Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.13 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 4 43 335128 333207 2026-08-03T16:31:21Z MediaWiki message delivery 5029 nová sekce /* Migrace na Parsoid */ 335128 wikitext text/x-wiki __NEWSECTIONLINK__ <div class="toccolours" style="margin-bottom: 1em; text-align: center;"> Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp. Prosíme, podepisujte své příspěvky. '''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]''' '''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&section=new}} Nové téma / New thread (+)]''' </div> __TOC__ == Opt-in global sysops? == :''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]'' Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC) :For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC) ::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC) :::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC) ::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC) ::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC) : In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC) == Graicky náročná stránka od OSN == Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC) :Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC) :Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC) == Akcent nad neobvyklým znakem == Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC) :Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́ :Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́ :Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC) ::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC) == Přidání trestního zákoníku == Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC) :@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC) == real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé == Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC) :@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC) ::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC) == Migrace na Parsoid == <section begin="announcement-content" /> <em>[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]</em> <div class="mw-translate-fuzzy"> Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu. </div> Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]]. Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki. Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]]. <section end="announcement-content" /> [[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&oldid=28221043 --> 1nbujfsaxkakk4aci84f2fficy1dcaj 100 26686 335125 305527 2026-08-03T15:18:42Z Hubert Kororo 11821 lepší fotka z wd 335125 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = František | příjmení = Mareš | datum narození = 20. října 1857 | místo narození = Opatovice u Č. Budějovic | datum úmrtí = 6. února 1942 | místo úmrtí = České Budějovice | popis = lékař, univerzitní profesor a politik }} '''František Mareš''' (1857–1942) byl český lékař-fyziolog, profesor a dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy. Byl veřejně činný jako filosof a nacionalistický politik. {{Více}} == Dílo == === Články v tisku === * [[Spravedlnost základ státu]] (17. února 1918) * [[Podivná národní osvěta]] (16. března 1919) * [[Práce a dílo]] (4. května 1919) * [[Česká a německá universita v Praze]] (25. května 1919) ** [[Karlova universita v Praze]] (5. června 1919) — odpověď na německou reakci na předchozí článek * [[Ideál české kultury]] (30. listopadu 1919) * [[Josef Pekař a Rukopisy]] (12. srpna 1939) * [[Nebezpečenství]] (17. dubna 1920) * Odpověď v anketě „[[Jakou událost svého oboru považujete v posledních 75 letech za nejvýznamnější? (Mareš)|Jakou událost svého oboru považujete v posledních 75 letech za nejvýznamnější?]]“ (15. prosince 1935) * [[Národu národní kulturu/Univ. prof. dr. František Mareš|Odpověď Fr. Mareše]] v anketě na téma [[Národu národní kulturu]] (25. prosince 1936) * [[Univ. prof. dr. F. Mareš pro Národní souručenství]] (7. září 1939) * [[Prof. dr. F. Mareš o Vlajce a ČNST]] (13. prosince 1939) === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Mš.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Absorpce plynů|Absorpce plynů]] * [[Ottův slovník naučný/Aesthesodický|Aesthesodický]] * [[Ottův slovník naučný/Aktivní|Aktivní]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Alternativa Voltova|Alternativa Voltova]] * [[Ottův slovník naučný/Čidla|Čidla]] [[Kategorie:Čeští a českoslovenští politici]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Čeští filosofové]] dgym6sdxrk8u0i2x6shquc5qloczt0n 0 30618 335118 335094 2026-08-03T12:01:01Z Mykhal 7311 (další) fmt -- opr. rozbitá hierarchie v N. Dějiny právní - II. Dějiny pramenů - c. Doba novější -- vč. doplň. chybějící položka (ale nejisté stávající přiřazení, tedy ~konzervativní příp. sporná editace - TODO doupr.) 335118 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Čechy | PŘEDCHOZÍ = Čechůvky | DALŠÍ = Čechy (ves) }} {{Textinfo | TITULEK = Čechy | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Jaroslav Zdeněk|Jaroslav Zdeněk]], [[Autor:Josef Erben|Josef Erben]], [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]], [[Autor:Karel Vrba|Karel Vrba]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Ladislav Josef Čelakovský|Ladislav Josef Čelakovský]], [[Autor:František Vejdovský|František Vejdovský]], [[Autor:Jan Srb|Jan Srb]], [[Autor:Josef Hanzlík|Josef Hanzlík]], [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]], [[Autor:Jan Evangelista Chadt-Ševětínský|Jan Evangelista Chadt-Ševětínský]], [[Autor:Josef Zenker|Josef Zenker]], [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]], [[Autor:Karel Hrubý|Karel Hrubý]], [[Autor:Ladislav Burket|Ladislav Burket]], [[Autor:Antonín Červený|Antonín Červený]]', [[Autor:Josef Šimáček|Josef Šimáček]], [[Autor:Martin Fulín|Martin Fulín]], [[Autor:Karel Jičínský|Karel Jičínský]], [[Autor:Josef Buchar|Josef Buchar]], [[Autor:Ferdinand Hiller|Ferdinand Hiller]], [[Autor:Čeněk Klier|Čeněk Klier]], [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Jan Vincenc Diviš]], [[Autor:František Chodounský|František Chodounský]], [[Autor:Karel Kruis|Karel Kruis]], [[Autor:Josef Fořt|Josef Fořt]], [[Autor:Josef Bernat|Josef Bernat]], [[Autor:František Vlach|František Vlach]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:Klement Borový|Klement Borový]], [[Autor:Karel Fischer (1859–1906)|Karel Fischer]], [[Autor:Adolf Frumar|Adolf Frumar]], [[Autor:Petr Durdík|Petr Durdík]], [[Autor:Josef Šolín|Josef Šolín]], [[Autor:Rudolf Hutterer|Rudolf Hutterer]], [[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Josef Srb|Josef Srb]], [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Jan Herain|Jan Herain]], [[Autor:Zikmund Winter|Zikmund Winter]], [[Autor:Josef Svátek|Josef Svátek]], [[Autor:Čeněk Zíbrt|Čeněk Zíbrt]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]], [[Autor:Jiří Pražák|Jiří Pražák]], [[Autor:Jan Baptista Lambl|Jan Baptista Lambl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 1–572. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n12 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Čechy }} {{Forma|proza}} * [[/Úvod/]] (1–2) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> Poměry přírodní <ol> <li>[[/Poloha zeměpisná/]] (2–9)</li> <li>[[/Horopis/]] (9–28)</li> <li>[[/Geologie/]] (28–35)</li> <li>[[/Mineralogie/]] (35–36)</li> <li>[[/Vodopis/]] (36–91)</li> <li>[[/Podnebí/]] (91–96)</li> <li>[[/Květena/]] (97–105)</li> <li>[[/Zvířena/]] (105–109)</li> </ol> </li> <li> Obyvatelstvo <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> Stav a složení jeho <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Obyvatelstvo přítomné/]] (109–114)</li> <li>[[/Obyvatelstvo dle příslušnosti/]] (114–115)</li> </ol> </li> <li>[[/Měna obyvatelstva/]] (115–118)</li> <li>[[/Obydlí a bydliště/]] (118–119)</li> <li>[[/Morální statistika/]] (119–121)</li> <li>[[/Zdravotnictví/]] (121–122)</li> <li>[[/Národnost/]] (122–125)</li> </ol> </li> <li> Zemědělství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Hornictví/]] (125–127)</li> <li>[[/Lesní hospodářství/]] (127–130)</li> <li>[[/Myslivost/]] (130–132)</li> <li> Rolnictví <ol> <li>[[/Polní hospodářství/]] (132–134)</li> <li>[[/Dobytkářství/]] (135–138)</li> </ol> </li> <li>[[/Chmelařství/]] (138)</li> <li>[[/Vinařství/]] (138–141)</li> <li>[[/Zahradnictví/]] (141–142)</li> <li>[[/Rybářství/]] (142–145)</li> <li>[[/Včelařství/]] (145–146)</li> <li>[[/Hedvábnictví/]] (146–147)</li> </ol> </li> <li> [[/Průmysl/]] (147) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Cukrovarství/]] (147–149)</li> <li>[[/Pivovarnictví/]] (149–152)</li> <li>[[/Lihovarnictví/]] (152–153)</li> <li>[[/Mlynářství/]] (153–155)</li> <li>[[/Výroba škrobu a tovarů škrobových/]] (155–156)</li> <li>[[/Výroba náhražek kávových, čokolády a cukrovin/]] (156–157)</li> <li>[[/Výroba lněného a řepkového oleje/]] (157–158)</li> <li>[[/Výroba kovův a zboží kovového/]] (158–160)</li> <li>[[/Výroba strojů, nástrojů, přístrojův a hudebních nástrojův a j./]] (160–161)</li> <li>[[/Výroba zboží z kamene, zemin a hlíny/]] (162–163)</li> <li>[[/Průmysl sklářský/]] (163)</li> <li>[[/Průmyslné spracování dřeva, kosti, pryže, perčoviny a látek podobných/]] (163–165)</li> <li>[[/Průmyslné spracování koží, kožešin, štětin, srsti, vlasův a pod./]] (165)</li> <li>[[/Průmysl oděvní a ozdobný/]] (165–167)</li> <li>[[/Průmysl hedvábnický a vlnařský/]] (167–168)</li> <li>[[/Průmysl bavlnářský/]] (168)</li> <li>[[/Průmysl lnářský a konopný/]] (168–169)</li> <li>[[/Výroba tkanin ze smíšených látek/]] (169)</li> <li>[[/Výroba zboží stávkového, háčkovaného a vyšívaného/]] (169)</li> <li>[[/Úprava a zušlechťování přediva a tkaniva/]] (169–170)</li> <li>[[/Průmysl chemický/]] (170–171)</li> <li>[[/Průmysl papírnický/]] (171–172)</li> <li>[[/Průmysl stavitelský/]] (172)</li> <li>[[/Průmysl polygrafický a umělecký/]] (172–173)</li> </ol> </li> <li> [[/Obchod/]] (173) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Statistika živností obchodních/]] (173–174)</li> <li>[[/Obchodní komory/]] (174–175)</li> <li>[[/Výrobní společnosti/]] (175–176)</li> <li>[[/Peněžní a úvěrní ústavy/]] (176–178)</li> <li>[[/Ústavy pojišťovací/]] (178–181)</li> </ol> </li> <li> [[/Prostředky spojovací/]] (181) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Silnice/]] (181)</li> <li>[[/Cesty vodní/]] (181–182)</li> <li>[[/Železnice/]] (182–184)</li> <li>[[/Pošty/]] (184)</li> </ol> </li> <li> Církevní záležitosti <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Církev katolická/]] (184–186)</li> <li>[[/Církev evangelická/]] (186–188)</li> <li>[[/Organisace náboženských obcí židovských/]] (188–189)</li> </ol> </li> <li> Školství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Školství národní/]] (189–196)</li> <li>[[/Školy střední/]] (196–197)</li> <li>[[/Školy vysoké/]] (197–200)</li> <li> Školy odborné <ol> <li>[[/Školy zemědělské/]] (200–201)</li> <li>[[/Školy průmyslové/]] (201–204)</li> <li>[[/Školy obchodní/]] (204–205)</li> <li>[[/Školy sloužící zvláštním účelům/]] (205–206)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li value=10>[[/Ústavy pro vědy a umění/]] (206)</li> <li> Humanitní ústavy a spolky <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Humanitní ústavy/]] (206–207)</li> <li>[[/Spolky a živnostenská společenstva/]] (207–208)</li> </ol> </li> <li> Dějiny <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějepis politický/]] (208–209) <ol> <li>[[/Dějepis politický, věk starý|Věk starý]] (209–220)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk střední|Věk střední]] (220–230)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk nový|Věk nový]] (230–249)</li> </ol> </li> <li>[[/Rozdělení Čech kmenové a krajské/]] (249–252)</li> <li>[[/Poměry národnostní v Čechách/]] (252–259)</li> <li>[[/Církevní dějiny/]] (259–271)</li> </ol> </li> <li> Dějiny kulturní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Praehistorie česká/]] (271–274)</li> <li>[[/Dějiny jazyka českého/]] (274–280)</li> <li> Dějiny české literatury <ul> <li>[[/Úvod o významu literatury české/]] (280–281)</li> </ul> <ol> <li>[[/Dějiny české literatury, starý věk|Starý věk]] (281–289)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, střední věk|Střední věk]] (289–302)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, nový věk|Nový věk]] (302–323)</li> </ol> <ul> <li>[[/Literatura vědecká a odborná/]] (323–358)</li> </ul> </li> <li>[[/Dějiny školství/]] (358–361)</li> <li>[[/Dějiny hudby/]] (361–376)</li> <li>[[/Dějiny malířství a sochařství/]] (376–384)</li> <li>[[/Dějiny uměleckého průmyslu/]] (384–386)</li> <li>[[/Mincovnictví a mince/]] (386–388)</li> <li>[[/Dějiny stavitelství/]] (388–414)</li> <li>[[/Dějiny zemědělství českého/]] (414–423)</li> <li>[[/O řemeslech v Čechách/]] (423–428)</li> <li> Dějiny obchodu <ol> <li>[[/Dějiny obchodu: obchod|Obchod]] (428–434)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: kommunikace|Kommunikace]] (434–437)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: poštovnictví v Čechách|Poštovnictví v Čechách]] (437–438)</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny válečnictví/]] (438–444)</li> <li> Z minulosti obyvatelstva <ol> <li>[[/Kroj/]] (444–450)</li> <li>[[/O české kuchyni/]] (450–452)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> Dějiny právní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějiny právní: úvod|Úvod]] (452–455) <ol> <li>[[/Dějiny právní: úvod#význam právních dějin českých|Význam právních dějin českých]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#literatura|Literatura]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#rozvržení látky|Rozvržení látky]]</li> </ol> </li> <li> Dějiny pramenů <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší|Doba starší]] (455–456) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#nejstarší zprávy historické|Nejstarší zprávy historické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#právní prameny|Právní prameny]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední|Doba střední]] (456–466) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#obecné zemské právo obyčejové|Obecné zemské právo obyčejové]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny zemského práva|Prameny zemského práva]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#právní knihy|Právní knihy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#zřízení zemská|Zřízení zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#nařízení vládní|Nařízení vládní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#církevní právo|Zvláštní práva: Církevní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#manské právo|Manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#městské právo|Městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#vesnické právo|Vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny historické|Prameny historické]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější|Doba novější]] (466–474) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#1|Prameny zemského práva]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#2|Nové zřízení zemské]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#státní listiny a akta mezinárodní|Státní listiny]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#obecná privilegia stavovská|Obecná privilegia stavovská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#úřední svědectví o obyčejovém právu|Úřední svědectví o obyčejovém právu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#artikulové sněmovní|Artikulové sněmovní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zákony a nařízení|Zákony a nařízení]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#kodifikace|Kodifikace]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#ústavní právo|Ústavní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#processuálné právo civilní|Processuálné právo civilní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#deskové právo|Deskové právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#soukromé právo|Soukromé právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#trestní právo hmotné a formálné|Trestní právo]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zvláštní práva|Zvláštní práva]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#církevní právo|Církevní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo manské|Právo manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo městské|Právo městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo selské|Právo selské]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> Dějiny ústavy <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba|Starší doba]] (474–487) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#moc zeměpanská|Moc zeměpanská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#úřednictvo dvora knížecího|Úřednictvo dvora knížecího]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#rada knížecí a sněm|Rada knížecí a sněm]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení hradské|Zřízení hradské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení místní|Zřízení místní]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#duchovenstvo|Duchovenstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#šlechta|Šlechta]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#svobodníci neboli dědinníci|Svobodníci (dědinníci)]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo poddané|Obyvatelstvo poddané]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba|Střední doba]] (487–519) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#území|Území]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#hranice Čech|hranice Čech]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#země přivtělené|země přivtělené]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#rada královská neboli zemská|Rada královská neboli zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#kancelář česká|Kancelář česká]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud královský|Soud královský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#komora královská|Komora královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#purkrabství pražské|Purkrabství pražské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud zemský|Soud zemský]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba|Novější doba]] (519–539) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#poměr k říši Římsko-Německé|Poměr k říši Římsko-Německé]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: ústava nynější doby|Ústava nynější doby]] (539–559) <ol> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O panovníku|O panovníku]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Znak království Českého|Znak království Českého]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Důstojenství zemská|Důstojenství zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Složení sněmu|Složení sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O právu volebním|O právu volebním]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O volení|O volení]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Právní postavení poslanců|Právní postavení poslanců]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Činnost sněmu|Činnost sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O výkonné moci|O výkonné moci]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Finance zemské|Finance zemské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Poměr České země k ostatním zemím mocnářství|Poměr České země k ostatním zemím mocnářství]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy|Organisace zeměpanské správy]] (559–563) <ol> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vojenská|Správa vojenská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa politická|Správa politická]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vyučování|Správa vyučování]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa horní|Správa horní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa finanční|Správa finanční]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa justiční|Správa justiční]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy|Organisace samosprávy]] (563–572) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva místní|Samospráva místní]] <ol> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#obec|Obec]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#zřízení obecní z r. 1864|Zřízení obecní z r. 1864]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#v Praze a Liberci|Samospráva místní v Praze a Liberci]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva okresů|Samospráva okresní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zemská|Samospráva zemská]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zastupující zájmy věcné|Samospráva zastupující zájmy věcné]]</li> </ol> </li> </ol> </li> </ol> {{Konec formy}} [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Čechy]] n7n5bdqjy5ynx5j0epoavijkaty5myj 335121 335118 2026-08-03T13:42:05Z Mykhal 7311 další oprava hierarchie (příp. fix fixu) vč. konzist. indent 335121 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Čechy | PŘEDCHOZÍ = Čechůvky | DALŠÍ = Čechy (ves) }} {{Textinfo | TITULEK = Čechy | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Jaroslav Zdeněk|Jaroslav Zdeněk]], [[Autor:Josef Erben|Josef Erben]], [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]], [[Autor:Karel Vrba|Karel Vrba]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Ladislav Josef Čelakovský|Ladislav Josef Čelakovský]], [[Autor:František Vejdovský|František Vejdovský]], [[Autor:Jan Srb|Jan Srb]], [[Autor:Josef Hanzlík|Josef Hanzlík]], [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]], [[Autor:Jan Evangelista Chadt-Ševětínský|Jan Evangelista Chadt-Ševětínský]], [[Autor:Josef Zenker|Josef Zenker]], [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]], [[Autor:Karel Hrubý|Karel Hrubý]], [[Autor:Ladislav Burket|Ladislav Burket]], [[Autor:Antonín Červený|Antonín Červený]]', [[Autor:Josef Šimáček|Josef Šimáček]], [[Autor:Martin Fulín|Martin Fulín]], [[Autor:Karel Jičínský|Karel Jičínský]], [[Autor:Josef Buchar|Josef Buchar]], [[Autor:Ferdinand Hiller|Ferdinand Hiller]], [[Autor:Čeněk Klier|Čeněk Klier]], [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Jan Vincenc Diviš]], [[Autor:František Chodounský|František Chodounský]], [[Autor:Karel Kruis|Karel Kruis]], [[Autor:Josef Fořt|Josef Fořt]], [[Autor:Josef Bernat|Josef Bernat]], [[Autor:František Vlach|František Vlach]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:Klement Borový|Klement Borový]], [[Autor:Karel Fischer (1859–1906)|Karel Fischer]], [[Autor:Adolf Frumar|Adolf Frumar]], [[Autor:Petr Durdík|Petr Durdík]], [[Autor:Josef Šolín|Josef Šolín]], [[Autor:Rudolf Hutterer|Rudolf Hutterer]], [[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Josef Srb|Josef Srb]], [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Jan Herain|Jan Herain]], [[Autor:Zikmund Winter|Zikmund Winter]], [[Autor:Josef Svátek|Josef Svátek]], [[Autor:Čeněk Zíbrt|Čeněk Zíbrt]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]], [[Autor:Jiří Pražák|Jiří Pražák]], [[Autor:Jan Baptista Lambl|Jan Baptista Lambl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 1–572. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n12 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Čechy }} {{Forma|proza}} * [[/Úvod/]] (1–2) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> Poměry přírodní <ol> <li>[[/Poloha zeměpisná/]] (2–9)</li> <li>[[/Horopis/]] (9–28)</li> <li>[[/Geologie/]] (28–35)</li> <li>[[/Mineralogie/]] (35–36)</li> <li>[[/Vodopis/]] (36–91)</li> <li>[[/Podnebí/]] (91–96)</li> <li>[[/Květena/]] (97–105)</li> <li>[[/Zvířena/]] (105–109)</li> </ol> </li> <li> Obyvatelstvo <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> Stav a složení jeho <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Obyvatelstvo přítomné/]] (109–114)</li> <li>[[/Obyvatelstvo dle příslušnosti/]] (114–115)</li> </ol> </li> <li>[[/Měna obyvatelstva/]] (115–118)</li> <li>[[/Obydlí a bydliště/]] (118–119)</li> <li>[[/Morální statistika/]] (119–121)</li> <li>[[/Zdravotnictví/]] (121–122)</li> <li>[[/Národnost/]] (122–125)</li> </ol> </li> <li> Zemědělství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Hornictví/]] (125–127)</li> <li>[[/Lesní hospodářství/]] (127–130)</li> <li>[[/Myslivost/]] (130–132)</li> <li> Rolnictví <ol> <li>[[/Polní hospodářství/]] (132–134)</li> <li>[[/Dobytkářství/]] (135–138)</li> </ol> </li> <li>[[/Chmelařství/]] (138)</li> <li>[[/Vinařství/]] (138–141)</li> <li>[[/Zahradnictví/]] (141–142)</li> <li>[[/Rybářství/]] (142–145)</li> <li>[[/Včelařství/]] (145–146)</li> <li>[[/Hedvábnictví/]] (146–147)</li> </ol> </li> <li> [[/Průmysl/]] (147) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Cukrovarství/]] (147–149)</li> <li>[[/Pivovarnictví/]] (149–152)</li> <li>[[/Lihovarnictví/]] (152–153)</li> <li>[[/Mlynářství/]] (153–155)</li> <li>[[/Výroba škrobu a tovarů škrobových/]] (155–156)</li> <li>[[/Výroba náhražek kávových, čokolády a cukrovin/]] (156–157)</li> <li>[[/Výroba lněného a řepkového oleje/]] (157–158)</li> <li>[[/Výroba kovův a zboží kovového/]] (158–160)</li> <li>[[/Výroba strojů, nástrojů, přístrojův a hudebních nástrojův a j./]] (160–161)</li> <li>[[/Výroba zboží z kamene, zemin a hlíny/]] (162–163)</li> <li>[[/Průmysl sklářský/]] (163)</li> <li>[[/Průmyslné spracování dřeva, kosti, pryže, perčoviny a látek podobných/]] (163–165)</li> <li>[[/Průmyslné spracování koží, kožešin, štětin, srsti, vlasův a pod./]] (165)</li> <li>[[/Průmysl oděvní a ozdobný/]] (165–167)</li> <li>[[/Průmysl hedvábnický a vlnařský/]] (167–168)</li> <li>[[/Průmysl bavlnářský/]] (168)</li> <li>[[/Průmysl lnářský a konopný/]] (168–169)</li> <li>[[/Výroba tkanin ze smíšených látek/]] (169)</li> <li>[[/Výroba zboží stávkového, háčkovaného a vyšívaného/]] (169)</li> <li>[[/Úprava a zušlechťování přediva a tkaniva/]] (169–170)</li> <li>[[/Průmysl chemický/]] (170–171)</li> <li>[[/Průmysl papírnický/]] (171–172)</li> <li>[[/Průmysl stavitelský/]] (172)</li> <li>[[/Průmysl polygrafický a umělecký/]] (172–173)</li> </ol> </li> <li> [[/Obchod/]] (173) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Statistika živností obchodních/]] (173–174)</li> <li>[[/Obchodní komory/]] (174–175)</li> <li>[[/Výrobní společnosti/]] (175–176)</li> <li>[[/Peněžní a úvěrní ústavy/]] (176–178)</li> <li>[[/Ústavy pojišťovací/]] (178–181)</li> </ol> </li> <li> [[/Prostředky spojovací/]] (181) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Silnice/]] (181)</li> <li>[[/Cesty vodní/]] (181–182)</li> <li>[[/Železnice/]] (182–184)</li> <li>[[/Pošty/]] (184)</li> </ol> </li> <li> Církevní záležitosti <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Církev katolická/]] (184–186)</li> <li>[[/Církev evangelická/]] (186–188)</li> <li>[[/Organisace náboženských obcí židovských/]] (188–189)</li> </ol> </li> <li> Školství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Školství národní/]] (189–196)</li> <li>[[/Školy střední/]] (196–197)</li> <li>[[/Školy vysoké/]] (197–200)</li> <li> Školy odborné <ol> <li>[[/Školy zemědělské/]] (200–201)</li> <li>[[/Školy průmyslové/]] (201–204)</li> <li>[[/Školy obchodní/]] (204–205)</li> <li>[[/Školy sloužící zvláštním účelům/]] (205–206)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li value=10>[[/Ústavy pro vědy a umění/]] (206)</li> <li> Humanitní ústavy a spolky <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Humanitní ústavy/]] (206–207)</li> <li>[[/Spolky a živnostenská společenstva/]] (207–208)</li> </ol> </li> <li> Dějiny <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějepis politický/]] (208–209) <ol> <li>[[/Dějepis politický, věk starý|Věk starý]] (209–220)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk střední|Věk střední]] (220–230)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk nový|Věk nový]] (230–249)</li> </ol> </li> <li>[[/Rozdělení Čech kmenové a krajské/]] (249–252)</li> <li>[[/Poměry národnostní v Čechách/]] (252–259)</li> <li>[[/Církevní dějiny/]] (259–271)</li> </ol> </li> <li> Dějiny kulturní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Praehistorie česká/]] (271–274)</li> <li>[[/Dějiny jazyka českého/]] (274–280)</li> <li> Dějiny české literatury <ul> <li>[[/Úvod o významu literatury české/]] (280–281)</li> </ul> <ol> <li>[[/Dějiny české literatury, starý věk|Starý věk]] (281–289)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, střední věk|Střední věk]] (289–302)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, nový věk|Nový věk]] (302–323)</li> </ol> <ul> <li>[[/Literatura vědecká a odborná/]] (323–358)</li> </ul> </li> <li>[[/Dějiny školství/]] (358–361)</li> <li>[[/Dějiny hudby/]] (361–376)</li> <li>[[/Dějiny malířství a sochařství/]] (376–384)</li> <li>[[/Dějiny uměleckého průmyslu/]] (384–386)</li> <li>[[/Mincovnictví a mince/]] (386–388)</li> <li>[[/Dějiny stavitelství/]] (388–414)</li> <li>[[/Dějiny zemědělství českého/]] (414–423)</li> <li>[[/O řemeslech v Čechách/]] (423–428)</li> <li> Dějiny obchodu <ol> <li>[[/Dějiny obchodu: obchod|Obchod]] (428–434)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: kommunikace|Kommunikace]] (434–437)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: poštovnictví v Čechách|Poštovnictví v Čechách]] (437–438)</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny válečnictví/]] (438–444)</li> <li> Z minulosti obyvatelstva <ol> <li>[[/Kroj/]] (444–450)</li> <li>[[/O české kuchyni/]] (450–452)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> Dějiny právní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějiny právní: úvod|Úvod]] (452–455) <ol> <li>[[/Dějiny právní: úvod#význam právních dějin českých|Význam právních dějin českých]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#literatura|Literatura]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#rozvržení látky|Rozvržení látky]]</li> </ol> </li> <li> Dějiny pramenů <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší|Doba starší]] (455–456) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#nejstarší zprávy historické|Nejstarší zprávy historické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#právní prameny|Právní prameny]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední|Doba střední]] (456–466) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#obecné zemské právo obyčejové|Obecné zemské právo obyčejové]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny zemského práva|Prameny zemského práva]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#právní knihy|Právní knihy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#zřízení zemská|Zřízení zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#nařízení vládní|Nařízení vládní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#církevní právo|Zvláštní práva: Církevní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#manské právo|Manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#městské právo|Městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#vesnické právo|Vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny historické|Prameny historické]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější|Doba novější]] (466–474) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#1|Prameny zemského práva]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#2|Nové zřízení zemské]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#státní listiny a akta mezinárodní|Státní listiny]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#obecná privilegia stavovská|Obecná privilegia stavovská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#úřední svědectví o obyčejovém právu|Úřední svědectví o obyčejovém právu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#artikulové sněmovní|Artikulové sněmovní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zákony a nařízení|Zákony a nařízení]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#kodifikace|Kodifikace]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#ústavní právo|Ústavní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#processuálné právo civilní|Processuálné právo civilní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#deskové právo|Deskové právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#soukromé právo|Soukromé právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#trestní právo hmotné a formálné|Trestní právo]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zvláštní práva|Zvláštní práva]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#církevní právo|Církevní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo manské|Právo manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo městské|Právo městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo selské|Právo selské]]</li> </ol> </li> </ol> </li> </ol> <li> Dějiny ústavy <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba|Starší doba]] (474–487) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#moc zeměpanská|Moc zeměpanská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#úřednictvo dvora knížecího|Úřednictvo dvora knížecího]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#rada knížecí a sněm|Rada knížecí a sněm]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení hradské|Zřízení hradské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení místní|Zřízení místní]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#duchovenstvo|Duchovenstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#šlechta|Šlechta]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#svobodníci neboli dědinníci|Svobodníci (dědinníci)]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo poddané|Obyvatelstvo poddané]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba|Střední doba]] (487–519) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#území|Území]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#hranice Čech|hranice Čech]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#země přivtělené|země přivtělené]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#rada královská neboli zemská|Rada královská neboli zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#kancelář česká|Kancelář česká]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud královský|Soud královský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#komora královská|Komora královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#purkrabství pražské|Purkrabství pražské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud zemský|Soud zemský]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba|Novější doba]] (519–539) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#poměr k říši Římsko-Německé|Poměr k říši Římsko-Německé]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: ústava nynější doby|Ústava nynější doby]] (539–559) <ol> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O panovníku|O panovníku]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Znak království Českého|Znak království Českého]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Důstojenství zemská|Důstojenství zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Složení sněmu|Složení sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O právu volebním|O právu volebním]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O volení|O volení]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Právní postavení poslanců|Právní postavení poslanců]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Činnost sněmu|Činnost sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O výkonné moci|O výkonné moci]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Finance zemské|Finance zemské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Poměr České země k ostatním zemím mocnářství|Poměr České země k ostatním zemím mocnářství]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy|Organisace zeměpanské správy]] (559–563) <ol> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vojenská|Správa vojenská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa politická|Správa politická]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vyučování|Správa vyučování]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa horní|Správa horní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa finanční|Správa finanční]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa justiční|Správa justiční]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy|Organisace samosprávy]] (563–572) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva místní|Samospráva místní]] <ol> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#obec|Obec]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#zřízení obecní z r. 1864|Zřízení obecní z r. 1864]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#v Praze a Liberci|Samospráva místní v Praze a Liberci]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva okresů|Samospráva okresní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zemská|Samospráva zemská]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zastupující zájmy věcné|Samospráva zastupující zájmy věcné]]</li> </ol> </li> </ol> </li> </ol> {{Konec formy}} [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Čechy]] c5s0gcp0si38j8pwrune1gjhm7w7rcm 335122 335121 2026-08-03T13:46:56Z Mykhal 7311 ..~dtto stx fix (douzavření jednoho z li) 335122 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Čechy | PŘEDCHOZÍ = Čechůvky | DALŠÍ = Čechy (ves) }} {{Textinfo | TITULEK = Čechy | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Jaroslav Zdeněk|Jaroslav Zdeněk]], [[Autor:Josef Erben|Josef Erben]], [[Autor:Filip Počta|Filip Počta]], [[Autor:Karel Vrba|Karel Vrba]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Ladislav Josef Čelakovský|Ladislav Josef Čelakovský]], [[Autor:František Vejdovský|František Vejdovský]], [[Autor:Jan Srb|Jan Srb]], [[Autor:Josef Hanzlík|Josef Hanzlík]], [[Autor:Václav Červinka|Václav Červinka]], [[Autor:Jan Evangelista Chadt-Ševětínský|Jan Evangelista Chadt-Ševětínský]], [[Autor:Josef Zenker|Josef Zenker]], [[Autor:Josef V. Černý|Josef V. Černý]], [[Autor:Karel Hrubý|Karel Hrubý]], [[Autor:Ladislav Burket|Ladislav Burket]], [[Autor:Antonín Červený|Antonín Červený]]', [[Autor:Josef Šimáček|Josef Šimáček]], [[Autor:Martin Fulín|Martin Fulín]], [[Autor:Karel Jičínský|Karel Jičínský]], [[Autor:Josef Buchar|Josef Buchar]], [[Autor:Ferdinand Hiller|Ferdinand Hiller]], [[Autor:Čeněk Klier|Čeněk Klier]], [[Autor:Jan Vincenc Diviš|Jan Vincenc Diviš]], [[Autor:František Chodounský|František Chodounský]], [[Autor:Karel Kruis|Karel Kruis]], [[Autor:Josef Fořt|Josef Fořt]], [[Autor:Josef Bernat|Josef Bernat]], [[Autor:František Vlach|František Vlach]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:Klement Borový|Klement Borový]], [[Autor:Karel Fischer (1859–1906)|Karel Fischer]], [[Autor:Adolf Frumar|Adolf Frumar]], [[Autor:Petr Durdík|Petr Durdík]], [[Autor:Josef Šolín|Josef Šolín]], [[Autor:Rudolf Hutterer|Rudolf Hutterer]], [[Autor:Karel Stecker|Karel Stecker]], [[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský]], [[Autor:Josef Srb|Josef Srb]], [[Autor:Karel Chytil|Karel Chytil]], [[Autor:Josef Smolík|Josef Smolík]], [[Autor:Jan Herain|Jan Herain]], [[Autor:Zikmund Winter|Zikmund Winter]], [[Autor:Josef Svátek|Josef Svátek]], [[Autor:Čeněk Zíbrt|Čeněk Zíbrt]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]], [[Autor:Jiří Pražák|Jiří Pražák]], [[Autor:Jan Baptista Lambl|Jan Baptista Lambl]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 1–572. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n12 Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Čechy }} {{Forma|proza}} * [[/Úvod/]] (1–2) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> Poměry přírodní <ol> <li>[[/Poloha zeměpisná/]] (2–9)</li> <li>[[/Horopis/]] (9–28)</li> <li>[[/Geologie/]] (28–35)</li> <li>[[/Mineralogie/]] (35–36)</li> <li>[[/Vodopis/]] (36–91)</li> <li>[[/Podnebí/]] (91–96)</li> <li>[[/Květena/]] (97–105)</li> <li>[[/Zvířena/]] (105–109)</li> </ol> </li> <li> Obyvatelstvo <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> Stav a složení jeho <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Obyvatelstvo přítomné/]] (109–114)</li> <li>[[/Obyvatelstvo dle příslušnosti/]] (114–115)</li> </ol> </li> <li>[[/Měna obyvatelstva/]] (115–118)</li> <li>[[/Obydlí a bydliště/]] (118–119)</li> <li>[[/Morální statistika/]] (119–121)</li> <li>[[/Zdravotnictví/]] (121–122)</li> <li>[[/Národnost/]] (122–125)</li> </ol> </li> <li> Zemědělství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Hornictví/]] (125–127)</li> <li>[[/Lesní hospodářství/]] (127–130)</li> <li>[[/Myslivost/]] (130–132)</li> <li> Rolnictví <ol> <li>[[/Polní hospodářství/]] (132–134)</li> <li>[[/Dobytkářství/]] (135–138)</li> </ol> </li> <li>[[/Chmelařství/]] (138)</li> <li>[[/Vinařství/]] (138–141)</li> <li>[[/Zahradnictví/]] (141–142)</li> <li>[[/Rybářství/]] (142–145)</li> <li>[[/Včelařství/]] (145–146)</li> <li>[[/Hedvábnictví/]] (146–147)</li> </ol> </li> <li> [[/Průmysl/]] (147) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Cukrovarství/]] (147–149)</li> <li>[[/Pivovarnictví/]] (149–152)</li> <li>[[/Lihovarnictví/]] (152–153)</li> <li>[[/Mlynářství/]] (153–155)</li> <li>[[/Výroba škrobu a tovarů škrobových/]] (155–156)</li> <li>[[/Výroba náhražek kávových, čokolády a cukrovin/]] (156–157)</li> <li>[[/Výroba lněného a řepkového oleje/]] (157–158)</li> <li>[[/Výroba kovův a zboží kovového/]] (158–160)</li> <li>[[/Výroba strojů, nástrojů, přístrojův a hudebních nástrojův a j./]] (160–161)</li> <li>[[/Výroba zboží z kamene, zemin a hlíny/]] (162–163)</li> <li>[[/Průmysl sklářský/]] (163)</li> <li>[[/Průmyslné spracování dřeva, kosti, pryže, perčoviny a látek podobných/]] (163–165)</li> <li>[[/Průmyslné spracování koží, kožešin, štětin, srsti, vlasův a pod./]] (165)</li> <li>[[/Průmysl oděvní a ozdobný/]] (165–167)</li> <li>[[/Průmysl hedvábnický a vlnařský/]] (167–168)</li> <li>[[/Průmysl bavlnářský/]] (168)</li> <li>[[/Průmysl lnářský a konopný/]] (168–169)</li> <li>[[/Výroba tkanin ze smíšených látek/]] (169)</li> <li>[[/Výroba zboží stávkového, háčkovaného a vyšívaného/]] (169)</li> <li>[[/Úprava a zušlechťování přediva a tkaniva/]] (169–170)</li> <li>[[/Průmysl chemický/]] (170–171)</li> <li>[[/Průmysl papírnický/]] (171–172)</li> <li>[[/Průmysl stavitelský/]] (172)</li> <li>[[/Průmysl polygrafický a umělecký/]] (172–173)</li> </ol> </li> <li> [[/Obchod/]] (173) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Statistika živností obchodních/]] (173–174)</li> <li>[[/Obchodní komory/]] (174–175)</li> <li>[[/Výrobní společnosti/]] (175–176)</li> <li>[[/Peněžní a úvěrní ústavy/]] (176–178)</li> <li>[[/Ústavy pojišťovací/]] (178–181)</li> </ol> </li> <li> [[/Prostředky spojovací/]] (181) <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Silnice/]] (181)</li> <li>[[/Cesty vodní/]] (181–182)</li> <li>[[/Železnice/]] (182–184)</li> <li>[[/Pošty/]] (184)</li> </ol> </li> <li> Církevní záležitosti <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Církev katolická/]] (184–186)</li> <li>[[/Církev evangelická/]] (186–188)</li> <li>[[/Organisace náboženských obcí židovských/]] (188–189)</li> </ol> </li> <li> Školství <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Školství národní/]] (189–196)</li> <li>[[/Školy střední/]] (196–197)</li> <li>[[/Školy vysoké/]] (197–200)</li> <li> Školy odborné <ol> <li>[[/Školy zemědělské/]] (200–201)</li> <li>[[/Školy průmyslové/]] (201–204)</li> <li>[[/Školy obchodní/]] (204–205)</li> <li>[[/Školy sloužící zvláštním účelům/]] (205–206)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li value=10>[[/Ústavy pro vědy a umění/]] (206)</li> <li> Humanitní ústavy a spolky <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Humanitní ústavy/]] (206–207)</li> <li>[[/Spolky a živnostenská společenstva/]] (207–208)</li> </ol> </li> <li> Dějiny <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějepis politický/]] (208–209) <ol> <li>[[/Dějepis politický, věk starý|Věk starý]] (209–220)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk střední|Věk střední]] (220–230)</li> <li>[[/Dějepis politický, věk nový|Věk nový]] (230–249)</li> </ol> </li> <li>[[/Rozdělení Čech kmenové a krajské/]] (249–252)</li> <li>[[/Poměry národnostní v Čechách/]] (252–259)</li> <li>[[/Církevní dějiny/]] (259–271)</li> </ol> </li> <li> Dějiny kulturní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li>[[/Praehistorie česká/]] (271–274)</li> <li>[[/Dějiny jazyka českého/]] (274–280)</li> <li> Dějiny české literatury <ul> <li>[[/Úvod o významu literatury české/]] (280–281)</li> </ul> <ol> <li>[[/Dějiny české literatury, starý věk|Starý věk]] (281–289)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, střední věk|Střední věk]] (289–302)</li> <li>[[/Dějiny české literatury, nový věk|Nový věk]] (302–323)</li> </ol> <ul> <li>[[/Literatura vědecká a odborná/]] (323–358)</li> </ul> </li> <li>[[/Dějiny školství/]] (358–361)</li> <li>[[/Dějiny hudby/]] (361–376)</li> <li>[[/Dějiny malířství a sochařství/]] (376–384)</li> <li>[[/Dějiny uměleckého průmyslu/]] (384–386)</li> <li>[[/Mincovnictví a mince/]] (386–388)</li> <li>[[/Dějiny stavitelství/]] (388–414)</li> <li>[[/Dějiny zemědělství českého/]] (414–423)</li> <li>[[/O řemeslech v Čechách/]] (423–428)</li> <li> Dějiny obchodu <ol> <li>[[/Dějiny obchodu: obchod|Obchod]] (428–434)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: kommunikace|Kommunikace]] (434–437)</li> <li>[[/Dějiny obchodu: poštovnictví v Čechách|Poštovnictví v Čechách]] (437–438)</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny válečnictví/]] (438–444)</li> <li> Z minulosti obyvatelstva <ol> <li>[[/Kroj/]] (444–450)</li> <li>[[/O české kuchyni/]] (450–452)</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> Dějiny právní <ol style="list-style-type: upper-roman;"> <li> [[/Dějiny právní: úvod|Úvod]] (452–455) <ol> <li>[[/Dějiny právní: úvod#význam právních dějin českých|Význam právních dějin českých]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#literatura|Literatura]]</li> <li>[[/Dějiny právní: úvod#rozvržení látky|Rozvržení látky]]</li> </ol> </li> <li> Dějiny pramenů <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší|Doba starší]] (455–456) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#nejstarší zprávy historické|Nejstarší zprávy historické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba starší#právní prameny|Právní prameny]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední|Doba střední]] (456–466) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#obecné zemské právo obyčejové|Obecné zemské právo obyčejové]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny zemského práva|Prameny zemského práva]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#právní knihy|Právní knihy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#zřízení zemská|Zřízení zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#nařízení vládní|Nařízení vládní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#církevní právo|Zvláštní práva: Církevní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#manské právo|Manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#městské právo|Městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#vesnické právo|Vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední#prameny historické|Prameny historické]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější|Doba novější]] (466–474) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#1|Prameny zemského práva]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#2|Nové zřízení zemské]]<!-- TODO upr. ~název sekce (i kotvy v cíl. čl.) --> <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#státní listiny a akta mezinárodní|Státní listiny]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#obecná privilegia stavovská|Obecná privilegia stavovská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#úřední svědectví o obyčejovém právu|Úřední svědectví o obyčejovém právu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#artikulové sněmovní|Artikulové sněmovní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zákony a nařízení|Zákony a nařízení]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#kodifikace|Kodifikace]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#ústavní právo|Ústavní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#processuálné právo civilní|Processuálné právo civilní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#deskové právo|Deskové právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#soukromé právo|Soukromé právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#trestní právo hmotné a formálné|Trestní právo]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#zvláštní práva|Zvláštní práva]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#církevní právo|Církevní právo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo manské|Právo manské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo městské|Právo městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější#právo selské|Právo selské]]</li> </ol> </li> </ol> </li> </ol> </li> <li> Dějiny ústavy <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba|Starší doba]] (474–487) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#moc zeměpanská|Moc zeměpanská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#úřednictvo dvora knížecího|Úřednictvo dvora knížecího]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#rada knížecí a sněm|Rada knížecí a sněm]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení hradské|Zřízení hradské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#zřízení místní|Zřízení místní]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#duchovenstvo|Duchovenstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#šlechta|Šlechta]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#svobodníci neboli dědinníci|Svobodníci (dědinníci)]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba#obyvatelstvo poddané|Obyvatelstvo poddané]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba|Střední doba]] (487–519) <ol> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#území|Území]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#hranice Čech|hranice Čech]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#země přivtělené|země přivtělené]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#poměr k říši|Poměr k říši]]</li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#rada královská neboli zemská|Rada královská neboli zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#kancelář česká|Kancelář česká]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud královský|Soud královský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#komora královská|Komora královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#purkrabství pražské|Purkrabství pražské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#soud zemský|Soud zemský]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba|Novější doba]] (519–539) <ol> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#území|Území]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#moc královská|Moc královská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#poměr k říši Římsko-Německé|Poměr k říši Římsko-Německé]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#nejvyšší úřady a soudy|Nejvyšší úřady a soudy]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#sněm zemský|Sněm zemský]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení krajské|Zřízení krajské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení městské|Zřízení městské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#zřízení vesnické|Zřízení vesnické]]</li> <li>[[/Dějiny právní: dějiny ústavy, novější doba#obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> </ol> </li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: ústava nynější doby|Ústava nynější doby]] (539–559) <ol> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O panovníku|O panovníku]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Znak království Českého|Znak království Českého]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Důstojenství zemská|Důstojenství zemská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Obyvatelstvo|Obyvatelstvo]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Složení sněmu|Složení sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O právu volebním|O právu volebním]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O volení|O volení]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Právní postavení poslanců|Právní postavení poslanců]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Činnost sněmu|Činnost sněmu]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#O výkonné moci|O výkonné moci]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Finance zemské|Finance zemské]]</li> <li>[[/Dějiny právní: ústava nynější doby#Poměr České země k ostatním zemím mocnářství|Poměr České země k ostatním zemím mocnářství]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy|Organisace zeměpanské správy]] (559–563) <ol> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vojenská|Správa vojenská]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa politická|Správa politická]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa vyučování|Správa vyučování]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa horní|Správa horní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa finanční|Správa finanční]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace zeměpanské správy#správa justiční|Správa justiční]]</li> </ol> </li> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy|Organisace samosprávy]] (563–572) <ol style="list-style-type: upper-alpha;"> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva místní|Samospráva místní]] <ol> <li> [[/Dějiny právní: organisace samosprávy#obec|Obec]] <ol style="list-style-type: lower-alpha;"> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#zřízení obecní z r. 1864|Zřízení obecní z r. 1864]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#v Praze a Liberci|Samospráva místní v Praze a Liberci]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva okresů|Samospráva okresní]]</li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zemská|Samospráva zemská]]</li> </ol> </li> <li>[[/Dějiny právní: organisace samosprávy#samospráva zastupující zájmy věcné|Samospráva zastupující zájmy věcné]]</li> </ol> </li> </ol> </li> </ol> {{Konec formy}} [[Kategorie:Česko v Ottově slovníku naučném|Čechy]] sq9znvwzgxtqs510ntxx2h7inmyio1f 100 31227 335145 311565 2026-08-03T19:37:54Z Hubert Kororo 11821 lepší fotka z wd 335145 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Josef | příjmení = Dürich | alternativní jméno = Josef Josefovič; Charvátecký | datum narození = 19. srpna 1847 | místo narození = Borovice | datum úmrtí = 12. ledna 1927 | místo úmrtí = Klášter Hradiště nad Jizerou | popis = český politik a spisovatel }} '''Josef Dürich''' (1847–1927) byl český politik, ekonom, beletrista, a dramatik. {{Více}} == Dílo == * [[Ruch (almanach 1873)|Ruch]] === Poesie === * [[Ruch (almanach 1868)/Smělý hoch|Smělý hoch]] – uveřejněno v almanachu ''[[Ruch (almanach 1868)|Ruch]]'' (1868) * společně s Antonínem Čapkem sestavil 2. ročník almanachu ''[[Ruch (almanach 1870)|Ruch]]'' (1870), v něm je autorem básní: ** [[Ruch (almanach 1870)/Kletba poslání|Kletba poslání]] ** [[Ruch (almanach 1870)/Epigramy|Epigramy]] * V almanachu Ruch (1873), který též redigoval, pak básně ** [[Ruch (almanach 1873)/Dívčí slza|Dívčí slza]] ** [[Ruch (almanach 1873)/Mor ho!|Mor ho!]] ** [[Ruch (almanach 1873)/Písně hněvu|Písně hněvu]] ** [[Ruch (almanach 1873)/V neznámé touze|V neznámé touze]] [[Kategorie:Čeští básníci]] [[Kategorie:Ekonomové]] b0hctt4kcc3g0amos3m1fyd477p24f4 0 40289 335149 304275 2026-08-03T23:55:39Z Ceplm 1807 Opraven text dle OCR scanů z Krameria 335149 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Plutarchos | PŘEDCHOZÍ = Plut | DALŠÍ = Pluteus }} {{Textinfo | TITULEK = Plutarchos | AUTOR = [[Autor:Jaroslav Šťastný|Jaroslav Šťastný]], neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;950–951. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b57eac60-04ce-11e5-91f2-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | SOUVISEJÍCÍ = [[Autor:Plútarchos]] | WIKIPEDIA-HESLO = Plútarchos }} {{Forma|proza}} '''Plutarchos''': '''1)''' '''P'''., spisovatel řec. doby císařské (* v Chairóneii as r. 46 po Kr.). Pocházel z rodiny bohaté. V Athénách horlivé zabýval se filosofií, jsa posluchačem hl. akademika Ammónia. Za Vespasiana přišel jako vyslanec své rodné obce do Říma a též později zdržoval se tam několikráte. Byl přítelem vynikajících Římanů, jako byli Sossius Senecio, Iunius Arulenus a hlavně Mestrius Florus, dle něhož přijal i nomen gentile, když mu občanské právo římské bylo uděleno. Od Trajana prý vyznamenán hodností konsulara a dán mu prý — jakož i později od Hadriana, vliv na správu Achaje (Suidas s. v. Eusebius ad a. 119). Většinu života ztrávil v Chairóneii, zastával tam úřad archonta a telearcha, byl také ἱερομνήμω v amfiktyonii delfské a těšil se všeobecné vážnosti. Jinak věnoval svůj čas spisovatelství, výchově svých dětí a četným přátelům. Zemřel nepochybně v prvních letech vlády Hadrianovv. — Spisy jeho, z větší části zachované, dělí se na životopisy (''Βίοι παράλληλοι'') a na pojednání (počtem 83) různého obsahu, jež zahrnují se jménem ''’Ἠϑικά'' (''Moralia'') a často se cituji latinskými názvy. Podrobná jejich chronologie není známa, jisto pouze, že životopisy padají do pozdější doby jeho života. Jest to 23 dvojic životopisů vždy jednoho Řeka a Římana, na př. Theseus a Romulus, Lykurgos a Numa, Themistoklés a Camillus, Aristidés a Cato Maior, Periklés a Q. Fabius Maximus atd. Při 19 dvojicích nachází se na konci srovnání (σύγκρισις) obou mužů. Toto sestavení mužův řeckých a římských jest novotou '''P-'''ovou, neboť Cornelius Nepos a Varro kladli vedle sebe celé skupiny mužův obojího národa. Vedle těchto dvojic jsou ještě samostatné životopisy Artaxerxa Mnemóna, Arata, Galby a Othona, z nichž tyto dva snad jsou pouhou snůškou materiálu (Wachsmuth, Einl. 218). V biografiích '''P-'''ových látka vážena často ne z pramenů původních, nýbrž z kompendií (nyní ovšem ztracených), v nichž prameny původní byly již zpracovány, tak v Životopise Alexandrově máme hl. Strabónova ιστορικά ύπομνήματα, ve starších dějinách římských Valeria Antia a Dionysía, pramenem oněch dvou biografií císařských jest Cluvius Rufus, z něhož i Tacitus v Historiích čerpal. Citáty jiných pramenů tedy pocházejí velmi často z druhé ruky; některé ovšem, zejména básnické, dodal z hojné své četby často jen z paměti anebo z výpisků, ježto mu v Chairóneii větší knihovna scházela (Demosth. 2). Naučiv se latině teprve pozdě, latinským předlohám dokonale nerozuměl (ibid.). Sám podotýká (Alex. 1), že nepíše dějepisu, nýbrž životopisy, a že zřetel jeho se obrací ne tak k ocenění vlastního životního díla oněch mužů, jako spíše k vylíčení povahy a anekdotám. Proto jeho životopisy jsou pramenem druhého řádu, tím více, že nemá pro poměry v minulosti náležitého porozumění a že líčí často své hrdiny vědomě optimisticky na újmu pravdy (Kimon 2). Však u širších vrstev biografie ty, psané vřele a zábavně, měly za všech dob veliký úspěch a byly jim hlavním pramenem o starých dějinách (Shakespeareův Koriolan a Julius Caesar). Z Moralií jsou obsahu historického pojednáni Αἴτια Ῥωμαϊκά a Αἴτια Ἑλληνικά, v nichž výklad o zvláštních obyčejích a příslovích obou národů, dále spisek Γυναικῶν ἀρεταί a historické deklamace ''O štěstí či výtečnosti Alexandrově'' a ''O štěstí či výtečnosti Římanů''. Většina však jich jest obsahu filosofického. Nebyl sice '''P.''' ani tu badatelem samostatným, znal však dobře hlavní problémy filosofie a všechny téměř filosofy, přidržuje se ovšem nejvíce staré Akademie. Ze spisů některé jsou methodické (j. Πῶς δεῖ τὸν νέον ποιημάτων ἀκούειν), v jiných polemisuje proti stóikům a epikúrovcům (z těchto posledních ve spise Πρός Κολώτην obsahujícím obranu starších filosofa proti Epikúrovi, zachovány celé souvislé úryvky jejich). Veliký jest počet spisův ethických, složených podle populárních spisů školy akademické a peripatétické, na př.: ''Jak seznáme, že pokračujeme ve ctnosti?''; ''Jak nám prospívají nepřátele?''; ''O osudu''; ''Ctnost jest učitelna''; ''O lakomství'' a j. Sem náležejí též řeči, jimiž potěšuje svou manželku pro ztrátu dcery a přítele, že poslán do vyhnanství, dále ''Řeč ku chvále Eróta''; ''Naučení manželům''; pak pojednáni obsahu politického (''Rady, jak se účastniti veřejného života''; ''Má-li stařec účastniti se veřejného života?'' a j.). Náboženských otázek — '''P.''' kloní se k monotheismu — dotýkají se spisky: ''O těch, jež božstvo později trestá''; ''O zaniknuti věštebných svatyní''; ''O pověře''; ''O Isidě a Osiriovi'' (pokládá je za bohy řecké). Některá pojednání týkají se i věd přírodních: ''Otázky přírodnické''; ''O obličeji, jenž se jeví v měsíci''; ''Jsou-li pozemská či vodní zvířata chytřejší?'' a j. Důležité jsou rozpravy literární, totiž ''O hudbě'' (kde zachovány delší výňatky z Aristoxena a Hérakleida); ''Srovnání Aristofana s Menandrem'' a ''O zlomyslnosti Hérodotově'', kde polemisuje proti tendenci díla jeho Athéňanům přátelské. Problémy z různých oborů zabývá se spis ''Řeči při hostinách'' (9 knih), kde jsou obsaženy rozmluvy při rozmanitých slavnostních příležitostech s hojnými citáty básnickými. Themata jsou na př.: ''Proč se ověnčujeme při hostinách?''; ''O tanci''; ''O smíšené stravě''; ''Kolik jest Mus'' a j. Moralia psána většinou dialogicky, ač formě veliká péče nevěnována, i v slohu '''P-'''ově (v periodách, neobyčejných abstraktech a j.) jsou dosti hojné úchylky od spisů klassických. — Veliký počet pojednáni z Moralií nepochází od '''P-'''cha, nýbrž jsou to podvrženiny z různých dob, hlavně pozdějších. Jsou to na př.: ''Výroky králův a vojevůdců''; ''Výroky lakónské''; ''Útěcha poslaná Apollóniovi''; ''O výchově hochů'' (zajímavý a za renaissance i později velmi ceněný spis); pak obsahově velmi důležité spisy: ''Životopisy X řečníků'' (založeny hl. na pracích Caecilia z Kalakty); ''Život Homérův''; ''O názorech filosofů'', 5 kn. (výbor z metafysických výkladů hl. dle Aëtia). - Rukopisy Životopisů pocházejí z X. a XI. stol., rukopisy Moralií jsou mladší. — Editio princeps Aldina z r. 1509, další vydáni celého '''P-'''cha jsou od Xylandra z r. 1560, Reiske z r. 1774 a ve vydání Didotově od Döhnera a Dübnera r. 1846 sl. Životopisy samy vydány Koraisem r. 1809 a Sintenisem r. 1839 sl. (vydání kritické, ale zastaralé), jednotlivé ve sbírce Teubnerově a Weidmannově s poznámkami — Demosthenés a Cicero od Grauxa v Paříži, 1881. Moralia vydal Wyttenbach r. 1796 sl. a nověji Bernardakis v bibl. Teubnerově r. 1890 si. Jednotlivě vydány s poznámkami: De Iside ... od Partheye r. 1850, De musica od Volkmanna r. 1866 a od Westphala r. 1865. — - Do češtiny přeloženy některé životopisy od Vanička v »Bibliothece klassikův« r. 1865 sl.; z Moralií přeložil Šuran: Jak má jinoch čisti básníky (Programm Roudnice, 1896); O výchově hochů (Progr. Král. Vinohrady, 1902). — Srv. Volkmann, Leben, Schriften und Philosophie des Plutarch v. Chaeronea (Berlin, 1869); Christ, Geschichte der gr. Litteratur p. 546 sl. [[Autor:Jaroslav Šťastný|Šý.]] '''2) P'''. {{Prostrkaně|Athénský}} (*&nbsp;kol 350 po Kr. – †&nbsp;asi 430), filosof směru Plótinova, vykládal Platóna a hlavně Aristotela, jehož znalost pokládal za nezbytnou k porozumění Platóna. Žákem jeho byl Proklos. {{Konec formy}} [[Kategorie:Řekové v Ottově slovníku naučném|Plutarchos]] [[Kategorie:Řečtí filosofové v Ottově slovníku naučném|Plutarchos]] ohwny5x1z2xlepnys8qx7a3nv84ldl4 0 52185 335119 331963 2026-08-03T12:01:43Z Mykhal 7311 zprovoznění odkazů na sekce v [[Ottův slovník naučný/Čechy]], N. II. c. (po potřebné [[special:diff/335118|opravě]]; TODO - viz tam) 335119 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný/Čechy | ČÁST = Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější | PŘEDCHOZÍ = Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední | DALŠÍ = Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba }} {{Textinfo | TITULEK = Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 466–474. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n512/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} <div style="text-align:center">C) {{Prostrkaně|Doba novější}}.</div> {{Kotva|1}}1.&nbsp;Předcházející období mělo ráz {{Prostrkaně|partikularistického}} tvoření práva, každá země, každá obec a každý stav měly svá zvláštní práva; nové období vyznačuje se naopak snahami po {{Prostrkaně|jednotě práva}}, snahami, aby pro všechny stavy a také pro všechny země, a sice nejprve pro všechny země České a pak pro všechny země domu rakouského, platilo jedno {{Prostrkaně|obecné}} právo, hmotné i formální. Snahy tyto, s jichž uskutečněním souviselo zatlačení práva obyčejového právem zákonným, jakož i rozsáhlá recepce obecného práva římského, v ten čas ve všech skoro zemích západoevropských přicházely k platnosti a u nás byly podporovány náhlým sesílením moci královské a obmezením práva stavů, míti účastenství na zákonodárství. Brzo po bitvě na Bílé Hoře rozhodl Ferdinand II., že mají zvláštní kommisse, dvorská a zemská, přehlédnouti zřízení zemská a privilegia stavovská, a ponavrhnouti, jaké změny mají se předsevzíti v ústavě zemské, aby zejména dědičnost trůnu v rodě Habsburském a vůbec moc královská proti každému obmezování byly zabezpečeny. Když byl císař {{Prostrkaně|relací do desk ze dne}} 20.&nbsp;{{Prostrkaně|září}} 1623 prohlásil, že chce stavy české, kteří mu ostali věrni, zanechati při právech a svobodách, jež neodporují právům královským, uložil r. 1625 osmičlenné kommissi zákonodárné ve Vídni, složené z polovice českých a z pulovice německých radů dvorských, aby na základě dobrého zdání českých nejv. úředníků zemských »napravila práva a zřízení zemská a v lepší pořádek je uvedla«. Když se tak bylo stalo, vyhlášeno jest z pouhé moci královské bez souhlasu sněmu českého 10.&nbsp;května 1627 »{{Prostrkaně|Obnovené zřízení zemské}}« (OZZ.), v jehožto uvozovacím patentu a v čl. A 8&nbsp;vyhradil sobě císař Ferdinand II. jakožto král český pro sebe i nástupce své právo »rozšiřovati, měniti a opravovati toto zřízení, jakož i činiti to, což sebou jus legis ferendae přináší«; avšak ve čl. A 22 zavazoval se, že »věrným a poslušným stavům« vydá ohledně zemských a stavovských privilegií konečnou resoluci. Zákonodárného práva užil arci Ferdinand II. při samém napravování zřízení zemského v rozsáhlé míře, nebera ohledu k výsadám stavovským, mezi něž v první řadě náleželo právo spolupůsobiti ve věcech zákonodárných. Rozdělení OZZ-ského ostalo celkem totéž, jaké bylo v starém zřízení zemském z r. 1564. Za ustanoveními {{Prostrkaně|státního práva}} (A 1–49) následují předpisy, jež se týkají {{Prostrkaně|zřízení a řádu soudního}} (B 1-H 7), {{Prostrkaně|řádu deskového}} (J 1–27), {{Prostrkaně|práva soukromého}} (K 1-P 29) a trestního (R 1-Z 6) a k nim přitištěny byly opětně {{Prostrkaně|smlouva Svatováclavská}} z r. 1517 a {{Prostrkaně|narovnání o hory a kovy}} z r. 1575 (Z 7–79). Duch arci, ve kterém nové toto zřízení bylo sepsáno, nebyl duch starého zemského práva. I zákonodárce, i ti, pro které mělo platiti, se změnili. I neústavní způsob vydání jeho, i jazyk, v němž bylo sepsáno a tiskem vydáno, již to označovaly. Ačkoli v čl. C 2&nbsp;samo ustanovovalo, že »řeč česká a německá v dědičném království Českém mají míti zároveň průchod a vzrůst svůj«, celý text jeho vydán byl tiskem toliko německým jazykem, kdežto českého překladu toliko čásť (do čl. F 1) jest vytištěna a druhá čásť musila se v přepisech šířiti. Snad neměl obsah nového zřízení býti příliš znám českému obyvatelstvu anebo mělo české obyvatelstvo býti udržováno v naději, že staré zřízení zemské nabude opět platnosti. Pokud se obsahu týče, způsobilo OZZ. velké proměny v ústavním právu na prospěch moci královské, církve katolické a cizozemců, kteří nabyli nově statků v Čechách. V právu processuálném zjednalo větší platnost řízení obecnoprávnému na soudech zemských, odstraňujíc mnohé formality českého processu, nahrazujíc veřejné a ústní řízení písemním, jakož i volné vedení a uvažování důkazův určitými pravidly průkaznými a razíc cestu řízení odvolacímu i na soudě zemském. Právo deskové zanechalo celkem v dřívější platnosti. Právo soukromé mělo sice dle úvodu rovněž býti zanecháno »co nejvíce býti mohlo, při starém způsobu«; avšak přihlížejíc k tomu, že v zemi dva národové bydlí, napravilo OZZ. některé části jeho »vedlé práv císařských« a podobně i v právu a řízení trestním mnohým zásadám posavadního českého práva zemského bylo ustoupiti předpisům práva obecného. Kromě toho zřízení obsahovalo ustanovení, kterými další vývoj ústavů jeho právních v souhlase s doktrinou obecnoprávní se zabezpečoval, neboť předpisovalo (v čl. D 49, K 1&nbsp;a R 31), že právo městské z r. 1579 má obdržeti pro ně subsidiárnou platnost, a kdyby ani ono neobsahovalo žádného ustanovení, že náleží králi učiniti rozhodnutí. Kterak od této doby zákonodárství vyplňovalo naskytující se mezery v souhlasu se zásadami obecnoprávními, toho dokladem jsou 1.&nbsp;února 1640 vydané ''Královské deklaratorie a novelly císaře a král Ferdinanda III. na obnovené zřízení zemské'', sbírka to královských resolucí, vysvětlení a nových ustanovení na pochybné právní otázky, kterou císař »ve formu královského práva« uvedl a jako doplněk OZZského vydal, aby se jimi každý spravovati mohl, Deklaratorie sestaveny byly do téhož pořádku, jako zřízení samo; v článcích, jednajících o »jus publicum« učinil Ferdinand III. stavům některé ústupky; ostatně ale rozhodnutí jeho v otázkách »juris privati« stojí namnoze pod vlivem tehdejší vědy právní, která hleděla přizpůsobovati právo římské ve formě »usus modernus« potřebám praktického života. Vším tím právo zemské přibližovalo se obsahem svým právu obecnému a také právu městskému a toliko některé právní ústavy jeho napořáde spočívaly na dřívějších základech domácího práva. Současně touto cestou sjednotilo se právo zemské na Moravě s právem zemským v Čechách, neboť moravské obnovené zřízení zemské ze dne 10.&nbsp;května 1628 převzalo většinu ustanovení svých z české Ferdinandee; deklaratorie Ferdinanda III. uvedeny jsou cís. resolucí ze dne 8.&nbsp;června 1650 i na Moravě v platnost a další resolucí ze dne 30.&nbsp;května 1680 prohlášena jsou Koldínova práva městská rovněž za podpůrný pramen moravského zřízení. Německý pak text obou zřízení, českého i moravského, byl s deklaratoriemi několikráte tiskem vydán, tak r. 1640 a zase r. 1714 s povolením císaře Karla VI. od Karla Arnolda z Dobroslavína. {{Kotva|2}}2.&nbsp;Nové zřízení zemské z r. 1627 stalo se důležitým pramenem zemského práva, avšak nikoli jediným. Vedlé něho podrželo platnost veliké množství starších předpisů právních, pokud nebyly s ním v odporu; zřízení samo mnohých z nich se dovolává a také v následujícím čase vydávány jsou nové a nové předpisy, kterými zřízení se do nekonečna doplňovalo i měnilo. Následkem toho zemské právo vyvíjelo se dále, avšak vývoj jeho nedál se více {{Prostrkaně|zdola}} jako v době předešlé, nýbrž {{Prostrkaně|shora}} ve formě zákonodárství zeměpanského a toliko za částečného spolupůsobení stavů. Přirozeně i forma i obsah pramenů zemského práva, jež vedlé OZZ-ského podržely nebo nabývaly platnosti, se značně změnily. {{Kotva|státní listiny a akta mezinárodní}}''a)'' {{Prostrkaně|Státní listiny a akta mezinárodní}} (zejména tedy zřídla zevnějšího státního práva), kterými byly zabezpečeny neodvislost, nedílnost a svéprávnost království Českého a zemí k němu příslušejících, jakož i svrchovanost a dědičnost moci královské nad těmito zeměmi a jimiž byly upraveny poměry těchto zemí k říši Římské a k zemím okolním, zejména zemím domu rakouského, ostaly arci v nepřetržité platnosti. Byly pak i po r. 1627 rozmnožovány napořáde novými listinami státními, jež se dotýkaly práv krále a království Českého. Jmenujeme aspoň {{Prostrkaně|mír pražský}} 15.&nbsp;června 1635 uzavřený, kterým obě Lužice byly Sasku postoupeny; {{Prostrkaně|readmissi krále českého}} do kollegia kurfirštského ze dne 30.&nbsp;června 1708; {{Prostrkaně|pragmatickou sankci}} císaře Karla VI. ze dne 19.&nbsp;dubna 1713 o nedílnosti zemí rodu Habsburského a o upravení posloupnosti dědičné ve všech těchto zemích, ku které stavové čeští 16.&nbsp;října 1720 přistoupili; {{Prostrkaně|mír berlínský}} ze dne 28.&nbsp;července 1742, kterým byly Prusku postoupeny větší čásť Slezska a Kladsko; {{Prostrkaně|nejv}}. {{Prostrkaně|patent ze dne}} 11.&nbsp;{{Prostrkaně|srpna}} 1804, kterým císař František I. přijal dědičný titul císaře rakouského, vyhradiv při tom královstvím a zemím svým, aby jejich dosavadní tituly, ústavy, přednosti a poměry právní nezměněně v platnosti zůstávaly a aby též korunování císaře na království Uherské a České jako posud beze změny se zachovávalo; {{Prostrkaně|nejvyšší patent ze dne}} 6.&nbsp;{{Prostrkaně|srpna}} 1806, kterým císař František I. po míru prešpurském složil korunu císařství Římského a všechny svazky svých zemí s říší za zrušené prohlásil a&nbsp;j. v. {{Kotva|obecná privilegia stavovská}}''b)'' {{Prostrkaně|Obecná privilegia stavovská}}. Ferdinand II. mínil původně prohlásiti všechna privilegia stavovská za propadlá, poněvadž prý celé království obecně se povstání účastnilo a mečem bylo dobyto; avšak brzo upustil od této theorie propadnutí práv, potvrdiv {{Prostrkaně|majestátem ze dne}} 29.&nbsp;května 1627 stavům českým všechna privilegia a práva, pokud proti vydanému před tím OZZ-skému nečelí. Podobně i stavům moravským {{Prostrkaně|listem ze dne}} 26.&nbsp;{{Prostrkaně|června}} 1628 stvrdil privilegia, jak mu je v seznamu byli předložili. Z listin těch patrno, že stavům měla ostati některá důležitá práva, kterých před r. 1620 užívali, pokud nebyla na újmu právům králi českému v rozsáhlé míře nyní vyhrazeným. V stejném rozsahu potvrdili privilegia stavovská císař Ferdinand III. {{Prostrkaně|listem ze dne}} 21.&nbsp;{{Prostrkaně|března}} 1642 a nástupcové jeho v {{Prostrkaně|korunovačních přísahách}}, zejména Karel VI. dne 5.&nbsp;září 1723, Marie Terezie dne 12.&nbsp;května 1743, Leopold II. dne 6.&nbsp;září 1791, František I. dne 9.&nbsp;srpna 1792 a Ferdinand V. dne 7.&nbsp;září 1836. (Moravským stavům vydali poslední konfirmace privilegií císař Ferdinand III. 22.&nbsp;září 1640 a císař Leopold I. dne 3.&nbsp;ledna 1689.) Přísahy tyto jsou písemně ve formě státních listin vyhotovovány a do desk zemských zapisovány. (Posledně do desk. kvaternu č. 735., fol. C 10 a E 15, a r. 1836 do kvat. menš. stavov. archivu č. 63., fol. A 11.) Kromě toho vydávali panovníci stavům po každém sněmě postulátním {{Prostrkaně|reversy}}, že povolování berní nemá býti na újmu jejich právům a svobodám. Stavové čeští dovozovali z tohoto potvrzování práv a svobod (zejména za císařů Leopolda II. a Ferdinanda V.), že privilegia stavovská nemohou jednostranně býti měněna bez svolení stavů, kteří na jejich základě nabyli určitých práv, že zákonodárné právo krále českého ostává obmezeno obsahem těchto privilegií a že tudy náleží jim míti účastenství na zákonodárství, pokud ono dotýká se těchto práv a svobod stavovských. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 28.&nbsp;června 1791 uznal císař Leopold II. toto stanovisko a slíbil se jím spravovati. Zemská a stavovská privilegia chovala se společně s ostatními listinami státními ve státním archivu českém, řečeném Svatováclavském, který po r. 1625 přenesen byl na hrad pražský (II., str. 693). {{Kotva|úřední svědectví o obyčejovém právu}}''c)'' {{Prostrkaně|Úřední svědectví o obyčejovém právu}}, která druhdy ve formě nálezův obecných a zvláštních, pamětí úředníkův a právních knih tvořila hlavní obsah zemského práva a také desk zemských, pozbývala významu v době, kdy právo vyvíjelo se hlavně ve formě zákonodárství zeměpanského, a tím také další organický vývoj práva zemského na domácích základech byl učiněn takořka nemožným. Dle čl. D 49 a 50 OZZ-ského ortele soudní neměly se více zváti nálezy, nýbrž toliko výpovědmi, neboť ztratily platnost praejudikátův a soudcové pozbyli práva v této formě dávati nové předpisy právní. Byla-li mezera v zákoně, měli se obrátiti k vyšším místům za rozhodnutí případu ve formě cís. resoluce. Toliko o starých nálezech, podlé kterých se druhdy výpovědi dály a jež do OZZ-ského nepřišly, bylo ustanoveno, že mají býti v pořádek uvedeny a do české dvorské kanceláře odvedeny, aby o jejich další platnosti stalo se rozhodnutí; avšak není známo, že by k tomu bylo došlo. Následkem rostoucí bezvýznamnosti autonomních pramenů právních pozbývaly i {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Desky zemské|desky zemské]]}} (v.&nbsp;t.) dřívějšího významu jakožto archiv a svod všeho zemského práva a vystupovala do popředí povaha jejich jakožto veřejné knihy pozemkové a hypotékární. Nicméně deklaratorie z r. 1640 v čl. Ee 5&nbsp;nazývaly je ještě »největším království tohoto klenotem« a dle instrukce deskové z r. 1652 zapisovaly se do nich i nadále majestáty, privilegia, sněmovní snesení, cís. resoluce a jiné zákony a nařízení a i ostatní zařízení jejich ostalo celkem totéž, jako bývalo druhdy, tak že podnes nynější desky zemské na týchže základech spočívají, na nichž starodávný ústav našich desk byl založen. {{Prostrkaně|Pravíť}} Randa: »Zřízení desk zemských v Čechách a na Moravě již ve XIV. a XV. věku v podstatě na týchže zásadách spočívalo, na kterých se dnešní ústav knih veřejných zakládá. Základní sloupové dnešního zřízení knihovního: veřejnost, věrohodnost. určitost, zákonnost a volnost zračí se jasně již v tehdejším zřízení desk zemských. S překvapením seznáváme, že již za oněch jinak temných dob středověkých v zemích těchto kvetl ústav právní, jehož se za našich dnů mnohé pokročilé země teprve domáhají, v dokonalosti tehdá neznámé.« {{Kotva|artikulové sněmovní}}''d)'' {{Prostrkaně|Artikulové sněmovní}}. Stavové čeští od r. 1627–1847 vykonávali v některých věcech nepopíratelně právo zákonodárné na sněmích společně s králem, zapisujíce rok co rok sněmovní svá snesení, jakmile došla u dvora schválení, do desk zemských a vyhlašujíce tiskem hlavní jejich obsah českým a německým jazykem. Snesení tato měla napořáde povahu zákonů zemských v této formě veřejně vyhlašovaných. Hlavní obsah na př. pragmatické sankce z r. 1720 byl pojat do tištěných artikulů sněmovních a tak v Čechách vyhlášen. {{Kotva|zákony a nařízení}}''e)'' {{Prostrkaně|Zákony a nařízení}}. Následkem výhrady v OZZ-ském obsažené, že králi českému náleží právo vydávati, měniti a vykládati zákony, vydávány jsou zákony a nařízení, zvláště ty, jež se práv stavů nedotýkaly, bez jejich spolupůsobení. Dřívější formy, ve kterých se vydávaly předpisy právní jménem krále, formy to majestálií, listův otevřených a posélacích, zastaraly, jedině formy majestálií užívalo se ještě k potvrzování neb udělování výsad a jiných zvláštních práv; naproti tomu nové a nové formy a názvy volily se podlé potřeby a vkusu času pro předpisy ze všech takořka oborů práva, jež v nekonečném množství vydávaly se se závazností obyčejně pro všechny obyvatele země. Jménem císaře, ač vždy z moci královské české, zejména do r. 1804, vycházela rozhodnutí a nařízení z úřadů dvorských k úřadům zemským a tito úřadové buďto vyhlašovali je nebo na jejich základě vydávali další předpisy. Pokud bylo účelem těchto výnosů vyložiti, doplniti nebo změniti zřízení zemské nebo vydati nové normy právní, potud mají povahu zákonů zemských, třeba současně nebo posloupně i v ostatních zemích rodu rakouského byly vyhlášeny. Pokud se jimi měly toliko platné zákony prováděti, byla to pouhá nařízení nebo úřední korrespondence. Přesného rozdílu se při tom však nečinilo a zákonům i nařízením dávaly se druhdy jedny a tytéž, a to rozmanité názvy. V XVII. a v první pol. XVIII. stol. přicházely ode dvora {{Prostrkaně|deklaratorie}}, {{Prostrkaně|novelly}}, {{Prostrkaně|pragmatiky}}, {{Prostrkaně|cynosury}}, {{Prostrkaně|resoluce}}, {{Prostrkaně|reskripty}}, {{Prostrkaně|dekrety}}, {{Prostrkaně|patenty}}, {{Prostrkaně|instrukce}}, konečně i objemné {{Prostrkaně|řády}}, aby byly v zemi vyhlášeny, a zase místodržitelství vydávalo na jich základě {{Prostrkaně|patenty}}, {{Prostrkaně|mandáty}}, {{Prostrkaně|dekrety}} atd. Od času císařovny Marie Terezie nejvyšší politický úřad dvorský zasílal zákony, jež zvláštní zákonodárná kommisse při nejvyšším justičním úřadě zřízená byla vypracovala, často na základě návrhu některého nejvyššího úřadu dvorského ve formě {{Prostrkaně|patentův a dvorských dekretů}} zemským úřadům, z nichž místodržitelstvo rozeslalo je dále krajským úřadům, vrchnostem a magistrátům a appellační soud podřízeným instancím soudním, aby je společně s nařízeními těchto úřadů zemských veřejně vyhlašovaly a zvláště pomocí obecních představených a farářův obyvatelům po obcích sdělovaly. Josefinský zákonník občanský ze dne 1.&nbsp;list. 1786 v $ 2.&nbsp;nařídil, aby zákony v každé zemi takovým způsobem se vyhlašovaly, by se o nich každý co nejrychleji dověděl, a ve stejném smyslu vyslovuje se občanský zákonník z r. 1811, jenž na př. v $ 4.&nbsp;mluví o závaznosti zákonů v {{Prostrkaně|zemích}}, v kterých jsou vyhlášeny. Dvorský dekret ze dne 22.&nbsp;února 1787 pak předepsal, že zákony ty netoliko v německém, nýbrž i v »národním jazyku« mají se vyhlašovati; avšak nebylo toho vždy šetřeno. Úřady a soudy, jichž předpisy ty docházely, měly nařízeno chovati je v patrnosti. Záhy pak učiněna se strany dvorských úřadů opatření, aby byly pořizovány soukromé i veřejné sbírky vydaných předpisův a aby sbírky ty tiskem se vydávaly. Tak už r. 1678 cís. notář {{Prostrkaně|František de Serponte}} vydal výtah zákonů českých v abecedním pořádku pod názvem »Promptuarium«; {{Prostrkaně|Jan Jakub rytíř z Weingartenu}} pořídil několikeré větší a menší snůšky platných předpisů pro země české, zejména r. 1690 ''Fasciculi diversorum jurium'' a roku 1701 ''Codex Ferdinandeo-Leopoldinus'' (srov. V., str. 484). Ve vydávání kodexu toho se pak pokračovalo, takže obsahuje celá sbírka předpisy z l. 1600–1735. Napotom vydali výtahy ze zákonů českých v abecedním pořádku r. 1741 {{Prostrkaně|Jiří Müller z Mühlendorfu}} ve ''Grana veteris et novae legis Bohemicae''; roku 1782 {{Prostrkaně|František Kröhni}} v ''Auszug der politischen Gesetze und Verordnungen, welche seit dem J. 1740 bis zum Schlusse des J. 1781 für das Königreich ergangen sind'' a r. 1801 {{Prostrkaně|Jan Roth}} ve sbírce ''Vollstaendiger Auszug aller im Königreiche Böhmen am Ende des 18. Jahrh. bestehenden Gesetze'' o 10 svazcích. Roth vydal před tím též tři díly zákonů českých z l. 1780–1790 v chronologickém pořádku, po r. 1800 pokračoval ve vydávání prvnější své sbírky pod názvem: ''Vollstaendiger Auszug aller im Königreiche Böheim kundgemachten Verordnungen und Gesetze''; avšak sám uveřejnil toliko předpisy z l. 1800–1802 ve dvou dílech a pokračování v práci své přenechal {{Prostrkaně|Vilému Gouttovi}}, jenž do r. 1817 v dalších 14 dílech vydal předpisy z l. 1802–1815. Z nařízení gubernia pořídil {{Prostrkaně|Jan Blasek}} v l. 1817–1819 nové doplněné vydání sbírky Rothovy a Gouttovy ve 12 svazcích a kromě toho pokračoval {{Prostrkaně|Jan Kaňka}} v té práci do r. 1826, vydav ve 20 dílech v abecedním pořádku předpisy z l. 1802–1818, načež ředitel guberniální registratury {{Prostrkaně|Kajetán Nádherný}} roku 1832–1834 uveřejnil ještě ''Vollstaendige Sammlung aller in den Jahren 1816 bis 1818 in dem Königr. Böhmen kundgemachten und erlassenen Gesetze und Verordnungen''. Konečně gubernium, které od roku 1784 čtvrtletně vydávalo a rozesílalo úřední ''Vierteijaehriger chronologischer Auszug der von dem königlichen Landesgubernium in Böhmen bekannt gemachlen und in das Allgemeine einschlagenden Verordnungen'', učinilo z nejv. nařízení opatření, aby od r. 1819 vydávala se úřední sbírka zákonů pro království České, tak zv. ''Provinzialgesetzsammlung des Königreichs Böhmen'', které do r. 1848 30 dílů se třemi generálními rejstříky vyšlo. Úřední tato sbírka vydávala se toliko německy, ačkoli jednotlivé zákony a nařízení jsou napořáde též v českém překladu rozesílány, a teprve r. 1849 došlo na pravidelné vydávání ''Zákonníka zemského a Věstníka vládního pro království České'' v obou jazycích zemských, v kterém až do r. 1859 uveřejňovaly se všechny zákony, také ty, které v říšském zákonníku byly vyhlášeny a v Čechách platnosti nabyti měly, jakož i některá nařízení ministerská a nařízení zemské vlády v obvodu působnosti její pro '''Č'''. vydaná. Do té tedy doby zákony a nařízení, jež měly v Čechách nabyti platnosti, v zemských sbírkách zákonných jsou vyhlašovány a teprve v ústavní době nastala v tom ohledu změna. Od r. 1860 užíván k vyhlašování obecně platných zákonů toliko říšský zákonník a vedlé něho vydávány jenom německy v l. 1860–1862 ''Verordnungen der k. k. Landesbehörden für das Kronland Böhmen'' a v. l. 1863–1866 ''Gesetz- und Verordnungsblatt für das Königreich Böhmen''. Od r 1867 vydává se ''Zákonník zemský království Českého'' v obou jazycích zemských ve smyslu zákona zemského ze dne 15.&nbsp;února 1867, č. 13. zák. zem., dle kterého vyhlašují se v něm toliko zákony zemské a nařízení úřadů zemských, a sice tak, že oba texty, český a německý, jsou stejně authentické, což také je v úplném souhlase se zásadou rovného práva obou národností v Čechách, která žádá, aby všichni úředníci státní byli mocni obou jazyků zemských a byli tudy způsobilými užívati obou textů v zákonníku zemském vyhlášených. Současně jako v Čechách začaly se vydávati sbírky zákonní ve Vídni, a sice zejména úřední sbírky obecných zákonův a nařízení, jež nabyly platnosti společně ve všech dědičných zemích českých i rakouských, anebo toliko některé z nich, jež však i pro ostatní měly důležitost. Od r. 1785 začaly vycházeti soukromé sbírky zákonův a nařízení, jež za panování jednoho každého císaře byly vyšly, s udáním, platí-li pro všechny země českorakouské nebo toliko pro některou z nich. V 56 dílech uveřejnil nejprve {{Prostrkaně|Josef Kropatschek}} předpisy ve věcech politických, komorních a justičních z l. 1740–1808 (''Handbuch aller unter der Regierung des K. Joseph des II. etc. für die k. k. Erblaender ergangenen Verordnungen u. Gesetze in einer chronologischen Ordnung'' a ''Sammlung aller k. k. Verordnungen u. Gesetze vom J. 1740 bis 1780, die unter der Regierung des Kaiser Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeänder sind''); napotom ve sbírce té pokračovali dvorní sekretář {{Prostrkaně|Vilém Goutta}}, vydav předpisy z l. 1808–1832 ve 32 dílech, a {{Prostrkaně|Frant}}. {{Prostrkaně|Pichl}} z l. 1833–1847 ve 14 dílech. Kromě toho vycházely dvě velké úřední sbírky zákonní, jedna obsahující zákony a nařízení ve věcech {{Prostrkaně|justičních}} z l. 1780–1848 (''Gesetze und Verfassungen im Justizfache'') a druhá předpisy ve věcech {{Prostrkaně|politických}} od r. 1790–1848 (''Politische Gesetze und Verordnungen für die deutschen, böhmischen und galizischen Erbländer''). Od r. 1849 pak vychází {{Prostrkaně|zákonník říšský}}, platný pro všechny země v říšské radě zastoupené, jenž dle patentu ze dne 4.&nbsp;března 1849 v l. 1849–1852 též v úředním českém textu byl vydáván, v l. 1860–1865 v soukromém českém překladě a od r. 1870 v úředním českém překladu vychází. {{Kotva|kodifikace}}3.&nbsp;Z ohromného tohoto množství předpisů právních mají pro právní dějiny naše zvláštní důležitost zákony, kterými větší obory práva jsou nově upraveny a následkem toho ustanovení OZZ-ského a také práv městských Koldínových platnosti pozbyla. Zákony ty vyšly ze zákonodárných kommissí, kterým bylo uloženo sepsati obecně platné právo a sjednotiti práva zemská i zvláštní nejprve v zemích českých, a když se to nedosti dařilo, ve všech dědičných zemích domu rakouského; v kommissích těchto měli přední účastenství též vynikající právníci a státníci ze zemí českých, kteří působili k tomu aby mnohá osvědčená ustanovení českého práva zemského i městského, jmenovitě z oboru processuálného a soukromého práva, převzata byla do kodifikovaného obecného rakouského práva; kromě toho časem o některých částech kodifikačních byly slyšány sněmy, vyšší úřady a soudy i university zemí českých; a takovým způsobem udržela se jakási kontinuita vývoje právního v zemi naší až na naše časy. Platné dnes rakouské právo, jsouc výsledkem dlouholetých snah po dosažení jednoty práva v nejdůležitějších oborech zákonodárství a po zdokonalení, zmodernisování jeho v duchu velkolepě pokračující světové vědy právnické, nejedněmi kořeny svými pevně tkví též v půdě právního vývoje zemí českých a známost tohoto vývoje činí je v nejednom ohledu srozumitelnějším a zajímavějším. Vylíčiti postup kodifikace této musí arci jinému místu býti ponecháno (viz {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Rakousko|Rakousko]]}}, též {{Prostrkaně|Azzoni}} I., 1139, {{Prostrkaně|Codex Theresianus}} V., 484., {{Prostrkaně|Holger}}, {{Prostrkaně|Horten}}, {{Prostrkaně|Martini}}, {{Prostrkaně|Zeiller}}), zde třeba spokojiti se s přehledem hlavních výsledků kodifikačních prací a znázorniti jejich souvislost se starším naším zákonodárstvím. {{Kotva|ústavní právo}}''a)'' {{Prostrkaně|Ústavní právo}}. Z příčin nedosti posud objasněných zřídil císař Josef I. r. 1709 v Čechách i na Moravě kompilační kommisse zákonodárné, které měly napraviti a v úplný souhlas uvésti zřízení zemská v obou zemích. Moravská kommisse posílala své návrhy (''elaboratum moravicum'') české kommissi ku přehlédnutí a tato srovnávajíc je s českým elaborátem posílala je ke dvoru ku schválení. Takovým způsobem do r. 1723 přepracovány jsou zejména články OZZ-ského, jež obsahují ustanovení z oboru veřejného práva; avšak císař Karel VI. nestvrdil jich a práce kommisse poutuchly. Teprve za císařovny Marie Terezie, když r. 1749 zřízen jest nejv. justiční úřad pro země české a rakouské a při něm zákonodárná kommisse, tu kodifikační práce i zemských kommissí s větším úspěchem pokračovaly. Jeden obor práva po druhém jest kodifikován v obecných zákonnících; čásť po části OZZ-ého pozbývala platnosti, jediné »jus publicum« jeho ostávalo až do novější doby v platnosti, ovšem s mnohými změnami, které způsobeny byly přijetím pragmatické sankce r. 1720, provedením nové organisace soudní a správní za císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II., jakož i prohlášením císařství Rakouského r. 1804. Právu státní v něm obsažené nebylo nově kodifikováno. Marně r. 1791 žádali stavové čeští císaře Leopolda II. za vydání zlepšeného zřízení zemského, které by bylo »základním kamenem budoucího blaha státu Českého«, marně stavové čeští v l. 1842–1847 na sněmích českých o opravu staré ústavy zemské usilovali; teprve novějšími zákony po zavedení soustavy repraesentativní opraveno i valně pozměněno jest ústavní právo země i říše. {{Prostrkaně|Patent císaře Ferdinanda II}}. {{Prostrkaně|ze dne}} 15.&nbsp;{{Prostrkaně|března}} 1848, kterým byla udělena »konstituce vlasti«, {{Prostrkaně|kabinetní list téhož císaře ze dne}} 8.&nbsp;{{Prostrkaně|dub}}. 1848, {{Prostrkaně|ústava rakouského státu ze dne}} 25.&nbsp;{{Prostrkaně|dub}}. 1848 (PGS. 1848, str. 73., 108. a 127.), {{Prostrkaně|oktrojovaná ústava ze dne}} 4.&nbsp;{{Prostrkaně|března}} 1849, která byla cís. patentem ze dne 2.&nbsp;pros. 1851 odvolána, {{Prostrkaně|cís}}. {{Prostrkaně|diplom ze dne}} 20.&nbsp;{{Prostrkaně|října}} 1860, kterým císař František Josef I. ustanovil »dle pragmatické sankce a z plné Své moci Sobě a taktéž Svým řádným nástupcům u vládě za pravidlo, že právo zákony dávati, je měniti a rušiti jen společně se sněmy zemskými, potahmo s radou říšskou bude vykonáváno«, {{Prostrkaně|cís}}. {{Prostrkaně|patent ze dne}} 26.&nbsp;{{Prostrkaně|února}} 1861, kterým byly vydány základní zákon o zastupitelstvu říšském a nové zřízení zemské spolu s volebním řádem pro království České, {{Prostrkaně|základní zákonové státní ze dne}} 21.&nbsp;{{Prostrkaně|prosince}} 1867, {{Prostrkaně|zákony říšské ze dne}} 2.&nbsp;{{Prostrkaně|dubna}} 1873 a 4.&nbsp;{{Prostrkaně|října}} 1882, kterými změněna jsou ustanovení řádu volebního do rady říšské, – všechny tyto novější ústavní zákony tvoří významné období v nedávných našich dějinách ústavních. Označujíť jmenovitě míru podílu na zákonodárství a správě veřejné v říši i zemi, kterého dostalo se svobodně voleným zástupcům obyvatelstva království Českého, když stavovské zřízení vzalo za své a když ze samého pojmu »království« dal se odvoditi a také odvozuje napořáde požadavek, aby tento podíl byl přiměřen jak dějinám, tak 1&nbsp;politickému, kulturnímu a hospodářskému významu země České. Při tom není nejmenší pochybnosti o tom, že mnohá zákonná ustanovení staršího ústavního práva (na př. jež se týkají titulu, znaku a práv krále a království Českého, korunovace české, nedílnosti země, rovného práva obou zemských jazyků atd.) nebyla novějšími ústavními zákony zrušena, nýbrž že podržela platnost i na naše časy a že snaha, učiniti z království Českého toliko správní obvod říše Rakousko-uherské nedá se v souhlas uvésti s historickým vývojem ústavního práva zemí českých a s oněmi zákonnými ustanoveními staršími, která posud platnost podržela. {{Kotva|processuálné právo civilní}}''b)'' {{Prostrkaně|Processuálné právo civilní}}. Když byl návrh nového řádu soudního, který za císaře Karla VI. vypracovala kompilační kommisse česká, nedošel nejvyššího schválení, byly r. 1748 císařovnou Marií Terezií vyzvány nejvyšší úřady a soudy v zemích českých, jakož i kompilační kommisse, aby podaly návrhy, jak by se řád soudní dal opraviti, by se urychlilo a zjednodušilo konání spravedlnosti, aniž by bylo třeba vydati nový jednotný řád soudní pro všechny soudy a měniti processuálné ustanovení zákonníků zemského a městského. Na základě návrhů z Čech podaných a v českém senátě nejv. justičního úřadu projednaných vydala císařovna r. 1753 ''Cís. a král. pragmatiku vedení právní rozepře se týkající'', kterou vyšší i nižší soudy v Čechách se měly spravovati a která téhož roku zavedena jest též v »české části vévodství Slezského«, o němž podotýká čl. VIII., že je »ku království Českému přivtěleno«, a r. 1760 také na Moravě z téhož důvodu. Kommisse zákonodárná, která od r. 1753 pracovala na zákonníku Tereziánském, měla uloženo ve čtvrtém dílu tohoto zákonníka uveřejniti obecní řád soudní; avšak když snaha vydati celý zákonník setkala se s odporem, přikročeno aspoň k vydání čtvrtého jeho dílu po opětném přepracování jeho, a tak nabyl platnosti 1.&nbsp;května 1781 {{Prostrkaně|obecní řád soudní}} společně s {{Prostrkaně|obecním řádem konkursním}} (v českém překladu Zlobického zove se »řádem všeobecným při zbězích věřitelů«) pro všechny »německé« země dědičné a pro každého, kdo v těch zemích bude míti právo vyhledávati nebo nalézati na kterémkoli soudě, tak že předešlé zákony, pokud se dotýkaly některého předmětu tohoto řádu, prohlášeny jsou za zrušené. Řád ten ostal v platnosti na naše časy, jsa ovšem doplňován a měněn řadou novějších zákonů. Tak nejvyšším rozhodnutím ze dne 18 října 1845, kterým vydán jest {{Prostrkaně|předpis o stručném řízení}} v rozepřích civilních, cís. patentem ze dne 9.&nbsp;srpna 1854, jenž obsahuje předpisy o soudním řízení v právních záležitostech mimosporných, dvěma zákony ze dne 27.&nbsp;dubna 1873 {{Prostrkaně|o řízení v nepatrných věcech právních a o řízení upomínacím}} atd. Novější snahy zákonodárství směřují k tomu, aby zásady ústního a veřejného jednání i v řízení civilním podobně jako v řízení trestním přišly ku platnosti. Arci pokud se týče platného řádu soudního, ustanovení jeho namnoze převzata byla z práva processuálného, jak se u nás po r. 1620 i v právu zemském vyvinulo. »Země české, které k platnému v Rakousku právu vydatně přispěly, musí se považovati též za kolébku posud platného soudního řízení ve věcech sporných.« (Ott.) {{Kotva|deskové právo}}''c)'' {{Prostrkaně|Deskové právo}}. Nehledíc ke starším instrukcím úřadu deskového v Čechách z r. 1652 a 1712, změněna jsou ustanovení OZZ-ského o řádu deskovém patentem ze dne 22.&nbsp;března 1794, jímž vydán byl {{Prostrkaně|nový řád desk zemských}}, a to společný pro '''Č'''. a Moravu. Dle tohoto řádu založena jest hlavní kniha pro jeden každý statek deskový, a to tak, aby z ní patrny byly držba a závady toho statku; staré kvaterny jsou sčíslovány a nové instrumentní knihy pro přepisy listin založeny, a archiv stavovský, ku kterému zejména čítaly se památné desky, jest od ostatních desk oddělen a samostatně veden. Když pak následkem nařízení ze dne 16.&nbsp;března 1851 instrumentní knihy neboli kvaterny přestaly se psáti a na jejich místě zavedena jest sbírka listin, tu v novějším čase upraveno opětně vnitřní zařízení desk zemských i ostatních pozemkových knih v Čechách jednak říšským obecným zákonem {{Prostrkaně|o knihách pozemkových}} ze dne 25.&nbsp;čce 1871, jednak {{Prostrkaně|zemským zákonem}} ze dne 5.&nbsp;pros. 1874, {{Prostrkaně|v příčině zřízení nových knih pozemkových}} v království Českém a jejich vnitřního upravení vydaným. {{Kotva|soukromé právo}}''d)'' {{Prostrkaně|Soukromé právo}}. Prvé nežli došlo na obecnou kodifikaci soukromého práva pro všechny dědičné země upraveny jsou zákonodárně jednotlivé části jeho; tak vydal císař Karel VI. r. 1736 {{Prostrkaně|poručnický řád}} pro panský a rytířský stav v Čechách, kterýžto řád r. 1753 na Moravě, r. 1754 ve Slezsku a r. 1755 pro městský stav všech tří zemí platnosti nabyl; r. 1770 vyšel {{Prostrkaně|řád dědičné posloupnosti pro poddané}}, r. 1783 {{Prostrkaně|nařízení cís}}. {{Prostrkaně|Josefa}} II. {{Prostrkaně|ve věcech manželských pro křesťany}}, r. 1786 vyhlášen 1.&nbsp;listop. {{Prostrkaně|první díl josefinského občanského zákonníka}}, který obsahoval všeobecnou čásť a právo rodinné, a 11.&nbsp;května t. r. {{Prostrkaně|obecný řád dědičné posloupnosti k svobodným pozůstalostem}} atd. Konečně nabyl platnosti ve všech zemích dědičných proslavený {{Prostrkaně|obecný zákonník občanský císařství Rakouského}} ze dne 1.&nbsp;čna 1811 (Veselý a Nejedlý dali českému překladu r. 1812 název »Kniha všeobecných zákonů městských«), kterým zrušeny jsou všechny zákony a zvyklosti, vztahující se k věcem soukromého práva, až na výjimky, které zákon výslovně připustil. Následkem toho podržela platnost některá zvláštní práva soukromá, jež upravena byla na př. obecným {{Prostrkaně|směnečným řádem}} ze dne 26.&nbsp;led. 1850, kterým starší patent směnečný ze dne 22.&nbsp;pros. 1763 byl zrušen, obecným {{Prostrkaně|zákonníkem horním}} ze dne 23.&nbsp;kv. 1854 a obecným {{Prostrkaně|zákonníkem obchodním}} ze dne 17.&nbsp;pros. 1862. Zákonník občanský ovšem rovněž mnohými novějšími zákony byl pozměněn a doplněn. {{Kotva|trestní právo hmotné a formálné}}''e)'' {{Prostrkaně|Trestní právo hmotné a formálné}}. Ustanovení zřízení zemských a práv městských ve věcech trestních opravena jsou nejprve r. 1708 ''Císaře a krále Josefa I. novým právem útrpným a hrdelním, vydaným pro království České, markrabství Moravské a knížectví Slezské'', kterýžto zákonník přidržel se co do způsobu trestů theorie odstrašovací a vedlé processu obžalovacího zjednával subsidiárně platnost řízení inkvisičnímu, klada důraz na vyznání obviněného a rozšiřuje proto užívání tortury. Ve stejném duchu a také s použitím předešlého řádu sepsán byl zákonník {{Prostrkaně|Constitutio criminalis Theresiana}} neboli »Římské Císařské, v Uhřích a Čechách královské apoštolské Milosti Marie Terezie {{Prostrkaně|hrdelní právní řád}}«, který koncem r. 1768 »v královských Českých, jako v Dolních, Vnitřních, Horních a Předních Rakouských dědičných zemích« platnosti nabyl, obsahuje formální i hmotné právo trestní, a sice jednaje v prvém díle »de processu criminali« neboli »o hrdelním pokračování« a ve druhém díle »de delictis in specie eorumque poenis« neboli »o hrdelních přečiněních a o jejich trestech«. Řád tento odstranil všechny partikulární zákony trestní, neuznávaje podpůrnou platnost ani obecného ani domácího práva, přijal »úplně řízení inkvisiční, zanechávaje z řízení obžalovacího chatrné toliko zbytky« (Štorch), podržel i zostřil torturu, jež teprve r. 1776 byla zrušena, a přiváděl strašnou krutostí trestů zásadu odstrašovací ku posledním koncům. Za císaře Josefa II. hmotné právo trestní odděleně od processuálného je kodifikováno. Ve {{Prostrkaně|všeobecném zákonníku o zločinech a trestech}} z r. 1787 zrušen je trest smrti a obmezena libovůle soudců; v {{Prostrkaně|obecném řádu soudním hrdelním}} z r. 1788 »odklizeny jsou poslední zbytky processu obžalovacího a proveden process inkvisiční do krajních důsledností« (Štorch). Zákon ze dne 3.&nbsp;září 1803 {{Prostrkaně|o zločinech a těžkých přestupcích policejních}} kodifikoval nově hmotné i formálné právo trestní, obnovil zase trest smrti pro velezrádu a sprosté zločiny; avšak dopřál soudci právo mírniti tresty z důvodů polehčujících. – Posledně kodifikováno bylo hmotné právo trestní platným nyní {{Prostrkaně|zákonníkem trestním}} ze dne 27.&nbsp;května 1852, o jehož opětnou, duchu času přiměřenou opravu zase od r. 1867 na říšské radě se jedná. Řízení trestní upraveno jest zákony říšskými ze dne 17.&nbsp;led. 1850, ze dne 29.&nbsp;čce 1853 a posledně nyní {{Prostrkaně|platným soudním řádem trestním}} ze dne 23.&nbsp;kv. 1873, ve kterém »zásady, za nimiž nesly se všecky snahy opravné již před r. 1850, zásada obžalovací, zásada jednání ústního a veřejného se soudy porotními a zásada volného uvažování důkazů, došly opětně a to mnohem rozhodnějšího uznání a formálně dokonalejšího provedení, nežli v řádu trestním z r. 1850« (Štorch). {{Kotva|zvláštní práva}}4.&nbsp;{{Prostrkaně|Zvláštní práva}}. Obecné zákonníky, kterými byla způsobena jednota práva v zemích českých a rakouských a jimiž provedena jest zásada rovnosti všech občanů státních před zákonem, mají větším dílem výlučnou povahu, zrušujíce podpůrnou platnost obecného práva, pokud kde trvala, a připouštějíce platnost zvláštních práv toliko v obmezené míře a také v jiné formě nežli dříve. Čím více rostla státní moc a pokračovala kodifikace jednotného práva, tím více arci ztrácela významu zvláštní práva, platná pro určité stavy nebo třídy obyvatelstva. Prvé nežli zanikla zcela nebo z části, vyvíjela se na dřívějších základech dále; avšak nikoli více jako druhdy autonomní činností kruhů, pro které platila, nýbrž skoro veskrze zákonodárnou činností zeměpanskou. {{Kotva|církevní právo}}''a)'' {{Prostrkaně|Církevní právo}}. Ani po r. 1620, kdy provedena u nás katolická protireformace, nikomu nepřipadlo na mysl, podříditi státní moc docela vlivu církve. Náboženství katolické stalo se sice panujícím, avšak panovníci, užívajíce neobmezené své moci zákonodárné, hleděli nabyti oproti církvi stále větších a větších práv, až jmenovitě za císaře Josefa II. hleděno církev učiniti ústavem státním a nesčetnými zákony státními jak nejdůležitější instituce církevní, tak i nepatrné podrobnosti správy a bohoslužby upravovati a reformovati. (Srov. {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Josefinismus|Josefinismus]]}}.) »Církev byla tudy přinucena ustoupiti na pole čistě církevní, – vše, co druhdy z věcí světských ocitlo se pod jejím zákonodárstvím a soudnictvím, vrátilo se ke státu zpět« (Rittner). Tím se vysvětluje, že při uzavírání konkordátu z r. 1855 moc církevní ani konání soudní moci nad duchovními (''privilegium fori'') více pro sebe nežádala. Při tom i podstata pramenů církevního práva partikulárního utrpěla. Provinciální a synodální statuta větším dílem přestala (v Čechách konány synody provinciální toliko r. 1860, diécésální r. 1863–73); naproti tomu zákony státní staly se jedním z nejhlavnějších pramenů círk. práva partikulárního, jež stát buď samostatně nebo na základě smluv se stolicí papežskou (tak konkordát ze dne 18.&nbsp;srpna 1855) uzavřených vydává. (Srv. Riegger, Corpus juris eccl. bohemici; Jaksch, Lexicon aller für das Königr Böheim von 1601–1815 ergangenen landesfürstl. Gesetze u. Verordnungen im geistlichen, Religions- u. Toleranzfache.) Z novější doby náleží sem tři zákony říšské ze dne 25.&nbsp;kv. 1868, jimižto předpisy občanského zákonníka o právu manželském opětné platnosti nabyly a soudní moc ve věcech manželských zase světským soudům byla přikázána, a kterými vydána byla základní pravidla o postavení školy k církvi a uspořádány jsou poměry mezi. náboženské občanů státních; dále dva zákony říšské ze dne 7.&nbsp;kv. 1874, kterými se upravují zevnější právní poměry církve katolické a vyměřují příspěvky k náboženskému fondu na uhražení potřeb na účely církve katolické, a říšský zákon ze dne 20.&nbsp;kv. 1874, jenž se týče zákonného uznání společností náboženských. {{Kotva|právo manské}}''b)'' {{Prostrkaně|Právo manské}}. Poměrně nejdéle udrželo právo manské povahu autonomního práva. Pro manství česká i německá koruny České platily celkem tytéž předpisy po r. 1620, jako dříve. Jmenovitě podržely nálezy soudů manských, tak soudu dvorského do desk dvorských zapisované, dlouho povahu praejudikátů, pramenů obyčejového práva manského, a ještě v XVIII. stol. vyskytují se i sepsání úřednická o obyčejovém právu manském, k nimž se hledí jako ku platným pramenům tohoto práva. Tak bylo na př. brzo po r. 1732 sepsáno a do kvaternu desk dvorských č. 121. zapsáno zajímavé ''Právo na manstvích karlšteinských, k hradu neb zámku Karlšteinu pod léno přináležejících, též jaká povinnost manů jest'' (Chmelenský, ČČM. 1835), ve kterém obsaženy jsou právní zvyklosti královských manů karlšteinských. Rovněž manské listy a zápisy po starém způsobu se i nadále vydávaly. (Srv. na př. manské listy vydané císařem Františkem Josefem I. jakožto králem českým dne 19.&nbsp;list. 1853 arcibiskupu olomúckému Bedřichu lantkrabímu z Fürstenberka, dne 10.&nbsp;čce 1858 arcivévodovi Albrechtovi na vévodství Těšínské a dne 29.&nbsp;pros. 1860 Aloisu knížeti Lichtenšteinovi na vévodství Opavské a Krňovské ve Pštrossově spise Die böhm. Kronlehen, str. 27., 81. a 101.) Kromě takovýchto pramenů platily arci zákony a nařízení ve věcech manských vydané, kterými práva královská nad many všemožně jsou hájena a rozmnožována, tak zvláště OZZ-ského čl. F 50–72 a dvorský dekret ze dne 13.&nbsp;kv. 1811, kterým odepřeno bylo observanci manů karlšteinských potvrditi. Pokud prameny ty nestačily, užívalo se podpůrně předpisů obecného manského práva, jak obsaženy jsou zvláště v libri feudorum, neboť OZZ. razilo vůbec cestu podpůrnému užívání obecného práva, jehož částí bylo manské právo langobardské. Za císaře Františka I. pracovalo se na zákonníku o právu manském, ale nedošlo k vydání jeho. Ovšem počet manství českých i německých během času víc a více se tenčil. Po r. 1620 proměněno jest v Čechách 116 statků svobodných v manství a zapsáno ze zemských desk do desk dvorských; avšak do r. 1848 všechna tato feuda oblata až na jediný statek jsou zase propuštěna ze svazku manského. Podobně dálo se s jinými statky manskými, tak že do úplného zrušení svazku manského r. 1869 udrželo se z českých manství toliko 8&nbsp;rytířských a 22 robotních manství karlšteinských, 6&nbsp;křivoklátských, 7&nbsp;hradu pražského, 2&nbsp;manství dobříšská, 2&nbsp;mělnická, 3&nbsp;trutnovská, 2&nbsp;fridlandská, 1&nbsp;z konfiskace po r. 1620 a 2&nbsp;zvláštní manství, kdežto na Moravě a ve Slezsku ostala při koruně České do novější doby manské knížectví arcibiskupa olomúckého se 68 rytířskými lény, manství děkanství olomúckého, manská knížectví biskupa vratislavského, vévod opavského a těšínského s mnohými podmanstvími, jakož 5&nbsp;moravských lén knížat z Lichtenšteina. Českoněmeckých lén udrželo se v Čechách 44, a sice panství ašské hrabat Zedwitzův a 43 manství hradu chebského. Od r. 1835 vedl úřad desk zemských též knihy manské a reskriptní pro tato léna. Manství hradu loketského, která byla r. 1562 s hradem obci loketské zastavena, propustil r. 1646 císař Ferdinand III. ze svazku manského a vložena jsou r. 1658 do desk zemských, což se r. 1872 stalo též s bývalými lény chebskými. O ostatní německá manství extra curtem přišla koruna Česká následkem berlínského míru z r. 1742, ve kterém císařovna Marie Terezie vzdala se všech práv k zemím a panstvím, jež kurfirštský dům braniborský od koruny České držel, a v němž zavázala se přiměti stavy české, aby přistoupili k této renunciaci, a následkem čl. XV. prešpurského míru ze dne 26. pros 1805, kterým ujednána jest tak zv. purifikace zemí, totiž aby nadále nade všemi manstvími v dědičných zemích česko-rakouských ležícími toliko císař rakouský seniorátní práva vykonával, a naproti tomu aby práva seniorátní k manstvím ležícím mimo tyto země postoupil zeměpánům, v jejichž území tato manství leží. Když pak v novější době provedeno jest osvobození půdy ode všech tížících ji břemen, nemohly ani povinnosti držitelů statků manských nadále obstáti. Tudy zrušen jest svazek manský, nejprve částečně zákonem říšským ze dne 17.&nbsp;pros. 1862, a napotom úplně říšskými zákony ze dne 12.&nbsp;kv. 1869, kterými vydány jsou zejména předpisy o tom, jakou náhradu povinni jsou manové dáti seniorům svým v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. {{Kotva|právo městské}}''c)'' {{Prostrkaně|Právo městské}}. Koldínova práva městská z r. 1579, jež na základě snesení sněmovního z r. 1610, cís. Rudolfem II. potvrzeného, byla nabyla platnosti obecného zákonníka pro všechna města česká, byla stvrzena též OZZ-ským, jež ve čl. D 49. za podpůrný pramen samého zřízení je prohlašovalo. S nimi zároveň obnovena jest platnost smlouvy Svatováclavské z r. 1517 a jiných starších pramenů práva městského, pokud novému zřízení zemskému neodporovaly. Ferdinand III. mínil úplně srovnati práva městská se zřízením zemským; avšak appellační soud r. 1641 radil, aby zákonník městský ostal nadále v platnosti a aby za podpůrný jeho pramen bylo prohlášeno jak OZZ., tak i »obecné psané císařské právo v uvážení, že bez toho městská práva dle obecných práv byla pořízena«. Císař v tomto smyslu sice nevydal resoluci, avšak mezery v právech městských jsou tímto způsobem od té doby vyplňovány. Kromě toho zákonodárství zeměpanské pracujíc ku sjednocování práva zrušovalo jednotlivé části práva městského a následkem rozmáhání se systému poručnického nad obcemi městskými rovněž mnohá ustanovení práv a privilegií městských starších i novějších, musila ustupovati nekonečnému počtu nařízení vládních, kterými samospráva měst jest obmezována. V té příčině náleží uvésti zejména obšírné {{Prostrkaně|instrukce nebo řády hospodářské}} král. rychtářům, purkmistrům a radám král. měst 11.&nbsp;kv. 1628, 27.&nbsp;srp. 1650 a 10.&nbsp;pros. 1706 dané; ovdovělé císařovny Eleonory jménem syna Karla VI. r. 1711 vydaný {{Prostrkaně|taxovní a soudní řád}} pro města pražská a universitu, proti kterému města remonstrovala u dvora; pragmatiku císařovny Marie Terezie ze dne 15.&nbsp;čce 1765 v příčině {{Prostrkaně|organisace hrdelních soudů}}; dvorský dekret ze dne 14.&nbsp;dub. 1783, kterým vyhlášeno je {{Prostrkaně|nové jednotné zřízení soudní}} pro království České a jiné mnohé zákony, kterými zejména ta ustanovení práv městských, jež se týkala obecního a soudního zřízení měst, jsou měněna nebo doplňována. Nicméně v XVIII. stol. platnost práv městských a jiných pramenů práva městského jakožto celku nebyla brána v pochybnost. Za císaře Leopolda I. resolucemi ze dne 7.&nbsp;čna 1697 a 6.&nbsp;kv. 1709 uvedena jsou Koldínova práva městská do všech měst moravských a r. 1701 vydali je purkmistr a rada královského města Brna na základě privilegia, jež od císaře Leopolda I. obdrželi, českým jazykem tiskem pod názvem ''Práva městská království Českého a margkrabství Moravského''. Připravovali též německý překlad do tisku, avšak v tom předešel je knihkupec norimberský Jiří Lehman, který r. 1720 ve Vídni a r. 1721 v Norimberce dal soukromý a to dosti nesprávný překlad těchto práv městských vytisknouti pod názvem ''Vollstaendige Teutsche Stadtrechte im Erbkönigreich Böheim und Marggrafthum Maehren''. Dvorská kancelář česká nařídila sice konfiskaci soukromého toho vydání, avšak po dohodnutí se Lehmana s magistrátem brněnským upustila od zákazu. Konečně r. 1755 v Praze s povolením císařovny opětně jsou ''Práva městská království Českého'' vytištěna, načež ještě dvorským dekretem ze dne 7.&nbsp;čna 1784 bylo nařízeno, aby tato práva městská měla platnost ve věcech soukromého práva i poddaných na Moravě a ve Slezsku až do vydání nového občanského zákonníka. Kodifikacemi obecného práva arci ustanovení práv městských jako OZZ-ského kus po kuse pozbývala platnosti, tak r. 1768 ustanovení, jež se týkala práva trestního, r. 1781 processuálného a r. 1811 soukromého; ustanovení, jež se týkala ústavy městské, pokud již dříve nebyla změněna, zrušena jsou teprve novějšími {{Prostrkaně|řády a zřízeními obecními}} ze dne 17.&nbsp;bř. 1849, 24.&nbsp;dub. 1859, 5.&nbsp;bř. 1862 a 16.&nbsp;dub. 1864. Z dřívějších přečetných pramenů práva městského toliko některá privilegia městům udělená podržela ještě až na naši dobu platnost; avšak uznává se potřeba toho, aby obsah jejich nově a času přiměřeně byl upraven cestou zákonodárnou, a aby všem městům poskytnuty byly jisté výhody, kterých toliko některé obce městské užívají. {{Kotva|právo selské}}''d)'' {{Prostrkaně|Právo selské}}. Vývoj práva, který v novější době směřoval k tomu, aby zvláštních práv vůbec ubývalo a aby pro všechny občany státní platilo jedno obecné právo, byl nepopíratelně na prospěch poddanému lidu selskému. Po r. 1620 nekonečná je řada {{Prostrkaně|hospodářských řádův a instrukcí}}, které vrchnosti vydávaly a kterými libovolně rušily výsady lidu poddanému někdy udělené i autonomní prameny jeho právní Rády ty vyznamenávají se obyčejně nebývalou druhdy krutostí, a současné sepisování urbářů na panstvích sloužilo v ty časy také k tomu, aby na lid nová a nová břemena se ukládala. Proti tomu nikde nebylo dovolání, samo poukazování na »stará práva« bylo pod velkými tresty zakázáno. Když za císaře Leopolda I. propukala následkem utiskování lidu povstání selská, začalo zákonodárství zeměpanské vkládati se do záležitostí poddanských a upravovati a napravovati samo nezřízené tyto poměry vrchností k lidu poddanému. S počátku nadržovalo dosti vrchnostem, ale pak začalo rozhodněji ujímati se poddaných. Jako vrchnosti staré řády selské nahradily libovolně svými řády vrchnostenskými, tak nyní modernější stát tyto jejich řády nahradil svými zákony. {{Prostrkaně|Robotní patenty}} ze dne 28.&nbsp;čna 1680, 2.&nbsp;září 1717, 27.&nbsp;led. 1738 a 13.&nbsp;srp. 1775 jsou zákony, kterými moc zeměpanská započala uvolnění lidu poddaného, a patenty ze dne 1.&nbsp;list. 1781 a 28.&nbsp;bř. 1848, jakož i zákony ze dne 7.&nbsp;září 1848 a 4.&nbsp;bř. 1849 jsou vynikající zákonodárné skutky v dějinách naší vlasti, kterými tělesné nevolnictví lidu a pak i svazek jeho poddanský jsou zrušeny, vykoupení roboty a jiných břemen obecně nařízeno a zároveň platnost zvláštního práva selského ukončena. Selské toto právo, které se během času bylo stalo výhradným právem vrchnostenským, ustoupilo »obecnému občanskému« právu, které nemůže míti za účel hájiti toliko zájmy jednoho stavu, nýbrž zájmy všech občanův a tedy ovšem také zájmy tak důležité části obyvatelstva, jakým je obyvatelstvo rolnické. {{Konec formy}} 35j56fg3y1rclufy3558oyssf1duofy 0 53082 335120 331967 2026-08-03T13:04:02Z Mykhal 7311 zprovoznění odkazů na sekce v [[Ottův slovník naučný/Čechy]] 335120 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný/Čechy | ČÁST = Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba | PŘEDCHOZÍ = Dějiny právní: dějiny pramenů, doba novější | DALŠÍ = Dějiny právní: dějiny ústavy, střední doba }} {{Textinfo | TITULEK = Dějiny právní: dějiny ústavy, starší doba | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 474–487. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n520/mode/2up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} <div style="text-align:center">III. Dějiny ústavy.<br />''A'') {{Prostrkaně|Starší doba}}.</div> {{Kotva|území}}1.&nbsp;{{Prostrkaně|Území}}. Jako každý živoucí organismus se vyvinuje od malých počátků působením vnitřních i vnějších vlivů k mohutnějšímu celku, tak i stát, tento organický svazek obyvatelstva trvale na určitém území usedlého a jednotnou nejvyšší mocí státní ovládaného, podroben jest obdobným zákonům pozvolného rozvoje. Úkolem ústavních dějin jest stopovati tento process tvoření, vyvíjení, mohutnění nebo i klesání státu, a to na základních živlech, z kterých se stát skládá: na {{Prostrkaně|území}}, na {{Prostrkaně|moci státní}} a na {{Prostrkaně|obyvatelstvu}}. Jak už v dějinách politických bylo vyloženo, nepovstal stát český rázem, nýbrž i on byl výsledkem dlouholetého processu, na kterém měli podíl lidé i příroda. Na počátku dějin našich ani země Česká nebyla ovládána jednotnou mocí státní, aniž tvořila jednoty territoriální v politickém smyslu slova, nýbrž dělila se na mnohá {{Prostrkaně|území kmenová}}, ovládaná slabými náčelníky kmenovými, a teprve během několika století podařilo se knížatům českého kmene, jenž sídlil uprostřed země a proto k ovládání ostatních kmenů byl nejzpůsobilejším, utvořiti z mnohých těch kmenových území jednotné territorium, {{Prostrkaně|zemi Českou}}. Sjednocovací tuto snahu velmi podporovalo zeměpisné položení Čech jakožto celku uzavřeného pro sebe, obklopeného horami a hvozdy pomezními a tvořícího horní poříčí Labe, jakož i ta okolnost, že se zeměpisným pojmem {{Prostrkaně|Čech}} celkem vjedno spadal obvod, který osazen byl trvale obyvatelstvem stejného původu, jazyka a mravu. Staloť se prvotné osazení země České slovanským obyvatelstvem v rovinách podél řek a jejich přítoků; následkem toho kam až sahala kolonisace slovanská v poříčí Labe a všech jeho přítoků, tam počítaly se velmi záhy hranice země České v zeměpisném a ethnografickém ohledu, a tyto hranice během času, už v době uzavírání spolků mezi těmito kmeny a tím více arci po sjednocení kmenů slovanských v jeden národ český, staly se hranicemi politickými. Následkem toho v dávných dobách krajiny {{Prostrkaně|kladská}}, {{Prostrkaně|vitorazská}}, nejspíše i {{Prostrkaně|chebská}} počítaly se k zemi České, naproti tomu severní dva výběžky, {{Prostrkaně|Šluknovsko a Fridlandsko}}, ležíce za pomezními horami Jizerskými, nepočítaly se sem, nýbrž k {{Prostrkaně|Lužici}}. Horní poříčí Zhořelecké Nisy neboli {{Prostrkaně|Záhvozdí}} (Liberecko) mezi horami Ještědskými a Jizerskými s krajinou {{Prostrkaně|žitavskou}} dle všeho počítalo se k Čechám a připadlo proto r. 973 k diécési pražské. (Sedláček, ČČM. 1892, 238.) Během času v těchto přirozených hranicích země České nastaly některé proměny. Ve stol. X., kdy právě v Čechách dokončuje se process sjednocení země a kdy r. 973 zakládá se pro jednotné území české biskupství pražské, začíná se {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Chebsko|Chebsko]]}} (v.&nbsp;t.), stará to »regio Slavorum«, považovati za čásť říše Německé, ostává v církevním ohledu podrobeno biskupství řezenskému, a markrabata Vohburští společně s Hohenstaufy a německými kolonisty přetvořují je v říšské území zv. »regio Egere«. Na jihu Čech {{Prostrkaně|krajina vitorazská}}, která druhdy stála pod vlastními kmenovými knížaty a ještě ve XII. stol. celá k vévodství Českému se počítala, začala se kolonisovati též německým obyvatelstvem se strany rakouské a následkem toho vznikaly pohraničné spory o příslušenství její, jež urovnány jsou sice r. 1179 v ten způsob, že rakouskému vévodovi Leopoldovi V. postoupena byla polovice Vitorazska, a ostatní čásť, která ležela mezi Lužnicí a nynější hranicí českou, s hradem Vitorazí zůstala při Čechách; avšak r. 1186 udělil tuto krajinu český kníže Bedřich ministeriálu rakouskému Hadmarovi z Chuenringa a tím odcizovala se od Čech vždy více, až r. 1278 zcela k Rakousům připadla. Naproti tomu {{Prostrkaně|kmenové území Milčanů}} (''pagus Milzani'') neboli {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Horní Lužice|Horní Lužice]]}} (v.&nbsp;t.), jež markrabaty míšeňskými bylo podmaněno a k diécési míšeňské patřilo, bylo r. 1076 dočasně a opět r. 1158 trvale spojeno se zemí Českou, a podobně v ty časy i na východě hranice vévodství Českého šířily se do krajin slovanských, kdež před tím velké říše vznikaly a zanikaly. Trvale připojena jest knížetem Břetislavem I. k vévodství Českému {{Prostrkaně|Morava}} v nynějších hranicích, když r. 1031 v míru ostřihomském postoupeno jest {{Prostrkaně|Slovensko}}, které druhdy bylo částí říše Velkomoravské, koruně Uherské a když r. 1054 {{Prostrkaně|Slezsko}} navráceno jest Polsku za roční poplatek 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. K Moravě a proto také k biskupství olomúckému, r. 1063 založenému, počítalo se tehdy arci Holasovicko a Hradecko, pozdější to Opavsko a Krňovsko. Takovým způsobem v 2.&nbsp;pol. XII. stol. ustálilo se jednotné území české, jež obsahovalo '''Č'''. s Kladskem, Žitavskem a Budyšínskem a {{Prostrkaně|Moravu}} s Opavskem a Krnovskem. Území to podléhajíc napořáde jednotné vévodské moci české zvalo se {{Prostrkaně|vévodstvím Českým}} (''ducatus''), od r. 1198 {{Prostrkaně|královstvím Českým}} (''regnum Bohemiae''). V l. 1182 a 1187 staly se sice některé pokusy jak se strany členů rodu knížecího, kterým části území českého zvláště na Moravě byly dány v úděl, tak i se strany biskupů českých, aby území české na několik samostatných territorií císaři římskému a říši přímo podřízených rozděleno bylo; a pokusy ty byly podporovány zvláště na Moravě vědomím o bývalé rozdrobenosti kmenové, avšak snahy ty nedodělaly se trvalého výsledku. Morava podržela sice název markrabství r. 1182 jí udělený, i biskupové čeští od té doby zovou se knížaty, avšak podřízenost jejich území pod českou moc zeměpanskou nebyla již brána v pochybnost, zvláště když císařové Filip Švábský a Bedřich II. Přemyslu Otakaru I. a jeho dědicům r. 1198 a 1212 potvrdili království České v hranicích, které mělo druhdy, a počítali k němu též Moravu, přiznávajíce králi českému právo investovati biskupy pražského i olomúckého, jakož i vykonávati práva královská v celém tomto království. V těchto dobách tytéž sjednocovací síly, které působily k utvoření státu Českého, pracovaly i nadále o udržení jeho. Národní dynastie, která hleděla na stát jako na výsledek své dlouholeté námahy, jako na svou »dědinu«, třídy společenské, jejichž zájmy byly totožny s interessy dynastickými, vědomí lidu o společenství krve a jazyka, výhodná poloha území i neustávající výbojnost sousedů tvořily hlavní svazky, které utužovaly territoriální jednotu Českého státu proti všem snahám odstředivým. {{Kotva|moc zeměpanská}}2.&nbsp;{{Prostrkaně|Moc zeměpanská}}. Na počátku našich dějin nesetkáváme se u nás s jednotnou mocí státní nad celou zemí vládnoucí, nýbrž s několika mocemi territoriálními, panujícími nad jednotlivými českými kmeny. Kmenoví náčelníci, obíraní ze starodávných rodin dynastických, vojevodové, župané nebo lechové (''duces, reguli'') měli v době pohanské dle všeho moc náboženskou, vojenskou a soudní, a byli zajisté ve výkonu vlády obmezeni jednak {{Prostrkaně|radou}} náčelníků rodových čili kmetů, jednak {{Prostrkaně|národním shromážděním}}. Během IX. a X. stol. knížecí rod Přemyslovský podrobil sobě rozmanitými cestami náčelníky tyto kmenové a stal se výhradně panujícím v zemi České a pak i Moravské. V jiných národech slovanských provedli takovéto sjednocení kmenů cizí knížata s družinami svými, zde domácí knížata českého kmene s družinou svou uskutečnili úkol sjednocení bez cizí pomoci, chtějíce ujíti nebezpečí podmanění se strany francké a dovedše i užiti šíření křesťanství k sesílení a šíření své moci. Povaha knížecí moci české při tom se poněkud pozměnila. Náčelník nebo starosta knížecího rodu a českého kmene stal se vojevodou národa českého; povaha moci jeho ostala tudy napořáde rodovou, kmenovou a národní; avšak vzniklý názor o zemi jakožto nabytém majetku nebo dědině rodu knížecího proměňoval moc knížecí též v moc patrimoniální. Následkem toho knížecí moc česká podstatně lišila se od moci zeměpanské, jež v územích německých se pozvolnu vyvinovala, neboť ta svou povahou byla pouhou mocí úřednickou. Tímto původem i rázem zeměpanské moci v Čechách vysvětlují se některé zvláštnosti, které se jeví v dědičné posloupnosti na trůně knížecím, v zaopatřování členů rodu knížecího i v objemu této moci. Pokud se {{Prostrkaně|dědičné posloupnosti na trůně}} týče, nepochybovalo se od X. století o tom, že jedině členové rodu Přemyslovského mají výlučné právo ke stolci knížecímu, že však jim nenáleží děliti mezi sebe knížectví, nýbrž že je mají držeti nedílně tak, aby ten, kdo dle řádu posloupnosti v předních rodech zemských obvyklého má státi v čele rodu knížecího, také byl hlavou a starostou kmene a národa. Jako tuto obyčejně nejstarší věkem (''major natu'') a zkušenostmi nejbohatší člen po smrti starosty rodu nebo rodiny v starostenství nebo vladařství následoval, časem však s úchylkou od pravidla toho umírající starosta sám jiného člena rodu za nástupce svého označoval anebo rod sám po smrti starosty jiného nástupce si obíral, maje zření k vlastnostem jeho; tak podobně tomu bylo i v rodě Přemyslovském, s tou arci změnou, že netoliko mužští členové rodu knížecího, nýbrž i všichni náčelníci národní takovéto volby se účastnili. Pevného pravidla tu arci nebylo, rozhodovaly obyčej právní a časem nahodilé okolnosti. Neustálený tento stav zavdával podnět k mnohým sporům v rodě knížecím a přiměl Břetislava I., že na smrtelném loži r. 1055 hleděl obnoviti {{Prostrkaně|řád starešinstva}} ustanovením, aby moc knížecí vždy na nejstaršího člena celého rodu Přemyslovského přecházela bez ohledu na to, pochází-li z rodiny zemřelého knížete nebo z jiné pobočné větve. Nějaký čas zachováván tento řád seniorátní (podobný řád vydal r. 1054 též velkokníže kijevský Jaroslav pro Rus a r. 1138 velkokníže Boleslav Křivoústý pro Polsko), avšak od počátku XII. stol., kdy nastával rozklad ve zřízení rodovém, členové užší rodiny panujícího knížete začali hájiti sobě přednější právo ke stolci knížecímu a hleděli vzdálenější své příbuzné poskytováním údělův odbyti. Následek toho byly nové spory, při nichž moc panovnická klesala a z nichž těžili jak panstvo a hradčané předních hradů, tak i císařové římští. A tak o obsazování trůnu rozhodovali fakticky přes zákon Břetislavův jednak umírající kníže, jednak šlechta, která hájila si volební právo (''electio ducis'') a rozhodovala o tom, kdo má býti nástupcem na trůně, jednak císař, kterému náleželo právo potvrzovací (''confirmatio ducis''). Aby nebezpečí hrozícímu z toho moci knížecí bylo odvarováno, snažili se i Soběslav I. i Vladislav II. uzákoniti státoprávní zásadu prvorozenstva neboli primogenitury při nastupování na stolec knížecí; avšak marně. Teprve Přemyslu Otakaru l. podařilo se to tím, že císařové Filip a Bedřich II. královskou korunu udělili jemu a {{Prostrkaně|jeho}} potomstvu s vyloučením příbuzných pobočných, ale s uznáním práva volebního sněmu pro případ sporu nebo vymření potomstva, a že od té doby až do vymření rodu Přemyslovského po meči posloupnost na trůně českém přirozeným během s otce na nejstaršího syna přecházela. Obřad, kterým kníže český byl uváděn v držení země České, bylo do polovice XII. stol tak zv. slavné {{Prostrkaně|nastolování}} (''inthronizatio, locatio in solio paterno'') nebo dosazování na kamenný stolec knížecí (na stól dědný neb otěn), jenž stál na prostranství hradu pražského, při čemž členové rodu knížecího, šlechta, duchovenstvo i lid přiznávali se k novému knížeti, skládajíce mu slib věrnosti. Teprve když kníže byl již v držení trůnu a země uveden na hradě pražském, dostavoval se ke dvoru císařskému, aby tam došel potvrzení. Jakmile panovníkům českým bylo trvale důstojenství královské přiznáno, nastoupilo na místo nastolování {{Prostrkaně|korunování}} krále. {{Prostrkaně|Členové rodu knížecího}} buďto žili a chlebili s knížetem společně, »nedílně«, aneb oddělili se fakticky s rodinami svými, obdrževše z majetku knížecího {{Prostrkaně|díly}} čili {{Prostrkaně|úděly}} (''partes, paragia, beneficia'') k držení a užívání nejprve dočasnému a pak i dědičnému; jsouť jim obvykle statky a důchody knížecí v některé krajině přikazovány, avšak jim nenáleželo právo svobodně nakládati s takovýmto majetkem leč s přivolením knížete, kterému i jinak ostávali podřízeni jako jiní držitelé velkých statků. Během času však zvláště na Moravě počali údělní knížata vykonávati netoliko práva vrchnostenská na statcích údělných, nýbrž i práva zeměpanská nad částí země nebo i nad celou zemí, ze které důchody jim byly postoupeny. Zejména r. 1182 vymohli sobě údělní knížata moravští postavení markrabat přímo říši podřízených a z moci knížete českého vyňatých; avšak to netrvalo dlouho. Brzo zase obnovena a utvrzena jsou práva královská nad Moravou, tak že byl-li některý člen českého rodu královského dosazen za markrabí moravského, mohl vykonávati na Moravě pouze ta práva zeměpanská, která mu králem českým výslovně byla postoupena, ale jinak, nebylo-li markrabího, Morava stála přímo pod králem českým a spravována byla hejtmanem zemským od něho dosazeným. Pokud se {{Prostrkaně|objemu české moci zeměpanské}} týče, prošla tato moc velkými proměnami. Pohanský kníže český měl analogickou moc jako kterýkoli rodový starosta, on byl »{{Prostrkaně|knězem}}« neboli žrecem, zastupuje rod i kmen před božstvem, on byl vojenským náčelníkem čili {{Prostrkaně|vojvodou}} (''dux'') a {{Prostrkaně|soudcem}} (''judex'') svého rodu i kmene. Pokud se hledělo k majetku kmenovému neb rodovému čili župě, kterou spravoval, byl {{Prostrkaně|županem}}. Ve vykonávání své moci byl arci obmezen předními členy svého rodu a také náčelníky kmenovými. Křesťanství i vliv západní vzdělanosti způsobily, že duchovní moc přešla s knížete českého, který se stal křesťanem, na duchovní křesťanské (odtud název kněz) a že moc knížecí stávala se netoliko soukromým právem starosty rodu knížecího, nýbrž i veřejným právem, s jehož vykonáváním zodpovědnost a určité povinnosti v zájmu obecném byly spojovány. Knížata čeští na př. skládajíce po nastolení svém v Čechách slib věrnosti císaři jakožto světské hlavě křesťanstva, zavazovali se plniti tyto povinnosti v duchu křesťanském. Následkem těchto nových názorův o úkolech moci knížecí přirozeně objem její se rozmnožoval, zvláště když moc ta dovedla rozšířiti své panství na jiná území kmenová v Čechách i na Moravě. Přes to požadavky, které se činily na středověkého panovníka, byly celkem skrovny. Šlo hlavně o to, aby chránil stát proti zevnějším nepřátelům a aby uvnitř udržoval pokoj a zabezpečoval soukromá práva. Proto i křesťanský kníže český byl v první řadě vojevodou a nejvyšším soudcem, pak teprve vladařem a správcem země, a na osobních vlastnostech jeho záviselo, v jakém rozsahu a v jaké formě moc svou vykonávati bude. V čas sjednocování kmenů českých v X. stol. objevuje se nám moc ta skoro neobmezenou, časem krutou a despotickou; od XI. stol. čím dále tím více začíná ji obmezovati šlechta a duchovenstvo, kteří rozhodují v radě zemské i na sněmích. Přes to výsostná práva nad územím českým vykonávají toliko knížata neboli vévodové čeští, kteří proto snaží se záhy o to, aby tato jejich samostatnost byla uznána se strany nejvyšších mocí křesťanstva udělením titulatury královské a tudíž přiznáním jim všech práv výsostných. Knížeti českému po celou tu dobu náleží {{Prostrkaně|vrchní vedení ve válce}}, při čemž při hájení země každý je povinen s ním táhnouti do pole, toliko účastenství polního tažení za hranice je dobrovolné. Kníže vypovídá válku, uzavírá míry a smlouvy státní a {{Prostrkaně|repraesentuje stát}} na venek, jsa v tom toliko obmezen slibem věrnosti k císaři. S vojenskou jeho mocí souvisí právo ukládati na lid povinnosti s obranou země souvisící, jako bylo zdění hradů, hlídání bran zemských při hvozdu pomezním, zaroubání lesů přesekami v čas války, aby cesty do země byly učiněny neschůdnými, zásobování vojska atd. {{Prostrkaně|Nejvyšší soudní moc}} jeho v zemi po celou tu dobu nikým se nepopírá; církev naopak knížeti za povinnost ukládá, aby soudil spravedlivě a chránil chudé a slabé. Následkem toho kníže pokládá všechny soudy v zemi za své vlastní soudy; ponechává sice držitelům velkých statků nad lidem poddaným jakousi pravomoc soudní a přiznává také svazkům rodovým, obecním i župním soudní moc v rozepřích členů těchto svazkův; avšak záhy přenáší konání soudní moci na vlastní orgány při dvoře i na hradech, na soudce, na {{Prostrkaně|popravce a cúdaře}} a hájí při tom sobě právo, že každý může k němu se žalobou se utéci a že pak jeho soudní moci každá jiná pravomoc ustoupiti musí. Skutečně také kníže buďto sám rozsuzoval sporné případy nebo přikazoval je k rozsouzení buď {{Prostrkaně|sněmu}} nebo {{Prostrkaně|radě knížecí}} nebo některému {{Prostrkaně|hodnostáři knížecímu}} při dvoře. S nejvyšší soudní touto mocí souviselo vybírání pokut pro komoru knížecí, přijímání odsouzených osob na milost a hlavně {{Prostrkaně|právo zákonodárné}}, které v tu dobu s mocí soudní neboli s mocí vynášeti nálezy nerozlučně bylo spojeno. Kromě toho vykonával kníže všechna práva v oboru {{Prostrkaně|vnitřní správy}}, pokud o správě v našem smyslu řeč býti mohla; svolával sněmy a radu zemskou, organisoval úřady a soudy, měl účastenství při dosazování biskupův a ostatního duchovenstva, vykonával ochranná práva k církvi, která byla nadána velkými statky ze jmění knížecího, dosazoval a sesazoval úředníky dvorské a hradské, pečoval o družinu dvorskou i o družiny hradské, dávaje prostým způsobem opatřovati jejich potřeby, staral se o udržení míru zemského, o podporování obchodu atd. Pokud se {{Prostrkaně|finanční správy}} týče, nečinil se ještě rozdíl mezi soukromým hospodářstvím knížecím a hospodářstvím zemským či státním. Statky knížecí v X. stol. neobyčejnou měrou se rozmnožily, nejspíše hojnou konfiskací jmění kmenův a jejich knížat, jakož i prohlášením lesů, řek a vší půdy bez pána (župy) za majetek knížecí. Důchody z těchto statků velmi převládaly; rovněž podržovaly soukromou povahu důchodu knížecího i jiné dávky, jako úroky nebo platy mírem zvané (''tributum pacis'') lidí usedlých na zboží knížecím, odúmrti a konfiskované statky, důchody horní a mincovní, peníze soudní a tržné, cla a mýta, platy židův a&nbsp;j., ze kterýchžto příjmů kníže vlastně sám státní správu vydržoval. Teprve když se byly ztenčily statky a důchody knížecí a potřeby státní vzrůstaly, nastala potřeba opatřiti nové důchody a to ve formě {{Prostrkaně|berní}} (III., 849), jichž vybírání sporadicky již ve XII. stol. sněmy povolovaly. {{Kotva|poměr k říši}}3.&nbsp;{{Prostrkaně|Poměr k říši}}. Česká moc zeměpanská byla obmezována poměrem k nejvyšším mocem křesťanstva, k papeži a císaři nebo králi římskému. Zejména závislost na této poslednější moci stávala se časem citelnou. Papež Lev III. uděliv r. 800 franckému králi Karlu Velikému důstojenství římského imperátora, obnovil myšlénku světové říše křesťanské, ku které všichni národové světa měli náležeti. Karel i nástupcové jeho přičinili se, seč byli, aby myšlénku světovlády uskutečnili, podmanivše množství románských, germánských i slovanských kmenův a zavedše v je jich územích franckou organisaci vojenskou, soudní a správní. I proti slovanským kmenům v Čechách obrátilo se toto úsilí; avšak s ne velkým zdarem. Zdá se, že kmenové čeští vykoupili sobě za Karla Velikého mír zavázáním se k ročnímu poplatku 120 volův a 500 hřiven stříbra; avšak v ten čas dle všeho nebyli ani podmaněni, ani říši přivtěleni, neboť organisace francká ani křesťanství nebyly v Čechách tehdy zavedeny. K poplatnosti této, která časem přestávala, přistoupil osobní poměr manský knížete českého ke králi německému, když r. 929 Václav I. byl nucen přikázati se věrností králi Jindřichu I., a osobní takovýto poměr manský považoval se v ty časy za jakýsi ideální svazek křesťanských knížat, zvláště když německý král Otto I. r. 962 a tak i nástupcové jeho korunováni jsou v Římě korunou císařskou jako dříve králové frančtí a když jsou uznáváni za nejvyšší světskou hlavu křesťanstva, které všichni králové a knížata křesťanští mají se podříditi. Skutečně od té doby velká většina křesťanských panovníků skládala slib věrnosti králi nebo císaři římskému, aniž komu na mysl přicházelo podrobovati se tím panovnické moci krále německého, a křesťanští knížata čeští, chtějíce šířiti křesťanství v zemi a zlomiti odpor proti usilovně prováděnému sjednocování země, rádi se opírali o silnou moc křesťanského neboli římského císaře, stávajíce se vasally jeho. Avšak během XI. a XII stol. začali císařové římští činiti z osobního poměru knížat českých důsledky, proti nimž Přemyslovci nepřestávali se brániti, ačkoli mnozí z nich sami ku křivým výkladům poměru toho podnět zavdávali. Z osobního poměru manského plynulo, že kníže český, byv nastolen v Čechách, měl dostaviti se ke dvoru císařskému a složiti tam přísahu věrnosti (''homagium''), načež císař potvrdil jej v hodnosti vévodské propůjčením praporce (''per vexillum''). Kníže odtud byl císaři věrností zavázán, kdežto císař navzájem měl mu poskytnouti ochranu a pomoc. Kromě toho kníže jakožto »homo« byl senioru povinen službou dvorskou a vojenskou, avšak jaký objem měla míti tato služba, o tom nikde nebylo nic ustanoveno. Vše záleželo na zvyklosti a na váhu padalo každé praejudicium. Není těžko pochopiti, že se tu formule soukromého poměru právního přenášela jako tak často ve středověku na poměr veřejného práva, na poměr dvou fakticky nezávislých mocí territoriálních a že obsah takového poměru připouštěl rozmanitý výklad a častou změnu. Ačkoli knížata čeští od konce X. stol. nepopíratelně vykonávali všechna práva výsostná nad územím českým, což také uznali císařové Jindřich IV. r. 1086 a Bedřich Barbarossa r. 1158, udělivše Vratislavu II. a Vladislavu II. korunu královskou, ačkoli moc knížat z rodu Přemyslovského byla mocí národní a nikoli úřednickou, jako na př. vévodů německých, ačkoli statky a důchody knížat českých byly zděděným rodovým nebo kmenovým majetkem, jehož kníže toliko užíval, a ačkoli držitelé statků v Čechách a na Moravě nestáli ke knížeti českému v žádném osobním ani věcném svazku manském, nýbrž byli držiteli svobodných statků rodových a k vybírání každé berně ze svých statkův, jakož i k tažení za hranice na sněmích dávali svolení, tedy přece se strany německé staly se nejedny pokusy, {{Prostrkaně|osobní}} manský poměr knížete českého k císaři římskému pruměniti ve {{Prostrkaně|věcný}} manský poměr, jako by území české s mocí vévodskou bylo beneficium nebo jakési feudum oblatum krále německého, a činiti s tohoto stanoviska vážné důsledky. Snaženo se uvésti knížete českého do téhož postavení, v jakém se nalézali němečtí knížata, kteří teprve postupem času byli se stali zeměpány a kteří mohli právem užívati toliko těch výsostných práv, která jim císařem výslovně byla propůjčena, pokoušeno se obsazovati vévodský stolec český bez ohledu na přijatý řád posloupnosti v rodě Přemyslovském a bez ohledu na volební právo sněmu, udělovati exemce biskupům a údělným knížatům z moci českých knížat a rozhodovati o obvodu a rozsahu i této moci knížecí i území českého. Záměry ty, směřující ku zničení samostatného postavení českého státu, k ponížení vévodské moci české a ku přivtělení zemí českých k říši Německé, nedodělaly se však ani ve XII. stol. trvalého výsledku Přemysl Otakar I. dosednuv r. 1197 na trůn český, chytře dovedl užiti sporů v říši mezi stranou císařskou a papežskou ku zvelebení české moci panovnické a k výhodnému upravení poměru této moci k moci císařské. Král římský Filip Švábský r. 1198, papež Innocenc III. r. 1204 a zejména císař Bedřich II. {{Prostrkaně|majestátem ze dne}} 26.&nbsp;{{Prostrkaně|září}} 1212, který druhdy choval se na Karlšteině jakožto »nejstarší privilegium na svobody země České«, povýšili na jeho usilování trvale vévodství České na {{Prostrkaně|království}} za služby, které prý národ český říši Římské od dávných dob byl prokazoval, a upravili poměr krále a království Českého k říši tímto způsobem: ''a'') Přemyslu Otakaru I. a jeho nástupcům přiznáno jest důstojenství královské, čímž bylo se strany nejvyšších mocí křesťanstva uznáno, že jako bylo posud i nadále na území českém toliko král český má vykonávati všechna práva výsostná neboli královská, anebo ten, komu král český vykonávání jejich pozůstaví. ''b'') Území české a český stolec královský ztratily povahu léna říšského, neboť nemohl nastati případ, aby území to spadlo na říši jako uprázdněné léno, a aby s ním císař svobodně mohl nakládati, a v majestátu nikde také o udělení království Českého v léno se nemluví. Do lén říšských nastupovalo přímé mužské potomstvo posledního držitele (zejména v osobě prvorozence), a nebylo-li takového, spadalo léno na říši; poboční příbuzní nebo ženské příbuzenstvo mohli nabyti práva dědičného toliko výjimečně ze zvláštního propůjčení císaře; ale v Čechách všemu potomstvu Přemysla Otakara I., mužskému i ženskému, přiznáno jest právo dědičné ke stolci královskému, a v případě sporu nebo vymření rodu královského sněmu českému výslovně jest vyhrazeno právo voliti krále. Při tom o řádu posloupnosti nestala se žádná zmínka, platila tedy zásada seniorátní, pokud nebyla změněna králem a sněmem, a to se skutečně ve XIII. stol. stalo ve smyslu primogenitury. ''c'') Území české, nad kterým uznávala se svrchovanost krále českého, ostalo částí svaté říše Římské, jakou bylo i dříve, avšak nepočítalo se a nemohlo se počítati za součásť říše Německé, neboť moc krále českého byla souřadna moci německého krále, nikoli moci té podřízena. Ostatně právně existoval toliko římský král, volený od knížat říšských, který jsa korunován od papeže stával se císařem římským a jenž ihned po zvolení a korunování svém práva královská v Německu (''regnum Alemanie'') vykonával; o králi nebo dokonce císaři německém v těch dobách nikde se nemluvilo. Titul německého císaře jest výmyslem novějších spisovatelův a ovšem útvarem nové doby. ''d'') Území české uznáno jest za uzavřený a nedílný celek, neboť císař vzdal se práva měniti obvod jeho udělováním exemcí, ustanoviv, že království České má trvati v starodávných hranicích svých a že, cožkoli od něho bylo odcizeno, zase má býti k němu přinavráceno. ''e'') Králům českým výslovně přiznáno bylo právo investovati biskupy českomoravské, kdežto druhdy císařové osobovali si právo udělovati jim investituru na statky biskupské berlou a prstenem. Dálo se to proti právu, neboť statky biskupské většinou z českého majetku knížecího pocházely, a biskupové majestátem císaře Bedřicha Barbarossy ze dne 18.&nbsp;led. 1158 zavázáni byli službou dvorskou králi Vladislavu II. a tedy byli podřízeni jeho moci. ''f'') Král český ostal i nadále v osobním svazku manském s císařem římským jakožto hlavou křesťanstva, a ze svazku toho plynuly obapolné povinnosti i práva; avšak toliko ty, které výslovně byly uznány. Král český došed v Čechách uznání byl {{Prostrkaně|povinen}} dostaviti se ke dvoru císařskému, složiti slib věrnosti (''homagium'') a přijmouti potvrzení hodnosti královské (''per sceptrum''). Slavnostní toto potvrzování mělo se udělovati bezplatně. Král český ostal povinen ke službě dvorské i vojenské (''servitium''); avšak toliko v obmezené míře. Byl povinen účastniti se dvoru císařského a tudy i sněmův a soudů říšských, když by byly držány poblíže hranic českých, a sice buďto v Norimberce, Bamberce nebo Meziboru, a když by byl ob. držel pozvání ke dvoru šest neděl napřed. Válečného tažení byl povinen účastniti se toliko tehdy, když šlo o tak zv. jízdu římskou, a sice, kdykoli král římský jel do Říma dát se tam korunovati, měl král český dáti mu buďto průvod 300 oděnců nebo poskytnouti mu pomoc 300 hřiven. ''g'') S povinnostmi těmito byla spojena též práva, míti rozhodující vliv na záležitosti říše Římské, jmenovitě právo býti členem rady císařské, zastávati při dvoře císařském arciúřad (od r. 1114 arcičíšnictví) a míti přední účastenství ve volbě římského krále. Tudy v době, kdy Římská říše ostávala obmezena hlavně na Německo, Italii a Burgundsko, a kdy panovníci ostatních křesťanských zemí, zejména Francie, Uherska, Polska, Dánska, Španělska atd., vrchmoc říše této nad sebou přestali uznávati, panovníci čeští ne přetrhli svazků s touto »světovou« říší, nýbrž naopak shledávajíce v tom vlastní zájem a cítíce se též slabými svazky ty rušiti, přidržovali se věrně říše, když jim přiznáno bylo důstojenství královské a tím úplná svrchovanost nad zeměmi českými. Není pak bez významu, že znakem krále a království Českého od této asi doby přestávala býti orlice a stával se jím lev bílý v červeném poli, odznak to udatnosti a samostatnosti. {{Kotva|úřednictvo dvora knížecího}}4.&nbsp;{{Prostrkaně|Úřednictvo dvora knížecího}}. O ustálenější organisaci úřadů dvorských možno u nás mluviti teprve ve XII. století; před tím vévodové čeští vykonávajíce osobně moc vládní užívali členů družiny své, kteří jim osobní věrností byli zavázáni, k rozličným úkolům, jak právě potřeba nastávala, a aniž s počátku jakési určité dělení práce bylo předsevzato. Teprve během času, když moc knížecí se rozmáhala a poměry nutily knížata, aby moc svou pravidelněji a v rozsáhlejší míře vykonávali, přikazovány jsou jednotlivým dvořanům určité práce a zároveň hodnostem jejich takové názvy dávány, jak to v ostatních zemích křesťanských bylo v obyčej vešlo, hlavně u dvora císařů římského a byzantského (srv. {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Arciúřad|Arciúřady]]}}). Nejstarší takovýto stálý úředník dvorský, jenž spravoval dvůr knížecí a zastupoval ve všem knížete, byl {{Prostrkaně|nádvorní župan}} čili {{Prostrkaně|palatin}} (''comes palatinus''), o němž již za krále Vratislava II. děje se zmínka; avšak když moc jeho začala býti knížatům českým nebezpečnou, jest roku 1113 zrušena a čásť působnosti její přešla na {{Prostrkaně|kastelána}} neboli {{Prostrkaně|purkrabího hradu pražského}}. Od té doby také vyskytují se noví a noví úředníci při dvoře knížecím, z nichž někteří obstarávají netoliko domácí potřeby dvora knížecího, nýbrž i trvalé úkoly státní správy, kdežto jiní pouze službu dvorskou mají na péči. K prvnějším úředníkům, jejichžto působnost vztahovala se netoliko na zemi Českou, nýbrž i na všechny země knížeti českému podřízené a z jejichžto hodností vyvinuly se během času nejpřednější úřady státní, počítali se {{Prostrkaně|kancléř}} (''cancellarius''), {{Prostrkaně|sudí dvorský}} (''judex curiae'') a {{Prostrkaně|komorník}} (''camerarius''). {{Prostrkaně|Purkrabí pražský}} jakožto správce hradu pražského družil se k nim významem svým. K hodnostářům výhradně dvorským náleželi {{Prostrkaně|stolník}} (''dapifer''), {{Prostrkaně|maršálek}} či {{Prostrkaně|podkoní}} (''agazo, mareschalcus''), {{Prostrkaně|číšník}} (''pincerna''), též {{Prostrkaně|nejvyšší lovčí}} (''summus curiae venator''), {{Prostrkaně|sklepník}} (''cellerarius''), {{Prostrkaně|mečník}} (''ensifer''), {{Prostrkaně|almužník}} (''dispensator'') atd. Působnost všech těchto dvořanů, kteří na počátku musili asi stále na dvoře knížecím meškati, naznačují větším dílem jejich názvy. {{Prostrkaně|Purkrabí pražský}} kromě správy hradu pražského byl náčelníkem též ve válce. Hodnost {{Prostrkaně|kancléře}}, jenž zastupoval knížete ve všech záležitostech, při kterých bylo třeba řízení písemného, tedy jmenovitě ve správě zahraničné, zastával obyčejně některý probošt český, zvláště vyšehradský nebo pražský, maje k ruce (od r. 1164) {{Prostrkaně|místokancléře}} a několik {{Prostrkaně|notářů}}, kteří vlastní službu ve dvorské kanceláři české obstarávali. Rovněž tak i {{Prostrkaně|sudí dvorský a komorník knížecí}} dávali se ve 2.&nbsp;pol. XII. stol. zastupovati {{Prostrkaně|podsudím}} (''subjudex'') a {{Prostrkaně|podkomořím}} (''subcamerarius'') ve správě soudu dvorského a komory knížecí, vykonávajíce ve věcech soudních, správních a finančních tu působnost, kterou jim kníže přikázal. Poněvadž pak úředníci dvorští byli členové rady knížecí a zde důležitý vliv na záležitosti státní vykonávali, vstupovali i členové vyšší šlechty do těchto úřadův a po příkladu sudího dvorského a komorníka přenechávali od časů krále Vladislava II. práce s úřady jejich spojené podřízeným úředníkům, {{Prostrkaně|podstolníku}} (''subdapifer''), {{Prostrkaně|podčešímu}} (''subpincerna''), {{Prostrkaně|podmaršálkovi}} (''submareschalcus'') atd, a sami konali službu na dvoře knížecím nebo královském toliko při slavnostních příležitostech. {{Kotva|rada knížecí a sněm}}5.&nbsp;{{Prostrkaně|Rada knížecí a sněm}}. V pohanské době byl kníže obmezen asi {{Prostrkaně|radou}}, ve které měli účastenství náčelníci kmene, a {{Prostrkaně|shromážděním národním}}, jehož se účastnili všichni mužové zbraně schopní, lidé hradští i selští. Po sjednocení země českými knížaty základní tyto dvě formy, ve kterých národ vykonával vliv na záležitosti veřejné, potrvaly, toliko složení i působnost obou sborů se měnily. Ani zákon ani obyčej právní o tom dlouho ničeho neustanovovaly, vůle knížete tu namnoze byla rozhodující, až teprve ve 2.&nbsp;pol. XII. stol. i tu zavládly ustálenější poměry. {{Prostrkaně|Rada knížecí}} (''consilium, conventus'') skládala se obyčejně z mužských členů rodiny knížecí a ze členů vyšší šlechty, částečně to potomků starých vévodských rodin kmenových (lechů), pokud nebyli vyhubeni, a členů nových panských rodin, kteří pomocí úřadův a nabytím velkých statků se povznesli, mezi nimiž zvláště starostové neboli kmeté mocných rodů (''terrae natu majores, seniores nobiles'') vynikající postavení měli. Časem kníže do rady povolával dvorské i hradské své úředníky (župany, kastelány), časem i vyšší duchovní. {{Prostrkaně|Sněm}} (''generale vel commune colloquium Boemorum'') naproti tomu skládal se obvykle jak ze členů rady knížecí, tak i ze členů nižší šlechty, zejména ze starostů nebo vládyk svazků rodových a obecních. Jsou pak i zprávy o sněmích, jichž se účastnili též tisícové mužů zbraně schopných a tedy svobodných, jak tomu bylo na dávných shromážděních národních; avšak čím dále, tím více obmezovalo se toto účastenství sněmů na šlechtu a vyšší duchovenstvo. Pokud se působnosti obou sborů týče i tu ve XII. stol. přestávala libovůle knížete býti rozhodující. Všechny vážnější záležitosti státní uvažovaly se zajisté v radě knížecí; ale časem předkládaly se též sněmům k rozhodnutí, kteréž v době krále Vladislava II. hájily sobě už právo dávati svolení k tažením za hranice zemské a k vybírání berní. Kromě toho sněmy vykonávaly volbu knížete, jakmile začal se rušiti řád seniorátní; účastnily se nastolování a pak i korunování jeho; volily společně s knížetem biskupa českého, až r. 1198 volba ta papežem Innocencem III. kapitole pražské je vyhrazena; přijímaly zákony, radily se o obraně země, dávaly radu v záležitostech rodiny knížecí a vykonávaly soudní moc ve věcech sporných i nesporných, když šlo o práva knížecí neb o hrdlo, česť a statek sněmovníků a i jiných obyvatelů. V případech sporných bývali to obyčejně kmetové, kteří od stran za úmluvce jsou obíráni nebo kteří vystupovali jako nálezcové práva. Obyčejně asi bývalo na sněmovních soudech též pořizováno o korunním majetku a předsebráno zcizování svobodných statků, k čemuž všichni členové svazku rodového, kterému statek náležel, musili dáti svolení. Začalať dle všeho záhy ku platnosti přicházeti zásada, že převod práva vlastnického ke svobodnému statku musí se předsevzíti na soudě sněmovním za obvyklých formalit, sice že nabyvatel statku nemůže svého práva k němu uhájiti proti odúmrtnému právu knížete. Proto také ve XII. stol. asi již pravidelně potvrzoval kníže takováto zcizení listinami, ve kterých jména sněmovníků jakožto svědků se uváděla. V ten čas asi začal se činiti také rozdíl mezi {{Prostrkaně|zápovědnými sněmy}}, které jsou knížetem svolávány, a {{Prostrkaně|sněmy obecnými}} či {{Prostrkaně|sjezdy}}, které pravidelně v určité dny v roce (roky) za účelem konání soudní moci se scházely. {{Kotva|zřízení hradské}}6.&nbsp;{{Prostrkaně|Zřízení hradské}}. Okresy vládní, na které se dělilo území české v době historické, nepovstaly uměle, libovolným snad nařízením moci státní, nýbrž byly výsledkem dlouholetého vývoje společenského, souvisely s postupem kolonisace země a měly tudíž kořeny zajisté ještě v pohanské době. Dle zpráv, které nám cizí spisovatelé o dávném společenském životě kmenů slovanských zachovali, a také dle analogie dávných zařízení, vyšetřených u jiných národův arijského původu, sotva lze pochybovati o tom, že základem organisace kmenů slovanských při samém jejich osazení v našich stranách bylo {{Prostrkaně|zřízení hradské}}, zvané též {{Prostrkaně|župním}}. Každý kmen zaujav určité území vystavěl sobě na některém vyvýšeném, méně přístupném místě, obyčejně při řece, {{Prostrkaně|hrad}}, který byl středem kmenového jeho života a pod jehož záštitou mohl prováděti další kolonisaci v zaujatém území. Odtud z prvotního hradu, který dle zpráv arabského cestovatele al-Bekrího z r. asi 965 býval obehnán příkopem, valem a kolovou ohradou s věžemi a jenž byl se zevnějškem spojen pomocí mostu přes příkop vedeného, zakládaly se další osady otevřené i hrazené, jež se pak napořáde počítaly ke hradu, za jehož pomoci byly kolonisovány. Takovým přirozeným způsobem vytvořilo se území kmenem osazené a pomocí jeho hradu ovládané, jež kmen zval svou {{Prostrkaně|župou}}, {{Prostrkaně|vlastí}}, {{Prostrkaně|zemí}}. Středem župy byl hrad, jenž asi obyčejně byl osídlen kmenovými {{Prostrkaně|náčelníky}}, {{Prostrkaně|knížaty}}, {{Prostrkaně|župany}}, kteří společně s družinou svou nebo hradčany a také s náčelníky svazků rodových a obecních vrchní moc vojenskou, soudní a správní v oblasti svého kmene vykonávali. Od takovéhoto župního hradu rozeznávaly se asi hrádky, které měly buďto při kolonisaci přechodný význam anebo byly ohrazeným, obyčejně neobydleným místem, jež v čas války proměňovalo se v tábor válečný. Účelem této organisace hradské bylo společnými silami opatřiti si prostředky k existenci a hájiti ji proti lidem i přírodě. Proto v čas války sloužily hrady i hrádky za útočiště obyvatelům župy. Při tomto prvotném zřízení hradském nemohlo arci ostati dlouho, nýbrž následkem vzrůstání obyvatelstva a snad i následkem vnitřních sporů každý kmen byl nucen šířiti svou državu, zakládati nové obydlené hrady, odkud zase nová kolonisace vycházela. Takovým způsobem jednotlivé větve kmene získaly mu nové vlasti, nové župy, které sice opíraly se o vlastní hrady a spravovaly se vlastními náčelníky a shromážděními župními, avšak v prvotní hrazené osadě svého kmene nepřestávaly spatřovati svůj kmenový náčelný hrad (Vyšehrad, Velehrad atd.). Území kmenová (srv. str. 249.) rozdělila se takto na několik oblastí hradských neboli žup, jejichžto náčelníci neboli župané z předních rodů kmene obíraní jednak udržovali svazek spravovaných jimi žup s kmenovým hlavním hradem a sídlícím na něm knížetem kmenovým, jednak společně s náčelníky svazků rodových a obecních vykonávali autonomně moc vojenskou, soudní a správní ve své župě. Při tom na starších hradech scházela se napořáde shromáždění kmenová, jichž i náčelníci mladších hradův a žup se účastnili, a dle Nestora »na čem starší hrady se ushodly, na tom i mladší hrady (příhrady, hradce) přestávaly«. Odvislost obyvatelstva mladších hradův a žup na starším hradu měla ve válce za následek, že každý kmen největší píli vynakládal na obranu starého svého hradu a že jakmile tento byl nepřítelem dobyt, všechny hrady a župy kmene se považovaly za podmaněny. Při rozšiřování panství kmene českého, zejména během X. stol., šlo právě o takovéto podmaňování kmenových hradův a území pod moc knížat českých, pokud dobrovolně neuznali vrchní moc knížete českého. Během tohoto velkého převratu musilo staré zřízení hradské doznati značné proměny a to nikoli rázem a dle nějakého jednotného plánu, nýbrž pozvolnu a jak toho poměry žádaly. Process sjednocovací, provedený knížaty českými větším dílem násilím, musil míti za následek, že mnohé hrady vzaly za své, v »hradiště« se proměnily, a že počet obvodů hradských, ve kterých nyní zvláštní úředníci knížecí s družinami hradskými moc vládní jménem českého knížete vykonávali, se zajisté, a to už z vojenských důvodův, umenšil. Přes to sotva lze pochybovati o tom, že i nově zavedené zřízení hradské, tak jako i staré církevní rozdělení země na arcidekanáty a dekanáty, do jisté míry opíralo se o dávné rozdělení země na území kmenová a župní, neboť nová organisace hradská, na knížeti českém závislá, byla v územích kmenových posloupně zavedena a, jak listina o hranicích biskupství pražského z r. 1086 i také jiné starší zprávy dokazují, udrželo se dlouho vědomí o dřívějších územích kmenových a župních. V podmaněných krajinách bylo asi několik žup jednomu hradu a jeho úředníkům přikázáno a obvod, který z hradu byl jménem knížete českého spravován a jenž tedy v jedno spadal buď se starým územím kmenovým nebo s obvodem jedné nebo několika žup, nazýval se lat. ''provincia, regio, territorium, comitatus'', a česky nejspíše {{Prostrkaně|krajem}}, {{Prostrkaně|krajinou}}, {{Prostrkaně|vlastí}}, snad i {{Prostrkaně|župou}}, arci v pozměněném smyslu slova. (Srv. {{Prostrkaně|[[Ottův slovník naučný/Župa|Župa]]}}.) V některých částech země snad se staré rozdělení země na území kmenová a župy v nové organisaci udrželo. Počet těchto nových obvodů hradských nebyl nikterak ustálen, kolonisace zajisté pořáde postupovala, nové hrady a tudy nové obvody hradské vznikaly, staré zanikaly nebo měnily se, a tak sotva se bude moci s úplnou bezpečností pro starší dobu ustanoviti, kolik bylo kdy okresů hradských; toliko jest pravděpodobno, že počet ten spíše se blížil počtu pozdějších krajů, nežli počtu starých žup a dekanátů. Pokud se vojenské, soudní a správní organisace nových obvodů hradských týče, nebyla i ta veskrze nová, nýbrž i v mnohém ohledu přizpůsobena starší organisaci kmenové a župní. Nazývajíť se osady hradské dlouho ještě ''civitates, urbes'', a teprve ve XII. stol. vyskytují se četněji hrady z kamene stavěné (''castra, castella''), jež jsou sídlem úřadů hradských, střediskem hospodářství knížecího, shromáždištěm obyvatelstva krajského v čas míru a útočištěm jeho v čas války. O ně ve válkách se vedou i nadále boje a kdo opanoval nejpřednější hrady, opanoval zemi. Proto obyvatelstvo krajské má i nadále povinnost opravovati a brániti tato hrazená místa, v nichž nalézaly se dvorce knížecí, chrámy a jiné budovy veřejné. Náčelníkem hradu, tu i tam nástupcem kmenového knížete nebo hradského župana a zástupcem knížete českého v kraji z hradu ovládaném byl {{Prostrkaně|starosta hradu a kraje}}, {{Prostrkaně|přední župan hradský nebo hradčan}}, {{Prostrkaně|kastellán}}, kterému v latinských listinách ze starší doby obyčejně ''comes'' se říkalo, neboť byl členem družiny knížecí a měl analogickou moc jako hrabě v zemích západoevropských; latinsky se nazýval ''senior in urbe, praefectus urbis, rector provinciae'', a od časů krále Vladislava II. pravidelně ''castellanus''. Jakožto náměstek knížete českého v krajině mu svěřené měl vlastně tolik moci, kolik mu kníže jí postoupil; avšak ve skutečnosti poměr hradního župana ke knížeti a zase k obyvatelstvu nebyl asi všude stejný a časem stával se dosti nezávislým. Ne všichni náčelníci hradů měli jakožto členové družiny knížecí toliko vojenskou povahu, nýbrž většina jich byli (nebo stávali se) asi statkáři v krajině dávno nebo nově usedlí, »pánové« větší části země nebo župy, snad i potomci kmenových rodin knížecích, kteří se pokládali netoliko za orgány správy zeměpanské, nýbrž i samosprávy krajské. Bez této povahy autonomní a bez rozmanitosti správa středověká nedá se ani mysliti. Měl tudy hradský župan nejprve vojenskou moc, jsa náčelníkem hotovosti krajské, maje na péči hrad a zásobování jeho a dohlížeje k úřednictvu a družině hradské. Jemu náleželo spravovati kraj a ukládati obyvatelstvu různá břemena k potřebám veřejným, jako bylo hradozdění, konání stráží, prosekávání lesů, dělání cest, stavění mostův atd. Jeho povinností bylo dále chrániti mír a řád v kraji a trestati každé porušení jeho, odtud plynulo právo jeho honiti zločince po kraji, konati nad nimi popravu a nutiti svazky obecní a rodové, aby ručili společnou rukou za udržení míru. Ve starší době hradní župan dle všeho vykonával, jak dokazují dekreta Břetislavova z r. 1039, sám pravidelnou soudní moc v kraji ve věcech trestních i civilních, vynášeje nálezy v rozepřích, ve kterých strany na něho se obrátily, zejména ve sporech svazků rodových a obecních v kraji usedlých mezi sebou, na př. o užívání župy, a i předvolávaje k podnětu arcijahnů z úřední jaksi povinnosti zločince, kteří nebyli při skutku dopadeni, na něž nebylo žalováno a jimž bylo svědky, přísahami neb ordáliemi nevinu prokázati. Jinými slovy hradní župan ve starší době byl popravcem i cúdařem v jedné osobě a teprve asi během XII stol. oddělila se namnoze cúda od popravy. Vyskytujíť se zejména v době krále Vladislava II. vedlé hradních županů jména zvláštních {{Prostrkaně|cúdařů}} (''judices provinciales''), kteří v zastoupení hradního župana a knížete českého vykonávají pravidelnou soudní moc, kdežto hradní župan právo popravné v kraji napořáde podržuje. Jim k ruce ustanovují se {{Prostrkaně|komorníci}} (''camerarii''), jejichž úkolem jest hájiti fiskální interessy knížecí na cúdě neboli soudě hradském. Zdali při všech úřadech hradských v ten čas byli ustanoveni cúdaři a komorníci, nevíme; pozoruhodno jest, že se ku konci XII. stol. vyskytují tu i tam dva cúdaři, kteří nejspíše konali soudní moc ve dvou obvodech soudních (župách?), na něž se kraj rozpadal. Objevení se cúdařův a komorníků v době, kdy vyšší šlechta začala nabývati většího vlivu v životě státním, kdy úřady knížecí větším dílem sama držela, dávajíc se v nich podřízenými úředníky zastupovati, a kdy naproti tomu panovníci čeští hleděli všemožně síliti svou moc, může se všelijak vykládati. Buďto hradní župané ustanovovali cúdaře a komorníky jako své zástupce, nebo knížata čeští – a to zdá se nám býti více pravděpodobno – chtějíce oslabiti moc hradních županů, přenášeli čásť jejich moci na nové orgány na panovnících českých závislé. Konečně hradní župan měl moc správní a finanční, při jejímž vykonávání {{Prostrkaně|knížecí vladaři}} (''villici''), {{Prostrkaně|lovčí}}, {{Prostrkaně|hajní}} a jiní zřízenci na hradech bydlící (hradčané, kastelláni, ''castrenses'') byli mu nápomocni. {{Prostrkaně|Vladaři knížecí}}, jsouce správci statkův a výběrčími důchodů knížecích, vykonávali též soudní moc nad lidmi na statcích knížecích usedlými, kteréžto statky považovaly se asi odedávna za vyjmuté z pravomocí ostatních úřadů hradských Hradní župan a ostatní úředníci i zřízenci hradští neměli arci stálých platů, nýbrž k úřadům jejich přikázány byly některé statky (''beneficia''), jež pocházely asi ze jmění kmenového a proto ještě ve XIV. stol. župami se nazývaly, a kromě toho každý žil z důchodů svého úřadu, z platů dávaných za jednání úřední atd., neboť ve středověku úřad živil úředníka. O významu hradního župana a ostatního úřednictva hradského pro {{Prostrkaně|samosprávu krajskou}} zachovalo se nám málo zpráv; avšak sotva lze o tom pochybovati, že zejména ve XII. stol. hradní župané začali se pokládati za náčelníky a zástupce též svých krajin aneb aspoň za zprostředkovatele mezi nimi a knížetem českým, že následkem toho knížata čeští nemohli je zcela libovolně dosazovati a sesazovati, a že obyvatelé krajští neboli krajané tvořili svazek, jenž měl společné zájmy, hájené a zastupované na shromážděních hradských neboli sjezdech krajských, jež obyčejně asi se konaly v čas zasedání cúdy krajské. {{Kotva|zřízení místní}}7.&nbsp;{{Prostrkaně|Zřízení místní}}. Osazení země České a tudy okkupace půdy slovanským obyvatelstvem byla provedena, nehledíme-li k vojenským družinám, svazky krevními, jak mnohé zprávy listinné, též starodávné patronymické názvy vesnic, vyvinuté názvosloví slovanské pro vzdálené příbuzné a jiné přežitky rodového zřízení v historické době (nedílnost rodů šlechtických, povaha moci vládycké, výrazy dědina, otčina, ústav obecné poruky atd.) dokazují. Následkem toho vlastnictví k půdě, jež ve staré době bylo totožným pojmem s držením a užíváním jejím, nebylo původně u nás jako i u ostatních kmenů slovanských a dle všeho i u ostatních kmenů arijského původu {{Prostrkaně|osobní}}, individuálné, nýbrž {{Prostrkaně|kollektivné}}. Kmen a pod záštitou jeho {{Prostrkaně|rod}} nebo {{Prostrkaně|rodina}} byly prvotními nabyvateli půdy; kmenu nebo knížeti kmenovému a jeho rodu náležely hrad a půda potud, pokud části její nepřešly v držení krevních svazků. Způsob osazování bylo sídlo, které bylo vykázáno {{Prostrkaně|rodině}} (jihosl. zv. ikonoština), obsahující rodiče a jejich děti, anebo {{Prostrkaně|rodu}} (jihosl. zv. zadruga), zahrnujícímu v sobě též další příbuzenstvo, potomstvo to společného předka, děda, praděda atd. Že svazky rodové žily na jednom místě společně a že měly pevnou organisaci, ve které manželství a stupně příbuzenství od společného předka se rozeznávaly, dokazují právě uvedené ve slovanských jazycích zachované společné výrazy pro tyto stupně příbuzenstva. Sídlem svazku krevního byl buď {{Prostrkaně|dům s dvorem}} o sobě stojící neb {{Prostrkaně|osada}}, kde několik rodin nebo rodů pohromadě přebývalo. Pravidlem asi s počátku byl dvůr, který setrvav po několik generací v držení svazku rodového, stával se společně se vzdělanou kolem něho půdou {{Prostrkaně|otčinou}}, {{Prostrkaně|dědinou}} jeho, kteráž jménem předka nebo podlé zaměstnání rodu nebo podlé polohy místa se jmenovala. Již výraz otčina, dědina ukazuje, že obvykle v čele osob svazkem krevního příbuzenství spojených, kteří na společném zboží hospodařili a chlebili, stál {{Prostrkaně|otec}}, {{Prostrkaně|děd}}, při dalším rozkolení rodový náčelník, {{Prostrkaně|starosta}}, {{Prostrkaně|kmet}}, {{Prostrkaně|vladyka}}, {{Prostrkaně|hospodář}}, na něhož náčelná moc rodová byla přešla dle tradice v rodě zachovávané. Jako v rodě knížecím tak i v těchto svazcích rodových moc náčelná asi přecházela obvykle na nejstaršího člena v rodě (starešinu, kmeta) dle zásady seniorátní; avšak záhy vůle umírajícího starosty i vůle členů rodu a způsobilost jednotlivce padaly na váhu. Starosta tento měl větší nebo menší moc nad členy svazku krevního dle povahy své osobní a dle poměrů, v nichž rod jeho žil, a moc tu vykonával s dospělými mužskými členy rodu; on zejména konal soudní moc nade členy svého svazku a řídil hospodářskou jejich činnost, zastupoval rod na venek, účastnil se shromáždění a soudů kmenových a župních a odpovídal za skutky členů svého rodu. Poněvadž účelem svazku krevního bylo poskytnouti členům ochrany a pomoci a společným přičiněním zjednati prostředky k existenci, měl starosta rodu nad členy moc arci dosti neobmezenou, avšak nikoli takovou, aby se mohlo mluviti o nějakém otroctví nebo nevolnictví členů rodu, jak někteří němečtí spisovatelé činí. Padaloť na váhu, že při vzdělávání půdy každý člen krevního svazku měl cenu jakožto pracovní síla; proto také vzdělaná rodem půda pokládala se za společné rodové vlastnictví, se kterým starosta beze svolení členů nemohl svobodně nakládati. Jemu bylo asi rozhodovati toliko o podílu každého člena na práci a požitcích. Záhy pak vyvinulo se právo vlastnické (resp. držení) rodin i jednotlivců na movitosti, na plody práce každého jednotlivce; aspoň všechny zprávy o dávném soukromém právu našem nutně vedou k tomuto předpokládání. Také postup kolonisace země nedá se jináče vysvětliti, nežli když se velmi záhy předpokládá jakási volnost krevního svazku a také jakési uvědomění osobnosti jednotlivce v mezích jeho, což arci v kočovném stavu kmene se nenalézá, a když tedy náhled o tuhé uzavřenosti a krutosti tohoto svazku za nesprávný se považuje. Krevní svazky kromě toho měly právo užívati i ostatní nevzdělané půdy, pastvin, výhonů na horách, lesů, řek atd., jež patřily kmenu a zvaly se župami; avšak záhy asi obyvatelům jedné nebo více osad bylo přiznáno úřadníky hradskými výhradné užívání a následkem toho části župy proměnily se v obecní pastviny a lesy, v {{Prostrkaně|občiny}}, {{Prostrkaně|obce}}. Kromě toho jednotlivé rodiny zajisté se oddělovaly a zakládaly nová sídla, která s rodem udržovala styky, druhdy asi i nedílnost majetku nemovitého se mezi nimi podržovala. Čím pak více členů čítal krevní svazek, čím více měl pracovních sil, tím měl větší možnost nabyti více statkův a tím přirozeně stával se bohatším a váženějším. Nikoli jenom moc a snad násilí, nýbrž hlavně práce způsobila rozdíly majetku. Rodové zřízení, které můžeme nazývati také {{Prostrkaně|zádružným}}, poněvadž zakládalo se jak na příbuzenství krve, tak i na společném vlastnictví půdy, jak je tomu posud v jihoslovanských zádruhách, mělo v sobě zárodky dalšího vývoje, až konečně ustoupilo u nás zcela nebo z části {{Prostrkaně|zřízení obecnímu}}. Prameny naše nepostačují, bychom process ten řádně mohli sledovati, avšak můžeme si představiti, že se děl rozmanitým způsobem. S počátku svazek krevní mohl se na př. směstnati na jednom dvoře, avšak během času pobočné rodiny vystavěly sobě samostatné příbytky, které samy držely a užívaly, a tak ze dvoru povstávala {{Prostrkaně|osada}}, {{Prostrkaně|obec}}, {{Prostrkaně|ves}}. Na Rusi děje se posud něco podobného. V takové osadě svazek rodový snadně mohl se proměniti ve svazek obecní, jakmile společnost majetkových práv a úkoly správní obdržely převahu nad zájmy příbuzenstva. Dvorce dostaly se v držbu jednotlivých rodin; avšak vzdělaná půda, polnosti, dědina mohla ostati i nadále ve společném vlastnictví celého rodu a toliko užívání její rozdělovalo se dle místních obyčejů mezi jednotlivé rodiny. Uváděním pak cizích osob neboli »hostů« do takovýchto původně rodových osad, oddělováním a stěhováním se jednotlivých pobočních rodin na jiná místa a zatemňováním paměti o příbuzenství mezi členy osady, mohla obec neb osada, skládající se z více dvorců nebo chýží, obdržeti vždy více povahu hospodářského a správního celku. Ke konečnému úplnému rozdělení bývalé dědiny mezi jednotlivé části svazku krevního snadno mohlo dojíti. Náčelnická rodina vladycká, sídlíc na původním dvoře rodovém, mohla následovati příkladu knížecí rodiny Přemyslovské, podržeti větší čásť rodového majetku pro sebe a odděliti ostatní obyvatelstvo osady, mezi ním vzdálenější své příbuzenstvo, některou částí rodového majetku, avšak tak, že sobě ponechala ochranná neboli vrchnostenská práva nad vším obyvatelstvem osady a nad celou dědinou. Anebo při tomto dělení dědiny mezi členy rodu nepovstala vrchnost, nýbrž členové rodu rozdělili se sami o dědinu poměrným dílem, pak osada udržela se jako svazek několika svobodníků. V obou případech stalo se zajisté narovnání o užívání obecných pastvin a některé části župy opět snad proměnily se při té příležitosti v občiny. Přirozená takováto proměna zřízení rodového ve zřízení obecní dála se ovšem velmi pozvolnu. Převrat související se sjednocením kmenů českých urychlil však tuto přeměnu. Do rukou knížat českých dostal se namnoze majetek kmenů podrobených, hrady a župy, nejspíše i majetek mocnějších kmenových rodů, kteří se o samostatnost svých krajin zasazovali a podlehli. Mnohým rodovým i obecním svazkům ustanoveny jsou knížaty českými vrchnosti z knížecí nebo hradské družiny, a noví držitelé dvorův a zboží druhdy rodových podrželi je v rodinách svých dědičně a nedílně, zovouce se rovněž vladykové nebo zemané. Následkem toho musilo značně ubyti rodových dvorů nebo vesnic, kde dědina ostávala společným vlastnictvím všech rodin tam sídlících nebo kde došlo k rozdělení dědiny mezi tyto rodiny, a většina osad druhdy rodových dostala se do poddanství vladyckých rodin, starých nebo nových. Následkem toho staré zřízení místní, související se zřízením zádružným, proměnilo se větším dílem ve zřízení obecní, kde moc úřadů hradských a vladyků rozhodovala, a toliko menší čásť osad mohla se přidržeti ještě starého svého zřízení. Rozmanitost poměrů těch musila stoupati, když vrchnosti začaly samy zakládati nové osady, řečené {{Prostrkaně|lhoty}}, jejichž osadníci stáli k nim v poměru smlouvy, a když kromě toho snažily se obyvatelstvo jim poddané uvésti do postavení nevolného obyvatelstva, jehož v zemi z dřívějších dob dosti bylo. Tu nastával největší rozkvět obyčejového práva, ale také násilné měnění starých poměrů právních a obecná nejistota právní. Vylíčiti v přechodné té době organisaci místní je dosti trudno. Ve svobodných osadách, jež stály přímo pod úředníky hradskými, i v bývalých dědinách, jež se proměnily v obce vladykám poddané, i ve lhotách udrželo se dle všeho dosti mnoho ze staré autonomie. Zachovalyť se zprávy o {{Prostrkaně|kmetech povesných}} nebo {{Prostrkaně|starostách vesnických}}, kteří zaujímajíce celkem totožné postavení, jaké mívali náčelníci rodových svazků, s hromadami obecními spravovali zajisté obec, vyřizovali spory mezi osadníky a zároveň vykonávali úkoly správní na ně od úřadu hradského nebo vrchnosti uložené. Při tom máme z historické doby doklady na to, že několik takovýchto svobodných nebo polosvobodných osad dohromady tvořilo jakousi velkou obec vyššího řádu, zvanou {{Prostrkaně|sousedstvem}}, {{Prostrkaně|okolím}}, {{Prostrkaně|okolinou}}, {{Prostrkaně|honitvou}} (''vicinatus, vicinia, circuitus''), která u nás podobně, jako v Polsku {{Prostrkaně|opole}}, v Rusku {{Prostrkaně|verv}} a v Němcích {{Prostrkaně|obecní marka}}, byla svazkem správním i hospodářským. Svazků těchto užívají úřady hradské, by udržely mír v kraji, by obmezily svépomoc i krevní mstu a zabezpečily si vykonávání břemen krajských Obyvatelé okolin ručí společnou rukou neboli {{Prostrkaně|obecnou porukou}} za udržení míru a za konání povinností k zemi a hradu. Ozve-li se volání: »Nastojte, nestůjte, pomáhejte!«, jsou všichni povinni přispěti pomocí. Spáchán-li zločin v jejich obvodu, jsou povinni pátrati po pachateli, honiti ho a dohoníce jej vydati na hrad, aby nad ním bylo popraveno. Nedostáli-li této své povinnosti, odpovídají poškozenému i úřadu hradskému za spáchaný skutek. Pokuty v takovýchto případech obecné poruky ukládané zovou se v listinách našich {{Prostrkaně|hlava}}, {{Prostrkaně|svod}}, {{Prostrkaně|nedoperné}}, {{Prostrkaně|hrdost}}, {{Prostrkaně|nárok}} (''venditiones hominum'') a mají za účel donutiti svazky obecní, aby pečovaly o bezpečnost života a majetku zvlástě cizích osob a hleděly samy učiniti přítrž svépomocnému dopomáhání si ku právu. Při tom svazky ty mohly zastati se pachatele a zaplatiti za něho pouze pokutu, tak jako druhdy rod mohl člena svého týmže způsobem před stíháním uchrániti. Všechno to předpokládá, že úřady o udržení a rušení míru, soud nad rušiteli jeho, jakož i dohody o rozvržení břemen a dávek musily díti se na obecních hromadách, na kterých měli účastenství všichni svéprávní mužové sousedstva. Tou cestou i jiné úkoly správy jsou vyřizovány, a na čem hromada sousedská se snesla, to osady jednotlivé provedly. Okoliny ty účastnily se též ochozu mezí a měly tudy zajisté i u nás povahu hospodářskou. Nejspíše patřily jim společně některé pastviny, výhony a lesy, a o užívání jich, jakož i o jiných právních poměrech členů platily zvláštní obyčeje právní, o nichž asi na hromadách obecních vynášely se nálezy. Ale dle všeho okoliny tyto nebyly obecně zavedeny, nebo aspoň záhy zanikly a mohou snad za pozůstatky starého zřízení župního se považovati. Práva a povinnosti, které měly, přešly na obce a panství. Dokladem však ostávají toho, že v dávných našich obcích byla samospráva dosti vyvinuta. V osadách arci nesvobodných, kde žilo nesvobodné obyvatelstvo nebo kde obyvatelstvo dostalo se do nevolnictví, nemohlo o samosprávě býti řeči. {{Kotva|obyvatelstvo}}8.&nbsp;{{Prostrkaně|Obyvatelstvo}}. V době kmenového zřízení rozpadalo se obyvatelstvo Čech: ''a'') na {{Prostrkaně|rodovou šlechtu}}, jejížto původ byl starodávný, ku které patřili členové náčelných rodin kmenových na hradech sídlících i jiní »lepší«, urozenější a bohatší lidé, kteří měli účastenství v radách i družinách knížat kmenových; ''b'') na {{Prostrkaně|svobodníky}} neboli svobodné obyvatele osad hradských, rodových i vesnických, kteřítvořili vlastníjádro každého kmene, majíce účastenstvíve shromážděních národních a nosíce zbraň, a konečně ''c'') na {{Prostrkaně|nevolníky}} neb {{Prostrkaně|otroky}} ve válkách zajaté (plenníky), pro zločiny nebo pro dluhy do otroctví odsouzené nebo z nevolných rodičů narozené, kteří se za věc pána považovali. Následkem sjednocení kmenů knížaty českými v jeden národ a současným zavedením křesťanství musily v této organisaci společenské nastati velké změny. Pozvolnu začaly vyvinovati se uzavřené v sobě třídy společenské, které rodem, zaměstnáním a zvláštním právním postavením v životě veřejném i soukromém od ostatních tříd obyvatelstva se odrůznily a mezi nimiž některé dovedly sobě zjednati vyvýšené postavení nad obecným lidem a také čím dále, tím větší vliv na záležitosti veřejné. Doba arci starší, o které tuto jednáme, byla v tom ohledu toliko dobou přípravnou. Nicméně můžeme ve XII. stol. rozeznávati již tyto třídy společenské, jež počínají nabývati povahy stavovské: {{Kotva|duchovenstvo}}''a'') {{Prostrkaně|Duchovenstvo}}. Dávná snaha duchovenstva domoci se immunitního postavení ve státě, jak došla na západě výrazu ve sbírce Pseudoisidorově z polovice IX. stol., ve sporu o investituru, zakončeném konkordátem wormským z r. 1122, a též v dekretu Gratiánově z roku asi 1142, a jež podporována byla neobyčejnou měrou též zavedením coelibátu, dodělala se i u nás záhy po zavedení křesťanství toho výsledku, že duchovenstvo začalo se záhy pokládati za zvláštní uzavřený v sobě stav, nadaný zvláštními právy a povinnostmi, od laiků následkem svěcení odrůzněný, a že snažilo se o to, aby bylo jak samo, tak i s majetkem svým, zbožím církevním, osvobozeno ode všech povinností ke státu, jakož i aby bylo vyňato z platnosti zákonů zemských a z pravomoci úřadův a soudů světských. Snahy tyto také částečně již ve starší době setkávaly se s výsledkem. V čele snažení toho kráčeli biskupové pražští, kteří vykonávali dávno již soudní a disciplinární moc nad duchovenstvem a majíce na německých církevních knížatech lákavý příklad, neradi snášeli jakoukoli podřízenost pod moc knížat českých a jejich úředníků. Zvláště po smrti krále Vladislava II. začali se obklopovati vlastním dvorem, přijímati šlechtice do svých služeb a nejspíše vlastními úředníky vykonávati i soudní moc na statcích biskupských, zvláště když sobě r. 1186 vymohli majestát, že jsou říšskými knížaty a tedy se statky svými vyňati z knížecí moci české. Avšak tak rozsáhlé immunitní postavení biskupa, následkem kterého měl se státi členem stavů říšských a přestati býti členem stavů zemských, vzalo brzo za své. Přemysl Otakar I. obdržev právo investovati biskupy, kladl odpor vykonávání patrimoniální soudní moci na statcích biskupských a přiznával biskupům a jejich poddaným toliko osvobození ode všech břemen veřejných a právo na všechny pokuty, které poplatní jim lidé selští zejména v případech obecné poruky musili platiti. Rovněž nikomu jinému z duchovenstva nebyla v ten čas ještě povolena patrimoniální jurisdikce nad lidmi poddanými, nýbrž toliko některá osvobození z břemen veřejných, a proto listiny z této doby, které obsahují soudní exemce, musí za podvržené se považovati. Naproti tomu zákony zemské, na př. statuta Kunráta Oty z r. 1189 přiznávala duchovenstvu exemci ze soudní moci světské a podřizovala je soudům duchovním dle práva kanonického; kromě toho členové vyššího duchovenstva, jsouce uživateli rozsáhlých statků rovněž měli jako světští držitelové velkých statků rovněž povinnosti ku knížeti a zemi, a z těch odvozovali právo míti účastenství na sněmích i v radách knížecích a dávati svolení k těm věcem, jež se jich týkaly. Rovněž za právo svého stavu začali považovati, aby kancléř a ostatní úředníci kanceláře české ze řad duchovenstva byli ustanovováni. {{Kotva|šlechta}}''b'') {{Prostrkaně|Šlechta}}. Převrat X. stol., vliv křesťanství a západní vzdělanosti způsobily podstatné změny v poměrech šlechty a zejména v poměru jejím k ostatním třídám společnosti. Druhdy šlechta kmenová netvořila uzavřený v sobě a od lidu oddělený celek, nýbrž byla toliko výkvětem a vůdcem obyvatelstva; nyní z náčelnických rodin kmenových, pokud se udržely ve svém postavení, vyvinula se {{Prostrkaně|rodová šlechta}}, vyšší i nižší, která přijmouc s knížetem českým křesťanství a vzdělanost západní a užívajíc ve veřejném životě jazyka latinského, vyvyšovala se čím dále tím více nad ostatní obyvatelstvo, přidržující se dlouho pohanských názorův a arci slovanské své národnosti. Vedlé rodové této šlechty nabývala moci nová {{Prostrkaně|služební neb úřední šlechta}}, zejména pro svůj osobní poměr ku knížeti. O ní možno se domnívati, že původ svůj vzala z družin knížecích a hradských. Během pak času i členové staré rodové šlechty vstupovali do úřadů knížecích, aby sobě i rodům svým pojistili větší vliv na záležitosti státní, a zase služebná neb úřední šlechta snažila se nabyti statků knížecích i jiných pro sebe i potomky své. Následkem toho rozdíly mezi oběma druhy této šlechty se během času umenšovaly. A tak ovšem vytvořila se třída urozených nebo šlechtických lidí, která začala dědičnost šlechtictví (''nobilitas ab avo'') v rodinách svých hájiti a od obyvatelstva nešlechtického se odlišovati, při tom povahu kmenovou nebo krajinskou ztráceti a za {{Prostrkaně|zemskou šlechtu}} se pokládati. V této třídě pak již v památkách XII. stol. rozeznávají se zřetelně větší a menší šlechticové (''viri nobiles tam majores quam minores''), tedy {{Prostrkaně|vyšší a nižší šlechta}}, kteréžto rozeznávání s vývojem {{Prostrkaně|stavu panského a vladyckého}} zajisté souvisí. O původu těchto dvou stavů mnohá různá mínění byla vyslovena. Zajisté původ a starožitnost rodu a velikost majetku byly hlavním dělidlem. K {{Prostrkaně|vyšší šlechtě}} zajisté se počítali držitelé větších panství, potomci bývalých vévodských neboli lešských rodin kmenových (''primates, de primatum Boemie clariore stemmate descendentes principes, natu majores, barones, magnates''), jejich nástupcové na hradech, správcové to žup neboli župané hradští (''comites, castellani, zupani'') a nejvyšší úředníci dvorští; kdežto k {{Prostrkaně|nižší šlechtě}} patřili všichni ostatní šlechticové, zejména vladykové a ostatní členové jejich rodin, kteří se byli nad obecný lid vyvýšili při přetvořování zřízení rodového ve zřízení obecné nebo při převratu v X. stol. způsobeném a kteří menší svobodné statky v rodinách svých nedílně drželi. Tito i oni šlechticové byli {{Prostrkaně|zemany}}, pokud drželi s rody a rodinami svými část země, a mezi nimi v těchto dobách nebylo ještě onoho stavovského rozrůznění, s kterým se ve stol. XIV. setkáváme, neboť v ty časy nic nevadilo tomu, aby vladyka, nabyv úřadu a velkého statku, stal se pánem Vyšší šlechticové záhy obklopovali se družinníky, služebnými šlechtici nebo ministeriály a táhlí do pole pod vlastní korouhví, a proto sluli později {{Prostrkaně|páni korouhevní}}; vladykové účastnili se polního tažení pod korouhví kraje a sice dle všeho jakožto jízda krajská, kdežto svobodníci a ostatní bojovníci tvořili pěchotu. Tím způsobem dá se asi vyložiti rozdíl, jejž činí prameny mezi {{Prostrkaně|vojíny prvního a druhého řádu}} (''milites primi et secundi ordinis''). Kdežto pak vyšší šlechta již v této době začíná domáhati se jakéhosi privilegovaného postavení ve státě, hledí společně s vyšším duchovenstvem obmeziti moc knížecí, osobuje si právo míti účastenství v radách knížecích a na sněmích, právo voliti knížete a míti vliv na správu zemskou, kdežto požaduje, aby přední úřady dvorské a hradské osobami z jejího středu byly obsazovány, a dle všeho stará se o to, aby ani ona sama, ani obyvatelé jí poddaní nebyli podřízeni úřadům a soudům hradským: nižší šlechta naproti tomu má sice částečný podíl na sněmích a v úřadech, vykonává též práva vrchnostenská nad lidem poddaným, avšak celkem v této době a také dlouho v době následující nejeví ještě toho výlučného stavovského ducha jako šlechta vyšší, nýbrž napořáde považuje sebe za zástupce národa a jeho lepších snah, za »zemskou obec«. {{Kotva|svobodníci neboli dědinníci}}''c'') {{Prostrkaně|Svobodníci neboli dědinníci}} (''heredes liberi, dēdicones perpetui''). Mezi šlechtou a lidem poddaným stála asi dosti četná třída držitelů menších dvorů nebo statků selských, kteří zůstávali osobně svobodnými vlastníky dědin, rozeznávajíce se od zemanů nebo vladyků tím, že nebyli počítáni k šlechticům, ani k vojínům prvního řádu neboli jízdě a že neměli poddaných, a kteří zase od poddaných obyvatelů vesnic různili se tím, že neměli nad sebou jiného pána kromě knížete. Název jejich »dědinníci« nebo »dědici« sotva připouští pochybnost o tom, že byli pozůstatkem bývalého svobodného obyvatelstva, které tvořilo jádro kmenův, a že ani převrat X. stol., ani přeměna rodového zřízení ve zřízení obecní ani napotomní změny v postavení lidu selského se jich nedotkly. Nepatříce ku privilegovaným třídám pozbývali všeho vlivu na záležitosti veřejné a stojíce bezprostředně pod knížetem byli prosti všech břemen na poměru poddanském se zakládajících, avšak nikoli břemen veřejných. Postavení jejich mohlo zůstati výhodnějším než postavení poddaných kmetů selských, kdyby následkem exemcí břemena krajská nebyla na ně s tím větší tíhou dopadala. K starodávným těmto svobodníkům přicházeli také noví. Časem asi dávány jsou pozemky knížecí nebo župní pod právo dědické nebo dědinné a tak povstávali noví svobodníci; časem kmeté selští vykupovávali se z poddanství a stávali se dědinníky; časem též z jednoho rodu svobodnického rozdělením dědiny vznikalo několik rodin svobodnických a tím nové obce svobodnické. Konečně osazováním se cizinců, kteří se obchodem a řemeslem živili, na půdě korunní a přiznáním jim osobní svobody i výsadního postavení v zemi vznikali noví svobodníci, kteří za {{Prostrkaně|počátek svobodného stavu městského}} u nás považovati se mohou. O nich ve střední době více bude promluveno. Naproti tomu od X. stol. počínaje všelijakými cestami, pravými i nepravými, přemnohé osady svobodnické do poddanství přicházely, ano mnozí svobodníci viděli se asi nuceni, chtějíce ubrániti se násilí úředníků hradských, sami utéci se pod ochranu některé vrchnosti. Takový byl asi původ mnohých {{Prostrkaně|nápravníkův a dvořáků}}, kteří stáli pod ochranou pánů neb klášterův a o jichž osobní svobodě se ani v pozdějších časech nepochybovalo, kdežto mnozí jiní svobodníci stali se poddanými vrchností a časem přišli i o osobní svobodu svou. {{Kotva|obyvatelstvo poddané}}''d'') {{Prostrkaně|Obyvatelstvo poddané}}. Kdežto v době kmenového zřízení vedlé svobodného obyvatelstva kmenového připomínají se toliko otroci nebo nevolníci, arci jako lidé, kteří se ke kmenu nepočítají, v národě českém, utvořeném z několika kmenů, počet svobodníků značně se umenšil, otroctví vlivem hlavně církve začalo mizeti a veliká většina obyvatelstva dostala se do poměru poddaného k vrchnostem, kterýžto poměr tu i tam v osobní nesvobodu neboli nevolnictví přecházel. Příčiny těchto velkých změn byly rozmanity a také postavení lidu poddaného k vrchnostem stávalo se velmi různým i také častým změnám podrobeným, tak že obecná pevná pravidla o poměrech poddaného lidu v těchto dobách obyčejového a také pěstního práva stanoviti nelze. Nicméně i o vzniku poddanství i o postavení lidu selského u nás v této době můžeme si i zdomácích pramenův i z analogických poměrův okolních národů přece učiniti dosti určité představy. Není pochybnosti, že rodové zřízení mělo v sobě zárodek svazku poddanského, neboť členové rodu byli poddáni starostovi jeho a rodina náčelnická neboli vladycká mohla k ostatním členům rodu snadno vstoupiti do poměru vrchnosti k poddaným; zvláště jakmile pojem vrchního vlastnictví, českému právu naprosto neznámý, počal se u nás šířiti. Tito poddaní, zvaní dědici, dědinníky nebo kmety selskými (''heredes, rustici originarii, rustici indigenae''), pamatovali dobře, že jsou starodávní držitelé dědin, kteří rodem z nich pocházejí, a že o nich nedá se tvrditi, že by se byli usadili na základě nějaké smlouvy s vrchností, v níž by se byli zavázali k určitým platům a robotám. Jako dříve starosta rodu členům jeho určité práce vykazoval, tak i nyní vladyka ukládal těmto svým poddaným určité povinnosti, jsa v tom omezen toliko posavadním obyčejem. Že poměr ten mohl se v neprospěch poddaných měniti, jakmile nenalézali ve svazku obecním a krajském opory a ochrany proti vrchnostem, bije do očí. Původně zajisté nebyli v osobní svobodě obmezováni; byli účastni obecní hromady i obecního soudu, mohli vyhostiti se neboli opustiti půdu, když ji osadili jiným člověkem, též členové jejich rodiny mohli zajisté jinam se přestěhovati (důkazem toho slov. kolonisace země); avšak i v tom mohlo během času tu i tam postavení jejich se zhoršiti. Dle všeho do takovéhoto zhoršeného postavení dostali se už v X. stol. mnozí dědicové ve kmenech, kteří byli knížaty českými podmaněni. Těm ustanoveny jsou asi nové vrchnosti, a uvalena na ně nová břemena na prospěch knížete nebo hradu, zejména poplatek, kterému významně {{Prostrkaně|mír}} (''tributum pacis'') se říkalo a jejž pak také cizí kolonisté za ochranu jim poskytovanou knížeti platiti musili. Příklady, kde knížata a vrchnosti darovali nejspíše takovéto dědice za duši kostelu nebo klášteru (odtud též {{Prostrkaně|dušníci}}, ''animatorores''), dokazují, že s jejich pracovními silami začalo se libovolně nakládati a že snad nebyli tak osobně svobodní, jako byli druhdy zakladatelé vesnic se jmény patronymickými. Do poměru poddanského, jenž se týkal toliko majetku anebo majetku i osoby poddaného, vstupovali pak mnozí svobodníci, kteří se dali dobrovolně pod ochranu některé vrchnosti nebo byli i přinuceni do poměru toho vstoupiti, jakož i noví osadníci ve starých vesnicích aneb obyvatelé nově zakládaných vesnic, kteří ze starších osad vrchnostmi byli převedeni a jimž pozemky pod úrok a s výhradou práv vrchnostenských byly vykázány. Jejich poměr k vrchnosti byl poměr smluvný, avšak toliko {{Prostrkaně|ústně ujednaný}}, jehož obsah zajisté nebyl všude stejný; a název těchto {{Prostrkaně|úročníků}} (''hospites censuales, coloni'') ukazuje, že z pozemků, které jim vrchnosti postoupily k užívání do lhůty větší nebo menší, byli povinni platiti zejména roční platy (''census''). Z nich mnozí byli asi osobně svobodni zcela tak, jako většina dědicův a jako cizí kolonisté, kteří ve XII. a XIII. stol. knížaty a vrchnostmi jsou voláni, aby lesem porostlé nebo hornaté krajiny zalidnili, a kteří na právu emfyteutickém neboli zákupném na základě určitých {{Prostrkaně|písemných}} smluv se usadili. Všichni tito poddaní osobně více nebo méně svobodní drželi nemovitosti většími nebo menšími břemeny obtížené, většina jich v té době stála ještě v témž poměru k moci knížecí a k úřadům hradským, jako druhdy členové rodových a obecních svazků. Místo náčelníků těchto svazků zastupovaly je ovšem vrchnosti. Poddaní ti byli povinni v čas potřeby vojenskou službou pod praporem kraje; jim bylo podnikati roboty krajské vedlé povinností k vrchnosti; platili pokuty v případech obecné poruky; když šlo o rozepře členů jedné obce nebo jedné okoliny mezi sebou, soudili se na soudě obecním aneb okolí, nebo před vrchností; když šlo o spory s obyvateli jiných obcí neb okolin, soudili se na cúdách krajských; oni v hromadách obecních usnášeli se o právech a povinnostech svých i obce a větším dílem mohli svobodně se stěhovati a udržovati v rodinách svých nedílnost majetku selského. Čásť jich arci značná, která byla poddána pánům a ústavům církevním, obdržovala osvobození z podnikání břemen krajských a také asi byla obmezována všelijak v osobní své svobodě. Ode všech těchto poddaných rozeznávali se ti, o jejichž osobní nesvobodě nemohlo se pochybovati, sluhové, parobkové, {{Prostrkaně|nevolníci}} (''servi, famuli, mancipia''). Počet jich u přirovnání ku předešlému počtu poddaných nebyl asi veliký. Původ osobní jejich nesvobody sluší hledati v narození z nevolných rodičův a tedy ve starém nevolnictví a v následcích zločinu a zadlužení se. Kdo spáchal zločin nebo kdo následkem obecné poruky stal se spoluvinným zločinu, nebo kdo nezaplatil dluh věřiteli, ostal na milosti knížete neb úředníků hradských nebo poškozeného (věřitele). Nesmluvil-li se o náhradu, mohl býti prodán za nevolníka (odtud výraz ''venditiones hominum'' v případech obecné poruky), pozbyl osobní své svobody, stal se věcí pána, jenž libovolně mohl s pracovní silou jeho nakládati. Vykázal-li mu kus panské půdy k vzdělávání, stával se nevolník pozvolnu držitelem i uživatelem pozemku; avšak mohl i s pozemkem vždy býti prodán nebo z pozemku odstraněn. Na podhradích i ve vesnicích knížecích a panských bydlili na př. mnozí takovíto nevolníci, kteří provozovali řemeslo a byli povinni čásť výrobků na hrad nebo pánům svým odváděti; avšak z takovýchto případů nelze nikterak dovozovati, že by všechny vesnice staročeské, v nichž se řemesla provozovala a jež se dle toho nazývají, bývaly osadami nevolníků. Naopak dělení práce nebylo dlouho provedeno, ve starých svobodných rodových vesnicích živili se obyvatelé jak zemědělstvím, tak i řemeslem a domácím průmyslem (Piekosiński), a knížecí trhy na podhradích odbývané dávno před německou kolonisací v Čechách zprostředkovaly svobodnou výměnu i prodej výrobků zemědělských i řemeslných, což předpokládá osobní svobodu ve smyslu středověku a způsobilost ku právním jednáním výrobců. Postavení nevolníků nebylo ostatně jednostejné, vlivem církve a hospodářských poměrů lepšilo se, ač zavdávalo také podnět k tomu, že mnohé vrchnosti snažily se o to, aby i ostatní poddané své osobně více nebo méně svobodné do postavení nevolného uvedly, a že rozličné stupně věcné i osobní nesvobody dosti mizely. Kterak poměry nevolníků se časem lepšily a zase horšily, nejlépe lze stopovati na {{Prostrkaně|židovské osadě}} v podhradí pražském, jejíž obyvatelé vždy za nevolníky a sluhy komory knížecí (''servi camerae'') se považovali a kteří časem zajisté lépe si hospodářsky stáli nežli mnozí svobodníci. {{Konec formy}} s37526olvq361619yffwcenps6adh4t 0 67356 335148 196241 2026-08-03T21:20:22Z Lenka64 2855 kor. 335148 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST=Gardner, Percy |PŘEDCHOZÍ=Gardiner |DALŠÍ=Gardner }} {{Textinfo |TITULEK=Gardner, Percy |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |POPISEK= |ZDROJ=Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO= |LICENCE=PD origin |LICENCE-PŘEKLAD=CC BY-SA 3.0 |SOUVISEJÍCÍ= |JINÉ= |WIKIPEDIA-HESLO= }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gardner, Percy}}''' (1846 – ⁠), anglický klasický archeolog, narodil se v Londýně a vzdělával se na škole City of London a na Christ's College v Cambridge (1872). Byl Disneyho profesor archeologie na Cambridge od roku 1880 do roku 1887, a pak byl jmenován profesorem klasické archeologie na Oxfordu, kde měl podnětný vliv na studium starověkého, a zvláště řeckého, umění. Stal se také prominentním historickým kritikem biblických předmětů. Mezi jeho práce patří: ''Types of Greek Coins'' (1883): ''A Numismatic Commentary on Pausanias'' (spolu s F. Imhoof-Blumerem, 1887); ''New Chapters in Greek History'' (1892), popis vykopávek v Řecku a Malé Asii; ''Manual of Greek Antiquities'' (spolu s F. B. Jevonsem, 2. vyd. 1898); ''Grammar of Greek Art'' (1905); ''Exploratio Evangelica'' (1899), o původu křesťanské víry; ''A Historic View of the New Testament'' (1901); ''Growth of Christianity'' (1907). Jeho bratr, Ernest Arthur Gardner (1862 - ⁠), který se vzdělával na City of London school a Caius College v Cambridge (člen, 1885), je také dobře známý jako archeolog. Od roku 1887 do roku 1895 byl ředitelem British School of Archaeology v Athénách, a později se stal profesorem archeologie na University College v Londýně. Jeho publikace zahrnují: ''Introduction to Greek Epigraphy'' (1887); ''Ancient Athens'' (1902); ''Handbook of Greek Sculpture'' (1905); ''Six Greek Sculptors'' (1910). V roce 1910 byl zvolen prvním veřejným řečníkem Londýnské univerzity. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gardner, Percy]] 3qqovoq95puo87i8yob92eujvtma9b1 2 77813 335154 334982 2026-08-04T08:04:32Z ListeriaBot 14097 Wikidata list updated [V2] 335154 wikitext text/x-wiki {{Wikidata list |sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH { SELECT DISTINCT ?item WHERE { ?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . } } AS %subquery WHERE { INCLUDE %subquery . ?item wdt:P17 ?zeme . ?zeme wdt:P463 wd:Q458 . MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } . ?item p:P1082 ?pobSt . ?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel . OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } . ?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] . bind(concat("{", "{formatnum:", str(?pocetobyvatel), "}", "}") AS ?pocetobyvatel_upr ) . } order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha) LIMIT 50 |columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km²) |thumb=75 }} {| class='wikitable sortable' ! # ! Článek ! Obrázek ! stát ! Počet obyvatel ! K datu ! Rozloha (km²) |- | style='text-align:right'| 1 | ''[[:d:Q64|Berlín]]'' | [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:3782202}} | 2023-12-31 | 891 |- | style='text-align:right'| 2 | ''[[:d:Q2807|Madrid]]'' | [[Soubor:Madrid (38624991251).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q29|Španělsko]]'' | {{formatnum:3506730}} | 2025-01-01 | 604 |- | style='text-align:right'| 3 | ''[[:d:Q220|Řím]]'' | [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:2748109}} | 2023-01-01 | 1287 |- | style='text-align:right'| 4 | ''[[:d:Q90|Paříž]]'' | [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:2103778}} | 2023-01-01 | 105 |- | style='text-align:right'| 5 | ''[[:d:Q1741|Vídeň]]'' | [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q40|Rakousko]]'' | {{formatnum:2028289}} | 2025-01-01 | 415 |- | style='text-align:right'| 6 | ''[[:d:Q1055|Hamburk]]'' | [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1910160}} | 2023-12-31 | 755 |- | style='text-align:right'| 7 | ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]'' | [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:1903000}} | 2023-01-01 | 1468 |- | style='text-align:right'| 8 | ''[[:d:Q270|Varšava]]'' | [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:1862402}} | 2024-06-30 | 517 |- | style='text-align:right'| 9 | ''[[:d:Q1492|Barcelona]]'' | [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q29|Španělsko]]'' | {{formatnum:1731649}} | 2025-01-01 | 101 |- | style='text-align:right'| 10 | ''[[:d:Q19660|Bukurešť]]'' | [[Soubor:Bucharest-Skyline-01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q218|Rumunsko]]'' | {{formatnum:1716961}} | 2021-12-01 | 226 |- | style='text-align:right'| 11 | ''[[:d:Q1781|Budapešť]]'' | [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q28|Maďarsko]]'' | {{formatnum:1685209}} | 2025-01-01 | 525 |- | style='text-align:right'| 12 | ''[[:d:Q1726|Mnichov]]'' | [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1510378}} | 2023-12-31 | 311 |- | style='text-align:right'| 13 | ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]'' | [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:1436354}} | 2023-01-01 | 534 |- | style='text-align:right'| 14 | ''[[:d:Q1085|Praha]]'' | [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q213|Česko]]'' | {{formatnum:1397880}} | 2025-01-01 | 496 |- | style='text-align:right'| 15 | ''[[:d:Q490|Milán]]'' | [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:1354196}} | 2023-01-01 | 182 |- | style='text-align:right'| 16 | ''[[:d:Q472|Sofie]]'' | [[Soubor:Russian church (37591925970).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q219|Bulharsko]]'' | {{formatnum:1213134}} | 2025-12-31 | 492 |- | style='text-align:right'| 17 | ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]'' | [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1087353}} | 2023-12-31 | 405 |- | style='text-align:right'| 18 | ''[[:d:Q1754|Stockholm]]'' | [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q34|Švédsko]]'' | {{formatnum:984748}} | 2022-12-31 | 187 |- | style='text-align:right'| 19 | ''[[:d:Q727|Amsterdam]]'' | [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:921468}} | 2023-01-01 | 219 |- | style='text-align:right'| 20 | ''[[:d:Q2634|Neapol]]'' | [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:913462}} | 2023-01-01 | 119 |- | style='text-align:right'| 21 | ''[[:d:Q23482|Marseille]]'' | [[Soubor:View of Marseille from Notre-Dame de la Garde 4.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:886040}} | 2023-01-01 | 241 |- | style='text-align:right'| 22 | ''[[:d:Q495|Turín]]'' | [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:841600}} | 2023-01-01 | 130 |- | style='text-align:right'| 23 | ''[[:d:Q31487|Krakov]]'' | [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:804237}} | 2023-06-30 | 327 |- | style='text-align:right'| 24 | ''[[:d:Q1117116|Bordeaux Métropole]]'' | [[Soubor:Vue du Pont Jacques Chaban-Delmas.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:796273}} | 2019-01-01 | 579 |- | style='text-align:right'| 25 | ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]'' | [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:775790}} | 2023-12-31 | 248 |- | style='text-align:right'| 26 | ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]'' | [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]'' | {{formatnum:767131}} | 2021-08-31 | 641<br/>306 |- | style='text-align:right'| 27 | ''[[:d:Q1757|Helsinky]]'' | [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q33|Finsko]]'' | {{formatnum:694392}} | 2025-12-31 | 214 |- | style='text-align:right'| 28 | ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]'' | [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:693204}} | 2022-01-01 | 419 |- | style='text-align:right'| 29 | ''[[:d:Q25287|Göteborg]]'' | [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q34|Švédsko]]'' | {{formatnum:674529}} | 2023-12-31 | 272 |- | style='text-align:right'| 30 | ''[[:d:Q1799|Vratislav]]'' | [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:673531}} | 2024-06-30 | 293 |- | style='text-align:right'| 31 | ''[[:d:Q1748|Kodaň]]'' | [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q35|Dánsko]]'' | {{formatnum:667099}} | 2025-01-01 | 91 |- | style='text-align:right'| 32 | ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]'' | [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:664311}} | 2023-01-01 | 319 |- | style='text-align:right'| 33 | ''[[:d:Q580|Lodž]]'' | [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:648711}} | 2024-06-30 | 293 |- | style='text-align:right'| 34 | ''[[:d:Q1524|Athény]]'' | [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q41|Řecko]]'' | {{formatnum:643452}} | 2021-01-01 | 39 |- | style='text-align:right'| 35 | ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]'' | [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:633484}} | 2023-12-31 | 207 |- | style='text-align:right'| 36 | ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]'' | [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:631217}} | 2023-12-31 | 217 |- | style='text-align:right'| 37 | ''[[:d:Q2656|Palermo]]'' | [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:630167}} | 2023-01-01 | 161 |- | style='text-align:right'| 38 | ''[[:d:Q2079|Lipsko]]'' | [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:619879}} | 2023-12-31 | 298 |- | style='text-align:right'| 39 | ''[[:d:Q8851|Malaga]]'' | [[Soubor:Malaga 2023.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q29|Španělsko]]'' | {{formatnum:599063}} | 2025-01-01 | 395 |- | style='text-align:right'| 40 | ''[[:d:Q1295|Dortmund]]'' | [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:595471}} | 2023-12-31 | 281 |- | style='text-align:right'| 41 | ''[[:d:Q1761|Dublin]]'' | [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q27|Irsko]]'' | {{formatnum:592713}} | 2022-04-03 | 115 |- | style='text-align:right'| 42 | ''[[:d:Q1773|Riga]]'' | [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]'' | {{formatnum:588911}} | 2026-01-01 | 304<br/>254 |- | style='text-align:right'| 43 | ''[[:d:Q2066|Essen]]'' | [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:586608}} | 2023-12-31 | 210 |- | style='text-align:right'| 44 | ''[[:d:Q216|Vilnius]]'' | [[Soubor:Vilnius Montage (2020).png|center|75px]] | ''[[:d:Q37|Litva]]'' | {{formatnum:581475}} | 2023-01-01 | 401 |- | style='text-align:right'| 45 | ''[[:d:Q24879|Brémy]]'' | [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:577026}} | 2023-12-31 | 318 |- | style='text-align:right'| 46 | ''[[:d:Q1731|Drážďany]]'' | [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:566222}} | 2023-12-31 | 328 |- | style='text-align:right'| 47 | ''[[:d:Q1449|Janov]]'' | [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:558745}} | 2023-01-01 | 240 |- | style='text-align:right'| 48 | ''[[:d:Q36600|Haag]]'' | [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:548320}} | 2021-01-01 | 98 |} {{Wikidata list end}} 62quw8pdcg61ws2pdzy4dg96a11uo2l 250 98241 335129 334759 2026-08-03T16:35:47Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335129 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>== VEČER. == <section begin=Večer/> {{Iniciála horní|P}}o těch slovech pobídl doktora Tykvu z&nbsp;pracovny, vedl jej dvěma pokoji, kterými jej před hodinou byl do své světnice uváděl, otevřel dveře pokoje dalšího a pokynul hostu: „Prosím, račte, pane doktore.“ Bylo k&nbsp;těm třetím dveřím sotva více než dvacet, pětadvacet kroků, ale hlavou doktora Tykvy proletělo na krátké této cestě vše, co do té chvíle předcházelo. Vzpomněl zas a nesmírně živě na bezděčné setkání v&nbsp;masopustě s&nbsp;neznámou paní před klenotníkovou skříní, na její úzkostlivé oslovení a prosbu, na návštěvy páně Vosáhlovy v&nbsp;kanceláři, na jeho naléhavé pozvání do domu. Vzpomněl i na jeho slova, která k&nbsp;němu pronesl při uvítání, že mu později i svou paní představí — za hovoru s&nbsp;panem Vosáhlem skoro již na ně zapomněl. Sice se mu dnes ten studený patron zjevil ve světle nad očekávání příznivém, zamýšleným a skoro již provedeným obdarováním oné osiřelé dívky v&nbsp;Plzni, před čímž se Tykva s&nbsp;náležitým uznáním a bezmála v&nbsp;obdivu skláněl. Nebo ještě nikdy se s&nbsp;po-<noinclude></noinclude> ahj04l3xsqquq9buzy392qklb3hwzbg 250 98242 335131 334760 2026-08-03T16:46:16Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335131 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|44}}</noinclude>dobnou velkomyslností nesetkal. Ale nyní jej chce seznámiti se svou chotí. Proč? Tykva nebyl ostýchavý, dokonce snad bázlivý člověk, ba všelikými scénami v&nbsp;kancelářích i při soudních stáních byl značně otrkán, ale setkání s&nbsp;paní Vosáhlovou rád by byl unikl. Než dveře dalšího pokoje byly již dokořán a neodolatelný, přímo velitelský posunek páně Vosáhlův donucoval Tykvu, aby vstoupil první. V&nbsp;tu chvíli rozlilo se mu na šíji horko, jako by jej tam var poléval. Nebál se o&nbsp;sebe, spíš o&nbsp;paničku. Vstoupil tedy, za ním Vosáhlo, který za sebou zavřel dveře. V&nbsp;pokoji nebyl nikdo. Byla to jídelna. Okrouhlý stůl uprostřed pod skvělým lustrem byl pokryt bělostným ubrusem, na stole bylo prostřeno pro tři osoby se stříbrnými příbory a příslušnými poháry na pivo i číškami na víno. Ve středu stolu byla váza s&nbsp;nevelikou, volně spoutanou kyticí, jako by z&nbsp;té štíhlé nádoby vyrůstala. Všechno uspořádání tabule, k&nbsp;níž byla přisunuta tři křesla, nasvědčovalo blahobytu i vkusu domácích pánů. Doktora Tykvy při pohledu na třetí příbor zmocnilo se tušení přímo trapné. Je to snad pro něj? Ale hned si tuto domněnku sám vyvracel. Kterak by k&nbsp;tomu přišel? Patrně jest očekáván nějaký host, přítel rodiny. Tykva se snažil přemoci své rozpaky, obrátil se k&nbsp;Vosáhlovi a řekl: „Dovolíte mi, pane Vosáhlo, abych se odporoučel? Nerad bych déle překážel&nbsp;—&nbsp;—“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> r9ag8ewww3wkfafi21tmaflql98z4kg 250 98243 335133 334761 2026-08-03T16:59:50Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335133 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|45}}</noinclude>Ještě měl na jazyku: Již dlouho dost jsem vás zdržoval. Ale zarazil se včas. A&nbsp;pan Isidor Vosáhlo, jako by nevyslovený ten dodatek v&nbsp;očích Tykvových četl, s&nbsp;pousmáním skoro ironickým odpovídal: „Na mně jest, abych prosil za prominutí, že jsem vás tak dlouho zdržel. Chci vás představiti své paní. Krom toho doufám, že nepohrdnete skrovným soustem u&nbsp;nás. Již jsem vám večer pokazil, věnujte mi jeho zbytek.“ Tykva se uklonil na znamení, že tedy se vzdává. Nic jiného mu nezbývalo. Ale hlavou mu letělo: „Ano, pokazil jsi mi večer, a dokonale.“ Těšil se na schůzku s&nbsp;přáteli v&nbsp;útulné plzeňské pivnici — a zatím jest na celý večer polapen a nastává mu nejparnější chvíle dnešní konference. Bude jako na trní mezi oběma manžely. O&nbsp;čem s&nbsp;nimi hovořiti? Aspoň kdyby tu byl ještě jediný host mimo něj, a byť to byl kdokoli, bylo by jeho postavení snazší, celý večer veselejší. Na stole však jsou jen tři talíře — žádná záchrana mu nekyne. Na další úvahy nebylo času. Protější dveře jídelny se otevřely a jimi vstoupila domácí paní, štíhlá, sličná hnědovláska, asi šestadvacetiletá. Tykva ji naráz poznal, ač se mu tehda v&nbsp;zrcadle klenotníkově jen kmitla. Isidor Vosáhlo vztáhl k&nbsp;paničce pravici a pronesl: „Moje paní, pane doktore.“ A&nbsp;levicí kynul k&nbsp;hostu: „Pan doktor Tykva, Emilko, koncipient pana doktora Čočky, do jehož kanceláře jsem se uchýlil po smrti svého právního přítele blahé pa-<noinclude></noinclude> idkj1oiiqrnrp9x3h3v6vdkk57vaxgg 250 98244 335134 334762 2026-08-03T17:06:34Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335134 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|46}}</noinclude>měti doktora Safína. Snad se upamatuješ, že jsi pana doktora již někdy viděla, a tedy dávnou známost obnovíte.“ Jaromíru Tykvovi se zdálo, že na něm i na paničce utkvívá ledový, zkoumavý pohled Vosáhlův. Snad se mu to opravdu jen zdálo. Paní Vosáhlová se lehce sklonila, vzhlédla k&nbsp;svému choti a pronesla omlouvavě: „Věru se nerozpomínám, milý Isidore, ať se pan doktor nehněvá. Snad že mě viděl někdy před lety v&nbsp;nějakém plesu, ale tomu je dávno.“ „Podobně mi odvětil pan doktor,“ řekl pan Vosáhlo odměřeně, „když jsem se ho mimochodem otázal. Víš to, potkali jsme ho několikráte. Nyní tedy si pana doktora zapamatuj, milá Emilko, a podej mu ruku.“ Panička jako nechtíc podala Tykvovi ruku, kterou on dvorně políbil. Po tomto obřadě o&nbsp;krok ucouvla a řekla k&nbsp;choti: „Pan doktor je nyní tvým právním důvěrníkem, budiž tedy i mně vítán.“ Tykva se podivil, jak lehce a přirozeně mladá žena při tomto seznámení obstála. Na její tváři nebylo ani stínu úzkostlivosti jako tehdy před výkladní skříní. Statečně se na tu dnešní „konfrontaci“ připravila, věděla-li o&nbsp;ní. A&nbsp;že věděla, toho důkazem byly mu tři talíře na stole. „Milá Emilko,“ pronesl pan Vosáhlo, „dnes nám pan doktor prokáže čest, že s&nbsp;námi povečeří, ačkoli snad by mu jiná společnost byla milejší.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> exzu7uvq90ddlwigwk3alu3adho76f1 250 98245 335135 334763 2026-08-03T17:14:53Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335135 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|47}}</noinclude>Doktor Tykva nemohl potlačiti úsměv. Není pochyby, pomyslil při tom, pan Vosáhlo je čtenářem myšlenek. Uhodl zcela správně, že by Tykva seděl nejraději několik honů odtud. Poklonil se však hostiteli i jeho choti a řekl: „Nemohl jsem než uposlechnouti vzácného pozvání, milostivá paní. Jen prosím snažně za prominutí, že tak bezděčně poruším klid a pořádek vaší domácnosti. A&nbsp;prosím, abyste byla shovívavá ke vší mé neobratnosti. Jsem — abych tak řekl — čistě člověk hospodský, stále odkázaný na způsob života mnoha vrstevníků, bezpočtu lidí svobodných a tak zvaných starých mládenců. U&nbsp;svého psacího stolu kancelářského a při soudních jednáních jsem bezpečně v&nbsp;sedle — ne tak na společenských parketách.“ „Kdyby tomu tak i bylo, pane doktore,“ vmetl skoro ostře pan Vosáhlo, „jste mně milejší takto jako dobrý jurista, než jako parádní figura pro salonní zábavu. To jsou lidé více méně jaloví, mnohořeční panáčkové. Ale myslím, že si sám křivdíte. Ostatně jste v&nbsp;občanském domě a upřímně vítán. Buďte tu jako doma. A&nbsp;sedněte, prosím. Emilko, buď tak laskava…“ Hostitelka stiskla péro lesklého stolního zvonečku, který zazněl stříbrným zvukem, a za okamžik přinášela kuchyňská dívka večeři. Nejprve polévku, po polévce výbornou rybu a po té pečenou zvěřinu, kompoty, saláty, sýry, na konec sladké zákusky. {{Nop}}<noinclude></noinclude> 4uh1zd8hqoxn7r0q8q1oo6nc29pb5fi 250 98246 335136 334764 2026-08-03T17:26:30Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335136 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|48}}</noinclude>Doktor Tykva mírně pojídal a rozpomínal se, zdali již někdy tak nádherně večeřel. V&nbsp;hospodě dojista ne. Toť jest učiněný banket, myslil při tom. Ale hned mu také připadlo: kterak asi můj šéf bude dnešní konferenci panu Vosáhlovi účtovat, když mě tu klient tak štědře hostí? Nebo o&nbsp;tom se doktoru Čočkovi taky musím zmínit. Ponenáhlu se sebe setřásal těžké prvotní rozpaky, zvláště když hostitel po poháru plzeniny naplnil křišťálové číše výbornou mělničinou. Tu jakost znal Tykva z&nbsp;novoročních dopoledních snídaní u&nbsp;šéfa Čočky, který krom dobrého sousta miloval také doušek ušlechtilé révy. A&nbsp;když se pan Vosáhlo zeptal: Či snad by vám byla číše rýnského milejší? — odpovídal Tykva již zcela nenuceně: „Je sice rýnské šlechticem mezi víny, ale smím-li prosit, zůstaňme při tomto domorodém. Nemáme lepšího. Pívám ho někdy číšku tam pod Petřínem u&nbsp;Jeho Jasnosti, pokud mé koncipientské poměry dopouštějí.“ „Taky jsem se tam na ně zaučoval,“ řekl Vosáhlo s&nbsp;lehoučkým úsměvem, který u&nbsp;něho byl tak vzácný, „ve svých mladších letech, ale teď už dávno nikam nechodím. Po vší své práci a starostech těším se vždy na večer doma a jsem vděčen dobrému osudu za každý takový večer, jehož mi dopřává. Vyčítal bych si, kdybych se o&nbsp;jediný připravil.“ Při tom pohlédl na svou choť, jejíž líce se po slovech manželových pokrylo lehkým stínem. Doktoru Tykvovi neušlo to. {{Nop}}<noinclude></noinclude> t2lfq4lf052jigpcqgpnstftx19k5ms 250 98247 335138 334765 2026-08-03T17:32:30Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335138 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|49}}</noinclude>„Má-li člověk spořádanou domácnost a milou hospodyni v&nbsp;ní, nerado se mu kamkoli odchází. Neřku-li, když musí odejíti nadobro.“ Tu se líce mladé ženy ještě více zasmušilo. Vzhlédla k&nbsp;choti a pronesla jediné slovo: „Isidore…!“ Znělo to prosebně a zároveň jaksi vyčítavě. Po tom zvolání nastala pomlčka. Pan Vosáhlo váhavě hleděl před sebe, jako by hledal ztracenou nit, po chvilce se obrátil k&nbsp;Tykvovi a s&nbsp;patrným ovládáním sebe sama promluvil: „Tu jste mou paní slyšel. Isidore! Tím slovem a tím tónem odzbrojuje mě vždy, kdykoli se pokusím, abych s&nbsp;ní pohovořil o&nbsp;věcech vážných a důležitých, o&nbsp;kterých jednoho dne již nebudu moci promluviti. Isidore! zvolá a tak mě umlčuje. Musíte věděti, že má paní jest velmi citlivá, příliš citlivá. Snad i leckteré mé slovo k&nbsp;ní pronesené si vykládá křivě, jak míněno nebylo. Proto jsem si na dnešek vyžádal vaší návštěvy, abyste mi byl trochu nápomocen. Jste jurista, jste bráván na potaz ve věcech nejchoulostivějších a máte dojista o&nbsp;všem právnicky střízlivý úsudek. Povězte mé paní, že jisté věci je třeba vyříditi včas, dokud člověk vůbec může o&nbsp;nich pořizovati.“ Tu doktoru Tykvovi kmitlo hlavou: „Tedy jsem tu dnes vlastně ve funkci pohřebního bratra. To je utěšený úkol.“ Pan Vosáhlo pokračoval: „Abych vás trochu do svých poměrů zasvětil,<noinclude></noinclude> psehgt2v9qwdy6uosakvoomy8sf1u92 250 98248 335139 334766 2026-08-03T17:38:37Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335139 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|50}}</noinclude>pane doktore. Jsem původně inženýrem, ale ze zdravotních příčin své povolání již nevykonávám. Přemohlo mě to jednoho dne a tehda jsem poznal, že nesmím své síly přepínati, chci-li se svou paní co nejdéle pobýti. Nemám toho taky zapotřebí. Mám venku statek, ale mám krom toho i několik šťastných patentů, které ještě nadlouho samy mého dědice zabezpečují, kdyby nebylo nic jiného. Mojí dědičkou bude má paní, řekl jsem vám to již. A&nbsp;vy budete vykonavatelem mé poslední vůle. Až moje hodina udeří, milá Emilko, obracej se ve všem s&nbsp;důvěrou k&nbsp;panu doktorovi…“ „Isidore!“ zvolala mladá žena, a v&nbsp;tomto zvolání již se chvěl pláč. „Dobře, milá Emilko, tedy zatím dost, abychom dnešní večer nezakončili příliš smutně. Doufám, že u&nbsp;nás pan doktor není naposled. A&nbsp;teď tedy kladu na program volnou zábavu.“ Doktor Tykva vítal ten obrat a již byl prost všech rozpaků. „Především dovolte, pane inženýre, abych tuto číši vyprázdnil na zdraví vaše a milostivé paní. Vlastně jsem to měl učiniti hned na počátku, ale vždyť jsem prosil, abyste mi prominuli mou neobratnost. Buďte dlouho a šťastně zdrávi.“ Mladá žena vzhlédla vděčně k&nbsp;doktorovi, chopila se své sklenky, číše zazvonily. „Děkuji vám, pane doktore,“ ozval se pan Vosáhlo, „i za svou paní, a připíjím zas na vaše zdraví. Buďte nám oběma upřímným právním přítelem.<noinclude></noinclude> 5k84snhpjjnr5x4r0jsmd4li453rftv 250 98249 335141 334767 2026-08-03T17:45:13Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335141 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|51}}</noinclude>Doufám, že nikdy již nebudu jiného hledati. A&nbsp;ve mně neshledáte žádného nevděčníka.“ Doktor Tykva si všiml, že hostitel jeho upíjí z&nbsp;číše po každé jako pták, a při tom vzpomněl na jeho slova, jež byl pronesl o&nbsp;svém zdravotním stavu. Hovor sklouzl potom na veselejší koleje, zvláště když doktor vyprávěl všeliké žertovné příhody ze života vlastního i z&nbsp;kancelářské praxe, zažité i slyšené. A&nbsp;pojednou se vzpamatoval, že hovoří skoro stále sám a hostitelé jen pozorně naslouchají. Pojednou jej vyburcoval zvuk hodin, které hlubokým, zádumčivým zvukem odbíjely — jedenáctou. Tu viděl, že jest na čase, aby se odporoučel. Přece však ještě se musil zdržeti na koflík černé kávy. Když se panička vzchopila a vyšla do kuchyně, řekl Vosáhlo k&nbsp;Tykvovi: „Jsem vám vděčen, že jste nám tento večer obětoval a že jste pobavil a rozveselil mou paní. Víte, u&nbsp;nás není mnoho veselosti. Pod naší střechou chybí občas nějaký cizí živel, který by k&nbsp;nám vnesl trochu jiného života. Já jsem ve své práci a plahočení trochu zkostnatěl, a rodina mé paní žije na venkově. Cítím chvílemi tu osamělost, ale náležím k&nbsp;lidem, kteří kráčejí životem pěšinami postranními, abych tak řekl. Není každému dáno mnoho sdílnosti.“ „Kterak se tento studený patron dobře zná,“ pomyslil si doktor Tykva. A&nbsp;když po černé kávě odcházel, tu mu pan Vosáhlo poprvé podal celou ruku a řekl k&nbsp;němu: {{Nop}}<noinclude></noinclude> gektc2kzc8edx86pgziqnk7v931402w 250 98250 335142 334768 2026-08-03T17:49:27Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335142 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|52}}</noinclude>„Pane doktore, nepravím vám sbohem, nýbrž na shledanou. A těším se na ni.“ Krátké bylo podání ruky mladé ženy, ale Tykva pocítil pevnější stisknutí než při uvítání. A&nbsp;pronesla příjemným altem: „Přidávám se k&nbsp;slovům svého chotě. Zachovejte nás ve vlídné paměti.“ Když se Tykva octl na čerstvém vzduchu, slyšel po krátkém pochodu hodiny s&nbsp;věže jindřišské, odbíjející půl dvanácté. Bezděky vytáhl své hodinky, souhlasilo to. „Mám se ještě teď podívat mezi kamarády? Skoro je trochu pozdě — a trápili by mě všetečnými otázkami. Budou již hodně rozjařeni. Nerad bych si pokazil dojem dnešního večera. Raději bych naslouchal melodickému hlasu paní Vosáhlové, ač byla napoprvé velmi skoupá na slova. Nechtělo se ti tam, Jaromíre, ale nelituješ dnešního večera.“ Pln všelikého rozjímání kráčel Tykva ztichlými ulicemi. Šel domů.<noinclude></noinclude> omb5gytayhf3dxsy1p7ajskxltohp3w 0 98302 335132 334820 2026-08-03T16:48:00Z Jean-Paul 8278 sekce 335132 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Konference | ČÁST = Večer | DALŠÍ = Nový úkol }} {{Textinfo | TITULEK = Večer | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 43–52. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="51-60" fromsection="Večer"/> poui4ivxkbe9jp217yaj49c55ejazj5 0 98461 335143 335107 2026-08-03T18:10:03Z Davmiub 20055 335143 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure к Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². {{Konec formy}} [[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]] 3ksge2dttdeap47ok8do6t9o3yhh705 0 98480 335123 2026-08-03T14:26:11Z Lenka64 2855 n 335123 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Glatz |PŘEDCHOZÍ= Glatigny, Joseph Albert Alexandre |DALŠÍ= Glauber, Johann Rudolf }} {{Textinfo |TITULEK= Glatz |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Kladsko (město) }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Glatz}}''' (slov. ''Kladsko''), opevněné město v Německu, v pruské provincii Slezsko, v úzkém údolí na levém břehu Nisy, nedaleko rakouských hranic, 58 mil jihozápadně od Vratislavi vlakem. Obyvatel (1905) 16 051. Město se svými úzkými uličkami se vine na opevněném kopci, který je korunován starou citadelou. Na druhé straně řeky, na Schäferbergu, leží modernější pevnost postavená Prusy kolem roku 1750. Před městem na obou březích řeky se nachází opevněný tábor, kterým lze bránit bombardování ze sousedních výšin a který poskytuje ubytování pro 10 000 mužů. Vnitřní hradby byly zbořeny v roce 1891 a na jejich místě nyní stojí nové ulice. Nachází se zde luteránský a dva římskokatolické kostely, z nichž jeden, farní, uchovává pomníky sedmi slezských vévodů. Mezi dalšími budovami jsou hlavní Královské katolické gymnázium a vojenská nemocnice. Mezi průmyslová odvětví patří strojírenské dílny, pivovary a výroba lihovin, lnu, damašku, látek, punčochového zboží, korálků a kůže. Kladsko existovalo již v 10. století a německé osadníky přijalo kolem roku 1250. Během třicetileté a sedmileté války bylo několikrát obléháno a v roce 1742 se dostalo do vlastnictví Pruska. V letech 1821 a 1883 zde záplavy způsobily velké škody. O Kladsko dlouho bojovalo Polské a České království. Nakonec se stalo součástí Českého království a v roce 1534 bylo prodáno rodu Habsburků, kterým jej odebral Fridrich Veliký během svého útoku na Slezsko. <small>Viz Ludwig, ''Die Grafschaft Glatz in Wort und Bild'' (Vratislav, 1897); Kutzen, ''Die Grafschaft Glatz'' (Hlohov, 1873); a ''Geschichtsquellen der Grafschaft Glatz'', editovali F. Volkmer a Hohaus (1883–1891).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Glatz]] 65nyig213be2gmml00ces3j0gkxqd6s 0 98481 335124 2026-08-03T15:11:20Z Lenka64 2855 n 335124 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Giessen |PŘEDCHOZÍ= Gieseler, Johann Karl Ludwig |DALŠÍ= Giffard, Godfrey }} {{Textinfo |TITULEK= Giessen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gießen }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Giessen}}''', město v Německu, hlavní město provincie Horní Hesensko, ve velkovévodství Hesensko-Darmstadt, se nachází v krásném a úrodném údolí na soutoku řek Wieseck s řekou Lahn, 41 mil severoseverozápadně od Frankfurtu nad Mohanem na železnici do Kasselu; a na křižovatce důležitých tratí do Kolína nad Mohanem a Koblence. Počet obyvatel (1885) 18 836; (1905) 29 149. Ve staré části města jsou ulice úzké a nepravidelné. Kromě univerzity jsou hlavními budovami městský kostel, úřady zemské vlády, zahrnující část starého hradu z 12. století, zbrojnice (nyní kasárna) a radnice (s historickou sbírkou). Univerzita, založená v roce 1607 hesenským landkrabím Ludvíkem V., má velkou a cennou knihovnu, botanickou zahradu, observatoř, lékařské fakulty, muzeum přírodní historie, chemickou laboratoř, kterou vedl Justus von Liebig, profesor působící zde v letech 1824 až 1852, a zemědělskou školu. Mezi průmyslová odvětví patří výroba vlněných a bavlněných látek různých druhů, strojů, kůže, svíček, tabáku a piva. Giessen, jehož název je pravděpodobně odvozen od potoků, které zde vlévají (''giessen'') své vody do řeky Lahn, vznikl ve 12. století z vesnic Selters, Aster a Kroppach, na jejichž ochranu postavil hrabě Vilém z Gleibergu hrad Giessen. Sňatkem se město v roce 1203 dostalo do vlastnictví falckého hraběte Rudolfa z Tübingenu, který jej v roce 1265 prodal hesenskému landkraběti Jindřichu. V roce 1530 byl obehnán opevněním, které bylo v roce 1547 zbořeno, ale v roce 1560 obnoveno. V roce 1805 bylo definitivně zbořeno a místo přeměněno na promenády. <small>Viz O. Buchner, ''Führer für Giessen und das Lahntal'' (1891); a ''Aus Glessens Vergangenheit'' (1885).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Giessen]] muk5zay5xl5gozm9og3xd3c4neatdem 0 98482 335126 2026-08-03T15:38:08Z Lenka64 2855 n 335126 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gevelsberg |PŘEDCHOZÍ= Geum |DALŠÍ= Gex }} {{Textinfo |TITULEK= Gevelsberg |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gevelsberg}}''', město v Německu, v pruské provincii Rýn, 6 mil jihozápadně od Hagenu, na železnici do Düsseldorfu. Má dva kostely, školy a nemocnici a objemnou výrobu příborů. Počet obyvatel (1905) 15 838. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gevelsberg]] 9g9un8fq3inl2mwlkhejicns126klh9 0 98483 335127 2026-08-03T15:51:11Z Lenka64 2855 n 335127 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gerresheim |PŘEDCHOZÍ= Gerousia |DALŠÍ= Gerrha }} {{Textinfo |TITULEK= Gerresheim |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gerresheim}}''', město v Německu, v pruské provincii Rýn, 6 mil vlakem východně od Düsseldorfu. Nachází se zde krásný románský kostel ze 13. století, který je součástí starobylého ženského kláštera (založeného v 10. století a sekularizovaného v roce 1806) a má rozsáhlé sklářské manufaktury a drátovny. Počet obyvatel (1905) 14 434. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gerresheim]] qfvbbg3jev6uy234mmcx0v4in11qjjq 0 98484 335130 2026-08-03T16:37:33Z Lenka64 2855 n 335130 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Germersheim |PŘEDCHOZÍ= Germany |DALŠÍ= Germiston }} {{Textinfo |TITULEK= Germersheim |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Germersheim}}''', opevněné město v Německu v porýnském Bavorsku, na soutoku řeky Queich a Rýna, 8 mil jihozápadně od Špýru. Počet obyvatel (1905) 5914. Má římskokatolický a evangelický kostel, synagogu, progymnázium a nemocnici. Mezi průmyslová odvětví patří rybolov, stavba lodí a pivovarnictví. Germersheim existoval jako římská pevnost pod názvem Vicus Julius. Citadela byla přestavěna císařem Konrádem II., ale samotné město bylo založeno v roce 1276 císařem Rudolfem I., který mu udělil práva svobodného císařského města. Od roku 1330 do roku 1622, kdy bylo město dobyto Rakouskem, bylo součástí Rýnské Falce. Od roku 1644 do roku 1650 bylo v držení Francie; ale po uzavření vestfálského míru bylo opět připojeno k Falci. V roce 1674 bylo město dobyto a zpustošeno Francouzi pod vedením Turenna a po smrti kurfiřta Karla (1685) si jej Francouzi nárokovali jako závislou oblast Alsaska. V důsledku toho vypukla katastrofální válka o nástupnictví v Germersheimu, která trvala až do míru v Ryswicku v roce 1697. Na zásah papeže v roce 1702 Francouzi po zaplacení velké částky souhlasili s opuštěním města a v roce 1715 bylo obnoveno jeho opevnění. 3. července 1744 zde byli Francouzi poraženi císařskými vojsky a 19. a 22. července 1793 Rakušany. V roce 1835 bylo postaveno nové město a zahájeno budování současného opevnění. <small>Viz Probst, ''Geschichte der Stadt und Festung Germersheim'' (Špýr, 1898).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Germersheim]] kplwm36300f2me04rbkngg12e82efif 0 98485 335137 2026-08-03T17:32:03Z Lenka64 2855 n 335137 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gelnhausen |PŘEDCHOZÍ= Gellivara |DALŠÍ= Gelo }} {{Textinfo |TITULEK= Gelnhausen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gelnhausen}}''', město v Německu, v pruské provincii Hesensko-Nasavsko, na řece Kinzig, 27 mil východně-severovýchodně od Frankfurtu nad Mohanem, na železniční trati do Bebry. Obyvatelstvo: 4500. Je romanticky zasazeno na svahu kopce porostlého vinnou révou a je stále obklopeno starobylými hradbami a věžemi. Na ostrově v řece se nacházejí břečťanem porostlé ruiny císařského paláce, který nechal postavit Fridrich I. (Barbarossa) před rokem 1170 a který byl zničen Švédy během třicetileté války. Má zajímavý a krásný kostel (Marien Kirche) se čtyřmi věžemi (z nichž ta na transeptu je podivně křivá), postavený ve 13. století a restaurovaný v letech 1876–1879; také několik dalších starobylých budov, zejména radnici, Fürstenhof (nyní administrativní kanceláře) a Hexenthurm. Vyrábí se zde kaučukové zboží a víno. Gelnhausen se stal císařským městem v roce 1169 a v jeho zdech se často konaly říšské sněmy. V letech 1634 a 1635 těžce trpěl od Švédů. V roce 1803 se město stalo majetkem Hesenska-Kasselu a v roce 1866 přešlo k Prusku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gelnhausen]] qhh6icb9qtxwwolst6aqecv340vta84 0 98486 335140 2026-08-03T17:44:36Z Lenka64 2855 n 335140 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Geislingen |PŘEDCHOZÍ= Geisha |DALŠÍ= Geissler, Heinrich }} {{Textinfo |TITULEK= Geislingen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Geislingen}}''', město v Německu v království Württemberg, na řece Thierbach, 38 mil vlakem východně-jihovýchodně od Stuttgartu. Počet obyvatel (1905) 7050. Má dílny na řezbářství a soustružení kostí, slonoviny, dřeva a rohoviny, kromě železáren, strojíren, sklárny, pivovarů a bělidel atd. V kostele Panny Marie se nacházejí řezbářské práce Jörga Syrlina mladšího. Nad městem leží zřícenina hradu Helfenstein, který byl zničen v roce 1552. Poté, co bylo město několik let v držení Bavorska, přešlo v roce 1810 k Württembergu. <small>Viz Weitbrecht, ''Wanderungen durch Geislingen und seine Umgebung'' (Stuttgart, 1896).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Geislingen]] rgj3fhrqknb27zus1ull3dni5rq8dgm 0 98487 335144 2026-08-03T18:19:41Z Lenka64 2855 n 335144 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gardelegen |PŘEDCHOZÍ= Gardane, Claude Matthieu, Count |DALŠÍ= Garden }} {{Textinfo |TITULEK= Gardelegen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gardelegen}}''', město v Německu, v pruském Sasku, na pravém břehu řeky Milde, 20 mil západně od Stendalu, na hlavní železniční trati Berlín-Hannover. Počet obyvatel (1905) 8193. Má římskokatolický a tři evangelické kostely, nemocnici založenou v roce 1285 a střední školu. Je velmi průmyslové, zejména výroba zemědělských strojů a knoflíků, a jeho pivo má skvělou pověst. Gardelegen byl založen v 10. století a po dlouhou dobu byl sídlem hrabat. Značně utrpěl během třicetileté války a v roce 1775 byl vypálen Francouzi. Na sousedním vřesovišti dosáhl markrabě Ludvík I. Braniborský v roce 1343 vítězství nad Ottou Mírným z Brunšviku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gardelegen]] outtcx5jaun72mmwk0y5ahmmj1wdd05 0 98488 335146 2026-08-03T20:52:46Z Lenka64 2855 n 335146 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gandersheim |PŘEDCHOZÍ= Gandamak |DALŠÍ= Gandharva }} {{Textinfo |TITULEK= Gandersheim |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gandersheim }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gandersheim}}''', město v Německu ve vévodství Brunšvik, v hlubokém údolí řeky Gande, 48 mil jihozápadně od Brunšviku, na železniční trati Böissum-Holzminden. Počet obyvatel (1905) 2847. Má dva protestantské kostely, z nichž klášterní kostel (Stiftskirche) uchovává hrobky slavných abatyší, palác (nyní sloužící jako soudní síň) a slavné opatství (nyní v něm sídlí úřady provinční vlády). Vyrábí se zde lněné výrobky, doutníky, řepný cukr a pivo. Opatství Gandersheim založil saský vévoda Ludolf, který sem v roce 856 přestěhoval řeholnice, které se krátce předtím usadily v Brunshausenu. První abatyší byla jeho vlastní dcera Hathumoda, po její smrti nastoupila její sestra Gerberga. Za působení Gerbergy byla udělena Ludvíkem III. výsada, podle níž měl úřad abatyše pokračovat v saské vévodské rodině, pokud by kterákoliv členka byla shledána způsobilou a ochotná jej přijmout. Ota III. dal opatství tržní právo, právo na mýto a mincovnu; a poté, co se biskup z Hildesheimu a arcibiskup z Mohuče dlouho přeli o dohled nad ním, papež Inocenc III. prohlásil opatství za zcela nezávislé na obou. Opatství bylo nakonec uznáno za přímo podléhající říši a abatyše měla hlasovací právo v císařském sněmu. Klášterní statky byly rozsáhlé a mezi feudály, kteří mohli být předvoláni k abatyšině dvoru, patřil kurfiřt z Hannoveru a pruský král. Protestantismus byl zaveden v roce 1568 a Magdalena, poslední římskokatolická abatyše, zemřela v roce 1589; ale protestantské abatyše byly jmenovány od zavedení a nadále si užívaly svých císařských výsad až do roku 1803, kdy byl Gandersheim připojen k Brunšviku. Poslední abatyše, Augusta Dorotea Brunšvicko-Wolfenbüttelská, byla princeznou z vévodského rodu a tuto hodnost si udržela až do své smrti. Paměť Gandersheimu bude dlouho uchovávána v jeho literárních památkách. Hroswitha, slavná latinská básnířka, byla členkou sesterstva v 9. století; a rýmovaná kronika Eberharda z Gandersheimu se s největší pravděpodobností řadí k nejstarším historickým dílům napsaným v dolnoněmčině. <small>Kronika, která obsahuje popis prvního období kláštera, je editována L. Wielandem v ''Monumenta Germ. historica'' (1877) a byla předmětem speciální studie Paula Hasseho (Göttingen, 1872). Viz také „Agii vita Hathumodae abbatissae Gandershemensis primae“ v díle J. G. von Eckharta ''Veterum monumentorum quaternio'' (Lipsko, 1720); a Hase, ''Mittelalterliche Baudenkmäler Niedersachsens'' (1870).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gandersheim]] 997qqwdfnonisoeo3udblvyplcpzxzn 0 98489 335147 2026-08-03T21:05:02Z Lenka64 2855 n 335147 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gütersloh |PŘEDCHOZÍ= Gutenberg, Johann |DALŠÍ= Guthrie, Sir James }} {{Textinfo |TITULEK= Gütersloh |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gütersloh }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gütersloh}}''', město v Německu, v pruské provincii Vestfálsko, 11 mil jihozápadně od Bielefeldu na trati do Dortmundu. Obyvatelstvo (1905), 7375. Je sídlem hedvábnického a bavlnářského průmyslu a má velký obchod s vestfálskými šunkami a klobásami. Provozuje se zde také tisk, pivovarnictví a palírenství a město je známé svým žitným chlebem (''Pumpernickel''). Gütersloh má dva evangelické kostely, římskokatolický kostel, synagogu, školu a další vzdělávací zařízení. <small>Viz Eickhoff, ''Geschichte der Stadt und Gemeinde Gütersloh'' (Gütersloh, 1904).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gütersloh]] 5x7rfkfgx922t2ny9c2gn0kx2pw8kly 0 98490 335150 2026-08-04T05:26:54Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amiens | PŘEDCHOZÍ = Amiel | DALŠÍ = Amigoni }} {{Textinfo | TITULEK = Amiens | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;167–169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amiens }} {{Forma|proza}} '''Amiens''' [amje͡n]…“ 335150 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amiens | PŘEDCHOZÍ = Amiel | DALŠÍ = Amigoni }} {{Textinfo | TITULEK = Amiens | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;167–169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amiens }} {{Forma|proza}} '''Amiens''' [amje͡n], hl. město franc. depart. Somme a bývalé provincie Picardie, s 80.288 obyv. (1886), leží v úrodné, dobře vzdělané krajině na řece Sommě a při křižovatce četných tratí francouzské dráhy Severní, je sídlem biskupa, soudu appellačního a obchodního a hájeno jsouc starou tvrzi náleží mezi pevnosti 3. třídy. Jest pěkně a pravidelně stavěno, má široké, dobře dlážděné ulice, jen dolní čásťměsta, kde průmysl a obchod své sídlo mají a většinou dělnictvo obývá, je těsna a špatně stavěna. Kathedrála (viz vyobr. č. 215.), zbudovaná v l. 1220—1288 od stavitelů Roberta de Luzarche, Tomáše de Cormont a syna jeho Rénaulta, náleží k nejstarším a nejlépe zachovaným starým budovám ve Francii, jest 138 ''m'' dlouhá, v příční lodi 61 ''m'' široká, s věží 130 ''m'' vysokou, vedlé níž dvě jiné, dosud nedokončené se vypínají. Ve vnitřku vynikají krásné lodi chrámové a kůr, pěkné okenní růžice a práce reliéfové, 110 vyřezávaných stolic a mnohé sochy. Před kathedrálou stojí socha Petra Amienského, proslulého hlasatele válek křižáckých. Mimo to pozoruhodný jsou radnice, vodárna a museum, dokončené r. 1864, v němž asi 200 obrazů největších mistrů francouzských a četné starožitnosti z Picardie se nacházejí. Bývalé hradby proměněny jsou nyní v sady, kteréž město vůkol obkličuji; kromě toho promenáda La Hautoie se řadami lip a vodojemem o 150 ''m'' v průměru přispívá značně k ozdobě města. Z ústavů vzdělávacích má '''A.''' universitní akademii, lyceum, bohoslovecký seminář, několik učených společnosti, zajímavý archiv, knihovnu o 15.000 svazcích a botanickou zahradu. Vedlé toho je '''A.''' také důležitým místem průmyslovým a obchodním, zvláště proslulým látkami vlněnými, a má přádelny, barvírny, továrny na látky bavlněné, aksamit a jiné. — Pode jménem {{Prostrkaně|Samarobriva}} byl '''A.''' jako hlavní město keltských Ambiánů v Gallii Belgické již za dob Caesarových znám. V novější době historicky důležitým stal se '''A.''' mírem, kterýž zde 27. břez. 1802 byl podepsán, a urovnati měl spory mezi Anglii, Francií, Španělskem a republikou Batavskou. Anglie navrátila dobyté osady Španělské a nizozemské až na Ceylon a Trinidad; Francie obdržela své kolonie opět a hranice mezi Brazilii a francouzskou Guayanou upravena. Republika ostrovův iónských byla uznána a Malta vrácena rádu johanitskému. Francouzi naproti tomu zavázali se vykliditi Řím, Neapol a Elbu: domu Oranienskému slíbena náhrada. Portě turecké přisouzeno bylo opět držení Egypta, mimo to vrchní panství nad ostrovy iónskými. Poněvadž však výminky tyto urážely hrdost anglickou a veřejné mínění míru tomu rozhodně se opřelo, vyhlásila Anglie již rok na to 1803 Francii zase válku. U '''A'''-u dobyl dne 27. listop. 1870 pruský generál Mannteuffel nad francouzskou severní armádou úplného vítězství a 30. listopadu vzdala se též tvrz generálu Goebenovi. {{Konec formy}} 2a116i73p0rhq5xo1wqeqhq5acchczp 335152 335150 2026-08-04T06:24:12Z Davmiub 20055 335152 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amiens | PŘEDCHOZÍ = Amiel | DALŠÍ = Amigoni }} {{Textinfo | TITULEK = Amiens | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;167–169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amiens }} [[File:Ottuv slovnik naucny II c215 Amiens.jpg|thumb|Č. 215. Amiens: kathedrála.]] {{Forma|proza}} '''Amiens''' [amje͡n], hl. město franc. depart. Somme a bývalé provincie Picardie, s 80.288 obyv. (1886), leží v úrodné, dobře vzdělané krajině na řece Sommě a při křižovatce četných tratí francouzské dráhy Severní, je sídlem biskupa, soudu appellačního a obchodního a hájeno jsouc starou tvrzi náleží mezi pevnosti 3. třídy. Jest pěkně a pravidelně stavěno, má široké, dobře dlážděné ulice, jen dolní čásťměsta, kde průmysl a obchod své sídlo mají a většinou dělnictvo obývá, je těsna a špatně stavěna. Kathedrála (viz vyobr. č. 215.), zbudovaná v l. 1220—1288 od stavitelů Roberta de Luzarche, Tomáše de Cormont a syna jeho Rénaulta, náleží k nejstarším a nejlépe zachovaným starým budovám ve Francii, jest 138 ''m'' dlouhá, v příční lodi 61 ''m'' široká, s věží 130 ''m'' vysokou, vedlé níž dvě jiné, dosud nedokončené se vypínají. Ve vnitřku vynikají krásné lodi chrámové a kůr, pěkné okenní růžice a práce reliéfové, 110 vyřezávaných stolic a mnohé sochy. Před kathedrálou stojí socha Petra Amienského, proslulého hlasatele válek křižáckých. Mimo to pozoruhodný jsou radnice, vodárna a museum, dokončené r. 1864, v němž asi 200 obrazů největších mistrů francouzských a četné starožitnosti z Picardie se nacházejí. Bývalé hradby proměněny jsou nyní v sady, kteréž město vůkol obkličuji; kromě toho promenáda La Hautoie se řadami lip a vodojemem o 150 ''m'' v průměru přispívá značně k ozdobě města. Z ústavů vzdělávacích má '''A.''' universitní akademii, lyceum, bohoslovecký seminář, několik učených společnosti, zajímavý archiv, knihovnu o 15.000 svazcích a botanickou zahradu. Vedlé toho je '''A.''' také důležitým místem průmyslovým a obchodním, zvláště proslulým látkami vlněnými, a má přádelny, barvírny, továrny na látky bavlněné, aksamit a jiné. — Pode jménem {{Prostrkaně|Samarobriva}} byl '''A.''' jako hlavní město keltských Ambiánů v Gallii Belgické již za dob Caesarových znám. V novější době historicky důležitým stal se '''A.''' mírem, kterýž zde 27. břez. 1802 byl podepsán, a urovnati měl spory mezi Anglii, Francií, Španělskem a republikou Batavskou. Anglie navrátila dobyté osady Španělské a nizozemské až na Ceylon a Trinidad; Francie obdržela své kolonie opět a hranice mezi Brazilii a francouzskou Guayanou upravena. Republika ostrovův iónských byla uznána a Malta vrácena rádu johanitskému. Francouzi naproti tomu zavázali se vykliditi Řím, Neapol a Elbu: domu Oranienskému slíbena náhrada. Portě turecké přisouzeno bylo opět držení Egypta, mimo to vrchní panství nad ostrovy iónskými. Poněvadž však výminky tyto urážely hrdost anglickou a veřejné mínění míru tomu rozhodně se opřelo, vyhlásila Anglie již rok na to 1803 Francii zase válku. U '''A'''-u dobyl dne 27. listop. 1870 pruský generál Mannteuffel nad francouzskou severní armádou úplného vítězství a 30. listopadu vzdala se též tvrz generálu Goebenovi. {{Konec formy}} sk3ssgo21pgzj8s41q4662u0oxq4vmn 0 98491 335151 2026-08-04T06:15:54Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amindag | PŘEDCHOZÍ = Ámina | DALŠÍ = A minori ad maius }} {{Textinfo | TITULEK = Amindag | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:…“ 335151 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amindag | PŘEDCHOZÍ = Ámina | DALŠÍ = A minori ad maius }} {{Textinfo | TITULEK = Amindag | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Aminagad }} {{Forma|proza}} '''Amindag''' ({{Prostrkaně|Amingarh}}), město ve východoind. provincii bombajské, okresu kaládžském, se 7314 obyv. (1881), poštovním úřadem, velikými trhy na dobytek, rýži a kokosové ořechy. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]'' {{Konec formy}} 7s6nkaabsgw8z0zub0y3aucw7krvdrt 0 98492 335153 2026-08-04T07:44:29Z Lenka64 2855 n 335153 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Güstrow |PŘEDCHOZÍ= Gustavus Adolphus Union |DALŠÍ= Gutenberg, Johann }} {{Textinfo |TITULEK= Güstrow |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Güstrow }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Güstrow}}''', město v Německu, ve velkovévodství Meklenbursko-Zvěřínsko, na řece Nebel a železnici z Lübecku do Štětína, 20 mil jižně od Rostocku. Počet obyvatel (1875), 10 923; (1905) 17 163. Hlavními budovami jsou zámek, postavený v polovině 16. století a nyní sloužící jako chudobinec; katedrála ze 13. století, restaurovaná v roce 1868, která uchovává mnoho krásných památek a má čtvercovou věž vysokou 30 metrů; Pfarrkirche s krásnými oltářními obrazy; radnice (Rathaus) ze 16. století; hudební sál a divadlo. Mezi vzdělávací zařízení patří vévodské gymnázium s knihovnou s 15 000 svazky, moderní a obchodní škola. Město je jedním z nejvíce prosperujících ve vévodství a má strojírny, slévárny, koželužny, pily, pivovary, palírny a manufaktury na tabák, lepidlo, svíčky a mýdlo. Značný je také obchod s vlnou, obilím, dřevem, máslem a dobytkem a každoročně se zde konají dobytčí výstavy a dostihy. Güstrow, hlavní město meklenburského vévodství stejného jména, respektive okresu Wend, bylo již ve 12. století významným místem a v roce 1219 se stalo sídlem Jindřicha Borwina II., knížete meklenburského, od kterého získalo schwerinská privilegia. V letech 1316 až 1436 bylo město sídlem knížat z Werle a v letech 1556 až 1695 vévodů z Mecklenburg-Güstrow. V roce 1628 jej obsadila císařská vojska a Valdštejn v něm pobýval během let 1628 a 1629. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Güstrow]] lapbs6f75vteoaeca6xsxx9igqil6ce 0 98493 335155 2026-08-04T08:06:39Z Lenka64 2855 n 335155 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gumbinnen |PŘEDCHOZÍ= Gümbel, Karl Wilhelm von, Baron |DALŠÍ= Gumbo }} {{Textinfo |TITULEK= Gumbinnen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gusev }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gumbinnen}}''', město v Německu, v pruské provincii Východní Prusko, na řece Pisa, bohatém přítoku Pregoly, 22 mil železnicí jihozápadně od Eydtkuhnenu na trati do Kaliningradu. Obyvatelstvo (1905), 14 194. Okolní krajina je příjemná a úrodná a město má prostorné a pravidelné ulice zastíněné lipami. Má římskokatolický a tři evangelické kostely, synagogu, gymnázium, dvě veřejné školy, veřejnou knihovnu, nemocnici a ošetřovnu. Na náměstí stojí socha pruského krále Fridricha Viléma I., který v roce 1724 povýšil Gumbinnen na město a v roce 1732 sem přivedl řadu osob, které byly ze Salcburku vyhnány náboženským pronásledováním. Na mostě přes Pisu byl postaven pomník vojákům z okolí, kteří padli ve francouzsko-německé válce v letech 1870–71. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou slévárenství a výroba strojů, tkaní vlny, bavlny a lnu, výroba punčoch, koželužství, pivovarnictví a lihovarnictví. Provozují se trhy s koňmi a dobytkem a obchoduje se i s obilím a lněným semenem. <small>Viz J. Schneider, ''Aus Gumbinnens Vergangenheit'' (Gumbinnen, 1904).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gumbinnen]] 3hjepyw2jdtehwerefs4ivtwojx5tat 0 98494 335156 2026-08-04T08:21:03Z Lenka64 2855 n 335156 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Guben |PŘEDCHOZÍ= Gubbio |DALŠÍ= Gubernatis, Angelo de }} {{Textinfo |TITULEK= Guben |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Guben }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Guben}}''', město v německém království Prusku, na soutoku řek Lubis s Nisou, 28 mil jihojihovýchodně od Frankfurtu nad Odrou, na křižovatce železnic do Vratislavi, Halle a Forstu. Počet obyvatel (1875) 23 704; (1905) 36 666. Má tři evangelické kostely, římskokatolický kostel, synagogu, tělocvičnu, moderní školu, muzeum a divadlo. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou předení a tkaní vlny, barvení, činění s koželužstvím a výroba keramiky, klobouků, látek, papíru a strojů. V okolí se do určité míry pěstuje vinná réva a probíhá také obchod s ovocem a zeleninou. Guben je wendského původu. Zmiňuje se v roce 1207 a městská práva získal v roce 1235. V roce 1311 byl obehnán hradbami, přibližně v té době se dostal do vlastnictví braniborského markraběte, od kterého v roce 1368 přešel do vlastnictví Čech. Dvakrát byl zpustošen husity a v letech 1631 a 1642 ho obsadili Švédové. Pražským mírem v roce 1635 se dostal do vlastnictví saského kurfiřta a v roce 1815 byl spolu se zbytkem Dolní Lužice připojen k Prusku. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Guben]] in5lk6xrh1iav33m576bq8cu5rf7t5p 0 98495 335157 2026-08-04T08:39:19Z Lenka64 2855 n 335157 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Grünberg |PŘEDCHOZÍ= Grün |DALŠÍ= Grundtvig, Nikolai Frederik Severin }} {{Textinfo |TITULEK= Grünberg |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Zelená Hora (Polsko) }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Grünberg}}''', město v Německu, v pruském Slezsku, krásně položené mezi dvěma kopci na přítoku Odry a na železnici z Vratislavi do Štětína přes Kostřín, 36 mil severoseverozápadně od Hlohova. Obyvatel (1905) 20 987. Má římskokatolický a dva evangelické kostely, moderní školu a technickou (textilní) školu. Jsou zde manufaktury na výrobu látek, papíru, strojů, slaměných klobouků, kůže a tabáku. Prosperita města závisí především na pěstování vinné révy v okolí, z níž se kromě vývozu velkého množství hroznů ročně vyrobí asi 700 000 galonů vína. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Grünberg]] o0p69ren5gfxnismdvu3upo8lcb6le9 0 98496 335158 2026-08-04T09:05:33Z Lenka64 2855 n 335158 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Grossenhain |PŘEDCHOZÍ= Grosse, Julius Waldemar |DALŠÍ= Grosseteste, Robert }} {{Textinfo |TITULEK= Grossenhain |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Großenhain }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Grossenhain}}''', město v království Sasko, 20 mil severně od Drážďan, na hlavní železniční trati (přes Elsterwerdu) do Berlína a na křižovatce tratí do Priestewitzu a Frankfurtu nad Odrou. Obyvatelstvo (1905) 12 015. Má evangelický kostel, moderní a obchodní školu, knihovnu a rozsáhlý veřejný park. Průmysl je zde velmi významný a zahrnuje výrobu vlněných a bavlněných látek, jelenice, kůže, skla a strojů. Grossenhain byl původně srbskou osadou. Nějakou dobu jej obývali Češi, kteří jej silně opevnili. Později se dostal do vlastnictví markrabat z Míšně, kterým jej v roce 1312 odebrali markrabaté z Braniborska. Ve všech velkých německých válkách značně utrpělo a v roce 1744 bylo téměř zničeno požárem. 16. května 1813 se zde odehrála bitva mezi Francouzi a Rusy. <small>Viz G. W. Schuberth, ''Chronik der Stadt Grossenhain'' (Grossenhain, 1887–1892).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Grossenhain]] t95nu6g5q3nlhd428ao9451ax2s9eok