 134 ''m''). Na jihových. má od 170 do 240 ''m'' (192 ''m'' u Ashfordu, 263 ''m'' u Tunbridge, 248 ''m'' u Lewesu, ale 292 ''m'' u Dorkingu); střední částka jest asi o něco vyšší (297 ''m'' kopec u Marlboroughu, 278 ''m'' u Shaftesbury, 277 ''m'' v Dorsetsku). Kopce Mendipské 299 ''m'', Brentknoll 269 ''m''. Ostrov {{Prostrkaně|Wight}} (kelt. {{Prostrkaně|oddělený}}) dostupuje 252 ''m'' (St. Catherine’s Hill). — Jihozápadní konec''' A.''' je složitější. Devonsko jest planinou střední výše 360 ''m'', nad niž vynikají v severu pohoří Exmoorské I (Dunkerry 520 ''m'', Paracombe 480 ''m'') a jihozápadně větší hory Dartmoorské (High Wilhays 622 ''m'', Cawsand Beacon 546 ''m'', Rydershill 517 ''m''). Cornwall, jihozáp. hrot '''A.''', jest zase nižší; nejvyšší hora jest Brown Willy (415 ''m''), střední výše asi 240 ''m'' (Hensbarrow 310 ''m'') a pak končí se '''A.''' v moři skalami asi 30 ''m'' vysokými (Lands-End, Lizard-Hill 60 ''m'') a ostrovím (Scilly jen 48 ''m'', ale Lundy na sev. 189 ''m''). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Geologické poměry. == Jednotlivé útvary v '''A'''-ii a Walesu jsou vyvinuty od nejstarších k mladším v postupném pořádku od západu k východu, tak že záp. polovice obsahuje archaické a palaeozoické, východní pak mesozoické a kaenozoické. I. {{Prostrkaně|Archaické útvary}} mají rozšíření jen obmezené. Některé shluky jsou ve Walesu, a sice v Pembrokeshiru a dále na sever v Caernarvonshiru; jsou to různé horniny krystalinické, jež také na ostrově Anglesey se vyskytují. Podobně jsou arch. vrstvy v '''A'''-ii, a sice nejprve v severu poblíže hranic skotských a pak hlavně v Cornwallu. Angličané nazývají tyto vrstvy také {{Prostrkaně|Precambrian}} a dělí je ještě na tři oddíly. II. {{Prostrkaně|Palaeozoické útvary}} jsou mnohem značněji zastoupeny. 1. Ve zpodu leží {{Prostrkaně|útvar cambrijský}}, zvaný podlé Cambrijských hor ve Walesu, kde zaujímá aspoň dvě třetiny plochy, pak jest v sev.-záp. konci A. Rozděluje se na dva oddíly: {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}, a to {{Prostrkaně|zpodní}}: stupeň Longmynd-Harlech a Menevian; {{Prostrkaně|svrchní}}: stupeň Lingulový a břidlice Tremadocové. Jsou to různé droby, pískovce, břidlice a j., obsahující dosti hojné zkameněliny, a to {{Prostrkaně|spongie}}, {{Prostrkaně|hydrozoe}} (graptolithové zbytky), {{Prostrkaně|cystidee}}, {{Prostrkaně|cronoidy}}, {{Prostrkaně|brachiopody}}, {{Prostrkaně|pteropody}} (Theca), ale především {{Prostrkaně|trilobity}} (''Paradoxides'', ''Agnostus'', ''Arionellus'', ''Ogygia'', ''Asaphus'' a j.). Tento útvar odpovídá v Čechách hlavně etáži ''C'' dle rozdělení Barrandeova. — 2. Následující nyní {{Prostrkaně|útvar silurský}} rozdělují angličtí geologové na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; zpodní pak na: {{Prostrkaně|Areniga}}, {{Prostrkaně|Skiddaw}}, {{Prostrkaně|Llandeilo}}, {{Prostrkaně|Caradoca}}, {{Prostrkaně|Bala}} a {{Prostrkaně|Llandovery}}; svrchní: na souvrství {{Prostrkaně|Wenlock}} a {{Prostrkaně|Ludlow}} a ty na další stupně. Jsou to různé břidlice s pískovci a porfyry; droby, slepence, částečně vápence prostoupené často různými horninami vyvřelými a obsahující mnoho zkamenělin, a sice {{Prostrkaně|brachiopody}}, {{Prostrkaně|trilobity}}, {{Prostrkaně|cefalopody}}, mnoho {{Prostrkaně|graptolithů}}, {{Prostrkaně|korále}} atd. Velmi zajímavý jest v oddělení Wenlock stupeň wenlockého vápence, jenž hlavně u Dudley a na některých jiných místech velmi mnoho zkamenělin (mořských), jako {{Prostrkaně|korály}}, {{Prostrkaně|krinoidy}}, {{Prostrkaně|trilobity}} (''Calymene Blumenbachi''), {{Prostrkaně|brachiopody}} (''Rhynchonella'') a j. obsahuje. Rozšířen jest útvar silurský ve vých. části Walesu (kde obývali Silurové, podlé nichž útvar nazván). Dle nejnovějšího díla Prestwichova Caradoc a Llandeilo rovnají se etáži ''d'' (1—5) siluru v Čechách; Llandovery, Wenlock a Ludlow (které poslední poznamenává za přechodní) etážím ''e'', ''f'', ''g'', ''h''. — 3. {{Prostrkaně|Útvar devonský}}. V jihových. Walesu, v provincii Herfordshiru a okolí, jakož i v sev. '''A'''-ii následuje na útvar silurský sled červených pískovců, jílův a slepenců, jež nazvány byly {{Prostrkaně|old red sandstone}} a obsahují, ač na uvedených místech jen zřídka, zbytky velkých korejšů, jako ''Eurypterus'', ryb: ''Cephalaspis'', ''Holoptychius'' a ''Pterichthys'' (ve Skotsku jsou tyto zbytky hojnější); má se za to, že jsou to jezerní uložení, ale mimo to nalezen byl rod {{Prostrkaně|Lingula}}, což by svědčilo tomu, že některé vrstvy byly uloženy poblíže moře neba že jsou mořské. Později byly v Devonshiru a Cornwallu poznány jiné vrstvy v poloze mezi silurem a karbonem, které nazvány byly {{Prostrkaně|útvarem devonským}} a jež obsahují faunu mořskou; jsou to pískovce, břidlice a pásma vápencův, obsahující zkameněliny: ''Stromatopora placenta'', ''Bronteus flabellifer'', ''Stringocephalus Burtini'', ''Calceola Sandaiina atd''. — 4. {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest v '''A'''-ii vyvinut ve třech různých podobách, a sice co {{Prostrkaně|zpodní}}, {{Prostrkaně|kamenouhelný vápenec}} (v již. a sev. Walesu, v sev. a střední '''A'''-ii), usazenina mořská; pak {{Prostrkaně|střední}}, zvaný {{Prostrkaně|millstonegrit}}, jenž skládá se z pískovců, drob, slepencův a sem tam vložených vápenných lavic a jest původu částečně mořského a částečně sladkovodního; nalézáme jej v již. Walesu a střední části sev. '''A.'''; v Devonshiru zastoupeno toto pásmo t. zv. {{Prostrkaně|kulmem}} (břidlice a deskovité vápence) obsahujícím ''Posidonomyi Becheri''. Pak následuje útvar {{Prostrkaně|uhlonosný}}, a to v jednotlivých větších nebo menších pánvích; velká pánev taková jest v jižním Walesu (asi 76 slojí uhelných, z nichž na 23 se doluje, mají 32 ''m'' mocnosti); dále velká lože u Manchesteru, na jih od Leedsu, pak na severu u Durhamu a Newcastlu, na jihu u Bristolu a j. Druhy uhlí jsou různé; zkameněliny hlavně {{Prostrkaně|rostlinné}} (jako naše rody) a pak částečně zvířecí (jako v kamenouhelném vápenci, to hlavně ve zpodních polohách). Celková mocnost páčí se 4000 ''m''. — 5. {{Prostrkaně|Útvar permský}} sestává z červených pískovců, slepenců, slínův a horečnatých vápencův, a dle toho děl! se na dvě části, {{Prostrkaně|zpodní}} (sladkovodní) a {{Prostrkaně|svrchní}} (mořský); první obsahuje rostliny, druhý mořská zvířata (jako německý ''Zechstein''). Táhne se v pruhu z Devonshiru přes Bristol, Birmingham, Nottingham a York k severu. Někteří geologové angl. poznamenávají je jako vrstvy přechodní, jiní zase je shrnují v jednu skupinu s {{Prostrkaně|triasem}} pod jménem {{Prostrkaně|Poikilitic}}; jindy zase byly tyto oba nazvány ''new red sandstone'' atd. III. {{Prostrkaně|Mesozoické útvary}}: 1. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} jest vyvinut hlavně jen co {{Prostrkaně|pestrý pískovec}} (Bunter) a {{Prostrkaně|pestrý slín}} (keuper); {{Prostrkaně|lasturnatý}} vápenec schází, z čehož však nenásleduje, že by mezi oběma uvedenými oddíly bylo uložení odchylné. Prvý záleží v měkkých, světle červených a pestrých pískovcích (často nepravidelně zvrstvených), pak pevných, slepencových pískovcích a opět měkkých pískovcích; celková mocnost pestrého pískovce jest asi 305—610 ''m''. Města Birmingham, Nottingham a j. stojí na tomto pískovci. {{Prostrkaně|Keuper}} obsahuje pestré slíny a pískovce mocnosti 305—1150 ''m''. V jihozáp. '''A'''-ii (okolí Bristolu) a v již. Walesu vyvinuty jsou dolomitské pískovce, dolom. vápence, pískovce a sliny a náležejí do zpodu keuperu. Co se zkamenělin týče, tu jsou hlavně v keuperu, a jsou to některé {{Prostrkaně|rostliny}} (Cycadee a Conifery-Voltzie); pak {{Prostrkaně|Crustacee}} (''Estheria minuta''), {{Prostrkaně|labyrinthodonty}}, {{Prostrkaně|reptilie}} (''Thecodontosaurus'', ''Palaeosaurus'', ''Telerpeton'', ''Hyperodapedon'', ''Dicynodon'' a j.) a {{Prostrkaně|ryby}} (''Palaeoniscus Semionotus'' a j.). Na některých místech přikládá se ještě jiné pásmo ve svrchu, zvané {{Prostrkaně|penarth}}, odpovídající {{Prostrkaně|rhaetu}} (přechodní mezi triasem a jurou); rozkládá se '''A'''-ií od pobřeží Yorkshirského až k Lyme-Regis na jihu. Obsahuje různé mořské lastury, pak ve střední části známý {{Prostrkaně|bone-bed}} (obsahující zbytky ryb, reptilií a ze ssavců: ''Microlestes''). — 2. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} počíná {{Prostrkaně|liasem}}, jenž tvoří souvislý pruh táhnoucí se od Whitby a Redcaru na severu okolo Lincolnu, Oldhamu, Northamptonu, Cheltenhamu atd. k Lyme-Regis na jihu; jsou to hlavně hlinité vápence, jíly nebo lupky. Dělí se opět na několik pásem. Zkameněliny jsou hojné; {{Prostrkaně|cefalopody}} a jiné mořské {{Prostrkaně|mollusky}} vynikají; u Lyme-Regis (zpodní lias) jsou hojní {{Prostrkaně|ic}}h{{Prostrkaně|thyosauři}} a {{Prostrkaně|plesiosauři}}, kteří pak také ještě ve svrchním liasu a výše se nalézají. Skoro stejné rozšíření mají ostatní {{Prostrkaně|vrstvy jurské}} neboli {{Prostrkaně|oolith}}, který opět se dělí na tři hlavní oddíly a tyto opět na různá pásma. Také dle jednotlivých krajů různí se poněkud rozdělení; jura hlavně vyvinut v jihozáp. '''A'''-ii, ve střední '''A'''-ii v okolí Oxfordu, v okolí Northamptonu a Lincolnu, a pak na sev. v Yorkshiru. Z větší části jsou to usazeniny mořské, obsahující mnoho zkamenělin, hlavně mollusků, a především jisté druhy ammonitů jsou význačné pro jednotlivé vrstvy. Ale ve zpodním oolithu, v Yorkshiru u Scarboroughu a Whitby jsou vrstvy s rostlinami [''Sphenopteris'', ''Pecopteris'', ''Neuropteris'' a j.); a pak ve vrstvách poněkud vyšších u Stonesfieldu a jinde jsou rostliny, korále, mollusky, ryby (''Lepidotus'', ''Pycpodus'', ''Hybodus'' a j.), reptilie (''Megalosaurus'', ''Teleosaurus'', ''Ichtyosaurus'' a j.) a ssavci (''Amphitherium'', ''Phascolotherium'' a ''Stereognathus''). Vyšší vrstvy jurské jsou {{Prostrkaně|Oxford clay}}, {{Prostrkaně|coral rag}}, {{Prostrkaně|Kimeridge clay}}, {{Prostrkaně|portlandské}} a {{Prostrkaně|purbucké vrstvy}}. — 3. {{Prostrkaně|Útvar křídový}} počíná {{Prostrkaně|sladkovodními}} vrstvami, {{Prostrkaně|wealden}}, pak následují usazeniny {{Prostrkaně|říčněmořské}}, vrstvy {{Prostrkaně|punfieldské}}, dále mořské mělké a mírně hluboké, zvané {{Prostrkaně|greensand}} a {{Prostrkaně|gault}}, a {{Prostrkaně|hlubokomořské}}, {{Prostrkaně|bílá křída}}. Celý útvar rozděluje se na {{Prostrkaně|zpodní}} nebo {{Prostrkaně|neocom}}, zahrnující {{Prostrkaně|wealden}} až {{Prostrkaně|greensand}}, a {{Prostrkaně|svrchní}}, {{Prostrkaně|gault}} až {{Prostrkaně|křídu}}. {{Prostrkaně|Neocom}} jest hlavně v jihových. '''A'''-ii mezi Hastingsem a Maidstonem a od Folkstonu na západ k 1° z. d. Mimo to vychází v úzkém pruhu podél západní strany svrchního kříd. útvaru. Svrchní křídový útvar rozprostírá se v pruhu od sev.-záp. k jihových., hornatinou Wolds; pak od vých. pobřeží Washe směrem jihozáp. přes Cambridge až k Dorchestru a pak k vých., jižně a podél Temže až k Ramsgatu. Nejznámější jest {{Prostrkaně|gault}} pro velké množství zkamenělin (hlavně cefalopodů) hojně v kyz proměněných. {{Prostrkaně|Bílá křída}} s vloženými pazourky vyvinuta jest na jižním pobřeží '''A.''', jakož i na východě (u Folkestonu, Ramsgatu a Margatu), také na ostrově Wightu. Zkameněliny mořské dosti hojné, v pazourek přeměněné. — 4. {{Prostrkaně|Třetihorní usazeniny}} nalézají se v jihovýchodní části '''A.''', hlavně v údolí Temže, pak na pobřeží vých., od ústí Temže k sev., na ostrově Sheppy, na severní polovici Wightu a na jižním pobřeží u Portsmouthu, Southamptonu až k Dorchestru (na záp.); zastoupen jest {{Prostrkaně|eocén}}, {{Prostrkaně|miocén}} a {{Prostrkaně|pliocén}}. Eocén dělí se na různé stupně, na př. pánev londýnská sem náleží; ve zpodní části jsou ssavci, ''Hyracotherium'', ''Lophiodon'' a.j.; miocén zaujímá hlavně vrstvy {{Prostrkaně|boveyské}}, podlé města Bovey Tracey v Devonshiru, jež poskytují hnědé uhlí; také vyskytují se tam otisky rostlinné. Pliocén jest nejvyšší tertiér, hlavně ve vých. hrabstvích; vyznačuje se velkým množstvím recentních druhů mollusků. Zahrnuje hlavně vrstvy zvané {{Prostrkaně|crag}}, jež rozpadají se na 5 pásem. Velmi zajímavé jsou vrstvy {{Prostrkaně|Forest bed}} na pobřeží Norfolku. Tvoří podklad glaciálních nánosův a obsahují množství {{Prostrkaně|ssavců}} (''Elephas'', ''Rhinoceros'','' Equus'', ''Trogontherium'' aj.). — 5. Po době {{Prostrkaně|pliocénní}} nastalo všeobecné ochlazení, doba {{Prostrkaně|glaciální}}, jež jest počátkem doby {{Prostrkaně|quaternární}} neboli {{Prostrkaně|potřetihorní}} (pleistocén) a jež zahrnuje usazeniny od uvedeného času až na naši dobu. Tyto usazeniny roztřidují se následovně: ''a'') {{Prostrkaně|glaciální}}: nánosy ledovců, balvany, hlíny, štěrky; ''b'') {{Prostrkaně|mořské}}: zdvižené terasy, pobřežní nánosy a jiné; tyto dvě usazeniny spolu představují to, co se dříve zvalo {{Prostrkaně|diluvium}}; ''c'') nánosy a usazeniny {{Prostrkaně|říční}} a {{Prostrkaně|jezerní}}, totiž štěrky, písky a hlína, poněkud výše, než kam rozvodněné řeky a jezera nyní zasahují (starší alluvium) a pak nynější usazeniny řek a jezer (mladší alluvium); do téhož oboru náležejí též jiné výtvory nynější na povrchu, totiž ornice, rašeliny, prameny, vápenné tufy, písečné nánosy způsobené větry, vznikání jeskyň atd., ač některé z nich mohou míti počátek starší. Co se organických zbytků týče, známy jsou ze středních glaciálních nánosů {{Prostrkaně|mořští měkkýši}} (jako blíže Yarmouthu, vých. od Norwiche), z nichž mnohé jsou rody vyhynulé; také ve svrchním glaciálním pásmu jsou lastury mořského původu. {{Prostrkaně|Mořské nánosy}} jsou nakupiny písku a jiných úlomků, obsahující recentní lastury mořské; jsou vytvořeny působením moře, ale zaujímají takovou polohu, kam nynější moře nezasahuje, tak že třeba se domnívati, že nastala zde změna povrchu; nalézají se na pobřeží Devonu a Cornwallu, blíže Portlandu a jinde. Alluviální usazeniny obsahují zbytky brakické, pozemní mollusky, pak zbytky ssavců (''Felis'', ''Hyaena'', ''Ursus'', ''Bison'', ''Bos'', ''Megaceros'', ''Cervus'', ''Elephas'', ''Rhinoceros'' atd.) a pak také {{Prostrkaně|zbytky lidské práce}}, pospolně s uvedenými ssavci. {{Prostrkaně|Užitečné horniny a nerosty}}. 1. {{Prostrkaně|Cambrijský}} útvar zpodní poskytuje výborné pokryv. břidlice u Penrhynu a Llanberisu v severním Walesu (fialové a zelené); ve svrchním jsou rudy železné, měděné, kobaltové a olověné. 2. V útvaru {{Prostrkaně|silurském}} máme vápenec {{Prostrkaně|wenlocký}}, jehož se dobývá k tavení a pálení na vápno. 3. Útvar {{Prostrkaně|devonský}}, jako old red sandstone, poskytuje stavební kámen; pak co útvar devonský v Cornwallu a Devonu poskytuje pěkné pokrývačské břidlice a jest matiční horninou bohatých rud měděných, stříbrných, olověných, cínových a železných. 4. Kamenouhelný vápenec poskytuje {{Prostrkaně|baryt}} (v Derbyshire), {{Prostrkaně|fluorit}} (v Cumberlandu a Derbyshiru) různých barev; dále cínové a olověné rudy (v površí Mendipu a v Derbyshiru); olověné rudy ještě na několika jiných místech (Alston, Moor, Weardale, Arkendale), také vápenec na vápno; ve vrstvách {{Prostrkaně|kulmových}} jsou doly na rudy olověné, železné a manganové; {{Prostrkaně|uhelný}} útvar poskytuje stavební kámen, mlýnské kameny, jíl k výrobě cihel a hliněného zboží; pyrit a uhlí, jehož zásoba dostačí prý ještě na 267 let. 5. V lučebních továrnách na řece Tynu vyrábějí z dolomitu uhličitan horečnatý, kdežto v Sunderlandě se z něho vyrábí hořká sůl (Epsomit). 6. V {{Prostrkaně|triasu}} důležitý jest {{Prostrkaně|keuper}}, jelikož obsahuje v Cheshire, Worcestershire a Staffordshire lože {{Prostrkaně|solná}}, a sice dobývá se sůl kamenná a sůl ze solných pramenů; blíže Northwiche (v Cheshiru) jsou dvě silná lože soli kamenné, svrchní 26 ''m'', zpodní 45 ''m''. 7. Zpodní {{Prostrkaně|lias}} poskytuje vápence; na některých místech, jako u Lyme-Regis, slouží k výrobě hydraulického cementu; podobně i střední lias; ve svrchním nalézá se mnoho {{Prostrkaně|džetu}} na pobřeží Yorkshire, z něhož se vyrábějí ozdobné předměty; lupky slouží k výrobě kamence (ve Whitby a Redkaru). 8. {{Prostrkaně|Jurské}} vrstvy poskytují železné rudy (v doggeru) a na některých místech jisté břidličnaté, vápnité pískovce, jichž se používá jako pokrývačských břidlic; na mnohých místech také se z nich pálí vápno; nejvyšší vrstvy poskytují mramory. 9. {{Prostrkaně|Křídový}} útvar poskytuje bílou křídu, z níž se vyrábí buď vápno nebo psací křída; pazourku se užívá za štěrk. 10. V eocénu vyskytuje se ve zpodu v Herefordshiru kámen {{Prostrkaně|puddinkový}} z pazourku; v Sussexu u Newhavenu a Brightonu nalezen {{Prostrkaně|websterit}}; dále z hlíny zv. {{Prostrkaně|londýnské}} vyrábí se cement; miocén poskytuje pěkné hlíny. {{Prostrkaně|Literatura}}: H. R. Woodward, The Geology of England and Wales (1876, 2. vyd. 1887); Inkes-Browne, The Students Handbook of Histor. Geology (Londýn, 1886); Geikie, Textbook of Geology (2. vyd. 1886); Credner, Elemente der Geologie (1887); Prestwich, Geology Vol. II. Stratigraphical and physical (1888). ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]'' <!-- FIXME Tato sekce byla zkorigována --> == Vodopis. == '''A.''' má jen dvě větší řeky, Temži a Severn; její největší jezero Winander Mere jest jen 20 ''km''² rozsáhlé; jediný močál přímořský okolo zátoky Washe, zmíněný již Fenský s rašelinami okolními zajímá plochu 4400 ''km''². Úvodí Severního moře zaujímá ⅔ '''A.''' a ukazuje od severu k jihu řeky tekoucí se západních hor s délkou k jihu vždy rostoucí: {{Prostrkaně|Tyne}}, {{Prostrkaně|Tees}}, {{Prostrkaně|Ouse}} (32 mil angl., dl.) a {{Prostrkaně|Trent}} (39 mil); spojené ústí jejich tvoří ř. Humber — vlastně chobot mořský; {{Prostrkaně|Temže}} (nejdelší, 46 mil), jejíž ústí u Londýna je rovněž chobotem mořským (příliv a odliv až 6 mil nad Londýnem). Ještě nepatrnější řeky padají do průlivu La Manche: Avon, Ex a Tamer. Úvodí západní Atlantského moře, resp. Irského moře a úžiny Bristolské, má řeky Eden, Ribble, Mersey, Dee a hlavně Severn, největší řeku '''A.''' (Temže má střední vody 63 ''m''³ za sekundu, Mersey 40 ''m''³ a Severn 150 ''m''³), s níž splývají při ústí v zátoce Bristolské i řeky Usk, Wye a Avon. Nejjižnější řeka průlivu Bristolského Parret jest nepatrná. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' <!-- FIXME Tato sekce byla zkorigována --> == Podnebí. == V '''A'''-ii, ležící celkem mezi 50 a 55° s. š., je působením teplého Golfového proudu a teplých větrů mořských roční teplota 9—11° C, o 5—6° vyšší než teplota uvedené zeměp. šířce příslušná. Účinek jmenovaných činitelů na zvýšení teploty vzduchové jest největší v zimě, kdy tam vějí časté a prudké větry jihozáp. a záp., jež teplotu z moře proudem Golfovým otepleného rozvádějí po pevnině. V lednu má voda mořská na již. a na západ, pobřeží '''A.''' prům. teplotu 6—8° C, na pobřeží vých. 4 až 6° C, teplota vzduchu bývá jenom o málo nižší, a to na již. a na záp. straně 4—5°, uvnitř pevniny na straně vých. 3—4° C. Thermická anomalie ledna vystupuje na +12 až 18° C. Kdežto na americké straně Atlantského okeánu ve stejné zeměpisné šířce s '''A'''-ií vyskytuje se průměrná teplota lednová — 10—20° C, v N. Foundlandu a v Labradoru nacházejí se spousty sněhu, a ústí řeky sv. Vavřince bývá pod ledem, jsou zátoky a přístavy anglické po celou zimu přístupny lodím, neboť se tam dostavují mrazy — 10 až 15° C jen někdy, led a sníh udržuje se jenom na horách. Trvalému a silnému ochlazení vzduchu v zimě jest překážkou silné jeho proudění a obloha stále mrakem zastřená. Pro příznivé poměry teploty jsou jako zimní klimatické lázně známa místa na již. a záp. pobřeží anglickém: Ventnor na Wightu s prům. teplotou zimních měsíců 6° C; Torquay (Devon) s teplotou 7,0° C a Barnstaple (t.) 6,0° C; Helston (Cornwallis) 7,6° C; Llandudno (Carnarvon) 5,7° C atd. Avšak s vyšší touto teplotou zimní jest ve spojení povětrnost pošmourná, mlhavá, deštivá a větrná, kdežto zimní útulky jihoevropské, jako Opatie, Meran, Nizza a j., honosí se oblohou jasnou, povětrností suchou a ponejvíce klidnou. Jaro jest v '''A'''-ii poměrně chladné, jelikož teplota vzduchu jest tam závislá na teplotě vody mořské, a tato s přibývající délkou dne otepluje se zdlouhavěji než pevnina, a jelikož v tuto dobu dostavují se též chladné větry severní a východní. Také v létě teplota vzduchu nad '''A'''-ií, ovládanou mořem, nedosahuje takového stupně jako nad pevninou evropskou. Průměrná teplota letních měsíců července a srpna vyskytuje se jenom v některých krajinách uvnitř země, jako v poříčí Severnu a Temže na 18° C; odtud k severu a k břehům mořským teploty ubývá. Na pobřeží shledáváme teplotu vzduchu v červenci 16—17° C; teplotu vody mořské 14—15° C. V této době má naopak moře nižší teplotu než pevnina; isothermy vinou se v běhu uzavřeném kolem krajiny nejvíce oteplené, kdežto v zimě, kdy ubývá teploty od západu k východu, směřují přímo od jihu k severu. Teplota jest na jednotlivé doby dne i roku stejnoměrněji rozdělena než na pevnině evropské. Roční proměna teploty, ustanovená rozdílem mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem dosahuje na místech přímořských, jako v Plymouthu a v Liverpolu 11—12° C, na místech vnitrozemních jako v Gloucesteru a v Leedsu, 13—14° C. — Rozdělení tlaku atmosferického nad '''A'''-ií a směr větru mění se s roční dobou. V zimě náleží '''A.''' do oboru barom. minima u Islandu (746 ''m/m''), isobary (757—761 ''m/m'') sledují běh od jihozáp. k severových.; v létě bývá zasahována barom. maximem atlantským, postupujícím od obratníku raka k Azorským ostrovům (766 ''m/m''), isobary (759—762 ''m/m'') směřují od záp. k východu. V již. '''A'''-ii vystupuje tlakoměr nejvýše v červnu a pros., nejníže klesá v říjnu a březnu, v sev. '''A'''-ii dosahuje tlak nejvyšší hodnoty v květnu a únoru, nejnižší hodnoty v lednu a říjnu. Následkem vysokého tlaku na jihu převládají v '''A'''-ii větry aequatoriální jihozáp. a záp., jež v zimě teplotu vzduchu zvyšují, v létě naopak snižují; na jaře dostavují se též suché a chladné větry sev. a východní. V zimním polouletí hluboká minima barom., vyskytující se na severozápadě a na severu '''A.''', bývají provázena prudkými vichřicemi. Dle Whipplea pozoruje se v '''A'''-ii a ve Walesu do roka průměrně 100 vichřic, z nichž připadá na zimu 34, na podzim 32, na jaro 23 a na léto 11; nejvíce vichřic má záp. '''A.''', 20—30 do roka. Vichřice dostavují se nejčastěji v říjnu a v listopadu. — Vzduch bývá nad '''A'''-ií stále nasycen parami; relat. vlhkost vzduchu dosahuje v průměru ročním 80-85 %, v nejvlhčích měsících 90-95 %, v nejsušších 70-75 %. Obloha bývá celkem asi ze 70 % pokryta oblaky (v zimě 76 %, v létě 68 %); dní pošmourných počítá se 130 naproti 36 jasným. Jak málo slunečné jest podnebí '''A.''', poznáme nejlépe z výsledků 10letého měření svitu slunečního a pozorování oblaků, vykonaného v Greenwichi (v l. 1877-1886): {| class="wikitable" |- ! !! oblačno !! slunečno !! slunce nad obzorem |- | ''v zimě'' || 75 % || 85 hod. || 782 hod. |- | ''na jaře'' || 66 % || 402 » || 1264 » |- | ''v létě'' || 68 % || 494 » || 1440 » |- | ''na podzim'' || 68 % || 230 » || 970 » |- | ''za rok'' || 69 % || 1211 hod. || 4456 hod. |} Poměr mezi dobou slunečna a délkou světlého dne jest 0,27, v zimě pouze 0,11, v létě 0,34. Za celou zimu svítí tam slunce jenom po 85 hodin, na jaře a v létě bývá slunce asi po dvě třetiny doby, po kterou mešká nad obzorem, zakryto oblaky. Pověstné anglické mlhy bývají nejhustší na podzim a v zimě, kdy při nízkém postavení teplé a vlhké větry mořské vějí přes ochlazenou pevninu. Dní se srážkami počítá se více než polovice dní ročních, celkem 200, z nichž připadá na měsíce zimní po 19, na podzimní po 17, na jarní a letní po 15 dnech. Naproti tomu vyskytuje se v '''A'''-ii méně bouřek než na pevnině evropské; v záp. '''A'''-ii pozoruje se za celý rok pouze 7—10, ve vých. 15—17 dní s bouřkou. Podzim a zima jsou nejdeštivějšími, jaro nejsušší dobou roku; ve vých. '''A'''-ii zimních srážek naproti záp. '''A'''-ii ubývá, srážek letních bouřkami přibývá. Rozdělení hojných srážek vodních na jednotlivé krajiny řídí se nadmořskou výškou a poměrem vyvýšených částí zemských k panujícím vlhkým větrům jihozáp. a západním. Rovinaté a méně vyvýšené '''A'''-ii vých. a střední dostává se menší hojnosti deště (60—65 ''cm'') než hornaté její části a záp. Walesu, kde v některých krajinách roční výška jeho přesahuje 100 ''cm''. Zvláště hojně srážejí se páry vodní na výšinách, o něž se opírá vítr záp. a jihozáp. Ve Walesu a v Cornwallu vystupuje roční výška srážek vodních na 100—150 ''cm''; v horách jezerního okresu v sev.-záp. A. vykazuje Seathwaite tropické množství spadlé vody kolem 350 ''cm''. Vlhké a deštivé podnebí s teplotou zmírněnou jest příznivé vzrůstu rostlinstva, zvláště travin. V '''A'''-ii udržuje se bujná zeleň po celý rok; v zimě při teplotě téměř stále nad 0° se nalézající pracuje se na polích a dobytek vyhání se na pastvu. V záp. '''A'''-ii za hojných srážek vodních a při chladnějším létě rostou hlavně traviny, oves a ječmen, ve východní, méně deštivé a v létě teplejší, daří se pšenice. Za mírné zimy lze pěstovali rostliny z jihu,. které by se na pevnině evropské přes zimu neudržely, avšak plody mnohých rostlin nedozrávají pro nedostatek letního tepla. Srov. Meteorological Atlas of the British Isles (Londýn, 1883); Hann, Atlas der Meteorologie; Quarterly Journal of the Royal Meteorological Society; Symons’s Monthly Meteorological Magazine; British Rainfall. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena == anglická jest velmi mladá, poněvadž starší, předvěká, vyhynula až na nejzazší jihozápad v době ledové. Jest proto rázu obyčejného, středoevropského jako naše česká, nehledíme-li ovšem na několik bylin přímoří jihozápadního, které teď jako by pocházely z jižnějších krajin. Počítají zde na 1370 druhů rostlin cévnatých, kterýž počet mění se podlé toho, kolik rodů a druhů dohromady kdo čítá. Z řádů převládajících jest tu: 126 druhů složnokvětých (''Compositae''), 125 dr. trav, 92 dr. šáchorovitých (''Cyperaceae''), 77 dr. vrb, 76 dr. růžovitých (''Rosaceae''), 74 dr. křížokvětých (''Cruciferae''), 72 dr. luštinatých (''Leguminosae''), 67 dr. okoličnatých (''Umbelliferae''), 60 dr. hvozdíkovitých (''Caryophyllinae''), 56 dr. pyskatých (''Labiatae''), 54 dr. krtičníkovitých (''Scrophularineae'') atd. U nás scházejí jen tamarišek, Frankenie, Hippophaë, pak ''Ilex aquifolium'', ''Lobelia urens'' i ''dortmanna'', ''Myrica gale'', poslední obě staré, přečkavší ledovou dobu, jako břečťan, zimostráz, ''Hymenophyllum tunbridgense''. Z oněch výše zmíněných forem jižnějších uvedeme ''Meconopsis cambrica'', ''Ruscus'', ''Arum maculatum'', ''Hyacinthus nonscriptus''. Endemické snad jen ''Physospermum cornubiense''. Velký jest tu nedostatek lesů, zvláště chvojných. Ostatní lesy jsou dubové a z týchž stromů jako u nás. Za to na jihu nalézá se mnoho pastvin. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena == '''A.''' nemá rovněž nic zvláštního, jsouc velmi chudá. Větši ssavci byli již vyhubeni ve středověku; tak medvědi, jeleni (teď jen v Exmooru), srnci, vlci, bobři, kanci i lišky, které teď berou k honbám z Belgie. Zbyli skoro jen netopýři a pak myši. Ptáků vypočítává Gray 403 druhů (i s mořskými). Stěhovaví přilétají z Francie a dále až ze Španěl a z Afriky. Druhu endemického tu není. Jest tu 115 až 143 dr. ptáků celoročních, 80—100 dr. stěhovavých, ostatní vyskytují se nahodile, někteří až ze Sev. Ameriky. Chudí jsou tu obojživelníci, 3 čolci, 3 žáby (ani ''Hyla'' ani ''Rana esculenta'' tu není). Plazů jest zde 6 druhů, 3 hadi (''Coronella austriaca'', ''Tropidonotus natrix'' a ''Pelias berus'') a 3 ještěři (slepýš, ''Lacerta vivipara'' a ''L. agilis''). Ještě nejbohatší na druhy jsou ryby, poněvadž Golfový proud přináší z jihu někdy ryby teplejších krajin na břeh západní, zejména ''Macruridy'', ''Regalecus'', ''Thynnus'', ''Lophius'' atd. Day vypočítává 236 druhů, z nichž jest 28 sladkovodních, vesměs našich až na rod ''Gasterosteus'', a některé pstruhy, jež pokládají se za zvláštní druhy (''Salmo vandesius'' a ''S. alpinus''). Vých. břeh má ryby severnějších krajů, jako ''Zoarces'', ''Brosmius'', ''Liparis''. Z nižších zvířat dlužno poznamenati hlavně ústřice, jež zvláště se pěstují na pobřeží Kentu a Sussexu, u Colchestru v Essexu, jakož i na ostrově Jersey. V nejnovější době objeveny na jihozápadním pobřeží '''A.''' formy živočišné, o nichž jsme se domnívali, že náležejí výhradně fauně středozemní; tak ''Myriothela'', ''Corymorpha'', ''Protodrilus'', korále ''Caryophyllia'' a ''Gorgonia'' atd. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' ''[[Autor:František Vejdovský|V.]]'' == Obyvatelstvo. == Ačkoli '''A.''' a Wales neustálým stěhováním do ciziny mnoho lidstva ztrácejí, přece počet obyvatelstva neustále stoupá. Obyvatelstva bylo v létech: 1801: 8,892.536, 1871: 22,712.266, 1841: 15,914.148, 1881: 25,974.439. Při posledním sčítání r. 1881 napočítáno v '''A'''-ii samé 24,613.926 duší (187 na 1 ''km''²) a ve Walesu 1,360.513 (71 na ''km''²). Podlé odhadu generální registratury obnášel počet obyvatelstva v '''A'''-ii s Walesem uprostřed roku 1888: 28,628.804 duše, v kterémžto počtu není zahrnuto vojsko a námořníci prodlévající mimo vlasť. Přírůstek obyvatelstva v l. 1861 až 1871 činil 13,19 %, v l. 1871 až 1881 14,36 %, avšak není po celé zemi rozložen rovnoměrně. Velká města průmyslová a obchodní vzmohla se nejvíce, kdežto v některých krajinách zemědělských jevil se docela úbytek (v 13 hrabstvích). Vzrůst ve městech mezi r. 1871 až 1881 obnášel 19,63 %, ale na venkově pouze 7,42 %. Nejvíce přibývalo obyvatelstva v Surreyi, Durhamu, Essexu, Lancasteru a Derby, úbytek pak objevil se zejména v Cornwallu, Radnorshiru, Huntingdonshiru, Cardiganshiru a Herefordshiru. Dle pohlaví bylo mužů v '''A'''-ii 11,961.842, ve Walesu 678.060, žen v '''A'''-ii 12,652.084, ve Walesu 682.453, tak že průměrně na 1000 mužů připadlo 1055 žen. Co se týče pohybu obyvatelstva, tož připadlo v l. 1871—81 na 1000 duší: 8 sňatků, 35,3 porodů a 21,3 úmrtí; v poslední době patrně ubylo sňatků i porodů, což přičísti dlužno hlavně na vrub poměrů hospodářských. Mezi novorozenci byl poměr 1000 děvčat ke 1038 chlapcům. Ženatých mužů bylo 34,63 %, vdaných žen 33,28 %, svobodných mužů 61,93 %, žen 59,23 %, ovdovělých mužů 3,44 %, žen 7,4 9%. Průměrné stáří při uzavíráni sňatku r. 1871—81 bylo: u mužů 27,9 let, u žen 25,7, ženatí muži byli průměrem 43,1 roku staří, ženy 40,7 let. — Lidí stižených neduhy tělesnými připadlo r. 1881 na 1,000.000 duší: slepců 879, hluchoněmých 572, blbých 1260, choromyslných 1994. Bydlištěm soustřeďuje se obyvatelstvo čím dále, tím více ve velkých městech. Roku 1861 bylo v '''A'''-ii a Walesu pouze 70 měst, jež měla více než 20.000 duší, úhrnem se 7,354.182 (36,5 % všeho obyv.), avšak r. 1881 bylo jich už 145 se 12,453.501 (47,9 % obyv.), ano téhož roku bylo 68 měst majících více než 40.000 a 21 více než 100.000 duší. Nejlidnatějšť města, která vykazují přes 200.000 obyv., jsou: Londýn, Liverpool, Manchester se Salfordem, Leeds, Sheffield, Newcastle s Gatesheadem, Bristol, Bradford, Nottingham. Při posledním sčítání lidu nalezeno 4,831.519 domův obydlených, připadlo tedy 5,38 osob na jeden dům (v Londýně 7,85 osob). Mimo to však bylo sečteno mimo dům 77.368 osob na lodích a 10.924 ve vozech nebo v šírém poli. Stěhování z '''A.''' do jiných zemí děje se značnou měrou: v l. 1853—87 vystěhovalo se 3,104.708 lidí, nicméně ztráty tyto nahrazují se z velké části přistěhovalci, kteří se zejména z Irska, Skotska i s pevniny do '''A.''' ubírají, nebo vystěhovavše se před léty nyní se vracejí do vlasti. R. 1871—81 vystěhovalo se 996.038 duší, ale přistěhovalců bylo 831.731 hlav, tak že úbytek obnášel pouze 164.307. Mezi přistěhovalci převládá sice živel anglosaský, ale je také mnoho jiných národností, zejména Irčanů. {{Prostrkaně|Národnost}}. Anglické obyvatelstvo vzniklo smíšením četných kmenů, kteří znenáhla do země se přistěhovali, ale rozhodnou převahu má u nich živel germánský; na západě, ve Walesu, udržel se ještě kmen keltský. Podlé Dawkinsa bylo původní obyvatelstvo velkobritannské spřízněno s Eskymáky, později pak přistěhoval se tam národ temné pleti a kadeřavých vlasů, kterýž prý podlé nálezů v hrobech učiněných byl stejného původu s Ibery. Pozdě po nich zaplavili zemi keltští Gallové, Kymrové a Belgové, kteří zůstali až do stěhování národů v '''A'''-ii národností téměř jedinou, neboť Římané zmocnivše se Britannie neměli na národnost lidu valného vlivu. V polovici V. století po Kr. počali se tu usazovali různí kmenové germánští, jimž domácí obyvatelstvo znenáhla podlehlo; jihovýchodní čásť, Essex, území při dolním toku Temže, Surrey, Kent, Sussex, Hampshire a ostrov Wight zaujali Sasové, Frisové a Jutové, ve střední a sev. '''A'''-ii usadili se Anglové, vých. pak pobřeží od ř. Wearu na jih osazeno od Dánů a Norů. K tomuto germanskokeltskému obyva telstvu přidružilo se r. 1066 ještě na 60.000 pofrancouzštělých Normanů, kteří se s Vilémem Dobyvatelem vydali do '''A.''', a během XVI. a XVII. stol. uchýlilo se tam mnoho francouzských hugenottů, Vlámů a Němců z Falce, kteří ve vlasti pro víru jsouce stíháni v '''A'''-ii nový domov nalezli. A z této smíšeniny rozmanitých živlů vznikla národnost anglická. Ačkoli Angličan rád se nazývá Anglosasem, přece v žilách jeho koluje značná čásť krve keltské, ano typ germánský má převahu pouze na sev. a na vých., kdežto, čím dále k západu, tím zřetelněji vystupuji rysy keltské. Keltská národnost udržela se pouze ve Walesu, kdež lid mluví kymricky, ale v Cornwallu vyhynul jazyk tento již koncem minulého století. V ostatní '''A'''-ii zachována památka na obyvatelstvo keltské pouze ve jménech řek a hor. Při posledním censu r. 1881 bylo v '''A'''-ii a Walesu 95,69 % obyvatelů doma zrozených, ostatek pak pocházel z Irska, Skotska, z ciziny, z ostrova Manu, z Indie, kolonií, nebo se narodil na moři. V cizině narozených napočítáno 174.372, z těch však bylo 64.341 dětí rodičů anglických, ostatek pak 118.031 náležel čistým cizincům, a to: 2368 z Rakouska, 14.596 z Francie, 37.301 z Německa, 4089 ze Švýcar, 10.679 bylo Poláků a 17.267 Američanů. Pozoruhodno je neustálé přibývání Irčanův '''A'''-ii; r. 1881 pocházely z Irska 562.374 duše, ale poněvadž živel irský pro různé náboženství a národní antagonismus s Angličany nesnadno splývá, možno počet Irčanů v '''A'''-ii páčiti na 2,000.000. Nejčetněji přebývají v hrabství lancasterském a v Liverpoolu. {{Prostrkaně|Povaha}}. Angličané jsou lid silné, zavalité postavy s pěkným obličejem, ačkoli poněkud hranatým, a čistou, zdravou pletí. Mezi dělnickou třídou lidu shledáváme mnohdy obrovské postavy s neobyčejnou silou tělesnou. Průměrná výška vyspělého muže 40letého obnáší 172,7 ''cm'' (u bohatých tříd 174,5 ''cm'', u řemeslníků 170,4 ''cm'', u rolníků 171,7 ''cm''), objem v prsou 7,67 ''cm''. Váha jejich bývá o něco větší nežli u obyvatelstva na pevnině, totiž 74,4 ''kg'', ačkoli kostry jejich jsou stejně těžké. Obyčejně dosahují vysokého stáří. V povaze lidu anglického sloučeny jsou podivuhodným způsobem největší protivy: praktičnost, chladná, vypočítavá rozvaha, podnikavost, která se žádných překážek nehrozí, a nejvolnější svobobodomyslnost stojí tu naproti ztrnulému konservatismu, úzkostlivému lpění na starých zvycích a přežilém kastovnictví. Angličané, ačkoli jsou rozptýleni po celé zeměkouli a mezi nejrozmanitějšími plemeny lidstva, přece všady s podivuhodnou houževnatostí zachovávají svůj způsob života, svůj mrav i jazyk, přizpůsobují sobě jiné národy, sami však od nich ničeho nepřijímají. Národní hrdost vyvinuta je při nich u vysoké míře, a jejich průpověd: »I am an Englishman« svědčí dostatečně o velikém sebevědomí, které nezřídka i ve zpupnost přechází. Při tom žádný národ neodkrývá svých vad tak bezohledně jako anglický, ale o úsudek jiných národů se nestará, anebo jim vůbec upírá schopnost, posuzovali poměry vlasti jeho. Praktičnost jeví se nejen v konání, ale i v zevnějšku a výživě jejich. Angličan nosí jednoduchý šat z dobré, trvanlivé látky a právě takovou váhu jako na oděv klade na dobrou, živnou stravu, kteráž jest základem jeho silného vývoje tělesného. Pšeničný chléb a dušené maso, jakož i těžké puddingy jsou národním jídlem, roastbeef a plumpudding objevuje se o hodu vánočním na stole i nejchudšího dělníka, těžká piva (ale, porter) a jalovcová kořalka jsou národní nápoje. Zámožnější třídy libují si také ve víně. Opilství, jež bylo dříve rozšířeno také ve vyšších kruzích, náleží dosud k neřestem obecného lidu, avšak dlužno doznati, že v novější době značně ho ubývá. Národu anglickému bývá zhusta upírán veškeren hlubší cit, ale dojista neprávem. Mlčelivost jejich jest od století pověstná a zdrželivost, ano chladnost zachovává Angličan i tam, kde sám bližší známosti si přeje. Svoje mínění, podivnosti i zvrácenosti hájí s houževnatou tvrdošíjností, ale zásad svých nikomu nevnucuje, ano žádá od každého, aby mínění své směle vyslovil. Vůbec svoboda osobní jest v '''A'''-ii co nejrozsáhlejší, jenom když neruší veřejného pořádku; každý žije pro sebe dle svého způsobu nestaraje se příliš o své okolí. Ve společenském obcování jest Angličan až pedantický a nejen u dvora zachovává se přísná obřadnost, ale jistou měrou i v poslední chatrči. Při tom všem jest výborným občanem, jenž zákonů přísně šetří, a nejlepším otcem rodiny, jakého si jen mysliti lze. Na domácnost odkazuje ho nejen vlhké, drsné a mlhavé podnebí, nýbrž i vrozená něžnost a láska k rodině vábí ho v kruh její; domácnost (home) jest takřka posvátným stánkem, vyzdobeným všelikým pohodlím, pokud tomu dovolují prostředky, a v ní vládne žena, jež se snaží, aby domov byl muži nejpříjemnějším útulkem. V domech všady panuje vzorný pořádek a čistota. Neméně vyvinuta jest u Angličana láska ku přírodě, jevíc se zakládáním veřejných sadů po městech, soukromých zahrad i zvláštní zálibou přebývali na venkově. Vzácnou ctností Angličanů jest neobyčejná přímost a pravdymilovnost; každému řeknou mínění své otevřeně, nečiní slibů, kterých nemohou najisto spiniti, a vyžadují podobného jednání také od jiných; každá věc pozbývá ve veřejnosti půdy, jakmile jí bylo dokázáno, že užívá na podporu svou prostředků nepoctivých. Vroucí zbožnost projevuje se množstvím skutků dobročinných, nejenom svěcením svátků; den nedělní má v '''A'''-ii vůbec podivný ráz; města jindy plná ruchu a lidí jsou v neděli jako vymřelá, všecky veřejné místnosti i musea, obrazárny, vědecké zahrady, divadla a j. jsou uzavřeny. V nejnovější době však vyskytuje se silný proud proti zvyku nuceného svěcení neděle. '''A.''' jest zemí obchodní, není tedy divu, že veškery snahy se nesou za výdělkem, a že veškery svobody, privilegia a j. týkají se hlavně otázek peněžních, ano, mimo Ameriku nepřikládá se bohatství nikde taková cena jako v '''A'''-ii. Že však peníze nejsou Angličanům jediným účelem, a že také vyšší snahy u nich utěšeně se vzmohly, toho dokladem jest přebohatá jejich literatura; v umění však nemohou se měřiti vkusem s jinými národy. Zvláštní vliv na život společenský mají »kluby«, jež v '''A'''-ii nabyly neobyčejného rozšíření a stoupence své stále rozmnožují ve všech třídách obyvatelstva; moderní kluby londýnské vynikají dnes rozsáhlostí a úpravností svých domů, jakož i vnitřním zařízením. Ode dávna jest Angličan přítelem tělocviku a jest proto náruživý jezdec, chodec, lovec, plavec, veslař a j. Zápas pěstuje se hlavně v hrabstvích cumberlandském, lancasterském a devonském; také ušlechtilé »umění« boxovací má dosud mnoho ctitelů, ačkoli vážné zápasy toho druhu jsou nyní zakázány. Spolky tělocvičné a veslařské rozšířeny jsou po celé zemi, koňské dostihy náležejí k nejoblíbenějším zábavám. Z her libují si hlavně v takových, kde se tělo pohybuje, a tu jest nejoblíbenější hra v míč, hlavně cricket. == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Celá povaha '''A.''', její světový obchod, který se tu soustřeďuje, i průmysl neobyčejně vyvinutý nabádají také k soustavnému provozování orby, která dosud náleží mezi nejdůležitější odvětví výroby v '''A'''-ii. Poněvadž pak Angličan vše, čeho se chopí, provádí se svou vrozenou důkladností a vytrvalostí, jest zcela přirozeno, že orba v '''A'''-ii a Walesu u vývoji svém dosáhla znamenitého stupně, tak že celému světu může sloužiti za vzor. Dle úředních zpráv zabývalo se r. 1881 v '''A'''-ii a Walesu orbou 1,318.344 mužů a 64.840 žen, celkem tedy 1,383.184 lidí; avšak r. 1861 obnášel počet týchž dělníků 1,924.110 osob, tak že jest patrno, kterak orba anglická ustupuje vzmáhajícímu se dobytkářství, ale na druhé straně jest úbytek onen také následkem stálého přibývání hospodářských strojů. Z uvedeného počtu hospodářů je jich malý počet, kteří jsou vlastníky té půdy, kterou vzdělávají, neboť není země v Evropě, kde by pozemky byly soustředěny v rukou tak málo lidí jako v '''A'''-ii. R. 1881 bylo 972.836 vlastníků půdy a mezi těmi jevil se poměr následující: Méně než 40 arů (1 akr) mělo usedlostí 703.289, od 1—50 akrů (20 ''ha'') 194.623, od 50—500 akrů (20 až 202 ''ha'') 58.156, od 500—1000 akrů (202—405 ''ha'') 4799, od 1000—20.000 akrů (405—8093 ''ha'') 5338, přes 20.000 akrů (8093 ''ha'') 70 statků, neurčitých udání bylo 6571. Ježto pak v nejnovější době dovoz obilí z Ameriky do '''A.''' stále se vzmáhá a v poslední době také dobytek a maso dovážeti počínají, má rolník anglický velmi krušné postavení, zejména když se ještě dostaví neúroda nebo dobytčí nákaza. Skuteční sedláci (''yeomen'') vyskytují se jen v některých krajinách, ostatní rolníci vzdělávají pozemky pouze najaté. Výše zmíněné okolnosti orbě nepříznivé přiměly některé velkostatkáře, aby nájemné dobrovolně o 20—30 % snížili, a také zákonodárství pečuje o zlepšení poměrů nájemcův, přes to však zůstává vlastníkům veliká čásť půdy nepronajata, tak že ji dávají vzdělávat» svými zřízenci (''bailiffs''). '''A.''' sama má dosti úrodné půdy, neboť r. 1884 bylo půdy produktivní 80 %, ve Walesu 60 %, tedy průměrně 64,8 % celé rozlohy. V ohledu hospodářském rozděluje se obyčejně v šest částí: na severu jest podnebí sice poněkud drsné a následkem toho jsou pozdní žně, ale vzdělávání půdy jest vzorné; na záp. od ř. Merseye až k Avonu v Somersetshiru stojí v popředí ovocnářství a mlékařství, ve vnitrozemí (Midlandu) udržuje se mezi orbou a chovem dobytka rovnováha; na vých. převládá pěstování obilí, na jihu provozuje se rozsáhlý chov ovcí, kolem hlavního města kvete zelinářství a ovocnářství, na jihozápad sloučeny jsou orba, dobytkářství, pěstování ovoce i zelenina. Ve způsobu vzdělávání půdy převládá hospodářství střídavé a trojhonné. Jednotlivé role bývají obklopeny živými ploty neb aspoň stromořadím, což sice krajinám dodává půvabného, vzezření, ale orbě brubě neprospívá. K obdělávání polí zavedeny jsou většinou hospodářské stroje, zejména parní pluhy, jenom v západní '''A'''-ii užívají při orání ještě volských potahů. Poměr pěstovaných plodin jeví se v násle dujícím přehledu z r. 1885: Obilí a luštěniny pěstovány na . 2,841.000 ''ha'' Řípa, zelenina, zemčata na . . . 3,208.000 » Len na . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.000 » Chmel na . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29.000 » Jetel a traviny na . . . . . . . . . . . 1,243.000 » Mimo to leželo 217.000 ''ha'' úhorem, 6,079.000 ''ha'' bylo lučin, 635.000 ha lesův a 817.000 ''ha'' tvořila lada a půda neproduktívni. Z obilí zaujímá přední místo pšenice, pěstovaná hlavně v hrabstvích na jihových., žito vyskytuje se zřídka. Ve Walesu a severových. '''A'''-ii pěstují dosud ječmen na mouku, oves vyskytuje se hlavně na severu, méně v jižních krajinách. Zemčatům angl. podnebí valně nesvědčí a sází se jich také málo, nejvíce ještě v hrabství chesterském a lancasterském. Cukrovou řepu pěstují téměř výhradně jen v Suffolku, a tam jest také v Lavenhamu cukrovar. Hrách a boby náležejí k nejobecnějším polním plodinám. Veliká péče věnuje se v '''A'''-ii lukám a přením rostlinám, jimiž osívají i horské svahy, kde se nic jiného nedaří. Ze všech evropských států vysílá '''A.''' nejvíce {{Prostrkaně|chmele}} na trh a průměrný roční výtěžek jeho páčí se na 400.000 metr. centů, a chmelnice rozšířeny jsou ve 14 hrabstvích; v čele jejich stojí Kentshire, v jehož obvodu se nachází 63 % vší půdy chmelem osázené, v druhé pak řadě následují za ním Surrey, Sussex, Herefordshire a Hampshire. Z ostatních rostlin obchodních uvésti dlužno len a řepku, pěstovanou dílem k výrobě oleje, dílem (na jihu) za píci pro ovce, saflor, koriander, kmín (v Essexu), mořenu (v Surreyi a Kentshiru), hořčici, fenykl aj. Ovocnářství těší se v '''A'''-ii, zejména v jižních a jihových. hrabstvích, vzácné pozornosti, neboť toto odvětví jsouc provozováno racionálně a svědomitě poskytuje větší výtěžek nežli pěstování obilí. Nejobyčejnějším ovocem jsou jablka, hrušky, třešně a slívy; jemnější druhy pro chladná léta se nedaří, za to však vydrží tu i v zimě pod šírým nebem mnohé stromy, které na pevnině nutno přechovávati ve sklenících. Vinné hrozny zrají na jihu a v okolí Londýna i pod šírým nebem. Ačkoli tedy orba v '''A'''-ii nabyla vysokého stupně u vývoji svém, přece nemůže uhraditi potřebu přečetného obyvatelstva, a následkem toho musí býti obilí z Ameriky a Australie dováženo. A právě tento dovoz hrozí orbě anglické záhubou, neboť rolník zdejší nemůže s obilím americkým závoditi, a možno říci, že stojí na prahu velkého převratu v soustavě hospodářské, t. j. poměry nutí jej, aby znenáhla upustil od pěstování obilí a obrátil veškeru píli svou na krmný dobytek a mlékařství. {{Prostrkaně|Lesnictví}}. '''A.''' má ze všech evropských zemí nejméně lesů, poněvadž rozsáhlé dříve hvozdy byly znenáhla vykáceny a zůstaly neosety. Největší jsou dosud lesy korunní, jež zaujímají rozlohu 25.800 ''ha''. Tomuto nedostatku hledí se odpomoci tím, že kolem cest, na polích i lukách sází se hojně stromův, a odtud dlužno vysvětliti, že '''A.''' má více dříví, než by se podlé jejích lesů soudili mohlo. Zvěř chová se většinou v rozsáhlých parcích a mimo to jsou šírá blata a vřesoviště na severu oblíbeným místem pro honby. Na vývoj a povznesení orby v '''A'''-ii mají hlavně nemalý vliv četné spolky hospodářské rozptýlené po celé zemi. V čele stojí královská hospodářská společnost (''Royal Agricultural Society''), kteráž každoročně pořádá velkou výstavu. Vzorná hospodářství, založená od soukromníků, nahrazují poněkud nedostatek hospodářských škol. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Nepříznivé poměry, které orbu v '''A'''-ii krutě tíží, podporují vydatně dobytkářství, a také v tomto směru dodělali se Angličané znamenitých výsledků, tak že pevnina s těží s nimi může závodili. Stav dobytka v '''A'''-ii a Walesu jevil se r. 1885 takto: Koní bylo . . . . . . . . . . 1,220.497, hovězího dobytka . . . 5,421.960, ovcí . . . . . . . . . . . . . 19,577.437, vepřového dobytka . . 2,252.396. V první řadě platí slova výše uvedená o chovu koňstva; máť '''A.''' po Arabii nejkrásnější koně jezdecké, vynikající štíhlostí těla a rychlostí v běhu, zejména vytrvalé běhouny k dostihům, mimo to však má také jiná plemena až po nejsilnějšího tahouna. Chovu koní věnována v '''A'''-ii již za dob králové Alžběty vzácná péče, a anglický kůň pokládá se nyní za plemeno po arabském nejušlechtilejší ; čistokrevní hřebci zdejší vyvážejí se k dalšímu ušlechťování do celého světa a platí se za ně sumy k víře nepodobné (i 8000–12.000 lib. sterl.). Z ostatních plemen uvádíme velké, silné koně v Northamptoně a Leicesteru, již pocházejí z Flander, clevelandské ryzáky, způsobilé zvláště pro službu vojenskou; malé, ale vytrvalé plemeno do hospodářství v Suffolku a waleské pony. Rovněž pro zušlechtění hovězího dobytka vykonáno již od minulého století velmi mnoho; při tom však jedná se dobytkářům anglickým hlavně o krmný skot, dojnost má úlohu jen podřízenou a na schopnost k tahu vůbec se nedbá. V '''A'''-ii rozeznávají obyčejně čtyři druhy: {{Prostrkaně|devonshirské}} plemeno barvy černohnědé, s rohy prostředně velikými a s krátkou, poněkud kudrnatou srstí a silnou koží, poskytuje sice dobré maso, ale k mlékařství hrubě se nehodí; rozšířeno je hlavně v Herefordshiru, Gloucestershiru a Sussexu. Dlouhorohý skot {{Prostrkaně|Lancasterský}}, barvy tmavohnědé, pochází prý z Irska a rozšířen je v severozáp. hrabstvích, hlavně v lancasterském, odkudž se mu dostalo jména; mléka poskytuje velmi málo, ale jsa kostnatý a otužilý hodí se dobře do tahu a částečně i ke krmení. Dobytek v Norfolku a Suffolku, přivezený prý ze Skandinavie, je zcela bezrohý, obyčejně černý a dává výborné maso, ale málo mléka, za to však dobrého. Nejlepším posléze plemenem je {{Prostrkaně|krátkorohý skot}} (''Shorthorns''), barvy červenohnědé nebo bílé s nádechem červenavým, rozšířený po celé zemi, nejvíce v hrabstvích Northumberlandě, Durhamu, Yorku a Lincolnu; maso jeho je výborné a mléka dává velmi mnoho. S chovem skotu souvisí také příslušný průmysl; máselnictví kvete v Cambridgi, Suffolku, Yorkshiru, Somersetu, Gloucesteru, Devonshiru a Oxfordě; sýrařství v Chesteru, Gloucesteru a hlavně v Leicesteru, odkudž přichází nejlepší sýr anglický. Již ve středověku provozován v '''A'''-ii rozsáhlý chov ovcí, avšak v novější době hledí se při chovu tom více na maso než na vlnu, poněvadž vlna většinou se dováží z kolonií. Z ovcí dlouhorouných vynikají ovce leicesterské, cotswoldské, mající sice vlnu poněkud kratší, ale jsou za to mnohem způsobilejší ke krmení; lincolnské, s jemnou lesklou vlnou, kentské a devonshirské; krátkorouné ovce rozšířeny jsou hlavně na jihu, v hrabství oxfordském, hampském, Suffolku a j. Chov vepřového dobytka kvete v Berkshiru, Gloucesteru, Herefordshiru, Rudgwicku a-Suffolku; nejlepší uzené kýty poskytují Yorkshire a Westmoreland, slanina přichází z Wiltshiru, Hautshiru a Berkshiru. Drůbež rozšířena je po celé zemi a proslulé jsou kury z Dorkingu, Sussexu a Berkshiru, husy z Lincolnu, krůty z Norfolku a Suffolku. {{Prostrkaně|Hornictví a hutnictví}}. Ohromné bohatství výborného kamenného uhlí a železných rud pojišťuje anglickému hornictví výtěžek největší na celé zemi. R. 1884 vytěžilo se v '''A'''-ii (s Walesem) 168,942.559 tun rud, uhlí, soli, zemin, v ceně 47,487.217 lib. sterl. a vedlé toho břidlic a kamene stavebního za 8,707.609 lib. sterl., úhrnná cena výtěžku celého činí tedy 56,194.826 liber sterlinků (— 573,187.225 zl. r. č.). Z toho připadá na uhlí kamenné 139,448.660 tun v ceně 38,504.885 lib. sterl.; na rudy: železné 24,471.623 tun v ceně 6,190.999 lib. sterl., cínovou 15.117 tun v ceně 669.254 lib. sterl., olověnou 49.695 tun v ceně 363.870 lib. sterl., měděnou 42.021 tun v ceně 111.614 lib. sterl., zinkovou 25.516 tun v ceně 73.950 lib. sterl., dále na sůl 2,308.498 tun v ceně 666.234 lib. sterl. Největší hutě železné jsou v Yorku, Durhamu, Lancastru a Cumberlandě; r. 1884 vytěžily 6,823.727 tun surového železa. V létech předchozích býval výtěžek větší (r. 1882: 8,493.387 tun, ale r. 1872 jen 4,700.000 t. a r. 1860 2,890.000 t.). Cínu dobývá se pouze v Cornwallu a Devonu; také výtěžek jeho slábne; největší byl r. 1850, kdy dobyto bylo z rudy 10.462 tun kovu (r. 1884 jen 9574 tun). Nejvýnosnější doly na olovo jsou v Northumberlandě (Allendale), Durhamu, Cumberlandě (Alston-Moor), Yorku, Derby (High Peak), Shropshiru, v Cornwallu a Devonu, skrovnější v Somersetu, Westmorelandě, Staffordě a Chesteru (jakož i ve Walesu a na ostrově Manu). Všechny anglické olověné rudy jsou více méně stříbronosny (nejvíce cornwallské a chesterské), ale výtěžek olova i stříbra od r. 1860 klesá. R. 1884 dobylo se z rud 39.700 tun olova (proti 58.000 tun z roku 1860) a stříbra vytěžilo se za 68.731 lib. sterl. — Měděná ruda vyskýtá se zvláště v Cornwallu a Devonu, kdež jest 65 dolů; dříve těžilo se nejvíce z dolů lancasterských, waleských (Caermarthen) a na ostrově Anglesey, menší měrou v Cumberlandě, Chesteru a na ostrově Manu. R. 1884 byl výtěžek mědi v hutích 33.421 tun. — Na zinek doluje se v Cornwallu, Devonu, Derby, Cumberlandě, na ostrově Manu (jakož i ve Walesu). R. 1884 vytěžilo se z rudy 9918 tun kovu. — Pyrit nachází se v rozličných částech země, nejhojněji v Cornwallu. Tamže naskýtá se také zlato, ale nevyplácí se dobývati ho, pak rudy manganové, arsenikové, niklové, wolframové a j. Soli dobývá se jednak odpařováním vody mořské, jednak ze solných zřídel, jednak z dolů chesterských, worcesterských a staffordských. Důležitá jsou ložiska tuhy v Cumberlandě (Borrowdale). — Výborného stavebního kamene není nedostatek: oolithový vápenec lámou na mnohých místech ve hrabstvích Lincolnu, Kentu, Rutlandě, Somersetu (Bath) a Dorsetu (Portland), magnesiový vápenec v severních částech '''A.''' (od ř. Týne až k Derby a Nottinghamu), pískovce rozličné na všech stranách, jmenovitě ve hrabstvích Derby, Yorku a Kentu, žulu v Cornwallu, Devonu a Cumberlandě, syenit v Leicestru a Worcestru (Malvernské výšiny), břidlice v Cornwallu, Devonu, Cumberlandě i Westmorelandu, mramor ve Westmorelandu, Derby, Devonu. Sádra naskýtá se ve hrabstvích shropském, dorsetském a wiltském (tamže i asfalt), alabastr v Chesteru a Lancastru, kamenec ve hrabství Yorku, petrolejové prameny a ložiska asbestu v Cornwallu, jantar na březích Norfolku a Suffolku. — Celkem zaměstnáno jest hornictvím a hutnictvím v '''A'''-ii přes půl millionu lidí. ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' == Průmysl. == '''A.''' zaujímá mezi průmyslnými zeměmi místo první. Rozvoj průmyslu jejího podmíněn jest ohromnou produkcí uhlí (kamenného), jakož i železa, jíž '''A.''' překonává všecky země ostatní; k podpoře pak jemu jsou kromě jiného: zrušení všech monopolův (od r. 1624); rozšířené továrnictví; systém dělení práce v továrnách — jednotlivým dělníkům svěřeno bývá spracování pouze některé části jistého výrobku, což prospívá rychlosti a důkladnosti výroby; výborné technické vzdělání průmyslníků; mohutně vyvinutý duch spolčovací, jímž dostává se průmyslným podnikům velkých a laciných jistin. Angličané hledí si všech odvětví průmyslu. Velikolepá jest výroba raffinovaného železa a zboží železného. Yorkshire a již. Wales vynikají přípravou kujného železa a slynou spolu se záp. Cumberlandem též ocelí. Středisky železářství jsou: Birmingham (hotovení zbraní, per ocelových a špendlíků), Wolverhampton (výroba plechu i zboží nožířského) a Sheffield (nástroje řezací). Vedlé těchto měst účastní se na tomto odvětví čestným způsobem Wellington (Shropshire), Bolton, Oldham, Bradford, Leeds, Redditch (výroba jehel a udic), Stockton a Londýn (rozsáhlé továrny na zbraně). Výrobou zboží mosazného a bronzového proslul Birmingham, plátování kvete v Sheffieldě, zboží měděné hotoví se rozsáhlou měrou v Bristolu, tovary cínové v Cornwallu. V průmyslu zlatnickém a stříbrnickém vyniká Londýn, v klenotnictví Birmingham. Strojnictví anglické dospělo ke znamenité dokonalosti. Středisky jeho jsou Manchester (stroje pro továrny na zboží bavlněné), Leeds, Birmingham (zvi. vozy železniční, stroje šicí, parní), Sheffield, Newcastle, Oldham (šicí stroje), Birkenhead (parní stroje), Nottingham (parní stroje), Londýn (šicí stroje) a Derby (parní stroje). — Londýn má také rozsáhlé továrny na vozy a rovněž jako Birkenhead i přístavy při ústí ř. Tyne světoznámé loděnice. Hudební nástroje hotoví '''A.''' u velikém množství; nejdůležitější jest výroba varhan a pian. — Utěšeně rozmohlo se hodinářství (výtečné chronometry), jehož středisky jsou Londýn a Coventry. Světového jména dobyly si anglický porculán, kamenina a jemné zboží hliněné; tomuto odvětví průmyslnému daří se jmenovitě ve hrabství staffordském v »okrese hrnčířském« (Potteries), v působišti kdysi Wedgwoodově, pak ve Worcesteru, Derby a Londýně. Velmi zdárně pokročilo anglické sklářství, jemuž druhdy položili základ vystěhovalci francouzští a italští. Nyní vyrábí '''A.''' sklo zrcadlové, korunové, tabulové i flintové v ohromných továrnách ve Sv. Helandě, Prescotu, Birminghamu, Sunderlandě, Londýně a v Newcastlu. Velikou péči vynakládají Angličané na úpravu koží; střediskem tohoto odvětví jest Londýn. — Obuvnictví po továrnicku provozuje se v Northamptoně, Norwichi a Leicestru. Hlavními sídly sedlářství, řemenářstv! a brašnářství jsou Walsall (Staffordshire), Birmingham a Londýn, kterýž vyniká také výrobou koženého zboží galanterního. Daleko nejdůležitější odvětví průmyslu anglického jest průmysl textilní, jenž zaměstnává ohromný počet dělníků (r. 1885: 813.824 děln. v 6359 továrnách se 49,725.814 vřeteny a 675.953 mechan. stavy) a spracuje nesmírné množství suroviny. Nejpřednějšim předmětem jeho jest bavlna. Spracováním jejím zanášejí se hrabství lancasterské (zvl. Manchester), chesterské a yorské, vyrábějíce všeho druhu přízi, látky lehčí a těžší, tkaniny atd. Z průmyslných měst v tomto oboru jmenovati jest vedlé Manchestru Salford, Blackburn, Ashton under Lyne, Oldham, Bolton, Bury, Rochdale a Stockport. Na druhém místě stojí vlna. Předení a tkaní její soustředěno jest v okrese bradfordském (Yorkshire), kdež Halifax (vlna česaná), Leeds a Huddersfield (jemná sukna, látky modní) získaly si jméno světové. S nimi závodí Trowbridge (Wiltshire, modní látky, sukna lehká) a Stroud (Gloucestershire, sukno šarlatové a světlobarevné). Flanel vyrábějí Wales a Halifax, pokrývky vlněné Dewsbury, koberce Kidderminster, Halifax, Dewsbury a j. místa. Plátennictví rozšířeno jest ve hrabstvích yorském (Hull, Leeds a Barnsley) a lancasterském (Blackburn). Hedvábnictví má v '''A'''-ii význam skrovnější než předešlá tři odvětví. Vzmohlo se teprve ve 2. pol. XVII. stol. vystěhovalci francouzskými. V dobách nejnovějších klesá (počet dělníků v továrnách na hedvábí zaměstnaných sklesl od r. 1861 se 112.553 do roku 1881 na 60.600 a do r. 1885 na 42.995). Předení hedvábí soustředěno jest ve hrabství chesterském, pak v Essexu, Yorkshiru a Lancastru, tkaní v Manchestru (tkaniny), Coventry (stužky), Macclesfieldu (modní látky) a Norwichi (šály). Mohutná jest výroba zboží stávkového (Nottingham a Leicester), proslulé krajkářství (Nottingham, Bedford, Buckingham). Velikých rozměrů nabylo hotovení deštníkův a slunečníků (Londýn a Lancaster). Kloboučnictví kvete zvláště ve Stockportě, Manchestru, Ashtoně (under Lyne) a Londýně. Pletení ze slámy jest důležitým odvětvím průmyslným v Bedfordshiru, Herefordu a Buckinghamshiru. Papírnictví anglické požívá chvalné pověsti; pracuje pro rozsáhlý vývoz. Nejvíce papíren má hrabství Kent. Značná jest i výroba čalounů a zboží z papíru hněteného (Birmingham). Také potraviny jsou důležitým předmětem anglického průmyslu: mlýny a cukrovary nepostačí sice pracovati pro domácí spotřebu, za to však vzmáhá se nasolování a uzení masa, pivováry pak (největší v Burtoně upon Trent a v Londýně), jakož i vinopalny dodělaly se značného vývozu. Průmysl chemický provozuje se v rozměrech velikých; středisky jeho jsou Newcastle nad ř. Týne, Liverpool, Gateshead, Bristol, Birmingham i Londýn (zvláště mydlářství, značná výroba voňavek i svíček). — Posléze jest se zmíniti o výrobě nábytku, jíž vyznamenává se Londýn, pak o dvou odvětvích, jimiž '''A.''' předčí nad ostatní Evropu, totiž o hotovení kartáčův a výrobě knoflíků (Londýn, Birmingham a Sheffield). ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' == Spojovací prostředky. == Příroda i ruka lidská výborně opatřily '''A'''-ii prostředky spojovacími. Moře, jehož břehy oplývají pohodlnými přístavy, zarývá se mnohými zátokami do vnitra země, jmenovitě při ústí řek. Splavná síť těchto jest velmi rozsáhlá. Temže na př. jest splavnou pro mořské lodi (o 800 tun) až k londýnskému mostu; Severn pro mořské lodi (o nosnosti 350 tun) již u Gloucestru; Trent až po Gainsborough. Angličané ku podpoře splavnosti řek založili množství průplavů, jimiž všechny větší řeky anglické navzájem jsou spojeny. Nejstarší z nich jest průplav spojující potok Sankey s řekou Mersey (84 ''km'' dlouhý), založený r. 1755; z nejdelších jest Grand-Trunk-Canal (145 ''km'' dl.) velmi rozvětvený; jde od Londýna k Oxfordu, Hullu, Liverpoolu a Bristolu; z Londýna do středu vede velký spojovací průplav (Grand Junction, 79 ''km''), od Oxfordu k sev. průplav Oxfordský, jenž křižuje se s Birminghamským; Trent s Merseyem spojeny jsou průplavem 58 ''km'' dlouhým; nejznamenitější jest průplav Bridgewaterský, jenž spojuje Worsley s Manchestrem a Runcornem nad řekou Mersey, 68 ''km'' dlouhý; vede dílem pod zemí mnohými tunnely, dílem po viaduktech nad zemí (viadukt nad splavným Irwellem ve výši 12 ''m''). — Průplavy anglické mají úhrnné délky 4023 ''km'', ale obchodní význam jejich poklesl zvláště tím, že zakoupily je společnosti železniční, aby zamezily soutěž. V nejnovější době však počíná vláda bedlivěji starati se o průplavy, a řada jejich rozmnožena bude velikolepým průplavem pro veliké lodi mořské mezi Liverpoolem a Manchestrem. — Velkou důležitost mají pro '''A'''-ii železnice. Vznikly z potřeby zjednodušiti dopravu uhlí od dolů northumberlandských a durhamských ke stanovištím lodí při ř. Tyne a Wear původně jako dráhy dřevěné; dalším pokrokem vyvinuly se v '''A'''-ii (v době mezi léty 1602 a 1649) dráhy koňské, a počátkem tohoto století užito bylo za hybnou sílu páry, poprvé na dráze merthyrsko-tydvilské (r. 1804). Stephenson použil parního stroje nejdříve na dráze killingworthské (1814) a o něco později na trati mezi Stocktonem a Darlingtonem, kdež jely první vozy osobní. Zlepšená lokomotiva Stephensonova zahájila jízdu na dráze liverpoolsko-manchesterské (1829). Od té doby pokročila '''A.''' v tomto směru úžasně. R. 1859 měly železnice anglické, waleské v to počítajíc, úhrnem délku 11.762 ''km'', r. 1873 18.296 ''km'', r. 1884: 21.468 ''km''. R. 1887 dosáhly železnice anglické délky 22.249 ''km'' repraesentujíce kapitál 702,554.000 lib. sterl.: hrubý příjem obnáší 60 1/2 mill. lib. sterl., čistý výnos 28,739.000 lib. sterl. Železné dráhy anglické rozvětveny jsou hustou sítí po celé zemi; na velmi četných místech dotýkají se pobřeží mořského, uvnitř pak nejdůležitějšími středisky jejich jsou Londýn, Canterbury, Guildford, Salisbury, Yeovil, Taunton, Bristol, Reading, Oxford, Bedford, Cambridge, Norwich, Peterborough, Spalding, Leicester, Birmingham, Hereford, Wolverhampton, Shrewsbury, Stafford, Derby, Nottingham, Sheffield, Lincoln, Doncaster, Wakefield, Leeds, Manchester, Stockport, Wirgan, Bolton, Warrington, Chester, Crewe, Preston, York, Darlington, Durham, Bishop Auckland, Blackburn, Newcastle a Carlisle. — Ještě hustěji rozvětvena jest síť telegrafní: délka linií převyšuje délku tratí železničních více než dvojnásob, délka drátů pak více než desateronásob. ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' == Poměry náboženské. == {{Prostrkaně|Církev katolická}}. Angličané chtěli odvozovati původ církve své od apoštolův, jmenovitě od sv. Pavla, ale marně; není však pochyby, že po spojení Britannie s říší římskou křesťanství záhy tam mělo vyznavače. Dle Bedy britský král Lucius žádal papeže Eleutheria (177—192) za věrověstce, a ten vyslal Tugatia a Damiána, kteří v '''A'''-ii s velikým zdarem Krista hlásali. Za Diokleciána měla Britannie mučenníky, a na synodě arelatské r. 313 byli tři britští biskupové. Pozdější zápasy Britů s Anglosasy byly boji křesťanů s pohany, a pokřesťanění těchto jest zásluhou teprve papeže Řehoře Velikého, jenž ještě jako opat jsa pohnut krásou anglosaských otroků v Římě chtěl sám podniknouti missijní cestu do '''A.''', avšak Římané ho nepustili. Jsa papežem poslal r. 596 probošta Augustina s 39 mnichy do '''A.''' Missie přišla do království kentského, jehož král Ethelbert dne 2. čna 597 přijal křest a po něm o vánocích t. r. přes 10.000 Anglů. Pohanské chrámy proměňovaly se v křesťanské, pohanské obyčeje v křesťanské mravy, a tak snadným činěn přestup k nové víře. Sv. Augustin stal se prvním arcibiskupem canterburským (zemř. 20. května 605). Z Kentu byla do konce VII. st. znenáhla obrácena celá heptarchie. Znamenitým pro '''A'''-ii stal se arcibiskup canterburský Theodor (668—690), rodem Řek. Zavedl všude kanonický řád a založil znamenitou školu canterburskou, z které vyšlo mnoho velikých mužů. Okolo r. 735 bylo v '''A'''-ii zřízeno druhé arcibiskupství v Yorku. Když Vilém Podmanitel, vévoda normanský, zmocnil se '''A.''', učinil Lanfraka canterburským arcibiskupem (1070—1089), jenž kleslou kázeň obnovil a základ položil k rozkvětu věd a umění. Jeho nástupce Anselm (1093—1109) vybojoval na králi Vilémovi II. svobodu anglické církvi. Arcibiskup Tomáš Bekket (1162 až 1170), zachránil tuto svobodu proti králi Jindřichovi II. svým mučennictvím. Když po smrti canterburského arcibiskupa Humberta zvoleni dva kandidáti, zamítl Innocenc III. oba a povolal voliče do Říma, kde za arcibiskupa zvolen Štěpán Langthon. Ale král Jan Bezzemek nechtěl nového arcibiskupa uznati, pročež papež vydal naň klatbu a na zemi interdikt, a když král toho nedbaje vynucoval církevní úkony, sesadil jej papež a provedení výroku toho svěřil králi francouzskému. Ale nežli přišlo k válce, vyrovnal se Jan s papežem listinou datovanou v Doveru 13. května 1213. Potom král prohlásil '''A'''-ii a Irsko za papežské léno a zavázal se k poplatku 1000 hřiven papežské komoře. Tuto lenní smlouvu doverskou uznávali baroni s králem spojení i odpůrcové jeho, a '''A.''' stala se tedy lénem papežským cestou úplně zákonitou, s vůlí krále i národa. Neštěstí králova ve válce s Francií použili baroni a vynutili na něm listinu zv. »Magna charta« (15. čna 1215), základ nynější ústavy anglické. Papež Innocenc III. zavrhl ji, ačkoli plnou svobodu církve pojišťovala, poněvadž byla vydána bez jeho svolení, jakožto vrchního pána '''A.'''; avšak proto přece zůstala v platnosti. Jinak církev v '''A'''-ii vnitř nebyla znepokojována kromě učením {{Prostrkaně|Wickliffovým}} (v. t.). Na pokraj záhuby přišla církev katolická za reformace. Král Jindřich VIII. (1509—1547) odtrhl svou říši od Říma, poněvadž papež Klement VII. jeho manželství s Kateřinou, princeznou aragonskou, neprohlásil za neplatné, a učinil sebe r. 1534 hlavou církve anglické. Zavedla se přísaha o supremátě králově nad církví, a kdožkoli odepřel, pokládán za velezrádce. Usnesením parlamentu bylo najednou 376 klášterů (všech bylo 616) zrušeno; ostatní zrušeny v létech následujících. Celkem dal Jindřich odpraviti 2 královny, 2 kardinály, 2 arcibiskupy, 18 biskupů, 13 opatů, 500 převorův a mnichů, 38 doktorů bohosloví a práv, 12 vévod a hrabat, 164 šlechtice, 124 měšťany a 110 žen. Za Edvarda VI. (1547—1553) stala se rozkolnická církev protestantskou. Královna Marie (1553—1558) obnovila staré náboženství, navrátila církvi statky, pokud je stát držel, neznepokojovala soukromých držitelů jejich, a zavedla zase staré zákony proti bludařům. Krvežíznivou, za jakou ji prohlašují mnozí dějepisci protestantští, královna Marie nebyla. Její sestra a nástupkyně Alžběta (1558 až 1603) byla sice po katolicku korunována a slíbila hájiti katolického náboženství, ale hned po korunovaci odvolala svého vyslance z Říma, prohlásila se za hlavu církve a pronásledovala katolíky tresty nejpřísnějšími. Když papež Pius V. klatbu na ni vydal, zakročila přísněji proti katolíkům zakázavši pod trestem smrti učení katolické hlásati, kněze světití, zpověd slyšeti a katolického missionáře do domu přijmouti. Její nástupcové, Stuartovci Jakub I., Karel I. a II. neposkytli katolíkům žádné úlevy bojíce se Anglikánův a presbyteriánů. Jakub II. (nast. r. 1685) jsa katolíkem chtěl opět obnoviti v říši katolické náboženství, ale počínal si při tom bez rozvahy a vzbudil proti sobě odboj, v jehož čelo se postavil jeho zeť Vilém, princ oranienský, před nímž Jakub prchl do Francie. Nový král Vilém dal všem vyznáním svobodu (1698) jenom ne katolíkům a sociniánům. Katolíci směli bydleti pouze ve vzdálí 10 mil angl. od Londýna, nesměli si zařizovati žádných škol a i jinak byli potlačováni. Pod tímto krutým násilím mizeli znenáhla katolíci tou měrou, že r. 1780 bylo jich v '''A'''-ii jen 63.376. Anglickým katolíkům přišly vhod boje Irů za víru a práva. V čelo hnutí katolického postavil se od r. 1809 Daniel 0’Connel, výmluvný obhájce církve a svobody irské, který zákonitě si veda přinutil Wellingtona, že rozhodl se pro svobodu církve katolické. Týž podal 31. března 1829 emancipační billu komoře lordů, kde byla přijata a dostala 13. dubna 1829 královské stvrzení. Katolíkům otevřen vstup do parlamentu a největší části státních úřadů. Roku 1840 upravil papež Řehoř XVI. katolickou církev v '''A'''-ii rozděliv ji na osm apoštolských vikariátů. K rozšíření katolicismu v '''A'''-ii také valně přispěl puseyismus (viz {{Prostrkaně|Pusey}}). R. 1850 Pius IX. obnovil anglickou hierarchii ustanoviv Westminster za sídlo arcibiskupa, jemuž 12 biskupství podřídil. Prvním arcibiskupem stal se znamenitý učenec, kardinál Wiseman. V kruzích protestantských vypukla proti tomu veliká bouře; parlament přijal billu ministerstvem podanou, že žádný katolický biskup nesmí užívati názvu některého anglického města, a že duchovní nebo řeholník nesmí nositi veřejně své roucho. Avšak statný kardinál přemohl veškeren odpor a slavil r. 1852 první provinciální synodu. Nyní má '''A.''' a Wales 1,200.000 katolíků, 1 arcibiskupství a 14 biskupství. ''[[Autor:František Xaver Kryštůfek|Dr. Fr. X. Kryštůfek.]]'' {{Prostrkaně|Povšechný přehled}}. V '''A'''-ii jsou všecka náboženství dovolena a svobodna. Tak zní zákon veřejného mínění, kdežto zákon státní (''Act of toleration'' z doby Vilémovy a Mariiny, sec. I., kap. 18.) jest velmi neúplný. Žádný starý akt není odvolán, ale svoboda náboženská vyvinula se samorostle, a není státníka, který by se odvážil sáhnouti na ni. Jediný rozdíl mezi církví státní a ostatními jest, že státní církev požívá starých nadací a má právo desátku, kdežto ostatní jsou ''selfsupporting'', udržujíce se z vlastních příspěvků. Svoboda náboženská vžila se úplně v ducha národa a uznána za základ svobody vůbec. Slovo sektářství, jinde odpor budící, nemá v '''A'''-ii významu; každý má právo přesvědčení své veřejně hlásati. Třenic náboženských není; nesnesitelné jest některé vyznání jen tehdy, ruší-li obecný pořádek, nebo sleduje-li cíle politické. Vláda uznává, že svědomí vyňato jest z područí světské vrchnosti a vede si dle toho tak přesně, že žádného vyznání policejně nestřeže, ba ani při sčítání lidu nikoho se netáže na náboženství. Přesné sestavení číslic o jednotlivých vyznáních náboženských jest dosti nesnadné; lze je provésti jen přibližně, a to bud na základě zpráv vydaných různými nábož. společnostmi (v kterých však čítáni bývají obyčejně jen údové plnoprávní), nebo dle návštěvy chrámů, která závisí na různých okolnostech. Má se za to, že z 25,974.439 duší dle sčítání roku 1881 ('''A.''' s Walesem) státní církvi náleželo 13,500.000, k církvím nezávislým 10,000.000, ostatní pak že k žádné církvi se nehlásí. R. 1886 zaneseno bylo ve státní seznam 24.597 chrámův a místností určených k bohoslužbě, ale praví se, že mimo tyto jest asi 12.000 úřadům neoznámených. Náboženských sekt má '''A.''' množství veliké. V seznamu chrámů státu opověděných uvádí se 229 různých jmen a ve skutečnosti jest jich snad ještě více. Vznik jejich má po většině původ svůj ve volném historickém vývoji. Učení převalné většiny jest s učením církve státní zcela totožné až na několik málo článkův, a to ještě podřízeného významu. U leckteré církve na pohled sjednocené vyskytují se docela podobné nesrovnalosti, a jednota jest zachována jen z nedostatku volnosti neb pevnosti. První velká neshoda vyskytla se v určení poměru církve ke státu: má-li býti církev se státem na roveň postavena nebo jemu podřízena? Státní anglikánská církev má původ z vůle státu; ale tomu vzepřeli se puritánští dissenteři, hájíce neodvislosti a samosprávy církve. Proti oběma stojí menšina, hájící názor římský, že stát jest podřízen církvi, ale názor ten netěší se přízni ani státu, ani lidu. Druhá neshoda vzešla otázkou: je-li zřízení biskupské v církvi oprávněno, nebo spočívá-li moc církve v souhrnu věřícího lidu? Státní církev drží se episkopalismu, ale proti němu postavili se presbyteriáni a kongregacionalisté, považujíce praelatism za zkázu církve. Třetí neshoda vznikla otázkou o organisaci církevní: je-li církev organism po všech částech spojený, anebo je-li pouhým sdružením částic (sborů neb obcí) nesouvislých? Tu stáli episkopálové a presbyteriáni proti independentům. Konečně neshoda v otázce, může-li též laik učiti v církvi, dala vznik methodismu. Něco sekt utvořilo se pak také na základě kombinací zásad tu uvedených. Nejstarší z angl. sekt, nejneústupnější mezi bývalými puritány, jsou {{Prostrkaně|Independenti}}. Nejvýstřednější byli {{Prostrkaně|Brownisté}}; mírnější stranou jsou {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, kteří připouštějí ke správě sborů vedlé duchovních ještě laiky, jáhny. Independentism dosáhl největší moci za Cromwella, největšího sesílení však za reakce pod Karlem II., kdy obnovený ''Act of uniformity'' na 2000 duchovních ze státní církve vypudil. Jim náleží hlavní zásluha o svobodu svědomí v '''A'''-ii, zvláště od té doby, kdy opustili zásadu snášelivosti omezené. Literatura bohoslovecká jimi hojně jest obohacena. Velice jim záleží na dokonalém vzdělání duchovenstva a k tomu účelu mají 13 bohosloveckých kollejí. Čítají 2803 sbory a 1378 stanic; duchovních jest 3500, počet duší 1,250.000. Roku 1831 spojila se většina sborů v {{Prostrkaně|Unii Kongregacionální}}, která má 51 menších associaci. Správa jejich sborů jest vzorná a účinlivost vydatná. Stejného smýšlení o správě církevní a poměru této ke státu jsou {{Prostrkaně|Baptisté}}, lišící se od independentů tím, že udílejí křest pouze dospělým vyznavačům. Sluší je rozeznávati od anabaptistů německých, jejichž blouznivé zásady vymykaly se z objemu křesťanství. Rozdělují se v {{Prostrkaně|Particular baptists}}, menšinu přísně kalviniánskou, a v {{Prostrkaně|General baptists}}, většinu směru arminiánského. Chrámů mají 3654; duchovních 1893, k jejichž vzdělání mají 9 kollejí. Páčí se na 1,000.000 duší, mají rozsáhlé missie a jest to lid vzdělaný a mravný. Blíže státní církvi stojí {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} tím, že hájí organického spojení církve, jen že na místo vlády biskupské kladou řízení presbyterosynodní. Ve sboru vedou správu vedlé duchovních starší a jáhnové. Správa repraesentativní jest tu provedena nejpřesnějším způsobem. Usnesení vykonávají odborové pod vedením moderátora, voleného od synodu k synodu. Církev presbyteriánská čítá 1 synod, 10 presbyterních obvodův a 286 sborů, 278 duchovních, ústav ku vzdělání duchovenstva v Londýně a asi 250.000 duší. Mimo to jest v '''A'''-ii 17 sborů, trvajících ve svazku se skotskou státní církví presbyteriánskou. K církvi presbyteriánské náležejí hlavně intelligence a průmyslníci. — Nejnebezpečnějšími nepřátely presbyteriánů byli {{Prostrkaně|Unitariáni}}, poměrně novějšího původu. Mají 348 chrámů, 18 stanic a 340 duchovních. Jest jich asi 200.000 duší. Zevní úprava bohoslužby u všech těchto vyznání vyniká prostotou a bezobřadností. Pozoruhodným zjevem jest {{Prostrkaně|methodism}} vyšlý r. 1729 z církve anglikánské. Byl to původně praktický směr k oživení náboženského vědomí, zahájený v Oxfordě několika studujícími, jimž přezdíváno: svátý klub, methodisté. John Wesley, vůdce hnutí toho, nepomýšlel nikdy na vystoupen! z církve anglikánské, ale toužil toliko na nedostatek života v ní. Roku 1739 zařídil t. zv. ''societies'' (společnosti), jež rozdělil na třídy po 12 osobách pod vedením zkušenějších členů. Počet společností rostl, stavěny chrámy a k uspořádání práce svolána r. 1744 do Londýna konference kazatelů, na kteréž položen byl základ ke zvláštní organisaci methodismu. Nejvyšší stolice této církve jest všeobecná konference, která zkouší, ordinuje a dosazuje duchovní. {{Prostrkaně|Wesleyanští methodisté}} (''Old connexion'') vykazují 7145 chrámů. 2206 duchovních, 15.009 místních kazatelů, 879.112 dětí v nedělních školách, dle čehož jest jich více než 3,000.000 duší. Mají též rozsáhlé missie, na něž r. 1886 věnováno přes 138.165 lib. šterl. na domácí missii pak 37.789 lib. šter. Vydržují si 4 bohoslovecké semináře a 2 učitelská paedagogia. Literatura bohoslovecká nepěstuje se valně, za to písemnictví prostonárodní hojně zásobují. Po smrti Wesleyově odštěpili se r. 1797 obhájci práv laiků, jimž Wesley žádného místa ve správě nevyhradil. Známí jsou pod jménem {{Prostrkaně|Nové spolčení}} (''New connexion''). Mají 444 chrámů, 179 duchovních, 1217 místních kazatelův a na 100.000 duší. Jiní stoupenci téhož směru laikům ve správě církevní přejícího spojili se r. 1857 pod jm. {{Prostrkaně|Spojené svobodné církve methodistické}} (''United method. free churches''); čítají 1229 chrámů, 354 duchovních, 2997 místních kazatelův a na 200.000 duší. Zcela zvláštní útvar jsou the {{Prostrkaně|Primitive Methodists}}, ku kterémuž podnět dal roku 1810 dělník William Clowes utvořiv spolek střídmosti. Záhy utvořilo se takových spolků více a účastníci scházeli se v neděli pod šírým nebem k pobožnosti. Když jim v tom bráněno bylo, přijali jméno svrchu uvedené a organisovali se samostatně. Vynikajícím zjevem u nich jsou shromáždění pod šírým nebem (''Camp meetings''). Nyní mají 4305 chrámů, 1043 duchovních, 16.120 místních kazatelův a 411.935 dětí v nedělních školách. Zásluha methodismu o vychování lidu obecně se uznává. Vyšel vstříc potřebám jeho ve veliké jeho zanedbanosti a opuštěnosti. S methodisty shodují se ve mnohých názorech {{Prostrkaně|Moravians}}, Bratří, dovolávající se původu z Jednoty českobratrské; pro svůj episkopalism doznávali přízně vlády. Již r. 1741 vyskytuje se missijní společnost této obnovené Jednoty bratrské, Herrnhutských, v Londýně pro práci v Labradoru. Čítají 5727 kommunikantů v 38 sborech, a hlavní činnost svou soustřeďují v missii mezi pohany. Odstředivé snahy sledují: ''Society of Friends'' (společnost přátel), obecně {{Prostrkaně|Kvakeři}} (Quakers) zvaní; zavrhují zvláštní úřad kazatelský, svátosti, přísahu atd., mají 317 chrámův a 15.380 členů dospělých. {{Prostrkaně|Bratrstvo Plymouthské}} (Plymouth Brethren) z r. 1830, známé pod jménem Darbystů, kteréž zamítá takřka všecku organisaci církevní, má 23 chrámy. {{Prostrkaně|Apoštolsko-katolická církev}} neb Irvingiáni mají 80 chrámův a {{Prostrkaně|Nový Jerusalem}}, Svedenborgiáni 64 chrámy. V poslední době obrátila na se pozornost nová organisace: ''Salvation army'', {{Prostrkaně|armáda spásy}}, s methodismem spřízněná a jako tento práci svou se zálibou v nejnižších vrstvách konající a za tím účelem hlučných a nápadných způsobův užívající. {{Prostrkaně|Židé}} mají 80 synagog a 60.000 duší; příspěvky jejich jsou značné, ročně 150.000 lib. sterl. Z cizinců mají pravoslavní řečtí 6, arménští 2 chrámy; několik chrámů mají němečtí a švédští lutheráni a francouzští a hollandští reformovaní. {{Prostrkaně|Svobodná episkopální církev}} má 40 chrámů. Všecky čelnější evangelické církve prokazují sobě navzájem úctu a spolčují se v některých, obecně prospěšných podnicích. Takovými jsou Bibl. Společnost, Traktátní společnost, částečně též společnost pro bibl. archaeologii, rozmanité missie a dobročinné ústavy. Snášelivost, kteráž nevylučuje horlivého hájení vlastního přesvědčení, stala se vůbec pravidlem veřejného mínění a obcování. ''[[Autor:Čeněk Dušek|—šek.]]'' {{Prostrkaně|Anglikánská církev, anglikáni}} (úředně: ''The United Church of England and Ireland'', běžně: ''The Anglican Church''). Tak se vůbec nazývá evangelická církev Jindřichem VIII. (1509—1547) zavedená, za královny Alžběty (1558—1603) co do věrouky (přijetím 39 čl.) ustálená a od té doby (s malou přestávkou za trvání »dlouhého« parlamentu) v Anglicku (r. 1707 ve Skotsku a r. 1869 v Irsku) za státní církev uznaná. Zřízení její spočívá z částky na starém řádu kanonickém, kterýž na počátku reformace téměř beze změny byl podržen (kromě toho, že svrchovanost papežská nahrazena byla svrchovaností koruny), z částky na zákonech říšských a na právu obyčejovém, kteréž zejména platí pro samosprávu místní. Vyznání víry anglikánské církve obsaženo jest hlavně v dotčených 39 článcích, kteréž původně arcibiskupem Cranmerem a biskupem Ridleyem za Edvarda VI. (1547—1553) sestaveny, za Alžběty pak (1563) konečně upraveny byly. Články ty mají v celku ráz protestantský (úplná dostatečnost Písma sv., ospravedlnění z víry atd.), avšak výroky jejich jsou namnoze nejasné, a zřízení biskupské jest tu jakožto po právu stávající uznáno. Dalším, však rovněž tak neurčitým pravidlem víry jest Kniha obecných modliteb (''Book of Common Prayer''), ve kteréž obsažen jest úplný řád liturgický a návod ku konání všelikých služebností církevních. Duchovenstvo dělí se na 3 stupně: diakony, presbytery a biskupy. Biskupů čítá se 28 domácích a 53 koloniální. V čele jejich jsou arcibiskup canterburský a yorský, kteříž ve veřejném životě požívají předností téměř královských. Anglikánská církev neuznává jiné ordinace kněžstva leč vykonané svými biskupy a nazývá všecky ostatní evang. vyznavače {{Prostrkaně|dissenters}} (různě smýšlející). Místní duchovní správcové slují {{Prostrkaně|rector}} nebo {{Prostrkaně|vicar}}; jim ku pomoci pro duchovní správu jsou {{Prostrkaně|curates}} (kaplani), pro správu hmotných záležitostí osadní konšelé (''churchwardens'') s osadním výborem (''vestry''). Biskupové zkoušejí a v úřad uvádějí (''admit'') kněží od patronů příslušných kostelů navržené. Všeobecné církevní záležitosti upravují se ve dvou konvokacích z biskupův a zástupců kněžstva složených ; avšak konečné rozhodnutí ve všelikých sporných otázkách jest při tajné státní radě. V anglikánské církvi rozeznávají se tři hlavní směry: 1. {{Prostrkaně|Strana vysokocírkevní}} (''high church party''), konservativní ve smyslu starého hierarchického a liturgického řádu, z kteréž vyšli Puseyité nebo ritualisté, k Římu se klonící; 2. {{Prostrkaně|strana nízkocírkevní}} (''low church party'', také ''evangelical party''), kteráž klade větší váhu na víru a zbožný život než na zevní formy a s dissentery udržuje přátelské styky; 3. {{Prostrkaně|širokocírkevní}} (''broad church party''), jejími heslem jest pokročilá věda a filosofie po způsobu německého liberalismu. K anglikánské církvi čítají se v '''A'''-ii asi dvě třetiny (dle některých pramenů polovice), v Irsku jen nepatrná částka obyvatelstva. Zevní repraesentace její jest skvělá, ježto anglikánská církev požívá ze starých i novějších nadací bohatých příjmů, kteréž se do nedávna — před klesnutím užitků pozemkových — páčily na 8 mill. lib. sterlinků ročně. ''[[Autor:Ludvík Bohumil Kašpar|—šp.]]'' == Školství. == {{Prostrkaně|Obecné školy}}. Školní vychovávání angl. lidu až k začátku XIX. stol. bylo téměř docela zanedbáno. Prvním krokem byly školy nedělní (''Sunday Schools''), k nimž podnět dal Robert Daikes, vydav. »Gloucester Journalu«, a jež převzaty byly ve správu »Spolkem ku povzbuzení a udržování nedělních škol po veškerých britských državách« (''Society for the Support and Encouragement of Sunday Schools throughout the British Dominions''). Spolek podporován byl všemi církevními a politickými stranami, což vyplývalo z přesvědčení o nutnosti a účelnosti vzdělání lidu. Hlavní překážce při zakládání anglických obecných škol — nedostatku učebních sil — odpomohla v příhodném čase Bell-Lancasterova methoda (''Monitorial System of Tuition''), dle níž v jednotlivých třídách školních vyučovali lepší žáci k účelu tomu vybraní (''monitors'') pod dohlídkou hlavního učitele. Záhy též vláda sama ujala se obecných škol, povolivši k jejich podpoře roku 1832 poprvé 20.000 lib. sterl. Roku 1856 utvořeno bylo »vyučovací oddělení« (''Education Department''), jež podřízeno lordu předsedovi tajné rady a za účel má podporovati vychování mládeže pomocí hmotných prostředků parlamentem povolených a pod dohledem inspektorů k tomu určených. Vyučovací oddělení má spojení s ''British and Foreign School Society'', kteráž podobně jako státní úřad nezná žádných konfessionálních obmezení, a s ''National School Society'', ústředním orgánem škol státocírkevních. První zákon vyučovací vydán r. 1870. Dle tohoto škola řízena jest dvěma činiteli: 1. Školní radou (''School Board'') pod přímým dohledem poplatníkův a 2. anglikánskou církví a jinými náboženskými obcemi. Náklady na vychování rostou rok od roku. R. 1871 vyučování jednoho dítka stálo 1 libru 7 šil. a 5 pennů (17 zl. r. m.), r. 1881 již 1 lib. 16 šil. 10 1/2 p. (21 zl.) a roku 1885 1 lib. 19 šil. 1 1/2 p. (22 1/2 zl.). R. 1887 vyžadovalo elementární vyučování nákladu 6 1/2 mill. lib. sterl., jehož polovice byla vládou povolena. Následující tabulka obsahuje úřední data ze dne 30. srpna 1888: {| class="wikitable" |- ! !! Anglie a Wales !! Skotsko !! Irsko |- | Školy obecné || 19.022 || 3.902 || 7.803 |- | Školou povinných dítek || 5,145.292 ||691.465 || 692.341 |- | Žáci zkoušení od inspektorů || 4,064.863 || 542.902 || 556.993 |- | Státní příspěvek || 2,958.705 £ || 443.815 £ || 814.003 £ |} Školní radu má buď město nebo farní osada; občané města nebo poplatníci farní osady volí ne méně než pět a ne více než patnácte členů. Školní rada má dohlížeti: ke školním budovám, zejména ke zdraví dítek, náležitému světlu, teplu a ventilaci školních světnic. Každá škola má míti prostranství ke hrám (''play-ground'') s tělocvičným náčiním. Hledí se především k tomu, aby každé školou povinné dítko dostatečného obdrželo vyučování »ve třech '''r'''«, '''R'''eading, W'''r'''iting and A'''r'''ithmetic (čtení, psaní a počty), u děvčat pak v ručních pracích. Kromě toho vyučuje se zpěvu, kreslení, zeměpisu, nauce o všeobecně užitečných předmětech a dějepisu. Anglická škola jeví se v různé podobě dle toho, má-li vychovávali dítky z chudších nebo bohatších tříd. Ve farní škole (''Parish School'') vyučuje se náboženství (biblí, katechismu, na paměť učení evangelií), zeměpisu (hlavně '''A.''' od fary počínajíc), anglickému dějepisu, něco botanice, fysiologii a anatomii, účetnictví, psaní a počtům. Děti rodičů majetných mají mimo to vyučování v kreslení, hudbě a nejnověji i ve frančině. Kromě těchto škol náležejí biskupské církvi anglikánské školy národní (''National Schools''), jež zařízeny jsou dle Bella, a farní dobročinné (''Parochial Charity Schools''), které nalézáme hojné ve velkých městech, zejména v Londýně. Nejnižší druh škol jest onen, pro nějž útrpnost sbírá žáky a žákyně na ulici: Školy pro otrhané (''Ragged-Schools''), v nichž vyučují se dítky docela zanedbané neb opuštěné, jejichž rodiče buď zemřeli nebo vůbec jsou neznámi; zde dostává se jim též přístřeší a stravy. Chudinské školy (''Pauper-Schools'') jsou pro dítky nemajetné, kteréž od farní osady dostávají almužny. ''Workhouse-Schools'' jsou pro děti lidí, kteří zaopatřeni jsou v káznicích. Školy trestnické (''Penal-Schools'') jsou pro nedospělé trestance. Konečně v dětských školkách (''Infant-Schools'') chována jsou děcka útlého stáří. ''[[Autor:Viktor Brandt|de B.]]'' {{Prostrkaně|Škol středních}} dle pojmu našeho '''A.''' nemá. Snahám po středním vzdělání vyhovují ''Grammar Schools'' a ''Public Schools'', také ''College''s zvané. Tyto mají kromě přípravy ke zkoušce maturitní synům vznešených a bohatých rodičů poskytnouti vzdělání stavu jejich přiměřeného, při čemž hlavně se přihlíží k tělocviku (zejména sportu), ku plynnému překládání klassiků, k mathematice a jazykům moderním. Klade se více váhy na ducha než na mrtvou literu. Gymnasií státních v '''A'''-ii není; gymnasium tam znamená školu tělocvičnou. Stát nestará se o školství střední. ''Grammar-Schools'' i ''Public-Schools'' jsou v '''A'''-ii buď podniky soukromé nebo založeny s bohatými nadacemi, že i nemajetní mohou je navštěvovali. Všechny tyto školy zařízeny jsou dle způsobu kollejí, v nichž žáci i professoři bydlí a se stravují. — ''Great Public Schools'' jsou ústavy, v nichž se dospělejšímu žactvu přednášejí různé vědy. Velkých těchto kollejí jest v '''A'''-ii devět, nejznamenitější vys. škola etonská, kamž bohatí Angličané posílají syny své buď ku přípravným studiím universitním nebo k nabytí vyššího, nikoli však akademického vzdělání. Studijní rok v každé z těchto kollejí vyžaduje nákladu nejméně 100 lib. šterl. (1200 zl. r. č.). Bohatá stipendia jsou při nich založena pro studující chudé. Jiných veřejných a grammatických škol má '''A.''' 386, z nichž 37 připadá na Londýn. Zajímavo jest, že v této zemi obchodův a strojův až do roku loňského nebylo žádných škol obchodních nebo technických v našem rozumu; bylyť při každé kolleji zřízeny odbory pro žáky, již hodlali se věnovati obchodu, strojnictví neb inženýrství. Teprve r. 1888 bylo v parlamentě upozorněno na citelný nedostatek obchodního vzdělání theoretického v '''A'''-ii, a v příčině té ihned zahájeny porady. Ustanovení o školách obchodních kommissemi obchodních komor vypracovaná a parlamentem přijatá vyhovují všem požadavkům moderního školství, a poněvadž obchod pro '''A'''-ii jest podmínkou životní, převzal stát školy obchodní ve vlastní správu. Přednášejí se zákony ekonomické a obchodní, mathematika, obchodní zeměpis a moderní jazyky, kterýžto poslední předmět byl v '''A'''-ii posud velmi zanedbáván. Kromě denních založeny jsou i obchodní školy večerní. {{Prostrkaně|Odborné školství}} jest v '''A'''-ii na značném stupni vývoje a téměř pro každý důležitější odbor a řemeslo jsou školy. Jsou to zejména školy {{Prostrkaně|hospodářské}}, {{Prostrkaně|zahradnické}}, {{Prostrkaně|tkalcovské}}, {{Prostrkaně|hrnčířské}}, {{Prostrkaně|stavitelské}} a p. V novější době zařízeny byly i {{Prostrkaně|školy dělnické}} (''Worksmans Institutes''). Záhy však se ukázalo, že školy tyto večerní pro ohromné množství dělnictva londýnského jsou nedostatečny. R. 1887, kdy v Londýně velká panovala bída mezi dělnickou třídou, přistoupeno ke zbudování »ústavů polytechnických« (''Polytechnical Institute''), mezi nimiž první místo zaujímá ''Peoples Palace'' (palác pro lid); ve dvou létech založeny ještě čtyři podobné velkolepé ústavy v oněch částech metropole, kde přebývá třída dělnická a chudina. Ústavy tyto přístupny jsou dělníkům každého věku; časté přednášky odborníkův o předmětech užitečných, veřejné knihovny, velké tělocvičny, koupele — vše to zřízeno a udržováno jsouc z příspěvků dobročinných napomáhá nejen k tomu, aby zanedbané posud třídě dělnické dostalo se jistého vzdělání, nýbrž i k úlevě nedostatku hmotného, jelikož s ústavy těmito spojeny jsou čajovny, restaurace a kavárny, v nichž dělník za laciný peníz tělesným potřebám zadost činí. {{Prostrkaně|University}} anglické jsou sbory, jež se středními školami nemají žádného spojení. Jim přináleží právo udíleti akademické hodnosti a určovati zákony, dle nichž se propůjčují tyto hodnosti. Až do r. 1855 byla anglická universita vlastně klubem pro bohaté mladíky, kamž otcové jejich je posílali, aby nabyli dobrých známostí společenských. Od té doby však obě nejstarší university, oxfordská a cambridgeská, pracují neustále k tomu, aby byly ústavy vzdělávacími ve smyslu moderním. Universita oxfordská (''The Chancellors, Masters and Scholars of the University of Oxford'') jest nejstarší a největší vysoké učení v '''A'''-ii. Jako »universitas literaria« objevuje se již ve XII. století. Nejvyšším hodnostářem university jest kancléř (''Chancellor''), jenž bývá obyčejně zároveň vysokým hodnostářem státním; volí se na čas doživotní a přichází do Oxfordu toliko, když nastupuje svůj úřad anebo když universita bývá poctěna návštěvou královskou. Mocí jeho oděn jest vicekancléř (''Vice-chancellor''), pod kterýmžto stojí nadsprávce (''High-steward''). Vicekancléř se čtyřmi (od něho jmenovanými) provicekancléři stojí v čele university. Všichni funkcionáři, jakož i kuchaři, sklepmistři, skladníci, vrátní, ano i holiči povinni jsou složiti úřední přísahu do rukou vicekancléře. Ostatní členové university jsou správci kollejí (''Masters''), professoři, kollejníci (''Fellows''), stipendisté (''Scholars''), kaplani, správní úředníci, kostelníci, sluhové, kteřížto všichni jsou immatrikulováni a žijí na útraty university, jež má ročního příjmu půl millionu lib. sterl. Služné professorů obnáší 5—600 lib. sterl.; někteří mají 1000, kanovníci a professoři theologie až 3000 lib. sterl. ročně. Správa čili senát universitní vykonává svoji moc 1. týdenní radou (''Hebdomadal Council''), skládající se z vicekancléře, proktorů, osmnácti professorův a správců kollejí, kterážto rada jest zákonodárným sborem universitním a exekutivním komitétem; 2. schůzí (Congregaliem) všech residujících professori!; 3. schůzí hromadnou (''Convocation'') všech členů universitních. V nejdávnějsích dobách přebývali studující v bytech soukromých, později byli nuceni ubytovati se ve velkých budovách ''Halls'' zvaných, z nichž každá stála pod správou »principala«. Ve středověku bylo v Oxfordu a Cambridgi na sta podobných budov, v nichžto studujícím kromě stravy a bytu i vyučování se dostávalo. Kollejí bylo tehdy jen málo, a do těchto přijímali se jen »členové ústavu« (''Members of the Foundation''), totiž učitelé, představení a bohatí studující, kteří tvořili vlastní universitu a bydlili v kollejích. Časem však otevřely kolleje brány své všem studujícím k universitě náležejícím, čímž »hally« splynuly v kolleje. V Oxfordě jsou nyní jen tři, v Cambridgi žádná. Až do r. 1868 nemohl se nikdo státi akademickým občanem, kdo nenáležel k nějaké kolleji, totiž kdo v ní nepřebýval. Nyní smějí i studující bydliti u tak zvaných »oprávněných mistrů soukromé síně« (''Licensed Master of a Private Hall''), musí se však podrobiti jistým disciplinárním předpisům. ''Charley's Hall'' v Oxfordě jest ostatně jenom jedinou toho druhu. »Halls« nejsou vtěleny ke sboru universitnímu, aniž jsou od státu podporovány. Každá kollej má ročních příjmů nejméně 15.000 lib. sterlinků. ''Magdalen-College'' v Oxfordě dostává 40.000, ''Christchurch College'' 50.000, Trojická kollej v Cambridgi 55.000 lib. sterl. Za jistých okolností smějí si studující sami voliti své byty. Tito studující se nazývají ''unattached to any College'' (k žádné kolleji nenáležející). Vyučování však se účastní a rovněž podléhají ohledně svého chování »censurnímu komitétu«. Universita oxfordská skládá se z 25 kollejí, cambridgeská ze 17. Založení nejstarší oxfordské kolleje ''University College'' spadá do r. 1249. Větší část ostatních kollejí byla založena v XIII.—XVI. stol., s každou z nich byly spojeny bohaté nadace. Největší a nejnavštěvovanější kollej oxfordská jest ''Christ Church College''. Kollejní budovy jsou z nejzajímavějších pomníkův umění stavitelského, zejména co se týče vnitřního zařízení. Tu panuje starobylá nádhera, obzvláště v jídelnách, jejichžto stěny pokryty jsou podobiznami slavných členův university všech století. Ku každé kolleji pojí se rozsáhlé zahrady, poskytující hojného prostoru k oblíbeným sportům a hrám. Řeky obou měst universitních pokryty jsou lodicemi, v nichž studující po celý téměř rok se připravují k výročnímu veslařskému závodění obou universit v Londýně na hořejší Temži. Každá kollej jest takřka vlastní universitou pro sebe, vypravena jsouc úplným sborem učitelským, knihovnou a vědeckými nástroji. Vyučování děje se od professorů sboru universitnímu náležejících, od učitelů (''Tutors'') dotčené kolleji náležejících a od učitelů soukromých. Vyučování má ráz seminární. S kathedry přednáší professor jen za příležitosti »mezikollejní přednášky« (''Intercollegiate lecture''), k níž dostavují se společně studující z pěti až šesti kollejí. Pensa uveřejňují se v univ. časopise »University Gazette«. Ke vstoupení do kolleje třeba podrobiti se přijímací zkoušce. K této může se hlásiti každý šestnáctiletý. Zkouška jest písemní; avšak examinátor, jenž nezná jména kandidátova, nýbrž jen jisté číslo, může i ústně klásti otázky. Ku přijímací zkoušce jest třeba znalosti následujících předmětů: latiny, řečtiny, frančiny, němčiny, arabštiny, sanskrtu, jazyka anglického (dějepis světový a anglický, mluvnice a zeměpis) a mathematiky. Zkoušce z jazyků latinského a anglického musí se podrobiti každý kandidát; z jazykův ostatních jest mu volno jeden zvoliti. K zápisu se má kandidát dostavili v předepsaném kroji akademickém (''cap and gown''): dlouhém, černém hávu a černé čtverhranné čapce. Kandidát zapsav své jméno do universitního rejstra skládá trojí přísahu: 1. loyálnost k panovníku, 2. že zneuznává a nenávidí papežskou kletbu se všemi jejími následky a 3. že uznává, že cizí vladař v '''A'''-ii žádné moci vykonávati nemá. Po té doporučí se novému akademikovi stanovy, jež mezi jiným obsahují i to, že studujícímu oblékati se jest v oděv tmavý, vlas jeho nesmí býti dlouhý, nýbrž v přiměřeném období stříhán, nemá nositi zbraně kromě lučiště a šípu, nesmí kouřiti, divadla navštěvovati a noci po hospodách tráviti. Nový student (''Freshman'') povinen jest dostavili se k dvanácti přednáškám týdně, bohoslužbám přítomen býti, nosili akademický oblek v budově kollejní až do jedné hodiny odpolední, po slunce západu, při bohoslužbách a při návštěvě officiálních osobností. Žádný studující nesmí bez zvláštního povolení opustiti kollej po deváté hodině večerní. Bez písemního omluvení pro nepřítomnost v přednášce propadá studující trestu. Tresty jsou buď peněžité, nebo dočasné i úplné vyloučení z university, též vězení. Pobyt na universitách anglických po čas tří semestrů (''terms'') vyžaduje značného nákladu. Semestry jsou tři a nazývají se ''Hilary'' (od 14. led. do květné neděle), ''Trinity'' (od květ. ned. do 1. úterka v čci) a ''Michaelmas'' (od 10. říj. do 17. pros.). K dosažení akad. hodnosti jest potřebí, aby studující bydlel v obvodu universitního města. Pro studující nemajetné jsou bohaté nadace, ceny a vyznamenání. K dosažení nejnižší hodnosti bakaláře (''Bachelor'') musí akademik podrobiti se třem zkouškám (''Responsions''), a to první po pěti, druhé po osmi a třetí po dvanácti semestrech. První a poslední konají se veřejně za přítomnosti obecenstva a zkouší se: z jazyků latinského a řeckého, z filosofie, měřictví a logiky. Při rigorosu třetím zkouší se: z latinských a řeckých klassiků, z mathematiky, dějepisu starověku, bohosloví, filosofie, národohospodářství, přírodovědy a moderních jazyků. Předměty byvše sestaveny předloží se kandidátovi, jenž si může voliti hodnosti anglickými universitami propůjčované; jsou tyto: B. A. — ''Bachelor of Arts'' = bakalář umění (filosofie); M. A. = ''Master of Arts'' = magister umění; B. C. L. = ''Bachelor of Civil Law'' = bak. civil, práva; D. C. L. = ''Doctor of Civil Law'' — doktor civil. práva; B. M. = ''Bachelor of Medicine'' = bak. lékařství; M. D. = ''Doctor of Medicine'' = doktor lékařství; B. D. = ''Bachelor of Divinity'' = bak. bohosloví ; D. D. = ''Doctor of Divinity'' = doktor bohosloví; M. B. — ''Bachelor of Music'' = bak. hudby; D. M. = ''Doctor of Music'' = doktor hudby; Ph. D. = ''Doctor of Philosophy'' — doktor filosofie ; D. Sc. = ''Doctor of Science'' = doktor věd. Písmenka označující propůjčenou hodnost kladou se vždy za jméno vlastní. {{Prostrkaně|Vyššímu vzdělání děvčat}} věnuje se od r. 1873 velká péče. V tom první krok byl učiněn založením ženských kollejí v Cheltenhamu a v Londýně. Nejvyšší snahu po ženském vzdělání ukojují obě ženské university v Oxfordě a Cambridgi. Na obou universitách, vlastně kollejích (''Colleges''), přednášejí se tytéž předměty a stejná poměrně panují zařízení jako na universitách mužských s tou jedinou výjimkou, že kandidátky sice připuštěny jsou ke všem zkouškám, avšak diplomy nebo hodnosti jim se nepropůjčují. Dámy věnující se vědě lékařské vstupují do londýnského ústavu, lékařské školy pro ženské (''Medical School for Women'') zal. od šiřitelův a přátel emancipačního hnutí ženského. ''[[Autor:Viktor Brandt|de B.]]'' == Jazyk a literatura. == Pro jazyk a literaturu germánského národa, který usedlý jest v Britsku od polovice V. stol. po Kr., obvyklé jsou názvy dva: {{Prostrkaně|anglosaský}} a {{Prostrkaně|anglický}}, ačkoli Angličané nynější jsou přímými potomky kmenů, kteří do Britannie původně se přestěhovali, a jazyk jejich, aspoň co do mluvnického rázu a ducha, tolikéž přímým nástupcem »anglosaštiny«. Avšak růzností názvů naznačuje se, že přirozený rozvoj lidu i mluvy jeho násilně byl přerušen vpádem Normanů (1066). Čelní mezi kmeny, kteří v V. stol. do Britannie vtrhli, byli Anglové a Sasové, a podlé nich dějepisci všecky přistěhovalce nazývali »Ongulseaxan« (lat. ''Anglosaxones''), kteréžto jméno mělo původně platnost jen politickou. Jazyk svůj rodný spisovatelé jejich nazývají vždycky »englisc« (lat. nejvíce ''lingua saxonica'') a také nyní tedy měl v by se nazývati správněji »staroanglickým«. Že však označení toho jest třeba pro pozdější fasi rozvoje jeho, obecně nazývá se jazyk germánských obyvatelův '''A.''' od počátků do pol. XIII. stol. {{Prostrkaně|anglosaským}}, odtud pak až po nynějšek {{Prostrkaně|anglickým}}. Doba anglosaská dále dělí se na {{Prostrkaně|staroanglosaskou}} (''Anglo-Saxon'') do vpádu Normanů (1066) a na {{Prostrkaně|novoanglosaskou}} (''Semi-Saxon'') od r. 1066 do r. 1250; doba {{Prostrkaně|anglická}} tolikéž má dvě údobí: {{Prostrkaně|staroanglické}} se {{Prostrkaně|středoanglickým}} (''Old and Middle English'') od pol. XIII. stol. do počátku XVI. stol. a {{Prostrkaně|novoanglické}} (''Modern English'') od poč. XVI. stol. podnes. Jazyk Anglosasů, ratolesti západní větve germánských národů, různil se ve čtvero nářečí: {{Prostrkaně|northumberské}} na severu, vnitrozemské čili {{Prostrkaně|mercijské}} ve středozemí, {{Prostrkaně|západosaské}} na záp. a jihu, {{Prostrkaně|kentské}} na jihovýchodě; první dvě byla mluvou Anglů, kentské Jutů. Ve všech zachovaly se památky písemné, nejčetnější v nářečí západosaském, které bylo do jisté míry již vládnoucím jazykem spisovným. — Mluva anglosaská vyniká velikou bohatostí {{Prostrkaně|samohláskových}} zvuků, poněvadž původní stav hláskoslovný rozmanitě jeví se pozměněn působením hlásek sousedních. {{Prostrkaně|Souhlásky}} proti tomu mnohem více udržely se ve stavu původním, jsouce jako v gotštině a skandinavštině na druhém stupni posouvání, ač i tuto různou výslovností některých hlásek vznikla rozmanitost, neznámá v jiných nářečích germánských. — {{Prostrkaně|Tvarosloví}} anglosaské proti ostatním nářečím soudobým, zejména proti staré horní němčině, ukazuje již značné rozrušení přípon flexivných a tudy poměrnou chudobu tvarů, která však proti pozdějšímu otření, jež zavládlo v jazyku anglickém, přece jeví se velikým bohatstvím. (Srov. Edv. {{Prostrkaně|Sievers}}, Angelsächsische Grammatik II. vyd. Halle, 1886.) Vpády a pomíjející vláda Dánů, pfíbuzných s Anglosasy (1016—1042) nepůsobily v jazyk anglosaský, leda že jej obohatily některými slovy. Avšak výbojem normanským r. 1066 jazyk francouzský stal se mluvou vládnoucích kruhův a platnost měl při dvoře, v parlamentě, na soudech i ve školách, kdežto lid podmaněný mluvil svou řečí domácí. Frančina v '''A'''-ii nabyla zvláštního rázu dialektického a brzy se v ní rozvinula dosti značná literatura ({{Prostrkaně|anglonormanská}}). V jazyk domácí s počátku působila jen nepatrně; teprve na sklonku doby druhé (novoanglosaské) slova francouzská začala přecházeti do mluvy obecné; než i tu ještě tak nepatrně, že v 57.000 veršů napočítáno pouze 90 výrazů francouzských. Přece však anglosaština rozrušovala se stále a nejvíce tím, že spisovná řeč, dříve již dosti zdárně vytvořená, nemajíc pěstitelů mezi vyššími stavy, ustoupila vládě různých nářečí, kterými psali skoro výhradně jen duchovní. Okolo pol. XIII. stol. dokonáno smíšení normanských přistěhovalců s lidem anglosaským, i šlechta sama dlouhým pobytem v zemi a antagonismem proti Francii se změnila úplně. Již roku 1258 proklamace krále Jindřicha III. vydána jest jakožto první {{Prostrkaně|anglická}} listina úřední a za dalších sto let (1362) sněmovním usnesením nařízeno, aby všecko jednání soudní dálo se po anglicku. Za to však tolik slov francouzských přešlo ve mluvu domácí, že hned na počátku doby počítá se v některých spisech až 10 % výrazů cizích, které prvotně ještě držely svůj přízvuk a jen znenáhla se přizpůsobovaly germánskému. Anglosaština sama zatím zbavila se skoro všech ještě zbylých přípon flexivných a které přece podržela, v těch původní hlásky plnější nahradila irrationálným ''e''. Tak vytvořoval se znenáhla jazyk {{Prostrkaně|anglický}}; ale nebylo na počátku doby této ještě jednotné mluvy spisovné, nýbrž psalo se různými {{Prostrkaně|dialekty}}, ježto hlavně ve tři skupiny se liší: nářečí {{Prostrkaně|severská}} (''Northern Dialects'') od hor skotských po řeky Humber a Ouse; {{Prostrkaně|jižní}} (''Southern D.'') na jih od Temže a {{Prostrkaně|středozemská}} (''Midland D.'') uprostřed mezi oběma. Teprve ve 2. pol. XIV. stol. jednak působením obou universit (v Oxfordě a Cambridgi) a velkými kláštery v jejich okolí, jednak hlavním městem nářečí středozemská a z nich hlavně východní (''East-Midland D.'' kolem Londýna) nabylo převahy nad ostatními a pak zásluhou vynikajících spisovatelů, hlavně {{Prostrkaně|Chaucera}} a {{Prostrkaně|Wickliffa}} ustálilo se v jazyk spisovný. — Po stránce grammatické tento nový anglický jazyk dostoupil největší možné prostoty. Hláskosloví sice zachovalo poměrně veliké množství odstínů, zvláště vokálních, ale jinak »co nyní možná nazývati mluvnicí v angličině, jest o málo více než gen. sgl. a nom. pl. u podstat. jmen, stupně komparace u přídavných a několik osob a časů slovesa« (Max Müller). Zásoba slov více nežli z polovice jest původu románského, a sice tak, že výrazy, které se táhnou k životu rodinnému, k hospodářství polnímu a domácímu, pak výrazy plavecké a skoro všecka concreta jsou germánská, pak také zájmena a číslovky (mimo řadové ''second''), slovesa pomocná, spojky a předložky (kterým připadá důležitý úkol nahrazovati nedostatky deklinace); za to francouzská (ale s přízvukem germánským!) jsou většinou abstracta, výrazy ze života dvorského a státních poměrů, tituly a názvy hodností. Hlavní přednosti anglického jazyka jsou {{Prostrkaně|bohatost}}, poněvadž v něm shrnuta jest zásoba slov germánských i románských, {{Prostrkaně|úsečnost}}, {{Prostrkaně|stručnost}} a neobyčejná {{Prostrkaně|ohebnost}}, jež přizpůsobiti se dovede nejrozmanitějším podrobnostem myšlení. Děje {{Prostrkaně|anglické literatury}} různě se dělívají. Historikové domácí (mezi nimiž nejpřednější místo zaujímá ''Chambers’s Cyclopaedia of English Literature'', IV. vyd. v Lond. 1885) obyčejně rozeznávají {{Prostrkaně|osmero}} dob podlé politických dějin národa, které jako všude i v '''A'''-ii rozhodujícím vlivem působily v rozvoj písemnictví. První dobu počítají od počátků po r. 1400 t. j. po smrť {{Prostrkaně|Chaucerovu}}, druhou mezi l. 1400—1558, třetí od r. 1558 do 1625, čtvrtou od r. 1625—1689, pátou na l. 1689— 1727 (''Augustan age''), šestou mezi l. 1727—1780, sedmou od r. 1780—1830, osmou od r. 1830 podnes. Avšak v tomto rozdělení není s dostatek hleděno k rozvoji jazyka a hlavně nejstarší doba písemnictví odbyta jest příliš povrchně. Také povaha literárních plodů v dobách starších i novějších vymáhá rozdělení jiného. Proto správněji Körting (Grundriss der Gesch. d. engl. Literatur, Münster 1887) dělí takto: I. Dobu s{{Prostrkaně|taroanglosaskou}} klade od počátků do vpádu Normanů (1066); II. dobu {{Prostrkaně|novoanglosaskou}} od pol. XI. do pol. XIII. stol.; III. dobu {{Prostrkaně|staroanglickou}} se {{Prostrkaně|středoanglickou}} od pol. XIII. do zač. XVI. stol.; IV. dobu {{Prostrkaně|novoanglickou}} od poč. XVI. stol. podnes, a to: 1. údobí {{Prostrkaně|renaissance}} a {{Prostrkaně|reformace}} od poč. XVI. do i. čtvrt. XVII. stol. (panov. Alžběty a Jakuba I.); 2. údobí {{Prostrkaně|puritánův}} a {{Prostrkaně|revoluce}} od r. 1625 do návratu Stuartů roku 1660; 3. údobí {{Prostrkaně|pseudoklassicismu}} od r. 1660 do smrti Popeovy r. 1744; 4. údobí návratu k básnictví {{Prostrkaně|přirozenému}} od Popea do prvního vystoupení Scottova, t. j. do konce stol. XVIII.; 5. údobí {{Prostrkaně|romantiky}} od konce stol. XVIII. do konce let dvacátých t. stol.; 6. dobu {{Prostrkaně|novoklassicismu}} a {{Prostrkaně|realismu}} od konce let dvacátých do nynějška. Rozdělení toto jako všecka jiná jest jen přibližné, poněvadž rozvoj literární děje se stálým, nepřetržitým proudem, v němž zcela určitých, ostře vymezených dob nelze stanoviti. I. {{Prostrkaně|Doba staroanglosaská:}} Ve všech nářečích anglosaských zachovaly se památky písemné. Některé, ač nečetné, psány jsou ještě starým písmem runovým (na př. nápis na kříži ruthwellském), které záhy ustoupilo písmu latinskému. Rukopisy památek anglosaských buď jednotlivě roztroušeny jsou po knihovnách, bud sepsány již za starodávna v kodexy souborné. Z těchto nejdůležitější jsou ''Codex Vercellensis'' (o 135 list.), pocházející asi z poč. XI. stol., v kapitulní knihovně vercellské (Piemont), ''Codex Exoniensis'' (o 130 list.) z téže doby, v kath. bibliotéce exeterské v '''A'''-ii a ''Codex Junius XI.'' v bibl. bodlejské v Oxfordě. Z památek těchto velká většina jsou básně řečí vázanou. Prosa počala se vyvíjeti teprve koncem stol. IX. a obmezena jest skoro úplně na překlady a díla učená nebo učebná. Z básní zase nejvíce jest epických; lyrika pěstována málo; dramatické poesie naprosto není mimo několik dialogických statí duchovních a poučných. — Památky anglosaské mezi všemi germánskými vynikají největší starobylostí. Proto u většiny původce buď vůbec neznáme nebo jen nejistě, zhusta také nelze určiti, kdy a kde vznikly; a poněvadž mimo to nejstarší básně nedochovaly se v podobě původní, nýbrž jen v přepisech a vzděláních patrně pozdních, nelze dosti jasně souditi o vnitřním a vnějším rozvoji poesie anglosaské. Podobá se pravdě, že Anglosasové balladovité písně a hymny, oslavující bohy a reky domácí, přinesli již s pevniny s sebou na ostrovy. Z nich vyvinulo se epos národní, spočívající na pohanských názorech mythologických a na zkazkách o národních recích. Ale nežli epos toto dospělo k dokonalosti obsahu a formy, zaražen jest rozvoj jeho křesťanstvím. Staré zpěvy národní buď docela vyhynuly, buď předělány jsou duchem křesťanským. Ale povstalo epos nové duchovními pěvci, kteří látky brali z biblí a legend a vkládajíce v ně víru a vřelý cit náboženský oděli je namnoze rázem lyrickým. Podobá se, že poesie pěstována byla nejprve v severnějších končinách mezi Angly a že teprve v IX. stol. přestěhovala se dále na jih mezi Sasy, kde však básně už byly pouze předělávány nářečím západosaským. Mezi Sasy pak také vznikla prosa. Básně anglosaské nebyly skládány pouze ke čtení, nýbrž skutečně ke zpěvu s průvodem harfy. Básník (''scop'') byl zároveň pěvcem a hudcem, přecházel s místa na místo a při slavnostech písněmi obveseloval hodovníky. Veliké ceny umělecké ani národní epos anglosaské nemá. Osnova bývá chatrna; hlavní děj přerývá se přes chvíli episodami jen volně připojenými; charaktery jednajících osob nejsou určité, plastické a nemají psychologické hloubky. Líčen! jest rozervané, chvátavé, pravý opak epického klidu; mluva často drsná, neobratná. Poněkud umělejší jest epos duchovní, ale strádá zase mlhavostí a změkčilostí a nemá mohutnosti eposu národního. Verš básní těchto jest starogermánský, prízvučný alliterující, jen zřídka naskýtá se již také rým. V nečetných básních lyrických na jevo vystupuje zvláštní směs drsnosti a měkkosti, která patrně byla charakteristickou vlastností povahy anglosaské, jež přes všecku příkrou drsnost klonila se ke blouznění a zádumčivým názorům na život. Ze zachovaných památek epiky národní nejstarší a nejdůležitější jest píseň o {{Prostrkaně|Beowulfovi}} (3184 verše), pocházející asi z druhé polovice VII. století (rukopis ze století X.). Líčí, kterak Beowulf podniká boje s netvorem bahenním Grendelem a s matkou jeho, obludou mořskou; pak u vysokém věku ještě se drakem, jejž sice překoná, ale raněn byv v boji zemře. Pověsti o Beowulfovi spočívají dílem na mythických, dílem na historických základech, a skoro jest jisto, že vznikly již ve pravlasti Anglosasů na pevnině. Beowulf snad původně byl nějaký bůh dobrý (slunce, jara), který zlobohy mlhy (Grendela), vln mořských (matky jeho) a zimy (draka) bojem překonává. Později splynul s nějakým historickým rekem toho jména. Osnova básně jest neumělá; částky její jen povrchně v celek spojeny, snad na základě starších písní jednotlivých, básníkem duchovním, ale nehrubě nadaným. Ostatní básně epické jsou jen nepatrné zlomky: ''Boj o Finnsburg'' (48 v.) líčí zápas {{Prostrkaně|Hnäfa}}, reka dánského, s many krále Eotův, celkem podobně k episodě, obsažené v písni o Beowulfovi. ''Waldere'' (62 v.), dva zlomky básně o téže látce, jež jest předmětem latinské epopeje ''Waltharius manu fortis'' od Ekkeharda, mnicha svatohavelského z X. stol., ''Byrhtnothova smrt'' (325 v.) vypravuje událost historickou z r. 991, boj a smrť reka v bitvě s Dány. — V {{Prostrkaně|Saské kronice}} (v. níže) zachovalo se několik statí veršovaných: o {{Prostrkaně|Aethelstanově vítězství u Brunanburku}} r. 937 (73 v.); o vybavení patera měst mercijských králem {{Prostrkaně|Eadmundem}} z rukou Dánů roku 942 (13 v.); o korunovaci krále {{Prostrkaně|Eadgara}} roku 972 (20 v.); o smrti téhož krále roku 975 (37 v.); o zajetí a smrti {{Prostrkaně|Aethlinga Alfreda}} r. 1036 (20 v.); o smrti mučenníka {{Prostrkaně|Eadwearda}} roku 979 (34 v.). Cena všech zlomků těchto není valná. — Ne zcela epického obsahu jest {{Prostrkaně|báseň o městě Durhamu}} (20 v.) a {{Prostrkaně|Nářek Deóra pěvce}} (42 v.). Při památkách epiky {{Prostrkaně|duchovní}} částečně jmenují se již básníci {{Prostrkaně|Caedmon}} a {{Prostrkaně|Cynewulf}}, avšak zprávy o nich jsou naprosto nespolehlivé. Pode jménem Caedmonovým uvádějí se tyto básně: ''Hymnus'' (9 v.) velebící stvořitele světa; ''Genesis'' (2935 v.), poetické vzdělání genese po Abrahama; ''Exodus'' (589 v.) o průchodu Israelitů mořem Rudým; ''Daniel'' (765 v.), volné vzdělání knihy Danielovy (po kap. V. 22.) s úvodem o dějích israelských před Danielem; ''Kristus a satan'' (733 v.) o padlých andělech, sestoupení spasitelově do pekel a pokoušení jeho ďáblem; ''Judith'' (350 v.), zlomek děje starozákonního. Skoro o všech těchto básních téměř na jisto dokázáno jest, že nepocházejí od nijakého Caedmona; některé slátány jsou z písní zcela různých. Rovně neprávem témuž Caedmonovi přičítá se také ''Vidění o kříži'', jež částečně zachováno jest nápisem runovým na starobylém kříži kamenném u Ruthwellu v Northumberlandě a úplněji v kodexu vercellském (156 v.). Poněkud bezpečněji dokázána jest aspoň existence druhého básníka Cynewulfa, ačkoli o životě jeho nic podrobného není známo. Však ve třech básních sám se jmenuje skladatelem; jsou tyto: ''Juliana'' (731 v.), nehrubě cenný, veršovaný životopis této svaté mučennice. — ''Elene'' (1321 v.), legenda o zázračném nalezení sv. Kříže císařovnou Helenou, poeticky dosti zdařilá a cenná. ''Crist'' (1694 v.), též dosti cenné zlomky hymnův o trojím příští Kristově na svět. Cynewulfovi chatrným jen právem přičítala se také ještě ''Cesta Kristova do pekel'' (137 v.) a důležitější sbírka 89 kratších i delších {{Prostrkaně|hádanek}} epického rázu, které se stanoviska kulturně historického jsou velmi zajímavé. Neznámého původu jsou ještě legenda o sv. {{Prostrkaně|Guthlaku}} (1353 v.), báseň nevalné ceny, vzniklá nejspíše složením dvou různých kusů; pak legenda o sv. Ondřeji (1724 v.) a legenda o ptáku ohniváči (''Phoenix'', 677 v.), s výkladem křesťansky symbolickým. Zcela suchopárný jest výčet ''Osudův apoštolských'' (95 v.). Mimo tyto básně epické zachovaly se také některé verše didaktické: zlomky {{Prostrkaně|fysiologa}} (o pardalu, jenž se přirovnává s Kristem, o velrybě, o obrazu ďábla a o koroptvi); výčet ''Darů člověka'' a úvahy o nich; ''Osudy člověka''; dvě básnická kázání o ''Pýše a pokoře'', pak o ''Neupřímnosti lidské''; desatero ''Naučeni otce k synu''; ''Navedení k životu křesťanskému''; o ''Posledním soudě''; o ''Divech světa''; ''Hádání duše s tělem''; {{Prostrkaně|Říkadla}} a přísloví, jež jsou obsažena též v hovoru {{Prostrkaně|Šalomouna}} se {{Prostrkaně|Saturnem}} (506 v.); konečně {{Prostrkaně|Kalendář}}, výčet důležitějších dnů svatým zasvěcených (231 v.), jenž není bez ceny poetické, a básnický výklad názvů liter runových ve 29 slokách. — Z {{Prostrkaně|lyrických}} básní světských zachovaly se zlomky jen zcela nepatrné: ''Žalozpěv vyhnance'' bolné vzpomínajícího na šťastnější minulost (115 v.); polou dramatický ''Hovor starce s jinochem'' o životě námořním (124 v.); ''Nářek reka'' nad pobořeným hradem; ''Nářek ženy'' od muže zapuzené; ''Vzkaz muže'', který v cizině zbohatnuv za sebou zve ženu; ''Nářek nešťastníka'' vzpomínajícího na bývalé blaho. Skoro všecky, jak patrno, mají ráz žalostný a měkký. Básník ani jednoho není znám. {{Prostrkaně|Duchovní}} lyrika zastoupena jest pouze překlady žalmů, hymnův a několika modliteb, které mají cenu jen linguistickou. Žaltář, zdá se, že úplně převeden byl verši alliterujícími, a překladatelem jmenuje se {{Prostrkaně|Aldhelm}} († 709), ačkoli domnění toto jest pochybno. Nejpřednějším zástupcem {{Prostrkaně|prosy}} anglosaské jest král {{Prostrkaně|Alfred}}, jenž chtěje hlavně mezi duchovenstvem zdivočilým krutými dobami válečnými šířiti zase lepší vzdělání, jal se překládati užitečné spisy latinské na jazyk rodný. Přeložil papeže Řehoře navedení k řádné správě duchovního úřadu (''Cura pastoralis''), Bedovy Děje církve anglické, Orosiův Dějepis, k němuž připojil samostatný přehled zeměpisu Germanie, a cestopisy seveřanův Othera a Wulfstana; pak Boëthiovo pojednání ''De consolatione philosophiae'' a sv. Augustina ''Soliloquia''. Sloh jeho zvláště v pozdějších pracích jest lahodný a vytříbený. Alfred pořídil též sbírku {{Prostrkaně|anglosaských zákonův}} a staral se o spořádání a pokračování (do roku 1058 po Kr.) ''Kroniky anglosaské'', jež dosud se zachovala. Také povzbuzoval k činnosti i jiné spisovatele, z nichžto zvláště biskup {{Prostrkaně|Werfrith}} jest znám jakožto překladatel dialogů papeže Řehoře I. Druhý, neméně plodný, ač méně samostatný prosaik té doby byl opat {{Prostrkaně|Älfric}}, jenž překládal díla theologická, důležitá méně literárně než linguisticky a kulturně. Jako třetí řadí se k nim biskup {{Prostrkaně|Wulfstan}}, jemuž přičítají se překlady 53 homilií čili kázání, ač asi jen některé právem. Mimo práce těchto známých původců zachovaly se ještě jiné prosaické památky spisovatelů neznámých: překlady žalmův, evangelií, kázání, životy svatých, překlad distich Catonových, dvě knihy lékařských předpisův a asi pěti slovářů, které ovšem mají cenu jen pro děje jazyka. II. {{Prostrkaně|Doba novoanglosaská}} (od vpádu Normanů do polovice XIII. stol.). Literatura anglosaská, která již na sklonku předešlé doby chýlila se k úpadku, výbojem normanským velmi utrpěla, a stálé tehdejší boje o trůn, jakož i útisky lidu domácího, nebyly příznivy rozvoji písemnictví. Poesie národní také zcela zanikla a skoro jen duchovní látky ještě měly pěstitele. Přece však zachovalo se několik důležitých památek: ''Orrmulum'', sbírka 32 homilií veršovaných (více nežli 20.000 v.), které mnich {{Prostrkaně|Orrm}} na rozhraní XII. a XIII. stol. složil na základě pramenů latinských. Dále veršovaná parafrase ''Genese'' (2536 v.) a ''Exodu'' (1624 v.) od neznámého skladatele, asi z polovice XIII. stol. Pak veršované ''Životy světic'' Juliany, Markéty a Kateřiny, z nichž nejzdařilejší jest poslední. Mimo to všeliké homilie a kázání, jako ''Hali Maidenhead'' (Chvála panenství), ''Wohunge of Ure Loverde'' (Touha duše po lásce Kristově) a hlavně ''Poëma morale'', které důrazně vyzývá k pokání a drasticky líčí muka pekelná. Ještě větší cenu má prosaická ''Ancren Riwle'' (''Anachoretarum Regula''), návod k životu klášternímu, jejž důstojným slohem sepsal bezpochyby biskup {{Prostrkaně|Richard le Poor}} (zemř. 1237). — Allegorisující přírodopis, který již v předešlé době měl pěstitele, zastoupen tuto rozsáhlejším dílem původce neznámého, jež známo jest pod názvem ''Bestiarium''. Cennější jest ''The Owl and the Nightingale'' (1792 v.) hádka sovy, jakožto zástupkyně mrzoutského stáří, se slavíkem, jenž mluví za veselou mladost. Báseň vyniká zdravým realismem a obsahuje mnoho připomínek událostí časových. Zcela světského rázu jest žertovná ''Dame Sirith'', jež vznikla patrně již na samém sklonku doby. Nejrozsáhlejší konečně skladbou této doby jest veršovaná báječná historie '''A.''' od dobytí Tróje po rok 689 po Kr., nazvaná ''Layamon’s Brut ''(32.241 v.) od kněze, jenž sám sebe jmenuje Layamonem a žil okolo r. 1200. Pramenem mu byl normanský ''Roman de Brut'', jejž sepsal trouvère {{Prostrkaně|Wace}} zase na základě latinské kroniky mnicha Galfrida Monmouthského. Dosti mnoho jest duchovních písní z této doby, zvláště marianských, a jeví se v nich vřelý cit a upřímná zbožnost. Z básníků lyrických jen františkán Tomáš de {{Prostrkaně|Hales}} jménem jest znám. — Do novoanglosaské doby také třeba vřaditi {{Prostrkaně|Sbírku veršovaných přísloví}}, jejížto původ neprávem přičítá se králi Alfredovi. — Byla-li doba tato nepříznivá písemnictví anglosaskému, přála přece literatuře anglonormanské a latinské, této zejména naukové. Ano, dvůr krále Jindřicha II. a choti jeho Eleonory byl vedlé anglonormanských trouvèrův a provençalských troubadourův útulkem i keltských bardů, jediné tedy anglosaské pěvce vylučuje. III. {{Prostrkaně|Doba staroanglická}} počítá se od pol. XIII. do pol. XIV. stol., {{Prostrkaně|středoanglická}} odtud do počátku stol. XVI. Povaha literatury v obou byla podstatou podobna. Politické události byly velmi bouřlivé a nedaly vzniknouti delšímu míru, až konečně Jindřichem VII. zaveden pořádek stálý. Přes to písemnictví aspoň připravovalo se k rozkvětu hlavně proto, že normanští přistěhovalci úplně sloučili se s domácím lidem anglosaským, a že dokonáno znenáhla vytváření nové mluvy spisovné. Literatura na počátku doby má ještě ráz středověký a podléhá vlivům románským; jeví také příkré protivy polobarbarské surovosti citu i vkusu vedlé strojenosti až nadsazované a téměř novodobého citlivůstkářství. Okolo pol. XIV. stol. {{Prostrkaně|Chaucer}} a jeho stoupenci v básních prozrazují účinky renaissance; na sklonku doby, kdy bojem obou růží zničen stát středověký, a s Tudory uvedeno zřízení moderní, i literatura nabývá rázu moderního, částečně též působením tisku, jenž zaveden byl do '''A.''' {{Prostrkaně|Williamem Caxtonem}} r. 1477. Větší část literárních památek této doby náleží do kategorie veršovaných románů rytířských, které tenkráte byly předmětem epické poesie po vší Evropě. Nejvíce zdělávány jsou látky o Karlu Velikém a králi Artušovi, méně hojně látky staroklassické, byzantské a východozemské, zcela zřídka germánské, všecky podlé vzorů francouzských. Patrno z toho, že básně byly zábavou hlavně vyšších tříd společenských; jen vzácně vyskytují se také písně specificky anglické, jež lidu samému zpívali potulní pěvci. Tohoto posledního způsobu jsou asi jen tyto: ''King Horn'', pověst o dobrodružstvích králevice dánského bezpochyby přinesená do '''A.''' Dány, ale neznámým básníkem vzdělaná na sklonku XIII. stol. Zcela podobného obsahu jest ''Havelok'', pověst patrně též dánská, v samostatnější versi z let 1280—90, ačkoli také po francouzsku byla vzdělána pod názvem »Lai d’Haveloc le Danois«. Rozsáhlejší jest epos ''Guy of Warwick'' (11.976 v.) Z první čtvrti XIV. stol., založené bezpochyby na národních pověstech anglických, jakkoli v nynějším tvaru zase ukazuje na vzory francouzské. Velmi pestrá obsahem jest báseň téže doby ''Beves of Hamtoun'', jejížto rek podniká boje s draky, obry a podobnými netvory. Snad obsahuje velmi znetvořené zbytky mythických pověstí národních (Bevis-Beówa-Beó wulf?), ale v nynější podobě ukazuje na vzor francouzský. Jen částečně z germánských pramenů čerpán jest ''William of Palerne'' (z polovice XIV. stol.); obsahuje spletité, ale pěkně vypravované příběhy prince, který rozmanitým rekovstvím dobude dcery císaře římského. Byla to bezpochyby pověst normanská jako také sir ''Gowther'', obměna pověsti o Robertu ďáblu, kterou (ve 63 slokách po 12 verších) na počátku stol. XV. složil nějaký potulný pěvec a jeviště děje zajímavým způsobem přeložil do Rakous. Z pověstí {{Prostrkaně|karolinských}} zachoval se zlomek písně o ''Rolandovi'' (1049 v.) asi ze 2. polovice XV. stol.; pak ještě ze XIV. stol. větší kus eposu pod názvem ''Sir Ferumbras'' (jemuž vzorem byl francouzský román Fierabras) a ''The Sowdone of Babylone and of Ferumbras his Sone'' ze stol. XV.; dále ''Sir Otuel'' a ''The Romance of Duke Rowland and Sir Otuell of Spayne'', obojí volné, ale nehrubě zdařilé překlady starofrancouzské pověsti o Otinelovi. Pak ''The Sege of Melayne'', zlomek o bojích Karla Vel. před Milánem, ''Rouland and Vernagu'', pestrá směs různých dobrodružství, a konečně humoristické vypravování (asi již z XV. stol.) ''The Taill of Rauf Coilyar''. K pověstem karolinským počítává se také — ačkoli spíše byzantského původu jest — ''Floris and Blauncheflur'', pěkná povídka o něžné lásce milenců sotva dětskému věku odrostlých. Anglické vzdělání nějaký neznámý básník způsobil okolo pol. XIV. století podlé básně starofrancouzské. Podobně samostatná, ale později s karolinskými látkami ve spojení uvedená jest povídka o věrném přátelství Amisa a Amila, jež po anglicku vzdělána byla hned někdy ku konci stol. XIII. pod názvem ''Amis and Amiloun''. Z kruhu pověstí {{Prostrkaně|keltských}} (britských), které však do angl. literatury nevnikly přímo z Walesu, nýbrž také prostředkem poesie francouzské, zachovaly se básně tyto: ''Sir Tristrem'', známá povídka o lásce Tristramově k Isoldě. Anglická báseň celkem jest chatrna, ač pochází snad již ze sklonku XIII. stol. Básník neznámý dokládá se {{Prostrkaně|Tomášem z Erceldounu}}, ale bezpochyby pramenem jeho byl týž Tomáš, k němuž i ukazuje Němec Gottfried Strassburský. — Ze XIV. stol. jsou ''Arthur'', stručná historie tohoto báječného krále podlé kroniky Galfrida Monmouthského, a ''The Aunters of Arthur at the Tarnvathelan''. Daleko důležitější cenou i rozsahem jest ''Morte Arthure'', jenž líčí, kterak Artuš s římským císařem Luciem Iberiem bojoval, zvítězil, ale raněn byv zemřel. Básníkem jmenuje se {{Prostrkaně|Huchown}} »of the Awle Ryale« (''Aula realis''), snad skotský pán {{Prostrkaně|Sir Hugh of Eglintoun}}, jenž zemřel okolo r. 1381. Kdokoli byl Huchown, jisto jest, že náleží k nejúspěšnějším básníkům této doby. Také ještě poeticky vzdělal biblickou povídku o Susanně a Danieli (''Pystyl of Swete Suswane''). — Podobně zdárným básníkem současně byl též neznámý skladatel eposu ''Sir Gawain and the Green Knight'', které ze všech anglických artušovských jest nejlepší. Od téhož spisovatele jsou též kratší, neméně zdařilé básně: ''The Pearl'', v níž básník truchlící nad ztrátou dcery své vidí ji ve slávě nebeské; ''Cleanness'', allegorické zpodobení cudnosti řadou povídek biblických, a ''Patience'', parafrase příběhu Jonášova. Již na konec doby spadají ještě dvě jiná skládání artušovská ''Golagrus and Gawain'', bezpochyby od skotského básníka {{Prostrkaně|Clerka z Tranenta}} (zemř. r. 1507), a ''Lancelot of the Laik'' skladatele neznámého. Obsahem konečně příbuzný jest také ''Sir Launfal''. — K artušovským básním řadí se pověsti o {{Prostrkaně|sv. gralu}}, z nichžto nejdůležitější jest zlomek o ''Josefu z Arimathie'' neznámého skladatele asi z polovice XIV. stol. a ''Lyfe of Joseph'', veršovaný životopis, jejž okolo r. 1502 složil nějaký mnich glastonburský. Z látek {{Prostrkaně|antických}} jako všude i v '''A'''-ii nejoblíbenější byla pověst o Alexandru Velikém. Vzdělána byla okolo polov. XIV. stol. alliterujícími verši pod názvem ''Alisaunder'' od neznámého básníka, z jehož práce zachovaly se značné zlomky. Pramenem mu bylo patrně středolat. vzděláni Pseudokallisthena. Za to patrně na pramen francouzský ukazuje jiná báseň rýmovaná ''Lyfe of Alisaunder'', složená později a po stránce aesthetické cennější. — Také letopisy Trójské byly oblíbeny. Nejobsáhlejší jest vzdělání ''The Gest Hystoriale of the Destruction of Troy'' (o 14.044 alliter. dvojverších), složené asi ve 2.pol. XIV. stol. podlé Guida de Colonna. Básníkem jmenuje se zase {{Prostrkaně|Huchown}}, ale není to dokázáno. Jiné vzdělání téže látky ''The Seege'' (''Batayle'') ''of Troy'' (podlé Dareta) známo jest ve dvou recensích, a ještě jiné, dosud nevydané, nalézá se v rukopise Bodlejské knihovny v Oxfordě. Také {{Prostrkaně|Lydgate}}, {{Prostrkaně|Chaucer}} a skotský pěvec {{Prostrkaně|Barbour}} vzdělali části pověsti trójské. Pochybný jest antický původ pověsti o císaři {{Prostrkaně|Octavianu}}, která po anglicku byla vzdělána dle francouz. pramene ode dvou různých básníků. — Novellistického rázu jsou ''The Sevyn Sages'' (Sedmero mudrců), cyklus povídek ve středověku vůbec oblíbených; anglickým jazykem vzdělány byly na poč. a na konci XIV. stol. dle vzorů francouzských. — Plody prostě fantastické jsou ''Generydes'' a ''The Erl of Tolous''. Onen ukazuje na nějaký pramen franc., jenž dosud není znám, a poněvadž patrně napodobí Chaucera, vznikl nepochybně teprve na sklonku XV. stol. — Starší jest druhé dílo spočívající na ději historickém, ale až k nepoznání zastřeném dobrodružnými přídavky. Vedlé pověstí po všem středověku oblíbených staroanglická literatura honosí se několika básněmi obsahu {{Prostrkaně|historického}}, které ovšem směšují hrubé smyšlénky s dějepisnou pravdou. Tak {{Prostrkaně|Robert}}, mnich {{Prostrkaně|glocesterský}}, na základě latinských kronik (hlavně Galfrida Monmouthského, ale také jiných) po r. 1297 veršem složil obsáhlou kroniku '''A.''' od Bruta po r. 1271. Podobně {{Prostrkaně|Robert Mannyng of Brunne}} na poč. XIV. stol. přeložil kroniku Petra Langtofta, v níž vypsány jsou děje A. od báječ. krále Keltů Cadwaladera po Edwarda I. (1271) veršem alexandrinským. Důležitější] těchto kronik jest ''Bruce'', veršované líčení života skotského krále Roberta Bruce v l. 1286—1335, které sepsal skotský básník {{Prostrkaně|John Barbour}} (* 1316 [1330?] — † 1395), známý též básní o Tróji a některými legendami. Bruce založil na ústním podání a zachoval mnoho zpráv, které by jinak byly se ztratily. Líčí živě a s patrnou horoucí láskou k vlasti, tak že báseň jeho vyniká i rozsahem (13.531 v.) i důležitostí historickou i značnou cenou aesthetickou. Na ní částečně založil svou ''Orygynale Cronykil of Scotland'' {{Prostrkaně|Andrew Wyntown}} (zemř. po r. 1420). Barbourovi nadšením vlasteneckým podobá se {{Prostrkaně|Henry the Minstrel}}, řečený také {{Prostrkaně|Blind Harry}}, slepec, jenž žil okolo pol. XV. stol. jako pěvec potulný a eposem v pravdě národním oslavil rekovské činy skotského reka Wallace. Méně významné, ale přece cenné jsou hist. básně skrovnějšího rozsahu, jako ''Richard Coeur de Lion'' od neznámého skladatele, který (v 1. pol. XIV. stol.) pracoval podlé předlohy francouzské, ale krále líčí jako reka národního; pak ''Richard the Redeless'' z r. 1399, ve kterém bezpochyby sám {{Prostrkaně|Vilém Langley}} čili {{Prostrkaně|Langland}} (v. níže) vypisuje neplechy Richarda II.; konečně ''The Crowned King'' z r. 1415, napomenutí králi Jindřichu V., když hodlal podniknouti válku s Francií. — Zcela zvláštního rázu jest skládání nadepsané ''Thomas Erceldoune''. Rekem jest básník tohoto jména, bezpochyby osoba historická, o níž zmiňuje se Robert Mannyng v kronice. Básník má vidění, v němž prorokuje události ze skotskoanglických dějin XIV. stol., ale patrně už po nich. Skladatel neznámý žil bezpochyby na poč. XV. stol. Na základě pověstí rytířských a událostí historických, částečně také ještě posledních zbytků mythických, jakkoli již k nepoznání zastřených a změněných, v době staroanglické vznikla hojná poesie {{Prostrkaně|národních ballad}}, jež zpívány byvše skutečně lidem samým a potulnými pěvci, mají ráz samorostlé poetické svěžesti a mohutnosti, ale líčení úryvkovité, neuhlazené. Bohatým pramenem byly jim zejména pohraničné boje Skotů s Angličany. Ballady tyto původně podávány byvše s otce na syna jen ústně, teprve pozdě zapisovány jsou, pročež se v nich namnoze starožitné kusy střídají s přídavky pozdějšími. První sbírku jich vydal r. 1765 biskup {{Prostrkaně|Percy}} {''Reliques of Ancient English Poetry''), od té doby pak častěji sbírány a vydávány jsou též od jiných. Walter Scott sebral ballady z pomezí skotskoanglického (''The Minstrelsy of the Scottish Border''). Mezi {{Prostrkaně|básníky}} této doby několik mužů vyniká tak, že třeba jest činnost jejich ocenili zvláště. Jest to především {{Prostrkaně|William Langley}} (čili {{Prostrkaně|Langland}}, nar. 1331, zemř. 1399?), nejhlubší myslitel mezi literáty angl. středověku. Báseň jeho ''Piers the Ploughman'' jest řada allegorií, které v podobě vidění »Piersa oráče« rozebírají rozmanité stránky světského i církevního života, leckdy po mystickú zastřeně, ale jindy také realisticky a porůznu i s lehkým humorem. Básníku protiví se vnější řády církve a farisejské spoléhání na vlastní dokonalost. Myšlénky jeho jsou do jisté míry příbuzny pozdějšímu puritanismu. Stesky Langlandovy na neřesti církevní nějakému vrstevníku, jinak neznámému, daly podnět k sepsání satiry ''Piers the Ploughman’s Credo'', ve které trpce tepe minority, karmelity, augustiány a dominikány. Pak se opírají o Langlanda ještě menší dvě básně: ''God spede the Plough'', stesky na utiskování rolníků daněmi a žertovná povídka ''How the Plowman learned his Paternoster''. Plodnější co do počtu básní a slavnější působením v rozvoj literatury, ale daleko méně národní nežli Langiand byl {{Prostrkaně|Geoffrey Chaucer}} († 1400), od něhož mnozí historikové literaturu anglickou teprve začínají. Pocházel z rodiny normanskofrancouzské a již tím otevřen měl přístup k různým hodnostem a úřadům. Byl důkladně vzdělán a na cestách, jež jako diplomat konal do Italie, Flander a Francie, názory a zkušenosti své valně rozšířil. Proto literární práce jeho založeny jsou na širším rozhledu po písemnictví také ostatních národův evropských, a zejména též na znalosti děl staroklassických, jakožto první plody renaissance. Chaucer dále byl první znamenitý spisovatel neduchovní, první způsobil si školu napodobitelův, ačkoli mu z nich nikdo se nevyrovnal, a s Wyclifem největší měl zásluhu o ustálení novoanglické řeči spisovné. Činnost jeho literární děliti lze ve tři doby. V první, jež sahá po jeho první cestu do Italie (1372), sepsal podlé vzorů francouzských mimo menší básně hlavně ''The Romaunt of the Rose'' a ''The Boke of the Duchesse''. Román o růži, jenž byl překladem franc. básně allegorické, Guillauma de {{Prostrkaně|Loris}} († 1260) a Jeana de {{Prostrkaně|Méun}} († 1318), se ztratil. ''The Booke of the Duchesse'' čili ''The Dethe of Blaunche the Duchesse'' jest alleg. báseň na smrť vévodkyně Blanky z Lancastru († 1319) obsahu velmi pestrého, vybraného z Ovídiových »Proměn« a z franc. pramenů. Aesthetická cena básně není valná. Cennější jsou již básně druhého období (do r. 1384), ve kterém Chaucer se spravoval vzory vlaskými. ''The Lyfe of seynt Cecile'' dle »Zlaté legendy« Jakuba de Voragine vložen později též do »Canterburských povídek«. ''The Parlament of Foules'' (Sněm ptačí), v němž básník ve snu rozhoduje o námluvách tří orlův ucházejících se o mladou orlici, co do látky vzat z Ciceronova spisu »De republica«, z Dantovy »Božské komédie«, z Boccacciovy »Teseidy« a ze spisu »De planetu naturae« od {{Prostrkaně|Alana ab Insulis}}. ''The Complaynte of Mars'' jest alleg. báseň plná mythologických a astronomických narážek o lásce vévodkyně Yorské k lordu Huntingdonu. ''Palamon and Arcite'' se zachoval jen ve zlomcích; bylo to první vzdělání Boccacciovy »Teseidy«, kterou Chaucer později v »Canterburských povídkách« uvedl v jiném tvaru jako vypravování rytířovo. Podobného obsahu byla ''Anelida and Arche'', z níž také jen zlomek jest zachován. V překlad {{Prostrkaně|Boëthiova}} spisu »De consolatione philosophiae« Chaucer vložil básničku ''The Former Age'', chválu zlatého věku. ''Troylus and Cryseyde'' zakládá se zase na Boccacciově povídce »Filostrato«. ''The House of Fame'', báseň alleg., obsahuje mnoho vzpomínek z Dantovy »Božské komédie«. Básník líčí, kterak ve snu ocitl se nejprve v domě Venušině, odkud jej orel donesl do domu Slávy. ''The Legend of Good Women'' vypravuje pověsti o Kleopatře, Thisbě, Didoně, Hypsipyle, Medei, Lucretii a j. Podnět k ní vzat z Boccacciovy knihy »De claris mulieribus«. Mimo tyto větší básně Chaucer sepsal také některé menší hříčky lyrického rázu, jako ''Mars and Venus'', ''Truth'', ''The Compleynt of Venus'', ''Gentilness'', ''Luck of Steadfastness'', ''Fortune'', ''Adam Scrivener''. Chaucerovo nejpůvodnější a v pravdě mistrovské dílo z doby třetí jsou ''Canterbury Tales'', v nichžto básník podal živý obraz téměř všech stavů své doby. Sešlo se kdysi 29 poutníků různého stavu a věku na cestě k sv. Tomáši Canterburskému v Southwarku a umluvili se, že každý na cestě tam a zpět po dvou povídkách bude vypravovati. Básník napsal pouze 23 povídky bezpochyby proto, že smrť nedala mu díla dokončiti, ale i v těch tónem vypravování vystihl povahu každého povidače a nakreslil v pestrém střídání obsahu vážného se žertovným rozmarně zábavné i do podrobností živé obrázky svých vrstevníků. Žertovné povídky jsou četnější a také vážné mají lehký nádech humoristický; v některých vystupuje z mezí toho, co nyní pokládá se za slušné, ale přece nikde není nemravný. Látku povídek svých Chaucer sebral z pramenů nejrůznějších, ale úpravou její jest úplně svůj. Má se za to, že seřadění příběhů napodobil podlé Boccacciova »Dekamerone«; avšak podobně sevřeny v jednotný rámec byly také mnohé jiné sbírky povídek ve středověku a nepochybno jest, napodobil-li Chaucer vůbec, že pravdě podobností daleko vynikl nad Boccaccia. Z vrstevníků, kteří Chaucerovým příkladem se spravovali, nejdůležitější jsou asi tito: {{Prostrkaně|John Gower}} (* 1325 — † 1408), Chaucerův osobní přítel, který mimo všeliké básně latinské a francouzské sepsal též po anglicku několik politických písní a hlavně allegorické líčení lásky (''Confessio amantis'') s vloženými stesky na lásky bol a příkladnými povídkami. Báseň tato jest patrnější rozsahem (30.000 v.) a významem kulturně historickým, nežli cenou uměleckou, jakkoli verš Gowerův jest hladký a mluva dosti lahodná. {{Prostrkaně|Thomas Occleve}} čili {{Prostrkaně|Hoccleve}} (* 1370 — † 1454) sepsal mimo jiné méně důležité kusy báseň poučnou ''The Governail of Princes'' větším dílem pouze překladem traktátu »De regimine principum« od Guida de {{Prostrkaně|Colonna}} (z r. 1280) a vložil do ní žalozpěv nad smrtí Chaucerovou (''Lament of Chaucer''). {{Prostrkaně|John Lydgate}} (* 1373 — † 1460), básník velmi plodný, ač málo původní a obsažný, z jehož spisů dosud jen málo bylo vydáno. Nejznámější jsou: humoristická ballada ''London Lyckpenny''; veršované vzdělání Boccacciova spisu »De casibus virorum illustrium« pod názvem ''The Fall of Princes'', děje thébské války ''The Storie of Thebes''; letopisy trójské ''The Troy Booke''; legenda ''St. Alban and Amphabel'' a konečně pfeklad {{Prostrkaně|Aesopa}}. Lydgata napodobil později {{Prostrkaně|Stephen Hawes}}, jenž roku 1506 složil veliké allegorickoromantické epos ''Passtyme of Pleasure''. Allegorické básně a eklogy — první, jak se zdá, v angl. vůbec — psal též {{Prostrkaně|Alex. Barclay}} († 1552), jenž známější jest překladem satirické »Lodi bláznů« z němčiny Seb. Brandta. Napodobitelem Chaucerovým jest také král skotský {{Prostrkaně|Jakub I.}} (* 1394 — † 1436), jenž v básni nadepsané ''The King’s Quhair'' (kniha králova) allegoricky vylíčil lásku svou k Johanně Beaufortové, která byla jeho chotí od r. 1424. Verše jeho jsou vkusné, duchaplné. Přičítají se mu také, ač ne s úplnou jistotou, dvě básně humoristické: ''Peblis to the Play'' a ''Christis Kirk of the Green''. Konečně i skotský skladatel bajek {{Prostrkaně|Robert Henryson}} (* 1430 — † 1507) směrem Chaucerovým pokračoval v básni »Troylus and Cryseyde« a sepsal ''Orfea a Eurydiku'', allegorii mravokárnou ''The Bludy Serk'' a některé menší plody podobné. Jako v jiných středověkých literaturách nalézáme i ve staroanglické četné památky obsahu {{Prostrkaně|duchovního}}. Velikolepá jest osnovou a provedením značné nad průměrné skladby podobné vyniká ''Cursor mundi'' (skoro 25.000 v.), parafrase biblických dějů čelících ke spasení člověčenstva, a to od stvoření světa až do stavu, jaký bude po dni soudném. Vloženy jsou četné legendy. Báseň vznikla v sev. končinách '''A.''' někdy ve XIV. stol.; původce není znám. Podobné vzdělání biblických dějin zachováno jest v rukopise kolleje Svatojanské v Cambridgi. — {{Prostrkaně|Žalmy Davidovy}} přelož. jsou nejprve veršem v první čtvrti stol. XIV. od neznámého básníka nářečím severským; pak je ok. r. 1380 řečí nevázanou převedl {{Prostrkaně|Nicholas Hereford}}, a třetí, veršovaný překlad přičítá se {{Prostrkaně|Theod. Bramptonovi}}. — Také {{Prostrkaně|evangelia}} přeložena jsou (ovšem prosou) aspoň dvakrát: jednou dialektem severským (''Lindisfarne Gospels''); druhý překlad klade se až do XI. stol. — Hojně vzdělávány jsou {{Prostrkaně|legendy}} svatých a zachovaly se buď ve sbírkách, buď jednotlivě. Sbírek počítá se šest. {{Prostrkaně|Jihoanglická}} zapsána jest v četných rukopisech z různých dob od XIV. do XVI. stol. a zdá se, že vznikla již asi v pol. XIII. stol. společnou prací mnichů glocesterských (snad se účastnil též kronikář Robert), a sice neodvisle od Zlaté legendy t. řeč. Jakuba de Voragine, která vznikla asi současně. Větší cenu básnickou má {{Prostrkaně|Severoanglická}} sbírka z diécése durhamské z poč. stol. XIV. Všecky legendy mají ráz jednotný a bezpochyby jsou dílem jediného básníka, jenž vypravuje živě a poutavě. Cenou této sbírce rovnají se legendy básníka {{Prostrkaně|Barboura}}, který podlé Zlaté legendy a jin. pram. zveršoval 50 životů svatých. Prosou psány jsou legendy čtvrté sbírky, ''Festial'', t. j. homiliář a legendář se 40 životy svatých, jejž ok. r. 1400 sestavil {{Prostrkaně|John Mirkus}}, kapitulář kláštera lilleshulského, zase nejvíce dle Zlaté legendy, ale částečně též dle povídek známých pod názvem »Gesta Romanorum«. Třináct životů světic zveršoval také {{Prostrkaně|Osbern Bokenam}}, mnich řádu augustiánského v Suffolku (od r. 1443—46). Konečně také Zlatá legenda Jakuba de Voragine přímo prosou přeložena jest (1438) a zachovala se jednak v rukopise, jednak tiskem Caxtonovým. Překladatel jinak neznámý přidržuje se těsně franc. vzdělání Jehana Vignay (z r. 1380). Mimo tyto svody zachovaly se hojné legendy jednotlivé, ceny větší menší, jako ''Mládí Ježíšovo'', ''Stvoření světa'', ''Magdalena'', ''Marina'', ''Eufrosyne'', ''Christina'', ''Dorota'', ''Erasmus'', ''Robert of Cisyle'', ''Kateřina'' (několikrát) a životy jiných svatých, pak různé legendy Marianské, ''Alexius'', ''Patrik'', ''Tomáš Becket'', konečně ''Theofilus'' a ''Vidění Tundalovo''. — Všeobecně nábožensky poučného obsahu jsou básně vynikající hloubkou myšlének, jež na poč. XIV. stol. sepsal {{Prostrkaně|William of Shoreham}}, mnich kláštera leedského. K nim řadí se též básně ''Myrour of Tyfe'' a ''The Pricke of Conscience'' od vrstevníka Shorehamova {{Prostrkaně|Rich. Rolla}}, jenž ještě důležitější jest jako skladatel poučných traktátů prosaických. Obecně poučná jsou ''Hendyngova přísloví'', tak řečená od refrainu, kterým zavírají se sloky šestiřádkové, obsahující výklad na přísloví, přidané vždycky řádkou sedmou s dodatkem »quoth Hendyng«. Vznikla někdy koncem století XIII. Hendyng uvádí se synem Marcolfovým a byl patrně nějakou osobou prostonárodně mythickou, není-li prostě zosobněním duševní obratnosti (''hende'' = {{Prostrkaně|zručný}}). — Poměrně jen skrovné péče ve staroanglické literatuře dostalo se {{Prostrkaně|bajce}}. Bajka o lišce a vlku obratným a živým slohem vzdělána jest neznámým básníkem v poslední čtvrti XIII. stol. Pak teprve ku konci XV. stol. skotský učitel a básník {{Prostrkaně|Robert Henryson}} sepsal 13 zábavných bajek rázu aesopského. — Poněkud hojněji vzdělávány jsou {{Prostrkaně|povídky}} šprýmovné a také vážnější krátké novelky podlé vzoru francouzského ''lai''. Vážnější jest na př. ''Lai de fresne'', příběh dívky od rodičův odložené pod jasan (''Fresne''). Vzdělán jest neznámým básníkem dle fran. povídky od Marie de France někdy na poč. XIV. stol. Humoristické jsou ''The Land of Cockaygne'' a ''Sir Orfeo'', obě neznámého původu. První jest starší (ještě ze XIII. stol.) a líčí žertovně zemi lenochův a labužníků, druhá (z poč. XIV. stol.) jest prostomyslně žertovné překroucení starého mythu o Orfeovi a Eurydice. V době staroangl. již také vyvíjejí se první zárodky {{Prostrkaně|dramata}}, a sice jako ve středověku všude, na půdě církevní. Církev totiž pro poučení věřících děje biblické, zejména utrpení Spasitele (''mysteria''), pak také scény ze života svatých (''miracula'') představovala mimicky ve chrámech, a sice prvotně duchovenstvem a po latinsku. O hrách takových v '''A'''-ii jsou zprávy ukazující již do stol. XII. Záhy překládány jsou do jazyka národního a vkládány pro zábavu diváků žertovné meziděje (''interludes''), načež sepisovány jsou také hned jazykem lidu; časem pak vytvořen i nový druh her allegoricky poučných (''moralities''). Pak už jich nedávalo duchovenstvo v kostelích, nýbrž obyčejně cechové řemeslníkův o slavnostech (na př. o Božím těle a j.) na veřejných místech a na jevištích přenosných. Hry tyto byly oblíbeny hlavně ve 2. pol. XIV. stol. a v 1. pol. XV. stol. a skládání jich bylo v rozkvětu; po po té nastal úpadek, ač provozovány jsou ještě i v XVI., ano na některých místech i v XVII. století. Nejstarší zachovaná hra jazykem anglickým jest ''The Harrowing of the Hell'', dialogické líčení, kterak Spasitel vstoupil do pekel. Vznikla někdy za Eduarda II. (1273—1307). Pozdějších jsou zachovány hojné sbírky, z nichžto čelné jsou: ''Townley Mysteries'' (8 kusů starozákonních, 23 z Nov. zákona), jež provozovány byly bezpochyby ve Woodkirku yorkshirském; ''Coventry Mysteries'' (42 kusy, z nichžto 8 ze Starého, ostatní z Nového zákona) provozovány bývaly v městě Coventry od cechů řemeslnických; ''Chester Mysteries'' (25 kusů, z nichž 5 starozákonních), jež hrávali cechové chesterští o svatodušních svátcích; ''York Mysteries'' hrávány v Yorku o Božím těle. K nim řadí sc ještě hry řečené ''Digbyjské'' (2 myst., 1 mirac. a 1 moral.). Spisovatelé všech těchto her známi nejsou. Hry samy nikterak nevynikají umělou osnovou děje; jsou jen řady scén, ale nezřídka dramaticky úchvatných a slohu přes mnohé drsnosti zhusta velmi vzletného. Základní nálada ponejvíce jest tragická; ale o zábavu postaráno jednak směšnými meziději, jednak směšnými osobami jednotlivými (úloha komická nejčastěji připadá ďáblu). Zdravý realismus, prostoduchý tón národní a výborný humor her těchto způsobil, že na jejich základě vyvinulo se hned v následující době drama dokonalé. Také poesie {{Prostrkaně|lyrická}} hojně a zdárně jest pěstována, a to písně duchovní i světské, mezi nimiž naskýtají se již také ostře satirické kusy politické. Tón jejich jest všude národní, a forma vskutku zpěvná. Jednotlivé plody posud jsou po různých rukopisech roztroušeny a skladatelé jejich většinou neznámi. Jeden básník politický však přece sám sebe jmenuje, ač jinak ze života svého nic nepověděl: {{Prostrkaně|Laurence Minot}}, jehož písně obsahem táhnou se k válkám se Skoty a Francouzi. I {{Prostrkaně|prosa}} doby této svědčí o čilém ruchu literárním. Jest rázu dvojího: zábavná a poučná. Zábavná obsahuje romány, jež podlé veršovaných povídek rytířských byly rozvedeny v řeč nevázanou; ano některé jen v podobě prosaické se zachovaly. Nejčelnější z nich jsou: ''Merlin'', prvotné příběhy krále Artuše (asi z r. 1450). Pak podlé básně Huchownovy ''Morte Arthure'' {{Prostrkaně|Thomas Malory}} v l. 1469—70 vzdělal prosou román téhož jména slohem živým a lahodným. Z frančiny {{Prostrkaně|Caxton}} přeložil a vytiskl ''Lyf of the Noble and Crysten Prynce Charles the Grete'', pak {{Prostrkaně|Letopisy Trójské}} (''Recuyell of the Histoires of Troy''), jež byly zároveň první angl. knihou tištěnou, {{Prostrkaně|Aeneidu}} a mnoho jiných knih podobných, jež všecky sám také vytiskl. Také život Josefa Arimatejského (pověst o grálu) dvakrát vzdělán byl prosou. Na rozhraní mezi prostě zábavnými a poučnými spisy jest slavný cestopis rytíře {{Prostrkaně|Johna Maundevilla}}, jenž přeložen byl do všech jazykův evropských (též do češtiny). Maundeville r. 1322 (nebo 1332?) vydal se na cesty do východních zemí, a po návratu svém, co byl viděl a zakusil, vypsal, jak se zdá, nejdříve po francouzsku; anglický text ukazuje na prvopis francouzský. {{Prostrkaně|Historie}} v této době celkem zastoupena jest chatrně. Všeobecné dějiny pod názvem ''Polychronicon'' z latinské kroniky {{Prostrkaně|Ranulfa de Hygden}} anglickým jazykem vyložil {{Prostrkaně|John de Trevisa}} opatřiv ji pokračováním od r. 1342 do r. 1357. Caxton pak ji doplnil do r. 1460 a vytiskl r. 1482. — Na rozhraní této a následující doby náleží nehrubě zdařilá, ač dosti podrobná kronika {{Prostrkaně|Roberta Fabiana}} († 1512) ''The Concordance of Stories''. Skotské děje po latinsku sepsal John of Fordun († 1385), kanovník aberdeenský. Jeho ''Scoti chronicon'' sahá po r. 1153 a pokračování do r. 1437 složil opat st. colmský {{Prostrkaně|Walter Bower}} čili {{Prostrkaně|Bowmaker}}. — Politická jest úvaha, kterou nejvyšší sudí anglický sir {{Prostrkaně|John Fortescue}} († 1485) sepsal po anglicku o rozdílu absolutní a obmezené monarchie (''The Difference between an Absolute and Limited Monarchy''). Z ostatních poučných spisů prosaických většina jest obsahu náboženského. Tak ''Ayenbite of Inwyt'' čili výčitky svědomí, překlad francouzského spisu mravoučného z r. 1279 (''La Somme des Vices et des Vertus''), jejž pořídil (1340) {{Prostrkaně|Dan Michel}}. Podobného mravoučného rázu jsou traktáty {{Prostrkaně|Richarda Rolla}} († 1349?), muže velmi učeného; byl velmi plodný a psal po latinsku i rodným jazykem, prosou i veršem spisy vyzývající k životu pobožnému, všecky rázu také mystického. Ale nade všecky prosaiky té doby vyniká {{Prostrkaně|John Wickliffe}} († 1384), jehož působení církevní i do Čech zasáhlo. V literární historii důležit jest tím, že úplným překladem Písma sv. (1383) a 28 traktáty vesměs obsahu theologického nejvíce přispěl k ustálení spisovného jazyka anglického. Jemu do jisté míry podobal se biskup {{Prostrkaně|Reginald Pecock}}, jenž okolo r. 1450 prosou sepsal spis ''The Repressor of over much Blaming the Clergy'', namířený hlavně proti lollardům, ale také proti nešvarům duchovenstva. IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''A'') {{Prostrkaně|Renaissance}} a {{Prostrkaně|reformace}} od zač. XVI. do 1. čtvrti XVII. stol. — Politické události ovládá převrat náboženský, způsobený Jindřichem VIII., a po kratičkém pokusu protireformace za Marie královny ustálený za dlouhé a slavné vlády král. Alžběty. Současně plavbami výzkumnými (Cabota, Drakea, Cavendishe a j.) schystána půda k rozsáhlému obchodu, založena moc námořní a učiněn počátek kolonií. Ve všech oborech hmotné i duševní práce takto probuzen jest čilý ruch, jenž vedl k výsledkům velmi zdárným. Za nástupce Alžbětina Jakuba I. ještě sklizeno ovoce let předešlých. Odtržením od Říma '''A.''' jakožto přední zastupitelka protestantismu nabyla také větší důležitosti mezi státy evropskými; ale poněvadž státní církev anglická v dogmatech a liturgii nevzdálila se značně od zásad římskokatolických, širší vrstvy lidu nebyly spokojeny, nýbrž přály si důkladnějšího »očištění« víry a obřadův ode všech přímětků pouze lidského původu (puritanism!) a tak od samého počátku klíčil zárodek rozkolu, který v době následující způsobil veliký převrat nejprve jen církevní, ale pak i politický proto, že státní církev přála královskému absolutismu, kdežto puritáni podporovali moc parlamentu. Jako na pevnině evropské tak i v '''A'''-ii tou dobou nejčileji rozvíjelo se studium jazyků staroklassických, ale renaissance v '''A'''-ii nezmařila výsledků staršího ruchu národního, nýbrž vyrovnala se s ním v osvětu hovící potřebám národním i názorům moderním. Ze středověké osvěty zachováno všecko, co za ušetření stálo. Do jazyka vniklo mnoho slov latinských a řeckých, i skladba v některých příčinách upravena jest dle vzorů klassických. V básních rádo saháno ke staroklassickým látkám a užíváno antické mythologie, a zvláště drama upraveno aspoň co do jednoty děje dle zákonův Aristotelových. Poněvadž renaissance přenesena byla do '''A.''' z Italie, i italské písemnictví, a zvláště lyrika, působilo dosti značně v poesii anglickou, zejména ve příčině uměleckých forem (sonet). Drama z italských novel vzalo hojnost působivých látek a snad také pětistopý verš iambický (''blank verse'', jest napodobením italského ''endecasillabo bianco''), jenž zbaven jsa pout rýmu poskytuje velikou volnost mluvy. — Také španělská literatura '''A'''-ii poskytla jednak látky romantické, jednak i zvláštní sloh pečlivě uhlazený (''estilo culto'', angl. ''euphuism''), který, pokud ho nenadsazovali, nevšední měrou přispěl k vytvoření lahodné mluvy prosaické. Nejslavnějším zjevem literatury této doby jest {{Prostrkaně|drama}}. Od starých her rázu duchovního (mysterií a moralit) první krok k dalšímu rozvoji kusů vážných (tragédií) učiněn co do obsahu vzděláváním látek {{Prostrkaně|historických}}, co do formy napodobením Seneky. Ve dramatech obsahu žertovného pak vycházelo se též od bývalých mysterií a moralit, ale tak, že rozšiřovány jsou mezihry (''interludes'') a zdokonalovány podlé komédií Plautových a Terentiových. Značně působil též příklad italských napodobitelů Seneky, Plauta a Terentia, poněkud také vzory španělské. Poněvadž pak vnější poměry byly příznivy, a náhoda popřála dramatu anglickému řadu pěstitelů velenadaných, dostoupil tento nejvzácnější výkvět poesie v době poměrně krátké k netušené dokonalosti, již nejlépe označuje Shakespeare. Z předchůdců jeho znamenitější jsou: {{Prostrkaně|John Skelton}} (* 1460 — † 1529), jehož jediná zachovaná moralita ''Magnyfycence'' (dvě jiné se ztratily) vyniká neobyčejně živým slohem. Biskup {{Prostrkaně|John Bale}} (* 1495 — † 1563) psal ještě mystérie starého rázu, z nichžto čtyři jsou zachovány; ale také první dramaticky vzdělal látku historickou (v podobě morality) ''Kyng Johan'' líče boj krále Jana Bezzemka proti papeži. {{Prostrkaně|Thomas Sackville}}, lord {{Prostrkaně|Buckhurst}}, společně s {{Prostrkaně|Thomasem Nortonem}} pak sepsali první řádnou tragédii ''Gorboduc'' čili ''Ferrex and Porrex'' (o sporu a smrti bratří toho jména, synů britského krále Gorboduca) patrně napodobujíce Seneku, mimo jiné i v tom, že užili také choru. První komédie psali {{Prostrkaně|Nikolas Udall}} (kus jeho ''Ralph Roister Doister'' z r. 1551 podlé Plauta líčí chvastavého mluvku, který s nezdarem se uchází o krásné děvče), {{Prostrkaně|John Still}} (komédie ''Gammer Gurton’s Needle'' asi z r. 1565 spodobuje zmatek způsobený ztracenou jehlou), {{Prostrkaně|Thomas Rychardes}} (sepsal komédii ''Misogonus'') a {{Prostrkaně|Gascoigne}} (jehož veselohra ''Supposes'', jest zdělána podlé Ariostovy I Suppositi, a ta zase dle Plauta a Terentia). — Důležitější od těchto jest již {{Prostrkaně|John Lyly}} (*1554 — † 1606), skladatel osmi komédií větším dílem allegorických a pastýřských. Z jedné (názvem ''Endymion, the Man in the Moon''), zdá se, že Shakespeare vzal látku na Sen noci svatojanské. {{Prostrkaně|Thomas Kyd}}, vrstevník Lylyův, zase kusem ''The Spanish Tragedy'', hrubě zosnovaným pásmem vražd a pomsty, ale vynikajícím jakousi divokou velikolepostí, zdá se, že působil v Shakespearova Hamleta. {{Prostrkaně|George Peele}} (* 1552 — † 1598), Shakespearův spoluherec a spolupodnikatel divadla, předešel jej příkladem historického dramata z dějin vlasti ''The Chronicle of Edward I.'' Sepsal mimo to ještě asi pět kusů, z nichž nejvíce vyniká biblické ''David and Absolom'', a menší básně lyrické a epické; mimo jiné též ''A Tale of Troy''. {{Prostrkaně|Robert Green}} (* 1550 — † 1592) psal básně epické, lyrické a řadu spisů prosaických. Z dramat jeho, jichžto složil asi šest, nejzdařilejší jest ''George-a-Green, the Pinner of Wakefield'', v němž prostonárodní látka o Robinu Hoodovi vzdělána jest velmi působivě. {{Prostrkaně|Thomas Lodge}} (*1558 — † 1625) složil drama historické o látce z Plutarcha ''The Wounds of Civil War'' (Marius a Sulla), pak s Greenem společně ''A Looking Glass for London and England'', zvláštní skladbu ve způsobě starých moralit na obranu divadla proti nájezdům přísných puritánů, kterým divadlo bylo solí v očích. {{Prostrkaně|Thomas Nash}} (* 1560 — 1600) jako Lodge sepsal drama ve způsobě moralit ''Summer’s Last Will and Testament'', pak satirickou komédii ''The Isle of Dogs''. Největší z předchůdců Shakespearových byl {{Prostrkaně|Christopher Marlowe}} (* 1564 — † 1593), u něhož litovati jest, že velikolepé nadání své zmařil — jako ostatně většina dramatických básníků právě jmenovaných — prostopášným, nevázaným životem. Tragédiemi ''Tamburlain the Great'', ''The Tragical History of Dr. Faustus'', ''The Jew of Malta'', ''Edward II.'', ''The Massacre of Paris'' a ''Dido'' byl vlastním tvůrcem angl. dramatu národního. Všecky kusy jeho vynikají vzletem někdy ovšem nadsazovaným, a mohutností mluvy. »Tamburlain« bylo první drama psané pětistopými iamby bez rýmu, provozované veřejně, a »Faust« ze všech tragédií před Shakespearem jest nejúchvatnější. Byl založen na pověsti německé, ale později přeložen byv, sám byl vzorem skoro všech vzdělání téže látky v Němcích. Marlowe psal též, ale nedokončil epos ''Hero a Leander'' a překládal básně Ovidiovy a Lukanovy. S pokrokem vnitřním ve dramatě postoupil také rozvoj vnějšího zřízení divadelního aspoň z prvních, nejhrubších začátků. Již z r. 1664 jest první zpráva o ''hercích'' z povolání, jejichžto počet neustále se množil. Vážnosti ovšem hrubě nepožívali, zvláště kruhy puritánské a městský úřad londýnský jim nepřáli. Herci spojovali se ve společnosti, které, aby zjednaly si lepší ochrany a zastání proti úřadům, aspoň na oko dávaly se ve službu některého vznešeného pána. Platův od něho ovšem neměli, leda když skutečně hráli v domě jeho nebo jinde po jeho nařízení. Jinak družstva herců byla úplně neodvislá; sami hry na svůj náklad podnikali a sami vstupné vybírali. Zřízení měli jako spolky akciové. I divadelní společnost dvorská (zřízená už za Alžběty) byla jen ve volném poměru služebním, a za každé představení zvláště dostávala honorář. Dozor nad ní měl »Master of the Revels«, t. j. mistr čili intendant zábav dvorských. Hereček původně nebylo, žanské úlohy zastávali mladíci. Hry dály se prvotně v síních paláců, radnic, nebo — nejčastěji v nádvořích hospod, jejichžto pavlače, uvnitř dvůr obklopující, snad vzbudily myšlénku na pozdější lože a galerie. Stálá, zvláště pro hry zbudovaná divadla vyskytují se asi od r. 1570, ale byla pouze dřevěná a kryta jen částečně slamou nebo rokytím. Ke hrám zvalo se tištěnými cedulemi a hrálo se od 3 hod. odpol. Návštěvy účastnili se všickni stavové, nejvznešenější sedali na samém jevišti, vznešenější v ložích a na balkonech, prostější v přízemí. Jeviště odděleno bylo od hlediště záclonou, postláno sítím, nebo pokryto koberci, ale jinak vystrojeno zcela prostě. Nejpatrnější částí úpravy bylo lešení asi 8—9' zvýší, jež dle potřeby představovalo pavlan, věž, horu, Kapitol a pod. Změny místa a scény naznačovaly se pouze nápisy, nebo nejjednodušší symbolikou (nálevní stolek značil hostinec, postel ložnici a pod.). Hra zahajovala se prologem, jejž proslovoval herec v ústroji básnickém (černém taláru a věnci vavřínovém), a zavírala se modlitbou za královnu. Za tohoto stavu divadelního umění vystoupil největší básník dramatický {{Prostrkaně|William Shakespeare}} (* 1564 — † 1616), jenž sám jsa hercem a podnikatelem divadla a potřeby jeviště znaje z vlastní zkušenosti se vzácnou mohutností genia drama anglické výborně zosnovaným dějem, přirozenou charakteristikou osob, živým, všude přiměřeným dialogem povznesl na nejvyšší stupeň dokonalosti, jehož v anglické literatuře vůbec dospělo. K ideálně dokonalosti nedostává se mu jen klidnější, úměrnější formy, a mluva jeho, jinak naskrze vzletná, rázovitá, v pravdě básnická (blank verse, jen na koncích scén rýmovaný, porůznu vložky řečí nevázanou) znešvařena jest surovostmi, jež ovšem nelze zcela klásti na vrub básníkův, nýbrž vyložiti třeba z okolností časových. Dramata Shakespeareova vynikají takovou psychologickou hloubkou i pravdou děje a charakteristiky, a prozrazují tolik vědomostí, ba i učenosti, že v novější době mohla vzniknouti domněnka, že prostý, a dle všech soudobých svědectví nehrubě vzdělaný herec Shakespeare ani nemůže býti jejich skladatelem, a že vlastním původcem jejich byl filosof {{Prostrkaně|Francis Bacon of Verulam}}, jenž jen proto prý užil jména Shakespearova, že sám jsa šlechticem a úředníkem vysoko postaveným nemohl vystoupili jako skladatel her divadelních. Však to jsou zajisté jen domněnky liché, a všecky výborné stránky dramat Shakespearových vykládají se jednak z neobyčejného jeho nadání básnického, jednak tím, že Shakespeare sám látek si nevymýšlel, nýbrž bral je buď z pramenů historických (kroniky Hollinshedovy, z dánských dějin, jež sepsal Saxo Grammaticus, z Northova překladu Plutarcha) buď z novell zábavně prosaických, nebo také jen vzdělával a upravoval kusy starší. Ve pramenech těchto bylo již obsaženo mnoho učenosti a vědění. Dramat Shakespearových počítá se 37, a dle obsahu jsou buď tragédie nebo komédie nebo romantické činohry a »historie«. Však tragika a komika u Shakespeara nejsou tak přesně odděleny. jako se dělí ve dramatě nynějším; i v tragédiích jsou scény komické, i v komédiích vážné, ano některé kusy (zejména ''Troilus and Cressida'') jsou na sporu, ku kterým správněji měly by se počítati. Jinak také dělívají se kusy Shakespearovy dle pramenů, ze kterých látka jejich vážena jest: z římských a řeckých dějin, pak z dějin britských, skotských a dánských, z anglických (v užším smysle slova) a konečně dramata o látkách novellistických. Tragédií jest deset: ''Titus Andronicus'', ''Romeo and Juliet'', ''Julius Caesar'', ''Hamlet'', ''Othello'', ''Lear'', ''Macbeth'', ''Anthony and Cleopatra'', ''Coriolanus'', ''Timon of Athens''; komédií třináct: ''Love’s Labour Lost'', ''Comedy of Errors'', ''Two Gentlemen of Verona'', ''Midsummer Night’s Dream'', ''Merchant of Venice'', ''Taming of the Shrew'', ''Merry Wives of Windsor'', ''Much Ado about Nothing'', ''As You Like it'', ''Twelfth Night'', ''All’s Well that Ends Well'', ''Measure for Measure'', ''Troilus and Cressida''. Romantické činohry jsou čtyři: ''Pericles'', ''Cymbeline'', ''Tempest'', ''Winter’s Tale''; historií konečně deset: ''Henry VI'' (tři kusy), ''Richard II'', ''Richard III'', ''King John'', ''Henry IV'' (dva kusy), ''Henry V'', ''Henry VIII''. Mimo tato díla (z nichžto Perikles jest pochybné původnosti) ještě třinácte jiných básní dramatických a několik menších lyrických Shakespearovi se přičítá, ale patrně neprávem. Za to jistě jsou od něho dvě básně epické ''Venus and Adonis'', ''The Rape of Lucrece'' (obě v italských stanzách). Pocházejíce z mladších let Shakespearových prozrazují sice patrně básníka nevyspělého, ale přece vzletnou mluvou a živým proudem vypravování jsou důstojny genia velikého. Pak Shakespeare též napsal 154 znělky, zajímavé nejen vnitřní krásou jaksi bolně zádumčivou, nýbrž i tajemným vztahem k příteli nějakému zrádnému a k nevěrné milence. Zakládají se nepochybně na básníkových vlastních neblahých zkušenostech, ale Shakespeare nikoho nejmenuje, ani určitěji neoznačuje. Genius Shakespearův nemohl nepovzbuditi také básníků jiných, a šťastný osud popřál poesii anglické řadu pěstitelů dramata, ze kterých mnozí aspoň v některých vždy zvláštnostech nezůstali daleko za mistrem, ač soubor výtečných vlastností jeho již u žádného nevyskytl se sloučen v jedno. Vůbec plodnost právě dramatických básníků této doby a průměrná dokonalost děl jejich jest obdivu hodna a jen ve španělské literatuře soudobé má sobě rovně. Shakespearovi nejblíže jest {{Prostrkaně|Ben Jonson}} (* 1573 — † 1637), jenž nad mistra vynikal školskou učeností. Z kusů jeho vážných nejdůležitější jsou ''Sejanus His Fall'' a ''Catilina His Conspiracy''. Vynikají historickou přiměřeností a pravdou, ale působí přece mrazivě, bezpochyby pro odpornost obou reků, pro něž žádným uměním nelze zjednali sympathií. Komédií Ben Jonson sepsal 15; nejlepší jsou ''Every Man in His Humour'', ''Volpone or the Fox'', ''Epicoene or the Silent Woman'' a ''The Alchemist''. Nejzdárnější jejich stránkou jest výborná osnova děje, ale jako ve tragédiích, tak i tuto Ben Jonson rád líčí výstřednosti a poklesky lidské s velikou sice znalostí světa, ale nezjednává rekům svým soucitu, nýbrž spíše budí odpor. Tak zvláště ženské charaktery volil skoro bez výjimky nesympathické. Mimo tragédie a komédie Ben Jonson skládal také menší hříčky dramatické, zvané ''Masques'' a ''Entertainments'', pro zábavu dvora, celkem 33 a osvědčil bohatost invence i lahodu mluvy, ale také poněkud příliš pochleboval lidem vznešeným. Psal též epigramy a prosou zanechal pod názvem ''Discoveries'' množství výpisků z knih a poznámek o literatuře a literátech soudobých. Proti samorostlé tvořivosti Shakespearově Ben Jonson jest zástupcem poesie vzbuzené učeností a tudy daleko chladnější. Plodným básníkem dramat. byl též {{Prostrkaně|George Chapman}} (* 1559 — † 1634), básník klassicky vzdělaný. Přeložil do angličiny Homéra, Hesioda a Musaia. Tragédií a komédií jeho vlastních počítá se po sedmi; pak společně s Jonsonem, Marstonem a Dekkerem složil výbornou komédii ''Eastward Hoe!'', za kterou však básníci byli stiháni krutými tresty, poněvadž nešetrnou satirou stepali Jakuba I. — Vynikající místo mezi dramatiky zaujímají také {{Prostrkaně|Francis Beaumont}} (* 1586 — † 1616) a {{Prostrkaně|John Fletcher}} (* 1579 — † 1625), kteří pracovali společně. Beaumont více hleděl si tragiky a vznešenosti ve dramatech, Fletcher přispíval veselou náladou a humorem. Kusy jejich (52) vynikají obratným dialogem a jasností slohu. Charakteristika osob, zvláště komických, jest zdařilá, za to méně pečlivě zosnován bývá děj. Látky jsou vzaty méně z angl. dějin a ital. novellistiky, více čerpáno z pramenů španělských. Za nejlepší kusy uznány ''The Maid’s Tragedy'', napodobují Shakespearovu Ofelii, pak komédie ''The Elder Brother'', Rule a Wife and Have a Wife, Beggar’s Bush. — K nejplodnějším básníkům náleží též {{Prostrkaně|Philipp Massinger}} (* 1584 — † 1640); sepsal více nežli 30 dramat, ač všecka se nezachovala. Básně jeho zdobí zvláštní důstojnost mluvy a vznešené zásady mravní. Nejzdárněji líčí povahy trpitelů nevinně stíhaných a ženskou cudnost a oddanost. Veselohra jeho ''A New Way to Pay Old Debts'' podnes na jevišti angl. se udržela. {{Prostrkaně|John Ford}} (* 1586 — † 1639) téměř všecka četná svá dramata založil na nešťastné lásce. První kus ''The Witch of Edmonton'' složil s Dekkerem. Z ostatních nejdůležitější jsou ''The Chronicle Historie of Perkin Warbeck'' a tragédie ''The Broken Heart'', v níž mistrně vylíčeny jsou čtyři různé případy nešťastné lásky. Velmi zasmušilého rázu jsou tragédie {{Prostrkaně|Johna Webstera}}, spolupracovníka Dekkerova, který se zálibou vybíral si látky ukazující co nejpatrněji nicotu lidských nadějí a zájmů. Nejdokonalejší kus jeho jest ''The Duchess of Malfi'' (1623); oblíben byl také ''The White Devil or Vittoria Corombona'', pak romantická komédie ''The Devil’s Law Case''. Mluvou Webster vládl mistrně, uměje nejhlubší hnutí mysli vykládati slovy nehledanými. — {{Prostrkaně|Thomas Dekker}} 1570 — † 1640) vyniká také jako skladatel samostatný. Z jeho dramat nejznámější byly veselohry ''The Shoemaker’s Holiday'' a ''Satiromastix, or the Untrussing of the Humorous Poet''. Tento druhý kus byl namířen proti Jonsonovi. — {{Prostrkaně|Thomas Middleton}} (* 1570 — † 1627) rád spodoboval výjevy, v nichžto kouzla, čáry a vůbec nadpřirozené síly působily. Také sepsal politickou veselohru ''A Game at Chess'', za kterou byl stíhán soudně. — Plodný {{Prostrkaně|Thomas Heywood}} (* 1570 — † 1650) skládal historie (na př. ''The Troubles of Queen Elisabeth''), dramata rodinné (''A Woman Kilde with Kindnesse'', snad nejlepší jeho práce), pak romantickou komédii ''A Challenge for Beautie''. Společně s {{Prostrkaně|Richardem Broomem}}, jenž byl původně Jonsonovým sluhou, ale pak na jevišti domohl se značných úspěchů, složil hru pro kulturní dějiny důležitou pod názvem ''The Late Lancashire Witches'' (o pronásledování čarodějnic). — {{Prostrkaně|John Marston}} složil samostatně několik kusů, v nichžto satiricky tepe neřesti a pošetilosti lidské a bojuje zvláště proti lidem nedbalým literního vzdělání. — I básníků druhého řádu ještě lze by bylo vyjmenovali hojnost, jako {{Prostrkaně|Tourneura}}, {{Prostrkaně|Taylora}}, {{Prostrkaně|Rowleye}}, {{Prostrkaně|Mundaye}}, {{Prostrkaně|Chettlea}}, {{Prostrkaně|Nabbesa}} a j. — Nad jiné vynikl {{Prostrkaně|James Shirley}} (* 1596 — † 1666), jenž výborně znal líčiti společnost stavů vyšších slohem živým, a přečkav revoluci a republiku, jest jako spojujícím členem školy Shakespearovy s dramatem vzkříšeným po návratě Stuartů na trůn. Rozkvět dramata anglického zničen byl vzmáhajícím se co den puritanismem, který, když konečně domohl se vlády, dne 2. září 1642 usnesením parlamentu všecky divadelní hry zakázal. Když pak králové vrátili se, oživeno jest sice drama na novo, ale již úplně změněno jsouc formou i zásadami. Proti bohatému básnictví dramatickému ostatní druhy v této době poměrně dosti skrovně jsou opatřeny. V {{Prostrkaně|epice}} nejvíce proslavil se {{Prostrkaně|Edmund Spenser}} (*1552 — † 1599), jenž pokládá se vůbec po Shakespearovi za největšího básníka doby Alžbětiny, ač velikost jeho přece jen se značným omezením lze uznati. Vynikal bohatou obrazotvorností a snadností tvorby, ale dosti často touto obratností sveden byl k nadsazování a nadutosti. Nicméně zásluhy, že jest nejpřednějším zástupcem eposu renaissančního v '''A'''-ii, nikdo mu neupře. Hlavním dílem jeho jest romantickoalleg. epos ''The Faerie Queen'', jež rozpočteno bylo na 12 knih po 12 zpěvech; však jen 6 knih (a zlomky sedmé) básník skutečně vydal do r. 1596. Ideálný rek princ Arthur uchází se tu o lásku královny vil Gloriany, v níž oslavena jest královna Alžběta. Zvláště tři první knihy (vydané též o sobě již r. 1590) ozdobeny jsou nevšedním vzletem, bohatou invenci a skvělým slohem; v ostatních již pozoruje se úpadek. Básník vynasnažil se sloučiti děje rytířské statečnosti s mravními názory filosofie Platónovy a zásad křesťanských a píše květnatým slohem italské renaissance. Ale chybil v osnově rozdrobiv děj přes příliš a unavuje jednotvárností episod bohatě sice střídaných, ale přece zásadně stejných. Forma básně jest stanza řečená Spenserovská, rozmnožená o řádku proti italské ottavě rimě. Dále Spenser složil ''The Shepherd’s Calendar'', 12 básní pastýřských, srovnaných podlé měsíců do roka, v nichžto pod rouškou života venkovského spodobuje politické a sociální poměry své doby. Pak ''Epithalamium'', svatební báseň k svému vlastnímu sňatku; 88 znělek erotických a několik básní příležitostných, nejvíce elegií; konečně ostrou satiru na snaživce ve státě a církvi ve způsobě bajky o lišáku a opici pod názvem ''Prosopopeia or Mother Hubberd’s Tale''. Již Spenser není prostě epikem, nýbrž básníkem allegorickým; ještě méně přísluší název epikův ostatním básníkům této doby, kteří v díla svá vkládají tendence buď satirické buď přímo didaktické. Větším dílem nehonosí se dokonalostí prvního řádu, ale přece jakousi svědomitou, učeneckou důstojností, která plodům jejich dodává stálé ceny. Na prvním místě jmenovati jest rozsáhlou báseň historickodidaktickou ''The Mirror for Magistrates'', v níž vypravuje se množství dějů ze skutečné historie i z pověstí anglických s úmyslem poučovacím. Báseň započal okolo r. 1557 {{Prostrkaně|Thomas Sackville}} (později lord {{Prostrkaně|Buckhurst Earl of Dorset}}), pak v ní pokračovali {{Prostrkaně|Richard Baldwynne}}, {{Prostrkaně|George Ferrers}} a jiní. Osnovou napodobí Danta a Boccaccia. — Poučného rázu jest též ''The Steel Glass'', báseň satirická, kterou George Gascoigne (* 1525 — † 1577) tepe pošetilosti a neřesti časové. Sepsal také ještě menší básně (m. j. ''The Fruits of War'', obrazy z války se Španěly) a zajímavé pojednání o metrice. — {{Prostrkaně|William Warner}} (* 1558 — † 1609) pod názvem ''Albion’s England'' sepsal veršovanou historii '''A.''' od potopy světa po Jakuba I. Vypravuje živě a poutá poplétanými legendami a pověstmi. — Velmi plodný básník byl {{Prostrkaně|Samuel Daniel}} (* 1562 — † 1619), který psal znělky, elegie, básnická poslání, dramata a epickodidaktické básně. Nejslavnější prací jeho jest ''The History of the Civil War'' (o válce obou růží), která vyniká lahodou mluvy a rhythmův, ale nemá vzletu. Cennější jest dialogická obrana věd a básnictví, ''Philocosmus and Musophilus''. — Nad Daniela původností invence předčí {{Prostrkaně|Michael Drayton}} (* 1563 — † 1631). Nejobsáhlejší a nejlepší dílo jest ''Polyolbion'', básnický místopis '''A.''' ve 30 zpěvech. Veršem vypravuje děje občanské války za Eduarda II. pod názvem ''The Baron’s War''. Z hojných prací jeho drobnějších nejcennější jsou ballady spojené pod názvem ''Nymphidia'', pak ''England’s Heroical Epistles'', jež jsou přizpůsobením Ovídiových Heroid k dějinám anglickým. — {{Prostrkaně|John Davies}} (* 1570 — † 1626) složil dvě básně poučné o předmětech naprosto různých: ''Nosce te ipsum'', o nesmrtelnosti duše a ''Orchestra'', o tanci! Obě vynikají lahodnými rhythmy a jadrnou mluvou. — {{Prostrkaně|John Donne}} (* 1573 — † 1631) napsal sedm {{Prostrkaně|satir}} a několik poslání přátelům, v nichžto šťastně napodobí Horatia a Iuvenala. — Konečně biskup {{Prostrkaně|Josef Hall}} (* 1574 — † 1656) také složil šestero knih satirických ''Virgidemiae'', v nichžto tepe zvláště nešvary literární. První tři vydal již jako student v Cambridgi a nazval je ''Toothless'' (bezzubé) ''Satires'', ostatní pak pod názvem ''Biting S.'' (kousavé) vyšly později. Výbornosti jejich svědčí nejlépe, že dosud se čítají. — Naučnou báseň o rolnictví ''A Hondreth Good Points of Husbandrie'' verši prostými, ale dosti živými vydal r. 1557 {{Prostrkaně|Thomas Tusser}} (* 1515 — † 1580). Allegorického a satirického rázu jsou též plody několika skotských básníků, kteří náležejí v tuto dobu. Tak {{Prostrkaně|Gawin Douglas}} (* 1474 — † 1522), biskup dunkeldský, složil dvě jinotajné básně ''The Palace of Honour'' a ''King Heart''. Známější jest jeho překlad Aeneidy, v němž užil mnohem více slov latinských a francouzských, nežli se naskýtá v soudobých literárních plodech ostatních. — {{Prostrkaně|William Dunbar}} (* 1460 — † 1520), dvorní básník, tolikéž psal allegorické básně, z nichžto nejznámější jsou ''The Golden Targe'' a ''The Thistle and The Rose'' a hlavně ''The Dance of the Seven Deadly Sins'', která působí úchvatnou mohutností realistického líčení. — {{Prostrkaně|David Lyndesay}} (* 1490 — † 1558), dvorský heralt, sepsal proti duchovenstvu satirickoallegorické básně ''The Dreme'' (vidění nebe, pekla a tří dílů světa), ''Ane Pleasant Satire of the Thrie Estaitis'' a ''Kittie’s Confession''. Proti neřestem dvorským namířena jest satira ''The Complaint'', proti církvi katolické ''The Monarche''. Humoristickosatirické jsou ''The Testament of Papyngo'' (papouška) a ''The Complaint of Bagsche'' (stesk starého psa). Ještě hůře nežli s epikou věc se měla s {{Prostrkaně|lyrikou}} této doby. Hojnost jest sice básní, ale cena jejich větším dílem jest chatrna. Nejoblíbenější formou byla znělka vzatá z italštiny, ale podlé potřeb anglického jazyka poněkud obměněná. Dokonalejší znělky psali jen {{Prostrkaně|Shakespeare}} a {{Prostrkaně|Daniel}}, před nimi již {{Prostrkaně|Henry Howard}}, {{Prostrkaně|Earl of Surrey}} a {{Prostrkaně|Sir Thomas Wyatt}} starší (* 1503 — † 1542) a konečně {{Prostrkaně|Philipp Sidney}}, jenž slavnější jest jako spisovatel prosaický. {{Prostrkaně|Surrey}} (* 1516 — † 1547) skládal znělky podlé vzoru Petrarkova a lyriku italskou tím do '''A.''' uvedl. Přeložil také II. a IV. kn. Aeneidy a překlad jeho jest první básní anglickou, jež psána jest pětistopými iambickými řádky bez rýmu. Také {{Prostrkaně|prosa}} této doby proti veršovanými básním a hlavně proti dramatu pěstována byla celkem jen nepatrnou měrou, a to částečně již proto, že nejnadanější učenci psali ještě jazykem latinským. Přece však vznikla v této době především veliká hojnost překladů ze spisů klassických a ze současných literatur italské, francouzské a španělské, a podlé vzorů těchto (hlavně dle italských a španělských) také psány jsou pak povídky původní. Vzorem anglické prosy stal se překlad Písma sv., jejž pořídili {{Prostrkaně|William Tyndale}} (* 1477 — † 1536), který přeložil Nový zákon (po prvé tištěn roku 1525), a {{Prostrkaně|Miles Coverdale}} s {{Prostrkaně|Rogersem}}, kteří r. 1537 přidali překlad Starého zákona, načež r. 1540 biskup {{Prostrkaně|Cranmer}} překlad znova, srovnal s prvopisy. Výsledek prací těchto roku 1611 za krále Jakuba I. konečně vydán jako ''Authorized Version''. Za Eduarda VI. pak sebrány jsou církevní modlitby (nejvíce na základě starých modliteb církve katolické), a jimi spolu s překladem biblí stanoven vzor nejlepší prosy »vážné a důstojné, ač neokázalé, rázné a srozumitelné, ač nikoli nízké«. Prosy této užíváno nejprve ve spisech náboženských, v traktátech poučných (jaké psal týž William Tyndale), v kázáních (jako biskup {{Prostrkaně|John Fisher}}, popravený r. 1535), a {{Prostrkaně|Hugh Latimer}} (upálený r. 1555), a ve spisech polemických. Horlivý protivník protestantismu {{Prostrkaně|Thomas More}} († 1535 na popravišti) napsal ''A Dialogue Concernyng Heresyes'', ''A Confutacioun of Tyndale’s Answers''; kdežto o něco později zase {{Prostrkaně|Richard Hooker}} (* 1353 — † 1600) ve velikém díle ''The Laws of Ecclesiastical Polity'' vynasnažil se vyložiti, odůvodniti a proti odpůrcům obhájiti základní nauky církve anglické. Mimo náboženské spisy pak prosou pěstována jest nejvíce ještě {{Prostrkaně|historie}}, pokud na zřeteli měla širší kruhy a líčila dějiny populárně. Jako kronikáři vynikli {{Prostrkaně|Edward Hall}} († 1547), jehož dějiny vypravují podrobně dobu králů z rodu Lancasterského a Yorského, pak Tudorů Jindřicha VII. a VIII.; lord {{Prostrkaně|Berners}} přeložil franc. kronikáře Froissarta (r. 1523), {{Prostrkaně|John Stow}} († 1605) vyniká více spolehlivostí zpráv nežli uhlazeností slohu; {{Prostrkaně|Raphael Holinshed}} († 1580), z jehož kroniky, vzniklé ostatně společnou prací jeho a několika pomocníků, {{Prostrkaně|Harrisona}}, {{Prostrkaně|Hookera}}, {{Prostrkaně|Botevilla}} a jiných, Shakespeare čerpal látku na mnohá dramata. — Vědeckým požadavkům lépe hoví Thomase Morea ''Life of Edward V. and Richard III.'' a lorda {{Prostrkaně|Herberta of Cherbury}} (* 1581 — † 1648) ''Děje Jindřicha VIII.''; nade všecky historiky vynikl slavný {{Prostrkaně|Sir Walter Raleigh}} (* 1552 — 1618), který ve vězení skládal ''History of the World'', ač dospěl jen k úpadku říše Makedonské. Sloh jeho jest mistrný. Méně dokonalí jsou kronikáři skotští, z nichžto někteří psali ještě latinsky (jako {{Prostrkaně|George Buchanan}} a biskup {{Prostrkaně|John Leslie}}, {{Prostrkaně|John Knox}}, {{Prostrkaně|David Calderwood}}, {{Prostrkaně|sir James Melvil}}, {{Prostrkaně|John Spottiswood}}). — Pozoruhodny jsou životopisy protestant. mučenníků v '''A'''-ii a Skotsku, které sepsal {{Prostrkaně|John Fox}} (* 1517 — † 1587). — {{Prostrkaně|Cestopisy}}, hlavně o slavných plavbách současných, vydali {{Prostrkaně|Richard Hakluyt}} (* 1553 — † 1616), Samuel Purchas († 1628), {{Prostrkaně|John Davis}} († 1605). Všickni psali slohem prostým, vážným, ale poutavým. Cestu svou po Turecku zdařile vylíčil {{Prostrkaně|George Sandys}} (* 1577 - † 1644) a podobnou po Evropě, Asii a Africe Skot {{Prostrkaně|William Lithgow}} (* 1583 — † 1640). Všeobecně poučného rázu jsou prosaické spisy {{Prostrkaně|Thomase Elyota}} (* 1495 — † 1546) ''The Castle of Health'', jakási prostonárodní zdravověda, a traktát o vychování pode jménem ''The Governor''. Obšírné a slavnější pojednání o téže látce pod názvem ''Schoolmaster'' sepsal {{Prostrkaně|Roger Asham}} (* 1515 — † 1568), jenž byl učitelem a později tajemníkem královny Alžběty a proslavil se také knihou ''Toxophilus'' zvanou, ve které učí krajany své stříleli lukem a — psáti dobrým slohem. — Návody stilistické podali též {{Prostrkaně|Thomas Wilson}} (* 1520 — † 1581), (''Treatise of Logick and Rhetorick'') a prof. cambridgeský {{Prostrkaně|Sir John Cheke}} (* 1514— † 1557), který se zanášel dalekosáhlými záměry na očištění anglického jazyka ode všech slov románského původu a na opravy pravopisu. — Mezi ostatními prosaiky soudobými vynikající místo zaujímá {{Prostrkaně|Robert Burton}} (* 1576 — † 1640), skladatel knihy obsahem pestré a podivné, slohem dokonalé, ''The Anatomy of Melancholy'', v níž sebráno jest ohromné množství duchaplných myšlének a citátů z nejrůznějších a často i málo známých spisovatelů. Pak slavný filosof {{Prostrkaně|Francis Bacon}} (* 1561 — † 1626), jenž hlavní dílo své (''Novum Organon Scientiarum''), kterým obnovil všecku vědu na základě methody induktivné, sice sepsal po latinsku, ale i mezi anglické prosaiky náleží {{Prostrkaně|dějinami Jindřicha VII.}} a hlavně četnými pojednáními (''essays'') o různých předmětech. {{Prostrkaně|Zábavné prosy}} v době této nebyl nedostatek. První místo náleží překladům. Ze španělštiny překládány jsou romány o Amadisovi a Palmerinovi, a {{Prostrkaně|Em. Ford}} podlé nich složil svoji ''Famous delectable and Pleasant Hystorie of the renowned Parismus, Prince of Bohemia'' (1598) a {{Prostrkaně|Henry Roberts}} r. 1595 sepsal podobný román ''Pheander or Maiden Knight''. Mnohem hojnější byly překlady italských novell, jež ve sbírkách vydali {{Prostrkaně|Paynter}} (''Palace of Pleasure''), {{Prostrkaně|Whetstone}} (''Heptameron'') a {{Prostrkaně|Grimstone}} (''Admirable Histories'') a poskytli tím hlavní pramen látek básníkům dramatickým. Tito pak mimo dramata jali se skládati také prosou povídky a krátké satirické a humoristické obrázky časové. Tak {{Prostrkaně|Nash Greene}}, {{Prostrkaně|Lodge}}, {{Prostrkaně|Whetstone}} a hlavně {{Prostrkaně|Dekker}} starali se o zábavu obecenstva, a nade všecky vynikl {{Prostrkaně|John Lily}} románem ''Euphues or Anatomy of Wit'' (1579), jehož sloh (napodobený po španělském »estilo culto«) byl vzorem uhlazeného hovoru při dvoře Alžbětině, a jakkoli umělůstky (protiklady věcné i slovné, podobenství a tropy, citáty mythologické) poněkud příliš hromadí, přece má nepopiratelné zásluhy o vytříbení a zjemnění prosy anglické. — Účinky jeho jevi se hned také na druhém nejslavnějším zábavném spise prosaickém, rytířskopastýřské povídce ''Arcadia'', kterou zase dle vzorů španělských sepsal {{Prostrkaně|Sir Philipp Sydney}} (* 1554 — † 1586). Sydney zjednal si také zásluhu pojednáním ''Defense of Poesy'', ve kterém ujímá se básnictví proti útokům puritánů. — Vtipnými a duchaplnými obrázky charakterů ze společnosti soudobé vyznačil se též {{Prostrkaně|Sir Thomas Overbury}} († 1613). — Konečně za Jakuba I. učiněn i počátek anglického {{Prostrkaně|novinářství}}. Nejprve vydávány jsou jen příležitostně, když totiž bylo co zvláštního oznamovati, ''News'', t. j. »noviny«, v jednotlivých listech čtvercových. Nejstarší ''News out of Holland'' vyšly r. 1619. Od r. 1622, když události 3oleté války na pevnině zvědavosti podávaly hojnost potravy, {{Prostrkaně|Nathaniel Butter}} dnem 23. května začal vydávati noviny pravidelně každý týden pod názvem ''Weekly Newes''. IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''B'') {{Prostrkaně|Revoluce}} a {{Prostrkaně|republika}} od r. 1625 do r. 1660. Politické děje doby této jsou bouřlivé. Spor královských snah o absolutism s demokratickým parlamentem puritánským skončil se zřízením republiky pod protektorátem Cromwellovým, ale ta ani celých dvanáct let se neudržela. Republika vedla šťastné války v Irsku, v Nizozemí a proti Španělům. R. 1660 království znova zřízeno Karlem II. Tyto bouře občanské působily velmi nepříznivě v literaturu již tím, že pozornost vyšších tříd společnosti odvracely od písemnictví k politice. Pak také puritanism nepřál literatuře vzniklé za předchozí doby velikou měrou z obnovených studií pohanského starověku, a nejzdárnější větev její, drama, zničil úplně. Pouze {{Prostrkaně|Milton}} vzácným nadáním dovedl básnicky sloučiti vzdělanost renaissanční s puritánskou pravověrností a jest také jediným velikým básníkem této doby. Avšak revoluce a puritanism aspoň potud také působily příznivě, že odstranily, co při studiích humanistických bylo přílišného a na újmu směru národního v písemnictví, a že příčinu daly k volnému badání o otázkách státních a církevních. Proto také v prose již touto dobou objevují se zdárnější spisy náboženské a náboženskofilosofické. I poesie znenáhla se zotavovala a dospívala zase větší dokonalosti; jediné drama nemohlo se vyléčiti z rány puritanismem zasazené a na dobro ani podnes se nesebralo. — Největším a nejplodnějším literátem této doby jest {{Prostrkaně|John Milton}} (* 1608 — † 1674). Psal nejprve latinsky elegie, epigramy a ''Silvarum liber'', v němž jsou též 3 básně řecké. Četné jsou též jeho latinské spisy prosaické: řeči školní, několik defensí národa a církve anglické, jež Milton jakožto »latinský« sekretář státní napsal z rozkazu Cromwellova, pak zajímavá učebnice ''Artis logicae institutio''. Práce tyto rovnajíce se cenou nejlepším výtvorům renaissance svědčí, že Miltonovo vzdělání humanistické bylo velmi dokonalé. Básnické jeho plody anglické ukazují na tři různé doby činnosti. Za mladosti (asi do r. 1640) psal nejvíce ódy obsahu náboženského, ale také písně, znělky a elegie, pak delší básně ''L’Allegro'', ''Il Penseroso'', ''Arcades'' a ''Comus''. Prvé dvě jsou lyrickou náladou psaná líčení, jak se svět a život jeví člověku mysli veselé a člověku povahy zádumčivé. ''Arcades'' jest lyrickoepický text k hudebnímu představení na poctu hraběnky Alice Derby; ''Comus'', lyrickoepické spodobení, kterak Ctnost zachráněna byla od pokušení. Druhé období jest poměrně neplodné, poněvadž Milton příliš zaměstnán byl politikou: vykazuje pouze několik znělek a překlady některých žalmů. Za to v období třetím (od r. 1660 do smrti) vznikla nejslavnější báseň ''Paradise Lost'', epos o 12 zpěvech, pak ''Paradise Regained'' (o 4 zpěvech) a ''Samson Agonistes'', biblické drama přísně klassického tvaru s chory. Velmi hojny jsou Miltonovy anglické spisy prosaické, skoro vesměs obsahu politického a důležité jako prameny historické. Vynikají smělou výmluvností a svědčí o pisatelově neohrožené přímosti povahy, čímž poněkud mírní se příkrost, se kterou Milton bojuje za své názory nešetře odpůrců. Nejzajímavější jest jeho pojednání o svobodě tisku a některé traktáty paedagogické. Sláva Miltonova zakládá se na »Ztraceném ráji«, v němžto básník líče hřích prarodičův a v episodách stvoření světa a pád andělů podal nejdokonalejší náboženské epos všech dob a národů. Slabší jest již ''Paradise Regained'', který vypravuje o vítězství Kristově nad ďáblem jej pokoušejícím. Jiných básníků soudobých nebylo málo počtem, ale významem žádný z nich nedosáhl Miltona. Společným znakem plodů jejich jest jakési chladné převládání rozumu nad obrazností, reflexe nad citem, pročež je Johnson a po něm jiní literární historikové nazvali básníky metafysickými. Nejlepší z nich byli {{Prostrkaně|Abraham Cowley}}, {{Prostrkaně|Edmund Waller}} a {{Prostrkaně|John Denham}}. {{Prostrkaně|Cowley}} (* 1618 — † 1667) opatřen byl důkladnou znalostí poesie staroklassické, jejížto plody překládal a napodobil. Psal ódy, nedokončené epos biblické ''Davideis'', dvě menší básně epické ''Constantia and Philetus'' a ''Pyramus and Thysbe'', pak veselohru ''The Guardian'' a několik pojednaní prosaických se vmíšenými verši. Básniti počal již v desátém roce věku. Sám Milton si ho vážil, a verše jeho jsou dosti lahodné. — {{Prostrkaně|Waller}} (* 1605 — † 1687) psal nejvíce básně lyrické a příležitostní politické, jako ódu pochvalnou na Cromwella a žalozpěv po jeho smrti, ale pak také radostný projev nad návratem Stuartů. Mimo to složil též několik básní náboženskodidaktických, jež jako všecky plody jeho vynikají nevšední lahodou a hudebností mluvy. — {{Prostrkaně|Denham}} (* 1615 — † 1668), z jehož četných plodů jediný Cooper’s Hill dosud se čítá, jest v anglické literatuře prvním básníkem popisujícím krásu krajinnou. — Ostatní básníci jsou významu daleko podřízenějšího: {{Prostrkaně|George Wither}} (* 1667) psal básně pastýřské ''Shepherd’s Hunting'' a puritánské ''Emblemy'' náboženské. V obojích vedlé míst zdařilých čte se také mnoho strojeného. — {{Prostrkaně|Francis Quarles}} († 1644) byl ještě méně nadaným básníkem. Sepsal ''Divine Emblems'', sbírku epigramatických mravoučných básniček. Náboženské básně psali též {{Prostrkaně|George Herbert}} († 1674) a {{Prostrkaně|Richard Crashaw}} (* 1620 — † 1650) a oba vynikají vřelou zbožností mysli. Za to obsahu radostného a mravně závadného jsou písně, jež skládali {{Prostrkaně|Robert Herrick}} (* 1591 — † I674), {{Prostrkaně|John Suckling}} (* 1609 — † 1641) a {{Prostrkaně|Richard Lovelace}} (* 1618 — † 1658); Herrick ostatně sepsal také některé básně pobožné a Lovelace ze všech tří vůbec jest ještě nejvážnější. Cudnější jest lyrika, kterou pěstovali {{Prostrkaně|William Browne}} (* 1590 — † 1645), jenž složil také idyllickou báseň ''Britannia’s Pastorals'', a {{Prostrkaně|William Habington}} (* 1605 — † 1654), který písněmi opěval pode jménem Castara svou vlastní choť. — Humoristické a satirické písně skládali {{Prostrkaně|John Taylor}} (* 1580 — † 1654), {{Prostrkaně|John Cleveland}} (* 1613 — † 1658), {{Prostrkaně|Richard Fanshaw}} (* 1607 — † 1666). I dvě básnířky již se vyskytují: vévodkyně of {{Prostrkaně|Newcastle}} († 1673) a {{Prostrkaně|Katharina Philips}} (* 1631 — † 1664), mezi vrstevníky velice vážená pode jménem básnickým {{Prostrkaně|Orinda}}. {{Prostrkaně|Prosa}} této doby nejvíce vykazuje děl politickofilosofických a náboženských. Mezi prvními nejčelnější jsou práce slavného filosofa {{Prostrkaně|Thomase Hobbesa}} (* 1588 — † 1679), který spisem ''The Leviathan or the Matter, Form and Authority of Government'' hájil neobmezenou vládu královskou a vydal mimo to výborné pojednání ''Treatise on Human Nature'' a poslání ''(A Letter) on Liberty and Necessity''. Anglickým jazykem sepsal ještě ''Behemoth'' čili dějiny občanské války od r. 1640—1660 a přeložil veršem Homéra. Ostatní spisy jeho, v dějinách filosofie důležité, psány jsou po latinsku. — Jako Hobbes tak také {{Prostrkaně|Robert Filmer}} (* 1604 — † 1647) ostrovtipně a duchaplně hájil monarchický absolutism v pojednání ''Patriarcha, or the Natural Power of Kings'', a jemu opět se stanoviska svrchovanosti národa odpověděl republikán {{Prostrkaně|Algernon Sidney}} (* 1617 — † 1683) spisem ''Discourses Concerning Government''. Zato {{Prostrkaně|James Harrington}} v románě ''Oceana'' nakreslil obraz dokonalého státu republikánského na základě rolnickém. — Z četných skladatelů polemických spisů náboženských nejvíce na slovo vzati jsou {{Prostrkaně|John Hales}} (* 1584 — † 1656) jako zastánce rozumných a snášelivých zásad náboženských; {{Prostrkaně|William Chillingworth}} (* 1602 — † 1644), jenž sepsal proti katolíkům traktát: ''The Religion of Protestants, a Safe Way to Salvation''; {{Prostrkaně|Thomas Browne}} (* 1605 — † 1682), spisovatel duchaplný a originální (nejlepší jeho spisy jsou ''Pseudodoxia'' proti pověrečnosti a ''Religio medici'', jakési vyznání víry); pak {{Prostrkaně|Jeremy Taylor}} (*1613 — † 1667), největší kazatel angl. v stol. XVII.; {{Prostrkaně|Thomas Fuller}} (* 1608 — † 1661), proslulý nejvíce spisem ''The Worthies of England''; {{Prostrkaně|Isaac Barrow}} (* 1630 — † 1677), slavný kazatel a učenec; {{Prostrkaně|Richard Baxter}} (* 1615 — † 1691), jenž sepsal 168 spisů, v nichžto rázně zastává se svobody svědomí, a mn. j. Avšak nade všecky soudobé spisovatele duchovní předčí potulný kotlář a kazatel baptistů {{Prostrkaně|John Bunyan}} (* 1628 — † 1688), jehož allegorická povídka ''The Pilgrim’s Progress'' náleží k nejvzácnějším zjevům v dějinách světového písemnictví; dosud lze ji spatřiti v '''A'''-ii v každé, i nejmenší chyžce, a čtenářstvo její sbírá se ze všech stavův i věků všeho národa. Bunyan mimo ni sepsal ještě pod názvem ''Grace Abounding in the Chief of Sinners'' vlastní životopis, ve kterém úchvatně líčí své obrácení na víru, a ''The Holy War'', allegorické spodobení, kterak město Mansoul (t. j. duše lidská) hájeno jsouc Emanuelem (Spasitelem) obléháno jest ďáblem. — Dosti chatrně byla opatřena v této době {{Prostrkaně|historiografie}}. {{Prostrkaně|Thomas May}} (* 1594 — † 1650) sepsal jen část dějin »dlouhého parlamentu« od r. 1640—43, {{Prostrkaně|Edward Hyde}}, Earl of {{Prostrkaně|Clarendon}}, bystrostí kritickou nejlepší ještě z dějepisců současných, slohem nehrubě zdárným vylíčil revoluci ve spisech ''History of the Rebellion and Civil Wars in England'', v níž zejména charakteristika osob jest případná. Jako biograf aspoň pílí se vyznačil {{Prostrkaně|Isaak Walton}} (* 1593 — † 1683) a mimo životopisy Donnův, Wottonův, Hookerův, Herbertův a Sandersonův složil též slavnější dílo ''The Complete Angler or Contemplative Man’s Recreation'', ve kterém návod a líčení lovu ryb na udici spojeny jsou s podrobnými obrázky venkovského života a přírody. — Na prosu prostě {{Prostrkaně|zábavnou}} v pohnutých dobách revoluce nebylo ani klidu, a přísnost puritanův ovšem byla by jí přála tak málo jako divadlu. Mimo Bunyanovu allegorickou povídku vskutku také není spisu, který by zasluhoval zmínky. — {{Prostrkaně|Časopisectví}} dobou touto se značně rozvinulo i přes censuru, kterou zavedl Karel I. r. 1637, a kterou i »dlouhý« parlament r. 1643 potvrdil. Cromwell ji sice na čas zrušil, ale za Karla II. r. 1662 byla obnovena. Noviny začaly vycházeti už dvakrát třikrát za týden, a vedlé časopisů vážných byly už také týdenníky humoristické. Z novinářů tehdejších vynikli nejvíce {{Prostrkaně|Marchmont Needham}} (* 1620 — † 1678), {{Prostrkaně|Sir John Birkenhead}} (* 1615 — † 1679) a {{Prostrkaně|Sir Roger L’Estrange}} (* 1616 — † 1704). IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''C'') {{Prostrkaně|Pseudoklassicismus}}, {{Prostrkaně|deismus}}, {{Prostrkaně|morální filosofie}} (od r. 1660 do smrti Popeovy 1744). Události politické povahou zase ještě jsou nepokojné. Stuartové znova na trůn přišlí (Karlem II.) šířili sice šťastně koloniální državu, ale brzo (již nástupcem Karlovým Jakubem II.) příčinu dali k nové revoluci, kterou rod jejich, aspoň po meči, trůnu byl zbaven. Po kralování dcer Jakubových Marie (s Vilémem III. Oranienským) a Anny (1684 — 1714) povolán na trůn rod Hannoverský (Jiřím I., pravnukem Jakuba I.), jenž však s praetendenty rodu Stuartského (Jakubem III. a princem Karlem Eduardem), kteří nejvíce ve Skotsku ještě měli přívrženců, o právo panovnické bojoval do r. 1746. Zatím moc královská značně byla obmezena (''Bill of rights'' 1689). '''A.''' účastnila se též válek na pevnině o posloupnost španělskou a rakouskou. — Doba Viléma III. (Marie), Anny a Jiřího I. nazývala se sama hrdě »Augustan age«, ale jméno to platí jen potud, že panovníci skutečně literaturu čile podporovali, a spisovatelé, větším dílem těšíce se blahobytu a neodvislosti, dospěli veliké uhlazenosti vnější, slohové, která však jest jen nedostatečnou náhradou za skrovnou původnost a mdlou obrazivost, jež zavládla ve plodech jejich více strojených nežli přirozených. Hned návrat Stuartů literaturu uvedl zase v pravidelné dráhy a zejména vzkřísil drama od puritánů zničené; avšak se dvorem z vyhnanství francouzského přišly také zásady francouzského pseudoklassicismu, jenž sice v '''A'''-ii nikdy nedosáhl neobmezené vlády, ale přece zvláště drama úplně a ne právě příznivě přetvořil. Mimo to po veliké literární plodnosti za dob Alžbětiných a po bouřlivém hnutí revolučním přirozenou měrou nastalo ochabnutí duševní. Revoluce také zmařila dřívější horlivá studia humanistická. I bylo potřebí, aby národ nejprve se vzpamatoval a síly sebral k nové práci. A to stalo se teprve, když po druhé revoluci zabezpečena byla politická svoboda, když rozkvétajícími osadami a účastenstvím ve válkách pevninských pojištěno bylo vnější velmocenské postavení '''A.''' Druhou revolucí však také moc pseudoklassicismu aspoň podlomena jest, a literatura zbavena nebezpečenství poklesnouti v prostě dvorskou a odciziti se národu. — Poněvadž moc puritanismu návratem králů byla podvrácena, a po druhé revoluci také katolicism zbaven byl podpory, které mu poskytovali Stuartové, státní církev (protestantská) uvázala se ve klidnou vládu, a horlivý zájem pro náboženské otázky potuchl tak, že mnozí nedbajíce víry v positivné zjevení spokojovali se prostě věrou v Boha (deism), kteréžto smýšlení na jevo vyšlo theoreticky ve spisech filosofův a prakticky rozkvětem věd přírodních a mathematických, jež zaujaly místo humanistických studií. Mravní život anglický po návratu králů z bývalé puritánské přísnosti zvrhl se v úplnou nevázanost. Zvláště společnost vyšší snažila se vynahraditi si požitky, kterých jí dříve horlivci náboženští bránili, a sám král, jenž vrátil se s upomínkami na veselý život francouzský, předcházel zhoubným příkladem. Ze společnosti lehkovážný směr přešel i v literaturu, a zvláště veselohry této doby poskytují obraz žalostného úpadku mravů. Než brzy zdvihl se proti němu odpor, jenž podnět dav i k novému druhu literárnímu, mravokárným časopisům, písemnictví uvedl nazpět na dráhu cudnosti. Ale pohříchu zavedl ji zase až příliš daleko v nadsazovanou úzkostlivost, jež na venek drala se tendencí mravokárnou a zvláště v románě způsobila citlivůstkářství a nudnou rozvláčnost kazatelskou. Státním převratem, vzešlým z druhé revoluce, proti koruně a šlechtě zvýšen jest význam {{Prostrkaně|občanstva}} v dolní sněmovně zastoupeného, a poněvadž rozvojem obchodu a živností občanstvo nabylo pevných podkladů hmotných, začalo také více si hleděti literatury — po výtce románů — jež tudy z rukou vyšších stavů přešla v nejširší vrstvy národa a nabyla větší neodvislosti a volnosti. Zároveň rozmohlo se také politické i belletristické časopisectvo a s ním literární kritika, kterou pěstovaly po výtce kroužky literátů pravidelně se scházejících. — První zjev, s nímž na poli písemnictví této doby se potkáváme, jest vtělený odpor proti úzkoprsým zásadám, směšnostem a neřestem puritanismu, satirické epos ''Hudibras'',]ež v l. 1663—78 složil {{Prostrkaně|Samuel Butler}} (*1612 — † 1680), základní myšlénku si vypůjčiv z Cervantesova »Dona Quixota«, ale v podrobnostech všeho provedení zachovav úplnou původnost, která působí, že Hudibras podnes se čítá se vším půvabem novosti. Butler zanechal také mnoho výpisků z různých spisovatelů, pak též drobné črty charakterů po způsobě Theofrastově a několik kratších básní satirických, v nichžto tepe rozkvétající tehdáž vědy přírodní, pokud se mu zdálo, že vystupují dryáčnicky nebo po pedantsku. — Úplně s časovým proudem bral se {{Prostrkaně|John Dryden}} (*1631 — † 1700), »poeta laureatus« a historiograf krále Jakuba II., básník neúnavný a na sklonku života od vrstevníků bez odporu uznávaný za největší ozdobu anglického Parnassu. Úsudek potomstva ovšem značně se změnil. S počátku Dryden skládal příležitostné básně a opěval stejně horlivě Cromwella i Karla II. Teprve r. 1680 politickou satirou ''Absalom and Achitophel'' (proti všemohoucímu tehdáž vévodě Monmouthovi a jeho rádcům Shaftesburyovi a Buckinghamovi) vynikl nad spolubásníky a stal se předním zástupcem pseudoklassicismu. Podobného rázu jsou satiry ''Medal'' a ''Mack-Flecknoe''. Proti tomu báseň ''Religio Laici'' hájí církev anglickou; ale když Dryden roku 1686, bezpochyby nátlakem krále Jakuba II., přestoupil ke katolicismu, stejně horlivě zastával se zase tohoto vyznání ve skladbě ''The Hind and the Panther'' (laň = církev katol., pardal = církev angl.). Lyrická a velmi pěkná jest báseň ''Alexandre’s Feast'' čili ''Ode on st. Cecilia’s Day'', jež oslavuje moc hudby. Zdařilá jest též jeho poslední práce: ''Fables'' čili ''Tales'', veršované povídky, vzdělané buď dle Chaucera nebo dle Boccaccia a j. novell italských a francouzských. Avšak hlavní činnost Drydenova spadá na pole dramatické, a tuto jeho zásady nejjasněji vystoupily na jevo. Vyslovil je v několika pojednáních prosou, psaných a prakticky doložil četnými dramaty. Z prvních jest ''Essay of Dramatic Poetry'', v němž ukazuje na přednosti angl. dramatu proti francouzskému, ale chce, aby blank verse ozdoben byl rýmem. O jednotách času a místa mluví zdrželivě. Když proti zásadám v tomto spise vyloženým zdvihl se odpor, Dryden vydal ''A Defence of an Essay of Dram. Poetry'', obrana však hrubě se mu nepodařila. Později sepsal ještě ''An Essay of Heroic Plays'' jakož ''The Grounds of Criticism in Tragedy'', v nichž už více nadržuje tragédiím francouzským. Hleděl spojiti »klassické« drama s romantickým, čili národní kusy Shakespearovy přetvořiti podlé klassických vzorů francouzských, což se mu ovšem nemohlo podařiti. Již vrstevníci proti tomu se ozývali (nejvtipněji v komédii ''The Rehearsal'', kterou s jinými společně složil {{Prostrkaně|George Villier}}, vév. {{Prostrkaně|Buckingham}}), a doba pozdější Drydena úplně odsoudila. Ve vlastních dramatech Dryden zásady své ovšem uváděl v platnost. Psal tragédie a komédie stejně neúspěšné: tragédie strádají příliš strojeným pathosem a nadutou deklamací, sofistickými úvahami o citech a chatrnou charakteristikou; komédie odporny jsou přímo nestoudnou oplzlostí. Ještě nejlépe dařily se mu scény eristické, které končívají smířením. Kusů sepsal 27; z vážných nejlepší poměrně jsou ''All for Love'' (dle Shakespearova Antonia a Cleopatry) a ''Don Sebastian'', z veseloher ''The Spanish Friar or the Double Discovery''. Charakteristickým důkazem převráceného vkusu jsou Drydenova vzdělání některých dramat Shakespearových, hlavně »Bouře«. V tom ostatně předešel ho {{Prostrkaně|William Davenant}} (* 1605 — † 1668), jenž po návratu Stuartů také o vzkříšení dramata se staral a mimo jiné i návrh na změnu »Bouře« vypracoval. Ale Dryden i Davenant ideálnou báseň Shakespearovu proměnili ve skvělý kus výpravní, plný povrchních effektů scénických. Podobně Dryden neostýchal se strhnouti Miltonův »Ztracený ráj« na nízké stanovisko blýskavého představení operního. Ještě rozhodnějším zástupcem pseudoklassicismu nežli Dryden byl {{Prostrkaně|Alexander Pope}} (* 1668 — † 1744), jenž slávu předního básníka po něm dědil o několik desítiletí později. Avšak ani Pope k básníkům skutečně velikým řaditi se nemůže, poněvadž plody jeho jsou spíše výtvorem kritického vědění a útlého citu pro krásu formálnou nežli výronem poetické mysli. Pope jako Dryden byl velmi plodný a básniti začal velmi záhy; ale jsa těla zmrzačelého a strádaje stálou chorobností byl povahy roztrpčené a svárlivé a zaplétal se v prudké spory s vrstevníky, v nichžto nepočínal si vždycky slušně. Nejpatrnějším toho svědectvím jest báseň jeho ''Dunciad'', vtipná sice, ale jedovatá satira na protivníky literární. Jinak Pope psal básně pastýřské (''Pastorals'', ''Messiah''), popisné (''Windsor Forest''), allegorické (''The Temple of Fame'', dle Chaucerová ''House of Fame''), aestheticky a morálně filosofické (''An Essay on Criticism'' dle Horatiovy Ars poetica a Boileauovy L’art poetique; pak důležitější ''An Essay on Man'', ''Moral Essays''). Nejznámější jest zdařilé komické epos ''The Rape of the Lock''. Pope pilně překládal spisy staroklassické (Statia, Ovidia, Homéra) a že pseudoklassicism v '''A'''-ii nikdy zcela neovládl, dokazuje, že Pope, přední jeho zástupce, vzdělal některé kusy z Chaucera a upravil — dosti nekriticky — vydání Shakespeara. — Vrstevníci Popeovi {{Prostrkaně|Josef Addison}} (* 1672 — † 1719) a {{Prostrkaně|Richard Steele}} (* 1675 — † 1729) méně významní jsou jako zástupci pseudoklassicismu, ač mu oba náleželi — Addison tragédií ''Catonem'', která dokonce jest i poměrně nejlepší anglický kus tohoto směru, Steele veselohrami ''The Funeral'', ''The Tender Husband'', ''The Tying Lover'', ''The Conscious Lovers'' — nežli jako zakladatelé mravokárných časopisů (''The Tattler'' od dub. 1709 do ledna 1711; ''The Spectator'' od břez. 1710 do pros. 1712; ''The Guardian'' od břez. do říj. 1713; ''The Lover'' od ún. do květ. 1714; nejdůležitější byl ''Spectator''), jejichžto rozmanitým a cenným obsahem mravoučným a literárním, humoristickými posudky zvykův, obyčejův a vkusu časového, jakož i zaokrouhleným a vytříbeným slohem podstatně přispěli ku povznesení mravnosti a vzdělání v občanských kruzích národa. Přízeň, které časopisy jejich požívaly, svědčí také, jak velikou váhu tehdy již literatura měla v nejširších vrstvách obecenstva. Současně s nimi působil satirik {{Prostrkaně|Jonathan Swift}} (* 1667 — † 1745), horlivý, ač ne právě důsledný spisovatel politický a rázný zastánce zájmů nešťastného Irska. Swift psal nepatrné básně lyrické, ale výborné satiry prosou, z nichžto zvláště tři vynikají: ''The Battle of the Books'', kterou ve sporu o přednost vzdělán! klassického a moderního postavil se na stranu klassiků. ''The Tale of a Tub'' jest jedovatý útok na církve katolickou, lutherskou, anglickou a kalvinistickou. Nejslavnější jsou ''Gulliver’s Travels'', výborná satira na politické a společenské poměry soudobé v podobě cestopisu tak živě líčeného, že kniha nehledíc k satirické tendenci jest velmi zábavným čtením i pro mládež. Jaké změny po návratě Stuartů zasáhly ve {{Prostrkaně|drama}}, již výše naznačeno při Drydenovi. Tragédie pseudoklassicismem stržena jest s výše shakespearovské do hlubin prázdných, ale slohem nadutých deklamací »rekovských«; starý, působivý blank verse nahrazen strojenými umělůstkami rýmu; ale přece vážné hry zachovaly aspoň cudnost mravní. Veselohra však poklesla v nemravnost a oplzlost nejhrubší; ale nelze jí upříti vtipu a živosti. I spisovatelka jedna smutně proslavila se komédiemi oplzlého obsahu, {{Prostrkaně|Aphra Behnová}} († 1689), které vrstevníci dávali poetické jméno Astraea. S raffinovanou pak nemravností nejoplzlejší věci kladeny v ústa hereček, které na rozdíl od dřívějšího zvyku v ženských úlohách vystupovaly od r. 1660. (První byla herečkou zastoupena Desdemona v »Othellu«.) Záhy proti neřesti této ozvali se hlasové vážní. {{Prostrkaně|Richard Blackmore}} v předmluvě k eposu svému ''Prince Arthur'' bojoval již r. 1695 proti nemravnosti na jevišti; ale mnohem účinněji vystoupil {{Prostrkaně|Jeremy Collier}} (* 1650 — † 1726) řízným spisem ''A Short View of the Immorality and Profaneness of the English Stage'' (1698) a skutečně zvítězil nade zlem časovým tak, že r. 1704 vydána byla královská zápověď, uváděti na jeviště, co by bylo proti náboženství a slušnosti. Jen litovati jest, že tím zase veselohra téměř úplně stržena buď v nechutenství frašky nebo v plačtivou dojemnost. Jako skladatelé nemravných sice, ale jinak vtipných veseloher vynikli: {{Prostrkaně|William Wycherley}} (* 1640 — † 1715), jehož kusy ''The Gentleman Dancing Master'' (dle Calderona), ''Love in a Wood or St. James’s Park'', ''The Country Wife'', ''The Plain Dealer'' (všecky tři dle Molièra) mají zvláště zdařilou osnovu. {{Prostrkaně|William Congreve}} (* 1672 — † 1729) podobně proslavil se dovednou osnovou komédií ''The Old Bachelor'', ''The Double Dealer'', ''Love for Love'', ''The Way of the World''. Sepsal též málo zdařilou tragédii ''The Mourning Bride''. {{Prostrkaně|George Farquhar}} (* 1678 — † 1707) ve příčině mravnosti již aspoň poněkud obrátil se na cestu lepší. Sepsal mimo jiné ''Love and a Bottle'', ''The Constant Couple'' a nejlepší ze všech ''The Beaux’ Stratagem'', podlé něhož pak Oliver Goldsmith složil svou veselohru ''She Stoops to Conquer''. — Na lepší cestě k cudnosti jest též architekt {{Prostrkaně|John Vanbrugh}} (* 1666 — † 1726) kusy svými ''Relapse'', ''The Provoked Wife'', ''The False Friend'' a jinými, z nichž osnovou i charakteristikou nejlepší jest ''The Confederacy''. — A na dráze jednou ražené ještě dále pokročil herec a poeta laureatus {{Prostrkaně|Colley Cibber}} (* 1671 — † 1757), z jehož komédií jest asi nejlepší ''The Careless Husband''. Cibber také vzdělával starší dramata (na př. Shakespearova Richarda III.) a vlastním životopisem (''An Apology for my Own Life'') zůstavil po sobě důležitý pramen vědomostí o tehdejších poměrech divadelních. — K veselohrám přiřaditi sluší také první domácí operu satirickou pod názvem ''The Beggars’ Opera'', kterou {{Prostrkaně|John Gay}} (* 1688 — † 1732) bojoval jednak proti špatné vládě ministerstva Walpolova, jednak proti přílišné zálibě ve zpěvohrách italských. — Po výtce tragédie skládal {{Prostrkaně|Nathaniel Lee}} (* 1657 — † 1692). Z četných kusů jeho nejpěknější jest ''Lucius Junius Brutus''. V ostatních Lee, jenž měl nadání velikolepé, nedovedl se mírniti, tak že mají ráz divoký, pustý a v dramatické osnově nedokonalý. Ale zásluhou Leeovou jest, že zase začal užívali pětistopých jambů nerýmovaných. — {{Prostrkaně|Thomas Otway}} (* 1652 — † 1685) Leeovi ve všech příčinách se podobá. Nejzdárnější jeho tragédie jsou ''The Orphan'' a ''Venice Preserved''; zvláště druhá pokládá se obyčejně za nejúchvatnější drama anglické po Shakespearovi. — Méně důležití, ač svou dobou dosti slaveni byli ještě skladatelé dramat {{Prostrkaně|Thomas Southerne}} (* 1659 — † 1746), {{Prostrkaně|John Crowne}} (* 1661 — † 1698), {{Prostrkaně|Nicholas Rowe}} (* 1673 — † I7I3), {{Prostrkaně|Thomas Shadwell}} (* 1640 — † 1692) a hlavně {{Prostrkaně|George Lillo}} (* 1693 — † 1739), jenž pozoruhodný jest jako pisatel pohnutlivých dramat z občanského života. Nejlepší jeho kusy jsou ''George Barnwell'', ''Fatal Curiosity'' a ''Arden Feversham''. V {{Prostrkaně|lyrice}} a {{Prostrkaně|epice}} této doby mimo Drydena a Popea málo jest básníků jen poněkud vynikajících. Jméno »correct poets« zjednalo si uhlazenými verši lehkého, buď lyrického, buď didaktic. a kritic. obsahu několik šlechticů, jako {{Prostrkaně|Earl of Roscommon}} (* 1634 — † 1685), {{Prostrkaně|Earl of Rochester}} (* 1647 — † 1680), {{Prostrkaně|Sir Charles Sedley}} (* 1639 — † 1701), vévoda {{Prostrkaně|Buckingham}} (* 1649 — † 1721), {{Prostrkaně|Earl of Dorset}} (* 1638 — † 1706). Nad ně poněkud předčí nešlechtící {{Prostrkaně|John Philips}} (* 1676 — † 1708), jenž sepsal podlé Vergilia báseň polopopisnou, polodidaktickou ''Cider'', a {{Prostrkaně|John Pomfret}} (* 1667 — † 1703), jehož ''Choice'' líčí příjemnosti klidné literární práce v zátiší venkovském. Větší jest již význam, jehož nabyl {{Prostrkaně|Matthew Prior}} (* 1664 — † 1721) básní filosofickou ''Alma'', biblickým eposem ''Solomon'', pak lehkou lyrikou erotickou a mravoučnými povídkami rázu La Fontainova; ale podřízené důležitosti jsou zase lékař {{Prostrkaně|Sir Samuel Garth}} (* 1670 — † 1719), {{Prostrkaně|Thomas Parnell}} (* 1679 — † 1718), přítel Popeův a Swiftův, {{Prostrkaně|Thomas Tickell}} (* 1686 — † 1740). — Do této doby konečně spadá také selanka ''The Gentle Shepherd'', kterou r. 1725 Skot {{Prostrkaně|Allan Ramsay}} 1686 — † 1758) obnovil a ušlechtil starší zálibu v poesii pastýřské. Velikou důležitost má doba tato pro {{Prostrkaně|zábavnou prosu}}. Dotud pěstovány byly romány rytířské, dvorské čili eufuistické, pastýřské a novelly italského původu. Osamělým, ač výborným zjevem jest allegorický »Pilgrim’s Progress« Bunyanův. Všeliké povídky mimo jediné novelly italské nelíčily světa skutečného, nýbrž svět vybásněný, ano dokonce málo pravdě podobný a psány byly skoro výhradně pro vyšší třídy společnosti. V tom právě obrat rozhodný způsobil {{Prostrkaně|Daniel Defoe}} (* 1661 — † 1731), jenž prosu výpravnou přenesl na základy jediné zdravé a rozvoje schopné líče život skutečný dle pravdy a tak, že i nejširší vrstvy národa mohl zajímati. Defoe mnohými nehodami za pestrého života svého zkoušený a tudy takměř všech stránek lidské povahy znalý, byl z nejplodnějších angl. spisovatelův a různých děl jeho počítá se do 200. Většina byla obsahu politického (jako výborná satira na nesnášelivost státní církve ''The Shortest Way with the Dissenters'') a národohospodářského (jako ''Essay on Projects'', ve kterém Defoe již načrtl první popudy ke spolkům pojišťovacím, záložnám, bankám a jiné myšlénky, které v pozdějších dobách byly provedeny). V zábavné prose však obrat způsobil nejvíce jeho ''Robinson Crusoe'' (vyd. r. 1719), jehož úspěch nejen doma, ale i v cizině jest příliš dobře znám, aby třeba bylo o něm se rozepisovati. Všecko tajemství úspěchu tohoto záleží ostatně jen v nelíčené prostotě a pravděpodobnosti vypravování, kterou také jiné novellistické práce Defoeovy jsou ozdobeny. Z nich ''The Memoirs of a Cavalier'' a ''The Journal of the Great Plague of London'' dlouho pokládány byly dokonce za prameny historické. V prose {{Prostrkaně|naukové}} hlavní podíl spadá na spisy {{Prostrkaně|deistů}}, z nichžto nejčelnější byli {{Prostrkaně|Charles Blount}} (* 1654 — † 1693), {{Prostrkaně|John Toland}} (* 1670 — † 1722), {{Prostrkaně|Anthony Collins}} (* 1676), {{Prostrkaně|William Lyons}}, {{Prostrkaně|Matthews Tindal}} (* 1657 — † 1733), {{Prostrkaně|Thomas Chubb}} (* 1679 — † 1747), {{Prostrkaně|Thomas Morgan}} († 1743). Více ke mravní stránce přihlíželi, s deisty ve příčině dogmatické se srovnávajíce, {{Prostrkaně|moralisté}}, z nichžto nejvíce znám jest {{Prostrkaně|Anthony Ashley Cooper}}, {{Prostrkaně|Earl of Shaftesbury}} (* 1671 — † 1713), jehož duchaplná pojednání morálně filosofická a aesthetická jsou sebrána pode jménem ''Characteristics of Men'', ''Manners'', ''Opinions'', ''Times''. — Zastává-li Shaftesbury myšlénku, že tento svět jest nejlepší a člověk přirozeně nakloněn ke ctnosti, lékař {{Prostrkaně|Bernard de Mandeville}} (* 1670 — † 1733) naopak dokazuje, že špatnost jest nezbytná, v básni svou dobou velmi oblíbené ''The Grumbling Hive or Knaves turned Honest''. Morálně filosofické spisy psal také {{Prostrkaně|Francis Hutcheson}} (* 1694 — † 1747) a v následující době myšlénky moralistů podrobněji rozvedl {{Prostrkaně|Adam Ferguson}} (* 1724 — † 1816) ve spise ''Principles of Moral and Science''. — Nad deisty a moralisty důležitější byli {{Prostrkaně|filosofové}} Locke, Berkeley, Hartley a Hume. — {{Prostrkaně|John Locke}} (* 1632 — † 1704) pojednáním ''An Essay concerning Human Understanding'' jest zakladatelem empirické filosofie a sensualismu; pojednáním ''Thoughts on Education'' razil dráhu rozumné paedagogice žádaje vychování přirozené a rozebíraje myšlénky, které později Rousseau podrobněji vykládal. V posláních ''Letters of Toleration'' Locke přimlouvá se za snášelivost náboženskou a spisem ''The Reasonableness of Christianity'' snaží se dokázati, že křesťanská víra ve zjevení boží neodporuje rozumu. Pojednáním o vládě (''Treatise of Government'') zastává se theorie o svrchovanosti národa. -— Biskup {{Prostrkaně|Jiří Berkeley}} (* 1684 — † I753) ve spisech svých stojí na stanovisku subjektivného idealismu a rázně ozval se proti Mandevillově bajce o včelách. — {{Prostrkaně|David Hartley}} (* 1704 — † 1757) založil psychologii materialistickou, ale vynasnažil se uvésti ji v souhlas se zásadami theologickými. — Skot {{Prostrkaně|David Hume}} (* 1711 — † 1776) Lockeův empirismus přetvořil ve skepticismus. Nejdůležitější spisy jeho jsou ''A Treatise on Human Nature''; ''An Inquiry into Human Understanding'' a ''The Natural History of Religion''. Dějinami '''A.''' (''History of England''), které začaly vycházeti teprve r. 1754, Hume náleží již době následující. V této době {{Prostrkaně|historiografie}} celkem opatřena byla dosti chatrně. {{Prostrkaně|Edward Hyde}}, {{Prostrkaně|Earl of Clarendon}} (* 1608 — † 1674) napsal ''History of the Great Rebellion'', počínaje r. 1625 jako očitý svědek, ale se stanoviska royalistického; biskup {{Prostrkaně|Gilbert Burnet}} (* 1643 — † 1715) vydal výbornou ''History of the Reformation of the Church of England'' a několik životopisů; v rukopise zůstavil ''History of my own Time'', v níž doba občanské války a republiky vylíčena jest stručně a pak děje až do r. 1713 podrobně, ale zase poněkud strannicky. — {{Prostrkaně|John Arbuthnot}} (* 1667 — † 1735) v díle ''History of John Bull'' podal humoristický obraz války o posloupnost. Politický essayista byl {{Prostrkaně|Henry St. John Viscount Bolingbroke}} (* 1678 — † 1751), a sbírkami dopisů proslavili se {{Prostrkaně|Lady Wortley Montagu}} (* 1689 — † 1762) a {{Prostrkaně|Philipp Dormer Stanhope}}, {{Prostrkaně|Earl of Chesterfield}} (* 1694 — † 1773). Dopisy Chesterfieldovy svědčí jeho synu a obsahují hojnost praktické moudrosti pro život, ač ne vždycky se srovnávají s mravností. — Na slovo vzatý zástupce exaktní vědy za této doby, slavný {{Prostrkaně|Sir Isaac Newton}} (* 1642 — † 1727) hlavní dílo své (»Philosophiae Naturalis Principia Mathematica«) i jiné práce vědecké vydal po latinsku. Pojednání ''Optics or a Treatise of the Refractions, Inflections, and Colours of Light'', kterým vědu tuto založil, pak několik rozprav theologických sepsal jazykem rodným. — Pro úplnost doloženo budiž zde, že v '''A'''-ii roku 1728 také vyšel již první slovník obecných vědomostí pod názvem ''Cyclopaedia'', již ve dvou svazcích foliových vydal {{Prostrkaně|Ephraim Chambers}}. IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''D'') {{Prostrkaně|Návrat ku přírodě}}. (Od pol. do konce stol. XVIII., t. j. od smrti Popeovy do prvního vystoupení Waltera Scotta r. 1786). Politické události této doby aspoň uvnitř země jsou méně bouřlivé. Králové Jiří II. (po r. 1746) a Jiří III. (1760 — 1820) trůn drželi již bez odporu. Války vedeny jsou s Francií a Španělskem, ale ukončeny mírem pařížským 1763. Koloniální država rozšířena Indií a Kanadou, ale zmenšena ztrátou obcí Severoamerických. Na sklonku doby revolucí francouzskou (1789) i '''A.''' stržena ve válku. Návratem ku přírodě doba tato nazývá se jen potud správně, že na dobro odstraněn jest pseudoklassicismus, a zavládly názory dokonalejší o podstatě a úkolu básnictví, jež mělo býti {{Prostrkaně|napodobením přírody}} se šetřením {{Prostrkaně|původnosti}} a {{Prostrkaně|neodvislosti}} básníkovy. Všelicos nepřirozeného, jako přílišný idealismus, chorobné citlivůstkářství a strojenost slohu, buď z dřívějších dob zbylo, bud nově se vyvinulo. Volnost tvorby, které básníci se domáhali proti střízlivé pravidelnosti dřívější, namnoze se zvrhala ve zmatek všeho řádu prázdný, snaha po upřímném, vřelém citu proti bývalé rozumné chladnosti sváděla k horování v citech nucených. Ale aspoň snah dobrých nelze neuznati a do značné míry také dosti zdárných výsledků. Pěstění literatury ještě více nežli za doby předešlé přešlo v ruce nešlechticů, poněvadž kruhy občanské rozvojem sociálným dosáhly největší důležitosti ve státě, a tím již podmíněn byl ráz písemnictví takořka národnější, jenž mimo jiné osvědčil se také tím, že (zásluhou herce {{Prostrkaně|Davida Garricka}}) Shakespeare zase v původní podobě uveden byl na jeviště, a že probudila se láska ke staroanglické poesii národní, jejíž památky horlivě sbírány jsou a vydávány. (Ovšem láska tato k minulosti a poesii národní také příčinu dala k podvodům, jichžto dopustili se {{Prostrkaně|Thomas Chatterton}} vydav podvržené básně středověkého prý básníka {{Prostrkaně|Rowleye}}, a {{Prostrkaně|James Macpherson}}, jenž smyslil si skotského barda {{Prostrkaně|Ossiana}} a předstíral, že básně jeho jazykem gaelským sebral po horách skotských.) V literatuře nejpřednější místo v této době zaujímá {{Prostrkaně|román}}. Na základě realistickém, na nějž tuto větev písemnictví postavil Defoe, s velikým zdarem dále pracoval {{Prostrkaně|Samuel Richardson}} (* 1689 — † 1761), jenž v pokročilém již věku jal se skládati formou dopisů romány mravokárné. V prvním (''Pamela''), vylíčil osudy ctnostného děvčete, které odolavši všemu svádění na konec dochází odměny za svou vytrvalost; ve druhém (''Clarissa Harlowe'') zase životní zápasy a smrt dívky svedené nesvědomitým mužem, jenž sám hyne v souboji; ve třetím (''Sir Charles Grandison'') nešťastnou lásku Italky ke krásnému a ctnostnému šlechtici anglickému. Richardson, jakkoli unavuje rozvláčností, nadsazuje mravokárnost a příliš libuje si v přesládlé sentimentálnosti, přece napodobitele své naučil líčiti upřímný, pravdivý cit a kresliti případně charaktery, zejména do hloubky psychologické. Aby chorobné citlivůstkářství a ostatní vady Richardsonovy příliš nerozmohly se na škodu zdravého realismu, o to postaral se {{Prostrkaně|Henry Fielding}} (* 1707 — † 1754), jehož první román ''Joseph Andrews'' přímo skládán byl jako parodie Pamely, ale vydařil se jakožto vzor nového druhu, románu totiž humoristického, jejž Fielding hned sám ve hlavním díle svém ''Tom Jones'' dovedl k veliké dokonalosti výtečně zosnovav děj všecken pravdě podobný a poutavý a do podrobna nakresliv povahy jednajících osob, poněkud drsné sice, ale vůbec přirozené a pravdivé. Slabší, avšak přece ještě dosti cenná jest i jeho povídka ''Amelia''. —- K Fieldingovi řadí se důstojně {{Prostrkaně|Tobiáš Smollett}} (* 1721 — † 1771), který přidržev se humoristického směru v románech svých ''Roderick Random'', ''Peregrine Pickle'' a zvláště v nejlepším ''Humphrey Clinker'', realisticky a zdárně, často i drasticky líčí tehdejší poměry společenské, ačkoli předchůdců nedostihl osnovou děje a jednotnou charakteristikou osob. — Charakteristiku tuto do posledních podrobností hlavním úkolem si učinil {{Prostrkaně|Laurence Sterne}} (* 1713 — † 1768) v románech ''Tristram Shandy'' a ''The Sentimental Journey'' nedbaje jinak osnovy a postupu děje. Avšak velikou vadu tuto odčinil tím, že staví se na povznesené stanovisko srdečného humoru a vřelé soustrasti s nedokonalostmi lidskými. — Šestý konečně novellista veliký, {{Prostrkaně|Oliver Goldsmith}} (*1728 — † 1774), hlavním spisem svým ''The Vicar of Wakefield'' přes mnohé vady jeho podal vzor poutavého vypravování, realistické charakteristiky, dokonalé lahody slohu, něžné prostoty smýšlení a nelíčené upřímnosti citu. — Pracemi těchto mužů román v '''A'''-ii pro všecky doby postaven byl na přirozenou půdu rozvoje a vytčen mu úkol líčiti život skutečný, po výtce rodinný a společenský. Současné pokusy o vzkříšení románu rytířsko-romantického, jež učinil {{Prostrkaně|Horace Walpole}} (* 1717 — † 1797) spisem ''The Castle of Otranto'', nezůstaly sice bez napodobitelů, mezi nimiž jest i spisovatelka velenadaná {{Prostrkaně|Anna Radcliffová}} (* 1764 — † 1823), ale celkem přece díla podobná proti románům realistickým jsou jen zjevy vzácnými. Vlastní {{Prostrkaně|básnictví veršované}} — s jedinou výjimkou — proti prose zábavné ustupuje do pozadí. Nejvíce ještě pěstovaly se elegické, popisné a didaktické druhy. Elegikem nejslavnějšim jest {{Prostrkaně|Edward Young}} (* 1681 — † 1765), jemuž ze smutných událostí rodinných vzešla nálada k hlavnímu dílu ''Night-Thoughts''. Jsou to zádumčivé žalozpěvy o životě, smrti, nesmrtelnosti a jiných záhadách filosofie náboženské a takořka první projevy »světobolu«, jenž později se rozšířil v literaturách evropských. Young sepsal též báseň o dni soudném ''The Last Day'', pak ''The Force of Religion'', jenž opěvá tragický osud Jany Greyovy, dvě satiry a tři tragédie (''Busiris'', ''The Revenge'', ''The Brothers''), všecky nepatrné. Prosaickým pojednáním ''Conjectures on Original Composition'' zastal se volné tvorby básnické napodobením přírody proti poutům pseudoklassicismu. Zásady jeho, jež dále rozváděli {{Prostrkaně|Josef Warton}} (* 1722 — † 1800), {{Prostrkaně|Hugh Blair}} (* 1718 — † 1800), {{Prostrkaně|William Hogarth}} (* 1697 — † 1764), brzy všeobecně byly přijaty nejen v '''A'''-ii, nýbrž i v ostatních literaturách evropských. — Lnutí ku přírodě prakticky nejlépe provedl {{Prostrkaně|James Thomson}} (* 1700 — † 1748) básní popisnou ''The Seasons'', která uhlazenou formou a střízlivostí citu sice připomíná Popea, ale proti němu vyniká pravdivostí obrázků přírodních. Ostatní básně Thomsonovy, mezi nimi 5 tragédií, nejsou hrubě zdařilé. Spolu s {{Prostrkaně|Davidem Malletem}} († 1765), jinak málo vynikajícím, Thomson složil maškarní hru ''Alfred'', ve které obsažena jest píseň »Rule Britannia, rule the waves«, jež rozšířila se po všem národě. — Poučného, filosofického obsahu jest báseň ''The Pleasures of Imagination'', ve které lékař {{Prostrkaně|Mark Akenside}} (* 1721 — † 1770), rodem Skot, stopuje a líčí pocity působené v mysli lidské krásnými předměty v přírodě a umění; vyniká rázností slohu, krásou mluvy i hojností myšlének. — {{Prostrkaně|William Cowper}} (* 1731 — † 1800) jest z nejpřednějších zástupců básnictví tak řečeného přirozeného. Hlavní dílo jeho ''The Task'' popisuje veršem život v přírodě a domácnosti s přídavkem úvah mravokárných. I ostatní básně Cowperovy (''The Table Talk'', ''The Progress of Error'' aj.) nesou se podobným směrem; z menších plodů prostonárodním tónem se zamlouvá komická ballada ''John Gilpin'', a hlubokým citem báseň ''On Receiving my Mother’s Picture''. Z {{Prostrkaně|lyrických}} básní této doby nejzdárnější hloubkou myšlének, vážností tónu a lahodou mluvy jest ''Elegy Written in a Country Churchyard'', kterou sepsal professor cambridgeský {{Prostrkaně|Thomas Gray}} (* 1716 — † I771). Mimo ni složil jen jeitě několik ód, z nichžto nejlepší jsou ''The Bard'', ''The Progress of Poesy'', ''To Adversity''. — Básníky druhého řádu byli {{Prostrkaně|James Beattie}} (* 1735 — † 1803), jehož ''Minstrel'' byl asi prvním plodem novéno směru přírodního, a {{Prostrkaně|Erasmus Darwin}} (* 1731 — † 1802), otec slavného přírodozpytce, který složil dvě básně poučné ''The Botanic Garden'' (o dvou částech: ''The Economy of Vegetation'' a ''The Loves of the Plants''), pak ''The Temple of Nature or the Origin of Society''. Jsou obsahu přírodopisného a vynaloženo na ně slohového umění více, nežli jest záživno. — Zcela originálním zjevem v literatuře konečně byl {{Prostrkaně|George Crabbe}} (* 1754 — † 1832), jehož básně ''The Library'', ''The Village'', ''The Parish Register'', ''The Borough'', ''Tales in Verse'', ''Tales of the Hall'' jsou šťastnou směsí částek popisných, idyllických a novellistických. Hlavně ''The Village'' jest zdařilá spodobujíc věrně podlé pravdy život pracovního lidu. Méně zdárné jsou ''Sir Eustace Grey'', a ''The Hall of Justice'' upomínajíce na romány hrůzoplodné. — Ve {{Prostrkaně|dramatě}} po všecku tuto dobu mimo jediné veselohry Sheridanovy nic cennějšího nebylo sepsáno. Zvláště tragédie (jako některé romány) zabředla již na sklonku předešlé doby v mravokárnou tendenci pohnutlivých příběhů rodinných, jaké psal již {{Prostrkaně|Lillo}} a podlé něho v této době {{Prostrkaně|Edward Moore}} (* 1712 — † 1757; ''The Gamester''), {{Prostrkaně|Richard Cumberland}} (* 1732 — † 1811; ''The Brothers'', ''The Westindian'', ''Tne Jew''). Cumberland však přece poněkud zdárněji spodobuje charaktery. I veselohra celkem chatrně jest opatřena; básníci psali vlastně jen frašky, v nichžto sice bylo hojnost komiky, vtipu i satiry, ale málo umělecké osnovy a charakteristiky. Podobné kusy skládal novellista {{Prostrkaně|Henry Fielding}}, herec {{Prostrkaně|David Garrick}} (* 1716 — † 1779), jehož nejlepší dvě komédie ''The Lying Valet a ''Miss in her Teens'' dosud na jevišti se drží, a {{Prostrkaně|Young Samuel Foote}} (* 1720 — † I777), z jehož 89 frašek aspoň jedna ''The Mayor of Garratt'' posud jest oblíbena. Pak ještě otec a syn {{Prostrkaně|Jiří Colmanové}} (* 1733 — 1794, 1762 — 1836), také herci a podnikatelé divadel, kusy svými vynikli nad prostřednost, zejména mladšího kus ''The Heir at Law'' došel chvály. Vážnější jsou veselohry novellisty {{Prostrkaně|Olivera Goldsmitha}} (''The Goodnatured Man'', ''The Stoops to Conquer''), a skutečně uměleckou cenou vynikají kusy ''The Rivals'' a ''The School for Scandal'', které sepsal {{Prostrkaně|Richard Brinsley Sheridan}} (* 1751 — † 1816), stejně proslavený jako básník, řečník parlamentární a státník. Veselohry jeho jsou plny mravních myšlének, a přece nejsou mravokárné, plny výborného vtipu a přece ne fraškovité, dialog jest vždy duchaplný a mluva vzorem řeči dle potřeby prostonárodní nebo uhlazené. Poněkud slabší jsou Sheridanovy tři frašky (nejlepší z nich ještě ''The Critic'') a komická opera, ''The Duenna''. — Sheridan jest posledním skutečně uměleckým zjevem v anglickém dramatě. Básníkem zcela samorostlým, s rozvojem ostatní poesie této doby nesouvislým, ale daleko nad ni vynikajícím, byl Skot {{Prostrkaně|Robert Burns}} (* 1739 — † 1796), syn prostého rolníka, jenž na venkovské škole nabyl tak nedostatečného vzdělání, že vším právem náleží ho nazvati samoukem. Přes to vše Burns jest z největších lyriků nejen anglických, ale všeho světa. Básně jeho líčí skutečně jen pravdivý cit, jsou prázdny vší strojenosti, a jako obsah jest prostý, pravdivý, tak mluva (přirozené nářečí skotské) jest nelíčená, samorostlá, plna nehledané lahody a hudebnosti. Mimo písně Burns sepsal též několik ballad a básní popisných; nejlepší z nich jest {{Prostrkaně|Tam O’Sbanter}}. — Vedlé Burnsa ve Skotsku povstali i jiní básníci samoukové, jejichžto činnost z větší části spadá již do následující doby, jako tkadlec {{Prostrkaně|Robert Tannahill}} (* 1774 — † 1810), zedník {{Prostrkaně|Allan Cunningham}} (* 1784 —† 1842), nádenník {{Prostrkaně|Robert Nicoll}} (1814 — † 1837), písař {{Prostrkaně|Motherwell}} a nejslavnější z nich ovčák {{Prostrkaně|James Hogg}} (* 1772 — † 1835), který nejraději zpíval ballady (pověsti) národní. V oboru {{Prostrkaně|prosy naukové}} nejlépe v době této vyvíjela se {{Prostrkaně|historiografie}}, která od prostého vypravování postoupila k pragmatickému badání a filosofické reflexi. Počátek tímto směrem učinil filosof {{Prostrkaně|David Hume}} v díle ''History of England'' (od Caesarových výprav do Britannie po Jindřicha VII.). Úvahám jeho vadí jen pochybená zásada, že působení církve, ať byla jakákoli, vždycky bylo neblahé. Jeho příkladu následoval {{Prostrkaně|William Robertson}} (* 1721 — † 1793) v Dějinách Skotska za Marie Stuartky a syna jejího Jakuba, pak v Historii Karla V. a v Dějinách objevu a osazení Ameriky. Stanovisku nynější vědy práce Robertsonovy již nevyhovují, ale vyznačují se důstojným, povýšeným rozhledem po dějinách a poutají mistrným slohem. — {{Prostrkaně|Edward Gibbon}} (* 1737 — † 1794) obsáhlým spisem ''History of the Decline and Fall of the Roman Empire'' pojistil si místo mezi předními dějepisci všeho světa, ačkoli dílo jeho nyní také jest již zastaralé. — Do této doby spadají počátky vědecké {{Prostrkaně|historie literatury}}. První záslužné práce toho směru vykonal {{Prostrkaně|Samuel Johnson}} (* 1709 — † 1784), jenž svou dobou stál v čele všeho literárního ruchu anglického. Sepsal básně satirické dle Iuvenala (''London'', ''The Vanity of Human Wishes'' a j.), povídku mravokárnou ''Rasselas'' a všeliká pojednání, ale nejvíce proslavil se {{Prostrkaně|Slovníkem jazyka anglického}} a hlavně Životy básníků (''Lives of the Poets''), které přidány jsou jako předmluvy k básním jejich, vydávaným Johnsonem v l. 1779 — 81. — Systematické pak dějiny literatury angl. pořádkem chronologickým (''The History of English Poetry'', od XI. do XVI. stol.) sepsal prof. {{Prostrkaně|Thomas Warton}} (* 1728 — † 1790), jehožto dílo dosud ceny nepozbylo. — Zvýšená váha parlamentu způsobila rozkvět veřejného řečnictví a politické literatury. Řečníky největšími byli {{Prostrkaně|Edmund Burke}} (* 1729 — † 1797) a {{Prostrkaně|William Pitt}}, {{Prostrkaně|Earl of Chatham}} (* 1708 — † 1778). V politickém písemnictví nejvíce vynikly dopisy (od ledna 1769 do ledna 1772) vydávané pod pseudonymem {{Prostrkaně|Junius}}, pod nímž kdo se skryl, podnes zcela na jisto není postaveno. Novou vědu politickou, nár. hospodářství, založil {{Prostrkaně|Adam Smith}} (* 1723 — † 1790) dílem ''Wealth of Nations''. — V literatuře právnické nejvíce pozoruhodny jsou ''Commentaries on the Laws of England'', jež sepsal Sir {{Prostrkaně|William Blackstone}} (* 1723 — † 1780), a které od té doby nebyly dílem lepším nahrazeny, nýbrž jen přídavky a opravami doplňovány. IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''E'') {{Prostrkaně|Romantika}}. (Od prvního vystoupení Scottova 1796 do konce let dvacátých století XIX.) Politické události ovládány jsou válkami s Francií do pádu Napoleonova. Zdárné v nich úspěchy nemálo povznesly národní vědomí anglické. Ale vavříny v bitvách dobyté nemohly zastříti hniloby a nemravnosti vyšších tříd společnosti, jížto s trůnu samého (Jiřím IV.) dáván jest příklad pohoršlivý. Když po válkách přestalo vzrušení vojenské, vady tyto vystoupily více na jevo a způsobily u mnohých lidí lepší mysli ošklivost nad stavem přítomným a zoufalství nad budoucností. Zádumčivost, již za předešlé doby vzniklá, rozvila se v úplný světobol, v úsměšné opovrhování vším lidským životem, a pessimismus otravoval i nejlepší květy písemnictví. Ale vedlé toho zavládl také směr zdravější. Neradostná přítomnost takřka vybízela hledati doby lepší a místa na pohled utěšenější. Záliba v památkách staré poesie, také již z předešlé doby přejatá, ukazovala k minulosti, ke středověku. Tak vznikla romantika, a čelným zástupcem jejím jest {{Prostrkaně|Walter Scott}}. Pessimisté zase a v čele jejich lord {{Prostrkaně|Byron}}, prchali z vlasti až do Orientu, ale dějin jeho a scenerie užívali jen za rámec pro neradostné a satirické své úvahy. Oba směry, romantika i pessimismus, mocně zasáhly v rozvoj také ostatních literatur evropských; ale také naopak jiné literatury začaly zase patrněji působiti v anglickou. Ruch básnický ostatně v '''A'''-ii byl velmi čilý. Svěží duch revoluce francouzské, jenž rozletěv se po vší Evropě všude drtil pouta duševního života a dařil jej perutěmi volnosti, v '''A'''-ii, kde při svobodě ústavní nebylo místa pro násilné bouře politické, způsobil aspoň veliké hnutí literární. Básnictví úplně setřáslo ztrnulé názory a úzkostlivá pravidla vnějších forem, a z dokonaného teď návratu ku přírodě a k dávným vzorům rázovité poesie starších dob obrodilo se v poesii novou, vzletnou, jakkoli v některých, a to právě nejlepších plodech znešvařenou pessimismem. Také prosa, a zvláště nauková, rozvojem věd exaktních a rozkvětem anglického obchodu a průmyslu získala velikou dokonalost. Epochální bylo vystoupení tvůrce romantiky Waltera {{Prostrkaně|Scotta}} (* 1771 — † 1832), jehožto život sám střídavými osudy má ráz romantický. Nejprve uveřejnil veršované novelly z dějin a pověstí své skotské vlasti: ''The Lay of the Last Minstrel'' (události z pomezních válek Skotů s Anglií); ''Marmion'' (události před bitvou u Floddena r. 1513); ''The Lady of the Lake'' (dobrodružství krále Jakuba V. v přestrojení se potulujícího, a bitva u Bealu); ''Rokeby'' (bitva u Marston-Mooru); ''The Lord of the Isles'' (boje Bruceovy r. 1307). Básně tyto uvítány jsou s nekonečným nadšením obecenstva a způsebily úplný převrat vkusu. Ostatní romantické básně Scottovy (''The Bridal of Triermain'', ''Harold the Dauntless'', ''Halidon Hill'') již jsou značně slabší. Nebylo lze ani básníku tak vynalézavému jako byl Scott vyhnouti se opakování motivů. Chatrné jsou také básně politické ''The Vision of Don Roderick'' a ''The Field of Waterloo'', kterými Scott slavil vítězství '''A.''' nad Napoleonem. Za to velikou cenu mají {{Prostrkaně|písně}} a {{Prostrkaně|ballady}}, které vřadil do svých románů. Moudře totiž Scott uznávaje, že síly své v oboru romantického eposu vyčerpal, obrátil se na pole jiné, na kterém mu kynula ještě větší sláva. Jal se psáti {{Prostrkaně|historické romány}}, jež čerpal ze skotských dějin (''Waverley'', ''Legend of Montrose'', ''Old Mortality'', ''Monastery'', ''Abbot'', ''Fair Maid of Perth'', ''Castle Dangerous''), pak z anglických (''Ivanhoe'', ''Kenilworth'', ''Fortunes of Nigel'', ''Peveril of the Peak'', ''Betrothed'', ''Talisman'', ''Woodstock'') a z kontinentální historie (''Quentin Durward'', ''Anne of Geierstein'', ''Count Robert of Paris''). Vedlé těchto děl z politické historie Scott vzdělal též události ze soukromého života za starodávna (''Guy Mannering'', ''Antiquary'', ''Black Dwarf'', ''Rob Roy'', ''Heart of Midlothian'', ''Bride of Lamermoor'', ''Pirate'', ''St. Ronan’s Well'', ''Redgauntlet'', ''Surgeon’s Daughter'', ''Two Drovers'', ''Highland Widow''). Spisy těmito Scott jest zakladatelem moderního románu historického, v němž básník snaží se věrně vylíčiti dobu, ze které děj vzal, i v podrobnostech krajinných, krojů, zvykův a obyčejů. Scottovi se snaha tato dařila měrou nevšední, ačkoli líčení jeho jest poněkud příliš volně rozvláčné. Nadšení, které romány tyto vzbudily doma i v cizině, nebylo menší, nežli kterého se dostalo jeho romantickým povídkám veršovaným, a mnoho jest napodobitelů jeho po všech literaturách. Líčením skotského života, ale moderního, Scotta již předešla Alžběta {{Prostrkaně|Hamiltonov}}á (* 1758 — † 1816) povídkou ''The Cottagers of Glenburnie'' a z pozdějších krajanů jeho nejbližší jsou mu John {{Prostrkaně|Galt}} (* 1779 — † 1839) a John {{Prostrkaně|Wilson}} (* 1785 — † 1854). {{Prostrkaně|Irské}} rodáky své způsobem Scottovým líčila Marie {{Prostrkaně|Edgeworthová}} (* 1767 — † 1849), ač její povídky mají také mravokárnou a sociálně reformátorskou tendenci, které Scott neznal. Scott však vedlé vlastních hojných plodů básnických pilně sbíral také staroskotské ballady (''Minstrelsy of the Scottish Border'') a vydával staroanglická i moderní díla básnická se životopisy (''Sir Tristrem'', ''Thomas of Ercyldoune''; díla {{Prostrkaně|Drydenova}}, {{Prostrkaně|Swiftova}}). Pilně studoval též a důkladně znal historii a ve svých Povídkách dědových (''Tales of a Grandfather'') stanovil vzory populární historiografie. {{Prostrkaně|Životopis Napoleonův}}, jejž také sepsal, jest celkem chatrný; ale jeho ''Letters on Demonology and Witchcraft'' svědčí o bohatých vědomostech a vážných studiích. Jako Scott jest v čele romantiků klidných, s sebou i se světem spokojených, kteří bez hněvu a zarytosti ponořují se v krásy minulosti, tak v čele pessimistův a básníků světobolu, kteří nad Bohem i světem zoufají a s trpkou hořkostí posuzují člověka i jeho bytí v přítomnosti a minulosti, jest lord {{Prostrkaně|George Gordon Noël Byron}} (* 1788 — † 1824). Již r. 1807 vydal svazeček básní, jež přísně posouzeny byly v časopise »Edinburgh Review«. Byron pomstil se jízlivou satirou ''English Bards and Scotch Reviewers'' (1809). Pak vykonav cestu po Evropě a Malé Asii vydal r. 1812 první zpěvy básnického cestopisu ''Childe Harold'' a rázem dobyl slávy. R. 1813 v květnu následovaly povídky veršem ''Giaur'' a ''The Bride of Abydos''; r. 1814 v lednu ''Corsair'', v létě po té ''Lara''; r. 1816 vyšly ''The Siege of Corinth'' a ''Parisina''. V lednu r. 1815 oženiv se Byron již po roce opuštěn jest chotí s dceruškou a po její žádosti soudně s ní rozveden. Jsa tím ze společnosti anglické jako vyobcován v dubnu roku 1816 opustil vlast po druhé a nikdy více jí nespatřil. V Genevě sepsal III. zpěv ''Childa Harolda'', ''Vězně Chillonského'', ''Manfreda'', ''Nářek Tassův'', v Benátkách IV. zpěv ''Childa Harolda''. Pak dlel střídavě na různých místech Italie oddávaje se bezuzdně prostopášnostem. Od r. 1818 do 1823 sepsal ještě ''Mazeppu'', ''Dona Juana'', ''Věk kovový'', ''Ostrov'', jakož i dramata ''Marino Faliero'', ''Sardanapalus'', ''Foscari'', ''Werner'', ''Cain''. Roku 1823 odejel do Řecka účastnit se boje o svobodu národa hellénského, ale již r. 1824 zemřel v Missolunghi. Byron byl básník prvního řádu; škoda jen, že vzácné nadání jeho poškozeno bylo špatným vychováním, neblahými poměry rodinnými a nezkrocenou výstředností života, k níž aspoň částečně mimo vlastní vinu zahnán byl licoměrnou společností, která sama jsouc mravně pokleslá přece jej po rozvodu s chotí vyštvala z vlasti. Sláva, které Byronovy básně takořka úprkem dobyly, byla úplně zasloužena. Zakládá se nejvíce na {{Prostrkaně|epech}}, které vynikají nejprve {{Prostrkaně|novotou látek}}, vypisujíce scenerii, zvyky a horoucí vášně východních zemí; pak i {{Prostrkaně|duch}}, kterým Byron psal, byl neobvyklý, nový: byla to bouřlivá vášeň, která obrovskou silou otřásala zastaralými názory. A nade vším rozlito temno nespokojenosti, přesycení a nenávisti, nálada elegickosatirická, bol světový. Jinak cit Byronův jest upřímný, obrazotvornost takměř nevyčerpatelná, básnická mluva skvělá ráznými kontrasty, případnými obrazy a lahodně zvučnými rhythmy. Dobré stránky tyto oslnily čtenářstvo tak, že s počátku nebylo slyšeti leč chválu. Když však potuchlo první nadšení, shledány jsou také mnohé vady v osnově děje i v charakteristice. Byron vypravuje trhavě, úryvkovitě; jednotlivosti básní jeho jsou překrásné, celky nesrovnalé. Charaktery jsou věrně dle pravdy kresleny, ale není v nich rozmanitosti; všude jsou jen dva, podstatou vždy stejné: muž plný vášně a ohně, opovržení k lidstvu, pochybovačnosti a zoufalství, ale přece schopen nejútlejších hnutí srdce (Byron sám!) a vedlé něho žena oddaná a obětovná, ale oddaná slepě bez uvědomělé rozvahy. Vady tyto ještě více na jevo vystupují ve dramatech, která se nehodí na jeviště. Jednotlivosti v nich (hlavně v Manfredu a Kainovi) jsou krásné, velikolepé, ale osnova děje nedramatická, a charakteristika takměř udušena lícněmi a úvahami. Mezi lyrickými básněmi Byronovými mnoho jest velmi něžného a cenného; satiry jeho jsou řízné a žahavé. Příkladem {{Prostrkaně|Scottovým}} spravovali se nejprve básníci {{Prostrkaně|školy jezerní}} ''(Lake-School)'', t. řeč. odtud, že hlavní členové její {{Prostrkaně|Wordsworth}}, {{Prostrkaně|Southey}} a {{Prostrkaně|Coleridge}}, spojeni jsouce přátelstvím a svazky příbuzenstva delší dobu žili sobě na blízku při jezerech v severozápadních hrabstvích '''A.''', Cumberlandu a Westmorelandu, a z tamních krás krajinných leckterý podnět vzali ke zdařilému líčení přírody. Název školy ostatně nemá oprávněnosti, poněvadž nebásnili rázem naprosto stejným, nýbrž každý má své osobní zvláštnosti. Nejstarší z nich byl {{Prostrkaně|William Wordsworth}} (* 1770 — † 1850). Sepsal hojně básní lyrických, epických, popisných a didaktických, z nichžto nejznačnější jsou: ''The Excursion'', zlomek úvah o Bohu, přírodě a lidech, v jednotlivostech dosti zdařilý, celkovou osnovou však pochybený. ''The White Doe of Rylstone or the Fate of the Nortons'', veršovaná povídka historická s nádechem mystickým. ''Ecclesiastical Sonnets'', 122 básně o předmětech církevních, mnohé velmi zajímavé hloubkou myšlének. Také mezi {{Prostrkaně|balladami}} Wordsworthovými některé (jako ''Laodamia'', ''Ruth'' a jiné) jsou zdařilé. Wordsworth při každé příležitosti (v předmluvách k básním a pod.) za první podmínku poesie prohlašuje přirozenost, prostotu, nelíčenost, a žádá, aby ani mluva poetická nelišila se příliš ode mluvy všední. Dle toho také předním znakem jeho básní jest prostota jakási, jen že patrně nucená, a mimo ni podivná směs klassicismu, romantismu, mysticismu a — všednosti. Jakkoli požíval svou dobou veliké úcty, Wordsworth přece nevynikl ničím nad slušnou prostřednost. — {{Prostrkaně|Robert Southey}} (* 1774 — † 1843) byl básník nad míru plodný; díla jeho plní 109 svazků, nepočítajíc ani asi 150 pojednání, roztroušených po časopisech. Nejvíce jest prací prosaických, jejichžto jasný, rázovitý sloh vůbec se chválí; jsou mezi nimi Dějiny brasilské, Dějiny anglickofrancouzské války na poloostrově Pyrenejském, životopisy Nelsona, Wesleye, Cowpera, Chattertona a j. — Z básní žádná nemá ceny trvalé; nejlepší ještě jsou fantastické, příliš romantické básně epické ''Joan of Arc'', ''Thalaba the Destroyer'' (arabská pohádka), ''Madoc'' (pověst o báječném objevení Ameriky ve XII. stol.), ''The Curse of Kehama'' (mythus indský) a ''Roderick, the Last of the Goths'' (o zhubení říše goské Araby ve Španělích). Nejméně plodný, ale daleko nejnadanější básník kroužku jezerního byl {{Prostrkaně|Samuel Taylor Coleridge}} (* 1772 — † 1834). Sláva jeho zakládá se na skrovném svazku ballad a písní, a sice hlavně dvou ballad ''The Ancient Mariner'' a ''Christabel'', které jsou mistrnými kusy básnictví romantického, líčíce zvláště hrůzoplodné, mystické a démonické živly už pouhým rhythmem a zvukem veršů, jak to před ním nedovedl nikdo, a po něm snad jen Američan {{Prostrkaně|Edgar Allan Poe}} ve slavném svém »Krkavci« (''The Raven''). Coleridge psal též dramata, ale nepatrná; přednáškami o Shakespearu krajanům svým první důkladně poukázal na velikost tohoto genia. Psal též filosofická, náboženská, aesthetická a politická pojednání, v nichžto jeví se nejprve přívržencem Plotinovým, pak Kantovým, ale vždy s příměskem zvláštní mystiky. Básníkem zvláště ušlechtilým a lahodným byl {{Prostrkaně|Thomas Moore}} (* 1779 — † 1852), syn chudobných rodičův irských; k vlasti své po všechen život lnul vřelou láskou, kterouž i v písních osvědčoval. Slávu básnickou zjednal si nejprve překladem Anakreonta, pak sbírkou lyrických kusů, jež vydal pod pseudonymem {{Prostrkaně|Thomas Little}}, a konečně básněmi americkými (''Poëms relating to America''), mezi nimiž jest již mnohá perla dokonalá. Značnější jsou ''Irish Melodies'', sbírka 125 písní obsahu rozmanitého, přizpůsobených starým irským nápěvům, a ''National Airs'', asi 70 písní k nápěvům různých národů. Řadu lyrických plodů zavírají ''Sacred Songs'', písně ne sice přímo duchovní, ale zbožného obsahu. Na těchto básních, dosud hojně čítaných, sláva Mooreova nejvíce se zakládá, a právem, poněvadž písně jeho jsou skutečně nejlepšími ukázkami nové lyriky anglické. Ale Moore sepsal též velmi lahodné hásně epické: ''Lalla Rookh'', cyklus 4 eposů východozemských, jež vynikají čilou obrazotvorností a krásnými lícněmi orientských obyčejův i přírody. O něco méně zdařilé jsou ''The Loves of Angels'', tři povídky veršované, jež zpívá tolikéž andělů. Dosti velikou cenu mají také Mooreovy básně satirické ''Two Penny Post Bag'', ''The Fudge Family in Paris'', ''The Fudges in England'' a ''Fables for the Holy Alliance''. Mimo to Moore sepsal egyptskou novellu ''The Epicurean'' a životopisy Byronův a Sheridanův a některé jiné méně vynikající spisy prosaické. — Méně důležitý, ač velmi plodný básník byl {{Prostrkaně|Thomas Campbell}} (* 1777 — † 1844), jenž proslavil se hlavně vlasteneckými písněmi, z nichžto mnohá zobecněla jako píseň národní. Zvláště báseň ''Ye mariners of England'' stala se takořka hymnou angl. plavců. Z ostatních prací jeho nejlepší jest báseň poučná ''The Pleasures of Hope''. Jemu podoben byl {{Prostrkaně|Samuel Rogers}} (* 1763 — † 1855), skladatel didaktické básně ''The Pleasures of Memory''. — Pak jmenovati jest ještě {{Prostrkaně|Waltera Savage Landora}} (* 1775 — † 1864), přítele a zastánce Southeyova, kterého vrstevníci velmi sobě vážili. Ze spisů jeho nyní pouze prosaické ''Imaginary Conversations of Literary Men and Statesmen'' ještě se čítají. — Z kruhů osobních přátel Scottových byla také {{Prostrkaně|Joanna Baillieová}} (* 1762 — † 1851), která mimo četná dramata knihová složila svazeček výborných skotských písní. — Lahodou formy a vážností obsahu ozdobeny jsou četné epické a lyrické básně {{Prostrkaně|Felicie Hemansové}} (* 1793 — † 1835), z nichž asi nejzdárnější perlou jest ''The Forest Sanctuary''. Zádumčivou náladou vyznačují se básně, jež složila {{Prostrkaně|Laetitia Elisabeth Landonová}} (* 1802 — † 1838). Řídili-li se básníci právě uvedení více méně příkladem Scottovým, měl také Byron stoupence, z nichžto nejpřednější jest {{Prostrkaně|Percy Bysshe Shelley (* 1792 — † 1822), vzoru svému podobný rozervaným životem, bujným vzletem a vší subjektivnou a pessimistickou povahou básnických plodů. S Byronem také v cizině se stýkal vyloučiv se jako on výstředním životem ze společnosti své vlasti. Práce jeho nejdůležitější jsou: ''Queen Mab'', báseň fantasticky allegorická, částečně podlé vzoru Spenserovy »Faerie Queen«. ''Alastor'' čili Duch samoty, elegie, kterou básník úchvatně líčí stav vlastní duše. ''The Revolt of Islam'', epos, v němž básník vede krutý boj proti náboženství, státu a manželství. ''The Witch of the Atlas'', báseň epická. ''Rosalind and Helen'', veršovaná povídka, zase namířená proti manželství. ''Julian and Maddalo'', dialog o náboženství, ve kterém Shelley sebe (jakožto Juliána) s Byronem (Maddalem) spodobil o závod bojující proti náboženství. ''Adonais'', elegie nad smrtí básníka Keatsa. Konečně dvě dramata: ''Prometheus Unbound'' slohem aischylovským, a úchvatná tragédie zločinců ''Cenci''. Jen formu dramatickou mají ''Hellas'', chvalozpěv na osvobození Řecka, a satiry na Jiřího IV.: ''Swellfoot the Tyrant'' a ''The Masque of Anarchy''. Shelley psal též básně prostě lyrické, mezi nimiž jest mnoho vzácně zdařilého. Jakkoli Shelley velmi jest podoben Byronovi, přece od něho liší se jednak tím, že byl méně sobecký, dovedl sebe sama zapříti a povznésti se k ideálnímu nadšení pro věc, kterou jedenkrát za dobrou uznal, a pak že postoupil v radikálném boji proti náboženství, státu a uznaným zvykům až po samý kraj možnosti, kdežto Byron z jakéhosi polovičatého skepticismu nedovedl se vymaniti, neměl odvahy zříci se náboženství a přes nadšení pro svobodu a rovnost nevybavil se z ješitných šlechtických předsudků. Shelley jest určitější, rozhodnější a proto také poměrně klidnější. — Bohatě nadán, ale časnou smrtí z činnosti básnické vytržen byl chráněnec a oslavenec Shelleyův {{Prostrkaně|John Keats}} (* 1796 — † 1821), z jehož plodů mnohoslibných nejlepší jsou epické básně ''Endymion'', ''Hyperion'' (jen zlomek), ''The Eve of St. Agnes'' a některé menší kusy lyrické. Jen pro úplnost třeba zmíniti se ještě o některých básnících {{Prostrkaně|dramatických}}, ač z prací jejich žádná nedostupuje výše dokonalosti umělecké. Poněkud lepší ještě jsou dramata vážná, kdežto veselohry nejsou ani prostřední. Dramata psal herec a později kazatel baptistů {{Prostrkaně|James Sberidan Knowles}} (* 1784— † 1862), z jehož kusů vážných aspoň ''Virginius'' a ''John Procida or the Bridals of Messina'', z veseloher ''The Love Chase'' zasluhují povšimnutí vynikajíce správnou osnovou děje, ušlechtilou mluvou a působivostí na jeviště dobře vypočítanou. Knowles sepsal též několik básní lyrických, dva romány, některá polemická pojednání theologická a výborný návod k deklamaci pod názvem ''The Elocutionist''. — Ještě méně cenná jsou dramata, jež psali {{Prostrkaně|Thomas Lovell Beddoes}} (* 1803 — † 1849), {{Prostrkaně|Thomas Talfourd}} (* 1795 — † 1854), {{Prostrkaně|Henry Taylor}} (* 1800) a {{Prostrkaně|Marie Mitfordová}} (* 1789 — † 1855), známější výbornými povídkami z anglického venkova. Co v této době z oboru {{Prostrkaně|prosy zábavné}} za vzorem Scottovým cennějšího se vyskytlo, již výše podotčeno jest. Z prosy naukové nejprve {{Prostrkaně|historiografie}} nehonosí se spisy tak epochálnými jako doba předešlá, avšak co napsáno, vyniká hloubkou reflexe a bystrostí kritického úsudku. Z domácích dějin zvláště doba anglosaská a rozvoj anglické ústavy rozebrány jsou s velikou pílí a učeností. Anglosaské dějiny vzdělávali {{Prostrkaně|Sharon Turner}} (* 1768 — † 1847) a {{Prostrkaně|John Lingard}} (* 1771 — † 1850); děje republiky {{Prostrkaně|George Brodie}} († 1827), historiograf království Skotského. — Rozvoj anglické ústavy od Jindřicha VII. po Jakuba II. vylíčil slavný státník {{Prostrkaně|Charles James Fox}} (* 1749 — † 1806); od Jindřicha VII. po Jiřího II. největší historik této doby, {{Prostrkaně|Henry Hallam}} (* 1778 — † 1859), ve výborném díle ''The Constitutional History of England from the Accession of Henry VII. to the Death of George II.'' Také ostatní spisy Hallamovy, hledící k dějinám širším: ''View of the State of Europe during the Middle Ages'' a zvláště ''Introduction to the Literature of Europe in the XV., XVI. and XVII. Centuries'' svědčí o bohatých vědomostech, neúnavné píli a jasném, samostatném úsudku. Sloh jeho jest vážný, důstojný předmětu, a přece ozdobený vší lahodou a živostí dokonalé prosy. — Dějiny skotské pěstovali {{Prostrkaně|George Chalmers}} (* 1742 — J 1825), od něhož jest také ''History of the United Colonies of America'', pak {{Prostrkaně|Malcolm Laing}} (* 1762 — † 1818) a {{Prostrkaně|Patrick Fraser Tytler}} (* 1791 — † 1849). — Děje války s Francouzi na poloostrově Pyrenejském, jež líčil již Southey, věrněji a živěji vypsal plukovník Sir {{Prostrkaně|William Napier}}, jenž sám bojů těch se účastnil. — Zdařilou historii britské Indie složil {{Prostrkaně|James Mill}} (* 1773 — † 1836), otec slavného filosofa; a jako biograf vyznačil se zvláště {{Prostrkaně|James Boswell}} (* 1740 — † 1795) životem Samuela Johnsona. — Věda {{Prostrkaně|zeměpisná}} obohacena zvláště hojnými cestopisy, jež tuto ovšem nelze vypočítávati. První spolehlivější zprávy o Habeši rozšířil {{Prostrkaně|James Bruce}} († 1794) a z cestovatelů po střední Africe co do času první místo zaujímá {{Prostrkaně|Mungo Park}} (* 1771 — † 1805), za nímž brzo následovali četní mužové jiní, jako {{Prostrkaně|Denham}}, {{Prostrkaně|Clapperton}}, {{Prostrkaně|Landor}}, {{Prostrkaně|Bowditch}}, {{Prostrkaně|Campbell}}, {{Prostrkaně|Burchell}}. Současně usilováno jest o objevení severozápadního průplavu z okeánu Atlantského do Tichého, a nebezpečné plavby, jež vykonali {{Prostrkaně|John Ross}}, {{Prostrkaně|Edward Parry}}, {{Prostrkaně|John Franklin}}, {{Prostrkaně|Beechey}}, {{Prostrkaně|Scoresby}} a j., poskytly látku k poučným i zajímavým popisům. Hojně cestováno též po různých částech Asie a Ameriky, a zkušenosti z cest po suchu i po vodě poutavě jsou vylíčeny. Konečně i po zemícb evropských hojné cesty jsou konány, a zprávami o nich rozšířeny vědomosti o krajích, zvycích a obyčejích obyvatelstva. Vědu Adamem Smithem založenou ({{Prostrkaně|národní hospodářství}}) mimo jiné v této době pěstovali {{Prostrkaně|Jeremy Bentham}} (* 1748 — † 1832) a {{Prostrkaně|T. R. Malthus}} (* 1766 — † 1834), který zásadní větou, »že lidstvo se množí rychleji nežli prostředky jeho obživy«, příčinu dal ke mnohým sporům. Z ostatních zástupců národního hospodářství proslul nejvíce David {{Prostrkaně|Ricardo}} (* 1772 — † 1823) dílem ''Principles of Political Economy and Taxation'', jež po Smithově Wealth of Nations pokládá se za nejdůležitější spis o tomto předmětě. — O {{Prostrkaně|zemědělství}} zásluhy nevšední získal si {{Prostrkaně|Arthur Young}} (* 1741 — † 1820), jehož pojednání jsou z prvních vědeckých prací tohoto odboru. — Humoristickými náčrtky politického obsahu proslul {{Prostrkaně|Sydney Smith}} (* 1771 — † 1845), jenž měl vtip a ráznost Swiftovu, ale bez jeho cynické drsnosti. — Jako spisovatel {{Prostrkaně|aesthetických}} pojednání o básnictví a umění vůbec na slovo vzat jest {{Prostrkaně|William Hazlitt}} (* 1778 — † 1830); pracemi {{Prostrkaně|filosofickými}} vynikl {{Prostrkaně|Dugald Stewart}} (* 1753 — † 1828), prof, morální filosofie v Edinburce; z {{Prostrkaně|theologů}} nejslavnější jest {{Prostrkaně|William Paley}} (* 1743 — † 1805), nejplodnější {{Prostrkaně|Thomas Chalmers}} (* 1780 — † 1847), a proti nevěře a náboženské lhostejnosti, jež šířila se původem francouzské revoluce, horlivě bojoval {{Prostrkaně|William Wilberforce}} (* 1759 — † 1833), známý také z pariamentárních dějin '''A.''' jako neúnavný odpůrce otrokářství. — Jako řečníci zjednali si slávu lord {{Prostrkaně|Erskine}} (* 1750 — † 1823), {{Prostrkaně|Edward Thurlow}} (* 1732 — † 1806) a Irčan {{Prostrkaně|John Philpot Curran}} (* 1750 — † 1817). IV. {{Prostrkaně|Doba novoanglická}}. ''E'') ({{Prostrkaně|Panování Viléma IV.}} a {{Prostrkaně|Viktorie.}}) {{Prostrkaně|Novoklassicismus}} a {{Prostrkaně|realismus}}. Doba nejnovější v přesném smysle slova nenáleží do {{Prostrkaně|historie}} literatury, poněvadž rozvoj přítomný, po mnohých stránkách ještě nedokonaný, nemůže býti předmětem dějepisného rozboru. Přece však možno naznačiti aspoň všeobecně směry, kterými se béře písemnictví. Charakteristickým znakem této doby jest, že básnictví veršované ustoupilo v pozadí, ačkoli v lyrice a epice mnoho a dosti pěkného bylo sepsáno. Drama pokleslo úplně, a cokoli v oboru jeho přece se vyskýtá, byť i vynikalo hloubkou myšlének nebo krásou formy, přece nehodí se na jeviště, poněvadž nemá dramatického života. — Za to básně řečí nevázanou, prosa {{Prostrkaně|zábavná}}, zaujala čelné místo v literatuře, ano vynikla nad epickou prosu všech národů. Vedlé toho i prosa nauková všech odborův, hlavně dějepisná a »essay« (pojednání), nejvíce obsahu aesthetického, rozkvétají utěšeně. Essay pěstují zvláště {{Prostrkaně|listy pro rozhledy časové}} (Reviews), jichžto v '''A'''-ii jest veliká hojnost. Mezi {{Prostrkaně|básníky}} nejoblíbenější jest {{Prostrkaně|Alfred Tennyson}} (* 1810), nynější »poeta laureatus«, jenž větší část svého klidného života tráví na ostrově Wightu. Tennyson jest tlumočníkem vřelého citu, jejž vykládá tak lahodnou a libozvučnou mluvou, že čtenáře okouzluje. Ale básně jeho nemají ani zvláštní původnosti ani smělejšího vzletu. Jsou lyrické a epické. První sbírku lyrickou vydal již r. 1830 a od té doby několikráte ji rozmnožil. Z epických (''The Princess'', ''Maud'', ''Idylls of the King'', ''Enoch Arden'', ''Aylmers Field'', ''Sea Dreams'', ''The Northern Farmer'', ''The Holy Grail'') nejznámější asi jest sentimentálná idylla ''Enoch Arden'', obsahu pravdě dosti nepodobného, a nejzdařilejší jsou obnovy rytířských eposův o Artuši a Grálu, které obsaženy jsou ve sbírkách ''Idylls of the King'' a ''The Holy Grail''. Dramata Tennysonova (''Queen Mary'', ''Harold'', ''Becket'', ''The Cup'', ''The Falcon'') ozdobena jsou vší lahodou básníkovy mluvy, ale na jeviště se nehodí. — Původností a hloubkou myšlének, jíž se nedostává Tennysonovi, zase až skoro příliš obdařen jest {{Prostrkaně|Robert Browning}} (* 1812), tak že jest více myslitelem nežli básníkem, a jen kdo důkladným studiem dovede proniknouti mystický jakýsi závoj, jenž nad plody ducha jeho jest rozestřen, může z nich miti požitek aesthetický. Básně Browningovy mají nejvíce podobu dramatickou, škoda jen, že rovněž nezpůsobilou pro jeviště. Jsouť to: ''Paracelsus'', ''Strafford'', ''Sordello'', ''Pippa Passes'', ''The Return of the Druses'', ''Columbus’s Birthday'', ''A Soul’s Tragedy'', ''Luria'', ''The Ring and the Book'' a j. Na výklad jejich sestoupila se zvláštní »Browning-Society«, která vydává ob čas publikace a vydala také jediné prosou psané pojednání jeho ''An Essay on Shelley''. — Básníkem nadaným jest též {{Prostrkaně|Algernon Charles Swinburne}} (* 1837) a byl by zajisté aspoň v lyrice mohl dostoupiti výše dokonalosti, kdyby uměl krotiti překypující bujnost vzletu a plamennou horoucnost vášní. Avšak právě toho Swinburne, jenž podobá se Byronovi a Shelleyovi, nedovedl nikdy. Psal dramata (''Atalante'', trilogii o Marii Stuartce pod názvy ''Chastelard'', ''Bothwell'', ''Maria in Prison'', pak ''Erechtheus''); ale po výtce lyrické básně (''Poëms and Ballads'', ''Songs of Italy'', ''Songs before Sunrise'', ''Songs of the Springtide'', ''Songs of Two Nations'') a duchaplná pojednání (''Essays and Studies'') o starším dramatě anglickém, o Byronovi a pod. — K básníkům těmto řadí se také básnířka {{Prostrkaně|Elisabeth Barrettová Browningová}} (* 1809 — † 1861), choť básníka Browninga. Byla tak učeně vzdělána, že přeložila i Aischylova {{Prostrkaně|Promethea}}. Z četných prací jejích sbírka {{Prostrkaně|lyrických}} a {{Prostrkaně|epických básní}} (vyd. r. 1844 o 5 sv.) obsahuje nejlepší verše, jež kdy napsala. Skládala též básně politické a pod názvem ''The Cry of the Children'' vydala stesk na smutný osud dítek pracujících v továrnách. {{Prostrkaně|Thomas Hood}} (* 1798 — † 1845), nejvíce známý jako básník humoristický, složil s podobnou tendencí ''The Song of the Shirt'', v níž líčí bídu londýnských dělnic. — Mnoho jest básníků jiných, kteří pěkné myšlénky vyslovují ozdobnými verši, ale málo mezi nimi vynikajících. Zvláštní zmínky zasluhují ještě asi Skot {{Prostrkaně|James Montgomery}} (* 1771 — † 1854), přední zástupce lyriky duchovní; {{Prostrkaně|Bryan Walter Procter}}, pseudonymem {{Prostrkaně|Barry Cornwall}} (* 1790 — † 1874), jenž napsal mimo jiné též velezdařilé ''English Songs''. Písně skládala také dcera jeho {{Prostrkaně|Adelaide Procterova}} (* 1825 — † 1864) a vnučka Sheridanova {{Prostrkaně|Elisabeth Nortonová}} (* 1808 — † 1877). {{Prostrkaně|Drama}} dosti má sice pěstitelův a mezi nimi přední básníky již vytčené (Tennysona, Browninga, Swinburna, Proctera; také románopisce Bulwera a j.), ale žádný z nich nenapsal kusu, který by udržeti se mohl na jevišti. Ze spisovatelů veseloher ještě nejzdárněji si vedl {{Prostrkaně|Douglas William Jerrold}} (* 1803 — † 1857), ačkoli nyní také více znám jest svými romány (''St. Giles'' a ''St. James'') a zvláště humoristickou knížkou ''Mrs. Caudle’s Curtain Lectures''. Hlavní podíl ruchu literárního náleží, jak výše naznačeno, {{Prostrkaně|novellistice}}. Román anglický vyniká především dvěma vlastnostmi: zdravým realismem a mravností. Spodobuje nejvíce život sám, skutečnost ovšem idealisovanou, ale tak, že se nikde nepříčí pravdě poetické. S mravního stanoviska jest mu ozdobou, že se ubránil bludů naturalismu, které dosud nevnikly aspoň do knih čítaných ve slušné společnosti. Za to román neuchránil se směru sensačního, poněvadž mnohé spisovatele a zvláště spisovatelky na scestí svedla snadnost úspěchů mezi obecenstvem méně soudným; avšak počet děl zdravých proti těmto výstřelkům choroby časové jest přece daleko větší. Hojné účastenství žen v novellistice jest třetí charakteristickou známkou nové literatury anglické, a jakkoli v povídkách některých z nich na jevo jdou mnohé vady — mimo sensačnost leckdy citlivůstkářství, výstředná choulostivost a podobné — přece mnoho jest mezi nimi spisovatelek zdárných, které zvláště charaktery líčí se ženským ostrovtipem a bystrostí pozorovací, a co hlavního, vždycky vypravují ve příčině mravnosti neúhonně. Druhy románů pěstovaných jsou velmi četné, a ještě více jest pěstitelů, z nichžto zde jen k nejčelnějším ukážeme. Historické po Scottovi nejhojněji pěstoval {{Prostrkaně|G. P. R. Janses}} (* 1801 — † 1860), {{Prostrkaně|Edward Bulwer}}, {{Prostrkaně|lord Lytton}} (* 1803 — † 1873), {{Prostrkaně|Charles Kingsley}} (* 1819 — † 1875), {{Prostrkaně|R. D. Blackmore}}, orientské {{Prostrkaně|James Morier}} (* 1780 — 1849), plavecké kapitán {{Prostrkaně|Frederick Marryat}} (* I792 — † 1848), vojenské {{Prostrkaně|Ch. J. Lever}} (* 1839 — † 1872), povídky venkovské anglické {{Prostrkaně|Marie R. Mitfordová}} (* 1789 — † 1855), {{Prostrkaně|Charlotta Brontéová}} (* 1816 — † 1855; pod pseudonymem {{Prostrkaně|Currer Bell}}) a nejnověji {{Prostrkaně|Marie Anna Evansová}} pod pseudonymem {{Prostrkaně|George Eliot}} (* 1819 — † 1880); irský život spodobují {{Prostrkaně|William Carleton}} (* 1798 — † 1869) a {{Prostrkaně|Ch. J. Lever}}; obrazy ze skotských hor podávají {{Prostrkaně|Marketa Oliphantová}} (* 1828) a {{Prostrkaně|George Macdonald}} (* 1824). Z poměrů dělnických látky berou {{Prostrkaně|Elisabeth Gaskellová}} (* 1811 — † 1865) a nejnověji {{Prostrkaně|Walter Besant}} (* 1838). Život středních tříd společnosti líčí {{Prostrkaně|Ant. Trollope}} (* 1815 — † 1882) a četné spisovatelky, jako {{Prostrkaně|Georgiana Fullertonová}}, {{Prostrkaně|Georgiana Craiková}} a nad ně vynikající {{Prostrkaně|Louisa de la Ramee}} († 1840) pod pseudonymem {{Prostrkaně|Ouida}}. Ze života školského pěkně vypravuje {{Prostrkaně|Thom. Hughes}} (* 1823).— Pomíjejícím zjevem byly romány salonní (''fashionable novels''), jaké psal nejlépe ještě {{Prostrkaně|Th. Henry Lister}} (* 1801 — † 1842), a povídky, jež směšnou velkopanskou strojenost jejich satiricky tepaly, nejzdárnější skládal {{Prostrkaně|Theod. Ed. Hook}} (* 1788 — † 1842); ale místo jejich zaujaly romány sensační, jež pěstovali nebo ještě pěstují {{Prostrkaně|Bulwer}}, {{Prostrkaně|W. H. Ainsworth}} (* 1805), {{Prostrkaně|Benjamin Disraeli}} (* 1804 — † 1886), {{Prostrkaně|Wilkie Collins}} (* 1824) a mnoho spisovatelek, z nichžto nejčelnějš! jsou asi {{Prostrkaně|Mrs. Henry Woodová}}, {{Prostrkaně|Rhoda Broughtonová}}, {{Prostrkaně|Marie Braddonová}}. Ze všech novějších novellistův anglických největší jest {{Prostrkaně|Charles Dickens}} (* 1812 — † 1870), pisatel realistických a humoristických obrazů ze života všech tříd anglické společnosti, v nichžto i nejvšednější projevy líčeny jsou s básnickou barvitostí a se vřelým účastenstvím pravého, ušlechtilého humoru. Vypravování jeho čtenáře neodolatelně poutá, ba uchvacuje a unáší. — Jemu zdarem spisů nejbližší jest {{Prostrkaně|W. M. Thackeray}} (* 1811— † 1863), ač humor jeho přechází leckdy buď v ostrou satiru nebo tón mravokárný. Velikého rozkvětu dostalo se {{Prostrkaně|prose naukové}} a především {{Prostrkaně|historické}}. Výborně v ni působil rozvoj románů historických, poněvadž dějepisce přinutil hleděti mimo cenu vědeckou také k umělému plastickému slohu a psychologickému prohloubení charakteristiky. V obou příčinách vynikl především {{Prostrkaně|Thom. Babington Macauley}} (* 1800 — † 1859). V díle ''History of England'' podal dějiny vlastně jen od r. 16S8 do r. 1702, ač zamýšlel vylíčiti události až do r. 1832; ale úvodem předeslal výborný stručný přehled dob předešlých. Vydal též řadu pojednání literárně historických, sbírku cenných ballad z dějin římských pod názvem ''Lays of Ancient Rome'', a sbírku řečí parlamentárních. Jaksi pokračováním nedokončeného díla jeho jest ''History of England'', kterou sepsal lord {{Prostrkaně|Mahon}}, earl {{Prostrkaně|Stanhope}} (* 1805 — † 1875). Po stopách Macauleyových berou se, ač ho slohem nedostihli, hlavně jen k vědecké přesnosti obsahu hledíce, {{Prostrkaně|Edw. Aug. Freeman}} (* 1823) a {{Prostrkaně|James Ant. Froude}} (* 1818). Freeman sepsal více historických spisů; nejčelnější jest ''History of the Norman Conquest of England'', k němuž jako doplňkem jsou ''William the Conqueror'', ''The Reign of William Rufus and the Accession of Henry I.'' Zajímavé jest též jeho pojednání ''The Growth of the English Constitution from the Earliest Times''. Froudeovým čelným spisem jest ''The History of England from the Rail of Wolsey to the Death of Elisabeth''. Froude jest také znamenitý cestovatel a popsal zkušenosti své v díle ''Oceana''. — Starožitnosti keltské důkladně rozebral {{Prostrkaně|William F. Skene}} ve dvou spisech: ''The Four Ancient Books of Wales'' a ''Celtic Scotland''. — Dějiny {{Prostrkaně|anglosaské}} vzdělával Sir {{Prostrkaně|Francis Palgrave}} (* 1788 — † 1861); v Hallamových dějinách ústavy anglické pokračoval Sir {{Prostrkaně|Thomas Erskine May}} (* 1815) dílem ''The Constitutional History of England since the Accession of George III.'', jež v posledním vydání doplněno až do r. 1871; dějiny skotské v nové době nejzdárněji pěstoval {{Prostrkaně|John Hill Burton}} (* 1809 — † 1881). Jiným záslužným dějepiscem jest {{Prostrkaně|George Grote}} (* 1794 — † 1871), jehož ''History of Greece'' dosud jest z nejlepších prací tohoto oboru. — Se stanoviska dějepisné filosofie důležit jest {{Prostrkaně|Henry Thomas Buckle}} (* 1821 — † 1862), jenž hodlal sepsati velikou ''History of Civilisation in England'', ale dokonal pouze úvod obsáhlý, v němžto dokazuje, že dějiny světové jsou rozvojem postupujícím dle zákonů přírodních, nepodléhajícím vlivu jednotlivcův. Opačného názoru byl před ním essayista {{Prostrkaně|Thomas Carlyle}} (* 1795 — † 1881), který v přednáškách svých ''On Heroes, Heroworship and the Heroic in the History'' dovozoval, že rozvoj historie děje se právě jen činností geniálních jednotlivců, proroků, básníkův a spisovatelů, kněží a panovníků. — {{Prostrkaně|Carlyle}}, učenec německou vědou nasáklý, krajany své neunaveně obeznamoval s literaturou německou, sepsal životopis Schillerův a veliké dílo o Bedřichu II., králi pruském. Složil mimo to Děje francouzské revoluce a mnoho pojednání různého obsahu. Slavný essayista a historik (po výtce španělských podniků v Americe) jest {{Prostrkaně|Arthur Helps}} (* 1814 — † 1875), jehož sloh ozdoben jest zvláštní klidnou lahodou. S filosofického hlediště také {{Prostrkaně|W. E. H. Lecky}} psal svá díla '''History of European Morals from Augustus to Charlemagne'' a ''History of Rationalism in Europe''. — Jako biografové vynikli {{Prostrkaně|J. G. Lockhart}} životy básníků Waltera Scotta a Burnsa, {{Prostrkaně|G. H. Lewes}} životopisem Göthovým, {{Prostrkaně|John Forster}} Goldsmithovým, Swiftovým, Landorovým a Dickensovým, {{Prostrkaně|David Masson}} Miltonovým (a spisem ''British Novelists and their Styles''), {{Prostrkaně|Samuel Smiles}} Stephensonovým (a pracemi populárně filosofickými ''Character'', ''Self-Help'', ''Thrift'', ''Duty'' a pod.). — Mnoho jest {{Prostrkaně|cestovatelův}} angl., jejichžto díla obohacují vědu zeměpisnou i národopisnou. Nejznámější asi jsou {{Prostrkaně|A. H. Layard}}, cestovatel po východě a znalec starožitností orientských, a cestovatelé afričtí {{Prostrkaně|David Livingstone}} a {{Prostrkaně|Henry Stanley}}. Jiných neméně záslužných jest příliš mnoho, aby ve stručném přehledu tomto mohli býti jmenováni. † Geologii pěstovali {{Prostrkaně|W. Smith}}, Sir {{Prostrkaně|Charles Lyell}}, Sir {{Prostrkaně|Rod. Gm. Murchison}} (* 1792 — * 1870), {{Prostrkaně|Hugh Miller}} (* 1802 — † 1856), {{Prostrkaně|Archibald Geikie}}. O ledovcích psal {{Prostrkaně|J. D. Forbes}} (* 1809 — † 1868). Z přírodopisců vůbec známa jsou jména {{Prostrkaně|Richard Owen}}, {{Prostrkaně|Charles Darwin}} (* 1809 — † 1882), {{Prostrkaně|Thom. Henry Huxley}} (* 1825); ve fysice a astronomii proslavili se {{Prostrkaně|David Brewster}} (* 1781 — † 1867), {{Prostrkaně|Michael Faraday}} (* 1791 — † 1867), {{Prostrkaně|Charles Wheatstone}} (* 1802), {{Prostrkaně|John Tyndall}} (* 1820), Sir {{Prostrkaně|John Herrschel}} (* 1792 — f 1871), {{Prostrkaně|J. C. Adams}}, {{Prostrkaně|G. Biddel Airy}}, {{Prostrkaně|J. P. Nichol}}, {{Prostrkaně|Robert Grant}}, {{Prostrkaně|Rich. A. Proctor}}, {{Prostrkaně|J. N. Lockyer}}; Sir {{Prostrkaně|Humphry Davy}} (* 1778 — † 1829) proslul epochálnými spisy o chemii; {{Prostrkaně|Williama Whewella}} (* 1794 — † 1866) hlavní díla jsou ''History of the Inductive Sciences'' a ''The Philosophy of the Inductive Sciences''; po stopách jeho berou se {{Prostrkaně|B. Powell}}, {{Prostrkaně|J. C. Prichard}}. Stoupenci Kantovy {{Prostrkaně|filosofie}} byli Sir {{Prostrkaně|William Hamilton}} (* 1788 — † 1B64) a {{Prostrkaně|Henry L. Mansell}} (* 1820). Nejslavnější však všech filosofův anglických jest {{Prostrkaně|John Stuart Mill}} (* 1806 — † 1873), a epochálně dílo jeho ''A System of Logic Ratiocinative and Inductive'' zvláště pro methodologii vědeckou navždy zůstane úhelným kamenem. — O {{Prostrkaně|aesthetice}} nejzáslužněji pracoval {{Prostrkaně|John Ruskin}} (* 1819), jehož spisy ''Modern Painters'' a ''The Seven Lamps of Architecture'' a ''The Stones of Venice'' a j., pak přednášky o umění (''Lectures on Art''), jež měl v Oxfordě r. 1870, zjednaly předmětu tomuto pozornost dříve neobvyklou mezi anglickými vzdělanci. {{Prostrkaně|Filologickými}} pracemi proslavil se v '''A-ii''' rodilý Němec {{Prostrkaně|Francis Max. Müller}} (* 1823). V {{Prostrkaně|theologii}} nejvíce péče obrací se na výklad Písma svatého, a mužové jako {{Prostrkaně|Henry Blunt}}, {{Prostrkaně|John J. Blunt}}, {{Prostrkaně|Richard Whateley}}, {{Prostrkaně|Edw. Bickersteth}}, {{Prostrkaně|Henry Alford}} aj. zjednali si o studium toto velikou zásluhu. Konečně {{Prostrkaně|dějinami literatury}} prosluli professor {{Prostrkaně|George L. Craik}} (* 1798 — † 1866, ''Sketches of the History of Literature and Learning in England'', pak ''Manual of English Literature''), {{Prostrkaně|Th B. Shaw}} (''A History of English Literature''), {{Prostrkaně|W. Spalding}} (''History of Engl. Liter.''), {{Prostrkaně|Dobson}} (''A Handbook of English Literature for the Use of Candidates for Examination'', Londýn, 1880). {{Prostrkaně|Srovnej}}: Th. Wright, Biographia Britannica Literaria (2. sv., Lond., 1842—49); Th. Warton, The History of English Poetry (3. vyd. opatř. W. Carew Hazlitt, Lond., 1871); F. J. Bierbaum, History of the Engl. Lang. and Lit. from the earliest times until the present day including the Liter. of North America (Heidelberk, 1883). Pak mimo Chambersovu Cyclopaedia of Engl. Liter., též Alliboneův Dictionary of English Literature. — Dále H. Taine, Hist. de la lit. anglaise (Paříž, 1863—1864); Perry, La lit. angl. au XVIII. siècle (Pař., 1885); Hettner, Gesch. d. angl. Lit. v. d. Wiederherstellung des Königthums bis in die zweite Hälfte des XVIII. Jahrh. (14. vyd., Brunšv., 1881); B. ten Brink, Gesch. d. engl. Lit. (I. sv., Berlin, 1877); G. Körting, Grundriss der Gesch. der engl. Liter. von ihren Anfängen bis zur Gegenwart (Münster, 1887). Historie lit. anglické, jež po německu sepsali ještě E. Engel (v Lipsku, 1883), J. Scherr (v Lipsku, 1854 a čast.) a R. Gätschenberger (v Praze a ve Vídni, 1859—63) nemají ceny vědecké. Nejdůležitější práce o jednotlivých dílech a spisovatelích uvádí Körting. ''[[Autor:Václav Emanuel Mourek|VM.]]'' {{Prostrkaně|Anglická literatura severoamerická}} viz {{Prostrkaně|Spojené obce severoamer.: Literatura.}} == Poměry politické. == Administrativně rozdělena jest '''A.''' ve 40 hrabství, Wales ve 12, a území tato (''county'' nebo ''shire'') tvoří největší správní obvod. Další rozdělení v kraje (''hundred''), okresy (''wapentake'') a čtvrti (''ward'') má nyní význam pouze historický. V čele každého hrabství stojí lordlieutenant, jehož moc, dříve velmi rozsáhlá, je nyní dosti ztenčena; příslušíť mu hlavně jen doporučovati vhodné osoby za smírčí soudce a miliční důstojniky, říditi losováni branců pro milici a přechovávati listiny svého hrabství (''Custos Rotulorum''). Mimo jednotlivá hrabství stojí pod správou lordlieutenanta ještě Tower Hamlets, čásť to Londýna, Ely v hrabství cambridgeském a město Hawerfordwest. Podobná jest asi působnost Lord-Wardena; jeden spravuje tak zv. »pět přístavů« (''Cinque Ports'', Hastings, Romney, Hythe, Dower a Sandwich, později ještě Winchelsea a Rye), druhý pak cínové doly (''Stanneries'') v Cornwallu a Devonshiru. Vedlé lordlieutenanta ustanoveni jsou pro jednotlivá hrabství ještě úředníci soudní. Města (''municipal boroughs'', ''cities''), k nimž se čítá i okolí na 7 angl. mil, mají velmi rozsáhlou samosprávu, Londýn pak má pro sebe zvláštní zřízení. (Ostatně viz {{Prostrkaně|Britannie Veliká}}: Ústava.) Ve {{Prostrkaně|znaku}} má '''A.''' tři zlaté levharty v červeném poli (viz vyobr. č. 269.). == Právo. == Vývoj práva anglického, které nepodlehlo vlivu práva římského tak jako právní řády západní a střední Evropy, jeví mnohé zvláštnosti. Starší anglického práva jest právo {{Prostrkaně|anglosaské}}. Zákony z doby anglosaské (''domas'', ''dooms''), snesené na sněmech jednotlivých království, mají ráz národních zákonů germánských (''leges barbarorum''). Dle badání Gneistových a Brunnerových náležejí k nim: zákony Ethelberta (560—616), Hlothara a Cadrica (673), Withrada (696) pro království Kent obsahu hlavně trestního a processuálního; zákony Ineovy pro Wessex (688—727); zákony Alfreda Velik. († 901), Eduarda staršího († 924), Ethelstana († 940), Edmunda († 946), Edgara († 975) a Ethelreda († 1016), z dob již sjednoceného království, obsahující vedlé předpisů trestních a processuálnich i právo soukromé a církevní. Zákony Knutový (1016—1035) zahrnují v jednotném celku starší zákony anglosaské. Vedlé těchto sluší uvésti ještě některé sbírky původu anglosaského z doby normanského výboje (XII. stol.), jako t. zv. leges Henrici I. (1108—1118) obsahující chartu libertatum z r. 1101, svobody Londýna, výňatky ze zákonů anglosaských, ze Salického zákona, z franckých kapitulárií a j. a leges Edwardi Confessoris (kolem r. 1135). Veškeré uvedené právní sbírky jsou prosty vlivu práva římského a jeví jen stopy práva kanonického. Sebrány a skvostně vydány byly k žádosti parlamentu r. 1840 zvláštní kommissí archivální (''Record Comission'') s titulem: »Ancient Laws and Institutes of England etc.« Soudní a jiné listiny z té doby obsahuje Kembleův Codex diplomaticus aevi Saxonici (6 svaz. 1839—48). S výbojem normanským přišlo do země i {{Prostrkaně|normanské}} právo (v. t.). Toto platilo výhradně pro právní poměry Normanů; poměry jejich k domácímu obyvatelstvu byly upraveny zvláštními zákony. V ostatních pak zůstalo právo anglosaské v platnosti (Vilém I. Výbojce prohlásil je sám za závazné), ač časem bylo valně pozměněno vlivem práva normanského. Touž dobou vnikalo i právo kanonické i římské do země. Zákony Viléma I. (Leges Wilhelmi Conquaestoris), psané latinsky a starofrancouzsky, jsou: 1. Leges et consuetudines, quas Willielmus rex post adquisitionem Angliae omni populo Anglorum concessit tenendas, obsahující právo anglosaské a některé předpisy pro poměry mezi starým a novým obyvatelstvem; 2. Willelmes cyninges asetnysse (zákony krále Viléma) obsahu processuálného; 3. nařízení o rozdělení pravomoci světské od církevní. Kromě těchto jsou důležité prameny právní zv. ''Domesday Book'' (říšská kniha pozemková), fiskální listiny Exchequeru zv. ''Rolls of the Pipe'' (rotuli Pipae) a četné listiny soudní. Zákony doby normanské obsaženy jsou rovněž v uvedené sbírce »Ancient Laws atd.«. Nové období ve vývoji anglického práva nastává od Jindřicha II. utvářením stavu odborně vzdělaných soudců (zv. cestných, ''justiciarii itinerantes''), stálého říšského soudu (''Court of Common Pleas'') a poroty v řízení civilním. Od té doby počíná rozlišování {{Prostrkaně|práva obecného}} (''Common Law'') od {{Prostrkaně|statutového}} (''Statute Law''). Prvé objímá právo obyčejové a zákony anglosaské a normanské (''leges'', ''constitutiones'', ''assizae'', ''chartae''). Vlastní statuty počínají obyčejně od »Provisiones de Merton« (20 Henr. III., 1235) s předesláním velké charty (''magna charta'') Jana z roku 1215. Dělí se pak na statuta vetera a nova. Tyto počínají 1 Edw. III. a značí zákony vzniklé pravidelnou cestou ústavní (pojednáním v parlamentu a sankcí královskou). Odtud činí se též (ostatně sporný) rozdíl mezi {{Prostrkaně|statutes}} a {{Prostrkaně|ordinances}} (mezi zákony v přesném slova smysle a usneseními parlamentu, nezanesenými do úředních Statute Rolls, pak nařízeními vládními, jimiž statuty nemohly býti změněny). Zákony vydané před »Provisiones de Merton« obsahuje sbírka H. Spelmannova († 1641) »Codex legum veterum statutorum regni Angliae ab ingressu Guillelmi I. usque ad a. 9 Henr. II.«, pak Stubbsovy Select Charters 2. vyd. 1874 a j. Statuty ve vlastním slova smysle až do r. 1714 obsahuje úřední sbírka »The Statutes of the Realm, from original records and authentic manuscripts. Printed by command of H. M. king George III., in pursuance of an adress of the House of Commons of Great Britain from the earliest times to the end of Queen Anne« (11 sv., Lond., 1810—28). Pozdější statuty sebrali T. E. Tomlins a J. Reitby »Statutes at large from M. Charta to the Union of the Kingdom of Great Britain and Ireland« (t. 1811, 10 sv.) a George Kettilby Richards »The Statutes of the United Kingdom of Great Britain and Ireland« (23 sv., až do 31, 32 Vict. 1867—68). Při citování statutů uvádí se rok panováni krále vládnoucího a zákon po běžném číslování, na př. 2 Vict., c. 11, s. 5, t. j. 2. rok panování královny Viktorie, kapitola (zákon) 11, sekce 5. Jsou-li v témž roce dvě sezení parlamentu, uvádí se napřed i číslo sezení, na př. st(atut) 1 neb 2. Počínajíc 4 Hen. VII. (1485—1509) jsou statuty psány jazykem anglickým a od Eduarda III. (1327) úředně redigovány ve Statute Rolls, nyní Statute-Book. Rejstříky o jednáních parlamentu (rotuli parlamentorum et petitiones et placita, Parliamentary Rolls) byly vydány r. 1832 (6 sv.). Úřední Journals of the House of Lords počínají 1 Henr. VIII. a Journals of the House of Commons 1 Edw. VI. Nařízen! tajné rady (Privy Council) vydal r. 1834—37 Sir Harris Nicolas: »Proceedings and Ordinances of the Privy Council 10 Ric. II. to 33 Henr. VIII.« (7 sv.). {{Prostrkaně|Soudní prameny právní}} jsou od časů Jindřicha II. takto rozděleny: 1. ''Writs'' (''brevia''), processuální příkazné listy vydávané král. kanceláří na žádost stran k zahájení a provádění řízení před soudy královskými. Podobny jsou římským formulím praetorů (''tot formulae brevium, quot sunt genera actionum'', Bracton). Writy byly často sbírány a kommentovány. 2. ''Records'', protokoly soudů královských s právem archivu (t. zv. ''Courts of Record''), rovněž často sebrané a vydané. 3. ''Reports'', důvody soudních rozhodnutí a výtahy důležitých zásad všeobecných pro soudní praxi. Úřední sbírky jejich jdou od Eduarda I. až do Jindřicha VII. (''Year-ßooks''); z pozdější doby jsou četné sbírky soukromé (Plowden, Croke, Yelverton, Saunders a j.), z nichž nejslavnější jsou reporty Ed. Cokea, jež citují se bez udání jména autorova pouze ''Rep.'' Jména reportérů obsahuje Clarkeova »Bibliotheca Legum« (Lond., 1810). Nyní vydává reporty authenticky Council of Law Reporters, soukromě pak Law Journal, Law Times a Sollicitors Journal. Důležitým pramenem jsou konečně {{Prostrkaně|právní knihy}}. Sem náleží hlavně: Glanville, Tractatus de legibus et consuetudinibus regni Angliae tempore Henr. II. compositus justitiae gubernacula tenente Ranulpho de Glanvilla, 1187—1189; Bracton či Bratton, Henrici de B., De legibus et consuetudinibus Angliae libri V, 1256—59. Obě obsahují nejlepší přehled práva a řízení dle práva obecného ve středověku a byly vzorem pozdějších právníků. U Bractona jeví se značný vliv práva římského a kanonického. Méně důležity jsou Fleta seu Commentarius juris Anglicani od anonyma (kolem r. 1290); Gilbertus de Thornton, Summa de legibus et consuetudinibus Angliae (1292); Britton († 1295), Treatise of the Laws and Customs of Engl. (vyd. 1865); Hengham, Magna et parva Summa (vyd. 1606); Andrew Horne. Mirrour aux Justices (Zrcadlo soudců, 1307—27). Potom přestávají právní knihy až do konce XV. stol., kdy vyšlo proslulé dílo Johna Fortescue »De laudibus legum Angliae« (1463—71), sepsané pro prince Eduarda, v němž ukazují se přednosti práva anglického před římským. Dobré pověsti požívá i Littletonovo pojednání o právu pozemkovém »On Tenures« (1462—83), které stalo se základem slavného spisu uvedeného již reportéra Ed. Cokea »Institutes of the Law of Engl.« (1628), požívajícího autority zákona. Zmínky zasluhují ještě právníci Sir William Staunford či Stamford, The Pleas of the Crown 1554—56; M. Hale († 1676), History of the Pleas of the Crown a History of Common Law; Fitz Herbert († 1538), Grand Abridgement; Hooker, Bacon, Thom. Smith a j. Starší školu právníkův anglických zavírá Blackstone svým spisem »Commentaries on the laws of E.« (1. vyd. r. 1765), který požívá posud klassické autority co do výkladu staršího i novějšího práva obecného. Dobu novou zahájila analytická škola právní (v. t.), jíž klestili cestu hlavně Jeremy Bentham četnými spisy svými ve směru zákonodárném, a po něm John Austin (The province of Jurisprudence determined, 1. vyd. 1832), dobrý znatel práva římského, ve směru výkladu platného práva. Duchem historickofilosofickým vynikají spisy Sira H. Mainea. Obtíže, jež působí pestrá terminologie a téměř nepřehledné množství právních předpisů z různých dob, budí stále více snahy po pracích systematických i po kodifikaci angl. práva (Broom, Mackby, Stephen, Holland, Lord Brougham a j.). Posud dělí se angl. právo na {{Prostrkaně|Common Law}}, {{Prostrkaně|Statute Law}} a {{Prostrkaně|Equity}}. Rozdělení to jest, jak jsme viděli, {{Prostrkaně|historické}} a ne logické. Neodpovídáť našemu dělení práva v obecné a zvláštní nebo v statutové a obyčejové. Common Law (právo obecné) spočívá na právu obyčejovém, starších zákonech, na rozhodnutích soudních, na učení právníkův a z části na pojmech práva římského. Obor práva toho ustupuje však víc a více právu statutovému (Statute Law) a kodifikaci jednotlivých částí práva (trestního, processuálního, manželského a j.). Soudní rozsudky (zvláště reporty), ač mají dle běžného mínění (Blackstone) jen ráz deklaratorní, požívají posud téměř autority zákona a nabyly větší ustálenosti opravou soudnictví z r. 1873 (''Judicature Act''), kterouž zároveň setřeny byly různosti mezi soustavou práva slušného (''Equity'') a právem ostatním. Platné zvláštní obyčeje místní (''Particular Customs'') sluší dokázati porotou. Právo římské a kanonické platí skrovnou měrou vedlé práva domácího při soudu vojenském (''Court of Chivalry''), při dvoru admiralitním (''Admiral Court''), při soudech universitních a církevních. Z bohaté {{Prostrkaně|literatury}} uvádíme: Reeves, History of the English Law from the time of Saxons to the end of Philipp and Mary (3. vyd. 1814—29, 5 sv.); H. Brunner, Überblick über die Gesch. der französ., normann. und engl. Rechtsquellen (Holtzendorff’s Encykl. 1882, str. 304); Fr. Wharton, Commentaries on Law (Philad., 1884); E. Glasson, Histoire du droit et des institutions politiques, judiciaires de l’Angleterre etc. (Pař., 1882—83, 5 sv.); Gneist, Geschichte und heutige Gestalt der englischen Communalverfassung (2. vyd. 1863), Geschichte des engl. Verwaltungsrechtes (2. vyd. 1867), Engl. Verfassungsgeschichte (1882); Stubbs, The constitutional history of England in its origin and development (1874—78, 3 sv.); Phillips, Geschichte d. angels. Rechts (1825) a Englische Reichs- und Rechtsgeschichte (1828, 2 sv.); Crabb, History of the English Law (1829); Reinhold Schmid, Gesetze der Angelsachsen (1858, 2. vyd.); Stephen, New Commentaries on the Laws of E. (1868, 6. vyd., 4. sv.); Gundermann, Engl. Privatrecht (1864). ''[[Autor:Josef Trakal|Tkl.]]'' '''{{Prostrkaně|Ústava}}''' viz {{Prostrkaně|Britannie Veliká}}. '''{{Prostrkaně|Dějiny}}''' viz {{Prostrkaně|Britannie Veliká}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Spojené království v Ottově slovníku naučném|Anglie]] 7j23ykirmrxtkwfmei96zdzk15gityj 0 96342 345657 313181 2026-10-28T06:42:41Z Lenka64 2855 kor. 345657 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Gabirol | PŘEDCHOZÍ = Gabion | DALŠÍ = Gabl }} {{Textinfo | TITULEK = Gabirol | AUTOR = [[Autor:Rudolf_Dvořák_(1860–1920)|Dr. Dvořák Rudolf]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;809. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4c3c49e0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Šlomo ibn Gabirol }} {{Forma|proza}} aben '''Gabirol''' (arab. ibn {{Prostrkaně|Džebírul}}) {{Prostrkaně|Salomo ben Jehúdá, Avicebron, Avencebrol}} křesťanských scholastiků, židovský básník a filosof (* 1020 snad v Cordově [v Malaze?) — † ok. 1070 snad ve Valencii). Vzdělal se v Zaragoze, kde nalezl dobrodince v Jekutielu bnu Hasanovi († 1039), jehož opěvá zvláštní písní. Leč již r. 1045 vypuzen byl ze Zaragozy pro osobní útoky, jež dovolil si ve svém ''Návodu k očistě duše'' (titul hebr. překladu ''Tikkún mid-dót hannéfeš''), načež bloudil, nuzně se potloukaje po Španělsku, až do své smrti. Byl prý usmrcen soupeřem, jenž záviděl mu jeho úspěchy básnické. Jako básník objímá '''G.''' veškeré pole poesie náboženské, jevě se všude básníkem hlubokého citu a uměleckého výrazu. S básněmi jeho setkáváme se pro tyto jich vlastnosti téměř ve všech rituálech židovských. Srv. Geiger, Sal. '''G.''' und seine Dichtungen (Lipsko, 1867) a M. Sachs, Die relig. Poesie der Juden in Spanien (Berlín, 1845) s překladem nejznámější nábož. básně '''G'''-ovy ''Kéter malkút'' (koruna královská), obsahující jakousi essenci židovské nauky a světový názor doby '''G'''-ovy. Jako filosof jest '''G.''' novoplatonikem (časté shody s Plotinem a jeho žáky). Hlavní spis sem spadající jest ''Fons vitae''. Psán původně arabsky, zachován však toliko v překladech hebr. (''Mékór chajjím'' Ibna Falakery z XIII. stol., výtah v Munkových Mélanges de philosophie juive et arabe, Paříž, 1857—59, a latinském (vyd. Baeumkerovo v Beiträge zur Gesch. der Philosophie des Mittelalters, Mnichov, 1892). Překlad latinský pořízen z převodu hebrejského. Srv. Stössel, S. b. '''G.''' als Philosoph und Förderer der Kabbala (Lipsko, 1881). Připisuje se mu i sbírka výroků moudrosti ''Výbor perel'' (titul hebr. překl. ''Mibchár hap-peníním''), přeložená právě tak jako jeho {{Prostrkaně|Návod}} do hebrejštiny Júdou abenem Tibbónem. Srv. L. Dukes, S. b. '''G.''' aus Malaga und die ethischen Werke desselben (Hannover, 1860). ''[[Autor:Rudolf_Dvořák_(1860–1920)|Dk.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Židovské náboženské osobnosti v Ottově slovníku naučném]] [[Kategorie:Židovští filosofové v Ottově slovníku naučném]] k64a1267d1a2o49ser2is092xkbh95h 0 96690 345655 313763 2026-10-28T06:38:09Z Lenka64 2855 kor. 345655 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Darboy | PŘEDCHOZÍ = Darboux | DALŠÍ = Darby }} {{Textinfo | TITULEK = Darboy | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;41. {{Kramerius|nkp|02a70550-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Georges Darboy }} {{Forma|proza}} '''Darboy''' [darboà] {{Prostrkaně|Georges}}, arcibiskup pařížský (* 1813 ve Fayl-Billotu — † 1871 v Paříži). Stav se r. 1836 knězem postupoval pro úchvatnou svou výmluvnost a vlídnost tak, že r. 1859 byl již biskupem v Nancy, r. 1863 arcibiskupem pařížským, r. 1864 senátorem a r. 1866 členem cís. rady o vyučování. V konciliu vatikánském vystoupil rázně proti neomylnosti papežově a hájil práv biskupských; ale po prohlášení neomylnosti odporu zanechal a neomylnost uznal. Za války francouzskoněmecké zůstal v Paříži, byl však z rozkazu vlády kommunistické, která ho obviňovala z tajného spojení s vládou versaillskou, 5. dubna zatčen a 24. května ve dvoře vězení La Roquette s farářem Deguerrym a se třemi duchovními zastřelen. Napsal: ''Les Femmes de la Bible'' (Paříž, 1848; 8. vyd. 1876); ''Les saintes Femmes'' (t., 1850; 4. vyd. 1877); ''La vie de saint Thomas Becket'' (t., 1860). Životopis jeho napsali Guillermin (t., 1888) a Foulon (t., 1889). {{Konec formy}} jw8huzqkbza82vhkz4oishjlcbjxfla 0 96750 345650 313944 2026-10-28T05:50:21Z Lenka64 2855 345650 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Biskup | PŘEDCHOZÍ = Biskra | DALŠÍ = Biskupec }} {{Textinfo | TITULEK = Biskup | AUTOR = [[Autor:Klement Borový|Klement Borový]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1891. S.&nbsp;97–98. {{Kramerius|nkp|375a1440-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Biskup }} {{Forma|proza}} '''Biskup''', z řec. ''ἐπίσκοπος'', jež přijato i v lat. ''episcopus'', dle etym. {{Prostrkaně|dozorce}}, {{Prostrkaně|dohlížítel}}; jest církevní přednosta, jemuž v jistém okršlku, nazvaném diécése či biskupství, přísluší vrchní moc v příčině vykonávání úřadu učitelského a kněžského, jakož i v příčině vlády duchovní, a to v podřízenosti ku papeži římskému. '''B'''-ové jsou nástupci sv. apoštolův a mají společně s papežem podíl u vládě církve veškeré, obzvláště však spravují diécési jim papežem přikázanou. Jen ten, kdo už knězem jest, může platně na biskupství posvěcen býti. '''B.''' může udíleti svěcení vyšší i nižší, též sv. biřmování, on světí sv. oleje, oltáře, kalichy, chrámy, koná pontifikalie. '''B.''' vydává zákony pro diécési, visituje farní osady, aby stádce své seznal a se přesvědčil, kterak kněží jemu podřízení plní povinnosti své. '''B.''' má pravomoc řádnou v celé diécési, udílí kněžím pro jednotlivé osady pravomoc řádnou neb odkázanou; jemu náleží moc soudní u věcech duchovních, kterou pomocí zvláštních sborů (soud církevní) neb zřízenců (officiales) vykonává. K uhražení výloh se správou diécése spojených smí ukládati jisté církevní poplatky. Každý '''b.''' jest povinen ve lhůtě 3—5 let vykonati cestu do Říma (''visitatio liminum'') aneb aspoň písemnou zprávu tam podati o své diécési. Odznaky biskupské moci jsou: prsten, berla, mitra, biskupský kříž na hrdle (''crux pectoralis''), talár fialové barvy, trůn biskupský o třech stupních ve chrámě stoličném; '''b.''' může na cestách míti oltář přenosný a na něm mši sv. sloužiti; v domě biskupském má kapli s právem veřejnosti; při slavné mši '''b'''-em sloužené má uprostřed oltáře hořeti sedmá svíce (''septimum candelabrum''); též stát poskytuje '''b'''-ům jisté důstojnosti, na př. členství v zastupitelských sborech. — Kdo na biskupství byl vysvěcen, nemá však skutečné diécése, nazývá se '''b.''' {{Prostrkaně|titulární}}. Tito titulární '''b'''-ové mají buď zvláštní úkoly ve službě papežské stolice nebo ve službě státní, jako na př. vyslancové, polní '''b'''-ové a pod., nebo jsou '''b'''-y t. zv. {{Prostrkaně|světícími}}, kteří zastupují '''b'''-a neb arcibiskupa diécésního ve výkonech svěcení, na př. biřmování, svěcení kněžstva, posvěcení chrámův a t. p. ''[[Autor:Klement Borový|Bvý.]]'' {{Konec formy}} 27vvvbmtlnhr7exvta0atysdm5imkj1 0 97138 345649 332623 2026-10-28T05:48:26Z Lenka64 2855 345649 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Beccafumi | PŘEDCHOZÍ = Beccadelli | DALŠÍ = Beccari }} {{Textinfo | TITULEK = Beccafumi | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1890. S.&nbsp;56. {{Kramerius|nkp|7fa66140-0a06-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Domenico Beccafumi }} {{Forma|proza}} '''Beccafumi''' [beka-] {{Prostrkaně|Domenico}}, zvaný {{Prostrkaně|Mecarino}}, malíř a sochař ital. (* 1486 v okolí Sieny — † 1551). Jsa synem chudého nádenníka Giacoma di Jace, pásal v mládí stáda u statkáře Lorenze Beccafumiho, jehož jméno později přijal. Pro kapli špitálu Santa Maria della Scala maloval trojdílný obraz sv. Trojice. Přes dobrou snahu nepodařilo se mu dostihnouti svého mistra Sodomy, třeba že ve slohu vyšinul se na výši dosti velikou; později však '''B.''' upadl přes příliš v manýru. Nicméně vedlé Sodomy, Pacchia a Peruzzia jest jedním z nejlepších repraesentantů školy sienské. Kolem roku 1541 pracoval v Janově v paláci Doria, pak v Pise, kde maloval pro tamní kostel některé obrazy, z nichž ''sv. Lukáš'' a ''sv. Jan'' dosud tam se nalézají. V posledních létech svého věku zabýval se najmě pracemi plastickými, z nichž vynikají bronzové sochy pro sienský dóm. — K nejlepším jeho obrazům patří ''Navštívení Panny Marie'' ve vestibulu zmíněné nemocnice, oltářní tabule ''Sv. Kateřina'', nyní v Instituto delle Belle Arte v Sieně. {{Konec formy}} fgjkwhz36ns57m9ujglw9wklmzsonz9 0 97910 345659 336495 2026-10-28T06:45:09Z Lenka64 2855 kor. 345659 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Alžír | PŘEDCHOZÍ = Alžběto-terezínský řád | DALŠÍ = Alžírská slitina }} {{Textinfo | TITULEK = Alžír | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;46–47. {{Kramerius|nkp|924823a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Alžír }} [[File:Ottův slovník naučný II 46a - Alžír.jpg|thumb|Obr. na s. 46a: "Alžír se strany východní, s hráze Chair-ud-Dinovy"]] [[File:Ottův slovník naučný II 46b Alžír.jpg|thumb|Alžír: Kabílská rodina]] {{Forma|proza}} '''Alžír''', z arab. ''al-Džezáir'' (= ostrovy), franc. ''Alger'' [alžé], špan. ''Argel'', hlavní město Alžírska, vedlé Káhiry a Alexandrie nejdůležitější město africké, zvedá se asi uprostřed pobřeží alžírského (pod 3° 51' v. d.) na stráních příkrého vrchu na záp. břehu prostorného zálivu, naproti mysu Mátifu. S moře jest příjemný pohled na město, jež skvějíc se všecko bělostí uprostřed bujné zeleni dle poetického rčení arabského sluje »diamantem zasazeným do smaragdu«; nad městem trůní Kasba, bývalá tvrz a sídlo dějů alžírských, vládnoucí všemu městu ve výši 124 ''m'' nad hladinou mořskou. (Viz vyobrazení na příloze.) '''A.''' rozdělen jest ve dvě části: město staré čili horní, arabské, a nové čili dolní, evropské. Kromě několika mešit skládá se nové město z vládních budov, velkých, výstavných, z části i pětipatrových domů, skladišť, loděnic, továren, prostorných náměstí a ulic, v nichž obývají Francouzi a četní evropští cizinci. Velikým střediskem všeho ruchu společenského i obchodního jest Vládní náměstí (''Place du Gouvernement'', dříve ''PI. Royal''), šírý obdélník uprostřed města se sochou vévody Orléanského, platány a oranžovníky posázený, plynem osvětlený, rovnající se vůbec nejkrásnějším náměstím. Jiná náměstí jsou: ''Piace de Chartres'' s každodenními trhy, kde lze nejlépe poznali všeliké plodiny zemské, Mahonské čili Rybářské náměstí, ''Place d'Isly'', Palácové čili Arcibiskupské náměstí a konečně největší ze všech ''Place d'Armes'' čili Báb-el-Védské náměstí na sev. konci města, kde dotýká se bývalých zahrad dejových, nyní Marenžskými sady zvaných, nejkrásnější to promenády alžírské. Tři hlavní třídy protínají město dolní: Báb-el-Védská a Báb-Azúnská, rovnoběžné a 700 ''m'' dl., a Námořní ulice (''Rue de la Marine''), všecky k přístavu se táhnoucí. Obroubeny jsouce sobou stran stinným loubím poskytují chodcům vítané ochrany proti vedru a jsou hlavními tepnami všeho obchodu. Znamenitostí dolního města jest ''Boulevard de la République'' (dříve ''B. de l'impératrice''), rozkošný to taras 1200 ''m'' dl., s jednou toliko řadou skvělých, k moři obrácených domů, spočívající na půl čtvrtá stu oblouků, v nichž zřízeny sklady a krámy, vy- stavěný nákladem 8 mill. franků od Angličana Mortona Peta v l. 1860—1866. (Viz popředí našeho vyobrazení na příloze.) Rovněž zajímavo jest staré město co do výstavnosti i obyvatelstva arabské, jež s novým spojuje příkrá, úzká, křivolaká Kasbaská ulice vedoucí nahoru k tvrzi dejů. Jest to pravý labyrint těsných, nečistých, temných, křivých, často příkrých a schody opatřených, někde i překlenutých a jen 1,5 ''m'' širokých ulic, jejichž čtvercové, hmotné, nahoře ploché domy s malými, zamřežovanými okénky a horními patry často do ulice přečnívajícími nepravidelně nad sebou se kupí spíše žalářům se podobajíce nežli obydlím volných lidí. Náhradou za všeliké nepříjemnosti jest však chlad stále zde panující. Avšak již i sem zasáhl vliv Francouzů, kteří zde zřídili veřejné lázně, hotely, kavárny a j. Vůbec poskytuje '''A.''' pohled rozkvétajícího města osadního, kdežto jiná města alžírská dosud zachovávají ráz měst orientálských, kromě několika stavení vládních. Velikou péči a náklad věnovala vláda francouzská přístavu, jenž za bídné správy tureckých dejů, jako '''A.''' vůbec, byl zanedbán. Vzhledem k vojenské a obchodní důležitosti města starý přístav nikterak nedostačoval a proto Francouzi založili nový učinivše z '''A'''-u přístavní místo prvého řádu. Ke staré hrázi (700 ''m''), spojující čtyři skalnaté ostrovy (dle nich nazván '''A.''') s městem, kterou Chair-ud-dín roku 1525 dal vystavěti od zajatců španělských, připojili dvě nové, zevní 1235 ''m'' a vnitřní 210 ''m'' dlouhou, a ty tvoří dva přístavy: vojenský, hlubší, pro 40 válečných lodí, a obchodní pro 300 lodí, zaujímajíce prostor jako sám '''A.''' a hájeny jsouce několika znamenitými opevněními, tak že '''A.''' s mořské strany pokládá se za nedobytný. Ale i s ostatních stran jest značně opevněn. Kdežto staré zdi hradební neměly více nežli 1700 ''m'' zdélí, jsou nyní rozepjaty na 3-4 ''km'' a kromě toho chráněny tvrzemi, jež se zovou: na sev. ''Fort de la Marine'', na vých. Báb-Azúnská tvrz, na jihu ''Fort National'' (dříve ''Impérial'') a na západě ''Fort Vingt-quatre-heures''. — Jsa hlavním místem gen. gouvernementu soustřeďuje '''A.''' v sobě vyšší úřady správní, politické, soudní, vojenské a církevní, zejména jest sídlem generálního guvernéra, prefekta, appellačního, obchodního a smírčího soudu, kanceláře arabské, arcibiskupa (od r. 1867), konsistoře protestantské a israelitské, generálního štábu, admirality, ředitelství dělostřeleckého a ženijního, vojenského ústavu topografického a geodaetického, komory zemědělské a obchodní, vrchních úřadů celního, finančního, poštovního, lesního a j. Dále jsou zde četné konsuláty, banka, akademie veřejného vyučování, lyceum (v býv. kasárnách janičarských), kollegium arabskofrancouzské, lékařská a lékárnická škola, jakož i mnoho jiných literárních a vědeckých ústavův a škol rozličných stupňů, francouzských, arabských a židovských, bursa, nemocnice, spořitelna, četné jiné ústavy dobročinné a j. Z mnohých pozoruhodnějších budov alžírských vynikají: kathedrála sv. Filipa slohu arabského, velmi ozdobný palác arcibiskupský téhož slohu, francouzský chrám protestantský se školou, množství malých a čtyři velké mešity (Džema-el-kebír), 14 synagog, Mustafův palác v nejčistším slohu arabském s bohatou ornamentikou, v němž se nalézá veřejná bibliotéka, museum a náhrobek Hasana agy, obhájce '''A'''-u proti Karlu V. r. 1541, několik divadel (mezi nimi Národní) a starších paláců, nádraží dráhy alžírsko-oranské, výstavní bázár domácího průmyslu, opevněný maják a některé velké kasárny. Čtyři vodovody zásobují město vodou skýtajíce 23.880 ''hl'' za hodinu. Průmysl města není valný záležeje ve výrobě věcí hedvábných, koberců, vlněných tkanin, ručnic, zboží zlatnického, sedlářského a hodinářského; též jsou zde některé parní továrny, hlavně mlýny k zásobování vojska. Co do obchodu jest '''A.''' prostředníkem největší části osady; vyváží se především vlna, vosk, datle, pomoranče, zvláště pak mnoho zeleniny, dováží se víno, lihoviny, olej, tkaniny, nábytek, nádobí, papír a j. S Marseillem jest '''A.''' spojen podmořským telegrafem. Obyvatelstvo '''A'''-u rychle se množí: roku 1838 napočteno 30.395 duší, mezi tím 18.387 domácích obyvatelů, neboť po dobytí jeho Francouzi mnoho Turků se odtud vystěhovalo; r. 1866 měl již 59.145 obyvatelů, r. 1881 napočteno 70.747 duší, z nichž 40.000 bylo Francouzův a cizincův, a r. 1886 71.199 obyv. Krásou své polohy, půvabem nejbližšího okolí, jež pokryto jest sady platánovými, granátovými, pomorančovými, vavřínovými a množstvím pěkných letohradův, a příjemností, mírností podnebí (prům. roční teplota +20° 6' C.) stal se '''A'''. oblíbeným a v zimě velmi navštěvovaným klimatickým léčebným místem. — '''A'''. stojí na místě římské osady Icosia, jež pobořena byvši od Vandalů přišla v zapomenutí, až v i. polovici X. století Bologín Zírídovec znova zde zřídil a opevnil město Džezáir-ben-Mezgána; ale v obecnou známost vešlo teprve po vypuzen! Maurů ze Španěl, kteří zde se usadivše učinili z něho peleš loupežnickou a pravou moc námořní na postrach všech zemí na Středozemním moři. Francouzi opanovali je 5. čce 1830. Ostatně dějiny města v jedno splývají s dějinami Alžírska. {{Konec formy}} ti11lymend7icwy4xdbvhg1cxy5pktf 0 98165 345661 336412 2026-10-28T06:48:16Z Lenka64 2855 kor. 345661 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;106–151. {{Kramerius|nkp|9d8ad460-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amerika }} [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|náhled|Zbraně a nářadí indiánské.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|náhled|Č. 199. Kvecalkoatl.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|náhled|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|náhled|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|náhled|Č. 202. Oltář v Copanu.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|náhled|Č. 203. Modla v Copanu.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|náhled|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|náhled|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|náhled|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]] {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2 ⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z m´oří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγkη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry. Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Horopis. == Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor. Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost. 1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''. 2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m. 3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. {{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''. Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Západní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m''). 5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v. 6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno. 7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera. 8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari. 9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd. 10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké. 11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Geologické poměry == jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''², V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. {{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky. == Nerostopis. == Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]'' == Vodopis. == Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické. 3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky. 4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého. 5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky. V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými. 2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.). 3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě. 4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary. 5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''² jest o sobě vylíčena. 6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost. 7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''²) bude také o sobě vylíčena. 8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Podnebí. == '''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š. V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu. '''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým. V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. {{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Rostlinstvo. == Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (¹/₁₀ všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem. Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak ¹/₅₀ všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají. Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen ¹/₂₀ tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických. {{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu). '''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31). Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}. Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu. Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních. {{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí). Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní. {{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta). Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Národopis. == Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti. {{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce. Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi. Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek. Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha). K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským. Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati. V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni. Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové. První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington. Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní ({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi. Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}. Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení. A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům. Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů. Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými. {{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517. Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí. Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == Jazyky. == {{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji. Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování. Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává. Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == Vzdělanost. == {{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní. {{Prostrkaně| Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty. {{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě ¹/₇, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší. {{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající. {{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«. {{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]'' {{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky. Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''²), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto. Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův. Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''² a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier & Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == Zemědělství. == Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 ¹/₃ mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii — tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii). == Obchod == americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých. ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' {{Prostrkaně| Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled: {| class="wikitable" |- ! rowspan="3"|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan="3"|Délka ·''km''· !! rowspan="3"|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan="3"|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan="3"|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan="3"|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan="3"|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan="4"|Útraty na tunokilometr |- | dovozné || udržování || výnos || dohrom. |- | colspan="4"|·krejcary ve zlatě· |- | Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 |- | Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 |- | Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 |- | Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan="2"|688.000 || rowspan="2"|0,600 ||rowspan="2"| 0,250 || rowspan="2"|0,875 || rowspan="2"|1,725 |- | Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000 |- | Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255 |- | Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38 |- | Delawarsko-Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44 |} Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %. Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka |- | Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem |- | Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 || |- | Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || |- | St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému. |- | Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 || |} Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo. {{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách |- | Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000 |- | Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000 |- | Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000 |- | Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000 |- | Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000 |- | Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000 |- | Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000 |- | Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000 |} K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto: {| class="wikitable" |- ! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' |- | 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283 |- | 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189 |- | 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112 |- | 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425 |- | 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661 |} ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' == Průmysl == americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny. == Politické rozdělení. == Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''². Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''². Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''². Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''². Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''². Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''². Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''². Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''². Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''². Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''². Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''². Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''². Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''². Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''². Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''². Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''². Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''². Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''². Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo. {{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''² 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''² 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''² 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''² 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''² 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''². — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''² a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''². — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''² a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''². — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''² a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''². — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''², a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''² s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' {{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno. ''red.'' == Dějiny. == Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických. První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa. Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou. Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii. {{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka. Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících. Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu. {{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. 1860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice. Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}. {{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Boonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů. {{Prostrkaně| Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas & Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader & Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885. {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)] [https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)] 8h6bqwwx46m5eqszehjplnwnjs2uu83 0 98859 345630 345350 2026-10-27T19:07:47Z Davmiub 20055 /* Zemědělství, průmysl a obchod. */ 345630 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Evropa | PŘEDCHOZÍ = Evron | DALŠÍ = Evst }} {{Textinfo | TITULEK = Evropa | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]] (viz [[w:Vladimír Josef Procházka|zde]]), [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Lubor Niederle|Lubor Niederle]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;853–930. {{Kramerius|nkp|3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Evropa }} [[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1397 Ledova doba v Evrope.jpg|náhled|Č. 1397. Ledová doba v Evropě.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1398 Dest a rocni isothermy v Evrope.jpg|náhled|Č. 1398. Déšť a roční isothermy v Evropě.]] [[Soubor:Ottuv slovnik naucny VIII c1399 Cervencove a lednove isothermy v Evrope.jpg|náhled|Č.1399. Červencové a lednové isothermy v Evropě.]] [[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1400 Nabozenska vyznani v Evrope.jpg|thumb|Č. 1400. Náboženská vyznání v Evropě.]] [[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1401 Hustota obyvatelstva v Evrope.jpg|thumb|Č. 1401. Hustota obyvatelstva v Evropě.]] [[File:Ottuv slovnik naucny VIII c1402 Pomery narozeni a umrtnost v evropskych statech.jpg|thumb|Č. 1402. Poměry narození a úmrtnost v evropských státech.]] {{Forma|proza}} '''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' '''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem. {{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''². Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''², s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''². Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''². Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''². V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''². Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''². Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se ¹/₁₄—¹/₁₁ vší souše a ¹/₅₄—¹/₅₀ celého povrchu zemského. Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5" 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''. {{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''²). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''²) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''²) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''²) a Bretagne (23.700 ''km''²) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''²) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''²), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''²), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''²) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''², tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''² (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''² vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''². Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''² (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''². Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py. '''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální. Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti. Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí. {{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''. {{Prostrkaně|Pyreneje}} dělí se přirozeně ve 2 části: západní mladší a východní starší, souvisící spolu příčným hřbetem Pto de Pallas v údolí arránském na pramenisku Garonny; někteří také, jako Penck, dělí je na 3 části: západ, střed a východ. Západní vznikají u Atlantského okeánu nízkým pohořím La Rhune 900 ''m'', stoupají pomalu na východ (Roncesvalles hora 1207) k Pto d’Oro 2017 ''m'' a k P. D’Anie 2504 ''m'' na půdě francouzské a dosahují největší výšky v Pic du Midi d’Ossau 2885 ''m'', kde končí. Střední Pyreneje, prům. 2500 ''m'' vys., jsou částí nejvyšší (Pic de Vignemale 3290, Mt Perdu 3352, Marboré 3320 a skupina Maladetta v Pic Nethou 3404 ''m'') a chovají také největší krásy přírodní, jako Cirque de Gavarnie s vodopádem 482 ''m'' vys. a s pověstným průsmykem Brêche du Roland (2805), avšak spíše na straně francouzské, kde jsou hluboká údolí (Bagnéres 554 a Bagnéres de Luchon 629 ''m''), než na vyšší straně španělské (lázně Panticosa 1776 ''m''). Východněji jsou nižší Tuc de Mauberne 2800, Estats 3124, Montcalm 3080 ''m''. Vých. Pyreneje počínají prosmykem Col de la Perche (1622 ''m'') a postupujíce k moři Středozemnímu mají kromě vrchů Puigmal 2909 a Mt Canigou 2785 ''m'' ve Francii jen nízké hory, jako jejich kraj Mts Albères 1257 ''m'' a na sev.-vých. výběžek Mts Corbières 1231 ''m''.<br> {{Prostrkaně|Francie}} mezi Pyrenejemi, Alpami a Bretonskem skládá se vedle nížin řek Seiny, Loiry a Rhônu a středu (''plateau central'') z ostrovů střední planiny auvergneské, 800 ''m'' prům. výše (Julien). Tato pokrývá v širším slova smyslu 80.000 ''km''² v kruhu, z něhož na sev.-vých. vybíhá horstvo Morvan a na jihozáp. Garrigues (záp. od Montpellieru). Ostrov ten byl ještě pozdě v tertiéru oddělen od Pyrenejí mořskou úžinou u Castelnaudary, která nyní na 190 ''m'' zanesena jest. Planina tato není ani jednorodá, ani stejnotvárná: vedle alluviálních nížin v Limagni (dep. Puy de Dôme) na severu vyskytují se ve středu vulkanické krátery, proudy lávy a vyhaslé sopky a konečně v záp. části Cevenn vápenné planiny Causses (dep. Tarn) s hlubokými cañony. Ku planinám těmto čítáme pohoří Morvan, útvaru prahorního, dosahující jen 902 ''m'' (rozvodí Saony a Seiny jen 301 ''m''), ale planina na jihovýchod roste, až mezi horní Loirou a Rhônem dostupuje v Pilatu 1434 ''m'' výše. Jižně od pohoří Morvanského, mezi Loirou a Allierem, jehož staré jezerní údolí sluje Limagne (Clermont Ferrand 407, St. Etienne 525, Puy 625 ''m''), dme se planina Forez ok. 1300 ''m'' vysoká s horou Pierre s Haute 1640 ''m''. Ve středu Auvernie je 3 skupení: vulkanické Dômeské (60 kráterů) s Puy de Dôme u Clermontu (1465 m), Doréské s Puy de Sancy (1886 ''m''), nejvyšší to horou celé střední Francie, a Cantalské s Plomb du Cantal (1852 ''m''). V kráterech jsou někdy jezera. Od horní Loiry na jihozápad postupují: planina Velay se 180 nižšími sopkami mezi prameny Loiry a Allieru, s Bois de l’Hôpital (1423 ''m'') a la Margeride (Mts de Randon 1554 ''m'') a sopečná planina (záp. d’Aubrac 1471 ''m''). Cevenny, které na jihu obloukem na jihovýchod zahnutým planiny ty objímají, jsou na pramenisku Loiry v Mt. Mézencu 1754 ''m'' vysoky, klesají rychle na východ a pomalu k západu, kde jeví se velké vápencové planiny, {{Prostrkaně|causses}} (800—1000 ''m''), hlubokými (500—600 ''m'') prorvami říčními ({{Prostrkaně|cañony}}) roztrhané; tu jest franc. Abršpach, skály zv. Montpellier le vieux. Nízké dubiny jihozáp. ({{Prostrkaně|garrigues}} zvané) končí se v Mont-Noires 1210 ''m'' vys. Z okolních nížin Francie nejvyšší a nejmenší jest nížina od Cevenn k Středozemnímu moři, z níž vystupují jen 2 hory: Montagne de la Gardiole 236 m jihozáp. od Montpellieru a St. Loup 115 m u Agde; jinak jest krajina ta naprostou nížinou (Nar- bonne 2, Montpellier 44, Nimes 45, Avinion 12, Arles 3, Aix 132, Orange 46, Carpentras 102. Apt 250 ''m''). Širší jest již rovina západní (Languedoc), v níž se ztrácejí malé výběžky středního horstva; nejnižší jest při dolní Garonně (Bordeaux 4, Agen 23 ''m''), na jih stoupá (Angoulême 30, Toulouse 133, Cahors 128, Alby 169, Auch 166, Pau 175, Tarbes 310 ''m''. Nejvyšší výšky dostihuje pod Pyrenejemi Tarascon 480 ''m''. Na záp. mezi Garonnou a Atlantským okeánem přechází nížina ta v písčiny (''Landes'') až 130 ''m'' vys., provázené na pobřeží dunami až 89 ''m'' vys., ale také s místy nižšími (Mont de Marsan 43, Dax 9, Bayonne 5 ''m''). Stejné skoro výšky jest severní rovina až k údolí Loiry; na jejím východě vstává sice planina Millevache až do 970 ''m'', ale na západě klesá (Limoges 210, Bourges 150, Poitiers 112 ''m''. Podobně jest v údolí Loiry (Orléans 93, Tours 47, Angers 47, Nantes 2 ''m''), a nejvyšší horou mezi oběma jest Malchus (285 ''m'') v kraji Gâtine. Sev.-záp. Francie jest také nížinou, která na třech místech prostoupena jest horami, na severu a na jihu Bretagne a u Alençonu, kde jest zároveň nejvyšší místo sev. Francie v Mt. des Avaloirs a d’Ecouves, obě 417 ''m''. Záp. Normandie jest lesnatá kopčina (''bocage'') až přes 300 ''m'' vys. (Mt. Pincon 359 ''m'' jihozáp. od Caenu); málo vyšší horstvo prahorní vystupuje v Bretagni, na sev. Mt d. St. Michel 391 a le Mené 340 ''m'', na jihu Menezhom 330 ''m''; mezi těmito horami táhnou se silurské stepi (Landes de Lanvaux) prům. 89–175 ''m'' vys. s místy níže položenými (Rennes 40, le Mans 50 ''m''). Sev.-východ Francie jest nižší, tak že by moře vystoupivši o 100 ''m'' zatopilo celý kraj od La Manche přes Paříž (25) po Châlons s. Marne (85), Remeš (86), Troyes (101), Soissons (47), Arras (66), ano vniklo by i do nížiny flanderské (Lille 23, Cambrai 55) a jen některé kopce přes 200 ''m'' vys. vyčnívaly by jako ostrovy až po Ardenny, kde má Valmy 138 a Bar le Duc 189 ''m''. — {{Prostrkaně|Ardenny}} na půdě francouzské mají ráz pouhých planin bez kopců s hluboko vrytými koryty řek Mosy a Mosely (Sedan 160, Givet 100, Verdun 204 ''m''); nejvyšší místa jsou v 400—500 ''m'' (Croix Scaille 504, ale vých. Toul 204, Nancy 250, Mety 160, Thionville 148 ''m''). Rozvodí mezi řekami Seinou a Saonou tvoří planiny Faucilles, zvané tak od podoby k srpu, 400—500 ''m'' vys., planina Langreská 381, Hautmont 548, a na jihozáp. u Nuits Bois Janson 636 ''m''. Mèsta leží níže (Dijon 248, Vesoul 235, Épinal 317 ''m''). {{Prostrkaně|Vogesy}} spadají do Francie prudce s výše 1400 ''m'' (Belchen Sulzský 1428 ''m'') do roviny a ještě prudčeji do jižní roviny (Belfort 334 ''m''). {{Prostrkaně|Pohoří Jurské}}, které od Faucilles odděleno jest nížinou horní Saony (Dole 203, Besançon 233), jest nejvyšší na jihozápadě v Crêt de la Neige 1724 ''m''. Skládá se asi ze 30 souběžných temen vrásek — Thurmann), od jihozáp. k sev.-vých. postupujících, o 800 až 900 ''m'' výšky vrcholové, ale na sev. v Noirmontu 1550 ''m'' dosahujících. Od Alp jsou střední planiny odděleny nížinou u řeky Rhônu, stále k jihu klesající (Perte du Rhône 259, Macon 184, Lyon 169, Vienne 148, Valence 129 ''m'') až do jižní naprosté nížiny (Orange 46, Arles 3 ''m''). {{Prostrkaně|Ostroví Velkobritské}} jest jako takové snad velmi mladé, spon souviselo ještě v tertiéru Irsko se Skotskem, a úžina La Manche protržena byla, jak řečeno, teprve v diluviu. Největším bylo ostroví to za uhelné doby, od které trpí mocnou erosí Atlantského okeánu na západě. {{Prostrkaně|Irsko}} jest jako lastura ve středu nižší, na okrajích jednotlivými, osamělými výšinami obstoupeno. Na sev.-záp., kde žulové hory 279—310 ''m'' vys. přímo z moře vstávají (ostr. Achill 962 ''m'' n. m.), vystupují na poloostr. Mayoském a Connemaraském kopčiny silurské 700—800 ''m'' (Mweelrea 813 ''m'', s jediným lesem Irska, ale klesají hned na východ v nížinu rašelinitou (jezera Conn 12, Mask 22, Corrib 9 ''m''). Nížina ta šíří se dále na východ a prostupuje celý ostrov od Galwaye k Dublinu; jest sice z doby kamenouhelné, ale bez uhlí a nepřevyšuje 75 ''m'' (jezero Ree 35, Derg 43 ''m''), tak že střední výška Irska jest jen 23 ''m'' (Leipoldt). Nízké kopčiny jsou v krajích Sligo a Leitrim až 600 ''m'' (Cuilcagh 667, ale hoř. jez. Erne jen 46 ''m''). Jižně od zátoky Galwayské v hrabství Clare a Tipperary zdvihá se osamělé horstvo 400—500 ''m'' (Keeper 692) a v hrabství Kerry nejvyšší hora irská Carrantuahill 1042 ''m''. Nejjihozápadnější roh Irska jest krásná a romantická, od turistů hojně navštěvovaná krajina Killarneyská s jezerem t. jm. Střední jih ostrova jest nižší; nejmocnější skupina jest hora Galtymore 947 ''m'', ostatní část prostoupena jest kopci o 400—500 ''m''. Na jihovýchodě strmí nejvyšší hora Leinster (793 ''m''), odtud po vých. břehu na sever výška roste, dosahuje v hrab. wicklowském v hoře Lugnaquille 926 ''m'' a tvoří tu divoké, pusté a neobydlené skály Wicklowské. Na sev.-vých. pobřeží vystupují hory Mourne (Eagle 637, Slieve Beg 727, Donard 850 ''m'') a v hrabství Antrimském nižší kopčina 400—500 ''m'' (s horou Trostanem 549), pověstná pro své čedičové skály, zvláště na severu u Giants Causewaye, kde strmí 275 ''m'' dlouhá a 40—46 ''m'' široká řada 40.000 sloupců čedičových. Severozápad ostrova od jez. Neaghu (15 ''m'') vyplněn jest horami Sperrinskými (Sawel 672) a Donegalskými (5—600 ''m'', Erigal 750 ''ш''). — {{Prostrkaně|Skotsko}} dělí Geikie horopisně na tré: 1. severní vysočiny (''highlands''), 2. střední údolí (''midlands'') a 3. jižní kopčiny (''southern-lands'') 1. Severní vysočiny tvoří 3 části: ''a'') západní zevnější Hebridy, ''b'') střední celinu s ostr. Shetlandskými a Orkneyskými až ku průplavu Kaledonskému (rozvodí jen 24 ''m'' n. m.) a ''c'') jižní Grampiany. Rulové (laurentinské) Hebridy jsou nemalebné, nízké ostrovy (ostr. Lewis s horou Clesham 799), oba Uisty (do 600 ''m'' s horou Ben More 608 ''m'') a nejzápadnější ostrov St. Kilda (420 ''m''); nízké jsou též Shetlandy (ostr. Mainland s horou Ronas 450 ''m'') a Orkneye (ostr. Hoy s horou Cullags 433 ''m''). Vysočina střední celiny není jednotným pohořím; jest asi z 7 ''m'' silurní (dle Ramsaye), jen sev.-záp. roh jest kambrický, sev.-vých. devonský. Jsou to vlastně osamělé massivy, mezi nimiž táhnou se údolí od záp. a jihozáp. k sev.-vých., tak že železná trať z Dingwallu do Stromeferry jde nízkým rozvodím mezi Atlantským a Severním mořem. V celku jsou na západě vyšší (Carn Eige 1182, Ben Attow 1031, Scourna Lapaich 1150, Crahic 1120 m), na vých. nižší (nejvýše Ben Wywis 1043 m). {{Prostrkaně|Grampiany}}, zdvihající se za průplavem Kaledonským, dělí se také ve 3 části: severní, střední a jižní. Západní ostrovy jsou pokračováním Skotska, teprve {{Prostrkaně|Arran}} (uhelný — Goatfell 874 ''m'') náleží ke střednímu Skotsku; nejvyšší hory jsou tam Ben More (967 ''m'' na ostr. Mullu) a Cuilion (966 ''m'' na ostr. Skye). Střední Grampiany mají na západě nejvyšší horu skotskou a vůbec velkobritskou: Ben Nevis 1343 ''m'', ostatní hory vých. jsou daleko nižší: B. Alder 1145, B. Macdui 1309, Cairn Gorm 1248, Ben Avon 1171, Bealogloe 1119, Glassmeal 1067 ''m''. Jižní Grampiany (od Firth of Clyde k jezeru Rannochu s horou B. Lawers 1214 ''m'') jsou nejznámější a nejvíce navštěvovanou krajinou skotskou, zvláště B. Lomond 973, skotský to Rigi, jezero (Loch) Lomond (7 ''m'' n. m.) a Katrine (111), opěvané W. Scottem, a blízký průsmyk Trossachs, jediný to starý les Skotska (od XVII. stol.). Nížina mezi Grampiany a jižnim Skotskem (rozvodí jen 47 ''m'') není úplně rovinou; má kopce jen do 720 ''m'' (Ochil-Bencleugh), ale důležitá jest svými ložisky uhelnými a snižuje střední výši Skotska na 381 ''m''. Jižní kopčina skotská jest hlavně silurská, v sev.-záp. nižší, na sev.-vých. tvoří velkou planinu Lammermuir až 533 ''m'' (Meiklesayslaw) a ve středu Pentlandskou, jižně Moorfootshills 651. Střed utvořen jest pohořím od sev.-záp. k jihových. směřujícím a po h. Cheviot (816 ''m'') nazvaným (nejvyšší h. jižní Anglie je Carterfall 858, ve Skotsku Broadlaw 839 ''m'') a na záp. skupinou Merrick 843 ''m'', v sev. Tinto (Pentland) 712 ''m''; jsou to dílem bezlesé pouště (dle Geikie), dílem pastviny, které v XVII stol. byly ještě hustě zalesněny. Veliké lesy byly zporáženy, aby se v nich nemohli povstalci zdržovato, a již nevzrostly. — V {{Prostrkaně|Anglii}} můžeme ve trojím pásmu od severu k jihu rozeznávati tyto díly: v západním hory Cumberlandské, Waleské, Cornwallis a Devonsko, ve středním Penniny, střed Anglie a Cotswold a ve vých. Yorské wolds (lesy), rovinu východní Anglie, sev. a jižní Downs s Wealdem. Z ostrovů náleží Man (617 ''m'', Snaefell) ku pohoří Cumberlandskému, Anglesey (276, Holyhead) k Walesu a Wight k Downům. Z pravidla jest tu východ mladší a nižší, tak na př. pod Londýnem (povrch eocén) v 311, trias, devon v 1004, silur v 1664 ''m''. V sev.-záp. nejvyšší Scaw Fell 984 ''m'', v jezerní krajině (Cumberland i Westermoreland) Cross Fell 892 ''m''. Střední kopčina (Penniny) již 4–500 ''m'' (Highpeak 603 ''m'') a klesá jižněji vždy více (Zouch u Leicesteru 275, Birmingham 90 ''m''). Nejvýše vyčnívá samostatné horstvo Waleské, zbytek to staré planiny někdy 5—600 ''m'' vys., s h. Snowdon 1094, nejvyšší to horou vlastní Anglie, a jižně Aren Mowddy 933, Cader Idris 888, Beacons 878 a Plynlimon 756 ''m''. Střed tvoří dlouhé nízké, hlavně jurské planiny Cotswoldské do 348 ''m'' (u Bathu 240, pram. Temže 113, Milkhill 295, Inkpen 308), Mendipské h. 324 a na východě podobné Yorské wolds asi 454 ''m'' (Bottonhead), nejvyšší však místo u Londýna v Chiltern Hills 195 ''m''. Nejnižší jsou močály (''fens'') u zátoky Wash. Jihovýchodní Anglii tvoří dvě křídové planiny (''downs''), mezi nimi lesnatá někdy nížina (Weald 1—200, Ashdown 193, Leith u hill Dorkingu 294 ''m'') a srázné křídové skály na vých. pobřeží u Doveru 134, jižně nad Brightonem Ditching 245 ''m''. Na ostrově Wight dosahuje St. Catherine 238 ''m''. Jihozápad Anglie stoupá v jednotlivých nesouvislých horách nad vyšší planiny (Devonská 360 ''m''), h. Exmoor 520 a Dartmoor 622 ''m'', a klesá v Cornwallsku (Brown Willy jen 415 ''m'') a končí skalami i ostrovy j. Landsend (Lizardhill) 60, ostrov Scilly 48, avšak ostrov Lundy 189 ''m''. Přechod ku středoevropské rovině tvoří Belgie a Nizozemí. {{Prostrkaně|Belgie}} jest jedinou planinou, vystupující na sev. záp. z míst při poldrech od 2 ''m'' pod m. a rostoucí na východ (Barraque St. Michel na hranicích 687 ''m''), bez hor, za to však s hlubokými (až 100 ''m'') koryty říčními. Tak sev.-záp. až po ř. Rupel a Skaldu nedosahuje výšky 50 ''m'' (Gent 10 ''m''), písčité Campiny mají jen 78 ''m'' (u Beverloo), ale u ř. Mosa a Sambre stoupá kraj do 200 ''m'', Brussel leží 60, Mons 30, Lutich 60 ''m'' n. m. Řeka Mosa vstupuje do Belgie ve výši 97 a opouští ji ve 40 ''m'', ale okolní planiny mají 2—300 ''m'', t. Condroz v sev.-záp., Hervé na vých., Fagne na záp., Famenne ve středu a Bastogne na východě, kdež dostupuje Libramont 587 m. Ještě jednodušší jest {{Prostrkaně|Nízozemí}}; skládá se dle náhledů domácích z močálů (''marsch'') na západě a na severu (Frízsko) a z písčiny (''geest'') po pr. břehu Rýna v krajině Geldernské (do 110 ''m''). Jižní čásť Nizozemí má tytéž poměry jako Belgie, rozsáhlé písčiny (campiny) k Mose a na pr. břehu místa vyšší i hory, jediné to skály nizozemské, na př. u Maastrichtu (42 ''m'') h. Peterskou, v palaeontologii křídové pověstnou. Celý západ od Antverp až k Zuiderskému jezeru jest pod mořem a chráněn pobřežními dunami a hrázemi, teprve Nimvegy a Arnhem jsou 9, Roermond 15, Deventer 3, Kampen o 8 ''m'' n. m. {{Prostrkaně|Německo}}, jež horopisně nesnadno jest odloučiti od {{Prostrkaně|záp. Rakouska}}, skládá se ze tří částí: I. severní nížiny, II. střední kopčiny a III. jižní nížiny bavorské, nehledíme-li k Alpám, které samy o sobě tvoří celek. Severní Švýcarsko nelze děliti od jižního Německa. I. {{Prostrkaně|Severní nížina}}, ke které vlastně náleží též Belgie, Nizozemí a Dánsko, ba i díl Polska a Rusi, není jednotná, nýbrž skládá se dle Pencka ze 3 částí: 1. ze slatin severozáp. (s Nizozemím) až k Labi, 2. sev.-vých. jezerní planiny baltické čili z baltického štítu (od Dánska do baltické Rusi) a 3. z jihových. nížiny (»luhu«) braniborské. Na západě jest nížina úzká, ale šíří se na východ, kde zátoka slezská zasahuje až po planiny polské, 1. Sev.-záp. slatiny jsou nejrovnější, nebo v slatině Bourtangeské na hranici nizozemské není ani jediné vyvýšeniny zvýší dětské hlavy, teprve na vřesovišti glinském (''Lüneburger Heide'') mezi Veserou a Labem vystupují kopce 160—171 ''m'' (Wilseder Berg); jinak mají místa Emmerich (na Rýně) 13, Düsseldorf 29, Kolín 39, Bonn 46, Hamm na Lippě 56, Lippstadt 43, Meppen 10 ''m''. Les Teutoburský dělí je v nižší západní část a vyšší východní (Osnabrück 54. Minden 36, Celle 38, ale sever jest nižší: Lüneburk 7, Hamburk 1, Lauenburk 2 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Baltický štít}} dělí se přirozeně prorvami Labe, Odry, Visly a Němna na 4 díly; ''a'') Holštýn a Lauenburk, ''b'') Meklenbursko a záp. Pomořany k Odře, ''c'') Pomořany a záp. Prusy k Visle, ''d'') Prusy Východní. — ''a'') Holštýn jest nížinou pravého rázu, nebo průplav Eidorský nedosahuje výše 7 ''m'' (u Rendsburku jen 1 ''m'') a průplav ze století XIV. z Bukovce (3 ''m'') k Labi vedený jen 17 ''m'', Plön 22 ''m''; pouze na sev.-vých. vystupují kopce: Bungsberg (164 ''m'') a Hüttenberg (106 ''m''), ''b'') Meklenburská planina stoupá ve středu až na б0 ''m'' (jez. Murické 68. Zvěřínské 38 ''m'') a má nejvyšší body horu Ruhnskou (178 ''m'') a vých. Helpter (177 ''m''), ale severní její pobřeží jest velmi nízké (Wismar 0,14, Roztoky 0,3, Štětín 0,4, Greifswald 5), podobně ostrovy, z nichž jen Rujana má na severu křídové hory a zvláště ve výběžku Stubbenkammeru (Stupnice, 133 ''m''), nejmalebnější místo sev. Německa, bílou křídovou skálu pod bukovým lesem. Arkona má jen 54 ''m'' n. m. ''c'') Planina Pomořská jest ze všech nejvyšší; má horu Thurmberg (331 ''m'') a ve středu vrcholy s romantickými skalami až 219 ''m'', jež tu zovou Pomořským Švýcarskem. Pobřeží je velmi nízké, t. Kolobřeh 5, Stolp 14, Bělehrad (Belgard) 21 ''m'' a podobně údolí Visly (Toruň 35, Gnězdno 19, Bydhošť 36, Marienburk 5, Tylže 5 ''m''). ''d'') Pruská planina mezi Vislou a Němnem jest nízká na severu (Insterburg 9, Samland u Královce 110 ''m''), stoupá však k jihových., kde nalézá se jez. Wystycké (174), Spirding (117) a nejvyšší vrchol Seesker Höhe (310 ''m''). Střed jest nízký, t. Angerburg a Johannisberg 117, v jihu však Kernsdorffská hora 313 ''m'', kopce u Frisches Haff až 182 ''m''. — 3. Zcela jiné poměry má {{Prostrkaně|nížina}} (propadlina) {{Prostrkaně|braniborská}}. Zde mají nadmořskou výši: Berlín jen 33, Postupim 30, Frankfurt n. O. 21 a vých. Kustřín 12, Poznaň 66, Chotěbuz 72, Krosno 40, Guben 42, Hlohov 72, Vratislav 112, Opolí 149, na záp. Trgov 79, Lipsko 110, Drážďany 102, Magdeburg 43, Vitemberk 65, Halle 76 ''m''. Jen pořídku vyskytují se nízké kopce v rovině této a pouze Fläming tvoří mezi Sprévou a Labem vyšší rozvodí (Hagelberg 207 ''m''). Mezi těmito písčitými kopci rozkládají se močály (Sprévský les, Oder Bruch), jezera a lesy borové. Vých. částí svou v Polsku a ve Slezsku náleží tato nížina tektonicky k neporušeným planinám východní '''E'''-py; objevujeť se tu poslední čedič. II. {{Prostrkaně|Střední Německo}} lze rozděliti na: 1. hercynsko-česko-moravskou kopčinu na východě, 2. ve středu planiny jurské v jihu a kopčiny hessko westfálské v severu a 3. na západě devonskou planinu porýnskou v sev. a údolí Rýnské s Černým lesem a Vogesami v jihu. 1. {{Prostrkaně|Soustava hercynsko-česko-moravská}} má hlavní směr od jihovýchodu k sev.-záp. a jest zbytkem vyšší někdy kramoly, jejíž pokrají na západě (v Bavořích) a na východě (ve Slezsku) kleslo do nížiny, v jihu pak (na Moravě a v Rakousích) se ulomilo. Mezi ní a planinami porýnskými proudilo mesozoické moře zátokou teprve po juře zanesenou; byla jedním z nejstarších ostrovů světa a největším ostrovem střední '''E'''-py, a leží částečně pohřbena v severu k Labi (dle Pencka), na př. pod Flämingem a vřesovištěm glinským, tak že snad i Helgoland (kus triasu) k ní náleží. Horopisně rozpadá se ve 4 části, i geologicky od sebe se různící: ''a'') Harc a okolí na severu, ''b'') Durynský les a Šumavu, ''c'') Rudohoří s českomorav. planinou, ''d'') Krkonoše a Sudety. — ''a'') {{Prostrkaně|Harc}} vystupuje jako vyšší, tvrdší, podlouhlá výspa mezi řadami nižších a mladších pohoří k sev.-záp. klesajících a má na západě 600, na východě sotva 400 ''m'', ale vrchol jeho Brocken 1142 ''m'' jest nejvyšším bodem sev. a stř. Německa mezi Čechami a Sev. mořem. Okolní hory jsou daleko nižší: na sev. Asse (Elm 325 ''m''), sev.-záp. Deister (403), Süntel (417) a Teutoburský les (388), na jihu Durynská planina s výškami: Nordhausen 189, Mühlhausen 207, Erfurt 213, Gotha 291, Weimar 224, Naumburk 162, Gotinky 146 a osamělý Kyffhäuser 456 ''m''. Jen jihozáp. roh Durynska k nížině vypadá jako pohoří. — ''b'') {{Prostrkaně|Durynský les}}, ač jest jen krajem planiny, má větší výšku (Beerberg 983, Schneekopf 976 ''m''), pod ním jižně jsou místa nízká (Koburg 289, Meiningen 297, Hildburghausen 360 ''m'') v údolí ř. Werry, na sev. pak kupí se nevýznamné kopčiny (Solling 515 ''m'') až k výběžkům Harcu. Jihových. od Durynského lesa jsou {{Prostrkaně|Smrčiny}}, jichž střední údolí (Wunsiedel 522 ''m'') jest obklopeno nižšími pohořími směru rudohorského, v sev. Waldstein (880 ''m'') a jihu Steinwald (736 ''m''), a na záp. vyššími souběžnými směru hercynského (Schneeberg 1053 a záp. Ochsenkopf 1024 ''m''). Pro centrální polohu svou bývaly považovány za střední uzel Německa, čehož ve skutečnosti není (viz na př. náhledy Suessovy o t. zv. oblouku Varisků). Na sever od Smrčin jsou planiny okolo Hofu (473 ''m'') a na záp. ve Frankenwaldu výšky: Wetzstein 817, Dobra 799, Kulm (Chlum) 722 ''m''. Údolí Lesní Náby (''Waldnaab'') a Odravy (''Wondreb'') dělí Smrčiny od Šumavy. — ''c'') {{Prostrkaně|Rudohoří}} na straně saské jest velikou, k sev.-záp nakloněnou planinou s nejvyšším místem Fichtelbergem (1213 ''m'') a s hlubokými údolími (Plavno 326, Zvíkava 288, Kamenice 306, Freiberk 401 ''m''). Na stranu českou Rudohoří srázně spadá. {{Prostrkaně|České Středohoří}} vrcholí Milešovkou v 835 ''m''. Českomorav. planina klesá na východě na Moravě rychle, v Rakousích méně a dosahuje místy až k Dunaji (Viehberg 1111, Römmerwald 1005, Weinsberg 1039, Paulstein 1060, Javorník čili Jauerling 989 ''m''); geologicky samostatný je Manhardt (tertiérní), 536 ''m'' vysoký. — ''d'') {{Prostrkaně|Krkonoše}} a {{Prostrkaně|Sudety}}. Krkonoše odděleny jsou od Rudohoří a od Saského pískovcového (kvádrového, křídového) pohoří Lužickou zátokou (''Lausitzer Bucht'' něm. odborníků) a jejími čedičovými vrchy. Zátoka tato jest hluboká (Zhořelec 183, Žitava 231, Budišín 184) s kopci do 400 ''m''; rozvodní hory jsou v Čechách, v Sasku jen předhoří (Ojvín 514 ''m''). Ze sev. cípu Čech postupuje kopčina (Falkenberg 587) až ke Kamenci (283), kdežto Saské Švýcarsko dosahuje jen 351 ''m'' (Vel. Winterberg). Krkonoše vrcholí Sněžkou 1603 ''m'' vys. Slezský svah jejich jest mírný, jedině Kullge (sev.-vých. od Hirschberku) má 740 ''m''. Zároveň s Broumovskými horami počínají Soví hory 1027 ''m'' jako počátek Sudet a severně od těch strmí osamělá h. Sobotka (Zobten) 718 ''m'' v nížině slezské. {{Prostrkaně|Sudety}}, které dělí kotlina Kladská (296 ''m'') od pokračování Krkonošů a prorva řeky Nisy (Wartha 257) od Sovích hor, mají nejvyšší vrchy Praděd (''Altvater'') 1490 a Sněžník kladský 1424 ''m''; jih Sudetů tvoří planina Jeseníků (Gesenke 600-700 ''m'') až ku prorvě Bečvy a Odry, kde jest rozvodí '''E'''-py mezi Baltem a Černým mořem nejnižší o 284 ''m'' (Opava 260, Mor. Ostrava 209 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Planiny jurské}} a {{Prostrkaně|kopčiny hessko-westfálské}}. Mezi českohercynskou kopčinou a záp. porýnskou (kterou Penck nazývá ''niederländisch'', ačkoliv v Nizozemí neleží) prostírá se v severu kopčina hesská, již plní hlavně čedičové výbuchy miocénní, které zde tvoří dvě velká pohoří: Vogelsgebirge s Taufsteinem (772 ''m'') a k severu vyšší Hohe Rhön (Wasserkuppe 950 ''m''); severní údolí jsou velmi nízká (Kassel 133, Giessen 151, Marburk 180, Minden 177 ''m''). Poslední plochá čedičová hora k sev. Meisner (750 ''m''). Jižněji mezi Šumavou, Dunajem a porýnskou kopčinou prostírají se východně roviny jurské a francké, západně triasové švábské, které vnikají v nížině Kraichgauské až k údolí Rýnu (Pforzheim 248 ''m''). Všude převládá tu ráz planin, zřídka vystupují hory vlastní, jako vých. od Norimberka Hohenstein (622 ''m''), Friedelberg (677 ''m''), anebo čedičové vrcholy při sev. svahu švábské planiny, zv. Rauhe Alp (600—700 ''m'' výše; k jihozáp. roste Hohenstaufen 682, Hohenberg 1016 ''m''); údoli jsou skoro stejně položena (Bamberk 233, Norimberk 300, Baireuth 342, Anšpach 397, Amberk 385 ''m''). Západ těchto planin jest nižší, spád strmý, t. Steigerwald 512, Frankenhöhe 575, Rauhe Alp 700—800 ''m'', kdežto na sev. Štutgart 250, Heilbron 130, Vircpurk a Schweinfurt 205 ''m'', což souvisí úplně s geologickými poměry (záp. trias, vých. jura). — 3. {{Prostrkaně|Porýnskou planinu}} na jihu dělí údolí rýnské ve 2 části, východní a záp., kdežto na sev. puklina rýnská neruší jejího planinného rázu z Belgie až do Hesska. Obě jižní části dělí se zase přirozeně ve 3 stupně; ve východní (Spessart, Odenwald a Schwarzwald [Černý les]), v západní (planina falcká, Hardt s planinou severolotrinskou) a ve Vogesy. — Porýnská planina devonská, prům. 500 ''m'' vys. (dle Lepsia), zahýbá se z Belgie do Hesska směrem záp.-sev.-vých. a prorvána jest uprostřed hlubokým a malebným údolím rýnským (Bingen 77, u Bonnu 44 ''m''). Má vrcholy ploché, na záp. slatiny (Hohes Venn) do 695 ''m'', nejvyšší uprostřed ve Feldbergu (880 ''m'') v pohoří Taunus. Jihozáp. pokraj spadá k severu (Westerwald jen 650 ''m'') a východu. Hluboká údolí Mosely a Lahnu prolamují planinu souběžně na přič, nižší Ardenny, Eifel jen 760 ''m'' a jižní kopčina falcká s Donnersbergem porfyrovým 687 ''m'' na l. břehu rýnském. Nejvyšší místa pak Kalter Astenberg (842 ''m'') a záp. v Hunsrücku Walderberkopf (814 ''m''). Pokrají triasové planiny lotrinské na l. břehu Rýna nazývá se {{Prostrkaně|Hardt}} (nejvýše Kalmit 860 ''m''). Vogesy tvoří západní hranici nížiny rýnské (Basilej 252, Mühlhausen 242, Karlsruhe 117, Mohuč 81 ''m''), v níž zdvihá se jediný doleritový kopec Kaiserstuhl 556 ''m'', jenž vyvřel z pozdní té pukliny zanesené štěrkem rýnským. Složitější jsou poměry vých. břehu rýnského. V sev. vyvstávají 2 osamělé prahorní pecky: Spessart (Geiersberg 607 ''m'') a za prorvou Mohanu Odenwald (Katzenbuckel 628 ''m'', Felsberg 671 ''m''). Triasová planina Kraichgauská dělí, jak již bylo řečeno, Odenwald od jižnějšího Schwarzwaldu, jenž v prahorním jádru svém (Feldberg) dosahuje výše 1493 ''m'' a k Rýnu příkře spadá, na východ povolně. V sev. má Hornisgrinde hned 1169 ''m''. Údolí rýnské od jezera Bodamského až k nížině jest hluboce provrtáno, jak vodopád Schaffhúzský ukazuje, tak H. Randen (930 ''m'') a Waldshut (313 ''m''). III. {{Prostrkaně|Jihoněmecká rovina}} dělí se ve 2 části: sev.-vých. čili Podunají a jihozáp. čili Porýní s Bodamským jezerem. Porýní odděleno jest od Francie pohořím Jurským, řadou to souběžných pohoří s příkrým srázem do Švýcarska (jez. Lemanské č. Genevské 375, Neuchâtelské 432); z pohoří vynikají: Mt Tendre sev. od jez. Lemanského (1680 ''m'') a Mont Chasseral (1611 ''m'') sev. od jezera Neuchâtelského. Porýní švýcarské, jež nepatrná vysočina dělí od jez. Lemanského, postupuje až k jez. Bodamskému, i jest rovinou plnou jezer a řek, jejichž tok na sever se kloní (Bodamské jez. 394, Curišské 409, Vierwaldstädtské 427, Bern 503, jezero Thunské 560, Walenské 424; nejnižší jest dolní tok ř. Aary). Mezi rovinami Rýnu a Dunaje na severu a Pádu na jihu tyčí se Alpy, nejmohutnější horský komplex v '''E'''-pě. Dělívají se dvojím způsobem, buď na vých., stř. a jihozáp., nebo v sev. vápencové, ve střední prahorní a jižní (vých. dolomity a jihotyrolské). Jsou složeny z četných massivů prahorních, obklopených mladšími útvary, neboť hlavní zdvižení jich jest pomiocénní a vzniklo tlakem z jihu na sev.-záp. Nejvyšší jich vrchol Mont Blanc 4810 ''m'' nalézá se v samém ohbu, kde dosavadní meridionální směr mění se v aequatoriální, avšak nejvyšší vrcholy nenalézají se ani v jedné řadě ani v rozvodí. Massivy v záp. Alpách jdou dvojí řadou od moře: j. Mercantourské (Rocca Argentera 3397 ''m'') a Kottické (M. Viso 3845 ''m''), severněji Oisanské (Pelvoux 4103 ''m'') a Grajské (Gran Paradis 4052 ''m'') a řečený již M. Blanc. Ještě dále k severu nalézá se údolí Walliské mezi Alpami Bernskými v severu (Finsteraarhorn 4275 ''m'') a Penninskými v jihu (Mt. Cervin 4482, Mte Rosa až 4638 ''m''), ale od Gotthardu se tato pravidelnost ztrácí. Vyšší hory zůstávají v jižních massivech (Bernina 4052 ''m''), až Ortlesem (3905 ''m'') končí střední Alpy a nastupují nižší vých. (nejv. V. Zvon 3797 ''m''), klesající rychle k východu. Ve vých. části souvisejí s Krasem a Karpatami. — {{Prostrkaně|Kras}} jest vápenná vysočina lemující vých. břeh Jaderského moře od Istrie až po Řecko, ač v užším smyslu označuje se jménem tím jen horský kraj Istrie a Dalmacie. Jsou to bezlesé teď roviny (jihosl. planiny) poseté skalami. Jen v údolích a dolinách jest orba možná. Z pravidla nepřesahují výšky 1000 ''m'', jednotlivé hory však stoupají i přes 2000 ''m'', t. Kom 2448 a Dormitor 2606 ''m''. Povšechný směr od sev.-záp. k jihových. Voda dešťová prosakuje tu vápencem, vymílá jeskyně (Postojna, Canzian a j.) a tvoří podzemní řeky. Povrchní vody jest tu málo až na některé močály (blata), zejména v uzavřených údolích Bosny a Hercegoviny. — Spojení Alp s Karpatami jest spíše tektonické než horopisné. Karpatami nazýváme pohoří, jež jako polokruh obmyká na sev. a vých. nížiny Uherské a střední nížinu Sedmihradskou, ač geologicky skládá se z více nesouvislých částí. Ve velkém lze rozeznávati Karpaty sev , sev.-vých. (lesní) a sedmihradské (s banátskými). Severní čásť není jednotným pohořím, nejvyšší vrcholy jeho — vlastní Tatry — tvoří v jihu osamělé, podlouhlé pohoří prahorní, hl. žulové, dosahující v štítu Gerlachovském 2663 ''m''. V severu sahá hřeben rozvodní jen asi do 1700 ''m'' (Babiagora 1725, Popadia 1742 ''m''). Údolí všude hluboká, na př. Turčanské 388 ''m''. Severní a sev.-vých. pokrají tvoří pískovec, hlavně křídový — na kraji nížiny uherské četné kopce trachytické, t. Tokajské, Vihorlat, Hargita již v Sedmihradech. Sedmihrady mají střední nížinu (Brašov 220, Kološ 347, Sibiň 419) s nepatrnými 7—800 ''m'' vys. kopci, již však obklopují odevšad hory, nejvyšší prahorní v jihu (Negoi 2536 ''m''), nejširší v západě (Biharské 1851 ''m''), avšak i na východě dosti mohutné (Bučač 2508 ''m''). V Banátě se toto pohoří snižuje (nejv. 1449 ''m'') až ku soutěsce Dunajem v délce 126 ''km'' prorvané. — Z {{Prostrkaně|rovin rakouských}} vytknouti jest moravskouherskou, hornouherskou (malou) a za Bakoňským lesem středouherskou (velkou). — Nížina moravskorakouská leží mezi Karpaty, Českomoravskou planinou, Sudetami a Alpami (Olomouc 221, Brno 227, Přerov 212, Prostějov 252, Břeclav 168, Vídeň 180, Baden 215 ''m'') a oddělena jest pohořím {{Prostrkaně|Litavským}} (480 ''m'') od nížiny hornouherské. Z kopců nejvyšší jsou hory Maršovské (Bord 587), Polomské (550), v Rakousku Manhardt (536 ''m''). Hornouherská nížina počíná u Prešpurku (132), táhne se přes Trnavu a Nitru až k Ostřihomu (111), Komárnu (109), k Bakoňskému lesu (713), pod Kysek (Güns 219, Geschriebenstein však 882) a Šoproň (212, Neziderské jez. 115) a do Štýrska k Fürstenfeldu (27 ''m''). Středouherská nížina počíná pod Karpaty (Munkáč 128, Miškolec 128, Košice 201, Budín-Pešť 102 ''m'') a u Blatenského jezera (100, Varaždín 170 ''m''), a táhne se až po Biharské pohoří (Vel. Varadín 132, Arad 116, Zemuň 76, Nový Sad 82 ''m''), majíc jedině na západě kopce u Pětikostelí (Zengövar 681 ''m''); na jihu charvatskoslavonská pohoří (Ivančica 1060, Papuk 954, Fruška gora 546 ''m'') dělí ji od nížiny při Sávě (Záhřeb 114, Karlovac 142 ''m''). Horstvo {{Prostrkaně|východní}} '''E'''-py vyznačuje se nedostatkem vlastních hor a eruptivních hornin, vodorovným usazením vrstev a hlavně působením erose. Od Sudet a Karpat až k Uralu, k Černému a Ledovému moři nemáme žádných hor, které by měly jména, až na skupinu Valdajskou v ruském Lapsku a triasový Bogdo 176 ''m'' ve stepi zavolžské. Planiny, někde hluboko řekami prorvané, střídají se tu s rovinami a nepatrnými kopci; ale naprosté roviny na vých. není, neb i dolní Volga teče v propadlině, majíc na pr. břehu kraj vysoké středoruské planiny, nejvyšší u Atkarsku v gub. Saratovské, kde Tillo udává nejvyšší výšku 405 ''m'', a na levém propadlinu stepi Orenburské se zmíněným solinosným Bogdem. Nejnižší jest sever, údolí Dviny a Pečory, kde rozkládají se široké tundry; nejvyšší známé místo jsou tu vrchy Timánské 276 ''m'', ale ostatní místa jsou velmi nízká, stok Pečory s Ussou 96, Cholmogory 21, Petrozavodsk 105, planina Očparmo 97, Veliký Ustjug 107, Oněga 35, Ladoga 5 ''m''. Východní hranici země tvoří Ural, zcela ponenáhlu vystupující z evropské strany, s příkrým však srázem na straně východní. Nejvyšší vrchol v již. Uralu je Jaman Tau (1646 ''m''), avšak i severněji, za polárním kruhem, vyskytují se výšky přes 1300 ''m''. — Západní {{Prostrkaně|baltické}} krajiny jsou též nízkou planinou (jez. Pejpus 30, Ilmen 16, Novgorod 52, Pskov 46, Jurjev 68, Dvinsk 34 ''m''), na níž jen jednotlivé vrchy strmí (Gaising 314, Munna 324, nejvýše Dubová 347 ''m'' u Minska). — {{Prostrkaně|Polsko}}, k němuž náleží celý pruh od Bukoviny do Slezska, je nížinou 100 až 200 ''m'' vys. (Varšava 99, Lublin 191, Częstochowa 243, Krakov 205, Tarnów 225, Rešov 215, Przemysl 241, Brody 234, Stryj 202, Stanislavov 256, Černovice 248 ''m''), jež stoupá u Lvova (320) a u Tarnopolu (318) a v pohoří Lysa Gora (611), v Trebnických horách (311, ve Slezsku) a u Křemence na Volyni (404 ''m''). — Střední {{Prostrkaně|Rus}} začíná na západě nížinou močálovitou (Pinsk 143 ''m''), dostupuje nejvyšší výšky ve svém středu, v gub. tverské, kde nejvyšší měřený bod je Kamestik (321), vrch u Gorice (317) a Ilji Gory (311 ''m''), veskrze vyšší než dále k severu Valdaj s Popovou Gorou, jež má sotva 300 ''m'' výšky, a klesá na východ (Moskva 191, Vladimíř 158, Murom 81) a k Volze. Východní Rus zdvihá se v pohoří (Bělyj Ključ 352, Telšanka 345 a jižně od Saratova Teterevjatka 327 ''m''), které hlubokým údolím řeky Volgy (Simbirsk 22, Sysran 11, Černyj 8, Astrachaň 11) odděleno jest od východní stepi (Perm 70, Buguruslan 99, Ufa 156, Orenburg 109 ''m'') a sklání se k jihu do hlubiny Kaspického moře. Jižní Rus je na západě nízká (Kišiněv 85, Kijev 94 a planina u prahů dněprských 185 ''m''), zdvihá se také ve středu (Ivanovka do 369), klesá za Donem (u Caricyna 122 ''m'') v pahorcích Ergenských (rozvodí 163 ''m'') a přechází v step, která teprve pod Kavkázem znova stoupá (Stavropol 611 ''m''). — {{Prostrkaně|Krim}} jest na severu nízkou rovinou, na jihu prostoupen jest příčným pohořím Jaila-dagem (Romankuš 1543, Čatyrdag 1526, Kara Tau 1212 ''m''). — {{Prostrkaně|Rumunsko}}, kromě svahu Karpat a až na Dobrudžu (Sakarbači 535 ''m''), která náleží k poloostrovu balkánskému, jest rovinou k jihu a vých. klesající, ve vých. části nížinou bez kopců (Jasy 144, Krajová 205, Bukurešť 88, Brajlov 5 ''m''). {{Prostrkaně|Skandinavie}}, od níž není možno horopisně odděliti Dánsko a Čuchonsko, dělí se ve 4 části: 1. Planiny lapské na sev., 2. pohoří norské na záp., 3. planiny švédsko-dánské ve středu a 4. kopčiny čuchonské na vých. 1. {{Prostrkaně|Lapsko}} ruské i norské jest dosud málo známé i ukazuje planiny palaeozoické, v nichž jsou vtroušeny nepravidelné kopčiny, nejvyšší snad na východě ruském neměřeném (Rabot udává 1100 ''m''), na záp. nižší (Rastegaísa 876, Nuppivare 822 ''m''), ale čím dále ku pobřeží stoupající (Goaca Gaisi u Tromsö 1300, ostr. Seiland 1080 ''m''); jih jest 600—700 ''m'' (ale jez. Enare 123, tundra u jez. Imandra 116, rozvodí k Bílému moři 125 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Norsko}} skoro celé prostupuje prahorní pohoří, vstávající na záp. příkře z veliké hloubky mořské labyrinthem ostrovů a fjordů (na př. Lofoty); u výši končí obyčejně vysokými planinami (fjell) rulovými, které na některých místech kryty jsou velikými ledovci (Svartisen na sev., Jostedals Brae na jihu), na jiných lišejovými tundrami skalními. Fjelly ty spolu nesouvisí, jsou prořezány sráznými, až 1000 ''m'' vys. stěnami fjordů (Throndhjemský největší) a hlubokými jezery (Virik Javre 576, Rös Vand 408, Umea 559 ''m''). Výška jejich na severu jest menší (1200 ''m''), na půdě švédské však vystupují vrchy vyšší (Olmajalojaekna 1689 ''m''), načež klesají ku planinám Röraským na 700-800 ''m'', z nichž vyčnívá jen Sölen (1788), Tron (1743) a Elgepiggen (1615 ''m''). Na jihozápadě dosahují největší výšky v Romsdalu (Snehaettan 2306, nad Doorem 625), záp nejvyšší hora v Jotunsfjeldech Ymerf. 2604 ''m'', ale na jihových. výška rychle klesá (Worreskayle 2054, Storford 1740, Urdals-Knuta 1413 ''m''). Svah jihovýchodní přerušen jest jen jediným obrem (Gausta 1881 ''m''), jest rychlý k nížině (jez. Stor 257, Mjösen 125, Nisser 24 ''m'') a přechází ke Christianii v nízkou silurskou kopčinu. — 3. {{Prostrkaně|Švédsko}} rozděleno jest čarou přes jezero Melar a Wener (134 ''m'') v čásť sev. a jižní. Severní čásť utvořena jest povlovným svahem z norských hor k vých. zátoce Botnické (Sarjektjäkko 2125, Sulitelma 1875, Ahreskutan 1460, Syltopperne 1787 ''m''); svah ten má nízká, na jihovýchod otevřená údolí (jez. Ostersund 305, Siljan 169 ''m''). Třináctou čásť Švédska kryjí jezera. Jižní čásť je kopcovitá planina asi 100 ''m'' vys. (jez. Kjölmas 23, Wenern 88, Bolmen 119, Asnen 123) s jednotlivými kopci (nejvýše Taberg 369, Kinnekulle 303 ''m''). {{Prostrkaně|Dánsko}} tvoří 2 rozdílné kraje: ostrovy se skalami křídovými (Mön 141 ''m'') a celinu jutsko-šlesvickou, jejíž východ jest pln kopců a jezer (Eierbavnehöi 173 ''m''), střed písčitý a západ močálovité nížiny. Bornholm je starší ostrov (162 ''m''). — 4. {{Prostrkaně|Čuchonsko}} jest zemí nízkých kopců, četných dlouhých jezer (na jihu zaujímají jezera 47 % plochy dle Veselovského) v 100–200 ''m'' (Ulea 119, Pielis 92, Pyhäselka 80, Kitka 232, Saima 78, Lendne 164, Pejerme 75 ''m''); na severu jsou kopce přes 300 ''m'' (Teiriharju 334, Sukovaro 327 ''m''), ano v Lapsku hora Jeristunturi 706, Peldoivi 715 ''m'' vys., na jihu sotva 200 ''m'' (Turisma 227) jako nejzápadnější Avasaxa. {{Prostrkaně|Italie}} neposkytuje obrazu jednotného. Kromě sev. nížiny lombardské táhne se po vých. pobřeží moře Jaderského rovina, která přerušena jsouc horou Gargano šíří se na jihu v pliocénní planinu (tavogliere) {{Prostrkaně|apulskou}}. — Souvislého horstva, které by jako hřbet Italii od sev. k jihu prostupovalo, není; vyskytují se tu jen samostatná pohoří, na sev.-záp. toskánská, na jihozáp. osamělé skupiny Kalabrie. Žádná hora na celině nedosahuje 3000 ''m''; kopčina jest pravidlem. S vyloučením Alp můžeme Italii takto rozděliti: 1. nížina lombardsko-benátská, 2. Ligurské hory, 3. Toskána, 4. Apenniny vlastní, 5. Apulie, 6. Kalabrie, 7. ostrovy (Korsika, Sardinie, Sicilie, Malta, Elba a menší: Pantellaria a jiné). — 1. {{Prostrkaně|Piemontsko-lombardsko-benátská nížina}} mezi Alpami a Apenniny počíná na severu řadou jezer (Lago Maggiore 197, Luganské 271, Comské [Lario| 202, d’Iseo 197, Garda [Benaco] 69 ''m''), spadá od západu na východ povlovně (Turin 240, Alessandria 96, Pavia 100, Milán 147, Mantova 27, Verona 60, Vicenza 54, Udine 116, Padova 31, Benátky 21, Ferrara 5 ''m'') a má jen osamělé kopce tertiérní: Superga (622), Mti Berici (419) a Euganei (589 ''m''); na pr. břehu pádském stoupá na jih (Ravenna 54, Bologna 85, Parma 89, Modena 64 ''m''). — 2. {{Prostrkaně|Ligurské pohoří}} jest nízká kopčina tertiérní, jež v Monte Carmo až 1389 ''m'' vys. vysýlá na sever odnože k Asti (700—800) a ke Stradelle, oddělené nížinou u Novi (195) a přechází vých. od Janova v Apenniny etruské. Nejdůležitější prosmyky jsou de Giovi sev. od Janova (472) a dell’ Altare (495 ''m'').— 3. {{Prostrkaně|Toskána}}, k níž patří vých. Ligurie, Marky a sev. Římsko až po Tiber, je velmi složitá a stará a tvořila za mesozoické doby s Elbou a Sardinií veliký ostrov, pohřbený nyní na západě mořem a krytý na východě hlavně eocénem a pliocénem (prahory jen u Gavorrana). Horopisně skládá se ze 3 částí: ''a'') Apenninu (mezi Janovem a horou Falterona na pramenisku Arna), ''b'') hor Apuanských a ''c'') mladší kopčiny toskánské (mezi ř. Arnem a Tiberou záp. od ř. Chiana). ''a'') {{Prostrkaně|Apenniny}}, též etruské zvané, jsou hlavně tertiérní a skládají se z několika stupňů, které od sev. k jihu odděleny jsou hlubokými údolími řek (Magra, Serchio, Ombrone a Sieve na jihu, Trebbio, Taro, Secchia, Reno a j. na severu). Stupně ty mohou býti pojmenovány po jednotlivých vynikajících horách, jako: 1. Lessina 1627, 2. Mte Bue 1935, Gottero 1639, 3. di Succiso 2017, Cusna 2121, 4. Cimone 2165; k jihu leží osamělé výběžky Giovi 992, Albano 641, starý M. Pisano 918, až k nížině Arna (Pisa 10, Florencie 72, Pistoja 85); východ jejich jest nízký (hory jen do 1175, průsmyk La Futa 903 ''m'') až k uzlu hory Falterone (1649 ''m''). ''b'') Apuanské Alpy jsou staré, hlavně triasové, osamělé horstvo s M. Pisanino (1946 ''m'') mezi údolím d. Serchio a mořem. ''c'') {{Prostrkaně|Toskánská kopčina}} vlastní, pro staré doly etruské (měď, cín, stříbro atd ) zvaná ''Catena metallifera'', oddělena jest od Apuanských hor a Apenninu údolím Arna na sev. (Arezzo 277), Chiany a Tibery (258 jez. Trasimenské, Perugia 520, Orvieto 355) na jihovýchodě, skládá se z více kopčin, mezi nimiž jsou nízká údolí (Volterra 544, Siena 348, Viterbo 357 ''m''). Severní čásť jest nižší (le Cornatte 1059, křídové Chianti 893 ''m''), střed jest nejvyšší (trachyt M..Amiata 1734), plutonický jih nejnižší (M. Sorate 691) s jezery di Bolsena 303, Bracciano 164 (původně krátery), a sklání se do (nížiny) Campagně u Říma (50 ''m''). U moře vystupuje osamělý M. Argentario do výše 638 ''m''. — 4. {{Prostrkaně|Apenniny střední}} jsou méně známy a pro složení jejich (trias, juru, křídu a tertiér) nesnadno jest je vylíčiti. Dělíme je: ''a'') v Apennin etruský od sev. až po horu Catria, ''b'') v Ap. římský (Romano, dle Cory, jehož nejvíce následujeme), od Catrie k horám Sibillini, ''c'') Abruzzy od hor Sibillinských k Volturnu a Trignu, ''d'') Ap. neapolské až po horu Pollino. K Abruzzám berou se obyčejně hory Sabinské i hory Lepinské a Ceprejské; k neapolským, ač neprávem, celá kopčina mezi mořem Tyrrhenským a Apenniny, od ř. Garigliana až přes zátoku Policastroskou. Není zde jednoty horopisné, ani geologické, zvláště jih nevyhovuje obyčejnému pojmu podélného pohoří, neboť planiny a prorvy řek ruší tu naprosto každý podobný směr. ''a'') Od hlavního hřbetu Apenninů etrurských oddělují se mnohé větve pobočné, jako od hory Falterony (1629 ''m'') k jihu Prato magno (1580 ''m'') a mezi Arnem a Tiberou hory Catenaja (1400); nejvyšší vrchy jsou východně od ř. Tibery, mimo střední temeno blíže k moři Jaderskému, jako h. Carpegna 1407, Nerone 1527, Catria 1702 a Suavicino 1483 ''m''; nejblíže k moři Jaderskému vybíhá skála San-Marinoská (700 ''m''), ale jinak jsou vých. údolí nízká (Urbino 451, Jesi 118 ''m''). ''b'') Apennin římský značí se tím, že na straně jihozáp. přibývá k hlavnímu hřbetu rovnoběžných pásem a hor (jihozáp. směrem), tak že plní prostor od Foligna (233) a Spoleta (361) až k řece Velino (Rieti 419), ve výši 1400-1500 ''m'' (Corverna 1683), ba roh nejdále na jihozápad zvedá se křídový Terminillo 2213 ''m'' vysoký a jihových. Regina 2333 ''m'', vrchol hor Sibillinských. ''c'') Za prorvou řeky Tronto počínají Abruzzy. Jménem tím nazývá se obyčejně nejvýchodnější a nejvyšší ze 3 souběžných řetězů, které na západ se níží a vyplňují území mezi ř. Velinem, Sangrem a Volturnem, kdežto mezi ř. Saccem a mořem Tyrrhenským postupuje čtvrté souběžné pohoří Lepinsko-Ceprejské, tak že čtverá tato soustava vyplňuje jen na tomto místě celou šířku Italie mezi oběma přímořskými nížinami (Ascoli 265, Teramo 288, Chieti 340 na vých., na záp. Pontinské močály 7 ''m'' až k Terracině a Gaetě 45 ''m''). První východní řetěz jest nejvyšší (2455 ''m'' Giaccio Porcelli) a nejnepravidelnější; má ve svém středu nejvyšší hory Italie vlastní. Gran Sasso (triasový M. Corno 2924, Debartolomeis 3111 ''m'') ve směru záp. vých. a přechází za prorvou Pescary v pohoří Majella, sev.-jižní (M. Amaro 2792 ''m'', dle Cory, 2630 Debartolomeis). Údolí hořeního Aterna (Aquila 735 ''m'' až k Solmoně) odděluje tento vých. pruh od prostředního křídového, jenž vstává naproti hoře Terminillo v M. Calvo (1901), přechází v M. Velino 2487 (Cora, 2728 Deb.) a končí nad hořením Sangrem v M. Greco (2283 ''m''). Údolí vysušeného jezera Fucino (655) a řek Salto a Liri dělí jej od třetí křídové řady, od hor Sabinských, na severu nižších, ale v M. Viglio 2156 ''m'' vysokých. Nízká jest čtvrtá řada: hory Lepinské (1536), Ceprejské (1692, dle Debart., 1583 dle Cory) a severní plutonický massiv hor Albánských (953); Velletri jen 399, jezero Nemi 315 ''m''. ''d'') Apenniny neapolské, s nimiž teprve Lovisati nás seznámil, jsou zcela rozdílny; je to kopčina, hlavně křídová a tertiérní, nehledíc při tom k četným sopkám (Rocco Monfino 606, Vesuv 1282, Vultur 1329 ''m''), která od M. Matese na severu (1822) až skoro k Pollino (del Papa 2006 ''m'') nemá žádné vyšší hory (již jméno Campobasso [730] to značí); planiny sahají tu nejvýše do 1000 ''m'' a železné dráhy z Foggie (87) do Beneventa (170) a z Potenzy (826) do Salerna (82 ''m'') nepotkaly se tu se žádnou větší překážkou. Avellino je tu ve výši 370, Caserta 76 ''m'', ba křídové pohoří od ostrova Capri k Vulturu záp.-vých. má jen 768 ''m'' (Cervialto). Východně od Apenninů těch od M. Gargana až k Tarentské zátoce prostírá se jednotvárná, křídová a pliocénní planina Apulská, pastvina rázu orientálského, bez potoků a hory, mající jen Murgie 680 ''m'', jinde ani 400 ''m'' (ano u Lecce 72, Bari 28, Gallipoli 28 ''m''). Jiný ráz má Kalabrie; tu vystupují od severu na jih 3 massivy: triasový a jurský Pollino (Dolcedorme 2248 ''m'') až k údolí řeky Crati, druhý palaeozóická skupina Sila (M. Donato 1930, Cosenza 255), a za údolím (rozvodí 250) až ke Catanzaru (333) a třetí na jihu Aspromonte (Montalto 1958 ''m''). Středem {{Prostrkaně|Korsiky}} postupuje vysoké horstvo (M. Cinto 2710, Rotondo 2631 m), které na sev.-vých. pomaleji než v jihozáp. se skloňuje a skoro celý ostrov vyplňuje. Sardinie dosahuje největší výšky ve středním massivu (Gennargentú 1946 ''m''), na západě má několik rovin, z nichž největší, Campidano, táhne se od Oristana až po Cagliari a odděluje střed od jihozáp. rudního horstva nad Iglesias (323), (Severa 989, Linas 720 ''m''). Sicilie má na sev.-vých. osamělou Etnu 3313 ''m'', nejvyšší to horu Italie, severně od Etny podélné pohoří Monti Nebrodici (M. Sori 1846) a Le Madonie (Antenna 1975), na jihu však převládají veliké planiny. {{Prostrkaně|Malta}} jest nízká tertiérní planina vystupující do 236 ''m'' výšky. {{Prostrkaně|Balkánský poloostrov}} skládá se ze dvou částí, západní a východní. Západ jest vlastně pokračováním Krasu, řada planin hl. od sev. k jihu se táhnoucích, mezi nimiž vyskytují se podlouhlá vápenná pohoří, prorvaná někdy údolími, v nichž vyrážejí podzemní řeky. Od Dalmacie mění se směr jihovýchodní v téměř jižní. Vrcholová výše nemnoho větší 2000 ''m'' (Tomor 2415, Čika 2025, Pindus 2574 až 2124 v Řecku, ba ještě v Morei Chelmos 2359, Taygetos 2409). Planiny v jihu jsou nižší (jez. Ocbrida 690, Janina 520, Tripolica 603). Východní část Balkánského poloostrova, Macedonie, Rumelie, Srbsko a Bulharsko, skládají jednotlivé massivy, nejvíce prahorní, mezi nimiž nižší kotliny. Z prvních, jež jsou v středu nejvyšší, jmenujeme Šardag (Ljubotrn 3050 ''m''), Vitoš 2330, Rilodag 2730, Rhodopu (Musalla 2919 ''m''), Olymp Thessalský 2973, Athos 1953, Parnass 2459 ''m''). Jediné skutečně větší podlouhlé pohoří (od záp. k vých.) jest Balkán v severovýchodě poloostrova, zároveň mladší (hl. z doby křídové) a nižší (Jumrukčal 2375 ''m''). Mezi vrcholy těmi jsou údolí nízká, tak Niš 207, Pirot 403. Sofia 566, Plovdiv dokonce jen 177 a Drinopol 54, Prizren 518, Skoplje 290, Bitoljc 703 ''m'' a roviny Řecké ještě nižší. Z ostrovů trčí Kréta do výše 2470, Euboea 2745 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Geologie. == Dnešní tvářnost '''E'''-py jeví se výsledkem nepřetržitého řetězu změn od nejstarších dob geologických do dnes, za každé doby jinou, dnešní více méně nepodobnou. Jakou měrou, o tom poskytuje přibližný obraz přiložená mapka geologická, označující v hrubých rysech ráz území té které geologické doby. Na této mapce viděti jest předem oblasti usazenin všech dob geologických, usazenin to vodních (mořských i jezerních), kromě větrových mass eruptivních (vyvřelých). Usazeniny mořské, říčnomořské a jezerní naznačují rozlohu vod a pevnin až do doby diluviální, větrové pak spadají, pokud se dosud ví, jen do doby této a alluviální. Veškery dosavadní zkušenosti o stavbě země, o jejích změnách a vývoji byly čerpány téměř výhradně jen ze studia těchto usazenin, dále z jejich organického obsahu a ze složení a uložení vrstevního. Studium toto na jevo vyneslo, jednak že kůra zemská je složena z velkého množství vrstev, že tyto vrstvy skládají soustavy různě staré, uložené buď tak, jak byly vznikly, buď z původní polohy vyšinuté, byvše svraštěny, nebo silně zvlněny. O positivním stáří zemských vrstev mluviti nelze, jen o stáří relativním. Rovněž je překonán názor, že hory a hřbety horské byly násilně vyzdviženy massami sopečnými. Názor tento přísluší dnes již jen dějinám. Neboť nic na povrchu zemském neděje se násilně, ať juž v říši ústrojné, ať neústrojné. Vše má zárodky svých příčin v minulosti, a jestliže se nám něco jeví převratem náhlým, zajisté nemáme tušení o processu, jehož výsledek do očí bije. O tom, jak asi rychle v kůře zemské a na povrchu změny se dějí, nabudeme dosti jasné představy, jestliže pomníme, že příčina všech těchto převratů má svůj původ ve vychlazování země. Jádro zemské tekuté, kůra zemská tuhá — když tento poměr u vývoji zemi nadešel, počala se kůra svrašťovati. Jádro se scvrkovalo, ale pevnější a později ztuhlá kůra zemská, nemohouc tak rychle obsah svůj zmenšovati, jako jádro svrašťovala, trhala a bořila se. Do této svraštělé massy vryla denudace (rušivá síla vody, mrazu, ledu atd.) dnešní relief zemský, v němž se střídají roviny s horskými hřbety, plošiny s kopčinami a výspami v malebné rozmanitosti. Majíce na zřeteli relief dnešní '''E'''-py, snadno poznáváme, že vypadal za doby diluviální jinak, nežli za doby třetihorní a všech dřívějších. Dotvrzujeť to okolnost, že tam, kde je dnes souš, nalézáme usazeniny se zvířenou rázu mořského, že na temenech horských vyzdviženy jsou usazeniny hlubinné, že rozličná území pokrývají vrstvy vod mořských a sladkých ve střídavém uložení. Jakou měrou tvářnost '''E'''-py za dvou různých geologických dob se lišila, znázorní nejlépe, srovnáme-li relief dnešní '''E'''-py s reliefem, jaký měla za doby diluviální. Stůjž zde obraz doby diluviální v hrubých nárysech, jak ho načrtl před nedávném prof. dr. J. N. {{Prostrkaně|Woldřich}}. Za doby ledové (diluviální) pokryly mohutné ledovce Skandinavii a rovinu severoněmeckou. Tenkráte souviselo Španělsko s Marokkem, Korsika, Sardinie, Sicilie a Malta s Alžírem. Jižně od tohoto území rozprostíralo se malé západní Středozemní moře, zasahující do severní Sahary a souvisejíc průlivem Messinským s východním svým oddílem. Rudého moře a pohoří Uralského za té doby ještě nebylo. Po severním Rusku a Sibiři rozprostíral se pokrovem sníh a led. Vody s tohoto rozsáhlého území stékaly do moře středoasijského. Když ledovce ze střední '''E'''-py ustoupily, byly ostrovy Britské spojeny s Francií, ostrovy Dalmatské byly slity v rozsáhlou pevninu istrodalmatskou, kdežto ostrovy Elba, Korsika. Sardinie skládaly s Italií pevninu sardoitalskou, Sicilie s Maltou a Italií pevninu sicilskoitalskou. Průlivem Gibraltarským souvisel okeán se Středozemním mořem, jehož vody vnikaly průlivem Sicilským do východní části. Na jihu rozkládala se Sahara. Na severu bylo Rusko ještě pod ledovým příkrovem, na jehož jihovýchodu šířilo se až dosud moře Středoasijské. Na konci této doby proražen průliv Doverský a Messinský, snížila se pánev adriatická, přerušeno spojení mezi Korsikou a Italií, a rozestoupila se rozsedlina jihoegejská a rudomořská. Na severu vyvstal Ural, ze severního Ruska a Sibiře zmizely ledovce, rovněž odtekly i vody moře Středoasijského, zanechavše moře Černé a Kaspické, jezero Aralské a Balkašské. Již z tohoto nárysu možno se přesvědčiti, že se relief '''E'''-py tím intensivněji mění a od nynějšího odchyluje, čím vzdálenější době přísluší. Viděliť jsme na obraze doby diluviální, že je na počátku této doby více změn, než jak to spatřujeme na jejím konci. Tato okolnost se stupňuje tím více, čím dále spějeme dobami geologickými k době prahorní. Přes to však zůstává starý jeho podklad, byť i přerůzně jsa změněn, týmž. Území prahorní (archiboly) označují přibližně rozlohu velkolepého dějiště, na němž během dob geologických relief '''E'''-py se (vytvořoval a týmž chodem jako dosud vytvořovati se bude. Dále za toto rozhraní sáhnouti jest sice dovoleno, jenže doklady na stvrzení názorů v hlubinách mořských stěží se vylovují. '''E.''' jest bez odporu kontinentem geologicky ještě nejdůkladněji prozkoumaným; avšak nikoli tou měrou, jak by si toho bylo přáti se zřením k různým záhadám, jež sice vysvětlujeme poznatky dosavadními, aniž jich obstojně podepříti dovedeme. Tato nejistota pociťuje se dnes na všech stranách. A věru bude pociťována citelně, dokavad nebudou prohloubeny dosavadní vědomosti o velkých územích državy Ruské, dokud o Kavkázu, Pyrenejích, Alpách, sedmihradských Karpatech a celém Balkánu budeme míti dosavadní kusé jen zprávy, a určitost těchto nebude na úrovni našich vědomostí, zejména o severovýchodních Alpách. {{Prostrkaně|Prahory}}, neboli útvar {{Prostrkaně|archaický}}, rozpadají se v útvar rulový (laurentinský) starší a útvar prahorních břidlic (huronský) mladší. Vrstvy těchto útvarův obepínají celou zemi, všady, kdekoliv se objeví, mají jejich horniny týž ráz. Považují se za součást nejstaršího obalu zemského. — {{Prostrkaně|Útvar rulový}} skládá horská jádra téměř všech větších pohoří '''E'''-py, totiž centrálních a západních Alp, všech pomezních pohoří království Českého, dále Karpat, částečně i Voges, Černého lesa, Odenwaldu a Harcu, pak Kavkázu a Uralu. Ve vých. Rusku táhne se mohutným proudem od severu na jih až k moři Kaspickému, rozprostíraje se na jihu mezi Bugem a Dněprem. Z Čuchonska přechází do Skandinavie, odtud do střední Francie, kde skládá massiv armorický. Na jihu vystupuje v Pyrenejích, Portugalsku a Španělsku, odkudž ho lze sledovati do massivu Korsiky, na Sicilii, do Italie, na Balkán a Hebridy. Mohutnost jeho souvrství páčí dosavadní zkušenost asi na 30.000 ''m''. Jeho vrstvy jsou po většině zprohýbány, zborceny, zřídka kde vodorovny; složeny jsou z ruly a četných jejích odrůd (rul. slídnatých, jinorázových, chloritových, talkových atd.), uzavírajíce mimo pecky vápenců zrnitých a místy velikých nálezů křemenců též podřízeně tuhu, železné a cínové rudy. Na mnoha místech proráží je žula. — {{Prostrkaně|Útvar prahorních břidlic}} byl dosud zjištěn téměř všady, kde útvar předešlý; větší rozsah má v Alpách, v pomezních horách království Českého, v Sasku, Karpatech, Černém lese, Vogesách, ve Španělsku, Skandinavii a Skotsku. Na jeho složení účastní se fyllity, břidlice hlinité a svory; těmto jsou podřízeny břidlice talkové, vápnito-slídnaté, jinorázové atd., pak vápence, dolomity a hadce. Toto souvrství dělivá se ve stupeň svorový (starší) a stupeň fyllitový (mladší). Rudníků, rudníkových žil a ložisk je v prahorních břidlicích poměrně dosti hojně. Rudy magnétové, měděné, zinkové, olověné, stříbrné a železné těží a těžily se v nich na četných místech. Z eruptivních hmot prorážejí tyto břidlice, syenity, diority a diabasy. {{Prostrkaně|Prvohory}}. {{Prostrkaně|Útvar kambrický}} a {{Prostrkaně|silurský}} rozprostírá se v '''E'''-pě po dvou poměrně velikých územích. Na severu šíří se od severozápadního úpatí Uralu přes Čuchonsko do Skandinavie a odtud do Velké Britannie, kdežto na jihu sleduje podélnou osu evropskou od Bogoslavska až do Portugalska. Severní tato oblasť, uzavírající obvody severního a záp. Uralu. sev. Livonsko, dále Estonsko a okolí Petrohradu v Rusku, ve Skandinavii pak silurskou pánev kristianskou, jihošvédkou a gottlandskou, konečně ve Velké Britannii obvod waleský, skotský a severoirský, je charakterisována zvířenným typem balticko-skandinavským; naproti tomu jižní oblast, jíž příslušejí vrstvy siluru českého, Harcu, Saska, Durynska, Francie (Bretoňska) a poloostrova Iberského, vyznačuje se zvířenným typem českým. Rozloha zde uvedená dokazuje, jak moře doby silurské byla rozšířena. Celou severní čásť '''E'''-py zříme zaplavenu tímto mořem, v němž byly fysikální poměry takměř stejné. Ostře ohraničených zvířenných obvodů nebylo. Doba kambrická poskytla dosud jen zvířenu pobřežní (měkkýše, červy a trilobity). Jinak doba silurská, jejíž zvířena svědčí, že tehdy byla moře poněkud hlubší než dříve, ale dosud nevalně hluboká. Tehdy převahu měly mělčiny mořské, přecházející v pobřeží bahnitá, ovroubená břehy mělkými. — Usazeniny tohoto moře jsou místy mohutné; v nich převažují různé pískovce, hlinité břidlice a droby, podřízeny jsou břidlice kamencové a křemičité a křemence. Trilobiti (''Calymene'', ''Faradoxides'', ''Asaphus'', ''Homalonotus'', ''Trinucleus'', ''Agnostus'' a j.), částečně též hlavonožci (''Nautilae'', ''Orthoceras'', ''Trochoceras'', ''Cyrtoceras'' a j.), pak graptoliti vtiskují zvířeně silurské zvláštní ráz. Jeho rozsah rozšiřují pak ještě mořští ježci (''Echinosphaerites'', ''Caryocystites'' a j.) a lilijice (''Cyathocrinus'', ''Taxocrinus'' a j.). Mořské houby a korály jsou řídké, rovněž i mlžové a plži, poněkud hojnější jsou ploutvonožci (''Tentaculites''). Po obratlovcích, zastoupených jen rybami štítnatými, je málo stop. Rovněž květena je chudičká; známeť pouze mořské chaluhy. Žuly, porfyry, syenity a diabasy prorážejí pokrov těchto sedimentů, do nichž jsou vloženy stříbrné a olověné žíly příbramské, pak andreasberské v Harcu a ložiště rumělky nedaleko Almadenu ve Španělsku. {{Prostrkaně|Útvar devonský}} dosahuje na Rusi největší plošné rozlohy. Rozprostírá se tam po Kuronsku, odkudž se šíří pruhem jednak na severozápad až k Archangelsku, jednak na jihových. do gubernie tulské až k Voroněži. Je-li též ve Skandinavii, dosud rozhodnuto není. Ve Velké Britannii zaujímá Cornwall, hrabství devonské, jižní Wales, čásť Skotska, pak Orkneye a Shetlandy. Poměrně malé obvody skládá na Moravě, v Polsku, Durynsku, ve Smrčinách a Harcu. Mohutnějším jeví se tento útvar v Porýnsku, odkudž zasahuje přes vysočinu Eifelskou až do Belgie, na východ do Nasavska a Vestfalska. Na jihu a jihozápadu je ve Francii a Španělsku. — Bylo dříve podotknuto, že moře silurská poskytovala pramálo rozmanitosti; byla jednotvárná, což se jeví měrou vrchovatou na tehdejší zvířeně. Poněkud jinak se mají tyto okolností za doby devonské. Přes to, že dosud jednotvárnost fysikálních poměrů leží v základních rysech moře této doby, přece znamenáme v něm rozdíly. Dokladem toho je rudý pískovec starý na severu Velké Britannie, významný pobřežní zvířenou. Tento pískovec tvrdí názor, že tehdy rozprostíral se na severu velký kontinent polární, sahaje až k Americe, kde týž pískovec byl zjištěn. V Porýnsku šířilo se moře do moře na území dnešních Arden. Armorika čněla jako ostrov nad hladinu tehdejšího moře. Vápence, břidlice a pískovce usazeny byly vodami tohoto útvaru. Do tří různě starých stupňů řadí se tyto usazeniny. Zpodní, nejstarši z nich, uzavírá usazeniny vápenité a slínité s druhy ''Spirifera macropterus'', ''Sp. cultrijugatus'', mladší, střední, obsahuje vápence s druhy rodu ''Cyathophyllum'', ''Calceola'' a ''Stringocephalus'', konečně nejmladší, svrchní, uzamyká břidličnaté vápenité pískovce s ''Clymenia'' a ''Cypridina''. — Zvířena devonská má hluboce vrytý ráz výlučně mořský; jest chudší než silurská. Její ráz spočívá jednak v silném rozvoji korálů, lilijic, ramenonožců a korýšů, částečně též i ryb, jednak v tom. že trilobiti, zvláště graptoliti, jeví se velmi silně redukováni. Mlži a plži jsou i zde řídcí, hojnější jsou foraminifery. Květena devonského útvaru je sice bohatší než silurská, ale i ona stojí daleko za rozvojem zvířeny. V ní nalézáme skutečné předchůdce velkolepě rozvinuté flory útvaru kamenouhelného. — Za doby devonské vymřely diabasy, a mimo ně jsou tu ještě tufy a strusky diabasové. Z rud třeba připomenouti rudy železné, měděné a cínové. Též uhelné plásty, jenže nepatrně mohutné, zjištěny v usazeninách devonských, a to ve Španělsku a na Rusi. {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} pokrývá v '''E'''-pě veliká prostranství. V Anglii rozprostírá se na ploše 26.400² ''km''{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''km''²}}, rozšířen jsa v jižním Walesu, ve hrabství Derby, Yorku, Northumberlandu, ve Skotsku a Irsku. Rovněž na Rusi zaujímá ohromnou pánev, jejíž západní okraj rozkládá se od Bílého moře až jižně za Moskvu, kdežto východní okraj přiléhá k Uralu. V Německu skládá menší pánve osamocené, tak v Rýnské Falci na úbočí Hunsrücku, dále v Hor. Elsasku, Nasavsku (severozápadní díl Harcu), v Sasku, ve Smrčinách, Durynsku, v Dol. a Hor. Slezsku. Odtud rozprostírá se rakouským Slezskem na Moravu, do Čech, Alp, Italie, Portugalska (k Oportu), Španělska (Bassaco sev. za ř. Mondegem) a do Francie. Za kamenouhelné doby staré pevniny se zvětšují, rostlinstvo usazuje se buď na březích mořských, nebo se stahuje do nížin jezer vnitrozemských. Okeán se nemění, na jeho březích povstávají usazeniny ze zbytků ústrojných. Jak z toho zřejmo, tři oblasti dělí území: zemská, pobřežní a mořská (pelagická). Oblast pobřežní (litorální) ovládá severní '''E'''-pu vystouplou podél čáry běžící od Anglie přes Lucembursko, Vestfalskem, Harcem a Slezskem na Rus. Usazeniny pozemní (kontinentální) roztroušeny jsou po celinách jižně zmíněné čáry, kdežto na jihu od těchto šíří se pak usazeniny mořské. Na území litorálním je soustředěna massa uhelná (ve V. Britannii, Skotsku, Irsku). Na konci doby kamenouhelné zaplavovalo šíré moře Rusko, západní '''E'''-pu pak pokrývala velká jezera a bažiny, na jejichž březích rostlo bujné rostlinstvo. Vzrůst tohoto podporovalo vlhké podnebí subtropické a časté lijavce, po nichž uchovaly se zřejmí svědkové ve způsobu otisků kapek na ztvrdlých bahnech pobřežních vedle otisků šlépějí labyrinthodontů, prvních reptilií (správněji amfibií pozemských), příbuzných nynějším salamandrům. Vzduch pročištěný rostlinami, částečně pozbavený kyseliny uhličité a oživený množstvím hmyzu, umožňuje zároveň život plžů pozemských. — Souvrství útvaru kamenouhelného třídí se ve dva stupně: ve zpodní starší a horní mladší, neboli ve stupeň produktivního uhlí. Usazeniny staršího stupně příslušejí oblasti vápence uhelného (mořské), oblasti kulmové (říčnomořské) a Hainichenské (pozemské) a jsou zastoupeny slepenci, vápenci, drobami, hlinitými a křemičitými břidlicemi a pískovci, kdežto usazeniny stupně mladšího rozpadávají se na břidlice a pískovce. Vrstvy, jež skládají, jsou na mnoze zborceny, zprohýbány a vyplňují tu sedla, tu pánve. Na mnohých místech prorážejí je vyvřelé horniny: čediče, čedičové porfyry a melafyry, rozlévajíce se místy po nich, anebo vyplňujíce v nich žíly. Mimo kamenné uhlí poskytuje tento útvar co do užitečných hornin železné rudy (Derbyshire, Northumberland), leštěnce olověné (Harc) a rudy zinkové a olověné (Cáchy a v sousední Belgii). — Překvapující pohled poskytuje rostlinstvo této doby, majíc hluboce vrytu pečeť flory močálovité. Zastoupeno je bylinami tajnosnubnými, cevnatými, kapradinami, přeslicemi a plavuněmi, dále pak nahosemennými, cykasy; druhy skupiny dvojděložných scházejí zcela. Již z toho je dosti zřejmo, že tehdejší bažinaté lesy měly ráz velmi jednotvárný. Zevrubnější studium této flory ukázalo, že ji lze rozložiti ve tři typy vývojepisné. První z těchto typů je charakterisován skupením a převahou plavuní, kapradin a kalamitů doby primordiální, druhý převahou sigillarií a kalamitů sdružených s přeslicemi stromovitými a třetí konečně přehojnými přeslicemi a cordaity, s nimiž se zároveň vyskytují kalamarie. Na konci tohoto třetího období vystupují velké konifery, s nimiž se shledáváme opět v době příští, permské. Zvířena je nepoměrně chudá. Z foraminifer vystupuje pouze rod ''Fusulina'' v tak velkém množství, že jeho zbytky skládají lavice. Naproti tomu jsou korály mající ráz prvohorní poměrně dosti hojny, lilijice zastoupeny několika zajímavými rody, též mechovky a mořští ježci. Trilobity zastupuje rod ''Philippsia''; na jich místo vstupují rody mladší ze skupiny korýšů. Břichonožci a hlavonožci nejeví velké modifikace. Mezi ramenonožci převažuje rod ''Spirifer'', kdežto mezi rybami žralokovité. V lupkách zjištěn hmyz a mloci. {{Prostrkaně|Útvar permský}} zaujímá největší prostranství na Rusi, šíře se od Uralu, gubernií permskou k Vladimíru a Jaroslavi, na sever k Ledovému moři a na jihu od Samary k Orenburku. Z Kuronska táhne jeho oblast, pokrytá na velkých územích útvary mladšími, do Litvy, odtud do Polska až do okolí Krakova. Na západě vystupuje po obou stranách Krušných hor, běží úzkým pruhem z Čech na Moravu a vyráží na povrch ve Slezsku a Lužici. V Sasích objevuje se v okolí Drážďan, dále pak v Durynsku a na úpatí Harcu, odkudž se ubírá v menších ostrůvcích podél západního úpatí Smrčin a Českého lesa až k Řeznu. Dále lze ho sledovati v Odenwaldě, Černém lese, v Elsasku, Lotrinkách, Vogesách, v Anglii, Irsku, Alpách, uherských Karpatech a Banátských horách. — Usazeniny tohoto útvaru rozpadají se ve dva stupně: ve zpodní starší, složený z usazenin pozemních, pískovců a slepenců červených, lupků a jílovitých vrstev s podřízenými vápenci a uhelnými plásty, a ve svrchní mladší, původu mořského, v němž převažují vápence, dolomity, bituminosní slínové břidlice, sádra, pískovce a též slepence. Z pravidla vyskytují se tyto usazeniny uloženy na vrstvy kamenouhelného útvaru, jsouce s nimi těsně spojeny, mnohdy tou měrou, že přechod ten přiměl označiti útvary tyto společným názvem: permo-karbon. Květenu permskou možno roztříditi ve dva přirozené typy, a to v typ červených pískovců a slepenců, a pak v typ vápenců a dolomitů. Vyznačuje se tím, že ji skládají rostliny pozemní rázu kamenouhelného útvaru. Rovněž zvířenu lze přirozeně rozděliti v typ sladkovodní a mořský. V onom převažují ryby skelnošupinaté, k nimž se druží mloci (''Labyrinthodonta''), pak poznány zde stonožky, otisky ráčků skořepatých (''Estheria'', ''Ledia'') a sladkovodní mlži z rodu ''Anthracosia''. Mnohem bohatší než tato zvířena je fauna stupně mořského, přes to však nedosahuje rozvoje doby předešlé. Jest zajímavá tím, že má ještě ráz zvířeny prvohorní, přes to, že pohřešuje zcela trilobitů Labyrinthodonti jsou zastoupeni rody ''Actinodon'' a ''Archaeogosaurus'' a malinkým druhem ''Protriton petrolei'' a nabývají téhož významu jako ryby ganoidní. Mlži jsou četní, ještě četnější jeví se ramenonožci. Mechovky zastoupeny jsou charakteristickou skupinou ''Fenestella''. Korály a mořští ježci vyskytují se velmi zřídka. — Vyvřelé horniny dosahují v permském útvaru nejen značného vývoje, než i rozšíření. Jim přísluší potud důležitost, že poskytly bohatý materiál na složeni slepenců a pískovců. Jsou to předem křemičité porfyry, porfyrity a melafyry, jež na mnohých místech přikrývají mocným pokrovem mladší podklad. Rovněž tufy těchto vyvřelých hornin jsou mohutné a šíře rozloženy. Na žilách těchto eruptivnich hornin jsou v některých územích přimknuty rudy magnesiové (porfyry Harcu), jinde těží se v žilách porfyrových a melafyrových ruda rtuťová (Falc) a též měděná. V horních vrstvách permského útvaru (Zechstein) založena jsou mohutná ložiska kamenné soli (Stassfurt a Magdeburk). Konečně třeba též připomenouti železných rud v Durynském lese. {{Prostrkaně|Druhohory}}. {{Prostrkaně|Útvar triasový}} byl poprvé poznán, studován a rozčleněn v Německu. Později, když Alpy byly zevrubněji prozkoumány, objeven i zde, a to v mohutných usazeninách typu mořského. V Německu rozčlenili usazeniny tohoto útvaru ve tři stupně: ''a'') ve st. pískovce pestrého, ''b'') st. vápence lasturnatého a ''c'') st. pestrého slínu. Po facii rhaetické, alpské, zjištěny zde jen nepatrné stopy. Trias zaujímá v Německu veliká prostranství na sev. a jihu; táhne podél Rýna do Voges a Harcu, a odtud do Francie. V Anglii je znám pod jménem mladšího pískovce rudého (''new red sandstone''); zde zjištěno, že anglickému triasu stupeň vápence lasturnatého schází. K oblasti triasu německého přikládá se trias alpský (rhaet.), facies to mořská, mohutná, vtěsnaná mezi trias alpský a jurský. Na východu a severu zjištěn tento útvar po obou bocích Karpat, v Polsku, Bukovině, Uhrách, na Rusi a ve Švédsku. Čechy, Morava a Slezsko pohřešují ho zcela. Za doby triasové vyvřely hmoty eruptivní (porfyry, křemité porfyry a melafyry) dvakráte: poprvé po uložení pestrého pískovce a podruhé v době keupru (st. pestrého slínu). Za této doby byla pohoří česká vystouplá, rovněž kontury horstev středoněmeckých byly naznačeny. Tehdy vyčnívala Auvergne a Bretoňsko ve způsobě ostrova nad moře, z Belgie táhl se územní pruh přes průliv La-Mancheský do Anglie až k Londýnu. Dále na sev.-západ šířilo se moře zaplavující velikou čásť Anglie od Londýna až do Walesu. Území Alp, Pyrenejí, Savojska, Pannonie a Aquitanie zavodňuje moře Středozemské, spojené, jako za dob dřívějších, s nížinami uralskými a středoasijskými. Rostlinstvo triasu jeví ráz novější. Přeslicovité druhy nastupují do močálů a bažin za kalamity, lesy tvoří kapradiny stromovité (''Anomopteris'', ''Nevropteris'', ''Pecopteris'', ''Taeniopteris'' etc.), cykasy (''Pterophyllum'' s novými typy ''Zamites'', ''Pterozamites'', ''Otozamites''), konifery (''Voetzia'', ''Thuites'', ''Palacoxyris'' etc.) a stromovité lilije. Moře a pobřeží oživují ještěři (''Placodus'', ''Nothosaurus'', ''Simosanrus'' a j.) a ganoidní ryby, na rody a druhy bohatí hlavonožci (''Nautili'', ''Ammoniti''), dále plži (''Turbo'', ''Natica'' etc.), mlži, ramenonožci, množství lilijic, korálů a též foraminifer. V močálech a jezerech žijí mloci (''Labyrinthodonta'') a ještěři (''Rhynchosaurus''). První stopy ptačí a ssavči zde objeveny. — Rudy vyskytují se v tomto útvaru v pestrém pískovci Černého lesa (chalkosin, malachit), ve Slezsku (zinkové rudy, blejno olověné, hnědá železná ruda), pak v Bavorsku (rudy zinkové). Alpské území triasové přechovává v Salcbursku sůl, v Istrii ložiska rumělky a rtuti, v Korutanech u Bleiberka leštěnce olověné, bělobu, Wulfenit, Sfalerit atd. a konečně v Lombardsku rudy železné. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} nejmohutněji jest vyvinut v pohoří Jurském (franckém i švábském) a šíří se ve střední '''E'''-pě mezi Harcem, Šumavou a Alpami. Počíná zde západně Šumavy a Smrčin, vytvořuje mohutný oblouk táhnoucí se z krajiny koburské přes Řezno až k Schafhúzám, kde se navazuje na švýcarskou Juru. Severně Harcu a na rovinách německých vynikají jurské usazeniny jen na malých ostrůvkách, odkudž lze je sledovati do pruského Slezska a Polska (okolí Krakova). V Čechách a Sasku jsou nepatrny. Mnohem rozšířenější jsou však ve Francii, kde se táhnou dvěma proudy, z nichž jeden obstupuje prahorní massiv francouzský, kdežto druhý Vogesami do Bretoňska až k průlivu La Manche se rozkládá a do Anglie přechází. Na jihu usazeniny triasové skládají pohoří Jurské, obepínají prahorní jádro Alp a rozprostírají se jednak na Balkánský polouostrov{{Redakční poznámka|archaický tvar, nikoliv tisk. chyba}} a do Italie (Apenniny), jednak Moravou do Karpat. Na Rusi vystupují v gubernii moskevské, pečorské a pak na Krimu a Kavkáze. — Souvrství tohoto útvaru je rozčleněno ve tři stupně, z nichž nejstarší označen jménem lias (černý), prostřední dogger (hnědý) a nejmladší malm (bílý) a uzavírá světlé a tmavé vápence, slíny, slinité břidlice, dolomity a podřízeně pískovce. Za přechodní doby mezi triasem a jurou vniklo moře mocným ramenem opět na západ. Vrstvy z něho uložené zůstaly na mnoze v původní poloze, na př. na Rusi a ve střední '''E'''-pě; naproti tomu jsou vyzdviženy a prostoupeny puklinami v Alpách. — Rostlinstvo jurské má ještě ráz doby rhaetické, přes to však je dosti rozmanité. Cykasy vykazují plný rozvoj, veliké lesy jehličnaté pokrývají souš, palmy zastupuje rod ''Carpolites''. Na konci jurské doby množí se rostliny jednoděložné (''monokotyledones''); stromy listnaté jsou podřízeny. Zvířena jest velmi bohata, druhy prvohorní mizejí silně; její ráz se blíží více rázu zvířeny nynější, ale přes to je dosud od tohoto značně vzdálen. Foraminifery a houby mořské jsou hojné, korály tvoří útesy mohutné (zastoupeny skup. ''Thamnastraea'', ''Thecosmilia'', ''Favia'' a j.). Též lilijice, hvězdice, mořští ježci a ramenonožci těší se značnému rozvoji, menšímu červi. Naproti tomu je rozvoj mlžů, plžů a hlavonožců (Ammonitů, dílem též Nautilů a Belemnitů, přímo velkolepý. K těmto se druží dekapodi dlouhoocasí, hmyz a četné ryby (ryby kostnaté scházejí zcela). Ještěři jsou zastoupeni rody ''Ichthyosaurus'', ''Plesyosaurus'', ''Camptognatus''. Na místo Labyrinthodontů nastupují praví gaviali a krokodili (''Teleosaurus'' etc.); létací ještěrky (''Pterodactylus''), želvy bahenní a říční, ptáci (''Archeopteryx'') a ssavci zastoupení vačnatci (''Amphitherium'', ''Phaselotherium'') doplňují obraz této zajímavé zvířeny. — Rozloha a mohutnost vyvřelých hornin jurských je poměrně malá. V Německu jich téměř není; tam vrstvy triasové prorážejí eruptivní horniny třetihorní. Rovněž i v Karpatech jsou tyto horniny podřízeny, za to převládají ve Skotsku a na ostrovech Mull a Skye. Zde se vyskytují syenity, felsitové porfyry a čediče. V Pyrenejích druží se k nim žula. Rudy železné chová útvar triasový v sev. Německu, Švábsku, Lotrinkách a Lucembursku; kamenné uhlí je v jeho usazeninách v Uhrách, asfalt pak v Brunšvíku a Hannoversku. {{Prostrkaně|Útvar křídový}} je v '''E'''-pě velmi rozšířen. Skládá několik samostatných obvodů, z nichž nejdůležitější je obvod českosaský, cášský, sev.-východoněmecký, baltický, anglický, francouzský (severní oddíl neboli pařížské pánve, garonský a oddíl francouzských Alp); k těmto se dále přimyká obvod slezský, karpatský, dánský a jihošvédský. Se zřením ke zvířennému rázu seskupují se tyto obvody do dvou velikých oblastí, a to severní a jižní. Oblast severní zaujímá obvody křídového útvaru českosaského, německého, švédského, anglického a sev. Francie, kdežto jižnímu příslušejí obvody Alp a všechny jižně těchto ležící. Podstata rozdílů těchto dvou oblastí záleží asi v tom, že, kdežto usazeniny severní oblasti chovají bohatě vyvinuté skupiny Belemnitů a Ammonitů, usazeniny oblasti jižní jich téměř zcela pohřešují, majíce skupinu rudistů četně rozvětvenou a bohatou, kteráž, vyjmouc v obvodu českosaském, v severní oblasti je velmi řídká. — Usazeniny zmíněných oblastí a obvodů jsou rozčleněny v pět různě starých stupňů, kteréž od zpodu nahoru takto následují: 1. Stupeň neokomský (neboli Heald s Wealdem); uzavírá usazeniny mořské (vlastní neokom), pak sladkovodní a říčnomořské (označení Hils a Weald). Za vůdčí zkameněliny považují se ''Toxaster complanatus As'', ''Rhynchonella multiformis'', ''Exogyra Couloni d’Orb''. 2. Stupeň gaultský, mořský; objímá jíly a slíny s podřízenými pískovci a vápenci a třídí se opět ve 4 pásma. 3. Stupeň cenomanský, jehož usazeniny jsou převážně glaukonitické pískovce, jíly a slíny. 4. Stupeň turonský, rovněž původu mořského; uzavírá slíny a pískovce a rozpadá se též v několik pásem. 5. Stupeň senonský; obsahuje psací křídu s rohovci, vápence, jíly a písky. Rozpoznány v něm čtyři pásma. — Až do doby stupně cenomanského má rostlinstvo ráz doby jurské s pozůstatky, rhaeta. Obrat počíná v cenomanském stupni. Zde nastupují první dvouděložné rostliny, a čím dále spěje doba křídového útvaru k třetihorní, tím i rostlinstvo rozdílnější jest od dřívějšího. Kapradin ubývá, kdežto stromoví druhy z rodu ''Protopteris'' se množí; zároveň s těmito i jižní tvary konifer, pak palmy, lilijovité rostliny, druhy vrbovité, dubovité, vavřínovité a j. vtiskují této floře ráz vyspělejší, dnešnímu podobnější. Zvířena tohoto útvaru je bohata. Foraminifery vystupují v množství značném, místy skládají i vrstvy; též mořské houby jsou zastoupeny četnými rody. Korály skládají útesy jen v obvodu horního křídového útvaru Alpského; jinde jsou řídké. Rovněž vzácné jsou lilijice, kdežto mořští ježci a ramenonožci dosahují netušeného rozvoje; k těmto se řadí mechovky. červi, mlži, dílem i plži a raci. Předůležití jsou rudisté. Hlavonožce zastupuje jen několik druhů; vymírají na konci této doby (''Ammonites'', ''Crioceras'', ''Toxoceras''). Z hmyzu objeveni byli též motýlové, z obratlovců zbytky ryb chrupavkovitých. Plazi, v jurském útvaru hojní, jsou zde vzácní (''Iguanodon'', ''Mosasaurus'', ''Aptychodus''). Po ptácích objeveny dosud jen čelisti (am. ''Hesperornis'', ''Ichthyornis''). Hornin eruptivních v evropském útvaru křídovém dosud stanoveno nebylo; které tu a tam prorážejí vrstvy křídové, poznány za mladší nežli útvar křídový. Objev tento učiněn jak v saském Švýcarsku, tak i v Karpatech, kdež sedimenty útvaru křídového vyvřelé massy prorážejí. — Rudních žil v tomto útvaru je málo. Známy jsou dosud ve Vestfálsku (galenit a sfalerit), v Banátě (magnetit) a u Rezbanye v Uhrách. Mimo to jsou tu pak ještě z užitečných produktů fosfority (Francie, Podolí, Smolensk), kamenné uhlí (Hannoversko) a asfalt (Švýcarsko). {{Prostrkaně|Třetihory}} ({{Prostrkaně|doba kaenozóická}}). Usazeniny této dlouhé doby zaujímají v '''E'''-pě šírá prostranství na severu i na jihu, na západě i na východě. Na sever sledovány až do Gronska. V nich lze poznati, že na začátku doby kaenozóické vyskytují se jisté druhy rostlinné a živočišné ve značném vývoji, které sem přecházejí z doby minulé, mesozóické, a že soudobně — a to je hluboko vryto do povahy úhrnné — povšechný ráz rostlinstva i bylinstva je dnešnímu mnohem podobnější nežli za doby mesozóické. Tato shoda je tím zjevnější a větší, čím mladší vrstva, jejíž zvířenu a rostlinstvo k dnešní přirovnáváme. Rozdíly podnební jsou za této doby ostré; zde je veliké množství soudobných facií různých, jež přehled a zběžný krátký náčrtek rázu této doby velmi stěžují. Souvrství usazenin doby třetihorní rozčleněno ve tři období: {{Prostrkaně|eocén}}, {{Prostrkaně|miocén}}, {{Prostrkaně|pliocén}}, mezi něž později vsunuto období čtvrté: {{Prostrkaně|oligocén}}. Eocén a oligocén stahuje se zhusta v období jedno: {{Prostrkaně|palaeocén}}; miocén a pliocén v {{Prostrkaně|neogén}}. {{Prostrkaně|Eocén}} rozprostírá se v záp. '''E'''-pě v pánvi pařížské, dále na severu v okolí londýnském, na jih přechází do Alp, pak Apennin, Karpat, Pyrenejí a do Španělska, na východ do Řecka a Turecka. Celé jeho území rozpadá se v několik obvodů, z nichž západoevropské jsou ještě nejzevrubněji prostudovány. Předem je to eocénní pánev pařížská, kde studium palaeontologické svůj počátek vzalo a již mimo pánve anglické nejdokonaleji známe. V okolí pařížském je útvar eocénový zastoupen písky, jíly a vápenci (pařížské hrubé vápence, ''calcaire grassier''), usazenin to dílem říčnomořských, dílem sladkovodních. Eocén anglický obsahuje převážně usazeniny mořské a jen podřízeně brakické. Nejdůležitějším členem mořského stupně je jíl londýnský a písek bagshotský. Mayer rozeznává v eocénu vůbec tato pásma: garumenské, soissonské, londýnské, pařížské, bartonské, ligurské a tongerské. Na jihu zastupuje tento útvar facies nummulitového vápence, jež dochází v Alpách, Apenninech, Karpatech, Pyrenejích, Řecku, Turecku a Španělsku značného rozšíření a mohutnosti. {{Prostrkaně|Oligocén}} je velmi dokonale vyvinut v Německu a v Anglii. Ve střední '''E'''-pě zaujímá severoněmeckou nížinu od paty Krkonoš a Harcu až k Baltickému moři a na východ až k Polsku; na západě vystupuje v Elsasku a ve Švýcarsku. Též ve Francii byl zjištěn, jen že v nepatrné mohutnosti; je zde zastoupen usazeninami sladkovodními a mořskými. Tyto facie jsou daleko mohutnější v oblastech anglických a německých. Jejich prostranství zaujímají tam slíny, písky a jíly. V Německu roztřídili oligocén: ''a'') v pásmo staršího hnědého uhlí, jemuž jsou soudobny vrstvy jantarové a bobových železných rud a ''b'') v pásmo střední složené ze septariových jílů (usazenin to mořských a pozemních). Švýcarský oligocén roztříděn ve zpodní molassu mořskou a v horizont hnědého uhlí. Seinský obvod oligocénní má za nejstarší a nejmladší člen usazeniny sladkovodní, jež uzavírají sedimenty mořské. {{Prostrkaně|Neogén}}. Doba neogenní právem se pokládá za dobu velkých změn. Zborcené vrstvy eocénní vyzdvižené na temenech Alpských dávají nám o velikosti těchto převratů hlasné svědectví. Střední '''E.''' měla za této doby nynější svůj ráz, ovšem pozměněný jednotlivostmi, jež odstraněny byly, když dospěly horské hřbety Alp, Pyrenejí, Apenninů, Karpat a Balkánu své výše. Tehdy obtékal mohutný záliv mořský Alpy, vnikaje z Francie skrze Švýcary a Bavorsko do Rakous, odkudž se dral jednak Moravou do Čech a Polska, jednak Uherskem a Sedmihradskem na poloostrov Balkánský. Iberský poloostrov souvisel s Afrikou, v jejímž severním oddíle šířil se mořský chobot saharský a egyptský. Střední '''E.''' byla nad hladinou mořskou, břehy moře Baltického a Severního i Dánska byly ponořeny v mořském chobotě sahajícím na jih až do okolí Mohučského. Skandinavie, zalesněná sosnami, souvisela s Německem, dále na západu byla Anglie spojena s Francií. Tuto tvářnost '''E'''-py poměnily do jisté míry vyvřelé massy eruptivních hornin. Vyvřelyť za mladších třetihor čediče pohoří Doupovského a Středohoří v Čechách, vyvstaly sopky na severu a vých. Moravy a v Německu (Eifelské pohoří, Porýní), trachytová horstva v Uhrách a Sedmihradsku, čediče ve stř. Francii, Katalonii, Italii, Řecku, Islandu, Skotsku a Irsku. Tyto převraty s klimatickými změnami předurčily změny v rostlinstvu a živočišstvu. K. Mayer rozeznává v neogénu tyto stupně: aquitánský, mohučský, helvetský, tortonský, piacenský, astský a saharský. Evropské území neogenní rozpadá se v několik poměrně ostře ohraničených oblastí, z nichž nejdůležitější jsou oblast rakousko-uherská, mohučská, severoněmecká, švýcarská, francouzská, anglická, volyňsko-podolská a ruská. Na území rakousko-uherského neogénu rozkládají se jíly, slíny, písky, pískovce a litavské vápence. Na těchto veskrze mořských usazeninách, označených stupněm mediterránním, spočívají jíly a písky stupně sarmatského, říčnomořské, na nichž leží písky a jíly stupně kongeriového (říčnomořského), přikryté štěrky belvederskými. V pánvi mohučské zaujímají jíly septariové podklad vrstev neogénních; na nich leží slíny cyrenové, pak pískovce s otisky listův. Pliocén je zde zastoupen vrstvami říčními t. zv. pískovci Eppelsheimskými, uzavírajícími zbytky ssavců (''Dinotherium'', ''Rhinoceros'', ''Mastodon'' etc.). V severním Německu je miocén zastoupen jen slídnatými jíly, jako na př. ve Šlesviku a Holštýně, a obsahuje hnědé uhlí (Meklenburk). V již. Německu a Švýcarsku možno v něm rozeznati dolní pásmo sladkovodní molassy, pak pásmo svrchní molassy mořské a konečně svrchní pásmo molassy sladkovodní. V Anglii spadají do tohoto stupně dílem mořské, dílem říční jíly a písky nazvané crag a uzavírající zvířenu a květenu přechodní od typu třetihorního k diluviálnímu. — Rostlinstvo doby třetihorní nese za eocénu ráz tropický, naproti tomu za neogénu ráz subtropický. Palmy a stromy jehličnaté, pak byliny dvojděložné převládají. Kryptogamy doby mesozóické vytratily se téměř zcela, rovněž cykasy. Velmi pozoruhodna je zvířena. Má již v hrubých obrysech ráz zvířeny nynější. Mnohé soudobé druhy vzaly v ní svůj počátek. Nápadným je povšechný rozvoj ssavců. Z prvoků nabývají důležitosti a významu foraminifery, již tím, že jsou v eocénu zastoupeny skupinou Numulitů, která v neogénu takměř zcela vymřela. Mořské houby, koraly, mořští ježci, ramenonožci jsou vzácni, naproti tomu mlži a plži hojni. Z hlavonožců doby předešlé zbyla toliko skupina Nautilů. Arthropody zastupují skupiny žijící ještě dnes. Veledůležit jest rozvoj ryb i ssavců. Vedle ssavců vaknatých jsou zde zastoupeni hlodavci, kopytnatí, tapíři, druhy vepřů, kočkovití, netopýři a opice. Kromě hnědého uhlí, kamenné soli a bobové železné rudy obsahují neogénní vrstvy co do užitečných hornin ještě síru (Sicilie). Na trachyty vázány vyskytují se zlaté a stříbrné rudy v Uhrách. {{Prostrkaně|Čtvrtohory}}. Podstatné to byly zajisté změny, které byly toho příčinou, že moře doby miocénní, sahající mohutným zálivem od jihovýchodu přes Balkánský polouostrov, Uhry, na severozápad až do Čech a odtud Moravou až do Podolí a na jižní Rus, odteklo na jihovýchod, zanechavši po sobě veliká jezera. Že dlouho trvalo, než tato jezera, původně slaná, pak braková (říčnomořská) a konečně sladká, ve střední '''E'''-pě vyschla, a na jich prostranstvích uloženy byly na jihu mohutné hlíny, na severu štěrky, písky, slíny a jíly, toho dokladem je mohutnost těchto sedimentů. Zkoumajíce tyto usazeniny, mladší třetihorních, ne nesnadno poznáváme, že zpodní, starší, uzavírají zvířenu bohatou zvláště na ssavce (slony, nosorožce, lvy, tygry, hyény atd.), po nichž v mladších bučí není stop žádných nebo velmi skrovné. Toto poznání vedlo k tomu. že usazeniny tyto rozčleněny ve dva stupně: diluvium a alluvium. {{Prostrkaně|Diluvium}}. Diluviální usazeniny pokrývají na severu '''E'''-py veliká prostranství; ale i na jihu jejím rozkládají se široko daleko, tu souvislým, tu na ostrovy roztrhaným příkrovem. Na severu jeví se nám jako výsledek rušivé síly jednak zemského ledového pokrovu, jednak ledovců, kdežto ve střední a jižní '''E'''-pě nejsou než produkty větrů a tekoucích vod (ovšem až na zbytky ledovců vysokých horských hřbetů). Ráz těchto usazenin je na různých místech různý, namnoze ryze místní. V Německu rozčleňují je ''a'') v pásmo svrchních a ''b'') pásmo dolních slínových a jílovitých štěrků, jež místy dělí lavice písková (korálové a mechovkové lavice pískové). Nejen severní '''E.''' byla za této doby zaledněna, než i dále na jihu na temenech alpských, pohoří Jury, pyrenejských, Kavkázu, snad i Apenninu, ležely mohutné ledovce, jejichž mocné usazeniny označují dřívější jich rozlohu. Mimo to svědčí sled vrstev diluviálních tomu, že tehdejší ledovce několikráte (dle jedněch dvakráte, dle jiných třikráte) změnily rozlohu území svého, z čehož se na dvoje, ano i troje zalidnění '''E'''-py soudí. — O tvářnosti '''E'''-py za diluvia bylo promluveno v předmluvě. Zbývá ještě načrtnouti ráz tehdejší zvířeny a květeny. Zřídka kde nalézají se v diluviálních usazeninách zbytky živočišné a rostlinné na původním nalezišti; obyčejně bývají na nalezišti druhotním, kam je zaplavily vody nebo snesly větry. Zvířena i rostlinstvo doby této jeví hluboce vrytý ráz nynější doby, jenže nemá detailních znaků. Toť lze vypozorovati jak na zvířenách sladkovodních usazenin, tak i na arktické floře této doby. Druhy, jako na př. ''Paludina diluviana'', různé druhy z rodu ''Helix'', pak ''Cardium edule'', ''Cyprina islandica'' a j., svědčí tomuto názoru touže měrou, jako že na konci diluvia vymřeli ssavci: na př. ''Elephas primigenius'' (mamut), ''Elephas antiquus'', ''Rhinoceros tichorhinus'', ''Bos primigenius'' atd. {{Prostrkaně|Alluvium}} je zastoupeno usazeninami nynějšími, usazeninami hlinitými, pískovitými, jílovitými a j., jež uložily prameny, řeky, jezera a moře. Sem přísluší též ruda bahenní, rašeliny, korálové útesy, vulkanické tufy atd. Rozloha těchto sedimentů je veliká; povstávají všady, kde jsou činny síly mechanické a kde se rodí, přerodňuje a zaniká život organický. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == V obrovském, k východu otevřeném polokruhu obmyká největší čásť hranic '''E'''-py moře, na severu jako moře Karské a Bílé, na západě jako Atlantský okeán a jeho části, Severní a Baltické m., na jihu jako moře Středozemní (s m. Černým a Azovským). Obě jmenovaná středomoří, severní, tvořené Sev. Německým mořem a Baltem, a jižní (Středozemní) mají pro '''E'''-pu největší důležitost. — Moře '''E'''-pu obléhající jsou z největšího dílu nehluboká. Isobatha 200 ''m'' vzdaluje se velmi značně od severních a západních břehů celiny. Kdyby moře Atlantské jen o 150—200 ''m'', tedy o míru nejvyšších staveb, kleslo, zbylo by z Bílého, Severního a Baltického moře jen několik malých bassinů a záp '''E'''. podobala by se tupému poloostrovu, jehož okraj by šel od záp. Norska přes Shetland a Hebridy k záp. Irsku a odtud v tupém úhlu do vnitra zál. Vizcayského. Jen kol břehu jižního Norska táhl by se úzký průplav. Také rozdíl obou evropských středomoří spočívá hl. ve hloubce. Balt (400.000 ''km''²) má spíše ráz vnitrozemského jezera, jež jen úzkými průplavy — oběma Belty a Sundem — jest spojeno se Severním mořem. Posléze jmenovaný průplav jest však vedle La Manche nejvíce navštěvovanou drahou mořskou. Severní moře, velikého pro střední '''E'''-pu významu, zužuje se v jihu v nejdůležitější evropský průplav, úžinu Doverskou č. Calaiskou, 32 ''km'' širokou. Ještě moře Irské má ráz středomořský. Hluboká moře evropská počínají teprve zálivem Vizcayským. Kdežto pobřeží záp. Francie a jižní Anglie ještě opásáno jest pruhem mělkého moře 150—200 ''km'' širokým, shledáváme se u břehů pyrenejských se značnými hloubkami. Středomoří jižní (2½ mill. ''km''², spojené s okeánem úžinou Gibraltarskou (14 ''km'' šir. a až 900 ''m'' hlubokou), dělí se v západní a východní. Mělká úžina Túniská nebo Sicilská obě části spojující přibližuje zase '''E'''-pu k Africe až na 140 ''km''. Východní, celkem hlubší, Středomoří na evropské straně značně rozčleněné, spojeno jest úž. Dardanellskou (Hellespont, 2 ''km'' šir.) s nevelikým m. Marmarským (11.655 ''km''²), z něhož úž. Cařihradská (Bospor, ½ ''km'' šir.) vede do moře Černého (440.000 ''km''²). Úžina Kerčská (4,2 ''km'' široká), řece podobná, odděluje moře Černé od Azovského (37.604 ''km''², 4—5 ''m'' hlub.), jež má již docela ráz vnitrozemského jezera. Činnost moře na březích evropských jest velmi značná. Příliv a odliv, nahrazující některým říčním přístavům moře, působí na jiných místech, zvl. v Sev. moři a v otevřeném okeánu velmi zhoubně. Stoupá u Lorientu a Morbihanu na 4, u Brestu na 6, u Roscofu na 8, u St. Malo na 11 ''m'', nejvýše snad v celé '''E'''-pě v zátoce Bristolské, na 9—15 ''m'', a nejzáze v ní u Chrestonu prý až na 19½ ''m'' při rychlosti vlny 60 ''km'' v hodině. Naproti tomu mizí výše přílivu v Baltu a moři Středozemním (zde u Terstu jen 70 ''cm''). S tím souvisí také činnost moře. Tak trhá moře v Normandii každoročně 2 ''m'', na březích norfolckých a suffolckých v Anglii až 2–4 ''m'' celiny ročně. Vůbec v Severním moři trvá dosud silný boj moře a pevniny. Prudké návaly urývají zde celé ostrovy a zaplavují široké pruhy země, čemuž zase člověk umělými hrázemi snaží se překážeti. Tak r. 1173 utvořena zátoka holland. Dollart, r. 1221 zát. Jade v Oldenbursku, roku 1277 frízský Dollart, r. 1421 zničeno 72 vesnic v Hollandsku, r. 1570 zahynulo prý při povodni 100.000 lidí, r. 1634 ve Frízsku 15.000 lidí. Plinius znal 23 frízských ostrovů, dnes jich jest pouze 16. Úbytek Hollandska počítá Arends za posi. 6 stol. na 6050 ''km''², z nichž polovice urvána v stol. XIII., kdežto v XVIII. již jen 55 ''km''². Za to nyní vysušovaním Hollandska značně přibývá, tak v létech 1815–65 asi 45.000 ''ha''. V Belgii páčí Laveley přírůstek od r. 1124 na 50.000 ''ha'', tak že dnes jsou pole, kde byla r. 1213 námořská bitva Sluyská mezi Francouzi a Angličany. Někde zanáší moře samo velmi značně, tak na př. m. Beccles, jež bylo ještě v XIV. věku přístavem, leží dnes 14 ''km'' od moře (viz {{Prostrkaně|Duny}}). Veledůležito u moří evropských jest, že až na nepatrnou čásť po celý rok jsou prosta ledu. Pravidelně zamrzávají jen moře Bílé, mělké moře Azovské a zálivy moře Baltického. Někdy ovšem výjimečně zamrzání to stává se obecnějším, tak na př. r. 1688 Karel X. s vojskem 20.000 přešel přes zamrzlé moře na ostr. Fünen a Langenland; r. 1809 Rusové hrozili Štokholmu přes zamrzlý Balt, a Velký Belt byl r. 1871 od 1. ledna až do 1. března zamrzlý. Černé moře zamrzlo prý r. 299, 558, 703, Dardanelly r. 762, Bosporus r. 359 a 474, ba r. 1507 zamrzl i přístav v Marseilli, r. 1769 La Manche a roku 860 i moře Jaderské. Až do nedávna mělo se za to, že mezi hladinami okeánu Atlantského a m. Středozemního jest veliký rozdíl. Teprve nejnovější přesná měření medimaremetry a mareografy ukázala, že hladinu moří '''E'''-pu obklopujících lze pokládati za totožnou. Přijímáme-li hladinu střední u Marseille za normál, jest hladina moře v Terstu o 2 ''cm'' vyšší, v Benátkách a Janově o 5, v Livorně a Nizze o 6, v Anconě o 8, v okeánu Atlantském u Biarritzu o 13, v S. Jean de Luz o 15, v Brestu o 2 ''cm'' vyšší; v Les Sables d’Olonne o 20 ''cm'' nižší, v Kanálu cherbourském o 5, v Havru o 1 cm vyšší, v Boulogni stejná. — V Severním moři jest u Ostende o 16, v Amsterdamu o 1, v Cuxhavenu o 3 ''cm'' nižší, v Zuiderském jezeře o 5—7 vyšší, v Baltu u Travemünde o 9, u Swinemünde o 2, u Pilavy o 8 ''cm'' nižší. Největší známý rozdíl u moří evropských činí tudíž pouze 35 ''cm''. To má velikou důležitost praktickou pro přesné nivellování a triangulaci. Tyto jsou téměř ve všech státech evropských založeny na hladině nejbližšího moře. Tak přijali Rakušané Terst, Italie Janov, Francie Marseille, Španělsko Alicante, Portugalsko okeán Atlantský u Cascaès, Belgie Ostende, Rusko Kronstadt. Jen výjimečně přijali Hollanďané stř. hladinu vysoké vody v Amsterdamu, jež leží as 14 ''cm'' nad stř. hladinou, Německo pak za normál rovinu položenou 37 ''m'' pod fixním bodem hvězdárny berlínské. Normál tento leží as 2 ''cm'' výše než hladina Baltu u Swinemünde. Švýcaři mají za základ svých měření fixní bod na bludném balvaně, tak zvaném Pierre du Niton v Genevě. Jest zjevno, že když hladina moří evropských jest téměř totožná, i měření výškopisná zbavena jsou vady, již by jinak různé základní niveau přivoditi musilo. Utváření se '''E'''-py (viz geologii) vysvětluje, proč {{Prostrkaně|řeky}} z větší její části vlévají se do zátok Atlantského okeánu, a ne přímo do něho nebo do Arktického moře, do kterého ubírají se jen vody z východní roviny ruské, a proč uzavřená úvodí (baltické a černomořské) co taková se vytratila, kdežto veliké území Kaspického moře (¹/₅ celé '''E'''-py) se zachovalo. {{Prostrkaně|Úvodí Arktického moře}} dělí se zátokou Bílého moře přirozeně ve dvě části: západní lapsko-norsko-ruskou, obsahující staré planiny s velikými jezery (Enare 1421 ''km''²) a s malými řekami (Tana 275 ''km'' dl.), a ve východní tundrovitou rovinu severní Rusi, ze které přitékají řeky: Pečora (1820 ''km'' dlouhá, 420.000 ''km''² úvodí), Mezeň (800 ''km'' dlouhá, 78.000 ''km''² úvodí) a Dvina severní (1725 ''km'' dl., 365.000 ''km''² úvodí). {{Prostrkaně|Úvodí Atlantského okeánu}} omezeno jest na západní část poloostrova pyrenejského, na Francii, Anglii, Irsko a Norsko, nepřihlížejíc ovšem k Islandu a k menším ostrovům tohoto moře. Severní břeh poloostrova pyrenejského nemá žádné větší řeky, západní však vykazuje, kromě množství menších, 5 velikých, ze středu poloostrova přitékajících řek: Miñho (275 ''km'' dl„ s 25.000 ''km''² úvodí a 53 ''m''³ vody ve vteř.), Duero (850 ''km'' dl., s 95.000 ''km''² úv. a 630 ''m''³ vody ve vteř.), pojímající v sebe ¹/₆ vodstva celého poloostrova; Tajo (912 ''km'' dlouhá, s 84.000 ''km''² úvodí, 333 ''m''³ vody ve vteřině), v létě často vysychající, Guadiana (509 ''km'' dl., s 60.000 ''km''² úv.), a konečně z jižní roviny Andaluské Quadalquivir (602 ''km'' dl., s 55.000 ''km''² úv., přinášející za nízkého stavu 30 ''m''³, za středního 260 ''m''³ vody ve vteřině). Jezer větších na poloostrově pyrenejském není. Z Francie k úvodí Atlantského okeánu náležejí ³/₅ celé země a to: Adour (301 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úvodí, 222 ''m''³ stř. vody ve vteř.), Garonne s Dordogne (575 ''km'' dl., 90.550 ''km''² úv., 1178 ''m''³ stř. vody), Charente (371 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ vody), Loire (980 ''km'' dl., 115.116 ''km''² úv., 985³{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''³}} stř. vody) odvádějící vodstvo z celé střední Francie; Seine v Canal la Manche (776 ''km'' dl., 77.311 ''km''² úv., 694 ''m''³ ve vteř.) a nepatrná Somme (245 ''km'' dlouhá, 5550 ''km''² úv., 57 ''m''³). Velká Britannie náleží k úmoří tomu jednou třetinou svého povrchu, ale až na řeku Severn (12.530 ''km''² úv., 286 ''km'' dl., 150 ''m''³ ve vteř.) jsou to přítoky nepatrné, podobně jako v záp. Norsku. Irsko náleží sem celé; ⅓ vodstva padá na východ do moře a průlivu Sv.-Jirského, ostatek na západ; kromě Shannonu (383 ''km'' dl., 18.168 ''km''² úv., 200 ''m''³ ve vteřině) nevyvinula se tu žádná větší řeka; i jezera, pokrývající úhrnem plochu 2300 ''km''² (největší Neagh 397 ''km''²), jsou vesměs malá; celá země, nejvíce střed, pokryta jest rašelinami, které povstaly před 5000 léty porážením lesů a stálou vlahou, zaujímají dnes ¹/₇ celého Irska, tak že vzniklo přísloví, že v Irsku není nic jiného než ''fogs, bogs and hogs'', t. j. mlhy, rašeliny a prasata. Z obou zátok Atlantského okeánu (moře Středozemní, Severní a Baltické) hluboko '''E'''-pu rozpolťujících jest zátoka severní (m. {{Prostrkaně|Severní}} a {{Prostrkaně|Baltické}}) sice kratší, ale na přítoky bohatší a má větší úvodí. Příčina toho jest, že střední '''E.''' klesá k severu, a proto vodstvo své v tom směru odvádí (zvláště z Alp a ledovců alpských) a že má vlhčí léto, tak že řeky nemohou tak vysychati jako při Středomoří, kde v západě není často povrchní vody. Též veliké roviny středoevropské usnadnily utvoření se velikých řek Rýnu, Labe, Odry a Visly, které tekouce vesměs stejným směrem svahu, povstaly dosti pozdě ze zátok mořských, většinou až po ledové době. Vých. a západní břehy Severního a severní a vých. břehy Baltického moře mají jen malé řeky, ale vých. břehy baltické mají četná, velká jezera, což se vysvětluje opět ledovou dobou. Skotsko má v západních prahorách četná malá jezírka (Loch Lomond 71 ''km''²), taktéž sev.-záp. Anglie, i řek jest tu mnoho (550), ale jsou veskrze malé a nepatrné, jen Ouse má úvodí 4290 ''km''² 230 ''m''³ a Temže 11.288 ''km''² (30 ''m''³ za vteř.) veliké. Totéž platí o Norsku, kde se nevyvinula ani jediná větší řeka a nevzniklo žádné větší jezero (jezero Mjösen 287 ''km''² jest největší). Větší jsou límany v záp. Dánsku (Limfjord 1169 ''km''²), ale největší řeka Ejdora (202 ''km'' dl.) má jen 3400 ''km''² úvodí. Za to i břeh jižní jest bohatý nejen na močály přímořské (watten, staré límany) a nyní dílem podmořské (v Hollandsku), ale i na dlouhé a vodnaté řeky; vlévají se tu: Šelda (430 ''km'' dl., 32.500 ''km''{{Redakční poznámka|správně: ''km''²}} úvodí, 100–200 ''m''³ vody), Rýn s Mosou a Moselou (1142 ''km'' dl., 196.303 ''km''² úv., 900—1200 ''m''³ vody), největší to řeka západní, mající i v létě pro četné ledovce alpské vodu stálou; Emže (335 ''km'' dl., 11.996 ''km''² úv.), Vesera (428 ''km'' dl., 46.000 ''km''² úv., 157 ''m''³ vody) a Labe (1265 ''km'' dl., 143.000 ''km''² úv., 90—1800 ''m''³ vody), mající v létě silný úbytek vody. {{Prostrkaně|Baltické moře}} nedostává větších přítoků ani z Dánska, ani ze Švédska; má sice Švédsko ¹/₁₀ povrchu svého pokrytou jezery, z nichž 35 přes 100 ''km''² (Wenern 5508 ''km''²) a množství řek, ale ty jsou malé, jen Glomen jest 560 ''km'' dl. s 51.480 ''km''² úvodím a 800 ''m''³ vody. Totéž platí o Čuchonsku, kde na jihu až na 47 % půdy pokrývají jezera, ze kterých Saima, Kalla, Eno a Pihlaja zaujímají 7762 ''km''², řeky však nepatrné. Příčina v obou pádech ledová doba. Baltické kraje od Čuchonska dělí krajina močálův a jezer na ploše asi 40.000 ''km''² (Ladoga 18.120 a Oněga 9752 ''km''²), jež odvodňuje hlavně Něva (58 ''km'' dlouhá s 2950 ''m''³ vody ve vteř.). Vlastní baltické kraje (Estonsko. Livonsko a Kuronsko) nemají ani větších jezer (Ilmenské 918 ''km''², J. Čudské čili Pejpus 3543 ''km''²) ani řek, jen Dvina záp. jest 757 ''km'' dl. s 85.401 ''km''² úv., 500 ''m''³ vody. Za to bohatý jest jižní břeh na jezera (líman Kurský 1600, Frišský, 859, ústí oderské 957 ''km''², a veliké množství menších jezer: v Prusku 173, v Pomořansku 52, v Meklenbursku 650, ač dohromady jen 1880 ''km''² vel., tak na řeky, z nichž Něman (700 ''km'' dl., 90.548 ''km''² úv., 500³{{Redakční poznámka|tisk. chyba, správně: ''m''³}} vody), Visla 1145 ''km'' dl., 204.850 ''km''² úv., 937 ''m''³ vody) a Odra (940 ''km'', 114.690 ''km''² úv., 243 ''m''³ vody). Zcela jiné jsou vodopisné poměry jižní zátoky Atlantského okeánu, t. j. {{Prostrkaně|Středozemního moře}}, které dostává z něho úžinou Gibraltarskou stálou posilu, bez které by nutně musilo vyschnouti. Kromě afrického Nílu nevlévá se sem žádná velká řeka; asijský břeh jest chudý, totéž platí o břehu evropském, ze kterého přicházejí řeky jen druhé velikosti, s úvodím krátkým, ano rozvodí jest břehu blízké. Tak ve Španělsku jsou malé pobřežní říčky, jen Ebro má tok 750 ''km'' dl. a 83.500 ''km''² úvodí se 200 ''m''³ střední vody; země, zvláště v středních pouštích arragonských neovlažovaná v létě má nedostatek vody, tak že tu platí přísloví španělské, že jest lacinější rozdělávati vápno vínem nežli vodou. Jižní břeh Francie jest pln límanů, ale řeky, kromě Rhônu, jsou pouhé bystřiny, v létě úplně vysychající, v zimě a na jaře velmi dravé a zhoubné jako Var (120 ''km'' dl.), Hérault (160 ''km'' dl.), ano Aude (223 ''km'' dl.) mívá v létě 5 ''m''³ vody, někdy však 3000 ''m''³ a přinášívá ročně 1,7 millionů ''m''³ hlíny do moře. Rhône (1025 ''km'' dl., 98.667 ''km''² úvodí, 1718—2603 ''m''³ střední vody, ale někdy jen 400 a náhle 12.000 ''m''³) jest na vodu bohat, i děkuje bohatství to ledovcům alpským (1037 ''km''²) a to v údolí Walliském, a jezeru Lemanskému (578 ''km''² s 87.700 ''km''³ vody), které mu zastavuje, zachraňuje a čistí vodu stálou, neb dolní přítoky rhônské jsou bystřiny, častým a náhlým rozvodňováním velmi zhoubné; tak Ardéche vzrostla r. 1828 výše o 21 ''m'' a přinášela za vteřinu 7900 ''m''³ místo 20 ''m''³, o Durance pak (40–9000 ''m''³ vody) platilo staré přísloví: ''Le parlement, le mistral et la Durance sont les trois fleaux de la Provence'' (parlament, mistral a Durance jsou tři útrapy Provence). V Italii jest to východní svah k moři Jaderskému, jenž má hlavní vodstvo. Sever má asi 500 jezer, mezi nimiž nej krásnější z celé '''E'''-py Lago di Garda 361 ''km''², dále Maggiore 211 ''km''², di Como 155 ''km''², která sbírají a upravují vodu a přítoky jediné velké řeky italské Pádu (''Po'', 672 ''km'' dl., 69.382 ''km''² úv., 1720 ''m''³ střední vody, jinak 156-7000 ''m''³). Ligurský břeh Italie má pouhé bystřiny až k ústí řeky Arno (230 ''km'' dl., 8447 ''km''² úvodí, 100 ''m''³ střední vody, jinak 1500 až 2000 ''m''³). Největší řeka západní Italie, Tiber (''Tevere'', 368 ''km'' dl., 16.722 ''km''² úv., 280 ''m''³ vody) po ¾ roku nedostává vody deštěm a živí se jen podzemní vlahou. Ostatní Italie na jihu i na východě a její ostrovy mají jen nepatrné řeky, které v létě mají nedostatek vody. Totéž platí o západu poloostrova balkánského, kde řeky (Neretva 206 ''km'' dl., 9106 ''km''² úvodí, Drin 350 ''km'' dl.) jsou tak nepatrny, jako jezera mimo Skaderské 373, Ochridské 269 a Janinské 110 ''km''². Podobně chudé jest Řecko a Turecko až na Vardar (346 ''km'' dl.) a Maricu (1437 ''km''{{Redakční poznámka|překlep, správně: 437 km (viz heslo [[../Balkánský poloostrov|Balkánský poloostrov]])}} dl., 53.846 ''km''² úv.). {{Prostrkaně|Úvodí Černomořské}}. Severní břeh Černého moře jest na vodu velmi bohatý, neb tu ústí se druhá co do velikosti řeka evropská, Dunaj (2900 ''km'' dl., 816.947 ''km''² úv. a při ústí 6—10.000 ''m''³ vody ve vteřině), dostávající z ledovců alpských stálou a hojnou vláhu. Kromě Dunaje vlévají se do Černého moře Dněstr (1200 ''km'' dl., 80.000 ''km''² úv. a 413 ''m''³ vody) s velikým límanem, Bug (830 ''km'' dl.), Dněpr (1950 ''km'' dl., 510000 ''km''² úv., 2800 ''m''³ vody) a do {{Prostrkaně|Azovského moře}} (37.496 ''km''²) Don (2150 km dl., 400.000 ''km''² úvodí, 900 ''m''³ vody) a {{Prostrkaně|Kaspické moře}} (434.418 ''km''²) přijímá jediný veletok evropský Volgu (3715 ''km'' dl., 136.765 ''km''²{{Redakční poznámka|překlep, asi chybějící číslice, ve skutečnosti 10x více (viz heslo [[../Volha|Volha]])}} úv., 3780-4365 ''m''³ stř. vody), proti níž Ural (200 ''km'' dl., 8000 ''km''² úv., ale jen 50 ''m''³ vody) jest pouhou bystřinou, nebo přicházeje ze stepi, nechává tu pod Uralskem polovici vody. V míře ještě větší platí to o řece Tereku. Solných jezer jest na stepi uralské na 2000, největší z nich jest Eltonské (181 ''km''²). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == '''E.''' má mnohé podnební výhody před ostatními díly světa: teplotu zvýšenou zvláště v zimě, převládající mořské větry a hojné deště. V '''E'''-pě, nalézající se až na nejsevernější část v páse mírném, střídají se pravidelně roční doby, a rozdíly mezi teplotou letní a zimní jsou v téže zeměpisné šířce menší než v Asii a sev. Americe; v '''E'''-pě není nikde tropického vedra a polární zimy, a při hojném zavlažování půdy nemohou se nikde vyvinouti rozsáhlé pouště. Velký účinek na podnebí '''E'''-py má Atlantský okeán a proud Golfský, táhnoucí se podél záp. pobřeží '''E'''-py až do sev. Ledového moře. Barometrickými minimy zasahuje působení Atlantského okeánu daleko na pevninu až do Asie. Účinkem mořských větrů, které rozvádějí vlhký a teplý vzduch po pevnině, provozuje se s výsledkem orba na severu '''E'''-py, kde v téže zeměpisné šířce v Asii a v Americe zdržují se na chudých pastvinách pouze kočovníci. Teplý proud Golfský působí, že na celém atlantském pobřeží až k Severnímu mysu nezamrzá v zimě voda v žádném přístavě a že daleko na severu '''E'''-py vyskytují se velká a lidnatá města. Působením Atlantského okeánu neubývá teploty pouze od jihu k severu, nýbrž také od západu k východu, zvláště v zimě, kdy bývá záp. '''E.''' mnohem teplejší než '''E.''' východní. Také vlhkosti vzdušné, oblaků a deště ubývá směrem od Atlantského okeánu k východu a jihovýchodu. Hojné rozčlenění '''E'''-py, jak vodorovné tak i kolmé, má za následek při poměrně malé rozsáhlosti pevniny dosti značnou rozmanitost úkazů podnebních. Hory účinkují hlavně na rozdělení teploty a deště. Některá pásma horská, jako Alpy, Pyreneje a Karpaty jsou dosti vysoká, že jsou pro sebe klimatickými ostrovy. '''E.''' má na svou zeměp. šířku teplotu zvýšenou, zvláště v okolí Atlant. okeánu a Středozemního moře, jehož voda přispívá též značnou měrou k oteplování vzduchu. '''E.''' jest uzavřena na severu roční isothermou 0°, na jihu 20° C.; jenom v poříčí Pečory a na poloostr. Kole nalézá se prům. roční teplota pod 0°. V nejchladnějším zimním měsíci lednu ohraničují '''E'''-pu isothermy -20° na sev. vých. a 12° na jihu, v nejteplejším letním měsíci červenci isothermy 10° a 28°. Roční proměna teploty činí v záp. '''E'''-pě 15—20°, ve vých. 20—25°. Maxima pozorují se až 41°, minima až -50° C. Rozdělení teploty bývá v každé době jiné; v zimě bývá teplota záp. '''E'''-py větší než '''E'''-py vých., v létě vystupuje naopak teplota vzduchu na vých. '''E'''-py výše než na západě, avšak s menšími rozdíly. Přechodní doby roční, jaro a podzim, jsou v sev. a již. '''E'''-pě naproti dobám extremním zkráceny prodloužením léta na jihu a prodloužením zimy na severu. Jak se teplota v '''E'''-pě od zimy na jaro zvyšuje účinkem přibývající výšky slunce a délky dne, poznáváme nejlépe z postupu isotherm. Isotherma 9° C naznačující příchod jara a nalézající se dne 15. března na severu poloostr. pyrenejského, postoupí dne 15. dubna až k čáře, jež se táhne od Londýna přes Prahu, Brno a Bukurešt a odtud podél 45° s. š. k východu; dne 15. května nachází se isoth. 9° na 55°, dne 15. června na 66° s. š. {{Prostrkaně|Tlak vzduchu}} jest v '''E'''-pě velmi proměnlivý a kolísavý, gradienty směřují zřídka kdy po delší dobu v tutéž stranu a není podmínek pro stálé větry a stálé počasí jako v páse tropickém a subtropickém. Přechodem barometrických minim a maxim přes '''E'''-pu od Atlant. okeánu směrem k východu mění se stále tlak vzduchu a střídají se s různými směry větru periody pěkného slunečného počasí s periodami počasí špatného a deštivého. Pro podnebí a povětrnost v '''E'''-pě mají větší důležitost barometrická minima než maxima, jelikož jsou pohyblivější. Dráhy barometrických minim tvoří zvláštní síť, jež nejvíce jest rozvětvena v sev.-záp. '''E'''-pě. Minima objevují se nejčastěji v okolí britských ostrovů a ubírají se podél sev.-záp. pobřeží '''E'''-py buď do sev. Ledového moře anebo směrem vých. k moři Baltickému. Některá minima nastupují od jižního pobřeží britského dráhu směrem ku Středozemnímu moři, kde se též tvoří barom. depresse, jež vnikají do '''E'''-py směrem od jihu k severu. — Přechodem barometrických minim, jež jsou vyplněny vzduchovými víry (cyklony), kroužícími kolem středu nejnižšího tlaku, mění se směr větru a povětrnost velmi rychle. Přibližováním se minima ubývá tlaku a přibývá teploty, oblačnosti a deště za větrů jihozáp. a záp.; s odcházejícím minimem přibývá tlaku, obloha se vyjasňuje a teplota klesá při větrech sev.-záp. a sev. Převládající minima působí v '''E'''-pě mírnou a větrnou zimu, chladné a deštivé léto; maxima naopak provázená jasnou oblohou mají za následek studenou zimu a horké léto. Dle normálního rozdělení tlaku nalézají se v zimě nad Atlantským okeánem a{{Redakční poznámka|v tisku dvě spojky ''a'' po sobě, opraveno}} Středozemním mořem barom. minima, jež jsou oddělena pásem vysokého tlaku táhnoucího se z Asie směrem od sev.-vých k jihozáp. Povětrnost ve větší části '''E'''-py ovládají cyklonální teplé proudy atlantské, jež přicházejí od jihozáp.; kontinentální chladné větry z vysokého tlaku asijského panují pouze v již. části vých. '''E'''-py. Na jaře barom. minima a maxima zaujímají jinou polohu, a jsou též rozdíly mezi tlakem nejvyšším a nejnižším značně menší než v zimě; zvláště pozoruje se zvýšení tlaku na severu a snížení tlaku na jihovýchodě '''E'''-py. Následkem toho dostavují se častěji sev. větry, které zdržují postup teploty v záp. a stř. '''E'''-pě, V létě bývá nad '''E'''-pou a sousedními moři opačné rozdělení tlaku než v zimě. Nad Atlantským okeánem jest tlak vzduchu vyšší než nad vých. a jihových. '''E'''-pou. Převládají až k Alpám větry záp. a sev. záp. s nestálou, vlhkou a deštivou povětrností, kdežto v oboru Středoz. moře panují suché větry severní. Začátkem podzimu pozoruje se vysoký tlak ve střední '''E'''-pě a v již. Rusku se slabým anticyklonálním prouděním vzduchu a pěkným počasím, kdežto koncem podzimu bývá rozdělení tlaku a proudění vzduchu jako v zimě. Barometrickými minimy dostavují se oblaky a deště z moří daleko na pevninu. Největší oblačnost (70 %) pozoruje se v sev.-záp. '''E'''-pě, kde se minima vyskytují nejčastěji, nejmenší oblačnost nalézáme v jižní a jihových. '''E'''-pě, kde jest tlak vyšší a panují suché větry. — S oblačností stejnoměrně ubývá relativní vlhkosti vzduchu, počtu dní s mlhou, deštěm a sněhem od pobřeží britského a norského směrem k vých. a k jihu. V Irsku pršívá 240 dní, v Lofotech 200, v Berlíně 154, v Athénách 73, v Catanii po 53 dní do roka. Jelikož se v '''E'''-pě objevují barom. minima ve všech dobách ročních, bývají zde případy trvalého sucha velmi řídké; úplně bez deště nebývá žádná doba roční. V jihoevropských zemích panuje sucho nejdéle v době letní. V zemích přímořských pršívá nejhojněji a nejčastěji na podzim a v zimě, v zemích uvnitř pevniny vyskytují se nejhojnější deště s bouřkou na jaře a v létě, kdy vystupuje vzduch nejsilněji do výše nad oteplenou pevninou. Na horách jsou srážky vodní stejnoměrněji rozděleny na roční doby než na rovinách. Celkem jest '''E.''' následkem své polohy uprostřed moří hojně zavlažována roční výškou 50—100 ''cm'' vodních srážek. Nejvíce vody dešťové dostává se skalnatým pobřežím mořským, svahům horským, přes které vystupuje mořský vítr do výše. Na vyvýšeném pobřeží skandinavském, skotském a portugalském, v některých částech Alp a Krasu bývá až 200—350 ''cm'' srážek, kdežto nejméně vody prší v severní Skandinavii a v jihových. části Ruska (ročně 25—50 ''cm''). '''E'''-pu lze rozděliti na 5 podnebních krajů: 1. '''E'''-pu jižní, 2. západní, 3. střední, 4. východní, 5. arktickou. 1. Podnebí {{Prostrkaně|jižní '''E'''-py}}, oddělené od ostatní pevniny vysokými pásmy Pyrenejemi, Alpami a Balkánem, podobá se více podnebí severoafrickému a maloasijskému než evropskému. Ráz jeho jest určen zeměpisnou polohou, mořem Středozemním a tvarem půdy. Následkem polohy v subtropickém pásu vyznamenávají se země středomořské neobyčejně jasnou oblohou a jasným svitem slunečním, jenž jim dodává zvláštního půvabu. Velká členitost kolmá a vodová podmiňuje velkou rozmanitost v rozdělení tepla, deště a směru větrů. Průměrná roční teplota vzduchu v jihoevropských zemích bývá 12— 20° C s malými proměnami, neboť nejchladnější měsíc leden má teplotu v nižších polohách 0—12° C, nejteplejší červenec 23—28° C. Zima bývá v jižní '''E'''-pě krátká a velmi mírná, bez krutých mrazů a velkých sněhů. Až na hory a planiny, kde jest drsněji, trvají mrazy a zůstává ležeti sníh všude jen krátkou dobu. Letní teplota vystupuje ovšem do značné výše, někdy 35—41° C, avšak letní vedra nejsou tak nesnesitelná jako v jiných horkých zemích, jelikož se nalézají ve spojení se suchou povětrností. V jižní '''E'''-pě bývá totiž následkem zvláštního rozdělení tlaku léto nejsušší dobou roční. Na rozdíl od ostatní '''E'''-py ubývá letních dešťů od severu k jihu a přibývá dešťů podzimních (aequinoktiálních) a zimních, jež na jihu výhradně panují. Deště v jižní '''E'''-pě jsou krátké a prudké lijáky, po kterých se obloha záhy vyjasňuje. Oblačnost nejpošmournějšího měsíce 50 % snižuje se v létě na 30—20 %. Italie a Řecko staly se pro blankytnou oblohu pověstnými. Příčinu jasné oblohy, letního sucha a zimního mokra hledati jest v rozdělení tlaku a v panujících větrech. V létě rozkládá se nad mořem Středozemním vysoký tlak vzduchu a panují sev. a sev.-záp. větry, jež jsou velmi stálé a jež byly již starým Řekům známy pod jménem »etésií«. V zimě udržuje se nad teplejším mořem Středozemním nižší tlak vzduchu než nad chladnějšími pevninami vůkolními, a v různých částech toho moře panují různé větry, jež bývají deštivé, protože jsou cyklonální, vystupující v oboru nízkého tlaku do výše; zvláštním tvarem terrainu nabývají veliké prudkosti některé lokální směry větru, jako v již. Francii mistral, na pobřeží istrijském a dalmatském bóra. V jižní Italii a na Sicilii objevuje se suchý a palčivý scirocco z pouští severoafrických, jenž jest znám ve Španělsku pod jménem »leveche« nebo »solano« a na Madeiře »leste«. Jinak jest v oboru Středozemního moře scirocco teplý a vlhký vítr mořský, jenž se objevuje zvláště v době dešťové. 2. {{Prostrkaně|Západní a severozápadní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně okeánické, jež jest nejurčitěji vyvinuto na ostrovech a na pobřeží atlantském. Podnebí toto jest velmi mírné, avšak silně podmračné, deštivé a větrné, pravý opak suchého a jasného podnebí jihoevropského. Atlantský obor podnební jest ohraničen na jihu roční isothermou 14°, na severu 0°, a ubývá teploty od záp. k vých. vzdalováním se od moře na pevninu větší měrou než od jihu k severu. Působením teplého moře v zimě rozdíly teploty mezi severem a jihem téměř úplně mizejí; na Hebridách vyskytuje se v lednu prům. teplota 6° jako v již. Francii, v Hammerfestu pozorují se minima -22°, kdežto v Paříži klesá teploměr až na -24° C. Velká oblačnost a prudké okeánické větry nepřipouštěj! dlouhé, trvalé pokrývky sněhové. Jaro bývá v tomto podnebním oboru poměrně chladné a suché; nejteplejší měsíce letní vykazují na jihu prům. teplotu 20, na sev. 10°, tak že roční proměna teploty činí pouze 11—16°. Na rozdíl od ostatní pevniny evropské bývá na ostrovech a na pobřežích atlantských nejchladnějším měsícem únor a nejteplejším srpen. Podnebí atlantské vyznačuje se vlhkým vzduchem, velkou oblačností a deštivostí. Relativní vlhkost činí do roka 80 %, oblačnost 66 až 70 %, hojnost deště jest největší 120-200 ''cm'' ve vyšších polohách horských, jako na záp. straně Pyrenejí, záp. pobřeží norském atd. V jezerní krajině cumberlandské a v západním Skotsku dosahuje roční množství srážek výše až 250—360 ''cm''. Pršívá hojněji v chladnější době roční od října do března než v době teplejší od dubna do září, ačkoli trvalé deště vyskytují se i v létě. Bouřky dostavují se v průvodu cyklonů i v zimě, a to tím hojněji, čím dále k severu, tak že v sev.-záp. Skotsku a na Islandě mají zimní bouřky převahu nad letními. Rychlé klesání tlaku od subtropického barom. maxima na jihu směrem k islandskému minimu na severu působí, že převládají v celém oboru mořské jihozáp. a záp. větry zvl. na podzim a v zimě, jež bývají velmi prudké. Silné vichřice vyskytují se též i v ostatních dobách ročních, jelikož se podél atlantského pobřeží táhne hlavní dráha, po které se ubírají středy barometrických minim, jež hlavně se nalézají v okolí britských ostrovů. Podnebí atlantské jest pro vzrůst rostlinstva v mnohém ohledu velmi výhodné, tak že se obilí daří na pobřeží norském ještě pod 66° s. š. 3. {{Prostrkaně|Střední '''E'''-pu}}, obsahující země německé, ruské Polsko, země Rakousko-uherského mocnářství, Švýcarsko a sev. čásť poloostr. balkánského, pokládati lze za zvláštní podnební obor, ve kterém úkazy vzduchové nalézají se střídavě pod účinkem záp. moře a vých. pevniny. Podnebí tohoto oboru jest smíšené polopřímořské, polokontinentální, tvořící jaksi přechod mezi oborem okeánickým na západě a oborem kontinentálním na východě. Účinek Atlantského okeánu na podnebí čím dále na východ tím více se zmenšuje, podnebí stává se výstřednějším, zimy bývají chladnější a léta teplejší, oblaků a dešťů ubývá, okeánické větry jihozáp. a záp. jsou klidnější než v záp. '''E'''-pě a ustupují častěji směrům kontinentálním sev.-vých. a východnímu. Obor středoevropský uzavřen jest roční isothermou 6 až 12° C, v lednu isothermou 2° a —4° C, v červenci isothermou 18° a 24° C; roční proměny teploty 16—23° jsou značně větší než v záp. '''E'''-pě. Nejvyšší teplotu roční má Porýní a Podunají, chladny jsou vedle vyšších poloh horských planina bavorská, českomoravská a v zimě zvláště Halič a ruské Polsko. Absolutní minimum pozorováno bylo v Tarnopolu -35° C, abs. maxima v polohách horských 30°, na rovinách 30—35°, v nížině uherské až 40° C. Rozdělení teploty na jaře sledovati lze podle květu těch kterých druhů stromů. Dle Hanna kvete ve Vídni a v Budapešti broskev 15., třešně 17., jabloň 28. dubna, v údolí rýnském o 9 dní dříve; v Hor. Rakousích a ve střed. Čechách opožďují se naproti Vídni jarní květy o 7 dní, v Haliči o 14 dní, v údolích karpatských o 3 neděle, v Rudohoří o celý měsíc. Doba jarního květu opožďuje se o 3 dni na 1° zeměpisné šířky a na 100 ''m'' nadmořské výšky. Na rozdíl od záp. '''E'''-py dostavují se ve střední '''E'''-pě nejhojnější deště v létě v měsících červnu a červenci, kdežto v zimě a na podzim pozorují se nejmenší srážky. Uherská nížina má vyvinuté deště jarní. Největší množství srážek nad 200 ''cm'' vyskytuje se v Alpách, nad 100 ''cm'' v Karpatech a středohorách česko-německých, nejmenší množství 40—50 ''cm'' připadá středním Čechám a Moravskému poli. Na rovinách naprší vody v průměru ročním do výše 50—70 ''cm''. Větry v záp. části střední '''E'''-py převládají aequatoriální po celý rok jako v oboru atlant., ve východní části převládají aequat. směry jihozáp. a záp. pouze na podzim a v zimě, kdežto na jaře a v létě nabývají převahy polární směry sev.-záp. a sev.; na uherské nížině a v Sedmihradsku tyto směry po celý rok panují. 4. {{Prostrkaně|Východní '''E'''}}'''.''' má podnebí úplně kontinentální, horká léta a studené zimy, velké pravidelné i nepravidelné proměny teploty, malou oblačnost a vlhkost vzduchu, letní deště, jižní a vých. větry. Ve vých. '''E'''-pě, kde dosahují jenom některé body nadmořské výšky 300 ''m'', není velkých rozdílů mezi teplotou blízkých míst jako v krajinách hornatých, a rozdělení teploty jest závislé hlavně na zeměp. šířce. Vých. '''E.''' uzavřena jest ročními isothermami 0°—12°, v lednu isothermami —18° a 0°, v červenci isothermami 12° a 25° C. Roční proměny teploty (rozdíly mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem) kolísají mezi 20° na pobřeží Baltického a Černého moře a 35° na Urale. Nejnižší teplota v zimě pozoruje se u Sevastopolu —12,4° a na hranicích Sibiře —50°, nejvýše vystupuje teploměr na severu na 30°, na jihu na 40° C. Až na některé krajiny u moře Baltického s dešti podzimními a u moře Černého s dešti zimními panují v celé vých. '''E'''-pě deště letní. Roční množství deště udržuje se ve výši 40 až 80 ''cm'', jenom v sev. a jižní části Ruska shledáváme méně než 40 ''cm''. Největší počet dní se srážkami shledáváme u Baltického moře 200, v sev. Rusku 150—200, ve středním Urale 140, v již. Rusku méně než 100 dní do roka. Jižní Rusko při stejném množství srážek vodních jest mnohem sušší než Rusko severní, jelikož jest teplejší a má deště v podobě krátkých lijáků. Severní část Ruska má též jiný směr větru než čásť jižní; od 53° na sever vane týž okeánický směr větru jako ve střední '''E'''-pě, kdežto od tohoto rovnoběžníku na jih převládají ve všech dobách ročních větry kontinentální. Na stepích ruských vyskytují se jak v zimě tak i v létě silné vichřice »burany«. 5. {{Prostrkaně|Arktická '''E'''}}'''.''', k níž náležejí nejsevernější části pevniny a ostrovy v sev. Ledovém moři, jest nejmenším okresem evropským, jenž naproti ostatním vyznačuje se zvláště nízkým tlakem vzduchu, jehož střed se nalézá u Islandu a jenž nevystupuje nikde nad 760 ''mm'', nízkou teplotou vzduchu, značnou oblačností, hustými mlhami a silnými vichřicemi. Zima s teplotou pod 0° trvá 7—9 měsíců a bývá nejnižší teplota až koncem zimy v měsíci březnu nebo dubnu; léto jest krátké a chladné. Paprsky sluneční, dopadající za dlouhých dnů letních velmi šikmo k zemi, stačí sotva k tání sněhu a ledu, tak že vzduch nemůže se na vyšší stupně otepliti. Na pevnině pozoruje se teplota v letních měsících 11—16° C. Srážek vodních spadává sotva 30 ''cm'', jelikož vzduch obsahuje jen malé množství páry vodní. Vývoj vegetace v arktické '''E'''-pě jest omezen pouze na krátkou dobu, a nemůže se při nepříznivých poměrech podnebních pomýšleti na vzdělávání půdy a pěstování stromoví. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == Květena '''E'''-py jest méně známa, nežli obyčejně se předpokládá. Není než suchého katalogu Nymanova (''Conspectus'', 9395 dr. jevnosnubných a 90 kapradin, dříve 9738 dr.); podobné práce, Grisebachova a Richtrova, nebyly ukončeny. Především nedostává se fysiognomického líčení všeobecného, neb co podávají Schouw a Henfrey (z r. 1852) jest krátké a zastaralé (neznali na př. Balkánska). Nyní jest Albanie jediná země v '''E'''-pě, jejíž květena jest neznáma, jinak popsány flory všech velkých zemí evropských, nehledíc k menším, a sice psal: Hooker o Anglii (rozšíření popsali Watson a Forbes), Hartman a Fries o Skandinavii, Ledebour o Rusi, Decandolle a Grenier-Godron o Francii, Willkomm o Španělsku, Parlatore a Arcangeli o Italii, Boissier o Orientu, Gremli o Švýcarsku, mnozí o Rakousko-Uhersku, posléze Garke o Německu. Avšak kromě dotyčného oddílu u Grisebacha není ještě žádného novějšího líčení fysiognomie bylinstva evropského, třeba bylo mnoho látky sneseno (Andersen pro Švédsko, Ascherson, Klotz pro Německo, Kerner pro Rakousko, Kjellmann, Lehmann, Koch a j. pro Rusko). V celku je ráz flory evropské jednotnější nežli ostatních dílů světa, ba i Australie. ]est to palaearktické lesní pásmo, až na některé horské krajiny (Alp, Pyrenejí, Karpat, Kavkázu atd.) a skandinavské ostrůvky bylinstva arktického (bezlesého), na úzký pás středomořský a na jihovýchodní step ruskou, která pomalu přechází v pásmo pustinné. Přechod od vlažného severovýchodu do pustinného jihovýchodu je povlovný, a právem ku př. rozeznal Kerner v Rakousku vedle středomořského a alpinského bylinstva útvary: pontický (jihovýchodní) a baltický (severových ), v čemž jej Drude následuje. Nejzajímavější jsou zbytky tertiérní, teplejší flory, které v záp. ostaly chráněny mořem Atlantským před ledovou dobou (''Myrica'', ''Lobelia Dortmanna'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'' v Irsku, celkem u Grisebacha 29 dr., u Rotha více). Nižší byliny jsou rozšířenější, tak Nylander znal v '''E'''-pě 1169 dr. lišejníků, z nichž jest 78 % v sev. Americe, 68 % na N. Zealandu, 50 % v Chili, 30 % v Polynesii, 25 % na Javě. Podobně jest u řas. Endémismus jest tu nepatrný. Sever nemá ničehož. V Anglii není byliny endémické, rovněž ve Skandinavii a Dánsku, ani Belgii a Nízozemí, ani v celém Německu a sev. Rakousku. Jen ve Francii, a to nejvíce na západě, vyskytují se místní druhy. Alpy mají nejvíce endémismu, hlavně v arkticko-alpinské výši. Méně endémismu jest v Pyrenejích a ještě méně v Karpatech, nad něž zdají se skoro vynikali Alpy sedmihradské. Nejbohatší jsou hory středomořské (ve Španělsku, Italii a Balkánsku). Řády mírného pásma ve floře evropské převládají, i jsou dle Nymana nejčetnější složnokvěté (1340 dr., jako v sev. Americe a Orientu) a luštinaté (839 dr.), dále mají křížokvěté 579, trávy 576, hvězdíkovité 515, okoličnaté 500, pyskaté 420, krtičníkovité 387, pryskyřníkovité 242, růžokvěté 276, ostřicovité 240, liliovité 263, zimolezovité 183, zvonkokvěté 150, mařinovité 147, merlíkovité 121, pryšcovité 120, kosatcovité 118, vstavačovité 112, traviny 107 druhů. Kapradin jest v '''E'''-pě málo (90 dr. dle Nymana), jsou však stejněji rozšířeny; tak jest v Italii 87 dr., Francii 72, Španělsku 66, Skandinavii 56, sev. Balkánsku 46 dr. Největší rody jsou: ''Hieracium'' (185 dr. u Nymana, u Naegeliho 5000 druhů a odrůd), ''Centaurea'' (171 dr.), ''Carex'' (163 dr.), ''Silene'' (137 dr.), ''Astragalus'' (120 dr.), ''Trifolium'' (108 dr.), ''Saxifraga'' i ''Euphorbia'' (107 dr.), ''Dianthus'' (too dr.), ''Campanula'' i ''Galium'' (94 dr.), ''Linaria'' (93 dr.), ''Ranunculus'' (91 dr.), ''Allium'' (78 dr.), ''Cirsium'' (61 dr.) a j. Při výpočtu druhů není vzat ohled na přílišné rozštěpování některými botaniky. Nejmenší rody, monotypické (13—15), jsou tropické, až na arktické ''Polemonium'' a ''Diapensie''. Žádný řád není výhradně v '''E'''-pě. Záp. Sibiř má ku př. bylinstvo zcela evropské, méně vých. Sibiř, nejméně sev. Amerika, kde jsou řády a rody společné, avšak druhy zřídka. Větší země evropské mívají po 3—5000 druhů; tak Španělsko 5096 dr. (Willkomm), Italie 5050 (Arcangeli, 4143 Tenore), Francie 4255 (Godron, 3614 Duby, 4900 Mutel), Rusko 3088 (Ledebour), Rakousko 4377, Čechy 1650, Německo jen 2840, (Koch, 3408 Klotzsch), Švýcarsko 2285 (2313 Gaudin), Anglie 1425 (Watson, 1613 Hooker, 1708), Skotsko 1155 (Babington), Irsko 970 (Wallace, 1057 Mackay), Skandinavie 1681 (Fries, 1783 Schübeler), Řecko 2609, sev. Balkánsko (r. 1877) 2973, Dalmacie 1852, Rumunsko 1892, Nízozemí 1619, Belgie 1194, Polsko 1325 (Rostafinski), Portugalsko 1365 druhů atd. Některé byliny zůstaly v jihu evropském z tropického (miocénního) bylinstva, tak ''Celastrus'' v Španělích, ''Dioscorea pyrenaica'' v Pyrenejích , ''Stapelia europea'' na mysu Gata (špan.), ''Cyperus polystachyus'' a ''Pteris longifolia'' na Ischii, ''Haberlea rhodopensis'' (a příbuzné) na Balkánu, anebo jsou to vůbec staré formy příbuzné cizím: ''Anagyris Cneorum'', ''Aphyllantes monspeliensis'', Euphorbie křovité (''dendroides''), ''Hymenophyllum tunbridgense'' (záp. '''E.'''), ''Wulfenia'' (''carinthiaca'') a ''Finus peuce'' (himálajská), ''P. omorica'' (Balkán). Z Ameriky pocházejí dvě byliny, hlavně ostrovů severozápadních, tropické kapradí ''Trichomanes radicans'' (''speciosum'' Killarneyfern) v jihozáp. Irsku a jihozáp. Francii (hora Rhune, jinak roste v Rio Janeiru, Indii, na Madagaskaru a Eriocaulon septangulare (Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť E. má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v E-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v E-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích stredomorských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinávii upírá; majíf je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře k E-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4 — 9 m vys. (Thoroddsen), Madagaskaru a ''Eriocaulon septangulare'' [Sky). Mnoho je bylin uvedených a obecně pěstovaných v Středomoří: Opuntie, agavy, kukuřice z Ameriky, datlovník, marhan z Afriky, cypřiše, broskve, meruňky, oranže, limony z Asie, snad i olivy a pěstované víno, pšenice, proso, neboť '''E.''' má málo domácích, jako žito, chmel, řepka, burák, len, jablka, i hrušky, oves. Z divokých bylin jest málo v '''E'''-pě užitečných, jako brusinky, oskeruše, kotvice, maliny, pinie, a člověk v '''E'''-pě poukázaný na divokou floru zašel by asi brzo hladem, leda snad že by žil v lesích středomořských kaštanů, teď arci pěstovaných (mimo ku př. Turecko), ač již v tertiéru známých. Arktické bylinstvo Grisebach Skandinavii upírá; majíť je pouze severových. Rus (Archangelsko) a ostrovy: Island, N. Země, Špicberky a menší ostrovy arktického moře k '''E'''-pě náležející. Island má ve krytém údolí středu břízy 4—9 ''m'' vys. (Thoroddsen), ostatně jsou však člověkem vyhubeny, nebo nerostou již zhoubným působením větrů (v Rejkjaviku chrání je zdmi), jako v Irsku, Skotsku, Hollandsku, Frísku; les se teď sám neobnovuje, ač byl tam až po středověku; ve Skotsku zničen les hlavně v XVIII. stol. z příčin politických. Chudé jest vůbec bylinstvo na Islandu (450 dr.), v Samojedsku (265 dr.), na N. Zemi (170 dr.) a Špicberkách (93 dr. dle Grisebacha). Tvoří drny a tundry lišejové (hlavně rody ''Cetraria'', ''Cladonia'', ''Evernia''), nebo mechové (''Polytrichum'' nebo ''Sphagnum''), kdež povrch mělce taje (jen až do 1′ v Samojedsku dle Schrenka). Přece však jsou tu některé pestrokvěté byliny, tak žlutý mák, ''Dryas'', ''Silene''. Endémických bylin tu není. Prve než člověkem byly hubeny, kryly lesy všecku '''E'''-pu, od Skandinavie do Španělska, Sicilie a Řecka; neměly je pouze některé močály (Fríské) a step vnitrouherská a vnitrošpanělská. V severu a na horách převládaly lesy černé, borové v rovinách, jedlové a smrčí (dle Conwentze za jantaru) na horách, kde i modříny rostly a nejvýše kleč. V nížinách a jihu byly lesy více zelené, buky v záp. a na horách jihu, duby v nížinách převládaly, na východě lípy a javory se vyskytovaly. Grisebach dělil lesy zase ve trojí: pásmo kaštanů (Francie, Italie), pásmo sosen (stř. Německo) a jihových. pásmo dubů (cerových, ''Quercus cerris''), ještě východněji (Rusko) lip (''Tilia argentea'') a javorů (''Acer tataricum''). Původně vedle lesů byly jen bažiny; rákosí a moderní luka povstala asi později, a to kosou, která hubila dřevnatější byliny. Dle toho, stojí-li voda po celý rok, nebo jen dočasně mezi kořeny, máme luka kyselá nebo sladká a přechody obou. V první panují více Cyperacey, Arundo a Typhy (zejména ruskou černozem tvořily hlavně Arundo a Typha), v druhé jsou byliny tím rozmanitější, čím sušší jest louka. Avšak orbou v celém oboru změněn ráz bylinstva, až na rašeliny a vřesy severozáp., zejména glínské (Lüneburgerhaide). Z trav udržují se jen nejoblíbenější (''Anthoxanthum odoratum'', ''Poa'', ''Lolium'', ''Agrostis''), na pastvách přetrvávají jen zuny a trní a keřiny jsou vzácné, nejvíce jen na jižní hranici. Les zabírá v Skandinavii skoro dvě třetiny, v sev. Rusi polovici půdy, v Nízozemí 6 %, v e Francii 9 %, a v Anglii divokých lesů asi nezůstalo (v Irsku jeden, v Skotsku jeden pochybný (Trosachs), ve stř. Evropě 30—40 % na nejvýše. Počítáme tu k lesům i březoví, kde jako v ruském Čuchonsku vysekány teprve vyšší stromy. Jen močály u Pripeti a stará černozem nebyly lesem kryty. Drude rozeznává ve stř. '''E'''-pě jako jádro baltickou floru, v záp. '''E'''-pě severoatlantskou (v záp. Francii), v severových. '''E'''-pě západouralskou a v jihových. '''E'''-pě pontickou (Uherskou a Rus). Náležejí sem i všechna pohoří středomořská ve Španělích, Italii a na Balkáně, Karpaty, ba i Krim a Ural (nemluvíc o Kavkázu). Vyšší pohoří skandinavská jsou bezlesá, podobná arktickým. Na planinách vyšších (fjeldech) rostou skupiny vrb, bříz a chvojky zakrslé s ''Empetrum'', ''Diapensia'', ''Pedicularis'', ''Cassiope'' a na svazích někdy střídají se koberce květů z rodu ''Dryas'', ''Potentilla'', ''Oxytropis'', ''Silene''. Endémických bylin nemají (u Grisebacha Pedicularis Oederi). Finsko-skandinavské lesy černé mezi fjeldy a dubinou (61 %) skládají břízy, smrky a borovice s podrostem z rodů ''Vaccinium'', ''Calluna'' a ''Linnea borealis''. V severových. Rusi přestupuje sem z východu smrk a modřín sibiřský a ''Pinus cembra''; podrost jest též jiný. Ural hoření je arktický, podobný fjeldům norským (''Saussurea'', ''Gypsofila'', ''Oxyria''); pro sucho není tu žádné pastvy. Nižší pásmo lesů a pod nimi křoví, k jihu step černozemí, již Krylov nazval stepí lesní. Dánsko má obyčejné bylinstvo středoevropské, až na bukové lesy na křídovém pobřeží ostrovů. Totéž platí o Nízozemí a Belgii, jen že v této vyskytují se již některé byliny atlantské (''Myrica gale'', Lobelia Dortmanna), jichž jest v Anglii již nejvíce. {{Prostrkaně|Anglie}} je především krajinou luk (''grazing countr''y dle Henfreye), které v Skotsku a Irsku často nahrazeny bývají rašelinami. Vzácné jsou lesy sázené ve Skotsku, borové a březové, v Anglii a Irsku dubové a v jihoz. a záp. bukové. Podrost jest tu hlavně lískový. Watson rozlišil dle výše hoření arktické pásmo nad 900 ''m'' (''Salix herbacea'', ''Silene acaulis''), střední (vřes s borovicí a chvojkou a dolní (''Erica tetralix''); pak hořen! polní (tři čtvrtiny Britannie, dub, jasan, ''Ilex''), střední (javor, ''Rhamnus'', ''Ornus'', ''Ulex'') a nižší (''Clematis vitalba'', ''Rubia peregrina'', ''Lobelia urens'', ''Scilla autumnalis''). {{Prostrkaně|Německo}} rozdělil Klotzsch na rovinu, kopčinu střední a Alpy. Rovina jest hlavně polem (Pruska polovice, zuny ku př. u Jeny 264 dr.), méně jest tu lesa (vých. Prusko 28 %) a bažin, ještě méně luk (10 %). Zuny ty jsou rázu našinského. Rozdílny však jsou byliny sev.-západu: vřes, vedle naší ''Calluna vulgaris'', ''Erica tetralix'', ''Empetrum'', Festucy, Genisty. Byliny písčin (geest) jako u nás, ale jihoněmecké suché traviny rozdílné se jeví (''Tofieldia'', ''Globularia'', ''Thesium'', ''Erica carnea'') dle Sendtnera jen 29 dr. z 175 dr. společné. I byliny močálů a slatin (šestina Hannoverská, čtvrtina Brémska) zase naše, až na řídkou (sev.-záp.) ''Lobelia Dortmanna'', ''Myrica gale'', pak ''Lindernia'', ''Aldrovanda'' (Bayonne, Švédsko). Rašelinu sušili a pálili Chaukové již za doby Pliniovy. Rašeliny ty rostou stále a jsou proto uprostřed vyšší. Vlastní rašeliny tvoří jen mech ''Sphagnum acutifolium'', avšak na okrajích rostou ostřice (''Carices''), ''Ledum'', ''Erioforum vaginatum'', ''Narthecium'', ''Drosera'', celkem asi 20 druhů. Ve Frísku záp. je zjara zapalují, aby pak seli pohanku, a kouř těch ohňů (Höhenrauch) táhne se někdy až k nám. U Sev. moře rozeznáváme dvojí pásmo přímořské: solimilné (''Glaux maritima'', ''Samolus valerandi'', ''Salicornia herbacea'', ''Juncus gerardi'') a přímořské (''Halianthus peploides'', ''Cakile maritima'', ''Pisum maritimum'', ''Crambe maritima'', ''Statice limonium'', ''Ammofila'', ''Atriplex''). Zostery a Ruppie pobřežní užívají k vycpávání (tráva mořská, ''Seegras''). Luka sladká jsou bližší našim nežli kyselá. Viz o tom ku př. Aschersenovo líčení v Leunisově »Synopsis«. Gerndt rozdělil bylinstvo v sev. Německu na sedm skupin: 1) severovýchodní (s 83 dr., ku př. ''Betula nana'' až po Toruň), 2) pobřežní s 87 dr., ku př. ''Myrica gale'', ''Narthecium ossifragum'', ''Genista anglica'', 3) jihozápadní (s 162 druhy ''Helianthemum polifolium''), 4) jižní (s 133 dr. ''Dianthus carthusianorum''), 5) alpinské, sudetské a Harc (s 106 dr., ku př. ''Saxifraga hirculus'', ''Eriophorum alpinum''), 6) jihovýchodní (s 173 dr.) a 7) východoevropské (se 30 dr., ''Anthemis ruthenica''). Sibiřské byliny (''Silene tatarica'') nejdou na sever, ale středomořské přeskakují někdy až do jižní Skandinavie. Grisebach má ze všeho bylinstva 23 % společných severní a jižní '''E'''-pě, 19 % severních (v jihu a horách), 26 % jen v horách, 18 % stepních z vých. '''E'''-py a 11 % středomořských v jihu. Parlatore uveřejnil podobnou velkou práci srovnávací o floře Italie a Skandinavie. Vypočítává 10 bylin rozšířených od Špicberků až do Italie (v jihu vždy v horách), 6 jen do sev. Apennin, 67 až do Alp. Z bylin Lapska rozšířeno jest 30 do Apennin, 50 do Alp. Počítal 540 bylin alpinských (Christ 693 druhy, viz {{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}}). Špicberky mají však 23 rostliny, které scházejí celině '''E'''-py, Lapsko pak 13 dr. Flora středního Německa podobá se v celku floře Čech, neboť hory nejsou dosti vysoké, aby měly bylinstvo zvláštní; ještě Jura ho nemá. Pro střední polohu svou nemá Německo bylin endémických, a teprve v záp. Francii nebo na jihoněmeckých rovinách podalpských, kam řeky zanášejí tvary horské (tamarišky, ''Hippophae rhamnoides''), nalézáme bylinstvo rozdílné od našeho. Podobné ku př. je údolí labské v sev. Německu, jež jsouc teplejší má o 100 bylin více než Weserské, které nemá než 20 bylin scházejících v Polabí. Důležitější jsou ku př. lesní společnosti (associace): pod borovicemi nejchudší, pod smrkem prostřední, ale pod buky nejbohatší flora. Jiná jest flora mladého lesa po poražení stromů, jiná lesa dorůstajícího, jiná pod dospělým lesem, dle změněných poměrů světla, tepla i vláhy, což ku př. Kerner dobře vylíčil vzhledem k lesům našim. Taktéž bude jiné bylinstvo při louce dvakrát sečené, dle toho, kdy se seká, než při jednosečné, jiné v krajině obilní a jiné, kde se pěstují okopaniny, ku příkladu řepy. V celku od vých. k západu ubývá černého lesa, přibývá doubí a buků, tak že Brizeux nazval Bretonsko zemí žulovou doubím krytou. Auvergne kryly buky již v miocénu (dokazují to cinerity Cantala), jako jantar baltický pochází ze smrčin (Conwentz), avšak černé lesy drží se více diluvia a písku, zelené mesozóického vápence. Ruka lidská tu působila rozličně šířením borovic v Braniborsku, sosen v Porýní, kde zejména Vogesy a Spessart (na triasu) slynou pro krásu lesů. Jejím působením mizejí na př. orchidey, liliacey a šíří se composity, chenopodiacey a crucifery. Grisebach uvádí 8 bylin ze severozáp. Francie a 9 z Gascogně za typické; my z atlantských uvádíme: ''Meconopsis cambrica'' sahá až k Auvernii, ''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''vagans'', ''Peplis borei'', ''Libanotis bayonnensis'' (jediná skála) a j. Ze středomořských více zasahuje do záp. Francie vavřín (Cherbourg), vždy zelený dub (''Quercus ilex'', ř. Loire až do Angers), pinaster (Landy gascogneské), břečtan (jejž také Fée považoval za typ flory francouzské), ''Ilex'', ''Buxus'' (v Čechách scházejí, ale jsou dále jižněji). Mezi starými bylinami záp. Francie jest důležit vzácný ''Coleanthus subtilis'' (jinak rostoucí v již. Čechách, dále u Bolzana, u Christianie, na Oregonu, ve Francii v Bretonsku a v Auvernii), stará ona kapradí ''Trichomanes radicans'' (Luz) a ''Hymenofyllum tunbridgense'' (Bretonsko), ''Phillyrey'', ''Lobelia urens'', ''Pinguicula lusitanica''. Rozličné jižní, středomořské byliny jdou až k Lyonu (''Leuzea conifera'', ''Aphyllanthes''), na ostrov Noirmoutier (''Quercus Ilex'', ''Cistus salvifolius'', ''Ephedra'', ''Romulea'') a do Savojských údolí (přes 30 dr. dle Chaberta, terebinthy, ''Adiantum capillus Veneris''). {{Prostrkaně|Ceveny}} nemají endémické byliny (leda ''Arabis cevennensis'' a u Grisebacha ''Arenaria ligericina''). Mají asi 100 druhů alpinských, z nichž Henfrey uvádí ''Cerastium alpinum'', ''Juniperus nana'' (ale žádná Rhododendra), ''Soldanella alpina'', ''Gentiany'', ''Androsace carnea'', ''Veratrum'', ''Empetrum'' a j. Jako pásma uvádí dole pásmo borovic a buků do 900 ''m'' (poslední na staré lávě), pak pastvy (hlavně ''Nardus stricta'') a pásmo sosny (do 1200 ''m''), které nahoře končí drnem subalpinským. Jihozápadně jsou garriguy, doubí nízké, více rázu středomořského, vždy zelený dub (''Quercus ilex''), terebinthy, Coriaria, ''Rhus cotinus'', ''Cistus albidus'', ''C. monspeliensis''. Přechod k středomořské floře značí přibývání asi 7—800 druhů, přechod ten jest prudký vlastně jen v údolí Rhônu a u jezera Genevského, kde sahá středoevropské bylinstvo potud, pokud údolí jest otevřeno větrům studeným severovýchodním, tak že Wallis, ač vyšší, má více teplých forem nežli Lausanne nebo Geneva. {{Prostrkaně|Alpinské bylinstvo}} skládá se ze 3 částí: arktických bylin, přišlých snad za ledové doby od severu, ze středoevropských, přizpůsobivších se změněným poměrům, a středomořských, podobné přizpůsobených (ku př. ''Cyclamen'', ''Rhododendron'' již v breccii u Höttingu). Jsou to buď roční bylinky nebo nízké keře tak husté, že odolávají zimě, větrům a sněhu. Endémismus jeví se hlavně na jižní straně, kam ledová doba tak nezasáhla. Největší rodiny jsou composity 104 (17 ''Hieracium''), crucifery 50, caryofylacey 48, saxifragy 44, scrofularie 38 (19 ''Pedicularis''), trávy a cyperacey 36 (30 ''Carex''), primulacey 34; legumin jen 28, campanulaceí 24, gentian 23, rosaceí 20 a pouze n kapradí. Jest jakýsi rozdíl mezi jihozápadem a severovýchodem. Nejvyšší fanerogama jest asi ''Ranunculus glacialis'' na Finsteraarhornu ve výši 4270 ''m'', lišejníky dosahují i vrcholu Mont Blanku. {{Prostrkaně|Španělsko}} dělí Willkomm na 6 pásem: 1) severní čili kantabrické, 2) pyrenejské, 3) střední planiny, 4) západní či atlantské, 5) středomořské a 6) bétické či andaluské, jež jest nejteplejší. Sever má lesy naše a některé byliny středomořské jen v krytých údolích. Pyrenejské pásmo má dvě třetiny bylin středoevropských a třetinu zvláštních. Lesy středu jsou nejvíce sosnové (''Pinus pyrenaica''), na západě buky a tis, na severu keře: ''Ulex'', ''Ilex'', ''Arbutus unedo'', jižně zimostráz a kalina (''Viburnum lantana''). Střední planiny jsou zvláštnější, zejména nížiny, stepi solné a vřesy cistové a »tomillares«, pusté křoviny labiat (mateří douška, ''Rosmarinus'', ''Lavandula'', ''Satureja montana''); horní krajiny více se podobají našim. K jihozápadu převládají po celé míle (Estremadura, Sierra Morena) cistové křoviny až sáhové (''Cistus ladaniferus'', ''C. monspeliensis'', ''C. salvifolius'' a j., je jich 64 dr. ve Španělsku). V jižní Nové Kastilii převládají »Tomillares«. V severu nalézáme skutečné vřesy (''Erica cinerea'', ''scoparia'', ''multiflora''). V středních stepích jsou velké prostory kryty jen bodláčím, artemisiemi a bezlistou ''Retama sfaerocarpa'', solnatá však místa spolčivými salsolaceami. Dolní lesy jsou krajiny vždy zelených dubů (''Quercus ilex'', jedlý ''Q. ballota'', korkový ''Q. suber''), kaštanů, sosen (''Pinus pinaster'') a jasanů, ale ještě ku př. u Cuency jalovce a sosny (''Pinus laricio'' a ''P. pinaster''). Hoření lesy jsou borové s podrostem Genist, ''Adenocarpus intermedius'', ''Ilex'', jalovce a j. Výše jsou keřiny jalovcové a kleč ''Sarothamnus purgans'' s drnem subalpinským. — Západ v {{Prostrkaně|Portugalsku}} má některé teplejší formy (palma ''Chamaerops humilis'', ''Myrica faya'', ''Davallia canariensis''). Málo tu lesa (čtvrt mill. proti jednomu a půl mill. ''ha'' pastvy a 4 mill. ''ha'' ladů) a zejména stepi alemtejské kryty jsou cistovým křovím (''Cistus'', nejčetnější rod se 30 dr.), vřesem a doubím. Mezi bylinami jsou formy marocké, jako ''Drosofyllum lusitanicum''. Středomořské východní pásmo mění se od severu k jihu. Arragonie podobá se vnitřní planině, až na stepi artemisií u Ebra, Katalanie více jižní Francii. Místo lesů panují křoviny (Montebajo) dubů, lentišků, buků, cistů, ''Pinus laricio'', ''Pinus pinaster'' atd., ale sever je podobnější našim krajům, než jih od Valencie (palma ''Chamaerops'', oleander, sázené datlovníky (''Elche''), oranže, karuby (''Ceratonia''), olivy, sázené bambusy, bavlna, banány. Podobné jsou roviny bétické stepi s palmettem (''Chamaerops humilis''), lesy pinií, dubů, oliv, u vody tamarišky a oleander, na suchých kopcích esparto (''Stipa tenacissima'') a bodláčí. Alpské bylinstvo Sierry Nevady podobné květeně Atlasu (až na ''Rhododendron baeticum''), dílem však má i endémické druhy, rody však většinou alpinské (''Viola'', ''Silene'', ''Gentiana''). Zvláštní pásmo (6500—8000′) tvoří keře ''Genista aspalathoides'' s travami z rodů ''Festuca'', ''Avena'', ''Agrostis''; nahoře traviny (»borreguiles«) ''Nardus stricta'', ''Agrostis nevadensis'', ''Viola nev.'', ''Papaver pyrenaicum'', ''Silene'', ''Draba Hispanica'', ''Artemisia granadensis'' atd. Nejteplejší místo záp. Středomoří je pobřeží Ligurské (Riviera) u Janova, pravá to zahrada '''E'''-py, s blízkou Francií (Nizza, Hyères až do Cannes). Příkré srázy k moři kryjí křoviny, nejvíce olivy, méně doubí, ''Pinus halepensis'', vavřín, ''Arbutus unedo'', myrty, lentišky, phyllirey. Nejjižnější typ jest keřovitá sáhová ''Euphorbia dendroides''. Nejvíce pěstované byliny cizí i zdivočelé jsou: kvetoucí agavy u Nizzy, casuariny, ''Acacia farnesiana'', ''Eucalyptus globulus'', oranže, karuby (svatojanský chléb). Jediný les jest datlovníkový u Bordighery z doby křižáků, odkudž dává se palmové listí do Říma. Od Nizzy nastupují velké zahrady dodávající květy voňavkářům (fialky, růže, oranže atd. Bylinstvo divoké má mnoho jižních tvarů: oleander, asfodely do 90 ''cm'', ''Vinca'', ''Capparis'' (již v Janově divoce), ''Cneorum'', ''Afyllanthes'', ''Vitex'', ''Cercis''. Ostatně roste na skále přímořské u Portofino, jen 700 ''m'' vysoké, endémická ''Saxifraga cochlearia'' Reichb. {{Prostrkaně|Italie}} vůbec jest jen v jisté míře středomořská. Celý sever (mimo jižní svahy Alp) je středoevropský a ve střední Italii jest přechod povlovný, ba ještě hory v již. Italii a na Sicilii jsou středoevropské (bukové lesy ještě na Madonniech). Lesů vůbec jest málo (pravěký jen přímořský les pinií u Ravenny), převládají olivy, kaštany a křovité nízké doubí, na jihovýchodě v Apulii jsou pravé stepi. Argentario ku př. má jižnější, vždy zelené bylinstvo (Fuchs), nežli kraje jižněji ležící. Za příklad uvádíme líčení Neapolská Tenorem, jenž rozeznává 10 pásem: 1) přímoří, kde šíří se stepi a solimilné limany, ''Mesembrianthemum'', ''Scilla'', ''Phyllirea'', ''Tamarix africana'', ''Ephedra'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Cistus villosus'', lentišky, ''Vitex agnus castus''; 2) přímořské roviny, na nichž roste bodláčí: ''Centaureae'', ''Paliurus'', ''Rhamnu''s, ''Euphorbia dendroides'', vazy, ''Spartium''; 3) kopce do 280 ''m'' (''Rhus'', ''Cytisus'', pinie, genisty, ''Cercis siliquastrum''); 4) lesy do 750 ''m'' dubové (''Quercus cerris'', ''Q. robur''), kaštany, cisty (''Rhus cotinus''); 5) les do 1100 ''m'' s ''Pinus laricio'', ''bruttia'', jasanem (odtud manna kalaberská), buky s podrostem naším (''Vaccinium myrtillus'', ''Lilium'', ''Paeoniae''); 6) les do 1500 ''m'', kde nalezen zde kleč (''Pinus mughus''), ''Juniperus sabina'', trávniky s rody ''Agrostis'', ''Festuca'', ''Trifolium'', ''Cardamine'', ''Pedicularis''); 7) první alpinské pásmo do 1700 ''m'', kde na bezlesých skalách rostou ''Viola montana'', ''Soldanella alpina'', ''Bunium'', ''Linum'', ''Valeriana''; 8) střední alpinské do 1900 ''m'', též bezlesé, s ''Arbutus ursi'', ''Dryas octopetala'', ''Saxifraga'' (4 dr.), ''Primula'', ''Silene''; 9) vyšší alpinské pásmo do 2150 ''m'' ''Androsace villosa'', ''Aretia vitaliana'', ''Saxifraga oppositifolia'', ''muscoides'', ''Draba aizoides'', ''Papaver alpinum'', ''Gnaphalium nivale''; 10) nejvyšší místa Abruzz, kde sněhu skoro po celý rok, značí ''Cetraria islandica'', ''Papaver aurantiacum'', ''Artemisia mutellina'', ''Cerastium glaciale'', ''Draba cuspidata'', ''Gnaphalium dioicum'', ''Lepidium alpinum''. Podobně jest s pásmy {{Prostrkaně|Etny}}. Vzdělané rostlinstvo sahá do výše 1000 ''m'', a zde jsou opuntie, cactey do 4 ''m'' banany, agavy, někdy kvetoucí, oranže, datlovníky, oříšky (pěstují se pro vývoz do Anglie), bavlna, moruše. Z divokých bylin na lávě uveden ''Capparis'', ''Euforbia dendroides'', ''Lagurus ovatus'', ''Dafne Gnidium'', ''Solanum sodomeum''. Lesy hlavně dubové (''Quercus cerris'', ''ilex'' do 16—1800 ''m''), ale i pověstné kaštany (z nich měl jeden 55 ''m'' v objemu), výše jsou buky (9—1800 ''m'') a břízy, ''Pinus laricio'' v 12-1800 ''m''. Typické v tom pásmu jsou ''Genista aetnensis'' bezlistá a ''Dafne laureola''. Subalpinské pásmo má do 2200 ''m'' dřišťál a ''Juniperus hemisfaerica'', typický drn ''Astragalus siculus'', připomínající Orient, ''Viola aetnensis'', ''Galium aetn.'', ''Saponaria depressa'', ''Rumex scutatus''; nejvýše rostou do 2600 ''m'' ''Senecio chrysanthemifolius''. Nejvyšší vrchol popela sopečného jest neporostlý. Květena {{Prostrkaně|Rakousko-Uherska}} tvoří přechody od alpinské k horské floře Balkánského poloostrova, od středoevropské (baltické) k východoevropské (pontické). Ke Středomoří náleží jen úzký pás jižní hranice (v. {{Prostrkaně|Dalmacie}}), nejlépe známý u Rjeky a Istrie, poněvadž jest nejpřístupnější. Za typus může platiti vavřínový les u Abazzie, z klimatických příčin v zimě od turistů hojně navštěvovaný. Již Gorice je mnohem méně středomořského rázu, nebo sem zasahuje již flora pontická (Kerner). Hranici mezi pontickou a alpinskou, pak baltickou květenou v Rakousku klade Kerner od Soče pod Alpami k Vídni, Prešpurku, pod Karpaty do Sedmihradska a přes Kolomeu a Stanislavov k Brodům. Severozápadně hranice té je panující flora baltická (a našinská), mimo Alpy, Karpaty (a vrcholy Sudetů), ba přesahující hranici tu zejména v horách Sedmihradských. Smrkový les je panující v Rakousko-Uhersku, méně borový, ještě méně jedlový, obmezený na Alpy a vyšší hory. Bližší rozdělení baltické flory té viz u Kernera: rovněž rozdělení jeho alpinské květeny rakousko-uherské v 7 skupení: rhétické, norické, tridentské, karnické, kde jen polovice bylin je společná, pak illyrské, dacké a karpatské. Kerner první poukázal k tomu, že flora východních Alр podobnější jest karpatské, pak že karnické skupení bližší illyrskému, a to řeckému alpinskému, což vyznačuje zejména ''Prunus prostrata'' (Pindus, Athos, Libanon a Atlas). Dacké alpinské pásmo v Sedmihradsku značí nejvíce ''Rhododendron myrtifolium'', mnoho karyophyll (''Banffya petrea'') a Brukenthalia (erika balkánská). Karpaty severní nemají Rhododendra, Azalei, jen saxifragy, kleč, ''Arabis neglecta'', drny a ostřice typické. Podobně jsou alp. Sudety (a Krkonoše) podobnější arktickým krajům (''Rubus chamaemorus'', ''Pedicularis sudetica'', ''Saxifraga nivalis'', několik lišejů, žádné Rhododendron, ''Leontopodium''). Souvisí to asi s ledovou dobou, kde arktický led sáhal nepřetržitě až po Krkonoše a hubil jižnější formy alpské. Letní sucho v oboru pontické flory vadí vývoji lesů, avšak i step uherská (33.000 ''km''²) bývala dříve porostlá břízami (Nyiregyhaza) a doubím řídkým, nežli je člověk vyhubil. Kde v horách okolních více jest deště, vyvinují se hned černé lesy, hlavně ''Pinus nigricans'' a dubové (''Quercus cerris'') s lipou, habrem, javorem a divokým ořechem (Sedmihradsko), pod nimiž za typické Kerner uvádí ''Telekia speciosa'', ''Waldsteinia geoides'' a ''Melissa altissima''. V nížinách poříčních panují Glycyrhizy (kořen ruské sladké dřevo), Euphorbie a Abutilon. V solnatých stepích převládají Artemisie, Chenopodie a Scorzonery. Vátiny písečné vážou trávy (divoké žito), pak Kochie, Chenopcdium. Typické jsou traviny v Uhrách: Stipy, hlavně ''Stipa capillata'', podobné ruským, a vyšší ''Andropogon gryllus'', pak roční Bromusy, kdežto ''Sesleria tenuifolia'' a ''elongata'' panují více v předhoří do Krasu. Kerner rozeznává illyrské, uherské (pannonské) a sedmihradské pásmo. Balkánsko obsahuje botanicky zcela rozdílné kraje: alpinské v Balkánu, Řecku, Bosně, středomořské úzké pásmo, více na ostrovech vyvinuté, a středoevropské, které na východě v Rumunsku a vých. Bulharsku přechází ve stepní. Srbsko dělí Pančič na tré: 1) vnitřek (Šumadija s Podunajím), 2) jihových. hory a 3) již. Karpaty. Šumadija je dnes jen pětinou lesem (ostatek pole), hlavně dubovým (náš dub a ''Quercus cerris''), bukovým, někde černým. Pro ráz uherský jako typické uvádí ''Kitaibelia vitifolia'', ''Althea taurinensis'' v Karagujevaci, ''Asparagus scaber''. Jihových. hory mají dole lesy bukové a dubové, nahoře smrkové; z bylin typických uveden ''Acer Heldreichii'', ''Pančičia serbica'', ''Anemone apennina'', ''Genista dalmatica'', ''Dafne oleoides'', ''Tozzia'' a j. Květenu zvláštní mají ve středu hory hadcové: ''Helianthemum niloticum'', ''Dafne blagayana'', ''Juniperus oxycedrus'', ''Notochlaena marantae''; nejznamenitější jest ''Pinus omorica'' (japonská). Jižní Karpaty jsou bezlesé, až na několik buků; značí je ''Malcolmia serbica'', ''Ramondia serbica'', ''Asfodeline cretica'', četné Dianthy atd. Podunajská flora jest táž jako v Rumunsku. — {{Prostrkaně|Řecko}} má bylinstvo zcela rozdílné od alpinského na Olympu thessalském, do středomořských stepí a skal, zejména na ostrovech. Máť velmi málo lesa a to nejvíce na západě (v Aitólii a Arkadii) a na horách; východ, nižší a sušší, má jen nízké křoví (xerovuno), zejména od doby, kdy krásné lesy horní sev. Attiky shořely (1861 až 1891). Sucho letní bývá zde tak velké, že již staří Athéňané v červnu slavili náboženské obřady noční pro rosu (Pandroské). Již za Platónovy doby nebylo v Attice lesů, ač za Pausania tam žili ještě medvědi a kanci. Euboia měla husté lesy ještě za Diona Chrysostoma; pastýři a ohně jimi způsobené škodili více než drvoštěpové a uhlíři, které již Aristofanés jmenuje (Acharnští). Nejhojnější je v černých lesích řeckých borovice Aleppská i přímořská, zejména i na suchém východě, pak pinie (semena jsou předmětem obchodu) a jedle (smrk a borovice scházejí), zejména ''Abies Apollinis'' a ''cefalonica'', pak chvojky (''Juniperus phoenicea'' a ''oxycedrus'') a j. Cypřiše jindy na Krétě byly samorostlé, nyní jsou vzácnější. V zelených lesích panuje dub, hlavně ''Quercus egilops'' (žaludy jedlé, duběnky vyvážejí se pro koželuhy), nejvíce na ostrovech a na jihu ''Quercus ilex'', v Peloponnésu ''Q. coccifera'' (dosud se červec odtamtud vyvážel). V severu také buk tvoří lesy (Thessalie, Aitólie); méně důležity jsou ostatní stromy: kaštan jedlý (zejména na Krétě), ostatně i u Cařihradu, ořešák, vaz, jasan, javor, habr (nejvíce v jiných druzích, ''Carpinus duinensis'', ''Fraxinus ornus''), lípy, maďal, platán (pěstovaný u vsí). Z keřů důležitější jsou lentišky, Arbutus, terebinthy, oleander u vody, ''Vitex agnus castus'', myrty, Capparis, vavřín (sever), hlohy, ''Rhus cotinus'' a j. Luk jest málo, a hlavní pastvou jsou keře suchých strání (xerovuno). Nejzazší sever více se podobá střední '''E'''-pě nežli jižní, kdežto Athos má ještě vavříny a lesy z ''Ilex aquifolium'' (Olymp, ne dále v Řecku, dle Heldreicha). Alpinské bylinstvo Olympu Thessalského podobno jest bylinstvu balkánských vrcholů; dole našel Heldreich ''Sibthorpia africana'' a ''Sifonostegia syriaca''. Kapradí a mechy v Řecku jsou řídké, ale poražené lesy nahrazuje ''Pteris aquilina'' jako jinde. Rovinu stepní vnitřní Thessalie kryje bodláčí (''Xanthium'', ''Carthamus''), pole po žních ''Ammi visnaga''. — {{Prostrkaně|Bulharsko}} dělí (dle Velenovského) Balkán na 2 poloviny. Sever (vlastní Bulharsko) jest pokračováním stepí jihoruských a jižní Rumelie, má floru maloasijskou, která zasahuje i do již. Srbska a Macedonie a jejíž středem jest Černomoří (proto sluje květenou pontickou a sáhá zde do již. Rusi). Ba Vel. podotýká, že tato flora končí se v suchém středu Čech. Vypočítává 51 typických bylin pro pontickou floru v Bulh., z nichž uvádíme jen platan, divokou třešni, ''Tamarix pallosi'' a 40 druhů více asijských (na př. ''Prunus laurocerassus''). Jako nejznamenitější úkazy flory té pontické jmenuje bílou lípu a krnící mandlovník, pak uvádí 113 druhů ze společncsti té (''Comandra elegans'', ''Statice gmelini'' a j.). Z bylin středomořských docházejí k Černému moři: ''Terebinta'', ''Cistus creticus'', ''Rhus coriaria'', ''Juniperus macrocarpa'', divoké víno, ''Smilax excelsa'', ''Periploca graeca''. Z endémických bylin je nejznamenitější ''Haberlea rhodopensis'' (z indických Cyrtandraceí). Horní byliny liší se od Krasu a jsou podobnější řeckým. Uvádí jako typické 78 druhů (''Acer reginae Amaliae'', ''Saxifraga olympica'' a j.). Za nejčetnější v kopčinách uvádí 107 druhů (''Malcolmia graeca'', ''Vinca mixta'', ''Rottbollia digitata''). Konečně uvádí na Balkáně níže z bylin sedmihradských (ne v Alpách i 34 druhy, z nichž stůjtež zde: ''Bruckenthalia spiculiflora'', ''Carex pyrenaica'' a z bylin Kavkázu ''Ranunculus suaneticus'' a j. Lesy buků, dubů, habrů (''Carpinus duinensis''), smrků (na Rilu ''Pinus peuce'' Gris., himálajská ''Pinus excelsa''), borovice a kleč (''Pinus mughus''). Nejnesnadnějším úkolem jest krátce vylíčit! {{Prostrkaně|květenu Rusi}}, jelikož rozmanitost na ohromné ploše jest veliká. Možno sice říci, že máme tu od severu k jihu čtyři pásma: tundry a břízy, černolesí, dubové lesy s černozemí a step (až po Krim, Kavkáz a Ural, pak Černé a Kaspické moře), ale rozdíly od záp. k východu jsou rovněž veliké a nelze je tak krátce naznačiti, netýkajíť se tak čeledí a rodů jako druhů. Přibývá vždy k jihových. letního sucha a tím mizejí mnohé byliny a jiné se šíří. Avšak teprve za Volgou je pravá jednotvárná step, a pravá Asie začíná teprve za ř. Jenisejem; záp. Sibiř jest '''E.''' podobna. V severu u Petrohradu líčí Blasius les jako dvojí: smrkový ve vlhčích půdách a borový v písčitých. K borovicím druží se chvojky, břízy (''Betula pubescens''), k smrkům olše (''Alnus incana'') a osiky, někdy některé oskeruše (''Sorbus aucuparia'') a střemchy (''Prunus padus''), někdy až 13 ''m'' vysoké, jichž ovoce jedí a nakládají do kořalky. Vlastní močály jsou zase dvojí: Carexů (30 dr.) a Eriofor, význačných sněhovými hlavičkami, a pak Vaccinií (''Vaccinium oxycoccos'', ''uliginosa'', ''vitis idea'') s nízkými břízami (''Betula nana'', ''fruticosa'' 3—5′), vrbami (''Salix lapponum'', ''glauca'', ''myrtilloides''), Ledum, Andromeda s malinami (jichž ovoce zavařují). V lukách lesních rostou hojně orchidey, a bujnost bývá někdy taková, že u Vytegorsku viděli možno ''Aconitum napellus'' 2—3 ''m'' zvýší. Vysoké stromy všude byly vysekány. Přechod k jihu jest povlovný; u Volgy počínají jižní vrby, četné olše s Lonicerou, kalinou (''Viburnum opulus''), u Oky Artemisie. Vřesy baltické ztrácejí se u jezera Oněžského a v Litvě. Přechody ty nelze tak zkrátka líčiti, což sám Trautvetter odmítl. Některé sibiřské stromy přecházejí do vých. Ruska (''Pinus cembro'', ''Picea obovata'' Ledeb., ''Larix sibirica'', ''Abies sibirica''), jakož i některé alpinské byliny vyskytují se v rovinách ruských. Trautvetter uvádí tu pásmo dubů (mezi ústím Oky do Volgy, Kazaní, guber. Oleněckou a Čudskou zátokou). K dubům druží se lípy, jasany, vazy, javory, podrůst více našinský (oříšky, ale ''Caragana'', ''Prunus chamaecerasus'', ''Cefalaria tatarica'' dosahuje 3 ''m'', houby až 1 ''m'' v průměru — ''Lycoperdon horrendum''). Pásmo habrů je v záp. Volyni, a značí je divoká hruška, topole, břečtan, ale Polsko a sev.-záp. Volyň má pásmo buků, jižní část má i jedle a modřín. Nelze zde líčiti bylinstvo černozemí, které Ruprecht odváděl od velkých močálů rokytných (Typha), jichž zbytky se dosud zachovaly na horním Dněpru, ani lesy dubové k jihu vedoucí, až nastupuje step, v západě víc travnatá, zelená, na vých. solnatější s převahou Chenopodiaceí. Panující tráva na jihoruské stepi je ''Stipa thyrsa'', ''pennata'' i ''capillata'', jako v Uhrách, ale roste řidčeji ve vysokých lesích. Pak přijde ''Triticum cristatum'', ''Thymus marschallianus'', lucinka. Keře roční uschlé honí vítr po stepi, hlavně to Artemisia, bodláčí, řebříček, které slouží za palivo. Pýr platí za dobrou píci a nesmí se hubit. Stromy (nejvíce zdivočelé ovocné) pro vítr a sucho rostou jen v údolích (ovrazích). Jižní pohoří Krimské více podobá se Středomoří, zejména pokud se týče bylin pěstovaných. (Viz též čl. Karpaty, Rusko, Kavkáz.) ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Zvířena '''E'''-py jest chudá, rovnajíc se sotva australské, a to hlavně vinou ledové doby, v níž tvary teplejší, třetihorní, až na málo stop vyhynuly (''Herpestes Widringtonii'' a chamaeleon v Andalusii, několik hadů a ještěrů v jihu, ''Phyllodactylus europaeus'' na ostr. Tyrrhenských). Zvířena tato jest částí palaearktické zvířeny a podobná tedy nejvíce sibiřské. Od nearktické liší se nejvíce ptáci, pak ještěři a hadi, jsouce zbytky staré palaeotropické zvířeny. Neboť ptáci staré '''E'''-py za ledové doby nejvíce couvli do Afriky a záp. Asie, kam se teď na zimu zase stěhují, vracejíce se na léto do starých sídel svých, tak že na př. Malta má jen 8 zemních ptáků stálých po celý rok. Zbylo více stop staré zvířeny circumpolární (štika, mík, bobr, sob, vlk, ''Plecotus auritus'', jezvec, ''Mustela martes''), ba některé palaeotropické formy (''Phylloscopus borealis'' ze záp. Tichomoří stěhuje se v létě do vých '''E'''-py), ''Cisticola schoenicola'' jde od Bernu a Savojska do Japanu, Zanzibaru a k Nikobarským ostrovům. Co se týče {{Prostrkaně|ssavců}}, jest počet známých druhů fossilních mnohem větší než živých, na př. prvních jen v již. Francii 180 druhů, druhých 82 (zemní) u Giebela z 1382 druhů, kdežto u Murraye (r. 1866, poslední úplný přehled ssavectva) 158 druhů (s mořskými) z 2735 dr. vůbec známých. Není veliký rozdíl mezi množstvím druhů jednotlivých zemí: Norsko (Colett) 66 dr., Anglie (Bell) 73 (51 zem.), Francie (Trouessart) 100 (75 zem.), Italie (Cornalia) 93, (Giglioli stanovil 23 nové), Švýcarsko (Fatio) 61 zem., Řecko (Betta) 47, Německo (Ratzeburg) 90 (8o zem.), Portugalsko 42 (Barbosa du Bocage), Čechy 51 (Frič), Polsko 59 (Taczanowski). Arktické končiny jsou ovšem chudší; Island má 2 dr. zemní, 12 uvedených a 29 mořských (Preyer) a arktická Rus 23 dr. Středomoří taktéž není bohato; opice gibraltarská byla tam uvedena z Berberska. Hlavní příčinou této chudoby jest ledová doba a ruka lidská, které hubily zejména větší ssavce, zejména lva, irského jelena (''Euryceros''), divokého koně, kance, tura (až na les bialovežský), bobra, rysa, kozorožce, velryby a vůbec mořské ssavce. Rozdíl zemí není veliký, leda že ve Středomoří řidne počet lesních tvarů a na vých. Rusi nastupují stepní tvary (antilopy, jerboy, korsak), dříve ve čtvrtohorní době více na západ rozšířené. Zajímavý zbytek doby ledové jsou tuleni v Ladožském, Oněžském a Peipuském jezeře. Netopýrů je v '''E'''-pě dle Dobsona 23 druhů, celkem převahou Vespertilionidy, až na 2 dr. rodu ''Rhinolophus'', ''Miniopteris Schreibersii'' (Comské jezero, Afrika, Australie, Japan) a tropický (Emballonurid) ''Dysopes cestonii'' (v Italii, dle Swinhoe i ve Formose, severní Africe). Ještě více jest v '''E'''-pě hlodavců (hrabošů a myší). Východ má křečka, sysla, bobaka, frčka a slepce, africká forma jest dikobraz (od Italie až po Gambii), circumpolární je bobr, teď jen v dolním Rhodanu, na Dunaji a na vých. Rusi. V '''E'''-pě není vlastně místních druhů; nejbližší jsou tomu ''Heгрestes Widringtonii'' (špan. Sierra Morena) a obě ''Myogale'', jedna v Pyrenejích (''M. pyrenaica''), druhá v jihových. Rusi (''M. moschata''). Dravci náramně zřidli; tak medvědi (vých. Alpy a Pyreneje), rysi, Gulo. Zajímavý jest šakal na Balkánu. Alpinských druhů jest v '''E'''-pě málo, tak marmotta, kamzík, kozorožec, ''Arvicola nivalis'' do 3600 ''m'', v jihu muflon a kozy (Špan., Kréta). Rovněž chudé jest {{Prostrkaně|ptactvo}}. V celém oboru palaearktickém má Dresser jen 628 dr., v '''E'''-pě Blasius 420 dr., Frič 481 dr., Gould 471 dr., Degland a Gerbe 531 dr. Rozdíl v údajích má příčinu hlavně v přítomnosti nahodilých cizích druhů Ameriky, Afriky a Asie. Zvláště východoasijské ptáky stěhovavé zahání někdy bouře na Rus, na př. Phylloscopy, nebo sucho nutí k vystěhování ze stř. Asie (''Syrrhaptes paradoxa'', ''Otis m’queenii''). Některé krajiny mívají skoro stejný počet druhů, tak Německo 357 (Homeyer), Rakousko 393 (Tschudi), Uhry 345 (Madarasz), Italie 411 (Salvadori), Španělsko 345 (Arèvalo), Belgie 385 (Dubois), Anglie 376 (Sclater), Polsko 304 (Taczanowski), Rus 425 (Pallas), Řecko 331 (Heldreich). Jen severní kraje jsou chudší; tak Švédsko má 260 (Nilsson), Norsko 218, Farské ostrovy 124, sev. Ural 70, N. Země 50, ale poloostr. Kola již 203 dr. (Pleske). — Pochází to z toho, že jsou skoro všude na celině titíž ptáci, nebo stěhovaví dolétají až do nejzazšího severu, a endémických druhů skoro není, až snad na sněhuli skotskou (''Lagopus scoticus'') nebo jihošpan. ''Calandrella baetica''. K jihu přibývá Sylviid, Fringillid, (Laniidů a Alaudid, k východu Emberizid, dropů, drozdů a Paridů. Jest několik kosmopolitů, zejména mezi dravci a vodními ptáky, tak ''Falco peregrinus'' (''F. minor Bonaparte'') jest též v Australii, Chili, Kapu, Japanu; ''Pandion haliaetus'' též v Hondurasu, Antillách, Brazilii, Indii, Číně, Koreji, Tasmanii, ''Otus brachyotus'' též v Číně, na Sandwichských a Falklandských ostr.: ''Strix flammea'' též v Indii, Madagaskaru, Australii, Mexiku, Patagóoii; ''Strepsilas interpres'' v Sibiři, Australii, na Sandwichských ostr , Madagaskaru a j. v. Velmi malý jest počet ptáků severně od Alp zimujících, což připsati jest hlavně nedostatku potravy, který zase žene arktické ptactvo v zimě do krajů mírnějších, na př. Plectrofany, sněžnou sůvu (nejsevernější, ještě v létě na zemi Františka Josefa), sněladi a j. Trojím proudem přes Španělsko, Italii a Balkán ubírá se ptactvo do Středomoří a dále do sev. a střední Afriky a záp. Asie. Elwes myslil, že ptáci evropští pocházejí z Asie, odkud se po ledové době zase vrátili ve starou vlasť. Lepší známost ptactva záp. Asie ukázala, že tomu tak není, že do záp. Asie stěhují se zpěváci sev.-záp. Indie, kterých v '''E'''-pě není, a spíše východoasijské formy dostávají se do Sibiře a sev. '''E'''-py. Tak na př. z ptáků Amu Darje (Zarudnoi) jest asi 40 dr., jichž není v '''E'''-pě, t. skoro polovice ze 103 dr. (s vodními 159 dr.), v již. Afghánistánu (St. Johns) mimo dravce a vodní ze 150 dr. skoro polovice jest v '''E'''-pě cizí, kdežto na př. Alžír nebo Egypt kromě pustinných druhů nemají, co by nebylo společno '''E'''-pě. Nejvíce arci jest v '''E'''-pě ptáků vodních, s mořskými asi 200 druhů (118 dr. Gould, 217 dr. Degland). Veliké množství slukovitých (30 dr.), kachen a husí (43 dr. Degland, 35 dr. Gould). Mořských ptáků jest u Goulda 54 dr., u Dressera 57 dr., Gerbe 68 dr.; nejvíce racků, daleko i do zemí jdoucích, jako i do Čech (Degland 23 dr., Dresser 22 dr.). Z jižních tvarů žije tu plameňák a ''Porfyrio veterum'' v Středomoří, více kosmopolitickým je Ibis ''faloinellus'' (Australie, Madagaskar, Paraguay, Mexiko i Antilly). Vyhubena byla v tomto století ''Alca impennis'' na Orkadech a na Islandsku. Nejpodivnější host jest Ruticilla (''Pinarochroa Mourieri'') ve Španělsku z Berberska, člen indické čeledi Thamnobií, tam v Berbersku endemický. Dravci mají nejvíce ráz africký a převládají v Středomoří, v stř. '''E'''-pě jsou skoro vyhubeni. Bývá jich 35 dr. (Gould); 44 dr. (Sharpe) počítáno mimo sůvy (13 dr. Sharpe, 14 dr. Degland, 15 dr. Gould, 16 dr. Dresser). Nejčetnější čeleď zpěváků jsou Sylviidy (v Grayově smyslu), jichž počítá se 58 (Gerbe) neb 53 dr. (dle Goulda) a jež právě ve středomořských křovinách panují. Daleko za nimi stojí Fringillidy (29 dr.) a drozdovití (Gerbe 17 dr., Gould 12 druhů). Seebohm tvrdil, že se drozdi po ledové době stěhovali z Afriky dílem až do severní Ameriky (Mexiko). Slabší jsou čeledi skřivanovitých (15 dr. Gray, 21 dr. Gerbe a Dresser, 14 dr. Gould), více v jižních stepích domácí Corvidy (Dresser 20 dr.), Paridy (Gerbe a Gould po 12 dr., Sharpe 13 druhů), poslední, jsouce obyvatelé lesů, scházejí stepím. Ještě méně datlů (Gould 8 dr., Gray 9 dr.), Laniidů (7 dr. Gerbe, 6 dr. Gray, 2 nahodilé ze sev. Afriky), Motacillidů (7 dr. Gould), vlaštovek (6 dr. dílem daleko rozšířených), holubů (4 dr.), Muscicapidů (4 druhy). Ostatní čeledi chudé (Sittidy, Cinelidy a j.). Zajímaví jsou jednotliví tropičtí zástupci: ''Coracias'', ''Merops'', ''Alcedo'', ''Upupa'', ''Oriolus'', kukačka, kozodoj, ''Cypselus'', ''Sturnus'', drop, američtí ''Troglodytes'' a ''Ampelis garrulus'' (''Bombycilia bohemica'' starých, že nejdříve byla známa z Čech). Mnohem ještě chudší jest počet {{Prostrkaně|plazů}} a {{Prostrkaně|obojživelníků}}, jichž má Schreiber jen 95 druhů (asi 100 dr. nanejvýše), kdežto počet jich na zeměkouli vzrostl teď asi na 4000 dr. (po 1600 dr. hadů a ještěrů, 800 žab, 200 želv) z 1500 dr. známých Dumérilovi. '''E.''' v tom ohledu je chudší nežli sama Australie (200 druhů Krefft), jíž se sice rovná i v ptactvu (750 dr. Ramsay); jen ve vlastních Salamandridech má '''E.''' většinu (18 dr. z 24 dr. známých dle Boulengera). {{Prostrkaně|Želv}} má '''E.''' na celině jen 4 dr., a to jen v jihu, po 2 zemských (''Testudo graeca'' a ''T. nemoralis'') a 2 bahenních (''Emys caspica'' a ''E. europaea'' čili ''lutaria''). První 3 jsou středomořské (až do Ršavy), E. europaea jest na vých. do Orenburka a Orlu) a záp. (do Švýcar záp. i sev. Německa až Poznaně, Livonska). Hojnější jsou ještěři a vlastní amfibie (žáby a mloci). Prvních počítá Boulenger 38, Schreiber 35 dr , druhých Boulenger 35 dr. (17 žab). Hadů jest jen 22 až 24 dr., neb tito jsou zimomřivější než ještěři, a ti zas než žáby, a tyto než mloci, kteří v jižnějších končinách (od Středomoří) scházejí. U ještěrů mají převahu Lacertidy (18 dr.), které severně od Alp panují (mimo slepýše). Počet jich proto roste od sev. k jihu; tak má Anglie 2, Polsko 4, Švýcarsko 5, Italie 16, Španělsko 15 dr. jistých, Řecko 26 dr. K jihu přibývá 4—8 dr. Agamidů, Scincidů, Gekonidů (5 dr.), obyč. po celém Středomoří rozšířených, pak chamaeleon v Andalusii a ''Blanus cinereus'' (z amerických Amfisbaen) ve Španělsku. Zajímavý je endemický ''Phyllodactylus europaeus'' z palaeotropického rodu v Sardinii, ostr. Tyrrhenských, na Mte Argentariu, na Cypru dle Bedriagy, v Dalmacii dle Kolumbatoiče, rovněž jako jihovýchodní ''Ablepharus pannonicus'' (Rus, Albanie, Řecko). Vymřelé, nynějším americkým příbuzné Iguany popsal Filhol z fosforitů quercyských, rovněž i jiné, jako ''Palaeovaranus cayluxi'', příbuzný nynějším palaeotropickým varanům. Středoasijský stepní rod ''Phrynocephalus'' jde až do Rusi. Slepýš (''Anguis frangilis'') je z čeledi severoamerické. Z {{Prostrkaně|hadů}} v '''E'''-pě nejvíce Colubridů. Též jsou zde 2 Vipery z jihu, a pochybno, zda ''Trigonocephalus halys'' (čel. ''Crotalidae'') asijských stepí až sem dosahuje (Strauch zaznamenává jej u Volhy). ''Psammofis sibilans'' našel se v jediném exempláři u Donu. Z jižních forem docházejí do Středomoří ''Callopeltis insignitus'' a ''Tarbofis vivax''. Coronellidy mají 3 dr., z nichž ''Coronella austriaca'' rozšířena i sev. od Alp. Vých. Středomoří má podzemní druh ''Typhlops vermicularis'' v Řecku, kde i ''Eryx jaculus'' (Boid, Cyclady). Oba jsou tropické formy staré, k nimž 3 příbuzné jsou Palaeryx fossilní v Anglii a Francii, ''Heteropython euboïcus'' v Kumi. Největší had '''E'''-py jest ''Zameris viridiflavus'', jenž mívá v Středomoří až 2,6 ''m'' délky. {{Prostrkaně|Žáby}} evropské jsou rozhodně rázu palaeotropického. Jest tu 6 Ranid (jichž maximum indické 109 dr.), avšak ''Hyla viridis'' jest zástupkyní neotropických Hylid i byla již v miocénu frankfurtském. Bufonidy (3 druhy) jsou všude a Discoglossidy, nejvíce středomořské (14 dr.), mají příbuzný druh na N. Zealandu. Náš Bombinator jest v Číně; více kosmopolitické jsou Pelobatidy (2 dr. zde, jinak v Malaisii, Nové Guinei, sev.-záp. Americe). Salamandridy evropské méně jsou četné než americké, souvislost jich však naznačuje ''Proteus'' v Krasu (''Noturus americ.'') a ''Spelerpes fuscus'' ve Španělích (zde 21 dr. amer.). Zajímava jest přítomnost endemických Salamandrid ve Středomoří (na Sardinii ''Triton Rusconi'', na Korsice ''Tr. montanus'', ba i Rumunsko má svůj horský typ (''Tr. Montadoni''). Chudá jest '''E.''' i druhy {{Prostrkaně|ryb}} (Günther uvádí jich 155 (127 bez stěhovavých do moře, Seeley 172). Nejvíce jsou to Cyprinidy (65 dr. Günther, 77 Seeley), které scházejí jen nejzazšímu severu, kde Salmonidy převládají, na př. na Islandě a Farörech, ale již severouralská výprava uvádí 2 dr. Středomoří má jiné druhy Cyprinid, pak Cyprinodonty (staré) a více mořských v sladkých vodách (''Gobius Blennius'', ''Atherina'', Mugil). Čeledi jsou stejné po celé '''E'''-pě, toliko Uhry se Srbskem mají zvláštního zástupce čeledi Umbrid: ''Umbra Krameri'' (druhý jest v sev. Americe). Proto počet druhů dle zemí jest skoro stejný; tak má Čuchonsko 50, Dánsko 44, Anglie 65 (dle rozdílného počtu Salmonid), Německo 44 (Ratzeburg), Čechy 40, Polsko 53, Švýcarsko 45—51 (Fatio), Italie 49 (Canestrini), Francie 80 (Blanchard, několik nových dr.). Kromě Cyprinid a Salmonid jsou Percidy, jeseteři a koljušky (Gasterostey) četnější, circumpolární jsou mík a štika, severní 2 druhy rodu Cottus, stěhovavé Alosy a mihule a pak ouhoři. Balkánský poloostrov a Španělsko mají 2 zvláštní rody Cyprinid. Naše Cyprinidy mizejí v západě a severu. Sumec jest jediný zástupce tropické čeledi, schází však na př. v Itslii, Francii, Anglii, Španělsku, ačkoli jde v Čuchonsku až do jez. Tava stehuš. Patrně přišel od východu. O rozšíření {{Prostrkaně|nižších zvířat}} jsou zprávy dosud kusé a nedostatečné. V celku zdá se rozšíření jich poněkud větší, ale ani to není jisto. Tak uvádí Heilprin, že ze 70 rodů foraminifer u Bütschliho schází 25 Britskému a Severnímu moři a 15 Středomoří, ale že arktické a mírné rody severu mají své zástupce v tropech, kde žije jen asi 12 rodův endemických. Severní mírné vody že mají 185 dr. foraminifer a Středomoří 189. Co se týče doby, Brady (Reports of »Challenger«) uznává 700 dr , z nichž 338 bylo již v tertiéru, 112 ve křídě, 86 v oolithu, 41 v liasu, 16 v triasu, 8 v permu, 6 v uhlí, 2 v devonu a siluru (''Lagena levis'' a ''sulcata'' — není-li Girvanella anglického siluru = moderní ''Hyperamina vagans''. Heilprin). Co se týče {{Prostrkaně|korálů}}, zbyla Guynia středomořská jediná z palaeozoických četných tetracorallů (''Coral. rugosa)'', která ostatně jest i v zátoce Mexické (Heilprin). Nescházejí ovšem v hloubce mořské; Sars našel u Lofodů v 550 ''m'' ''Fungiacyathus fragilis''. Nejdůležitější jest arci červený korál (''Corallium rubrum'') ve Středomoří, předmět ozdobného průmyslu v Italii a millionového obchodu po celém světě. Nápodobně přicházely do obchodu světového až do poslední doby jen houby mořské (Spongie) z vých. Středomoří, zejména z Řecka. Teprve nyní konkurrují s ním: (''Euspongia officinalis'', ''zimocca'', dalmat. zimoka) Antilly s Hippospongií. Nejjemnější arci přicházejí ze břehů Malé Asie. Co se týče {{Prostrkaně|infusorií}}, tvrdil Schmarda, že evropské souhlasí s australskými, novozealandskými, chilskými a andskými. Echinidy živé mořské '''E'''-py přidal Al. Agassiz své říši atlantské (se sev. Tichomořím a arktickými krajinami se sev. Amerikou). Nejzajímavější jsou zbytky četných někdy v '''E'''-pě crinoid až v norském teplém moři (Golfovém proudu), jako ''Rhizocrinus lofotensis'', zejména u ostrovů Lofotských, ač i ve Středomoří nevyhynuly (''Antedon Eschrichtii'' i v sever. moři). Při červech známe jen parasity člověkem rozšířené, i zdají se v severu býti hojnější, zejména na Islandě. Wallace obmezil proto líčení rozšíření nižších zvířat na hmyz a měkkýše, v němž jej sledovali Marshall a j. a také Trouessart přináší jen o stránku více o lumbricidech (celého světa) z Perriera. Pro {{Prostrkaně|měkkýše}} '''E'''-py udává Marshall typické Aciculidy (Schmarda má Geomelanii v Jamaice), Mytilidy (mimo sever), Onchidiidy 1 druh v Irsku a v Portugalsku (jinak tropické). Wallace dává jižní '''E'''-pě 600 druhů, severní jen 200 (s Asií), z nichž polovice jsou Helicidy, jediné větší a lepší druhy. Některé rody zvláštního rozšířené jmenuje: Daudebardia jako Testacella v '''E'''-pě i 1 dr. na N. Zealandě, Zonites již. '''E'''-py (1 druh v Guatemale), Hydrocera již. '''E.''' i Japan, Arion z Norska až k mysu Dobré Naděje, Limax z '''E'''-py až do Australie a Sandwichských ostrovů. Trouessart cituje Fischera, ale mnoho nového neuvádí. Lovén přiznává Sicilii 502 dr. lastur, Anglii 413 (100 zemních, Alder), Irsku 339, sev. Skandinavii 131, již. 252 dr. Charpentier znal ve Švýcarsku 135, Fitzinger v Rakousku 152, Sekendorf ve Virtembersku 113 dr. atd. K nejkosmopolitičtějším druhům počítá Heilprin mořské rody ''Mytilus edulis'' (má i 1 dr. v ř. Volze) a ''Saxicava arctica''. Rody jsou tu často hojné a všesvětové: Helix (3400 dr. dle Trouessarta), Unio, Planorbis, a Heilprin uvádí, že na př. ''Helix pulchella'' žije jak v '''E'''-pě, tak na Madeiře, mysu Dobré Naděje, Kavkáze a v sev. Americe; Limax nalézá se v '''E'''-pě, Australii a na Sandwichských ostr., Arion v '''E'''-pě a v jižní Africe. Podrobněji líčí Heilprin Brachiopody, z nichž ''Terebratulina caput serpentis'' žije v arkt. krajinách, záp. '''E'''-pě, ve Španělsku, na Jamaice, v Koreji a Australii, a to v mořské hloubce až 330 ''m''. Středomoří má jich nyní jen 15, ale za tertiéru Italie sama 4kráte tolik. Jsou tu nejstarší formy zvířecí vůbec: Linguly (z cambria), Orthis, Rhynchonella, jichž již v siluru bylo 1500 (640 v Čechách), kdežto dnes má rozšíření jen 107 dr. živých. Měkkýši jdou v Alpách do 2500 ''m'', nejvýše ''Vitrina glacialis'', pak ''Limnea glacialis'', ''Helix glacialis'' a j. (Trouessart). Atlantské obrovské Cephalopody (Architeuthis) vyhazuje někdy moře u Irska, ač méně nežli na břeh sev. Ameriky, zvl. N. Foundlandu, avšak na př. Nautilidy se nezachovalx. Užitek veliký jest hlavně z ústřic, jichž jen Anglie loví přes 2 milliardy ročně; z ostatních měkkýšů neveliký, rovněž z perel sladkovodních. Co se konečně týče ohromné třídy {{Prostrkaně|členovců}}, která jest snad sama četnější než všecky ostatní, máme více látky. Co do arachnid uznal Simon oblasť palaearktickou i okresy evropsko-sibiřský, španělsko-italský (s Kanary) a krimský (s Malou Asií a Turanskem). Středomoří má mnoho Attid a Drassid. Rodina Archaeid v jantaru tertiérním '''E'''-py zachovaná žije dnes jen v Patagonii, v Madagaskaru, v Kongu (Trouessart). Podobné jest prý rozšíření myriapodů. Murray u Koleopterů stanovil oblast mikrotypickou (vedle indoafrické a brazilské), k níž náleží '''E.''', sev. Asie, sev. Amerika, Australie, Polynesie a nejjižnější Amerika a již značí drobnost exempl. Z. Carabidů náleží 50 % palaearktické oblasti (243 druhů z 264 dr. rodu Carabus), Tenebrionů má oblasť palaearktická 36 % (z 4800), a Heilprin podotýká, že mnohé rody evropské jsou i v Chili (z motýlů ''Lycaena,Colias'', ''Argynnis'') a v Australii. Trouessart uvádí z Tenebrionidů '''E'''-py rod ''Opatrum'' v Australii a Chili, jako ''Helops'', ''Asida'' v Chili a již. Africe i sev. Americe, ''Zofosis'' v '''E'''-pě a Africe do Madagaskaru. Sodovský počítá v '''E'''-pě 2231 motýlů. Dnes '''E.''' má k 3500 dr. (3435 Schäffer, 372 denních motýlů). Pryer shledal, že 123 dr. britických motýlů (¹/₆ všech) je i v Japanu. Ještě Island má 300 dr. hmyzu (Heilprin). Marshall udává za zvláště typické pro '''E'''-pu z Carabid ''Procrustes'', z Buprestid ''Capnodis'', z Cerambicid ''Dorcadion'', z Tenebrionidů ''Asida'', ''Zofosis''; z motýlů Nemeobiidy (mon. Wallace, 1 druh v '''E'''-pě dle Ludwiga), ve Středomoří Libytheidy. Schmarda nazval stř. '''E'''-pu říší Carabicin a Stafylinů, jichž znal Redtenbacher 428 a 705 dr. z 4100 dr. hmyzu německého. Ve Středomoří prý ubývá Carabid (¹/₅ jen dr. v Anglii, ¹/₆ v Německu), za to jeví se ''Oryctes'' a africké heteromery (''Lyxus'', ''Brachycerus'', ''Jalodis''). Indický ''Danais Chrysippus'' je v Kalabrii. Dle Redtenbachera řecký hmyz podobá se syrskému. Z 206 dr. jižní Persie je 156 dr. ve Středomoří. Wallace tvrdí, že střední '''E.''' nemá zvláštních motýlů; v jižní '''E'''-pě jsou Thais a Doritis typické jako ''Libythea'', ''Danaë'' a ''Charaxa'' v sev. scházející. V přehledu svých Lepidopter uvádí ''Pyrameis cardui'' jako druh kosmopolitický, z rodů asi ''Colias'' a ''Cicindela'', z Longicornií ''Clytus'', a pojednává o příbuzenství mezi '''E'''-pou a Chilem, ač sev. Amerika je bližší '''E'''-pě. Rod Carabus (palaearktický) jest zastoupen na hoře Kilimandžáru. Schmarda páčí hmyz evropský na 10.000 druhů popsaných. Zajímavo jest, že Gerstäcker stáhl včely africké a čínské k naší včele, Schmarda pokládá však indické druhy za zvláštní, rovněž madagaskarskou ''Apis unicolor''. Užitek větší přinášejí jen ''Lecanium ilicis'' pro červec (alkermes) sbíraný v Řecku a ''Cicada orni'', která v jižní Italii působí vytékání manny z jasanů. Ještě nejužitečnější jsou Crustacee. Větší počet ráčků se jí, jako Telfusy sladkovodní, raci naši, mořští, krabi ''Maja'', ''Palinurus'', ''Crangon'', ''Palaemon'', především ''Homarus'' (5—6 millionů ročně v sev. '''E'''-pě). Pomíjíme neužitečné amfipody, copepody, ostracody, cirripedie, bryozoa a j., uvésti však musíme poznámku Heilprinovu o velkém rozšíření rodu ''Estheria'' (z devonu), který jest dnes skoro kosmopolitický, mimo kraje za 55° s. š. — druh ''Estheria Halacensis'' z Vídně do Rudého moře, ''E. tetracera'' z Oránu do Charkova atd. Mnoho tu geologicky starých: ''Apus'' z doby uhelné, rovněž ''Cypris'', kosmopolitické ''Cythere'' a ''Bairdia'' od siluru, ba Gerstäcker tvrdil, že ''Bairdia angusta'' i ''subdeltoides'', dosud žijící pocházejí z doby uhelné. Z tertiérních 70 druhů Entomostrak Anglie žije dle Ruperta dnes ještě 17. ''Astacus philippi'' popsán z Irského kulmu (Heilprin). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Praehistorie. == O počátcích lidstva v '''E'''-pě nesnadno pověděti něco určitého. Někteří (G. de Mortillet, A. Hovelacque, A. de Quatrefages, Capellini, Schaaffhausen) soudí, že člověk existoval v '''E'''-pě již v době třetihorní. Dokladem toho jest jim řada domnělých nálezů, buď kostí třetihorních zvířat, na nichž vidí stopy ruky lidské, srv. na př. zářezy na kostech slona ze St. Prestu u Chartres, zářezy na žebrech balaenota z Poggiarone v Toskaně a j.), anebo hrubé úlomky pazourkové, v nichž vidí již primitivní uměle zhotovené nástroje (srv. nález pazourků v Thenay ve franc. krajině Beauce, nález u Otty na Taju blíže Lisabonu a j.), nebo konečně řada nálezů lidských koster ve vrstvách třetihorních, na jaké se přišlo na př. u Arezza v Toskaně, u Savony na Rivieře a hlavně u Castenodola v Lombardii a j. Jest velmi pravděpodobno, že '''E.''' byla v té době obydlena, ale dokázáno to není. Tím méně lze přistoupiti na mínění Mortilletovo, že třetihorní člověk evropský byl jakýsi předchůdce člověka, přechodní tvar mezi opicí a člověkem (''précurseur'', ''anthropopithèque''). Za to není již sporu o tom, že za doby diluviální člověk byl již po '''E'''-pě, ovšem řídko, rozsazen, živil se lovem a dospěl v kultuře dosti daleko. Existence diluviálního člověka, jíž houževnatě odpíral slavný G. Cuvier, rozhodnuta definitivně r. 1859 angl. geologem Ch. Lyellem; ve Francii od let čtyřicátých hájil ji Boucher de Perthes. Nejhojnější doklady poskytla Francie, kde se jednak v diluviálních náplavech řek pod širým nebem našly neomylné stopy činnosti lidské: zbytky ohnišť, opracovaných a úmyslně roztříštěných kostí zvířecích, hrubé pazourkové nástroje, i kosti lidské a pod. (na př. v náplavech řeky Sommy u Abevillu, Amiensu, St. Acheulu, na Marně u Chelles), jednak podobné v jeskyních, v nichž člověk obýval. Nejslavnější jeskyně francouzské nalézají se v departementu dordogneském (Moustier, La Madeleine, Laugeries, Cro Magnon) a vůbec na jihu (Aurignac, Menton). Vedle Francie je bohata nálezy jeskynními i Belgie, kde již v létech třicátých kopal Schmerling, nověji Dupont (Furfooz, La Naulette, Spy), pak Anglie (jeskyně kentská a brixhamská v hrabství devonském), Německo svými jeskyněmi švábskými a porýnskými (Neanderthal), méně Švýcary (Thayingen) a Italie, kde také nálezy ve volných náplavech jsou méně důležity. Za to je opět bohata střední '''E.''', hlavně Morava. V Uhrách je znám dosud jen jeden zcela zjištěný nález ve volném náplavu u Miškovce, v Čechách je diluviální člověk zjištěn hlavně dvěma nálezy, u Sudslavic na Šumavě a u Lubné blíže Rakovníka. Za to na Moravě setkáváme se se znamenitými nálezy, jak rázu prvého, mezi nimiž vyniká světoznámé naleziště u Předmostí blíže Přerova, tak řadou jeskyň. Jeskyně rozkládají se tu hlavně ve třech skupinách: 1. severovýchodně od Brna (Býčí skála, Výpustek, Kůlna, Kostelík nebo Pekárna a j ), kde nejvíce zkoumali dr. Wankel, J. Knies a dr. M. Kříž, 2. u Litovle (méně důležitá) a 3. u Štramberka, kde K. Maška prozkoumal dvě světoznámé jeskyně ve vrchu Kotouči: Čertovu díru a Šipku. Dále na východ setkáváme se s člověkem diluviálním v některých jeskyních u Krakova, v Rusku pak hlavně v naplaveninách řeky Oky, pak v gub. poltavské u Gonců, voroněžské u Kostěnek, nejnověji v samém Kijevě. V Rusku se častěji setkáváme s nálezy z doby přechodní к době následující. Ráz lidských výrobků je tu stále starobylý »diluviální«, nebo jak podle Lubbockova rozdělení se říká — »{{Prostrkaně|palaeolithický}}«, ale vymřelá zvířata diluviáln! v nálezech již scházejí. Po době diluviální, když zvířena dobu tuto charakterisující u nás vymřela nebo se odstěhovala k severu a do Asie (mamut, nosorožec, sob) nebo na jih (hroch), počíná v předhistorii '''E'''-py nová perioda. Člověk sice užíval dosud především kamene k hotovení svých nástrojů a zbraní a neznal užitečných kovů, ale v jiném směru již velmi pokročil a odtud sluje tato perioda {{Prostrkaně|mladší dobou kamennou}} nebo {{Prostrkaně|dobou neolithickou}}. Technika práce v kameni je dokonalejší, nástroje jsou hlazeny, broušeny, objevuje se hrnčířství ve velmi rychlém rozvoji, objevuje se i znalost orby a krocení zvířat, chov domácího dobytka. Slovem, člověk žil v době té již mnohem pokročileji a také pravidlem v sídlech pevných. Ovšem že to nebylo ve většině krajů evropských nic jiného než chýše zbudované z proutí a slámy, hlinou ometené, zdvihající se nad jamami (jež se nám velmi hojně zachovaly naplněné různými zbytky). Vedle toho ovšem člověk stále ještě bydlil v jeskyních. Jen v některých zemích evropských vyvinuly se zvláštní dokonalejší druhy staveb, tak zejména na jezerech nynějšího Švýcarska, horní Italie, v Salcpursku a Hor. Rakousích, méně ve Francii, v sev. Německu a j. t. zv. {{Prostrkaně|stavby kolové}}, {{Prostrkaně|nákolní}} nebo {{Prostrkaně|palafitty}} (viz {{Prostrkaně|Kolové stavby}}). Jim podobny jsou {{Prostrkaně|crannogy}} irské a {{Prostrkaně|terramary}} italské z doby o něco pozdější. V Čechách máme jen na jednom místě určité stopy kolové stavby a sice v rašeliništi u Františkových Lázní. Obyvatelé těchto staveb vedli přirozeně ponejvíce život rybářský. Jiným druhem staveb, které již v době neolithické povstaly, jsou hrubé massivní {{Prostrkaně|stavby kamenné}}, jež byly v té době budovány na různých bodech jižní '''E'''-py, beze vší pochyby vlivem dávno již rozkvetlé architektury orientální, a snad z části i přímo původu foinického. K podobným stavbám náležejí na př. stavby věžovité na ostrově Menorce, zvané {{Prostrkaně|talayoty}}, na Sardinii {{Prostrkaně|nuraghi}}, zdi {{Prostrkaně|kyklopské}} v různých končinách Italie, Řecka a konečně i skutečná města s příbytky z cihel a z kamene zbudovanými sahají svým založením ještě do doby neolithické, tak město na ostrově Santorinu (Thera) zasypané později výbuchem vulkánu, zbytky jiného starého města na ostrově Melu a konečně nejstarší osídlení odkryté J. Schliemannem na pahorku Hisárliku, kde později stávala Troja opěvaná Homérem. Ovšem ve střední a sev. '''E'''-pě obyvatelstvo žilo stále ještě v jeskyních — znamenité nálezy jeskynní známe hlavně z Francie (Petit-Morin), Španělska a sev. Italie (v Ligurii) — nebo v chatrných, ze slámy, proutí nebo koží zhotovených chýších, po nichž se nám tolik stop zachovalo, a chránilo se před nepřítelem buď útěkem v místa nedostupná nebo náspy, na návrších nebo kol vsí zbudovanými. Náspy tyto slují {{Prostrkaně|hradiště}} a bývají podoby rozmanité, jež se řídila především tvarem a polohou místa, jež mělo býti ochráněno. Také se již v této nejstarší době užívalo materiálu různého, hlíny nebo kamene, a sice pravidelně toho, který byl po ruce. Nad náspem se častěji zdvihaly ještě dřevěné palissady. Hradiště tohoto způsobu budována byla v '''E'''-pě až do konce doby předhistorické, a leckdy bývá velmi těžko určití jen z daleka dobu, z níž pocházejí. Jen zvláštní druh hradišť, jejichž kamenné valy mají na sobě stopy úmyslného spálení, tak že často povrch proměněn bývá ve vrstvy spečené, sklovité, klade se obecně do doby pozdější (t. zv. valy {{Prostrkaně|spečené}}). Mezi nejstarší známá hradiště, snad již z neolithu pocházející, patří na př. hradiště na vrchu Peu-Richardu u Thenacu ve Francii, hradiště u Lengyelu v Uhrách, v Čechách hradiště v Šárce, na vrchu Řivnáči u Roztok, na Slánské hoře, na Moravě Leskoun u Krumlova a j. Zvláštní skupinu památek doby neolithické, označujících také sídla, tvoří obrovské {{Prostrkaně|hromady různých odpadků}} kuchyňských, které po sobě zanechali chudí rybáři obývající v této době na březích Dánska a blízkých ostrovů. Jsou známy obecně pod dánským názvem »{{Prostrkaně|kjökkenmöddinger}}« a našly se nejvíce na Själlandu, Füenu, Möenu a v Jutsku. Jinde v '''E'''-pě jsou řidší, a méně známy (mimo španělské na řece Taju u Mugemu a Šalvatery). Hromady ty obsahují různé odpadky kostí zvířecích, skořápky jedlých mušlí a pod. a i nástroje kamenné velmi hrubě hotovené. Ve většině nálezů nenalezeno ještě mimo psa zvířat domácích. V době neolithické panovalo téměř po vší '''E'''-pě pochovávání celých mrtvých těl, ale již za této doby a na nejednom místě setkáváme se s novým ritem pohřebním, se spalováním, jež v dobách pozdějších obecně ovládlo. Kostry v hrobech této doby bývají velmi rozpadlé, ale ukazují neomylně, že náleželo obyvatelstvo '''E'''-py již několika plemenům, z nichž- nejurčitěji vynikají 2 typy: jeden s lebkou dlouhou a druhý s krátkou. Dlouholebci jsou rozšířeni nejvíce jednak na jihu '''E'''-py, a ti se spojují nejnověji se starými Ibery, Ligury a Libyi v jednu rodinu zvanou iberoligurskou, a pak na severu '''E'''-py, kde nám opět dle vší pravděpodobnosti představují prvotný kmen indoevropský, dosud buď vůbec nerozvětvený nebo v počátcích rozdělováni na potomní velké větve gallskou, germqnskou a slovanskou atd. Krátkolebci hojni jsou v západní '''E'''-pě a tvoří stále ještě jedno z nejzáhadnějších předhistorických plemen; snad jsou ve spojení s podobným plemenem střední Asie. Mrtvá těla pochovávala se nejvíce v poloze skrčené nebo sedící, buď do prostých jam, nebo se obkládala většími i otesanými kameny, tak že ležela v jakýchsi skřínkách. Tyto skřínky na některých místech vyvinuly se ve veliké stavby náhrobní, t. zv. {{Prostrkaně|pomníky megalithické}}, jež se třídí hlavně na skříně volné, z ohromných balvanů postavené t. zv. {{Prostrkaně|dolmeny}} (hlavně ve Francii v Bretonsku, pak Španělsku, Korsice, Skandinavii a sev. Německu, kde slují ''Hünnenbetten'', ''Riesenbetten''), nebo komnaty {{Prostrkaně|mohylou}} z hlíny nasypanou pokryté (v této době nejvíce v Britannii; slují tu ''barrows''). K těmto stavbám náhrobním připojiti můžeme i jiné podobné pomníky, jako vysoké vztyčené balvany t. zv. {{Prostrkaně|menhiry}}, jednoduché i dvojité a trojité ({{Prostrkaně|dilithy}}, {{Prostrkaně|trilithy}}); častěji i v řadách (Carnac ve Francii) nebo v kruhu postavené — nejkrásnější pomníky tohoto rázu našly se v Anglii (Avebury, stonehenge) — konečně t. zv. {{Prostrkaně|viklanу}} a kameny na povrchu opatřené jamkami mělkými, v nichž mnozí vidí {{Prostrkaně|obětní mísy}} uměle vydlabané, jiní však jen útvary přirozeně vzniklé zvětráním. Tyto megalithické pomníky nestavěli však, jak se dříve domnívali někteří, Keltové, v celé '''E'''-pě jediný z Indie sem přistěhovalý lid, a není proto správný název tu a tam dosud jim dávaný podle jména {{Prostrkaně|druidů}}, kněží keltských. Mezi tím, co střední a sev. '''E.''' dlouho ještě byla v kultuře kamenné, počala na jihu vyrůstati nová kultura, jejíž hlavním znakem je {{Prostrkaně|kov}} ve formě nástroje, šperku a zbraně, kultura {{Prostrkaně|kovová}}. První kovy, s kterými se člověk seznámil, byly kovy drahé, jež se na povrchu země vyskytují ryzí, hlavně {{Prostrkaně|zlato}}, brzy i {{Prostrkaně|stříbro}} a {{Prostrkaně|měď}}. Ale kulturním kovem v našem slova smyslu nestal se z nich žádný. Pouze měď, jak se dle posledních badání podobá, aspoň v některých končinách '''E'''-py, ale na krátko, domohla se větší platnosti na př. v Uhrách, ve Švýcarsku, Španělsku, na Kypru a j., a odtud mluví někteří po době neolithické o zvláštní době {{Prostrkaně|měděné}}. Vlastním kulturním kovem stala se teprve smíšenina mědi a cínu, známá jménem {{Prostrkaně|bronz}}. Tento kov zavládl ponenáhlu v celé '''E'''-pě ve výhradném upotřebování, dokud nebyl vytlačen železem, a smíme proto vším právem dobu tuto zváti dobou {{Prostrkaně|bronzovou}}. Jedním z nejtěžších problémů archaeologie evropské je však otázka, odkud k nám přišla tato nová kultura; dále nedá se upříti, ač prvé počátky jsme našli již v době neolithické, že přece v '''E'''-pě ovládnutí nového obřadu pohřebního, {{Prostrkaně|spalování}}, shoduje se celkem s příchodem bronzu. Jedni soudili, že bronz byl nalezen v '''E'''-pě, a to v Britannii, kde na jihu v Cornwallu a Devonu nalézají se v '''E'''-pě jediné {{Prostrkaně|větší}}, {{Prostrkaně|již ve starověku známé}} doly na cín (»ostrovy Kassiteridské« starých spisovatelů), jiní (Sven Nillson, Rougemont) soudili, že přinesli bronz do '''E'''-py Foiničané a že vůbec všechny staré výrobky zde nalezené jsou původu foinického, Mortillet hledá houževnatě původ v Indii, odkud prý jej přinesli do '''E'''-py Cikáni. Většina badatelů má na mysli také vlast asijskou, ale, hledá ji jinde, buď na vysočinách Armenie a Íránu (Bertrand, Hoernes, Tomaschek), anebo ještě dále ve střední Asii (Virchow, S. Müller). Tato užší vlast zůstává tedy nejistou, ale za to je jisto, že bronzová kultura přišla do '''E'''-py od východu klidně, obchodem, a sice několika cestami, hlavně drahami pomořskými přes Středozemní moře s odbočkou na sever přes moře Aegejské, pak drahou černomořskou a konečně pozemní cestou přes jižní Ural. Přechod po první dráze prostředkovali nejvíce Foiničané, rozvážejíce kovové zboží do Řecka, Italie a jejich ostrovů, do Gallie a Hispánie; i na břehy Černého moře působili. Všechny tyto tři hlavní proudy našly si pak, jak se zdá, jednu společnou hlavní cestu do vnitra '''E'''-py a to podél veletoku dunajského, při čemž ovšem i od břehů černomořských i od moře Jaderského a zálivu marseillského postupovala nová kultura i přímo na sever. Pružinou těchto obchodních styků a tím i postupu nové kultury byl dle všeho obchod s jantarem, jenž od konce doby kamenné stále rozkvétal. Výměnou za jantar, jenž se nacházel v největším množství na písčitých březích sev. Německa, šly na sever zlato a bronz, spracovaný i surový. Hlavní cesty obchodní šly od ústí Rhôny k Rýnu a do Britannie, pak od moře Jaderského přes východní Alpy a Moravu k Labi, Odře a Visle (také přes Balkán a Uhry šly sem cesty) a konečně od Černého m. podél Dněstru a Dněpru. Těmito cestami dostala se bronzová kultura do nitra '''E'''-py a byla v jednotlivých krajích dříve, v jiných později vystřídána kulturou novou, železnou. V některých zemích došla však znamenitého lokálního rozkvětu, tak hlavně ve {{Prostrkaně|Švýcarsku}}, v {{Prostrkaně|Uhrách}} a na {{Prostrkaně|severu '''E'''-py}}. Ve Švýcarsku čásť staveb kolových náleží do květu kultury bronzové, z níž se nám na dně jezer mezi zbytky nákolí zachovalo velké množství památek, nejvíce v jezerech západního kraje (jez. Bělském, Neufchâtelském, Genevském). V Dánsku a Skandinavii představuje se nám v době bronzové rozkvět kultury předhistorické. Hroby z této doby bývají naplněny velkým bohatstvím předmětů zlatých a bronzových rázu úplně svérázného, lokálního a často velmi umělého. Bronzová doba (nordičtí archaeologové dělí ji zde proto na starší a mladší) trvala tu v druhé své periodě ještě v květu za doby, kdy jižněji setkáváme se v '''E'''-pě již s první dobou železnou. Ve starší době se pochovávalo, v mladší spalovalo. Z této doby zachovaly se podivuhodně v některých hrobech i celé vlněné a kožené oděvy, v nichž byly zemřelí pochováni (u Havdrupu a Aarhusu v Jutsku). Na jihu '''E'''-py, na př. v Řecku, jest doba bronzová zcela pod vlivem orientálním, tvoříc tam okruh kultury t. zv. rázu {{Prostrkaně|mykénského}} (sem patří nálezy Schliemannovy v Mykénách, Tirynthu a i ony vrstvy měst trójských na Hisárliku, z nichž jedna nám představuje na jisto zbytky Homérovy {{Prostrkaně|Tróje}}). V Italii netrvala bronzová doba dlouho, jsouc brzy vytlačena železem; jen v sev. části jeví se delší a samostatnější ve zvláštním druhu staveb t. zv. {{Prostrkaně|terramarách}} (kolové stavby postavené v umělém, hrází ohraničeném jezírku), jež dle Helbiga a Pigoriniho stavěli staří Italikové, přišedše sem od severu, odkudsi z Uher. Doba bronzová ve Francii přikloňuje se úplně k švýcarské; v Britannii trvala dosti dlouho a vyvinula se svérázně; velkou svéráznost jeví i poloostrov Pyrenejský. Střední '''E.''' má svou bronzovou provincii v Uhrách, kde také se vyvinula kultura zcela rázovitě a trvala déle než kde jinde. I do již. Německa, pak do Čech a Moravy zasáhla dosti intensivně. V Čechách ji jednak přijalo staré neolithické obyvatelstvo a spracovalo z části dosti svérázně v t. zv. kulturu {{Prostrkaně|únětickou}} (dle nálezu na pohřebišti u Únětic), jednak, zdá se, v té době vnikl sem z jihu nebo jihozápadu kmen nový, jemuž náleží odchylná skupina {{Prostrkaně|mohyl}} v již. a záp. Čechách. V sev. Německu je bronzová kultura někde méně, někde více zastoupena, hlavně v Hannoveru, Holštýně, Pomořanech a Meklenbursku. Také dále na východě v Polsku a Rusku musíme dle všeho uznati zvláštní dobu bronzovou, ale k určitému rozhodnutí není ještě dosti dobře prozkoumaných nálezů. Na Kavkáze byla jistě, a čásť známého pohřebiště kobanského náleží ještě sem. Již v té době začali se, jak se pravdě podobá, Slované sedící v Zakarpatí šířiti na západ k Visle a Odře, na jih do Uher. a proto smíme již čásť pohřebišť jim náležejících, chudých to hřbitovů s popelnicemi ({{Prostrkaně|pole popelnicová}}) v Uhrách, Haliči, Slezsku, Lužici, Moravě, snad i v Čechách, klásti do této doby. {{Prostrkaně|Železo}} již pro tvar, v němž se vyskytuje (u nás jen z rudy těžko se dobývá), nastoupilo jistě později. Ale poněvadž v '''E'''-pě nalézá se ho hojnost na mnoha místech, mohlo by se souditi, že {{Prostrkaně|železná kultura}} je v '''E'''-pě původu domácího. Ale proti tomu svědčí hlavně ta okolnost, že se první železné věci počínají v '''E'''-pě objevovati opět na jihu, opět v krajích přímořských, které byly v obchodním spojení s Orientem. A poněvadž v Orientu ještě dříve vešlo železo v známost a v {{Prostrkaně|užívání}} (v Egyptě jistě již za králů 18. dynastie ve věku XVII.—XIV., v Assyrii již v XIII. věku př. Kr.), jest pravdě podobno, že i tento nový kov a s ním i nová změna v kultuře původ svůj měla mimo '''E'''-pu. Ovšem rozdíl zde je mezi vývojem této kultury a předešlé. Kdežto bronzu v '''E'''-pě nebylo (cín se totiž ve větším množství dobýval jen na jednom místě), rudy železné bylo všude hojnost, a tím se stalo, že kultura železná brzy zdomácněla, brzy osamostatněla — a hned v {{Prostrkaně|první době železné}} povstala zde centra domácí na př. v Italii, Illyriku, odkudž se šířil ráz kultury do krajů vůkolních. A tak se velmi brzy utvořily v '''E'''-pě provincie, z nichž každá má více méně {{Prostrkaně|osobitý}} ráz nové kultury. Hoernes rozeznává tři hlavní podobné pásy, a sice {{Prostrkaně|středomořský}}, zahrnující hlavně Řecko a Italii, pak pás {{Prostrkaně|jihodunajský}}, obsahující země střední '''E'''-py, jižně od Dunaje položené, a pás {{Prostrkaně|severedunajský}} nebo {{Prostrkaně|sev}}.-{{Prostrkaně|evropský}} se zeměmi na sever od Dunaje rozloženými. V prvním pásu Řecko dostalo železo obchodem od Východu. Zároveň s tím spojuje se však v jeho historii událost, která úplně převrátila starou mykénskou kulturu. Od severu vtrhli do Hellady vlastní Řekové, {{Prostrkaně|Dórové}}, {{Prostrkaně|Iónové}}, {{Prostrkaně|Aiolové}} a přinesli s sebou patrně pod vlivem poloostrova Balkánského nejen železné zbraně, ale i zcela jiný ráz kultury, známého onoho ducha řeckého. Nálezy v Olympii mají zcela jiný ráz než starší nálezy rázu mykénského, a na místo staré keramiky nastupuje sloh nový, obecně zvaný dipylským. V Italii událo se podobné přistěhování, ale nová kultura zdá se zde býti více původu zámořského. Zde v této době kulturně vynikl ve střední a sev. Italii kmen {{Prostrkaně|Etrusků}}, původu dosud záhadného; také je spor o to, přišel-li sem přes moře (Montelius) nebo od severu po pevnině (Helbig, Hoernes). S počátku vlivy foinickými, pak i obchodem s Řeky vypěstovali si Etruskové zvláštní vyspělou kulturu, která byla podlomena teprve vpádem Gallů r. 396 př. Kr. a později po odrazení jejich potlačena rychle se vzmáhajícím Římem. Vliv etruské kultury, k níž patří na př. známá pohřebiště blíže Bologně u Certosy (čásť jich v okolí Bologně je však předetruská), pak u Marzabotta, Corneta, Vulci atd., zasahal také silně na sever Alp, a byli i někteří vynikající badatelé, kteří velkou čásť kovových výrobků nalezených ve střední a sev. '''E'''-pě prohlašovali — ale chybně — za produkt etruský, na př. Genthe a Lindenschmit. V Italii se v této době vyvinul bohatě výrobek, který v době bronzové existoval pouze na severu v Uhrách a na jihu, totiž sponka. Sponka jest vůbec pro první dobu železnou v '''E'''-pě nejvíce charakteristickým průvodcem a zůstává pro posuzování, hlavně datování nálezů, i na dále až do konce předhistorie nejlepším vodítkem. Každá téměř země a každá doba má své určité význačné tvary sponky. Přechod od vlastního pásma kultury středomořské k pásmu jihodunajskému tvoří skupina nálezů (hlavně pohřebiště u Este v sev. Italii), jež se přičítá starým Venetům. Pás jihodunajský je neobyčejně bohatý a má dvě velká centra, z nichž však druhé stojí beze vší pochyby pod vlivem prvého: sev.-záp. končiny Balkánu a vých. Alpy. Prvé centrum objeveno bylo teprve v posledních létech nálezy v Bosně a Hercegovině, druhé známo bylo již dávno a zváno také po hlavním nalezišti v {{Prostrkaně|Hallstattu}} v Hor. Rakousích kulturním okruhem hallstattským. Vůbec se dříve často, dokud se nedošlo ještě k podrobnějšímu třídění, celá první doba železná ve stř. '''E'''-pě zvala dobou hallstattskou. V Hallstattě našlo se ohromné pohřebiště s hroby kostrovými a žárovými (ke 2000), z nichž velká část byla zachráněna. Okršlek vlastní hallstattské kultury rozkládá se vlastně jen ve vých. Alpách a obsahuje řadu neobyčejně bohatých nálezů, jako pohřebiště u sv. Lucie v Přímoří, u Vače a u sv. Michala, sv. Markéty v Krajině, u Fröggu v Korutanech, u Videmu a Wiesu v Štýrsku, u Šoproně v Uhrách a j. Patrně tu sídlili kmenové, kteří se zabývali zručně kovovým průmyslem. Soudilo se dříve na Kelty; nyní se ukázalo, že lépe je zasažení Keltů posunovati na dobu pozdější. U nás v Čechách pronášejí se i theorie, dle nichž hallstattská kultura jest původu slovanského; Hochstetter ji zval obecně arijskou. Vlivy této hallstattské kultury, ovšem čím dále od centra tím slabší, sledovati můžeme i za Dunaj do Uher, do Čech (čásť jihočeských mohyl), do Moravy (sem náleží známý nález Wankelův v Býčí Skále), do jižního Německa, ba i dále na sever, kde však mimo země ležící při uvedených obchodních drahách jsou její stopy slabé. Ba ve vlastním severu nemáme vůbec kultury obdobné kultuře první doby železné v jižní a sev. '''E'''-pě. Tam trvala dlouho ještě doba bronzová, a doba železná nastoupila tam dle badání I. Undseta teprve zcela jiným, pozdějším vlivem, vyšlým z {{Prostrkaně|Gallie}}. Bylať se zatím ve Francii a Švýcarsku za této první doby železné — neboť i tam vnikala brzy nová kultura jednak z Italie a jednak z východu od Dunaje — vyvinula zcela zvláštní nová, svérázná kultura, a centrum její bylo tak mohutné, že svým vlivem zápolilo s vlivem rozkvetlého zatím Říma. Byla to kultura, kterou si v Gallii a přilehlé části Švýcar vypěstili kmenové {{Prostrkaně|gallo-keltští}}, a která se zove proto gallskou neb i dle znamenitého nálezu na místě staré pevnůstky, jež se rozkládala na mělčině jezera neufchâtelského, zvané nyní od rybářů ''la tène'', i kulturou {{Prostrkaně|latènskou}} ({{Prostrkaně|tènskou}}). Tím se dostáváme do {{Prostrkaně|druhé periody doby železné}} v '''E'''-pě datující se asi od poč. IV. st. př Kr. a charakterisované jednak vlivy kultury římské, jednak gallské. Nynější Francie byla v té době obydlena řadou kmenů, z nichž se většina shrnuje u starých spisovatelů tu pod jméno Gallů, Galatů, tu pod jméno Keltů. Poměr Gallů ke Keltům dosud je záhadný, a výklad jeho sporný. Podobá se však, že Keltové představují nám starší obyvatelstvo ovládnuté světlovlasými Gally, kteří sem vnikli od severu přes Rýn. Z archaeologického hlediska však toto rozlišování nemá dosud významu, a kultura gallská značí nám zatím totéž co keltská. Gallové, jak známo, začali od V. stol. před Kr. podnikati výboje v ostatních končinách evropských, osadili Anglii a Španělsko, vnikli hluboko do Italie a do vých. Alp až za Dunaj, osadili dle všeho i části Čech (Bojové) a snad i Moravy, ba vnikli až do Řecka a Malé Asie. A kam přišli, přinesli s sebou i novou kulturu. Ve hrobech převládá ráz vojenský, železo i šperky počínají se hotoviti ze železa a bronzové mají nový originelní ráz ve tvaru i ve výzdobě. Takové hroby rázu gallského našly se ve všech končinách, kam Gallové vnikli, a ukazují často nevývratnou shodu s hroby gallskými ve vlastní Francii nad řekou Marnou nebo Rhônem. V Čechách máme zajímavé osídlení z této doby, jež se rozkládalo kdysi na hradišti u Stradonic, a množství typických hrobů rázu tènského. Sem náleží i bohatý poklad šperků nalezený v zřídle duchcovském (odtud zove se u nás kultura ta i {{Prostrkaně|duchcovskou}}) a poklad zlatých mincí rázu gallského u Podmokel blíže Křivoklátu. Na sever '''E'''-py Gallové ovšem nevnikli válečně, ale kam sami nepřišli, přišla přece jejich kultura, jak jsme již nahoře dle Undseta poznamenali, a vytiskla bronz na dobro. Ale tento vliv gallský křížil se brzy s {{Prostrkaně|římským}} a netrvalo dlouho, Římané zvítězili všude válečně i kulturně. Sama Gallie, stavši se římskou provincií, rychle se romanisovala, a i tam, kde neosadily zemi římské legie, kultura ténská rychle ustoupila t. zv. {{Prostrkaně|provinciální kultuře římské}}, kultuře sice základu klassického, ale zhrublé v provinciálních dílnách a továrnách, s mnohými mimo to příměsky lokálními. S památkami rázu tohoto setkáváme se nejvíce v bývalých římských provinciích, jinde jsou řidší. Východ a sousední čásť střední '''E'''-py vyvíjely se zatím zcela samostatně. V jižním Rusku repraesentuje nám první dobu železnou t. zv. {{Prostrkaně|doba skytho-sarmatská}}. Skythové obsadili jižní Rus dle ruských archaeologů asi v VIII.—VI. stol. př. Kr., později je vytlačili odtud Sarmaté ve IV.—III. stol., a kraj pak dlouho slul ještě Sarmatia. Poněvadž však kulturu a s ní i hrobní nálezy obou kmenů nelze dosud dobře rozlišovati, mluví se tu pravidelně o kultuře skythosarmatské. Je původu spíše asijského, ale s hojnými vlivy řeckými, jež vycházely z řeckých kolonií na sev. břehu Černého moře, hlavně z Olbie, Pantikapaia, Tanaisu, Fanagorie a j. Vyznačuje se neobyčejnou skvělostí a bohatostí, hlavně zlata; umělecká stránka často je tím zatlačena. Jižní Rus je poseta mohylami tohoto rázu, někdy i ohromnými. Z prozkoumaných nejznamenitějši jsou královské kurhany čertomlycký u Nikopole na Dněpru, kul-obský blíže Kerče, mohyla Luhovája u Jekaterinoslavi, kurhan u Ryžanovky v gub. kijevské a jiné. Zatím však dále na severu a sev.-západu na Dněpru, Dněstru, Visle a Odře až k Labi vyvíjel se dále i národ slovanský, jemuž dle všeho přičítati musíme uvedená již {{Prostrkaně|pole popelnicová}}. Největší časť těchto polí obsahuje i železo, a různé jednotlivosti ukazující na vlivy skythské, hallstattské. pak i gallské datují je z největší části dosti určitě do této doby. Obsah je však pravidlem chudý. Zde s hlediska historického, zdálo by se, měla by končiti praehistorie '''E'''-py, s kulturního však hlediska můžeme konec doby předhistorické posunouti dobře až do doby přijetí křesťanství. Již za dob výbojů gallských a římských začíná do událostí evropských zasahovati účinně národ jiný, {{Prostrkaně|germanský}}. Tak v Čechách objevili se již v I. stol. př Kr. germanští Markomané, a brzy stal se střední Dunaj, právě jako na západě Rýn, dějištěm krutých bojů mezi říší římskou, již k pádu se chýlící vnitřním rozkladem, a mladým silným národem germanským, jenž se stále tlačil od severu na jih. Kruté ty boje trvaly několik století a skončily konečně pádem říše Západořímské r. 476, od kteréžto doby v po litické popředí '''E'''-py vstoupili Germané. Všude, kam vnikaly pluky germanské, objevuje se v životě a hmotné kultuře nový ráz, nové druhy zbraní, nové druhy šperků, nový princip ornamentační, ba leckde i nové písmo (runy). Nicméně tento nový ráz není vždy původu čistě germanského. Tak právě o novém slohu ornamentálním ukázalo se poslední dobou, že je původem středoasijský a že byl jen přejat od germanských Gothů, když sídlili nad Černým mořem v již. Rusku, a odtud, když Gothové ustupovali před návalem nových asijských výbojníků, Hunnů, roznesen byl dále do střední, záp. a sev. '''E'''-py. Zde, zejména ve Skandinavii dospěl sloh ten nejznamenitějšího místního rozkvětu v době Vikingů. Odtud sluje nový sloh, jenž se v '''E'''-pě objevuje nejčistěji asi od IV.—VIII. stol. po Kr., buď {{Prostrkaně|germanským}} nebo {{Prostrkaně|gothským}}, po starším názvu i {{Prostrkaně|merovejským}}. Pohřebiště rázu germanského skládají se z hrobů v řadách po způsobu i nyní obvyklém položených, v nichž leží těla pravidlem na znaku natažena se zbraněmi po boku a nádobou u hlavy nebo u nohou ({{Prostrkaně|řadové hroby německé}}). Šperky vedle originální výzdoby (proplétání pásků, fantastický zvěrný ornament) a řady nových tvarů (hl. u sponky), ukazují i některé nové zvláštnosti techniky, tak vykládání sklem a drahokamy (místo smaltem z doby gallské a římské), železo je vykládáno stříbrem (taušírováním nebo niellem a p.). Největší pohřebiště našla se v sev.-vých. Francii a v celém jižním Německu, dále jsou řidší (v Čechách u Podbaby, Libně, Vysočan); nejbohatší hrob jest na př. hrob franckého krále Childericha a jeho manželky, nalezený v Doornicku v Belgii. Řada bohatých pokladů téhož rázu našla se hlavně v Uhrách a Sedmihradech (Petreossa, Nagy Szent Miklos, Szilágy-Somlyó), pak i v Italii, Španělích a Rusku. I na Kavkáze je mnoho památek tohoto rázu. Vedle Germanů zaujali však důležitou úlohu i {{Prostrkaně|Slované}}. Ne sice tak hlučně, ale za to tím houževnatěji šířili se ze své kolébky podněprovské již v dobách předešlých na jih a západ a v této době osadili celé nynější východní Německo na západ až za Labe k řece Sále, vnikli i do Bavor a do vých. Alp, osadili Uhry, kraje na Sávě a Drávě, a se dvou stran vnikli do Balkánu, hluboko, až do Řecka. Na východ a na sever rozšířili se až k jezeru Ilmenskému а k řece Volze a Oce, kde naráželi na houževnaté kmeny větve uraloaltajské. Kultura, původně jednotná, byla v této době u různých kmenů již zcela odlišena. Čechové v té době již v mnohém ohledu lišili se od Slovanů ruských. I z archaeologického hlediska hroby v Rusku liší se velmi v této době od hrobů Slovanů západních, zbraně i šperky mají tam ráz více orientální, zde je více pojítek s rázem hrobů germanských. V této době mnoho na Slovany působil obchod, který vedli Židé a Arabové z Asie přes Rusko do stř. '''E'''-py. Z charakteristik, které však provázejí slovanská naleziště od západu na jih a daleko na východ, sluší zde jmenovati aspoň dvě význačná: {{Prostrkaně|záušnice}}, kovové kroužky, které různým způsobem jsouce připevňovány, visely buď z pokrývky nebo z nějaké ozdoby hlavy po obou skráních, a {{Prostrkaně|nádoby na kole robené}} a zdobené kolkolem jednoduchou nebo několikanásobnou (vidličkou rytou) {{Prostrkaně|vlnicí}}. Záušnice mají pravidelně podobu jednoduchého otevřeného kroužku (nejčastěji jsou z bronzu zhotoveny), jehož jeden konec jest nejčastěji nazpět zahnut v kličku jednoduchou nebo dvojitou v podobě písmene '''S'''. Tento poslední tvar charakterisuje zejména hroby západoslovanské, nejvíce české. Vlnice na nádobách byla, jak se zdá, od Slovanů přejata z provinciální keramiky římské. O hmotných starožitnostech slovanských, o hrobech, hradištích, kolových stavbách atd. viz více pod heslem {{Prostrkaně|Slované}}. ''[[Autor:Lubor Niederle|Nle.]]'' == Dějiny == {{Prostrkaně|po stránce ethnické, politické i kulturní}}. Jestliže samy staré archaeologické památky '''E'''-py jsou z veliké části výrobky národů, kteří až dosud obývají naši pevninu, a dokazují, že '''E.''' již v dobách předhistorických největší částí byla obývána předky nynějšího obyvatelstva, tož na úsvitě historie najisto '''E.''' většinou jest obydlena, jako nyní, národy {{Prostrkaně|indoevropskými}}, a pouze zbytky jiných národů jsou četnější než za dob našich. Také ovšem kulturní obraz tehdejších národů jest jiný než nyní a rovněž hranice mezi jednotlivými národy. Původně byla oblast jazyků indoevropských v '''E'''-pě ještě daleko menší. Ještě na počátku historie sídlí {{Prostrkaně|Iberové}} po celém poloostrově Pyrenejském a sáhají až ke Garonně a Rhônu, obyvatelé Korsiky a Sardinie, a snad i někteří kmenové sicilští, jsou jejich příbuzní. Dnes poslední jich zbytky, Baskové, stěží uchraňují svou svéráznost. Na Rhôně sousedili s Ibery {{Prostrkaně|Ligurové}} obývající na pobřeží až k Pádu. Zajisté jsou to zbytky prastarého obyvatelstva dříve daleko rozšířeného. Jejich vzdělanost byla nizoučká a ustoupila i s jazykem nátlaku vyšší vzdělanosti sousedů, v nichž Ligurové zanikli. Mimo ně setkáváme se v Italii také s {{Prostrkaně|Etrusky}}, národem jistě na dobu svou vysoce vzdělaným, jenž dle dosavadního badání nenáležel k rodině indoevropské. Sídleli na jihovýchod od Ligurů. Tak tedy jihozápad Evropy měl ještě obyvatelstvo jiného jazyka. O částech sev.-záp. nevíme z těch dob nic určitého. Na sev.-vých. ještě o 1000 let později vidíme hranice neindoevropských kmenů {{Prostrkaně|uraloaltajských}} posunuty hluboko k jihu, odkud tlakem Indoevropanů slovanských ustupují stále k severu. Ale ještě nyní tam sídlí Čuchonci, Čudové, Karelové. Lapové, Samojedi, Syrjenové, Osťáci, Vogulové a uvnitř mezi Rusy roztroušeny jsou ostrovy Permjaků, Votjaků, Čeremisů, Tatarů, Čuvašů, Baškirů, Kirgizů a j. {{Prostrkaně|Indoevropané}} za nejstarších histor. dob obývají v celé stř. '''E'''-pě od atlantského pobřeží Francie až do ruské stepi, k jihových. celý Balkánský poloostrov a vých i již. část Italie. Všecky známky vedou nás k úsudku, že původně sídleli v '''E'''-pě pouze na rovině ruské při Černém moři, a to již v dávných dobách předhistorických. Byly to kmeny pastevské s primitivními počátky orby. Podle toho byla i jejich vzdělanost, život a zejména jejich názory a mythologie. Žili primitivně v dobách, kdy v Asii byla v nejlepším rozkvětu osvěta říší semitských. Dolétala-li některá jiskra orientalské osvěty do '''E'''-py, došla k nim ovšem spíše, než ke kmenům bytujícím ještě dále na sever nebo na západ. Kmeny indoevropské mocí šířily se k záp. а k jihu a přenárodňovaly '''E'''-pu a sice, jak svědčí jazykozpyt souhlasně s archaeologií, již v pozdější době kamenné (neolithické). Toto zabrání '''E'''-py a přenárodnění jejího obyvatelstva na Indoevropany, v jejichž žilách pak ovšem smísila se krev různých kmenů, nestalo se jistě na ráz, ale v periodách více méně oddělených. Nově vzniklé kmeny indoevropské stávají se opět dobyvateli a šíří dále nový jazyk, mravy a zřízení. Při tom mísí se s cizími živly fysicky i v mluvě a přijímají cizí zvyky a řády. Vidíme, že při vší příbuznosti jednotlivé větve indoevropské vykazují i příliš četné rozdíly. Výklad rozdílů těch, jakož i celé rozšíření Indoevropanův po '''E'''-pě v době neolithu, všecky boje s původním obyvatelstvem jsou pro nás navždy skryty v šeré praehistorii. V '''E'''-pě vystupují na jeviště dějin národové mnohem později než na východě a ve stavu primitivnějším. Nejdříve Řekové, pak Italové, pak západní kraje, posléz severní. V rozvoji tomto patrně rozhoduje zeměpisný poměr k východu. Východisko kulturní i politické historie '''E'''-py je poloostrov balkánský, kterýž i polohou svou i dějinami představuje '''E'''-pu v malém; zvláště vyniká tu nejjižnější jeho čásť. Na něm obývaly již za nejstarších známých časů kmeny indoevropské. Obyvatelstvo, jež sídlelo tam dříve, ať již sluli (dle logografie) Pelasgové nebo jinak, bylo vyhubeno nebo smísilo se s vítězi. Historie zná na Balkáně tři národnostní větve: na záp. při moři Jaderském {{Prostrkaně|Illyry}}, na vých. v krajích balkánských i nížině dunajské {{Prostrkaně|Thráky}}, na jihu {{Prostrkaně|Hellény}}. Mezi těmito a Illyry byli {{Prostrkaně|Epirové}}, snad Illyrům příbuzní; {{Prostrkaně|Thessalové}} byli přechodem od kmenů thráckých k řeckým. Všecky tyto větve, rozdělené na řadu menších kmenů, náležely k rodině indoevropské. Nevíme naprosto, kdy tito kmenové indoevropští osídlili kraje poloostrova, ale dojista před nimi tam sídleli obyvatelé jiní. Indoevropané násilím vnikli tam od sev., a ani moře v pochodu nepoložilo jim překážek. Osídlili i sousední končiny asijské na vých. i jihoitalské na západě. Historie soudí, že dřivé spíše asijští a egyptští kmenové tlačili se na ostrovy i pevninu řeckou, a to dle mnohých stop kulturních, jež po nich zůstaly. Asie také nemohla toho zapomenouti. Ale indoevropští Řekové ve starověku, přemohše tento tlak, sami učinili počátek expansivnosti '''E'''-py do Asie i Afriky. V osvětě řecké shledáváme mnoho cizího kulturního majetku, ať již egyptského neb assyrského nebo foinického; i ze vzdálené Indie a Iránu prostřednictvím semitským k Řekům dostalo se dosti prvků cizí osvěty. Při živém styku Řecka s krajinami sousedními není to ku podivu; ale Řekové dovedli již samostatně pracovati, takže kultura řecká představuje se nám jako samostatná proti východní a pro '''E'''-pu je základem dalšího osvětového vývoje. Z politických událostí na osvětu řeckou měly vliv války perské (v V. stol. př. Kr.), týž vliv, jako později války křižácké na osvětu '''E'''-py vůbec; rozšíření říše Alexandrovy (ve IV. stol. př. Kr.) rozšířilo zároveň i osvětu řeckou. Vítězství římské říše upevnilo ji v částech východních. Doba athénská, doba alexandrinská a doba byzantská jsou 3 hlavní periody kulturních dějin řeckých. Úvodem k nim je {{Prostrkaně|doba héróův}}, jejichž střediska jsou roztroušena v různých končinách vlastí řeckých. Jednotného Řecka pod vládou řeckou nikdy nebylo. To plynulo již z povahy jeho půdy. Teprve cizí podmanitelé sloučili kmeny řecké v jediný celek. Politické útvary byly různé, a vystřídaly se v dějinách řeckých všeliké jejich druhy. Krajní protivy tvořily Sparta se svým formálním královstvím a skutečnou oligarchií Spartanů nad perioiky a helóty a pak s vládou pěti eforů — a Athény, kde střídaly se různé ústavy a kde demokracie vždy velmi mnoho platila. K osvětě řecké přispěli různí kmenové nestejně. Nejvíce tu vynikli Iónové a mezi nimi Athény rázem osvěty i ve vědě i v umění, snahou po úměrnosti, po harmonii a pěstěním praktické stránky života. Poměry životní a společenské do velké míry vůbec upravily se dle vzoru foinického. Též počátky {{Prostrkaně|vědy}} své a písmo děkují Řekové svým foinickým učitelům. Co ve védě sami vytvořili, jest jmenovitě filosofie, jež zasáhla mocně i v upravení poměrů společenských nejen řeckých, ale později i křesťanských a evropských vůbec. Více než ve vědě vynikli Řekové v {{Prostrkaně|umění}}, z kteréhož zejména umění literní a plastické stalo se vzorem i věkům pozdějším. V plastickém umění není druhu, ve kterém by se byli nevyznamenali. I v architektuře, zvláště pak sochařství, však i v drobném umění: hrnčířství, v mosaice, v rytectví, ve všem byli mistry a všude jednoduchost, harmonie jest vynikající předností jejich děl. Co do umění literního vynikli ve všech druzích básnictví. Epos homérovské jest dosud nejen nejstarším, ale i jedním z nejkrásnějších památek v literární historii '''E'''-py, tragédie řecké dosud nebyly předstiženy. Avšak také jejich odborné literatury a jmenovitě dějepisu velmi si vážiti musíme, a počátky všech věd hledáme, pokud '''E'''-py se týče, v Řecku. Náboženství řecké se měnilo. S počátku bylo rázu téhož, jako u ostatních národů indoevropských, náboženstvím lidu pastýřského a zemědělského, a do náboženství tohoto dostávaly se prvky orientální. Vzdělané třídy počaly filosofovati, názory o podstatě světa, o jeho počátcích a příčinách, se prohlubovaly, poznávání přírody rostlo i obchodem do krajin vzdálených, a vzrůstala filosofie, jež nemohla ostati bez vlivu na náboženství národa. Nejpřednější jejich myslitelé: Sókratés, Platón a Aristotelés vypěstili filosofii ducha a morálku, kterýmiž naukami Řekové daleko vynikli nad současné národy jiné a pojistili si vliv na další rozvoj všeho myšlení evropského. Kultura řecká rozvíjela se nejen v Řecku samém, ale i v četných osadách maloasijských, na pobřeží thráckém, černomořském, na četných ostrovech kolem Řecka a v již. Italii a skrze osadníky šířila se i ke kmenům neřeckým a nejvíce ovšem ke kmenům na polo příbuzným, t. thráckým a illyrským na Balkáně. Nejvíce vynikajícím thráckým kmenem na polo pořečtěným byli {{Prostrkaně|Makedoňané}}, kteří upevnivše svou říši, vystoupili na jeviště, podmanili si (r. 338 př. Kr.) Řecko a pod Alexandrem Velikým šířili moc svou na vých. do Asie a na jih do Egypta, založili světovou veleříši a při tom přijavše sami úplně řeckou osvětu, šířili tuto také po všech končinách své rozsáhlé moci. Z ostatních kmenů thráckých známi jsou Odryssové, Getové, Triballové, Dakové a j. Státní forma se ovšem tím změnila, vznikla monarchie a vojenský stát, čímž s cizími zeměmi rozšířilo se vzdělání na větší vrstvy; za to hloubky již se nedostávalo. Athény, které byly až dosud střediskem osvěty řecké, musily postoupiti své předáctví Alexandrii v Egyptě; řecká osvěta, jež dosud za hlavní cíl měla jednoduchost a soulad a proto hlavně v umění a morálce, v historii a filosofii vynikla, nyní přeměnila se tím, že exaktní věda (mathematika, fysika, geografie, astronomie, grammatika) zaujala místo nejpřednější. Originálnost zmizela i z vědy i z umění. Z poesie pak bukolská lyrika rozkvetla. Za to množily se kommentáře, do filosofie vnikly prvky orientálské a přeměnily ji v platonismus. Později přišla křesťanská theologie, spor o dogmata a příroda egyptská doplnila tyto cizí vlivy, a na místo svobodného badání a jasného myšlení nastoupil mysticismus. Byzantská doba řecké osvěty náleží již historii křesťanské. O vlivu mohutnosti osvěty řecké svědectví vydávají doby pozdější, kdy idee a mravy římské byly po vzoru řeckém, a ještě později, kdy táž osvěta porušila jednotu říše, ve středověku byla základem opposice proti soustavě tehdejší a zvítězila. Za renaissance obnovil se jí klassický duch, a ona stala se základem vzdělanosti moderní. Po Řecku nejdříve vystupuje v historii Italie, jejíž politický i kulturní rozvoj a také národnostní poměry jsou jiné než v Řecku. Za nejstarších nám známých dob neobývají v Italii kmenové tak příbuzného jazyka, jako bylo v Řecku. Indoevropany sice nalézáme již v Italii jižní i střední, a snad i na Sicilii někteří kmenové náleželi k této čeledi. Příchod Indoevropanů udál se v Italii jistě později než v Řecku, a také nátlaku jejich dřívější obyvatelé lépe odolali. Z původního obyvatelstva nejdéle zachovali se {{Prostrkaně|Ligurové}} v sev.-záp Italii podél pobřeží. O {{Prostrkaně|Etruscích}} těžko jest říci, jsou-li zbytkem nějakého staršího evropského obyvatelstva a v Italii snad již dříve usedlí, nebo kmenem teprve později přistěhovalým, najisto však jsou kmenem neindoevropským, a co zvláště vytknouti sluší, kmenem, který nad současné ostatní kmeny italské kulturně vynikl a ve všem jevil se zvláště rázovitým. Střední a jižní Italie měla obyvatelstvo indoevropské, rozpadající se na četné kmeny, jež ovšem shrnouti lze v několik větví, jako jsou větev {{Prostrkaně|latinská}} v okolí Říma, {{Prostrkaně|umberská}} na sev.-vých. od latinské, {{Prostrkaně|samnitská}} jihových. od latinské; zvláště zajímava je větev četných kmenů na jihozápadě, zvláště tím, že dospěla k sloučení kmenů těchto společným spisovným jazykem oskičtinou řečeným. Dále různé illyrské kmeny na jihovýchodě, z nichž nejznámější jsou Japygové a Messapiové. Také na sev.-vých. pobřeží v provincii nyní benátské sídlil illyrský kmen Venetů. Na Sicilii byly kmeny punské, indoevropské (Sikani?), jiné snad zase příbuzné s Ibery; na Sardinii a Korsice byly většinou kmeny iberské. Mimo staré osady foinické záhy Řekové poseli pobřeží italské jmenovitě jižní četnými osadami, z nichž šířila se osvěta řecká mezi obyvatelstvo italské. Italie a Sicilie se svou podélnou podobou, po celé téměř šířce Středozemního moře jednotná, neroztříštěná, bez zálivů (zejména na východě), prostoupená jediným řetězem horským, byla již přírodou určena k jinému vývoji než Řecko. Ona musila se politicky spojití v jednotný celek a našla vládu svou v Římanech. Bohatá příroda její vábila od pradávna člověka k přebývání. Od nepaměti byla hojně zalidněna a při tom přece nebyla příroda tato umrtvující; člověk přece byl nucen k práci, k zemědělství, jež vždy zůstalo prvním zaměstnáním Říma, i později, kdy vládl světem. Římané byli kmen latinský a splynuvše se Sabiny, stali se kmenem panujícím záhy nad všemi Sabiny a brzy nad celou Italií. Tři věci je vyznačují: zemědělství, válečnictví a právnictví. Jejich statek rostl a s ním stát. Rostl do nekonečna a měl to za své poslání. Pod zákony jeho spojili se nejrůznější kmenové. Náboženství mělo hlavně ráz praktický. Pověrečnost ovšem byla veliká a z toho vyvíjelo se augurství. Oproti Řekům nemají kultu héróův, historie božských rodů, kosmogenie, aniž filosofie; mythy jejich jsou chudé a vnější kultus věcí hlavní. Do původních názorů a do kultu dostaly se záhy cizí prvky: etruské, semitské a jiné, protože Římané rádi přijímali bohy podmaněných kmenů do své náboženské soustavy. Jakmile dobyli Římané Italie, přemohli záhy Karthago, stali se pány Středozemního moře a na západ Hispanie; i na východě Řecko, Asie nenáhle přecházely v jejich panství. Řím stal se hlavou velikého světa, a s mocí římskou šířila se římská osvěta. Řím uniformoval, stíral zvláštnosti různých národů. V tomto sloučení různých kmenů bylo mnoho dobrého, ale také vady: neboť v provinciích, jež dlouho žily pod vlivem Říma, málo bylo aktivnosti v pozdějších dějinách. V době těchto velikých výbojů vypěstil Řím své zákonodárství, na základě řecké kultury vypěstil i vědu i umění, zejména architektonické. Všechen život římský však následkem nesmírné moci a bohatství zachvátil veliký luxus a vše, co s ním souvisí, porušenost mravů a osvěta více raffinovaná než hluboká. Následek toho byly neutěšené poměry sociální, jež ve vzpourách otřásaly často základy říše. Ohromná velmoc s neutěšenými poměry vnitřními potřebovala pána a našla jej v císaři. Ale dlouhý právnický vývoj nedal se změniti. Řím za císařství zachovával kult republiky, nebylo nástupnického zákona, a z toho vznikly rozbroje, nepořádky, a svět římský v nich sestárnul. Čekal omládnutí. Ovšem nemohl ho dosíci ani politickou revolucí, která mohla přivésti jiné lidi, ale nikoliv jinou vládu. Byl také příliš zvyklý starým řádům. Omládnutí dostalo se mu křesťanstvím, náboženstvím, jež rozeznalo Boha od císaře a malomocný pozemský svět od světa jiného proti názoru dříve pohanskému, a které konečně popřelo věčnost světa a tím i trvání říše. Ještě jiný udaj je důležit. Řím vzdělal se řeckou osvětou, upravil si ji pro své poměry a takto změněnou šířil do podmaněných provincií. Řecká osvěta založila řecký svět, který však byl roztříštěn, neboť nebylo řecké říše. Avšak římský svět byl spolu s římskou říší. Řím také spojil kmeny vypěstěné řecko-římskou kulturou a oblasti této kultury uhájil proti návalu severních méně vzdělaných kmenů. Však čeho nedovedl, bylo přepracovati ve staré oblasti řecké osvěty tuto na římskou. Západ a východ osvětou svou se lišily. Východ zůstával stále řeckým, západ byl římský, a různost osvětová způsobila rozklad politický: říše se rozdělila, a ve východní polovici její stalo se Byzantion sídlem nejen východních císařů, ale i střediskem řecké osvěty, která ovšem také se měnila a jíž nastala perioda nová — byzantská. Dobu přechodu od starověku ke středověku charakterisují tři věci: uvnitř zápas pohanství s křesťanstvím a konečné tohoto vítězství, vně zápas s novými národy a posunutí jeviště dějin do krajin dosud neznámých. Boje s novými národy počínají vlastně již 100 let př. Kr. (vpád Cimbrův a Teutonů), posunutí jeviště stalo se půl stol. př. Kr. podmaněním Gallie skrze Jul. Caesara. Křesťanství počíná za prvního císaře, takže císařství římské a opuštěná forma republikánská jsou současné počátky rozvratu. Když Ježíš Kristus skončil božské své poslání smrtí na kříži a obec jeho vyznavačů měla v Štěpánu prvního mučenníka, přišel apoštol Pavel, setřel s křesťanství národní omezení židovské, dal mu základy vzaté z řecké filosofie a šířil je po národech pohanských; přišli sv. Otcové Klemens, Origenes, Tertullián a prohloubili je po stránce dogmatické. Nauky křesťanské příčily se řádu moci světské; nastal spor a pronásledování. Avšak církev se zmohla a zvítězila. Konstantin Veliký r. 323 prohlásil křesťanství za náboženství státní, církev byla osvobozena. Přestalo pronásledování se strany světské, ale církev sama nyní stala se pronásledovatelkou. O různých naukách křesťanských byly spory, a různá mínění byla stejno právní. Avšak r. 325 na sněmu Nicejském byla stanovena dogmata, která se stala jedině platnými, a všecka jiná učení (arianismus, manicheismus) stala se kacířstvím. Orthodoxii pak hájil Jeronym, Augustin a j. Se strany pohanské stal se ještě poslední pokus zápasu Juliánem Apostatou, ale nadarmo. Křesťanství zvítězilo, ač změnilo organisaci svou. Pronásledovaní křesťané byli zorganisováni po způsobu republikánském, vítězní upravili se po vzoru monarchickém, vznikla hierarchie s jedinou hlavou. Hierarchie císařství přeměnila se v hierarchii církevní. Papež stal se duchovním Augustem, církev obdržela po pronásledování od říše bohatství, privilegia a svůj vzor. Církev také přejala poslání dřívějšího pohanského Říma. Mezi tím, co rozervaná říše ustupovala četným malým kmenům a zemím, církev slučuje, stírá dále rozdíly národnostní, pokračuje v universálnosti a poskytuje společnou velikou vlasť. Dříve dobýval Řím, později Řím klesá, ale dobývá církev. Poslání světové za změněných poměrů politických nemohli již prováděti vyžilí Římané, ale křesťanství přešlo k dosavadním barbarům, pokřtili se Gotové, Vandalové, Gepidi, Frankové, Bulhaři, Alamani, Longobardi, Avaři, Chazarové, Bavoři, Hessové, Durynci, Uhři, Pečenězi atd , a tito šířili křesťanství a jeho osvětu. Vznikla nová literatura, nová historie, nová filosofie, nové způsoby života. Proto prohlášení křesťanství za náboženství státní jest jedním z nejvýznamnějších skutků v době převratu, a jím vlastně formálně končí poslání Říma a také starověku. Nátlak na říši římskou od kmenů dosud barbarských dál se od severu a východu. Různost národní vešla tu v boj s assimilačním dílem římským. A byli to jednak příbuzní národové indoevropští, jednak kmenové uraloaltajští, kteří naléhali v '''E'''-pě na stát a oblasť kultury řecko-římské. Z indoevropských kmenů byli to Keltové, Germani a Slované. {{Prostrkaně|Keltové}} nejdále ze všech Indoevropanů na západ pronikli a nejdříve zalidňovali '''E'''-pu mimo hranice původní vlasti V Gallii a Hispanii srazili se se staršími Ibery a jednak částečně je zatlačili, jednak smísili se s nimi v nové kmeny: Keltibery, Hispany, Gally v nynější Francii a sev. Italii a Brity v Britannii; mimo to osadili kraje nyní jihoněmecké, poříčí Dunaje, Čechy (Bojové), a jednotlivé kmeny byly dosti daleko na východě, jak svědčí stopy po jejich osvětě. Tyto jednotlivé menší útržky ovšem časem zanikly. Původně nelišili se nijak od ostatních Indoevropanů, ale časem vypěstili svou zvláštní vzdělanost, čehož příčinu hledati sluší předně v přírodních poměrech nových vlastí, velmi rozdílných od dřívějších, za druhé ve smíšení s jinými kmeny podrobenými a s jejich kulturou, a konečně i styk se sousedními kulturními kmeny byl větší, než u Germanů a Slovanů. Galličtí Keltové byli po vítězství Caesarově záhy pořímaněni a čistí udrželi se pak jen v Britannii, nejdéle ve Walesu, v Cornwallisu, v Skotsku a na ostrově Hybernském, ve Francii hlavně v Bretagni. Jejich náboženství jest příbuzné germanskému; zvláštní jest jejich uzavřený stav kněžský (druidové) k vypěstění tajných nauk a tajného kultu. Plastické umění Keltů bylo zajisté znamenité, jak svědčí četné památky. Pěstováno bylo též hornictví, práce kovem, průmysl i orba. Zřízení bylo aristokratické, poesie kvetla znamenitě (bardové). Jazyk jest nejpříbuznější jazykům staroitalským. {{Prostrkaně|Germani}} byli sousedy Keltů na severovýchodní straně mezi Rýnem a Mohanem a sahali až za Odru, v V. století jen až k Sále а k Labi, byvše vytlačeni kmeny slovanskými, a mimo to zabírali vedle poloostrova Jutského též jižní části Skandinavie. Po tažení Cimbrů a Teutonů rozšířilo se jejich působiště i přes Rýn na západ i přes Dunaj na jih. Byla to celá řada různých kmenů bez společného svazku, jedině příbuzných jazykem, mravem a názory. Byli mezi nimi svobodní pánové i svobodní bojovníci, vedle toho poddaní a otroci. Kraj měl svého soudce (''graf''), a soudcové tito jsou základem pozdější šlechty. Celý kmen volil si vévodu k boji. Jednotliví vévodové ovšem pak usilovali, aby panství jejich bylo dědičným. Absolutismus nebyl nikde. Celý kmen rozhodoval o zákoně, vládě a válce. Menší shromáždění (''thing'') bylo shromáždění soudců. Jako ostatní Indoevropané byli Germani hlavně pastevci a lovci, zemědělství a průmysl byly u nich nepatrné, kultura nízká; za to však bohaty jsou pověsti jejich a báje, zpěvy o hrdinách a bozích; v jejich mythech je plno poesie, a v jejich náboženství vidíme původní ještě rysy indoevropské, jaké vypěstil lid neustále žijící v přírodě, jejíž úkazy ctil a básnicky si vykládal. Mají báje o vzniku světa i jeho zániku; veškerá příroda je plna božských bytostí. Ctí hvězdy i zvířata, háje, stromy, mají báje o obřích, trpaslících a vílách, mají oběti a pouti, čarují, hádají, ale za to nemají žádných dogmat, žádného zvláštního kněžstva, žádného obecně platného kultu. — Nejdále k jihozápadu sídlili z nich Svévové, bojovný to spolek různých kmenů, jenž nenáhle pronikl až do zemí mezi Mohanem, horním Rýnem a Alpami; k nim náleželi Markomané, Hermunduři, Burgundové a j., na sever od nich mezi Rýnem a Labem byli Sigambrové, Batavové, Frísové, Marsové, Chaukové, Cheruskové, Chattové. Ve III. stol. na místě jednotlivých drobných kmenů nastupují větší celky. Tak Alamani na horním, Frankové na středním a dolním Rýnu, Sasové po obou stranách Vesery, na jih od těchto Durynci a nejvýchodněji Gotové, jejichž výpravy a moc sahaly až k Dunaji а k Černému moři. Jazykozpyt dělí Germany na 3 větve, a to na východní (Gotové), severní (Skandinavci a Dánové) a západní (ostatní). Germani tlačili se k jihozápadu. Známy jsou boje s Cimbry a Teutony nebo Markomanská válka v II. stol. po Kr. Hlavní nátlak však nastal, když Hunnové, mongolští kočovníci ze stepí asijských, přes Ural vtrhli do '''E'''-py a porazivše Alany podmanili i Ostrogoty. Visigoti ustoupili do Karpat a z části usadili se v Moesii, kdež císař Valens jim vykázal sídla. Tato čásť Visigotů byla pokřtěna, a do jazyka jejich biskup Ulfilas přeložil bibli, kterýž překlad jest nejstarší památkou germanskou. Visigoti v Moesii vedli mnohé boje s Východním císařstvím římským, a roty jejich bylo viděli i v Italii, kdež dávali se však také najímali za žoldnéře římské. Později byla jim vykázána Illyrie, avšak ani tam neostali. Vtrhli pod Alarichem do Italie, do Gallie a Hispanie, kdež založili trvalou mocnou říši na počátku V. stol. Kmenem Visigotským byli také Vandalové, kteří i v Italii, v Hispanii a v sev. Africe pokusili se upevniti své panství, ale nikde se neudrželi a zmizeli v přemoženém obyvatelstvu, takže zůstala po nich pouze pověst. Při této slabosti Říma přirozeně těžce hájily se jednotlivé provincie, a jmenovitě Gallie upadla v moc Burgundů, Franků a Alamanů; Britannie zmocnili se Anglové a Sasové i založili 7 říší (heptarchie), a Keltové ustoupili do krajin horských. Obecný úpadek Římské říše povzbudil Attilu, panovníka Hunnů, že s hordami svými, s podmaněnými kmeny germanskými a slovanskými vypravil se s ohromnou mocí proti Římu a zkázou hrozil vší osvětě, ale nezvítězil; po jeho smrti Germané osvobodili se od hunnského jha. Za to Italie byla v područí vojenských zástupců germanských, z nichž Odoaker i formálně sesadil Romula Augustula, posledního císaře říše západořímské. Později Theodorich vypravil se s Ostrogoty z Pannonie do Italie, založil velikou říši ostrogotskou, jež sahala až k Dunaji, ale ani tato říše se neudržela. Římané uznávali za panovníka svého císaře byzantského, východořímského, a vskutku podařilo se tomuto podmanili ještě jednou Italii a proměnili ji v provincii císařskou. Ale záhy jiný kmen germanský, Longobardové, zmocnili se sev. Italie, již odňali panství římskému. Tím končí se zápasy Germanů s římským světem, a nyní můžeme přehlédnouti výsledek. Na císařství římské vrhaly se zástupy polovzdělaných Germanů, vítězily, ale nezmohly ani Italii ani Byzantion. Když nemohly římskou říši překonati, chtěly býti do ní přijaty. To mohlo se státi jen církví, a pohanští Germané stávají se křesťany. Mezi Římany tvoří vojenskou kastu, jakousi šlechtu, avšak nerovnají se vzdělaností podmaněným, zaměňují s nimi jazyk, pořímští se, a vzniká z Římanů italských a směsice kmenů germánských, hlavně Ostrogotů a Longobardů, pořímštěný kmen novoitalský; v Hispanii ze směsice pořímštěných Keltiberů a později přišlých a opět pořímštěných Visigotů kmen španělský a portugalský a v Gallii z pořímštěných Keltiberů a Keltů a z později pořímštěných Alamanů, Franků a Burgundů nové kmeny provençalský a francouzský. Nejdéle drží se rázovitost germánská právě u Franků, kteří vládli i pořímštěné Neustrii a zachované germanské Austrasii a byli nejmocnějším ze všech kmenů germanských. Po mnoha vnitřních rozporech stal se vladařem bývalý majordomus; Austrasie, Neustrie i Burgund slučují se pod vládou jedinou, v čele jejich pak jest pořímštěná Austrasie. Frankové tvořili přechod od světa římského k barbarskému a dobře hodili se církevnímu poslání. Šířili církev, ale nedovedli sami zeměmi vládnouti. Germanské nepořímštěné části staly se samostatnými, a vznikly samostatné křesťanské germanské státy. Od VI. stol. panství na Rýnu a za Rýmem jest dobyvačné, vznikají opět provincie římské, totiž křesťanské, kdež zástupci dobyvačných papežů jsou biskupové. Hlavní jeviště dějin jest tedy mimo Řím na Rýně, z části pak v jižní Hispánii, ale dějiny tyto vyvíjejí se pod vlivem papežským. Avšak v samém sousedství svém má papež nepříznivé moci: panství Byzantské a panství Lombardské. Frankové, kteří jsou jeho bojovníky, musí odstraniti toto zlo, a odstranění to stalo se formálně obnovou císařství (r. 800). Vlastně ze starověku zachoval se jediný císař římský, t. j. byzantský; Řím obnovil si své staré právo a zvolil také jediného císaře. Jsou tedy opět dva římští císařové, a říše jejich spolu s Anglií tvořily křesťanský svět. Proti nim na východě a jihu byl společný nepřítel nově vzniklý, totiž islám, proti němuž se musili brániti; za to na sev. východě byli méně vzdělaní pohané, a proti těm postupovalo se výbojně. Výboje tyto činili Germané a zakládali na rozhraní proti východu výbojné marky. R. 800 pak, kdy Karlem Velikým obnoveno bylo císařství římské, jehož duchovní těžisko i na dále sice v Římě zůstalo, ale těžisko politické posunuto bylo na sever, a kde vůdčí úlohu neměli ani Římané ani kmeny pořímštěné, nýbrž čisté, zachované kmeny germanské, končí doba převratů, doba, jež jen starou kulturu ničila a nové netvořila, a nastává doba nová, kdy z trosek starověké vzdělanosti a z kulturních prvků nově příchozích kmenů a z nových poměrů vyrůstá nová osvěta, osvěta středověká. Jestliže starověk představoval klassičnost v umění, v názorech polytheismus, představuje středověk monotheism bez klassičnosti. V badání panuje více fantasie než uvažování, v životě více blouznivý cit než praktičnost; sytá smyslnost pojí se s přemrštěným idealisováním, zákonitost je porušena pěstním právem, zastavené stěhování národů zanechává stopy v mysli, člověk středověký je těkavý, pomíjí skutečnost a blouzní o nekonečnosti. Ve zřízení veřejném převládla soustava lenní. Nástupnictví v rodinách panovnických se víc a více upevňovalo. Panovníci, aby cíle svého dosáhli, snažili se pojistiti si věrnou družinu, udělovali za věrné služby čásť panství svého na doživotí v léno a skýtali manům všelikých výhod. Totéž činili bohatší páni. Pro výhody ty zchudlí šlechtici dávali se v služby mocnějších a při tom zboží své právně uznávali za majetek pouze propůjčený, za léno. Mezi tím také církev se upravovala, nabývala statků vezdejších. Biskupové stali se vladaři. Její vůdčí myšlénkou bylo, sloučiti všecky národy v jediný kulturní celek pod štítem církve. Odtud boj proti všem nepřátelům této myšlénky, boj proti severovýchodu '''E'''-py, který zůstal pohanským. Severovýchod '''E'''-py byl obydlen další větví indoevropských národů, národy slovanskými. Ve IV. a V. století rozmohli se a postoupili až k Šumavě, k Sále a Labi. V IX. stol. počíná na Labi proti nim boj, pod heslem pokřtění, posunuje se hranice křesťansko-germanského panství stále víc a více k východu, a jednotliví kmenové se poněmčují. Polsko však a Čechy pokřtí se dříve, než propadnou panství germanskému; nabudou tím práva života a zachrání se. Totéž učiní i uraloasijští Uhři, a záplava germanská na těchto stranách je, nikoliv ovšem bez zápasů, zadržána, avšak podél Baltického moře šířila se dále. Slované, s kterými se tuto setkáváme, vyskytují se nejprve na jevišti nám známém v VI. stol. v zápasech o říši východořímskou. Osadili Pannonii a větší díl poloostrova balkánského. Nejmocnější byli v VI. st. až IX. stol., kdy sahali až k Labi, do zemí alpských, zabírali celé Uhry a větší díl Balkánu. Tam poslovanštili se i Bulhaři, původně kmen hunnský. V osvětě slovanské vyniká poesie, dále orba. V zřízení je úsilí po samostatnosti rodiny, obce. Rozdrobenost byla význačným znakem. Rozdělují se z pravidla na 3 větve: jižní (Bulhaři, Srbové, Hrvati, Slovinci, pannonští Slované), západní (Čechové, Polabští Slované s Lužičany, Poláci a příb.), a východní (kmeny běloruské, velkoruské a maloruské). Se Slovany jest úzce příbuzná jiná větev indoevropská, k níž náležejí staří Prusové, Litevci a Lotyši. Jejich jazyk je ze všech evropských nejstarobylejšího rázu, jejich osvěta nejméně pokročilou; jsou ze všech nejbližší původním Indoevropanům. Pokřtění provedla u Slovanů říše východní, zejména bratří sv. Cyrill a Methoděj v IX. stol. Ale při slabosti byzantské říše nelze se diviti, že čásť jich (Čechové, Poláci, Slovinci, Hrvati) podlehla spíše kulturnímu vlivu západnímu, mocnějšímu i bližšímu, a nastoupila tím jiný rozvoj osvětový než ostatní Slované. Dále na východ a sever nemají již Slované žádných sousedů indoevropských. Tam s nimi hraničí kmeny uraloaltajské. Rus převzal proti nim týž úkol, který měl Řím proti Germanům, Germani proti Slovanům. Šíří v jejich území jeviště dějin, křesťanství, indoevropský jazyk (ovšem ruský) a vše, co s ním souvisí. V IX. stol. nesahali Slované na severu ani k jezeru Ladoze, nikde nedotýkali se Volhy, Moskva byla ještě na území Muromův, hoření tok Donce byl jejich nejvýchodnější hranicí. Z pobřeží Černého moře zabírali čásť mezi Prutem a Bugem. Dnes jako ostrůvky v moři slovanském zůstávají zbytky tehdejších obyvatel. Ovšem také trpěli Slované od těchto sousedů. Nejprve Hunnové, pak Avaři je tísnili; v IX. stol. vtrhli Maďaři do Pannonie a založili říši uherskou, vytlačivše pannonské Slovany a usadivše se jako klín v světě slovanském, jenž bez toho byl rušen pořímštěnými Dáky (Rumuny). A později několikráte vytrpěli stěhování kočovných Mongolů a podlehli jejich moci. Ale svrhli cizí jho a poslovanili vítěze, právě jako dříve Řím pořímštil vítězné Germany. Evropa zažila v IX.—XI. stol. též poslední stěhování germanské — Normanův. Tito učinili vpády na jihozápad a získali si panství v severní Francii, v již. Italii. Francouzští (a pofrančtění) Normani zmocnili se pak panství v Anglii, kdež časem splynuli s tamější, dosti již pestrou ethnickou směsicí, právě tak jako ve Francii a v Italii. Mezitím, co církev v '''E'''-pě pomocí germanskou se šířila, utrpěla jinde velikých ztrát. Arabie a severní Afrika i s Egyptem propadly moci islámu, jenž počátkem VIII. stol. podmanil si též Hispanii. Křesťanská '''E.''' pustila se s ním v zápas. Ale místo aby provedla řádnou obranu doma, v Hispanii, šla jej hledat do Asie, šla po výboji, ovšem v svátém zápalu, osvobodit ode jha vlasť Spasitelovu. Tam však byla poražena. Řada křižáckých výprav od konce XI. do konce XIII. století sloučila bojovníky z celé křesťanské '''E'''-py pod jediný prapor; moc církve v tom byla nejpatrnější, ale cíle nedosáhla. Následky válek křižáckých však se dostavily. Jestliže evropské státy, a zejména římsko-německé císařství, měly dvojí vrchnost, duchovní a světskou, tož v IX.—XI. stol. obě sbíraly svou moc, mohutněly. V době válek křižáckých nejen mimo '''E'''-pu jeví se veliká moc církve, ale i uvnitř; ona podstupuje zápas s císařem v boji o investituru a vítězí. Říše Karla Vel. nedala se pohromadě udržeti. Již r. 843 nastalo rozdělení. Vznikla Francie, Německo, Italie. Císař byl při tom podivná osoba. Říše jeho neměla určitých hranic. Nebyl ani všeobecně uznaným panovníkem, ani vladařem jediného národa, jako francouzský král. Legální sídlo měl v Římě, kde nesídlel, a sídlel v Německu, kde však nebylo žádného hlavního města. Volbou se stal králem německým, papežovou korunovací císařem římským. Pouhé království bylo by se stalo brzy dědičným a upevnilo moc svou; při císaři papež provedl, že nestal se dědičným. Zbytečně byl zapleten v osudy Italie. Vasallové rádi využitkovali slabosti jeho, drželi s papežem, a jemu připadla pouze starost, zřizovati marky k vítěznému šíření církve. Při slabosti císařově kvetlo pěstní právo a vznikla anarchie. Ve Francii s počátku byl král proti knížatům chud a proto bez moci. Až Hugo Capet (987) byl bohat, měl své věrné; paměť císařství se i ve Francii obnovila, král stal se posvátným. Církev, která francouzských králů často potřebovala, podporovala jej. Ve feudální době oni byli hlavou měšťanstva v celé Francii. Nemajíc pohany za sousedy, vrhla se Francie na křižácké výpravy v Palestině i v Hispanii, založila Portugalsko, dobyla jižní Italie. Sláva její se šířila, i její duch; nikoliv však jazyk. Žádná z dobytých zemí se nepofrančtila. Jen francouzská poesie, stavby a scholastika se šířily. Po válkách křižáckých síly se soustředily pro krále. Když r. 1066 Vilém normanský, francouzský vasall, zmocnil se Anglie, stal se vasall mocnějším lenního pána. Boj proto mezi oběma byl nutný. Válka se protáhla, a během ní sloučili se různorodí živlové v Anglii v jediný národ anglický. Na konec nebyl to více boj dvou Francouzů, ale boj Anglie a Francie, a k tomu boj národní. I Francie válkou se sjednotila. Král jako představitel národa tím získal. Válkou albigenskou Francie se rozšířila na jih. V sousedství měla malé útvary státní, Savojsko, Burgundsko, Nízozemí atd. Těch bylo snadno získati. Francie chtěla se rozšířiti po bývalém území Gallů. Nešťastně vrhla se však na Italii, a severní malé státy jí ušly; těch získalo Německo a pak Španěly. V Anglii pofrančtění Normani zavedli pořádek. Vnitřní mír upevnil spravedlnost. Král neměl na pokraji žádného vasalla, který by po případě přidal se k Francii. Vše bylo anglické, a válka s Francií vnitřní usjednocení urychlila. Proto král byl mocný, a nebylo od národa ke králi stupňů přechodních jako jinde v '''E'''-pě. Vedle osoby královy byl všechen ostatní národ, šlechta i města. Národ zápasil s králem o moc a v boji tom dobyl osobní svobody, spravedlivého soudnictví a parlamentu. S Francií a Anglií zorganisovaly se i Španěly. Tam po porážkách v VIII. století opět počali se křesťané vzmáhati a dobývati ztraceného území, až v XV. stol. vedle granadského kalifatu máme 4 království křesťanská: Navaru, Portugaly, Aragon a Kastilii. Portugaly hledaly štěstí na západě (veliké plavby, osady), Aragon na moři středozemním, Kastilie zápasila s mahomedánskou Granadou, až naposled (1492) jí dobyla a stala se hlavou celé Hispanie, kterou pak sloučila v jedinou říši. V Italii byla polyarchie. Nároky na ni činil císař německý, ale i jiní pokoušeli se ji í opanovati. Italové sami chtěli býti svobodni, a papež, nabyv moci světské a stav se též knížetem světským, nepřál si sjednocené Italie, která by byla na úkor jeho světskému panství. Vznikla samostatná knížectví a republiky severoitalských měst; na jihu vedle církevního státu království neapolské. V Německu anarchie a v Italii polyarchie neznačily nečinnost. Ovšem byly bez jednotné vrchnosti, bez společného života, bez společného vlastenectví. Četné války občanské byly toho následkem. Ale v jednotlivých částech byl čilý život kulturní. V nich nejlépe se jevily následky křižáckých válek. Jestliže v době převratů (do r. 800) platila práva národní, později právo lenní je udusilo. Lid žil v poddanství. Místo práv lidu nastoupila práva stavů. Ale křižáckými válkami zkvetl průmysl a obchod, udílely se výsady na obé, a moci nabyla města průmyslem a obchodem slynoucí. Vedle stavu duchovního a panského stala se třetím stavem s výsadami. Města si práva kodifikovala, a každé město upravovalo si vlastní řády. Odtud právní roztříštěnost. Na vyspělé právnictví římské, zapomenuté, opět si vzpomněla '''E.''' při živějším styku s Konstantinopolí za válek křižáckých a v době, kdy opět se počínala zabývati zaniklou osvětou římskou; od XIII st. je patrný vliv jeho v zákonech Spolu v téže době i kanonické právo značně se pěstí a vniká i v zákon občanský. Církev sice před samými válkami křižáckými stihla rána: úplné rozloučení církve západní (katolické) a východní (pravoslavné). Nicméně papežství bylo velikou mocí. Křesťanstvím vzrušený cit a fantasie vedly k poustevnictví, k mnišství, zakládaly se řády a kláštery, které do stol. XI. byly jediným útočištěm pokroku v myšlení i v umění. Literatura byla úplně na ně odkázána (kroniky, annály, životopisy, modlitby, rozjímání atd.). Mniši též vzdělávali půdu a vůbec šířili osvětu. Za válek křižáckých na jedné straně se pokračovalo v tomto směru, jenž na východě dostal nové potravy. Pro sesílení církve zakládaly se nové řády a kláštery, poustevnictví se rozmohlo, v názorech i v životě vzmohla se fantastičnost, poznáním Orientu živená, i lidové pověry nabyly u duchovních ceny, přepracovaly se v duchu církevním, spracovala se nauka o ďáblu, o pekle, vzmohla se úcta k ostatkům, k svatým, jichž počet silně vzrůstal, rozmohl se kult (zvl. marianský), hadačství se rozšířilo, v právu platily ordalie atd. Naproti tomu mocnost a bohatství církve jevilo se v přepychu; církev jím imponovala, napodobíc při tom přeplněný přepych Východu. V slavnostech, v kroji, v stavbách, ve veškerém životě duchovních hodnostářů panovala okázalost. Moc a bohatství způsobily zkázu mravů; duchovní namnoze se zvrhli. Vroucí vyznavači křesťanství hledali nápravu, žádali návrat ke stavu dřívějšímu, blouznili o něm, až došli k přesvědčení od církve odchylnému. Vznikaly četné sekty kacířské. Nezdar válek křižáckých setřel lesk papežství, čímž odboj se vzmáhal. Zkušenosti, křižáckými válkami nabyté, podnítily svobodné myšlení, badání ve vědách, zvláště i přírodních, a to vše nijak nevedlo k upevnění autority církevní. Církev zakládala řády proti kacířům, široké vrstvy hleděla strhnouti nádherou. Ke všemu potřebovala peněz, a jich vymáhání (prodávání odpustků) opět živilo odboj. Mimo to papež, zaměstnaný příliš panovnickými starostmi o svůj stát, nemohl vyvinouti moc svou jinde, jako dříve. Církev klesla až k dvojici papežské (v Římě a v Avignoně). Za rozkvětu feudalismu do stol. XI. vyvíjel se nejen stav panský, ale i rytířský. Za válek křižáckých zakládaly se mimo jiné i světské řády, jakési spojení mnišství a rytířství v jedné osobě. Zároveň rytířství dosáhlo svého vyspění. V témž čase také rytíř stal se vedle dosavadního literáta-mnicha spisovatelem. Mniši pěstili ovšem písně, theologii, legendy, kroniky, pašijové hry a pod. Alkuin a Hrabanus Maurus založili v IX. stol. scholastickou dialektiku, z jejíž historie vytýkáme spor nominalistů s realisty. Rytíři, hlavně francouzští, provençalští a italští, skládali umělkářskou formou milostné zpěvy i zpěvy epické plné příhod vybájených, látky berouce z historie klassické i z pověstí lidu. Po válkách křižáckých nastal úpadek kněžstva i rytířstva, úpadek, který pobízel jedny k vážnému přemítání o nápravě, jiné k bičující satiře nebo k allegorickému kárání. Péra spisovatelského se při tom chápou nejen kněží a rytíři, ale i měšťáci; literatura sesvětštěla. Vzdělání, dříve jen klášterní, stalo se přístupným i širším vrstvám. Ve Francii a Italii, kde vzmohl se stav městský, založeny byly university a po jejich vzoru i jinde (v Praze a j.). V Italii, která středověkem sice nejvíce trpěla, ale naopak zmohutněním svých měst, z nichž zejména Benátky vykořistily válek křižáckých k založení veliké moci námořní, svobodnými universitami, hojností klassických památek i velikou minulostí měla nejvíce podmínek k modernímu vývoji, také nejdříve pěstí se opět osvěta stará, zakládají se vědy, zkvétá umění, a tam také po mnoha staletích opět poprvé zazněla první veliká poesie: Danta, Petrarky, Boccaccia. V Italii jest i kolébka novějšího umění hudebního a malířského, a také v sochařství Italové vynikli. V plastice vůbec středověk vynikl vysoko, nejvíce v architektuře. Napodoboval sice jednak sloh maurský, jednak dále vypěstil sloh starořímský v románský (basiliky), i řecké slohy napodobil, ale nejlépe duch středověku se jeví v gotickém slohu, v němž středověká blouznivost, roztoužení po nekonečném našly svůj plastický výraz. Z malířství kvetly jen miniatury, až přišla náprava z Italie. Mezitím, co '''E.''' žila svůj středověk, východ měl historii jiného rázu. Císařství byzantské zachovalo se jako kus starověku. Kontrast mezi ním a západem byl stále větší. Západ měl dvě vrchnosti, duchovní a světskou, východ jedinou společnou. Hranice jeho byly určité. Co však oslabovalo jeho moc, byla jednak vnitřní národnostní různost, a při tom ztrnulost osvěty. Ještě do XII. stol. kvetly trochu vědy a umění, potom bylo Byzantion jinak zaměstnáno. Spory náboženské a dvorské intriky ničily říši. Vnější nepřátelé, katolický západ i východní islám, je ohrožovaly. Říše v bojích slábla, až klesla v moc tureckou r. 1453. Ve XIV. stol. byl středověk již jen zdánlivý. Ještě trvala sice východní římská říše, ale osláblá; byla tu zdánlivě svátá říše západní, illuse křižáckých válek a činů héróických, ale při tom islám stává se na jihu důležitým činitelem pro historii '''E'''-py, spojencem křesťanských panovníků. Církev svou moc více než proti islámu obrací proti kacířům. Své poměry vnitřní marně snaží se napraviti na koncilech. Veřejní hlasatelé nápravy mravův, Wiclif, Hus a j., staví se i v učení mimo církev, ano proti ní; hnutí náboženské slučuje se s novými ideami národnostními, oboje vítězí. '''E.''' poskytuje obraz různých států, různých charakterem, vášněmi, zájmy, a církev je nevíže již v jediný celek. Jednotnost evropské historie se rozpadává. Italské (Macchiavelliho) politické zásady, mravy ujaly se v celé '''E'''-pě, právě jako umění. A do této doby přichází objevení nových zemí, obeplutí Afriky, odkrytí Ameriky, poznání nových poměrů přírodních, vzrůst věd přírodních vedle úsilnějšího pěstění starých klassiků; nové vynálezy přeměňují důležité instituce, střelný prach převrací válečnictví a smetá význam rytířstva, tisk rozšiřuje vědění a otevírá je všemu lidu; ono není již uzavřeno ve zdech klášterních. Když r. 1453 pádem Cařihradu vzala za své poslední bašta starověku, již také středověk byl na sklonku. A když Luther prohlásil r. 1520 boj papežství a katolicismu, měl půdu již úplně připravenu a pouze dovršil přechod od středověku k novověku. Reformace nebyla dlouho jen věcí víry. Stát a církev byly dlouho tak těsně sloučeny, že reformovati církev značilo i reformovati stát. Protestantský kníže byl lokalisovaný papež své říše. Síla monarchie tím vzrostla. Státy ostřeji se rozlišily. Všude ovšem utvořily se dvě strany, katolická a protestantská, a z toho vznítil se všeobecný boj. Ale v bojích těch zvítězila politika států nad svědomím, náboženství stalo se záminkou, katolická Francie je nepřítelem katolického Rakouska i Španěl. Za to monarchie zmohla se nejen v zemích protestantských, ale i v katolických, protestantský princip zvítězil. Nové poměry sesilovala i renaissance. Kult héróů a panovníků oživnul. Italie, kolébka renaissance, stala se duševní vůdkyní. Zásada politické rovnováhy, špehounství a vyslanectví, jsou vzaty z Italie. Vladařství stalo se majetkem a přestalo býti hodností. Dosahovalo se ho sňatkem a dědictvím, jako jiného majetku. Intriky nabyly rozsáhlého pole. Války vedly se v zájmu sklamaných ženichů a dědiců královských. K vůli stálým válkám nastalo soustředění moci vládní v rukou panovníkových, upravily se příjmy jeho, stálé vojsko se založilo. Absolutismus zapustil kořeny. Do nové doby nejlépe se hodila Francie a Anglie. Výboj Francie a zaokrouhlování stále postupovalo. Zevně stal se úkolem králův jejích boj s panstvím habsburským. Uvnitř sbíraly se zvláštnosti krajinské, výsady stavů i měst, Francie se uniformovala a centralisovala, dosáhla přirozených hranic. Absolutističtí králové podporovali vědu i umění; osvěta francouzská, historie společná upevnila národnost francouzskou a dala jí hranice, jež namnoze neshodovaly se s poměry jazykovými. Typickým vládcem je Ludvík XIV. (1643–1715). Avšak králové nedovedli vládnouti moderně, spořádati finance, míti dobrý řád vojenský; dobře kolonisovali, ale politika kontinentální spotřebovala všecky síly, šlechta stala se vojenskou kastou, ale territoriální, o moře se nedbalo, nedbalo se obchodu a tím se zapomínalo i na třetí stav. Dvůr při tom byl pln neřestí. Následek byl, že vně v XVIII. stol. ztratili mnoho zámořských osad, a obchod ovládli Angličané, uvnitř rozervané poměry připravily revoluci. Šťastnější vývoj měla Anglie. Ztrativši v bojích s Francií části na pevnině, tím více věnovala se sama sobě. Záhy nastoupivší (v XVI. stol.) anglikánská reformace upevnila moc panovníkovu. Isolovanost ostrova způsobila proniknutí všech vrstev a smíšení kmenů. Moře kolem vyzvalo ji k námořnictví. V boji za svobodu svou a náboženskou r. 1588 zničila nepřemožitelnou armádu španělskou a založila svou námořní moc, kterouž závodila s Francií, až r. 1763, odňavši Francii řadu osad, stala se vrchní panovnicí moří a zemí. Těžisko světových dějin pošinulo se na severozápad '''E'''-py, na protější stranu starověkého Řecka. Uvnitř vývoj její byl dosti klidný, a národ v něm získal proti panovničí moci dosti svobody Jen neutěšený útisk neanglických kmenů skotských a keltských (hl. irských) a jejich obrana působí rušivě. I kulturní vývoj od XVI. století je mohutný, vliv jeho pak zasahuje do kulturní historie '''E'''-py mocně, řeč anglická šíří se po všech dílech světa, a propadají jí i jazyky kmenů, které neslily se s Angličany v jedinou národnost, jako na př. v '''E'''-pě Irů, jejichž keltština se udržela jen po skrovnu. Vůbec rozsáhlá někdy oblast keltského jazyka scvrkla se na některá místa v Irsku, ve Walesu, ve Skotsku, v Cornwallu (v XVIII. stol. vymř.), na ostr. Manu, v Dolním Bretonsku ve Francii a co nevidět zanikne docela. I třetí říše, která byla na počátku novověku velmocí a měla všecky podmínky k dalšímu zdárnému rozvoji, byla na západě. Byly to Španěly. Pod španělskou vlajkou odkryl Kolumbus Ameriku, osady španělské byly nejbohatší, Filipu II. podařilo se celou Hispanii i s Portugalskem sloučiti pod jediné žezlo, četné části '''E'''-py ještě mu náležely a zvyšovaly jeho moc, vítězství jeho nad Turky i nad Francií šířilo lesk jeho říše. Doma zničil odpor a s ním i práva lidu a upevnil absolutismus. Ale náboženská nesnášelivost a inkvisice způsobily odboj Nízozemí a boje s Anglií, a v obém Španěly podlehly. Ztratily moc námořní, obchod valně omezen, průmysl ochromen, a Španěly staly se chudou říší nejnižšího řádu. — I Portugalsko se v pol XVII. stol. zase odtrhlo. Jazyk kastilský nesloučil jakožto spisovná španělština všecky kmeny hispanské. Také proti ní obhájili svou svéráznost zbytky Basků v Pyrenejích daleko lépe, než jejich francouzští soukmenovci (Gascognci). V novověku již i sever '''E'''-py zasahuje do všeobecného vývoje. Severně od Francie Nízozemí obýváno bylo jednak původními Franky, kteří se pořímštili, jednak Frisy a Vlámy, kmeny germanskými. Politicky bylo provincií brzy té, brzy oné mocnější říše, naposled provincií španělskou. Své dialektické a národnostní zvláštnosti si zachovávalo, a v době, kdy hornoněmčina počala slučovati největší část germanských kmenů na pevnině v jediný národ, náleželo jinam politicky a nepřijalo ji za jazyk spisovný. Reformace našla v Nízozemcích nejhorlivější přívržence. Pro víru bylo jim zápasiti s katalickým panstvím španělským, ale v boji tom dobyli si i svobody politické, ano získali i dosti osad a mohli se pak vyvíjeti volně i kulturně svým zvláštním způsobem. Stali se zvláštním národem germanským, jazykem příbuzným starým Sasům, kteří jednak do Anglie přešli, jednak zůstali v nižším Německu jako součást později velikého národa německého. I Dánové podobně uhájili si svou samostatnost politickou i kulturní, vyvinuli si svůj spisovný jazyk nezávisle od Německa. Podobné Norové a Švédové. Na čas byla celá tato větev severogermanská sloučena pod jedním žezlem a při rozumnější politice dánských králů mohla se slíti v jediný národ. Avšak unie se rozpadla. Švédové zmocnili se docela i velikého území na jihu a východě Baltu a v XVII. stol. byli největší velmocí na severu '''E'''-py; vítězná vojska jejich objevovala se i ve středu jejím. Politický a kulturní vývoj severovýchodu klásti mohl čím dále tím úspěšněji překážky německému vlivu. Polsko, od X. stol. křesťanské a samostatné, nemohlo býti ve středověku již cílem šíření církve. Sloučilo všecky lešské kmeny v jediný politický i kulturní celek a zejm. od stol. XIV. mohutnělo. V XVI. stol. je národ polský, spisovná polština má určité již území, a říše polská je největší velmocí na severovýchodě. K ní náleží i území neslovanských, ale Slovanům nejpříbuznějších Litvanů. Bohužel vnitřní poměry, přílišná moc šlechty a malomocnost králova neshodují se s evropskými poměry XVII. а XVIII. stol.; jsou příčinou občanských válek, Polsko stává se cizí kořistí, až na konec XVIII. stol. propadá heslu o politické rovnováze, které neprovádělo se tak, aby vítěz vracel dobyté území, by příliš nezmohutněl na úkor sousedův, nýbrž sousedé brali taktéž, aby nezůstali pozadu. O Polsko rozdělily se Prusko, Rakousko a Rusko. Poslání německému na východ stal se tím nový ústupek, a třeba sloučení lešských kmenů v jediný kulturní národ polský bylo již hotovo, přece volnému dalšímu rozvoji jeho zasazena byla veliká rána. Na rozvoj slovanských kmenů východně od Polska byla '''E.''' bez vlivu, právě jako ony nezasahovaly do osudů jejích. Boj vedl se nejprve ke svržení jha tatarského, potom o sloučení různých slovanských panství a kmenů v jediný celek. Obé postupovalo. Počátkem XVIII. stol. Petr Veliký dobyl na Švédsku baltických provincií a vůbec přičinil se o to, by osudy Ruska na dále s osudy '''E'''-py byly spojeny. Po Polsku v XVI., po Švédsku v XVII. stalo se v XVIII. stol. Rusko největší evropskou velmocí na severovýchodě. Anglie na severozápadě, Rusko na severovýchodě stávají se zároveň největšími mocnostmi '''E'''-py vůbec. Poslání '''E'''-py se šíří, a oba tyto velestáty v první řadě je provádějí. Evropská moc roste Anglií přes moře, Ruskem přes Ural do cizích dílů světa. Šíří se na jedné straně kultura germanská, protestantská, a jazyk germanský hojně promíšený živly románskými; na druhé straně osvěta slovanská, vyrostlá na základech řeckých, proniklá pravoslavím, a spolu s ní i jazyk slovanský. Jazyk moskevský stal se základem spisovného jazyka ruského, a oblast jeho zasáhla všecky pravoslavné kmeny slovanské pod žezlem cara sloučené, spojujíc je v jediný veliký národ, třeba tento jazykově se dělil nejen v řadu kmenů, ale i ve větší 3 větve (Bělorusy, Malorusy, Velkorusy). Moskevská velkoruština odnárodňuje i kmeny neindoevropské, uraloaltajské, které znenáhla na Rusi zanikají. Poslání Ruska očistilo '''E'''-pu od kmenů uraloaltajských a nekřesťanských, i obrátilo pozornost jeho proti Turkům tím spíše, že jest mu, jako říši pravoslavné, Cařihrad kolébkou osvěty a proto i cílem. Od XVIII. stol. jest Rusko mstitelem '''E'''-py nad uchvatitelem staroklassického území. Od doby, kdy osudy jeho souvisí s osudy '''E'''-py, Rusko se také evropisuje kulturně. Ale valně rozdílná dřívější historie, různost náboženská, jiné základy kulturní, smíšenost a různost prvků národnostních, jiné poměry zeměpisné a následkem toho i sociální zaručují i na dále svéráznost osvětového vývoje ruského proti evropskému západu. Pro národopisný obraz Ruska připomínáme, že vedle Slovanů a kmenů uraloaltajských (na severu, jako ostrovy mezi Rusy v končinách východních od sev. až k jihu) jsou tam i kmeny kavkázské, pak kmeny příbuzné Slovanům větve litevské (Litvani, Estonci), v městech jsou osady německé (zvl. v provinciích baltických) a mimo to ve větších městech panuje pestrá směsice, v níž ovšem ani Židé, Armeni, Řekové atd. nescházejí. Mimo Poláky a Rusy ze Slovanů založili samostatnou říši Čechové. Ve vlastní zemi České různí kmenové slovanští od X. stol. slučovali se a přizpůsobili vzájemně v jediný celek ethnický pod jedním žezlem. Čechy byly první na ráně německému poslání, také vliv německý byl tu nejmocnější, politická historie Čech je závislá na německé, a ve XIV. stol. města i panstvo byli značně poněmčeni. Ale reformace husitská byla zároveň reformací národní, Čechy se očistily od germanisace, společný jazyk spisovný opanoval úplně ve všech částech říše, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ano uznal se i u kmenů jazykem příbuzných, nenáležejících k nám politicky (uher. Slovákův). R. 1526 volbou uzavřena byla personální unie říše České s Uherskou a zeměmi rakouskými, a od té doby mají země tyto společnou historii politickou. V sousedství Čechů Slované polabští časem úplně se poněmčili (poslední zbytky v XVII. stol.), až na lužické Srby, kteří v počtu asi 150.000 se udrželi podnes, ač oblast jejich stále je menší, a na pomořanské Kašuby. — Prusové, náležející k větvi litevské, v XVII. stol. úplně se poněmčili. Na jihu Bulhaři a Srbové upadli v moc tureckou, uherští Slované z části vyhynuli a ustoupili Maďarům, z části se zachovali, ale v politické odvislosti od panství maďarského, tak že jim bylo nemožno vyvinouti společnou svoji kulturu vyznačenou společným spisovným jazykem, i přiklonili se podle jazykové příbuznosti k sousedním větším celkům. V Dalmacii, Istrii, Korutanech a v Krajině udrželi se Slované, ale nepožívali nikdy dosti politické samostatnosti, a proto i kulturní rozvoj jejich byl ochromen a stižen jednak tlakem italským, jednak německým, až na místní krátké výjimky. Jižní Slovany od severních oddělují jednak pořímštění staří Dákové, ovšem promíšení silně i jinými, zejména též slovanskými prvky, nynější Rumuni; dále Maďaři, kmen uralský, který založiv samostatnou říši společně se Slovany, položil sice mez šíření německému na východ, ale sám tyto podrobil. Z této přehlídky vracíme se do střední '''E'''-py, která ve středověku byla jádrem evropské historie. Polyarchie italská a anarchie německá, prospívavší ve středověku, do novověku se nehodily. Země trpěly politicky, třeba intellektuálně vynikly: Italie dala renaissanci, Německo reformaci. Život a rozmanitost renaissance mohla se jen v Italii zroditi, reformace mohla se rozšířiti jen v Německu, kde nebylo autority k jejímu potlačení. Renaissance podepřela absolutismus, reformace do anarchie vrhla ještě nesvornost náboženskou. Výboj Německa přestal, rytíři jeho byli křižáci bez kříže, idea šíření církve ochabla. Severovýchod nedal se již kolonisovati. Odkrytím Ameriky stal se Balt malým, hansa pozbyla významu, právě jako na jihu se stalo Adrii a Benátkám. Slabost Italie a Německa přivodila útisky jejich od jiných, a země tyto stávají se stálým bojištěm. V XVI.—XVII. st. zápasí v Italii Francie s Rakouskem a Španěly, v XVIII. stol. udílejí se její území v náhradu panovníkům jinde sesazeným. V těchto bojích držel se savojský vévoda, spojoval se s vítězi a dával si zaplatit. Získal Piemont a Sicilii; pak vyměnil ji za bližší Sardinii, soustředil si moc, ale podržel titul sicilského krále a nároky. V Italii byli jen dva králové: neapolský a on. Avšak na severu rozhoduje se osud Italie. — Politicky roztrhaná Italie kulturně se sloučila. Přirozeně více nářečí vyvíjelo se samostatně, a bylo zejména nebezpečí, že jižní část se Sicilií sloučí se pod společný jazyk spisovný a sever že se roztříští; avšak společná minulost římská, společné bohatství antických památek způsobily, že kulturní vývoj byl jednotný, a veliký Dante rozhodl spor o jazyk spisovný. Italský národ byl dříve než italská říše — říše své teprv se domáhal. V Německu největšího panství nabyl rod Habsburský, založiv osobní unii rakousko-česko-uherskou. Hodnost císařská jemu po přednosti náležela. Ale aby celé Německo v pevný politický spolek nesloučil, o to starala se zejména Francie. Od konce XV. stol. podporovala svobodu Švýcarska, v německých vladařích měla své přívržence. Spory náboženské reformací vznícené a způsobené jimi války v Německu a zemích Habsburských dobře so jí hodily, právě jako postup Turecka a rozšíření jeho panství až do Uher. Spor císaře s protestanty se přiostřoval, až došlo r. 161S v Čechách a Německu k válce 30leté. Avšak v této náboženské válce všecky ruce byly hrabivé, nebylo v ní důslednosti. Při míru vestfálském ukázalo se, že Německo je říší neurčitou Dánsko a Švédsko uznáno za státy německé, Francie je členem rýnské ligy, města a knížata v říši uznána jsou za svrchované, moc císařská klesla úplně. Německo zůstalo nadále v XVII. а XVIII. stol. bojištěm mezi Habsburky a Francií, v něm Anglie tou dobou dobývá si Ameriky a Indie. Z panovníků vedle císaře nejvíce moci nabývá Braniborsko, sloučené v XVII. stol. s Pruskem, jež ve sporech hraje touž roli, jako Savojsko v Italii. Císařství v Německu bylo příliš stísněno, císař spolu jako král český a uherský měl co dělat s vnitřními poměry a s nebezpečným nepřítelem tureckým. K tomu ke všemu rod Habsburský nechtěl ani zápasiti pouze o Německo, jsa pánem i v jiných částech '''E'''-py, chtěl zápasiti o '''E'''-pu, o panství světa a v boji tom vyčerpal síly. Malí sousedé, Savojsko a Prusko, zatím vzmohli se v nebezpečné soupeře. — V jednom směru nabylo rozhárané Německo přece více jednoty než v dobách dřívějších, ve spisovném jazyce. Dříve co panství, tolik spisovných nářečí vznikalo, a sídlo dvoru mívalo naději státi se kulturním střediskem. Luther rozhodnul zápas nářečí. Jeho mistrná mluva stala se základem spisovného jazyka, jenž spojil četná různá nářečí v říši Německé v jedinou kulturní oblast a všechen německý lid říše v jediný národ. Absolutistický vnitřní vývoj evropských států dosáhl koncem XVIII. století vrcholu v t. zv. osvíceném absolutismu. Jeho původ vězí ve vývoji kulturním. Reformace přivodila nejen kritiku v theologii, ale uvedla ji do myšlení a badání vůbec. Nové světy, příroda i historie byly jí podrobeny právě tak, jako stávající řády společenské, právo, literatura i všecko umění. Kritika byla ostrá, ale nesoustavná. Stávající řády se odsoudily a vybájily se nové, jaké se mají utvořiti, umělkářské. Novému vkusu podlehlo umění (barok, rokoko), literatura, podlehli mu myslitelé a na konec i vladaři, kteří mocí chtěli reformovati ducha i srdce svých poddaných. Střediskem novotářů byla Francie, jež také zrodila nejvíce myslitelů této doby. Bohužel právě také ve Francii bylo nejvíce látky ke kritice, a právě tam dvůr nejméně měl chuti k reformám. A přece nové idee právě tam přešly ve všechen lid. Shnilé poměry sociální, finanční tíseň, neřesti dvoru způsobily, že nové idee dobyly si průchodu násilného velikou revolucí. Zrušily se výsady společenské, svobodné sebeurčení národa se prohlásilo, republika francouzská pustila se v zápas s celou monarchickou '''E'''-pou a vítězila. Ale nové řády nedaly se provésti a ustáliti, Napoleon využitkoval situace a stal se opět absolutním samovládcem. Jeho vítězství povznesla na čas slávu i vnější moc Francie. Když však Napoleon byl odstraněn, politické rozdělení '''E'''-py nabylo skoro staré tvářnosti. Ale duševní rozruch revolucí vzbuzený neutuchnul. Utištěný lid měl mocná lákadla, slávu revoluční historie, vábivou budoucnost a příklad na Svobodných Obcích sev.-amer., osvobozených koncem minulého století od jha anglického. V době, kdy parník, železnice a telegraf vše spojuje, kdy školství pečuje o vzdělání nejširších tříd, kdy časopisectvo seznamuje s nejnovějšími nálezy, kdy přírodní vědy nepřestávají na pouhé theorii, ale v praxi hlavně skrze chemii přeměňují potřeby i denního života, starý způsob výroby mění ve výrobu tovární, přeměňují způsob obchodu, zavádějí nové řády hospodářské, kdy následkem toho města nabývají jiného rázu a určení než dříve, kdy vznikají třídy kapitalistů a dělnictva se zvláštními zájmy; v takové době nemožno dále vládnouti podle starých pravidel a absolutisticky. Ve vnitřním vývoji států pronikla ústavnost. — Historickým vývojem v středověku a hlavně v novověku podařilo se kmeny jazykově příbuzné často sloučiti v jediný kulturní celek se společným jazykem spisovným, v národy. Národové tito chtěli sebeurčení, volnost svému rozvoji kulturnímu, jež není možná bez politického sloučení národa pod jedinou vládou a bez politické svobody téhož národa. Španělové, Portugalci, Francouzi, Angličané, Rusové, Švédové, Norové, Dánové, Hollanďané měli pro celý národ společnou vlasť pod jedinou vládou; Němci a Italové jí neměli, tedy si ji společně vybojovali. Pokud jsou úchylky, zápas za novou ideu trvá dále; i ostatní národové pustili se v boj za stejným cílem, tu v boj krvavý, tu dovoláváno se práva a ovšem s výsledkem nestejným (Poláci, Češi, Maďaři, Chorvati, Srbové, Bulhaři, Rumuni, Řekové i Albánci, zbytek starých Illyrů). Jednoho podepření nová idea valně potřebuje. K odůvodnění samostatnosti třeba důkazu kulturní svéráznosti. Společná práce všech národů a jich styk provedly sice veliké dílo, ale přílišná assimilace ve mravech a řádech tísní novou ideu. Odtud hledání svéráznosti v lidu, přiklonění literatury i umění k němu, ano i historického studia. Ale dříve než vůbec bude lze provésti rozdělení dle národností, již snad jiné idee žádati budou dělení jiného, idee totiž sociální, vzniklé novými poměry hospodářskými, jak již mocněji a mocněji se ozývají. Však již nyní jaký to rozdíl od národnostních i kulturních a politických poměrů od počátku evropské historie! {{Prostrkaně|Ligurové}} a {{Prostrkaně|Etruskové}} vůbec zanikli, {{Prostrkaně|Iberové}} nejprve se smísili silně s Kelty, ale i {{Prostrkaně|Keltiberové}} se pořímštili, až na {{Prostrkaně|Basky}}, kterýž zbytek udržel se podnes po obou stranách Pyrenejí přes všecky změny, jež zatím prodělali pořímštělí Keltiberové. Z kmenů {{Prostrkaně|indoevropských}} veliká větev {{Prostrkaně|keltská}} celá zanikla, až na malé zbytky ve Francii, Irsku, Anglii a Skotsku již dříve vzpomenuté. Staré kmeny {{Prostrkaně|Italiků}} (větve latinské, umbrické, samnitské, oskické) spolu s Ligury, Etrusky i s kmeny illyrskými, s osadami punskými i řeckými a iberskými, vše slilo se v jediný národ se společným jazykem římským, jenž ovšem jako živá mluva lidu (vulgární latina) hned od počátku dialekticky se rozlišoval. Výboji rozšířila se vulgární latina a pořímštili se i Keltové v Gallii a Keltiberové v Gallii a Hispanii, kmeny ve staré Dacii. Zatím přišel příboj {{Prostrkaně|stěhování národů}}, v Italii pořímštily se ještě nově přibylé kmeny germanské: Visigoti i Ostrogoti, Longobardove, celá řada kmenů západní větve germanské, Normani, přišly i jiné prvky, a tak představují nynější {{Prostrkaně|Italové}} pestrou směsici. Fysicky dosud obyvatelé bývalé Etrurie jeví značné rozdíly od ostatních Italů. Tito celkem jsou krátkolebí, k jihu přibývá středolebosti, temného typu a ubývá průměrně výšky těla. Jazyk italský sám ve mnoho nářečí se dělí, jež v XI.—XIII. stol. kupila se ve 2 skupiny rozlišené řečí spisovnou. Ale florentský dialekt ovládl jako jazyk spisovný, spojil všecky Italy v jediný národ a připojil k němu i některá nářečí provençalská. Ano i malé kmeny románské: {{Prostrkaně|Rhaetoromani}} (na sever od Komského jez.), {{Prostrkaně|Ladini}} (vých. od Brixenu v Tyrolsku) a Furlanci (ve vých. Venecii) náležejí ke kulturní oblasti italské. Vulgární latina rozšířila se i v Gallii a Hispanii. V Hispanii základ obyvatelstva tvoří Iberové a Keltiberové, celkem pořímštění až na zbytek Basků. I vítězní Visigoti, Arabové a Berbeři se pořímštili. Četní jsou i hispanští Židé. Tato pořímštěná směsice hispanská dle nářečí velmi četných třídí se ve tři větve: portugalskou, kastilskou a katalonskou. Portugalská nářečí jsou spojena ode dávna i společným spisovným jazykem a politicky: národ {{Prostrkaně|portugalský}}. Kastilština i katalonština pod společnou politickou vládou dospěly k společnému jazyku spisovnému a společné národnosti {{Prostrkaně|španělské}}. Katalonština je nejpříbuznější jihogallským nářečím latinským, {{Prostrkaně|provençalštině}}. Provençalská nářečí (''langue d’oc'') kvetla i literárně, ale politické události podrobily jazyk tento literárně spisovnému jazyku {{Prostrkaně|francouzkému}} (''langue d’oil''), ač tento je vlastní jen severní Gallii, kdež s pořímštěnými Kelty smísili se kmenové germanští, hlavně Frankové. Národnost francouzská má opačný vývoj než italská: nejprve bylo království, centralisovaná moc politická, pak teprve spojovala se nářečí pod jediný jazyk spisovný, nastala osobitost politická a kulturní, a tato byla právě tak kulturně mohutná, že časem strhla k sobě i nářečí provençalská, pokud politicky s francouz. byla spojena, i francouzská politicky odloučená (zvl. ve Švýcarsku a Valloni v Belgii). Zevnějšek tělesný této směsice je ovšem různý. Většinou i u Francouzů i Španělů a Portugalců převládá středolebost, u Španělů nejméně, u Francouzů nejvíce, onde v dlouholebost, tuto více v krátkolebost přecházejíc. Portugalci, Španělé, Francouzi (Provenfçalové), Italové i menší kmeny pořímštěné tvoří skupinu {{Prostrkaně|západních románských národů}}, k nim pojí se {{Prostrkaně|východní}}: {{Prostrkaně|Rumuni}}, opět pestrá to směsice kmenů dáckých a jiných, pořímštěná, a po pořímštění přijavší do sebe ještě prvky germanské a hlavně slovanské. Udrželi se za stěhování v horách karpatských, pak teprve rozšířili se až k Dunaji а k Tise. Též na jihu Balkánského poloostrova jsou jejich kmeny roztroušeny. — {{Prostrkaně|Řekové}} zachovali se v staré vlasti své a tvoří důležitou čásť obyvatelstva v bývalé Makedonii a Thrácii, v Cařihradě i Malé Asii, všude, kde kvetly jejich osady a jejich kultura. Ze starých kmenů balkánských, zvl. thráckých a illyrských, zachovali svůj jazyk pouze {{Prostrkaně|Albánci}} (Škipetaři) při Jaderském moři mezi Skadrem a Korfu, ač četní jsou i v Řecku. Další větev indoevropská, {{Prostrkaně|Germani}}, měli osudy nejpestřejší. Sídlili od Rýna na východ až za Vislu a táhli se až k ústí Dunaje. Četné kmeny a nářečí tvořily 3 skupiny: severní (v Dánsku a Skandinavii), východní (vých. od Baltu) a západní. Tlačily se na západ a jih od konce II. stol. před Kr. Dlouho marně, až konečně vítězně. Od IV. stol. po Kr. dělí se o panství v říši římské. Ale vítězství politické není vítězstvím národnosti. Východní větev (Gotové) se pořímští (Ostrogoti v Itálii, Visigoti v Gallii a Hispanii). Ze západních Frankové do veliké míry, Longobardové a Burgundi úplně se pořímští. Hranice Germanstva se ztenčí, neboť Slované v V. st. opanovali území až k Sále a Labi a na jihu až ku pramenům Drávy. Skutečné rozšíření german. hranic národnostních stalo se jen v V. stol. do Britannie. Mezitím, co východ, větev zanikla, severní zůstala v starých sídlech, západní se měnila. V IX. stol. i se verní tlačí se na '''E'''-pu (Normani), ale při politickém vítězství ztratí všude svou národnost a jazyk. Od IX. stol. postupují západní kmeny germ. k vých. a germanisují Slovany a Prusy. Původní kmeny sloučily se v celky: (Svévové), Frankové, Alamani, Durynci, Bavoři tvoří jazykovou větev horní, Sasové s Hollanďany, Vlámy atd. tvoří dolní větev německou, kteréž příbuzná je mluva Frísů a britanských Anglosasů. Ale politická jednota Německa způsobila i kulturní; společný jazyk spisovný spojil všecky kmeny hornoněmecké a skoro všecky dolnoněmecké i čásť Frísů. Čásť těchto spolu s dolnoněmeckými Hollanďany a Vlámy následkem polit. rozvoje utvořili zvláštní celek národa {{Prostrkaně|hollandského}}. V Britannii se Keltové čistí i pořímštění zgermanisovali anglosaštinou. R. 1066 pofrančtělí Normani stali se pány, a obě strany, anglosaský lid i francouzští páni, slili se jazykově i politicky i kulturně v celek, v národ {{Prostrkaně|anglický}}. V severní větvi germanské zůstaly poměry národnostní nezměněny: Švédové a Dáni-Norové-Islanďané. Všichni 3 národové západogerman. (Angličané, Němci, Hollanďané) šíří germanštinu i v jiných dílech světa, podobně jako činí národové románští; Němci pak i na východ pronikají a daleko i na Rusi, v Sedmihradsku mají své příslušníky. Že při této spletité historii nynější Germani nejsou jednotného typu, snadno pochopíme. Za typ germanský udává se dlouholebost a bledá pleť. — Vedle románské a germanské tveří třetí velikou skupinu evropskou {{Prostrkaně|Slované}}. V V.—IX. st. tlačili vítězně před sebou Germany a moc jejich vzrostla. Na jihu zabrali větší čásť Balkánu. Odnárodnili i uralský kmen Bulharů. Ale od IX. st. na těchto stranách opět ustupují. Na jihu moc jejich byla zaražena: Rumuni se rozmohli, Madaři roztrhli severní části od jižních, Němci postupovali vítězně v zemích alpských i za Labe k Odře a Visle. Jazykově dělí se Slované na tři větve: jižní (staří pannonští Slované: Bulhaři, Srbové a Hrvati, Slovinci), západní (Čechové, Poláci, lužičtí Srbové, polabští Slované) a východní (Bělorusové, Velkorusové a Malorusové). Ze zbytků slovanských uvedli jsme Kašuby. Politické dějiny způsobily rozdělení Čechů (Čechové a Slováci uherští), a polit. i kulturní (církevní) rozdělení Srbů-Hrvatů-Slovinců). Že Lotyši, Litvané, bývalí Prusové jsou nám Slovanům nejbližší, uvedli jsme. Tlak slovanský obrátil se na východ a vítězně. Jestliže malé zlomky národní (židy, cikány, atd.) odpočítáme, za krátko budou Baskové na jihozápadě, Finnové (Čuchonci) a Samojedi na severovýchodě, Maďaři a Turci na jihovýchodě poslední zbytky neindoevropských národů v '''E'''-pě. Za typ slovanský udává se krátká leb a temná pleť, aspoň v době nynější. Staří Slované byli dlouholebí. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == Obyvatelstvo == {{Prostrkaně|po stránce politické, fysiologické a sociální}}. Jako v každé jiné příčině, i v politické poskytuje '''E.''' obraz nekonečné rozmanitosti. Ovšem obmezuje se rozmanitost ta pouze na formy ušlechtilejší; neboť o nějaké skutečné despotii, dle způsobu afrického nebo asijského, nelze dnes již ani v Turecku mluviti, a i absolutismus jest uzákoněn pouze v Rusku. Za to však útvary konstituční jeví pestrost, již bychom jinde marně hledali. Veškeré přechody svobody ústavní můžeme stopovati: od vzorné staré republiky švýcarské až po malé státy balkánské, kde se mladá ústava teprve má vžíti v krev obyvatelstva. Jsou tu monarchie, svou ústavní svobodou převyšující mnohou republiku, kde panovník jest spíše dědičným presidentem, jako na př. ve V. Britannii s ústavou spíše aristokratickou a v Norsku a Švédsku s ústavou spíše demokratickou. Jsou tu konstituční monarchie federatívni, jako Německo, dualistická (Rakousko-Uhersko) i centralistické monarchie jižní. Jsou zde však také některé zajímavé miniaturní útvary politické, jako prastará republika San Marino pod protektorátem království Italského, Andorra, republika pod protektorátem biskupa urgelského a republiky francouzské, neodvislé knížectví Liechtensteinské, v celním a soudním svazku rakouském, knížectví Monacké, neutrální území Moresnet (Altenberg) 3 ''km''² veliké, mezi Belgií a Pruskem (u Cách). Zcela zvláštní poměry politické má Balkánský poloostrov, kde Turecko jest protektorem a suverénem kníž. bulharského, zároveň však Bosny a Hercegoviny, nacházející se ve správě Rakousko- Uherska, jež má obsazen i kraj novopazarský. Některé z evropských států spojuje pouze personální unie, jako Norsko a Švédsko, personální a reální unie, jako Rakousko-Uhersko. Velká Britannie a Belgie konečně jsou v personální unii se státy mimoevropskými (s Vých. Indií a neodvislým státem na Kongu). V celku vykazuje '''E.''' 77 států (46 monarchií a 31 republik), z nichž jest však 51 spojeno ve dvou útvarech federativních (v Německé říši 4 království, 6 velkovévodství, 5 vévodství, 7 knížectví, 3 svobodná města a »říšská země« Elsasy-Lothrinky, vedle toho 25 [22] kantonů ve federatívni republice švýcarské). Vedle již jmenovaných jsou tu ještě monarchie: Dánsko, Italie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Rumunsko, Srbsko, Turecko, Rusko s velkovévodstvím Čuchonským, Švédsko a Norsko, Nízozemí, Monaco a Černá Hora. Tendence ode dávna na evropské pevnině panující, utvořiti totiž veliké říše, postavila r. 1815 '''E'''-pu pod politické vedení 5 velmocí, a sice 2 germáanských, t. Britannie a Německa (dříve Pruska), latinské Francie, slovanského Ruska a smíšeného Rakouska, k nimž v posledním čase přidružil se nový stát latinský Italie. Z ostatních států přibližuje se k těmto 6 velmocím pouze Španělsko. O ploše a obyv. států evropských podáváme následující přehled dle výkazů posledního sčítání (koncem 1890): {| class="wikitable" |- ! Země !! ''km''² !! obyv. !! na 1 ''km''² |- | {{Prostrkaně|Střední '''E'''}}'''.''' || 1,327.633 || 105,851.000 || 80 |- | Německo || 543.865 || 49,428.470 || 91 |- | Rakousko-Uher. || 625.557 || 41,258.880 || 66 |- | Bosna a Herceg. || 51.110 || 1,336.091 || 26 |- | Liechtenstein || 159 || 9.593 || 60 |- | Švýcarsko || 41.346 || 2,917.754 || 71 |- | Luxemburg || 2.587 || 211.088 || 82 |- | Nízozemsko || 33.000 || 4,621.744 || 141 |- | Belgie || 29.457 || 6,136.444 || 210 |- | {{Prostrkaně|Severozáp. '''E'''}}'''.''' || 1,130.099 || 46,837.783 || 41 |- | Dánsko || 38.279 || 2,172.205 || 57 |- | Faröer || 1.333 || 12.955 || 10 |- | Švédsko || 450.574 || 4,784.674 || 11 |- | Norsko || 325.285 || 1,988.664 || 6 |- | Velká Britannie (s ostr.) || 314.628 || 37,879.285 || 120 |- | {{Prostrkaně|Jihozáp. '''E'''}}'''.''' || 1,412.919 || 90,766.515 || — |- | Francie || 536.408 || 38,343.192 || 71 |- | Monaco || 22 || 13.304 || — |- | Andorra || 507 || 5.800 || 11 |- | Španělsko || 497.244 || 17,268.727 || 35 |- | Gibraltar (brit.) || 5 || 25.755 || — |- | Portugal. (s Azory) || 91.760 || 4,575.951 || 51 |- | Italie || 286.589 || 30,347.291 || 107 |- | San Marino || 59 || 8200 || 139 |- | Malta (brit.) || 323 || 177.255 || 549 |- | {{Prostrkaně|Jihových. '''E'''}}'''.''' || 526.312 || 18,482.000 || 35 |- | Řecko || 65.119 || 2,217.000 || 33 |- | Evropské Turecko s Krétou || 168.533 || 5,600.000 || 32 |- | Bulharsko a Východ. Rumelie || 96.660 || 3,154.357 || 33 |- | Nový Pazar || 7.350 || 153.000 || 21 |- | Černá Hora || 9.080 || 200.000 || 22 |- | Srbsko || 48.590 || 2,161.961 || 44 |- | Rumunsko || 131.020 || 5,040.000 || 39 |- | {{Prostrkaně|Vých. '''E'''}}'''.''' || 5,335.784 || 96,037.900 || 18 |- | Evr. Rusko || 4,924.567 || 93,651.771 || 19 |- | Čuchonsko || 373.612 || 2,380.140 || 7 |- | colspan = "4"| |- | {{Prostrkaně|'''E'''}}'''.''' {{Prostrkaně|celá}} || 9,732.250 || 357,773.000 || 37 |} Hledíme-li k politickým a národnostním poměrům, můžeme říci, že největší tendenci ku vzrůstu jevili od dávných časů Germáni. Tito ovládají dnes ve skutečnosti téměř ⅓ všeho Slovanstva a asi ¹/₁₂ Románů, kdežto sotva ¹/₂₀ jich samých stojí pod cizím panstvím (ve Francii, Belgii a Rusku). V celku však nové dějiny '''E'''-py ukazují silnou snahu k vytvoření státních útvarů na základě národnostním. Dle národnosti v politickém ohledu lze v '''E'''-pě počítati jen s příslušníky 3 velkých plemen: germanského, slovanského a románského, jež si drží téměř rovnováhu. Stůjž zde přehled vztahující se k r. 1885: Němci 57,5 mill., Hollanďané 7,3, Angličané 32,9, Skandinavci 8,8, úhrnem všichni {{Prostrkaně|Germáni}} 106,5 mill. — Francouzi 43,1, Italové 29,7, Španělové a Portugalci 21,5, Vých. Románi 8,8, úhrnem všichni {{Prostrkaně|Románi}} 103,1 mill. — Rusové (a Rusíni) 69,5, Poláci 12,6, Čechoslované 7,3, Srbové 7,4, Bulhaři 2,8, úhrnem všichni {{Prostrkaně|Slované}} 99,6 mill. — Vedle těchto bydlí v '''E'''-pě 6,5 mill. Maďarů, 5,1 Čuchonců, 3,4 Keltů, 3,1 Litevců, 2,8 Řeků, 2 Osmanů, 3,6 kmenů tureckých, 1,5 Albánců, 0,7 Basků, 0,4 cikánů, jiných menších nárůdků 0,7 mill. Dle {{Prostrkaně|náboženství}} liší se obyvatelstvo to následovně: katolíci 164 mill. (45,8 %), evangelíci 96 mill. (26,8 %), řecko-pravoslavní 85 mill. {23,7 %), tedy křesťanů 345 mill. (96,4 %); dále muhammedánů 6 mill. (1,7 %), židů 6,5 mill. (1,8 %), pohanů 0,3 mill. (0,1 %). Státy rozhodně katolické jsou: Francie, Belgie, Portugalsko, Španělsko, Italie, Rakousko-Uhersko a z větší části Švýcarsko; rozhodně evangelické: Anglie, Dánsko, Norsko a Švédsko, z větší části Německo a Nízozemsko; řecko-pravoslavné: Rusko, slovanské státy balkánské, Řecko a Rumunsko. Značnou čásť tohoto kultu hostí i Rakousko-Uhersko. Židů dle Viviena de St. Martin připadalo r. 1884 na '''E'''-pu 5,405.000, z nichž bylo ve Francii 63, v Anglii 46, v Italii 35, v Gibraltaru 2, v Turecku 118, v Rumunsku 265, v Německu 561, v Uhrách 638, v Rakousku 1005 a v Rusku 2552 tisíc. Pohanští kmenové žijí dnes již jen v Rusku. Kalmýci přiznávají se k buddhismu. {{Prostrkaně|Hustota obyvatelstva}} nevykazuje sice v '''E'''-pě nikde takových mezer a nahromadění, jako na př. v Asii, přece však jsou tu rozdíly veliké. Tak mají v Anglii (prům. hust. 192 ob. na ''km''²) hustě zalidněné okresy Lancaster 808, Lanark 454, Durham 389, ale Sutherland jen 5, Inverness 8, Radnor 21, v Belgii, jež má nejhustší obyvatelstvo v '''E'''-pě (210 na ''km''²), Brabant 346, Vých. Flandry 321, Luxemburg však jen 48; ve Francii (prům. 71) depart. Nord 301, Lozère pouze 26; v Nízozemí (prům. 141) Jižní Holland 330, Sev. Holland 311, Drenthe 51 ob. na 1 ''km''² (r. 1890—91). S podobnými poměry setkáváme se i v '''E'''-pě jižní, severní a východní. Tak má v Italii (prům. 107) prov. padovská 203, kraje bažinaté jen 26, ve Španělsku kraj barcelonský 117, Cuenca a Ciudad-Real 14—15, ve Švédsku (prům. 11) okres malmoehuský 76, Norbotten 1, v Norsku (prům. 6) Jarlsberg 42, Finmarky 0,б, v Rusku (prům. 19) v gub. moskevské 70, v kijevské 62, ve vologdské 3, v olonežské 2,4, v archangelské 0,4 ob. na 1 ''km''². Dnes zvláště velký průmysl hromadí obyvatelstvo v jistá místa; tak v Německu (prům. 91) má průmyslný okres kamenický v Sasku 512, uhelný okres nad Ruhrou 501, zvikavský 361, kdežto vřesoviště lüneburská, oldenburská a frízská vykazují pouze 30—37 ob. na 1 ''km''². Podobné poměry nalézáme i v Rakousku (prům. 79), kde severní Čechy mají 132, v Rumbursku docela 312 ob. na 1 ''km''², kdežto vyšší kraje Alp a Krasu prařídce jsou obydleny. Dnes vůbec v pokročilejších zemích '''E'''-py počíná se obyvatelstvo stahovati do velkých měst; již ½ všeho obyvatelstva v Anglii, 29 % v Německu, 23 % ve Francii jest městská, naproti čemuž v Rakousku jen 17, v Norsku 13, ve Švédsku 12, v Rusku asi 10 % ob. bydlí ve městech (přes 5000 ob. majících). Dle toho jsou vytvořena také velkoměsta (přes 100.000 obyv.), jichž '''E.''' dle posledního sčítání má 116; z těch mají 4 přes 1 mill., 9 přes ½, 28 přes ¼ mill. ob. Anglie má jich 31, Německo 23, Francie 12, Rusko 12, Italie 11, Rakousko a Španělsko po 5, Belgie 4, Nizozemí 3, Švédsko, Portugalsko, Turecko po 2, Uhry, Rumunsko, Řecko, Dánsko, Norsko po 1. Dle polohy jest jich 54 přímořských (15 na Středozemním moři, 9 na Baltu, 30 na Atlantském okeánu), ostatní jsou vnitrozemská. Hledíme-li k obyvatelstvu '''E'''-py po stránce {{Prostrkaně|fysiologické}} ({{Prostrkaně|démografie}}), shledáváme, že co do počtu drží si {{Prostrkaně|muži}} a {{Prostrkaně|ženy}} téměř rovnováhu; v celku však lze tvrditi, že u Germanů ženy počtem nad muže více vynikají než u Románů (na 1000 mužů připadá žen v Norsku 1073, Švédsku 1065, ve Francii a v Belgii 1007, v Italii 995), z čehož jen Portugalci činí velikou výjimku (1084 žen), kdežto v celé jihovýchodní '''E'''-pě počet žen poměrně jest menší než mužů, nejmenší v Bosně (895), v Řecku (906), v Rumunsku (944), v Srbsku (947). V Rakousku připadá 1044, v Uhrách 1015 žen na 1000 mužů. Největší počet {{Prostrkaně|narozenců}} (čísla periody l. 1865—83, v závorce r. 1890) má Rusko, t. 494 na 10.000 ob., Chorvátsko 453, Srbsko 436 a Virtembersko 426; v Uhrách jest tento počet veliký, t. 430, což však připadá na národy nemaďarské, kdežto u Maďarů samých jest natalita velmi malá. Nejmenší v '''E'''-pě jest ve Francii 252 (218), Irsku 264 (223) a Řecku 284, nevelká ve Švýcarsku 302 (266), ve Švédsku 302 (273) a v Belgii 315 (287). Rakousko s číslem 384 (367), Německo 390 (357), Italie 368 (359) a Nízozemí 359 (329) stojí asi uprostřed. Sir Rawson W. Rawson čítá střední natalitu pro východní '''E'''-pu (Rusko) 494 nebo 483, pro stř. '''E'''-pu (Nízozemí. Belgie, Francie, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Uhry, Rus, Polsko) 376, pro jižní '''E'''-pu (Portugalsko, Španělsko, Italie, Rumunsko, Srbsko, Řecko) 340, pro severozápadní (Čuchonsko, státy skandinavské a Britannie) 320 na 10.000 obyv. Střední natalitu '''E'''-py udává na 380. Na 1000 narozenců ženského pohlaví připadá v '''E'''-pě průměrné 1055 hochů, a sice (dle L. Bodia pro periodu 1865—83) v Řecku 1120, v Rumunsku 1110, ve Španělsku 1070, v Norsku, Irsku, Rakousku, Chorvátsku a Slavonii, v Srbsku 1060, v Skotsku, Nízozemí, Belgii, Německu, Švýcarsku, Švédsku, Dánsku, Čuchonsku, Rusku a Uhrách, 1050, v Anglii a Walesu 1040, v Rus. Polsku jen 1010. Zároveň jest podotknouti, že hochů mrtvě narozených jest mnohem více než děvčat. Největší natalita připadá na měsíce únor až březen a červen až srpen. Natalita jest ve všech státech evropských s výjimkou snad jediného Saska větší na venkově než ve městech. Nezákonných porodů (1865—83) jest v Bavorsku 15,2, Rakousku 13,4, Sasku 13,2, Dánsku 10,7, Švédsku 10,2, Německu 8,6, Uhrách 7,4, Francii 7,4, Italii 6,8, Španělsku 5,6, Anglii 5,3, Chorvátsku 5,2, Švýcarsku 4,6, Rumunsku 4,3, Níozemí 3,4, Rusku 2,9, Irsku 2,6. Řecku 1,2, Srbsku 0,6 %. Mrtvě narozených připadá (1881—88): v Uhrách (?) 1,7, Rumunsku (?) 1,1, Švédsku a Rakousku 2,7, Dánsku 2,9, Čuchonsku 2,8, Norsku 3. Bavorsku a Italii 3,3, Švýcarsku a Prusku 3,9, Francii 4,5, Belgii 4,6, Nízozemí 4,9 na 100 narození vůbec. Menší rozdíly jeví se v počtu uzavíraných {{Prostrkaně|sňatků}}, jichž na 10.000 ob. připadá (v periodě l. 1865 až 1883, v závorce 1890) ročně nejvíce na Srbsko 124 a Rusko 94, nejméně na Irsko 48, Řecko 61, Švédsko 65 (60), Norsko 69 (64) a Rumunsko 65; v Rakousku 85 (70), v Německu 84 (86), ve Francii 79 (70), Italii 77 (78), Anglii 81 (72), Nízozemí 80 (71), Belgii 71 (72), Švýcarsku 74 (70), Dánsku 78 (69). Žení a vdávají se v mnohem dospělejším věku ve státech nordických, než na jihu. Prostřední rozdíl ve stáří snoubenců obnáší ve Francii 4, Anglii 2, v Belgii, Nízozemí a Norsku 2½ roku. Ze 100 ženichů bylo v l. 1872—80 ve věku: {| class="wikitable" ! !! Pod 20 let !! Od 20 do 30 !! Od 30 do 40 !! Přes 40 let |- | Rusko || 37,8 || 43,9 || 11,8 || 7,4 |- | Skotsko || 3,1 || 68,8 || 18,8 || 9,3 |- | Anglie || 3,3 || 73,4 || 14,4 || 8,9 |- | Prusko || 0,6 || 67,2 || 22,6 || 9,6 |- | Bavorsko|| 0,2 || 55,5 || 30,0 || 14,3 |- | Italie || 1,1 || 61,9 || 26,1 || 10,9 |- | Francie || 2,4 || 62,3 || 25,1 || 10,3 |- | Švédsko || 0,1 || 58,9 || 28,8 || 12,2 |- | Norsko || 1,7 || 62,1 || 24,6 || 11,6 |} Ze 100 nevěst v l. 1872—80: {| class="wikitable" ! !! Pod 20 let !! Od 20 do 30 !! Od 30 do 40 !! Přes 40 let |- | Rusko || 58,0 || 33,2 || 6,2 || 2,6 |- | Skotsko || 13,5 || 68,9 || 13,1 || 4,5 |- | Anglie || 14,4 || 68,8 || 10,9 || 5,9 |- | Prusko || 10,3 || 69,7 || 14,9 || 5,9 |- | Bavorsko || 6,4 || 64,8 || 20,6 || 8,1 |- | Italie || 16,9 || 65,8 || 12,5 || 4,7 |- | Francie || 21,2 || 59,6 || 13,7 || 5,6 |- | Švédsko || 5,5 || 65,0 || 22,2 || 7,2 |- | Norsko || 0,9 || 59,1 || 27,6 || 12,4 |} Více než ¾ všech sňatků uzavírá se mezi svobodnými (v per. 1865—83) v Řecku 86,1, Irsku 85,7, Norsku a Švédsku 85,3, Skotsku 85,1, Rumunsku 84,8, Francii 84,3, Belgii 83,4, Italii 83,2, Anglii 81,9, Španělsku 81,1, Nízozemí 80,2, Prusku 80, Bavorsku 79,8, Švýcarsku 79, Čuchonsku 78,8, Rakousku 75,8, Uhrách 74,5, Chorvátsku a Slavonsku 68,9 % všech sňatků. {{Prostrkaně|Rozvody}} jsou (perioda 1870—80) časté ve Švýcarsku, kde připadá 47,8 rozvodů na 1000 sňatků v téže době uzavřených, pak v Dánsku 38, Sasku 26,9 a státech Durynských 15,7, méně časté v Rumunsku 10,6,Virtembersku 8,4, Uhrách 7,7, Francii 7,5, Badensku 6,5, Švédsku 6,4, Elsasku 6,1, Nízozemí 6, Belgii 5,1, Bavorsku 5, velmi řídké v Čuchonsku 3,9, Italii 3,5, Skotsku 2,1, Rusku 1,6, Anglii a Walesu 1,3, Norsku 0,54. Ze 100.000 existujících rodin dalo se ročně rozvésti ve Švýcarsku 262, v Dánsku 174, Sasku 145, Uhrách 36, Francii 30, Rusku 16, Italii 13, Anglii 6, Norsku 2,5. Střední {{Prostrkaně|úmrtnost}} v l. 1865—83 obnášela 28 na 1000 obyv. Sir W. Rawson rozlišuje v tom ohledu '''E'''-pu východní (Rusko) 35,7, střední 28,3, již. 25,7, severozápadní 20,5. Nad evropský průměr mají úmrtnost (v l. 1865 až 1883) největší Chorvátsko a Slavonie 387, Uhry 382, Rusko 357, Virtembersko 315, Rakousko 310 (r. 1890 jen 294), Bavorsko 306, Španělsko 291, Italie 291 (r. 1890 jen 264), Sasko 290; střední úmrtnost asi Čuchonsko 270, Rus. Polsko 268, Srbsko 267, Německo vůbec 266, Rumunsko 265, menší Nízozemí 246, Francie 238, Švýcarsko 232, Belgie 224, Anglie a Skotsko 214, Řecko 208, a nejmenší Dánsko 197, Švédsko 189, Irsko 178 a Norsko 172 ročně na 10.000 obyv. Jak vidno, horší se v té příčině v poměry čím dále na východ a na jih; jen Řecko, zdá se, činí výjimku. Ve městech, zvláště ve velkoměstech, vykazuje úmrtnost všude větší čísla než na venkově. Dle doby roční jest znáti jistou souvislost mezi úmrtností a poměry klimatickými. Jsou 2 maxima úmrtnosti, zimní (někde jarní) a letní. V teplé Italii jeví se největší úmrtnost v létě (červenci a srpnu), nejmenší v dubnu až červnu, v chladné Skandinavii nejméně v srpnu, nejvíce v lednu až dubnu. Ve Francii nejsou extrémy dle měsíců tak veliké. V Rusku jest v zimě úmrtnost menší než na jaře. Kromě Irska a Skotska, kde úmrtnost obou pohlaví drží si rovnováhu, umírá ve všech zemích '''E'''-py více mužů nežli žen, a to v Rumunsku o 16, Srbsku o 12, Řecku o 11, Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku a Belgii o 8, Francii, Anglii, Chorvátsku a Slavonii, Španělsku o 7, v Italii o 6, Nízozemí a Rusku o 5, Švédsku o 4, Norsku, Dánsku a Čuchonsku 0 3, Elsas-Lotrinsku o 2 %. — Hledíme-li k tomu, jak {{Prostrkaně|nemoci}} v jednotlivých zemích působí na úmrtnost, setkáváme se s dosti zajímavými úkazy; tak Italie trpí souchotinami a kašlem zádušným méně než Belgie a snad i méně než Švédsko, za to však zuří zde tyfus, zánět střeva (enteritis) a průjem více než v jiných zemích. Při tom má Italie velikou úmrtnost dětí. Mázdřivka řádí nejvíce v Německu a Rusku. V Norsku připadá na souchotiny, zánět plic, osypky, horečku spálovou po 15 %. Dle Raseriho zemřelo (prům. z l. 1880—84) v jednotlivých zemích: {| class="wikitable" ! Ze 100.000 obyv. na !! Anglie !! Nízozemí !! Belgie !! Prusko !! Švýcarsko !! Rakousko !! Španělsko !! Italie !! Rusko !! Švédsko !! Francie |- | neštovice|| 6 || 6 || 41 || 3 || 3 || 70 || 84 || 16 || 29 || 4 || 28 |- | osypky || 40 || 29 || 52 || 35 || 9 || 46 || 88 || 70 || 11 || 24 || 43 |- | spálu || 53 || 11 || 29 || 53 || 10 || 58 || 20 || 29 || 18 || 48 || 80 |-v | mázdřivku || 30 || 37 || 77 || 154 || 61 || 166 || 68 || 92 || 147 || 98 || 68 |- | kašel zádušný || 47 || 38 || 72 || 54 || 23 || 106 || 31 || 24 || 2 || 18 || 15 |- | tyfus a tyfoid || 27 || 42 || 62 || 51 || 23 || 73 || 56 || 94 || 21 || 29 || 67 |- | kachexii a malarii || 1 || 9 || 5 || ? || — || ? || 32 || 49 || ? || 0,3 || ? |- | příjici || 8 || 1 || ? || ? || 2 || ? || ? || 16 || ? || ? || ? |- | souchotě a různou tuberkulosu || 211 || 197 || 305 || 309 || 218 || 384 || 123 || 255 || ? || ? || 274 |- | zánět průdušek a plic || 322|| 363 || 329 || 166 || 315 || 281 || 241 || 453 || ? || ? || 363 |- | nádory (zhoubné) || 53 || 58 || ? || 31 || 84 || 42 || ? || 61 || ? || ? || 63 |- | nemoci rodiček a při porodu || 16 || 14 || 23 || 22 || 21 || ? || 35 || 21 || ? || 13 || 17 |} Nemocnice Francie, Rakouska, Německa a Italie přijaly r. 1883—85 okolo ¹/₁₀₀ všeho obyvatelstva, nemocnice Švédska procento o něco menší a asi poloviční v Norsku. Ze 100 nemocných přijatých do nemocnic zemřelo v Italii a Rakousku 11, ve Francii a Norsku 10, v Italii a Rakousku 11, v Německu 9, ve Švédsku 7. Jen nepatrné poměrně procento úmrtnosti připadá na {{Prostrkaně|sebevraždy}}. Dle statistiky z let 1865—83 připadá ročně na 1 mill. ob. sebevražd v Sasku 325, v Dánsku 250, ve Švýcarsku 230, ve Virtembersku 160, v Prusku 154, ve Francii 149, v Rakousku 149, Bavorsku 99, Švédsku 80, Belgii 78, Norsku 74, Anglii 69, Uhrách 56, Skotsku 40, Nízozemí 44, Italii 39, Čuchonsku 34, Chorvátsku a Slavonii 34, Španělsku 30, Irsku 17. Ve většině evropských států počet sebevražd se od 50 let zdvojnásobil, v Rakousku téměř zčtyřnásobil (v l. 1837—45 jen 45), a pouze v Norsku sklesl (r. 1836-40 obnášel 109). Počet jejich jest ve velkoměstech větší než na venkově; tak udává se v Lipsku 450, Paříži 400, Berlíně 300, Vídni 290, Petrohradě 180, Londýně 85 sebevražd ročně na 1 mill. obyv. Největší počet sebevražd připadá na měsíce květen až srpen, nejmenší na listopad až únor. Vraždí se z pravidla třikráte až pětkráte tolik mužů co žen, poměrně nejvíce žen v Anglii, Francii a státech nordických. Smutným zjevem jsou sebevraždy vojínů. Připadá jich ročně na 100.000 vojínů v armádě německé 67, italské 40, francouzské 29, belgické 24, ruské 20, španělské 14, v rakouské jsou sebevraždy epidemií, rok od roku rostoucí. Bylo jich tu 89 r. 1870—74, 112 v l. 1875—80, 131 r. 1881—87, 149 r. 1889, tudíž maximum vojenských sebevražd na světě. O {{Prostrkaně|rozdělení obyvatelstva dle věku}} nelze podati dat pro všecky země '''E'''-py; stůjtež však zde čísla pro nejdůležitější z nich. R. 1890 připadal na 10.000 ob. věk: {| class="wikitable" ! !! do 5 let !! 5-20 !! 20-30 !! 30-40 !! 40-60 !! 60-100 |- | Francie || 920 || 2624 || 1659 || 1352 || 2226 || 1219 |- | Italie || 1209 || 2935 || 1608 || 1347 || 2006 || 895 |- | Německo || 1287 || 3196 || 1606 || 1268 || 1830 || 813 |- | V. Britannie || 1321 || 3304 || 1668 || 1230 || 1688 || 789 |- | Rakousko || 1316 || 3026 || 1622 || 1341 || 1937 || 760 |} {{Prostrkaně|Přebytek porodů nad úmrtími}} podáváme dle angl. General-Registraru (1861—80) v závorkách uvádějíce data L. Bodiova z let 1887—89: Norsko 13,9 (13,68), Anglie 13,4 (12,87), Německo 12,3 (12,87), Švédsko 11,7 (7,61), Nízozemí 11,6, Dánsko 11,5 (12,79), Španělsko 9,6, Belgie 9,0, Rakousko 8,16 (9,61), Italie 7,1 (11,31), Švýcarsko 7,0 (12,70), Uhry 4,1 (11,71), Francie 2,3 (1,63). Střední geometrický přírůstek na 1000 ob. obnášel v létech: {| class="wikitable" ! !! 1801–60 !! 1861–83 !! 1871–90 |- | Anglie || 12,6 || 13,2? || 14,5 |- | Skotsko || 10,5 || 19,2 || 12,1 |- | Irsko || 1,7 || 6,8 || -0,8{{Redakční poznámka|v tisku ve tvaru: – ·8}} |- | V. Britannie vůbec || 9,9 || 9,3 || 10,8 |- | Nízozemí || 7,1 || 10,2 || 12,5 |- | Belgie || 7,6 || 8,4 || 10,0 |- | Francie || 4,8 || 2,5 || 3,8 |- | Prusko || 12,1 || 9,4 || 10,9 |- | Sasko || 14,1 || 14,9 || 15,5 |- | Bavorsko || 5,5 || 7,1 || 7,4 |- | Virtembersko || 3,4 || 6,9 || 5,9 |- | Německo vůbec || – || 8,4 || 10,3 |- | Švýcarsko || 5,9 || 6,2 || 4,0 |- | Rakousko || 6,4 || 7,7 || 7,3 |- | Uhry || 2,7 || 4,7 || 6,8 |- | Portugalsko || 3,9 || 7,0? || 6,6 |- | Španělsko || 6,6 || 3,3 || 1,0 |- | Italie || 6,1 || 6,7 || 8,1 |- | Řecko || 12,2 || 12,6 || 19,8 |- | Srbsko || 19,2? || 14,7 || ? |- | Rusko (bez Polska) || 13,2 || 12,9 || 15,1 |- | <div style="margin-left:15px>v prov. polských</div> || 7,2 || 18,4? || ? |- | Čuchonsko || 12,2 || 8,9 || 13,7 |- | Dánsko || 9,3 || 10,1 || 11,2 |- | Švédsko || 8,2 || 7,7 || 8,1 |- | Norsko || 9,9 || 7,6 || 9,1 |} Střední roční přírůstek obyvatelstva '''E'''-py v l. 1871—90 obnášel 11,8. Největší přibývání obyvatelstva jeví se u Slovanů a Germanů, kdežto ve všech románských státech jest přibývání menší, minimum ve Francii. Z malých národností vykazují se dva extrémy, na jedné straně Rumuni a Řekové velikým vzrůstem, na druhé straně Maďaři poměrně malým vzrůstem číselným. Ku přirovnání k dnešním poměrům podáváme přehled plochy a obyvatelstva států '''E'''-py: {| class="wikitable" ! rowspan="2"| !! colspan="2"|r. 1801 !! colspan="2"|r. 1840 |- | v tisících ''km''²|| v mill. obyv. || v tisících ''km''² || v mill. obyv. |- | V. Britannie || 312,9 || 16,3 || 312,9 || 27,1 |- | Nízozemí || 34 || 2 || 33 || 2,9 |- | Belgie || – || – || 29,5 || 4,1 |- | Francie || 630 || 33,1 || 530 || 34,1 |- | Prusko || 307 || 8,7 || 278 || 15,1 |- | Rakousko || 643 || 25,8 || 681 || 35,8 |- | Švýcarsko || 42 || 1,8 || 41 || 2,2 |- | Portugalsko || 89 || 2,9 || 89 || 3,4 |- | Španělsko || 497,2 || 11 || 497,2 || 12 |- | Turecko || 544 || 9,5 || 525,8 || 13 |- | Švédsko || 786 || 2,8 || 450 || 3,1 |- | Norsko || 323 || 0,7 || 323 || 1,2 |- | Dánsko || 165 || 1,1 || 165 || 2,3 |- | Rusko || 4730 || 35 || 5477 || 54 |- | colspan="5"| |- | '''E.''' celá || colspan="2"|<div style="margin-left:100px>175</div> || colspan="2"|<div style="margin-left:100px>250,6</div> |} R. 1762 páčil abbé Expilly obyvatelstvo '''E'''-py na 130 millionů, na počátku vlády Ludvíka XVI. r. 1778 Moreau na 150 mill. Počet obyvatelstva v jednotlivých státech obnášel r. 1788 dle Moreaua de Jonnès: Švédsko a Čuchonsko 2,56, Dánsko a Norsko 1,49, Rusko 24, Polsko 2,8, Anglie 12, Nízozemí 1,8, Francouzi 24,8, Německo 24,8, Prusko 6,4, Rakouské státy a Belgie 19,6, Švýcarsko 1,8, Španělsko 10,5, Portugalsko 2,8, Italie 16, Turecko a Řecko 9 mill. obyv. R. 1801 páčil obyv. '''E'''-py Levasseur na 175 mill., r. 1810 almanach gothský na 180 mill., r. 1828 Balbi na 214 mill., r. 1840 Levasseur na 250,6 mill. (jiná udání nižší), r. 1850 Confronti 255 mill., r. 1861 Hausner 283 mill., r. 1871 Berg-Lona 293 mill., r. 1881 Behm-Wagner 327,8 mill. Na značném poměrně přírůstku obyvatelstva v '''E'''-pě měnilo a mění jen málo {{Prostrkaně|vystěhování do cizích}} dílů země. Ve starověku lze mluviti spíše o immigraci z Asie do '''E'''-py, a Řekové a Římané vrátili jen nepatrnou čásť obyvatelstva Asii a Africe. Immigrace asijská jeví se ještě na počátku středověku, a Maďaři jsou posledním plemenem, jež nalezlo stálá sídla v '''E'''-pě, kdežto pozdější vpád mongolský nezůstavil zvláště trvalých stop. Dobou velikých odkrytí v stol. XV. počíná vlastní emigrace evropská, v stol. XVI. téměř výhradně portugalská a španělská. Rosseeuw-Saint-Hilaire páčí počet Španělů, kteří v XVI stol. usadili se v Americe, na 3 mill. Cílem vystěhování byly hl. Amerika a jižní Asie. Ještě však během XVI. stol. nalezli Kozáci novou cestu do Sibiře, již pak úplně ovládlo Rusko. Věk XVII. jest slavnou dobou kolonisace hollandské a do něho spadá i počátek osadních podniků Anglie a Francie. Výsledek války sedmileté zničil, co se strany francouzské Colbert a Dupleix zbudovali, a vložil obrovskou převahu koloniální úplně v ruce Anglie. Ku konci XVIII. věku vymanila se však sev. Amerika až na Kanadu panství anglickému a v prvních desítiletích XIX. věku i jižní a střední Amerika panstvi portugalskému a španělskému, za to však našla Anglie náhrádu v Australii. Na poč. XIX. věku dlelo mimo původní svou vlasť asi 9½ mill. Evropanů (nehledíc ovšem k Asii a Malaisii), a to něco přes 100.000 v Africe (10.000 v Kapsku, 70.000 na ostr. ok. Atlantského a 30.000 na ostr. ok. Indického), 5547 v Australii, 6,690.000 v Americe severní (Kanada 240.000, Sp. Obce 4,400.000, Antilly 300.000, špan. Amerika 1,750.000) a 2,705.000 v Americe jižní (ve španělské 1,750.000, v Brazilii 950.000, v Guyaně 5000). Počet Evropanů za vystěhovalce zaznamenaných udával se v l. 1815—29 ročně na 20.000, úhrnem 300.000, v l. 1830—49 roč. 90.000, úhrnem 1,800.000, v l. 1850—69 roč. 200.000, úhrnem 4 mill., v l. 1870—79 roč. 300.000, úhrnem 3 mill., r. 1880—89 ročně 600.000, úhrnem 6 mill., tudíž v XIX. věku z celé '''E'''-py 14½ millionů, kterýžto počet však lze bezpečně zvýšiti na 20 mill., ježto data statistikou zaznamenaná jsou minimální. V 1. pol. XIX. st. lze mluviti skoro jen o emigraci anglické. Vsedloť v přístavech britských na lodi 2000 vystěhovalců r. 1815, 26.000 r. 1820, 15.000 r. 1825, 57.000 r. 1830, 44.000 r. 1835, 91.000 r. 1840, 94.000 r. 1845 a 281.000 vystěhovalců r. 1850. Další vzrůst emigrace jevil se dle L. Bodia takto: {| class="wikitable" ! !! rok !! v 1000 hl. |- | z Britannie, Norska, Rakouska || 1853 || 289 |- | <div style="margin-left:30px>» » »</div> || 1855 || 155 |- | z předešlých a Francie || 1860 || 109 |- | z předešlých a Švýcarska, Švédska a Dánska || 1870 || 250 |- | z předešlých a Německa || 1875 || 199 |- | <div style="margin-left:30px>» a Italie </div> || 1880 || 496 |- | <div style="margin-left:30px>»</div> || 1882 || 601 |} Dle jednotlivých států jest stěhování z '''E'''-py v posledních 20 létech následující (v tisících obyv.): {| class="wikitable" ! !! r. 1870 !! 1875 !! 1880 !! 1885 !! 1890 |- | z Anglie a Walesu || 105 || 85 || 112 || 126 || 140 |- | ze Skotska || 23 || 15 || 22 || 21 || 21 |- | z Irska || 74 || 41 || 94 || 60 || 57 |- | z celé Anglie || 202 || 141 || 228 || 207 || 218 |- | z Německa || – || 32 || 117 || 110 || 92 |- | ze Švýcarska || 3 || 2 || 7 || 7 || 7 |- | z Rakouska || – || 11 || 21 || 16 || 39 |- | z Uher || – || 1|| 8 || 12 || 35 |- | z Portugalska || – || 15 || 13 || 15 || 25 |- | z Italie || – || – || 35 || 79 || 117 |- | ze Švédska || 16 || 4 || 36 || 18 || 26 |- | z Norska || 15 || 4 || 20 || 14 || 11 |- | z Dánska || 4 || 2 || 6 || 4 || 10 |- | z Francie || 5 || 4 || 5 || 6 || 24 |} R. 1890 počet individuí původu evropského mimo '''E'''-pu bydlících páčil se na 91½ millionů a sice 1,562.000 v Africe, 3,136.000 v Asii (asi nízko ceněno), 3,915.000 v Okeánii, 67,500.000 v Americe sev. a 15,520.000 v Americe jižní. Mezi těmi počet oněch, kteří zachovali národnost a známky svého původu, narodili se v '''E'''-pě, nebo jsou dítky evropských rodičů nenaturalisovaných, v l. 1880—90 odhadoval se na 8,220.000, z toho 2,871.000 Angličanů, 2,120.000 Němců, 553.000 Italů a 357.000 Francouzů. Největší proud vystěhovalců jde do Spoj. Obcí sev. amer. (⅔ všech), asi ¼ do britských osad, ostatní nejvíce do Jižní Ameriky, kamž se z Evropanů hlavně Italové, Španělé, Portugalci a do jisté míry i Němci stěhují. Jen jediná země '''E'''-py utrpěla ve větší míře tímto stěhováním, totiž Irsko, kde obyvatelstvo v prvních 4 desítiletích t. století stouplo z 5 na 8 mill. a v následujícím půlstoletí následkem vystěhování skleslo zase až na 5¹/₆ mill. V celku však lze říci, že vystěhování toto ve velkém bylo světodějným, ku prospěchu '''E'''-py pracujícím činitelem, podmanivši '''E'''-pě většinu naší zeměkoule. Zdaž i pozdější následky toho budou pro '''E'''-pu blahodárné, jest, jak příklad Sev. Ameriky ukazuje, ovšem velmi problematické. Dnes však zaujímá '''E.''' dominující postavení ve 4 dílech světa. Jen Amerika, ač kdysi byla celá pod panstvím Evropanů, dovedla se z něho vymaniti, ze starých pak kulturních států jen obrovská Čína a Japan zachovaly až po dnešní den svoji neodvislost, jiné menší, jako Persie, Marokko, Siam živoří pod poručnictvím Evropanů. Z koloniálních mocností evropských ovládá {{Prostrkaně|V. Britannie}} v Asii 5¼ mill. ''km''² a 296 mill. obyv., v Africe (počítaje v to celou sféru zájmů) 4,356.000 ''km''² a 28 mill. obyv., v Americe 9,5 mill. ''km''² a 6,7 mill. ob., celou Australii 8,2 mill. ''km''² a 4,4 mill. ob., v Okeanii 23.000 ''km''² a 130.000 ob., úhrnem mimo '''E'''-pu 27,5 mill. ''km''² a 338 mill. ob.; {{Prostrkaně|Rusko}} celou severní a značnou čásť střední Asie, 16,5 mill. ''km''² s 19 mill. ob.; {{Prostrkaně|Francie}} v Asii 0,5 mill. ''km''² a 19 mill. ob., v Africe (nehledíc ku sféře zájmů v Sahaře v rozsahu několika mill. ''km''²) 3,5 mill. ''km''², 23 mill. ob., v Americe 82.000 ''km''² se 400.000 ob., v Okeanii 24.000 ''km''² se 100.000 obyv., celkem as 4,1 mill. ''km''² a 42,5 mill. ob.; {{Prostrkaně|Turecko}} v Asii 1,78 mill. ''km''², 15,5 mill. ob., v Africe ok. 2 mill. ''km''², 7,7 mill. obyv., celkem 3,8 mill. ''km''², 23,3 mill. obyv.; {{Prostrkaně|Nízozemí}} v Malaisii 1,87 mill. ''km''² s 32,6 mill. ob., v Americe 130.000 ''km''² se 120.000 ob., celkem přes 2 mill. ''km''² se 32,7 mill. obyv.; {{Prostrkaně|Portugalsko}} v Asii 20.000 ''km''² s 900.000 ob., v Africe 2,18 mill. ''km''² s 13,7 mill. ob., úhrnem 2,2 mill. ''km''² se 14,6 mill. obyv.; {{Prostrkaně|Španělsko}} v Tichomoří Filipiny a j. ostrovy, 300.000 ''km''² a 7 mill. ob., v Africe ostrovy 10.000 ''km''² a 31.600 ob., v Americe ostrovy 128.000 ''km''² a 2,43 mill. ob., úhrnem 430.000 ''km''² a 10 mill. ob., k čemuž přistupuje ještě sféra zájmů v Sahaře asi 627.000 ''km''² a 80.000 ob.; {{Prostrkaně|Německo}} v Africe 2,17 mill. ''km''², as 7 mill. ob., v Okeanii 251.000 ''km''² a 400.000 ob., úhrnem as 2,422.000 ''km''² a 7,4 mill. obyv.; {{Prostrkaně|Italie}} v Africe as ¼ mill. ''km''², 450.000 ob. a osobuje si i protektorát nad Habeší; {{Prostrkaně|Dánsko}} v Grónsku přes 88.000 ''km''² a 10.500 obyv., v Záp. Indii ostrovy 359 ''km''² a 33.000 obyv. {{Prostrkaně|Neodvislý stát na Kongu}} (as 2¼ mill. ''km''² a 14 mill. ob.) jest spojen personální unií s Belgií, a lze jej pokládati za evropskou osadu. Připočteme-li k ohromnému tomuto majetku koloniálnímu (as ⁴/₅ Afriky a Asie, celá Australie a Okeanie, úhrnem as 61 mill. ''km''² a 500 mill. ob.) ještě '''E'''-pu samu, můžeme říci, že více než polovice celého povrchu souše (as 71 mill. ze 135 mill. ''km''²) a téměř ³/₅ všeho lidstva (přes 850 z 1470 mill.) ovládány jsou '''E'''-pou. Panství toto neustále ještě vzrůstá. Rakousko-Uhersko jest jediná z evropských velmocí, jež nemá žádných osad. I z ostatních mocností pouze státy balkánské, Rumunsko, Švédsko a Norsko a Švýcarsko omezují se pouze na '''E'''-pu. V cizině rozených obyvatelů žilo v evropských státech ok. r. 1880: v Anglii 0,67, Skotsku 0,17, Irsku 0,38, Nízozemí 1,69, Belgii 2,6, Francii 2,29, Prusku 0,78, Bavorsku 1,17, Uhrách 0,7, Španělsku 0,24, Italii 0,35, Dánsku 3,22, Norsku 2,6 % všeho obyvatelstva. Cizinců zdržuje se ve Francii 2,94, v Německu 0,9, Švýcarsku 7,43, Rakousku 0,75, Uhrách 0,1, Italii 0,21, Řecku 1,92 % všeho obyvatelstva; tak bylo ok r. 1880—87 na př. {{Prostrkaně|Rakušanů}} ve Francii 12, v Německu 162, ve Švýcarsku 13, v Italii 16, v Rumunsku 30; {{Prostrkaně|Francouzů}} v Belgii 52, Anglii 26, Švýcarsku 54, Rakousko-Uhersku 3,1, Španělsku 17, Italii 11, Rusku 6; {{Prostrkaně|Angličanů}} ve Francii 36, Německu 15, Rakousko-Uhersku 2, Španělsku 5, Italii 7, Švýcarsku 3; {{Prostrkaně|Italů}} ve Francii 241, Anglii 7, Švýcarsku 42, Řecku 12, Španělsku 8, Norsku 7, v Rak.-Uhersku příslušníků italských 44; {{Prostrkaně|Rusů}} ve Francii 12, Německu 49, Rakousko-Uhersku 12, Itálii 1,4, Švédsku 1, Norsku 2,7; {{Prostrkaně|Němců}} v Nízozemí 42, Belgii 34, Francii 100, Švýcarsku 95, Rakousku 93, Rumunsku 30, Italii 5 {{Prostrkaně|tisíc}}. Vedle světové polohy '''E'''-py především vzdělanost a ušlechtilost obyvatelstva umožnila tak obrovské výsledky. Vzdělanost evropská šířila se v nejstarších dobách po poloostrovech moře Středozemního od východu na západ (z Řecka přes Italii do Španěl), kráčela pak na sever a severozápad a dnes jest hl. jejím sídlem západ a stř. '''E.''' a státy nordické. Mimo Sev. Ameriku nemá dnes vůbec na světě soupeře. Nejvíce škol má v '''E'''-pě Francie (80.422 s 5,539.708 žáky r. 1889), nejméně Srbsko (544 s 39.000 ž. r. 1886). Rakousko-Uhersko stojí asi na středním stupni (Rak. 18.566 šk. s 2,970.999 ž. r. 1890, Uhry 18.082 šk. s 2,150.000 ž.), za to však poměrně mnoho škol mají řídce obydlené státy nordické, t. Švédsko 10.163 s 757.709 ž. r. 1888, Norsko ok. 7000 a 300.000 ž. r. 1887, Dánsko 3318 škol a 282.121 ž. r. 1886. V Belgii bylo 11.550 šk., 614.671 ž. r. 1889, v Nízozemí 4097 škol, 317.341 ž. r. 1885, ve Švýcarsku 8101 škol, 471.016 ž. r. 1887. Rusko učinilo veliké pokroky a r. 1890 mělo již 39.000 šk. s více než 2 mill. žactva. Italie honosí se sice velikým počtem národních škol (43.770 s 2,019.268 ž. r. 1887), obecné vzdělání však jest pouze na papíře, neboť z 1000 hlav jest analfabetů mezi rekruty 420, mezi snoubenci 512 a v obyvatelstvu vůbec 673. Naproti tomu nalezeno mezi 1000 r. analfabetů ve Švédsku pouze 3, v Dánsku 5, v Německu 6 a ve Švýcarsku 11. I starší obyvatelstvo v těchto zemích vykazuje jen málo analfabetů; tak v Dánsku 20, Čuchonsku 19, Švýcarsku 21 na 1000 obyv. vůbec. Srbsko jest v té příčině pravým orientem, neboť zde čísla ta obnášejí 793 rekr. a 916 ob. Hned na druhém místě poloostrov pyrenejský, kde v Portugalsku 825, ve Španělsku 720 z 1000 ob. neumí čísti. Ve Francii zlepšilo se školství teprve v posledních létech, neboť 95 rekrutů a 378 obyv. vždy ještě jest analfabetů. Také v Belgii, jinak tak pokročilé, jest obecné vzdělání značně zanedbáno (159 rekrutů a 423 obyv. z 1000 jest analfabetů). V Rakousku pouze země koruny České a alpské mohou závoditi s Německem, východní a jižní kraje nejsou o mnoho lepší Ruska. Průměrně jest v Rakousku 236 rekr., 445 obyv., v Uhrách 340 rekr., 595 ob. z 1000 ještě analfabetů. Na vyučování vydaly r. 1893 Francie 141, V. Britannie 111, Prusko 68, Rusko 33, Rakousko 24, Uhry 8, Italie 20½, Švédsko 8,7, Norsko přes 1 mill. zl. Obnos ten tvoří v Prusku 10,14, ve Francii 6,63, v Rakousku 5,96, Anglii 5,95, Italii 4,11, Rusku 3,8 % všeho vydání, a připadá tu na hlavu v Prusku 4,65, ve Francii 3,94, v Anglii 3,27, Rakousku 2,65, v Italii 1,65, v Rusku 0,8 zl. ročně. Největší snad poměrně náklad na školy vede Švýcarsko (14 mill. zl. r. 1887), kdež připadá na i dítko školou povinné v kantonu neuchâtelském 1239, ve Vaudu 1118 fr., v Grisonsku ovšem jen 45 fr. Millionová města '''E'''-py jsou dnes zároveň největšími kulturními středy celé země. Na {{Prostrkaně|knihy}} vydává prům. 1 ob.: V. Britannie 5½, Francie 4, Německa 3½, Belgie a Švýcarska 3, států nordických, Hollandska, Rakouska a Italie 1,2, Portugalska 1, Španělska ¾ a Ruska ½ zl. ročně. R. 1880 nacházelo se v 505 {{Prostrkaně|knihovnách}} francouzských 7,298.000, v 577 rakouských 5,476.000, v 594 německých 4,070.000, ve 493 italských 4,349.000, ve 202 anglických 3,770.000, v 1654 švýcarských 1,819.000, ve 94 skandinavských 1,250.000, ve 145 ruských 950.000, ve 220 nízozemských 800.000, ve 105 belgických 610.000, ve 4679 evropských knihovnách ok. 32,000.000 {{Prostrkaně|svazků}}. {{Prostrkaně|Časopisů}} vychází nejvíce v Německu (6343 r. 1891, přes 800 denních), ve Francii 4359 (as 700 denních), v Anglii 3461 (přes 800 denn.), v Rakousku 1801, Uhrách 760, Italii 1400, ve Španělsku 850, Rusku 800, Švýcarsku 450, nejméně v Řecku 72 a Srbsku 57. Ostatně statistika časopisů není úplná ani spolehlivá. Z {{Prostrkaně|morální statistiky}} nelze podati dat, jež by se dala srovnávati. V celku jeví se v tomto století ubývání těžkých zločinů proti osobě a přibývání jich proti cizímu majetku. Pro vraždu a zabití bylo r. 1887 odsouzeno v Anglii 152 (0,54 na 100 000 obyv ), ve Skotsku 17 (0,43), v Irsku 41 (1,16). ve Francii 570 (1,49), v Italii 2805 (9,27), ve Španělsku 1086 (6,32), v Německu 441 (0,93), Rakousku 501 (2,15) osob. Bylo trestáno zločinů, přečinů a p. v Norsku 5276 r. 1853 a 6062 r. 1884, Anglii 389.502 r. 1857 a 739.115 5 r. 1884, ve Švédsku 43.147 r. 1863 a 56.919 r. 1887, v Belgii 101.136 r. 1868, 173.791 r. 1885, Italii 415.625 r. 1879 a 454.399 r. 1887, Německu 403.604 r. 1882 a 436.194 r. 1887, Rakousku 305.280 r. 1874 a 593.516 r. 1886. == Zemědělství, průmysl a obchod. == Dle své {{Prostrkaně|výživy}} a {{Prostrkaně|výroby}} lišilo se obyvatelstvo '''E'''-py ok. r. 1880 takto: {| class="wikitable" ! rowspan="2"| !! colspan="4"|{{Prostrkaně|Z 1000 obyv. živí se}} |- | zeměd. || prům. || obch. || dopravou a rybář. |- | Italie || 528 || 259 || 36 || 36 |- | Francie || 467 || 260 || 82 || 26 |- | Anglie || 152 || 552 || 40 || 68 |- | Skotsko || 171 || 541 || 32 || 90 |- | Irsko || 541 || 254 || 14 || 36 |- | Německo || 423 || 213 || 62 || 33 |- | Rakousko || 553 || 294 || 36|| 16 |- | Uhersko || 625 || 243 || 26 || – |- | Švýcarsko || 400 || 381 || 72 || 40 |- | Belgie || 297 || 272 || 90 || – |- | Dánsko || 470 || 310 || – || – |} Z toho lze jasně viděti posavadní převahu zemědělství v '''E'''-pě nad jiným způsobem výživy. Porovnáváme-li stav zemědělství v '''E'''-pě v jednotlivých desítiletích tohoto století, shledáváme, že r. 1820 bylo vzdělávané plochy 147 mill. ''ha'', r. 1840 na 173 mill. ''ha'' sklizeno 1168 mill. ''hl'' v ceně 19.300 mill. zl., r. 1860 na 191 mill. ''ha'' sklizeno 1407 mill. ''hl'' v ceně 18.050 mill. zl., r. 1887 na 226 mill. ''ha'' sklizeno 2031 mill. ''hl'' v ceně 23.390 mill. zl. — {{Prostrkaně|Plocha}} vzdělávané půdy zvětšila se od r. 1820 v Anglii o 6 %, ve Francii a Nízozemsku o 25, Rakousku o 30, Belgii a Německu o 40, Rusku o 60, Italii o 75, v celé Evropě o 66 %; v Norsku a Dánsku zvětšila se čtyřnásobně, ve Švábsku šesteronásobně. {{Prostrkaně|Jistina}} zemědělstvím repraesentovaná odhadovala se r. 1840 na 84,6, r. 1860 na 124,4, r. 1887 na 176,2 milliardy zl. (celá světová na 221,8). Dnes cení se ve Francii na 33,6, Anglii 23,4, Německu 22,7, Rusku 16,3, Italii 14,8, Španělsku 12,3, Rakousku 8,8, Uhrách 8,14, Bosně 0,17, Belgii 4,7, Nízozemí 3,9, Turecku 3,5, Rumunsku 3,2, Švédsku 3, Dánsku 2,7, Rus. Polsku 1,9, Řecku 1,7, Portugalsku 1,6, Švýcarsku 1,5, Norsku 1,25, Srbsku 1,2, Bulharsku 1,1, Čuchonsku 0,65 (ve Sp. Obcích amer. 32, v Australii 6,6) milliardy zlatých. Co do {{Prostrkaně|počtu individuí}} obnášel počet skutečných pracovníků zemědělských v '''E'''-pě r. 1887 (v závorce čísla z r. 1840) 66.320 (50.430) {{Prostrkaně|tisíc}} hlav, a to v Rusku 22.700 (15.000), Rakousku 10.680 (7500), Německu 8120 (6400), Francii 6450 (6950), Italii 5390 (3600), Turecku 2900 (2000), Španělsku 2720 (2000), Anglii 2560 (3400), Belgii 980 (900), Portugalsku 870 (700), Švédsku 850 (550), Nízozemí 840 (600), Švýcarsku 440 (300), Dánsku 420 (280), Norsku 380 (250) {{Prostrkaně|tisíc}} hlav. Jak vidno, zvýšil se počet obyvatelstva zemědělského značně ve všech státech '''E'''-py, jen v Anglii sklesl o ¼, ve Francii asi o 6 %. Průměrná roční výroba obilí na jednoho zemědělského dělníka r. 1887 činí 530 zl., nejvíce v Anglii 1210, v Dánsku 1060, ve Francii 880, v Belgii 700, nejméně v Rakousku 400 a Rusku 310 zl. Roční spotřebu obilí v '''E'''-pě na 1 obyv. cenil r. 1885 Broch na 186 ''kg'' čili 2,54 ''hl''. Zemědělství nalézá se v '''E'''-pě, zvláště v západní a střední, na nejvyšším stupni; přece však právě nejpokročilejší v té příčině země vůči velmi hustému obyvatelstvu nestačí ani vlastní spotřebě a jsou nuceny přivážeti odjinud. Světovými dodavateli '''E'''-py jsou tu především Spojené Obce severoamerické, Kanada a Britská Vých. Indie. Ohledně rozsahu a fysiognomie půdy se stanoviska hospodářského podáváme následující přehled dle jednotlivých států ‰ (pro mille): {| class="wikitable" ! !! nevzděl. půda !! les !! louky a pastvy !! pole !! vinice |- | Belgie || 186 || 151 || 124 || '''539''' || – |- | Dánsko || 247 || 46 || 282 || 425 || – |- | Německo || '''53''' || 257 || 203 || 483 || 3 |- | Francie || 154 || 158 || 139 || 500 || 49 |- | Řecko || 351 || 93 || 370 || 140 || 46 |- | V. Britannie || 349 || 36 || '''427''' || 188 || – |- | Italie || 131 || 157 || 250 || 399 || '''63''' |- | Nízozemí || 315|| 68 || 343 || 274 || – |- | Rakousko || 61 || 326 || 238 || 367 || 8 |- | Uhry || 58 || 281 || 239 || 409 || 13 |- | Bosna || 140 || 446 || 167 || 247 || – |- | Portugalsko || 458 || '''29''' || 267 || 224 || 22 |- | Rumunsko || 317 || 169 || 213 || 293 || 8 |- | Rusko || 283 || 380 || 121 || 216 || ? |- | Čuchonsko || 356 || '''571''' || 50 || 23 || – |- | Švédsko || 433 || 444 || 41 || 82 || – |- | Norsko || '''711''' || 240 || '''28''' || '''21''' || – |- | Švýcarsko || 284 || 187 || 358 || 164 || 7 |- | Španělsko || 204 || 208 || 197 || 354 || 37 |} Z různých druhů plodin v těchto zemích pěstovaných podáváme tuto hlavní, pokud se týče jejich výroby, v tabellárním přehledu (v millionech ''hl'') pro r. 1890: {{Konec formy}} [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)] [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:43840620-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Přehledná geologická mapa Evropy.] [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:4a657fa0-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Přehled politický (mapa)] {{Redakční poznámky}} oykiky8mjqd0361zlz0solws9z1o7xu 0 99739 345651 344659 2026-10-28T05:51:39Z Lenka64 2855 345651 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amursko | PŘEDCHOZÍ = Amurgó | DALŠÍ = Amusantní }} {{Textinfo | TITULEK = Amursko | AUTOR = [[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;214—216. {{Kramerius|nkp|b20bb350-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amurská oblast }} [[File:Ottuv slovnik naucny II c240 Znak Amurske oblasti.jpg|thumb|Č. 240. Znak Amurské oblasti.]] {{Forma|proza}} '''Amursko''', {{Prostrkaně|Amurská oblasť}}, jest nedávno utvořená gubernie ruská na lev. břehu Amuru, rozprostírající se mezi 121½° a 135° v. d. Gr. a mezi 47½° a 56° s. š. v rozloze 449.500 ''km''². Hranice jdou po Amuru od stoku Šilky s Arguní až po ústí řeky Ussuri, pak po poledníku tohoto bodu k sev. až na hřbet pohoří Burejského, odtud po odnoži spojující toto pohoří se hřbetem Stanovým; dále pak po tomto horstvu a po Jablonném hřbetě směrem zjzáp. až ke stoku Šilky s Arguní. — {{Prostrkaně|Povrch půdy}}. '''A.''' má ráz kotliny svažující se na jih k Amuru. Okraj sev. tvoří zmíněné hřbety {{Prostrkaně|Jablonný}} a {{Prostrkaně|Stanový}}, jež nepřesahují v těchto stranách výšky 1000 ''m'' (Maksimovič odhadoval je pouze na 600 ''m''). Do vnitra země vysílají oba hřbety mnoho odnoží oddělených hlubokými údolími říčními. Vých. kraj kotliny tvoří {{Prostrkaně|Burejské pohoří}}, jež od pramene řeky Selindže směrem jihozáp. se táhne až ku břehům Amuru, odděleno jsouc jím od horstva Dousse-Alin; v již. částech svých (při Amuru) nemá pohoří Burejské ani zplna 1200 ''m'' výšky. — {{Prostrkaně|Vodstvo}}. '''A.''' přísluší zcela do poříčí veletoku Amurského, který tvoří jižní hranici této gubernie. Z přítoků jeho náleží do '''A'''-ka Amasar (dolním tokem), Urkan, Oldoj, Burunda, Seja, Zavitá, Bureja (s Niumanem v pr. a Tyrmou v l.), Lagar, Uňma, Kur (Bira) a hořejším tokem Amguň. Při březích horního Amuru (53° s. š.) jest plno jezírek solných, která za veliké vody s Amurem jsou spojena; rovněž jest mnoho jezírek v rovinách řeky Seje, kdež i mnoho bažin. Bažinaté jest též údolí říčky Tandy. — {{Prostrkaně|Podnebí}}. '''A.''' jest úplně vnitrozemské: v létě mívají krajiny při řece teplotu 28°—33° R. (ve stínu), v zimě mrazy až -35° R.! Zima jest velmi tuhá (Blagověščensk mívá v lednu průměrem -2O,4° R.), i sněhu napadá ohromné množství. V dubnu však stoupá teploměr již na 22° R. (ve stínu). Průměrná teplota roční jest velmi nízká; shoduje se v té příčině '''A.''' se severní Rusí. Proti krajinám ruským v téže zeměp. šířce, v jaké leží '''A.''', jest toto chladnější o 4,5°—6,5° R., proti záp. Evropě o 8°—10° R. Blagověščensk (50° s. š. ve výši 258 ''m'') má na př. průměr roční: -0,2° R., což rovná se asi s Torneou na 66° s. š. Přes to uzrají v '''A'''-ku všecky obyčejné druhy evropského obilí, poněvadž léto, jež následuje po kratičkém jaru, bývá velmi parné a vlhké. Důležity jsou bohaté deště červencové, jež podporují vzrůst obilí; následkem jich vzrůstá Amur rychleji než při tání sněhu, které bývá vždy velmi volné. — {{Prostrkaně|Geologie}}. Geologicky není '''A.''' doposud dostatečně prozkoumáno. — Jisto jest, že '''A.''' oplývá bohatstvím zlata (v Jablonném hřbetu, při hoř. Amuru; ryžování v řekách Oldoji, Urkanu, Seji, Selindži, Bureji a jinde; r. 1880 výtěžek 3854 ''kg''), železných rud — ale železa v zemi jest veliký nedostatek, — pak uhlí, které místy na stráních břehů vystupuje najevo; v písku říčném naskytují se acháty a karneoly, nejdále na východě mastek, pazourek, jaspis. — {{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. '''A.''' čítalo r. 1885: 62.640 obyv. (r. 1883: 40.533 obyv.), kterýžto počet stále vzrůstá: v dobách nejnovějších vzmáhá se totiž na Rusi pravá horečka stěhovati se do zemí poamurských, kterýžto ruch vláda ruská horlivě podporuje udílejíc vystěhovalcům pozemky. Do příchodu Rusů byly země ty takřka liduprázdny, nyní lze je pokládati za kraj ruský: v četných stanicích podél řeky žije množství kozákův, a ve vesnicích svobodní sedláci po většině jsou Rusové, vedlé toho Čechové i Němci. S posádkou jest Rusů 2½krát více než domorodců. Tito náležejí po výtce k Tunguzům. Jednotlivé kmeny jejich slují Oročonové (od Usť-Strělky až k Albazinu), Manegrové (odtud k ústí Kumary), Birar-Tunguzové (při Seji a až za pohoří Burejské), Goldové a Daurové (ve vých. končinách při Amuru), Samagrové (při řece Kuru). Kromě toho žije v '''A'''-ku na 10.000 přistěhovalých Číňanů (Mandžuův). Domorodci mají sídla pevná stavějíce sobě jurty, nicméně z valné části po dlouhou dobu v roce kočují za lovem. Ze stanic a osad ruských vytknouti jest při Amuru: Blagověščensk (druhdy sídelní město gubernátora, sídlo arcibiskupské, na 4000 obyvatelů) a Chabarovku, nyní hlavní město gubernie (roku 1874 měla teprve 867 obyvatelů); uvnitř země jest osad málo. — {{Prostrkaně|Zemědělství}}. Přistěhovalé obyvatelstvo počalo v '''A'''-ku provozovali orbu, jíž jest ku podpoře znamenitá místy úrodnost půdy, jmenovitě v rovinách při Seji a Amuru. Daří se všem druhům středoevropského obilí, zvláště žitu, ovsu, ječmeni, částečně také pšenici a kukuřici. Někde sejí proso (''sorgo''). Brambory prospívají zdárně, rovněž i tabák, konopí, len; pěstí se též jistý vláknatý druh čínské kopřivy. Réva roste divoce, ale hrozny nedozrají. Z ovocných stromů hledí si obyvatelé nejvíce jablek a švestek. Mnohem větší rozsah než půda orná zaujímají výborné louky a pastviny, které nezadávají nejlepším sibiřským; jsou podmínkou zdárného chovu dobytka, s nímž učiněn mnohoslibný počátek. Drůbeže není. '''A.''' má také ohromné lesy; při horním Amuru (53° s. š.) a v hornatých částech země vypadají sice velmi smutně (modřín, sibiřský smrk aneb osiky), níže však při Amuru (od Albazinu počínaje) a v rovinách poskytují lesy listnaté (jasany, jilmy, ořechy a j.) i černé výborné stavivo; těží se z nich také smůla, terpentin, dehet atd. — Lesy rovněž jako roviny travnaté chovají v sobě množství zvěře kožešinné, jež jest bohatým předmětem honby. Na řekách pak jest vydatný rybolov. — {{Prostrkaně|Průmysl}} jest teprve na počátku svého vývoje: následkem rozkvětu chovu dobytka zmohlo se upravování koží; soukennictví počíná. — V {{Prostrkaně|obchodě}} rozhodně má převahu dovoz. Nejlepší drahou obchodní jest tok Amuru. Vláda ruská stará se v novější době usilovně též o silnice, ba zanášela se projektem, zříditi v těch stranách železnici, od čehož prozatím bylo upuštěno. Výborně slouží obchodu rusko-sibiřský telegraf, jenž provází Amur po celé jeho délce v '''A'''-ku od Usť-Strělky až po Chabarovku, kdež rozštěpuje se jednak na Vladivostok, jednak na Nikolajevsk. {{Prostrkaně|Dějiny}}. Rusové nabyli prvních zpráv o '''A'''-ku r. 1639 od Tunguzů. R. 1643 Vasilij Pojarkov vypraviv se po Aldanu a přítocích jeho do Stanového pohoří, přešel předěl a dorazil po Briandě i Seji k Amuru, po němž plul až k ústí. R. 1649 prodral se po Olekmě k Amuru Erofej Chabarov a průběhem dvou let osadil téměř celý tok Amuru. Tuzemci dožádali se pomoci Mandžu-Kitajců; mezi těmito a Rusy nastal tuhý boj o Amur. Chabarov přestál roku 1652 dlouhé obležení v Ačanské stanici, rovněž odolal Číňanům nástupce jeho, Onufrij Stepanov (1655). Záhy spojeny nově osazené kraje řádnou silnicí se Zabajkalskem. Přes to brzy donucen chrabrý Stepanov opustiti '''A.''' Po jeho pádu zdál se Amur již již ztracen. Nicméně usadila se hrstka trestanců pod Nikif. Černigovským r. 1665 v Albazině. V sousedství postaveno několik nových tvrzí, a počato s Čínou vyjednávání. Výsledku nemělo, ba r. 1685 Číňané v přesile udeřili na Albazin a dobyli ho. Smlouva nerčinská (1689) přiznala panství nad '''A'''-kem Číně: Gorbica a Arguň uznány hranicemi říše čínské a ruské. To potrvalo do našeho století. Objevení límanu amurského (1849) hnulo zase otázkou o '''A'''-ku. Gener. gubernátor Muravěv plul (1854) po Amuru od Usť Strělky až k ústí. Roku 1855 počato již s kolonisací ruskou při Amuru, r. 1857 zalidněn kraj mezi Strělkou a Sejí zabajkalskými kozáky; zároveň vyjednáváno s Čínou. Energii gen. Muravěva podařilo se sjednati smlouvu v Tient-sinu (1857), jež dokončena 28. května 1858 v Ajgunu; traktát ajgunský uznal panství Rusů nad levým břehem Amuru. Jím založena Amurská oblasť, v níž ještě téhož r. 1858 zaraženo město {{Prostrkaně|Blagověščensk}}. Nové rozmíšky vzniklé po smlouvě ajgunské odstranil gen. Ignatěv smlouvou pekingskou (1860). Amurská oblasť proměněna byla r. 1882 na samostatnou gubernii s hl. městem Chabarovkou i kráčí nyní vstříc zdárnému pokroku. {{Prostrkaně|Amurská oblasť}} má za znak štít modrý, v němž spatřuje se pás stříbrný, provázený ve vrchu třemi zlatými hvězdami. (Viz vyobr. č. 240.) — O vědecké prozkoumání krajiny té přičinili se zejména A. Th. v. Middendorf (1842—45), Leop. v. Schrenck, Kar. Maksimovič, Rich. Maack s Gerstfeldtem, Košetovem a Sondhagenem (1855), Usolzov (1856), Radde (1857—58), L. A. Schwarz, Venjukov (1858), dr. Schmidt, dr. Holtermann, Mac Don. Collins, Skolkov (1867), Krapotkin a j. ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]'' {{Konec formy}} eq6jgmx6ox6tih6nappj4tygma6k7e3 0 100150 345631 2026-10-27T19:25:19Z Lenka64 2855 n 345631 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Brunton, Mary |PŘEDCHOZÍ= Brunswick-Bevern, August Wilhelm |DALŠÍ= Brusa }} {{Textinfo |TITULEK= Brunton, Mary |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Brunton, Marya}}''' (1778–1818), skotská prozaička, která se narodila 1. listopadu 1778 na ostrově Varra na Orknejských ostrovech. Byla dcerou kapitána Thomase Balfoura z Elwicku. Ve dvaceti letech se provdala za Alexandera Bruntona, duchovního v Boltonu v hrabství Haddingtonshire, který se později stal profesorem orientálních jazyků v Edinburghu. Paní Bruntonová zemřela 19. prosince 1818. Byla autorkou dvou románů, které byly ve své době populární – ''Self-control'' (1810) a ''Discipline'' (1814; vydání z roku 1832 obsahuje životopisnou vzpomínku) – a také posmrtně vydaného fragmentu ''Emmeline'' (1819). {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Brunton, Mary]] 6w4chsu9m2xpcoykxhmdw8kfdcfp9yn 345632 345631 2026-10-27T19:26:36Z Lenka64 2855 345632 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Brunton, Mary |PŘEDCHOZÍ= Brunswick-Bevern, August Wilhelm |DALŠÍ= Brusa }} {{Textinfo |TITULEK= Brunton, Mary |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Brunton, Mary}}''' (1778–1818), skotská prozaička, která se narodila 1. listopadu 1778 na ostrově Varra na Orknejských ostrovech. Byla dcerou kapitána Thomase Balfoura z Elwicku. Ve dvaceti letech se provdala za Alexandera Bruntona, duchovního v Boltonu v hrabství Haddingtonshire, který se později stal profesorem orientálních jazyků v Edinburghu. Paní Bruntonová zemřela 19. prosince 1818. Byla autorkou dvou románů, které byly ve své době populární – ''Self-control'' (1810) a ''Discipline'' (1814; vydání z roku 1832 obsahuje životopisnou vzpomínku) – a také posmrtně vydaného fragmentu ''Emmeline'' (1819). {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Brunton, Mary]] 4tp9s2m7zauwkgu1wh0k1134j6zbi0b 0 100151 345633 2026-10-27T19:36:32Z Lenka64 2855 n 345633 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Aberigh-Mackay, George Robert |PŘEDCHOZÍ= Abergavenny |DALŠÍ= Abernethy, John (kněz) }} {{Textinfo |TITULEK= Aberigh-Mackay, George Robert |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Aberigh-Mackay, George Robert}}''' (1848–1881), angloindický spisovatel a syn bengálského kaplana, který se narodil 25. července 1848. Vzdělání získal na škole Magdalen College a na Cambridgeské univerzitě. V roce 1870 vstoupil do indického školského úřadu; roku 1873 se stal profesorem anglické literatury na Delhi College, v roce 1876 vychovatelem rádži z Ratlamu a v roce 1877 ředitelem Rajkumar College v Indauru. Nejvíce se proslavil svou knihou ''Twenty-one Days in India'' (1878–1879), satirou na angloindickou společnost a její způsoby myšlení. Tato kniha slibovala úspěšnou literární dráhu, avšak autor zemřel ve věku třiceti tří let. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Aberigh-Mackay, George Robert]] 14eiprl1coz5s31nu9kg06z8vvd8zjt 0 100152 345634 2026-10-27T19:56:13Z Lenka64 2855 n 345634 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Dejazet | PŘEDCHOZÍ = Dejanira | DALŠÍ = Dejean }} {{Textinfo | TITULEK = Dejazet | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;168. {{Kramerius|nkp|26aa3a80-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Dejazet''' [dežazé] {{Prostrkaně|Pauline Virginie}}, franc. herečka (* 1797 v Paříži — † 1875 t.). Vystupovala již jako pětileté děcko na jevištích dětských a později na velkých divadlech v Paříži, v Lyoně a v Bordeaux hrála úlohy chlapecké. V l. 1821 — 1849 byla členem různých divadel pařížských, zvláště Théâtre du Palais Royal povznesl se nejvíce jejím přičiněním. Také v Londýně vystupovala pohostinsku, všude s ohromným úspěchem. R. 1855 převzala řízení divadla Folies Dramatiques, jež přezvala Théâtre '''D'''. R. 1868 po skvělé činnosti 65leté vzdala se divadla, avšak vystoupila ještě jako 77letá stařena v představení pořádaném v její prospěch, jež vyneslo jí 60000 fr. Hrála a zpívala ještě tak, že úspěch její byl pravým triumfem. V oboru soubrettek byla '''D'''. nejskvělejším zjevem svého času; vynikala říznou, uchvacující veselostí, vtipem sice někdy dvojsmyslným, ale nikdy urážlivým a mimo to i líbezným hlasem. Nazývali ji nejpůvabnější a nejroztomilejší hříšnicí, a nejbystřejší a nejvtipnější salonní dámou pařížskou. Vtipy její sebrány jsou ve sbírce ''Le perroquet de'' '''D'''. {{Konec formy}} nw7i060gazf3o0znksmciwujfxitr4c 250 100153 345635 2026-10-28T00:12:14Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „{{Verš|122|L. 1.|nobr=1}} Stupňová píseň.<br> <big>K</big> tobě pozdvihuji svých očí,<br> Jenž přebýváš v nebesích.<br> {{Verš|122|L. 2.|nobr=1}} Ejhle, jako oči služebníků<br> Na ruce jejich pánů;<br> Jako oči služebnice<br> Na ruce její paní:<br> Tak naše oči k Hospodinu, našemu Bohu,<br> Až by se nad námi smiloval.<br> {{Verš|122|L. 3.|nobr=1}} <big>S</big>miluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi,<br> Nebo…“ 345635 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>{{Verš|122|L. 1.|nobr=1}} Stupňová píseň.<br> <big>K</big> tobě pozdvihuji svých očí,<br> Jenž přebýváš v nebesích.<br> {{Verš|122|L. 2.|nobr=1}} Ejhle, jako oči služebníků<br> Na ruce jejich pánů;<br> Jako oči služebnice<br> Na ruce její paní:<br> Tak naše oči k Hospodinu, našemu Bohu,<br> Až by se nad námi smiloval.<br> {{Verš|122|L. 3.|nobr=1}} <big>S</big>miluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi,<br> Neboť jsme příliš naplnění opovržením!<br> {{Verš|122|L. 4.|nobr=1}} Neboť příliš jest naplněna naše duše,<br> Posměchem jest boháčům a opovržením hrdým.<br> {{Verš|122|H. 1.|nobr=1}} Stupňová píseň (Poutní píseň).<br> '''K''' tobě pozdvihuji svých očí,<br> Jenž trůníš na nebesích.<br> {{Verš|122|H. 2.|nobr=1}} Ano, jako oči služebníků na ruku jejich pána,<br> Jako oči služebnice na ruku její paní:<br> Tak naše oči na Jahve, našeho Boha (hledí),<br> Až se nad námi smiluje.<br> {{Verš|122|H. 3.|nobr=1}} '''S'''miluj se nad námi Jahve, smiluj se nad námi,<br> Neboť jsme nasycení tuze potupou.<br> {{Verš|122|H. 4.|nobr=1}} Tuze nasycena jest naše duše<br> Posměchem bezpečných,<br> Potupou pyšných.<br> 1. Israel ''pozdvihuje svých očí'' k Bohu, neboť jinde by pomoci nalézti nemohl. Žalmista mluví v 1. v. v jednotném čísle ve jménu celého lidu, přechází však hned ve v. 2. k č. množnému. Verš tento podoben 120¹. 2. Žalmista užívá dvojího přirovnání. Služebník i služebnice dívají se na své pány, aby poznali jejich přání, aby ihned jejich každý pokyn pozorovali; dívají se z pravidla na jejich oči, zde jest řečeno ''na'' jejich ''ruku''. Rukou ukazuje pán, kam má služebník jíti, rukou ho k sobě volá, rukou ho i trestával. Zde jest Israel dopuštěním Božím též Boží rukou trestán, patří, hledí na tu ruku, ''až by se nad ním smilovala'', až by od trestu ustala. Buď jest toto společným bodem přirovnání, aneb ona neunavná pozornost, s jakou sleduje služebník každé hnutí ruky<noinclude></noinclude> 7mi87mwjerdur8gs2brz46krhl7y7x9 250 100154 345636 2026-10-28T00:19:44Z Ioannes Lukas 17300 /* Korektura:Nebylo zkontrolováno */ založena nová stránka s textem „svého pána. Israel tak stále se dívá na Boha, kdy se nad ním smiluje? 3. 4. Opakuje slova: ''Smiluj se nad námi'' a tím vyslovuje svou prosbu. Jest to důtklivá prosba, neboť ji odůvodňuje důrazným: ''Jsme příliš'' (mnoho) ''naplnění opovržením'' ''({{Cizojazyčně|la|despectione}})'', potupou, kterou nás (naši duši) zahrnují ''pyšní''; bohatým (''bezpeční'', v hebr.; ti, kteří mají všeho hojnost, jsou bez starosti)…“ 345636 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Ioannes Lukas" /></noinclude>svého pána. Israel tak stále se dívá na Boha, kdy se nad ním smiluje? 3. 4. Opakuje slova: ''Smiluj se nad námi'' a tím vyslovuje svou prosbu. Jest to důtklivá prosba, neboť ji odůvodňuje důrazným: ''Jsme příliš'' (mnoho) ''naplnění opovržením'' ''({{Cizojazyčně|la|despectione}})'', potupou, kterou nás (naši duši) zahrnují ''pyšní''; bohatým (''bezpeční'', v hebr.; ti, kteří mají všeho hojnost, jsou bez starosti) jsme ''předmětem posměchu''. 1. {{Cizojazyčně|he|הַיֹּשְׁבִי}} jest chîreg compaginis, jako na více jiných místech při particip. 2. {{Cizojazyčně|la|''In manibus''}}, v hebr. toliko j. č. {{Cizojazyčně|he|אֶל־יַד}} {{Cizojazyčně|la|ad manum}}, {{Cizojazyčně|la|''in manum''}}, v LXX {{Cizojazyčně|grc|εἰς χεῖρας}}. ATÝIN může sice značiti: jejich pánové, ale dle Gen, 40' Šoud. 3% lze též překládati pro parallelní sing. "792 její pe jednotným číslem: Jejich pám. 4. 29 verše 3. zde 737, ční zodů, sala dni záslov mullun, plurimum, mnoho, příliš (někdy též: dlouho); v. 121%. m se nese k všeobeenosti. V oN 392 jest prvé podst. jm. ve vázaném stavu a má přee člen; to by mohlo býti toliko, kdybychom si ještě jedno 355 bez členu po tomto ssbní vmyslili. Dle řeck. rů dveĎos rořz sbihyrořam © kladou mnozí, (i jeden hebr. codex 156 Kenicott tak má, Wellh.) DY posměchem bezpečným (dat.) jsme. Vykládali bez důvodu o Samaritanech, též přáním: Bohatlým ať jest posměch, pyšným potupa; avšak o trestu těch není ,: celém žalmu žádné zmínky, a tento trest by nebyl asi ost .cečným. Kčthibh: pyjnab (sg. snad 1*N:) pyšným, jest masso- rety v g'rě rozděleno na dvě slova "35 a D9 pyšným mezi utiskovateli (85 a sloveso 712? partie.); k*thibh jest dobré. Pozdvihujeme očí ke Kristu Pánu, který vystoupil ze země na nebesa a sedí po pravici Boží. Tam přimlouvá se za nás, odtamtud dává nám potřebné milosti. Vhodně jest proto určen tento žalm na svátek Nanebevstoupení Páně. Prosbu za smilování vysíláme ku Spasiteli slovy žalmu v nešporách úterního dne. Žalm 122. a jeho jednotlivé verše se nalézají též<noinclude></noinclude> nsymd48p1u4al9ocli4kog89lc7ygyi 0 100155 345637 2026-10-28T03:08:35Z Lenka64 2855 n 345637 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Daremberg | ČÁST = Dařenice | DALŠÍ = Dares }} {{Textinfo | TITULEK = Dařenice | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Dařenice''' viz {{Prostrkaně|[[../Loukov/]]}}. {{Konec formy}} ehqj0r9jxt2smtun0hv0k77as8ew4v9 0 100156 345638 2026-10-28T03:19:20Z Lenka64 2855 n 345638 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dařenice | ČÁST = Dares | DALŠÍ = Dár-es-Salám }} {{Textinfo | TITULEK = Dares | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Dares''' {{Prostrkaně|Phrygius}} zove se skladatel latinského spisku o vyvrácení města Tróje (''historia de excidio Troiae'') psaného na konci starověku, jak z mluvy jeho souditi musíme. V úvodě čteme list, v němž auktor pod maskou Cornelia Nepota píše dějepisci C. Sallustiovi, že historii tuto z řečtiny přeložil; originál řecký že sepsal trójský kněz Héfaistův '''D'''. (ten připomíná se v Homérově Iliadě 5, 9), jenž vlastníma očima viděl, co v knize se vypravuje. Zda památka ta vskutku z řečtiny přeložena jest, není zjištěno; jiným zdá se podobnějším pravdě, že pisatel vážil z obšírnějšího pramene latinského. Dílko to, jinak bezvýznamné, hojně čítalo se ve středověku, kdy podávalo vítanou látku к různým vypravováním a básním o válce trójské. Srv. Dünger. Die Sage vom trojanischen Kriege in den Bearbeitungen des Mittelalters (Drážďany, 1869); Körting, Diktys und '''D''., Beitr zur Geschichte der Trojasage Halle, 1874. Posléze vydal historii Daretovu Meister (Lipsko, Teubner 1873). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} qufvymnfjks1morkr3wf2wzts33vcn0 345639 345638 2026-10-28T03:20:00Z Lenka64 2855 345639 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dařenice | ČÁST = Dares | DALŠÍ = Dár-es-Salám }} {{Textinfo | TITULEK = Dares | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Dares''' {{Prostrkaně|Phrygius}} zove se skladatel latinského spisku o vyvrácení města Tróje (''historia de excidio Troiae'') psaného na konci starověku, jak z mluvy jeho souditi musíme. V úvodě čteme list, v němž auktor pod maskou Cornelia Nepota píše dějepisci C. Sallustiovi, že historii tuto z řečtiny přeložil; originál řecký že sepsal trójský kněz Héfaistův '''D'''. (ten připomíná se v Homérově Iliadě 5, 9), jenž vlastníma očima viděl, co v knize se vypravuje. Zda památka ta vskutku z řečtiny přeložena jest, není zjištěno; jiným zdá se podobnějším pravdě, že pisatel vážil z obšírnějšího pramene latinského. Dílko to, jinak bezvýznamné, hojně čítalo se ve středověku, kdy podávalo vítanou látku к různým vypravováním a básním o válce trójské. Srv. Dünger. Die Sage vom trojanischen Kriege in den Bearbeitungen des Mittelalters (Drážďany, 1869); Körting, Diktys und ''D''., Beitr zur Geschichte der Trojasage Halle, 1874. Posléze vydal historii Daretovu Meister (Lipsko, Teubner 1873). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} sbu7yqp3ccmaygyemx6zahbw02ifpdb 345640 345639 2026-10-28T03:25:16Z Lenka64 2855 w: 345640 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dařenice | ČÁST = Dares | DALŠÍ = Dár-es-Salám }} {{Textinfo | TITULEK = Dares | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Darés }} {{Forma|proza}} '''Dares''' {{Prostrkaně|Phrygius}} zove se skladatel latinského spisku o vyvrácení města Tróje (''historia de excidio Troiae'') psaného na konci starověku, jak z mluvy jeho souditi musíme. V úvodě čteme list, v němž auktor pod maskou Cornelia Nepota píše dějepisci C. Sallustiovi, že historii tuto z řečtiny přeložil; originál řecký že sepsal trójský kněz Héfaistův '''D'''. (ten připomíná se v Homérově Iliadě 5, 9), jenž vlastníma očima viděl, co v knize se vypravuje. Zda památka ta vskutku z řečtiny přeložena jest, není zjištěno; jiným zdá se podobnějším pravdě, že pisatel vážil z obšírnějšího pramene latinského. Dílko to, jinak bezvýznamné, hojně čítalo se ve středověku, kdy podávalo vítanou látku к různým vypravováním a básním o válce trójské. Srv. Dünger. Die Sage vom trojanischen Kriege in den Bearbeitungen des Mittelalters (Drážďany, 1869); Körting, Diktys und '''D'''., Beitr zur Geschichte der Trojasage Halle, 1874. Posléze vydal historii Daretovu Meister (Lipsko, Teubner 1873). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} jhhx4zcscbrey1cxf65fzo8stxrdl18 345648 345640 2026-10-28T05:47:56Z Lenka64 2855 345648 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dařenice | ČÁST = Dares | DALŠÍ = Dár-es-Salám }} {{Textinfo | TITULEK = Dares | AUTOR = [[Autor:Robert Novák|Robert Novák]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Darés }} {{Forma|proza}} '''Dares''' {{Prostrkaně|Phrygius}} zove se skladatel latinského spisku o vyvrácení města Tróje (''historia de excidio Troiae'') psaného na konci starověku, jak z mluvy jeho souditi musíme. V úvodě čteme list, v němž auktor pod maskou Cornelia Nepota píše dějepisci C. Sallustiovi, že historii tuto z řečtiny přeložil; originál řecký že sepsal trójský kněz Héfaistův '''D'''. (ten připomíná se v Homérově Iliadě 5, 9), jenž vlastníma očima viděl, co v knize se vypravuje. Zda památka ta vskutku z řečtiny přeložena jest, není zjištěno; jiným zdá se podobnějším pravdě, že pisatel vážil z obšírnějšího pramene latinského. Dílko to, jinak bezvýznamné, hojně čítalo se ve středověku, kdy podávalo vítanou látku k různým vypravováním a básním o válce trójské. Srv. Dünger. Die Sage vom trojanischen Kriege in den Bearbeitungen des Mittelalters (Drážďany, 1869); Körting, Diktys und '''D'''., Beitr zur Geschichte der Trojasage Halle, 1874. Posléze vydal historii Daretovu Meister (Lipsko, Teubner 1873). ''[[Autor:Robert Novák|RNk.]]'' {{Konec formy}} 0qrqs6wb3miy1z54jn40bg086pahw49 0 100157 345642 2026-10-28T03:40:15Z Lenka64 2855 n 345642 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dares | ČÁST = Dár-es-Salám | DALŠÍ = Dareste de la Chavanne }} {{Textinfo | TITULEK = Dár-es-Salám | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Dar es Salaam }} {{Forma|proza}} '''Dár-es-Salám''' (též {{Prostrkaně|Bandar-es-Salám}}), přístavní město na vých. břehu africkém, při ústí řeky stejného jména, jiho-záp. od ostrovu Zanzibáru, východisko silnice vedoucí do bohaté krajiny Usaramo, sídlo missie katolické i evangelické. Přístav jeho, chráněn jsa útesem korálovým, je velmi dobrý. — Sultán zanzibárský postoupil město to s okolím východoafrické společnosti německé (1885), i bylo prohlášeno hlavním městem Německé Východní Afriky. Obchodem však ještě vždy nad ně předčí Bagamojo. {{Konec formy}} fgtuk2c99x7pg0vhn5nz10l7ntbhch9 0 100158 345643 2026-10-28T05:15:15Z Lenka64 2855 n 345643 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dár-es-Salám | ČÁST = Dareste de la Chavanne | DALŠÍ = Daret }} {{Textinfo | TITULEK = Dareste de la Chavanne | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49-50. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Dareste de la Chavanne''' [darèst d’la šavàn]: '''1) D. d. l. Ch.''' {{Prostrkaně|Antoine Elisabeth Cléophas}}, historik franc. (* 1820 v Paříži — † 1882), byl professorem v Grenoblu, r. 1849 v Lyoně a r. 1871 rektorem akademie v Nancy. Kromě hlavního díla poctěného velikou cenou Gobertovou: ''Histoire de France'' (Paříž, 1865—73), napsal: ''Eloge de Turgot'' (t., 1846); ''Histoire de l’administration en France, depuis Philippe-Auguste'' (t., 1848, 2 sv.); ''Histoire des classes agricoles en France depuis saint Louis jusq’a Louis XVI.'' (t., 1853, 2. vyd. 1858); ''Hist. de la Restauration'' (t., 1879). '''2) D. d. l. Ch'''. {{Prostrkaně|Rodolphe-Madeleine-Cléophas}}, bratr před., právník franc. (* 1824). Stal se r. 1847 advokátem u státní rady, r. 1877 radou soudu kassačního, r. 1878 členem akademie věd mor. a polit. Zabývá se franc. právem správním, pak dějinami práva řeckého a slovanského. Sps.: ''Essai sur Fr. Hotman'' (1850); ''De la propriété en Algerie'' (1852, 2. vyd. 1863); ''Code des pensions civils'' (1854); ''Etudes sur l’origine du contentieux administratif en France'' (1855—57); ''La justice administrative en France'' (1862); ''Du prêt à la grosse chez les Athéniens'' (1867); ''Le traité des lois de Théophraste'' (1870); ''Une loi ephésienne du prémier siécle avant notre ére'' (1877); ''Les inscriptions hypothécaires en Grèce'' (1885); ''Les anciennes lois de l’Islande'' (1881); ''Le Procès d’Hermias'' (1883); ''Les papyrus gréco-egyptiens'' (1883); ''Mémoire sur les anciens monuments du droit de la Hongrie'' (1885); ''Recherches sur quelques problèmes d’histoire'' (1887); ''Études d’histoire du droit'' (1889), spis důležitý také pro slovanské právo. '''D'''. je přední právní historik francouzský, který současně obírá se světovou historií práva, tedy i historií práva slovanských národů. Psal také do »Journal de savants« a do »Revue historique de droit français«, jejímž spoluzakladatelem jest, a vydal kommentované překlady Démo- sthena. {{Konec formy}} gsd0efycnw4ycsgusbkq80d51v2bh59 345645 345643 2026-10-28T05:19:06Z Lenka64 2855 345645 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dár-es-Salám | ČÁST = Dareste de la Chavanne | DALŠÍ = Daret }} {{Textinfo | TITULEK = Dareste de la Chavanne | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;49-50. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Dareste de la Chavanne''' [darèst d’la šavàn]: '''1) D. d. l. Ch.''' {{Prostrkaně|Antoine Elisabeth Cléophas}}, historik franc. (* 1820 v Paříži — † 1882), byl professorem v Grenoblu, r. 1849 v Lyoně a r. 1871 rektorem akademie v Nancy. Kromě hlavního díla poctěného velikou cenou Gobertovou: ''Histoire de France'' (Paříž, 1865—73), napsal: ''Eloge de Turgot'' (t., 1846); ''Histoire de l’administration en France, depuis Philippe-Auguste'' (t., 1848, 2 sv.); ''Histoire des classes agricoles en France depuis saint Louis jusq’a Louis XVI.'' (t., 1853, 2. vyd. 1858); ''Hist. de la Restauration'' (t., 1879). '''2) D. d. l. Ch'''. {{Prostrkaně|Rodolphe-Madeleine-Cléophas}}, bratr před., právník franc. (* 1824). Stal se r. 1847 advokátem u státní rady, r. 1877 radou soudu kassačního, r. 1878 členem akademie věd mor. a polit. Zabývá se franc. právem správním, pak dějinami práva řeckého a slovanského. Sps.: ''Essai sur Fr. Hotman'' (1850); ''De la propriété en Algerie'' (1852, 2. vyd. 1863); ''Code des pensions civils'' (1854); ''Etudes sur l’origine du contentieux administratif en France'' (1855—57); ''La justice administrative en France'' (1862); ''Du prêt à la grosse chez les Athéniens'' (1867); ''Le traité des lois de Théophraste'' (1870); ''Une loi ephésienne du prémier siécle avant notre ére'' (1877); ''Les inscriptions hypothécaires en Grèce'' (1885); ''Les anciennes lois de l’Islande'' (1881); ''Le Procès d’Hermias'' (1883); ''Les papyrus gréco-egyptiens'' (1883); ''Mémoire sur les anciens monuments du droit de la Hongrie'' (1885); ''Recherches sur quelques problèmes d’histoire'' (1887); ''Études d’histoire du droit'' (1889), spis důležitý také pro slovanské právo. '''D'''. je přední právní historik francouzský, který současně obírá se světovou historií práva, tedy i historií práva slovanských národů. Psal také do »Journal de savants« a do »Revue historique de droit français«, jejímž spoluzakladatelem jest, a vydal kommentované překlady Démosthena. {{Konec formy}} jg6ls5w7hniq6k2br2sws4v5saxz6ew 0 100159 345646 2026-10-28T05:25:07Z Lenka64 2855 n 345646 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dareste de la Chavanne | ČÁST = Daret | DALŠÍ = Dár Fertít }} {{Textinfo | TITULEK = Daret | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;50. {{Kramerius|nkp|04c355a0-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Daret''' [darè] {{Prostrkaně|Pierre}}, ryjec a kreslič franc. (* 1604 v Paříži — † 1678 na zámku Luque u Daxu). V Italii, kde strávil několik let svého mládí, obíral se malířstvím, ale později, když vrátil se do Francie, jal se rýti a vydal ''Tableaux historiques'', řadu portraitů historických, pak množství rytin dle originálů van Dykových, G. Seghersových, Carracciových, Lesneurových, Caravaggiových a j. Byl nad míru plodným a práce jeho vynikají solidností. Některé jeho rytiny jsou zvláště důležity pro kulturní historii 1. pol. XVIII. věku. {{Konec formy}} bldwiqudm1lg4gij37ngae6dbmtrmia 0 100160 345647 2026-10-28T05:28:58Z Lenka64 2855 n 345647 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Daret | ČÁST = Dár Fertít | DALŠÍ = Dár-Fúr }} {{Textinfo | TITULEK = Dár Fertít | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;50. {{Kramerius|nkp|04c355a0-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Dár Fertít''' viz {{Prostrkaně|[[../Fertít/]]}}. {{Konec formy}} b6gezknmqoqei2iarpb37qol81aslpc 0 100161 345652 2026-10-28T06:27:14Z Lenka64 2855 n 345652 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dár Fertít | ČÁST = Dár-Fúr | DALŠÍ = Dargan }} {{Textinfo | TITULEK = Dár-Fúr | AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;50-51. {{Kramerius|nkp|04c355a0-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Dárfúr }} {{Forma|proza}} '''Dár-Fúr''', krajina ve střední Africe ve východ. Súdáně, dříve samostatný sultanát, potom provincie egyptská, nyní v moci máhdíově, rozkládá se mezi 21° 45'— 28° 25' s. š. a 11° 36′ — 15° 40‘ v. d. a mezuje na sev. s Libyckou pouští, na záp. s Vadájem, na jihu s Dár-Fertítem, na vých. s Kordofánem. Rozloha udává se na 450—500.000 ''km²'', často však rozumí se '''D'''-em toliko horské jádro celé země Džebel Marra. Povrchem svým jest '''D'''. většinou rovinatá step; jenom střed jest mocná hornatina, kdežto v ostatních částech kopce a hřbety většinou osaměle vystupují. Hlavní pohoří Džebel Marra jest veskrze původu sopečného, všady vykazuje lávu a žulu a vztyčuje se na jihozáp., kde jest nejvyšší, do 1830 ''m''. Táhnouc se v délce 200 ''km'' od ssv. k jjz., vysílá na všecky strany odnože dosti vysoké, jež však znenáhla přecházejí v roviny. Vých. a sev.-vých. čásť země skládá se hlavně ze žuly, toliko mezi Fodžou a Fašerem vyskytuje se červený a bílý pískovec; na severových. objevují se také značnější pohoří Džebel Vanda, pískovcový Džebel Tagabo a žulový Džebel Medob (přes 1100 ''m'') s četnými a význačnými stopami zaniklé činnosti vulkanické. Jižně od 12° s. š. rozkládá se širá alluviální rovina s tučnou černou půdou, z níž vynikají jednotlivé kopce osamělé jako vrcholy zasypaného pohoří a dosahují sotva 500 ''m'' výše (Kalaka 440 ''m'', Sekka 370 ''m'', Dango 460 ''m''); místy objevují se na rovině této písečné duny, kdežto za doby deštivé mění se v nekonečné jezero. Vodopisně je '''D'''. země chudá. Vody stále tekoucí má toliko Džebel Marra, a to jen ve vyšších polohách, ostatně však jest země veskrze rozbrázděna vyschlými koryty potoků a řek, ve kterých voda proudí toliko za dešťů (od července do září) a nedlouho po nich; nicméně i v ostatních dobách ročních rozvádějí vláhu vodou zpodní, která v nepatrné hloubce již se vytryskuje. Z koryt těchto (''vádí'') směřují na záp. Vádí Sunot, níže Kadža a Kia zvaný, a Vádí Azúm, spojující se v Bahr-es- Salámát, jenž vlévá se nepochybně do ř. Šarí. Jižní odnože Džebel-Marry vysílají k této soustavě koryt Vádí-Saláh, vtékající do Vádí Azúmu a Vádí Tokmonu, pobočky Bahr-es-Salámátu. K jihu směřují Vádí Gendi, Vádí Njerle a Vádí Ibra, jež v území Dár-Kalaka se spojují a vlévají se do Bahr-el-Arabu, potom Vádí-el-Kúh a Vádí Gechára, směřující nejspíše též k Bahr-el-Arabu. Vádí Anka, temenící se na sev. svahu Džebel Marry, ústí se pode jménem Vádí Málik již. od Staré Dongoly do Nílu. Na sev. Vádí Abú Harrás ztrácí se v poušti. Podnebí jest horké, avšak v zimních měsících někdy klesá teploměr pod bod mrazu. Z užitečných nerostů vyskytují se v '''D'''-u železo (hlavně na vých.), měď, zlato, antimon, olovo a j., dobývá se však toliko ve skrovném množství železo a měď; soli nabývá obyvatelstvo luhováním solnaté hlíny a ze solnatých jezírek. Kde půda jest dostatečně zavlažována, vyniká bujným rostlinstvem (adansonie, tamarindy, citlivky, stromovité euphorbie, palmy, ve vých. končinách datlovník), ze zvířeny pak vyskytují se slon, nosorožec, lev, pardál, hyéna, šakal, pštros a j. Počet obyvatelstva páčen dříve Nachtigalem na 4 mill. duší, Mason odhadl jej nejvýše na 1,500.000. a to Fórů 750.000, Arabů asi 500.000, ostatních kolem 250.000 duší, nyní však jest '''D'''. dle udání missionářů uniklých ze zajetí máhdíova skoro liduprázden. Jádro obyvatelstva tvoří {{Prostrkaně|Fórové}} nebo {{Prostrkaně|Fúrové}}, negři to se značným příměskem krve arabské, kteří obývají hornatý střed '''D'''-u. Arabové rozptýleni jsou skoro po celé zemi, hlavně ve městech, a náležejí nejvíce kmenům Homr, Baggára a Zijádie. Mimo to rovněž po celé zemi žijí tu Tukrurové, na sev.-záp. obývají Fulbové, na vých. také Berlové, něco Bedžů a Bišárů. Fórové povstali sloučením Dadžů, Tundžurů a Zogávů; mají vlasy dlouhé a tuhé; nos dosti vypouklý, rty tenké, obličej dosti ovální, pleť hnědočernou, mnohdy však dosti světlou, a přebývají v t. zv. tokulech, t. j. chatrčích kuželovitých, zbudovaných z prosné slámy a obehnaných trnitým plotem. Bohatí Fórové odívají se v šat z muselínu nebo anglického kalika a nosí mimo to ještě plášť a červenou tureckou kápi, zvanou »tarbuš«, kdežto chudší obyvatelstvo má šat toliko na trupu, ponechávajíc hlavu, paže a nohy nepokryty. Ženy nosí veliké stříbrné náušnice, náramky na rukou i na nohou a v nose kroužky. Jazyk Fórů sluje gondžara a jest značně promíšen živly arabskými; panujícím náboženstvím jest islám. Zaměstnáním obyvatelstva jest hlavně rolnictví a chov dobytka. V hornatých částech země lépe zavlažovaných pěstuje se pšenice, duchu (''Pennisetum typhoideum''), durrah (''sorghum''), kukuřice, boby, okurky, konopě, tabák, bavlník, indych. Skalnatý a písčitý sever a východ jsou méně úrodny než dobře zavlažovaný západ a jih, kdež vyskytují se lesy a hojně rostlin cibulovitých. Chov dobytka kvete hlavně na záp. a jihozáp.; nejvíce chová se skot, potom koně malí sice, ale velmi vytrvalí, osli, ovce, na vých. pak a na sev. na pokraji pouště chová se velbloud. Vedle orby a chovu dobytka provozuje obyvatelstvo různá řemesla, hlavně tkalcovství, barvířství, koželužství i kovářství a dár-fúrské hroty ke kopím, šípy, luky, hospodářské nářadí i kůže jsou velmi ceněny. Obchod před opanováním '''D'''-u mahdisty byl znamenitý a v '''D'''-u stýkaly se obchodní cesty mezi Egyptem, Pokonžím a záp. Súdánem; hlavními předměty tehdejšího obchodu byly klovatina, slonovina, volské kůže, kamenec, pštrosí péra, bavlněné látky, nejvíce však otroci; jaké jsou nynější poměry obchodní, není známo. Pro politickou správu za sultanátu byla země rozdělena ve 4 prov. podle stran světových: Dár-er-Ríh (sev.), Dár-er-Soba (vých.), Dár-er-Sajjid (jih) a Dár-er-Garb (záp.); každou provincii spravoval magdom, jednotlivé pak vesnice měly zvláštní náčelníky. Za dob egyptského panství zavedena tu, pokud bylo možno, správa egyptská. — Zakladatelem sultanátu dár-fúrského uvádí se Delíl, jenž v XV. stol. zřídil si říši v pohoří Marra a nejbližším sousedství. V zápasech o trůn vzniklých mezi vnuky Delílovými zvítězil Tunsam nad bratrem Kurnem, který však záhy podlehl Sollonovi, synu Kurnovu. Sollon (1596 až 1636) zavedl v zemi pevný řád a učinil islám státním náboženstvím, nástupci pak jeho Meisa (1637—1682) a Ahmed Bekr (1682 až 1722) rozšířili hranice říše na vých. přes Kordofan a Sennár až k Nílu a Atbaře. Ale již po jeho smrti za sultánů Muhammeda Daury, Omara Léle, Abula-Ghasama a Muhammeda Tirába zmítána říše vnitřními nepokoji a nájezdy Vadájců, tak že ani schopný bratr Tirábův Abd-ur-Rahmán (1785 — 1799), jenž za sídlo své zvolil Fášer, nemohl zemi zjednati pokoje. Za nástupce jeho Abd-ul Fadla (1799 až 1839) ztracen Kordofán. Po Muhammedu Hasínovi (1839—74) nastoupil Bráhím, poslední domácí sultán dár-fúrský. Poměry k Egyptu byly ode dávna napjaty a již Mehmed Ali vy pravil vojsko proti '''D'''-u, který se mu dle jména podrobil, ale panství to ve skutečnosti neuznáváno, ba '''D'''. uzavřen jest úplně Egypťanům. K úplné roztržce došlo pak, když Egypťané, zmocnivše se též horního Ponílí zakázali dovoz otroků z '''D'''-u a tím připravili zemi o nejdůležitější její příjem. V nepřátelství odtud vzniklém vtrhl Ismáíl paša do '''D'''-u, porazil sultána Brahíma, jenž v boji zahynul, v bitvě u Menováči (1874) a učinil z '''D'''-u provincii egyptskou. Ale panství egyptské trvalo jen krátkou dobu. R. 1883, když vypuklo povstání máhdíovo, povstali Fórové proti chedívovi, zajali egyptského guvernéra a prohlásili se za svobodné, ale záhy musili uznati neobmezené panství máhdíovo, k jehož říši dosud '''D'''. náleží. — Prozkoumána byla země od Browna na konci XVIII. stol., od Cunyho r. 1858, od Nachtigala 1873—74 a nejdůkladněji pracemi egyptského generálního štábu. Srv. Perron, Voyage au Darfur, par le cheikh Mohammed Ebn Omar el Tounsy (Paříž, 1845); Pfund, Reisebriefe aus Kordofán und Darfur (Hamburk, 1878); Nachtigal, Sahara und Sudan (Berlín a Lipsko, 1879—89, 3 sv.), Mason-Bey, Dar-For (Peterm. Mitth. 1880, 377); Paulitschke, Die Sudanländer (Freiburk v Br., 1885); Buchta, Der Sudan (Lipsko, 1888). ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' {{Konec formy}} r3g87xcs0mgawo22v5tt2ouzfbkkszg 0 100162 345664 2026-10-28T07:21:58Z Lenka64 2855 n 345664 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dár-Fúr | ČÁST = Dargan | DALŠÍ = D’Argen }} {{Textinfo | TITULEK = Dargan | AUTOR = [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;51. {{Kramerius|nkp|04f0a730-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Dargan''', {{Prostrkaně|William}}, inženýr irský (* 1801 — † 1867), získal sobě svou činností při stavbě železniční sítě irské a stavbou skleněného paláce pro průmyslovou výstavu v Dublině r. 1853 znamenitou pověsť a velké zásluhy. Ale on nebyl toliko navrhovatelem, nýbrž zakládal také společnosti akciové ke skutečnému provedení a povzbuzoval skleslou mysl akcionářů nasazením vlastního jmění. Největší železnice, jejíž stavbu řídil, jest irská »Great-Southern-and Western«; dráha dublinsko-wicklowsko-wexfordská, as 69 angl. mil dlouhá, kteréž vystavěl as 50 angl. mil, byla větším dílem jeho majetkem. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]'' {{Konec formy}} j34wpkwmd3ku4dpudh7bodghg8ak82n 0 100163 345666 2026-10-28T07:29:04Z Lenka64 2855 n 345666 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Dargan | ČÁST = D’Argen | DALŠÍ = Darginci }} {{Textinfo | TITULEK = D’Argen | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;51. {{Kramerius|nkp|04f0a730-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''D’Argen.''', zool. skratek = {{Prostrkaně|d’Argenville}}. {{Konec formy}} 6etvxpni6807jck6ytqdmiyjhgwe3jp 0 100164 345667 2026-10-28T07:35:58Z Lenka64 2855 n 345667 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = D’Argen | ČÁST = Darginci | DALŠÍ = Dargo }} {{Textinfo | TITULEK = Darginci | AUTOR = [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;51. {{Kramerius|nkp|04f0a730-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Dargové }} {{Forma|proza}} '''Darginci''' ({{Prostrkaně|Dargua}}, {{Prostrkaně|Dargva}}), skupina kmenů lesghických, obývající na východním svahu Dagistánu ke Kaspickému moři se sklánějícím. Jest jich as 88.000 duší a rozdělují se na Kaitachy, obývající v údolí řeky Rubas-čáj, Varkuny s Kubači na západ od Kaitachů a na Akuše na severu od obou prvých. Mezi sebou jsou rozlišeni pouze dialekticky. Jméno '''D'''-ců jest označení zcela libovolně volené, neboť jednotliví kmenové mají vlastní jména a přidávají k nim pouze označení Dargua, což znamená »společnost«. Dialekty '''D'''-ců tvoří severovýchodní, samostatnou skupinu jazyků lesghických. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' {{Konec formy}} 96igkz9h4thn7e1t05jqywqauym9whu 0 100165 345669 2026-10-28T08:14:32Z Lenka64 2855 n 345669 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | PŘEDCHOZÍ = Darginci | ČÁST = Dargo | DALŠÍ = Dargomyžskij }} {{Textinfo | TITULEK = Dargo | AUTOR = [[Autor:Josef Tomek|Josef Tomek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1893. S.&nbsp;51. {{Kramerius|nkp|04f0a730-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Dargo''', velká osada čečenská na středním Kavkáze, v oblasti Terské, okr. groznajském, na horním Aksaji, v l. 1839—45 stálé sídlo Šámilovo, jeho skladiště a zbrojnice, památná výpravou gen. hraběte Voroncova, jenž vypudiv Šámila z přepevných jeho postavení v Ičkerijském lese, obsadil aul '''D'''. od protivníka zatím opuštěný a spálený. Za výpravu tu Voroncov odměněn titulem knížecím. ''[[Autor:Josef Tomek|JTk.]]'' {{Konec formy}} l0k0p3zf9su6td00f21e5l4sal2y243 0 100166 345671 2026-10-28T11:24:27Z Lenka64 2855 n 345671 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Aikman, William |PŘEDCHOZÍ= Aikin, John |DALŠÍ= Ailanthus }} {{Textinfo |TITULEK= Aikman, William |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Aikman, William}}''' (1682–1731), britský portrétista, který se narodil v Cairney v hrabství Forfarshire. Otec si přál, aby se stal právníkem, avšak on následoval své přirozené sklony a stal se žákem sira Johna Mediny, tehdy předního skotského malíře. V roce 1707 odešel do Itálie, kde tři roky pobýval v Římě; poté cestoval do Konstantinopole a Smyrny a v roce 1712 se vrátil domů. V Edinburghu, kde několik let působil jako portrétista, se těšil přízni vévody z Argyllu. Po přesídlení do Londýna v roce 1723 brzy získal řadu významných zakázek. Za jeho nejzdařilejší dílo je snad možné považovat portrét básníka Gaye. Namaloval rovněž autoportrét a podobizny Fletchera ze Saltounu, Williama Carstarese a básníka Thomsona. Jeho portréty byly zpravidla věrné a stylem se velmi úzce přibližovaly tvorbě sira Godfreyho Knellera. Aikman zaujímal významné postavení v literárních kruzích a k jeho osobním přátelům patřili Swift, Pope, Thomson, Allan Ramsay, Somervile a Mallet. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Aikman, William]] et6jccxcmhjjekwcj0lo11jzx09ecg8 0 100167 345672 2026-10-28T11:33:27Z Lenka64 2855 n 345672 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allan, David |PŘEDCHOZÍ= Allamanda |DALŠÍ= Allan, Sir Hugh }} {{Textinfo |TITULEK= Allan, David |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allan, David}}''' (1744–1796), skotský malíř historických námětů, který se narodil v Alloa. Po sedmi letech úspěšného studia na Foulisově malířské akademii v Glasgow, kterou opustil v roce 1762, získal podporu lorda Cathcarta a Erskina z Maru – na jehož panství se sám narodil. Právě Erskine z Maru mu poskytl prostředky k cestě do Říma (1764), kde strávil řadu let především kopírováním děl starých mistrů. Mezi jeho tehdejší původní tvorbu patří obraz „Původ portrétu“, znázorňující korintskou dívku, která obkresluje stín svého milence, jenž se proslavil díky vynikajícímu mědirytině Domenica Cunega. Za toto dílo získal v roce 1773 zlatou medaili Akademie svatého Lukáše v kategorii nejlepší historická kompozice. Po návratu z Říma v roce 1777 pobýval nějaký čas v Londýně, kde se věnoval portrétní malbě. V roce 1780 přesídlil do Edinburghu, kde byl po smrti Alexandera Runcimana (1786) jmenován ředitelem a mistrem Akademie umění. Zde vytvořil řadu maleb i leptů, včetně akvatint, přičemž jeho nejznámější díla – jako „Skotská svatba“, „Tanec na Vysočině“, „Stolice pokání“ či ilustrace k pastýřské hře „The Gentle Shepherd“ – vynikají komickým humorem. Byl označován za „skotského Hogartha“, ačkoli jeho žertovné výjevy toto přirovnání snad ani plně neopravňují. Allan zemřel v Edinburghu 6. srpna 1796. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allan, David]] 6yjw78g0g2u0hem2346kpeytkf7h8zj