Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.11 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 21485 334560 334516 2026-07-16T02:14:01Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Intabulace 334560 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Ferdinand | příjmení = Pantůček | datum narození = 24. května 1863 | místo narození = Hlinsko | datum úmrtí = 13. února 1925 | místo úmrtí = Praha | popis = český právník }} JUDr. '''Ferdinand Pantůček''' (1863–1925) byl český právník, první prezident Nejvyššího správního soudu ČSR. {{Více}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkami ''Ptč.'' a ''Pčk.'' Je autorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Abusus|Abusus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Accidentalia|Accidentalia]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Addictio|Addictio]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aestimace|Aestimace]] * [[Ottův slovník naučný/Aquaeductus|Aquaeductus]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Aquaehaustus|Aquaehaustus]] * [[Ottův slovník naučný/Arbitratus|Arbitratus]] * [[Ottův slovník naučný/Beneficium|Beneficium]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Blbost|Blbost]] (se stanoviska právního) * [[Ottův slovník naučný/Blíženci (právo)|Blíženci]] (ve smyslu právním) * [[Ottův slovník naučný/Bonus pater familiae|Bonus pater familiae]] * [[Ottův slovník naučný/Eventuální princip|Eventuální princip]] * [[Ottův slovník naučný/Excepce|Excepce]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Excise|Excise]] * [[Ottův slovník naučný/Exekuce|Exekuce]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Exekutivní žaloba a process|Exekutivní žaloba a process]] * [[Ottův slovník naučný/Chudých právo|Chudých právo]] * [[Ottův slovník naučný/Incidence|Incidence]] * [[Ottův slovník naučný/Inhabilita soudců|Inhabilita soudců]] * [[Ottův slovník naučný/In integrum restitutio|In integrum restitutio]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Inrotulace spisů|Inrotulace spisů]] * [[Ottův slovník naučný/Instance|Instance]] * [[Ottův slovník naučný/Instrukce|Instrukce]] * [[Ottův slovník naučný/Intabulace|Intabulace]] * [[Ottův slovník naučný/Intervence|Intervence]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Inventář|Inventář]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ipso jure|Ipso jure]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Jistota|Jistota]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Jurisdikční norma|Jurisdikční norma]] * [[Ottův slovník naučný/Konkurs|Konkurs]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Konkursní|Konkursní]] * [[Ottův slovník naučný/Kontumace|Kontumace]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Nepříslušnost soudní|Nepříslušnost soudní]] (část) [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] euzsml5s8l76uee201eiab2befjj65o 100 22528 334561 333408 2026-07-16T02:15:00Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Inšpruk 334561 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Ludvík | příjmení = Tošner | datum narození = 27. červenec 1874 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 5. srpen 1916 | místo úmrtí = Praha | popis = český překladatel }} '''Ludvík Tošner''' (1874–1916) byl profesor obchodní akademie, literárně činný jako redaktor a překladatel cestopisné literatury. {{Více}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Tšr.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Hannover|Hannover]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Harc|Harc]] * [[Ottův slovník naučný/Hradec (sídla)|Hradec]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Huy|Huy]] * [[Ottův slovník naučný/Indžír-su|Indžír-su]] * [[Ottův slovník naučný/Inšpruk|Inšpruk]] * [[Ottův slovník naučný/Jegorlyk|Jegorlyk]] * [[Ottův slovník naučný/Karelci|Karelci]] * [[Ottův slovník naučný/Kartogramm|Kartogramm]] * [[Ottův slovník naučný/Kaspické moře|Kaspické moře]] * [[Ottův slovník naučný/Kavkáz|Kavkáz]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kolva|Kolva]] * [[Ottův slovník naučný/Kolyma|Kolyma]] * [[Ottův slovník naučný/Kolymsk|Kolymsk]] * [[Ottův slovník naučný/Komandorské ostrovy|Komandorské ostrovy]] * [[Ottův slovník naučný/Kopet-dag|Kopet-dag]] * [[Ottův slovník naučný/Kopějka|Kopějka]] * [[Ottův slovník naučný/Krakatau|Krakatau]] * [[Ottův slovník naučný/Krym|Krym]] * [[Ottův slovník naučný/Kurdistán|Kurdistán]] * [[Ottův slovník naučný/Le Palais|Le Palais]] * [[Ottův slovník naučný/Le Petit Quevilly|Le Petit Quevilly]] * [[Ottův slovník naučný/Něman|Něman]] * [[Ottův slovník naučný/Německo|Německo]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Něrechta|Něrechta]] * [[Ottův slovník naučný/Nieśwież|Nieśwież]] * [[Ottův slovník naučný/Niš|Niš]] * [[Ottův slovník naučný/Nová Sibiř|Nová Sibiř]] * [[Ottův slovník naučný/Olgopol|Olgopol]] * [[Ottův slovník naučný/Opatov|Opatov]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ormuz|Ormuz]] * [[Ottův slovník naučný/Ostaškov|Ostaškov]] * [[Ottův slovník naučný/Ostende|Ostende]] * [[Ottův slovník naučný/Oste|Oste]] * [[Ottův slovník naučný/Ostrov (obec)|Ostrov]] 26) * [[Ottův slovník naučný/Paarl|Paarl]] * [[Ottův slovník naučný/Pabianice|Pabianice]] * [[Ottův slovník naučný/Pacifické železnice|Pacifické železnice]] * [[Ottův slovník naučný/Paclt|Paclt]] * [[Ottův slovník naučný/Pacy-sur-Eure|Pacy-sur-Eure]] * [[Ottův slovník naučný/Padiham|Padiham]] * [[Ottův slovník naučný/Padirac|Padirac]] * [[Ottův slovník naučný/Padova|Padova]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Padrón|Padrón]] * [[Ottův slovník naučný/Padstow|Padstow]] * [[Ottův slovník naučný/Paducah|Paducah]] * [[Ottův slovník naučný/Pagan|Pagan]] * [[Ottův slovník naučný/Pagoda|Pagoda]] * [[Ottův slovník naučný/Paguridae|Paguridae]] * [[Ottův slovník naučný/Pahang|Pahang]] * [[Ottův slovník naučný/Pacho|Pacho]] * [[Ottův slovník naučný/Pachuca|Pachuca]] * [[Ottův slovník naučný/Paimboeuf|Paimboeuf]] * [[Ottův slovník naučný/Paimpol|Paimpol]] * [[Ottův slovník naučný/Painesville|Painesville]] * [[Ottův slovník naučný/Paipa|Paipa]] * [[Ottův slovník naučný/Paisley|Paisley]] * [[Ottův slovník naučný/Paj-Choj|Paj-Choj]] * [[Ottův slovník naučný/Pak-hoi|Pak-hoi]] * [[Ottův slovník naučný/Paktol|Paktol]] * [[Ottův slovník naučný/Palacký|Palacký]] (část o Janu Palackém) * [[Ottův slovník naučný/Palander|Palander]] * [[Ottův slovník naučný/Palauské ostrovy|Palauské ostrovy]] * [[Ottův slovník naučný/Palazzolo|Palazzolo]] * [[Ottův slovník naučný/Palenque|Palenque]] * [[Ottův slovník naučný/Palermo|Palermo]] * [[Ottův slovník naučný/Palestina|Palestina]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Palikao|Palikao]] * [[Ottův slovník naučný/Palkova úžina|Palkova úžina]] * [[Ottův slovník naučný/Palma|Palma]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Pamiers|Pamiers]] * [[Ottův slovník naučný/Pamír|Pamír]] * [[Ottův slovník naučný/Pampa|Pampa]] * [[Ottův slovník naučný/Pamplona|Pamplona]] * [[Ottův slovník naučný/Pampy|Pampy]] * [[Ottův slovník naučný/Panama|Panama]] * [[Ottův slovník naučný/Panamská šíje|Panamská šíje]] * [[Ottův slovník naučný/Panamská zátoka|Panamská zátoka]] * [[Ottův slovník naučný/Panamská železnice|Panamská železnice]] * [[Ottův slovník naučný/Panamský průplav|Panamský průplav]] * [[Ottův slovník naučný/Pangani|Pangani]] * [[Ottův slovník naučný/Papantla|Papantla]] * [[Ottův slovník naučný/Papujské souostroví|Papujské souostroví]] * [[Ottův slovník naučný/Papuové|Papuové]] * [[Ottův slovník naučný/Paraguay|Paraguay]] * [[Ottův slovník naučný/Paramušir|Paramušir]] * [[Ottův slovník naučný/Paray le Monial|Paray le Monial]] * [[Ottův slovník naučný/Pardo|Pardo]] * [[Ottův slovník naučný/Pare (pohoří)|Pare]] * [[Ottův slovník naučný/Paredes de Nava|Paredes de Nava]] * [[Ottův slovník naučný/Parga|Parga]] * [[Ottův slovník naučný/Paria (poloostrov)|Paria]] * [[Ottův slovník naučný/Parikia|Parikia]] * [[Ottův slovník naučný/Parima|Parima]] * [[Ottův slovník naučný/Paris (obce)|Paris]] * [[Ottův slovník naučný/Park (jméno)|Park]] * [[Ottův slovník naučný/Parma|Parma]] * [[Ottův slovník naučný/Parnahyba|Parnahyba]] * [[Ottův slovník naučný/Paros|Paros]] * [[Ottův slovník naučný/Parras de la Fuente|Parras de la Fuente]] * [[Ottův slovník naučný/Parryovy ostrovy|Parryovy ostrovy]] * [[Ottův slovník naučný/Parry|Parry]] * [[Ottův slovník naučný/Parskoje|Parskoje]] * [[Ottův slovník naučný/Parsonstown|Parsonstown]] * [[Ottův slovník naučný/Parsteinské jezero|Parsteinské jezero]] * [[Ottův slovník naučný/Parthenay|Parthenay]] * [[Ottův slovník naučný/Partsch|Partsch]] * [[Ottův slovník naučný/Pas de Calais|Pas de Calais]] * [[Ottův slovník naučný/Pasir|Pasir]] * [[Ottův slovník naučný/Passaic|Passaic]] * [[Ottův slovník naučný/Passamaquoddy|Passamaquoddy]] * [[Ottův slovník naučný/Passarge|Passarge]] * [[Ottův slovník naučný/Pastaza|Pastaza]] * [[Ottův slovník naučný/Pasterze|Pasterze]] * [[Ottův slovník naučný/Pasto|Pasto]] * [[Ottův slovník naučný/Pasuruan|Pasuruan]] * [[Ottův slovník naučný/Patagonie|Patagonie]] * [[Ottův slovník naučný/Patani|Patani]] * [[Ottův slovník naučný/Patan|Patan]] * [[Ottův slovník naučný/Paterson|Paterson]] * [[Ottův slovník naučný/Patiala|Patiala]] * [[Ottův slovník naučný/Patmos|Patmos]] * [[Ottův slovník naučný/Patna|Patna]] * [[Ottův slovník naučný/Patos|Patos]] * [[Ottův slovník naučný/Patta|Patta]] * [[Ottův slovník naučný/Paulitschke|Paulitschke]] * [[Ottův slovník naučný/Pau|Pau]] * [[Ottův slovník naučný/Pavie|Pavie]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlodar|Pavlodar]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlograd|Pavlograd]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlovo|Pavlovo]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlovskij posad|Pavlovskij posad]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlovskij zavod|Pavlovskij zavod]] * [[Ottův slovník naučný/Pavlovsk|Pavlovsk]] * [[Ottův slovník naučný/Pawtucket|Pawtucket]] * [[Ottův slovník naučný/Paysandú|Paysandú]] * [[Ottův slovník naučný/Payta|Payta]] * [[Ottův slovník naučný/Pe-či-li|Pe-či-li]] * [[Ottův slovník naučný/Pe-čilský záliv|Pe-čilský záliv]] * [[Ottův slovník naučný/Peak|Peak]] * [[Ottův slovník naučný/Pearl River|Pearl River]] * [[Ottův slovník naučný/Peary|Peary]] * [[Ottův slovník naučný/Pečora|Pečora]] * [[Ottův slovník naučný/Peddie|Peddie]] * [[Ottův slovník naučný/Pedee|Pedee]] * [[Ottův slovník naučný/Peebles|Peebles]] * [[Ottův slovník naučný/Pehuelčové|Pehuelčové]] * [[Ottův slovník naučný/Pekalongan|Pekalongan]] * [[Ottův slovník naučný/Pekin|Pekin]] * [[Ottův slovník naučný/Pek|Pek]] * [[Ottův slovník naučný/Peleš|Peleš]] * [[Ottův slovník naučný/Pelly River|Pelly River]] * [[Ottův slovník naučný/Pemba|Pemba]] * [[Ottův slovník naučný/Pembroke|Pembroke]] * [[Ottův slovník naučný/Penck|Penck]] * [[Ottův slovník naučný/Pendžáb|Pendžáb]] * [[Ottův slovník naučný/Pennsylvanie|Pennsylvanie]] * [[Ottův slovník naučný/Penobscott|Penobscott]] * [[Ottův slovník naučný/Penthièvre|Penthièvre]] * [[Ottův slovník naučný/Penza|Penza]] * [[Ottův slovník naučný/Perak|Perak]] * [[Ottův slovník naučný/Perejaslav|Perejaslav]] * [[Ottův slovník naučný/Perekop|Perekop]] * [[Ottův slovník naučný/Perim|Perim]] * [[Ottův slovník naučný/Permjaci|Permjaci]] * [[Ottův slovník naučný/Perm|Perm]] * [[Ottův slovník naučný/Pernov|Pernov]] * [[Ottův slovník naučný/Perovsk|Perovsk]] * [[Ottův slovník naučný/Perpignan|Perpignan]] * [[Ottův slovník naučný/Persie|Persie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Perský záliv|Perský záliv]] * [[Ottův slovník naučný/Perth|Perth]] * [[Ottův slovník naučný/Pešáver|Pešáver]] * [[Ottův slovník naučný/Peterborough|Peterborough]] * [[Ottův slovník naučný/Peterhead|Peterhead]] * [[Ottův slovník naučný/Petersburg|Petersburg]] * [[Ottův slovník naučný/Petersham|Petersham]] * [[Ottův slovník naučný/Peters|Peters]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Petén|Petén]] * [[Ottův slovník naučný/Petra Velikého záliv|Petra Velikého záliv]] * [[Ottův slovník naučný/Petri|Petri]] * [[Ottův slovník naučný/Petro-Aleksandrovsk|Petro-Aleksandrovsk]] * [[Ottův slovník naučný/Petrolia|Petrolia]] * [[Ottův slovník naučný/Petropavlovka|Petropavlovka]] * [[Ottův slovník naučný/Petropolis|Petropolis]] * [[Ottův slovník naučný/Petuna|Petuna]] * [[Ottův slovník naučný/Pěna (řeka)|Pěna]] * [[Ottův slovník naučný/Péronne|Péronne]] * [[Ottův slovník naučný/Pfäfers|Pfäfers]] * [[Ottův slovník naučný/Pfeil|Pfeil]] * [[Ottův slovník naučný/Philippeville|Philippeville]] * [[Ottův slovník naučný/Phillipsburg|Phillipsburg]] * [[Ottův slovník naučný/Piacenza|Piacenza]] * [[Ottův slovník naučný/Piaski|Piaski]] * [[Ottův slovník naučný/Piatra|Piatra]] * [[Ottův slovník naučný/Piauhy|Piauhy]] * [[Ottův slovník naučný/Piave|Piave]] * [[Ottův slovník naučný/Picacho de Veleta|Picacho de Veleta]] * [[Ottův slovník naučný/Picardie|Picardie]] * [[Ottův slovník naučný/Pico|Pico]] * [[Ottův slovník naučný/Pic|Pic]] * [[Ottův slovník naučný/Piedecuesta|Piedecuesta]] * [[Ottův slovník naučný/Pierie|Pierie]] * [[Ottův slovník naučný/Pierre Pertuis|Pierre Pertuis]] * [[Ottův slovník naučný/Pierre|Pierre]] * [[Ottův slovník naučný/Pieter-Maritzburg|Pieter-Maritzburg]] * [[Ottův slovník naučný/Pigafetta|Pigafetta]] * [[Ottův slovník naučný/Pichincha|Pichincha]] * [[Ottův slovník naučný/Pike's Peak|Pike's Peak]] * [[Ottův slovník naučný/Pilatus|Pilatus]] * [[Ottův slovník naučný/Pilcomayo|Pilcomayo]] * [[Ottův slovník naučný/Pilibhit|Pilibhit]] * [[Ottův slovník naučný/Pilica|Pilica]] * [[Ottův slovník naučný/Piljava|Piljava]] * [[Ottův slovník naučný/Pillon|Pillon]] * [[Ottův slovník naučný/Piltyn|Piltyn]] * [[Ottův slovník naučný/Pilwiszki|Pilwiszki]] * [[Ottův slovník naučný/Pina (řeka)|Pina]] * [[Ottův slovník naučný/Pindos|Pindos]] * [[Ottův slovník naučný/Pine Barrens|Pine Barrens]] * [[Ottův slovník naučný/Pine Bluff|Pine Bluff]] * [[Ottův slovník naučný/Piněga|Piněga]] * [[Ottův slovník naučný/Pinos|Pinos]] * [[Ottův slovník naučný/Pinsk|Pinsk]] * [[Ottův slovník naučný/Pins|Pins]] * [[Ottův slovník naučný/Piombino|Piombino]] * [[Ottův slovník naučný/Piotrków|Piotrków]] * [[Ottův slovník naučný/Piranhas|Piranhas]] * [[Ottův slovník naučný/Pirjatin|Pirjatin]] * [[Ottův slovník naučný/Pisagua|Pisagua]] * [[Ottův slovník naučný/Pisatis|Pisatis]] * [[Ottův slovník naučný/Pisa|Pisa]] * [[Ottův slovník naučný/Pistoja|Pistoja]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Pisuerga|Pisuerga]] * [[Ottův slovník naučný/Pitcairn|Pitcairn]] * [[Ottův slovník naučný/Piteå|Piteå]] * [[Ottův slovník naučný/Pitesci|Pitesci]] * [[Ottův slovník naučný/Pithiviers|Pithiviers]] * [[Ottův slovník naučný/Pittsburg|Pittsburg]] * [[Ottův slovník naučný/Pittsfield|Pittsfield]] * [[Ottův slovník naučný/Pittston|Pittston]] * [[Ottův slovník naučný/Pityusy|Pityusy]] * [[Ottův slovník naučný/Piura|Piura]] * [[Ottův slovník naučný/Pižma|Pižma]] * [[Ottův slovník naučný/Pjandž|Pjandž]] * [[Ottův slovník naučný/Pjaseckij|Pjaseckij]] * [[Ottův slovník naučný/Pjasina|Pjasina]] * [[Ottův slovník naučný/Pjatigorsk|Pjatigorsk]] * [[Ottův slovník naučný/Pjatijizbjanskaja|Pjatijizbjanskaja]] * [[Ottův slovník naučný/Pjatka|Pjatka]] * [[Ottův slovník naučný/Plajberg nemški|Plajberg nemški]] * [[Ottův slovník naučný/Plantáže|Plantáže]] * [[Ottův slovník naučný/Platte River|Platte River]] * [[Ottův slovník naučný/Plattsburgh|Plattsburgh]] * [[Ottův slovník naučný/Plattsburg|Plattsburg]] * [[Ottův slovník naučný/Plattsmouth|Plattsmouth]] * [[Ottův slovník naučný/Plauenscher Grund|Plauenscher Grund]] * [[Ottův slovník naučný/Ples (obec)|Ples (obec)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Pleso|Pleso]] * [[Ottův slovník naučný/Plessur|Plessur]] * [[Ottův slovník naučný/Pleszew|Pleszew]] * [[Ottův slovník naučný/Pleščejevo|Pleščejevo]] * [[Ottův slovník naučný/Plešovce|Plešovce]] * [[Ottův slovník naučný/Plettenberg|Plettenberg]] * [[Ottův slovník naučný/Pleurón|Pleurón]] * [[Ottův slovník naučný/Plevlje|Plevlje]] * [[Ottův slovník naučný/Plevno|Plevno]] * [[Ottův slovník naučný/Plěva|Plěva]] * [[Ottův slovník naučný/Pliberk|Pliberk]] * [[Ottův slovník naučný/Plieningen|Plieningen]] * [[Ottův slovník naučný/Plinlimmon|Plinlimmon]] * [[Ottův slovník naučný/Plischke|Plischke]] * [[Ottův slovník naučný/Plock|Plock]] * [[Ottův slovník naučný/Plonsk|Plonsk]] * [[Ottův slovník naučný/Podolská gubernie|Podolská gubernie]] * [[Ottův slovník naučný/Podolsk|Podolsk]] * [[Ottův slovník naučný/Pogge|Pogge]] * [[Ottův slovník naučný/Polynésané|Polynésané]] * [[Ottův slovník naučný/Portugalsko|Portugalsko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Powell|Powell]] * [[Ottův slovník naučný/Pozdnějev|Pozdnějev]] * [[Ottův slovník naučný/Poznaňsko|Poznaňsko]] * [[Ottův slovník naučný/Poznaň|Poznaň]] * [[Ottův slovník naučný/Pozoblanco|Pozoblanco]] * [[Ottův slovník naučný/Pozuzo|Pozuzo]] * [[Ottův slovník naučný/Pozzuoli|Pozzuoli]] * [[Ottův slovník naučný/Požarevac|Požarevac]] * [[Ottův slovník naučný/Požega|Požega]] * [[Ottův slovník naučný/Praga|Praga]] * [[Ottův slovník naučný/Prags|Prags]] * [[Ottův slovník naučný/Praha|Praha]] (Úřady a Průmysl a obchod) * [[Ottův slovník naučný/Preang|Preang]] * [[Ottův slovník naučný/Prebel|Prebel]] * [[Ottův slovník naučný/Prenclov|Prenclov]] * [[Ottův slovník naučný/Presidentství|Presidentství]] * [[Ottův slovník naučný/Przemyśłany|Przemyśłany]] * [[Ottův slovník naučný/Przemyśł|Przemyśł]] * [[Ottův slovník naučný/Pyreneje|Pyreneje]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Quebec|Quebec]] * [[Ottův slovník naučný/Rabinal|Rabinal]] * [[Ottův slovník naučný/Racine|Racine]] * [[Ottův slovník naučný/Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersko]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Recife|Recife]] * [[Ottův slovník naučný/Rezat|Rezat]] * [[Ottův slovník naučný/Rjeka|Rjeka]] * [[Ottův slovník naučný/Rockall|Rockall]] * [[Ottův slovník naučný/Roketnice|Roketnice]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Rosenfeld|Rosenfeld]] * [[Ottův slovník naučný/Rosengarten|Rosengarten]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Rosenheim|Rosenheim]] * [[Ottův slovník naučný/Rosenthal|Rosenthal]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Rosetta (město)|Rosetta (město)]] * [[Ottův slovník naučný/Rosheim|Rosheim]] * [[Ottův slovník naučný/Roslavl|Roslavl]] * [[Ottův slovník naučný/Rosny-sous-Bois|Rosny-sous-Bois]] * [[Ottův slovník naučný/Rosny-sur-Seine|Rosny-sur-Seine]] * [[Ottův slovník naučný/Rösrath|Rösrath]] * [[Ottův slovník naučný/Rossbach|Rossbach]] * [[Ottův slovník naučný/Ross|Ross]] * [[Ottův slovník naučný/Rostarzewo|Rostarzewo]] * [[Ottův slovník naučný/Rošan|Rošan]] * [[Ottův slovník naučný/Roztoky (obec)|Roztoky (obec)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ruda (obec)|Ruda (obec)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Ruščuk|Ruščuk]] * [[Ottův slovník naučný/Rutherglen|Rutherglen]] * [[Ottův slovník naučný/Ruthin|Ruthin]] * [[Ottův slovník naučný/Ruthven|Ruthven]] * [[Ottův slovník naučný/Rutigliano|Rutigliano]] * [[Ottův slovník naučný/Rutlam|Rutlam]] * [[Ottův slovník naučný/Rutland|Rutland]] * [[Ottův slovník naučný/Rütli|Rütli]] * [[Ottův slovník naučný/Rüttenscheidt|Rüttenscheidt]] * [[Ottův slovník naučný/Ruvo di Puglia|Ruvo di Puglia]] * [[Ottův slovník naučný/Ruwer|Ruwer]] * [[Ottův slovník naučný/Ruysselede|Ruysselede]] * [[Ottův slovník naučný/Severní Australie|Severní Australie]] * [[Ottův slovník naučný/Seychelly|Seychelly]] * [[Ottův slovník naučný/Sfaks|Sfaks]] * [[Ottův slovník naučný/Shakespeare Cliff|Shakespeare Cliff]] * [[Ottův slovník naučný/Shamokin|Shamokin]] * [[Ottův slovník naučný/Shanklin|Shanklin]] * [[Ottův slovník naučný/Shannon|Shannon]] * [[Ottův slovník naučný/Sharksbai|Sharksbai]] * [[Ottův slovník naučný/Sharon|Sharon]] * [[Ottův slovník naučný/Shoeburyness|Shoeburyness]] * [[Ottův slovník naučný/Sienne|Sienne]] * [[Ottův slovník naučný/Sierra Mojada|Sierra Mojada]] * [[Ottův slovník naučný/Sierra Morena|Sierra Morena]] * [[Ottův slovník naučný/Sierra Nevada|Sierra Nevada]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] 7qkq70eu4gpb94vobyibixzit9uo6m3 100 34861 334564 311690 2026-07-16T02:33:56Z Rulumas 19860 /* Ottův slovník naučný */ Intaglie, Intarsie 334564 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = František Xaver | příjmení = Jiřík | Image = František Xaver Jiřík (1867-1947).jpg | datum narození = 5. listopadu 1867 | místo narození = Třebějice u Soběslavi | datum úmrtí = 27. ledna 1947 | místo úmrtí = Praha | popis = historik umění }} '''František Xaver Jiřík''' (1867–1947) byl ředitel Umělecko-průmyslového muzea v Praze. Publikoval práce v oboru dějin umění a uměleckého průmyslu. {{Více}} == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''J-k.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Forma|Forma]] * [[Ottův slovník naučný/Goetz|Goetz]] * [[Ottův slovník naučný/Goez|Goez]] * [[Ottův slovník naučný/Graff|Graff]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Gräfle|Gräfle]] * [[Ottův slovník naučný/Gräf|Gräf]] * [[Ottův slovník naučný/Graf|Graf]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Hall (osoby)|Hall]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Hamza|Hamza]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Handel|Handel]] * [[Ottův slovník naučný/Händler|Händler]] * [[Ottův slovník naučný/Hanke|Hanke]] * [[Ottův slovník naučný/Hännel|Hännel]] * [[Ottův slovník naučný/Hanneman|Hanneman]] * [[Ottův slovník naučný/Hanoteau|Hanoteau]] * [[Ottův slovník naučný/Hanot|Hanot]] * [[Ottův slovník naučný/Hansen|Hansen]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Hansch|Hansch]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Harburger|Harburger]] * [[Ottův slovník naučný/Harding|Harding]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Hardy (Angličané)|Hardy (Angličané)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Hardy (Francouzi)|Hardy (Francouzi)]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Harvey|Harvey]] (část H. George) * [[Ottův slovník naučný/Heyden|Heyden]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Höckert|Höckert]] * [[Ottův slovník naučný/Höcker|Höcker]] * [[Ottův slovník naučný/Hodáková|Hodáková]] * [[Ottův slovník naučný/Hodgson|Hodgson]] (část Hodgson John Evan) * [[Ottův slovník naučný/Hoefel|Hoefel]] * [[Ottův slovník naučný/Hoefnagel|Hoefnagel]] * [[Ottův slovník naučný/Hoegg|Hoegg]] * [[Ottův slovník naučný/Hoechle|Hoechle]] * [[Ottův slovník naučný/Hoelperl|Hoelperl]] * [[Ottův slovník naučný/Hoeppner|Hoeppner]] * [[Ottův slovník naučný/Hoerberg|Hoerberg]] * [[Ottův slovník naučný/Hoet|Hoet]] * [[Ottův slovník naučný/Hoevemeyer|Hoevemeyer]] * [[Ottův slovník naučný/Hofelich|Hofelich]] * [[Ottův slovník naučný/Hondecoeter|Hondecoeter]] * [[Ottův slovník naučný/Hondius|Hondius]] * [[Ottův slovník naučný/Horowitz Leopold|Horowitz Leopold]] * [[Ottův slovník naučný/Horschelt|Horschelt]] * [[Ottův slovník naučný/Hottenroth|Hottenroth]] * [[Ottův slovník naučný/Houbraken|Houbraken]] * [[Ottův slovník naučný/Houckgeest Gerrit|Houckgeest Gerrit]] * [[Ottův slovník naučný/Houdon|Houdon]] * [[Ottův slovník naučný/Hus|Hus]] (část na str. 921–923) * [[Ottův slovník naučný/Huysmans|Huysmans]] (části H. Cornelis a H. Jan Baptist) * [[Ottův slovník naučný/Intaglie|Intaglie]] * [[Ottův slovník naučný/Intarsie|Intarsie]] * [[Ottův slovník naučný/Janča|Janča]] * [[Ottův slovník naučný/Janda|Janda]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Jandová|Jandová]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Janek|Janek]] * [[Ottův slovník naučný/Kandler|Kandler]] * [[Ottův slovník naučný/Karvaly|Karvaly]] * [[Ottův slovník naučný/Kayser|Kayser]] (část o Karlu Kayserovi) * [[Ottův slovník naučný/Klemme|Klemme]] * [[Ottův slovník naučný/Knowles|Knowles]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Knüpfer|Knüpfer]] * [[Ottův slovník naučný/Köckert|Köckert]] * [[Ottův slovník naučný/Kresba|Kresba]] * [[Ottův slovník naučný/van den Hoeck|van den Hoeck]] * [[Ottův slovník naučný/van Hanselaere|van Hanselaere]] * [[Ottův slovník naučný/von Hanfstängel|von Hanfstängel]] (část) * [[Ottův slovník naučný/von Hoesslin|von Hoesslin]] == Díla o autorovi == * [[Ottův slovník naučný/Jiřík|Jiřík]] – heslo ve XIII. dílu Ottova slovníku naučného, část 2) J. Frant. X. * [[Ottův slovník naučný/Jiřík (doplněk)|Jiřík]] – doplněk k výše uvedenému heslu, uveřejněný ve XXVIII. dílu Ottova slovníku naučného, část 2) J. Frant. X. [[Kategorie:Čeští historikové]] [[Kategorie:Historikové umění]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] lfmkvc655al4tc46llu1dsagsfxpytw 0 66277 334573 184422 2026-07-16T09:31:28Z Rulumas 19860 oprava odkazu 334573 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Sv. Jan | PŘEDCHOZÍ = von Jan | DALŠÍ = Jana }} {{Textinfo | TITULEK = Sv. Jan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 1072. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni44ottogoog#page/n1116 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} Sv. '''Jan 1)''', Sv. '''J.''', osada v Čechách, hejt. Benešov, okr. Vlašim, fara Třebešice, pš. Divišov; 13 d., 95 ob. č. (1890). – '''2)''' Sv. '''J.''', {{Prostrkaně|Sv. '''J.''' na kopci}}, {{Prostrkaně|Hory Svatojanské}} (''{{Cizojazyčně|de|Johannesberg}}''), far. osada t. u Ločenic, hejt. Čes. Budějovice, okr. Trhové Sviny, pš. Velešín; 121 d., 787 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Nep., 3tř. šk. Na vrchu Ločenickém založil velešínský farář J. B. Rierenschopf kapličku sv. Jana Nep., která v l. 1777–82 přičiněním P. Vojt. Metly obnovena a rozšířena v kostel a ambity opatřena. R. 1786 založena zde lokalie a počaly se i stavěti domky. R. 1823–24 kostel obnoven a přistavěna věž a r. 1856 zřízena tu fara. – '''3)''' Sv. '''J.''', zříceniny hradu t. na býv. panství týneckém, v hejt. a okr. klatovském. – '''4)''' Sv. '''J.''', klimatické lázně t. u Ústí n. Orlicí v hejt. lanškrounském. – '''5)''' Sv. '''J.''' (''Sct. Johann''), osada t. u Kocova, hejt., okr. a pš. Planá, fara Tisová; 17 d., 6 ob. č., 96 n. (1890), fid. dvůr a škrobárna Marie hr. Nosticové-Rienekové. – '''6)''' Sv. '''J.''', {{Prostrkaně|Sv. '''J.''' n. Skrýšovem}}, far. osada t. u Skrýšova, hejt., okr. a ps. Sedlčany; 9 d., 56 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Nep., 3tř. škola. – '''7)''' {{Prostrkaně|Sv. '''J.'''}}, městys t., viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Lázně|Lázně Janské}}}}. – '''8)''' {{Prostrkaně|Sv. '''J.''' nebo Sv. Ivan pod Skalou, na Skále nebo ve Skále}} (''lat. {{Cizojazyčně|la|Spelunca S. Johannis}}''), far. osada v malebném skalnatém údolí na potoce Kačici t., hejt. Hořovice, okr. a pš. Beroun; 29 d., 225 ob. č., 4 n. (1890), kostel sv. Jana Křt. ve vlaském slohu, 3tř. šk., přádelna bavlny, 3 mlýny, výroba mlýnských strojů a závod na pletení punčoch. O samotě Žižkovský mlýn. Alod. statek zaujímá 687,56 ''ha'' polí, náleží k němu zámek, pivovar, dvůr ve Sv. '''J'''-ě pod S., dvory Bubovice a Sedlec, cihelna v Bubovicích, majetek dědiců dra Em. Št. Bergra. – Zde jako poustevník žil a zemřel sv. Ivan a vystavěna zde kaple, poněvadž okolní lid značně k místu tomu putoval. Kníže Břetislav I. daroval (1030) Poušť sv. Ivana a kapli sv. Jana Křt. v jeskyni (''{{Cizojazyčně|la|capella in spelunca sct. Johannis Bapt.}}'') klášteru ostrovskému, kde záhy založen (1033) bened. klášter. Za válek husitských klášter zanikl a teprve za Matouše Ferdinanda Zoubka z Bilenberka klášter znovu postaven i kostel a zřízen konvent (1657–1661). R. 1785 klášter zrušen a majetek jeho připadl nábož. fondu, r. 1790 prodán Janu Krist. hr. Sweerts-Sporkovi, jenž v budově klášterní zařídil výrobu vln. a bavln. látek, ale ta brzy zašla. Po něm držel statek Svatojanský Jáchym rytíř ze Schirndingu, r. 1819 Valburga z Lackneru, později provd. do rodiny Bergerovy. V kostele sv. Jana jest hrobka sv. Ivana, klášterní hrobka a kaple sv. Kříže, kde dle pověsti zjevil se sv. Jan Křt. sv. Ivanu. Na hřbitově kaple svat. Maximiliána s rodnou hrobkou bergrovské rodiny. R.1517 přeneseno do býv. kláštera konvent i opatství kláštera ostrovského a opatové odtud se psali »u sv. Jana Křt. na Ostrově a Skalkách«. Později budova klášterní přestavěna na zámek. Dne 25. čna dějí se hojné pouti ke hrobu sv. Ivana. Nedaleko v lese pod Skalou sv. Ivana nalézá se ještě jiná hlubší jeskyně, jíž lid říká »Stydlé vody«. Srv. Pam. Arch. díl IV., str. 108, 154. – '''9)''' {{Prostrkaně|Sv. '''J.''' na Kopci, Svatojanský kopeček}}, osada u Střebše t., hejt. a okr. Král. Hradec, fara a pš. Hradec Králové Nový; 14 d., 86 ob. č. (1890). R. 1530 založil Lukáš Hostovský z Hostovic na vrchu kostel »k památce M. Jana z Husince, M. Jeronyma Pražského a jiných mučedlníků českých«. Po r. 1620 kostel jako filiální zasvěcen sv. Janu Křtiteli. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Ottově slovníku naučném|Sv. Jan]] dhyiyiv02w0kd15op1rsnbhkq4eiqsr 0 98165 334555 334554 2026-07-15T18:01:17Z Davmiub 20055 334555 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]] 0p13uduby9re8y16f1nolb2h7zpddu3 334557 334555 2026-07-15T20:18:49Z Davmiub 20055 334557 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studená, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]] fmta82g7epze2vfoc5thagj4po5sewz 334566 334557 2026-07-16T06:08:25Z Davmiub 20055 /* Povšechný ráz. */ 334566 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní ''A.'' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry. Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Horopis. == {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]] 23aa8q8mc2bvq4zchdjm8qas3xlm675 334567 334566 2026-07-16T06:09:08Z Davmiub 20055 334567 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní ''A.'' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry. Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Horopis. == {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]] e5efser47wfd8d4u8wqqbv4ynvct9f0 334568 334567 2026-07-16T06:12:55Z Davmiub 20055 /* Povšechný ráz. */ 334568 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amerika | PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada) | DALŠÍ = Amerikanismy }} {{Textinfo | TITULEK = Amerika | AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''² menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''², a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''², Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''², ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické. {{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''² a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. {{Prostrkaně| Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == Povšechný ráz. == '''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu. Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry. Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Horopis. == {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]] 47owean45ohjyt2lu1bi4gok4xxd601 0 98166 334556 2026-07-15T19:42:35Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Bojkovice | PŘEDCHOZÍ = Bojkové | DALŠÍ = Bojmany }} {{Textinfo | TITULEK = Bojkovice | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 277. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n305/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Bojkovice''', m…“ 334556 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Bojkovice | PŘEDCHOZÍ = Bojkové | DALŠÍ = Bojmany }} {{Textinfo | TITULEK = Bojkovice | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 277. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n305/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Bojkovice''', městečko moravské, vých. od Uher. Brodu, na říčce Olsavě, s 2146 obyv. čes. (1880) a far. kostelem z r. 1651. V '''B'''-cích má chasa posud zvláštní svůj řád pro pořádání zábav všelikých, zvláště při svatbách. Mají svého rychtáře a »právo«, jakýsi totiž tvar houslí, na jejichž konci jest vyřezaná ruka. — Obyvatelé kolem '''B'''-ic zacházejí jako {{Prostrkaně|miškáři}} daleko do světa, a část obyvatelstva vých. od '''B'''-ic jest známa pode jménem {{Prostrkaně|Kopaničářů}}. — Na jihozáp. od městečka stojí nádherný zámek {{Prostrkaně|Světlov}} ({{Prostrkaně|Nový}}), jenž v nynější podobě své upomíná na Miramare. Postaven byl záhy po zboření hradu {{Prostrkaně|Světlova}} ({{Prostrkaně|Starého}}) u Luhačovic, což se stalo v polovici XV. věku. R. 1515 děje se o něm zmínka a od majetníků svých {{Prostrkaně|Tetovských z Tetova}} byl značně rozšířen a opevněn, jakož svědčily až do nynější opravy (1846—56) nápisy české ve vnitřním nádvoří. Hrad byl několikráte v jednotlivých částech přestavěn, tak že z původní stavby jen nepatrné části zbyly. Důkladná oprava a částečně přestavba ve slohu anglické gothiky provedena ve výše naznačených létech od {{Prostrkaně|Jindřišky hrab. Larisch-Mönichové}}, roz. {{Prostrkaně|Haugwitzové}} († 1883) za řízení architekta vídeň. {{Prostrkaně|Ed. Kuschéea}}. Při opravě této nalezena pod starou věží celá zbrojnice starých zbraní, jež nyní jsou uloženy v rytířském sále. Vnitřek zámku jest skvostně vystrojen, stěny zdobeny krásnými obrazy od výtečných malířů (Rafaela, Holbeina a j.), jakož i benátskými zrcadly. V rytířském sále jest veliká sbírka různých zbraní, mezi nimi jakýsi způsob mitrailleusy (»varhánky«), pak prapor turecký, čínské vásy a j.; v kapli jsou výtečné malby na skle od Geylinga, a z hlubokých druhdy příkopův udělány rozkošné sady a květnice. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' {{Konec formy}} b48n7tofuzt65m8w3gse7d5or3ntoik 0 98167 334558 2026-07-15T23:49:33Z Rulumas 19860 Inšan 334558 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inšan | PŘEDCHOZÍ = In suspenso | DALŠÍ = Inšpruk }} {{Textinfo | TITULEK = Inšan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 678. {{Kramerius|nkp|08077c30-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Inšan''', {{Prostrkaně|Ongia Ula}}, pohoří v Mongolsku mezi 108—112° v. d., táhnoucí se rovnoběžné s řekou Hoang-ho v délce 30—40 ''km''. Záp. část nazývá se Teil Muni Ula, vých. Syrunbulyk. Pokryto jest hojnými lesy a pastvinami, má množství vody a dostupuje 2255 ''m'' n. m. Prozkoumáno bylo r. 1872 Prževalským. V staré době bylo hlavním sídlem kmenu Hiung-nu. {{Konec formy}} ddismxr969t1uraeqgotczbwazagloh 0 98168 334559 2026-07-16T00:43:04Z Rulumas 19860 Inšpruk 334559 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Inšpruk | PŘEDCHOZÍ = Inšan | DALŠÍ = Intabulace }} {{Textinfo | TITULEK = Inšpruk | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 678–680. {{Kramerius|nkp|08077c30-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Innsbruck }} {{Forma|proza}} '''Inšpruk''', {{Prostrkaně|Innsbruck}} ({{Prostrkaně|Inomostí}}), lat. ''Oenipontum'', hlav. město hrab. Tyrolského na 47° 16′ s. š. a 11° 24′ v. d., 579 ''m'' n. m., po obou str. ř. Innu v úvalu 5 ''km'' šir. otevřeném k vých. a záp., na sev. uzavřeném vápencovými Alpami (Solstein, Rafele-Kaar a j.) a na jihu obklopeném půvabnými pahorky, na konci údolí Wippského, z něhož úzkým, úžlabinovitým řečištěm vlévá se u '''I'''-u do Innu ř. Sill. '''I.''' uprostřed mohutných velehor alpských má podnebí horské s dlouhou zimou, téměř žádným jarem, teplým letem a krátkým, krásným podzimkem, avšak následkem ochrany proti sev. větrům jest klima to přes vysokou polohu města — jeť '''I.''' nejvýše položeným větším alpským místem — poměrně mírné, neboť průměrná roční teplota obnáší {{formatnum:8.3}}° C., stoupajíc v létě nezřídka na 30°—32° C. Sev. vítr jest vzácností, za to jižní a jihozáp. scirocco vystupují tím prudčeji, zvláště na jaře a v zimě, přinášejíce hojnou vláhu. Dní srážkových jest v roce 119 s prům. výškou srážek 83 ''cm'', bouřky jsou velmi řídké (5 v roce). Okolí města jest úrodné, vegetace bohatá a rozmanitá, daří se veškeré severní ovoce, obiliny, luštěniny, brambory, réva však špatně, svahy hor pokryty jsou bujnými lučinami a jehličnatým lesem. — '''I.''' zaujímá asi {{formatnum:1.57}} ''km''² a skládá se z vlastního města a z předměstí Dreiheiligen a Kohlstadt mezi Innem a Sillou, pak Mariahilf a St. Nikolaus na l. bř. Innu. Mimo to nutno k '''I'''-u počítati bezprostředně k němu přiléhající, ač administrativně od něho oddělené osady Wilten na j., Hötting na sev. a Pradl na vých., takže celková rozloha města i s nezastavěnými plochami obnáší {{formatnum:3.3}} ''km''². Dle sčítání r. 1890 má '''I.''' 21.343 ob. (9606 m., 11.737 žen, {{formatnum:98.3}}% Němců, {{formatnum:97.9}}% katol., {{formatnum:1.3}}% evang., {{formatnum:88.5}}% znalých čtení a psaní), pak 1977 mužů voj. posádky a 840 domů. Z okolních míst má Wilten 6515 ob., Hötting 4718 a Pradl 1247 ob. — '''I.''' má v celku ráz měst moderních a činí příznivý dojem svojí výstavností, ačkoli ve starších čtvrtích, zvláště ve vnitřním městě, stísněném dříve hradbami, jsou kromě ústřední třídy vévody Bedřicha ulice ponuré a úzké s vysokými domy a nedostatečným přístupem vzduchu a světla. Nejoživenější třídou města jest třída Marie Terezie vedoucí z vnitřního města na j. v šířce 25—28 ''m'' a délce 500 ''m'', jejímž pokračováním jest Leopoldova třída vedoucí předměstím Wilten v délce 1 ''km''. Vých., záp. a »Nová« čtvrt města, vystavěné větším dílem v posl. létech, jeví veskrze sloh moderní; předměstí Mariahilf, St. Nikolaus, Dreiheiligen a Kohlstadt mají sice příjemnou polohu, avšak domy staré a chatrné, naproti tomu osady Wilten, Pradl a Hötting vyznačují se krásnými stavbami. V městě jest málo veř. náměstí (Margarethenplatz), za to četné soukromé zahrady a veřejné sady (dvorní zahrada, anglické sady, park na l. bř. Innu a j.). Oba břehy Innu spojuje železný most, žel. lávka pro pěší, most řetězový, most tramwayový nesoucí roury měst. vodovodu a kamenný most železniční. Ze {{Prostrkaně|staveb}} vynikají především chrámy inšprucké v počtu 11 kromě 8 klášterů, a tu na prvním místě dvorní čili františkánský chrám sv. Kříže, nejbohatší uměleckými poklady kostel celé země, s náhrobkem císaře Maxmiliána I. ozdobeným sochami a řezbami A. Collinse, se stříbrnou kaplí, v níž jest drahocenná socha P. Marie a náhrobek arcivévody Ferdinanda a Filipiny Velserovny, s pomníkem O. Hofera, nádhernými varhanami a j. Pozoruhodny jsou ještě kostel jesuitský čili universitní s kupolí 60 ''m'' vys., v ohledu stavitelském nejdůležitější stavba '''I'''-u, far. kostel sv. Jakuba s olt. obrazem od Cranacha, náhrobkem arcivév. Maxmiliána a freskami C. Damiana, kostel kapucínský, nejstarší tohoto řádu sev. od Alp a j. Ze světských budov vynikají: dvorní hrad císařský s nádherným sálem (Riesensaal), s freskami od Maulbertsche a dvorní kaplí, hrad knížecí s t. zv. »zlatou střechou« (Goldene Dachl), měděnou to silně zlacenou střechou zřízenou cís. Maxmiliánem I. (dle pověsti však vév. Bedřichem s Prázdnou kapsou), býv. sídelní palác vévod meranských Ottoburg, nyní soukromý majetek, palác kníž. Thurn-Taxisů (nyní pošta) s freskami ozdobeným sálem (Paris-Saal), městské, dříve dvorní a národní divadlo pro 1200 osob, budova t. zv. městských sálů (velký 480 ''m''², malý 300 ''m''², orlí a j.) s nádhernou terrassou a zahradou, zemské museum Ferdinandeum se skvostnou façadou s poprsím umělců a učenců tyrol., lidové divadlo, gymnasium (dříve rytíř. akademie Teresianum), budovy universitní a j. Kromě toho uvésti sluší: Rudolfovu kašnu zřízenou na památku 400letého spojení Tyrol s Rakouskem, sochu Waltra z Vogelweide, sloup Anenský, vítěznou bránu a městský hřbitov s pomníky od Nattera, Gassera, Grissemanna, Trenkwaldera, Malfattiho, Stolze atd. a s náhrobkem sochaře Collinse. Mezi {{Prostrkaně|vzdělávacími ústavy}} '''I'''-u na prvním místě stojí ovšem Leopoldo-Františkova universita, zal. r. 1677 cís. Leopoldem I., r. 1810 Bavory zrušená, načež r. 1826 opětně zřízena fakulta právnická a filosofická, r. 1857 theologická a konečně r. 1869 lékařská, se 101 docentem (1896) a 981 posluchači a nádhernými ústavy (anatom., pathol., botanická zahrada a j.), jejíž knihovna, založ. r. 1745 Marií Terezií a doplněná z knihoven zrušených klášterů jesuitských, čítá 144.372 svazky, 1653 inkunabulí a 1047 rukopisů. Dále jest v '''I'''-u gymnasium z r. 1562, reálka, ústav učitelů (s reliefovou mapou Tyrolska, 19 ''m''²) a učitelek, škola průmyslová s bohatou sbírkou figurálních dekorací, kadetní škola, obchodní akademie, klášterní škola dívčí a j. Zemské museum obsahuje římské a germanské starožitnosti, sbírky zoologické, geologicko-palaeontologické, mineralogické, sochy a řezby, památky vlastenecké (na obhájce země proti Francouzům a Bavorům Hofera, Speckbachera, Haspingera a j.), obrazárnu (Defregger) a knihovnu (přes 30.000 sv.). — {{Prostrkaně|Ústavy dobročinné:}} nemocnice postavená nákladem 1½ mill. zl. v systému pavillonovém na 40.000 ''m''², sirotčinec založený od J. v. Sieberera pro 100 hochů a 100 děvčat, rozsáhlá zemská porodnice, vojenská nemocnice, světský ústav šlechtičen a j. '''I.''' jest město s vlastním statutem a jako hl. město Tyrolska sídlem zemských {{Prostrkaně|úřadů:}} místodržitelství, vrch. zem. soudu pro Tyroly a Vorarlberg, zem. soudu pro Tyroly, zem. sněmu a výboru, zem. ředitelství pošt. a telegr., finančního, železničního, lesního a doménního, genijního, zeměd. rady, 14. velitelství sborového a zemského pro Tyroly, Solnohrady a Horní Rakousy. Mimo to jest v '''I'''-u okresní soud a hejtmanství pro okolí města, velitelství místní, velit. 14. sboru armádního, 8. pěší divise a 15. brigády, obchodní a živnostenská komora, filiálka rakousko-uherské banky, spořitelna, městská zastavárna a dělostřelecké skladiště. — Hlavním pramenem výživy obyvatelstva jest {{Prostrkaně|obchod a průmysl}}, zvláště značné rozměry má obchod průvozní, ačkoliv ani místní obrat není nepatrný. Průmysl provozuje se hlavně v malých rozměrech, továren jest málo a průmyslná činnost záleží ve tkaní bavlny a vlny, tkaní hedvábí, malbě na skle, výrobě stužek, suken, prádla, slaměných klobouků, nábytku, strojů, klihu, náhražek kávových, mýdla, svíček, piva a j. '''I.''' má městské spojení telefonní, osvětlení plynové a z části elektrické i znamenitý vodovod. Důležitým činitelem jest i návštěva cizinců, jež páčí se v letních měsících na 50.000 osob. {{Prostrkaně|Dějiny.}} Na místě '''I'''-u stála již v době římské osada {{Prostrkaně|Veldidena}}, jež sbořena za stěhování národů, načež teprve r. 1128 vznikl zde praemonstrátský klášter {{Prostrkaně|Wiltau}} s blízkým hradem Ambras (Omeras) hrabat z Andechs-Meranu, županů údolí innského, jehož osada u důležitého přechodu přes Inn (odtud jméno ''I.'' lat. ''Oeni pons'', t. j. Innský most) povýšena r. 1239 Ottou z Andechs-Meranu na město. Po připojení Tyrolska k zemím rakouským učiněn '''I.''' hlav. městem země a až do r. 1665 byl sídlem tyr. větve rodu Habsburského. Ve válce francouzsko-rakouské r. 1809 trpěl '''I.''' mnoho střídavým opanováním města jednak Francouzi a Bavory, jednak Rakušany, načež v 2. pol. tohoto stol. nastal nový jeho rozkvět. — Srv. Zoller, Gesch. u. Denkwürdigkeiten d. Stadt Innsbruck ('''I.''', 1816—23, 2 d.); Erler, Innsbruck (3. vyd. t, 1880); Gwerchen, I'''.''' und dessen nächste Umgebung (t., 1880). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} koxpcdh48si3che86u68l1t8ow4k6fx 0 98169 334562 2026-07-16T02:19:49Z Rulumas 19860 Intabulace 334562 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intabulace | PŘEDCHOZÍ = Inšpruk | DALŠÍ = Intafernes }} {{Textinfo | TITULEK = Intabulace | AUTOR = [[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Intabulace }} {{Forma|proza}} '''Intabulace''' (z lat.), {{Prostrkaně|zapsání do desk}}, pův. zápis v desky zemské (''tabulae''), kterým práva na statcích v deskách zem. zapsaných byla zakládána. Zápis, kterým práva na statcích těch založená byla zrušována, tedy z desk (''ex tabulis'') vymazována, slul ''extabulace''. Rozšířením předpisů pro desky zemské daných na knihy pozemkové rozšířen byl i význam slova '''i.''' na zápisy do všech knih pozemkových vůbec a užívá se nyní terminu toho běžně k označení {{Prostrkaně|knihovních vkladů}}, t. j. všech zápisů knihovních, jimiž se práva knihovní k předmětům ať v deskách zemských, ať v knihách pozemkových nebo horních a železničních zakládají, převádějí, obmezují a zrušují. Ohledně podmínek a provedení '''i.''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Kniha|Knihy pozemkové}}}}. ''[[Autor:Ferdinand Pantůček|Pčk.]]'' {{Konec formy}} 82naacrjdabjqmldnhi55np9wbdr6y5 0 98170 334563 2026-07-16T02:27:08Z Rulumas 19860 Intafernes 334563 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intafernes | PŘEDCHOZÍ = Intabulace | DALŠÍ = Intaglie }} {{Textinfo | TITULEK = Intafernes | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Intaphrenes }} {{Forma|proza}} '''Intafernes''', jeden ze 7 Peršanů, kteří r. 521 př. Kr. svrhli Lži-Bardiju a povýšili Dareia na perský trůn. Když jednou '''I.''' pohanil strážce komnat královských uřezav jim nosy a uši, protože ho nechtěli vpustiti před krále, byl jako velezrádce s celou rodinou odsouzen k smrti. Nářkem ženy '''I'''-novy byl Dareios pohnut i vyzval ji, by si z odsouzených jednoho člena vybrala; i vybrala si bratra a odůvodnila to zcela vedle íránského ducha rodinného tím, že manžela a dítky může ještě dostati, bratra však nikoliv, poněvadž otec i matka již zemřeli. Dareios pochopil, že chce zachrániti rod od úplného vyhubení, a proto propustil jí bratra, ano dal jí i nejstaršího syna, ostatní však byli utraceni. {{Konec formy}} 9hkt00o4kszvg7sqkv37ep7xvnd4tgd 0 98171 334565 2026-07-16T02:35:03Z Rulumas 19860 Intaglie 334565 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intaglie | PŘEDCHOZÍ = Intafernes | DALŠÍ = Intaktní }} {{Textinfo | TITULEK = Intaglie | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Intaglio }} {{Forma|proza}} '''Intaglie''' [-tálje], ital., prohloubeně řezané kameny na rozdíl od kamenů řezaných ve vypuklém reliefu. K řezbě '''i'''-ií užívá se hlavně amethystu, achátu, karneolu a hyacinthu. '''I.''' a kamee zahrnujeme slovem {{Prostrkaně|{{Heslo|Gemma|gemma}}}} (v. t.). ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k.]]'' {{Konec formy}} c3b842di8kpekmx6l2260tw83mrkl9y 0 98172 334569 2026-07-16T06:34:23Z Rulumas 19860 Intaktní 334569 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intaktní | PŘEDCHOZÍ = Intaglie | DALŠÍ = Intarsie }} {{Textinfo | TITULEK = Intaktní | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Intaktní''' (z lat.), nedotknutý, čistý, neporušený. {{Konec formy}} 50hh4zhpa3eyk011x7198p39mf6dwsl 0 98173 334570 2026-07-16T06:54:56Z Rulumas 19860 Intarsie 334570 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intarsie | PŘEDCHOZÍ = Intaktní | DALŠÍ = Integer vitae scelerisque purus }} {{Textinfo | TITULEK = Intarsie | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680–681. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Intarzie }} [[Soubor:Intarsie Ottův slovník naučný.jpg|náhled|1. Se stolic v Collegio del Cambio v Perugii. 2. 6. Se skříní v sakristii Confraternity San Benedetto Bianco ve Florencii. 3. 4. Se stolic chorových v Certose u Pavie. 5. 7. Se stolic chorových v kostele Santa Maria Novella ve Florencii. (Podle Teiricha.)]] {{Forma|proza}} '''Intarsie''' (ital.), vykládaná práce ve dřevě na rozdíl od mosaiky, která tvoří obrazy skládáním různobarevných kamenů, a na rozdíl od zakládané práce (tausie, tauširování), která do kovů vkládá kovové ozdoby. Vykládané vzorky a kresby skládají se ze dřev různé barvy. Jako mosaika přijímá ku pomoci sklo, užívá '''i.''' zhusta slonové kosti a kovů (stříbra, zlata, mosazu atd.). V tomto širším smyslu užívá se místo '''i.''' také názvu ''marqueterie''. Již ve středověku užívalo se ''i.'' k vykládání nábytku, zejména truhel, židlí a skříni, ale k umělecké dokonalosti dospěla '''i.''' teprve v době první renaissance, kdy počalo se jí užívali jako ozdoby výplní stolic chrámových. Četné práce zachované z doby této svědčí netoliko o značném stupni dovednosti vykladačů, ale jsou zároveň slohovými vzory v rozdělení barevných dřev, světlých ornamentů a tmavé půdy; pozdější renaissance neomezila se ovšem pouze na věci chrámové, nýbrž chopila se i nábytku v soukromém bytu a slohově rozšířila okruh dekorativních motivů tím, že pokročila k bohaté arabesce ano i k figurálním, krajinářským a zejména architektonickým komposicím v četných barvách. Tímto způsobem zdobené předměty XVI. stol., jako kassetty, skřínky, truhly, skříně, činí však zhusta dojem neklidný a příliš pestrý. Zvláštní druh '''i.''', který zejména na poč. XVII. stol. velmi byl oblíben, jest z černého dřeva a slonové kosti. Slavnější mistři '''i.''' v XV. stol. jsou: Domenico di Niccolò ze Sieny, Giuliano a Benedetto da Majano, Francione, Giuliano da Sangallo a j.; na poč. XVI. stol.: Giovanni a Ant. Barili, Baccio d’Agnolo, rodina Tasso, Fra Giovanni da Verona, Fra Damiano da Bergamo, Fra Vincenzo da Verona, Fra Raffaele da Brescia a j. Poněvadž '''i.''' vyžadovala mnoho času, byla zaměstnáním málo výnosným, tak že téměř jen mniši mohli se jí s prospěchem věnovati. Ornamenty a komposice prováděli intarsiátoři buď sami, nebo užívali kreseb jiných umělců; tak užil Fra Damiano kreseb Bernarda Zenala, Bramantina a j. pro chrámové stolice v S. Domenico v Bergamě; mimo to pracoval dle kreseb Salviatiho, Vignoly a p. Za nejstarší (dle Vasariho) považují se '''i.''' představující perspektivné pohledy staveb; hlavnější z nich jsou: chrámové stolice v dómě sienském (1503 od Fra Giovanniho da Verona), divy sv. Marka v sakristii u sv. Marka v Benátkách (1520 a dále, od Antonia a Paula da Mantova, Fra Vincenza da Verona a j.), '''i.''' v S. Giovanni v Parmě a jinde. K perspektivným pohledům vykládaným druží se pohledy do skříní s knihami a různým nářadím, první umělecká zátiší, která zdobí zejména dvéře skříňové. Další pokrok přivodil výzdobu arabeskami a festony, jaké vyskytují se v sakristii v S. Croce, nebo v S. Maria novella ve Florencii. Konečně přistoupeno k '''i'''-iím figurálním: v Palazzo pubblico v Sieně (od Domenica di Niccola), dvéře v audienční síni v Palazzo vecchio ve Florencii (od Giuliana de Majano), chrámové stolice v S. Domenico v Bologni (od Fra Damiana) a j. Mnozí italští intarsiátoři pracovali rovněž pro Uhry (Benedetto da Majano zhotovil vykládané truhly pro Matyáše Korvina). Z Italie přešla '''i.''' do Německa a Hollandska, kde rozkvět její spadá do 1. pol. XVII. stol., ačkoliv všeobecně rozšířila se teprve ku konci toho stol., v době, kdy těžké skříně v podobě architektonických façad vyšly z obliby a projevila se snaha po nábytku lehčím; místo vysokých reliefů a plastických sloupů nastoupila dekorace plošně vykládaná. Umělecko-průmyslové museum v Praze chová norimberskou skříň z 2. pol. XVI. stol. s obrazy 4 evangelistů; z pozdějších prací (z r. 1779) velmi známy jsou dvě desky v Rak. museu ve Vídni, obsahující výjevy ze života Coriolanova s četnými figurami v životní velikosti od Davida Röntgena, které přehnanými svými rozměry svědci již o nepochopení této dekorativní techniky. Pěkné práce vykládané zhotovovány byly také v Čechách v XVII. stol., zejména v Praze a v Chebu, z nichž zachovaly se různé skřínky, kabinety a p. Jako zvláštní druh '''i.''' vyskytuje se v XVII. stol. vykládání drahými kovy a želvovinou (práce zvaná dle uměleckého truhláře Boulea). Z XVIII. stol. přešla '''i.''' proměnou slohovou také do našeho století, sloužíc více přepychu než k harmonické ozdobě občanského bytu; jediné, co všeobecně pod vlivem '''i.''' předešlého věku se udrželo a rozšířilo, jest furnýrování a hlazení nábytku, ale bez různobarevné kresby ornamentální. ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k]]'' {{Konec formy}} d7omc866ixw3pb012zlrq1zrm353hqt 334572 334570 2026-07-16T07:13:06Z Rulumas 19860 oprava odkazu 334572 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Intarsie | PŘEDCHOZÍ = Intaktní | DALŠÍ = Integer vitae scelerisque purus }} {{Textinfo | TITULEK = Intarsie | AUTOR = [[Autor:František Xaver Jiřík|František Xaver Jiřík]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 680–681. {{Kramerius|nkp|0853a060-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Intarzie }} [[Soubor:Ottův slovník naučný sv. 12 Intarsie.jpg|náhled|1. Se stolic v Collegio del Cambio v Perugii. 2. 6. Se skříní v sakristii Confraternity San Benedetto Bianco ve Florencii. 3. 4. Se stolic chorových v Certose u Pavie. 5. 7. Se stolic chorových v kostele Santa Maria Novella ve Florencii. (Podle Teiricha.)]] {{Forma|proza}} '''Intarsie''' (ital.), vykládaná práce ve dřevě na rozdíl od mosaiky, která tvoří obrazy skládáním různobarevných kamenů, a na rozdíl od zakládané práce (tausie, tauširování), která do kovů vkládá kovové ozdoby. Vykládané vzorky a kresby skládají se ze dřev různé barvy. Jako mosaika přijímá ku pomoci sklo, užívá '''i.''' zhusta slonové kosti a kovů (stříbra, zlata, mosazu atd.). V tomto širším smyslu užívá se místo '''i.''' také názvu ''marqueterie''. Již ve středověku užívalo se ''i.'' k vykládání nábytku, zejména truhel, židlí a skříni, ale k umělecké dokonalosti dospěla '''i.''' teprve v době první renaissance, kdy počalo se jí užívali jako ozdoby výplní stolic chrámových. Četné práce zachované z doby této svědčí netoliko o značném stupni dovednosti vykladačů, ale jsou zároveň slohovými vzory v rozdělení barevných dřev, světlých ornamentů a tmavé půdy; pozdější renaissance neomezila se ovšem pouze na věci chrámové, nýbrž chopila se i nábytku v soukromém bytu a slohově rozšířila okruh dekorativních motivů tím, že pokročila k bohaté arabesce ano i k figurálním, krajinářským a zejména architektonickým komposicím v četných barvách. Tímto způsobem zdobené předměty XVI. stol., jako kassetty, skřínky, truhly, skříně, činí však zhusta dojem neklidný a příliš pestrý. Zvláštní druh '''i.''', který zejména na poč. XVII. stol. velmi byl oblíben, jest z černého dřeva a slonové kosti. Slavnější mistři '''i.''' v XV. stol. jsou: Domenico di Niccolò ze Sieny, Giuliano a Benedetto da Majano, Francione, Giuliano da Sangallo a j.; na poč. XVI. stol.: Giovanni a Ant. Barili, Baccio d’Agnolo, rodina Tasso, Fra Giovanni da Verona, Fra Damiano da Bergamo, Fra Vincenzo da Verona, Fra Raffaele da Brescia a j. Poněvadž '''i.''' vyžadovala mnoho času, byla zaměstnáním málo výnosným, tak že téměř jen mniši mohli se jí s prospěchem věnovati. Ornamenty a komposice prováděli intarsiátoři buď sami, nebo užívali kreseb jiných umělců; tak užil Fra Damiano kreseb Bernarda Zenala, Bramantina a j. pro chrámové stolice v S. Domenico v Bergamě; mimo to pracoval dle kreseb Salviatiho, Vignoly a p. Za nejstarší (dle Vasariho) považují se '''i.''' představující perspektivné pohledy staveb; hlavnější z nich jsou: chrámové stolice v dómě sienském (1503 od Fra Giovanniho da Verona), divy sv. Marka v sakristii u sv. Marka v Benátkách (1520 a dále, od Antonia a Paula da Mantova, Fra Vincenza da Verona a j.), '''i.''' v S. Giovanni v Parmě a jinde. K perspektivným pohledům vykládaným druží se pohledy do skříní s knihami a různým nářadím, první umělecká zátiší, která zdobí zejména dvéře skříňové. Další pokrok přivodil výzdobu arabeskami a festony, jaké vyskytují se v sakristii v S. Croce, nebo v S. Maria novella ve Florencii. Konečně přistoupeno k '''i'''-iím figurálním: v Palazzo pubblico v Sieně (od Domenica di Niccola), dvéře v audienční síni v Palazzo vecchio ve Florencii (od Giuliana de Majano), chrámové stolice v S. Domenico v Bologni (od Fra Damiana) a j. Mnozí italští intarsiátoři pracovali rovněž pro Uhry (Benedetto da Majano zhotovil vykládané truhly pro Matyáše Korvina). Z Italie přešla '''i.''' do Německa a Hollandska, kde rozkvět její spadá do 1. pol. XVII. stol., ačkoliv všeobecně rozšířila se teprve ku konci toho stol., v době, kdy těžké skříně v podobě architektonických façad vyšly z obliby a projevila se snaha po nábytku lehčím; místo vysokých reliefů a plastických sloupů nastoupila dekorace plošně vykládaná. Umělecko-průmyslové museum v Praze chová norimberskou skříň z 2. pol. XVI. stol. s obrazy 4 evangelistů; z pozdějších prací (z r. 1779) velmi známy jsou dvě desky v Rak. museu ve Vídni, obsahující výjevy ze života Coriolanova s četnými figurami v životní velikosti od Davida Röntgena, které přehnanými svými rozměry svědci již o nepochopení této dekorativní techniky. Pěkné práce vykládané zhotovovány byly také v Čechách v XVII. stol., zejména v Praze a v Chebu, z nichž zachovaly se různé skřínky, kabinety a p. Jako zvláštní druh '''i.''' vyskytuje se v XVII. stol. vykládání drahými kovy a želvovinou (práce zvaná dle uměleckého truhláře Boulea). Z XVIII. stol. přešla '''i.''' proměnou slohovou také do našeho století, sloužíc více přepychu než k harmonické ozdobě občanského bytu; jediné, co všeobecně pod vlivem '''i.''' předešlého věku se udrželo a rozšířilo, jest furnýrování a hlazení nábytku, ale bez různobarevné kresby ornamentální. ''[[Autor:František Xaver Jiřík|J-k]]'' {{Konec formy}} cbkgfk7cqvq56texo196csbz4sg7icn 0 98174 334571 2026-07-16T06:57:44Z Rulumas 19860 Integer vitae scelerisque purus 334571 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Integer vitae scelerisque purus | PŘEDCHOZÍ = Intarsie | DALŠÍ = Integrální počet }} {{Textinfo | TITULEK = Integer vitae scelerisque purus | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 681. {{Kramerius|nkp|08caa520-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Integer vitae scelerisque purus''' (muž) bezúhonný životem a nepravosti prostý (Horat. carmina, I, 22, 1). {{Konec formy}} 9rafozmu1q5pcl6iupz213657ods9iq 0 98175 334574 2026-07-16T09:44:27Z Rulumas 19860 Desky 334574 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Desky (obec) | PŘEDCHOZÍ = Deskvamativní zánět plic | DALŠÍ = Desky }} {{Textinfo | TITULEK = Desky | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 359. {{Kramerius|nkp|56bce650-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Desky (Malonty) }} {{Forma|proza}} '''Desky''' (něm. ''Brettern''), ves v Čechách, obec Ličov, hejtm. a okr. Kaplice ({{formatnum:6.5}} ''km'' jv.), fara Malonty, pošta Benešov Něm.; 42 d., 6 ob č., 224 n. (1890). {{Konec formy}} d3yulkpzh2uikbalrdrk6h2rllx1e9b