Ottův slovník naučný/Ceprano

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.11</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ceprano</title>
    <ns>0</ns>
    <id>87357</id>
    <revision>
      <id>334602</id>
      <parentid>320005</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T20:16:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334602</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="693" sha1="emea2ir5mowv8h0uo51e5yv980haxt6" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ceprano
| PŘEDCHOZÍ = Cepola
| DALŠÍ = Cěp zlataja
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ceprano
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. s.&amp;nbsp;304. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/304/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ceprano''' [če-], město v ital. prov. římské, kr. frosinonském, na pr. bř. řeky Liri (Garigliano), má 4834 obyv. (1881); v okolí svedeno bylo mnoho potyček, zvláště mezi Muratem a Rakušany r. 1815; nedaleko zříceniny starého města {{Prostrkaně|Fregellae}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>emea2ir5mowv8h0uo51e5yv980haxt6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>334604</id>
      <parentid>334593</parentid>
      <timestamp>2026-07-19T08:35:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Nerostopis. */</comment>
      <origin>334604</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="69617" sha1="gpvd4odtfhctok6m68w7g8geild8jiz" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>gpvd4odtfhctok6m68w7g8geild8jiz</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334605</id>
      <parentid>334604</parentid>
      <timestamp>2026-07-19T08:36:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334605</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="69666" sha1="45g6tp8m1o93ek8fbe1mmmfsfm3cmuy" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav к pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') к sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až к moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví о 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor к moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále к New-Orleansu na jihu а к Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (а k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Топоro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase к úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. бо° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 42б7,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem к Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the у. i886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>45g6tp8m1o93ek8fbe1mmmfsfm3cmuy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Březolupy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98177</id>
    <revision>
      <id>334599</id>
      <parentid>334579</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T18:59:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334599</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1046" sha1="77j8lzhn031knmp67ierk1leb5mza0a" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Březolupy
  | PŘEDCHOZÍ = Březnovský
  | DALŠÍ = Březost
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Březolupy
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;662. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n689/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Březolupy''', ves morav. na potoce Březnici, okr. Napajedla, hejtm. Uher. Hradiště, 1054 ob. (1880). Kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1506, 2tř. škola, starý zámek, dvůr, 2 mlýny. '''B.''' připomínají se roku 1260, kdy jedna čásť statku patřila purkrabímu Smilovi na Brumově a druhá čásť Víčkovi z '''В'''-up. Roku 1600 byla tam tvrz, dvůr a pivovar, později (1686) zámek. Roku 1621 drancoval tu Bočkay, kníže sedmihradský. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Česku v Ottově slovníku naučném|Březnoves]]</text>
      <sha1>77j8lzhn031knmp67ierk1leb5mza0a</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Borneo</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98181</id>
    <revision>
      <id>334594</id>
      <timestamp>2026-07-18T12:21:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Borneo   | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha   | DALŠÍ = Borneol }}  {{Textinfo   | TITULEK = Borneo   | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Raýman|Bohuslav Raýman]]   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD old 70 }}  {{Forma|proza}} '''Borneo''', ostrov…“</comment>
      <origin>334594</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="18247" sha1="8ipmfydbfi8d68evygyh78xqn46lerd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Bohuslav Raýman|Bohuslav Raýman]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barilo (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 
{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest za- lidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v zip. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. В. С}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Brunei, na pobřeží východ, kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území sever- nější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4” 201 s š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmá- há se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. К provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 km‘) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sagoi 87.000 i'. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západ- ním břehu jest Brunei, malý stát malajský (38.000 km :, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 lét}- cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. Seravak (Sarawak), stát Char- lesa J. Brooke zaujímá 98.350 km- s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Da jaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Brunei, na ostatních stranách mimo moře s osadou hol- landskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Ka- lukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lo- dice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu guta- perčaasago, jehož Seravak dává světovému ob- chodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 +', r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £• R. 1880 přívoz o’84, vývoz 0-82 mill. doll. — В. holland- ské (527.000 km’2, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. Jihovýchodní B. (Zuider-en-Oosteraf-delling van B.) r. 1880 měl na 372.400 km1 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 ji- ných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v již- ním B-eu Martapura, Amuntai, Marabahan, Sampit; ve vých. B-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen po- sádkami po jižním B-eu. — Západní B. ( Westcrafdeeling van B.) roku 1880 měl na 154.300 /cm2 375.412 obyv., a to 342.665 domo- rodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (afdeeling): Mampava, Landak(Ngabang), Mon- trado, Sambas, Sungei Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sí- dlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. В eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní B. až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. Výzkum, Za evropského objevitele В ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Go- mez (1518), jinde druhové Magelhaesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě к Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první B. zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. а XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř ne- možným. Pod přísným trestem zapovídala ce- stování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v 1. 1790—92 na ř. Barilo, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až к Sintungu, G. Müller tehdáž pro- šel skoro celé jižní B.; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Hen- rici v 1. 1830—34 v záp. B-eu, S. Müller, Hor- ner a Korthals a hlavně největší cestovatel po B-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu к západu (B„ 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na B-eu činný. B. v. Dew’all cestoval ve vých. B-eu v 1. 1846—52, Weddik ve vých. B-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf В., Jena,

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>8ipmfydbfi8d68evygyh78xqn46lerd</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334597</id>
      <parentid>334594</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T18:23:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334597</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20324" sha1="h5lu6e2jxgh1sf98q75gq3ncdiotwcy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barilo (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 
{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest za- lidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v záp. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. В. С}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Bruneï, na pobřeží východ. kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území severnější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4” 20' s š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmáhá se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. К provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sago) 87.000 £. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západ- ním břehu jest {{Prostrkaně|Bruneï}}, malý stát malajský (38.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 léty cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. {{Prostrkaně|Seravak}} ({{Prostrkaně|Sarawak}}), stát Charlesa J. Brooke zaujímá 98.350 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Dajaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Bruneï, na ostatních stranách mimo moře s osadou hollandskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Kalukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lodice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu gutaperča a sago, jehož Seravak dává světovému obchodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 £, r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £. R. 1880 přívoz 0,84, vývoz 0,82 mill. doll. — '''В.''' {{Prostrkaně|hollandské}} (527.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. {{Prostrkaně|Jihovýchodní}} '''B.''' (''Zuider-en-Oosteraf-delling van'' '''B.''') r. 1880 měl na 372.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 jiných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v jižním '''B'''-eu Martapura, Amuntaï, Marabahan, Sampit; ve vých. '''B'''-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen posádkami po jižním '''B'''-eu. — Západní '''B.''' (''Westerafdeeling van'' '''B.''') roku 1880 měl na 154.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 375.412 obyv., a to 342.665 domorodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (''afdeeling''): Mampava, Landak (Ngabang), Montrado, Sambas, Sungeï Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sí- dlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. '''B'''-eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. 

{{Prostrkaně|Výzkum}}. Za evropského objevitele '''В'''-ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Gomez (1518), jinde druhové Magelhãesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě k Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první '''B.''' zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. а XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř nemožným. Pod přísným trestem zapovídala cestování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v l. 1790—92 na ř. Barito, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až k Sintungu, G. Müller tehdáž prošel skoro celé jižní '''B.'''; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Henrici v l. 1830—34 v záp. '''B'''-eu, S. Müller, Horner a Korthals a hlavně největší cestovatel po '''B'''-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu k západu ('''B.''' 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na '''B'''-eu činný. B. v. Dewall cestoval ve vých. '''B'''-eu v l. 1846—52, Weddik ve vých. '''B'''-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf '''В.''', Jena, 1882; angl. 1881) a později F. Grabowski; v sev. '''B'''-eu Hugh r. 1845, Burns 1848, Low s Motleyem vystoupili na Kinibalu, Ida Pfeifferová r. 1852 prošla sev. '''B.''' (Meine zweite Weltreise, 1853), Spenser St. John v l. 1850 až 1860 (Life in the forest of the far east, 1862), O. Beccari v l. 1865—68 v Seravaku, Crotter tamtéž, v l. 70. Xanthus a Crespigny, Everett, Cotteau (Quelques notes sur Sarawak, Pařiž, 1886). Území Sabah prošel r. 1878 Dobrée, r. 1879 Peltzner, r. 1880 Witti (Diary of F. Witti, Singapore, 1883), r. 1881 Pryer, v l. 1881—83 F. Hatton (The New Ceylon, 1881; North '''B.''', 1886), r. 1882 v. Donop, v létech 1883—87 Daly. V posledních létech rozptýleno po '''B'''-eu mnoho horních inženýrův anglických a hollandských.

{{Prostrkaně|Literatura}} mimo spisy právě jmenované: Keppel, The exp. to '''B.''' (1846); Mundy, '''B.''' and Celebes (1848); Veth, Westeraldeeling van '''B.''' (1854); Boyle, Adventures among the Dayaks (1865); Wallace, Malayscher Archipel (1869); Wallace, Australasia (1880); Rutherford Alcock, Handbook of Br. N. '''B.''' (1886); Regeerings Almanah voor Ned. Indië (1888); Bastian, Indonesien (IV., 1889); Posewitz, В. (1889) a Reclus, Nouv. géogr. univ. (XIV., 1889). Množství článků v časopisech »Tydschrift v. Nederl. Indië«; »Natuurkundig tydschrift v. Ned. Indië«; »Verhandelingen van het Bataviaasch genootschap v. Kunst en wettenschappen« ; »Bydragen tot de Saal-, land- en volkenkunde«; »British North '''B.'''-Herald«. Mapy: Atlas der Nederlandsche Bezittingen in Ost Indië, v. J. W. Stemfoort en J. ten Siethoff (Haag, 1886). Map of Brit. '''В.''' (1:640.000. Lond., 1888) a mapy hydrografických ústavův anglických, francouzských a hollandských. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h5lu6e2jxgh1sf98q75gq3ncdiotwcy</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334598</id>
      <parentid>334597</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T18:43:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334598</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20319" sha1="4sxyf5kmooad1clv5w8bgk3lxuw3hmz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Borneo
  | PŘEDCHOZÍ = Bornemisha
  | DALŠÍ = Borneol
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Borneo
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;394—397. {{Kramerius|nkp|6405a040-0a06-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Borneo''', ostrov archipelu vých.-indického, nazvaný dle dom. státu ''Bruneï'' nebo ''Bruni'', sanskr. ''Bhourni'', co do velikosti druhý na světě (740.840 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Podobá se hrušce (odtud prý jméno Bruneï), užším koncem k severových. obrácené, jejíž meridionální a aequatoriální osa jest asi 1250 ''km'' dlouhá. '''B.''' leží mezi 109 a 119° v. d. (mys Unsang), 7° s. š. (Sampa mangio) a 3° j. š. (mys Selatan), jsa omýván na jihu mořem Javským, na západě Bornejským, na sev. Čínským a Mindorským, na vých. Sulským a Celebeským. Pobřeží (6420 ''km'') jest nejvíce rozčleněné na severu a sev.-záp., kdež nalézají se také nejkrásnější přístavy, vesměs v rukou britských. Šířením se lesů mangrovových (''Rhizophoraceae'') a palmy nipa do moře, náplavy řek na sev. a sev.-vých. i činností korálů zvětšuje se '''B.''' stále tak, že na př. tvrz, která stála před 30 léty u samé vody, dnes vzdálena jest 1 ''km'' od moře. O {{Prostrkaně|horopisu}} '''B'''-ea dnes ještě nesnadno systematicky jednati, ježto neznáme dosud středu a velké části východu. Podobá se, že uvnitř (mezi 1° 20' až 2° 20' s. š. a 113° 30' až 114° 30' v. d. dle Schwanera) nalézá se mohutné horstvo, jehož osa jde od jihu k severu a v němž nejvyšší hory (''gunong'') jsou Tebang, Olymp Dajakův a Apo Borau. Od tohoto »centrálního pohoří« paprskovitě vybíhají různá horstva, tvořící zároveň rozvodí a dělící tak ostrov v čásť jižní, západní, severní a východní. Nejsou to však souvislá pásma horská, nýbrž jen krátká pohoří a osamělé hory, jež bývají na stejné čáře položeny a obklíčeny nízkou kopčinou (as 100 ''m''). Roviny jsou hlavně v jihu rozsáhlé a přecházejí obyčejně v bažiny. Pásmo jihovýchodní tvoří veliký oblouk k západu otevřený. Trčí v sev. vysokými horami (Batu Bundang 1400 ''m''), níží se uprostřed, až zase od 2° 30' j. š. přijímá ráz horský. Tato jižní část nazývá se {{Prostrkaně|Meratus}} a skládá se z několika souběžných pásem, spojených mezi sebou pahorkatinou. Ve vých. Meratu G. Kinsu 1300 ''m'', v Bandjermassinu vedlejší pásmo G. Bobaris 700 ''m''. Jihozáp. pásmo jest hranicí mezi jižním a západ. '''B'''-eem a končí u mysu Sambaru. Má skoro všude ráz horský a čím dále k jihu, tím více se šíří (G. Kaminting 1700 ''m'', Raja 1400 ''m''). Několik vedlejších pásem, rozvodí to mezi jednotlivými řekami. V záp. '''B'''-eu jsou též vysoké hory, o nichž nevíme, souvisí-li s centrálním horstvem. Výška severního, málo známého pásma velmi kolísá. Uprostřed jest asi 1800—2400 ''m''. Zcela na sev. ostrova zdvihá se nejvyšší vrchol celého ostrova Kinibalu (»Čínská žena«) do výše 4175 ''m'' (dle Little jen 3600 ''m''). Od něho vychází paprskovitě několik pásem, hlavně na severozápad, k západu pouze pásmo 1500 ''m'' vysoké. Ráz kraje jest alpinský. Kinibalu jest samostatný a nesouvisí s centrálním horstvem, spíše se podobá, že sev. pásmo, jehož nejzazší, 21—2400 ''m'' vys. vrcholy travnatou, 30 ''km'' dl. rovinou od Kinibalu jsou odděleny, jižně od Kinibalu k vých. se obrací, kdež v pozadí Darvel-baie zvedá se pohoří Silam na 900 ''m'' vys.

{{Prostrkaně|Vodopis}}. Celý ostrov hojné zavodňován, a značné řeky, vycházející z centrálního horstva, daleko jsou splavny. Nejmohutnější Barito (920 ''km'' dl., s přítoky na 1000 ''km'' splavný) teče směrem jižním a končí se v nejjižnějším cípu ostrova v deltě společném se západnější ř. Kapuas-murungem. Téměř souběžně k západu následují Kahajan (550 ''km''), Katingan (450 ''km''), Sampit, Pembuan a Kotaringin. Teprve Kapuas Buhang (800 ''km''), největší a téměř jediná řeka celého západu, má směr téměř západní. Mimo ni jen Redjang jest na západě značnější řekou (500 ''km''), ostatní jsou jen malé. V sev. '''B'''-eu: Sugut, Labuk, Kinabatangan (550 ''km''), Segama. Na východ teče malá pohraniční řeka Sibuko a větší Sibavang, Bulongan, Berau a největší z nich, již směrem jihových. tekoucí Mahakkam (960 ''km''). Ústí řek bývají deltovitá. Jezera (''danau'') jsou malá, říčná, hlavně vedlé toku Barita, Kapuas Buhangu a Mahakkamu. 

{{Prostrkaně|
Podnebí}} má '''B.''' ostrovní, eminentně tropické. Teplota v nížinách jest velmi stejnoměrně rozdělena na celý rok, na měsíce, ano i na hodiny, jako snad nikde na světě, tak že rozdíl mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem blíže rovníku pouze 1° obnáší (Bandjermassin na 3° 34' j. š., rok 27,1, nejteplejší květen 27,7, nejchladnější pros. 26,7°). Ale i v nejsevernější části teplota mění se velmi málo (Sandakan na 6° s. š., rok 26,4, max. pros. 25,8, min. května 27,1, abs. max. v čci 31,1, abs. min. v březnu 22,9, rozd. denní 6,5°). Severní čásť ostrova jest vystavena severním monsunům moře Indického, totiž periodickým větrům od jihozáp. a severovýchodu, jižní čásť monsunům moře javského, totiž severozáp. a jihovýchodním. Roční srážky nikde neklesají pod 2000 ''mm''. Suché počasí roční dostavuje se ve větší části ostrova s jihovýchodním monsunem od dubna do listopadu. Někdy však přece bývá podnebí výstřední, tak roku 1877 vyschlo velké jezero Sriang v úvodí Kapuasa, a Boek viděl lesy vedrem zeleni zbavené. Evropanům jest podnebí nezdrávo hlavně pro vlhkost nocí, množství bažin, plíště a hnijící následkem toho látky organické. Řádívá tam dysenterie, zimnice, žloutenka i cholera. 

O {{Prostrkaně|minerálním}} bohatství '''B'''-ea rozšířeny byly dříve zprávy přehnané. Zlato vyskýtá se v korytu řek, v diluviu a v původních uloženinách. Velmi mnoho zlatého písku mají řeky jižního, západního i východního '''B'''-ea; na severu jest ho málo. Diluviální zlato nalézá se v jižním '''B'''-eu nejvíce v Tanah-Lautu, v západním mezi Landakem a Sambasem (»čínské distrikty«). Vývoz r. 1886 ze Seravaku páčen na 28.281 £. V hollandském '''B'''-eu těžba klesá. Z distriktů Montrada a Sambasu (západní '''B.''') r. 1886 vyvezeno zlata za 59.860 holl. zl. Diamanty nalézají se v Tanah-Lautu, Kusanu, na Capuasu, v Seravaku a nejproslulejší v Landaku. Největší zde nalezené diamanty váží 50—80 karatů. R. 1884 vyvezeno z Landaku 2727 kar., ze Seravaku r. 1886 za 1200 £. Výtěžek velmi klesá. Antimon znám ze všech částí '''B'''-ea, ve větším množství vyskytuje se však jen v Seravaku, odkudž ho r. 1872 vyvezeno za 112.277 £; pak těžba klesala až na 4697 £ (1886). Rtuť nalezena na několika místech, ale těženo jen v Seravaku; r. 1877 za 110.000, r. 1886 pouze za 31.742 £. Arsén znám jen ze Seravaku. Od dobývání soli upuštěno, ježto obyvatelstvo dostává lacinou sůl od vlády hollandské, jež má v Indii monopol.

{{Prostrkaně|Flora}} jest malajskofilippinská. Zde se obě flory staré, severní a jižní potkávaly, a upomínku styků těch vidíme ještě dnes v některých tvarech antarktických. Pověstný jest Kinabalu zvláštní smíšeninou flory indické, malajské a australské. Jako zvláště charakteristické čeledi a podčeledi uvádí Engler: Burseraceae, Anacardiaceae (Mangiferae, Spondiacae, Rhoideae, Sermecarpeae), Nepenthaceae, Dipterocarpaceae, Araceae (Pothoideae, Monsteroideae, Lasioideae, Philodendroideae, Aglaonemoideae, Colocasioideae, Aroideae), Pandanaceae, Rhizophoraceae (Legnotideae, Anisophylleae), Cucurbitaceae (Cucumerinae), Cupuliferae (Quercus). Proslulé jsou bornejské Myrmecodiae, Nepenthes a Amorphophallus. Z užitečných rostlin daří se téměř všecky, pepř, bavlník, cukrovník, rýže, kávovník, tabák zvláště v sev. '''B'''-eu. Veledůležitý jest sagovník (''Metroxylon sagus Rumphii''), zvláště pro Seravak. Gutaperča vyváži se značně.

{{Prostrkaně|Fauna}} bornejská náleží Malaisii Wallaceově. '''B.''' má tři skupiny ssavců jen odtud známých: Cynogale, Dendrogale a Ptilocerus. Orangutang (''Pithecus satyrus'') mimo Sumatru jen zde se nalézá, nikde jinde Semnopithecus nasutus. Slon a nosorožec žije ještě ve stádech u Sandakanu. Wallace znal 62 zemních ssavců, z těch 4 endemické rody a 16 druhů. Netopýrů známe dnes 25, z těch jest 5 endemických (Dawson). Ptáků pozemních uvádí Elwes 170, z toho 32 endemických. Ráz IV. regionu Wallace a Palackého (Jihových. Asie, Oceanie a Australie, 3. subreg. ostrovy Sundské, incl. Filippiny a Malakka = Mallaisie Wallaceova). Reptilii již r. 1866 znal Bleeker 90. Zvláštní jsou Odatria timoriensis, Monitor Dumerilii, Gymnodactylus Kendallii, Tachydromus sexlineatus, Norbea brookii, Euprepes belcheri. Hadů 20. Želv uvádí Strauch 9. Počet sladkovod. ryb udává Martens na 94. V nižší zvířeně taková jest hojnost, že na př. Wallace za jedinou noc chytil 130 motýlův a na čtvereční míli u Seravaku 2000 druhů hmyzu. Obyvatelstvo. Celý ostrov slabě jest zalidněn; nejhustěji ještě Seravak.

{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}} lze ceniti na 2 mill., tudíž ani 3 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Z největší části (as 1½ mill.) jsou to {{Prostrkaně|Dajakové}}, náležející plemeni malajskému. Sami nazývají se Olo-Ngandžu a dělí se hlavně v Biadžu, t. j. obyvatele jižního pobřeží mezi ústím Barita a pobřežím Kotaringinským, v Ot-Danom ve vnitru '''B'''-ea, při řekách a Dajak-Pare na vých. straně ostrova. Mluví množstvím jazyků (Keane udává tyto: Kajan, Mandang, Petak, Balow, Katingar, Meri, Kiaio, Bisaya, Kohom a j.). Prosluli jako lidojedi. Malajců jest okolo 350.000 duší. Přišli koncem XIII. století ze Singapore, později ye XIV. a XV. stol. přišlo něco Hindo-Javanů na východní pobřeží. Číňané stěhovali se pravidelně od XVI. stol. na sev.-východ a východ ostrova, v XVIII. stol. i na západ; cení se nejméně na 50.000. Míšenci jejich s Dajaky a Malajci nazývají se Duzuni. Arabové přišli na počátku XVI. stol. a s nimi islám. Pomísili se však s Malajci tak, že nyní sotva lze je rozeznati; všech jest asi 3000. Evropanů žije na '''B'''-eu celkem na 1000 duší. Missie křesťanské nedodělaly se zde žádného výsledku.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Až do r. 609 po Kr. lze sledovati styky '''B'''-ea s Čínou, na níž ostrov tehdáž závisel. Čínské stěhování do Bruneï počíná ku konci XIII. stol., a když Portugalci na počátku XVI. stol. přistali, byl počet Číňanů veliký a ostrov v rozkvětu. Odtud nastává úpadek. R. 1598 přišli Hollanďané (Olivier van Noort) do Bruneï, r. 1604 i na západní břeh (Wybrand van Warwyk), r. 1606 do Bandjermassinu a r. 1608 zařídili první faktorii v Sukadaně. R. 1778 byly země ty darovány Východoindické společnosti, a r. 1791 zase opuštěny. R. 1787 uznal zdejší domácí panovník i svrchovanost hollandskou, ale r. 1809 i Bandjermassin pro schodky opuštěn. Po krátkém panství anglickém převzali Hollanďané zase r. 1818 osady v záp. a jižním '''B'''-eu. Se státy na vých. břehu uzavírány smlouvy a r. 1844 přišel první úředník do Kutei. Po válce v létech 1859—63 Bandjermassin postaven pod přímou správu vlády, a dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin přímo pod Hollanďany, kdežto na záp. i východě vládnou ještě domácí knížata více méně odvislá. Pro angl. východoindickou společnost získal již roku 1763 Dalrymple větší část sev. '''B'''-ea, avšak společnost věnovala tomu malou pozornost a zakladatelem anglického vlivu na '''B'''-eu jest teprve Sir James Brooke, jenž r. 1841 obdržel od domácího knížete darem Seravak, kteréž území pak v l. 1861, 1862, 1882 a 1883 valně rozšířil. R. 1868 zemřel a následoval Charles J. Brooke. Roku 1846 musil sultán bruneïský postoupiti Angličanům ostrov Labuan. Pokusu získati osadu na '''B'''-eu pro Američany r. 1865 zanecháno, a všecka práva přešla na gener. konsula rakouského v Honkongu, bar. Overbecka, jenž v l. 1873—76 marně snažil se Rakousko pohnouti k osazení, načež postoupil svá práva Angličanu A. Dentovi, jenž roku 1881 založil »British North Bornes Company«, kterouž t. r. Britsko uznalo. Tak scvrkl se mohutný kdysi stát Bruneï na nepatrné území, jež konečně postaveno pod brit. protektorát, jejž r. 1888 i »B. N. B. Comp.« a Seravak přijaly. Brooke a »N. B. Comp.« zůstali pány území, avšak zahraniční záležitosti, změny území a rozhodčí slovo vyhrazeno Anglii. Tak dnes celý ostrov rozdělen v {{Prostrkaně|britský}} a {{Prostrkaně|hollandský}}. '''B.''' {{Prostrkaně|britské}} skládá se z politických útvarů v: území British North Bornes Company, Bruneï, Seravaku a ostrova Labuanu. {{Prostrkaně|Území B. N. В. С}}. ({{Prostrkaně|Sabah}}) zaujímá v nejsevernější části ostrova 80.561 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; se 150.000 (dle jiných 250.000) obyv. Na pobřeží západním hraničí Bruneï, na pobřeží východ. kladou Britové hranici proti državě hollandské na ř. Sibuko, Hollanďané činí si nároky na území severnější až po ř. Tavas (Tawao angl. map) na 4” 20' s š. Politicky dělí se v 9 provincií: Alcock, Cunliffe, Dent, Dewhurst, Elphinstone, Keppel, Martin, Mayne, Myburgh. Osada vzmáhá se rychle, zvláště roste výroba tabáku, což má za následek značné přibývání Číňanů. Roku 1888 příjmy činily 160.000 doll., vydání 190.000 doll., přívoz 1,150.000 doll., vývoz 600.000 doll. Přístavy Kudat a Sandakan. Hlavní město Sandakan (Elopura), založené roku 1879. К provincii Dentu počítá se dnes i ostrov Labuan (78 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) r. 1887 obyv. 5883; přívoz 77.000, vývoz (hl. uhlí a sago) 87.000 £. Připlulo a odplulo 63 lodí. Jižněji na západním břehu jest {{Prostrkaně|Bruneï}}, malý stát malajský (38.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 580 000 obyv.), s hl. m. t. jm., nad krásnou zátokou téhož jména, s 10.000 obyv. Před 370 léty cenil Pigafetta obyv. jeho na 100.000 duší. {{Prostrkaně|Seravak}} ({{Prostrkaně|Sarawak}}), stát Charlesa J. Brooke zaujímá 98.350 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 300.000 ob. Žije v něm pobřežních Dajakú 100.000, Dajaků vnitra 33.000, Číňanů 13.000, Malajců 67.000, Milanos mezi Redjangem a Baramem 32.000, kmen Kajan na Baramu 30.000, Murut na Trusanu 25.000. Hraničí v sev. Bruneï, na ostatních stranách mimo moře s osadou hollandskou, proti níž hranice jde od mysu Datu po sev. rozvodí Kapuase a dále po rozvodí řek západních a východních. Dělí se politicky ve 3 divise, jež spravují residenti: západní (distrikty Lundu, Seravak-proper a Sandong), střední (distrikty Batang-Lupar, Saribas a Kalukah) a největší východní (distr. Mukah a Bintulu). Hlavní město Kušing s 20.000 obyv. (1879). Ve 14 tvrzích posádky, 3 válečné lodice. Daří se mimo cukrovník všecky tropické plodiny. Hlavním předmětem vývozu gutaperča a sago, jehož Seravak dává světovému obchodu polovici. Příjmy r. 1854 6000 £, r. 1877 40.000 £, r. 1883 271.000 £. R. 1880 přívoz 0,84, vývoz 0,82 mill. doll. — '''В.''' {{Prostrkaně|hollandské}} (527.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, 1,021.184 obyv.) dělí se v jihovýchodní a západní. {{Prostrkaně|Jihovýchodní}} '''B.''' (''Zuider-en-Oosteraf-delling van'' '''B.''') r. 1880 měl na 372.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 645.772 obyv., a sice 636.737 domorodých, 2670 Číňanů, 331 Arabů, 35 jiných Asiatův a 422 Evropanů. Dělí se v pět okresů, spravovaných kontrolory, a sice v jižním '''B'''-eu Martapura, Amuntaï, Marabahan, Sampit; ve vých. '''B'''-eu Kutei. Resident sídlí v Bandjermassinu. Prapor vojska rozdělen posádkami po jižním '''B'''-eu. — Západní '''B.''' (''Westerafdeeling van'' '''B.''') roku 1880 měl na 154.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 375.412 obyv., a to 342.665 domorodých, 26.891 Číňanů, 1573 Arabů, 356 jiných Asiatův a 190 Evropanů. Dělí se v okresy (''afdeeling''): Mampava, Landak (Ngabang), Montrado, Sambas, Sungeï Kakap, Tajan-Meliouv, Sintang a Sukadana. V čele jest resident, sídlem v Pontianaku na rovníku, s 15.000 obyv. Posádkou leží v záp. '''B'''-eu prapor vojska. Dnes jest celé jižní '''B.''' až na Kotaringin pod přímou vládou hollandskou, na západě a východě pouze odvislá domácí knížata. 

{{Prostrkaně|Výzkum}}. Za evropského objevitele '''В'''-ea pokládán někde Portugalec Lorenzo de Gomez (1518), jinde druhové Magelhãesovi (8. čce 1521) nebo Portugalec Don Jorge de Menezes na plavbě k Molukkům r. 1526. Diego Ribeiro na své mapě r. 1529 první '''B.''' zaznamenal. Mocná východoindická společnost hollandská, jež téměř po celé XVII. а XVIII. století zde vládla, činila prozkoumání ostrova téměř nemožným. Pod přísným trestem zapovídala cestování do vnitra, a hotovení map trestáno jako loupež. První větší cestovatel F. J. Hartmann cestoval v l. 1790—92 na ř. Barito, r. 1821 Tobias jako první Evropan plavil se po řece Kapuas až k Sintungu, G. Müller tehdáž prošel skoro celé jižní '''B.'''; roku 1827 Angličan J. Dalton cestoval na Mahakkamu, A. H. Henrici v l. 1830—34 v záp. '''B'''-eu, S. Müller, Horner a Korthals a hlavně největší cestovatel po '''B'''-eu, C. Schwaner (1844—47), jenž ostrov prošel od jihu k západu ('''B.''' 1853—54), rovněž jako Gaffron po dlouhá léta (1843—58) na '''B'''-eu činný. B. v. Dewall cestoval ve vých. '''B'''-eu v l. 1846—52, Weddik ve vých. '''B'''-eu a na ř. Baritu (1844—48), na jihovýchodě Groot a Rant (1852—59), v záp. van Schelle (1880), na řece Mahakkamu a Baritu roku 1880 Dán C. Bock (Unter d. Kannibalen auf '''В.''', Jena, 1882; angl. 1881) a později F. Grabowski; v sev. '''B'''-eu Hugh r. 1845, Burns 1848, Low s Motleyem vystoupili na Kinibalu, Ida Pfeifferová r. 1852 prošla sev. '''B.''' (Meine zweite Weltreise, 1853), Spenser St. John v l. 1850 až 1860 (Life in the forest of the far east, 1862), O. Beccari v l. 1865—68 v Seravaku, Crotter tamtéž, v l. 70. Xanthus a Crespigny, Everett, Cotteau (Quelques notes sur Sarawak, Pařiž, 1886). Území Sabah prošel r. 1878 Dobrée, r. 1879 Peltzner, r. 1880 Witti (Diary of F. Witti, Singapore, 1883), r. 1881 Pryer, v l. 1881—83 F. Hatton (The New Ceylon, 1881; North '''B.''', 1886), r. 1882 v. Donop, v létech 1883—87 Daly. V posledních létech rozptýleno po '''B'''-eu mnoho horních inženýrův anglických a hollandských.

{{Prostrkaně|Literatura}} mimo spisy právě jmenované: Keppel, The exp. to '''B.''' (1846); Mundy, '''B.''' and Celebes (1848); Veth, Westeraldeeling van '''B.''' (1854); Boyle, Adventures among the Dayaks (1865); Wallace, Malayscher Archipel (1869); Wallace, Australasia (1880); Rutherford Alcock, Handbook of Br. N. '''B.''' (1886); Regeerings Almanah voor Ned. Indië (1888); Bastian, Indonesien (IV., 1889); Posewitz, В. (1889) a Reclus, Nouv. géogr. univ. (XIV., 1889). Množství článků v časopisech »Tydschrift v. Nederl. Indië«; »Natuurkundig tydschrift v. Ned. Indië«; »Verhandelingen van het Bataviaasch genootschap v. Kunst en wettenschappen« ; »Bydragen tot de Saal-, land- en volkenkunde«; »British North '''B.'''-Herald«. Mapy: Atlas der Nederlandsche Bezittingen in Ost Indië, v. J. W. Stemfoort en J. ten Siethoff (Haag, 1886). Map of Brit. '''В.''' (1:640.000. Lond., 1888) a mapy hydrografických ústavův anglických, francouzských a hollandských. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4sxyf5kmooad1clv5w8bgk3lxuw3hmz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gibraltar</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98182</id>
    <revision>
      <id>334595</id>
      <timestamp>2026-07-18T17:33:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>334595</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8900" sha1="fyk05lgz0ool0symfnr7lolnr2lvxbq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gibraltar
  | PŘEDCHOZÍ = Gibian
  | DALŠÍ = Gibraltarská úžina
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gilead
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;112.{{Kramerius|ndk|9fcc97c0-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Gibraltar
}}

{{Forma|proza}}
'''Gibraltar''' [džibraltár], předhoří na nejjižnějším konci Španělska (Andalusie), na úžině dle něho zvané a na zátoce Algeciraské, kterou na východě uzavírá. Byl to původně skalistý ostrůvek, mezi nímž a poloostrovem Pyrenejským nalézal se úzký průliv, jenž časem byl alluviálním pískem vyplněn v místech nynějšího neutrálního území, čímž povstala šíje 1800&amp;nbsp;''m'' široká a 2800&amp;nbsp;''m'' dlouhá. Předhoří tvoří vlastně jediná skála ({{cj|en|''Rock''}} zdejších Angličanů) z jurského vápence, jež spočívá na silurských břidlách. Směr její jest čistě meridionální, délka 4620&amp;nbsp;''m'', šířka až 1245&amp;nbsp;''m''. Celá plocha obnáší 4&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;9&amp;nbsp;km². Z hřebene vynikají 3 kupy, z nichž severní Rockgun má 410&amp;nbsp;''m'', jižní Breack&lt;!-- TODO FIXME ? --&gt; Stairs 425&amp;nbsp;''m'', prostřední se signálem ({{cj|en|''Signalhouse''}}) 395&amp;nbsp;''m''. S této jest nejkrásnější rozhled po celém okolí. Skála svažuje se stupňovitě k jihu a končí se příkrou skalou Punta de Europa (''Europa point''), 36°&amp;nbsp;6′&amp;nbsp;23″&amp;nbsp;s.&amp;nbsp;š., 5°&amp;nbsp;21′&amp;nbsp;z.&amp;nbsp;d., na níž nalézá se světlárna. Severní a východní spád skály gibraltarské jest velmi příkrý, méně západní, na několika místech přístupný. Vých. spád skály jest pamětihodný jako jediný útulek opic (magot, ''Inuus ecaudatus'') v Evropě, jež se ovšem těší vládní ochraně.

Na záp. svahu prostírá se podél celého pobřeží {{Prostrkaně|město a pevnost}}&amp;nbsp;'''G.''', skýtající dobrý přístav lodím. Město bylo po obležení r.&amp;nbsp;1782 úplně znovu vystavěno, přece však nepravidelně, má úzké ulice v terrassách nad sebou, domy nízké, většinou ve špan. slohu a černě natřené, tak že mizejí v šedé barvě skály. Veliká promenáda (Alameda), vroubená tropickou vegetací, dělí celé město ve dvě části. Široká silnice vede podél pobřeží mezi opevněními, vojenskými budovami a villami až na Punta de Europa. V sev. části nalézají se dělostřelecké kasárny a vojenské vězení v tak&amp;nbsp;zv. maurském kastellu z VIII.&amp;nbsp;stol. '''G.''' jest sídlem anglik. biskupa a 2 soudních dvorů, má protest. kathedrálu, 3 katol. kostely, synagogu, 14 národních škol, soukromé školy anglické, knihovnu, krásnou občanskou nemocnici a divadlo. Angličané proměnili skálu tuto během dvou století v nedobytnou pevnost, z níž na sever, východ a jih trčí 800 obrovských děl, jež ovšem ve spojení se silným loďstvem angl. mohou učiniti každému nepříteli proplutí velice nesnadným, snad nemožným. Opevnění jsou z největší části vtesána do skal. Zvláště pamětihodny jsou kryté chodby (galerie), vytesané za španělského obležení v l.&amp;nbsp;1779–81 na severním svahu u výši 180 až 244&amp;nbsp;''m''. Jsou vyzbrojeny 100 těžkými děly. Skalní sklepení skýtají bezpečný útulek posádce. Vodu dodává 8 velkolepých cisteren, dobře chráněných před nepřátelskými střelami jakož i vydatný pramen, jenž byl v novější době objeven těsně u moře v sev. části, z něhož se voda pumpou čerpá. Podnebí zdejší jest nejteplejší celé Evropy (leden 16&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4, červenec 22&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4°&amp;nbsp;C stř. tepl.), avšak zdravé a dobře snesitelné účinkem okolního moře. Škodlivý jest jen ostrý vítr východní (''Levanter''). Angličané pečovali usilovně o to, aby oděli holé skály vegetací; jsou tu dnes pěkné, po celý rok zelené parky a zahrady, v nichž se daří všecky jihoevropské rostliny. '''G.''' má ohromný význam strategický a i dosti značný hospodářský jako přístav transitní a stanice uhelná. Mnoho starších lodí slouží tu za skladiště uhlí. Paroplavební spojení na vše strany. Lodní ruch 8,753.000 tun (1892). Nejbližší železniční stanicí jest protilehlý španělský Algeciras. '''G.''' jest sídlem konsulů všech států, také rak.-uherského. Občanské obyv. r.&amp;nbsp;1892 čítalo 20.038 hlav, k čemuž přistupuje posádka 4961 mužů (1894). V obč. obyv. jest silně zastoupen živel španělský a zvláště mnoho židů. Zásobování města děje se hl. z Tangeru, Ceuty a území španělského. Anglická tato korunní osada, v jejíž čele stojí vojenský guvernér, vykazovala r.&amp;nbsp;1892&lt;!-- doplněna tečka --&gt; příjmů 57.000, vydání 72.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; št. Mezi '''G'''-em a špan. prov. cádizskou nalézá se zmíněné již neutrální území. Úzká šíje jest tu přepažena nevysokým válem (''La Linea''), jenž však přece málo brání neobyčejně silnému podloudnictví, jež dopravuje angl.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; tovary na španělskou půdu.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Ve starověku slula gibraltarská skála {{Prostrkaně|Kalpé}} a s protější Avilou u Ceuty na africkém pobřeží tvořila t.&amp;nbsp;zv. {{Prostrkaně|Sloupy Herkulovy}}. Připomíná se tu i římská osada {{Prostrkaně|Colonia Julia Calpe}}. Nynější jméno '''G.''' povstalo z arabského {{Prostrkaně|Džebel al Tárik}} (Tárikova hora), jak zvána i tvrz, kterou tu založili v l.&amp;nbsp;710–711 Maurové, když vpadli do Španělska. V moci Maurů zůstal pak '''G.''' mimo l.&amp;nbsp;1302–1333 až do r.&amp;nbsp;1462, kdy byl dobyt Guzmanem vévodou z Mediny Sidonie a připojen ke Kastilii a Leonu. Za Karla&amp;nbsp;V. byla stará maurská opevnění štrasburským inženýrem Specklem přestavěna. V dubnu 1607 pokusil se o '''G.''' hollandský admirál Jakob Heemskerk a zmocniv se přístavu, zničil špan. lodi tam kotvící. V červenci 1704, ve válce o španělské dědictví, přistalo u '''G'''-u angl. loďstvo, vedené admirálem Rookem, a vysadilo na pevninu 1800 vojáků, jimž se 3.&amp;nbsp;srp. pod vedením cís. maršálka, prince Jiřího Hessen- Darmstadtského, podařilo pevnost přepadnouti a jí dobyti. Odtud byl '''G.''' majetkem Anglie a její nejdůležitější pevností námořskou, na jejíž vyzbrojení obětovala říše ročně přes 30.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib. št. Marné byly pokusy Španělska '''G'''-u znovu dobyti. V říjnu 1704 uzavřeli Španělové '''G.''' z mořské strany 24 loďmi a na pevnině podniklo současně útok 10.000 mužů, ale bez výsledku. Opětování útoku r.&amp;nbsp;1705 skončilo se porážkou špan. loďstva. V míru utrechtském (1714) bylo pak panství Anglie v '''G'''-u jako ve svobodném přístavě uznáno a Španělsko se konečně po novém nešťastném pokusu o dobytí pevnosti (1727) všech nároků na ni vzdalo (1729). Poslední, nejusilovnější pokus o dobytí '''G'''-u učinilo Španělsko v l.&amp;nbsp;1779 až 1782. Posádce asi 5000 mužů velel generál Elliot, jenž přes hroznou kanonádu nepřítele, jež změnila město v rumoviště, odolával po měsíce přesile, až angl. admirál Rodney přivezl posilu a střelivo. Výpadem dne 27.&amp;nbsp;list. 1781 zničeny byly špan. batterie na pevnině, ale v létě r.&amp;nbsp;1782 napjali Španělové s pomocí Francouzů všechny síly, aby konečně cíle dosáhli. V Algeciras zřízeny byly po návrhu franc. inženýra d’Arçona plovoucí bezpečné batterie s několika sty děl, '''G.''' uzavřen pak z moře 47 loďmi, z pevniny vojskem 40.000 mužů s 200 obléhacími děly a 13.&amp;nbsp;září&lt;!-- doplněna tečka --&gt; zahájen pod velením vévody Crillona obecný útok. Ale nedostatek srozumění mezi španělskými a franc. veliteli a nedbání rozkazů d’Arçonových způsobily nezdar tohoto hrozného útoku. Plovoucí batterie byly spáleny, admirál Howe přispěl pevnosti posilami a konečně ku konci října musil nepřítel po ohromných ztrátách finančních od obléhání upustiti.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; Mír versaillský z r.&amp;nbsp;1783 zajistil '''G.''' Anglii znovu, a od té doby Španělsko se oň nepokusilo. V '''G'''-u bývalo druhdy útočiště španělských nespokojenců a východiště jejich převratných podniků. Srv. Gilbard, '''G.''' (Gibr., 1882); '''G.''' and its sieges, with a description of his natural features (posl. vyd. Lond., 1892); Lietzow, Tanger in Marokko u. '''G.''' (Berlín, 1892); o dějinách Montero, '''G.''' (Cadiz, 1860) a Tubino, '''G.''' (Sevilla, 1863).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Španělska v Ottově slovníku naučném|Gibraltar]]</text>
      <sha1>fyk05lgz0ool0symfnr7lolnr2lvxbq</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334596</id>
      <parentid>334595</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T17:38:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>fix biblio. data</comment>
      <origin>334596</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8909" sha1="3apjesccw3hoxwdmfa9duzh5tqbl1wq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gibraltar
  | PŘEDCHOZÍ = Gibian
  | DALŠÍ = Gibraltarská úžina
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gibraltar
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;112–113.{{Kramerius|ndk|9fcc97c0-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Gibraltar
}}

{{Forma|proza}}
'''Gibraltar''' [džibraltár], předhoří na nejjižnějším konci Španělska (Andalusie), na úžině dle něho zvané a na zátoce Algeciraské, kterou na východě uzavírá. Byl to původně skalistý ostrůvek, mezi nímž a poloostrovem Pyrenejským nalézal se úzký průliv, jenž časem byl alluviálním pískem vyplněn v místech nynějšího neutrálního území, čímž povstala šíje 1800&amp;nbsp;''m'' široká a 2800&amp;nbsp;''m'' dlouhá. Předhoří tvoří vlastně jediná skála ({{cj|en|''Rock''}} zdejších Angličanů) z jurského vápence, jež spočívá na silurských břidlách. Směr její jest čistě meridionální, délka 4620&amp;nbsp;''m'', šířka až 1245&amp;nbsp;''m''. Celá plocha obnáší 4&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;9&amp;nbsp;km². Z hřebene vynikají 3 kupy, z nichž severní Rockgun má 410&amp;nbsp;''m'', jižní Breack&lt;!-- TODO FIXME ? --&gt; Stairs 425&amp;nbsp;''m'', prostřední se signálem ({{cj|en|''Signalhouse''}}) 395&amp;nbsp;''m''. S této jest nejkrásnější rozhled po celém okolí. Skála svažuje se stupňovitě k jihu a končí se příkrou skalou Punta de Europa (''Europa point''), 36°&amp;nbsp;6′&amp;nbsp;23″&amp;nbsp;s.&amp;nbsp;š., 5°&amp;nbsp;21′&amp;nbsp;z.&amp;nbsp;d., na níž nalézá se světlárna. Severní a východní spád skály gibraltarské jest velmi příkrý, méně západní, na několika místech přístupný. Vých. spád skály jest pamětihodný jako jediný útulek opic (magot, ''Inuus ecaudatus'') v Evropě, jež se ovšem těší vládní ochraně.

Na záp. svahu prostírá se podél celého pobřeží {{Prostrkaně|město a pevnost}}&amp;nbsp;'''G.''', skýtající dobrý přístav lodím. Město bylo po obležení r.&amp;nbsp;1782 úplně znovu vystavěno, přece však nepravidelně, má úzké ulice v terrassách nad sebou, domy nízké, většinou ve špan. slohu a černě natřené, tak že mizejí v šedé barvě skály. Veliká promenáda (Alameda), vroubená tropickou vegetací, dělí celé město ve dvě části. Široká silnice vede podél pobřeží mezi opevněními, vojenskými budovami a villami až na Punta de Europa. V sev. části nalézají se dělostřelecké kasárny a vojenské vězení v tak&amp;nbsp;zv. maurském kastellu z VIII.&amp;nbsp;stol. '''G.''' jest sídlem anglik. biskupa a 2 soudních dvorů, má protest. kathedrálu, 3 katol. kostely, synagogu, 14 národních škol, soukromé školy anglické, knihovnu, krásnou občanskou nemocnici a divadlo. Angličané proměnili skálu tuto během dvou století v nedobytnou pevnost, z níž na sever, východ a jih trčí 800 obrovských děl, jež ovšem ve spojení se silným loďstvem angl. mohou učiniti každému nepříteli proplutí velice nesnadným, snad nemožným. Opevnění jsou z největší části vtesána do skal. Zvláště pamětihodny jsou kryté chodby (galerie), vytesané za španělského obležení v l.&amp;nbsp;1779–81 na severním svahu u výši 180 až 244&amp;nbsp;''m''. Jsou vyzbrojeny 100 těžkými děly. Skalní sklepení skýtají bezpečný útulek posádce. Vodu dodává 8 velkolepých cisteren, dobře chráněných před nepřátelskými střelami jakož i vydatný pramen, jenž byl v novější době objeven těsně u moře v sev. části, z něhož se voda pumpou čerpá. Podnebí zdejší jest nejteplejší celé Evropy (leden 16&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4, červenec 22&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4°&amp;nbsp;C stř. tepl.), avšak zdravé a dobře snesitelné účinkem okolního moře. Škodlivý jest jen ostrý vítr východní (''Levanter''). Angličané pečovali usilovně o to, aby oděli holé skály vegetací; jsou tu dnes pěkné, po celý rok zelené parky a zahrady, v nichž se daří všecky jihoevropské rostliny. '''G.''' má ohromný význam strategický a i dosti značný hospodářský jako přístav transitní a stanice uhelná. Mnoho starších lodí slouží tu za skladiště uhlí. Paroplavební spojení na vše strany. Lodní ruch 8,753.000 tun (1892). Nejbližší železniční stanicí jest protilehlý španělský Algeciras. '''G.''' jest sídlem konsulů všech států, také rak.-uherského. Občanské obyv. r.&amp;nbsp;1892 čítalo 20.038 hlav, k čemuž přistupuje posádka 4961 mužů (1894). V obč. obyv. jest silně zastoupen živel španělský a zvláště mnoho židů. Zásobování města děje se hl. z Tangeru, Ceuty a území španělského. Anglická tato korunní osada, v jejíž čele stojí vojenský guvernér, vykazovala r.&amp;nbsp;1892&lt;!-- doplněna tečka --&gt; příjmů 57.000, vydání 72.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; št. Mezi '''G'''-em a špan. prov. cádizskou nalézá se zmíněné již neutrální území. Úzká šíje jest tu přepažena nevysokým válem (''La Linea''), jenž však přece málo brání neobyčejně silnému podloudnictví, jež dopravuje angl.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; tovary na španělskou půdu.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Ve starověku slula gibraltarská skála {{Prostrkaně|Kalpé}} a s protější Avilou u Ceuty na africkém pobřeží tvořila t.&amp;nbsp;zv. {{Prostrkaně|Sloupy Herkulovy}}. Připomíná se tu i římská osada {{Prostrkaně|Colonia Julia Calpe}}. Nynější jméno '''G.''' povstalo z arabského {{Prostrkaně|Džebel al Tárik}} (Tárikova hora), jak zvána i tvrz, kterou tu založili v l.&amp;nbsp;710–711 Maurové, když vpadli do Španělska. V moci Maurů zůstal pak '''G.''' mimo l.&amp;nbsp;1302–1333 až do r.&amp;nbsp;1462, kdy byl dobyt Guzmanem vévodou z Mediny Sidonie a připojen ke Kastilii a Leonu. Za Karla&amp;nbsp;V. byla stará maurská opevnění štrasburským inženýrem Specklem přestavěna. V dubnu 1607 pokusil se o '''G.''' hollandský admirál Jakob Heemskerk a zmocniv se přístavu, zničil špan. lodi tam kotvící. V červenci 1704, ve válce o španělské dědictví, přistalo u '''G'''-u angl. loďstvo, vedené admirálem Rookem, a vysadilo na pevninu 1800 vojáků, jimž se 3.&amp;nbsp;srp. pod vedením cís. maršálka, prince Jiřího Hessen- Darmstadtského, podařilo pevnost přepadnouti a jí dobyti. Odtud byl '''G.''' majetkem Anglie a její nejdůležitější pevností námořskou, na jejíž vyzbrojení obětovala říše ročně přes 30.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib. št. Marné byly pokusy Španělska '''G'''-u znovu dobyti. V říjnu 1704 uzavřeli Španělové '''G.''' z mořské strany 24 loďmi a na pevnině podniklo současně útok 10.000 mužů, ale bez výsledku. Opětování útoku r.&amp;nbsp;1705 skončilo se porážkou špan. loďstva. V míru utrechtském (1714) bylo pak panství Anglie v '''G'''-u jako ve svobodném přístavě uznáno a Španělsko se konečně po novém nešťastném pokusu o dobytí pevnosti (1727) všech nároků na ni vzdalo (1729). Poslední, nejusilovnější pokus o dobytí '''G'''-u učinilo Španělsko v l.&amp;nbsp;1779 až 1782. Posádce asi 5000 mužů velel generál Elliot, jenž přes hroznou kanonádu nepřítele, jež změnila město v rumoviště, odolával po měsíce přesile, až angl. admirál Rodney přivezl posilu a střelivo. Výpadem dne 27.&amp;nbsp;list. 1781 zničeny byly špan. batterie na pevnině, ale v létě r.&amp;nbsp;1782 napjali Španělové s pomocí Francouzů všechny síly, aby konečně cíle dosáhli. V Algeciras zřízeny byly po návrhu franc. inženýra d’Arçona plovoucí bezpečné batterie s několika sty děl, '''G.''' uzavřen pak z moře 47 loďmi, z pevniny vojskem 40.000 mužů s 200 obléhacími děly a 13.&amp;nbsp;září&lt;!-- doplněna tečka --&gt; zahájen pod velením vévody Crillona obecný útok. Ale nedostatek srozumění mezi španělskými a franc. veliteli a nedbání rozkazů d’Arçonových způsobily nezdar tohoto hrozného útoku. Plovoucí batterie byly spáleny, admirál Howe přispěl pevnosti posilami a konečně ku konci října musil nepřítel po ohromných ztrátách finančních od obléhání upustiti.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; Mír versaillský z r.&amp;nbsp;1783 zajistil '''G.''' Anglii znovu, a od té doby Španělsko se oň nepokusilo. V '''G'''-u bývalo druhdy útočiště španělských nespokojenců a východiště jejich převratných podniků. Srv. Gilbard, '''G.''' (Gibr., 1882); '''G.''' and its sieges, with a description of his natural features (posl. vyd. Lond., 1892); Lietzow, Tanger in Marokko u. '''G.''' (Berlín, 1892); o dějinách Montero, '''G.''' (Cadiz, 1860) a Tubino, '''G.''' (Sevilla, 1863).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Španělska v Ottově slovníku naučném|Gibraltar]]</text>
      <sha1>3apjesccw3hoxwdmfa9duzh5tqbl1wq</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334603</id>
      <parentid>334596</parentid>
      <timestamp>2026-07-18T20:41:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typogr. (mez.)</comment>
      <origin>334603</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8909" sha1="barmujgz8rk7bde7mvmul9rwno2r5vp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gibraltar
  | PŘEDCHOZÍ = Gibian
  | DALŠÍ = Gibraltarská úžina
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gibraltar
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Desátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1896. S.&amp;nbsp;112–113. {{Kramerius|ndk|9fcc97c0-0b21-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Gibraltar
}}

{{Forma|proza}}
'''Gibraltar''' [džibraltár], předhoří na nejjižnějším konci Španělska (Andalusie), na úžině dle něho zvané a na zátoce Algeciraské, kterou na východě uzavírá. Byl to původně skalistý ostrůvek, mezi nímž a poloostrovem Pyrenejským nalézal se úzký průliv, jenž časem byl alluviálním pískem vyplněn v místech nynějšího neutrálního území, čímž povstala šíje 1800&amp;nbsp;''m'' široká a 2800&amp;nbsp;''m'' dlouhá. Předhoří tvoří vlastně jediná skála ({{cj|en|''Rock''}} zdejších Angličanů) z jurského vápence, jež spočívá na silurských břidlách. Směr její jest čistě meridionální, délka 4620&amp;nbsp;''m'', šířka až 1245&amp;nbsp;''m''. Celá plocha obnáší 4&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;9&amp;nbsp;km². Z hřebene vynikají 3 kupy, z nichž severní Rockgun má 410&amp;nbsp;''m'', jižní Breack&lt;!-- TODO FIXME ? --&gt; Stairs 425&amp;nbsp;''m'', prostřední se signálem ({{cj|en|''Signalhouse''}}) 395&amp;nbsp;''m''. S této jest nejkrásnější rozhled po celém okolí. Skála svažuje se stupňovitě k jihu a končí se příkrou skalou Punta de Europa (''Europa point''), 36°&amp;nbsp;6′&amp;nbsp;23″&amp;nbsp;s.&amp;nbsp;š., 5°&amp;nbsp;21′&amp;nbsp;z.&amp;nbsp;d., na níž nalézá se světlárna. Severní a východní spád skály gibraltarské jest velmi příkrý, méně západní, na několika místech přístupný. Vých. spád skály jest pamětihodný jako jediný útulek opic (magot, ''Inuus ecaudatus'') v Evropě, jež se ovšem těší vládní ochraně.

Na záp. svahu prostírá se podél celého pobřeží {{Prostrkaně|město a pevnost}}&amp;nbsp;'''G.''', skýtající dobrý přístav lodím. Město bylo po obležení r.&amp;nbsp;1782 úplně znovu vystavěno, přece však nepravidelně, má úzké ulice v terrassách nad sebou, domy nízké, většinou ve špan. slohu a černě natřené, tak že mizejí v šedé barvě skály. Veliká promenáda (Alameda), vroubená tropickou vegetací, dělí celé město ve dvě části. Široká silnice vede podél pobřeží mezi opevněními, vojenskými budovami a villami až na Punta de Europa. V sev. části nalézají se dělostřelecké kasárny a vojenské vězení v tak&amp;nbsp;zv. maurském kastellu z VIII.&amp;nbsp;stol. '''G.''' jest sídlem anglik. biskupa a 2 soudních dvorů, má protest. kathedrálu, 3 katol. kostely, synagogu, 14 národních škol, soukromé školy anglické, knihovnu, krásnou občanskou nemocnici a divadlo. Angličané proměnili skálu tuto během dvou století v nedobytnou pevnost, z níž na sever, východ a jih trčí 800 obrovských děl, jež ovšem ve spojení se silným loďstvem angl. mohou učiniti každému nepříteli proplutí velice nesnadným, snad nemožným. Opevnění jsou z největší části vtesána do skal. Zvláště pamětihodny jsou kryté chodby (galerie), vytesané za španělského obležení v l.&amp;nbsp;1779–81 na severním svahu u výši 180 až 244&amp;nbsp;''m''. Jsou vyzbrojeny 100 těžkými děly. Skalní sklepení skýtají bezpečný útulek posádce. Vodu dodává 8 velkolepých cisteren, dobře chráněných před nepřátelskými střelami jakož i vydatný pramen, jenž byl v novější době objeven těsně u moře v sev. části, z něhož se voda pumpou čerpá. Podnebí zdejší jest nejteplejší celé Evropy (leden 16&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4, červenec 22&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;4°&amp;nbsp;C stř. tepl.), avšak zdravé a dobře snesitelné účinkem okolního moře. Škodlivý jest jen ostrý vítr východní (''Levanter''). Angličané pečovali usilovně o to, aby oděli holé skály vegetací; jsou tu dnes pěkné, po celý rok zelené parky a zahrady, v nichž se daří všecky jihoevropské rostliny. '''G.''' má ohromný význam strategický a i dosti značný hospodářský jako přístav transitní a stanice uhelná. Mnoho starších lodí slouží tu za skladiště uhlí. Paroplavební spojení na vše strany. Lodní ruch 8,753.000 tun (1892). Nejbližší železniční stanicí jest protilehlý španělský Algeciras. '''G.''' jest sídlem konsulů všech států, také rak.-uherského. Občanské obyv. r.&amp;nbsp;1892 čítalo 20.038 hlav, k čemuž přistupuje posádka 4961 mužů (1894). V obč. obyv. jest silně zastoupen živel španělský a zvláště mnoho židů. Zásobování města děje se hl. z Tangeru, Ceuty a území španělského. Anglická tato korunní osada, v jejíž čele stojí vojenský guvernér, vykazovala r.&amp;nbsp;1892&lt;!-- doplněna tečka --&gt; příjmů 57.000, vydání 72.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; št. Mezi '''G'''-em a špan. prov. cádizskou nalézá se zmíněné již neutrální území. Úzká šíje jest tu přepažena nevysokým válem (''La Linea''), jenž však přece málo brání neobyčejně silnému podloudnictví, jež dopravuje angl.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; tovary na španělskou půdu.

{{Prostrkaně|Dějiny}}. Ve starověku slula gibraltarská skála {{Prostrkaně|Kalpé}} a s protější Avilou u Ceuty na africkém pobřeží tvořila t.&amp;nbsp;zv. {{Prostrkaně|Sloupy Herkulovy}}. Připomíná se tu i římská osada {{Prostrkaně|Colonia Julia Calpe}}. Nynější jméno '''G.''' povstalo z arabského {{Prostrkaně|Džebel al Tárik}} (Tárikova hora), jak zvána i tvrz, kterou tu založili v l.&amp;nbsp;710–711 Maurové, když vpadli do Španělska. V moci Maurů zůstal pak '''G.''' mimo l.&amp;nbsp;1302–1333 až do r.&amp;nbsp;1462, kdy byl dobyt Guzmanem vévodou z Mediny Sidonie a připojen ke Kastilii a Leonu. Za Karla&amp;nbsp;V. byla stará maurská opevnění štrasburským inženýrem Specklem přestavěna. V dubnu 1607 pokusil se o '''G.''' hollandský admirál Jakob Heemskerk a zmocniv se přístavu, zničil špan. lodi tam kotvící. V červenci 1704, ve válce o španělské dědictví, přistalo u '''G'''-u angl. loďstvo, vedené admirálem Rookem, a vysadilo na pevninu 1800 vojáků, jimž se 3.&amp;nbsp;srp. pod vedením cís. maršálka, prince Jiřího Hessen-Darmstadtského, podařilo pevnost přepadnouti a jí dobyti. Odtud byl '''G.''' majetkem Anglie a její nejdůležitější pevností námořskou, na jejíž vyzbrojení obětovala říše ročně přes 30.000&lt;!-- doplněna tečka --&gt; lib. št. Marné byly pokusy Španělska '''G'''-u znovu dobyti. V říjnu 1704 uzavřeli Španělové '''G.''' z mořské strany 24 loďmi a na pevnině podniklo současně útok 10.000 mužů, ale bez výsledku. Opětování útoku r.&amp;nbsp;1705 skončilo se porážkou špan. loďstva. V míru utrechtském (1714) bylo pak panství Anglie v '''G'''-u jako ve svobodném přístavě uznáno a Španělsko se konečně po novém nešťastném pokusu o dobytí pevnosti (1727) všech nároků na ni vzdalo (1729). Poslední, nejusilovnější pokus o dobytí '''G'''-u učinilo Španělsko v l.&amp;nbsp;1779 až 1782. Posádce asi 5000 mužů velel generál Elliot, jenž přes hroznou kanonádu nepřítele, jež změnila město v rumoviště, odolával po měsíce přesile, až angl. admirál Rodney přivezl posilu a střelivo. Výpadem dne 27.&amp;nbsp;list. 1781 zničeny byly špan. batterie na pevnině, ale v létě r.&amp;nbsp;1782 napjali Španělové s pomocí Francouzů všechny síly, aby konečně cíle dosáhli. V Algeciras zřízeny byly po návrhu franc. inženýra d’Arçona plovoucí bezpečné batterie s několika sty děl, '''G.''' uzavřen pak z moře 47 loďmi, z pevniny vojskem 40.000 mužů s 200 obléhacími děly a 13.&amp;nbsp;září&lt;!-- doplněna tečka --&gt; zahájen pod velením vévody Crillona obecný útok. Ale nedostatek srozumění mezi španělskými a franc. veliteli a nedbání rozkazů d’Arçonových způsobily nezdar tohoto hrozného útoku. Plovoucí batterie byly spáleny, admirál Howe přispěl pevnosti posilami a konečně ku konci října musil nepřítel po ohromných ztrátách finančních od obléhání upustiti.&lt;!-- doplněna tečka --&gt; Mír versaillský z r.&amp;nbsp;1783 zajistil '''G.''' Anglii znovu, a od té doby Španělsko se oň nepokusilo. V '''G'''-u bývalo druhdy útočiště španělských nespokojenců a východiště jejich převratných podniků. Srv. Gilbard, '''G.''' (Gibr., 1882); '''G.''' and its sieges, with a description of his natural features (posl. vyd. Lond., 1892); Lietzow, Tanger in Marokko u. '''G.''' (Berlín, 1892); o dějinách Montero, '''G.''' (Cadiz, 1860) a Tubino, '''G.''' (Sevilla, 1863).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Geografie Španělska v Ottově slovníku naučném|Gibraltar]]</text>
      <sha1>barmujgz8rk7bde7mvmul9rwno2r5vp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Boršice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98183</id>
    <revision>
      <id>334600</id>
      <timestamp>2026-07-18T19:18:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Boršice   | PŘEDCHOZÍ = Boršengrýn   | DALŠÍ = Boršikov }}  {{Textinfo   | TITULEK = Boršice   | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] (k '''2)'''), neuveden (k '''3)''')   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;417. {{Kramerius|nkp|6613bfc0-0a06-11e5-b562-005056827e51}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza…“</comment>
      <origin>334600</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1533" sha1="ouf8nlc19aqs1dr7k2sjwsg4hs6n7uf" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Boršice
  | PŘEDCHOZÍ = Boršengrýn
  | DALŠÍ = Boršikov
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Boršice
  | AUTOR = [[Autor:Matouš Václavek|Matouš Václavek]] (k '''2)'''), neuveden (k '''3)''')
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1891. S.&amp;nbsp;417. {{Kramerius|nkp|6613bfc0-0a06-11e5-b562-005056827e51}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Boršice: 1) B.''' viz {{Prostrkaně|Boříce}}.

'''2) B.'''{{Redakční poznámka|Boršice (u Buchlovic)}}, farní ves při potoku u Dlouhé Řeky na Moravě, v hejtm. a okrese uherskohradišťském (9 ''km'' záp.), pošta Hluky{{Redakční poznámka|týká se Boršice u Blatnice, možná i poznámka o škole a vinařství}}, 2třídní škola, vinařství, dva mlýny, 313 d., 1386 obyv. čes. (1880). Kostel sv. Václava r. 1791 opravený; fara již před r. 1421. R. 1453 cisterciáci velehradští postavili kostel i faru a dosazovali tam své řeholníky za faráře až do zrušení kláštera velehradského (1784). '''B.''', připomenuté již před r. 1220, dostaly jméno od zakladatele Borše z Rizmburka, kterýž zde Němce osadil. ''[[Autor:Matouš Václavek|Vck.]]'' — '''3) B.'''{{Redakční poznámka|Boršice u Blatnice}}, ves t., hejtm. Uh. Hradiště, okr. Uh. Ostroh (3 hod. jihových.), děkanství uh.-brodské, poš. Hluky; fara, chrám sv. Kateřiny z r. 1788, 2tř. škola, 174 d., 753 ob. (1880).
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}</text>
      <sha1>ouf8nlc19aqs1dr7k2sjwsg4hs6n7uf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Cele</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98184</id>
    <revision>
      <id>334601</id>
      <timestamp>2026-07-18T20:09:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Cele | PŘEDCHOZÍ = Celaya | DALŠÍ = Celebes }}  {{Textinfo | TITULEK = Cele | AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;266—267. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/270/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Cele''' neboli {{Prostrka…“</comment>
      <origin>334601</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2694" sha1="32e0h9kqpmqlx4qak2xwic8f9fu4kwz" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Cele
| PŘEDCHOZÍ = Celaya
| DALŠÍ = Celebes
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Cele
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Pátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1892. S.&amp;nbsp;266—267. [https://archive.org/details/ottvslovnknauni22ottogoog/page/270/mode/1up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Cele''' neboli {{Prostrkaně|Celje}} (něm. ''Cilli''), město ve Štýrsku při řece Savině, stanice jižní dráhy. Tvoříc městský okres, má 309 d. a 6228 obyv. (1890), asi třetinu Slovincův, ostatek Němců. Okolí má 3710 obyv. (1890), z těch tři čtvrtiny jsou Slovinci, druzí Němci. '''C.''' jest sídlem krajského a deleg. soudu (37.110 obyv. r. 1890), okr. hejtmanství (k němuž patří 128.654 duší r. 1890), hlavního berního a horního úřadu, finančního inspektorátu a j., má vyšší gymn., zemskou měšť. školu s nedělní školou obch., školy obecné veřejné i soukromé, vše německé; slovinská je trojtřídní škola pro okolí a trojtřídní dívčí škola klášterní. Kostelů několik: opatský, spolu farní sv. Daniele, »německý«, sv. Maxmiliána, klášterní (lazaristů), protestantský a j.; nemocnice, špitál, dva peněžní ústavy, městské museum s římskými starožitnostmi. Z průmyslových výrobků vyniká zboží kožené, kolářské a zlatnické; od r. 1875 aerární huti zinkové. Z dob římských mnoho starožitností (kameny s vypouklými obrazy, zasazené do zdí městských, r. 1452 vystavěných a dosud velmi zachovalých, stoky a j.). Nad městem zříceniny hradu Horní Celje. V nedalekém okolí několik lázeňských míst; podnebí příjemné. '''C.''' ležíc na silnici z Italie do Pannonie, byla znamenitou kolonií římskou v starém Noriku a sidlem vojenského správce římského, slujíc tehdy ''Celeja Claudia''. Původní obyvatelstvo osady, která ovšem již před příchodem Římanů stála, bylo nejspíše slovanské. Křesťanství dosti záhy sem vniklo; r. 284 umučen prý tu sv. Maxmilián, biskup loršský. V první polovici středověku patřila k marce korutanské. Ve stol. XI. jmenuje se Güther z Hohenwartu marchio de Cilia. Ve XIV. stol. stala se '''C.''' střediskem rozsáhlého panství hrabat podlé ní z Celje nazývaných, kterým patřila až do vymření jejich Oldřichem II. r. 1456, potom spadla na císaře Bedřicha III. habsburského a spojena s vévodstvím Štýrským. — Srov. Thalherr, Fremdenführer von Cilli und Umgebung, 1875; Knittl, Cilli im J. 1890. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>32e0h9kqpmqlx4qak2xwic8f9fu4kwz</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>