Dějiny brněnské diecéze/Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze od roku 2016

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikiknihy</sitename>
    <dbname>cswikibooks</dbname>
    <base>https://cs.wikibooks.org/wiki/Wikiknihy:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.7</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikiknihy</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikiknihám</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Dějiny brněnské diecéze/Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze od roku 2016</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8005</id>
    <revision>
      <id>55348</id>
      <parentid>55275</parentid>
      <timestamp>2026-06-23T07:05:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Vianney nove</username>
        <id>6592</id>
      </contributor>
      <origin>55348</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="37063" sha1="i7rgl47cp0otxspk0gksgdcq6sac7t8" xml:space="preserve">'''Seznam zemřelých kněží (biskupů, kněží a jáhnů) brněnské diecéze od roku 2016'''

Jedná se o [[w:Římskokatolická církev|římskokatolické]] ''[[w:kněz|kněze]] [[w:Diecéze|diecézní]]'' nebo ''kněze [[w:Řehole|řeholní]]'', kteří působili alespoň krátký čas v [[w:diecéze brněnská|brněnské diecézi]] a zemřeli po roce 2016. Jedná se o nekompletní seznam, řazený chronologicky podle data úmrtí.

{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!jméno a příjmení kněze
!datum narození
!datum svěcení
!datum úmrtí
!jiné údaje
|-
|Mgr. Zdeněk Pospíšil
|{{dts|15|12|1933}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|02|02|2016}}
|Emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost Český Rudolec|Českém Rudolci]]. 
|-
|Mgr. [[w:Robert Maria Mayer|Robert Maria Mayer]], OFMConv.
|{{dts|06|01|1974}}
|{{dts|12|04|2008}}
|{{dts|05|02|2016}}
|Minorita. Farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Janů, Brno|Brně u sv. Janů]] a člen tamní komunity bratří minoritů, zemřel na následky vážného úrazu. Pohřben v hrobce kostela sv. Janů. 
|-
|ThDr. [[w:Antonín Sporer|Antonín Sporer]]
|{{dts|07|05|1940}}
|{{dts|21|12|1965}}
|{{dts|12|03|2016}}
|Někdejší farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zvole nad Pernštejnem|Zvoli nad Pernštejnem]]. Po r. 2010 inkardinován do litoměřické diecéze, kde působil jako farář ve Vysokém nad  Jizerou.  Zemřel  v Masarykově nemocnici v Jilemnici, pohřben ve Vysokém nad Jizerou.
|-
|Ing. Petr Chovanec, SDB
|{{dts|19|12|1959}}
|{{dts|04|07|1992}}
|{{dts|26|03|2016}}
|Salesián. Farní vikář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Líšeň|Brně-Líšni]]. 
|-
|Mons. [[w:Josef Valerián|Josef Valerián]]
|{{dts|15|03|1925}}
|{{dts|05|07|1949}}
|{{dts|27|03|2016}}
|V letech 1949-1951 kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]], pak spolu s P. Janem Podveským (viz r. [[../Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze 1960–2015|1994]]) zatčen a nespravedlivě vězněn v souvislosti s &quot;případem  Babice&quot;. Později působil v [[w:Římskokatolická farnost Lanžhot|Lanžhotě]], odkud byl přeložen jako farář na [[w:Římskokatolická farnost Moravec|Moravec]].
|-
|Josef Perout
|{{dts|18|08|1922}}
|{{dts|05|07|1946}}
|{{dts|22|05|2016}}
|Někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Jevišovice|Jevišovicích]]. Postupem času přišel o zrak a dožil v kněžském domově na Moravci.
|-
|Mgr. Josef Vítek
|{{dts|03|11|1935}}
|{{dts|22|06|1958}}
|{{dts|10|06|2016}}
|Výpomocný duchovní při kostele sv. Máří Magdaleny v Brně. 
|-
|Alois Sedlák
|{{dts|07|06|1922}}
|{{dts|05|07|1948}}
|{{dts|16|08|2016}}
|Emeritní duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Kostelní Myslová|Kostelní Myslové]]. 
|-
|Ing. Jiří Sedláček, CRV
|{{dts|04|04|1942}}
|{{dts|29|06|1991}}
|{{dts|24|09|2016}}
|Augustinián-kanovník (Widesheimské kongregace), farní vikář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Zvěstování Panny Marie, Brno-Tuřany|Brně-Tuřanech]]. Předtím administrátor v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Komín|Brně-Komíně]]. 
|-
|Stanislav Richter, SJ
|{{dts|10|11|1923}}
|{{dts|05|07|1947}}
|{{dts|31|10|2016}}
|Jezuita. Emeritní duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Vísky u Letovic|Vískách u Letovic]]. Dožil v kněžském domově na Moravci. 
|-
|Vojtěch Václav Málek, OH
|{{dts|20|08|1927}}
|{{dts|23|06|1973}}
|{{dts|09|11|2016}}
|Milosrdný bratr. Rektor [[w:Kostel svatého Leopolda (Brno)|kostela sv. Leopolda v Brně]] a člen tamní komunity Řádu milosrdných bratří sv. Jana z Boha. Přes vysoký věk a vlastní zdravotní obtíže obětavě sloužil nemocným v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří až do své smrti.
|-
|Václav Kelnar, SDB
|{{dts|30|03|1929}}
|{{dts|13|12|1970}}
|{{dts|21|12|2016}}
|Salesián. Trvalý jáhen v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách|Brně-Žabovřeskách]].  
|-
|[[w:Jan Josef Budil|Jan Josef Budil]], OSA
|{{dts|07|03|1928}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|19|04|2017}}
|Augustinián. Před r. 1989 duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Mutěnice|Mutěnicích]]. Výpomocný duchovní na Starém Brně a člen tamní augustiniánské komunity. Kaplan-senior Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Pohřben v hrobce augustiniánů na brněnském Ústředním hřbitově. 
|-
|Antonio Rivas Gonzales, OSA
|1968
|1992
|{{dts|01|08|2017}}
|Augustinián původem ze Španělska. V letech 1998-2000 působil na Starém Brně, v letech 2000-2017 pak v augustiniánské komunitě v klášteře při kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, naposledy jako farář malostranské farnosti. Zemřel nešťastnou náhodou během dovolené (utopil se). Pohřben v řádové hrobce augustiniánů ve španělské [[w:Palencia|Palencii]].
|-
|Mons. [[w:Jiří Krpálek|Jiří Krpálek]], O.Melit. 
|{{dts|06|09|1931}}
|{{dts|29|09|1967}}
|{{dts|06|08|2017}}
|Maltézský rytíř. Někdejší biskup &quot;skryté církve&quot;, po roce 1989 biskupský úřad nevykonával. Dlouholetý farář v [[w:Římskokatolická farnost Kuřim|Kuřimi]]. Od roku 2013 byl na odpočinku a sloužil jako duchovní správce sestrám dominikánkám ve Střelicích u Brna. 
|-
|Josef Fasora
|{{dts|08|03|1936}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|13|12|2017}}
|Rodák z Brna. Po kněžském svěcení působil v několika farnostech brněnské diecéze ([[w:Římskokatolická farnost Hodonín|Hodonín]], [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořice]], [[w:Římskokatolická farnost Popice u Hustopečí|Popice u Hustopečí]]). V roce 1978 emigroval a poté až do roku 1997 působil v Bolívii jako misionář. Po návratu byl ustanoven do Letovic a od r. 2001 jako farář do [[w:Římskokatolická farnost Nosislav|Nosislavi]]. V roce 2006 odešel na odpočinek a vypomáhal ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Deblín|Deblín]]. Pohřben v Tišnově.
|-
|Ing. Jan Rob, SDB 
|{{dts|17|12|1914}}
|{{dts|20|06|1948}}
|{{dts|03|01|2018}}
|Salesián. V letech 1948-1950 katecheta v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách|Brně-Žabovřeskách]]. V letech 1950-1954 v internaci, pak v civilním zaměstnání. Po roce 1968 působil ve farnostech litoměřické diecéze.  
|-
|Jiří Balabán 
|{{dts|12|04|1958}}
|{{dts|26|06|1983}}
|{{dts|23|01|2018}}
|Někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Batelov|Batelově]] a ex currendo v [[w:Římskokatolická farnost Panské Dubenky|Panských Dubenkách]]. V závěru života vypomáhal ve [[w:Římskokatolická farnost Vranov nad Dyjí|Vranově nad Dyjí]]. 
|-
|MUDr. Pavel Princ 
|{{dts|27|03|1929}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|08|03|2018}}
|Původně vystudoval medicínu a po pět let působil jako lékař. V letech 1968-1972 studoval teologii. Po kněžském svěcení působil krátce v [[w:Římskokatolická farnost Rosice u Brna|Rosicích u Brna]], poté přešel jako kooperátor do [[w:Římskokatolická farnost Moravské Budějovice|Moravských Budějovic]]. V letech 1980-2005 působil nejprve jako administrátor, později jako farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava, Brno-Obřany|Brně-Obřanech]]. V letech 2005-2013 byl nemocničním kaplanem psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích. Od r. 2013 žil na odpočinku v kněžském domově na Moravci. 
|-
|Matouš Sleziak, OFM 
|{{dts|08|02|1930}}
|{{dts|01|09|1968}}
|{{dts|13|04|2018}}
|Františkán. V závěru 70. let 20. století krátce působil v ilegální františkánské komunitě v Brně. Později byl nějaký čas duchovním správcem sester františkánek v Lechovicích. V letech 1991-2000 provinciál české provincie františkánského řádu. Dožil v kněžském domově ve Staré Boleslavi. Pohřben v hrobce františkánů na Olšanských hřbitovech v Praze.  
|-
|Heřman Josef Gustav Rakowski, O.Praem. 
|{{dts|08|08|1945}}
|{{dts|23|06|1968}}
|{{dts|14|04|2018}}
|Strahovský premonstrát. V letech 1992-1999 farář v Křenovicích u Slavkova. V letech 2008-2010 působil jako převor v Praze na Strahově. Poté v ostravsko-opavské diecézi, naposledy jako rektor duchovní správy na Mariahilf u Zlatých Hor (2012-2016). Zemřel v péči řeholních sester v Kroměříži, tamtéž pohřben v hrobě svých příbuzných. 
|-
|Mgr. Karel Pavlík, CSc.
|
|
|{{dts|27|04|2018}}
|Trvalý jáhen brněnské diecéze.  
|-
|František Puchnar
|{{dts|24|02|1934}}
|{{dts|01|07|1971}}
|{{dts|20|05|2018}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]] a později v [[w:Římskokatolická farnost Moravská Nová Ves|Moravské Nové Vsi]]. Později působil jako spirituál v kněžském semináři v Olomouci. V letech 1993-2010 byl pak farářem [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-zámek|u sv. Prokopa v Třebíči]]. V letech 2010-2016 pak vypomáhal v rodném [[w:Římskokatolická farnost Kdousov|Kdousově]]. Dožil v péči sester františkánek ve Velkém Újezdě u Jemnice. 
|-
|Josef Šiška
|{{dts|18|03|1934}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|19|06|2018}}
|Rodák z Brna, někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Boskovice|Boskovicích]]. V letech 1990-2014 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Lipovec u Blanska|Lipovci u Blanska]]. Od r. 2014 žil na odpočinku v charitním domově v Žernůvce u Tišnova. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Stanislav Kryštof
|{{dts|21|12|1939}}
|{{dts|26|06|1983}}
|{{dts|08|08|2018}}
|Rodák z Dubňan, někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Královopolské Vážany|Královopolských Vážanech]]. V letech 2002-2007 výpomocný duchovní ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]], [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]], [[w:Římskokatolická farnost Bory|Borech]] a [[w:Římskokatolická farnost Uhřínov|Uhřínově]]. Od roku 2007 výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Korolupy|Korolupech]], kde dožil. V Korolupech též pohřben. 
|-
|Bohuslav Bláha
|{{dts|24|02|1932}}
|{{dts|23|06|1957}}
|{{dts|23|08|2018}}
|Rodák z Domamili u Moravských Budějovic. Jako kooperátor působil postupně ve farnostech Třebíč-zámek, Prosiměřice, Dačice a v Jihlavě u sv. Jakuba. Po ztrátě &quot;státního souhlasu&quot; pracoval několik let v civilním zaměstnání, později souhlas získal znovu a působil nějaký čas v olomoucké arcidiecézi. Poté se mohl vrátit do brněnské diecéze. Celkem 32 let byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Všech svatých, Ořechov|Ořechově]]. Od roku 2013 žil na odpočinku a vypomáhal v Brně [[w:Kostel svaté Máří Magdalény (Brno)|u sv. Máří Magdaleny]]. Pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. 
|-
|Stanislav Muzikář, CSsR
|{{dts|23|07|1932}}
|1973
|{{dts|19|11|2018}}
|Redemptorista. V letech 1999-2004 působil v [[w:Římskokatolická farnost Tasovice|Tasovicích u Znojma]]. Od roku 2004 působil na Svaté Hoře u Příbrami, přičemž v letech 2004-2011 byl navíc ex currendo administrátorem [[w:Římskokatolická farnost Třebsko|farnosti Třebsko]] (obojí pražská arcidiecéze). Na Svaté Hoře dožil. Pohřben v hrobě redemptoristů na hřbitově v Příbrami. 
|-
|[[w:Alois Pernička|Alois Pernička]]
|{{dts|15|01|1948}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|28|11|2018}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Horní Slatina|Horní Slatině]]. 
|-
|[[w:Jan Palacký (kněz)|Jan Palacký]], SJ
|{{dts|21|12|1937}}
|{{dts|21|11|1971}}
|{{dts|31|12|2018}}
|Jezuita, člen brněnské jezuitské komunity. Vypomáhal v pastoraci při brněnském jezuitském kostele a v brněnské řeckokatolické farnosti. Nositel ''Ceny Celestina Opitze''.
|-
|Mgr. [[w:Dominik Josef Doubrava|Dominik Josef Doubrava]], O.Praem.
|{{dts|07|12|1945}}
|{{dts|24|06|1972}}
|{{dts|23|01|2019}}
|Strahovský premonstrát. Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořicích]], Břeclavi a Jihlavě. V letech 1976-1990 administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Rožná nad Pernštejnem|Rožné nad Pernštejnem]]. V letech 1990-1991 byl duchovním správcem v Brně-Židenicích. V letech 1991-2001 byl farářem v Jihlavě u sv. Jakuba. V letech 2001-2009 působil v olomoucké arcidiecézi na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 2009 odešel do českobudějovické diecéze a byl celkem 6 let administrátorem ve [[w:Římskokatolická farnost Lhenice|Lhenicích]] u Prachatic, přičemž rovněž vypomáhal v duchovní správě u ''Šedých sester III. řádu sv. Františka'' na Lomci u Vodňan. Roku 2015 odešel na odpočinek. Žil pak v kněžském domově v Českých Budějovicích-Suchém Vrbném a následně po přestěhování kněžského domova do Veselí nad Lužnicí v tamním ''Domově sv. Františka''. Pohřben v Chyškách u Milevska.
|-
|J.M. can. [[w:Milan Norbert Badal|Milan Badal]], ECLJ
|{{dts|15|08|1956}}
|{{dts|23|03|1991}}
|{{dts|24|03|2019}}
|Do roku 2016 dominikán (řeholním jménem Norbert), poté kněz pražské arcidiecéze. V letech 1996-2010 výpomocný duchovní na Starém Brně. V závěru života byl osobním tajemníkem kardinála Dominika Duky a administrátorem farnosti Hostivice v pražské arcidiecézi. V roce 2018 byl jmenován a ustanoven čestným kanovníkem karlštejnské kapituly. Církevní komtur Řádu sv. Lazara. 
|-
|Mgr. Ing. Pavel Kilian
|{{dts|20|02|1942}}
|
|{{dts|26|03|2019}}
|Trvalý jáhen ve [[w:Římskokatolická farnost Střelice u Brna|Střelicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Troubsko|Troubsku]]. 
|-
|Augustin Ladislav Gazda, OSB
|{{dts|22|02|1960}}
|{{dts|29|06|1991}}
|{{dts|19|06|2019}}
|Benediktin. Převor-administrátor [[w:Benediktinský klášter Rajhrad|benediktinského opatství v Rajhradě u Brna]] a farář [[w:Římskokatolická farnost Rajhrad|rajhradské farnosti]]. 
|-
|Mgr. Jan Kubát
|{{dts|05|04|1936}}
|{{dts|27|09|1958}}
|{{dts|25|06|2019}}
|V letech 1974-1992 farář v [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]]. Výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Rožná nad Pernštejnem|Rožné nad Pernštejnem]]. Pohřben v Radostíně nad Oslavou.
|-
|Mgr. Josef Havlát
|
|
|{{dts|29|06|2019}}
|Trvalý jáhen ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Němčice|Velkých Němčicích]]. Pohřben v Brně-Soběšicích. 
|-
|Michal František Pometlo, OFM
|{{dts|18|10|1935}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|20|08|2019}}
|Františkán. V letech 1974-1975 působil v ilegální františkánské komunitě v Brně. Od r. 1975 působil v tehdejší západní části pražské arcidiecéze (dnes plzeňská diecéze), od r. 1994 působil v různých funkcích v Praze v klášteře u Panny Marie Sněžné na Novém Městě (např. jako kvardián místní františkánské komunity, v l. 1998-2004 jako farář u Panny Marie Sněžné. Byl vyhledávaným zpovědníkem. 
|-
|Josef Čupr, SJ
|{{dts|30|01|1934}}
|{{dts|18|03|1972}}
|{{dts|09|10|2019}}
|Jezuita. Rodák z Býkovic ([[w:Římskokatolická farnost Dlouhá Lhota|farnost Dlouhá Lhota]]). Někdejší redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu. Bývalý provinciál české provincie jezuitského řádu. Od roku 2013 člen brněnské jezuitské komunity a duchovní správce sester františkánek komunity v klášteře na Grohově ulici. Pohřben v kryptě brněnského jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. 
|-
|Libor Salčák
|{{dts|16|01|1950}}
|{{dts|30|06|1990}}
|{{dts|19|12|2019}}
|Rodák ze Skalice na Slovensku. Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Bílovice|Velkých Bílovicích]] a ex currendo administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Zaječí|Zaječí]].
|-
|Mgr. Bernard Petr Slaboch, O.Praem.
|{{dts|20|03|1971}}
|{{dts|29|06|2000}}
|{{dts|07|01|2020}}
|Strahovský premonstrát. Rodák z Úhonic u Kladna v pražské arcidiecézi. V letech 2000-2002 farní vikář u sv. Jakuba v Jihlavě. Později působil v litoměřické diecézi a od roku 2009 byl farářem na Svatém Kopečku v olomoucké arcidiecézi. Zemřel v důsledku vážného onemocnění. Pohřben v rodných Úhonicích. 
|-
|Josef Lacko
|{{dts|16|12|1926}}
|{{dts|09|07|1986}}
|{{dts|22|01|2020}}
|Emeritní duchovní správce ''Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny'' v Brně. Pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.
|-
|Mgr. Jiří Landa
|{{dts|06|07|1947}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|11|02|2020}}
|Po vysvěcení působil jako kooperátor u sv. Jakuba v Brně. Po vojně pak u sv. Jakuba v Jihlavě.  půl roku v Hodoníně a tři roky v Telči. V letech 1980 –1990 působil jako administrátor v Olbramovicích, Našiměřicích a Vedrovicích. V srpnu 1990 byl ustanoven farářem v Moutnicích, odkud postupně spravoval i farnosti Žatčany, Blučinu a Měnín. V roce 1997 nastoupil jako farář do Vladislavi s excurrendem Střížov - Číměř. Ze zdravotních důvodů byl uvolněn ze služby faráře a působil jako výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, Brno-Královo Pole|Brně-Králově Poli]]. 
|-
|ThLic. Jordán Jaromír Vinklárek, OP
|{{dts|25|01|1925}}
|{{dts|27|06|1964}}
|{{dts|30|03|2020}}
|Dominikán, rodem ze Všechovic v olomoucké arcidiecézi. V letech 1990-1991 působil jako kaplan při kostele sv. Michaela a Brně. Posléze přednášel dogmatiku a spirituální teologii na CMTF UP v Olomouci a byl členem olomouckého dominikánského konventu. Od roku 2001 pak působil v Praze v dominikánském konventu a jako výpomocný duchovní při klášterním kostele sv. Jiljí. 
|-
|Mons. ICLic. Mgr. [[w:Jan Daněk (kněz)|Jan Daněk]]
|{{dts|11|05|1950}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|23|06|2020}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]] a děkan žďárského děkanátu. Soudce a defensor vinculi ''Diecézního církevního soudu v Brně'', homiletik (autor homiletických cyklů ''Sváteční slovo'', které vydávala olomoucká ''Matice cyrilometodějská''). V roce 2010 byl papežem Benediktem XVI. jmenován kaplanem Jeho Svatosti s titulem Monsignore. Pohřben v kněžské hrobce na novoměstském hřbitově. 
|-
|Karel Bobek
|{{dts|09|01|1935}}
|{{dts|27|06|1976}}
|{{dts|08|07|2020}}
|Původní profesí středoškolský pedagog v Dačicích. Po kněžském svěcení vystřídal několik působišť a od roku 1976 působil jako duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Vratěnín|Vratěníně]]. V roce 2009 odešel na odpočinek, přičemž zůstával ve Vratěníně jako výpomocný duchovní. V roce 2016 odešel do Domova svaté Anežky ve Velkém Újezdě, kde dožil. Pohřben ve Vratěníně. 
|-
|Vladimír Konečný
|{{dts|09|04|1926}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|09|07|2020}}
|V letech 1971-2008 farář v [[w:Římskokatolická farnost Brumovice na Moravě|Brumovicích na Moravě]], posléze až do smrti výpomocný duchovní tamtéž. Emeritní děkan klobouckého děkanátu. Pohřben na brumovickém hřbitově. 
|-
|Tomáš Aleš Pospíšil, OP
|{{dts|09|05|1951}}
|{{dts|22|08|1987}}
|{{dts|02|10|2020}}
|Dominikán. V letech 2002-2008 působil ve znojemském dominikánském konventu. Poté po celý zbytek života v řádovém konventu v Plzni. Pohřben v řádové hrobce na plzeňském Ústředním hřbitově. 
|-
|Antonín Vokáč
|{{dts|30|06|1924}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|16|10|2020}}
|Krátce po kněžském svěcení byl nucen nastoupit službu u PTP. Dlouhá léta pak působil v civilních zaměstnáních. Až od roku 1991 mohl začít veřejně kněžsky působit, jako kaplan ve farnosti Matky Boží v Jihlavě. V roce 2006 odešel na odpočinek. Od roku 2019 žil v kněžském domově na Moravci. Zemřel v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Pohřben v Jihlavě.
|-
|František Pospíšil, SDB
|{{dts|18|07|1930}}
|{{dts|04|11|1962}}
|{{dts|18|10|2020}}
|Salesián. Většinu kněžského života prožil v litoměřické diecézi. Dlouholetý okrskový vikář teplického vikariátu. Od 1. listopadu 2015 působil v brněnské diecézi. Byl členem salesiánské komunity v Moravských Budějovicích a vypomáhal zde jako penzista v duchovní správě farnosti. Pohřben v salesiánské hrobce ve Fryštáku u Holešova.
|-
|Mons. Vnislav Fruvirt
|{{dts|11|07|1923}}
|{{dts|05|07|1947}}
|{{dts|25|10|2020}}
|Po kněžském svěcení nastoupil jako kaplan do Tvarožné, později byl administrátorem farnosti Mašovice. V letech 1952-1953 vojenská služba u PTP. V letech 1953-1960 politický vězeň. Do duchovní správy se mohl vrátit až v roce 1966. Od roku 1974 působil jako administrátor a následně jako farář v Brně-Bystrci. Od roku 1986 soudce a později víceoficiál Diecézního církevního soudu v Brně. Poslední půlrok života prožil v kněžském domově na Moravci. Zemřel v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Mgr. Josef Ondráček
|{{dts|24|12|1941}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|18|11|2020}}
|Někdejší farář v Břeclavi a děkan břeclavského děkanátu. Za jeho působení byl v Břeclavi postaven nový farní kostel. Od r. 2017 působil v Břeclavi jako výpomocný duchovní. 
|-
|Jindřich Petrucha
|{{dts|04|02|1930}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|11|12|2020}}
|Rodák z Kněždubu v olomoucké arcidiecézi. Někdejší administrátor v Obyčtově a Ostrově nad Oslavou. V letech 1999-2007 farář v Jaroměřicích nad Rokytnou, poté výpomocný duchovní v Nosislavi. Zemřel v Domově sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích. Pohřben v rodišti.
|-
|Václav Hurník, SDB
|{{dts|21|09|1945}}
|1984
|{{dts|26|12|2020}}
|Salesián. V letech 1994-2018 působil v Moravských Budějovicích a okolních farnostech (Litohoř, Jakubov, ...). Od roku 2018 působil v ostravské salesiánské komunitě, pastoračně působil hlavně v Charitním domě sv. Václava v Ostravě-Heřmanicích a jako zpovědník v ostravském salesiánském kostele sv. Josefa. Pohřben v Polance nad Odrou.
|-
|Mons. Josef Fiala
|{{dts|29|03|1925}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|31|12|2020}}
|V letech 1956-2007 působil v Běhařovicích, postupně jako kooperátor, administrátor a farář. Od r. 2007 působil v Břežanech u Znojma jako výpomocný duchovní u sester sv. Hedviky. Sloužil také obětavě nemocným v místním domově pro osoby se zdravotním postižením. Pohřben ve své někdejší farnosti v Běhařovicích. 
|-
|Mgr. Pavel Hruška
|{{dts|23|11|1955}}
|{{dts|17|03|1996}}
|{{dts|13|01|2021}}
|Původně člen Řádu řeholních kanovníků sv. Augustina windesheimské kongregace (CRV), v roce 2004 odešel z řádu a stal se knězem brněnské diecéze. Do roku 2012 vypomáhal v duchovní správě při kostele sv. Jakuba v Brně. V roce 2012 odešel ze zdravotních důvodů z aktivní služby. Žil pak u sester těšitelek v Rajhradě u Brna a vypomáhal zde podle svých možností v duchovní správě. Později odešel do kněžského domova ve Staré Boleslavi (arcidiecéze pražská), kde rovněž vypomáhal v duchovní správě, zejména jako zpovědník. Od prosince 2020 žil u sester boromejek v Praze-Řepích, kde také završil svůj život. Pohřben v Brně-Tuřanech.
|-
|Stanislav Peroutka, SJ
|{{dts|21|09|1933}}
|{{dts|06|12|1969}}
|{{dts|03|02|2021}}
|Jezuita. V brněnské diecézi působil v letech 1971-1995 ve farnostech Bučovice, Šlapanice, Žďárec, Šakvice, Popice, Pouzdřany, Šatov, Hnanice, Velký Újezd a Perná. Od roku 1996 působil v olomoucké arcidiecézi na Velehradě současně jako představený jezuitské komunity a jako farář místní farnosti. Od roku 2003 působil na Svatém Hostýně. V závěru ledna 2021 u něj byla zjištěna nákaza koronavirem. Zemřel v nemocnici v Kroměříži. Pohřben na svatohostýnském hřbitově. 
|-
|[[w:František Lízna|František Lízna]], SJ
|{{dts|11|07|1941}}
|{{dts|28|06|1974}}
|{{dts|04|03|2021}}
|Jezuita. Bývalý politický vězeň. V letech 1990-1995 rektor brněnského jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Později působil v olomoucké arcidiecézi jako duchovní správce farností Vyšehorky a Mírov. Pomáhal bezdomovcům a bývalým vězňům. Několik let byl rovněž kaplanem mírovské věznice. Podnikl několik pěších poutí napříč Evropou. V závěru února roku 2021 onemocněl koronavirem a musel být hospitalizován. Na toto onemocnění následně také zemřel. Pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně. 
|-
|[[w:František Fráňa|František Fráňa]]
|{{dts|11|02|1938}}
|{{dts|25|03|1968}}
|{{dts|11|07|2021}}
|Kněz a středoškolský pedagog, někdejší spirituál biskupského gymnázia ve Žďáře nad Sázavou a výpomocný duchovní ve žďárské farnosti při kostele sv. Prokopa. Řadu let organizátor táborů pro mládež v Orlických horách. V roce 2010 vyznamenán ''medailí Za zásluhy'' prezidentem republiky. Od roku 2017 žil na odpočinku v charitním domově v Žernůvce u Tišnova, kde také zemřel. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Leopold Nesveda
|{{dts|07|09|1943}}
|{{dts|24|06|1979}}
|{{dts|26|07|2021}}
|Výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Rakvice|Rakvicích]].
|-
|Mons. ThDr. [[w:Petr Esterka|Petr Esterka]]
|{{dts|14|11|1935}}
|{{dts|09|03|1963}}
|{{dts|10|08|2021}}
|Rodák z Dolních Bojanovic. V roce 1957 emigroval. Teologii vystudoval jako alumnus římského Nepomucena. Po kněžském svěcení byl vyslán do krajanské duchovní správy v Texasu. Nějakou dobu působil také jako vojenský kaplan při americkém letectvu. V roce 1986 jej v exilu působící biskup Jaroslav Škarvada jmenoval svým vikářem pro USA a Kanadu. Dne 5. července 1999 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem cefalenským a světícím biskupem brněnským. Biskupskou konsekraci přijal 11. září 1999 - hlavním světitelem byl brněnský sídelní biskup Vojtěch Cikrle, spolusvětiteli moravský metropolita, olomoucký arcibiskup Jan Graubner a tehdejší apoštolský nuncius v České republice, Giovanni Coppa. Esterka se nadále věnoval krajanské duchovní správě v USA. Zároveň byl pověřen duchovní péčí o české katolíky, žijící v zahraničí. V roce 2013 byla papežem přijata jeho rezignace, kterou nabídl již v roce 2010, kdy dosáhl kanonického věku pro rezignaci. Nadále zůstal žít v USA. Pohřben byl v rodných Dolních Bojanovicích. 
|-
|Mons. Antonín Pospíšil
|{{dts|14|09|1925}}
|{{dts|11|12|1949}}
|{{dts|15|08|2021}}
|Kněz olomoucké arcidiecéze, na odpočinku v Brně-Žabovřeskách.
|-
|Mgr. Jaroslav Svoboda
|{{dts|22|12|1962}}
|{{dts|30|06|1990}}
|{{dts|21|01|2022}}
|Narozen v Třebíči. Někdejší duchovní správce v Brtnici a Střížově u Jihlavy. Od roku 2012 farář v Pohořelicích, děkan mikulovského děkanátu, od roku 2014 navíc pověřen duchovní službou v Oblastní charitě Břeclav. Pohřben v rodinném hrobě v Rokytnici nad Rokytnou.
|-
|Mons. prof. [[w:Ladislav Tichý|Ladislav Tichý]], Th.D.
|{{dts|27|03|1948}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|01|03|2022}}
|Kněz brněnské diecéze, kdysi působící na Starém Brně a v Třebíči. V roce 1974 získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Od roku 1980 vyučoval biblistiku v litoměřickém kněžském semináři, po roce 1990 pak na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1991-1997 děkan této fakulty. V roce 2005 jmenován profesorem a v roce 2008 sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. Pohřben v Olešnici na Moravě.
|-
|ThLic. Michael Špaček, Th.D.
|{{dts|11|11|1950}}
|{{dts|26|06|1976}}
|{{dts|18|03|2022}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Mikulčice|Mikulčicích]]. Odborný asistent teologické fakulty v Olomouci. V roce 2007 mu biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Petra a Pavla. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Lubor Dobeš
|{{dts|04|12|1958}}
|{{dts|29|06|1986}}
|{{dts|12|10|2022}}
|Rodák z Boskovic. V letech 1997-2001 farní vikář v Mikulově a ex currendo administrátor ve farnostech Bavory, Dobré Pole a Nový Přerov. V letech 2001-2009 farář v Dolních Dunajovicích a ex currendo administrátor v Pasohlávkách a Brodě nad Dyjí. Následně v letech 2009-2012 farní vikář v brněnských Zábrdovicích. Od roku 2012 žil v rodných Boskovicích a věnoval se převážně činnosti překladatele u brněnského Diecézního církevního soudu. Pohřben na hřbitově v Boskovicích v kněžské hrobce.
|-
|Jiří Tesař
|{{dts|21|01|1949}}
|{{dts|27|06|1976}}
|{{dts|24|04|2023}}
|Brněnský rodák, po studiích teologie byl v Brně vysvěcen na kněze a v letech 1976-1979 působil jako kaplan v Tišnově. Od roku 1980 žil a působil v Mnichově v tehdejším západním Německu. Nejprve cca rok vypomáhal v tamní české krajanské misii, pak nastoupil do tamní běžné farní správy mezi německojazyčnými věřícími. Jeho posledním působištěm byla farnost  Bad Wiessee, kde zemřel a kde byl také 28. dubna 2023 pohřben na místním hřbitově do kněžské hrobky.
|-
|[[w:Vít Červenka|Vít Martin Červenka]], O.Praem.
|{{dts|30|12|1976}}
|{{dts|26|06|2003}}
|{{dts|15|05|2023}}
|Novoříšský premonstrát. V letech 2003-2004 farní vikář novoříšské farnosti. Následně působil až do roku 2011 převor (zástupce opata) v novoříšském klášteře. V letech 2011-2014 administrátor ve Věteřově u Kyjova (děkanát Hodonín), následně v Lysicích a ex currendo v Bedřichově. Od roku 2015 administrátor v Šaraticích a ex currendo administrátor ve Važanech nad Litavou a Kobeřicích u Brna. V roce 2018 byl jmenován administrátorem farnosti ve Křtinách. V srpnu 2022 odešel z důvodu onkologického onemocnění a nutnosti intenzivní léčby ke svým rodičům do Místku. Po dobu jeho nepřítomnosti byl do Křtin jmenován zastupující duchovní správce. Zemřel v Místku. Pohřben do hrobky svých příbuzných na Olšanských hřbitovech v Praze.
|-
|Miroslav Sedlák
|{{dts|04|04|1945}}
|{{dts|07|09|1991}}
|{{dts|01|09|2023}}
|Výpomocný duchovní v Šakvicích.
|-
|Mgr. Ing. Jan Zachoval, CSc.
|{{dts|09|11|1943}}
|{{dts|25|06|2005}}
|{{dts|26|10|2023}}
|Po jáhenském svěcení, které přijal v roce 1995, působil v hospici v Rajhradě u Brna a podílel se na pastorační péči v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Po kněžském svěcení v roce 2005 byl pověřen pastorační službou (obecně) v brněnských nemocnicích a tamním Hospicu sv. Alžběty, pokračoval rovněž ve službě v rajhradském hospicu. Zemřel po dlouhé nemoci v Hospicu sv. Alžběty v Brně. Pohřben v hrobce řádu Milosrdných bratří v Brně na Ústředním hřbitově.
|-
|Josef Mareček
|{{dts|11|03|1924}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|16|11|2023}}
|Záhy po kněžském svěcení nastoupil službu u PTP. Do duchovní správy mohl nastoupit až v roce 1954. Během dvou let vystřídal tři kaplanská místa (Dolní Kounice, Valtice, Lomnice u Tišnova). V letech 1956-1960 administrátor ve Vranově nad Dyjí, poté souzen v politickém procesu za &quot;zneužití náboženské funkce&quot;. Záhy po rozsudku byl amnestován, nesměl se však vrátit do duchovní správy. Až do roku 1966 pak pracoval jako dělník ve východních Čechách. V letech 1966-1972 byl pak kooperátorem v Brně při kostele sv. Jakuba. Roku 1973 se stal administrátorem v Rousínově, později navíc ex currendo v Královopolských Vážanech. V roce 2000 odešel na odpočinek, další tři roky nicméně stále v Rousínově vypomáhal. V roce 2003 se odstěhoval do kněžského domova na Moravci u Nového Města na Moravě, kde dožil. Pohřben v Sulkovci, odkud pocházel. V době úmrtí byl věkem 99 let seniorem presbyteria brněnské diecéze.
|-
|Mons. doc. Ing. [[w:Radomil Kaláb|Radomil Kaláb]], CSc.
|{{dts|31|05|1930}}
|{{dts|04|04|1968}}
|{{dts|16|02|2024}}
|Teologii vystudoval a kněžské svěcení přijal v rámci ''skryté církve''. Po roce 1989 působil na VUT v Brně, odkud odešel v roce 1992. Přijal podmínečné kněžské svěcení a nastoupil do veřejné kněžské služby. Působil jako farní vikář při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně na Křenové ulici. V letech 1995-2002 byl pak farářem v Brně-Žebětíně. Poté působil jako výpomocný duchovní při kostele sv. Jakuba v centru Brna. V roce 2023 odešel na odpočinek. Žil v Domově sv. Kříže v Kroměříži. Zemřel v kroměřížské nemocnici. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Stanislav Janků
|{{dts|07|05|1931}}
|{{dts|24|06|1995}} (jáhenské)
|{{dts|23|01|2025}}
|Trvalý jáhen v Boskovicích. V době své smrti byl nejstarším trvalým jáhnem brněnské diecéze.
|-
|Jaroslav Kárník
|{{dts|20|12|1952}}
|{{dts|24|06|1979}}
|{{dts|29|05|2025}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Dyjákovičky|Dyjákovičkách]].
|-
|Mgr. Vladimír Sommer
|{{dts|13|09|1935}}
|{{dts|23|06|1963}} 
|{{dts|15|06|2025}}
|Někdejší duchovní správce v Mutěnicích a pak ve Vranovicích nad Svratkou. Od roku 2002 působil v Knínicích u Boskovic, v závěru života byl určen jako výpomocný duchovní pro farnosti boskovického děkanátu. Pohřben v Knínicích u Boskovic.
|-
|Josef Večeřa
|{{dts|12|05|1951}}
|{{dts|29|06|1974}} 
|{{dts|16|06|2025}}
|Někdejší kooperátor na Starém Brně, pak administrátor ve Vysokých Popovicích a následně v Blansku. Od roku 1990 farář ve Vrbici u Břeclavi. V letech 2002-2016 kaplan na mariánském poutním místě v Žarošicích. Následně působil v Brně-Židenicích a Brně-Obřanech. Od roku 2023 až do své smrti výpomocný duchovní v Křižanově. Zemřel na křižanovské faře, pohřben na křižanovském hřbitově v kněžské hrobce.
|-
|ThDr. PhDr. Radek Mezuláník, PhD.
|1963
|
|{{dts|07|08|2025}}
|Trvalý jáhen v Újezdě u Brna. Jeden z prvních redaktorů katolického radia Proglas. Teoretik médií a víceprezident Moravskolezské křesťanské akademie. Pohřben v Újezdě u Brna.
|-
|František Provazník
|{{dts|31|12|1938}}
|{{dts|14|12|1969}}
|{{dts|26|11|2025}}
|Kněžské svěcení přijal v rámci &quot;skryté církve&quot;. V roce 1992 byl inkardinován do brněnské diecéze a ustanoven do oficiální duchovní správy. Působil jako kooperátor a následně administrátor v Lysicích a ex currendo v Bedřichově a Černovicích u Boskovic. Krátce pak působil v Dražovicích. Od roku 2000 pak byl ustanoven výpomocným duchovním v Brně-Bystrci. Závěr života prožil v Nemojanech, kde také zemřel. Pohřben v kněžské hrobce na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Tadeáš Juraj Dubec, O.Praem.
|{{dts|16|08|1958}}
|{{dts|04|12|1988}}
|{{dts|16|02|2026}}
|Pocházel z Kežmarku na Slovensku. Původně člen kongregace redemptoristů, později přestoupil ke strahovským premonstrátům, kde 29. září 2001 složil věčné řeholní sliby. Působil v Praze-Střešovicích, od roku 2007 působil postupně v několika farnostech brněnské diecéze. Naposledy v letech 2009-2010 jako farní vikář v Jihlavě u sv. Jakuba a ex currendo administrátor farnosti Rančířov. Následně žil jako soukromá osoba v Praze, pracoval v civilním zaměstnání a v duchovní správě pouze příležitostně vypomáhal. Od roku 2021 žil na odpočinku v kněžském domově ve Staré Boleslavi. Pohřben na řádovém hřbitově v Praze-Nebušicích.
|-
|MUDr. Zdeněk Králík, ISch
|{{dts|06|07|1954}}
|1993
|{{dts|22|03|2026}}
|Brněnský rodák. Člen Schönstattského hnutí. V 80. a začátkem 90. let působil jako lékař na oddělení ARO v nemocnici v Novém Městě na Moravě. V letech 1995-2007 kaplan Akademické farnosti v Praze. Poté výpomocný duchovní ve farnosti Brno-Křenová. Poslední část svého života prožil v ''Domově sv. Alžběty'' v Žernůvce u Tišnova. Pohřben na hřbitově v Brně-Králově Poli v hrobě svých příbuzných.
|-
|RNDr. Karel Předešlý
|{{dts|02|06|1943}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|09|06|2026}}
|Brněnský rodák. Kněžské svěcení přijal v Olomouci. Působil jako kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou a později v Tišnově a Předklášteří u Tišnova. V letech 1978-1983 administrátor v Brně-Řečkovicích, posléze v Brně u sv. Tomáše až do roku 1990. Poté se vrátil do Brna-Řečkovic jako kooperátor. V roce 1991 ustanoven kooperátorem v Brně-Zábrdovicích. V letech 2000-2024 výpomocný duchovní v Brně-Obřanech a v Bílovicích nad Svitavou. Od roku 2025 žil na odpočinku v Brně-Králově Poli. Pohřben v Brně na Ústředním hřbitově.
|}

[[Kategorie:Seznamy zemřelých kněží brněnské diecéze]]</text>
      <sha1>i7rgl47cp0otxspk0gksgdcq6sac7t8</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>55349</id>
      <parentid>55348</parentid>
      <timestamp>2026-06-23T07:17:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Vianney nove</username>
        <id>6592</id>
      </contributor>
      <origin>55349</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="37494" sha1="iik40kqewigwqhlh4qns6kprwk4nd83" xml:space="preserve">'''Seznam zemřelých kněží (biskupů, kněží a jáhnů) brněnské diecéze od roku 2016'''

Jedná se o [[w:Římskokatolická církev|římskokatolické]] ''[[w:kněz|kněze]] [[w:Diecéze|diecézní]]'' nebo ''kněze [[w:Řehole|řeholní]]'', kteří působili alespoň krátký čas v [[w:diecéze brněnská|brněnské diecézi]] a zemřeli po roce 2016. Jedná se o nekompletní seznam, řazený chronologicky podle data úmrtí.

{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!jméno a příjmení kněze
!datum narození
!datum svěcení
!datum úmrtí
!jiné údaje
|-
|Mgr. Zdeněk Pospíšil
|{{dts|15|12|1933}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|02|02|2016}}
|Emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost Český Rudolec|Českém Rudolci]]. 
|-
|Mgr. [[w:Robert Maria Mayer|Robert Maria Mayer]], OFMConv.
|{{dts|06|01|1974}}
|{{dts|12|04|2008}}
|{{dts|05|02|2016}}
|Minorita. Farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Janů, Brno|Brně u sv. Janů]] a člen tamní komunity bratří minoritů, zemřel na následky vážného úrazu. Pohřben v hrobce kostela sv. Janů. 
|-
|ThDr. [[w:Antonín Sporer|Antonín Sporer]]
|{{dts|07|05|1940}}
|{{dts|21|12|1965}}
|{{dts|12|03|2016}}
|Někdejší farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zvole nad Pernštejnem|Zvoli nad Pernštejnem]]. Po r. 2010 inkardinován do litoměřické diecéze, kde působil jako farář ve Vysokém nad  Jizerou.  Zemřel  v Masarykově nemocnici v Jilemnici, pohřben ve Vysokém nad Jizerou.
|-
|Ing. Petr Chovanec, SDB
|{{dts|19|12|1959}}
|{{dts|04|07|1992}}
|{{dts|26|03|2016}}
|Salesián. Farní vikář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Líšeň|Brně-Líšni]]. 
|-
|Mons. [[w:Josef Valerián|Josef Valerián]]
|{{dts|15|03|1925}}
|{{dts|05|07|1949}}
|{{dts|27|03|2016}}
|V letech 1949-1951 kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]], pak spolu s P. Janem Podveským (viz r. [[../Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze 1960–2015|1994]]) zatčen a nespravedlivě vězněn v souvislosti s &quot;případem  Babice&quot;. Později působil v [[w:Římskokatolická farnost Lanžhot|Lanžhotě]], odkud byl přeložen jako farář na [[w:Římskokatolická farnost Moravec|Moravec]].
|-
|Josef Perout
|{{dts|18|08|1922}}
|{{dts|05|07|1946}}
|{{dts|22|05|2016}}
|Někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Jevišovice|Jevišovicích]]. Postupem času přišel o zrak a dožil v kněžském domově na Moravci.
|-
|Mgr. Josef Vítek
|{{dts|03|11|1935}}
|{{dts|22|06|1958}}
|{{dts|10|06|2016}}
|Výpomocný duchovní při kostele sv. Máří Magdaleny v Brně. 
|-
|Alois Sedlák
|{{dts|07|06|1922}}
|{{dts|05|07|1948}}
|{{dts|16|08|2016}}
|Emeritní duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Kostelní Myslová|Kostelní Myslové]]. 
|-
|Ing. Jiří Sedláček, CRV
|{{dts|04|04|1942}}
|{{dts|29|06|1991}}
|{{dts|24|09|2016}}
|Augustinián-kanovník (Widesheimské kongregace), farní vikář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Zvěstování Panny Marie, Brno-Tuřany|Brně-Tuřanech]]. Předtím administrátor v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Komín|Brně-Komíně]]. 
|-
|Stanislav Richter, SJ
|{{dts|10|11|1923}}
|{{dts|05|07|1947}}
|{{dts|31|10|2016}}
|Jezuita. Emeritní duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Vísky u Letovic|Vískách u Letovic]]. Dožil v kněžském domově na Moravci. 
|-
|Vojtěch Václav Málek, OH
|{{dts|20|08|1927}}
|{{dts|23|06|1973}}
|{{dts|09|11|2016}}
|Milosrdný bratr. Rektor [[w:Kostel svatého Leopolda (Brno)|kostela sv. Leopolda v Brně]] a člen tamní komunity Řádu milosrdných bratří sv. Jana z Boha. Přes vysoký věk a vlastní zdravotní obtíže obětavě sloužil nemocným v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří až do své smrti.
|-
|Václav Kelnar, SDB
|{{dts|30|03|1929}}
|{{dts|13|12|1970}}
|{{dts|21|12|2016}}
|Salesián. Trvalý jáhen v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách|Brně-Žabovřeskách]].  
|-
|[[w:Jan Josef Budil|Jan Josef Budil]], OSA
|{{dts|07|03|1928}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|19|04|2017}}
|Augustinián. Před r. 1989 duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Mutěnice|Mutěnicích]]. Výpomocný duchovní na Starém Brně a člen tamní augustiniánské komunity. Kaplan-senior Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Pohřben v hrobce augustiniánů na brněnském Ústředním hřbitově. 
|-
|Antonio Rivas Gonzales, OSA
|1968
|1992
|{{dts|01|08|2017}}
|Augustinián původem ze Španělska. V letech 1998-2000 působil na Starém Brně, v letech 2000-2017 pak v augustiniánské komunitě v klášteře při kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, naposledy jako farář malostranské farnosti. Zemřel nešťastnou náhodou během dovolené (utopil se). Pohřben v řádové hrobce augustiniánů ve španělské [[w:Palencia|Palencii]].
|-
|Mons. [[w:Jiří Krpálek|Jiří Krpálek]], O.Melit. 
|{{dts|06|09|1931}}
|{{dts|29|09|1967}}
|{{dts|06|08|2017}}
|Maltézský rytíř. Někdejší biskup &quot;skryté církve&quot;, po roce 1989 biskupský úřad nevykonával. Dlouholetý farář v [[w:Římskokatolická farnost Kuřim|Kuřimi]]. Od roku 2013 byl na odpočinku a sloužil jako duchovní správce sestrám dominikánkám ve Střelicích u Brna. 
|-
|Josef Fasora
|{{dts|08|03|1936}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|13|12|2017}}
|Rodák z Brna. Po kněžském svěcení působil v několika farnostech brněnské diecéze ([[w:Římskokatolická farnost Hodonín|Hodonín]], [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořice]], [[w:Římskokatolická farnost Popice u Hustopečí|Popice u Hustopečí]]). V roce 1978 emigroval a poté až do roku 1997 působil v Bolívii jako misionář. Po návratu byl ustanoven do Letovic a od r. 2001 jako farář do [[w:Římskokatolická farnost Nosislav|Nosislavi]]. V roce 2006 odešel na odpočinek a vypomáhal ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Deblín|Deblín]]. Pohřben v Tišnově.
|-
|Ing. Jan Rob, SDB 
|{{dts|17|12|1914}}
|{{dts|20|06|1948}}
|{{dts|03|01|2018}}
|Salesián. V letech 1948-1950 katecheta v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách|Brně-Žabovřeskách]]. V letech 1950-1954 v internaci, pak v civilním zaměstnání. Po roce 1968 působil ve farnostech litoměřické diecéze.  
|-
|Jiří Balabán 
|{{dts|12|04|1958}}
|{{dts|26|06|1983}}
|{{dts|23|01|2018}}
|Někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Batelov|Batelově]] a ex currendo v [[w:Římskokatolická farnost Panské Dubenky|Panských Dubenkách]]. V závěru života vypomáhal ve [[w:Římskokatolická farnost Vranov nad Dyjí|Vranově nad Dyjí]]. 
|-
|MUDr. Pavel Princ 
|{{dts|27|03|1929}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|08|03|2018}}
|Původně vystudoval medicínu a po pět let působil jako lékař. V letech 1968-1972 studoval teologii. Po kněžském svěcení působil krátce v [[w:Římskokatolická farnost Rosice u Brna|Rosicích u Brna]], poté přešel jako kooperátor do [[w:Římskokatolická farnost Moravské Budějovice|Moravských Budějovic]]. V letech 1980-2005 působil nejprve jako administrátor, později jako farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava, Brno-Obřany|Brně-Obřanech]]. V letech 2005-2013 byl nemocničním kaplanem psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích. Od r. 2013 žil na odpočinku v kněžském domově na Moravci. 
|-
|Matouš Sleziak, OFM 
|{{dts|08|02|1930}}
|{{dts|01|09|1968}}
|{{dts|13|04|2018}}
|Františkán. V závěru 70. let 20. století krátce působil v ilegální františkánské komunitě v Brně. Později byl nějaký čas duchovním správcem sester františkánek v Lechovicích. V letech 1991-2000 provinciál české provincie františkánského řádu. Dožil v kněžském domově ve Staré Boleslavi. Pohřben v hrobce františkánů na Olšanských hřbitovech v Praze.  
|-
|Heřman Josef Gustav Rakowski, O.Praem. 
|{{dts|08|08|1945}}
|{{dts|23|06|1968}}
|{{dts|14|04|2018}}
|Strahovský premonstrát. V letech 1992-1999 farář v Křenovicích u Slavkova. V letech 2008-2010 působil jako převor v Praze na Strahově. Poté v ostravsko-opavské diecézi, naposledy jako rektor duchovní správy na Mariahilf u Zlatých Hor (2012-2016). Zemřel v péči řeholních sester v Kroměříži, tamtéž pohřben v hrobě svých příbuzných. 
|-
|Mgr. Karel Pavlík, CSc.
|
|
|{{dts|27|04|2018}}
|Trvalý jáhen brněnské diecéze.  
|-
|František Puchnar
|{{dts|24|02|1934}}
|{{dts|01|07|1971}}
|{{dts|20|05|2018}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]] a později v [[w:Římskokatolická farnost Moravská Nová Ves|Moravské Nové Vsi]]. Později působil jako spirituál v kněžském semináři v Olomouci. V letech 1993-2010 byl pak farářem [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-zámek|u sv. Prokopa v Třebíči]]. V letech 2010-2016 pak vypomáhal v rodném [[w:Římskokatolická farnost Kdousov|Kdousově]]. Dožil v péči sester františkánek ve Velkém Újezdě u Jemnice. 
|-
|Josef Šiška
|{{dts|18|03|1934}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|19|06|2018}}
|Rodák z Brna, někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Boskovice|Boskovicích]]. V letech 1990-2014 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Lipovec u Blanska|Lipovci u Blanska]]. Od r. 2014 žil na odpočinku v charitním domově v Žernůvce u Tišnova. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Stanislav Kryštof
|{{dts|21|12|1939}}
|{{dts|26|06|1983}}
|{{dts|08|08|2018}}
|Rodák z Dubňan, někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Královopolské Vážany|Královopolských Vážanech]]. V letech 2002-2007 výpomocný duchovní ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]], [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]], [[w:Římskokatolická farnost Bory|Borech]] a [[w:Římskokatolická farnost Uhřínov|Uhřínově]]. Od roku 2007 výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Korolupy|Korolupech]], kde dožil. V Korolupech též pohřben. 
|-
|Bohuslav Bláha
|{{dts|24|02|1932}}
|{{dts|23|06|1957}}
|{{dts|23|08|2018}}
|Rodák z Domamili u Moravských Budějovic. Jako kooperátor působil postupně ve farnostech Třebíč-zámek, Prosiměřice, Dačice a v Jihlavě u sv. Jakuba. Po ztrátě &quot;státního souhlasu&quot; pracoval několik let v civilním zaměstnání, později souhlas získal znovu a působil nějaký čas v olomoucké arcidiecézi. Poté se mohl vrátit do brněnské diecéze. Celkem 32 let byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Všech svatých, Ořechov|Ořechově]]. Od roku 2013 žil na odpočinku a vypomáhal v Brně [[w:Kostel svaté Máří Magdalény (Brno)|u sv. Máří Magdaleny]]. Pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. 
|-
|Stanislav Muzikář, CSsR
|{{dts|23|07|1932}}
|1973
|{{dts|19|11|2018}}
|Redemptorista. V letech 1999-2004 působil v [[w:Římskokatolická farnost Tasovice|Tasovicích u Znojma]]. Od roku 2004 působil na Svaté Hoře u Příbrami, přičemž v letech 2004-2011 byl navíc ex currendo administrátorem [[w:Římskokatolická farnost Třebsko|farnosti Třebsko]] (obojí pražská arcidiecéze). Na Svaté Hoře dožil. Pohřben v hrobě redemptoristů na hřbitově v Příbrami. 
|-
|[[w:Alois Pernička|Alois Pernička]]
|{{dts|15|01|1948}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|28|11|2018}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Horní Slatina|Horní Slatině]]. 
|-
|[[w:Jan Palacký (kněz)|Jan Palacký]], SJ
|{{dts|21|12|1937}}
|{{dts|21|11|1971}}
|{{dts|31|12|2018}}
|Jezuita, člen brněnské jezuitské komunity. Vypomáhal v pastoraci při brněnském jezuitském kostele a v brněnské řeckokatolické farnosti. Nositel ''Ceny Celestina Opitze''.
|-
|Mgr. [[w:Dominik Josef Doubrava|Dominik Josef Doubrava]], O.Praem.
|{{dts|07|12|1945}}
|{{dts|24|06|1972}}
|{{dts|23|01|2019}}
|Strahovský premonstrát. Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořicích]], Břeclavi a Jihlavě. V letech 1976-1990 administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Rožná nad Pernštejnem|Rožné nad Pernštejnem]]. V letech 1990-1991 byl duchovním správcem v Brně-Židenicích. V letech 1991-2001 byl farářem v Jihlavě u sv. Jakuba. V letech 2001-2009 působil v olomoucké arcidiecézi na Svatém Kopečku u Olomouce. V roce 2009 odešel do českobudějovické diecéze a byl celkem 6 let administrátorem ve [[w:Římskokatolická farnost Lhenice|Lhenicích]] u Prachatic, přičemž rovněž vypomáhal v duchovní správě u ''Šedých sester III. řádu sv. Františka'' na Lomci u Vodňan. Roku 2015 odešel na odpočinek. Žil pak v kněžském domově v Českých Budějovicích-Suchém Vrbném a následně po přestěhování kněžského domova do Veselí nad Lužnicí v tamním ''Domově sv. Františka''. Pohřben v Chyškách u Milevska.
|-
|J.M. can. [[w:Milan Norbert Badal|Milan Badal]], ECLJ
|{{dts|15|08|1956}}
|{{dts|23|03|1991}}
|{{dts|24|03|2019}}
|Do roku 2016 dominikán (řeholním jménem Norbert), poté kněz pražské arcidiecéze. V letech 1996-2010 výpomocný duchovní na Starém Brně. V závěru života byl osobním tajemníkem kardinála Dominika Duky a administrátorem farnosti Hostivice v pražské arcidiecézi. V roce 2018 byl jmenován a ustanoven čestným kanovníkem karlštejnské kapituly. Církevní komtur Řádu sv. Lazara. 
|-
|Mgr. Ing. Pavel Kilian
|{{dts|20|02|1942}}
|
|{{dts|26|03|2019}}
|Trvalý jáhen ve [[w:Římskokatolická farnost Střelice u Brna|Střelicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Troubsko|Troubsku]]. 
|-
|Augustin Ladislav Gazda, OSB
|{{dts|22|02|1960}}
|{{dts|29|06|1991}}
|{{dts|19|06|2019}}
|Benediktin. Převor-administrátor [[w:Benediktinský klášter Rajhrad|benediktinského opatství v Rajhradě u Brna]] a farář [[w:Římskokatolická farnost Rajhrad|rajhradské farnosti]]. 
|-
|Mgr. Jan Kubát
|{{dts|05|04|1936}}
|{{dts|27|09|1958}}
|{{dts|25|06|2019}}
|V letech 1974-1992 farář v [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]]. Výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Rožná nad Pernštejnem|Rožné nad Pernštejnem]]. Pohřben v Radostíně nad Oslavou.
|-
|Mgr. Josef Havlát
|
|
|{{dts|29|06|2019}}
|Trvalý jáhen ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Němčice|Velkých Němčicích]]. Pohřben v Brně-Soběšicích. 
|-
|Michal František Pometlo, OFM
|{{dts|18|10|1935}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|20|08|2019}}
|Františkán. V letech 1974-1975 působil v ilegální františkánské komunitě v Brně. Od r. 1975 působil v tehdejší západní části pražské arcidiecéze (dnes plzeňská diecéze), od r. 1994 působil v různých funkcích v Praze v klášteře u Panny Marie Sněžné na Novém Městě (např. jako kvardián místní františkánské komunity, v l. 1998-2004 jako farář u Panny Marie Sněžné. Byl vyhledávaným zpovědníkem. 
|-
|Josef Čupr, SJ
|{{dts|30|01|1934}}
|{{dts|18|03|1972}}
|{{dts|09|10|2019}}
|Jezuita. Rodák z Býkovic ([[w:Římskokatolická farnost Dlouhá Lhota|farnost Dlouhá Lhota]]). Někdejší redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu. Bývalý provinciál české provincie jezuitského řádu. Od roku 2013 člen brněnské jezuitské komunity a duchovní správce sester františkánek komunity v klášteře na Grohově ulici. Pohřben v kryptě brněnského jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. 
|-
|Libor Salčák
|{{dts|16|01|1950}}
|{{dts|30|06|1990}}
|{{dts|19|12|2019}}
|Rodák ze Skalice na Slovensku. Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Bílovice|Velkých Bílovicích]] a ex currendo administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Zaječí|Zaječí]].
|-
|Mgr. Bernard Petr Slaboch, O.Praem.
|{{dts|20|03|1971}}
|{{dts|29|06|2000}}
|{{dts|07|01|2020}}
|Strahovský premonstrát. Rodák z Úhonic u Kladna v pražské arcidiecézi. V letech 2000-2002 farní vikář u sv. Jakuba v Jihlavě. Později působil v litoměřické diecézi a od roku 2009 byl farářem na Svatém Kopečku v olomoucké arcidiecézi. Zemřel v důsledku vážného onemocnění. Pohřben v rodných Úhonicích. 
|-
|Josef Lacko
|{{dts|16|12|1926}}
|{{dts|09|07|1986}}
|{{dts|22|01|2020}}
|Emeritní duchovní správce ''Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny'' v Brně. Pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.
|-
|Mgr. Jiří Landa
|{{dts|06|07|1947}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|11|02|2020}}
|Po vysvěcení působil jako kooperátor u sv. Jakuba v Brně. Po vojně pak u sv. Jakuba v Jihlavě.  půl roku v Hodoníně a tři roky v Telči. V letech 1980 –1990 působil jako administrátor v Olbramovicích, Našiměřicích a Vedrovicích. V srpnu 1990 byl ustanoven farářem v Moutnicích, odkud postupně spravoval i farnosti Žatčany, Blučinu a Měnín. V roce 1997 nastoupil jako farář do Vladislavi s excurrendem Střížov - Číměř. Ze zdravotních důvodů byl uvolněn ze služby faráře a působil jako výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, Brno-Královo Pole|Brně-Králově Poli]]. 
|-
|ThLic. Jordán Jaromír Vinklárek, OP
|{{dts|25|01|1925}}
|{{dts|27|06|1964}}
|{{dts|30|03|2020}}
|Dominikán, rodem ze Všechovic v olomoucké arcidiecézi. V letech 1990-1991 působil jako kaplan při kostele sv. Michaela a Brně. Posléze přednášel dogmatiku a spirituální teologii na CMTF UP v Olomouci a byl členem olomouckého dominikánského konventu. Od roku 2001 pak působil v Praze v dominikánském konventu a jako výpomocný duchovní při klášterním kostele sv. Jiljí. 
|-
|Mons. ICLic. Mgr. [[w:Jan Daněk (kněz)|Jan Daněk]]
|{{dts|11|05|1950}}
|{{dts|29|06|1974}}
|{{dts|23|06|2020}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]] a děkan žďárského děkanátu. Soudce a defensor vinculi ''Diecézního církevního soudu v Brně'', homiletik (autor homiletických cyklů ''Sváteční slovo'', které vydávala olomoucká ''Matice cyrilometodějská''). V roce 2010 byl papežem Benediktem XVI. jmenován kaplanem Jeho Svatosti s titulem Monsignore. Pohřben v kněžské hrobce na novoměstském hřbitově. 
|-
|Karel Bobek
|{{dts|09|01|1935}}
|{{dts|27|06|1976}}
|{{dts|08|07|2020}}
|Původní profesí středoškolský pedagog v Dačicích. Po kněžském svěcení vystřídal několik působišť a od roku 1976 působil jako duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Vratěnín|Vratěníně]]. V roce 2009 odešel na odpočinek, přičemž zůstával ve Vratěníně jako výpomocný duchovní. V roce 2016 odešel do Domova svaté Anežky ve Velkém Újezdě, kde dožil. Pohřben ve Vratěníně. 
|-
|Vladimír Konečný
|{{dts|09|04|1926}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|09|07|2020}}
|V letech 1971-2008 farář v [[w:Římskokatolická farnost Brumovice na Moravě|Brumovicích na Moravě]], posléze až do smrti výpomocný duchovní tamtéž. Emeritní děkan klobouckého děkanátu. Pohřben na brumovickém hřbitově. 
|-
|Tomáš Aleš Pospíšil, OP
|{{dts|09|05|1951}}
|{{dts|22|08|1987}}
|{{dts|02|10|2020}}
|Dominikán. V letech 2002-2008 působil ve znojemském dominikánském konventu. Poté po celý zbytek života v řádovém konventu v Plzni. Pohřben v řádové hrobce na plzeňském Ústředním hřbitově. 
|-
|Antonín Vokáč
|{{dts|30|06|1924}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|16|10|2020}}
|Krátce po kněžském svěcení byl nucen nastoupit službu u PTP. Dlouhá léta pak působil v civilních zaměstnáních. Až od roku 1991 mohl začít veřejně kněžsky působit, jako kaplan ve farnosti Matky Boží v Jihlavě. V roce 2006 odešel na odpočinek. Od roku 2019 žil v kněžském domově na Moravci. Zemřel v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Pohřben v Jihlavě.
|-
|František Pospíšil, SDB
|{{dts|18|07|1930}}
|{{dts|04|11|1962}}
|{{dts|18|10|2020}}
|Salesián. Většinu kněžského života prožil v litoměřické diecézi. Dlouholetý okrskový vikář teplického vikariátu. Od 1. listopadu 2015 působil v brněnské diecézi. Byl členem salesiánské komunity v Moravských Budějovicích a vypomáhal zde jako penzista v duchovní správě farnosti. Pohřben v salesiánské hrobce ve Fryštáku u Holešova.
|-
|Mons. Vnislav Fruvirt
|{{dts|11|07|1923}}
|{{dts|05|07|1947}}
|{{dts|25|10|2020}}
|Po kněžském svěcení nastoupil jako kaplan do Tvarožné, později byl administrátorem farnosti Mašovice. V letech 1952-1953 vojenská služba u PTP. V letech 1953-1960 politický vězeň. Do duchovní správy se mohl vrátit až v roce 1966. Od roku 1974 působil jako administrátor a následně jako farář v Brně-Bystrci. Od roku 1986 soudce a později víceoficiál Diecézního církevního soudu v Brně. Poslední půlrok života prožil v kněžském domově na Moravci. Zemřel v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Mgr. Josef Ondráček
|{{dts|24|12|1941}}
|{{dts|05|07|1970}}
|{{dts|18|11|2020}}
|Někdejší farář v Břeclavi a děkan břeclavského děkanátu. Za jeho působení byl v Břeclavi postaven nový farní kostel. Od r. 2017 působil v Břeclavi jako výpomocný duchovní. 
|-
|Jindřich Petrucha
|{{dts|04|02|1930}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|11|12|2020}}
|Rodák z Kněždubu v olomoucké arcidiecézi. Někdejší administrátor v Obyčtově a Ostrově nad Oslavou. V letech 1999-2007 farář v Jaroměřicích nad Rokytnou, poté výpomocný duchovní v Nosislavi. Zemřel v Domově sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích. Pohřben v rodišti.
|-
|Václav Hurník, SDB
|{{dts|21|09|1945}}
|1984
|{{dts|26|12|2020}}
|Salesián. V letech 1994-2018 působil v Moravských Budějovicích a okolních farnostech (Litohoř, Jakubov, ...). Od roku 2018 působil v ostravské salesiánské komunitě, pastoračně působil hlavně v Charitním domě sv. Václava v Ostravě-Heřmanicích a jako zpovědník v ostravském salesiánském kostele sv. Josefa. Pohřben v Polance nad Odrou.
|-
|Mons. Josef Fiala
|{{dts|29|03|1925}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|31|12|2020}}
|V letech 1956-2007 působil v Běhařovicích, postupně jako kooperátor, administrátor a farář. Od r. 2007 působil v Břežanech u Znojma jako výpomocný duchovní u sester sv. Hedviky. Sloužil také obětavě nemocným v místním domově pro osoby se zdravotním postižením. Pohřben ve své někdejší farnosti v Běhařovicích. 
|-
|Mgr. Pavel Hruška
|{{dts|23|11|1955}}
|{{dts|17|03|1996}}
|{{dts|13|01|2021}}
|Původně člen Řádu řeholních kanovníků sv. Augustina windesheimské kongregace (CRV), v roce 2004 odešel z řádu a stal se knězem brněnské diecéze. Do roku 2012 vypomáhal v duchovní správě při kostele sv. Jakuba v Brně. V roce 2012 odešel ze zdravotních důvodů z aktivní služby. Žil pak u sester těšitelek v Rajhradě u Brna a vypomáhal zde podle svých možností v duchovní správě. Později odešel do kněžského domova ve Staré Boleslavi (arcidiecéze pražská), kde rovněž vypomáhal v duchovní správě, zejména jako zpovědník. Od prosince 2020 žil u sester boromejek v Praze-Řepích, kde také završil svůj život. Pohřben v Brně-Tuřanech.
|-
|Stanislav Peroutka, SJ
|{{dts|21|09|1933}}
|{{dts|06|12|1969}}
|{{dts|03|02|2021}}
|Jezuita. V brněnské diecézi působil v letech 1971-1995 ve farnostech Bučovice, Šlapanice, Žďárec, Šakvice, Popice, Pouzdřany, Šatov, Hnanice, Velký Újezd a Perná. Od roku 1996 působil v olomoucké arcidiecézi na Velehradě současně jako představený jezuitské komunity a jako farář místní farnosti. Od roku 2003 působil na Svatém Hostýně. V závěru ledna 2021 u něj byla zjištěna nákaza koronavirem. Zemřel v nemocnici v Kroměříži. Pohřben na svatohostýnském hřbitově. 
|-
|[[w:František Lízna|František Lízna]], SJ
|{{dts|11|07|1941}}
|{{dts|28|06|1974}}
|{{dts|04|03|2021}}
|Jezuita. Bývalý politický vězeň. V letech 1990-1995 rektor brněnského jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Později působil v olomoucké arcidiecézi jako duchovní správce farností Vyšehorky a Mírov. Pomáhal bezdomovcům a bývalým vězňům. Několik let byl rovněž kaplanem mírovské věznice. Podnikl několik pěších poutí napříč Evropou. V závěru února roku 2021 onemocněl koronavirem a musel být hospitalizován. Na toto onemocnění následně také zemřel. Pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně. 
|-
|[[w:František Fráňa|František Fráňa]]
|{{dts|11|02|1938}}
|{{dts|25|03|1968}}
|{{dts|11|07|2021}}
|Kněz a středoškolský pedagog, někdejší spirituál biskupského gymnázia ve Žďáře nad Sázavou a výpomocný duchovní ve žďárské farnosti při kostele sv. Prokopa. Řadu let organizátor táborů pro mládež v Orlických horách. V roce 2010 vyznamenán ''medailí Za zásluhy'' prezidentem republiky. Od roku 2017 žil na odpočinku v charitním domově v Žernůvce u Tišnova, kde také zemřel. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Leopold Nesveda
|{{dts|07|09|1943}}
|{{dts|24|06|1979}}
|{{dts|26|07|2021}}
|Výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Rakvice|Rakvicích]].
|-
|Mons. ThDr. [[w:Petr Esterka|Petr Esterka]]
|{{dts|14|11|1935}}
|{{dts|09|03|1963}}
|{{dts|10|08|2021}}
|Rodák z Dolních Bojanovic. V roce 1957 emigroval. Teologii vystudoval jako alumnus římského Nepomucena. Po kněžském svěcení byl vyslán do krajanské duchovní správy v Texasu. Nějakou dobu působil také jako vojenský kaplan při americkém letectvu. V roce 1986 jej v exilu působící biskup Jaroslav Škarvada jmenoval svým vikářem pro USA a Kanadu. Dne 5. července 1999 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován titulárním biskupem cefalenským a světícím biskupem brněnským. Biskupskou konsekraci přijal 11. září 1999 - hlavním světitelem byl brněnský sídelní biskup Vojtěch Cikrle, spolusvětiteli moravský metropolita, olomoucký arcibiskup Jan Graubner a tehdejší apoštolský nuncius v České republice, Giovanni Coppa. Esterka se nadále věnoval krajanské duchovní správě v USA. Zároveň byl pověřen duchovní péčí o české katolíky, žijící v zahraničí. V roce 2013 byla papežem přijata jeho rezignace, kterou nabídl již v roce 2010, kdy dosáhl kanonického věku pro rezignaci. Nadále zůstal žít v USA. Pohřben byl v rodných Dolních Bojanovicích. 
|-
|Mons. Antonín Pospíšil
|{{dts|14|09|1925}}
|{{dts|11|12|1949}}
|{{dts|15|08|2021}}
|Kněz olomoucké arcidiecéze, na odpočinku v Brně-Žabovřeskách.
|-
|Mgr. Jaroslav Svoboda
|{{dts|22|12|1962}}
|{{dts|30|06|1990}}
|{{dts|21|01|2022}}
|Narozen v Třebíči. Někdejší duchovní správce v Brtnici a Střížově u Jihlavy. Od roku 2012 farář v Pohořelicích, děkan mikulovského děkanátu, od roku 2014 navíc pověřen duchovní službou v Oblastní charitě Břeclav. Pohřben v rodinném hrobě v Rokytnici nad Rokytnou.
|-
|Mons. prof. [[w:Ladislav Tichý|Ladislav Tichý]], Th.D.
|{{dts|27|03|1948}}
|{{dts|30|06|1973}}
|{{dts|01|03|2022}}
|Kněz brněnské diecéze, kdysi působící na Starém Brně a v Třebíči. V roce 1974 získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Od roku 1980 vyučoval biblistiku v litoměřickém kněžském semináři, po roce 1990 pak na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1991-1997 děkan této fakulty. V roce 2005 jmenován profesorem a v roce 2008 sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. Pohřben v Olešnici na Moravě.
|-
|ThLic. Michael Špaček, Th.D.
|{{dts|11|11|1950}}
|{{dts|26|06|1976}}
|{{dts|18|03|2022}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Mikulčice|Mikulčicích]]. Odborný asistent teologické fakulty v Olomouci. V roce 2007 mu biskup Vojtěch Cikrle udělil medaili sv. Petra a Pavla. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Lubor Dobeš
|{{dts|04|12|1958}}
|{{dts|29|06|1986}}
|{{dts|12|10|2022}}
|Rodák z Boskovic. V letech 1997-2001 farní vikář v Mikulově a ex currendo administrátor ve farnostech Bavory, Dobré Pole a Nový Přerov. V letech 2001-2009 farář v Dolních Dunajovicích a ex currendo administrátor v Pasohlávkách a Brodě nad Dyjí. Následně v letech 2009-2012 farní vikář v brněnských Zábrdovicích. Od roku 2012 žil v rodných Boskovicích a věnoval se převážně činnosti překladatele u brněnského Diecézního církevního soudu. Pohřben na hřbitově v Boskovicích v kněžské hrobce.
|-
|Jiří Tesař
|{{dts|21|01|1949}}
|{{dts|27|06|1976}}
|{{dts|24|04|2023}}
|Brněnský rodák, po studiích teologie byl v Brně vysvěcen na kněze a v letech 1976-1979 působil jako kaplan v Tišnově. Od roku 1980 žil a působil v Mnichově v tehdejším západním Německu. Nejprve cca rok vypomáhal v tamní české krajanské misii, pak nastoupil do tamní běžné farní správy mezi německojazyčnými věřícími. Jeho posledním působištěm byla farnost  Bad Wiessee, kde zemřel a kde byl také 28. dubna 2023 pohřben na místním hřbitově do kněžské hrobky.
|-
|[[w:Vít Červenka|Vít Martin Červenka]], O.Praem.
|{{dts|30|12|1976}}
|{{dts|26|06|2003}}
|{{dts|15|05|2023}}
|Novoříšský premonstrát. V letech 2003-2004 farní vikář novoříšské farnosti. Následně působil až do roku 2011 převor (zástupce opata) v novoříšském klášteře. V letech 2011-2014 administrátor ve Věteřově u Kyjova (děkanát Hodonín), následně v Lysicích a ex currendo v Bedřichově. Od roku 2015 administrátor v Šaraticích a ex currendo administrátor ve Važanech nad Litavou a Kobeřicích u Brna. V roce 2018 byl jmenován administrátorem farnosti ve Křtinách. V srpnu 2022 odešel z důvodu onkologického onemocnění a nutnosti intenzivní léčby ke svým rodičům do Místku. Po dobu jeho nepřítomnosti byl do Křtin jmenován zastupující duchovní správce. Zemřel v Místku. Pohřben do hrobky svých příbuzných na Olšanských hřbitovech v Praze.
|-
|Miroslav Sedlák
|{{dts|04|04|1945}}
|{{dts|07|09|1991}}
|{{dts|01|09|2023}}
|Výpomocný duchovní v Šakvicích.
|-
|Mgr. Ing. Jan Zachoval, CSc.
|{{dts|09|11|1943}}
|{{dts|25|06|2005}}
|{{dts|26|10|2023}}
|Po jáhenském svěcení, které přijal v roce 1995, působil v hospici v Rajhradě u Brna a podílel se na pastorační péči v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Po kněžském svěcení v roce 2005 byl pověřen pastorační službou (obecně) v brněnských nemocnicích a tamním Hospicu sv. Alžběty, pokračoval rovněž ve službě v rajhradském hospicu. Zemřel po dlouhé nemoci v Hospicu sv. Alžběty v Brně. Pohřben v hrobce řádu Milosrdných bratří v Brně na Ústředním hřbitově.
|-
|Josef Mareček
|{{dts|11|03|1924}}
|{{dts|16|04|1950}}
|{{dts|16|11|2023}}
|Záhy po kněžském svěcení nastoupil službu u PTP. Do duchovní správy mohl nastoupit až v roce 1954. Během dvou let vystřídal tři kaplanská místa (Dolní Kounice, Valtice, Lomnice u Tišnova). V letech 1956-1960 administrátor ve Vranově nad Dyjí, poté souzen v politickém procesu za &quot;zneužití náboženské funkce&quot;. Záhy po rozsudku byl amnestován, nesměl se však vrátit do duchovní správy. Až do roku 1966 pak pracoval jako dělník ve východních Čechách. V letech 1966-1972 byl pak kooperátorem v Brně při kostele sv. Jakuba. Roku 1973 se stal administrátorem v Rousínově, později navíc ex currendo v Královopolských Vážanech. V roce 2000 odešel na odpočinek, další tři roky nicméně stále v Rousínově vypomáhal. V roce 2003 se odstěhoval do kněžského domova na Moravci u Nového Města na Moravě, kde dožil. Pohřben v Sulkovci, odkud pocházel. V době úmrtí byl věkem 99 let seniorem presbyteria brněnské diecéze.
|-
|Mons. doc. Ing. [[w:Radomil Kaláb|Radomil Kaláb]], CSc.
|{{dts|31|05|1930}}
|{{dts|04|04|1968}}
|{{dts|16|02|2024}}
|Teologii vystudoval a kněžské svěcení přijal v rámci ''skryté církve''. Po roce 1989 působil na VUT v Brně, odkud odešel v roce 1992. Přijal podmínečné kněžské svěcení a nastoupil do veřejné kněžské služby. Působil jako farní vikář při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Brně na Křenové ulici. V letech 1995-2002 byl pak farářem v Brně-Žebětíně. Poté působil jako výpomocný duchovní při kostele sv. Jakuba v centru Brna. V roce 2023 odešel na odpočinek. Žil v Domově sv. Kříže v Kroměříži. Zemřel v kroměřížské nemocnici. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Stanislav Janků
|{{dts|07|05|1931}}
|{{dts|24|06|1995}} (jáhenské)
|{{dts|23|01|2025}}
|Trvalý jáhen v Boskovicích. V době své smrti byl nejstarším trvalým jáhnem brněnské diecéze.
|-
|Jaroslav Kárník
|{{dts|20|12|1952}}
|{{dts|24|06|1979}}
|{{dts|29|05|2025}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Dyjákovičky|Dyjákovičkách]].
|-
|Mgr. Vladimír Sommer
|{{dts|13|09|1935}}
|{{dts|23|06|1963}} 
|{{dts|15|06|2025}}
|Někdejší duchovní správce v Mutěnicích a pak ve Vranovicích nad Svratkou. Od roku 2002 působil v Knínicích u Boskovic, v závěru života byl určen jako výpomocný duchovní pro farnosti boskovického děkanátu. Pohřben v Knínicích u Boskovic.
|-
|Josef Večeřa
|{{dts|12|05|1951}}
|{{dts|29|06|1974}} 
|{{dts|16|06|2025}}
|Někdejší kooperátor na Starém Brně, pak administrátor ve Vysokých Popovicích a následně v Blansku. Od roku 1990 farář ve Vrbici u Břeclavi. V letech 2002-2016 kaplan na mariánském poutním místě v Žarošicích. Následně působil v Brně-Židenicích a Brně-Obřanech. Od roku 2023 až do své smrti výpomocný duchovní v Křižanově. Zemřel na křižanovské faře, pohřben na křižanovském hřbitově v kněžské hrobce.
|-
|ThDr. PhDr. Radek Mezuláník, PhD.
|1963
|
|{{dts|07|08|2025}}
|Trvalý jáhen v Újezdě u Brna. Jeden z prvních redaktorů katolického radia Proglas. Teoretik médií a víceprezident Moravskolezské křesťanské akademie. Pohřben v Újezdě u Brna.
|-
|František Provazník
|{{dts|31|12|1938}}
|{{dts|14|12|1969}}
|{{dts|26|11|2025}}
|Kněžské svěcení přijal v rámci &quot;skryté církve&quot;. V roce 1992 byl inkardinován do brněnské diecéze a ustanoven do oficiální duchovní správy. Působil jako kooperátor a následně administrátor v Lysicích a ex currendo v Bedřichově a Černovicích u Boskovic. Krátce pak působil v Dražovicích. Od roku 2000 pak byl ustanoven výpomocným duchovním v Brně-Bystrci. Závěr života prožil v Nemojanech, kde také zemřel. Pohřben v kněžské hrobce na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Tadeáš Juraj Dubec, O.Praem.
|{{dts|16|08|1958}}
|{{dts|04|12|1988}}
|{{dts|16|02|2026}}
|Pocházel z Kežmarku na Slovensku. Původně člen kongregace redemptoristů, později přestoupil ke strahovským premonstrátům, kde 29. září 2001 složil věčné řeholní sliby. Působil v Praze-Střešovicích, od roku 2007 působil postupně v několika farnostech brněnské diecéze. Naposledy v letech 2009-2010 jako farní vikář v Jihlavě u sv. Jakuba a ex currendo administrátor farnosti Rančířov. Následně žil jako soukromá osoba v Praze, pracoval v civilním zaměstnání a v duchovní správě pouze příležitostně vypomáhal. Od roku 2021 žil na odpočinku v kněžském domově ve Staré Boleslavi. Pohřben na řádovém hřbitově v Praze-Nebušicích.
|-
|Josef Gašparík
|{{dts|08|08|1926}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|11|03|2026}}
|Pocházel ze Slovenska, na kněze vysvěcen v Olomouci a inkardinován do brněnské diecéze. Postupně působil na několika místech, naposledy jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Horní Újezd u Třebíče|Horním Újezdě u Třebíče]] (1993-2007). V roce 2007 odešel na odpočinek na Slovensko. Pohřben v Dvorníkách nad Váhom.
|-
|MUDr. Zdeněk Králík, ISch
|{{dts|06|07|1954}}
|1993
|{{dts|22|03|2026}}
|Brněnský rodák. Člen Schönstattského hnutí. V 80. a začátkem 90. let působil jako lékař na oddělení ARO v nemocnici v Novém Městě na Moravě. V letech 1995-2007 kaplan Akademické farnosti v Praze. Poté výpomocný duchovní ve farnosti Brno-Křenová. Poslední část svého života prožil v ''Domově sv. Alžběty'' v Žernůvce u Tišnova. Pohřben na hřbitově v Brně-Králově Poli v hrobě svých příbuzných.
|-
|RNDr. Karel Předešlý
|{{dts|02|06|1943}}
|{{dts|01|07|1972}}
|{{dts|09|06|2026}}
|Brněnský rodák. Kněžské svěcení přijal v Olomouci. Působil jako kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou a později v Tišnově a Předklášteří u Tišnova. V letech 1978-1983 administrátor v Brně-Řečkovicích, posléze v Brně u sv. Tomáše až do roku 1990. Poté se vrátil do Brna-Řečkovic jako kooperátor. V roce 1991 ustanoven kooperátorem v Brně-Zábrdovicích. V letech 2000-2024 výpomocný duchovní v Brně-Obřanech a v Bílovicích nad Svitavou. Od roku 2025 žil na odpočinku v Brně-Králově Poli. Pohřben v Brně na Ústředním hřbitově.
|}

[[Kategorie:Seznamy zemřelých kněží brněnské diecéze]]</text>
      <sha1>iik40kqewigwqhlh4qns6kprwk4nd83</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny brněnské diecéze/Seznam zemřelých kněží brněnské diecéze 1777–1959</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8047</id>
    <revision>
      <id>55345</id>
      <parentid>55261</parentid>
      <timestamp>2026-06-22T12:45:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Yahn z Rozárie</username>
        <id>9981</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Přidaný záznam - P. Josef Kolenec</comment>
      <origin>55345</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="179700" sha1="4kta9ojxloeoy69id7ghvy2l499lq7g" xml:space="preserve">'''Seznam zemřelých kněží (biskupů, kněží a jáhnů) brněnské diecéze v letech 1777-1959'''

Jedná se o [[w:Římskokatolická církev|římskokatolické]] jáhny, či ''[[w:Kněz|kněze]] [[w:Diecéze|diecézní]]'' nebo ''kněze [[w:Řehole|řeholní]]'', kteří působili alespoň krátký čas v [[w:Diecéze brněnská|brněnské diecézi]] a zemřeli v rozmezí let 1777-1959. Jedná se o nekompletní seznam, řazený chronologicky podle data úmrtí.

Zelenou barvou jsou podbarveni ti, kteří se stali oběťmi nacistického a komunistického pronásledování katolické církve.

{| class=&quot;wikitable sortable&quot;
!jméno a příjmení kněze
!datum narození
!datum svěcení
!datum úmrtí
!jiné údaje
|-
|Filip Slavíček
|
|
|{{dts|15|06|1778}}
|Rodem ze Šumperka (olomoucká arcidiecéze). V letech 1764-1778 farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]].
|-
|Simplicián Siruczek, OFMCap.
|
|
|{{dts|03|09|1778}}
|Kapucín, provinciál. Působil v brněnském kapucínském konventu při kostele Nalezení sv. Kříže.
|-
|Joanin z Mikulova, OFMCap.
|
|
|{{dts|05|12|1778}}
|Kapucín, kněz při [[w:Kostel svatého Františka z Assisi (Mikulov)|kostele sv. Františka z Assisi]] v Mikulově a v tamním kapucínském konventu.
|-
|Konstantin z Jihlavy, OFMCap.
|
|
|{{dts|20|12|1778}}
|Kapucín, kněz v kapucínském konventu v Třebíči na Jejkově. 
|-
|Leopold Mayer, O.Cist.
|
|
|{{dts|08|04|1779}}
|Žďárský cisterciák, kněz, apoštolský notář.
|-
|Leodegar z Velké Střelné, OFMCap.
|
|
|{{dts|22|07|1779}}
|Kapucín, kněz v kapucínském konventu ve Znojmě. 
|-
|Lect. Reginald Allesch, OP
|
|
|{{dts|05|11|1779}}
|Dominikán. Někdejší prokurátor řádového konventu v Nymburce. Od roku 1776 působil v brněnském řádovém konventu a jako zpovědník dominikánských mnišek při brněnském kostele sv. Anny. 
|-
|Ondřej Bognar, OP
|{{dts|21|10|1737}}
|
|{{dts|19|12|1780}}
|Dominikán, kněz. Člen brněnského konventu, ředitel kůru v kostele sv. Michala. Výtečný hudebník,  
|-
|Hilarius z Pavlova, OFMCap.
|1724
|
|{{dts|05|01|1781}}
|Kapucín, kněz v konventu v Mikulově. Novicmistr.
|-
|Josef Mikšík
|
|
|1. dubna 1781
|V letech 1755–1781 farář v [[w:Římskokatolická_farnost_Lanžhot|Lanžhotě]].
|-
|ThDr. [[w:Otto Logk z Netky|Otto Logk z Netky]], O.Cist.
|{{dts|19|01|1714}}
|1738
|{{dts|25|04|1782}}
|Cisterciák. Někdejší vyučující filosofie a církevního práva na pražské teologické fakultě. Od roku 1770 (předposlední) opat [[w:Žďár nad Sázavou (klášter)|cisterciáckého opatství ''Fons Beatae Mariae Virginis'' ve Žďáře nad Sázavou]]. Pohřben v opatské hrobce žďárského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. 
|-
|Pius Tempis, OP
|{{dts|22|03|1739}}
|
|{{dts|05|04|1783}}
|Dominikán, kněz. V letech 1779-1782 působil v řádovém konventu v Brně.
|-
|Ignát Michel
|
|
|{{dts|26|09|1784}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Kunštát na Moravě|Kunštátě]].  
|-
|Maxmilián Zuber, OP
|{{dts|07|11|1734}}
|
|{{dts|18|12|1784}}
|Dominikán, kněz. V letech 1774-1778 je uváděn jako kazatel v [[w:Římskokatolická farnost Boskovice|Boskovicích]]. Posléze působil ve Slezsku, naposledy v Těšíně.
|-
|Stanislav Weber, OP
|
|
|{{dts|31|03|1786}}
|Dominikán, kněz. ''Praedicator generalis.'' Krátce působil v brněnském řádovém konventu. 
|-
|Mons. [[w:Matyáš František Chorinský z Ledské|Matyáš František Chorinský z Ledské]]
|{{dts|04|10|1720}}
|1743
|{{dts|30|10|1786}}
|První brněnský biskup (biskupská konsekrace 1771, původně pomocný biskup v Hradci Králové, od r. 1774 v Olomouci). Sídelním biskupem v Brně jmenován v prosinci 1777. Intronizován v brněnské katedrále 22. února 1778. Zemřel behem kanonické vizitace [[w:Římskokatolická farnost Kuřim|farnosti Kuřim]]. Svůj majetek odkázal na přestavbu brněnské katedrály. 
|-
|Matouš Lendenhammer
|1729
|1753
|{{dts|26|02|1787}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Šitbořice|Šitbořicích]]. 
|-
|František Ant. Schich
|
|
|{{dts|25|04|1787}}
|Kaplan a později farář v [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]]. Od roku 1767 farář v Ořechově (není zřejmo, ve které ze dvou ořechovských farností). 
|-
|Jan Theodor Beer
|
|
|{{dts|06|02|1788}}
|Farář v Lysicích. 
|-
|Serafín Claudi, OP
|
|
|{{dts|18|08|1788}}
|Dominikán. Kooperátor při brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. 
|-
|Ignác Alis, SJ
|{{dts|23|11|1733}}
|
|{{dts|30|09|1788}}
|Jezuita, kněz. Exhortátor studentů v ''domě třetí probace'' v Telči.
|-
|Bruno Pražák, OP
|{{Dts|12|7|1728}}
|{{Dts|3=1754}}
|{{dts|08|05|1789}}
|Rodák z Nymburku. 14. srpna 1748 se stal dominikánem. Studoval a kázal v ve Znojmě, roku 1754, následující rok v Uherském Brodě. V letech 1755 až 1761 byl v Boskovicích. Působil jako hospodář statku v [[w:Římskokatolická farnost Těšany|Těšanech]]. Dostal povolení k přečtení knížky &quot;Vroucné a nábožné modlitby&quot; z roku 1774. K 1 lednu 1785 se stal prvním kurátem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], kde působil až do své smrti. Je pohřbený v předsíni kostela sv. Jiljí.
|-
|Ivan ze Znojma, OFMCap.
|
|
|{{dts|12|02|1790}}
|Kapucín, kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Znojmo-Louka|Louce u Znojma]]. 
|-
|Ambrož Čandl, OP
|{{dts|28|10|1715}}
|
|{{dts|11|03|1791}}
|Dominikán, rodák ze Znojma. Kněz. V letech 1752-1754 magistr kleriků v řádovém konventu v Brně, později převor znojemského konventu.
|-
|Nepomucen Holtzbecher, O.Cist
|
|
|{{dts|19|11|1791}}
|Žďárský cisterciák, kněz. V roce 1770 doložen jako výpomocný duchovní ve [[w:Římskokatolická farnost Zvole nad Pernštejnem|Zvoli nad Pernštejnem]].  
|-
|Jakub Hollan
|{{Dts|3=1752}}
|{{Dts|3=1776}}
|{{Dts|21|04|1793}}
|Narodil se ve Slezsku ve Studénce. Kooperátor v Tuřanech, Běhařovicích u Moravských Budějovic, Moutnicích a Zábrdovicích, kde zemřel. 
|-
|Ondřej Bylanský, O.Cist.
|
|
|{{dts|28|12|1793}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Po zrušení kláštera v roce 1784 byl jmenován farářem městské farnosti ve Žďáru při kostele sv. Prokopa (dnešní [[w:Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-I|Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-I]]). Byl rovněž děkanem žďárského děkanátu. 
|-
|Ignác Volný, O.Cist.
|
|
|{{dts|08|04|1794}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Někdejší kooperátor ve Žďáře. Po zrušení kláštera (1784) lokalista v [[w:Římskokatolická farnost Benetice|Beneticích]].
|-
|Josef Kwapil, O.Cist.
|
|asi 1770
|{{dts|02|07|1794}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Kněžsky působil původně ve žďárském klášteře. Po zrušení kláštera (1784) administrátor farnosti Vojnův Městec, nedaleko od Žďáru nad Sázavou, nicméně již v královéhradecké diecézi.
|-
|Teodor z Mikulova, OFMCap.
|1751
|
|{{dts|21|01|1795}}
|Kapucín, kněz v brněnském kapucínském konventu při kostele Nalezení sv. Kříže.
|-
|Jan Bernard Hriss
|1731
|
|{{dts|14|04|1796}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]].
|-
|Bartoloměj Zeleiski, O.Cist.
|
|
|{{dts|23|04|1796}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Po zrušení kláštera (1784) jsou jeho další osudy (zatím?) nedohledatelné.
|-
|Blažej Kuchinka, O.Cist.
|
|
|{{dts|06|05|1796}}
|Žďárský cisterciák, původně jáhen ve žďářském klášteře. Po zrušení kláštera (1784) jsou jeho další osudy (zatím?) nedohledatelné, jisto je pouze datum úmrtí.
|-
|Josef Slanečka
|
|
|{{dts|28|08|1797}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]].
|-
|Antonín Freindt, OP 
|
|
|{{dts|30|08|1797}}
|Dominikán, kněz. V roce 1761 je uváděn jako &quot;sváteční kazatel&quot; v Jihlavě. Později převor dominikánského konventu ve Znojmě. 
|-
|Kajetán Růžička, OP 
|
|asi 1761
|{{dts|24|04|1799}}
|Dominikán, kněz. Někdejší lektor brněnského řádového konventu. V letech 1776-1778 profesor kanonického práva v brněnském kněžském semináři. Později působil ve farní správě v jižních Čechách jako lokalista v Šumavských Hošticích a následně od roku 1791 až do své smrti jako farář v Sudoměřicích u Bechyně. 
|-
|Anselm Vlach, O.Praem.
|
|
|{{dts|07|06|1799}}
|Zábrdovický premonstrát. Po zrušení zábrdovické kanonie byl v Zábrdovicích ponechán jako farář tamní farnosti. Šlo o posledního zde působícího kněze z původní řeholní komunity někdejšího kláštera (po něm zde působil ještě v letech 1799-1805 jiný premonstrát, Chrysostom Lavička, který byl ovšem příslušný ke kanonii v Louce u Znojma).
|-
|Mons. [[w:Jan Křtitel Lachenbauer|Jan Křtitel Lachenbauer]], O.Crucig.
|{{dts|31|01|1741}}
|1764
|{{dts|22|09|1799}}
|Rodák z Broumova v královéhradecké diecézi. Vystudoval broumovské benediktinské gymnázium. Člen [[w:Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou]]. V letech 1784-1786 rektor generálního semináře ve Vídni. Byl přívržencem josefinského osvícenství. V letech 1786-1799 sídelní biskup brněnský (biskupská konsekrace 22. dubna 1787). Pohřben v kryptě brněnské katedrály.
|-
|Leopold Wohlfarth OP
|{{Dts|3=1744}}
|{{Dts|3=1767}}
|{{Dts|7|1|1800}}
|Narozen v Brně. Byl kaplanem při [[w:Katedrála_svatého_Petra_a_Pavla|katedrále sv. Petra a Pavla v Brně]].
|-
|Zosym z Kyjova, OFMCap.
|1736
|
|{{dts|03|06|1800}}
|Kapucín, někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-zámek|Třebíči u sv. Prokopa]], později působil v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Bartoloměje, Brno-Žebětín|Žebětíně]]. 
|-
|Mansuet z Fryšavy, OFMCap.
|1735
|1764
|{{dts|04|06|1800}}
|Příjmení Kindl (Künhl) Kapucín, původním povoláním [[w:Písař|písař]]. Kooperátor v Moutnicích v letech 1786 až 1790, kněz v brněnském kapucínském konventu při kostele Nalezení sv. Kříže. 
|-
|Sigismund Jüstl, OP
|
|
|{{dts|05|10|1800}}
|Dominikán, kněz. Ředitel kůru dominikánského klášterního kostela ve Znojmě. 
|-
|Jiří Sekora
|6. března 1734
|1760
|1800
|Rodák z Uhřic, v letech 1762–1772 byl kaplanem ve Ždánicích, 1773–1781 farář v Ostrožské Lhotě, 1781–1793 pak v Lanžhotě a 1793–1800 nakonec v Moravské Nové Vsi.
|-
|Anselm z Brna, OFMCap.
|
|
|{{dts|05|03|1801}}
|Kapucín, kněz v brněnském kapucínském konventu při kostele Nalezení sv. Kříže. Lektor konventu.
|-
|Donatus Weibl, O.Cist.
|
|
|{{dts|05|08|1801}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Po zrušení kláštera (1784) jsou jeho osudy (zatím?) nedohledatelné. 
|-
|Ladislav ze Žatčan, OFMCap.
|
|
|{{dts|25|12|1801}}
|Kapucín, duchovní správce sester alžbětinek v Brně. 
|-
|Karel Woltholtz
|
|
|{{dts|10|09|1802}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Nikolčice|Nikolčicích]], později v [[w:Římskokatolická farnost Archlebov|Archlebově]].
|-
|Karel Ptáček, O.Praem.
|{{dts|24|03|1736}}
|1760
|{{dts|10|09|1802}}
|Zábrdovický premonstrát. Někdejší kaplan ve Křtinách, v letech 1780-1803 farářem tamtéž. 
|-
|Benedikt Ignác Gallik, OSB
|8. července 1744
|15. září 1770
|4. května 1803
|Rodák z Uherského Brodu. V roce 1765 vstoupil k rajhradským benediktinům. Stal se ředitelem hudebního kůru rajhradského kláštera.
|-
|Hugo Parlamento, OP
|1741
|
|{{dts|17|10|1803}}
|Dominikán, kněz. Znojemský rodák. ''Sacrista maior'' a infirmář v řádovém konventu ve Znojmě. 
|-
|Arnošt Roth
|{{dts|17|02|1752}}
|{{dts|17|02|1775}}
|{{dts|27|10|1804}}
|Původně člen františkánského řádu. V letech 1785-1800 farář v Dalečíně. V roce 1800 byl přeložen do Šaratic. V roce 1803 vystoupil z řádu a byl inkardinován jako diecézní kněz do brněnské diecéze. V závěru života trpěl břišní chorobou a horečkami. Před smrtí odkázal půli svého majetku šaratickému kostelu a z druhé půle zřídil nadaci při brněnské Nemocnici Milosrdných bratří pro ošetřování případných nemocných ze šaratické farnosti. 
|-
|Jan Alitzer, OP
|
|
|{{dts|15|10|1805}}
|Dominikán, kněz. Člen řádového konventu ve Znojmě. 
|-
|Siard Beran, O.Praem.
|{{dts|01|01|1740}}
|1766
|{{dts|05|01|1806}}
|Zábrdovický premonstrát, někdejší novicmistr. V letech 1804-1806 duchovní správce ve Křtinách. 
|-
|Filip Šustáček, O.Cist.
|1736
|
|{{dts|22|01|1806}}
|Žďárský cisterciák, kněz. Působil ve farní duchovní správě v [[w:Římskokatolická farnost Sulíkov|Sulíkově]] a Kunštátě. 
|-
|Bonifác Keller, OSB
|5. března 1736
|16. ledna 1763
|4. června 1806
|Rodák ze Ždánic. V roce 1757 vstoupil k rajhradským benediktinům. Stal se převorem rajhradského kláštera.
|-
|Archangel z Mikulova, OFMCap.
|1739
|
|{{dts|27|03|1807}}
|Kapucín, kněz. Provinční definitor, člen kapucínského konventu v Třebíči. 
|-
|Jiří Schneider
|
|
|{{dts|14|08|1807}}
|Rodák z Budišova nad Budišovkou (olomoucká arcidiecéze). Působil původně jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Luleč|Lulči]], v roce 1791 byl ustanoven farářem v [[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|Rudíkově]] (v roce 1801 organizoval zde stavbu nového kostela). V roce 1803 přešel na faru ve [[w:Římskokatolická farnost Zvole nad Pernštejnem|Zvoli nad Pernštejnem]], kde působil po zbytek života. 
|-
|[[w:Protasius Frank|Protasius Frank]], OFM
|1746
|
|{{dts|16|10|1807}}
|Františkán, kněz. Vyučoval teologii v rámci řádového domácího studia. V závěru života působil ve [[w:Karmel Matky Boží (Dačice)|františkánském konventu v Dačicích]] (původně františkánský klášter, později předaný sestrám karmelitkám).
|-
|Petr Maštalíř
|
|
|{{dts|22|10|1807}}
|Farář v Archlebově. 
|-
|Isidor Mareš
|
|
|{{dts|12|04|1808}}
|Farář v Novém Veselí a děkan žďárského děkanátu. Za jeho působení v Novém Veselí byla postavena nová fara. 
|-
|Bonaventura Grüber, OSB
|13. března 1744
|28. září 1767
|4. září 1809
|Rodák z Vídně, V roce 1761 vstoupil k rajhradským benediktinům. Stal se převorem rajhradského kláštera.
|-
|František Schlosser
|1732
|1757
|{{dts|05|10|1809}}
|Farář ve Slavkově u Brna.
|-
|František Libischer, OFMCap.
|1746
|1769
|{{dts|02|02|1810}}
|Farář v Šitbořicích.
|-
|Fabián Roučka, O.Cist.
|1745
|1772
|{{dts|13|05|1811}}
|Velehradský cisterciák, rodák ze Žďáru nad Sázavou. V letech 1784-1796 lokalista v Archlebově, poté až do smrti farář v [[w:Římskokatolická farnost Kdousov|Kdousově]]. 
|-
|Clarus Janoš z Vyškova OFMCap.
|{{Dts|24|2|1753}}
|{{Dts|3=1777}}
|{{Dts|17|10|1811}}
|Narozen v [[w:Brňany_(Vyškov)|Brnaněch]] u Vyškova, pokřtěn jako Matouš. Po uzavření klášterů působil od roku 1786 jako kooperátor v [[w:Rousínovec|Rousínovci]] následně od roku 1796 v [[w:Římskokatolická_farnost_Tvarožná|Tvarožné]], kde mimo jiné pokřtil [[w:Šebestián_Kubínek|Šebastiána Kubínka]], apoštola dobrého tisku. 2. října 1806 byl ustanoven jako lokální kaplan do farnosti [[w:Římskokatolická_farnost_Diváky|Diváky]].  Zasadil se o vybudování nového hřbitova na okraji panské nivy Porgartny. V této farnosti působil až do svého odchodu na věčnost.
|-
|František Kříž
|{{Dts|3=1756}}
|{{Dts|3=1780}}
|{{Dts|26|8|1812}}
|Kaplan při brněnské katedrále, Kooperátor v Mikulčicích a Moutnicích. Lokálním kaplanem v Křoví u Velké Bíteše, Ochozi u Brna a Archlěbově, kde působil až do své smrti.
|-
|PhDr. Josef Jurain
|{{dts|15|03|1726}}
|1754
|{{dts|15|11|1812}}
|Bývalý jezuita. Po zrušení jezuitského řádu působil v pastoraci v rodném Brně. Od roku 1777 byl kanovníkem brněnské kapituly. 
|-
|Felix z Prahy, OFMCap.
|
|
|{{dts|17|04|1813}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu v Třebíči. Zemřel v Brně v Nemocnici Milosrdných bratří. 
|-
|Hilarius Deng, OP
|
|
|{{dts|14|02|1814}}
|Dominikán. Brněnský rodák. Někdejší člen brněnského dominikánského konventu. Lokalista v [[w:Římskokatolická farnost Medlov nad Jihlavou|Medlově nad Jihlavou]]. 
|-
|František Antonín z Jihlavy, OFMCap.
|
|
|{{dts|21|03|1814}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu v Třebíči. 
|-
|Marcelín z Třebíče, OFMCap.
|
|
|{{dts|21|03|1814}}
|Kapucín. Lokalista v [[w:Římskokatolická farnost Dubňany|Dubňanech]]. 
|-
|Sigfrid Čáp
|
|
|{{dts|11|04|1814}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]].
|-
|[[w:Jakub Dvořecký|Jakub Dvořecký]]
|{{dts|21|07|1750}}
|1773
|{{dts|27|04|1814}}
|Rodák z Telče, někdejší kooperátor v Rokytnici nad Rokytnou. Později farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-město|Třebíči u sv. Martina]].
|-
|Franz Maurus Simonis, OFMCap.
|{{dts|11|07|1740}}
|{{dts|25|09|1763}}
|{{dts|21|03|1815}}
|Kapucín. Působil v brněnské farnosti sv. Jakuba jako kazatel pro německojazyčné obyvatelstvo města. V roce 1813 se stal farářem svatojakubské farnosti a byl jím až do smrti. Katalogizoval farní knihovnu. 
|-
|František Ximenes
|27. listopadu 1746
|1770
|6. října 1815
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Lipník_nad_Bečvou|Lipníku nad Bečvou]], někdejší kaplan v Hranicích na Moravě, Bystřici pod Hostýnem, Blatnici pod sv. Antonínkem a v Břeclavi. V letech 1793–1815 farář v Lanžhotě.
|-
|František Hříbek
|{{Dts|3=1744}}
|{{Dts|3=1768}}
|{{Dts|13|3|1816}}
|Narozen v Hradišti. Lokalista v [[w:Římskokatolická_farnost_Šakvice|Šakvicích]], poté byl prvním lokálním kaplanem v [[w:Římskokatolická_farnost_Mutěnice|Mutěnicích]], kde založil farní kroniku. Od roku 1794 až do své smrti působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Kobylí_na_Moravě|Kobylí]].
|-
|[[w:Vincenc Josef ze Schrattenbachu|Vincenc Josef kníže Schrattenbach]]
|{{dts|18|06|1744}}
|1768
|{{dts|25|05|1816}}
|Někdejší biskup lavantský (biskupská konsekrace 6. července 1777), v letech 1800-1816 biskup brněnský (3. od zřízení diecéze). 
|-
|Jan Gilg
|
|
|{{dts|15|11|1816}}
|Rodák z Nového Města na Moravě, někdejší kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Sloup v Moravském krasu|Sloupě]]. Od roku 1778 farář v [[w:Římskokatolická farnost Jedovnice|Jedovnicích]]. Vizitátor triviálních škol na území někdejšího jedovnického děkanátu. V Jedovnicích vedl obsahově zajímavou ''Pamětní knihu''. V roce 1814 jmenován navíc děkanem jedovnického děkanátu. 
|-
|Šimon z Třebíče, OFMCap. 
|1744
|
|{{dts|10|04|1817}}
|Kapucín, kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Moravské Budějovice|Moravských Budějovicích]]. 
|-
|Sanktus z Kunštátu, OFMCap. 
|1752
|
|{{dts|09|07|1817}}
|Kapucín, kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-zámek|Třebíči u sv. Prokopa]]. 
|-
|Václav Maxmilián Dorazil
|
|1782
|{{dts|31|10|1817}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]] a děkan někdejšího děkanátu Letovice. 
|-
|František Vašíček
|{{Dts|3=1752}}
|{{Dts|3=1781}}
|{{Dts|29|4|1818}}
|Kooperátor ve Tvarožné, Rožné, Doubravicích nad Svitavou, Trstěnicích, Moutnicích, Radostíně nad Oslavou, Zábrdovicích. Lokálním kaplanem ve Žďárci. Poté kooperátorem v Šaraticích a kaplanem v Troubsku.
|-
|[[w:Michael Daniel Marave|Michael Daniel Marave]], O.Praem.
|
|
|{{dts|01|10|1818}}
|Poslední opat premonstrátské kanonie v Zábrdovicích. Po zrušení kláštera v rámci josefinských reforem dožil na faře ve Křtinách.
|-
|Teopist z Mikulova, OFMCap.
|1744
|
|{{dts|31|10|1818}}
|Kapucín, jubilant kněžství a provinční definitor. Člen kapucínského konventu ve Znojmě.  
|-
|Antonín Bíleček
|
|
|říjen 1819
|V letech 1816–1819 farář v Lanžhotě.
|-
|Jan Nep. Michele
|
|
|{{dts|12|01|1821}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]]. 
|-
|Bernard Josef Pivoňka, OSB
|28. února 1756
|1. listopadu 1786
|21. října 1821
|Rodák ze Žďáru nad Sázavou. V roce 1778 vstoupil k rajhradským benediktinům. Stal se převorem a ředitelem hudebního kůru rajhradského opatství.
|-
|Ignác Cornova, SJ
|{{dts|25|07|1770}}
|
|{{dts|25|07|1822}}
|Jezuita, kněz. Někdejší profesor jezuitského gymnázia v Brně. 
|-
|Tertulián Předovský, OFMCap.
|1743
|
|{{dts|09|01|1823}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu v Třebíči, administrátor [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|jejkovské farnosti]]. 
|-
|Josef Německý
|
|
|{{dts|25|02|1823}}
|Rodák z Nového Města na Moravě. V letech 1815-1823 farář v [[w:Římskokatolická farnost Herálec pod Žákovou horou|Herálci pod Žákovou horou]]. 
|-
|J.M. can. [[w:Jakub Příhoda|Jakub Příhoda]]
|
|
|{{dts|14|01|1824}}
|V letech 1773-1808 farář v [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]], poté farář a děkan ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]]. Čestný kanovník brněnské kapituly. 
|-
|Benedikt Ranisch, OH
|
|
|{{dts|25|10|1824}}
|Milosrdný bratr, kněz. Rodák z Brandenburska. Převor konventu ve Valticích. 
|-
|Egidius z Boršova, OFMCap.
|
|
|{{dts|14|01|1825}}
|Kapucín. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Žerotice|Žeroticích]].
|-
|Václav Opletal
|{{dts|29|08|1748}}
|
|{{dts|04|02|1827}}
|Rodák z Bukovinky (farnost Křtiny). Kaplan v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Brno|Brně u sv. Jakuba]], později farář ve Křtinách, z toho první diecézní po odchodu premonstrátů z této farnosti. 
|-
|Jan Mikulík
|{{Dts|14|6|1753}}
|{{Dts|3=1779}}
|{{Dts|28|2|1827}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Dubňany|Dubňan]] (farnost [[w:Římskokatolická_farnost_Hodonín|Hodonín]]). Sloužil jako tzv. 2. kaplan a později jako 1. kaplan ve [[w:Římskokatolická_farnost_Velké_Meziříčí|Velkém Meziříčí]]. Poté, až do povolání na věčnost, byl ustanoven jako lokální kaplan v [[w:Římskokatolická_farnost_Mutěnice|Mutěnicích]].
|-
|František (Ludvík) Grim OFMCap.
|{{Dts|3=1746}}
|{{Dts|3=1769}}
|{{Dts|16|5|1827}}
|Narodil se v Brně. Vstupil ke kapucínům. Jako kooperátor sloužil v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Zábrdovicích]]. Jako lokální kaplan pak v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a  [[w:Římskokatolická farnost Křepice u Hustopečí|Křepicích]]. Do své smrti pak působil jako výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Hustopeče u Brna|Hustopečeské farnosti]].
|-
|Ondřej Kühnl, OFMCap.
|
|
|{{dts|15|01|1829}}
|Kapucín. Zámecký kaplan v Náměšti nad Oslavou. 
|-
|František Alois Dellinz
|1755
|1780
|{{dts|19|04|1829}}
|Rodák z Velkého Meziříčí. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]]. 
|-
|[[w:Matěj Josef Sychra|Matěj Josef Sychra]]
|{{dts|21|12|1776}}
|{{dts|21|09|1801}}
|{{dts|19|03|1830}}
|v letech 1808-1824 farář v [[w:Římskokatolická farnost Jimramov|Jimramově]], později ve [[w:Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-II|Žďáře nad Sázavou-II]], jazykovědec. Spolu s cisterciákem [[w:Bonifác Procházka (cisterciák)|Bonifácem Procházkou]] (+ 1813 v Ostrovačicích) má zásluhu na uchování poutního areálu na žďárské Zelené Hoře. 
|-
|Jakub Procházka
|1767
|1793
|{{dts|18|11|1830}}
|Narodil se v dle Catalogus venerabilis cleri almae dioecesis Brunensis v Jamnici. Jako kooperátor sloužil v Křižanovicích u Slavkova, Dědicích u Vyškova, jako farní vikář (kaplan) pak v Bradlném, Moutnicích a Žebětíně a farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Vémyslice|Vémyslicích]].
|-
|Jan Pytzka (Picka)
|{{Dts|3=1804}}
|{{Dts|3=1828}}
|{{Dts|17|1|1831}}
|Narozen v Kanicích. Ustanoven jako kooperátor v Moutnicíc. Poté byl přesunut do Divák, kde umírá jako mladý administrátor.
|-
|František Malík
|{{Dts|3=1784}}
|{{Dts|3=1810}}
|{{Dts|1|2|1831}}
|Rodak z Kolešova v Čechách. Kooperátor v Častohosticích, Otnicích a dočasný zástup v Moutnicích. Lokalní kaplan v Lísku u Bystřice nad Pernštejnem. Další farností byla Zvole, kde byl administrátorem a poté se stal farářem v Rožné, kde působil až do své smrti.
|-
|[[w:Augustin Koch|Augustin Koch]], OSB
|{{dts|13|06|1754}}
|{{dts|10|10|1779}}
|{{dts|23|11|1831}}
|Rajhradský benediktin. Rodák ze Žďáru nad Sázavou. Působil jako kooperátor postupně v [[w:Římskokatolická farnost Domašov|Domašově u Brna]] a v [[w:Římskokatolická farnost Ostrovačice|Ostrovačicích]]. V roce 1813 bylo rajhradské proboštství povýšeno na samostatné opatství a Augustin Koch byl zvolen historicky prvním rajhradským opatem. Klášter přivedl k hospodářskému rozkvětu a v klášteře za něj panoval též vzorný způsob života komunity. Zemřel na choleru. Je pohřben v benediktinské hrobce na rajhradském hřbitově. 
|-
|Jeroným Svoboda, OFMCap.
|1786
|
|{{dts|05|01|1832}}
|Kapucín, farář v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|Třebíči na Jejkově]].
|-
|Chrysostom Lavička, O.Praem.
|{{dts|04|03|1752}}
|1777
|{{dts|17|02|1832}}
|Loucký premonstrát. Někdejší kaplan v Prosiměřicích. V letech 1799-1805 farář v Zábrdovicích. Od roku 1805 až do své smrti působil jako farář v Podivíně. Osobní děkan. 
|-
|Josef Laštovička

|
|{{dts|03|06|1832}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Častohostice|Častohosticích]]. 
|-
|František Straka
|1775
|1803
|{{dts|15|09|1832}}
|V letech 1810-1820 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zhoř u Jihlavy|Zhoři u Jihlavy]], v letech 1820-1832 pak farář v [[w:Římskokatolická farnost Heraltice|Heralticích]]. 
|-
|Jiří Palásek
|{{Dts|23|4|1782}}
|{{Dts|3=1806}}
|{{Dts|12|5|1833}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Ivanovice_na_Hané|Ivanovic na Hané]]. Kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Žarošice|Žarošicích]]  do roku 1813. Během působení v Žarošicích byl krátce v roce 1810 administrátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnicích]]. Lokalistou v [[w:Římskokatolická_farnost_Bošovice|Bošovicích]] se stal od roku 1813 a až do roku 1833, kdy byl povolán na věčnost.
|-
|Jan Schaumann
|
|
|{{dts|16|08|1833}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]].
|-
|Lukán Matěna, OFMCap.
|1761
|
|{{dts|06|05|1834}}
|Kapucín, lokalista v [[w:Římskokatolická farnost Mutěnice|Mutěnicích]].
|-
|František Kletzl (Kletzel)
|{{Dts|14|4|1799}}
|{{Dts|3=1825}}
|{{Dts|3=1835}}
|Rodák z Neslovic. Kooperátor ve Střelicích a Moutnicích. Dle diecezního archvíu zemřel v Otnicích.
|-
|Josef Růžička
|{{Dts|3=1775}}
|{{Dts|3=1800}}
|{{Dts|17|3|1835}}
|Narodil se v [[w:Římskokatolická_farnost_Jevíčko|Jevíčku]]. Kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Sebranice_u_Boskovic|Sebranicích]] (1806-1807). Lokalista v [[w:Římskokatolická_farnost_Černá_Hora|Černé Hoře]] (1808 - 1816). Poté administrátor v [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_Zvěstování_Panny_Marie,_Brno-Tuřany|Tuřanech]] (1817 - 1824). Od roku 1825 se stal farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Klobouky_u_Brna|Kloboukách u Brna]]. Zastupoval klobouckého děkana, který sídlíl v [[w:Římskokatolická_farnost_Borkovany|Borkovanech]] a od roku 1831 se klobouckým děkanem. V Kloboukách působil až do odchodu na věčnost.
|-
|Dismas Haller, OFMCap.
|1746
|
|{{dts|02|10|1835}}
|Kapucín, jubilant kněžství. Někdejší vojenský kaplan. Na sklonku života působil ve farnostech v okolí Mikulova. Zemřel v Mikulově.
|-
|Jan Leopold Pecháček
|1778
|1806
|{{dts|29|02|1836}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Uhřínov|Uhřínově]]. V letech 1830-1836 duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|Rudíkově]]. 
|-
|Antonín Janků
|1793
|
|{{dts|05|04|1836}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Rakvice|Rakvicích]]. 
|-
|Antonín Neumann
|1765
|1790
|{{dts|20|08|1837}}
|Farář ve Slavkově u Brna.
|-
|Bonifác Ignác Buzek, SchP
|1788
|
|{{dts|21|06|1839}}
|Piarista, kněz. V letech 1836-1839 působil v piaristické koleji při [[w:Kostel svatého Jana Křtitele (Mikulov)|kostele sv. Jana Křtitele]] v Mikulově.
|-
|[[w:Tomáš Fryčaj|Tomáš Fryčaj]]
|{{dts|30|06|1759}}
|{{dts|07|09|1783}}
|{{dts|28|06|1839}}
|Buditel a básník. Autor kancionálu ''Kostelní písně duchovní'' (vyd. 1788). Někdejší duchovní správce brněnské trestnice, od r. 1819 až do své smrti byl pak farářem v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava, Brno-Obřany|Obřanech u Brna]]. 
|-
|Josef Karel Papež
|1782
|
|{{dts|05|02|1841}}
|Rodák z Měřína. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]].
|-
|[[w:František Antonín Gindl|František Antonín Gindl]]
|{{dts|15|09|1786}}
|{{dts|15|09|1809}}
|{{dts|24|10|1841}}
|Jako kněz působil ve Štýrsku. V r. 1831 jmenován světícím biskupem olomouckým (biskupská konsekrace 22. 6. 1831). V letech 1832-1841 brněnský biskup. V roce 1841 byl jmenován biskupem v rakouském Gurku, brzy poté však zemřel. 
|-
|Josef Holásek
|
|
|{{dts|24|08|1844}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Blansko|Blansku]].
|-
|Rudolf Matějček, OFMCap.
|1805
|
|{{dts|01|07|1846}}
|Kapucín, kněz. Katecheta ve Znojmě. 
|-
|Antonín Liška, O.Praem.
|
|
|{{dts|16|04|1847}}
|Strahovský premonstrát, někdejší kaplan u sv. Jakuba v Jihlavě. Od r. 1826 působil v Polsku jako představený gymnázia v Bochnii.
|-
|[[w:František Ignác Kassián Halaška|František Ignác Kassián Halaschka]], SchP
|
|
|{{dts|12|07|1847}}
|Piarista, kněz. Pedagog na piaristických školách v Mikulově a v Brně. 
|-
|Jan Nepomuk Stokláska
|{{dts|27|05|1763}}
|{{dts|29|11|1789}}
|{{dts|14|07|1847}}
|Rodák z Blanska. Po kněžském svěcení byl zámeckým kaplanem v Rájci a zároveň kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Doubravice nad Svitavou|Doubravici nad Svitavou]]. Později působil jako farář v Jedovnicích. 
|-
|Leopold Borzutský
|
|
|{{dts|25|12|1847}}
|V letech 1819-1847 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Veverská Bítýška|Veverské Bítýšce]].
|-
|Kašpar Urbánek
|1762
|1789
|{{dts|22|04|1848}}
|Rodák z Telče. Farář v Novém Veselí.
|-
|Dominik Kynský, SchP.
|1762
|1801
|{{dts|14|12|1848}}
|Piarista. Profesor všeobecných dějin a řečtiny na filosofickém ústavu v Brně. 
|-
|František Veselý
|1771
|1797
|{{dts|27|06|1849}}
|Někdejší lokalista v [[w:Římskokatolická farnost Měnín|Měníně]]. Později farář v Lysicích a děkan letovického děkanátu. 
|-
|Ignác Mayer
|{{Dts|28|11|1792}}
|{{Dts|3=1815}}
|{{Dts|15|7|1850}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_–_děkanství_Havlíčkův_Brod|Havlíčkova Brodu.]] Po vysvěcení působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Třebíč-město|Třebíči]], později v [[w:Římskokatolická_farnost_Martínkov|Martínkově]], dále v [[w:Římskokatolická_farnost_Bobrová|Bobrové]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Jimramov|Jimramově]]. Za působení ve [[w:Římskokatolická_farnost_Tvarožná|Tvarožné]] několikrát žádal Biskupskou konsistoř o povolení cestovat po Evropě, což mu ovšem nebylo dovoleno z důvodu dlouhé nepřítomnosti ve farnosti. P. Mayer vysvětil několik křížů ve farnosti (Horákov, Velatice, Tvarožná, Mokrá, Blažovice). Roku 1845 společně se svým kaplanem horlili proti pití kořalky. Podařilo se docílit toho, že množství farníků složili slib střídmosti.
P. Mayer zemřel náhle ve věku 58 let, jeho náhrobek je jediný dochovalý z původního hřbitova za kostelem sv. Mikuláše, v dnešní době opravenou mramorovou desku najdeme ve zdi za kostelem.
|-
|Kašpar Veliš
|{{Dts|4|1|1797}}
|{{Dts|3=1829}}
|{{Dts|24|12|1852}}
|Rodák ze [[w:Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-I|Ždáru nad Sázavou]]. Kooperátorem ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Moravské Prusy|Prusy]], [[w:Římskokatolická farnost Žarošice|Žarošice]], [[w:Římskokatolická farnost Komořany|Komořany]]. Od roku 1841 do 28. červenence 1842 v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích.]] Odtud byl povolán do [[w:Římskokatolická_farnost_Bošovice|Bošovic]], kde se stal administrátorem. Jeho posledním působištěm, coby lokalista byl [[w:Brno-Žebětín|Žebětín]], kde působil až do doby, kdy ho Pán povolal na věčnost.
|-
|František Jedlička
|{{Dts|21|1|1795}}
|{{Dts|3=1819}}
|{{dts|29|10|1853}}
|Rodák ze Želetavy. Svoji službu započal v [[w:Římskokatolická_farnost_Babice_u_Lesonic|Babicích]] (okres Třebíč) Od roku 1823 pak působil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Martínkov|Martínkově]]. Zvelebitel martínkovského farního kostela, léčitel. O jeho působení sepsal kněz Kosmák povídku: Kněz-lékař.  
|-
|Jan Formánek
|1794
|1817
|{{dts|15|01|1854}}
|Rodák z Jedovnic. Farář v Bohdalově. 
|-
|ThDr. Václav Talský
|1781
|1807
|{{dts|06|04|1854}}
|Rodák z Bobrové, farář v [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]].
|-
|[[w:Viktor Schlossar|Viktor Schlossar]], OSB
|{{dts|28|10|1793}}
|{{dts|05|09|1819}}
|{{dts|16|08|1854}}
|Rajhradský benediktin. V letech 1819-1820 kooperátor v Rajhradě, později duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Šlapanice|Šlapanicích]]. Byl též novicmistrem a opatským sekretářem. Po smrti opata Augustina Kocha byl zvolen rajhradským opatem. Pohřben v benediktinské hrobce na hřbitově v Rajhradě. 
|-
|Cyril Martin Okaník, OSB
|
|
|{{dts|22|06|1855}}
|Rajhradský benediktin, v letech 1815-1821 kooperátor [[w:Římskokatolická farnost Rajhrad|rajhradské farnosti]]. Pohřben v benediktinské hrobce na hřbitově v Rajhradě.
|-
|Jan Nettner (Netter)
|{{Dts|3=1804}}
|{{Dts|3=1827}}
|{{dts|29|07|1855}}
|Rodák z Brna. Po vysvěcení byl kaplanem při farnosti u [[w:Kostel svaté Maří Magdalény (Brno)|sv. Máří Magdalény v Brně]]. Sloužil v [[w:Římskokatolická farnost Křetín|Křetíně]]. V letech 1849 - 1852 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], kde společeně s prof. Františkem Dieblem (Tyblem) přesunuli hedvábnictví do této lokality. Poté byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Šardice|Šardicích]], kde umírá na choleru. 
|-
|Jan Budinský
|{{dts|11|07|1798}}
|1827
|{{dts|31|12|1857}}
|Rodák z Kočí u Chrudimi (královéhradecká diecéze), kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Doubravník|Doubravníku]], v letech 1829 a 1830 působil v [[w:Klášter milosrdných bratří (Brno)|klášteře milosrdných bratří v Brně]], poté v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Líšeň|Líšni]] a u [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Brno|sv. Jakuba]], od roku 1852 farářem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], kde je pohřben.  
|-
|František Jílek
|1765
|1790
|{{dts|15|10|1858}}
|Farář ve Slavkově u Brna.
|-
|Karel Antonín Fuchs, OSB
|5. června 1781
|11. prosince 1808
|17. března 1859
|Rodák z Vyškova. V roce 1800 vstoupil k rajhradským benediktinům. 
|-
|PhDr. Benedikt František Xav. Richtr, OSB
|{{dts|11|11|1791}}
|5. října 1817
|{{dts|10|07|1859}}
|Rodák z Příbora. V roce 1815 vstoupil k rajhradským benediktinům. Děkan rosického děkanátu a farář v Ostrovačicích. 
|-
|Antonín Josef Rücker, OSB
|30. září 1794
|28. srpna 1821
|5. února 1860
|Rodák z Podlesí u Neratova. V roce 1817 vstoupil k rajhradským benediktinům.
|-
|[[w:Bedřich Franz|Bedřich Franz]], O.Praem.
|{{dts|01|12|1796}}
|
|{{dts|12|04|1860}}
|Rodák z Vysokého Veselí (královéhradecká diecéze). Někdejší profesor fyziky na olomoucké univerzitě, průkopník fotografování na Moravě. Stal se členem premonstrátského řádu v [[w:Klášter Nová Říše|kanonii v Nové Říši]] u Telče. Byl vysvěcen na kněze a v letech 1853-1860 byl novoříšským opatem.
|-
|František Švéda
|
|
|{{dts|11|06|1860}}
|Působil postupně jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Protivanov|Protivanově]] a [[w:Římskokatolická farnost Boskovice|Boskovicích]], později jako expozita ve [[w:Římskokatolická farnost Žďárná|Žďárné]], od r. 1859 byl farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Křtiny|Křtinách]].
|-
|Antonín Škárka (Schkarka)
|17. 03. 1804
|
|16. října 1861
|Rodák z Libhoště u Nového Jičína. Zemřel u svého staršího rodného bratra - převora Aloise Františka Škárky (Schkarky) OSB v Rajhradě, kde byl taktéž pohřben.
|-
|Jan Vogt
|{{Dts|17|12|1823}}
|{{Dts|3=1848}}
|{{Dts|16|10|1861}}
|Rodák z Pohořelic. Byl kooperátorem v Moutnicích. V letech 1854 až 1855 byl zařazen do proškolení pro ústav pro zanedbané děti, jako deficient. Zemřel mlád.
|-
|Valentin Müller
|{{Dts|7|1|1786}}
|1810
|{{Dts|1|7|1862}}
|Narodil se ve Velkých Němčicích. Po vysvěcení působil na poutním místě [[w:Římskokatolická_farnost_Vranov_u_Brna|Vranov u Brna]]. Poté jako kaplan působil v zábrdovické nemocnici a v Moutnicích. Od roku 1838 je uveden jako duchovní správce v trestnici na Špilberku, poté byl farářem ve Vémyslicích, kde působil až do povolání na věčnost.
|-
|J.M. can. František Holub
|
|
|{{dts|10|07|1862}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Jinošov|Jinošově]], později farář a děkan v Náměšti nad Oslavou. Čestný kanovník brněnské kapituly, arcikněz jaroměřického arcikněžství. 
|-
|Josef Foltis
|{{Dts|15|3|1796}}
|{{Dts|3=1819}}
|{{Dts|4|10|1863}}
|Rodák [[w:Jarkovice_(Opava)|Jarkovic]] u Opavy. Kooperátor v [[w:Tikovice_(Ořechov)|Tikovicích]], [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_Zvěstování_Panny_Marie,_Brno-Tuřany|Tuřanech]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Klobouky_u_Brna|Kloboukách]] u Brna. Administrátor a později farář v [[w:Římskokatolická_farnost_Borkovany|Borkovanech]] a místoděkan kloboucký.
|-
|Jan Materna
|10. listopadu 1818
|1842 / 1845
|3. května 1898
|V letech 1859–1863 farář v Lanžhotě, poté 1863–1871 v Želešicích, od r. 1871 farář v Otnicích, kde byl navíc v letech 1881–1897 děkanem klobouckým.
|-
|Benno Mořic Tiraÿ, OSB
|11. září 1818
|6. srpna 1843
|{{dts|04|01|1864}}
|Rodák z Velké Bíteše. V roce 1838 vstoupil k rajhradským benediktinům. Stal se ředitelem hudebního kůru rajhradského opatství. 
|-
|Lambert Jašek, OFMCap.
|
|
|{{dts|03|01|1865}}
|Kapucín, kněz. Člen konventu v Třebíči na Jejkově.
|-
|Pavel Příhoda
|1782
|1805
|29. května 1865
|Rodák ze [[w:Skalica|Skalice]], někdejší kaplan v Kostelní Myslové (1806), Mikulčicích (1818), v letech 1819–1853 farář v Lanžhotě, poté na odpočinku v Břeclavi.
|-
|Josef Svoboda
|
|
|{{dts|29|11|1865}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]]. 
|-
|Jiří Kupčík
|1790
|1819
|{{dts|05|12|1865}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Šaratice|Šaraticích]], později působil v [[w:Římskokatolická farnost Pravlov|Pravlově]].
|-
|Petr Kostrošic 
|{{Dts|3=1807}}
|{{Dts|3=1830}}
|{{Dts|31|10|1866}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Jimramov|Jimramova]]. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Tvarožná|Tvarožné]] a poté od roku 1850 fárářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Dalečín|Dalečíne]], kde působil až do povolání na věčnost.
|-
|Josef Janeček
|
|
|{{dts|08|01|1867}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Archlebov|Archlebově]].
|-
|[[w:Vincenc Pavel Žák|Vincenc Pavel Žák]]
|{{dts|12|01|1797}}
|1820
|{{dts|30|03|1867}}
|Někdejší vězeňský kaplan v Brně na Špilberku, později profesor katechetiky v brněnském kněžském semináři. Od r. 1854 až do své smrti byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Podivín|Podivíně]]. Kanovník brněnské kapituly. 
|-
|[[w:Cyril František Napp|Cyril František Napp]], OSA
|{{dts|05|10|1792}}
|
|{{dts|22|07|1867}}
|Augustinián na Starém Brně, kněz. Opat starobrněnský.
|-
|František Jurovský
|1796
|1827
|{{dts|10|08|1867}}
|V letech 1830-1840 farář v [[w:Římskokatolická farnost Palupín|Palupíně]], posléze v [[w:Římskokatolická farnost Lovčice|Lovčicích]]. 
|-
|[[w:František Sušil|František Sušil]]
|{{dts|14|06|1804}}
|1827
|{{dts|31|05|1868}}
|Jako kaplan působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Olbramovice|Olbramovicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Bohutice|Bohuticích]]. Později vyučoval novozákonní biblistiku v kněžském semináři v Brně. Už od dob svých bohosloveckých studií sbíral lidové písně z Moravy a vydal je později v několika sbornících. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|František Přikryl
|1779
|
|{{dts|20|06|1868}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]]. Pohřben v Netíně na starém hřbitově u kostela (za presbytářem, nad jeho náhrobkem byla vyzděna výklenková kaplička). 
|-
|Arnošt Šírek, O.Praem.
|
|
|{{dts|14|11|1868}}
|Opat kanonie premonstrátů v Nové Říši u Telče.
|-
|Martin Machálek
|1802
|1827
|{{dts|05|12|1868}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Citonice|Citonicích]].
|-
|František Žák
|{{Dts|11|10|1789}}
|{{Dts|3=1812}}
|{{Dts|3|5|1869}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_–_děkanství_Havlíčkův_Brod|Havlíčkova (Německého) Brodu]]. Působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Olešnice_na_Moravě|Olešnici]], původně jako kooperátor později od roku 1817 jako lokalista až do roku 1829. Poté se stal farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Dalečín|Dalečíně]]. V první polovině roku 1843 nastoupil do [[w:Římskokatolická_farnost_Želetava|Želetavy]]. Během jeho působení ho zde navštěvoval bohoslovec [[w:Václav_Kosmák|Václav Kosmák]], který pak o něm sepsal povídku s názvem &quot;Listí padá&quot;. 
Páter Žák v Želetavě působil až do doby, kdy byl Pánem povolán na věčnost.
|-
|Jiří Vrba
|1797
|1820
|{{dts|25|07|1869}}
|Rodák z Mutěnic. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách u Brna]]. Konzistorní rada. 
|-
|Leopold Palla
|1829
|1853
|{{dts|25|03|1870}}
|Rodák ze Žďáru nad Sázavou. Někdejší výpomocný duchovní při hlavní škole v Hodoníně, později interkalární administrátor ve Velkých Pavlovicích. Od roku 1868 až do své smrti sloužil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Dubňany|Dubňanech]]. Zemřel na tuberkulózu. 
|-
|Lukáš Ficht, OFMCap.
|
|
|{{dts|18|01|1871}}
|Kapucín, duchovní správce sester alžbětinek v Brně. Zemřel v kapucínském klášteře ve Znojmě. 
|-
|[[w:Gregor Wolný|Řehoř Wolný]], OSB
|{{dts|20|12|1793}}
|
|{{dts|03|05|1871}}
|Rajhradský benediktin, kněz, historik, středoškolský učitel. V běžné duchovní správě byl pouze krátce, v letech 1818-1819 působil ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Dolní Kounice|Dolní Kounice]]. Později se naplno věnoval historiografické a pedagogické činnosti. Od roku 1847 byl pak podpřevorem rajhradského kláštera.
|-
|Vendelín Blažek
|
|1828
|{{dts|08|05|1871}}
|V letech 1834-1871 farář v Herálci pod Žákovou horou. 
|-
|Antonín Abzug
|{{Dts|3=1791}}
|{{Dts|3=1814}}
|{{dts|23|12|1871}}
|Rodák z Brna. Jako jáhen působil u [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Brno|sv. Jakuba]] v Brně. Byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Mohelno|Mohelnu]]. Lokálním kaplanem byl ustanoven v [[w:Římskokatolická farnost Bohuňov|Bohunově]] a v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Během jeho služby v Moutnicích dne 30. srpna 1829 při velkém požáru shořela farní a školní střecha. V červnu roku 1831 se stal dočasným administrátorem k nemocnému faráři Antonínu Matěnovi v [[w:Římskokatolická farnost Šitbořice|Šitbořicích]], kde se později stal farářem. Jako emeritní šitbořický farář dožil na odpočinku v [[w:Starobrněnský klášter|Augustiniánském kláštěře na Starém Brně]]. 
|-
|Josef Schwartz
|1810
|1834
|{{dts|15|08|1872}}
|V letech 1854-1872 duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]]. Krátce před smrtí přešel do [[w:Římskokatolická farnost Měřín|Měřína]]. 
|-
|František Myslím
|1811
|1838
|{{dts|03|10|1872}}
|Farář ve Slavkově u Brna.
|-
|Ignác Ševčík OSB
|{{Dts|8|2|1793}}
|{{Dts|3=1817}}
|{{Dts|9|11|1872}}
|Narozen v [[w:Římskokatolická farnost Knínice u Boskovic|Knínicích u Boskovic]]. Pokřtěný jako František. Vstoupil do Benediktýnského kláštera v Rajhradě. Jako kooperátor působil v Loděnicích a v Rajhradě. Během první vlny cholery mezi léty 1831 a 1832 byl ustanoven jako administrátor do Moutnic. Pochovával denně až 7 zemřelých. Ani se z kněžského roucha nevyslíkal a obětavě dnem i nocí tešil a síly dodával nemocným, jak je uvedeno v tamější pamětnětní knize. Poté se vrátil zpět do Rajhradu a byl administrátorem v Domašově.
|-
|Aurel Hauswirth, OFMCap.
|
|
|{{dts|01|02|1873}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu ve Znojmě. 
|-
|František Früh
|{{Dts|3=1797}}
|{{Dts|3=1821}}
|{{Dts|17|3|1873}}
|Narozen v Brně. Po studiu nastoupil jako kaplan do [[w:Římskokatolická farnost Židlochovice|Židlochovic]], v letech 1832 -1840 byl ustanoven jako lokální kaplan do [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnic]]. Je zmíněn v tamější kronice, jak žákům vyprávěl o starobýle výzdobě moutnického chrámu. Po té se vrátil zpět do Židlochovic. Sepsal ''Židlochovice a co zajímavého nabízejí.'' Stal se děkanem a biskupským inspektorem na úrovnovni školního obvodu. Zemřel v Židlochovicích.
|-
|Inocenc Hawelka, OFMCap.
|
|
|{{dts|19|06|1873}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu ve Znojmě. 
|-
|František Dědek
|{{dts|08|07|1821}}
|{{dts|04|08|1846}}
|{{dts|30|08|1874}}
|Někdejší kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Zvole nad Pernštejnem|Zvoli nad Pernštejnem]] a později v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Kounice|Dolních Kounicích]]. V letech 1861-1871 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-II|Žďáře nad Sázavou-II.]], od r. 1871 děkan v Polné v královéhradecké diecézi. 
|-
|František Tálský
|1815
|1841
|{{dts|22|11|1874}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Prosiměřice|Prosiměřicích]].
|-
|Jan Hönigsberger
|15. června 1797
|1821
|22. května 1875
|V letech 1838–1863 farář v Bohuslavicích u Kyjova, pak 1863–1875 v Lanžhotě, zemřel na ochrnutí plic.
|-
|Václav Raška
|{{dts|20|09|1803}}
|{{dts|08|09|1827}}
|{{dts|27|08|1875}}
|Rodák z Moravských Prus, po kněžském svěcení kaplan v Zábrdovicích. V letech 1835-1846 farář ve Žďárné, poté až do smrti v Šaraticích. Zemřel na záchvat mrtvice. Pohřben v Šaraticích do hrobu, v němž již od roku 1846 odpočívala jeho matka. 
|-
|Jáchym Müller, OFMCap.
|
|
|{{dts|17|02|1876}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu v Brně. 
|-
|Matouš Beyl
|{{Dts|9|2|1799}}
|1823
|{{dts|29|04|1876}}
|Obec [[w:Bělidla|Bělidla]] - dnes součást Olomouce - byla jeho rodištěm. Byl kooperátorem v Tikovicích, Troskotovicích, v Batelově, Dražovicích, Šitbořicích a Divákách. Stal se prvním moutnickým farářem, neboť za jeho působení byla lokální kuracie moutnická roku 1842 povýšena na faru. V oblasti Moutnic a Rozařína bylo velké naleziště fosilí. Páter Beyl byl nadšencem a poskytoval materiál badatelům. Zde působil března roku 1849.  A poté se stal farářem v [[w:Římskokatolická farnost Křetín|Křetíně]]. Odtud byl Pánem povolaný na věčnost.
|-
|František Křivka
|{{Dts|15|12|1814}}
|{{Dts|3=1843}}
|{{Dts|28|6|1876}}
|Narozen v dnes již zaniklé obci [[w:Kavriánov|Kavriánov]], farnost [[w:Římskokatolická_farnost_Šaratice|Šaratice]]. Od bohosloveckých let se přátelil s [[w:Jan_Bílý|Janem Bílým]]. Jako kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Bystřice_nad_Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]]. Hrál na housle a organizoval zde hudební akademii. Dále působil na poutním místě v [[w:Římskokatolická_farnost_Žarošice|Žarošicích]], [[w:Římskokatolická_farnost_Dolní_Bojanovice|Dolních Bojanovicích]] a v [[w:Římskokatolická_farnost_Mutěnice|Mutěnicích]], kde se později stal administrátorem. Staral se zde o ministranty, kterým opatřil knihy ke čtění a vzdělávání. Stal se farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Prušánky|Prušánkách]], kde působil až do povolání na věčnost.
|-
|[[w:Václav Eduard Krátký|Václav Eduard Krátký]], O.Praem.
|
|
|{{dts|12|08|1876}}
|Opat kanonie premonstrátů v Nové Říši u Telče.
|-
|Dismas Remenarik, OH
|
|
|{{dts|13|03|1877}}
|Milosrdný bratr, kněz. Převor konventu ve Valticích. Provinciál.
|-
|Jakub Vejvoda
|1806
|1833
|{{dts|19|08|1877}}
|Rodák z Rychtářova u Vyškova. Farář v Novém Veselí.
|-
|Alois František Škárka (Schkarka), OSB
|2. června 1791
|5. října 1817
|31. října 1877
|Rodák z Libhoště u Nového Jičína. V roce 1815 vstoupil k rajhradským benediktinem. Stal se převorem rajhradského opatství.
|-
|Benedikt Stein, OFMCap.
|
|
|{{dts|26|03|1878}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu ve Znojmě.
|-
|Augustin Josef Václav Gazda, OSB
|10. září 1794
|5. října 1817
|20. července 1878
|Rodák z Vyškova. V roce 1812 vstoupil k rajhradským benediktinům. 
|-
|Karel Šmídek
|{{dts|17|05|1818}}
|1844
|{{dts|30|09|1878}}
|Rodák z Bystřice n. Pernštejnem. Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Hustopeče u Brna|Hustopečích u Brna]]. Následně působil jako katecheta postupně v Jihlavě a ve Znojmě. 
|-
|[[w:František Bláha (poslanec Moravského zemského sněmu)|František Bláha]]
|{{dts|15|09|1813}}
|1835 (?)
|{{dts|05|03|1879}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Heraltice|Heralticích]].
|-
|Benignus Pfeifer, OFMCap.
|
|
|{{dts|26|03|1879}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu v Třebíči na Jejkově.
|-
|Jan Žaloudek
|1842
|1867
|{{dts|25|04|1879}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Bošovice|Bošovicích]].
|-
|Karel Matoušek
|1845
|
|21. července 1879
|administrátor v Krhově.
|-
|Ambrož Václav Hončík, OPraem.
|
|
|{{dts|22|07|1879}}
|Strahovský premonstrát, někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Mikulovice u Znojma|Mikulovicích u Znojma]]. Dožil na odpočinku ve Znojmě. 
|-
|Milo Lefnar, OFMCap.
|1815
|
|{{dts|22|10|1879}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu v Brně, dlouholetý provinční definitor.
|-
|Josef Těšík
|{{dts|16|11|1813}}
|1838
|{{dts|30|01|1880}}
|Rodák z Horních Borů ([[w:Římskokatolická farnost Bory|farnost Bory]]). V letech 1850-1860 farář v [[w:Římskokatolická farnost Nosislav|Nosislavi]], pak farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Telč|Telči]].
|-
|Engelbert Ostatek
|1850
|1874
|{{dts|08|02|1880}}
|Vikarista brněnské katedrály. 
|-
|Karel Drobný
|1803
|1834
|{{Dts|2|4|1880}}
|Narodil se v Trnavě. Byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], Blučine, Šitbořicích, Dubňanech, Hovoranech, Bohdalově. Farářem ve Fryšavě a v Křepicích.
|-
|Jan Pokorný
|{{Dts|8|6|1805}}
|{{Dts|3=1831}}
|{{Dts|20|6|1880}}
|Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], v [[w:Římskokatolická farnost Doubravice nad Svitavou|Doubravicích nad Svitavou]], v [[w:Římskokatolická farnost Rožná nad Pernštejnem|Rožné]]. Lokálním kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Kostelec u Jihlavy|Kostelci u Jihlavy]] a později farářem, kde byl později výpomocným duchovním. Chvíli působil jako výpomocný duchovní ve svém rodišti v [[w:Římskokatolická farnost Jedovnice|Jedovnici]] a pak se stal spirituálem a zpovědníkem [[w:Klášter alžbětinek (Brno)|sester Alžbětinek v Brně,]] které se o něho starali až do jeho smrti.
|-
|Bedřich Geissler
|{{Dts|10|6|1819}}
|{{Dts|3=1842}}
|{{Dts|16|2|1881}}
|Rodák z Kunštátu. Kaplan v Újezdě u Brna a Moutnicích. Spirituál a poté představený kněžského semináře v Brně. Biskupský rada a konzistorní assessor. Farář v Telnici, Urbanově a Sokolnicích. Jeho kázání vyšla v několika svázcích pod názvem: ''Perly posvátného řečnictví''.
|-
|Jiří Kadrnožka
|
|
|{{dts|25|03|1881}}
|Někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Častohostice|Častohosticích]].
|-
|Otmar Sokol, OFMCap.
|1786
|
|{{dts|01|06|1881}}
|Kapucín. Kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|Třebíči na Jejkově]].
|-
|Jan Hehl
|1804
|1832
|{{dts|14|08|1881}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Rovečné|Rovečném]] a ve [[w:Římskokatolická farnost Fryšava pod Žákovou horou|Fryšavě pod Žákovou horou]]. Od roku 1867 až do své smrti farář v [[w:Římskokatolická farnost Lovčice|Lovčicích]]. 
|-
|Franitšek Mlčoch
|{{Dts|2|12|1826}}
|{{Dts|3=1851}}
|{{Dts|17|11|1881}}
|Rodák z Toubek. Kooperátor v Dubňanech, Moutnicích, Otnicích, Dalešicích. Od roku 1870 pobýval kvůli nemoci ve svém rodišti v Troubkách, mimo Brněnskou diecézi. Umřel v Brně u Milosrdných Bratří.
|-
|Mons. [[w:Karel Nöttig|Karel Nöttig]]
|
|
|{{dts|14|01|1882}}
|V letech 1870-1882 brněnský biskup. 
|-
|Josef Jan Sankot
|{{dts|15|02|1825}}
|1863
|{{dts|11|07|1882}}
|Prvofarář v [[w:Římskokatolická farnost Radkov u Telče|Radkově u Telče]]. Pohřben v Telči.
|-
|[[w:Juraj Slota|Jiří Slotta]]
|{{dts|24|03|1819}}
|1842
|{{dts|03|10|1882}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a následně v [[w:Římskokatolická farnost Šaratice|Šaraticích]]. Později působil na Slovensku. 
|-
|Tadeáš Frajs, OFMCap.
|1794
|
|{{dts|03|01|1883}}
|Kapucín. Administrátor [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|farnosti v Třebíči na Jejkově]]. Provinční definitor. Jubilant kněžství a senior provincie.
|-
|[[w:Vintíř Kalivoda|Vintíř Kalivoda]], OSB
|{{dts|26|12|1815}}
|{{dts|16|07|1841}}
|{{dts|08|03|1883}}
|Rajhradský benediktin. Opat rajhradského kláštera. Oblíbený kněz. 
|-
|Antonín Suchánek
|{{dts|05|08|1813}}
|1836
|{{dts|09|08|1883}}
|Rodák z Lysic. V letech 1843-1867 farář v [[w:Římskokatolická farnost Olbramkostel|Olbramkostele]], poté v letech 1867-1883 v [[w:Římskokatolická farnost Podivín|Podivíně]]. 
|-
|Peregrin Weis
|{{dts|24|04|1807}}
|1832
|{{dts|10|09|1883}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]], arcikněz jihlavský.
|-
|Antonín Šimeček
|{{Dts|25|1|1826}}
|{{Dts|3=1851}}
|{{Dts|26|4|1884}}
|Narodil se v [[w:Račice-Pístovice|Račicích u Vyškova]]. Byl kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách]]. Nejprve administrátor a poté farář v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Velkou měrou přispěl na rozšíření tamějšího kostela v roce 1867. Byl stižen choromyslností. Odešel na květnou neděli 24.března 1872, kde se loučil s farníky, které měl velmi rád a oni jeho, dle zápisu v tamější farní kronice. Byl jmenován čestným občanem. Z důvodu nemoci pobýval v léčebně v Černovích při kapli sv. Kříže. Poté byl na výpomoci v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]] poblíž svého rodiště a pak se stal administrátorem v [[w:Římskokatolická farnost Trnava u Třebíče|Trnvě u Třebíče]], kde zemřel.
|-
|Antonín Gottwald
|
|
|{{dts|15|05|1884}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]]. 
|-
|J.M. can. [[w:Karel Kandus|Karel Kandus]]
|
|
|{{dts|16|03|1885}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Obyčtov|Obyčtově]], později v Bystrci u Brna. Kanovník brněnské kapituly. 
|-
|[[w:Pavel Křížkovský|Pavel Křížkovský]], OSA
|
|
|{{dts|08|05|1885}}
|Augustinián na Starém Brně. Kooperátor [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše, Brno|brněnské svatotomášské farnosti]]. Hudební skladatel, učitel Leoše Janáčka. 
|-
|Vilém Procházka
|1835
|1861
|{{dts|09|06|1885}}
|Rodem z Černé Hory u Blanska. Farář na [[w:Římskokatolická farnost Ruda|Rudě]] u Velkého Meziříčí.
|-
|Jan Bazala
|1807
|1837
|{{dts|14|06|1885}}
|Rodák ze Slavic ([[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|farnost Třebíč-Jejkov]]). Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]] (1872-1885). 
|-
|František Bystřický
|{{dts|18|02|1826}}
|1850
|{{dts|30|07|1885}}
|Postupně působil jako kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Újezd u Brna|Újezdě u Brna]], pak přijal těžký a nevděčný úřad ranního kazatele v Telči a poté roku 1870 se stal špitálním kaplanem tamtéž. Též byl katecheta, kdy několikrát denně musel podstoupit dalekou a namáhavou cestu do tamější zemské reálky, která byla čerstvě založena. Z nezištné lásky nežádal ani plat v jejich těžkých počátcích. Svůj dům na náměstí č. 57 odkázal milosrdným sestrám, které dar nemohly přijmout. Proto byl prodán a výtěžek použit na dětskou opatrovnu. Několik dní před smrtí byl raněn mrtvicí, když se chystal jít k oltáři. Vzkříšení těla očekává na Staroměstském hřbitově v Telči ve svém rodišti. 
|-
|Karel Orel
|1825
|1849
|{{dts|30|07|1885}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Strážek|Strážku]]. Etnograf, sběratel lidových pohádek. 
|-
|Jan Vaněk
|{{dts|01|01|1860}}
|1885
|{{dts|03|11|1885}}
|Rodák z Bojanovic ve farnosti Jevišovice, novokněz brněnské diecéze. Zemřel zřejmě ještě předtím, než mohl být ustanoven na konkrétní místo.
|-
|Mons. ThDr. [[w:Augustin Bartenstein|Augustin Bartenstein]]
|1811
|
|{{dts|12|05|1886}}
|Probošt Kolegiátní kapituly v Mikulově. 
|-
|Jan Janoušek
|{{dts|11|05|1811}}
|1836
|{{dts|09|08|1886}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Uherčice u Hustopečí|Uherčicích]], později farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-město|Třebíči-městě]]. V roce 1883 se stal čestným občanem města Třebíče. 
|-
|Šimon Kroupa
|1840
|1867
|{{dts|22|02|1887}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Načeratice|Načeraticích]]. 
|-
|Ludvík Mosser
|
|
|{{dts|27|03|1887}}
|Rodák z Nového Města na Moravě, v letech 1883-1887 farář v Radostíně nad Oslavou. 
|-
|Pius Lipka
|{{Dts|27|12|1805}}
|{{Dts|3=1831}}
|{{Dts|29|6|1887}}
|Koperátorem ve farnosti Valeč, Řeznovice, Doubravice nad Svitavou a Moutnice. Lokál v Dobřínsku. Fařářem v Přibicích. Dožil v Mutěnicích na penzi, kde je pohřben.
|-
|Eduard Hašek
|{{dts|26|08|1811}}
|1835
|{{dts|22|08|1887}}
|Narodil se na [[w:Mitrov (zámek)|Mitrově]]. Byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a také ve farnosti Zvole. Stal se kurátem na Špilberku. Byl farářem a poté děkanem v [[w:Římskokatolická farnost Letovice|Letovicích]]. V roce 1882 dostal vyznamenání od císaře.
|-
|ThDr. [[w:Jan Evangelista Bílý|Jan Evangelista Bílý]]
|{{dts|09|12|1819}}
|1843
|{{dts|29|03|1888}}
|Rodák z Dolních Kounic. Žák Františka Sušila (viz r. 1868 tohoto seznamu). Propagátor slovanské vzájemnosti. Jako kaplan působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Židlochovice|Židlochovicích]], v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Brno|Brně u sv. Jakuba]] a v [[w:Římskokatolická farnost Tišnov|Tišnově]]. V letech 1859-1872 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Předklášteří|Předklášteří u Tišnova]], od roku 1872 až do své smrti v Dolních Loučkách. Na hřbitově v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Loučky|Dolních Loučkách]] je též pohřben. 
|-
|Placidus Jan Mathon, OSB
|{{dts|24|02|1841}}
|1865
|{{dts|28|07|1888}}
|Rajhradský benediktin. Zakladatel ''Papežské knihtiskárny rajhradských benediktinů'' v Brně. 
|-
|Julius Jiřík
|1835
|1857
|{{dts|18|10|1888}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Slavkov u Brna|Slavkově u Brna]].
|-
|Mons. Matěj Procházka, dr. h. c.
|
|
|{{dts|25|11|1889}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Čejkovice|Čejkovicích]]. Později působil jako kooperátor ve farnostech [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Komárov|Brno-Komárov]] a [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Brno-Zábrdovice]]. U příležitosti 50. výročí kněžství byl jmenován papežským komořím a na olomoucké teologické fakultě získal čestný doktorát teologie. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Mons. dr. František Škorpík
|
|
|{{dts|17|01|1890}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Kučerov|Kučerově]] a děkan bučovického děkanátu. Papežský komoří.
|-
|[[w:Beda Dudík|Beda František Dudík]], OSB
|{{dts|29|01|1815}}
|{{dts|20|08|1840}}
|{{dts|18|01|1890}}
|Rodák z Kojetína (olomoucká arcidiecéze). Rajhradský benediktin, historiograf, od roku 1887 titulární opat třebíčský.
|-
|Jan Vahala
|1843
|1866
|{{dts|02|05|1890}}
|Někdejší kaplan v Šaraticích, později působil v Třebíči na Jejkově.
|-
|Alois Wolf
|1814
|1839
|{{dts|03|10|1890}}
|Rodák z Bobrové. Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Sloup v Moravském krasu|Sloupu v Moravském krasu]].
|-
|Jan Perníček
|
|
|{{dts|25|10|1890}}
|Výpomocný duchovní v [[w:Římskokatolická farnost Mutěnice|Mutěnicích]]. Tamtéž pohřben. 
|-
|Jan Koudela
|
|
|{{dts|25|11|1890}}
|Rodák z Bohdalova. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Jemnice|Jemnici]]. 
|-
|Josef Chmelíček
|
|1847
|{{dts|15|03|1891}}
|Rodný bratr Jana Chmelíčka. Někdejší kaplan ve Křtinách, později v Doubravici nad Svitavou. Následně domácí katecheta u hrabat Mennsdorfů. 
|-
|Albert Chlumecký, OFMCap.
|
|
|{{dts|27|03|1891}}
|Kapucín, farář v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|Třebíči na Jejkově]].
|-
|Martin Novák
|{{Dts|28|12|1859}}
|{{Dts|3=1883}}
|{{Dts|15|5|1891}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Krumvíř|Krumvíře]]. Jako kooperátor působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Pravlov|Pravlově]] (1883-1885), poté v poutním chrámě [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_Zvěstování_Panny_Marie,_Brno-Tuřany|Zvěstování Panny Marie v Tuřanech]] (1885 - 1890). Stal se farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Lipník_u_Hrotovic|Lipníku]]. Inicioval založení katolicko politické jednoty. Na věčnost byl povolán v poměrně mladém věku - nedožitých 33 let.
|-
|Karel Bačák
|{{dts|04|11|1842}}
|{{dts|14|09|1870}}
|{{dts|22|05|1891}}
|Někdejší archivář brněnské konzistoře, českojazyčný kazatel v brněnském kostele sv. Michaela, archanděla. Krátce před smrtí byl ustanoven farářem v Třešti u Jihlavy. 
|-
|[[w:Karel Alois Šťastný|Karel Alois Šťastný]], OSB
|13. května 1858
|16. července 1883
|{{dts|20|06|1891}}
|Rodák z Brna. V roce 1878 vstoupil k rajhradským benediktinům. Sociolog a žurnalista, ..., redaktor &quot;Moravanu&quot; 
|-
|František Diviš
|{{dts|09|04|1835}}
|
|{{dts|02|07|1891}}
|Farář ve [[w:Farnost Vladislav|Vladislavi]] a děkan třebíčského děkanátu. Národní buditel. 
|-
|Jan Chmelíček
|1825
|1850
|{{dts|30|11|1891}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách u Brna]], později v [[w:Římskokatolická farnost Šatov|Šatově]]. Hudební skladatel. Vyučoval katechetiku a pedagogiku alumny brněnského semináře. Rodný bratr Josefa Chmelíčka.
|-
|Jan Nepomuk Soukop
|{{dts|10|05|1826}}
|1849
|{{dts|26|03|1892}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Lipovec u Blanska|Lipovci]] a následně v [[w:Římskokatolická farnost Doubravice nad Svitavou|Doubravici nad Svitavou]]. Básník a překladatel. 
|-
|Bernard Pátek
|
|
|{{dts|06|05|1892}}
|Farář ve Křtinách, strýc Bernarda Pátka (viz r. 1922).
|-
|Antonín Král
|
|
|{{dts|11|01|1893}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]].
|-
|Jakub Procházka
|
|1844
|{{dts|22|09|1893}}
|Rodák z Velkých Pavlovic, kde také nějaký čas působil jako kaplan. Od roku 1858 byl spirituálem a zpovědníkem brněnských sester voršilek. Od roku 1859 navíc vyučoval v brněnském kněžském semináři katechetiku. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Vendelín Hrubý
|
|
|{{dts|14|06|1894}}
|Duchovní správce ve Vysočanech u Blanska.
|-
|František Maršovský
|1823
|
|{{dts|25|01|1895}}
|Čestný kanovník brněnské kapituly. Arcikněz. Duchovní správce kostela sv. Máří Magdaleny v Brně a zároveň ředitel brněnského ústavu hluchoněmých. 
|-
|Jan Prchlý
|1830
|1856
|{{dts|06|05|1895}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Borová|Bobrové]]. 
|-
|Jan Doležal
|{{Dts|5|2|1832}}
|{{Dts|3=1858}}
|{{Dts|18|5|1895}}
|Rodák ze Židlochovic. Od srpna do října 1858 byl kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnicích]], poté v [[w:Římskokatolická_farnost_Žarošice|Žarošicích]] (zmínka 1860), [[w:Římskokatolická_farnost_Oslavany|Oslavanech]] (zmínka 1863). Kvůli nemoci srdce pak přebýval na faře v [[w:Římskokatolická_farnost_Pravlov|Pravlově]] (zmínka 1867 a 1868) a od roku 1869 až do povolání na věčnost působil na odpočinku ve svém rodišti v [[w:Římskokatolická_farnost_Židlochovice|Židlochovicích]].
|-
|Albert (Vojtěch) Sova
|{{Dts|7|4|1820}}
|{{Dts|3=1847}}
|{{Dts|3=1895}}
|Původem z [[w:Římskokatolická farnost Hustopeče u Brna|Hustopečí u Brna]]. Stal se kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Byl přesunut do olomoucké arcidiecéze, kde působil jako kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Jaroměřice u Jevíčka|Jaroměřicích]], [[w:Římskokatolická farnost Radiměř|Radiměři]], [[w:Římskokatolická farnost Jevíčko|Jevíčku]].  administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Komňa|Komně]] a jako farář ve [[w:Římskokatolická farnost Starý Hrozenkov|Starém Hrozenkově]] a [[w:Římskokatolická farnost Hradisko u Kroměříže|Hradisku]].
|-
|Josef Načeradský
|{{dts|26|02|1844}}
|1868
|{{dts|24|01|1896}}
|Působil jako farář postupně v [[w:Římskokatolická farnost Ostrov nad Oslavou|Ostrově nad Oslavou]], [[w:Římskokatolická farnost Křepice|Křepicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]].
|-
|Jan Vopelka
|{{dts|12|01|1821}}
|{{dts|06|08|1846}}
|{{dts|13|01|1897}}
|Emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost Archlebov|Archlebově]].
|-
|Vilém (Guilelmus) Dohnal, [[w:Řád_augustiniánů|OSA]]
|{{Dts|21|12|1844}}
|{{Dts|24|11|1872}}
|{{Dts|23|3|1897}}
|Vstoupil do řádu [[w:Řád_augustiniánů|Augustiniánů]] na [[w:Starobrněnský_klášter|Starém Brně]]. První sliby složil v roce 1871. Řeholní sliby složil 18.listopadu 1874. Roku 1882 zaopatřoval [[w:Šebestián_Kubínek|Šebastiána Kubínka]]. ''Působil horlivě po 21 let jako kooperátor a katecheta na Starém Brně a těšil se upřímné lásce a úctě jak farníků, tak i svých řeholních bratří'', jak bylo uvedeno v Katolických listech.
|-
|J.M. can. Josef Nevolka
|
|
|{{dts|21|05|1897}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]]. Čestný kanovník brněnské kapituly. Arcikněz. 
|-
|Jan Kopka
|1839
|1865
|{{dts|20|01|1897}}
|Působil ve [[w:Římskokatolická farnost Slavonice|Slavonicích]]. 
|-
|Alois Straka
|
|
|{{dts|17|05|1897}}
|Rodák z Kochánova (farnost Netín). Byl vysvěcen na kněze, ale krátce poté, ve věku 27 let zemřel. O tom, zda a kde byl ustanoven chybí doklady. 
|-
|Eusebius Würfel, OFMCap.
|1848
|
|{{dts|04|02|1898}}
|Kapucín, kněz. Člen kapucínského konventu ve Znojmě, direktor třetího řádu.
|-
|[[w:Václav Kosmák|Václav Kosmák]]
|{{dts|05|09|1843}}
|{{dts|04|05|1866}}
|{{dts|15|03|1898}}
|Rodák z Martínkova. Po kněžském svěcení působil jako kaplan postupně v [[w:Římskokatolická farnost Moravské Budějovice|Moravských Budějovicích]], [[w:Římskokatolická farnost Hostim|Hostimi]] a [[w:Římskokatolická farnost Biskupice u Hrotovic|Biskupicích u Hrotovic]]. V letech 1870-1872 byl interkalárním administrátorem v [[w:Římskokatolická farnost Řeznovice|Řeznovicích]]. Později byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Borkovany|Borkovanech]] a následně v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Později byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Tvarožná|Tvarožné]]. Naposledy působil v letech 1893-1898 jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Prosiměřice|Prosiměřicích]]. Byl autorem několika románů, fejetonů a satir. Původně byl pohřben v Prosiměřicích, poměrně záhy (po zhruba roce) byl přenesen na brněnský Ústřední hřbitov. 
|-
|Vojtěch Slouk, OSB
|
|
|{{dts|20|03|1898}}
|Rajhradský benediktin, kněz. V letech 1863-1893 farář [[w:Římskokatolická farnost Rajhrad|rajhradské farnosti]]. Člověk velmi vzdělaný, který se zabýval mimo jiné mechanikou, malířstvím a hudbou, lze jej považovat za renesanční osobnost. Autor farních pamětí. V rajhradském klášteře je uchováván jeho mechanický, samohybný globus. Příbuzný pozdějšího děkana brněnského děkanátu, Mons. [[w:Václav Slouk|Václava Slouka]]. 
|-
|František Plhal
|1827
|1853
|{{dts|05|04|1898}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Telč|Telči]]. 
|-
|Josef Večeřa
|
|1890
|{{dts|10|04|1898}}
|Katecheta v Třebíči. 
|-
|Václav Kučera
|1832
|
|{{dts|08|07|1898}}
|Kaplan a později farář ve [[w:Římskokatolická farnost Žďár nad Sázavou-II|Žďáře nad Sázavou-II]].
|-
|František Čihaček
|16.7 1823
|1850
|{{Dts|27|7|1898}}
|Působil jako kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnicích]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Lysice|Lysicích]]. Jako kurát v [[w:Římskokatolická_farnost_Diváky|Divákách]] a administrátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Boleradice|Boleradicích]]. Od roku 1863 byl ustanoven do [[w:Římskokatolická_farnost_Hluboké_Mašůvky|Hlubokých Mašůvek]]. Zemřel jako čestný biskupský rada v Hlubokých Mašůvkách.
|-
|Bonifác Václav Vajda, OSB
|18. září 1839
|4. června 1864
|3. prosince 1898
|Rodák ze Starých Tvorovic. V roce 1859 vstoupil k rajhradským benediktinům. Byl jmenován školním inspektorem pro české hospodářské školy.
|-
|Jan Sarkander Navrátil, OSB
|
|
|{{dts|17|01|1899}}
|Rajhradský benediktin. Někdejší podpřevor v rajhradském klášteře. Od r. 1884 působil jako archivář ve Vatikánu. 
|-
|František Páral
|{{Dts|26|8|1818}}
|{{Dts|3=1844}}
|{{Dts|17|3|1899}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Třešť|Třešťě]]. Kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Pozořice|Pozořicích]] od 1844 do 1846, také v [[w:Římskokatolická_farnost_Žarošice|Žarošicích]] od roku 1849 až 1854 a v [[w:Římskokatolická_farnost_Hovorany|Hovoranech]]. Administrátor ve [[w:Římskokatolická_farnost_Velké_Pavlovice|Velkých Pavlovicích]]. Farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Šakvice|Šakvicích]] a poté od roku 1870 v [[w:Římskokatolická_farnost_Dolní_Bojanovice|Dolních Bojanovicích]], kde pomáhal s výběrem bilbických námětů pro výzdobu kostela od lidového řezbáře Františka Vymyslického. V Dolních Bojanovicích dožil na odpočinku a zde také zesnul v Pánu.
|-
|Jan Lavička
|15. června 1832
|
|13. září 1899
|děkan a farář v Krhově
|-
|Alvarus Piringer, OP
|{{dts|20|09|1826}}
|{{dts|03|08|1850}}
|{{dts|03|06|1900}}
|Dominikán. Od roku 1889 působil ve Znojmě, postupně jako katecheta dívčí německé školy, zpovědník a kazatel. Jubilant řeholních slibů. 
|-
|Ignác Oplatek
|
|
|{{dts|11|06|1900}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Drnovice|Drnovicích]].
|-
|[[w:Antonín Petr Hauber|Antonín Petr Hauber]], O.Praem.
|{{dts|14|04|1821}}
|
|{{dts|27|09|1900}}
|Rodák z Nové Říše. Vstoupil do místní premonstrátské kanonie. V roce 1876 byl zvolen novoříšským opatem. V roce 1892 odešel na emerituru. Dožil v novoříšském klášteře.  
|-
|František Seifert
|
|1846
|{{dts|19|01|1901}}
|Farář v Rudíkově. Zvelebitel místního kostela, ve farnosti také posvětil 38 obnovených, nebo nově postavených křížů u cest. Celkem 12 let mu byl velkou oporou a výborným spolupracovníkem jeho kaplan, R.D. Jakub Pavelka (viz r. 1934 tohoto seznamu), který také po jeho smrti převzal rudíkovskou farnost jako interkalární administrátor (pouze na krátký čas, následně byl přeložen do Přibyslavic). František Seifert za dobu svého působení v Rudíkově (celkem 38 let) s touto farností a svými farníky velmi srostl. Bylo mu uděleno rudíkovské čestné občanství. 
|-
|Anselm Rambousek, OSA
|
|
|{{dts|26|01|1901}}
|Augustinián, opat na Starém Brně.
|-
|František Čermák
|{{dts|12|01|1823}}
|1848
|{{dts|25|02|1901}}
|Rodák z Nového Veselí. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Přibyslavice|Přibyslavicích]].
|-
|Mons. ThDr. František Zeibert
|1830
|
|{{dts|12|05|1901}}
|Rodák z Třebíče. Děkan brněnské kapituly. Dějepisec.
|-
|Josef Vejchodský
|
|1886
|{{dts|27|05|1901}}
|Rodák z Kunštátu. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořicích]]. 
|-
|Jakub Kružík
|
|
|{{dts|04|06|1901}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Rakvice|Rakvicích]], tamtéž pohřben. 
|-
|Filip Toufar
|1850
|1873
|{{dts|12|02|1902}}
|Rodák z Kameničky ([[w:Římskokatolická farnost Kamenice u Jihlavy|farnost Kamenice u Jihlavy]]). Působil jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Čejkovice|Čejkovicích]] a posléze v [[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|Novém Veselí]]. V letech 1878-1882 interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Bohutice|Bohuticích]]. V letech 1881-1902 farář v [[w:Římskokatolická farnost Borkovany|Borkovanech]]. Výborný hudebník. 
|-
|[[w:František Poimon|František Poimon]]
|{{dts|29|01|1817}}
|1841
|{{dts|01|06|1902}}
|Rodák z Polné (královéhradecká diecéze). Po vysvěcení na kněze nějaký čas kaplanem ve Žďáře nad Sázavou, později v Brně u sv. Tomáše. V letech 1859-1863 byl duchovním správcem v [[w:Římskokatolická farnost Hluboké Mašůvky|Hlubokých Mašůvkách]]. Později byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Želetava|Želetavě]]. Dožil v rodišti. Sběratel lidových písní.  
|-
|František Straka
|1836
|1863
|{{dts|11|09|1902}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Nedvědice|Nedvědici]].
|-
|Ferdinand Šob
|1881
|
|{{dts|01|04|1903}}
|Rodák z Měřína. Zemřel v důsledku vážného onemocnění zřejmě ještě jako bohoslovec bez svěcení. 
|-
|Hubert Zelinka
|1827
|1852
|{{dts|05|04|1903}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|Novém Veselí]]. 
|-
|[[w:Beneš Metod Kulda|Beneš Metod Kulda]]
|{{dts|18|03|1820}}
|1845
|{{dts|06|05|1903}}
|Po kněžském svěcení působil jako kaplan postupně v [[w:Římskokatolická farnost Židlochovice|Židlochovicích]], [[w:Římskokatolická farnost Loděnice u Moravského Krumlova|Loděnicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Staré Hobzí|Starém Hobzí]]. V letech 1850-1859 působil jako duchovní správce ''Ochranovny pro zpustlou mládež'' v Brně na Cejlu. Poté odešel do Čech, dožil jako kanovník v Praze na Vyšehradě. V závěru života oslepl. Literát, básník, jeden z průkopníků české literární katolické moderny. 
|-
|Mons. ThDr. František Kyzlink
|1862
|1888
|{{dts|16|08|1903}}
|Profesor dogmatiky v brněnském kněžském semináři. 
|-
|Josef Anton Scherak
|{{dts|04|04|1824}}
|
|{{dts|08|09|1903}}
|Katecheta na ''Obecní reálce'' na Starém Brně. Později farář [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše, Brno|u sv. Tomáše v Brně]]. Původně byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Po roce 1918 byly jeho ostatky exhumovány a pohřbeny neznámo kde.
|-
|Augustin Forman
|
|
|{{dts|19|11|1903}}
|farář v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]].
|-
|Cyril Otava
|{{Dts|5|3|1846}}
|{{Dts|3=1871|27|7}}
|{{dts|06|01|1904}}
|Rodák z Nesvačilky (farnost Moutnice), Kooperátor v Prosiměřicích a Oleksovicích. Administrátor v Lechovicích. Roku 1878 podnikl pouť do Říma, kde vyjednal pro kostel [[w:Kostel Navštívení Panny Marie (Lechovice)|Navštívění Panny Marie]] milost privilegovaného oltáře s mimořádnými odpustky. Farář v Lechovicích a [[w:Římskokatolická farnost Oleksovice|Oleksovicích]].
|-
|Mons. [[w:Jan Evangelista Špirk|Jan Evangelista Špirk]]
|{{dts|29|12|1821}}
|1847
|{{dts|18|01|1904}}
|Rodák z Třebíče. Jako kaplan působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Babice u Lesonic|Babicích]], [[w:Římskokatolická farnost Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a v [[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|Rudíkově]]. Později byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Zvěstování Panny Marie, Brno-Tuřany|Brně-Tuřanech]], kde inicioval přestavbu poutního areálu. 
|-
|Jan Januška
|{{dts|6|6|1868}}
|1892
|{{dts|15|02|1904}}
|Rodák z Loučky. Působil jako kooperátor v Modřicích. 
|-
|Bartoloměj Spatina
|
|
|{{dts|17|03|1904}}
|V letech 1870-1875 farář v [[w:Římskokatolická farnost Dubňany|Dubňanech]], posléze ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Pavlovice|Velkých Pavlovicích]].
|-
|Dominik Gottwald
|31. července 1829
|1853
|22. června 1904
|V letech 1870–1875 farář ve Velkých Bílovicích, poté 1875–1904 farář v Lanžhotě, zemřel na chronický zánět ledvin.
|-
|Bernard Mikuláš Augustin Placzek, OSB
|9. června 1834
|11. října 1857
|19. září 1905
|Rodák z Bučovic. V roce 1853 vstoupil k rajhradským benediktinům. Zemřel v Brně - Jundrově, ale pohřben byl v Rajhradě.
|-
|František Ebert
|
|
|{{dts|17|08|1906}}
|Farář v Lukově (není zřejmé, zda šlo o Lukov u Moravských Budějovic, či o Lukov u Znojma). 
|-
|ThDr. František Kolísek
|{{dts|03|10|1851}}
|1879
|{{dts|27|12|1906}}
|Dómský farář [[w:Římskokatolická farnost u katedrály sv. Petra a Pavla, Brno|v Brně na Petrově]], rodný bratr R.D. Ignáta Kolíska (viz r. 1927 tohoto seznamu) a Mons. [[w:Alois Kolísek|Aloise Kolíska]] (viz r. 1931 tohoto seznamu) a R.D. Karla Kolíska (viz r. 1947 tohoto seznamu). Vydavatel ''Kancionálku Cyrillského''.
|-
|ThDr. Antonín Stára
|
|
|{{dts|27|03|1907}}
|Někdejší profesor biblistiky v brněnském kněžském semináři. Od r. 1868 farář v [[w:Římskokatolická farnost Dyjákovičky|Dyjákovičkách]]. 
|-
|Augustin Krátký, OSA
|1829
|1852
|{{dts|14|04|1907}}
|Podpřevor augustiniánského opatství na Starém Brně.  
|-
|Josef Polák
|3. září 1880
|
|{{dts|11|05|1907}}
|Rodák z Telče. Kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Stařeč|Starči]]. Přítel a spolupracovník [[w:Jakub Deml|Jakuba Demla]]. 
|-
|Klement Antonín Janetschek, OSA
|{{dts|02|10|1857}}
|{{dts|25|05|1887}}
|{{dts|07|02|1908}}
|Augustinián na Starém Brně. Čestný občan Brna-Bohunic. Farář starobrněnské farnosti. Knihovník a archivář starobrněnského kláštera. 
|-
|Mořic Kuda
|
|
|{{dts|10|02|1908}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, Brno-Bystrc|Bystrci u Brna]]. 
|-
|Eduard Höchsmann
|1838
|1862
|{{dts|05|05|1908}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Matějovec|Matějovci]].
|-
|[[w:František Weber (kněz)|František Weber]]
|{{dts|30|12|1826}}
|{{dts|28|07|1850}}
|{{dts|06|06|1908}}
|Kněz olomoucké arcidiecéze a politik. Dožil na penzi ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Lovčice u Kyjova|Lovčice]].
|-
|[[w:Josef Pavel Karásek|Josef Pavel Karásek]], O.Praem.
|{{dts|01|01|1848}}
|{{dts|11|10|1871}}
|{{dts|11|10|1908}}
|V letech 1893-1908 opat premonstrátského kláštera v Nové Říši u Telče.
|-
|Mons. [[w:Robert Šuderla|Robert Šuderla]]
|1824
|1846
|{{dts|24|02|1909}}
|Děkan a první prelát brněnské kapituly. 
|-
|J.M. can. [[w:Karel Landsteiner|Karel Landsteiner]]
|{{dts|30|08|1835}}
|
|{{dts|03|04|1909}}
|Probošt [[w:Význačná kolegiátní kapitula u sv. Václava v Mikulově|kapituly v Mikulově]]. Byl literárně činný pod pseudonymem ''Artur Landsteiner''. 
|-
|Ludvík Škrda, OFMConv. 
|{{dts|30|08|1835}}
|
|{{dts|27|09|1909}}
|Minorita, kněz. Jistý čas působil v brněnském minoritském konventu při kostele sv. Janů. 
|-
|Jan Brabenec
|{{dts|05|05|1833}}
|1858
|{{dts|21|11|1909}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]], pak v [[w:Římskokatolická farnost Brtnice|Brtnici]].
|-
|Antonín Vogt
|{{Dts|11|12|1832}}
|{{Dts|31|7|1857}}
|{{Dts|4|4|1910}}
|[[w:Římskokatolická farnost Pohořelice|Pohořelický]] rodák. Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách u Brna]]. Jmenován administrátorem pro [[w:Římskokatolická farnost Borkovany|Borkovany]], následně pro Boleradice. Kurát a poté farář v [[w:Římskokatolická farnost Diváky|Divákách]]. Farářem v [[w:Římskokatolická farnost Šakvice|Šakvicích]] a poté v [[w:Římskokatolická farnost Borkovany|Borkovanech]] a administrátor v[[w:Římskokatolická farnost Bošovice|Bošovicích]]. Roku 1886 byl investován do [[w:Římskokatolická farnost Šitbořice|Šitbořicích]]. Za jeho působení v Šitbořicích do interiéru kostela přibylo mnoho obrazů a soch. Také do obce a jejího okolí přibylo několik sakrálních staveb. Na penzi dožil v [[w:Římskokatolická farnost Hustopeče u Brna|Hustopečích]].
|-
|Konstanc Procházka, OP
|
|
|{{dts|21|05|1910}}
|Dominikán, kněz. Převor dominikánského kláštera ve Znojmě. 
|-
|Mons. Vladimír Šťastný
|
|1864
|{{dts|20|08|1910}}
|Rodák z Rudíkova. Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Židlochovice|Židlochovicích]]. Později působil jako katecheta na českém gymnáziu v Brně. V r. 1890 odešel na odpočinek. V r. 1896 jmenován papežským komořím.
|-
|Antonín Špaček
|{{dts|07|04|1878}}
|1903
|{{dts|03|10|1910}}
|Rodák z Kotlas (farnost Nové Veselí). Kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Kostelní Vydří|Kostelním Vydří]]. 
|-
|Eduard Vichta
|{{dts|16|03|1863}}
|1887
|{{dts|31|12|1910}}
|Rodák ze Skleného nad Oslavou ([[w:Římskokatolická farnost Bory|farnost Bory]]). Kooperátor a později farář v [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]]. 
|-
|Josef Kašpar
|
|
|{{dts|01|01|1911}}
|Katecheta na brněnském lyceu a školách ''Vesna''. Zemřel na zápal plic, pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Antonín Páral
|{{dts|05|04|1828}}
|1852
|{{dts|03|03|1911}}
|Rodák z Drnovic ([[w:Římskokatolická farnost Lysice|farnost Lysice]]). Dlouholetý farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Václava, Brno-Obřany|Obřanech u Brna]]. Čestný občan obce Drnovice. 
|-
|[[w:Josef Ševčík (kněz)|Josef Ševčík]]
|{{dts|19|03|1857}}
|
|{{dts|20|10|1911}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Babice u Lesonic|Babicích u Lesonic]], auditor brněnské konzistoře, překladatel. Jeho kaplanem byl nějaký čas [[w:Jakub Deml|Jakub Deml]]. Jejich kontakty pokračovaly až do Ševčíkovy smrti, Deml na něj pak vděčně vzpomínal po celý zbytek svého života. 
|-
|Josef Kříž
|1834
|1862
|{{dts|09|02|1912}}
|Rodák z Kotlas ([[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|farnost Nové Veselí]]). Působil v [[w:Římskokatolická farnost Rovečné|Rovečném]] a [[w:Římskokatolická farnost Uhřínov|Uhřínově]]. V letech 1881-1882 v [[w:Římskokatolická farnost Lovčice|Lovčicích]]. 
|-
|[[w:Benedikt Karel Korčian|Benedikt Karel Korčian]], OSB
|{{dts|13|08|1840}}
|1865
|{{dts|08|05|1912}}
|Rajhradský benediktin, opat rajhradského kláštera. Velký milovník umění, finančně se podílel na renovaci a zvelebení hrobu svatého Benedikta (zakladatele benediktinského řádu a jeho mnišského patrona) na italském Monte Cassinu. Člověk lidumilný a štědrý. 
|-
|Alois Hrudička
|{{dts|24|04|1843}}
|{{dts|22|07|1868}}
|{{dts|02|08|1912}}
|Rodák z Třešti u Jihlavy. Katecheta v Třebíči, později farář v [[w:Římskokatolická farnost Telč|Telči]], od r. 1911 žil jako host v želivském klášteře (královéhradecká diecéze), kde i zemřel. Pohřben v rodišti.  
|-
|Alois Konečný
|{{dts|03|06|1858}}
|1882
|{{dts|03|12|1912}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Těšetice u Znojma|Těšeticích]].
|-
|[[w:Antonín Adamec|Antonín Adamec]]
|
|
|{{dts|17|06|1913}}
|Někdejší administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Letonice|Letonicích]], později kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Brně-Zábrdovicích]]. Kanovník brněnské kapituly a asesor brněnské konzistoře. 
|-
|[[w:Tomáš Eduard Šilinger|Tomáš Eduard Šilinger]], OSA
|{{dts|16|12|1866}}
|{{dts|26|07|1891}}
|{{dts|17|06|1913}}
|Augustinián na Starém Brně, novinář a poslanec Moravského zemského sněmu, zemřel během pobytu v Luhačovicích.
|-
|Emanuel Sedlák
|1841
|1867
|{{dts|09|07|1913}}
|Rodák z Lipovce. Postupně působil jako kaplan ve Křtinách, Dolních Kounicích a Lukách nad Jihlavou. Následně byl nějaký čas interkalárním administrátorem v [[w:Římskokatolická farnost Bory|Borech]]. Od roku 1901 působil jako farář v Rudíkově. Onemocněl rakovinou střev a přes všemožnou léčbu se nemoc nepodařilo zvládnout. Zemřel na rudíkovské faře. Jeho pohřbu se účastnilo 29 kněží a nespočet farníků. 
|-
|Emanuel Štikar
|
|
|{{dts|06|08|1913}}
|Kněz brněnské diecéze, rodák z Bohdalova.   
|-
|Kašpar Hojtgens, OFMCap.
|
|
|{{dts|06|10|1913}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu ve Znojmě.
|-
|František Drašar
|{{dts|30|10|1854}}
|1879
|{{dts|10|01|1914}}
|Někdejší kaplan ve Žďáře nad Sázavou, později farář v [[w:Římskokatolická farnost Dubňany|Horních Dubňanech]].
|-
|Metoděj Ignác Halabala, OSB
|
|1859
|{{dts|31|01|1914}}
|Rajhradský benediktin, farář v [[w:Římskokatolická farnost Syrovice|Syrovicích u Rajhradu]]. Konzistorní rada. 
|-
|Mons. ThDr. [[w:Robert Neuschl|Robert Neuschl]]
|{{dts|20|01|1856}}
|1879
|{{dts|31|01|1914}}
|Rodák z Nového Jimramova ([[w:Římskokatolická farnost Jimramov|farnost Jimramov]]). Po kněžském svěcení působil jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Moravská Nová Ves|Moravské Nové Vsi]]. Později vyučoval v kněžském semináři v Brně. Zabýval se christologií. Pedagogické působení mu oslabilo nervovou soustavu. Odešel na odpočinek ke svému bratru do Nedvědice pod Pernštejnem, kde dožil jako soukromá osoba. 
|-
|Arnošt Karel Gřiwnacký, OSB
|
|1859
|{{dts|17|01|1915}}
|Rajhradský benediktin, vyučující v kněžském semináři v Brně.  
|-
|Alois Dundáček
|1867
|{{dts|08|01|1897}}
|{{dts|01|03|1915}}
|Rodák z Veverské Bitýšky. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Pavlov u Radostína nad Oslavou|Pavlově u Radostína nad Oslavou]].
|-
|Josef Sychra
|{{dts|02|11|1845}}
|1873
|{{dts|05|05|1915}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Horní Štěpánov|Horním Štěpánově]], později ve [[w:Římskokatolická farnost Sloup v Moravském krasu|Sloupu]]. 
|-
|Josef Kocián
|{{dts|22|02|1850}}
|{{dts|25|07|1876}}
|{{dts|19|06|1915}}
|Rodák ze Slavkova u Brna. Dlouho působil jako kooperátor v Bedřichově u Lysic. V letech 1911-1915 byl pak farářem v Lysicích. 
|-
|[[w:František Xaver Marat|František Xaver Marat]], OCr.
|{{dts|22|02|1850}}
|1875
|{{dts|19|06|1915}}
|Křížovník s červenou hvězdou. V letech 1902-1915 řádový velmistr. Rada brněnského biskupství. Pohřben v Řevnicích u Prahy. 
|-
|[[w:František Saleský Bauer|František Saleský Bauer]]
|{{dts|26|01|1841}}
|{{dts|19|07|1863}}
|{{dts|25|11|1915}}
|Původně kněz olomoucké arcidiecéze. V letech 1882-1904 biskup brněnský a následně od r. 1904 až do své smrti arcibiskup olomoucký.  
|-
|Josef Blaha
|
|{{dts|31|07|1888}}
|{{dts|17|02|1916}}
|Rodák z Rozsíčky ([[w:Římskokatolická farnost Sulíkov|farnost Sulíkov]]). Působil postupně v Bedřichově u Lysic, [[w:Římskokatolická farnost Šlapanice|Šlapanicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Strážek|Strážku]]. Od 1. září 1915 farář v [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]]. 
|-
|Ludvík Kadar
|
|
|{{dts|19|02|1916}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zbraslav u Brna|Zbraslavi u Brna]]. Rodný bratr R.D. Ondřeje Kadara (viz r. 1919 tohoto seznamu).
|-
|Karel Burian, O.Crucig.
|{{dts|19|04|1865}}
|
|{{dts|19|03|1916}}
|Křížovník s červenou hvězdou. Rodák z Božetic. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Mašovice|Mašovicích]].
|-
|Rafael Lakosil, OP
|{{dts|23|11|1861}}
|
|{{dts|13|05|1916}}
|Dominikán. Katecheta a nemocniční kaplan ve Znojmě. Ve Znojmě též pohřben.
|-
|Cyril Grebeníček, OP
|{{dts|17|01|1864}}
|{{dts|25|07|1890}}
|{{dts|23|05|1916}}
|Dominikán. Někdejší kaplan a později farář [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Kříže, Znojmo|farnosti při kostele sv. Kříže ve Znojmě]]. Pohřben v Praze. 
|-
|František Mikšánek
|
|
|{{dts|08|07|1916}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Němčice|Velkých Němčicích]]. Osobní děkan, biskupský a konzistorní rada. 
|-
|Václav Alois Oharek
|1845
|1868
|{{dts|27|08|1916}}
|Rodák z Vyškova (olomoucká arcidiecéze). Působil jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Hodonín|Hodoníně]], v letech 1875-1895 farář v [[w:Římskokatolická farnost Dubňany|Dubňanech]], pak v letech 1895-1900 u [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Mikuláše, Znojmo|sv. Mikuláše ve Znojmě]]. Folklorista.  
|-
|Klement Gottvald
|
|
|{{dts|04|09|1916}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Bílovice|Velkých Bílovicích]].
|-
|Arnošt Vlček
|1842
|1867
|{{dts|12|10|1916}}
|V letech 1890-1893 farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|Novém Veselí]], poté farář v [[w:Římskokatolická farnost Borkovany|Borkovanech]].
|-
|František Žaluda
|{{dts|26|11|1867}}
|{{dts|31|07|1892}}
|{{dts|28|12|1916}}
|Rodák z Petrova ([[w:Římskokatolická farnost Sulíkov|farnost Sulíkov]]). V letech 1905-1916 farář v [[w:Římskokatolická farnost Dalečín|Dalečíně]]. V červenci roku 1916 přeložen do [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysic]]. Obtížně snášel pastorační podmínky, které v Lysicích byly těžší. Brzy byl uvolněn na zdravotní dovolenou a nedlouho poté zemřel. 
|-
|Jan Nep. Rubringer, OFMCap.
|
|
|{{dts|27|06|1917}}
|Kapucín, někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Třebíč-Jejkov|Třebíči na Jejkově]]. Provinční definitor a konzistorní rada. Zemřel v Mariazell v Rakousku.
|-
|František Knittl
|{{Dts|10|11|1846}}
|{{Dts|23|7|1873}}
|{{Dts|25|1|1918}}
|Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Blansko|Blansku]] a [[w:Římskokatolická farnost Tvarožná|Tvarožné]]. Administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Poté kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Líšeň|Líšni]]. Adminstátor v [[w:Římskokatolická farnost Šitbořice|Šitbořicích]]. Jako farář působil v [[w:Římskokatolická farnost Brumovice na Moravě|Brumovicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Hartvíkovice|Hartikovicích]]. Byl biskupským úředníkem, [[w:Starobrněnský klášter|při klášteře agustiniánů na Starém]] Brně, později i vězeňským kurátem. Spadal pod farnost u [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše, Brno|sv. Tomáše]] a posléze v [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, Brno-Královo Pole|Královo Pole]]. Tam působil až do svého odchodu na věčnost. Pochovával ho budoucí biskup [[w:Josef Kupka|Josef Kupka]].
|-
|František Ehrmann
|{{dts|05|05|1866}}
|1890
|{{dts|11|08|1918}}
|Někdejší farář ve Veverské Bítýšce. Angažoval se v unionistickém hnutí, usilujícím o sblížení katolické a pravoslavné církve. Velký vlastenec a dobrodinec chudiny. Později působil v Olomouci jako sekretář arcibiskupa Bauera a po jeho smrti byl vykonavatelem jeho poslední vůle. Pohřben ve Veverské Bítýšce, pohřební obřady vedl kanovník a někdejší dočasný administrátor brněnské diecéze Josef Pospíšil (viz r. 1926 tohoto seznamu). 
|-
|ThDr. [[w:Karel Eichler|Karel Eichler]]
|{{dts|13|01|1845}}
|1870
|{{dts|27|04|1918}}
|Rodák z Velkého Meziříčí. Po kněžském svěcení působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Hovorany|Hovoranech]], [[w:Římskokatolická farnost Kurdějov|Kurdějově]] a [[w:Římskokatolická farnost Hodonín|Hodoníně]]. V letech 1874-1880 vyučoval církevní dějiny a kanonické právo v kněžském semináři v Brně. V roce 1880 byl ustanoven farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Veverská Bítíška|Veverské Bítíšce]]. Autor nápěvu k písni ''Ty Mocný, Silný, Veliký'' v Jednotném kancionálu. 
|-
|František Jančík
|{{Dts|31|8|1848}}
|{{Dts|26|5|1871}}
|{{dts|29|07|1918}}
|Narodil se v Horních Netčicích. Křestní patron byl František Xaverský. Jako kooperátor působil v Kloboukách u Brna a poté byl investován 8.5.1878 jako farář do Moutnic. 18.12.1903 nominován do rady biskupské konzistoře. V Moutnicích sloužil celých 40 let a k roku 2023 je nejdéle působícím knězem v této farnosti.
|-
|Ondřej Kadar
|{{dts|29|09|1861}}
|
|{{dts|01|01|1919}}
|Konzistorní rada. Někdejší kaplan v Brně-Zábrdovicích, později duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Rostěnice|Rostěnicích]]. Rodný bratr R.D. Ludvíka Kadara (viz r. 1916 tohoto seznamu). 
|-
|František Kunstmüller
|{{dts|31|01|1846}}
|1871
|{{dts|06|06|1919}}
|Působil jako farář a děkan ve své rodné [[w:Římskokatolická farnost Nové Město na Moravě|farnosti v Novém Městě na Moravě]]. 
|-
|Gustav Hans, O.Crucig.
|
|
|{{dts|07|09|1919}}
|Křížovník s červenou hvězdou. Administrátor ve [[w:Římskokatolická farnost Věteřov|Věteřově]].
|-
|[[w:Norbert František Drápalík|Norbert František Drápalík]], O.Praem.
|{{dts|23|09|1861}}
|
|{{dts|21|05|1920}}
|V letech 1909-1912 opat kanonie premonstrátů v Nové Říši u Telče, po sporech s komunitou rezignoval, žil pak jako soukromá osoba na Slovensku (''Sväta Chrasť'', dnes [[w:Vinohrady nad Váhom|Vinohrady nad Váhom]]).
|-
|[[w:František Florian|František Florian]]
|{{dts|02|04|1842}}
|1866
|{{dts|27|11|1920}}
|V letech 1873-1895 farář v [[w:Římskokatolická farnost Tasov|Tasově]], poté v letech 1895-1916 kooperátor ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]]. Učitel Jakuba Demla. Pohřben ve Velkém Meziříčí na starém hřbitově ''&quot;na Moráni&quot;''.
|-
|Guala Konečný, OP
|
|
|{{dts|11|10|1920}}
|Dominikán, bývalý provinciál. Někdejší převor dominikánského konventu ve Znojmě. Výborný kazatel, katecheta a zpovědník. Dožil v Praze, v závěru života trpělivě snášel vážné onemocnění (v jehož důsledku musel podstoupit amputaci jedné nohy). 
|-
|Msgr. Jakub Kapusta
|{{Dts|2|7|1834}}
|{{Dts|4|7|1859}}
|{{Dts|25|10|1920}}
|Rodák z Vlasatic. Kooperátorem v Moutnicích, kaplanem při dómu sv. Petra a Pavla v Brně a později biskupský sekretář a tajemník tamtéž. Zpovědnkem u sester Alžbětiněk. Farářem v Jiřicích u Miroslavy. Stal se olbramovickým děkanem. Zástupce představeného semináře a spirituál. Od roku 1891 kanovník kapituly, papežský prelát. Zemřel na Petrově.
|-
|Josef Beránek
|{{Dts|30|1|1842}}
|{{Dts|1|6|1865}}
|{{Dts|3=1921}}
|Rodák z Křižanova. Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Újezd u Brna|Újezdě]], [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]]. Dne 19.března 1872 se stal prvním farářem v [[w:Římskokatolická farnost Krumvíř|Krumvíři]], dožil v penzi u Chudých školských sester naší Paní ve [[w:Římskokatolická farnost Slavkov u Brna|Slavkově]]. Zemřel v [[w:Kostel svatého Bartoloměje (Hodějice)|Hodějiích]].
|-
|Prokop Bartoloměj Šup, OSB
|{{dts|24|08|1866}}
|{{dts|31|07|1892}}
|{{dts|05|12|1921}}
|Rajhradský benediktin, opat rajhradského kláštera. Klíčová osobnost křesťanského sociálního hnutí v Českých zemích.
|-
|[[w:Vincenc Ševčík|Vincenc Ševčík]]
|{{dts|21|02|1862}}
|
|{{dts|16|10|1921}}
|Působil jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Boskovice|Boskovicích]], následně jako farář ve [[w:Římskokatolická farnost Vísky u Letovic|Vískách]] a pak v [[w:Římskokatolická farnost Černá Hora|Černé Hoře u Blanska]]. Angažoval se též politicky. Zemřel na následky operace v sanatoriu v Podolí u Prahy. 
|-
|František Saleský Blažek, CSsR
|
|
|{{dts|26|02|1922}}
|Redemptorista, kněz. Šest let byl rektorem brněnské redemptoristické koleje při kostele sv. Michala. Dožil na Svaté Hoře u Přibrami. 
|-
|J.M. can. Josef Burian
|
|
|{{dts|23|05|1922}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Cerekev|Dolní Cerekvi]]. Později kanovník Vyšehradské kapituly v Praze. 
|-
|Jan Škarda
|{{dts|30|11|1862}}
|
|{{dts|08|06|1922}}
|Rodák z Rajhradu. Po kněžském svěcení v roce 1887 působil dlouhá léta jako kooperátor v Boskovicích. Farářem se stal ve Střížově (od roku 1900), následně v Běhařovicích (od roku 1904) a opětovně ve Střížově (od roku 1920), kde také zemřel a byl pohřben. 
|-
|Jaroslav Barvík
|{{dts|02|05|1878}}
|{{dts|28|07|1901}}
|{{dts|28|06|1922}}
|Rodák z Drnovic (farnost Lysice). Po kněžském svěcení působil postupně jako druhý kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]], posléze jako kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Bučovice|Bučovicích]]. V letech 1921-1922 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Adamov|Adamově]]. 
|-
|Bernard Pátek
|
|
|{{dts|19|07|1922}}
|Rodák z Brna. Po kněžském svěcení působil jako kaplan postupně v [[w:Římskokatolická farnost Moravské Budějovice|Moravských Budějovicích]] a [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Brně-Zábrdovicích]]. Pak přešel jako expozita do [[w:Římskokatolická farnost Ochoz u Brna|Ochozu u Brna]]. V roce 1892 převzal farnost ve [[w:Římskokatolická farnost Křtiny|Křtinách]], kde byl před ním farářem jeho strýc (rovněž ''Bernard Pátek'', † 6. května 1892). Zemřel na srdeční mrtvici po operaci kýly v ''Nemocnici Milosrdných bratří'' v Brně. Pohřben ve Křtinách.
|-
|Leopold Kolísek
|{{dts|14|11|1859}}
|{{dts|26|07|1885}}
|{{dts|25|08|1922}}
|V letech 1885-1888 katecheta v Kuřimi. V roce 1888 působil krátce jako interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Loučky|Dolních Loučkách]], ještě v roce 1888 se pak stal farářem v [[w:Římskokatolická farnost Tišnov|Tišnově]]. Později působil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Křižanovice u Bučovic|Křižanovicích]], kde působil až do své smrti. 
|-
|Cyriak Novotný
|{{dts|08|08|1869}}
|{{dts|30|07|1893}}
|{{dts|27|11|1922}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Měřín|Měříně]], v letech 1908-1922 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zhoř u Jihlavy|Zhoři u Jihlavy]]. Byl jedním z kněží, kteří v mládí velmi ovlivnili pozdějšího kněze a mučedníka [[w:Josef Toufar|Josefa Toufara]], rodáka ze zhořské farnosti. 
|-
|Antonín Lujka
|{{Dts|26|2|1867}}
|{{Dts|26|7|1891}}
|{{Dts|3=1922}}
|Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], [[w:Římskokatolická farnost Křtiny|Křtinách]] a [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Zábrdovicích]], kde se stal později administrátorem a poté kaplanem. Sepsal článek ''Socialismus v boji proti modernímui řádu společenskému''. Farářem ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Pyšel|Pyšel]], kde působil až do roku 1922. Na místním hřbitově očekává slávu a vzkříšení.
|-
|Julius Koubek
|
|
|{{dts|19|01|1923}}
|Rodák z Bohdalova. V letech 1889-1908 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Zbýšov u Brna|Zbýšově u Brna]], v l. 1908-1923 v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, Brno-Bystrc|Bystrci u Brna]]. 
|-
|Josef Švaříček
|1862
|1885
|{{dts|21|01|1923}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Kounice|Dolních Kounicích]]. Tamtéž pohřben.
|-
|Josef Burian
|{{Dts|25|2|1838}}
|{{Dts|25|7|1861}}
|{{Dts|20|8|1923}}
|[[w:Římskokatolická_farnost_Křtiny|Křitiny]] byly prvním působištěm coby kooperátora. Poté byl ustanove jako farář ve farnosti [[w:Římskokatolická_farnost_Uhřínov|Uhřínov]] u Velkého Meziříčí. 13.ledna 1873 byl investován do [[w:Římskokatolická_farnost_Měnín|Měnína]], kde sloužil až do svého duchodové věku. Na stáří se odebral do [[w:Římskokatolická_farnost_Jesenec|Jesence]] u Konice, svého rodiště.
|-
|Jan Oulehla
|{{dts|06|10|1866}}
|1891
|{{dts|31|01|1924}}
|Rodák z Měřína. Katecheta v Novém Městě na Moravě. 
|-
|Mons. Dr. Jan Evang. Sedlák
|{{dts|04|12|1871}}
|1894
|{{dts|08|05|1924}}
|Rodák z Třebíče, někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Dyjákovice|Dyjákovicích]]. Od roku 1907 profesor starozákonní biblistiky v brněnském kněžském semináři. Zemřel v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří na diabetes. Pohřben v Třebíči.  
|-
|Jan Konečný
|{{dts|16|04|1851}}
|1875
|{{dts|13|12|1924}}
|Duchovní správce na [[w:Římskokatolická farnost Ruda|Rudě u Velkého Meziříčí]].
|-
|Josef Kratochvíl
|{{Dts|25|2|1853}}
|{{Dts|25|7|1876}}
|{{Dts|3=1925}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_Zvěstování_Panny_Marie,_Brno-Tuřany|Tuřan]]. Prvním působištěm byl [[w:Římskokatolická_farnost_Tišnov|Tišnov]] (1876 -1877). Dále pak [[w:Římskokatolická_farnost_Želetice_u_Kyjova|Želetice]] (1878), [[w:Římskokatolická_farnost_Milonice|Milonice]] (1879), [[w:Římskokatolická_farnost_Znojmo-Louka|Louka u Znojma]] (1880) a [[w:Římskokatolická_farnost_Batelov|Batelov]] (1881). [[w:Římskokatolická_farnost_Palupín|Palupín]] (1881 - 1884) se stal jeho prvním farářským působištěm. Pro místní knihovnu daroval peníze na zakoupení knih. Další štace byla v [[w:Římskokatolická_farnost_Trnava_u_Třebíče|Trnavě]] (1885 - 1897). Zde napsal německy psané dílo o poutním místě z jeho rodiště - [https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:df46517c-048e-11e1-8cf2-0050569d679d?page=uuid:e2843e71-048e-11e1-8cf2-0050569d679d Svatá Matka Boží v Tuřanech]. Farářem byl též v [[w:Římskokatolická_farnost_Babice_nad_Svitavou|Babicích]] (1898 - 1906). 23. června 1905 zachránil malé dítě, které se topilo v rybníčku. Následující roky byl penzionován a vypomáhal v [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_sv._Jiljí,_Brno-Komárov|Komárově]] (1906 - 1908) Později je uváděn v [[w:Klášter_minoritů_(Brno)|minoritském klášteře]] (1909-1922). Roku 1921 je uveden opět v Komárově v soukromém bytě. 
|-
|František Chalupa
|{{dts|28|10|1853}}
|1879
|{{dts|22|02|1925}}
|Rodák z Měřína. V letech 1893-1898 farář v Novém Veselí, poté v Zábrdovicích. Od r. 1919 na odpočinku. 
|-
|Jiří Janoušek
|
|
|{{dts|26|02|1925}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Častohostice|Častohosticích]], v roce 1913 odešel na penzi. V Častohosticích dožil. 
|-
|Kašpar Král
|
|
|{{dts|04|03|1925}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Lovčice|Lovčicích]].
|-
|Jan Bádal
|{{dts|04|12|1856}}
|1881
|{{dts|13|05|1925}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]], zemřel ve Velké Bíteši. 
|-
|Antonín Podlaha, OFMCap.
|
|
|{{dts|02|08|1925}}
|Kapucín, kněz a provinční vikář. Člen řádové komunity v Třebíči na Jejkově. 
|-
|Moric Maršík
|
|
|{{dts|22|09|1925}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Bartoloměje, Brno-Žebětín|Žebětíně]] a [[w:Římskokatolická farnost u kostela Zvěstování Panny Marie, Brno-Tuřany|Tuřanech]].
|-
|Leopold Rozmarín
|{{dts|04|12|1871}}
|{{dts|12|03|1905}}
|{{dts|17|12|1925}}
|Rodák ze Stránecké Zhoři ([[w:Římskokatolická farnost Netín|farnost Netín]]), duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Lubnice|Lubnici]] (1911-1917) a poté ve [[w:Římskokatolická farnost Staré Hobzí|Starém Hobzí]] (1917-1925).
|-
|František Vlach
|
|
|{{dts|18|02|1926}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořicích]].
|-
|Arnošt Kotínský
|{{dts|25|03|1861}}
|1885
|{{dts|18|04|1926}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Bobrová|Bobrové]].
|-
|Jan Kolouch
|{{dts|26|12|1852}}
|{{dts|04|08|1878}}
|{{dts|01|07|1926}}
|Rodák z Netína. V netínském kostele také přijal kněžské svěcení. Působil ve Velkém Meziříčí, v letech 1889-1926 byl pak farářem v [[w:Římskokatolická farnost Lažánky|Lažánkách]]. Byl znám jako výborný kazatel. 
|-
|František Setnička
|{{dts|08|08|1867}}
|1890
|{{dts|25|09|1926}}
|Rodák z Drnovic (farnost Lysice). Po kněžském svěcení byl nějaký čas kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Telč|Telči]], v letech 1901-1911 farář v [[w:Římskokatolická farnost Předín|Předíně]]. Posléze v letech 1911-1926 farář v [[w:Římskokatolická farnost Bory|Borech]] (děkanství velkomeziříčské). Zemřel v Okříškách. 
|-
|Mons. ThDr. [[w:Josef Pospíšil (kněz)|Josef Pospíšil]]
|{{dts|06|05|1845}}
|1870
|{{dts|19|12|1926}}
|Rodák z Oslavičky ([[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|farnost Rudíkov]]). Profesor dogmatiky a fundamentální teologie v biskupském semináři v Brně. Podvakráte dočasný administrátor brněnské diecéze při uprázdnění biskupského stolce (1916-1917 a 1926). 
|-
|Konstanc Pechoč, OP
|{{dts|10|04|1871}}
|
|{{dts|14|02|1927}}
|Dominikán, někdejší katecheta a kaplan ve Znojmě. 
|-
|Mons. ThDr. [[w:Jakub Hodr|Jakub Hodr]]
|{{dts|01|07|1848}}
|1873
|{{dts|09|03|1927}}
|Kanovník [[w:Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně|Královské stoliční kapituly v Brně]], někdejší kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Šlapanice|Šlapanicích]], pak prefekt brněnského kněžského semináře. V mládí se znal a přátelil s [[w:Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masarykem]]. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Ignát Vyškovský
|{{dts|06|07|1860}}
|{{dts|10|06|1883}}
|{{dts|11|06|1927}}
|Rodák z Třebíče-Jejkova. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Brtnice|Brtnici]] a arcikněz jihlavský. 
|-
|Ignát Kolísek
|
|
|{{dts|02|07|1927}}
|Rodný bratr R.D. Františka Kolíska (viz r. 1906 tohoto seznamu) a Mons. [[w:Alois Kolísek|Aloise Kolíska]] (viz r. 1931 tohoto seznamu). Farář v [[w:Římskokatolická farnost Dobročkovice|Dobročkovicích]].
|-
|Zdislav Luskač, OP
|{{dts|19|06|1884}}
|{{dts|05|07|1912}}
|{{dts|25|07|1927}}
|Dominikán. Někdejší člen řádové komunity ve Znojmě. V letech 1922-1925 působil mezi českými vystěhovalci v Argentině. Vrátil se s podlomeným zdravím a za dva roky zemřel. 
|-
|František Beránek
|
|
|{{dts|15|08|1927}}
|Kněz brněnské diecéze, konzistorní rada. Pohřben v Tasově. 
|-
|František Maňoušek
|{{dts|19|09|1863}}
|{{dts|26|07|1886}}
|{{dts|22|12|1927}}
|Rodák z rolnické rodiny z Doubravice nad Svitavou. Působil postupně v Rouchovanech, Hostimi, Pavlicích a Našiměřicích. Od roku 1894 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Budkov|Budkově]]. V roce 1921 měl odejít do penze, na prosby farníků však zůstal v aktivní službě. Hodný a oblíbený kněz. Dle vzpomínek pamětníků byl velice skromný (většinu svých příjmů vydával na podporu chudých farníků), skromný byl i co se jídla týče. Dne 22. prosince 1927 navštívil z Budkova pěšky Jemnici, kam byl pozván, aby zpovídal před vánočními svátky. Ze skromnosti odmítl po zpovídání na faře nabízené jídlo a ve velmi nevlídném, mrazivém  počasí se vydal na pěší cestu zpět. Cestou se potkal s fořtem, který mu nabídl doprovod se světlem. Kněz s díky odmítl s vysvětlením, že nechce nikoho takovou starostí obtěžovat. Vysílený umrzl v polích nedaleko Budkova. Nalezen byl až na druhý den ráno. Pohřben byl za velké účasti lidu i duchovenstva na budkovském hřbitově. Na místě jeho tragické smrti byla vystavěna kaplička. 
|-
|Alois Ličman
|
|
|{{dts|05|03|1928}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Vysoké Popovice|Vysokých Popovicích]].
|-
|[[w:Ferdinand Antonín Hotový|Ferdinand Antonín Hotový]], O.Praem.
|{{dts|05|01|1853}}
|
|{{dts|01|05|1928}}
|V letech 1913-1928 opat kanonie premonstrátů v Nové Říši u Telče.
|-
|Maurus Kinter, OSB
|{{dts|21|02|1842}}
|{{dts|04|06|1864}}
|{{dts|26|06|1928}}
|Rajhradský benediktin, knihovník a archivář [[w:Rajhradský klášter|rajhradského kláštera]]. 
|-
|pplk. d. s. Mons. ThDr. Jan Hromádka
|{{dts|03|02|1854}}
|1884
|{{dts|02|07|1928}}
|Rodák ze Žďáru nad Sázavou, působil jako vojenský duchovní v královéhradecké diecézi - v Hradci Králové a Josefově a následně u jednotek c. a k. armády v Bosně. Ovládal kromě češtiny němčinu, chorvatštinu, polštinu, italštinu a maďarštinu. Dosáhl hodnosti ''podplukovníka duchovní služby'', roku 1909 jmenován monsignorem. Za první světové války působil (do roku 1917) v Srbsku. Následně působil ve vojenské duchovní správě až do roku 1919, kdy odešel na odpočinek. Odstěhoval se do Nedvědice nad Pernštejnem, kde až do své smrti vypomáhal ve farní duchovní správě. Napsal, a vlastním nákladem vydal, tři knihy. Pohřben na nedvědickém hřbitově.
|-
|František Orel
|{{dts|17|07|1867}}
|1890
|{{dts|19|09|1928}}
|Katecheta v Brně-Žabovřeskách. 
|-
|Josef Tobolka
|{{dts|23|08|1867}}
|{{dts|31|07|1892}}
|{{dts|30|11|1928}}
|Narodil se v [[w:Radotice|Radoticích]]. Byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], [[w:Římskokatolická farnost Batelov|Batelově]] a v [[w:Římskokatolická farnost Dačice|Dačicích]]. Dne 1. února 1906 byl investován do [[w:Římskokatolická farnost Lipolec|Lipolce]], kde působil až do své smrti.
|-
|Mons. ThDr. [[w:František Bulla|František Bulla]]
|{{dts|14|02|1868}}
|1890
|{{dts|25|04|1929}}
|Někdejší regent brněnského semináře. Tajný papežský komoří. V závěru života žil ve Křtinách, kde je také pohřben.
|-
|Pavel Navrátil
|
|
|{{dts|30|12|1929}}
|V letech 1895-1902 farář v Dubňanech, poté v Hodoníně. Později arcikněz slavkovský. 
|-
|Mons. ThDr. [[w:Josef Samsour|Josef Samsour]]
|{{dts|07|08|1870}}
|{{dts|21|12|1892}}
|{{dts|04|03|1930}}
|Rodák z Vatína (pův. farnost Nové Veselí, později farnost Obyčtov). Působil jako interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Brod nad Dyjí|Brodě nad Dyjí]] (část roku 1893) a jako kooperátor v  [[w:Římskokatolická farnost Dolní Dunajovice|Dolních Dunajovicích]] (1893-1897). Později byl profesorem kanonického práva a církevních dějin v brněnském kněžském semináři. Působil též jako zpovědník brněnských sester voršilek a jako diecézní cenzor. Autor řady knih a několika odborných studií, které publikoval zpravidla v časopise ''Hlídka''. V roce 1926 byl v důsledku přepracování uvolněn na zdravotní dovolenou. Do aktivní služby se již nevrátil, zbytek života prožil v Brně. Pohřben v Obyčtově na novém hřbitově do hrobu svých rodičů. 
|-
|Alois Slovák
|{{dts|01|08|1859}}
|{{dts|10|09|1882}}
|{{dts|23|03|1930}}
|Působil jako kooperátor v Ivančicích, později jako druhý kaplan při brněnské katedrále. 
|-
|Augustin Strnad, OP
|{{dts|12|10|1874}}
|{{dts|22|07|1899}}
|{{dts|08|06|1930}}
|Dominikán. Rodák z Okříšek. Někdejší kaplan u sv. Kříže ve Znojmě a později převor znojemského dominikánského konventu. V závěru života působil v dominikánském konventu v Plzni. 
|-
|Augustin Alois Vrzal, OSB
|
|
|{{dts|28|10|1930}}
|Rajhradský benediktin. Působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Domašov|Domašově]], [[w:Římskokatolická farnost Syrovice|Syrovicích u Rajhradu]] a [[w:Římskokatolická farnost Ostrovačice|Ostrovačicích]]. V roce 1929 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek do rajhradského kláštera. Pozdější rajhradský opat Pokorný (viz r. 1979) jej v nekrologu popsal jako člověka opravdově zbožného, skromného a laskavého. 
|-
|Mons. [[w:Alois Kolísek|Alois Kolísek]]
|{{dts|01|04|1868}}
|1891
|{{dts|25|08|1931}}
|Rodák z Protivanova. Po kněžském svěcení působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]], [[w:Římskokatolická farnost Miroslav|Miroslavi]] a [[w:Římskokatolická farnost Ivančice|Ivančicích]]. V letech 1918-1920 byl poslancem ''Revolučního národního shromáždění''. Od r. 1919 působil na Slovensku jako profesor teologické fakulty v Bratislavě. 
|-
|Filip Buchta
|{{dts|24|12|1864}}
|{{dts|31|07|1892}}
|{{dts|02|10|1931}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnic]]. Byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Prosiměřice|Prosiměřicích]], [[w:Římskokatolická farnost Tvarožná|Tvarožné]], [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Mikuláše, Znojmo|Znojmě u kostela sv. Mikuláše]], [[w:Římskokatolická farnost Šaratice|Šaraticích]], [[w:Římskokatolická farnost Loděnice u Moravského Krumlova|Loděnicích]], [[w:Římskokatolická farnost Miroslav|Miroslavi]] a [[w:Římskokatolická farnost Lukov u Znojma|Lukově]]. Jako farář působil v duchovní správě postupně v [[w:Římskokatolická farnost Šafov|Šafově]] v letech 1900 - 1902 a [[w:Římskokatolická farnost Diváky|Divákách]] od roku 1902 až do své smrti roku 1931. Roku 1912 vyžádal u konzistoře, aby mohl být [[w:Vilém Mrštík|Vilém Mrštík]] důstojně pochován.
|-
|Jan Jeřábek
|{{dts|018|12|1855}}
|
|{{dts|31|12|1931}}
|Kněz brněnské diecéze. Vyučoval v Brně na Kadetní škole. Zemřel v Nemocnici milosrdných bratří. Pohřben na hřbitově v Brně-Králově Poli.
|-
|Egbert Belcredi
|
|
|{{dts|05|05|1932}}
|Člen hraběcího rodu Belcrediů. Po vysvěcení na kněze působil v [[w:Římskokatolická farnost Jimramov|Jimramově]] a později v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí, Brno-Líšeň|Líšni]] (tehdy samostatný městys, k Brnu připojena až v r. 1944).
|-
|František Míča
|
|1885
|{{dts|21|05|1932}}
|V letech 1886-1890 kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Měřín|Měříně]]. Od roku 1891 až do smrti farář ve Zhoři u Jihlavy. V roce 1902 křtil budoucího kněze a martyra [[w:Josef Toufar|Josefa Toufara]], rodáka ze zhořské farnosti (viz r. 1950).
|-
|Jan Novotný
|{{dts|25|03|1842}}
|
|{{dts|15|07|1932}}
|Rodák z Chroustova ([[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|farnost Bohdalov]]), působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Herálec pod Žákovou horou|Herálci]], [[w:Římskokatolická farnost Křepice|Křepicích]], [[w:Římskokatolická farnost Sokolnice|Sokolnicích]] a v letech 1895-1917 v [[w:Římskokatolická farnost Radostín nad Oslavou|Radostíně nad Oslavou]]. Na penzi žil v Náměšti nad Oslavou.
|-
|Jakub Rosendorf
|{{dts|25|08|1866}}
|{{dts|28|07|1889}}
|{{dts|05|09|1932}}
|Farář ve Veverské Bítýšce. 
|-
|Mons. [[w:Norbert Jan Nepomucký Klein|Norbert Jan Nep. Klein]], OT
|{{dts|25|10|1866}}
|1890
|{{dts|09|03|1933}}
|Člen Řádu německých rytířů. V letech 1916-1926 brněnský diecézní biskup (biskupská konsekrace 28. ledna 1917 v Opavě, 11. února téhož roku v Brně intronizován). Po vzniku Československa byl shledán jako neproblematický a proto nová republika nevyvíjela snahy o jeho odstranění z funkce biskupa. Uvádí se, že s moravskými kněžími vycházel velice dobře. Od roku 1923 zároveň velmistr Řádu německých rytířů. V roce 1926 rezignoval na biskupský úřad v Brně a přijal titulární biskupství syenitské, velmistrem svého řádu zůstal až do smrti. 
|-
|Emanuel Kubíček, SJ
|{{dts|24|12|1873}}
|1896
|{{dts|31|05|1933}}
|Rodák z Biskupic u Moravského Krumlova. Teologii vystudoval jako diecézní bohoslovec a byl vysvěcen na kněze pro brněnskou diecézi. Působil jako kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Ivančice|Ivančicích]], poté byl interkalárním administrátorem v [[w:Římskokatolická farnost Hluboké Mašůvky|Hlubokých Mašůvkách]], v letech 1897-1899 byl pak kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Jevišovice|Jevišovicích]]. O rok později byl ustanoven farářem v [[w:Římskokatolická farnost Pavlice|Pavlicích]]. V roce 1900 však službu v diecézi ukončil a vstoupil do jezuitského řádu. Později jako jezuita působil již mimo brněnskou diecézi. Zemřel na následky zápalu plic, pohřben v jezuitské hrobce v Praze-Bubenči.
|-
|Bernard Lužný, OP
|
|
|{{dts|31|05|1933}}
|Dominikán. Od r. 1910 převor dominikánského konventu ve Znojmě. 
|-
|Josef Chlupáček, OP
|{{dts|28|10|1849}}
|{{dts|05|07|1875}}
|{{dts|09|10|1933}}
|Dominikán. Někdejší člen dominikánského konventu ve Znojmě. Zemřel v dominikánském konventu v Litoměřicích. V Litoměřicích též pohřben.  
|-
|Rudolf Sedlák 
|{{dts|01|02|1871}}
|1895
|{{dts|23|02|1934}}
|Působil jako farář postupně v [[w:Římskokatolická farnost Prušánky|Prušánkách]] a v [[w:Římskokatolická farnost Sulkovec|Sulkovci]].
|- 
|[[w:František Šebela(kněz)|František Šebela]]
|{{dts|07|10|1858}}
|{{dts|26|07|1885}}
|{{dts|28|02|1934}}
|Rodák z Ježkovic. Kněz, farář, auditor konzistoře, později konsistoriální rada. Působil 34 roků v [[w:Římskokatolická farnost Otnice|Otnicích]]. Mezi farníky byl značně oblíben. Na zasloužený odpočinek odešel do [[w:Římskokatolická farnost Újezd u Černé Hory|Újezdu u Černé Hory]]. Dožil tam pod starostlivou péčí rodiny Filkových v domě č.p.5, kterému se tam říkalo &quot;malá fara&quot;. Pochován tamtéž - hrob č.E39.  
|-
|Jakub Pavelka
|{{dts|19|07|1865}}
|
|{{dts|19|10|1934}}
|Rodák z Vážan nad Litavou. Františkánský terciář. V roce 1901 interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|Rudíkově]], v letech 1901-1922 farář v [[w:Římskokatolická farnost Přibyslavice|Přibyslavicích]] a následně v [[w:Římskokatolická farnost Hvězdlice|Hvězdlicích]]. Konzistorní rada. Básník. S Karlem Eichlerem (viz r. 1918 tohoto seznamu) spolupracoval na vydání kancionálu. Pohřben ve Hvězdlicích. 
|-
|Josef Jurek
|
|
|{{dts|07|01|1935}}
|Rodák z Nového Telečkova ([[w:Římskokatolická farnost Rudíkov|farnost Rudíkov]]), duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Archlebov|Archlebově]], pohřben na hřbitově v Brně-Juliánově (hřbitov byl později zrušen, jeho hrob již neexistuje).
|-
|Jan Miroslav Bakalář-Srbecký
|{{dts|16|07|1857}}
|1884
|{{dts|23|01|1935}}
|Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Křižanov|Křižanově]]. V letech 1887-1913 katecheta v Břeclavi. Poté působil až do roku 1918 v Rakousku. Po vzniku Československé republiky se vrátil na Moravu. Působil pak jako katecheta ve Valticích. Propagátor esperanta. Byl literárně činný. 
|-
|František Géduš
|{{dts|19|08|1863}}
|1886
|{{dts|18|04|1935}}
|V letech 1886-1892 kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Doubravice nad Svitavou|Doubravici nad Svitavou]]. Později byl farářem v Lipovci a následně farářem a děkanem ve Sloupu v Moravském krasu. 
|-
|František Hudec
|{{dts|04|02|1864}}
|
|{{dts|04|05|1935}}
|Rodák z Vysočan u Blanska. Jako kněz působil postupně ve [[w:Římskokatolická farnost Starý Petřín|Starém Petříně]], [[w:Římskokatolická farnost Sulíkov|Sulíkově]] a [[w:Římskokatolická farnost Lovčice|Lovčicích]].
|-
|František Venhuda
|
|1885
|{{dts|13|05|1935}}
|Rodák z Chvalkovic u Bučovic. V letech 1885-1886 katecheta v [[w:Římskokatolická farnost Podivín|Podivíně]], následně tři roky sloužil v Sarajevu, kde zakládal předměstskou farnost v Sarajevském Poli. Později působil v Brně při [[w:Kostel svatého Michaela archanděla (Brno)|kostele sv. Michala]]. Od roku 1894 byl katechetou v Brně-Husovicích a organizoval zde stavbu [[w:Kostel Nejsvětějšího srdce Páně (Brno)|kostela Nejsvětějšího Srdce Páně]]. Na penzi se vrátil do svého rodiště. 
|-
|Václav Češkuta
|{{Dts|7|9|1855}}
|{{Dts|3=1880}}
|{{Dts|6|8|1935}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Jemnice|Jemnice]]. Prvním působištěm byl [[w:Římskokatolická_farnost_Podivín|Podivín]], kde působil prvně jako kooperátor a od roku 1884 jako administrator. Poté působi krátce v [[w:České_Křídlovice|Českých Křídlovicích]] a jako kooperátor na poutním místě při kostele [[w:Římskokatolická_farnost_u_kostela_Zvěstování_Panny_Marie,_Brno-Tuřany|Zvěstování Panny Marie v Tuřanech]]. Jako farář pak působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Lipník_u_Hrotovic|Lipníku]] (1885 - 1889). Dalším místem se staly [[w:Římskokatolická_farnost_Myslibořice|Myslibořice]]. Když byla založena knihovna byl zvolen do první knihovní rady. Od roku 1927 sloužil ve [[w:Římskokatolická_farnost_Vémyslice|Vémyslicích]], kde byl na penzi a odkud byl povolán na věčnost. Jeho tělo čekává vzkíšení na místním hřbitově. Na epitafu je napsáno: ''Dokonáno jest ... Odpočinutí lehké dejž mu ó Pane!''
|-
|Lect. theol. Sadok Verberger, OP
|{{dts|17|10|1869}}
|{{dts|29|01|1888}}
|{{dts|27|09|1935}}
|Dominikán. Někdejší kaplan při kostele sv. Kříže ve Znojmě. V závěru života působil v dominikánském konventu v Litoměřicích. Zde zemřel. Pohřben na litoměřickém hřbitově.
|-
|Leonard Jílek, OP
|{{dts|27|08|1881}}
|{{dts|05|07|1907}}
|{{dts|21|12|1935}}
|Dominikán. Někdejší kaplan u sv. Kříže ve Znojmě. V letech 1923-1932 kaplan sester dominikánek ve Střelicích u Brna, poté působil opět ve Znojmě, tentokráte především jako katecheta, kazatel a zpovědník. Člověk slabého zdraví, ale veliký modlitebník. Pohřben ve Znojmě. 
|-
|Lect. theol. Michal Kameníček, OP
|{{dts|03|04|1862}}
|{{dts|25|07|1884}}
|{{dts|20|01|1936}}
|Dominikán. V letech 1890-1893 byl zapůjčen na výpomoc do polské dominikánské provincie. Od r. 1893 působil v dominikánské komunitě ve Znojmě, zejména jako kazatel a horlivý zpovědník. Byl velkým milovníkem liturgie.    
|-
|Leopold Toman st.
|{{dts|26|11|1865}}
|{{dts|03|03|1905}}
|{{dts|16|07|1936}}
|Rodák z Kochánova ([[w:Římskokatolická farnost Netín|farnost Netín]]). Postupně působil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Bohuňov|Bohuňově]] a [[w:Římskokatolická farnost Přísnotice|Přísnoticích]]. 
|-
|František Hudec
|{{dts|16|07|1878}}
|{{dts|25|11|1900}}
|{{dts|03|08|1936}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Doubravice nad Svitavou|Doubravici nad Svitavou]], později v [[w:Římskokatolická farnost Lukov u Moravských Budějovic|Lukově u Moravských Budějovic]]. Od r. 1906 působil v Brně-Zábrdovicích (nejprve jako kaplan, od r. 1918 jako farář). 
|-
|Mons. [[w:Jan Tenora|Jan Tenora]]
|{{dts|07|02|1863}}
|{{dts|26|07|1885}}
|{{dts|01|12|1936}}
|Rodák z Kunštátu na Moravě. Bratr Adolfa (viz r. 1943 tohoto seznamu) a Richarda Tenory (viz r. 1948 tohoto seznamu). Dlouholetý farář ve [[w:Římskokatolická farnost Chvalkovice u Bučovic|Chvalkovicích u Bučovic]], kanovník [[w:Význačná kolegiátní kapitula u sv. Václava v Mikulově|kapituly v Mikulově]] a církevní historik. Vyučoval církevní dějiny v brněnském a olomouckém kněžském semináři. V roce 1924 odešel do penze a dožil u svého bratra v Brně. Pohřben v Šaraticích. 
|-
|Jakub Vokoun
|{{dts|28|04|1868}}
|1892
|{{dts|07|01|1937}}
|Rodák z Netína. V letech 1917-1937 farář v Radostíně nad Oslavou. 
|-
|Jan Šubart, OP
|{{dts|11|06|1868}}
|{{dts|19|07|1896}}
|{{dts|29|09|1937}}
|Dominikán. Někdejší člen dominikánského konventu ve Znojmě, kde působil především jako kazatel a zpovědník. 
|-
|Bruno Janeš, OP
|{{dts|14|12|1869}}
|{{dts|25|07|1894}}
|{{dts|28|10|1937}}
|Dominikán. Někdejší kaplan při kostele sv. Kříže ve Znojmě. V závěru života žil v dominikánské komunitě v Košicích. V Košicích též pohřben.  
|-
|Antonín Hrubý
|1887
|1910
|{{dts|07|11|1937}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]].
|-
|Hubert Růžička
|1893
|1917
|{{dts|01|01|1938}}
|Rodák z Bučovic. Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Dolní Kounice|Dolních Kounicích]].
|-
|Pavlín Krkoška, OFMCap.
|
|
|{{dts|21|01|1938}}
|Kapucín, kněz. Působil a zemřel v brněnské kapucínské komunitě v klášteře při kostele Nalezení sv. Kříže.
|-
|[[w:Pavel Julius Vychodil|Pavel Julius Vychodil]], OSB
|{{dts|18|04|1862}}
|1886
|{{dts|07|04|1938}}
|Rajhradský benediktin, spisovatel, překladatel a literární kritik, ředitel benediktinské knihtiskárny v Brně. 
|-
|Gunther Schüssler, OSB
|{{dts|16|06|1860}}
|1882
|{{dts|01|06|1938}}
|Rajhradský benediktin, někdejší převor rajhradského kláštera. Regenschori v opatském kostele v Rajhradě. 
|-
|Hubert Beránek
|{{dts|29|10|1874}}
|1898
|{{dts|30|08|1938}}
|Farář na [[w:Římskokatolická farnost Moravec|Moravci]].
|-
|Emanuel Janků
|{{dts|10|01|1871}}
|{{Dts|29|7|1894}}
|{{dts|13|01|1939}}
|Rodák z Moutnic. Kooperátorem v [[w:Kostel_svatého_Václava_(Rousínovec)|Rousínovci]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Drnovice|Drnovicích]]. Nějakou dobu vypomáhal ve své rodné farnosti v [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnicích]]. Téměř celý kněžský život působil v Dubňanech, postupně jako kooperátor, interkalární administrátor a farář. Jeho velkou zálibou bylo včelaření a fotografie. Přispíval do časopisů a dochovaly se fotografie moutnického kostela a fary ze začátku 20. století a dubňanských krojů. 
|-
|František Mečíř, CSsR
|
|
|{{dts|19|01|1939}}
|Redemptorista, kněz. Působil v brněnské redemptoristické koleji při [[w:Kostel svatého Michaela archanděla (Brno)|kostele sv. Michala]]. 
|-
|[[w:Josef Skácel|Josef Skácel]]
|
|
|{{dts|16|03|1939}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]]. Když se dozvěděl o tom, že nacističtí vojáci překročili české hranice, prohlásil (podle svědectví P. Bohumila Buriana /viz r. 1958/), že to nepřežije. Za několik hodin skutečně zemřel. 
|-
|František Pořízek
|{{dts|29|10|1863}}
|
|{{dts|04|05|1939}}
|Rodák z Bukovinky (farnost Křtiny). Strýc R.D. Jaromíra Pořízka (viz r. 1964). Farář v Dolních Bojanovicích. 
|-
|[[w:Antonín Bartoš (kněz)|Antonín Bartoš]]
|{{dts|13|06|1876}}
|1899
|{{dts|06|07|1939}}
|Rodák ze Židenic (tehdy ještě samostatná obec, později připojená k Brnu). Profesor na II. československé reálce v Brně. Organizoval poutě do Svaté země, průkopník sociální péče o studenty z chudých poměrů, pohřben v Křižanově, prelát Jeho Svatosti, komtur Řádu Božího Hrobu v Jeruzalémě.
|-
|Alois Pokorný, CSsR
|
|
|{{dts|26|07|1939}}
|Redemptorista, kněz. Působil v brněnské redemptoristické koleji při kostele sv. Michala. Propagátor úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Horlivě konal lidové misie a exercicie, nehledě na vlastní slabé zdraví. Člověk laskavý a pokorný. Zemřel ve věku 49 let. 
|-
|Metoděj Frank, OFMCap.
|
|
|{{dts|28|09|1939}}
|Kapucín, kněz. Člen řádového konventu v Brně. 
|-
|Jan Nepomuk Pertlíček, CSsR
|{{dts|16|01|1893}}
|
|{{dts|12|10|1939}}
|Redemptorista, kněz. Působil především v Plzni. Závěr života prožil v brněnské komunitě redemptoristů. 
|-
|Vincenc Slezák
|{{dts|07|01|1876}}
|1898
|{{dts|04|11|1939}}
|Rodák z Netína. V netínském kostele přijal také kněžské svěcení. Působil jako katecheta v [[w:Římskokatolická farnost Třešť|Třešti]].
|-
|František Knajbl
|{{Dts|4|6|1866}}
|{{Dts|26|7|1891}}
|{{Dts|12|1|1940}}
|Jeho rodiště je [[w:Římskokatolická_farnost_Měrotín|Hradečná]]. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Rousínov_u_Vyškova|Rousínovci]] (1891 - 1894). Nedaleko v Dražovicích působil [[w:Antonín_Cyril_Stojan|P. Stojan]], se kterým se potkával. Vzpomínky na jejich setkávání uvedl v knize P. Cinka ''Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan Život a dílo : Pokus o nárys duchovní fysiognomie''. Od roku 1894 do 1897 pečoval o duše v [[w:Klášter_milosrdných_bratří_(Letovice)|Letovicích v klášteře u Milosrdných bratří]]. Kooperátorem ve [[w:Římskokatolická_farnost_Svitávka|Svitávce]] (1898). Kaplan v [[w:Římskokatolická_farnost_Cizkrajov|Cizkrajově]] (1899 - 1904). Farářem ve [[w:Římskokatolická_farnost_Lísek_u_Bystřice_nad_Pernštejnem|Lhotě]] od roku 1904. Na důchod odešel do svého rodiště, kde roku 1940 byl povolán na věčnost.
|-
|Rudolf Kalina
|
|
|{{dts|02|02|1940}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Jedovnice|Jedovnicích]]. 
|-
|Veremund Tvrdý, OH
|
|
|{{dts|05|02|1940}}
|Milosrdný bratr, kněz. Působil v konventu ve Valticích. V roce 1919 byl zvolen provinciálem a přesídlil do Prahy. Pohřben na pražských Olšanských hřbitovech. 
|-
|Antonín Starý
|
|
|{{dts|11|03|1940}}
|Farář ve Vysočanech u Blanska.
|-
|Jan Kristen
|{{Dts|10|7|1866}}
|{{Dts|31|7|1892}}
|{{Dts|10|4|1940}}
|Kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Želetava|Želetavě]], [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], [[w:Římskokatolická farnost Dambořice|Dambořicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Újezd u Brna|Újezdě]]. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Olšany u Dačic|Olšanech u Dačic]] a [[w:Římskokatolická farnost Trnava u Třebíče|Trnavě]]. Pohřben v [[w:Tišnov|Tišnově]].
|-
|Vincenc Bureš
|{{dts|15|12|1862}}
|{{dts|30|07|1893}}
|{{dts|25|10|1940}}
|Duchovní správce na [[w:Římskokatolická farnost Vranov u Brna|Vranově u Brna]] a v letech 1922-1932 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Křtiny|Křtinách]]. Na penzi odešel do Náměště na Hané (olomoucká arcidiecéze), kde dožil a byl pohřben.
|-
|Josef Blažek
|
|
|{{dts|30|11|1940}}
|Rodák z Velkých Pavlovic. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Podolí u Brna|Podolí u Brna]]. Lidový povídkář a romanopisec (svá díla podepisoval zdvojeným příjmením, připomínajícím jeho rodiště: ''Josef Blažek-Pavlovický''). Konzistorní rada. 
|-
|František Krus, SJ
|{{dts|28|06|1871}}
|1901
|{{dts|30|01|1941}}
|V letech 1923-1925 spirituál [[w:Biskupský alumnát v Brně|kněžského semináře v Brně]]. Později vyučoval na jezuitském filosofickém institutu v Benešově u Prahy. Zde po čase podlehl srdeční slabosti a byl pohřben v řádové hrobce na místním hřbitově.
|-
|František Klíma
|{{dts|30|08|1847}}
|1872
|{{dts|31|01|1941}}
|Rodák ze Štěchovic (farnost Lysice). Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Čejkovice|Čejkovicích]]. Později působil jako farář postupně v [[w:Římskokatolická farnost Bohuňov|Bohuňově]] a [[w:Římskokatolická farnost Vémyslice|Vémyslicích]]. Výborný hudebník. Dožil v Suchonicích v olomoucké arcidiecézi. 
|-
|Mons. Otto Adámek
|
|
|{{dts|04|02|1941}}
|Rodák z Lysic, někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Hustopeče u Brna|Hustopečích u Brna]]. Konzistorní rada. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|Alexius František Krotosz, OH
|{{dts|21|01|1875}}
|
|{{dts|17|07|1941}}
|Milosrdný bratr působící při brněnském [[w:Kostel svatého Leopolda (Brno)|kostele sv. Leopolda]]. Když jeho klášter přepadlo gestapo, došlo u něj v důsledku nervového vypětí k ruptuře aorty (oslabené aneurismatem) a zemřel. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Cyril Vala
|{{dts|06|03|1859}}
|1886
|{{dts|06|10|1941}}
|V letech 1894-1909 farář ve Vysočanech u Blanska.
|-
|Václav Uhýrek
|{{dts|24|09|1856}}
|
|{{dts|03|12|1941}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Slavkov u Brna|Slavkově u Brna]]. 
|-
|Jan Filipovič
|{{dts|08|05|1876}}
|1901
|{{dts|27|12|1941}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|Novém Veselí]].
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|Jan Číhal
|{{dts|22|10|1894}}
|1917
|{{dts|29|03|1942}}
|Působil jako kaplan postupně v [[w:Římskokatolická farnost Modřice|Modřicích]], Novém Veselí a [[w:Římskokatolická farnost Bučovice|Bučovicích]]. Zapojil se do protinacistického odboje, byl zatčen a zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. 
|-
|Mons. [[w:Václav Hlavička|Václav Hlavička]]
|{{dts|14|12|1864}}
|{{dts|28|07|1889}}
|{{dts|01|04|1942}}
|Postupně působil jako kooperátor v Knínicích a Šaraticích, samostatně pak působil ve Slavonicích, Křepicích a Troskovicích. Od roku  1889 farář v [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]], kde  prožil zbytek života. Za něj byl netínský kostel nově vymalován a byl doň pořízen nový novogotický hlavní oltář, dodnes dochovaný (výmalba byla zabílena na přelomu 60. a 70. let 20. století). Kaplan Jeho Svatosti, čestný občan Netína, Olší nad Oslavou, Kochánova a Zadního Zhořce. Pohřben v Netíně na novém hřbitově. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|Adolf Tesař
|{{dts|29|04|1885}}
|
|{{dts|16|06|1942}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Ivančice|Ivančicích]]. Spolupracoval s protinacistickým odbojem. Za ''druhého stanného práva'' byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven v Brně v Kounicových kolejích. Pohřben neznámo kde, symbolický hrob má na ivančickém hřbitově. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Václav Kostiha|Václav Kostiha]]
|{{dts|26|07|1900}}
|1925
|{{dts|01|07|1942}}
|Po kněžském svěcení působil postupně v [[w:Římskokatolická farnost Oslavany|Oslavanech]], [[w:Římskokatolická farnost Drnholec|Drnholci]], [[w:Římskokatolická farnost Tišnov|Tišnově]], [[w:Římskokatolická farnost Hovorany|Hovoranech]] a [[w:Římskokatolická farnost Prušánky|Prušánkách]]. Od r. 1940 byl farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Ždánice|Ždánicích]] u Hodonína. V roce 1942 byl zatčen za pomoc protinacistickým odbojářům, dopraven do Kounicových kolejí v Brně a popraven. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|František Voneš
|
|
|{{dts|01|07|1942}}
|Kaplan ve Ždánicích u Hodonína, spolu s farářem Kostihou pomohl protinacistickým odbojářům a byl rovněž (ve stejný den a na stejném místě, jako jeho farář Václav Kostiha) popraven. 
|-
|Mons. František Vítek
|{{dts|04|09|1858}}
|{{dts|15|07|1883}}
|{{dts|05|10|1942}}
|Rodák z Týniště nad Orlicí v Čechách (královéhradecká diecéze). Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, teologii studoval v Hradci Králové. Působil jako vikarista hradecké katedrály a později jako kaplan v Polné. Později přešel do diecéze brněnské. V letech 1891-1898 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Jámy|Jamách]], poté v letech 1898-1912 farář v [[w:Římskokatolická farnost Nové Veselí|Novém Veselí]]. Od roku 1909 assesor brněnské konzistoře. V roce 1912 byl ustanoven děkanem v Polné (opět královéhradecká diecéze). Monsignorem od roku 1927. 
|-
|[[w:Alois Koudelka|Alois Koudelka]]
|{{dts|18|11|1861}}
|
|{{dts|09|12|1942}}
|Vystřídal několik kněžských působišť, v letech 1907-1933 byl farářem v [[w:Římskokatolická farnost Prace|Praci]]. Výborný lingvista, ovládající asi třicet jazyků. Překladatel. Od roku 1933 žil na odpočinku u augustiniánů na Starém Brně v ''Augustineu'' - ústavu pro staré a nemocné kněze (členem augustiniánského řádu se nestal). 
|-
|Klement Lahodný
|{{dts|18|04|1909}}
|{{dts|01|04|1933}}
|{{dts|12|12|1942}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Lysice|Lysicích]]. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|ThDr. [[w:Norbert František Hrachovský|Norbert František Hrachovský]], O.Praem.
|{{dts|11|09|1879}}
|
|{{dts|18|01|1943}}
|Původně bohoslovec olomoucké arcidiecéze, ze semináře byl vyloučen pro své kontakty s katolickou modernou, byl však přijat do kanonie premonstrátů v Nové Říši u Telče a po věčných slibech byl vysvěcen na kněze. Koncem května 1942 byl se skupinou svých spolubratří uvězněn v Kounicových kolejích v Brně, 16. ledna 1943 byl transportován do Osvětimi. Trpěl svalovou atrofií, a nebyl již schopen pohybu, po dvou dnech byl zavražděn injekcí s fenolem. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Zikmund Záběhlický|Zikmund Jindřich Záběhlický]], O.Praem.
|{{dts|15|07|1869}}
|
|{{dts|20|01|1943}}
|Novoříšský premonstrát, katecheta v Dolní Vilímči a farář [[w:Římskokatolická farnost Nová Říše|novoříšské farnosti]], 29. května 1942 byl spolu s několika spolubratry zatčen (i přesto, že krátce předtím prodělal mozkovou mrtvici a byl v léčení), ku podivu přežil výslechy a týrání v Kounicových kolejích, 16. ledna 1943 byl transportován do Osvětimi a po čtyřech dnech zemřel. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Vavřinec Novotný|Vavřinec Novotný]], O.Praem.
|{{dts|16|06|1873}}
|
|{{dts|27|01|1943}}
|Novoříšský premonstrát. Rodák z Milíkova ([[w:Římskokatolická farnost Měřín|farnost Měřín]]). Převor novořísšské premonstrátské kanonie. Zemřel v Rajsku (pobočný koncentrační tábor Osvětimi), kde o něj až do jeho smrti obětavě pečoval jeho spolubratr Siard F. Nevrkla. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Pavel Jan Souček|Pavel Jan Souček]], O.Praem.
|{{dts|23|06|1877}}
|1901
|{{dts|28|01|1943}}
|Opat novoříšské premonstrátské kanonie, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Siard František Nevrkla|Siard František Nevrkla]], O.Praem.
|{{dts|11|09|1911}}
|1938
|{{dts|25|02|1943}}
|Novoříšský premonstrát, kaplan v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Cyrila a Metoděje, Brno-Židenice|Brně-Židenicích]], zemřel v koncentračním táboře v Rajsku (pobočka Osvětimi), kam byl transportován z Osvětimi na vlastní žádost, aby se mohl starat o svého spolubratra Vavřince Novotného. Zemřel cca měsíc po Novotného smrti. 
|-
|Mons. [[w:Adolf Tenora|Adolf Tenora]]
|{{dts|31|05|1865}}
|
|{{dts|26|02|1943}}
|Bratr Jana (viz r. 1936 tohoto seznamu) a Richarda Tenory (viz r. 1948 tohoto seznamu). Apoštolský pronotář, děkan [[w:Děkanát Brno|brněnského děkanátu]]. V září a říjnu 1939 byl držen nacisty jako rukojmí. Byl postupně kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách u Brna]] a [[w:Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice|Brně-Zábrdovicích]], následně farářem v [[w:Římskokatolická farnost Šaratice|Šaraticích]]. 
|-
|Jaroslav Kalous, CSsR
|
|
|{{dts|13|03|1943}}
|Redemptorista, kněz. Působil zejména jako lektor juvenátu v klášteře v Července u Litovle (olomoucká arcidiecéze). Krátce působil také v brněnské redemptoristické koleji při kostele sv. Michala. Často konal lidové misie. 
|-
|doc. ThDr. Metoděj Marvan
|
|1897
|{{dts|10|05|1943}}
|Po kněžském svěcení byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Měřín|Měříně]] a následně v [[w:Římskokatolická farnost Brtnice|Brtnici]]. Poté byl poslán k dalšímu studiu do Říma. Zde získal docenturu v oboru církevního práva. Po návratu na Moravu působil jako regent v brněnském kněžském semináři, později tamtéž jako knihovník. Byl rovněž zpovědníkem řeholních sester z Kongregace sv. Cyrila a Metoděje. Pro tuto kongregaci také vytvořil stanovy. Byl znám jako velký odborník na církevní právo, a zároveň jako velice laskavý člověk. 
|-
|Mons. Metoděj Hošek
|{{dts|25|02|1860}}
|
|{{dts|02|09|1943}}
|Rodák z Doubravníku. Farář v Líšni, výborný kazatel. Podporovatel chudých. Dožil v péči sester boromejek v Líšni.  
|-
|[[w:František Bařina|František Bařina]], OSA
|{{dts|26|01|1863}}
|1887
|{{dts|22|09|1943}}
|Augustinián, opat na Starém Brně. Překladatel z polštiny a ruštiny. 
|-
|Metoděj Vladimír Cupal, OSA
|
|1906
|{{dts|29|10|1943}}
|Augustinián, farář na Starém Brně. 
|-
|Viktor Amand Kyas, OSB
|
|
|{{dts|03|03|1944}}
|Broumovský benediktin. Gymnaziální profesor. Na penzi žil v Brně-Žabovřeskách. 
|-
|Antonín Štourač
|
|1894
|1944
|V letech 1904–1934 farář v Lanžhotě.
|-
|Jiří Hrůza
|{{dts|31|03|1894}}
|{{dts|05|07|1920}}
|{{dts|24|05|1944}}
|Rodák z Medlic ([[w:Římskokatolická farnost Horní Kounice|farnost Horní Kounice]]). Od r. 1933 farář ve Veverské Bítýšce.  
|-
|Jan Nekula
|{{Dts|24|12|1868}}
|{{Dts|30|7|1893}}
|{{Dts|25|10|1944}}
|Rodák z [[w:Police (okres Třebíč)|Police]], farnost [[w:Římskokatolická farnost Kdousov|Kdousov]]. Kooperátor a později administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Horní Dubňany|Horních Dubňanech]]. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]]. Administrátorem v [[w:Římskokatolická farnost Herálec pod Žákovou horou|Herálci]], na zástup za nemocného P. Leoploda Jakla. Poté působil jako kooperátor ve své rodné farnosti Kdousov. Na podzim roku 1938 byl zatčen gestapem, vypuzen na území protektorátu a byl mu zabaven jeho majetek. Farářem v [[w:Římskokatolická farnost Dešná u Dačic|Dešné]]. Na stará léta musel kaplanovat v [[w:Římskokatolická_farnost_Jemnice|Jemnici]]. Umírá v Bačkovicích. Vzkříšení očekává v kněžském hrobě v Kdousově.
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|Benedikt Hronek, OP
|{{dts|12|02|1907}}
|
|{{dts|11|02|1945}}
|Dominikán. Někdejší katecheta ve Znojmě. Dne 12. května 1944 byl zatčen gestapem. Po velkém utrpení zemřel v koncentračním táboře v Terezíně.
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|Alfons Otakar Zadražil, OSA
|
|
|{{dts|22|02|1945}}
|Augustinián, kněz, působící v klášteře na Starém Brně. Za poslech zahraničního rozhlasu a nedovolené ozbrojování byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Praze na Pankráci stětím. 
|-
|Řehoř Kaplan, OP
|{{dts|04|10|1872}}
|{{dts|18|07|1897}}
|{{dts|28|05|1945}}
|Farář [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Kříže, Znojmo|farnosti při kostele sv. Kříže ve Znojmě]], člen tamního dominikánského konventu. Autor historické studie ''Paměti dominikánského kláštera ve Znojmě''.
|-
|Christian Honsig, O.Praem.
|{{dts|14|02|1876}}
|{{dts|17|07|1900}}
|{{dts|07|06|1945}}
|Rodák z Jihlavy, v letech 1919 až 1941 farář [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Jihlava|u sv. Jakuba v Jihlavě]]. Podle některých údajů počátkem druhé světové války sympatizoval s nacismem, později však údajně z těchto sympatií vystřízlivěl. Podle posudku, který na něj vypracoval nacistický aparát, Honsig rozhodně nebyl přesvědčeným nacistou (patřil k příznivcům mocnářství před rokem 1918 a v nacismu snad zpočátku pouze spatřoval jakousi možnost návratu ke &quot;starým časům&quot;). V roce 1941 byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů penzionován a zůstal v Jihlavě žít jako soukromá osoba. Koncem války z Jihlavy odešel a uchýlil se na řádovou faru ve Velké Chyšce u Pacova. Po několika dnech se však rozhodl do Jihlavy vrátit. Záhy po návratu byl zatčen. Dne 6. června 1945 jej &quot;partyzánský soud&quot; odsoudil k trestu smrti. Druhý den byl spolu s dalšími jihlavskými Němci v Rančířovském lese u Jihlavy zastřelen. Pohřben v hromadném hrobě na rančířovském hřbitově. Jeho působení a zhodnocení skutečné míry kolaborace dodnes vzbuzuje mezi historiky spory.
|-
|Alois Vaněk
|{{Dts|10|5|1881}}
|{{Dts|15|7|1906}}
|{{Dts|14|7|1945}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Měřín|Blízkova]]. Jako kooperátor působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Bobrová|Bobrové]] (1906-1907). Poté nastoupil do [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnic]], kde ve stejné funkci působil až do roku 1917. Jako kooperátor pak působil ve [[w:Římskokatolická_farnost_Ždánice|Ždánicích]] do května 1918. Poté nastoupil jako expozita a později farář do [[w:Římskokatolická_farnost_Těšany|Těšan]], kde působil do druhé polovice roku 1936. Následně byl ustanoven opět do Moutnic, kde se stal farářem. Do knihy &quot;Pověsti z kraje Mrštíků a Herbenova&quot; poskytl vyprávění o Cyrilometodějském kříži poblíž Těšan. S Moutnickými farníky prožil II. světovou válku. Na jejím konci 13. května 1945 ohlásil smutek po 6 neděl. Neměli se pořádat žádné zábavy, kolotoče, divadla apod. Bohužel byl trnem v oku místní fašistické skupině, která mu vyhrožovala anonymním dopisem. Pan farář zemřel po krátké a těžké nemoci zaopatřen sv. svátostmi. V novinách Slovo národa bylo uvedeno, že se stal poslední oběť války ve své farnosti. Vzkříšení těla očekává na moutnickém hřbitově.
|-
|Ladislav Necid
|1875
|1899
|{{dts|05|09|1945}}
|Rodák z Frankova Zhořce ([[w:Římskokatolická farnost Uhřínov|farnost Uhřínov]]). Někdejší kaplan v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]]. Později odešel mezi krajany do USA. Zde působil v clevelandské diecézi. 
|-
|Mons. PhDr. ThDr. [[w:Josef Dvořák (teolog)|Josef Dvořák]]
|{{dts|08|03|1864}}
|1887
|{{dts|30|11|1945}}
|Rodák z Třebíče. Spirituál a profesor dogmatiky v brněnském kněžském semináři. 
|-
|František Svoboda
|1886
|1910
|{{dts|11|01|1946}}
|Někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Bobrová|Bobrové]].  
|-
|Ladislav Jakub Kokta
|1872
|{{dts|26|07|1897}}
|{{dts|29|04|1946}}
|Rodák z Doubravníku. Auditor konzistoře a biskupský rada. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Pavlov u Radostína nad Oslavou|Pavlově u Radostína nad Oslavou]]. 
|-
|Mons. Emil Procházka
|{{dts|17|09|1876}}
|1899
|{{dts|07|05|1946}}
|Kooperátor [[w:Kostel svaté Máří Magdalény (Brno)|u sv. Máří Magdaleny]] v Brně. Katecheta škol ''Vesna''. Účastník pouti do Jeruzaléma, o čemž napsal knihu ''Do svaté země''. 
|-
|dr. Placid Buchta, OSB
|
|
|{{dts|27|07|1946}}
|Rajhradský benediktin, někdejší farář v [[w:Římskokatolická farnost Ostrovačice|Ostrovačicích]]. 
|-
|Mons. [[w:Augustin Kratochvíl|Augustin Kratochvíl]]
|{{dts|29|08|1865}}
|1892
|{{dts|18|08|1946}}
|Rodák z Bučovic. Jako kněz vystřídal postupně několik farností na západní Moravě (působil např. v [[w:Římskokatolická farnost Kostelec u Jihlavy|Kamenici u Jihlavy]]), nakonec v letech 1915-1945 působil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Budišov u Třebíče|Budišově u Třebíče]]. Vedle duchovní služby se věnoval též historiografii. Podílel se autorsky na ''[[w:Vlastivěda moravská|Vlastivědě moravské]]'', která vycházela mezi lety 1906-1907. Sepsal čtyři části tohoto monumentálního díla, mapující tehdejší politické okresy ivančický, velkomeziříčský, židlochovický a pohořelický. V roce 1945 odešel na odpočinek do rodiště a v následujícím roce zemřel. Pohřben v Bučovicích. 
|-
|Josef Kolář
|1887
|1911
|{{dts|25|08|1946}}
|Rodák z Bukové (farnost Protivanov). V letech 1926-1933 farář v Bobrové, poté působil v [[w:Římskokatolická farnost Jemnice|Jemnici]]. 
|-
|Mons. [[w:Pavel Huyn|Pavel Huyn]]
|{{dts|17|02|1968}}
|{{dts|07|06|1892}}
|{{dts|01|10|1946}}
|Působil jako zámecký kaplan v Křetíně, později ve farnostech [[w:Římskokatolická farnost Prosiměřice|Prosiměřice]], [[w:Římskokatolická farnost Trstěnice u Moravského Krumlova|Trstěnice]] a [[w:Římskokatolická farnost Běhařovice|Běhařovice]], od r. 1902 diecézní biskup brněnský, v letech 1916-1919 pak arcibiskup pražský. Po vzniku Československa byl donucen vzdát se úřadu a odejít do zahraničí. V roce 1921 byl jmenován patriarchou alexandrijským, šlo ovšem pouze o čestný titul bez jakékoliv reálné pravomoci. V roce 2016 byly jeho ostatky přeneseny do Rajhradu u Brna a pohřbeny v klášterním kostele Sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova (tuto kongregaci pomáhal kdysi zakládat).  
|-
|Josef Kolenec
|{{Dts|28|10|1860}}
|{{Dts|10|6|1883}}
|{{Dts|11|2|1947}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická_farnost_Kyjov|Kyjova]]. Jako kooperátor působil v [[w:Římskokatolická_farnost_Tvrdonice|Tvrdonicích]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Kučerov|Kučerově]] (1883), [[w:Římskokatolická_farnost_Kobylí_na_Moravě|Kobylí]] (1884), založil zde obecní knihovnu a také Cyrilskou jednotu, kterou vedl. Ustaneven farářem ve [[w:Římskokatolická_farnost_Fryšava_pod_Žákovou_horou|Fryšavě]] (4.2. 1887), [[w:Římskokatolická_farnost_Bory|Horních Borech]] (1894), byl zakladatelem tamějšího hasičského sboru, [[w:Římskokatolická_farnost_Babice_nad_Svitavou|Babice nad Svitavou]] (1906), [[w:Římskokatolická_farnost_Měnín|Měnín]] (1909) Mimo jiné zde sepsal knihu pro přípravu dítek ke sv. zpovědi a k svatému příjímání &quot;Nechte maličkých přijítí ke Mně&quot;. Byl spolupořadatelem poutí do Lurd pod vedením bratrů Kolísků. V Měníne odevzdal svoji duši Pánu a na místním hřbitově očekává vzkříšení mrtvých.
|-
|pplk. Karel Kolísek
|
|
|{{dts|25|02|1947}}
|Vojenský duchovní. Rodný bratr R.D. Františka Kolíska (viz r. 1906 tohoto seznamu), R.D. Ignáta Kolíska (viz r. 1927 tohoto seznamu) a Mons. [[w:Alois Kolísek|Aloise Kolíska]] (viz r. 1931 tohoto seznamu). Organizoval spolu se svými bratry-kněžími impozantní poutě do Lourd, kterých se účastnívaly stovky lidí. 
|-
|Mons. Raimund Kobza
|{{dts|07|01|1869}}
|{{dts|28|07|1895}}
|{{dts|27|04|1947}}
|Rodák ze Stránecké Zhoři ([[w:Římskokatolická farnost Netín|farnost Netín]]). Katecheta ve Znojmě. Diecézní cenzor. 
|-
|[[w:Alois Kotyza|Alois Josef Kotyza]], OSB
|{{dts|27|02|1869}}
|{{dts|30|07|1893}}
|{{dts|21|07|1947}}
|Rajhradský benediktin, někdejší duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Domašov|Domašově u Brna]], od r. 1936 rajhradský opat. Zemřel při dopravní nehodě. 
|-
|Josef Peksa
|{{dts|26|02|1869}}
|{{dts|26|07|1891}}
|{{dts|15|12|1947}}
|Rodák z Olší nad Oslavou ([[w:Římskokatolická farnost Netín|farnost Netín]]), farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]]. 
|-
|Josef Hodovský
|
|
|{{dts|21|12|1947}}
|Farář ve [[w:Římskokatolická farnost Veverské Knínice|Veverských Knínicích]].  
|-
|Augustin Franěk
|24. července 1868 Náměšť nad Oslavou
|30. července 1893
|22. prosince 1947
|biskupský rada, děkan a farář ve Starči (1901 - 1947)
|-
|Mons. [[w:Richard Tenora|Richard Tenora]]
|{{dts|25|06|1972}}
|
|{{dts|14|01|1948}}
|Farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Náměšť nad Oslavou|Náměšti nad Oslavou]]. Bratr Adolfa (viz r. 1943 tohoto seznamu) a Jana Tenory (viz r. 1936 tohoto seznamu). Za druhé světové války vydával falešné křestní listy Židům, aby je uchránil deportace do koncentračních táborů. 
|-
|Josef Šťastný
|{{Dts|23|3|1874}}
|{{Dts|26|7|1897}}
|{{Dts|8|4|1948}}
|Kooperátor v [[w:Římskokatolická_farnost_Lipolec|Lipolci]]. Roku 1900 byl v Haasbergu ve Slovinsku. Po návratu sloužil ve farnosti [[w:Římskokatolická_farnost_Jiřice_u_Miroslavi|Jiřice]], [[w:Římskokatolická_farnost_Olbramovice_u_Moravského_Krumlova|Olbramovice]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Drnovice|Drnovice]]. Následně se stal farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Želešice|Želešicích]], [[w:Římskokatolická_farnost_Rozsochy|Rozsochách]] a v [[w:Římskokatolická_farnost_Telnice|Telnici]].
1.11.1927 nominován na modřického děkana. Vzkříšení těla očekává na [[w:Římskokatolická_farnost_Měnín|měnínském]] hřbitově, jeho rodišti.
|-
|František Všetečka
|
|
|{{dts|31|05|1948}}
|Rodák z Rouchovan. Někdejší farář v Lovčicích. Emeritní spirituál brněnského kněžského semináře. Dožil na odpočinku v rodišti.
|-
|Antonín Sáňka
|1921
|
|{{dts|22|07|1948}}
|Kaplan v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Řečkovice|Brně-Řečkovicích]]. Tragicky zahynul při koupání v brněnské přehradě. 
|-
|Česlav Přichystal, OP
|
|
|{{dts|06|10|1948}}
|Dominikán, duchovní správce sester dominikánek ve Střelicích u Brna. 
|-
|František Stejskal
|{{dts|02|06|1864}}
|
|{{dts|06|12|1948}}
|Biskupský a konzistorní rada. Farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Řečkovice|Brně-Řečkovicích]].
|-
|Prof. ThDr. [[w:Augustin Alois Neumann|Augustin Alois Neumann]], OSA
|{{dts|14|06|1891}}
|{{dts|05|07|1916}}
|{{dts|26|12|1948}}
|Rodák z Olešnice na Moravě. Augustinián na Starém Brně. Církevní historik, vyučující na teologické fakultě v Olomouci.
|-
|Hilár František Haitl, OP
|{{dts|12|11|1871}}
|{{dts|18|07|1897}}
|{{dts|06|01|1949}}
|Rodák z Partutovic (olomoucká arcidiecéze). V letech 1924-1927 převor dominikánského konventu ve Znojmě. 
|-
|Filip Homola
|{{dts|13|04|1864}}
|1889
|{{dts|19|01|1949}}
|Rodák z Bohdalova. Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Hnanice|Hnanicích]]. Od r. 1938 na penzi. 
|-
|Jan Šoupal
|{{dts|05|09|1870}}
|{{dts|26|07|1896}}
|{{dts|02|04|1949}}
|Po kněžském svěcení působil postupně v několika farnostech, v letech 1924-1933 farář v [[w:Římskokatolická farnost Archlebov|Archlebově]]. 
|-
|Alois Vojanec
|{{Dts|20|6|1871}}
|{{Dts|28|7|1895}}
|{{Dts|21|5|1949}}
|Rodák z [[w:Římskokatolická farnost Čebín|Čebína]]. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], [[w:Římskokatolická farnost Židlochovice|Židlochovicích]] a později zámeckým kaplanem tamtéž. Farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Němčice|Velkých Němčicích]]. V roce 1935 se stal [[w:Děkanát Hustopeče|Hustopečským děkanem]]. Je pochován v kněžské hrobce ve Velkých Němčicích.
|-
|Ignác Hrubý
|{{Dts|1|2|1864}}
|{{Dts|28|7|1889}}
|{{Dts|11|12|1949}}
|Rodák z [[w:Uhřice_(okres_Vyškov)|Uhřic]] u Milonic. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Oslavany|Oslavanech]]. Dne 20.května 1902 investován na faru do [[w:Římskokatolická_farnost_Borkovany|Borkovan]]. Dne 1.října 1927 se stal Klobouckým děkanem se sídlem v Borkovanech. Vzkříšení těla očekává na hřbitově v Bučovicích.
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Josef Toufar|Josef Toufar]]
|{{dts|14|07|1902}}
|{{dts|29|06|1940}}
|{{dts|25|02|1950}}
|Rodák z Arnolce (farnost Zhoř u Jihlavy). Teologická studia započal až v pozdějším věku a na kněze byl vysvěcen teprve krátce před svými 38. narozeninami (což bylo v tehdejších poměrech dosti &quot;pozdní povolání&quot;). Byl inkardinován do královéhradecké diecéze. Kratičký čas po svém vysvěcení však provizorně vedl duchovní správu ve své rodné farnosti, vzhledem k nemoci a hospitalizaci tehdejšího zhořského faráře (R.D. Viktor Mastný). Poté již působil v královéhradecké diecézi, naposledy jako administrátor farnosti Číhošť. Začátkem roku 1950 byl zatčen a bez důkazů obviněn z inscenování tzv. ''Číhošťského zázraku''. Zemřel na následky brutálních výslechových metod ve vyšetřovací vazbě. Byl zakopán do hromadného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Teprve na podzim r. 2014 byly jeho ostatky identifikovány a exhumovány. Dne 12. července 2015 byl pak pohřben do nově zřízené hrobky v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Od r. 2013 probíhá jeho beatifikační proces. 
|-
|Jan Širůček
|{{dts|06|06|1880}}
|1905
|{{dts|23|03|1950}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Trstěnice u Moravského Krumlova|Trstěnicích u Moravského Krumlova]]. 
|-
|ThDr. [[w:Bohumil Spáčil|Bohumil Spáčil]], SJ
|{{dts|25|04|1875}}
|{{dts|28|10|1901}}
|{{dts|05|12|1950}}
|Jezuita. Rodák z Vémyslic u Moravského Krumlova. V letech 1901-1905 byl knězem brněnské diecéze, do jezuitského řádu vstoupil až poté. Byl prefektem brněnského semináře. V letech 1938-1945 byl provinciálem ''České provincie Tovaryšstva Ježíšova''. V roce 1950 byl se spolubratry internován ve zrušeném cisterciáckém opatství v Oseku u Duchcova v severních Čechách. Zde také zemřel. Pohřben je v hrobce jezuitů na Vyšehradském hřbitově v Praze. 
|-
|Jan Dopita
|
|
|{{dts|01|05|1950}}
|Farář ve Vysokých Popovicích.
|-
|Karel Toufar, OFMCap.
|1867
|
|{{dts|14|02|1951}}
|Kapucín, kněz. Nějaký čas působil v brněnském konventu u kostela Nalezení sv. Kříže. V roce 1950 nebyl v rámci Akce K vzhledem ke svému stáří internován. Se skupinou obdobně starých řeholníků se dostal do bývalého kapucínského konventu v Opočně (královéhradecká diecéze), kde dožil v péči Školských sester de Notre Dame. Krátce po jeho smrti byl opočenský &quot;charitní dům&quot; zrušen a zbylí řeholníci byli převezeni na Moravec. P. Karel Toufar byl strýcem kněze královéhradecké diecéze, R.D. Josefa Toufara, umučeného v souvislosti s tzv. ''Číhošťským zázrakem''. Svého synovce přežil o necelý rok. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Josef Koutný|Josef Koutný]]
|{{dts|04|01|1909}}
|1932
|{{dts|29|04|1951}}
|Někdejší kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Křtiny|Křtinách]]. Později absolvoval studijní pobyt v Palestině a následně vyučoval biblistiku v brněnském semináři. Po roce 1948 začal být perzekvován a rozhodl se k odchodu do zahraničí. Při pokusu o přechod hranic byl zatčen a vyšetřován. Krátce po propuštění z vyšetřovací vazby za nejasných okolností zemřel (teorie, že by spáchal sebevraždu byla zpochybněna, protože na jeho těle shledali zaměstnanci pohřební služby jasné známky násilí, které si nemohl způsobit sám).
|-
|Eduard Pufberger
|1886
|asi 1910
|{{dts|09|07|1951}}
|Rodák z Dolních Bojanovic. Farář postupně ve [[w:Římskokatolická farnost Chlum u Třebíče|Chlumu u Třebíče]], později ve Sloupě. Od roku 1947 farář v Rudíkově. Dne 31. prosince 1949 byl raněn mozkovou mrtvicí, z čehož se již nikdy plně nevzpamatoval. Na výpomoc dostal R.D. Zdeňka Jelínka, který později, po jeho smrti rudíkovskou farnost převzal. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Václav Drbola|Václav Drbola]]
|{{dts|16|10|1912}}
|1938
|{{dts|03|08|1951}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Babice u Lesonic|Babicích u Lesonic]], byl zatažen do &quot;případu Babice&quot; a ač se reálně ničím neprovinil (v době vraždy funkcionářů KSČ v Babicích, která byla záminkou, byl již několik týdnů vězněn), byl odsouzen k trestu smrti a popraven oběšením (justiční vražda), probíhá jeho beatifikační proces.
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:František Pařil|František Pařil]]
|{{dts|27|01|1911}}
|1937
|{{dts|03|08|1951}}
|V letech 1942-1943 interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Ostrov nad Oslavou|Ostrově nad Oslavou]], později farář v [[w:Římskokatolická farnost Horní Újezd u Třebíče|Horním Újezdě u Třebíče]], v r. 1951 byl zatažen do &quot;případu Babice&quot;, odsouzen k trestu smrti a popraven oběšením (justiční vražda), jeho ostatky byly poté zpopelněny, později byla však urna s jeho popelem vydána příbuzným, kteří ji provizorně pohřbili, v roce 2011 byla urna pohřbena do hrobu u hlavního kříže na hřbitově v Heřmanově u Velké Bíteše (do heřmanovské farnosti patří Pařilův rodný Vidonín), František Pařil má tedy jako jediný ze tří kněží, popravených v souvislosti s &quot;případem Babice&quot;, svůj vlastní hrob.
|-
|ThDr. Tomáš Akv. Hudec
|{{dts|07|01|1877}}
|1900
|{{dts|22|08|1951}}
|Rodák z Věrovan (olomoucká arcidiecéze), zřejmě kněz olomoucké arcidiecéze. Vyučující biblistiky v brněnském kněžském semináři. Později děkan CMTF v Olomouci. 
|-
|Jan Dvořák
|{{Dts|27|9|1865}}
|{{Dts|28|7|1889}}
|{{Dts|30|12|1951}}
|Narodil se v Moravské Skalici. Byl kaplanem v Mohelnu, Blansku, Moutnicích. Poté byl administrátorem v Sokolnicích, pak kaplanem v Dubňanech, Jinošově. Byl fařářem v  Heřmanově u Velké Bíteše, kde mimo jiné na základě živého snu, který měla farnice porodní bába Julie Jenišová - Lundová a později i sám páter Dvořák, se zjevila Panna Maria a žádala je, aby byla ve farnosti uctívána. Karmelská pouť je na seznamu nemateriálních statků lidové kultury Kraje Vysočina.  Poté byl farářem v Šaraticích.
|-
|Prof. ThDr. [[w:Josef Heger|Josef Heger]]
|{{dts|07|05|1885}}
|1908
|{{dts|06|01|1952}}
|Rodák z Nyklovic ([[w:Římskokatolická farnost Sulkovec|farnost Sulkovec]]). Po kněžském svěcení působil dále v Brně. Podnikl cestu do Palestiny. Později působil jako katecheta na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Od r. 1924 pak vyučoval biblistiku v brněnském kněžském semináři. V roce 1930 byl povolán k výuce na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po vypuknutí druhé světové války akademické činnosti zanechal a působil jako venkovský farář v moravské části Vysočiny. Dožil ve svém rodišti již značně nemocen. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Jan Bula|Jan Bula]]
|{{dts|24|06|1920}}
|{{dts|29|07|1945}}
|{{dts|20|05|1952}}
|Kaplan a později administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Rokytnice nad Rokytnou|Rokytnici nad Rokytnou]], v roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen v souvislosti s &quot;případem Babice&quot; k trestu smrti a popraven oběšením (justiční vražda), probíhá jeho beatifikační proces.
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Ferdinand Karel Nesrovnal|Ferdinand Karel Nesrovnal]], SJ
|
|
|{{dts|30|05|1952}}
|Jezuita. V letech 1948-1950 kooperátor v Bystrci u Brna. Po roce 1950 byl perzekvován komunistickým režimem.  V roce 1952 byl zatčen, a krátce poté byl na cele nalezen oběšen (záhadné úmrtí, příčiny smrti jsou nejasné, mohlo jít o sebevraždu, ale rovněž mohl být usmrcen svými vyšetřovateli). Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. 
|-
|Osvald Šurý
|{{dts|09|08|1888}}
|{{dts|20|07|1913}}
|{{dts|18|06|1952}}
|Rodák z Drnovic (farnost Lysice). V letech 1924-1932 farář v [[w:Římskokatolická farnost Sulkovec|Sulkovci]], 1932-1936 ze zdravotních důvodů mimo aktivní službu. V letech 1937-1942 farář v [[w:Římskokatolická farnost Sebranice u Boskovic|Sebranicích u Boskovic]]. 
|-
|František Pohanka
|
|1899
|{{dts|16|07|1952}}
|Rodák z Kotlas (farnost Nové Veselí). V letech 1911-1914 farář v [[w:Římskokatolická farnost Ostrov nad Oslavou|Ostrově nad Oslavou]], od r. 1914 až do své smrti působil ve [[w:Římskokatolická farnost Studená|Studené]]. 
|-
|Cyril Soušek
|{{Dts|20|3|1865}}
|{{Dts|26|7|1891}}
|{{Dts|21|12|1952}}
|Narozen v [[w:Římskokatolická_farnost_Klenovice_na_Hané|Klenovicích]]. Kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Nové_Veselí|Novém Veselí]], [[w:Římskokatolická_farnost_Moravská_Nová_Ves|Moravské Nové Vsi]], [[w:Římskokatolická_farnost_Břeclav|Břeclavi]], [[w:Římskokatolická_farnost_Rožná_nad_Pernštejnem|Rožné]]. Na jeho působení v této farnosti vzpomíná malíř [[w:Oldřich_Blažíček|Oldřich Blažíček]], ''jak byl oblíbený mezi mládeži, byl nadšeným mineralogem. Štedře rozdával, jak mohl. V mládí byl kaplan Soušek prý v nějakém klášteře uschován.'' Krátce poté působil v rakousku v Sieghartingu u [[w:Schärding|Schärdingu]]. Po krátké době pak byl ustanoven kooperátorem v [[w:Římskokatolická_farnost_Milonice|Milonicích]]. Jako administrátor působil ve [[w:Římskokatolická_farnost_Lísek_u_Bystřice_nad_Pernštejnem|Lhotě]], ve [[w:Římskokatolická_farnost_Stařeč|Starči]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Lomnice_u_Tišnova|Lomnici u Tišnova]]. Farářem v [[w:Římskokatolická_farnost_Unín_u_Tišnova|Uníně]] a [[w:Římskokatolická_farnost_Moutnice|Moutnicích]]. Na stáří se stal duchovním v [[w:Klášter_sester_těšitelek_(Rajhrad)|klášteře Sester těšitelek v Rajhradě]]. Po zrušení kláštera se musel přestěhovat do rodiny své dlouholeté hospodyně do [[w:Římskokatolická_farnost_Syrovice|Syrovic]]. Zde na místním hřbitově očekává vzkříšení těla.
|-
|Felix František Svoboda, OP
|{{dts|01|04|1873}}
|{{dts|17|07|1898}}
|{{dts|01|03|1953}}
|Dominikán. Někdejší kaplan [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Kříže, Znojmo|u sv. Kříže ve Znojmě]]. Později působil v dominikánských konventech mimo brněnskou diecézi, naposledy v Ústí nad Labem (litoměřická diecéze). V roce 1950 byl vzdor špatnému zdravotnímu stavu odvezen do internace do Broumova. O rok později byl převezen do charitního domova na Moravci, kde dožil. Na hřbitově na Moravci je též pohřben. 
|-
|Josef Handl
|21.8.1880
|{{Dts|15|7|1906}}
|{{Dts|22|09|1953}}
|Narodil se v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], Působil jako kooperátor a administrátor v Cizkrajově, poté byl kaplanem ve Vlasaticích a Hrušovanech nad Jevišovkou. Od roku 1911 byl kaplanem u sv. Jakuba. Byl katechetou na měštanské chlapecké škole na Náměstí 28. řijna, Kounicové, Kotlářské a Sušilové ulici v Brně. Organizoval orelské poutě do Paříže a Lurd. Dále organizoval poutě do Maria Dreieichen, Maria Taferl a Mariazell  v Rakousku. V letech 1945 a 1946 vykonávaval službu administrátora při sv. Jakubu v Brně, poté až do důchodu byl I. kaplan při této farnosti. Je pohřben v knežském hrobě na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Mořic Ludva, OFMCap.
|1878
|
|{{dts|11|11|1953}}
|Kapucín, zpovědník řeholních sester na Moravci. Tamtéž zemřel.
|-
|Josef Kříž
|{{dts|15|03|1920}}
|1945
|{{dts|11|11|1953}}
|Duchovní správce v [[w:Římskokatolická farnost Bohdalov|Bohdalově]]. 
|-
|[[w:Alois Gryc|Alois Gryc]]
|{{dts|19|06|1880}}
|{{dts|30|07|1905}}
|{{dts|27|01|1954}}
|Rodák z Ruprechtova (farnost Krásensko v olomoucké arcidiecézi). Původně studoval práva, později přešel na studia teologie, kterou studoval střídavě v Olomouci a v Brně. V závěru teologických studií požádal, aby mohl působit v krajanské duchovní správě v USA. Protože včas nestihl dodat potřebné dokumenty k vycestování, musel zůstat na Moravě v brněnské diecézi. Po kněžském svěcení byl ustanoven kooperátorem v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]]. Do USA se mu podařilo vycestovat až v roce 1909. Po desetiletém působení v Iowě a Nebrasce u něj propukla závažná nervová nemoc. Byl nucen se vrátit na Moravu. Jelikož jeho stav se stále zhoršoval, a nemoc se později ukázala jako již trvalá, byl prohlášen za nezpůsobilého a byl mu ustanoven opatrovník v osobě jeho rodného bratra Josefa. Toto opatrovnictví trvalo po celý zbytek jeho života. Pohřben byl v rodném Ruprechtově. 
|-
|Jan Zouhar
|
|
|{{dts|25|08|1954}}
|Emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost Bílovice nad Svitavou|Bílovicích nad Svitavou]].  
|-
|Karel Endl
|
|
|{{dts|15|09|1954}}
|Kněz. Biskupský rada, děkan. Katecheta ve výslužbě v [[w:Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici nad Pernštejnem]].
|-
|Antonín Keller
|
|
|{{dts|30|09|1954}}
|Duchovní správce ve Chvalkovicích u Bučovic.
|-
|Ludvík Mihola
|{{dts|17|12|1870}}
|1893
|{{dts|07|10|1954}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Tasovice|Tasovicích u Znojma]].  
|-
|Jan Gottwald
|
|
|{{dts|23|10|1954}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Osová Bítýška|Osové Bítýšce]].
|-
|František Musil
|
|
|{{dts|27|11|1954}}
|Konzistorní rada. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Želešice|Želešicích]].
|-
|Cyril Janšta
|
|
|{{dts|09|01|1955}}
|Kněz, konzistorní rada. Katecheta v Jihlavě. 
|-
|Eduard Rozmahel
|
|
|{{dts|31|01|1955}}
|Farář a děkan v [[w:Římskokatolická farnost Dačice|Dačicích]].
|-
|František Florián
|
|
|{{dts|05|02|1955}}
|Kněz. Katecheta ve výslužbě v Hodoníně. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Vojtěch Basovník|Vojtěch Basovník]], SDB
|
|{{dts|02|06|1939}}
|{{dts|17|03|1955}}
|Salesián. Krátce působil v salesiánské komunitě v Brně. V roce 1950 byl se svými spolubratry internován, o tři roky později zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke čtyřletému vězení. Trest nastoupil do pracovního tábora v Temném Dole ve Rtyni v Podkrkonoší. Zemřel v důsledku odepření potřebné lékařské péče na otravu krve. 
|-
|Amand Jan Dlapka, OP
|{{dts|23|06|1892}}
|{{dts|05|07|1916}}
|{{dts|25|05|1955}}
|Dominikán, znojemský rodák. Nějaký čas působil ve znojemském dominikánském konventu. V roce 1945 byl odsunut z Československa, jelikož byl hlášen k německé národnosti. Působil pak v rakouském Retzu, kde je také pohřben. 
|-
|Simeon Zapletal
|
|
|{{dts|05|07|1955}}
|V letech 1912-1944 farář v Telči. 
|-
|Stanislav Alois Víceník, OP
|{{dts|20|06|1879}}
|{{dts|29|07|1904}}
|{{dts|04|09|1955}}
|Dominikán. Po kněžském svěcení působil nějaký čas jako kaplan ve Znojmě. 
|-
|Josef Kristek
|
|
|{{dts|19|05|1956}}
|Kanovník brněnské kapituly. Rektor brněnského [[w:Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Brno-město)|kostela Nanebevzetí Panny Marie]].
|-
|František Martínek
|
|
|{{dts|06|06|1956}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Kobylí na Moravě|Kobylí na Moravě]].
|-
|Antonín Vitula
|
|
|{{dts|01|07|1956}}
|Kněz, katecheta v Brně-Králově Poli.
|-
|František Dohnal
|{{dts|31|07|1876}}
|1900
|{{dts|28|07|1956}}
|Jako bohoslovec se účastnil literárních aktivit ''Katolické moderny'', přátelil se s [[w:Jakub Deml|Jakubem Demlem]]. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Křižanovice u Bučovic|Křižanovicích u Bučovic]].
|-
|Antonín Nevrkla
|
|
|{{dts|07|11|1956}}
|Farář v Osové Bítýšce.
|-
|Jakub Jeleček
|
|
|{{dts|23|12|1956}}
|Emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost u kostela sv. Vavřince, Brno-Komín|Brně-Komíně]].
|-
|Emil Svoboda
|
|
|{{dts|01|01|1957}}
|Farář v [[w:Římskokatolická farnost Olší u Tišnova|Olší u Tišnova]].
|-
|Rudolf Neuman
|
|
|{{dts|01|01|1957}}
|Rodák ze Studence u Třebíče ([[w:Římskokatolická farnost Koněšín|farnost Koněšín]]). Někdejší duchovní správce ve [[w:Římskokatolická farnost Vratěnín|Vratěníně]]. Po roce 1948 byl různě šikanován státními orgány a nakonec skončil ve vězení. Po propuštění se mu podařilo odejít do zahraničí a působil pak v salzburské arcidiecézi v Rakousku. Později odešel do Kanady, kde se věnoval české krajanské duchovní správě v Torontu. Člověk mírné a ušlechtilé povahy.
|-
|Mons. Eduard Chadim
|
|
|{{dts|31|01|1957}}
|Někdejší kooperátor v [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]], emeritní farář v [[w:Římskokatolická farnost Šitbořice|Šitbořicích]].
|-
|František Malík
|{{dts|24|03|1908}}
|
|{{dts|31|01|1957}}
|Rodák z Bukovinky (farnost Křtiny), působil jako farář v [[w:Římskokatolická farnost Drásov|Drásově]].
|-
|František Křehlík
|
|
|{{dts|18|02|1957}}
|Rodák z Olší nad Oslavou (farnost Netín, nezaměňovat s ThDr. [[w:František Křehlík|Františkem Křehlíkem]], který zemřel až v r. 1982), farář v [[w:Římskokatolická farnost Růžená|Růžené]].
|-
|Štěpán Jakub Rajda, O.Praem.
|
|
|{{dts|16|03|1957}}
|Novoříšský premonstrát, v letech 1942-1945 byl vězněn v koncentračním táboře. První poválečný převor novoříšského kláštera, v letech 1947-1950 zároveň duchovní správce novoříšské farnosti. 
|-
|Josef Parma
|{{dts|28|10|1910}}
|{{dts|05|07|1935}}
|{{dts|17|05|1957}}
|Někdejší kooperátor [[w:Římskokatolická farnost Moravec|farnosti Moravec]], později administrátor postupně v [[w:Římskokatolická farnost Horní Bojanovice|Horních Bojanovicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Brtnice|Brtnici]]. Později byl duchovním správcem v [[w:Římskokatolická farnost Hluboké Mašůvky|Hlubokých Mašůvkách]]. Zemřel na následky mrtvice. 
|-
|Václav Šettner, SJ
|{{dts|05|06|1885}}
|
|{{dts|17|08|1957}}
|Jezuita, někdejší spirituál kněžského semináře v Brně.
|-
|Mons. ThDr. [[w:Josef Toman (kněz)|Josef Toman]]
|{{dts|14|01|1880}}
|{{dts|26|07|1904}}
|{{dts|08|12|1957}}
|Rodák z Netína. Po kněžském svěcení byl kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Prosiměřice|Prosiměřicích]] a následně farářem ve [[w:Římskokatolická farnost Starovice|Starovicích]], později působil v Brně jako vyučující v kněžském semináři. Kanovník brněnské kapituly. Byl velkým dobrodincem netínského kostela (věnoval do něj např. novou monstranci atd.). Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
|-
|Filip Macek
|
|
|{{dts|015|01|1958}}
|Farář ve Žďárci u Tišnova. 
|-
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Bohumil Burian|Bohumil Burian]]
|{{dts|25|11|1904}}
|{{dts|05|07|1929}}
|{{dts|29|04|1958}}
|Po kněžském svěcení působil jako kaplan v Lysicích, poté jako interkalární administrátor v [[w:Římskokatolická farnost Obyčtov|Obyčtově]] a [[w:Římskokatolická farnost Černá Hora|Černé Hoře u Blanska]], poté byl do r. 1931 kaplanem v [[w:Římskokatolická farnost Netín|Netíně]]. Následně byl kooperátorem postupně ve [[w:Římskokatolická farnost Velké Meziříčí|Velkém Meziříčí]] a [[w:Římskokatolická farnost Kunštát na Moravě|Kunštátě]]. Od r. 1937 byl zastupujícím duchovním správcem ve Velkém Meziříčí, po smrti tamního faráře, P. Skácela v roce 1939 byl ustanoven na jeho místo definitivně. Po roce 1948 začal být sledován komunistickými úřady. 29. dubna 1958 byl předvolán k výslechu na MNV ve Velkém Meziříčí. Neví se, jak &quot;výslech&quot; probíhal – Burian se ještě zvládl vrátit na faru. Záhy po návratu se však zhroutil a zemřel. 
|-
|Benedikt Novoměstský
|{{dts|20|03|1887}}
|1910
|{{dts|05|08|1958}}
|Rodák z Lovčic. Farář v [[w:Římskokatolická farnost Litohoř|Litohoři]] a později v [[w:Římskokatolická farnost Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubově u Moravských Budějovic]]. 
|-
|Prof. ThDr. PhDr. [[w:Jan Bernardin Skácel|Bernardin Jan Skácel]], OP
|{{dts|03|04|1884}}
|
|{{dts|02|01|1959}}
|Dominikán. Někdejší převor dominikánského konventu ve Znojmě, po zákazu činnosti dominikánského řádu v roce 1950 se stáhl do ilegality, žil v Litoměřicích a věnoval se ilegální formaci řádového dorostu (pro řád formoval například svého synovce [[w:Stanislav Bečička|Štěpána Stanislava Bečičku]], OP, který do dominikánského řádu vstoupil tajně a své členství držel v tajnosti po většinu svého života), pohřben v Litoměřicích. 
|-
|Mons. ThDr. [[w:Antonín Jelen|Antonín Jelen]]
|1880
|1904
|{{dts|23|02|1959}}
|Kanovník brněnské kapituly. Assesor brněnské konzistoře, jubilant kněžství. 
|-style=&quot;background-color:#C5FCDC&quot;
|[[w:Bohuslav Burian|Bohuslav Burian]]
|{{dts|16|10|1919}}
|1947
|{{dts|29|04|1959}}
|Brněnský rodák. Původně klerik augustiniánského řádu v opatství na Starém Brně. Život v klášteře se mu však stal příliš svazujícím. Po dohodě s představenými z řádu odešel a přestoupil do diecézního semináře. Na kněze byl vysvěcen již pro brněnskou diecézi. Působil jako kaplan ve [[w:Římskokatolická farnost Slavonice|Slavonicích]], poté v [[w:Římskokatolická farnost Moravská Nová Ves|Moravské Nové Vsi]]. Tehdy začal převádět lidi přes hranice (převedl mj. kněze Josefa Hrbatu), po odhalení této své činnosti byl zatčen a odsouzen na 20 let odnětí svobody. V roce 1959 se mu podařilo uprchnout z Leopoldova a několik dní unikal. Byl znovu chycen a dopraven na Mírov. Zde zakrátko zemřel na následky mučení a odepření potřebné lékařské péče. 
|-
|František Augustin
|{{dts|12|10|1888}}
|
|{{dts|04|05|1959}}
|Rodák z Bohdalova. V letech 1925-1930 farář ve [[w:Římskokatolická farnost Fryšava pod Žákovou horou|Fryšavě pod Žákovou horou]], 1930-1937 ve [[w:Římskokatolická farnost Štěpánov nad Svratkou|Štěpánově nad Svratkou]] a nakonec 1937-1939 ve Střížově (není zřejmé zda ve Střížově-Číměři, či ve Střížově u Jihlavy). Dožil na odpočinku v rodišti. 
|-
|Ignác Kohl, OFMCap.
|
|
|{{dts|17|09|1959}}
|Kapucín, zpovědník řeholních sester na Moravci. Tamtéž zemřel.
|-
|František Foretnik
|{{Dts|10|8|1807}}
|{{Dts|3=1835}}
|
|Narodil se v [[w:Římskokatolická farnost Klobouky u Brna|Kloboukách u Brna]]. Jako kooperátor krátce působil v [[w:Římskokatolická farnost Moutnice|Moutnicích]], pak ve farnosti [[w:Římskokatolická farnost Sněžné na Moravě|Sněžné]]. Dále pak působil v [[w:Římskokatolická farnost Žarošice|Žarošicích]] a [[w:Římskokatolická farnost Sebranice u Boskovic|Sebranicích]]. Roku 1841 odplul přes [[w:Hamburk|Hamburk]] do [[w:Antily|Antil]], kde působil jako horlivý misionář, jak uvedl v roce 1842 biskup Richard Patrick Smith při své návštěvě ostrova [[w:Carriacou|Carriacou]]. Během devíti denní novény si vyprosili zázračný déšť, který přišel v poslední den novény i přes velmi jasnou oblohu, která od rána nenaznačovala žádné přeháňky. V periodiku Brünner Zeitung roku 1864 byla otištěna zpráva o tom, že moravští misionáři, včetně P. Foretníka na [[w:Kuba|Kubě]], se těší dobrému zdraví.
|}

[[Kategorie:Seznamy zemřelých kněží brněnské diecéze]]</text>
      <sha1>4kta9ojxloeoy69id7ghvy2l499lq7g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Anorganická chemie/11. skupina</title>
    <ns>0</ns>
    <id>9738</id>
    <revision>
      <id>55346</id>
      <parentid>55229</parentid>
      <timestamp>2026-06-23T04:18:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Hugo</username>
        <id>866</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>55346</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="65589" sha1="ofvvvrtjhzbtqdiv1sstivmkfvt8py4" xml:space="preserve">Do '''11. skupiny''' řadíme [[w:Měď|měď]] (Cu), [[w:Stříbro|stříbro]] (Ag), [[w:Zlato|zlato]] (Au) a uměle připravený prvek [[w:Roentgenium|roentgenium]] (Rg), patřící mezi transurany. Kovy této skupiny se historicky využívaly jako platidlo, a proto jsou označovány jako mincovní kovy.&lt;ref name=&quot;:0&quot;&gt;{{Citace monografie|příjmení = Greenwood
| jméno = Norman N.
| příjmení2 = Earnshaw
| jméno2 = Alan
| titul = Chemie prvků
| vydavatel = Informatorium
| místo = Praha
| rok vydání = 1993
| isbn = 80-85427-38-9
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Hofmann
| jméno = S.
| příjmení2 = Ninov
| jméno2 = V.
| příjmení3 = Heßberger
| jméno3 = F. P.
| titul = The new element 111
| periodikum = Zeitschrift für Physik A Hadrons and Nuclei
| datum vydání = 1995-12-01
| ročník = 350
| číslo = 4
| strany = 281–282
| issn = 0939-7922
| poznámka=DOI 10.1007/BF01291182
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF01291182
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Fyzikálně-chemické vlastnosti ==
Měď, stříbro a zlato mají vysokou teplotu tání a varu a velkou hustotu. Zlato patří mezi kovy s největší hustotou vůbec. Jeho hustota je téměř dvojnásobná než hustota mědi. Větší ji mají pouze některé vzácné kovy, například osmium (22,57 g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;) nebo iridium (22,42 g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;).

Jsou lehce kujné a tažné. Zlato lze rozklepat na fólie o tloušťce 230 atomů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Pomocí exfoliace lze připravit i vrstvu zlata s tloušťkou jednoho atomu.&lt;ref name=&quot;:20&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kashiwaya
| jméno = Shun
| příjmení2 = Shi
| jméno2 = Yuchen
| příjmení3 = Lu
| jméno3 = Jun
| titul = Synthesis of goldene comprising single-atom layer gold
| periodikum = Nature Synthesis
| datum vydání = 2024-04-16
| ročník = 3
| číslo = 6
| strany = 744–751
| issn = 2731-0582
| doi= 10.1038/s44160-024-00518-4
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s44160-024-00518-4
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; Tyto kovy vynikají také skvělou elektrickou i tepelnou vodivostí, zejména pak stříbro. Z ekonomického hlediska je však výhodné jako vodič využívat měď.

Prvky této skupiny krystalizují v plošně centrované kubické soustavě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Barva všech prvků 11. skupiny je natolik charakteristická, že jejich názvy slouží k pojmenování podobných odstínů. V koloidních roztocích a ve slitinách se však mohou vyskytovat i v jiné barevné podobě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Například u slitin zlata nalezneme rozmanitou škálu barev – od červené (přidáním mědi), přes často používanou růžovou a bílou, až po fialovou (příměs hliníku) nebo modrou (přídavkem india či galia).&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Cretu
| jméno = Cristian
| příjmení2 = van der Lingen
| jméno2 = Elma
| titul = Coloured gold alloys
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 1999-12
| ročník = 32
| číslo = 4
| strany = 115–126
| issn = 0017-1557
| poznámka=DOI 10.1007/BF03214796
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/10.1007/BF03214796
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Charakteristické vlastnosti prvků jsou shrnuty v tabulce.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:7&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kameníček
| jméno = Jiří
| titul = Anorganická chemie
| vydavatel = Přírodovědecká fakulta Univerzit Palackého
| místo = Olomouc
| rok vydání = 2006
| isbn = 80-244-1290-X
}}&lt;/ref&gt;
{| class=&quot;wikitable&quot;
!Vlastnost
!Měď
!Stříbro
!Zlato
|-
|Atomové číslo
|29
|47
|79
|-
|Elektronová konfigurace
|[Ar]3d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;4s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|[Kr]4d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;5s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|[Xe]4f&lt;sup&gt;14&lt;/sup&gt;5d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;6s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|-
|Elektronegativita
|1,9
|1,9
|2,4
|-
|Teplota tání (°C)
|1083
|961
|1064
|-
|Teplota varu (°C)
|2570
|2155
|2808
|-
|Hustota (20 °C) [g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;]
|8,95
|10,49
|19,32
|}

== Reaktivita ==
Typickými oxidačními čísly ve vodných roztocích jsou Cu&lt;sup&gt;II&lt;/sup&gt;, Ag&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt; a Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt;.

Kovy 11. skupiny řadíme mezi ušlechtilé kovy. Ušlechtilost roste směrem od mědi ke zlatu (viz hodnota elektrochemického potenciálu v Tabulce 1), přičemž zlato je nejméně reaktivní a nejvíce odolné proti korozi. Měď i stříbro sice mohou oxidovat, ale v běžných podmínkách tvoří na povrchu pasivní vrstvy (měděnka u mědi, černý sulfid u stříbra), které chrání kov před další reakcí.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Reaktivita prvků klesá s rostoucím atomovým číslem. Za normální teploty žádný z těchto prvků nereaguje s vodíkem ani čistým suchým vzduchem. K reakci se suchým vzduchem dochází pouze u mědi při rozžhavení do červeného žáru. Se sírou reaguje měď a stříbro. Všechny tři prvky reagují s halogeny a také se rozpouští ve vodných roztocích kyanidů při současném dodáním kyslíku (přídavkem H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; nebo zaváděním vzduchu). Pokud jde o kyseliny, měď i stříbro se rozpouštějí v horké koncentrované H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; a v HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;, zatímco zlato se rozpouští pouze v lučavce královské (směs HCl a HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; v poměru 3:1) nebo v horké koncentrované H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SeO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Wickleder
| jméno = Mathias S.
| příjmení2 = Büchner
| jméno2 = Oliver
| příjmení3 = Wickleder
| jméno3 = Claudia
| titul = Au 2 (SeO 3 ) 2 (SeO 4 ): Synthesis and Characterization of a New Noncentrosymmetric Selenite−Selenate
| periodikum = Inorganic Chemistry
| datum vydání = 2004-09-01
| ročník = 43
| číslo = 19
| strany = 5860–5864
| issn = 0020-1669
| poznámka=DOI 10.1021/ic049270z
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/ic049270z
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Měď ==

=== Výskyt a výroba ===
Měď má 31 známých izotopů, z nichž pouze dva jsou stabilní.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Livechart - Table of Nuclides - Nuclear structure and decay data
| periodikum = www-nds.iaea.org
| url = https://www-nds.iaea.org/relnsd/vcharthtml/VChartHTML.html
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; Je to biogenní prvek, jehož nedostatek vyvolává anémii. V zemské kůře se měď vyskytuje v koncentraci 68 ppm. Vzácně ji můžeme nalézt v ryzí formě, například v oblasti Hořejšího jezera v USA. Nejčastěji se vyskytuje v podobě minerálů, zejména sulfidů, oxidů a uhličitanů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Celosvětově bylo v roce 2023 vyprodukováno 21,5 milionu tun mědi, z čehož třetina pochází z Jižní Ameriky. Mezi největší producenty mědi patří Chile, Peru, Čína a Spojené státy.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Venditti
| jméno = Bruno
| titul = Visualizing Copper Production by Country in 2023
| periodikum = Visual Capitalist
| url = https://www.visualcapitalist.com/visualizing-copper-production-by-country-in-2023/.
| datum vydání = 2024-05-10
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Výroba mědi začíná těžbou sulfidických rud s nízkou koncentrací mědi (0,5 % Cu). Aby bylo možné měď efektivně získat, musí být zpracována. Prvně je nadrcena na částice o velikosti přibližně 100 µm a v tomto stavu je koncentrována pěnovou flotací.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Schlesinger
| jméno = Mark E.
| příjmení2 = Sole
| jméno2 = Kathryn C.
| příjmení3 = Davenport
| jméno3 = William
| titul = Extractive metallurgy of copper
| vydání = Sixth edition
| vydavatel = Elsevier
| místo = Amsterdam
| počet stran = 1
| isbn = 978-0-12-821875-4
| isbn2 = 978-0-12-821903-4
}}&lt;/ref&gt;

Během flotace je ruda ošetřena kolektory, které jí dodají hydrofobní vlastnosti. Minerály mědi ulpívají na vzduchových bublinách a spolu s nimi stoupají k hladině, kde vytváří díky přidaným pěnidlům pěnu, která přetéká do sběrných nádrží.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Dalším krokem ve výrobě mědi je tavení získaného koncentrátu, které může probíhat různými procesy. Proces tavení se liší podle složení rudy a koncentrace mědi. Flash smelting (tavení ve vznosu)&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
 | titul = TechDico
 | url = https://cs.techdico.com/p%C5%99eklad/angli%C4%8Dtina-%C4%8De%C5%A1tina/flash+smelting.html
 | vydavatel = TermDico SAS
 | datum přístupu = 2025-02-03
 | formát = online
}}&lt;/ref&gt; je nejpoužívanější metodou, při níž je koncentrát spolu s křemenem a vzduchem obohaceným o kyslík vháněn do pece, kde dochází ke kontrolované oxidaci při 1250 °C. Během této reakce se část sulfidů železa přeměňuje na strusku, která zůstává plavat na hladině měděného lechu.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;
: 2 FeS + 3 O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 FeO + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;
: 2 FeO + SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → Fe&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SiO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;                          

Následuje proces konverze měděného lechu. Konvertování může probíhat dávkově nebo kontinuálně. Nejpoužívanější je Piece-Smithův dávkovací proces, při němž se v konvektoru k tavenině přidává křemen a vzduch obohacený o kyslík. Zbývající sulfidy železa jsou přeměněny na strusku, zatímco sulfid měďný oxiduje na oxid, který se následně redukuje na surovou („černou“) měď.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Vyrobený SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; se dále využívá k výrobě kyseliny sírové.

Surová měď se elektrolyticky čistí. Zpracovává se do podoby anod o tloušťce 4–5 cm a váze 300–400 kg. Takto připravená anoda se nechává spolu s katodou z čisté mědi elektrolyzovat v roztoku CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; s H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;. V průběhu elektrolýzy se anoda začne rozpouštět a uvolňovat Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; ionty, které se vylučují na katodě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;
: Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; + 2 e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; → Cu

Při elektrolýze se nerozpouští zlato, prvky platinové skupiny a z větší části ani stříbro. Tyto prvky usedají na dno a jsou poté získávány jako vedlejší produkty.'''&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;'''

Podle International Copper Association je ročně recyklováno asi 8,7 milionů tun mědi. Do tohoto údaje se však počítá také odpad vznikající během výroby. Tento vedlejší produkt (struska, která obsahuje měď) se dále zpracovává.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Copper recycling
| url = https://internationalcopper.org/wp-content/uploads/2022/02/ICA-RecyclingBrief-202201-A4-R2.pdf
| vydavatel = International Copper association
| datum vydání = 2021
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Využití ===
Měď patří mezi nejdéle známé kovy. Historikové se domnívají, že počátky využití tohoto prvku sahají až do období kolem 7000 př. n. l., a to především na území Blízkého východu (Kypr) a Ameriky (Upper Penninsula – Michigan), kde se měď nacházela v elementární podobě.&lt;ref name=&quot;:2&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Radetzki
| jméno = Marian
| titul = Seven thousand years in the service of humanity—the history of copper, the red metal
| periodikum = Resources Policy
| datum vydání = 2009-12
| ročník = 34
| číslo = 4
| strany = 176–184
| poznámka=DOI 10.1016/j.resourpol.2009.03.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S030142070900021X
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Po staletí se měď používala převážně k dekorativním účelům, dokud nebyly náhodou objeveny rudy obsahující jak měď, tak i cín. Tavení těchto rud vedlo k přípravě bronzu, který umožnil výrazný pokrok a rozvoj tehdejších civilizací.&lt;ref name=&quot;:2&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:3&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Günter
| jméno = Joseph
| příjmení2 = Kundig
| jméno2 = Konrad, J. A.
| titul = Copper : its trade, manufacture, use, and environmental status
| vydavatel = ASM International
| místo = Ohio
| rok vydání = 1999
| isbn = 0-97170-656-3
}}&lt;/ref&gt;

Od starověkého Egypta dodnes se měď v různých podobách používá jako platidlo. Zpočátku byla používána v ryzí podobě, ale později byly zavedeny mince. Jejich složení se lišilo jak od období, tak od panovníka. Například římští císaři Tiberius a Augustus používali čisté měděné mince&lt;ref&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Carter
 | jméno = G. F.
 | příjmení2 = Buttrey
 | jméno2 = T. V.
 | titul = Chemical compositions of copper-based Roman coins, II: Augustus and Tiberius
 | periodikum = Museum
 | rok = 1977
}}&lt;/ref&gt; a mince ze slitin používali například Julius Caesar (slitina Cu a Zn) a císař Octavianus (slitina Cu, Pb a Sn).&lt;ref&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Carter
 | jméno = G. F.
 | příjmení2 = Buttrey
 | jméno2 = T. V.
 | titul = Chemical compositions of copper-based Roman coins, II: Augustus and Tiberius
 | periodikum = Museum Notes (American Numismatic Society)
 | rok = 1977
 | ročník = 22
 | strany = 49–65
}}&lt;/ref&gt; Měď používáme jako platidlo i v dnešní době. Vnější část 2€ mince je vytvořená ze slitiny Cu a Ni a centy jsou poměděné.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Bank
| jméno = European Central
| titul = Common sides
| periodikum = European Central Bank
| url = https://www.ecb.europa.eu/euro/coins/common/html/index.en.html
| datum vydání = 2021-11-25
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; 

K masivnímu rozvoji těžby a využívání mědi došlo až s nástupem průmyslové revoluce. V dnešní době je měď jeden z nejvíce využívaných kovů.&lt;ref name=&quot;:2&quot; /&gt;

Měď a její slitiny nachází své uplatnění i ve stavebnictví, od na první pohled rozeznatelných střech až po základy. Měď se využívá jako střešní krytina. Díky skvělé vodivosti tepla a elektrického proudu nalezneme její využití při výrobě kotlů a vodovodním potrubí. Největší využití ale zastává jako vodič elektřiny v rozvodech budov a domácností.&lt;ref name=&quot;:3&quot; /&gt; 

Až 70 % mědi se používá na výrobu drátů. Měď je hned po stříbru nejlepší vodič (její elektrický odpor je 1,59 µΩ∙cm při 20 °C), a proto její největší využití nalezneme právě ve výrobě vodičů, spínačů a kontaktů. Měděný drát se používá také v zapalovací cívce motorů, v generátorech, bateriích a v telekomunikaci. Už první telefonní drát použitý A. G. Bellem byl měděný.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:3&quot; /&gt;

Měď je také důležitá v automobilovém průmyslu. Na výrobu jednoho auta je potřeba několik desítek kilogramů mědi, u elektromobilů až čtyřikrát více.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Applications: Electric Vehicles
| periodikum = copper.org
| vydavatel = Copper Development Association Inc.
| url = https://copper.org/environment/sustainable-energy/electric-vehicles/.
| datum přístupu = 2025-02-09
}}&lt;/ref&gt;

Měď je známá svými antimikrobiálními vlastnostmi a již ve starověkém Egyptě se používala k uchovávání vody a potravin. Dnes se využívá v úpravnách vody, v některých nemocnicích i ve veřejných prostorech. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (Enviromental Protection Agency - EPA) ji uznala jako první kovový antimikrobiální materiál.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Vincent
| jméno = Marin
| příjmení2 = Hartemann
| jméno2 = Philippe
| příjmení3 = Engels-Deutsch
| jméno3 = Marc
| titul = Antimicrobial applications of copper
| periodikum = International Journal of Hygiene and Environmental Health
| datum vydání = 2016-10
| ročník = 219
| číslo = 7
| strany = 585–591
| poznámka=DOI 10.1016/j.ijheh.2016.06.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1438463916300669
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

V zemědělství se měď využívá pro své antibakteriální a fungicidní účinky. Jako první byla v roce 1885 objevena směs Bordeaux, která byla účinná proti plísním. Přípravky obsahující měď jsou ale při vyšších koncentracích fytotoxické a při nadměrném používání se měď hromadí v půdě, což poškozuje plodiny. Proto jsou antimikrobiální prostředky s měděnými sloučeninami v některých státech omezeny, přesto jsou stále populární.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Lamichhane
| jméno = Jay Ram
| příjmení2 = Osdaghi
| jméno2 = Ebrahim
| příjmení3 = Behlau
| jméno3 = Franklin
| titul = Thirteen decades of antimicrobial copper compounds applied in agriculture. A review
| periodikum = Agronomy for Sustainable Development
| datum vydání = 2018-06
| ročník = 38
| číslo = 3
| issn = 1774-0746
| poznámka=DOI 10.1007/s13593-018-0503-9
| jazyk = en
| url = http://link.springer.com/10.1007/s13593-018-0503-9
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Minerály ===
[[Soubor:Chalcopyrite-199453.jpg|náhled|159x159pixelů|Chalkopyrit]]
[[Soubor:Chalcocite-139819.jpg|náhled|159x159pixelů|Chalkocit]]
[[Soubor:Azurite-Malachite-fc10f.jpg|náhled|159x159pixelů|Azurit a malachit]]

==== Chalkopyrit CuFeS&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; ====
Chalkopyrit je sulfid měďnato-železnatý (CuFeS&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jedná se o tetragonální minerál mosazné barvy s rozličnými náběhovými barvami. Je to nejpoužívanější zdroj pro výrobu mědi. Při zvětrávání oxiduje a tvoří sekundární minerály, např. chalkocit, malachit a azurit.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Chalcopyrite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-955.html#autoanchor19.
| datum přístupu = 2025-02-02
}}&lt;/ref&gt;

Chalkopyrit tvoří přibližně 50 % všech měděných minerálů a je rozšířen po celém světě. Ve větší míře ho můžeme naleznout například v USA, Německu, Chile, Mongolsku a Japonsku, v České republice poté v Příbrami nebo v Borovci u Štěpánova.&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Mineralogie pro školy : Chalkopyrit
| url = https://web.natur.cuni.cz/ugmnz/mineral/mineral/chalkopyrit.html.
| vydavatel = Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
| místo = Praha
| datum přístupu = 2025-02-02
}}&lt;/ref&gt;

==== Chalkocit Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S ====
Minerál chalkocit (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S), je sulfidický minerál černo-šedé kovové barvy. Obsahuje až 80 % mědi. Vyskytuje se v blízkosti ložisek sulfidů mědi, například v Namibii, v Česku u obce Horní Kalná.&lt;ref name=&quot;:10&quot;&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Losos
| jméno2 = Zdeněk
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: Sulfidy
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_4_sulfid/kap_7_4_sulfidy.htm#7.4.4.5.
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt; 

==== Azurit a malachit ====
Modrý azurit (Cu&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;[(OH)CO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;]&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a zelený malachit (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) jsou zásadité uhličitany. Využívají se jako šperkové kameny a historicky také jako pigmenty. Jedná se o produkty zvětrávání chalkopyritu, a proto je nalezneme poblíž ložisek tohoto minerálu.&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Losos
| jméno2 = Zdeněk
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: Karbonáty
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_7_karbon/kap_7_7_karbonaty.htm#7.7.4.1.
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Mineralogie pro školy: Malachit a azurit
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_7_karbon/kap_7_7_karbonaty.htm#7.7.4.1..
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt;

=== Sloučeniny ===
Měď vytváří sloučeniny v oxidačním stavu 0 až +IV. Běžně se vyskytují oxidační stavy +I a +II. Sloučeniny s vyšším oxidačním číslem jsou vzácné. Příkladem sloučeniny s mědí v oxidačním stavu +III je K&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;[CuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]. Oxidační stupeň +IV se vyskytuje například u aniontu [CuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt; nebo u oxidu CuO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:4&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Housecroft
| jméno = Catherine
| příjmení2 = Sharpe
| jméno2 = Alan G.
| titul = Inorganic Chemistry
| vydání = 5. Auflage
| vydavatel = Pearson Education, Limited
| místo = Harlow
| počet stran = 1
| isbn = 978-1-292-13414-7
| isbn2 = 
}}&lt;/ref&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +I ====
Známe '''chloridy, bromidy a jodidy měďné'''. Tyto halidy jsou bílé, ve vodě nerozpustné látky. Připravují se redukcí měďnatých solí oxidem siřičitým v roztoku halogenidových iontů.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;
: CuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O → CuCl + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + 2 HCl

'''Chlorid měďný (CuCl)''' nachází široké uplatnění v organické syntéze. Používá se při přípravě organoměďných sloučenin, které jsou důležité v reakcích, jako je Sandmeyerova reakce nebo Meerweinova cyklizace. Mimo organickou chemii se CuCl využívá také v zemědělství. Slouží jako prekurzor pro chlorid-oxid měďnatý, používaný jako fungicid.&lt;ref name=&quot;:5&quot;&gt;{{Citace monografie
| titul = Handbook of reagents for organic synthesis: Catalyst components for coupling reactions
| editoři = Gary A. Molander
| vydavatel = Wiley
| místo = Chichester, West Sussex, UK ; New York
| rok vydání = 2008
| počet stran = 
| strany = 243-263
| isbn = 978-0-470-51811-3
| isbn2 = 
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Cuprous chloride
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/62652
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Sandmeyer.jpg|žádné|náhled|347x347pixelů|Sandmayerova reakce]]
'''Jodid (CuI) a kyanid (CuCN) měďný''' jsou ve vodě nerozpustné polymorfní látky, které se připravují redukcí měďnaté soli jodidem draselným. Kyanid měďný se využívá při galvanickém pokovování různých kovů a slitin. Umožňuje nanesení rovnoměrné vrstvy, která může být využita jako podklad pro nanesení vrstvy jiného kovu. Nevýhoda této metody je toxicita kyanidů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Horner
| jméno = Jack
| titul = Cyanide copper plating
| periodikum = Plating and Surface Finishing
| datum vydání = 2003
}}&lt;/ref&gt;

Další ve vodě nerozpustnou sloučeninou je '''oxid měďný (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O)'''. Tuto červenou sloučeninu nalezneme v přírodě jako minerál kuprit.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14829
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt; Má silné antibakteriální, biocidní a fungicidní vlastnosti, proto se oxid měďný se používá například jako barva dna lodí. Dále se také využívá v solárních článcích (PSC) a při výrobě inkoustu.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kudhur
| jméno = Azzam Y.
| příjmení2 = Salim
| jméno2 = Evan T.
| příjmení3 = Kara
| jméno3 = Ilker
| titul = Applications of Cu₂O Nanoparticles Prepared via Various Techniques: A Review Paper
| periodikum = International Journal of Nanoelectronics and Materials
| ročník = 15
| strany = 131–137
| příjmení4 = Mahdi
| jméno4 = Rana O.
| příjmení5 = Alsultany
| jméno5 = Forat H.
| rok = 2022
}}&lt;/ref&gt; 

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +II ====
Na rozdíl od sloučenin s oxidačním číslem +I známe '''fluoridy, chloridy a bromidy měďnaté.''' Bezvodý '''fluorid měďný (CuI&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' má bílou barvu, ale ve vodném roztoku tvoří modře zbarvené dihydráty. Dihydráty fluoridu jsou na rozdíl od zbývajících dvou halogenů měďnatých špatně rozpustné ve vodě.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Bezvodé halogenidy se připravují přímou syntézou z prvků, hydráty pak rozpouštěním oxidu nebo hydroxidu měďnatého v příslušné halogenovodíkové kyselině.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

'''Chlorid měďnatý (CuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' je žlutá až hnědá sloučenina, která vlhkostí přechází na zelený dihydrát. V organické chemii se využívá například pro chloraci aromatických sloučenin nebo jako katalyzátor v řadě syntéz.&lt;ref name=&quot;:5&quot; /&gt;

Černý '''oxid měďnatý (CuO)''' se využívá jako pigment v keramice. Zahříváním mědi na vzduchu vzniká jednak CuO, ale i Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O. Vhodnější metodou přípravy je proto tepelný rozklad dusičnanu nebo uhličitanu měďnatého.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14829
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;
: 2 Cu(NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 CuO + 4 NO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;

Dalším způsobem přípravy oxidu je tepelná dehydratace '''hydroxidu měďnatého (Cu(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)'''. Tato látka má charakteristickou modrou barvu a vzniká srážením hydroxidových iontů v roztoku obsahujícího kationty Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt;. Hydroxid měďnatý je prakticky nerozpustný ve vodě, avšak má amfoterní povahu a reaguje jak s kyselinami, tak s koncentrovanými zásadami, čímž vznikají příslušné komplexy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Cudennec
| jméno = Yannick
| příjmení2 = Lecerf
| jméno2 = André
| titul = The transformation of Cu(OH)2 into CuO, revisited
| periodikum = Solid State Sciences
| datum vydání = 2003-11
| ročník = 5
| číslo = 11-12
| strany = 1471–1474
| poznámka=DOI 10.1016/j.solidstatesciences.2003.09.009
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1293255803002140
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Copper sulfate.jpg|náhled|269x269pixelů|Krystaly modré skalice]]
'''Síran měďnatý (CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)''' se vyskytuje v podobě bílých rombických krystalů nebo prášku. Snadno se hydratuje. Nejznámější hydrát je modrý a je známý pod názvem modrá skalice. Přirozeně se vyskytuje jako minerál chalkantit. Modrá skalice má široké využití. Používá se například jako fungicid, algicid nebo k ochraně dřeva. Může se také přidávat do krmiv jako zdroj mědi nebo využívat při výrobě dalších měďnatých sloučenin.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper sulfate pentahydrate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24463
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-00-07
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Cupric Sulfate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24462
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;

Síran měďnatý se připravuje reakcí mědi s kyselinou sírovou.
: Cu + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; → CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Měď není schopna vytěsnit vodík z kyseliny, a proto první vzniká oxid měďnatý, který pak dále reaguje s kyselinou.
: Cu + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; → CuO + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O
: CuO + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4:&lt;/sub&gt; → CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Měďnaté komplexy mají elektronovou konfiguraci d&lt;sup&gt;9&lt;/sup&gt; s jedním nepárovým elektronem v e&lt;sub&gt;g&lt;/sub&gt; orbitalech (d&lt;sub&gt;z2&lt;/sub&gt; a d&lt;sub&gt;x2-y2&lt;/sub&gt;), u kterých pozorujeme Jahnův-Tellerův efekt. To znamená, že pokud má komplex degenerovaný elektronový stav, dojde k deformacím sloučenin. Nejčastěji dochází k prodlužování dvou protilehlých vazeb. Výjimečně může dojít i ke kompresi, která je však u měďnatých komplexů velmi vzácná.  K tomuto efektu nedochází u všech měďnatých komplexů. Nejvýrazněji se projevuje u komplexů s koordinačním číslem 6 a v tetraedrické geometrii komplexů s koordinačním číslem 4.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Halcrow
| jméno = Malcolm A.
| titul = Jahn–Teller distortions in transition metal compounds, and their importance in functional molecular and inorganic materials
| periodikum = Chemical Society Reviews
| datum vydání = 2013-01-28
| ročník = 42
| číslo = 4
| strany = 1784–1795
| issn = 1460-4744
| poznámka=DOI 10.1039/C2CS35253B
| jazyk = en
| url = https://pubs.rsc.org/en/content/articlelanding/2013/cs/c2cs35253b
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Vliv na živé organismy ===
Měď je esenciální biogenní prvek, který nalezneme především v játrech, ledvinách a mozku. Podílí se na řadě klíčových enzymatických procesů, například na buněčném dýchání. Důležitou roli hraje také při tvorbě neurotransmiterů v nervové tkáni a produkci červených krvinek.&lt;ref name=&quot;:6&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Patel
| jméno = Roshni
| příjmení2 = Aschner
| jméno2 = Michael
| titul = Commonalities between Copper Neurotoxicity and Alzheimer’s Disease
| periodikum = Toxics
| datum vydání = 2021-01-07
| ročník = 9
| číslo = 1
| strany = 4
| issn = 2305-6304
| pmid = 33430181
| poznámka=DOI 10.3390/toxics9010004
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/2305-6304/9/1/4
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Měď může být pro lidský organismus i toxická. Poruchy procesů závislých na mědi mohou vést k poškození jater i nervového systému. Některé výzkumy naznačují, že právě i měď přispívá ke vzniku Alzheimerovy choroby.&lt;ref name=&quot;:6&quot; /&gt;

Nejznámějším genetickým onemocněním spojeným s metabolismem mědi je Wilsonova choroba, při níž tělo nedokáže měď účinně vylučovat, a ta se následně hromadí zejména v játrech a dalších orgánech. Vzácnějším onemocněním je Menkesova choroba, která je způsobena poruchou transportu mědi v těle. Projevuje se mimo jiné alopécií, zpomaleným růstem a opožděným vývojem dítěte.&lt;ref name=&quot;:6&quot; /&gt;

Měď má význam i mimo lidský organismus. Například u některých bezobratlých živočichů, jako jsou měkkýši a vybrané druhy členovců (např. krabi), tvoří centrální atom respiračního proteinu zvaného hemocyanin, který zajišťuje přenos kyslíku.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Také pro rostliny je měď nezbytným stopovým prvkem. Účastní se fotosyntézy, dýchání, tvorby buněčných stěn i obranných reakcí proti oxidačnímu stresu. Vyskytuje se jako součást různých enzymů, přičemž její hladina musí být pečlivě regulována. Nedostatek mědi u rostlin se projevuje zakrněním, deformacemi listů a sníženou plodností. Naopak její nadbytek je toxický. Poškozuje buněčné struktury, omezuje růst, tlumí fotosyntézu, redukuje příjem živin a celkově způsobuje oxidační stres.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Mir
| jméno = Anayat Rasool
| příjmení2 = Pichtel
| jméno2 = John
| příjmení3 = Hayat
| jméno3 = Shamsul
| titul = Copper: uptake, toxicity and tolerance in plants and management of Cu-contaminated soil
| periodikum = BioMetals
| datum vydání = 2021-08
| ročník = 34
| číslo = 4
| strany = 737–759
| issn = 0966-0844
| poznámka=DOI 10.1007/s10534-021-00306-z
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/10.1007/s10534-021-00306-z
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Stříbro ==

=== Výskyt a výroba ===
Stříbro se v zemské kůře nachází v koncentraci 0,08 ppm, a to primárně ve formě sulfidických rud. Nalezneme jej i v kombinaci s jinými prvky, například s olovem, antimonem a mědí.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Mindat.org
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/element/silver
| datum přístupu = 2025-02-09
}}&lt;/ref&gt; Kolem rud můžeme najít i stříbro v ryzí podobě nebo jako chlorid stříbrný.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Stříbro získáváme recyklací a těžbou rud. V roce 2023 se celkově vytěžilo 26 kilotun stříbra. Skoro čtvrtina (6,2 kt) byla vyprodukována v Mexiku. Mezi další producenty patří Čína, Peru, Chile, Bolívie a Polsko. Jen třetina stříbrných dolů je primárně zaměřena na těžbu stříbra. Ve zbývajících dolech se stříbro získává jako vedlejší produkt při těžbě jiných kovů jako je zinek, olovo, měď a zlato.&lt;ref name=&quot;:8&quot;&gt;{{Citace monografie
| jméno = Metals focus team
| titul = World Silver Survey 2024
| url = https://silverinstitute.opt-wp.cloud.bosslogics.com/wp-content/uploads/2024/07/World-Silver-Survey-2024.pdf
| vydavatel = The Silver Institute
| rok vydání = 2024
| isbn = 978-1-7394228-3-7
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro nacházíme například v anodových kalech při produkci mědi. Tyto kaly se dále zpracovávají a mohou kromě stříbra obsahovat i zlato, selen, tellur a také měď. Existuje mnoho komerčně využívaných metod, kterými můžeme stříbro oddělit od těchto prvků. Pro zvýšení výtěžnosti se obvykle využívá kombinace pyrometalurgických a hydrometalurgických procesů.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Pyrometalurgické procesy jsou založené na odstranění co největšího množství příměsí pomocí pražení, redukčního tavení a oxidační rafinace. Při pražení kalů s H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; nebo kyslíkem dochází k odpaření selenu. Poté se produkt podrobuje redukčnímu tavení s těžkými oleji nebo koksovým dehtem a aditivy (PbO). Toto tavení oddělí většinu nečistot do strusky. Zůstává slitina olova, stříbra a zlata. Oxidační rafinace vede k získání slitiny obsahující asi 80 % zlata a stříbra. Závěrečnou elektrolýzou z dusičnanového roztoku se odděluje stříbro od zlata. Stříbro se usazuje na katodě a zlato padá na dno, kde vytváří anodový kal. &lt;ref name=&quot;:9&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Chen
| jméno = Ailiang
| příjmení2 = Peng
| jméno2 = Zhiwei
| příjmení3 = Hwang
| jméno3 = Jiann-Yang
| titul = Recovery of Silver and Gold from Copper Anode Slimes
| periodikum = JOM
| datum vydání = 2015-02-01
| ročník = 67
| číslo = 2
| strany = 493–502
| issn = 1543-1851
| poznámka=DOI 10.1007/s11837-014-1114-9
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11837-014-1114-9
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; &lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

U hydrometalurgického procesu se využívají různé vodné roztoky k extrakci kovů z anodových kalů. Používá se například horká kyselina sírová s oxidačními činidly, kyselina dusičná nebo alkalické sloučeniny (hydroxid sodný, amoniak). Historicky byl využíván kyanidový proces:&lt;ref name=&quot;:9&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:7&quot; /&gt;
: Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S + 4 CN&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + 2 O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 [Ag(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;
: 2 [Ag(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + Zn → 2 Ag + [Zn(CN)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;

=== Využití ===
Stříbro se využívá v mincovnictví, šperkařství a jako investice. Tradičně se z něj razily mince, dnes se používá hlavně pro pamětní a sběratelské emise. Ve šperkařství je ceněné pro svůj lesk a tvárnost, přičemž roste obliba moderních designů a pozlaceného stříbra. Jako investiční kov se kupuje ve formě slitků a mincí, které slouží jako uchovatel hodnoty, a v některých kulturách se stříbro daruje při významných událostech.&lt;ref name=&quot;:8&quot; /&gt;

V medicíně se stříbro využívá již od starověku. Již Řekové a Římané znali jeho antimikrobiální vlastnosti a během staletí se jeho užívání významně rozšířilo. Od 19. století se stříbro používalo k léčbě ran a infekcí, včetně kapavky nebo syfilis. Ve 20. století se rozšířila aplikace na léčbu popálenin nebo jako součást žvýkaček k odvyknutí koření. V současnosti se stříbro stále využívá v medicíně, například v dentální péči, v chirurgických nástrojích a obvazech proti infekcím.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Medici
| jméno = Serenella
| příjmení2 = Peana
| jméno2 = Massimiliano
| příjmení3 = Nurchi
| jméno3 = Valeria M.
| titul = Medical Uses of Silver: History, Myths, and Scientific Evidence
| periodikum = Journal of Medicinal Chemistry
| datum vydání = 2019-07-11
| ročník = 62
| číslo = 13
| strany = 5923–5943
| issn = 0022-2623
| poznámka=DOI 10.1021/acs.jmedchem.8b01439
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/acs.jmedchem.8b01439
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro se také využívá v elektronice díky své vynikající vodivosti a stabilitě. Stříbrné vodivé inkousty se používají k výrobě RFID štítků, obvodů a senzorů. Stříbro nalezneme v automobilech, mobilních telefonech a další elektronice. Stále častěji se uplatňuje i v OLED displejích nebo ohybných obrazovkách.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = R
| jméno = Venkata Krishna Rao
| příjmení2 = K
| jméno2 = Venkata Abhinav
| příjmení3 = S
| jméno3 = Karthik P.
| titul = Conductive silver inks and their applications in printed and flexible electronics
| periodikum = RSC Advances
| datum vydání = 2015-09-14
| ročník = 5
| číslo = 95
| strany = 77760–77790
| issn = 2046-2069
| poznámka=DOI 10.1039/C5RA12013F
| jazyk = en
| url = https://pubs.rsc.org/en/content/articlelanding/2015/ra/c5ra12013f
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro nalézá své uplatnění rovněž v oblasti produkce obnovitelné energie. Nalezneme ho v procesech výroby jaderné a solární energie. V solární energetice je klíčovým materiálem při výrobě solárních panelů, kde se využívá jako vodivý prvek v krystalických a tenkovrstvých fotovoltaických článcích. Vodivá pasta používaná při jejich výrobě obsahuje 75–95 % stříbra.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Ionkin
| jméno = Alex S.
| příjmení2 = Fish
| jméno2 = Brian M.
| příjmení3 = Li
| jméno3 = Zhigang Rick
| titul = Screen-Printable Silver Pastes with Metallic Nano-Zinc and Nano-Zinc Alloys for Crystalline Silicon Photovoltaic Cells
| periodikum = ACS Applied Materials &amp; Interfaces
| datum vydání = 2011-02-23
| ročník = 3
| číslo = 2
| strany = 606–611
| issn = 1944-8244
| poznámka=DOI 10.1021/am1011996
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/am1011996
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro se také využívá v jaderné energetice. Slitina Ag-In-Cd (stříbro-indium-kadmium) se využívá k výrobě regulačních tyčí. Tato slitina obsahuje asi 80 % stříbra a používá se v tlakovodním reaktoru (PWR).&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
 | titul = CONTROL ASSEMBLY TECHNOLOGY REPORT
 | vydavatel = Advanced Nuclear Technology International
 | místo = Mölnlycke, Švédsko
 | datum vydání = 2014-06
 | url = https://www.antinternational.com/docs/samples/FM/11/CATH_FMTR3_sample1.pdf
 | datum přístupu = 2025-05-23
 | strany = 3-1 až 3-5
 | formát = PDF
}}&lt;/ref&gt;

=== Minerály ===

==== Akantit a argentit ====
Akantit a argenit jsou nejvýznamnější modifikace sulfidů stříbra (Ag₂S) s šedočerným až černým vzhledem. Při teplotách pod 179 °C se argentit kubickou strukturou přeměňuje na akantit s monoklinickou strukturou. Vyskytuje se v okolí hydrotermálních žil. V Česku jsou jeho naleziště v Příbrami nebo v Jáchymově. Je to rozšířený minerál, který nalezneme například v Německu, Norsku, Spojených státech, Francii a Číně.&lt;ref name=&quot;:10&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Acanthite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-10.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Argentite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-326.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;

==== Pyrargyrit Ag&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;SbS&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; ====
Pyrargyrit (Ag&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;SbS&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), je další důležitý minerál. Spolu s akantitem se využíval jako zdroj stříbra. Tvoří jej průsvitné temně červené až šedé krystaly, které mohou na světle tmavnout. Je to častý minerál nacházející se v hydrotermálních stříbrných ložiscích.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Pyrargyrite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-3313.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;

=== Sloučeniny ===
Pro stříbro je nejdůležitější a nejstabilnější stav +I. Může se však vyskytovat i v oxidačních stavech +II a +III. Oxidační stav +III se vyskytuje například v komplexu K[AgF&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;].&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +I ====
Stříbro v oxidačním stavu +1 tvoří všechny čtyři halogenidy. Tyto sloučeniny jsou fotocitlivé, čehož se využívá v klasické fotografii.

Fotografický film je pokryt emulzí halogenidu (nejčastěji bromidu) rozptýlenou v želatině. Působením světla halogenid uvolňuje elektrony, které redukují Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; na atomární stříbro. Tím se vytvoří „latentní obraz“.
: X&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + hv → X + e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;
: Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; + e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; → Ag

Následuje vyvolání, kde se zvýrazní pouze místa s atomy stříbra (ozářené části) a vytvoří se tak okem viditelný negativ. Aby nedošlo k poškození výsledného obrazu, thiosíranem sodným se odstraní neozářený halogenid. Pozitiv pak získáme osvětlením negativu a opakováním procesu na fotopapíře. Při tvorbě barevných fotografií se místo stříbra využívají barviva, která vznikají z prekurzorů ve vyvíjející látce. Rozdíl je také ve filmu, který je pokryt různými vrstvami emulze citlivými na určité barvy.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Tan
| jméno = Yen T.
| titul = Silver Halides in Photography
| periodikum = MRS Bulletin
| datum vydání = 1989-05-01
| ročník = 14
| číslo = 5
| strany = 13–16
| issn = 1938-1425
| poznámka=DOI 10.1557/S0883769400062862
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1557/S0883769400062862
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Halogenidy stříbrné.jpg|náhled|Halogenidy stříbrné]]
Až na žlutohnědý '''fluorid stříbrný (AgF)''' jsou všechny ostatní halogenidy světlé barvy a málo rozpustné ve vodě. Halogenidy stříbrné jsou však rozpustné v amoniaku. Bílý '''chlorid (AgCl)''', nažloutlý '''bromid (AgBr)''' a žlutý '''jodid (AgI)''' lze připravit přímou syntézou z prvků nebo reakcí dusičnanu stříbrného s příslušným halogenidem: 

AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; (aq) + X⁻ (aq) → AgX (s) + NO₃⁻ (aq)Reakce dusičnanu stříbrného s halogenidem se využívá v argentometrii. Jedná se o analytickou metodu sloužící k přesnému stanovení halogenidů a dalších iontů pomocí titrace. V Mohrově metodě se jako indikátor používá chroman sodný, který v blízkosti bodu ekvivalence vytváří s ionty stříbra červenohnědý Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CrO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;.
[[Soubor:Argentometric titration.jpg|náhled|163x163pixelů|Argentometrická titrace]]
: Cl⁻ + Ag⁺ → AgCl↓  
: 2 Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; + CrO{{su|b=4|p=2-}} → Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CrO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;↓

Další často používanou metodou je Volhardova metoda. Při ní dochází k nepřímému stanovení halogenidů. Nejprve se přidá známé množství dusičnanu stříbrného, čímž vznikne stříbrný halogenid. Následně se nadbytek AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; titruje thiokyanátovými ionty (SCN⁻). Jako indikátor slouží železité ionty (Fe&lt;sup&gt;3+&lt;/sup&gt;), které se zbarví do červena.

Fajansova metoda zase pracuje s adsorpčními indikátory, které mění barvu při navázání na povrch vznikající sraženiny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Skoog
| jméno = Douglas A.
| příjmení2 = West
| jméno2 = Donald Markham
| příjmení3 = Holler
| jméno3 = F. James
| titul = Fundamentals of analytical chemistry
| vydání = Tenth edition
| vydavatel = Cengage
| místo = Australia Brazil
| počet stran = 933
| isbn = 978-0-357-45039-0
| isbn2 = 978-0-357-45041-3
}}&lt;/ref&gt;

'''Dusičnan stříbrný (AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' je bezbarvá nebo bílá krystalická látka, která je, stejně jako stříbrné halogenidy, fotocitlivá a na světle černá. Připravuje se rozpouštěním stříbra ve zředěné kyselině dusičné. Využívá se jako prekurzor pro výrobu dalších sloučenin. Kromě výroby fotografických materiálů a využití v analytické chemii se uplatňuje také při výrobě zrcadel nebo v medicíně.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver Nitrate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Silver-Nitrate
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-03-09
}}&lt;/ref&gt;

Tmavě hnědý '''oxid stříbrný (Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O)''' se připravuje reakcí dusičnanu stříbrného s hydroxidem. Existuje množství další fyzikálních a chemických metod přípravy jako redukce dusičnanu organickými kyselinami. Lze jej syntetizovat i ekologicky, pomocí léčivých rostlin nebo mikroorganismů. Využívá se jako katoda ve stříbro-zinkových bateriích, katalyzátor a stejně jako další stříbrné sloučeniny je slibným kandidátem pro léčbu infekcí.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Gudkov
| jméno = Sergey V.
| příjmení2 = Serov
| jméno2 = Dmitriy A.
| příjmení3 = Astashev
| jméno3 = Maxim E.
| titul = Ag2O Nanoparticles as a Candidate for Antimicrobial Compounds of the New Generation
| periodikum = Pharmaceuticals
| datum vydání = 2022-08-05
| ročník = 15
| číslo = 8
| strany = 968
| issn = 1424-8247
| pmid = 36015116
| poznámka=DOI 10.3390/ph15080968
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/1424-8247/15/8/968
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver Oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Silver-Oxide
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Battery {{!}} Composition, Types, &amp; Uses {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/technology/battery-electronics
| datum vydání = 2025-05-16
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-03-09
}}&lt;/ref&gt;

'''Sulfid stříbrný (Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S)''' je černá nerozpustná sloučenina a jediný přirozeně se vyskytující sulfid stříbra, známý jako minerál akantit. Právě tato sloučenina se tvoří na povrchu stříbrných předmětů reakcí s atmosférickým sirovodíkem. Lze jej také připravit přímou reakcí stříbra se sírou.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +II ====
Sloučeniny stříbra v oxidačním stavu +II jsou vzácné a typicky je nacházíme jako fluoridy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Grochala
| jméno = Wojciech
| titul = Greedy Ag(II) oxidizer: Can any inorganic ligand except fluoride endure its presence in ionic solids?
| periodikum = Journal of Fluorine Chemistry
| datum vydání = 2008-02-01
| ročník = 129
| číslo = 2
| strany = 82–90
| issn = 0022-1139
| poznámka=DOI 10.1016/j.jfluchem.2007.09.001
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0022113907002813
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''Fluorid stříbrnatý (AgF&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' je hnědá feromagnetická sloučenina, kterou lze připravit reakcí stříbra s fluorem při zvýšené teplotě. Je velmi reaktivní. V přítomnosti vody se okamžitě rozkládá. Je to silné oxidační činidlo, které dokáže oxidovat téměř všechny oxidy a chloridy. (54) AgF&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; je také využíván jako fluorační činidlo v organické chemii, kde reaguje s řadou uhlovodíků například i trifluormethansulfonovou kyselinou (TFMS).&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Grzybowska
| jméno = Dorota
| příjmení2 = Malinowski
| jméno2 = Przemysław
| příjmení3 = Mazej
| jméno3 = Zoran
| titul = Probing the Reactivity of the Potent AgF2 Oxidizer. Part 1: Organic Compounds
| periodikum = Collection of Czechoslovak Chemical Communications
| datum vydání = 2008
| ročník = 73
| číslo = 12
| strany = 1729–1746
| issn = 0010-0765
| poznámka=DOI 10.1135/cccc20081729
| jazyk = en
| url = http://cccc.uochb.cas.cz/73/12/1729/
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''AgO''' je využívána ve stříbro-zinkových bateriích. Její zápis naznačuje oxidační číslo +II, ale není tomu tak. Analýza ukázala, že tato sloučenina obsahuje stříbro ve stavu I a III.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver(II) oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/92152
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-14
}}&lt;/ref&gt;

Komplexní sloučeniny stříbra v oxidačním stavu +II jsou paramagnetické a obvykle mají čtvercovou strukturu. Tento typ sloučenin lze připravit z roztoku stříbrných solí pomocí silného oxidačního činidla. Příkladem těchto komplexů je [Ag(py)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt;. Další skupinou komplexů stříbra je skupina s oktaedrickou geometrií. Jsou to Ag&lt;sup&gt;II&lt;/sup&gt;M&lt;sup&gt;IV&lt;/sup&gt;F&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; komplexy, kde centrální kov M může být Pt, Pd, Ti, Rh, Sn nebo Pb.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

=== Vliv na organismy ===
Stříbro je známé svými antibakteriálními vlastnostmi. Stříbrné ionty (Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt;) mohou reagovat s bázemi DNA (guanin a adenin). Vliv mají i na bílkoviny obsahující thiolové skupiny. Ty jsou důležité pro řadu enzymů, které se účastní buněčného dýchání. Kromě toho stříbrné ionty narušují i strukturu buněčné membrány, která se stává propustnější. Například u Escherichia coli byly pozorovány změny tvaru buňky a oddělení membrány od buněčné stěny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Barras
| jméno = Frédéric
| příjmení2 = Aussel
| jméno2 = Laurent
| příjmení3 = Ezraty
| jméno3 = Benjamin
| titul = Silver and Antibiotic, New Facts to an Old Story
| periodikum = Antibiotics
| datum vydání = 2018-08-22
| ročník = 7
| číslo = 3
| strany = 79
| issn = 2079-6382
| pmid = 30135366
| poznámka=DOI 10.3390/antibiotics7030079
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/2079-6382/7/3/79
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

== Zlato ==

=== Výskyt a výroba ===
Tento drahý kov je asi dvacetkrát vzácnější než předchozí mincovní kov, stříbro. Můžeme ho nalézt ryzí, ale častěji se nachází ve sloučeninách telluru nebo s příměsí stříbra Jeho primární ložiska vznikala hydrotermálními procesy, často jej také nacházíme vázané na křemenné žíly. Díky své odolnosti zlato zůstává i po zvětrání horniny a dostává se tak do říčních náplavů.&lt;ref name=&quot;:11&quot;&gt;{{Citace monografie
| titul = Mindat.org
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/element/gold
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

V Česku se zlato těžilo v Jílovém u Prahy, Kašperských Horách nebo Zlatých Horách, kde těžba skončila kolem roku 1990. Na Slovensku se zlato v minulosti získávalo u Kremnice nebo Magurky. Globálně jsou známá ložiska na Aljašce, v Austrálii nebo v Jihoafrické republice. Zlato však nacházíme na všech kontinentech.&lt;ref name=&quot;:11&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Zdeněk
| jméno2 = Losos
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: 7.2 Prvky
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_2_prvky/kap_7_2_prvky.htm#7.2.1.3
| datum přístupu = 2025-02-16
}}&lt;/ref&gt;

Tradiční metodou získávání zlata je rýžování, které spočívá v promývání říčních sedimentů. Lehčí materiály jako například písek jsou postupně odplavovány. Částečky zlata, díky své vysoké hustotě (19,3 g∙cm⁻³) zůstávají usazené na dně speciální pánve. &lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Tuto techniku na území České republiky používali již Keltové.

V dnešní době jsou ložiska ryzího zlata, která lze lehce rýžovat, vyčerpána. Dalším způsobem získávání zlata je těžba rud. Tento drahý kov se těží jak v dolech povrchových, tak hlubinných.

Získávání zlata z koncentrátů rud se historicky provádělo amalgamací. Tato metoda je známá už od starověku. Při tomto procesu se rozdrcená ruda slučuje s rtutí, čímž vzniká amalgam. Ten se následně sbírá a zpracovává. Většina rtuti se odstraňuje odpařováním, ale výsledný produkt stále obsahuje její zbytky a musí být dále rafinován.&lt;ref name=&quot;:12&quot;&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Birell
 | jméno = Ralph W.
 | titul = The Extraction of Gold by Amalgamation and Chlorination
 | periodikum = Journal of Australasian Mining History
 | rok = 2004
 | ročník = 2
}}&lt;/ref&gt;

Amalgamace se využívala až do 19. století, kdy ji nahradila metoda kyanidace. V této metodě reagují kyanidové ionty z roztoku zředěného kyanidu se zlatem v rudě a vytvářejí komplexní anion [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;. Poté se zlato získává pomocí aktivního uhlí a redukuje zinkem (Merrill-Crowe proces).&lt;ref name=&quot;:13&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Torkaman
| jméno = P.
| příjmení2 = Veiga
| jméno2 = M. M.
| titul = Comparing cyanidation with amalgamation of a Colombian artisanal gold mining sample: Suggestion of a simplified zinc precipitation process
| periodikum = The Extractive Industries and Society
| datum vydání = 2023-03-01
| ročník = 13
| strany = 101208
| issn = 2214-790X
| poznámka=DOI 10.1016/j.exis.2022.101208
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S2214790X22001873
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;
: 4 Au + 8 NaCN + O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O → 4 Na[Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;] + 4 NaOH

Při získávání zlata pomocí aktivního uhlí se kyanidový komplex [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; adsorbuje na povrch aktivního uhlí. Aktivní uhlí se poté oddělí od rudy a zlato je pod tlakem odděleno zásaditým roztokem. Zlato se následně zpracovává elektrolýzou.

V Merrill-Crowe procesu se roztok zlata, který obsahuje kyanidový komplex [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;, redukuje zinkem na kovové zlato (Au), které se sráží a vytváří pevné částice. Tento proces vyžaduje vakuum, jinak dochází k reakci s kyanidem.&lt;ref name=&quot;:13&quot; /&gt;
: 2 [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt; + Zn → 2 Au + [Zn(CN)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;

Zlato se také získává jako vedlejší produkt těžby jiných surovin. I zlatý důl [[w:Důl_Grasberg|Grasberg]] (Indonésie), jeden z největších zlatých dolů, je primárně měděný důl. &lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Grasberg Open Pit Copper Mine, Tembagapura, Irian Jaya, Indonesia
| url = https://www.mining-technology.com/projects/grasbergopenpit/
| datum přístupu = 2025-02-15
| jazyk = en-US
}}&lt;/ref&gt;

Zpracováním rud mědi vzniká anodový kal (viz Výskyt a výroba mědi). Z anodového kalu se první elektrolýzou vyloučí stříbro (viz Výskyt a výroba stříbra). Zbylý kal obsahuje zlato, které získáme další elektrolýzou. 

=== Využití ===
Zlato je symbolem bohatství a krásy a provází nás od prvotních ozdob a platidel až po současné designové a luxusní šperky. Využívá se ale také v lékařství a kosmonautice.

V moderním průmyslu nachází zlato široké uplatnění zejména v elektronice. Díky své vysoké elektrické vodivosti a odolnosti proti korozi se používá k pokovování konektorů a kontaktů v elektronických zařízeních. Komponenty se zlatem najdeme například i v mobilních telefonech, počítačích i automobilech.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Gold and the electronics sector
| periodikum = World Gold Council
| url = https://www.gold.org/goldhub/research/gold-investor/gold-investor-july-2018/13231
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

Ve stomatologii je zlato oceňováno pro svou odolnost a biokompatibilitu. Používá se k výrobě zubních korunek, můstků a výplní, které mají dlouhou životnost a dobře odolávají mechanickému opotřebení. Zlato se kombinuje s jinými kovy, aby bylo dosaženo optimálních vlastností, například zvýšené tvrdosti.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Knosp
| jméno = Helmut
| příjmení2 = Holliday
| jméno2 = Richard J.
| příjmení3 = Corti
| jméno3 = Christopher W.
| titul = Gold in dentistry: Alloys, uses and performance
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 2003-09-01
| ročník = 36
| číslo = 3
| strany = 93–102
| issn = 2190-7579
| poznámka=DOI 10.1007/BF03215496
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF03215496
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Ve zdravotnictví se zlato využívá nejen jako dentální materiál, ale i v léčbě různých nemocí. V minulosti se zlato používalo jako součást léků proti revmatoidní artritidě. I když dnes existují účinnější alternativy, zlato je stále zkoumáno pro své potenciální využití v medicíně, například při léčbě rakoviny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Berners-Price
| jméno = Susan J.
| příjmení2 = Filipovska
| jméno2 = Aleksandra
| titul = Gold compounds as therapeutic agents for human diseases
| periodikum = Metallomics
| datum vydání = 2011
| ročník = 3
| číslo = 9
| strany = 863
| issn = 1756-5901
| poznámka=DOI 10.1039/c1mt00062d
| jazyk = en
| url = https://academic.oup.com/metallomics/article/3/9/863-873/6016274
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Zlato má další bohaté využití ve formě nanočástic. První použití zlatých nanočástic se datuje do 4. století v Římě, odkud pochází Lycurgův pohár. Tato nádoba díky přítomnosti zlatých a stříbrných nanočástic mění barvu v závislosti na dopadu světla.

Dnes se zlaté nanočástice široce využívají v biomedicíně a diagnostice, zejména pro cílenou distribuci léčiv. Hrají klíčovou roli při zvýšení účinnosti a snížení toxicity protinádorových terapií. Díky schopnosti cíleného doručování mohou efektivně ničit nádorové buňky bez poškození zdravé tkáně. Kromě toho nacházejí uplatnění v biosenzorech a transportu biomolekul.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Tomar
| jméno = Avantika
| příjmení2 = Garima
| jméno2 = Garg
| titul = Short Review on Application of Gold Nanoparticles
| periodikum = Global Journal of Pharmacology
| url = https://www.semanticscholar.org/paper/Short-Review-on-Application-of-Gold-Nanoparticles-Tomar-Garg/612a4c55516724c37a6b32e4b27137438e6795db
| datum vydání = 2013
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Zlato výborně odráží infračervené záření, a proto nachází využití i v kosmických technologiích. Například vesmírný teleskop Jamese Webba má zrcadla z beryllia pokrytá tenkou vrstvou zlata, což optimalizuje odraz infračerveného světla. &lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = James Webb Space Telescope's Golden Mirror - NASA
| url = https://www.nasa.gov/image-article/james-webb-space-telescopes-golden-mirror/
| datum přístupu = 2025-02-16
| jazyk = en-US
}}&lt;/ref&gt; Stejná vlastnost se uplatňuje i na hledí přileb astronautů, kde zlato chrání jejich oči před škodlivým zářením.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Gold Coating {{!}} NASA Spinoff
| periodikum = spinoff.nasa.gov
| url = https://spinoff.nasa.gov/spinoff1997/hm2.html
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

=== Sloučeniny ===
Zlato nacházíme ve sloučeninách s oxidačním stavem -I až +V. Nejstálejším je stav +III. 

==== Sloučeniny s nižším oxidačním stavem ====
Zlato v oxidačním stavu -I je známé v tzv. auridech, což jsou iontové sloučeniny s alkalickými kovy. Příkladem je zlato-hnědá sůl '''aurid cesný (AuCs)'''.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Pro zlato je typická tvorba '''klastrů''', ve kterých se vyskytuje vazba mezi atomy Au-Au. Tyto klastry mají často nízký průměrný oxidační stav (&lt; +I) a vznikají redukčním působením (např. NaBH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) na halogenidy zlata s fosfinovými ligandy (např. AuCl(PR&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)). Zlato tvoří klastry různých velikostí s různou geometrií a škálou barev. Například [Au&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;(P(C&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;H&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;-4-Me)&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; je žlutý komplex s atomy zlata uspořádanými do oktaedru.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

V oxidačním stavu +I existují všechny čtyři '''halogenidy zlata''', i když fluorid zlatný nebyl zatím izolován jako samostatná sloučenina. Zbylé známé halogenidy mají žlutou barvu. '''Jodid zlatný''' lze připravit přímou syntézou z prvků za zvýšené teploty. '''Chlorid a bromid zlatný''' vznikají termickým rozkladem příslušných zlatitých halogenidů. Při vysoké teplotě se rozkládají zpět na prvky. Au&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; netvoří oxid. V komplexech Au&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; upřednostňuje donory jako je fosfor nebo síra. Například alkylsulfidové ligandy (RS&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;) se využívají v léčbě revmatoidní artritidy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Oxidační stav +II je vzácný a objevuje se například v '''síranu zlatém (AuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)''' nebo v komplexu se xenonem, kde je součástí kationtu AuXe₄²⁺. Většinou se však zlato ve stavu +II vyskytuje '''ve smíšených valenčních sloučeninách''', v níž koexistují atomy zlata v oxidačních stavech +I a +III. Příkladem je AuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;, který je ve skutečnosti (Au&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;(Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;Cl&lt;sub&gt;8&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +III ====
V oxidačním stavu +III existuje fluorid, chlorid a bromid zlatitý.

'''Fluorid zlatitý (AuF&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' lze připravit přímo reakcí prvků za vysokého tlaku a teploty. Používá se jako prekurzor pro syntézu dalších komplexů v oxidačním stavu +V, včetně sloučenin s lanthanoidy a vzácnými plyny. V pevném stavu tvoří polymerní strukturu ve tvaru šroubovice, kde jsou atomy zlata propojeny fluoridovými můstky.&lt;ref name=&quot;:14&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Mohr
| jméno = Fabian
| titul = The chemistry of gold-fluoro compounds: A continuing challenge for gold chemists
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 2004-09-01
| ročník = 37
| číslo = 3
| strany = 164–169
| issn = 2190-7579
| poznámka=DOI 10.1007/BF03215208
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF03215208
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''Bromid zlatitý (AuBr&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' a '''chlorid zlatitý (AuCl&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' často tvoří planární dimery. Připravují se také přímo z prvků za vysoké teploty, která ale není tak extrémní jako při přípravě fluoridu. Červený chlorid zlatitý je nejběžnější sloučenina zlata používána v organické chemii jako oxidant a katalyzátor u cyklizačních reakcí. Důležité je také jeho využití jako prekurzor pro výrobu Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt; a Au&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt; sloučenin.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Reakci chloru a zlata za vzniku chloridů lze využít k extrakci zlata z rud nebo anodových kalů. Před zavedením kyanidového procesu byla tato metoda hojně využívána zejména v Austrálii.&lt;ref name=&quot;:12&quot; /&gt;

Při zahřívání chloridu zlatitého na teploty kolem 150 °C dochází k jeho rozkladu za vzniku žlutého chloridu zlatného (AuCl), který se při vyšších teplotách dále disproporcionuje na kovové zlato a chlor. Chlorid zlatitý se rozpouští v kyselině chlorovodíkové za vzniku tetrachlorozlatitanového aniontu [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

'''Anion [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;''' vzniká i při rozpouštění zlata v lučavce královské, což je jedna z mála reakcí, při níž dochází k přímé oxidaci tohoto ušlechtilého kovu. Lučavka královská (aqua regia) je směs koncentrované kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové v poměru 1:3. Kyselina dusičná působí jako oxidovadlo, zatímco kyselina chlorovodíková poskytuje chloridové ionty, které stabilizují vznikající kationty zlata ve formě komplexního aniontu [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻.

Oxidace zlata tedy začíná působením HNO₃, která oxiduje zlato na Au³⁺, zatímco Cl⁻ ionty ze současně přítomné HCl okamžitě vytvářejí stabilní komplex. Reakce je provázena vývojem oxidu dusnatého (NO), tvorbou vody a protonů.

Rovnice celkové reakce vypadá takto: 
: Au + HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;+ 4 HCl ⇌ [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻ + NO + H&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;O⁺ + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Výsledný komplex [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻ zůstává v roztoku jako oranžově až červeně zbarvený produkt. Tento proces se využívá např. při chemickém čištění, v analytické chemii nebo při recyklaci zlata.

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +V ====
Oxidační stav +V je velmi vzácný a vyskytuje se výhradně ve '''sloučeninách zlata s fluorem.''' Typickým příkladem je vysoce reaktivní fluorid zlatičný (AuF&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;) nebo aniont hexafluorozlatičný [AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;. Komplexy obsahující tento aniont se lze připravit oxidací fluoridu zlatitého. Příkladem tohoto komplexu je první objevený [AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; komplex [Xe&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;F&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt;][AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;].&lt;ref name=&quot;:14&quot; /&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

[[Kategorie:Anorganická chemie|11. skupina]]</text>
      <sha1>ofvvvrtjhzbtqdiv1sstivmkfvt8py4</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>55347</id>
      <parentid>55346</parentid>
      <timestamp>2026-06-23T04:23:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Hugo</username>
        <id>866</id>
      </contributor>
      <comment>galerie</comment>
      <origin>55347</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="65480" sha1="f797zz8i2m73tu1iuoize5368kfiyl2" xml:space="preserve">Do '''11. skupiny''' řadíme [[w:Měď|měď]] (Cu), [[w:Stříbro|stříbro]] (Ag), [[w:Zlato|zlato]] (Au) a uměle připravený prvek [[w:Roentgenium|roentgenium]] (Rg), patřící mezi transurany. Kovy této skupiny se historicky využívaly jako platidlo, a proto jsou označovány jako mincovní kovy.&lt;ref name=&quot;:0&quot;&gt;{{Citace monografie|příjmení = Greenwood
| jméno = Norman N.
| příjmení2 = Earnshaw
| jméno2 = Alan
| titul = Chemie prvků
| vydavatel = Informatorium
| místo = Praha
| rok vydání = 1993
| isbn = 80-85427-38-9
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Hofmann
| jméno = S.
| příjmení2 = Ninov
| jméno2 = V.
| příjmení3 = Heßberger
| jméno3 = F. P.
| titul = The new element 111
| periodikum = Zeitschrift für Physik A Hadrons and Nuclei
| datum vydání = 1995-12-01
| ročník = 350
| číslo = 4
| strany = 281–282
| issn = 0939-7922
| poznámka=DOI 10.1007/BF01291182
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF01291182
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Fyzikálně-chemické vlastnosti ==
Měď, stříbro a zlato mají vysokou teplotu tání a varu a velkou hustotu. Zlato patří mezi kovy s největší hustotou vůbec. Jeho hustota je téměř dvojnásobná než hustota mědi. Větší ji mají pouze některé vzácné kovy, například osmium (22,57 g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;) nebo iridium (22,42 g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;).

Jsou lehce kujné a tažné. Zlato lze rozklepat na fólie o tloušťce 230 atomů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Pomocí exfoliace lze připravit i vrstvu zlata s tloušťkou jednoho atomu.&lt;ref name=&quot;:20&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kashiwaya
| jméno = Shun
| příjmení2 = Shi
| jméno2 = Yuchen
| příjmení3 = Lu
| jméno3 = Jun
| titul = Synthesis of goldene comprising single-atom layer gold
| periodikum = Nature Synthesis
| datum vydání = 2024-04-16
| ročník = 3
| číslo = 6
| strany = 744–751
| issn = 2731-0582
| doi= 10.1038/s44160-024-00518-4
| jazyk = en
| url = https://www.nature.com/articles/s44160-024-00518-4
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; Tyto kovy vynikají také skvělou elektrickou i tepelnou vodivostí, zejména pak stříbro. Z ekonomického hlediska je však výhodné jako vodič využívat měď.

Prvky této skupiny krystalizují v plošně centrované kubické soustavě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Barva všech prvků 11. skupiny je natolik charakteristická, že jejich názvy slouží k pojmenování podobných odstínů. V koloidních roztocích a ve slitinách se však mohou vyskytovat i v jiné barevné podobě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Například u slitin zlata nalezneme rozmanitou škálu barev – od červené (přidáním mědi), přes často používanou růžovou a bílou, až po fialovou (příměs hliníku) nebo modrou (přídavkem india či galia).&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Cretu
| jméno = Cristian
| příjmení2 = van der Lingen
| jméno2 = Elma
| titul = Coloured gold alloys
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 1999-12
| ročník = 32
| číslo = 4
| strany = 115–126
| issn = 0017-1557
| poznámka=DOI 10.1007/BF03214796
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/10.1007/BF03214796
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Charakteristické vlastnosti prvků jsou shrnuty v tabulce.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:7&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kameníček
| jméno = Jiří
| titul = Anorganická chemie
| vydavatel = Přírodovědecká fakulta Univerzit Palackého
| místo = Olomouc
| rok vydání = 2006
| isbn = 80-244-1290-X
}}&lt;/ref&gt;
{| class=&quot;wikitable&quot;
!Vlastnost
!Měď
!Stříbro
!Zlato
|-
|Atomové číslo
|29
|47
|79
|-
|Elektronová konfigurace
|[Ar]3d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;4s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|[Kr]4d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;5s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|[Xe]4f&lt;sup&gt;14&lt;/sup&gt;5d&lt;sup&gt;10&lt;/sup&gt;6s&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;
|-
|Elektronegativita
|1,9
|1,9
|2,4
|-
|Teplota tání (°C)
|1083
|961
|1064
|-
|Teplota varu (°C)
|2570
|2155
|2808
|-
|Hustota (20 °C) [g∙cm&lt;sup&gt;-3&lt;/sup&gt;]
|8,95
|10,49
|19,32
|}

== Reaktivita ==
Typickými oxidačními čísly ve vodných roztocích jsou Cu&lt;sup&gt;II&lt;/sup&gt;, Ag&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt; a Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt;.

Kovy 11. skupiny řadíme mezi ušlechtilé kovy. Ušlechtilost roste směrem od mědi ke zlatu (viz hodnota elektrochemického potenciálu v Tabulce 1), přičemž zlato je nejméně reaktivní a nejvíce odolné proti korozi. Měď i stříbro sice mohou oxidovat, ale v běžných podmínkách tvoří na povrchu pasivní vrstvy (měděnka u mědi, černý sulfid u stříbra), které chrání kov před další reakcí.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Reaktivita prvků klesá s rostoucím atomovým číslem. Za normální teploty žádný z těchto prvků nereaguje s vodíkem ani čistým suchým vzduchem. K reakci se suchým vzduchem dochází pouze u mědi při rozžhavení do červeného žáru. Se sírou reaguje měď a stříbro. Všechny tři prvky reagují s halogeny a také se rozpouští ve vodných roztocích kyanidů při současném dodáním kyslíku (přídavkem H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; nebo zaváděním vzduchu). Pokud jde o kyseliny, měď i stříbro se rozpouštějí v horké koncentrované H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; a v HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;, zatímco zlato se rozpouští pouze v lučavce královské (směs HCl a HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; v poměru 3:1) nebo v horké koncentrované H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SeO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Wickleder
| jméno = Mathias S.
| příjmení2 = Büchner
| jméno2 = Oliver
| příjmení3 = Wickleder
| jméno3 = Claudia
| titul = Au 2 (SeO 3 ) 2 (SeO 4 ): Synthesis and Characterization of a New Noncentrosymmetric Selenite−Selenate
| periodikum = Inorganic Chemistry
| datum vydání = 2004-09-01
| ročník = 43
| číslo = 19
| strany = 5860–5864
| issn = 0020-1669
| poznámka=DOI 10.1021/ic049270z
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/ic049270z
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Měď ==

=== Výskyt a výroba ===
Měď má 31 známých izotopů, z nichž pouze dva jsou stabilní.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Livechart - Table of Nuclides - Nuclear structure and decay data
| periodikum = www-nds.iaea.org
| url = https://www-nds.iaea.org/relnsd/vcharthtml/VChartHTML.html
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; Je to biogenní prvek, jehož nedostatek vyvolává anémii. V zemské kůře se měď vyskytuje v koncentraci 68 ppm. Vzácně ji můžeme nalézt v ryzí formě, například v oblasti Hořejšího jezera v USA. Nejčastěji se vyskytuje v podobě minerálů, zejména sulfidů, oxidů a uhličitanů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Celosvětově bylo v roce 2023 vyprodukováno 21,5 milionu tun mědi, z čehož třetina pochází z Jižní Ameriky. Mezi největší producenty mědi patří Chile, Peru, Čína a Spojené státy.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Venditti
| jméno = Bruno
| titul = Visualizing Copper Production by Country in 2023
| periodikum = Visual Capitalist
| url = https://www.visualcapitalist.com/visualizing-copper-production-by-country-in-2023/.
| datum vydání = 2024-05-10
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Výroba mědi začíná těžbou sulfidických rud s nízkou koncentrací mědi (0,5 % Cu). Aby bylo možné měď efektivně získat, musí být zpracována. Prvně je nadrcena na částice o velikosti přibližně 100 µm a v tomto stavu je koncentrována pěnovou flotací.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Schlesinger
| jméno = Mark E.
| příjmení2 = Sole
| jméno2 = Kathryn C.
| příjmení3 = Davenport
| jméno3 = William
| titul = Extractive metallurgy of copper
| vydání = Sixth edition
| vydavatel = Elsevier
| místo = Amsterdam
| počet stran = 1
| isbn = 978-0-12-821875-4
| isbn2 = 978-0-12-821903-4
}}&lt;/ref&gt;

Během flotace je ruda ošetřena kolektory, které jí dodají hydrofobní vlastnosti. Minerály mědi ulpívají na vzduchových bublinách a spolu s nimi stoupají k hladině, kde vytváří díky přidaným pěnidlům pěnu, která přetéká do sběrných nádrží.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Dalším krokem ve výrobě mědi je tavení získaného koncentrátu, které může probíhat různými procesy. Proces tavení se liší podle složení rudy a koncentrace mědi. Flash smelting (tavení ve vznosu)&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
 | titul = TechDico
 | url = https://cs.techdico.com/p%C5%99eklad/angli%C4%8Dtina-%C4%8De%C5%A1tina/flash+smelting.html
 | vydavatel = TermDico SAS
 | datum přístupu = 2025-02-03
 | formát = online
}}&lt;/ref&gt; je nejpoužívanější metodou, při níž je koncentrát spolu s křemenem a vzduchem obohaceným o kyslík vháněn do pece, kde dochází ke kontrolované oxidaci při 1250 °C. Během této reakce se část sulfidů železa přeměňuje na strusku, která zůstává plavat na hladině měděného lechu.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;
: 2 FeS + 3 O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 FeO + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;
: 2 FeO + SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → Fe&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SiO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;                          

Následuje proces konverze měděného lechu. Konvertování může probíhat dávkově nebo kontinuálně. Nejpoužívanější je Piece-Smithův dávkovací proces, při němž se v konvektoru k tavenině přidává křemen a vzduch obohacený o kyslík. Zbývající sulfidy železa jsou přeměněny na strusku, zatímco sulfid měďný oxiduje na oxid, který se následně redukuje na surovou („černou“) měď.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Vyrobený SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; se dále využívá k výrobě kyseliny sírové.

Surová měď se elektrolyticky čistí. Zpracovává se do podoby anod o tloušťce 4–5 cm a váze 300–400 kg. Takto připravená anoda se nechává spolu s katodou z čisté mědi elektrolyzovat v roztoku CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; s H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;. V průběhu elektrolýzy se anoda začne rozpouštět a uvolňovat Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; ionty, které se vylučují na katodě.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;
: Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; + 2 e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; → Cu

Při elektrolýze se nerozpouští zlato, prvky platinové skupiny a z větší části ani stříbro. Tyto prvky usedají na dno a jsou poté získávány jako vedlejší produkty.'''&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;'''

Podle International Copper Association je ročně recyklováno asi 8,7 milionů tun mědi. Do tohoto údaje se však počítá také odpad vznikající během výroby. Tento vedlejší produkt (struska, která obsahuje měď) se dále zpracovává.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Copper recycling
| url = https://internationalcopper.org/wp-content/uploads/2022/02/ICA-RecyclingBrief-202201-A4-R2.pdf
| vydavatel = International Copper association
| datum vydání = 2021
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Využití ===
Měď patří mezi nejdéle známé kovy. Historikové se domnívají, že počátky využití tohoto prvku sahají až do období kolem 7000 př. n. l., a to především na území Blízkého východu (Kypr) a Ameriky (Upper Penninsula – Michigan), kde se měď nacházela v elementární podobě.&lt;ref name=&quot;:2&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Radetzki
| jméno = Marian
| titul = Seven thousand years in the service of humanity—the history of copper, the red metal
| periodikum = Resources Policy
| datum vydání = 2009-12
| ročník = 34
| číslo = 4
| strany = 176–184
| poznámka=DOI 10.1016/j.resourpol.2009.03.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S030142070900021X
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Po staletí se měď používala převážně k dekorativním účelům, dokud nebyly náhodou objeveny rudy obsahující jak měď, tak i cín. Tavení těchto rud vedlo k přípravě bronzu, který umožnil výrazný pokrok a rozvoj tehdejších civilizací.&lt;ref name=&quot;:2&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:3&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Günter
| jméno = Joseph
| příjmení2 = Kundig
| jméno2 = Konrad, J. A.
| titul = Copper : its trade, manufacture, use, and environmental status
| vydavatel = ASM International
| místo = Ohio
| rok vydání = 1999
| isbn = 0-97170-656-3
}}&lt;/ref&gt;

Od starověkého Egypta dodnes se měď v různých podobách používá jako platidlo. Zpočátku byla používána v ryzí podobě, ale později byly zavedeny mince. Jejich složení se lišilo jak od období, tak od panovníka. Například římští císaři Tiberius a Augustus používali čisté měděné mince&lt;ref&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Carter
 | jméno = G. F.
 | příjmení2 = Buttrey
 | jméno2 = T. V.
 | titul = Chemical compositions of copper-based Roman coins, II: Augustus and Tiberius
 | periodikum = Museum
 | rok = 1977
}}&lt;/ref&gt; a mince ze slitin používali například Julius Caesar (slitina Cu a Zn) a císař Octavianus (slitina Cu, Pb a Sn).&lt;ref&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Carter
 | jméno = G. F.
 | příjmení2 = Buttrey
 | jméno2 = T. V.
 | titul = Chemical compositions of copper-based Roman coins, II: Augustus and Tiberius
 | periodikum = Museum Notes (American Numismatic Society)
 | rok = 1977
 | ročník = 22
 | strany = 49–65
}}&lt;/ref&gt; Měď používáme jako platidlo i v dnešní době. Vnější část 2€ mince je vytvořená ze slitiny Cu a Ni a centy jsou poměděné.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Bank
| jméno = European Central
| titul = Common sides
| periodikum = European Central Bank
| url = https://www.ecb.europa.eu/euro/coins/common/html/index.en.html
| datum vydání = 2021-11-25
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; 

K masivnímu rozvoji těžby a využívání mědi došlo až s nástupem průmyslové revoluce. V dnešní době je měď jeden z nejvíce využívaných kovů.&lt;ref name=&quot;:2&quot; /&gt;

Měď a její slitiny nachází své uplatnění i ve stavebnictví, od na první pohled rozeznatelných střech až po základy. Měď se využívá jako střešní krytina. Díky skvělé vodivosti tepla a elektrického proudu nalezneme její využití při výrobě kotlů a vodovodním potrubí. Největší využití ale zastává jako vodič elektřiny v rozvodech budov a domácností.&lt;ref name=&quot;:3&quot; /&gt; 

Až 70 % mědi se používá na výrobu drátů. Měď je hned po stříbru nejlepší vodič (její elektrický odpor je 1,59 µΩ∙cm při 20 °C), a proto její největší využití nalezneme právě ve výrobě vodičů, spínačů a kontaktů. Měděný drát se používá také v zapalovací cívce motorů, v generátorech, bateriích a v telekomunikaci. Už první telefonní drát použitý A. G. Bellem byl měděný.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:3&quot; /&gt;

Měď je také důležitá v automobilovém průmyslu. Na výrobu jednoho auta je potřeba několik desítek kilogramů mědi, u elektromobilů až čtyřikrát více.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Applications: Electric Vehicles
| periodikum = copper.org
| vydavatel = Copper Development Association Inc.
| url = https://copper.org/environment/sustainable-energy/electric-vehicles/.
| datum přístupu = 2025-02-09
}}&lt;/ref&gt;

Měď je známá svými antimikrobiálními vlastnostmi a již ve starověkém Egyptě se používala k uchovávání vody a potravin. Dnes se využívá v úpravnách vody, v některých nemocnicích i ve veřejných prostorech. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (Enviromental Protection Agency - EPA) ji uznala jako první kovový antimikrobiální materiál.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Vincent
| jméno = Marin
| příjmení2 = Hartemann
| jméno2 = Philippe
| příjmení3 = Engels-Deutsch
| jméno3 = Marc
| titul = Antimicrobial applications of copper
| periodikum = International Journal of Hygiene and Environmental Health
| datum vydání = 2016-10
| ročník = 219
| číslo = 7
| strany = 585–591
| poznámka=DOI 10.1016/j.ijheh.2016.06.003
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1438463916300669
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

V zemědělství se měď využívá pro své antibakteriální a fungicidní účinky. Jako první byla v roce 1885 objevena směs Bordeaux, která byla účinná proti plísním. Přípravky obsahující měď jsou ale při vyšších koncentracích fytotoxické a při nadměrném používání se měď hromadí v půdě, což poškozuje plodiny. Proto jsou antimikrobiální prostředky s měděnými sloučeninami v některých státech omezeny, přesto jsou stále populární.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Lamichhane
| jméno = Jay Ram
| příjmení2 = Osdaghi
| jméno2 = Ebrahim
| příjmení3 = Behlau
| jméno3 = Franklin
| titul = Thirteen decades of antimicrobial copper compounds applied in agriculture. A review
| periodikum = Agronomy for Sustainable Development
| datum vydání = 2018-06
| ročník = 38
| číslo = 3
| issn = 1774-0746
| poznámka=DOI 10.1007/s13593-018-0503-9
| jazyk = en
| url = http://link.springer.com/10.1007/s13593-018-0503-9
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Minerály ===

==== Chalkopyrit CuFeS&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; ====
Chalkopyrit je sulfid měďnato-železnatý (CuFeS&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jedná se o tetragonální minerál mosazné barvy s rozličnými náběhovými barvami. Je to nejpoužívanější zdroj pro výrobu mědi. Při zvětrávání oxiduje a tvoří sekundární minerály, např. chalkocit, malachit a azurit.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Chalcopyrite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-955.html#autoanchor19.
| datum přístupu = 2025-02-02
}}&lt;/ref&gt;

Chalkopyrit tvoří přibližně 50 % všech měděných minerálů a je rozšířen po celém světě. Ve větší míře ho můžeme naleznout například v USA, Německu, Chile, Mongolsku a Japonsku, v České republice poté v Příbrami nebo v Borovci u Štěpánova.&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Mineralogie pro školy : Chalkopyrit
| url = https://web.natur.cuni.cz/ugmnz/mineral/mineral/chalkopyrit.html.
| vydavatel = Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
| místo = Praha
| datum přístupu = 2025-02-02
}}&lt;/ref&gt;

==== Chalkocit Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S ====
Minerál chalkocit (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S), je sulfidický minerál černo-šedé kovové barvy. Obsahuje až 80 % mědi. Vyskytuje se v blízkosti ložisek sulfidů mědi, například v Namibii, v Česku u obce Horní Kalná.&lt;ref name=&quot;:10&quot;&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Losos
| jméno2 = Zdeněk
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: Sulfidy
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_4_sulfid/kap_7_4_sulfidy.htm#7.4.4.5.
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt; 

==== Azurit a malachit ====
Modrý azurit (Cu&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;[(OH)CO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;]&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a zelený malachit (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) jsou zásadité uhličitany. Využívají se jako šperkové kameny a historicky také jako pigmenty. Jedná se o produkty zvětrávání chalkopyritu, a proto je nalezneme poblíž ložisek tohoto minerálu.&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Losos
| jméno2 = Zdeněk
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: Karbonáty
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_7_karbon/kap_7_7_karbonaty.htm#7.7.4.1.
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Mineralogie pro školy: Malachit a azurit
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_7_karbon/kap_7_7_karbonaty.htm#7.7.4.1..
| datum přístupu = 2025-02-04
}}&lt;/ref&gt;

&lt;gallery&gt;
Chalcopyrite-199453.jpg|Chalkopyrit
Chalcocite-139819.jpg|Chalkocit
Azurite-Malachite-fc10f.jpg|Azurit a malachit
&lt;/gallery&gt;

=== Sloučeniny ===
Měď vytváří sloučeniny v oxidačním stavu 0 až +IV. Běžně se vyskytují oxidační stavy +I a +II. Sloučeniny s vyšším oxidačním číslem jsou vzácné. Příkladem sloučeniny s mědí v oxidačním stavu +III je K&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;[CuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]. Oxidační stupeň +IV se vyskytuje například u aniontu [CuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt; nebo u oxidu CuO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:4&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Housecroft
| jméno = Catherine
| příjmení2 = Sharpe
| jméno2 = Alan G.
| titul = Inorganic Chemistry
| vydání = 5. Auflage
| vydavatel = Pearson Education, Limited
| místo = Harlow
| počet stran = 1
| isbn = 978-1-292-13414-7
| isbn2 = 
}}&lt;/ref&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +I ====
Známe '''chloridy, bromidy a jodidy měďné'''. Tyto halidy jsou bílé, ve vodě nerozpustné látky. Připravují se redukcí měďnatých solí oxidem siřičitým v roztoku halogenidových iontů.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;
: CuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O → CuCl + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + 2 HCl

'''Chlorid měďný (CuCl)''' nachází široké uplatnění v organické syntéze. Používá se při přípravě organoměďných sloučenin, které jsou důležité v reakcích, jako je Sandmeyerova reakce nebo Meerweinova cyklizace. Mimo organickou chemii se CuCl využívá také v zemědělství. Slouží jako prekurzor pro chlorid-oxid měďnatý, používaný jako fungicid.&lt;ref name=&quot;:5&quot;&gt;{{Citace monografie
| titul = Handbook of reagents for organic synthesis: Catalyst components for coupling reactions
| editoři = Gary A. Molander
| vydavatel = Wiley
| místo = Chichester, West Sussex, UK ; New York
| rok vydání = 2008
| počet stran = 
| strany = 243-263
| isbn = 978-0-470-51811-3
| isbn2 = 
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Cuprous chloride
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/62652
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Sandmeyer.jpg|žádné|náhled|347x347pixelů|Sandmayerova reakce]]
'''Jodid (CuI) a kyanid (CuCN) měďný''' jsou ve vodě nerozpustné polymorfní látky, které se připravují redukcí měďnaté soli jodidem draselným. Kyanid měďný se využívá při galvanickém pokovování různých kovů a slitin. Umožňuje nanesení rovnoměrné vrstvy, která může být využita jako podklad pro nanesení vrstvy jiného kovu. Nevýhoda této metody je toxicita kyanidů.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Horner
| jméno = Jack
| titul = Cyanide copper plating
| periodikum = Plating and Surface Finishing
| datum vydání = 2003
}}&lt;/ref&gt;

Další ve vodě nerozpustnou sloučeninou je '''oxid měďný (Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O)'''. Tuto červenou sloučeninu nalezneme v přírodě jako minerál kuprit.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14829
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt; Má silné antibakteriální, biocidní a fungicidní vlastnosti, proto se oxid měďný se používá například jako barva dna lodí. Dále se také využívá v solárních článcích (PSC) a při výrobě inkoustu.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Kudhur
| jméno = Azzam Y.
| příjmení2 = Salim
| jméno2 = Evan T.
| příjmení3 = Kara
| jméno3 = Ilker
| titul = Applications of Cu₂O Nanoparticles Prepared via Various Techniques: A Review Paper
| periodikum = International Journal of Nanoelectronics and Materials
| ročník = 15
| strany = 131–137
| příjmení4 = Mahdi
| jméno4 = Rana O.
| příjmení5 = Alsultany
| jméno5 = Forat H.
| rok = 2022
}}&lt;/ref&gt; 

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +II ====
Na rozdíl od sloučenin s oxidačním číslem +I známe '''fluoridy, chloridy a bromidy měďnaté.''' Bezvodý '''fluorid měďný (CuI&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' má bílou barvu, ale ve vodném roztoku tvoří modře zbarvené dihydráty. Dihydráty fluoridu jsou na rozdíl od zbývajících dvou halogenů měďnatých špatně rozpustné ve vodě.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Bezvodé halogenidy se připravují přímou syntézou z prvků, hydráty pak rozpouštěním oxidu nebo hydroxidu měďnatého v příslušné halogenovodíkové kyselině.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

'''Chlorid měďnatý (CuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' je žlutá až hnědá sloučenina, která vlhkostí přechází na zelený dihydrát. V organické chemii se využívá například pro chloraci aromatických sloučenin nebo jako katalyzátor v řadě syntéz.&lt;ref name=&quot;:5&quot; /&gt;

Černý '''oxid měďnatý (CuO)''' se využívá jako pigment v keramice. Zahříváním mědi na vzduchu vzniká jednak CuO, ale i Cu&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O. Vhodnější metodou přípravy je proto tepelný rozklad dusičnanu nebo uhličitanu měďnatého.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14829
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;
: 2 Cu(NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 CuO + 4 NO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;

Dalším způsobem přípravy oxidu je tepelná dehydratace '''hydroxidu měďnatého (Cu(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)'''. Tato látka má charakteristickou modrou barvu a vzniká srážením hydroxidových iontů v roztoku obsahujícího kationty Cu&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt;. Hydroxid měďnatý je prakticky nerozpustný ve vodě, avšak má amfoterní povahu a reaguje jak s kyselinami, tak s koncentrovanými zásadami, čímž vznikají příslušné komplexy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Cudennec
| jméno = Yannick
| příjmení2 = Lecerf
| jméno2 = André
| titul = The transformation of Cu(OH)2 into CuO, revisited
| periodikum = Solid State Sciences
| datum vydání = 2003-11
| ročník = 5
| číslo = 11-12
| strany = 1471–1474
| poznámka=DOI 10.1016/j.solidstatesciences.2003.09.009
| jazyk = en
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1293255803002140
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Copper sulfate.jpg|náhled|269x269pixelů|Krystaly modré skalice]]
'''Síran měďnatý (CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)''' se vyskytuje v podobě bílých rombických krystalů nebo prášku. Snadno se hydratuje. Nejznámější hydrát je modrý a je známý pod názvem modrá skalice. Přirozeně se vyskytuje jako minerál chalkantit. Modrá skalice má široké využití. Používá se například jako fungicid, algicid nebo k ochraně dřeva. Může se také přidávat do krmiv jako zdroj mědi nebo využívat při výrobě dalších měďnatých sloučenin.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Copper sulfate pentahydrate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24463
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-00-07
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Cupric Sulfate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24462
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-07
}}&lt;/ref&gt;

Síran měďnatý se připravuje reakcí mědi s kyselinou sírovou.
: Cu + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; → CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Měď není schopna vytěsnit vodík z kyseliny, a proto první vzniká oxid měďnatý, který pak dále reaguje s kyselinou.
: Cu + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; → CuO + SO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O
: CuO + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4:&lt;/sub&gt; → CuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Měďnaté komplexy mají elektronovou konfiguraci d&lt;sup&gt;9&lt;/sup&gt; s jedním nepárovým elektronem v e&lt;sub&gt;g&lt;/sub&gt; orbitalech (d&lt;sub&gt;z2&lt;/sub&gt; a d&lt;sub&gt;x2-y2&lt;/sub&gt;), u kterých pozorujeme Jahnův-Tellerův efekt. To znamená, že pokud má komplex degenerovaný elektronový stav, dojde k deformacím sloučenin. Nejčastěji dochází k prodlužování dvou protilehlých vazeb. Výjimečně může dojít i ke kompresi, která je však u měďnatých komplexů velmi vzácná.  K tomuto efektu nedochází u všech měďnatých komplexů. Nejvýrazněji se projevuje u komplexů s koordinačním číslem 6 a v tetraedrické geometrii komplexů s koordinačním číslem 4.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Halcrow
| jméno = Malcolm A.
| titul = Jahn–Teller distortions in transition metal compounds, and their importance in functional molecular and inorganic materials
| periodikum = Chemical Society Reviews
| datum vydání = 2013-01-28
| ročník = 42
| číslo = 4
| strany = 1784–1795
| issn = 1460-4744
| poznámka=DOI 10.1039/C2CS35253B
| jazyk = en
| url = https://pubs.rsc.org/en/content/articlelanding/2013/cs/c2cs35253b
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

=== Vliv na živé organismy ===
Měď je esenciální biogenní prvek, který nalezneme především v játrech, ledvinách a mozku. Podílí se na řadě klíčových enzymatických procesů, například na buněčném dýchání. Důležitou roli hraje také při tvorbě neurotransmiterů v nervové tkáni a produkci červených krvinek.&lt;ref name=&quot;:6&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Patel
| jméno = Roshni
| příjmení2 = Aschner
| jméno2 = Michael
| titul = Commonalities between Copper Neurotoxicity and Alzheimer’s Disease
| periodikum = Toxics
| datum vydání = 2021-01-07
| ročník = 9
| číslo = 1
| strany = 4
| issn = 2305-6304
| pmid = 33430181
| poznámka=DOI 10.3390/toxics9010004
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/2305-6304/9/1/4
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Měď může být pro lidský organismus i toxická. Poruchy procesů závislých na mědi mohou vést k poškození jater i nervového systému. Některé výzkumy naznačují, že právě i měď přispívá ke vzniku Alzheimerovy choroby.&lt;ref name=&quot;:6&quot; /&gt;

Nejznámějším genetickým onemocněním spojeným s metabolismem mědi je Wilsonova choroba, při níž tělo nedokáže měď účinně vylučovat, a ta se následně hromadí zejména v játrech a dalších orgánech. Vzácnějším onemocněním je Menkesova choroba, která je způsobena poruchou transportu mědi v těle. Projevuje se mimo jiné alopécií, zpomaleným růstem a opožděným vývojem dítěte.&lt;ref name=&quot;:6&quot; /&gt;

Měď má význam i mimo lidský organismus. Například u některých bezobratlých živočichů, jako jsou měkkýši a vybrané druhy členovců (např. krabi), tvoří centrální atom respiračního proteinu zvaného hemocyanin, který zajišťuje přenos kyslíku.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Také pro rostliny je měď nezbytným stopovým prvkem. Účastní se fotosyntézy, dýchání, tvorby buněčných stěn i obranných reakcí proti oxidačnímu stresu. Vyskytuje se jako součást různých enzymů, přičemž její hladina musí být pečlivě regulována. Nedostatek mědi u rostlin se projevuje zakrněním, deformacemi listů a sníženou plodností. Naopak její nadbytek je toxický. Poškozuje buněčné struktury, omezuje růst, tlumí fotosyntézu, redukuje příjem živin a celkově způsobuje oxidační stres.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Mir
| jméno = Anayat Rasool
| příjmení2 = Pichtel
| jméno2 = John
| příjmení3 = Hayat
| jméno3 = Shamsul
| titul = Copper: uptake, toxicity and tolerance in plants and management of Cu-contaminated soil
| periodikum = BioMetals
| datum vydání = 2021-08
| ročník = 34
| číslo = 4
| strany = 737–759
| issn = 0966-0844
| poznámka=DOI 10.1007/s10534-021-00306-z
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/10.1007/s10534-021-00306-z
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

== Stříbro ==

=== Výskyt a výroba ===
Stříbro se v zemské kůře nachází v koncentraci 0,08 ppm, a to primárně ve formě sulfidických rud. Nalezneme jej i v kombinaci s jinými prvky, například s olovem, antimonem a mědí.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Mindat.org
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/element/silver
| datum přístupu = 2025-02-09
}}&lt;/ref&gt; Kolem rud můžeme najít i stříbro v ryzí podobě nebo jako chlorid stříbrný.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

Stříbro získáváme recyklací a těžbou rud. V roce 2023 se celkově vytěžilo 26 kilotun stříbra. Skoro čtvrtina (6,2 kt) byla vyprodukována v Mexiku. Mezi další producenty patří Čína, Peru, Chile, Bolívie a Polsko. Jen třetina stříbrných dolů je primárně zaměřena na těžbu stříbra. Ve zbývajících dolech se stříbro získává jako vedlejší produkt při těžbě jiných kovů jako je zinek, olovo, měď a zlato.&lt;ref name=&quot;:8&quot;&gt;{{Citace monografie
| jméno = Metals focus team
| titul = World Silver Survey 2024
| url = https://silverinstitute.opt-wp.cloud.bosslogics.com/wp-content/uploads/2024/07/World-Silver-Survey-2024.pdf
| vydavatel = The Silver Institute
| rok vydání = 2024
| isbn = 978-1-7394228-3-7
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro nacházíme například v anodových kalech při produkci mědi. Tyto kaly se dále zpracovávají a mohou kromě stříbra obsahovat i zlato, selen, tellur a také měď. Existuje mnoho komerčně využívaných metod, kterými můžeme stříbro oddělit od těchto prvků. Pro zvýšení výtěžnosti se obvykle využívá kombinace pyrometalurgických a hydrometalurgických procesů.&lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

Pyrometalurgické procesy jsou založené na odstranění co největšího množství příměsí pomocí pražení, redukčního tavení a oxidační rafinace. Při pražení kalů s H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; nebo kyslíkem dochází k odpaření selenu. Poté se produkt podrobuje redukčnímu tavení s těžkými oleji nebo koksovým dehtem a aditivy (PbO). Toto tavení oddělí většinu nečistot do strusky. Zůstává slitina olova, stříbra a zlata. Oxidační rafinace vede k získání slitiny obsahující asi 80 % zlata a stříbra. Závěrečnou elektrolýzou z dusičnanového roztoku se odděluje stříbro od zlata. Stříbro se usazuje na katodě a zlato padá na dno, kde vytváří anodový kal. &lt;ref name=&quot;:9&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Chen
| jméno = Ailiang
| příjmení2 = Peng
| jméno2 = Zhiwei
| příjmení3 = Hwang
| jméno3 = Jiann-Yang
| titul = Recovery of Silver and Gold from Copper Anode Slimes
| periodikum = JOM
| datum vydání = 2015-02-01
| ročník = 67
| číslo = 2
| strany = 493–502
| issn = 1543-1851
| poznámka=DOI 10.1007/s11837-014-1114-9
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s11837-014-1114-9
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt; &lt;ref name=&quot;:1&quot; /&gt;

U hydrometalurgického procesu se využívají různé vodné roztoky k extrakci kovů z anodových kalů. Používá se například horká kyselina sírová s oxidačními činidly, kyselina dusičná nebo alkalické sloučeniny (hydroxid sodný, amoniak). Historicky byl využíván kyanidový proces:&lt;ref name=&quot;:9&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:7&quot; /&gt;
: Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S + 4 CN&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + 2 O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; → 2 [Ag(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;
: 2 [Ag(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + Zn → 2 Ag + [Zn(CN)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;

=== Využití ===
Stříbro se využívá v mincovnictví, šperkařství a jako investice. Tradičně se z něj razily mince, dnes se používá hlavně pro pamětní a sběratelské emise. Ve šperkařství je ceněné pro svůj lesk a tvárnost, přičemž roste obliba moderních designů a pozlaceného stříbra. Jako investiční kov se kupuje ve formě slitků a mincí, které slouží jako uchovatel hodnoty, a v některých kulturách se stříbro daruje při významných událostech.&lt;ref name=&quot;:8&quot; /&gt;

V medicíně se stříbro využívá již od starověku. Již Řekové a Římané znali jeho antimikrobiální vlastnosti a během staletí se jeho užívání významně rozšířilo. Od 19. století se stříbro používalo k léčbě ran a infekcí, včetně kapavky nebo syfilis. Ve 20. století se rozšířila aplikace na léčbu popálenin nebo jako součást žvýkaček k odvyknutí koření. V současnosti se stříbro stále využívá v medicíně, například v dentální péči, v chirurgických nástrojích a obvazech proti infekcím.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Medici
| jméno = Serenella
| příjmení2 = Peana
| jméno2 = Massimiliano
| příjmení3 = Nurchi
| jméno3 = Valeria M.
| titul = Medical Uses of Silver: History, Myths, and Scientific Evidence
| periodikum = Journal of Medicinal Chemistry
| datum vydání = 2019-07-11
| ročník = 62
| číslo = 13
| strany = 5923–5943
| issn = 0022-2623
| poznámka=DOI 10.1021/acs.jmedchem.8b01439
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/acs.jmedchem.8b01439
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro se také využívá v elektronice díky své vynikající vodivosti a stabilitě. Stříbrné vodivé inkousty se používají k výrobě RFID štítků, obvodů a senzorů. Stříbro nalezneme v automobilech, mobilních telefonech a další elektronice. Stále častěji se uplatňuje i v OLED displejích nebo ohybných obrazovkách.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = R
| jméno = Venkata Krishna Rao
| příjmení2 = K
| jméno2 = Venkata Abhinav
| příjmení3 = S
| jméno3 = Karthik P.
| titul = Conductive silver inks and their applications in printed and flexible electronics
| periodikum = RSC Advances
| datum vydání = 2015-09-14
| ročník = 5
| číslo = 95
| strany = 77760–77790
| issn = 2046-2069
| poznámka=DOI 10.1039/C5RA12013F
| jazyk = en
| url = https://pubs.rsc.org/en/content/articlelanding/2015/ra/c5ra12013f
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro nalézá své uplatnění rovněž v oblasti produkce obnovitelné energie. Nalezneme ho v procesech výroby jaderné a solární energie. V solární energetice je klíčovým materiálem při výrobě solárních panelů, kde se využívá jako vodivý prvek v krystalických a tenkovrstvých fotovoltaických článcích. Vodivá pasta používaná při jejich výrobě obsahuje 75–95 % stříbra.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Ionkin
| jméno = Alex S.
| příjmení2 = Fish
| jméno2 = Brian M.
| příjmení3 = Li
| jméno3 = Zhigang Rick
| titul = Screen-Printable Silver Pastes with Metallic Nano-Zinc and Nano-Zinc Alloys for Crystalline Silicon Photovoltaic Cells
| periodikum = ACS Applied Materials &amp; Interfaces
| datum vydání = 2011-02-23
| ročník = 3
| číslo = 2
| strany = 606–611
| issn = 1944-8244
| poznámka=DOI 10.1021/am1011996
| jazyk = en
| url = https://pubs.acs.org/doi/10.1021/am1011996
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Stříbro se také využívá v jaderné energetice. Slitina Ag-In-Cd (stříbro-indium-kadmium) se využívá k výrobě regulačních tyčí. Tato slitina obsahuje asi 80 % stříbra a používá se v tlakovodním reaktoru (PWR).&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
 | titul = CONTROL ASSEMBLY TECHNOLOGY REPORT
 | vydavatel = Advanced Nuclear Technology International
 | místo = Mölnlycke, Švédsko
 | datum vydání = 2014-06
 | url = https://www.antinternational.com/docs/samples/FM/11/CATH_FMTR3_sample1.pdf
 | datum přístupu = 2025-05-23
 | strany = 3-1 až 3-5
 | formát = PDF
}}&lt;/ref&gt;

=== Minerály ===

==== Akantit a argentit ====
Akantit a argenit jsou nejvýznamnější modifikace sulfidů stříbra (Ag₂S) s šedočerným až černým vzhledem. Při teplotách pod 179 °C se argentit kubickou strukturou přeměňuje na akantit s monoklinickou strukturou. Vyskytuje se v okolí hydrotermálních žil. V Česku jsou jeho naleziště v Příbrami nebo v Jáchymově. Je to rozšířený minerál, který nalezneme například v Německu, Norsku, Spojených státech, Francii a Číně.&lt;ref name=&quot;:10&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Acanthite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-10.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Argentite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-326.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;

==== Pyrargyrit Ag&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;SbS&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; ====
Pyrargyrit (Ag&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;SbS&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), je další důležitý minerál. Spolu s akantitem se využíval jako zdroj stříbra. Tvoří jej průsvitné temně červené až šedé krystaly, které mohou na světle tmavnout. Je to častý minerál nacházející se v hydrotermálních stříbrných ložiscích.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Pyrargyrite
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/min-3313.html
| datum přístupu = 2025-02-13
}}&lt;/ref&gt;

=== Sloučeniny ===
Pro stříbro je nejdůležitější a nejstabilnější stav +I. Může se však vyskytovat i v oxidačních stavech +II a +III. Oxidační stav +III se vyskytuje například v komplexu K[AgF&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;].&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +I ====
Stříbro v oxidačním stavu +1 tvoří všechny čtyři halogenidy. Tyto sloučeniny jsou fotocitlivé, čehož se využívá v klasické fotografii.

Fotografický film je pokryt emulzí halogenidu (nejčastěji bromidu) rozptýlenou v želatině. Působením světla halogenid uvolňuje elektrony, které redukují Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; na atomární stříbro. Tím se vytvoří „latentní obraz“.
: X&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; + hv → X + e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;
: Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; + e&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; → Ag

Následuje vyvolání, kde se zvýrazní pouze místa s atomy stříbra (ozářené části) a vytvoří se tak okem viditelný negativ. Aby nedošlo k poškození výsledného obrazu, thiosíranem sodným se odstraní neozářený halogenid. Pozitiv pak získáme osvětlením negativu a opakováním procesu na fotopapíře. Při tvorbě barevných fotografií se místo stříbra využívají barviva, která vznikají z prekurzorů ve vyvíjející látce. Rozdíl je také ve filmu, který je pokryt různými vrstvami emulze citlivými na určité barvy.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Tan
| jméno = Yen T.
| titul = Silver Halides in Photography
| periodikum = MRS Bulletin
| datum vydání = 1989-05-01
| ročník = 14
| číslo = 5
| strany = 13–16
| issn = 1938-1425
| poznámka=DOI 10.1557/S0883769400062862
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1557/S0883769400062862
| datum přístupu = 2025-05-23
}}&lt;/ref&gt;

Až na žlutohnědý '''fluorid stříbrný (AgF)''' jsou všechny ostatní halogenidy světlé barvy a málo rozpustné ve vodě. Halogenidy stříbrné jsou však rozpustné v amoniaku. Bílý '''chlorid (AgCl)''', nažloutlý '''bromid (AgBr)''' a žlutý '''jodid (AgI)''' lze připravit přímou syntézou z prvků nebo reakcí dusičnanu stříbrného s příslušným halogenidem: 

AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; (aq) + X⁻ (aq) → AgX (s) + NO₃⁻ (aq)Reakce dusičnanu stříbrného s halogenidem se využívá v argentometrii. Jedná se o analytickou metodu sloužící k přesnému stanovení halogenidů a dalších iontů pomocí titrace. V Mohrově metodě se jako indikátor používá chroman sodný, který v blízkosti bodu ekvivalence vytváří s ionty stříbra červenohnědý Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CrO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;.

: Cl⁻ + Ag⁺ → AgCl↓  
: 2 Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; + CrO{{su|b=4|p=2-}} → Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;CrO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;↓

Další často používanou metodou je Volhardova metoda. Při ní dochází k nepřímému stanovení halogenidů. Nejprve se přidá známé množství dusičnanu stříbrného, čímž vznikne stříbrný halogenid. Následně se nadbytek AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; titruje thiokyanátovými ionty (SCN⁻). Jako indikátor slouží železité ionty (Fe&lt;sup&gt;3+&lt;/sup&gt;), které se zbarví do červena.

Fajansova metoda zase pracuje s adsorpčními indikátory, které mění barvu při navázání na povrch vznikající sraženiny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Skoog
| jméno = Douglas A.
| příjmení2 = West
| jméno2 = Donald Markham
| příjmení3 = Holler
| jméno3 = F. James
| titul = Fundamentals of analytical chemistry
| vydání = Tenth edition
| vydavatel = Cengage
| místo = Australia Brazil
| počet stran = 933
| isbn = 978-0-357-45039-0
| isbn2 = 978-0-357-45041-3
}}&lt;/ref&gt;

&lt;gallery&gt;
Halogenidy stříbrné.jpg|Halogenidy stříbrné
Argentometric titration.jpg|Argentometrická titrace
&lt;/gallery&gt;

'''Dusičnan stříbrný (AgNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' je bezbarvá nebo bílá krystalická látka, která je, stejně jako stříbrné halogenidy, fotocitlivá a na světle černá. Připravuje se rozpouštěním stříbra ve zředěné kyselině dusičné. Využívá se jako prekurzor pro výrobu dalších sloučenin. Kromě výroby fotografických materiálů a využití v analytické chemii se uplatňuje také při výrobě zrcadel nebo v medicíně.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver Nitrate
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Silver-Nitrate
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-03-09
}}&lt;/ref&gt;

Tmavě hnědý '''oxid stříbrný (Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O)''' se připravuje reakcí dusičnanu stříbrného s hydroxidem. Existuje množství další fyzikálních a chemických metod přípravy jako redukce dusičnanu organickými kyselinami. Lze jej syntetizovat i ekologicky, pomocí léčivých rostlin nebo mikroorganismů. Využívá se jako katoda ve stříbro-zinkových bateriích, katalyzátor a stejně jako další stříbrné sloučeniny je slibným kandidátem pro léčbu infekcí.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Gudkov
| jméno = Sergey V.
| příjmení2 = Serov
| jméno2 = Dmitriy A.
| příjmení3 = Astashev
| jméno3 = Maxim E.
| titul = Ag2O Nanoparticles as a Candidate for Antimicrobial Compounds of the New Generation
| periodikum = Pharmaceuticals
| datum vydání = 2022-08-05
| ročník = 15
| číslo = 8
| strany = 968
| issn = 1424-8247
| pmid = 36015116
| poznámka=DOI 10.3390/ph15080968
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/1424-8247/15/8/968
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver Oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/Silver-Oxide
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Battery {{!}} Composition, Types, &amp; Uses {{!}} Britannica
| periodikum = www.britannica.com
| url = https://www.britannica.com/technology/battery-electronics
| datum vydání = 2025-05-16
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-03-09
}}&lt;/ref&gt;

'''Sulfid stříbrný (Ag&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S)''' je černá nerozpustná sloučenina a jediný přirozeně se vyskytující sulfid stříbra, známý jako minerál akantit. Právě tato sloučenina se tvoří na povrchu stříbrných předmětů reakcí s atmosférickým sirovodíkem. Lze jej také připravit přímou reakcí stříbra se sírou.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +II ====
Sloučeniny stříbra v oxidačním stavu +II jsou vzácné a typicky je nacházíme jako fluoridy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Grochala
| jméno = Wojciech
| titul = Greedy Ag(II) oxidizer: Can any inorganic ligand except fluoride endure its presence in ionic solids?
| periodikum = Journal of Fluorine Chemistry
| datum vydání = 2008-02-01
| ročník = 129
| číslo = 2
| strany = 82–90
| issn = 0022-1139
| poznámka=DOI 10.1016/j.jfluchem.2007.09.001
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0022113907002813
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''Fluorid stříbrnatý (AgF&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;)''' je hnědá feromagnetická sloučenina, kterou lze připravit reakcí stříbra s fluorem při zvýšené teplotě. Je velmi reaktivní. V přítomnosti vody se okamžitě rozkládá. Je to silné oxidační činidlo, které dokáže oxidovat téměř všechny oxidy a chloridy. (54) AgF&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; je také využíván jako fluorační činidlo v organické chemii, kde reaguje s řadou uhlovodíků například i trifluormethansulfonovou kyselinou (TFMS).&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Grzybowska
| jméno = Dorota
| příjmení2 = Malinowski
| jméno2 = Przemysław
| příjmení3 = Mazej
| jméno3 = Zoran
| titul = Probing the Reactivity of the Potent AgF2 Oxidizer. Part 1: Organic Compounds
| periodikum = Collection of Czechoslovak Chemical Communications
| datum vydání = 2008
| ročník = 73
| číslo = 12
| strany = 1729–1746
| issn = 0010-0765
| poznámka=DOI 10.1135/cccc20081729
| jazyk = en
| url = http://cccc.uochb.cas.cz/73/12/1729/
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''AgO''' je využívána ve stříbro-zinkových bateriích. Její zápis naznačuje oxidační číslo +II, ale není tomu tak. Analýza ukázala, že tato sloučenina obsahuje stříbro ve stavu I a III.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = PubChem
| titul = Silver(II) oxide
| periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov
| url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/92152
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-14
}}&lt;/ref&gt;

Komplexní sloučeniny stříbra v oxidačním stavu +II jsou paramagnetické a obvykle mají čtvercovou strukturu. Tento typ sloučenin lze připravit z roztoku stříbrných solí pomocí silného oxidačního činidla. Příkladem těchto komplexů je [Ag(py)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt;. Další skupinou komplexů stříbra je skupina s oktaedrickou geometrií. Jsou to Ag&lt;sup&gt;II&lt;/sup&gt;M&lt;sup&gt;IV&lt;/sup&gt;F&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt; komplexy, kde centrální kov M může být Pt, Pd, Ti, Rh, Sn nebo Pb.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

=== Vliv na organismy ===
Stříbro je známé svými antibakteriálními vlastnostmi. Stříbrné ionty (Ag&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt;) mohou reagovat s bázemi DNA (guanin a adenin). Vliv mají i na bílkoviny obsahující thiolové skupiny. Ty jsou důležité pro řadu enzymů, které se účastní buněčného dýchání. Kromě toho stříbrné ionty narušují i strukturu buněčné membrány, která se stává propustnější. Například u Escherichia coli byly pozorovány změny tvaru buňky a oddělení membrány od buněčné stěny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Barras
| jméno = Frédéric
| příjmení2 = Aussel
| jméno2 = Laurent
| příjmení3 = Ezraty
| jméno3 = Benjamin
| titul = Silver and Antibiotic, New Facts to an Old Story
| periodikum = Antibiotics
| datum vydání = 2018-08-22
| ročník = 7
| číslo = 3
| strany = 79
| issn = 2079-6382
| pmid = 30135366
| poznámka=DOI 10.3390/antibiotics7030079
| jazyk = en
| url = https://www.mdpi.com/2079-6382/7/3/79
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

== Zlato ==

=== Výskyt a výroba ===
Tento drahý kov je asi dvacetkrát vzácnější než předchozí mincovní kov, stříbro. Můžeme ho nalézt ryzí, ale častěji se nachází ve sloučeninách telluru nebo s příměsí stříbra Jeho primární ložiska vznikala hydrotermálními procesy, často jej také nacházíme vázané na křemenné žíly. Díky své odolnosti zlato zůstává i po zvětrání horniny a dostává se tak do říčních náplavů.&lt;ref name=&quot;:11&quot;&gt;{{Citace monografie
| titul = Mindat.org
| periodikum = www.mindat.org
| url = https://www.mindat.org/element/gold
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

V Česku se zlato těžilo v Jílovém u Prahy, Kašperských Horách nebo Zlatých Horách, kde těžba skončila kolem roku 1990. Na Slovensku se zlato v minulosti získávalo u Kremnice nebo Magurky. Globálně jsou známá ložiska na Aljašce, v Austrálii nebo v Jihoafrické republice. Zlato však nacházíme na všech kontinentech.&lt;ref name=&quot;:11&quot; /&gt;&lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Václav
| příjmení2 = Zdeněk
| jméno2 = Losos
| titul = Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium: 7.2 Prvky
| url = https://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_2_prvky/kap_7_2_prvky.htm#7.2.1.3
| datum přístupu = 2025-02-16
}}&lt;/ref&gt;

Tradiční metodou získávání zlata je rýžování, které spočívá v promývání říčních sedimentů. Lehčí materiály jako například písek jsou postupně odplavovány. Částečky zlata, díky své vysoké hustotě (19,3 g∙cm⁻³) zůstávají usazené na dně speciální pánve. &lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt; Tuto techniku na území České republiky používali již Keltové.

V dnešní době jsou ložiska ryzího zlata, která lze lehce rýžovat, vyčerpána. Dalším způsobem získávání zlata je těžba rud. Tento drahý kov se těží jak v dolech povrchových, tak hlubinných.

Získávání zlata z koncentrátů rud se historicky provádělo amalgamací. Tato metoda je známá už od starověku. Při tomto procesu se rozdrcená ruda slučuje s rtutí, čímž vzniká amalgam. Ten se následně sbírá a zpracovává. Většina rtuti se odstraňuje odpařováním, ale výsledný produkt stále obsahuje její zbytky a musí být dále rafinován.&lt;ref name=&quot;:12&quot;&gt;{{Citace monografie
 | příjmení = Birell
 | jméno = Ralph W.
 | titul = The Extraction of Gold by Amalgamation and Chlorination
 | periodikum = Journal of Australasian Mining History
 | rok = 2004
 | ročník = 2
}}&lt;/ref&gt;

Amalgamace se využívala až do 19. století, kdy ji nahradila metoda kyanidace. V této metodě reagují kyanidové ionty z roztoku zředěného kyanidu se zlatem v rudě a vytvářejí komplexní anion [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;. Poté se zlato získává pomocí aktivního uhlí a redukuje zinkem (Merrill-Crowe proces).&lt;ref name=&quot;:13&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Torkaman
| jméno = P.
| příjmení2 = Veiga
| jméno2 = M. M.
| titul = Comparing cyanidation with amalgamation of a Colombian artisanal gold mining sample: Suggestion of a simplified zinc precipitation process
| periodikum = The Extractive Industries and Society
| datum vydání = 2023-03-01
| ročník = 13
| strany = 101208
| issn = 2214-790X
| poznámka=DOI 10.1016/j.exis.2022.101208
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S2214790X22001873
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;
: 4 Au + 8 NaCN + O&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O → 4 Na[Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;] + 4 NaOH

Při získávání zlata pomocí aktivního uhlí se kyanidový komplex [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; adsorbuje na povrch aktivního uhlí. Aktivní uhlí se poté oddělí od rudy a zlato je pod tlakem odděleno zásaditým roztokem. Zlato se následně zpracovává elektrolýzou.

V Merrill-Crowe procesu se roztok zlata, který obsahuje kyanidový komplex [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;, redukuje zinkem na kovové zlato (Au), které se sráží a vytváří pevné částice. Tento proces vyžaduje vakuum, jinak dochází k reakci s kyanidem.&lt;ref name=&quot;:13&quot; /&gt;
: 2 [Au(CN)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt; + Zn → 2 Au + [Zn(CN)&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2-&lt;/sup&gt;

Zlato se také získává jako vedlejší produkt těžby jiných surovin. I zlatý důl [[w:Důl_Grasberg|Grasberg]] (Indonésie), jeden z největších zlatých dolů, je primárně měděný důl. &lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = Grasberg Open Pit Copper Mine, Tembagapura, Irian Jaya, Indonesia
| url = https://www.mining-technology.com/projects/grasbergopenpit/
| datum přístupu = 2025-02-15
| jazyk = en-US
}}&lt;/ref&gt;

Zpracováním rud mědi vzniká anodový kal (viz Výskyt a výroba mědi). Z anodového kalu se první elektrolýzou vyloučí stříbro (viz Výskyt a výroba stříbra). Zbylý kal obsahuje zlato, které získáme další elektrolýzou. 

=== Využití ===
Zlato je symbolem bohatství a krásy a provází nás od prvotních ozdob a platidel až po současné designové a luxusní šperky. Využívá se ale také v lékařství a kosmonautice.

V moderním průmyslu nachází zlato široké uplatnění zejména v elektronice. Díky své vysoké elektrické vodivosti a odolnosti proti korozi se používá k pokovování konektorů a kontaktů v elektronických zařízeních. Komponenty se zlatem najdeme například i v mobilních telefonech, počítačích i automobilech.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Gold and the electronics sector
| periodikum = World Gold Council
| url = https://www.gold.org/goldhub/research/gold-investor/gold-investor-july-2018/13231
| jazyk = en
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

Ve stomatologii je zlato oceňováno pro svou odolnost a biokompatibilitu. Používá se k výrobě zubních korunek, můstků a výplní, které mají dlouhou životnost a dobře odolávají mechanickému opotřebení. Zlato se kombinuje s jinými kovy, aby bylo dosaženo optimálních vlastností, například zvýšené tvrdosti.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Knosp
| jméno = Helmut
| příjmení2 = Holliday
| jméno2 = Richard J.
| příjmení3 = Corti
| jméno3 = Christopher W.
| titul = Gold in dentistry: Alloys, uses and performance
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 2003-09-01
| ročník = 36
| číslo = 3
| strany = 93–102
| issn = 2190-7579
| poznámka=DOI 10.1007/BF03215496
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF03215496
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Ve zdravotnictví se zlato využívá nejen jako dentální materiál, ale i v léčbě různých nemocí. V minulosti se zlato používalo jako součást léků proti revmatoidní artritidě. I když dnes existují účinnější alternativy, zlato je stále zkoumáno pro své potenciální využití v medicíně, například při léčbě rakoviny.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Berners-Price
| jméno = Susan J.
| příjmení2 = Filipovska
| jméno2 = Aleksandra
| titul = Gold compounds as therapeutic agents for human diseases
| periodikum = Metallomics
| datum vydání = 2011
| ročník = 3
| číslo = 9
| strany = 863
| issn = 1756-5901
| poznámka=DOI 10.1039/c1mt00062d
| jazyk = en
| url = https://academic.oup.com/metallomics/article/3/9/863-873/6016274
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Zlato má další bohaté využití ve formě nanočástic. První použití zlatých nanočástic se datuje do 4. století v Římě, odkud pochází Lycurgův pohár. Tato nádoba díky přítomnosti zlatých a stříbrných nanočástic mění barvu v závislosti na dopadu světla.

Dnes se zlaté nanočástice široce využívají v biomedicíně a diagnostice, zejména pro cílenou distribuci léčiv. Hrají klíčovou roli při zvýšení účinnosti a snížení toxicity protinádorových terapií. Díky schopnosti cíleného doručování mohou efektivně ničit nádorové buňky bez poškození zdravé tkáně. Kromě toho nacházejí uplatnění v biosenzorech a transportu biomolekul.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Tomar
| jméno = Avantika
| příjmení2 = Garima
| jméno2 = Garg
| titul = Short Review on Application of Gold Nanoparticles
| periodikum = Global Journal of Pharmacology
| url = https://www.semanticscholar.org/paper/Short-Review-on-Application-of-Gold-Nanoparticles-Tomar-Garg/612a4c55516724c37a6b32e4b27137438e6795db
| datum vydání = 2013
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

Zlato výborně odráží infračervené záření, a proto nachází využití i v kosmických technologiích. Například vesmírný teleskop Jamese Webba má zrcadla z beryllia pokrytá tenkou vrstvou zlata, což optimalizuje odraz infračerveného světla. &lt;ref&gt;{{Citace elektronické monografie
| titul = James Webb Space Telescope's Golden Mirror - NASA
| url = https://www.nasa.gov/image-article/james-webb-space-telescopes-golden-mirror/
| datum přístupu = 2025-02-16
| jazyk = en-US
}}&lt;/ref&gt; Stejná vlastnost se uplatňuje i na hledí přileb astronautů, kde zlato chrání jejich oči před škodlivým zářením.&lt;ref&gt;{{Citace monografie
| titul = Gold Coating {{!}} NASA Spinoff
| periodikum = spinoff.nasa.gov
| url = https://spinoff.nasa.gov/spinoff1997/hm2.html
| datum přístupu = 2025-02-15
}}&lt;/ref&gt;

=== Sloučeniny ===
Zlato nacházíme ve sloučeninách s oxidačním stavem -I až +V. Nejstálejším je stav +III. 

==== Sloučeniny s nižším oxidačním stavem ====
Zlato v oxidačním stavu -I je známé v tzv. auridech, což jsou iontové sloučeniny s alkalickými kovy. Příkladem je zlato-hnědá sůl '''aurid cesný (AuCs)'''.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Pro zlato je typická tvorba '''klastrů''', ve kterých se vyskytuje vazba mezi atomy Au-Au. Tyto klastry mají často nízký průměrný oxidační stav (&lt; +I) a vznikají redukčním působením (např. NaBH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) na halogenidy zlata s fosfinovými ligandy (např. AuCl(PR&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)). Zlato tvoří klastry různých velikostí s různou geometrií a škálou barev. Například [Au&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;(P(C&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;H&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;-4-Me)&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;2+&lt;/sup&gt; je žlutý komplex s atomy zlata uspořádanými do oktaedru.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;

V oxidačním stavu +I existují všechny čtyři '''halogenidy zlata''', i když fluorid zlatný nebyl zatím izolován jako samostatná sloučenina. Zbylé známé halogenidy mají žlutou barvu. '''Jodid zlatný''' lze připravit přímou syntézou z prvků za zvýšené teploty. '''Chlorid a bromid zlatný''' vznikají termickým rozkladem příslušných zlatitých halogenidů. Při vysoké teplotě se rozkládají zpět na prvky. Au&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; netvoří oxid. V komplexech Au&lt;sup&gt;+&lt;/sup&gt; upřednostňuje donory jako je fosfor nebo síra. Například alkylsulfidové ligandy (RS&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;) se využívají v léčbě revmatoidní artritidy.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Oxidační stav +II je vzácný a objevuje se například v '''síranu zlatém (AuSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)''' nebo v komplexu se xenonem, kde je součástí kationtu AuXe₄²⁺. Většinou se však zlato ve stavu +II vyskytuje '''ve smíšených valenčních sloučeninách''', v níž koexistují atomy zlata v oxidačních stavech +I a +III. Příkladem je AuCl&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;, který je ve skutečnosti (Au&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;(Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt;)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;Cl&lt;sub&gt;8&lt;/sub&gt;.&lt;ref name=&quot;:0&quot; /&gt;&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +III ====
V oxidačním stavu +III existuje fluorid, chlorid a bromid zlatitý.

'''Fluorid zlatitý (AuF&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' lze připravit přímo reakcí prvků za vysokého tlaku a teploty. Používá se jako prekurzor pro syntézu dalších komplexů v oxidačním stavu +V, včetně sloučenin s lanthanoidy a vzácnými plyny. V pevném stavu tvoří polymerní strukturu ve tvaru šroubovice, kde jsou atomy zlata propojeny fluoridovými můstky.&lt;ref name=&quot;:14&quot;&gt;{{Citace monografie
| příjmení = Mohr
| jméno = Fabian
| titul = The chemistry of gold-fluoro compounds: A continuing challenge for gold chemists
| periodikum = Gold Bulletin
| datum vydání = 2004-09-01
| ročník = 37
| číslo = 3
| strany = 164–169
| issn = 2190-7579
| poznámka=DOI 10.1007/BF03215208
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/BF03215208
| datum přístupu = 
}}&lt;/ref&gt;

'''Bromid zlatitý (AuBr&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' a '''chlorid zlatitý (AuCl&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;)''' často tvoří planární dimery. Připravují se také přímo z prvků za vysoké teploty, která ale není tak extrémní jako při přípravě fluoridu. Červený chlorid zlatitý je nejběžnější sloučenina zlata používána v organické chemii jako oxidant a katalyzátor u cyklizačních reakcí. Důležité je také jeho využití jako prekurzor pro výrobu Au&lt;sup&gt;III&lt;/sup&gt; a Au&lt;sup&gt;I&lt;/sup&gt; sloučenin.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

Reakci chloru a zlata za vzniku chloridů lze využít k extrakci zlata z rud nebo anodových kalů. Před zavedením kyanidového procesu byla tato metoda hojně využívána zejména v Austrálii.&lt;ref name=&quot;:12&quot; /&gt;

Při zahřívání chloridu zlatitého na teploty kolem 150 °C dochází k jeho rozkladu za vzniku žlutého chloridu zlatného (AuCl), který se při vyšších teplotách dále disproporcionuje na kovové zlato a chlor. Chlorid zlatitý se rozpouští v kyselině chlorovodíkové za vzniku tetrachlorozlatitanového aniontu [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;.&lt;ref name=&quot;:4&quot; /&gt;

'''Anion [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;''' vzniká i při rozpouštění zlata v lučavce královské, což je jedna z mála reakcí, při níž dochází k přímé oxidaci tohoto ušlechtilého kovu. Lučavka královská (aqua regia) je směs koncentrované kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové v poměru 1:3. Kyselina dusičná působí jako oxidovadlo, zatímco kyselina chlorovodíková poskytuje chloridové ionty, které stabilizují vznikající kationty zlata ve formě komplexního aniontu [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻.

Oxidace zlata tedy začíná působením HNO₃, která oxiduje zlato na Au³⁺, zatímco Cl⁻ ionty ze současně přítomné HCl okamžitě vytvářejí stabilní komplex. Reakce je provázena vývojem oxidu dusnatého (NO), tvorbou vody a protonů.

Rovnice celkové reakce vypadá takto: 
: Au + HNO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;+ 4 HCl ⇌ [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻ + NO + H&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;O⁺ + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O

Výsledný komplex [AuCl&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;]⁻ zůstává v roztoku jako oranžově až červeně zbarvený produkt. Tento proces se využívá např. při chemickém čištění, v analytické chemii nebo při recyklaci zlata.

==== Sloučeniny s oxidačním stavem +V ====
Oxidační stav +V je velmi vzácný a vyskytuje se výhradně ve '''sloučeninách zlata s fluorem.''' Typickým příkladem je vysoce reaktivní fluorid zlatičný (AuF&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;) nebo aniont hexafluorozlatičný [AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt;. Komplexy obsahující tento aniont se lze připravit oxidací fluoridu zlatitého. Příkladem tohoto komplexu je první objevený [AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;]&lt;sup&gt;-&lt;/sup&gt; komplex [Xe&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;F&lt;sub&gt;11&lt;/sub&gt;][AuF&lt;sub&gt;6&lt;/sub&gt;].&lt;ref name=&quot;:14&quot; /&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

[[Kategorie:Anorganická chemie|11. skupina]]</text>
      <sha1>f797zz8i2m73tu1iuoize5368kfiyl2</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>