Wikizdroje:Potřebuji pomoc

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.12</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:Potřebuji pomoc</title>
    <ns>4</ns>
    <id>2716</id>
    <revision>
      <id>334658</id>
      <parentid>293343</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T13:42:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>nová sekce /* Indexová stránka */</comment>
      <origin>334658</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="26034" sha1="a5t42d0djw138c3d2zvvci1x4ladi39" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
Na této stránce může každý, kdo zde, na doméně českých ''Wikizdrojů'', potřebuje jakoukoliv pomoc, o tuto požádat. Pokusíme se Vaše otázky zodpovědět co nejdříve a obsažně - mějte ale trochu trpělivosti...
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Potřebuji pomoc]]
&lt;!-- Nepište prosím nad tuto řádku - děkujeme --&gt;

==Přejmenování==
Můžete mě tady taky přejmenovat na [[User:Honza Záruba|Honza Záruba]]? Díky. [[Uživatel:Zanatic|Zanatic]] 17:41, 10. 4. 2007 (UTC)
:I stalo se. [[Uživatel:-jkb-|-jkb-]]  [[Uživatel diskuse:-jkb-|&amp;#9993;]] 18:04, 10. 4. 2007 (UTC)
::Ještě jednou díky. [[Uživatel:Honza Záruba|Honza Záruba]] 18:06, 10. 4. 2007 (UTC)


== Národní knihovna ==
Ahoj, všiml jsem si, že v tabulkách na stránkách autorů je u kolonky, která odkazuje na web Národní knihovny, jakýsi tajemný kód. Netuším ale, jak ho mám získat. Poradíte mi, prosím? Pracuji na stránce [[William Shakespeare]]. --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:36 (UTC)
:Ha, tak jsem zkopíroval odkaz ze článku na Wikipedii. Ale pro příště by mě to přeci zajímalo... :-) --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:45 (UTC)
::Návod je někde na Wikipedii, ale teď se mi nedaří ho rychle najít, tak popíšu svůj postup (podotýkám, že je asi zbytečně složitější, ale umožňuje mi dostat se k více informacím): otevřete vstupní stránku katalogů NK ČR na http://sigma.nkp.cz/F/, dále klikněte na '''SKC - Souborný katalog ČR''' (vyhledávání nejen v katalogu NK ČR, ale zároveň i v některých krajských a univerzitních knihovnách). Otevře se vyhledávací formulář, v něm ve spodní polovině ('''Prohlížení rejstříků''') vyberte rejstík '''Autoři (Příjmení, jméno)''' a do vyhledávacího pole zadejte například heslo '''Shakespeare, W''' a poté klikněte na příslušné '''OK'''. Otevře se seznam nalezených výsledků, v něm hledejte tu položku, vedle které je v hranaté závorce '''&lt;nowiki&gt;[autoritní záznam]&lt;/nowiki&gt;''', na ten klikněte a uvidíte kód označený jako '''Ident. číslo''' – u Shakespeara jn19981002129 – ten hledáte. Pokud je na Wikipedii článek o autorovi a v něm již je vložena šablona &lt;nowiki&gt;{{NK ČR}}&lt;/nowiki&gt;, je samozřejmě rychlejší okopírovat kód odtud. --[[Uživatel:Milda|Milda]] 2. 11. 2008, 20:06 (UTC)
:::Díky! --[[Uživatel:Zik|Zik]] 28. 3. 2009, 23:10 (UTC)

== Žádost o přejmenování ==
V rámci sjednocení uživatelských jmen na různých projektech prosím o přejmenování z nynějšího [[Uživatel:PAD|PAD]] na '''Petrus Adamus'''. Předem děkuji. --[[Uživatel:PAD|PAD]] 28. 1. 2009, 16:54 (UTC)

== 'O Sole Mio ==
Založil sjem článek [['O Sole Mio]], který obsahuje můj vlastní převod této písně. Nevím nyní, co dál. Děkujni za pomoc. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 19:46 (UTC) 
: Tak především je tam třeba vložit šablonu {{Šablona|Textinfo}}. Nezapomeňte také, prosím, uvést licenci (CC BY-SA nebo CC 0) svého překladu. Zkuste se pro začátek podívat na jiné stránky, jak vypadají.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 19:54 (UTC)

Jen si dovolím upozornit, že zatím je to autorskoprávně v pořádku, ale do budoucna není vyloučeno, že by se to mohlo změnit. V letošním roce s velkou pravděpodobností dojde ke schválení novely autorského zákona, která spojuje ochranu hudby a slov k písní, pokud to vzniklo společně (tedy ne prvně vydaná báseň a teprve později zhudebněná). Pokud by to byl první případ a zároveň by italské autorské právo neposuzovalo trvání majetkových práv k hudbě a slovům odděleně, asi by bylo nutné i zde tento překlad smazat a obnovit jej v roce 2043 – kvůli Alfredovi Mazzucchim (1878–1972). --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:12 (UTC)

Prosím, podívejte se, jestli jsem to udělal dobře a případně to upravte. Moc a moc děkuji. Na wikiepdii jsem ostřílený, ale tady si zatím nevím opravdu moc rady. S těmi právy se necháme překvapit. Děkuji. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:20 (UTC)
: Díky. Ve skutečnosti to tu je mnohem jednodušší než na Wikipedii - méně pravidel, méně byrokracie, méně šablon, méně formátování... ;-)&lt;br /&gt;Verzi [[Wikizdroje:Licence#Creative Commons Attribution Share-alike|licence]] předpokládám vzhledem k licenci celých Wikizdrojů 3.0?&lt;br /&gt;Jste autor jen tohoto překladu, nebo jste napsal/přeložil (a vydal) i něco jiného? - Podle toho upravíme odkaz u překladatele.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 20:27 (UTC)
: Vydal jsem minulý rok knihu Historie šachu - viz https://www.kosmas.cz/knihy/176772/historie-sachu/ Ale jinak jsem nic nepřeložil a nevydal. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:35 (UTC)

== Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) ==

Dobrý den,

na svém pískovišti na Wikipedii 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Janet11/P%C3%ADskovi%C5%A1t%C4%9B3
jsem přeložila 1. a 2. dějství Molièrova Le Bourgeois gentilhomme viz
http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Bourgeois_gentilhomme_(Imprimerie_nationale)
do češtiny. Existuje i anglický překlad, který je uveden u původního francouzského textu, jako text v dalším jazyce. Můj problém je ten, že ač jsem na Wikipedii již nějaký týden na Wikizdrojích jsem ještě nic nedělala a nevím jak zařídit, aby se můj text zařadil k tomu francouzskému a anglickému a také nevím jakou správnou šablonu použít pro nadpis.  Poradíte mi?

Děkuji předem a zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 24.8. 2013, 15:42 (UTC)

Zdravím,

nejdřív asi začnu tím, že tady je to v podstatě stejné jako na Wikipedii. To pískoviště si můžete udělat zde; pokud byste chtěla, tak vám ho sem přenesu. Stejně tak to tu funguje jako na Wikipedii v tom, že je to kolektivní projekt, takže se nebojte vložit polotovar a někdo z těch, kdo se tu pohybují již déle, ho eventuálně následně doladí.

{{Uživatel:Danny B./podpis}} 24. 8. 2013, 15:47 (UTC)

: Nehledě na to, že zde bude trochu víc klidu k práci. Navíc, na Wikipedii to nemá žádný velký význam, takže přenešení by bylo nejlepším řešením. [[user:-jkb-|-jkb-]] 24. 8. 2013, 17:19 (UTC)

:: Děkuji za rychlou odpověď a souhlasím s Vaším návrhem a přenesením pískoviště na Wikizdroje. Ještě bych tam ráda doplnila nadpis, aby bylo jasné, o co se jedná.

Zdraví [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 25.8. 2013, 08:10 (UTC)

[[Uživatel:Janet11/Pískoviště3|Máte to tady]].&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 09:08 (UTC)

: Děkuji moc. Ještě jedna věc, vím že existuje slučování účtů, které jsem kdysi provedla s jedním kolegou z wiki, ale na zdroje jsme to asi neudělali a já nevím jak přesně mám postupovat. To jen, abych tak nesvítila (červeně) :-)
[[Uživatel:Janet11|Janet11]] 
25. 8. 2013, 16:13 (UTC)

Váš zdejší účet je součástí centrálního přihlašování už od 12. 2. 2012, takže slučovat netřeba nic. Abyste &quot;nesvítila&quot;, stačí si na ten červený odkaz kliknout a na svou uživatelskou stránku si něco napsat... ;-)&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 16:19 (UTC)

: Tak a je to (tedy zatím tak napůl, diskusi jsem prozatím vypustila). Díky!
Zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]] 26. 8. 2013, 8:18 (UTC)

== Obsidián ==

Dobrý den,jest mi na Vás dotázati kterak,vůbec-li,možno nabídnout mnou nalezený obsidián ku odkupu.Žádám o toto,
žel Bohu,z finančních pohnutek.

S velikým díkem a pozdravem
Martin Lupa
{{nepodepsáno|26. 4. 2015, 20:22|MartinLupa}}

: Obchod s horninami bohužel nespadá do pole naší činnosti. S pozdravem [[user:-jkb-|-jkb-]] 26. 4. 2015, 21:20 (UTC)

== Vzorově formátované stránky ==

Existuje tu prosím nějaký seznam vzorově formátovaných stránek pro určité typy dokumentů se zvláštním typem toku textu (divadelní hry, zákony, básnické sbírky atd.), podle kterého může člověk postupovat, pokud chce vytvořit dobře zformátovaný nový dokument? Něco maličko obsahuje [[Nápověda:Formátování textu]], ale je velmi strohá a stručná. Nerad bych postupoval metodou &quot;každý pes, jiná ves&quot; - byť by všichni psi byli (každý jinak) pěkní. Děkuji. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 3. 7. 2015, 15:11 (UTC)
: Seznam asi neexistuje. Jako ukázkové příklady z básnických sbírek mohu doporučit [[Z máje žití]] nebo [[Básně (Züngel)]] (obsah včetně podnadpisů nižší úrovně), případně [[Amoroso]] (obsah včetně několika mott). Jako jednotlivé básně [[Píseň vzdoruje noci/Dubnová vzpomínka]] (obsahuje oddělovače) a [[Básně (Züngel)/Hlasy lidu]] (obsahuje podnadpisy). Je pravda, že nějaká „kuchařka“, jak řešit jednotlivé zvláštní situace, by se hodila.
: Ohledně divadelních her a libret je to složitější, tam je to opravdu každý pes jiná ves – i proto, že různé zdroje používají různé způsoby zápisu a část stránek se sem dostala prostým zkopírováním textu z jiného webu. Pokoušeli jsme se to nějak sjednotit pomocí abstrakce s využitím šablon, s prvním řešením využivajícím značek &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;dt&gt; a &lt;dd&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt; (ve wikisyntaxi jako &lt;code&gt;;&lt;/code&gt; a &lt;code&gt;:&lt;/code&gt;) přišel Tchoř ({{Šablona|Promluva}}, použito v [[Śakuntala]]), já jsem z něho vyšel a vytvořil jsem {{Šablona|Promluva2}}, která umožňuje vícekrát přerušit promluvu popisem děje a má intuitivnější pořadí parametrů (použito v [[Noc na Karlštejně]], [[Žena miluje srdnatosť]]), jenže to má problém u veršovaných promluv (viz [[Diskuse k šabloně:Promluva2]]). Následně Reaperman vyvíjel jiné řešení (viz [[Svatební noc (Kukla)]]) používající odstavce, které by nemělo tímto neduhem trpět, ale nevím, jestli už je to dokončeno (to, že výsledek nevypadá tak elegantně jako u předchozího řešení, je částečně způsobeno tím, že formátování ještě není doladěno v globálním stylopisu). Problém je, že jakmile to zapisujeme pomocí šablon, je složitější postihnout některé jemné nuance, které se objevili v dalším díle a se kterými se původně nepočítalo. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 7. 7. 2015, 08:58 (UTC)

== Textinfo u části díla ==

Zdravím. Co se vlastně píše do &quot;názvu&quot; v šabloně &quot;Textinfo&quot;, pokud jde o část díla? Píše se tam název kapitoly, nebo název celého díla? Díky. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 29. 10. 2015, 21:25 (UTC)
:Ahoj Okino. Díky za zadání [[Potulný život|dalsiho dila]] od znameho autora! Uvádí se '''název kapitoly'''. Viz napr. [[Ottův slovník naučný/Linde|Ottův slovník naučný]], [[Kytice z pověstí národních/Polednice|Kytice]], [[Velký Čech/IV.|Velký Čech]]. Mozna existuji i vyjimky, ale tech je naprosta mensina. Hodne zdaru! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 30. 10. 2015, 08:15 (UTC)

== Nový přeložený příspěvek na Wikizdroje ==

Dobrý den, potřebovala bych poradit, zda je přípustné přeložit do češtiny část díla zveřejněného v digitální knihovně Kramerius, konkrétně se jedná o dílo v němčině (Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten) z let 1877-1912. A to pouze kapitoly ke správě jemnického panství (výměra, úředníci, pachtýři). Správa panství s konkrétním statistickým výčtem ve vybraných letech by měla doplnit článek na Wikipedii Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.--[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 13. 4. 2017, 10:06 (UTC)
:{{Ping|Lenka Lyalikoff}} Je to možné. Více na [[:Wikizdroje:Co_jsou_Wikizdroje#P.C5.99eklady]] [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 14. 4. 2017, 08:32 (UTC)
:: Díky. --[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 14. 4. 2017, 10:20 (UTC)

== Jak na PDF a wiki vedle sebe? ==

Prosím o nasměrování, jak dosáhnout zobrazení [[Stránka:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf/24|zdroje a textového přepisu vedle sebe]].&lt;br&gt;
Raději tu zmíním i cíl - možná dostanu zajímavé tipy na řešení. Občas se objeví rozsáhlejší cizojazyčné materiály pod vhodnou licencí, u kterých by bylo fajn překladatelskou práci rozdělit, koordinovat a &quot;standardizovat&quot; použitou slovní zásobu. Nadějně se mi jeví projekt [https://translatewiki.net/wiki/Project:About/cs translatewiki.net], byť primárně je zaměřen na SW. Wikizdroje by mohly být nástrojem pro standardizaci vstupu, zároveň rozdělením práce na menší celky (stránky) a konečně i archivem výsledků s provázáním jazykových mutací.&lt;br&gt;
O praktické ověření myšlenky [[Uživatel:Nesnera/sandbox|se pokouším]] na [[:Soubor:Public Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (Wikisource test).pdf|testovacím PDF]] (vzorek náročnějších míst brožury &quot;[https://fsfe.org/campaigns/publiccode/brochure Public Money Public Code – Modernising..]&quot; resp. jejího [https://gitlab.com/otevrenamesta/public-money-public-code-cs/blob/master/pdf/FSFE_Policy_Brochure_CZ_RGB_200DPI_web.pdf překladu]), ale skončil jsem infoboxem a netuším, jak dál :-/  --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 09:37 (UTC)
:{{Re|Nesnera}} Nejjednodušší je v názvu souboru přepsat prefix &lt;code&gt;Soubor:&lt;/code&gt; za &lt;code&gt;Index:&lt;/code&gt;, do pole strany vložit &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt;  a následně začít [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|s digitalizací]]. Viz též [[Nápověda:Příprava_textů_ke_korektuře]]. °°[[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 5. 2019, 17:02 (UTC)
::Jestli jsem to dobře pochopil, tak kolegovi nejde ani tak o digitalizaci již hotového přeloženého textu, ale o využití extenze proofread pro koordinaci spolupráce na ''překladu''. Tedy že napravo bude mít zobrazenou stránku z PDF souboru cizojazyčného originálu a vlevo editační pole, ve kterém bude postupně vytvářen, upravován, opravován, vylepšován a případně i formátován překlad. Což by IMO šlo, před pár měsíci jsem o tom rovněž přemýšlel (byť v souvislosti s poněkud [[Index:Gründliche Violinschule (1787).pdf|jiným žánrem]]…).  Je-li tomu skutečně tak, pak je třeba nahrát na Commons celý soubor v originálním jazyce (podobným způsobem, jakým jste nahrál testovací ukázku českého překladu), např. jako [[:Soubor:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]], a zde na Wikizdrojích pak vytvořit výše popsaným způsobem indexovou stránku tohoto souboru (v našem příkladě [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]]). Poté si můžete z indexové stránky rozkliknout jednotlivé stránky originálu a překládat. Přenesení (resp. ''„transkluze“'') přeloženého textu do hlavního jmenného prostoru a doplnění textinfoboxu už je pak v podstatě jen završením díla ;)--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 5. 2019, 19:14 (UTC)
:::{{Re|JAn Dudík, Shlomo}} Pánové děkuji (y). Vážně jsem tu nečekal tak pohotové a přínosné reakce. A to, že z indexové stránky lze rovnou listovat, přičemž se přenese příslušný obsah z textové vrstvy PDFka mě naprosto nadchlo. Vytvořil jsem tedy [[:File:Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (EN, Wikisource test).pdf|stejný výběr stránek v En]] verzi brožury jako [[:File:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|pro Cs]], k [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|Cs indexové]] stránce [[Index:Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(EN,_Wikisource_test).pdf|doplnil En]] a v obou případech uložil první 3 strany. Co dál?:
:::* původně jsem chtěl ověřit, jak si ve Wikizdrojích poradit se sloupečky, obrázky, infografikou, poznámkami či rámečky komentářů. Nyní bych však upřednostnil mechanizmus překládání. Představa je
:::* originální text by ze zveřejnil také ve Wikizdrojích. Následně by se provázal s translatewiki.net, což by řešilo námitku, kterou vznesl Nike (viz. jeho [https://translatewiki.net/wiki/Support#Is_translatewiki.net_suitable_for_standalone_texts_like_books_or_brochure.3F_56274 komentář ve vláknu]) a mohly by vznikat překlady včetně hlídání aktualizací při změně originálu (vznik národních DTP sazeb jako u této brožury bude patrně výjimečný, ale i tak jsem zvědav, jak by se měly související dokumenty ve Wikizdrojích provázat. Nějak přes Wikidata?).
::: Možná by šlo aplikovat i na jiné projekty (např. Wikiknihy) a třeba existuje i přímočařejší řešení (např. Wikiverzita dost slušně podporuje vznik překladů). Já si od toho slibuji hlavně dělbu práce, přehled o změnách v originálu a [https://wiki.l10n.cz/Terminologick%C3%A1_a_p%C5%99ekladov%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5 zajištění konzistence]. (Ještě bych měl podotknout, že s translatewiki.net dosud nemám žádnou praktickou zkušenost.) --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 23:52 (UTC)
:::: Originální text může být samozřejmě také zveřejněn na Wikizdrojích, ale měl by být umístěn na projekt věnující se příslušnému jazyku (tedy v tomto případě na en.wikisource.org). Texty pak lze provázat pomocí interwiki a kdysi tu býval i nástroj, pomocí něhož si čtenář mohl zobrazit paralelně různé jazykové verze (stále funguje např. na polské, italské nebo francouzské verzi projektu). Ten návod na vytvoření „cizojazyčného“ indexu pro originální text byl myšlen ''pouze'' jako „backend“, jako pomůcka pro editory/překladatele, čtenář by se o něm v podstatě neměl dozvědět (dokud nezačne pátrat po původu textu…) Podotýkám, že to navíc ani není původní smysl extenze; ta je primárně určena pro digitalizaci (OCR a korekturu) naskenovaného textu. Z téhož důvodu také není vybavena žádnými nástroji na zajištění konzistence překladu.
:::: Ohledně sledování změn originálu a hlídání aktualizací se obávám, že na to Wikizdroje žádné vhodné nástroje nemají. Problematika aktualizací se řešila kdysi ve vztahu k právním předpisům a jejich novelizacím; pokud si dobře vzpomínám, výsledkem debaty bylo jen to, že je možné mít na Wikizdrojích různé verze předpisu, jen je třeba je vhodně označit. Wikizdroje jsou uzpůsobeny spíše pro digitalizaci konkrétního publikačního počinu, resp. díla nepodléhajícího častým změnám. S Wikiknihami a Wikiverzitou nemám zkušenosti, každopádně extenze proofread (ta, která pracuje se jmennými prostory Index a Stránka) je pokud vím instalována pouze na Wikizdrojích.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:11 (UTC)
:::: {{Re|Nesnera}} Viz [[Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119]] jako ukázku, jaké použití jsem měl na mysli.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:48 (UTC)
::::: {{Re|Shlomo}} Z napsaného mi plyne, že jmenné prostory Index a Stránka nepatří mezi základní tohoto projektu (proto při výchozím nastavení [[Speciální:Hledání|vyhledávání]] nenajdu &quot;Public Money Public Code&quot;). Jaký by měl být postup pro &quot;řádnou&quot; publikaci na Wikizdrojích? Tedy jak se dostat od [[Index:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf|indexu &quot;Klášer..&quot;]] k [[Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911|článku/dílu &quot;Klášter..&quot;]]? &lt;small&gt;(Je nějak provázaný článek/dílo a index? O obojím vím jen díky {{Ping|Skim}}ovi, který se mi pokoušel Wikizdroje přiblížit přes e-mail, za což mu patří můj dík.)&lt;/small&gt;
:::::: {{Re|Nesnera}} Text půjde běžně najít až ve chvíli, kdy bude stránka transkludována nebo přenesena do hlavního jmenného prostoru. Do té do by je to jakýsi koncept - příprava v zázemí. Jednou z obezliček je vytvořit stránku díla a do ní vložit {{š|Digitalizace}}, která upozorní na to, že se obsah stránky chystá a umožní se na koncept (nebo aslespoň scan) dostat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:28 (UTC)
:::::: {{anchor|paste_or_transclude}}Mimochodem, konečné řešení – zda transkluze (zobrazení textu ze stránek se zachováním provázanosti) nebo přenos textu (copypaste) – je předmětem sporů, obě řešení mají své výhody i nevýhody, proto budeme rádi za zpětnou vazbu někoho z venčí :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:32 (UTC)

== České státní právo (1891) ==

Zdravím, hledám někoho, kdo by mi pomohl s indexováním knihy České státní právo (1891) od Aloise Rašína. Link je zde: [[Index:České státní právo.djvu]]. Děkuji [[Uživatel:Matyáš Niedermeier|Matyáš Niedermeier]] ([[Diskuse s uživatelem:Matyáš Niedermeier|diskuse]]) 30. 11. 2022, 13:38 (UTC)

== Riegrův slovník naučný/Protagoras ==

Vytvořil jsem malé heslíčko z Riegrova Slovníku naučného, ale nedaří se mi zařadit ho do seznamu již zpracovaných hesel v článku ''Riegrův Slovník naučný'', a dokonce mi to hlásí jakousi chybu, když ho chci propojit s heslem na Wikipedii (Prótagoras z Abdéry). Něco jsem někde zvoral, ale nevím co. Buďte někdo tak laskav a koukněte se mi na to. Děkuji. [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:34 (UTC)
: Moc se s tím nadělat nedá, protože z vašeho popisu mi není jasné, o jakém seznamu již zpracovaných hesel mluvíte, jakým způsobem jste se ho tam snažil zařadit, jakým způsobem jste propojoval článek s heslem na Wikipedii, ani jakou chybu vám to hlásilo. Každopádně jsem článek přesunul na [[Riegrův Slovník naučný/Protagoras|název s velkým písmenem]], jako je tomu u ostatních hesel. Je možné, že to některé vaše potíže vyřešilo; pokud ne, pokuste se je prosím popsat trochu podrobněji.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:44 (UTC)
::Velmi děkuji, Váš zásah pomohl, něco jsem pak dořešil sám. Ale Vašemu zásahu nerozumím. Píšete: ''Každopádně jsem článek přesunul na název s velkým písmenem, jako je tomu u ostatních hesel.'' Ale já jsem měl název s velkým písmenem, ve shrnutí editace to vypadá, že jste přesunul původní název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras'' na přesně stejný název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras''. Proto mi ten zásah není jasný, i když pomohl: propojilo se to s Riegrovým Slovníkem naučným. V každém případě Vám děkuji. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:16 (UTC)
:::Ne, založil jste to s malým &quot;s&quot; ve slově &quot;slovník&quot;. Já to pak [[Speciální:Diff/293167|přesunul]] na název s velkým &quot;S&quot; ve slově &quot;Slovník&quot;.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:24 (UTC)
::::Tak vidíte, jak jsem již nepozorný. Ale jsem rád, že se to tak jednoduše vysvětlilo, takže si snad troufnu ještě na nějaké další menší editace. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 6. 10. 2023, 04:36 (UTC)
:@[[Uživatel:Abzon|Abzon]] Hesla ze slovníků se propojují s Wikipedií pouze nepřímo - uvedením odkazu na Wikipedii v parametru &lt;code&gt;WIKIPEDIA-HESLO =&lt;/code&gt; [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Riegr%C5%AFv_Slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Protagoras&amp;diff=next&amp;oldid=293171]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:29 (UTC)
::Ano, děkuji. Myslím, že se mi to již podařilo jak u hesla Protagoras, ta i u dnes vytvořeného hesla Snář. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:39 (UTC)

== Indexová stránka ==

Zdravím,

chtěl jsem si vyzkoušet zpracování textu pomocí indexové stránky ([[Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|Historie Jaromíra Tykvy]]), ale naprosto jsem zhavaroval a za boha nevidím, co dělám špatně, nedaří se mi tam dostat ani obálku, ale především žádné strany pomocí &lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;. Děkuji za osvětlení mé chyby/mých chyb.

A v této souvislosti mám ještě jednu otázku: Je košer, když z digitální knihovny MZK či NKP u volného díla stáhnu pdf soubor a nahraji ho na commons pro zpracování textu pomocí indexové stránky? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 13:42 (UTC)</text>
      <sha1>a5t42d0djw138c3d2zvvci1x4ladi39</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334660</id>
      <parentid>334658</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T16:39:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>/* Indexová stránka */ odpověď</comment>
      <origin>334660</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="26896" sha1="1fjbz4zf2rca7scdlx9v5sbsmmv7ri5" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
Na této stránce může každý, kdo zde, na doméně českých ''Wikizdrojů'', potřebuje jakoukoliv pomoc, o tuto požádat. Pokusíme se Vaše otázky zodpovědět co nejdříve a obsažně - mějte ale trochu trpělivosti...
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Potřebuji pomoc]]
&lt;!-- Nepište prosím nad tuto řádku - děkujeme --&gt;

==Přejmenování==
Můžete mě tady taky přejmenovat na [[User:Honza Záruba|Honza Záruba]]? Díky. [[Uživatel:Zanatic|Zanatic]] 17:41, 10. 4. 2007 (UTC)
:I stalo se. [[Uživatel:-jkb-|-jkb-]]  [[Uživatel diskuse:-jkb-|&amp;#9993;]] 18:04, 10. 4. 2007 (UTC)
::Ještě jednou díky. [[Uživatel:Honza Záruba|Honza Záruba]] 18:06, 10. 4. 2007 (UTC)


== Národní knihovna ==
Ahoj, všiml jsem si, že v tabulkách na stránkách autorů je u kolonky, která odkazuje na web Národní knihovny, jakýsi tajemný kód. Netuším ale, jak ho mám získat. Poradíte mi, prosím? Pracuji na stránce [[William Shakespeare]]. --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:36 (UTC)
:Ha, tak jsem zkopíroval odkaz ze článku na Wikipedii. Ale pro příště by mě to přeci zajímalo... :-) --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:45 (UTC)
::Návod je někde na Wikipedii, ale teď se mi nedaří ho rychle najít, tak popíšu svůj postup (podotýkám, že je asi zbytečně složitější, ale umožňuje mi dostat se k více informacím): otevřete vstupní stránku katalogů NK ČR na http://sigma.nkp.cz/F/, dále klikněte na '''SKC - Souborný katalog ČR''' (vyhledávání nejen v katalogu NK ČR, ale zároveň i v některých krajských a univerzitních knihovnách). Otevře se vyhledávací formulář, v něm ve spodní polovině ('''Prohlížení rejstříků''') vyberte rejstík '''Autoři (Příjmení, jméno)''' a do vyhledávacího pole zadejte například heslo '''Shakespeare, W''' a poté klikněte na příslušné '''OK'''. Otevře se seznam nalezených výsledků, v něm hledejte tu položku, vedle které je v hranaté závorce '''&lt;nowiki&gt;[autoritní záznam]&lt;/nowiki&gt;''', na ten klikněte a uvidíte kód označený jako '''Ident. číslo''' – u Shakespeara jn19981002129 – ten hledáte. Pokud je na Wikipedii článek o autorovi a v něm již je vložena šablona &lt;nowiki&gt;{{NK ČR}}&lt;/nowiki&gt;, je samozřejmě rychlejší okopírovat kód odtud. --[[Uživatel:Milda|Milda]] 2. 11. 2008, 20:06 (UTC)
:::Díky! --[[Uživatel:Zik|Zik]] 28. 3. 2009, 23:10 (UTC)

== Žádost o přejmenování ==
V rámci sjednocení uživatelských jmen na různých projektech prosím o přejmenování z nynějšího [[Uživatel:PAD|PAD]] na '''Petrus Adamus'''. Předem děkuji. --[[Uživatel:PAD|PAD]] 28. 1. 2009, 16:54 (UTC)

== 'O Sole Mio ==
Založil sjem článek [['O Sole Mio]], který obsahuje můj vlastní převod této písně. Nevím nyní, co dál. Děkujni za pomoc. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 19:46 (UTC) 
: Tak především je tam třeba vložit šablonu {{Šablona|Textinfo}}. Nezapomeňte také, prosím, uvést licenci (CC BY-SA nebo CC 0) svého překladu. Zkuste se pro začátek podívat na jiné stránky, jak vypadají.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 19:54 (UTC)

Jen si dovolím upozornit, že zatím je to autorskoprávně v pořádku, ale do budoucna není vyloučeno, že by se to mohlo změnit. V letošním roce s velkou pravděpodobností dojde ke schválení novely autorského zákona, která spojuje ochranu hudby a slov k písní, pokud to vzniklo společně (tedy ne prvně vydaná báseň a teprve později zhudebněná). Pokud by to byl první případ a zároveň by italské autorské právo neposuzovalo trvání majetkových práv k hudbě a slovům odděleně, asi by bylo nutné i zde tento překlad smazat a obnovit jej v roce 2043 – kvůli Alfredovi Mazzucchim (1878–1972). --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:12 (UTC)

Prosím, podívejte se, jestli jsem to udělal dobře a případně to upravte. Moc a moc děkuji. Na wikiepdii jsem ostřílený, ale tady si zatím nevím opravdu moc rady. S těmi právy se necháme překvapit. Děkuji. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:20 (UTC)
: Díky. Ve skutečnosti to tu je mnohem jednodušší než na Wikipedii - méně pravidel, méně byrokracie, méně šablon, méně formátování... ;-)&lt;br /&gt;Verzi [[Wikizdroje:Licence#Creative Commons Attribution Share-alike|licence]] předpokládám vzhledem k licenci celých Wikizdrojů 3.0?&lt;br /&gt;Jste autor jen tohoto překladu, nebo jste napsal/přeložil (a vydal) i něco jiného? - Podle toho upravíme odkaz u překladatele.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 20:27 (UTC)
: Vydal jsem minulý rok knihu Historie šachu - viz https://www.kosmas.cz/knihy/176772/historie-sachu/ Ale jinak jsem nic nepřeložil a nevydal. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:35 (UTC)

== Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) ==

Dobrý den,

na svém pískovišti na Wikipedii 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Janet11/P%C3%ADskovi%C5%A1t%C4%9B3
jsem přeložila 1. a 2. dějství Molièrova Le Bourgeois gentilhomme viz
http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Bourgeois_gentilhomme_(Imprimerie_nationale)
do češtiny. Existuje i anglický překlad, který je uveden u původního francouzského textu, jako text v dalším jazyce. Můj problém je ten, že ač jsem na Wikipedii již nějaký týden na Wikizdrojích jsem ještě nic nedělala a nevím jak zařídit, aby se můj text zařadil k tomu francouzskému a anglickému a také nevím jakou správnou šablonu použít pro nadpis.  Poradíte mi?

Děkuji předem a zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 24.8. 2013, 15:42 (UTC)

Zdravím,

nejdřív asi začnu tím, že tady je to v podstatě stejné jako na Wikipedii. To pískoviště si můžete udělat zde; pokud byste chtěla, tak vám ho sem přenesu. Stejně tak to tu funguje jako na Wikipedii v tom, že je to kolektivní projekt, takže se nebojte vložit polotovar a někdo z těch, kdo se tu pohybují již déle, ho eventuálně následně doladí.

{{Uživatel:Danny B./podpis}} 24. 8. 2013, 15:47 (UTC)

: Nehledě na to, že zde bude trochu víc klidu k práci. Navíc, na Wikipedii to nemá žádný velký význam, takže přenešení by bylo nejlepším řešením. [[user:-jkb-|-jkb-]] 24. 8. 2013, 17:19 (UTC)

:: Děkuji za rychlou odpověď a souhlasím s Vaším návrhem a přenesením pískoviště na Wikizdroje. Ještě bych tam ráda doplnila nadpis, aby bylo jasné, o co se jedná.

Zdraví [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 25.8. 2013, 08:10 (UTC)

[[Uživatel:Janet11/Pískoviště3|Máte to tady]].&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 09:08 (UTC)

: Děkuji moc. Ještě jedna věc, vím že existuje slučování účtů, které jsem kdysi provedla s jedním kolegou z wiki, ale na zdroje jsme to asi neudělali a já nevím jak přesně mám postupovat. To jen, abych tak nesvítila (červeně) :-)
[[Uživatel:Janet11|Janet11]] 
25. 8. 2013, 16:13 (UTC)

Váš zdejší účet je součástí centrálního přihlašování už od 12. 2. 2012, takže slučovat netřeba nic. Abyste &quot;nesvítila&quot;, stačí si na ten červený odkaz kliknout a na svou uživatelskou stránku si něco napsat... ;-)&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 16:19 (UTC)

: Tak a je to (tedy zatím tak napůl, diskusi jsem prozatím vypustila). Díky!
Zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]] 26. 8. 2013, 8:18 (UTC)

== Obsidián ==

Dobrý den,jest mi na Vás dotázati kterak,vůbec-li,možno nabídnout mnou nalezený obsidián ku odkupu.Žádám o toto,
žel Bohu,z finančních pohnutek.

S velikým díkem a pozdravem
Martin Lupa
{{nepodepsáno|26. 4. 2015, 20:22|MartinLupa}}

: Obchod s horninami bohužel nespadá do pole naší činnosti. S pozdravem [[user:-jkb-|-jkb-]] 26. 4. 2015, 21:20 (UTC)

== Vzorově formátované stránky ==

Existuje tu prosím nějaký seznam vzorově formátovaných stránek pro určité typy dokumentů se zvláštním typem toku textu (divadelní hry, zákony, básnické sbírky atd.), podle kterého může člověk postupovat, pokud chce vytvořit dobře zformátovaný nový dokument? Něco maličko obsahuje [[Nápověda:Formátování textu]], ale je velmi strohá a stručná. Nerad bych postupoval metodou &quot;každý pes, jiná ves&quot; - byť by všichni psi byli (každý jinak) pěkní. Děkuji. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 3. 7. 2015, 15:11 (UTC)
: Seznam asi neexistuje. Jako ukázkové příklady z básnických sbírek mohu doporučit [[Z máje žití]] nebo [[Básně (Züngel)]] (obsah včetně podnadpisů nižší úrovně), případně [[Amoroso]] (obsah včetně několika mott). Jako jednotlivé básně [[Píseň vzdoruje noci/Dubnová vzpomínka]] (obsahuje oddělovače) a [[Básně (Züngel)/Hlasy lidu]] (obsahuje podnadpisy). Je pravda, že nějaká „kuchařka“, jak řešit jednotlivé zvláštní situace, by se hodila.
: Ohledně divadelních her a libret je to složitější, tam je to opravdu každý pes jiná ves – i proto, že různé zdroje používají různé způsoby zápisu a část stránek se sem dostala prostým zkopírováním textu z jiného webu. Pokoušeli jsme se to nějak sjednotit pomocí abstrakce s využitím šablon, s prvním řešením využivajícím značek &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;dt&gt; a &lt;dd&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt; (ve wikisyntaxi jako &lt;code&gt;;&lt;/code&gt; a &lt;code&gt;:&lt;/code&gt;) přišel Tchoř ({{Šablona|Promluva}}, použito v [[Śakuntala]]), já jsem z něho vyšel a vytvořil jsem {{Šablona|Promluva2}}, která umožňuje vícekrát přerušit promluvu popisem děje a má intuitivnější pořadí parametrů (použito v [[Noc na Karlštejně]], [[Žena miluje srdnatosť]]), jenže to má problém u veršovaných promluv (viz [[Diskuse k šabloně:Promluva2]]). Následně Reaperman vyvíjel jiné řešení (viz [[Svatební noc (Kukla)]]) používající odstavce, které by nemělo tímto neduhem trpět, ale nevím, jestli už je to dokončeno (to, že výsledek nevypadá tak elegantně jako u předchozího řešení, je částečně způsobeno tím, že formátování ještě není doladěno v globálním stylopisu). Problém je, že jakmile to zapisujeme pomocí šablon, je složitější postihnout některé jemné nuance, které se objevili v dalším díle a se kterými se původně nepočítalo. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 7. 7. 2015, 08:58 (UTC)

== Textinfo u části díla ==

Zdravím. Co se vlastně píše do &quot;názvu&quot; v šabloně &quot;Textinfo&quot;, pokud jde o část díla? Píše se tam název kapitoly, nebo název celého díla? Díky. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 29. 10. 2015, 21:25 (UTC)
:Ahoj Okino. Díky za zadání [[Potulný život|dalsiho dila]] od znameho autora! Uvádí se '''název kapitoly'''. Viz napr. [[Ottův slovník naučný/Linde|Ottův slovník naučný]], [[Kytice z pověstí národních/Polednice|Kytice]], [[Velký Čech/IV.|Velký Čech]]. Mozna existuji i vyjimky, ale tech je naprosta mensina. Hodne zdaru! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 30. 10. 2015, 08:15 (UTC)

== Nový přeložený příspěvek na Wikizdroje ==

Dobrý den, potřebovala bych poradit, zda je přípustné přeložit do češtiny část díla zveřejněného v digitální knihovně Kramerius, konkrétně se jedná o dílo v němčině (Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten) z let 1877-1912. A to pouze kapitoly ke správě jemnického panství (výměra, úředníci, pachtýři). Správa panství s konkrétním statistickým výčtem ve vybraných letech by měla doplnit článek na Wikipedii Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.--[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 13. 4. 2017, 10:06 (UTC)
:{{Ping|Lenka Lyalikoff}} Je to možné. Více na [[:Wikizdroje:Co_jsou_Wikizdroje#P.C5.99eklady]] [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 14. 4. 2017, 08:32 (UTC)
:: Díky. --[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 14. 4. 2017, 10:20 (UTC)

== Jak na PDF a wiki vedle sebe? ==

Prosím o nasměrování, jak dosáhnout zobrazení [[Stránka:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf/24|zdroje a textového přepisu vedle sebe]].&lt;br&gt;
Raději tu zmíním i cíl - možná dostanu zajímavé tipy na řešení. Občas se objeví rozsáhlejší cizojazyčné materiály pod vhodnou licencí, u kterých by bylo fajn překladatelskou práci rozdělit, koordinovat a &quot;standardizovat&quot; použitou slovní zásobu. Nadějně se mi jeví projekt [https://translatewiki.net/wiki/Project:About/cs translatewiki.net], byť primárně je zaměřen na SW. Wikizdroje by mohly být nástrojem pro standardizaci vstupu, zároveň rozdělením práce na menší celky (stránky) a konečně i archivem výsledků s provázáním jazykových mutací.&lt;br&gt;
O praktické ověření myšlenky [[Uživatel:Nesnera/sandbox|se pokouším]] na [[:Soubor:Public Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (Wikisource test).pdf|testovacím PDF]] (vzorek náročnějších míst brožury &quot;[https://fsfe.org/campaigns/publiccode/brochure Public Money Public Code – Modernising..]&quot; resp. jejího [https://gitlab.com/otevrenamesta/public-money-public-code-cs/blob/master/pdf/FSFE_Policy_Brochure_CZ_RGB_200DPI_web.pdf překladu]), ale skončil jsem infoboxem a netuším, jak dál :-/  --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 09:37 (UTC)
:{{Re|Nesnera}} Nejjednodušší je v názvu souboru přepsat prefix &lt;code&gt;Soubor:&lt;/code&gt; za &lt;code&gt;Index:&lt;/code&gt;, do pole strany vložit &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt;  a následně začít [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|s digitalizací]]. Viz též [[Nápověda:Příprava_textů_ke_korektuře]]. °°[[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 5. 2019, 17:02 (UTC)
::Jestli jsem to dobře pochopil, tak kolegovi nejde ani tak o digitalizaci již hotového přeloženého textu, ale o využití extenze proofread pro koordinaci spolupráce na ''překladu''. Tedy že napravo bude mít zobrazenou stránku z PDF souboru cizojazyčného originálu a vlevo editační pole, ve kterém bude postupně vytvářen, upravován, opravován, vylepšován a případně i formátován překlad. Což by IMO šlo, před pár měsíci jsem o tom rovněž přemýšlel (byť v souvislosti s poněkud [[Index:Gründliche Violinschule (1787).pdf|jiným žánrem]]…).  Je-li tomu skutečně tak, pak je třeba nahrát na Commons celý soubor v originálním jazyce (podobným způsobem, jakým jste nahrál testovací ukázku českého překladu), např. jako [[:Soubor:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]], a zde na Wikizdrojích pak vytvořit výše popsaným způsobem indexovou stránku tohoto souboru (v našem příkladě [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]]). Poté si můžete z indexové stránky rozkliknout jednotlivé stránky originálu a překládat. Přenesení (resp. ''„transkluze“'') přeloženého textu do hlavního jmenného prostoru a doplnění textinfoboxu už je pak v podstatě jen završením díla ;)--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 5. 2019, 19:14 (UTC)
:::{{Re|JAn Dudík, Shlomo}} Pánové děkuji (y). Vážně jsem tu nečekal tak pohotové a přínosné reakce. A to, že z indexové stránky lze rovnou listovat, přičemž se přenese příslušný obsah z textové vrstvy PDFka mě naprosto nadchlo. Vytvořil jsem tedy [[:File:Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (EN, Wikisource test).pdf|stejný výběr stránek v En]] verzi brožury jako [[:File:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|pro Cs]], k [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|Cs indexové]] stránce [[Index:Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(EN,_Wikisource_test).pdf|doplnil En]] a v obou případech uložil první 3 strany. Co dál?:
:::* původně jsem chtěl ověřit, jak si ve Wikizdrojích poradit se sloupečky, obrázky, infografikou, poznámkami či rámečky komentářů. Nyní bych však upřednostnil mechanizmus překládání. Představa je
:::* originální text by ze zveřejnil také ve Wikizdrojích. Následně by se provázal s translatewiki.net, což by řešilo námitku, kterou vznesl Nike (viz. jeho [https://translatewiki.net/wiki/Support#Is_translatewiki.net_suitable_for_standalone_texts_like_books_or_brochure.3F_56274 komentář ve vláknu]) a mohly by vznikat překlady včetně hlídání aktualizací při změně originálu (vznik národních DTP sazeb jako u této brožury bude patrně výjimečný, ale i tak jsem zvědav, jak by se měly související dokumenty ve Wikizdrojích provázat. Nějak přes Wikidata?).
::: Možná by šlo aplikovat i na jiné projekty (např. Wikiknihy) a třeba existuje i přímočařejší řešení (např. Wikiverzita dost slušně podporuje vznik překladů). Já si od toho slibuji hlavně dělbu práce, přehled o změnách v originálu a [https://wiki.l10n.cz/Terminologick%C3%A1_a_p%C5%99ekladov%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5 zajištění konzistence]. (Ještě bych měl podotknout, že s translatewiki.net dosud nemám žádnou praktickou zkušenost.) --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 23:52 (UTC)
:::: Originální text může být samozřejmě také zveřejněn na Wikizdrojích, ale měl by být umístěn na projekt věnující se příslušnému jazyku (tedy v tomto případě na en.wikisource.org). Texty pak lze provázat pomocí interwiki a kdysi tu býval i nástroj, pomocí něhož si čtenář mohl zobrazit paralelně různé jazykové verze (stále funguje např. na polské, italské nebo francouzské verzi projektu). Ten návod na vytvoření „cizojazyčného“ indexu pro originální text byl myšlen ''pouze'' jako „backend“, jako pomůcka pro editory/překladatele, čtenář by se o něm v podstatě neměl dozvědět (dokud nezačne pátrat po původu textu…) Podotýkám, že to navíc ani není původní smysl extenze; ta je primárně určena pro digitalizaci (OCR a korekturu) naskenovaného textu. Z téhož důvodu také není vybavena žádnými nástroji na zajištění konzistence překladu.
:::: Ohledně sledování změn originálu a hlídání aktualizací se obávám, že na to Wikizdroje žádné vhodné nástroje nemají. Problematika aktualizací se řešila kdysi ve vztahu k právním předpisům a jejich novelizacím; pokud si dobře vzpomínám, výsledkem debaty bylo jen to, že je možné mít na Wikizdrojích různé verze předpisu, jen je třeba je vhodně označit. Wikizdroje jsou uzpůsobeny spíše pro digitalizaci konkrétního publikačního počinu, resp. díla nepodléhajícího častým změnám. S Wikiknihami a Wikiverzitou nemám zkušenosti, každopádně extenze proofread (ta, která pracuje se jmennými prostory Index a Stránka) je pokud vím instalována pouze na Wikizdrojích.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:11 (UTC)
:::: {{Re|Nesnera}} Viz [[Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119]] jako ukázku, jaké použití jsem měl na mysli.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:48 (UTC)
::::: {{Re|Shlomo}} Z napsaného mi plyne, že jmenné prostory Index a Stránka nepatří mezi základní tohoto projektu (proto při výchozím nastavení [[Speciální:Hledání|vyhledávání]] nenajdu &quot;Public Money Public Code&quot;). Jaký by měl být postup pro &quot;řádnou&quot; publikaci na Wikizdrojích? Tedy jak se dostat od [[Index:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf|indexu &quot;Klášer..&quot;]] k [[Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911|článku/dílu &quot;Klášter..&quot;]]? &lt;small&gt;(Je nějak provázaný článek/dílo a index? O obojím vím jen díky {{Ping|Skim}}ovi, který se mi pokoušel Wikizdroje přiblížit přes e-mail, za což mu patří můj dík.)&lt;/small&gt;
:::::: {{Re|Nesnera}} Text půjde běžně najít až ve chvíli, kdy bude stránka transkludována nebo přenesena do hlavního jmenného prostoru. Do té do by je to jakýsi koncept - příprava v zázemí. Jednou z obezliček je vytvořit stránku díla a do ní vložit {{š|Digitalizace}}, která upozorní na to, že se obsah stránky chystá a umožní se na koncept (nebo aslespoň scan) dostat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:28 (UTC)
:::::: {{anchor|paste_or_transclude}}Mimochodem, konečné řešení – zda transkluze (zobrazení textu ze stránek se zachováním provázanosti) nebo přenos textu (copypaste) – je předmětem sporů, obě řešení mají své výhody i nevýhody, proto budeme rádi za zpětnou vazbu někoho z venčí :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:32 (UTC)

== České státní právo (1891) ==

Zdravím, hledám někoho, kdo by mi pomohl s indexováním knihy České státní právo (1891) od Aloise Rašína. Link je zde: [[Index:České státní právo.djvu]]. Děkuji [[Uživatel:Matyáš Niedermeier|Matyáš Niedermeier]] ([[Diskuse s uživatelem:Matyáš Niedermeier|diskuse]]) 30. 11. 2022, 13:38 (UTC)

== Riegrův slovník naučný/Protagoras ==

Vytvořil jsem malé heslíčko z Riegrova Slovníku naučného, ale nedaří se mi zařadit ho do seznamu již zpracovaných hesel v článku ''Riegrův Slovník naučný'', a dokonce mi to hlásí jakousi chybu, když ho chci propojit s heslem na Wikipedii (Prótagoras z Abdéry). Něco jsem někde zvoral, ale nevím co. Buďte někdo tak laskav a koukněte se mi na to. Děkuji. [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:34 (UTC)
: Moc se s tím nadělat nedá, protože z vašeho popisu mi není jasné, o jakém seznamu již zpracovaných hesel mluvíte, jakým způsobem jste se ho tam snažil zařadit, jakým způsobem jste propojoval článek s heslem na Wikipedii, ani jakou chybu vám to hlásilo. Každopádně jsem článek přesunul na [[Riegrův Slovník naučný/Protagoras|název s velkým písmenem]], jako je tomu u ostatních hesel. Je možné, že to některé vaše potíže vyřešilo; pokud ne, pokuste se je prosím popsat trochu podrobněji.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:44 (UTC)
::Velmi děkuji, Váš zásah pomohl, něco jsem pak dořešil sám. Ale Vašemu zásahu nerozumím. Píšete: ''Každopádně jsem článek přesunul na název s velkým písmenem, jako je tomu u ostatních hesel.'' Ale já jsem měl název s velkým písmenem, ve shrnutí editace to vypadá, že jste přesunul původní název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras'' na přesně stejný název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras''. Proto mi ten zásah není jasný, i když pomohl: propojilo se to s Riegrovým Slovníkem naučným. V každém případě Vám děkuji. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:16 (UTC)
:::Ne, založil jste to s malým &quot;s&quot; ve slově &quot;slovník&quot;. Já to pak [[Speciální:Diff/293167|přesunul]] na název s velkým &quot;S&quot; ve slově &quot;Slovník&quot;.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:24 (UTC)
::::Tak vidíte, jak jsem již nepozorný. Ale jsem rád, že se to tak jednoduše vysvětlilo, takže si snad troufnu ještě na nějaké další menší editace. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 6. 10. 2023, 04:36 (UTC)
:@[[Uživatel:Abzon|Abzon]] Hesla ze slovníků se propojují s Wikipedií pouze nepřímo - uvedením odkazu na Wikipedii v parametru &lt;code&gt;WIKIPEDIA-HESLO =&lt;/code&gt; [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Riegr%C5%AFv_Slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Protagoras&amp;diff=next&amp;oldid=293171]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:29 (UTC)
::Ano, děkuji. Myslím, že se mi to již podařilo jak u hesla Protagoras, ta i u dnes vytvořeného hesla Snář. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:39 (UTC)

== Indexová stránka ==

Zdravím,

chtěl jsem si vyzkoušet zpracování textu pomocí indexové stránky ([[Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|Historie Jaromíra Tykvy]]), ale naprosto jsem zhavaroval a za boha nevidím, co dělám špatně, nedaří se mi tam dostat ani obálku, ale především žádné strany pomocí &lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;. Děkuji za osvětlení mé chyby/mých chyb.

A v této souvislosti mám ještě jednu otázku: Je košer, když z digitální knihovny MZK či NKP u volného díla stáhnu pdf soubor a nahraji ho na commons pro zpracování textu pomocí indexové stránky? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 13:42 (UTC)

:[https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Index:Herrmann,_Ign%C3%A1t_%E2%80%93_Historie_Jarom%C3%ADra_Tykvy_1_(1934).pdf&amp;diff=prev&amp;oldid=334659 Už by to mělo fungovat.] Je to chyba Wiki, kdy se správně nenačte do paměti náhled souboru. Opravou je manuální refresh cache u toho konkrétního souboru.
:Ohledně stahování z Krameria býval výklad takový, že naskenováním knihy instituci nevznikají autorská práva protože skenování není tvůrčím vkladem. Nicméně půjde o porušení smluvních podmínek užití, které bývají součástí staženého souboru. Jejich vymahatelnost je poněkud sporná, ale historicky tu převládal názor zbytečně tyto instituce neprovokovat nějakým obsáhlejším překopírováváním. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 16:39 (UTC)</text>
      <sha1>1fjbz4zf2rca7scdlx9v5sbsmmv7ri5</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334661</id>
      <parentid>334660</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T17:33:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Indexová stránka */ odpověď</comment>
      <origin>334661</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="27181" sha1="gakb9952i9sei02lnddm79qtnhdk9hg" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
Na této stránce může každý, kdo zde, na doméně českých ''Wikizdrojů'', potřebuje jakoukoliv pomoc, o tuto požádat. Pokusíme se Vaše otázky zodpovědět co nejdříve a obsažně - mějte ale trochu trpělivosti...
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Potřebuji pomoc]]
&lt;!-- Nepište prosím nad tuto řádku - děkujeme --&gt;

==Přejmenování==
Můžete mě tady taky přejmenovat na [[User:Honza Záruba|Honza Záruba]]? Díky. [[Uživatel:Zanatic|Zanatic]] 17:41, 10. 4. 2007 (UTC)
:I stalo se. [[Uživatel:-jkb-|-jkb-]]  [[Uživatel diskuse:-jkb-|&amp;#9993;]] 18:04, 10. 4. 2007 (UTC)
::Ještě jednou díky. [[Uživatel:Honza Záruba|Honza Záruba]] 18:06, 10. 4. 2007 (UTC)


== Národní knihovna ==
Ahoj, všiml jsem si, že v tabulkách na stránkách autorů je u kolonky, která odkazuje na web Národní knihovny, jakýsi tajemný kód. Netuším ale, jak ho mám získat. Poradíte mi, prosím? Pracuji na stránce [[William Shakespeare]]. --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:36 (UTC)
:Ha, tak jsem zkopíroval odkaz ze článku na Wikipedii. Ale pro příště by mě to přeci zajímalo... :-) --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:45 (UTC)
::Návod je někde na Wikipedii, ale teď se mi nedaří ho rychle najít, tak popíšu svůj postup (podotýkám, že je asi zbytečně složitější, ale umožňuje mi dostat se k více informacím): otevřete vstupní stránku katalogů NK ČR na http://sigma.nkp.cz/F/, dále klikněte na '''SKC - Souborný katalog ČR''' (vyhledávání nejen v katalogu NK ČR, ale zároveň i v některých krajských a univerzitních knihovnách). Otevře se vyhledávací formulář, v něm ve spodní polovině ('''Prohlížení rejstříků''') vyberte rejstík '''Autoři (Příjmení, jméno)''' a do vyhledávacího pole zadejte například heslo '''Shakespeare, W''' a poté klikněte na příslušné '''OK'''. Otevře se seznam nalezených výsledků, v něm hledejte tu položku, vedle které je v hranaté závorce '''&lt;nowiki&gt;[autoritní záznam]&lt;/nowiki&gt;''', na ten klikněte a uvidíte kód označený jako '''Ident. číslo''' – u Shakespeara jn19981002129 – ten hledáte. Pokud je na Wikipedii článek o autorovi a v něm již je vložena šablona &lt;nowiki&gt;{{NK ČR}}&lt;/nowiki&gt;, je samozřejmě rychlejší okopírovat kód odtud. --[[Uživatel:Milda|Milda]] 2. 11. 2008, 20:06 (UTC)
:::Díky! --[[Uživatel:Zik|Zik]] 28. 3. 2009, 23:10 (UTC)

== Žádost o přejmenování ==
V rámci sjednocení uživatelských jmen na různých projektech prosím o přejmenování z nynějšího [[Uživatel:PAD|PAD]] na '''Petrus Adamus'''. Předem děkuji. --[[Uživatel:PAD|PAD]] 28. 1. 2009, 16:54 (UTC)

== 'O Sole Mio ==
Založil sjem článek [['O Sole Mio]], který obsahuje můj vlastní převod této písně. Nevím nyní, co dál. Děkujni za pomoc. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 19:46 (UTC) 
: Tak především je tam třeba vložit šablonu {{Šablona|Textinfo}}. Nezapomeňte také, prosím, uvést licenci (CC BY-SA nebo CC 0) svého překladu. Zkuste se pro začátek podívat na jiné stránky, jak vypadají.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 19:54 (UTC)

Jen si dovolím upozornit, že zatím je to autorskoprávně v pořádku, ale do budoucna není vyloučeno, že by se to mohlo změnit. V letošním roce s velkou pravděpodobností dojde ke schválení novely autorského zákona, která spojuje ochranu hudby a slov k písní, pokud to vzniklo společně (tedy ne prvně vydaná báseň a teprve později zhudebněná). Pokud by to byl první případ a zároveň by italské autorské právo neposuzovalo trvání majetkových práv k hudbě a slovům odděleně, asi by bylo nutné i zde tento překlad smazat a obnovit jej v roce 2043 – kvůli Alfredovi Mazzucchim (1878–1972). --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:12 (UTC)

Prosím, podívejte se, jestli jsem to udělal dobře a případně to upravte. Moc a moc děkuji. Na wikiepdii jsem ostřílený, ale tady si zatím nevím opravdu moc rady. S těmi právy se necháme překvapit. Děkuji. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:20 (UTC)
: Díky. Ve skutečnosti to tu je mnohem jednodušší než na Wikipedii - méně pravidel, méně byrokracie, méně šablon, méně formátování... ;-)&lt;br /&gt;Verzi [[Wikizdroje:Licence#Creative Commons Attribution Share-alike|licence]] předpokládám vzhledem k licenci celých Wikizdrojů 3.0?&lt;br /&gt;Jste autor jen tohoto překladu, nebo jste napsal/přeložil (a vydal) i něco jiného? - Podle toho upravíme odkaz u překladatele.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 20:27 (UTC)
: Vydal jsem minulý rok knihu Historie šachu - viz https://www.kosmas.cz/knihy/176772/historie-sachu/ Ale jinak jsem nic nepřeložil a nevydal. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:35 (UTC)

== Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) ==

Dobrý den,

na svém pískovišti na Wikipedii 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Janet11/P%C3%ADskovi%C5%A1t%C4%9B3
jsem přeložila 1. a 2. dějství Molièrova Le Bourgeois gentilhomme viz
http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Bourgeois_gentilhomme_(Imprimerie_nationale)
do češtiny. Existuje i anglický překlad, který je uveden u původního francouzského textu, jako text v dalším jazyce. Můj problém je ten, že ač jsem na Wikipedii již nějaký týden na Wikizdrojích jsem ještě nic nedělala a nevím jak zařídit, aby se můj text zařadil k tomu francouzskému a anglickému a také nevím jakou správnou šablonu použít pro nadpis.  Poradíte mi?

Děkuji předem a zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 24.8. 2013, 15:42 (UTC)

Zdravím,

nejdřív asi začnu tím, že tady je to v podstatě stejné jako na Wikipedii. To pískoviště si můžete udělat zde; pokud byste chtěla, tak vám ho sem přenesu. Stejně tak to tu funguje jako na Wikipedii v tom, že je to kolektivní projekt, takže se nebojte vložit polotovar a někdo z těch, kdo se tu pohybují již déle, ho eventuálně následně doladí.

{{Uživatel:Danny B./podpis}} 24. 8. 2013, 15:47 (UTC)

: Nehledě na to, že zde bude trochu víc klidu k práci. Navíc, na Wikipedii to nemá žádný velký význam, takže přenešení by bylo nejlepším řešením. [[user:-jkb-|-jkb-]] 24. 8. 2013, 17:19 (UTC)

:: Děkuji za rychlou odpověď a souhlasím s Vaším návrhem a přenesením pískoviště na Wikizdroje. Ještě bych tam ráda doplnila nadpis, aby bylo jasné, o co se jedná.

Zdraví [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 25.8. 2013, 08:10 (UTC)

[[Uživatel:Janet11/Pískoviště3|Máte to tady]].&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 09:08 (UTC)

: Děkuji moc. Ještě jedna věc, vím že existuje slučování účtů, které jsem kdysi provedla s jedním kolegou z wiki, ale na zdroje jsme to asi neudělali a já nevím jak přesně mám postupovat. To jen, abych tak nesvítila (červeně) :-)
[[Uživatel:Janet11|Janet11]] 
25. 8. 2013, 16:13 (UTC)

Váš zdejší účet je součástí centrálního přihlašování už od 12. 2. 2012, takže slučovat netřeba nic. Abyste &quot;nesvítila&quot;, stačí si na ten červený odkaz kliknout a na svou uživatelskou stránku si něco napsat... ;-)&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 16:19 (UTC)

: Tak a je to (tedy zatím tak napůl, diskusi jsem prozatím vypustila). Díky!
Zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]] 26. 8. 2013, 8:18 (UTC)

== Obsidián ==

Dobrý den,jest mi na Vás dotázati kterak,vůbec-li,možno nabídnout mnou nalezený obsidián ku odkupu.Žádám o toto,
žel Bohu,z finančních pohnutek.

S velikým díkem a pozdravem
Martin Lupa
{{nepodepsáno|26. 4. 2015, 20:22|MartinLupa}}

: Obchod s horninami bohužel nespadá do pole naší činnosti. S pozdravem [[user:-jkb-|-jkb-]] 26. 4. 2015, 21:20 (UTC)

== Vzorově formátované stránky ==

Existuje tu prosím nějaký seznam vzorově formátovaných stránek pro určité typy dokumentů se zvláštním typem toku textu (divadelní hry, zákony, básnické sbírky atd.), podle kterého může člověk postupovat, pokud chce vytvořit dobře zformátovaný nový dokument? Něco maličko obsahuje [[Nápověda:Formátování textu]], ale je velmi strohá a stručná. Nerad bych postupoval metodou &quot;každý pes, jiná ves&quot; - byť by všichni psi byli (každý jinak) pěkní. Děkuji. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 3. 7. 2015, 15:11 (UTC)
: Seznam asi neexistuje. Jako ukázkové příklady z básnických sbírek mohu doporučit [[Z máje žití]] nebo [[Básně (Züngel)]] (obsah včetně podnadpisů nižší úrovně), případně [[Amoroso]] (obsah včetně několika mott). Jako jednotlivé básně [[Píseň vzdoruje noci/Dubnová vzpomínka]] (obsahuje oddělovače) a [[Básně (Züngel)/Hlasy lidu]] (obsahuje podnadpisy). Je pravda, že nějaká „kuchařka“, jak řešit jednotlivé zvláštní situace, by se hodila.
: Ohledně divadelních her a libret je to složitější, tam je to opravdu každý pes jiná ves – i proto, že různé zdroje používají různé způsoby zápisu a část stránek se sem dostala prostým zkopírováním textu z jiného webu. Pokoušeli jsme se to nějak sjednotit pomocí abstrakce s využitím šablon, s prvním řešením využivajícím značek &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;dt&gt; a &lt;dd&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt; (ve wikisyntaxi jako &lt;code&gt;;&lt;/code&gt; a &lt;code&gt;:&lt;/code&gt;) přišel Tchoř ({{Šablona|Promluva}}, použito v [[Śakuntala]]), já jsem z něho vyšel a vytvořil jsem {{Šablona|Promluva2}}, která umožňuje vícekrát přerušit promluvu popisem děje a má intuitivnější pořadí parametrů (použito v [[Noc na Karlštejně]], [[Žena miluje srdnatosť]]), jenže to má problém u veršovaných promluv (viz [[Diskuse k šabloně:Promluva2]]). Následně Reaperman vyvíjel jiné řešení (viz [[Svatební noc (Kukla)]]) používající odstavce, které by nemělo tímto neduhem trpět, ale nevím, jestli už je to dokončeno (to, že výsledek nevypadá tak elegantně jako u předchozího řešení, je částečně způsobeno tím, že formátování ještě není doladěno v globálním stylopisu). Problém je, že jakmile to zapisujeme pomocí šablon, je složitější postihnout některé jemné nuance, které se objevili v dalším díle a se kterými se původně nepočítalo. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 7. 7. 2015, 08:58 (UTC)

== Textinfo u části díla ==

Zdravím. Co se vlastně píše do &quot;názvu&quot; v šabloně &quot;Textinfo&quot;, pokud jde o část díla? Píše se tam název kapitoly, nebo název celého díla? Díky. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 29. 10. 2015, 21:25 (UTC)
:Ahoj Okino. Díky za zadání [[Potulný život|dalsiho dila]] od znameho autora! Uvádí se '''název kapitoly'''. Viz napr. [[Ottův slovník naučný/Linde|Ottův slovník naučný]], [[Kytice z pověstí národních/Polednice|Kytice]], [[Velký Čech/IV.|Velký Čech]]. Mozna existuji i vyjimky, ale tech je naprosta mensina. Hodne zdaru! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 30. 10. 2015, 08:15 (UTC)

== Nový přeložený příspěvek na Wikizdroje ==

Dobrý den, potřebovala bych poradit, zda je přípustné přeložit do češtiny část díla zveřejněného v digitální knihovně Kramerius, konkrétně se jedná o dílo v němčině (Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten) z let 1877-1912. A to pouze kapitoly ke správě jemnického panství (výměra, úředníci, pachtýři). Správa panství s konkrétním statistickým výčtem ve vybraných letech by měla doplnit článek na Wikipedii Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.--[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 13. 4. 2017, 10:06 (UTC)
:{{Ping|Lenka Lyalikoff}} Je to možné. Více na [[:Wikizdroje:Co_jsou_Wikizdroje#P.C5.99eklady]] [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 14. 4. 2017, 08:32 (UTC)
:: Díky. --[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 14. 4. 2017, 10:20 (UTC)

== Jak na PDF a wiki vedle sebe? ==

Prosím o nasměrování, jak dosáhnout zobrazení [[Stránka:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf/24|zdroje a textového přepisu vedle sebe]].&lt;br&gt;
Raději tu zmíním i cíl - možná dostanu zajímavé tipy na řešení. Občas se objeví rozsáhlejší cizojazyčné materiály pod vhodnou licencí, u kterých by bylo fajn překladatelskou práci rozdělit, koordinovat a &quot;standardizovat&quot; použitou slovní zásobu. Nadějně se mi jeví projekt [https://translatewiki.net/wiki/Project:About/cs translatewiki.net], byť primárně je zaměřen na SW. Wikizdroje by mohly být nástrojem pro standardizaci vstupu, zároveň rozdělením práce na menší celky (stránky) a konečně i archivem výsledků s provázáním jazykových mutací.&lt;br&gt;
O praktické ověření myšlenky [[Uživatel:Nesnera/sandbox|se pokouším]] na [[:Soubor:Public Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (Wikisource test).pdf|testovacím PDF]] (vzorek náročnějších míst brožury &quot;[https://fsfe.org/campaigns/publiccode/brochure Public Money Public Code – Modernising..]&quot; resp. jejího [https://gitlab.com/otevrenamesta/public-money-public-code-cs/blob/master/pdf/FSFE_Policy_Brochure_CZ_RGB_200DPI_web.pdf překladu]), ale skončil jsem infoboxem a netuším, jak dál :-/  --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 09:37 (UTC)
:{{Re|Nesnera}} Nejjednodušší je v názvu souboru přepsat prefix &lt;code&gt;Soubor:&lt;/code&gt; za &lt;code&gt;Index:&lt;/code&gt;, do pole strany vložit &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt;  a následně začít [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|s digitalizací]]. Viz též [[Nápověda:Příprava_textů_ke_korektuře]]. °°[[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 5. 2019, 17:02 (UTC)
::Jestli jsem to dobře pochopil, tak kolegovi nejde ani tak o digitalizaci již hotového přeloženého textu, ale o využití extenze proofread pro koordinaci spolupráce na ''překladu''. Tedy že napravo bude mít zobrazenou stránku z PDF souboru cizojazyčného originálu a vlevo editační pole, ve kterém bude postupně vytvářen, upravován, opravován, vylepšován a případně i formátován překlad. Což by IMO šlo, před pár měsíci jsem o tom rovněž přemýšlel (byť v souvislosti s poněkud [[Index:Gründliche Violinschule (1787).pdf|jiným žánrem]]…).  Je-li tomu skutečně tak, pak je třeba nahrát na Commons celý soubor v originálním jazyce (podobným způsobem, jakým jste nahrál testovací ukázku českého překladu), např. jako [[:Soubor:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]], a zde na Wikizdrojích pak vytvořit výše popsaným způsobem indexovou stránku tohoto souboru (v našem příkladě [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]]). Poté si můžete z indexové stránky rozkliknout jednotlivé stránky originálu a překládat. Přenesení (resp. ''„transkluze“'') přeloženého textu do hlavního jmenného prostoru a doplnění textinfoboxu už je pak v podstatě jen završením díla ;)--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 5. 2019, 19:14 (UTC)
:::{{Re|JAn Dudík, Shlomo}} Pánové děkuji (y). Vážně jsem tu nečekal tak pohotové a přínosné reakce. A to, že z indexové stránky lze rovnou listovat, přičemž se přenese příslušný obsah z textové vrstvy PDFka mě naprosto nadchlo. Vytvořil jsem tedy [[:File:Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (EN, Wikisource test).pdf|stejný výběr stránek v En]] verzi brožury jako [[:File:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|pro Cs]], k [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|Cs indexové]] stránce [[Index:Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(EN,_Wikisource_test).pdf|doplnil En]] a v obou případech uložil první 3 strany. Co dál?:
:::* původně jsem chtěl ověřit, jak si ve Wikizdrojích poradit se sloupečky, obrázky, infografikou, poznámkami či rámečky komentářů. Nyní bych však upřednostnil mechanizmus překládání. Představa je
:::* originální text by ze zveřejnil také ve Wikizdrojích. Následně by se provázal s translatewiki.net, což by řešilo námitku, kterou vznesl Nike (viz. jeho [https://translatewiki.net/wiki/Support#Is_translatewiki.net_suitable_for_standalone_texts_like_books_or_brochure.3F_56274 komentář ve vláknu]) a mohly by vznikat překlady včetně hlídání aktualizací při změně originálu (vznik národních DTP sazeb jako u této brožury bude patrně výjimečný, ale i tak jsem zvědav, jak by se měly související dokumenty ve Wikizdrojích provázat. Nějak přes Wikidata?).
::: Možná by šlo aplikovat i na jiné projekty (např. Wikiknihy) a třeba existuje i přímočařejší řešení (např. Wikiverzita dost slušně podporuje vznik překladů). Já si od toho slibuji hlavně dělbu práce, přehled o změnách v originálu a [https://wiki.l10n.cz/Terminologick%C3%A1_a_p%C5%99ekladov%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5 zajištění konzistence]. (Ještě bych měl podotknout, že s translatewiki.net dosud nemám žádnou praktickou zkušenost.) --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 23:52 (UTC)
:::: Originální text může být samozřejmě také zveřejněn na Wikizdrojích, ale měl by být umístěn na projekt věnující se příslušnému jazyku (tedy v tomto případě na en.wikisource.org). Texty pak lze provázat pomocí interwiki a kdysi tu býval i nástroj, pomocí něhož si čtenář mohl zobrazit paralelně různé jazykové verze (stále funguje např. na polské, italské nebo francouzské verzi projektu). Ten návod na vytvoření „cizojazyčného“ indexu pro originální text byl myšlen ''pouze'' jako „backend“, jako pomůcka pro editory/překladatele, čtenář by se o něm v podstatě neměl dozvědět (dokud nezačne pátrat po původu textu…) Podotýkám, že to navíc ani není původní smysl extenze; ta je primárně určena pro digitalizaci (OCR a korekturu) naskenovaného textu. Z téhož důvodu také není vybavena žádnými nástroji na zajištění konzistence překladu.
:::: Ohledně sledování změn originálu a hlídání aktualizací se obávám, že na to Wikizdroje žádné vhodné nástroje nemají. Problematika aktualizací se řešila kdysi ve vztahu k právním předpisům a jejich novelizacím; pokud si dobře vzpomínám, výsledkem debaty bylo jen to, že je možné mít na Wikizdrojích různé verze předpisu, jen je třeba je vhodně označit. Wikizdroje jsou uzpůsobeny spíše pro digitalizaci konkrétního publikačního počinu, resp. díla nepodléhajícího častým změnám. S Wikiknihami a Wikiverzitou nemám zkušenosti, každopádně extenze proofread (ta, která pracuje se jmennými prostory Index a Stránka) je pokud vím instalována pouze na Wikizdrojích.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:11 (UTC)
:::: {{Re|Nesnera}} Viz [[Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119]] jako ukázku, jaké použití jsem měl na mysli.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:48 (UTC)
::::: {{Re|Shlomo}} Z napsaného mi plyne, že jmenné prostory Index a Stránka nepatří mezi základní tohoto projektu (proto při výchozím nastavení [[Speciální:Hledání|vyhledávání]] nenajdu &quot;Public Money Public Code&quot;). Jaký by měl být postup pro &quot;řádnou&quot; publikaci na Wikizdrojích? Tedy jak se dostat od [[Index:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf|indexu &quot;Klášer..&quot;]] k [[Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911|článku/dílu &quot;Klášter..&quot;]]? &lt;small&gt;(Je nějak provázaný článek/dílo a index? O obojím vím jen díky {{Ping|Skim}}ovi, který se mi pokoušel Wikizdroje přiblížit přes e-mail, za což mu patří můj dík.)&lt;/small&gt;
:::::: {{Re|Nesnera}} Text půjde běžně najít až ve chvíli, kdy bude stránka transkludována nebo přenesena do hlavního jmenného prostoru. Do té do by je to jakýsi koncept - příprava v zázemí. Jednou z obezliček je vytvořit stránku díla a do ní vložit {{š|Digitalizace}}, která upozorní na to, že se obsah stránky chystá a umožní se na koncept (nebo aslespoň scan) dostat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:28 (UTC)
:::::: {{anchor|paste_or_transclude}}Mimochodem, konečné řešení – zda transkluze (zobrazení textu ze stránek se zachováním provázanosti) nebo přenos textu (copypaste) – je předmětem sporů, obě řešení mají své výhody i nevýhody, proto budeme rádi za zpětnou vazbu někoho z venčí :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:32 (UTC)

== České státní právo (1891) ==

Zdravím, hledám někoho, kdo by mi pomohl s indexováním knihy České státní právo (1891) od Aloise Rašína. Link je zde: [[Index:České státní právo.djvu]]. Děkuji [[Uživatel:Matyáš Niedermeier|Matyáš Niedermeier]] ([[Diskuse s uživatelem:Matyáš Niedermeier|diskuse]]) 30. 11. 2022, 13:38 (UTC)

== Riegrův slovník naučný/Protagoras ==

Vytvořil jsem malé heslíčko z Riegrova Slovníku naučného, ale nedaří se mi zařadit ho do seznamu již zpracovaných hesel v článku ''Riegrův Slovník naučný'', a dokonce mi to hlásí jakousi chybu, když ho chci propojit s heslem na Wikipedii (Prótagoras z Abdéry). Něco jsem někde zvoral, ale nevím co. Buďte někdo tak laskav a koukněte se mi na to. Děkuji. [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:34 (UTC)
: Moc se s tím nadělat nedá, protože z vašeho popisu mi není jasné, o jakém seznamu již zpracovaných hesel mluvíte, jakým způsobem jste se ho tam snažil zařadit, jakým způsobem jste propojoval článek s heslem na Wikipedii, ani jakou chybu vám to hlásilo. Každopádně jsem článek přesunul na [[Riegrův Slovník naučný/Protagoras|název s velkým písmenem]], jako je tomu u ostatních hesel. Je možné, že to některé vaše potíže vyřešilo; pokud ne, pokuste se je prosím popsat trochu podrobněji.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:44 (UTC)
::Velmi děkuji, Váš zásah pomohl, něco jsem pak dořešil sám. Ale Vašemu zásahu nerozumím. Píšete: ''Každopádně jsem článek přesunul na název s velkým písmenem, jako je tomu u ostatních hesel.'' Ale já jsem měl název s velkým písmenem, ve shrnutí editace to vypadá, že jste přesunul původní název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras'' na přesně stejný název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras''. Proto mi ten zásah není jasný, i když pomohl: propojilo se to s Riegrovým Slovníkem naučným. V každém případě Vám děkuji. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:16 (UTC)
:::Ne, založil jste to s malým &quot;s&quot; ve slově &quot;slovník&quot;. Já to pak [[Speciální:Diff/293167|přesunul]] na název s velkým &quot;S&quot; ve slově &quot;Slovník&quot;.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:24 (UTC)
::::Tak vidíte, jak jsem již nepozorný. Ale jsem rád, že se to tak jednoduše vysvětlilo, takže si snad troufnu ještě na nějaké další menší editace. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 6. 10. 2023, 04:36 (UTC)
:@[[Uživatel:Abzon|Abzon]] Hesla ze slovníků se propojují s Wikipedií pouze nepřímo - uvedením odkazu na Wikipedii v parametru &lt;code&gt;WIKIPEDIA-HESLO =&lt;/code&gt; [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Riegr%C5%AFv_Slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Protagoras&amp;diff=next&amp;oldid=293171]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:29 (UTC)
::Ano, děkuji. Myslím, že se mi to již podařilo jak u hesla Protagoras, ta i u dnes vytvořeného hesla Snář. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:39 (UTC)

== Indexová stránka ==

Zdravím,

chtěl jsem si vyzkoušet zpracování textu pomocí indexové stránky ([[Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|Historie Jaromíra Tykvy]]), ale naprosto jsem zhavaroval a za boha nevidím, co dělám špatně, nedaří se mi tam dostat ani obálku, ale především žádné strany pomocí &lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;. Děkuji za osvětlení mé chyby/mých chyb.

A v této souvislosti mám ještě jednu otázku: Je košer, když z digitální knihovny MZK či NKP u volného díla stáhnu pdf soubor a nahraji ho na commons pro zpracování textu pomocí indexové stránky? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 13:42 (UTC)

:[https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Index:Herrmann,_Ign%C3%A1t_%E2%80%93_Historie_Jarom%C3%ADra_Tykvy_1_(1934).pdf&amp;diff=prev&amp;oldid=334659 Už by to mělo fungovat.] Je to chyba Wiki, kdy se správně nenačte do paměti náhled souboru. Opravou je manuální refresh cache u toho konkrétního souboru.
:Ohledně stahování z Krameria býval výklad takový, že naskenováním knihy instituci nevznikají autorská práva protože skenování není tvůrčím vkladem. Nicméně půjde o porušení smluvních podmínek užití, které bývají součástí staženého souboru. Jejich vymahatelnost je poněkud sporná, ale historicky tu převládal názor zbytečně tyto instituce neprovokovat nějakým obsáhlejším překopírováváním. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 16:39 (UTC)
::Děkuji za nápravu, jsem rád, že chyba nebyla na mé straně.
::Kramerius: V tom případě tu zpracování pomocí indexové stránky nenajde příliš velkého uplatnění. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 17:33 (UTC)</text>
      <sha1>gakb9952i9sei02lnddm79qtnhdk9hg</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334672</id>
      <parentid>334661</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T20:08:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>/* Indexová stránka */ odpověď</comment>
      <origin>334672</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="27764" sha1="s5tru3o3o569n05i8dmhs5ss0o27sou" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
Na této stránce může každý, kdo zde, na doméně českých ''Wikizdrojů'', potřebuje jakoukoliv pomoc, o tuto požádat. Pokusíme se Vaše otázky zodpovědět co nejdříve a obsažně - mějte ale trochu trpělivosti...
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Potřebuji pomoc]]
&lt;!-- Nepište prosím nad tuto řádku - děkujeme --&gt;

==Přejmenování==
Můžete mě tady taky přejmenovat na [[User:Honza Záruba|Honza Záruba]]? Díky. [[Uživatel:Zanatic|Zanatic]] 17:41, 10. 4. 2007 (UTC)
:I stalo se. [[Uživatel:-jkb-|-jkb-]]  [[Uživatel diskuse:-jkb-|&amp;#9993;]] 18:04, 10. 4. 2007 (UTC)
::Ještě jednou díky. [[Uživatel:Honza Záruba|Honza Záruba]] 18:06, 10. 4. 2007 (UTC)


== Národní knihovna ==
Ahoj, všiml jsem si, že v tabulkách na stránkách autorů je u kolonky, která odkazuje na web Národní knihovny, jakýsi tajemný kód. Netuším ale, jak ho mám získat. Poradíte mi, prosím? Pracuji na stránce [[William Shakespeare]]. --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:36 (UTC)
:Ha, tak jsem zkopíroval odkaz ze článku na Wikipedii. Ale pro příště by mě to přeci zajímalo... :-) --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:45 (UTC)
::Návod je někde na Wikipedii, ale teď se mi nedaří ho rychle najít, tak popíšu svůj postup (podotýkám, že je asi zbytečně složitější, ale umožňuje mi dostat se k více informacím): otevřete vstupní stránku katalogů NK ČR na http://sigma.nkp.cz/F/, dále klikněte na '''SKC - Souborný katalog ČR''' (vyhledávání nejen v katalogu NK ČR, ale zároveň i v některých krajských a univerzitních knihovnách). Otevře se vyhledávací formulář, v něm ve spodní polovině ('''Prohlížení rejstříků''') vyberte rejstík '''Autoři (Příjmení, jméno)''' a do vyhledávacího pole zadejte například heslo '''Shakespeare, W''' a poté klikněte na příslušné '''OK'''. Otevře se seznam nalezených výsledků, v něm hledejte tu položku, vedle které je v hranaté závorce '''&lt;nowiki&gt;[autoritní záznam]&lt;/nowiki&gt;''', na ten klikněte a uvidíte kód označený jako '''Ident. číslo''' – u Shakespeara jn19981002129 – ten hledáte. Pokud je na Wikipedii článek o autorovi a v něm již je vložena šablona &lt;nowiki&gt;{{NK ČR}}&lt;/nowiki&gt;, je samozřejmě rychlejší okopírovat kód odtud. --[[Uživatel:Milda|Milda]] 2. 11. 2008, 20:06 (UTC)
:::Díky! --[[Uživatel:Zik|Zik]] 28. 3. 2009, 23:10 (UTC)

== Žádost o přejmenování ==
V rámci sjednocení uživatelských jmen na různých projektech prosím o přejmenování z nynějšího [[Uživatel:PAD|PAD]] na '''Petrus Adamus'''. Předem děkuji. --[[Uživatel:PAD|PAD]] 28. 1. 2009, 16:54 (UTC)

== 'O Sole Mio ==
Založil sjem článek [['O Sole Mio]], který obsahuje můj vlastní převod této písně. Nevím nyní, co dál. Děkujni za pomoc. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 19:46 (UTC) 
: Tak především je tam třeba vložit šablonu {{Šablona|Textinfo}}. Nezapomeňte také, prosím, uvést licenci (CC BY-SA nebo CC 0) svého překladu. Zkuste se pro začátek podívat na jiné stránky, jak vypadají.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 19:54 (UTC)

Jen si dovolím upozornit, že zatím je to autorskoprávně v pořádku, ale do budoucna není vyloučeno, že by se to mohlo změnit. V letošním roce s velkou pravděpodobností dojde ke schválení novely autorského zákona, která spojuje ochranu hudby a slov k písní, pokud to vzniklo společně (tedy ne prvně vydaná báseň a teprve později zhudebněná). Pokud by to byl první případ a zároveň by italské autorské právo neposuzovalo trvání majetkových práv k hudbě a slovům odděleně, asi by bylo nutné i zde tento překlad smazat a obnovit jej v roce 2043 – kvůli Alfredovi Mazzucchim (1878–1972). --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:12 (UTC)

Prosím, podívejte se, jestli jsem to udělal dobře a případně to upravte. Moc a moc děkuji. Na wikiepdii jsem ostřílený, ale tady si zatím nevím opravdu moc rady. S těmi právy se necháme překvapit. Děkuji. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:20 (UTC)
: Díky. Ve skutečnosti to tu je mnohem jednodušší než na Wikipedii - méně pravidel, méně byrokracie, méně šablon, méně formátování... ;-)&lt;br /&gt;Verzi [[Wikizdroje:Licence#Creative Commons Attribution Share-alike|licence]] předpokládám vzhledem k licenci celých Wikizdrojů 3.0?&lt;br /&gt;Jste autor jen tohoto překladu, nebo jste napsal/přeložil (a vydal) i něco jiného? - Podle toho upravíme odkaz u překladatele.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 20:27 (UTC)
: Vydal jsem minulý rok knihu Historie šachu - viz https://www.kosmas.cz/knihy/176772/historie-sachu/ Ale jinak jsem nic nepřeložil a nevydal. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:35 (UTC)

== Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) ==

Dobrý den,

na svém pískovišti na Wikipedii 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Janet11/P%C3%ADskovi%C5%A1t%C4%9B3
jsem přeložila 1. a 2. dějství Molièrova Le Bourgeois gentilhomme viz
http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Bourgeois_gentilhomme_(Imprimerie_nationale)
do češtiny. Existuje i anglický překlad, který je uveden u původního francouzského textu, jako text v dalším jazyce. Můj problém je ten, že ač jsem na Wikipedii již nějaký týden na Wikizdrojích jsem ještě nic nedělala a nevím jak zařídit, aby se můj text zařadil k tomu francouzskému a anglickému a také nevím jakou správnou šablonu použít pro nadpis.  Poradíte mi?

Děkuji předem a zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 24.8. 2013, 15:42 (UTC)

Zdravím,

nejdřív asi začnu tím, že tady je to v podstatě stejné jako na Wikipedii. To pískoviště si můžete udělat zde; pokud byste chtěla, tak vám ho sem přenesu. Stejně tak to tu funguje jako na Wikipedii v tom, že je to kolektivní projekt, takže se nebojte vložit polotovar a někdo z těch, kdo se tu pohybují již déle, ho eventuálně následně doladí.

{{Uživatel:Danny B./podpis}} 24. 8. 2013, 15:47 (UTC)

: Nehledě na to, že zde bude trochu víc klidu k práci. Navíc, na Wikipedii to nemá žádný velký význam, takže přenešení by bylo nejlepším řešením. [[user:-jkb-|-jkb-]] 24. 8. 2013, 17:19 (UTC)

:: Děkuji za rychlou odpověď a souhlasím s Vaším návrhem a přenesením pískoviště na Wikizdroje. Ještě bych tam ráda doplnila nadpis, aby bylo jasné, o co se jedná.

Zdraví [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 25.8. 2013, 08:10 (UTC)

[[Uživatel:Janet11/Pískoviště3|Máte to tady]].&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 09:08 (UTC)

: Děkuji moc. Ještě jedna věc, vím že existuje slučování účtů, které jsem kdysi provedla s jedním kolegou z wiki, ale na zdroje jsme to asi neudělali a já nevím jak přesně mám postupovat. To jen, abych tak nesvítila (červeně) :-)
[[Uživatel:Janet11|Janet11]] 
25. 8. 2013, 16:13 (UTC)

Váš zdejší účet je součástí centrálního přihlašování už od 12. 2. 2012, takže slučovat netřeba nic. Abyste &quot;nesvítila&quot;, stačí si na ten červený odkaz kliknout a na svou uživatelskou stránku si něco napsat... ;-)&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 16:19 (UTC)

: Tak a je to (tedy zatím tak napůl, diskusi jsem prozatím vypustila). Díky!
Zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]] 26. 8. 2013, 8:18 (UTC)

== Obsidián ==

Dobrý den,jest mi na Vás dotázati kterak,vůbec-li,možno nabídnout mnou nalezený obsidián ku odkupu.Žádám o toto,
žel Bohu,z finančních pohnutek.

S velikým díkem a pozdravem
Martin Lupa
{{nepodepsáno|26. 4. 2015, 20:22|MartinLupa}}

: Obchod s horninami bohužel nespadá do pole naší činnosti. S pozdravem [[user:-jkb-|-jkb-]] 26. 4. 2015, 21:20 (UTC)

== Vzorově formátované stránky ==

Existuje tu prosím nějaký seznam vzorově formátovaných stránek pro určité typy dokumentů se zvláštním typem toku textu (divadelní hry, zákony, básnické sbírky atd.), podle kterého může člověk postupovat, pokud chce vytvořit dobře zformátovaný nový dokument? Něco maličko obsahuje [[Nápověda:Formátování textu]], ale je velmi strohá a stručná. Nerad bych postupoval metodou &quot;každý pes, jiná ves&quot; - byť by všichni psi byli (každý jinak) pěkní. Děkuji. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 3. 7. 2015, 15:11 (UTC)
: Seznam asi neexistuje. Jako ukázkové příklady z básnických sbírek mohu doporučit [[Z máje žití]] nebo [[Básně (Züngel)]] (obsah včetně podnadpisů nižší úrovně), případně [[Amoroso]] (obsah včetně několika mott). Jako jednotlivé básně [[Píseň vzdoruje noci/Dubnová vzpomínka]] (obsahuje oddělovače) a [[Básně (Züngel)/Hlasy lidu]] (obsahuje podnadpisy). Je pravda, že nějaká „kuchařka“, jak řešit jednotlivé zvláštní situace, by se hodila.
: Ohledně divadelních her a libret je to složitější, tam je to opravdu každý pes jiná ves – i proto, že různé zdroje používají různé způsoby zápisu a část stránek se sem dostala prostým zkopírováním textu z jiného webu. Pokoušeli jsme se to nějak sjednotit pomocí abstrakce s využitím šablon, s prvním řešením využivajícím značek &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;dt&gt; a &lt;dd&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt; (ve wikisyntaxi jako &lt;code&gt;;&lt;/code&gt; a &lt;code&gt;:&lt;/code&gt;) přišel Tchoř ({{Šablona|Promluva}}, použito v [[Śakuntala]]), já jsem z něho vyšel a vytvořil jsem {{Šablona|Promluva2}}, která umožňuje vícekrát přerušit promluvu popisem děje a má intuitivnější pořadí parametrů (použito v [[Noc na Karlštejně]], [[Žena miluje srdnatosť]]), jenže to má problém u veršovaných promluv (viz [[Diskuse k šabloně:Promluva2]]). Následně Reaperman vyvíjel jiné řešení (viz [[Svatební noc (Kukla)]]) používající odstavce, které by nemělo tímto neduhem trpět, ale nevím, jestli už je to dokončeno (to, že výsledek nevypadá tak elegantně jako u předchozího řešení, je částečně způsobeno tím, že formátování ještě není doladěno v globálním stylopisu). Problém je, že jakmile to zapisujeme pomocí šablon, je složitější postihnout některé jemné nuance, které se objevili v dalším díle a se kterými se původně nepočítalo. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 7. 7. 2015, 08:58 (UTC)

== Textinfo u části díla ==

Zdravím. Co se vlastně píše do &quot;názvu&quot; v šabloně &quot;Textinfo&quot;, pokud jde o část díla? Píše se tam název kapitoly, nebo název celého díla? Díky. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 29. 10. 2015, 21:25 (UTC)
:Ahoj Okino. Díky za zadání [[Potulný život|dalsiho dila]] od znameho autora! Uvádí se '''název kapitoly'''. Viz napr. [[Ottův slovník naučný/Linde|Ottův slovník naučný]], [[Kytice z pověstí národních/Polednice|Kytice]], [[Velký Čech/IV.|Velký Čech]]. Mozna existuji i vyjimky, ale tech je naprosta mensina. Hodne zdaru! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 30. 10. 2015, 08:15 (UTC)

== Nový přeložený příspěvek na Wikizdroje ==

Dobrý den, potřebovala bych poradit, zda je přípustné přeložit do češtiny část díla zveřejněného v digitální knihovně Kramerius, konkrétně se jedná o dílo v němčině (Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten) z let 1877-1912. A to pouze kapitoly ke správě jemnického panství (výměra, úředníci, pachtýři). Správa panství s konkrétním statistickým výčtem ve vybraných letech by měla doplnit článek na Wikipedii Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.--[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 13. 4. 2017, 10:06 (UTC)
:{{Ping|Lenka Lyalikoff}} Je to možné. Více na [[:Wikizdroje:Co_jsou_Wikizdroje#P.C5.99eklady]] [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 14. 4. 2017, 08:32 (UTC)
:: Díky. --[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 14. 4. 2017, 10:20 (UTC)

== Jak na PDF a wiki vedle sebe? ==

Prosím o nasměrování, jak dosáhnout zobrazení [[Stránka:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf/24|zdroje a textového přepisu vedle sebe]].&lt;br&gt;
Raději tu zmíním i cíl - možná dostanu zajímavé tipy na řešení. Občas se objeví rozsáhlejší cizojazyčné materiály pod vhodnou licencí, u kterých by bylo fajn překladatelskou práci rozdělit, koordinovat a &quot;standardizovat&quot; použitou slovní zásobu. Nadějně se mi jeví projekt [https://translatewiki.net/wiki/Project:About/cs translatewiki.net], byť primárně je zaměřen na SW. Wikizdroje by mohly být nástrojem pro standardizaci vstupu, zároveň rozdělením práce na menší celky (stránky) a konečně i archivem výsledků s provázáním jazykových mutací.&lt;br&gt;
O praktické ověření myšlenky [[Uživatel:Nesnera/sandbox|se pokouším]] na [[:Soubor:Public Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (Wikisource test).pdf|testovacím PDF]] (vzorek náročnějších míst brožury &quot;[https://fsfe.org/campaigns/publiccode/brochure Public Money Public Code – Modernising..]&quot; resp. jejího [https://gitlab.com/otevrenamesta/public-money-public-code-cs/blob/master/pdf/FSFE_Policy_Brochure_CZ_RGB_200DPI_web.pdf překladu]), ale skončil jsem infoboxem a netuším, jak dál :-/  --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 09:37 (UTC)
:{{Re|Nesnera}} Nejjednodušší je v názvu souboru přepsat prefix &lt;code&gt;Soubor:&lt;/code&gt; za &lt;code&gt;Index:&lt;/code&gt;, do pole strany vložit &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt;  a následně začít [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|s digitalizací]]. Viz též [[Nápověda:Příprava_textů_ke_korektuře]]. °°[[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 5. 2019, 17:02 (UTC)
::Jestli jsem to dobře pochopil, tak kolegovi nejde ani tak o digitalizaci již hotového přeloženého textu, ale o využití extenze proofread pro koordinaci spolupráce na ''překladu''. Tedy že napravo bude mít zobrazenou stránku z PDF souboru cizojazyčného originálu a vlevo editační pole, ve kterém bude postupně vytvářen, upravován, opravován, vylepšován a případně i formátován překlad. Což by IMO šlo, před pár měsíci jsem o tom rovněž přemýšlel (byť v souvislosti s poněkud [[Index:Gründliche Violinschule (1787).pdf|jiným žánrem]]…).  Je-li tomu skutečně tak, pak je třeba nahrát na Commons celý soubor v originálním jazyce (podobným způsobem, jakým jste nahrál testovací ukázku českého překladu), např. jako [[:Soubor:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]], a zde na Wikizdrojích pak vytvořit výše popsaným způsobem indexovou stránku tohoto souboru (v našem příkladě [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]]). Poté si můžete z indexové stránky rozkliknout jednotlivé stránky originálu a překládat. Přenesení (resp. ''„transkluze“'') přeloženého textu do hlavního jmenného prostoru a doplnění textinfoboxu už je pak v podstatě jen završením díla ;)--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 5. 2019, 19:14 (UTC)
:::{{Re|JAn Dudík, Shlomo}} Pánové děkuji (y). Vážně jsem tu nečekal tak pohotové a přínosné reakce. A to, že z indexové stránky lze rovnou listovat, přičemž se přenese příslušný obsah z textové vrstvy PDFka mě naprosto nadchlo. Vytvořil jsem tedy [[:File:Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (EN, Wikisource test).pdf|stejný výběr stránek v En]] verzi brožury jako [[:File:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|pro Cs]], k [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|Cs indexové]] stránce [[Index:Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(EN,_Wikisource_test).pdf|doplnil En]] a v obou případech uložil první 3 strany. Co dál?:
:::* původně jsem chtěl ověřit, jak si ve Wikizdrojích poradit se sloupečky, obrázky, infografikou, poznámkami či rámečky komentářů. Nyní bych však upřednostnil mechanizmus překládání. Představa je
:::* originální text by ze zveřejnil také ve Wikizdrojích. Následně by se provázal s translatewiki.net, což by řešilo námitku, kterou vznesl Nike (viz. jeho [https://translatewiki.net/wiki/Support#Is_translatewiki.net_suitable_for_standalone_texts_like_books_or_brochure.3F_56274 komentář ve vláknu]) a mohly by vznikat překlady včetně hlídání aktualizací při změně originálu (vznik národních DTP sazeb jako u této brožury bude patrně výjimečný, ale i tak jsem zvědav, jak by se měly související dokumenty ve Wikizdrojích provázat. Nějak přes Wikidata?).
::: Možná by šlo aplikovat i na jiné projekty (např. Wikiknihy) a třeba existuje i přímočařejší řešení (např. Wikiverzita dost slušně podporuje vznik překladů). Já si od toho slibuji hlavně dělbu práce, přehled o změnách v originálu a [https://wiki.l10n.cz/Terminologick%C3%A1_a_p%C5%99ekladov%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5 zajištění konzistence]. (Ještě bych měl podotknout, že s translatewiki.net dosud nemám žádnou praktickou zkušenost.) --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 23:52 (UTC)
:::: Originální text může být samozřejmě také zveřejněn na Wikizdrojích, ale měl by být umístěn na projekt věnující se příslušnému jazyku (tedy v tomto případě na en.wikisource.org). Texty pak lze provázat pomocí interwiki a kdysi tu býval i nástroj, pomocí něhož si čtenář mohl zobrazit paralelně různé jazykové verze (stále funguje např. na polské, italské nebo francouzské verzi projektu). Ten návod na vytvoření „cizojazyčného“ indexu pro originální text byl myšlen ''pouze'' jako „backend“, jako pomůcka pro editory/překladatele, čtenář by se o něm v podstatě neměl dozvědět (dokud nezačne pátrat po původu textu…) Podotýkám, že to navíc ani není původní smysl extenze; ta je primárně určena pro digitalizaci (OCR a korekturu) naskenovaného textu. Z téhož důvodu také není vybavena žádnými nástroji na zajištění konzistence překladu.
:::: Ohledně sledování změn originálu a hlídání aktualizací se obávám, že na to Wikizdroje žádné vhodné nástroje nemají. Problematika aktualizací se řešila kdysi ve vztahu k právním předpisům a jejich novelizacím; pokud si dobře vzpomínám, výsledkem debaty bylo jen to, že je možné mít na Wikizdrojích různé verze předpisu, jen je třeba je vhodně označit. Wikizdroje jsou uzpůsobeny spíše pro digitalizaci konkrétního publikačního počinu, resp. díla nepodléhajícího častým změnám. S Wikiknihami a Wikiverzitou nemám zkušenosti, každopádně extenze proofread (ta, která pracuje se jmennými prostory Index a Stránka) je pokud vím instalována pouze na Wikizdrojích.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:11 (UTC)
:::: {{Re|Nesnera}} Viz [[Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119]] jako ukázku, jaké použití jsem měl na mysli.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:48 (UTC)
::::: {{Re|Shlomo}} Z napsaného mi plyne, že jmenné prostory Index a Stránka nepatří mezi základní tohoto projektu (proto při výchozím nastavení [[Speciální:Hledání|vyhledávání]] nenajdu &quot;Public Money Public Code&quot;). Jaký by měl být postup pro &quot;řádnou&quot; publikaci na Wikizdrojích? Tedy jak se dostat od [[Index:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf|indexu &quot;Klášer..&quot;]] k [[Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911|článku/dílu &quot;Klášter..&quot;]]? &lt;small&gt;(Je nějak provázaný článek/dílo a index? O obojím vím jen díky {{Ping|Skim}}ovi, který se mi pokoušel Wikizdroje přiblížit přes e-mail, za což mu patří můj dík.)&lt;/small&gt;
:::::: {{Re|Nesnera}} Text půjde běžně najít až ve chvíli, kdy bude stránka transkludována nebo přenesena do hlavního jmenného prostoru. Do té do by je to jakýsi koncept - příprava v zázemí. Jednou z obezliček je vytvořit stránku díla a do ní vložit {{š|Digitalizace}}, která upozorní na to, že se obsah stránky chystá a umožní se na koncept (nebo aslespoň scan) dostat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:28 (UTC)
:::::: {{anchor|paste_or_transclude}}Mimochodem, konečné řešení – zda transkluze (zobrazení textu ze stránek se zachováním provázanosti) nebo přenos textu (copypaste) – je předmětem sporů, obě řešení mají své výhody i nevýhody, proto budeme rádi za zpětnou vazbu někoho z venčí :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:32 (UTC)

== České státní právo (1891) ==

Zdravím, hledám někoho, kdo by mi pomohl s indexováním knihy České státní právo (1891) od Aloise Rašína. Link je zde: [[Index:České státní právo.djvu]]. Děkuji [[Uživatel:Matyáš Niedermeier|Matyáš Niedermeier]] ([[Diskuse s uživatelem:Matyáš Niedermeier|diskuse]]) 30. 11. 2022, 13:38 (UTC)

== Riegrův slovník naučný/Protagoras ==

Vytvořil jsem malé heslíčko z Riegrova Slovníku naučného, ale nedaří se mi zařadit ho do seznamu již zpracovaných hesel v článku ''Riegrův Slovník naučný'', a dokonce mi to hlásí jakousi chybu, když ho chci propojit s heslem na Wikipedii (Prótagoras z Abdéry). Něco jsem někde zvoral, ale nevím co. Buďte někdo tak laskav a koukněte se mi na to. Děkuji. [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:34 (UTC)
: Moc se s tím nadělat nedá, protože z vašeho popisu mi není jasné, o jakém seznamu již zpracovaných hesel mluvíte, jakým způsobem jste se ho tam snažil zařadit, jakým způsobem jste propojoval článek s heslem na Wikipedii, ani jakou chybu vám to hlásilo. Každopádně jsem článek přesunul na [[Riegrův Slovník naučný/Protagoras|název s velkým písmenem]], jako je tomu u ostatních hesel. Je možné, že to některé vaše potíže vyřešilo; pokud ne, pokuste se je prosím popsat trochu podrobněji.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:44 (UTC)
::Velmi děkuji, Váš zásah pomohl, něco jsem pak dořešil sám. Ale Vašemu zásahu nerozumím. Píšete: ''Každopádně jsem článek přesunul na název s velkým písmenem, jako je tomu u ostatních hesel.'' Ale já jsem měl název s velkým písmenem, ve shrnutí editace to vypadá, že jste přesunul původní název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras'' na přesně stejný název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras''. Proto mi ten zásah není jasný, i když pomohl: propojilo se to s Riegrovým Slovníkem naučným. V každém případě Vám děkuji. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:16 (UTC)
:::Ne, založil jste to s malým &quot;s&quot; ve slově &quot;slovník&quot;. Já to pak [[Speciální:Diff/293167|přesunul]] na název s velkým &quot;S&quot; ve slově &quot;Slovník&quot;.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:24 (UTC)
::::Tak vidíte, jak jsem již nepozorný. Ale jsem rád, že se to tak jednoduše vysvětlilo, takže si snad troufnu ještě na nějaké další menší editace. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 6. 10. 2023, 04:36 (UTC)
:@[[Uživatel:Abzon|Abzon]] Hesla ze slovníků se propojují s Wikipedií pouze nepřímo - uvedením odkazu na Wikipedii v parametru &lt;code&gt;WIKIPEDIA-HESLO =&lt;/code&gt; [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Riegr%C5%AFv_Slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Protagoras&amp;diff=next&amp;oldid=293171]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:29 (UTC)
::Ano, děkuji. Myslím, že se mi to již podařilo jak u hesla Protagoras, ta i u dnes vytvořeného hesla Snář. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:39 (UTC)

== Indexová stránka ==

Zdravím,

chtěl jsem si vyzkoušet zpracování textu pomocí indexové stránky ([[Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|Historie Jaromíra Tykvy]]), ale naprosto jsem zhavaroval a za boha nevidím, co dělám špatně, nedaří se mi tam dostat ani obálku, ale především žádné strany pomocí &lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;. Děkuji za osvětlení mé chyby/mých chyb.

A v této souvislosti mám ještě jednu otázku: Je košer, když z digitální knihovny MZK či NKP u volného díla stáhnu pdf soubor a nahraji ho na commons pro zpracování textu pomocí indexové stránky? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 13:42 (UTC)

:[https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Index:Herrmann,_Ign%C3%A1t_%E2%80%93_Historie_Jarom%C3%ADra_Tykvy_1_(1934).pdf&amp;diff=prev&amp;oldid=334659 Už by to mělo fungovat.] Je to chyba Wiki, kdy se správně nenačte do paměti náhled souboru. Opravou je manuální refresh cache u toho konkrétního souboru.
:Ohledně stahování z Krameria býval výklad takový, že naskenováním knihy instituci nevznikají autorská práva protože skenování není tvůrčím vkladem. Nicméně půjde o porušení smluvních podmínek užití, které bývají součástí staženého souboru. Jejich vymahatelnost je poněkud sporná, ale historicky tu převládal názor zbytečně tyto instituce neprovokovat nějakým obsáhlejším překopírováváním. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 16:39 (UTC)
::Děkuji za nápravu, jsem rád, že chyba nebyla na mé straně.
::Kramerius: V tom případě tu zpracování pomocí indexové stránky nenajde příliš velkého uplatnění. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 17:33 (UTC)
:::Kromě Krameria existují i jiné projekty, kde lze získat skeny knih (byť nabídka je pochopitelně značně omezená). S vhodným vybavením lze digitalizovat i domácí knihovničku (osobně vyzkoušeno). Indexy přináší řadu výhod, ale také některé nevýhody, kvůli kterým u části editorů převážila nedůvěra k jejich používání. Takže tu vlastně nikdy nevznikla dostatečná poptávka některé problémy, včetně zdrojů, důsledněji řešit. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 20:08 (UTC)</text>
      <sha1>s5tru3o3o569n05i8dmhs5ss0o27sou</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Jaroslav Hašek</title>
    <ns>100</ns>
    <id>3291</id>
    <revision>
      <id>334675</id>
      <parentid>312271</parentid>
      <timestamp>2026-07-25T08:57:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-41464-69</username>
        <id>20124</id>
      </contributor>
      <comment>oprava formatovani</comment>
      <origin>334675</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4409" sha1="r5odjeialka12czpwy15di7kvd9v12m" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Jaroslav
  | příjmení = Hašek
  | datum narození = 30. dubna 1883
  | datum úmrtí = 3. ledna 1923
  | popis = český spisovatel, publicista a novinář
}}

'''Jaroslav Hašek''' (1883–1923) byl český spisovatel, publicista a novinář. Redigoval ''Ženský obzor'' a ''Svět zvířat'', do jiných časopisů přispíval, byl spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde i účinkoval. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky. Mimo nesčetných povídek a humoresek se proslavil zejména svými ''Osudy dobrého vojáka Švejka''. {{Více}}

== Dílo ==

=== Román ===
* [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války]]

=== Povídky, cestopisy, národopisné črty ===
* [[Uličnictví pana Čabouna]] (1913)
* [[Aféra s křečkem]] (1916)
* [[Babámovy archeologické snahy]] (1920)
* [[Batovičtí juhasové]] (1902)
* [[Běh o závod]] (1921)
* [[Beťárská povídka]] (1907)
* [[Cikán archaeologem]] (1901)
* [[Cikáni o „hodech“]] (1901)
* [[Cikánská historie]] (1905)
* [[Cikánský pohřeb]] (1902)
* [[Citrony]] (1904)
* [[Dětvanci]] (1902)
* [[Dobrodružství Gyuly Kákonye]] (1903)
* [[Dobrý voják Švejk]] (1912)
* [[Dobrý voják Švejk v zajetí]] (1917)
* [[Druhá řada otcovských radostí pana Motejzlíka]] (1912)
* [[Dýmějový mor]] (1903)
* [[Elindulta Ajgó Márton]]
* [[Franz Prase]] (1911)
* [[Host do domu, Bůh do domu]] (1912)
* [[Hovor s malým Mílou]] (1912)
* [[Idylka kukuřičného pole]] (1902)
* [[Ich bin Serinek, ein Deutscher!]] (1911)
* [[Indián a pražská policie]] (1913)
* [[Inspektor dešťoměrného ústavu z Prahy]] (1922)
* [[Interview s panem cenzorem]] (1911)
* [[Interview se svázaným důstojníkem]] (1911)
* [[Jak se stal Jurajda atheistou]] (1908)
* [[Jak se stařeček Perunko věšel]] (1903)
* [[Již jest po romantice v Gemeru…]] (1904)
* [[Kozák Boryško]] (1904)
* [[Krajina z Haliče s vlky]] (1905)
* [[Kytice růží]] (1905)
* [[Letní byt a poštovní erár]] (1912)
* [[Lidská ješitnost]] (1912)
* [[Loupežný vrah před soudem]] (1907)
* [[Má drahá přítelkyně Julča]] (1915)
* [[Moje zpověď]] (1921)
* [[Můj přítel Hanuška]] (1913)
* [[Na maďarské poště]] (1902)
* [[Návrat (Hašek)|Návrat]] (1905)
* [[Něco o soudních znalcích]] (1914)
* [[Nešťastná historie s kocourem]] (1911)
* [[O soudcích, lidech souzených a odsouzených]] (1912)
* [[O sportu]] (1907)
* [[O upřímném přátelství]] (1913)
* [[Obchod s rakvemi]]
* [[Obtíže se svědkem]] (1912)
* [[Oj Dunajec biala woda…]] (1902)
* [[Oslík Guat]] (1904)
* [[Otcovské radosti pana Motejzlíka]] (1912)
* [[Ovce v žinčici]] (1902)
* [[Pan Hó]] (1908)
* [[Pastrňákovy modré oči]] (1904)
* [[Po třicíti letech]] (1903)
* [[Pod Ďumbírem]] (1902)
* [[Podařený výlet]] (1901)
* [[Pokoj jeho popelu!]] (1912)
* [[Pokus o abstinentní večírek]]
* [[Pomalá jízda]] (1904)
* [[Popel kanárka Maníka]] (1904)
* [[Povídka o cenu]] (1912)
* [[Povídka o kočce]] (1906)
* [[Povídka o neslušném ježkovi]]
* [[Povídka z hippodromu]] (1913)
* [[Povídky z Ruska]]
* [[Praha je Praha]] (1902)
* [[Profesor František Sekanina, český kritik]]
* [[Při česání chmele]] (1904)
* [[Přišel v čas]] (1901)
* [[Rady pro život]] (1921)
* [[Rolník Martin ze samoty]] (1906)
* [[Rybář Gulaj]] (1902)
* [[Sportovní fejeton]] (1911)
* [[Stará vojna]] (1902)
* [[Starořímská tvrz]] (1904)
* [[Stavovské rozdíly]]
* [[Školní výlet]] (1909)
* [[Šlechetný Čendeš]] (1904)
* [[Šťávnická idyla]] (vyd. 1920)
* [[Tragedie obchodníka]] (1912)
* [[Turista Aratáš]] (1911)
* [[U jazykozpytce]] (1904)
* [[U přívozu]] (1902)
* [[Ve stravovně]] (1904)
* [[Velký den]] (1904)
* [[Vlastivěda]] (1912)
* [[Vojenský pes pana hejtmana]] (1903)
* [[Výprava Jana Hučky z Pašešnice]] (1905)
* [[Wótka lasów, wótka jagodowa]] (1902)
* [[Z droguerie]] (1904)
* [[Z pamětí poněkud opozděného městečka]] (1901)
* [[Zachráněn]] (1910)
* [[Zátorská kanonie]] (1903)
* [[Zbojník za Magurou]] (1902)
* [[Ze staré trestnice v Ilavě]] (1915)
* [[Zrádce národa v Chotěboři]] (1912)
* [[Žádost za zvýšení platu]] (1912)
* [[Život na Puszta Magyáradě]] (1909)
* [[Živý sen selky Boganové]] (1902)

== Doklady vlastní ==
* [[Oznámení sňatku Jaroslava Haška s Jarmilou Mayerovou]] (1910)

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]</text>
      <sha1>r5odjeialka12czpwy15di7kvd9v12m</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334676</id>
      <parentid>334675</parentid>
      <timestamp>2026-07-25T09:01:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>~2026-41464-69</username>
        <id>20124</id>
      </contributor>
      <comment>oprava razeni podle abeceny</comment>
      <origin>334676</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4409" sha1="lmuhyb3cr8rwgj9dghofr3g3l1rd6v2" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Jaroslav
  | příjmení = Hašek
  | datum narození = 30. dubna 1883
  | datum úmrtí = 3. ledna 1923
  | popis = český spisovatel, publicista a novinář
}}

'''Jaroslav Hašek''' (1883–1923) byl český spisovatel, publicista a novinář. Redigoval ''Ženský obzor'' a ''Svět zvířat'', do jiných časopisů přispíval, byl spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde i účinkoval. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky. Mimo nesčetných povídek a humoresek se proslavil zejména svými ''Osudy dobrého vojáka Švejka''. {{Více}}

== Dílo ==

=== Román ===
* [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války]]

=== Povídky, cestopisy, národopisné črty ===
* [[Aféra s křečkem]] (1916)
* [[Babámovy archeologické snahy]] (1920)
* [[Batovičtí juhasové]] (1902)
* [[Běh o závod]] (1921)
* [[Beťárská povídka]] (1907)
* [[Cikán archaeologem]] (1901)
* [[Cikáni o „hodech“]] (1901)
* [[Cikánská historie]] (1905)
* [[Cikánský pohřeb]] (1902)
* [[Citrony]] (1904)
* [[Dětvanci]] (1902)
* [[Dobrodružství Gyuly Kákonye]] (1903)
* [[Dobrý voják Švejk]] (1912)
* [[Dobrý voják Švejk v zajetí]] (1917)
* [[Druhá řada otcovských radostí pana Motejzlíka]] (1912)
* [[Dýmějový mor]] (1903)
* [[Elindulta Ajgó Márton]]
* [[Franz Prase]] (1911)
* [[Host do domu, Bůh do domu]] (1912)
* [[Hovor s malým Mílou]] (1912)
* [[Idylka kukuřičného pole]] (1902)
* [[Ich bin Serinek, ein Deutscher!]] (1911)
* [[Indián a pražská policie]] (1913)
* [[Inspektor dešťoměrného ústavu z Prahy]] (1922)
* [[Interview s panem cenzorem]] (1911)
* [[Interview se svázaným důstojníkem]] (1911)
* [[Jak se stal Jurajda atheistou]] (1908)
* [[Jak se stařeček Perunko věšel]] (1903)
* [[Již jest po romantice v Gemeru…]] (1904)
* [[Kozák Boryško]] (1904)
* [[Krajina z Haliče s vlky]] (1905)
* [[Kytice růží]] (1905)
* [[Letní byt a poštovní erár]] (1912)
* [[Lidská ješitnost]] (1912)
* [[Loupežný vrah před soudem]] (1907)
* [[Má drahá přítelkyně Julča]] (1915)
* [[Moje zpověď]] (1921)
* [[Můj přítel Hanuška]] (1913)
* [[Na maďarské poště]] (1902)
* [[Návrat (Hašek)|Návrat]] (1905)
* [[Něco o soudních znalcích]] (1914)
* [[Nešťastná historie s kocourem]] (1911)
* [[O soudcích, lidech souzených a odsouzených]] (1912)
* [[O sportu]] (1907)
* [[O upřímném přátelství]] (1913)
* [[Obchod s rakvemi]]
* [[Obtíže se svědkem]] (1912)
* [[Oj Dunajec biala woda…]] (1902)
* [[Oslík Guat]] (1904)
* [[Otcovské radosti pana Motejzlíka]] (1912)
* [[Ovce v žinčici]] (1902)
* [[Pan Hó]] (1908)
* [[Pastrňákovy modré oči]] (1904)
* [[Po třicíti letech]] (1903)
* [[Pod Ďumbírem]] (1902)
* [[Podařený výlet]] (1901)
* [[Pokoj jeho popelu!]] (1912)
* [[Pokus o abstinentní večírek]]
* [[Pomalá jízda]] (1904)
* [[Popel kanárka Maníka]] (1904)
* [[Povídka o cenu]] (1912)
* [[Povídka o kočce]] (1906)
* [[Povídka o neslušném ježkovi]]
* [[Povídka z hippodromu]] (1913)
* [[Povídky z Ruska]]
* [[Praha je Praha]] (1902)
* [[Profesor František Sekanina, český kritik]]
* [[Při česání chmele]] (1904)
* [[Přišel v čas]] (1901)
* [[Rady pro život]] (1921)
* [[Rolník Martin ze samoty]] (1906)
* [[Rybář Gulaj]] (1902)
* [[Sportovní fejeton]] (1911)
* [[Stará vojna]] (1902)
* [[Starořímská tvrz]] (1904)
* [[Stavovské rozdíly]]
* [[Školní výlet]] (1909)
* [[Šlechetný Čendeš]] (1904)
* [[Šťávnická idyla]] (vyd. 1920)
* [[Tragedie obchodníka]] (1912)
* [[Turista Aratáš]] (1911)
* [[U jazykozpytce]] (1904)
* [[U přívozu]] (1902)
* [[Uličnictví pana Čabouna]] (1913)
* [[Ve stravovně]] (1904)
* [[Velký den]] (1904)
* [[Vlastivěda]] (1912)
* [[Vojenský pes pana hejtmana]] (1903)
* [[Výprava Jana Hučky z Pašešnice]] (1905)
* [[Wótka lasów, wótka jagodowa]] (1902)
* [[Z droguerie]] (1904)
* [[Z pamětí poněkud opozděného městečka]] (1901)
* [[Zachráněn]] (1910)
* [[Zátorská kanonie]] (1903)
* [[Zbojník za Magurou]] (1902)
* [[Ze staré trestnice v Ilavě]] (1915)
* [[Zrádce národa v Chotěboři]] (1912)
* [[Žádost za zvýšení platu]] (1912)
* [[Život na Puszta Magyáradě]] (1909)
* [[Živý sen selky Boganové]] (1902)

== Doklady vlastní ==
* [[Oznámení sňatku Jaroslava Haška s Jarmilou Mayerovou]] (1910)

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]</text>
      <sha1>lmuhyb3cr8rwgj9dghofr3g3l1rd6v2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Wikizdroje:Externí oznámení</title>
    <ns>4</ns>
    <id>42710</id>
    <revision>
      <id>334657</id>
      <parentid>334020</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T12:25:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>MediaWiki message delivery</username>
        <id>5029</id>
      </contributor>
      <comment>nová sekce /* Request for comment (the future of Abstract Wikipedia) */</comment>
      <origin>334657</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10316" sha1="t8tn63xj6po7plqgxccyhc2vkwuano1" xml:space="preserve">&lt;div style=&quot;border:1px #aaaaaa dotted; background-color:white; padding:10px; text-align:center&quot; &gt;
Na této stránce se nacházejí '''různá externí oznámení a hlášení z prostoru Meta resp. MediaWiki''' ap. &lt;br /&gt; &lt;small&gt;Původní, dnes neaktuální stránka z let 2006 až 2009 se nachází na ''[[Wikizdroje:Oznámení komunity|Oznámení komunity]],'' archiv z let 2015 až 2022 naleznete na stránce [[Wikizdroje:Externí oznámení/Archiv 1|Archiv 1]] a archiv z let 2023 až 2025 na stránce [[Wikizdroje:Externí oznámení/Archiv 2|Archiv 2]].&lt;/small&gt;
&lt;/div&gt;
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Externí oznámení]]

{{RIGHTTOC}}

== Thank You for Last Year – Join Wiki Loves Ramadan 2026 ==

Dear Wikimedia communities,

We hope you are doing well, and we wish you a happy New Year.

''Last year, we captured light. This year, we’ll capture legacy.''

In 2025, communities around the world shared the glow of Ramadan nights and the warmth of collective iftars. In 2026, ''Wiki Loves Ramadan'' is expanding, bringing more stories, more cultures, and deeper global connections across Wikimedia projects.

We invite you to explore the ''Wiki Loves Ramadan 2026'' [[m:Special:MyLanguage/Wiki Loves Ramadan 2026|Meta page]] to learn how you can participate and [[m:Special:MyLanguage/Wiki Loves Ramadan 2026/Participating communities|sign up]] your community.

📷 ''Photo campaign on '' [[c:Special:MyLanguage/Commons:Wiki Loves Ramadan 2026|Wikimedia Commons]]

If you have questions about the project, please refer to the FAQs:  
* [[m:Special:MyLanguage/Wiki Loves Ramadan/FAQ/|Meta-Wiki]]
* [[c:Special:MyLanguage/Commons:Wiki Loves Ramadan/FAQ|Wikimedia Commons]]

''Early registration for updates is now open via the '''[[m:Special:RegisterForEvent/2710|Event page]]'''''

''Stay connected and receive updates:''  
* [https://t.me/WikiLovesRamadan Telegram channel]  
* [https://lists.wikimedia.org/postorius/lists/wikilovesramadan.lists.wikimedia.org/ Mailing list]

We look forward to collaborating with you and your community.


'''The Wiki Loves Ramadan 2026 Organizing Team''' 16. 1. 2026, 19:45 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:ZI Jony@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Non-Technical_Village_Pumps_distribution_list&amp;oldid=29879549 --&gt;

== Annual review of the Universal Code of Conduct and Enforcement Guidelines ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;div lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
I am writing to you to let you know the annual review period for the Universal Code of Conduct and Enforcement Guidelines is open now. You can make suggestions for changes through 9 February 2026. This is the first step of several to be taken for the annual review. [[m:Special:MyLanguage/Universal Code of Conduct/Annual review/2026|Read more information and find a conversation to join on the UCoC page on Meta]].
&lt;/div&gt;

&lt;div lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
The [[m:Special:MyLanguage/Universal Code of Conduct/Coordinating Committee|Universal Code of Conduct Coordinating Committee]] (U4C) is a global group dedicated to providing an equitable and consistent implementation of the UCoC. This annual review was planned and implemented by the U4C. For more information and the responsibilities of the U4C, [[m:Special:MyLanguage/Universal Code of Conduct/Coordinating Committee/Charter|you may review the U4C Charter]].
&lt;/div&gt;

&lt;div lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
Please share this information with other members in your community wherever else might be appropriate.
&lt;/div&gt;

&lt;div lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
-- In cooperation with the U4C, [[m:User:Keegan (WMF)|Keegan (WMF)]] ([[m:User talk:Keegan (WMF)|talk]])
&lt;/div&gt;&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

19. 1. 2026, 21:02 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Keegan (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery&amp;oldid=29905753 --&gt;

== Action Required: Update templates/modules for electoral maps (Migrating from P1846 to P14226) ==

Hello everyone,

This is a notice regarding an ongoing data migration on Wikidata that may affect your election-related templates and Lua modules (such as &lt;code&gt;Module:Itemgroup/list&lt;/code&gt;).

'''The Change:'''&lt;br /&gt;
Currently, many templates pull electoral maps from Wikidata using the property [[:d:Property:P1846|P1846]], combined with the qualifier [[:d:Property:P180|P180]]: [[:d:Q19571328|Q19571328]]. 

We are migrating this data (across roughly 4,000 items) to a newly created, dedicated property: '''[[:d:Property:P14226|P14226]]'''.

'''What You Need To Do:'''&lt;br /&gt;
To ensure your templates and infoboxes do not break or lose their maps, please update your local code to fetch data from [[:d:Property:P14226|P14226]] instead of the old [[:d:Property:P1846|P1846]] + [[:d:Property:P180|P180]] structure. A [[m:Wikidata/Property Migration: P1846 to P14226/List|list of pages]] was generated using Wikimedia Global Search.

'''Deadline:'''&lt;br /&gt;
We are temporarily retaining the old data on [[:d:Property:P1846|P1846]] to allow for a smooth transition. However, to complete the data cleanup on Wikidata, the old [[:d:Property:P1846|P1846]] statements will be removed after '''May 1, 2026'''. Please update your modules and templates before this date to prevent any disruption to your wiki's election articles.

Let us know if you have any questions or need assistance with the query logic. Thank you for your help! [[User:ZI Jony|ZI Jony]] using [[Uživatel:MediaWiki message delivery|MediaWiki message delivery]] ([[Diskuse s uživatelem:MediaWiki message delivery|diskuse]]) 3. 4. 2026, 17:11 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:ZI Jony@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Non-Technical_Village_Pumps_distribution_list&amp;oldid=29941252 --&gt;

== Request for comment (global AI policy) ==

&lt;bdi lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
Apologies for writing in English. {{int:Please-translate}}
A [[:m:Requests for comment/Artificial intelligence policy|request for comment]] is currently being held to decide on a global AI policy. {{int:Feedback-thanks-title}}
[[Uživatel:MediaWiki message delivery|MediaWiki message delivery]] ([[Diskuse s uživatelem:MediaWiki message delivery|diskuse]]) 26. 4. 2026, 00:58 (UTC)
&lt;/bdi&gt;
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Codename Noreste@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery&amp;oldid=30424282 --&gt;

== Volte nyní ve volbách U4C v roce 2026 ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
Oprávnění voliči jsou vyzváni k účasti ve volbách do [[m:Special:MyLanguage/Universal_Code_of_Conduct/Coordinating_Committee|Koordinačního výboru pro univerzální kodex chování]] v roce 2026. Více informací – včetně kontroly způsobilosti, informací o procesu hlasování, informací o kandidátech a odkazu na hlasování – je k dispozici na Meta na [[m:Special:MyLanguage/Universal_Code_of_Conduct/Coordinating_Committee/Election/2026|informační stránce o volbách 2026]]. Hlasování končí 2. června 2026 v [https://zonestamp.toolforge.org/1780358400 00:00 UTC].

Pokud je váš účet způsobilý, prosím, hlasujte. Výsledky budou k dispozici do 14. června 2026. -- Ve spolupráci s U4C,&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[m:User:Keegan (WMF)|Keegan (WMF)]] ([[m:User talk:Keegan (WMF)|talk]]) 27. 5. 2026, 17:15 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Keegan (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery&amp;oldid=30513860 --&gt;

== RFC about AI-generated content in Wikimedia Commons ==

&lt;bdi lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot;&gt;Apologies for writing in English, please help translate this message to your language. You are invited to participate in a [[c:Commons:Requests for comment/Policy update for AI content|request for comment on Wikimedia Commons about a policy update for AI content]]. This may affect files that are uploaded to Wikimedia Commons for use on this project. Thank you. [[m:User:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[m:User talk:Codename Noreste|diskuse]])&lt;/bdi&gt; 23. 6. 2026, 17:12 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Codename Noreste@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery&amp;oldid=30513860 --&gt;

== &lt;span lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot;&gt;Deployment of Legal and Safety Contacts Link in the Footer of Your Wiki&lt;/span&gt; ==

&lt;div lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot;&gt;
&lt;section begin=&quot;Message&quot;/&gt;
'''Legal &amp; Safety Contacts'''

Hello community, the Wikimedia Foundation has provided a [[wmf:Special:MyLanguage/Legal:Wikimedia Foundation Legal and Safety Contact Information|single legal and safety contact page]], to be linked in the footer of your wiki, to ensure access to accurate legal information. This is a regulatory requirement. We have already rolled out links to English, German, Italian, Spanish and other wikis and we will deploy to your wiki soon. [[m:Special:MyLanguage/Wikimedia_Foundation_Legal_and_Safety_Contacts_FAQ|Please read more on the project page]] and leave any comments in this thread or on the [[m:Special:MyLanguage/Talk:Wikimedia Foundation Legal and Safety Contacts FAQ|talk page]].

&lt;section end=&quot;Message&quot;/&gt;
&lt;/div&gt;

-- [[User:Sannita (WMF)|User:Sannita (WMF)]] ([[User talk:Sannita (WMF)|talk]]) 25. 6. 2026, 13:30 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:Sannita (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=User:Sannita_(WMF)/Mass_sending_test&amp;oldid=30731267 --&gt;

== Request for comment (the future of Abstract Wikipedia) ==

&lt;bdi lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;
Apologies if this has not yet been translated into your wiki's language. {{int:Please-translate}}
You are invited to voice your opinions in a [[:m:Requests for comment/The future of Abstract Wikipedia|request for comment about the future of Abstract Wikipedia]]. {{Int:Feedback-thanks-title}}
[[:m:User:Kowal2701|Kowal2701]] ([[:m:User talk:Kowal2701|talk]])  24. 7. 2026, 12:25 (UTC)
&lt;/bdi&gt;
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:DreamRimmer@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery&amp;oldid=30513860 --&gt;</text>
      <sha1>t8tn63xj6po7plqgxccyhc2vkwuano1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Denis d’or</title>
    <ns>0</ns>
    <id>58605</id>
    <revision>
      <id>334671</id>
      <parentid>334104</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T19:47:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typogr. […] dle předlohy i libozv.</comment>
      <origin>334671</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="775" sha1="fuupjx45oky20vfzw5ner3jmtu8a6gp" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Denis d’or
| PŘEDCHOZÍ = Denis (Francouzi)
| DALŠÍ = Denisov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Denis d’or
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;299. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni11ottogoog#page/n331 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Denis d’or
}}

{{Forma|proza}}
'''Denis d’or''' [d’ ní dór], nazýval se nástroj klavírní, jejž vynašel r.&amp;nbsp;1730 Prokop Diviš, farář v Příměticích u Znojma. Nástroj měl 790&amp;nbsp;strun a 130&amp;nbsp;proměn, mezi nimiž hlasy skoro všech známých nástrojů strunných a dechových. Nástroj byl zhotoven jen o jednom exempláři.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>fuupjx45oky20vfzw5ner3jmtu8a6gp</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334673</id>
      <parentid>334671</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T20:36:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Zrušena verze [[Special:Diff/334671|334671]] od uživatele [[Special:Contributions/Mykhal|Mykhal]] ([[User talk:Mykhal|diskuse]]) - srv. s typografií hesla</comment>
      <origin>334673</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="774" sha1="qyaainndr5m5g5iyg48yo2h92y8fcds" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Denis d’or
| PŘEDCHOZÍ = Denis (Francouzi)
| DALŠÍ = Denisov
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Denis d’or
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;299. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni11ottogoog#page/n331 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Denis d’or
}}

{{Forma|proza}}
'''Denis d’or''' [d’ní dór], nazýval se nástroj klavírní, jejž vynašel r.&amp;nbsp;1730 Prokop Diviš, farář v Příměticích u Znojma. Nástroj měl 790&amp;nbsp;strun a 130&amp;nbsp;proměn, mezi nimiž hlasy skoro všech známých nástrojů strunných a dechových. Nástroj byl zhotoven jen o jednom exempláři.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>qyaainndr5m5g5iyg48yo2h92y8fcds</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Skim/Test Listeria2</title>
    <ns>2</ns>
    <id>77813</id>
    <revision>
      <id>334674</id>
      <parentid>334614</parentid>
      <timestamp>2026-07-25T03:39:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>ListeriaBot</username>
        <id>14097</id>
      </contributor>
      <comment>Wikidata list updated [V2]</comment>
      <origin>334674</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="10419" sha1="4ae4qgum2x39ympuc3kbvhn5oed3ajt" xml:space="preserve">{{Wikidata list
  |sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH {
  SELECT DISTINCT ?item WHERE {
    ?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . }
} AS %subquery WHERE {
  INCLUDE %subquery .
  ?item wdt:P17 ?zeme . 
  ?zeme wdt:P463 wd:Q458 .
  MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } .
  ?item p:P1082 ?pobSt .
  ?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel .
  OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } .
  ?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] .
  bind(concat(&quot;{&quot;, &quot;{formatnum:&quot;, str(?pocetobyvatel), &quot;}&quot;, &quot;}&quot;) AS ?pocetobyvatel_upr ) .
}
order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha)
LIMIT 50
  |columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
  |thumb=75
}}
{| class='wikitable sortable'
! #
! Článek
! Obrázek
! stát
! Počet obyvatel
! K datu
! Rozloha (km&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;)
|-
| style='text-align:right'| 1
| ''[[:d:Q64|Berlín]]''
| [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:3782202}}
| 2023-12-31
| 891
|-
| style='text-align:right'| 2
| ''[[:d:Q2807|Madrid]]''
| [[Soubor:Madrid (38624991251).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:3506730}}
| 2025-01-01
| 604
|-
| style='text-align:right'| 3
| ''[[:d:Q220|Řím]]''
| [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:2748109}}
| 2023-01-01
| 1287
|-
| style='text-align:right'| 4
| ''[[:d:Q90|Paříž]]''
| [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:2103778}}
| 2023-01-01
| 105
|-
| style='text-align:right'| 5
| ''[[:d:Q1741|Vídeň]]''
| [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q40|Rakousko]]''
| {{formatnum:2028289}}
| 2025-01-01
| 415
|-
| style='text-align:right'| 6
| ''[[:d:Q1055|Hamburk]]''
| [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1910160}}
| 2023-12-31
| 755
|-
| style='text-align:right'| 7
| ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]''
| [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1903000}}
| 2023-01-01
| 1468
|-
| style='text-align:right'| 8
| ''[[:d:Q270|Varšava]]''
| [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1862402}}
| 2024-06-30
| 517
|-
| style='text-align:right'| 9
| ''[[:d:Q1492|Barcelona]]''
| [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:1731649}}
| 2025-01-01
| 101
|-
| style='text-align:right'| 10
| ''[[:d:Q19660|Bukurešť]]''
| [[Soubor:Bucharest-Skyline-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q218|Rumunsko]]''
| {{formatnum:1716961}}
| 2021-12-01
| 226
|-
| style='text-align:right'| 11
| ''[[:d:Q1781|Budapešť]]''
| [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q28|Maďarsko]]''
| {{formatnum:1685209}}
| 2025-01-01
| 525
|-
| style='text-align:right'| 12
| ''[[:d:Q1726|Mnichov]]''
| [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1510378}}
| 2023-12-31
| 311
|-
| style='text-align:right'| 13
| ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]''
| [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:1436354}}
| 2023-01-01
| 534
|-
| style='text-align:right'| 14
| ''[[:d:Q1085|Praha]]''
| [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q213|Česko]]''
| {{formatnum:1397880}}
| 2025-01-01
| 496
|-
| style='text-align:right'| 15
| ''[[:d:Q490|Milán]]''
| [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:1354196}}
| 2023-01-01
| 182
|-
| style='text-align:right'| 16
| ''[[:d:Q240|Bruselský region]]''
| [[Soubor:Atomium, Brüssel 2.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q31|Belgie]]''
| {{formatnum:1255795}}
| 2025-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 17
| ''[[:d:Q472|Sofie]]''
| [[Soubor:Russian church (37591925970).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q219|Bulharsko]]''
| {{formatnum:1213134}}
| 2025-12-31
| 492
|-
| style='text-align:right'| 18
| ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]''
| [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1087353}}
| 2023-12-31
| 405
|-
| style='text-align:right'| 19
| ''[[:d:Q1754|Stockholm]]''
| [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:984748}}
| 2022-12-31
| 187
|-
| style='text-align:right'| 20
| ''[[:d:Q727|Amsterdam]]''
| [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:921468}}
| 2023-01-01
| 219
|-
| style='text-align:right'| 21
| ''[[:d:Q2634|Neapol]]''
| [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:913462}}
| 2023-01-01
| 119
|-
| style='text-align:right'| 22
| ''[[:d:Q23482|Marseille]]''
| [[Soubor:View of Marseille from Notre-Dame de la Garde 4.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:886040}}
| 2023-01-01
| 241
|-
| style='text-align:right'| 23
| ''[[:d:Q495|Turín]]''
| [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:841600}}
| 2023-01-01
| 130
|-
| style='text-align:right'| 24
| ''[[:d:Q31487|Krakov]]''
| [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:804237}}
| 2023-06-30
| 327
|-
| style='text-align:right'| 25
| ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]''
| [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:775790}}
| 2023-12-31
| 248
|-
| style='text-align:right'| 26
| ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]''
| [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]''
| {{formatnum:767131}}
| 2021-08-31
| 641&lt;br/&gt;306
|-
| style='text-align:right'| 27
| ''[[:d:Q1757|Helsinky]]''
| [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q33|Finsko]]''
| {{formatnum:694392}}
| 2025-12-31
| 214
|-
| style='text-align:right'| 28
| ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]''
| [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:693204}}
| 2022-01-01
| 419
|-
| style='text-align:right'| 29
| ''[[:d:Q25287|Göteborg]]''
| [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:674529}}
| 2023-12-31
| 272
|-
| style='text-align:right'| 30
| ''[[:d:Q1799|Vratislav]]''
| [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:673531}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 31
| ''[[:d:Q1748|Kodaň]]''
| [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q35|Dánsko]]''
| {{formatnum:667099}}
| 2025-01-01
| 91
|-
| style='text-align:right'| 32
| ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]''
| [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:664311}}
| 2023-01-01
| 319
|-
| style='text-align:right'| 33
| ''[[:d:Q580|Lodž]]''
| [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:648711}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 34
| ''[[:d:Q1524|Athény]]''
| [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q41|Řecko]]''
| {{formatnum:643452}}
| 2021-01-01
| 39
|-
| style='text-align:right'| 35
| ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]''
| [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:633484}}
| 2023-12-31
| 207
|-
| style='text-align:right'| 36
| ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]''
| [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:631217}}
| 2023-12-31
| 217
|-
| style='text-align:right'| 37
| ''[[:d:Q2656|Palermo]]''
| [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:630167}}
| 2023-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 38
| ''[[:d:Q2079|Lipsko]]''
| [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:619879}}
| 2023-12-31
| 298
|-
| style='text-align:right'| 39
| ''[[:d:Q8851|Malaga]]''
| [[Soubor:Malaga 2023.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:599063}}
| 2025-01-01
| 395
|-
| style='text-align:right'| 40
| ''[[:d:Q1295|Dortmund]]''
| [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:595471}}
| 2023-12-31
| 281
|-
| style='text-align:right'| 41
| ''[[:d:Q1761|Dublin]]''
| [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q27|Irsko]]''
| {{formatnum:592713}}
| 2022-04-03
| 115
|-
| style='text-align:right'| 42
| ''[[:d:Q1773|Riga]]''
| [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]''
| {{formatnum:588911}}
| 2026-01-01
| 304&lt;br/&gt;254
|-
| style='text-align:right'| 43
| ''[[:d:Q2066|Essen]]''
| [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:586608}}
| 2023-12-31
| 210
|-
| style='text-align:right'| 44
| ''[[:d:Q216|Vilnius]]''
| [[Soubor:Vilnius Montage (2020).png|center|75px]]
| ''[[:d:Q37|Litva]]''
| {{formatnum:581475}}
| 2023-01-01
| 401
|-
| style='text-align:right'| 45
| ''[[:d:Q24879|Brémy]]''
| [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:577026}}
| 2023-12-31
| 318
|-
| style='text-align:right'| 46
| ''[[:d:Q1731|Drážďany]]''
| [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:566222}}
| 2023-12-31
| 328
|-
| style='text-align:right'| 47
| ''[[:d:Q1449|Janov]]''
| [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:558745}}
| 2023-01-01
| 240
|-
| style='text-align:right'| 48
| ''[[:d:Q36600|Haag]]''
| [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:548320}}
| 2021-01-01
| 98
|}
{{Wikidata list end}}</text>
      <sha1>4ae4qgum2x39ympuc3kbvhn5oed3ajt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>334662</id>
      <parentid>334653</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T17:53:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Jazyky. */</comment>
      <origin>334662</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="190965" sha1="0kbci4sizpvf6tvisb8995vrdmn2j0p" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. К námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. 
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní 
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''А'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. К upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. К ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí а k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>0kbci4sizpvf6tvisb8995vrdmn2j0p</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334663</id>
      <parentid>334662</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T17:55:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334663</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="191012" sha1="4gzi7j85wgig8vtipca2mb0257fze1m" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. К námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. 
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní 
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''А'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. К upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. К ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí а k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>4gzi7j85wgig8vtipca2mb0257fze1m</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334677</id>
      <parentid>334663</parentid>
      <timestamp>2026-07-25T10:18:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Vzdělanost. */</comment>
      <origin>334677</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="203309" sha1="74snh8mw9o72ito8otelpyymgsa7a7y" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[File:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|thumb|Typy národů amerických]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův. 
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky. 

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě. 

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku.  V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní. 

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé. 

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii. 

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie. 

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem. 

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest  to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků. 

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem. 

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4. 

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní část údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně. 

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají. 

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů. 

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami. 

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit). 

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata. 

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí). 

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton. 

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě). 

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°
, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici 
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní 
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra 
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším 
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného 
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam 
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem 
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led. 
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887).  ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''. 

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora''). 

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou 
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až к 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději к mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. К námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}. 
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní 
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''А'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. К upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. К ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí а k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. К mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundу''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné.


{{Konec formy}}

[[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 | Mapa: Severní Amerika: Politický přehled]]</text>
      <sha1>74snh8mw9o72ito8otelpyymgsa7a7y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf</title>
    <ns>252</ns>
    <id>98188</id>
    <revision>
      <id>334659</id>
      <parentid>334637</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T16:20:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>after file refresh init</comment>
      <origin>334659</origin>
      <model>proofread-index</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="215" sha1="h9hazk3wgbik58afgpqt1q7mqi1s6bq" xml:space="preserve">{{:MediaWiki:Proofreadpage_index_template
|autor=[[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
|název=[[Historie Jaromíra Tykvy/I.]]
|rok vydání=1934
|vydavatelství=F. Topič
|obálka=[[Soubor:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|page=7|thumb|left]]
|strany=&lt;pagelist 1=1 /&gt;
|poznámky=
}}
[[Kategorie:Index:Nebylo zkontrolováno]]</text>
      <sha1>h9hazk3wgbik58afgpqt1q7mqi1s6bq</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334664</id>
      <parentid>334659</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T17:57:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>uprava stránek</comment>
      <origin>334664</origin>
      <model>proofread-index</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="269" sha1="p0uhfs1i10sb9vlbeqzptc9pz7k6jc9" xml:space="preserve">{{:MediaWiki:Proofreadpage_index_template
|autor=[[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
|název=[[Historie Jaromíra Tykvy/I.]]
|rok vydání=1934
|vydavatelství=F. Topič
|obálka=[[Soubor:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|page=7|thumb|left]]
|strany=&lt;pagelist 1to5=&quot;–&quot; 6=Obálka 7=&quot;–&quot; 8=1 215=Obsah 216to224=&quot;–&quot; /&gt;
|poznámky=
}}
[[Kategorie:Index:Nebylo zkontrolováno]]</text>
      <sha1>p0uhfs1i10sb9vlbeqzptc9pz7k6jc9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/17</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98195</id>
    <revision>
      <id>334665</id>
      <timestamp>2026-07-24T18:03:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334665</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1184" sha1="sl1udklq93693yucb6sdsoued4vxyoi" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;== PŘED VÝKLADNÍ SKŘÍNÍ ==
Doktor Tykva, skončiv své úřadování v advokátní kanceláři doktora Xavera Čočky, těkal bez cíle ulicemi. Unaven studováním všelikých sporných akt, koncipováním žalob, replik a duplik, což bylo jeho
denním chlebem, konal večerní svou procházku. Na večeři do restaurace měl času dosti. Tam byl stůl jeho společnůstky zpravidla do osmi hodin prázdný. Teprve pak se trousili jeho kolegové a
přátelé k obvyklému pobesedování a všichni se rozcházeli až kolem půlnoci. Do rána se vyspí dosyta.

Řekli jsme, že doktor Tykva těkal. Ale to není pravé slovo. Těkával sice za časů studií neklidně s místa na místo, ale teď již popocházel mnohem vážněji. Měl několik roků po doktorátu a v duchu
počítal, kolik ještě let mu bude tráviti v kanceláři šéfa nebo šéfů, než dokončí sedmý rok povinné praxe, aby se pak sám rozběhl na poslední, advokátní zkoušku a otevřel vlastní kancelář. Kráčel
rozvážně, přelétaje zkoumavými zraky mimojdoucí, pozoruje dívčí zjevy jen jako ze zvyku a chvílemi se zahlížeje do nitra drožek a fiakrů, které odvážely ta-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sl1udklq93693yucb6sdsoued4vxyoi</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334670</id>
      <parentid>334665</parentid>
      <timestamp>2026-07-24T18:33:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334670</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1185" sha1="kjtali9lgx0duaulgivf71t7pofdlx2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;== PŘED VÝKLADNÍ SKŘÍNÍ ==

Doktor Tykva, skončiv své úřadování v advokátní kanceláři doktora Xavera Čočky, těkal bez cíle ulicemi. Unaven studováním všelikých sporných akt, koncipováním žalob, replik a duplik, což bylo jeho
denním chlebem, konal večerní svou procházku. Na večeři do restaurace měl času dosti. Tam byl stůl jeho společnůstky zpravidla do osmi hodin prázdný. Teprve pak se trousili jeho kolegové a
přátelé k obvyklému pobesedování a všichni se rozcházeli až kolem půlnoci. Do rána se vyspí dosyta.

Řekli jsme, že doktor Tykva těkal. Ale to není pravé slovo. Těkával sice za časů studií neklidně s místa na místo, ale teď již popocházel mnohem vážněji. Měl několik roků po doktorátu a v duchu
počítal, kolik ještě let mu bude tráviti v kanceláři šéfa nebo šéfů, než dokončí sedmý rok povinné praxe, aby se pak sám rozběhl na poslední, advokátní zkoušku a otevřel vlastní kancelář. Kráčel
rozvážně, přelétaje zkoumavými zraky mimojdoucí, pozoruje dívčí zjevy jen jako ze zvyku a chvílemi se zahlížeje do nitra drožek a fiakrů, které odvážely ta-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kjtali9lgx0duaulgivf71t7pofdlx2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/18</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98196</id>
    <revision>
      <id>334666</id>
      <timestamp>2026-07-24T18:07:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334666</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1634" sha1="nspz9p4pny2msd5i91f36mkmd4nbb8o" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nečníky a tanečnice na Žofín. Byl masopust a doktor Tykva vzpomínal na vlastní plesy jako na dalekou minulost. A býval kdysi horlivým, až náruživým tanečníkem. Jak člověka všechno přejde, kmitlo mu
hlavou. Kdysi myslíval, že protančí celý život. Nu, ano, blíží se mu třicítka, je čas, aby měl rozum.

Tu a tam zahleděl se do výkladních skříní, plných masopustního zboží, lákavých toalet a skvělých látek, maškarních kostýmů a fantastických vějířů, a chvílemi se ironicky usmál.

„Můj Bože, co všechno jsme pokládali za účel života! A co pořád je lidí tak pošetilých! A zatím — několik bálů, několik věnečků s šumnou taneční hudbou, několik milých ženských zjevů, několikero
těsných přilnutí, která jen v tom víru valčíku a kvapíku byla dovolena, a Popeleční středou všechno vyvane. Luzné zjevy dívčí vyvinou se nám z náručí, pomizejí, všichni se propadáme v šedivý půst — jen dluhy nám vždycky zbyly. Ty jsme pak odstonávali celý rok, až přišel nový masopust a s ním nové třeštění. Máš to za sebou, Jaromíre — ale hezké to bylo, kdo to zdráv a šťastně přečkal.“

Doktor Tykva povzdechl a díval se za povozy, hrčícími teď skoro nepřetržitou řadou k Žofínu. V tom pohledu bylo skoro trochu lítosti a závisti zároveň. Ani o tom nevěda loučil se tak s prchajícím mládím. Což nadcházející třicítka je nějaký věk? Na tu bude doktor Tykva s žalostí vzpomínat za dalších třicet. Pak teprve si uvědomí, jak šťastně byl mlád i s tou třicítkou na šíji.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nspz9p4pny2msd5i91f36mkmd4nbb8o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/19</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98197</id>
    <revision>
      <id>334667</id>
      <timestamp>2026-07-24T18:10:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334667</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1498" sha1="lnvmkh9n25fgk6n5t1daa330i268vbh" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Teď ho bezděky zastavila skvělá skříň klenotníkova. Krásných věcí tu bylo, až zraky přecházely. A tu dole aksamitový váleček, na němž je navlečena řada snubních prstenů, něžných na útlé prsty nevěst a čím dále ke středu tím objemnějších, na mužné i na masité prsty ženichů.

„Sladká pouta!“ pomyslil si Tykva. „Ovšem jen tehdy sladká, když váží dvě bytosti skutečně šťastné, lnoucí k sobě upřímnou láskou. Zdali taky tobě, Jaromíre, bude někdy takové pouto navlečeno?“

Stál chvilku, přelétaje očima vyložené předměty. V pozadí výkladu bylo opřeno krásné zrcadlo ve stříbrném rámci, a teď se v zrcadle kmitla na okamžik ženská hlava. Vedle doktora Tykvy zastavila se u klenotníkovy skříně postava a zdálo se, že s veškerým zájmem prohlíží nádherné klenoty.

Doktor Tykva měl tolik moresů, že se po své sousedce neohlédl, ač sličná tvář, která se mu v zrcadle výkladu kmitla, ho k tomu mohla zlákati. Jen tušil, že je to ženština mladá, štíhlá, elegantně
oblečená. O jeho nozdry zavadil pach jemné, nepovědomé voňavky. Byla to vůně nevtíravá, jen jako dech vzdálené neznámé květiny.

Jižjiž chtěl pokračovati ve své promenádě, když se vedle něho ozvalo žadonivé, skoro až stísněné promluvení:

„Prosím, pane, neotáčejte se, nehleďte na mne. Hleďte do skříně jako posud, jako by vedle vás nikdo nestál. Hned mi porozumíte.“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lnvmkh9n25fgk6n5t1daa330i268vbh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/20</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98198</id>
    <revision>
      <id>334668</id>
      <timestamp>2026-07-24T18:14:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334668</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1424" sha1="jzp0xmag345ybzth8ofx5xfygdy14cv" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Doktor Tykva užasl. Svědčí ta slova jemu? Patrně, vždyť nikdo jiný tu nestojí. Tedy jemu. Ale to je divný počátek. Přece jen by se byl rád vpravo ohlédl. Avšak znova se ozvala naléhavá, stísněná
prosba.

„Nehleďte na mne, pane. Mám k vám snažnou, naléhavou prosbu. Dlouho jsem čekala na tuto příležitost, konečně se mi naskytla. Nemusíte mi odpovídati, ale jestli tak učiníte, mluvte ke sklu jako já. Nikdo nesmí ani tušit, že k vám a s vámi hovořím. Nevím, nejsem-li odněkud někým pozorována. Snad nechápete mé počínání, ale pochopíte. Snažně vás prosím, abyste mne již nikdy nepozdravoval,
zvláště však půjdu-li v průvodu svého chotě.“

Doktor Tykva se přiklonil k tabuli výkladní skříně, jako by cosi horlivěji prohlížel, a stlumiv hlas zašeptal:

„Věru, že nechápu, milostivá. Neznám vás a těžko je mi uhodnouti, koho nemám pozdraviti. Mám spoustu známých, pánů i paní. Mohl bych se dopustiti nezdvořilosti.“

„Snad se upamatujete, pane, snad mě poznáte. Tamto vzadu je zrcadlo…“

Neznámá se povztyčila. Tykva pohlédl do zrcadla a spatřil ušlechtilou, ale pobledlou a skoro ustrašenou tvář. A neznámá sklonila se zas ke klenotům ve skříni.

„Poznal jste mě, pane? Byl jste kdysi na Hospodářském plese — je tomu několik let — tančil jste se mnou dvakráte, třikráte. Mimo to nikdy a&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>jzp0xmag345ybzth8ofx5xfygdy14cv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/21</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98199</id>
    <revision>
      <id>334669</id>
      <timestamp>2026-07-24T18:17:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334669</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1532" sha1="4gocscald33ucfx6m23rbb8qmfecq9l" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nikde jsme se nesetkali. Ale již třikráte jste mne na
ulici pozdravil. Prosím, budoucně tak nedělejte.“

„Pokládal jsem to za svou povinnost, milostivá. Ano, rozpomínám se na ten ples. Byl to můj nejkrásnější masopust. Již nikde jsem vás pak nespatřil, ač jsem po tom toužil. Až po několika letech jsem vás potkal po boku pána…“

„To je můj choť!“

„…a pokládal jsem za povinnost pozdraviti vás jako někdejší svou tanečnici. Jistě jsem se vám tehda představil, jak obyčej a způsob kázal. Tedy vždy jsem pozdravil, abyste mne nepokládala za
nezdvořáka. Nemohl jsem vás cize minouti, nebo váš zjev mi utkvěl v paměti. A proč mi zakazujete…“

„Nezakazuji, úpěnlivě vás prosím, vypuďte můj zjev ze své paměti. Rozumějte mi. Můj choť jest nesmírně žárliv. Po prvé se otázal: Kdo je ten pán? Odpověděla jsem: Neznám ho, nepamatuji se. Můj muž celý den nemluvil. Po druhé řekl: Zdá se mi, že tě pozdravuje příliš známě. A po třetí na mne zahřměl: Jaké jsi s ním měla styky? Pane, vytrpěla jsem hrozné dni, večery a noci. Jeho žárlivost nezná
mezí, jeho podezírání je bezuzdné. Dávno jsem zapomněla na všechny nahodilé tanečníky, ba i na vás — promiňte mi — můj muž je druhé vydání Othella. Povím vám pro všechny případy: zná vaše jméno i váš stav, dal vás stopovati tajným policistou. Ví, kde bydlíte, kde jste zaměstnán. Možná, že i za mnou chodí nějaký konfident, že stopuje&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4gocscald33ucfx6m23rbb8qmfecq9l</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>