Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.48.0-wmf.1 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 100247 345834 2026-10-31T13:12:57Z Lenka64 2855 n 345834 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allan, Sir Hugh |PŘEDCHOZÍ= Allan, David |DALŠÍ= Allan, Sir William }} {{Textinfo |TITULEK= Allan, Sir Hugh |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allan, Sir Hugh}}''' (1810–1882), kanadský finančník, který se narodil 29. září 1810 v Saltcoats ve skotském hrabství Ayrshire jako syn kapitána Alexandera Allana, velitele lodi. V roce 1826 emigroval do Kanady a v roce 1831 nastoupil do přední montrealské firmy zabývající se stavbou lodí a přepravou obilí; v roce 1835 se v ní stal společníkem. Roku 1853 založil paroplavební společnost Allan Line, jejíž lodě zajišťovaly spojení mezi Montrealem, Liverpoolem a Glasgowem. Až do své smrti byl úzce spjat s hospodářským rozvojem a prosperitou Kanady a v roce 1871 byl za své zásluhy povýšen do rytířského stavu. V letech 1872–1873 získal od kanadské vlády koncesi na výstavbu železnice Canadian Pacific, avšak odhalení týkající se jeho finančních příspěvků Konzervativní straně vyvolala tzv. „pacifický skandál“ (viz Kanada, Dějiny) a dotyčná společnost byla krátce nato zrušena. Zemřel v Edinburghu 9. prosince 1882. <small>Viz J. C. Dent, ''Canadian Portrait Gallery'' (1881).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allan, Sir Hugh]] q2j2tq31qpza15nkm19hxqfsiyx46il 0 100248 345835 2026-10-31T14:13:36Z Lenka64 2855 n 345835 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allan, Sir William |PŘEDCHOZÍ= Allan, Sir Hugh |DALŠÍ= Allan-Despréaux, Louise Rosalie }} {{Textinfo |TITULEK= Allan, Sir William |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allan, Sir William}}''' (1782–1850), skotský malíř, který se narodil v Edinburghu. Již v útlém věku začal studovat na škole designu, kterou v Edinburghu zřídila Správní rada pro umění a manufaktury. Mezi jeho spolužáky patřili John Wilkie, rytec John Burnet a další osobnosti, které se později proslavily jako umělci. Allan a Wilkie zde sedávali u jednoho stolu, studovali stejné předlohy a navázali celoživotní přátelství. Allan poté nějakou dobu pokračoval ve studiu v Londýně; jeho pokus prosadit se tam však nebyl úspěšný. Poté, co v roce 1805 vystavil v Královské akademii svůj první obraz, „Cikánský chlapec s oslem“, dílo ve stylu malíře Opieho, rozhodl se navzdory svým skromným finančním prostředkům hledat štěstí v cizině. Ještě téhož roku se vydal do Ruska, avšak nepřízeň počasí jej zahnala do Klaipėdy. Zde nějaký čas pobýval a živil se kreslením. Nakonec přece jen dorazil do Petrohradu, kde mu laskavost dvorního lékaře sira Alexandera Crichtona a dalších přátel zajistila dostatek zakázek. Díky cestám do jižního Ruska, Turecka, na Krym a do Čerkeska zaplnil své skicáře živými náčrty, které později znamenitě využil ve svých obrazech. V roce 1814 se vrátil do Edinburghu a v následujících dvou letech vystavil v Královské akademii díla „Čerkesští zajatci“ a „Baškirové odvádějící trestnance na Sibiř“. První z těchto obrazů zůstal dlouho neprodán, což malíře natolik sklíčilo, že dokonce uvažoval o odchodu do Čerkeska. Tehdy však díky laskavosti sira Waltera Scotta proběhla sbírka, v níž se vybralo 1000 guinejí; obraz byl následně rozlosován a připadl hraběti z Wemyssu. Přibližně ve stejné době navštívil Edinburgh velkokníže Mikuláš, pozdější ruský car, který zakoupil Allanovy obrazy „Sibiřští vyhnanci“ a „Haslan Geraj překračující řeku Kubáň“. Tato událost znamenala zásadní obrat v malířově kariéře, neboť o jeho díla začali mít zájem sběratelé. V období od této chvíle do roku 1834 dosáhl svých největších úspěchů a upevnil svou slávu díky dílům s náměty ze skotských dějin. Mezi jeho nejvýznamnější práce v tomto žánru patřily: „Arcibiskup Sharpe na Magus Mooru“, „John Knox napomíná skotskou královnu Marii“ (1823), podle obrazu vytvořil rytec Burnet mědirytinu, „Skotská královna Marie podepisuje svou abdikaci“ (1824) a „Regent Murray zastřelen Hamiltonem z Bothwellhaughu“. Právě poslední jmenované dílo mu v roce 1825 zajistilo zvolení za přidruženého člena Královské akademie. K jeho dalším dílům se skotskou tematikou patří „Lord Byron“ (1831), portréty Waltera Scotta a obraz „Sirotek“ (1834), na němž je zachycena Anne Scottová sedící u křesla svého zesnulého otce. V roce 1830 byl kvůli zánětu očí nucen vyhledat příznivější podnebí; navštívil Řím, Neapol a Konstantinopol. Vrátil se s bohatou sbírkou podkladů, které skvěle využil například v díle „Trh s otroky v Konstantinopoli“ a v dalších svých pracích. V roce 1834 navštívil Španělsko a Maroko a v roce 1841 znovu zavítal do Petrohradu. Zde na carovu žádost vytvořil obraz „Petr Veliký učí své poddané stavbě lodí“; ten byl v roce 1845 vystaven v Londýně a dnes je umístěn v petrohradském Zimním paláci. Díla jako „Polští vyhnanci“ či „Maurský milostný dopis“ mu v roce 1835 zajistila řádné členství v Královské akademii. Po smrti malíře Wilkieho (1841) se stal prezidentem Královské skotské akademie a královským malířem pro Skotsko; v roce 1842 byl navíc povýšen do rytířského stavu. V pozdějších letech se věnoval především malbě bitevních scén; jeho posledním dokončeným dílem byl druhý obraz z dvojice pláten věnovaných bitvě u Waterloo. Zemřel 22. února 1850 a zanechal po sobě rozměrný, avšak nedokončený obraz s názvem „Bruce u Bannockburnu“. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allan, Sir William]] rdgf6j9m1vr5g8qrmtn9t0fv2ei3y4a 0 100249 345836 2026-10-31T14:26:45Z Lenka64 2855 n 345836 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allan-Despréaux, Louise Rosalie |PŘEDCHOZÍ= Allan, Sir William |DALŠÍ= Allantoin }} {{Textinfo |TITULEK= Allan-Despréaux, Louise Rosalie |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allan-Despréaux, Louise Rosalie}}''' (1810–1856), francouzská herečka, která byla „objevena“ Talmou v Bruselu v roce 1820, kdy s ním hrála roli Joas v tragédii ''Athalie''. Na jeho radu si změnila příjmení Ross na dívčí jméno své matky a pod jménem slečna Despréauxová získala angažmá v divadle Comédie-Française, kde zpočátku ztvárňovala dětské role. Současně studovala na konzervatoři. V roce 1825 získala druhou cenu v oboru komedie a byla angažována pro role naivních dívek (ingénues) v Comédie-Française; v této poloze poprvé vystoupila 8. prosince 1826 jako Jenny ve hře ''L’Argent''. V roce 1831 se řediteli divadla Gymnase podařilo přesvědčit ji, aby přešla do jeho souboru. Šest let, která zde strávila – a během nichž se provdala za herce téhož souboru Allana – bylo jednou nepřetržitou řadou triumfů. Poté přijala angažmá ve francouzském divadle v Petrohradě. Když se vrátila do Paříže, přivezla s sebou, jak uvádí Legouvé, dílo, na které narazila prostřednictvím ruského překladu: malou komedii, jež nebyla nikdy předtím uvedena a na niž se téměř zapomnělo. Ti, kteří ji znali, ji však považovali za půvabný kus v duchu Marivauxe – šlo o hru Alfreda de Musseta ''Un Caprice'', kterou s úspěchem hrála již v Petrohradě. Volba tohoto titulu pro její návrat na scénu Comédie-Française (1847) položila základ Mussetově trvalé slávě dramatika. V následujícím roce byla v témže divadle uvedena jeho komedie ''Il ne faut jurer de rien'', což otevřelo cestu k inscenování jeho dalších, významnějších děl. Mezi hry jiných autorů, v nichž paní Allanová v Comédie-Française sklidila zvláštní uznání, patřily ''Par droit de conquête'', ''Péril en la demeure'', ''La joie fait peur'' a ''Lady Tartuffe''. V posledním z nich, v roli čítající pouhých padesát veršů a po boku samotné velké Rachel, přesto obstála jako herečka první velikosti. Paní Allanová zemřela v Paříži v březnu 1856, na vrcholu své popularity. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allan-Despréaux, Louise Rosalie]] idpnpoxpqfycl3u2qpplc1k1j1jj1ps 0 100250 345837 2026-10-31T15:04:09Z Lenka64 2855 n 345837 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allamanda |PŘEDCHOZÍ= Allahabad |DALŠÍ= Allan, David }} {{Textinfo |TITULEK= Allamanda |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Alamanda }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allamanda}}''', rod keřovitých, stálezelených popínavých rostlin, pojmenovaný po J. N. S. Allamandovi (1713–1787) z Leidenu, patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae) a jeho domovem je tropická Amerika. Některé druhy se pěstují ve sklenících pro krásu svého olistění a květů; květy, uspořádané v bohatých latách, mají nálevkovitou korunu s úzkou trubkou a bývají často žluté. Pěstování těchto rostlin je poměrně snadné a velmi působivě vypadají, jsou-li vedeny po drátech pod střešní konstrukcí skleníku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allamanda]] aczeubvjkjm6mz5p21drq2qxzkdyw65 0 100251 345838 2026-10-31T15:30:35Z Lenka64 2855 n 345838 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Allahabad |PŘEDCHOZÍ= Allah |DALŠÍ= Allamanda }} {{Textinfo |TITULEK= Allahabad |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Prajágrádž }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Allahabad}}''', město v Britské Indii, hlavní město Spojených provincií Ágra a Ódh, které dalo své jméno okresu i správnímu celku. Město leží na soutoku řek Gangy a Jamuny, na 25° 26′ severní šířky a 81° 50′ východní délky, ve vzdálenosti 564 mil od Kalkaty po železnici. Jeho nejvýraznějším prvkem je pevnost, která se tyčí přímo na břehu soutoku a zcela ovládá plavbu na obou řekách. Uvnitř pevnosti se nacházejí pozůstatky nádherného paláce, který nechal vybudovat císař Akbar a jenž byl kdysi jedním z jeho oblíbených sídel. Velká část paláce byla zničena a jeho hlavní sál byl přeměněn na zbrojnici. Mimo pevnost patří k nejvýznamnějším památkám karavanseráj a zahrady Chusra – syna císaře Džahángíra – a také Džámi Masdžid neboli Velká mešita. Když město poprvé přešlo do rukou Angličanů, sloužila tato mešita jako obydlí pro vojenského velitele posádky a později jako shromažďovací sál. Nakonec byla vrácena původním majitelům, avšak muslimové ji považovali za znesvěcenou, a proto již nikdy nesloužila jako místo bohoslužeb. Název Alláhábád (Illáhábád) město získalo v době, kdy císař Akbar nechal vybudovat velkou pevnost. Hinduisté je dodnes znají pod jeho starobylým jménem Prag či Prajág („místo oběti“) a město zůstává jedním z nejvýznamnějších cílů hinduistických poutí. Svou posvátnost odvozuje od toho, že je považováno za soutok tří posvátných řek – Gangy, Jamuny a Sarasvatí. Tato poslední jmenovaná řeka se však ve skutečnosti ztrácí v píscích oblasti Sirhind, 400 mil severozápadně od Alláhábádu. Hinduisté tvrdí, že se tato řeka s ostatními dvěma spojuje pod zemí; v podzemním chrámu pod pevností je pak za vody řeky Sarasvatí označována vlhkost, která stéká po skalních stěnách. V Alláhábádu se každoročně na soutoku řek koná velký trh, a to u příležitosti významné slavnosti rituálních koupelí, která připadá na úplněk hinduistického měsíce mágh. Akce známá jako Mágh-méla trvá celý měsíc a v běžných letech ji navštěvuje až 250 000 lidí, ať už z náboženských, či obchodních důvodů. Každý dvanáctý rok se koná zvláštní událost zvaná Kumbh-méla, které se v jeden okamžik účastní milion věřících. V roce 1765 získali Britové Alláhábád od avadhského vezíra a určili jej jako sídlo pro Šáh Álama, titulárního dillíského císaře. Poté, co se tento panovník vydal do rukou Marathů, Britové město v roce 1771 opět převzali pod svou kontrolu a následně jej předali avadhskému návábovi. Ten jej nakonec v roce 1801 – spolu s celým okresem – postoupil Britům, a to jako náhradu za finanční příspěvek, který se vezír zavázal platit výměnou za britskou ochranu. Během povstání v roce 1857 se Alláhábád stal dějištěm jednoho z nejzávažnějších povstaleckých vystoupení a masakrů v Severozápadních provinciích. Pevnost bránila malá posádka složená z Evropanů a věrných Sikhů, dokud ji 11. června téhož roku nevysvobodil generál Neill. Mezi moderní stavby v Alláhábádu patří vládní sídlo, vrchní soud, památník lorda Maya a radnice, Muir Central College, knihovna a muzeum Thornhill and Mayne, ústřední věznice Naini a také anglikánská a římskokatolická katedrála. Řeku Jamunu zde překlenuje železniční most a přes řeku Gangu vedou dva pontonové mosty. Vojenské tábory (kantonmenty) poskytují zázemí pro všechny tři složky armády a slouží jako velitelství brigády spadající pod 8. divizi východního armádního sboru. V Alláhábádu vychází deník ''Pioneer'', pravděpodobně nejznámější anglicky psané noviny v Indii. Působí zde také americká misijní vysoká škola. Město představuje významný železniční uzel, který propojuje Bengálsko se střední Indií a Bombají, a rozvíjí se ve velké centrum vnitrozemského i vývozního obchodu. V roce 1901 zde žilo 172 032 obyvatel. Okres Allahabad má rozlohu 2811 čtverečních mil. Svým tvarem připomíná nepravidelný obdélník, přičemž je velmi obtížné přesně vymezit jeho hranice; na jednom konci totiž zasahuje do oblasti Oudh, zatímco na jihu se vesnice patřící ke státu Rewa a vesnice tohoto okresu vzájemně zcela promísily. Řeky Jamuna a Ganga ve svém soutoku vymezují úrodné území, které je dobře zavlažováno pomocí nádrží a studní. Hlavní pozemní spojení zajišťuje železnice East Indian Railway a silnice Grand Trunk Road. V roce 1901 zde žilo 1 489 358 obyvatel, což představuje pokles o 4 % za dané desetiletí, způsobený hladomorem. Správní celek Allahabad má rozlohu 17 270 čtverečních mil. V roce 1901 zde žilo 5 540 702 obyvatel, což znamená pokles o 4 % za uvedené desetiletí v důsledku hladomoru z let 1896–1897, který těžce dolehl na celou tuto oblast. Zahrnuje sedm okresů: Cawnpore, Fatehpur, Banda, Hamirpur, Allahabad, Jhansi a Jalaun. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Allahabad]] aqikjw0n4tpejzfee8da1h5my0xvc7q 0 100252 345839 2026-10-31T17:46:41Z Lenka64 2855 n 345839 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Avilés |PŘEDCHOZÍ= Avilés, Pedro Menéndez de |DALŠÍ= Avizandum }} {{Textinfo |TITULEK= Avilés |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Avilés }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Avilés}}''', neboli San Nicolás de Avilés (římská ''Flavionavia''), je přístavní město v severním Španělsku, v provincii Oviedo. Leží u zálivu Avilés, klikatého výběžku Biskajského zálivu, a je vzdáleno 24 mil po železniční trati západně od Gijónu. V roce 1900 mělo 12 763 obyvatel. Avilés je malebné město s nádechem starých časů, v němž se nachází několik historických paláců a gotických kostelů. Záliv, který je v nejužším místě směrem k pevnině překlenut pěkným mostem, slouží jako základna pro rybářskou flotilu a zastávka pro řadu pobřežních plavidel. Uhlí z dolů v provincii Oviedo se odtud přepravuje podél pobřeží; v roce 1904 objem nákladu expedovaného z Avilés poprvé překonal objem z Gijónu a dosáhl celkem více než 290 000 tun. Ve městě se vyrábí sklo a hrubší lněné i vlněné látky; v okolí se nacházejí cenné kamenolomy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Avilés]] pg2ogkr89d9v9ninh3zkk1u8ih7dtnc 0 100253 345840 2026-10-31T19:27:35Z Lenka64 2855 n 345840 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Astorga |PŘEDCHOZÍ= Astorga, Emanuele d' |DALŠÍ= Astoria }} {{Textinfo |TITULEK= Astorga |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Astorga}}''', město v severozápadním Španělsku, v provincii León; leží poblíž pravého břehu řeky Tuerto, v místě, kde se kříží železniční tratě Salamanca–La Coruña a León–Astorga. Počet obyvatel v roce 1900: 5573. Astorga byla v římských dobách známá jako Asturica Augusta; sloužila jako provinční metropole a sbíhaly se v ní čtyři vojenské cesty. Ačkoli byla v 5. století vypleněna Góty a později Maury, dodnes ji obklopují mohutné hradby římského původu. Zřícenina hradu v blízkosti města připomíná jeho strategický význam v 8. století, kdy byly Asturie, Galície a León centry odporu proti Maurům. Astorga je od 3. století sídlem biskupa a v minulosti byla pro velký počet duchovních, kteří v ní žili, nazývána „městem kněží“. Místní gotická katedrála pochází z 15. století. Město je spojeno s titulem markýze, který náleží rodu Osoriů; zříceniny jejich paláce, vypleněného v roce 1810 Francouzi, jsou dodnes předmětem zájmu. <small>Informace o historii Astorgy, zejména o jejích církevních dějinách, lze nalézt v anonymním díle ''Historia de la ciudad de Astorga'' (Valladolid, 1840), dále v knize ''Fundación de la ... iglesia ... de Astorga'' od P. A. Ezpelety (Madrid, 1634) a v práci ''Fundación, nombre y armas de ... Astorga'' od P. Junca (Pamplona, ​​1635).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Astorga]] etpg116r4flo6v9resjae6rvhbstabk 0 100254 345841 2026-11-01T11:17:56Z Lenka64 2855 n 345841 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Alcántara |PŘEDCHOZÍ= Alcantara |DALŠÍ= Alcavala }} {{Textinfo |TITULEK= Alcántara |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Alcántara |WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Alcántarský most|Alcántarský most]] }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Alcántara}}''', město v západním Španělsku, v provincii Cáceres, ležící na skalnatém vyvýšeném místě na levém břehu řeky Tajo, 7 mil od portugalských hranic. Počet obyvatel (v roce 1900): 3248. Alcántara (arabsky „most“) vděčí za své jméno velkolepému římskému mostu, který na severozápadě překlenuje řeku Tajo. Ten byl původně postaven kolem roku 105 n. l. na počest římského císaře Trajána, a to na náklady jedenácti lusitánských obcí. Je celý vybudován ze žulových kvádrů, bez použití malty, a tvoří jej šest oblouků různých velikostí; celková délka činí 616 stop a výška u středních pilířů, na nichž stojí opevněná brána, dosahuje přibližně 190 stop. Jeden z oblouků byl v roce 1213 zbořen a v roce 1553 znovu postaven; jiný byl v roce 1809 vyhozen do povětří britskými vojsky, a ačkoli byl provizorně obnoven, v roce 1836 byl opět zničen, aby se zabránilo průchodu karlistických sil. V roce 1860 však byla celá stavba restaurována. Na levém břehu, v těsné blízkosti mostu, stával malý římský chrám zasvěcený Trajánovi a dalším zbožštělým císařům. Je však sporné, zda Alcántara skutečně stojí na místě nějakého římského města, ačkoli ji archeologové někdy ztotožňují buď s lokalitou ''Norba Caesarea'', nebo s ''Interamnium''. Město proslulo kolem roku 1215 jako sídlo rytířského řádu z Alcántary. Mnozí velmistři tohoto řádu jsou pohřbeni v gotickém kostele ze 13. století. Ve městě se nachází ještě jeden pozoruhodný kostel, postavený v roce 1506. <small>Viz ''Antiguedades y santos de la muy noble villa de Alcántara'' od J. Ariase de Quintanadueñas (Madrid, 1661) a ''Retrato politico de Alcántara'' od L. Santibáñeze (Madrid, 1779).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Alcántara]] p0wq1zjye8gzvhf1uvymo7huakoar57 0 100255 345842 2026-11-01T11:32:17Z Lenka64 2855 n 345842 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Alcantara |PŘEDCHOZÍ= Alcamo |DALŠÍ= Alcántara }} {{Textinfo |TITULEK= Alcantara |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Alcantara}}''', malý brazilský námořní přístav ve státě Maranhão, ležící na západním břehu zálivu São Marcos, vzdálený po vodě 16 mil od města Maranhão. Má poměrně dobrý přístav a v okolí se pěstuje a odtud přepravuje vynikající bavlna a rýže. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Alcantara]] 0auw78r1x7iyxtesrur7tekvo2nap3h 0 100256 345843 2026-11-01T11:37:27Z Lenka64 2855 n 345843 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Alcamo |PŘEDCHOZÍ= Alcamenes |DALŠÍ= Alcantara }} {{Textinfo |TITULEK= Alcamo |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Alcamo}}''', město na Sicílii v provincii Trapani, ležící 24 mil vzdušnou čarou západojihozápadně od Palerma (51,5 míle po železnici). Počet obyvatel činil v roce 1881 celkem 37 497 a v roce 1901 pak 51 809. Město založil roku 828 n. l. saracénský vůdce Al-Kamuk, který zde nechal postavit hrad (ten stojí dodnes, ačkoli prošel značnými úpravami); v roce 1233 však císař Fridrich II. město christianizoval a přesunul je na níže položené místo. Nacházejí se zde zajímavé středověké stavby. Okolní krajina je velmi úrodná a je zde čilý obchod se zemědělskými produkty. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Alcamo]] 2vd5oyen3d4u6ej8j1ji96kpq57yljz