Autor:Ignát Herrmann

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.13</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Autor:Ignát Herrmann</title>
    <ns>100</ns>
    <id>11548</id>
    <revision>
      <id>335043</id>
      <parentid>312263</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T13:38:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Dílo */ rozšířeno</comment>
      <origin>335043</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4855" sha1="01nopvkblu1m74drh228r65yfqjaae8" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Ignát
  | příjmení = Herrmann
  | Image = Ignat Herrmann Fiedler.png
  | datum narození = 12. srpen 1854
  | místo narození = Chotěboř
  | datum úmrtí = 8. červenec 1935
  | místo úmrtí = Řevnice
  | popis = český spisovatel
}}

'''Ignát Herrmann''' (1854–1935) byl český novinář a spisovatel, autor humoristických příběhů z pražského prostředí. {{Více}}

== Pseudonymy a šifry ==
* Vojta Machatý
* Švanda
* Ypsilon
* -on

== Dílo ==

=== Romány ===
* [[U snědeného krámu]] (1890) {{Online Kramerius|nkp|e0c2f940-2ddc-11e9-bd2c-5ef3fc9bb22f}} a {{Online Kramerius|nkp|990dcd10-2de5-11e9-b63d-5ef3fc9ae867}}
* [[Otec Kondelík a ženich Vejvara]] (1898) {{Online Kramerius|svkhk|b6cfd652-ac70-11ea-87e7-00155d012102}}
* [[Tchán Kondelík a zeť Vejvara]] (1906) {{Online Kramerius|nkp|3de89930-1ef6-11e5-8401-001018b5eb5c}}
* [[Vdavky Nanynky Kulichovy]] (1918) {{Online Kramerius|nkp|2668c730-344b-11e4-a8ab-001018b5eb5c}}
* [[Artur a Leontyna]] (1921) {{Online Kramerius|nkp|ab3acd20-fd62-11e8-9984-005056825209}}
* [[Felíčkův román]] (1923)
* [[Historie Jaromíra Tykvy]] (1924)

=== Sbírky povídek ===
* [[Pražské figurky]] (1895)
* [[Z pražských zákoutí]] (1889) {{Digitalizuje se|Z pražských zákoutí.pdf}}

=== Divadelní hry ===
* [[Manželova přítelkyně]] (1890; knižně 1891) {{Online Kramerius|nkp|a5db53b0-9ca9-11e7-a093-005056825209}}

=== Jednotlivé povídky ===
* [[Na jih]] (1906)

=== Soudničky ===
''Jsou podepsány značkou —on.''
* [[Aby si mohl šaty koupit]] (1886)
* [[Auf… stürmen wir die Beseda!]] (1885)
* [[Cti otce svého a matku svou!]] (1887)
* [[Časné začátky]] (1887)
* [[Dobrodružná nájemnice]] (1887)
* [[Dva „Hvězdáři“]] (1887)
* [[Exekuce s překážkami]] (1887)
* [[Falešné váhy]] (1887)
* [[Falešný ženich]] (1887)
* [[Hlad]] (1886)
* [[Jak se platí dluhy]] (1887)
* [[„Jen pojď, však já tě obrátím!“]] (1885)
* [[Kapsář]] (1887)
* [[„Kozáci“ a „husaři“]] (1888)
* [[Kradená literatura]] (1885)
* [[Křepelka a Davídek]] (1888)
* [[„Lékař“ cti sestřiny]] (1885)
* [[Manžel obuvník]] (1888)
* [[Muzika, pivo a — krev!]] (1888)
* [[Na houby šel — srnu našel]] (1887)
* [[Na stará kolena!]] (1885)
* [[Nadějný čekatel kriminálu]] (1888)
* [[Nebezpečný tulák]] (1887)
* [[Národní listy/1890/231 (odpolední vydání)/Ze soudní síně — Nechtěl předložiti domovský list|Nechtěl předložiti domovský list]] (1890)
* [[Nekáraná chasa]] (1886)
* [[Nenasytný obuvník]] (1887)
* [[Nepravá přísaha]] (1887)
* [[Nešťastní pumpaři]] (1885)
* [[Noční výprava se smutným koncem]] (1885)
* [[O pouti]] (1885)
* [[Osudný lék]] (1887)
* [[Pan Oskar Kuh se smířil]] (1887)
* [[Po sedmi letech]] (1887)
* [[Podvodnice]] (1885)
* [[Prase a skopec na cestách]] (1885)
* [[Pro zaopatření!]] (1887)
* [[Prodal „fundus instructus“]] (1887)
* [[Prostořeká a nenechavá]] (1891)
* [[„Přátelský večírek“]] (1886)
* [[Rebelie při muzice]] (1888)
* [[Stát v nebezpečí]] (1892)
* [[Světoběžník]] (1887)
* [[Špatné počátky příbuzenství]] (1885)
* [[Ukradená stříkačka i záclony]] (1888)
* [[Všeho moc škodí]] (1888)
* [[Vyhlídky do života]] (1887)
* [[Z útulné domácnosti venkovské]] (1887)
* [[Zločin z lásky]] (1886)
* [[Zloděj a žhář]] (1887)
* [[Ženatý ženich]] (1888)
* [[Žhář, žalovaný pro utrhačství]] (1886)

=== Další články v tisku ===
''Jsou zpravidla podepsány pseudonymem Ypsilon.''
* [[Narozeniny královniny]] (1913)
* [[Neutěšená zastávka. Útěk ze Sarajeva]] (1913)
* [[Novověké lidomorny]] (1885)
* [[Pneumatika]] (1899), fejeton o potrubní poště

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''IgHn.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Pospíšil (Jan Hostivít a potomci)|Pospíšil]] (rodina tiskařů, nakladatelů a knihkupců)

== Díla o autorovi a jeho tvorbě ==
=== O autorovi ===
* Václav Brtník [uspořádal]: Ignát Herrmann (1924) {{Online Kramerius|svkhk|9ff355d1-9a7f-11ea-b934-00155d012102}}
* Karel Juda: Ignát Herrmann (1924) {{Online Kramerius|svkhk|d2b80d07-6514-11ea-b53a-00155d012102}}
* Miroslav Hýsek: Ignát Herrmann (1934) {{Online Kramerius|nkp|b8fd6240-9262-11e2-bc29-005056825209}}

=== Recepce díla ===
* [[Autor:Antonín Grund|Antonín Grund]]: [[Rozpravy Aventina/1929–1930/5/Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.|Ignát Herrmann: Blednoucí obrázky II.]] (1929)

== Díla o autorovi ==
* {{OSN|Herrmann|1897|autor=Josef Hanuš (1862–1941)|pořadí=9|online=https://archive.org/stream/ottvslovnknauni10ottogoog#page/n218/mode/2up}}

[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>01nopvkblu1m74drh228r65yfqjaae8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Jindřich Fialka</title>
    <ns>100</ns>
    <id>25889</id>
    <revision>
      <id>335046</id>
      <parentid>334542</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T14:51:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ +1</comment>
      <origin>335046</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="4109" sha1="gq767cwruvs218u9hk9ebgf0hf8i64o" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Jindřich
  | příjmení = Fialka
  | datum narození = 6. ledna 1855
  | místo narození = Stará Libeň
  | datum úmrtí = 8. dubna 1920
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český architekt
}}
'''Jindřich Fialka''' (1855–1920) byl český architekt, vládní rada, ředitel průmyslové školy v Pardubicích.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Fka''. Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Alkovna|Alkovna]]
* [[Ottův slovník naučný/Barák|Barák]]
* [[Ottův slovník naučný/Casa|Casa]]
* [[Ottův slovník naučný/Cihelna|Cihelna]]
* [[Ottův slovník naučný/Cihla|Cihla]]
* [[Ottův slovník naučný/Cihlářství|Cihlářství]]
* [[Ottův slovník naučný/Cihlina|Cihlina]]
* [[Ottův slovník naučný/Čepování|Čepování]]
* [[Ottův slovník naučný/Diotisalvi|Diotisalvi]]
* [[Ottův slovník naučný/Dipterální|Dipterální]]
* [[Ottův slovník naučný/Drážkování|Drážkování]]
* [[Ottův slovník naučný/Estra|Estra]]
* [[Ottův slovník naučný/Estrada|Estrada]]
* [[Ottův slovník naučný/Exedra|Exedra]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Garderoba|Garderoba]]
* [[Ottův slovník naučný/Garnitura|Garnitura]]
* [[Ottův slovník naučný/Geison|Geison]]
* [[Ottův slovník naučný/Grand|Grand]]
* [[Ottův slovník naučný/Grand’antico|Grand’antico]]
* [[Ottův slovník naučný/Hangar|Hangar]]
* [[Ottův slovník naučný/Hansen|Hansen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Han|Han]]
* [[Ottův slovník naučný/Hôtel|Hôtel]]
* [[Ottův slovník naučný/Chambrana|Chambrana]]
* [[Ottův slovník naučný/Chrlič|Chrlič]]
* [[Ottův slovník naučný/Kámen|Kámen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kandelabr|Kandelabr]]
* [[Ottův slovník naučný/Krakorec|Krakorec]]
* [[Ottův slovník naučný/Krepna|Krepna]]
* [[Ottův slovník naučný/Krov|Krov]]
* [[Ottův slovník naučný/Krytina|Krytina]]
* [[Ottův slovník naučný/Noh|Noh]]
* [[Ottův slovník naučný/Okap|Okap]]
* [[Ottův slovník naučný/Pacold|Pacold]]
* [[Ottův slovník naučný/Parterre|Parterre]]
* [[Ottův slovník naučný/Patro|Patro]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Pavlač|Pavlač]]
* [[Ottův slovník naučný/Pilastr|Pilastr]]
* [[Ottův slovník naučný/Pilíř|Pilíř]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Plafond|Plafond]]
* [[Ottův slovník naučný/Plán|Plán]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Podbrádka|Podbrádka]]
* [[Ottův slovník naučný/Podezdívka|Podezdívka]]
* [[Ottův slovník naučný/Podium|Podium]]
* [[Ottův slovník naučný/Podjezd|Podjezd]]
* [[Ottův slovník naučný/Podkroví|Podkroví]]
* [[Ottův slovník naučný/Podkrovnice|Podkrovnice]]
* [[Ottův slovník naučný/Podkrovní příbytky|Podkrovní příbytky]]
* [[Ottův slovník naučný/Podlaha|Podlaha]]
* [[Ottův slovník naučný/Podloubí|Podloubí]]
* [[Ottův slovník naučný/Podstavec|Podstavec]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Podstupnice|Podstupnice]]
* [[Ottův slovník naučný/Polytechnika|Polytechnika]]
* [[Ottův slovník naučný/Pomník|Pomník]]
* [[Ottův slovník naučný/Pozemní stavitelství|Pozemní stavitelství]]
* [[Ottův slovník naučný/Římsa|Římsa]]
* [[Ottův slovník naučný/Sakař|Sakař]]
* [[Ottův slovník naučný/Shánění|Shánění]]
* [[Ottův slovník naučný/Shedy|Shedy]]
* [[Ottův slovník naučný/Skladiště|Skladiště]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Soffitta|Soffitta]]
* [[Ottův slovník naučný/Střecha|Střecha]]
* [[Ottův slovník naučný/Svítil|Svítil]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Šimáček|Šimáček]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Šindel|Šindel]]
* [[Ottův slovník naučný/Taška|Taška]]
* [[Ottův slovník naučný/Tesařství|Tesařství]]
* [[Ottův slovník naučný/Tesárna|Tesárna]]
* [[Ottův slovník naučný/Záchod|Záchod]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Čeští architekti]]</text>
      <sha1>gq767cwruvs218u9hk9ebgf0hf8i64o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Česká konfese</title>
    <ns>0</ns>
    <id>29116</id>
    <revision>
      <id>335074</id>
      <parentid>266862</parentid>
      <timestamp>2026-08-02T07:10:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>todo</comment>
      <origin>335074</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="66442" sha1="axlm118px1kh9qu8pzvyjbbepxv2ysf" xml:space="preserve">{{Dokončit|chybí poznámky (in margine)}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Česká konfese
  | PODTITULEK = Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících
  | ZDROJ = [http://www.psp.cz/eknih/snemy/v040/1575/t005701.htm www.psp.cz]
  | VYDÁNO = 18. května 1575 předáno v Praze císaři Maxmiliánovi
  | datum vydání = 1575-05-18
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA = Česká konfese
}}

'''Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících.'''

Nejjasnější, nejnepřemoženější a velikomocný římský císaři, uherský a český králi a pane, pane náš nejmilostivější! Nepochybujeme, že jak pánu Bohu všemohoucímu a všecko vědoucímu tak i V. C. M., jakožto pánu všeho křesťanstva, králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, o tom dobrá, vědomost, ano také i mnohým jiným známá jest, kterak my náboženství toho a té pravé křesťanské starodávní pod obojí svaté víry jsme, kterážto od syna božího, pána a spasitele našeho Ježíše Krista, svůj začátek má a skrze svaté apoštoly po světě hlásána byla až i do tohoto království Českého jistým božským řízením před několika sty léty prvotně přišla, potom skrze Mistra Jana z Husince, svaté paměti, a jiné svaté muže zase kázáním a učením slova božího obnovena až i také odsud do okolních zemí se jest dostala.

Pro kteréžto náboženství a pravou víru předkové naši veliká sou protivenství snášeti musili, chtíce při poznalé pravdě a čistém slovu božím zůstati a nám svým potomkům pokladu tak drahého a od pána Boha zjeveného pozůstaviti. My také z slova božího to poznajíce, že proto sme od pána Boha našeho stvořeni, abychom jeho jakožto stvořitele našeho na tomto světě ctili, slavili a velebili tou poctou, jakouž on v slově svém ctěn býti chce, jeho božské vůle ve všem šetříce a podle nejvyšší naší možnosti vykonávati a vyplňovati ji hledíce, vždyckny jsme přední o to péči měli, aby pokoj, lásku, i svornost při náboženství v straně naší byla zachována. A když pak teď v těchto letech od mnohých a zvláště od některých bezbožných kněží od takového pravého náboženství a víry křesťanské starobylé i dobrého řádu s velikým lidu obecního pohoršením škodlivě, jest vykročeno a lidem prostým k hřešení jako dvéře otevřeny byly: i jsouce my žádostivy toho, aby křesťanský, starobylý a dobrý řád zase v církev a stranu naši uveden byl, toho sme nejednou při V. C. M. poníženými žádostmi našimi hledali, ano i teď při tomto nynějším sněmě opět touž žádost ku paměti přivésti chtíce prvé sme našim milým pánům a přátelům ze všech tří stavův pod jednou způsobou přijímajícím pro zachování svornosti a lásky úmysl náš s přátelským zakázáním v známost uvedli s tou žádostí, aby podle nás k V. C. M. šli a nám v tom dobrém předsevzetí našem nápomocni byli, o čemž oni mezi sebou promluvivše a s přátelským se zase k nám zakázáním odpověď dávajíce v své řeči toho sou doložili, že proti nim to nic není a o tom nic nepochybují, cožkoliv v věcech našich dobrého obmýšlíme, že V. C. M., vyrozumějíc tomu, v tom se k nám milostivě a náležitě ukázati i zachovati ráčíte, a tak s nimi v lásce a v přátelství srozuměni jsouce k V. C. M. všickni pod obojí přijímající společně sme šli a skrze nejvyššího pana sudího království Českého oustně poníženou a jednomyslnou žádost na V. C. M. sme vznesli, že jsouce my toho pravého křesťanského starobylého (jakž výš dotčeno) náboženství a víry pod obojí, kteráž také předešlých časův odsud do okolních zemí se rozhlásila a potomně v svaté říši při obecním sněmu v městě Augšpurce léta 1530 v jistých artikulích sepsána a slavné i svaté paměti velikomocnému císaři Karlovi toho jména Pátému u přítomnosti tehdáž, slavné paměti, krále Ferdinanda, V. C. M. pana otce nejmilejšího, podána a stavům svaté říše dovolena a od mnohých církví za pravou křesťanskou starodávní svatou víru srovnávající se s písmy svatými prorockými, apoštolskými i s Krista pána učením uznána i přijata jest byla; skrze kteréžto takové jejich snešení, J. M. C. milostivé dovolení, mezi stavy svaté římské říše svornost a láska uvedena a pokoj utvrzen jest, tak že jiná všelijaká škodlivá, scestná a kacířská učení s slovem božím se nesrovnávající takovým vyznáním jako nějakým pravidlem k rozsouzení a k vykořenění přivedena sou. Tím a takovým dobrým stavův svaté říše příkladem my pro vzdělání a zachování v tomto království mezi sebou svornosti, lásky, pokoje a dobrého řádu, ano také dle vykonání naší křesťanské povinnosti, kterouž, jakž o tom napřed dotčeno jest, předně pánu Bohu našemu, potom V. C. M., naposledy i vlasti naší a dítkám našim zavázáni jsouce, abychom předně o ty věci, na kterýchž čest a chvála pána Boha všemohoucího a našich duší spasení záleží, věrně, pilně a snažně vždycky v této naší smrtedlnosti pečovali a se starali, poddaně a poníženě V. C. M., jakožto nejvyšší křesťanské vrchnosti a pána našeho nejmilostivějšího, sme poníženě prosili, abyste V. C. M. nám milostivě k tomu dovoliti ráčili, tak abychom se společně sjíti a vedle naší starobylé víry a náboženství křesťanského o to promluviti a náš křesťanský církevní řád, z kteréhož již v tomto království škodlivě vystoupeno a vykročeno jest, zase v jistý způsob a v spis uvésti mohli, tak aby aspoň již tou měrou učení falešná a všelijaké škodlivé sekty, kteréž sou se stranou naší, nápodobně jako nějakým pláštěm přikrývaly, mohly ovšem k vykořenění přivedeny býti. Kdež k tomu ke všemu, jakž se svrchu píše, majíce milostivé od V. C. M. povolení, všickni z toho velice potěšeni jsme a pánu Bohu všemohoucímu srdečně děkujíce, jeho božské milosti pokorně prosíme, aby V. C. M. za dlouhé časy šťastné, pokojné nad námi panování a všech království a zemí rozšíření, nad nepřátely vítězství a všelijaké štědré časné i věčné požehnání dáti a svým svatým duchem V. C. M. srdce potěšovati, spravovati a k věčnému životu opatrovati i s Její M. císařovou a se všemi V. C. M. dědici nejmilejšími, pány a pány našimi milostivými ráčil.

A protož již podle takového milostivého V. C. M. dovolení měvše těchto dnův naše společná shledání a povolavše mezi sebe některé pobožné a učené lidi duchovní i světské, sumu našeho starobylého křesťanského a pravého náboženství v jisté artikule a spis sme uvedli, kterýžto spis náš se vší poddaností a ponížeností zespolka k milostivému přečtení a vyrozumění V. C. M. podáváme a k tomu se všickni přiznáváme, že my při takové poznalé boží pravdě i našem vyznání víry boží pravdivé i dobrém křesťanském řádu vždycky (nikam od slova božího ani nalevo ani napravo se neuchylujíce a pod V. C. M., jakožto nám od Boha postavenou vrchnosti milostivou ochranou, postaveni jsouce) zůstati míníme a s pomocí boží zůstaneme, nižádného bludného učení nepřijímajíce ani u víře se nesrovnávajíce s těmi, kteréž bychom v čemkolivěk pravdě písma sv. a ustanovení Krista pána odporné býti uznali, buďto že by ti jacíkoliv sektáři, kacíři, sakramentáři staří nebo noví byli. A poněvadž na jistém gruntu a základu písem svatých vedle předkův našich neomylné založené náboženství máme, kteréžto naše křesťanské náboženství a víry svaté vyznání nikterakž nemohlo by bez dobrého řádu státi a jinak trvanlivé býti, protož za to V. C, M. poníženě prosíme, že nás při tom, abychom tak jak předkové naši administrátory a konsistoř naši muži pobožnými, ctnostnými a příkladnými osaditi mohli, kteříž by kněžstvo naše potvrzovali a je při tom našem víry svaté vyznání řádu dobrém a šlechetném obcování drželi a spravovali, milostivě zůstaviti ráčíte, tak aby žádných v církvi naší roztržitostí nebývalo, ale pokoj, láska a svornost aby mezi všemi námi zachována byla; neb my nad vyznáním víry naší, administrátory i konsistoří naší žádného jiného po pánu Bohu defensora a ochrance míti nechceme než toliko V. C. M. jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího a ty, ježto by s povolením a jistým vědomím V. C. M. od nás ode všech tři stavův pod obojí k dohlídání a náležitému opatrování též konsistoře zvoleni a nařízeni byli, tak aby tudy tím snázeji v království tomto a pod správou V. C. M. čest a chvála boží se rozmáhati, slovo jeho svaté v čistotě kázati a rozhlašovati, lid k pravé pobožnosti přivozován a od nepravosti hříchův i od modloslužebenství prostředkem slova božího odvozován býti mohl, jakž pak z tohoto našeho spisu a řádu o konsistoři, kterýž V. C. M. při tomto víry naší vyznání podáváme, tomu na díle vyrozuměti moci ráčíte.

Též také, nejmilostivější císaři, kdež sme položeni byli, jako bychom ne všickni se u víře snášeli a zvláště páni a přátelé naši milí, kteříž z jednoty bratrské se jmenují: protož se vší poddanou ponížeností V. C. M. oznamujeme, jakož sou oni předešlých let konfesi svou V. C. M. podali, a aby při ní zachováni byli, ve vší poníženosti V. C. M. sou žádali, že my jich, poněvadž se ve všech podstatných artikulích s tímto naším podávajícím vyznáním víry naší křesťanské snášejí, od náboženství jejich utiskati nemíníme a společně jednomyslně V. C. M. poníženě žádáme, že nad námi všemi svou milostivou a ochrannou ruku držeti a nám, abychom v náboženství našem křesťanském volně a svobodně pánu Bohu sloužiti mohli, toho milostivě příti ráčíte. Toho V. C. M. my jakožto věrní poddaní podle našich nejvyšších možností ve vší ponížené poddanosti vždycky se odsluhovati rádi chceme. V čemž se ve všem V. C. M. jakožto císaři křesťanskému a králi, pánu našemu nejmilostivějšímu, se vší poddanou ponížeností k milostivé ochraně poručena činíme. Actum v outerý po na nebe vstoupení Krista pána léta 75.

V. C. M. věrní poddaní páni, rytířstvo, Pražané i jiná města, všickni tři stavové království Českého pod oboji přijímající.

== I. O slovu božím v písmích svatých starého i nového zákona. ==
Srdcem věříme a ústy vyznáváme, že písma svatá starého i nového zákona, v nichž se o jedinkém božství a o třech osobách rozdílných v tom jednom božství i tolikéž o jisté vůli boží oznamuje, sou beze vší výminky a neproměnitedlně pravá, sou svatá jistá a katolická, to jest obecně vší církví k věření a k zachovávání od Boha vydaná a přikázaná, a že v těch dvou úmluvách, totiž starém a novém, zákoně, což nám potřebného k spasení vše nezakrytě, alebrž světle a dostatečně obsaženo jest, čehož potvrzuje samého syna božího řeč, kdež takto dí: Joh. 5. „Zpytujte písma, ješto vy se domníváte v nich věčný život míti, tať jsou kteráž o mně svědectví vydávají, a nechcete přijíti ke mně, abyste život věčný měli,“ a opět když se dvěma učedlníkům jdoucím do Emaus od Jeruzaléma na cestě připojiti ráčil, praví evangelista: Luk. 24, že jim mluvil, což o něm v zákoně Mojžíšově a v prorocích i písmích; a opět „o hodnosti, důstojnosti slova božího“ dí sv. Lukáš v 11. kap., že blahoslavení sou, kteří slyší slovo boží a ostříhají ho; u svatého Jana v 8. kap..,: „kdo z Boha jest, slovo boží slyší, a všecka Trojice svatá u člověka toho příbytek míti chce, kterýž řeči syna božího zachovává,“ jakož takto u svatého Jana stojí: „A sám pán Kristus dí „kdo miluje mne, řeč mou zachovávati bude, a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme,“ a sv. Pavel k Římanům v 1. kap.: „že evangelium jest moc boží k spasení každému věřícímu.“ A protož neomylně tomu božímu slovu, všeckna jiná písma postoupiti a místo dáti mají a nejsou, nemohou aniž mají držána, býti v té hodnosti i platnosti jako slovo boží, kteréž jest jako meč s obou stran ostrý a pronikající a Bůh otec nebeský v synu svém s nebe prohlásil: „Tento jest syn můj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslouchejte;“ a v čtvrtých knihách Mojžíšových v 5. kap.: „Nepřidáte k slovu mému nic ani od něho neodejmete.“

== II. O Bohu. ==
Srdcem věříme a ústy vyznáváme, jakž článkové víry sv. obecné apoštolské, křesťanské, concilium Nicenské a vyznání sv. Atlianasia v sobě obsahují, že toliko jest jedna podstata božská, kteráž se jmenuje a v pravdě jest Bůh věčný, neviditelný, v moci, moudrosti, v spravedlnosti i v své dobrotě nesmírný anebo neobsáhlý, kterýž jest stvořitel všech věcí viditelných i také neviditelných, ochrance, ředitel a správce předivný. Avšak, že též jediné božské podstaty sou tři rozdílné osoby rovné a jedné bytnosti, moci a věčnosti, totižto Bůh otec, Bůh syn, Bůh duch svatý; to pak slovo (osoba) rozumí se o tom, že jedna každá má svou vlastní rozdílnou osobní bytedlnost, což Řekové jmenují hyphistamenon.

== III. O Trojici svaté neboližto rozdílnosti osob v božství. ==
# Věříme a vyznáváme, že věčný Bůh otec jest první osoba božství všemohoucí a věčný, nestihlé a neobsáhlé moci, moudrosti, spravedlnosti, svatosti a dobroty, kterýž od věčnosti zplodil syna, podstatný a dokonalý obraz bytnosti své a od kteréhož jako i od syna pochází duch svatý, a kterýž spolu s synem a duchem svatým všecky věci viditedlné i neviditedlné v času jeho božské velebnosti líbezném z ničehož jest stvořiti ráčil a je vedle svého božského uložení opatruje, zachovává, řídí a spravuje. A tak strany bytnosti a podstaty božské tolikéž i strany působení božských zevnitřních, jako stvoření, opatrování a řízení všech věcí, žádného rozdílu mezi otcem a synem a duchem svatým neklademe.
# Věříme i takéž ústy vyznáváme, že druhá osoba božství (slovo věčné), to jest věčný syn boží, pán náš Jezus Kristus, ráčil na se lidské přirození v životě blahoslavené panny Marie působením ducha svatého přijíti, tak že dvoje přirození božské a lidské v jednotě osoby k věčné nerozdílnosti spojeno jest, jeden Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, narozen z panny Marie, kterýž za všecko lidské pokolení právě aneb opravdově trpěl, ukřižován, umřel a pohřben jest, aby nás s Bohem otcem svým smířil a výplatnou obětí byl netoliko za vinu neb hřích přirozený, ale také za všecky jiné hříchy, jichžto lidé se dopouštějí; a že tentýž pán náš Ježíš Kristus sstoupil do pekel a právě i opravdově dne třetího z mrtvých vstal pro ospravedlnění naše, potom na nebesa vstoupil, na pravici Boha otce sedí, věčně kraluje, nade vším stvořením panuje, všecky v sebe věřící ospravedlňuje, jich posvěcuje, posílaje v srdce jejich ducha sv., kterýž by je spravoval, potěšoval, obživoval a proti ďáblu a moci hříchu ochraňoval. A takž jest dokonalým prostředníkem, orodovníkem a přímluvčím k Bohu otci, smírčím, vykupitelem a spasitelem církve své, kterouž duchem svým sv. shromažďuje, zachovává, ochraňuje a spravuje až do vyplnění počtu vyvolených božích; potomně že týž Kristus pán zjevně zase přijde souditi živých i mrtvých, tak jakž víra křesťanská a snešení apoštolské o tom šířeji oznamuje.
# Věříme a vyznáváme, že duch svatý jest třetí osoba v božství od věčnosti od otce a syna pocházející, podstatná a věčná láska otce k synu a syna k otci, jehožto moc, dobrota nestihlá pronáší a spatřuje se netoliko při stvoření a zachovávání všech věcí, ale také obzvláště při těch skutcích, kteréž v synech božích od počátku církve působiti ráčí, konaje v nich skrze přisluhování slova božího, svátosti a živou víru to spasení věčné, kteréž jest vyvoleným božím v Kristu pánu před ustanovením světa složené.

== IV. O pádu prvních rodičův a hříchu přirozeném. ==
Také věříme a vyznáváme, že první člověk Adam, jsa v dokonalé svatosti a nevinnosti stvořen a postaven, původem ďábla se jest sám dobrovolně bez všelijakého přinucení skrze přestoupení božího rozkazu od Boha odvrátil a tudy na sebe i všecku rodinu svou a lidské pokolení časnou i věčnou smrt i to vše, odkudž ta obojí smrt pochází, jest uvedl. Neboť všickni lidé po pádu Adamově přirození se rodíce s smrtedlností a hříchem se počínají a rodí, to jest netoliko z křehkosti a nestatečnosti těla, ale obzvláštně s vnitřní poškvrnou a nakažením celého člověka a všech mocí jeho; tak že člověk, potrativ prvotní svou svatost nevinnost a spravedlnost, již odvrácen jest ode všeho dobrého, jest bez bázně boží, bez důvěrnosti k lidu a podmaněn hříchu a přirozené zlé žádosti. Kterýžto hřích přirozený jak v pravdě jest a sám v sobě zůstává hřích, tak také přináší s sebou všechněm, kteří skrze křest a ducha sv. znovu se nerodí, hněv boží a tak druhou smrt a věčné zatracení.

== V. O svobodné vůli anebo soběvolnosti člověka. ==
O svobodné vůli lidské vyznáváme, že ta má svou nějakou svobodu k vykonávání řádův a spravedlností světských, kteréž rozumu poddány sou, tak aby člověk v takových skutcích, jakž dotčeno, rozumu, soudu a vůle své. užívaje, ve všelikém předsevzetí svém, před Bohem výmluvy míti nemohl; ale však že nemá moci bez ducha sv. aby mohl spravedlnost boží anebo spravedlnost duchovní vykonávati, nebo tělesný člověk nechápá těch věci, které sou ducha božího. Ale taková spravedlnost duchovní bývá v srdci, kdyžto skrze slovo boží duch svatý se přijímá.

== VI. O původu, příčině a velikosti hříchu. ==
O příčině hříchu vyznáváme, že ačkoli pán Bůh jest stvořitel a zachovávatel přirození, však že příčinou hříchu Bůh není, než vůle zlých totižto ďábla a lidí bezbožných, kterážto když od pána Boha svého nemívá pomoci, odvracuje se od něho, jakž o tom Kristus pán (Jan v 8.) mluviti ráčí: „Když ďábel mluví též z svého vlastního mluví, nebo lhář jest a otec lži“; a že hřích všelijaký (poněvadž proti zákonu neb ustanovení božímu jest a skutek boží ruší) Bohu a jeho dokonalé svatosti a spravedlnosti jest všelijak a velice odporný, a že z té příčiny pán Bůh (kterýž nižádného hříchu a nižádného hříchem zprzněného stvoření trpěti nikoli nechce a nemůže) jednoho každého, kdož by pána Krista a v něm dokonalého spasení účasten nebyl, pro hřích jeho věčně zamítá a zatracuje; jakož nám jistou tu vůli a neproměnitedlnost, spravedlnost v zákoně přikázání svých ukazovati ráčí.

== VII. O zákonu přikázání božských. ==
Nebo Bůh všemohoucí zákon svůj věčný a neproměnitedlný člověku jest dáti ráčil, netoliko pro zachování šlechetnosti a ctného dobrého zevnitřního obcování mezi všemi lidmi v tomto časném životě: ale předně a obzvláštně pro ukázání nám velikosti hříchu a provinění našeho, abychom tudy poznávali hříchy a nedostatky naše všeliké, vnitřní i zevnitřní, tak také na hříchy naše spravedlivý hněv boží i věčné zatracení, odkudž pochází jakž bezbožných zoufání a potupa pána Boha, tak v synech božích skrze milost ducha sv. pravá skroušenost srdce, působící srdečnou bázeň boží, též ustavičnou a opravdivou nenávist všelikého hříchu a nedostatku vnitřního a zevnitřního, a podle toho opravdivou srdečnou žádost k dojití v Kristu pánu vykupiteli složeného spasení, to jest odpuštění hříchův, vysvobození od zlořečení zákona a hněvu božího, od smrti věčné a moci ďábelské, smíření s Bohem, ospravedlnění a posvěcení, jenž jest účastenství ducha sv. a dědičně života věčného.

== VIII. O ospravedlnění člověka před Bohem. ==
A tak věříme a vyznáváme, že ospravedlnění člověka před Bohem jest počtení a vyhlášení božské hříšníka kajícího za nevinného, svatého a spravedlivého a že lidé k takovému před Bohem ospravedlnění nepřicházejí vlastními možnostmi, zásluhami a skutky svými, ale že ospravedlněni bývají darmo z pouhé milosti božské, pro samého Krista pána skrze víru ve krvi jeho, kdyžto skrze milost ducha sv. srdečně a nepochybně věří, že Bůh vedle věrných slibův svých jim hříchy jich všeliké odpouští a je na milost přijímá pro vykupitele a spasitele Krista, kterýž celým a dokonalým poslušenstvím svým a smrtí svou ohavnou a nevinnou za hříchy všeho světa dosti jest učiniti ráčil. Tu takovou víru samého Krista pána v jeho zásluhách Bůh počítá před sebou za dokonalou spravedlnost, jakož o tom apoštol svatý Pavel: Rom. v 3 a 4 rozdílu píše. Nebo věřící člověk jsa skrze víru opravdově účasten Krista, jest také v něm spolu účasten vší svatosti a spravedlnosti, kterouž Kristus pán pro něho a za něho jest míti a vyplniti ráčil, a kterouž jemu jakožto oudu svému přivlastňuje.

I z té příčiny víra připisuje se a přičítá každému věřícímu k dokonalé spravedlnosti, a pro takovou jeho v Kristu dokonalou spravedlnost dává se jemu věčný život, jehož závdavek duch svatý, jakož o tom jistí Kristus pán u sv. Jana v 6. kap.: „Jistě, jistě pravím vám, kdož věří ve mne, mát život věčný.“ Protož k dosažení takové spasitedlné víry v Krista Ježíše nařízena jest služebnost učení a kázání evangelium sv. a posluhování velebných svátostí, nebo skrze slovo boží a požívání svátostí, jakožto skrze Bohem nařízené prostředky daruje se duch svatý, kterýž víru spasitedlnou, kdežkoli a kdyby se koli pánu Bohu zalíbilo, působí v těch lidech, kteříž poslouchají sv. evangelium, jenž učí, že pán Bůh ne pro ňáké naše zásluhy, ale pro samého Krista pána všecky ty, kteříž v Krista věří, na milost přijímati, je ospravedlňovati a duchem svým svatým k životu věčnému obnovení posvěcovati ráčí. A tak posvěcení, obnovení anebo znovuzrození člověka skrze víru a ducha sv. jest, když skrze víru Krista pána účastni býváme učinění (sic!) Krista a všech jeho zásluh a tak před Bohem dokonale spravedliví, tu ihned spolu skrze též účastenství a společnost Krista pána vylévá se na nás, jakožto živé oudy jeho svatého těla, duch svatý, kterýž nás posvěcuje a obnovuje, abychom začátečně svatí byli a umírajíce všelikým zlým žádostem těla, již Bohu živi jsouce zase vždy a vždy nabývali oné první Adamovy potracené svatosti, kteréž teprva dokonale dojdeme v životě věčném. A poněvadž tato naše v nás duchem svatým začatá svatost v tomto životě dokonalá není, protože až do smrti zůstávají v nás mnozí nedostatkové a nemožnosti a tak i mnohá provinění, za které se modlíme ustavičně říkajíce: „odpust nám naše viny“. I z té příčiny nejsme a býti nemůžeme před Bohem dokonale svatí tou naší v nás duchem svatým začatou svátostí vedle řeči Krista pána u sv. Lukáše v 17. kapitole: „Když učiníte všecky věci, kteréž přikázány jsou vám, rcete, služebníci jsme nehodni;“ a v kanonice sv. Jana v 3. kap.: „Díme-li, že hříchu nemáme, sami se svodíme a pravdy v nás není“, a svatý David se modlí řka: „Nevcházej pane v soud s služebníkem svým, nebo před tebou nebude spravedlivý nalezen nižádný člověk.“ A protož, jakž svrchu oznámeno, ospravedlnění naše před Bohem toliko v samém Kristu pánu jest a samou věrou se dosahuje, jakož i staří církve svatí učitelé a doktoři učí. Ambrož zajisté svatý takto o tom píše: že to od Boha uloženo jest, aby kdo v Krista věří, spasen byl bez skutkův samou věrou darmo hříchův odpuštění nabývaje.

== IX. O víře. ==
A tak o víře jest toto naše podle slova božího vyznání; že víra spasitedlná jest ta, když člověk netoliko věří, že Bůh jest; že to vše, což nám v slovu svém svatém oznamovati a slibovati ráčí, pravé jest (čemuž i ďáblové věří a třesou se), ale také skrze ducha svatého srdcem doufá, Že milostivi slibové božští o odpuštění hříchův a spasení věčném jednomu každému v Krista pána věřícímu učinění, k němu také obzvláštně přináležejí, a že podle takových slibův Bůh věčný netoliko jiným hříšníkům, ale i jemu také samému pro Krista pána hříchy odpouštěti, jeho na milost přijímati a duchem svým svatým k věčnému životu posvěcovati ráčí. A tak spoléhaje na věrné sliby božské v Kristu založené, jimi se o svém k životu věčnému zvolení a jistém v Kristu spasení, pokudž nejvýš může, pevně ujišťuje a skrze takovou srdečnou k Bohu víru neb důvěrnost přemáhá všeliká pokušení, dochází obživujícího potěšení a pokoje s Bohem, k němu se utíká doufanlivě volaje: otče, otče! jakož dí apoštol, Rom. 5., protož ospravedlněni jsouce z víry pokoj máme s Bohem skrze pána našeho Jezu Krista, skrze něhož přístup máme skrze víru k milosti této, v níž to stojíme a chlubíme se nadějí slávy synův božích. I poněvadž spasitedlná víra, kdež při člověku skrze ducha sv. jest, buď mdlá aneb statečná, vždycky přinímá Krista pána se všemi jeho dobrodiními (neb on se nám daruje pod tou jedinou výminkou, jestliže toliko v něho srdcem věříme a doufáme) a přináší člověku věřícímu skrze účastenství Krista pána odpuštění hříchův, smíření s Bohem, ospravedlnění, znovuzrození v duchu svatém a život věčný: i z těch a takových příčin není ona a nemůž býti při člověku mrtvá, ale ustavičně působí nový a věčný život, mrtví zlé všeliké žádosti, člověka zapaluje srdečné milování pána Boha a bližního. A tak skrze lásku působí všeliké dobré a svaté skutky, po kterýchž také jako strom po ovoci poznána bývá, neb jakž oheň bez horkosti a slunce bez blesku, tak i víra pravá a Krista účastná bez obnovení, bez lásky a tak bez mnohých dobrých skutkův nikoli a nikdy býti nemůž.

== X. O dobrých skutcích. ==
O dobrých skutcích vyznáváme, že ti v pravdě dobří a svatí skutkové jsou, kteréž Bůh v svém slovu přikázati jest ráčil a kteříž z víry pravé pocházejí a jsou z ovoce ducha svatého, Gallat 5., nebo co se koli děje od těch, jenž se slovem božím nespravují a živé v Krista víry a ducha svatého prázdni jsou, to vše, by jak koli před očima lidskýma krásné a dobré býti se zdálo, před Bohem ohavné a ošklivé jest a hříchem zůstává vedle řeči apoštola, Rom. 14: „Cožkoli z víry jest, není hřích,“ a k židům 11: kap.: „Bez víry nelze se líbiti Bohu.“ Protož dobří skutkové vlastně jsou a dějí se toliko v samých synech božích, kteříž slze víru v Krista pána všech dobrodiní jeho a celého spasení, to jest ospravedlnění i také obnovení docházejí a vedeni jsouce duchem božím činí a zachovávají to vše, což jest Bůh v slově svém přikázati a ustanoviti ráčil, vedle řeči Ezechiele proroka v 22. kap.: „V přikázáních mých choďte, abyste je činili,“ a u sv. Matouše 15. kap.: „Nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.“

A takoví dobří skutkové líbí se Bohu, ne pro jich vlastní hodnost a dokonalost, která se při nich nikda nenachází podle proroka Esaiáše, kdež mluví o skutcích svých i vší církve boží, tak dí v kap. 64.: „Jako roucho nečisté ženy tak sou všecky spravedlnosti naše;“ ale líbí se Bohu pro samého Krista Ježíše při osobě neb člověku, kterýž prvé pánem Kristem skrze víru v něho ospravedlněn a Bohu líbezný učiněn jest, když věří předně, že odpuštění hříchův, smíření s Bohem, ospravedlnění a posvěcení [.... ] než toliko z milosti boží darmo pro samého Krista pána skrze víru v něho. Druhé, že ačkoli znovu zrozený jest duchem svatým, však že v tomto světě zákona božího dokonale vyplniti nemůže nikoli, ale že při něm jest a zůstává, jakž veliká nedokonalost a mdloba v víře i v jiných všelikých dobrých skutcích, tak také i mnohá provinění a vnitřní zlé náklonnosti a žádosti, jímžto odolává snažně v duchu svatém a za odpuštění takových svých nedostatkův a hříchův ustavičně prosí. Třetí, když věří, že má a může skrze milost boží začíti nový život vedle přikázání božských, že on i všeliké jeho začaté ač nedokonalé poslušenství a dobří skutkové Bohu se líbí toliko pro samého Krista pána, jakož dí svatý Petr 1. Can. 2. kap.: „Obětujte Bohu oběti duchovní vzácné skrze Ježíše Krista“, a protož také s ochotností a bez přinucení vůli boží plní, jiné dobré skutky, pro milování Boha a vůle jeho svaté, pro dokázání ku pánu Bohu svému poslušenství a k bližnímu svému lásky, též pro vysvědčení před lidmi dobrého svědomí a pravé víry, kteráž toliko při dobrých skutcích poznána bývá.

A tak věříme a vyznáváme, že dobré skutky Bohem přikázané činiti máme a povinni sme, předně za příčinou našeho v Kristu vykoupení, ospravedlnění a posvěcení; nebo kdož jest v Kristu ospravedlněn a duchem svatým znovuzrozen a posvěcen, ten nemůž než dobré skutky činiti, poněvadž jest nové stvoření v Kristu Ježíši k tomu, aby dobré skutky činil, k Effez. 2, nápodobně jako i slunce nemůž než svítiti, poněvadž jest od Boha k tomu stvořeno, aby svítilo; a protož kdež se při křesťanu nachází nekající život a zlí skutkové, tu se jistě dílo boží ruší a takový synem božím a spasencem nikdy slouti nikoli nemůž.

Druhé, za příčinou božských přikázání a našeho povinného poslušenství vedle božského nařízení, kteréž ukazuje svatý Pavel, Rom. 8. řka: „Dlužníci sme ne tělu, abychom vedle těla chodili“; a syn boží u sv. Jana dí 15. kap.: „Totoť přikazuji Vám, abyste se milovali vespolek“. Protož každý věřicí, poněvadž z Boha jest, přikázání božská miluje, je poslušně zachovává, a proti nim činiti a svévolně hřešiti nikoli nemůž, jakž učí sv. Janem v 1 canon. v 3. kap.

Třetí, pro zachovaní víry a dobrého pokojného před Bohem svědomí, nebo opouštěním dobrých skutkův a dopouštěním se hříchův proti svědomí duch svatý se zarmucuje a vyhání, a tudy potracuje se víra a pravé vzývání Boha; nebo nikoli možná věc není, aby ti veselou a spokojenou myslí Boha důvěrně a doufanlivě vzývati mohli, kteříž povolujíce zlým žádostem, hříchův se chtě a věda dopouštějí a raněné že svědomí mají.

Čtvrté, abychom mohli časných i věčných pokut božských podle těla i duše, kteréž sám Bůh podle věčné spravedlnosti své na přestupníky přikázání svých ukládati ráčí, jakož toho od počátku světa i také nyní jsou rozliční a nesčíslní příkladové; ale mezi všemi pokutami božskými v tomto životě jest ta největší, když Bůh hřích hříchem pokutovati ráčí, dopouštěje na hříšníky pro urputnost jich a zvláště pro potupu slova svého a vůle v něm oznámené druhá svedení a zatmění srdcí jejich, aby, nevyhledávajíce snažně a upřímně pravdy boží a spasení duší svých, v hříchu a v zatracení svém se rozmáhali, jakož dí svatý Pavel 2. Thesal. 2.: „Protož pošle jim Bůh mocného činitele bludů, aby věřili lži a odsouzeni byli všickni, kteříž nevěřili pravdě, ale povolovali nepravosti.“

Páté, za příčinou důstojnosti naší v Kristu povolání našeho, nebo my uvěřivše v Krista učiněni sme oudové těla jeho svatého a chrámové ducha božího 1. Cor. 6., a tak zalíbení synové boží, Jan 1.: „A protož z té příčiny máme svatí býti jako Bůh náš svatý jest.“ A pán Kristus velí, abychom jsouce synové boží, následovali přirození a povah otce našeho, řka u sv. Mat. 5: „Milujte nepřátely vaše, abyste byli synové otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“

Šesté, pro dojití hojné a veliké odplaty božské, kterouž pán Bůh dobrým skutkům našim ne pro jejich vlastní hodnost a dokonalost, ale pro Krista, jehož oudové jsme, z milosti jest zaslíbiti ráčil; a pro zaslíbení jeho my takové odplaty v tomto i věčném životě podle rytěřování našeho konečně oučastni budeme. Jakož dí Pán v 1. regum 2. kap.: „Kdožkoli mne uctí, oslavímť ho,“ a svatý Pavel 1. Tim. 4. kap.: „Pobožnost má zaslíbení života nynějšího i budoucího.“ Všeliká pak dobrá ctnost a spravedlnost zákona, kteráž se bez ducha božího nachází při lidech dobrých, čest, řád a spravedlnost milujících, velice rozdílná jest od dobrých skutkův, nebo není než toliko částka zákona božího o zevnitří spravedlnosti člověka a ctném šlechetném obcování mezi lidmi, což svatý Pavel k židům v 9. kap.: nazývá spravedlností těla, a to že ji i tělesný člověk bez ducha sv. a vnitřního obnovení vykonávati může, skutky zevnitřní vedle zákona božího.

Taková pak zevnitřní ctnost a šlechetnost, ačkoli není duchovní spravedlnost zákona vlastní synův božích, a protož také na ní žádný ustrnouti nemá zpuosobem pokrytcův a farizeův vedle řeči Páně u sv. Matouše v 5.: „Nebude-li hojnější spravedlnost vaše nežli Mistrů a zákonníkův, nevejdete do království nebeského“, však má všelijakým způsobem ode všech lidí napořád a zvláště pak v církvi boží z mnohých příčin bedlivě a snažně zachovávána býti a obzvláštně pak pro přísný rozkaz boží v zákoně přirozeném i psaném ke všem lidem napořád se vztahující a pro ujití pokut jak věčných tak také časných a tělesných, jimiž vrchnost všeliká podle nařízení božského zjevné přestupníky zákona Páně a dobrého řádu má a povinna jest přísně trestati; potomně také pro zachování společného pokoje a chvalitebného obcování lidského, kteréž býti nemůž bez řádu a spravedlnosti. A naposledy proto, aby zevnitřní dobrá ctnost a kázeň v církvi boží lid způsobnější činila ve všeliké pobožnosti a zvláště ku přijímání slova božího a ducha svatého, nebo pán Bůh díla svého nekoná při lidech bezbožných, pokudž tak zhovadilý nekající život vedou, že ani zevnitřní ctnosti zachovávati ani žádného dobrého řádu a kázně přijímati nechtí.

== XI. O církvi boží. ==
Věříme a vyznáváme, že jedna církev svatá obecná jest a vždycky zůstává, a to na tomto světě že jest viditelné shromáždění lidí věrných a svatých, kteříž v každém místě pravého a čistého učení Kristova se přidrží v tom způsobu, jakž jest od svatých evangelistův a apoštolův neb v přesvatém evangelium Kristovu věrně a upřímně vyhlášeno, a kteříž také ve všem řídí a spravují se zákonem a ustanovením svého jednoho krále, biskupa a hlavy Kristovy v svazku lásky a požívají jeho tajemství, kteréž vůbec svátosti nazýváme podle ustanovení Krista pána, tak jakž sou jich požívali a nám v písmích svatých pozůstavili evangelistové a apoštolé Krista pána. A ačkoliv církev svatá jest vlastně shromáždění svatých, kteří skrze služebnost čistého slova božího a svátostí velebných uvěřivše v Krista s ním jedno tělo učiněni sou [a v společnosti jedné víry, jedné lásky, jednoho ducha jeden duchovní život vedou, však poněvadž takovým svatým zde vždycky mnozí pokrytci připojeni jsou], kteříž vyznávajíce touž pravdu a k ní se hlásajíce od věrných častokrát rozeznáni a od církve odloučeni býti nemohou: i z té příčiny církev viditelná v tom světě nazývá se obecně všeliká společnost křesťanův dobrých i zlých k Kristu a k jeho zákonu se přiznávajících a ta připodobněna jest k koukolovité pšenici a síti, v které sou zlé i dobré ryby, Mat. 13. kap. 1.; taková pak společnost dobrých i zlých slove a jest obecná křesťanská svatá církev, toliko v tom co se v ní dotýče dobrých ryb a pšenice, to jest synův božích vyvolených a pravých věrných křesťanův, kteřížto všickni obecně a bez výminky v Kristu přičtenou i také v sobě skrze ducha svatého začatou svátostí svatí sou, a ty toliko samé pán nazývati ráčí ovcemi svými, jichžto společnost jest opravdová choť a nevěsta Kristova, dům boží, sloup a utvrzení pravdy, matka všech věřících a ten jediný koráb, krom něhož žádného není spasení. Ale co se dotýče těch přimíšených a zvláště vědomých pokrytcův i jiných zlých bezbožných křesťanův, kteří v té církvi zůstávají a jichžto obyčejně mnohem větší počet bývá, ti a takoví vlastně neslovou církev svatá, ale mrtví oudové církve, a ačkoli se nacházejí v církvi Kristově, však z církve a těla jeho nikoli nejsou.

Protož znamení jistá a neomylná církve svaté jsou tato nejpřednější: nejprvé, čistá kázání a učení slova božího a evangelium sv. zvláště strany základu a předních článkův víry obecné křesťaňské.

Druhé, čisté zachovávání posluhování a požívání svátosti Páně podle ustanovení jeho.

Třetí, náležité a povinné poslušenství v zachovávání těch všech věcí, kteréž evangelium svaté a zákon Kristův přikazuje. A protož i tato také znamení církve boží jsou, totiž milování bratrské jedni druhých, jakožto oudův Kristových, kříž a nátisky veliké pro pravdu a království boží a naposledy přetrhování zjevných hříchův a všelikých proti pánu Bohu nepravostí, jak skrze laskavé bratrské napomenutí a trestání, tak i skrze pořádné Bohem nařízené vyobcování církve těch, kteří by se předešlým napomenutím nedali napraviti, a to sou svatí otcové kázní církevní jmenovali. Ačkoli tato znamení církve svaté, po kterýchž ona beze všeho omylu poznána bývá, ne vždycky v jednostejném způsobu se nachází, neb někdy velmi jasně svítí a někdy tak patrně se ukazuje, že pravá církev sotva může poznána býti, zvláště když Bůh církev svou trestati a tříbiti ráčí, ujímá jim světlosti slova svého a posílaje do ní pro nevděčnost a potupu slova a dobrodiní svých mocné činitele bludův, kteříž upouštějíce slova božího živého církev na sobě a na ustanoveních svých zakládají a ukazují: však pobožní i v takovém těžkém zavedení a velikém zatmění církve, jí se chybiti nikoli nemohou, jestliže toliko patříce na hlavu Krista pána, jeho se přidržeti chtějí, věrně přijímajíce slovo jeho, kdež by kolivěk vedle písem svatých v čistotě a upřímnosti kázáno bylo, a od pravdy jeho nikdež ani v učení ani v obcování neodstupujíce, nebo kdy se koli tak slovo Krista pána věřícím káže a velebnými svátostmi vedle nařízení jeho posluhuje, tu jistě částka jeho církve a v takovém shromáždění Kristus pán právě přítomen jest a skrze služebnost slova a svátostí svých působí spasení v srdcích věřících vedle nařízení svého, by pak někdy služebníci církve, kteříž slovem a svátostmi Páně posluhují, pokrytci a mrtví oudové církve byli. Nebo slovo boží a užívání svátostí velebných jest moc boží k spasení každému věřícímu, ne pro hodnost toho, kterýž nimi přisluhuje, ale pro samé nařízení Krista pána, kteréž mocné jest skrze pravou přítomnost Krista a působení ducha svatého. A protož jakož hodnost služebníka slovu a svátostem Kristovým nic nepřidává, tak také i nehodnost a pokrytství téhož nic neujímá vedle řeči Páně Mat. 23: „Na stolici Mojžíšově sedí učitelé a zákoníci, protož všechno, což by pravili vám zachovávejte a čiňte, ale podle skutkův jejich nechtějte činiti, neboť praví a nečiní.“ Ale však náleží církvi boží ty, jenž zjevně nepříkladného a nekajícího života sou a náležitými prostředky napraveni býti nemohou, od služebnosti církevní odcizovati a pokudž nejvýš možné jest toho vyhledávati, aby v církvi boží jakž učení tak i obcování svaté nepoškvrněné bylo.

== XII. O klíčích církve anebo moci její ouřadní. ==
Moc církevní všeliká, kterouž pán Bůh v písmě svém svatém církvi své, prorokům a apoštolům a jich náměstkům dáti a připsati jest ráčil, vztahuje se vlastně ne na jich osoby ale na slovo boží, jehož služebnici sou a ouřad jim také svěřený aby podle slova božího a vůle boží v něm oznámené vykonávali. Jakož Pán posílaje učedlníky své jistou instrukci jim dáti a poručení učiniti ráčil, t.: aby šli a učili církev zachovávati ty všecky věci, kteréž on jim přikázal, a aby nebyli ani neslouli Mistři, protože on sám jediný Mistr jich jest, a že nechce, aby oni jakým jiným učením sebe a církev jeho spravovali nežli toliko tím samým, které sou od něho, jakožto Mistra svého, z oust jeho slyšeli, a kteréž jim také v paměť uvozovati má duch svatý, uče je všem věcem a připomínaje jim všecky ty věci, kteréž jest jim mluvil Kristus pán, a ne jiné těm odporné. Protož ouřad pastýřův a služebníkův církve a pravých náměstkův apoštolských jest ten, totiž učením Kristovým a apoštolským církev boží štípiti a vzdělávati, satanovu pak církev bořiti a kaziti, ovce Kristovy pásti, vlky hltavé od nich odháněti, kající učiti, napomínati, těšiti a od hříchův rozvazovati, nekající a tvrdočelné trestati, kárati a hříchy jim jich ztěžovati a zadržovati, (a tak vedle řeči sv. Pavla 2 Kor. 10) všelikou mocnost a výsost, kteráž se postavuje proti učení božímu, zužovati a vyvracovati, jímaje a poddávaje každý rozum k službě a poslušenství Kristovu a to vše činiti samým slovem božím a nejinou než tou duchovní mocí, kteráž služebníkům církve od Boha dána jest, ne k zkažení ale k vzdělání našemu. Takového pak ouřadu a moci církevní nachází se v písmě svatém dvojí vrchní rozdíl anebo částka, nebo nejhlavnější a nejpřednější ouřad a moc církve jest strany slova božího, totižto kázati svaté evangelium a podle toho (což vlastně těm samým přináleží, jenž pastýřové církve aneb kněží jsou) řádně posluhovati velebnými svátostmi a jiné povinnosti vykonávati, strany modliteb církevních, strany stvrzování a požehnávání manželských sňatkův, kteréž oddavky jmenujem, a strany jiných některých více povinností Pán předně obsáhnouti jest ráčil jménem klíčův a rozvazování i svazování odpuštěním i zadržováním hříchův Mat. 16. kap. a 18. Jan 20; nebo poněvadž do nebe, jakožto do zavřeného hříšníkům příbytku, není přístupu a cesty jiné mimo Krista pána a tolikéž k Kristu pánu není přístupu nežli skrze samou víru v něho, tu pak víru obecně v nás působí duch svatý toliko skrze slovo boží a požívání svátosti. I z té příčiny, když se pastýřům a služebníkům církve moc posluhování slova božího a velebných svátostí dává, svěřuje a poroučí, dávají se v tom opravdoví klíčové k nebeskému království, nebo skrze takovou jich služebnost otvírá se kajícím nebe a cesta se ukazuje k věčnému životu; potom, poněvadž hříchové naši nás opravdově a těžce svazují a tak jako sklíčené u vazbě ďábla a smrti věčné drží, kázání pak sv. evangelium zvěstuje kajícím a věřícím v Krista sproštění od hříchův, ďábla a smrti věčné, ale nekajícím zvěstuje větší soud a zatracení pro potupu předneseného jim v Kristu spasení, protož služebníci církve, když ouřad svůj věrně podle nařízení syna božího vykonávají, tehdy kázáním sv. evangelium a zákona božských přikázání mocně lidi rozvazují i svazují, hříchy jim odpouštějí i zadržují. Druhá znamenitá částka ouřadu a moci církevní jest strany soudův a práv církevních, jimiž se podle slova božího soudí a spravují ne světské věci a pře ale věci duchovní vztahující se předně k tomu, aby zdravé učení v církvi zachováno bylo, z něhož jde pravá pocta pána Boha a láska společní vší církve. Též aby všeliký řád dobrý podle slova božího zachován byl v obcování církve svaté a ve všelikých věcech církevních zevnitřních, a ten ouřad zvláštně přináleží některým toliko v církvi osobám moudrostí a dary ducha sv. osvíceným a ozdobeným, a k tomu obzvláštně od vší církve, aby jiné řídili a spravovali, zvoleným. Ale však tato i jiná všeliká ouřadní moc v církvi boží nemá žádné světské moci aniž k ní jaká světská práva, moc, vladařství a panství tohoto světa přináleží, nebo správu církevní a světskou jednu od druhé syn boží jest odděliti ráčil; též také nemá církev a míti nemůže té moci, aby buď v řádích církevních něco ustanovovala proti slovu božímu aneb také v učení mimo zřetedlné slovo boží k věření vydávala, tak jakoby z podstaty spasení bylo, též ani té moci nemá, ani církev, ani žádný v církvi Kristově tak vykládati písmo svaté, aby se jedno s druhým potýkalo a zvláště s články obecné víry křesťanské.

== XIII. O svátostech velebných Kristem pánem nařízených, a jich užitcích i pravém užívání. ==
Věříme a vyznáváme, že velebné svátosti sou viditelné pečeti a jistoty zaslíbení božských a zřetedlné vyznamenání milosti boží, v kterýchžto svátostech vidědlní (sic!) živlové slovem a nařízením božským jsou v pravdě a v skutku věci nebeské neviditedlné a rozumem lidským nestihlé, pojišťujíc nás o milostivé vůli božské pronešené k nám v slově svatého evangelium a úmluvě s námi v Kristu učiněné, o oučastenství Krista pána a všech jeho dobrodiní; a protož o užitcích svátostí velebných to věříme, že, poněvadž svátosti od Krista pána ustaveny a nařízeny sou, netoliko sou proto, aby zevnitřně rozeznávaly věrné křesťany od pohanův a jiných jakýchžkoli následovníkův rozdílného od pravé církve náboženství, ale vlastně proto, aby byly jistotou a hojným očitým svědectvím zvláštní a milostivé k nám vůle pána Boha našeho. I z té příčiny užitek jich nejpřednější a nejhlavnější jest tento, aby, když jich požíváme, vzbuzovaly a utvrzovaly v nás víru naši o zaslíbení božských, totiž že se nám v svátostech velebných Kristus pán dává se všemi zásluhami a dobrodiními svými, abychom tak skrze požívání velebných svátostí a víru v něho konečně jeho více a více účastni byli a v něm měli všeckna nám zaslíbená dobrodiní, totiž odpuštění hříchův, vysvobození od smrti věčné a moci ďábelské, smíření s Bohem, ospravedlnění účastenství ducha sv. a dědictví života věčného. Druhý hlavní užitek jest ten, aby svátosti velebné nás posilňovaly a vzbuzovaly k bedlivému a snažnému ostříhání té úmluvy, podle kteréž tak veliká dobrodiní od Boha přijímáme, a podle kterýchž také my zase pánu Bohu tím zejména zavázáni jsme, že přidržíce se z celého srdce slova jeho svatého věrně a upřímně chceme udatný boj vésti proti hříchu, ďáblu, světu, vlastnímu tělu, a jeho ctíti všelikou od něho přikázanou poctou a poslušenstvím, obzvláštně pak milováním bližního svého, jakožto našeho Krista pána vlastního ouda a spolu účastníka všech věcí nebeských. A protož ti hodně přijímají velebných svátostí, kteříž je v pravém pokání a v pravé víře v Krista pána tím úmyslem přijímají, aby opravdově účastni byli těch a takových znamení týchž oužitkův, pro kteréž jest syn boží svátosti své naříditi ráčil. Nebo kdo jináč a krom takových oužitkův svátostí velebných užívá a s nimi se proti ustanovením Kristovým obírá, ten je potupuje, mění a vyprazdňuje; a protož v té příčině svátosti velebné nepřinášejí takovým odpuštění hříchův a spasení ale hrozný soud a zatracení.

== XIV. O křtu svatém, první velebné svátosti Kristově. ==
O křtu svatém vyznáváme a věříme, že ta svátost samým Kristem pánem ustanovená, jest koupel nového rození a obnovení ducha svatého, kterýž se na nás hojně vylévá skrze Ježíše Krista, spasitele našeho, abychom ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného, a ten křest aneb obmytí člověka vodou ve jménu a vzývání Trojice svaté, otce, syna i ducha svatého přináší člověku v církev Kristovu štípenému odpuštění hříchův a život věčný, jako syn boží u sv. Marka v 10: kapitole dí: Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude, a kdož pak neuvěří, ztracen bude.&quot; Též vyznáváme, že nemluvňátka neb děti (poněvadž k nim království boží vedle zaslíbení božských přináleží a jich jest, Mat. v 19.) mají křtěny býti, a že ty jsouce skrze modlitby a křest Bohu obětované na milost se přijímají podle mnohých písma sv. důvodův.

== XV. O večeři Páně, druhé velebné svátosti Kristově. ==
O velebné svátosti kšaftu poslední večeře, od samého Krista pána před utrpením jeho nařízené, věříme a vyznáváme, že ten chleb v též večeři jest pravé tělo Krista pána za nás dané a zrazené, a víno v kalichu jest pravá krev pána našeho Ježíše Krista za nás vylita a na odpuštění hříchův přijímajícím se podává, aby jedouce tělo a pijíce krev Krista pána to činili na připomínání a zvěstování smrti jeho nevinné, dokavadž nepřijde; jakožto sám pan Kristus při též poslední večeři a kšaftu svém vlastním slovy svými tak ustanoviti a vysvědčiti ráčil, a svatí evangelistové a apoštol svatý Pavel o tom zjevně učí, píší a vyznávají.

A taková velebná svátost ustanovena jest předně pro vzbuzení a potvrzení naší víry v účastenství Krista pána a všech jeho dobrodiní, abychom přijímajíce duchovně i podstatně, věrou i také ústy svátosti těla a krve pána našeho Ježíše Krista, nikoli nepochybovali ale pevně věřili, že opravdově jsme a skrze takové užívání večeře Páně vždy víc a víc učiněni býváme živí oudové Krista pána, kterýž nás k tělu svému svatému tak připojuje, abychom jako ratolest svého kmene, tak i my jeho oudové z těla jeho sv. jakožto z jediného pravého pokrmu našeho docházeli a nabývali pravého nasycení duší svých, živého osvícení, radosti, potěšení a všech dobrodiní, kteréž nám Kristus pán smrtí svou a celým poslušenstvím zasloužiti a v svém sv. evangelium každému kajícímu předložiti a zaslíbiti jest ráčil, totiž odpuštění hříchův, smíření s Bohem, ospravedlnění, oučastenství ducha sv. a dědictví života věčného. Potomně také proto ustanovena jest svátost večeře Páně, abychom v společném shromáždění církve Bohu srdečně děkovali za všecka dobrodiní božská nám v Kristu pánu učiněná, a přijímáním svátosti těla a krve Páně opravdově se vzbuzovali a silnili k zůstání v těle Krista pána, kterémuž na ten konec připojeni býváme, abychom umírajíce v něm všelikým hříchům a zlým žádostem našim a povstávajíce k spravedlnosti živi byli Bohu ve vší pobožnosti a svatosti podle všech božských přikázání a zachovávali jednotu těla Kristova, jenž jest církev skrze srdečné milování jedni druhých. To vědouce, že všickni kteří velebné svátosti z jednoho chleba jíme, jedno tělo učiněni býváme, tak jakž sv. Pavel 1. Cor. 1, Luk. 6 učí, abychom se vespolek jakožto společní oudové jednoho Krista srdečnou a vroucí láskou milovali, tím jisti jsouc, že nikoli nemůžeme žádného z spolubližních svých potupiti neb uraziti, abychom ihned v něm nepotupili a neurazili Krista pána, ani také že nemůžeme milovati Krista pána leč jej milujeme v bližních svých, jakož dí pán: „Cožkoli ste učinili jednomu z těchto bratří mých nejmenších, mně ste učinili.“

== XVI. O pokání. ==
O pokání smejšlíme a vyznáváme, že ti, kteříž po přijetí křtu sv. padli a zhřešili, mohou zase dojíti hříchův odpuštění, kterého by se koli času ku pánu Bohu skrze milost jeho v pravé pokání navrátili, a že církev takové kající křesťany rozhřešovati a v společnost svatých přijímati má. Záleží pak pokání pravé na třech částkách, z nichž první jest skroušenost srdce, strach a žalost v svědomí skrze poznání hříchu, (sic!) kterážto skroušenost (jakž i svrchu oznámeno) působí při člověku opravdovou nenávist všelikých hříchův vnitřních i zevnitřních a srdečnou žádost vysvobození od hněvu božího a věčného zatracení. Druhá částka jest víra v Krista Ježíše, kteráž pochází z evangelium sv., jenž ukazuje v samém Kristu rozhřešení, to jest zproštění ode všech hříchův, smíření s Bohem a ospravedlnění v zásluhách Kristových; a taková víra působí při člověku skrze Ducha sv. opravdové potěšení a radost srdečnou, z kteréžto pochází milování pána Boha a přikázání jeho. Protož třetí částka pravého pokání jest nový život a všeliké nové předsevzetí, kterýmž duch svatý člověka kajícího proměňovati a jako obnovovati ráčí, aby maje v ošklivosti zlý život i všeliký Bohem zapověděný hřích jeho se víceji, věda a chtě, nikoli nedopouštěl, ale již, učiněn jsa synem božím, Bohu živ byl ve vší pobožnosti a svatosti podle všech přikázání božských, a tak vedle řeči sv. Pavla 1. Tim.1. „bojoval dobrý boj, zachovávaje víru a dobré svědomí.“

== XVII. O zpovědi. ==
O zpovědi a rozhřešování smejšlíme, že v církvi má býti vyznávání hříchův a jich rozhřešování, ač vyčítání všech hříchův při zpovědi není možné ani potřebné vedle řeči božské v žalmu položené: „hříchy kdo má že znáti?“ Také při zpovědi mají lidem od služebníkův církevních spasitedlná i potěšitedlná z písem svatých potěšení, naučení udělována býti, aby lidská svědomí hříchy ztížená a zákonem božím přestrašená mohla z slova božího potěšení docházeti.

== XVIII. O služebnících církevních. ==
O služebnících církevních smejšlíme, že žádný nemá zjevně v církvi učiti neb svátostmi posluhovati jediné ten, kterýž by řádně byl k tomu povolán.

== XIX. O řádích církevních. ==
O řádích a ceremoniích církevních, které by se v církvi boží a ve všelikých služebnostech církevních tak při sv. mši, to jest při obecních modlitbách, při kázání slova božího a při hodném požívání a posluhování večeře Páně, tak i jiných více schůzkách církevních a službách božích dáti měly, o tom se jinde nejde. Ale však s předky našimi to smejšlíme a vyznáváme, že takoví toliko řádové a takové ceremonie církve boží býti mají, kteréž by ani proti slovu božímu ani zbytečné nebyly, ale příjemné, pohodlné, sloužící ke cti a chvále pána Boha, k jednotě a vzdělání církve a k zachování dobrého řádu, jak v shromáždění společném tak i na každém místě a při všelikých věcech k církvi přináležících. A ačkoli nemají žádní řadové a ceremonie církevní lidmi ustanovení, by pak sebe ozdobnější byli, za to držáni býti, jakoby na nich vlastni pocta boží a spasení lidské záleželo a církev k nim jako k přikázání božským zavázána byla: však když církev boží vedle vyměření slova božího i také zdravého rozumu z hodných důležitých a lidu božímu znamenitě požitečných i potřebných příčin co ustanovuje, to vše, pokudž v takovém dobrém způsobu a pořádku trvá a trvati může, nemá od kterýchkoliv k správě církevní přináležitých lehce a všetečně, zvláště s pohoršením jiných, rušeno a přestupováno býti, nebo takové zlehčování a potupování církve a ustanovení jejího, kteréž tak vedle vyměření o tom z slova božího učiněno jest, zjevně Bohem zapovědíno u sv. Matouše: „Kdož by církve neposlechl, budiž tobě jako pohan a zjevný hříšník“.

== XX. O vrchnosti světské. ==
O světské vrchnosti vyznáváme, že jest boží nařízení a že jí všickni (to jest každá duše beze vší výminky) tak jako nařízení božskému, netoliko pro její rozkaz a ujití časných pokut, ale také obzvláštně pro rozkaz boží a zachování před Bohem dobrého svědomí, máme a povinni sme podle vůle boží poslušni býti, tak abychom pod správou jejich v křesťanském řádu pokorný život vésti mohli ve vší pobožnosti a šlechetnosti. 1. Tim 2.

== XXI. O manželství. ==
Vyznáváme také, že manželství jest řádné a Bohem nařízené spojení dvou osob svobodných, muže a ženy, všechněm lidem, kteříž ho vedle potřeb a ustanovení božího užívati chtějí, svobodné, to jest Bohem a nařízením jeho osvobozené, poctivé a nepoškvrněné. Žid: 13. Nebo sám pán Bůh Adamovi o obecném přirození lidském povědíti jest ráčil, že není dobré býti člověku samotnému. 1. Mojžíš. 2. kap, a svatý Pavel též dí: „Pro uvarování smilstva jeden každý měj svou manželku a jedna každá svého manžela. A ačkoliv tomu bychom rádi byli, aby kněží bez manželek zdrželivi býti a svou služebnou povinnost snažněji vykonávati mohli, však šetříce při tom rady a nařízení ducha svatého a apoštola Pavla, a zvláště znajíce, že i oni lidé a též hříchu a křehkosti podle obecného přirození lidského poddáni sou: protož to podle vyměření písem svatých zůstati (má), aby, kdož nemá daru zdrželivosti, se pobožně a vedle nařízení církve ženil, nebo týž svatý Pavel dí: že lépe jest se oženiti nežli páliti; a to proto, že, poněvadž manželství jest dobré, čisté, svaté a Bohem i v stavu nevinnosti nařízené, lépe jest v božském nařízení nežli v bezbožném, nečistém a Bohem přísně zapověděném nepořádu státi a zvláště pak těm, kteříž slovem božím a svátostmi posluhují a jiným ku příkladu dobrému býti mají vedle napomenutí božího: „Svatí buďte, jako i já svatý sem pán Bůh váš.“

== XXII. O památce svatých. ==
Vyznáváme též, že svatých památky, v tom co se následování víry a jich dobrých skutkův dotýče, mohou a mají v církvi k jejímu velikému tudy vzdělání zachovány býti; ale vzývati svatých nemáme, ani k nim se utíkati, nebo vzývání skutek jest vlastní na samého pána Boha náležející, jakž písmo dí: „Pánu Bohu svému klaněti se a jemu samému sloužiti budeš“; a jiné písmo: „Vzývej mne v den zarmoucení tvého a já vysvobodím tebe a ty mne poctíš.“ Také svatí nemají za prostředníky jmíni ani držáni býti, nebo písma svatá nám jedinkého prostředníka a přímluvcí pána našeho Ježíše Krista ukazují.

== XXIII. O postu. ==
O postu svatém vyznáváme, že jest dobrý a velice požitečný, předně k zkrocování a k zdržování těla, aby proti duchu nezbujnělo; druhé, abychme k modlitbám svatým a bedlivému rozjímání a přemýšlování věcí božských všelijak schopnější a způsobnější byli; třetí, abychom tudy prokazovali a vysvědčovali srdce našeho před Bohem ponížení a všelijak pokorného před jeho velebností z hříchův a provinění našich vyznávání. A tak půst jest dvojí: jeden obzvláštní, když někdo (zvláště v první příčině aneb pro první užitek svrchu dotčený) buď sám aneb s čeládkou svou postu dobrovolně a kdykolivěk by se toho příčina a potřebnost hodná ukázala, pobožně užívá; druhý jest obecní, když celá obec aneb církev boží pro obecní potřebu anebo nastávající ňákou těžkost a metlu boží, jsa k tomu napomenuta od správcův svých, utíká se společně ku pánu Bohu skrze Krista pána v pravém pokání i také zevnitřních znamení pravého pokání, to jest, jakž prorok dí: „V celém srdci svém v postu, v pláči a v kvílení koře se před Bohem a vyznávaje svá provinění všelijakou srdečnou i také zevnitřní pokorou“, jakož hojní příkladové v písmě svatém obojího zákona i také prvotní církvi nám to ukazují. Jest pak půst netoliko střídmost a mírná skrovnost užívání darův božích každého času pobožnému křesťanu, jehožto život má vždycky býti ustavičnému postu nápodobný podle věrného napomenutí Páně, kdež dí: „Varujte se, aby srdce vaše nebyla obtížena obžerstvím, opilstvím“, ale jest vlastně to, když mimo obyčejnou střídmost a zdrželivost ještě větší skrovnost ve všech věcech tělu našemu pohodlných, obzvláštně pak a vlastně v jídle a v pití sobě na jeden den aneb na jakýkoli jistý čas přísně ukládáme, tak abychom předně ty věci, pro kteréž půst uložen jest, lačným životem tím způsobněji a bedlivěji vykonávali, potomně také, abychom požívajíce toliko obecného a skrovného pokrmu a nápoje žádné rozkoše v jídle a v pití neužívali; a naposledy abychom i v takovém prostého pokrmu a nápoje užívání skrovnost větši nežli jindy zachovávali. Ale však náleží pilně toho šetřiti, jaké v církvi boží dobré užívání postův svatých bylo, tak aby lid boží věděl a znal, jak a proč se postiti má a nedomníval se, že to půst jest, když někdo rozdílnost v pokrmích zachovává, aby v tom omylu nebyl, jakoby pocta boží na samém postu bez vnitřní pobožnosti záležela.

== XXIV. O vzkříšení mrtvých a posledním soudu. ==
Věříme, že pán náš Ježíš Kristus při skonání světa tohoto v slávě přijde maje všecky souditi a zase všecky mrtvé vzkřísiti, tu pobožným a voleným božím dá život věčný a radost vždycky trvající, bezbožné pak lidi s ďábly zatratí, tak aby bez všeho skončení věčně se mučili.

== XXV. O životu věčném. ==
Ústy vyznáváme a srdcem věříme s potěšením, že po tomto časném životě jest a na věky trvati bude život potěšený a radostný, všem v syna božího Ježíše Krista věřícím od věčnosti připravený, do kteréhož sám jednorozený syn boží skrze smrt svou a dokonalé poslušenství cestu jest připravil a bránu otevřel. A ovšem tak věříme a z srdce vyznáváme, že do tohoto věčného života nižádným jiným prostředkem nižádný přijíti nemůže ani do toho jináče než skrze samého pána Krista dojíti; jakož sám pán a spasitel nám povědíti jest ráčil, řka: „Já sem vzkříšení, cesta, a pravda a život. Kdož věří ve mne, ten má život věčný a já ho vzkřísím v nejposlednější den“. Item: „Otče, chci, kdež sem já, aby tu i služebník můj byl, a které si mi dal, žádný nevytrhne z rukou mých.“ Kteréhožto potěšitedlného života zde prvotiny docházejí toliko ti, kteříž z slova božího pravého a jistého poznání pána našeho Ježíše Krista a oučastenství ducha svatého nabývají, aby zůstávajíce v Kristu a v pravé víře, v něho i v naději neomylné zde živi jsouce, potomně v jistotě dokonalého blahoslavenství v nebeském království došli, kdežto vedle řeči apoštola: Boha tváří v tvář uzří; nebo i sám syn boží praví, Jan v 17. kap.: že to jest život věčný poznati Boha pravého a kteréhož on poslal Jezu Krista, a u téhož sv. Jana v 5, kapitole: „Amen, amen, pravím vám, kdož slovo mé slyší a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přichází z smrti do života.“ A ten věčný život jest plný a neobsáhlý nevýmluvné radosti, o čemž apoštol pověděl: že ucho neslýchalo, oko nevídalo a na srdce člověka nevstoupilo, co jest pán svým voleným připravil. Do něhož nám i všem, kteříž v samého v jednorozeného syna božího, svého spasitele, věříme, rač dopomáhati Bůh otec, kterýž s týmž synem a duchem svatým jest v trojí osobě a v jediném božství živ a kraluje na věky věkův. Amen.</text>
      <sha1>axlm118px1kh9qu8pzvyjbbepxv2ysf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Revi C.</title>
    <ns>2</ns>
    <id>29765</id>
    <revision>
      <id>335071</id>
      <parentid>305383</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T23:58:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Pathoschild</username>
        <id>70</id>
      </contributor>
      <comment>global user pages ([[m:Synchbot|requested by Revi C.]])</comment>
      <origin>335071</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="728" sha1="6x5io4wy3s4h6zyvvrxoc3tkn0e5ok7" xml:space="preserve">__NOINDEX__&lt;div class=&quot;mw-content-ltr&quot; lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot;&gt;{{#babel:ko|en-3|cs-0}} [[File:Revi wikimedia image.jpg|thumb|center|middle|If you are here to talk about CommonsDelinker removing a deleted image, please [[:c:User talk:Revi C.|go here]].]]
Hello! I am [[:m:User:Revi C.|revi]]. I edit to [[m:SWMT|revert vandals]], do Wikidata stuff&lt;!--(I am a Wikidata Admin! &lt;small&gt;([{{fullurl:wikidata:Special:ListUsers/Revi C.|limit=1}} Verify])&lt;/small&gt;)--&gt;, or do [[:c:COM:FR|Commons Filemoving stuff]] (I am Commons Admin too! &lt;small&gt;([{{fullurl:c:Special:ListUsers/Revi C.|limit=1}} Verify])&lt;/small&gt;). Come to [[:m:User:Revi C.|my Meta userpage]] or [[:c:User:Revi C.|my Commons userpage]] for more information. Thank you.&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>6x5io4wy3s4h6zyvvrxoc3tkn0e5ok7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Diskuse s uživatelem:Revi C.</title>
    <ns>3</ns>
    <id>29766</id>
    <revision>
      <id>335070</id>
      <parentid>305382</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T23:18:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Pathoschild</username>
        <id>70</id>
      </contributor>
      <comment>global user pages ([[m:Synchbot|requested by Revi C.]])</comment>
      <origin>335070</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1120" sha1="esxe13mcstpjlux1bt2hqwxr2v8t8mn" xml:space="preserve">__NOINDEX__&lt;div class=&quot;mw-content-ltr&quot; lang=&quot;en&quot; dir=&quot;ltr&quot;&gt;[[File:Revi logo (pink).png|thumb|center|&lt;span style=&quot;color:red&quot;&gt;PLEASE DO NOT LEAVE MESSAGE HERE!&lt;/span&gt;]]

''' &lt;span style=&quot;color:red&quot;&gt; BEFORE YOU BLOCK MY ACCOUNT: IF MY EDIT SUMMARY INCLUDE PREFIX &lt;/span&gt;''(Script)''&lt;span style=&quot;color:red&quot;&gt;, DON'T BLOCK ME, JUST TELL ME TO SLOW DOWN AT COMMONS' TALK PAGE. IT IS AN AUTOMATED SCRIPT BEING USED ON COMMONS TO MOVE FILES.&lt;/span&gt;

Instead, please leave your message following site:
&lt;br /&gt;
[[File:Wikidata-logo-en.svg|45px|link=d:User talk:Revi C.]] [[d:User talk:Revi C.]] for Wikidata (Interwiki links) stuff &lt;!--(I am {{int:Group-sysop}} there)--&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Commons-logo.svg|45px|link=commons:User talk:Revi C.]] [[commons:User talk:Revi C.]] for renaming stuff or [[User:CommonsDelinker|CommonsDelinker]] action (I am {{int:Group-sysop}} there)
&lt;br /&gt;
[[File:Wikimedia Community Logo optimized.svg|45px|link=m:User talk:Revi C.]] [[meta:User talk:Revi C.]] for other stuff (User right notification, revert message, etc...)

Messages left on this page may be reverted or moved without any response.&lt;/div&gt;</text>
      <sha1>esxe13mcstpjlux1bt2hqwxr2v8t8mn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Hym411</title>
    <ns>2</ns>
    <id>36910</id>
    <redirect title="Uživatel:Revi C." />
    <revision>
      <id>335072</id>
      <parentid>308316</parentid>
      <timestamp>2026-08-02T00:36:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Pathoschild</username>
        <id>70</id>
      </contributor>
      <comment>global user pages ([[m:Synchbot|requested by Hym411]])</comment>
      <origin>335072</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="26" sha1="88g0cv17whfgb1wkeh281mptujwtlut" xml:space="preserve">#REDIRECT [[User:Revi C.]]</text>
      <sha1>88g0cv17whfgb1wkeh281mptujwtlut</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Diskuse s uživatelem:Hym411</title>
    <ns>3</ns>
    <id>36911</id>
    <redirect title="Diskuse s uživatelem:Revi C." />
    <revision>
      <id>335073</id>
      <parentid>308317</parentid>
      <timestamp>2026-08-02T01:06:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Pathoschild</username>
        <id>70</id>
      </contributor>
      <comment>global user pages ([[m:Synchbot|requested by Hym411]])</comment>
      <origin>335073</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="31" sha1="o9z79lcc9a9pfmqmrod5w3eyk4q9i0o" xml:space="preserve">#REDIRECT [[User talk:Revi C.]]</text>
      <sha1>o9z79lcc9a9pfmqmrod5w3eyk4q9i0o</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Bořivoj Brož</title>
    <ns>100</ns>
    <id>48032</id>
    <revision>
      <id>335047</id>
      <parentid>311642</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T14:52:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ +1</comment>
      <origin>335047</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1270" sha1="n3kb91ejvc3eq6d89npk97qk7ajzuaj" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Bořivoj
  | příjmení = Brož
  | alternativní jméno = Svatopluk Brož
  | datum narození = 11. listopadu 1869
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 8. května 1945
  | popis = český elektrotechnik
}}
'''Bořivoj Brož''' (1869–1945) byl český elektrotechnik, profesor průmyslové školy na Smíchově a ředitel Jednoty pro zvelebení průmyslu v Čechách.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Brož'' nebo ''-ož''. Je autorem nebo spoluautorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Kámen|Kámen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kelímek|Kelímek]]
* [[Ottův slovník naučný/Kosa|Kosa]]
* [[Ottův slovník naučný/Osmium|Osmium]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Pec|Pec]] (elektrická)
* [[Ottův slovník naučný/Péro|Péro]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Počitadlo|Počitadlo]]
* [[Ottův slovník naučný/Pojistka|Pojistka]]
* [[Ottův slovník naučný/Vypinač|Vypinač]]

== Reference ==
* [http://www.badatelna.eu/fond/4354/reprodukce/?zaznamId=764521&amp;reproId=598908 Kartotéka Jaroslava Kunce]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>n3kb91ejvc3eq6d89npk97qk7ajzuaj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Almada</title>
    <ns>0</ns>
    <id>51478</id>
    <revision>
      <id>335044</id>
      <parentid>317926</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T13:48:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Iwbrowse</username>
        <id>3058</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>přidání hesla na wikipedii</comment>
      <origin>335044</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1116" sha1="564kk6cxcrkwn2jdew5nony5arkyp80" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Almada
  | PŘEDCHOZÍ = Almack's
  | DALŠÍ = Alma-dag
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Almada
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1888. S.&amp;nbsp;929. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n971/mode/1up Dostupné online]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Almada
}}

{{Forma|proza}}
'''Almada''', město v portugalské prov. estremadurské, distr. lisabonském, na již. břehu Teja proti Lisabonu, s nímž jest spojeno velmi čilou paroplavbou. Rozkládajíc se malebně v okolí dobře vzdělaném na výšině má pevnou tvrz na skále, s níž jest velikolepý rozhled po Lisabonu a březích Teja. Bývala slavena pro své fíky; nyní jest skladištěm vína a východiskem jižní dráhy port. s pěkným nádražím. Na blízku v Adiçe jsou zlaté doly a tvrz Sao Sebastião chránící vchod do Teja (''Entrada de Tejo''). Obyv. r. 1878 bylo 5091, v obci 10.192.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v Portugalsku v Ottově slovníku naučném|Almada]]</text>
      <sha1>564kk6cxcrkwn2jdew5nony5arkyp80</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hřebeč</title>
    <ns>0</ns>
    <id>80259</id>
    <revision>
      <id>335066</id>
      <parentid>322687</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T20:02:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335066</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="641" sha1="2sxawdbfo3ywgjj9hxczdiadub6aghw" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Hřebeč
| PŘEDCHOZÍ = Hřebecký
| DALŠÍ = Hřebečníky
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Hřebeč
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;772. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:beb081a0-0a78-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Hřebeč
}}

{{Forma|proza}}
'''Hřebeč,''' ves (hejt. Kladenské) v Čechách, viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Řebeč|Řebeč}}}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Kladno v Ottově slovníku naučném|Hřebec]]</text>
      <sha1>2sxawdbfo3ywgjj9hxczdiadub6aghw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Kámen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81534</id>
    <revision>
      <id>335045</id>
      <parentid>285255</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T14:50:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>dokončení (TODO kosmetika - 1. ~globálně - číslovaný seznam je oddělen příliš malou vert. mezerou; 2. lokálně - viz int. koment)</comment>
      <origin>335045</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="22048" sha1="qot5ferx2rhmwf241j4ftcjk14054cv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Kámen
  | PŘEDCHOZÍ = Kamen
  | DALŠÍ = Kámen (obec)
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Kámen
  | AUTOR = neuveden, [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]], [[Autor:Emerich Maixner|Emerich Maixner]], [[Autor:Jindřich Fialka|Jindřich Fialka]], [[Autor:Ivan Horbaczewski|Ivan Horbaczewski]], [[Autor:Bořivoj Brož|Bořivoj Brož]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1898. S.&amp;nbsp;841–844. {{Kramerius|nkp|67d4e460-05ab-11e5-91f2-005056825209}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Kámen
  | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Mlýnský kámen|Mlýnský kámen]], [[w:Ledvinové kameny|Ledvinové kameny]], [[w:Kámen mudrců|Kámen mudrců]], [[w:Stavební kámen|Stavební kámen]], [[w:Umělý kámen|Umělý kámen]], [[w:Kámen (jednotka)|Kámen (jednotka)]], [[w:Vinný kámen|Vinný kámen]], [[w:Zubní kámen|Zubní kámen]], [[w:Žlučové kameny|Žlučové kameny]]
}}

{{Forma|proza}}
'''Kámen''', prostonárodní pojmenování horniny. Viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Horniny}}}}.

{{Kotva|amazonský}}'''K.''' {{Prostrkaně|amazonský}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Mikroklin}}}}.

{{Kotva|dávivý}}'''K.''' {{Prostrkaně|dávivý}} jest sloučenstvím svým vinan antimonylodraselnatý, &lt;chem display=&quot;inline&quot;&gt;C4H4O6.K(SbO)&lt;/chem&gt;. Připravuje se vařením roztoku kamene vinného s kysličníkem antimonovým. Jest to sůl bílá, krystalická, v&amp;nbsp;17&amp;nbsp;č. studené vody rozpustná. V&amp;nbsp;malých dávkách (0,02 až 0,2&amp;nbsp;''g'', nejvýš 0,5&amp;nbsp;''g'' denně) slouží za&amp;nbsp;davidlo (''tartarus stibiatus'', ''tart. emeticus''), ve&amp;nbsp;větších dávkách jest krutý jed.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''

{{Kotva|křesací}}'''K.''' {{Prostrkaně|křesací}} čili pazourek viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Křemen}}}}.

{{Kotva|ledvinový}}'''K.''' {{Prostrkaně|ledvinový}} viz {{Heslo|Kámen#močový|'''K.''' {{Prostrkaně|močový}}}}.

{{Kotva|mlýnský}}'''K.''' {{Prostrkaně|mlýnský}} čili {{Prostrkaně|žernov}} zhotovuje se z&amp;nbsp;porfyru, tvrdého pískovce, křemene neb uměle připravuje se z&amp;nbsp;jemného písku křemenitého, vápence, chlóridu vápenatého, vodního skla a vápna (strojený '''k.''' francouzský, anglický). Má býti tvrdý, aby při práci se málo opotřeboval, zrnitý a má se snadno spracovati. Při každém mlýnském složení jsou 2 kameny, vrchní otáčející se, {{Prostrkaně|běhoun}}, a zpodní nehybný, {{Prostrkaně|zpodek}}. Třecí plochy jsou rýhované; rýhy jsou buď přímé nebo dle tvaru logarithmické spirály zakřivené a ke středu hlubší než u&amp;nbsp;kraje.

{{Kotva|močový}}'''K.''', {{Prostrkaně|kamének močový}} (''urolith'', ''calculus urinalis''), vzniká v&amp;nbsp;ústrojí močovém srážením ze solí neb jiných sloučenin v&amp;nbsp;moči rozpuštěných a dělívá se dle svého hlavního náleziště na {{Prostrkaně|kaménky ledvinové}} a {{Prostrkaně|měchýřové}}, složení jeho však je v&amp;nbsp;podstatě všude stejné. Velmi často skládají se kameny z&amp;nbsp;{{Prostrkaně|kyseliny močové}}. V&amp;nbsp;tomto případě bývají velikosti hrášku až husího vejce, jsou vždy zbarveny žlutohnědě, červenohnědě, šedivěžlutě, povrchu časem hladkého, časem však nerovného a hrbolovitého, skládají se z&amp;nbsp;vrstev, které lze často jako skořápky odlupovati. Časem střídají se vrstvy z&amp;nbsp;kyseliny močové s jinými, nejčastěji s vrstvami šťavelanu vápenatého. — {{Prostrkaně|Kaménky měchýřové}} z&amp;nbsp;{{Prostrkaně|močanu ammonatého}} vyskytují se častěji u novorozenců, zřídka u dorostlých. Ve stavu vlhkém jsou měkké, suché, snadno se drobí na prášek; močan ammonatý vyskytuje se často jako druhotná usazenina v jiných kaméncích. — {{Prostrkaně|Kaménky ze šťavelanu vápenatého}}, nejčastější po konkrementech z&amp;nbsp;kyseliny močové, jsou časem hladké, malé, dosahují však i velikosti slepičího vejce, mívají z&amp;nbsp;pravidla drsný, hrbolovitý povrch a jsou nejtvrdší ze všech kaménků. Způsobují snadno krvácení a proto mívají povrch červenohnědě zbarvený. — {{Prostrkaně|Kaménky z&amp;nbsp;fosforečnanů}} skládají se obyčejně ze&amp;nbsp;směsi fosforečnanů alkalických zemí a fosforečnanu hořečnato-ammonatého. Často obsahují močan ammonatý i šťavelan vápenatý. Barva jejich jest bílá, špinavě bílá nebo nažloutlá. Povrch mají z&amp;nbsp;pravidla drsný a dosahují často značné velikosti. — {{Prostrkaně|Kaménky z&amp;nbsp;uhličitanu vápenatého}} vyskytují se hlavně u býložravých a jsou u člověka vzácnější. Taktéž jen zřídka nalézají se {{Prostrkaně|kaménky z&amp;nbsp;cystinu}} různé velikosti, povrchu hladkého nebo drsného, barvy bílé nebo nažloutlé a jeví strukturu zřejmě krystalickou. Ještě vzácnější jsou {{Prostrkaně|kaménky z&amp;nbsp;xanthinu}} a t.&amp;nbsp;zv. {{Prostrkaně|urostealithy}} složené z&amp;nbsp;tukovitých látek.
''[[Autor:Ivan Horbaczewski|Hi.]]'' —
{{Prostrkaně|Kamének ledvinový}} (''nephrolith'') jest vždy pathologickým úkazem a jeho rozmanitá skladba sama sebou vysvětluje, že nepovstává stejným způsobem. Kaménky z&amp;nbsp;kyseliny močové a kyseliny oxalové poukazují k&amp;nbsp;důležitým chemickým změnám v&amp;nbsp;krvi a hyperprodukci močové a oxalové kyseliny. Proč podobná hyperprodukce kyseliny močové neb oxalové a její srážení se v&amp;nbsp;pánvici ledvinové se děje, není objasněno; jisto, že nepřiměřená diéta, výhradní masitá strava, těžké líhoviny, sedavý život tvoření se těchto kaménků podporují. Při dně a otylosti bývají zvlášť často pozorovány, vyskytují se také v&amp;nbsp;některých evropských krajích zvláště často (v&amp;nbsp;Anglii, Hollandsku, sev.&amp;nbsp;Francii, Italii). O tom, jak se tvoří kaménky xanthinové a cystinové, nevíme nic bezpečného. Vznik kaménků skládajících se z&amp;nbsp;fosforečnanu ammono-magnesnatého a uhličitanu vápenatého i sodnatého jest průzračnější kolem vločky hlenné nebo hnisavé v&amp;nbsp;pánvici ledvinové při zánětu, je-li reakce moče alkalická, tvoří se sraženiny alkalických solí, které vrstevnatě se ukládají; kamének za&amp;nbsp;takových okolností nabývá dosti velkých rozměrů; můžeme již makroskopickým ohledáním povahu kaménků ledvinových posouditi. Množství kaménků ledvinových je rozdílné; kamének z&amp;nbsp;oxalové kyseliny bývá osamocený, taktéž nefrolith skládající se z&amp;nbsp;fosforečnanu ammonomagnesnatého; kaménky z&amp;nbsp;kyseliny močové vyskytují se houfně, bývá jich 20–100; čím větší jich počet, tím menší bývají, některé jsou drobné jako krupice a jáhlové zrno, obyčejně mívají velkost čočky a hrachu. Kaménky dráždí sliznici pánvičnou i tkáň ledvinovou a následkem jejich bývá zánět pánvice ledvinové, krvácení, albuminurie a posléz i zánět ledvin; bolesti v&amp;nbsp;slabinách, v&amp;nbsp;kříži, v&amp;nbsp;bedrech, trvalé i paroxystické, jsou častým jevem. Vstoupí-li do močovodů, dráždi jejich sliznici a reflektoricky vyvolávají křeč svalové vrstvy močovodů, hlásící se mimo prudkou bolesť ještě dávením, třesavkou, kollapsem. Jestliže kamének ledvinový vstoupivší posléze do měchýře v&amp;nbsp;něm setrvá, dává podnět ku tvoření kamene měchýřového, drobný konkrement ukládáním nových vrstev, na př. kyseliny močové, rychle vzrůstá. — Kamének z&amp;nbsp;fosforečnanu ammonomagnesnatého předpokládá alkalickou reakci a hnisavost moči a jelikož bývá velký, nemůže pánvice opustiti a koliky vzbuditi. Ale přítomností svojí udržuje hnisání a proto jest následkem jeho hnisavý zánět ledvin a pyonephrosa, která organismu přináší mnohé nebezpečí. Léčení kaménků ledvinových jest dílem medikamentósní, dílem chirurgické.
''[[Autor:Emerich Maixner|Mx.]]''

{{Kotva|měchýřový}}'''K.''' {{Prostrkaně|měchýřový}} (''calculus vesicalis''), též jen '''k.''' vůbec, působí především jako cizí těleso dráždě sliznici měchýřovou. Stupeň podráždění a bolestivosti je provázející ovšem lišívá se dle povahy kamene, jeho velikosti a uložení. Tak bývá sliznice kol hrdla děložního nejcitlivější, a tvrdé, hranaté i drsné kameny, zaklínivše se v&amp;nbsp;tomto oddílu, působí bolesti nejprudší. Často nepůsobí '''k.''' po delší dobu vážnějších příznaků, teprve když dorůstá, nebo po prudkých pohybech těla, jako při jízdě na koni nebo ve&amp;nbsp;voze po hrbolaté půdě vznikají význačné bolesti, jsouce často provázeny i močením krve. Následkem dráždění, které působí '''k.''', nastávají později vždy zánětlivé, katarrhální změny sliznice měchýřové s celou řadou příznaků, jež nejsou též bez vlivu na složeni moče v&amp;nbsp;měchýři a tak mimo jiné vzrůst kamene jen podporují. Bolesti, které považují se za význačné při kamenu močovém, jsou sálavé a vyzařujíce především do údu stydkého, bývají ke konci močení nejsilnější, ježto '''k.''' tu bývá pevněji svírán sliznici kol hrdla měchýřového, proud moče bývá přerušován a nemocní často mívají sami pocit, že cizí těleso tomuto proudu zabraňuje. Ty a podobné příznaky a zjevy mohou vzbuditi oprávněné podezření na '''k.''', avšak jistoty a pevného přesvědčení lze nabyti toliko objektivním vyšetřováním, kdy lékaři se podaří '''k.''' buď prohmatati nebo zjistiti zvláštními pátradly či sondami anebo přímým prohlédnutím měchýře endoskopem, při čemž možno též poznati, jakého stupně dostoupily následné změny sliznice měchýřové. Co se tkne léčení, odcházejí drobnější kaménky často samy a stává se tak především u žen častěji. Pokusy se vstřikováním léčebných tekutin do měchýře, kterými hleděli docíliti rozpuštění hotových kamenů, všecky selhaly a osvědčily se jen potud, pokud dovedou vyléčiti stávající změny zánětlivé, tak že tím způsobem zabraňují dalšímu vzrůstu kamenů. Zbývá tudíž jen odstranění kamenů, jež děje se buď rozdrcením kamenů ({{Heslo|Lithotripsie|{{Prostrkaně|lithotripsie}}}}, v.&amp;nbsp;t.) a odpláchnutím přirozenými cestami, nebo vyjmutím kamene řezem ({{Heslo|Lithotomie|{{Prostrkaně|lithotomie}}}}, v. t).

{{Kotva|mudrců}}'''K.''' {{Prostrkaně|mudrců}} (lat. ''lapis philosophicus'', franc. ''la pierre philosophale'') jest jeden z&amp;nbsp;výmyslův alchymistické pseudosofie, který vyprýštil patrně z&amp;nbsp;názoru o kvalitativní jednotnosti hmoty. Obsahoval dle domnění alchymistův v&amp;nbsp;sobě pralátku všech věcí a sílu všechny látky rozkládati, nezdravé látky z&amp;nbsp;těla zaháněti, toto zmlazovati a nesmrtelným činiti a, co hlavní, kovy méně šlechetné v zlato měniti. Viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Alchymie}}}} str.&amp;nbsp;864 a {{Prostrkaně|{{Heslo|Elixirium}}}}.

{{Kotva|nosový}}'''K.''' {{Prostrkaně|nosový}} (''rhinolith'', ''Calculus nasalis'') vzniká pravidelně z&amp;nbsp;usazenin fosforečnanu nebo uhličitanu vápenatého kol cizího tělesa, jež pobylo delší dobu v&amp;nbsp;dutině nosní.

{{Kotva|paprskovitý}}'''K.''' {{Prostrkaně|paprskovitý}} čili {{Prostrkaně|aktinolith}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Amfibol}}}}.

{{Kotva|slinový}}'''K.''' {{Prostrkaně|slinový}} (''sialolith'') vyskytuje se ve&amp;nbsp;slinovodech, má velikost malého zrnečka až hrachu, dosahuje však časem i značné velikosti. Hlavní součást jeho je uhličitan vápenatý a něco fosforečnanu vápenatého, ale obsahuje vždy organické látky, jejichž množství od 5–40% kolísá.
''[[Autor:Ivan Horbaczewski|Hi.]]''

{{Kotva|sluneční}}'''K.''' {{Prostrkaně|sluneční}} čili sluníčko viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Oligoklas}}}}.

{{Kotva|stavební}}'''K.''' {{Prostrkaně|stavební}} Pokud ku pracím stavebním lze jich použiti, nacházejí se kameny jako jednotlivé volně ležící balvany (nalezenci) nebo v celém složení skalnatém na povrchu země nebo částečně pod zemí. V stavitelství opotřebují se následující druhy kamene: {{Prostrkaně|Žula}}, z níž dělají se značně zatížené pilíře, sloupy, schody mnoho používané, trnoží (çokly) budov, patníky, žlaby do kluzů, žlaby do stájí; pomníky, náhrobky, mosty, dlažky; poblíže lomů opotřebuje se žula jako lámaný '''k.''' k stavbám; na silnice tluče se v štěrk, který se též výborně hodí k přípravě bétonu. Obytná stavení ze žuly vystavěná musí se uvnitř nejméně na půl cihly obložiti, poněvadž by se na žulových zdech páry srážely (žula se »potí«). {{Prostrkaně|Rula}} upotřebuje se jako tesaný nebo lámaný '''k.''', ale nesmí se bráti na stavby vodní ani do mokrých základů; {{Prostrkaně|svor}} upotřebuje se jako lámaný '''k.''', pak při stavbě silnic, {{Prostrkaně|syenit}} podobně jako žula (pro vodní stavby dává zvláště dobrý '''k.'''); {{Prostrkaně|porfyr}} jako lámaný '''k.''' ke stavbám nebo na dlažbu, štět a štěrk silnic, pěkné druhy na ozdobné části nádherných staveb; {{Prostrkaně|zelenokam}} (diabas, diorit) jako lámaný '''k.'''; {{Prostrkaně|hadec}} (serpentin) pro ozdobné části nádherných budov, {{Prostrkaně|trachyt}} jako lámaný '''k.'''; {{Prostrkaně|znělec}} (fonolith) jest podoben a příbuzen předešlému; {{Prostrkaně|čedič}} (basalt) upotřebuje se jako '''k.''' lámaný do základů, na dlažby, na štěrk na silnice a do bétonu. Pevné druhy {{Prostrkaně|tuffu}} sopečného jsou dobrým kamenem stavebním; {{Prostrkaně|křemen}} poskytuje buď tlučený nebo oblázek výborný štěrk do bétonu; {{Prostrkaně|pískovec vápenitý}} dává dobrý stavební '''k.''', ale nehodí se v kamenictví pro výrobu stupňů visutých schodů; {{Prostrkaně|pískovec hlinitý}} po čase na vzduchu černá a poskytuje neúhledné vzezření. Některé druhy ve vodě rozmokají a nevzdorují ohni. Nehodí se pro vodní stavby ani do mokrých základů. {{Prostrkaně|Pískovec křemenito-hlinitý}} hodí se výborně na práce sochařské, na vzduchu nečerná a tvrdost jeho jest příhodná. {{Prostrkaně|Pískovec hlinito-železitý}} dává výborný stavební '''k.''' Některé pískovce dávají dobrý '''k.''' tesaný na schody, odpočívadla, veřeje, architektonické článkoví, obkládání bohatých průčelí, na mosty, na sochařské práce, jakož i na jiné předměty ve stavitelství dost zhusta se vyskytující, jako jsou: kluzy, žlaby, plotny, patníky, pilíře, obruby, římsy, krákorce a&amp;nbsp;j. Poblíž lomů užívá se pískovce též jako kamene lámaného. {{Prostrkaně|Vápenec}}: {{Prostrkaně|Vápenec obecný}} slouží k pálení vápna a jako lámaný '''k.''' ku stavbě i na dlažby. Odrůdy jsou vápenec krystalový a vápenec lasturový. {{Prostrkaně|Opuka}} jest dělná a pevná. Některé druhy snadno větrají a proto třeba chrániti je omítkou; trvanlivé druhy nepotřebují omítky. V starších dobách užívalo se jemnozrnné a stejnozrnné opuky i na práce sochařské, což se i nyní mnohdy činí. Díla taková musí však státi v krytých místnostech, jelikož by pod šírým nebem zkázu vzala. Opuky užívá se nejvíce jako lámaného kamene do suchých základů, někdy i do sklepů, kde se již obyčejně mísí s cihlami. {{Prostrkaně|Mramor}} časem »oslepne«, t.&amp;nbsp;j. pozbude lesku; zvláště brzy pod šírým nebem. V nádherných budovách užívá se ho na obkládání stěn a na ušlechtilejší architektonické článkoví, velmi zhusta na náhrobky a pomníky; mramor bílý, karrarský, na cenná díla sochařská. {{Prostrkaně|Břidlice}} štípá se na tabulky 3, 5 až 8&amp;nbsp;''mm'' silné. Nemá-li v sobě kyzu, poskytuje výbornou krytinu, poněvadž je pevná, lehká, hladká, nespalná a velmi trvanlivá. {{Prostrkaně|Buližník}} hodí se na štěrk na silnice, za '''k.''' dlažebný a pod. ''[[Autor:Jindřich Fialka|Fka.]]''

{{Kotva|střevní}}'''K.''' {{Prostrkaně|střevní}} (''enterolith'') vyskytuje se často u lidí i zvířat a skládá se ze&amp;nbsp;zbytků potravy inkrustovaných neorganickými solmi, vlasů, pryskyřičných látek, vláken a jiných částí rostlinných; velmi často pak tvoří jeho základ kameny žluční, jež ze žlučovodu do střeva přešly. Kaménky střevní v&amp;nbsp;užším slova smyslu skládají se hlavně z&amp;nbsp;fosforečnanu horečnatého a ammonato-hořečnatého a dosahují často značné velikosti. Tak na př. pozorovány u koní konkrementy až několik&amp;nbsp;''kg'' těžké.
''[[Autor:Ivan Horbaczewski|Hi.]]''

{{Kotva|strojený}}'''K.''' {{Prostrkaně|strojený}} neboli {{Prostrkaně|umělý}} slují všechny hmoty kameni podobné z rozmanitých látek, uměle připravené, tedy též {{Prostrkaně|cihly}}, {{Prostrkaně|dlažice}}, {{Prostrkaně|kamenina}}, {{Prostrkaně|terrakotta}} a&amp;nbsp;pod. Přesněji vzato jsou to následující:
# {{Prostrkaně|Strojený pískovec}}; připravuje se z vypáleného práškovitého vápna, portlandského cementu, čistě vypraného drobného křemene a písku. Směs promíchá se vodou, pěchuje se do forem a pomalu nechá se vyschnouti. Někdy též přidává se vodní sklo. Hmota ta je velrni tvrdá, únosná, vzdoruje vodě a užívá se jí na schody, roury, žlaby, krytinu, dlažbu.
# {{Prostrkaně|Cendrin}} je směs popelu z kamenného uhlí, vápna a silničního prachu (bláta). Je-li popel starý, berou se na 1&amp;nbsp;čásť prachu 3&amp;nbsp;č. popelu, je-li čerstvý, na 1&amp;nbsp;č. prachu 2&amp;nbsp;č. popelu. Látky ty se míchají, posypávají práškem vápeným a současně kropí vodou. Hmota promísená pak se železným pěchovadlem zapěchuje do forem. Po vyschnutí je cendrin velmi tuhý a pevný.
# {{Prostrkaně|Tuff}}, {{Prostrkaně|plavený}} '''k.''', zhotovuje se z 9 částí pemzy a 1&amp;nbsp;č. vypáleného vápna; jest hmota lehká, teplo špatně vodící, vzdoruje dobře povětrnosti, upotřebuje se k vnitřnímu vyzdívání budov, lednic, sklepů, k obkládání rour a pod. Malta k tomu užívaná skládá se z vápna a písku trachytového.
# {{Prostrkaně|Xylolith}}, {{Prostrkaně|kamenné dřevo}}, směs z magnesiového cementu a drtin (dřevěné moučky) pod velikým tlakem lisovaná. Všelijak se formuje a potřebuje na podlahy, stoly, tabule, ozdobné částky nábytku. Vzdoruje vlhku, ohni, nebortí se, dobře se vrtá.
# {{Prostrkaně|Korkové kameny}} jsou bílé a černé. Bílé se připravují z odpadků korku, jež se rozdrtí, smíchají s hlinou a vápnem za vlhka a při 120°&amp;nbsp;C suší; černé hotoví se podobně, ale přidá se {{Prostrkaně|smůly}}, vytvořené třetí destillací dehtu kamenouhelného. Kameny ty jsou lehké spec. váhy 0&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;308 a snesou 2&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;7&amp;nbsp;''kg'' tlaku na 1&amp;nbsp;''cm''².
Další řada kamenů strojených jsou ty, které se skládají z úlomků kamenů přirozených, spojených nějakou vaznou látkou (obyčejně se brává cement). Sem patří:
# &lt;li value=6&gt;{{Prostrkaně|Terazzo}}, skládá se z úlomků mramoru různě zbarvených, jež jsou vhněteny do rozdělaného cementu. Po ztvrdnutí mohou se brousiti, hladiti a dávají velmi pěkný materiál na podlahy chodeb, síní a&amp;nbsp;p.&lt;/li&gt;
# {{Prostrkaně|Strojený mramor}} je směs z 80&amp;nbsp;č. vypálené sádry a 20&amp;nbsp;č. uhličitanu vápenatého, na jemný prášek rozetřená, a k tomu přidá se roztok síranu draselnatého, zředěná kyselina sírová a klih, načež se vše stejnoměrně promíchá a ve formách suší. Po ztvrdnutí dobře se leští.
# {{Prostrkaně|Lithomarlith}} skládá se ze sádry, boraxu a klihu. — Též zhotovují se umělé kameny ze strusek z vysokých pecí, lávy a&amp;nbsp;p. Dále zhotovují se i napodobeniny žuly a porfyru.
''[[Autor:Bořivoj Brož|–ož.]]''&lt;!-- TODO vizuálně za poslední položku seznamu výše, aniž by se to do ní dávalo zde sémanticky? asi není možné --&gt;

{{Kotva|váha}}'''K.''', {{Prostrkaně|váha}} stará v Rakousku a zemích německých = 20&amp;nbsp;liber = 11&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;2&amp;nbsp;kg.

{{Kotva|vinný}}'''K.''' {{Prostrkaně|vinný}} jest kyselý vinan draselnatý, &lt;chem display=&quot;inline&quot;&gt;C4H4O6.KH&lt;/chem&gt;. Bílá sůl krystalická, teprve ve 240&amp;nbsp;č. studené vody rozpustná, pročež sráží se z&amp;nbsp;koncentrovaných roztoků solí draselnatých kys.&amp;nbsp;vinnou. Slouží v&amp;nbsp;lékařství (''cremor tartari''), v&amp;nbsp;barvířství a při pocínování.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''

{{Kotva|vřídelný}}'''K.''' {{Prostrkaně|vřídelný}} viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Aragonit}}}}.

{{Kotva|zubní}}'''K.''' {{Prostrkaně|zubní}} jeví podobné složeni jako '''k.''' slinový, obsahuje však hlavně fosforečnan vápenatý a chová v&amp;nbsp;sobě mnoho plísní. Tvoří se nad dásní kol krčku zubního a kol dolního oddílu jeho korunky hlavně u lidí, kteří svým zubům nevěnují náležité péče. Mívá v&amp;nbsp;zápětí zánět dásní, ano i okostice v&amp;nbsp;lůžku zubním, tak že mimo jiné potíže může vésti též k&amp;nbsp;předčasnému vypadávání zubů.

{{Kotva|žluční}}{{Prostrkaně|Kaménky žluční}} u člověka, zvl. větší, složeny jsou z krystalovaného cholestearinu, malého množství barviva žlučového a uhličitanu vápenatého. Jsou obyčejně hladké, facetované zvl. na povrchu, téměř bezbarvé. Obyčejně jeví vrstevnatost koncentrickou a jádro hlavně z&amp;nbsp;barviva žlučového a sraženiny mucinu. Vzácnější jsou u člověka malé tmavé kaménky obsahující hlavně barvivo žlučové a vápno. – Viz též {{Prostrkaně|{{Heslo|Cholelithiasis}}}}.
''[[Autor:Ivan Horbaczewski|Hi.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Kámen]]</text>
      <sha1>qot5ferx2rhmwf241j4ftcjk14054cv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hubilesy</title>
    <ns>0</ns>
    <id>81758</id>
    <revision>
      <id>335067</id>
      <parentid>279640</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T20:20:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335067</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="681" sha1="e9nbhhw21ltqyg5ad5d7c0m845vk8hv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hubilesy
  | PŘEDCHOZÍ = Hubilen
  | DALŠÍ = Hubina
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hubilesy
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;824. {{Kramerius|nkp|c740bc90-0a78-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hubíles
}}

{{Forma|proza}}
'''Hubilesy''', osada v&amp;nbsp;Čechách u&amp;nbsp;Smržova, hejt. Král. Dvůr n.&amp;nbsp;L., okr. Jaroměř, fara Čibuz, pš. Smiřice; 35&amp;nbsp;d., 242&amp;nbsp;ob. č. (1890).
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Sídla v okrese Hradec Králové v Ottově slovníku naučném|Hubilesy]]</text>
      <sha1>e9nbhhw21ltqyg5ad5d7c0m845vk8hv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/40</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98225</id>
    <revision>
      <id>335051</id>
      <parentid>335026</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:19:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>překlep</comment>
      <origin>335051</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1215" sha1="km3ht2dyi150m09sabl3csli5g9nos6" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;== KONFERENCE. ==
&lt;section begin=Konference/&gt;
{{Iniciála horní|N}}ávštěvy pana Isidora Vosáhla nešly doktoru Tykvovi z&amp;nbsp;hlavy. Ze všech ostatních klientů, kteří k&amp;nbsp;jeho šéfu doktoru Čočkovi přicházeli, nepodobal se ani jedinému. Do té chvíle nepoznal člověka, jenž by se byl choval tak upiatě a přicházel vždy s&amp;nbsp;tvářností vyšetřujícího soudce. Proč se neuchýlil k&amp;nbsp;jinému advokátu? Podivil se tomu již dříve a po sdělení Čočkově divil se tomu teprve. Advokátů jest v&amp;nbsp;Praze dosti. Proč si vybral právě kancelář svého někdejšího soka a proč přichází jednati s&amp;nbsp;ním, s&amp;nbsp;Tykvou, kterého snad podezírá z&amp;nbsp;nějakých minulých styků s&amp;nbsp;paní Vosáhlovou? Dokonce i jeho návštěvy si vyžaduje. Ale jaký to má všechno účel? Z&amp;nbsp;naléhavé, úzkostlivé prosby paní Vosáhlové musí Tykva soudit, že její choť je nezkrotný žárlivec. Ale který žárlivec zve do svého domu člověka, o&amp;nbsp;němž se domnívá, že byl někdy jeho konkurentem, sokem?

Všemu tomu doktor Tykva nerozuměl. Chce jej v něčem polapiti? Chce polapiti svou choť? Tato záhada jej dráždila — přece však se na bu-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>km3ht2dyi150m09sabl3csli5g9nos6</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/42</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98227</id>
    <revision>
      <id>335052</id>
      <parentid>334719</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:26:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335052</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1596" sha1="biton3xlztk15n2so018fijszugogzb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|34}}&lt;/noinclude&gt;jícímu stran poslední vůle. Čekali ho tenkráte do rána — a vidíte, moje návštěva mu prospěla líp než všechny medicíny. Poslední vůli jsme udělali, ale ten člověk byl pak ještě patnáct let živ. A vždycky si liboval, že ten kšaft byl jeho krisí, kterou šťastně přečkal. Ó, je, kolego, advokáti už vykurírovali lidí!“

„Zvláště některými zdlouhavými procesy, spektabile,“ usmál se Tykva.

„Ba že, ba že,“ smál se doktor Čočka zplna hrdla. „A&amp;nbsp;nespěchejte příliš, kolego. Čím delší konference, tím líp. Za takovou návštěvu můžeme mu namastit padesátku. A nezapomeňte k&amp;nbsp;sobě vzít občanský zákon. Víte, člověk je vždycky hned jistější, třeba to měl jen v&amp;nbsp;kapse. Klienti se ptávají na podivné věci.“

Doktor Tykva se vrátil do své „zpovědnice“ a při vyřizování akt užil každé přestávky k&amp;nbsp;tomu, aby si v&amp;nbsp;duchu zkomponoval, jak se uvede, co pronese při setkání s&amp;nbsp;panem Vosáhlem, kterak osloví jeho choť a tak dále. Měl té návštěvy plnou hlavu.

Poobědvav zamířil domů, aby se na večerní visitu co nejpečlivěji oblékl, a po skončeném úřadování odpoledním dával pozor, aby z&amp;nbsp;kanceláře vykročil pravou nohou. Kritická chvíle se blížila.

Na věži svatého Jindřicha odbila již před chvílí šestá, když vstupoval do velkého domu na Senovážném náměstí. Ve vratech stál muž prokvetalé hlavy, s&amp;nbsp;dýmkou v&amp;nbsp;ústech. Doktor Tykva se vyznal v&amp;nbsp;takových zjevech. Patrně domovník. Na&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>biton3xlztk15n2so018fijszugogzb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/43</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98228</id>
    <revision>
      <id>335053</id>
      <parentid>334720</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:32:57Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335053</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1324" sha1="53tkw1slmrskk5c47ddxp1jpdk2ps1g" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|35}}&lt;/noinclude&gt;otázku, kde tu bydlí pan Vosáhlo, vyňal muž dýmku z&amp;nbsp;úst a odpovídal:

„Pan domácí? V&amp;nbsp;prvním poschodí, hned napravo. Má tam tabulku.“

Doktor Tykva slézal široké schody zcela volně, aby se neudýchal a zachoval klidné srdce.

„Tedy pan domácí,“ myslil při tom. „To je chvalitebná vlastnost, být majitelem takového pěkného stavení.“

U&amp;nbsp;naznačených dveří stiskl knoflík a téměř rázem se do předsíně otevřelo. Čistotná dívka se mu ukláněla.

„Pan Vosáhlo doma?“

Prosím, pane, račte dále — do těchto dveří.“

Tykva šetrně zaťukal, uvnitř se ozvalo hlasité „dále“ — hlas páně Vosáhlův.

Pan Vosáhlo stručně, skoro úsečně hosta uvítal. Tentokráte mu podal ruku, ale vlastně jen tři prsty, zcela studeně, sotva se pravice Tykvovy dotýkaje.

„Takhle podávají ruce žáby a mloci,“ pomyslil si Tykva. A&amp;nbsp;s&amp;nbsp;poklonou pronesl co nejzdvořileji: „Poručil jste, abych vás navštívil. Přicházím pro vaše rozkazy.“

„Nikdy neporoučím a nerozkazuji,“ odpovídal Vosáhlo odměřeně. „Vždy jen prosím nebo žádám. Nejste můj podřízený, nýbrž rádce.“

„Jsem k&amp;nbsp;službám,“ poklonil se Tykva opět.

Pan Vosáhlo pokynul rukou k nejbližším dveřím:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>53tkw1slmrskk5c47ddxp1jpdk2ps1g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/44</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98229</id>
    <revision>
      <id>335056</id>
      <parentid>334721</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:40:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335056</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1582" sha1="illtguta6zrwm5cutsqguac6fd3lco8" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|36}}&lt;/noinclude&gt;„Prosím, abyste vstoupil do mého pokoje. Moje paní je zaměstnána. Později vám ji představím. Zatím pohovoříme.“

Doktor Tykva jako slušně vychovaný člověk — a více vlastní výchovou než z&amp;nbsp;domova — nerozhlížel se komnatou, která byla patrně salonem. Hleděl přímo před sebe, ale pokud jen tímto pohledem obezřel, shledal, že jest v&amp;nbsp;domácnosti blahobytné, skoro nádherné. Stál na tlustém, drahém koberci, nábytek se leskl jako nový, na oknech byly temné závěsy, které nedodávaly komnatě vzhledu veselého. Pan Vosáhlo pobídl Tykvu do pokoje vedlejšího a ještě do dalšího, do své pracovny. Zde bylo veseleji. Bílé záclony neujímaly světla zvenčí.

„Posaďte se, pane doktore,“ a Vosáhlo sám také usedl v&amp;nbsp;pohodlné křeslo u&amp;nbsp;psacího stolu, na němž ležela rozměrná podložka z&amp;nbsp;velikých archů pijavého papíru. Pan Vosáhlo zadíval se na ni, zdálo se, že se zamýšlí. Doktor Tykva vyčkával. Pojednou klient vzhlédl k&amp;nbsp;Tykvovi, upřel naň chladné, pronikavé zraky.

„Pane doktore, vyžádal jsem si vaší návštěvy, abych včas uspořádal některé věci své. Povím vám upřímně, že nedoufám v&amp;nbsp;dlouhý věk a krom toho mám jakousi předtuchu, že jednoho dne odejdu náhle. Mužský kmen mého rodu je nějak podhlodán. Mnozí jeho členové odcházeli náhle, mnozí útrapnými chorobami srdce, ale všichni předčasně, pokud pamět rodiny sahá. Za mladších let jsem toho příliš nedbal. Teprve přibývajícím věkem tomu&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>illtguta6zrwm5cutsqguac6fd3lco8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/45</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98230</id>
    <revision>
      <id>335057</id>
      <parentid>334724</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:49:54Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335057</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1395" sha1="8tyiy7tftaxzvujaqs4vnn61mem154y" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|37}}&lt;/noinclude&gt;člověk počíná rozumět. Ať odejdu kdykoli, chci odejíti s&amp;nbsp;vědomím, že po sobě nezanechám žádný zmatek.“

Doktor Tykva naklonil hlavu jako na přisvědčení. Pan Vosáhlo se odmlčel, ale po malé chvíli pokračoval:

„Vždy jsem si přával rodinu, toto mé přání však zůstalo nesplněno. Tak by jedinou mojí dědičkou byla moje paní. Z&amp;nbsp;mé rodiny již nikdo nežije. Jsou zde sice nějací příbuzní, ale z&amp;nbsp;těch nikdo, pokud jsem teprv o&amp;nbsp;vlastní existenci zápasil, nepodal mi nikdy skývu chleba a nikdy se nezeptal, zdali bych nějaké zlatky nepotřeboval, ač byli majetní, ba po našich pojmech bohatí. Teprve když jsem sám ponenáhlu majetku nabýval, pokoušeli se o&amp;nbsp;sblížení. Chápal jsem, proč, a netoužil jsem po tom.“

Doktor Tykva se podivil, kterak je pan Vosáhlo pojednou sdílný.

„Tedy dědičkou bude moje paní,“ pokračoval po přestávce pan Vosáhlo, který nikdy nepronesl slovo žena neb aspoň choť. Bylo v&amp;nbsp;tom jeho vyjadřování cosi vznešeného, jako by mluvil šlechtic o&amp;nbsp;paní hraběnce nebo baronce.

„Jen jednu věc bych rád ustanovil. Dědičkou všeho budiž jen tehdy, když se po mé smrti již neprovdá.“

Teď doktor Tykva vzhlédl k&amp;nbsp;Vosáhlovi pronikavěji. Tu z&amp;nbsp;něho mluvil chladný, ledový muž, jak již po dvakráte ho poznal.
{{nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>8tyiy7tftaxzvujaqs4vnn61mem154y</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/46</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98231</id>
    <revision>
      <id>335058</id>
      <parentid>334723</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:56:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335058</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1470" sha1="20ia43lak7hvjlhmets05vjm13uhsdw" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|38}}&lt;/noinclude&gt;Vosáhlovi ten pohled neušel. Otázal se doktora:

„Co o&amp;nbsp;tom soudíte, pane doktore?“

Tykva se ovládal, aby ani posunkem, ani slovem se neuchvátil, a řekl:

„Smím pronést mínění své zcela bez obalu?“

„Nejen že smíte, ale vyžaduji si toho.“

„Pane Vosáhlo, taková ustanovení bývají někdy zárodkem sporů. Tím byste celou věc učinil velmi spletitou. Ale klauzule toho rázu jest i projevem zvláštního egoismu, abych tak řekl, sahajícího až za hrob. Kdybych já měl ženu, měl bych ji taky rád pro sebe a na všechen život, až po hrob, jako každý muž. Ale nekladl bych jí žádná pouta do budoucnosti. Ať žije, jak uzná za dobré. Je to jisté obmezování osobní svobody. Sebe skvělejší zaopatření, učiněné za takových okolností, nabývá časem jakési hořké příchuti. Vzpomínka na zesnulého jest pokalena.“

„Budu uvažovati o&amp;nbsp;tomto vašem stanovisku, pane doktore. Možná, že máte pravdu. Jděme dále. Rád bych napsal poslední svou vůli. Jaký způsob je nejlepší?“

„Můžete svůj testament pořídit soudně, můžete jej pořídit u&amp;nbsp;notáře.“

„Ale tu se stává věc jaksi veřejnou, viďte? Vždy aspoň jedna cizí osoba seznává obsah testamentu, pravda-li? A&amp;nbsp;já bych rád, aby se má vůle projevila až po mé smrti.“

„Pak napište svou závěť vlastní rukou, podepište ji, opatřte datem, zapečeťte a nadpište: Moje&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>20ia43lak7hvjlhmets05vjm13uhsdw</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/47</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98232</id>
    <revision>
      <id>335059</id>
      <parentid>334726</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T19:03:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335059</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1516" sha1="3jgyo235j9jcud36wqfq2heewkmkooe" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|39}}&lt;/noinclude&gt;poslední vůle. Přejete-li si, můžeme vám posloužiti vzorcem. Pro všechnu bezpečnost napište ji dvojmo. Jeden opis uložte si doma, druhý svěřte notáři nebo třeba nám. V&amp;nbsp;naší pokladně jest uloženo několik testamentů.“

„Děkuji vám. Napíšu závěť vlastní rukou, její opis uložím u&amp;nbsp;vás.“

Pan Vosáhlo pomlčel, jako by přemítal, má-li mluviti dále. Potom náhle se rozhodl, odemkl jednu z&amp;nbsp;příhrad psacího stolu, vyňal objemný balíček papírů, položil jej na stůl.

„Tento balíček vám přinesu do kanceláře, ale co s&amp;nbsp;ním, povím vám hned. Jsou to státní dlužní úpisy, je jich v&amp;nbsp;nominální ceně za čtyřicet tisíc, v&amp;nbsp;kursovní o&amp;nbsp;něco méně. Tyto papíry uložíte u&amp;nbsp;krajského soudu v&amp;nbsp;Plzni pro nezletilou posud slečnu Annu Vikýřovu, dceru paní Marie Vikýřové, jako dar nejmenovaného přítele, až nabude zletilosti, nebo kdyby z&amp;nbsp;příčiny sňatku byla dříve za zletilou prohlášena.“

Doktor Tykva překvapen upřel zraky na pana Vosáhla. Z&amp;nbsp;toho pohledu kmitlo cosi jako porozumění značného daru.

Pan Vosáhlo zachytil pohled a pronesl hlasem, jenž pozbyl dřívější chladnosti a v&amp;nbsp;němž poprvé se zachvělo cosi hořkého:

„Mýlíte se, pane doktore. Neběží tu o&amp;nbsp;žádné tajené otcovství. Nejsem povinen ani trojníkem. Vysvětlím vám to. Je tomu hodně dávno, ucházel jsem se o&amp;nbsp;jistou dívku nebo jsem aspoň neskrýval,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>3jgyo235j9jcud36wqfq2heewkmkooe</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/48</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98233</id>
    <revision>
      <id>335060</id>
      <parentid>334727</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T19:11:34Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335060</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1661" sha1="886dsow300kew9mb0p4di544hg9mpgu" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|40}}&lt;/noinclude&gt;že bych se rád o&amp;nbsp;ni ucházel. Dívka — tak jsem se domníval — byla mi nakloněna, avšak její rodiče mi příliš nepřáli. Byl jsem tehda na počátku své drahy, měl jsem jen své ruce, jen své naděje, ale jako ženich jsem byl chudý rytíř. Byl ještě jiný nápadník, který neměl skoro taky nic a spoléhal taky jenom na budoucnost. Konečně se vyskytl třetí, kterému kynula kariéra úřední, a byl už pod pensí. Dívka podlehla nátlaku nemajetných rodičů a podala ruku třetímu. My ostatní dva jsme pohořeli. Dlouho jsem nemohl na milé děvče zapomenouti, a vždy jsem si umiňoval, že se nikdy neožením. Konečně jsem se k&amp;nbsp;tomu přece odhodlal. A&amp;nbsp;teprve pak, po letech, jsem zvěděl, že ona první moje vážná láska nebyla v&amp;nbsp;manželství příliš šťastna, ani se nedočkala žádoucí kariéry. Její muž předčasně zemřel a zanechal vdovu se skrovnou pensí, z&amp;nbsp;které vychovávala jediné dítě po nebožtíkovi, dceru. Vždy mne provázelo pomyšlení, že ta dívka za příznivých okolností mohla být mou dcerou — jak bych ji teď dovedl vybaviti! Nejsem člověk příliš sentimentální — to snad jste na mně již vypozoroval — ale pojímá mě soucit, vzpomenu-li, že taky to dítě mé první lásky by se někdy mělo odříci člověka milovaného a z&amp;nbsp;chudoby podat ruku nápadníku bohatému, pro kterého by srdce její nehořelo. Mám spolehlivé informace. Dívka je dobře vychována, ba vzdělaná nad úroveň jiných děvčat, jest útěchou své stárnoucí matky, a je sličná. Ale chuda! Rozumíte nyní mému daru?“
{{nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>886dsow300kew9mb0p4di544hg9mpgu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/49</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98234</id>
    <revision>
      <id>335061</id>
      <parentid>334728</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T19:18:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335061</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1485" sha1="cxr69t6fzj1i132xlbl3jf91p2n0ja0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|41}}&lt;/noinclude&gt;Doktor Tykva otvíral oči. Čehokoli se u&amp;nbsp;pana Vosáhla nadál, tohoto se nenadál. Rázem z&amp;nbsp;jeho nitra vyprchala všechna nechuť, kterou byl k&amp;nbsp;tomuto upiatému, zdánlivě studenému patronu naplněn. Pojednou se mu objevil ve světle zcela jiném.

„Rozumím, pane Vosáhlo. Váš dar jest neobyčejně ušlechtilý a vzácný a jsem šťasten, že mě činíte nástrojem svého záměru.“

„O&amp;nbsp;všem zachováte nejpřísnější mlčení,“ pokračoval Vosáhlo. „Až uvidím svou chvíli, povím o&amp;nbsp;tom taky své paní. Nebude nijak zkrácena. Již dříve jsem jí dal připsati tento dům, který jejím jménem spravuji. Ten sám ji na všechnu budoucnost zabezpečí, bude-li rozumně žíti. Mám však i velkostatek na venkově, a ten po mé smrti připadne rovněž jí. Stačí to vašemu právnímu nazírání?“

„Naprosto, pane Vosáhlo. Krom toho, pokud žijete, jste pánem svého jmění a můžete jím podle své vůle naložiti.“

„Učiním vše, co jest mojí povinností. V&amp;nbsp;mé poslední vůli shledáte se s&amp;nbsp;některými odkazy dobročinným účelům. Chcete být vykonavatelem mého pořízení?“

„Snad můj šéf, pane Vosáhlo?“

„Nikoli, vy osobně. Snad již pak budete samostatným advokátem.“

Doktor Tykva němě, pouhým úklonem hlavy přisvědčil.

„Nyní snad chápete, pane doktore, proč jsem si vyžádal vaší návštěvy k&amp;nbsp;sobě. V&amp;nbsp;kanceláři se přes&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>cxr69t6fzj1i132xlbl3jf91p2n0ja0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/50</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98235</id>
    <revision>
      <id>335062</id>
      <parentid>334730</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T19:24:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335062</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1050" sha1="n8xk7ku2qwi02gfgsn54kfphpifx4c0" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|42}}&lt;/noinclude&gt;tu chvíli kmitne někdo z&amp;nbsp;personálu, s&amp;nbsp;nějakým dotazem, oznamuje novou návštěvu, i dveře zůstávají pootevřeny — rozmluva se ruší, spojitost se trhá, rozmlouvajících se vzmáhá roztržitost, a mně hlavně běží o&amp;nbsp;důvěrnost co největší. Již tedy mi promiňte úkol, který snad vám nebyl zcela milý.“

„Jak ten člověk zná i sebe, kmitlo doktoru Tykvovi hlavou. „Ale již mě smířil, a tato návštěva mi utkví v&amp;nbsp;paměti jako nesmírně zajímavá příhoda z&amp;nbsp;advokátského života, snad nejzajímavější.“

V&amp;nbsp;tu chvíli ozvalo se cvaknutí kliky v&amp;nbsp;pokoji vedlejším a hned potom bylo na dveře pracovny šetrně zaťukáno. Na Vosáhlův povel vstoupila dívka, která Tykvovi byla otvírala.

„Co jest?

„Milostivá paní prosí, může-li již&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Pan Vosáhlo se vzchopil:

„Již jdeme.“

Vložil balíček cenných papírů do zásuvky, uzamkl ji a pokynul hostu:

„Prosím, pane doktore. Paní nás očekává.“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>n8xk7ku2qwi02gfgsn54kfphpifx4c0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amesbury</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98424</id>
    <revision>
      <id>335078</id>
      <parentid>334951</parentid>
      <timestamp>2026-08-02T10:39:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>prolink</comment>
      <origin>335078</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="756" sha1="thvpme4eusr9lw5u8j2gweca3mem2p3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amesbury
| PŘEDCHOZÍ = Ames
| DALŠÍ = Amešaspentové
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amesbury
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;153. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amesbury''' [émsbery]: '''1) A.''', město v sev.-amer. státu Massachusettsu, hrab. Essexu, se 4500 ob. a fabrikací flanelu. — '''2) A.''', {{Prostrkaně|Amersbury}}, město v angl. hrabství Wiltském, s 1127 ob. (1881), pověstné kamennými zbytky chrámu druidského. Viz {{Prostrkaně|[[../Stonehenge|Stonehenge]]}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>thvpme4eusr9lw5u8j2gweca3mem2p3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Dunaj</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98451</id>
    <revision>
      <id>335041</id>
      <parentid>335040</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T12:47:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>335041</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="47337" sha1="a876tgcis7i0sf67mi8lel3iti0fpmj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Dunaj
| PŘEDCHOZÍ = Dunaj Ivanovič
| DALŠÍ = Dunajec
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Dunaj
| AUTOR = [[Autor:Pavel Papáček|Pavel Papáček]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1894. s.&amp;nbsp;175—182. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n203/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Dunaj
}}

{{Forma|proza}}
'''Dunaj''' (bulh. ''Dunav'', angl. a franc. ''Danube'', rumun. ''Dunărea'', něm. ''Donau''), největší řeka středoevropská. Plavbami po Černém moři seznáno již velmi brzy ústí řeky '''D'''-e a dolní jeho tok (asi po Železnou bránu). Tato čásť '''D'''-e zvána ''Ἴστρος'' (již u Hérodota), později vzpomíná se název druhý (patřící původně horní části řeky), jenž vůbec opanoval a v příbuzných formách ve všech řečích se užívá t. ''Δανούιος'' (u Strabona), ''Δανούβιος'' (u Ptolemaia), v latinských spisech ''Danuvius'' (Tacit), ''Danubius'' (Plinius). Slované většinou užívají jména '''D.''' nebo podobných jmen tak: ''Donava'', ''Dunav'', ''Dunavo''; Němcům sluje ''Donau''. Výklad jména '''D.''' dosud ponejvíce v keltštině tajemné se hledá, ačkoliv V. Šembera (Záp. Slované 112—117) ukázal, že ''a'') jména vod a míst těch krajin, kde '''D.''' počíná, ''b'') jména řek, které do něho vpadají, ''c'') někdejší slovanská kolonisace na pobřeží dunajském, ''d'') hojné vzpomínky na '''D.''' v národních písních slovanských (jména '''D.''' užívá se i jako appellativa), ''e'') rozšířenost jména '''D.''' po všech téměř zemích slovanských i konečně ''f'') samo jméno úplně slovansky znějící (kořen ''dun'', ''dunúti'') slovanskému původu svědčí. Šafařík nechal otázku o původu jména nerozhodnutu, dokládaje, že jméno '''D.''' (a jiná) buď všem evropským jazykům jsou obecná, buď nejpřirozeněji ze slovanského povoditelna. Slovanský původ jména '''D.''' zastává též Ed. Bogusławski, pokládaje za původní tvar formu ''Donava'' (Historyja Słówan I p. 327 a j.). Ister spojovati jest se slovanským jménem »bystrý«. Keltský původ jména '''D.''' hájil Zeuss (Ister, dle téhož jest slovo thrácké; viz die Deutschen etc. p. 12); podobně mněl Grimm, Miklosich, zejména však Müllenhoff (Deutsche Altertumskunde II, 362), jenž nalezl pro '''D.''' kmen keltský ''dânu'', lat. ''fortis''. Ister jest mu jménem thrackořeckým. Podle učení keltistů přijali pak keltské jméno Němci a od těchto prý Slované. Otázka tato spadá do starého, dosud nerozřešeného sporu o tom, kdo jsou nejstarší obyvatelé Evropy střední. ''[[Autor:Pavel Papáček|Pp.]]''

V krajinách, kde dnes '''D.''' vody své sbírá, bylo v dávných dobách geologických moře jihoněmecké a sarmatské. Ještě za mladšího tertiéru nalézaly se tu veliké dlouhé choboty mořské a jezera vnitrozemská. Když moře zaniklo a jezera byla zanesena, zbyl '''D.''', jehož koryto dosud označuje tuto starou odvodňovací rýhu střední Evropy, jež však přestála různé změny svého okolí ve směru vertikálním. Jest tudíž '''D.''' v některých svých částech stáří velmi vysokého, o čemž svědčí i jeho fauna. Ryby zde se nalézající mají své příbuzné v moři Kaspickém a pocházejí z oné doby, kdy Černé moře ještě nebylo spojeno se Středozemním. Jako veliké řeky vůbec, i '''D.''' vznikl v různých svých částech v různých dobách geologických, tak že, mluví-li se v následujícím a jinde o horním, středním nebo dolním toku, nesmí se z toho odvozo vati žádné rozdělení genetické.

'''D.''' vzniká na vých. úpatí Černého lesa (''Schwarzwald'') u Donauesching (678 ''m'' n. m.) spojením se dvou bystříc badenských, Brigachy, jež přichází z Hirzwaldu (s výše 125 ''m'') a Bregy, pramenící na Roszecku (1000 ''m''). Ve dlouhém vinutém toku prodírá se pak ve Virtembersku Švábským Jurou k východu. U Mengen (549 ''m'') přijímá Ablachu, zároveň však naráží na předhoří alpské, jehož severní okraj nyní sleduje. U Ulmu (463 ''m'') spojuje se s Illerou, stává se splavným a vstupuje na půdu bavorskou. Přijav pod Donauwörthem Lech, zaměňuje u Řezna (311 ''m'') svůj až dosud severovýchodní běh v jihovýchodní a vnímá u Deggendorfu Isaru a u Passova Inn (283 ''m''). Zde přestupuje hranice Rakouska, teče však spíše v českém massivu, ačkoliv nikdy nevzdaluje se daleko od předhoří alpského. Vody své rozmnožuje pod Lincem (251 ''m'') Travnou (''Traun''), pod Enží a Ibbsem řekami stejných jmen a v malém, na sever vypnutém oblouku protéká i Dolní Rakousy. Pod ústím Moravy (135 ''m''), vlastně již pod Vídní, končí horní tok '''D'''-e, jenž odtud vstupuje do systému alpského. Morava jest zároveň první větší přítok '''D'''-e od severu. Až po ústí této řeky jest úvodí '''D'''-e jen na pravém (jižním) břehu vyvinuto a všecky dosud jmenované řeky vtékají do něho s této strany, kdežto ze severu dlužno jmenovati nanejvýš Altmühl ústící u Kehlheimu, jež průplavem Ludvíkovým spojuje '''D.''' s Mohanem, a Nabu a Řezen (''Regen'') u Řezna. Jižní, velmi vodnaté přítoky, z nichž Inn jen nepatrně menší jest než sama hlavní řeka, vtiskují '''D'''-i ráz alpinské řeky v předhoří alpském, kterýžto ráz ve vlastním systému alpském (v Uhrách) čím dále více se ztrácí. Tento alpský ráz lze pozorovati již v barvě vody. Již první větší přítok, Illera, činí temnou dosud vodu '''D'''-e jasnější, a čím více blíží se '''D.''' k Vídni, tím více dostává zelené a modré vody alpské, tím spíše zasluhuje jména »modrého '''D'''-e«. To ovšem neplatí pro celý rok, neboť na jaře při velikém tání sněhu v Alpách jsou přítoky alpské samy barvy šedé a '''D.''' mívá pak také barvu temnou, šedou až hlinitou.

Charakteristické pro celý tok '''D'''-e a zvláště pro jeho tok horní jest pravidelné střídání se rovin a prorev. Tyto prorvy '''D'''-e jsou zbytky dávných dob geologických, pevné opory, na něž celý ostatní tok řeky jako guirlandy je zavěšen. První rovinu protéká '''D.''' u Mengen ve Virtembersku, druhou mezi Ulmem a Donauwörthem, třetí u Ingolstadtu, čtvrtou pod Řeznem. Na 3 bavorské následují tři rakouské roviny, totiž u Eferding nad Lincem, u Ardaggeru pod Lincem a konečně pole Tulnské. Ve všech těchto rovinách je spád '''D'''-e větší než v prorvách (úplně ve shodě s hydrologickým zákonem Dausseovým). Jen výjimkou na místech, kde '''D.''' žene se přes tvrdší horniny, objevují se útesy nebo malé peřeje. Horní tok '''D'''-e lze vůbec pokládati za hydrologický vyrovnaný. Prorvy a roviny drží si téměř rovnováhu. Na první připadá 396,8 ''km'' (47 %), na druhé 456,5 ''km'' (53 %) horního toku. Veškerý rovinný tok řeky řídi se dle pravého břehu, jenž všude, téměř bez výjimky, jest vyšší než levý. Vidí se to jasně pod Vídní, pod Peští i pod prorvou banátskou. Všude jako by neviditelná síla tlačila řeku v pravo, kde tato trhá břeh, aby mohla vytvořovati z urvaných zde látek velkolepý náplav na břehu levém.

Pod ústím Moravy u Děvína (''Theben'') prodírá se '''D.''' na půdu uherskou. Avšak již pod Prešpurkem (130 ''m'') vstupuje do nové roviny hornouherské a odesílá jedno rameno v levo k Váhu, s nímž tvoří největší svůj ostrov Csallóköz (viz {{Prostrkaně|Žitný ostrov}}), kdežto jiné rameno na jihu objímá s Rábou Malý Žitný ostrov. Vstoupením do systému alpského ztrácí '''D.''' čím dále více svůj alpský ráz, za to však vyvíjí se úvodí znamenitě také na levém břehu, odkudž v rovině hornouherské Váh (105 ''m'') a Nitra u Komárna, Hron a Ipola u Ostřihoma vody '''D'''-e znamenitě rozmnožují. Prorvou mezi horami Piliskými a Novohradskými vstupuje '''D.''' u Vácova do velké roviny uherské (nížiny pannonské), rozděluje se zase ihned ve 2 ramena a tvoří takto veliký ostrov sv. Ondřeje, zároveň však zaměňuje svůj až dosud východní tok ve zcela jižní a sleduje 19. poledník až k ústí Drávy, nepřijímaje na tomto dlouhém toku ni jediné značnější pobočky. Od Budapešti (96 ''m'') na jih má řeka na několik set ''km'' jen nízké břehy. Jedinou výjimku činí tu Fruška Gora. Pod Budapeští tvoříval '''D.''' dříve veliký dlouhý ostrov Csepel, dnes však jest východní (levé) rameno hrázemi přepaženo, následkem čehož zmizela ostrovní povaha Csepelu úplně. Objav ještě u Moháče veliký ostrov Margitu, spojuje se '''D.''' pod Osekem (77 ''m'') s Drávou a mění tok svůj téměř ve východní, avšak již přijav Tisu odbočuje, ovšem na nedlouho, poněkud na jih. Pod ústím Tisy slabé rameno '''D'''-e odbočuje k východu a spojuje se s Temeší, jež však teprve mnohem později, pod Pančevem, vtéká do '''D'''-e. Tím jest utvořen proti ústí Sávy u Srbského Bělehradu veliký ostrov. Od stoku se Sávou, jež přináší již také veliké množství vod balkánských, zahýbá '''D.''' zcela k východu a podržuje tento směr na celé hranici srbskouherské. Při tom sesiluje se pod Smederevem vodami srbské Moravy. Avšak prvé ještě, než opouští hranici Uher, musí '''D.''' prorvati se horstvem banátským. Jest to nejdůležitější prorva dunajská, ano snad středoevropská vůbec. '''D.''' byl dříve ještě utvořil ostrovy Ostrovo, Kisiljevo a Moldavu a vniknuv na 20 ''km'' do hor banátských, proudí přes úskalí zv. Stenka, kudy za nízké vody jen menší lodi mohou plouti. O 17 ''km'' dále trčí útesy u Kozly a hned za nimi u Dojky. Po dalších 8 ''km'' vadí plavbě útesy u Izláse a po nich útesy u Tachtalie. Rychlostí 3 ½ ''m'' za sek. při normální vodě proudí '''D.''' přes ně a zužuje se pod nimi za nízké vody na 132, za vysoké na 378 ''m'', při čemž ovšem hloubka dosahuje 23 ''m''. Srbové jmenují tuto část řeky Gornja Klissura (horní soutěska). Řeka šíří se nyní až jezerovitě, překonává pak práh u Ince a dostává se konečně do pověstné soutěsky Kazaňské (Dolnja Klissura). Tato Dolní Klissura jest soutěska 9 ''km'' dlouhá, v níž přibližují se břehy '''D'''-e k sobě až na 151 ''m''. S to to malou šířkou jest však spojena veliká hloubka, největší, jaké dosahuje '''D.''' na celém svém toku. t. až 53 ''m''. Konečně, ještě než '''D.''' zcela opustí horstvo banátské a s ním říši Rakousko-Uherskou, jest mu přemoci t. zv. Železná Vrata u Ršavy. Při vysoké vodě teče tu ovšem řeka zdánlivě klidně a s malou rychlostí, za nízké však vody trčí zde útesy z řeky, jež řítí se přes ně rychlostí až 4 ''m'' za sekundu. Ještě za doby diluviální tvoří zde '''D.''' zajisté nádherný vodopád, který spadal do kotliny Ršavské. Ještě Strabo zmiňuje se v těchto končinách o »kataraktech« Isterských.

V celém svém uherském toku potvrzuje '''D.''' známý zákon Baerův: i zde voda napadá a trhá vždy břeh pravý, kdežto levý zatápí svým nánosem, a vždy pravé rameno řeky odnáší největší množství vody. Jakkoliv šířka '''D'''-e vzrostla v Uhrách ze 300 na 800 ''m'', přece není za vysoké vody dosti místa v korytě, čehož bezprostřední následek jest zaplavování celého šírého okolí (v hornouherské rovině až na 73 ''km''). Tím ovšem podrobeno jest i koryto řeky značným změnám, a i ve větší vzdálenosti od dnešního toku potkáváme se se stopami bývalého koryta dunajského a se slepými rameny. Podél veškerých řek uherských rozkládají se veliké bažiny, za vysoké vody skutečná jezera. Plocha půdy zaplavované cení se ještě dnes, po mnohých pracích ochranných, na 30.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; . Vůbec lze říci, že střední tok '''D'''-e není ještě hydrologický vyrovnán. Jen 20 % (207 ''km'') středního '''D'''-e teče v prorvách, ostatní v rovině. Žádná prorva nemá zde menšího spádu než roviny pod ní, ano v prorvě banátské jest spád 6kráte větší než nad ní a jsou zde i peřeje. Úlohou '''D'''-e a jeho přítoků v Uhrách bylo vyplniti usazeninami svými velikou vnitrozemskou kotlinu zdejší, neboť jest jisto, že pánev pannonská klesla pod niveau dnešního '''D'''-e v pohoří banátském a klesá bezpochyby ještě dnes, následkem čehož '''D.''' a jeho přítoky nemohou prohlubovati svá koryta a vylévají se daleko přes své břehy.

Pod Železnými Vraty opouští '''D.''' říši Rakousko Uherskou a béře na sebe v dolním toku docela ráz rovinné řeky. Jen na krátko teče oklikami k jihu. Již pod Vidinem obraci se téméř docela na východ, kterýžto směr zachovává po větší část svého dolního toku. Šířka řeky, kde jest nerozdělena, obnáší 800 až 1400 ''m'', hloubka bývá značná, často přes 30 ''m'', zhusta však také překážejí plavbě písčiny, jako na př. u Nikopole a Svišťova, kde '''D.''' má jen 1,8—21 ''m'', nebo pod Silistrou a Rasovou, kde má pouze 4 ''m'' hloubky. Řeka tvoří četné ostrovy, často 4—8 ''km'' dlouhé, někdy ještě mnohem větší, jež řadí se v dlouhý řetěz, při čemž hlavní množství vody zůstává vždy v pravém ramenu. Náhled, že '''D.''' teče mezi rumunskou loukou a 100-200 ''m'' vysokým břehem bulharským, jest jen vcelku správný. Velká jezera, jež jsou buď zbytky starého řečiště '''D'''-e nebo vytvořena jeho přítoky, provázejí z pravidla levý břeh, ač i na pravém se vyskytují, na př. mezi Iskerem a Jantrou. Svou vodu do veletoku vysílají obyčejně ve směru východním. Od ústí Jantry zahýbá řeka k severovýchodu. U Silistry '''D.''' nucen jest horstvem dobrudžským změniti směr tento v severní, zároveň však odděluje se tu na levo rameno Borcea a tvoří s hlavním ramenem ostrov Baltu 130 ''km'' dl. a 16 ''km'' široký, jenž za vysoké vody úplně bývá zatopen. Pod Chrsovou slučují se obě ramena, rozdělují se však zase hned a tvoří druhý ostrov Baltu, o málo menší prvého. Od Brajlova (1,7 ''m'') zůstává řeka na 94 ''km'' spojena, šířka roste a nejmenší hloubka za nízké vody bývá 6 ''m''. U Galce (Galați) ještě naposledy massy lössu zužují '''D.''', jenž proraziv je, zahýbá k východu a brzo rozvětvuje se v deltu.

V celém toku od Banátu až do Černého moře jeví se jakási obdoba s poměry na horním '''D'''-i. I zde teče '''D.''' na předhoří, jež také tu jednostranně jest vyvinuto; kdežto však v horním toku jeví se tento rozvoj na pravém břehu, soustřeďuje se v dolním toku na levý břeh (¾ —&lt;sup&gt;4&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Hlavní (severní) přítoky přicházejí z Alp Transsylvanských, tak před Rahovou Jiulu (Šil), před Nikopolí Aluta, naproti Tutrakanu Ardžiš, pod Chrsovou Jalomica a oba největší blízko před rozvětvením v deltu, totiž Seret před Galcem a Prut pod ním. S pravé strany u Lom-Palanky Lom, dále Isker, Vid, Osma, as 20 ''km'' pod Svišťovém Jantra, u Rusčuku Vých. Lom. Ještě asi 100 ''km'' moře vzdálen počíná se '''D.''' nad Tulceou rozvětvovati v deltu, nejprve ve 2 ramena, z nichž severní Kilia, přes 100 ''km'' dl. a 500—550 ''m'' široké, odnáší 63 % vší vody '''D'''-e do moře. Pro lodi jest v něm dráha 61 ''m'' široká, 9, místy ovšem jen 4, také však až 18,3 ''m'' hluboká. Jižní rameno dělí se po toku jen 14 ½ ''km'' zase ve 2 nová, Sulinu a Sv. Jiří. Poslední, daleko větší obou (96 ''km'' dl., 130—390 ''m'' šir., 10 ''m'' hl., 30 % vší vody) odesílá slabý odtok Dunavac na jih do jez. Razimského. Sulina sama jest nejmenším, ale nejdůležitějším ramenem delty. Jest 82,5 ''km'' dl., 100—130 ''m'' široká a odnáší pouze 7 % vody '''D'''-e. Mezi Dunavcem a ramenem Svatojirským jest velký ostrov Drahova, mezi ram. Svatojirským a Sulinou ostrov Sv. Jiří, mezi Sulinou a Kilií veliký ostrov Letea rozdělený slabými rameny zase v menší. Celá delta zaujímá 2600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a vysoká (2 až 4 ''m'') voda zaplavuje ji pravidelně, poněvadž kraj tento vyniká při rozvětvení se delty jen 3 ''m'', při ústí jen ½ ''m'' nad hladinu Černého moře.

Delta '''D'''-e jest poměrně mladá, má mírný vzrůst a nedovedla dosud než vyplniti malý poměrně, okrouhlý trojúhelník. Plocha tato bývala dříve zálivem Černého moře mezi Dobrudžou a Bessarabií, jenž na severu tvořil límanovité zátoky, do nichž se vylévaly malé říčky bessarabské. Vyplněním zálivu toho usazeninami '''D'''-e proměnily se límanovité tyto zátoky v jezera, následkem čehož i uvedené říčky bessarabské východně od Jalpuchu staly se pobočkami '''D'''-e, kterýžto osud, zdá se, v daleké budoucnosti stihne i Dněstr a Dněpr. Přes 27 mill. m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlenu přináší ročně '''D.''' do moře. Zde tvoří se následkem toho barriéra, jejíž vývoj podporuje se ještě proudem mořským od severu k jihu jdoucím, následkem čehož se také jednotlivá ramena delty za pomoci silných větrů severních pošinují vždy více k jihu. Celá delta jeví následkem toho tendenci vyvíjeti se na místo k východu k jihovýchodu. V podružné deltě (8 menších ramen) povstalé u ústí Kilie pošinují se ústí Očakovské a Novostambulské ročně prům. o 20 ''m'' na jih, kdežto celá Kilia pošinula se za 25 let (1830—56) o 1 ''km'' do moře. Při tom všecka severní ramena neobyčejně se zanášejí pískem. Ještě u ústí Sv. Jiří jest znáti roční posouvání se k jihu o 6 ''m''. Sulina jest jen důkladnou regulací před podobnými změnami chráněna. Voda '''D'''-e nemajíc dosti síly proraziti barriéru před ústím utvořenou, přetéká ji, při čemž ovšem stojí nad barriérou samou jen velmi nízko, tak u Kilie 1,2, u Suliny 2,7, u Sv. Jiří 3,8 ''m''. Tím byl zároveň veletok uzavřen lodím mořským. Dráha tudy otevřena činností evropské kommisse dunajské. Zvolena Sulina, poněvadž jest nejkratší cestou a poněvadž slabší její tok přináší nejméně pevných látek do moře. Hloubka její, jež dříve obnášívala jen 2,4 ''m'', zvětšena vedením Hartleye do r. 1883 na 6,25 ''m'' a to nevelkým poměrně nákladem 7 ½ mill. franků. Při ústí však odvádí se voda mezi dvěma hrázemi do hlubších míst, kde zanášení nepřekáží.

'''D.''' jest co do velikosti druhou z řek evropských. Předčíť jej jediná Volha, jejíž tok jest jen o čtvrtinu delší dunajského, kdežto k úvodí Volhy má se jako 10:18. {{Prostrkaně|Úvodí}} jeho prostírá se mezi 50 a 42,25° s. š. a 8 a 29,бб° v. d. K němu se čítá čásť Badenska, &lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;l0&lt;/sub&gt; Virtemberska (5846 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), téměř &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; Bavorska (48.148 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), 43 % Rakouska (128.951 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), téměř celé Uhry, tak že v celém Rakousko-Uhersku 572.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; k němu náleží, dále větší čásť Bosny a Hercegoviny, celé Srbsko, téměř celé Bulharsko a Rumunsko až na malou čásť Dobrudže, mimo to ještě menší části Švýcarska, Hohenzollernska, Turecka a Ruska. Celé úvodí '''D'''-e zaujímá 816.947 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jedenáctinu vší Evropy. Z toho pripadá na horní '''D.''' jen osmina a to hlavně na pravý břeh, na dolní '''D.''' čtvrtina, na střední tok však uvnitř systému alpinského &lt;sup&gt;5&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;8&lt;/sub&gt;. — {{Prostrkaně|Délka}} jeho není ještě přesně stanovena, nejpravděpodobnější číslo pro vývoj řeky zdá se 2900 ''km'' (Penck a Swarowsky), kdežto přímá vzdálenost od pramene k ústí obnáší 1684 ''km''. Z toho připadá na Německo 625,44, na Rakousko 350,86, na Uhersko 976,75, na tok od uherských hranic až k ústí 959,6 ''km''. {{Prostrkaně|Šířka}} '''D'''-e obnášívá ve Švábském Juře jen 30, pod ústím Illery 70, pod ústím Innu 175 ''m'', u Lince 200, v okolí Vídně přes 300, v Uhersku u Budapešti 562, při ústí Tisy 687 a stoupá až přes 800 ''m''. Pod peřejemi u Tachtalie zužuje se až na 132 ''m'' za nízké vody, dále v Dolní Klissuře (sout. Kazaňská) na 151 ''m'' při hloubce za nejnižšího stavu vody 53 ''m'', tak že se zde dno jeho nalézá 9 ''m'' pod hladinou mořskou. Ještě jednou zužuje se v banátské prorvě při hloubce 49—51 ''m'', kdež dno řeky leží 14—16 ''m'' pod hladinou mořskou. V dolním toku průměrná šířka nerozděleného toku bývá 1000, u Brajlova 800, dále 70 ''km'' pod Brajlovem 1220 ''m''. Hloubka řeky kolísá velmi a bývá při pravém břehu větší než při levém. U Pasova 1,1—8,8, u Lince 1,6—7,9, u Kremže 1,3—30,3, u Prešpurka 0,95—4,25 (stř. hl. 2,78), při ústí Váhu 0,2—7,8, u Budapešti 1,9—5,15, při ústí Tisy 2,2—15,9 (stř. 6,67), u Sibu až 53,3 (stř. 8,92), u Černé Vody nejmenší 1,8, u Brajlova nejmenší 1,4 ''m''. — {{Prostrkaně|Rychlost}} vody, nestejná dle možství vody, kolísá u Lince mezi 1,3—1,7, u Křemže 1,3—2,1, při ústí Moravy 1,2—2, u Prešpurku 0,9—1,6, u Budapešti 0,8, od ústí Tisy až ku Staré Moldavě 0,5—0,8, u Sibu 0,9—3,5 ''m'' ve vteřině. — {{Prostrkaně|Plocha}} hladiny říční, nehledíc ku vedlejším průplavům, odhaduje se na základě středních šířek na 1709 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Spád}} řečiště není v úplné shodě s velkolepým vývojem úvodí a délky. Od pramene Bregy padá řeka na celém 2900 ''km'' dlouhém toku pouze o 1000 ''m''= a počítáme-li spád od vlastního počátku '''D'''-e u Donauesching, tedy pouze 48 ½ ''km'' od pramene, obnáší celkový spád jen 678 ''m''. Spádu celého toku 0,345 % odpovídá v horním toku 0,93, ve středním 0,112 a v dolním 0,038 %. Zcela jiné poměry spádu jsou ovšem u poboček. Tak v Innu přijímá '''D.''' odtok Alp Berninských ze 4052 ''m'' a Negoj počíná ve výši 2536 ''m'' a vtéká do do dolního '''D'''-e. V první části toku, od Donauesching až ke Greifensteinu, pozoruje se, že spád '''D'''-e v rovině jest větší než v uvedených prorvách. Vůbec celý tok jest zde vyrovnanější a nalézá se v jisté hydrologické rovnováze. Jen výjimečně ukazují se tu úskalí a to pouze tam, kde koryto vykazuje tvrdší horniny. Zcela jinak na středním '''D'''-i; zde jest v prorvách spád větší než v rovinách, ano v prorvě banátské šestkráte větší než nad ní, tak že se zde setkáváme s pravými peřejemi. Nevyrovnanost řeky lze zde ve spádu dobře pozorovati. Od vstoupení do systému alpského až k ústí Váhu padá '''D.''' o 4 ''dm'' na 1 ''km'', dále pak o 7 a konečně o 4 ''cm''. Při výtoku ze systému alpského nachází se hladina toku jen 36 ''m'' n. m. Pod Železnými Vraty spád jen nepatrný a velmi stejnoměrný. Na celé 631,8 ''km'' dlouhé trati odtud až k Černé Vodě padá '''D.''' jen 0,316 ''m'', tedy o 0,05 %, stejně vysoko, jako nad banátským pohořím. Na celé ústí připadá vůbec jen nepatrný spád necelých 2 ''m'', tudíž 0,005 %.

{{Prostrkaně|Množství vody}} v řekách jest vůbec veličina měnlivá a zvláště u '''D'''-e. Přítoky jeho v horním toku jsou velmi vodnaté, a již Iller přináší mu 80, Lech 120, Isar 182 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině, tak že u Pasova nad ústím Innu mívá již 730 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, někdy 10kráte více než při stoku s Illerou. Inn sám rovná se množstvím vody (686 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) téměř '''D'''-i, Travna pak a Enže odvádějí každá asi 100 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, tak že u Vídně nese '''D.''' již 1650 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; (z toho 200 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v Dunajském kanálu). Ovšem toto množství ode dne ke dni velmi se mění; tak r. 1885 jednoho dne měl '''D.''' jen 400, dne 31. října 1884 jen 590 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za vysoké však vody v lednu r. 1883 více než 8600 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. V letním období (1. kv. — 1. říj.) má více vody než v zimním. Jako u všech řek alpských, i zde nejvíce vody plyne v měsících červnu, až srpnu (ze 52 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročních zrovna třetina, t. 17,1 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;). Suchost podnebí uherského jeví se nápadné v tom, že '''D.''' nerozmnožuje zde tak vodu svoji, jako v horním toku. Střední množství vody v Budapešti při stavu 2,22 ''m'' bývá 2080, při stavu 2,59 ''m'' (r. 1880—84) 2370 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, což činí 74,7 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ročně z úvodí 182.200 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Morava, Váh, Hron, Ipola a Rába přinášejí '''D'''-i dohromady 720 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, tedy o nemnoho více, než jediný Inn, ačkoliv úvodí jejich jest třikráte větší tohoto. Poměrně ještě méně vody přitéká Tisou, as 1000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině (31,9 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročně). Za to však téměř již na hranicích alpského systému dostává se ještě '''D'''-i značné množství vody Drávou (ročně aspoň 26 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) a Sávou, jež více vody přináší než Tisa, t. 1119 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině (35 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za rok). Těmito velikými přítoky jižních Uher, jakož i Moravou srbskou (as 14,6 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ročně), rozmnožuje se vodstvo '''D'''-e na roční objem as 109,5 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Na celém levém břehu od Budapešti až po Drávu nevysílají písčité plochy Kumánie ni jediného potůčku do '''D'''-e, a také přítok v pravo jest minimální. Ježto pak za obyčejné vody hladina '''D'''-e na jmenované trati 535, za vysoké 3020 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; obnáší, zdá se, že '''D.''' následkem odpařování většího, než jest množství srážek, na této 282 ''km'' dlouhé trati vody ztrácí. Následkem velikých přítoků koncentrovaných v jižních Uhrách cení Penck množství vody v prorvě banátské na 5841 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, 184,2 ''km''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za rok. Ovšem jest možno, že za zvláště deštivých let teče tudy vody mnohem více (Lanfranconi udává 8450, Me Alpine však za jiné periody ještě méně než Penck). Do moře odváděl '''D.''' za poměrně suchého období 1862—71 na 5850 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, ve zcela suchých létech 1863 a 1865 jen 3500, ve vlhkém r. 1871 však 10.840 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině. Z vodoměrných a dešťoměrných pozorování v úvodí '''D'''-e jest viděti, že množí-li se srážky, množí se také měrou ještě větší objem vody, neboť čím více prší, tím menší jest zároveň odpařování, tak že ze srážek v úvodí '''D'''-e spadlých odtéká dle jednotlivých let 20—40 %. Stalo se již, že '''D.''' přinesl do moře za vteřinu pouze 2000, také však až 28.300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Kdežto na předhoří alpském '''D.''' má vodní poměry alpinské řeky, tak že nejvyšší voda připadá rozhodně na červen, setkáváme se již v Budapešti s květnovým stavem vody tak vysokým, že jest téměř stejný s červnovým. U Ršavy jest nejvyšší voda již v květnu, vedle toho však pozoruje se značně vysoká voda již v dubnu, stejně jako na úpatí Černého Lesa. Nejnižší stav bývá v horní části toku až do Budapešti v lednu, kdežto v Banátu již v říjnu. Vedle velikých a pravidelných změn od měsíce ku měsíci, jež jsou výsledkem jakéhosi normálního podnebí, jeví se i některé nepravidelné změny, založené na náhlejších změnách počasí. Teprve dolní tok jim nepodléhá a mění se velmi ponenáhlu, jinak v horním toku. Zde jeví se každý značnější alpský déšť způsobem nápadným, tak že jen velmi zřídka mívá '''D.''' u Vídně ve dvou dnech po sobě jdoucích týž stav. Vysoká voda je na horním '''D'''-i v každém měsíci možná a povodně bývají téměř pravidlem. V Uhrách, kde jest '''D.''' odkázán na jediný odtok, povstalo by veliké jezero, jež by zatopilo celou pánev pannonskou i s vídeňskou a moravskou rovinou a nutně musilo by si vyhledati svůj odtok na sever, u Hranice na Moravě, kdyby prorva banátská jakýmkoliv způsobem se ucpala. Za to však, kdyby se odstranily prahy v prorvě této se nalézající, získal by se spád téměř 20 ''m'', následkem čehož by veliké řeky uherské mohly koryta svá o tento rozdíl prohloubiti, čímž by každé nebezpečenství povodně nejlépe bylo odstraněno. Vyžadovalo by to ovšem obrovského nákladu.

Veledůležity pro oekonomii celého úvodí jsou {{Prostrkaně|usazeniny}}. V látkách, jež řeka s sebou odnáší, třeba rozeznávati skutečný hlen a látky rozpuštěné. Voda '''D'''-e není čista a zvláště za vysoké vody proud velmi zkalený svědčí o množství unášeného hlenu. Kdežto za nízké vody množství hlenu obnáší v 1 ''l'' jen 0,01 ''g'', stoupá za vysoké na 0,34 ''g''. R. 1878 střední množství hlenu vykazovalo 0,1 ''g'' na 1 ''l''. Ježto střední objem vody u Vídně obnášel tehdáž 2058 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, unášel tehdáž '''D.''' za každou vteřinu 206 ''kg'' hlenu, což činí za rok 6 ½ millionů metr. tun. Toto samo o sobě značné množství zůstává daleko za oním, jež '''D.''' unáší v látkách rozpuštěných. I v nejčistší dunajské vodě nalézá se množství součástek minerálních, čímž voda tato jakožto říčná jest velmi tvrdá a to zvl. v zimě, kdy bývá v 1 ''l'' rozpuštěných látek 0,27 ''g'', zvláště uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého, v létě jen 0,13 ''g''. Z toho zřejmo, že '''D.''' napájí se v zimě hlavně vodou pramenitou, v létě srážkami a táním ledovců. Stoupá-li voda následkem srážek, zvyšuje se množství hlenu a ubývá látek rozpuštěných; voda je kalnější a měkčí. Pravý opak jeví se při opadávání vody. Průměrné množství látek rozpuštěných ve vodě '''D'''-e roku 1878 obnášelo 0,17 ''g'' na 1 ''l'', ve Vídni 450 ''kg'' za vteřinu čili 11,2 millionů metrických tun za rok. Celkem unášel za tento rok '''D.''' u Vídně 17,7 millionů m. tun pevných látek, z toho 17 mill. látek minerálních. Ježto r. 1878 byl značněji vodnatý než obyčejně, může se průměrné roční množství hlenu v '''D.''' ceniti na 5,4 látek rozpuštěných na 8,9, ce kem všeho na 14,3 mill. metr. tun, což vydává 5,7 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v objemu. Vedle toho však pošinuje '''D.''', zvláště za vysoké vody, po svém dně celé písčiny a nánosy štěrkové. Tak bylo v regulovaném '''D'''-i u Vídně v l. 1876—84 odplaveno a naneseno štěrku na 983.295 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nehledíc k tomuto poslednímu faktoru, snižuje se úvodí '''D'''-e nad Vídní denudaci průměrem ročně o 0,056 ''mm'' a snížila by se tudíž jeho střední výška za 16—18.000 let o 1 ''m''. V Uhrách je '''D.''' na hlen ještě bohatší než u Vídně. Ukázalo se, že na pešťském břehu je hlenovitější (0,1721 ''g'') než uprostřed (0,1660) nebo na břehu budínském (0,1299 ''g''). Průměrem počítá se zde 0,1435 ''g'' hlenu v 1 ''l''. Rozpuštěných látek jest zde v 1 ''l'' 0,187 ''g'', tudíž také více než u Vídně. Počítá se, že '''D.''' unáší ročně okolo Budapešti 23,9 mill. metr. tun (9,6 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) cizích látek. Obnášela by tudíž roční denudace úvodí nad Budapeští 0,052 ''mm'' a mohla by snížiti jeho střední výšku za 19.000 let o 1 ''m''. V dolním svém toku mívá '''D.''' za nízké vody 0,014 ''g'' hlenu v 1 ''l'', za vysoké však vody, zvláště při lijácích rumunských, až přes 2 ''g'' v 1 ''l'', v ročním průměru vůbec 0,37 ''g'', tak že průměrem (z r. 1862—71) přináší moři ve vteřině 2164 ''kg'', ročně 69 mill. tun (27,6 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) hlenu a že již tato denudace byla by s to snížiti celé úvodí '''D'''-e za 33.000 let o 1 ''m'' (ročně o 0,0338 ''mm''). Mnoho-li přináší moři látek rozpuštěných a písku, není známo. Uvedená data jsou ze suché periody, kdežto za vlhčí jsou poměry zcela jiné. Tak r. 1871 a 1872 unášel '''D.''' 9—15kráte tolik, co za nejsušších let 1863 a 1865. Počítáme-li s množstvím rozpuštěných látek jen takovým, jako jest v hlenu, obdržíme minimální denudaci v úvodí '''D'''-e 1 ''m'' za 16.500 let.

{{Prostrkaně|Hopodářská}} důležitost '''D'''-e jest obrovská, a to jak ve smyslu positivním tak v negativním (povodně a zaplavování okolí). Nehledíc k velikému rozsahu úvodí, délce toku a plavební dráhy, vyniká '''D.''' již tím, že tvoří na pevnině evropské diagonálu od sz. k jv. a že toku jeho náleží prostředkující úloha mezi různými politickými i přírodními útvary, jimiž se promyká, a to mezi světem západním a východním. Kdežto vrchovisko a horní tok jeho vniká do úvodí rýnského, průmyslně a obchodně vysoce vyvinutého, ústím svým sáhá do Černomoří pro obchod levantský tak důležitého.

{{Prostrkaně|
Splavnosť}} '''D'''-e počíná u Ulmu pro lehčí lodi veslové, u Řezna pro lodi o 60—90 tunách, při vstupu na území rakouské pro lodi o 100 t., dále pro 200—250 tunové, ano i pro menší lodi válečné. Tak plují na bavorském '''D'''-i parní čluny o 25—58 koň. silách, od Vídně o 80—120, pod Gönyö o 400 koň. silách. Paroplavba počíná u Donauwörthu již od r. 1836. Vláda bavorská vydala již 8 ½ mil. marek na upravení této vodní cesty. Mezi Gönyö a Baziášem vzniká přibytím splavné Tisy, Drávy a Sávy rozvětvená síť vodních drah o několika tisících ''km''. Pod Baziášem naskytuje se opět obrovská překážka v peřejích Železných Vrat a teprve pod Ršavou nastává zase čilejší ruch, zejména také proto, že se tu již stýká plavba říční s námořskou a nad to téměř veškeren dovoz a vývoz na '''D.''' jest odkázán. K rozvětvení plavební síti přispívají některé průplavy, totiž mohansko-dunajský průplav Ludvíkův v Bavorsku, Švarcenberská stoka k plavení dříví, dunajský průplav u Vídně, průplav Františkův, Františka Josefa a Bežský. Od zbudování průplavu mezi Černou Vodou a Küstendže pro obtíže v terrainu bylo upuštěno, za to však vážně pomýšlí se na průplav dunajsko-labský a dunajsko-oderský. Někde nedostatky spojení paroplavebního nahrazeny jsou železnicí, jako mezi Baziášem a Ršavou, mezi Černou Vodou a Küstendží, mezi Ruščukem a Varnou. Nehledíc k parníkům děje se plavba nejvíce po řece dolů, poněvadž silný proud brání plavbě proti proudu. Lodi jsou různé velikosti. Lodi proti toku plující jsou zvláště pevně stavěny, poněvadž musí zápasiti s dravým proudem a musí býti taženy nejsilnějšími koňmi. Od zavedení paroplavby jdou proti vodě jen prázdné lodi. Ku povznesení plavby po '''D'''-i učiněno s technického stanoviska v novější době dosti mnoho; po příkladě labském zavádí se osvědčená plavba pomocí lana nebo řetězu. Paroplavební společnost dunajská položila od r. 1869 řetěz od Vídně do Prešpurku a v posledních létech klade jej od Vídně nahoru, i má dostihnouti Pasova. Jako v Bavorsku i Rakousko-Uhersku provedeny v novější době značné stavby korrekční; tak byl pověstný vír pod Greinem roztrháním skal již za Josefa II. částečně zbaven nebezpečné povahy, a zbylé překážky v l. 1845 a 1853 úplně odstraněny. Dále patří sem regulace '''D'''-e u Vídně v l. 1868—81 nákladem 32 mill. zl. a soustředění toku od Nussdorfu po Fischamend v normální řečiště (bez ohledu na Dunajský průplav) zároveň s řečištěm pro velkou vodu pomocí inundačních hrází v přiměřené vzdálenosti zřízených, dále zřízení přístaviště zimního, přístavu a vrat před ústím Dunajského průplavu, aby město bylo chráněno před povodněmi. V podniku tom pokračováno vzhůru až k ústí Ispery a dolů až k uherské hranici u Děvína; k tomu má se družiti s uherské strany regulace části pro plavbu velmi nepříznivé až po Gönyö pod Rábem. Na uherském území byla provedena regulace u Budapešti. Regulace tato nemá však jen významu místního, nýbrž je důležitá pro obchod na celém toku, a zkušeností zde nabytých užilo se s prospěchem také při regulaci jiných tratí. Konečně patří sem korrekční stavby provedené evropskou dunajskou kommissí při ústí řeky, zejména na rameni sulinském. Odstranění plavebních překážek u Turn-Severina převzalo Rakousko formálně na kongressu berlínském, ale pro překážky došlo teprve r. 1890 k zahájení prací. Upravení toho má se dosíci jednak zmírněním prudkého toku v peřejích a prohloubením mělké části řečiště, kdežto vlastní Železná Vrata mají se obejiti zvláštním průplavem na břehu srbském. Přece však plavba po '''D'''-i musí zápasiti se všelikými obtížemi, pročež řeka nenabyla pro plavbu dosud významu, jenž by se srovnával s rozsáhlostí a přirozeným bohatstvím zemí v jejím úvodí. K těmto obtížím náleží mimo prorvy ve skalisté půdě (které však až na Železná Vrata namnoze jsou odstraněny) hlavně časté změny plavební dráhy, jakož i poměrně silný proud v horním toku a v Uhrách zlá zanedbanost říčního břehu, jenž vydán je zátopám a odplavování v rozměrech obrovských. V dřívějších dobách byla plavba po '''D'''-i v Rakousku i Německu stižena těžkými cly, jež teprve poněkud odstranil mír těšínský 1779, v němž Rakousko a Bavorsko dohodly se o společné užívání Innu a Salzachy. Smlouva ta byla 1816 obnovena, a r. 1851 novou úmluvou mezi Rakouskem a Bavorskem poskytnuty plavbě dunajské veliké úlevy, jenom výsady Dunajské paroplavební společnosti zůstaly v platnosti. Také Turecko r. 1854 poskytlo všem lodím na '''D'''-i stejné výhody jako rakouským. Ústí dunajská byla od r. 1812, kdy mírem bukurešťským dostala se Rusku, zanedbávána a ani smlouva z r. 1840 ohledně upravení ústí sulinského neměla výsledku, až teprve 16. čl. míru pařížského postaven dolní '''D.''' pod dozor mezinárodní.

Doprava po '''D'''-i jest na jedné straně čistě místní, na druhé provozuje se rozsáhlý obchod s přečetnými výrobky, jenž se vysvětluje rozmanitými poměry plodinnými a výrobními zemí v úvodí '''D'''-e ležících. Na hlavním toku dopravuje paroplavba především obilí a mimo to množství různého zboží, zvláště vzácné suroviny z východu na západ a naopak západní tovary na východ. Veslová plavba dopravuje větší a hrubší předměty, jako dříví, obilí, sůl, uhlí, kámen, cihly, vápno. Mimo to dopravují jednotlivé pobočky výrobky krajin jimi protékaných, t. Iller a Travna dříví, Inn cement, Salzach sůl, Váh železo a dřevěné nádobí, Tisa a Maroš obilí a sůl, Dráva bednářské dříví, Sáva obilí a dříví a j. Veškera doprava na '''D'''-i a přítocích páčí se na 60 mill. ''q'', z čehož průměrně připadá na dříví stavební a průmyslové 28,1, na dříví k topení 18,9, na obilí 21,5, uhlí 7,3, sůl 5,2, kámen, vápno, cihly, písek 4,6, ostatní zboží 14,4 %. Systematicky spracovaných statistických údajů pro celý '''D.''' není. Lze uvésti jen některé důležitější přístavy. Tak přistálo r. 1887 v Pasově celkem 4383 lodí s 3,810.033 dvojcentů nákladu. Ve Vídni r. 1890 v plavbě po vodě byl lodní pohyb následující: Připlulo lodí a vorů 4173, které složily 153.677 a naložily 1,131.746 ''q''; při plavbě po vodě připlulo tamtéž 3223 lodí a vorů, jež složily 3,626.473 a naložily 525.491 ''q''.

Na dolním '''D'''-i byl pohyb lodní r. 1888 následující:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;| !! colspan=&quot;2&quot;| Připlulo !! colspan=&quot;2&quot; |Odplulo
|-
| lodí || tun || lodí || tun
|-
| Galac || 1104 || 657.498 ||1108 || 658.140
|-
| Brajlov || 1049 ||780.251 || 1044 || 780.364
|-
| Plavba pobřežní || 2275 || 241.845 || 2192 || 231.740
|-
|Giurgiu || 78 || 31.956 || 79 || 32.090 
|-
| Sulina || 619 || 520.561 || 620 || 521.454
|}

Plavbu po '''D''' i obstarává několik společností. Prvé místo přísluší tu {{Prostrkaně|Dunajské paroplavební společnosti}} (v. t.). V nejnovější době po vypršení privilegia Dun. paropl. spol. utvořily se ještě jiné, zejména Jihoněmecká spol. pro plavbu na '''D'''-i (r. 1890: 3 parníky o 1300 koň. sil. a 20 vlečných člunů) a Rábská akciová spol. paroplavební (7 parníků o 590 koň. silách).

{{Prostrkaně|Administrativní a mezinárodní poměry na '''D'''-i}}. Mírem pařížským 30. bř. 1856 prohlášeno, že plavba po '''D'''-i nesmí býti podrobena žádným dávkám, k nimž by příčinu zavdala jen plavba. I zřízena evropská kommisse dunajská, ve které Německo, Francie, Anglie, Italie, Rusko a Turecko mají po 1 delegátu a které uloženo, aby provedla nutné práce k udržení plavby od Izakče až k ústí. Tato instituce, pův. provisorní, trvá až podnes, poněvadž mandát její novou aktou plavební ze 2. list. 1865 a potom londýnským protokollem černomorské kommisse 13. bř. 1871 byl prodloužen. Berlínskou smlouvou 13. července 1878 byla neutrální trať, dotud po Izakči stanovená, prodloužena po Železná Vrata a Rumunsku přiznáno místo v kommissi. Odstranění překážek plavby v Želez. Vratech odevzdáno Rakousku, které ku krytí výloh smí vybírati provisorní taxu. Stran plavební a říční policie a dozorčí služby od Železných Vrat až po Izakči nestalo se dohodnutí ani mezinárodní ani jednotlivých států pobřežních. Kommisse dunajská dostala jistá privilegia se souverenní mocí pro trať od Galce dolů; vydává pravidla s mocí zákonnou, vybírá daně, přijímá půjčky a rozhoduje o příjmech těch pro obecné dobro. R. 1885 činily příjmy 2,627.358 fr., vydání 1,805.284, dluh 553.782, aktiva 1,821.534 fr. Naděje vzhledem ku plavbě skládané v upravení ramene Sulinskébo byly z části zklamány, neboť produkty berou se jinou cestou a užívají železnic. Hlavní podíl na obchodě dunajském má Dunajská paroplavební společnost, jež zničila všechny od té doby v Bavorsku a Uhrách vzniklé podniky konkurrenční.

{{Prostrkaně|Světová poloha '''D'''-e}} jest zvláštního rázu. Na vrchovisku vchází v blízký styk s Rýnem a tudy se v nejdávnějších dobách udržovalo spojení s Porýním a Francií. Na nejsevernějším bodu prostředkuje Řezno styky Podunají se stř. Německem, kdežto snadné přechody na horní Vltavu, pak údolí Moravy udržují spojení s řekami baltickými. Velmi důležito je též údolí srbské Moravy, jež tvoří pohodlnou cestu k moři Aegejskému, Cařihradu a Solunu. Dolní Podunají otevřené k Černomoři a jihoruským stepem a jinak nechráněné poskytovalo vždy málo příležitosti k pokojnému obchodu, ale za to tím více k výjevům válečným; vábilo vždy bojovné národy východu a bez překážky drali se tudy barbaři na západ až do nížin uherských. Také sotva která řeka má v poříčí svém a svých přítoků takovou rozmanitost národnostní, jako '''D.''' Na horním toku bydlí Němci, potom následují Záp. Slované, Maďaři, Jihoslované, Rumuni, Rusové a Turci; taková je směs asi 45 mill. lidí, jež toto úvodí osadili. Kulturně-historický význam Podunají vyniká v dějinách již od dob nejstarších za všech epoch dějinných: za stěhování národů etrusko-illyrských, za římské kolonisace, za vpádu Hunnů, Avarů i Maďarů, v prvých třech válkách křižáckých, v bojích s Turky, při vývoji mocí Habsburské — vše události, jež se bud v poříčí nebo na březích '''D'''-e odehrály. Všecky veliké události jihovýchodní a vých. Evropy otáčely se značnou měrou kolem '''D'''-e. Nehodíc se za čáru operační proti návalu od východu, byla řeka ta vždy více čarou průchodní a v Podunají zuřily bouře se stěhováním národů spojené mnohem déle, než kdekoliv jinde. Ostatně i moderní strategický význam '''D'''-e patrně se jeví v četných pevnostech na něm zbudovaných, jakož jsou: Ulm, Ingolstadt, Komárno, Budín, Petrovaradín, Nová Ršava, Vidín (do r. 1878), Nikopol, Rusčuk, Silistria, Brajlovo. Pevné mosty přes '''D.''' mají: Ulm, Řezno, Pasov, Linec, Mautern, Vídeň, Budapešť. Železniční mosty přes '''D.''' jsou velmi četny v Bavorsku i Rakousku (u Vídně 3); lodní mosty nalézají se v Prešpurku, Ostřihomu, mezi Novým Sadem a Petrovaradínem. 

{{Prostrkaně|Literatura}}: J. Palacký, Vodopis Evropy (Zeměp. Sborník III.; str. 183); K. Peters, Die Donau und ihr Gebiet (Lipsko, 1876); Actenstücke zur Regulierung der Donau (Vídeň, 1880); Harlacher, Die Messungen an der Elbe und Donau (Lipsko, 1881); Heksch, Die Donau von ihrem Ursprung bis an die Mündung (1881); Lanfranconi, Die Rettung Ungarns vor den Überschwemmungen (Vídeň 1882); W. Götz, Das Donaugebiet mit Rück sicht auf seine Wasserstrassen (Štutg., 1882); Stefanović v. Vilovo, Ungarns Stromregulierungen (Vídeň, 1883); Cestiunea Dunarei (Zelená kniha rumunská, Bukurešť, 1883); Hartley, Mémoire sur l’achèvement des travaux d’amélioration des embouchures du Danube (Lipsko, 1883); Hartley, Les voies navigables de 1’Europe (Paříž, 1886); týž, Mémoire sur les travaux ďamélioration des embouchures du Danube (Galac, 1887); Monographien der Donau und Elbe (Vídeň, 1886); Lorenz-Liburnau, Die Donau (t., 1890); Becker, Die Gewässer in Österreich (S atlasem, t., 1890); Swarowsky, Die Eisverhältnisse der Donau (t., 1891); A. Penck, Die Donau (t., 1891); Heksch, Illustrirter Führer an der Donau (3.vyd. t., 1893); Donau-Studien nach dem Plane und den Instructionen von Lorenz-Liburnau (W. Trabert, Vertheilung der Niederschlagshöhen im Donaugebiete; týž, Die Cubischen Niederschlagsmengen im Donaugebiete; Víd., 1893). Od r. 1885 vyd. L. Zels ve Vídni čas. »Danubius«. Vedle něm. a rak. štábních map zvl. Pasetti, Schiffahrtskarte der Donau innerhalb des Österr. Kaiserstaates 1:28000 (Vídeň, 1861); Hydrograph. Übersichtskarte des Kgr. Württemberg (Štutg., 1891); Hydrograph. Übersichtskarte des Kgr. Bayern (Mnichov, 1881); Orohydrogr. Übersichtskarte des Kgr. Bayern (Mnichov, 1888); Plans comparatifs de l’embouchure du Bras de Soulina (Lipsko, 1867); Cartes du Delta du Danube (Lipsko, 1874).  ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>a876tgcis7i0sf67mi8lel3iti0fpmj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Aschersleben</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98454</id>
    <revision>
      <id>335042</id>
      <timestamp>2026-08-01T12:49:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335042</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1708" sha1="q3dj1zk6atcwjj0j5shcg9g9qa1daep" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Aschersleben
|PŘEDCHOZÍ= Ascham, Roger
|DALŠÍ= Asciano
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Aschersleben
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Aschersleben
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Aschersleben}}''', město v Německu, v pruské provincii Sasko, 36 mil železnicí severozápadně od Hallu a na křižovatce tratí do Cöthenu a Nienhagenu. Počet obyvatel (1900) 27 245; (1905) 27 876. Nachází se zde jeden římskokatolický a čtyři protestantské kostely, synagoga, krásná radnice ze 16. století a několik škol. Objev uhlí v okolí podnítil a změnil jeho průmysl. Kromě výroby vlněného zboží, pro kterou je město již dlouho známé, se zde nyní rozsáhle vyrábí ocet, petrolej, potaš a zejména cukr z řepy; zatímco okolí, které se dříve z velké části věnovalo zahradnictví, je nyní téměř výhradně přeměněno na pole s řepou. Jsou zde také železářské, zinkové a chemické manufaktury a pěstují se zemědělská semena. V okolí se nacházejí slané prameny a lázně (Wilhelmsbad). Aschersleben byl pravděpodobně založen v 11. století hrabětem Esicem z Ballenstedtu, předkem rodu Anhaltů, jehož vnuk Otto se nazýval hrabětem z Askanie a Ascherslebenu, přičemž první část titulu odvozoval od svého hradu v sousedství města. Po smrti Otty III. (1315) přešel Aschersleben do rukou halberstadtského biskupa a mírem z roku 1648 byl spolu s biskupstvím připojen k Braniborsku.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Aschersleben]]</text>
      <sha1>q3dj1zk6atcwjj0j5shcg9g9qa1daep</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Gangá</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98455</id>
    <revision>
      <id>335048</id>
      <timestamp>2026-08-01T15:44:38Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Gangá   | PŘEDCHOZÍ = Gang   | DALŠÍ = Gangan }}  {{Textinfo   | TITULEK = Gangá   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;898—899. {{Kramerius|nkp|63422600-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Ganga }}  {{Forma|proza}} '''Gangá''' ({{Prostrkaně|Ganges…“</comment>
      <origin>335048</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7796" sha1="t9wilqc0m54vh3hhh9fu56qub12prsh" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Gangá
  | PŘEDCHOZÍ = Gang
  | DALŠÍ = Gangan
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Gangá
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Devátý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;898—899. {{Kramerius|nkp|63422600-0a02-11e5-b309-005056825209|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ganga
}}

{{Forma|proza}}
'''Gangá''' ({{Prostrkaně|Ganges}}), hlavní řeka britské Východní Indie. Vzniká z 2 hlavních pramenů v Garhválu na jižní straně Himálaje, totiž {{Prostrkaně|Bhágírathí-}}'''G.''' (v. t.), od Hindů za vlastní pramen '''G'''-gy považovaný, a {{Prostrkaně|Alaknanda-}}'''G'''-gy (v. t.). Spojené vody pode jménem '''G'''-gy vstupují pak u Hardváru (312 ''m'') do roviny indoganžské, již '''G.''' protékajíc ve směru nejprve jižním, později jihovýchodním, ano téměř východním, hostí na březích svých řadu nejslavnějších měst Asie. U Radžghátu na 78° 22′ v. d., 28° 18′ s. š. překračuje ji železnice Oudh-Róhilkandská na znamenitém mostě 927 ''m'' dl.; podobný velkolepý most železniční vede přes řeku u Khánpuru (Cawnpore, 126 ''m''). U Alláhábádu (96 ''m''), 250 ''km'' pod Khánpurem a 1075 ''km'' od pramenů, přijímá mohutný přítok Džamnu, s níž tvoř! poloostrov Doáb (v. t.). Z Alláhábádu béře se řeka směrem vých. okolo Mírzápuru a Benáresu (město 78, řeka 68 ''m'' n. m.). Zde '''G.''' za sucha při šířce 440 ''m'' a hloubce 10—12 ''m'' unáší ve vteřině 589 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, za plíště však při šířce 900—950 ''m'' a hloubce 18—20 ''m'' 7500 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Přijavši řeku Gúmti, vstupuje do Bengálska, přibírá ř. Ghagru a Son a naproti Patně ř. Gandak. Od Bhágalpuru teče podél sev. úpatí pohoří Rádžmahálského, nedaleko města Rádžmahálu, kdež má za sucha 6000, v plíšti až 50.400, střední roční množství 7700 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody ve vteřině. Nedaleko odtud, u místa Sutí na 24° 4′ s. š., 88° 15′ v. d., asi 338 ''m'' v přímé vzdálenosti od zál. Bengálského, dělí se '''G.''' na 2 hlavní ramena. Větší z nich Padmá neb Padda odtéká k jv., tvoříc s Džamunou, hlavním to ramenem Brahmaputry, nejvýchodnější tok Delty, zvaný v dolním toku Meghna. Druhé rameno Bhágírathí teče přímo na jih a spojivši se u Naddie s ř. Džalangi, odbočkou Padmy, přijímá jméno Huglí (dle města t. jm.) a protéká Kalkuttou, odkudž má k moři ještě 112,6 ''km''. Přijavši ještě 3 přítoky, vlévá se naproti ostr. Ságaru do zálivu Bengálského. Obě jmenovaná ramena uzavírají mezi sebou a mořem deltu asi 129.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; velkou, tudíž nejrozsáhlejší celého světa, velice úrodnou, zároveň však také nezdravou. Pobřežní část delty té skládá se z množství nízkých ostrůvků a zove se Sundarban, dle stromu zde rostoucího. Délka řeky udává se od ústí Huglí ku pramenům u Gangotri na 2428, od ústí Meghny na 2505, a počítá-li se Džamna za hlavní pramen, na 2830 ''km''; přímá vzdálenost od pramenu k ústí 1529 ''km''. Úvodí zaujímá 1,060.000, dle jiných 1,012.300, s Brahmaputrou 1,643.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. '''G.''' rozvodňuje se periodicky; počíná stoupati v květnu a dosahuje v září nejvyššího stavu, někdy 15—16 ''m'' n. norm. Barva vody v největší části řeky jest žlutá. Příliv mořský jest znáti v Huglí na 195, v Padmě 210 ''km'' daleko od ústí. Jako jiné velké řeky, má i '''G.''' v horní části svého toku největší spád a největší rychlost, následkem čehož jest, že erosivní její činnosti rovná se značné unášení erodovaných látek. Jakmile však opouští hory, umenšuje se neobyčejně spád (mezi Hardvárem a Alláhábádem 0,22 ''m'' na ''km''), následkem čehož stačí sice ještě, aby řeka unášela hlinité a písčité, nikoliv však hrubší látky. Tento nevelký spád ještě se mírní v Bengálsku (mezi Alláhábádem a Kalkuttou 0,05 na ''km''), následkem čehož ukládá tu řeka i značnou čásť jemnějších látek, tak že často se rozštěpuje a mění své řečiště. Hlavní ovšem ukládací činnost řeky lze sledovati při jejím ústí; vytvořila tu velkolepou deltu ganžsko-brahmaputerskou, jako dříve byla vytvořila rozsáhlou rovinu indoganžskou. Jak mnoho zde musila vykonati, viděti jest z mocnosti deltového alluvia, v němž u Kalkutty ještě v hloubce 148 ''m'' nenalezeno pevného podkladu. Odhaduje se, že '''G.''' a Brahmaputra byly přes 18.000 let činny, aby nanesly svoji deltu v mocnosti 130 ''m''. Ročně prý přináší '''G.''' moři přes 197 mill. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hlinitých látek, jichž usazování se lze tu pozorovati na 90—100 ''km'' od břehu. Řeku oživuje hojně krokodilů (''Crocodilus porosus'' a ''biporcatus'', ''Gavialis gangeticus''), želv a ryb, hlavně v dolním toku. Z ryb zmínky zasluhuje ''Clupea ilisha'', ''Polynemus paradiseus'', ''Periophthalmus Kohlreuteri'', ''Pristis'' a j. Delta bývá navštěvována i žraloky. — '''G.''' jest daleko, až po Hardvár splavný. Po Huglí přicházejí největší mořské parníky do Kalkutty. Říční parníky mohou plouti ještě 1425 ''km'' dále, až ke Garmuktesaru, 630 ''km'' nad Alláhábádem. Od otevření železnice poganžské paroplavba v hořejší části řeky poněkud se zmenšila a provozuje se pouze na domácích lodicích; přece však trvá v míře takové, že dosud náleží '''G.''' k nejoživenějším řekám světa. Po vodě svážejí se olejová semínka, obilí, cukr, dříví, stavební kámen a j. Výrobky evropské dopravují se dnes většinou po železnici. Také některé z přítoků nosí parníky, tak Džamna až k Agře. Ku zavlažování a usnadnění spojení v Doábu vystavěli Angličané velkolepý {{Prostrkaně|průplav Gangeský}}, 1305 ''km'' dl., nákladem asi 2 ¼ mill. lib. sterl. Průplav ten, jejž stavěl Sir Proby Cautley, byl začat r. 1848 a otevřen r. 1854. Vede na jih od Hardváru až poblíž k Alígarhu a odtud jednak na Khanpúr do '''G'''-gy, jednak přes Itavu na Hamirpur do Džamny. Užívá se ho k zavlažování 1,205.000 akrů půdy. — '''G.''' jest řeka Hindům nejsvětější, opěvaná v mnoha písních. Legenda o jejím původu nalézá se v Ramajáně. Jako bytost mythická zobrazuje se v podobě mladé ženy s lotusem v ruce. Jest dcerou krále Himávata (Himálaje) a nymfy Menaky a pramen její vzniká na hlavě Šívy; ledovcová jeskyně v Gangotri jest jeho spletenou kšticí. Jest víra u Hindů, že koupání v Ganze snímá, zvláště v době jistých slavností, i nejtěžší hříchy. Zvláště posvátná jsou místa při ústí jednotlivých přítoků do '''G'''-gy, především pak u pramene veletoku, k němuž putují tisíce poutníků. Kdo pije vodu '''G'''-gy nebo zemře na jeho březích, přijde prý jistě do ráje. Přinášejí sem tudíž umírající a potápějí je do řeky, do níž i zbytky jejich se házejí. Indická vláda sice přísně zakázala házení nespálených mrtvol do vody, nemohla však dosud nešvar tento vyhubiti. Za největší výkon kajícnosti pokládá se pouť od pramene řeky k ústí a zpět (''pradak-šina''), jež trvává obyčejně 6 let. Kdož nemohou putovati na břehy posvátné řeky, chovají vodu její, jež jest v Indii předmětem značného obchodu, v měděných láhvích, aby ji mohli píti v hodině smrti. Mrtvoly zámožných bývají po smrti páleny a popel jejich vrhán do '''G'''-gy. Srv. článek Feistmantelův v Zeměpisném sborníku I. str. 259.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>t9wilqc0m54vh3hhh9fu56qub12prsh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1912/9. červen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98456</id>
    <revision>
      <id>335049</id>
      <timestamp>2026-08-01T17:43:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>335049</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="727" sha1="ckviaqieg398qi48iw7r6ihjckbb3ie" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Národní listy/1912
 | PŘEDCHOZÍ = 8. červen
 | ČÁST = 9. červen
 | DALŠÍ = 10. červen
}}
{{Textinfo
 | TITULEK = Národní listy
 | AUTOR = [[Autor:Servác Heller|Servác Heller]] (vydavatel)&lt;br&gt;[[Autor:Josef Anýž|Josef Anýž]] (odpovědný redaktor)
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 52, č. 157
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|13d0f980-9195-11dd-a13c-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | VYDÁNO = Praha, 9. června 1912
 | WIKIPEDIA = Národní listy
 | JINÉ = ISSN 1214-1240
 | LICENCE = PD old 70
 | datum vydání = 1912-06-09
}}

== Články ==
* [[Autor:Arne Novák|Arne Novák]]: [[/Nový prorok židovský/]]
* [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]: [[/Odškodnění/]]</text>
      <sha1>ckviaqieg398qi48iw7r6ihjckbb3ie</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Národní listy/1912/9. červen/Odškodnění</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98457</id>
    <revision>
      <id>335050</id>
      <timestamp>2026-08-01T18:14:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>založení</comment>
      <origin>335050</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20353" sha1="fpg1j18b8kl36d7tjjw6x5xqqr7wg95" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Odškodnění{{Redakční poznámka|Otištěno v Nedělní zábavné příloze Národních listů.}}
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Ypsilon
 | VYDÁNO = 9. června 1912
 | datum vydání = 1911-06-09
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 52, č. 157, s. 19
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|140c7be0-9195-11dd-a134-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 52
 | číslo = 157
 | strany = 19
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
S&amp;nbsp;hlavou svěšenou, jakoby kráčel k&amp;nbsp;šibenici, ploužil se Jaromír Vacek ulicemi. Vrážel do lidí — neomlouval se; lidé vráželi do něho — zdálo se, že toho nepozoruje, necítí. Šel jako bez ducha a zdálo se taky, že jde bez cíle. Zahýbal do ulic, v&amp;nbsp;nichž neměl co činiti, a zapadal vždy v&amp;nbsp;odlehlejší a tišší. Neviděl než dlažbu. Nepovznesl zraků, aby přečetl nápis na nároží, nepodíval se na žádný štít, na žádné číslo domovní. Nehledal, jak se zdálo, nic a nikoho. Ostatně nebyl čas ani k&amp;nbsp;návštěvám ani k&amp;nbsp;tomu, aby konal nějaké objednávky. Bylo mrtvé nedělní odpůldne. Kdo je doma, oddává se mdlému odpočinku v&amp;nbsp;dusných prostorách bytu a nečeká hostí. A&amp;nbsp;živnostníci, kteří dodávají oděv a obuv, nečekají zákazníků. Potácejí se taky kdesi Prahou nebo za branami, aby ubili nudnou, parnou, zdlouhavou neděli, den klidu.

Pojednou Vacek, prošed kterousi úzkou, sraženou a vypraženou ulicí staroměstskou, jež dýchala všelikými nedělními obědy, dávno sice odbytými, ale pořád ještě přízemními okny vyvánějícími, octl se na nábřeží a v&amp;nbsp;plném šumu lidí, jehož se celou půlhodinu bezděčně byl vzdaloval. Zase mu zaléhal v&amp;nbsp;sluch odporný řinkot zvonců tramvajových, zas motalo se před ním i za ním na sta lidí. Vzhlédl a viděl znuděné tváře, zívající ústa lidí nedělně vystrojených a nedělně mrzutých. Otylé, zpocené muže, vlekoucí otylé, těžce vyšlapující manželky. Jednotlivce, opírající se o&amp;nbsp;hole neb deštníky, jakoby se obávali, aby v&amp;nbsp;tom vedru neklesli na dlažbu. Toliko mláď obojího pohlaví chvátala čile oběma směry, aby v&amp;nbsp;čas dospěla na místo smluvené schůzky, na stanici tramvaje, na některé nádraží, ke stanovišti parníku, kamkoli. Bezděky zalétly zraky Vackovy za několika svěžími postavami dívčími v&amp;nbsp;bílých šatečkách, za několika mladíky, jejichž hlavy pokrývaly buď smačkané, jako pošlapané klobouky panamské nebo tvrdé, klížené, jako dřevěné slamáky, a jimž přes ruku se plandaly schumlané haveloky pro případ nenadálého lijáku.

A&amp;nbsp;bezděky Vacek povzdychl. Jak je tomu dlouho, co taky takto utíkával, aby neděli dohonil. Věru, neděle je jen pro tu mládež, pomyslil. Pro dospělé a stárnoucí je toliko nudným a mrzutým přerušením obvyklého denního zaměstnání.

Výlety! Má teď Vacek jiné starosti než výlety. Existenci, existenci!

Vacek teď poprvé se rozhlédl, kudy by z&amp;nbsp;tohoto proudu unikl. Ale než mohl ústup svůj uskutečniti, dotkla se ho čísi ruka.

„Kam se ženeš, kamaráde?“ řekl k&amp;nbsp;němu zvučný hlas. „Na výlet?“

„Dej mi pokoj!“ utrhl se Vacek. „Nanejvýš bych vyletěl z&amp;nbsp;kůže!“

„Proč pak, pro boha tě prosím?“ zasmál se muž, který jej zastavil.

Byl to mladý, vesele a bezstarostně do světa vyhlížející muž, pravý opak Jaromíra Vacka. I&amp;nbsp;v&amp;nbsp;úboru. Byl jako švihák ze žurnálu, kdežto Vacek vypadal poněkud staromódně. Byl to kolega Vackův ze studií, byl i jeho kolegou v&amp;nbsp;úřadě, arci v&amp;nbsp;jiném oddělení. Jen o&amp;nbsp;půl roku starší, ale o&amp;nbsp;pěkný hon před ním. Šel světem jako dobyvatel, směle a bezstarostně — Vacek pracně se prodíral. Václav Vedral měl i doktorát práv, aby měl zadní dvířka otevřená, jak říkával. Zmrzí-li ho úřad, sekne tím a půjde k&amp;nbsp;advokacii. Vacek nastoupil jen dráhu úřadnickou — a litovával nyní, že taky neudělal doktorát. Má pak člověk z&amp;nbsp;dvojího na vybranou. Ale je pozdě na rigorosa. Někdejší mladá pružnost je tatam. Překročí-li člověk třicítku, nesnadno se vrací k&amp;nbsp;těm špargálům, k&amp;nbsp;věčnému papouškování paragrafů, k&amp;nbsp;přežvykování suchopárných přednášek, pandektů a řádů směnečného práva a všeho ostatního. Kostky jsou vrženy, říkával.

Doktor Vedral chopil kolegu za rameno a řekl:

„Pojď, vyjdeme si někam — beztoho se tak málokdy vidíme.“

„Dej mi pokoj, Vašku,“ odmítal Jaromír. „Není mi do smíchu a do zábavy. Mám hlavu plnou jiných — —“

Nedopověděl.

„Vím, kamaráde, vím,“ hovořil Vedral zvučně,“ že máš hlavu plnou — a dobrých užitečných vědomostí. Jako málokterý z&amp;nbsp;tvých vrstevníků. Ba vím, že máš hlavu plnější než já i s&amp;nbsp;tím doktorátem. Ale využitkovati jich neumíš! Ano, neškleb se. Jsi člověk, který nedovede vynaložiti hřivnu svou. Škoda tě. Nejsi prodíravý, nemáš ty lokty, jimiž si každý klestí cestu ku předu. Byl jsi takovým ve škole, zůstal jsi stejným v&amp;nbsp;úřadě. Ale to je chyba! — A co zas tě žere?“

„Vašku,“ pronesl Vacek skoro prosebně, „dej mi pokoj! Neopakuj mi to pořád. Co mám dělat? Prodírám se, prodírám, jak mohu, a pojednou uváznu. Tobě je lehko mluvit, tobě hráli vždycky všichni andělíčkové!“

„A smí tedy člověk vědět, kde jsi zas uvázl? Svěř se mi. Ptám se po druhé: co tě žere? Kde to vázne?“

Vacek hleděl chvilku Vedralovi přímo do očí a řekl náhle:

„Je u&amp;nbsp;nás místo sekretářské.“

„Kdo o&amp;nbsp;tom rozhoduje?“

„Jako bys nevěděl! Kdo jiný než dvorní rada. Koho doporučí, ten to dostane.“

„Jak jsi s&amp;nbsp;radou? Dobře vycházíte?“

„Celkem dobře. Dokonce se zdá, že mne má i jaksi rád.“

„Krista Ježíši! A&amp;nbsp;pak hledíš do světa jako Petrovský? Jdi tedy k&amp;nbsp;němu.“

„Byl jsem. Ale odpovídal vyhýbavě, jakoby již někoho měl. Víš, jak takoví presidenti mluví: že učiní, co je ‚v jeho možnosti‘ — ale přímé naděje nedal.“

Doktor Vedral se zamyslil, hleděl do dlažby. Potom povznášel zraky, a zatím, co Vacek zíral kamsi do neurčita, zavadil o&amp;nbsp;něj Vedral pohledem polo zkoumavým, polo šibalským. Načež řekl:

„Mírku, chtěl by ses oženit?“

Vacek mávl prudce rukou.

„Apage — —“

„To je chyba, Mírku. Dvorní rada má dceru.“

Vacek vykulil oči.

„Pro boha tě prosím ——!“

„Mne nepros, ale dvorního radu. Požádej ho za ruku dceřinu — a máš místo sekretáře.“

„Ale já ji nechci, Vašku!“ vykřikl Vacek.

„To je jedno,“ odpovídal klidně Vedral, „Možno, že ona by tě taky nechtěla. Ale požádej o&amp;nbsp;ni!“

„Zbláznil ses?“ rozpaloval se Vacek. „Říkat o&amp;nbsp;holku, o&amp;nbsp;kterou nestojím, která nestojí o&amp;nbsp;mne — ženit se nechci — a bych i chtěl, ji bych si nevybral.“

„Je to hezká dívka,“ promlouval Vedral otcovsky. „Velmi hezká dívka, hodná dívka, vzdělaná dívka —“

„Tedy si ji vezmi!“ vyhrkl Vacek.

Tváří Vedralovou šlehl úsměv, jehož však Vacek nepozoroval. Úsměv šibalský, ironický, vítězný — podivná směsice úsměvu, v&amp;nbsp;níž by se byl i někdo pozornější než Vacek nevyznal.

„No snad, až jak ty pochodíš, Mírku,“ odpověděl žertovně Vedral. Ale hned potom jeho tvář zvážněla, a rozhodný kolega Vackův, uchopiv kamaráda za rameno, zahnul s&amp;nbsp;ním do tišší ulice a teď hovořil opravdově, upřímně a naléhavé:

„Je-li ti rady, Jaromíre, tedy mne poslechni. Nežertuji a taky ti nechci pomáhati. Jen raditi. A především: nehrozí ti žádné nebezpečenství, toho si buď vědom. Nuže! Zítra ráno se nějak ustroj. Shoď se sebe ten staromódní nátěr. Dej se oholit, vlasy zastřihnout. Musíš vypadati jako ženich. Až odbudeš u&amp;nbsp;dvorního rady obvyklý referát, vrať se do svého brlohu. Tam navlékni bílé rukavice, zapni kabát, zaklepej u&amp;nbsp;rady po druhé — a požádej ho o&amp;nbsp;dceru. Ve vší formě požádej. Ničeho se nelekej, ničeho se neboj. Jen to si pamatuj: rada náleží k&amp;nbsp;lidem, který nikomu nic nemůže odepříti, kterého by bolelo odepříti komu co. Na této jeho vlastnosti buduji.“

„Do čeho mne to vháníš?“ vykřikl Vacek. „On mi tedy dceru dá!“

„Ne, Mírku. Dceru ti odepře. Zamítne tě.“

„K&amp;nbsp;čemu tedy ta fraška?“ otázal se Vacek skoro uražen.

Uvidíš zítra,“ stručně řekl Vedral.

„A&amp;nbsp;jak víš, že mi ji odepře?“

Vedral pohrával chvilenku holí, dvěma prsty druhé ruky otáčel doutník, malíkem oklepal s&amp;nbsp;něho popel, náhle vzhlédl k&amp;nbsp;Vackovi a řekl určitě:

„Poněvadž je zadána.“

„Kterak to víš?“

„Ať vím jak vím. Ale vím. Slečna Olga radovic je zadána. Je nevěstou. Ale posud nikdo o&amp;nbsp;tom neví.“

„Opakuji poznovu,“ zvolal Jaromír hněvivě,“ k&amp;nbsp;čemu tedy ta komedie?“

„Abys dostal místo sekretáře, Mírku — a nemine tě. Slibuješ mi, že se zachováš dle mé rady?“

Jaromír Vacek mnul čelo, přetíral dlani oči, jakoby se chtěl ze sna probuditi. Hleděl na Vedrala a pronášel:

„Připadá mi, jakobychom se byli oba zbláznili, Blázníš ty — nebo blázním já?“

„Mírku, nikdy jsem tě neklamal, nikdy nepodvedl, Nejsme konkurenty v úřadě, a já — dnes poprvé to svěřuji a tobě prvému — jinak je to posud mým tajemstvím: ožením se a převezmu advokátní kancelář svého stárnoucího strýce. Do tří, čtyř měsíců praštím úřadem. Netěší mne to tam. Tíhnu k&amp;nbsp;advokacii a k&amp;nbsp;veřejnému životu. Snad i k&amp;nbsp;poslanectví. Jazyk za zuby, Mírku. Zatím ještě zůstane strýcova firma, jeho jméno, ale již povedu kancelář na vlastní vrub. A teď, když jsem ti svěřil největší své tajemství, jež skrývám před celým světem a zvláště přede všemi v&amp;nbsp;úřadě, abych se předčasným projevem nějak nepoškodil, posud sám: vydávaje se v&amp;nbsp;ruce tvé, mohl bych ti nějak úskočně raditi? — Učiň, jak jsem řekl, a zítra večer mi povíš, jak jsi pochodil.“

„A ručíš mi za to, že je slečna dvorního rady zadána?“ otázal se Vacek, stále ještě kolísaje v pochybách.

„Od předevčírka, Mírku, spolehni se. A&amp;nbsp;byť i byla desetkráte svobodna, ty bys jí nedostal, ty nejsi mužem jejího vkusu. Což však nepravím, abych tě nějak pokořil. Jsou gusta, příteli, a proti gustu žádný disputát. A teď pojď…“
{{Oddělovač}}
Oholen, učesán, v&amp;nbsp;černém oděvu objevil se v&amp;nbsp;pondělí Jaromír Vacek v&amp;nbsp;kanceláři. Zvědavě na něj hleděli kolegové v&amp;nbsp;úřadě, ponenáhlu i zvědavými otázkami na něj doléhali. Vacek arci mlčel jako hrob a měl co zápasiti, aby přemohl tíseň z&amp;nbsp;nastávajících věcí. Desetkráte se vzchopil, aby utekl, aby předstíraje náhlé ochuravění z&amp;nbsp;trapné situace se vytáhl. A&amp;nbsp;bylo mu třeba, aby s&amp;nbsp;důrazem a násilně si zopakoval včerejší hovor s&amp;nbsp;Vedralem, aby obstál.

Konečně přišel dvorní rada a konečně nastala chvíle, kdy k&amp;nbsp;němu Vacek vstoupil s&amp;nbsp;referátem. Neušlo mu, kterak na něj rada všecek udiven pohlédl. A&amp;nbsp;když byl hotov s&amp;nbsp;referátem, nemohl se již starý pán přemoci, aby se neotázal:

„Kam pak se chystáte, pane adjunkte, že jste tak vyparáděn?“

Tato otázka uvedla Vacka v&amp;nbsp;nesmírné rozpaky. To bylo neočekávané zaskočení. Docela proti programu, jejž mu včera Vedral nadiktoval. Teď již nemůže odejíti, aby si venku rukavičky navlékl.

Pane dvorní rado — pane dvorní rado,“ zakoktával se Vacek,“ chci přednésti ještě velikou, závažnou prosbu, ráčíte-li mi dovoliti&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Zdálo se, že rozpaky přepadají teď pana dvorního radu.

„Já vím, já vím,“ odpovídal. „Ale o&amp;nbsp;tom jsme již mluvili, pane adjunkte&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Vacek zatím dobyl ze šosu kabátu bílé rukavičky a chvatně je oblékal.

„Pane dvorní rado,“ mluvil při tom, jakoby vězel ve svěrací kazajce,“ co chci dnes přednésti, ještě jsem se neodvážil&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;Dnes poprvé&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„To jsem žádostiv,“ pronášel dvorní rada nějak roztržitě, „skutečně žádostiv — ale snad mně to mohl říci bez rukaviček&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—?“

Jaromír Vacek však nepovolil. Usilovně cpal do rukaviček ruce, pojednou jako naběhlé, dvojnásob veliké. Praskaly rukavice ve švech, praskala i jemná kůže, ale konečně byl nešťastník v&amp;nbsp;rukavicích, zapjal na knoflíčky, uklonil se a vyrážel ze sebe:

„Pane dvorní rado, prosím tisíckráte za prominutí, že vám přednáším nejuctivější a zároveň nejsmělejší prosbu s&amp;nbsp;jakou jsem před vás jakživ mohl vstoupiti. V&amp;nbsp;povinné úctě a pokoře žádám vás za ruku vašnostiny slečny dcery — slečny Olgy, a pokládal bych si za nesmírnou čest, kdybyste tuto moji prosbu nejmilostivěji vyslyšel&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Nejen tvář, nýbrž celá hlava pana dvorního rady po těchto slovech Vackových zčervenala, zbrunátněla, líce pokryly se výrazem úžasu. Třásly se mu ruce, když je povznášel, aby pošinul okuláry. Zíral na Vacka, jenž se telelil v&amp;nbsp;nejistotě výsledku, jako na zjevení, pootevřel ústa, vydechl mocně a zdálo se, že chce promluviti. Selhávalo mu však. Teď byl ve svěrací kazajce pan dvorní rada. Vzchopil se, pokročil proti Vackovi, ale spatřiv, jak tvář mladého muže náhle pobledla, uhnul pohledem. To je tvář odsouzencova, připadlo mu. A&amp;nbsp;není mu pomoci, není, není!

I přecházel světnicí a nehledě na Vacka, hovořil větami jako rozškubanými:

„Pane adjunkte, co mi tu povídáte — oč mne žádáte — nesmírně mne překvapuje. — Všeho jiného bych se byl nadál — všeho jiného, pravím. Ale že vy naši Olgu — do smrti mi nepřipadlo. — Vždyť bych byl soudil, že ji tak říkajíc ani neznáte — vždyť kolikrát jste ji viděl&amp;nbsp;—? A&amp;nbsp;že by dokonce byly nějaké mně tajné styky mezi vámi&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Nebylo takových styků, pane dvorní rado,“ osmělil se pronésti Vacek.

Dvorní rada z&amp;nbsp;hluboka oddychl.

„Nebylo styků, pravíte — tím líp. — Pane adjunkte, musím se přiznati, že mě vaše žádost velice poctívá — jste řádný muž — bezvadné konduity — vážím si vás jako svědomitého úřadníka — to všechno jest pravda — a za jiných okolností — ano, za jiných okolností snažil bych se — uvažoval bych — a&amp;nbsp;myslím, že bych neodmítl — avšak moje dcera&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;A&amp;nbsp;pro boha vás prosím, pane adjunkte, ví moje dcera o&amp;nbsp;tom, co jste mi právě řekl? Věděla, co hodláte podniknout&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—?“

Dvorní rada otíral zpocené čelo — a teď zas odvážil se pohlédnouti na Vacka.

Ani netuší, pane dvorní rado — —“ odpověděl Vacek upřímně, skoro vroucně. „Chtěl jsem dříve u&amp;nbsp;vás&amp;nbsp;—“

Dvorní rada popadl Vacka za ruku, stisk! mu ji, potřásl, a řekl všecek potěšen:

„Děkuji vám — to jste dobře učinil! K čemu ji znepokojovati? — A slibte mi něco, pane adjunkte: že ani nyní aniž kdy později zví, s&amp;nbsp;jakou žádostí jste ke mně přišel. A&amp;nbsp;taky nikdo jiný na světě, nikdo jiný! Slibujete mi?“

„Slibuji,“ řekl zmíravým hlasem Vacek.

Dvorní rada poznovu mu stiskl ruku.

„Přijímám od vás tento slib místo přísahy, pane adjunkte, a důvěřuji vám. — Ale&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Dvorní rada pustil ruku Vackovu a zas přecházeje světnicí, aby se vyhnul zrakům žadatelovým, hlasem ztlumeným pokračoval:

„Jste muž slibné kariéry — neviděl bych v&amp;nbsp;tom pražádnou nepřístojnost, kdybyste vy a moje dcera — dokonce žádnou messalianci, pane adjunkte — to vám pravím jako otec — ale dát vám ji nemohu, pane adjunkte&amp;nbsp;—“

Vyrazil tato slova jako v&amp;nbsp;největší tísni.

„Nemohu vám ji dát — při nejlepší vůli, pane adjunkte — neboť naše Olga — příteli drahý — naše Olga jest od minulého pátku nevěstou — ano — nevěstou pana doktora Vedrala — — Jste první člověk mimo rodinu, jenž se o&amp;nbsp;tom dovídáte, ale donutil jste mě k&amp;nbsp;tomu&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Teď dvorní rada stanul před Vackem se svěšenou hlavou, jak odsouzenec.

Jaromír Vacek vytřeštil zraky.

„Doktor Vedral!“ zvolal užaslý.

„Ano,“ odpovídal dvorní rada, jakoby žádal za odpuštění. „Vidíte, dlouho nic a pořád nic — a najednou dva nápadníci. A věřte mi, kdybyste vy byl přišel dříve, tedy bych s&amp;nbsp;radostí byl — ano, s&amp;nbsp;radostí — pane adjunkte —“

Chvatně to pronášel dvorní rada, nebo teď mu bylo lehko přivolovati, když byla věc nesplnitelna.

„Ale pane adjunkte — nehněváte se na mne, pravda-li? Vidíte, že rozhodly okolnosti, ne já. Ale není žádné příčiny, abych rušil slovo, dané panu doktoru Vedralovi. A moje dcera, jak se zdá, je naprosto srozuměna a šťastna — proto taky nechápu, že vy — ale pravda-li, zůstaneme dobrými přáteli?“

Řekl to skoro prosebně.

Za řeči radovy pochopil Vacek včerejší ujišťování přítele Vedrala, že mu nehrozí žádné nebezpečenství. Ale jenom nechápal, proč ho k&amp;nbsp;tomuto kroku doháněl? Jaký smysl to mělo? V&amp;nbsp;čem je výsledek jeho rady? Nemohl uvěřiti, že by s&amp;nbsp;ním byl chtěl ztropiti frivolní žert.

Teď vida před sebou dvorního radu, tohoto pána jindy tak vysokého, neoblomného, pojednou skoro zkroušeného, uklonil se a řekl pokorně:

„Pane dvorní rado, nezbývá mně než prositi co nejsnažněji za odpuštění, že jsem vám připravil tento okamžik. Odcházím s&amp;nbsp;lítostí, že moje žádost&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Dvorní rada přerušil ho:

„Nic už, nic už, pane adjunkte. Jaká pomoc! Vím, jak vám asi je. Ale není bolesti, aby nebylo léku. Vždyť je holek na světě!“

Řekl to skoro vesele, že je věc vyřízena.

Vacek se uklonil, tichými kroky vyšel z&amp;nbsp;pokoje, Nikam nepohlédl, ale cítil dobře, že zraky všech upírají se na něj zvědavě. Jaké štěstí, že do salónu pana dvorního rady jsou dvojité dvéře, pevné a přiléhavé, že nikdo nemohl rozprávce naslouchati!

A navrátiv se na své místo, strčil ruce pod stůl a dral s&amp;nbsp;nich rukavičky. K&amp;nbsp;čemu ho to navedl zpropadený Vedral!

Sotva měl rukavice dole a sotva že je smačkané vrazil do šosu, otevřely se náhle dvéře z&amp;nbsp;pokoje pana dvorního rady. Vysoký pán stál na prahu a hledaje očima Vacka, řekl vlídně:

„Prosil bych pana adjunkta ještě na slovíčko!“

Vacek se vzchopil a všecek zrudlý spěchal poslušně do svatyně.

Dvorní rada sám dovřel obojí dvéře, postál na koberci, tiskna dlaň pravice na čelo, a jakoby se rozpomínal, řekl k&amp;nbsp;Vackovi:

„Pane adjunkte, ucházel jste se o&amp;nbsp;uprázdněné místo sekretářské. Tehda jsem vám nemohl říci nic určitého — víte, není radno vzbuzovati naděje, kteréž by snad později — rozumíte mi. Ale pane adjunkte, dnes mohu vám říci: místo bude vaše. Doprovázím vaši žádost doporučením, jaké jsem napsal málokdy — doufám, že budete spokojen. No vidíte (pohladil Vacka po rameně) na každou bolest je náplasť. A&amp;nbsp;konečně se také oženíte — můj bože, slečinek je! A&amp;nbsp;hezkých — a hodných — a vychovaných —— No, no, a zas mezi námi bude jako bylo, co&amp;nbsp;——?“

Vackovi se dělaly mžitky před očima. A&amp;nbsp;když samou radostí z&amp;nbsp;pokoje skoro se potácel, chápal smysl rady přítele Vedrala. Ale kterak jen se dopracoval takové kombinace? A&amp;nbsp;jak mohl tušiti výsledek?
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Povídky]]</text>
      <sha1>fpg1j18b8kl36d7tjjw6x5xqqr7wg95</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335068</id>
      <parentid>335050</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T20:33:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335068</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="20373" sha1="fuqemni17nkb5ez4lv3g795z2l0tdv5" xml:space="preserve">{{Textinfo
 | TITULEK = Odškodnění{{Redakční poznámka|Otištěno v Nedělní zábavné příloze Národních listů.}}
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | AUTOR-UVEDEN-JAKO = Ypsilon
 | VYDÁNO = 9. června 1912
 | datum vydání = 1911-06-09
 | ZDROJ = Národní listy, roč. 52, č. 157, s. 19
 | ONLINE = {{Kramerius|mzk|140c7be0-9195-11dd-a134-000d606f5dc6|Moravská zemská knihovna}}
 | periodikum = Národní listy
 | ročník = 52
 | číslo = 157
 | strany = 19
 | LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
S&amp;nbsp;hlavou svěšenou, jakoby kráčel k&amp;nbsp;šibenici, ploužil se Jaromír Vacek ulicemi. Vrážel do lidí — neomlouval se; lidé vráželi do něho — zdálo se, že toho nepozoruje, necítí. Šel jako bez ducha a zdálo se taky, že jde bez cíle. Zahýbal do ulic, v&amp;nbsp;nichž neměl co činiti, a zapadal vždy v&amp;nbsp;odlehlejší a tišší. Neviděl než dlažbu. Nepovznesl zraků, aby přečetl nápis na nároží, nepodíval se na žádný štít, na žádné číslo domovní. Nehledal, jak se zdálo, nic a nikoho. Ostatně nebyl čas ani k&amp;nbsp;návštěvám ani k&amp;nbsp;tomu, aby konal nějaké objednávky. Bylo mrtvé nedělní odpůldne. Kdo je doma, oddává se mdlému odpočinku v&amp;nbsp;dusných prostorách bytu a nečeká hostí. A&amp;nbsp;živnostníci, kteří dodávají oděv a obuv, nečekají zákazníků. Potácejí se taky kdesi Prahou nebo za branami, aby ubili nudnou, parnou, zdlouhavou neděli, den klidu.

Pojednou Vacek, prošed kterousi úzkou, sraženou a vypraženou ulicí staroměstskou, jež dýchala všelikými nedělními obědy, dávno sice odbytými, ale pořád ještě přízemními okny vyvánějícími, octl se na nábřeží a v&amp;nbsp;plném šumu lidí, jehož se celou půlhodinu bezděčně byl vzdaloval. Zase mu zaléhal v&amp;nbsp;sluch odporný řinkot zvonců tramvajových, zas motalo se před ním i za ním na sta lidí. Vzhlédl a viděl znuděné tváře, zívající ústa lidí nedělně vystrojených a nedělně mrzutých. Otylé, zpocené muže, vlekoucí otylé, těžce vyšlapující manželky. Jednotlivce, opírající se o&amp;nbsp;hole neb deštníky, jakoby se obávali, aby v&amp;nbsp;tom vedru neklesli na dlažbu. Toliko mláď obojího pohlaví chvátala čile oběma směry, aby v&amp;nbsp;čas dospěla na místo smluvené schůzky, na stanici tramvaje, na některé nádraží, ke stanovišti parníku, kamkoli. Bezděky zalétly zraky Vackovy za několika svěžími postavami dívčími v&amp;nbsp;bílých šatečkách, za několika mladíky, jejichž hlavy pokrývaly buď smačkané, jako pošlapané klobouky panamské nebo tvrdé, klížené, jako dřevěné slamáky, a jimž přes ruku se plandaly schumlané haveloky pro případ nenadálého lijáku.

A&amp;nbsp;bezděky Vacek povzdychl. Jak je tomu dlouho, co taky takto utíkával, aby neděli dohonil. Věru, neděle je jen pro tu mládež, pomyslil. Pro dospělé a stárnoucí je toliko nudným a mrzutým přerušením obvyklého denního zaměstnání.

Výlety! Má teď Vacek jiné starosti než výlety. Existenci, existenci!

Vacek teď poprvé se rozhlédl, kudy by z&amp;nbsp;tohoto proudu unikl. Ale než mohl ústup svůj uskutečniti, dotkla se ho čísi ruka.

„Kam se ženeš, kamaráde?“ řekl k&amp;nbsp;němu zvučný hlas. „Na výlet?“

„Dej mi pokoj!“ utrhl se Vacek. „Nanejvýš bych vyletěl z&amp;nbsp;kůže!“

„Proč pak, pro boha tě prosím?“ zasmál se muž, který jej zastavil.

Byl to mladý, vesele a bezstarostně do světa vyhlížející muž, pravý opak Jaromíra Vacka. I&amp;nbsp;v&amp;nbsp;úboru. Byl jako švihák ze žurnálu, kdežto Vacek vypadal poněkud staromódně. Byl to kolega Vackův ze studií, byl i jeho kolegou v&amp;nbsp;úřadě, arci v&amp;nbsp;jiném oddělení. Jen o&amp;nbsp;půl roku starší, ale o&amp;nbsp;pěkný hon před ním. Šel světem jako dobyvatel, směle a bezstarostně — Vacek pracně se prodíral. Václav Vedral měl i doktorát práv, aby měl zadní dvířka otevřená, jak říkával. Zmrzí-li ho úřad, sekne tím a půjde k&amp;nbsp;advokacii. Vacek nastoupil jen dráhu úřadnickou — a litovával nyní, že taky neudělal doktorát. Má pak člověk z&amp;nbsp;dvojího na vybranou. Ale je pozdě na rigorosa. Někdejší mladá pružnost je tatam. Překročí-li člověk třicítku, nesnadno se vrací k&amp;nbsp;těm špargálům, k&amp;nbsp;věčnému papouškování paragrafů, k&amp;nbsp;přežvykování suchopárných přednášek, pandektů a řádů směnečného práva a všeho ostatního. Kostky jsou vrženy, říkával.

Doktor Vedral chopil kolegu za rameno a řekl:

„Pojď, vyjdeme si někam — beztoho se tak málokdy vidíme.“

„Dej mi pokoj, Vašku,“ odmítal Jaromír. „Není mi do smíchu a do zábavy. Mám hlavu plnou jiných — —“

Nedopověděl.

„Vím, kamaráde, vím,“ hovořil Vedral zvučně, „že máš hlavu plnou — a dobrých užitečných vědomostí. Jako málokterý z&amp;nbsp;tvých vrstevníků. Ba vím, že máš hlavu plnější než já i s&amp;nbsp;tím doktorátem. Ale využitkovati jich neumíš! Ano, neškleb se. Jsi člověk, který nedovede vynaložiti hřivnu svou. Škoda tě. Nejsi prodíravý, nemáš ty lokty, jimiž si každý klestí cestu ku předu. Byl jsi takovým ve škole, zůstal jsi stejným v&amp;nbsp;úřadě. Ale to je chyba! — A co zas tě žere?“

„Vašku,“ pronesl Vacek skoro prosebně, „dej mi pokoj! Neopakuj mi to pořád. Co mám dělat? Prodírám se, prodírám, jak mohu, a pojednou uváznu. Tobě je lehko mluvit, tobě hráli vždycky všichni andělíčkové!“

„A smí tedy člověk vědět, kde jsi zas uvázl? Svěř se mi. Ptám se po druhé: co tě žere? Kde to vázne?“

Vacek hleděl chvilku Vedralovi přímo do očí a řekl náhle:

„Je u&amp;nbsp;nás místo sekretářské.“

„Kdo o&amp;nbsp;tom rozhoduje?“

„Jako bys nevěděl! Kdo jiný než dvorní rada. Koho doporučí, ten to dostane.“

„Jak jsi s&amp;nbsp;radou? Dobře vycházíte?“

„Celkem dobře. Dokonce se zdá, že mne má i jaksi rád.“

„Krista Ježíši! A&amp;nbsp;pak hledíš do světa jako Petrovský? Jdi tedy k&amp;nbsp;němu.“

„Byl jsem. Ale odpovídal vyhýbavě, jakoby již někoho měl. Víš, jak takoví presidenti mluví: že učiní, co je ‚v jeho možnosti‘ — ale přímé naděje nedal.“

Doktor Vedral se zamyslil, hleděl do dlažby. Potom povznášel zraky, a zatím, co Vacek zíral kamsi do neurčita, zavadil o&amp;nbsp;něj Vedral pohledem polo zkoumavým, polo šibalským. Načež řekl:

„Mírku, chtěl by ses oženit?“

Vacek mávl prudce rukou.

„Apage — —“

„To je chyba, Mírku. Dvorní rada má dceru.“

Vacek vykulil oči.

„Pro boha tě prosím — —!“

„Mne nepros, ale dvorního radu. Požádej ho za ruku dceřinu — a máš místo sekretáře.“

„Ale já ji nechci, Vašku!“ vykřikl Vacek.

„To je jedno,“ odpovídal klidně Vedral. „Možno, že ona by tě taky nechtěla. Ale požádej o&amp;nbsp;ni!“

„Zbláznil ses?“ rozpaloval se Vacek. „Říkat o&amp;nbsp;holku, o&amp;nbsp;kterou nestojím, která nestojí o&amp;nbsp;mne — ženit se nechci — a bych i chtěl, ji bych si nevybral.“

„Je to hezká dívka,“ promlouval Vedral otcovsky. „Velmi hezká dívka, hodná dívka, vzdělaná dívka —“

„Tedy si ji vezmi!“ vyhrkl Vacek.

Tváří Vedralovou šlehl úsměv, jehož však Vacek nepozoroval. Úsměv šibalský, ironický, vítězný — podivná směsice úsměvu, v&amp;nbsp;níž by se byl i někdo pozornější než Vacek nevyznal.

„No snad, až jak ty pochodíš, Mírku,“ odpověděl žertovně Vedral. Ale hned potom jeho tvář zvážněla, a rozhodný kolega Vackův, uchopiv kamaráda za rameno, zahnul s&amp;nbsp;ním do tišší ulice a teď hovořil opravdově, upřímně a naléhavé:

„Je-li ti rady, Jaromíre, tedy mne poslechni. Nežertuji a taky ti nechci pomáhati. Jen raditi. A především: nehrozí ti žádné nebezpečenství, toho si buď vědom. Nuže! Zítra ráno se nějak ustroj. Shoď se sebe ten staromódní nátěr. Dej se oholit, vlasy zastřihnout. Musíš vypadati jako ženich. Až odbudeš u&amp;nbsp;dvorního rady obvyklý referát, vrať se do svého brlohu. Tam navlékni bílé rukavice, zapni kabát, zaklepej u&amp;nbsp;rady po druhé — a požádej ho o&amp;nbsp;dceru. Ve vší formě požádej. Ničeho se nelekej, ničeho se neboj. Jen to si pamatuj: rada náleží k&amp;nbsp;lidem, který nikomu nic nemůže odepříti, kterého by bolelo odepříti komu co. Na této jeho vlastnosti buduji.“

„Do čeho mne to vháníš?“ vykřikl Vacek. „On mi tedy dceru dá!“

„Ne, Mírku. Dceru ti odepře. Zamítne tě.“

„K&amp;nbsp;čemu tedy ta fraška?“ otázal se Vacek skoro uražen.

Uvidíš zítra,“ stručně řekl Vedral.

„A&amp;nbsp;jak víš, že mi ji odepře?“

Vedral pohrával chvilenku holí, dvěma prsty druhé ruky otáčel doutník, malíkem oklepal s&amp;nbsp;něho popel, náhle vzhlédl k&amp;nbsp;Vackovi a řekl určitě:

„Poněvadž je zadána.“

„Kterak to víš?“

„Ať vím jak vím. Ale vím. Slečna Olga radovic je zadána. Je nevěstou. Ale posud nikdo o&amp;nbsp;tom neví.“

„Opakuji poznovu,“ zvolal Jaromír hněvivě, „k&amp;nbsp;čemu tedy ta komedie?“

„Abys dostal místo sekretáře, Mírku — a nemine tě. Slibuješ mi, že se zachováš dle mé rady?“

Jaromír Vacek mnul čelo, přetíral dlaní oči, jakoby se chtěl ze sna probuditi. Hleděl na Vedrala a pronášel:

„Připadá mi, jakobychom se byli oba zbláznili, Blázníš ty — nebo blázním já?“

„Mírku, nikdy jsem tě neklamal, nikdy nepodvedl, Nejsme konkurenty v úřadě, a já — dnes poprvé to svěřuji a tobě prvému — jinak je to posud mým tajemstvím: ožením se a převezmu advokátní kancelář svého stárnoucího strýce. Do tří, čtyř měsíců praštím úřadem. Netěší mne to tam. Tíhnu k&amp;nbsp;advokacii a k&amp;nbsp;veřejnému životu. Snad i k&amp;nbsp;poslanectví. Jazyk za zuby, Mírku. Zatím ještě zůstane strýcova firma, jeho jméno, ale již povedu kancelář na vlastní vrub. A teď, když jsem ti svěřil největší své tajemství, jež skrývám před celým světem a zvláště přede všemi v&amp;nbsp;úřadě, abych se předčasným projevem nějak nepoškodil, posuď sám: vydávaje se v&amp;nbsp;ruce tvé, mohl bych ti nějak úskočně raditi? — Učiň, jak jsem řekl, a zítra večer mi povíš, jak jsi pochodil.“

„A ručíš mi za to, že je slečna dvorního rady zadána?“ otázal se Vacek, stále ještě kolísaje v pochybách.

„Od předevčírka, Mírku, spolehni se. A&amp;nbsp;byť i byla desetkráte svobodna, ty bys jí nedostal, ty nejsi mužem jejího vkusu. Což však nepravím, abych tě nějak pokořil. Jsou gusta, příteli, a proti gustu žádný disputát. A teď pojď…“
{{Oddělovač}}
Oholen, učesán, v&amp;nbsp;černém oděvu objevil se v&amp;nbsp;pondělí Jaromír Vacek v&amp;nbsp;kanceláři. Zvědavě na něj hleděli kolegové v&amp;nbsp;úřadě, ponenáhlu i zvědavými otázkami na něj doléhali. Vacek arci mlčel jako hrob a měl co zápasiti, aby přemohl tíseň z&amp;nbsp;nastávajících věcí. Desetkráte se vzchopil, aby utekl, aby předstíraje náhlé ochuravění z&amp;nbsp;trapné situace se vytáhl. A&amp;nbsp;bylo mu třeba, aby s&amp;nbsp;důrazem a násilně si zopakoval včerejší hovor s&amp;nbsp;Vedralem, aby obstál.

Konečně přišel dvorní rada a konečně nastala chvíle, kdy k&amp;nbsp;němu Vacek vstoupil s&amp;nbsp;referátem. Neušlo mu, kterak na něj rada všecek udiven pohlédl. A&amp;nbsp;když byl hotov s&amp;nbsp;referátem, nemohl se již starý pán přemoci, aby se neotázal:

„Kam pak se chystáte, pane adjunkte, že jste tak vyparáděn?“

Tato otázka uvedla Vacka v&amp;nbsp;nesmírné rozpaky. To bylo neočekávané zaskočení. Docela proti programu, jejž mu včera Vedral nadiktoval. Teď již nemůže odejíti, aby si venku rukavičky navlékl.

„Pane dvorní rado — pane dvorní rado,“ zakoktával se Vacek, „chci přednésti ještě velikou, závažnou prosbu, ráčíte-li mi dovoliti&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Zdálo se, že rozpaky přepadají teď pana dvorního radu.

„Já vím, já vím,“ odpovídal. „Ale o&amp;nbsp;tom jsme již mluvili, pane adjunkte&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Vacek zatím dobyl ze šosu kabátu bílé rukavičky a chvatně je oblékal.

„Pane dvorní rado,“ mluvil při tom, jakoby vězel ve svěrací kazajce, „co chci dnes přednésti, ještě jsem se neodvážil&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;Dnes poprvé&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„To jsem žádostiv,“ pronášel dvorní rada nějak roztržitě, „skutečně žádostiv — ale snad mně to mohl říci bez rukaviček&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—?“

Jaromír Vacek však nepovolil. Usilovně cpal do rukaviček ruce, pojednou jako naběhlé, dvojnásob veliké. Praskaly rukavice ve švech, praskala i jemná kůže, ale konečně byl nešťastník v&amp;nbsp;rukavicích, zapjal na knoflíčky, uklonil se a vyrážel ze sebe:

„Pane dvorní rado, prosím tisíckráte za prominutí, že vám přednáším nejuctivější a zároveň nejsmělejší prosbu s&amp;nbsp;jakou jsem před vás jakživ mohl vstoupiti. V&amp;nbsp;povinné úctě a pokoře žádám vás za ruku vašnostiny slečny dcery — slečny Olgy, a pokládal bych si za nesmírnou čest, kdybyste tuto moji prosbu nejmilostivěji vyslyšel&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Nejen tvář, nýbrž celá hlava pana dvorního rady po těchto slovech Vackových zčervenala, zbrunátněla, líce pokryly se výrazem úžasu. Třásly se mu ruce, když je povznášel, aby pošinul okuláry. Zíral na Vacka, jenž se telelil v&amp;nbsp;nejistotě výsledku, jako na zjevení, pootevřel ústa, vydechl mocně a zdálo se, že chce promluviti. Selhávalo mu však. Teď byl ve svěrací kazajce pan dvorní rada. Vzchopil se, pokročil proti Vackovi, ale spatřiv, jak tvář mladého muže náhle pobledla, uhnul pohledem. To je tvář odsouzencova, připadlo mu. A&amp;nbsp;není mu pomoci, není, není!

I přecházel světnicí a nehledě na Vacka, hovořil větami jako rozškubanými:

„Pane adjunkte, co mi tu povídáte — oč mne žádáte — nesmírně mne překvapuje. — Všeho jiného bych se byl nadál — všeho jiného, pravím. Ale že vy naši Olgu — do smrti mi nepřipadlo. — Vždyť bych byl soudil, že ji tak říkajíc ani neznáte — vždyť kolikrát jste ji viděl&amp;nbsp;—? A&amp;nbsp;že by dokonce byly nějaké mně tajné styky mezi vámi&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Nebylo takových styků, pane dvorní rado,“ osmělil se pronésti Vacek.

Dvorní rada z&amp;nbsp;hluboka oddychl.

„Nebylo styků, pravíte — tím líp. — Pane adjunkte, musím se přiznati, že mě vaše žádost velice poctívá — jste řádný muž — bezvadné konduity — vážím si vás jako svědomitého úřadníka — to všechno jest pravda — a za jiných okolností — ano, za jiných okolností snažil bych se — uvažoval bych — a&amp;nbsp;myslím, že bych neodmítl — avšak moje dcera&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;A&amp;nbsp;pro boha vás prosím, pane adjunkte, ví moje dcera o&amp;nbsp;tom, co jste mi právě řekl? Věděla, co hodláte podniknout&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—?“

Dvorní rada otíral zpocené čelo — a teď zas odvážil se pohlédnouti na Vacka.

„Ani netuší, pane dvorní rado — —“ odpověděl Vacek upřímně, skoro vroucně. „Chtěl jsem dříve u&amp;nbsp;vás&amp;nbsp;—“

Dvorní rada popadl Vacka za ruku, stisk! mu ji, potřásl, a řekl všecek potěšen:

„Děkuji vám — to jste dobře učinil! K čemu ji znepokojovati? — A slibte mi něco, pane adjunkte: že ani nyní aniž kdy později zví, s&amp;nbsp;jakou žádostí jste ke mně přišel. A&amp;nbsp;taky nikdo jiný na světě, nikdo jiný! Slibujete mi?“

„Slibuji,“ řekl zmíravým hlasem Vacek.

Dvorní rada poznovu mu stiskl ruku.

„Přijímám od vás tento slib místo přísahy, pane adjunkte, a důvěřuji vám. — Ale&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Dvorní rada pustil ruku Vackovu a zas přecházeje světnicí, aby se vyhnul zrakům žadatelovým, hlasem ztlumeným pokračoval:

„Jste muž slibné kariéry — neviděl bych v&amp;nbsp;tom pražádnou nepřístojnost, kdybyste vy a moje dcera — dokonce žádnou messalianci, pane adjunkte — to vám pravím jako otec — ale dát vám ji nemohu, pane adjunkte&amp;nbsp;—“

Vyrazil tato slova jako v&amp;nbsp;největší tísni.

„Nemohu vám ji dát — při nejlepší vůli, pane adjunkte — neboť naše Olga — příteli drahý — naše Olga jest od minulého pátku nevěstou — ano — nevěstou pana doktora Vedrala — — Jste první člověk mimo rodinu, jenž se o&amp;nbsp;tom dovídáte, ale donutil jste mě k&amp;nbsp;tomu&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Teď dvorní rada stanul před Vackem se svěšenou hlavou, jak odsouzenec.

Jaromír Vacek vytřeštil zraky.

„Doktor Vedral!“ zvolal užaslý.

„Ano,“ odpovídal dvorní rada, jakoby žádal za odpuštění. „Vidíte, dlouho nic a pořád nic — a najednou dva nápadníci. A věřte mi, kdybyste vy byl přišel dříve, tedy bych s&amp;nbsp;radostí byl — ano, s&amp;nbsp;radostí — pane adjunkte —“

Chvatně to pronášel dvorní rada, nebo teď mu bylo lehko přivolovati, když byla věc nesplnitelna.

„Ale pane adjunkte — nehněváte se na mne, pravda-li? Vidíte, že rozhodly okolnosti, ne já. Ale není žádné příčiny, abych rušil slovo, dané panu doktoru Vedralovi. A moje dcera, jak se zdá, je naprosto srozuměna a šťastna — proto taky nechápu, že vy — ale pravda-li, zůstaneme dobrými přáteli?“

Řekl to skoro prosebně.

Za řeči radovy pochopil Vacek včerejší ujišťování přítele Vedrala, že mu nehrozí žádné nebezpečenství. Ale jenom nechápal, proč ho k&amp;nbsp;tomuto kroku doháněl? Jaký smysl to mělo? V&amp;nbsp;čem je výsledek jeho rady? Nemohl uvěřiti, že by s&amp;nbsp;ním byl chtěl ztropiti frivolní žert.

Teď vida před sebou dvorního radu, tohoto pána jindy tak vysokého, neoblomného, pojednou skoro zkroušeného, uklonil se a řekl pokorně:

„Pane dvorní rado, nezbývá mně než prositi co nejsnažněji za odpuštění, že jsem vám připravil tento okamžik. Odcházím s&amp;nbsp;lítostí, že moje žádost&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Dvorní rada přerušil ho:

„Nic už, nic už, pane adjunkte. Jaká pomoc! Vím, jak vám asi je. Ale není bolesti, aby nebylo léku. Vždyť je holek na světě!“

Řekl to skoro vesele, že je věc vyřízena.

Vacek se uklonil, tichými kroky vyšel z&amp;nbsp;pokoje. Nikam nepohlédl, ale cítil dobře, že zraky všech upírají se na něj zvědavě. Jaké štěstí, že do salónu pana dvorního rady jsou dvojité dvéře, pevné a přiléhavé, že nikdo nemohl rozprávce naslouchati!

A navrátiv se na své místo, strčil ruce pod stůl a dral s&amp;nbsp;nich rukavičky. K&amp;nbsp;čemu ho to navedl zpropadený Vedral!

Sotva měl rukavice dole a sotva že je smačkané vrazil do šosu, otevřely se náhle dvéře z&amp;nbsp;pokoje pana dvorního rady. Vysoký pán stál na prahu a hledaje očima Vacka, řekl vlídně:

„Prosil bych pana adjunkta ještě na slovíčko!“

Vacek se vzchopil a všecek zrudlý spěchal poslušně do svatyně.

Dvorní rada sám dovřel obojí dvéře, postál na koberci, tiskna dlaň pravice na čelo, a jakoby se rozpomínal, řekl k&amp;nbsp;Vackovi:

„Pane adjunkte, ucházel jste se o&amp;nbsp;uprázdněné místo sekretářské. Tehda jsem vám nemohl říci nic určitého — víte, není radno vzbuzovati naděje, kteréž by snad později — rozumíte mi. Ale pane adjunkte, dnes mohu vám říci: místo bude vaše. Doprovázím vaši žádost doporučením, jaké jsem napsal málokdy — doufám, že budete spokojen. — No vidíte (pohladil Vacka po rameně) na každou bolest je náplasť. A&amp;nbsp;konečně se také oženíte — můj bože, slečinek je! A&amp;nbsp;hezkých — a hodných — a vychovaných — — No, no, a zas mezi námi bude jako bylo, co&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—?“

Vackovi se dělaly mžitky před očima. A&amp;nbsp;když samou radostí z&amp;nbsp;pokoje skoro se potácel, chápal smysl rady přítele Vedrala. Ale kterak jen se dopracoval takové kombinace? A&amp;nbsp;jak mohl tušiti výsledek?
{{Konec formy}}

{{Redakční poznámky}}

[[Kategorie:Povídky]]</text>
      <sha1>fuqemni17nkb5ez4lv3g795z2l0tdv5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hluk</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98458</id>
    <revision>
      <id>335054</id>
      <timestamp>2026-08-01T18:37:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Hluk   | PŘEDCHOZÍ = Hluchov   | DALŠÍ = Hluky }}  {{Textinfo   | TITULEK = Hluk   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;382. {{Kramerius|nkp|7bf47600-0a78-11e5-b309-005056825209}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Hluk }}  {{Forma|proza}} '''Hluk''', {{Prostrkaně|Hluky}}, far. městys na Morav…“</comment>
      <origin>335054</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1132" sha1="1xvhv1tu0r1xkvja1kplj2vwu8y59wt" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hluk
  | PŘEDCHOZÍ = Hluchov
  | DALŠÍ = Hluky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hluk
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;382. {{Kramerius|nkp|7bf47600-0a78-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hluk
}}

{{Forma|proza}}
'''Hluk''', {{Prostrkaně|Hluky}}, far. městys na Moravě při potoku Oklukách, hejt. Uh. Hradiště, okr. Uh. Brod; 550 d., 2557 ob. č., 9 n. (1890), kostel sv. Vavřince, starý zámek, 5tř. šk., poš., četnická stanice a popl. dvůr. Poblíž hořké prameny, obsahující síran, chlorid, uhličitan draselnatý a kyselinu uhličitou. R. 1525 byl '''H.''' od Jana z Potštýna na městečko vysazen. R. 1303 připomíná se tu sv. dvůr a r. 1391 tvrz, která r. 1625 nazvána hradem. Na blízku {{Prostrkaně|Hlukovo pole}}, kde svedena r. 1116 bitva mezi vojsky Vladislava Českého a kr. uher. Štěpána. Maďaři, zde úplně poražení, zanechavše celý tábor, s bohatou kořistí utekli za hranice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1xvhv1tu0r1xkvja1kplj2vwu8y59wt</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335055</id>
      <parentid>335054</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T18:37:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335055</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1160" sha1="47gg1e8l380ftk8zjk4xfzpx2zl7xl7" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hluk
  | PŘEDCHOZÍ = Hluchov
  | DALŠÍ = Hluky
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hluk
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;382. {{Kramerius|nkp|7bf47600-0a78-11e5-b309-005056825209}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hluk (okres Uherské Hradiště)
}}

{{Forma|proza}}
'''Hluk''', {{Prostrkaně|Hluky}}, far. městys na Moravě při potoku Oklukách, hejt. Uh. Hradiště, okr. Uh. Brod; 550 d., 2557 ob. č., 9 n. (1890), kostel sv. Vavřince, starý zámek, 5tř. šk., poš., četnická stanice a popl. dvůr. Poblíž hořké prameny, obsahující síran, chlorid, uhličitan draselnatý a kyselinu uhličitou. R. 1525 byl '''H.''' od Jana z Potštýna na městečko vysazen. R. 1303 připomíná se tu sv. dvůr a r. 1391 tvrz, která r. 1625 nazvána hradem. Na blízku {{Prostrkaně|Hlukovo pole}}, kde svedena r. 1116 bitva mezi vojsky Vladislava Českého a kr. uher. Štěpána. Maďaři, zde úplně poražení, zanechavše celý tábor, s bohatou kořistí utekli za hranice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>47gg1e8l380ftk8zjk4xfzpx2zl7xl7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hradčovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98459</id>
    <revision>
      <id>335063</id>
      <timestamp>2026-08-01T19:46:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Hradčovice | PŘEDCHOZÍ = Hradčice | DALŠÍ = Hradebnické školy }}  {{Textinfo | TITULEK = Hračovice | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 733. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni23ottogoog#page/n756/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Hradčovice''' viz {{Prostrkaně|../Hrad…“</comment>
      <origin>335063</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="546" sha1="2fizptu457uynhgesh8j6afl6nuwkau" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Hradčovice
| PŘEDCHOZÍ = Hradčice
| DALŠÍ = Hradebnické školy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Hračovice
| AUTOR = neznámý
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 733. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni23ottogoog#page/n756/mode/1up Dostupné online]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Hradčovice''' viz {{Prostrkaně|[[../Hradšovice|Hradšovice]]}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]</text>
      <sha1>2fizptu457uynhgesh8j6afl6nuwkau</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Hradšovice</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98460</id>
    <revision>
      <id>335064</id>
      <timestamp>2026-08-01T19:57:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Hradšovice   | PŘEDCHOZÍ = Hrasko   | DALŠÍ = Hrady }}  {{Textinfo   | TITULEK = Hradšovice   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;753. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:b9eb5870-0a78-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Hradčovice }}  {{For…“</comment>
      <origin>335064</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="804" sha1="jmn4pqdvy7jab1nxzr9dv4hjypn93k0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hradšovice
  | PŘEDCHOZÍ = Hrasko
  | DALŠÍ = Hrady
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hradšovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;753. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:b9eb5870-0a78-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hradčovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Hradšovice''', {{Prostrkaně|Hračovice}}, farní ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Uher. Brod; 156 d., 655 ob. č. (1890); kostel Všech Svatých (far. od r. 1784), 2tř. šk., telegr. a žel. stanice Rak.-uher. st. dr. (Kunovice-Vlárský průsmyk), mlýn, výroba slivovice a borovičky, opodál myslivna a obora. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jmn4pqdvy7jab1nxzr9dv4hjypn93k0</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335065</id>
      <parentid>335064</parentid>
      <timestamp>2026-08-01T19:57:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335065</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="805" sha1="p0mmja75hswo82zqs11c2kylafbkva9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Hradšovice
  | PŘEDCHOZÍ = Hradsko
  | DALŠÍ = Hrady
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Hradšovice
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Jedenáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;753. [http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:b9eb5870-0a78-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Hradčovice
}}

{{Forma|proza}}
'''Hradšovice''', {{Prostrkaně|Hračovice}}, farní ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Uher. Brod; 156 d., 655 ob. č. (1890); kostel Všech Svatých (far. od r. 1784), 2tř. šk., telegr. a žel. stanice Rak.-uher. st. dr. (Kunovice-Vlárský průsmyk), mlýn, výroba slivovice a borovičky, opodál myslivna a obora. 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p0mmja75hswo82zqs11c2kylafbkva9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>335069</id>
      <timestamp>2026-08-01T21:01:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Pracuje se}}  {{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Francie   | PŘEDCHOZÍ = Franciade   | DALŠÍ = Francigenum opus }}  {{Textinfo   | TITULEK = Francie   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Francie…“</comment>
      <origin>335069</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="577" sha1="lklc9xfgmgaco8lx175u83g1bkhda25" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lklc9xfgmgaco8lx175u83g1bkhda25</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Arnsberg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98462</id>
    <revision>
      <id>335075</id>
      <timestamp>2026-08-02T07:18:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335075</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1560" sha1="taqky0mifod68gb6m3plfh6dtkymlt3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Arnsberg
|PŘEDCHOZÍ= Arnould-Plessy, Jeanne Sylvanie
|DALŠÍ= Arnstadt
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Arnsberg
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Arnsberg
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Arnsberg}}''', město v Německu, v pruské provincii Vestfálsko, romanticky ležící na vyvýšenině téměř obklopené řekou Rúr, 44 mil jihovýchodně od Münsteru a 58 mil východoseverovýchodně od Düsseldorfu železniční dopravou. Počet obyvatel (1900) 8490. Je sídlem zemských úřadů a má tři kostely, odvolací soud, římskokatolické gymnázium, které dříve bývalo weddinghausenské benediktinské opatství, knihovnu, školu pro učitele a obchodní komoru. Provozuje se zde tkalcovství, pivovarnictví a palírenství a nacházejí se zde manufaktury na olovo, broky a papír, závody na výrobu železničních zařízení a pily. Nedaleko města se nacházejí zříceniny hradu hrabat z Arnsbergu, z nichž poslední, Gottfried, prodal v roce 1368 své hrabství kolínskému arcibiskupovi. Hrabství bylo arcibiskupy začleněno do jejich Vestfálského vévodství, které bylo v roce 1802 přiděleno Hesensku-Darmstadtu a v roce 1815 Prusku. Město, které obdrželo svá první práva v roce 1237 a později se připojilo k Hanzovní lize, se stalo hlavním městem vévodství.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Arnsberg]]</text>
      <sha1>taqky0mifod68gb6m3plfh6dtkymlt3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Arnstadt</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98463</id>
    <revision>
      <id>335076</id>
      <timestamp>2026-08-02T07:45:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335076</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1517" sha1="3eecwk8m5e47mdxasn9njj5w9iuu7b8" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Arnstadt
|PŘEDCHOZÍ= Arnsberg
|DALŠÍ= Arnswalde
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Arnstadt
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Arnstadt
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Arnstadt}}''', město v knížectví Schwarzburg-Sondershausen v Německu, na řece Gera, 11 mil jižně od Erfurtu, s nímž je spojeno železnicí. Počet obyvatel (1900) 14 413. Je zde pět kostelů, čtyři protestantské a jeden katolický. Evangelický kostel Liebfrauenkirche, románská budova (převážně z 12. století), má dvě osmiboké věže a krytý vchod z 10. století. V paláci jsou sbírky obrazů a porcelánu a k němu je připojena skvostná věž, vše, co zbylo z hradu postaveného v roce 1560. Radnice pochází z roku 1561. Mezi průmyslová odvětví v Arnstadtu patří slévárenství železa a dalších kovů, výroba kůže, látek, tabáku, vah, papíru, hracích karet, židlí, rukavic, bot, železných trezorů a piva a dále se zde provozuje zelinářství a obchod s obilím a dřevem. V okolí se nacházejí měděné doly a také vlažné slané prameny, jejichž voda se využívá ke koupání a jsou v létě hojně navštěvovány. Arnstadt je datován do 8. století. V roce 1306 jej koupila hrabata ze Schwarzburgu, která zde žila do roku 1716.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Arnstadt]]</text>
      <sha1>3eecwk8m5e47mdxasn9njj5w9iuu7b8</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Arnswalde</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98464</id>
    <revision>
      <id>335077</id>
      <timestamp>2026-08-02T10:29:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335077</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="806" sha1="8jeykhcr2ahy86l5dqs5l53cs8ovx7j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Arnswalde
|PŘEDCHOZÍ= Arnstadt
|DALŠÍ= Arnulf
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Arnswalde
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Choszczno
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Arnswalde}}''', město v Německu, v království Prusko, v bažinaté oblasti mezi čtyřmi jezery, 20 mil jihozápadně od Stargardu a na hlavní trati mezi tímto místem a Poznaní. Kromě gotického kostela zde nejsou žádné pozoruhodné veřejné budovy. Mezi jeho průmysl patří slévárny železa, strojírny a výroba látek, zápalek a škrobu. Počet obyvatel (1900) 8665.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Arnswalde]]</text>
      <sha1>8jeykhcr2ahy86l5dqs5l53cs8ovx7j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Arolsen</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98465</id>
    <revision>
      <id>335079</id>
      <timestamp>2026-08-02T11:42:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335079</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="997" sha1="o6y55mtqev3qhyhxcofgqv816rnbqza" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Arolsen
|PŘEDCHOZÍ= Aroideae
|DALŠÍ= Arona
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Arolsen
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Arolsen}}''', město v Německu, hlavní město knížectví Waldeck, 25 mil severozápadně od Casselu, s nímž je spojeno železnicí přes Warburg. Počet obyvatel: 3000. Leží v příjemné zvlněné krajině v nadmořské výšce 900 stop. V evangelickém farním kostele je několik krásných soch od Christiana Raucha a palác (postavený v letech 1710–1720) má , kromě cenné knihovny o 30 000 svazcích, sbírku mincí a obrazů, z nichž některé pocházejí od Angeliky Kauffmannové. Arolsen je rodištěm sochaře C. Raucha a malířů Wilhelma a Friedricha Kaulbachových.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Arolsen]]</text>
      <sha1>o6y55mtqev3qhyhxcofgqv816rnbqza</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>