Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.5 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 0 97634 333561 2026-06-05T16:05:06Z Rulumas 19860 Sofia (město), 1. část 333561 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sofia (město) | PŘEDCHOZÍ = Sofia | DALŠÍ = Sofian }} {{Textinfo | TITULEK = Sofia | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátýtřetí díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1905. S.&nbsp;595–596. {{Kramerius|nkp|db2c24a0-13c0-11e5-a599-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Sofie }} {{Forma|proza}} '''Sofia: 1) S.''', dříve {{Prostrkaně|Srědec}}, hl. m. knížetství Bulharského, leží skoro v srdci Balkánského poloostrova na křižovatce starodávných cest mezi Bělehradem a Cařihradem, Aegejským a Černým mořem, na 42° 41′ s.&nbsp;š. a 23° 20′ v.&nbsp;d., ve výši 550&nbsp;''m'' n. m. Rozkládá se hodinu cesty od levého břehu Iskeru, v úrodné kotlině {{Prostrkaně|Sofijsko pole}}, 60&nbsp;''km'' dlouhé a 20&nbsp;''km'' široké, táhnoucí se od sev.-záp. k j.-vých. a uzavřené na sev.-vých. výběžky Etropolského Balkánu, na jz. Vitošou (2200&nbsp;''m''), od '''S'''-ie pouze 7&nbsp;''km'' vzdálenou. '''S'''-ie dotýká se hlavní trať Východní dráhy a vycházejí odbočky na sv. do Varny a na jz. do Radomíru směrem na Kystendil. Pro svou vysokou polohu a blízkost hor '''S.''' má podnebí rázu kontinentálního. Město dělí se na řadu čtvrtí, ''mahalá'', namnoze s tureckými názvy a rozpadá se na staré a nové město. Staré město bylo důkladně regulováno, tak že zmizely tu špinavé čtvrti, jako židovská a cikánská, která byla přenesena k nádraží; nové město původu úplně moderního má široké, rovné ulice s dlážděnými chodníky. Domy jsou nejvíce jednopatrové, často zahradami obklopené. Z důležitějších budov sluší uvésti vynikající nad město chrám sv. Sofie, jenž připomíná se již r. 1329 jako metropolitní kostel srědecký; je to massivní cihlová stavba s kupolí, zemětřeseními však silně poškozená. Na blízku stával starobulharský klášter, později turecká kasárna, pod nimiž byl labyrinth podzemních chodeb, kde odkryty zajímavé sarkofagy; nyní se tu vypíná chrám Alexandra Něvského; dále je tu kathedrála bulharské metropolie, 1 katol., 1 protest. kostel a synagoga. Z četných tureckých džamijí ponechána Turkům Banja-baši-džamisi s kupolí a minaretem, kdežto ostatní byly zrušeny, jako Černá džamije s obrovskou kupolí, Güldžami, »růžová džamija«, přeměněná z chrámu sv. Jiří, nejstaršího kostela v '''S'''-ii vůbec, Golema (Velká) džamija s 9 kupolemi a j. Ze světských budov vyniká především knížecí palác uvnitř nádherně zařízený na úhledném náměstí Alexandrovském (''Alexandrovska gradina''), vroubeném výstavnými budovami ministerstva vojenství, hotelu Bulgarie a j. Dále uvádíme vesměs moderní budovy radnice, Národní banky bulharské, sobranje, justičního paláce, nového divadla, kadetní školy, gymnasia, nových lázní a pod. Z pomníkův uvésti dlužno pomníky padlým Rusům r. 1877 a 1878, diakona Vasila Levského a rus. cara Alexandra II.; mimo to jsou tu pěkné sady, elektrická dráha a elektrické osvětlení. Obyvatelstva mluvícího většinou bulharsky bylo (r. 1901) 67.920 duší a co do počtu rychle ho přibývá, při čemž živel bulharský nabyl rozhodné převahy. Zabývá se pilně obchodem, ale průmysl je dosud neznačný, obmezuje se hlavně na domácí výrobu jako plátenictví, soukenictví, koželužství, vyšívání a hotovení filigránových výrobků stříbrných. '''S.''' je sídlem knížecího dvora, nejvyšších státních úřadů, sobranje, bulhar. metropolity, řím.-katol. arcibiskupa, rak.-uh., belgického, srbského, anglického, italského, řeckého, rumunského gener. konsula, francouzského konsula, ruského diplom. agenta a tureckého cís. kommissaře. Dále je tu vedle uvedeného gymnasia reálka, vyšší dívčí škola, národní knihovna, státní tiskárna, bulh. ústav pro meteorologii, přírodovědecké museum, zoolog. zahrada a j. Universita sofijská vzniknuvší v l. 1882—92 skládá se z fakulty histor.-filologické, fysikálně-mathematické a právnické a měla r. 1903—04 776 posluchačů, z nichž 10 posluchaček: knihovna univers. vykazuje 46.430 sv. {{Prostrkaně|Dějiny.}} '''S.''' byla založena cís. Trajanem na místě osady thráckého kmene Serdův v okolí sídlícího a stala se pod názvem ''Serdica Ulpia'' hl. městem řím. provincie Dacie. Rozkvět této doby připomíná mnoho nalezených mincí v Serdice ražených. Druhý rozkvět Serdiky spadá do IV. stol., kdy byla hl. m. provincie Dacie Mediterranee; tehdy sám císař Konstantin Veliký rád tu prodléval a dokonce ji svým sídelním městem učiniti chtěl. R. 343—344 konal se zde důležitý koncil biskupů, zabývající se otázkou učení ariánského. Ale r. 447 Serdica byla spálena Huny. Na poč. středověku připomíná se Serdica, také v pozdějších pramenech ''Sardica'' zvaná, jako byzantská pevnost pohraniční, až r. 809 dobyl jí bulharský kníže Krum. Tehdy změněn byl název Serdiky ve slovanský tvar {{Prostrkaně|Srědec}}, podle bulh. výslovnosti {{Prostrkaně|Srjadec}}, od slov. ''srěda'', z čehož pak vznikl byzantský název ''Triaditža''. V X. stol. připomíná se tu biskupství, zajisté z nejstarších v Bulharsku. Za válek bulharsko-byzantských Srědec uhájil se r. 987 slavně útoku cís. Basilia II. Pod byzantskou vládou v l. 1018—1186 Srědec býval východištěm vojenských výprav proti západu. Ve XII. stol. zažil mnoho svízelů. {{Konec formy}} t8wfuyipv79trfacov9f4abvvy8n242 0 97635 333562 2026-06-05T17:28:21Z Jean-Paul 8278 založení 333562 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Děti | ČÁST = Hvězda | DALŠÍ = Modlitba }} {{Textinfo | TITULEK = Hvězda | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 75–76. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|94f40820-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Třpyt čarný; jak se nad Betlémem stkvěla, stín k zemi pad’, jenž nad nivami lét’, noc závoj sňala s dumavého čela a snivá v lesy cedrové šla zpět. Květ každý kalich zmaten otevíral a vzduchem táhla vůně lilijí; stesk ptáků probuzených jakby zmíral ve stínu fíků, šumných pinií. Chór andělů se snášel zvolna k zemi, s jich retů hřímal hymnus nadšený a láska kryla svými perutěmi svět, v moři bludů člun už ztracený. Přes věků stín a temno od té chvíle vždy plane čistá, snivě zářící, jak stříbro kam se řine světlo bílé, tam andělé jdou tklivě pějící. Tam Bůh se v srdcích lidu opět tají a mluví láskou, jasem ve zraku; tam záští hořkosť neznámou je bájí a svět jest plný Božích zázraků. — Proč nad námi svit její zlatý bledne, jak nad Golgotou zhasnul docela? to zášť vždy křídlo dračí z hlubin zvedne, by její tvář nám stkvoucí zastřela: Jen milujme! a vzplá svit její sladký ve mracích jako oko z tmavých řas; Ó, vzplane! k Betlému se vraťme zpátky a buďme celým srdcem dětmi zas! </poem> [[Kategorie:Poezie]] dcfuvza5mgu4zkgfr500eh1yijgf8tj 0 97636 333563 2026-06-05T17:30:31Z Jean-Paul 8278 založení 333563 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Hvězda | ČÁST = Modlitba | DALŠÍ = Má duše žízní! }} {{Textinfo | TITULEK = Modlitba | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 77. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|952614a0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ty jsi mocný, věčný Pane, na Tvůj pokyn slunce stane, hvězdy prší jako rosa v letních nocích průhledných; květy trysknou z ňadra zemi, ze skal vody ručejemi; mrtvé křísí ze snů věčných láskyplná ruka Tvá; a kdo k Tobě chorý spěje, neodchází bez naděje; jeden pohled usmívavý jeho vzdechy zastaví. K Tobě volám, divů Pane, a vzdech, jenž mi se rtů vane, prosí Tě jen: v srdce moje tam vlož, Pane, lásky víc! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 8nlg95a2wd9gs2jbqn8vp1m62q4oawf 0 97637 333564 2026-06-05T17:31:57Z Jean-Paul 8278 založení 333564 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Modlitba | ČÁST = Má duše žízní! | DALŠÍ = Vzduch krystal je… }} {{Textinfo | TITULEK = Má duše žízní! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 78. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|953de260-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Má duše žízní po tobě, ó písni, jak jahody květ bílý v mechu třísni po slunce třpytu v stínu šumných buků, ne ještě květ — spíš poupě na rozpuku. Jí v náruč klesni, v květ jak rosa padá a jitra zlato na hory a lada, kdy nachem rdí se stráně, les a nivy, kdy zem jest jeden obraz čarotklivý. V mé nitro dechni, jako snivá vesna v kraj dýchá smutný, když jej budí ze sna, a kolem skrání věnec z květů stáčí a místo snů tká jemu hlahol ptačí. Ó, slétni v hruď, jak nebes anděl slétá v den každý rozžít slunce — kahan světa; hle, duše má juž čeká v srdce tluku — ne ještě květ — spíš poupě na rozpuku, až »epheta« díš a k ní vztáhneš ruku. </poem> [[Kategorie:Poezie]] eznhjcf1uehztojsr1oz6rdxexornvu 0 97638 333565 2026-06-05T17:33:17Z Jean-Paul 8278 založení 333565 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Má duše žízní! | ČÁST = Vzduch krystal je… | DALŠÍ = Doufej, synu! }} {{Textinfo | TITULEK = Vzduch krystal je… | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 79. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9550f530-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Vzduch krystal je; v něm slunce duhou hraje, jsou jeden luzný květ ty dálné kraje: co půvabů a kouzla na nich leží, já poznávám jich sotva jen a stěží. Šum klasu v poli, který zvolna zraje, vln šepot, ptačí zpěv jsou plny taje, a z lesa, který jara sny jim střeží, v dál táhne vůně hluboká a svěží. I v stráni netřesk bují jako loni, hloh na břehu se stejně k vodám kloní, i staré hnízdo skryté v šeru hvozdů zas upravil si párek starých drozdů… duše má tím jara kouzlem spitá sny staré v náruč svoji v slzách vítá! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 76x6l9zxgl20a5jkj5hfd91ufgmj7zt 0 97639 333566 2026-06-05T17:35:05Z Jean-Paul 8278 založení 333566 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Vzduch krystal je… | ČÁST = Doufej, synu! | DALŠÍ = Bdí láska Boží neobsáhlá! }} {{Textinfo | TITULEK = Doufej, synu! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 80–83. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9563e0f0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> To chrám je, kam jsem prchnul z ulic ruchu, mou duši bolí všední shon a rej; já hledám útěchu, mír svému duchu — jest tomu dlouho, co jsem ztratil jej. Já ztratil všecko, co se štěstím zove a viděl blaho své, jak umírá: tak za lodí se vlny smaragdové a za kamenem kruh se zavírá. Kdo azur nebes v dumách pozoruje, v něm stezky perutnatých oblaků, tak bílá hvězda k západu se snuje a hasne náhle v ranním soumraku; kdo zachytí tón tklivé písně ptačí, kdy neviděn ji v houští dozpívá? tak prchlo štěstí moje v hořkém pláči, a zbyla vzpomínka jen truchlivá. Ta nedá klidu, zapomenout nedá, jak bouře vlny žití vzburácí, a krok můj unavený asyl hledá, a sotva vím, že v chrám se potácí. Jest klidno zde tak, a šeř tajuplná svým mlžným křídlem všechno objímá; jen občas v chrámu stěny vřavy vlna sem z víru světa temně zahřímá. Tu cítím, jak bych přestal žíti tělem, a s ním jak zmizel z nitra tmavý stín, jenž provázel mě přísně v žití celém, skryt tajně srdce mého do hlubin. Ach, jest mi, jak bych rozepjat měl prudce své duše chvějících dvé perutí, a zatím spínám v dumách vroucně ruce, a oko vlhne v slzách pohnutí. Hle, lampy kmitají se, jak by hasly, zář jiná stříbrem kol se rozlívá, a křídly jak by andělové třásli, sám Kristus s oltáře se usmívá. Na stěnách pestrých nyní oživnuly ty světců asketické postavy a zvolna se zdí v loď se sesunuly; v před tiše kráčí řad jich mlhavý: A divná píseň s retů jejich řine, slov nemá ale srdcem zachvěje, slasť edenu a po čem duše hyne, v ní mluví sny a touhy, naděje; a mládí zašlé zas se v nitro tulí, jak žije posud ve tvé paměti; čís rty se vroucně na tvé přižehnuly, a cítíš matky svaté objetí. Co bolesť jest ti, jež tě křižovala a s květu ideálů rvala list; na prahu věčnosti, zde, jak jest malá ta všecka zášť a nenávisť… A zatím světců průvod kráčí k předu, s jich retů mocně hymnus klenbou hřmí, a vroucí láska plá jim ve pohledu, kdy Kristus ruce vztáhnul nad nimi. A žehná všechněm, žehná v sladkém kynu! já nevím, jak jsem v řad jich přiklekl; hlas Jeho chvěl se hudbou: Doufej, synu! a balsámem se duše dotekl… Co cítil jsem v té chvíli v srdce nitru, to ráje slasť se duší rozlila: tak vůně s květů řine v kraj, když k jitru noc v červáncích se plaše sklonila. A tajemná zář hasla v klenbách výše, zpěv světců v dálce touhou umíral; a ještě zaševelil, jak když dýše, jak za nimi by ráj se zavíral. Já klečel dlouho, hlavu v žhavé dlani a cítil jsem — slz v oku vlhký třpyt — jak na práh duše anděl odříkání slét a s ním velký cherub: nebes klid! — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — Teď denně vždy sem spěchám z ulic ruchu, mou duši bolí všední shon a rej; já hledal útěchu, mír svému duchu a po letech zde šťasten našel jej! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 43cq42acdjpajfeogc040s6znx7ro0j 0 97640 333567 2026-06-05T17:36:19Z Jean-Paul 8278 založení 333567 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Doufej, synu! | ČÁST = Bdí láska Boží neobsáhlá! | DALŠÍ = Na velký pátek }} {{Textinfo | TITULEK = Bdí láska Boží neobsáhlá! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 84. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|95edf880-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Zřím v dálku, slunce — pták kam zvolna slétá, kde v jasný obzor věnec hor se vplétá; jdou stíny těžké z hloubí spících lesů, hle v drobných perlách hoří lístky vřesu, květ každý v slzách oko uzavírá, co slunce nad západem tiše zmírá. Teď z nitra jeho plameny výš šlehly, jak láva žhoucí od hor v nivy sběhly; vždy víc a víc se řinou z jeho hlubin, co perlou plálo, hoří jako rubín; jak zlaté šupiny, hle, vlny hrají, a s věncem růží hory usínají. Pak hasly červánky, se tměly skály, jen paprsky dva ještě v dálku plály; to jak by nad zem znáhla dvě ramena se žehnajíce vztáhla: »Ó vy, jež vedro žití těžce hněte, jen klidně spěte, bdí láska Boží neobsáhlá!« </poem> [[Kategorie:Poezie]] 0ycu2xa84i99zwi1v7eklu8h6dskqwv 0 97641 333568 2026-06-05T17:37:30Z Jean-Paul 8278 založení 333568 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Bdí láska Boží neobsáhlá! | ČÁST = Na velký pátek | DALŠÍ = Resurgendis! }} {{Textinfo | TITULEK = Na velký pátek | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 85–86. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9618d910-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Vy lesy, utište své šumné lýry, ať smutek jak stín nesměrný a širý dnes lehne v hloubí vám; své zastavte, vy proudy, zpěvné zdroje, nechť bolesť veliká a bez úkoje vám padne k hlubinám! Ach, uzamkněte svoje vonné rety vy, s bledým poupětem, ó tmavé květy a s rosy krůpějí; zpět vraťte se v svá, ptáci, hnízda tichá, zda slyšíte, jak u vás vítr vzdychá než jindy smutněji? Ne růměncem, ať krví Východ zkvete, své mračné perutě, ó rozepněte, vy vzdušná oblaka; v plášť mlhy zahalte se němé hory, ať moře utiší svých hněvů vzdory pod křídlem bouřňáka! On v hrobě spí! Jenž život dýchá všude: v blesk, jenž plál oblohou i v květy rudé, jež hoří ve trávě, i v hnízdo orla na skal ostré stěně, v strom, nad propasť jenž chýlí zamyšleně skráň v poupat záplavě. Spí! shasněte, vy lampy nebes stkvoucí, ó hvězdy, co v tmy vnoří slunce žhoucí svou zářnou pochodni! pak v stínu, v tmách, jež mihají se plaše, kéž plá u Jeho hrobu srdce naše jak lampa náhrobní! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 1x7owtp8hmvefggf9w3dv31nyx79r2a 0 97642 333569 2026-06-05T17:39:06Z Jean-Paul 8278 založení 333569 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Na velký pátek | ČÁST = Resurgendis! | DALŠÍ = Resurexit }} {{Textinfo | TITULEK = Resurgendis! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 87. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|96604250-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Vpravo| <small>„Vstalť jest, není ho tuto!“<br> Mar. 16–6.</small> }} <poem> Den svatý vzplanul již hle, zora zlatá kol paprsků zář smavou rozhazuje; květ voní, zpívá pták, že země jatá na vlnách písní těch se chvějíc, pluje. Den svatý vzplanul již, den allelují, na srdcí vašich hrob zář jeho padá, kde ještě stín a temno chmurné bují, kde hřích své pavučiny rozepřádá. Ach, otevřete srdce svoje honem, kdy na ně tluče jako posel Boží anděl, milosť svatá, v květu vonném, ať v nitro vaše bohatství své složí; ať těžký kámen s duše zvolna svalí a mastí drahých vůni v hrob ten střese, ať jako Kristus, vítěz z mrtvých vstalý duch očistěn se do azuru vznese. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 8y2m2uplufp7gzvew0tjvgo7lrvrin5 0 97643 333570 2026-06-05T17:40:15Z Jean-Paul 8278 založení 333570 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Resurgendis! | ČÁST = Resurexit | DALŠÍ = Když šlo processí }} {{Textinfo | TITULEK = Resurexit | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 88. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9683f6f0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Jak smutné šero padá s větví stromů, kdy první červánků svit s kraje hor se rozpačitě dívá v strže lomů, je líbá, zlatí jako štíty domů, jež v dálce vstaly nad obzor; tak náhle s duše mojí dávné stíny se tratí, mizejí, že nevím kam, a první úsvit usmířené viny se dívá v srdce mého rozvaliny a otvírá je vzpomínkám. Ó milé kouzlo blaha vzkříseného! zda ohlas zpěvů rajských v srdce slét? hle, vůně sladká tiše vstoupá z něho, jak s hrobu snů a mládí ztraceného by anděl také těžký kámen zved! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 54hmowv97akup62dt8ggisyg6zspch6 0 97644 333571 2026-06-05T17:41:30Z Jean-Paul 8278 založení 333571 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Resurexit | ČÁST = Když šlo processí | DALŠÍ = Buď trůnem Boha! }} {{Textinfo | TITULEK = Když šlo processí | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 89–92. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|96a53a90-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} == 1. == <poem> Zpěv slyším! Píseň dojemná a tklivá hřmí jako bouře a zas sténá snivá — tak vzdychá listí v podvečerním tichu, kdy rosa padá květům do kalichu, a měsíc z moře stínů vstává zvolna… Já chvím se; bolesť divná, neodolná v mé oko smutné vábí hořké slze, cos tísní mě, a jako v šeré mlze dnů zašlých, na něž vzpomínáme rádi, přede mnou táhne pomalu jich řada — ó kouzlo písně! jak v mé nitro padá, mně jest, jak volalo by z ní mé mládí. </poem> {{Oddělovač poem|* * *|6em}} == 2. == <poem> To processí jde; táhnou ulicemi, jich kroky budí v žáru spící zemi; vzduch žhavý mocným ohlasem se třese, pták — píseň letí, neví, kam se snese: teď i ti obři němí na portálu, jenž stejně v noci stínu i v dne palu jho paláců vždy nesou na své šíji, jak oživli by sladkou melodií — ach, slyš! mně zdá se, s kamenných těch retů jak hymnus zazníval by v chorál lidu… Sám Bůh se pohnul jistě ve Svém klidu a usmál se v tu harmonii světů! </poem> {{Oddělovač poem|* * *|6em}} == 3. == <poem> Kdes v dálce juž se davy zbožných tratí, a cestu za nimi jen paprsk zlatí a rajský pták svá křídla šumným ruchem — jich tklivý zpěv — sem rozepíná vzduchem; ba k srdci mému jak se v letu sklání, tam budí, budí ze sna vzpomínání, a blahý cit mou táhne duší chorou jak myrha cedrů rozpukanou korou; teď strunou zašlou chvěje zpěv ten sladký, že cítím, kdesi minul jsem práh ráje: Ó písni svatá, pod níž srdce taje, jdu za tebou; snad najdu — cestu zpátky! </poem> {{Oddělovač poem|* * *|6em}} == 4. == <poem> Ó lide můj! nechť tebe ve prach hnětou, nechť bojí se tě, zvou tě luzou kletou, jak v zanícení zřím tě, věčné dítě, tu teprv vím, jak z duše miluji tě: ať tebou zhrdají, že nemáš citu, jak hvězda zhaslá že jdeš beze svitu, tvé srdce mrtvá sopka, v ní hrsť prachu; však přijde čas, kdy vzplaneš opět v nachu: v tom prachu jiskra jest, jež neumírá, nechť jařmí tě, ty kráčíš pod okovy vždy klidný, velký, čekáš zábřesk nový, tu jiskru v srdci — a tou? tvá jest víra! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 1y5h9et1xza0w239dmhj43ikqypy2cz 0 97645 333572 2026-06-05T17:43:07Z Jean-Paul 8278 založení 333572 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Když šlo processí | ČÁST = Buď trůnem Boha! | DALŠÍ = Víře }} {{Textinfo | TITULEK = Buď trůnem Boha! | PODTITULEK = Žalm | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 93–94. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9706e290-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Jest srdce moje ještě plné slz a hoře, jak bývá luh pln rosy, nežli vstane zoře mdlá z lože paprsků; jest plné slz a hoře. Sám těším se: je v květu zem a voní růže, a vzduchem píseň zvoní s měkkých hnizd — teď může tvé nitro vzplát, je v květu zem a voní růže. Kdo zemi květ dal, ó též k tobě smiluje se; na loktech Svých Bůh s úsměvem svět celý nese, On láska jest i k Tobě, doufej, smiluje se. On noci smutné na skráň věnec ze hvězd splítá, a jestli v propasť padnou, na dně skryt je chytá zas v dlaně Své a noci smutné věnec splítá; nad rmutem vln se zvonce vodních liljí chvějí, kde pučet dal jim, tam jak ptáci nad peřeji se květy lotosu a vodních liljí chvějí. Na skálu holou, která žhavým vedrem puká, mech hebounký a v sprahlé lůno Jeho ruka dá pramen vláhy tam, kde žhavým vedrem puká. Má k všemu soucit, všecko má v Něm spasitele; hned krmí mravence, hned rovná křídla včele, kdo klesá pod křížem, v Něm najde spasitele. Blíž u tebe jest; co Jeho dech vlá na tvé skráni, juž prchá před Ním žal, jak v slunci páry ranní, i smutku mrak, jenž chmurný bloudil na tvé skráni. Hle, nebe v hvězdách planoucí jest trůnem Boha, a zemi ve květu má v podnož Jeho noha — Ó srdce, chceš-li štěstím vzplát, buď trůnem Boha! </poem> [[Kategorie:Poezie]] ljohsci4e15adcucl712p2rjm2plos5 0 97646 333573 2026-06-05T17:44:19Z Jean-Paul 8278 založení 333573 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Buď trůnem Boha! | ČÁST = Víře | DALŠÍ = Naději }} {{Textinfo | TITULEK = Víře | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 95. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|973b3900-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ó, květe edenský tak plný vůně, s věčnosti břehů nad světů jenž tůně se skláníš; hle, jak země kletbou zhnětlá tvým jedním políbením svatým zkvetla; tys duše křídlem, jímž si stezku razí i dálným vesmírem, jenž beze hrází, jímž vznáší se nad širých světů kraje; jsi bleskem, který proniká i taje, v něž Božství svaté člověku se halí ve ňadrech přírody i v hvězdné dáli; tys vůdcem cestou k ztracenému ráji, tvá slova rosou v duši zapadají a srdce lidstva v ústret tobě tluče, kdy v štěstí přivineš je do náruče: jsi žití nektarem i sladkou mannou, kam jdem, v říš ideálů zlatou branou! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 30zz1svfoc8v6scx6m5za7iuoa9yqzb 0 97647 333574 2026-06-05T17:45:21Z Jean-Paul 8278 založení 333574 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Víře | ČÁST = Naději | DALŠÍ = Lásce }} {{Textinfo | TITULEK = Naději | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 96. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|975eeda0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Co nám by život byl, ach, nebýt tebe, ty dítě soucitu! Tys smavé nebe, kam zraky vlhké obracíme vždycky, v tmu zoufalství kdy rve nás osud lidský; kdy na kříž trpkosti nás zvolna vbíjí, nám neseš kalich, z něhož rtové pijí zas nadšení a sílu, archanděle! Kdy v boji věčném srdce klesá smělé, tys štítem mu a pancířem jsi duší, jejž rány nejtěžší pak nerozkruší; jsi měsíce zář tichá, usmívavá: ten z klínu noci jenom plachý vstává; ó v jeho třpytu zkvétá vše: květ stlelý, poušť mrtvá i ten hřbitov osamělý; vše plno něhy, kam zář jeho padá, a dokud noc — on nikdy nezapadá. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 0hnkzwvam0kffcnqjsspcr29n6ts0o8 0 97648 333575 2026-06-05T17:46:20Z Jean-Paul 8278 založení 333575 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Naději | ČÁST = Lásce | DALŠÍ = Útočiště tonoucích }} {{Textinfo | TITULEK = Lásce | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 97. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9782a240-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Z bran edenu, kdy člověk smuten kráčel, proud slzí hořkých tvář mu tesknou smáčel, ty, dítě Božské, ve soucitu za ním vždy kráčela jsi s tichým usmíváním; kdy pot mu čelo smýval zkrvavený, ty stíralas jej měkkou dlaní ženy; kdy v klínu jejím umdlen odpočíval, tvůj sladký sen mu v truchlou duši splýval; tys tkala jej a v úsměv jeho děcka jsi vtělila zas kouzla ráje všecka. Ó družko věrná! Vždy nám stojíš k boku, žal tišíš v srdci, slzí perlu v oku, vzdech každý, který ňadrem bouřně zmítá, mře před tebou, tys září, která svítá nám za hrob ještě nekonečnou šeří — tvůj hymnus vítězný i věčnosť měří! </poem> [[Kategorie:Poezie]] c1jtjyz5zf378gea50tcg0bka3cdryn 0 97649 333576 2026-06-05T17:48:11Z Jean-Paul 8278 založení 333576 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Lásce | ČÁST = Útočiště tonoucích | DALŠÍ = Tobě, Maria! }} {{Textinfo | TITULEK = Útočiště tonoucích | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 98. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|97a40cf0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Juž slunce zhaslo — měsíce srp bílý jak lampa zplanul nad velikým rovem; kam padne paprsk v moři smaragdovém, tam jak by oči šelem zajiskřily. Jest mrtvý klid, jak bývá nad hřbitovem, vzduch od břehu jde plný vůně, síly; na vlnách pluje člun — teď zastavili šíj opálenou plavci mdlí juž lovem. Tam z vln se noří obraz Matky Boží: než spat jdou, vždycky prosby své tam složí za bratry, kteří bloudí mořem v dáli; jak myslí na ně, ruce úže spjali, zpěv jejich letí přes ta vodstva širá… Než moře pod nimi jest hlubší jejich víra. </poem> [[Kategorie:Poezie]] 8ygs3obcbrp06acbcjcvddqhx4zio92 0 97650 333577 2026-06-05T17:49:33Z Jean-Paul 8278 založení 333577 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Útočiště tonoucích | ČÁST = Tobě, Maria! | DALŠÍ = Smí k Tobě? }} {{Textinfo | TITULEK = Tobě, Maria! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 99. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|97c2df90-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ó slunce jasné, moře zlatých svitů jež sypeš v chladné pouště lidských citů, ó květe, pod jehož se vůní v taji i mrtvá srdce blahem zachvívají; ať jdeme úsvitem či noci stínem, ať láskou žijeme, či touhou hynem, ať pláme nadšením, či v tichém pláči se krok náš znaven potácí a vláčí: Tvá měkká dlaň nám každou slzu stírá a každý vzdech, jenž na rtu sotva zmírá, Ty slyšíš jej a úsměv Tvůj jej plaší: Tys Matkou nám, znáš každou tužbu naši; Tys rosou, která ústa sprahlá vlaží a v boji života Jsi věrnou stráží, nás stezkou hořkosti vždy doprovázíš a růže útěchy na cestu házíš; pak unaveni v zápasech v tu dobu, kdy v teskné bázni kloníme se k hrobu, Ty mluvíš k nám o ráje příštím štěstí: v člun života s tou slétáš ještě zvěstí jak holubice s olivovou ratolestí! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 1z665aji5iqz25aq8rsc8ihpz7rtkix 0 97651 333578 2026-06-05T17:50:48Z Jean-Paul 8278 založení 333578 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Tobě, Maria! | ČÁST = Smí k Tobě? | DALŠÍ = Maria! }} {{Textinfo | TITULEK = Smí k Tobě? | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 100. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|97e44a40-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Svůj živný bok zem otvírá, zkad žene ruch života a poupě uzavřené květ sladký, který utajil se v mech; jak rosa s nebes růžových se řine zpěv skřivana juž, nežli odpočine luk v stinných kdesi lupenech. Ach, tomu kouzlu srdce neodolá, kdy sladký zjev Tvůj, nebes Paní, volá je ze snů říše k písni nejsladčí; ó žárem vzpláti zase v blahém štěstí, až k nohoum Tvým se v tichém letu vznésti, zda peruť touhy dostačí? Což chtěl bych písní vzletět jako jednou, kde slunce plá, kde hvězdy z rána blednou, kde trůn Tvůj hoří zlatý v červáncích; kde jako lilijové květy stkvělé se vznášejí kol Tebe archandělé a jako vůně písně jich. Slz tesklivých se oko neubrání, rty pohnou se jen v hořkém zavzdychání, když dávných dob těch duše vzpomene; ó Královno, již nad vše cením, jež vládneš místo žezla odpuštěním, smí k Tobě dítě ztracené? </poem> [[Kategorie:Poezie]] 02yhnjf69g1q5joucjl938we7fzsj6v 0 97652 333579 2026-06-05T17:51:46Z Jean-Paul 8278 založení 333579 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Smí k Tobě? | ČÁST = Maria! | DALŠÍ = V Tvé svatyni }} {{Textinfo | TITULEK = Maria! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 101. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|980343f0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Ó jméno plné rosy, něhy, vůně! jest sladké jako hrozny cypresové; jím opojeni chvějí se mi rtové a duše spita jeho zvukem stůně. Jest vonné jako nard, jenž v lesní tůně své roní perly žhavé, rubínové; jak hudba tklivé a jak tóny nové, jenž poletují na chvějící struně; jest plno kouzla v ústech starců, dětí, v něm poesie, edenu pták, vzletí; nechť život drsný žal či rozkoš skýtá, v něm sladké útěchy jest manna skrytá: a život můj-li tone ve běd moři, to jméno nad ním žhavou duhou hoří! </poem> [[Kategorie:Poezie]] 47yggbpn69tu2t74lb1mgifkqs7qpq6 0 97653 333580 2026-06-05T17:52:44Z Jean-Paul 8278 založení 333580 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Maria! | ČÁST = V Tvé svatyni | DALŠÍ = Immaculata }} {{Textinfo | TITULEK = V Tvé svatyni | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 102. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|981fcca0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Co myslím jen, to píseň jásající, čím srdce chvěje se, to vůně květů; stín smutku dávno prchnul s bledých lící, a teskný vzdech juž roztál na mém retu. Jak šťasten jsem, já bojím se to říci, by štěstí jako ptáče bájných světů se nevzneslo z mé duše zoufající — úž’ tisknu ruce k ňadrům v svatém vznětu. Zřím k Tobě, Matko, ne víc v rozechvění; v mém srdci záře jako úsvit denní, kde dříve tměla se poušť citů kletá, tam vesnou lásky naděje zas zkvétá, a duch můj vírou, jež v mé hrudi dřímá, teď zem i nebe hvězdné obejímá. </poem> [[Kategorie:Poezie]] kfr07rj7rcf7d3zipn0kd9bw41pmnfq 0 97654 333581 2026-06-05T17:53:49Z Jean-Paul 8278 založení 333581 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = V Tvé svatyni | ČÁST = Immaculata | DALŠÍ = V tomto slzavém údolí }} {{Textinfo | TITULEK = Immaculata | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 103. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|9845cb30-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Zem mizí pod Tebou juž v tmavém stínu, jak světlý zjev se vznášíš k nebesům; Tvé oko září plno sladkých dum a touhou hoří vroucí po Tvém Synu. Ach, brzy odpočineš v Jeho klínu, číš slastí věčných skloní ke Tvým rtům; juž v ústret poslal archandělů tlum a s lilijemi zástup serafínů. A kolem Tebe tryská jas a víří: teď roste v nekonečno cizích světů, že hvězdy září jako zlaté chmýří, a pod Tvou nohou měsíc stříbrem hoří — ach, co jest proti lilje květu, jenž nad sníh čistší z duše Tvé se noří?! </poem> [[Kategorie:Poezie]] hkvg50to8zvd0hvj8vayzdeh1mq5gx4 0 97655 333582 2026-06-05T17:55:08Z Jean-Paul 8278 založení 333582 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Immaculata | ČÁST = V tomto slzavém údolí | DALŠÍ = Dokonáno jest! }} {{Textinfo | TITULEK = V tomto slzavém údolí | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 104. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|986e61d0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Jest zem a svět i duše slzné moře; vždy bolesť — jestřáb v srdci štěstí střehne, a její dech jak sivý mráz hned sžehne, kde sotva zkvetlo poupětem jen spoře; když v blahé chvíli slunný paprsk zoře nám v ňadra roztrpčená tiše lehne, hned hořký kalich svůj nám ke rtům sehne ten lidstva průvodce zas — teskné hoře. Tak stále jde náš život žaluplný, a výše rostou slzí smutné vlny; kde jejich cíl? kde hráz? vždy výš se pění! A v chvílích těch jak zlatá naděj blaha nám upomínka na Tě v duši sahá: v tom moři Tys nám archou ku spasení! </poem> [[Kategorie:Poezie]] htxkihq1l0er88miadt5d5dd25vh3kg 0 97656 333583 2026-06-05T17:56:59Z Jean-Paul 8278 založení 333583 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = V tomto slzavém údolí | ČÁST = Dokonáno jest! | DALŠÍ = Rorate coeli! }} {{Textinfo | TITULEK = Dokonáno jest! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 105–108. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|98921670-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Vpravo| <small>„Ista est pulcherrima!“</small> }} <poem> Děl v tvůrčí chvíli Hospodin: »chci zemi!« jak velký pták když máchne perutěmi, zem z hlubin věků na peřejích vod jak zmítaný a chvějící se bod se začla ve tmách valiti a nést; i řekl Bůh: »to krásné jest!« Dál Jeho hlas zněl v stínů směs: »chci světlo!« a jasem svým tmy beztvárné hned smetlo v dno prostoru, jenž celý nesměrný se v červánků šat halil nádherný; to země žhavý byl a svatý křest, i řekl Bůh: »to krásné jest!« Tu z klína země pučelo to chvatem; sníh liljí skvěl se růží nad šarlatem, jak Tvůrce děl, a v řeky hlubinu se klonil lotos a květ leknínu i každý skály tes tu počal kvést; a řekl Bůh: »to krásné jest!« Luh země smál se v květech, vrch i nivy a prázdný byl jen širý blankyt snivý; děl Hospodin: »i tam má rozklene moc tvůrčí k zdobě květy plamenné!« hned slunce plálo, měsíc s druží hvězd; i řekl Bůh: »to krásné jest!« Že chtěl, hned písně ptáků vzduchem steskly, hned šupin perle ve vlnách se bleskly a život ve vesmíru vzbuzeném pod každým listem byl a kamenem, i v lesů hlubinách, na dlani cest; i řekl Bůh: »to krásné jest!« »Chci toho mít, jenž ved by rody země, jenž obraz můj vždy Otce měl by ve mně!« a stvořil člověka i přeskvělý dvůr nebes celý — svaté anděly, jenž v oblacích trůn Jeho měli nést; i řekl Bůh: »to krásné jest!« A svět se prostorem hnal, v stín se ztrácel, však Bůh v sny tvůrčí znovu zas se vracel: to nebylo, co v mysli plálo tam těm rovno snům a toužným myšlénkám, co od věčnosti blahem jalo hruď, Jej nutilo říc’ tvůrčí: Buď! Ten div chce ještě tvořit, div nad divy!… ó chvíle svatá, ten zjev čarosnivý zas duší Jeho jde jak před věky: Bůh zachvěl se a vesmír bezděky se věčnem valící v jas zahořel a velebně hlas tvůrčí zněl: »Buď!« A svět v hloubí základech se třásl, třpyt slunce, jímž den hořel, jak by hasl před zjevem tím, jenž z hloubí věčna vstal, a vesmír celý úžas v pouta jal, až propuk v jásot, který v dál se nes’; ó hymny hřmící! jaký ples! Slyš! oblohy to moře blankytové, ti ptáci nebes, bílí oblakové, to jitro, v žhoucí nach jež zahoří, i slunce v západ než se ponoří do červánků vln, jako v lesa šer pták ve své hnízdo v podvečer. Slyš! měsíce zář jako sněhy skvící, i hvězdy, jiskry z věčna tryskající; noc jasná, jež jde v plné nádheře proud paprsků za zlaté kadeře, i blesk, ta struna žhavá vesmíru vln vzdušných znící ve víru. Slyš! země, jež se stydlivě v květ skrývá, rdí růží se a fialkou se dívá, ta země, která plodí strom i klas dá dravci doupě, ptáku hnízdo zas, jež ňadra mateřská vždy laskavá, kdo lační jsou, všem podává. Slyš! proud, jenž zmijí nivami se křiví, lesk perel ohnivý, lesk moře sivý; les země, jenž se vzpíná na skálu, les moře na dně žhoucích korálů, ten kraj, jenž plane v liljí lupenech jak celý v bílých plamenech. Slyš! vše, co žije ve výši, co žije v nízku, ať moře ve vlnách, ať v moři písku. Slyš! vrchy v sněhu, v květu doliny, sráz roklí, propastí všech hlubiny; co létá vše i co se plazí v prach, stín miluje či jitra nach. Hlas jejich letí, hřmí jak diví oři: Ó květe Nazareta, sladká zoři! ó roso milosti, ó skvoucí ráno! a k štěstí edenu ó zlatá bráno! Tvůj dech je sladká vůně rozmarin, Tvář Tvoje slunce zdroj a noci stín Ti k nohoum lehá plaše ve spěchu, mír, štěstí vlní se v Tvém oddechu; ó dcero nebes, Boha úsměve, trůn Boha svaté lokte Tvé! A výš a výš se zpěv ten mocný vzmáhal, od země rostl, k nebesům až sáhal. V sluch Boží sladkou harmonií zněl: tu v zanícení dílo Své když zřel, v Své ustál práci Bůh — ó věčná čest! a děl pak: »Dokonáno jest!« </poem> [[Kategorie:Poezie]] irk9t8xf5s964mwk55ih87sg4hsujmb 0 97657 333584 2026-06-05T17:58:31Z Jean-Paul 8278 založení 333584 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Dokonáno jest! | ČÁST = Rorate coeli! | DALŠÍ = Sonet }} {{Textinfo | TITULEK = Rorate coeli! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 109. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|990b6520-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Advent, advent! dobo svaté touhy, v moři žalu slasti krůpěje, v zápasy a boje, v život dlouhý jeden blahy úsměv naděje. V stínu noci zlatý úsvit jitra, červánků svit ale v daleku; cítíš, jak jdou stíny z tvého nitra, to jak Bůh se sklání k člověku. »Přijde, přijde«, šeptá jako v snění duše tvoje blahem vznícená; oko plane v zbožném roztoužení, k nebi pnou se vroucně ramena. Přijde, přijde, jako rosa s nebe v květy padá v jitřním soumraku, zrosí duši tvou a zrosí tebe jako úrodný déšť s oblaků. Přijde, jak když zem se otevírá, v poupata než přes noc rozpučí: ba, juž tluče na tvé srdce víra; »Otevři mně svoje náručí!« </poem> [[Kategorie:Poezie]] afbp4tkcm49jbogomk33g1yt5rjwkf4 0 97658 333585 2026-06-05T17:59:50Z Jean-Paul 8278 založení 333585 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Rorate coeli! | ČÁST = Sonet | DALŠÍ = O sancta crux! }} {{Textinfo | TITULEK = Sonet | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 110. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|992a5ed0-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Vy tklivé písně, plny záře zlaté, jež z hlubin duše nitrem vyzníváte, tak vábné, na horách jak slunce lem, jak úsměv děcka v líčku zardělém. Vy tóny, plny kouzla, touhy svaté, jež jako poupě v srdci spočíváte, svou vůní těšíce mne v žití mdlém; jste v bouřích jeho strážným andělem. Vy paprsky, tak plny třpytu, tepla, mé srdce v žár vždy rozháráte znova, jež sterých klamů chladná pouta sepla. Ó spěte dál v mé duši sladké báje, můj ret již pro vás nemá více slova: snad nalezne ho kdys — až v branách ráje. </poem> [[Kategorie:Poezie]] ae4cpnc9bs4c1wkgtrvdzb5sf70dgzn 0 97659 333586 2026-06-05T18:00:53Z Jean-Paul 8278 založení 333586 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Stínem k úsvitu | AUTOR = Xaver Dvořák | PŘEDCHOZÍ = Sonet | ČÁST = O sancta crux! | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = O sancta crux! | AUTOR = [[Autor:Xaver Dvořák|Xaver Dvořák]] | ZDROJ = DVOŘÁK, Xaver. ''Stínem k úsvitu''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), 1891. 114 s. S. 111–112. | ONLINE = {{Kramerius|ndk|994ba270-e0b6-11e7-bbbb-005056827e51}} | LICENCE = PD old 70 }} <poem> Bludištěm hříchů tapám, ó Pane! Cos jako bázeň mne úží, noha má každý okamžik stane; nevím, zda k boji se vzmuží. Síla má chábne, z dlaně meč padá, z levice štít mi kles k zemi; chrabrosti květ mi ve prsou zvadá, k nebi zrak třeští se němý. Přede mnou propasť, kolem noc tmavá, v bezdnu kdes cesta se ztrácí; pochybnosť chmurná v duši mé vstává, poslední naděj se kácí. Což není pro mne více juž spásy? v úzkosti ret můj tak vzdychá — tu blesknul kříž tmou zářivé krásy, tvář Krista, zdá se, že dýchá; před její jasem prchá stín, mlha, a jak se zdvihá skráň bledá, hle, kterak krve perlami zvlhá; zrak Jeho zvolna se zvedá. Pohledl na mne: ó co v něm chvělo, předtucha ráje, ach, eden… v slzách jsem sklonil k podnoží čelo, neznámou mocí jak veden. Horečně tisk jsem žhavé své skráně na kříž ku nohám v bolu, slzy mé mísí s krví se Páně — Ten ke mně sklání se dolů. »Synu můj!« šeptal, »vytrvej vezdy, zmužile kráčej vždy k předu. Já ti vstříc vzplanu, nechť hasnou hvězdy, přes hory já tebe svedu.« Tu silen vstal jsem, do noci kráčel, přede mnou kříž planul svatý, a když sklon cesty v propasť se stáčel, přes ni se v most sklenul zlatý. A s něho manna v duši mou padla, kdy hladem znaven jsem hynul, žízní-li sprahlá duše zas vadla, s něho se pramen mi řinul… Ó kříži svatý! Plaň mi tak stále, poslední stín mizí z nitra; štěstím, ach, spit jdu za Tebou dále a v srdci — červánky jitra. </poem> [[Kategorie:Poezie]] e4u1xm83va7l0tqhb0y6lqyubxssf24 0 97660 333587 2026-06-05T18:48:13Z Jean-Paul 8278 založení 333587 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Lumír | PŘEDCHOZÍ = 1897–1898 | ČÁST = 1898–1899 | DALŠÍ = 1899–1900 }} {{Textinfo | TITULEK = Lumír, ročník XXVII. | AUTOR = [[Autor:Václav Hladík|Václav Hladík]] (redaktor)<br>[[Autor:Jan Otto|Jan Otto]] (majitel a vydavatel) | ZDROJ = Lumír, XXVII. ročník | ONLINE = {{Kramerius|nkp|39af4f00-04a9-11e1-b1c1-000bdb925259|Národní knihovna ČR}} | VYDÁNO = Praha, září 1898–září 1899 | WIKIPEDIA = Lumír | JINÉ = ISSN 1212-0243 | LICENCE = PD old 70 }} == Čísla == * [[/1|01]] (20. září 1898) * [[/2|02]] (1. října 1898) * [[/3|03]] (10. října 1898) * [[/4|04]] (20. října 1898) * [[/5|05]] (1. listopadu 1898) * [[/6|06]] (10. listopadu 1898) * [[/7|07]] (20. listopadu 1898) * [[/8|08]] (1. prosince 1898) * [[/9|09]] (10. prosince 1898) * [[/10/]] (20. prosince 1898) * [[/11/]] (1. ledna 1899) * [[/12/]] (10. ledna 1899) * [[/13/]] (20. ledna 1899) * [[/14/]] (1. února 1899) * [[/15/]] (10. února 1899) * [[/16/]] (20. února 1899) * [[/17/]] (1. března 1899) * [[/18/]] (10. března 1899) * [[/19/]] (20. března 1899) * [[/20/]] (1. dubna 1899) * [[/21/]] (10. dubna 1899) * [[/22/]] (20. dubna 1899) * [[/23/]] (1. května 1899) * [[/24/]] (10. května 1899) * [[/25/]] (20. května 1899) * [[/26/]] (1. června 1899) * [[/27/]] (10. června 1899) * [[/28/]] (20. června 1899) * [[/29/]] (1. července 1899) * [[/30/]] (10. července 1899) * [[/31/]] (20. července 1899) * [[/32/]] (1. srpna 1899) * [[/33/]] (10. srpna 1899) * [[/34/]] (20. srpna 1899) * [[/35/]] (1. září 1899) * [[/36/]] (10. září 1899) [[Kategorie:Ročníky časopisu Lumír]] nh437052imau6ft99le97c4s5l6ihhc 0 97661 333588 2026-06-05T18:48:55Z Jean-Paul 8278 založení 333588 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Lumír/1898–1899 | PŘEDCHOZÍ = 35 | ČÁST = 36 | DALŠÍ = }} {{Textinfo | TITULEK = Lumír, ročník XXVII., číslo 36 | AUTOR = [[Autor:Václav Hladík|Václav Hladík]] (redaktor)<br>[[Autor:Jan Otto|Jan Otto]] (majitel a vydavatel) | ZDROJ = Lumír, roč. 27, č. 36 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|03f1cbf0-09ee-11e1-9b86-000bdb925259|Národní knihovna ČR}} | LICENCE = PD old 70 | VYDÁNO = Praha, 10. září 1899 | datum vydání = 1891-12-20 }} == Obsah == * [[Autor:Karel Jonáš|Karel Jonáš]]: [[/Vina nadbytku/]] (dokončení) – povídka * [[Autor:Roman Svah|Roman Svah]]: [[/Píseň vzdorná/]] – báseň * [[Autor:Anton Pavlovič Čechov|Anton Pavlovič Čechov]]: [[/V záležitostech služby/]] – povídka (v překladu [[Autor:Augustin Alois Vrzal|Augustina Aloise Vrzala]]) * [[Autor:Karel Hurych|Karel Hurych]]: [[/Slaboši/]] (dokončení) – povídka * [[Autor:Zdenko Harden|Zdenko Harden]]: [[/Sonet jarní/]] – báseň * Zdenko Harden: [[/Má duše/]] – báseň * [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]: [[/Legenda o autoritách/]] * [[Autor:Augustin Eugen Mužík|Augustin Eugen Mužík]]: [[/Květy po bouři/]] – báseň * [[Autor:Emanuel Lešehrad|Emanuel Lešehrad]]: [[/Mrtvá zátoka/]] – báseň * Emanuel Lešehrad: [[/Jeptiška/]] – báseň * [[Autor:Metoděj Jahn|Metoděj Jahn]]: [[/Západ/]] – báseň * Arne Novák: [[/Karolina Světlá/]] – nekrolog [[Kategorie:Čísla časopisu Lumír z ročníku 1898–1899]] m0nemx57ccabpgdec103wshuat1oimq 0 97662 333589 2026-06-05T18:57:54Z Jean-Paul 8278 založení 333589 wikitext text/x-wiki {{Textinfo | TITULEK = Karolina Světlá | PODTITULEK = (Zemřela 7. září 1899) | AUTOR = [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]] | AUTOR-UVEDEN-JAKO = — RN. — | VYDÁNO = 10. září 1899 | datum vydání = 1899-09-10 | ZDROJ = Lumír, roč. 27, č. 36, s. 435–436 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|99854096-c5c1-4c88-8120-1dd7b2f64c49|Národní knihovna ČR}} | periodikum = Lumír | ročník = 27 | číslo = 36 | strany = 435–436 | LICENCE = PD old 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Karolina Světlá]] }} {{Forma|proza}} Vidím opět ten tichý, temný pokojík v Ječné ulici, stíněný ponurou budovou chrámu sv. Ignatia. V přítmí jeho mizejí kontury starosvětského, skromného nábytku, mizejí barvy obrazů, jež útlocitné ruce ctitelů sem rozvěsily. Jen na velkém obraze Ještěda mezi černými mračny nad tmavými lesy kmitá se kus červenavého, intensivního světla. A krásný, hluboký pohled paní této útulné jizby jest v tichém pohnutí upřen k divnému jasu na drahé malbě Prouskově. Mlčky vzpomínají ty zraky plné velkého myšlénkového kouzla na nejkrásnější chvíle slavného života. A uprostřed těch vzácných a krásných vzpomínek pojednou zvolna a pomalu začne Karolina Světlá zase přemítati o nejčastějším předmětu našich hovorů — o životě záhrobním, o nesmrtelnosti duše, — od nové knihy du Prelovy neb Hellenbachovy přejdeme zvolna na skutečnost a měkce a teple promlouvá vzácná hostitelka »o strejčínkovi«, o matce své a styku s těmi nejdražšími zesnulými. Večer padá temnějšími stále stíny do jizby a v přítmí toho skromného zátiší cítím velké tajemství »Svatých obcování«. — — A dnes zase dlíme v tom drahém a posvátném koutku mezi památnými malbami a blednoucími daguerrotypy a zase červenavé světlo padá s malby Prouskovy dolů k zemi. Ale tam setkává se s žlutavou bledostí mrtvé, nemocí vyhublé tváře. Nechceme věřiti, že ta stařena měkkých rysů oblitých zvláštním dechem utrpení jest velká naše umělkyně a myslitelka, s níž jste před půl druhým létem slavili intimní slavnosti »Svatých obcování«. A přece — — dnes již není vzácné ženě tajemstvím to, co poslední léta zaměstnávalo všecky její myšlénky, dnes našla již jistě to, co tak úsilně hledávala. — Myslím, že zpráva o smrti Karoliny Světlé dojme mladou generaci literární asi tak, jako zvěst o skonu [[Autor:Jan Neruda|Nerudově]]. Dva mohutné zjevy nového našeho písemnictví, dvě drahá jména, na něž znovu a znovu musíme vzpomínati a navazovati, dvě individuality representující určitě celou generaci literární a národní, dva význačné mezníky, od nichž postupujeme dále, dvě jasné, intensivní hvězdy, jež nikdy nezapadají, ale jichž jas jest kompasem plavcům za nocí a bouří. Dnes, kdy jsme již přece kus vzdáleni od doby kulminačního tvoření Světlé, a kdy její dílo jest jednotným, slavným celkem, můžeme tím spíše mluviti o jeho velké umělecké hodnotě, můžeme směle bez ohledů tendenčních a národních pozorovati velkou komposici té mohutné stavby, oceniti uměleckou poctivost jejích základů a pochopiti krásu a svěžest linií té krásné budovy. Ne, ta doba není od nás daleka, kdy kritik-umělec přistoupí k tomu povinnému a významnému úkolu bez profesorských lineálů a zednických krokvic. — Dnes na těch několika mně vyhrazených řádcích chci upozorniti jen na vědomé umělecké pojetí celého životního díla Světlé, chci stručně rekonstruovati tvůrčí ideje té vzácné duše umělecké. — Vím, byla doba, a jest dosud, nepřestala, kdy největší trumf, jímž se honosili odpůrci Světlé, byl vědomý a nápadný idealismus jejích děl, idealismus, jenž jako měkký vosk hnětl průměrnou každodenní všednost, a jenž šlehal v prudkých, nádherných plamenech, jichž malé a mělké dušičky snésti nemohly. Viděla-li Světlá úkolem umělcovým »přispěti u obecenstva k porozumění života, líčiti jej v celém jeho rozsahu jak ve vřavě bojů, tak na výsluní vytříbenosti, tak v prostotě nejskromnějších poměrů, ukázati mu, jaké jsou jeho v něm povinnosti, kam čelí —«, žádala-li na spisovateli, »aby nepopsal svět a lidi jen dosti dobře v jednotlivostech, nýbrž aby podal o nich obraz celistvý, kde z roje zjevů obyčejných vyplývá názor vyšší, z něhož by se vyloupla myšlénka v něm skrytá, šťastně projevena — mravní všeplatný to zákon lidskosti«, tvrdila-li, »že básníkovi se o to jednati nemůže a nesmí, co se děje, nýbrž proč se tak děje, že mu nikdy nesmí záležeti na události samé, nýbrž na pohnutkách k ní, že ne ten zevnější svět, nýbrž ten vnitřní, jenž tím zevnějším hýbe, jest předmětem jeho studií,<ref>Několik slov o významu naší literatury</ref> nebylo její nazírání vysoké a vznešené. Smísila tu arciť úkol umělcův s úkolem filosofovým, přikázala umělci, aby nemiloval jen krásu a velkolepost života, nýbrž i jeho smysl, jeho tajemství, rozsvítila na oltář krásy plápolající svíce pravdy. Ano, věříme té velké a vznešené oběti v chrámu Kosmu, zvoláte mnozí, ale myslíme, že při oběti tak závratného významu klesla kněžka mrtva k zemi jako kdysi Lope de Vega, nedokončivši oběti své! A přece není hned v našem písemnictví díla tak bohatého, hořícího tolika barvami, jásajícího tolika akkordy, zmítajícího se tolika vášněmi a třesoucího se tolika stesky, jako dílo Světlé. Byla z prvních, kteří šli na venkov mezi selský lid pro poesii a pro realitu umělecky tvárnou, přinesla z ještědských hor vedle rozkošných a ryzích Kreseb z Ještědí a Povídek a novell, mezi nimiž najdete pravé démanty, jako Hubička, Krejčíková Anežka, Nebožka Barbora, Lamač a jeho dítě, Teta Vavřincova, krásně úměrná díla románová, kypící životem a dýšící něžnou sensitivní kresbou přírody, kde zvěčnila svou dojemnou víru v heroičnost našeho lidu. Mám jmenovati ještě dnes Kříž u potoka, Vesnický román, Nemodlence, Frantinu, V Hložinách, Kantůrčici? A když vrátila se zase do Prahy, jejíž divné kouzlo již do dětských snů jejích splývalo šlojíři jeptišek kláštera svatoanenského, dovedla zachytiti pevným a energickým štětcem kus toho života pojícího se k staré, národní tradici stále a stále zapírané a znovu se křísící, a při tom kristalisujícího se v nové formy sociální. Dovedla pochopiti tajemné a neznámé síly uvádějící uspalé těleso národní v pohyb, dovedla spojiti vnější realitu a vnitřní její příčiny v jediný celek, jejž traktovala odvážně a směle. A v tom vystižení zvláštního, svérázného ovzduší našeho probuzení, v tom mistrovském zachycení divného života temných koutů staré Prahy leží význam jejích »pražských« prací, jichž fabule leckdy romanticky jest střižena. V té příčině její romány Černý Petříček, [[Poslední paní Hlohovská]], První Češka, Zvonečková královna, Na úsvitě, vynikající bohatstvím kulturních detailů, řadí se poutavostí a malebností k románům »vesnickým«, jichž komposiční čistoty a jednoduchosti nedostihují. Ale tu právě znovu se jeví charakteristický rys celé tvorby Světlé: na každém řádku jejího péra ať již jsou to práce umělecké, ať memoiry, jako rozkošné »Upomínky« a »Z literárního soukromí«, ať essaye o ženské výchově, feminismu, otázkách národních, ať konečně knihy pro mládež, leží milé, vroucí kouzlo její vzácné osobnosti. A proto dnes, kdy v stinném, tichém pokojíku pod obrazem Ještěda dříme mrtvola Karoliny Světlé, obsypána květinami a horským vřesem, tak mnozí, již z osobního styku znali to kouzlo, přicházejí se slzami v očích: muži, dívky, stařeny, děti, hodnostáři, umělci, ženy z lidu: té vzácné, drahé osobnosti není více… A proto dnes i my mladí, již víme, že dílo Světlé nezemřelo, že zde nám zůstane v plné svěžesti a kráse, klademe k rakvi veliké ženy kytici vonných, bledě žlutých růží měsíčních… V Praze, dne 8.&nbsp;září 1899. {{Konec formy}} {{Poznámky pod čarou}} [[Kategorie:Nekrology]] 3zz5mhdf2g5ji7h2y61oh0w02zaq7tq