Autor:Karel Čapek

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.12</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Autor:Karel Čapek</title>
    <ns>100</ns>
    <id>8717</id>
    <revision>
      <id>334961</id>
      <parentid>312278</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T07:57:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>/* Pro děti */ fix</comment>
      <origin>334961</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6933" sha1="ar8qks8ohnqq3ryd6i8vveq4xglfhmx" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Karel
  | příjmení = Čapek
  | datum narození = 9. ledna 1890
  | místo narození = Malé Svatoňovice
  | datum úmrtí = 25. prosince 1938
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český novinář a spisovatel

}}
'''Karel Čapek''' (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český novinář a spisovatel, bratr malíře a spisovatele [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefa Čapka]]. {{Více}}

== Dílo ==
* [[Anonym]]
* [[O šťastném chalupníkovi]]
* [[V zajetí slov]]
* [[Zločin a trest]]

=== Próza ===
* [[Zářivé hlubiny]] – spolu s bratrem [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefem]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Boží muka]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* Krakonošova zahrada – spolu s bratrem [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefem]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Kritika slov]] {{Online|url=http://eknizky.sk/kritika-slov/}}
* [[Trapné povídky]]
* [[Továrna na absolutno]] {{Online|url=http://eknizky.sk/tovarna-na-absolutno/}}
* [[Krakatit]] {{Online|url=http://eknizky.sk/krakatit/}}
* [[O nejbližších věcech]]
* [[Skandální aféra Josefa Holouška]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Povídky z jedné kapsy]] {{Online|url=http://eknizky.sk/povidky-z-jedne-kapsy/}}
* [[Povídky z druhé kapsy]] {{Online|url=http://eknizky.sk/povidky-z-druhe-kapsy/}}
* [[Zahradníkův rok]]
* [[Marsyas čili na okraj literatury]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Kniha apokryfů]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[O věcech obecných čili Zóon politikon]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Hordubal]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}} {{Online|url=http://www.lulu.com/content/5527101}} {{Online|http://ebookz.sign.sk/CS/PalmBookz_Mirror/Karel_Capek-Hordubal.zip}} {{Online|url=https://eknizky.sk/hordubal/}}
* [[Povětroň]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}} {{Online|url=http://www.lulu.com/content/5526933}} {{Online|http://ebookz.sign.sk/CS/PalmBookz_Mirror/Karel_Capek-Povetron.zip}} {{Online|url=https://eknizky.sk/povetron/}}
* [[Obyčejný život]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Válka s mloky]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}} {{Online|http://ebookz.sign.sk/CS/PalmBookz_Mirror/Capek_Karel-Valka_s_Mloky.zip}}
* [[První parta]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Jak se co dělá]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Život a dílo skladatele Foltýna]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}} {{Online|url=http://www.lulu.com/content/5526896}}
* [[Juvenilie]] {{Online|http://ebookz.sign.sk/CS/PalmBookz_Mirror/Capek,Karel_Josef-Juvenilie.zip}} {{Online|url=https://eknizky.sk/juvenilie/}}

=== Drama ===
* ''[[Lásky hra osudná]]'' – napsáno spolu s bratrem [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefem]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Loupežník]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[R.U.R.]] {{Online|url=http://eknizky.sk/r-u-r-rossum%C2%B4s-universal-robots/}}
* [[Ze života hmyzu]] – spolu s bratrem [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefem]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Věc Makropulos]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* ''Adam stvořitel'' – spolu bratrem [[Autor:Josef Čapek (1887–1945)|Josefem]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Bílá nemoc]] {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Matka (Čapek)|Matka]] {{Online|url=https://eknizky.sk/matka/}}

=== Cestopisy ===
* [[Italské listy]] (1923)
* [[Anglické listy]] (1924)
* [[Výlet do Španěl]] (1930)
* [[Obrázky z Holandska]] (1932) {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Cesta na sever]], pro větší názornost provázena obrázky autorovými a básněmi jeho ženy [[Autor:Olga Scheinpflugová|Olgy Scheinpflugové]] (1936) {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}

=== Pro děti ===
* [[Devatero pohádek]]
* [[Dášeňka čili život štěněte]] – napsané a fotografované s Josefem Čapkem

=== Filozofická díla ===
* ''Pragmatismus čili Filosofie praktického života''

=== Překlady ===
* V antologii [[Francouzská poesie nové doby]]:
** Guillaume Apollinaire: [[Pásmo (Apollinaire)|Pásmo]]
** Tristan Corbière: [[Hodiny (Corbière)|Hodiny]]
* Sully Prudhomme: [[Puklá váza]]

=== Politická díla ===
* [[Hovory s T. G. Masarykem]] a '''''Mlčení s T.G. Masarykem''''' (souborné vydání) {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* [[Proč nejsem komunistou?]]

=== Články v tisku ===
* [[Z politických důvodů]] (6. ledna 1923, o atentátu na [[Autor:Alois Rašín|Aloise Rašína]])
* [[Magister divinus]] (26. března 1929, k úmrtí [[Autor:Otokar Březina|Otokara Březiny]])
* [[Případ s Otokarem Březinou]] (4. ledna 1931, reakce na Demlovy výroky o O. B.)
* [[Odpověď Rudolfu Medkovi]] (30. listopadu 1934)
* [[Národ nás nepotřebuje]] (9. prosince 1934)
* [[O alelidech]] (30. prosince 1934)
* [[Spisovatel píše poslancům]] (17. prosince 1935)
* [[T. G. M. a budoucnost]] (6. března 1938)
* [[Ochrana autorů]] (3. dubna 1938)
* [[Dvě úsloví]] (15. května 1938)
* [[My a ti druzí]] (12. června 1938)
* [[Pohádka a skutečnost]] (19. června 1938)
* [[Cesta květů a slávy]] (7. července 1938)
* [[Masarykovy prázdniny]] (14. září 1938)
* [[Vláda odpověděla — jednání pokračuje]] (21. září 1938)
* [[Modlitba tohoto večera]] (22. září 1938)
* [[Co se nemění]] (23. října 1938)
* [[Anonym (Čapek)|Anonym]] (6. listopadu 1938)
* [[Jak to bylo]] (26. listopadu 1938)
* [[Podzimní dny]] (11. prosince 1938)

=== Posmrtně vydáno ===
* ''[[Měl jsem psa a kočku]]'' {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* ''[[Kalendář]]'' {{Online|url=http://www.mlp.cz/karelcapek/}}
* ''O lidech''
* ''Vzrušené tance''
* ''Sedm rozhlásků K.Č.''
* ''Ratolest a vavřín''
* ''Obrázky z domova''
* ''Věci kolem nás''
* ''Sloupkový ambit''
* ''Poznámky o tvorbě''
* ''Na břehu dnů''
* ''Místo pro Jonathana!''
* ''Listy Olze''
* ''Drobty pod stolem doby'' – soubor Čapkových rozhlásků
* ''Listy Anielce''
* ''Dopisy ze zásuvky''
* ''Filmová libreta''
* ''[[Menší prózy]]''

=== Ostatní ===
* [[Mírové poselství světu]], štědrovečerní poselství indickému spisovateli [[Autor:Rabíndranáth Thákur|Rabíndranáthu Thákurovi]] vysílané Československým rozhlasem 24. 12. 1937

== Díla o autorovi a související práce ==
* R. Medek: [[Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů]] (1934) — otevřený dopis Čapkovi
* A. Novák: [[„Ne, prosím, to bych nemohl…“]] (1937) — kritika dramatu [[Bílá nemoc]]
* A. Novák: [[Lidskost Karla Čapka]] (1939)
* M. Jesenská: [[Poslední dny Karla Čapka]] (1939)

[[Kategorie:Čeští novináři]]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští překladatelé]]</text>
      <sha1>ar8qks8ohnqq3ryd6i8vveq4xglfhmx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek</title>
    <ns>0</ns>
    <id>85209</id>
    <redirect title="Devatero pohádek" />
    <revision>
      <id>334960</id>
      <parentid>290517</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T07:56:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>přesměrování na [[Devatero pohádek]]</comment>
      <origin>334960</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="34" sha1="jc5os0twrh9csa2cp44zonzpk6curlu" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Devatero pohádek]]</text>
      <sha1>jc5os0twrh9csa2cp44zonzpk6curlu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Devatero pohádek/Velká kočičí pohádka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>85225</id>
    <revision>
      <id>334958</id>
      <parentid>290550</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T07:55:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek/Velká kočičí pohádka]] na [[Devatero pohádek/Velká kočičí pohádka]]: nedostupný zdroj, textově to bude to samé</comment>
      <origin>290550</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="87248" sha1="ccg6hdx9ac6gqrlqh41pxf6ozrhjkf9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek
  | PŘEDCHOZÍ = 
  | ČÁST = Velká kočičí pohádka
  | DALŠÍ = Pohádka psí
}}

== 1. Kterak král kočku kupoval ==
V zemi Taškářů panoval král, a můžeme říci, že panoval šťastně, protože, když to musilo být, všichni poddaní ho poslouchali ochotně a s láskou. Jen někdo ho občas neposlechl, a to byla jeho dceruška, malá princezna.

Dobře jí král poručil, aby si nehrála s míčem na zámeckém schodišti; ale kdežpak! Sotva si jednou její chůva chvilinku zdřímla, princezna už byla na schodech se svým míčem, a tu, jestli ji snad pánbůh potrestal nebo jí čert nastavil nohu, upadla a rozbila si koleno. Seděla na schodech a plakala — kdyby to nebyla princezna, řekli bychom, že křičela na celé kolo. Toť se rozumí, hned se seběhly dvorní dámy s křišťálovými umyvadly a hedvábnými obvazy, deset královských lékařů a tři dvorní kaplani, ale princezně bolest vzít nemohl žádný z nich.

Tu se šourala cestou nějaká babička, a když viděla princeznu na schodech plakat, klekla si k ní a povídá pěkně: „Ale neplačte, princezno. Kdybych vám přinesla zvíře, které má oči smaragdové, a přece mu je nikdo neukradne, vousy takovéhle, a přece to není mužský, kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí, že byste už ani nezaplakala?“

Princezna se podívala na babičku, z jednoho modrého oka ještě jí tekly slzy, ale druhé se už smálo radostí. „Vždyť, babičko,“ povídá, „takové zvíře na světě není.“

„Ale je,“ pravila babička, „kdyby mne pan král dal, oč bych si řekla, hned bych vám je donesla.“ To řekla a belhala se pomalu pryč.

Princezna zůstala sedět na schodech, ale už neplakala; jen přemýšlela, jaké to může být zvíře. A tu jí přišlo líto, že ho nemá, že jí babička nic nepřinese, a začala znovu tiše plakat. Stalo se, že se pan král zrovna díval z okna, protože chtěl vědět, proč princezna tolik křičela, a tak všechno viděl a slyšel. Když viděl, že babička princeznu tak hezky utišila, sedl si zase na trůn doprostřed svých ministrů a rádců, ale to zvíře mu nešlo z hlavy. „Má oči smaragdové,“ opakoval si pořád, „a přece mu je nikdo neukradne, vousy má takovéhle, a přece to není mužský, má kožich jiskrný, a přece mu neshoří, nožičky má hedvábné, a přece si je neprochodí, a v kapsičkách má šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí; co to je?“ Když ministři viděli, že pan král si pořád něco šeptá, vrtí hlavou a ukazuje si rukama pod nosem velikánské vousy, nemohli pochopit, co se to s ním děje, až konečně se starý kancléř krále přímo zeptal.

„Přemýšlím,“ řekl král, „jaké to je zvíře; má oči smaragdové, a přece mu je nikdo neukradne; vousy má takovéhle, a přece to není mužský; má kožich jiskrný, a přece mu neshoří; nožičky má hedvábné, a přece si je nikdy neprochodí, a v kapsičkách má šestnáct nožů, a přece si masa nenakrájí; co to je?“

Teď zase ministři a rádcové seděli, vrtěli hlavou a ukazovali si rukama pod nosem velikánské vousy, ale nikdo nemohl uhodnout, jaké to je zvíře. Konečně starý kancléř za všechny povídá, jako to řekla princezna babičce: „Vždyť, pane králi, takové zvíře na světě není.“

Ale král si nedal říci a poslal za babičkou nejrychlejšího kurýra. Kurýr letí na koni, letí, až jiskry pod kopyty tryskají, a tu, hle, sedí babička před svou chalupou. „Babičko,“ křikl kurýr s koně, „pan král musí mít to zvíře.“

„Bude mít,“ povídá babička, „co chce, dá-li mně tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec královy maminky.“

Letí kurýr zpátky k paláci, až se prach k obloze zvedá. „Pane králi,“ hlásí, „babička to zvíře přivede, dáte-li jí tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec vaší maminky.“

„To nebude mnoho,“ myslil si král, a zapřísáhl se velikou přísahou, že dá babičce zrovna tolik tolarů; ale hned šel k své mamince. „Maminko,“ povídá, „dostaneme návštěvu. Vezměte si ten malinký hezký čepeček, ten nejmenší ze všech, co vám pokrývá jen drdůlek vlasů.“ A stará maminka mu to udělala po vůli.

Babička tedy přišla do paláce a nesla na zádech nůši pěkně zavázanou šátkem. Ve velikém sále už čekal král, jeho maminka i malá princezna; ale i všichni ministři, tajní radové, vojevůdci a předsedové čekali, ani nedýchali zvědavostí. Babička pomalu, pomalu rozvazovala šátek; sám král sestoupil z trůnu, aby to zvíře viděl zblízka. Konečně babička strhla šátek, a z nůše vylítla černá kočka a jedním skokem seděla na trůně.

„Ale babičko,“ zvolal král zklamaně, „vy nás šidíte; vždyť jeto jenom kočka!“

Babička si podepřela ruce v bok: „Já že vás šidím? Jen se podívejte,“ řekla a ukazovala na kočku. Jak vám ta kočka seděla na trůně, svítily jí oči zeleně, jako nejkrásnější smaragdy. „Jen se podívejte,“ řekla tedy babička, „nemá-li oči smaragdové. A ty jí, pane králi, neukradne nikdo. A vousy má také, a není mužský.“

„Ale,“ namítal král, „vždyť, babičko, má kožich černý, a ne jiskrný.“

„Jen počkejte,“ bránila se babička a pohladila kočku proti srsti. Opravdu bylo slyšet praskot malých elektrických jisker. „A nožičky,“ řekla dále babička, „má hedvábné. Ani malá princezna, kdyby šla bosá a po špičkách, by neběžela tišeji.“

„Dobrá,“ připouštěl král, „ale zato nemá ani jediné kapsičky, ani šestnáct nožů.“

„Kapsičky,“ povídá babička, „má na tlapkách, a v každé ostrý nůž-drápek. Jen si je spočítejte, není-li jich šestnáct.“

Král tedy pokynul starému kancléři, aby spočítal kočce drápky. Kancléř se naklonil ke kočce a chytil ji za nohu, aby počítal; ale kočka jen prskla a už ho sekla hned vedle oka.

Kancléř se narovnal, držel se za oko a řekl: „Já, pane králi, mám už slabé oči, ale myslím, že těch drápků je mnoho. O čtyřech vím jistě.“

Tu pokynul král prvnímu komorníkovi, aby spočítal kočce drápky. Komorník chytil kočku, aby počítal, ale hnedle se zvedl celý rudý, ohmatával si nos a pravil: „Bude jich, pane králi, dohromady dvanáct. Já jsem jich napočítal osm, čtyři na každé straně.“

Tu pokynul král svému nejvyššímu předsedovi, aby spočítal kočce drápky; ale jenjen že se ten ctihodný pán ke kočce sehnul, už se zas narovnal, hladil si poškrábanou bradu a řekl: „Je jich opravdu zrovna šestnáct, pane králi. Čtyř posledních jsem se právě dopočítal.“

„Inu, co platno,“ vzdychl si král, „to už tu kočku musím koupit. Ale vy jste, babičko, jářku, taškářka.“

Tak tedy nezbylo králi, než aby vysázel na stůl stříbrné tolary; pak vzal své mamince s hlavy ten malý, ze všech nejmenší čepeček a položil jej na tolary. Čepeček byl tak malý, že se pod něj vešlo zrovna jen pět tolarů.

„Tu máte, babičko, svých pět tolarů a jděte spánembohem,“ řekl král a byl rád, že to pořídil tak lacino.

Ale babička vrtěla hlavou a povídá: „To jsme si, pane králi, neudělali. Vy mně máte dát tolik tolarů, co se vejde nejlepšího stříbra pod čepec vaší maminky.“

„Vždyť ale vidíte,“ bránil se král, „že se pod čepec vejde zrovna jen pět tolarů z nejlepšího stříbra.“

Babička vzala čepeček do ruky, hladila jej, točila na dlani a povídá pomalu: „Myslím, pane králi, že nejlepší stříbro na světě jsou stříbrné vlasy vaší maminky.“

Král se podíval na babičku, podíval se na maminku a řekl tiše: „Máte pravdu, babičko.“

Tu babička posadila čepeček pěkně na hlavu královy maminky, pohladila jí bílé vlasy a řekla: „A teď mi, pane králi, dáte tolik tolarů, co je stříbrných vlásků pod čepcem vaší maminky.“

Král se podivil, král se zamračil, král se konečně usmál a pravil: „Vy jste ale, babičko, tuze veliká taškářka.“

Nu ale, děti, přísaha je přísaha, a tak musel král zaplatit babičce, oč žádala. Poprosil tedy svou maminku, aby si sedla, a nařídil svému nejvyššímu účetnímu, aby jí spočítal stříbrné vlasy, které se jí vejdou pod ten čepeček. Účetní počítá, počítá, a králova maminka pěkně drží, ani se nepohne, a vtom, to víte, stáří má rádo spánek a lehko zadřímne — zkrátka králova maminka usnula.

Zatímco tak spala, počítal účetní vlásek po vlásku; a když se právě dopočítal jednoho tisíce, snad že silněji zatahal za jeden stříbrný vlas, králova maminka se probudila.

„Au,“ vykřikla, „proč mne budíte? Měla jsem živý sen; zdálo se mi, že právě překročil příští král hranice naší země.“

Babička sebou trhla. „To je divné,“ vyhrkla, „zrovna dnes se má ke mně nastěhovat můj vnouček z přespolní říše.“

Ale král ani neposlouchal a zvolal: „Odkudpak, maminko, odkudpak přijde příští král naší země? Ze kterého královského dvora?“

„To nevím,“ řekla králova maminka, „protože jste mne zrovna probudili.“

Zatím nejvyšší účetní počítal dál, a králova maminka zase usnula. Účetní počítá, počítá už do dvou tisíc, a tu se mu zase utrhla ruka a on zatahal silně za stříbrný vlas.

„Ale chaso,“ vykřikla králova maminka, „proč jste mne probudili? Právě se mi zdálo, že příštího krále sem nepřivede nikdo jiný než tahle černá kočka.“

„Jděte, maminko,“ divil se král, „kdopak jakživ slyšel, že by kočka někoho do domu přivedla?“

„Už to tak bude,“ řekla králova maminka, „ale teď mne nechtě spát.“

Znovu usnula králova maminka, a znovu počítal účetní. Když se dopočítal třítisícího a posledního, zatřásla se mu ruka a on nechtě zase silně zatahal.

„Ach vy daremní,“ vykřikla králova maminka, „nenecháte starou bábu chvilku spát. Zrovna se mi zdálo, že sem příští král přijede se svým celým domem.“

„No to mně už, maminko, odpusťte,“ řekl na to král, „ale tohle asi nebude pravda. Kdopak by mohl s sebou přivézt celý královský zámek?“

„Nemluv, hochu, nadarmo,“ kárala ho maminka. „Člověk nikdy neví, co se může stát.“

„Baže,“ kývala hlavou babička, „dobře říká panímáma, pane králi. Mému nebožtíku muži, dej mu pánbůh nebe, prorokovala cikánka: Jednou ti kohout sezobe celý statek. A tu se táta dal, chudák, do smíchu a povídá: No víte, cikánko, tohle asi nebude pravda. Zrovna jako vy, pane králi.“

„A co,“ ptal se král dychtivě, „že to nebyla pravda?“

Babička si začala utírat slzy. „Inu, jednou pak přiletěl červený kohout, jako požár, a všechno nám sezobal. Táta pak chodil jako bez ducha a říkal pořád: Cikánka měla pravdu! Cikánka měla pravdu! A teď už je, chudák, dvacet let na pravdě boží.“

Tu se babička rozplakala; ale králova maminka ji vzala kolem krku, hladila ji po tváři a povídala: „Neplačte, babičko, nebo já začnu taky.“ Toho se král lekl, a proto začal honem cinkat penězi. Sázel na stůl tolar po tolaru, až jich vysázel tři tisíce, zrovna tolik, co se vešlo stříbrných vlasů pod čepec královy maminky. „Tak, babičko,“ řekl, „tadyhle máte a pánbůh vám to požehnej; ale z vás by člověk nezbohatl.“

Babička se zasmála, a všichni se zasmáli s ní — a začala strkat tolary do kapsáře. Ale kdež by kapsář stačil! Musela nahrnout tolary do nůše, a byla jich nůše plná, že ji babička ani neuzvedla. Dva vojevůdcové a sám král jí pomohli vysadit nůši na záda, a tu se babička pěkně všem uklonila, rozloučila se s královou maminkou a jenom se ještě točila, aby se naposledy podívala na svou černou kočku Jůru. Ale Jůra nikde. Babička se točí, volá „na čičičí, na čičičí“ — kočka nic. Ale za trůnem koukají něčí nožičky; babička tam jde po špičkách a vidí — princezna usnula v koutku za trůnem a na jejím klíně spí a přede drahocenná Jůra. Tu babička sáhla do kapsy a strčila princezně do dlaně tolar; jestli jí jej chtěla dát na památku, pak se tuze spletla, protože když se princezna probudila a našla na klíně kočku a v dlani tolar, vzala kočku do náručí a šla s ní ten tolar nejkratší cestou promlsat. Ale snad i to babička věděla předem. Zatímco princezna ještě spala, byla už babička dávno doma, ráda, že přinesla tolik peněz, že nechala Jůru v dobrých rukou, a nejraději proto, že zrovna přivezl forman z přespolní říše jejího vnoučka Vaška.

== 2. Co všechno kočka dovede ==
Tedy jak víte, ta kočka se jmenovala Jůra, ale princezna jí říkala ještě všelijak: macek a macourek, číča, čičinka a čičánek, lízinka, mica a micinka, mourek, kočičák a kočenka, a z toho už vidíte, že ji měla tuze ráda. Sotva ráno otevřela oči, už našla macka na peřině: Jůra si tam, lenoch, hověla a předla, aby se zdálo, že něco dělá. Obě se pak umyly současně, kočka ovšem o mnoho důkladněji, třebaže jen tlapkou a jazykem; zato zůstala dávno ještě čistá, když už se princezna umazala tak pořádně a všestranně, jak to jen děti dovedou.

Ale přitom byla Jůra kočka jako každá jiná: jenomže ráda seděla a dřímala na královském trůně, což se jiným kočkám obyčejně nestává. Snad si přitom vzpomínala, že její vzdálený strýček, lev, je králem všech zvířat. Nebo to jen tak vypadalo, jako by vzpomínala; stačilo, aby nějaká myš vystrčila z díry hlavu — jedním skokem ji Jůra měla a šla ji pyšně položit k nohám trůnu, ať to bylo před sebevětším a slavnějším shromážděním.

Jednou měl král porovnat při dvou velmožných pánů. Oba stáli před stupni trůnu a hádali se náramně, kdo z nich je v právu. Když byli v nejlepším, přišla Jůra, položila na zem chycenou myš a čekala s hrdostí, že bude pochválena. První pán si jí ani nevšimnul, zato druhý se rychle shýbl a Juru pohladil. „Aha,“ řekl si král hnedle, „tohle je člověk spravedlivý, protože má uznání ke každé zásluze.“ A vida, ukázalo se, že měl pravdu.

Tak vám měl král v paláci dva psy, jeden se jmenoval Buffo a druhý Buffino. Když uviděli poprvé Jůru dřímat na zápraží, koukli se na sebe, jako by si chtěli říci: „Poslouchej, kolego, tohleto není našinec.“ A jako by se smluvili, hnali se na ubohou Jůru. Kočka jen couvla ke zdi a naježila ocas, že byl tlustý jako koštiště. Kdyby byli Buffo a Buffino chytřejší, věděli by, co tím kočka míní, když tak naježí ocas; ale že byli hloupí, chtěli si k ní nejdříve čuchnout. Napřed Buffo, ale jen si čuchnul, už dostal takovou přes nos, že zakviknul, stáhl ocas a dal se na útěk, že se po celou hodinu nemohl zastavit a ještě pak dva dny se třásl leknutím.

Když to Buffino viděl, trochu se zarazil, ale myslel si, že musí. dělat hrdinu. „Poslouchej, zmetku,“ povídá Jůře, „se mnou si nezačínej, já dovedu štěkat tak, že se mne i měsíc na nebi bojí.“ A na důkaz toho zaštěkal tak silně, že na míli cesty popraskaly tabulky ve všech oknech.

Ale Jůra ani nemrkla očima, a když Buffino doštěkal, řekla: „No, křičet trochu dovedeš, ale když já zasyčím, i hadovi stydne strachem v žilách krev.“ A přitom zasyčela tak hrozně, že Buffinovi se strachem zježil každý vlas.

Když se trochu vzpamatoval, začal znovu: „No co, syčet ještě není hrdinství; ale koukej, jak já dovedu utíkat!“ A než se kočka nadála, oběhl kolem dokola celý palác tak rychle, že se z toho samotnému paláci zatočila hlava.

Jůra se tomu tuze podivila, ale dělala jakoby nic. „No,“ povídá, „aspoň vím, jak budeš přede mnou utíkat; ale kdyby na mne přišel někdo stotisíckrát silnější než ty, já bych mu utekla takhle.“ A třemi skoky byla nahoře v koruně vysokého stromu — tak vysoko, že z toho Bufflno dostal hroznou závrať.

Když zase přišel k sobě, řekl: „No víš, pořádný pes po stromech ani neleze; ale chceš-li už vědět, co já dovedu, dej pozor: čichám, čichám, že královna v sousední říši peče k obědu holoubata, a my že budeme mít zítra v poledne pečenou husu.“

Kočka si potajmu čichla také, ale nic necítila; podivila se tedy nesmírně, jaký má pes náramný čich, ale nedala na sobě nic znát. „No,“ řekla, „to nic není proti mému sluchu; já například slyším, že právě teď naší královně spadla na zem jehla a že v sousední říši budou za čtvrt hodiny zvonit poledne.“

Nad tím zase žasl Buffilno, ale aby se jen tak nepoddal, řekl: „No tak víš co? Nebudeme už na sebe štěkat. Neboj se mne a slez dolů.“

„Já,“ povídá na to Jura, „se tě ovšem nebojím. Ale víš co? Neboj se mne ty a vylez sem ke mně na strom.“

„Já,“ povídá Buffino, „bych hnedle vylezl; ale dřív musíš na důkaz přátelství vrtět takhle ocasem, jako to děláme my psi.“ Přitom začal vrtět ocasem tak rychle, že to svištělo.

Jůra to zkouší, zkouší, ale nějak jí to nešlo; no bodejť, když tomu pánbůh naučil jenom psy! Ale přece, aby si nezadala nějakou bázlivostí, slezla se stromu a šla k Buffinovi. „My kočky,“ povídá, „když nemyslíme na nic zlého, takhle předeme. Mohl bys to maličko zkusit z přátelství ke mně.“

Buffino tedy zkusil trochu příst, ale kdežpak! vyšlo z něho takové zavrčení, že se sám zastyděl. „Pojď,“ řekl honem, „půjdeme raději před vrata štěkat na lidi; to ti je, člověče, báječná psina!“

„Myslím,“ namítala Jůra skromně, „že bych to hrubě nedovedla; ale nemáš-li nic proti tomu, půjdeme si sednout na kraj střechy a dívat se na všechno hodně zvysoka.“

„Odpusť,“ řekl Buffino rozpačitě, „ale když jsem vysoko, tak ti mám takovou jakousi závrať. Nejlepší by bylo, kdybychom šli spolu honit zajíce.“

„Zajíce,“ povídá kočka, „bych honit nedovedla; já nemám, hochu, takové nohy. Ale kdybys šel se mnou, ukázala bych ti strom, kde bychom mohli spolu chytat ptáčky.“

Buffino smutně přemýšlel. „Jářku, Juro,“ povídá konečně, „takhle by to nešlo dohromady. Víš ty co? Já zůstanu psem v lese a na ulici, a ty zůstaneš kočkou na stromech a na střeše. Ale tady v paláci a na dvoře a v zahradě nebudeme pes a kočka, ale dva kamarádi.“

To se také stalo, a oba si na sebe zvykli tak, že si odkoukali i své způsoby. Tak Jůra se naučila běhat za princeznou jako pes, a Buffino, když viděl, že kočka nosí králi k nohám ulovené myši, nosil mu před trůn vítězoslavně kosti, které vyhrabal na smetišti či našel na ulici. Za tohle ovšem nebyl tak chválen jako kočka za své myši.

Jednou byla hluboká noc a Buffino spal ve své boudě; to víte, děti, že královský pes má boudu z cedrového dřeva a z mahagonu. Zrovna se mu zdálo, že vidí zajíce, a hnal se za ním tak, že se mu i ve spaní pracky škubaly, když tu ucítil na nose lehkou ťafku. „Ha,“ vyletěl ze spaní, „ha, co se děje?“

„Pst,“ zašeptal známý hlas, „buď trochu tiše.“ Buffino poznal Jůru; byla černější než noc, jen její zelené oči chytře a vzrušeně svítily. „Sedím ti na střeše,“ vypravovala Jůra šeptem, „a myslím na ledacos, jak už mám ve zvyku; a tu, vždyť znáš můj sluch, slyším něčí kroky daleko, daleko odtud v královské zahradě.“

„Ha,“ zvolal Buffino.

„Tiše,“ zasykla Jůra. „Četu, Buffino, že to je zloděj. Víš ty co? Půjdeme ho chytit.“

„Ba,“ vyštěkl pes samou horlivostí, „ba, už běžím.“ Sebrali se a šli spolu do zahrady.

Byla černočerná noc. Buffino chtěl běžet napřed, ale tuze se potmě mátl a klopýtal každým krokem. „Jůro,“ šeptal úzkostně. „Jůro, vždyť já nevidím na krok!“

„Já,“ řekla Jůra, „vidím v noci jako ve dne. Půjdu napřed a ty jdi po čichu za mnou.“ To také udělali.

„Ono,“ vyhrkl Buffino najednou, „čichám něčí stopy.“ S nosem až u země hnal se teď po stopě, jako by nejjasněji viděl. Jůra za ním. „Pst,“ zašeptala po chvilce, „už ho vidím. Je zrovna před tebou.“

„Aha,“ vykřikl Buffino silným hlasem, „hrrrr, hrrrr na něj, vrrrrhněte se na něj! Ha, ha, chlape, ha darrrebo, ha padouchu, ha ty halamo! Škrrrrť ho, dav ho, maž ho, mlať ho, vyhrrrrň si na něj rrrrukávy a rrrroztrrrrhej ho! Ha! ha, ha!“

Když to zloděj slyšel, lekl se strašně a dal se na útěk. Buffino za ním, pokousal mu lýtka, roztrhal nohavice, skočil mu pod nohy, že ho porazil, a ještě mu nakousl ucho. Zloděj taktak že mohl vyskočit a vylezl strachem na strom. Ale teď zas přišla řada na Jůru: vylezla za ním, skočila mu do týla a drápala, kousala, škrabala, sekala, jak jen mohla. „Pfff,“ prskala přitom a syčela, „zasssolím ti, usssmrtím tě, nasssekám ti, rozsssápu tě na kusssy.“

„Ha,“ řval dole Buffino, „dav ho, prašť ho, vraždi ho, sraz ho, hoď mi ho, zab ho, bouchni ho, spoutej ho, kousni, nepusť ho!“

„Vzdávám se,“ vykřikl zloděj v smrtelné úzkosti a spadl se stromu jako pytel, klekl na kolena, zvedl ruce k nebi a prosil: „Nezabíjejte mne, prosím vás, vždyť já se už vzdávám. Veďte mě, proboha, kam chcete!“

Tak tedy se dali na cestu zpátky: napřed Jura s ocasem vztyčeným jako šavle, pak zloděj s rukama zdviženýma, a naposledy Buffino. Na půl cestě je potkaly stráže s lucernami, protože ten hluk je probudil, a připojily se k průvodu. Tak přivedli Jůra a Buffino zloděje s velikou slávou do zámku. Sám král a králka se vzbudili a dívali se na to oknem, jen princezna spala a zaspala to všechno, a byla by zaspala snad i snídani, kdyby si Jůra, jako každého rána, nebyla přišla pohovět do jejích peřin s tváří tak líbeznou, jako by se docela nic nebylo v noci přihodilo.

Ledacos ještě Jůra dovedla, ale to by ta pohádka neměla ani konce. Proto jen v rychlosti povím, že někdy chytala tlapkou v potůčku ryby, žrala ráda okurkový salát, chytala ptáčky, třeba to měla zakázáno, a přitom se tvářila nevinně jako anděl a dovedla si hrát tak hezky, že by se člověk na to celý den díval. Kdo by chtěl vědět o Jůře ještě něco víc, ať se jen s láskou dívá na kteroukoliv kočku; každá má v sobě kus Jůry a každá dovede tisíce pěkných a veselých kousků a neskrývá se s nimi před nikým, kdo ji netrápí.

== 3. Jak detektývové kouzelníka honili ==
Když už si povídáme o tom, co všechno kočka dovede, musíme vypravovat ještě něco. Princezna kdesi cosi slyšela, že když číča padá z výšky, spadne vždycky na nohy a nic si přitom neudělá. I sebrala jednou Jůru, vylezla s ní na půdu, a aby to zkusila, pustila milou Jůru okýnkem dolů z náramné výšky. Honem pak vykoukla, spadla-li její micka opravdu na nohy; ale Jůra nespadla na nohy, protože spadla na hlavu jednomu pánovi, který šel zrovna dole po ulici. Snad mu Jůra v tom pádu nějak zaťala drápky do hlavy, nebo co se mu na tom jinak nelíbilo — zkrátka nenechal si kočku sedět na hlavě, jak snad si princezna myslila, že by měl udělat, nýbrž sundal ji, vstrčil ji pod kabát a rychlým krokem zmizel.

Plačky mračky běžela princezna z půdy a rovnou k panu králi. „Bú, búú,“ plakala, „šel dole pán a ukradl nám Jů — Jůůru!“

Slyšel to král a lekl se. „Kočka sem, kočka tam,“ myslel si, „ale tahle kočka má k nám přivést příštího krále. Tu bych,“ myslel si, „přece jen nerad ztratil.“

Honem si dal zavolat policejního presidenta. „Tak a tak,“ povídá mu, „někdo nám ukradl černou kočku Jůru. Nesl ji pod kabátem a šel prý tudy tam pryč.“

Policejní president svraštil obočí, přemýšlel půl hodiny a pak řekl: „Pane králi, já tu kočku najdu, s pomocí pánaboha, policie veřejné i tajné, všeho vojska, dělostřelectva, loďstva, hasičstva, lodí podmořských i vzducholodí, věštců, kartářek a všeho ostatního obyvatelstva.“

Hned dal president svolat své nejlepší detektývy. Detektýv, děti, to je pán, který je ve službách tajné policie a je oblečen jako každý jiný člověk, jenomže je vždycky za něco přestrojen, aby ho nikdo nepoznal. A detektýv na všechno přijde, všechno nalezne, každého dohoní, všechno dovede a nebojí se ničeho. Jak vidíte, není to tak lehké být detektývem.

Hned tedy svolal president své nejlepší detektývy. Byli to tři bratři, Všetečka, Všudybyl a Vševěd; dále lstivý Ital Signor Mazzani, veselý tlustý Holanďan Mynheer Valijse, slovanský obr báťuška Jakolev a zasmušilý, nemluvný Skot Mister Nevrley. Pět slov, a už věděli, oč jde; a kdo prý toho zloděje chytí, dostane velikou odměnu.

„Si,“ zvolal Mazzani.

„Jaa,“ řekl vesele Valijse.

„Mm,“ zamručel Jakolev.

„Well,“ dodal Nevrley stručně.

Všetečka, Všudybyl a Vševěd na sebe prostě mrkli.

Za čtvrt hodiny zvěděl Všetečka, že pán s černou kočkou pod kabátem šel Spálenou ulicí.

Za půl hodiny přinesl Všudybyl, že pán s černou kočkou pod kabátem zahnul nahoru na Vinohrady.

Za hodinu přihnal se Vševěd, že pán s černou kočkou pod kabátem sedí ve strašnické hospodě u sklenice piva.

Mazzani, Valijse, Jakolev a Nevrley vskočili do připraveného automobilu a hnali se letem do Strašnic.

„Hoši,“ řekl Mazzani, když tam dojeli, „zločince tak prohnaného se musíme zmocnit lstí. Nechte mne jednat.“ Přitom, chytrák, myslel jen na to, aby slíbenou odměnu dostal sám.

Převlékl se tedy rychle za provazníka, který prodává provazy, a pustil se do hostince. Vidí tam sedět cizince v černých šatech, černovlasého, černovousého, bledých tváří a překrásných, třebaže tesklivých očí. „To je on,“ pochopil detektýv ihned.

„Pane siňore kavaljéro,“ začal na něj švadronit lámanou češtinou, „prodávám provazy, krásné, pevné provazy, nejsou k přetržení, nejsou k rozvázání, provazy jako ze železa.“ Přitom ukazoval své provazy, všelijak je rozkládal, natahoval, roztahoval, rozvíjel, přehazoval z ruky do ruky, ale přitom mu oči jenjen jely po tom, aby honem hodil kličku z provazů cizinci na ruce, zadrhl rychle a svázal.

„Nepotřebuji,“ řekl cizinec a něco si psal prstem na stole. „Jen se podívejte, pane,“ drmolil Mazzani ještě horlivěji a přehazoval, natahoval, rozvíjel provazy ještě rychleji, „jen se podívejte, jak jsou dlouhé, jak jsou pevné, jak jsou tenké, jak jsou silné, jak jsou bílé, jak jsou dobré, jak jsou - jak jsou - Diavolo,“ vykřikl najednou úzkostí, „co to je?“ Jak ty provazy přehazoval a roztahoval, rozkládal a převracel, začaly se mu tak nějak divně do nich zaplétat ruce; a provazy se mu samy od sebe zadrhovaly, zakličkovaly, zaplétaly, zauzlovaly, svazovaly, stahovaly, a najednou (koukal jako blázen) má jimi sám ruce nadobro a pevně spoutány.

Mazzani se až zapotil úzkostí, ale myslel si, že se ještě vyplete. Začal sebou kroutit a svíjet, házet a zmítat, skákal, shýbal se a točil se, aby se nějak z těch provazů vymotal, a přitom mlel pořád rychleji: „Podívejte se, podívejte se, jaká to je práce, jaká síla, jaká pevnost, jaká tuhost, jaká délka, jaká pružnost, jaká krása, jaké, panebože, provazy!“ A jak se tak kroutil a skákal, pořád pevněji a rychleji se kolem něj provazy otáčely a zavíjely, zadrhovaly a utahovaly, až bez dechu, spoután na rukou a nohou, křížem krážem převázán a sešněrován, svalil se Signor Mazzani na zem.

Cizinec seděl, ani brvou nepohnul, ani smutné oči nezvedl, jen jako by si prstem něco kreslil na stole.

Zatím už detektývům venku bylo divné, že se Mazzani nevrací. „Mm,“ zvolal Jakolev odhodlaně a hnal se do hospody. Kouká — Mazzani leží svázán na zemi a za stolem cizinec, s hlavou svěšenou, si něco kreslí prstem na ubruse.

„Mm,“ zabručel obr Jakolev.

„Co tím,“ ptal se cizinec, „chcete říci?“

„Že vás zatýkám,“ řekl Jakolev drsně.

Cizinec jenom pozvedl své čarokrásné oči.

Jakolev už napřahoval svou ohromnou pěst, ale před těma očima se mu dělalo nějak nevolno. I zastrčil obě ruce do kapes a povídá: „Já, tento, abyste šel raději dobrovolně. Koho já chytnu, tomu nezůstane celá kostička v těle.“

„Tak,“ řekl cizinec.

„Baže,“ pokračoval detektýv. „A komu poklepám na rameno, ten je už navěky chromý. Mně říkají Silný Jakolev.“

„Milý báťuško,“ povídá cizinec, „to je sic pěkné, ale síla není všechno. A když se mnou mluvíte, mohl byste laskavě vytáhnout své ploutve z kapsy.“

Jakolev se trochu zastyděl a hned chtěl vytáhnout ruce z kapes. Ale co to? Nemůže a nemůže je dostat ven. Zkouší to s pravou — drží v kapse jako přirostlá. Zkouší to s levou — jako by ji centy v kapse držely. A i kdyby to centy byly, vytáhl by je, ale ruku z kapsy vytáhnout nemůže a nemůže, ať tahá a trhá a škubá sebevíc.

„To jsou špatné žerty,“ mručel Jakolev bezmocně.

„Ani ne tak špatné, jak si myslíte,“ řekl cizinec tiše a kreslil si dál prstem po stole.

Zatímco Jakolev se namáhal a potil a svíjel, aby dostal ruce z kapes, bylo detektývům divné, že se nevrací. „Půjdu tam,“ řekl Valijse krátce, a jak byl široký, valil se do hospody. Kouká, — Mazzani leží spoután na zemi, Jakolev s rukama v kapsách tancuje po sednici jako medvěd a za stolem cizinec, s hlavou svěšenou, si čmárá prstem po stole.

„Jdete mne zatknout?“ ozval se cizinec, dříve než Valijse mohl něco říci.

„K službám,“ zvolal ochotně Valijse a vytáhl z kapsy železná pouta. „Račte jen, vašnosti, ručičky nastavit, dáme na ně pouta, prosím, hezká chladná pouta, docela nová poutečka, vašnosti, z nejjemnější ocele, s krásným pancéřovým řetízkem, všechno nejlepší jakosti.“ Přitom žertovný Valijse řinčel pouty a přehazoval je z ruky do ruky, jako by zboží ukazoval. „Račte si vybrat,“ mlel vesele dál, „nikoho nenutíme, jen tak trochu toho, kdo sám nechce; velejemné brazolety, vašnosti, s patentním zámkem, dobře přiléhající, nikde netlačí a nikde neškrtí,“ — tu počal Valijse rudnout a potit se a přehazovat pouta rychleji a rychleji z ruky do ruky — „překrásná pou-pouta, dělaná zrovna pro pána, au, jemine, jemine! z dělové oce-oce-ocele, pane, kalená v oh-oh-oh-oh jemine! v ohni, v nejžha-ha-ha-ha-au nejžhavější vý-výýý-výíííhni a — saakra!“ zařval náhle Valijse a praštil pouty o zem. Jak by, chudák, nepraštil! a jak by je v rukou nepřehazoval! vždyť pouta byla do běla rozžhavena, a sotva dopadla na zem, propálila podlahu, div ji plamenem nezapálila.

Zatím se venku Nevrley už divil, že se nikdo nevrací. „Well,“ zvolal odhodlaně, vytáhl revolver a vnikl do hospody. Kouká — všude plno čoudu, Valijse skáče bolestí po sednici a fouká si do dlaní, Jakolev se svíjí s rukama v kapsách, Mazzani leží spoután na zemi a za stolem cizinec, s hlavou svěšenou, si čmárá něco na ubruse.

„Well,“ pronesl Nevrley a šel s revolverem rovnou na cizince.

Cizinec zvedl na něho svůj sladký, zamyšlený pohled. Nevrley pocítil, že se mu zatřásla ruka před těma očima, ale přemohl se a vypálil z největší blízkosti cizinci všech šest ran z revolveru do čela mezi oči.

„Jste už hotov?“ tázal se cizinec.

„Ještě ne,“ odtušil Nevrley, vytáhl druhý revolver a vypálil dalších šest ran cizinci do čela.

„Hotovo?“ zeptal se cizinec.

„Ano,“ řekl Nevrley, otočil se na patě, a založiv ruce, sedl si v koutě na lavici.

„Tedy zaplatím,“ zvolal cizinec a zacinkal šestákem o sklenici. Nikdo z domácích lidí nepřišel. Všichni se schovali strachem na půdě, když slyšeli střelbu. I nechal cizinec šesták na stole, pozdravil detektývy a klidně odešel.

V téže chvíli se objevila v jednom okně hlava Všetečkova, v druhém Všudybylova a ve třetím Vševědova. První skočil Všetečka oknem do světnice. „Hoši,“ povídá, „kde ho máte?“ A dal se do smíchu.

Druhým oknem skočil Všudybyl. „Mně se zdá,“ smál se, „že Mazzani tuhle válí se po zemi.“

Třetím oknem skočil Vševěd. „A mně,“ povídá, „že Valijse je teď nějak nevrlej.“

„Já myslím,“ přidal polínko Všetečka, „že Nevrley teď nekouká jako lev.“

„A já zas,“ dopověděl Všudybyl, „že Jakolev není zrovna mazaný.“

Mazzani si sedl na podlaze. „Hoši,“ bránil se, „to není jen tak. „Mne ten zloděj spoutal a přitom na mne prstem nesáhl.“

„A mně,“ mručel Jakolev, „přimrazil ruce do kapes.“

„A mně,“ naříkal Valijse, „rozžhavil pouta v rukou.“

„Well,“ dodal Nevrley, „to všechno nic není. Ale já jsem mu vpálil dvanáct kulí do čela, a nezůstalo po nich ani škrábnutí.“

Všetečka, Všudybyl a Vševěd se na sebe podívali.

„Mně se zdá,“ začal Všetečka.

„— že ten zloděj —“ pokračoval Všudybyl.

„— je vlastně kouzelník,“ dokončil Vševěd.

„Ale co, hoši,“ řekl zase Všetečka, „v pasti ho máme. My jsme s sebou přivedli tisíc vojáků —“

„— a dali jsme obklíčit tuhle hospodu,“ pokračoval Všudybyl.

„— že ani myš odtud neuteče,“ dodal Vševěd.

V tom okamžiku zazněla venku rána z tisíce pušek, jako by hrom udeřil.

„Už je po něm,“ zvolali všichni detektývové jako jedněmi ústy.

Rozlétly se dveře a do sednice skočil velitel těch vojáků. „Poslušně hlásím,“ spustil, „že jsme hospodu obklíčili. Dal jsem rozkaz, že ani myš nesmí z hospody ven. A tu vám, hoši, vylítla ze dveří bílá holubička s něžnýma očima a kroužila mně kolem hlavy.“

„Ah,“ zvolali všichni; jen Nevrley řekl „Well“. „Rozsekl jsem šavlí tu holubičku,“ pokračoval velitel, „a zároveň všech tisíc vojáků do ní střelilo. Holubička se rozletěla na tisíc kousků, ale z každého kousku se vám udělal bílý motýl a třepetal se pryč. Poslušně hlásím, co teď.“

Všetečka zajiskřil očima. „Dobrá,“ rozkázal, „povoláte všechno vojsko, zálohy i domobranu, pošlete je po všech zemích, aby pochytali ty motýly.“

To se také stalo, a můžeme říci předem, že z toho pak povstala tuze pěkná sbírka motýlů, kterou ještě dnes ukazují v Národním muzeu. Kdo je v Praze, musí se na ni jít podívat.

Zatím však řekl Všudybyl těm ostatním: „Hoši, vy tu teď nejste nic platni, my už se nějak uradíme i bez vás.“

I šli smutně a s prázdnýma rukama zpátky: Mazzani, Valijse, Nevrley, Jakolev.

Dlouho se radili Všetečka, Všudybyl a Vševěd, jak na kouzelníka. Přitom vykouřili cent tabáku, snědli a vypili všechno, co bylo ve Strašnicích k dostání, ale na nic nepřišli. Konečně řekl Vševěd: „Kluci, takhle to nepůjde. Musíme se trochu provětrat.“

Šli tedy ven, a sotva přišli před hospodu, koho tam nevidí než sama kouzelníka. Seděl tam a díval se náramně zvědavě, co budou dělat.

„Tady je,“ vykřikl Všetečka radostně a jedním skokem chytil kouzelníka za rameno. Ale v ten ráz se kouzelník změnil v stříbrolesklého hada, a Všetečka jím leknutím praštil o zem.

Byl tu hned Všudybyl a hodil na toho hada svůj kabát. Ale z hada se udělala zlatá muška a vyklouzla knoflíkovou dírkou na boží vzduch.

Vyskočil Vševěd a chytil tu zlatou mouchu do čepice, ale z mouchy se udělal stříbrný potůček a běžel, běžel pryč i s čepicí.

Skočili všichni do hospody pro sklenice, aby chytili potůček do sklenic. Ale už jim stříbrný potůček uběhl a vtekl do Vltavy. Proto je i dnes Vltava, když je v dobré náladě, tak krásně stříbrná: to vzpomíná na kouzelníka, šumí zamyšlená a třpytí se, že se člověku až hlava zatočí.

Ale zatím stáli Všudybyl, Vševěd a Všetečka na břehu Vltavy a přemýšleli, co teď. Tu vystrčila z vody hlavu stříbrná ryba a dívala se na ně zářnýma černýma očima, vpravdě očima kouzelníkovýma. I koupili si všichni tři detektývové rybářské pruty a začali chytat ve Vltavě ryby. Ještě dnes je tam můžete vidět, jak po celé dny sedí s prutem na loďkách, chytají ryby a nemluví ani slova, a nedojdou klidu, dokud nechytí stříbrnou černookou rybu.

Ještě mnoho jiných detektývů hledělo chytit kouzelníka, ale marně. Stávalo se jim, když uháněli automobilem, aby ho chytli, že najednou vystrčila srna hlavu z mlází a dívala se na ně černýma, něžnýma, zvědavýma očima; a když letěli aeroplánem, letěl za nimi orel a nespouštěl z nich své pyšné, planoucí oči; a když pluli lodí, vyšvihl se z moře delfín a upíral na ně svůj rozumný, pokojný pohled; a i když seděli ve svých pracovnách a přemýšleli, stávalo se, že květiny na stole začaly zářit a hleděly na ně zvědavě a sličně, nebo že jejich policejní pes zvedl náhle hlavu a obrátil k nim oči tak lidské a krásné, jakých jindy nemíval. Odevšad, zdálo se jim, hledí na ně kouzelník, hledí a zase zaniká: jakpak by ho mohli chytit?

== 4. Kterak slavný Sidney Hall kouzelníka chytil ==
To všechno četl v novinách slavný Sidney Hall, americký detektýv, zamyslil se hluboce a rozhodl se, že zkusí sám, chytí-li kouzelníka. Přestrojil se tedy za milionáře, vzal do kapsy revolver a jel do Evropy.

Když sem přijel, představil se hned policejnímu presidentovi. Ten mu tedy všechno vyložil, jak honili kouzelníka, a skončil: „Podle toho všeho je už docela nemožné dostat toho zlosyna před soudnou stolici.“

Sidney Hall se usmál: „Do čtyřiceti dnů vám ho přivedu zatčeného.“

„Nemožno,“ zvolal president.

„Vsaďme se o misku hrušek,“ řekl Sidney Hall. Sidney Hall totiž tuze rád jedl hrušky a stejně rád se sázel.

„Platí,“ zvolal president. „A jak to, prosím vás, uděláte?“

„Především tak,“ povídá Sidney Hall, „že budu muset dělat cestu kolem celého světa. Ale na to bych potřeboval hromadu peněz.“

Dal mu tedy president hromadu peněz, a aby se zdál chytrý, povídá: „Aha, už tuším váš plán. Ale musíme věc udržet v tajnosti, aby se kouzelník nedověděl, že ho honíme.“

„Naopak,“ řekl detektýv, „hned zítra dáte do všech novin na světě, že slavný Sidney Hall se zavázal chytit kouzelníka do čtyřiceti dnů. Zatím mám tu čest se vám poroučet.“

Rovnou pak šel pan Sidney Hall k jednomu proslulému cestovateli, který už dělal cestu kolem světa za padesát dní, a povídá: „Vsaďme se, že udělám cestu kolem světa za čtyřicet dní.“

„Nemožno,“ řekl cestovatel. „Pan Fox udělal cestu kolem světa za osmdesát dní, já sám za padesát dní, a rychleji to už ani nejde.“

„Vsaďme se,“ na to Sidney Hall, „o tisíc tolarů, že to udělám.“

Tak se tedy vsadili.

Ještě té noci Sidney Hall odjel. Za týden přišel od něho telegram z Alexandrie v Egyptě: „Jsem na stopě. Sidney Hall.“

Po sedmi dnech zase přiletěl telegram z Bombaje v Indii: „Kličky se stahují. Vše jde výborně. Dopis následuje. Sidney Hall.“

O něco později došel dopis z Bombaje, ale byl psán tajným písmem, kterému nikdo nerozuměl.

Po dalších osmi dnech přiletěl z Nagasaki v Japonsku poštovní holub s lístkem na hrdélku, kde stálo: „Blížím se k cíli. Očekávejte mne. Sidney Hall.“

Pak přišla depeše ze San Franciska v Americe: „Mám rýmu. Jinak vše v pořádku. Uchystejte hrušky. Sidney Hall.“

Třicátého devátého dne po odjezdu došel konečně telegram z Amsterodamu v Holandsku: „Přijedu zítra večer v 7 hodin 15 minut. Uchystejte hrušky. Nejraději máslovky. Sidney Hall.“

Čtyřicátého dne v 7 hodin 15 minut večer přirachotil vlak na nádraží. Z vlaku vyskočil pan Sidney Hall a za ním sestoupil kouzelník, vážný, bledý a s očima sklopenýma. Všichni detektývové čekali na nádraží a divili se tuze, že kouzelník není ani spoután. Než Sidney Hall jim jen pokynul rukou a řekl: „Čekejte mne, hoši, dnes večer v hospodě U modrého psa. Musím jen toho pána dovézt do vězení.“ Vstoupil pak i s kouzelníkem do drožky, ale ještě si vzpomněl a volal z vozu: „A ty hrušky mně tam přineste!“

Večer tedy čekala mísa překrásných hrušek, obklopená všemi detektývy, na pana Sidneye Halla. Užuž si všichni mysleli, že ani nepřijde, když tu se otevřely dveře do hospody a vešel prastarý, vetchý dědeček, co prodává po hospodách rybičky a okurky.

„Dědečku,“ řekli mu detektývové, „my asi nic nekoupíme.“ „To je škoda,“ řekl dědeček, a najednou se začal celý třást a klepat, chrčel, kuckal, dusil se a klesl bez dechu na židli.

„Proboha,“ vykřikl jeden detektýv, „snad nám tu neumře!“

„Ne,“ kuckal dědeček a svíjel se, „já to už nevydržím!“ A tu všichni viděli, že se vlastně dědeček tak hrozně směje a nemůže ani přestat. Slzy mu tekly, hlas přeskakoval, tváře modraly, a jen už sténal: „Děti, děti, já to nevydržím!“

„Dědečku,“ řekli detektývové, „co tu chcete?“

Tu dědeček vstal, potácel se ke stolu, vybral si z mísy nejkrásnější hrušku, oloupal ji a jedním rázem ji snědl. Teprve pak si strhl falešnou bradu, falešný nos, falešné šediny a modré brýle a ukázal hladce oholenou, usměvavou tvář Sidneye Halla.

„Hoši,“ řekl Sidney Hall omluvně, „nezlobte se na mě; ale já jsem musil po celých čtyřicet dní přemáhat smích.“

„Kdy jste kouzelníka chytil?“ ptali se detektývové jedním hlasem.

„Teprve včera,“ pravil slavný Sidney Hall; „ale už hned od začátku mně bylo do smíchu, jak ho napálím.“

„A jak jste ho,“ naléhali detektývové, „prosím vás, dostal?“

„Inu,“ povídal Sidney Hall, „to je vám celá historie. Já vám to, hoši, povím, jen co si sním ještě tuhle hrušku.“

Když ji snědl, začal asi takhle: „Poslouchejte, kolegové, především a hlavně vám povím to, že pořádný detektýv nesmí být osel.“ Přitom se rozhlédl dokola, jako by snad mohl nalézt nějakého osla mezi přítomnými.

„A co dál?“ ptali se detektývové.

„Co dál?“ řekl Sidney Hall. „Za druhé, musí být drbaný. A za třetí,“ pokračoval, loupaje si novou hrušku, „musí mít trochu za ušima. Víte snad, jak se chytá myš?“

„Na špek,“ řekli detektývové.

„A víte, nač se chytá ryba?“

„Na červa či žížalu.“

„A víte, nač se chytá kouzelník?“

„Nevíme.“

„Kouzelník,“ řekl poučně Sidney Hall, „se chytá jako každý jiný člověk: totiž na vlastní slabost. Nejdřív se musí nalézt, jakou má slabost. A víte, hoši, jakou měl slabost kouzelník?“

„Nevíme.“

„Zvědavost,“ prohlásil pan Sidney Hall. „Všechno dovedl kouzelník, ale byl zvědavý. Ukrutně zvědavý. Ale teď si musím sníst tuhle hrušku.“

Když ji snědl, pokračoval: „Vy jste si všichni mysleli, že stíháte kouzelníka. Ale zatím kouzelník stíhal vás. Šel za vámi a nepouštěl vás z očí. Byl strašně zvědavý a chtěl všechno vidět, co proti němu podnikáte. Pořád se točil za vámi, když jste ho honili. A na jeho zvědavosti jsem postavil svůj plán.“

„Jaký plán?“ křičeli detektývové dychtivě.

„Inu, takovýhle. Ta cesta kolem světa, to byl, hoši, jen výlet pro zábavu. Já už jsem chtěl dávno dělat cestu kolem světa. Jenom jsem neměl jaksi příležitost. Ale když jsem přišel sem, věděl jsem hned, že kouzelník půjde pořád za mnou, aby viděl, jak ho budu chytat. Taková už je jeho zvědavost. Nu což, řekl jsem si, potáhnu ho za sebou kolem světa; sám přitom něco uvidím a jeho neztratím z očí. Totiž on mne neztratí z očí. A aby byla jeho zvědavost ještě větší, vsadil jsem se, že to pořídím za čtyřicet dní. Ale teď si sním tuhle krásnou hrušku.“

Když ji dojedl, řekl: „Není nad hrušky. Tedy vzal jsem si revolver a peníze, přestrojil jsem se za švédského obchodníka a jel jsem. Nejdřív do Janova; víte, hoši, to je v Itálii, a když tam člověk jede, vidí celé Alpy. Je vám to výška náramná, ty Alpy; když se na vrcholu Alp utrhne kámen, padá dolů tak dlouho, že zatím docela obroste mechem, než dopadne. A z Janova jsem pak chtěl jet lodí do Alexandrie v Egyptě.

Janov je tuze krásný přístav, tak krásný, že tam každá loď běží už zdaleka sama. Na sto mil od Janova přestanou v parnících topit, kola se netočí a plachty se stáhnou, ale loď už se tak těší do Janova, že tam dopluje sama od sebe.

Má loď měla vyjet ve čtyři hodiny odpoledne punkto. Ve tři hodiny padesát minut běžím do přístavu, ale cestou vidím plakat malou holčičku.

,Bobečku,‘ povídám jí, ,co pláčeš?‘

,Béé,‘ naříká bobeček, ,já jsem se ztjatila!‘

,Když ses ztratila,‘ povídám, ,tak se hledej.‘

,Ale já jsem ztjatila maminku,‘ bečí bobeček, ,a nevím, kde je.‘

,To je jiná,‘ povídám, vezmu holčičku za ruku a hledám její maminku. Kluci, hodinu jsem běhal po Janově, než jsem tu maminku našel. Ale co teď? Bylo čtyři hodiny padesát minut. Má loď musela už dávno odjet. Kvůli bobečkovi, myslil jsem si, jsem propásl celý den. S neveselou šel jsem do přístavu, a tu, koukám, ta loď tam ještě stojí. Já honem do ní. ,Nu, Švejdo,‘ povídá mi kapitán lodi, ,dal jste si na čase. Byli bychom vám už dávno ujeli, kdyby se nám tak nějak divně nebyla zapletla kotva na dně, že jsme ji po celou hodinu nemohli vytáhnout.‘ Já, toť se ví, jsem tomu byl rád. Ale teď bych si snad mohl sníst hrušku.“

Když ji dojedl, řekl: „Ta byla, panečku, tuze dobrá. Tak tedy jsme vyjeli na Středozemní moře. To je vám tak krásně modré, že člověk neví, kde je obloha a kde je moře. Proto jsou všude na lodích i na břehu tabulky, a na těch je napsáno, kde je nahoře a kde je dole. Jinak by si to člověk spletl. Však tuhle, povídal nám kapitán, si to jedna loď spletla a místo po moři se pustila po nebi; a protože je nebe nekonečné, dosud se nevrátila a nikdo neví, kde je. A po tom moři jsme dopluli do Alexandrie. Alexandrie je město veliké, protože bylo založeno od Alexandra Velikého.

Z Alexandrie jsem poslal ten telegram, aby si kouzelník myslil, že se o něho starám. Ale já jsem se o něho pranic nestaral, jen jsem ho všude tušil. Když rackové nebo kormoráni obletovali loď nebo albatros v dáli brázdil svým rychlým křídlem oblohu, věděl jsem, že snad mezi nimi je kouzelník a doprovází mne. Když rybička vypoulila na mne oči z hlubiny mořské, cítil jsem, že snad on na mne pohlíží jejíma očima. A když vlaštovky ve svém letu přes moře se snesly na ráhna naší lodi, byl jsem skoro jist, že ta bílá mezi nimi, ta nejkrásnější ze všech, je on.

Ale když už jsem byl v Alexandrii, zajel jsem si po posvátné řece Nilu dolů do Káhiry. To je vám město tak veliké, že by se samo v sobě nevyznalo, kdyby tam nebyli postavili vysokánské mešity a minarety. Ty je vidět z takové dálky, že i nejvzdálenější domky se podle nich vyznají, kde jsou.

U Káhiry jsem se šel vykoupat do Nilu, protože tam je tuze horko. Měl jsem na sobě jen plavky a revolver, a ostatní šaty jsem nechal na břehu. Tu vám vyleze na břeh obrovský krokodýl a sežral mně ty šaty se vším všudy, i s hodinkami a penězi. Jdu tedy na něj a vypálím šest ran z revolveru. Ale kulky se odrazily od jeho krunýře, jako by byl z ocele. A krokodýl se mně hlasitě vysmál. Ale teď si sním hrušku.“

Když byl hotov s hruškou, pokračoval pan Sidney Hall ve svém vypravování: „To víte, bando, že každý krokodýl umí plakat a křičet jako malé dítě. Tím láká lidi do vody. Člověk si myslí, že se tam topí dítě, a běží mu na pomoc, a tu ho krokodýl chytne a sežere. Ale tenhle krokodýl byl tak starý a moudrý, že se naučil nejen plakat jako dítě, nýbrž i nadávat jako námořník, zpívat jako operní zpěvačka a vůbec mluvit jako člověk. Vždyť prý přijal i tureckou víru.

Ale mně bylo trochu ouzko. Co si počnu bez šatů a peněz? Tu, kde se vzal tu se vzal, stál vedle mne černý Arab a povídá té obludě: ,Ty, krokodýle, ty jsi sežral šaty i s hodinkami?‘

,Sežral,‘ řekl krokodýl.

,Hloupej,‘ povídá Arab, ,vždyť ty hodinky nebyly nataženy. K čemu ti budou hodinky, když nejdou?‘

Krokodýl chvilku uvažoval, a pak mi povídá: ,Ty, já bych trochu otevřel pusu; sáhni mně do žaludku, vyndej ty hodinky, natáhni je a dej je zas na místo.‘

,I což,‘ jářku, ,udělal bych to, ale ty bys mi ukousl ruku. Víš ty co? Já ti strčím kolmo mezi tvé čelisti tuhle hůl, abys nemohl svou šerednou tlamu zavřít.‘

,Já nemám šerednou tlamu,‘ řekl krokodýl. ,Ale když jinak nedáš, strč tu hůl mezi mé ctihodné čelisti a dělej honem.‘

Já, toť se ví, jsem to udělal, vytáhl jsem mu ze žaludku nejen hodinky, nýbrž i své šaty, boty a klobouk, a povídám: ,Tu hůl, starý, ti teď nechám v hubě na památku.‘ Krokodýl chtěl nadávat, ale nemohl, protože měl tlamu dokořán a v ní vzepřenou hůl; chtěl mne sežrat a nemohl; chtěl prosit a nemohl. Já jsem se klidně ustrojil a řekl jsem mu: ,A abys to věděl, máš šerednou, protivnou, hloupou tlamu,‘ a naplil jsem mu do ní. Tu vyhrkly krokodýlovi vztekem slzy.

Když jsem se ohlédl po Arabovi, který mně tak chytře pomohl, byl tentam. A ten krokodýl podnes plove po Nilu s tlamou dokořán.

Z Alexandrie jsem zase vyplul do Bombaje, přestrojen za indického rádžu čili knížete. Hoši, to mi to slušelo! Nejdříve jsme pluli po Rudém moři. To se tak jmenuje, protože se pořád stydí, že není větší. Když byla všechna moře ještě mladá a maličká a měla teprve vyrůst, hrálo si Rudé moře na břehu s arabskými dětmi a přitom mu tak uběhl čas, že zapomnělo růst, třebaže mu pánbůh uchystal kolem dokola na pouštích pěkný písek, aby si z něho udělalo dno. Teprve v poslední chvíli si na to vzpomnělo, ale už mohlo vyrůst jen do délky, a ještě nechalo pruh suché země mezi sebou a Středozemním mořem, se kterým se mělo spojit. Nad tím se trápilo tak, že tuhle se lidé nad ním slitovali a spojili obě moře průplavem. Od té doby se Rudé moře už tak nečervená.

Když jsme už byli za ním, spal jsem jednou ve své kajutě. Najednou někdo zaťuká na mé dveře. Jdu otevřít — na chodbě nikdo. Chvíli čekám, a tu slyším, že se k mé kajutě blíží dva plavci. ,Zabijeme toho rádžu,‘ šeptá jeden, ,a sebereme mu perly a diamanty, co nosí na šatech.‘ Na mou duši, hoši, všechny mé perly a diamanty byly skleněné. ,Počkej tady,‘ šeptá druhý plavec, ,zapomněl jsem nahoře nůž‘. Zatímco běžel pro nůž, chytil jsem druhého plavce za krk, zacpal jsem mu ústa, oblékl jsem ho za rádžu a svázaného položil na svou postel. Pak jsem si vzal jeho šaty a postavil jsem se na jeho místo přede dveře. Když přišel ten druhý s nožem, povídám mu: ,Už rádžu nezabíjej, já jsem ho zardousil; ale jdi a seber mu perly a diamanty, zatímco já budu tady dávat pozor.‘ Jen vlezl ten druhý do mé kajuty, hned jsem ho zamkl na klíč a jdu ke kapitánovi. ,Kapitáne,‘ jářku, ,dostal jsem divnou návštěvu.‘ — Když kapitán viděl, co se stalo, dal vymrskat oběma plavcům; ale já jsem svolal všechny ostatní, ukazuju jim své perly a diamanty a povídám: ,Abyste viděli, děti a lotři, jak málo záleží moudrému na perlách a diamantech, tak flink!‘ A hodil jsem všechny své skleněné klenoty do moře. Tu se mi všichni začali klanět a volali: ,Ó, moudrý je rádža a vznešený!‘

Ale kdo to zaklepal na mou kajutu a zachránil mi život, to podnes nevím. A teď si sním tuhle pěknou, velikou hrušku.“

Ještě s ní nebyl hotov, a už mluvil dál plnými ústy: „Tak jsme šťastně dopluli do Bombaje v Indii. Indie, hoši, je země veliká a zvláštní. Když na to přijde, je tam tak horko, že je tam i voda načisto suchá a musí se polévat, aby se nevypařila. Lesy jsou tam tak husté, že v nich není místa ani pro stromy, a tomu se pak říká prales. Když zaprší, roste všechno náramně; i celé kostely vyrostou ze země, jako u nás houby, a proto je například v Benaresu tolik kostelů. A opic je tam, jako u nás vrabců, a jsou tak krotké, že vám vlezou i do sednice. Někdy se člověk ráno probudí a najde ve své posteli místo sebe sama opici. Tak jsou ty potvory krotké. A hadi jsou tam tak dlouzí, že když se takový had ohlídne na svůj ocas, nepozná ani, že je to jeho vlastní ocas, a myslí si, že ho honí nějaký had ještě větší, než je on sám; tu se dá před ním na útěk a bídně zahyne uštváním. A to vám ještě nic nepovídám o slonech, kteří tam jsou doma. Vůbec, hoši, Indie je země veliká.

Z Bombaje jsem zase poslal telegram a pak ten dopis tajným písmem, aby si kouzelník myslil, že mám bůhvíco za lubem.“

„Co bylo psáno v tom dopise?“ ptali se detektývové.

„Já,“ chlubil se honem jeden detektýv, „jsem ten váš dopis napolovic rozluštil.“

„To jste chytřejší než já,“ děl na to slavný Sidney Hall, „protože já bych ho sám rozluštit nemohl. Byly to jen čiryčáry, které měly vypadat jako tajné písmo. Ale z Bombaje jsem pak jel vlakem do Kalkaty. V Indii jsou vám ve vlacích místo sedadel koupací vany, aby člověku nebylo tak horko. Jeli jsme pouštěmi a pralesy. V houštinách viděl jsem svítit strašné oči tygří a na říčních brodech jsem se potkával s moudrým pohledem vznešených očí bílého slona. Skalní orel předháněl náš vlak a duhový motýl se zatřepetal u oken vlaku. Ve všem tom, hoši, jsem cítil blízkost kouzelníkovu.

Blízko Kalkaty jsme se přiblížili k posvátnému Gangu. To je vám řeka tak široká, že když hodíte kamenem na druhý břeh, letí ten kámen půldruhé hodiny. Když jsme zrovna jeli po břehu, prala tam nějaká ženská prádlo. Tu se příliš nahnula nebo co, zkrátka spadla do vody a tonula. Já hned skočím z rozjetého vlaku a vytáhnu tu indickou nešiku na břeh. Myslím, hoši, že by to udělal každý z vás.“

Detektývové souhlasně zabručeli.

„No ale,“ pokračoval Sidney Hall, „abych nelhal, tohleto jsem tak lacino nepořídil. Když jsem se s tou ženskou ve vodě tahal, přišel na mne neřád aligátor a šeredně mi pokousal ruku. Ženskou jsem na břeh dostal, ale sám jsem se poroučel na zem. Čtyři dny mne pak ošetřovaly indické báby, a — slovem — tuhle mám na památku zlatý prsten. Zkrátka, kluci, lidé dovedou být všude na světě vděčni, i když jsou to černí pohani, a takový naháč v Indii není o nic horší člověk nežli někdo z nás, abastafidli.

Ale co platno, pět dní jsem ztratil. A s nimi jsem ztratil i svou sázku. Seděl jsem na břehu a myslil jsem si: Teď už to nepořídím do čtyřiceti dnů. Tisíc dolarů sázky v pekle. A mísa hrušek také v pekle. A co tak myslím, připlula tam taková, no, džunka se tomu říká, taková hloupá lodička s plachtami z lýkových rohoží. A na ní tři hnědí tatrmani, Malajci, a zubí se na mne, jako bych byl k jídlu. ,Nia nania pche chem Nagasaki,‘ drmolí na mne jeden z nich. ,Ach ty Kašpare,‘ povídám, ,copak ti rozumím?‘ ,Nia nania pche chem Nagasaki,‘ mele zase a směje se na mne způsobem, o kterém si snad myslil, že je líbezný. Ale ,Nagasaki‘ jsem rozuměl. To je přístav v Japonsku, kam jsem zrovna chtěl plout. ,Do Nagasaki,‘ povídám, ,v takovéhle bečce? Ani za nic.‘ ,Nai,‘ na to on, a brebentí ještě něco, ukazuje na svou džunku, na nebe, na své srdce, a zkrátka jako abych jel s ním. ,Ani za mísu hrušek,‘ povídám. A tu ti tři hnědí satani vám na mne skočili, porazili mne na zem, zabalili do rohoží a hodili do své džunky jako balík. Co jsem si přitom myslil, nebylo tuze hezké, ale nakonec jsem v těch rohožích usnul. Když jsem se probudil, nebyl jsem v džunce, ale na mořském břehu, nad hlavou místo slunce velikou chryzantému, a stromy kolem byly pěkně olakované, každé zrníčko písku na břehu čistě umyté a ohlazené, a podle té čistoty jsem poznal, že jsem v Japonsku. A když jsem potkal prvního copatého, žlutého jelimánka, ptám se ho: ,Kde bych, medle, občane, asi byl?‘ A on se směje a povídá ,Nagasaki‘.“

„Hoši,“ pokračoval pan Sidney Hall zamyšleně, „říká se, že nejsem hloupý. Ale abych pochopil, jak jsem se v mizerné džunce dostal přes noc z Kalkaty do Nagasaki, když nejrychlejší loď to udělá za deset dní — na to jsem, odpusťte, trochu hloupý. Ale teď si sním tuhle hrušku.“

Když ji pečlivě oloupal a snědl, mluvil dále: „Japonsko je země veliká a zvláštní, a lid je tam veselý a dovedný. Umějí dělat tak tenké čajové číšky z porculánu, že už na ně není ani žádného porculánu potřeba, vezme se jenom palec, zakrouží se jím ve vzduchu, pak se to navrchu pěkně omaluje, a číška je hotova. A kdybych vám řekl, jak Japonci dovedou malovat, ani byste mi to nevěřili. Viděl jsem jednoho malíře, kterému vypadl štětec z ruky na bílý papír; a jak se ten štětec po papíře kutálel, vymaloval vám krajinu s domky a stromy, lidi na ulici a na nebi divoké husy. Když jsem se tomu divil, povídá mi ten malíř: ,To nic není proti tomu, co dovedl můj nebožtík učitel. Jednou si za deště zablátil své ctihodné papuče. Když bláto trochu oschlo, ukázal nám je: na jedné papuči bylo blátem vymalováno, jak psi a myslivci honí zajíce, a na druhé, jak si hrají děti na školu a učitele.‘

Z Nagasaki jsem pak jel parníkem do San Franciska v Americe. Na té cestě se nestalo nic zvláštního, ledaže náš parník v bouři ztroskotal a potápěl se. Všichni jsme honem naskákali do záchranných člunů, ale když už byly načisto plné, volají dva plavci v potápějící se lodi: ,Tady je ještě nějaká panička. Nemáte tam na člunu pro ni trochu místa?‘ ,Nemáme,‘ křičeli někteří; ale já jsem zavolal: ,I máme, jen ji sem dejte!‘ Tu oni mne hodili do vody, aby tedy pro ni udělali ve člunu místo. No, hoši, tuze jsem se tomu ani nebránil; panička, myslel jsem si, má vždycky přednost. Když se loď potopila a čluny odpluly, byl jsem sám a sám na širém moři. Sedl jsem si na nějaké prkno a houpal jsem se na vlnách; bylo by to jinak docela hezké, až na to veliké mokro. Plul jsem tak den a noc, a už se mně jaksi zdálo, že to všechno vezme špatný konec. Ale tu vám ke mně připluje plechová krabice a v ní jsou rakety.

,Co s raketami?‘ myslel jsem si nejdřív, ,hrušky by mně byly milejší.‘ Ale pak jsem se dovtípil lepšího. Když přišla černočerná noc, zapálil jsem první raketu. Letěla vám převysoko a zářila jako meteor. Druhá raketa byla hvězdová a třetí sluncová; čtvrtá raketa zpívající a pátá vyletěla tak vysoko, že uvázla mezi hvězdami a svítí tam dodnes. Co jsem se takhle bavil, připlula veliká loď a vzala mne na palubu, ,Človíčku,‘ povídá mně kapitán, ,nebýt těch raket, byl byste se tu utopil. Ale že jsme z dálky deseti mil viděli zářit rakety, mysleli jsme si, že nás tu někdo volá o pomoc.‘ A na památku toho hodného kapitána sním tady tu hrušku.“

Když ji snědl, mluvil vesele dále: „V San Francisku jsem tedy vystoupil na americkou půdu. Amerika, hoši, je má vlast a — zkrátka — Amerika je Amerika. Kdybych vám něco o ní vypravoval, stejně byste mi to nevěřili; tak veliká a zvláštní země to je. Povím jen, že jsem vstoupil na Velikou pacifickou dráhu a jel do Nového Yorku. Tam vám jsou domy tak vysoké, že už je ani dostavět nemohou. Než vylezou zedníci a pokrývači po žebříku zdola nahoru, je už poledne; i snědí nahoře oběd, který s sebou přinesli, a lezou zase dolů, aby se dostali večer do postele, a tak to jde den za dnem. Vůbec, není nad Ameriku; a komu se nelíbí jeho vlast tak jako mně Amerika, ten je starý osel.

A z Ameriky jsem jel pak lodí do Amsterodamu v Holandsku. Cestou — cestou — inu cestou se mně přihodilo to nejpěknější a nejzábavnější. Safra, hoši, to je ten hlavní špás z mé celé výpravy.“

„Copak?“ křičeli detektývové dychtivě.

„Inu to,“ řekl pan Sidney Hall a začervenal se, „že jsem se zasnoubil. Jela vám po té lodi taková panenka, no, pěkná dost, zkrátka jmenuje se Alice, a nikdo na světě, ani nikdo z vás, není hezčí než ona. - Ne, jistě není,“ dodal pan Sidney Hall po hlubokém přemýšlení. „Ale nemyslete si, že jsem jí řekl, jak moc by se mně líbila. Byl už poslední den naší plavby a ještě jsem jí nic neřekl. A teď si sním tady tu hrušku.“

Když si na ní patřičně pochutnal, pokračoval pan Sidney Hall, jak následuje: „Tedy toho posledního večera chodil jsem po palubě, a najednou vám slečna Alice přišla ke mně sama. ,Pane Sidney Halle,‘ povídá mi, ,nebyl jste někdy v Janově?‘ ,Byl, slečno,‘ já na to. ,A neviděl jste tam nějakou holčičku, co ztratila maminku?‘ ptá se Alice. ,Inu, slečno,‘ jářku, ,viděl; vodil vám ji tam takový jakýsi starý bloud.‘

Alice chvilku mlčela, a pak povídá: ,A byl jste, pane Sidney Halle, také v Indii?‘ ,Byl, slečno,‘ já na to. ,A neviděl jste,‘ povídá ona, Jak jeden statečný hoch skočil z rozjetého vlaku do řeky Gangu, aby zachránil tonoucí pradlenu?‘ ,Koukal jsem na to,‘ povídám jaksi v rozpacích, ,byl to nějaký starý blázen, slečno; rozumný člověk by to snad neudělal.‘

Alice chvilku mlčela a tak nějak divně, nějak líbezně se mně dívala do očí.

,A co, pane Sidney Halle,‘ povídá zase, ,je to pravda, že jeden šlechetný člověk se na moři obětoval, aby se tonoucí paní dostala do člunu?‘ Mně, hoši, už bylo z toho horko. ,Inu, slečno,‘ povídám, Jestli se tuze nemýlím, tak se takový starý splašenec onehdy v moři vykoupal.‘

Alice mně podala obě ruce, začervenala se a pravila: ,Víte, pane Sidney Halle, že vy jste strašně hodný člověk? A že za to, co jste udělal pro tu janovskou holčičku, indickou pradlenu a neznámou paní, vás musí mít každý rád?‘

Tu mne, hoši, sám pánbůh šťouchl do zad, abych vzal Alici do náručí. A když jsme se takhle zasnoubili, povídám: ,Poslechni, Alice, kdopak ti ty všechny hlouposti o mně povídal? Já jsem se, ví bůh, s tím nikomu nechlubil.‘

,Víš,‘ řekla mně Alice, ,dnes večer jsem se dívala na širé moře a tak trošku jsem myslela na tebe. Tu ke mně přišla taková maličká černá paní a to všechno mně o tobě vypravovala.‘ Hledali jsme pak tu černou paní, abychom jí poděkovali, ale nemohli jsme ji nalézt. A tak, hoši, jsem se na lodi zasnoubil,“ končil pan Sidney Hall a utíral si své zářící oči.

„A co kouzelník?“ volali detektývové.

„Co kouzelník?“ opáčil slavný Sidney Hall. „Ten se stal obětí vlastní zvědavosti, jak jsem předvídal. Když jsem v Amsterodame přenocoval, najednou někdo zaklepe na můj pokoj a vstoupí. Byl to sám kouzelník, bledý a neklidný. ,Pane Sidney Halle,‘ povídá mi, ,já už to déle nevydržím; povězte mi, prosím vás, jak mne chcete chytit.‘

,Pane kouzelníku,‘ já na to vážně, ,to vám nepovím. Kdybych vám to řekl, prozradil bych svůj plán, a vy byste mi unikl.‘

,Ach,‘ naříkal kouzelník, ,slitujte se už! Vždyť já nemohu spát samou zvědavostí, jaký je vlastně váš plán.‘

,Víte co?‘ povídám mu, ,já vám to tedy povím; ale dříve mi musíte přísahat, že od této chvíle jste můj zajatec a že se nepokusíte mně uniknout.‘

,Přísahám,‘ zvolal kouzelník.

,Kouzelníku,‘ pravil jsem povstávaje, ,v tomto okamžiku se můj plán splnil. Věz tedy, starý ušatý bloude, že jsem počítal jen na tvou zvědavost. Věděl jsem, že jsi za mnou na moři i na souši, abys viděl, co proti tobě podniknu. Věděl jsem, že konečně přijdeš ke mně, jako jsi právě přišel, a ztratíš raději svou svobodu, jen abys ukojil svou zvědavost. A to se teď splnilo!‘ Kouzelník zbledl, zasmušil se a řekl: ,Vy jste, pane Sidney Halle, veliký taškář; i kouzelníka jste obelstil.‘ A to je, hoši, má celá historie.“

Když takto Sidney Hall domluvil, pustili se všichni detektývové do náramného smíchu a blahopřáli šťastnému Amerikánovi k jeho úspěchu. Pan Sidney Hall se spokojeně usmíval a vybíral si v míse nějakou pěknou hrušku. Najednou padl na jednu zabalenou v papíře. I rozbalil papír a našel na něm napsáno:

„Upomínka panu Hallovi od janovského bobečka.“

Pan Sidney Hall sáhl honem do mísy, našel druhou zabalenou hrušku, rozbalil papír a našel na něm napsáno:

„Dobré chutnání přeje pradlena od řeky Gangu.“

Ještě třetí hrušku rozbalil pan Sidney Hall a četl:

„Svému šlechetnému zachránci děkuje paní z moře.“

Počtvrté sáhl Sidney Hall do mísy, rozbalil čtvrtou hrušku a četl:

„Vzpomínám na Tebe. Alice.“

V míse zbývala pátá, nejkrásnější hruška. Pan Sidney Hall ji rozkrojil a našel uvnitř složené psaní. Na obálce stálo: „Panu Sidney Hallovi.“ Rychle otevřel Hall psaní a četl:

„Člověk, který má tajemství, má se střežit horečky. Poraněný detektýv na břehu Gangu vyžvatlal v horečném spánku svůj tajný plán. Byl to plán starého ušatého blouda. Váš přítel nechtěl Vás připravit o odměnu, která je vypsána na jeho hlavu, a proto se dobrovolně nechal zatknout. Odměna, kterou za to dostanete, je jeho svatebním darem pro Vás.“

Pan Sidney Hall užasl nesmírně a řekl: „Hoši, teď už rozumím všemu. Jsem starý osel. Byl to sám kouzelník, který držel na dně kotvu lodi, zatímco jsem běhal po Janově s tou ztracenou holčičkou. Byl to kouzelník, který v podobě Araba mi pomohl od toho krokodýla. Byl to kouzelník, který mne probudil, když mě dva plavci chtěli zavraždit. Kouzelník vyslechl můj plán, když jsem po svém ourazu blouznil u Gangu. Kouzelník poslal mi tajemnou džunku, aby mě včas dovezla do Nagasaki. Kouzelník nastrčil mi krabici raket, která mi zachránila život na moři. Kouzelník v podobě maličké černé paní mi naklonil srdce Alicino. A konečně kouzelník se dobrovolně stavěl hloupým a zvědavým, aby mi dopomohl k ceně, vypsané na jeho hlavu. Chtěl jsem být chytřejší než kouzelník, ale kouzelník je chytřejší než já, a kromě toho šlechetnější. Není nad kouzelníka! Hoši, zvolejte se mnou: Ať žije kouzelník!“

„Sláva kouzelníkovi,“ zvolali detektývové tak silně, že v celém městě zadrnčela okna.

== 5. Jak kouzelník ve vězení seděl ==
Když tedy, jak už víte, přivedl slavný Sidney Hall kouzelníka zatčeného, bylo zahájeno soudní řízení pro ukradenou kočku.

Za vysokým stolem trůnil soudce Doktor Korpus Juris, stejně tlustý jako přísný. Na lavici obžalovaných seděl kouzelník s rukama spoutanýma.

„Vstaň, padouchu,“ zahřímal na něj Doktor Korpus. „Jsi obviněn, že jsi ukradl královu kočku Jůru, rozenou zde v zemi, rok starou. Přiznáváš se, ničemo?“

„Ano,“ řekl kouzelník tiše.

„Lžeš, lotře,“ hřímal soudce, „nevěřím ti ani slovo. To se musí dokázat. Hej, přiveďte sem svědkyni, naši nejjasnější princeznu.“

Přivedli malou princeznu, aby svědčila.

„Princezničko,“ švitořil Korpus líbezně, „ukradl tady ten podlec vaši ušlechtilou kočku Jůru?“

„Ano,“ řekla princezna.

„Vidíš, lumpe,“ zahromoval soudce na kouzelníka, „jsi usvědčen! A co, pověz, jak jsi ji ukradl?“

„Inu tak,“ řekl kouzelník, „že mi spadla sama na hlavu.“

„Bídáku, lžeš,“ rozkřikl se na něj soudce a obrátil se k princezně nejtenčím hláskem: „Princezničko, jak ten zlosyn ukradl vaši nejjasnější kočku?“

„Zrovna tak,“ řekla princezna, „jak povídá.“

„Tak vidíš, ty loupežníku,“ křikl soudce na kouzelníka, „teď už víme, jak jsi ji ukradl! A proč jsi ji, darebáku, ukradl?“

„Protože si tím pádem zlomila nožičku. Vzal jsem ji pod kabát, abych jí tu nožičku napravil a zavázal.“

„I ty vyvrheli,“ spustil Doktor Korpus, „všechno je lež, co říkáš! Přiveďte sem svědka, hostinského ze Strašnic.“

Přivedli tedy toho svědka.

„Hej, hospodo,“ křikl soudce, „co víš tady o tom zločinci?“

„Jen to,“ povídal hostinský bázlivě, „že přišel, slavný soude, do mého hostince, vytáhl zpod kabátu ňákou černou kočku a zavázal jí nožičku.“

„Hm,“ zabručel Doktor Korpus, „snad lžeš. A co dělal s tím vznešeným zvířátkem potom?“

„Potom,“ řekl hostinský, „ji pustil, a kočka běžela pryč.“

„Ha, ty trapiči zvířat,“ uhodil soudce na kouzelníka, „pustils ji, aby utekla! Kde je teď králova kočka?“

„Snad běžela,“ pravil kouzelník, „v ta místa, kde se narodila. To kočky, vímeť, dělávají.“

„Ha, ty hanebníku,“ burácel soudce, „ty mne chceš poučovat? Princezničko,“ obrátil se zase k princezně tenounkým hlasem, „zač si ceníte svou vysoce ctěnou kočku Jůru?“

„Za půl království bych ji nedala,“ prohlásila princezna.

„Vidíš, ničemo,“ zahřímal soudce na kouzelníka, „ukradl jsi půl království. Na to je, bídníku, trest smrti!“

Tu bylo princezně líto kouzelníka. „Snad bych,“ řekla honem, „dala Jůru za kousíček dortu.“

„A zač je, princezno, kousíček dortu?“

„Inu,“ povídá princezna, „oříškový je za pětník, jahodový za dva a smetanový za tři pěťáky.“

„A za jaký dort byste, princezničko, Jůru dala?“

„Třeba za smetanový,“ řekla princezna.

„Ha, ty vrahu,“ křičel soudce na kouzelníka, „tož jako bys tři pěťáky ukradl. Za to dostaneš, padouchu, podle zákona tři dny šatlavy. Marš do šatlavy, arciničemo, na tři dny, zlotřilče, zloději, loupežníku! Drahá princezničko,“ obrátil se zas k princezně, „mám tu čest vám poděkovati za vaše moudré a veledůmyslné svědectví. Vyřiďte, prosím, panu tatínkovi nejoddanější pozdrav jeho nejposlušnějšího, nejvěrnějšího a nejspravedlivějšího soudce Doktora Korpusa.“

Když kouzelníka dovedli do šatlavy, dali mu kus plesnivého chleba a ve džbánku smrduté vody. Než kouzelník jen seděl a usmíval se, a jeho oči zářily víc a více. O půlnoci se zvedl a mávl rukou. Tu zazněla sladká hudba a vzduch zavoněl jakoby tisícem květů. A skutečně, hle, na pustém žalářním dvoře rázem vyrostly houštiny kvetoucích růží, trsy lilií zvedly své kalichy k bílému měsíci, rozkvetly záhony macešek a konvalinek, kvetoucí kalina a pivoňka houpaly těžkými květy, hloh rozvil se bíle a rudě a v jeho koruně se rozezpíval slavík.

Tu procitl ve své kobce odsouzený vrah, a žhář na svém tvrdém loži si vytíral spánek z očí; trestaný rváč se udiven zvedal, zloděj vykřikl úžasem a podvodník, který tu odpykával svou vinu, sepjal ruce nechápaje, co se to stalo. Neboť chladné a vlhké stěny žalářní se rozevřely a rozklenuly v podobě štíhlého, půvábného sloupoví; nečistá lože trestanců pokryla se bělostným lnem, nebylo tu již závor a mříží, nýbrž několik kamenných schodů vedlo přímo do kvetoucí zahrady.

„Franto,“ zabručel vrah na žháře, „spíš?“

„Nespím, člověče,“ řek! žhář, „ale mám fantas; zdá se mně, že už nejsem v kriminále.“

„Hoši,“ zvolal rváč, „myslím, že jsem zrovna zemřel a dostal se do nebe!“

„Do nebe,“ vykřikl podvodník, „je nějaké nebe pro mne? Ale i já mám krásný sen, jako bych snad v ráji byl.“

„To není sen,“ povídá zloděj; „hoši, to se dá všechno hmatat; hmatám zrovna na liliový květ. Ach, kdybych si jej směl utrhnout!“

„Jen si utrhni,“ zazněl mocný a vlídný hlas, a u trestanců stál kouzelník v bílé říze. „Je pro tebe, příteli!“

„Pane,“ ptal se žhář ostýchavě, „vy jste tady jako žalářníkem?“

„Jsem trestanec jako vy, kamarádi,“ odpověděl kouzelník. „Odsouzen jako vy. Ta zahrada je pro nás. Pro nás jsou pod stromy prostřeny tabule. Pro nás zpívá slavík a kvetou růže Pojďte večeřet!“

Všichni zasedli k bohatému stolu a počali hodovat. Kouzelník obsluhoval je vzácnými jídly a vínem. Když naléval vína podvodníkovi, sklopil tento oči a řekl tiše: „Ne, pane mně ne!“

„Proč nechceš vína?“ tázal se kouzelník.

„Protože si ho, pane nezasloužím. Ochudil jsem mnoho, mnoho lidí. Ach pane, jak bych se mohl radovat z vína?“

Tu zazářily oči kouzelníkovy, ale on sám neřekl ničeho a obsluhoval ostatní. Když naléval pohár vrahovi, zachvěla se vrahova ruka a několik krůpějí rudého vína skanulo na ubrus.

„Pane,“ zvolal vrah zoufale, „proč mi to víno připomíná krev? Ach, že jsem prolil krev nevinnou! Běda mně nejbídnějšímu!“

Kouzelník neřekl ničeho, ale jeho oči zaplály ještě jasněji. Když naléval víno rváčovi, vykřikl tento: „Pane, co já mám s vínem? Ubíjel jsem lidi z bujnosti a zchromil jsem je ze svévole; uhodil jsem ruku, která mi nabízela přátelství, a týral jsem ty, kteří mne milovali nejvíce!“

Světlo rozestřelo se po tváři kouzelníkově, ale on sám neřekl ani slova, obrátil se k zloději a podával mu mísu nejkrásnějšího ovoce. „Ber si, příteli,“ řekl srdečně, „je tvoje.“

„Pane,“ zvolal zloděj, „bral jsem, co mi nenáleželo; dovolte, abych si nevzal, co mi snad náleží!“

Kouzelník se jasně usmál a přistoupil ke žhářovi: „Vezmi si ty, prosím tě,“ řekl mu, „osvěží tě to.“

„Pane můj,“ bránil se žhář, „zapálil jsem krov nad hlavou těm, kteří mi prokázali dobrodiní; jsou teď žebráky a prosí o skývu chleba. Ach, kdybych mohl raději osvěžit ty, kterým jsem ublížil!“

Tu rozzářily se oči kouzelníkovy jako hvězdy, a on sám se vysoko vztyčil a řekl: „Hoši, po léta jste hladověli a žíznili; po léta jste nepocítili sladkosti na jazyku a radosti v srdci. Proč byste neměli ted1 jíst a pít, hodovat a užívat radosti? Vezměte si ze všeho, je to vaše!“

Ale vtéchvíli bylo slyšet v zahradě jakoby šum mnoha kroků, a k hodujícím blížil se zástup chudáků, chromců a žebráků.

„Můj bože,“ vykřikl podvodník, „tady jdou ti, které jsem ochudil!“

„A já,“ zvolal vrah polozděšen a poloradostně, „vidím tu toho, koho jsem zavraždil!“

„Probůh,“ ozval se rváč, „ti chromí a poranění jsou, pane, ti, kterým jsem ublížil!“

„A tady jste, vy všichni,“ zvolal zloděj u vytržení, „které jsem kdy obral!“

„Běda,“ vykřikl žhář, „tady těm žebrákům jsem, pane, kdysi spálil krov nad hlavou!“

Tu vyskočil podvodník a začal nosit jídla a vína těm, které kdysi ochudil; vrah roztrhal ubrus, poklekl k tomu, kterého byl zavraždil, obmyl jeho rány svými slzami a ovazoval je; rváč nalil vína a oleje na rány těch, kterým ublížil; zloděj sebral zlaté a stříbrné stolní náčiní a vnucoval je těm, které byl okradl; a když to viděl žhář, zaplakal a řekl: „Běda, co já dám vám, žebráčkové, které jsem připravil o všechno?“ A rázem otrhal všechny květy v zahradě a nasypal je žebrákům do náručí.

Když podvodník nasytil a napojil ty, které ochudil, když vrah zavázal rány zavražděného a rváč ošetřil poraněné, když zloděj obdařil okradené a žhář ověnčil hadry žebráků, sami nepožili ničeho, ale dovedli své hosty do paláce, uložili je k spánku na bíle prostřená lůžka a sami ulehli vedle nich na tvrdou zem.

Jen kouzelník zůstal v zahradě s rukama sepjatýma a očima zářícíma jako hvězdy. Sladký, pokojný spánek snesl se nad vězením.

Tu zaduněly těžké rány a do dveří šatlavy vkročil žalářník. „Vstávejte, lotři,“ rozkřikl se, „už tři dny spíte a nemůžeme vás probudit!“

Trestanci rázem procitli. I viděli, že leží na zemi vedle svých tvrdých, nečistých loží; vzdušné sloupy se zase změnily ve vlhké zdi žalářní a z pustého dvora zmizelo vše, co by se podobalo kvítku či rozkvetlému stromu; jen na podlaze leželo ještě gěco lupenů růžových a liliových.

„Tři dny že jsme spali?“ divil se vrah.

„Cože!“ zvolal žhář, „byl to jenom sen?“

„Pane žalářníku,“ ptal se zloděj, „nebyl tu snad někdo krom nás?“

„Byl tu ten,“ bručel žalářník, „co ukradl královu kočku. Tři dny stál ve své cele bez hnutí a oči mu zářily jako hvězdy. Dnes ráno zmizel, když si odpykal svůj trest. Byl to nějaký čistý ptáček! Než se ztratil, přikouzlil našemu ctihodnému soudci, Doktoru Korpusoví, oslí uši. Ale teď hybaj, lumpové, vstávejte!“

Tak se začal zas trestancům bývalý život v šatlavě. Avšak něco se přece změnilo: smrdutá voda ve džbáně chutnala jim navždy nejsladším vínem, plesnivý chléb změnil se v jejich ústech v chuť nejlahodnější, líbezná vůně květů vanula šatlavou, a v noci, když uléhali, pokrývalo se jejich lože bělostí nejčistší. Každé noci pak se rozestřel nad vězením spánek míru bez výčitek a utrpení.

== 6. Pohádky konec ==
Když tedy se princezna u soudu dověděla, že snad její kočka Jůra utekla tam, kde se narodila, poslala hned kurýra do babiččiny chaloupky.

Letí kurýr na koni, až jiskry pod kopyty tryskají, a tu, hle, vidí před chalupou babiččina vnoučka Vaška s černou kočkou v náručí.

„Vašku,“ křičel kurýr, „princezna chce nazpátek svou kočku Jůru.“

Zabolelo srdce Vaškovo, že musí Jůru ztratit, ale řekl: „Já, pane kurýre, ji přinesu princezně sám.“

Běžel tedy Vašek do zámku s Jůrou v pytli a hned k princezně: „Tuhle, princezno,“ řekl, „nesu naši kočku. Je-li to vaše Jůra, nechtě si ji.“

Otevřel Vašek pytel, ale Jůra už nevyskočila tak bujně, jako tehdy poprvé z babiččiny nůše; kulhala, chudák, na jednu nožičku.

„Já nevím,“ řekla princezna, „je-li tohle naše Jůra. Jůra ani trošku nekulhala. Ale víš co? Zavoláme Buffina.“

Když Buffino uviděl Jůru, začal radostí tak vrtět ocasem, že to svištělo; ale co jí řekl a co odpověděla Jůra, tomu nikdo z přítomných nerozuměl.

„Je to Jůra,“ zvolala princezna. „Buffino ji poznal. Ale Vašku, co ti mám za to dát, žes ji přinesl? Chceš peníze?“

Vašek se začervenal a řekl honem: „Nechci, princezno. Babička jich má tolik, že si neví s nimi rady.“

„Nebo — nebo — chtěl bys kousek dortu?“ ptala se princezna.

„Ba ne,“ povídá Vašek, „my ti máme buchet, co chceme.“

„Nebo — nebo —“ přemýšlela princezna, „nechtěl by sis vybrat něco tadyhle z mých hraček?“

„Kdepak,“ mávl Vašek rukou. „Já mám, koukej, takovou kudlu a vyřežu si sám, co chci.“

Princezna už opravdu nevěděla, co má Vaškovi nabídnout. „Ale Vašku,“ povídá konečně, „řekni si sám, co chceš dostat.“

„Inu, princezno,“ řekl Vašek a začervenal se jako mák.

„Tak řekni, Vašku,“ naléhala princezna.

„To nesmím říci,“ bránil se Vašek rudý až po uši.

Teď se zase začervenala princezna jako pivoňka. „A proč bys,“ povídá, „to nesměl říci?“

„Protože,“ řekl nešťastný Vašek, „bys mně to stejně nedala.“

Princezna se zarděla jako růže. „A co,“ povídá rozpačitě, „dám-li ti to?“

Vašek vrtěl hlavou: „Nedáš.“

„A co když dám?“

„Nesmíš,“ povídá Vašek smutně. „Já nejsem princ.“

„Koukej, Vašku, támhle,“ řekla rychle princezna, a když se Vašek ohlédl, stoupla si na špičky a dala mu honem hubičku na tvář. Než se Vašek vzpamatoval, byla už v koutku, chytla Jůru a skrývala líčka v jejím kožiše.

Vašek planul a zářil. „Tak pánbůh vám naděl, princezno,“ řekl, „a já zase půjdu.“

„Vašku,“ zašeptala princezna, „bylo to to, cos chtěl?“

„Bylo, princezno,“ vyhrkl Vašek horlivě. Tu přišly do komnaty dvorní dámy a Vašek se hleděl honem ztratit.

Vesele klusal Vašek domů; jen natolik se zdržel v lese, co vyřezal kudlou z kůry pěknou lodičku, a s lodičkou v kapse běžel domů.

Když přišel domů — Jůra tam sedí na zápraží a myje si chromou nožičkou kožich.

„Babičko,“ spustil křik Vašek, „vždyť jsem zrovna teď donesl Jůru do zámku!“

„Inu, hochu,“ povídá babička, „to už je nátura koček, že se vracejí tam, kde se narodily, i kdyby to bylo na míle mil cesty. Běž a dones ji ráno do zámku znova.“

Ráno běžel Vašek s Jůrou znova do zámku. „Princezno,“ řekl bez dechu, „tady zas nesu Jůru. Utekla vám, slota, rovnou do naší chalupy.“

„Ty kluku,“ povídá princezna, „umíš ty utíkat jako vítr!“

„Princezno,“ repetil Vašek, „chtěla bys tuhle lodičku?“

„Dej sem,“ řekla princezna. „A co ti mám dnes dát za Jůru?“

„Nevím,“ na to Vašek, a hned se začervenal až po vlasy.

„Tak pověz,“ šeptala princezna a zarděla se ještě víc.

„Nepovím.“

„Pověz!“

„Nepovím.“

Princezna sklonila hlavu a dloubala prstem do lodičky. „Chtěl bys,“ povídá konečně, „třeba zas to, co včera?“

„No třeba,“ vyhrkl Vašek spěšně; a když to dostal, běžel s veselou domů. Jen u vrbin se trochu zdržel a vyťukal pěknou, zpěvnou píšťalku.

Když přišel domů — Jůra tam sedí na zápraží a hladí si tlapkou vousiska. „Babičko,“ spustil Vašek znovu, „Jůra je zas tady!“

„I tak ji popadni,“ povídá babička, „a běž s ní zítra znova do zámku. Snad si tam pak už zvykne.“

Ráno tedy běžel Vašek zase do zámku, Jůru v pytli na zádech. „Princezno,“ spustil hnedle, „Jůra zas utekla k nám.“

Ale princezna škaredila a neřekla nic.

„Koukej, princezno,“ repetil Vašek, „tuhle píšťalku jsem včera vyťukal.“

„Dej sem,“ řekla princezna a škaredila dál. Vašek přešlapoval a nevěděl, proč se princezna zlobí.

Princezna foukla do píšťalky, a když píšťalka pěkně zazpívala, povídá: „Ty kluku, já vím, že to děláš s tou kočkou naschvál, abych — abys — abys dostal od cesty zas to, co včera.“

Vašek zesmutněl, sebral čepici a řekl: „Když si to, princezno, myslíte, tak je dobře; ale já už sem víckrát nepřijdu.“

Se smutnou a pomalu vracel se Vašek domů. Sotva přišel — sedí vám zas Jůra na zápraží a jen se olizuje, jak se nažrala mléka. I sedl si Vašek k ní, vzal si ji na klín a mlčel.

Tu dupy, dup, přihnal se na koni králův kurýr. „Vašku,“ křikl, „král ti vzkazuje, abys přinesl Jůru do zámku.“

„K čemupak to,“ řekl Vašek, „kočka se vždycky vrátí tam, kde se narodila.“

„Ale princezna, Vašku,“ káže kurýr, „princezna ti vzkazuje, abys ji přinesl třeba každý den.“

Vašek zavrtěl hlavou. „Řekl jsem jí, že už nepřijdu.“

Tu vyšla babička na zápraží a povídá: „Pane kurýre, pes se drží člověka, ale kočka se drží chalupy. Téhle chalupě už zůstane Jůra věrná.“

Kurýr otočil koně a hnal se do zámku. Druhého dne přijel před babiččinu chalupu veliký vůz, tažený stem koní. Kočí slezl a zavolal babičku. „Babičko,“ povídá, „pan král vzkazuje, že když se kočka drží chalupy, mám přivézt kočku i s chalupou a i s vámi a Vaškem. Však prý se ta chalupa do královské zahrady dobře vejde.“

Přišlo mnoho lidí a pomohli naložit celou chalupu na vůz. Kočí zapráskal bičem a křičel „hyjé“, sto koní zatáhlo a vůz i s chalupou se hnul k zámku. Na voze, na prahu chalupy seděla babička, Vašek a Jůra. Tu si babička vzpomněla, jak králova maminka měla sen, že Jůra přivede do zámku příštího krále a že ten příští král přijede se svým celým domem. Vzpomněla si na to, ale neříkala nic.

Ten vůz s velikou radostí v zámku přivítali, složili chalupu v zahradě, a protože se Jůra držela chalupy, už jí nenapadlo utéci. Žila tam s babičkou i Vaškem jako doma. Když si s ní chtěla princezna pohrát, musela za ní do chalupy; a protože podle všeho měla Jůru tuze ráda, chodila tam denně a spřátelila se s Vaškem převelmi.

Co následovalo potom, to už do naší pohádky nepatří. Ale stal-li se Vašek opravdu králem v té zemi, když dorostl, nebylo to, děti, ani pro tu kočku, ani pro přítelství princeznino, nýbrž pro mocné a statečné skutky, které veliky Vašek pro celou zemi vykonal.</text>
      <sha1>ccg6hdx9ac6gqrlqh41pxf6ozrhjkf9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rozpravy Aventina/1931–1932/36/Děti v notesu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93851</id>
    <revision>
      <id>334965</id>
      <parentid>309218</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T08:06:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>removed [[Category:Vlasta Burian]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>334965</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2796" sha1="lvgm6ej38sl7a84020h3dt325l586jq" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Děti v notesu {{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo, otištěno bez názvu, pro název použit titul recenzované hry.}}
  | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík
  | VYDÁNO = 25. květen 1932
  | datum vydání = 1932-05-25
  | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 36. s. 295
  | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/36/295.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR]
  | periodikum = Rozpravy Aventina
  | ročník = 7
  | číslo = 36
  | strany = 295
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
BURIANOVO DIVADLO dalo na závěr sezony na repertoár frašku ''Děti v notesu'' (napsali Burg a Taufstein, premiéra 5. května). Vhodná úprava a hlavně zorný úhel, s něhož hledí Burianovo divadlo na toto libreto, dávaly zapomenout na nehoráznou naivitu zápletky, průhledná a ne nová situační fraška se změnila v řadu rozmarně groteskních scén, jen volně spojených dějem. Celá zápletka s nemanželskými dětmi, hříchy z mládí, romantickou svatbou, bývalými hvězdami dvorského divadla atd., která je jako fraška tupá, ale která by mohla být s malými změnami přenesena do nějakého srdcervoucího melodramatu, je u Burianů zachycena jakoby právě s oné quasivážné stránky a rozkošně karikována. Takže ''Děti v notesu'' jsou jakýmsi ''hraním si na hru'', nevím ovšem, byla-li hra režijně takto myšlena, ale to na věci nic nemění, neboť taková ''je'' a tento způsob jí dodává zcela nevšedního půvabu veselí zcela nezávazného, ač nikoli nevázaného. – ''V. Burian'' neztratil nic na průbojnosti svého humoru tím, že hrál hraběte velmi uhlazeně, vyčerpal repertoár obecenstvem oblíbených šlágrů, včetně filologických hříček, aniž tím porušil obrys postavy. ''R. Libertinová'' svou rolí (mladičká paní nedávno a romanticky provdaná), pilně promyšlenou a temperamentně traktovanou, vypadala místy trochu z tónu hry, berouc smutek a zoufalství příliš doopravdy, ''Č. Šlégl'' také přeháněl, ač s jiné strany, v karikatuře paralytického šlechtice používal patologických rysů tak upřímně, s takovou znalostí příslušných tělesných poruch, že to bylo spíše nepříjemné než zábavné. ''J. Plachta'' na malém území sluhovské episody uplatnil diskretně, ale určitě svůj suchý a rozvážný humor, dále hráli ''J. Sviták'', ''J. Janderová'', ''J. Marvan'', ''M. Gampeová'' a ''M. Hellerová''. – Poznámka k režii: Snad by se všechna důvěrná sdělení ve hře nemusela dít na těchže dvou křeslech?
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Divadelní kritiky]]</text>
      <sha1>lvgm6ej38sl7a84020h3dt325l586jq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rozpravy Aventina/1931–1932/29/Franz Arnold: Veřejné pohoršení</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93852</id>
    <revision>
      <id>334963</id>
      <parentid>334428</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T08:06:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>removed [[Category:Vlasta Burian]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>334963</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2859" sha1="qpeb0365rn4sowlu59w770w7pc89wb8" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Franz Arnold: Veřejné pohoršení{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo, v rámci názvu rozepsáno celé jméno autora hry.}}
 | PODTITULEK = Fraška o 3 jednáních. Přel. ''J.&amp;nbsp;Sviták'' a ''Č.&amp;nbsp;Šlégl''. Režie ''V.&amp;nbsp;Burian'', výprava ''J.&amp;nbsp;Hesoun'', ''Burianovo divadlo'', po prvé 26.&amp;nbsp;března.
 | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík.
 | VYDÁNO = 7. duben 1932
 | datum vydání = 1932-04-07
 | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 7, č. 29. s. 240
 | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/7.1931-1932/29/240.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR]
 | periodikum = Rozpravy Aventina
 | ročník = 7
 | číslo = 29
 | strany = 240
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Veřejným pohoršením je černá tanečnice (''J.&amp;nbsp;Lechnýřová''), která vpadne do počestného domu soukromníka a nigerského konsula Vincence Bublíka (''V.&amp;nbsp;Burian''). Je opuštěnou milenkou jeho synovce (''L.&amp;nbsp;Hemmer''), ten se chce oženit s Adou (''E.&amp;nbsp;Jansenová''), neteří baronky von Hopfenštok (''M.&amp;nbsp;Gampeová''), ta se brání mesalianci, je to zase to divadelní překonávání komplexu měšťanské méněcennosti vůči společensky nadřaděnému šlechtictví, které má v oblibě německá měšťanská fraška. Ovšem spokojujíce se karikaturou šlechty, aniž staví proti této společnosti cokoli positivního ze své vlastní, jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, jen třeba zhola nekavalírský postoj milovníka, který zavolá policii na nepohodlnou milenku, je sotva legitimací ke kritice pokryteckého moralisty Záviše von Hopfenštok (''Th.&amp;nbsp;Pištěk''). Proti arnoldovskobachovské výrobě frašek má ''Veřejné pohoršení'' alespoň to plus, že při stejné hrubosti lidských vztahů není hrubá alespoň výrazově; odhlížejíc od této bylo by lze říci, že je naivní, tedy ne stupidní.

''Burian'' se v Bublíkovi blíží svému ideálu herce nikoli clowna, omezuje své řádění na episody, jež se logicky člení do dějového pásma a nerozbíjejí obrys postavy, která tímto uskromněním získává na jevištní pevnosti a lidské důsažnosti. Také herecký soubor (jemná ''Jansenová'', ztlumená a lidská ''Svozilová'', šťavnatý ''Pištěk'', temperamentní ''Hilbertová'', ''Šlégl'', specialista v dekadentní šlechtě, ale nikoli pouhý rutinér) přichází na své.

»Veřejné pohoršení« je od Konta&amp;nbsp;X další vzestup a pokrok k polyfonické souhře, jež nic neubírajíc Burianově osobité kreaci dává kusu profil plnoprávného divadla.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}
{{DEFAULTSORT:Franz Arnold: Veřejné pohoršení}}
[[Kategorie:Divadelní kritiky]] </text>
      <sha1>qpeb0365rn4sowlu59w770w7pc89wb8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Falešná kočička (Paulík)</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93853</id>
    <revision>
      <id>334962</id>
      <parentid>307072</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T08:06:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>removed [[Category:Vlasta Burian]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>334962</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5940" sha1="lpobfo6ef05t3zxtgze9o9g3weogteh" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Falešná kočička {{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Ze světa filmů.}}
  | PODTITULEK = (Libreto Skružný–Inneman, režie Inneman, foto Heller.)
  | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Jar. J. Paulík
  | VYDÁNO = 2. říjen 1926
  | datum vydání = 1926-10-02
  | ZDROJ = Lidové noviny, roč. 34, č. 498, s. 4
  | ONLINE = [https://www.lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=02.10.1926&amp;n=LN-NOVINY&amp;e=LN2#strana=4 Archiv Lidových novin]
  | periodikum = Lidové noviny
  | ročník = 34
  | číslo = 498
  | strany = 4
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Není nám proti mysli omšelá (literárně) silueta stárnoucího doktora, který se chce oženit s dívkou s pěti p, ani (stejně historická) mondénní slečna, která je {{Prostrkaně|skutečně}} onou vzácnou ženou, ani námět krotké humoresky, jaké s malými změnami ve společenské konvenci vymýšlel V. Hálek a které se dodnes pěstují v sloupcích Humoristických Listů.

Souhlasíme ochotně s výstředním nápadem doktorovým, který jako Shawův Higgins si vychovává nevěstu z roztomilé poběhlice, jsme ochotni uvěřit, že hezké dítě s kudrnatou hlavou se zamiluje do starého podivína – ale, probůh, {{Prostrkaně|chceme býti přesvědčeni}}.

Věci však se sběhly takto:

Řekl Inneman: Paní Kavková, budete milovat dra Vernera. A stalo se, jak pravil Inneman.

I řekl ještě Inneman: Pane Hašlere, budete milovat slečnu továrníkovou Janotovou v masce prodavačky tkaniček do bot. A stalo se jest.

Bohužel jen jako předpoklad ve filmovém atelieru a obecenstvo uvěřilo, co mu k věření předkládaly titulky, aniž je o tom přesvědčila vybraná a vnitřně souvislá řada gest, akcí a pohledů, sugestivní nálada, složená ze světla a stínu, což jsou výrazové prostředky filmového dramatu, ať už se chápe života se stránky vážné nebo spíše žertovné. Na tomto předpokladu vzájemného zamilování rozvíjely se, teď už snadno, scény, z nichž některé byly vervní a rozmarné, některé groteskní, což nebylo zcela ve stylu této veselohry spíše krotké, jiné zase poněkud zbytečné (kutálka, která se táhla do nekonečna a byla konečně poněkud nevkusná a jejíž scény, fotografované v pohybu, se třásly jako první pokusy bratří Lumièrů, závody automobilů s rozbitým šoférem, fotografie dtto).

Dr. Verner v několika dosti nesouvislých výjevech se choval k slečně zároveň tvrdě a výstředně shovívavě, byl většinou mrzut a často se opatrně chápal za hlavu. Máme v dobré paměti skvělé shakespearovské šašky p. Hašlera, jakož i jeho pregnantní reprodukce vlastních kabaretních písniček, a doufáme, že nám příště ukáže něco lepšího.

Hlava paní Kavkové se na neštěstí na fotografii jevila většinou jen jako bledá skvrna, takže bylo těžko ocenit hru jejího obličeje. Vzhledem k tomu že je pružná, živá a roztomilá, těšíme se na její příští filmy.

{{Prostrkaně|Fotografie}}: Byly tam dva skvělé obrázky, sl. Milča v černém pyjamu, dr. Verner u dveří, jen obrazy a přece obsažné scény. Síla obrazu, který trvá několik málo vteřin a jehož světla a stíny, nuance černi, lesk látky, matná barva dřeva jsou výmluvnými herci intimního dramatu. Hle, tajemství úspěchu filmu (vzpomínáme na nepatrnost prostředků nejsilnějších míst společenských dramat de Millových). Byly to dva obrazy dokonalých proporcí, dokonale vyvážených valeurů, osvětlená plocha precisně orámovaná krajem filmového plátna. 
Dovolujeme si upozornit české filmaře na tento krásný úspěch a při tom zároveň na fakt, že {{Prostrkaně|výtvarná stránka filmu}} (ne tedy jen dobrá fotografie, ale {{Prostrkaně|obraz, koncipovaný režisérem a dokonale realisovaný operatérem}}) znamená pro film alespoň stejně tolik, jako dobrá hra. Pak ještě několik dobrých exteriérů z Karlových Varů – a snad dost. Proč? Přece nám pan Heller ukázal v řadě svých předešlých filmů, že dovede více.

{{Oddělovač|x}}
Takže by si bylo obecenstvo asi nekupovalo lístky na {{Prostrkaně|Falešnou kočičku}} den napřed, kdyby nebylo na plátně {{Prostrkaně|Vlasty Buriana}} – fiktivního otce sl. Milči, t. č. periferiální holčice. Uvádí film nově vynalezeným tancem {{Prostrkaně|Šines}}, který provádí s buriánovskou gracií, lehkou a svědomitou, nad kolejemi elektrické dráhy. Libá policistův pendrek, osvěžuje titulky svým svérázným paradoxním humorem, jehož slovník hledá nejsubtilnější nuance v pokladu pražského argotu. Je výbojný, vznešený, elegantní a zdvořilý tulák, nejen herecká, ale i lidská individualita, typ vyhraněné kontury, nikdy jen virtuos humoru, neboť jeho tvořivost v určené a určité hranici je stále živá. Burian je typ jako je typem Chaplin, Fairbanks, Menjou nebo Možuchin, stále týž a stále nový, jako život.

A tu ještě jednou, ač neradi, si postýskneme na režiséra Falešné kočičky.

Neměli jsme z Buriana, co jsme mohli mít, objektiv nám nezachytil všechno, co Burian zahrál. Ty jeho milé, opilé, dobromyslné oči! Sklon hlavy, vztažené ruce se vzhůru obrácenými dlaněmi! A ta jeho klasická hra prstů! Všechna gesta, která zdůrazňuje na jevišti svým protahovaným hlasem, ta nám měl film zdůraznit fotografií z toho a ne jiného úhlu, zvětšením, opakováním zvětšeného, a což vím, čím ještě.

{{Oddělovač|x}}
A tak konec konců: bylo v tomto filmu hodně dobrého, neboť, ač tam byly naivnosti, nehotovosti i nevkus, šel filmem svěží dech veselosti, bylo tu tempo, vlastní veselohře, takže jsme se bavili, a to je dobré.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Filmové kritiky]]</text>
      <sha1>lpobfo6ef05t3zxtgze9o9g3weogteh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>93862</id>
    <revision>
      <id>334964</id>
      <parentid>307525</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T08:06:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>removed [[Category:Vlasta Burian]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>334964</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1903" sha1="it93bibmyiw4s82vh9mgrvpqx9p2hez" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Aj, aj, aj! {{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Divadlo, otištěno bez názvu, pro název použit titul recenzované hry.}}
  | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Jan Paulík|Jaroslav Jan Paulík]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Paulík
  | VYDÁNO = 5. prosinec 1929
  | datum vydání = 1929-12-05
  | ZDROJ = Rozpravy Aventina, roč. 5, č. 11. s. 130
  | ONLINE = [https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RozAvn/5.1929-1930/11/130.png Digitální archiv časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR]
  | periodikum = Rozpravy Aventina
  | ročník = 5
  | číslo = 11
  | strany = 130
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
ARNOLD &amp; BACH: AJ, AJ, AJ! Fraška o třech jednáních. Režie {{Prostrkaně|Sviták}}, výprava {{Prostrkaně|Longen}}. {{Prostrkaně|Burianovo divadlo}}, po prvé 15. listopadu. – U Buriána si upravili {{Prostrkaně|Weekend im Paradies}} svých oblíbených autorů tak, že z toho vyšlo velmi dobře snesitelné libreto, v kterém nepravděpodobnost situací se mění za spolupráce dobře soustředěné a odstupňované režie v komickou hyperbolu a kde řídkost námětu dává dosti místa divokým ornamentům mimického humoru. – Celé ministerstvo sejde se na záletech v sobotu v hotelu za Prahou, dosud odstrkovaný a přehlížený odborový rada {{Prostrkaně|Burian}} řádí tam jako malý zlostný bůh uražené veřejné mravopočestnosti s dvěma anděly pomsty, báječnou paní poslancem {{Prostrkaně|Hellerovou}} a spícím detektivem {{Prostrkaně|Němcem}}. Ruka náhody hází jím výše a výše, až k nejnemožnější ministerské hodnosti za zděšení ostatních radů, baronského {{Prostrkaně|Šlégla}} a mondéního {{Prostrkaně|Svitáka}} a za největšího potěšení jeho půvabné ženy {{Prostrkaně|Sedláčkové}}.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Divadelní kritiky]]</text>
      <sha1>it93bibmyiw4s82vh9mgrvpqx9p2hez</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Rudé právo/1929/29. listopad/Vlasta Burian co státní úředník</title>
    <ns>0</ns>
    <id>94033</id>
    <revision>
      <id>334966</id>
      <parentid>307596</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T08:06:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>removed [[Category:Vlasta Burian]] using [[Help:Gadget-HotCat|HotCat]]</comment>
      <origin>334966</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2518" sha1="nofvupdrbmcre9tjqnbwxk0gmmwgpzw" xml:space="preserve">{{Textinfo
  | TITULEK = Vlasta Burian co státní úředník{{Redakční poznámka|Otištěno v rubrice Kulturní hlídka.}}
  | AUTOR = [[Autor:Julius Fučík|Julius Fučík]]
  | AUTOR-UVEDEN-JAKO = –jef–
  | VYDÁNO = 29. listopadu 1929
  | datum vydání = 1929-11-29
  | ZDROJ = Rudé právo, roč. 10, č. 250. s. 4
  | ONLINE = [https://kramerius.nm.cz/uuid/uuid:96e000c3-c360-11e9-a063-001b63bd97ba Digitální knihovna Národního muzea]
  | periodikum = Rudé právo
  | ročník = 10
  | číslo = 250
  | strany = 4
  | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
Arnold a Bach: {{Prostrkaně|Aj}}, {{Prostrkaně|aj}}, {{Prostrkaně|aj!}} (Weekend im Paradies). Fraška o třech dějstvích.

Divadla dělají kotrmelce, divadla se mění, konsolidují (a samozřejmě) upadají, ale Vlasta Burian si stále žije čistý jako na měsíci a zůstává dobrým komikem, přestože už se s »duchem doby« dostal alespoň tak daleko, že je co nejhorším zaměstnavatelem. Vidíme tak, že Burianův humor je dar, dar, na kterém sice na začátku sezony začala hlodat jakási domýšlivá inteligence (»Kostelní myš«), ale který se přes to nestal menším, ba dokonce – umocňován viditelnou prací – vyrůstá. Nová figurka Burianova v »Aj, aj, aj!« (celkem docela průměrné frašce, s kouskem byrokratické satiry) patří mezi jeho nejlepší postavy. Burian si tu vylezl o poznání výš na společenském žebříčku, není to ani namazaný mistr krejčovský, ani Podskalák, ani důstojník, jejichž společným jmenovatelem byly pěkně přibroušené nadávky – je to mírný, zaprášený odborový rada, který čeká 12 let na své povýšení, dokud nepřijde na kouzlo širokých loktů. Burian ve své poněkud klímovské masce dovedl být i zaprášený i nový, když se dostal ke kořisti – a nakonec i poněkud zmatený, když toho dostával víc, než čekal.

A vůbec: toto představení mělo až neobvyklou úroveň. Všichni se tu ukazovali v lesku dobré nálady a dobré herecké práce: hostující sl. {{Prostrkaně|Hellerová }} ve výborné karikatuře Fráni Zemínové &amp; Bety Karpíškové, p. {{Prostrkaně|Karlovský }} s dobrou maskou, stejně jako s dobrou arogancí vysokého státního ouřady, pan {{Prostrkaně|Šlégl}}, nejobětavější muž Burianova divadla, a všichni ti ostatní. Je to dobrý večer.
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Divadelní kritiky]]

{{DEFAULTSORT:Vlasta Burian co státní úředník}}</text>
      <sha1>nofvupdrbmcre9tjqnbwxk0gmmwgpzw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>334945</id>
      <parentid>334874</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T18:22:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334945</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="279929" sha1="52fgl0e05ui1u8mfbcavfmgezhc2rgr" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|thumb|Zbraně a nářadí indiánské.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|thumb|Č. 199. Kvecalkoatl.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|thumb|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|thumb|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|thumb|Č. 202. Oltář v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|thumb|Č. 203. Modla v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|thumb|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|thumb|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|thumb|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z moří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův.
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky.

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě.

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní.

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé.

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii.

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie.

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem.

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků.

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem.

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4.

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně.

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají.

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů.

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami.

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit).

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata.

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí).

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton.

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě).

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led.
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''.

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora'').

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}.
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův.

Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale  pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier &amp; Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Zemědělství. ==
Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii —  tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii).

== Obchod ==
americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých.  ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Prostrkaně|
Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan=&quot;3&quot;|Délka ·''km''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan=&quot;3&quot;|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan=&quot;3&quot;|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan=&quot;4&quot;|Útraty na tunokilometr 
|-
| dovozné || udržování || výnos || dohrom.
|-
| colspan=&quot;4&quot;|·krejcary ve zlatě·
|-
| Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 
|-
| Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 
|-
| Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 
|-
| Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan=&quot;2&quot;|688.000 || rowspan=&quot;2&quot;|0,600 ||rowspan=&quot;2&quot;| 0,250 || rowspan=&quot;2&quot;|0,875 || rowspan=&quot;2&quot;|1,725 
|-
| Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000
|-
| Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255
|-
| Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38
|-
| Delawarsko Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44
|}

Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %.

Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka
|-
| Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem
|-
| Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 ||
|-
| Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || 
|-
| St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému.
|-
| Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 ||
|}

Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo.

{{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách
|-
| Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000
|-
| Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000
|-
| Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000
|-
| Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000
|-
| Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000
|-
| Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000
|-
| Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000
|-
| Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000
|}
 
K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km''
|-
| 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283
|-
| 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189
|-
| 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112
|-
| 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425
|-
| 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661
|}

''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

== Průmysl ==
americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny.

== Politické rozdělení. ==
Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo.

{{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno.  ''red.''

== Dějiny. ==
Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických.

První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa.

Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou.

Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii.

{{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka.

Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících.

Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.

{{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. i860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice.

Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}.

{{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Вoonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů.
{{Prostrkaně|
Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas &amp; Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader &amp; Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)]

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)]</text>
      <sha1>52fgl0e05ui1u8mfbcavfmgezhc2rgr</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334946</id>
      <parentid>334945</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T18:40:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>334946</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="279932" sha1="3vu7f2g5zfqu8skppd53nvfbfq86qgy" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|thumb|Zbraně a nářadí indiánské.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|thumb|Č. 199. Kvecalkoatl.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|thumb|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|thumb|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|thumb|Č. 202. Oltář v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|thumb|Č. 203. Modla v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|thumb|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|thumb|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|thumb|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2 ⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z m´oří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův.
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky.

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě.

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní.

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé.

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii.

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie.

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem.

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků.

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem.

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4.

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Zá- padní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně.

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají.

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů.

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami.

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit).

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata.

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí).

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton.

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě).

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led.
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''.

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora'').

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}.
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův.

Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale  pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier &amp; Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Zemědělství. ==
Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii —  tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii).

== Obchod ==
americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých.  ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Prostrkaně|
Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan=&quot;3&quot;|Délka ·''km''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan=&quot;3&quot;|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan=&quot;3&quot;|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan=&quot;4&quot;|Útraty na tunokilometr 
|-
| dovozné || udržování || výnos || dohrom.
|-
| colspan=&quot;4&quot;|·krejcary ve zlatě·
|-
| Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 
|-
| Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 
|-
| Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 
|-
| Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan=&quot;2&quot;|688.000 || rowspan=&quot;2&quot;|0,600 ||rowspan=&quot;2&quot;| 0,250 || rowspan=&quot;2&quot;|0,875 || rowspan=&quot;2&quot;|1,725 
|-
| Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000
|-
| Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255
|-
| Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38
|-
| Delawarsko Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44
|}

Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %.

Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka
|-
| Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem
|-
| Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 ||
|-
| Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || 
|-
| St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému.
|-
| Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 ||
|}

Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo.

{{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách
|-
| Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000
|-
| Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000
|-
| Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000
|-
| Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000
|-
| Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000
|-
| Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000
|-
| Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000
|-
| Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000
|}
 
K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km''
|-
| 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283
|-
| 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189
|-
| 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112
|-
| 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425
|-
| 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661
|}

''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

== Průmysl ==
americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny.

== Politické rozdělení. ==
Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo.

{{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno.  ''red.''

== Dějiny. ==
Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických.

První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa.

Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou.

Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii.

{{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka.

Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících.

Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.

{{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. i860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice.

Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}.

{{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Вoonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů.
{{Prostrkaně|
Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas &amp; Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader &amp; Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)]

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)]</text>
      <sha1>3vu7f2g5zfqu8skppd53nvfbfq86qgy</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334947</id>
      <parentid>334946</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T19:00:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>334947</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="279913" sha1="dpmabjpxwosway3eyzxrms9hxteb9u0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|thumb|Zbraně a nářadí indiánské.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|thumb|Č. 199. Kvecalkoatl.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|thumb|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|thumb|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|thumb|Č. 202. Oltář v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|thumb|Č. 203. Modla v Copanu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|thumb|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|thumb|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]]
[[File:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|thumb|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2 ⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z m´oří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův.
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky.

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě.

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní.

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé.

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγκη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii.

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie.

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem.

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků.

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem.

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4.

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Západní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně.

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají.

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů.

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami.

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit).

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata.

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí).

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton.

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě).

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led.
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''.

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora'').

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}.
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův.

Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale  pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier &amp; Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Zemědělství. ==
Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii — tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii).

== Obchod ==
americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých.  ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Prostrkaně|
Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan=&quot;3&quot;|Délka ·''km''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan=&quot;3&quot;|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan=&quot;3&quot;|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan=&quot;4&quot;|Útraty na tunokilometr 
|-
| dovozné || udržování || výnos || dohrom.
|-
| colspan=&quot;4&quot;|·krejcary ve zlatě·
|-
| Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 
|-
| Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 
|-
| Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 
|-
| Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan=&quot;2&quot;|688.000 || rowspan=&quot;2&quot;|0,600 ||rowspan=&quot;2&quot;| 0,250 || rowspan=&quot;2&quot;|0,875 || rowspan=&quot;2&quot;|1,725 
|-
| Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000
|-
| Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255
|-
| Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38
|-
| Delawarsko-Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44
|}

Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %.

Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka
|-
| Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem
|-
| Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 ||
|-
| Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || 
|-
| St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému.
|-
| Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 ||
|}

Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo.

{{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách
|-
| Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000
|-
| Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000
|-
| Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000
|-
| Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000
|-
| Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000
|-
| Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000
|-
| Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000
|-
| Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000
|}
 
K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km''
|-
| 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283
|-
| 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189
|-
| 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112
|-
| 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425
|-
| 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661
|}

''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

== Průmysl ==
americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny.

== Politické rozdělení. ==
Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo.

{{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno.  ''red.''

== Dějiny. ==
Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických.

První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa.

Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou.

Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii.

{{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka.

Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících.

Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.

{{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. i860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice.

Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}.

{{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Вoonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů.
{{Prostrkaně|
Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas &amp; Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader &amp; Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)]

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)]</text>
      <sha1>dpmabjpxwosway3eyzxrms9hxteb9u0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/17</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98195</id>
    <revision>
      <id>334948</id>
      <parentid>334737</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T19:10:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>334948</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1264" sha1="leq1l4ymmi9hpd8qkzegvfkkg3wuy4x" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;== PŘED VÝKLADNÍ SKŘÍNÍ ==
&lt;section begin=Před výkladní skříní/&gt;
{{Iniciála horní|D}}oktor Tykva, skončiv své úřadování v&amp;nbsp;advokátní kanceláři doktora Xavera Čočky, těkal bez cíle ulicemi. Unaven studováním všelikých sporných akt, koncipováním žalob, replik a duplik, což bylo jeho denním chlebem, konal večerní svou procházku. Na večeři do restaurace měl času dosti. Tam byl stůl jeho společnůstky zpravidla do osmi hodin prázdný. Teprve pak se trousili jeho kolegové a přátelé k obvyklému pobesedování a všichni se rozcházeli až kolem půlnoci. Do rána se vyspí dosyta.

Řekli jsme, že doktor Tykva těkal. Ale to není pravé slovo. Těkával sice za časů studií neklidně s&amp;nbsp;místa na místo, ale teď již popocházel mnohem vážněji. Měl několik roků po doktorátu a v&amp;nbsp;duchu počítal, kolik ještě let mu bude tráviti v kanceláři šéfa nebo šéfů, než dokončí sedmý rok povinné praxe, aby se pak sám rozběhl na poslední, advokátní zkoušku a otevřel vlastní kancelář. Kráčel rozvážně, přelétaje zkoumavými zraky mimojdoucí, pozoruje dívčí zjevy jen jako ze zvyku a chvílemi se zahlížeje do nitra drožek a fiakrů, které odvážely ta-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>leq1l4ymmi9hpd8qkzegvfkkg3wuy4x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/215</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98218</id>
    <revision>
      <id>334944</id>
      <parentid>334744</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T18:04:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>překlepy</comment>
      <origin>334944</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1879" sha1="6ncxjqj0tnsvh3fllo2g9kek25zswjj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== Obsah I. dílu ==
# {{Namespace odkaz|Před výkladní skříní|Před výkladní skříní|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Nový klient|Nový klient|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Další návštěva|Další návštěva|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Konference|Konference|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Večer|Večer|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Nový úkol|Nový úkol|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Smlouva|Smlouva|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Po návštěvě|Po návštěvě|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Nenadálé shledání|Nenadálé shledání|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Poselství doktora Čočky|Poselství doktora Čočky|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Zajížďka do Pardubic|Zajížďka do Pardubic|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Večírek u Karfiolů|Večírek u Karfiolů|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|V milém průvodu|V milém průvodu|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Přátelský dohovor|Přátelský dohovor|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Návrat|Návrat|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Zas v Praze|Zas v Praze|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Tykva rozkolísán|Tykva rozkolísán|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Slečna Ema přijede!|Slečna Ema přijede!|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Do divadla|Do divadla|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Po divadle|Po divadle|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Vše se k dobrému obrátí|Vše se k dobrému obrátí|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}
# {{Namespace odkaz|Kostky jsou vrženy|Kostky jsou vrženy|Historie Jaromíra Tykvy/I.}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6ncxjqj0tnsvh3fllo2g9kek25zswjj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98219</id>
    <revision>
      <id>334953</id>
      <parentid>334703</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T07:47:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* Díly */ přehled kapitol i zde, na odkaz tvočená jedním či dvěma znaky se velmi špatn ětrfuje;</comment>
      <origin>334953</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="433" sha1="lywg6o0i8dkv4iic5uhz1hsdx9804uc" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Historie Jaromíra Tykvy
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I. + II.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 + 223 s.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
}}

== Díly ==
* [[/I.|I. díl]]
* [[/II.|II. díl]]
&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;215&quot; /&gt;

[[Kategorie:Romány]]</text>
      <sha1>lywg6o0i8dkv4iic5uhz1hsdx9804uc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Před výkladní skříní</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98221</id>
    <revision>
      <id>334949</id>
      <parentid>334739</parentid>
      <timestamp>2026-07-28T19:12:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>334949</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="622" sha1="byakfhsa42p2yl1gw0yw4cxj0ijvhdl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | ČÁST = Před výkladní skříní
 | DALŠÍ = Nový klient
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Před výkladní skříní
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 9–15.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;17-23&quot; fromsection=&quot;Před výkladní skříní&quot;/&gt;</text>
      <sha1>byakfhsa42p2yl1gw0yw4cxj0ijvhdl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/159</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98354</id>
    <revision>
      <id>334875</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:02:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334875</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1250" sha1="r4n1gyl7onnikvvytk40vtcbfgzjnux" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== TYKVA ROZKOLÍSÁN. ==
Schylovalo se k&amp;nbsp;sobotě, byl již pátek, a toho dne ráno kráčel doktor Tykva nějak roztržitě do kanceláře. Šel jako v&amp;nbsp;obavě — ale to jest příliš silné slovo pro vyjádření jeho myšlenkového pochodu — šel jako v&amp;nbsp;tuše, že ho tam očekává cosi nevítaného. Když vstoupil do svého pokojíku, padly jeho zraky na psací stůl, na podložku, na kterou mu solicitátor kladl vždy soukromé dopisy. Očekával skoro jistě, že tam bude psaníčko povědomého formátu s&amp;nbsp;nadpisem povědomé ruky, tající v&amp;nbsp;sobě pozvání na zítřejší večer. Ale podložka byla prázdná. Tu doktor Tykva zhluboka oddechl. Cítil, že všechny dojmy, s&amp;nbsp;kterými se vrátil z&amp;nbsp;Pardubic, jsou ještě příliš čerstvě a silné. Sice pořád ještě nepřemítal, k&amp;nbsp;jakým koncům by všechno mohlo vésti, ale vzpomínky ty byly mu tak milé, že se obával, aby mu jakýmkoli nárazem dojmu jiného nebyly roztříštěny. Kunětická kytička z&amp;nbsp;lučních kvítků byla mu již za den povadla, přes všechnu snahu, aby ji pokud možno svěží zachoval. Potom tedy ji vyňal z&amp;nbsp;vody, pečlivě osušil stonky a vložil ji d o&amp;nbsp;prázdné vázičky, kterou&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>r4n1gyl7onnikvvytk40vtcbfgzjnux</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/160</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98355</id>
    <revision>
      <id>334876</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:03:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334876</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1607" sha1="dse6bj3hvdavabs281mvwltpe59k4go" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;si postavil doma na psací stolek. Měla mu stále připomínati krásné chvíle pardubické.

Jestliže pátek Tykvovi nepřinesl, čeho se bezmála obával, přinesla mu sobota, co jej mile překvapilo. Psaní z&amp;nbsp;Pardubic. Doktor Karfiol odpovídal na Tykvův list. Psaní skoro dvoustránkové. Tykva jakživ žádné lejstro kancelářské nečetl tak bedlivě jako tento list, který byl napsán pod krovem, pod nímž dýchala a působila jeho milá pardubická průvodkyně a společnice výletu na Kunětice.

„Milý pane kolego,“ psal doktor Karfiol, „sedím nad Vaším listem a pociťuji rozpaky až nehorázné, jak upřílišeně děkujete za skrovné pohostinství v&amp;nbsp;našem domě. Má-li někdo děkovati, jsem to já a žena a dcera, že jste nám svou milou návštěvou připravil chvíle tak veselé, které jen — bohužel! — tak rychle uběhly. Míváme sice časem návštěv dost, zvláště o&amp;nbsp;zdejších štvanicích, ale zřídka kdy hosta příjemného tou měrou, jako jste byl Vy. Měli jsme to smutný nedělní večer bez Vás, všem nám něco chybělo. Nu ano, pan kolega Tykva! Od neděle o&amp;nbsp;nikom a ničem jiném nemluvíme než o&amp;nbsp;Vás, možná, že Vám někdy zní v&amp;nbsp;uších.“

Doktor Tykva se usmál:

„Je-li to s&amp;nbsp;těma ušima pravdivé, tedy jim tam v&amp;nbsp;Pardubicích musí znít od rána do večera.“

O kousek dále psal doktor Karfiol:

„Lituji upřímně, že Váš milý šéf nemá nějaké stálejší spojení s&amp;nbsp;Pardubicemi, abychom Vás tu zase brzy viděli. Taková licitace, která Vás sem přivedla,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dse6bj3hvdavabs281mvwltpe59k4go</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/161</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98356</id>
    <revision>
      <id>334877</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:04:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334877</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1526" sha1="luty67p49fihg3rh5w8srcq4f2ejulc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;vyskytuje se jednou za deset let, a ještě k&amp;nbsp;tomu je třeba, aby tam Vaše záložna měla pohledávku“

Tykva k&amp;nbsp;sobě hovořil:

„Toho se tak hned nedočkám. Záložna je s&amp;nbsp;venkovskými objekty opatrná. Jsou s&amp;nbsp;tím všeliké potíže.“

Tu vzpomněl na Karfiolův žert o&amp;nbsp;přeložení zemského soudu do Pardubic a zasmál se:

„To by bylo nejlepší. Pak bych se mohl napolo do Pardubic přestěhovat.“

Na závěrku doktor Karfiol psal:

„Tak jen se těším, že když ne u&amp;nbsp;nás, uvidím Vás časem aspoň v&amp;nbsp;Praze. Sice v&amp;nbsp;poslední době vyřizuji tam všechno substitucí kolegů, jak jsem Vám pověděl, ale při nejbližší příležitosti se tam vypravím zase sám, a pak si ujednám dostaveníčko s&amp;nbsp;Vaším šéfem a s&amp;nbsp;Vámi. Těším se na to.“

List končil srdečným pozdravem Karfiolovým, poručením od rodiny a přáním na shledanou s&amp;nbsp;dvěma vykřičníky, což Tykvu velmi těšilo. Ale tu jest ještě několik slov, na samém okraji dole, jiným, drobným písmem a taky jiným inkoustem:

„Pojede-li dr. Karfiol, musí vzíti dceru s&amp;nbsp;sebou. Uctivý pozdrav! E.“

„To je slečna Ema,“ zašeptal Tykva. „Patrně zas vypomáhala v&amp;nbsp;kanceláři, otec jí svěřil psaní, aby je v&amp;nbsp;ložila do obálky a obstarala na poštu, a ta milá duše užila té příležitosti, aby se taky ozvala. Touží po Praze, vždyť to řekla. Přijeď, holčičko milá, přijeď. Však tě Tykva taky rád uvidí.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>luty67p49fihg3rh5w8srcq4f2ejulc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/162</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98357</id>
    <revision>
      <id>334878</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:05:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334878</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1707" sha1="5m80m7lhuamts5wzf3pkh5b5b8ef84q" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Desetkrát si přečetl tu drobnou řádku, úkradmo připsanou, a byla mu z&amp;nbsp;celého psaní Karfiolova nejmilejší. Zatím pro ni neměl jiného výkladu než dívčinu touhu po Praze, ale kdyby byl měl více sebevědomí, byl by těm několika slovům jinak rozuměl. Snad bylo dobře, že nechápal tak rychle. Tykva se neukvapoval, ani když byl o&amp;nbsp;deset let mladší. Proto taky unikl všelikým nemoudrým dobrodružstvím. Prvním jeho dobrodružstvím mohlo býti nazváno seznámení s&amp;nbsp;paní Vosáhlovou, ale i tu, když se ponořil do hloubi nitra svého, poznával, že se octl v&amp;nbsp;podivném bludišti, z&amp;nbsp;něhož stůj co stůj musí rozumným způsobem vyváznout. Vždyť proto chtěl co nejvíce omeziti soboty u&amp;nbsp;Vosáhlů, vymknouti se povinnosti pravidelných návštěv, které v&amp;nbsp;duchu nazýval služebností. Ani si nebyl vědom, kterak již před zájezdem do Pardubic v&amp;nbsp;pravý čas tyto návštěvy omezil, a ovšem netušil, kterak mu i náhoda bude po návratu do Prahy nápomocna.

Nebo ani do druhé, ani do třetí soboty nepřišlo od pana Vosáhla pozvání. Tu po každé Tykva v&amp;nbsp;sobotní večer odcházel s&amp;nbsp;lehčím srdcem z&amp;nbsp;kanceláře a vydával se na procházku Prahou, tu na Petřín, tu na Letnou, a shlížeje s&amp;nbsp;výšin na bezpočetné střechy města a na věže nabýval duševní rovnováhy s&amp;nbsp;veselejší myslí se vracel v&amp;nbsp;bludiště ulic a mířil do společnosti přátel kolegů. Ti zatím byli vytáhli z&amp;nbsp;těsné hospůdky a usadili se na léto v&amp;nbsp;zahrádce. Byla to liliputánská zahrádka, ale pobyt v&amp;nbsp;ní za teplých večerů byl přece mnohem příjemnější než pod nízkou,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5m80m7lhuamts5wzf3pkh5b5b8ef84q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/163</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98358</id>
    <revision>
      <id>334879</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:06:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334879</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1549" sha1="fdryhkngmozzpgvvlyqal1pzpoxc7ku" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;těsnou klenbou pivnice. Bylo tam přece trochu vzduchu, pokud se ho do zahrádky mezi vysokými domy vešlo. A po každé takové sobotě se Tykva mnohem veseleji probouzel do nedělního jitra.

„Jsem zase svůj“ říkával si, „jenom svůj. Kéž to tak potrvá.“

Ale před čtvrtou sobotou přišlo psaníčko od pana Vosáhla. Chvíli je Tykva obracel v&amp;nbsp;rukou, jako by se snažil proniknout obsah obálkou, konečně však sáhl po nožíku a vyňal z&amp;nbsp;obálky oktávek papíru.

„Vážený pane doktore,“ četl, „snad již se domníváte, že jsme na Vás zapomněli, když se tak dlouho neozývám. Nezapomněli! Naopak, každé soboty na Vás vzpomínáme a litujeme, že nás okolnosti připravují o&amp;nbsp;milou Vaši společnost. Nechci však zváti Vás do domácnosti, v&amp;nbsp;které byste na ten čas nenašel nic utěšeného. Moje milá paní totiž není v&amp;nbsp;dobré kůži. Není to žádná vážná, dokonce snad znepokojující nemoc, ale paní cítí nebývalou zemdlenost a časem polehává, zvláště pak mívá nepříjemné večery. Ani lékař zatím neshledal příznaky určité choroby. Uznal jen, že by mé paní prospělo několik neděl pobytu na čerstvém vzduchu, v&amp;nbsp;lázních. A tak v&amp;nbsp;nejbližších dnech se vydáme do lázní, snad Mariánských, odkud se Vám ohlásím. A pak, až se vrátíme, jistě nám nahradíte, oč jsme přišli. Těším se na milý, pěkný podzimek. s&amp;nbsp;pozdravem od paní Váš Vosáhlo.“

Doktor Tykva položil psaníčko, zíral na ně,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fdryhkngmozzpgvvlyqal1pzpoxc7ku</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/164</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98359</id>
    <revision>
      <id>334880</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:07:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334880</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1602" sha1="76vjn96ref7ccne41efzn6nu089dvtt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;zamýšlel se. Nic by ho nebylo překvapilo, kdyby byl dostal psaní od paní Vosáhlové, že se neduh jejího chotě zhoršil, ale ona churava? Ta žena jako rozvitá růže? Chřadla by snad vedle svého nemocného chotě? Taky slýchal o&amp;nbsp;takových případech. Ale toť by byl hrozný osud. A Tykva se nemohl ubrániti předtuše nějaké vážné události v&amp;nbsp;rodině Vosáhlově. Ne, ne, kéž se vrátí zase zdráva, osvěžena, a nechť lázeňský pobyt prospěje i jejímu choti.

Byl tedy na dlouhé neděle volný, snad na měsíce, ale náladu mu ta zpráva pokalila. Teď si přál, aby již minul týden, dvě neděle, aby Vosáhlovi byli v&amp;nbsp;lázních a aby tamodtud měl první zprávu, že se paní Emilii daří lépe, že jest jako bývala. Vrátí-li se zdráva, jak rád uposlechne vyzvání pana Vosáhla, aby je zas navštívil. v&amp;nbsp;tu chvíli pociťoval, že jeho náklonnost k&amp;nbsp;paní Emilii má hlubší kořeny než se sám domníval.

Tu vzpomněl na slečnu Emu v&amp;nbsp;Pardubicích a pocítil výčitku svědomí. Jaký zloduch nad ním nastražil tyto sítě? Proč mu vstoupila do cesty paní Vosáhlová? Jakému to neblahému bludu propadl, že se v&amp;nbsp;myšlenkách stále k&amp;nbsp;ní vrací? Vždyť je spoutána svazkem nerozlučným, a byť i nebyla, zdali by její srdce pro něj promluvilo? Všechno, co si kolem jejího zjevu spřádal, je pouhý a pošetilý sen, nic jiného. Je to klam, jímž obelhává sám sebe, a když už se domníval, že jej rozplašil, vrací se poznovu. A tu Tykva vztyčil tři prsty pravice a řekl si:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>76vjn96ref7ccne41efzn6nu089dvtt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/165</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98360</id>
    <revision>
      <id>334881</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:08:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334881</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1320" sha1="dv8wcfi29c1obitvdk9y0efc8wkq1hg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Ne, Jaromíre, přísahám tu dobrému duchu svému, že již nikdy nepřekročím práh domu Vosáhlova, děj se co děj. Tomuto slovu svému se nezpronevěřím. Byl bych to zbabělý člověk!“

Tímto slibem se Tykva upokojil aspoň napolo, ale spokojená nálada se mu nevracela.

Když se toho dne schylovalo k&amp;nbsp;šesté večerní, vstoupil do jeho pokojíku šéf doktor čočka a otázal se:

„Kam pak vy dnes máte namířeno, kolego?“

„Ještě nikam, spektabilis. Leda mezi kolegy, jako vždy.“

„To bych vám pověděl něco jiného, než do té ďoury, kolego. Zvu vás na večeři na Žofín. Je parný den, za takového večera se na Žofíně, dobře dýše. A je tam koncert. Nedáte mi košem?“

„Kterak bych mohl, spektabilis — rád s&amp;nbsp;vámi půjdu.“

„Tak to všecko sklopte a pojďte.“

Za chvíli kráčeli oba přes můstek nad ramenem Vltavy a vyhledali si stůl pod rozložitým stromem. A když povečeřeli, tu spustila kapela směs z&amp;nbsp;Netopýra, a pojednou zaznělo:

Šťasten ten, na svůj sen,
kdo zapomněl navždy jen…

Tykva naslouchal, tvář jeho se vyjasňovala. Nemohli mu zahrát vhodnější píseň. A ještě když přišel s&amp;nbsp;Žofína domů, hučel k&amp;nbsp;sobě nápěv: Šťasten ten, na svůj sen kdo zapomněl navždy jen.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dv8wcfi29c1obitvdk9y0efc8wkq1hg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/166</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98361</id>
    <revision>
      <id>334882</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:09:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334882</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="104" sha1="aul5a52tr4ausjkgdg1iwu9hwj99003" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Ano, Tykvo, zapomeň!“

Podíval se na suchou kytičku kunětickou a dodal si:

„A vzpomínej!“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>aul5a52tr4ausjkgdg1iwu9hwj99003</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/167</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98362</id>
    <revision>
      <id>334883</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:10:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334883</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1159" sha1="c05ymowq12k0ff8tp7ucy2c32gnh60y" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== SLEČNA EMA PŘIJEDE! ==
Uběhlo čtrnácte dní a pošta přinesla Tykvovi lístek z&amp;nbsp;Mariánských lázní:

„Vážený pane doktore, posílám Vám upřímný pozdrav. Daří se nám oběma dobře. Pražský lékař měl výborný nápad, že nás poslal do lázní. Našel jsem i zde dobrého lékaře, který mě naplnil neobyčejnou důvěrou. Léčí skoro více rozšafnými slovy než léky. Až mě podivem naplňuje, jak se za tu krátkou dobu cítím osvěžena. Ale o&amp;nbsp;tom o&amp;nbsp;všem až v&amp;nbsp;Praze. Zatím po ní netoužím. A vytrvá-li příznivé počasí, vytrváme i my. Doufám, že nic nezmeškáme. Poručení od paní. Váš Vosáhlo.“

Tykva skládal psaníčko a hovořil k&amp;nbsp;sobě:

„Poručení od paní. Sotva mu to panička napověděla, připsal to z&amp;nbsp;vlastního popudu a ze zdvořilosti. Dělává se tak. Tedy jen vytrvejte, a čím déle, tím lépe. Aspoň všechno trochu vychladne. A ty zde můžeš zatím dělat svého bastanta.“

Velikého bastanta Tykva ovšem nedělal. Nebylo to ani v&amp;nbsp;jeho povaze, ani k&amp;nbsp;tomu neměl velikých prostředků. Žil stále po dávném zvyku, skrom-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>c05ymowq12k0ff8tp7ucy2c32gnh60y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/168</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98363</id>
    <revision>
      <id>334884</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:11:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334884</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1614" sha1="cwlh4hlgf05cf1245nkj5dxordxn3j0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ně, šetrně jako vždy, nanejvýše si časem dopřál nějakého krátkého, laciného výletu do okolí Prahy. Stále si připomínal, že se ponenáhlu blíží advokátní zkouška, kterou nikterak nechtěl odkládat, a ta mu sáhne hluboko do kapsy. Neveliký podíl z&amp;nbsp;domova měl bezpečně uložený a nikdy se ho nedotkl. Měl radost, jak mu rok od roku přibývá něco na úrocích. s&amp;nbsp;tímto malým pokladem svým se nikomu nesvěřoval, a přece o&amp;nbsp;něm kamarádi říkávali: „Tykva je zazobanec!“ Měli pro to arci jiný důvod: že si nikdy od nikoho nevypůjčoval, ani od přátel nejlepších. Ale Tykva si vždycky varovně opakoval: „Nezabředni do dluhů, hochu. Dluh je žernov osličí na krku. Zatáhne tě do hlubiny, ve které by ses utopil.“

Vydával-li se na výlet sám, beze společnosti, poobědval skromně v&amp;nbsp;některé venkovské hospodě a pak vyhledával kdesi na pokraji lesa tiché, stinné místečko, kde se oddával svému přemítání. Zahlížel se v&amp;nbsp;lány zrajícího obilí, zahlížel se do modré oblohy, a když mu dlouhé stíny osamělých stromů nebo telegrafních tyčí věstily brzký západ, zdvíhal se, aby nezmeškal vlak do Prahy. Byly to krásné půldny nerušeného klidu, ale Tykva vždy zatoužil po něčem, s&amp;nbsp;čím se nikde neshledával. Něco mu v&amp;nbsp;ty nedělní chvíle chybělo. z&amp;nbsp;takových výletů vždy si přivážel do Prahy kus melancholie.

„Musíš něco moudrého dělat, Jaromíre. Takový stesk ti nesvědčí.“

A na další výlet si zastrčil do kapsy nějaký zákonník.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>cwlh4hlgf05cf1245nkj5dxordxn3j0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/169</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98364</id>
    <revision>
      <id>334885</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:11:55Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334885</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1526" sha1="al80tf2zlg6m90c9sr24nt2d6zsre33" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Rozumný nápad, hochu! Zopakuješ si kousek něčeho — pomalu se ti všeliké ty paragrafy vykuřují z&amp;nbsp;hlavy. Pozor, advokátní zkouška!“

Když tak učinil poprvé, skutečně si přečetl dvě, tři stránky, a pak se z&amp;nbsp;nich v&amp;nbsp;duchu zkoušel. Ale když četl dále, seznal po druhé, třetí stránce, že ze čteného neví nic. Jen zraky přelétaly řádky, duchem však bloudil kdesi vdali. Tam v&amp;nbsp;té dáli bylo, co mu zde chybělo a pojednou se mu vybavila vzpomínka na Pardubice, na Kunětice, a již ho nelákaly arabesky paragrafů. Pojednou jim zalomcovala neskonalá touha, aby vedle sebe uslyšel čísi hlas, čísi veselý, škádlivý smích. Ale hlas a smích byly daleko.

Doktor Tykva vstrčil knihu do kapsy svrchníku, bez něhož z&amp;nbsp;opatrnosti na větší vzdálenosti nevycházel, a povzdychl si:

„Vidím, že s&amp;nbsp;tím studiem pod širým nebem to nejde. Zdá se mi taky, že bych to do advokátní zkoušky zase z&amp;nbsp;hlavy vytrousil. Není nám už osmnáct, dvacet let, kdy jsme dřívali na Žofíně, na Střeleckém ostrově a ve Stromovce jako kati. Posečkám s&amp;nbsp;tím. Ostatně slýchám vždycky, že se na tu poslední zkoušku rozbíhají kandidáti až dva, tři měsíce před ní. Snad ani mne Pánbůh neopustí.“

Léto ubíhalo, krásné dni srpnové se již valem krátily, nastal září. Sice nekalené počasí stále dodržovalo, ale delší a delší soumrak věstil blížící se podzimek a občasné večerní závany chladného&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>al80tf2zlg6m90c9sr24nt2d6zsre33</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/170</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98365</id>
    <revision>
      <id>334886</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:12:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334886</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1514" sha1="ey5tprtsayqgtua3w09irbix63swhlk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;vzduchu důrazně to potvrzovaly. v&amp;nbsp;hospodské zahrádce pražské počínalo být nevlídno, Tykvovi kolegové stěhovali se zase do klenuté pivnice, kde bylo útulněji. Společnost juristů mladších i starších scházela se zas v&amp;nbsp;plném počtu, přece však se Tykva mezi nimi cítil nějak osamělý. Slýchal zase ohřívané vtipkování z&amp;nbsp;minulé zimy, ba od loňska, útrpně se nad ním usmíval a býval obyčejně první, který se ze společnosti vytrácel a spěchával domů, kde se uchyloval k&amp;nbsp;nějaké knize. Pak se mu zdávalo, že není zcela sám v&amp;nbsp;mládeneckém svém pokojíku, že je na blízku ještě kdosi, s&amp;nbsp;nímž beze slov hovoří. A když všecek učten usínal, spával hlubokým spánkem a jako po dlouhé cestě se probouzel a těšil se na novou práci v&amp;nbsp;kanceláři.

Schylovalo se jednoho pondělka k&amp;nbsp;poledni, když doktor Čočka pootevřel dveře „zpovědnice“ Tykvový a zavolal naň:

„Pane kolego, na slovíčko prosím, ano?“

Tykva již byl ve svatyni šéfově.

„Poroučíte, spektabilis?“

„Nic neporoučím, kolego. Mám vám tlumočit pěkné pozdravení. Hádejte, od koho?“

„Nemám ani potuchy, spektabile.“

„Dostal jsem psaní, hádejte, odkud?“

„Dáváte mi hádanky jako princezna Turandot. Viděl jsem, že vám pošta přinesla náruč psaní. Je-li to něco nemilého, nezkazte mi oběd, spectabile. Na to je dost času odpoledne.“

„Když vám vyřizuji pěkné pozdravení, není&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ey5tprtsayqgtua3w09irbix63swhlk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/171</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98366</id>
    <revision>
      <id>334887</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:13:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334887</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1518" sha1="c8uxovnw7qino097m4iixk5ysy8zhtt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;to nic nemilého. Myslil jsem, že jste dovtipnější. No z&amp;nbsp;Pardubic přišlo psaní, od kolegy Karfiola.“

Na Tykvově tváři vyskočilo lehké začervenání.

Dr. Čočka pohlížel na Tykvu pronikavě.

„Vy jste v&amp;nbsp;těch Pardubicích tropil asi pěkné věci, kolego.“

„Dovolte, spektabile, netropil jsem pranic. Choval jsem se docela slušně. Stýská si na mne pan doktor Karfiol?“

Tykva se červenal víc a více. Co píše Karfiol?

„Nestýská si, ale po vás prý se mu stýská. Jste prý dobrý společník, a trpělivý. Zmiňuje se taky o&amp;nbsp;nějaké nudlové polívce, ale tomu vůbec nerozumím, to nějak zašmodrchal. Ale ze všeho vidím, že jste v&amp;nbsp;Pardubicích způsobil nějaké pobouření. Prý kdekdo ho chytal, koho to tam měl. Celým psaním se kmitá pan kolega Tykva, Tykva. No vyptám se na všechno, až přijede do Prahy.“

„Pan doktor Karfiol přijede do Prahy?“ vyhrkl Tykva.

„Přijede, bude mít nějaké řízení u&amp;nbsp;místodržitelství. Nepíše kdy, ale patrně brzy. Prý se i n a vás těší. Nu ano, uděláme si veselý večírek. Přiveze trochu čerstvého vzduchu, a nejen to, přijede s&amp;nbsp;ním prý i slečna dcera. Ale tu nepřiveze k&amp;nbsp;vůli vám, abyste si myslil. Slečna prý touží zas nesmírně po Národním divadle. A proto vlastně vám všecko povídám. Nebo když přijede slečna dcera, musíme zmobilisovati taky vás, rozumíte mi? Za kavalíra pro ni. Nebo bude-li v&amp;nbsp;divadla něco sentimentál-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>c8uxovnw7qino097m4iixk5ysy8zhtt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/172</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98367</id>
    <revision>
      <id>334888</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:13:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334888</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1504" sha1="d78gteosrseejb7774m67muidu3e7z3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ního, nepůjdu tam ani já, ani on. Leda by bylo něco veselého, nějaká opereta nebo řízná veselohra. Sama nemůže jít z&amp;nbsp;divadla, budete jí přidělen jako ordonanc. A přivedete ji tatínkovi, s&amp;nbsp;kterým se zatím uchýlím někam ke Štěpánu nebo k&amp;nbsp;Černému koni. Tedy se připravte na tu službu, kolego, leda by vám to nějak překáželo, že byste se veřejně nesměl okázat s&amp;nbsp;jinou mladou dámou. Znám to, bývají z&amp;nbsp;toho mrzutosti. Máte čisté svědomí?“

„Jako sklo, spektabile. Jsem volný jako pták. Nemám za nehet žádných závazků. Mohu doprovázet, koho chci a koho smím. s&amp;nbsp;radostí se k&amp;nbsp;té službě propůjčím. Bude to malá oplátka za slečninu laskavost. Nebo taky ona mne v&amp;nbsp;Pardubicích provázela.“

„Heleďte, človíčku, tohle jste mi, tuším, ani nevyprávěl.“

Zdá se mi, že ano, spektabile, zapomněl jste na to.“

„No, to je jedno. Vím jen, že vás tam velmi přátelsky uctili, musíme jim to nějak oplatit. Tedy ujednáno. Já si vezmu na starost pantátu, vy dcerušku. Připravte se na to hezky, abyste dělal fióna. Nudit se nebudete, ale ne abyste mi do slečny mnoho mluvil. Abyste jí hlavu nepopletl.“

Doktor Tykva by byl ještě chvíli poslouchal, nebo tu byl konečně Člověk, s&amp;nbsp;nímž mohl o&amp;nbsp;rodině Karfiolových hovořit. Ale doktor Čočka svou výstrahou zakončil audienci, Tykva se vtáhl do svého pokojíku. Doktor Čočka za ním hodil veselé mrknu-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>d78gteosrseejb7774m67muidu3e7z3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/173</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98368</id>
    <revision>
      <id>334889</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:14:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334889</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1530" sha1="dgry32dc5cjau4uqpinq6cuu3svk0je" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;tí, a když se za Tykvou zavřely dveře, zamnul si dlaněmi a zašeptal k&amp;nbsp;sobě, že to sotva sám slyšel:

„Tak daleko bychom tedy byli. Jen přijeďte, slečinko milá. Doufám, že než odjedete, něco zvíte. A Tykva je hodný hoch.“

Tykva si přál, aby mu šéf nezkazil oběd, ale skoro mu jej pokazil. Radostným vzrušením pozbýval obvyklé chuti, bezmála ani nevěděl, co mu číšník přinesl. Pomýšlení, že slečna Ema přijede, zapuzovalo všechny takové všední starosti.

První, co po vítané zprávě doktora Čočky učinil, bylo, že poslal nejsvátečnější své šaty ke krejčímu, aby je prohlédl, kde potřeba upravil a vyžehlil. Potom podrobil generální prohlídce veškeru obuv a shledal ji s&amp;nbsp;uspokojením v&amp;nbsp;dobrém stavu.

„V&amp;nbsp;tom bych mohl doprovázeti třeba tři distingované dívky,“ zahučel k&amp;nbsp;sobě, „jednu po druhé a každou v&amp;nbsp;jiném páru.“

Taky nedělní klobouk byl v&amp;nbsp;pořádku.

„Nanejvýš mu dá kloboučník novou pentli — toho si dámy všímají.“

Ve „svém“ módním závodě si koupil nový nákrčník, nesl jej posvátně domů a když jej ukládal do prádelníku, povídal si:

„Sice nechci vypadat jako žurnálový panák s&amp;nbsp;Příkopů, ale přece jen slušně se representovat. Našinec je někdy trochu buršikósní a žádná nedbalost ženským očím neujde. — Tak, Jaromíre, teď jsi zmobilisován, a teď může slečna Ema přijít, s&amp;nbsp;tatínkem nebo bez tatínka.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dgry32dc5cjau4uqpinq6cuu3svk0je</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/174</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98369</id>
    <revision>
      <id>334890</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:19:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334890</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1444" sha1="6d4k941rpc2jm89g38oepqf6zwfd0bl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Až se zasmál, když pomyslil, co by si s&amp;nbsp;ní počal, kdyby přijela bez tatínka. Ale to se vůbec nemohlo stát.

O nějaký týden později vstoupil doktor Čočka do Tykvový zpovědnice, mávaje kusem papíru a směje se:

„Tedy do zbraně, kolego! Nepřítel se blíží. Odpoledne ho tu máme. Doktor Karfiol se slečnou. Budete tak laskav a půjdete jim naproti, co? Já nemohu, objednal jsem si právě na tu hodinu pana Pávka. Ale vy snad jim budete milejší. Doprovodíte je k&amp;nbsp;Štěpánu, tam si Karfiol objednal pokoj, zdrží se v&amp;nbsp;Praze asi dva dni, a pak je přivedete sem, abychom sestavili válečný plán.“

Přišlo to tak náhle, že se Tykvovi až ruce rozechvěly. Doktor Karfiol, slečna Ema! Zas ji u&amp;nbsp;vidí, a jak ji s&amp;nbsp;hledá dnes?

Nemohl se dočkati poledne, aby co nejrychleji poobědval, potom domů, ustrojí se na přivítání a na večer. Ve dvě hodiny již byl zase v&amp;nbsp;kanceláři, aby dokončil koncept, jejž dopoledne začal, ale měl co dělat, aby sebral myšlenky na ten suchopár. Slečna Ema jede, jede, snad už je v&amp;nbsp;Kolíně, snad v&amp;nbsp;Českém Brodě. On by jí nejraději letěl povětřím v&amp;nbsp;ústrety. Sečkej, Tykvo, dočkáš se!

Za hodinu ozvaly se v&amp;nbsp;šéfově pokoji kroky, dveře se pootevřely, doktor Čočka vstrčil hlavu do pokojíku a připomínal:

„Abyste nezmeškal, kolego.“

„Již půjdu, spektabile, právě dopisuji.“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6d4k941rpc2jm89g38oepqf6zwfd0bl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/175</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98370</id>
    <revision>
      <id>334891</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:21:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334891</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1523" sha1="imqkp8eazat1c267j0n75orn0n87ggs" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ještě několik slov na papír, až péro zaskřípělo, Tykva se chopil klobouku, sáhl po aktě a vnesl jej do veliké kanceláře k&amp;nbsp;opsání. A již byl ze dveří a již hřměl se schodů, aby nezmeškal.

Ale postál ještě hodnou chvíli na peróně státního nádraží, než přiduněl vlak od Pardubic. A hned potom se rozpoutala pekelná vřava, která Tykvovi připomněla dopolední slova Čočková „nepřítel se blíží“. Konduktoři vykřikovali Prahu, otvírali dvířka vagónů, jako by je chtěli utrhat, z&amp;nbsp;vozů vyskakovali cestující, jako by jim nad hlavami hořelo — Tykva se pojednou octl v&amp;nbsp;davu lidí, až v&amp;nbsp;tom návalu zakolísal. Hltal očima zvláště vozy druhé třídy, nebo ve třetí doktor Karfiol s&amp;nbsp;dcerou nepojede. A tu již se mu nedaleko kmitly tmavorudé šatečky, též takové paletko, ruka ve višňové rukavičce pomáhala mohutnému pánu s&amp;nbsp;vozu a známý hlas zazněl:

„Jen pomalu, tatínku, dej pozor. A pan doktor Tykva je tu.“

Tykva se prodíral splašeným zástupem jako příbojem, již byl u&amp;nbsp;pardubické skupinky, vítal, skláněl se k&amp;nbsp;ruce dívčině, aby ji políbil, potřásal rukou doktoru Karfiolovi.

„To je od vás hezké, že jste nám přišel naproti,“ promluvila dívka. „Sice nejsme svatojanští poutníci, ale vždy je příjemné, ujme-li se nás přátelská ochota. Myslila jsem si, že přijdete — —“

„Dostavil jsem se z&amp;nbsp;rozkazu svého šéfa,“ pronesl Tykva.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>imqkp8eazat1c267j0n75orn0n87ggs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/176</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98371</id>
    <revision>
      <id>334892</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:22:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334892</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1352" sha1="g8naj9zvtmcpd9snmndwc9h0rdr3htg" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Jinak byste nebyl přišel?“ upřela naň slečna Ema tázavý a polovyčítavý pohled.

„Nemohl jsem se vás dočkati, slečno,“ skoro jen zašeptal Tykva a ve zmatku se chopil opět pravice dívčiny, vroucně ji políbil a v&amp;nbsp;ruce podržel, až se sám smělosti své ulekl. A tu si všiml, že dívka v&amp;nbsp;levici nese cestovní kabelku. Sáhl po ní, šetrně se jí zmocnil.

„Nechtě toho, kolego,“ napomínal doktor Karfiol. „Vždyť tu jsou posluhové, mám taky kufřík.“

Ale Tykva již kráčel s&amp;nbsp;dívkou k&amp;nbsp;východu, Karfiol za nimi. Na ulici obrátil se Tykva k&amp;nbsp;pardubickému hostu:

„Mám vás doprovodit ke Štěpánu, pane doktore, nemáte-li jiného přání.“

„Výborně, kolego, tam se trochu osvěžím a srovnám. Ku předu!“

„Ach, já jsem všecka zkoprněla tou jízdou,“ ozvala se slečna, „a těším se na svačinu. Viďte, tam 
je taky kavárna?“

„Ano, slečno, tam odpočinete. Je vidět, že vás to unavilo. Kdybych si směl troufat, abyste se o&amp;nbsp;mne opřela — —“

Jen to dořekl, dívka již mu provlékla levou ruku pod paží.

„Ale ano! Myslil jste, že se budu upejpat? Jde se mi tak lépe. A prosím vás, co hrají dnes v&amp;nbsp;divadle?“

A v&amp;nbsp;tom její zraky padly na protější nároží, polepené plakáty. A skoro vykřikla:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>g8naj9zvtmcpd9snmndwc9h0rdr3htg</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/177</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98372</id>
    <revision>
      <id>334893</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:23:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334893</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1231" sha1="jwj75eebbxhaewlzidamh9s1h9v9x70" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Netopýr! Tatínku, Netopýr. Půjdeme do divadla, viď? Půjdete s&amp;nbsp;námi, pane doktore?“

„S radostí, slečno. Teď již se těším.“

„A co váš principál?“ otázal se doktor Karfiol. „Půjde také, to jest podle jeho vkusu. Pulda je v&amp;nbsp;tom výborný, a Frankovský.“

Za chvíli byli před Štěpánem. Doktor Karfiol řekl k&amp;nbsp;dceři:

„Já zajdu nahoru do pokoje. Ty zatím dole posvač, pan kolega ti bude rytířem. Hned jsem zas dole.“

Odňal posluhovi kabelku a kufřík, zaplatil mu a již mizel ve schodišti. Tykva s&amp;nbsp;dívkou vstoupil do kavárny. Slečna Ema zamířila k&amp;nbsp;prázdnému stolku blíž okna a usedla na plyšové křeslo. Tykva objednal kávu.

„Ne, mně čokoládu,“ žádala dívka. „A dejte si taky čokoládu.“

„Tedy čokoládu,“ usmál se Tykva.

A když sklepník před ně postavil dva koflíky čokolády a vzdálil se, prohodila dívka:

„Víte, jak si teď připadám bez tatínka a maminky? Jako mladá panička na svatební cestě.“

Jen to dořekla, zahořela její tvář ohnivým ruměncem, rty se pevně semkly, hlava se sklonila ke koflíku čokolády.

Tykvu projelo cosi jako elektrický proud. Ale nezmohl se na odpověď.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>jwj75eebbxhaewlzidamh9s1h9v9x70</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/178</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98373</id>
    <revision>
      <id>334894</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:24:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334894</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1030" sha1="ishlvpb98kjj64m22m08mgvnt6mrdrt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== DO DIVADLA. ==
Drahnou chvíli z&amp;nbsp;obou svačících nikdo nepromluvil. Opatrně usrkávali ze svých koflíků vřelé čokolády. A když konečně se dívka odvážila zas na Tykvu podívat, pronesla tiše:

„Zvláštní věc, jak dlouho čokoláda drží horkost. Když si ničím ústa nepopálím, čokoládou skoro vždycky.“

Tykva postavil koflík. Kolem rtů mu zahrál škádlivý úsměv.

„Já někdy třeba i polévkou…“

Taky dívka postavila nádobku. Upřela na Tykvu vyčítavý pohled a řekla:

„Nevěděla jsem, že jste tak zlomyslný, pane doktore. Zas mi připomínáte mé tehdejší nezpůsobné usmání, pro které mě i maminka vyplísnila. Stokráte jsem je v&amp;nbsp;duchu odpykala. Myslila jsem, že jste dávno zapomněl.“

Skoro mimovolně sáhl Tykva po ruce dívčině, upřímně ji s&amp;nbsp;tiskl a odpovídal:

„Nezapomněl jsem na nic, co mě v&amp;nbsp;Pardubicích potkalo, drahá slečno. Nezapomněl jsem na vaše milé večery, na stolování s&amp;nbsp;vámi, a jestliže vy&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ishlvpb98kjj64m22m08mgvnt6mrdrt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/179</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98374</id>
    <revision>
      <id>334895</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:25:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334895</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1499" sha1="phqtnyohcucgn9a76xp6paim0podff6" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;jste stokráte pykala (Tykva se tu nevěřivě usmál), já tisícerou vzpomínkou zalétám pod vaší střechu. A hledě na vaši kunětickou kytičku — dávno zvadlou, bohužel! — posílám vám denně dobrou noc.“

„A já každého rána pozdravují vaše růže, pane doktore,“ skoro jen zašeptala slečna Ema. „Sice taky jíž dávno uschly, ale já si vyvolávám jejich svěžest a vůni, jakou měly v&amp;nbsp;den, kdy jste mi je přinesl.“

Jemně vyprostila své prsty z&amp;nbsp;ruky Tykvovy. Nebo v&amp;nbsp;tu chvíli se otevřely dveře kavárny z&amp;nbsp;chodby domovní a vstupoval doktor Karfiol. Rozhlédl se místností a spatřiv dvojici spěchal k&amp;nbsp;jejímu stolu.

„Tu tedy jsem, doufám, že vám to dlouho netrvalo a že jste se nenudili. Teď rychle vypiju kávu a potom — ano, co potom? Kde se sejdeme s&amp;nbsp;vaším šéfem, kolego?“

„Domníval se, že ho navštívíte v&amp;nbsp;kanceláři, pane doktore. Ale je-li vám to obtížné, doskočím pro něj a přivedu ho.“

„To by bylo hezké, obesílat si ho jak obžalovaného nebo svědka! Půjdeme k&amp;nbsp;němu. Aspoň se zas jednou octnu v&amp;nbsp;pražské kanceláři, a krom toho naše Ema uvidí, kde svůj koncipientský život tráví pan kolega Tykva.“

„To se těším,“ usmála se dívka.

„Nemáte nač, drahá slečno,“ ozval se Tykva. „Znáte to z&amp;nbsp;domova, a všechny kanceláře jsou si velmi podobny. Všechny jsou stejně šedivé a ve všech sedí stejní lidé.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>phqtnyohcucgn9a76xp6paim0podff6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/180</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98375</id>
    <revision>
      <id>334896</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:26:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334896</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1404" sha1="hcfu882ab2n259irg1m3bi4pd44momq" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;A ještě dodal s&amp;nbsp;úsměvem:

„A skoro všichni jednosvorně žehrají na své šéfy.“

„V y také?“ otázala se dívka.

„Nemám proč,“ odpovídal Tykva. „Konám prostě svou povinnost, a šéf nic jiného na mně nežádá. Ostatně si spolu dobře rozumíme. Oba víme, že u&amp;nbsp;něho do smrti nebudu. Až mi vyprší povinná praxe, až složím advokátní zkoušku, půjdu taky za svou samostatností. Možná, že se srdcem dosti těžkým. Doktor Čočka je dobrý šéf.“

„Jak dlouho ještě to bude trvat?“ otázala se dívka.

„Již jen dva roky.“

„To je dlouhé,“ řekla dívka zamýšlejíc se.

„To je zdánlivé, slečno,“ usmál se Tykva. „Uteklo mi pět let jako voda, uplynou i dvě poslední. Možná, že se mi pak někdy zasteskne po té bezstarostné minulosti.“

Teď se vložil do řeči doktor Karfiol:

„Doufejme kolego, že nebudete mít na stýskání ani času. Taky jsem se kdysi obával začátků, ale pak mě popadl život a unášel mě jako vír. A ty všetečko — obrátil se k&amp;nbsp;dceři — nevyslýchej tu pana kolegu, sice se nikam nedostaneme. Vzhůru k&amp;nbsp;doktoru Čočkoví!“

Vzchopil se a za ním dvojice mladých lidí. Vycházeli z&amp;nbsp;kavárny na pohled v&amp;nbsp;nejlepší náladě, jen slečna Ema kráčela zamyšlena. Hlavou jí letěla dvouletá lhůta doktora Tykvy, stále si opakovala:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hcfu882ab2n259irg1m3bi4pd44momq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/181</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98376</id>
    <revision>
      <id>334897</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:28:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334897</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1402" sha1="hcwoulssq01du7xnzb24ykbrh8azo8z" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„To je dlouhá doba, dva roky.“

A pojednou se v&amp;nbsp;ní ozvala námitka:

„AIe což taky vše ostatní musí trvati tak dlouho?“

Ani v&amp;nbsp;myšlenkách si nepřiznala, co míní slovy „vše ostatní“. Kdo však by se jí byl mohl podívati do nitra snad by to byl naráz uhodl. Nebyla to žádná těžká hádanka.

Taky doktor Tykva přemítal:

„Ano, dva roky. To je času dost, abych se vyzkoušel, ta y se mnou. Je to dlouhá doba, ale kdo praví, že ji nelze zkrátit? Uchováváš mé suché růže, to je velmi významné. Tedy vzpomínáš, děvečko milá, jako já nad tvou kunětickou kytičkou. Dobře, vzpomínej.“

A doktoru Karfiolovi letělo hlavou:

„Udělal jsem dobře, že jsem vzal holku s&amp;nbsp;sebou? Je mezi nimi cosi hlubšího? Myslím, že jsem nechybil. Matka ji na cestu třikráte pokřižovala. To bylo požehnání. Věřím v&amp;nbsp;mateřské tři křížky. Taky mne maminka pokřižovala, když jsem odcházel z&amp;nbsp;domova. Jsem pevně přesvědčen, že mi to znamení chvějící se její ruky přineslo štěstí, žehnám za to drahé rodičce své podnes.“

Karfiol zhluboka oddechl, rozhlédl se v&amp;nbsp;podvečerním ruchu živých ulic. A zašeptal:

„Praho, Praho!“

Za nedlouho se octli všichni v&amp;nbsp;kanceláři doktora Čočky. Karfiol se znalecky rozhlédl velkou světnicí, ve které sedělo asi šest lidí. Ostýchavěji&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>hcwoulssq01du7xnzb24ykbrh8azo8z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/182</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98377</id>
    <revision>
      <id>334898</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:29:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334898</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1473" sha1="cd1ukugw17k1od7cpw0nzquqbry3aby" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;se rozhlížela dívka a vidouc všechny stoly obsazené zašeptala k&amp;nbsp;Tykvovi:

„Kde sedáváte vy?“

„Mám zvláštní pokojík vedle svatyně šéfovy. Uvedu vás tam, zajímá-li vás to.“

„Všechno mě zajímá.“ odpovídala šeptem dívka. „Není-li to přílišnou všetečností — —“

V tu chvíli objevil se na prahu ze svého pokoje Čočka sám s&amp;nbsp;náručí podepsaných listin, které spěchaly na poštu. Rychle je položil mladšímu koncipientu na stůl a vítal hosty.

„Pojďte, pojďte dále, milý pane kolego a slečno. Sem, sem, do jámy lvové! Hned s&amp;nbsp;vámi vezmu species facti — zatím si připravte slušnou zálohu.“

Oba advokáti se upřímně zasmáli, rozumějíce si. Doktor Čočka uvedl hosty do svého pokoje, nabízel křesla.

„A jaký je váš válečný plán?“ otázal se.

„Netopýr, pane kolego,“ odpovídal Karfiol. „Šťastně jsme trefili, dcera se nemůže ani dočkat. A já taky se těším. Kdypak jsem ho viděl na pražském divadle posledně! Někdy v&amp;nbsp;léta sedmdesátá. Tedy vás zatýkáme a hned vás odvedeme. Před divadlem se ještě trochu projdeme. Mám rád pražskou procházku. Člověk se tak vmyslí do starých, mladých časů.“

„S Netopýrem souhlasím,“ přisvědčil doktor Čočka. „Na Sirotka Lowoodského bych s&amp;nbsp;vámi nešel.“

„A toho již ani nehrají, pane kolego. Ba ani na venkově. To byla pěkně smutná věc.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>cd1ukugw17k1od7cpw0nzquqbry3aby</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/183</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98378</id>
    <revision>
      <id>334899</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:30:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334899</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1390" sha1="26fwzdu557thpqc4b5rexfsb3x70nu8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Slečna Ema se rozhlížela, hledajíc dveře do pokojíku Tykvová. Konečně objevila tapetová dvířka.

„Tam?“ zašeptala k&amp;nbsp;Tykvovi.

„Tam,“ přisvědčil Tykva a obrátil se k&amp;nbsp;šéfovi.

„Dovolte, spektabilis, ukážu slečně své působiště.“

„Jen račte, slečno,“ smál se doktor Čočka, „ale dejte si pozor, ať vás kolega nezamotá do nějakého procesu. Je šelma na klienty.“

Dívka vklouzla do „zpovědnice“ Tykvový, za ní Tykva, který úmyslně nechal dvířka nedovřena.

Dívčiny zraky padly především na Tykvův psací stůl, na podložku na něm.

„Zde jste psal tehda po návratu z&amp;nbsp;Pardubic tatínkovi svůj list?“

„Zde, slečno, ukradl jsem svému šéfu půl hodiny času — ale všechno jsem zase dohonil. Jsem svědomitý služebník svého pána.“

„To je hezké,“ řekla dívka a pravicí pohladila mazlivě podložku na stole.

„Po tomto vašem pomazlení bude se mi teď stokrát lépe u&amp;nbsp;toho stolu pracovat. Nad ním taky jsem četl odpověď vašeho tatínka — i s&amp;nbsp;přípisem neznámé ruky na okraji listu. Ale dohadoval jsem se, kdo těch několik slov připsal. Uhodl jsem?“

Dívka mu střelhbitě zakryla pravicí ústa.

„Ticho, o&amp;nbsp;tom před tatínkem ani zmínky!“

„Před nikým na světě, drahá slečno. Ten milý přípisek svědčil jen mně.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>26fwzdu557thpqc4b5rexfsb3x70nu8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/184</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98379</id>
    <revision>
      <id>334900</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:30:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334900</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1496" sha1="0ir7ti0fubefhslkvbngv214kxohzly" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Dívka se rozhlížela pokojíkem.

„Trochu malé to zde máte, ale útulné. A tyto dveře — kam vedou?“

„Do velké kanceláře, kterou jste prošla. Je mnoho lidí, kteří své důvěrnosti neradi odhalují desaterým uším. Pro takové případy je tato má zpovědnice, nevyžadují-li si klienti přímo šéfa.“

Právě včas ukončila dívka svou prohlídku a Tykva své vysvětlování. Nebo když se vraceli zas do komnaty šéfovy, oblékal doktor Čočka svrchník, chápal se klobouku. A doktor Karfiol volal:

„Pojďte lidé, pojďte, čas utíká.“

Doktor Čočka dal svému personálu ještě nějaké pokyny a za chvíli byl se svými hosty i s&amp;nbsp;Tykvou na ulici. Když Karfiol popošel s&amp;nbsp;dcerou o&amp;nbsp;deset kroků napřed, popadl Čočka Tykvu za rameno a podávaje mu bankovku velel spěšně a šeptem:

„Kolego, tuhle máte — koupíte lóži — v&amp;nbsp;prvním pořadí — tamodtud je nejlépe vidět — a ne příliš blízko jeviště. A pojďme.“

Bylo skoro šest hodin, do divadla zbývala plná hodina. Čočka se ujal Karfiola, Tykvu přenechal dívce.

„Tak je to v&amp;nbsp;pořádku,“ řekl hostu, „vy máte slečnu celý čas, a já zas kolegu Tykvu.“

Prošli tak volně třídou, zabočili na prázdnější Nábřeží, u&amp;nbsp;mlýnů se obrátili. Slečna Ema bedlivě sledovala, koho pozdravuje Tykva a kdo jej pozdravuje. A skoro se divila, že její průvodce všechny ženské postavy míjí bez povšimnutí.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0ir7ti0fubefhslkvbngv214kxohzly</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/185</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98380</id>
    <revision>
      <id>334901</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:31:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334901</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1481" sha1="lonngizhkxgkp6z18w6riyfvt5gnwas" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Myslila jsem, kdoví co tu máte známých, a ještě jste nepozdravil ani jednu dámu. Kterak to?“

„V těch kruzích mnoho známých nemám,“ odpovídal Tykva. „Nemám ani příležitosti, abych se seznamoval. Prosím vás, šedivý kancelářský život, a večer hostinec, kde se scházím jen s&amp;nbsp;kolegy, s&amp;nbsp;přáteli. Kde bych nabral ženských známostí?“

Dívka byla zcela spokojena. Vždyť si nepřála, aby měl Tykva mnoho takových známostí. Čím méně, tím lépe.

Staří pánové se chvílemi zastavovali, když se objevila potřeba, aby cosi důkladně projednali, a tak se k&amp;nbsp;divadlu dostali právě včas. Tykva zaskočil k&amp;nbsp;pokladně pro vstupenku a vracel se vítězně — uchvátil právě poslední lóži v&amp;nbsp;prvním pořadí. Za malou chvíli v&amp;nbsp;ní seděli.

Doktor Čočka velel:

„Hosté dopředu, my dva vzadu. A ještě něco, kolego Tykvo. Kdybychom se po divadle nějak roztrhli a ztratili se, tedy rovnou ke Štěpánu, tam se shledáme. Pozor, kapelník již je na místě. Začne to.“

První zvuky ouvertury zazněly, slečna Ema se zanícením naslouchala. A když hudba dozněla, zašeptala k&amp;nbsp;Tykvovi:

„Ach, to je jiné, než u&amp;nbsp;nás. Také nám tam hráli Netopýra, ale jak ubohý to byl orchestr. Jen tohle — jen to vám v&amp;nbsp;Praze závidím, nic jiného.“

Dívčina tvář byla všecka rozpálena, zraky její jen zářily. A jestliže již dříve byla krásná, teď byla&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lonngizhkxgkp6z18w6riyfvt5gnwas</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/186</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98381</id>
    <revision>
      <id>334902</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:32:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334902</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="601" sha1="9he9h5hvfjp12nalnlul7bisqqm1iqz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;krásnější. Tykvovi se zdálo, že je plna hudby. Naklonil se k&amp;nbsp;dívce a zašeptal:

„Slečno, lituji, že není Prodaná nevěsta, Hubička nebo Tajemství. Na to přijeďte do Prahy.“

„Znám všechno, ani mi nepřipomínejte. Plakala jsem při všem pohnutím a radostí, a jen proto toužím po Praze, aspoň na čas, abych se nasytila.“

„Přijeďte, slečno, vždy vám budu rytířem.“

Bylo to hnutí bezděčné a snad zcela neuvědomělé, když dívka po těch slovech sáhla po ruce Tykvově, aby ji s&amp;nbsp;tiskla. v&amp;nbsp;divadle bylo již temno, opona letěla vzhůru.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9he9h5hvfjp12nalnlul7bisqqm1iqz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/187</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98382</id>
    <revision>
      <id>334903</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:32:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334903</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1147" sha1="5bllfsbq55kunjnt9pf3n6k3s3rbz19" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== PO DIVADLE. ==
S&amp;nbsp;počátku doktor Tykva sotva věděl, co se na jevišti zpívá, mluví, hraje. Sedě za slečnou Emou, upíral zraky na její hlavu, na bohaté tmavé, jemně zvlněné vlasy, na útlou její šíji. Ba, skoro ani si neuvědomoval, že sedí v&amp;nbsp;divadle. Spíše zalétal vzpomínkou na daleké míle odtud, tam do Pardubic, kde tuto dívku poprvé spatřil. Až když s&amp;nbsp;jeviště zazněl počátek písně „Pij, Emilko, rychle pak“ a když lahodný tenor vytáhl plným zvukem lyrický dopěvek „šťasten ten, na svůj sen, kdo zapomněl navždy jen“, tu se Tykva vrátil ze svého vzdušného výletu v&amp;nbsp;přítomnost. Jak jej ta odříkavá slova popadla za srdce! Jak jej obluzoval ten nápěv, provázený sladkou hudbou! Vzpomněl na nedávný večer na Žofíně, kdy k&amp;nbsp;němu hudba promluvila stejnými zvuky, ale dnešní dojem byl mnohem silnější, promluvila k&amp;nbsp;němu i slova písně. A sen, na nějž on zapomenouti nechtěl, obletoval jej v&amp;nbsp;nejbližší blízkosti.

Dívčina hlava před ním se o&amp;nbsp;poznání nachýlila, její hruď mocněji oddechla. Tykva nemohl ve&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>5bllfsbq55kunjnt9pf3n6k3s3rbz19</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/188</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98383</id>
    <revision>
      <id>334904</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:33:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334904</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1303" sha1="pwgvbgs8c3g52ygzzvk6arivmupumva" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;znění tónů slyšeti ten oddech, jen jej tušil. A hlavou mu proletělo: Také ty vzpomínáš, nač nechceš zapomenouti?

V meziaktí obrátila k&amp;nbsp;němu dívka tvář a zašeptala:

„Zdá se vám, že je skutečné štěstí v&amp;nbsp;tom, zapomene-li kdo na svůj sen?“

Tykvovi připadalo, že zraky dívčiny při té otázce hledí naň jako lehýnkou mlhou.

„Myslím, že není takového zapomenutí,“ odpovídal Tykva také šeptem, „leda v&amp;nbsp;duších životem otupených, snad i sobeckých a nevděčných. Myslím, že sny nesplněné provázejí člověka po všechen život.“

„Viďte, že?“ promluvila dívka živěji, jako by ji odpověď byla potěšila. Pomlčela a po krátké přestávce, vidouc, že staří pánové jsou v&amp;nbsp;horlivém hovoru, pronesla váhavě:

„Měl jste i vy nějaký takový sen, který by ve vaší paměti žil podnes?“

Tykva uhádal smysl otázky. Usmívaje se odpovídal:

„V minulosti nic takového není — a nebylo do nedávná.“

„A nyní?“

Nyní, drahá slečno? Snad je to sen ve smyslu toho pěvce před chvílí na jevišti, ale snad jenom klamné zdání. v&amp;nbsp;tom je rozdíl. Ničeho není v&amp;nbsp;životě tolik, jako klamného zdání.“

„A předmět vašeho snu — žije vám nablízku?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pwgvbgs8c3g52ygzzvk6arivmupumva</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/189</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98384</id>
    <revision>
      <id>334905</id>
      <timestamp>2026-07-28T16:36:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334905</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1509" sha1="9lztn66eqd8dwc33empd5eer7vhlogq" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Ó daleko, daleko, drahá slečno. A pojednou zas tak nesmírně blízko!“

Doktor Tykva zašeptal to jako z&amp;nbsp;donucení, jako by mu kdosi byl vyrval veliké tajemství. Umlkl, a taky slečna Ema neměla další otázky. Tykva vítal, že jest hovor u&amp;nbsp;konce, nebo v&amp;nbsp;tu chvíli kdesi z&amp;nbsp;orchestru zazněl zvonek, v&amp;nbsp;hledišti se zatmělo, ozvalo se zaťukání taktovky, představení pokračovalo. A teď snad počátek dalšího jednání roztržitě sledovala dívka, kteréž odpověď Tykvova byla podnětem k&amp;nbsp;nekonečnému přemítání.

— — — — — — —

Posledně se snesla opona, hlediště se prázdnilo, doktor Čočka se vzchopil, sáhl po paletu slečny Karfiolovy, podával je Tykvovi a velel:

„Konejte svou povinnost, rytíři, a dělejme, ať nám u&amp;nbsp;Štěpána všechno nesnědl. Netopýr mi vytrávil, těším se na večeři.“

„Já také,“ přisvědčil doktor Karfiol oblékaje se. „Ale myslím, že půjdeme pěšky. Jsem za ty tři hodiny všecek zkoprnělý.“

A vycházeje z&amp;nbsp;divadla, řekl k&amp;nbsp;doktoru Čočkovi:

„Máte vy zde v&amp;nbsp;Praze přec jen o&amp;nbsp;zábavu postaráno. To nám na venkově chybí, ač i tam se v&amp;nbsp;podzimku a v&amp;nbsp;zimě vystřídá několik společností. Ale já málokdy zajdu do divadla, obyčejně chodí žena s&amp;nbsp;dcerou. Pak na ně čekávám v&amp;nbsp;Besedě. Ano, v&amp;nbsp;mladších letech, tu jsme časem zajeli i do Hradce, když bylo něco mimořádného, ba i do Chrudimě,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9lztn66eqd8dwc33empd5eer7vhlogq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/190</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98385</id>
    <revision>
      <id>334906</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:02:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334906</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1329" sha1="2quejwneq7lop7efyafceynatuowaft" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;tam to všechno vedl neúnavný doktor Pippich. Ale teď už nejraděj sedávám doma.“

„O to jste šťastnější než já.“ odpovídal doktor Čočka. „Máte rodinu, máte život. Mně je rodinou hospoda, doma sám bych se ukousal. Doma sedím, jen když marodím. A to jsou po čertech veselé večery!“

„Z meškal jste přívoz, pane kolego,“ namítl Karfiol.

„Je nás mnoho, kteří jsme zmeškali, jakáž pomoc. Celkem nám není zle. Ale kde pak máme ty mladé lidi? Zdá se mi, že vyšli z&amp;nbsp;divadla před námi.“

„Však vědí, kam jdeme,“ řekl Karfiol, „neztratí se nám. Holka bude mít plnou hlavu Netopýra — mají si o&amp;nbsp;čem povídat ...“

„A taky snad o&amp;nbsp;Pardubicích,“ vmetl doktor Čočka. „Když se od vás vrátil, nebylo konce chvály.“

„Líbilo se mu u&amp;nbsp;nás?“ otázal se Karfiol skoro trochu dychtivě.

„Aby se mu nelíbilo, kde je taková milá slečna domácích!“ pronesl doktor Čočka s&amp;nbsp;plným přesvědčením. „Tam by se i mně bylo líbilo.“

Doktor Karfiol se na krok zastavil, ujal Čočku za loket:

„A teď mi povězte, milý kolego, upřímně mi povězte: věděl on, proč vlastně k&amp;nbsp;nám jede?“

Doktor Čočka zširoka odpovídal, jako by se zapřísahal:

„Ani slova, kolego! To byste ho tam byl ne-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2quejwneq7lop7efyafceynatuowaft</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/191</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98386</id>
    <revision>
      <id>334907</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:03:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334907</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1549" sha1="ffiqhqgon99i543oi0jv3u5xcvw7nrx" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;viděl. To je člověk, abych tak řekl, který v&amp;nbsp;sobě má ještě kus toho starého studentského idealismu, s&amp;nbsp;jakým jsme se na svět dívali také my. Nic mu není tak proti srsti, jako známosti zprostředkované. Věděla něco vaše slečna dcera?“

„Ani potuchy! Všechno bylo v&amp;nbsp;jejich očích pouhá náhoda. A nikdy nezví, že jsme věc aranžovali. Naše Ema v&amp;nbsp;sobě má zas kus ženské hrdosti. Chce býti dobyta.“

„Pak, doufám, jsme na nejlepší cestě. Zdá se, že oba mladí lidé jsou si navzájem sympatičtí. Což vaše milá choť — líbil se jí?“

„Dokonale. Chválila si, že Tykva není jalový mluvka.“

„To není,“ potvrdil doktor Čočka. „Hodný hoch to jest, a svědomitý pracovník. Ještě ani o&amp;nbsp;hodinu mne neošidil, spíše ji přidá.“

„Však jsem do něho musil mluvit, aby se zdržel až na neděli, na Kunětice. Málem by nám byl už v&amp;nbsp;sobotu utekl, když dražbu odložili. Tu jsem viděl, že je mu šéf a kancelář nade vše.“

„A jak o&amp;nbsp;něm soudí slečna dcera?“

„Nezpovídám ji — to je věcí spíše mateřskou. Ale myslím, že naň nezapomněla. Podnes uchovává kytici růží, kterou jí přinesl. Tvářím se ovšem, jako bych o&amp;nbsp;tom ani nevěděl. Jen věčná škoda, že jsme tak daleko od sebe. Kdyby mohl častěji k&amp;nbsp;nám Vždyť víte, říká se: Sejde s&amp;nbsp;očí, sejde s&amp;nbsp;mysli…“

„V tomhle případě tomu nevěřte, kolego. Tykva je vytrvalý hoch. Jako stále myslí na svou advo-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ffiqhqgon99i543oi0jv3u5xcvw7nrx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/192</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98387</id>
    <revision>
      <id>334908</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:03:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334908</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1446" sha1="edqhyvh41b02vcav353twc2hokr74p1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;kátní zkoušku — a ručím vám za to, že ani o&amp;nbsp;den ji nepromešká — tak neupustí od slečny Emy, dostane-li se mu jen trochu naděje.“

„Kdybychom ho jen měli v&amp;nbsp;Pardubicích!“ řekl doktor Karfiol zamýšleje se. „Praha je nebezpečná, do roka tisíc příležitostí — a mně by se ten váš tovaryš tolik líbil.“

„Hlavní věc, aby se líbil slečně. Ostatně — já vám ho tam příležitě zas pošlu. Něco vymyslíme.“ Dávno již zas oba pánové pokračovali v&amp;nbsp;pochodu a blížili se k&amp;nbsp;Ovocné ulici, když se doktor Karfiol všemi směry rozhlédl a pronesl: 
„Kdepak ty lidi máme? Není po nich ani stopy“.

Nebojte se, kolego, Tykva vám dceru neunese, ač by to byla velmi žertovná věc…“

„Má dcera by se nedala unést,“ zasmál se Karfiol. „Ale takhle to dopadá, když jde děvče bez gardedámy. Na to je táta sláb.“

„Soudím, že si oba mají mnoho co povídat. Proto se po nás ani neohlédli.“

Staří pánové přidali teď do kroku, aby mladý pár dohonili. A když se blížili k&amp;nbsp;Jindřišské ulici, ejhle, tu jim dvojice přicházela naproti.

„Ale tatínku,“ volala slečna Ema, „již jsme myslili, že jste na nás zapomněli! Teď jen kde vás máme hledat.“

„Milá slečno,“ mluvil žertovně doktor Čočka, „staří otcové se vždycky spíše najdou než mladé slečny. Ale byla jste pod bezpečnou ochranou —&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>edqhyvh41b02vcav353twc2hokr74p1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/193</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98388</id>
    <revision>
      <id>334909</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:04:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334909</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1306" sha1="l33war2lcawwzzv9lohgqilufojtrpn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;náš milý kolega Tykva by vás doprovázel třeba do půlnoci.“

„A měl by hlad!“ vypukla dívka v&amp;nbsp;smíchu.

„Proč jste nešli do jídelny?“ řekl doktor Karfiol. „Našli bychom vás tam.“

„Tatínku!“ volala káravě dívka. „Což mohu jít sama s&amp;nbsp;mladým mužem do hostince? A což kdyby tam byl někdo z&amp;nbsp;Pardubic?“

„Ten by řekl: Ahá, slečna Ema. To uvidíme jistě taky starého Karfiola. Mohli jste nám vyhledat aspoň stůl.“

„Stolů dost, pane doktore,“ ozval se Tykva. „Podíval jsem se tam, ale nevida vás nikde, skoro jsem se ulekl, že jste zapomněli něco v&amp;nbsp;divadle.“

„A teď tedy ku předu,“ velel doktor Čočka, „když jsme se tak šťastně shledali. Škoda každé krůpěje, kterou nám vypili jiní.“

Staří pánové šli napřed, mladí za nimi. Ale než došli za pány až ke Štěpánu, popadla dívka Tykvu za ruku:

„Ale já jsem v&amp;nbsp;lóži něco zapomněla — svůj vějíř!“

„Zítra vám jej přinesu, dojdu hned ráno do divadla.“

„Vy jste roztomilý člověk, pane doktore, nikdy vám to nezapomenu. Ale před tatínkem ani slova, vysmál by se mi. Zavinil to váš šéf svým spěchem. Nikdy jsem nic nezapomněla.“

„Spěchali pánové a pak se tolik omeškali,“ řekl Tykva.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>l33war2lcawwzzv9lohgqilufojtrpn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/194</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98389</id>
    <revision>
      <id>334910</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:05:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334910</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="855" sha1="9pz0ib72mmjldkh5n55oxp52b1p13u8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Hněváte se na to?“ šeptla dívka.

„Jsem tomu nesmírně povděčen.“ šeptal rovněž Tykva. „Měl jsem vás na chvíli sám, jen přeškoda, že naše cesta netrvala déle. Chtěl bych vás provázeti až — až —“

„Až kam?“

„Daleko, slečno drahá, do nedozírna, pokud byste mi neřekla: Jdi!“

Dívka sklonila hlavu, snad aby skryla temný ruměnec, který jí líce zalil. A z&amp;nbsp;jejich úst se vylinulo sotva slyšitelně, co jen zbystřený sluch Tykvův mohl postřehnouti: 

„Nikdy bych vám to neřekla.“

„Duše drahá!“

Více Tykva říci nemohl. Povznesl ruku dívčinu a vroucně jí políbil. A dívka již nepromluvila. Jedinou odpovědí bylo prudké stisknutí ruky Tykvový.

Po chodníku skoro živá duše nešla. v&amp;nbsp;těch dobách snášela se na Prahu po desáté večerní hluboká noc.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9pz0ib72mmjldkh5n55oxp52b1p13u8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/195</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98390</id>
    <revision>
      <id>334911</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:06:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334911</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1152" sha1="l8tihs65rvak5l2zh2cb3kwokxnec1p" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== VŠE SE K DOBRÉMU OBRÁTÍ. ==
Pardubičtí hosté odjeli a tím dnem všecka Praha Tykvovi nějak zšedivěla a zpustla. Po rozloučení s&amp;nbsp;oběma bylo mu, jako by s&amp;nbsp;nimi odjížděla všechna radost ze života, ba život sám. Vzpomínal, kterak je na přátelský povel svého šéfa provázel na nádraží, při čemž otec Karfiol byl pln hovoru z&amp;nbsp;dobrého pořízení u&amp;nbsp;místodržitelství a pln žertovných poznámek o&amp;nbsp;všem, s&amp;nbsp;čím se cestou potkávali. Slečna Ema kráčela nějak zamlklá podle něho. A jen když doktor Karfiol zval Tykvu, aby zas brzy přijel do Pardubic, a Tykva na to odpovídal: „Rád, rád, pane doktore,“ aniž při tom pomýšlel, bude-li vůbec možno, aby tak učinil, jen tehdy se ozývala poněkud horlivěji a skoro naléhavě: „Ale jistě, pane doktore, jistě!“

Nu arci, nejraději by Tykva byl jel hned s&amp;nbsp;nimi. A když pak hostům obstarával jízdenky u&amp;nbsp;pokladny, málem by byl koupil tři — taky pro sebe. Jen že se tak v&amp;nbsp;poslední chvíli vzpamatoval a požádal o&amp;nbsp;lístek toliko na peron.

A když konduktoři na dané znamení nutkali&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>l8tihs65rvak5l2zh2cb3kwokxnec1p</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/196</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98391</id>
    <revision>
      <id>334912</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:07:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334912</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1536" sha1="motaycbc6dbsuckeybpj9oslke5a9zt" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;poslední pasažéry, aby vstoupili do vozů, když pomohl slečně na schůdky a ona shora posledně mu podala ruku s&amp;nbsp;přívětivým „na brzkou shledanou!“ — tu plně a skoro melancholicky pocítil, že se loučí s&amp;nbsp;někým a něčím neobyčejně milým, co by rád a navždy v&amp;nbsp;Praze zadržel.

Vlak duněl z&amp;nbsp;nádraží, Tykva tesklivě za ním hleděl. z&amp;nbsp;několika okének vagónů zatřepetaly se bílé šátky na rozloučenou s&amp;nbsp;oněmi, kdo v&amp;nbsp;Praze zůstali, ale Tykva nemohl rozeznati, zdali se to kmitá i z&amp;nbsp;okna, u&amp;nbsp;něhož seděla slečna Ema. Viděl jen bílé ruce, viděl i nějaké hlavičky, vyklánějící se z&amp;nbsp;oken, ale nepoznával, je-li mezi nimi ruka i hlavička nejmilejší — vlak se rychle vzdaloval a již mizel v&amp;nbsp;ohybu kolejí. Pro všecko zamával i svým šátkem. A teď se mu v&amp;nbsp;hrudi rozvlnil smutek z&amp;nbsp;rozloučení. Tesklivě se vracel do kanceláře.

Tam ho uvítal dr. Čočka:

„Šťastně jste doprovodil?“

„Šťastně, spektabile.“

„Nezmeškali vlak?“

„Času bylo dost. Ještě chvíli jsme čekali.“

„Tak je to dobře, kolego. Pamatujte si, nikdy nezmeškat vlak a hlavně nikdy nezmeškat přívoz. — Dobrý tatík je doktor Karfiol a dobré děvče je ta jeho dcera. Chytrá, inteligentní, probudilá. Skoro se mi zdá, že za mého mládí takových děvčat nebývalo. Ani dnes jich není nazbyt. Myslím, že dlouho doma nezůstane. A její budoucí vyvolený dobře s&amp;nbsp;ní pochodí.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>motaycbc6dbsuckeybpj9oslke5a9zt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/197</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98392</id>
    <revision>
      <id>334913</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:08:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334913</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1561" sha1="sr8623l313l85h87b18toqvrgub31sn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Tykvu bodlo cosi v&amp;nbsp;nitru jako teničký trn. Proč to Čočka povídá? Tuší něco? Zpozoroval něco? Je to upozornění, aby se on — Tykva — neoddával marným nadějím? Svěřil Čočkoví něco doktor Karfiol? Ale Tykva nechce slyšet o&amp;nbsp;žádném vyvoleném. Lehká žárlivost počala v&amp;nbsp;něm hlodati.

A ještě dodal doktor Čočka:

„Možná, že je zase v&amp;nbsp;Praze uvidíme. Nastane nová sezóna v&amp;nbsp;divadle a slečna dychtí po pražském repertoáru. Pravda, toho tam doma neužije.“

Doktor Tykva se vtáhl do svého pokojíku. Když za ním cvakla tapetová dvířka, zatvářil se Čočka jaksi taškářsky a zahrozil celou pěstí za Tykvou, jako by chtěl říci:

„Já ti dám vybírat! Myslím, žes uvázl. A můžeš děkovat dobrému osudu. Kdybych já byl na tvém místě — —“

Lišácky se usmívaje sedl k&amp;nbsp;psacímu stolu.

Několik dní žil Tykva z&amp;nbsp;dojmů setkání s&amp;nbsp;miloučkou slečnou Emou a opakoval si každé slovo z&amp;nbsp;rozmluv s&amp;nbsp;ní. Při vzpomínce na její bezděčnou poznámku v&amp;nbsp;kavárně „jako bych byla mladou paničkou na svatební cestě“ se sladkou něhou až rozplýval, a když si opakoval její tichou odpověď cestou ke Štěpánu „vám bych to nikdy neřekla“, tu jí v&amp;nbsp;duchu líbal útlou ruku tisíckrát. Jen si vyčítal, že se tenkráte nevzmohl na otázku: „A co byste mi řekla?“ Kterak asi by byla odpověděla?

Den ode dne uplýval, již se Tykvovi zdálo, že od pražské návštěvy Karfiolových minula celá věč-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sr8623l313l85h87b18toqvrgub31sn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/198</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98393</id>
    <revision>
      <id>334914</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:09:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334914</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1615" sha1="p6xh5g1mlrz8kjfsr7ouanmtxgoof4q" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nost a že se mu události toho setkání rozpadávají. Čím dále silněji se v&amp;nbsp;něm ozýval stesk po těch několika hodinách, které ztrávil po boku slečny Emy, ponenáhlu jej obestíral pocit samoty, smutnější než dříve. Ať byl kde byl, všady jej obklopovala prázdnota. Krom kancelářské práce nebylo proň života. A v&amp;nbsp;tom těsném pokojíku bylo mu nejlépe. Když dokončil své úkoly, když nanesl koncepty písařům k&amp;nbsp;opisování a mohl se na chvíli oddati myšlenkám soukromým, zahlížel se na podložku před sebou, kterou Ema tak něžně byla pohladila, a někdy se tak zasnil, že se mu zdálo, jako by se ta dívčí ruka dotýkala jeho. V&amp;nbsp;takové chvíli se Tykva ironicky usmál a řekl k&amp;nbsp;sobě:

„Byl bys kdysi uvěřil, že se budeš zasnívat nad tímto počmáraným papírem? Kam jsi to přivedl, Jaromíre?“

Ale nejhůře mu bylo , když mu do všeho toho „zasnívání“ šlehla vzpomínka na paní Emilii Vosáhlovou. Přicházela nevolána, ale přicházela tvrdošíjně, abylo v&amp;nbsp;ní něco vyčítavého. Jako by byl cosi v&amp;nbsp;sobě zradil. Jako by byl přetrhl nějaký závazek. A tu se Tykva v&amp;nbsp;duchu hájil: Nebylo žádného závazku. Vstoupila mi do cesty neblahá paní, nad kterou jsem nemohl pocítit než soustrast. Nic jiného to nebylo než soucit k&amp;nbsp;trpící ženě. A jestliže ve mně na chvíli vzniklo cosi jiného, co snad by se mohlo nazvat náklonností — kam by byla vedla? Omyl to byl, Jaromíre, a ty jsi s&amp;nbsp;tím omylem dávno doúčtoval. Nic ti nebrání, abys nešel dále jako volný,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>p6xh5g1mlrz8kjfsr7ouanmtxgoof4q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/199</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98394</id>
    <revision>
      <id>334915</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:10:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334915</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1480" sha1="aytjfpjzicr46csjnemrxp6v6pa5q2u" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;nespoutaný člověk. Do čeho ses při vzpomínce na dávný Hospodářský ples vmýšlel, připravilo ti zmatku dost a odpykal jsi to. Snad nemáš věčně pykati? Byla by to pokuta přílišná a nezasloužená.

Sotva by koho jiného byly podobné úvahy týraly, a Tykvu snad jen proto, že byl každým vláknem bytosti své juristou. Či proto snad, že po oné prvé návštěvě pana Vosáhla a po jeho chmurném předvídání vlastního brzkého konce spatřil jeho sličnou choť v&amp;nbsp;nedaleké budoucnosti jako černě oděnou vdovu? To byl pouhý kmit, přízrak, zaviněný Vosáhlem samým. Ale Tykva na to již nikdy nepomyslil.

Co mu přinese nejbližší budoucnost, až se Vosáhlovi vrátí do Prahy? Nemůže to dlouho trvati, září se schyloval. Tykva se odhodlával, aby statečně i šetrně odrazil prvý útok. Nesmí se setkati s&amp;nbsp;paní Emilií, aby zase nezakolísal. Zdáloť se mu, že její zraky vždy tak podivně na něm utkvívají, jako by taky ona v&amp;nbsp;nějaký obrat osudu doufala. Či klamal se? Kéž by se klamal, aby byl zcela kliden. Co vše mu vynesla osudná masopustní zastávka před výkladní skříní klenotnickou!

Rozřešení se blížilo a nadešlo dříve, než se ho nadál.

Do konce září zbývalo jen několik dnů, když mu jednoho dopůldne přinesl písař navštívenku. Tykva pohlédl na lístek: Isidor Vosáhlo. Horko jej obešlo.

„Jsem pánovi k&amp;nbsp;službám, že prosím — —“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>aytjfpjzicr46csjnemrxp6v6pa5q2u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/200</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98395</id>
    <revision>
      <id>334916</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:11:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334916</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1457" sha1="obmcv4vbe1lctcg2fqbzstw725653ia" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Ale to nebyl pan Vosáhlo, jak jej znal z&amp;nbsp;předešlých návštěv. Křepče vstoupil muž tváře nikoli bezbarvé, sivé, nýbrž osmahlé a jako čerstvým venkovským povětřím ošlehané. Zraky jeho již neseděly v&amp;nbsp;hlubokých jamkách, ale skoro vesele vyzíraly do světa. Nebyla to hnátitá, kostnatá postava, jevící stále jakousi znavenost. Tělo páně Vosáhlovo jako by se bylo zaokrouhlilo a nabylo mrštnosti. Jen pověsil na rohatinku klobouk, chopil se oběma rukama pravice Tykvovy a tiskna ji upřímně, jako nikdy před tím, promluvil bodře jako ke starému příteli:

„Tu jsem, drahý pane doktore! Promiňte, že jsem vám nepsal, ale nemohl jsem zcela přesně naznačiti den návratu. Nikomu jsem tak nemohl učinit, ani svým lidem v&amp;nbsp;domě. A vy jste první, k&amp;nbsp;němuž se přicházím poslušně ohlásit.“

To znělo jako po vojensku, ale zřejmě žertovně.

„Buďte nám vítán!“ přisunoval Tykva židli. Rozpaky s&amp;nbsp;něho padaly. V&amp;nbsp;tu chvíli se neobával ničeho nepříjemného. Byl až mile překvapen vzezřením Vosáhlovým.

Než Vosáhlo usedl, vztyčil se v&amp;nbsp;celé výšce své, vypjal prsa a tázal se zvučným hlasem:

„Jak se vám zdám, pane doktore?“

„Výborně, pane inženýre. Vidím, že vám lázně posloužily, a blahopřeji vám.“

„Ano, drahý doktore, posloužily. Hlavně však lékař a jeho rozšafné léčení. Léčil a vyléčil mne&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>obmcv4vbe1lctcg2fqbzstw725653ia</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/201</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98396</id>
    <revision>
      <id>334917</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:14:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334917</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1511" sha1="n61uak2van82gwku0w587h4a2356s4c" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;skoro bez léků, rozumnými rozklady. Vracím se zdráv, pane doktore. Mé někdejší obavy byly plané, obával jsem se svého srdce, ale to srdce je zdravé. Zjistil u&amp;nbsp;mne toliko srdeční nervosu, naučil mě, jak žít, a tedy takto se vracím, jako znova zrozený. Jsem o&amp;nbsp;deset liber těžší, ale taky o&amp;nbsp;deset let mladší. Chodil jsem — jak jsem chodil! V&amp;nbsp;Praze bych byl po takových pochodech umřel. Slunce, vzduch, rozumná komoce! Byl jsem hypochondrem, pane doktore, odnaučili mě tomu. Je to taky nemoc, a velmi ošklivá. Člověk sám se vlastními myšlenkami otravuje — dnes je mi do smíchu.“

Vše to chrlil pan Vosáhlo jedním proudem, zraky mu jiskřily, tvář nabývala výrazu veselého a skoro dobráckého. Někdejší jeho strohost a nevrlost byla ta tam.

„Pane doktore, těšil jsem se na vás, velmi jsem se těšil, ale dnes nepřicházím s&amp;nbsp;pozváním k&amp;nbsp;nám. To musím na čas odložit, doufám že ne na čas příliš daleký. k&amp;nbsp;vůli paní — —“

Tykva se zarazil. Co je s&amp;nbsp;jeho paní? To z&amp;nbsp;pana Vosáhla nevyléčili?

„Ale nahradíme si to, pane doktore, někdy později, nic nám neuteče. Až bude po všem —“

Skoro proti vůli vyhrkl Tykva:

„Milostivá paní snad nestůně?“

„Ne, naopak, je zdráva jako turín,“ mluvil horlivě Vosáhlo, sotva že dechu nabíral. „Jen kyne, vracím se domů dvojnásob šťasten. Žijeme oba — a já teď teprve začínám nový život, musím žít a&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>n61uak2van82gwku0w587h4a2356s4c</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/202</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98397</id>
    <revision>
      <id>334918</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:15:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334918</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1469" sha1="4vj9r5wbproq8hedj8hqzgiea3c0p4z" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;budu žít krásněji než kdykoli. (Slova se mu drala z&amp;nbsp;úst o&amp;nbsp;překot.) Vám nesmím a nemohu zatajit, jak se vracíme. Pane doktore, moje drahá žena (Tykva poprvé tu slyšel z&amp;nbsp;úst Vosáhlových žena), moje milovaná žena bude chovat! Budu otcem, budeme mít rodinu. Šest let jsem marně čekal, dávno již jsem se vzdával vší naděje — konečně mi žena svěřila své tajemství, které v&amp;nbsp;Praze do poslední chvíle skrývala Chápete, pane doktore, jak mi jest? Mám pro koho žít! A teď rozumíte, proč vás k&amp;nbsp;sobě nezvu, proč se vás oba musíme na čas odříkat. Nemějte to mé paní za zlé, ostýchá se, vaše návštěva připravila by jí nesmírně rozpaky — musím jí šetřit — —“

„Nenadálým tím překvapením Tykva až zčervenal, hlava se mu zatočila. Než mohl slova pronésti, vyhrkl pan Vosáhlo ještě:

„Kdybyste věděl, jak jsme šťastni, já i paní! Vše nad námi i kolem nás je růžové, nemohu se dočkati dne, až — až — však chápete, čeho se nemohu dočkat!“

Tykva vztáhl ruku, aby stiskl pravici Vosáhlovu.

„Jsem šťasten s&amp;nbsp;vámi, pane inženýre, že vám smím blahopřáti ze srdce upřímného, vám i milostivé paní. Sdílím s&amp;nbsp;vámi nenadálou radost, která vás očekává, z&amp;nbsp;hloubi srdce ji sdílím!“

Pan Vosáhlo se vzchopil, tiskl Tykvovi ruku, div ji nerozdrtil.

„Děkuji vám, byl jsem o&amp;nbsp;vašem účastenství&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4vj9r5wbproq8hedj8hqzgiea3c0p4z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/203</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98398</id>
    <revision>
      <id>334919</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:16:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334919</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1441" sha1="8wjsumi748x5roachl32x7btkfeanwv" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;přesvědčen. A jako jste byl první dnes, budete první, kdo zví, až vyprší čas. Utíkám zas, musím na vzduch. o&amp;nbsp;jediné vás prosím: zůstaňte nám přítelem. A buďte zdráv a šťasten, jako jsem já!“

Skoro se zdálo, že by Tykvu rád objal, jak bouřlivými pocity překypoval, ale pravice jeho dosáhla jenom na Tykvovo rameno, prudce je s&amp;nbsp;tiskla — a pan Vosáhlo zmizel.

Tykva osaměl. V&amp;nbsp;jakémsi zbožném pohnutí sepjal ruce a zašeptal: „Rozřešeno, díky Bohu! Pouto spadlo, jsem svoboden jak pták. Emo, předrahá Emo, kdybys tušila, jak šťastný dnes žiju den! Teď již ti smím říci, jak neskonale tě mám rád, a zeptati se, přijímáš-li mě za svého vyvoleného. Vzpomínáš-li na mne, jako já na tebe?“

Zamyslil se, letěl v&amp;nbsp;duchu do Pardubic. z&amp;nbsp;toho zadumání vyrušil jej po dlouhé chvíli šramot v&amp;nbsp;pokoji šéfově. Tapetová dvířka se otevřela, doktor Čočka vstrčil do pokojíku hlavu:

„Byl u&amp;nbsp;nás někdo, kolego?“

„Pan inženýr Vosáhlo, spektabile; jinak nikdo.“

„Což pak přinesl?“

„Přišel jen oznámit, že se vrátil z&amp;nbsp;lázní, že je zas v&amp;nbsp;Praze.“

„To je přece slušný, zdvořilý člověk. Za to mu arci nemůžeme nic účtovat, ale zapamatujte si to, někde to pak přičmárneme.“

Tykva na přisvědčení pokývl jen hlavou. Ne, na dnešní návštěvu páně Vosáhlovu nezapomene,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8wjsumi748x5roachl32x7btkfeanwv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/204</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98399</id>
    <revision>
      <id>334920</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:17:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334920</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="514" sha1="8ieltt1dsa1360smbcqsbmwmbx0c70y" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;ani do smrti. Ale když se dvířka zavřela, chopil se nástěnného kalendáře, který mu visel nad stolkem, a důrazně na něm podškrtl dnešní datum červenou tužkou. Ne pro kancelářskou potřebu, hlavně pro sebe. Aby si někdy nemusel dlouho vzpomínat.

Toho dopoledne již nesáhl po žádné práci kancelářské. Nemohl. Taky jemu hrudník sotva stačil. Ostatně za krátko vyzváněli kdesi poledne a Tykva spěchal, aby již byl na čerstvém vzduchu. Venku teprv z&amp;nbsp;plných plic vydechne.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8ieltt1dsa1360smbcqsbmwmbx0c70y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/205</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98400</id>
    <revision>
      <id>334921</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:18:26Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334921</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1154" sha1="1om11tlh42qq88hyeelpxv2y87cfe9u" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== KOSTKY JSOU VRŽENY. ==
Po několika dnech dostal doktor Čočka list z&amp;nbsp;Pardubic. Od Karfiola, od kohož pak jiného mohl být? Psal mu:

„Vážený pane kolego! Především srdečně děkuji za divadlo, taky jménem dceřiným! Nebo když jsem chtěl večer potom svou povinnost kolegovi Tykvovi zapraviti, dověděl jsem se od něho, že jsme byli v&amp;nbsp;lóži Vašimi hosty, a nerozpomínám se, jestli jsem Vám v&amp;nbsp;roztržitostí řádně poděkoval, jak náleželo. Ještě jednou děkuji taky za všechnu Vaši laskavost u&amp;nbsp;Štěpána. Pokládám se za dlužníka a neopominu revanšovati se Vám, jak jen se příležitost naskytne. Kéž by to bylo hodně brzy. u&amp;nbsp;místodržitelství jsem dobře pochodil. Věc naše jest v&amp;nbsp;proudu a bohdá, že brzy uvidíme výsledky. Přece jen takové osobní zakročení popožene toho úředního šimla k&amp;nbsp;poklusu trochu bystřejšímu. Do Pardubic šťastně jsme se vrátili a již zase táhnu ve svém jhu, den ode dne. A Vám se děje asi podobně. Moje dcera byla plna vyprávění matce, toho prvního večera, když jsme se vrátili, ale teď je čím dál zámlk-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>1om11tlh42qq88hyeelpxv2y87cfe9u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/206</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98401</id>
    <revision>
      <id>334922</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:19:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334922</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1689" sha1="1q52632qqqf3avvurne09zag5w30fur" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;lejší, častěji než dříve sedá ke klavíru a přehrává si píseň toho tenoristy z&amp;nbsp;Netopýra, pamatujete? Pij, ó milko, rychle pak, pitím nám se jasní zrak — a citem se až rozplývá, když dochází na refrén: Šťasten ten, na svůj sen kdo zapomněl navždy jen Čert ví, sehnala-li někde zde v&amp;nbsp;Pardubicích partesy k&amp;nbsp;tomu nebo vyťukává-li to po paměti — dříve jsem to od ní neslýchal — a někdy jsem z&amp;nbsp;toho sám všecek melancholický. A hraje to tak, jako by snila o&amp;nbsp;něčem nemožném — ale je-li v&amp;nbsp;tom ten Váš milý tovaryš Tykva, proč a nač zapomínat? Což je hezká dcera majetného advokáta a šikovný koncipient s&amp;nbsp;dobrou praxí a vyhlídkou na samostatnost nějakým snem? Mně se ten Váš tovaryš velmi líbí, myslím, že holce taky, a dokonce doufám, že taky ona jemu se líbí — jaké pak tedy zapomínání? Nemám pravdu? Či mám už stářím nějak zkalený zrak? Ani bych nemyslil, vždyť našinec musí umět hledět do věci mnohem spletitějších. A tak tedy Vás prosím, drahý pane kolego, abyste tak někdy příležitě tomu panu Tykvovi sáhl na zoubek, však už víte, jak. Někdy z&amp;nbsp;pouhého slova se mnoho uhodne. Nerad bych, aby se mi holka nějak trápila. Pozdravujte ho ode mne upřímně a jestli uznáte za dobré, tedy taky od dcery, a že se těšíme, až se zas v&amp;nbsp;Praze s&amp;nbsp;Vámi i s&amp;nbsp;ním shledáme. Doufám, že do zimy jistě, aby se nic nezastudilo. Těším se upřímně a tisknu Vám srdečně ruku. Váš Dr. Karfiol.“

Doktor Čočka přečetl bedlivě list, složil jej a uzavřel do přihrádky psacího stolu. A mumlal si:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>1q52632qqqf3avvurne09zag5w30fur</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/207</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98402</id>
    <revision>
      <id>334923</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:20:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334923</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1457" sha1="ekkytu0l81fyh6747px05c74ynzfeeu" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Neměj strach, kamaráde. Myslím, že jsme na dobré cestě. Slečince trochu té sentimentálnosti nebude na škodu, tím přece začíná každá známost — však se z&amp;nbsp;toho probere, až Tykva promluví. Ani Tykva není z&amp;nbsp;mramoru.“

Doktor Čočka se na chvíli zamyslil, vzpomínaje na svá mladá léta. A myslí mu táhlo:

„Ano, ano, jak říkám: nezmeškat přívoz, a v&amp;nbsp;pravou chvíli promluvit. Kdybych já byl v&amp;nbsp;pravou chvíli promluvil, nemusil jsem se tak světem potácet jako přespočetný — a mohl jsem taky mít dceru, dokonce snad syna. Mohl jsem vědět, pro koho se plahočím. Teď nevím nic.“

Mávl rukou kolmo a napříč, jako by nade vším dělal kříž, a zamumlal:

„Pánubohu poručeno!“

A potom, šeptem pohvizduje, sebral několik listin se stolu a zamířil s&amp;nbsp;nimi do pokojíku Tykvová.

„Tuhle máme nějakou fušku, kolego, až bude po chvíli. Podívejte se na to. Nějaká priora k&amp;nbsp;tomu jsou ještě v&amp;nbsp;registratuře, však uvidíte. Nehoří to, ale nazapomeňte na to. Je dobře, když se takových lapálií zbavíme.“

Odcházel, ale u&amp;nbsp;dvířek se zas obrátil, jako by teprv teď se byl rozpomenul:

„Aha, mám vám vyřídit pozdravení od doktora Karfiola a od jeho slečinky taky.“

„Psal vám, spektabile?“ otázal se živě Tykva.

„No psal. Za všecko děkuje a těší se zas na shledanou. A slečinka se v&amp;nbsp;Netopejru tuze dobře&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ekkytu0l81fyh6747px05c74ynzfeeu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/208</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98403</id>
    <revision>
      <id>334924</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:21:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334924</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1361" sha1="i1x3nnax4z9yg62ql1js4xecx2gqq6i" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;bavila, nemůže na něj zapomenout. Inu, každá má svého netopejra.“

Kam tím netopejrem šéf naráží? přemítal Tykva. Snad na něho, na Tykvu? Ale on nechce být žádným „netopejrem“, ať v&amp;nbsp;dobrém či nedobrém smyslu. On je ctitelem slečny Emy, a chce-li doktor Čočka, třeba zbožňovatelem. Ale netopejrem! Sice znal svého šéfa, že prohodí leckteré slovo, za které by nechtěl umřít. Ale on, Tykva, je nesmírně citlivý na každou poznámku, týkající se slečny Emy; její postava nemá být předmětem žádného jalového vtipkování. Ví-li doktor Čočka něco, ať mu to raději hned poví, aby věděl, na čem jest. Snad mu doktor Karfiol ve chvíli důvěrného hovoru něco svěřil, ale pak to musí zvěděti taky on, Tykva, aby se dále neblamoval, aby v&amp;nbsp;sobě neživil naději, která by ho na konec zklamala. A tu se odhodlal k&amp;nbsp;„ráznému“ činu. Povstal od svého stolku a pronesl hlasem, v&amp;nbsp;kterém nebylo mnoho ráznosti:

„Nehněvejte se na mne, spektabilis, ale koho míníte tím netopejrem?“

Doktor Čočka vyvalil oči.

„Jakým netopejrem?“

„Řekl jste, že každá dívka má svého netopejra. Mínil jste tím mne?“

Doktor Čočka se hlučně zasmál.

„Kolego, vy jste byl rytířem slečny Karfiolovy!“

Ano, spektabilis, ale nerad bych byl rytířem&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>i1x3nnax4z9yg62ql1js4xecx2gqq6i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/209</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98404</id>
    <revision>
      <id>334925</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:21:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334925</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1517" sha1="gna5ayxd6azw02iccmanv2pipylpc7f" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;smutné postavy. A tím jest každý, kdo pak na konec s&amp;nbsp;nepořízenou odtáhne.“

„A což pak vším tím myslíte, kolego?“ pořád ještě se smál Čočka.

„Spektabile, dovolte, abych taky já vám něco svěřil. Netušil jsem, že při té pardubické komisi se můj osud jaksi rozhodne, abych tak řekl. Nenadal jsem se, že se tam setkám s&amp;nbsp;dívkou, na kterou hned tak nezapomenu. Jste první, komu se vyznávám, že moje náklonnost k&amp;nbsp;ní má hlubší kořeny, než jsem se s&amp;nbsp;počátku sám domníval. Zaujala mě svou prostou myslí, svou veselostí, svým půvabem — vším, čím ženský zjev člověka muže zaujmouti. A byl bych šťasten, kdyby taky ona cítila jen část té náklonnosti, kterou k&amp;nbsp;ní chovám. Jste přítelem jejího otce, znáte jej dobře, i jeho smýšlení, snad i smýšlení jeho dcery, a můžete mne buď povzbudit, anebo varovat. A ježto se domnívám, že jste i mým přítelem — již jsem tak smělý, že se toho domýšlím — prosím vás, abyste mi pověděl —“

Doktor Čočka přerušil Tykvu, klada mu ruku na rameno:

„Řekl jste taky všecko slečně Emě, co mi tu povídáte?“

„Neodvážil jsem se, spektabile.“

„To jste chybil, kolego. Seděl jste s&amp;nbsp;ní chvíli v&amp;nbsp;kavárně, provázel jste ji z&amp;nbsp;divadla na Václavské náměstí — já na vašem místě bych za tu dobu byl udělal vyznání jako trám! To jste osvědčil po čertech malý kus rytířské kuráže. Ale tedy pokud se&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>gna5ayxd6azw02iccmanv2pipylpc7f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/210</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98405</id>
    <revision>
      <id>334926</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:22:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334926</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1511" sha1="m5w34uigwiuhejwsv0fa5w8fg8yarys" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;týče jejího tatíka, mohu vám říci, že není žádný lidojed — což jste mohl i sám poznat — a tedy se mu bez okolků můžete svěřit. A rozumí se, taky slečince. Mám vám snad napsat koncept? Ale od čeho pak jste koncipientem, u&amp;nbsp;všech čertů. Za výsledek arci vám neručím, ale hlavu vám nestrhne ani tatík, ani slečinka, za to vám ručím. A když to všechno dobře dopadne — na svatbu snad mě pozvete?

Tykva všecek zrudl radostným pohnutím. Popadl oběma rukama pravici Čočkovu a v&amp;nbsp;tom rozjaření pronesl skoro synovsky vděčně:

„Na svatbu, spektabilis, a za svědka! Koho jiného! A do smrti na vás budu vděčně vzpomínat!“

„Dej Pánbůh, abyste si někdy nestýskal, že jsem do takové choulostivé věci prsty strkal. Ale Eminka je dobré děvče, jak já do ní vidím. Skoro vám jí závidím.“

V Tykvovi ozvala se nová pochybnost.

„Myslíte, že se toho smím odvážit? Vždyť jakou pak existenci mohu nabídnouti dívce z&amp;nbsp;takové rodiny, zvyklé všemu blahobytu a pohodlí — —“

„Nabízíte jí celý svůj život, všechnu svou budoucnost, vtom je taky něco. Bude někdy paní advokátovou. Má-li vás ráda, omezí se panička pro počátek v&amp;nbsp;ledačem bez reptání. Nemusíte ji o&amp;nbsp;dívati nachem a hermelínem, je hezoučká dost, že bude pěkně vypadat i v&amp;nbsp;lacinější parádě. A což její tatík, zapomene na ni? To neznáte doktora Karfiola. Což úrok z&amp;nbsp;jejího věna?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>m5w34uigwiuhejwsv0fa5w8fg8yarys</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/211</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98406</id>
    <revision>
      <id>334927</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:23:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334927</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1570" sha1="0oii8awiu31kdp1hzi6saeh5f862z2i" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Nemluvte mi o&amp;nbsp;věně, spektabile. Myslím jenom na ni.“

„Já vím, kolego, to říkají všichni zamilovaní v&amp;nbsp;první ráži. Ale nemluvme o&amp;nbsp;tom tedy. o&amp;nbsp;tom promluví doktor Karfiol, jak ho znám. Jedním slovem: rozmyslete si to, potom sedněte a pište. Tuhle radu vám dávám prezentem, nic za ni nepočítám. Važte si jí. Punktum — teď musím k&amp;nbsp;soudu. A zdá se mi, že taky vy máte nějaké stání. Zatím tedy vypusťte slečnu Emu z&amp;nbsp;hlavy. Servus!“

Snadno se doktoru Čočkoví řeklo, zatím slečnu vypusťte z&amp;nbsp;hlavy, ale teď teprv měl Tykva hlavu plnou až na prasknutí. Dva dni chodil s&amp;nbsp;radou Čočkovou, na večerních procházkách v&amp;nbsp;duchu pilně komponoval dopis doktoru Karfiolovi a druhý slečně Emě, a tu mu připadaly ku podivu vhodné a výmluvné obraty, o&amp;nbsp;jakých se mu při jeho psacím stolku ani nesnilo. Zdálo se mu, že to jest učiněný básnický výkon. Ale když pak se v&amp;nbsp;kanceláři pokoušel, aby svůj povětrný výkon přenesl na papír, všechna stylisace byla ta tam. Snad mu překáželo jeho suchopárné okolí, snad obava, aby mu do té choulostivé práce nevlezl někdo z&amp;nbsp;personálu. Umínil si tedy, že na ten výkon vynaloží neděli, doma u&amp;nbsp;stolku, na němž stála suchá kunětická kytička. Jen tam je všecek svůj a nerušen, a tam rozestře své peruti ke vzletnému poselství.

Toto poselství pak dopadlo takto:

„Velevážený, vzácný pane doktore! Neobyčejná a šťastná náhoda, kterou snad mohu nazvati ří-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0oii8awiu31kdp1hzi6saeh5f862z2i</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/212</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98407</id>
    <revision>
      <id>334928</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:24:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334928</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1608" sha1="slold3cfipdah426cxiyd5cmwjm6fzl" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;zením osudu, zavedla mě do Pardubic a do Vaší vzácné rodiny. Chvíle, které jsem směl ztráviti pod Vaší střechou, zůstanou mi nezapomenutelný. Poznal jsem Vaši vzornou domácnost, poznal jsem vzácný souzvuk, kterým jest naplněn všechen život Váš, milostivé paní choti i slečny dcery. Odcházeje z&amp;nbsp;Vašeho domu, odnášel jsem si obraz dokonalého, nekaleného štěstí. Ale nade vše mi utkvěl v&amp;nbsp;duši obraz milé a půvabné dcerušky Vaší, slečny Emy. Dnem i nocí mě obletuje a čím dál určitěji cítím, že její bytost opanovala srdce mé. Jestliže bych byl mohl dojem ten pokládati za prchavý, nedávné opětné setkání v&amp;nbsp;Praze utvrdilo mě v&amp;nbsp;tom, že jen ve spojení s&amp;nbsp;ní bych došel štěstí života. I přicházím se smělou otázkou k&amp;nbsp;Vám a k&amp;nbsp;milostivé paní choti, zdali byste dovolili, abych se o&amp;nbsp;slečnu dceru ucházel. Víte, čím jsem, a za dva roky, budou-li mi všecky okolnosti příznivý, podstoupím advokátní zkoušku a stanu se samostatným. Poznamenávám, že současně se odvažuji vyjeviti city své i slečně dceři. Netroufal bych si tak učinit, kdybych se nedomníval, že taky ona ke mně chová aspoň část náklonnosti, kterou probudila v&amp;nbsp;mém srdci.

Vyjadřuje nejhlubší úctu milostivé paní, trvám ve chvějném očekávání Vaší vlídné odpovědi a v&amp;nbsp;největší uctivosti Váš oddaný Dr. Jaromír Tykva.“

Tykva zhluboka oddechl, když dopsal, a chopil se druhého oktávu papíru, na nějž napsal:

„Vzácná, drahá slečno! Ode chvíle, kdy jsem&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>slold3cfipdah426cxiyd5cmwjm6fzl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/213</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98408</id>
    <revision>
      <id>334929</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:25:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334929</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1561" sha1="6y3ide0f672zxkrrjylwjs0aehdhdpf" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;Vás poznal, vyplňuje všechny myšlenky mé Vaše rozmilá bytost. A nedávné opětné setkání s&amp;nbsp;Vámi rozčeřilo nanovo hlubiny mé duše. Nejsem s&amp;nbsp;to, abych Vám vylíčil, kterak všechny mé vzpomínky, celé srdce mé letí jen za Vámi a kterak toužím, abych Vás opět co nejdříve uviděl, abych Vám řekl, k&amp;nbsp;čemu jsem se předešle nemohl odhodlati: Slečno, miluji Vás z&amp;nbsp;celé duše své, miluji Vás nade vše. Odpovězte mi jen slůvkem je-li správná domněnka má, že i Vy jste mi nakloněna. s&amp;nbsp;chvěním budu očekávati Vaši odpověď. Porozumím i tomu, neodpovíte-li. Ale pak má láska k&amp;nbsp;Vám bude provázena i největším hořem života, kterého jsem se dočkal. Drahá slečno, zpytujte srdce své i duši, můžete-li, chcete-li mi náležeti. Nebo Vaše rozhodnutí je závažné i pro Váš život, a já nemám jiné touhy, než abyste byla šťastna. Píši taky Vašemu panu otci — jemu jistě dáte odpověď co nejupřímnější. Líbaje Vám ruku, trvám v&amp;nbsp;uctivé oddanosti Váš Dr. Jaromír Tykva.“

Doktor Tykva přečetl oba dopisy, vsunul je do obálek, dávaje pozor, aby obálky neprohodil, zapečetil oba listy a vybral se na poštu v&amp;nbsp;Jindřišské ulici, aby je tam vhodil do schránky. Zdálo se mu, že tak dojdou dříve na místo určení.

„U poslechl jsem rady svého šéfa,“ řekl k&amp;nbsp;sobě, „kostky jsou vrženy. Nic už nemohu změniti. Jaká odpověď mne očekává?!“

A když se večer kladl na lůžko, náhle vypoulil oči.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6y3ide0f672zxkrrjylwjs0aehdhdpf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/214</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98409</id>
    <revision>
      <id>334930</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:25:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334930</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="172" sha1="gt2xmb8srub87f6adbgu24qb0yd993u" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;„Jaromíre! Měl jsi listy rekomandovati!“

Než ani v&amp;nbsp;tom již se nedalo nic změniti. Dopisy jsou ze schránky vybrány a snad již na cestě. Snad se neztratí.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>gt2xmb8srub87f6adbgu24qb0yd993u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Poselství doktora Čočky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98410</id>
    <revision>
      <id>334931</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:30:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334931</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="634" sha1="j1omxh5kb8umhek5jx453r5srlusstk" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Nenadálé shledání
 | ČÁST = Poselství doktora Čočky
 | DALŠÍ = Zajížďka do Pardubic
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Poselství doktora Čočky
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 85–93.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;93-101&quot; /&gt;</text>
      <sha1>j1omxh5kb8umhek5jx453r5srlusstk</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Zajížďka do Pardubic</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98411</id>
    <revision>
      <id>334932</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:41:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334932</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="633" sha1="rwfrcbja5ts0wygduhsjnx9bhwnmeks" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Poselství doktora Čočky
 | ČÁST = Zajížďka do Pardubic
 | DALŠÍ = Večírek u Karfiolů
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Zajížďka do Pardubic
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 94–103.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;102-111&quot; /&gt;</text>
      <sha1>rwfrcbja5ts0wygduhsjnx9bhwnmeks</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Večírek u Karfiolů</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98412</id>
    <revision>
      <id>334933</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:43:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334933</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="623" sha1="3to4z1v42t65w76iw21jn7sgk14ujmv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Zajížďka do Pardubic
 | ČÁST = Večírek u Karfiolů
 | DALŠÍ = V milém průvodu
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Večírek u Karfiolů
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 104–113.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;112-121&quot; /&gt;</text>
      <sha1>3to4z1v42t65w76iw21jn7sgk14ujmv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./V milém průvodu</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98413</id>
    <revision>
      <id>334934</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:45:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334934</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="616" sha1="thq3yz3khpe7do1m45dvl8brldiyd6h" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Večírek u Karfiolů
 | ČÁST = V milém průvodu
 | DALŠÍ = Přátelský dohovor
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = V milém průvodu
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 114–123.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;122-131&quot; /&gt;</text>
      <sha1>thq3yz3khpe7do1m45dvl8brldiyd6h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Přátelský dohovor</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98414</id>
    <revision>
      <id>334935</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:47:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334935</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="605" sha1="35fn1axs3cacrc356eos544i8222vks" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = V milém průvodu
 | ČÁST = Přátelský dohovor
 | DALŠÍ = Návrat
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Přátelský dohovor
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 124–131.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;132-139&quot; /&gt;</text>
      <sha1>35fn1axs3cacrc356eos544i8222vks</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Návrat</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98415</id>
    <revision>
      <id>334936</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:49:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334936</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="586" sha1="me1e0qa595rrs05o03osie4adzpgg97" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Přátelský dohovor
 | ČÁST = Návrat
 | DALŠÍ = Zas v Praze
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Návrat
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 132–140.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;140-148&quot; /&gt;</text>
      <sha1>me1e0qa595rrs05o03osie4adzpgg97</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Zas v Praze</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98416</id>
    <revision>
      <id>334937</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:50:46Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334937</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="588" sha1="sb4bqaoxda0jacwyd33g88e8961rjr2" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Návrat
 | ČÁST = Zas v Praze
 | DALŠÍ = Tykva rozkolísán
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Zas v Praze
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 141–150.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;149-158&quot; /&gt;</text>
      <sha1>sb4bqaoxda0jacwyd33g88e8961rjr2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Tykva rozkolísán</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98417</id>
    <revision>
      <id>334938</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:52:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334938</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="609" sha1="9ssyaqtvt8tfgl2fcp4y7f8w178rgeo" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Zas v Praze
 | ČÁST = Tykva rozkolísán
 | DALŠÍ = Slečna Ema přijede!
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Tykva rozkolísán
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 151–158.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;159-166&quot; /&gt;</text>
      <sha1>9ssyaqtvt8tfgl2fcp4y7f8w178rgeo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Slečna Ema přijede!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98418</id>
    <revision>
      <id>334939</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:54:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334939</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="611" sha1="nyfaugvhz44pzxv3dx86ynio0p97o9j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Tykva rozkolísán
 | ČÁST = Slečna Ema přijede!
 | DALŠÍ = Do divadla
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Slečna Ema přijede!
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 159–169.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;167-177&quot; /&gt;</text>
      <sha1>nyfaugvhz44pzxv3dx86ynio0p97o9j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Do divadla</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98419</id>
    <revision>
      <id>334940</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:56:50Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334940</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="592" sha1="bu3ff9e8ku6miibqjo3qzli7s7tppuy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Slečna Ema přijede!
 | ČÁST = Do divadla
 | DALŠÍ = Po divadle
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Do divadla
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 170–178.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;178-186&quot; /&gt;</text>
      <sha1>bu3ff9e8ku6miibqjo3qzli7s7tppuy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Po divadle</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98420</id>
    <revision>
      <id>334941</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:58:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334941</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="598" sha1="rsh86hxlkf86iiygjnwfgabonotwvg4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Do divadla
 | ČÁST = Po divadle
 | DALŠÍ = Vše se k dobrému obrátí
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Po divadle
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 179–186.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;187-194&quot; /&gt;</text>
      <sha1>rsh86hxlkf86iiygjnwfgabonotwvg4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Vše se k dobrému obrátí</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98421</id>
    <revision>
      <id>334942</id>
      <timestamp>2026-07-28T17:59:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334942</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="607" sha1="2m3f156lusqnerg9li16tq0gh8qnj3t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Po divadle
 | ČÁST = Vše se k dobrému obrátí
 | DALŠÍ = Kostky jsou vrženy
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Po divadle
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 187–196.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;195-204&quot; /&gt;</text>
      <sha1>2m3f156lusqnerg9li16tq0gh8qnj3t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Kostky jsou vrženy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98422</id>
    <revision>
      <id>334943</id>
      <timestamp>2026-07-28T18:02:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>334943</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="606" sha1="l47l4dxc5lt0ep9qq9webqg0hbvvegc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Vše se k dobrému obrátí
 | ČÁST = Kostky jsou vrženy
 | DALŠÍ = 
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Kostky jsou vrženy
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 197–206.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;205-214&quot; /&gt;</text>
      <sha1>l47l4dxc5lt0ep9qq9webqg0hbvvegc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amersfoort</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98423</id>
    <revision>
      <id>334950</id>
      <timestamp>2026-07-29T06:03:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amersfoort | PŘEDCHOZÍ = Amerpach | DALŠÍ = Amersfoort Jakob Paulus }}  {{Textinfo | TITULEK = Amersfoort | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amersfoort''', staré, d…“</comment>
      <origin>334950</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1248" sha1="he6d76k563f94mvzn5asqvdw2ddu9jl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amersfoort
| PŘEDCHOZÍ = Amerpach
| DALŠÍ = Amersfoort Jakob Paulus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amersfoort
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amersfoort''', staré, dříve opevněné krajské město v nizozemské prov. utrechtské, na splavné řece Eemě a na drahách ústřední a hollandské, 40 ''km'' jihových. od Amsterodamu, rodiště státníka Oldenbarneveldta, má krásný chrám P. Marie s věží 67 ''m'' vysokou, jansenitský seminář, gymnasium, synagogu, 14.863 obyv. (1886), provozujících čilý obchod (zvl. obilní, zasílatelský a kommissionářský) a průmysl soukenický, hedvábnický, sklářský, pivovarský a lihovarský. V okolí pěstuje se nejlepší tabák hollandský a pohanka. U města táhnou se 8 ''km'' zdélí nízké, písčité {{Prostrkaně|Amersfoortské kopce}}. '''A.''' byl několikráte obléhán, zejména dobyli ho roku 1483 arcikníže Maximilián a r. 1672 hrabě Raimund Montecuccoli.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>he6d76k563f94mvzn5asqvdw2ddu9jl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amesbury</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98424</id>
    <revision>
      <id>334951</id>
      <timestamp>2026-07-29T06:09:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amesbury | PŘEDCHOZÍ = Ames | DALŠÍ = Amešaspentové }}  {{Textinfo | TITULEK = Amesbury | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amesbury''' [émsbery]: '''1) A.''', měs…“</comment>
      <origin>334951</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="738" sha1="02lpvmt4937h0s1irc5an8z3zca9nf1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amesbury
| PŘEDCHOZÍ = Ames
| DALŠÍ = Amešaspentové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amesbury
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amesbury''' [émsbery]: '''1) A.''', město v sev.-amer. státu Massachusettsu, hrab. Essexu, se 4500 ob. a fabrikací flanelu. — '''2) A.''', {{Prostrkaně|Amersbury}}, město v angl. hrabství Wiltském, s 1127 ob. (1881), pověstné kamennými zbytky chrámu druidského. Viz {{Prostrkaně|Stonehenge}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>02lpvmt4937h0s1irc5an8z3zca9nf1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amethi</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98425</id>
    <revision>
      <id>334952</id>
      <timestamp>2026-07-29T06:18:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amethi | PŘEDCHOZÍ = A metà | DALŠÍ = Amethodicky }}  {{Textinfo | TITULEK = Amethi | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;154. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amethi:…“</comment>
      <origin>334952</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="989" sha1="3xsxyo1vj4wsvmbj6mift6lanozphnn" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amethi
| PŘEDCHOZÍ = A metà
| DALŠÍ = Amethodicky
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amethi
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;154. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amethi:''' '''1) A.''' čásť vých.-ind. okresu sultánpurského v Audhě, mající 774 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož přes polovici se vzdělává, a 159.618 ob. (1881), a to 151.104 hindů, 8514 muham. Obyvatelé jsou z největší části kmen Kšatrijů, zv. Bandhalgoti. — '''2) A.''' {{Prostrkaně|Dungar}}, město v okrese lakhnavském v Audhě, má 5654 ob. (1881), totiž 2732 hindů a 2922 muham., vládní školu tkalcovského průmyslu a značný obchod s kožemi a rohy.  ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3xsxyo1vj4wsvmbj6mift6lanozphnn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>MediaWiki:Tag-proofreadpage-quality1</title>
    <ns>8</ns>
    <id>98426</id>
    <revision>
      <id>334954</id>
      <timestamp>2026-07-29T07:49:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „Nezkontrolováno“</comment>
      <origin>334954</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="16" sha1="fhgokwt6jerbt0hv9tq5w42kckdjpce" xml:space="preserve">Nezkontrolováno</text>
      <sha1>fhgokwt6jerbt0hv9tq5w42kckdjpce</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>MediaWiki:Tag-proofreadpage-quality3</title>
    <ns>8</ns>
    <id>98427</id>
    <revision>
      <id>334955</id>
      <timestamp>2026-07-29T07:50:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „Ověřeno“</comment>
      <origin>334955</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9" sha1="lfkk8f7agl248e2s726uv4jfdz0zv9f" xml:space="preserve">Ověřeno</text>
      <sha1>lfkk8f7agl248e2s726uv4jfdz0zv9f</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>334957</id>
      <parentid>334955</parentid>
      <timestamp>2026-07-29T07:51:40Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>334957</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="14" sha1="nuyms52rysa68a4v5u3wdl2gyxf9ygc" xml:space="preserve">Zkontrolováno</text>
      <sha1>nuyms52rysa68a4v5u3wdl2gyxf9ygc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>MediaWiki:Tag-proofreadpage-quality4</title>
    <ns>8</ns>
    <id>98428</id>
    <revision>
      <id>334956</id>
      <timestamp>2026-07-29T07:51:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „Ověřeno“</comment>
      <origin>334956</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9" sha1="lfkk8f7agl248e2s726uv4jfdz0zv9f" xml:space="preserve">Ověřeno</text>
      <sha1>lfkk8f7agl248e2s726uv4jfdz0zv9f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek/Velká kočičí pohádka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98429</id>
    <redirect title="Devatero pohádek/Velká kočičí pohádka" />
    <revision>
      <id>334959</id>
      <timestamp>2026-07-29T07:55:12Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek/Velká kočičí pohádka]] na [[Devatero pohádek/Velká kočičí pohádka]]: nedostupný zdroj, textově to bude to samé</comment>
      <origin>334959</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="60" sha1="ckal26lxjb1x9xw4pv59kl68vlocxft" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Devatero pohádek/Velká kočičí pohádka]]</text>
      <sha1>ckal26lxjb1x9xw4pv59kl68vlocxft</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Vlasta Burian</title>
    <ns>100</ns>
    <id>98430</id>
    <revision>
      <id>334967</id>
      <timestamp>2026-07-29T08:11:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>Vlasta Burian [[User:Jean-Paul]] - díla takto nekategorizujeme  - není autor, ale téma</comment>
      <origin>334967</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="689" sha1="swqvw2do2o06ngxhjgtjyai76z5dzv1" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Vlasta
  | příjmení = Burian
  | alternativní jméno = Josef Vlastimil Burian
}}

'''Vlasta Burian''' (1891–1962) byl nejen český divadelní herec, režisér, zpěvák a sportovec{{Více}}


== Díla o autorovi ==
* [[Falešná kočička (Paulík)|Falešná kočička]]
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/29/Franz Arnold: Veřejné pohoršení|Franz Arnold: Veřejné pohoršení]]
* [[Rozpravy Aventina/1929–1930/11/Aj, aj, aj!|Aj, aj, aj!]]
* [[Rozpravy Aventina/1931–1932/36/Děti v notesu|Děti v notesu]]
* [[Rudé právo/1929/29. listopad/Vlasta Burian co státní úředník|Vlasta Burian co státní úředník]]


[[Kategorie:Čeští autoři]]</text>
      <sha1>swqvw2do2o06ngxhjgtjyai76z5dzv1</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>