Dějiny Korolup/Školství

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikiknihy</sitename>
    <dbname>cswikibooks</dbname>
    <base>https://cs.wikibooks.org/wiki/Wikiknihy:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.17</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikiknihy</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikiknihám</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Dějiny Korolup/Školství</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7353</id>
    <revision>
      <id>55429</id>
      <parentid>49028</parentid>
      <timestamp>2026-08-25T19:45:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka Lyalikoff</username>
        <id>4811</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>55429</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16670" sha1="8ltsznihvijkt66l13ic08pd0ol234a" xml:space="preserve">První počátky školní výuky v obci jsou spojeny s vysloužilými vojáky, kteří docházeli z [[w:Bítov (okres Znojmo)|Bítova]] nebo [[w:Vratěnín|Vratěnína]] a vyučovali po domech. [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčické panství]], jehož součástí byla i ves [[w:Korolupy|Korolupy]], přešlo roku 1563 do rukou rakouského [[w:Luteránství|luteránského]] šlechtice Wolfganga Štrejna ze [[w:Schwarzenau|Švarcenavy]] a roku 1576 odkoupil tentýž od Ludmily z [[w:Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburka]] i panství Bítovské. Pod bítovskou farnost spadaly vesnice: [[w:Chvalatice|Chvalatice]], [[w:Oslnovice|Oslnovice]], [[w:Vysočany (okres Znojmo)|Vysočany]], [[w:Zblovice|Zblovice]] a Korolupy (Chrlopy). Od roku 1560 působil v Korolupech bítovský [[w:protestantismus|protestantský]] pastor [[w:Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] Jan Konečný,&lt;ref&gt;Böhmische Brüder; Johann Konecny, ordinirt 1560, gest. 1621. In: Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Österreich 1888, s. 157&lt;/ref&gt; který vyučoval a kázal v tzv. &quot;kainzovně&quot; (čp. 71), domku pana Kainze.&lt;ref name=&quot;kronika&quot;&gt;Kronika obce Korolupy, Státní okresní archiv Znojmo&lt;/ref&gt;

Za Fridricha [[w:Jankovští z Vlašimi|Jankovského z Vlašimi]], který v roce 1612 odkoupil panství Bítov od syna Hanuše Wolfarta Štrejna ze [[w:Schwarzenau|Švarcenavy]], docházelo sice od roku 1624 na rozkaz kardinála Dietrichštejna k postupnému vyhánění nekatolických kazatelů z Bítovska, ale k výměně faráře v Korolupech vlastně došlo už po smrti pastora Jana Konečného roku 1621. Vzhledem k nedostatku katolických farářů spravovali dosazení [[w:Františkáni|františkáni]] nebo [[w:Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] i více farností. Na postu správce bítovské a [[w:Štítary|štítarské]] farnosti se připomíná roku 1630 [[w:Katolická církev|katolický]] farář Jan Zagrabinus. Z řad znojemských františkánů pocházel také před rokem 1650 bítovský farář Matouš Bendzik. Řádného katolického faráře [[w:Diecézní kurie|konsistoř]] na Bítově investovala až roku 1653.&lt;ref name=&quot;SIXTUS&quot;&gt;Sixtus Bolom-Kotari: Hrad Bítov a jeho panství za vlády rodu Jankovských z Vlašimi (1612-1755), Magisterská diplomová práce, Brno 2006&lt;/ref&gt;
[[Soubor:Eugene Francois de Block Lehrer mit Schulklasse.jpg|náhled|Eugène-François de Block (1812–1893), olej na dřevě - Lehrer in einer Grundschulklasse (1866).]]
[[Soubor:In der Schulklasse 19Jh.jpg|náhled|Neznámý malíř, olej na plátně - In der Schulklasse (19. století)]]
[[Soubor:Eduard Ritter (circle) Schulklasse in Tirol.jpg|náhled|Rakouský malíř Eduard Ritter, olej na plátně - Brave Mädchen, schlimme Buben, Schulklasse in Tirol, v pozadí portrét císaře Ferdinand I. a jeho manželky Marie Anny.]]
[[Soubor:Deutsche Kurrentschrift.jpg|náhled|Německé písmo kurent (Deutsche Kurrentschrift)]]
[[Soubor:Friedberg ABC-Buch.jpg|náhled|Ukázka z německého slabikáře (Friedberg ABC-Buch nebo také Fibel)]]
Ve 2. polovině 17. století, před přijetím tereziánské školské reformy, existovalo na jihozápadní Moravě devatenáct škol. Ve Vratěníně se farní škola pod patronací premonstrátského kláštera v Gerasu připomíná v roce 1662 a v [[w:Lubnice|Lubnici]] po stavbě nového [[w:Kostel svatého Jiří (Lubnice)|kostela sv. Jiří]] a fary v roce 1726, kdy už byla lubnická farnost od vratěnínské oddělena. Na obou farních školách se vyučovalo německy.&lt;ref name=&quot;SIXTUS&quot; /&gt; V Bítově se zpočátku vyučovalo po domech a teprve v roce 1672 připomíná děkanská slavonická matrika v Bítově „zvláštní budovu školní”. K Bítovu byly přiškoleny německé osady Chvalatice a Korolupy a české Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Nové Dvory.&lt;ref name=&quot;Panské dvory&quot;&gt;Šreflová se dvory Novým a Augustiným. Panské dvory a myslivny: Augustin a Nový' Dvůr (Augustenhof a Neuhof) u Chvalatic, Bažantnice (Fasanhof) u Vracovic, Luitgardin Dvůr (Luitgardenhof) u Lančova, Pannin Dvůr (Frauenhof) u Nového Petřína, Helenin Dvůr (Helenenhof) u Štitar, Křeslík (Grossinghof, památka zaniklé osady Křeslíka) u Křtálek, Vranč u Bítova.&lt;/ref&gt;

Na škole se až do roku 1858 vyučovalo česky s jednou třídou v německém jazyce, po odfaření Korolup zůstala škola jedinou česky vyučující na Vranovsku. Učitel dostával od obce 8 měřic žita, 7 měřic ječmene, 7 mírek prosné kaše, od hradních pánů 11 zlatých a 40 krejcarů, za zpěv o velikonočním týdnu obdržel od faráře 30 krejcarů, za pohřeb 10 grošů, za křest 1 groš, dále školné 6 grošů za každé dítě. Bítovský učitel doprovázel kněze při zaopatřování nemocného, v létě zvonil v kostele před blížící se bouří. Na jihozápadní Moravě působily ještě čtyři židovské školy: v Moravských Budějovicích, v Třebíči, [[w:Synagoga v Polici|Polici]] a Jemnici. Od roku 1770 navštěvovaly korolupské děti katolického vyznání nově založenou školu v obci.&lt;ref name=&quot;HOSOVÁ&quot;&gt;Hosová Iveta: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy, diplomová práce, Brno MU 2008&lt;/ref&gt;

Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání a základům hospodaření.

Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách probíhal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.

Povinná školní docházka začínala podle říšského školského zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. Výuku náboženství, ručních prací nebo nepovinného předmětu (např. češtiny) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.

Vznik čs. státu znamenal osamostatnění i v oblasti školství. K pronikavějším změnám ale hned nedošlo a školní zákonodárství nový stát přejal z dob Rakouska-Uherska.&lt;ref&gt;Zákon ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., změněný zákonem (novelou) z 2. května 1883, č. 53 ř. z.&lt;/ref&gt; V roce 1919 vstoupil v platnost zákon o menšinových školách ze dne 3. 4. 1919&lt;ref&gt;Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z., změněný zákonem z 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z.&lt;/ref&gt;, na jehož základě byly v německém pohraničí otvírány státní menšinové školy. Dále platily nové normy o právních poměrech učitelstva a o správě školství.&lt;ref&gt;Stručný informační přehled o školství národním, středním a odborném. In: Věstník ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO), ročník VI. (1924), sešit 5, s. 248.&lt;/ref&gt;. Značné omezení ve školách zaznamenala po vzniku republiky církev. Učitelé se nemuseli účastnit dozoru při bohoslužbách a jejich náboženské vyznání již neovlivňovalo jejich umístění.&lt;ref&gt;Zákon ze dne 10. dubna 1919, jímž se mění § 48. říšského zákona o školách obecných (Sbírky zákonů a nařízení č. 204) In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918-1919), sešit 5, s. 81.&lt;/ref&gt; Výjimku tvořili učitelé náboženství. Ženské učitelské povolání bylo s mužským zrovnoprávněno a došlo ke zrušení celibátu učitelek. Změnu pocítily i dívky, kterým se otevřely lepší studijní možnosti.

První větší změny přinesl v roce 1922 tzv. malý školský zákon.&lt;ref&gt;7 Zákon ze 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., vyhlášený dne 21. srpna 1922. Zákon částečně upravil zákon ze dne 26. června 1937, č. 176 Sb. z. a n., kterým se měnil zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských. In: Věstník MŠANO, ročník XIX. (1937), sešit 7, s. 185, 230–231.&lt;/ref&gt; Zákon zrušil úlevy z povinné školní docházky. Nadále všechny děti od 6 do 11 let navštěvovaly obecnou školu a pokračovaly na vyšší obecné škole, na škole měšťanské (občanské) či na jedné ze středních škol. Obce mohly také při měšťanských školách zřizovat jednoroční kurzy tzv. čtvrté třídy. Mládež ve věku od 14 do 16 let (pokud nestudovala na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných) tak povinně navštěvovala pokračovací školy nebo kurzy při školách obecných či občanských.&lt;ref name=&quot;POKRAČOVACÍ ŠKOLY&quot;&gt;Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920. Vládní návrh. Zákon jímž se zatímně upravuje organisace hospodářských škol pokračovacích.[http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2142_00.htm Poslanecká sněmovna online]&lt;/ref&gt;

Malý školský zákon zavedl výuku občanské nauky, chlapcům přibyly ruční práce a domácí nauka. Zákon vymezil i počty žáků na školách (do školního roku 1926/27 až 80 žáků v jedné třídě). Studium na pokračovacích školách a kurzech pro mládež od 14 do 16 let, učební osnovy týdenní počet hodin byl upravován nařízeními ministra školství a národní osvěty nebo výnosem vlády. Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 se mohly zřizovat měšťanské školy i ve větších spádových obcích.&lt;ref&gt;Zákon ze dne 20. prosince 1935, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě. In: Věstník MŠANO, ročník XVIII. (1936), sešit 1, s. 2–8.&lt;/ref&gt;

Výuka dějepisu a zeměpisu probíhala v českých zemích za Rakouska-Uherska v šestém až osmém ročníku obecné školy a na školách měšťanských (tři hodiny týdně). Československá vláda pozměnila učební osnovy zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách nejprve výnosem z roku 1919 („''dějiny státu Československého, znalost dějin vlastního národa a nejdůležitějších událostí všeobecných dějin, zvláště těch, které měly význam pro kulturní vývoj lidstva a vliv na dějiny Československého státu a vlastního národa, ústava a správa republiky Československé, povinnosti a práva státních občanů, vývoj demokratismu a společenských zřízení demokratických''“).&lt;ref&gt;Výnos O změně učebné osnovy zeměpisu a dějepisu na školách měšťanských (Č. 25.256. 7./VII. 1919.). In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918–1919), číslo 10, s. 163–165.&lt;/ref&gt;

Další výnos o počtu týdenních vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské následoval 4. srpna 1923.&lt;ref&gt;Výnos MŠANO ze dne 4. srpna 1923, č. 92.189-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské. In: Věstník MŠANO, ročník IV. (1922–1923), sešit 8, s. 452–457.&lt;/ref&gt; Výuku dějepisu na jednoročních učebních kurzech upravoval výnos ministra školství a národní osvěty z 13. června 1924. Dějiny starověku se zaměřovaly na vzdělanostní a ústavní dějiny, dějiny středověku a novověku mířily na jednotlivé stupně vývoje lidstva, politické dějiny se vyučovaly jen v případě, že byly potřeba k pochopení látky kulturních dějin. Samostatnou kapitolou se staly dějiny Československého státu a speciální novou kapitolou se stal výklad lidového hnutí.&lt;ref&gt;Výnos MŠANO ze dne 13. června 1924, čís. 65.983-I, jímž se vyhlašují osnovy pro jednoroční učebné kursy, připojené ke školám občanským. In: Věstník MŠANO, ročník VI. (1924), sešit 6, s. 309–313.&lt;/ref&gt;

Další změny ve vyučování dějepisu zaznamenali učitelé od počátku školního roku 1926/27.&lt;ref&gt;Výnos MŠANO ze dne 4. července 1926, č. 42.023-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích na školách občanských. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 7, s. 220–221. Výnos MŠANO ze dne 28. srpna 1926, č. 97.971-I, o počtu týdenních hodin na občanských školách smíšených. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 9, s. 230.&lt;/ref&gt; Nový přístup k dějinám přinesly osnovy obecné školy z roku 1930, osnovy pro měšťanské školy z roku 1932, osnovy pro jednoroční učební kurzy při měšťanských školách z roku 1932 a definitivní osnovy pro obecné školy z roku 1933.&lt;ref&gt;Výnos MŠANO ze dne 6. května 1930, č. 47.415-I, jímž se upravují normální učebné osnovy pro školy obecné (ľudové). In: Věstník MŠANO, ročník XII. (1930), sešit 5, s. 175–294. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 69.485-I, jímž se stanoví normální učebné osnovy pro měšťanské školy. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 88–113. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 71.393/32-I/1, jímž se vyhlašují normální učebné osnovy pro jednoroční učebné kursy připojené k měšťanským školám. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 114–122. Výnos MŠANO ze dne 10. července 1933, č. 67.311-I, jímž se upravují a vyhlašují definitivní normální učebné osnovy pro obecné (ľudové) školy. In: Věstník MŠANO, ročník XV. (1933), sešit 7, s. 144–210.&lt;/ref&gt; Čsl. vláda sice nepřijala žádný zákon, který by změnil školský systém rakousko-uherské monarchie, ale po celou dobu se snažila upravit dějepisnou výuku. Pozornost věnovala zejména dějinám Slovanů a značně omezila dějiny rakouské a německé, obzvláště zkrátka přišel dějinný výklad o habsburské dynastii.

''„Dějepisné vyučování mělo budit v mládeži smysl pro nejvýznačnější děje československého státu a vlastního národa. V popředí měly být stále dějiny lidu a jeho kulturní a sociální vývoj v souvislosti s dějinami práce.”'' Dějepisné vyučování se tak stalo jakýmsi předskokanem dějepisného výkladu v intencích komunistické strany po roce 1945.&lt;ref&gt;Citace: Jireček Miroslav: Vývoj výuky dějepisu na obecných a měšťanských a školách a na jednoročních učebních kurzech připojených ke školám měšťanským v letech 1938–1939 z hlediska vývoje kurikulárních dokumentů. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, roč. 25, 2011, č. 1&lt;/ref&gt;
 

== Reference ==
&lt;references /&gt;

== Externí odkazy ==
* {{Wikipedie|článek= Německá literatura pro děti a mládež v Rakousko-Uhersku v 2. pol. 19. století}}
* [http://goobiweb.bbf.dipf.de/viewer/image/34743231X/1/ ABC oder Namenbüchlein, zum Gebrauche der Schulen in den kaiserlich-königlichen Staaten]
* [http://www.kulturpixel.de/artikel/178_ABC_Bilder_Buch_Blumengewinde_Reichenbach_Taubert_Leipzig Blumengewinde in Vater Rosenfelds Lieblingslaube] oder Unterhaltungen über Gegenstände aus dem Natur-, Kunst- und Menschenleben; ein neues und lehrreiches ABC und Lesebuch von M. A. B. Reichenbach
* [http://www.hirnsalz.de/artikel/116_Kinderbuchsammlung_Oskar_Roesger_Stadtmuseum_Bautzen Bilderbuch für kleine wißbegierige Mädchen]
* [http://briefbeschwerer.kulturpixel.de/artikel/146_Stadtmuseum_Bautzen_Kinderbuch_Die_nuetzliche_Welt_Der_Glasfabrikant_Glas Die nützliche Welt]

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>8ltsznihvijkt66l13ic08pd0ol234a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny Korolup/Školství 1938–1945</title>
    <ns>0</ns>
    <id>7997</id>
    <revision>
      <id>55430</id>
      <parentid>51890</parentid>
      <timestamp>2026-08-25T21:38:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka Lyalikoff</username>
        <id>4811</id>
      </contributor>
      <comment>/* Školní rok 1944/1945  */ zdroj Schulchronik Kurlupp - Korolupy 1891-1944, K-1 811, doplnění</comment>
      <origin>55430</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="50027" sha1="sxqyj2t1zs423oycdm51ajducm09mbu" xml:space="preserve">[[w:Adolf Hitler|Adolf Hitler]] ve škole viděl pouze předstupeň [[w:Wehrmacht|wehrmachtu]].&lt;ref&gt;Slovník spisovného jazyka českého i Nový akademický slovník cizích slov: v odborné válečné literatuře, kde jde často o citátové užití jednotlivých pojmů, je možné zápis s velkým písmenem tolerovat. Podstatné jméno wehrmacht je podle Pravidel českého pravopisu rodu mužského (2. p. wehrmachtu).&lt;/ref&gt; Škola měla z dětí vychovávat přesvědčené národní socialisty a jejím nejdůležitějším úkolem bylo vštípení [[w:Nacismus|rasové ideologie]]. Primárně neměla zprostředkovávat vzdělávání, ale vychovat následovníky nacismu. Nicméně pro [[w:Národně socialistická německá dělnická strana|národní socialisty]] nebyla škola až tak důležitá, NS-výchova dětí a mládeže probíhala hlavně na úrovni mimoškolní v organizaci „[[w:Hitlerjugend|Hitlerova mládež”]] (HJ).

Krátce po převzetí moci nacisty (Machtergreifung) byl 3. dubna 1933 vydán zákon (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums, tzv. Berufsbeamtengesetz, zkratka BBG), na jehož základě museli školy opustit židovští učitelé. Obdobně došlo k propuštění učitelů, kteří se nepodrobili ideologii národního socialismu, [[w:Pacifismus|pacifistů]], [[w:Sociálnědemokratická strana Německa|sociálních demokratů]] a [[w:Komunistická strana Německa|komunistů]]. Učitelé se stali státními úředníky a měli nadále sloužit státní ideologii.
&lt;ref&gt;Schule und Bildung, NS Zeit na [http://www.zeitklicks.de/nationalsozialismus/zeitklicks/zeit/alltag/schule-und-bildung/ www.zeitklicks.de]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&amp;datum=1933&amp;page=300&amp;size=45 Reichsgesetzblatt ze 7. dubna 1933 na stránkách Österreichische Nationalbibliothek]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[http://ns-quellen.at/gesetz_anzeigen_detail.php?gesetz_id=11910&amp;action=B_Read Zweite Verordnung über Maßnahmen auf dem Gebiet des Beamtenrechts]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 31. Mai 1940, Deutsches RGBl. I S. 832, Verordnung zur Einführung des Reichsschulpflichtgesetz im Reichsgau Sudetenland z 24. června 1940, Verordnung zur Durchführung des § 10 Abs. 1 des Reichsschulpflichtgesetzes vom 12. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 255, Durchführungsverordnung zur Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 15. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 276, Verordnung über den Fortfall der Berufsschulbeiträge vom 20. Februar 1942, Deutsches RGBl. I s. 85, Zweite Verordnung zur Durchführung der Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens in den Reichsgauen Kärnten, Niederdonau, Oberdonau, Salzburg, Steiermark und Tirol-Vorarlberg vom 22. Juli 1942, Deutsches RGBl. I s. 499, Verordnung zur vorläufigen Regelung der Errichtung und Unterhaltung der Hauptschulen vom 31. März 1943, Deutsches RGBl. I S. 249, § 22 Abs. 3 des Behörden-Überleitungsgesetzes, StGBl. Nr. 94/1945&lt;/ref&gt;

== Nová úprava školství ==
V květnu 1938 navštívil Bernhard Rust, říšský ministr pro vědu, výchovu a vzdělávání (Reichsminister für Wissenschaft, Erziehung und Volksbildung) Vídeň, v červenci vydal Adolf Hitler nový zákon o povinné školní docházce, který ve Východní marce vstoupil v platnost nařízením z 25. července 1939 (RGBl. I. S. 1337) a v připojených sudetských oblastech nařízením z 24. června 1940 (RGBl. I. S. 955). Střední školy měly být přetvořeny na školy vyšší (Oberschule), obměnou prošly také profesorské tituly, profesorům se nyní říkalo „studijní rada” (Studienrat), ředitelům „vrchní studijní ředitel” (Oberstudiendirektor), výpomocným učitelům „studijní asesoři” a učitelům na zkoušku „studijní referendáři”. Ve školství obecném a hlavním zpočátku podstatné změny nenastaly.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 3O. května 1938, č. 85, s. 2&lt;/ref&gt; Všem soukromým školám bylo odňato právo veřejnosti.

=== Učitelé z povolání říšskými úředníky ===
V říjnu 1938 vyšlo ve sbírce říšských zákonů nařízení o prozatímní úpravě školství v říšské župě Sudety a ve Východní marce, které stanovilo učitele na veřejných školách bezprostředními říšskými úředníky. O školy nadále finančně pečovaly okresní městské a venkovské správy (Kreislandrat). Členství učitelů v náboženských organizacích se podle zákona neslučovalo s „postavením úředníků a učitelů” a od října 1938 mohli nadále působit pouze ve svazech nacionální socialistické strany.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 13. října 1938, č. 164, s. 4&lt;/ref&gt; Národně socialistický svaz učitelů (NS Lehrerbund, zkratka NSLB) zároveň uspořádal v [[w:Horn|Hornu]] pro učitelé školení, na kterém vystoupil jako hlavní mluvčí okresní vůdce svazu NSLB (Kreischulleiter). Tento den měli žáci ve školách volno.

=== Obecná škola ===
Začátek školního roku 1938/39 se již konal v atmosféře očekávaného návratu sudetských [[w:Sudetští Němci|Němců]] do [[w:Nacistické Německo|Říše]]. První náznak stínu přineslo [[w:Adolf Hitler|Hitlerovo]] rozhodnutí o zrušení výuky [[w:náboženství|náboženství]] a školních modliteb. Sedláci byli přeci jen po dlouhá léta srostlí s katolickou vírou a venkovské učitele stálo hodně námahy, aby u rodičů „Vůdcovy kroky” vysvětlili. Dne 9. listopadu 1938 žáci slavili „Gedenktag der Toten der Bewegung“ (Pamětní den za zemřelé hrdiny NSDAP). Od roku 1940 začínal každý nový školní rok jednoduchou ranní slávou na školním dvoře, vytažením státní vlajky na stožár (Flaggenhissung) a týdenním motivačním citátem či mottem (Wochenspruch).

Na obecné škole v Korolupech nadále vyučoval ředitel školy Felix Balzer (* 1890), který složil učitelskou zkoušku v roce 1909 a na škole působil od roku 1911. Vedlejší učitelka ručních prací (dom. nauk) Amalie Körner (* 1888) složila zkoušku uč. způsobilosti pro obecné školy roku 1906 a zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy roku 1910.&lt;ref&gt;Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, s.&lt;/ref&gt; Během školního roku se škola podílela na různých vzpomínkových slavnostech k uctění památky zemřelých ([[w:Hans Knirsch|Hanse Knirsche]], [[w:Horst Wessel|Horsta Wessela]]), dne 13. března 1939 školy oslavovaly první výročí návratu Východní marky (Ostmark) do [[w:Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]].&lt;ref&gt;Kraas, Andreas: Lehrerlager 1932-1945, Politische Funktion und pädagogische Gestaltung, Bad Heilbrunn, 2004, ISBN: 3-7815-1347-5&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Schulverwaltung und Schulaufbau, Landesarchiv Baden-Württemberg, NS-Lehrerbund (NSLB) Gauwaltung&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Deutsche Nationalbibliothek, Nationalsozialistischer Lehrerbund / Gauwaltung, Mitteilungsblatt des NSLB, Gauwaltung Wien, ZB 37272, Bereitstellung in Leipzig, &lt;/ref&gt;

Konec školní roku 1939 byl ve Východní marce stanoven na 7. července. Prázdniny trvaly devět týdnů. Dne 12. září 1939 započal nový školní rok a všechny děti, které dne 5. září dosáhly 6 let, musely být přihlášeny do škol, a sice 23. a 26. května. Přihlášení se odehrávalo v ředitelnách obecných škol. Rodiče dětí, které měly dosáhnout šesti let teprve v době od 16. září 1939 do 15. ledna 1940, podávali povinně žádost o dispens a to nejpozději do 26. května u příslušné okresní školní rady.&lt;ref&gt;Vídenské Noviny, Mo, 15. Mai 1939, s. 4&lt;/ref&gt;

Ve školním roce 1939/40 bylo v okrese Horn povoláno k wehrmachtu asi kolem 30 učitelů, takže už takto velký nedostatek učitelských sil se ještě více prohloubil. Do škol muselo nastoupit mnoho [[w:Starobní důchod|penzionovaných]] učitelů, pokud byli duševně a tělesně zdatní, nic nebránilo jejich výuce až do stáří 70. let. Nakonec venkovské školy řídily i ženy. V tomto školním roce se změnilo i hodnocení prospěchu žáků. Na místo čtyř známek učitelé hodnotili až do známky šest, známky za pilnost byly zrušeny:

# velmi dobré (hodně přesahující dobré)
# dobré (značně nad průměrem)
# uspokojivé (plnohodnotný a normální výkon bez doplňování)
# dostačující (dostačující výkon, i když se slabinami)
# nedostačující (výkon s mezerami, ale se základy učiva, která se dají brzo dohnat)
# neuspokojivé (zcela nedostačující výkon, bez jistých základů a doplnění lze dohnat jen po delším čase)

Hodnocení vedení a spolupráce:
# velmi uspokojivé
# uspokojivé
# méně uspokojivé
# neuspokojivé

== Dokončení školské nacionálně-socialistické reformy ==
[[Soubor:Schrifterlass Antiqua1941.gif|náhled|Nařízení Adolfa Hitlera z roku 1941 o změně oficiálního písma ze [[w:Švabach|švabachu]] (Švabach nebo také [[w:kurent|kurent]] (Kurrentschrift), vyučovaný v sudetských oblastech až do roku 1941) / Schwabacher Fraktur na latinku ([[w:Antikva|Antiqua]])]]
[[Soubor:Deutsche normalschrift ab 01091941.jpg|náhled|Začátkem školního roku 1941/1942 vstoupila v platnost výuka normálního německého písmo (deutsche Normalschrift)]]
Říšské ministerstvo výchovy vydalo v Berlíně 4. února 1940 nová ustanovení pro výchovu a vyučování na obecných a středních školách, čímž dokončilo nacionálně-socialistickou reorganizaci školství. Základní školy (čtyři nižší ročníky obecných škol) usměrňovalo ministerstvo vydávanými směrnicemi již od roku 1937. V první etapě v červenci 1938 procházelo přeměnou střední školství (vyšší školství), při kterém byly rozličné typy vyšších škol reorganizovány na základní typ německé vyšší školy (Oberschule) a pobočné typy gymnasií.

Poslední etapa v únoru roku 1940 se týkala obecných a středních škol, vydání nových učebních osnov a obsáhlých ustanovení pro výchovu a vyučování podle říšských nacionálně-socialistických principů, čímž se dostalo učitelům „zřetelných” pokynů pro jejich práci. Obecná škola se podle nových směrnic již nesměla omezovat na pouhé vyučování v rozmanitých oborech. Do popředí mělo vystoupit její nacionálně-socialistické výchovné poslání, branný duch a branná politika (cvičení a sporty). Dále ministerstvo z osnov vyloučilo všechny učební předměty, které se na obecnou školu dostaly „''na základě překonaných názorů a které nemají se životními požadavky nic společného''”.

Počet žáků v jedné třídě nesměl převyšovati 45 dětí, na obecných a měšťanských (hlavních) školách byly vyučovací hodiny zkráceny na 45 minut. Od druhé třídy obecných škol přibylo ve všech ročnících o jednu hodinu tělesné výchovy. Všechny žákovské, učitelské a veřejné knihovny prošly revizí. Novým předmětem se stala nauka o dědičnosti. Dále učební osnovy školám dovolovaly „''individuální přístup k potřebám města i venkova''”, kladly důraz na požadavek národně-socialistické školní i třídní pospolitosti a na účast na státním a národním dění. Začátek školního roku 1940/1941 byl stanoven na 9. září 1940 (z původního 15. září).&lt;ref&gt;Kleine Volks-Zeitung, Mi, 28. August 1940, s. 7 &lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| „''Středoškolák chodí proto také do školy o dvě léta déle, nežli žák obecné školy. Učí se angličtině jakožto povinnému předmětu a ve čtyřech vyšších třídách druhému cizímu jazyku podle vlastní volby. Ve všech oborech střední školy vystupují do popředí směrnice systematického probírání látky, aby získané vědomosti byly života schopné a praktické. Proto se vedle oborů matematických a přírodovědeckých silně zdůrazňují obory technicko-rukodělné (nauka o nářadích, zahradnictví, těsnopis, psaní na stroji a na dívčích školách práce domácí a ruční). Směrnice se starají o to, aby nadaný žák obecné školy mohl po vychození šesti ročníků školy dohonit ve čtyřech dalších letech (v tzv. Aufbauklassen) cíl střední školy a je postaráno o přestup z obecných a středních škol na školy vyšší.''” (Ve Vídni v úterý dne 6. února 1940)&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, Di, 6. Februar 1940, titulní strana&lt;/ref&gt;
|}

=== Zákaz soukromého vyučování ===
Výnosem říšského ministerstva vyučování z července 1940 museli učitelé veřejných škol, kteří hodlali dávat soukromé hodiny, žádat svého nadřízeného o svolení. Ředitel byl povinen přezkoumat, zda se vedlejší činnost v přiměřené míře slučuje s učitelským služebním výkonem či neexistují-li důvody k zákazu. Na povolení měli nárok spíše učitelé bez stálého místa a učitelé na veřejných školách takové povolení obdrželi jen ve výjimečném případě. Rozhodně bylo nepředstavitelné, aby učitel dával soukromé hodiny žákům oné třídy, ve které sám vyučoval. Soukromé vyučování hudbě bylo upraveno zvlášť.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 11. července 1940&lt;/ref&gt;

=== Zavedení normálního německého písma ===
Se začátkem školního roku 1941/1942 zavedl říšský ministr výchovy normální německé psací písmo (deutsche Normalschrift, Antiqua Schrift). Během přechodného období dvou následujících let se počítalo s výukou čtení v německém tiskacím písmu (deutschen Druckschrift / Fraktur) a dosavadní německé psací písmo bylo s definitivní platností zrušeno. Ve školním roce 1941/42 nebyly ještě ve všech župách slabikáře (Fibel) a tabule s abecedou (Alphabet) k dispozici. Písmo mělo být vyučováno, oproti původnímu stojatému, se sklonem doprava, měla mu být věnována mnohem větší péče a to i na vyšších stupních.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 12. September 1941, s. 3&lt;/ref&gt;

=== Válečné úpravy prázdnin ===
Z nařízení říšského ministra vyučování ze dne 10. června došlo s platností od začátku školního roku 1941/42 k úpravě školních prázdnin. Školní rok začínal po letních prázdninách a končil koncem letních prázdnin příštího roku. Celkově činilo školní volno 85 dní včetně nedělí a svátků. Škola měla nárok na 75 „prázdninových dnů” (15 dní pro vánoční prázdniny, 7 dní pro velikonoční prázdniny, 1 den pro svatodušní prázdniny a 52 dní pro letní prázdniny), 10 zbývajících prázdninových dnů si mohla podle místních potřeb a zvyklostí přidat k letním prázdninám. Svatodušní prázdniny se prodlužovat nesměly, u letních prázdnin bylo povoleno prodloužení maximálně na osm týdnů. Letní prázdniny se dělily na tři turnusy; první začínal koncem června, druhý na začátku července a třetí v polovině července. Pro venkovské obecné a čtyřtřídní hlavní školy se velké prázdniny dělily na letní a podzimní (kvůli zemědělství).&lt;ref&gt;Vídenské Noviny, Di, 10. Juni 1941, s. 3&lt;/ref&gt; Letní prázdniny byly v roce 1942 v župách Východní marky (Wien, Niederdonau, Oberdonau, Steiermark, Kärnten, Tirol a Salzburg) stanoveny v délce 7½ týdne od 4. července do 24. srpna. Venkovským školám bylo doporučeno brát zřetel (tak jako v minulém roce) na sklizňové období.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 26. Februar 1942, s. 6: „Für die ländlichen Volksschulen ist mit Rücksicht auf die verschieden liegenden Erntezeiten bereits im Vorjahr eine unterschiedliche Festlegung der Termine der Sommerferien erlaubt worden. Auch für 1942 gelten die vorjährigen Bestimmungen.”&lt;/ref&gt;

=== Zavedení uhelných prázdnin ===
Také v tomto školním pokračovaly školy ve sběru léčivých bylin ([[w:šípek|šípek]], květ arniky, maliní, [[w:heřmánek|heřmánek]], [[w:trnky|trnky]], [[w:blatouch|blatouch]], kopřivy, květ černého rybízu) a ve sbírkách pro wehrmacht (láhve a šátky). Dne 26. ledna 1942 doporučil Adolf Hitler z důvodu nedostatku uhlí také župě [[w:Říšská župa Dolní Podunají|Dolní Podunají / Niederdonau]] přerušení školní docházky. Učitelé se měli během této doby hlásit ke službě na obcích, u stranických organizací NSDAP nebo u zemědělských závodů. Dne 15. března 1942 konstatoval krajský školní vedoucí (Kreischulleiter) z Hornu, že se chybějící školní dny nejvíce odrazily na prvním školním stupni. Školní rok ukončovaly obecné školy 11. července 1942 malou oslavou.

== Jedna říše - jedna škola ==

=== Školní rok 1942/1943  ===
Začátkem školního roku 1942/1943, který započal jednotně 1. září, vstoupilo po celé říši v platnost nejen jednotné školství, ale také vzdělávání učitelů. Reorganizace, která probíhala nejprve v sudetských oblastech, byla postupně uplatňována i v Protektorátu Čechy a Morava. Školství sestávalo po celém říšském území ze čtyř tříd obecné školy (Volksschule), na kterou navazovaly čtyři třídy hlavní školy (Hauptschule) nebo osmitřídní vyšší školy (Oberschule). Hlavní školy měly nadále žáky připravovat na praktický život, vyšší školy ke studiu na vysokých školách (Hochschulen). Adolf Hitler zároveň rozhodl o jednotném učitelském studiu, které začalo probíhat na pětiletých učitelských ústavech (Lehrerbildungsanstalten), kam přecházeli budoucí studenti po dosažení 14. roku podle přísného výběru z hlavních škol (Hauptschule), obzvláště nadaní žáci z obecné školy. Učitelské ústavy získaly charakter internátních škol (Internats-Charakter).&lt;ref&gt;[http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=fzn&amp;datum=1942&amp;pos=243&amp;qid=1E4RXCAQ2CP1HGJOHP0WRA59Z14XX4 Frontzeitung. Kreiswaltung Nikolsburg des N.S.-Lehrerbundes], Heft 10, s. 13-17&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 07.11.1943, Seite 5. Reichsminister Rust an die Lehrer: „Die deutsche Schule wird das sein, was der deutsche Lehrer aus ihr macht. Wo in unsern Kindern sich eine große Zukunft anzeigt, weil sie gesund und rassisch hochwertig sind, gehören sie an eine Stelle, die sie über die andern heraushebt. Dies geschieht in erster Entscheidung durch die Hauptschulen. Wer künftig auf die Hochschule will, muß die Reife für die Hauptschule nachweisen, die in erster Linie für das praktische, handwerkliche Leben erzieht. In den Stunden der Not und Gefahr sollen die Lehrer noch mehr, als sie es bisher waren, zu Vorbildern und Führern der Jugend werden. In diesen Jahren gilt es, der deutschen Schule den Platz zu erkämpfen, den sie später einnimmt. Wir müssen für einen Nachwuchs sorgen, der es gelernt hat, durchzustehen, und auch von sich aus mit ganzer Kraft zum Sieg beiträgt.”&lt;/ref&gt;

Vzhledem k tomu, že vyšší školy byly nadále považovány za elitní, mohlo být do prvního ročníku přijímáno nejvýše 35% žactva ze 4. postupného ročníku obecné školy. Měšťanská škola (občanská škola) ve Vranově / Frain an der Thaya a ve Slavonicích / Zlabings plnila nadále funkci školy hlavní s 5. - 8. postupným ročníkem a navazovala na 4. ročník obecné školy. Vyšší školu mohli žáci navštěvovat ve Znojmě, kde byla z reálky zřízena „Vyšší škola pro dívky” (Oberschule für Mädchen) a „Vyšší škola pro chlapce” (Oberschule für Jungen). V roce 1942 byly také zrušeny místní školní rady a jejich pravomoc převzal starosta obce. Z válečných důvodů nastalo šetření s papírem, což se ve školách odrazilo na spotřebě školních sešitů. Ředitel školy musel popsané sešity podepsat, orazítkovat a vystavit žákovi objednávku. Situace se ke konci války zhoršila natolik, že školy používaly staré dobré tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
|'''Vyšší škola pro dívky ve Znojmě, přihlášení k přijímacím zkouškám do 1. ročníku pro školní rok 1942/43''' 

„''Rodiče, kteří chtějí své dcery po ukončení 4. třídy obecné školy nebo ukončené hlavní školy přihlásit na vyšší školu pro dívky ve Znojmě, to musí nejpozději do 15. června 1942 oznámit písemně nebo ústně vedoucímu ústavu. Zápisy a přijímací zkoušky do 1. třídy se konají 25. června, do vyšších tříd 26. června 1942. Rodiče zároveň předloží: 1. rodný list žákyně, 2. potvrzení o árijském původu (Ahnenpaß), 3. poslední školní vysvědčení. Přijímací zkoušky do 1. ročníku sestávají z písemné a ústní zkoušky z němčiny a matematiky. Žákyně hlavní školy (Hauptschule) mohou být přijati do následujícího vyššího ročníku vyšší školy (Oberschule) po absolvování přijímacích zkoušek z angličtiny. Odklad přijímací zkoušky je možný. Informace o požadavcích u přijímacích zkoušek poskytuje ústně nebo písemně vedoucí ústavu - Karl Meder, ředitel vyšší školy (Oberstudiendirektor)''”&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, 4. Juni 1942, s. 4&lt;/ref&gt; 
|}

Vánoční prázdniny (Weihnachtsferien) se konaly pro všechny školy jednotně v období od 14. prosince 1942 do 11. ledna 1943, přesto některým školám bylo z hospodářských důvodů povoleno prodloužení, jako například vyšším školám ve Znojmě, které započaly s výukou až 18. ledna 1943.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 12. Januar 1943, s. 4&lt;/ref&gt; Podle deníku „Neues Wiener Tagblatt” bylo na obecných a hlavních školách pondělí 5. července stanoveno posledním dnem vyučování, vysvědčení se rozdávala v úterý 6. července a od středy 7. července do 27. srpna 1943 trvaly letní prázdniny. Rodiče tisk upozorňoval, že všechny děti, které dovršily dnem 31. prosince 1943 šesti let, se staly školou povinnými a jejich nepřihlášení je trestné. Pro žáky židovského původu nebo za židy považované podle norimberských rasových zákonů platily odlišné dny zápisu. U zápisu rodiče předkládali: 1. rodné listy dítěte, rodičů a prarodičů (Geburtsschein, Taufschein), oddací listy rodičů a prarodičů (Trauscheine), očkovací průkaz dítěte (Impfzeugnis) a dokument, kterým bylo možné doložit bydliště dítěte (Heimatszuständigkeit des Kindes). V sobotu 28. srpna 1943 se měly všechny děti nacházet ve svých školách.&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mo, 3. Mai 1943, s. 3&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Letní prázdniny ve třech etapách'''

„''Říšský ministr školství vypracoval pro letošní prázdniny následující pokyny. Rozdělení prázdnin na tři etapy musí být zachováno. Rozdělením prázdnin se zabrání nadměrnému zatížení dopravních prostředků. Tři etapy letních prázdnin začínají následovně: 1. turnus v pátek 25. června (první den prázdnin), 2. turnus ve středu 7. července, 3. turnus ve čtvrtek 15. července. Celková délka prázdnin ve školním roce nesmí přesáhnou 85 dní. Neděle a svátky na začátku nebo na konci prázdnin jsou zahrnuty v jejich celkové délce. Vzhledem k tomu, že vánoční prázdniny trvají 22 dní a velikonoční 11 dní, zbývá na letní prázdniny v roce 1943 52 dnů. Pokud by někde došlo k prodloužení vánočních nebo velikonočních prázdnin a jejich délka by přesáhla 33 dnů, musí být velké prázdniny odpovídajícím způsobem zkráceny. Rozšíření letních prázdnin o více než 52 dní se v žádném případě nepovoluje.''”&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe) 26. März 1943, s. 3&lt;/ref&gt;
|}

=== Školní rok 1943/1944  ===
Školní rok 1943/1944 započal na obecných a hlavních školách (Volks- und Hauptschulen) v pondělí 30. srpna 1943 v osm hodin ráno, kdy probíhaly též doplňovací zápisy (Nacheinschreibungen) na Znojemsku pobývajících dětí z oblastí ohrožených bombardováním (Luftgefährdeten Gebieten). Na vyšších školách (ve Znojmě „Oberschule für Jungen” a „Oberschule für Mädchen”) se konaly 28. srpna a 30. srpna doplňovací přijímací zkoušky, řádné vyučování začalo v úterý 31. srpna ranní slavností (Morgenfeier), na dívčí v osm hodin ráno, na chlapecké v devět hodin ráno.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 24. August 1943, s. 4&lt;/ref&gt; Obecné školy pokračovaly ve sběru léčivých bylin a starého materiálu. Pro vojáky na [[w:Východní fronta (druhá světová válka)|ruské frontě]] se na školách pořádaly sbírky teplého oblečení.

Vánoční prázdniny začínaly na všech školách 18. prosince 1943 ve dvě hodiny odpoledne. Žáci cestující z německých provincií mohli nastoupit cestu domů odpoledne 18. prosince, 19. prosince, 20. a 21. prosince. Pro cestu zpět vyhradilo říšské ministerstvo školství zprvu 8. a 9. leden 1944.&lt;ref&gt;Banater Deutsche Zeitung, Mi, 8. Dezember 1943, s. 5&lt;/ref&gt; Těsně před vánočními prázdninami říšský ministr školství ustoupil od jednotného ukončení vánočních prázdnin a školám doporučil dodržení základních linií: přizpůsobit se válečným potřebám s minimálním výpadkem výuky a šetřit uhlím během topné sezóny, takže větší část velikonočního volna měla být přidělena k vánočním prázdninám a s výukou po vánocích se nemělo začít dříve než od poloviny ledna roku 1944.&lt;ref&gt;Alpenländische Rundschau, Sa, 16. Dezember 1944, s. 2&lt;/ref&gt; Školní rok 1943/1944 patřil k těm nejdelším. Ve středu 12. července se konal poslední den výuky, ve čtvrtek 13. července se rozdávala vysvědčení a prázdniny trvaly od 14. července do 3. září 1944.&lt;ref&gt;Niederösterreichischer Grenzbote, So, 23. Juli 1944, s. 3: Jahresbilanz der Schule&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Illustrierte Kronen Zeitung, So, 7. Mai 1944, s. 11&lt;/ref&gt;

=== Školní rok 1944/1945  ===
V pondělí 4. září 1944 se měly všechny děti školou povinné nacházet v osm hodin ráno ve škole. V Korolupech chyběl stále vyučující, takže děti nastoupily do osmitřídní školy v Lubnici. Školní rok započal v počtu 40 žáků, z toho 16 chlapců a 24 děvčat. Školu opustilo 10 dětí: 4 chlapci a 6 děvčat. Škola v Korolupech se znovu otevřela až 23. října 1944 a k výuce byla opět přiřazena slečna učitelka Hilda Knolz z Drosendorfu. Počet žáku zůstal nezměněn. Dne 9. listopadu 1944 se konala ve škole oslava (9. listopadu 1923 – Hitlerův Pivní puč; 9. listopadu 1938 – Křišťálová noc).

Vánoční prázdniny musely být kvůli nedostatku uhlí prodlouženy (verlängerte Weihnachtsferien). Vyučování na vzdělávacích ústavech (Bildungsanstalten), státních odborných školách (Staatsgewerbeschulen, Bau- und Ingenieurschulen) a zvláštních školách s internáty (Sonderschulen mit Heimen) začínalo 17. ledna 1945. Školám obecným, hlavním, pomocným a zvláštním bez internátu (Hilfs- und Sonderschulen ohne Heime), vyšším (Höheren Schulen) a odborným učilištím (Berufsfachschulen) započala výuka až 6. února 1945.&lt;ref&gt;Deshalb soll der größere Teil der Osterferien den Weihnachtsferien zugeteilt werden, so daß nach Weihnachten der Unterricht im allgemeinen nicht vor Mitte Jänner wieder aufgenommen wird.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Kleine Wiener Kriegszeitung, So, 14. Januar 1945, s. 8&lt;/ref&gt; Do škol přibývali další žáci z bombardováním ohrožených oblastí města Vídně ([[w:Kinderlandverschickung|Kinderlandverschickung]]). Ve škole byli ubytováni maďarští vojáci, kteří utíkali před sovětským zajetím. Vzhledem k tomu, že vyučování bylo neustále narušováno leteckými poplachy, docházeli žáci do školy velmi nepravidelně. V noci 7. května 1945 nastal přesun v obci ubytovaného vojska.&lt;ref&gt;Iveta Hosová: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy&lt;/ref&gt;

== Odborná učiliště ==
Říšský zákon o povinné školní docházce žákům stanovil, že po ukončení povinného základního vzdělávání jim začíná povinnost navštěvovat odbornou školu (Reichsberufsschulrecht). Odborné vzdělávání se nařízením z 29. října 1937 dělilo na „Berufsschulen” (BS), Berufsfachschulen” (BFS) a „Fachschulen” (FS),&lt;ref&gt;Erlass des Reichsministeriums für Wissenschaft, Erziehungund Volksbildung vom 29. Oktober 1937 zur „Vereinheitlichung der Benennung der Berufs- und Fachschulen“&lt;/ref&gt; přičemž povinné vzdělávání na odborném učilišti trvalo tři roky a příprava na zemědělská povolání dva roky. Do kategorie „Berufsschulen” spadaly všechny školy, které navštěvovala mládež (absolvující praktickou výuku, pracující nebo nezaměstnaná) povinně.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „sämtliche Schulen, die pflichtmäßig von gleichzeitig in der praktischen Ausbildung [...] oder in Arbeit befindlichen jungen Menschen, sowie von erwerbslosen Jugendlichen besuchtwerden. Dazu sind auch sämtliche als Ersatzberufsschulen anerkannten‚ Werkschulen, Innungsfachschulen, usw. zu rechnen“.&lt;/ref&gt; Pojmem „Berufsfachschulen” zákon označoval všechny dobrovolné školy s celodenní výukou, které při zápisu nepředpokládaly praktickou přípravu a jejich výuka trvala minimálně jeden rok.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „alle Schulen, die, ohne eine praktische Berufsvorbildung voraus[zu]setzen, freiwillig in ganztägigem Unterricht, der mindestens 1 Jahr umfasst, zur Vorbereitung auf einen [...] Beruf besucht werden“.&lt;/ref&gt; Nejnižší stupeň odborného vzdělávání tvořily „Fachschulen”, dobrovolné minimálně půlroční kurzy s celodenní praktickou výukou.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „die der [...] Ausbildung dienenden Schulen, die freiwillig, und zwar nur mit ausreichender praktischer Berufsvorbildung besuchtwerden können, deren Lehrgang mindestens einen Halbjahreskurs mit Ganztagsunterricht oder in der Regel insgesamt 600 Unterrichtsstunden umfasst, und die nicht als Hochschulen anerkannt sind“.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Die Klassifizierung von Schulen als Mittel der Schulsteuerung und lokalen Profilbildung. Begleitumstände, nachkriegszeitliche Anpassungsprobleme und aktuelle Folgen der Klassifizierung des berufsbildenden Schulwesens seit dendreißiger Jahren des 20. Jahrhunderts, Zeitschrift für Pädagogik 52 (2006) 1, S. 108-126, Deutsches Institut für Internationale Pädagogische Forschung (DIPF), Jahrgang 52, Heft 1 Januar/Februar 2006&lt;/ref&gt;

=== Odborná škola živnostenská, obchodní a pro ženská povolání ===
Německá živnostenská škola (Gewerbliche Fortbildungsschule in Znaim), obchodní škola a škola pro ženská povolání tvořily základ pro nově zřízenou „Berufschule”, která po 9. říjnu 1938 sídlila v budově bývalé české odborné školy živnostenské na Schillerově ulici 3 (Vrchlického, nyní ulice Mládeže). Budova školy byl na konci války během jednoho z mnoha náletů spojeneckých vojsk zasažena a silně poškozena.&lt;ref&gt;[http://www.zsmladeze.cz/historie ZŠ Znojmo, Mládeže 3]&lt;/ref&gt;

Česká odborná škola pro ženská povolání „Vlasta” vyklidila školní budovu na Haukově ulici 8 (dnešní ulice Jana Palacha) před 9. říjnem 1938 a přestěhovala se do Moravských Budějovic. Dne 1. února 1941 byla tato školní budova společně s dívčí internátní budovou Vlasty (Schülerinnenheim, dnešní Vančurova ulice) předána německé veřejné odborné škole pro ženská povolání (dosud sídlící na Kernekerově třídě 21, nyní Rooseveltova ulice), kde sídlila až do prosince roku 1944, kdy se musela přestěhovat do městského chudobince v ulici F. Rapénové (dnešní Jarošova ulice) a prostory školní budovy uvolnila vojenskému lazaretu.&lt;ref&gt;Mobiliář školy se po válce nalézal také v domě Kubeschově v dnešní ulici Pontassievské (po válce Leninova ulice) a ve Vlkově škole v Malé Michalské ulici.&lt;/ref&gt; Ve školních letech 1936/1937 až 1940/1941 vedla ústav ředitelka Hermine Frank.&lt;ref&gt;Krechler, Eduard: 30 let „Znojemské Vlasty“. Znojmo, 1947&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 4. Februar 1941, s. 6&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1940/41 ====
Zápis všech učňů na odbornou školu ve Znojmě pro školní rok 1940/41 se konal v pátek 30. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 31. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 1. září od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala předložení posledního vysvědčení a složení příspěvku na školní film 80 Rpf. Návštěva školy byla povinná pro všechny učně bez rozdílu věku.

Školní okrsek tvořily obce: Velké Znojmo, Waldberg (Německá Konice a Popice), Naschetitz (Načeratice), Dörflitz (Derflice), Rausenbruck (Strachotice), Mühlfraun (Milfron, Dyje), Kirchfeld, Gurwitz (Krhovice), Possitz (Božice), Neuweidenbach (Božice, Groß Grillowitz / České Křídlovice), Schattau (Šatov), Kaidling (Havraníky), Gnadlersdorf (Hnanice), Schiltern (Štítary), Schönwald (Šumvald, Šumná), Urbau (Vrbovec), Klein Tajax (Dyjákovičky), Kallendorf (Chvalovice), Lechwitz (Lechovice), Pratsch (Práče), Panditz (Bantice), Teßwitz a. d. Wiese (Stošíkovice na Louce), Proßmeritz (Prosiměřice), Bonitz (Bohunice), Wainitz (Vitonice), Baumöhl (Podmolí, Luggau / Lukov, mit Ruine Neuhäusel / Nový Hrádek), Oberfröschau (Horní Břečkov), Edenthurn (Vracovice), Frainersdorf (Vranovská Ves), Borotitz (Borotice), Groß Olkowitz (Oleksovice), Mausdorf, Schakwitz (Čejkovice u Znojma)=Hermannsdorf (Heřmanice, Heřmanov), Gaiwitz (Kyjovice), Selletitz (Želetice).

Pro stavební a dřevařské profese také obce Mietzmanns (Micmanice), Zulb (Čule, Slup), Klein Olkowitz (Oleksovičky), Waltrowitz (Valtrovice), Klein Grillowitz (Křídlůvky), Joslowitz (Jaroslavice), Erdberg (Hrádek u Znojma), Groß Tajax (Dyjákovice), Grusbach (Hrušovany nad Jevišovkou), Schöngrafenau (Schönau / Šanov nad Jevišovkou a Grafendorf / Hrabětice), Höflein (Hevlín), Frain (Vranov) a Frischau (Fryšava, Břežany u Znojma).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 28. August 1940, s. 4&lt;/ref&gt;

DAF (Berufserziehungswerk der der Deutschen Arbeitsfront) a její „Dílny pro odborné vzdělávání” na škole pořádaly od 19. do 27. října 1940 svářečský kurz pro vedoucí provozů (Betriebsführer), který započal v sobotu 19. října 1940 v 17.00 hodin v budově školy na Schillerstraße 3. Kurzovné sestávalo ze školného 20,00 RM a pojištění 0,50 RM.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 18. Oktober 1940, s. 4&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 19. Juli 1941, s. 7: Praktische Berufsschule auf dem Lande durch das BDM.-Werk&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 26. August 1941, s. 3: Aus der Arbeit des Reichsmütterdienstes im Deutschen Frauenwerk&lt;/ref&gt;

Dívky se mohly ve Znojmě vyučit na odborných školách (Frauenberufsfachschulen): tříleté škole pro ženská povolání (Hauswirtschaftsschule, BS byla ve výstavbě); dvouleté odborné škole pro ženská povolání (zweijahrige Fachschule, před válkou Deutsche öffentliche Fachschule für Frauenberufe in Znaim / Německá odborná škola pro ženská povolání ve Znojě) a jednoleté mistrovské třídě (BFS - Meisterinnenklasse); jednoleté škole pro udržování domácnosti (BFS Haushalthaltungsschule); dokončujícím řemeslném učilišti (Gewerbliche Lehrwerkstätte / pro učnice živnostenského oděvnictví); vzdělávacím učitelském ústavu pro učitelky mateřských škol a vychovatelky (Bildungsanstalt für Kindergartnerinnen und Hortnerinnen).&lt;ref&gt;Ostmark Jahrbuch 1942. &quot;Der alte Krakauer-Schreibkalender&quot; 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1941/42 ====
Na základě vyhlášky župního vůdce pro Dolní Podunají z 15. Srpen 1941 vyzval vedoucí odborné školy Ing. Otto Widlhalm všechny učně, učnice a pomocný personál na úřadech k povinnému zápisu na odborné škole pro živnosti, obchod a ženská povolání. Školní okrsek tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt;
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
# okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu
Zápis se konal v pátek 5. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 6. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 7. září od 8.00 do 12.00 hodin. K předložení bylo poslední vysvědčení a k zaplacení 80 Rpf za školní výukový film. Vyučování započalo 8. září 1941.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 3. September 1941, s. 4&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1942/43 ====
Na konci léta vyzval vedoucí školy Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz k zápisu na odborné školy řemeslnou, obchodní a pro ženská povolání ve Znojmě na Schillerstrasse 3 (Gewerbliche, Kaufmännische und Hauswirtschaftliche Berufsschule des Reichsgaues Niederdonau in Znaim), který se konal od 4. září do soboty 9. září 1944 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala složení příspěvku 2 RM na vyučovací materiál (včetně výukového filmu) a předložení posledního vysvědčení.

Školní okrsek odborné školy řemesel tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice):&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt; pro všechna řemesla
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro malíře a natěrače, dřevaře a zedníky
# okres (Landkreis) Znojmo: pro malíře a natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, obuvníky, zedníky a dřevaře

Školní okrsek odborné školy obchodní tvořily obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Zápis na obchodní školu se týkal i mladistvých, kteří byli zařazeni do služby u veřejné správy a mladistvých bez učňovské smlouvy.

Školní okrsek školy pro ženská povolání zahrnoval obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Školu navštěvovaly dívky, které nedovršily 18. let (v případě, že nehodlaly nenavštěvovat zemědělskou školu).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 2. September 1944, s. 4&lt;/ref&gt; Výuka po prodloužených vánočních prázdninách byla zahájena na živnostenské a obchodní škole 27. března 1944.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt,
 Sa, 25. März 1944, s. 6&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1943/44 ====
Zápis pro školní rok 1943/44 se na odbornou školu (Berufsschule Znaim) konal od pondělí 30. srpna do soboty 4. září 1943 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala poslední vysvědčení a zaplacení příspěvku na výukový film 0,80 RM.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 21. August 1943, s. 6&lt;/ref&gt;

Školní okrsek tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt;
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
# okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu

==== Školní rok 1944/45 ====
&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 29. August 1944, s. 4&lt;/ref&gt;

=== Odborná škola zemědělská ===
Zápis na dvouletou odbornou rolnickou školu v Oblekovicích se konal pro oba ročníky (1939/40 a 1940/41) v neděli 29. října 1939 od 10.00 do 12.00 hodin. Do prvního ročníku se měli přihlásit všichni chlapci a děvčata (také děvčata vypomáhající v rámci povinné říšské služby v zemědělství) ve věku od 14. do 15. let. Zápis se netýkal žáků z vyšších škol a z odborných škol pro ostatní povolání. Vyučování započalo v pátek 3. listopadu 1939 ve 13.00 hodin.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 26. Oktober 1939, s. 6 &lt;/ref&gt;

V roce 1941 byla návštěva odborné zemědělské školy v Oblekovicích (Landwirtschaftliche Berufsschule in Znaim-Oblas, Leitung Hans Kohlmann) povinná pro veškerou mládež, která byla činná v zemědělství. Výuka začínala ve středu 5. listopadu a končila na konci března, vyučovalo se každé úterý a pátek od 13.00 do 17.00 hodin. Do školy měli nastoupit všichni žáci, kteří ukončili obecnou a hlavní školu v roce 1940 a v roce 1941 v oblasti Velké Znojmo/Groß-Znaim, Suchohrdly/Zuckerhandl a katastrální území Mannsberg.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 1. November 1941, s. 5&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 30. April 1942, s. 6&lt;/ref&gt;

Od začátku listopadu roku 1943 se na škole konaly sedmiměsíční kurzy pro válečné invalidy (Fachschule). První končil na konci května roku 1944.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 21. Oktober 1943, s. 3&lt;/ref&gt; Následující sedmiměsíční kurz (Schlepperkurs) pro 26 válečných invalidů, které pro ně uspořádal „NSKK.-Motorsturm 12/M 296 Znojmo”, končil na konci ledna 1944. Absolventi pokračovali v kurzu pro získání oprávnění k řízení vozů se spalovacím motorem (Betriebsberechtigungsschein für Generatorfahrzeuge).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 31. Januar 1944, s. 3&lt;/ref&gt;

Poslední zápis na odborné zemědělské škole pro všechny zemědělské dívky a chlapce mezi 14. a 18. rokem se konal v úterý 19. září 1944 ve 14.00 hodin ve škole vedle divadla ve Znojmě. Školní okrsek zahrnoval obce spadající pod Velké Znojmo (Oblas, Alt- und Neuschallersdorf, Edelspitz, Pumlitz, Esseklee, Kleinteßwitz, Zuckerhandl, Mannsberg, Pöltenberg, vzdáleně také Baumöhl, Grossmaispitz, Kaidling, Mühlfraun a Waldberg).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 16. September 1944, s. 4&lt;/ref&gt;

Další zemědělské školy v župě Dolní Podunají (1941): Auspitz, Bruck a. d. Leitha, Edelhof - od roku 1943 „Georg-Ritter-von-Schönerer-Schule” (Zwettl), Eisenstadt, Feldsberg, Gießhübel (Amstetten), Hollabrunn, Kirchschlag, Krems a. d. Donau, Langenlois (Zwettl), Mistelbach, Nikolsburg (Mikulov), Obersiebenbrunn, Pohrlitz (Pohořelice), Pyhra, Retz, Tulln, Tullnerbach, Weigelsdorf. Župní zemědělské závody (Gaueigene Betriebe): Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Reuhof, Post Pillichsdorf, Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Kymberg bei Pyhra, Schiffsverkehr Hainburg-Thebe.&lt;ref&gt;Ostmark Jahrbuch 1942. &quot;Der alte Krakauer-Schreibkalender&quot; 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung&lt;/ref&gt;

=== Další odborné školy ===
Na podzim 1942 byly v župě Dolní Podunají povoleny nové odborné školy v Lobau u Vídně (für Landmaschinenwerk / pro opraváře zemědělských strojů), v [[w:Herzogenburg|Herzogenburgu]] dívčí odborná zemědělská škola a pro okresy [[w:Gmünd|Gmünd]], [[w:Nová Bystřice| Neu Bistritz]], [[w:Waidhofen an der Thaya|Waidhofen a. d. Th.]] a Zwettl internátní odborná řemeslná škola pro stavební obory (Bauhandwerk) u [[w:Zwettl|Zwettlu]], tzv. „Lehrbauhof” (Schloss Haindorf), kterou osobně otevřel v březnu 1943 u příležitosti HJ-oslavy župní vůdce Dr. Jury.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 16. November 1942, s. 4&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Das kleine Volksblatt, Di, 30. März 1943, s. 4&lt;/ref&gt; Od 1. března 1944 došlo k rozšíření školního okrsku o okres [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]] a [[w:Oberpullendorf|Oberpullendorf]], od podzimu 1944 o další okresy [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]], [[w:Mistelbach|Mistelbach]], Znojmo a [[w:Krems|Krems]]. Zedničtí a tesařští učňové z těchto nově přidělených okresů se měli na základě říšského školního zákona povinně přihlásit na škole ve Zwettlu.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 16. Oktober 1944 a Fr, 1. Dezember 1944, s. 3&lt;/ref&gt; Ve Zwettlu byla otevřena v roce 1940 také internátní vyšší škola pro dívky a chlapce.&lt;ref&gt;Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 18. September 1940, s. 7&lt;/ref&gt; Zimní zemědělská škola ve Štítarech sloužila pro svoji nevýhodnou polohu k jiným účelům.

== NSV-sestry a ošetřovaltelky ==
NSV-zdravotní-, dětské- nebo obecní sestry se uplatňovaly v nemocnicích, obecních školkách, pomáhaly v rodinách ve venkovských oblastech, v mateřských a kojeneckých domovech (Müter- und Säuglingsheime), mateřských školkách (Kinderkrippen), mléčných kuchyních (Milchküchen), SS-lazaretech, sanatoriích, ozdravovnách (Erholungsheimen), též ve zdravotních pokojích zřizovaných na školách DAF a NSDAP (Reichsschulungsburgen), např. Schloss Altkettenhof Schwechat. Dětský domov z Vranova byl na začátku roku 1939 přeložen do Moravského Krumlova.&lt;ref&gt;Das kleine Volksblatt, Fr, 10. Februar 1939, s. 8&lt;/ref&gt; Vzdělávací zařízení pro zdravotní a dětské sestry (Krankenpflege- oder Säuglingspslegeschulen) pro župu Dolní Podunají se nacházely ve městech: Wr.-Neustadt, St. Pölten, Znojmo (Odborná škola pro ženská povolání, Hauswirtschaftliche Berufsschule) a Brno. Dívky je ukončovaly státní závěrečnou zkouškou s diplomem.

=== Žňové mateřské školky ===
S uzákoněním povinné návštěvy mateřských škol dětí ve věku od čtyř let zřídila „Národněsocialistická organizace pro péči o blaho lidu” (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, zkratka NSV) v červnu 1940 v Korolupech v budově obecního úřadu v prostorách bývalé jednotřídní české školy sklizňovou mateřskou školu (Erntekindergarten). „Erntekindergarten” poskytovaly ve venkovských oblastech péči o předškolní děti během sklizňových měsíců, většinou od dubna do října, někdy i listopadu. O předškolní děti se ve školách staraly právě NSV-sestry (Kranken-, Säuglings- oder Gemeindeschwester, NS-Reichsbund Deutscher Schwestern). V březnu 1942 pořádala NS-Volkswohlfahrt ve [[w:Historie cestovního ruchu v Podhradí nad Dyjí|Frejštejně]] výukové kurzy pro nové učitelky sklizňových mateřských škol a na konci dubna týdenní pracovní seminář, na kterém si absolventky kurzů osvojovaly nabyté znalosti v praxi.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 28. März 1942, s. 7, Znaimer Tagblatt, Mo, 27. April 1942, s. 6&lt;/ref&gt;

=== Mobilizace mladších a starších ročníků ===
V únoru 1943 přinesl deník Znaimer Tagblatt výzvu i pro mladší dívky, které dosud nedosáhly studijního věku a nemohly být přijaty do NS-Svazu německých sester (Reichsbund Deutscher Schwestern), aby se hlásily u výše zmíněných vzdělávacích škol jako tzv. „předškolačky” (Vorschülerinnen). NSV je pak nasazovala jako předpraktikantky (Vorpraktikum) do domácností, různých domovů a útulků. Zároveň se u zdravotních škol mohly hlásit všechny ženy ve věku od 18 do 38 let, které by se „''rozhodly změnit dosavadní životní náplň a rozvíjet své ženské a mateřské vlohy''”. Bližší informace poskytovala každá NSV-úřadovna a župní vedení ve Vídni (Gauamtsleitung Niederdonau der NS,-Volkswohlfahrt, Wien 4., Wiedner Hauptstraße 23/25).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 26. Februar 1943, s. 4&lt;/ref&gt;

V září roku 1944 upozorňoval Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz, vedoucí Odborné školy řemeslné, obchodní a pro ženská povolání, všechny dívky, pomocnice v domácnosti, BDM-dívky na povinné říšské službě (Pflichtjahrmädchen) a učnice rodinných škol z okresu Znojmo, které vykonávaly službu v rodičovské nebo cizí domácnosti a nedovršily 18 let, že je pro ně (v případě, že nenavštěvovaly zemědělskou školu) studium na odborné škole pro ženská povolání ve Znojmě (Hauswirtschaftliche Berufsschule) povinné. Zápis se konal od pondělí 11. září do středy 13. září od 10.00 do 12.00 hodin.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 9. September 1944, s. 6&lt;/ref&gt; Po ukončení prodloužených vánočních prázdninách vyhlásil vedoucí školy, že až do odvolání se výuka na obchodní, řemeslné a rodinné škole na Schillerstraße 3 nekoná.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 17. Januar 1945, s. 4&lt;/ref&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

=== Externí odkazy ===
* [http://www.zeitklicks.de/nationalsozialismus/zeitklicks/zeit/alltag/schule-und-bildung/ NS Zeit, Schule und Bildung] (Škola a vzdělávání)
* [http://www.bnmsp.de/home/e.huber/schulmuseum/kinderwelt1943/ Die Kinderwelt im Dritten Reich] (Svět dětí ve Třetí říši)
* [http://www.verfassungen.de/de/de33-45/schulpflicht38.htm Zákon o povinné školní docházce v Německé říši] / Gesetz über die Schulpflicht im Deutschen Reich (Reichsschulpflichtgesetz) z 6. července 1938

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>sxqyj2t1zs423oycdm51ajducm09mbu</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>55431</id>
      <parentid>55430</parentid>
      <timestamp>2026-08-25T21:58:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka Lyalikoff</username>
        <id>4811</id>
      </contributor>
      <comment>/* Školní rok 1943/1944  */ doplnění z něm. kroniky</comment>
      <origin>55431</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="50587" sha1="nyuvnizga5qd60z80j3janrepibt6uq" xml:space="preserve">[[w:Adolf Hitler|Adolf Hitler]] ve škole viděl pouze předstupeň [[w:Wehrmacht|wehrmachtu]].&lt;ref&gt;Slovník spisovného jazyka českého i Nový akademický slovník cizích slov: v odborné válečné literatuře, kde jde často o citátové užití jednotlivých pojmů, je možné zápis s velkým písmenem tolerovat. Podstatné jméno wehrmacht je podle Pravidel českého pravopisu rodu mužského (2. p. wehrmachtu).&lt;/ref&gt; Škola měla z dětí vychovávat přesvědčené národní socialisty a jejím nejdůležitějším úkolem bylo vštípení [[w:Nacismus|rasové ideologie]]. Primárně neměla zprostředkovávat vzdělávání, ale vychovat následovníky nacismu. Nicméně pro [[w:Národně socialistická německá dělnická strana|národní socialisty]] nebyla škola až tak důležitá, NS-výchova dětí a mládeže probíhala hlavně na úrovni mimoškolní v organizaci „[[w:Hitlerjugend|Hitlerova mládež”]] (HJ).

Krátce po převzetí moci nacisty (Machtergreifung) byl 3. dubna 1933 vydán zákon (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums, tzv. Berufsbeamtengesetz, zkratka BBG), na jehož základě museli školy opustit židovští učitelé. Obdobně došlo k propuštění učitelů, kteří se nepodrobili ideologii národního socialismu, [[w:Pacifismus|pacifistů]], [[w:Sociálnědemokratická strana Německa|sociálních demokratů]] a [[w:Komunistická strana Německa|komunistů]]. Učitelé se stali státními úředníky a měli nadále sloužit státní ideologii.
&lt;ref&gt;Schule und Bildung, NS Zeit na [http://www.zeitklicks.de/nationalsozialismus/zeitklicks/zeit/alltag/schule-und-bildung/ www.zeitklicks.de]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=dra&amp;datum=1933&amp;page=300&amp;size=45 Reichsgesetzblatt ze 7. dubna 1933 na stránkách Österreichische Nationalbibliothek]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[http://ns-quellen.at/gesetz_anzeigen_detail.php?gesetz_id=11910&amp;action=B_Read Zweite Verordnung über Maßnahmen auf dem Gebiet des Beamtenrechts]&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 31. Mai 1940, Deutsches RGBl. I S. 832, Verordnung zur Einführung des Reichsschulpflichtgesetz im Reichsgau Sudetenland z 24. června 1940, Verordnung zur Durchführung des § 10 Abs. 1 des Reichsschulpflichtgesetzes vom 12. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 255, Durchführungsverordnung zur Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 15. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 276, Verordnung über den Fortfall der Berufsschulbeiträge vom 20. Februar 1942, Deutsches RGBl. I s. 85, Zweite Verordnung zur Durchführung der Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens in den Reichsgauen Kärnten, Niederdonau, Oberdonau, Salzburg, Steiermark und Tirol-Vorarlberg vom 22. Juli 1942, Deutsches RGBl. I s. 499, Verordnung zur vorläufigen Regelung der Errichtung und Unterhaltung der Hauptschulen vom 31. März 1943, Deutsches RGBl. I S. 249, § 22 Abs. 3 des Behörden-Überleitungsgesetzes, StGBl. Nr. 94/1945&lt;/ref&gt;

== Nová úprava školství ==
V květnu 1938 navštívil Bernhard Rust, říšský ministr pro vědu, výchovu a vzdělávání (Reichsminister für Wissenschaft, Erziehung und Volksbildung) Vídeň, v červenci vydal Adolf Hitler nový zákon o povinné školní docházce, který ve Východní marce vstoupil v platnost nařízením z 25. července 1939 (RGBl. I. S. 1337) a v připojených sudetských oblastech nařízením z 24. června 1940 (RGBl. I. S. 955). Střední školy měly být přetvořeny na školy vyšší (Oberschule), obměnou prošly také profesorské tituly, profesorům se nyní říkalo „studijní rada” (Studienrat), ředitelům „vrchní studijní ředitel” (Oberstudiendirektor), výpomocným učitelům „studijní asesoři” a učitelům na zkoušku „studijní referendáři”. Ve školství obecném a hlavním zpočátku podstatné změny nenastaly.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 3O. května 1938, č. 85, s. 2&lt;/ref&gt; Všem soukromým školám bylo odňato právo veřejnosti.

=== Učitelé z povolání říšskými úředníky ===
V říjnu 1938 vyšlo ve sbírce říšských zákonů nařízení o prozatímní úpravě školství v říšské župě Sudety a ve Východní marce, které stanovilo učitele na veřejných školách bezprostředními říšskými úředníky. O školy nadále finančně pečovaly okresní městské a venkovské správy (Kreislandrat). Členství učitelů v náboženských organizacích se podle zákona neslučovalo s „postavením úředníků a učitelů” a od října 1938 mohli nadále působit pouze ve svazech nacionální socialistické strany.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 13. října 1938, č. 164, s. 4&lt;/ref&gt; Národně socialistický svaz učitelů (NS Lehrerbund, zkratka NSLB) zároveň uspořádal v [[w:Horn|Hornu]] pro učitelé školení, na kterém vystoupil jako hlavní mluvčí okresní vůdce svazu NSLB (Kreischulleiter). Tento den měli žáci ve školách volno.

=== Obecná škola ===
Začátek školního roku 1938/39 se již konal v atmosféře očekávaného návratu sudetských [[w:Sudetští Němci|Němců]] do [[w:Nacistické Německo|Říše]]. První náznak stínu přineslo [[w:Adolf Hitler|Hitlerovo]] rozhodnutí o zrušení výuky [[w:náboženství|náboženství]] a školních modliteb. Sedláci byli přeci jen po dlouhá léta srostlí s katolickou vírou a venkovské učitele stálo hodně námahy, aby u rodičů „Vůdcovy kroky” vysvětlili. Dne 9. listopadu 1938 žáci slavili „Gedenktag der Toten der Bewegung“ (Pamětní den za zemřelé hrdiny NSDAP). Od roku 1940 začínal každý nový školní rok jednoduchou ranní slávou na školním dvoře, vytažením státní vlajky na stožár (Flaggenhissung) a týdenním motivačním citátem či mottem (Wochenspruch).

Na obecné škole v Korolupech nadále vyučoval ředitel školy Felix Balzer (* 1890), který složil učitelskou zkoušku v roce 1909 a na škole působil od roku 1911. Vedlejší učitelka ručních prací (dom. nauk) Amalie Körner (* 1888) složila zkoušku uč. způsobilosti pro obecné školy roku 1906 a zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy roku 1910.&lt;ref&gt;Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, s.&lt;/ref&gt; Během školního roku se škola podílela na různých vzpomínkových slavnostech k uctění památky zemřelých ([[w:Hans Knirsch|Hanse Knirsche]], [[w:Horst Wessel|Horsta Wessela]]), dne 13. března 1939 školy oslavovaly první výročí návratu Východní marky (Ostmark) do [[w:Nacistické Německo|Velkoněmecké říše]].&lt;ref&gt;Kraas, Andreas: Lehrerlager 1932-1945, Politische Funktion und pädagogische Gestaltung, Bad Heilbrunn, 2004, ISBN: 3-7815-1347-5&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Schulverwaltung und Schulaufbau, Landesarchiv Baden-Württemberg, NS-Lehrerbund (NSLB) Gauwaltung&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Deutsche Nationalbibliothek, Nationalsozialistischer Lehrerbund / Gauwaltung, Mitteilungsblatt des NSLB, Gauwaltung Wien, ZB 37272, Bereitstellung in Leipzig, &lt;/ref&gt;

Konec školní roku 1939 byl ve Východní marce stanoven na 7. července. Prázdniny trvaly devět týdnů. Dne 12. září 1939 započal nový školní rok a všechny děti, které dne 5. září dosáhly 6 let, musely být přihlášeny do škol, a sice 23. a 26. května. Přihlášení se odehrávalo v ředitelnách obecných škol. Rodiče dětí, které měly dosáhnout šesti let teprve v době od 16. září 1939 do 15. ledna 1940, podávali povinně žádost o dispens a to nejpozději do 26. května u příslušné okresní školní rady.&lt;ref&gt;Vídenské Noviny, Mo, 15. Mai 1939, s. 4&lt;/ref&gt;

Ve školním roce 1939/40 bylo v okrese Horn povoláno k wehrmachtu asi kolem 30 učitelů, takže už takto velký nedostatek učitelských sil se ještě více prohloubil. Do škol muselo nastoupit mnoho [[w:Starobní důchod|penzionovaných]] učitelů, pokud byli duševně a tělesně zdatní, nic nebránilo jejich výuce až do stáří 70. let. Nakonec venkovské školy řídily i ženy. V tomto školním roce se změnilo i hodnocení prospěchu žáků. Na místo čtyř známek učitelé hodnotili až do známky šest, známky za pilnost byly zrušeny:

# velmi dobré (hodně přesahující dobré)
# dobré (značně nad průměrem)
# uspokojivé (plnohodnotný a normální výkon bez doplňování)
# dostačující (dostačující výkon, i když se slabinami)
# nedostačující (výkon s mezerami, ale se základy učiva, která se dají brzo dohnat)
# neuspokojivé (zcela nedostačující výkon, bez jistých základů a doplnění lze dohnat jen po delším čase)

Hodnocení vedení a spolupráce:
# velmi uspokojivé
# uspokojivé
# méně uspokojivé
# neuspokojivé

== Dokončení školské nacionálně-socialistické reformy ==
[[Soubor:Schrifterlass Antiqua1941.gif|náhled|Nařízení Adolfa Hitlera z roku 1941 o změně oficiálního písma ze [[w:Švabach|švabachu]] (Švabach nebo také [[w:kurent|kurent]] (Kurrentschrift), vyučovaný v sudetských oblastech až do roku 1941) / Schwabacher Fraktur na latinku ([[w:Antikva|Antiqua]])]]
[[Soubor:Deutsche normalschrift ab 01091941.jpg|náhled|Začátkem školního roku 1941/1942 vstoupila v platnost výuka normálního německého písmo (deutsche Normalschrift)]]
Říšské ministerstvo výchovy vydalo v Berlíně 4. února 1940 nová ustanovení pro výchovu a vyučování na obecných a středních školách, čímž dokončilo nacionálně-socialistickou reorganizaci školství. Základní školy (čtyři nižší ročníky obecných škol) usměrňovalo ministerstvo vydávanými směrnicemi již od roku 1937. V první etapě v červenci 1938 procházelo přeměnou střední školství (vyšší školství), při kterém byly rozličné typy vyšších škol reorganizovány na základní typ německé vyšší školy (Oberschule) a pobočné typy gymnasií.

Poslední etapa v únoru roku 1940 se týkala obecných a středních škol, vydání nových učebních osnov a obsáhlých ustanovení pro výchovu a vyučování podle říšských nacionálně-socialistických principů, čímž se dostalo učitelům „zřetelných” pokynů pro jejich práci. Obecná škola se podle nových směrnic již nesměla omezovat na pouhé vyučování v rozmanitých oborech. Do popředí mělo vystoupit její nacionálně-socialistické výchovné poslání, branný duch a branná politika (cvičení a sporty). Dále ministerstvo z osnov vyloučilo všechny učební předměty, které se na obecnou školu dostaly „''na základě překonaných názorů a které nemají se životními požadavky nic společného''”.

Počet žáků v jedné třídě nesměl převyšovati 45 dětí, na obecných a měšťanských (hlavních) školách byly vyučovací hodiny zkráceny na 45 minut. Od druhé třídy obecných škol přibylo ve všech ročnících o jednu hodinu tělesné výchovy. Všechny žákovské, učitelské a veřejné knihovny prošly revizí. Novým předmětem se stala nauka o dědičnosti. Dále učební osnovy školám dovolovaly „''individuální přístup k potřebám města i venkova''”, kladly důraz na požadavek národně-socialistické školní i třídní pospolitosti a na účast na státním a národním dění. Začátek školního roku 1940/1941 byl stanoven na 9. září 1940 (z původního 15. září).&lt;ref&gt;Kleine Volks-Zeitung, Mi, 28. August 1940, s. 7 &lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| „''Středoškolák chodí proto také do školy o dvě léta déle, nežli žák obecné školy. Učí se angličtině jakožto povinnému předmětu a ve čtyřech vyšších třídách druhému cizímu jazyku podle vlastní volby. Ve všech oborech střední školy vystupují do popředí směrnice systematického probírání látky, aby získané vědomosti byly života schopné a praktické. Proto se vedle oborů matematických a přírodovědeckých silně zdůrazňují obory technicko-rukodělné (nauka o nářadích, zahradnictví, těsnopis, psaní na stroji a na dívčích školách práce domácí a ruční). Směrnice se starají o to, aby nadaný žák obecné školy mohl po vychození šesti ročníků školy dohonit ve čtyřech dalších letech (v tzv. Aufbauklassen) cíl střední školy a je postaráno o přestup z obecných a středních škol na školy vyšší.''” (Ve Vídni v úterý dne 6. února 1940)&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, Di, 6. Februar 1940, titulní strana&lt;/ref&gt;
|}

=== Zákaz soukromého vyučování ===
Výnosem říšského ministerstva vyučování z července 1940 museli učitelé veřejných škol, kteří hodlali dávat soukromé hodiny, žádat svého nadřízeného o svolení. Ředitel byl povinen přezkoumat, zda se vedlejší činnost v přiměřené míře slučuje s učitelským služebním výkonem či neexistují-li důvody k zákazu. Na povolení měli nárok spíše učitelé bez stálého místa a učitelé na veřejných školách takové povolení obdrželi jen ve výjimečném případě. Rozhodně bylo nepředstavitelné, aby učitel dával soukromé hodiny žákům oné třídy, ve které sám vyučoval. Soukromé vyučování hudbě bylo upraveno zvlášť.&lt;ref&gt;Vídeňské Noviny, 11. července 1940&lt;/ref&gt;

=== Zavedení normálního německého písma ===
Se začátkem školního roku 1941/1942 zavedl říšský ministr výchovy normální německé psací písmo (deutsche Normalschrift, Antiqua Schrift). Během přechodného období dvou následujících let se počítalo s výukou čtení v německém tiskacím písmu (deutschen Druckschrift / Fraktur) a dosavadní německé psací písmo bylo s definitivní platností zrušeno. Ve školním roce 1941/42 nebyly ještě ve všech župách slabikáře (Fibel) a tabule s abecedou (Alphabet) k dispozici. Písmo mělo být vyučováno, oproti původnímu stojatému, se sklonem doprava, měla mu být věnována mnohem větší péče a to i na vyšších stupních.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 12. September 1941, s. 3&lt;/ref&gt;

=== Válečné úpravy prázdnin ===
Z nařízení říšského ministra vyučování ze dne 10. června došlo s platností od začátku školního roku 1941/42 k úpravě školních prázdnin. Školní rok začínal po letních prázdninách a končil koncem letních prázdnin příštího roku. Celkově činilo školní volno 85 dní včetně nedělí a svátků. Škola měla nárok na 75 „prázdninových dnů” (15 dní pro vánoční prázdniny, 7 dní pro velikonoční prázdniny, 1 den pro svatodušní prázdniny a 52 dní pro letní prázdniny), 10 zbývajících prázdninových dnů si mohla podle místních potřeb a zvyklostí přidat k letním prázdninám. Svatodušní prázdniny se prodlužovat nesměly, u letních prázdnin bylo povoleno prodloužení maximálně na osm týdnů. Letní prázdniny se dělily na tři turnusy; první začínal koncem června, druhý na začátku července a třetí v polovině července. Pro venkovské obecné a čtyřtřídní hlavní školy se velké prázdniny dělily na letní a podzimní (kvůli zemědělství).&lt;ref&gt;Vídenské Noviny, Di, 10. Juni 1941, s. 3&lt;/ref&gt; Letní prázdniny byly v roce 1942 v župách Východní marky (Wien, Niederdonau, Oberdonau, Steiermark, Kärnten, Tirol a Salzburg) stanoveny v délce 7½ týdne od 4. července do 24. srpna. Venkovským školám bylo doporučeno brát zřetel (tak jako v minulém roce) na sklizňové období.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 26. Februar 1942, s. 6: „Für die ländlichen Volksschulen ist mit Rücksicht auf die verschieden liegenden Erntezeiten bereits im Vorjahr eine unterschiedliche Festlegung der Termine der Sommerferien erlaubt worden. Auch für 1942 gelten die vorjährigen Bestimmungen.”&lt;/ref&gt;

=== Zavedení uhelných prázdnin ===
Také v tomto školním pokračovaly školy ve sběru léčivých bylin ([[w:šípek|šípek]], květ arniky, maliní, [[w:heřmánek|heřmánek]], [[w:trnky|trnky]], [[w:blatouch|blatouch]], kopřivy, květ černého rybízu) a ve sbírkách pro wehrmacht (láhve a šátky). Dne 26. ledna 1942 doporučil Adolf Hitler z důvodu nedostatku uhlí také župě [[w:Říšská župa Dolní Podunají|Dolní Podunají / Niederdonau]] přerušení školní docházky. Učitelé se měli během této doby hlásit ke službě na obcích, u stranických organizací NSDAP nebo u zemědělských závodů. Dne 15. března 1942 konstatoval krajský školní vedoucí (Kreischulleiter) z Hornu, že se chybějící školní dny nejvíce odrazily na prvním školním stupni. Školní rok ukončovaly obecné školy 11. července 1942 malou oslavou.

== Jedna říše - jedna škola ==

=== Školní rok 1942/1943  ===
Začátkem školního roku 1942/1943, který započal jednotně 1. září, vstoupilo po celé říši v platnost nejen jednotné školství, ale také vzdělávání učitelů. Reorganizace, která probíhala nejprve v sudetských oblastech, byla postupně uplatňována i v Protektorátu Čechy a Morava. Školství sestávalo po celém říšském území ze čtyř tříd obecné školy (Volksschule), na kterou navazovaly čtyři třídy hlavní školy (Hauptschule) nebo osmitřídní vyšší školy (Oberschule). Hlavní školy měly nadále žáky připravovat na praktický život, vyšší školy ke studiu na vysokých školách (Hochschulen). Adolf Hitler zároveň rozhodl o jednotném učitelském studiu, které začalo probíhat na pětiletých učitelských ústavech (Lehrerbildungsanstalten), kam přecházeli budoucí studenti po dosažení 14. roku podle přísného výběru z hlavních škol (Hauptschule), obzvláště nadaní žáci z obecné školy. Učitelské ústavy získaly charakter internátních škol (Internats-Charakter).&lt;ref&gt;[http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=fzn&amp;datum=1942&amp;pos=243&amp;qid=1E4RXCAQ2CP1HGJOHP0WRA59Z14XX4 Frontzeitung. Kreiswaltung Nikolsburg des N.S.-Lehrerbundes], Heft 10, s. 13-17&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 07.11.1943, Seite 5. Reichsminister Rust an die Lehrer: „Die deutsche Schule wird das sein, was der deutsche Lehrer aus ihr macht. Wo in unsern Kindern sich eine große Zukunft anzeigt, weil sie gesund und rassisch hochwertig sind, gehören sie an eine Stelle, die sie über die andern heraushebt. Dies geschieht in erster Entscheidung durch die Hauptschulen. Wer künftig auf die Hochschule will, muß die Reife für die Hauptschule nachweisen, die in erster Linie für das praktische, handwerkliche Leben erzieht. In den Stunden der Not und Gefahr sollen die Lehrer noch mehr, als sie es bisher waren, zu Vorbildern und Führern der Jugend werden. In diesen Jahren gilt es, der deutschen Schule den Platz zu erkämpfen, den sie später einnimmt. Wir müssen für einen Nachwuchs sorgen, der es gelernt hat, durchzustehen, und auch von sich aus mit ganzer Kraft zum Sieg beiträgt.”&lt;/ref&gt;

Vzhledem k tomu, že vyšší školy byly nadále považovány za elitní, mohlo být do prvního ročníku přijímáno nejvýše 35% žactva ze 4. postupného ročníku obecné školy. Měšťanská škola (občanská škola) ve Vranově / Frain an der Thaya a ve Slavonicích / Zlabings plnila nadále funkci školy hlavní s 5. - 8. postupným ročníkem a navazovala na 4. ročník obecné školy. Vyšší školu mohli žáci navštěvovat ve Znojmě, kde byla z reálky zřízena „Vyšší škola pro dívky” (Oberschule für Mädchen) a „Vyšší škola pro chlapce” (Oberschule für Jungen). V roce 1942 byly také zrušeny místní školní rady a jejich pravomoc převzal starosta obce. Z válečných důvodů nastalo šetření s papírem, což se ve školách odrazilo na spotřebě školních sešitů. Ředitel školy musel popsané sešity podepsat, orazítkovat a vystavit žákovi objednávku. Situace se ke konci války zhoršila natolik, že školy používaly staré dobré tabulky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
|'''Vyšší škola pro dívky ve Znojmě, přihlášení k přijímacím zkouškám do 1. ročníku pro školní rok 1942/43''' 

„''Rodiče, kteří chtějí své dcery po ukončení 4. třídy obecné školy nebo ukončené hlavní školy přihlásit na vyšší školu pro dívky ve Znojmě, to musí nejpozději do 15. června 1942 oznámit písemně nebo ústně vedoucímu ústavu. Zápisy a přijímací zkoušky do 1. třídy se konají 25. června, do vyšších tříd 26. června 1942. Rodiče zároveň předloží: 1. rodný list žákyně, 2. potvrzení o árijském původu (Ahnenpaß), 3. poslední školní vysvědčení. Přijímací zkoušky do 1. ročníku sestávají z písemné a ústní zkoušky z němčiny a matematiky. Žákyně hlavní školy (Hauptschule) mohou být přijati do následujícího vyššího ročníku vyšší školy (Oberschule) po absolvování přijímacích zkoušek z angličtiny. Odklad přijímací zkoušky je možný. Informace o požadavcích u přijímacích zkoušek poskytuje ústně nebo písemně vedoucí ústavu - Karl Meder, ředitel vyšší školy (Oberstudiendirektor)''”&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, 4. Juni 1942, s. 4&lt;/ref&gt; 
|}

Vánoční prázdniny (Weihnachtsferien) se konaly pro všechny školy jednotně v období od 14. prosince 1942 do 11. ledna 1943, přesto některým školám bylo z hospodářských důvodů povoleno prodloužení, jako například vyšším školám ve Znojmě, které započaly s výukou až 18. ledna 1943.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 12. Januar 1943, s. 4&lt;/ref&gt; Podle deníku „Neues Wiener Tagblatt” bylo na obecných a hlavních školách pondělí 5. července stanoveno posledním dnem vyučování, vysvědčení se rozdávala v úterý 6. července a od středy 7. července do 27. srpna 1943 trvaly letní prázdniny. Rodiče tisk upozorňoval, že všechny děti, které dovršily dnem 31. prosince 1943 šesti let, se staly školou povinnými a jejich nepřihlášení je trestné. Pro žáky židovského původu nebo za židy považované podle norimberských rasových zákonů platily odlišné dny zápisu. U zápisu rodiče předkládali: 1. rodné listy dítěte, rodičů a prarodičů (Geburtsschein, Taufschein), oddací listy rodičů a prarodičů (Trauscheine), očkovací průkaz dítěte (Impfzeugnis) a dokument, kterým bylo možné doložit bydliště dítěte (Heimatszuständigkeit des Kindes). V sobotu 28. srpna 1943 se měly všechny děti nacházet ve svých školách.&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mo, 3. Mai 1943, s. 3&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Letní prázdniny ve třech etapách'''

„''Říšský ministr školství vypracoval pro letošní prázdniny následující pokyny. Rozdělení prázdnin na tři etapy musí být zachováno. Rozdělením prázdnin se zabrání nadměrnému zatížení dopravních prostředků. Tři etapy letních prázdnin začínají následovně: 1. turnus v pátek 25. června (první den prázdnin), 2. turnus ve středu 7. července, 3. turnus ve čtvrtek 15. července. Celková délka prázdnin ve školním roce nesmí přesáhnou 85 dní. Neděle a svátky na začátku nebo na konci prázdnin jsou zahrnuty v jejich celkové délce. Vzhledem k tomu, že vánoční prázdniny trvají 22 dní a velikonoční 11 dní, zbývá na letní prázdniny v roce 1943 52 dnů. Pokud by někde došlo k prodloužení vánočních nebo velikonočních prázdnin a jejich délka by přesáhla 33 dnů, musí být velké prázdniny odpovídajícím způsobem zkráceny. Rozšíření letních prázdnin o více než 52 dní se v žádném případě nepovoluje.''”&lt;ref&gt;Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe) 26. März 1943, s. 3&lt;/ref&gt;
|}

=== Školní rok 1943/1944  ===
Školní rok 1943/1944 započal s panem učitelem Seilerem v pondělí 23. srpna v osm hodin ráno. Do školy v Korolupech nastoupilo 16 chlapců a 17 dívek, nově 4 chlapci a 4 dívky. 

Na Znojemsku probíhaly 30. srpna 1943 v osm hodin ráno též doplňovací zápisy (Nacheinschreibungen) zde pobývajících dětí z oblastí ohrožených bombardováním (Luftgefährdeten Gebieten). Na vyšších školách (ve Znojmě „Oberschule für Jungen” a „Oberschule für Mädchen”) se konaly 28. srpna a 30. srpna doplňovací přijímací zkoušky, řádné vyučování začalo v úterý 31. srpna ranní slavností (Morgenfeier), na dívčí v osm hodin ráno, na chlapecké v devět hodin ráno.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 24. August 1943, s. 4&lt;/ref&gt; 

Pan učitel Johann Seiler byl z příkazu okresního školního správce v Hornu od 15. září 1943 ze služby v Korolupech odvolán. Na jeho místo byla vyslána slečna učitelka Hilda Knolz z Drosendorfu.

Během velikonočních prázdnin slečna učitelka Hilda Knolz onemocněla a musela nastoupit delší dovolenou. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo sehnat jinou vyučující, škola v Korolupech byla uzavřena a žáci předáni do základní školy v Lubnici.

Obecné školy pokračovaly ve sběru léčivých bylin a starého materiálu. Pro vojáky na [[w:Východní fronta (druhá světová válka)|ruské frontě]] se na školách pořádaly sbírky teplého oblečení.

Vánoční prázdniny začínaly na všech školách 18. prosince 1943 ve dvě hodiny odpoledne. Žáci cestující z německých provincií mohli nastoupit cestu domů odpoledne 18. prosince, 19. prosince, 20. a 21. prosince. Pro cestu zpět vyhradilo říšské ministerstvo školství zprvu 8. a 9. leden 1944.&lt;ref&gt;Banater Deutsche Zeitung, Mi, 8. Dezember 1943, s. 5&lt;/ref&gt; Těsně před vánočními prázdninami říšský ministr školství ustoupil od jednotného ukončení vánočních prázdnin a školám doporučil dodržení základních linií: přizpůsobit se válečným potřebám s minimálním výpadkem výuky a šetřit uhlím během topné sezóny, takže větší část velikonočního volna měla být přidělena k vánočním prázdninám a s výukou po vánocích se nemělo začít dříve než od poloviny ledna roku 1944.&lt;ref&gt;Alpenländische Rundschau, Sa, 16. Dezember 1944, s. 2&lt;/ref&gt; 

Školní rok 1943/1944 patřil k těm nejdelším. Ve středu 12. července se konal poslední den výuky, ve čtvrtek 13. července se rozdávala vysvědčení a prázdniny trvaly od 14. července do 3. září 1944.&lt;ref&gt;Niederösterreichischer Grenzbote, So, 23. Juli 1944, s. 3: Jahresbilanz der Schule&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Illustrierte Kronen Zeitung, So, 7. Mai 1944, s. 11&lt;/ref&gt;

=== Školní rok 1944/1945  ===
V pondělí 4. září 1944 se měly všechny děti školou povinné nacházet v osm hodin ráno ve škole. V Korolupech chyběl stále vyučující, takže děti nastoupily do osmitřídní školy v Lubnici. Školní rok započal v počtu 40 žáků, z toho 16 chlapců a 24 děvčat. Školu opustilo 10 dětí: 4 chlapci a 6 děvčat. Škola v Korolupech se znovu otevřela až 23. října 1944 a k výuce byla opět přiřazena slečna učitelka Hilda Knolz z Drosendorfu. Počet žáku zůstal nezměněn. Dne 9. listopadu 1944 se konala ve škole oslava (9. listopadu 1923 – Hitlerův Pivní puč; 9. listopadu 1938 – Křišťálová noc).

Vánoční prázdniny musely být kvůli nedostatku uhlí prodlouženy (verlängerte Weihnachtsferien). Vyučování na vzdělávacích ústavech (Bildungsanstalten), státních odborných školách (Staatsgewerbeschulen, Bau- und Ingenieurschulen) a zvláštních školách s internáty (Sonderschulen mit Heimen) začínalo 17. ledna 1945. Školám obecným, hlavním, pomocným a zvláštním bez internátu (Hilfs- und Sonderschulen ohne Heime), vyšším (Höheren Schulen) a odborným učilištím (Berufsfachschulen) započala výuka až 6. února 1945.&lt;ref&gt;Deshalb soll der größere Teil der Osterferien den Weihnachtsferien zugeteilt werden, so daß nach Weihnachten der Unterricht im allgemeinen nicht vor Mitte Jänner wieder aufgenommen wird.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Kleine Wiener Kriegszeitung, So, 14. Januar 1945, s. 8&lt;/ref&gt; Do škol přibývali další žáci z bombardováním ohrožených oblastí města Vídně ([[w:Kinderlandverschickung|Kinderlandverschickung]]). Ve škole byli ubytováni maďarští vojáci, kteří utíkali před sovětským zajetím. Vzhledem k tomu, že vyučování bylo neustále narušováno leteckými poplachy, docházeli žáci do školy velmi nepravidelně. V noci 7. května 1945 nastal přesun v obci ubytovaného vojska.&lt;ref&gt;Iveta Hosová: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy&lt;/ref&gt;

== Odborná učiliště ==
Říšský zákon o povinné školní docházce žákům stanovil, že po ukončení povinného základního vzdělávání jim začíná povinnost navštěvovat odbornou školu (Reichsberufsschulrecht). Odborné vzdělávání se nařízením z 29. října 1937 dělilo na „Berufsschulen” (BS), Berufsfachschulen” (BFS) a „Fachschulen” (FS),&lt;ref&gt;Erlass des Reichsministeriums für Wissenschaft, Erziehungund Volksbildung vom 29. Oktober 1937 zur „Vereinheitlichung der Benennung der Berufs- und Fachschulen“&lt;/ref&gt; přičemž povinné vzdělávání na odborném učilišti trvalo tři roky a příprava na zemědělská povolání dva roky. Do kategorie „Berufsschulen” spadaly všechny školy, které navštěvovala mládež (absolvující praktickou výuku, pracující nebo nezaměstnaná) povinně.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „sämtliche Schulen, die pflichtmäßig von gleichzeitig in der praktischen Ausbildung [...] oder in Arbeit befindlichen jungen Menschen, sowie von erwerbslosen Jugendlichen besuchtwerden. Dazu sind auch sämtliche als Ersatzberufsschulen anerkannten‚ Werkschulen, Innungsfachschulen, usw. zu rechnen“.&lt;/ref&gt; Pojmem „Berufsfachschulen” zákon označoval všechny dobrovolné školy s celodenní výukou, které při zápisu nepředpokládaly praktickou přípravu a jejich výuka trvala minimálně jeden rok.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „alle Schulen, die, ohne eine praktische Berufsvorbildung voraus[zu]setzen, freiwillig in ganztägigem Unterricht, der mindestens 1 Jahr umfasst, zur Vorbereitung auf einen [...] Beruf besucht werden“.&lt;/ref&gt; Nejnižší stupeň odborného vzdělávání tvořily „Fachschulen”, dobrovolné minimálně půlroční kurzy s celodenní praktickou výukou.&lt;ref&gt;Erlass vom 29. Oktober 1937: „die der [...] Ausbildung dienenden Schulen, die freiwillig, und zwar nur mit ausreichender praktischer Berufsvorbildung besuchtwerden können, deren Lehrgang mindestens einen Halbjahreskurs mit Ganztagsunterricht oder in der Regel insgesamt 600 Unterrichtsstunden umfasst, und die nicht als Hochschulen anerkannt sind“.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Die Klassifizierung von Schulen als Mittel der Schulsteuerung und lokalen Profilbildung. Begleitumstände, nachkriegszeitliche Anpassungsprobleme und aktuelle Folgen der Klassifizierung des berufsbildenden Schulwesens seit dendreißiger Jahren des 20. Jahrhunderts, Zeitschrift für Pädagogik 52 (2006) 1, S. 108-126, Deutsches Institut für Internationale Pädagogische Forschung (DIPF), Jahrgang 52, Heft 1 Januar/Februar 2006&lt;/ref&gt;

=== Odborná škola živnostenská, obchodní a pro ženská povolání ===
Německá živnostenská škola (Gewerbliche Fortbildungsschule in Znaim), obchodní škola a škola pro ženská povolání tvořily základ pro nově zřízenou „Berufschule”, která po 9. říjnu 1938 sídlila v budově bývalé české odborné školy živnostenské na Schillerově ulici 3 (Vrchlického, nyní ulice Mládeže). Budova školy byl na konci války během jednoho z mnoha náletů spojeneckých vojsk zasažena a silně poškozena.&lt;ref&gt;[http://www.zsmladeze.cz/historie ZŠ Znojmo, Mládeže 3]&lt;/ref&gt;

Česká odborná škola pro ženská povolání „Vlasta” vyklidila školní budovu na Haukově ulici 8 (dnešní ulice Jana Palacha) před 9. říjnem 1938 a přestěhovala se do Moravských Budějovic. Dne 1. února 1941 byla tato školní budova společně s dívčí internátní budovou Vlasty (Schülerinnenheim, dnešní Vančurova ulice) předána německé veřejné odborné škole pro ženská povolání (dosud sídlící na Kernekerově třídě 21, nyní Rooseveltova ulice), kde sídlila až do prosince roku 1944, kdy se musela přestěhovat do městského chudobince v ulici F. Rapénové (dnešní Jarošova ulice) a prostory školní budovy uvolnila vojenskému lazaretu.&lt;ref&gt;Mobiliář školy se po válce nalézal také v domě Kubeschově v dnešní ulici Pontassievské (po válce Leninova ulice) a ve Vlkově škole v Malé Michalské ulici.&lt;/ref&gt; Ve školních letech 1936/1937 až 1940/1941 vedla ústav ředitelka Hermine Frank.&lt;ref&gt;Krechler, Eduard: 30 let „Znojemské Vlasty“. Znojmo, 1947&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 4. Februar 1941, s. 6&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1940/41 ====
Zápis všech učňů na odbornou školu ve Znojmě pro školní rok 1940/41 se konal v pátek 30. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 31. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 1. září od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala předložení posledního vysvědčení a složení příspěvku na školní film 80 Rpf. Návštěva školy byla povinná pro všechny učně bez rozdílu věku.

Školní okrsek tvořily obce: Velké Znojmo, Waldberg (Německá Konice a Popice), Naschetitz (Načeratice), Dörflitz (Derflice), Rausenbruck (Strachotice), Mühlfraun (Milfron, Dyje), Kirchfeld, Gurwitz (Krhovice), Possitz (Božice), Neuweidenbach (Božice, Groß Grillowitz / České Křídlovice), Schattau (Šatov), Kaidling (Havraníky), Gnadlersdorf (Hnanice), Schiltern (Štítary), Schönwald (Šumvald, Šumná), Urbau (Vrbovec), Klein Tajax (Dyjákovičky), Kallendorf (Chvalovice), Lechwitz (Lechovice), Pratsch (Práče), Panditz (Bantice), Teßwitz a. d. Wiese (Stošíkovice na Louce), Proßmeritz (Prosiměřice), Bonitz (Bohunice), Wainitz (Vitonice), Baumöhl (Podmolí, Luggau / Lukov, mit Ruine Neuhäusel / Nový Hrádek), Oberfröschau (Horní Břečkov), Edenthurn (Vracovice), Frainersdorf (Vranovská Ves), Borotitz (Borotice), Groß Olkowitz (Oleksovice), Mausdorf, Schakwitz (Čejkovice u Znojma)=Hermannsdorf (Heřmanice, Heřmanov), Gaiwitz (Kyjovice), Selletitz (Želetice).

Pro stavební a dřevařské profese také obce Mietzmanns (Micmanice), Zulb (Čule, Slup), Klein Olkowitz (Oleksovičky), Waltrowitz (Valtrovice), Klein Grillowitz (Křídlůvky), Joslowitz (Jaroslavice), Erdberg (Hrádek u Znojma), Groß Tajax (Dyjákovice), Grusbach (Hrušovany nad Jevišovkou), Schöngrafenau (Schönau / Šanov nad Jevišovkou a Grafendorf / Hrabětice), Höflein (Hevlín), Frain (Vranov) a Frischau (Fryšava, Břežany u Znojma).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 28. August 1940, s. 4&lt;/ref&gt;

DAF (Berufserziehungswerk der der Deutschen Arbeitsfront) a její „Dílny pro odborné vzdělávání” na škole pořádaly od 19. do 27. října 1940 svářečský kurz pro vedoucí provozů (Betriebsführer), který započal v sobotu 19. října 1940 v 17.00 hodin v budově školy na Schillerstraße 3. Kurzovné sestávalo ze školného 20,00 RM a pojištění 0,50 RM.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 18. Oktober 1940, s. 4&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 19. Juli 1941, s. 7: Praktische Berufsschule auf dem Lande durch das BDM.-Werk&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 26. August 1941, s. 3: Aus der Arbeit des Reichsmütterdienstes im Deutschen Frauenwerk&lt;/ref&gt;

Dívky se mohly ve Znojmě vyučit na odborných školách (Frauenberufsfachschulen): tříleté škole pro ženská povolání (Hauswirtschaftsschule, BS byla ve výstavbě); dvouleté odborné škole pro ženská povolání (zweijahrige Fachschule, před válkou Deutsche öffentliche Fachschule für Frauenberufe in Znaim / Německá odborná škola pro ženská povolání ve Znojě) a jednoleté mistrovské třídě (BFS - Meisterinnenklasse); jednoleté škole pro udržování domácnosti (BFS Haushalthaltungsschule); dokončujícím řemeslném učilišti (Gewerbliche Lehrwerkstätte / pro učnice živnostenského oděvnictví); vzdělávacím učitelském ústavu pro učitelky mateřských škol a vychovatelky (Bildungsanstalt für Kindergartnerinnen und Hortnerinnen).&lt;ref&gt;Ostmark Jahrbuch 1942. &quot;Der alte Krakauer-Schreibkalender&quot; 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1941/42 ====
Na základě vyhlášky župního vůdce pro Dolní Podunají z 15. Srpen 1941 vyzval vedoucí odborné školy Ing. Otto Widlhalm všechny učně, učnice a pomocný personál na úřadech k povinnému zápisu na odborné škole pro živnosti, obchod a ženská povolání. Školní okrsek tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt;
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
# okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu
Zápis se konal v pátek 5. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 6. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 7. září od 8.00 do 12.00 hodin. K předložení bylo poslední vysvědčení a k zaplacení 80 Rpf za školní výukový film. Vyučování započalo 8. září 1941.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 3. September 1941, s. 4&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1942/43 ====
Na konci léta vyzval vedoucí školy Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz k zápisu na odborné školy řemeslnou, obchodní a pro ženská povolání ve Znojmě na Schillerstrasse 3 (Gewerbliche, Kaufmännische und Hauswirtschaftliche Berufsschule des Reichsgaues Niederdonau in Znaim), který se konal od 4. září do soboty 9. září 1944 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala složení příspěvku 2 RM na vyučovací materiál (včetně výukového filmu) a předložení posledního vysvědčení.

Školní okrsek odborné školy řemesel tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice):&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt; pro všechna řemesla
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro malíře a natěrače, dřevaře a zedníky
# okres (Landkreis) Znojmo: pro malíře a natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, obuvníky, zedníky a dřevaře

Školní okrsek odborné školy obchodní tvořily obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Zápis na obchodní školu se týkal i mladistvých, kteří byli zařazeni do služby u veřejné správy a mladistvých bez učňovské smlouvy.

Školní okrsek školy pro ženská povolání zahrnoval obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Školu navštěvovaly dívky, které nedovršily 18. let (v případě, že nehodlaly nenavštěvovat zemědělskou školu).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 2. September 1944, s. 4&lt;/ref&gt; Výuka po prodloužených vánočních prázdninách byla zahájena na živnostenské a obchodní škole 27. března 1944.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt,
 Sa, 25. März 1944, s. 6&lt;/ref&gt;

==== Školní rok 1943/44 ====
Zápis pro školní rok 1943/44 se na odbornou školu (Berufsschule Znaim) konal od pondělí 30. srpna do soboty 4. září 1943 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala poslední vysvědčení a zaplacení příspěvku na výukový film 0,80 RM.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 21. August 1943, s. 6&lt;/ref&gt;

Školní okrsek tvořily oblasti:
# soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
# soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla&lt;ref&gt;Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.&lt;/ref&gt;
# soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
# soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
# okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu

==== Školní rok 1944/45 ====
&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Di, 29. August 1944, s. 4&lt;/ref&gt;

=== Odborná škola zemědělská ===
Zápis na dvouletou odbornou rolnickou školu v Oblekovicích se konal pro oba ročníky (1939/40 a 1940/41) v neděli 29. října 1939 od 10.00 do 12.00 hodin. Do prvního ročníku se měli přihlásit všichni chlapci a děvčata (také děvčata vypomáhající v rámci povinné říšské služby v zemědělství) ve věku od 14. do 15. let. Zápis se netýkal žáků z vyšších škol a z odborných škol pro ostatní povolání. Vyučování započalo v pátek 3. listopadu 1939 ve 13.00 hodin.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 26. Oktober 1939, s. 6 &lt;/ref&gt;

V roce 1941 byla návštěva odborné zemědělské školy v Oblekovicích (Landwirtschaftliche Berufsschule in Znaim-Oblas, Leitung Hans Kohlmann) povinná pro veškerou mládež, která byla činná v zemědělství. Výuka začínala ve středu 5. listopadu a končila na konci března, vyučovalo se každé úterý a pátek od 13.00 do 17.00 hodin. Do školy měli nastoupit všichni žáci, kteří ukončili obecnou a hlavní školu v roce 1940 a v roce 1941 v oblasti Velké Znojmo/Groß-Znaim, Suchohrdly/Zuckerhandl a katastrální území Mannsberg.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 1. November 1941, s. 5&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 30. April 1942, s. 6&lt;/ref&gt;

Od začátku listopadu roku 1943 se na škole konaly sedmiměsíční kurzy pro válečné invalidy (Fachschule). První končil na konci května roku 1944.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Do, 21. Oktober 1943, s. 3&lt;/ref&gt; Následující sedmiměsíční kurz (Schlepperkurs) pro 26 válečných invalidů, které pro ně uspořádal „NSKK.-Motorsturm 12/M 296 Znojmo”, končil na konci ledna 1944. Absolventi pokračovali v kurzu pro získání oprávnění k řízení vozů se spalovacím motorem (Betriebsberechtigungsschein für Generatorfahrzeuge).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 31. Januar 1944, s. 3&lt;/ref&gt;

Poslední zápis na odborné zemědělské škole pro všechny zemědělské dívky a chlapce mezi 14. a 18. rokem se konal v úterý 19. září 1944 ve 14.00 hodin ve škole vedle divadla ve Znojmě. Školní okrsek zahrnoval obce spadající pod Velké Znojmo (Oblas, Alt- und Neuschallersdorf, Edelspitz, Pumlitz, Esseklee, Kleinteßwitz, Zuckerhandl, Mannsberg, Pöltenberg, vzdáleně také Baumöhl, Grossmaispitz, Kaidling, Mühlfraun a Waldberg).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 16. September 1944, s. 4&lt;/ref&gt;

Další zemědělské školy v župě Dolní Podunají (1941): Auspitz, Bruck a. d. Leitha, Edelhof - od roku 1943 „Georg-Ritter-von-Schönerer-Schule” (Zwettl), Eisenstadt, Feldsberg, Gießhübel (Amstetten), Hollabrunn, Kirchschlag, Krems a. d. Donau, Langenlois (Zwettl), Mistelbach, Nikolsburg (Mikulov), Obersiebenbrunn, Pohrlitz (Pohořelice), Pyhra, Retz, Tulln, Tullnerbach, Weigelsdorf. Župní zemědělské závody (Gaueigene Betriebe): Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Reuhof, Post Pillichsdorf, Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Kymberg bei Pyhra, Schiffsverkehr Hainburg-Thebe.&lt;ref&gt;Ostmark Jahrbuch 1942. &quot;Der alte Krakauer-Schreibkalender&quot; 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung&lt;/ref&gt;

=== Další odborné školy ===
Na podzim 1942 byly v župě Dolní Podunají povoleny nové odborné školy v Lobau u Vídně (für Landmaschinenwerk / pro opraváře zemědělských strojů), v [[w:Herzogenburg|Herzogenburgu]] dívčí odborná zemědělská škola a pro okresy [[w:Gmünd|Gmünd]], [[w:Nová Bystřice| Neu Bistritz]], [[w:Waidhofen an der Thaya|Waidhofen a. d. Th.]] a Zwettl internátní odborná řemeslná škola pro stavební obory (Bauhandwerk) u [[w:Zwettl|Zwettlu]], tzv. „Lehrbauhof” (Schloss Haindorf), kterou osobně otevřel v březnu 1943 u příležitosti HJ-oslavy župní vůdce Dr. Jury.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 16. November 1942, s. 4&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Das kleine Volksblatt, Di, 30. März 1943, s. 4&lt;/ref&gt; Od 1. března 1944 došlo k rozšíření školního okrsku o okres [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]] a [[w:Oberpullendorf|Oberpullendorf]], od podzimu 1944 o další okresy [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]], [[w:Mistelbach|Mistelbach]], Znojmo a [[w:Krems|Krems]]. Zedničtí a tesařští učňové z těchto nově přidělených okresů se měli na základě říšského školního zákona povinně přihlásit na škole ve Zwettlu.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mo, 16. Oktober 1944 a Fr, 1. Dezember 1944, s. 3&lt;/ref&gt; Ve Zwettlu byla otevřena v roce 1940 také internátní vyšší škola pro dívky a chlapce.&lt;ref&gt;Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 18. September 1940, s. 7&lt;/ref&gt; Zimní zemědělská škola ve Štítarech sloužila pro svoji nevýhodnou polohu k jiným účelům.

== NSV-sestry a ošetřovaltelky ==
NSV-zdravotní-, dětské- nebo obecní sestry se uplatňovaly v nemocnicích, obecních školkách, pomáhaly v rodinách ve venkovských oblastech, v mateřských a kojeneckých domovech (Müter- und Säuglingsheime), mateřských školkách (Kinderkrippen), mléčných kuchyních (Milchküchen), SS-lazaretech, sanatoriích, ozdravovnách (Erholungsheimen), též ve zdravotních pokojích zřizovaných na školách DAF a NSDAP (Reichsschulungsburgen), např. Schloss Altkettenhof Schwechat. Dětský domov z Vranova byl na začátku roku 1939 přeložen do Moravského Krumlova.&lt;ref&gt;Das kleine Volksblatt, Fr, 10. Februar 1939, s. 8&lt;/ref&gt; Vzdělávací zařízení pro zdravotní a dětské sestry (Krankenpflege- oder Säuglingspslegeschulen) pro župu Dolní Podunají se nacházely ve městech: Wr.-Neustadt, St. Pölten, Znojmo (Odborná škola pro ženská povolání, Hauswirtschaftliche Berufsschule) a Brno. Dívky je ukončovaly státní závěrečnou zkouškou s diplomem.

=== Žňové mateřské školky ===
S uzákoněním povinné návštěvy mateřských škol dětí ve věku od čtyř let zřídila „Národněsocialistická organizace pro péči o blaho lidu” (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, zkratka NSV) v červnu 1940 v Korolupech v budově obecního úřadu v prostorách bývalé jednotřídní české školy sklizňovou mateřskou školu (Erntekindergarten). „Erntekindergarten” poskytovaly ve venkovských oblastech péči o předškolní děti během sklizňových měsíců, většinou od dubna do října, někdy i listopadu. O předškolní děti se ve školách staraly právě NSV-sestry (Kranken-, Säuglings- oder Gemeindeschwester, NS-Reichsbund Deutscher Schwestern). V březnu 1942 pořádala NS-Volkswohlfahrt ve [[w:Historie cestovního ruchu v Podhradí nad Dyjí|Frejštejně]] výukové kurzy pro nové učitelky sklizňových mateřských škol a na konci dubna týdenní pracovní seminář, na kterém si absolventky kurzů osvojovaly nabyté znalosti v praxi.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 28. März 1942, s. 7, Znaimer Tagblatt, Mo, 27. April 1942, s. 6&lt;/ref&gt;

=== Mobilizace mladších a starších ročníků ===
V únoru 1943 přinesl deník Znaimer Tagblatt výzvu i pro mladší dívky, které dosud nedosáhly studijního věku a nemohly být přijaty do NS-Svazu německých sester (Reichsbund Deutscher Schwestern), aby se hlásily u výše zmíněných vzdělávacích škol jako tzv. „předškolačky” (Vorschülerinnen). NSV je pak nasazovala jako předpraktikantky (Vorpraktikum) do domácností, různých domovů a útulků. Zároveň se u zdravotních škol mohly hlásit všechny ženy ve věku od 18 do 38 let, které by se „''rozhodly změnit dosavadní životní náplň a rozvíjet své ženské a mateřské vlohy''”. Bližší informace poskytovala každá NSV-úřadovna a župní vedení ve Vídni (Gauamtsleitung Niederdonau der NS,-Volkswohlfahrt, Wien 4., Wiedner Hauptstraße 23/25).&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Fr, 26. Februar 1943, s. 4&lt;/ref&gt;

V září roku 1944 upozorňoval Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz, vedoucí Odborné školy řemeslné, obchodní a pro ženská povolání, všechny dívky, pomocnice v domácnosti, BDM-dívky na povinné říšské službě (Pflichtjahrmädchen) a učnice rodinných škol z okresu Znojmo, které vykonávaly službu v rodičovské nebo cizí domácnosti a nedovršily 18 let, že je pro ně (v případě, že nenavštěvovaly zemědělskou školu) studium na odborné škole pro ženská povolání ve Znojmě (Hauswirtschaftliche Berufsschule) povinné. Zápis se konal od pondělí 11. září do středy 13. září od 10.00 do 12.00 hodin.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Sa, 9. September 1944, s. 6&lt;/ref&gt; Po ukončení prodloužených vánočních prázdninách vyhlásil vedoucí školy, že až do odvolání se výuka na obchodní, řemeslné a rodinné škole na Schillerstraße 3 nekoná.&lt;ref&gt;Znaimer Tagblatt, Mi, 17. Januar 1945, s. 4&lt;/ref&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

=== Externí odkazy ===
* [http://www.zeitklicks.de/nationalsozialismus/zeitklicks/zeit/alltag/schule-und-bildung/ NS Zeit, Schule und Bildung] (Škola a vzdělávání)
* [http://www.bnmsp.de/home/e.huber/schulmuseum/kinderwelt1943/ Die Kinderwelt im Dritten Reich] (Svět dětí ve Třetí říši)
* [http://www.verfassungen.de/de/de33-45/schulpflicht38.htm Zákon o povinné školní docházce v Německé říši] / Gesetz über die Schulpflicht im Deutschen Reich (Reichsschulpflichtgesetz) z 6. července 1938

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>nyuvnizga5qd60z80j3janrepibt6uq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Dějiny Korolup/Zdravotní a sociální péče v pohraničí v letech 1945–1947</title>
    <ns>0</ns>
    <id>8063</id>
    <revision>
      <id>55428</id>
      <parentid>51894</parentid>
      <timestamp>2026-08-25T19:42:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka Lyalikoff</username>
        <id>4811</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zubní obvodní lékař ve Vranově */ Pojízdná zubní ambulance ve škole v Korolupech, zdroj</comment>
      <origin>55428</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="51126" sha1="87hvgn60fyqz528zajq9xs6wscx618f" xml:space="preserve">Po osvobození města Znojma se začali téměř ihned hlásit do zdravotnických služeb lékaři a zdravotníci z Brna, Třebíče a Moravských Budějovic.&lt;ref&gt;Zdravotní okres Morav. Budějovice: MUDr. Bruckner Arnošt, okresní zdrav. rada, zdravotní obvod Jaroměřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen, Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, Mor. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef.&lt;/ref&gt; Znojemskou okresní nemocnici se tak podařilo zprovoznit již v květnu 1945. Jejím primářem byl ustanoven MUDr. Ludvík Brázda (po něm v roce 1947 MUDr. Arnošt Dudek). MUDr. Bohuslav Janíček, rodák z Oslnovic, byl na konci července přeložen Zemským národním výborem v Brně z Rajhradu do znojemské nemocnice. Dne 7. září 1945 město předalo nemocnici do správy ONV.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 28.07.1945, č. 8, s. 3&lt;/ref&gt; V prosinci roku 1946 schválil Zemský národní výbor v Brně ONV ve Znojmě půjčku 20 mil. Kčs na stavbu nové okresní nemocnice, které se město dočkalo až 10. listopadu 1973.&lt;ref&gt;Naše pravda. Orgán krajského vedení KSČ. ISSN: 1803-3547. Národní archiv, 12.12.1946, č. 286, s. 3&lt;/ref&gt; V roce 1946 sestávala nemocnice z pěti odborných oddělení a disponovala 270 lůžky. Ženské oddělení bylo umístěno ve Starém Šaldorfu.&lt;ref&gt;http://www.nemzn.cz/historie-nemocnice-znojmo/d-139885&lt;/ref&gt; Dnem 6. března 1960 byla zahájena autobusová doprava z Vratěnína přes Slavonice do Dačic a zpět v neděli a ve svátky, která měla umožnit návštěvu nové nemocnice v Dačicích.&lt;ref&gt;Kronika Slavonic 1926-1965, s. 251&lt;/ref&gt; V roce 1964 podaly obce na jihozápadní Moravě z okresu Znojmo (Vratěnín, Mešovice, Uherčice, Korolupy a Lubnice) a z okresu Třebíč (Oponěšice, Police, Jiratice, Kdousov, Kostníky, Bačkovice, Třebelovice a Pálovice) s počtem obyvatel 1 200 žádost o začlenění k nemocnici v Dačicích.&lt;ref&gt;http://iregion.dacicko.info/dacice/nemoc.html&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;https://historie-dacic.estranky.cz/clanky/historie/historie-nemocnice-dacice.html&lt;/ref&gt;

== Zdravotnictví v pohraničí 1945-1948 ==
Zdravotní a lékařské zajištění v pohraničí se nacházelo v tristní situaci. V Jemnici ordinovala jediná lékařka MUDr. Božena Nekulová, která zde působila od roku 1935. Obvodní lékař MUDr. Josef Švejda se nacházel ze zdravotních důvodů v lázních a MUDr. Karel Matouš po odvodech na vojně. Zrovna tak byl do vojenské služby povolán obvodní lékař z Police MUDr. Bohumil Meduna, který měl být v prosinci 1945 z vojenské služby uvolněn.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 16.09.1945, s. 3&lt;/ref&gt; Ve Slavonicích (před válkou MUDr. Arnošt Romanovský), Vratěníně (před válkou MUDr. František Strohschneider) a Budkově (v roce 1940 MUDr. Jan Krejčí) se nepodařilo místa obvodních lékařů obsadit. Zdravotní péči a návštěvu nemocných obstarávala též Marie Prisca, milosrdná sestra [[w:Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského|Kongregace sv. Karla Boromejského]].&lt;ref&gt;Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 22.12.1945, číslo 24, s. 3&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;V brněnské diecézi působily též řádové sestry boromejky (Moravské Budějovice, Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského).&lt;/ref&gt; Zubař se zde nevyskytoval ani jeden.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 16.09.1945, číslo 14, s. 3&lt;/ref&gt; Vzhledem k nedostatku lékařů a malým přídělům benzínu museli pacienti čekat na převoz do nemocnice i několik dní. Lékaři doporučovali návrat k válečným praktikám a úpravu jednoho sanitního auta na dřevoplyn, čímž by se podle nich dosáhlo minimálně jedné pojízdné sanitky.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, ročník 1945&lt;/ref&gt;

Ani v novém roce 1946 se situace v pohraničí nezlepšila. Místa obvodních lékařů v Budkově, Vratěníně a Slavonicích zůstávala neobsazena po celý tento rok.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 06.01.1946, č. 1, s. 3 a 22.12.1945, s. 3&lt;/ref&gt; MUDr. Bohumil Meduna otevřel ordinaci v Polici někdy před vánocemi, kde však dlouho neordinoval, jelikož v lednu roku 1947 byli obvodní lékaři (též ordinující v poradnách pro matky a děti) MUDr. Karel Matouš z Jemnice (zdravotník jemnického Sokola) a MUDr. Bohumil Meduna z Police (starosta polického Sokola) přeloženi do Znojma.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 03.01.1947, s. 6&lt;/ref&gt; Od 1. ledna 1947 se vrátil ze Znojma MUDr. Bohumil Janíček, který byl přeložen na obvod do Budkova.&lt;ref&gt;Okresní zdravotní obvod M. Budějovice 1939-1940: MUDr. Bruckner Arnošt, zdravotní rada, Jaromeřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen., Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, M. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef. In: Zdravotnická ročenka československá, 1939-1940&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 07.02.1947, s. 8&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Uprázdněné místo obvodního lékaře v Budkově bylo obsazeno od 1. ledna 1947 MUDr. Bohumilem Janíčkem, rodákem z Oslnovic, za války působícím v Rajhradě. Lékařský obvod byl zřízen r. 1938 pro 8 vesnic (Oponešice, Třebelovice, Rácovice, Mladoňovice, Lomy, Štěpkov, Komárovice, Budkov). Do konce války byl obvod obsazeno MUDr. Janem Krejčím, který po válce přesídlil do Brna. In: Naše Demokracie, 17.01.1947, s. 5&lt;/ref&gt;

Z darů americké armády bylo pro město Dačice a okolí získáno jedno sanitni auto o dvou lůžkách. Žádosti o převoz byly směřovány na adresu František Körbler, kožešnictví, Dačice, telefon 89, v nočních hodinách se volal městský hasičský telefon.&lt;ref&gt;Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 14.4.1946, 2(15).&lt;/ref&gt; Okres Jemnice se nového sanitního auta dočkal od ministerstva zemědělství těsně po komunistickém únorovém puči. Sanitka musela být označena nápisem «dar ministerstva zemědělství» a ke kontrole dodržení podmínek byla ministerstvem zřízena zvláštní komise.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5: Nové sanitní auto.&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''''Obsazení místa st. obvodního lékaře v Jemnici.''' Po odchodu MUDr. Karla Matouše do Znojma zůstal v Jemnici pouze jediný lékař, který při rozlehlosti obvodu a při neobsazeném místě státního obvodního lékaře v Polici je přetížen. MNV v Jemnici usiluje o rychlé obsazení místa. Zájem projevil MUDr Jan Bernatík ze zemské nemocnice v Brně, který by nastoupil k 1. červenci.'' (Stráž na Dyji, 09.05.1947)&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 09.05.1947, 2(19). s. 5. &lt;/ref&gt;
|}
{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Zdravotní brigády lékařů-komunistů.''' Pro naprostý nedostatek lékařů v pohraničí dačického okresu nevyhovuje zdravotní péče o školní mládež potřebě lidu. Zvláště na začátku školního roku jeví se největší potřeba zdravotního dozoru nad školní mládeží. Proto se nabídli lékaři, organisování v dačickém okrese v KSČ, že vypraví zdravotnickou brigádu, která by o nedělích provedla prohlídky školní mládeže v pohraničním dačickém okrese. 

Prohlídky mají být konány 8. září dopoledne od 9 hodin v Českém Rudolci pro děti z Českého Rudolce a okolí, odpoledne od 14 hodin v měšťanské škole ve Slavonicích pro slavonické a okolní děti; dne 15. září v měšťanské škole ve Starém Hobzí od 9 hodin pro děti ze Starého Hobzí a okolí, odpoledne od 14 hpdin v Písečném nad Dyjí pro tamní a okolní děti. Okresní výbor KSC v Dačicích vyzval oběžníkem všechny v úvahu přicházející místní národní výbory a správce škol, aby organisovali včasný nástup školní mládeže k prohlídkám v oznámených místech. 

Ježto není možno lékařům dojíždět do každé obce, je nutno se dostavit do určených středisek, která nejsou daleko od sebe. Vítáme tuto akci našich lékařů, ježto je známo, že zdraví mládeže na venkově je více ohroženo než ve městech, kde je možno každému onemocnění věnovat více pozornosti. Ještě radostnějším překvapením by bylo, kdyyby se k ní připojili i ostatní lékaři. (Jiskra, týdeník KSČ, 8.9.1946&lt;ref&gt;Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 8.9.1946, 2(36). &lt;/ref&gt;
|}

=== Zdravotní obvod ve Vratěníně (1947) ===
Za nevyjasněných podmínek nastoupil do Vratěnína ve věku 65 let MUDr. Arnošt Bruckner (* 11. listopadu 1882, [[w:Čejkovice (okres Znojmo)|Čejkovice]]), bývalý c. k. okresní lékař a po vzniku čsl. republiky okresní zdravotní rada ve Znojmě,&lt;ref&gt;Dr. Ernst Bruckner: r. 1913 k. k. Bezirksarzt in Znaim, r. 1926 Chefarzt der Znaimer Bezirkskrankenkasse (vedoucí lékař okresní zdravotní pojišťovny ve Znojmě): In: Znaimer Wochenblatt, 9. April 1926, S. 2 - příloha Südmährerland&lt;/ref&gt; po záboru pohraničí okresní zdravotní rada v Moravských Budějovicích. Dr. Arnošt Bruckner (německy Ernst Bruckner) promoval v roce 1908 ve Vídni, před 1. a 2. sv. válkou působil ve Znojmě: v letech 1929-1933 jako zdravotní rada okresního úřadu, v letech 1934-1938 jako lékař Policejního komisařství ve Znojmě. Na podzim roku 1938 uprchl do M. Budějovic. V roce 1939 se přihlásil k německé národnosti a v letech 1939-45 zastával v M. Budějovicích post okresního zdravotního rady.&lt;ref&gt;Zdravotnická ročenka československá 1939-1940&lt;/ref&gt; Po osvobození si podal žádost o udělení čsl. státního občanství. Místní národní výbor v M. Budějovicích se postavil ostře na odpor, kdežto ONV ministerstvu vnitra naopak udělení čsl. občanství doporučil.

Ministerstvo vnitra Brucknerovu žádost zamítlo. Ještě před vyřízením žádosti o čsl. státní občanství si A. Bruckner u ONV v Moravských Budějovicích zažádal o náhradu válečných škod ve výši tří a půl milionů Kčs, které mu vznikly v době, kdy byl internován v táboře a jeho majetek konfiskován.&lt;ref&gt;Odbočka svazu politických vězňů v Moravských Budějovicích konala v lednu roku 1947 členskou schůzi, na níž se členové usnesli na protestu proti zamýšlenému udělení státního občanství proti osobě, o níž se proslýchá, že na základě příslibu státního občanství podala si žádost o náhradu válečných škod ve výši několika milionů. In: Stráž na Dyji, 10.01.1947, s. 2: Neklid politických vězňů vzrůstá.&lt;/ref&gt; Na základě žádosti o udělení čsl. občanství obdržel místo obvodního lékaře v pohraničí. Vzhledem k tomu, že čsl. občanství neobdržel, počítalo se s tím, že bude ve Vratěníně nahrazen lékařem s čsl. státním občanstvím a následně přeřazen na jinou práci.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 5&lt;/ref&gt; V dubnu 1947 byl A. Bruckner souzen Trestní nalézací komisí ONV v M. Budějovicích, která řízení pro nedostatek důkazů zastavila. Po únoru 1948 nebylo pravděpodobně A. Brucknerovi bez čsl. občanství provozování lékařského povolání prodlouženo, jelikož kolem roku 1950 působil již jako praktický lékař v dolnorakouské obci Gastern ([[w:Okres Waidhofen an der Thaya|okres Waidhofen an der Thaya]]) a od roku 1961 v hornorakouském [[w:Wels|Welsu]], kde pravděpodobně také zemřel.&lt;ref&gt;Berthold Weinrich: Niederösterreichische Ärztechronik: Geschichte der Medizin und der Mediziner Niederösterreichs, O. Möbius, 1990, s. 320&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
|'''Dr Arnošt Bruckner před TKN'''
''Před trestní komisí nalézací ONV v Mor. Budějovicích vystřídaly se již mnohé osobnosti, advokát, ředitel školy, poštmistr, státní zaměstnanci různých složek a nedávno také lékař Dr. Arnošt Bruckner. Osobnost, kolem níž se točily úžasné řeči. Trestní spis obsahuje několik desítek listů a čtení protokolů si vyžádalo dvě hodiny času. Dr. Bruckner byl v nich prohlédnut ze všech stran. Jako syn smíšeného manželství měl dostat podle vůle otcovy německou výchovu. Nevlastní otec jako český profesor změnil směs výchovy na českou, nezabránil však, aby syn nesměl studovat vysokou školu lékařskou ve Vídni. Konal praxi v Dolních Rakousích, Znojmě a naposled v Mor. Budějovicích, kde jej zastihla okupace. Němcem se nestal z náklonnosti k nacismu, nýbrž prý z majetkových důvodů.''

''Němci v něm nikdy neviděli spolehlivého soukmenovce a jejich nepřízeň mu potvrdil i jemnický Schlegelhofer.&lt;ref&gt;Josef Schlegelhofer, majitel cihelny a cementárny, 19. prosince 1940 jmenován členem zastupitelstva a městským policejním komisařem v Jemnici, po válce ve vazbě SNB v Jemnici, převezen do internačního tábora ve Znojmě.&lt;/ref&gt; Generální svědek v procesu proti Brucknerovi původní udání téměř celé odvolal a dalších 24 svědků vylíčilo Brucknera jako člověka pro Čechy v době okupace spolehlivého, nebojácného, ba odvážného. Nevlastního bratra [[w:Josef Grňa|prof. Dr. Grňu]] podporoval v odbojové činnosti vysokými částkami peněžními i materiálními. V době největšího útisku Čechů vzal z německých studií svou dceru a dal ji zapsat na českou školu. Zahájil i rozvodové řízení s manželkou-Němkou, aby se tak vyhnul náporu Němců. Po převratu uveřejnil MNV výzvu, aby byly proti němu podány námitky; nebyla podána ani jedna. Když bylo Dr. Brucknerovi oznámeno, že se trestní řízení proti němu zastavuje pro nedostatek důkazů, omluvil svou vznětlivou povahu, že však nikdy nepoužil proti českých lidem německých orgánů.''&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 7&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Bruckner Arnošt, MUDr.: Státní okresní archiv Třebíč, Torzo rodinné korespondence, parte - 1919 - 1935&lt;/ref&gt;
|}

Na začátku února 1948 rozhodla vláda o odsunu německých lékařů z pohraničí, jednalo se přibližně o 200 německých lékařů, kteří měli být odsunuti do sovětského pásma. Do pohraničí měli být neprodleně dosazeni čeští lékaři.&lt;ref&gt;Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 14.1.1948, 64(11). &lt;/ref&gt;

Po válce obstarávala celý okres veterinární stanice v M. Budějovicích. Na začátku září 1947 se podařilo do Vratěnína dosadit obvodního veterináře pro celé pohraničí MUDr. Františka Šoustala, který v březnu roku 1948 promoval na Vysoké škole veterinární v Brně.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 05.09.1947, s. 5&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Čin: list české sociálně-demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy. V Brně: Česká sociálně-demokratická strana dělnická, 07.03.1948, 4(57). s. 3.&lt;/ref&gt;

=== Zubní obvodní lékař ve Vranově ===
Od provádění podzimní zubní akce v roce 1946 musela OPM nejprve pro nedostatek zubařů upustit. Na Jemnicku se nenacházel jediný zubní lékař nebo koncesovaný dentista.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.09.1946, č. 2, s. 5 &lt;/ref&gt; Teprve na jaře 1947, když vyslala „Česká zemská péče o mládež” v Brně na Jemnicko '''pojízdné zubní ambulatorium''' pod vedením '''zubní lékařky MUDr. Marie Kadlecové''', mohla OPM 14. dubna 1947 započít v soudním okrese se školními zubními prohlídkami. Pojízdné zubní ambulatorium navštívilo nejprve školy v Jemnici, Třeběticích, Ostojkovicích, Báňovicích, Flandorfu, Pálovicích, Chvalkovicích a Menharticích, do konce dubna provedlo prohlídky v dalších obcích jemnického okresu. Do Korolup dorazila ambulance 24. dubna 1947, mladším žákům chrup zubařka ošetřila, u starších žáků špatné zuby vytrhla.&lt;ref&gt;Kronika české menšinové školy, str. 78&lt;/ref&gt; Pojízdná zubní ordinace byla zbudována v automobilu, jež v roce 1939 zakoupila firma Baťa pro čsl. armádu. Automobil byl po celou válku uschován a zazděn, teprve v květnu 1945 opět předán svému účelu.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 26.04.1947, s. 3&lt;/ref&gt;

Místo zubního obvodního lékaře pro celé Bítovsko, Vratěnínsko a Vranovsko bylo nakonec zřízeno od března roku 1947 ve Vranově, kde se již před válkou nacházel ''zubní ateliér Eugen Fryda''.&lt;ref&gt;Zubní technik Eugen Fryda převzal zubní ordinaci v roce 1937 po zubním technikovi Adalbertovi Šmajdovi. Ordinoval ve Vranově (úterý, středa, pátek, sobota: 8—12, 14-17) a v Šafově (čtvrtek: 8—12, 14-17, neděle: 8—12). In: Znaimer Wochenblatt, příloha Südmährerland, 25. Juni 1937, S. 8&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Znaimer Wochenblatt, 02.01.1935, s. 8&lt;/ref&gt; V roce 1946 měl nastoupit zubní technik Ladislav Babák z Brna, ten byl ale jako člen KSČ a konfident gestapa a zrádce mládeže odsouzen Lidovým soudem k patnáctiletému zostřenému žaláři, k trvalé ztrátě cti a majetku а k zaplaceni útrat soudního řízení. Trest si měl odpykat v pracovních táborech.&lt;ref&gt;[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:d6ba4683-f8b8-4271-841b-605ff7777179?page=uuid:bbb4e168-8830-4bcb-83b7-45e609de3f71&amp;fulltext=Ladislav%20Bab%C3%A1k Rovnost], 16. listopad 1946, s. 5.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:36cd140c-e104-465b-8013-8e6ffa5016ed?page=uuid:6f238fcd-4880-4f0c-89c9-0091a481de49&amp;fulltext=Ladislav%20Bab%C3%A1k&lt;/ref&gt; Do vily po německém zubním technikovi Frydovi se nastěhoval dentista Leo Žídek, jež zde ordinoval dopoledne od 8.00 do 12.00 hod. a odpoledne od 14.00 do 17.00 hod. Po únoru 1948 Leo Žídek s rodinou emigroval (po něm A. Ležal, r. 1966 MUDr. Štěpaník, r. 1967 MUDr. Křenecký).&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 28.03.1947, s. 6&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;http://www.plavidla.cz/20042/paty/paty.htm&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Vranovský zpravodaj, číslo 3, rok 2012: Historie péče o zdraví ve Vranově&lt;/ref&gt;

Ve Vranově (zdravotní obvod pro obce Vranov, Onšov, Lančov, Podmyče, Starý a Nový Petřín, Jazovice, Šafov, Stálky a Frejštejn) poskytoval nejprve zdravotní službu německý lékař MUDr. Pucher, který ještě téhož roku odešel do Rakouska. Po něm převzal ordinaci (ve vile naproti oddělení Policie ČR ve Vranově nad Dyjí čp. 82) obvodní lékař MUDr. Inger Josef, který zde působil až do roku 1958. Do domu čp. 47 byla přestěhována lékárna z čp. 23, kde nyní fungoval obchod s kovovým zbožím a nádobím. Od roku 1950 se v domě čp. 47 nacházel Okresní ústav národního zdraví ve Znojmě - zdravotní středisko Vranov nad Dyjí.&lt;ref&gt;[http://www.ouvranov.cz/upload/vranovsky-zpravodaj/2012-3-vranovsky-zpravodaj.pdf Historie péče o zdraví ve Vranově], Vranovský zpravodaj, 2012/3, s. 14&lt;/ref&gt;

=== Kojenecký ústav ve Znojmě ===
{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Úmrtnost dětí na Znojemsku'''. ''Na Znojemsku umírá 15 procent novorozeňat, což je nejvyšší číslice, zaznamenaná na Moravě. Proto Zemská péče o mládež zamýšlí ve Znojmě adaptovat značným nákladem objekt pro kojenecký ústav pro 50 kojenců v nejkritičtějším věku a pro 15 matek. Zde by mohly mladé a nezkušené matky z celého pohraničí pobýt s dětmi v prvních měsících života dítěte. Zřízení kojeneckého ústavu závisí v první řadě na tom, zda se najde pro tento účel vhodná budova. Nenajde-li se, bude míti Znojmo i s okolím stále smutný primát ve velké úmrtnosti dětí a kojenců.''&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 2&lt;/ref&gt;
|}

Oblastní kojenecký ústav ve Znojmě pro 50 kojenců a 15 matek měl být do života uveden v letní sezóně roku 1947. Na adaptaci činžovních objektů (býv. sanatoria) v blízkosti znojemského nádraží a porodnice (nemocnice) uvolnila Zem. péče o mládež v Brně již na konci roku 1946 půl milionu Kčs. Působnost koj. ústavu se měla zaměřit hlavně na osídleneckou oblast jižní Moravy, Moravskobudějovicka a Mikulovska, kde úmrtnost kojenců byla jedna z nejvyšších (15%). Předpokládalo se, že kojenecký ústav povede vlastní lékař, který by měl na starost též poradenskou prenatální péči a poradny matek v okresech Znojmo, Vranov, Jaroslavice, Mikulov, Jemnice a Mor. Budějovice.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 1&lt;/ref&gt; Ještě na podzim roku 1947 nebyl kojenecký ústav otevřen, zrovna tak jako nová okresní nemocnice.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 23.10.1947, s. 1&lt;/ref&gt; Kojenecký ústav ve Znojmě svoji činnost zahájil až koncem roku 1949, kdy byla adaptace bývalého sanatoria dokončena.&lt;ref&gt;Kojenecký ústav ve Znojmě zahájil svoji činnost koncem roku 1949 v budově bývalého sanatoria na okraji města. V roce 1959, kdy již patřil pod OÚNZ ve Znojmě, byla zakoupena budova na ul. Mládeže 1020/10 a po její rekonstrukci v lednu 1962 byl zahájen provoz. V roce 1966 byl kojenecký ústav rozšířen o dětský domov s celkovou kapacitou 115 lůžek. V 70 letech se v ústavu započalo s rehabilitací kojenců a postižených dětí. Péče o postižené děti v okrese Znojmo postupně přecházela na Dětský domov s kojeneckým ústavem a v roce 1983 došlo ke zřízení rehabilitačního stacionáře pro postižené děti. Úsek patologických novorozenců se od listopadu 1988 nacházel v novém oddělení v nemocnici ve Znojmě. Budova se přebudovávala na první centrum komplexní péče o ohrožené a postižené děti a nesla název „Dětské centrum Znojmo”. Od 1.1.1992 je „Dětské centrum Znojmo” samostatným právním subjektem, zvláštní dětské zdravotnické zařízení s kapacitou 90 míst. V roce 1994 se stal jeho součástí dětský rehabilitační stacionář se speciální mateřskou školkou (na ul. Sv. Čecha čp. 15) s kapacitou 45 míst. Od 1. 1. 2003 je Dětské centrum Znojmo nestátním zdravotnickým zařízením, jehož zřizovatelem je Jihomoravský kraj. In: Dětské centrum Znojmo, příspěvková organizace, výroční zpráva 2008&lt;/ref&gt;

=== Masarykova liga proti tuberkulóze - poradny ===
V období mezi I. a II. světovou válkou se na zajišťování léčby tuberkulózy i na některých preventivních opatřeních podílela pouze charitativní organizace – Masarykova liga proti tuberkulóze (MLPT založena v roce 1919), jejímž cílem bylo zdravotně výchovnou, sociálně podpůrnou a preventivní léčebnou činností omezit šíření tuberkulózní nákazy. Za tímto účelem zřizovala ozdravovny, dětské prázdninové osady a léčebny pro osoby postižené tuberkulózou nebo spolupůsobila při při řešení otázek sociálního pojištění nemocných.
 
V Moravských Budějovicích byla poradna Masarykovy ligy proti tuberkulóze obnovena na původním místě vedle židovské modlitebny (na místě současného autobusového nádraží), kde ji v roce 1922 založil židovský lékař MUDR. Jindřich Lederer. Fungovala pro celý soudní okres mor. budějovický a pro 52 obcí ze soudního okresu hrotovického. Provoz poradny zaštítilo plicní sanatorium ve [[w:Velký Újezd (Kojatice)|Velkém Újezdě]] v čele s primářem MUDr. Jaromírem Onderkem,&lt;ref&gt;MUDr. Jaromír Onderek působil nejprve v zemské plicní léčebně v [[w:Paseka (okres Olomouc)|Olomouci-Paseka]] (nyní Odborný léčebný ústav Paseka), v letech 1944-1947 ve Velkém Újezdu (Časopis lékařů českých), potom v Krajské nemocnici v Ostravě jako přednosta plicního oddělení, později primář oddělení TBC (Zdravotnické noviny, 23.9.1961 a 6.5.1971 na s. 3).&lt;/ref&gt; který ze sanatoria do tuberkulózní poradny dojížděl.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3&lt;/ref&gt; Sociální zdravotní ústav milosrdných sester III. řádu sv. Františka ve V. Újezdě byl dokončen v září roku 1937 a na plicní sanatorium byl přeměněn za války v roce 1942.&lt;ref&gt;Památka na svěcení sociálního zdravotního ústavu milosrdných sester III. řádu sv. Františka na Velkém Újezdě 28. září 1937, 1937&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:A8xOpzDbMSwJ:https://is.muni.cz/th/tefm8/diplomovaprace.txt+&amp;cd=2&amp;hl=de&amp;ct=clnk&amp;gl=at&lt;/ref&gt;

Ve Znojmě provozoval poradnu odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze na Marxově ulici čp. 4.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 03.10.1947, s. 6&lt;/ref&gt; Další protituberkulózní poradna se nalézala v Jemnici, do níž za pacienty dojížděl taktéž primář MUDr. Jaromír Onderek.&lt;ref&gt;https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/domov-duchodcu-velky-ujezd-cirkev-20100429.html&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Masarykova liga proti tuberkulóze ve Znojmě''' ''poskytuje všem vrstvám občanstva bezplatné prohlídky roentgenologické, bakteriologické i klinické. Ordinace v poradně (Marxova ul. č. 4) koná se každé úterý a pátek od 11 do 13 hodiny. Zápis k prohlídce před ordinací od 9 až 11 hod. dopolední. Pro děti je zápis a ordinace ve středu. Pneumothoraxové náplně v pátek od 10 do 11 hod. dopoledne.''&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 04.10.194, s. 6&lt;/ref&gt;
|}

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Masarykova liga proti tuberkulóze v Jemnici.''' ''Bez vší okázalosti, nehlučně, koná u nás Masarykova liga proti tuberkulóze svoje poslání. — Nyní, když je vyšetřována školní mládež z okolních škol, ožívá každou středu tiché náměstíčko před budovou Ligy. Autobus dováží mládež, jež je pak podrobována pečlivému vyšetřovaní p. primářem Onderkem z plicní léčebny na Újezdě. Počet vyšetřovaných značně stoupl proti loňskému roku a dosáhl již čísla 1.159 osob. Klinicky bylo vyšetřeno 304 osob, což je trojnásobný počet proti loňskému roku. Liga ze svých prostředků podpořila 23 rodiny, kterým přispívala značnými peněžními podporami, aby mohla býti poskytnuta nemocným vydatnější výživa.''&lt;ref&gt;Naše Demokracie,  29.11.1946, s. 5&lt;/ref&gt;
|}

Národní shromáždění republiky Československé zákonem č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči ze dne 19. března 1947 převedlo poradenskou zdravotní péči o obyvatelstvo na okresní národní výbory, které za tímto účelem zřizovaly Okresní ústavy národního zdraví, které měly převzít i dosavadní MLPT-poradny. Plicní léčebna ve Velkém Újezdu byla rozhodnutím ministerstva zdravotnictví zrušena, do 15. května 1947 měla proběhnout její likvidace a předání řádovému ústavu pro přestárlé. MUDr. Jaromíra Onderek byl přeložen do Ostravy, čímž ztratily protituberkulózní poradny svého poradenského lékaře. Ještě před odchodem ukončil na okr. Jemnice prohlídky veškeré školní mládeže.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 26.04.1947, 2(17-18). s. 7.&lt;/ref&gt; Akční výbor pražského ústředí MLPT, ustavený 6. března 1948, ukončil činnost MLPT na 25. valném sjezdu dne 9. prosince 1950 v Lékařském domě v Praze. Následně pak vydal zásady pro sloučení Ligy do Čs. červeného kříže.&lt;ref&gt;[https://www.geum.org/files/shop-archiv-casopisu/pdf/91.pdf Začátky a konce Masarykovy ligy proti tuberkulóze – III. dí], Milan Kubín, s. 32&lt;/ref&gt;

Ve Znojmě zřídil sociální referát MNV „Školní zdravotní ústav MNV”, který do konce školního roku 1946/47 provedl lékařskou prohlídku u 2 709 dětí z mateřských, obecných a měšťanských škol. Děti tělesně slabé, s rodinnou anamnézou TBC, pozitivní tuberkulinovou reakcí a děti podezřelé z plicního onemocnění byly Školním zdravotním ústavem posílány k rentgenovému vyšetření plic (387 dětí). Pozitivní tuberkulinová reakce byla zjištěna u 262 dětí.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 17.10.1947, 2(41). s. 6.&lt;/ref&gt;

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''Akce »Pomoc tuberkulosním«.''' Osoby, trpící aktivní tuberkulosou, jejichž roční zdanitelný důchod nepřesahuje částku 36.000 Kčs (na každého příslušníka s nárokem na výživu se tato hranice zvyšuje o 3.600 Kčs) a ani jinak (z titulu pojištění!) nemají potřebnou pomoc dostatečně zajištěnu, mohou požádat o příspěvek na léčení ústavní, ambulantní (pneumothorax), na ošetřovné v domácnosti nebo na hospodářskou péči. Příspěvky se poskytují jednorázově nebo v pravidelných měsíčních splátkách. Návrhy podává a každému bližší informaci poskytne každá protituberkulosní poradna Ústavu národního zdraví. (Lidová demokracie, 25.07.1948)&lt;ref&gt;Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. Praha: Nakladatelství Lidová demokracie, 25.07.1948, 4(171). s. 4.&lt;/ref&gt;
|}

=== Domy zdraví ===
Na podzim roku 1946 zařadila plánovací komise při ONV v Mor. Budějovicích do rozpočtu pro rok 1947 budování «domů zdraví» na moravskobudějovickém okrese. Finanční obnos 2 mil. Kčs měl následně schválit ZNV v Brně. Jako první přicházely v úvahu domy zdraví v Moravských Budějovicích a v Jemnici. Jemnice měla v tomto ohledu oproti M. Budějovicím značný náskok, jelikož stavební plán města se nacházel ve schvalovací fázi a pro výstavbu domu zdraví již měla zajištěný pozemek (v tzv. sociální čtvrti, kde město plánovalo okresní Kallabův dorostový dům, jesle, Dům zdraví, starobinec a pavilon Tbc) a ideální podobu navrženou architektem [[w:Bohuslav Fuchs|Bohuslavem Fuchsem]].&lt;ref&gt;Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 29.11.1946, 2(47). s. [4].&lt;/ref&gt;

Na pracovní schůzi komunálních a sociálních pracovníků, konané 17. září 1946 v Jemnici, byl ustaven přípravný výbor pro stavbu „Domu zdraví” v Jemnici. Jeho členy se stali: všichni členové ONV v Mor. Budějovicích ze soudního okresu jemnického, 2 zástupci MNV v Jemnici a zástupci bezprostředně zúčastněných korporací: Okresní péče o mládež, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, čsl. Červeného kříže a Charity. Jeho význačnými členy byli i vedoucí lékař plicní léčebny ve Vel. Újezdě MUDr. Onderek a stát. obvodní lékař MUDr. Matouš.

Do Domu zdraví v Jemnici měly být soustředěny poradny Ochrany matek a dětí, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, poradna pro choroby srdeční, reumatismus a pro nemocné cukrovkou, popřípadě další. Zařízení Čs. Červeného kříže (garáže a pod.) se mělo nacházet ve zvláštní ústřední hospodářské budově, sloužící celé sociální čtvrti.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 29.09.1946, 1(3). s. 6. &lt;/ref&gt;

Zákonem ze dne 19. března 1947 č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči byla celá ochranná (preventivní) zdravotní péče zestátněna a byla organizována především okresními národními výbory, které zřizovaly ústavy národního zdraví (OÚNZ).&lt;ref&gt;[https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-49 Zákon o poradenské zdravotní péči]&lt;/ref&gt; Ve dnech 31. května a 1. června 1947 pořádala západomoravská župa lékařská v zámku ve Vranově nad Dyjí zemský sjezd lékařů země Moravskoslezské. Sjezdu se zúčastnil ministr zdravotnictví [[w: Adolf Procházka|Dr. Adolf Procházka]], zdravotní referent Zemského národního výboru Stanislav Šulc a zástupci lékařské fakulty z Brna.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 3&lt;/ref&gt;

== Spolek péče o mládež ==

=== Prázdninová péče ve Velkém Brně ===
Spolek Okresní péče o mládež ve Velkém Brně uspořádal v létě 1945 pro děti ze sociálně slabších rodin prázdninovou ozdravnou akci. Vybrané děti byly umístěny do obcí: Biskupíc, Uherčic u Jemnice, Lubnice, Bítova, Dalečína, Kunštátu, Kostelce u Jihlavy, Račic, Dolních Hamrů u Ždáru, Vladislavy u Třebíče, Tavíkovic u Krumlova, do Kladrub a na Vlčí Kopec u Náměště. Děti se v osadách zotavovaly po šest týdnů, přičemž pětkrát denně měly obdržet vydatnou stravu. Kromě potravinových lístků obdržely též zvláštní potravinové přídavky (vejce, maso, tuk) a zemský Národní výbor v Brně povolil pro tento účel další nadlepšení. Prázdninové kolonie vedli učitelé a léčebný dozor prováděly diplomované sestry Čsl. Červeného kříže.&lt;ref&gt;Čin: list české sociálně-demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy. V Brně: Česká sociálně-demokratická strana dělnická, 04.08.1945, 1(74). s. 2.&lt;/ref&gt;

=== Okresní péče o mládež - Jemnice ===
Okresní péče o mládež (OPM) v Jemnici obstarávala na konci září roku 1946 znovu otevřené poradny pro matky a děti v Bačkovicích, Polici, Pálovicích a Třeběticích, do provozu nemohly být uvedeny předválečné poradny v Mladoňovicích a v Budkově, kde zatím chyběl obvodní lékař. V pohraničí začala fungovat poradna v Uherčicích a v Dešné, přičemž uherčická poradna s odborem pro ochranu matek a dětí měla vedle Jemnice patřit k nejúspěšnějším na soudním okrese. OPM v Jemnici do budoucna plánovala otevření poraden v Rancířově a ve Vratěníně, čímž měla být síť OPM-poraden po celém jejím obvodu dokončena.

V červnu 1946 zahájila v Jemnici provoz poradna pro těhotné. Poradnu vedl MUDr. Karel Matouš a konala se každou druhou středu v měsíci. Nejprve byla umístěna na náměstí v budově „Masarykovy ligy proti tuberkulóze”, později byla přemístěna do „Dětského domova”. Dětské zemědělské útulky otevřela jemnická OPM v Budkově, Oponešicích, Polici, Radoticích, Dešné a Uherčicích.
V roce 1947 začala OPM v Jemnici pro své odbory a činovníky vydávat věstník pod názvem „Abychom se lépe poznali”. Druhé číslo seznamovalo blíže s okresní organizací a jejími odbory, přinášelo též adresář všech působících členů.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 18.07.1947, s. 8&lt;/ref&gt;

=== Ošacovací a stravovací akce ===
Ošacovací a stravovací akce rodinného odboru OPM značně usnadnila pomocná mezinárodní akce ''[[w:Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu|Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu]]'' (UNRRA). Již v září roku 1945 se v Jemnici nacházelo větší množství UNRRA potravin a šatstva.

=== Dětská pobytová akce ===
Na podzim roku 1946 organizovala zemská OPM pohostinskou akci pro děti z postižených oblastí Slezska a Slovenska, pro které hledala vhodné hostitelské rodiny. Akce cílila především na slezské děti, „''narušené cizí ideologií, mluvící špatným jazykem a žijící ve velmi špatných sociálních poměrech''”. Dobré výchovy se jim mělo dostat v českých rodinách, v případě Slovenska se jednalo o děti z východoslovenských obcí, kde se stále nedařilo zajistit pravidelné školní vyučování.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.11.1946, č. 11, s. 2&lt;/ref&gt; O děti, které měly být umístěny „''na vychování do dobrých českých rukou''”, se na Jemnicku přihlásilo 23 rodin z pěti obcí: Báňovic, Dančovic, Chvalkovic, Slavíkovic a Vratěnína. Požadována byla téměř výlučně děvčata, pouze 3 rodiny žádaly o chlapce.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 13.12.1946, č. 14, s. 8&lt;/ref&gt;

=== Pohraniční obvod OPM ve Vratěníně ===
Okresní péče o mládež v Jemnici se nejprve starala o celý soudní okres s 36 obcemi, kde postupně obnovovala poradny pro ochranu matek a dětí. Poradnu ve Vratěníně otevřela v dubnu roku 1947. Od 1. srpna 1947 byl jemnický obvod OPM rozdělen do dvou sociálně-zdravotních obvodů. Jemnický obvod s jednou sociální pracovnicí obsluhoval poradny v Jemnici, Budkově, Mladoňovicích, Třeběticích, Pálovicích a Třebelovicích. Pohraniční obvod s centrem ve Vratěníně, jež obsluhoval místní obvodní lékař a od listopadu také jedna sociální pracovnice, se staral o poradny ve Vratěníně, Polici, Bačkovicích, Uherčicích, Dešné a Rancířově.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3&lt;/ref&gt;

Vratěnínská poradna obdržela novou lékařskou sloupkovou osobní váhu s měřidlem výšky. Dne 26. října 1947 byl založen „Klub ochrany matek a dětí” v Lubnici, jemuž předsedala paní Kovářová. Vzhledem k tomu, že nejbližší poradna v Uherčicích byla od Lubnice vzdálena 4 km, lékař ve Vratěníně 5 km a docházku navíc stěžoval kopcovitý terén, žádal nově založený klub zřízení vlastní „Poradny pro matky, děti a kojence”.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 07.11.1947, s. 2&lt;/ref&gt; V pohraničí se totiž poradny potýkaly s palčivým problémem dětské úmrtnosti, která činila v některých obcích více jak 25% narozených.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3&lt;/ref&gt;

=== Zákon o organizaci péče o mládež ===
Okresní péče o mládež byla až do roku 1947 organizována jako spolková (na základě spolkového zákona). Na základě zákona č. 48/1947 Sb. o organizaci péče o mládež byla péče o mládež přenesena na okresní a zemské národní výbory, které ji nadále vykonávaly prostřednictvím „komisí okresní péče o mládež” a „komise zemská péče o mládež”. Vládním nařízením z 18. 11. 1947 č. 202 byly tyto spolky OPM zrušeny a to s účinností od 31. 12. 1947.&lt;ref&gt;Okresní péče o mládež, Státní okresní archiv Znojmo&lt;/ref&gt;

Okresní péče o mládež v Jemnici konala svou likvidační valnou schůzi 22. února 1948, při které podala veřejnosti účty ze své činnosti v roce 1947. Schůzi řídil předseda Jan Břečka, proslovem ji zahájil učitel ve výslužbě Ant. Novák, čestný člen spolku, který zavzpomínal na počátky spolkové práce a jeho první členy, zejména obě ředitelky jemnických měšť. škol Vaněčkové a Papouškové. Následovaly obšírné zprávy o činnosti jednotlivých funkcionářů. Nově organizované péči o mládež předával spolek OPM dokonale vybavený okresní dětský domov. Okresní dětský domov byl dokončen v roce 1938 a od té doby jím prošlo 94 dětí.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| ''Druhým nehmotným pomníkem obětavé práce činovníků odboru ochrany matek a dětí, poradenských lékařů a sociálních pracovnic bylo podstatné snížené dětské úmrtnosti na Jemnicku. Kojenecká úmrtnost na Jemnicku činila v roce 1947 pouze 3,7%. Obsažná zpráva odboru ochrany matek a dětí nutí k přemýšlení, bylo-li správné oddělení tohoto pracovního úseku péče o mládež a jeho přičlenění k jinému resortu. Nesoustředěná péče o mládež, řízená nyní dvěma ministerstvy — sociální péče a zdravotnictví — bude jistě dražší. Rozdělením péče o mládež na úsek zdravotní a sociální rozmnoží se počet osob, které budou v tak úzce příbuzných oborech pracovati. Vyvstává konečně nebezpečí, že při zvýšeném osobním stavu budou povinnosti přesouvány s jednoho pracovního úseku na druhý.'' 

''Pěkným úspěchem se pochlubily odbory stavební a dorostový, které předávají komisi Opm rozestavěný Kallabův domov mládeže, finančně a zčásti i materiálově zajištěný. Toto dílo, výsledek houževnaté práce předsedy pana Jana Břečky, umožní snad již koncem roku hygienické bydlení pracujícímu dorostu v Jemnici. Z ostatních zpráv zaslouží pozornosti zpráva finančního odboru, která zjišťuje, že za posledních 9 let vzrostlo jmění spolku o více jak 1.500.000 Kčs, při čemž dětský domov i se zařízením je oceněn pouze pořizovacími náklady na 608.000 Kčs. Opm v Jemnici představuje milionový podnik s účetním obratem v roce 1947 přes 4 mil Kčs.''
|}

V závěru valné schůze poděkoval předseda nové komise Opm v Jemnici při ONV v Mor. Budějovicích soudruh František Šmolka všem činovníkům za jejich práci a požádal je o účast v nově organizované péči o mládež, kterou všichni přislíbili. Posledním usnesením bylo prohlášení dlouholetého předsedy p. Jana Břečky čestným členem za jeho zásluhy o postavení okresního dětského domova, za uskutečnění projektu Kallabova domova mládeže a za dlouholeté vzorné vedení spolku.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 12.03.1948, 3(11). s. 5.&lt;/ref&gt;

=== Stavba Kallabova domova mladých ===
Jemnice měla v plánování svého Domova mladých (Dorostového domu OPM) nesporné prvenství nejen na okrese moravskobudějovickém, ale v celé zemi Moravskoslezské. Dorostový dům OPM v Jemnici byl plánován jako část městské sociální čtvrti již dávno za okupace. V prvních poválečných dnech přikročila jemnická OPM k dalším přípravným krokům, vedle hotových stavebních plánů, což byl v době přetížení projektantů podstatný náskok, navezla na stavební místo tolik materiálu, že se stavbou mohla teoreticky ihned započít. Stavební komise OPM, která přípravné práce řídila, nečekala na stavitelské firmy a navezla na staveniště kámen a cihly, které pak hodlala předat firmě, vybrané v ofertním řízení. Dvouleté přípravné práce ke stavbě [[w:Jaroslav Kallab|Kallabova]] domova mladých v Jemnici probíhaly za houževnaté práce členů Okresní péče o mládež v Jemnici a zejména jejího předsedy Jana Břečky.

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| „Jeho potřeba vyplývá ze značného počtu mladistvých, kteří pro nedostatek ubytovacích možností dojíždějí denně desítky kilometrů do zaměstnání v Jemnici. Jemnicko patří zajisté mezi kraje zanedbané, na něž také dvouletka zvlášť pamatuje a pro něž byl zřízen zvláštní fond. Domov mladých bude pro Jemnicko jedním z předpokladů dalšího rozvoje, podhoubím blahobytu kraje. Bez vytvoření těchto předpokladů není hospodářská pomoc kraji myslitelná. Jakožto hospodářsky zaostalý kraj postrádá Jemnicko vhodných objektů, do nichž by mohl býti přenesen průmysl z pohraničí. V případě Jemnice je možnost ubytování podmínkou zřízení dvouleté dřevařsko-pilařské školy, zřízení typové učňovské školy a rozšíření státní školy pro lesní hajné na dvouletou atd.” (Stráž na Dyji, 14.02.1947)&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 14.02.1947, 2(7). s. 2.&lt;/ref&gt;
|}

Okresní péče o mládež na své schůzi 30. března 1947 konstatovala, že příprava stavby Kallabova domova mladých, kterou měl na starosti dorostový odbor a stavební odbor, je ve fázi vypsáné veřejné soutěže na zemní, zednické a železobetonářské práce s lhůtou do 15. dubna 1947. Podle posledních zpráv z ministerstva sociální péče byl Kallabův domov mladých zařazen do dvouletky.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 04.04.1947, 2(14). s. 1. &lt;/ref&gt;
{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
| '''''Stavba Kallabova domova mladých v Jemnici.''' Ministerstvo sociální péče zařadilo výstavbu Kallabova domu mladých v Jemnici, projektovaného Okresní péčí o mládež v Jemnici, do dodatečného plánu pro rok 1948. QPM vypsala již veřejnou soutěž na stavbu tohoto domova. Došla jediná nabídka, a to firmy »Sloučené národní správy stavebních podniků v Brně«. Firma nabízí práce zemní, zednické a železobetonové za částku 3 592 033 Kčs.'' (Stráž na Dyji, 09.05.1947)&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 09.05.1947, 2(19). s. 5.&lt;/ref&gt; 
|}

Dne 15. září 1947 započala brněnská firma Spojené národní správy stavebních podniků s výkopem základů. Původní stavební plány arch. Ing. B. Fuchse z roku 1940 byly ale v poválečné době, kdy bylo nedostatek stavebního materiálu, přepracovány a zmenšeny o jedno křídlo.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 19.09.1947, 2. s. 5.&lt;/ref&gt; Základní kámen na stavbě Kallabova domova mládeže byl položen 30. října 1947 za přítomnosti členů výboru Okresní péče o mládež v Jemnici, zástupců MNV, zástupců stavbu provádějících firmy a dalších korporací. Materiálem z výkopu byl zavážen rybník V ráji, čímž mohlo dojít k rozšíření nepřehledná silnice.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 07.11.1947, 2(44). s. 3.&lt;/ref&gt;

V lednu roku 1948 povolilo ministerstvo sociální péče na rozestavěný Kallabův domov mládeže subvenci 4 mil. Kčs, první splátku ve výši 1 mil. Kčs zaslala hned jemnické „komisi okresní péče o mládež”, zbytek měl být proplácen podle postupujících stavebních prací.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 16.01.1948, 3(4). s. 6.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:42fdd300-82b1-11e3-8485-5ef3fc9bb22f?page=uuid:243db8a0-8b0c-11e3-8031-001018b5eb5c&amp;fulltext=domov%20ml%C3%A1de%C5%BEe%20Jemnici Domovy mladých na Moravskobudějovicku]&lt;/ref&gt; V druhé polovině ledna 1948 probíhalo betonování stropů nad přízemím a vyzdívání. Počátkem měsíce dubna 1948 stavba dosáhla úrovně a mohlo se pomalu přistoupit k zadáváním řemeslnických prací.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 26.03.1948, 3(13). s. 5. &lt;/ref&gt;. V roce 1950 byl Kallabův domov mládeže slavnostně otevřen.&lt;ref&gt;Jiskra, orgán OV KSČ a rady ONV v Třebíči, 21.10.1970, s. 4.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Jiskra, orgán OV KSČ a rady ONV v Třebíči, 15.4.1970, s. 5.&lt;/ref&gt;

=== Komise okresní péče o mládež ===
Poslední valná schůze spolku OPM se konala v neděli 22. února 1948 v 10 hodin v jídelně jemnické sokolovny. Pro likvidaci dosavadní Okresní péče o mládež byla stanovena lhůta do 20. března 1948. Ustavující schůze nové komise se konala na začátku března 1948 na jemnické radnici. Za úřad ONV v Mor. Budějovicích byl přítomen správce Dr. Miloš Horňanský. Odborného jemnického učitele s. Františka Šmolku zvolilo jako předsedu okresní komise péče o mládež v Jemnici plenární zasedání ONV v Moravských Budějovicích.
Na ustavující schůzi v Jemnici byl pak zvolen:
* zástupce předsedy: p. Jan Břečka,
* předseda finančního odboru: p. Karel Krobauer,
* předseda odboru sociálně právní ochrany: p. Jan Brož,
* předseda odboru ústavní péče: p. Alois Zachárník (obstarával provoz okres. dětského domova),
* předseda odboru zotavné péče: p. František Nevrkla,
* předseda stavebního odboru: p. Jan Břečka (pro stavbu Kallabova domova mládeže),
* předseda dorostového odboru: s. František Šmolka.&lt;ref&gt;Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5.&lt;/ref&gt;

=== Zákon o sociálně právní ochraně mládeže ===
Podle zákona č. 62/1952 Sb. o sociálně právní ochraně mládeže převzaly ochranu mládeže zvláštní orgány státní správy - úřadovny ochrany mládeže při lidových soudech. Úřadovnám bylo přikázáno omezovat pěstounství v náhradních rodinách na minimum. Na základě těchto přípravných kroků se měly všechny děti bez rodičovské péče automaticky umisťovat do kolektivní péče v dětských domovech a nebo přicházela v úvahu adopce.

Likvidací pěstounské péče a následným masivním přílivem dětí do kolektivních výchovných zařízení docházelo ke kolapsu celého systému. Obzvláště chyběly dětské domovy pro děti od 3 do 6 let. Chyběla místa pro nezletilé děti odebírané z mravně závadných rodin. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč byl dostavěný Kallabův domov mládeže využit k jiným účelům a posloužil jako velký Dětský domov pro předškolní mládež.&lt;ref&gt;Jiskra, týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 5.3.1954, s. 5.&lt;/ref&gt; V Jemnici fungovaly následně dva Dětské domovy souběžně. Přirozeně po únoru 1948 muselo zmizet i jméno Jaroslava Kallaba. V konečném důsledku se na rozmachu Jemnice podepsalo od roku 1954 [[w:Pohraniční stráž Znojmo|budování železné opony]].

== Sociální pomoc ==
Okresní kancelář „Sociální pomoci” se nalézala v Moravských Budějovicích a v roce 1946 vydala 638 435 Kčs podpor, z toho na vlastní podpůrnou činnost 604 635 Kčs, na Okresní péči o mládež v M. Budějovicích a Jemnici 26 650 Kčs, na léčebnou péči v ústavech 7 150 Kčs. Podporu udělovala přestárlým osobám, rodinám s větším počtem dětí a s nedostačujícím příjmem, nemanželským dětem, o něž se otcové nestarali, rodinám vojáků, osobám postiženým nemocí nebo nějakým jiným neštěstím. V roce 1946 zasáhla v 3 289 případech.&lt;ref&gt;Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3&lt;/ref&gt;

== Odkazy ==

=== Reference ===
&lt;references /&gt;

=== Externí odkazy ===
* [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-48 Zákon č. 48/1947 Sb. o organisaci péče o mládež]
* [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1952-69 Zákon č. 69/1952 Sb. o sociálně právní ochraně mládeže]
* [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-49 Zákon č. 49/1947 Sb. poradenské zdravotní péči]
* [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1951-103/zneni-19520101 Zákon č. 103/1951 Sb. o jednotné preventivní a léčebné péči]
* [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1966-20/zneni-19660701#p83-1_p83-1-3 Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu]

[[Kategorie:Dějiny Korolup|{{#titleparts:{{PAGENAME}}||2}}]]</text>
      <sha1>87hvgn60fyqz528zajq9xs6wscx618f</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>