Ottův slovník naučný/Abelia

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.12</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Abelia</title>
    <ns>0</ns>
    <id>40086</id>
    <revision>
      <id>334656</id>
      <parentid>314175</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T08:17:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>w:</comment>
      <origin>334656</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1736" sha1="juls6cyhd14c2vuabjczstlh4dhqfx5" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Abelia
  | PŘEDCHOZÍ = Abeli
  | DALŠÍ = Abelin
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Abelia
  | AUTOR = [[Autor:Josef Dědeček|Josef Dědeček]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;51. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n67/mode/1up Dostupné online.]
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Abélie
}}

{{Forma|proza}}
'''Abelia''' R. Brown, rod rostlin z čeledi Caprifoliaceí, podčel. Loniceroideí, ke cti cestovatele Clarkea {{Prostrkaně|Abela}} pojmenovaných. Malé keříky v jihovýchodní Asii a Americe s visutými bělavými nebo růžovými květy, které po celé léto se vyvinují, s pilovitými neb zubatými, většinou vždyzelenými lupeny. Květ má značný kalich, nálevkovitou, u zpodiny často vakovitě rozšířenou korunu, 5&amp;nbsp;tyčinek a 3pouzdrý semenník s jediným plodným pouzdrem a s hlavatou bliznou. Nejkrásnější jest plnokvětá '''A'''. ''floribunda'' Decsn. z Mexika, která někdy i zimu přestojí. '''A'''. ''triflor'' R. Br. z Himálajského pohoří má listy pouze u zpodiny zubaté. po kraji brvité a kvítky na konci větví obyčejně 3, s korunou u zpodu nerozšířenou a s kalichem úzkolistým. '''A'''. ''uniflora'' R. Br. z Číny, má listy oddáleně slabě zubaté, lysé, kališní lístky elliptičné a korunu purpurovou, vakovitě nadmutou. '''A'''-e nepěstují se v sadech vůbec, nýbrž po různu v půdě suché a v zimě pod krytbou. Jinak mrznou až na zpodek. Množení řízky jest u nich obvyklým. ''[[Autor:Josef Dědeček|Děd.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>juls6cyhd14c2vuabjczstlh4dhqfx5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Iliacos intra muros peccatur et extra</title>
    <ns>0</ns>
    <id>46478</id>
    <revision>
      <id>334639</id>
      <parentid>322024</parentid>
      <timestamp>2026-07-23T19:44:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>+1 ref, ~dotažení</comment>
      <origin>334639</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="856" sha1="guknrbdl4r4o5qcl5t66mfv939jzj99" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Iliacos intra muros peccatur et extra
| PŘEDCHOZÍ = Ilia
| DALŠÍ = Ilias
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Iliacos intra muros peccatur et extra
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;506. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni30ottogoog#page/n532/mode/1up Dostupné online.] {{Kramerius|ndk|eab4c570-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Iliacos intra muros peccatur et extra''' [-akos-peká-], lat., i uvnitř i vně hradeb ilijských chybuje se, t. j. na obou stranách chybuje se; pak vůbec: všude, na všech stranách dělají se chyby. Horat. Epist. I, 2, 16.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Latinské výrazy v Ottově slovníku naučném|Iliacos intra muros peccatur et extra]]</text>
      <sha1>guknrbdl4r4o5qcl5t66mfv939jzj99</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>334643</id>
      <parentid>334636</parentid>
      <timestamp>2026-07-23T20:21:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zvířena. */</comment>
      <origin>334643</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="139979" sha1="g6h4wnso56ly9o771ksg13xidiobnr6" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>g6h4wnso56ly9o771ksg13xidiobnr6</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334651</id>
      <parentid>334643</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T05:17:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334651</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="140077" sha1="9anvn9pz3fbqrqjgbmchtq6aidxjuj0" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>9anvn9pz3fbqrqjgbmchtq6aidxjuj0</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334652</id>
      <parentid>334651</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T07:47:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Národopis. */</comment>
      <origin>334652</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="165135" sha1="fxaaogxyykcgydxlosnmsci5vfz9k65" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. К námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. 
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní 
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>fxaaogxyykcgydxlosnmsci5vfz9k65</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334653</id>
      <parentid>334652</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T07:48:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334653</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="165178" sha1="nxkffp6b3p7a3dfv20akroezqjddfb5" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. К námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. 
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní 
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>nxkffp6b3p7a3dfv20akroezqjddfb5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Desky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98179</id>
    <revision>
      <id>334644</id>
      <parentid>334628</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T03:43:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Rulumas</username>
        <id>19860</id>
      </contributor>
      <comment>Desky, 2. část</comment>
      <origin>334644</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="50335" sha1="69rhh1np630y2sqeo9rg14hj595lqyk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Desky
  | PŘEDCHOZÍ = Desky (obec)
  | DALŠÍ = Desl.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Desky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Emler|Josef Emler]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;359–381. {{Kramerius|nkp|56bce650-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Zemské desky
}}

{{Forma|proza}}
'''Desky''', '''dcky''', '''dsky''', plur. slova deska, dcka, dska značící původně předměty ploché, mající větší délku a šířku nežli tlouštku, ohraničené rovnými, obyčejně hladkými plochami, lat. ''tabulae'' (srv. ''δίσκος'', staroněm. ''disk'', novoněm. ''tisch''). Co do látky bývají to předměty nejvíce dřevěné, ale též kovové, kamenné a&amp;nbsp;j. Desk nejčastěji užívá se k obejmutí jiných předmětů, nebo co podkladů jiných předmětů, ale též se na nich psávalo nebo písmo do nich vrývalo, a v tom smyslu chceme si desk (tabulí) povšimnouti. Na deskách psávalo se jak v obyčejných potřebách života, tak i když se jednalo o věci zvláštní, vynikající, památné, hlavně pro širší kruhy lidí důležitost mající, v kterémžto případě mívaly '''d.''' velké rozměry. Z kovových desek čili tabulek známy jsou ze starého věku zvláště tabulae honestae missionis, diplomy veteránů římských z bronzu zhotovené, dvanáct desek zákonů římských (XII tabulae), ve středním věku '''d.''' olověné větších nebo menších rozměrů, ve starých hrobech někdy nalézané, do nichž jméno zesnulého vryto bývalo někdy i s některými poznámkami (na př. v hrobě sv. Vojtěcha v kostele Pražském) a v jiných hrobech téhož kostela. Z kamenných desk písmem opatřených připomenouti hlavně sluší dvě '''d.''', na nichž napsáno bylo desatero přikázání Mojžíšových, a '''d.''' Fasti Capitolini nebo consulares zvané, na nichž se nalézala jména nejvyšších úředníků římských (konsulů, diktátorů, velitelů jízdy), z nichž se některé zlomky zachovaly. Dřevěné desky rozměrů větších neb menších písmem opatřené mívaly účely rozličné; z nejstarších jsou dřevěné destičky v hrobech egyptských, kde každá mumie měla svou destičku, na níž bylo napsáno jméno její. Nejčastěji však užívány byly ke psaní '''d.''' voskem potažené neb '''d.''' povoskované, cerae, tabulae ceratae, ''δέλτος'', ''δελτίον'', ''πυκτίον''. Destičky takové podobaly se našim břidlicovým tabulkám, majíce jako tyto povýšený okraj kolem do kola a prohloubený prostředek vyplněný měkkým voskem, do něhož se písmo rafijí vrývalo. Takových destiček bývalo k sobě po stranách kroužky neb provázky neb řemínky i více připevněno, čímž povstal codex, caudex (diptycha, triptycha, polyptycha, duplices, triplices, multiplices). Voskované desky sloužívaly nejvíce k zaznamenání věcí trvalého zachování nevyžadujících, na př. k psaní účtu, na koncepty, na dopisy, ke školním a stilistickým cvičením, ale někdy též i právní věci na nich psávány, zvláště dlužní úpisy, kvitance a&amp;nbsp;p. Ve starém věku užíváno voskovaných desek při psaní nade vše pomyšlení, avšak zvyk ten udržel se hojně i ve středním věku a v některých solných dolech až do předešlého, ano i nynějšího století. Dostalo-li se našemu slavnému ústavu desk zemských jména od takovýchto voskem potažených desk, na nichž záznamy soudní se dály, anebo, jak se spíše pravdě podobá, že se jisté zápisy soudu zemského na listy neb čtverlisty psané (quaterni) ve zvláštních deskách k tomu určených ukládaly, čemuž by nasvědčovalo rčení »vložiti do desk«, »vklad do desk«, »imponere in tabulas«, to neumíme pověděli. ''[[Autor:Josef Emler|Elr.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|dvorské}}, později {{Prostrkaně|manské}} nebo {{Prostrkaně|lenní}} (''tabulae curiae'', ''Hoflehentafel'') byly původně soudní protokolly vedené při královském dvorském soudě o právních jednáních a řízeních, jež spadala do příslušnosti tohoto soudu. Před soud dvorský náleželi ve XIV.&amp;nbsp;stol. zejména úředníci a služebníci královi, jeho manové, rychtáři ze vsí, násilníci a výbojníci a všichni lidé, jež král na dvorského sudí odkázal. Když pak ku konci XIV.&amp;nbsp;stol. pravomocnost dvorského soudu přešla částečně na soud komorní, obmezoval se dvorský soud čím dál tím více pouze na záležitosti manské čili lenní a dostal se na čas do odvislého postavení k soudu zemskému. '''D.''' dvorské proměnily se tu v '''d.''' manské čili lenní, do nichž zapisovány byly manské statky a právní poměry statků těch se týkající podobně jako byly zřízeny '''d.''' zemské pro statky svobodné (nehledě ovšem k dalšímu jejich významu). Oboje '''d.''' zemské i dvorské vedeny byly dlouho (až do r.&amp;nbsp;1549) jediným úřadem desk zemských. Tím se také vysvětluje, že po formální stránce zařízeny byly celkem '''d.''' dvorské podobným způsobem, jako '''d.''' zemské. Z doby nejstarší se nám dvorské '''d.''' nezachovaly. Nejstarší knihy (kvaterny) nás došlé vznikly v l.&amp;nbsp;1380 a 1383, tedy v době, kdy manský ústav počal již klesali, proživ nejskvělejší svou dobu ve XIV.&amp;nbsp;stol. Od té doby uchovaly se manské '''d.''' asi úplně. Bylyť r.&amp;nbsp;1541 při známém pražském požáru s knihami soudu komor. zachráněny. Celkem zachovalo se 156 kvaternů dvor. desk. Jako do desk zem., tak zapisovala se i do desk dvor. nejrůznější právní jednání, právní předpisy a skutečnosti, jakož i listiny. Při tom byla působnost desk dvor. čili lenních arci daleko obmezenější než působnost desk zemských. Kdežto do těchto zapisovaly se mezi jiným zejména zákonodárné akty platné pro celou zemi (jako snesení sněmovní, majestáty králů, výsady), vztahovaly se '''d.''' dv. pouze na poměry lenní. V tomto rámci byla však působnost jejich velmi obsáhlá. Zapisovala se do nich jednání sporná i nesporná, královské a úřední předpisy, úřední zprávy, soudní nálezy a povolení, různé smlouvy a jiné listiny, svědecké výpovědi, formule manských přísah a přísah úředníků dvorských, důležité skutečnosti týkající se dvorského lenního soudu, na př. jeho obsazení, atd. Všehrd (»O právích země české«, VIII, 31) vypisuje působnost dv. desk takto: »Jsú dvoje nebo troje: jedny, v kterýchž manové dědictvie svá manská jedni druhým prodávají, trhem kladú, a také, kdež jedni druhým dědictvie manská zastavují, věnují a jiné vklady dělají; item, kdež dědictvie svá manská jedni druhým po smrti své zapisují, zápisy nápadní dělajíce. Jiné jsú, kdež se výprosy odúmrtí králových a nápadóv rozličných na KMst připadajících zapisují, když KMst odúmrť některú na JMst přišlú komu ráčí dáti, anebo nápad který, kdyby kdo proti zemi nebo proti KMsti učinil a statek takového pro ten účinek na JMKskú by připadl«. Ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. byly předmětem zápisů hlavně spory o přímá léna koruny České a provolání odúmrtí statků zpupných i manských. Prvé '''d.''' zvaly se deskami {{Prostrkaně|půhonnými}} (''libri citationum''), druhé {{Prostrkaně|provolacími}}, {{Prostrkaně|proklamačními}} (''libri proclamationum''). Nejstarší kvatern půhonný jde od r.&amp;nbsp;1383, nejstarší proklamační od r.&amp;nbsp;1380. Brzo přibyly k těmto deskám nové dvojí kvaterny: '''d.''' {{Prostrkaně|trhové}} (''libri contractuum'') pro smlouvy trhové a '''d.''' {{Prostrkaně|zápisné}} (''libri obligationum'') pro smlouvy hypotekární. Nejstarší kvatern trhový, zvaný ''liber terrae'', pochází z r.&amp;nbsp;1414. Nejstarší kvatern zápisný z r.&amp;nbsp;1383 se ztratil a zachovalo se jen jeho pokračování od r.&amp;nbsp;1445. Dvorské '''d.''' půhonné zařízeny jsou podobně jako zemské knihy půhonné. Ani '''d.''' trhové (a podobně i zápisné) neliší se valně od trhových desk zemských. Toliko ten rozdíl se vyskytá, že poznamenáno jest, že král dal k prodeji (nebo zástavě) manského statku své svolení, a že novému manu vydán byl list manský. Byloť ustanoveno, že »žádný man nemóž trhem, zástavú, zápisem ani věnem ve dsky manské klásti než s povolením královským«. Pouze '''d.''' proklamační mají dle povahy věci zvláštní formu. Nejčetnější zápisy dály se do nich ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. Když však se r.&amp;nbsp;1497 vzdal král Vladislav&amp;nbsp;II. práva k odúmrtěm, obmezila se v tomto směru působnost dvorského soudu na míru nepatrnou, a jiné zápisy byly na předním místě. Prvé tyto čtyři druhy kvaternů rozmnožily se novými knihami, když se jich mnoho počalo zakládati ve stol. XVI., XVII. a zejména v prvé pol. XVIII.&amp;nbsp;stol. za Karla&amp;nbsp;VI. Jednotlivé kvaterny nesou různé nápisy, které však zhusta s obsahem knihy se nekryjí, tak že nejsou úplně spolehlivým vodítkem, dle něhož zápisy by bylo možno rozděliti. Sluší spíše přihlížeti k obsahu a dle něho kvaterny druhově roztříditi. Mnoho kvaternů nazváno jest »{{Prostrkaně|deskami památnými}}«. Prvý kvatern založen byl již r.&amp;nbsp;1542, ale nejvíce jich pochází ze stol. XVIII. V deskách památných zapsána jsou nejrůznější právní jednání, listiny, předpisy, soudní rozhodnutí a právní skutečnosti, tak že mnohé zápisy jejich řadí se k původním, trojím kvaternům: půhonným, trhovým a zápisným. Pokud jednotlivé kvaterny nelze zařaditi do těchto tří druhů knih neb aspoň v souvislost s nimi je uvésti, možno je počítati za zvláštní druh desk a nazvati je {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Těch jest nejvíce. — V XV. a XVI.&amp;nbsp;stol. vybavily se mnohé manské statky ze svazku lenního a osvobodily se. Byly tudíž zapsány do desk zemských, jakož zase po r.&amp;nbsp;1620 proměněno bylo 116 statků svobodných v manské a přepsáno z desk zemských do dvorských. Postupně propuštěny byly statky tyto až na jeden opět z poměru lenního. — Vedle desk dvorských vedeny byly několikery manské knihy jistého hradu neb kraje. Jsou to '''d.''' {{Prostrkaně|Karlšteinské}} (při deskách dvor. chová se nejstarší registrum z r.&amp;nbsp;1605), {{Prostrkaně|Trutnovské}} (od r.&amp;nbsp;1445—1539), {{Prostrkaně|registra Kladská}} (od r.&amp;nbsp;1472 do r.&amp;nbsp;1505), chovaná ve státním archivě slezském atd. Na Moravě a v Opavsku byla namnoze právní jednání a záležitosti manské zapisována do desk zemských. Jen pro many biskupství olomúckého vedeny byly samostatné knihy půhonné a trhové, a sice u {{Prostrkaně|manského soudu v Kroměříži}}. Nejstarší kvaterny tohoto manského soudu zachovaly se od r.&amp;nbsp;1388 a jsou v arcibisk. archivu v Kroměříži. V {{Prostrkaně|knížectvích dolnoslezských}} a v {{Prostrkaně|obou Lužicích}} vedeny byly u každého manského soudu zvláštní lenní knihy (''Gunstbücher'') ve formě register. Kromě všech těchto manských knih vedeny byly ještě zvláštní '''d.''' pro {{Prostrkaně|léna ležící mimo říši Českou}} (''feuda extra curtem''), jako v Chebsku, Ašsku, Bavorsku, Sasku a vůbec v říši Německé. Koncem XV.&amp;nbsp;stol. zřízen byl pro ně zvláštní úřad, t. zv. {{Prostrkaně|hejtmanství německých lén}}. Kvaterny jejich počínají se teprve koncem věku XVI. a psány jsou veskrze německy. Celkem jest jich 48. Když pak r.&amp;nbsp;1651 působnost hejtmanství něm. lén přenesena byla na soud appellační, vedeny byly knihy českoněm. lén u appellačního soudu až do r.&amp;nbsp;1835, od kteréž doby přešly k soudu zemskému. Naproti tomu vedeny byly dvorské '''d.''' o českých lénech intra curtem až do r.&amp;nbsp;1783 neustále u dvorského soudu. Když však dv. dekretem ze 14.&amp;nbsp;dub. 1783 všechny zvláštní soudy byly zrušeny a místo nich pouze zemský soud a místní soudy ponechány, a pro česká manství zřízen zvláštní nejvyšší úřad lenní, vedeny byly dvorské čili manské '''d.''' u tohoto úřadu. Nyní chovají se podobně jako knihy o českoněmeckých lénech společně s deskami zemskými u zemského soudu. Zápisy do nich přestaly zrušením svazku manského (nejprve částečně zákonem ze 17.&amp;nbsp;prosince 1862 a pak úplně zák. ze 12.&amp;nbsp;května 1869. Srov. VI., str.&amp;nbsp;477). — Co do jazyka úředního činěny byly do dvorských desk v nejstarší době zápisy latinské. Již v XV.&amp;nbsp;stol. — v prvé polovici ještě zřídka — objevují se zápisy české, jsou však až do r.&amp;nbsp;1495 pouze výjimečny. Od této doby stávají se výhradnými. Za králů z rodu Habsburského zmáhají se též zápisy německé (několik jich vyskytá se již na samém počátku XV.&amp;nbsp;stol.), jsou však ve značné menšině naproti zápisům českým ještě po celou 1.&amp;nbsp;pol. XVII.&amp;nbsp;stol., ačkoliv obnoveným zřízením zemským dochází německý jazyk rovného práva s českým. Zápisy české převládají ve většině kvaternů ještě po celé XVII.&amp;nbsp;stol. a táhnou se daleko do stol. XVIII., řidnouce ovšem čím dále tím více. Ještě za Karla&amp;nbsp;VI. dosti se jich vyskytuje, za Marie Terezie jsou však již řídkou výjimkou a za Josefa&amp;nbsp;II. ustupují docela vkladům německým. Převahu němčiny nesluší však posuzovati jen podle některých kvaternů, nýbrž dlužno přihlížeti k různým druhům desk. Kde záležel jazyk zápisu na panovníkovi — jako to bylo při zápisech královských nařízení — nabyla záhy němčina převahy. Kde však strany samy měly na jazyk úřední vliv, udržovala se čeština velmi dlouho ještě ve stol. XVIII. Zajímavo jest, že sami soudcové vlivem dlouholetého zvyku zachovávali práva jazyka českého, i když němčina stála v popředí. Dokladem toho jest kvatern č.&amp;nbsp;79, nadepsaný »Protocollum sessionum« VII. de anno 1739. Zápisy jdou v něm od r.&amp;nbsp;1739 až do r.&amp;nbsp;1783. Ačkoli předmět soudního jednání zapsán jest v tomto kvaternu obyčejně německy a jen výjimečně česky (dle toho, jakého jazyka strany před soudem užívaly), uváděna jest hlava protokolu až do r.&amp;nbsp;1774 neustále jazykem českým, a druhdy i závěrek protokolu napsán jest česky (»A nebyvše tenkráte tu co k přednesení, odložen soud král. k terminu…«). Teprv od r.&amp;nbsp;1774 psány jsou protokoly veskrze německy. — Podobně jako '''d.''' zemské jsou neocenitelným pokladem pro zemské právo české a jeho dějiny, stejný význam mají pro lenní právo '''d.''' dvorské. Uváží-li se, že české manské právo vědecky nikdy spracováno nebylo, ba že nikdy nestal se ani pokus vydati zákonník pro lenní poměry, a uváží-li se dále, že manské právo těšilo se velmi obsáhlé autonomii, jakož i že pro každého mana platily vedle všeobecných zásad lenního práva ještě speciální předpisy, nelze nijak pochybovati, že prozkoumáním manských desk objasněn bude v mnohém směru právní český život. — Nemohouce dopodrobna o jednotlivých druzích kvaternů se rozepisovati, uvedeme je aspoň z většiny dle obsahu zápisů. Ke {{Prostrkaně|knihám půhonným}} (''libri citationum'') patří: č.&amp;nbsp;18 (od r.&amp;nbsp;1383), č.&amp;nbsp;19 (od r.&amp;nbsp;1407), č.&amp;nbsp;30 (od r.&amp;nbsp;1488), č.&amp;nbsp;31 (od r.&amp;nbsp;1526), č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496) — poslední dva kvaterny obsahují zároveň výpovědi svědecké — č.&amp;nbsp;42 (od r.&amp;nbsp;1539), č.&amp;nbsp;43 (od r. 1535). Ke knihám půhonným možno přiřaditi knihy exekuční, v nichž namnoze též žaloby se vyskytují. Nadepsány jsou {{Prostrkaně|kvaterny práv vedení}} nebo {{Prostrkaně|práv vedení a žalob}} atd. Náleží sem: č.&amp;nbsp;58 (od r.&amp;nbsp;1626), č.&amp;nbsp;59 (od r.&amp;nbsp;1665), č.&amp;nbsp;60 (od r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;86 (od r.&amp;nbsp;1760 až do r.&amp;nbsp;1808). Žaloby a exekuce zapsány jsou dále v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;81 (od r.&amp;nbsp;1731 až do r.&amp;nbsp;1742), č.&amp;nbsp;82 (od r.&amp;nbsp;1743 až do ledna 1767), č.&amp;nbsp;83 (od r.&amp;nbsp;1767 až do r.&amp;nbsp;1782), č.&amp;nbsp;84 (od r.&amp;nbsp;1782 do r.&amp;nbsp;1785) — všechny tyto kvaterny mají nápis »''manuale decretorum, missivarum et citationum''« a obsahují, jak již nápis ukazuje, kromě žalob četné jiné zápisy —, č.&amp;nbsp;87 (od r.&amp;nbsp;1676 až do r.&amp;nbsp;1779), č.&amp;nbsp;88 (od r.&amp;nbsp;1780 až do r.&amp;nbsp;1838). Sem řadí se též knihy {{Prostrkaně|zvodů}} (''libri inductionum''): č.&amp;nbsp;23 z r.&amp;nbsp;1437 a č.&amp;nbsp;80 z r.&amp;nbsp;1707 (kdež vyskytují se též zápisy dekretů, konsensů a&amp;nbsp;j.). S knihami půhonnými souvisí {{Prostrkaně|knihy výpovědí svědeckých}}, {{Prostrkaně|knihy svědomí}}: č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455 do r.&amp;nbsp;1495), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496 do r.&amp;nbsp;1538), č.&amp;nbsp;35 (od r.&amp;nbsp;1502 , č.&amp;nbsp;36 (od r.&amp;nbsp;1522), č.&amp;nbsp;37 (od r.&amp;nbsp;1548), č.&amp;nbsp;38 (od r.&amp;nbsp;1565), č.&amp;nbsp;39 (od r.&amp;nbsp;1663). Jiný druh tvoří {{Prostrkaně|kvaterny trhové}}. Patří sem: č.&amp;nbsp;61 (''liber terrae'') od r.&amp;nbsp;1414, č.&amp;nbsp;62 (od r. 1482; v kvaternu tomto vyskytá se též mnoho jiných zápisů) a&amp;nbsp;j. Trhové smlouvy přicházejí též v kvaternech zápisných (zejm. v č.&amp;nbsp;65) a jiných, na př. v č.&amp;nbsp;98 (od r.&amp;nbsp;1728 až do r.&amp;nbsp;1810). Ke {{Prostrkaně|kvaternům zápisným}} náleží: č.&amp;nbsp;25 (od r.&amp;nbsp;1445), č.&amp;nbsp;63 (od r.&amp;nbsp;1501 až do r.&amp;nbsp;1536), č.&amp;nbsp;64 (od r.&amp;nbsp;1536 až do r.&amp;nbsp;1671), č.&amp;nbsp;65 (od r.&amp;nbsp;1651 až do r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;66 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1778). Později vyskytují se dlužní úpisy v různých kvaternech, na př. v č.&amp;nbsp;98 (který jest nadepsán ''Goldener Gedenk-Quatern der Kontrakte und Vergleiche'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1810, zejména pak v č.&amp;nbsp;101 (''Erster gesprengter Quatern der Obligationen und Cessionen'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1827 a v č.&amp;nbsp;101 lit. A (''Zweiter gespr. Quatern d. Oblig. u. Cess.'') od r.&amp;nbsp;1827 do r.&amp;nbsp;1850. S oběma těmito druhy desk souvisí kvaterny, do nichž se zapisovaly {{Prostrkaně|smlouvy nebo jednostranná právní jednání}} mající za následek převod manských statků nebo pohledávek a&amp;nbsp;j., jako {{Prostrkaně|poslední pořízení}}, {{Prostrkaně|smlouvy postupní}}, {{Prostrkaně|narovnání}}, {{Prostrkaně|kvitance}} atd. Zápisy takovéto roztroušeny jsou v různých kvaternech, jako v č.&amp;nbsp;98, č.&amp;nbsp;99, č.&amp;nbsp;100, č.&amp;nbsp;101, č.&amp;nbsp;101 lit. A, č.&amp;nbsp;103 a&amp;nbsp;j. {{Prostrkaně|Kvaternů proklamačních}} zachovalo se pět (č.&amp;nbsp;13—17 a sice z let 1380, 1395, 1410, 1453, 1481). — Ostatní kvaterny možno nazvati {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Částečně chovaly se jimi v patrnosti zejména právní předpisy a důležité skutečnosti manských statků se týkající, částečně byly to úřední seznamy, sloužící vnitřní úřední potřebě. Patří sem: č.&amp;nbsp;1, {{Prostrkaně|kniha starého pána z Rožmberka}}, právní formule a&amp;nbsp;j.; dále několik knih nadepsaných »{{Prostrkaně|manuale zasednutí král. soudu}}« (kde jsou zapsáni nejvyšší dvorští lenní soudcové a radové), a sice č.&amp;nbsp;44 od r.&amp;nbsp;1586 do r.&amp;nbsp;1650, č.&amp;nbsp;45 od r.&amp;nbsp;1651 až do ledna 1685, č.&amp;nbsp;46 od r.&amp;nbsp;1684 do r.&amp;nbsp;1693, č.&amp;nbsp;47 od r.&amp;nbsp;1693 do r.&amp;nbsp;1739, č.&amp;nbsp;79 (protocollum sessionum) od r.&amp;nbsp;1739 do 1783. Jedenáct knih, a sice č.&amp;nbsp;2—12 z let 1410, 1417, 1419, 1457, 1482, 1624, 1659, 1666, 1672, 1683 nesou nápis {{Prostrkaně|protokolly}} a obsahují různé zápisy, které tuto na nečisto byly zapisovány (jakožto prvé zápisy) a odtud pak do jiných kvaternů dle druhu přepsány. Většinou jsou přetrhány. Podobný jest kvatern č.&amp;nbsp;41 od r.&amp;nbsp;1501 nazvaný též protokollem. Kromě těchto prvých protokollů založeny byly v XVIII.&amp;nbsp;stol. jiné kvaterny, rovněž protokolly zvané. Knihy tyto jsou skutečnými {{Prostrkaně|podacími protokolly}}, s jakými se u našich soudů setkáváme, s tím arci rozdílem, že kromě doby podání (praesentata) uvádějí též stručný obsah zadaných spisů a krátký návrh vyřízení (''conclusum''). Jen výjimečně bývá vyřízení uvedeno obšírněji. Těmito protokolly jsou: č.&amp;nbsp;73 (od r.&amp;nbsp;1709 do června 1728), č.&amp;nbsp;74 (od července r.&amp;nbsp;1728 do pros. 1736), č.&amp;nbsp;75 (od r.&amp;nbsp;1737 do června 1748), č.&amp;nbsp;76 (od července 1748 do pros. 1763), č.&amp;nbsp;77 (od r.&amp;nbsp;1764 do března 1777), č.&amp;nbsp;78 (od března 1777 do r.&amp;nbsp;1817). Ke knihám příručním náležejí též některé kvaterny {{Prostrkaně|desk památných}}, jako na př. č.&amp;nbsp;67 (od r.&amp;nbsp;1542; zapsány jsou tu listy, kterými propouští král ze svazku manského mnohé statky a j. v.), č.&amp;nbsp;68 (od r.&amp;nbsp;1623; zapsána jsou tu přijetí lén, poručenství atd.), č.&amp;nbsp;69 (od r.&amp;nbsp;1691; podobného obsahu jako č.&amp;nbsp;68), č.&amp;nbsp;72 (od r.&amp;nbsp;1709; obnovení přísah), č.&amp;nbsp;99 od r.&amp;nbsp;1728 (na hřbetě udáno nesprávně 1782; poručenství) a&amp;nbsp;j. V několika kvaternech zapsány jsou {{Prostrkaně|královské listy a reskripty}}. Z nich nejstarší jest č.&amp;nbsp;52 od r.&amp;nbsp;1341 (kromě listů královských vloženy jsou tu též relace od soudu buď komorního nebo purkrabství pražského; ku konci kvaternů vyskytují se též úmluvy), č.&amp;nbsp;26 od r.&amp;nbsp;1454 (zapsány jsou tu listy, kterými král uděluje manské statky, jež na něho po něčí smrti připadly, jinému) a č.&amp;nbsp;27 od r.&amp;nbsp;1496 (na hřbetě udáno jest nesprávně 1453). Pozdější listy královské zaznamenány jsou kromě jmenovaného již č.&amp;nbsp;67 v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;53 od r.&amp;nbsp;1589 (listy, kterými král propouští lenní statky ze svazku manského; zápisy jdou tu od Rudolfa&amp;nbsp;II. až do Ferdinanda&amp;nbsp;III.; vloženy jsou též některé listy Maximiliánovy), č.&amp;nbsp;54 od r.&amp;nbsp;1651 (listy od Ferdinanda&amp;nbsp;III. do Leopolda&amp;nbsp;I.), č.&amp;nbsp;55 od r.&amp;nbsp;1660 (od Leopolda&amp;nbsp;I. až do Karla&amp;nbsp;VI., do r.&amp;nbsp;1724), č.&amp;nbsp;56 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1727). Též na počátku kvaternů č.&amp;nbsp;57 (od r.&amp;nbsp;1683) nalézáme královské listy, dále však zapsány jsou tu zprávy podávané od dvorského soudu ke královskému dvoru. Další zápisy tohoto druhu přicházejí ve třech památných kvaternech: č.&amp;nbsp;94 (od r.&amp;nbsp;1726 až do února 1751), č.&amp;nbsp;95 (od r.&amp;nbsp;1750 do r.&amp;nbsp;1764) a č.&amp;nbsp;96 (od r.&amp;nbsp;1764 — na hřbetě nesprávně udáno 1746 — do r.&amp;nbsp;1783). Kromě císařských nařízení a rozhodnutí jakož i guberniálních dekretů zapsány jsou tu důležité zprávy (relace), týkající se vzájemného poměru k úřadům. {{Prostrkaně|Relace komorníka}} z let 1654 a 1688 zaznamenány jsou v kvat. č.&amp;nbsp;49 a 50. Několik knih nese název {{Prostrkaně|kvaterny zpráv}}. Zaznamenány jsou v nich zprávy podávané nejvyšším lenním soudem k císaři, místodržitelství a jinam. Kromě uvedeného již č.&amp;nbsp;57 přicházejí zápisy tohoto druhu v kvaternech: č.&amp;nbsp;70 (od r.&amp;nbsp;1б83), č.&amp;nbsp;89 (od r.&amp;nbsp;1725 do r.&amp;nbsp;1736), č.&amp;nbsp;90 (od r.&amp;nbsp;1730 do r.&amp;nbsp;1746), č.&amp;nbsp;91 (od r.&amp;nbsp;1753 — na hřbetě udáno jest nesprávně 1755 — do r.&amp;nbsp;1767), č.&amp;nbsp;92 (od r.&amp;nbsp;1768 do konce října 1778), č.&amp;nbsp;93 (od r.&amp;nbsp;1778 až do konce září 1783). — Různá soudní nařízení, rozhodnutí a povolení, zejména konsensy ke zcizení, k výměně, k zastavení lenních statků atd. zapsána jsou v kvaternech nazvaných {{Prostrkaně|manuály dekretů}}, {{Prostrkaně|konsensů}}, missiv. Jsou to: č.&amp;nbsp;48 (od r.&amp;nbsp;1697), č.&amp;nbsp;80 (od r.&amp;nbsp;1707 do r.&amp;nbsp;1732), č.&amp;nbsp;81 (od r.&amp;nbsp;1731 do r.&amp;nbsp;1742), č.&amp;nbsp;82 (od r.&amp;nbsp;1743 do ledna 1767), č.&amp;nbsp;83 (od r.&amp;nbsp;1767 až do r.&amp;nbsp;1782), č.&amp;nbsp;84 (od r.&amp;nbsp;1782 do 1785), č.&amp;nbsp;85 (''manuale consensuum'', od r.&amp;nbsp;1772). — V několika kvaternech obsaženy jsou {{Prostrkaně|výpisy z desk zemských}}. Jsou to č.&amp;nbsp;20—22 a 40. — Z ostatních kvaternův uvádíme: č.&amp;nbsp;24 {{Prostrkaně|desky Trutnovské}}, počínající r.&amp;nbsp;1445, č.&amp;nbsp;28 a 29 ''registra omagiorum castri Wissegradensis'' od r.&amp;nbsp;1406 a 1416, č.&amp;nbsp;32 ''registrum antiq. cancellarium'' z r.&amp;nbsp;1454, č.&amp;nbsp;51 {{Prostrkaně|registra smědovická}} od r.&amp;nbsp;1560, č.&amp;nbsp;71 {{Prostrkaně|kvatern manství friflandských}} od r.&amp;nbsp;1624 (obsahuje samé lenní listy fridlandského vévody Albrechta z Valdšteina), č.&amp;nbsp;104 ''Quatern der Kontrakte der Karlsteiner Lehen'' od r.&amp;nbsp;1755, č.&amp;nbsp;107 ''Quat. der Urkunden über die Herzogth. Troppau und Jaegerndorf'' od r.&amp;nbsp;1806, č.&amp;nbsp;111—114 {{Prostrkaně|knihy manské Karlšteinské}} (''libri feudorum Carlsteinensìum'') od r.&amp;nbsp;1605, 1624 a 1734, č.&amp;nbsp;115 ''liber rescriptorum decretorum et memorabilium dominii Carlsteinensis et Milinensis'' od r.&amp;nbsp;1734 a ještě 5 jiných kvaternů týkajících se manství karlšteinských, č.&amp;nbsp;147 a 148 ''Instrumentenbuch des Lehenfürstenthums Olmütz^'' a č.&amp;nbsp;156 ''Lehensrepertorium''. — Z desk českoněmeckých lén nejstarší jest ''Belehnungsbuch'' z r.&amp;nbsp;1576 a 1599, ''Lehensrescriptenbuch'' z r.&amp;nbsp;1651 a 1692 a pak {{Prostrkaně|Poppův}} ''Abhandlungsbuch über deutschböhm. Lehen'' od r.&amp;nbsp;1636, 1639 a 1645. ''[[Autor:Karel Kadlec|—dlc.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|krajské}}. Jako při vyšších soudech vedly se druhdy {{Prostrkaně|v Čechách}} též při cúdách krajských protokolly soudní neboli zemské '''d.''' krajské (''tabulae terrae cudarum, provinciarum vel districtuum''), do kterých se činily úřední záznamy o právních jednáních před cúdami předsevzatých neb dokonaných. Pokud se dá souditi ze zachovaných na naše časy zbytků takovýchto desk, jež se druhdy při krajských úřadech hradeckém, nymburském, mělnickém, plzeňském, žateckém, litoměřickém, čáslavském a&amp;nbsp;j. vedly, zapisovala se do nich úřední svědectví jak v záležitostech sporných tak i nesporných podle toho, jakou kdy kompetenci měly krajské cúdy (VI. str.&amp;nbsp;510). Od které doby takovéto soudní zápisy při cúdách se dály, nevíme. V dekretech Břetislavových z r.&amp;nbsp;1039 ukládá se již arcijahnům za povinnost, aby jména zločinců kastelánovi neb knížeti písemně oznamovali, a z toho dá se souditi, že duchovenstvo, jež dlouho výhradně pěstovalo známost písma, snad dosti záhy účastnilo se též konání soudní moci i po krajích, obstarávajíc též písařství při cúdách. Určité zprávy arci o písařích krajských a o soudních deskách, které psali, máme teprve z doby krále Jana. Pokud se poměru desk krajských k deskám zemským týče, zdá se býti pravděpodobno, že '''d.''' krajské druhdy se počítaly k menším deskám zemským a že do nich jako do půhonných desk (v. '''D.''' {{Prostrkaně|zemské}}) kromě záznamů processuálních zapisovala a utvrzovala se nějaký čas též jiná právní jednání držitelů menších svobodných statků, zemanův a svobodníků, před úředníky krajskými předsevzatá a jich osob a »dědin« se dotýkající. Ne bez příčiny zvaly se '''d.''' krajské též {{Prostrkaně|zemskými}} deskami a písaři cúdní byli společně s ostatními úředníky krajskými podřízeni nejv. úředníkům zemským. Následkem udělování immunit a jiných proměn v soudnictví pravomoc cúd krajských se tenčila, zápisy o statcích svobodných dály se vždy více do desk pražských, jež společně se soudem zemským nabývaly rostoucí vážnosti, a následovně '''d.''' krajské pozbývaly svého dřívějšího významu. Neustanovováni časem při nich ani samostatní písaři, nýbrž vedení jich svěřováno písařům města, ve kterém byla cúda. Tak na př. královna Eliška a opět Karel&amp;nbsp;IV. r.&amp;nbsp;1348 svěřili měšťanům mělnickým správu tamějších desk krajských (''stilum, regimen et annotacionem tabularum terre''). Po válkách husitských dle všeho zaniklo soudnictví cúd krajských a s ním i ústav desk krajských. Toliko v kraji hradeckém při tamějším purkrabství vedla se i na dále »{{Prostrkaně|registra úřadu purkrabství kraje hradeckého}}«. (Teige, Úmluva, str.&amp;nbsp;148), avšak nezachovala se na naše časy. Připomínají se z nich r.&amp;nbsp;1598 »{{Prostrkaně|registra zelená dobrovolných zápisův}}« a r.&amp;nbsp;1610 »{{Prostrkaně|registra bílá nálezová}}« a víme o nich, že je vedl písař radní města Hradce. Byly to protokolly soudu purkrabství hradeckého, do nichž sotva v tu dobu dály se nějaké vklady svobodných statků se týkající. Naproti tomu v zevnějších krajích: v Trutnovsku, Kladsku a Loketsku vedly se při tamějších soudech krajských a manských i nadále soudní protokolly neboli '''d.''' a to dle všeho pro oba druhy těch soudů společně. '''D.''' kraje trutnovského z l.&amp;nbsp;1479—1539 českým jazykem vesměs psané zachovaly se nám v originále v úřadě desk zemských (č.&amp;nbsp;23 desk dvorských), kamž byly roku 1539 k rozkazu kr. Ferdinanda&amp;nbsp;I. odevzdány a mají převahou povahu desk manských. O deskách kraje loketského mluví se ještě v privileji císaře Ferdinanda&amp;nbsp;I. z r.&amp;nbsp;1561, v kterém se obci města Lokte povoluje, aby k městu přikoupila do 3000&amp;nbsp;kop gr. »statku pozemského a platu, však bez statkuov lénních a manských, kteréž by toliko mužskému pohlaví pod léno náležely«, a přikazuje se »sudímu a soudcím zemským kraje loketského, aby Loketským toto povolení i s tím statkem a platem {{Prostrkaně|v registra a dsky zemské krajské vloženo}} a vepsáno podle pořádku bylo« a to tak, »aby sudí téhož kraje loketského relátorem k registróm a dskám toho kraje byl a jim to do desk, jakž pořádek jest, vložil bez zmatkuov a všelijaké odpornosti«. Konečně {{Prostrkaně|na Moravě a v Opavsku}} z desk krajských vyvinuly se během času '''d.''' zemské, pročež o obojím druhu desk níže bude promluveno (viz '''D.''' {{Prostrkaně|zemské}}). ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|zemské}} ({{Prostrkaně|dsky}}, ''tabulae terrae'', ''registrum judicii terrae'', ''Landtaffel''). Mezi úředními knihami veřejnými, kterými ve středověku podporovaly se úkoly soudnictví a správy, jimiž zabezpečovala se obyvatelstvu veřejná i soukromá jeho práva a z nichž během času vyvinuly se jednak registraturní knihy archivů státních, jednak moderní pozemkové a hypotekárni knihy, náleží vynikající místo proslulému ústavu '''d.''' našich zemských. Nikoli proto, že by snad v jiných zemích křesťanských nebyly se vedly podobné úřední knihy a že by tedy snad toliko a nejprve u nás, nebo že by docela samorostle ústav takovýchto úředních akt se byl v našich zemích vyvinul; nýbrž proto, že ústav deskový nalézaje se po staletí v těsné souvislosti s celým právním životem naším, veřejným i soukromým, přiveden jest postupem času k takové dokonalosti, že se právem nazýval »jedním z nejvyšších klenotův země české« a že v mnohém ohledu předčil významem svým mnohá toho druhu zařízení jiných zemí nebo se jim aspoň vyrovnal. Onť zajisté po staletí tvořil zrcadlo našeho zemského práva, základ svobod a práv země i její obyvatelů; onť nemalou měrou přispíval zabezpečováním vlastnictví a podporováním úvěru k udržování svobodných statků v rukou domácích obyvatelů zemských. Podle vzoru jeho zařizovaly i zdokonalovaly se nejedny úřední knihy v zemích našich, na př. knihy městské už ve XIII.&amp;nbsp;století, jakož i v zemích vůkolních, zejména v Polsku, Braniborsku a v dědičných zemích rakouských, jak to dnes předními učenci je vyloženo a uznáno. Na základech, na nichž spočíval, vybudovány jsou zejména pozemkové knihy nyní vedené skoro ve všech zemích domu rakouského. Že arci i cizí instituce na jeho vývoj v starším i novějším čase vliv měly, nikdo nepopírá. Nestálť deskový tento náš ústav za všech časů na stejné výši dokonalosti, nýbrž i on podléhal zákonu pokroku, stále se polepšoval a stával složitějším. Maje svůj základ v prostých zápisech soudních, kterými se pověřovala processuální a jiná právní jednání před soudem zemským, jakož i sdruženým s ním úřadem desk zemských, rozvětvil se během času na několikeré druhy úředních knih, v nichž zápisy za různých časů měly nestejnou formu a povahu. Vždy ale písař zemský, králem dosazený, nebo zástupce jeho místopísař, kteří sami nebo za pomoci jiných písařů vedli tyto protokolly soudní, ručili za jejich věrohodnost. Při tom '''d.''' zemské sice v některých zemích přivtělených spočívaly na stejných základech jako v Čechách; avšak přece vykazují také poněkud odchylný vývoj, takže sledujíce zevnější osudy a vnitřní zařízení desk, musíme též k tamějšímu partikulárnímu vývoji přihlédnouti.

1. O tom, kdy '''d.''' {{Prostrkaně|zemské v Čechách}} počátek svůj vzaly, různá mínění byla vyslovena. Není nemožno, že některá jednání předsevzatá na soudě sněmovním se stručně protokollovala a že i nálezy tu vynesené se připisovaly do protokollů soudních, kterým se '''d.''', tabulae, říkalo; avšak dokladů na to není. Nejstarší zápis v deskách (in registro), jehož znění se nám na naše časy zachovalo, pochází z r.&amp;nbsp;1287, arci v něm mluví se už o starším zápisu deskovém. Nedá pak se o tom pochybovati, že už od polovice XIII.&amp;nbsp;století, kdy za Přemysla Otakara&amp;nbsp;II. vedle úředníků dvorských jmenují se úředníci zemští, kdy soud sněmovní přetvořil se na soud zemský a kdy vedle kancléře a notáře dvorského jmenuje se r.&amp;nbsp;1257 první ''notarius generalis regni Bohemiae'' nebo ''totius terrae Bohemiae'' jménem Přiznobor, že od té doby při soudě zemském zajisté se vedly zvláštní knihy soudní, do kterých zapisovaly se půhony neboli citace, nestání stran, nálezy, úmluvy a další processuální úkony, jakož i záznamy o právních jednáních před soudem zemským předsevzatých neb dokončených. Knihy tyto nazývají se v listinách z r.&amp;nbsp;1306, 1309 a 1312 »tabulae terrae« a praví se, že do nich nález soudu zemského byl zapsán, »jakož jest obyčej« a zase, že do nich trhové smlouvy o zboží aneb o úrok na statku pojištěný slavnostně byly zapsány, jakož to žádá právo zemské (Emler, Regesta II., str.&amp;nbsp;605, 952 a 893 a III. 27; též Tadra, Summa Gerhardi str.&amp;nbsp;241: vendicionem hereditatis in terre tabulis annotari, ''sicut terre juris est''). Patrně tedy název '''d.''' jest staršího původu a spisovatel horního práva kr. Václava&amp;nbsp;II. z r.&amp;nbsp;1300 měl zajisté ústav tento na mysli, když předpisoval písaři hornímu, aby ve dsky (''in tabulis vel in actis'') zapisoval pilně slovo od slova půhony a nálezy, jakož i vše, cokoli se před soudem děje (omnia, quae coram judice aguntur). Řečené protokolly soudu zemského nazývaly se ve XIV.&amp;nbsp;století též {{Prostrkaně|deskami půhonnými}} (''tabulae citationum''), a šťastnou náhodou zachoval se nám kus původního kvaternu takovýchto desk z l.&amp;nbsp;1316 až 1320 v archivu Jindřichohradeckém (nyní v Českém museu), ze kterého můžeme nabyti jakéhosi poučení o formě a povaze zápisů deskových. Seznáváme z něho, kterak písař psal půhony na složky podle začátečných písmen jmen původů neboli žalobců, jak se také v pozdějších časech dálo, kterak k půhonům připisoval nálezy i ostatní záznamy processuální, kterak kromě toho na prázdná místa vepisoval časem i jiné zápisy, týkající se zejména práv věcných k statkům svobodným a kterak po několika létech takovéto složky po čtyřech arších čili dvojlistech (odtud quaterni) do kůže čili desek dával svazovati. Z tohoto starého kvaternu půhonného zachovaly se nám toliko složky s písmeny B, D, H, L, P a W a jedna složka, na kterou půhony o hlavu zvláště se psaly; avšak jak řečeno, ve složkách abecedních roztroušeny jsou také některé jiné zápisy, z nichž zvláště jsou pozoruhodny ty, které se týkají statků dědičných neboli dědin. Můžeme z nich, jakož i z několika starších zachovaných nám zápisů s jakousi bezpečností souditi, že v ten čas bylo už obyčejem buď před králem nebo před soudem zemským v suché dny nebo prozatímně i před úřadem desk zemských učiniti přiznání o prodejích a postupech dědičných statků, jakož i o některých jiných jednáních právních statků těch se týkajících a že přiznání takováto jsou pak do desk zapisována, aby tím způsobem o předsevzatém právním jednání pro případ sporu neb popírání zjednalo se bezpečnější svědectví, nežli jaké mohli poskytnouti svědkové neb listiny. Bylať to úředně pověřená svědectví pro budoucí paměť, jež byla »nejmocnějším průvodem«. Svědectví taková arci v ten čas týkala se rozmanitých právních jednání osob, příslušejících před soud zemský, tedy hlavně takových jednání, při nichž šlo o nabytí neb pozbytí věcného práva k svobodným statkům; avšak i takových jednání, jež měla jiný účel a obsah. Hlavním důvodem zápisu bylo zabezpečiti nabyté právo před popíráním, avšak i jiné důvody vedly k tomu, že zvláště věcná práva k statkům tímto způsobem do desk pravidelně jsou zapisována. O statcích, které tímto způsobem do desk byly zapsány, nemohlo se na př. pochybovati, že jsou svobodny. Obyčej tento měl dle všeho také za následek, že od r.&amp;nbsp;1320 začaly se vedle knih půhonných psáti zvláštní '''d.''' {{Prostrkaně|trhové}} (''libri contractuum'', pozdější ''Kaufquaterne''), aby do nich se zapisovala v chronologickém pořádku veřejná prohlášení před soudem zemským učiněná stran prodejů, postupů, směn atd. větších statků dědičných, jejichž cena sto kop převyšovala. Časem arci psala se takováto přiznání předběžně i do desk půhonných a teprve v čas zasedání soudu zemského přepisovala se do desk trhových. Kromě toho do desk půhonných a v starší době i krajských kladly se v této formě asi nadále menší statky dědičné. Takovéto kladení pak práv věcných k statkům do desk stávalo se asi záhy povinným. Souviselať se zařízením tím dle všeho ta okolnost, že už r.&amp;nbsp;1321 a opětně r.&amp;nbsp;1326 na soudě zemském vyneseny jsou obecné nálezy (Emler, Reliq. I., str.&amp;nbsp;401 a 403), že »ktož svého zbožie žádnému (sc. dskami) nezapíše a přátel žádných nedielných nemá, to zbožie pravě a spravedlivě na krále přichází«. Vlastník statku mohl tudy pravoplatně disponovati o něm toliko zápisem do desk a chtěl-li nabyvatel svobodného statku ochrániti se před nárokem, že statek jeho není svobodný nebo ochrániti se před tím, aby král na statek po smrti prodávajícího nesáhnul právem odúmrtným, musil přiměti soukupa svého, by před soudem zemským v čas suchých dnů nebo před úřadem desk zemských učinil veřejné přiznání o prodeji a postupu statku takového a přiznání to bylo arci zapsáno do desk zemských, čímž právní jednání bylo úředně pověřeno, utvrzeno a dokonáno. Pouhé svědectví listiny neb svědků v takovémto případě přestávalo se považovati za postačitelné. Podobně chránil se zápisem do desk nabyvatel statku proti nárokům třetích osob, jichž práva po projití {{Heslo|Dědinná léta|dědinných let}} (v.&amp;nbsp;t.) od zápisu deskového počítaných se promlčovala. Následkem toho zápis do desk (notitia) o takovémto přiznání soukupa pozvolnu stával se obvyklou a také potřebnou formou bezpečného nabývání a zcizení práva na svobodných statcích; »dědinný« zápis během XIV.&amp;nbsp;stol. v pravidelných dobách neměl toliko formální, nýbrž i materielní povahu právní, neměl toliko povahu prostředku průvodního nýbrž i povahu konstitutivního jednání právního. Zejména za Karla&amp;nbsp;IV., kdy přísný pořádek v celé správě zemské byl udržován, zásada takového nuceného neboli obligátorního vkládání práv věcných k statkům do desk asi sotva byla brána v pochybnost, jak i Řád práva zemského i Majestas Carolina i moravská instrukce desková z r.&amp;nbsp;1359 dokazují. V napotomních časech arci často určitějšími slovy je tato zásada vyslovována. V létech 1389, 1397 a 1408 zejména soud zemský vynesl opětně nálezy, že »nad dsky paměti žádné jiné není a desk žádný nemuož přesvědčiti« a Ondřej z Dubé dovolává se nálezu panského, »že o staré držení dědin nedopúštějí (soudcové zemští) svědkóv, neb chtie, aby bylo dskami tvrzeno«. Z té doby také, jakož i z doby císaře Sigmunda zachovaly se nám mocné listy, kterými králové zmocňují šlechtice, aby mohli o svém majetku na případ smrti pořizovati a v kterých dokládá se, že takové pořízení má míti tutéž moc, jako by bylo dskami zemskými utvrzeno, aniž pak »obyčej království Českého má tomu býti na překážku, totiž ten, že statky zemřelého, které nebyly někomu darovány deskami království Českého (per tabulas regni Bohemiae), mají na krále spadnouti.« Nicméně asi ve XIV.&amp;nbsp;stol. dosti hojně užívalo se též listů k pojištění věcných práv k statkům dědičným {{Prostrkaně|vedle}} zápisů deskových, a také nebyla všechna věcná práva k těmto statkům do desk asi zapisována, zejména zapisování neboli zastavování statků v určitých sumách dálo se dosti dlouho ve formě listů, nechať držení a užívání zboží zápisného na zástavního věřitele ihned přecházelo, nebo nechať při tom se vymiňovalo uvázání statku zastaveného s komorníkem pro nezaplacení dluhu v ustanovené lhůtě. V této věci ku konci panování císaře Karla&amp;nbsp;IV. stala se důležitá další reforma, že začaly se psáti zvláštní '''d.''' {{Prostrkaně|zápisné}} (''libri obligationum'', pozdější ''Schuldverschreibungsquaterne'') a to {{Prostrkaně|větší}}, do kterých vcházely dlužní zápisy na zboží veliká a statky znamenité, náležející pánům a vladykám, a {{Prostrkaně|menší}}, do kterých přiznání o zástavách menších statků dědičných méně zámožných to zemanů, dědinníků a jiných svobodníků do sto kop se zapisovala. Dle všeho i tu deskový záznam zápisného zboží nabýval větší moci průvodní, nežli jakou měl pouhý list zápisný. První zpráva o deskách zápisných menších (černých) pochází z r.&amp;nbsp;1372 (DZ. 251, B. 24) a jest pravděpodobno, že v ten čas i větší '''d.''' zápisné se psaly. '''D.''' ty podobně jako '''d.''' půhonné označovaly a pojmenovávaly se dle barvy vazeb na hřbetě, kdežto deskám trhovým dostávalo se pojmenování po místopísařích, za kterých byly psány. (Tak nejstarší kvatern desk trhových zval se ''primus Zdislai'' po místopísaři Zdislavu z Dobré, za jehožto úřadování a s jehož jménem tři kvaterny trhových desk byly napsány.) Ku konci XIV.&amp;nbsp;stol. činil pak se rozdíl mezi {{Prostrkaně|deskami většími}} (''majores tabulae terrae''), ku kterým počítaly se '''d.''' trhové a větší zápisné a {{Prostrkaně|deskami menšími}} (''minores tabulae terrae''), jež tvořily '''d.''' půhonné, menší zápisné a jiná příruční registra soudní. Rozdíl ten souvisel s vedením a uschováváním desk. Větší '''d.''' psával místopísař království Českého, a dopsané měly se chovati v sakristii kostela Pražského v truhlicích na tři zámky uzavřených a zapečetěných, takže toliko v suché dny, kdy čtyřikráte do roka odbýván byl soud zemský, jsou slavnostně otevírány a obecně přístupny učiněny. Výjimku činily ty '''d.''' »zápisuov velikých«, které písař zemský s povolením soudu zemského »pro potřebu na každý den v své moci zachovával a kvaterny od rokuov do rokuov«. Naproti tomu menší '''d.''' psal písař menší a ty ostávaly stranám napořád přístupny v úřadě nejv. písaře zemského neboli desk zemských. Do těch proto mohla se také zapisovati právní jednání mimo suché dny předsevzatá, jež se v čas soudu teprve do desk trhových na pergamen přepisovala čili »ingrossovala«. Úřad písaře zemského obyčejně na hradě Pražském se nalézal, avšak před válkami husitskými přenesen je do domu v ulici Svatojilské, kterýžto dům (nynější něm. technika čp.&amp;nbsp;241—I.) obec Staroměstská r.&amp;nbsp;1412 se zvláštním svolením královým zakoupila, aby se tam '''d.''' zemské (menší) chovaly a také soudy zemské odbývaly. Nazýval se proto v XV.&amp;nbsp;stol. »u desk zemských«. Větší '''d.''' zemské ostaly dle všeho na hradě Pražském a byly na počátku válek husitských z rozkazu císaře Sigmunda na Křivoklát převezeny a když ten r.&amp;nbsp;1422 vyhořel, odneseny jsou nejprve do Plzně a pak na Karlštein. Některé z nich dostaly se též za hranice do Vídně nebo do Prešpurka. O osudu menších desk nemáme zpráv, že však s nimi ve válkách husitských nevalně šetrně bylo zacházeno, dokazuje právě znuzilý starý kvatern půhonných '''d.''', jenž se do archivu jindřichohradeckého dostal a tak na naše časy uchoval. Na sněmu Čáslavském r.&amp;nbsp;1421 bylo si stěžováno na to, že Sigmund schoval tajně '''d.''' zemské; avšak císař omlouval se, že tak učinil s panským povolením a při Jihlavských námluvách r.&amp;nbsp;1436 zavázal se, že je zase vrátí a dle zdání rady zemské na jednom místě v Čechách položí, by tam králům a zemi bezpečně ležely a zachovány byly. Poněvadž pak ve válkách husitských statky prodávaly se před svědky a prodeje i jiná právní jednání potvrzovaly se listinami, někdy též do knih městských se zapisovaly, vynesen jest r.&amp;nbsp;1437 panský nález, že sice takovéto listy a zápisy mají podržeti platnost, avšak že musí ve dsky zemské býti vloženy »vedle řádu a práva země této«, sice že pozbudou veškeré moci. A když v únoru 1437 zahájeny jsou opět soudy zemské a obnoven též úřad desk zemských, tu začaly se zase psáti nové '''d.''' zemské týmž způsobem, jako před válkami husitskými. Většina starých desk převezena je do Prahy a uložena společně s menšími deskami v úřadě desk zemských, jenž z počátku v domě nejv. písaře zemského se nalézal, od r.&amp;nbsp;1442 až asi do konce XV.&amp;nbsp;stol. v příbytcích místopísařů, tak že '''d.''' z místa na místo jsou přenášeny. Toliko nějaká čásť větších desk ostávala na Karlšteině.

Snesením zemským z r.&amp;nbsp;1440 opět jsou soudové zemští zastaveni a od té doby kladlo se do desk toliko z usnesení sněmu. Stěžováno si na to, že tím zvláště chudším zemanům velká zádava se činí. Teprve r.&amp;nbsp;1454 je opět soud zemský znova osazen a na sněmě před tím usneseno, aby »listové, kteříž jsú po smrti krále Václava slavné paměti zděláni, ježto jsú jedni druhým zdělali na které zbožie, buďto trhem neb poručenstvím«, do roka do desk byli kladeni. Od té doby zase se vedly '''d.''' pravidelně a ještě za panování krále Ladislava zavedena jest v nich ta novota, že vedle posavadních druhů desk začaly se psáti tak zv. '''d.''' {{Prostrkaně|památné}} (''quaterni memoriarum'', ''Gedenkquaternen''), z nichž se nám zachovaly výpisy od r.&amp;nbsp;1456 jdoucí. Stávaloť se druhdy, že na posledních listech kvaternů půhonných úředníci zapisovali některé důležitější záznamy, »memoriae« nebo »památky« řečené, zatímné to zápisky, o nichž na nejbližších soudech nebo sněmích dále se mělo jednati a jež tudy v paměti úředníkům desk měly ostati. Když pak se r.&amp;nbsp;1455 zakládal nový kvatern desk půhonných, tu uzavřeno odděliti tyto památky do zvláštního kvaternu a od té doby zapisovaly se do památných desk všechny důležitější zápisy a to tak hojně, že bylo téměř tolik kvaternů památných jako trhových. Mnozí měli prý za to, že »což se těmito památnými deskami zapíše, jest trvalejší, pevnější, jistější, nežli by se dskami ostatními zapsalo« (Všehrd). Zejména však zapisovaly se do těchto desk majestáty, sněmovní snesení, nálezy obecné a zvláštní a i paměti úředníků, tedy nejdůležitější prameny zemského práva, které druhdy ve XIV., snad i XIII.&amp;nbsp;století do desk půhonných a pak i trhových se vpisovaly. Zapisování to dálo se čím dále tím hojněji a pravidelněji, tak že zápis do desk stával se též obvyklou formou utvrzování a vyhlašování takovýchto právních pramenů. V těchto dobách tudy '''d.''' zemské neměly toliko formu a povahu protokollů soudních (akt), kterými pověřovaly se processuální úkony a zabezpečovala se soukromá práva držitelů statků dědičných, nýbrž i veřejných knih registra-
&lt;!-- do str. 366 --&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>69rhh1np630y2sqeo9rg14hj595lqyk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Riegrův Slovník naučný/Abducere</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98186</id>
    <revision>
      <id>334654</id>
      <parentid>334608</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T08:03:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334654</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="557" sha1="md4zvgdr6kprkr5fctmll5ouyct6li2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Riegrův Slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Abdon
  | ČÁST = Abducere
  | DALŠÍ = Abeceda
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Abducere
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 10
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d08e430-c3a3-11e6-ac1c-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''Abducere''', lat., odvesti. '''Abductio''', lat., odvedení. '''Abductores''', odvodiči; výrazů těch užívá se nejvíc o svalech v. t. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>md4zvgdr6kprkr5fctmll5ouyct6li2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf</title>
    <ns>252</ns>
    <id>98188</id>
    <revision>
      <id>334637</id>
      <timestamp>2026-07-23T19:37:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334637</origin>
      <model>proofread-index</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="112" sha1="7ypaheoek856hb979tclj8qf3mw17h5" xml:space="preserve">{{:MediaWiki:Proofreadpage_index_template
|autor=[[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
|název=[[Historie Jaromíra Tykvy/I.]]
|rok vydání=1934
|vydavatelství=F. Topič
|obálka=
|strany=
|poznámky=
}}
[[Kategorie:Index:Nebylo zkontrolováno]]</text>
      <sha1>7ypaheoek856hb979tclj8qf3mw17h5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ilias</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98189</id>
    <revision>
      <id>334638</id>
      <timestamp>2026-07-23T19:42:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>334638</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="781" sha1="k1knnml4iroerjbj7sui0ovovyf4g7i" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ilias
| PŘEDCHOZÍ = Iliacos intra muros peccatur et extra
| DALŠÍ = Iliberis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ilias
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;506. {{Kramerius|ndk|eab4c570-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ilias''', epická báseň řecká, v.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Homéros}}}}. — '''I.'''{{Prostrkaně|malorum}} (lat.), '''I.''' bídy, t.&amp;nbsp;j. nepřetržitá, dlouhá řada útrap, psot. — '''I.''' {{Prostrkaně|post Homerum}} (lat.), '''I.''' po Homérovi, t.&amp;nbsp;j. něco naprosto zbytečného.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Řecké výrazy v Ottově slovníku naučném|Ilias]]</text>
      <sha1>k1knnml4iroerjbj7sui0ovovyf4g7i</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334647</id>
      <parentid>334638</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T04:55:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>w</comment>
      <origin>334647</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="807" sha1="ol1u966wcz7zulv8crgmm1z5nu9equi" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ilias
| PŘEDCHOZÍ = Iliacos intra muros peccatur et extra
| DALŠÍ = Iliberis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ilias
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;506. {{Kramerius|ndk|eab4c570-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Ilias
}}

{{Forma|proza}}
'''Ilias''', epická báseň řecká, v.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|{{Heslo|Homéros}}}}. — '''I.'''{{Prostrkaně|malorum}} (lat.), '''I.''' bídy, t.&amp;nbsp;j. nepřetržitá, dlouhá řada útrap, psot. — '''I.''' {{Prostrkaně|post Homerum}} (lat.), '''I.''' po Homérovi, t.&amp;nbsp;j. něco naprosto zbytečného.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Řecké výrazy v Ottově slovníku naučném|Ilias]]</text>
      <sha1>ol1u966wcz7zulv8crgmm1z5nu9equi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Homer, Antonín Liška - Homérowa Odyssea - 1848.djvu/3</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98190</id>
    <revision>
      <id>334640</id>
      <timestamp>2026-07-23T19:54:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>základní oprawené OCR</comment>
      <origin>334640</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1541" sha1="kzf6q9aqr1mjiaif3od2d3dixzo7xns" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Mykhal&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Předmluwa
k Homérowé Odyssey.

Wšickni wzdělaní národowé sobě již od dáwna
Homéra překladem wíce méně zdařilým přiwlastnili; ze
Slowanského kmene Rusowé a Poláci několika tlumačeními
se honosí. Z Čechů J. Nejedlý I. zpěw Iliady
1802 w přízwuku přeložil. Též já jsem se r. 1828, o
čtyry zpěwy w časoměře pokusil *); ale poznaw záhy,
že bez ouplné známosti s celým prapěwcem jeho duch
sobě nepřiswojím, nechal jsem slokowání, jal jsem se
Homéra w řeči newázané překládati, a s pomocí Boží —
mimo wšecky překážky, přítrže, nemoci, přestěhowání se
na swé nynější od Čech wzdálené místo, časté zastupowání
nemocných aneb chybějících — professorû — r. 1833.
Iliadu, a r. 1838, Odysseu šťastně celé jsem
přeložil. Dowěděl jsem se již předtím, (1832) že p. Wlček
w Praze, a p. Smetana w Plzni Iliadu w časoměře
překládají; prwní wydal na pochoutku 1836 w Kroku III.
sw. 3. Iliady zpěw VI. (posudek toho překladu může
laskawý čtenář w Kroku IV. sw. 1. str. 124. čísti). Já
wšak, ač nabídnut listowně od přátel wážných, nechtěl
jsem ještě se swým, básnického oděwu prázdným Homérem
na swětlo wyjíti, ale poněkud zachowaje prawidlo
Horacowo: „Nonum prematur in annum“ pořáde jsem
pilowal, nechtě weřejnosti, zwláště študující mládeži
ledajaké na pohled wylíčené dílo prodati. Zatím
p. Wlčkowa Iliada na obzoru českém wybleskla.

*) Wiz Jungman. histor. liter. české str. 550.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kzf6q9aqr1mjiaif3od2d3dixzo7xns</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334641</id>
      <parentid>334640</parentid>
      <timestamp>2026-07-23T19:58:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>.. aha, wikitext, nikoli plaintext</comment>
      <origin>334641</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1550" sha1="9neila2gycmt5dkx27p9bkd4hoffesf" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Mykhal&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Předmluwa
k Homérowé Odyssey.

Wšickni wzdělaní národowé sobě již od dáwna
Homéra překladem wíce méně zdařilým přiwlastnili; ze
Slowanského kmene Rusowé a Poláci několika tlumačeními
se honosí. Z Čechů J. Nejedlý I. zpěw Iliady
1802 w přízwuku přeložil. Též já jsem se r. 1828, o
čtyry zpěwy w časoměře pokusil *); ale poznaw záhy,
že bez ouplné známosti s celým prapěwcem jeho duch
sobě nepřiswojím, nechal jsem slokowání, jal jsem se
Homéra w řeči newázané překládati, a s pomocí Boží —
mimo wšecky překážky, přítrže, nemoci, přestěhowání se
na swé nynější od Čech wzdálené místo, časté zastupowání
nemocných aneb chybějících — professorû — r. 1833.
Iliadu, a r. 1838, Odysseu šťastně celé jsem
přeložil. Dowěděl jsem se již předtím, (1832) že p. Wlček
w Praze, a p. Smetana w Plzni Iliadu w časoměře
překládají; prwní wydal na pochoutku 1836 w Kroku III.
sw. 3. Iliady zpěw VI. (posudek toho překladu může
laskawý čtenář w Kroku IV. sw. 1. str. 124. čísti). Já
wšak, ač nabídnut listowně od přátel wážných, nechtěl
jsem ještě se swým, básnického oděwu prázdným Homérem
na swětlo wyjíti, ale poněkud zachowaje prawidlo
Horacowo: „Nonum prematur in annum“ pořáde jsem
pilowal, nechtě weřejnosti, zwláště študující mládeži
ledajaké na pohled wylíčené dílo prodati. Zatím
p. Wlčkowa Iliada na obzoru českém wybleskla.

&lt;nowiki/&gt;*) Wiz Jungman. histor. liter. české str. 550.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9neila2gycmt5dkx27p9bkd4hoffesf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Homer, Antonín Liška - Homérowa Odyssea - 1848.djvu/9</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98191</id>
    <revision>
      <id>334642</id>
      <timestamp>2026-07-23T20:08:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>základní oprawené OCR</comment>
      <origin>334642</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1415" sha1="k0nnwbj7tzyvq21lsitt5eeiex2bcqk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Mykhal&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Přehled Odyssey.

Šest neb sedm let již od wydobytí Trojy bylo
minulo, wšickni řečtí rekowé, co jich jen z té desítileté
wojny bylo wywázlo, již dáwno – dříwe se byli domů nawrátili;
jediný Odyssew (Hněwoš, Hněwsa, Ulysses),
král Kefallenůw aneb ostrowůw Itaky, Samy (Kefallonie)
Zakynta, a blízkého pewného pomoří (snad Lewkadie)
ještě byl pohřešín. Když tehdy po tak dlouhém
času již se nebylo co nadíti, žeby ještě na žiwě byl,
aneb se wrátil, a jeho wěkem stížený otec Laertes s nedospělým
wňukem Telemachem žádného odporu činiti
nemohli: tuť hejno achaiskych wladyk a knížat osiřelý
dům krále Odyssewa napadli, statek jeho, zásoby a stádo
tráwíce hubili, a jeho choť Penelopu k tomu namlouwali,
aby si jednoho z nich za muže wywolila. Antinoos
(Protimysl) a Eurymachos (Široboj) dwa Itačáci,
stoupenstwím zmocněni se nejwíce nadějí kojili, že s rukou
owdowělé králowny též králowstwí obdrží; wšickni ale hleděli
při rozmrhání statku Odysseowa aspoň dobrý podíl
míti.

Dwa neb tři roky Penelope omrzelé sobě záletníky
(milowníky, nápadníky) lstí mámila, anito napořád
w jejím domě hejřili, co zatím Egistew w osmém roku
po wywrácení Trojy, zabiw hned w prwním roku
Agamemnona krále, od jeho syna Oresta byl též zabit, a
zatím také Menelaos se swou chotí Helenou domů se byl
nawrátil.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>k0nnwbj7tzyvq21lsitt5eeiex2bcqk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ile de France</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98192</id>
    <revision>
      <id>334645</id>
      <timestamp>2026-07-24T04:51:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>334645</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="647" sha1="jfske6bfl1ld7xpyr98qz6wmam7w4rm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ile de France
| PŘEDCHOZÍ = Ilecký újezd
| DALŠÍ = Ilefeld
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ilias
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;502. {{Kramerius|ndk|ea1ec700-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ile de France''' [íl de fra͡ns], býv. franc, provincie s hl.&amp;nbsp;m. Paříží, viz {{Heslo|Francie}} str.&amp;nbsp;572. — Též starší jméno ostrova {{Heslo|Mauritius}} (v.&amp;nbsp;t.).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Ile de France]]</text>
      <sha1>jfske6bfl1ld7xpyr98qz6wmam7w4rm</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334646</id>
      <parentid>334645</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T04:54:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>w</comment>
      <origin>334646</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="682" sha1="6ravz745vm87njqrb1hs4wl3wup7ig1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ile de France
| PŘEDCHOZÍ = Ilecký újezd
| DALŠÍ = Ilefeld
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ilias
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;502. {{Kramerius|ndk|ea1ec700-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Île-de-France
}}

{{Forma|proza}}
'''Ile de France''' [íl de fra͡ns], býv. franc, provincie s hl.&amp;nbsp;m. Paříží, viz {{Heslo|Francie}} str.&amp;nbsp;572. — Též starší jméno ostrova {{Heslo|Mauritius}} (v.&amp;nbsp;t.).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Ile de France]]</text>
      <sha1>6ravz745vm87njqrb1hs4wl3wup7ig1</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334648</id>
      <parentid>334646</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T05:05:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>medatada fix</comment>
      <origin>334648</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="690" sha1="35zuntz353k013ejyeliuapaux4x6gx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ile de France
| PŘEDCHOZÍ = Ilecký újezd
| DALŠÍ = Ilefeld
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ile de France
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;502. {{Kramerius|ndk|ea1ec700-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Île-de-France
}}

{{Forma|proza}}
'''Ile de France''' [íl de fra͡ns], býv. franc, provincie s hl.&amp;nbsp;m. Paříží, viz {{Heslo|Francie}} str.&amp;nbsp;572. — Též starší jméno ostrova {{Heslo|Mauritius}} (v.&amp;nbsp;t.).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Francie v Ottově slovníku naučném|Ile de France]]</text>
      <sha1>35zuntz353k013ejyeliuapaux4x6gx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ir</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98193</id>
    <revision>
      <id>334649</id>
      <timestamp>2026-07-24T05:07:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>(mini)heslo</comment>
      <origin>334649</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="474" sha1="dn5ugxu9380zh4v84o10cembwddy1l9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ir
| PŘEDCHOZÍ = Iquitos
| DALŠÍ = Ira
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ir
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;721. {{Kramerius|ndk|0f053040-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ir''', chemická značka pro {{Prostrkaně|iridium}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ir]]</text>
      <sha1>dn5ugxu9380zh4v84o10cembwddy1l9</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334650</id>
      <parentid>334649</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T05:10:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>souv.</comment>
      <origin>334650</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="510" sha1="jkh9g2vsgj6t1d9ebgqqsf25bsojdai" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Ir
| PŘEDCHOZÍ = Iquitos
| DALŠÍ = Ira
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Ir
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;721. {{Kramerius|ndk|0f053040-04b8-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
| LICENCE = PD anon 70
| SOUVISEJÍCÍ = {{heslo|Iridium}}
}}

{{Forma|proza}}
'''Ir''', chemická značka pro {{Prostrkaně|iridium}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Ir]]</text>
      <sha1>jkh9g2vsgj6t1d9ebgqqsf25bsojdai</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Riegrův Slovník naučný/Abelmoš</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98194</id>
    <revision>
      <id>334655</id>
      <timestamp>2026-07-24T08:11:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>334655</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="851" sha1="2jx0pf09l04j6uermcxt9qiq1j6glo4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Riegrův Slovník naučný
  | PŘEDCHOZÍ = Abelité
  | ČÁST = Abelmoš
  | DALŠÍ = Aben
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Abelmoš
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Slovník naučný.'' Praha : I. L. Kober, 1860–1874, 1890, str. 12
  | ONLINE = {{Kramerius|mzk|9d92fbc0-c3a3-11e6-ac1c-001018b5eb5c}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''Abelmoš''', fr. ''ambrette'', hnědé, ledvinovité, čárkované semeno velikosti čočky, z byliny ''Hibiscus'' '''Abelmoschus''', L., rostl. slezovité, rostoucí divoce ve vých. Indii a pěstované ve všech zemích tropických. Jsou chuti hořké a voní v teple pížmem. Užíváno jí u nás proti křečem, v Americe proti uštknutí hadímu, v Turecku na pomády, ve Francii na růžence, v Arabii za přísadu ku kávě.  
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2jx0pf09l04j6uermcxt9qiq1j6glo4</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>