Wikizdroje:Potřebuji pomoc

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.14</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:Potřebuji pomoc</title>
    <ns>4</ns>
    <id>2716</id>
    <revision>
      <id>335178</id>
      <parentid>334758</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:41:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Indexová stránka */ odpověď</comment>
      <origin>335178</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="29864" sha1="e1y3eskdkneuwfuak2731fdun9r6w4f" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
Na této stránce může každý, kdo zde, na doméně českých ''Wikizdrojů'', potřebuje jakoukoliv pomoc, o tuto požádat. Pokusíme se Vaše otázky zodpovědět co nejdříve a obsažně - mějte ale trochu trpělivosti...
[[Kategorie:Wikizdroje:(vše)|Potřebuji pomoc]]
&lt;!-- Nepište prosím nad tuto řádku - děkujeme --&gt;

==Přejmenování==
Můžete mě tady taky přejmenovat na [[User:Honza Záruba|Honza Záruba]]? Díky. [[Uživatel:Zanatic|Zanatic]] 17:41, 10. 4. 2007 (UTC)
:I stalo se. [[Uživatel:-jkb-|-jkb-]]  [[Uživatel diskuse:-jkb-|&amp;#9993;]] 18:04, 10. 4. 2007 (UTC)
::Ještě jednou díky. [[Uživatel:Honza Záruba|Honza Záruba]] 18:06, 10. 4. 2007 (UTC)


== Národní knihovna ==
Ahoj, všiml jsem si, že v tabulkách na stránkách autorů je u kolonky, která odkazuje na web Národní knihovny, jakýsi tajemný kód. Netuším ale, jak ho mám získat. Poradíte mi, prosím? Pracuji na stránce [[William Shakespeare]]. --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:36 (UTC)
:Ha, tak jsem zkopíroval odkaz ze článku na Wikipedii. Ale pro příště by mě to přeci zajímalo... :-) --[[Uživatel:Zik|Zik]] 2. 11. 2008, 19:45 (UTC)
::Návod je někde na Wikipedii, ale teď se mi nedaří ho rychle najít, tak popíšu svůj postup (podotýkám, že je asi zbytečně složitější, ale umožňuje mi dostat se k více informacím): otevřete vstupní stránku katalogů NK ČR na http://sigma.nkp.cz/F/, dále klikněte na '''SKC - Souborný katalog ČR''' (vyhledávání nejen v katalogu NK ČR, ale zároveň i v některých krajských a univerzitních knihovnách). Otevře se vyhledávací formulář, v něm ve spodní polovině ('''Prohlížení rejstříků''') vyberte rejstík '''Autoři (Příjmení, jméno)''' a do vyhledávacího pole zadejte například heslo '''Shakespeare, W''' a poté klikněte na příslušné '''OK'''. Otevře se seznam nalezených výsledků, v něm hledejte tu položku, vedle které je v hranaté závorce '''&lt;nowiki&gt;[autoritní záznam]&lt;/nowiki&gt;''', na ten klikněte a uvidíte kód označený jako '''Ident. číslo''' – u Shakespeara jn19981002129 – ten hledáte. Pokud je na Wikipedii článek o autorovi a v něm již je vložena šablona &lt;nowiki&gt;{{NK ČR}}&lt;/nowiki&gt;, je samozřejmě rychlejší okopírovat kód odtud. --[[Uživatel:Milda|Milda]] 2. 11. 2008, 20:06 (UTC)
:::Díky! --[[Uživatel:Zik|Zik]] 28. 3. 2009, 23:10 (UTC)

== Žádost o přejmenování ==
V rámci sjednocení uživatelských jmen na různých projektech prosím o přejmenování z nynějšího [[Uživatel:PAD|PAD]] na '''Petrus Adamus'''. Předem děkuji. --[[Uživatel:PAD|PAD]] 28. 1. 2009, 16:54 (UTC)

== 'O Sole Mio ==
Založil sjem článek [['O Sole Mio]], který obsahuje můj vlastní převod této písně. Nevím nyní, co dál. Děkujni za pomoc. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 19:46 (UTC) 
: Tak především je tam třeba vložit šablonu {{Šablona|Textinfo}}. Nezapomeňte také, prosím, uvést licenci (CC BY-SA nebo CC 0) svého překladu. Zkuste se pro začátek podívat na jiné stránky, jak vypadají.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 19:54 (UTC)

Jen si dovolím upozornit, že zatím je to autorskoprávně v pořádku, ale do budoucna není vyloučeno, že by se to mohlo změnit. V letošním roce s velkou pravděpodobností dojde ke schválení novely autorského zákona, která spojuje ochranu hudby a slov k písní, pokud to vzniklo společně (tedy ne prvně vydaná báseň a teprve později zhudebněná). Pokud by to byl první případ a zároveň by italské autorské právo neposuzovalo trvání majetkových práv k hudbě a slovům odděleně, asi by bylo nutné i zde tento překlad smazat a obnovit jej v roce 2043 – kvůli Alfredovi Mazzucchim (1878–1972). --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:12 (UTC)

Prosím, podívejte se, jestli jsem to udělal dobře a případně to upravte. Moc a moc děkuji. Na wikiepdii jsem ostřílený, ale tady si zatím nevím opravdu moc rady. S těmi právy se necháme překvapit. Děkuji. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:20 (UTC)
: Díky. Ve skutečnosti to tu je mnohem jednodušší než na Wikipedii - méně pravidel, méně byrokracie, méně šablon, méně formátování... ;-)&lt;br /&gt;Verzi [[Wikizdroje:Licence#Creative Commons Attribution Share-alike|licence]] předpokládám vzhledem k licenci celých Wikizdrojů 3.0?&lt;br /&gt;Jste autor jen tohoto překladu, nebo jste napsal/přeložil (a vydal) i něco jiného? - Podle toho upravíme odkaz u překladatele.&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 16. 1. 2013, 20:27 (UTC)
: Vydal jsem minulý rok knihu Historie šachu - viz https://www.kosmas.cz/knihy/176772/historie-sachu/ Ale jinak jsem nic nepřeložil a nevydal. --[[Uživatel:Chalupa|Chalupa]] ([[Diskuse s uživatelem:Chalupa|diskuse]]) 16. 1. 2013, 20:35 (UTC)

== Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) ==

Dobrý den,

na svém pískovišti na Wikipedii 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedistka:Janet11/P%C3%ADskovi%C5%A1t%C4%9B3
jsem přeložila 1. a 2. dějství Molièrova Le Bourgeois gentilhomme viz
http://fr.wikisource.org/wiki/Le_Bourgeois_gentilhomme_(Imprimerie_nationale)
do češtiny. Existuje i anglický překlad, který je uveden u původního francouzského textu, jako text v dalším jazyce. Můj problém je ten, že ač jsem na Wikipedii již nějaký týden na Wikizdrojích jsem ještě nic nedělala a nevím jak zařídit, aby se můj text zařadil k tomu francouzskému a anglickému a také nevím jakou správnou šablonu použít pro nadpis.  Poradíte mi?

Děkuji předem a zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 24.8. 2013, 15:42 (UTC)

Zdravím,

nejdřív asi začnu tím, že tady je to v podstatě stejné jako na Wikipedii. To pískoviště si můžete udělat zde; pokud byste chtěla, tak vám ho sem přenesu. Stejně tak to tu funguje jako na Wikipedii v tom, že je to kolektivní projekt, takže se nebojte vložit polotovar a někdo z těch, kdo se tu pohybují již déle, ho eventuálně následně doladí.

{{Uživatel:Danny B./podpis}} 24. 8. 2013, 15:47 (UTC)

: Nehledě na to, že zde bude trochu víc klidu k práci. Navíc, na Wikipedii to nemá žádný velký význam, takže přenešení by bylo nejlepším řešením. [[user:-jkb-|-jkb-]] 24. 8. 2013, 17:19 (UTC)

:: Děkuji za rychlou odpověď a souhlasím s Vaším návrhem a přenesením pískoviště na Wikizdroje. Ještě bych tam ráda doplnila nadpis, aby bylo jasné, o co se jedná.

Zdraví [[Uživatel:Janet11|Janet11]], 25.8. 2013, 08:10 (UTC)

[[Uživatel:Janet11/Pískoviště3|Máte to tady]].&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 09:08 (UTC)

: Děkuji moc. Ještě jedna věc, vím že existuje slučování účtů, které jsem kdysi provedla s jedním kolegou z wiki, ale na zdroje jsme to asi neudělali a já nevím jak přesně mám postupovat. To jen, abych tak nesvítila (červeně) :-)
[[Uživatel:Janet11|Janet11]] 
25. 8. 2013, 16:13 (UTC)

Váš zdejší účet je součástí centrálního přihlašování už od 12. 2. 2012, takže slučovat netřeba nic. Abyste &quot;nesvítila&quot;, stačí si na ten červený odkaz kliknout a na svou uživatelskou stránku si něco napsat... ;-)&lt;br /&gt;{{Uživatel:Danny B./podpis}} 25. 8. 2013, 16:19 (UTC)

: Tak a je to (tedy zatím tak napůl, diskusi jsem prozatím vypustila). Díky!
Zdravím [[Uživatel:Janet11|Janet11]] 26. 8. 2013, 8:18 (UTC)

== Obsidián ==

Dobrý den,jest mi na Vás dotázati kterak,vůbec-li,možno nabídnout mnou nalezený obsidián ku odkupu.Žádám o toto,
žel Bohu,z finančních pohnutek.

S velikým díkem a pozdravem
Martin Lupa
{{nepodepsáno|26. 4. 2015, 20:22|MartinLupa}}

: Obchod s horninami bohužel nespadá do pole naší činnosti. S pozdravem [[user:-jkb-|-jkb-]] 26. 4. 2015, 21:20 (UTC)

== Vzorově formátované stránky ==

Existuje tu prosím nějaký seznam vzorově formátovaných stránek pro určité typy dokumentů se zvláštním typem toku textu (divadelní hry, zákony, básnické sbírky atd.), podle kterého může člověk postupovat, pokud chce vytvořit dobře zformátovaný nový dokument? Něco maličko obsahuje [[Nápověda:Formátování textu]], ale je velmi strohá a stručná. Nerad bych postupoval metodou &quot;každý pes, jiná ves&quot; - byť by všichni psi byli (každý jinak) pěkní. Děkuji. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 3. 7. 2015, 15:11 (UTC)
: Seznam asi neexistuje. Jako ukázkové příklady z básnických sbírek mohu doporučit [[Z máje žití]] nebo [[Básně (Züngel)]] (obsah včetně podnadpisů nižší úrovně), případně [[Amoroso]] (obsah včetně několika mott). Jako jednotlivé básně [[Píseň vzdoruje noci/Dubnová vzpomínka]] (obsahuje oddělovače) a [[Básně (Züngel)/Hlasy lidu]] (obsahuje podnadpisy). Je pravda, že nějaká „kuchařka“, jak řešit jednotlivé zvláštní situace, by se hodila.
: Ohledně divadelních her a libret je to složitější, tam je to opravdu každý pes jiná ves – i proto, že různé zdroje používají různé způsoby zápisu a část stránek se sem dostala prostým zkopírováním textu z jiného webu. Pokoušeli jsme se to nějak sjednotit pomocí abstrakce s využitím šablon, s prvním řešením využivajícím značek &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;dt&gt; a &lt;dd&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt; (ve wikisyntaxi jako &lt;code&gt;;&lt;/code&gt; a &lt;code&gt;:&lt;/code&gt;) přišel Tchoř ({{Šablona|Promluva}}, použito v [[Śakuntala]]), já jsem z něho vyšel a vytvořil jsem {{Šablona|Promluva2}}, která umožňuje vícekrát přerušit promluvu popisem děje a má intuitivnější pořadí parametrů (použito v [[Noc na Karlštejně]], [[Žena miluje srdnatosť]]), jenže to má problém u veršovaných promluv (viz [[Diskuse k šabloně:Promluva2]]). Následně Reaperman vyvíjel jiné řešení (viz [[Svatební noc (Kukla)]]) používající odstavce, které by nemělo tímto neduhem trpět, ale nevím, jestli už je to dokončeno (to, že výsledek nevypadá tak elegantně jako u předchozího řešení, je částečně způsobeno tím, že formátování ještě není doladěno v globálním stylopisu). Problém je, že jakmile to zapisujeme pomocí šablon, je složitější postihnout některé jemné nuance, které se objevili v dalším díle a se kterými se původně nepočítalo. --[[Uživatel:Milda|Milda]] ([[Diskuse s uživatelem:Milda|diskuse]]) 7. 7. 2015, 08:58 (UTC)

== Textinfo u části díla ==

Zdravím. Co se vlastně píše do &quot;názvu&quot; v šabloně &quot;Textinfo&quot;, pokud jde o část díla? Píše se tam název kapitoly, nebo název celého díla? Díky. --[[Uživatel:Okino|Okino]] ([[Diskuse s uživatelem:Okino|diskuse]]) 29. 10. 2015, 21:25 (UTC)
:Ahoj Okino. Díky za zadání [[Potulný život|dalsiho dila]] od znameho autora! Uvádí se '''název kapitoly'''. Viz napr. [[Ottův slovník naučný/Linde|Ottův slovník naučný]], [[Kytice z pověstí národních/Polednice|Kytice]], [[Velký Čech/IV.|Velký Čech]]. Mozna existuji i vyjimky, ale tech je naprosta mensina. Hodne zdaru! --[[Uživatel:Sapfan|Sapfan]] ([[Diskuse s uživatelem:Sapfan|diskuse]]) 30. 10. 2015, 08:15 (UTC)

== Nový přeložený příspěvek na Wikizdroje ==

Dobrý den, potřebovala bych poradit, zda je přípustné přeložit do češtiny část díla zveřejněného v digitální knihovně Kramerius, konkrétně se jedná o dílo v němčině (Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten) z let 1877-1912. A to pouze kapitoly ke správě jemnického panství (výměra, úředníci, pachtýři). Správa panství s konkrétním statistickým výčtem ve vybraných letech by měla doplnit článek na Wikipedii Členové rodu Pallavicini na panství Jemnice - Staré Hobzí.--[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 13. 4. 2017, 10:06 (UTC)
:{{Ping|Lenka Lyalikoff}} Je to možné. Více na [[:Wikizdroje:Co_jsou_Wikizdroje#P.C5.99eklady]] [[Uživatel:Skim|Skim]] ([[Diskuse s uživatelem:Skim|diskuse]]) 14. 4. 2017, 08:32 (UTC)
:: Díky. --[[Uživatel:Lenka Lyalikoff|Lenka Lyalikoff]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka Lyalikoff|diskuse]]) 14. 4. 2017, 10:20 (UTC)

== Jak na PDF a wiki vedle sebe? ==

Prosím o nasměrování, jak dosáhnout zobrazení [[Stránka:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf/24|zdroje a textového přepisu vedle sebe]].&lt;br&gt;
Raději tu zmíním i cíl - možná dostanu zajímavé tipy na řešení. Občas se objeví rozsáhlejší cizojazyčné materiály pod vhodnou licencí, u kterých by bylo fajn překladatelskou práci rozdělit, koordinovat a &quot;standardizovat&quot; použitou slovní zásobu. Nadějně se mi jeví projekt [https://translatewiki.net/wiki/Project:About/cs translatewiki.net], byť primárně je zaměřen na SW. Wikizdroje by mohly být nástrojem pro standardizaci vstupu, zároveň rozdělením práce na menší celky (stránky) a konečně i archivem výsledků s provázáním jazykových mutací.&lt;br&gt;
O praktické ověření myšlenky [[Uživatel:Nesnera/sandbox|se pokouším]] na [[:Soubor:Public Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (Wikisource test).pdf|testovacím PDF]] (vzorek náročnějších míst brožury &quot;[https://fsfe.org/campaigns/publiccode/brochure Public Money Public Code – Modernising..]&quot; resp. jejího [https://gitlab.com/otevrenamesta/public-money-public-code-cs/blob/master/pdf/FSFE_Policy_Brochure_CZ_RGB_200DPI_web.pdf překladu]), ale skončil jsem infoboxem a netuším, jak dál :-/  --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 09:37 (UTC)
:{{Re|Nesnera}} Nejjednodušší je v názvu souboru přepsat prefix &lt;code&gt;Soubor:&lt;/code&gt; za &lt;code&gt;Index:&lt;/code&gt;, do pole strany vložit &lt;code&gt;&lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;&lt;/code&gt;  a následně začít [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|s digitalizací]]. Viz též [[Nápověda:Příprava_textů_ke_korektuře]]. °°[[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 12. 5. 2019, 17:02 (UTC)
::Jestli jsem to dobře pochopil, tak kolegovi nejde ani tak o digitalizaci již hotového přeloženého textu, ale o využití extenze proofread pro koordinaci spolupráce na ''překladu''. Tedy že napravo bude mít zobrazenou stránku z PDF souboru cizojazyčného originálu a vlevo editační pole, ve kterém bude postupně vytvářen, upravován, opravován, vylepšován a případně i formátován překlad. Což by IMO šlo, před pár měsíci jsem o tom rovněž přemýšlel (byť v souvislosti s poněkud [[Index:Gründliche Violinschule (1787).pdf|jiným žánrem]]…).  Je-li tomu skutečně tak, pak je třeba nahrát na Commons celý soubor v originálním jazyce (podobným způsobem, jakým jste nahrál testovací ukázku českého překladu), např. jako [[:Soubor:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]], a zde na Wikizdrojích pak vytvořit výše popsaným způsobem indexovou stránku tohoto souboru (v našem příkladě [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software.pdf]]). Poté si můžete z indexové stránky rozkliknout jednotlivé stránky originálu a překládat. Přenesení (resp. ''„transkluze“'') přeloženého textu do hlavního jmenného prostoru a doplnění textinfoboxu už je pak v podstatě jen završením díla ;)--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 12. 5. 2019, 19:14 (UTC)
:::{{Re|JAn Dudík, Shlomo}} Pánové děkuji (y). Vážně jsem tu nečekal tak pohotové a přínosné reakce. A to, že z indexové stránky lze rovnou listovat, přičemž se přenese příslušný obsah z textové vrstvy PDFka mě naprosto nadchlo. Vytvořil jsem tedy [[:File:Money Public Code – Modernising Public Infrastructure with Free Software (EN, Wikisource test).pdf|stejný výběr stránek v En]] verzi brožury jako [[:File:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|pro Cs]], k [[Index:Public_Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(Wikisource_test).pdf|Cs indexové]] stránce [[Index:Money_Public_Code_–_Modernising_Public_Infrastructure_with_Free_Software_(EN,_Wikisource_test).pdf|doplnil En]] a v obou případech uložil první 3 strany. Co dál?:
:::* původně jsem chtěl ověřit, jak si ve Wikizdrojích poradit se sloupečky, obrázky, infografikou, poznámkami či rámečky komentářů. Nyní bych však upřednostnil mechanizmus překládání. Představa je
:::* originální text by ze zveřejnil také ve Wikizdrojích. Následně by se provázal s translatewiki.net, což by řešilo námitku, kterou vznesl Nike (viz. jeho [https://translatewiki.net/wiki/Support#Is_translatewiki.net_suitable_for_standalone_texts_like_books_or_brochure.3F_56274 komentář ve vláknu]) a mohly by vznikat překlady včetně hlídání aktualizací při změně originálu (vznik národních DTP sazeb jako u této brožury bude patrně výjimečný, ale i tak jsem zvědav, jak by se měly související dokumenty ve Wikizdrojích provázat. Nějak přes Wikidata?).
::: Možná by šlo aplikovat i na jiné projekty (např. Wikiknihy) a třeba existuje i přímočařejší řešení (např. Wikiverzita dost slušně podporuje vznik překladů). Já si od toho slibuji hlavně dělbu práce, přehled o změnách v originálu a [https://wiki.l10n.cz/Terminologick%C3%A1_a_p%C5%99ekladov%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5 zajištění konzistence]. (Ještě bych měl podotknout, že s translatewiki.net dosud nemám žádnou praktickou zkušenost.) --[[Uživatel:Nesnera|Nesnera]] ([[Diskuse s uživatelem:Nesnera|diskuse]]) 12. 5. 2019, 23:52 (UTC)
:::: Originální text může být samozřejmě také zveřejněn na Wikizdrojích, ale měl by být umístěn na projekt věnující se příslušnému jazyku (tedy v tomto případě na en.wikisource.org). Texty pak lze provázat pomocí interwiki a kdysi tu býval i nástroj, pomocí něhož si čtenář mohl zobrazit paralelně různé jazykové verze (stále funguje např. na polské, italské nebo francouzské verzi projektu). Ten návod na vytvoření „cizojazyčného“ indexu pro originální text byl myšlen ''pouze'' jako „backend“, jako pomůcka pro editory/překladatele, čtenář by se o něm v podstatě neměl dozvědět (dokud nezačne pátrat po původu textu…) Podotýkám, že to navíc ani není původní smysl extenze; ta je primárně určena pro digitalizaci (OCR a korekturu) naskenovaného textu. Z téhož důvodu také není vybavena žádnými nástroji na zajištění konzistence překladu.
:::: Ohledně sledování změn originálu a hlídání aktualizací se obávám, že na to Wikizdroje žádné vhodné nástroje nemají. Problematika aktualizací se řešila kdysi ve vztahu k právním předpisům a jejich novelizacím; pokud si dobře vzpomínám, výsledkem debaty bylo jen to, že je možné mít na Wikizdrojích různé verze předpisu, jen je třeba je vhodně označit. Wikizdroje jsou uzpůsobeny spíše pro digitalizaci konkrétního publikačního počinu, resp. díla nepodléhajícího častým změnám. S Wikiknihami a Wikiverzitou nemám zkušenosti, každopádně extenze proofread (ta, která pracuje se jmennými prostory Index a Stránka) je pokud vím instalována pouze na Wikizdrojích.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:11 (UTC)
:::: {{Re|Nesnera}} Viz [[Stránka:Gründliche Violinschule (1787).pdf/119]] jako ukázku, jaké použití jsem měl na mysli.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 13. 5. 2019, 05:48 (UTC)
::::: {{Re|Shlomo}} Z napsaného mi plyne, že jmenné prostory Index a Stránka nepatří mezi základní tohoto projektu (proto při výchozím nastavení [[Speciální:Hledání|vyhledávání]] nenajdu &quot;Public Money Public Code&quot;). Jaký by měl být postup pro &quot;řádnou&quot; publikaci na Wikizdrojích? Tedy jak se dostat od [[Index:Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911_–_Cyril_Žídek.pdf|indexu &quot;Klášer..&quot;]] k [[Klášter_praemonstrátský_v_Nové_Říši_1211–1911|článku/dílu &quot;Klášter..&quot;]]? &lt;small&gt;(Je nějak provázaný článek/dílo a index? O obojím vím jen díky {{Ping|Skim}}ovi, který se mi pokoušel Wikizdroje přiblížit přes e-mail, za což mu patří můj dík.)&lt;/small&gt;
:::::: {{Re|Nesnera}} Text půjde běžně najít až ve chvíli, kdy bude stránka transkludována nebo přenesena do hlavního jmenného prostoru. Do té do by je to jakýsi koncept - příprava v zázemí. Jednou z obezliček je vytvořit stránku díla a do ní vložit {{š|Digitalizace}}, která upozorní na to, že se obsah stránky chystá a umožní se na koncept (nebo aslespoň scan) dostat. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:28 (UTC)
:::::: {{anchor|paste_or_transclude}}Mimochodem, konečné řešení – zda transkluze (zobrazení textu ze stránek se zachováním provázanosti) nebo přenos textu (copypaste) – je předmětem sporů, obě řešení mají své výhody i nevýhody, proto budeme rádi za zpětnou vazbu někoho z venčí :-) [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 14. 5. 2019, 07:32 (UTC)

== České státní právo (1891) ==

Zdravím, hledám někoho, kdo by mi pomohl s indexováním knihy České státní právo (1891) od Aloise Rašína. Link je zde: [[Index:České státní právo.djvu]]. Děkuji [[Uživatel:Matyáš Niedermeier|Matyáš Niedermeier]] ([[Diskuse s uživatelem:Matyáš Niedermeier|diskuse]]) 30. 11. 2022, 13:38 (UTC)

== Riegrův slovník naučný/Protagoras ==

Vytvořil jsem malé heslíčko z Riegrova Slovníku naučného, ale nedaří se mi zařadit ho do seznamu již zpracovaných hesel v článku ''Riegrův Slovník naučný'', a dokonce mi to hlásí jakousi chybu, když ho chci propojit s heslem na Wikipedii (Prótagoras z Abdéry). Něco jsem někde zvoral, ale nevím co. Buďte někdo tak laskav a koukněte se mi na to. Děkuji. [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:34 (UTC)
: Moc se s tím nadělat nedá, protože z vašeho popisu mi není jasné, o jakém seznamu již zpracovaných hesel mluvíte, jakým způsobem jste se ho tam snažil zařadit, jakým způsobem jste propojoval článek s heslem na Wikipedii, ani jakou chybu vám to hlásilo. Každopádně jsem článek přesunul na [[Riegrův Slovník naučný/Protagoras|název s velkým písmenem]], jako je tomu u ostatních hesel. Je možné, že to některé vaše potíže vyřešilo; pokud ne, pokuste se je prosím popsat trochu podrobněji.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 15:44 (UTC)
::Velmi děkuji, Váš zásah pomohl, něco jsem pak dořešil sám. Ale Vašemu zásahu nerozumím. Píšete: ''Každopádně jsem článek přesunul na název s velkým písmenem, jako je tomu u ostatních hesel.'' Ale já jsem měl název s velkým písmenem, ve shrnutí editace to vypadá, že jste přesunul původní název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras'' na přesně stejný název ''Riegrův Slovník naučný/Protagoras''. Proto mi ten zásah není jasný, i když pomohl: propojilo se to s Riegrovým Slovníkem naučným. V každém případě Vám děkuji. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:16 (UTC)
:::Ne, založil jste to s malým &quot;s&quot; ve slově &quot;slovník&quot;. Já to pak [[Speciální:Diff/293167|přesunul]] na název s velkým &quot;S&quot; ve slově &quot;Slovník&quot;.--[[Uživatel:Shlomo|Shlomo]] ([[Diskuse s uživatelem:Shlomo|diskuse]]) 5. 10. 2023, 16:24 (UTC)
::::Tak vidíte, jak jsem již nepozorný. Ale jsem rád, že se to tak jednoduše vysvětlilo, takže si snad troufnu ještě na nějaké další menší editace. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 6. 10. 2023, 04:36 (UTC)
:@[[Uživatel:Abzon|Abzon]] Hesla ze slovníků se propojují s Wikipedií pouze nepřímo - uvedením odkazu na Wikipedii v parametru &lt;code&gt;WIKIPEDIA-HESLO =&lt;/code&gt; [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Riegr%C5%AFv_Slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Protagoras&amp;diff=next&amp;oldid=293171]. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:29 (UTC)
::Ano, děkuji. Myslím, že se mi to již podařilo jak u hesla Protagoras, ta i u dnes vytvořeného hesla Snář. Zdraví [[Uživatel:Abzon|Abzon]] ([[Diskuse s uživatelem:Abzon|diskuse]]) 8. 10. 2023, 15:39 (UTC)

== Indexová stránka ==

Zdravím,

chtěl jsem si vyzkoušet zpracování textu pomocí indexové stránky ([[Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf|Historie Jaromíra Tykvy]]), ale naprosto jsem zhavaroval a za boha nevidím, co dělám špatně, nedaří se mi tam dostat ani obálku, ale především žádné strany pomocí &lt;nowiki&gt;&lt;pagelist /&gt;&lt;/nowiki&gt;. Děkuji za osvětlení mé chyby/mých chyb.

A v této souvislosti mám ještě jednu otázku: Je košer, když z digitální knihovny MZK či NKP u volného díla stáhnu pdf soubor a nahraji ho na commons pro zpracování textu pomocí indexové stránky? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 13:42 (UTC)

:[https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Index:Herrmann,_Ign%C3%A1t_%E2%80%93_Historie_Jarom%C3%ADra_Tykvy_1_(1934).pdf&amp;diff=prev&amp;oldid=334659 Už by to mělo fungovat.] Je to chyba Wiki, kdy se správně nenačte do paměti náhled souboru. Opravou je manuální refresh cache u toho konkrétního souboru.
:Ohledně stahování z Krameria býval výklad takový, že naskenováním knihy instituci nevznikají autorská práva protože skenování není tvůrčím vkladem. Nicméně půjde o porušení smluvních podmínek užití, které bývají součástí staženého souboru. Jejich vymahatelnost je poněkud sporná, ale historicky tu převládal názor zbytečně tyto instituce neprovokovat nějakým obsáhlejším překopírováváním. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 16:39 (UTC)
::Děkuji za nápravu, jsem rád, že chyba nebyla na mé straně.
::Kramerius: V tom případě tu zpracování pomocí indexové stránky nenajde příliš velkého uplatnění. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 24. 7. 2026, 17:33 (UTC)
:::Kromě Krameria existují i jiné projekty, kde lze získat skeny knih (byť nabídka je pochopitelně značně omezená). S vhodným vybavením lze digitalizovat i domácí knihovničku (osobně vyzkoušeno). Indexy přináší řadu výhod, ale také některé nevýhody, kvůli kterým u části editorů převážila nedůvěra k jejich používání. Takže tu vlastně nikdy nevznikla dostatečná poptávka některé problémy, včetně zdrojů, důsledněji řešit. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 24. 7. 2026, 20:08 (UTC)
::::No právě, značně omezená, a v kombinaci se značně vybíravým editorem… V domácí knihovničce by se našlo pár vhodných adeptů, tak uvidíme.
::::Koukám na některá jiná zpracování formou indexu a nestačím se divit, to musí být nějaká MAGIE. Například zde: [[Knihovna pohádek/Ali Baba a čtyřicet lupičů|Ali Baba a čtyřicet lupičů]]. Absolutně nechápu, kde najdu vydefinován ten nadpis. A také nechápu jak je možné, že text je zobrazen jako „próza“ ale nikde nevidím vloženo &lt;nowiki&gt;{{Forma|proza}}&lt;/nowiki&gt; a &lt;nowiki&gt;{{Konec formy}}&lt;/nowiki&gt;?!? Ani na samotné stránce ani na indexové stránce...? [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 26. 7. 2026, 09:21 (UTC)
:::::Ano, jednou z výhod z mého pohledu je [[Index:Alíbaba a čtyřicet lupičů — Doktor Vševěda — Princ Vlastislav - 1899.djvu/styles.css|možnost sjednocení vzhledu celé knihy]] bez nutnosti berliček typu {{Šablona|Forma}}. [[Uživatel:Reaperman|Reaperman]] ([[Diskuse s uživatelem:Reaperman|diskuse]]) 26. 7. 2026, 12:16 (UTC)
:Ad nahrávání z Krameria - Dělává se to, s uvedením zdroje. Nakolik je to košer nevím, ale text je volný a pokud nebude docházet k masivnímu vytěžování, asi problém nebude. 
:Naopak, pokud je sken přístupný až po přihlášení, použiji jej jen u sebe, na Wikizdroje se dostane text + odkaz na zdroj. Marně vzpomínám, kdo že měl něco společného se spoluprácí s NK... [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 27. 7. 2026, 09:56 (UTC)
::No vzhledem k počtu zdejších přispěvatelů bych to viděl tak, že k masivnímu vytěžování Krameria asi docházet opravdu nebude :-). A mohu konstatovat, že pro kontrolu textu a možnost té „magie“ nastíněné výše, se mi tento druh zpracování textu prozatím velmi zamlouvá. I vlastní domácí knihovničku vyzkouším, naskenován jeden titul už doma mám. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 4. 8. 2026, 18:41 (UTC)</text>
      <sha1>e1y3eskdkneuwfuak2731fdun9r6w4f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Hynek Vysoký</title>
    <ns>100</ns>
    <id>25573</id>
    <revision>
      <id>335160</id>
      <parentid>332833</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T13:59:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ * [[Ottův slovník naučný/Daremberg|Daremberg]]</comment>
      <origin>335160</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="8806" sha1="qgp5lpdaixu8lmgmwggb3l1yx6mj433" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Hynek
  | příjmení = Vysoký
  | datum narození = 27. května 1860
  | místo narození = Rychnov nad Kněžnou
  | datum úmrtí = 27. srpna 1935
  | místo úmrtí = Rychnov nad Kněžnou
  | popis = archeolog a filolog
}}
PhDr. '''Hynek Vysoký''' (1860–1935) byl český universitní profesor archeologie a klasické filologie.

== Dílo ==
* [[Karel Cumpfe]] (1932) {{Online Kramerius|nkp|d3fa11a0-9d03-11e2-9a9f-005056827e51}}

=== Články ===
* [[Miscellanea]] společně s [[Autor:Vojtěch Kebrle|Vojtěchem Kebrle]] (1884)

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Vý.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Abakus|Abakus]]
* [[Ottův slovník naučný/Abdéros|Abdéros]]
* [[Ottův slovník naučný/Abeken|Abeken]]
* [[Ottův slovník naučný/Abel (příjmení)|Abel (příjmení)]]
* [[Ottův slovník naučný/Abel|Abel]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Abicht|Abicht]]
* [[Ottův slovník naučný/Abolla (oděv)|Abolla (oděv)]]
* [[Ottův slovník naučný/Abónoteichos|Abónoteichos]]
* [[Ottův slovník naučný/Abresch|Abresch]]
* [[Ottův slovník naučný/Accorso (osoby)|Accorso (osoby)]]
* [[Ottův slovník naučný/Accubitum|Accubitum]]
* [[Ottův slovník naučný/Acerra|Acerra]]
* [[Ottův slovník naučný/Acesta|Acesta]]
* [[Ottův slovník naučný/Acestes|Acestes]]
* [[Ottův slovník naučný/Acetabulum|Acetabulum]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Acidalia mater|Acidalia mater]]
* [[Ottův slovník naučný/Acidalius|Acidalius]]
* [[Ottův slovník naučný/Acratophoron|Acratophoron]]
* [[Ottův slovník naučný/Actuarie|Actuarie]]
* [[Ottův slovník naučný/Actuarii|Actuarii]]
* [[Ottův slovník naučný/Actus (míra)|Actus (míra)]]
* [[Ottův slovník naučný/Adam (osoby)|Adam (osoby)]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Adamantius|Adamantius]]
* [[Ottův slovník naučný/Adamas|Adamas]]
* [[Ottův slovník naučný/Adami|Adami]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Adler|Adler]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Adónis|Adónis]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Aedicula|Aedicula]]
* [[Ottův slovník naučný/Aedituus Valerius|Aedituus Valerius]]
* [[Ottův slovník naučný/Aedituus|Aedituus]]
* [[Ottův slovník naučný/Aeneator|Aeneator]]
* [[Ottův slovník naučný/Aequitas|Aequitas]]
* [[Ottův slovník naučný/Aequorna|Aequorna]]
* [[Ottův slovník naučný/Aeracura|Aeracura]]
* [[Ottův slovník naučný/Aesculanus|Aesculanus]]
* [[Ottův slovník naučný/Aeternitas|Aeternitas]]
* [[Ottův slovník naučný/Aëtión|Aëtión]]
* [[Ottův slovník naučný/Afrodité|Afrodité]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Agalma|Agalma]]
* [[Ottův slovník naučný/Agamemnón|Agamemnón]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Agasias|Agasias]]
* [[Ottův slovník naučný/Agathangelos|Agathangelos]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Agatharchos|Agatharchos]]
* [[Ottův slovník naučný/Ageladas|Ageladas]]
* [[Ottův slovník naučný/Aglaofón|Aglaofón]]
* [[Ottův slovník naučný/Agnaptos|Agnaptos]]
* [[Ottův slovník naučný/Agorakritos|Agorakritos]]
* [[Ottův slovník naučný/Agrolas|Agrolas]]
* [[Ottův slovník naučný/Agustin|Agustin]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Ahlwardt|Ahlwardt]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Ahrens|Ahrens]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Achelóos (mytologie)|Achelóos (mytologie)]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Achilleus|Achilleus]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Aias|Aias]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Aiginské památky|Aiginské památky]]
* [[Ottův slovník naučný/Aigis|Aigis]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Aineias|Aineias]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Aken Adolf Friedrich|Aken Adolf Friedrich]]
* [[Ottův slovník naučný/Akesas a Helikón|Akesas a Helikón]]
* [[Ottův slovník naučný/Akragas (umělec)|Akragas (umělec)]]
* [[Ottův slovník naučný/Akragas|Akragas]]
* [[Ottův slovník naučný/Akrolith|Akrolith]]
* [[Ottův slovník naučný/Alabastron|Alabastron]]
* [[Ottův slovník naučný/Albanské víno|Albanské víno]]
* [[Ottův slovník naučný/Aldobrandinská svatba|Aldobrandinská svatba]]
* [[Ottův slovník naučný/Alexandros|Alexandros]]
* [[Ottův slovník naučný/Alexandrova bitva|Alexandrova bitva]]
* [[Ottův slovník naučný/Alkamenés|Alkamenés]]
* [[Ottův slovník naučný/Allatius|Allatius]]
* [[Ottův slovník naučný/Alypos|Alypos]]
* [[Ottův slovník naučný/Ammón|Ammón]] (spoluautor)
* [[Ottův slovník naučný/Annona|Annona]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Antisigma|Antisigma]]
* [[Ottův slovník naučný/Arés|Arés]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Bake (Jan)|Bake Jan]]
* [[Ottův slovník naučný/Beck|Beck]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Bos Lambert|Bos Lambert]]
* [[Ottův slovník naučný/Cellarius Christoph‎|Cellarius Christoph‎]] (spoluautor)
* [[Ottův slovník naučný/Cockerell|Cockerell]]
* [[Ottův slovník naučný/d'Agincourt|d'Agincourt]]
* [[Ottův slovník naučný/Damofón|Damofón]]
* [[Ottův slovník naučný/Daremberg|Daremberg]]
* [[Ottův slovník naučný/Dareiova vása|Dareiova vása]]
* [[Ottův slovník naučný/Deinokratés|Deinokratés]]
* [[Ottův slovník naučný/Dipoinos a Skyllis|Dipoinos a Skyllis]]
* [[Ottův slovník naučný/Dipolia|Dipolia]]
* [[Ottův slovník naučný/Ekkykléma|Ekkykléma]]
* [[Ottův slovník naučný/Euripidés|Euripidés]]
* [[Ottův slovník naučný/Falster Christian|Falster Christian]]
* [[Ottův slovník naučný/Filostratos|Filostratos]]
* [[Ottův slovník naučný/Graevius|Graevius]]
* [[Ottův slovník naučný/Hand|Hand]]
* [[Ottův slovník naučný/Hardouin|Hardouin]]
* [[Ottův slovník naučný/Heydemann|Heydemann]]
* [[Ottův slovník naučný/Ilijská deska|Ilijská deska]]
* [[Ottův slovník naučný/Julianus|Julianus]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Krésilas|Krésilas]]
* [[Ottův slovník naučný/Labyrinth|Labyrinth]]
* [[Ottův slovník naučný/Lefèbre|Lefèbre]]
* [[Ottův slovník naučný/Lindenbrog|Lindenbrog]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Lindenschmit|Lindenschmit]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Meibom|Meibom]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Meier|Meier]]
* [[Ottův slovník naučný/Meineke|Meineke]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Mejsnar|Mejsnar]]
* [[Ottův slovník naučný/Menelaos|Menelaos]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Méniskos|Méniskos]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Minell|Minell]]
* [[Ottův slovník naučný/Mourek|Mourek]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Naber|Naber]]
* [[Ottův slovník naučný/Néfalia|Néfalia]]
* [[Ottův slovník naučný/Niederle|Niederle]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Paiónios|Paiónios]]
* [[Ottův slovník naučný/Palaifatos|Palaifatos]]
* [[Ottův slovník naučný/Palatinská knihovna|Palatinská knihovna]]
* [[Ottův slovník naučný/Pamfili-Doria villa|Pamfili-Doria villa]]
* [[Ottův slovník naučný/Pamfilos|Pamfilos]]
* [[Ottův slovník naučný/Panainos|Panainos]]
* [[Ottův slovník naučný/Panofka|Panofka]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Paranymfos|Paranymfos]]
* [[Ottův slovník naučný/Parodoi|Parodoi]]
* [[Ottův slovník naučný/Parrhasios|Parrhasios]]
* [[Ottův slovník naučný/Parthenón|Parthenón]]
* [[Ottův slovník naučný/Parthey|Parthey]]
* [[Ottův slovník naučný/Pasitelés|Pasitelés]]
* [[Ottův slovník naučný/Pasquino|Pasquino]]
* [[Ottův slovník naučný/Passow|Passow]]
* [[Ottův slovník naučný/Patin (osoba)|Patin]]
* [[Ottův slovník naučný/Patroklés|Patroklés]]
* [[Ottův slovník naučný/Petersen|Petersen]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Peter|Peter]]
* [[Ottův slovník naučný/Pithos|Pithos]]
* [[Ottův slovník naučný/Pléthón|Pléthón]]
* [[Ottův slovník naučný/Polygnótos|Polygnótos]]
* [[Ottův slovník naučný/Polykleitos|Polykleitos]]
* [[Ottův slovník naučný/Praxitelés|Praxitelés]]
* [[Ottův slovník naučný/Quatremère de Quincy|Quatremère de Quincy]]
* [[Ottův slovník naučný/Roscher|Roscher]]
* [[Ottův slovník naučný/Stigma|Stigma]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Vásy|Vásy]]
* [[Ottův slovník naučný/Votivní deska|Votivní deska]]
* [[Ottův slovník naučný/Výkopy archaeologické|Výkopy archaeologické]]
* [[Ottův slovník naučný/Wachsmuth|Wachsmuth]]
* [[Ottův slovník naučný/Wakefield Gilbert|Wakefield Gilbert]]
* [[Ottův slovník naučný/Wolf|Wolf]] (část W.&amp;nbsp;Friedrich August)

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Klasičtí filologové]]
[[Kategorie:Archeologové]]</text>
      <sha1>qgp5lpdaixu8lmgmwggb3l1yx6mj433</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:V0lkanic</title>
    <ns>2</ns>
    <id>85790</id>
    <revision>
      <id>335180</id>
      <parentid>282358</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T22:47:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>V0lkanic</username>
        <id>16413</id>
      </contributor>
      <comment>+</comment>
      <origin>335180</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="185" sha1="kosv9xoz34wzeb6qoceu7v6ufyad0cs" xml:space="preserve">Moji hlavní uživatelskou stránku na Wikipedii můžete nalézt zde: [[w:Wikipedista:V0lkanic|Wikipedista:V0lkanic]].

* Na Wikizdrojích mě zajímá hlavně: [[:Kategorie:Politika]]</text>
      <sha1>kosv9xoz34wzeb6qoceu7v6ufyad0cs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amazonská řeka</title>
    <ns>0</ns>
    <id>97960</id>
    <revision>
      <id>335181</id>
      <parentid>334300</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T05:09:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335181</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="11553" sha1="tt3kqh6iwgmbxtb6e5u2bk51n8b5ozb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amazonská řeka
| PŘEDCHOZÍ = Amazonky
| DALŠÍ = Amazonský delfin
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amazonská řeka
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;79–80. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amazonka
}}

{{Forma|proza}}
'''Amazonská řeka''' ({{Prostrkaně|Rio das Amazonas}}), mohutný veletok v jižní Americe, zaujímá následkem množství vody, kterou k moři odvádí, a obrovského úvodí, jež na rozloze asi 7,000.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; po většině císařství Brasilského a po velkých částech republik Venezuely, Columbie, Ecuadoru, Peru a Bolivie se prostírá, první místo mezi řekami na celé zeměkouli. Vznikajíc v jezeře Llauricošském (na 10°30' j. š. a 76°30' z. d.) na vysočině u Cerra de Pasco v Peru, 3653 ''m'' nad hladinou mořskou, teče nejprve na sszáp. hlubokým a těsným údolím mezi oběma pásmy hor Andských, tvoříc veliké množství peřejů a slapů. Ve vzdálenosti 500 ''km'' od pramene je splavna pro parní čluny. Při ústí přítoku Chinchipe mění směr svůj v severových. a prodírajíc se východním pásmem And má opět četné peřeje (''pongos''), z nichž {{Prostrkaně|Pongo do Manseriche}} jest nejznamenitější. Odtud vstupuje do obrovské nížiny jihoamerické; u Tabatingy dostává se na území brasilské a zachovávajíc přes četné okliky stále směr východní vlévá se posléze mezi 1° s. š. a 1° j. š. do Atlantského okeánu. {{Prostrkaně|Ústí}} její je rozekláno a dělí se ve tři ramena: na sev. {{Prostrkaně|Rio do Macapá}}, podobný zátoce mořské, s četnými ostrovy, ve středu {{Prostrkaně|Rio Gurupá}} a na jihu {{Prostrkaně|Rio Pará}}. Toto rameno spojeno jest s hlavním tokem '''A'''-ké řeky pouze četnými průplavy, mezi nimiž mohutný {{Prostrkaně|Tajipuru}} odděluje veliký ostrov {{Prostrkaně|Marajó}} od pevniny, a za tou příčinou mnozí zeměpisci Rio Pará nepokládají vůbec za příslušný k '''A'''-ké řece, nýbrž prohlašují jej za ústí Tocantinsu, který pak by byl řekou úplně samostatnou. Poněvadž však břehy a dno řeky skládají se z jílovitého pískovce a křemene, soudí Agassiz, že celá nížina brasilská tvořila druhdy ohromné jezero, a je-li mínění toto správno, potom musíme Tocantins pokládali za přítok řeky '''A'''-ké. Při rameni jižním leží obchodní město Belém neboli {{Prostrkaně|Pará}}, a proto plují tudy lodi mnohem častěji než skrze Rio Macapá. Celé ústí je 660 ''km'' široké i přesahuje tedy nejširší místo moře Baltického. Na horním toku až k Loretu při hranici peruánské nazývají domorodci '''A'''-kou řeku {{Prostrkaně|Tunguragua}} nebo {{Prostrkaně|Maranhão}} ({{Prostrkaně|Maraňon}}), od Tabatingy až k ústí Ria Negra sluje {{Prostrkaně|Solimões}}, odtud pak '''A. ř.''', avšak úředně užívá se jména posledního pro celý tok její.

Délka řeky od pramene až k ostrovu Bailique obnáší (podlé Kaulbarsovy mapy Jižní Ameriky) 4929 ''km'', jest tedy '''A. ř.''' co do délky toku teprve čtvrtou řekou na světě (Mississippi-Missouri 6750 ''km'', Nil 6470 ''km'', Ta-Kiang 5083 ''km''). Naproti tomu šířka jest dosti neurčita; v poříčí jejím totiž nachází se mnoho pobřežních jezer (''ipoeiras''), která s hlavním tokem spojena jsou přirozenými průplavy (''igarapés''), a týž úkaz vyskytuje se také u přítoků, čímž vznikají tak četné bifurkace, že mnohdy je úplně nemožno šířku řeky stanoviti. Avšak tam, kde měření je možné, jeví se šířka velmi značná; nejužší místo je v tak zvané úžině Pauxiské u města Obidos, kteréž za nízkého stavu vody měří 1912 ''m''; avšak již nad ústím Madeiry obnáší několik kilometrů, u Santaremu při ústí Tapajozu 15 ''km'' a při ústí Xingújském u Porto de Moz 80 ''km''. Neméně značna je hloubka, kterou průměrně na 75 ''m'' páčiti možno, ale na mnohých místech i 100 ''m'' přesahuje. '''A. ř.''' shromažďuje v řečišti svém téměř veškero vodstvo ze středu jižní Ameriky, přijímajíc po obou stranách přes 200 přítoků, z nichž na 100 je splavných a 6 náleží mezi veletoky prvého řádu. Splavná část hlavních přítoků na brasilském území udává se ve výkazech úředních na 32.822 ''km'', menších řek a jezer na 6600 ''km'', tak že i s hlavním tokem obnáší paroplavební síť amazonská jen na území brasilském 43.250 ''km'', ačkoli v tomto čísle není ještě pojat Tocantins se svými ohromnými přítoky. Nejdůležitější z pobočních řek '''A'''-ké řeky jsou: na pravém břehu: Rio Huallaga, Ucayali, Yacarana, Jutahy, Jurua, Rio Catua, Coary, Rio Purús, Madeira, Rio Paraudry, Rio Tapajoz, Rio Xingú, Rio Uanapú a Tocantins s Araguayem; na levém břehu: Chinchipe, Morona, Pastaza, Tigre, Napo, Putumayo (Iça), Yapura, Rio Negro (největší z řek pobočních, přivádějící zároveň vodu z velikého přítoku svého Branka), Rio Jamudá, Rio das Trombetas, Rio Curupatúba, Rio Paru, Rio Jary, Rio Anaurapucú a Rio Paranátuba. Množství vody, které '''A. ř.''' do moře přivádí, je ohromné, avšak jednotlivá udání různí se od sebe velice; obyčejně uvádí se mínění Martiusa, kterýž páčí množství vody za vteřinu odtékající na 4,995.840 krychlových stop. Rychlost toku obnáší 6,6 ''km'' za hodinu a vody valí se do moře s takovou silou, že ještě u velké vzdálenosti od břehu poznati lze sladkou vodu říční. Naproti tomu však také mořský příliv proniká daleko do řečiště '''A'''-ké řeky, ano možno jej zcela zřejmě pozorovati až u města Obidos, přes 400 ''km'' od ústí vzdáleného. Zvláštní úkaz, který však také na některých jiných řekách není neznám, tak zv. {{Prostrkaně|pororoca}}, vyskytuje se ve dnech po úplňku a novém měsíci: několik obrovských vln, 4—5 ''m'' vys., žene se s hromovým rachotem slyšitelným na 5—6 mořských mil ze šírého moře do ústí a působí tam mnohdy velikou zhoubu.

'''A. ř.''' má jako Nil pravidelné roční {{Prostrkaně|stoupání}} následkem doby deštivé; toto zaplavování počíná v lednu na horním toku, v únoru na střední části mezi Tabatingou a Riem Negrem, na dolním toku pak v březnu a dubnu. Poněvadž v únoru a březnu jsou deště trvalé, stoupá voda potom velmi rychle a zaplavuje ostrovy i kraje vůkolní; v červnu dosáhne největší výše a počíná odtud klesati. Zajímavo je, že právě v tu dobu severní přítoky mívají vody málo a tu následkem mocného přívalu zastavuje se často tok jejich, ano někdy i nazpět se obrací. Stoupání trvá celkem 120 dní; za maximum jeho přijímá Agassiz 17 ''m'' nad normálním stavem vody, za maximum klesání 10 ''m'' pod normálem. {{Prostrkaně|Celé poříčí}} od úpatí hor Andských až k břehu mořskému tvoří nepřetržitý prales. K bujné, tropické vegetaci na březích druží se neméně bohatá zvířena pozemní i říční, zejména ryb, kteréž jsou předmětem vydatného lovu. Přes toto přírodní bohatství, které podél '''A'''-ké řeky se jeví, jsou břehy její jenom řídce osídleny, většinou jen od Indiánů a smíšenců; ale od té doby, co tudy zavedena pravidelná paroplavba, rozproudil se i v této příčině ruch čilejší. Nepříznivé poměry klimatické vadí ovšem nejvíce vydatné kolonisaci.

{{Prostrkaně|Plavba}} na '''A'''-ké řece povznáší se v posledních desítiletích neustále; značná hloubka řeky i mnohých přítoků dopouští, aby i velké lodi mořské zcela bezpečně po ní pluly, kdežto větry vanoucí od břehu mořského k západu podporují dopravu také na lodích plachetních. Na základě smlouvy uzavřené mezi Brasilií a Peruanskem 23. října r. 1851 zavedena po celé řece pravidelná paroplavba, a když dekretem císařským 7. září 1867 plavba po '''A'''-ké řece prohlášena za svobodnou pro lodi všech národů, vzmohl se ruch plavební měrou neobyčejnou a kráčí patrně vstříc znamenité budoucnosti. Prozatím vyvážejí se po '''A'''-ké řece z vnitrozemí hlavně plodiny lesní, kaučuk, želví tuk (Manteca), ryby a j. Bolivie, Peru i Columbie stavějí silnice a dráhy kolem peřejův, aby bylo docíleno spojení mezi horním i dolním tokem řeky. Přední paroplavební společnost, kteráž po '''A'''-ké řece dopravu obstarává, jest Amazon-Steam-Navigation-Company-Limited, zal. 1867 v Pará, v jejíž službách r. 1880 bylo 29 parníkův o 3410 koňských silách a 12.321 tunách. Hlavním přístavem pro celé úvodí jest město {{Prostrkaně|Pará}}, při ústí ramene Pará, s kterým mají pravidelné spojení Liverpool, Havre, Nový York a Rio de Janeiro, ano v poslední době pomýšlí se na přímou plavbu z Anglie do Manáos, hlav. města provincie amazonské. Rozvoj obchodní v úvodí '''A'''-ké řeky nejpatrněji jeví se odtud, že cena dovozu a vývozu v Pará, která roku 1850 jen 7,000.000 zl. obnášela, r. 1880 na 39,000.000 zl. stoupla, z kteréhož obnosu jenom 1/12 připadla na Peru, Bolivii, Ecuador, Columbii a Venezuelu, naproti tomu 11/12 Brasilii se dostalo.

'''A'''-kou řeku objevil r. 1500 Vicente Yañez Pinzon při ústí jejím a nazval ji {{Prostrkaně|Paricura}}, ale dále jí nezkoumal. R. 1541 vojenský hejtman Pizarrův, Orellana, poprvé plavil se po ní od ústí řeky Napa až do Atlantského okeánu; od něho dostalo se jí také nynějšího jména, poněvadž prý při ústí Ria de Trombetas Španělové napadeni byli od Indiánů, mezi nimiž bojovaly i ženy, jež Orellana přirovnal ke starověkým Amazonkám. Cenu vědeckou však měla teprve výprava, kterou tudy podnikl Condamine v l. 1743—1744. Od té doby předsevzaty do poříčí jejího mnohé cesty výzkumné; epochální jest výprava Alexandra Humboldta, po něm pak badali zde Spix a Martius (1819 až 1820), Maw (1829), R. Schomburgk, Pöppig a J. J. Tschudi (1831—32), pruský princ Adalbert (1842), hrabě Castelnau (1846), Herndon, vyslaný od Spojených Obcí severoamerických (1850), Wallace (1852), Avé-Lallemant (1858), Markham (1859), Bates (1861), Marcoy (1866), Agassiz (1866—67), Orton 1867 aj. Vláda brasilská rovněž nelenila a dala r. 1862—64 od zvláštní kommisse celé poříčí prozkoumati a sestaviti podrobnou mapu jeho; také výzkum pobočních řek v Peru, Brasilii i Bolivii zdárně pokračuje.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Herndon, Exploration of the valley of the Amazon (Wash. 1853); Maury, The Amazon and the Atlantic slopes of South America (t. 1853); Wallace, Narrative of travels on the Amazon and Rio Negro (Londýn 1853); Bates, The naturalist on the river Amazonas (t. 1864); Markham, Expedition into the valley of the Amazonas (t. 1859); Avé-Lallemant, Reise durch Nordbrasilien (Lipsko 1860); Marcoy, Voyage à travers l’Amérique du Sud etc. (Paříž 1869); Agassiz, A journey in Brazil (Boston 1868); Scientific results of a journey in Brasil (Londýn 1870); Andree, Geographie des Welthandels (Lipsko 1872); Orton, The Andes and the Amazon (3. vyd. Lond. 1877); Mathew, Up the Amazon and Madeira rivers (t. 1879). 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tt3kqh6iwgmbxtb6e5u2bk51n8b5ozb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amerika</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98165</id>
    <revision>
      <id>335166</id>
      <parentid>334999</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:41:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>335166</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="279971" sha1="0sphhi47c4kj28z9hf3fxhy69hx6eb3" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amerika
| PŘEDCHOZÍ = Amerika (osada)
| DALŠÍ = Amerikanismy
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amerika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Ferdinand Císař|Ferdinand Císař]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;106–151. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amerika
}}

[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 124b Typy narodu americkych.png|náhled|Typy národů amerických]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II 132a Zbrane a naradi indianske.jpg|náhled|Zbraně a nářadí indiánské.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c199 Kvecalkoatl.jpg|náhled|Č. 199. Kvecalkoatl.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c200 Odlitek z chramu krize v Palance.jpg|náhled|Č. 200. Odlitek z chrámu kříže v Palance.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c201 Napis na oltari v Copanu.jpg|náhled|Č. 201. Nápis na oltáři v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c202 Oltar v Copanu.jpg|náhled|Č. 202. Oltář v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c203 Modla v Copanu.jpg|náhled|Č. 203. Modla v Copanu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c204 Nadoby nalezene v Tenenepancu.jpg|náhled|Č. 204. Nádoby nalezené v Tenenepancu.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c205 Nadoby ze hrbitova v udoli nahualackem.jpg|náhled|Č. 205. Nádoby ze hřbitova v údolí nahualackém.]]
[[Soubor:Ottuv slovnik naucny II c206 Amerika Uhelne pruplavy pennsylvanske.jpg|náhled|Č. 206. Amerika: Uhelné průplavy pennsylvanské.]]

{{Forma|proza}}
'''Amerika''', díl světa co do velikosti druhý, jen o 2 ⅔ mil. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; menší Asie, dříve »Nový Svět« zvaný, jehož nynější jméno pocházejíc od Ameriga Vespucciho, účastníka několika výprav k pevnině sotva objevené, již počátkem XVI. století počalo obecněti. Zvedajíc se na západní polokouli osamělá z m´oří Atlantského, Tichého a sev. Ledového přibližuje se '''A.''' nejvíce (na 75 ''km'') k sev. Asii v Beringově úžině, kdežto od Evropy (Gronsko — Norsko) vzdálena jest na 1400 ''km''. Rozkládá se na polokouli šikmo (od sev.-záp. k jihových.) pod paterým pásmem, ze všech světa dílů nejdále sahá k severu a jihu a skládá se ze dvou části (Jižní a Sev. '''A'''-ky) tvaru trojúhelníkového, jež směrem jižním se zužujíce spojeny jsou Panamským okřídlím pouze 45 ''km'' širokým. Nejsevernější bod pevniny na poloostrově Boothia Felix (71° 44' s. š., 94° 30' z. d.) jest od bodu nejjižnějšího v Chili (Cape Froward, 53° 53' j. š., 71° 18' z. d.) vzdálen na 14.850 ''km''. Nejdále na západ sahá pevnina americká mysem Prince Waleského na Beringově úžině (65° 33' s. š., 167° 59' z. d.), nejdále na východ mysem Branco v Brazilii (7° 8' j. š., 34° 48' z. d.). Nejvýchodnější bod Sev. '''A'''-ky jest Cap Charles na Labradoru (49° 51' z. d.), od mysu Prince Waleského asi 6100 ''km'' vzdálený, největší šíře Jižní '''A'''-ky činí 5200 ''km'', a to od mysu Branco k Puntě Parině v Peru (4° 42' j. š., 81° 19' z. d.). Délka Sev. '''A'''-ky od sev. konce Boothie až k zálivu Dulce v Costarice činí 7100 ''km'', délka Jižní '''A'''-ky od Punty Gallinas v Columbii (12° 20' s. š., 72° z. d.) k jižnímu hrotu chilskému 7575 ''km''. Dle novějších výpočtů zajímá '''A.''' plochu 42 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a to Sev. a Střední '''A.''' s ostrovy Západní Indie 20,868.986 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Jižní '''A.''' 18,135.781 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, ostatní pak Gronsko a ostrovy arktické.

{{Prostrkaně|Délka pobřeží}} pevniny amer. v různých výpočtech valně se liší (od 70—80.000 ''km''), a proto i poměr plochy k pobřeží různě se uvádí. Nejvíce snad pravdě se přiblížíme páčíce všecko pobřeží na 74.000 ''km'', z čehož na Sev. '''A'''-ku připadá 45.200 ''km''. Východní pobřeží americké jest mnohem vyvinutější nežli západní, a Sev. '''A.''' má břehy mnohem členitější než Jižní. Všecky větší {{Prostrkaně|poloostrovy}} nalézáme v Sev. '''A'''-ice; majíť plochy 1,982.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a pobřeží rozvinuté na 16.000 ''km''. Jsouť to zejména: v Sev. Ledovém moři Boothia Felix a poloostrov Melvillův, v Atlantském okeáně Labrador, Nové Skotsko, poloostrov Maryland-Delawarský, Florida a Yucatan; v Tichém okeáně Azuero při zálivu Panamském, Dolní Kalifornie a Aljaška, jež opět četnými zátokami rozčleněna ve mnoho poloostrovů, z nichž nejznačnější jsou Kenajský čili Čugačský a Aljaška v užším smysle. Naproti tomu členitost Jižní '''A'''-ky jest nepatrná, poloostrovy nečetné a málo rozsáhlé; uvedeny buďtež: na moři Karibském Guajiro, Paraguana a Paria; v Atlantském okeáně Valdes v Argentině, Brunšvický na již. konci pevniny; v Tichém okeáně Taytao v Chili a Guayaquillský v Ecuadoru. — Rovněž množstvím a hloubkou {{Prostrkaně|zálivů}} a mohutností {{Prostrkaně|mysů}} Sev. A. velmi vyniká nad Jižní. Vytkneme jen nejdůležitější. Počínajíce mysem Golovninovým (C. Hope) nalézáme v Sev. Ledovém moři nejprve mys Barowův, pak Manningův, za nímž záliv Mackenzieův vnímá řeku t. jm.; dále na tomto nehostinném, skalnatém břehu následují zálivy Liverpoolský a Franklinův s mysem Bathurstovým, pak Korunovační zátoka s předhořím Turnagain (Vrať se!), jež do r. 1838 bylo posledním bodem výprav od západu sem podnikaných, zátoka Cockburnova a mys Adelaidin na Boothii, tím znamenitý, že jest velmi blízek pólu magnetického. Jižně od velkého Boothijského zálivu vniká hluboko do britského území záliv Hudsonův se zátokou Jamesovou, jenž se zálivy Ungavským a Vavřineckým svírá poloostrov Labradorský. Nové Skotsko od N. Brunšviku odděluje hluboká zátoka Fundy, pak na břehu Spojených Obcí následují zálivy Mainský, Delawarský, Chesapeacký, Albemarleský a Pamplický a mys Hatteras. U předhoří Sableského na jižním konci Floridy začíná se mohutný záliv Mexický se zátokou Apalašskou a Veracruzskou (Campèche), jenž mysy Catocheským na Yucatanu a Sv.-Antonínským na ostrově Kubě oddělen jest od moře Karibského. Toto má několik značných zálivův, a to na západě Honduraský a Mosquitský čili Kolumbův, na jihu Darienský (Uraba) a Venezuelský, spojený s lagunou Marakajbskou. Při ústích větších jihoamerických přítoků Atlantského okeánu utvořily se značnější zátoky, zejména u Orinoka, řeky Amazonské a Parany. Mimoto jsou zde pozoruhodny: záliv Všech Svatých (Bahia de Todos os Santos), překrásný záliv Rio-de-Janeirský a Patoská laguna v Brazilii, zálivy sv. Matěje a sv. Jiří v Aragonii, pak mysy sv. Rocha, Cabo Frio, C. Corrientes, C. Tres Puntas a C. de las Virgines. Tichý okeán zabíhá v pevninu jihoamerickou jen nepatrnými zálivy; uvedeny buďtež Peňaský a Corcovadský v Argentině, Guayaquilský v Ecuadoru a Panamský, pak mysy Bílý (C. Blanco) v Peru, sv. Vavřince v Ecuadoru a C. Corrientes v Columbii. Členitější jest záp. pobřeží Sev. '''A'''-ky; tu hned na pobřeží republik středoamerických a Mexika jsou zálivy Dulce, Nicoyský, Fonsecký a Tehuantepecký, načež u mysu sv. Lukáše zátoka Kalifornská na 1100 ''km'' hluboko vniká do pevniny. Pak následují zálivy sv. Šebestiána a San-Franciscký, C. Mendocino a u mysu Flatteryova úžina Pugetova několika rameny vdírající se do území Washingtonu. Konečně na velmi vyvinutém pobřeží Aljašky nalézáme zálivy Vilémův, Cookův, Bristolský, Kuskokvinský, Nortonův a Kotzebuův, pak mysy Newenhamský a Romanzovův.
{{Prostrkaně|
Největší ostrovy}} má '''A.''' v Sev. Ledovém moři. Jest to archipel, jejž průlivy Banksův, Melvillův, Barrowův a Lancasterský dělí ve dvě skupení: menší severní, zvané Parryovy ostrovy (ostrov Prince Patricka s mysem M’Clintockovým, Melvillův, Bathurstův, North-Devon, Cornwalliský a j.) a větší jižní (ostrov Banksův, země Albertova, Viktoriina a Wollastonova, země Vilémova, země Prince Waleského, North-Somerset a země Baffinova), které od pevniny oddělují průlivy Dolphin-Unionský, Deasův, Simpsonův, Rossův, Ballotův, záliv Boothijský a úžiny Fury-Hekelská, Foxova a Hudsonova. Vchod do zálivu Hudsonova z velké části uzavírá ostrov Southamptonský. Od země Baffinovy průlivem Davisovým a mořem Baffinovým odděleno jest Gronsko rozčleněné množstvím dlouhých fjordův, jež na jihu vybíhá v mys Farewell, na východě v mys Bismarckův. Na břehu Kanady nalézají se ostrovy Nový Foundland, od Labradoru oddělený průlivem Belle-Isleským, a Anticosti, u Nového Brunšvicka ostrov Pr. Edvarda. Na vých. pobřeží Spoj. Obcí jest jediný značný ostrov Long-Island. Veliký archipel šíří se na vých. straně Střední '''A'''-ky; jsou to ostrovy Bahamské a Velké i Malé Antilly (Kuba, Jamaika, Haiti, Puerto-Rico a j.), uzavírající jednak záliv Mexický, jednak Karibské moře, v nichž hlavní průlivy jsou Floridský, Yucatanský, Windward-Passage a Mona-Passage. Na východním pobřeží jihoamerickém kromě výspy Maraja při ústí Amazonské řeky není většího ostrova, až na samém jižním konci skupena jsou souostroví Falklandské a Ohňové země s průlivem Magelhãesovým a mysem Hoornským. Rovněž při jižním pobřeží chilském jest několik značnějších ostrovů, zejména Wellingtonův, Chiloe, archipel Adelaidin a Chonoský a j. Pak až pod rovníkem, asi 1000 ''km'' od břehu ecuadorského, zvedá se z Tichého okeánu Želví souostroví (Galapagos), načež pomíjejíce ostrůvky mexické (Revilla Gigedo a j.) až za pobřežím Spojených Obcí nalézáme před břehem divoce rozeklaným skalnatá mnohoostroví s četnými průlivy, těsninami a úskalími, v nichž vynikají ostrov Vancouverův, oddělený od pevniny průlivy Juana de Fuca a králové Charlotty, a ostrovy Thlinkitské (Charlottin na průlivu Vancouverově, Prince Waleského, Baranova, Čičagova a j.), pak Kadiak, Aleuty, Nunivak a St.-Lawrence, jež od Aljašky dělí průlivy Šelechova a Cookův. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

== Povšechný ráz. ==
'''A'''-ku uvykli jsme nazývati světem novým, poněvadž pro nás byl v XVI. století novinou. V novější však době ozvali se proti tomu v Sev. Americe hlasové tvrdíce, že '''A.''' spíše zasluhuje názvu celiny staré, neboť zde byla za starších dob geologických na severu největší celina tehdejšího světa (mimo střední Afriku, o níž nevíme nic geologického z té doby). Tolik je jisto, že Severní '''A.''', která od Gronska a Aljašky až do Skalných hor a Aleghan byla ode dávna zemí, jíž moře od nejstarších dob nikdy více nepřikrylo, byla až do tertiéru větší celinou než Evropa, která do tertiéru byla přece jen ostroví (severozápadní Asie) jako Asie sama, která teprve v miocénu vlastně srostla z několika celin, neb Australie, jejíž vnitřek snad alespoň do miocénu byl mořem nebo jezerem. Avšak Jižní '''A.''' srostla taktéž ze tří ostrovů: Guayany, Brazilie a Andů, a to v době velmi pozdní, neboť údolí maraňonské bude (dle lastur u Pebas nalezených) asi pliocénní, ne-li pozdější, a taktéž byly pampy argentinské potopeny ještě ve velmi blízké době geologické. Ale tu rozhoduje, že Severní a Jižní '''A.''' srostly v jednu celinu asi velmi pozdě, neboť úžině Panamské dává se stáří pliocénní, na nejvýše konec miocénu.

Podobně je dosud o to spor, je-li '''A.''' v ohledě přírodnickém celina jedna nebo dvojí, a o příbuzenství jejím. Nelze upírati, že květena i zvířena Severní '''A'''-ky velice se podobají zvířeně i květeně severní Evropy a Asie, s nimiž byla snad až do miocénu v užším styku. Tyto circumpolární tvary jsou zejména husté, pokud šla ledová doba v Severní '''A'''-ice; ale i jižně od té hranice nacházíme ještě velké podobenství se severovýchodní Asií a jižní Evropou. Rozličné jsou v tom řády živočišné: želvy a hadi a z části i ještěři Severní '''A'''-ky jsou tropičtí, ptáci zase nejzazšího severu '''A'''-ky a ryby (sladkovodní) Severní '''A'''-ky vůbec jsou circumpolární. Největší podobenství měla '''A.''' s Evropou až do doby miocénní, ač již v nejstarší době byl jakýsi malý rozdíl, který pak stále rostl, tak že v obou celinách vyskytují se vždy více různí tvarové. Tak Lesquereux ze 635 kamenouhelných bylin severoamerických udal 192 i v Evropě domácích, (Bigsby jen 165), 28 z 107 druhů permu. A teď, kde severní Evropa i Sev. '''A.''' mají asi po 4—5000 dr. fanerogam, jest jen 250 dr. společných '''A'''-ice, Asii a Evropě (circumpolárních) mimo 260 dr. uvedené zóny. Podobně je dle Bonaparta jen 100 dr. ptáků společných '''A'''-ice i Evropě (dle jiných 64). Vždy jsou bylinstvo a zvířena '''A'''-ky velmi bohaty a původní, nejen co do rodin, rodů a druhů, ale i co do zevnějšku. Zejména jest tu větší bujnost, která souvisí s lepší zásobou vody. '''A.''' jest celinou nejlépe zavlažovanou, má nejvíce velkých řek a jezer. Tak skupení jezer severoamerických (Erie, Ontario, Superior) nemá sobě rovně ani v Africe střední, leda bychom shrnuli Chvalinské a Aralské moře, Songarská jezera (Balkaš) i Baikal. Řeky jako Maraňon, Paraná, Orinoko, Mississippi, z nichž první jest zároveň asi první řekou na světě, nemají hned tak sobě rovných, zejména co se týče stejnosti vodstva, neboť i Níl i Kongo mají nestejnější množství vody. Hlavní toho příčina jest, že celý střed '''A'''-ky jest rovinou od arktických do antarktických krajin, totiž od Aljašky a Labradoru přes Kanadu a Unii a s přestávkou zátoky Mexické přes lany venezuelské, lesy maraňonské až do pamp argentinskopatagonských. Od Fuegie až po Gronsko možno jeti po zemi rovné a nízké: hory jsou vesměs skupeny na západní pobřežní čáru. S tím souvisí také, že pouště sice '''A'''-ice nescházejí, ale že zde obmezeny jsou na velmi malé území, tak že '''A.''' po Evropě jich má nejméně, neboť jsou to jen pouště klimatické, pocházející ze stálosti passátů — na severu okolo Skalných hor, na jihu okolo Andů — v obojím případě s obou stran, ale menší na východě než na západě. V tom je velký rozdíl od Evropy, kde Středomoří nepůsobí tolik k zavlažování okolních zemí jako zátoka Mexická, neboť kdežto Středomoří má jen jednu úžinu Gibraltarskou co spojidlo s velmořem, jest četné spojení zátoky Mexické s mořem Atlantským sesíleno ještě silným proudem mořským, jenž vedlé břehu Jižní '''A'''-ky do ní vniká a okolo Floridy zase vyniká (proud golfový). Další rozdíl v tom záleží, že od zátoky Mexické na sever rozprostírá se veliká rovina až do končin polárních, kdežto v Evropě témě Pyreneí, Alp, Balkánu a Karpat táhne se severně od Středomoří a uzavírá teplejšímu vzduchu postup na sever. Dokud té veliké hornaté osy Evropy nebylo, totiž až do konce miocénu, podobala se i záp. Evropa velmi východu Sev. '''A'''-ky.

Z toho plyne také meteorologický rozdíl mezi Severní '''A'''-kou a Evropou, jako mezi Jižní '''A'''. a Afrikou. V Sev. '''A'''-ice jest východní strana (atlantská) lépe zavlažována než východní strana staré celiny (Asie vých., zejména Čína). V Severní '''A'''-ice přichází zima ze severozápadu, v Evropě ze severovýchodu, neboť na těch stranách leží póly studena, a jako my dostáváme zimu z Rusi a Sibiře, tak ji občan Spojených Obcí dostává ze Západní britské '''A'''-ky, od Hudsonské zátoky až ke Skalným horám. Záp. Evropa má od sebe na západ moře Atlantské, jež ji v zimě ohřívá, severových. '''A'''. má je na východě.

Podobně na jihu západní břeh '''A'''-ky jižní jako břeh Afriky i Australie jest sušší než východní, neboť východní strana jest pro obě celiny stranou deštivou. Ale Afrika má jen úzký pruh nížiny vedlé východního (Indického) moře a vysoké planiny suché brání postupu dešťů do vnitřku. V jihových. '''A'''-ice jest jen něco podobného v přímoří střední Brazilie, kde nastupují za přímořskými horami suché planiny (campos). Ale veliká většina rovin jihoamerických jest dobře zavlažována, poněvadž má na východě roviny až k moři. Naopak je úzký pruh přímořský Peruánska i Chilska bezdeštný a upomíná na pouště zemí Namaků a Damarů v jižní Africe. To má také biologické následky. Flora antarktická pustinná, jaká se vyvinula v Austrálii a jižní Africe, není tu zastoupena, neboť jediné pusté roviny (pampy) argentinské a patagonské byly ještě v pliocénu asi pod vodou a starší tvary jsou zničeny, jak to dokazují kostry ssavců velikých, nalezené v hlíně pampské. Antarktické upomínky jižní '''A'''-ky obmezují se hlavně na hory Andy a nejzazší jih (Fuegii) a mají více podobenství s Novozealandskem a horami vyššími Tasmanie a jihových. Australie než s Afrikou. Největší podobenství mezi '''A'''-kou a Afrikou ukazují tropické kraje záp. Afriky (''Humiriaceae'', ''Vellozie'', ''Characinae'', ''Chromideae'' atd.), a tomu napomáhá větší podobenství v podnebí, neboť záp. tropická Afrika jest vlažnější než východní.

Zvláštní jest rozšíření endemismu. Kdežto v Evropě jest hojný endemismus jen ve Španělích a na Balearech, slabý v Alpách, v severu pak skoro žádný, v Asii nejbohatší na jihovýchodě (v Himálaji, Malé Asii), chudý na severu a západě, v Australii silný na západě, žádný skoro na severu a středu (geologicky mladém), v Africe konečně nejhojnější na jihozáp. antarktickém (Mysu) a skoro žádný v Sudáně — máme v '''A'''-ice Severní větší endemismus na západě než na východě; totéž platí, pokud ji známe, o Jižní '''A'''-ce: Argentina je chudší než Chilsko, Guayana chudší než Ecuador, a jen (geologicky stará) Brazilie činí tu výjimku. Vlastně americké větší rodiny, zejména ''Cacteae'', ''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae'', poutány jsou více na západ, ovšem na částky geologicky starší, nebo pouště (mladé) i zde chudé.

Konečně činí '''A'''. i tím výjimku proti pravidlům starosvětským, že zde platí zásada Careyova, že vzdělanost pochází z krajů neúrodných a jest dítětem nouze (''ἀνάγkη μήτηρ θεῶν''). Neboť co bylo domorodé vzdělanosti, obmezeno na Andy a tu na částky méně úrodné a krásné, na Mexiko a Peru, které se nemohou rovnati ani Venezuele, natož Guayaně nebo Brazilii.

Se vzdělaností starosvětskou setkáváme se nejdříve v úrodných nivách Egypta, Mesopotamie, Indie a Číny, ba ani Řekové ani Římané nebydleli ve vysokých krajích Evropy; Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkáz (jako Himálaja) nestaly se nikdy sídlem vzdělanosti jako Andy peruánské a vysočina mexická, kde vzdělanost daleko od výše 2000 ''m'' se neuchýlila (jináče arci ve Střední '''A'''-ice, kde také skoro beze stopy zanikla). Vždyť na př. rovina mississippská byla by se lépe hodila pokroku člověčenstva a přece tu lovci nepostoupili ani o píď ve vzdělanosti. Zajímavo, že podobně se dálo i Evropanům za ta čtyři století, co panují v '''A'''-ice; kdežto bohaté doly je lákaly nejvíce, tak že Mexiko i Peru staly se skutečným eldoradem světa, jako teď Kalifornie a Nevada, nebyly to přece ty kraje, kde se živel evropský nejlépe zakořenil a nejbujněji pozvedl, nýbrž méně úrodné kraje severovýchodní, kde orba začala od Atlantského moře a teprve nedávno v našem století vnikla hlouběji do vnitřku Severní '''A'''-ky. Za ní táhl pak veliký exodus z Evropy, jímž země '''A'''-ice nejbližší, Irsko, ztratila čtvrtinu svého obyvatelstva a kde vzrostl živel evropský na druhou po Rusku říši vzdělaného světa co do obyvatelstva i půdy. Mezitím starší osady Evropanů v bohatých horách mexických i peruánských nejen že nepostoupily, nýbrž bylo pozorovati jakýsi úpadek živlu evropského proti domorodému indiánskému, který po Andech z Mexika až po Bolivii tvoří dnes dosud velikou většinu obyvatelstva, kdežto vyhynul v Chilsku, Argentině, jakož i ve většině Sev. '''A'''-ky a velké části Brazilie.

Nový tento stát zatřásl již zdařilou konkurrencí hospodářskou základy blahobytu starého světa, zejména rolnickým stavem záp. Evropy a nelze předvídati, jaký vliv bude míti na dějiny světové, kdy a jak dlouho. Neboť jest to spolu v dějinách první veliká republika a forma státní, která ponejprv tu podstupuje zkoušku dějepisnou. Až dosud s báječnou rychlostí assimilovala sobě živly nejrůznější, přistěhovalé Němce a černochy jako usedlé Francouze a Španěly, a někdejší osada anglická předčí dnes mateřskou svoji zemi obyvatelstvem.

V ohledě vzdělanostním zůstala ovšem i Severní '''A.''' dosud osadou Evropy. Samostatná vzdělanost se dosud nevyvinula a činnost obyvatelstva čelila více ke hmotným prospěchům než k ideálním úlohám. Bylo by však předčasno z toho souditi na jakoukoli budoucnost '''A'''-ky, která jest teprv na prahu dějin svých, a nelze tušiti, co jí v boží radě bude souzeno. Optimisté i pessimisté zabývali se ode dávna otázkou budoucnosti této — dějiny učí nás jen, že jako ve světě fysickém všecko padá s hůry.

Zajímavý jest i starý pokus černochů v Haiti, zříditi sobě samostatný stát moderní. Nepodařil se ještě úplně, liší se však přece nápadně od národního úpadku Indiánů, kteří majíce ve státech andských ohromnou vládnoucí většinu, přes třistaletý vzdělávací vliv Evropy, i přes to, že jsou více než půl století osvobozeni, nevzkřísili se dosud k žádnému národnímu životu, ač jim počtu, bohatství a vlivu stále přibývá a někteří potornci jejich (Francia, Lopez, Carrera, Juarez) ukázali i při vládě nevšední schopnosti. Jest to důkazem, že vzkříšení národnosti některé nezávisí pouze na počtu (r. 1863 bylo jich 11 millionů) nebo na svobodě (neboť Indiáni převládají v republikách andských počtem svým), ani na jednotlivých mužích — neboť na př. jeden z nejstarších stromů světa, sequoja, hlásati bude vždy slávu Indiána (Čerokéza) Sekvoje, jenž vynašel r. 1824 písmo severním Indiánům — aneb na cizí pomoci, neboť mají na př. v Severní '''A'''-ice nejen roviny ale i hory své školy až do university a vláda severoamerická platí přes 400 zl. na každého žáka ve Spoj. Obcích. Mnoho vzdělaných Evropanů ve všech krajích se jich ujalo, ale výsledek byl vždy negativní. Národnost visí právě na samočinnosti většiny a té cizina nemůže vlivem svým ani zabrániti ani vynutiti. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Horopis. ==
Ze všech celin jest '''A.''' nejpůvodnější, nejsamostatnější a jako celina také {{Prostrkaně|nejstarší}}. Jen z ohledu na pozdní odkrytí pojmenovali Evropané '''A'''-ku novým světem; náhled Severoameričanů, že je '''A.''' jako celina starším světem, jest úplně důvodný. Již za palaeozoické doby, kdy z Evropy vynikalo jen drobné, malé, nízké ostroví (kromě severovýchodu — Rusi a Skandinávie) a z Čech jen stopy nynějšího složení, tvořila Severní '''A.''' největší ostrov (tak zv. nearktický) na světě, od Gronska po Utah, z Aljašky po Aleghany; a rovněž Brasilie a Guayana byly mohutné země, ba na místě Skalných hor a Kalifornie až do Mexika byly ostrovy větší nežli na místě nynějších Alp, Tater, Apennin a Balkánu. S '''A'''-kou může se v tom ohledu porovnati jen Afrika, ne však Australie, ani ne sama Asie, která povstala v tertiérní době spolu s Himálajou. Arci že pohoří Andů co takové ještě nebylo, a zdá se býti původu velmi mladého. Otázka o souvislosti někdejší '''A'''-ky s ostatním světem není dosud rozřešena způsobem všeobecně uznaným. Nejméně lze mluviti o nějaké souvislosti s Okeanií (na západ), oddělenou velmořem praširokým, vůbec nejširším a nejhlubším na světě, v němž '''A.''' vykazuje jen několik maličkých ostrůvků.

Co se týče antarktické celiny, nám skoro ještě neznámé, nelze se dosud určitě pronésti. Podlé jednotlivého úkazu, jako je ''Anthus antarcticus'' v jižní Georgii, poslední pták zemní k jižní točně, nelze tu souditi; spíše může býti základem podobenství flory antarktické (Novozealandu, Tasmanie, Mysu), ač nepatrný počet bylin flory této je velmi blízký dílem floře andské, s druhé strany arktické. Nějakého horopisného důvodu není, a zastánci spojení antarktického vypomáhají sobě obyčejně libovolným rozšířením celiny (neb ostroví) antarktické k jihu (na př. Hutton). To je fantasie a ne věda, a zejména když se vynajde doba ledová jižní, o níž kromě Argentiny skoro ničeho nevíme, kdy se potřebuje. Neumayer klade toto spojení určitě do doby jurské (II. 336 mapa). Důkaz však žádný proto nepostačí. Mořské hloubky jdou mezi '''A'''-kou a Afrikou pásmy od sev. k jihu, ne od západu k východu, a střední mělčina v Atlantském moři této hypothesi zrovna jest na odpor.

Na mnohem pevnějších základech stojí učení o staré souvislosti Sev. '''A'''-ky se sev. Asií (po Himálaju a Čínu) nejen ve floře, jak již Miquel a Asa Gray učili, ale na př. i v rybách sladkovodních. Úžina Beringova jest bezpochyby velmi moderní prorva, souvisící se sopkami v Aljašce s jedné, v Kamčatce, na Kurilech a v Japonu s druhé strany. Neumayer klade událost tuto až do diluviální doby (II. 711), což my netroufáme si schváliti, neboť co alespoň víme, nepovstaly od diluviální doby v Evropě větší rozdíly (druhy endemické, viz na př. Grisebach), poněvadž doba byla na to příliš krátká. Jináče je to v '''A'''-ice a Asii, kde endemické druhy alespoň v '''A'''-ice většinu vykazují. Ale skorem jedno z nejjistějších fakt geologických je staré a dlouhé spojení '''A'''-ky s Evropou (vlastně se zeměmi tvořícími nyní západní Evropu). Zvířena i květena neoarktická i palaeoarktická jsou sobě tak podobny, že na př. u ptáků nelze jich skoro rozeznati. Spojení to, mní Angličané, potrvalo až po miocén, a jmenují mělčinu mořskou mezi Evropou a Gronskem, která kdysi '''A'''-ku s Evropou spojovala, ''miocen bridge''. Na štěstí nejsme tu poukázáni pouze na nynější chorologii, naopak palaeontologie (zejména ssavců) má zrovna v '''A'''-ice zaslíbený ráj svůj. Největší stvůry (''Titanosaurus'', ''Atlantosaurus''), největší byliny (''sequoie'') chovala, a co se týče druhých, chová dosud Sev. '''A'''. Ukazuje se již v silurní době mezi zvířaty a v uhelné době mezi rostlinami obou dílů světa značné podobenství (Lesquereux), které trvá více méně zmenšené, zejména přes dobu křídovou, eocén a miocén; pliocény obou zemí jeví první značné rozdíly. Máme stejně jako v starém světě v '''A'''-ice utvoření velkých prahorních a palaeozoických planin a zase svraštěni velké celiny celé v tertiéru, jen že na starém světě jde svraštění laterální od jihu k severu (od Alp do Himálaje), zde meridionální od východu k západu (Skalné hory a Andy). Sev.-vých. '''A.''' rostla od severu k jihu, Evropa od severozáp. k jihových., ale ledové doby měly obě země stejně a snad stejnodobé. Velké jihoamerické roviny Maraňonu a pampy byly snad do pliocénu mořem: Nevada byla asi tehdáž nebo alespoň později jezerem.

Z toho povstalo velmi plastické horopisné rozdělení nynější '''A'''-ky: 1. Circumpolární rovina (jen v Gronsku povýšená) sahající po Utah a pod Skalné hory; 2. hory Apalačské (Apalachy); 3. rovina mississippská; 4. Skalné hory s Aljaškou, Oregonem, Kalifornií a Mexikem do Stř. '''A'''-ky; 5. Antilly (snad zbytky větší propadlé země); 6. Andy (Venezuela — Fuegie); 7. Údolí Orinoka; 8. Guayana; 9. Údolí Maraňonu; 10. Brasilie; 11. Pampy. Jen {{Prostrkaně|Galapagy}} a {{Prostrkaně|Falklandy}}, snad zbytky někdejších větších celin, mají ještě samostatnost.

1. Rovina {{Prostrkaně|arktické}} '''A'''-ky vykazuje jedinou velkou výjimku: v Gronsku veliké pohoří, nejméně 2000 ''m'' nad mořem, které horou Petermann dosahuje prý výše až 4660 ''m'', a kde není roviny přímořské nebo značnějšího údolí. Jelikož celý střed ledem krytý není znám, nemají domněnky o jeho střední výši podkladu a první naše číslo zakládá se právě jen na věčném ledu. I západní strana zátoky Baffinovy v zemích Grantově, Grinnellově, Devonově a Baffinově má břehy vyšší; ale již u zátoky Hudsonovy počíná rovina, kteráž přestává jen u zátoky Beringovy za řekami Jukonem a Mackenzie a která k jihu přechází znenáhla v rovinu. Na jihovýchodě u řeky sv. Vavřince mluví se o prvních horách, ale ani Labrador (Lieber mluví o 1330 ''m''), ani Kanada (hora Albert pouze 1258 ''m''), ani Nový Foundland a Nové Skotsko (do 700 ''m'') nemají vyšší hory; teprve v státu Maine vykazuje Catahdin 1795 ''m''.

2. O {{Prostrkaně|horách Apalačských}} (Apalachy) bude pojednáno na svém místě. Tuto dodati chceme pouze, že přímoří východní značně jest sníženo. Vykazujíť: Boston 15 ''m'', Filadelfia 6 ''m'', Baltimore 3 ''m'', Washington 15 ''m'', Richmond 51 ''m'', Macon 90 m.

3. {{Prostrkaně|Rovina mississippská}} táhne se takořka od velikých jezer a Apalačských hor k moři bez přetržení jedinou horou značnější, ač před Skalnými horami leží několik kopců (Black Hills v Dakotě, kopce v Nebrasce, zejména pískové, kopce v indiánském území a pověstné Llano Estacado, pískovcová planina v Texasu (975—1430 ''m''). Spád v rovině samé jde od sev. k jihu (Milwaukee 180 ''m'', Chicago 179, Detroit 176, Pembina 259, Grand Rapids 225, Cleveland 190, Rochester 154, Dubuque 180, St. Paul 245, lowacity 58, St. Louis 146, Cincinnati 165, Louisville 134, Pittsburgh 212, Cairo 98, Natchez 73, Memfis 67, Little Rock (Arkansas) 106, Columbus 21, Batonrouge 12, New-Orleans 8 ''m'' n. m., ale jezero (liman) Pontchartrain leží již. 5 ''m'' pod nejvyšší vodou Mississippi; dále východně Savannah 8, Augustine 6, celá Florida mezi 2 a 15 (Myers), Mobile 8, Pensacola 6, a západně Galveston, Corpus Christi, Matamoros 13, Austin 197, S. Antonio 206 ''m''. Území vystupuje tu pomalu ke 4.

{{Prostrkaně|Skalným horám}} (''Rocky mountains'') a Severozáp. '''A'''-ice, která s těmito horami souvisí. Skalné hory vystupují z Tichého moře ostrovy {{Prostrkaně|Aleutami}} (sopka Šišaldin 2700 ''m''), táhnou se Aljaškou směrem sev.-vých., pak vých. a obracejí se pak na jihových., při čemž mezi pobřežním a vnitřním horstvem (vlastními Skalnými horami) ostává rovina k jihu vždy širší, již odvodňuje v severu ř. Columbia prorvou souvisící asi s velikými poli čedičovými. Přímořské horstvo v brit. '''A'''-ice a Oregonu {{Prostrkaně|Cascademts}}, v Kalifornii {{Prostrkaně|Sierra Nevada}}. V Kalifornii leží před ním ještě údolí řek Sacramenta i Joaquina a mořské horstvo. V jižní dolní Kalifornii (poloostrovu) klesá toto horstvo do moře. Střední údolí tvoří v Nevadě množství pustých rovnoběžných prohlubin, dílem s vysychajícími solnými jezery, z nichž Utahské je největší (1280 ''m'' n. m.). Jižní čásť údolí tvoří poušť, kterou v jihov. hluboká ř. Colorado vysouší (tvrz Yuma leží tu pouze 35 ''m'' n. m., Mohawe 180 ''m''), kdežto západně běží hluboká teplá údolí pustinná, z nichž Death Valley (Údolí smrti) leží 33 ''m'' pod m., Coahuilské až prý 90 ''m'' pod m. Výška vrcholů zde ve středu jest ku podivu skoro stejná s nejvyššími horami v Evropě: Rainier 4072 ''m'', Shasta 4401 ''m'', Whitney 4541 ra (S. Nevada), a pak ve vlastních Skalnich horách hory Harward 4382 ''m'', Blanca 4408 ''m'' (obyčejně za nejvyšší vrchol Skalných hor pokládaná), Pikepeak 4311 ''m'', Wilson 4352 ''m'' (vesměs v Coloradě, kde má 17 vrcholů přes 4250 ''m'' výšky); pak zase v severu na Aljasce (v. t.). Avšak na severu neleží vrchol nejvyšší ve přímořském horstvu, nýbrž ve vnitřním, ve vlastních Skalných horách, v britské '''A'''-ice skoro neznámých, které se asi jižně od řeky Pelly zdvihají a vrcholí v hoře Hookeru 5104 ''m'', nejvyšším to vrchu v Sev. '''A'''-ice až po Mexiko. Patero drah vede přes tyto Skalné hory: 1. severokanadsko-tichomořská; 2. tichomořsko-kolumbijská (podlé řeky Yellowstone); 3. nejstarší (při řece Platte v Utah a Nevadě) přes Sierru Nevadu (2195 ''m''); 4. z města Mohawe podlé tvrze Union (2043 ''m'') k řece Arkansas a 5. nejjižnější z města Arizony k řece Rio Grande del Morte u tvrze Quitman, odkudž postupuje dále k New-Orleansu na jihu a k Vicksburku na severu. Východní výběžky Skalných hor vlastních nejsou jednotným pohořím ani tam v jihu (v Mexiku), kde skoro přestávají, a mají tak velký počet hor, že na př. střední výše v Coloradě počítal Toner na 1892 ''m'' (a k tomu přece náleží rovina vých. od Denveru), Wyomingu i na 2195 ''m'' (vzdor vých. a již. rovině). Uvnitř hor jsou velké planiny, z nichž uvdeme co nejznámější: Laramieskou a Coloradskou (tvrz Steele 2083 ''m''), pak malé, ale známější parky (sev. 2410 ''m'', stř. 2300 ''m'', jižní 2500 ''m'' a St.-Luiský s tvrzí Garlard 2150 ''m''). Ze souběžných horstev největší počíná zápádně od parku Yellowstoneského (slavného pro svá zřídla) co Tetonrange (vrch Hayden 3920 ''m'') a táhne se přímo k jihu co pohoří Wahsačské (hora Belknap 3600 ''m'') skorem až k prosmyku řeky Colorado. Vyšší jsou hory západně od parků (Wilson 4352 ''m'', Uncompahgre 4308 ''m''). Největší planina jest mezi řekou Coloradem a pohořím Mogollonem (hora Francisco 3827 ''m''). Východní spád je velmi nerovný, mimo Blackhills (2041 ''m'') není vlastních hor, ale je dosti vyšších nebo nižších planin neúrodných (''Badlands'', ''Mauvaises Terres'', ''Llano estacado''), v nichž kromě horního města Denveru (1575 ''m'') není dosud větší osady. Města v sev. Skalných horách leží rovněž vysoko: Helena 1309 ''m'', Virginia 1680 ''m''.

Mnohem jednodušší je složení horopisné {{Prostrkaně|Mexika}}; jest to jedna velká horní planina 2000 ''m'' výše, podoby trojhranu v sev. širšího a nižšího. Paso del Norte 1139, Chihuahua 1400, Durango 5550, Fresnillo 2187, Zacatecas 2438, Aguas Calicates 1889, S. Louis Potosi 1870, Guadalajara 1548, Guanajuato 1861, Queretaro 1879, Morelia 2550, Mexico 2276, Puebla 2169 ''m''. Západní kraj od moře příkře stoupá a uvádí se co {{Prostrkaně|Sierra Madre}}, ač nemá zrovna mnoho vysokých hor (hora u Tuluaca 2510 ''m'', Fraylecitos u Botopil as 2997 m, Cumbre u Ciudadu 3200 ''m'', Sierra de Nayarit 3450 ''m''. Teprve v jihu na kraji planiny nastupuje řada sopek od záp. k východu, nejvyšších to hor amerických: Nevada 4297 ''m'', sopka Colinská 3885 ''m'' Tancitaro 3857 ''m'', Popocatepetel 5419 ''m'' a nejvyšší Orizabský pik 5448 ''m''. Východní kraj planiny středomexické, k severu vždy nižší, má: Coire de Perote 4090 ''m'', Cerro Canjando 2857 ''m'', Tula 1219 ''m'', Monterey jen 484 ''m'' a krajiny sev. Coahuila a Chihuahua mají jen roviny pusté s řekou Grande del Norte (Laredo 245 ''m'', Ringgold 159 ''m''). Jižně od střední planiny leží hluboké údolí ř. Mexcaly (nebo de las Balsas) a za ním horstvo záp. vých., jež východně od Oajaky (1542 ''m'') dostupuje v Cerru de Zempoaltepec výšky 3992 ''m'', než přestane nížinou Tehuantepeckou, kde mají Postillo de Tarifa 201 ''m'', 8 prosmyků pod 256 ''m''. Roviny přímořské s obou stran Mexika jsou nestejné, ale v sev. nejširší; nejmenší je jižní tichomořská. Chiapas jest konečně rohem planiny středoamerické — Jucatan rovinou bezvodou. — V {{Prostrkaně|Středoamerice}} nacházíme podobný ráz; horstvo vysoké, nejvyšší vrcholky vždy sopečné, blíže Tichomoří roviny sklánějící se k severovýchodu. Z prvních jmenujeme sopku Soconusco 2376 ''m'', Atitlan 3849 ''m'', Tajumulco 3538 ''m'', Fuego 4260 ''m'', nejvyšší místo Střední '''A'''-ky, Agna 4120 ''m'', Orosi 1530, Poas 2710, Irazú (nejvýchodnější) 3505 ''m'', Chiriqui 3434 ''m'', Santiago 2285 ''m'', až u Panamy nastává přetržka nížinou, v níž dráha přechází ve výši 80 ''m''. Nejzajímavější výjimkou jsou obě jezera Nicaraguajská záp. od hlavního pohoří v Nicaragui, zde nejnižšího, jež řeka Juan dělí od pohoří Costarického. Ze severových. rovin jmenujeme Comayaguo 610 ''m'', Ocotal 624 ''m'', Jutecalpu 335 ''m'' (Wells). Východní pomoří zátoky Mexické jest nízké, jen v Hondurasu a Guatemale je několik vrcholů (Trepong 2346 ''m'', Congrehoy 2450 ''m'').

5. {{Prostrkaně|Antilly}} jsou snad zbytky staré celiny, kde souvisela Kuba s Yucatanem a Jamaika s Hondurasem. Mnohem tíže jest mysliti, že by kruh malých Antill do Trinidadu (sopečných) byl též zbytkem celiny; a na severní straně jest Florida sama příliš mladá i nízká, nežli aby se tu cos podobného mohlo předpokládati. Antilly tvoří jakousi ellipsu, a sice v řadě od západu Kuba, severně s Bahamy a jižně s Jamaikou, v středu Haiti, pak Puertorico, pak řada malých Antill až do Trinidadu, kdežto jihozápadní ostrovy táhnou se ostrovem Orubou až ku poloostrovu Paraguaně. Největší ostrov Kuba vykazuje vrcholy Pico Ojo del Toro 1581 ''m'', Pico de Tarquino 2560 ''m'', Jamaika h. Blue 2235 ''m'', Haiti h. La Tina 3139 ''m'', Jaqui 2953, La Selle 2714, Puertorico již jen 1127 ''m''. Z malých Antill jsou vyšší Montserrat 915 ''m'', Guadeloupe (La Grande Soufrière 1676 ''m''), Dominica (Morne Diablotin 1615 ''m''), Martinique (Pelée 1349 ''m''), Lucia (Soufrière asi 1200 ''m''), Vincent 1150 ''m'' (jako Grenada), Margarita 1365 ''m''. Nízké jsou Bahamy, Bermudy (do 75 ''m''), Barbados (343 ''m''), Antigua (370 ''m''), poměrně i Trinidad, nejvyšší na severu (Maracas 944 ''m''), kde mezi dvěma pohořími jsou roviny, kdežto na jihu klesá (365 ''m''), pak Curaçao, Tabago a j. v.

6. {{Prostrkaně|Andy}}. O povaze horstva tohoto bude teprv na místě svém pojednáno.

7. Roviny severně od Orinoka splývají asi u řeky Meta, levého to přítoku Orinoka, s rovinami amazonskými; avšak k jihu hned za ř. Orinokem zastupuje pohoří {{Prostrkaně|Guayanské}}. Roviny při Orinoku jsou velmi nízké, tak na př. stok Orinoka s řekou Apure 63 ''m'', s řekou Guaviare 228 ''m'', s řekou Casiquiare 282 ''m''; rovněž západně Calabozo 100 ''m'', Nutrias 110 ''m'', Barinas 150 ''m'', Guarrane 144 ''m'', S. Carlos 565 ''m'', Pao 125 ''m'', Onoto 140 ''m'', Araure 206 ''m'', Ospino 143 ''m'', Cabujaro 148 ''m''. V rovině té jsou některé tabulovité planiny, na př. guaripská 210 až 250 ''m'', Amera.

8. {{Prostrkaně|Guayana}} zdá se podobnou stř. Africe; jeť plna nízkých a nevelice rozvětvených hor prahorních, rovněž zlatonosných, pročež sem kladeny bajky o {{Prostrkaně|Doradu}}. Tak alespoň soudíme na př. z toho, že prý z jezera Amucu (158 ''m'') teče voda k Maraňonu a na sev. k moři; a rozvodí mezi ř. Corentynou a Maronim jest jen 258 ''m'' vys., mezi ř. Essequibo a Maronim 335 ''m''. Surinamsko ostatně jest neznámo; z Cayenne známe 3 výšky (h. Lorquin 400 ''m'', Leblond 406 a Crevaux 330 ''m''). O něco více víme z brit. Guayany: horstvo Acarai má prý 900 ''m'', Canucu 822 ''m''; ale stok řeky Essequibo a Cujuni vykazuje jen 97 ''m''. Nejvyšší pohraničné místo na západě Rocaima má 2400 ''m'' (8000' Schomburgh). Nížina Makarapanských hor (610 ''m'') dělí Guayanu jaksi na západ a východ. Vyšší a roztáhlejší jest zlatonosné pohoří Parima (Venezuelské Guayany), jež zasahuje až do sev. Brazilie. Nejvyšší vrcholy zdají se dosud býti v jihozápadě: Maraguaca 2508 ''m'' (7720' Humboldt a Codazzi) a Duida 2475 ''m'' (Humboldt 7800', Codazzi 7620'). Pohoří to vysílá výběžky snad až za řeku Negro (Sierra de Curicuriari 1000 ''m'') a za Orinoko (Uniana 582 ''m''). Z vyšších vrcholů uvedeme jen Cerro de Japacana 2187 ''m'', C. de Nevia 1838, C. Jamari 2258, C. Cunavano 1884, C. de Cuneva 1630; na severu De Mato 1868, Turagua 1838, Tacuto 1048, Danta 904 a Chanaro 1672; k východu zdají se výšky menší: Tonoro 960, Parida 616 ''m'' (2000' Cod.), Arimagua 700 ''m'', Imataca 713 (2300' Cod.), Upata 350 ''m''. Jižní spád není znám kromě cesty Schomburghovy: Barapang 323 ''m'', pak se snižuje do 275 ''m'' u ř. Maiyari.

9. {{Prostrkaně|Údolí Maraňonu}} zdá se býti jedinou a velmi moderní rovinou, která pod samými Andy začíná; na př. ústí řeky Napo jen 135 ''m'', St. Rosa 102 ''m'', St. Josef 54 ''m'', stok řeky Curary 46 ''m''; jižně od Maraňonu Cahuapanas 168 ''m'', Chayavitas 316 ''m'', Balzapuerto 220 ''m'', Yurimaguas 170 ''m'', Moyobamba 860 ''m''. Tingo Maria na hoř. řece Huallaga 600 ''m'', u stoku ř. Palcazu s Pachiteí 188 ''m'', H’Oje nad řekou Ucayoli 155 ''m'', lesy u pramenů řeky Purus 332 ''m'', Huanay pod Soratem 427 ''m'', Chimoré (pod Cochabambou) 282 ''m'', Sta. Cruz dela Sierra 442 ''m'', Cabezas (u řeky Guapay) 450 ''m'', jezero Concepcion 290 ''m'', S. José 297 ''m''; na rozvodí k jihu S. Ana 460 ''m''. Jelikož vodstvo celé sev. a střední Brazilie padá do Maraňonu, a vnitřek Brazilie vůbec skoro jest neznámý, nesnadno udati hranici horopisnou mezi úvodím Maraňonu a planinou brazilskou. Maraňon náležel by sem asi skoro celý; nebo na př. na nejvýchodnějším přítoku Maraňonu, Tocantinsu, má Carolina 198 ''m'' a Pedro Alfonso teprv 233 ''m'', Porto Franco 282 ''m''; prameny řeky Tapajozu prý 210 ''m'' atd.

10. {{Prostrkaně|Brazilii}} nejlépe kresliti jako střechu, jejíž vrch přiléhá na jihovýchodě (Minas Geraes) ku pomoří a jež se na západ každým směrem sklání. — Jako sever náleží úvodí Maraňonu, tak jihozáp. zase k úvodí argentinskému; i stačí uvésti jen číslo pro Cuyabu, hlavní místo krajiny Matto Grosso, 65 ''m''. Eschwege byl podal svým časem obraz horopisný, jenž se neosvědčil. Jen ve středním jihovýchodě běží dvě pohoří vedlé sebe, z nichž vnitřní obyčejně vyšší; ale ani o severu, ani o jihu nemáme zpráv bezpečných. Sierra dos Vestentes, již si vymyslil co rozvodní pohoří, zůstala dosud desideratum, neboť kromě řek vnitřku Brazilie dosud neznáme. Nejvyšší místa chová vnitřní pohoří (za Riem de Janeiro) jménem {{Prostrkaně|Sierra da Mantiqueira}} známé: Itatiaya 2712 ''m'', Ayuruoca 2400 ''m'', kdežto pohoří přední Sierra do Mar Pico des Orgãos má jen 2225 ''m'' a Morro Del Papagaio 2100 ''m''. Ještě v krajině Espiritu Santo máme pod S. Leopoldina vrch 2100 ''m'', ale dále jest vše nižší: hora Pascla 536 ''m'', ba řeka St. Francisco prolamuje se prahy Paulo Affonso ve výši 174 ''m''; výše leží Rodellas 333 ''m'', Joaseiro 404 ''m''. Celý severovýchod Brazilie jest nízký; první určitá čísla udati můžeme na cestě od Tocantinsu k řece Francisco, a sice 603 u pramenů ř. Sapao, doleji při této řece S. Maria 573 ''m''; severně od Goyazu Crixas 684 ''m'', Coroinha 223 ''m''; blíže ř. Araguay na hranici Goyazu 218 ''m''. Rio San Francisco má u prahu Pirapora 502 ''m'', Carunhanha 451 ''m'', Barra do Rio Grande 379 ''m'', Boa Vista 277 ''m'' atd. Střed hornatý obmezuje se na jih krajiny Minas Geraes: nejsevernější hora u Diamantiny Itambe má 1585 ''m'', Itacolumi 1750 ''m'', a Ouro Pretó 1590 ''m'', Sierra Cazara dle Castelnaua 2000 ''m''. U moře jest horstvo Sierra do Mar 600—1500 ''m'', Corcovado u Ria de Janeiro 709 ''m''. Jižně v krajině Paraná má Curitiba 1065 ''m'' (za přímořským horstvem Serra des Orgãos); v krajině St. Catharina jest pohoří {{Prostrkaně|Geral}} víc uvnitř, jako pohoří téhož jména v krajině Rio Grande do Sul, ale nízké.

11. {{Prostrkaně|Velká rovina argentinsko-patagonská}} rozprostírá se od Ohňové země až k úvodí Maraňonu skoro bez přerušení. Prameny ř. Paraguay vystupují jen 309 ''m'', Cuyaba jen 65 ''m'' a Chaco (nížina) má dle Weddella jen 160 ''m''. Avšak rovina arg.-patag. není tak jednotvárná, jak se za to mělo. Severovýchodně v krajinách paraguayských a uruguayských mívá ještě četné kopce; v Paraguaysku na př. východně od Villa Rica 175 ''m''; ba Graty dává poslední hoře u ř. Paraguay, Pan d’Äzucar, ještě 507 ''m'' absol. a 408 ''m'' relat. výše. Průřez řeky od Corumby 120 ''m'', přes Asuncion 93 ''m'', Rosario 30 ''m'', do Buenos Ayres 15 ''m''. Severozápadu neznáme; pro Tariji má Weddell výšku 1170 ''m'', která klesá až po Oran 311 ''m''; východně do Paraguaye jest rovina Chaco (od Chiquitos do Rio Salado pustá). Pod Andy jsou rozličné krajiny, Jujuj 1230 ''m'', Salta 1186 ''m'', Tucuman jen 450 ''m'' (Burm. Woodbine Parish ještě 758 ''m''), S. Jago del Estero jen 162 ''m'' močály solné ještě níže), Catamarca 531, Rioja 507, S. Juan 604. Močály velké (Rioja, Ulapes, Travesia a j.), loučí od Andů souběžné pohoří Cordobské dosahující výše 880 ''m'', od něhož jižně mají Rio Cuarto 414 ''m'', jez. Bebedero 400 ''m'', Villa de Mercedes 482 ''m''. Buenos-Ayreskou pampu ruší jen malé hory: S. Tandil 450 ''m'', nejvyšší Ventana 1030 ''m''. Na jihu v Patagonii jsou kopce dosahující jen 100-200 ''m'', Verdugo čili Salamanca 210 ''m'', Nipplehill 200 ''m'', Aymond 264 ''m'' (Oslí uši u úžiny Magalhãesovy) až na Wood 290 ''m'', Porto S. Julio a S. Antonio 350 ''m''. Pod Andy jsou četné kopce 1000 ''m'' výše a jezera. Ještě Gappik na Ohňové zemi má jen 280 ''m'' a břeh Magalhãesovy úžiny 120 ''m''; dále neznáme východní Ohňové země, až na kraj Tree Brothers (500 ''m''). Statenland dostupuje horou Buckland výšky 900 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Geologické poměry ==
jsou hlavně v Sev. '''A'''-ice dosti dobře známy. Zastoupeny jsou všechny útvary, počínajíc od archaických až k nánosům nyní ještě se tvořícím. Poměr, v jakém jednotlivé útvary k sobě stojí, značí velmi dobře postupný vývoj kontinentu a hlavně jednotlivých pohoří. Již archaické vrstvy jsou svraštělé a zohýbané, mezi zpodním a svrchním silurem udály se dosti značné změny, podobně ku konci doby palaeozoické, po uložení útvaru uhelného a permského. V době triasové vyvřely horniny čedičové. Další změny dály se pak ku konci jurského útvaru, jakož i v dobách následujících. Tak byly jednotlivé vrstvy dříve uložené z velké části ze své původní polohy vyšinuty a v pohoří vyduty. Útvary kupí se následovně.

I. {{Prostrkaně|Horniny archaické}} jsou rozšířeny hlavně v Kanadě i ve středu Spojených Obcí, a skládají se z větší části z různých hornin krystalinicko-zvrstvených, jako jsou rula, svor, břidlice; také vyskytují se žuly, amfibolity, křemence a krystal. vápence a jiné. Dále jsou menší shluky na Novém Foundlandě, v Novém Skotsku a v okolí Bostonu, pak na jihových. straně pohoří Alleghanského, na záp. Skalných hor, v Kalifornii a v Mexiku. Američtí geologové rozeznávají v horninách archaických dle stáří dva stupně, a to: {{Prostrkaně|Útvar laurentinský}}, nazvaný tak geologem Loganem, protože hlavně vyvinut jest v obvodí ř. Sv. Vavřince (Laurentia); zaujímá největší čásť {{Prostrkaně|arch. hornin}}; mocnost udává se na 9146,3 ''m'', skládá se hlavně z hornin rulových, značně porušených a zohýbaných, směru průměrně ssvých.; jsou to hlavně rula, svory, také žula, syenit, amfibolová rula, krystalinické vápence, křemence a slepence; dále {{Prostrkaně|hyperstenit}}, v němž vyskytuje se {{Prostrkaně|labradorit}}, trojklonný živec, jevící značnou hru barev, pak chrysolith, apatit a jiné. Ve zpodních částech oddělení toho nalezena byla směs serpentinu a kalcitu, již považoval Logan a jiní po něm za zbytek foraminifery {{Prostrkaně|Eozoon canadense}}; také vyskytují se jiné stopy, jako po červech, a pak tuha, jež se též považuje, jako by byla organického původu. {{Prostrkaně|Útvar huronský}} tvoří svrchní čásť arch. hornin, není tak rozsáhlý; hlavně naa sev. pobřeží jez. Huronského; skládá se především z hornin břidličnatých a leží {{Prostrkaně|diskordantně}} na útvaru laurentinském. Prorážejí jej diority. — V Jižní '''A'''-ice jsou arch. horniny také dosti rozšířeny. Z Venezuely táhnou Guayanou a Brazilií podél řeky La Platy až do okolí Montevidea; pak jsou opět v Andech. Jsou to horniny rulové, porfyritické, dále žulové ruly, amfibolové a j.; mají průměrný směr severovýchodní (sev. 60° k vých.). Také tam roztřiďuje se na dva stupně; {{Prostrkaně|zpodní}}, jenž odpovídá laurentinu, a {{Prostrkaně|svrchní}}, jenž odpovídá huronu Sev. '''A'''-ky. Do oboru svrchního stupně náleží hornina zvaná {{Prostrkaně|itakolumit}}, neboli elastický pískovec, který se v Brazilii (Bahia a Minas Geraes) vyskytuje a za matičnou horninu démantů se pokládá, ač tyto z větší části v náplavech se nalézají.

II. {{Prostrkaně|Oddělení palaeozoické}}. {{Prostrkaně|Útvar silurský}} jest značně vyvinut ve Spoj. Obcích a v Kanadě, po obou stranách archaického pruhu; rozpadá se na {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}. {{Prostrkaně|Zpodní silur}} zahrnuje ve zpodní části své vrstvy známé jménem {{Prostrkaně|kambrických}} nebo primordiálních, jež jinde, jako na př. v Anglii, za samostatný stupeň palaeozoického oddělení se považují; celý ten stupeň dělí se na dvě pásma (Akadské a Potsdamské), skládá se z lupků, jílův a částečně pískovcův a obsahuje hlavně jisté druhy trilobitův a brachiopodů. V Jižní '''A'''-ice uvádějí se vrstvy kambrické z Argentiny. Pásmo to poskytuje stavební kámen, písek k výrobě skla, na některých místech, jako v Tennessee, zlatonosné křemenné žíly. — Svrchní část zpodního siluru také skládá se ze dvou stupňů, jež opět na několik pásem se dělí. Rozšířeny jsou ve Spojených Obcích a v Kanadě v okolí jezer, v obvodí hořejších přítoků ř. Mississippi atd. Skládají se z větší části z vápenců nebo vápnitého kamení, také z břidlic, pískovců. Zkameněliny jsou původu mořského: vyskytují se Rhizopoda a houby, dále Graptolithy, korále, Cystidea, Pteropoda, Cephalopoda, Brachiopoda, Trilobita atd. V tomto oddělení silurských vrstev vyskytují se hojné žíly a lože rudní; především spadají sem známá bohatá lože {{Prostrkaně|mědi}} poblíž »jezera Hořejšího« (Lake Superior); jest to z větší části {{Prostrkaně|měď ryzí}}, v žilách v pískovci nebo v hornině vyvřelé; obsahuje také vtroušené {{Prostrkaně|stříbro}}, a zdá se, že byla vynesena vyvřelou horninou; dále vyskytuje se stříbro, galenit; v novější době (1886) objeven byl v těch vrstvách {{Prostrkaně|petrolej}} v provincii Ohio. Svrchní útvar silurský má dle udání 1830 ''m'' a rozděluje se na čtyři stupně: Niagara, Salina, Low. Helderberg a Oriskany. Rozšíření hlavně v Novém Yorku a odtud na západ a jihozápad. Stupeň niagarský (hlavně slepencové pískovce, pískovce, vápence, lupky) viděti dobře u vodopádu řeky Niagary; obsahuje místně rudy olověné, měděné a železné. Stupeň salina skládá se ze slínův a slínových pískovcův a jest důležit pro obsah {{Prostrkaně|soli}}, jíž dobývá se odpařováním slaných vod, z těch vrstev vycházejících, jako u Saliny a Syrakus v Novém Yorku. U Goderiče v Kanadě dosažena byla {{Prostrkaně|kamenná sůl}} v hloubce 293,9 až 359,7 ''m'', mocnosti 4,2—12,2 ''m''. Ostatní dva stupně mají význam podřízený. Tyto stupně jsou bohatý zkamenělinami mořskými různých řádův a rodův. Dana udává ze svrchních vrstev silurských 3500 druhů, z nichž 39 takových, jaké také v Anglii se nalézají. — V Jižní '''A'''-ice vyskytuje se silur v Andech; vrstvy tam skládají se z metamorfovaných hornin obsahujících Graptolithes, Lingula, Orthis, Asaphus, Phacops atd. Dále jest podél řeky Amazonské (silur zpodní a svrchní) a v Argentině. — {{Prostrkaně|Útvar devonský}} vyvinut jest hlavně ve východní části Spoj. Obcí, a to severně a západně od Alleghanského pohoří, a rozděluje se na čtyři stupně: {{Prostrkaně|Corniferous}}, {{Prostrkaně|Hamilton}}, {{Prostrkaně|Čemung}} a {{Prostrkaně|Catskill}}, jež opět na další pásma se roztřiďují. Některá pásma útvaru devonského jsou proto důležitá, že obsahují množství {{Prostrkaně|petroleje}}; jsou to hlavně vápence stupně {{Prostrkaně|Corniferous}}, z nichž buď přirozeně proskakuje, aneb vrtáním se dobývá; také se dobývá z lupků stupně Hamilton; má se za to, že povstal rozkladem látek zvířecích; zkameněliny mořských zvířat jsou dosti hojné. Ale vedlé toho také rostliny, a sice hlavně u St. Johnu v N. Brunšvicku a u Gaspé v Kanadě. V Jižní '''A'''-ice jest devon v Brazilii (R. Grande do Sul. S. Paolo, Matto Grosso a poblíže ř. Amazonské), jakož i v Peru a v Bolivii. — {{Prostrkaně|Útvar kamenouhelný}} jest velmi rozsáhlý a velmi důležitý; uložen v několika pánvích, a sice na ostrově Rhode a v N. Brunšvicku, v obvodu pohoří Alleghanského, v Nov. Yorku, v Pennsylvanii, Západní Virginii, v Tennessee a v Alabamě, ve vých. Ohiu, v Kentucky a v části Mississippie, dále v Michiganu, v Illinoisu, v Indianě, v částech Missourie, v Iově, v Arkansasu, Texasu, Kansasu a Nebrasce. Na západě jest útvar kamenouh. v hor. Skalných, a to v Montaně, Wyomingu, Coloradu, Utahu a Nevadě atd. Také na arktických ostrovech jest útvar kamenouhelný. Vyvinut jest útvar kamenouhelný zpodní nebo uhelný vápenec a svrchní čili uhlonosný, tento jest ovšem důležitější prvého; mocnost uhlonosných vrstev udává se na 304,8 až 4267,9 ''m''; sloje vykazují mocnost v Pennsylvanii 34,4 ''m'', v N. Skotsku 19,9 ''m'' atd. Rozsáhlost pánví v Sev. '''A'''-ice obnáší 509.678,3 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, V Jižní '''A'''-ice uvádí se uhelný útvar z Brazilie (s rostlinami) z okolí řeky Amazonské (uhelný vápenec), pak z Cordiller v Peru a Bolivii. — {{Prostrkaně|Permský útvar}} přidělují američtí geologové útvaru karbonickému jako svrchní oddělení, a jest někdy dosti obtížno udati přesnou hranici mezi oběma; skládá se z vápenců, červených a zelenavých pískovců, šedých slínů, sádrovce a slepenců. Jeví se v něm vymírání palaeozoického života a přechod k nové době v geolog. dějinách. Zkameněliny hlavně mořské. V novější době nalezeny byly některé zbytky plazů.

III. {{Prostrkaně|Oddělení mesozoické}}. Ku konci doby permské udály se v '''A'''-ice jako v Evropě značné změny, a vyvřely různé horniny, zasahající až do triasu. — {{Prostrkaně|Vrstvy triasové}} uloženy jsou v Sev. '''A'''-ice na vých. podél vých. strany pohoří Alleghanského z N. Skotska do S. Karoliny; jsou to červené pískovce, často slepence, nečisté vápence atd., velmi často jest na vrstvách vlnivé ryhování, známky po kapkách deště a po trhlinách, stopy po zvířatech. Dále jsou vrstvy triasové u vých. úpatí Skalných hor, v Kansasu, na Indiánském území, v Texasu, v N. Mexiku, též v západní Nevadě, v Kalifornii a v Aljasce. Organické zbytky jsou rostliny a zvířata; tato jsou mořská; ale hlavně v pískovcích v údolí Connecticutu jsou hojné stopy různých amfibií, dinosaurů (Otozoum a j. v.) a krokodilovitých (Belodon); dále stopy po ptácích (Brontozoum), jakož i zbytky ssavců vaknatých (Dromatherium). — V Jižní '''A'''-ice uvádí se trias z Brazilie, a to z nejkrajnějšího východu (u Estanzie v Sergipe a v pohoří nad Riem de Cantas). Z Již. '''A'''-ky uvádějí se také přechodní vrstvy mezi triasem a jurou, totiž vrstvy {{Prostrkaně|rhaetické}} z Argentiny (La Rioja, S. Juan a Mendoza), odkud r. 1876 Geinitz popsal rostlinné zbytky rhaet. stáří, a v novější době opět Szajnocha (Verhandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt. Vídeň 1888. č. 6.). — {{Prostrkaně|Útvar jurský}} jest omezen na záp. čásť Spoj. Obcí, jest znám z Dakoty, Missourie, Uintahu a Sierry Nevady; tam byly nalezeny mořské zkameněliny, jež poukazují na jurský útvar zpodní a střední. Ze sladkovodních vrstev (svrchní jura) v Coloradě popsal prof. Marsch mnohé pamětihodné zbytky plazů (Alantosaurus, Morosaurus atd.), s nimiž se také vyskytují zbytky vaknatých ssavců (Dryolestes, Stylacodon, Tinodon, Ctenacodon). — V Jižní '''A'''-ice poznán byl jurský útvar v Andech v Chili a v Peru, odkud zkameněliny svědčí střednímu útvaru jurskému; dále stanoveny byly dle zkamenělin v Argentině (u pramenů ř. Ria Negra a Puente del Inca) vrstvy {{Prostrkaně|liasové}} a středojurské (Szajnocha 1. c. 1888). Mimo to jest v Sev. '''A'''-ice ve Spoj. Obcích útvar zvaný {{Prostrkaně|Potomac}} (okolí Baltimore, Washingtonu, Fredriksburku atd.), přechodní, jenž jest zajímavý proto, že obsahuje {{Prostrkaně|dvouděložní}} zbytky (tedy posud nejstarší). — {{Prostrkaně|Útvar křídový}} rozkládá se v Sev. '''A'''-ice od N. Jersie do J. Karoliny; dále na pobřeží podél zálivu, pak podél Mississippi a východ. svahu hor Skalných na sever do Kanady a vyskytuje se ještě při ústí ř. Mackenzie. Také záp. Sierry Nevady jsou vrstvy křídové. Útvar křídový rozdělují američtí geologové na oddělení {{Prostrkaně|zpodní}} a {{Prostrkaně|svrchní}}; pak zpodní nástupně {{Prostrkaně|dakotský}}, {{Prostrkaně|bentonský}} a {{Prostrkaně|niobrarský}}; svrchní také na dva stupně. Stupeň dakotský obsahuje mnoho zbytků rostlinných, a sice především listů dvouděložních, stáří cenomanu; jest vyvinut v Dakotě a zasahá až do severovýchodního Kansasu. — Stupně nad {{Prostrkaně|dakotským}} obsahují množství různých {{Prostrkaně|plazů}} (Mosasaurus, Elasmosaurus, Tylosaurus) a zvláštních ptáků s ozubenými čelistmi (Odontornithidae = Hesperornis, Lestornis, Ichthyornis atd.). Ve vyšších polohách, hlavně v Texasu, vyskytují se opět {{Prostrkaně|mořská zvířata}}. Z užitečných nerostů vyskytuje se v křídovém útvaru kinnabarit na některých místech na pobřeží Kalifornie, a sice hlavně v Novém Almadenu asi 80 ''km'' jižně od S. Franciska; také u N. Idrie ve Fresně County a na j. — V Jižní '''A'''-ice jest střední křídový útvar v Bahii nad wealdenem; pak následuje svrchní útvar křídový, pak jest útvar křídový v obvodí ř. Amazonské, také v chilských a bolivských Andech; podobně v Peru, kde jest uhlonosný pískovec, do něhož také náležejí doly rtuťové u Huancaveliky. Zvláštní souvrství jest {{Prostrkaně|stupeň Laramie}} neb {{Prostrkaně|lignitový}}, vyvinutý na horních přítocích řeky Mississippi, na východním svahu Skalných hor ve Wyomingu (pláň a pohoří Laramie), Utahu, v Coloradě a jinde, jenž obsahuje mořské a pozemní zbytky organické; zbytky rostlinné, asi 200 druhů, svědčí {{Prostrkaně|zpodnímu tertiéru}} (eocénu), kdežto mezi zvířecími zbytky jsou vedlé třetihorních také pravé křídové rody a druhy; můžeme tedy tento stupeň považovati nejlépe za přechodní. Důležitým jest mimo to proto, že obsahuje lože {{Prostrkaně|hnědého uhlí}}, jehož mimo ve jmenovaných krajinách jest také rozsáhlé lože mezi jezery a Skalnými horami.

IV. {{Prostrkaně|Oddělení tertiérní}}. Obsahuje útvary eocénní nebo stup. {{Prostrkaně|alabama}}, {{Prostrkaně|miocénní}} nebo stup. {{Prostrkaně|yorktown}} a pliocénní nebo stup. {{Prostrkaně|sumter}}. — {{Prostrkaně|Stupeň alabama}} zahrnuje svrchní eocén a oligocén (vzhledem k Evropě) a jest vyvinut v prov. Mississippi, Alabamě, Georgii a v částech J. Karoliny a Georgie; obsahuje mořské měkkýše, také ryby eocénní, zbytky velrybovitých zvířat (Zeuglodon). Poblíž Skaln. hor mají vrstvy 1829—2439 ''m'' mocn. a obsahují hojné zbytky ssavců; jsou skoro vodorovné, skládají se hlavně z pískovcův a jílů, z nichž zvětráváním vytvořily se velmi různé, povrchové skupiny a napodobiny sloupů, hradeb a jiných, a tvoří tak zvané {{Prostrkaně|Mauvaises Terres}} v Coloradě a Kalifornii, kteréhož jm. se původně používalo k vyznačení podobné krajiny na White-riveru v Nebrasce, kde však vrstvy jsou miocénní. — {{Prostrkaně|Miocénní}} vrstvy jsou na východě (pásmo yorktown), pak též na západě (pásmo white river) v Nebrasce, v Oregonu, Coloradě a Kalifornii; ve vých. krajinách obsahují tyto vrstvy mořské měkkýše, zbytky žralokův a jiných ryb; v záp. krajích pak mnoho {{Prostrkaně|ssavců}} (t. zv. Brontotheridae). — {{Prostrkaně|Pliocén}} (stupeň sumterský) zastoupen jest v severní a jižní Karolině; skládá se z pískovcův a jílův a obsahuje 40 % — 60 % recentních měkkýšů mořských. V Niobraře, Missourii a Oregonu kladou se do toho oddělení uložení se zbytky {{Prostrkaně|ssavců}}, jako {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Elephas}}, {{Prostrkaně|Rhinoceros}} atd.; vedlé toho sladkovodní {{Prostrkaně|měkkýši}}, také se kladou {{Prostrkaně|fosforitové}} vrstvy v J. Karolině do téhož oddělení. — V Jižní '''A'''-ice jsou {{Prostrkaně|tertiérní}} vrstvy také na různých místech, tak v Brazilii na dolním toku Amazonském, v Peru, v Argentině a v Patagonii, jakož i v J. Kordillerách, částečně mořského původu; také v sever. provinciích Jižní '''A'''-ky jest tertiér. Na některých místech chovají vrstvy ty {{Prostrkaně|hnědé uhlí}} (lignit).

V. Po tertiéru následuje oddělení {{Prostrkaně|quartární}} s útvarem {{Prostrkaně|pleistocénním}}, jež vyznačuje se značnými změnami povrchovými. Nejprve nastala v '''A'''-ice jako v Evropě {{Prostrkaně|doba ledová}}, jež dle amerických geologů vyznačena jest značným zvýšením kůry zemské v sev. části, a sice až na 609,7 ''m'' nad nynějším povrchem; stopy tohoto zalednění jsou známy v severových. části Spoj. Obcí a Kanady, jakož i záp. od Skalných hor, od 30° s. š. na sever přes Aljasku. — Také v Střední '''A-'''ice byly pozorovány ledovcové nánosy, a podobně udává se, že v Jižní '''A'''-ice zasáhaly ledovce Andů do nižších poloh než nyní, a prof. Agassiz udává, že v celém cípu Jižní '''A'''-ky od 37° j. š. na jih shledal stopy glaciální činnosti. Jest to stupeň {{Prostrkaně|glaciální}}. Po té pak nastaly podmínky takové (opačný pohyb kůry zemské), že ledovce počaly se zmenšovati a ustupovati, a nastala doba různých nánosů pomocí množství vody, způsobené poměrně rychlým táním ledu, jakož i usazenin na pobřeží mořském. Z té doby tedy pocházejí terrassy říční a terrassy mořské; také nánosy a usazeniny z močálových pánví; obě nalézáme v Sev. '''A'''-ice; mořské terrassy obsahují zbytky mořských zvířat, druhé pak nánosy zbytky ssavců (Elephas, Mastodon, Ursus, Cervus etc.); také se uvádějí zbytky lidských kostí, ač to není zjištěno. V Již. '''A'''-ice nalézají se podobné nánosy v Brazilii a v pampách u Buenos Ayres, kde nalezeny byly hojné zbytky ssavců z rodu Megatherium, Glyptodon, Megalonyx a j., jakož i zvláštního rodu Machairodus. — Také vytvoření jeskyň spadá do té doby a nalézáme je v Sev. '''A'''-ice ve vápencích údolí Ohia a Mississippi, jakož i v Pennsylvanii a Virginii. Některými z nich protékají ještě vody, v jiných nalézají se zbytky ssavců řádů {{Prostrkaně|Edentata}}, {{Prostrkaně|Ungulata}} a {{Prostrkaně|Rodentia}} a j., z nichž některé ještě v těch zemích žijí. — V Již. '''A'''-ice nalézají se jeskyně v Brazilii, z nichž popsáno asi 50 druhů zbytků různých ssavců, jako {{Prostrkaně|Dasypus}}, {{Prostrkaně|Megatherium}}, {{Prostrkaně|Mastodon}}, {{Prostrkaně|Equus}}, {{Prostrkaně|Felis}} a j., jakož i četné zbytky hlodavcův a některých opic. — Dobu tuto nazývají američtí geologové stupeň {{Prostrkaně|champlain}} a {{Prostrkaně|terrace}}, do níž spadá také vytvoření jezer v Severní '''A'''-ice a ustálení toků řek, hlavně tím, že opět nastalo vystoupení povrchu zemského nebo odstoupení moře, čímž právě uvedené již terrassy na povrch se dostaly. — Jest to doba {{Prostrkaně|dilluviální}}, načež pak následuje doba nynějších nánosův a usazenin, doba hlavního vystoupení a šíření člověka. První stopy člověka uvádějí se z doby quartární, a to na záp. pobřeží Severní '''A'''-ky, kde nalezeny byly zbytky lidské práce a i kosti pospolně se zbytky zvířat, jako slonů, mastodontů, koní atd.; avšak takových zbytků není mnoho a ve svém vývoji náleží člověk době novější.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Dana: Manual of Geology, New York; Le Conte: Elements of Geology, New-York; Prestwich: Geology, Chemical physical and stratigraphical 1886—1888 (2 sv.); Neumayr: Erdgeschichte 1887; Eduard Suess: Antlitz der Erde (1883); publikace U. S. geological Survey a j.; Lester-Ward : Ann. Journal of Science XXXVI., 1888 (Potomac formation); Szajnocha: Verhdlgn. d. k. k. geolog. Reichsanstalt. (Vídeň 1888, č. 6.); v uvedeném díle Suessově jest obšírná literatura vztahující se ku geologii Již. a Sev. '''A'''-ky.

== Nerostopis. ==
Jednotlivé užitečné nerosty byly již uvedeny při příslušných útvarech, kde se vyskytují. Jest arci ještě mnoho jiných nerostů, které zde pro nedostatek místa nemůžeme vypočísti; zmíníme se jen o některých z hlavních. Objevujíť se {{Prostrkaně|zlato}} hlavně v náplavech; {{Prostrkaně|stříbro}} v Mexiku, Peru a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|platina}} v Brazilii; {{Prostrkaně|měď}} na Hořejším jezeru a v Kalifornii; {{Prostrkaně|železo meteorické}} ve velkých kusech (1400—1635 lb.) v Sev. '''A'''-ice, podobně v Již. '''A'''-ice (až 32.000 lb.). {{Prostrkaně|Démant}} v itakolumitu v Brazilii, Georgii a S. Karolině; hlavně v náplavech v Již. '''A'''-ice (v Brazilii), zřídka ve Spoj Obcích; {{Prostrkaně|argentit}} hojně v Sev. a Již. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|galenit}} rozsáhle ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|pyrargyrit}} velmi hojný v Mexiku, v Nevadě, v Chili aj., podobně {{Prostrkaně|proustit}}; {{Prostrkaně|sůl}} ve Spoj. Obcích v různých útvarech od svrch. siluru do vrstev potřetihorních; {{Prostrkaně|korund}} (smurka) ve značném množství ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|haematit}}, {{Prostrkaně|ilmenit}} a {{Prostrkaně|magnetit}} v mocných ložích na různých místech; {{Prostrkaně|spinell}} dosti hojný ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|beryll}} co smaragd v Již. '''A'''-ice u Musa blíže Bogoty v N. Granadě; {{Prostrkaně|muskovit}} hojný na mnohých místech ve Spoj. Obcích ve velkých deskách, hlavně v N. Hampshiru (tabule až ''90'' cm široké), také v N. Yorku (desky ''30'' cm), mimo to {{Prostrkaně|flogopit}}; {{Prostrkaně|labradorit}} na mnohých místech v Kanadě, Labradoru a v sev. Spoj. Obcích; také ostatní živce na různých místech; turmalin v různých barvách v Brazilii, ve Spoj. Obcích, v Kanadě; {{Prostrkaně|topas}} u Minas Novas v Brazilii a na některých místech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|salnytr}} draselnatý v jeskyních v Sev. '''A'''-ice; {{Prostrkaně|salnytr sodnatý}} v mocném uložení v okresu Tarapaky v sev. Chili; {{Prostrkaně|sassolin}} v Kalifornii; {{Prostrkaně|borax}} v Kalifornii (Boraxové jezero) a v Kanadě; {{Prostrkaně|epsomit}} v jeskyních Spoj. Obcí; podobně {{Prostrkaně|kalinit}} (kamenec draselnatý); {{Prostrkaně|kalcit}} hojný, podobně {{Prostrkaně|dolomit}} v pěkných krystalech ve Spoj. Obcích; {{Prostrkaně|parisit}} v Nové Granadě; {{Prostrkaně|petrolej}} v značném množství ve Spoj. Obcích, hlavně v záp. Nov. Yorku, v záp. Pennsylvanii, ve Virginii, v Ohiu (v r. 1886 nalezen tam petrolej ve zpod. siluru) a v Kalifornii; Kentucky a Tennessee poskytují již jen málo petroleje; také jest v Kanadě. Výroba r. 1886 obnášela: ve Spojených Obcích 28,285.115 sudů; v Kanadě: 6,071.945 sudů; {{Prostrkaně|asfalt}} v Peru a na ostrově Trinidad na jezerech, a v Kalifornii poblíže pobřeží u Sv. Barbory; {{Prostrkaně|uhlí}} v různých útvarech, jak již uvedeno. V ostatním poukazujeme na literaturu: Mineral Resources of the Un. States for the y. 1886 by D. Day; Annual Rep. U. S. geolog. Survey a j.; Dana (J. Dw.): A system of Mineralogy, sahající do r. 1882; Dana, E. S.: Textbook of Mineralogy; Dana, J. D.: Manual of Mineralogy and Lithology, 3. vyd. 1879, 4. vyd. 1887. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''

== Vodopis. ==
Přistupujíce k vypsání vodopisu amerického, uznávame za potřebné vytknouti, že vylíčíme jej pouze rysy povšechnými, zůstavujíce si popisy podrobnější k jednotlivým velkým řekám, jako jsou zejména Mississippi, Orinoko, řeka Amazonská, La Plata.

Severní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na severní prahorní rovinu (Kanada atd.), která má kromě nesčíslného množství jezer menších na jihu pět jezer větších a řeku sv. Vavřince k Atlantskému okeánu, k severu řeku Mackenzie, do Ledového moře se vlévající, k sev.-záp. řeku Jukon do moře Beringova tekoucí; 2. na údolí střední ř. Mississippi; 3. na pobřeží úzké atlantské (až do Panamy); 4. na vnitřní horní úvodí (Nevada, Utah až po Mexico), k čemuž druží se jižně úvodí ř. Colorada, která se k Tichomoří prodrala jako sev. ř. Columbia; 5. na úvodí tichomořské, úzké, mimo ony řeky. — Jižní '''A.''' dělí se přirozeně: 1. na úvodí tichomořské, úzké, pobřežní; 2. na úvodí zátoky Mexické; 3. na úvodí ř. Orinoka; 4. na úvodí Guayany; 5. na úvodí ř. Amazonské; 6. na Brazilii; 7. na úvodí ř. La Platy a 8. na argentinsko-patagonskou rovinu (s Ohňovou zemí).

1. Ohromná severní rovina má v severu množství ostrovů (arktická '''A.'''); ty jsouce v záp. nízké postrádají řek a jezer, které vých. tu a tam se objevují (v zemi Baffinově na př. jsou jez. Netteling, Amakdjuak). Gronsko kryté ledovcem středním nemá řek a jezer, leda ledovce. Západní roh celiny {{Prostrkaně|Aljasky}} nemá v severu jezer, leda liman Selawik; jináče je ve středu, jejž odvodňuje řeka {{Prostrkaně|Jukon}}, která sama pochází z jezer jako i přítoky její Lewis a Pelly. Na jihu jsou jezera mezi ř. Jukonem a Kuskokwim a ještě větší jižněji, z nichž na předním místě stojí jezero Iljamna. Střední čásť roviny má na záp. jedinou větší řeku {{Prostrkaně|Mackenzie}} (425 mil dl.), která odvodňuje největší jezera: Velké Medvědí (370 □ mil) a Velké Otročí, do kteréhož ř. Otročí přivádí vody jez. {{Prostrkaně|Athapask}} (150 □ mil) a malého jez. Otročího. Sev.-vých. od úvodí ř. Mackenzie leží řada jezer, která odvodňují k sev. (Ledovému) moři ř. Anderson, Coppermine (zvl. jez. Providence, Point) a Back (Velká Rybí ř.), kterážto jezera jsou tak blízko sebe, že mohli na př. Simpson a Dease roku 1838 dostati se loďkami z Velkého jez. Medvědího po ř. Coppermine k arktickému moři, kapitán Jan Fraklin r. 1821 z Velkého Otročího jezera touže ř. tamtéž a kapitán Back r. 1834 z V. Otročího jezera po řece, po něm pojmenované Back, do téhož moře. Nemalý počet jezer je tu bez odtoku (Doobaunt). Větší řeky v rovině té počínají teprve jižně od úvodí ř. Mackenzie: Seal, Churchill čili Missinnippi (ind. = všecka voda, 110 mil dl.), odvodňující jezera Nelson, Methye, Bůvolí, Deer a Wollastonské, a hlavně velká ř. Nelson (220 m. dl.), která v hořením běhu sluje Saskačevan (144 m. dl., vzniká 2 rameny v Skalných horách) a odvodňuje velké jezero Winipežské (420 □ m.). Přítok její Red River, kterýž přibírá s levé strany Assiniboine, vzniká blíže pramenů Mississippi. Nelson dostává i vodu z jezer Winipežského a Manitoba na západě, pak z Lonely a z Deštivého jezera na vých. Charakteristický je název jezera vých. od Deštivého jezera ležícího: slujeť jezero Tisícijezerné (''lac des mille lacs''). Toto množství jezer a říček v rovině (jen Saskačevan má vodopád Grand Rapid) vedlo odedávna ke spojení vodnímu mezi jezerem Hořejším s jedné a řekou Mackenzie s druhé strany, pak s řekami Nelson i Churchill, kde se kocábky přenesly přes malé úžiny — portage (mezi oběma posledními řekami je úžina — vlok Frog — jen 380 yardů obnášející). S kopce u Rockhouse, jen 180 ''m'' vysokého, lze tu viděti 35 jezer najednou! Jelikož východně od ř. Nelson žádná řeka již se Skalných hor nedochází arktického moře, následují řeky jen nepatrné: Hayes (odtok jez. Božího — Godslake), Sewern (60 m. dl.), Weenish, Equan, větší Albany 70 m. dl. (z jezera sv. Josefa), Moose (70 m. dl.), Rupert (z jez. Mistissinny), East Main, Velká Velrybí; dále ve vých. Labradoru: Kaksoak (odtok jez. Kanipuskaw), George, Hamilton.

Teprv úvodí ř. Sv. Vavřince (s jezery 200 mil dl.), odtoku to jez. Hořejšího (2000 □ m.), Michiganského (630 □ m.), Huronského (770 □ m.), Erijského (515 □ m.) Niagarou, pak Ontaria (6oo □ m.) má v sev.-vých. Kanadě dvě větší řeky: Ottavu a Saguenay, menší Maurice a Bustard (v Kanadě).

2. Rovněž pomineme krátce úvodí řeky Mississippi s přítoky levými Ohio (200 mil dl.) a pravými Des Moines (80 m. dl.), Missouri (125 m. dl.), Arkansas (80 m.), Red River, o nichž jednáno bude v článku: Spoj. Obce severoamerické.

3. Úvodí atlantské východně od Mississippi nemá větší řeky nebo jezera; jeť vzdálenost pohoří rozvodního (Alleghan) od moře příliš malá. Větší řeky jsou tu zejména John (80 m. dl.), Penobscot (55), Kennebec (40), Merrimac, Connecticut (82), Hudson (60), Delaware (60), Susquehanna (90), Potomac (110), Rappahannock (26), James (42), Neuse (60), Altamaha (60), St. Johns (50), Alabama a j. v. Močály přímořské a límany jsou tu větší — nejvíce ve Floridě. Západní část pobřeží atlantského od ř. Mississippi jest o něco bohatší, ne sice v Texasu (Sabina 60 m., Trinity 40, Nueces), ale hlavně řekou Rio Grande del Norte (400 m. dl.), pohraniční řekou Texasu a Mexika. Jižněji shledáváme zase jen malé říčky: v Mexiku Tigre (50 m.), Santander, Panuco (největší), Papaloapan, Mescalapa, Tabasco; v Guatemale Motagua (60 m.); v Hondurasu Ulea, Roman, Tinto, Patuca; v Nicuragui Coco, S. Juan (16 m. dl.) a ještě menší v Costarice a Panamě, any tu hory vystupují ještě blíž břehu. Jezera v Nicaragui jsou: jezero stejn. jména a Managua, v Guatemale: Peten, Dulce. Ani Antilly nemají bohatšího vodopisu; platí to nejen o menších ostrovech, ale ani suché Puerto-Rico, Trinidad a Jamaika nečiní výjimky; jen Haiti má jez. Enriquillo, řeku Jaqui a Artibonite, ale ani Kuba nemá větší řeky.

4. Vnitřní úvodí bylo dříve velké moře rozkládajíc se mezi Skalnými horami a Sierrou Nevadou, avšak v tertiérní době prodrala se řeka Columbie k Tichomoří a ř. Colorado k zátoce Kalifornské téhož moře, tak že ostalo jen velké jez. Slané v Utahu, pak nesčíslná jezírka v Nevadě a jižní Kalifornii (poušť Mohawe, Death Valley), ještě více však v planině sev. Mexika (Tlahualila, Parras, del Muerto, Bolson de Mapimi), nejznámější u Mexika samého.

5. Ani Tichomoří kromě obou již zrniněných řek nemá většího přítoku, ano pohoří přiléhá až k samému břehu. Připomeneme jen v Aljasce Atnu, Stikine, v brit. Columbii řeku Fraser, v Utahu s Kalifornií dvojčata S. Joaquin a Sacramento nedaleko S. Franciska spolu ústící, v Mexiku ř. Fuerte, Grande de St. Jago (odtok jez. Chapala), de las Balsas; ve střední '''A'''-ice žádná říčka nezasluhuje povšimnutí; největší, totiž Lempa (S. Salvador), má pouze 30 mil délky.

V Již. '''A'''-ice dělí se: 1. pobřeží tichomořské na tři pásma: severní v Columbii, dále na úplně suchou střední poušť v Peruansku a sev. Chilsku a konečně na pásmo jižní v jižním Chili. Sever má přece několik, ač malých a krátkých říček, které odtud padají do Tichomoří: S. Juan (76 leguí), Esmeralda, Babahayo (Guayas u Guayaquilu), Tumbez (obyčejně pokládaný za hranici pouště). V Peruansku bystřice jen za největších přívalů přinášejí něco vody do přímoří úplně bezdeštného (tak Rimac u Limy, Grande, Acari, Vitor, Loa). V Chilsku severním Copiapo, Elqui a j., v jižním jsou též malé řeky, živené však ledy andskými Manle, Maipú, Biobio a j. Důležitější jsou jezera andská, na severu malá až na Titicacu Aullagas neb solní močály někdy vysychající, jako Coipasa (Cienaga), Empeza, Atacama, Puntanegra, Blanca a. j. V jihu teprv jsou skutečná větší horní jezera (Villarica, Ranco, Llanquihue), v Patagonii nahrazená fjordy mořskými.

2. Úvodí zátoky Mexické má v jihu jednu větší ř. Sv. Magdaleny (v Nové Granadě), ostatní přítoky jsou pranepatrné; ř. Atrato (133 leguí dl.) v zát. Darienské je historicky důležitá z doby odkrytí '''A'''-ky; na východ uvedeny buďte Catatumbo, Unare a. j. Nepatrné jsou i límany zátoky Maracaybské (Zulia a j.).

3. Orinoko, veletok 320 mil dl., se 17000 □ ''m'' úvodí, u Angostury dle Codazzi vodstva (jako Ganges) v sek. 240.000 krychlových stop nesoucí, líčen bude na svém místě.

4. V Guayaně je sice větší počet řek, ale jsou malé: Essequibo (124 m. dl.), Berbice, Corentyne, Surinam (dle něhož jméno hollandské Guayany), Maroni, Mana, Cassipouré, Frechal, Tartarugal, Araguary.

5. Řeka Amazonská, 4929 ''km'' dlouhá, s úvodím asi 7 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; jest o sobě vylíčena.

6. {{Prostrkaně|Brazilie}} má mezi oběma veletoky ř. Amazonskou a La Platou úzké severových. úvodí přímořské s množstvím řek, z nichž zde povšimnutí zasluhují jen ř. Gurupy, Pindare a Guajahu, Itapicurú, Paranahyba, Jaguaribe, největší S. Francisco, Paraguassú (a Tucuhype), Contas, Jequitinhonha, Mucury, Doce, Parahyba, Jacuhy. Největší líman Patos (Kachen) u Porta Alegre; menších (Mirim) hojnost.

7. La Plata (1350 ''km'' dl. s úvodím asi 3 mill. ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) bude také o sobě vylíčena.

8. Úvodí konečně argentinsko-patagonské je chudé na větší řeky; jmenujeme pouze Colorado, Negro, Chupat, Chico, S. Cruz, Coile, Gallegos, ale je bohatší na stepní jez. v {{Prostrkaně|Argentině}}, z nichž uvádíme: Nahuelhuapi, Colhue, Viedma, Argentino. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Podnebí. ==
'''A.''' probíhá podnebními pásy severním studeným a mírným, pásem tropickým a jižním pásem mírným. Do studeného pásu náležejí nejsev. části pevniny, souostroví arktické a Gronsko. Sídlem kruté, 9 měsíců trvající zimy, jest souostroví arkt. s prům. teplotou v únoru -30° až -35° C. (na Zemi Grinellově 82 ½° s. š. v únoru -40,1°, minim. -56°). U asijského pólu zimy vyskytují se sice větší mrazy, avšak bývá tam léto teplé, kdežto na tomto amer. pólu zimy v souostroví arkt. následkem tání ledu průměrná teplota letních měsíců vystupuje sotva na 3—5°; teplota celoroční udržuje se na -15° až -20° C. V Gronsku pokrytém spoustami sněhu a ledu má působením teplého a vlhkého vzduchu vanoucího z barometrického minima nad úžinou Davisovou záp. pobřeží až k 64° s. š. mírnější zimu s teplotou v led. -5° až -10° a větší množství srážek vodních (40—100 ''cm''), než shledáváme v krajinách polárních. Léto s prům. teplotou v červenci 3–8° jest v celém Gronsku chladné. Prudkými větry sever. a severozáp., odtokem vody a ledu z moře ledového dostává se polární zima daleko k jihu na pevninu severoamer. v lednu teplotu -25° až -30°; chladným po celý rok s anomálií 5—8° jest v subarkt. '''A'''-ice zvláště Labrador, kolem něhož odtéká ledové moře na jih, a bažinaté území kolem zálivu Hudsonova, pokrytého ledem po větší čásť roku. Dále k západu nad řekou Mackenzie a na sever. Aljasce panuje též polární zima s teplotou v lednu -15° až -30°, avšak léto tam bývá kontinent. teplé (v červenci 15—17°); na Mackenzii následkem toho hranice lesní, postupující celkem s červencovou isoth. 10°, přibližuje se až k moři, kdežto u zálivu Hudsonova klesá k 60° s. š. a na pobřeží labradorském k 52° s. š.

V Sev. '''A'''-ice {{Prostrkaně|mírnopásmové}} liší se poměry podnební na straně vých. podstatně od poměrů na straně západní. Východ jest v Sev. '''A'''-ice, ačkoliv nižší, mnohem chladnější než západ; na atlant. straně dostává se roční isoth. 0° k 50° s. š., na straně tichomořské k 60° s. š., na jihu dotýká se zálivu Mex. roční isoth. 20°, zálivu Kalifornského isoth. 25° C. Na vých. čásť pevniny, odkrytou k severu, má polárni zima volný přístup; lednová isoth. -20° sahá až k 52° s. š., na Red Riveru k 50° s.š.; isoth. 0° dostává se v lednu až k 39° s. š.; minima pozorována byla ve Winnipegu -40°, v Pembině -50,6°. Poněkud teplejší v zimě jest okolí jezer kanadských, jež nebývají úplně zamrzlá a kde má na př. Detroit v lednu teplotu -3,4°. Prudká sev. vichřice »norther« snižuje náhle teplotu zimní dobou daleko na jihu, v Texasu na př. o 20 až 30° a přináší mrazy až k zálivu Mex.; v N. Orleansu, jenž má v led. prům. teplotu 12,6°, shledáno bylo absol. minimum -10,6°, v Matamorasu při prům. teplotě lednové 15,6° dostavují se zimní mrazy -5° až -6°. Větrem jižním naopak vniká teplý a vlhký vzduch od zálivu Mex., jehož voda dosahuje prům. teploty 24—27°, daleko na sever; velké proměny teploty 35° až 40° v zim. měsících jsou charakt. známkou podnební ve vých. části Spoj. Obcí severoamer. Nikde na povrchu zemském nejsou sever a jih prostřednictvím vody a vzduchu takou měrou sblíženy a nejsou protivy mezi zimou a teplem, suchem a vlhkem tak veliké jako ve vých. části Sev. '''A'''-ky. Na severu nachází se záliv Hudsonův, lednice severoamer., a Labrador s poměry polárními, na jihu teplý záliv Mex. a Florida s poměry tropickými, kde se v lednu udržuje teplota v sev. části na 12°, v jižní části na 18° C. Následkem toho ubývá též od zálivu Mex. k severu v zimě teploty velmi rychle o 1,5° C na 1° zeměp. šířky. Léto bývá na celém prostoru mezi zálivem Mex. a jezery kanad. horké; na jihu vystupuje až k 35° s. š. prům. teplota v červenci na 26° až 27°, pod 40° s. š. na 24—25°, pod 50° s. š. na 18—20° C, maxima přesahují všude 30°; teplota se v tuto dobu mění pouze o 0,5° na 1° zeměp. šířky. Jelikož se nachází v zimě vyšší tlak vzduchu nad pevninou než nad mořem, převládá v tuto dobu studený vítr sev., v létě naopak vystoupením tlaku nad zálivem Mex. a okeánem Atlant. nabývá teplý vítr jižní převahy nad ostatními směry. Panujícími větry, polárními v zimě a aekvatoriálními v létě, jež tam mají při terrainu poměrně nízkém pole volné, přiostřuje se protiva mezi zimou a létem a nabývá roční proměna teploty značné hodnoty (v Pembině 40°). V zimě při rychlém přechodu cyklonů od horního toku missourského k ústí řeky sv. Vavřince střídá se vítr sev. s větrem již., a povstávají náhlé a velké změny v povětrnosti. V létě dostavují se vírové vichřice menších rozměrů »tornados« postupující celkem od jihozáp. k sev.-vých. s rychlostí 20—100 ''km'' za hodinu a působící hrozné spousty. Letní bouřky ve vých. části Spoj. Obcí náležejí též k úkazům velikolepým; na severu za teplejšího počasí objevují se bouřky v hodinách odpoledních pravidelně každého dne, jižně od 42° s. š. udržuje se bouřka často po 2—3 dni nad územím rozsáhlým. Léto bývá též dobou hojného deště, vznikajícího z páry přinášené s moře větrem již. a jihozáp. Nejvíce dešťů dostává se krajinám u zálivu Mex., až 140 ''cm'' do roka, pak pobřeží atlant., 120 až 130 ''cm''; od břehů mořských směrem na pevninu ubývá sice srážek vodních, avšak dosti pomalu, nebo nedostatek vláhy počíná teprve za 100 poledníkem na záp. od Gr. Přes hojné deště zůstává však na amer. straně Atlant. okeánu obloha jasnější, slunečnější, vzduch relat. sušší než na straně evropské. Nejpěknější dobou roční bývá podzim »indiánské léto«. Hojnou vlahou a vysokou teplotou letní vysvětluje se neobyčejná bujnost rostlinstva ve vých. části Spoj. Obcí; daří se tam zvláště bavlna, cukrová třtina, kukuřice, pšenice atd. Krajiny na horním toku missour. a mississipp. jsou pravou komorou obilní, odkudž se dostává veliké množství pšenice a kukuřice na trh evropský. — Naproti tomu rozprostírají se na záp. vyvýšené straně pevniny severoamer. z nedostatku vláhy rozsáhlé stepi »prérie« a pouště, jež v Kalifornii sahají až k moři. Hranici mezi mokrým východem a suchým západem můžeme vésti celkem podél poledníku 100 Gr. Na velké solné poušti mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou spadává do roka sotva 10—20 ''cm'' vody. Řeky horské, poskytující hlavně vláhu, protékají na planinách západoamer. hlubokými údolími »kaňony«, jejichž kolmé stráně při velkém a stálém suchu nezvětrávají. Vyšším pásmům horským, větrům mořským přístupným, dostává se hojnějších srážek vodních než planinám před těmito větry chráněným. Uprostřed západoamer. stepí a pouští vyjímají se vysoké hory oděné bujnou zelení a hustými pralesy jako oasy. Na pláních mezi horami Skalnými a Sierrou Nevadou nachází se úplná poušť do výše 1000 ''m'', částečná poušť do v. 1500 ''m''; odtud pokrývá se terrain tím více rostlinstvem, čím výše stoupá: ve výši 2000—2400 ''m'' objevují se velikolepé pralesy s travnatými lučinami a četnými prameny. Na Pike’s Peaku sahají vys. lesy do větší výše (3600 ''m'') než v tropech. Hojné srážky 150—300 ''cm'' shledáváme též na pobřeží pacifickém od 41° s. š. až k Aljašce; na 53 ½° s. š. sahá ledovec z pobřež. pásma horského až k moři. Obor hojného deště obmezen jest pouze na úzký pruh pobřežní a na nejbližší svahy horské, na pevninu hojnosti srážek rychle ubývá. Ze 300 ''cm'' u ústí řeky Columbie klesá roční výška srážek na 50 ''cm'' v rovinách střed. jejího toku. S velikým suchem a jasnou oblohou jsou na stepích a pouštích severoam. ve spojení veliká vedra letní; území od dol. Colorada až k velkému jezeru Solnému jest v červenci ohraničeno isothermou 30°, u dol. Colorada vystupuje prům. teplota tohoto měsíce na 34°, maxima dosahují výše 50° tak jako v Sahaře aneb v Indii. Na 50° s. š. setkáváme se v červenci ještě s isoth. 24° C. Mírná zima panuje nejen na planinách k severu chráněných, ale též na planinách severn. větrům přístupných. Salt Lake City (1300 ''m'') má na př. v lednu teplotu -2,8°, Santa Fé (2077 ''m'') -2,3°. Planiny na úpatí hor Skalných mají ve výšce 1800 ''m'' vyšší zimní teplotu než nížina mississipp.; Ft. Laramie (1360 ''m'') vykazuje v led. -2,0°, Dubuque (207 ''m'') na Mississippi -6,5°. Na pobřeží tichomořském od 30—40° s. š. bývá působením chladného proudu mořského teplota letní dobou tak nízká jako na sousední vysočině ve výšce 2100 ''m''. V S. Francisku mají podzimní měsíce vyšší prům. teplotu (15,2°) než měs. letní 14,5°. Ft. Miller v údolí před mořskými větry krytém vykazuje v červenci teplotu 30,6° o 16,8° vyšši než S. Francisco, ačkoliv vzdálenost mezi oběma místy jest pouze 200 ''km''. Z vyšších bodů vykazuje Denver (1606 ''m'') prům. teplotu v lednu -3,8°, v červenci 23,2°, celoroční 9,7°; max. 38,2°, min. -27,5°; Pike’s Peak (4314 ''m'') v lednu -15,9°, v červenci 5,0°, roční -7,1°, max. 15,1° min. -34,7° C. Vítr převládá na této nejvyšší stanici
meteorol. od západu, v zimě s odchylkou k severu, v létě s odchylkou k jihu.

'''A.''' {{Prostrkaně|tropická}} má až na některé části pobřeží tichomořského podnebí celkem okeánské; stejnoměrné rozdělení teploty, tlaku, pravidelné větry a hojné deště. Z vysokého tlaku za obratníky vějí pravidelné větry »passáty« k rovníku, kde jest tlak při stále vysoké teplotě nízký, a sice udržuje se na severu rovníku passát sev.-vých., na jihu passát jihovýchodní. Passáty dostávají se páry a deště z Atlantského okeánu daleko na pevninu a bývají zvláště hojně zavlažovány vých. části pevniny, ostrovův a vých. svahy hor, na které passát naráží a kde bývá nucen stoupati do výše. V Záp. Indii jsou rozdíly mezi mokrou a suchou stranou ostrovů tím větší, čím výše vystupují hory; na sev.-vých. straně Jamaiky spadává do roka 225—300 ''cm'' vody, na jižní
straně pouze 100—130 ''cm''. V Mexiku a ve Střed. '''A'''-ice prší na atlant. straně pevniny mnohem hojněji, 150—250 ''cm'', a jest tam vegetace mnohem bujnější než u vnitrozemí a na straně tichomořské, kde se dostavuje déšť pouze v létě s jihozáp. monsunem, a kde se následkem toho vyskytuji holé stráně, rozsáhlé savanny s vegetací chudou. Tato tichomořská strana pevniny středoamerické jest však vice zalidněna než strana protější, protože jest slunečnější, teplejší a jest tam boj s vegetací snazší než na straně atlantské, porostlé neproniknutelnými lesy. V Již. '''A'''-ice tropické shledáváme nejhojnější srážky nad 200 ''cm'' na pobřeží atlantském od šíje panamské až k rovníku, pak od mysu Roque až k obratníku kozoroha, na pobřeží tichomořském až ku 4° j. š. Hojné srážky passátové padají zvláště na vých. úpatí trop. Andů, kde má na př. Iquitos roční množství 284 ''cm''. O hojnosti srážek v rovníkové části Již. '''A'''-ky svědčí vodnatost řeky Amazonské a jejích přítoků, jakož i bujná vegetace v poříčí této řeky se vyskytující. Pralesy amazonské jsou vedlé sibiřské tajgy nejrozsáhlejšími lesy na povrchu zemském. V Andech trop., vystupujících s jedné strany od hladiny mořské a s druhé strany z veleúrodné nížiny amazonské s vegetací trop. až do patra
věčného sněhu, lze spatřiti všechny formy rostlin pozemských a sledovati jejich proměny s rostoucí nadmořskou výškou. Dle Humboldta lemují paty hor podrovníkových do výše 1000 ''m'' háje palmové, ve vyšším patře (1600 ''m'') vyskytují se stromovité kapradiny a lesy vavřínové, nad nimi rozkládají se háje mohutných kaštanů (2800 ''m''), nad těmito rostou naše listnaté stromy: duby, buky, a ještě výše stromy jehličnaté, zakrňující ponenáhlu v kleč. Vyšší polohy nad patry lesními (paramos) jsou pokryty sněhem, jenž padá porůznu ve výši 3600 ''m'' a stále se udržuje nad 4800 ''m''; v Andech bolivských a peruanských při menším
množství srážek vodních sahá sněžní čára o něco výše než pod rovníkem. — Poněkud méně vláhy dostává se západním svahům horským, atlantskému pobřeží od ústí řeky Amazonské až k mysu Roque, stepím zvaným »llanos« na levém břehu Orinoka, na pobřeží maracaybském a v údolí řeky Magdaleny. Suchými jsou na vysočině brazilské tak zvané »campos«, na kterých se střídají savanny s křovinami, a údolí řeky sv. Františka. Rozsáhlých pouští jako v trop. Africe v Již. '''A'''-ice není; zde obmezuje se bezlesá a jednotvárná poušť na některé planiny andské, jako jest planina Tarapaka 1000—1500 ''m'', planina Atakama 3000 ''m'', a na pobřeží západní od 4°—34° j. š., podél něhož se vine chladný mořský proud Humboldtův, a kde převládají suché a chladné polární větry od jihu a jihozápadu. Pobřeží toto jest téměř úplně bez deště; vláhu poskytují pouze krátké horské řeky, jejichž břehy jsou jako oasy porostlé stromovím a husté mlhy »garua«, vystupující z moře v době chladné asi do výše 1000 ''m'' a způsobující skrovnou zeleň. Území úplně suché obmezeno jest pouze na úzkou čásť pobřežní a na záp. svahy Andů, nepřístupné passátům. Celkem jest trop. '''A.''' hojně zavlažována a má velkou rozmanitost poměrů dešťových. Vedlé pravidelných trop. lijákův a bouřek dostavujících se za nejvyššího postavení slunce na severu rovníku od dubna do října, na jihu od října do března shledáváme tam ještě deště jiného
druhu. Ve střední '''A'''-ice, v Západní Indii přináší deště též vítr sev. v zimě; v Jižní '''A'''-ice jsou dokonce deště zimní a podzimní převládajícími na celém pobřeží východním až k Bahii a na dol. a střed. toku řeky Amazonské, kdežto léto bývá poměrně suché. Na horním toku amazonském rozeznává se doba velkého deště čili velká povodeň, trvající od února do června, od malé povodně od října do ledna. Za velké povodně vystupuje u Egy voda o 14 ''m'' výše, než bývá nejnižší její stav v září. Dle mokra a sucha pravidelně se střídajícího rozděluje se rok a řídí se zaměstnání obyvatelstva, jež se zde živí hlavně lovem ryb a želv v době sucha od července do října. Andy jihoamer. mají až k rovníku dvojí dobu deště, v dubnu a v květnu, pak v říjnu a listopadu; na planině quitské a na ostatních planinách od rovníku na jih pršívá při častých bouřkách od pros. do května, kdežto v zimních měsících bývá obloha zcela jasná. Kde bývá dostatek vláhy po celý rok, jako v krajinách rovníkových a na vých. straně vysočin,tam
nachází se stále bujná zeleň, na stromech květ a ovoce; kde se střídá pravidelně mokro se suchem, tam bývá doba sucha, »verano« dobou odpočinku a doba mokra, »invierno«, dobou rozvoje rostlinstva. V krajinách deštivých a hustě porostlých vyskytuje se celkem
nižší teplota vzduchu než na suchých a holých pláních. Iquitos (95 ''m'') uprostřed rozsáhlých lesů vykazuje v nejteplejším měsíci listop. 25,8°, v nejchladnějším měsíci červenci 23,4°, za celý rok 24,8° teplotu celkem o 2° nižší, než Para na pobřeží mořském, kde byly lesy vykáceny; maximum teploty pozorováno bylo v Iquitosu pouze 32,4° C. Ve střední '''A'''-ice a v Záp. Indii působí vítr severní v zimě chladna až k 15° s. š. Studený proud mořský ochlazuje záp. pobřeží Jižní '''A'''-ky takou měrou, že má Lima prům. roční teplotu 18.5°, o 6° nižší než S. Bento, a Arica 19,7° o 4° nižší než Rio de Janeiro na vých. pobřeží Již. '''A'''-ky. Nejteplejší měsíc vykazuje v Limě teplotu 23,4°, nejchladnější 14,7°, v Arice 22,0° a 17,2°, extremy pohybuji se v mezích od 12°—30° C. Pro nízkou teplotu 22° známé jsou též ostrovy Galapagos na rovníku, kamž polární proud odbočuje od pobřeží na 4° j. š. Nejteplejší měsíce jsou na severu rovníku měsíce jarní a podzimní, nejchladnější měsíce letní a zimní, na jihu rovníku jest nejteplejším obyčejně únor, nejchladnějším červenec. Poblíže rovníku při stále stejné délce dne není však velikých rozdílů mezi nejnižší a nejvyšší teplotou roční; Georgetown na př. vykazuje prům. teplotu v říjnu 27,3°, o 1,5° vyšší než v únoru 25,8°, Para v listop. 27,7°, o 1,7° vyšší než v únoru 26,0°; nejvyšší pozorovaná teplota 34° liší se pouze o 14° od teploty nejnižší 20°. K obratníkům zvětšuje se roční proměna teploty na 6°—8°; maxima dosahují 40°, minima klesají na 10° a ve vyšších polohách na o. Veracruz (19° s. š.) má na př. prům. teplotu v květnu 27,7°, v lednu 22,1°, Rio de Janeiro (23° j. š.) v lednu 26,6°, v červenci 20,6°. Celkem shledáváme roční teplotu prům. na sever od rovníku až k obratníku raka všude na březích mořských a v nížinách 26° C., o 1°—2° vyšší než na jihu od rovníku. Nejteplejšími (28°) jsou některé části Mexika a pak bezlesé »llanos« orinocké. S rostoucí nadmoř. výškou mění se teplota o 0,4°—0,5° na 100 ''m''. V Mexiku, ve stř. '''A'''-ice a v Záp. Indii shledáváme při rozmanitém rozčlenění a vyvýšení půdy zemské velmi různé poměry teploty. Patro horké »tierra caliente* sahá v Mexiku do výše asi 1000 ''m''; patro mírné »tierra templada« dostupuje výše 2000 ''m''; vyšší patra nazývají se »tierra fria«. V tropech, kde se teplota valně nemění, mají dolní patra horská stálé léto, prostřední patra stálé jaro a nejvyšší patra stálou zimu. V jihoamer. Andech vykazuje Caracas (927 ''m'') teplotu v květ. 23,3°, v led. 20,3°, roční 21,8°; Bogota (2660 ''m'') v břez. 15,1°, v srpnu 13,4°, roční 14,4°; Quito (2850 ''m'') v led. 13,6°, v čci 12,5°, roční 13,1°; Antisana (4060 ''m'') v led.
6,2°, v čci 3,0°, roční 4,9°. Na planině peruanské (3500—4500 ''m'') pozoruje se v době deště v noci 1,5°, za dne 9°, v době sucha v noci -6°, za dne 12° C. Teploty do výše ubývá v horních patrech od 2800 ''m'' rychleji (o 0,6°) než v patrech dolních (o 0,4° na 100 ''m''). Vychvalované věčné jaro na planině boyotské a quitské jest však jarem dubnovým, velmi deštivým a ve vyšších polohách sněživým.

V již. '''A''' -ice {{Prostrkaně|mimotropické}} shledáváme podél záp. pobřeží a na záp. svazích Andů působením chladného proudu a větru mořského teplotu značně zmírněnou; maxima dosahují sotva 30°, mrazy vyskytují se teprve na 35° j. š.; teplota prům. vyšetřena byla ve Valparaisu v led. 17,3°, v čci 11,4°, roční 14.2°; ve Valdivii 17,1°, 7,3°, 12,0°. U vnitrozemí a na pobřeží atlant. jest léto mnohem teplejší a zima chladnější než na pobřeží pacifickém. Mendoza (780 ''m'') má na př. prům. teplotu v led. 24,3°, v čci 7,1°, roční 15,9°; Buenos Ayres v led. 24,4°, v čci 9,4°, roční 17,0°. Na planinách blíže obratníku vystupuje průměrná teplota v létě až na 25—28°, maximální na 40°. Větší rozmanitost v podnebních poměrech na vých. straně Andů zakládá se na častějším střídání teplých větrů sever. s chladným a vlhkým větrem jihových. a s chladným, suchým a prudkým větrem jihozápad., známým pod jménem »pampero«, kdežto na pobřeží tichomořském převládá hlavně v létě vítr již., v zimě, kdy se barom. maximum přibližuje k rovníku, vítr severní. Prudký vítr již. a jihozáp. činí letní dobou v hodinách odpol. u Valparaisa kommunikaci mezi městem a přístavem nemožnou; vítr sev. a sev.-záp. věje zvláště silně na pláních andských. Od 40° j. š. snižuje se vysoký tlak velmi rychle ze 760 ''mm'' na 746 ''mm'' u mysu Hoornského, a převládajícím větrem na celé pevnině jakož i na ostrovech sousedních jest prudký vítr záp. a sev.-záp. Tuhá kont. zima jako v Sev. '''A'''-ice nevyskytuje se v Již. '''A'''-ice, protože se pevnina k jihu zužuje, že nesahá až do pásu studeného a že jest ovládána vlhkými větry mořskými. Prům. teplota nejchladnějšího měsíce na pevnině jihoamer. neklesá nikde pod -2,0° C.; J. Georgie, jež jest nejchladnější mezi ostrovy jihoamer., má v čci teplotu prům. -2,9°, minim. -12,3°. Léto jest v tomto stále deštivém a větrném podnebí chladné; v nejteplejším měsíci lednu vykazuje Ancud prům. teplotu 13,6°, Punto Arenas 11°, Orange Bay 8,9°, J. Georgie 5,4°; roční teplotu prům. shledáváme na 40° j. š. 12°—14°, u mysu Hoornského 5°, v J. Georgii 1,4°. Největší množství srážek vodních a následkem toho bujná vegetace s hustými pralesy vyskytuje se na záp. pobřeží od 38° j. š.; zde vykazuje celoroční výšku spadlé vody Puerto Monts na 269 ''cm'', Ancud 350 ''cm'', na Andech pod 41° j. š. leží stálý sníh nad 1800 ''m'', pod 46° j. š. nad 1200 ''m'', pod 50° j. š. nad 800 ''m''; pod 46 ½° j. š. sahá horský ledovec až k moři. Na atlant. straně spadává vody do výše 100—150 ''cm'' v již. Brazilii, Argentině a v Paraguayi od obratníku kozoroha až k 32° j. š., dále k jihu klesá na dolním toku a při ústí řeky Parany roční výška srážek na 87 ''cm'', na 40° j. š. na 49 ''cm''. U vnitrozemí vykazují hojnější srážky pouze jednotlivá místa, jako Tucuman 90 ''cm'', Kordova 69 ''cm'', nalézající se na vých. straně horských skupin. Pršívá tam ponejvíce v létě, kdežto zima bývá suchá. Rozsáhlé a travnaté »pampy« jihoamer. nejsou však z té přičiny bez lesů, že by tam byl veliký nedostatek vláhy, nýbrž proto, že tam půda nepřipouští nahromaďování zpodní vody, a že tam vějí stále prudké vichřice. K nejsušším a k nejvíce pustým krajinám v Již. '''A'''-ice mimotrop. náleží záp. úpatí Andův od obratníku až k 34° j. š. a vých. úpatí od 29° j. š. až k nejjižnějšímu cípu pevniny. Již Darwin na svých cestách seznal, že jest v Andech jihoamer., pokud se nalézají v oboru passátu, vých. strana hojněji zavlažována než strana záp., v oboru záp. větru že se stává obráceně záp. strana mokrou a vých. strana suchou.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Zeitschr. d. österr. Gesell. f. Meteorologie, r. 1—23; Hann, Handbuch d. Klimatologie (Stuttgart 1883); Atlas d. Meteorologie (Gotha 1887); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Rostlinstvo. ==
Americké bylinstvo jest nejbohatší na světě obnášejíc nejméně ⅖ všech známých bylin, ne-li celou polovinu. V '''A'''-ice jest nejméně pouští a nejvíce lesů na světě. Bohatstvím vyniká zejména úvodí maraňonské, jež Griesebach proto nazval Hylea. Bylinstvo americké jest nejsamostatnější na světě, více než bylinstvo Australie, kde jest tropická flora indomalajská. Jen mírná flora severní podobna jest evropskoasijské. Bohužel, že nám tu schází pro tropickou floru palaeontologický podklad, kdežto pro sever máme bohatá ložiska od Gronska až do Kalifornie, a můžeme tvrditi, že flora nearktická jest nástupkyní flory miocénní circumpolární. Endemické rodiny amer. jsou: ''Lennoaceae'', ''Cyrillaceae'', ''Sarraceniaceae'', ''Canellaceae'', ''Vochysiaccae'', ''Humiriaceae'', ''Columelliaceae'', ''Lacistemeae'', ''Bromeliaceae'', ''Rapateaceae'', ''Cyclanthaceae'', ''Mayaceae'', ''Cactaceae'' a z většího dílu ''Hydrophylíaceae'', ''Polemoniaceae'', ''Turneraceae'' a ''Loaseae''.

Ale právě pro náramný obsah nelze floru americkou povšechně líčiti, i poukazujeme k jednotlivým zemím. Jenom malý obraz, jak by se nám tato flora jevila letem ptačím od severu k jihu, přece zde postavíme, aby rozčlenění této flory bylo lépe viděti. Mezi spoustami arktického ledu našly se všude na výslunných jižních stráních jednotlivé bylinky i pod 82° 45' a na skalách mezi věčným ledem gronským, zvaných nunataken, kde ještě asi 30 druhů živoří. Jsou to nejvíce saxifragy, caryophyllacee, crucifery, trávy a cyperacee (&lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;10&lt;/sub&gt; všech). Martens dává celé ploše 400 druhův a 385 druhů známe nyní z Gronska. Byliny tyto jsou podobny rostlinám sev. Asie a arktické Evropy, a jediný rod ''Pleuropogon'' jest endemický. V horních údolích gronských vyskytují se některé břízky a vrbičky, avšak roviny od Aljasky do Labradoru jsou kryty jenom drnem, místy jen lišejníkem (''Gyrophora'').

Pak nastupuje pásmo lesův od řeky Jukonu západně až k řece sv. Vavřince: na severu jest více lesů černých, které na jihovýchodě, zejména v údolí mississippském přecházejí více v listnaté lesy a v přímoří nejvíce nahrazeny jsou polemi. Flora ta zasahuje až k zátoce Mexické s jedné, do Oregonu s druhé strany. Má asi 4000—5000 druhů. Z rodů jest polovička v Evropě obyčejná. Druhů v Evropě a Asii (circumpolárních) jest 250 a třetina rodů zdejších, v Evropě scházejících, jest v severní Asii. Východní lesy mají až 150 druhů stromů. Tichomořské lesy sice jsou mnohem vyšší, ale mají jen polovici druhův (78) a to většinou jen conifer (44). Počátkem tohoto století tvořila ''Abies canadensis'' polovičku všech lesů. Některé jižnější formy liší se od Evropy (''Sarraceniacee''); nápadné z nich jsou jenom Magnolie. V západní části údolí mississippského nahrazeny byly lučinami (prériemi) a ještě západněji pouštěmi, které podlé Skalných hor k jihu se šíří, až splývají s pouštěmi mexickými. Západně od Skalných hor převládají takové pouště ve státech Nevada, Utah, Arizona, Colorado, Nové Mexiko, a bylinstvo jejich podobá se mexickému severnímu. Velké stepi kryjí Artemisie, kaktusy; mnoho jest však krajin úplně bez bylin. Přímořská Kalifornie činí výjimku, nebo zde v horách byly před Evropany největší a nejstarší lesy světa (Sequoje do 400' výšky). Byly to černé lesy. ''Pinus ponderosa'' tvořila ⅘, teď jsou od zlatodolců většinou vyhubeny a střední údolí Kalifornie stalo se polem.

Flora Kalifornie liší se velkým počtem krásných květin (''Polemoniaceae'', ''Hydrophyllaceae''), a jest tu již malá podobnost s Chilskem (''Libocedrus'', ''Prosopis''). Mexiko má trojí floru: v nížinách přímořských tropickou, ve středních planinách floru pustinnou a na vrcholích nejvyšších arktickoalpinskou. Známe tu přes 10.000 druhů, mezi nimi 570 Cacteí (maximum). Nejzajímavější jest tu zachování ''Taxodium distichum'' v planinách a ve Spojených Obcích. Zde jest největší množství druhů Conifer; Roezl sám přinesl více než 60 druhů; jesti tu pak &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;50&lt;/sub&gt; všech druhův amerických. Flora tropické '''A'''-ky, totiž Střední a Jižní '''A'''-ky (mimo hory a nejzazší jih) a Antill jest jednotná a nejbohatší na světě. Martius ji cenil na 30.000 druhů. Převládají v ní lesy a hlavně Leguminosy (500 druhů Mimoseí v Brazilii). Myrtaceí přes 700 druhů v Brazilii. Palem jest zde maximum na světě, rovněž Laurineí atd. Lesy ty kryjí dosavad celé údolí Maraňonu a jeho přítoků, rovněž vnitřek Guayany a Brazilie. Západně od Orinoka nahrazeny jsou lesy travinami (''llanos''). Na Antillách jest již málo lesů, bylyť člověkem vyhubeny. Brazilie přímořská má k jihu velké keřiny (''campos''), podobné australskému ''bush'', rovněž i tím, že převládají Myrtacee a Proteacee. Zde jsou snad nejstarší lesy na světě, totiž {{Prostrkaně|lesy araukariové}} od doby palaeozoické. K jihu přecházejí lesy v úvodí ř. La Platy ponenáhlu v {{Prostrkaně|pampy argentinské}}, které se teď parními pluhy kvapem vzdělávají.

Andské bylinstvo vykazuje nám tady asi tři tisíce druhů podobných arktickoalpinským, až na množství jednotlivých tvarů z nížiny. Tak jest tu 70 druhů Gentianeí (většinou červených), 120 druhů rodu ''Senecio''; nejvýše vystupující strom ''Polylepis''; v Chilsku ještě ve výši 4250 ''m'' roste ''Opuntia Ovallei''. Západní svah Andů jest od Tumbezu do středního Chili pouští, východ kryjí pralesy známé svými již řídkými Cinchonami. Nejvyšší bylina nám známá na Pinchinche jest ''Cerastium densum'' (ve výši 15.933 stop), níže jsou ''Bacharis'', ''Thymus'', ''Draba'', ''Fuchsie''. Chilsko má už jen &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;20&lt;/sub&gt; tropických forem, a již pomalu nastupuje většina forem antarktických. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Zvířena americká, z níž můžeme zde líčiti jen obratlovce, jelikož pro nižší zvířata schází důstatek pramenů, jest teď v celku známa, zejména ze sbírek severoamerických.

{{Prostrkaně|Ssavců}} amerických má Giebel 450 (z 1382), jiní mnohem více, zejména američtí autoři mívají mnoho druhů, jako má na př. Dobson 497 netopýrův. Opic ploskonosých čítá Giebel 60, většinou v Brazilii (40, v Peru 21); skoro všechny v Jižní '''A'''-ice (až na 2 v Střední '''A'''-ice a Mexiku); Antilly jich nemají, ale má je Paraguaysko, Uruguaysko a Argentina, pokud jsou lesy (4 má Napp.). V Brazilii našel Lund fossilní opice podobné nynějším (''Cebus macrognathus''). Netopýrů má Dobson 126, Giebel 79. Scházejí zde Pteropidy, Rhinolophidy, Nycteridy. Jest tu 37 Vespertilionidů, monotyp Antrozous (''Plecotus macrotis''), 12 Vesperug (jediný z našich ''Vesperugo serotinus''), monotyp endemický ''Nycticeius'', 5 Atalafa, 14 Vespertilionidů (''V. oxyotus'' na Čimborase do 3000 ''m''), 2 Natalus, ''m'' Thyrsopterus, 27 Emballonurid, ale všecky (62) Phyllostomidy, krvelační upíři {''Desmodus'' ssaje i z kůže koňů). Z dravců jest tu veliké bohatství. Tak jsou tu 4 medvědi (ledový v arktických krajinách, 2 na severu ve Spoj. Obcích a v Mexiku, 1 na Andech) a 3 příbuzné end., z nichž rody Procyon (i fossilní), Nasua (po 2) a ''m.'' (monotyp) Cercoleptes. Z kunovitých náleží '''A'''-ice rod Mefitis (na Andech do 4270 ''m'', až po Magellanii), jezevec labradorský (sever.), 7 kun (z nichž naše kuna lesní (martes), hranostaj a norek [lutreola]), pak ''me'' (monotyp endemický) Icticyon (Brazilie), Pterura a 6 vyder (až do Argentiny), nepočítaje vydry tichomořské (''Enhydris'' v sev.). Z pucholovitých (viverrin) jen Bassaris v Mexiku. Z psovitých jest tu náš pes, obě lišky, naše i polární, vlk (všichni na sev.). Koček má Giebel 13. Mimo naši domácí jsou známější jaguar, puma jaguarundi (v Andech až do 3600 ''m'', jdou až do Magellanie). Chudší jsou hmyzožravci (8), z nichž náš krtek, ''me'' Scalops, 2 Condylura, 3 rejskové (náš rejsek vodní na sev.), Solenodon {''me'' v Domingu).

'''A.''' sdílí Marsupialie teď s Austrálií, má ''m'' rod Cheironectes a rod Didelfys (dříve fossilní v Evropě) zahrnující 30 druhů a sahající ze Spoj. Obcí po Chili a Argentinu. Hojní jsou i ssavci chudozubí: ''Myrmecofaga'' (3), ''Dasypus'' (8), ''Chlamydoforus'' {''me'' Chili), ''Bradypus'' (4), ''Choloepus'' {''me''), vesměs v Jižní '''A'''-ice, kde fossilní tvary bývaly ještě hojnější. Sladké vody středu mají 2 Manaty, Maraňon ''me'' rod Inia. Z tlustokožců nalézáme tu 2 tapíry (''Tapirus roulini'' [rhinchotus Bl.]) do 2500 ''m'', 2 ''Dicotyles'' (jih). Sever má dva tury (bison a tur pižmový), ovci Skalných hor {''Ovis montana'' od 68° s. š. do Mexika) a 2 antilopy Skalných hor (Antilope lanigera a furcifer). Za to jsou jeleni (11 druhů, společní s Evropou jen sob a los severu) po celé '''A'''-ice rozšířeni a jdou v Andech do 16.000' (antisiensis). Andům náleží výhradně rod Auchenia s druhy lama, vicunňa, alpaka, guanaco (poslední sahá až do Patagonie). Lamy byly domácími zvířaty v Peruansku ode dávna. Koní nebylo v '''A'''-ice před příchodem Evropanů, ovšem ale fossilních předchůdců našeho koně byla v '''A'''-ice celá řada. Nejvíce jako všude jest v '''A'''-ice hlodavců (174). Zejména 5 zajícův {''Lepus variabilis'' jen v Gronech, ''Lagomys princeps'' v Skalných horách). Výhradně americká jest čeleď morčat (Caviiny), zahrnující 20 druhů (ne v sev., nejvíce na jih po Patagonii [2]). Četní jsou dikobrazovití (Hystricidy) rody Chaetomys (''me'' jih), Cercolabes (7), Erethizon (''me'' sev.). Nejčetnější v '''A'''-ice jsou polomyši (Muriformes, Octodontidae). Zahrnujíce 31 druhů a jsou až na 3 druhy Afriky již. vůbec obmezeny na '''A'''-ku, nalézajíce se nejvíce na jihu až po Chili (3, 2 Habrosoma), Magellanii (''Ctenomys magellanicus'', ''Myopotamus coypus'') od Antill ''Capromys'' (2) na Kubě, ''Plagiodontia'' na Domingu. Andům náležejí teď výhradně polozajíci (Chinchillidy, Lagostomidae), zahrnující rody Chinchilla, Lagostomus (''L. trichodactylus'', viskača v pampách Argentiny), Lagidium; některé druhy fossilní nalezeny byly v třetihorách francouzských (2), Archaeomys-chinchilloides, Laurillardi). Čeleď krtkomyší (Georhychidae, Spalacin) zastupuje rod Haplodon ''me'' v Oregonu, ale čeleď Sciurospalacin (7 u Giebla, u jiných více) omezena na sev. (Hudsonská zátoka, Mexiko). Z čeledí ostatních myší (Muridae), tarbíků (Dipodae), hrabošů (Arvicolidae), bobrů (Castoridae) a veverek (Sciuridae) jsou tu rody Reithrodon (3), Sigmodon (''me''), Neotoma (2) a velký rod Hesperomys (31 druhů, v Patagonii 3 druhy, též na ost. Galapagos), 2 myši sem uvedeny, dále rody Akoda (''me''), Drimomys (Peru), Saccomys (na sev.), Perognathus, Macrocelus, Jaculus a Dipodomys (2), na nejzazším severu 2 dr. Myodes, 5 dr. Arvicola, ''me Fiber zibethicus'' (ondatra) — circumpolární bobr, 3 dr. Arctomys, 9 dr. Spermofilus (panuje zde i v Kamčatce, všichni v severu po Mexiko), 2 Pteromys a v celé '''A'''-ice 25 veverek (19 na severu). Velryb, tuleňů a mrožů popisuje se teď ve Spoj. Obcích mnohem více druhů než měl Giebel (31).

Americké {{Prostrkaně|ptactvo}} jest asi nejbohatší na světě, neboť jest tu skoro polovice všech zemských ptáků vůbec, jistě přes 5000 druhů (Gray měl r. 1871 druhů 4344 z 11.162), avšak toliko něco přes ¼ všech rodů, jelikož jsou tu rody veliké, na druhy bohaté (u Wallacea 683, z nichž 576 end.). Americké ptactvo jest spolu nejpůvodnější na světě, majíc výhradně 29 skupin neb větších čeledí (Polyboridy, Nyctibiiny, Chaetusinee, Todidy, Momotidy, Galbulidy, Trochilidy, Anabatidy, Pteroptochidy, Chamea, Mniotiltidy, Miminy, Formicargidy, Tyrannidy, Cotingidy, Vireoniny, Icteridy, Janagridy Rhamfastidy, Opisthocomidy, Ramphastidy, Arainy, Cracidy, Tinamidy, Thinocoridy, Chionididy, Psophiidy, Dicholophidy, Palarnedeidy), z nichž většina, a to zrovna největší čeledi jsou po celé '''A'''-ice rozšířeny. Bohatství to týče se hlavně tropických krajin, neboť mírná Sev. '''A.''' není bohatší než Evropa (738 dr. Baird, 764 Ridgway) a mírná Jižní '''A.''' Antarktická '''A.''' jest i chudá (Chile 26 dr. Gray, 116 dr. Gillies, 229 dr. Filippi; Argentina 263 dr. Burmeister, Paraguay 357 dr. Berlepsch). Tyto jsou i nejpůvodnější, neboť na severu mírném jest jisté podobenství s Evropou, tak že mnozí jej odlučují od ostatní '''A'''-ky jakožto krajinu nearktickou. Dle Bonaparta má '''A.''' společné s Evropou čeledi až na dvě, dále 137 rodův a 100 druhů, nyní uznává se toliko 55 druhů společných. V Evropě viděno dosud náhodou 69 druhův z '''A'''-iky, hlavně bouří zanešených (50 druhů v Anglii, 9 dr. na Helgolandě, 1 dr., ''Turdus migratorius'' zaletěl až do Vídně). Grony mají 35 druhů amerických ptáků, nejvíce v létě. Ostatně dostávají se ptáci tropičtí v létě stěhováním dílem až na nejzazší sever a vracejí se v zimě. Z druhů sev.-amer. zimuje na Antillách 87, v Panamě 27, v již. Americe 25. Severní '''A.''' má jen Paridy a Tetraonidy scházejí na jihu, ale Jižní '''A.''' Dicholophidy, Thinocoridy, Pteroptochidy výhradně. '''A'''-ku lze ornithologicky rozděliti 1. na sever (arktická '''A.''', Grony, Labrador, Aljaska, Hudsonská zátoka), 2. východ (Kanada, Spojené Obce vých.), 3. západ (od Skalných hor), 4. střed (Mexiko, Antilly a Střední '''A.''') a 5. jih (sev. Andy, Maraňon, Brasilie, jižní Andy, Paraguay a antarktický kraj). Arktické kraje jsou sobě vesměs podobny (převahou vodních ptáků). Spojené Obce vých. mají v létě tropické ptactvo sem od zátoky Mexické se stěhující (Mniotiltidy, Tyrannidy, Vireonidy, Icteridy atd.). Mnohé zůstávají na jihozáp., Trochilidy jsou řídké, papouškové na sev. nejvíce vyhubeni, jako vůbec ptactvo Spojených Obcí řídne. Některé tvary jsou tu naše (sovy, vodní ptáci). Západní Spojené Obce liší se od vých. v druzích, méně v čeledích nebo rodech. Antilly mají endem. čeleď Todidy, 31 rodův end. a (z 203 druhů) 177 dr. stálých ptáků (Kuba 40 end., Jamaika 41, Puertorico 15). Sev. Andy mají přes 500 end. druhů, zde maximum kolibrů. Brazilie dělí se na sever (Maraňon) a jih (les a campos), v němž jsou již dle Pelzelna některé formy jižnější a méně lesních ptáků. Nejvíce jest tu Formicariid (164), Tyrannid (167), Cotingid (94), Ramphastid (31), Tanagrid (129), rodů evropských 60, ale jen 16 druhů. Jižní Andy (Peruansko) u Tačanovského mají 1349 dr. (ještě ve výšce 5000 ''m'' Charadrius resplendens). Chili i Argentina jsou
mnohem chudší (po 200—300 dr.). Patagonie viz {{Prostrkaně|Antarktickou zvířenu}}.

Co se týče {{Prostrkaně|želv}}, jest výjimkou Severní '''A.''' bohatší (44 dr.) než Jižní (34 dr.), což pochází od velkého počtu želv bahenních (40). Spojené Obce jsou vůbec zemí na želvy nejbohatší, neboť i Indie má jen 29 druhů, ale Brazilie 25, Mexiko 11, Guayana 10. Za to jsou tu jen 4 zemní želvy (2 dr. tropické; Antilly, Spojené Obce a Galopagy mají po jednom druhu). Říční želvy (''Trionyx'') vyskytují se jen 2 na severu, což jest zajímavé, všimneme-li si, že jsou zeměslovně staré. Jižní '''A.''' má vice Chelyd. Alligátorů má Dumeril 5 (4 v Jižní '''A'''-ice) od 32° s. š. do 32° j. š. (Paraguaysko) a 2 krokodily na Antillách a v Yucatanu.

Co do {{Prostrkaně|ještěrů}} má '''A.''' 11 z 20 čeledí (Boulenger), end. Xenosauridy (Stř. '''A.'''), Aniellidy (Kalifornie), Helodermidy (Mexiko), Xantusidy (Kalifornie, Stř. '''A.'''), ba i Iguanidy (až na 2 zástupce u Madagaskaru a na ostrovech Fidžiských), Anguidy (až na 2 rody starosvětské, náš slepýš), Tejidy, Amfisbaenidy (též v Africe), pak Eublefaridy, Gekonidy a Scinoidy (málo v Jižní '''A'''-ice). '''A.''' má ráz jednotvárný, a Sev. '''A.''' je jako osada Střední '''A'''-ky. Kanada má jen 3 ještěry! Na severu jsou vice Anguidy, na jihu vice Amfisbaenidy a Tejidy. Hranicí jest na jihu Magellanie (''Liolaemus magellanicus''), na severu Massachusetts (''Eumeces fuscatus''), Minnesota (''Eumeces septentrionalis''), Columbie (''Gerrhonotus coeruleus''). Mezi '''A'''-kou a starým svétem jest rozdíl veliký, zejména v tom, že '''A.''' nemá Chamaeleonid, Varanid, Agamid a Lacertid vlastních.

{{Prostrkaně|Hadů}} jest tu veliké množství (314, skoro polovina všech, jejichž vlasť známa), a ráz tu vesměs tropický. Jan měl 13 Typhlopid, 19 Boid, 44 Calamariid (Illinois a Chile), 50 Coronellid (z Chile a Argentiny do Spojených Obcí), 41 Colubrid, 36 Potamofilid (Tropidonotidy více na severu, Homalopsidy více tropické), 26 Dryopid (více tropické, ale i do Arkansasu a Mendozy), 21 Scytalid (všecky mimo 1 v Amboině), žádné Lycodontidy, jen 17 Dipsadid (žádné vodní), 17 Elapid, ani jediná z Viperid, ale 23 Crotalid (jinak jen v Asii sev. domácí).

Co se týče {{Prostrkaně|obojživelníků}}, rozeznával Boulenger krajiny neoarktické a neotropické. Sev. (neoarktický) kraj vyznačuje se velkým bohatstvím Salamandrid (55), největším na světě; žab jsou tu jen 53 druhy, hlavně jsou zastoupeny rody Rana (15) a Hyla (13). Neotropický kraj jest nejbohatší na světě, vykazuje 375 druhů, z nichž rod Hyla sám má 87 druhů, Hylodes 45 druhů, Bufo 36 druhů. Na severu jest mezi nimi 10 Salamandrid (''Spelerpes'', 1 druh až v Italii) a 21 Coeciliid. Cystignathidy a Hylidy převládají, málo Ranid, exclusivně Dendrofryniscidy, Amphignathodontidy a Hemifractidy, více jest Bufonid a Pipid. Salamandridy jdou ze severu po Antilly a Ecuador. S Indií spojují je Engystomatidy, s Afrikou Pipidy, Dendrobatidy a rod Dermofis. Rod Plethodon v Argentině jest ještě pochybný (sic jest v Kalifornii). Severoamerické žáby obsahují hlavně rody Rana a Hyla, málo Bufonid. Druhy severozápadní jsou jiné než severovýchodní.

{{Prostrkaně|Ryby}} sladkovodní rovněž rozděleny na severní a tropické. Na nejzazším jihu (Patagonie, Fuegie) vyskytují se některé formy antarktické, ''Galaxias'', ''Perichthys'' (i Chile). Sever má 583 dr. (430 dr. východně od Skalných hor u Jordana). Dříve vypočteno až 663 druhů (1875). Nejvíce jako v Evropě Cyprinid (307 druhů, mezi nimiž 55 Catostomid, čeleď jinak jen v sev. Asii zastoupená), ale druhy vesměs, rody nejvíce jiné než u nás, pak Percidy, 105 druhů, nejvíce Centrarchidy a Etheostomatidy (65 dr.), z nichž první prozrazují příbuznost s Australií, 47 druhů Cyprinodontů (více na jihu), 45 druhů Salmonidů (více na severu), 27 druhů Silurid (jihovýchod), na západě od Skalných hor 9 druhů Cottid (v jeskyních ''Uranidea Richardsoni'', v hloubce velkých jezer rod Triglopsis), 5 štik (''Esox''), z jeseterů pouze jeden druh rodu Scaphirhynchus (v Mississippi, 3 druhy ostatní v Turánu), dále čeledi Gasterosteid a slepých Amblyopsid z jeskyní (záp. Allegany), 4 druhy Ganoid, 3 druhy Petromyzontid, Clupeidy (nejpověstnější ''Alosa sapidissima'', shad), rod Hyodon, z Characinid jen ''Astyanax argentatus'' (Arkansas, Texas), jeden druh rodu Umbra (druhý druh v jihových. Evropě), úhoř, z Chromid ''Heros cyanoguttatus'' (Texas), z Gobiid ''Eleotris dormitatrix'' (Texas), z Gadid ''Lota'' (snad naše ''L. vulgaris''), mík, losos, štika, jeseter, mihule. Aljaska má své zvláštnosti. Neotropických ryb znal Günther (r. 1880) 672 dr. Nyní bude snad 1000 druhů, hlavně novými druhy Characinid a Silurid. Günther měl 276 druhů Silurid, 226 druhů Characinid (těchto počítá se nyní na 300—400 dr., Sauvage), 80 druhů Chromid, 61 dr. Cyprinodontid, 20 dr. Gymnotid (tady celá rodina výhradně) 3 dr. Polycentrid (totéž), 2 druhy rodu Osteoglossus, po jednom druhu rodu Symbranchus a Lepidosiren. Z mořských ryb mnohé tu vnikají hluboko do řek, tak některé Sciaenidy, Clupeidy, Raja, Trygon, úhoři, Gobiidy, Percidy, Mugil a j. v., ač vždy v malém počtu. Nejbohatší je Brazilie. U Lütkena 388 dr., 159 dr. Characinid, 154 dr. Silurid, 43 dr. Chromid, 10 druhů Cyprinodontid, po 6 dr. Gymnotid, Sciaenid, 4 Clupeidy, Osteoglossidy, Rajae, 2 dr. Scombresocid, 1 Scomber, Gobioid, Tetrodon, Ganoid. {{Prostrkaně|Guayana}} měla 138 dr. (31 mořských, Schomburgh), Argentina 80 druhů (White). Některé formy jsou andské (Siluridy a Cyprinodontidy do 4700 ''m''). Chile má u Filippiho 36 dr., 17 dr. Silurid, 6 dr. Percid, 5 dr. Petromyzontid, 2 dr. Galaxias, 1 druh Chanos, i druh Atherina (pochybná jeho ''Farionella''). Střední '''A.''' označena množstvím Cyprinodontid a Chromid (v coll. Dow. 35 dr. Chromid a 20 dr. Cyprinodontid proti 26 dr. Silurid a jen 12 Characinid). Charakteristické Gobiidy, rody Centropomus, Atherinichtys, po 1 druhu Ganoidův a Catostomidů (do ř. Usumacinta).

Co se týče {{Prostrkaně|fossilií}} v '''A'''-ice, známe jich nejvíce ve Spojených Obcích, skoro nic z Kanady, Mexika, Střední '''A'''-ky a Antill, z Jižní '''A'''-ky jen něco z Brazilie, Argentiny a Ecuadoru. Avšak přec pokusil se Marsh o historii vývoje zoologického. Nápadno jest při tom veliké množství tvarů vymřelých, někdy velikánských (''Atlantosaurus'' měl 50'—60' délky a 30' výšky). Nemohouce zde celého Marshe vypsati, uvedeme jen hlavní rozdíly s Evropou. Tak perm americký nemá dosud obratlovců, silur neměl ryb, devon a carbon jsou podobny evropským. Třetihorní ryby již podobny nynějším (Siluridy, Amie, ale i Cobitis, nyní starosvětská). Křída americká nemá Ichthyosaurů a Plesiosaurů, jen Pliosaury. Za to jiní ještěři, zvláště z rodu Mosasaurus jsou tu hojní (Marsh nalezl najednou 7 těchto obrovských ještěrů vodních, zkamenělých ve Skalných horách). Hadi a praví ještěři scházejí ve křídě, v eocénu počínají hadi mořští (''Titanophis'', 30' dl.). Dinosaurové zde a v Brazilii v křídě vymírají. Zkamenělí ptáci jsou v křídě hojní, ale jsou vesměs zubatí (''Hesperornis'', 6' dl. plovoucí pštros). V třetihorách nalézáme již nynější rody ptačí, jako krocana (''Meleagris''). Nejhojnější jsou ssavci počínající od eocénu (v triasu však již nalézáme ''Dromotherium'' se zbytky dvou čelistí), Málo tu Marsupialií, více Edentat (od miocénu), hojné Cetacee, ale nejvíce Ungulata, mezi nimiž celá řada postupná koňů (''Eohippus'' se 44 zuby, ''Orohippus'', ''Merohippus'', ''Miohippus'', ''Protohippus'', ''Pliohippus''). Hojní tu nejen tapíři, nosorožci, vepři atd., ale na př. z ''Chalicotheria'' zdejšího (i v Číně, Indii, Francii, Německu, Řecku) soudili někteří, že ssavci šli odtud do Evropy, a to zejména Marsupialie. Jedinou věc můžeme s jistotou tvrditi. Jelikož mořská úžina panamská pozdě zavřena stala se zemí, a máme tu mezi Severní a Jižní '''A'''-kou značný rozdíl u ryb, ssavců, želv, obojživelníků, menší u ptáků, ještěrův a hadů, lze z toho soudilti na dobu geologického rozšíření jednotlivých zvířat. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Národopis. ==
Zeměpisné poměry upravují zajisté kulturní vývoj amerického obyvatelstva a podléhali jim hlavně domorodci před příchodem Evropanů. Při příchodu Evropanů byla celá '''A.''' od severu k jihu, od moře Atlantského až k Tichému okeánu obydlena. Obyvatelstvo její poskytovalo pestrý obraz, pokud jde o postavu, fysiognomii, velikost i pleť; též mravy, způsobem života i vzdělaností značně se různilo; rovněž jazyky jejich byly různé. Na jednom místě žili kmenové lovečtí a rybářští, kteří polonazí bez cíle bloudili po kraji, živili se lovem a rostlinstvem; neměli zákonů, neměli organisace. Jejich přístřeším byly jeskyně a koruny košatých stromů. V kraji jiném bylo lze pozorovati počátky organisace, počátky orby a stavby hradeb k ochraně. Jinde opět byly spořádané státy, orba, obchod, průmysl, věda i umění, vše v rozkvětu (de Nadaillac). Toto původní obyvatelstvo byli většinou {{Prostrkaně|Indiáni}}, menšinou {{Prostrkaně|arktičtí}} národové. Obojí se zachovali po dnes a sluší nejdříve o nich promluviti.

{{Prostrkaně|Arktičtí národové}} obývají v nejsevernější části americké pevniny a na severních ostrovech. Stejné podmínky životní a jednotvárná chudoba pustého severu spojují je s obyvateli polárních končin v Asii i Evropě. Ačkoli se anthropologicky od sebe liší, přece náležejí všichni ku plemeni mongoloidnímu. Jazyky všech kmenů jsou agglutinující. Hlavní příbuznost jest však ethnologická, kterou charakterisuje neznalost spracování kovu, veliká znalost moře, zvláštní způsob dobývání potravy z mořských zvířat, oděv z koží, nomadický způsob života, nedostatečné článkování společenské, stejné zbraně a nástroje. Roztřídění kmenů děje se podlé hlavních pramenů výživy. Všichni tito národové jsou mongoloidé, nicméně nesluší je pokládati za jediné plémě, nýbrž za kmeny ethnologicky spolu příbuzné z uvedených příčin. V '''A'''-ice žijí z arktických národův {{Prostrkaně|Eskimáci}} a {{Prostrkaně|Aleuti}}. Název {{Prostrkaně|Eskimo}} jest vzat z jazyka Odžiboů (Esquimantsik) a značí poživatele syrového masa. Sami nazývají se v jednot. čís. {{Prostrkaně|Innu-k}} (člověk), v množ. čís. {{Prostrkaně|Innu-it}}. Eskimáci (viz příl. č. 3. a 4.) mají silné plece, mohutná prsa. Hlava jest veliká, krk krátký a silný. Pleť jest temně žlutohnědá, někdy až černá, ale často se mezi nimi vyskytují i lidé bílí. Kůže jest hladká, ale nepokryté části tuhou zimou jsou hrubé. Mají poměrně nejdelší lebku ze všech plemen na zemi a nejdelší obličej; tento jest mongoloidní, ale část mozečná jest zvláštní. Někteří jsou též středolebí jako Indiáni. U některých lze pozorovati skafokefalii, totiž střechovitou podobu lebky. Kosti lícní jsou silně vyvinuty, též prognathismus značně vyniká. Oči jsou temné a v poměru k obličeji malé. Nos jest veliký, ploský. Zuby jsou široké, bílé, stejně veliké. Vlas jest černý, hustý, hrubý, rovný, vous jest řídký. Dolení čelist jest silně vyvinuta. Rty jsou plné a zvláště dolní vyniká. Čelo jest široké, spánky jsou klenuté. Uši jsou veliké, ale hlavně velmi dlouhé, a jsou poměrně nízko. Zvláštní dojem na nás činí okolí oční. Tmavé oko leží vůbec hluboko a štěrbina mezi víčky jest těsná a krátká. Zpodní víčko jest nízké a hořejší jeví se tím delší, protože husté obočí jest nepoměrně vysoko. Ve vnitřním koutku očním tvoří se zvláštní záhyb půlměsícovitý, jenž u nás platí za chorobu epicanthus. Oči od sebe odstávají, což činí eskimácký obličej dosti podivným. Eskimáci nejsou trpaslíci, za jaké se dříve pokládali, nejsou ovšem také velicí, nýbrž postavy prostřední (průměrně asi 1,52 ''m''). Délka těla jest určena hlavně trupem, neboť nohy jsou nápadně kratinké; někdy též ruce jsou krátké. Krátkost nohou vykládá se řídkou chůzí, u rukou mluví se o rhachitis. Silou nevynikají a dosti podléhají krutosti svého podnebí. Málo kdo dočká se 60. roku svého věku. Mnoho jich umírá zmrznutím. Trpí všelikými nemocmi a nejčastěji se připomínají nemoci nervové, rakoviny a nemoci pohlavní. Eskimáci často se stýkají s kmeny a tedy i plemeny jinými, vzniká míšení kmenův a typů, jak zvláště na okraji jejich oblasti lze pozorovati. Povaha jejich se všeobecně posuzuje příznivě. Graah líčí je jako lidi velice dobromyslné, poctivé, ctnostné. Alespoň dobromyslnost zrcadlí se jim všem v obličeji. Jsou velmi pohostinní. Podivuhodný jest klid, s jakým se vyřizují spory o lov. Chválí se též jejich sdílnost a umění vypravovatelské. Jsou dosti rozmarní. Příroda nalíčila je spojovati mužnou odvahu s opatrností, ale též srdnatost s krutostí a mstivostí. Krutost jeví se v pojídání srdce poraženého nepřítele jako v pochovávání za živa vdov, starců, dětí. Krevní pomsta ničí někdy celé rodiny. Ke špatným jejich vlastnostem sluší přičísti též výstřednost v požitcích pohlavních, náruživé pití kořalky a hazardní hraní; dále i jejich nečistotu. Duševně jsou dosti nadáni, vynikají bystrými smysly a darem pozorovacím. I jejich četné hry zábavné svědčí o důvtipu. Jsou též dosti dovední a vyznají se v kreslení. Z umění mají počátky hudby, tance a poesie. Hudebním nástrojem jest ovšem jenom bubínek. Oblast, kterou Eskimáci zabírají, poznáme nejlépe z Rinkova roztřídění: 1. Eskimáci východogronští ve východní polovici Gronska až k mysu Farewell; 2. Eskimáci západogronští od mysu Farewell až k 74° s. š. zalidňují okršlek dánských osad; 3. Eskimáci severogronští na severozáp. pobřeží Gronska až k zátoce Melvillově; 4. Eskimáci labradorští na druhé straně úžiny Davisovy; 5. Eskimáci středozemní obývají na pobřeží s ostrovy od zálivu Baffinova až k Hudsonovu, a až po ostrovy Barterské blíže ř. Mackenzie; 6. Eskimáci na záp. a jihozáp. pobřeží Aljasky. Zdá se, že v Gronsku rozšířili se Eskimáci teprve po Normanech a že přišli z krajin na západě a jihozáp. od úžiny Davisovy. Dále máme důkazy, že byli dříve rozšířeni více k jihu a že též činili pokusy proniknouti více k severu, než jsou nynější jejich sídla. Záhada, kde byla pravlasť Eskimáků, není dosud rozřešena. Asijskému původu neodpírají zeměpisné poměry, neboť břehy americké od asijských jsou odděleny pouze úžinou Beringovou, kterou lze přeplouti i na lodích nejprimitivnějších. Kdybychom tento původ uznali, tu by podlé Virchova buď pocházeli Eskimáci od zvláštní, dosud neznámé odrůdy dlouholebé plemene mongolského, nebo se dlouholebost Eskimáků vyvinula místními poměry a zvláště způsobem výživy. Většina znalců kloní se však raději k mínění, že spíše američtí Eskimáci do Asie se stěhovali. Oukiloni, smíšenci Eskimákův a Čukčův, zdají se býti hlavně eskimáckého původu; přijali ovšem řeč a obyčeje čukčské. Tito tedy znamenali by směr eskimáckého stěhování z A-ky do Asie. — O {{Prostrkaně|Aleutech}} se stanoviska povšechného přehledu amerického národopisu lze jen stručně říci tolik: jsou plemenně i národnostně příbuzni s Eskimáky, ale více se přizpůsobili vlivům naší vzdělanosti. Dále liší se značně jazykem. Obývají v pásmě nepěkných ostrovů táhnoucích se od Aljasky ke Kamčatce.

Od Eskimákův, obyvatelů krajin polárních na severu, přejdeme ihned k {{Prostrkaně|obyvatelům Ohňové země}} (viz příl. č. 15.), k Američanům nejjižnějším. Obyvatelů těchto smutných krajin jest asi 15.000. Nazývají se též {{Prostrkaně|Pešerähové}}. Obývají na pobřeží a živí se mušlemi a rybami. Stravy rostlinné nepožívají, leda smíšenci se sousedními lovci patagonskými. Jsou v průměru 1,57 ''m'' vysocí. Nohy jsou poměrně krátké. Tělo jest tlusté. Pozoruhodná jest velikost chodidla. Jsou středolebí. Celý obličej jest sploštělý, nízký a široký. Nos jest stlačený, čelo nízké a klenuté. Vzdálenost vnitřních úhlův očních větší než u Eskimákův. Oko jest temné, lesklé, pohled plachý. Dolní čelisť jest značně vyvinuta; poněkud jest znáti prognathismus. Pleť jest tmavá, žlutohnědá. Vlasy jsou černé, husté, dlouhé a svislé. Vous mužův jest řídký. Vůbec podobají se značně Eskimákům. Tito lidé jsou na onom stupni kulturního vývoje, na kterém bylo lidstvo vůbec v době předkovové. Oděv jest co možná nejchudší a z pravidla neodívají se vůbec. Nástrojů mají málo a to velmi primitivně z kamene urobených. Společenské útvary jejich jsou nedokonalé. Nevynikají ani mravně, ani rozumově. Cokoliv se proti tomu uvádělo, sluší pokládati za výjimku. Představují zkrátka prvotný stav člověka. Že ovšem mají trochu vloh, rozumí se samo sebou; musí přece poněkud vynikati nad zvířata, neboť jsou lidmi.

Celé území severně od Ohnivé země až k jižnímu obratníku zaujímalo před příchodem Evropanův obyvatelstvo jednorodé. Nebylo ho mnoho a bylo velmi roztroušeno bez stálých sídel. Španělové je nazvali podlé velikých stop {{Prostrkaně|Patagones}}. Poměry jejich podnes se nezměnily. Dělí se na dva kmeny rozdílné tělesně i jazykově, nikoliv způsobem života, názory a obyčeji. Na západě jsou {{Prostrkaně|Manzanerové}}, potomci chilských {{Prostrkaně|Araukanů}} (viz příl. č. 6. a 7.), kteří jsou nyní křesťany a polovzdělaní, čímž odtrhli se od ostatních Patagonův. Kočovné kmeny v Pampách a Patagonii mimo kmeny {{Prostrkaně|Tehuelčů}}, {{Prostrkaně|Pehuenčův}} a jiných mají různé odstíny. Mimo kmen {{Prostrkaně|Ona}}, jenž tvoří přechod k obyvatelům Ohňové země, dělí se na kmeny severní a jižní. Na jihu jsou {{Prostrkaně|Tehuelčové}}, kteří se opět dělí na severní a jižní. Mluví touž řečí, ale s různým přízvukem; jižní jsou silnější, větší a lépe zacházejí s bolou (házecí koulí). Neznají luků, ani šípů. Koní jest u nich dosud málo a vidíme tu divochy, jak byli ještě před zavedením koně. Jsou to tak zvaní patagonští obři, kteří potulují se na jihu od Rio S. Cruz a přicházejí až do Punta-Arenas. Od Rio Negro až k Chupatu mluví se již jiným nářečím, jinak jsou tam však kmenové prvým příbuzní, stýkají se spolu přátelsky a jsou dovoleny sňatky mezi oběma. Náležejí k nim {{Prostrkaně|Pehuenčové}}. Kmeny severní jsou jezdecké. Dosahují obratníku, ba nalézáme je severně od něho až ke Gran-Chacu. Kmeny tyto z pravidla spolu geneticky nesouvisí, ale jsou si podobni ve způsobech života, ústrojí a názorech, mají stejné zbraně a nástroje. Veliká jich čásť jest příbuzná s {{Prostrkaně|Guarany}}, a ti stali se až pozdě jízdnými kočovníky a teprve po zavedení koně rozšířili se po pampách. Vzorem buďtež {{Prostrkaně|Abiponi}}, kteří od řeky Juate nejdříve k jihu se tlačili ustupujíce cizímu nátlaku, později však zase se vrátili. Podobně i jiní Indiáni dostali se vnějšími poměry na pampy, stavše se pak kočovníky šířili se, přijímali k sobě nové kmeny ze severu a stali se loupežnými hordami Jižní '''A'''-ky. S genetického hlediska jsou to tedy smíšenci. Jsou krátkolebí, mají lebku uměle přetvořenou, pleť jest temná a přechází do žluta, černý vlas jest podoben hřívě. Obličej má typ americký. Jest veliký a široký, široké čelo prozrazuje ducha. Čelisti nejsou široké, ale vysoké a silné. Horní ret jest masitý. Výška není tak veliká, jak se dříve bájilo (jest asi 1,75 ''m''). Roztáhnou-li ruce, jest délka jejich vždy větší než výška. Silnému tělu sluší zvláště veliká hlava. Ozubí jest veliké, zvláštní, ale pěkné. Ústa souměrná, po prognathismu není stopy. Nos jest rovný, krátký, dole široký. Temné oči jsou rovné a poněkud nízko. Vous, obočí a často i vlasy se vyškubávají, dříve byly i tonsury v obyčeji. Rádi si tetovují obličej, rámě a prsa. Oděv jest dosti pestrý, ozdoby hojné. Provrtávání úst a nepěkné jich okrašlování různými předměty již ubývá. Zbraní jejich jsou kopí, bola a lasso. Hlavní potravou jest maso, zvláště koňské. Mimo lov zaměstnávají se spracováním kůže na oděv a stany. O společenských útvarech nelze mluviti. Každý loví a loupí na vlastní vrub, nebo se shlukují v tlupy, mezi nimiž však nepanuje valný pořádek.

Od Patagonie až k osadám eskimáckým na severu obývali v celé americké pevnině {{Prostrkaně|vlastní Indiáni}} (viz příl.), jejichž potomci se dosud hojně zachovali. O Indiánech tvrdili jedni, že představují plémě jediné, jiní, že skládají se z plemen více. Alexander Humboldt hájí plemennou jednotnost Indiánů slovy: »Indiáni Nové Hispánie mají všeobecnou podobnost s Indiány Kanady, Floridy, Peru i Brazilie. Jest tu táž temná, mědnatá pleť, rovný a hladký vlas, řídký vous, svalnaté tělo, podlouhlé oči s úhly obrácenými směrem ke spánkům, vynikající lícní kosti, tlusté rty, mírný výraz úst, jenž je v odporu s přísným, temným pohledem.« Novější badatelé ukazují naproti tomu na různost tvarů lebečných. Bory Saint-Vincent rozeznává: 1. plémě columbické, jež obývá ve východní části Severní a Střední '''A'''-ky, v západní Indii a Guayaně; 2. plémě americké na východě Jižní '''A'''-ky (mimo Patagonii); 3. plémě patagonské a 4. neptunské, které zabírá západní čásť celé '''A'''-ky. Později sloučilo se kolumbické s neptunským (v columbické) a americké s patagonským (v americké). Topinard zase vyslovuje tento náhled: »V dávné minulosti zalidňovalo obě '''A'''-ky plémě eskimoidní, příbuzné nynějším Eskimákům. I přišlo plémě krátkolebé, neví se odkud (snad z Asie), a toto tvoří jádro amerického obyvatelstva; rozšířilo se skrze dřívější, někde se s ním smísilo, jinde je vyhubilo, zbytky poměrně nedotknuté vytlačilo jednak na nejzazší sever, jednak na nejzazší jih. Jedním z těchto zbytků jsou Eskimáci, druhým Tehuelčové a obyvatelé Ohňové země. Nejnovější kraniometrické badání (hlavně Virchovovo a Kollmannovo) učí, že ovšem u Indiánů krátkolebost převládá, ale dlouholebost nedá se přiřknouti výhradně některým kmenům jako zvláštnost, která by je anthropologicky odlučovala ve zvláštní plémě, nýbrž všude se vyskytují též lebky podlouhlé a vyskytovaly se již v době před Columbem. Že vedlé dlouholebosti a krátkolebosti i středolebost se objevuje, rozumí se samo sebou. Pleť jest u všech Indiánů hnědá, nejčastěji světle hnědá. Novorozeňata jsou skoro bílá. Nejtemnější pleť podobá se barvě čokoládové nebo kakaové. Vlas jest černý, hustý, hřebíkovitý a jest nejstálejší tělesnou známkou. Poněkud jen vlnivý nebo kadeřavý vlas dokazuje smíšence. Albinismus jest častý. Vous a obočí jsou řídké. Výška těla jest prostřední, mezi 1,5 a 1,8 ''m'' (v průměru asi 1,7 ''m''). Prsa bývají krásně klenuta, plece, rámě svalnaté, při tom ruce i nohy malé. Fysiognomie indiánská jest označena velikou hlavou, širokým obličejem, vyčnívajícími kostmi, nízkým čelem, ohnutým nosem (jen u některých kmenů se připomíná též ploský nos). Hoření ret jest malý. Oči jsou šikmé a bělmo jest přižloutlé. Obličej jest mongolotdní, nejčastěji čínskému podoben. U všech Indiánů chválí se bystrost smyslů. Nemocem podlehnou spíše než běloši nebo černoši. Řádí mezi nimi zvláště neštovice. Podivno jest, že obyčejná rýma jest u nich nejen velmi nakažlivá, ale i zhoubná, neboť má z pravidla za následek smrť. Pokud jde o duševní vlohy, vyznamenávají se chápavostí, pa­mětí, správným úsudkem, rozeznáváním i nejjemnějších rozdílův, ale nedostává se jim tvo­řivosti, fantasie, barvitosti myšlének. S tím sou­visí lhostejnost, ba lenivost, nedostatek snaži­vosti. Indián jest mstivý i velikomyslný; před cizincem jest vážný, mlčelivý, mezi svými dosti povídavý a veselý. Jest krutý k sobě a dovede se velmi opanovati; ještě krutější jest k jiným. Při tom však jest počestný a pohostinný. Vše­cky prochvívá veliká láska ke svobodě a řek­něme k nevázanosti, hlavni to překážka přizpůsobiti je k bělochům. Pozoruhodné jest jejich počítání, měřeni času a podobné. Množství řečí od sebe docela různých vždy překvapo­valo. Frid. Müller napočítal 28 jazykových sku­pin úplné rozdílných. Indián jest dosti výmluvný, s výmluvností ještě spojuje řeč posuňkovou, velmi vyvinutou, jak ji Martins a nověji Mallery popsal. Ovšem není jí nikde tolik potřebí jako u Indiánů při úplné různosti řeči kmenů třeba sousedních. Vedlé posuňkové řeči i zvláštní obrázkové písmo jest vlastní kulturní majetek Indiánův. Z umění zajímá Indiány hudba a tanec, ale obojí souvisí s kul­tem a poměry politickými. Bývají též náruživí hráči (zvláště oblíbena hra: suda-licha).

K umění sluší přičísti i jejich různé účesy vlasů, zvláštní tetovování a pomalování těla. Umělé přetvořování těla (zvl. lebky) jest ovšem pouze plodem pověry. Ozdob nemají mnoho a nejsou lesklé. Oděv řídí se podnebím. V te­plých krajinách vyskytují se nahé kmeny. Ně­kde mají pásy, jinde pláště bavlněné, korové nebo kožené. NejnádhemČjší jsou pláště z per a podobné ozdoby hlav, jež u náčelníků na­lézáme (viz příl. č. 9., 14., 22. a j.). V celku jest oděv na východě a na jihu dokonalejší a úplnější než na severu. Někde ovšem při­jal se i oděv evropský. Ve zbraních pře­vládá kámen ať již ve špicích šípův a kopí, nebo v sekerách a nožích. Dříve užívalo se hojněji zbraní dřevěných (kyjův a pod.). Luku a šípu všude užívají; nejrozšířenější jsou však v Jižní '''A'''-ice. Šípy bývají napouštěny je­dem, jehož nabudou jednak z rostlin, jednak z jedovatých zvířat. V Již. '''A'''-ice jest rozší­řena též foukačka. Na severu jest zase roz­šířen známý tomahawk, zvláštní druh sekery. Ochranných zbraní mají málo, jen tu a tam vyskytuje se štít dřevěný nebo kožený, někde i vlněný pancíř. Nástrojů jest málo a jsou velmi jednoduché. Z prací jsou pozoruhodny věci z kamene a upravování kamene, protože nás poučuje analogií o době kamenné v Evropě. Někteří kmenové jsou na stupni spracování mědi, ba i drahých kovů. Spracování železa jest neznámo a nedovedli toho ani vzdělaní národové indiánští za doby conquisty. Ačkoli jest umění hrnčířské u Indiánů dosti rozšířeno, u vzdělaných národů za doby objevení '''A'''-ky dosáhlo i vysokého stupně, přece vyskytují se kmenové (na př. Assiniboinové), kteří nádob vůbec neužívají. U některých kmenů (na př. u Hidatsů) kvete i výroba skla. Umění tkáti a plésti přivedly ženy indiánské ke značné do­konalosti. Způsoby vydělávání kůže připomí­nají methody polárních kmenů. Vydělává se, aniž by se zbavila srsti. Tu a tam lze pozoro­vati počátky umění výtvarného, které u vzdě­laných národů za prvního příchodu Evropanů bylo v rozkvětu. Ale domácí umění americké bylo zcela vytlačeno evropským.

Plavba jest poměrně málo vyvinuta a vynikají tu jen jednotliví kmenové. Za to rybář­ství jest dosti oblíbeno a již před příchodem Evropanův užívalo se všech možných způsobů loveni ryb. V Již. '''A'''-ice jest oblíbeno střílení ryb. Mimo ryby jsou i želvy a alligátoři před­mětem lovu. Mnozí kmenové jsou rybářskými kočovníky, stěhují se od řeky k řece a určité kusy vyloví. Největší čásť Indiánův jest od­dána honbě a získali si pověst výtečných lovců. Honicích psův užívají však teprv od příchodu Evropanů, dříve byli psi zapřahováni do sani a pod. Mimo lov rádi krotí divou zvěř. Orbu provozovali kmenové východní i v Severní i v již. '''A'''-ice již před Evropany, ano v Jižní byla orba na vyšším stupni než nyní. Pěsto­valy se tu bataty, maniok, tykev a tabák; v Sev. '''A'''-ice zase kukuřice. Rolnictví jest ovšem primitivné, umělé hnojení jest neznámo. Nástroje byly jednoduché: špičatá hůl nebo motyka. Orbou zaměstnávají se hlavně děti a ženy. Potravou jest jim skoro všecka zvěř, ničeho se neštítí; jen z pověry nejedí jedno­tlivé kmeny masa určitého druhu (''totem''). U kmenů sev.-východ. zůstala hlavní potravou kukuřice. Na jihozáp. v Již. '''A'''-ice u Indiánů chilských jsou zemáky hlavní a národní po­travou. Velmi oblíbeny jsou opojné nápoje a dovedli je Indiáni připravovati již před Evro­pany. Hlavně jest rozšířena kasava, ale i pa­lem, kukuřice a bananů se k jejich přípravě užívá. Příprava jest na polo čarodějná a za­jisté souvisí s pověrou. Kouření tabáku na­učili se Evropané od Indiánů. Na severu Již. '''A'''-ky se žvýká též koka. Při stavbě stanův a chýží jest základním tvarem z pravidla čtyřhran a řekněme čtverec, jen někdy má stan podobu kuželovitou. Společné domy vyskytují se všude, kde společenská organisace dostou­pila stupně kmene. U Irokesů jsou domy až 150 ''m'' dlouhé. Ačkoli se nám zdá při po­hledu na bídné chatrče indiánské, že stavitel­ské umění jest u nich teprve v počátcích, přece z týchž počátků již dávno před mnoha sty a sty lety vyvinulo se umění, jemuž na zbytcích krásných a velikolepých staveb, na př. yucatanských, dosud můžeme se obdivovati.

V Sev. '''A'''-ice východně od Skalných hor žijí kmeny každý na svém, přesně ohraničeném okršku. Země jest buď majetkem náčelníka nebo celého kmene majetkem společným. V tomto případě dostane jednotlivec kus k svému užívání, nebo se musí účastniti společné práce a má právo k svému podílu ze společného výtěžku. Kmen dělí se na clany, které sice žijí mezi sebou promíšeně, ale přece se cítí jako zvláštní korporace. Všude mezi těmito kmeny jest rozšířeno rozeznávání rodokmenu po přeslici a jen výjimkou po meči. U mnohých stalo se to teprve novější přeměnou a často působením křesťanství (missionářů). Čachtové (Čoklové, ''Choctaws'') jsou právě nyní v tomto přechodu. Společnost spočívá na soustavě totemové, každý clan má za symbol nějaké zvíře (řidčeji rostlinu), které jest jeho totemem. Členové téhož totemu nesmějí mezi sebou uzavřití sňatek (exogamie). Sňatek uzavírá se koupí, a bohatší může míti více žen. Únos nevěsty jest řídký, častější jest násilné přinucení nevěsty poddati se ženichovi. K námluvám užívá se prostředníka. Svatební veselí jest skoro všude nestydatou pitkou. V manželství běží Indiánům o skutečnou lásku. Hlavní práce jejich čarodějů jest připravovati nápoj lásky. Nevěra manželská většinou se trestá. Počet dětí jest z pravidla malý, za to se skoro všude dlouho kojí. O šestinedělkách i novorozeňatech panují mnohé pověry. Zachovávají se všeliké obyčeje, z nichž nejdůležitější jest známá couvade, to jest otec k vůli blahu dítka musí chovati se po jistou dobu ještě skoro přísněji a opatrněji než šestinedělka. Děti bývají velice milovány. Dospělost oslavuje se, ale dospívající hoch nebo dívka musí se podrobiti obřadům často velice nepříjemným, na př. vyřezávání hlubokých ran na těle. Pokud jde o mravnost, jsou u každého kmene názory a poměry různé. Postavení ženy nebývá zlé; musí ovšem vykonávati práci, jež jí náleží, má za to však i svá práva. Víme, že někde zasahuje platně v osud rodiny a celého kmene, ba že někde vládne gynaikokratie. Dědičnost jest skoro všude po přeslici. Ovládání kmene je různé a často podivné. Bezuzdnost, demokratie, oligarchie, despotismus a gynaikokratie jsou pomíchány. Náčelník bývá tím mocnější, čím bojovnější je kmen. Jeho moc jest zvýšena úřadem soudcovským. U bojovných kmenů lze pozorovati i tvoření kast. Odznaky královskými jsou péra a různá výzdoba vlasů. Hlavním odznakem je však jeho vynikající postava. Kmen schází se ku poradám, k nimž má právo každý, kdo nosí zbraň. Porady tyto mají všelicos tajemného. Největší důležitost má pro kmen vojenské zřízení, jemuž se věnuje všemožná péče. Války bývají tuhé, osud poražených krutý, jestliže v čas nenabídnou dýmku míru. Známo je skalpování poražených a příšerné trofeje. Vítězství oslavuje se tancem. Slavnosti mají Indiáni vůbec rádi a mají jich mnoho. Tanec je při nich částí nejdůležitější. Tanečníci jsou všelijak malováni a nutně maskováni.

Žádný indiánský kmen není bez náboženství. Jejich náboženství se skládá z víry v jednu nebo více nejvyšších bytostí, v řadu nižších duchů, z pověstí o stvoření, z názorů o životě po smrti (svět nadzemský a podzemský), z víry v duchy zemřelých. Představy o vyšších mocnostech jsou dosti neurčité, mlhavé a daly by se tyto mocnosti přirovnali daimonu. Určitějšími stávají se teprve vztahy kosmogenetickými. Mimo vyšší mocnosti neurčité podstaty ctí se skoro všude slunce, často i měsíc, jež dohromady tvoří svazek manželský. O obou jsou rozšířeny namnoze krásné báje, i mají též roli svou při stvoření světa. Voda, bouře, blesk, vítr jsou důležitými částmi indiánské mythologie. Posvátným číslem jsou 4. Velmi pěkné báje mají o stvoření světa, o přinesení ohně, o stvoření lidí, o rozdělení lidstva ve kmeny, o potopě světa, o dobách trvání světa. Pověsti o stěhování jednotlivých kmenů mají snad v sobě jádro pravdy a proto i důležitost historickou. S náboženskými názory souvisí i kult, jehož význačnější zjevy jsou udržování věčného ohně, ctění zvířat, rostlin i nerostů. Věří v život po smrti a v nesmrtelnost duše. Představy o trestu a odměně po smrti nejsou dosti určité. Sošky bohů jsou řídké, neboť nevěří Indiáni ani tak v bohy jako ve vyšší bytosti neurčité nebo duchové podstaty. Gatschet nazývá jejich náboženství pandaemonismem. U vymřelých vzdělaných národů vyvinula se z téhož bohatá mythologie podobná mythologiím řecké, egyptské, indické, s určitými bohy, s bohatým kultem; byly u nich chrámy a veliké oběti (i lidské). Kasta kněžská měla velikou moc a důležité úřady. U nynějších nevzdělaných Indiánů jsou to více čarodějové.

První Evropané, kteří přišli do '''A'''-ky, byli Španělové, a vedla je hlavně hrabivost a dobývačnost. Proto první styky Indiánů s Evropany byly pro ně zkázonosné. Nyní, hlavně v Sev. '''A'''-ice, podniká se civilisace Indiánův. Tato všelijak se daří. Někde jsou jednotlivé kmeny převezeny na určité území, kde nepřekážejí práci bělochů, kteráž změna vlasti jim nejde k duhu. Kde Indiáni vymírají stykem s Evropany, tam bývá příčinou to, že si ve výživě bílý rolník a indiánský lovec vzájemně překážejí, stávají se nepřátely, což vede k záhubě slabšího. Ale tam, kde dovedli využitkovati schopností Indiánových, kde mohl zůstati lovcem, běhounem, tam dobře se snáší s bělochy, tam indiánské krve neubývá, naopak Indiáni se množí. O nynějším stavu Indiánův a jejich pokrocích na dráze civilisace nejlépe poučují zprávy: Annual Report of the Commissioner of Indian Affairs, Washington.

Nejbližšími sousedy Eskimákův na severozápadě jsou různí kmenové {{Prostrkaně|kenajští}} počtem přes 20.000 duší. Bydlí uvnitř Aljasky a podél moře až k hořenímu toku Měděné řeky a Jukonu. Východně od nich až k Hudsonovu zálivu bydlí po různu četní kmenové {{Prostrkaně|Athabaskův}} čili {{Prostrkaně|Tinneův}}. Jižně a jihových. od nich setkáváme se s kmeny {{Prostrkaně|algonkinskými}}. Nejsevernější jsou z nich známí a četní {{Prostrkaně|Kriové}}, podél východního pobřeží až k mysu Hatterasu jsou {{Prostrkaně|Lenni-Lenapové}}, kteří tvo­řili známý spolek Delawarský, k němuž nále­žel i kmen {{Prostrkaně|Muhekanů}}; jsou to známí Mohikáni. Severně od Lenapů v území washing­tonském a v Novém Skotsku mají svá sídla {{Prostrkaně|Abenakové}} a {{Prostrkaně|Mikmakové}} až k řece sv. Vavřince. Kolem jezer jsou osazeny různé kmeny {{Prostrkaně|Odžibvův}}. Při řece sv. Vavřince jsouce obklopeni různými nárůdky algonkin­skými sídlí {{Prostrkaně|Irokesové}}, nyní silně civilisovaní, ačkoliv k nim náleželi kdysi svou kru­tostí známí {{Prostrkaně|Huroni}}. Jihozápadně od Algonkinů mezi ř. Arkansasem a Mississippi máme {{Prostrkaně|Dakoty}} či {{Prostrkaně|Sioux}}, kdysi velmi četné. Roz­padají se na celou řadu kmenů, nyní z pravidla vládou usazených ve vykázaných pevných sídlech. S nimi na řekách Plattě a Kansasu sou­sedí {{Prostrkaně|Pániové}} (''Pawnees''), nyní velice prořídlí; k nim náležejí též {{Prostrkaně|Rikariové}} a {{Prostrkaně|Huekové}}.
Východně od Mississippi celé veliké území až k moři náleželo {{Prostrkaně|Apalačům}}, z jejichž mnoha kmenů někteří, na př. {{Prostrkaně|Alabamové}}, vynikali svou vzdělaností. Většinu těchto kmenův sluší dnes pokládati za vymřelou, zbytky sídlí v pevných, ustanovených sídlech a ve svém vzdělání jsou dosti pokročilé. K nim sluší počítati {{Prostrkaně|Čiroky}} neb {{Prostrkaně|Čilaky}}, {{Prostrkaně|Čachty}} a {{Prostrkaně|Kríky}} rozdělené na severní ({{Prostrkaně|Muskogy}}) a jižní
({{Prostrkaně|Seminoly}}) na Floridě. — Na severozápad. pobřeží jsou jižními sousedy kmenů kenaiských a athabaských {{Prostrkaně|Thlinkitové}} čili {{Prostrkaně|Kološové}}, s nimiž příbuzní jsou Indiáni {{Prostrkaně|vancouverští}} a kmeny {{Prostrkaně|Nutkův}}. Dále až ke Kalifornii máme četné kmeny oregonské, z nichž {{Prostrkaně|Selišové}}, {{Prostrkaně|Sahaptini}} a {{Prostrkaně|Činukové}} (''Chinooks'') jsou nejznámější. Od nich již liší se kmeny {{Prostrkaně|kalifornské}}. V pestré směsici kmenův indiánských na jihových. od Kalifornie vyni­kají kmeny {{Prostrkaně|Sumů}}, {{Prostrkaně|Apačů}}, kmeny {{Prostrkaně|sonorské}} a j . Důležití jsou {{Prostrkaně|Pueblové}} mající své příbuzné i v Nov. Mexiku, jejichž národu při­pisují se mohutné stavby, jež vynikají mezi americkými starožitnostmi.

Národové Střední '''A'''-ky jsou důležiti veli­kou kulturou a zbudováním mohutných států, jak nalezli je evropští dobyvatelé. Mezi nimi vynikli {{Prostrkaně|Nahuatlové}} a mezi těmito opět {{Prostrkaně|Aztekové}}. Však i {{Prostrkaně|Majové}}, kteří dosud jsou já­drem yucatanského obyvatelstva, hráli roli dů­ležitou. Nahuové nebyli původními obyvateli Střední '''A'''-ky, ale přišli ze severovýchodu; což divu, že mezi nimi zachovaly se kmeny prabydlitelů oněch končin, mezi nimiž vynikají {{Prostrkaně|Totonakové}}, {{Prostrkaně|Otomové}}, {{Prostrkaně|Taraskové}}, {{Prostrkaně|Mištekové}}, {{Prostrkaně|Zapotekové}}.

Z národů Již. '''A'''-ky největší vzdělanosti do­sáhli staří Peruani čili {{Prostrkaně|Kečuové}} (''Quichua''), dosud nejčetnější národ indiánský (asi 2 mill.), tvořící jádro peruanského obyvatelstva. S nimi příbuzní jsou {{Prostrkaně|Ajmarové}}, osedlí po celé vy­sočině mezi Kordillerami na západě a Andy na východě, k Oruro na jihu a k Titikaka na severu. Podél Andů máme nejrůznější kmeny {{Prostrkaně|andské}}. Nejjižnější z nich, v Chili, {{Prostrkaně|Araukáni}} tvoří již zvláštní skupinu pro sebe. Nejsevernější z nich {{Prostrkaně|Kundinamarkové}} na vy­sočině bogotské, kteří zabírají území vyhynu­lých {{Prostrkaně|Muisků} neb {{Prostrkaně|Čibčů}} (''Chibcha'') vedlé Kečuův předního vzdělaného národa v Již. '''A'''-ice. Někteří uznávají též zvláštní kulturu {{Prostrkaně|Jungův}} na peruanském pobřeží. Ve východních kon­činách severní části Jižní '''A'''-ky jsou známí {{Prostrkaně|Karibové}} s dlouhou řadou kmenů příbuzných, z nichž alespoň {{Prostrkaně|Aravaky}} a {{Prostrkaně|Goachiry}} (''Goajiro'') uvádíme. — Kmenové {{Prostrkaně|brazilští}} tvoři již zvláštní skupinu ode všech ostatních národů indiánských rozlišenou i kulturně, ethnologicky i anthropologicky. Máme tu již jiné plémě indi­ánské, jež zvláště kmeny na {{Prostrkaně|pampách}} (hlavně {{Prostrkaně|Abipony}}) je charakterísováno. Z kmenů ostat­ních jsou nejdůležitější {{Prostrkaně|Tupiové}}. Uvésti sluší též {{Prostrkaně|Botokudy}}, kteří bývají pokládáni od ně­kterých učenců za kulturně nejnižší tvory lid­ského pokolení.

A tak dostali jsme se k nejjižnějšímu cípu americké pevniny, k Ohňové Zemi, jejíž oby­vatelé platí již za plémě zvláštní a nepočítají se vice k Indiánům.

Před příchodem Evropanův obývali na pev­nině americké jednak kmenové nevzdělaní, jednak vzdělaní národové. První v ohledu národopisném dojista nelišili se od divošských indiánských kmenů dnešních, jichž přehledné líčení jsme podali. Dnes změnil se národo­pisný obraz '''A'''-ky, jaký byl před jejím objevením. Původní obyvatelstvo tvoří jen men­šinu a jádrem obyvatelstva stali se {{Prostrkaně|běloši}}, kteří vtiskli kulturnímu a národopisnému rázu '''A'''-ky svou pečeť. Tak v Severní '''A'''-ice na ½ mill. Indiánů, 30.000 Eskimáků a 2000 Aleutů přijde 50 mill. bělochů a mimo to jsou tam {{Prostrkaně|černoši}} (asi 6 ½ mill.) a {{Prostrkaně|Číňané}} (90.000). Ve střední '''A'''-ice je asi 7 ½ mill. bělochů, 4 ½ mill. Indiánů, přes 50.000 černochů, něco i Čí­ňanů. V Jižní '''A'''-ice koluje indiánská krev asi v 6 mill. lidí a asi 2 mill. je dosud čistokrev­ných Indiánův. Černochů je tam asi 2 mill., bělochů asi 22 mill. V Západ. Indii Indiánů již není, jsou tam hlavně černoši (ke 4 mill.) a asi 1 mill. bělochů.

Evropané zmocnili se '''A'''-ky a osadili ji stá­lými vystěhovaleckými proudy, které podnes nevzaly za své. Kanady zmocnili se Fran­couzi, Severní '''A'''-ky Angličané, Střední a Jižní '''A'''-ky Španělové, Brazilie Portugalci. Anglický živel dostal však i v Kanadě časem převahu nad francouzským, když ztratili Francouzi panství nad Kanadou. Angličané v '''A'''-ice stali se již zvláštním národem, který v národním hospodářství má veliký úkol. Za to Španě­lové nepřinesli '''A'''-ice žádného požehnání; ač 
jim připadly země původně nejvíce kvetoucí, přece dnes jsou to země dosti chudé s poměrv nedosti spořádanými.

{{Prostrkaně|Černoši}} byli do '''A'''-ky násilně odvedeni, aby jako otroci pracovali v plantážích. Zne­náhla se akklimatovali a kde zůstali venko­vany, dobře se jim daří. Po zrušení otroctví dosáhli někteří i jisté vzdělanosti a zaujímají čestná místa učitelů, kazatelů, redaktorů a pod. V celku však černé plémě americké neskýtá  pěkného obrazu. Dovoz jejich datuje se od r. 1517.

Asi polovici století a hlavně od r. 1878 stěhují se houfněji do Sev. '''A'''-ky i {{Prostrkaně|Číňané}}, kde jsou výbornými pracovníky, na které bílí velice žárlí. Protože Číňané nastřádavše si jistého jmění vracívají se do vlasti a stát tedy nemá z nich žádného prospěchu, ujal se sám stát bílých dělníků a ulehčil jim konkurrenci zakázav r. 1883 další stěhování Číňanů do Spojených Obcí.

Nyní tedy bydlí na společné půdě různá plemena. Což divu, že tato vzájemně se mísí a vznikají smíšenci, kteří zvláště jsou četni tam, kde zavládl živel románský. Germani málo se mísí s Indiány nebo černochy, jimž však dovedou imponovati a vládnouti. Románi však snadno se s nimi pojí. Hlavní druhy smíšenců jsou: {{Prostrkaně|mulat}} (z bělocha a černošky), {{Prostrkaně|mestiz}} (z bělocha a indiánky), {{Prostrkaně|čino}} (z indiána a černošky), {{Prostrkaně|quarteron}} (z bělocha a mulatky), {{Prostrkaně|zambo}} (z černocha a mulatky). Z těchto, jakož i ze řady jiných jsou mulati, mestizové a zambové důležiti svým počtem. Bělejší plémě má vždy přednost před tmavějším, ač tohoto kastovnictví na pleti založeném stále ubývá, neboť smíšenci, hlavně mestizové, tak úžasně se množí ve Střední a Jižní '''A'''-ice, že čistí běloši brzy zaniknou. Tak již smíšenec z bělocha a mestizky pokládá se za kreola, jako domorodec z čistě bílých rodičů.  ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Jazyky. ==
{{Prostrkaně|Americké jazyky}} netvoří zvláštní a jediné morfologické skupiny. Též genealogicky nedají se všecky tyto jazyky seskupiti v jedno. Jazykozpyt americký není dosud tak daleko, aby mohl podati úplný obraz řečí dosud žijících nebo nedávno vymřelých. Jazyky vyhynulých kmenů zanikly často bez památek, beze stopy zároveň s kmeny, a nikdy nebudeme si moci učiniti o nich představu. Tím stiženo jest badání po příbuzenských poměrech těchto jazyků. Frid. Müller vypočetl 36 jazykových větví spolu úplně nesouvislých. Rádi věříme, že jazyky amerických domorodců dělily se v několik spolu nesouvislých skupin, ale že by těchto bylo tolik, uvěřiti nemůžeme a přičítáme tento veliký počet nedostatečnému materiálu jazykozpytnému. Jen z jihoamerických kečehua a ještě středoamerické jazyky jsou prozkoumány důkladněji.

Co jazyky americké ode všech méně vyvinutých jazykův odlišuje, jest monotonnost proti melodičnosti jazykův afrických nebo asijských. Stavba amerických jazyků jest od našich tak rozdílná, že vlastně chybujeme, když názvů jména, slovesa a pod. pro ně užíváme. Největší část nerozeznává kategorie jména a slovesa od sebe. Jako se v odžibve tvoří imperfektum příponou —''ban'' (nid-ikit-omin, mluvíme; nidikitomin-a-ban, mluvili jsme), tak tvoří se i od jmen: n-ós, můj otec; n-ós-i-ban, můj bývalý (zemřelý) otec; mokesin, střevíc; mo-kesin-i-ban, bývalý (nyní zcela roztrhaný) střevíc a pod. Naopak jako se předponami vyjadřuje possessivum u jmen, tak též osoby u sloves: jako jest v kri: n-utaví, můj otec; k-utaví, tvůj otec atd., tak i ni-mijosin, jsem dobrý; ki-mijosin, jsi dobrý; v odžibve: nid-asin, můj kámen; nid-asin-iv, stávám se kamenem. To platí o většině amerických jazyků, nikoliv o všech; někde se possess. přípony a subjektivní u sloves docela liší (na př. v dakotštině). V největší části, zvláště u zájmen, nerozeznává se číslo; u zájmen často se nerozeznávají osoby. V žádném americkém jazyce nenajdeme ničeho, co by se podobalo našemu verbu substantivu (býti). Adjektiva jsou vůbec řídká (opisují se) a vyskytují se jen ve funkci attributivní; v praedikativní funkci máme slovní komplex s formou, jež odpovídá našim slovesům. Co se týče formálního vývoje, poskytují jazyky americké pestrý obraz. Máme tu jazyky velmi vyvinuté a naproti tomu nepatrně vyvinuté a mezi nimi celou stupnici. Pokud jde o počítání, jest rozšířena soustava dvacetinná po Střední '''A-'''ice a po východní části '''A'''-ky Jižní až k La Platě. Na severu jest pouze u Thlinkitův a Pániů. Za to na jihu u Čigitů jest prý úplný nedostatek smyslu pro počítání. Na severu '''A'''-ky jest rozšířena soustava desetinná. Slova jazykův amerických jsou dlouhá, přeplněná různými předponami, příponami a sponami; význam jejich jest konkretný. Pro modifikace významu nemají indiánská plemena smyslu. Mnoho jazyků nerozeznává čísla, rodu, pádův u jmen, ale za to na př. při pojmu otec mají jiné slovo pro otce chodícího, jiné pro sedícího, jiné pro pracujícího atd., ale nemají slova pro pouhý, abstraktný pojem otce. Kde užívá se possess. přípon, tam musí se říci můj otec, tvůj otec a pod. a nikdy nemůže se říci pouze: otec. U slovesa často se nevyjadřuje čas, číslo, způsob nebo rod, ale pečlivě se vyjadřují odstíny konkrétného významu. Jinak se vyjadřuje »jísti« z nádoby, jinak »jísti« rukama, jinak »jísti« stravu masitou, jinak »jísti« stravu rostlinnou. Kde jest objektivná konjugace, tam tvar slovesný ''musí'' vyjadřovati objekt, nemůže se říci »milovati«, ale slovesný tvar musí vyjádřiti i předmět milování.

Z morfologického stanoviska jsou všecky americké jazyky agglutinující, byť i některé měly tvarů hojnost, jiné nedostatek. Kdekoliv a jakékoliv se tvary vyskytují, vždy pozorujeme, že pro určité modifikace významu jsou určité přípony. Vyjadřuje-li se číslo, vyjadřuje se buď pro všecka slova, nebo pro všecka jména stejně. Vyskytují-li se přece u jmen různé tvary, tedy máme jen dvojí přípony: jedny pro jména vyšších bytostí (přírodních sil, těles nebeských, mužů) a nižších, jakož i předmětů (žen, zvířat, obyčejných předmětů), pravá různost forem to není. Číslo buď se nevyjadřuje nebo se vyjadřuje i duál, někdy se činí u zájmen a sloves rozdíl mezi inklusivním a exklusivním plurálem (a duálem) 1. osoby. Rod neodpovídá našemu rodu. Buď se vůbec neoznačuje, nebo se označuje růzností přípon; při tom se nerozeznává mužský, ženský, střední, ale vyšší — nižší (někdy nižší se dělí na životné — neživotné; životné jest vše, co se pohybuje, na př. šíp). Pády se skoro nikde pořádně nevyjadřují. Časy a způsoby dosti často se označují, ale rod slovesný se málo kde dobře rozeznává.

Podrobnější vylíčení jednotlivých jazyků ponecháváme jednotlivým článkům. Vypočtení jazyků jest zbytečno, vypočteme-li národy. Genealogické seskupení pokládáme na ten čas za nemožné; pokud se podařilo, jest významu ethnologického a jest vytčeno v národopise '''A'''-ky. Kdo chce stopovati jazykozpyt amerických jazyků, tomu se hodí »Revue de linguistique et de philologie comparée«; souborné spisy jsou hlavně Pimentl, Cuadro descriptivo de las lenguas indigenas del Mexiko 1875; Frid. Müller, Grundriss der Sprachwissenschaft, I. 2. 1876; různá díla Buschmannova, Gallatinova, Schoolcraftova, nyní Adamova, Briatonova, H. Haleova, Stollova a j. ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Vzdělanost. ==
{{Prostrkaně|Náboženské poměry a církevní společnosti}}. O obyvatelstvu americkém, seskupeném z nejrůznějších národností, platí v pravdě: »e pluribus unum«. Podobně nápadným jest i přítomný náboženský stav '''A'''-ky. »'''A.''' jest místo, kde jako nikde jinde na světě náboženství křesťanské si zachovalo největší měrou moc nad dušemi,« praví slavný historik Tocqueville. H. Thiersch pak na svém díle »Vznik a vývoj osad v Sev. '''A'''-ice« dí: »Přese všecky vady amer. mravů, každému zřetelné, nalézá se tam ještě sůl země, pravé křesťanství, jež všemi směry vliv svůj prokazuje. Tuto setkáváme se se zjevem, jejž nikdo za možný nepokládal, dokud se zkušeností nestvrdil, s národem totiž nemajícím státní církve; se státem nepřispívajícím hmotně ničím církvi kterékoliv, a přece shledáváme tu {{Prostrkaně|křesťanství}} jako náboženství {{Prostrkaně|národní}}; shledáváme zde křesťanský mrav i křesťanské veřejné mínění, a to měrou na půdě staré pevniny evropské nevídanou.« — Chvalné tyto úsudky vztahují se ovšem jmenovitě k Severní '''A'''-ice. Křesťanství americké sebralo svůj materiál ze všech církví a sekt evropských. Jen stará církev řecká jest slabě zastoupena majíc jen jeden sbor v Novém Yorku ve spojení s ruským vyslanectvím a druhý na Aljasce. Všecky církve ve Spojených Obcích zastoupené tvoří organisace vzájemně od sebe i pospolně od státu neodvislé, na základě rovnosti před zákonem státním založené, co do jmění a veřejného kultu ochranou vlády hájené, ale samy se vydržující a samosprávné. Kongress nesmí náboženství ani ustátniti, ani volnému jeho výkonu brániti. Toho ovšem nebylo hned ve všech státech stejně dbáno, neboť některé státy ukládaly církevní daň až do r. 1830. Avšak zásada dobrovolného přispívání k účelům náboženským (''voluntary principle'') zvítězila. Takové rozeznávání církve a státu neznamená však oddělení státu od náboženství vůbec, nýbrž znamená tolik jen, že náboženské názory a církevní spojení občanů nemají co činiti s jejich politickými a občanskými právy. To však není emancipací z křesťanského vlivu. Právě ve Spojených Obcích vliv ten patrný jest všude v hojném počtu ústavů bohoslužebných a dobročinných a v jiných a jiných známkách křesťanského národního života. Stav duchovenský jest celkem z nejváženějších tříd společenských. Vláda užívá křesťanské přísahy. Kongress, armáda a loďstvo mají své duchovní placené vládou. Majetek církevní (jako i školní) jest daní. prost. Církev a stát, ač vzájemně odděleny, přece spolu vstupují ve styk a součinnost. To platí jmenovitě o manželství, neděli a školství. {{Prostrkaně|Manželství}} jest v '''A'''-ice smlouvou občanskou, ale po pravidle bývá sňatek církevně požehnán a mnohoženství mormonů zákonem jest stíháno. — {{Prostrkaně|Neděle}} pokládá se za instituci i občanskou i církevní. Stát nenutí ke svěcení neděle v křesťanském toho slova smyslu, ale zakazuje znesvěcování tohoto dne chráně tak církve v jejich náboženských výkonech, občanstvo pak vůbec před nebezpečím, aby beze dne odpočinku si je cele nezotročil bezcitný kapitál. Jednání zákonodárné i soudní jest v neděli zastaveno. Občanské smlouvy v neděli uzavřené jsou větším dílem neplatný. Ba sama inaugurace presidenta Spoj. Obcí odloží se na pondělí, připadne-li 4. červenec (den pro tuto slavnost ustanovený a spolu pamětní den prohlášení neodvislosti: 4. čce 1776) na neděli. — {{Prostrkaně|Školství}} jest zůstaveno především péči různých států. Povšechná vláda opatřuje jen vychování důstojníků vojenských a námořních. Avšak v novější době každý téměř stát a každé území vydržuje nákladem obecným soustavu veřejných škol přístupných všem bez rozdílu plemene a vyznání. Po pravidle počíná vyučování čtením sv. Písma, zpěvem a modlitbou. K upokojení všech stran hledá se nyní cesta směrem šesterým. Navrhujeť se: 1. zrušiti obecné školstvo vůbec; 2. náklad na školstvo toto daněmi opatřovaný rozdělovati mezi různá vyznání a těmto pak péči o školství uložiti; 3. vyučování náboženství z obecných škol naprosto vyloučiti a je církvím a nedělním školám zůstaviti; 4. vůdci jednotlivých náboženských stran jednotný, všem církevním společnostem vhodný plán nábož. vyučovací ujednati; 5. nábož. vyučování v obec. školách od vyučování světského odděleně učiteli od súčastněných církví ustanovenými udíleti; 6. otázku tuto vůbec příslušným školním radám k rozřešení pro případné místní poměry nejvhodnějšímu zůstaviti. — Návrh nejposlednější má nejvíce nadějí pro sebe, jelikož absolutní uniformita záležitostí školských se nezamlouvá ve státech vzájemně poměrně neodvislých a svým složením národnostním i náboženským ve svém obyvatelstvu velmi rozmanitých. — Že křesťanský ráz Sev. '''A'''-ky jest ne pečetí povrchního zvyku, ale vnitřní hybnou silou přesvědčení, to lze vysvětliti také náboženským {{Prostrkaně|individualismem}} Američanům vlastním. Tento jde dle našeho obvyklého soudu až do krajnosti a jest nevysychajícím zdrojem rozrůzněnosti nábož. vyznání s jedné, nezlomným pak pilířem svobody svědomí a křesťanského závodění s druhé strany. Tohoto individualismu jedním účinkem jest {{Prostrkaně|americký denominacionalismus}}. Kde není státní církve, není  také sekt v evropském slova toho smyslu. Kde na váze politického zřízení stejně váží každé vyznání, tam každé vyznání se také stejně označuje. Označení toto děje se v Sev. '''A'''-ice slovem {{Prostrkaně|denominace}} (''denomination'' = pojmenování). Směsice denominací ani Američanům není oblíbeným ideálem, nýbrž jen přechodem k budoucí, čistě duchovní jednotě a na ten čas nevyhnutelným následkem církevních dějin evropských s jedné, pružidlem pak k čestnému závodění různých denominací s druhé strany. Denominace ty nejlépe jest roztříditi na evangelické, římskokatolickou a heterodoxní.
{{Prostrkaně|
Evangelické čili orthodoxní prot. církve}}. 1. {{Prostrkaně|Methodisté}} čítají (roku 1880) 3,485.999 hlasovných údů, tedy asi přes 15 mill. příslušníků vůbec; 23.986 ordinovaných a 26.875 místních kazatelů. Celkem i mimo Spoj. Obce má methodismus 20—25 mill. přívržencův. Methodismus, učení podstatou reformovaného, jest z čelných amer. prot. živlů nejmladší, ale ve Spoj. Obcích počtem nejsilnější. Jest výsledkem angloamer. náb. oživení způsobeného Janem a Karlem Wesleyem a Jiřím Whitefieldem. Zdá se býti velmi způsobilým náb. činitelem pro nové země, jako jest '''A.''', svou neúnavnou kazatelskou činností, svým missionářským episkopátem a předsednickým starešinstvem. Propagandu provozuje methodismus velmi čilou, drže se zásady Wesleyovy: »Farnost má je svět« (My parish is the world). Methodismus dělí se na meth. církev biskupskou v sev. a stejnou církev v jižních státech. Rozdělení to vzniklo r. 1844 neshodou v otázce otroctví a nebylo dosud odčiněno, ač mezi těmito dvěma církvemi není žádného podstatného rozdílu. Menší odvětví methodismu, hlavně jen cirk. správou se dělící, jsou {{Prostrkaně|Albrechtovci}} (jinak Evang. Gesellschaft, něm. původu) a {{Prostrkaně|Spojení bratří v Kristu}}, jejichž zakladatelem byl Otterbein. — 2. {{Prostrkaně|Baptisté}} čítají 2,252,321 údů hlasovných, tedy asi přes 10 mill. přívrženců a přes 17.000 kazatelův. Jejich patriarchou byl {{Prostrkaně|Roger Williams}}. Cirk. zřízením jsou kongregacionalisté, věroukou kalvinisté, i dělí se tudíž ode všech ostatních ref. protestantů jediné tím, že konají křest dospělých ponořením po složeném vyznání víry a zavrhují křest nemluvňat. — Vedlé kalvinistických baptistů jest jmenovati menší frakci {{Prostrkaně|baptistů svobodné vůle}} (Free-will Baptists). {{Prostrkaně|Mennonité}} a {{Prostrkaně|Tunkeři}} přistěhovali se z Německa a jsou známi jako mírumilovní občané a řádní rolníci. {{Prostrkaně|Campbellovci}} (Campbell Baptists) ztotožňují křest se znovuzrozením a z nich jiným odvětvím jsou {{Prostrkaně|učenníci Kristovi}} (Disciples of Christ), ku kterýmžto náležel president Garfield. — Baptisté všickni vůbec nemají nic společného s anabaptisty z doby reformační, nýbrž vyšli výhradně z puritánského hnutí století XVII. v Anglii. — 3. {{Prostrkaně|Presbyteriáni}} mají hlas. údů asi million, tedy příslušníků vůbec 4—5 mill. a 8—9 tisíc kazatelů. Církve presb. v '''A'''-ice a Britannii zastupují tytéž věroučné i církevně ústavné zásady, jako na evrop. pevnině církve reformované. Název {{Prostrkaně|presbyteriánský}} jde především k cirk. zřízení, název {{Prostrkaně|reformovaný}} především k věrouce. Poněvadž tedy není vlastního rozdílu mezi presb. a ref., čítají se v '''A'''-ice církve jinak ref. se jmenující (jako {{Prostrkaně|ref. německá}}, {{Prostrkaně|ref. hollandská}}) k církvím presbyteriánským. Presbyterianismus amer. zahrnuje v sobě tedy ''a'') potomky ref. přistěhovalců z Německa, Švýcarska, Hollandska a potomky franc. Hugenottů; ''b'') přistěhovalce presb. církví britských; ''c'') kalvinistické methodisty z Walesu a ''d'') cumberlandské presbyteriány. — 4. {{Prostrkaně|Kongregacionalisté}}, potomci to »otců poutnických« na lodi »Mayflower« roku 1620 do '''A'''-ky přibyvších, jakož i puritánů za Karla I. z Anglie a Skotska do '''A'''-ky uprchlých. Učení kongregacionalistů je reformované. Co je od presbyteriánů dělí, jest cirk. zřízení. Kongregacionalisté ponechávají každému jednotlivému sboru neodvislost a vyšší své cirk. správě přisuzují hlas jen poradní. Kongregacionalisté jsou vlivuplnou stranou církevní v Nové Anglii a v dějinách křesťanských missií pojistili si pro vždy čestné místo. R. 1880 měli kommunikantů 382.920, tedy příslušníků 1,723.140 a 3842 duchovních. — 5. {{Prostrkaně|Protestantští episkopálové}} jsou výstřelkem z kmene církve anglikánské a až do r. 1787 byli pod jurisdikcí biskupa londýnského. Je to církev velmi konservativní, ritualistická a ač majíc učení v podstatě ref. zve se zlatým středem mezi Genevou a Římem, tendencí svou více k tomuto se kloní. K ní se hlásí ráda plutokracie a ti, jež přísná kázeň církví jiných odstrašuje. Ovšem nemá ritualismus církve této u všech episkopálů obliby. Jsou i protiproudy v tomto ohledu, jako stoupenci {{Prostrkaně|Brooksovi}} v Bostoně a tak zv. {{Prostrkaně|episkopálové reformovaní}}, organisovaní roku 1873, kteří se pro liturgické neshody oddělili a tím více se ostatním ev. denominacím sbližují, čím více se sacerdotalismu a ritualismu vzdalují. Episkopálové měli r. 1880 kommunikantů 338.333, přísl. 1,522.500, duchovních 3432. — 6. {{Prostrkaně|Lutheráni}} jsou hlavním dílem němečtí a skandinávští přistěhovalci a jejich potomci. Mají poměrně méně duchovních nežli jiné amer. církve, ale čítají přece dle statistiky z r. 1879 duch. 2976, sborů 5176, kom. 808.428 a přísluš. až 4 mill. Statistika církve luth. v '''A'''-ice jest však nejistá, poněvadž při počítání kommunikantů nezachovává se tentýž modus, jaký jest u jiných amer. církví obvyklý, a pak proto, že mnozí něm. lutheráni, jakmile se angličině přiučí, svou něm. církev obyčejně opouštějí a k některé anglické se připojují. — 7. {{Prostrkaně|Společnost přátel}}. »Přátelé« (přezdívkou »kvekři«) nejsou četní, aniž pravděpodobně kdy vzrostou, ale za W. Penna v tvorbě amer. budoucnosti měli podíl veliký a čestný. »Přátelé« jsou mystikové a nemají ani skutečné cirk. organisace, ani ustálené a přesně definované věrouky; ale jsou bohatí v dobrých skutcích, známí svou mírností, čistotou a spořivostí. Pokud na nich jest, hledí se všemi pokoj míti a protiví se jen přísaze, otroctví a vojně. Čítají 860 kaz., 900 obcí, 70.000 údů a 100.000 příslušníků. — 8. {{Prostrkaně|Ochranovští}} (Herrnhuti). Tito zovou se v Anglii a '''A'''-ice »moravští« (Moravians). Je to větev evropské církve bratrské, svým českým původem exulantským a svou činností missijní chvalně známé. Mají v '''A'''-ice 4 bisk., 82 obcí (mezi těmito {{Prostrkaně|Litice}} 1), 9047 kommunikantův a 16.256 přísl. — Počtem zůstávají skrovní, jelikož v '''A'''-ice ze zásady mezi jinými křesťany propagandy neprovozují hledíce tímto směrem jen mezi pohany působiti. — 9. {{Prostrkaně|Irvingiáni}} sami se nazývají: {{Prostrkaně|katolickou církví apoštolskou}} a mají jen asi 3 neb 4 sbory v ''A''-ice. — 10. {{Prostrkaně|Adventisté}}, jejichž hlavní učení týče se druhého příchodu Páně, mají asi 80 obcí s 10.000 komunikanty.
{{Prostrkaně|Církev římsko-katolická}}. Církev tato jest v '''A'''-ice táž jako v Evropě. Ovzduší prot. na ni nemělo patrného vlivu. Hnutí starokatolické v '''A'''-ice nevzbudilo ohlasu, a ač přední hodnostáři cirk., jmenovitě arcibiskup Kenrick, papežově neomylnosti svého času odpírali, odpor ten pominul. Jest to hlavně živel irský, jímž ve Spoj. Obcích církev řím.-kat. se sesiluje. Církev tato zahrnuje v sobě &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt;, obyv. Spoj. Obcí (6—7 mill.) a počtem jen methodisté a baptisté ji předstihují. Ovšem, vezme-li se v počet '''A.''' celá, pak řím. katolicismus počtem předstihuje amer. denominace všecky. Páčí-li se obyvatelstvo Spoj. Obcí na 50,162.000 duší, celé pak '''A'''-ky na 97,518.918 duší, z nichž asi 1,500.000 pohanů a 43,000.000 prot., zbývá pro církev řím.-kat. ve všech třech hlavních dílech '''A'''-ky 53 mill. duší.

{{Prostrkaně|Církevní společnosti heterodoxní}}. Heterodoxní zovou se tyto počtem slabé cirk. společnosti proto, že po pravidle na půdě oek. symbolů prvotní křesť. církve nestojí uchýlivše se směrem buď racionalistickým, buď mystickým. Jsou to: 1. {{Prostrkaně|Unitáři}}, moderní to sociniáni a umírnění racionalisté dnešní Evropy. Z nich na náb. poli v '''A'''-ice nejvíce vynikl dr. Channing. Z nich byl i básník Longfellow. Středisko jejich jest v Bostoně. Dle stat. z r. 1878 mají 358 obcí a 400 duchovních. — 2. {{Prostrkaně|Universalisté}}. Popírají Trojici a učí apokatastasi (konečnému spasení všech). Mají 70 duch. a 42.500 přísl. — 3. »{{Prostrkaně|Křesťané}}« jsou antitrinitářští baptisté a nejsou totožni s odvětvím baptistů »učenníci Kristovi« nazvaným. Počtem nepatrní. — 4. {{Prostrkaně|Swedenborgiáni}}. Mají 100 kaz., 115 obcí, 5000 hl. údů a 15.000 přísl. Snaží se horlivě činiti propagandu šířením spisů svého zakladatele Swedenborga. — 5. {{Prostrkaně|Mormoni}}. Těchto nelze pominouti mlčením, ačkoliv jich nelze mezi denominace křesť. vřaditi. Čítají asi 150.000 duší. Pro mnohoženství nastoupil kongress v létech posledních proti nim velmi přísně. — 6. {{Prostrkaně|Ostatní sekty}}, počtem nepatrné, jsou: {{Prostrkaně|Sjednocení věřící v druhý příchod Kristův}}, daleko známější pod přezdívkou šékrů (shakerů). Je to kommunistická, ale v coelibátu žijící osada na h. Libanonu v Massachusettsu. — {{Prostrkaně|Rappovci}} v Economy, stoupenci {{Prostrkaně|Noyesovi}} v Oneidě a t. p. mají napořád zásady kommunistické a dojista vymizejí, jakož již vymizeli {{Prostrkaně|Schwenkfeldiáni}}, {{Prostrkaně|Gichteliáni}} a j. sekty ob čas z bujného kmene amer. náb. individualismu pod vlahou amer. náb. svobody vybíhající.

{{Prostrkaně|Dodatečné rysy amer. denominacím společné}}. {{Prostrkaně|Duchovenstvo}} těší se po pravidle vážnosti nemalé. Všecky denominace pečují o theol. vychování svého duchovenského dorostu ve vlastních seminářích, jichž jest ve Spoj. Obcích přes sto. Na poli vědy bohosl. mají zvučná jména, ba světovou pověst Jonathan Edwards, dr. Ch. Hodge, Stuart, Robinson, Schaff, Maccosh a j. Amer. theol. klade na křesťanství praktické důraz největší. {{Prostrkaně|Missie}} podnikají v '''A'''-ice církve jako takové a ne pouze dobrovolně se sestoupivší společnosti jako v Evropě. Spoj. Obce nakládají na missie {{Prostrkaně|mezi pohany}} více lidí i peněz než kterákoliv jiná země světa vyjímaje Anglii. Společnosti tyto pracují mezi domorodými Indiány, na souostroví Sandwichském, v Turecku, Syrii, Egyptě, Persii, Vých. Indii, Siamu, Číně, Japonsku, jižní a záp. Africe, Mexiku a Jižní '''A'''-ice, ano i v některých zemích evropských (baptisté a kongregacionalisté v Čechách). Tak vydržují Spoj. Obce v cizině přes 600 prot. missionářův a několikráte více domorodých kazatelů ročním nákladem téměř dvou mill. dol. dostupujícím. {{Prostrkaně|Missie domácí}} jest velenutna pro příliv přistěhovalecký, s nímž vždy nové a nové živly nábožensky lhostejné do '''A'''-ky přibývají. Hlavní, tímto směrem účinkující společnost jest {{Prostrkaně|americká společnost pro missii domácí}}. {{Prostrkaně|Missie městská}}, odvětví missie domácí, působí v massách velkoměstských, nábožensky a mravně zanedbaných, jmenovitě novoyorských. Kromě toho jsou neodvislé podniky missijní mezi Němci, Irčany, Italy a černochy. — {{Prostrkaně|Časopisectvo náboženské}}. Každá čelnější denominace má svou čtvrtletní vědeckou revue, svůj zábavný měsíčník a týdenník povšechnějšího rázu novinářského. Vůbec vychází ve Spoj. Obcích přes 400 náb. časopisů, z nichž jest asi 300 týdenníků. Listy nejčelnější jsou: »N. York Christian Advocate« (method.) v 60.000 ex. týdně, »N. Y. Observer« (presb.) a »N. Y. Examiner and Chronicle« (bapt.), každý v 30.000 ex., »Churchman« (episkop.) 25.000 ex., »Congregationalist« 20.000, »Independent« 25.000, »N. Y. Evangelist« 13.000, »Boston Pilot« (řím.-katol.) 60.000, »Sunday Schools Times« 70.000 exempl. — {{Prostrkaně|Křest. spolky mládenců}}. Tyto jsou také výrazem mocného náboženského ruchu v '''A'''-ice. Roku 1880—81 bylo těchto spolků 825 s úhrnným počtem 75.384 členů a s jměním v ceně asi 6 mill. zl. Spolkových budov 100; čítáren 265 s průměrnou denní návštěvou 12.000 mladíků; 247 knihoven dohromady s 395.068 svazky. Jak se veřejnost o tyto spolky, jejichž účel jest pěstovati v dospělé mládeži zásady křesť., zajímá, ukazují dobrovolné příspěvky pro tuto věc, průměrně 1 ½ mill. zl. ročně vynášející. Hlavní spolkový list jest: »The Young Men’s Christian Association Watchman«.

{{Prostrkaně|Literatura}}: Kirchl. Handlexicon, I. sv. naps. dr. Mense (Lips. 1887); Pfleiderer, Amer. Reisebilder (Baden 1882); H. Thiersch, Ursprung u. Entwicklung der Kolonien in N. A. (Augšpurk 1880); Tocqueville, De la démocratie en Amérique (Paříž 1835); Ph. Schaff, Christianity in the U. States (N. York 1879); W. H. Dixon, N. America (Lips. 1867). ''[[Autor:Ferdinand Císař|Cř.]]''

{{Prostrkaně|Americké starožitnosti}} jsou různého rázu a představují nám různou vzdělanost, jež liší se i věkem i národností původcův. Nejstarší stopy vzdělanosti americké pocházejí od člověka fossilního, jehož bytí Lund dokázal. '''A.''' měla též svou dobu ledovců, kteráž pro geologické její složení, vývoj květeny a zvířeny má týž význam jako v Evropě. Že v době té již i člověk obýval na západní pevnině, dokazují kamenné nástroje, nože, dýky, hroty kopí a šípův, o jejichž poznání zvláště Abbot si dobyl zásluh. Nejdůmyslnější učenci všude nalezli výrobky primitivní vzdělanosti, jež člověk zrobil z kosti a kamene, kdy ještě v '''A'''-ice žila obrovská vyhynulá zvířata, jako ''Megatherium'', ''Mylodon'', ''Megalonyx'' a j. Ale nejen výrobky, i samotné kosti nalezly se v hlubokých vrstvách zároveň s kostmi vyhynulých zvířat. O velikém stáří jejich svědčí právě současná s nimi zvířena a květena. Velmi hojné jsou tyto nálezy zvláště v nánosech říčních, ať se již tyto nalézají v oblasti Mississippi nebo v pampách argentinských. Též Kalifornie jest jimi bohata. Ale otázky, jak staré jsou tyto nálezy a od kterého plemene pocházejí, jsou posud na sporu. Jen tolik jisto, že člověk žil dávno v '''A'''-ice již před dobou ledovcův a že vzdělanost jeho byla stejná jako člověka žijícího v Evropě za doby čtvrtohorní. Poněkud postoupil člověk ve své vzdělanosti, když měl pevná sídla. Svědectví těchto máme v hojných odpadcích a zbytcích pokrmů, jež Dánové nazvali ''kjökken möddingy''. Pocházejí od obyvatelů pobřežních; hromady uvedené sestávají hlavně ze škeblí. Nalézáme je v Sev. '''A'''-ice podél Atlantského okeánu a zálivu Mexického. Některé jsou značně rozsáhlé, tak v S. Rose (Kalif.) měří do 60 ''ha''; jiné svou hloubkou (až přes 12 ''m'') se vyznačují. Též při březích Tichého okeánu nalézáme tyto kjökken möddingy velmi četně, zvláště v okolí S. Franciska; u San Pabla jest jeden míli dlouhý, ½ míle široký a skořepiny jsou vesměs vypáleny. Podobné hromady odpadků nalezeny v Nicaragui, Guayaně a v Již. '''A'''-ice; v Brazilii slovou ''sambaqui''. V těchto hromadách, jež v Sev. '''A'''-ice slovou ''shell mounds'', nalézáme též výrobky lidské, kamenné a kostěné nástroje a nářadí, střepy hliněných nádob a jiné věci. Mimo přímořské kjökken möddingy jsou v '''A'''-ice též vnitrozemské při řekách, jež skládají se z odpadků pokrmů, hlavně ze zvířat sladkovodních. Takové máme v Jižní '''A'''-ice a sev. oblasti Mississippi i jinde. Jsou v celku menší než předešlé. Pozoruhodne jest, že máme v nich mnohé stopy lidojedství a že mimo Kalifornii nikde se nenalezly stopy dýmky. Stáří jejich jest veliké, ale podlé zvířeny a květeny náležejí již nové době geologické a jsou značně dobou vzdáleny od nálezův, o nichž jsme dříve jednali. Nálezy v nich též svědčí, že vzdělanost již pokročila, ač doba kovu ještě nenastala. Ve státech La Platských nalézáme podobné hromady odpadkův a, jak smíšená s nimi vypálená země a kusy uhlí dosvědčují, bývala zde veliká ohniště; odpadky však skládají se z kostí zvěře (jelena, llamy a pod.), jaká dosud žije v oněch krajinách. Nazývají se ''paraderos'' a jeden na břehu Marco Diaz zajímá plochu 600 ''m'' délky a 400 ''m'' šířky. I v nich jsou hojné nálezy kostěných a kamenných nástrojů, nářadí a střepů nádob. Velmi hojné nálezy máme v jeskyních, jež sloužily za hroby; stěny jejich bývají ku podivu pomalovány, obrazy představují lidi i zvířata. Nalézáme v nich mumie, jejichž výraz liší se od známých kmenův indiánských. K mrtvolám přiloženy jsou zbraně a jiné věci, jež ukazují sice ještě dobu kamene, ale vzdělanost přece již dosti pokročilou. Nejdůležitější svými starožitnostmi jest Salt-Cave (Slaná jeskyně) v Kentucky.

Velmi důležitými starožitnostmi jsou '''moundy''' (''mounds''). Jsou to umělé kopce ze země a kamení podoby kruhovité, ovální, čtyřboké, trojboké a jiné. Někde jsou rozptýleny, jinde seřaděny podivuhodnou pravidelností. Výška jejich jest rozmanitá, od 30 ''cm'' až ke 300 ''m''. Squier a Davis rozdělují moundy takto: 1. Obranné stavby, opevněná ležení, rozsáhlosti často mnoha mil, jsou ze země nebo i z kamene. Táhnou se skoro v uzavřené řadě od Alleghan ke Skalným horám (Rocky Mountains). Buď jsou osamělé, nebo tvoří soustavu pevností. Jsou v nich náspy, hroby (z pravidla uvnitř náspů), brány, pozorovací stanice, podzemní chodby. Bývají při řekách, zvláště při stoku jejich, na místech strategicky důležitých. Na nich stojí mnohá z nynějších velikých měst (Portsmouth, St. Louis a j.). Velmi pozoruhodny jsou v Ohiu, Wisconsinu, Tennessee, Missouri (Sandy-Woods Settlement, tak zvaná soustava pevnostní). 2. Chrámové ohrady jsou místa obehnaná náspy, kteráž nalézajíce se v údolích a na úpatí hor nemohou se pokládati za pevnosti. Účely jejich všelijak se vykládají. Squier pokládá je za shromáždiště k náboženským účelům. Nejdůležitější jsou v Ohiu a Missouri. Jsou velmi četné a podoba jejich tvoří různé geometrické obrazce. 3. Moundy podoby kuželovité nebo pyramidové. Zvláště důležity jsou ty, jež nahoře jsou otupeny a mají na vrcholu svém plochu. Bývají obklopeny menšími moundy. Squier je prohlašuje za chrámy a míní, že na jejich vrcholku obětovalo se bohům, Garcilazo de la Vega tvrdí, že na nich stály domy náčelníků. Bývají často stupňovité. Jsou hojné v Ohiu, Kentucky, Missouri, Tennessee, ale sahají až k Hořejšímu jezeru, jež jest vůbec severní hranicí moundů; na severu jsou řidší. Důležitější jsou u Seltzertownu, New-Madridu, v Cumberland Valley, u Olympie, největší jest u Cahokie v Illinoisu, zvaný Monk’s mound. Obklopuje jej 60 menších moundů výšky asi 9—19 ''m'', jež zabírají plochu 60 akrů. Sám jest 30 ''m'' vysoký a vystupuje ve 4 terrassách; základna jeho měří asi 230 ''m'' délky a 180 ''m'' šířky, hořejší plocha 100 ''m'' délky a 45 ''m'' šířky. Nahoře nalézal se menší mound v podobě pyramidy asi 3 ''m'' vysoký, který byl před krátkou dobou rozbořen a nalezeny v něm zbytky obětí, nádob, kamenných zbraní a pod. Přístup k tomuto moundu byl chráněn čtyřmi čtyřbokými moundy na východě, západě a
jihozápadě výšky 6—9 ''m''. Na dvou z nich byly menší pyramidy jako na hlavním moundu. 4. ''Sacrifícial'' (obětné) ''mounds'' slovou hromady země, písku a kamínků, jež pokrývají stavbu z kamenných desek nebo pálených cihel, někdy zcela malinkou (ani 1 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), jindy 15 ''m'' dl. a 5 ''m'' š. rozsáhlou, kteráž podobá se oltáři. Bývají čtyřboké, osmiboké, kruhovité nebo ellipsovité. Na nich bývají stopy ohně, podobně jako navěcech, jež nalézají se v jejich blízkosti (kamenné zbraně a nástroje, též kostěné nádoby, člověčí kosti atd.). Squier je prohlásil za oltáře, ale spíše se tu spalovaly mrtvoly nebo konaly oběti, a místo okolní, kteréž bývá obyčejně ohrazeno, bylo pohřebištěm. 5. ''Burial mounds'' jsou obrovské mohyly, jež někdy skládají se též z veliké hromady kamení. Nalézáme v nich kostry nejrůznějším způsobem pochované a stopy velmi různých obřadů pohřebních. Někdy jest v moundu jediná kostra, jindy bývá jich až 500 v pestré směsici. K mrtvolám byly někdy přidány dary, jako nádoby, zbraně atd., které svědčí o jejich starobylosti. Ačkoliv jest tento druh moundů nejhojnější, nevíme o jejich původu dosud nurčitého. Zvláštní druh mezi nimi jsou ''chambered mounds'', moundy s pěti hrobkami, jež se zvláště vyskytují ve stř. státech Sev. '''A'''-ky; nejznamenitější jest Grave Creek při vtoku Virginie do Ohia. Velmi pozoruhodny jsou ''animal mounds'', jimiž napodobována jest podoba některého zvířete neb i člověka. Nalézáme je v sousedství pyramid nebo v řadě jiných moundů, mívají jen několik ''cm'', nejvýše 2 ''m'' výšky. Nikdy nenašel se v nich ani popel, ani kosti, ani nářadí. Nejspíše označují totem (zvíře jako odznak kmene). Vyskytují se v lowě, Ohiu, Illinoisu, Missouri, Indianě a hlavně ve Wisconsinu. Moundy nalézáme hlavně v záp. státech Sev. '''A'''-ky, ale sahají až k Hořejšímu jezeru na severu, až ke Guatemale a Hondurasu na jihu. Někde jest půda jimi skoro poseta. O původcích jejich vedou se vědecké spory a určitého nevíme nic. Nazýváme je prostě ''moundbuilders''. Byl to zajisté národ vzdělaný, jak lze souditi z nálezů v moundech. Zvláště umění keramické bylo na vysokém stupni, o čemž svědčí překrásné nádoby, hlavičky dýmek, jež představují zvířata, různé figurky atd. Avšak i jiné nálezy jsou pozoruhodny. Zbraně a nástroje jsou kamenné nebo měděné; mimo měď vyskytuje se též stříbro (z pravidla v teninkých lupcích) a olovo, nikdy železo ani zlato. Nápadné jsou šípy z obsidiánu (v hornatých krajích západu). Všeliké známky svědčí, že moundbuilders byli rolníci usedlí, vzdělaní a četní. Doba jejich dávno již zanikla, jak dokazují stromy až tisícileté na mnohých moundech, kteréž nalézají se často na starších naplaveninách říčních, tak že vznikly dříve, než měly řeky své nynější koryto.

Státy Colorado, Utah, N. Mexiko, Arizona představují nám dnes půdu pustou, skalnatou nebo stepnatou. Ale již první Evropané, kteří navštívili tento kraj, jak svědčí Cabeza de Vaca, našli tu hojné stavby velikého stáří, jež nazvali ''pueblos''. Tyto zabírají prostoru 200.000 čtver. mil angl. a jsou v oblastech řek San Juan, Rio grande del Norte a Colorado Chiquito. Stavby ty mají známky velikého stáří a byly již při objevení '''A'''-ky většinou v ssutinách. Jsou z kamene a mají několik pater. Přízemek jest beze vchodu a sloužil patrně za špižírnu. V patrech byly příbytky, do nichž byl přístup pouze po řebříce. Stavby ty jsou veliké a mají podobu kasáren, tak že skýtaly přístřeší mnoha stům rodin. Některé z nich jsou v údolích, při řekách a bývají ohraničeny zdí, jiné bývají na sto metrů vysoko na pískovcových nedostupných výšinách (planinách), jež slovou ''mesas''. Tyto charakterisují území Arizonu a Nové Mexiko. Holmes dělí je takto: 1. ''Lowlands'' čili vlastní pueblos bývají v údolích řek. Představují rovnoběžník nebo kruh a jsou zbudovány z otesaných kamenů nebo ze sušených cihel. 2. ''Cave-dwellings'', jeskynní byty, bývají v jeskyních často uměle rozšířených na strmých srázích křídových skal blízko vzdělané půdy. Příchod k nim jest zamezen zdí ze sušených cihel, v níž ponechán jest otvor, kterýž jest dveřmi i oknem. 3. ''Cliff-houses'', skalní domy, jsou pevnosti na strmých, nedostupných skalách nebo v jeskyních uměle rozšířených. Zdi bývají velmi pevné a co možná připodobněny k sousedním skalám. Pozoruhodný jsou v pueblech kulaté síně až 20 ''m'' v průměru, jež rozděleny jsou vně na několik menších, ve středu nechávají prostor, který jest na polo v zemi, kdež nejspíše Indiáni měli svůj posvátný oheň. Prostor ten slove ''estufa''. Obyvatelé pueblův byli národ usedlý a rolnický. O vzdělanosti jejich vyprávějí věci ve stavbách nalezené. Na prvém místě jest to opět umění keramické, v němž vynikali. Nádoby jsou hliněné, často malované, někdy i kovovým práškem vyleštěné; na mnohých jsou vyryta různá zvířata a lidé; zvláště sova jest oblíbena. Na jiných jsou složité obrazy, jež podobají se velmi etruským. Dále nalézáme v pueblech všeliké nástroje kamenné, šípy, hroty šípů z pazourku, čedičové žernovy, různé skvosty, škeble z Tichého okeánu a jiné. V týchž krajích nalézáme buď na celých skalních stěnách nebo na jednotlivých kuších malby a rytiny. Tyto nejsou však stejného rázu a náležejí různým dobám. Některé z nich však najisto jsou od stavitelů pueblův.

Přicházíme k památkám {{Prostrkaně|středoamerickým}} a {{Prostrkaně|jihoamerickým}} a tím vstupujeme na půdu z části, někdy i docela historickou. Máme tu před sebou památky vzdělanosti oněch národů, které Španělové našli při svém příchodu. Ve Střední '''A'''-ice budí pozornost od doby, kdy Antonio del Rio r. 1787 ohledal Palenque. V Mexiku a na poloostrově Yucatanu nalézáme hojné zbytky stavitelství a sochařství Majův a Aztekův buď osaměle, buď jako zříceniny celých měst (''casas piedras''). Škoda, že hlavní město mexické, Tenochtitlan, zaniklo beze stopy, tak že o jeho rozsáhlosti a velikoleposti staveb dovídáme se pouze z dějin, jež překypují líčením jeho nádhery. Ze zachovaných památek jsou nejstarší obě pyramidy u San Juanu de Teotihuacan uprostřed celé soustavy menších pyramid. Jiná pyramida u Choluly v údolí atoyackém, jejíž základ představuje čtverec o 144 ''m''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a výška přes 150 ''m''. Vystupuje ve čtyřech terrassách a na vrchní ploše býval chrám Kvecalkoatlův (sochu viz vyobr. č. 199.), jejž již Cortez v bojích zde svedených rozbořil. Novější jsou zříceniny pyramid u San-Christobalu, Teobantepeku, Sta.-Cruzu de Quiche, Xochicalka, Guatuska, Cuernavaka. Zříceniny celých měst skýtají Papautla a Mapilca ve Vera Cruzu, Tehuantepeku v prov. Oaxace, Ocosingo a Palenque, zarostlé hustým lesem. Hlavní budova, palác, jest na pyramidě asi 12 ''m'' vysoké, jejíž základ jest 100 ''m'' dl. a přes 80 ''m'' široký. Vnitřek její jest vyplněn zemí, vnější stěny jsou z velkých kamenných desek. Po schodech přijde se nahoru k budově přes 70 ''m'' dl. a skoro 60 ''m'' široké. Zdi mají nahoře krásný vlys. Vnitřek i vnějšek jest pokryt sádrou pestře malovanou. Sloupy jsou zdobeny pracemi sochařskými, na nichž jsou hieroglyfy. Galerie jest vyzdobena sochařskou prací, jež připomíná sloh rokokový. Z řady jiných staveb vynikají chrám slunce a známý chrám kříže. (Viz vyobr. č. 200.) Velmi pozoruhodný jsou zříceniny Mictlanu v oaxackém údolí, kdež bývalo sídlo kněžského panovníka Zapotekův. Celou řadu zřícenin má Guatemala a Honduras. V tomto vynikají Comayagua, Yarumela, Lajamin, kde byly nalezeny krásné malované vásy, Temampua, kde jest na 300 budov a pyramid někdy rozsáhlých. Nejznámější jsou v Copanu. (Na vyobr. č. 202. podáváme relief s oltáře v Copanu a pod č. 201. nápis s téhož oltáře.) Nejvíce zřícenin měst jest však v Yucatanu. Jest tu Izamal, Aké, Mérida, Mayapau, Xabá, Labná, Uxmal a proslavené Chichen-itza. Hlavní stavby v této jsou: cirkus, palác, t. zv. ''casa de las monjas'' a ''chichan chob'' čili červený dům. H. Berendt nalezl r. 1877 zbytky chrámu v St. Lucii v Cotzamalquapanu, jež se r. 1881 dostaly částečně do Berlína. Základní tvar stavitelství středoamer. jest pyramida, jež zvláště vyniká při stavbách náboženských, méně při palácích a chrámech. ''Teokalli'' (boží dům) bývá čtyřboký, obrovský oltář, jehož boky jsou obráceny k hlavním stranám světovým. Nahoře bývají jiné stavby. Boky pyramid jsou buď přímé plochy, nebo jsou rozděleny, nebo stupňovité. Schody (jedny, někdy několikery) vedou často klikatě od terrassy k terrasse. Okolo teokalli bývají příbytky kněží a jiné stavby ke službě boží určené. Dolní části bývají jednoduché, ale nad římsou bývá bohatý vlys. Základní čára při ozdobách jest přímka, nicméně poskytují stěny obraz velmi pestrý, jehož dojem mnohobarvost ještě zvyšuje. Velmi oblíbeny jsou reliefy a sochy, z nichž mnohé jsou pravým skvostem sochařského umění. Některé vynikají jemností práce, jiné svými obrovskými rozměry (hlavně sochy bohů; viz vyobr. č.203.). Z rytin jsou nejčastější hlavy, které se podobají více opičím než lidským. Velmi často se vyskytuje had v yucatanské ornamentice. Mimo budovy zasluhují zmínky cisterny, jež dosud konají výborné služby ve vyprahlých krajinách yucatanských, dále dlážděné silnice, po nichž jsou tu a tam stopy. Mimo stavby, sochy a malby máme i jiné zbytky indiánské vzdělanosti. Tak Costa Rica nám poskytuje šperky ze zlata, sošky bohův ze zlata a mědi, hliněné nádoby (takovéto hliněné nádoby nalezené v Tenenepancu a v údolí Nahualackém podáváme pod č. 204. a 205.); pobřeží mosquitské krásné žulové nádoby, postavy náčelníků z hlíny, smíšené se zlatým práškem. Nicaragua vykazuje primitivnější práce sochařské, u jezera Managuay nalézáme malby na skalách. Zlatnictví nejvíce kvetlo blíže zálivu Chiriquiského. jak dosvědčují nálezy v tamějších pohřebištích. Dále nalezeny jsou zbraně (šípy a kopí) a nástroje. Robily se z obsidiánu, serpentinu, mramoru, žuly, pískovce, nefritu, zlata, mědi, bronzu. V Jižní '''A'''-ice máme ještě zbytky v Peruansku ze slavných dob Inkův. Tu máme nejslavnější chrám v Pachacamaku, 17 ''km'' od Limy na jih. Proslaveno jest svými starožitnostmi Chimu, spousta to staveb při pobřeží v údolí Barrauca. Na holých pláních u jezera Titicaka jest památné Tiahuanaco. V jezeře samém na ostrově téhož jména jsou zříceniny Inkova paláce, slunečního chrámu a jiných staveb. Důležitý jest též měsíci zasvěcený ostrov Coati; též ostrov Soto sluší připomenouti. Zříceniny staveb na uvedených i na jiných místech jsou z pravidla veliké čtyřhrany z otesaných kamenů, kryté obrovskými kamennými deskami. Jsou význačny pyramidovou podobou dveří a oken, jež bývají krásně zdobeny. Rytiny na chrámech ukazují jen hlavní rysy lidských tvarův, ale jsou dovedné a správné. Nejslavnější stavby mělo Cuzco, sídlo Inkův, jež za doby rozkvětu mělo až 200.000 obyv. Tam nalézal se proslavený velechrám Slunce, v němž 4000 kněží konalo službu a kterýž svým bohatstvím zlata vábil lakotné dobyvatele. Bylo tam mimo něj ještě 300 menších chrámů, palác Inkův, zdobený zlatem a stříbrem. Byl ohrazen trojnásobnou zdí. Z Cuzca vedly silnice do různých krajin říše, které vydávají výborné svědectví o stavitelství peruánském. Nejdůležitější vedla do Quita a pro pohodlí byly na ní hostince a k ochraně pevnosti. Ze zřícenin pevností sluší jmenovati: Ollantay-Tampu, Pisac, Piquillacta, Choqueqquirau (kolébka hromu). Konečně sluší připomenouti mosty a průplavy, abychom měli obraz o stavitelství Peruanův úplný. O vzdělanosti Peruanův poučují nás různé nálezy, z nichž poznáváme, že se znali výborně ve spracování kovu, hlavně zlata. Ve zříceninách a hrobech jsou skvostné a umělé zlaté vásy, šperky, figurky; i hliněné nádoby pestře malované, jakož i figurky představující lidi v rů ných podobách, zvířata, lodi atd. jsou velmi umělé. Hroby jsou hlavním nalezištěm peruanských starožitností. Mrtvoly jsou v nich zahaleny a sedí z pravidla na bobku; vznešení bývají v drahocenných látkách, jež svým tkaním a nádherou barev vynikají; gobelinské tkaniny jsou tam jediné svého druhu na zemi. K mrtvolám přidávaly se různé věci z domácnosti, věci, jichž jest třeba ke tkaní, předení, šití, zbraně, šperky, nádoby. Mnohé stavby pocházejí z dob před Inky, kteří je již nalezli v ssutinách. Jsou to stavby bez ozdob, ale  pevné, z velikých kvádrů; kyklopské jejich zdi jsou velmi pevné, brány jsou z monolithů. Látkou jest pískovec, trachyt a čedič. Mimo peruanskou vzdělanost máme v Jižní '''A'''-ice i jiné, hlavně vzdělanost Čibčův, o kteréž zachovaly se zprávy a řídké zbytky (kalendář hieroglyfický, nalezený od Humboldta a j.). O jejich umění vyprávějí pevné stavby na planině u Tunji, jež snad bývaly chrámy, dále reliefy, kamenné obrazy 1—2,5 ''m'' vysoké z tvrdého pískovce. Jinak jsou stavby řídké, protože byly nejvíce dřevěné. O zlatnictví svědčí v řečištích nalezené sošky bohův, lidí i zvířat. Neurčitého původu jest silnice 38 ''km'' dl. v savannách varinaských, sestávající z vysokých hrází a hrobů. Též v oblasti Orinoka jistě sídleli někdy vzdělaní kmenové, jak dosvědčují obrovské obrazy na skalních stěnách obsahu z pravidla symbolického. — Srovn. Kingsborough, Antiquities of Mexico (1829); Squier &amp; Davis, Ancient monuments of the Mississippi Valley (1847); Tchudi, Antiquedades Peruanas (185i); D. Charnay, Ruines et Cités americaines (1863); Baldrin, Ancient America (1872); Forster, Prehistorie races of the United States (1873); C. Jones, Antiquities of the Southern Indians (1873); C. Holmes, Report of the ancient ruins (1876); Ad. Bastian, Die Kulturländer des alten Amerika (1878); Short, The North Americans of antiquity (1879); Rau, Palenque Tablet (1879); Wiener, Pérou et Bolivie (1880); Squier, Peru (1883); W. Schlosser und E. Seler (de Nadaillac), Die ersten Menschen (1884). ''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]''

== Zemědělství. ==
Podélná rozloha '''A'''-ky, sahající od končin arktických daleko do mírného zeměpásu polokoule jižní, rozličný útvar půdy, rozdělení vláhy, nevyčerpatelné bohatství přírodní, jakož i rozmanitý stupeň vzdělanosti obyvatelstva působí mohutným vlivem na ráz zemědělství amerického. Severozápad '''A'''-ky britské, krytý tundrami, Patagonie na nejzazším jihu pevniny, rozsáhlé krajiny Spojených Obcí severoamerických a jiná menší prostranství jsou půdou neplodnou. Z plodné půdy těží zemědělství americké hlavně dvojím způsobem: orbou po způsobu evropském a plantážnictvím (sadařstvím). Za rozhraní obou lze pokládati 37° s. š. v tom smyslu, že od rovnoběžky té na sever orba provozuje se výhradně, na jih jen jako činitel podřízený, až nabývá zase vrchu v mírných krajích Již. '''A'''-ky. Orba jest hlavním zaměstnáním v Kanadě, Spojených Obcích severoamerických, v Chile, Argentině a Uruguayi. Nejdůležitější plodiny její jsou kukuřice (pěstovaná kromě jmenovaných států v ohromných rozměrech jmenovitě v Brazilii, Venezuele, Columbii a republikách středoamerických; menší měrou ve všech ostatních zemích), oves (nejhojněji v Kanadě a Spoj. Obcích severoamer.) a pšenice (v zemích právě jmenovaných, pak v Argentině, Chile, Uruguayi, Brazilii, Mexiku a Venezuele). Spoj. Obce severoamer. plodíce pšenice vice než evropské Rusko zaplavuji jí trhy evropské, octly se však za posledních let již samy ve krisi, následkem čehož vývoz poněkud klesá. Ostatní druhy evropského obilí, zvláště žito, pěstují se měrou nepatrnou (ječmen o něco značněji ve Spoj. Obcích severoamerických, v Kanadě, Chile a Brazilii). Sama sklizeň bramborů zůstává v jejich pravlasti daleko za evropskou. V nejnovější době zmáhá se pěstování chmele (ve Spoj. Obcích severoamerických a v Brazilii). Skrovná péče věnována jest lnu a konopí; výborným lnem proslula jen Brazilie. — Plantážnictví hledí si cukrové třtiny (nejvíce v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Argentině, Ecuadoru, Peru, Venezuele, Mexiku, v Západní Indii a Columbii), tabáku (zvláště v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Záp. Indii, Argentině, Peru, Chile, Mexiku, Venezuele a j.), bavlny (jmenovitě ve Spoj. Obcích severoamer. a Brazilii, slaběji v Mexiku, Záp. Indii, republikách středoamerických a Venezuele), kávy (nejvíce v Brazilii, jejíž roční sklizeň: 400 mil. ''kg'' = 55 % výtěžku kávy na celé zemi, pak ve Venezuele: 55 ½ mill. ''kg'', v Mexiku, Columbii, v Západní Indii, v republikách středoamer. a Peru, slaběji v Ecuadoru a Bolivii), kakaa (v Brazilii, Ecuadoru, Venezuele, Surinamu, Mexiku, Západní Indii a Bolivii), indychu (v Mexiku, republikách středoamer., Venezuele a Západní Indii) a rýže (v Brazilii, Spoj. Obcích severoamer., Mexiku, Peru a Paraguayi). Ze specialit amerických jest vytknouti mandioku, jíž užívá se způsobem rozmanitým (pěstěnou zvláště v Brazilii, Paraguayi, Venezuele a Mexiku), černé boby (v Brazilii, Chile, Peru a Mexiku), koku (v Bolivii a Peru), quinou čili merlík chilský (v Peru), rostliny hliznaté, zvl. yamy (v Brazilii), vanilku (nejvíce v Mexiku) a některé druhy agavy (Ag. americana a Ag. sisilana, jimž daří se zvl. v Mexiku) sloužící k výrobě lan a provazů. Posléze jest se zmíniti o pěstění nopálu (největší měrou v Mexiku), na němž žije červec nachový, a zdárném zavedení kultury čajové do Brazilie. Při veškeré hojnosti plodin, při vzácné úrodnosti půdy jest však zemědělství americké celkem na stupni nízkém. Spoj. Obce severoamer. intensivným užíváním strojů hospodářských povznesly se sice do výše znamenité, ale Brazilie, Venezuela, Ecuador, Uruguay a republika Argentinská, ač pokračují více méně s prospěchem, zůstávají pod úrovní zemědělství evropského, Mexiko, Columbie, Bolivie a Paraguay jsou docela v úpadku. — {{Prostrkaně|Ovocnářství}} nepěstuje se systematicky téměř nikde. Pokrok jeví se toliko ve Spoj. Obcích severoamer., kde hledí si hlavně jablek a broskví, pak v Brazilii (bataty, ananasy, výtečné melouny, banány a j.). V sadech mexických a paraguayských jest nejvíce oranží, pak citronův obyčejných i sladkých. Venezuela a Columbie vynikají ohromným množstvím banánů. Bolivie pěstí v sadech stromy chinové, Chile, Brazilie a poněkud i Mexiko olivy. — {{Prostrkaně|Vinařství}} počíná se rozvíjeti ve Spojených Obcích severoamer., Brazilii, Peru, Argentině a Chile. Mexiko má ohromné množství révy, požívá se však jen hroznů. — Daleko důležitější jest pro '''A'''-ku {{Prostrkaně|chov dobytka}}. Ohromné prostory travnatých stepí jsou nesčetným stádům koní, skotu i bravu pastvisky neocenitelnými. Ostatně věnuje se tomuto odvětví národního hospodářství bedlivá pozornost také v těch zemích, jež netěší se z výhody pastev přirozených. Nejvýše stojí v tomto směru Spojené Obce severoamer., republika Argentinská, Chile, Brazilie, Uruguay, Columbie a Mexiko. Znamenitý jest chov dobytka i v zemích poměrně malých, v Kanadě, na Kubě, Haiti. Koní mají nejvíce Spojené Obce severoamer. (12 ½ mill.), Argentina (4 ¾ mill.) a Brazilie; skotu pak Spoj. Obce severoamer. (48 mill. kusů proti 27 ½ mill. kusů v Rusku evrop., 15 ¾ mill, v Německu, 10 ¾ mill. kusů v království Britském), Brazilie (30 mill. kusů) a Argentina (14 ¼ mill. k.); ovcí: Argentina (72 ½ mill. kusů; sr. 78 ¾ mill. k. v Australii, 54 &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; mill. k. v evrop. Rusku, 29 mill. k. ve Britsku), Spojené Obce severoamer. (44 ¾ mill, kusů) a Uruguay (16 mill.). Spojené Obce severoamer. vynikají také chovem vepřů (44 ½ mill. kusů). V Peru a Bolivii chovají množství lam a alpak. Z dobytka těží Američané způsobem velkolepým. Světoznámý jsou porážky argentinské (saladeros) a uruguayské s ohromnou výrobou tresti masové, soleného a sušeného masa, v čemž pokračují s rovným zdarem také Spoj. Obce severoamerické. Ohromný jest výtěžek loje, másla, sýra, koží a vlny. — {{Prostrkaně|Chovem drůbeže}} vynikají téměř jen Spoj. Obce severoamer. Jako zvláštnosti jest vzpomenouti toliko chovu pštrosů, s nímž učiněn zdárný počátek v Argentině. — {{Prostrkaně|Včelařství}} důležito jest zvláště ve Spoj. Obcích severoamer. — {{Prostrkaně|Lesnictví}} americké vyznamenává se ohromným rozměrem lesův a množstvím vzácných plodin, jichž poskytují. Systematické lesní hospodářství provozuje se jen porůznu, hlavně ve Spoj. Obcích severoamer., kde však úžasnou měrou postupuje odlesňování, ačkoli doposud celá ¼ země kryta jest lesem; pak v některých částech britské '''A'''-ky a Brazilie. Značná část zemědílu kryta jest pralesem, jehož se kultura posud ani nedotkla. Lesy mírného pásma plodí výtečné dříví stavební (v britské '''A'''-ice zvláště jedlové a smrkové, ve Spoj. Obcích severoamer. cedrové a dubové). Výborným palivem, stavebním a barevným dřívím prosluly lesy mexické. Z lesů Záp. Indie a republik středoamer. vychází množství dříví campêchového, sandálového, ebenového a mahagonového. Z lesů tropické '''A'''-ky Jižní těží se rozličné látky barevné (Venezuela a Brazilie), gummi (Venezuela), kaučuk (Brazilie, Ecuador, Columbie, Venezuela), rozmanité pryskyřice (Chile, Venezuela), balsámy (Columbie), dřevo cedrové (Columbie, Brazilie), brazilské (Brazilie, Columbie) a palisandrové (Brazilie), paraguayské thé č. maté yerba (Paraguay a Brazilie), rozličné kůry proti zimnici, zvl. chinová (Columbie, Ecuador, Peru, Chile, Bolivie a Brazilie) a jiné látky léčivé, jako na př.: ipekakuanha, sarsaparilla, jalapa, anda, ruku atd. (Brazilie a Peru). Brazilské lesy dávají také znamenité množství kakaa. — V lesích, na stepích a při vodách amerických kryje se dále nesčetná zvěř, předmět honby stejně výnosné v polárních i tropických krajinách. Onde kuny, divoké kočk, vydry, bobři, rejskové pižmoví, medvědi a vlci poskytují vzácných kožešin, tuto loví se šelmy tigrovité, coelho (druh vydry), aï, coati, tamandua, pacas, moco, capibara, dikobraz, pekarové, tapíři, vikuně, huanaky a také ptactvo dává kořist velebohatou. Důležitým činitelem v národním hospodářství americkém jest také {{Prostrkaně|rybářství}}, jež zaměstnává na př. v Kanadě přes 23.000 lidí, ve Venezuele 50.000 a dává v oné zemi roční výnos 17 ¾ mill. dolarů. Tu i tam loví se perly, nejvydatněji v zálivu Panamském. — Také jest se zmíniti o sbírání guana, trusu ptáků mořských, jež v mohutných vrstvách uloženo jest při březích '''A'''-ky britské, Peru, Chile a na některých ostrovech. — Dalším zdrojem ohromného bohatství amerického jest {{Prostrkaně|dolování}}. '''A.''' chová v nitru svém nepřebrané poklady drahých a užitečných kovů, vzácných kamenův a upotřebitelných nerostů, netěží se však z nich všude dosud měrou uspokojivou. Nejvýše stojí Spojené Obce severoamer., Kanada a Západní Indie. Nejdůležitější předměty dolování jsou: zlato (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi —, v Brazilii, Argentině, Kanadě, Mexiku, republikách středoamer., Venezuele, Columbii, menší měrou v Bolivii, Peru, Chile, Uruguay, Surinamu), stříbro (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce na celé zemi — v Mexiku, Bolivii, Chile, Peru, republikách středoamer., Kanadě, Columbii, Venezuele, Záp. Indii a Argentině), platina (ve Spoj. Obcích severoamer., Brazilii, Columbii), iridium a palladium (v Brazilii), železo (ve Spoj. Obcích severoamer. — největší výroba po V. Britannii —, v Kanadě, méně v Brazilii, Paraguayi, Columbii a Mexiku), měď (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Chile, Mexiku, Venezuele, Bolivii, Záp. Indii, Columbii, Peru, Argentině), rtuť (ve Spoj. Obcích severoamer., Peru, Mexiku, Záp. Indii), cín (v Bolivii a Spoj. Obcích severoamer.), nikl a kobalt (ve Spoj. Obcích severoamer., Chile, Argentině), olovo (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Mexiku, Záp. Indii, Argentině), zinek (ve Spoj. Obcích severoamerických), vizmut (v Bolivii), uhlí (ve Spoj. Obcích severoamer. — nejvíce po Vel. Britannii —, v Kanadě, Venezuele, Záp. Indii — tam také tuha —, v Columbii, Chile a Brazilii), sůl dílem kamenná, dílem varná téměř všude (nejbohatší ložiska oné v Columbii), ledek (v Chile, kdež ohromná výroba jódu), petrolej (ve Spoj. Obcích severoamer., Kanadě, Argentině, Peru, Venezuele), síra (ve Venezuele, Mexiku, Záp. Indii, Columbii), asfalt (v Columbii a Venezuele), jantar (v Columbii), diamanty (zvl. v Brazilii), drahokamy (t. a v Columbii).

== Obchod ==
americký vykazuje mnohem větší vývoz nežli dovoz. Předmětem onoho jsou téměř po výtce suroviny; tuk velrybí, sobí a liščí kůže, sušené, solené a uzené ryby, dříví, obilí z krajin chladnějších, vzácné druhy dřeva, kakao, rýže, tabák, káva, indych, bavlna, surová gumma, kaučuk, banány, balsám, chinová kůra, aloë, rozmanité léky, guano, sušené a solené maso, lůj, hovězí dobytek, z kovů zvláště zlato, stříbro, měď, cín, vizmut, dále sůl, ledek chilský, jód atd. ze zemí teplejších. Výrobků vyváží se velmi málo; zmínky zasluhují zvláště upravené kožešiny, cukr, rum, doutníky, některá barviva, textilní pletiva, zboží vlněné, bavlněné, mouka, zvláště kukuřičná a pšeničná, tresť masová. Suroviny převládají také mezi předměty vývozu Spojených Obcí severoamerických (bavlna, pšenice, kukuřice, tabák, dříví, železo, dobytek), z jejichž výrobků vyvážejí se hlavně jen mouka pšeničná i kukuřičná, slanina, šunky, oleje minerální, doutníky a něco zboží železného i bavlněného. Dovoz obsahuje po přednosti výrobky evropské. Nejrozsáhlejší obchod provozují Spojené Obce severoamerické (cena dovozu skoro 1500 mill. zl., vývozu 1600 mill. zl.), po nich Brazilie (dovoz 190 mill. zl., vývoz přes 250 mill. zl.), Kanada (dovoz 223 mill. zl., vývoz 183 mill. zl.) a Argentina (dovoz 230 mill. zl., vývoz 156 mill. zl.). Celkem lze páčiti cenu dovozu amerického na 3000 millionů zlatých, cenu vývozu nejméně na 3500 millionô zlatých.  ''[[Autor:Hynek Kollmann|Koll.]]''
{{Prostrkaně|
Vodními cestami}} jsou četné a mocné veletoky, dílem také uprůplavněné (canalisé), pak průplavy a jezera. Odkazujíce ve příčině veletoků ke stati {{Prostrkaně|vodopisné}} a ke článkům speciálním vytkneme toliko hlavni průplavy a jezera pro obchodní plavbu důležitá. Největší důležitosti světové nabude mořský {{Prostrkaně|průplav Panamský}} (v. t.) o délce 75 ''km'', který se tou dobou staví a vycházeje od {{Prostrkaně|Colona}} (Aspinwallu) na pobřeží atlantském vede podél řeky Chagres a průsmykem Culebrovým do okeánu Tichého u Panamy; průplavem tímto projedou největší koráby mořské. Ostatní průplavy, vesměs v Sev. '''A'''-ice, slouží plavbě mimomořské a to zejména dovozu uhlí a obili. Ve příčině dovozu uhlí jsou důležitými průplavy {{Prostrkaně|pennsylvanské}}, na mapce č. 206. vytknuté; spojují pennsylvanská lože anthracitová o rozsáhlosti asi 1217 ''km''2 s pobřežím atlantským, a vozilo se po nich, než byly železnice, veškeré uhlí, jehož potřeboval Nový York, Filadelfie i Baltimore. — O poměrech těchto průplavů uhelných poučí tento přehled:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;3&quot;|{{Prostrkaně|Průplav}} !! rowspan=&quot;3&quot;|Délka ·''km''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Hloubka vody ·''m''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Plavidel komorových ·počet· !! rowspan=&quot;3&quot;|Nosnost vozidel ·''t''· !! rowspan=&quot;3&quot;|Stavebný náklad na ''km'' ·zl. ve zlatě· !! rowspan=&quot;3&quot;|1882 rozvezlo se ·''t''· !! colspan=&quot;4&quot;|Útraty na tunokilometr 
|-
| dovozné || udržování || výnos || dohrom.
|-
| colspan=&quot;4&quot;|·krejcary ve zlatě·
|-
| Pensylvannský || 510 || 1,9 a 1,2 || 104 || 140 a 70 || 31.000 || 875.000 || 0,500 || 0,215 || 0,365 || 1.08 
|-
| Susquehannský || 120 || 1,83 || 29 || 140 || 85.500 || 387.000 || 0,500 || 0,325 || 0,475 || 1,30 
|-
| Shuylkillský || 164 || 1,90 || 53 || 190 || 160.000 || 708.000 || 0,765 || 0,260 || 1,175 || 2,20 
|-
| Lehighský || 77 || 1,83 || 49 || 100 || 82.000 || rowspan=&quot;2&quot;|688.000 || rowspan=&quot;2&quot;|0,600 ||rowspan=&quot;2&quot;| 0,250 || rowspan=&quot;2&quot;|0,875 || rowspan=&quot;2&quot;|1,725 
|-
| Delawarský postranní || 96 || 1,83 || 24 || 100 || 53.000
|-
| Delawarsko-Raritanský || 107 || 2,43 a 1,8 || 13 || 300 || 92.500 || 1,659.000 || 0,500 || 0,340 || 0,415 || 1,255
|-
| Morriský || 164 || 1,62 || 23 a 23 želez. || 75 || 65.500 || 503.000 || 0,940 || 0,290 || 0,150 || 1,38
|-
| Delawarsko-Hudsonský || 174 || 1,83 || 107 || 135 || 77.000 || 1,595.000 || 0,810 || 0,140 || 0,490 || 1,44
|}

Ač průplavy tyto mají všeliké vady, které vznikly rychlou a lacinou stavbou, a ač železnice všemožným způsobem se snažily je utlačiti, nepodlehly přece a železnice byly nuceny za drahý peníz přivésti je do své správy. Tak najala železniční společnosti Filadelfsko-readingská průplav Susquehannský na 999 let za roční nájemné as 435.000 zl. ve zlatě, průplav Shuylkillský za ročních as 1,3 mill. zl. ve zlatě, Delawarský postranní za ročních 375.000 zl. ve zlatě, Lehighský za 330.000 zl. ve zlatě; železnice Pennsylvanská koupila průplavní trať téhož jména z Columbie do Pittsburghu, železniční společnost Polehighská najala průplav Morriský. Samostatným zůstal pouze průplav Delawarsko-Hudsonský, který v posledních létech nese průměrem 9,7 %.

Z ostatních průplavů ve Spojených Obcích severoamerických buďtež vytčeny tyto, po nichž se r. 1880 vyvezlo přes 700.000 ''t'' zboží:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Průplav}} !! Zřízen v letech !! Délka ·''km''· !! Hloubka vody ·''m''· !! Plavidel komorových !! R. 1880 se rozvezlo zboží ·''t''· !! Poznámka
|-
| Eriský s odbočkami || 1817‒1862 || 636 || 2,13 || 72 || 4,609.000 || Spojuje Buffalo s Hudsonem
|-
| Champlainský || 1817‒1837 || 130 || 1,83 || 33 || 1,201.000 ||
|-
| Cheasepeaksko-Delawarský || ‒ || 22,5 || 2,74 || 3 || 959.000 || 
|-
| St. Mary || 1853‒1855 || 1,6 || 5,2 || 1 || 1,244.000 || Spojuje jez. Hořejší s Huron. a náleží st. Michiganskému.
|-
| Illinoisko-Michiganský || 1836‒1848 || 164 || 1,83 || 15 || 751.400 ||
|}

Průplav Eriský a průplav podél slapů řeky St. Mary mají největší důležitost pro dovoz obilí amerického do Evropy, jak později vytkneme; tímto projíždějí největší parníky jezerní, a ač teprve v létech sedmdesátých postaveno místo komor. plavidel menších plavidlo o šířce komory 24,4 ''m'', o délce 157 ''m'', na rozdíl hladin 5,5 ''m'', tedy jedno z největších průplavních plavidel komorových na světě, nestačí již nyní a pomýšlí se postaviti ještě jedno. Rovněž velikou důležitost má průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}, kterým se obcházejí slapy Niagarské a jemuž vláda '''A'''-ky {{Prostrkaně|britské}} věnuje proto zvláštní péči, poněvadž spojuje veliká jezera sev.-americká s řekou sv. Vavřince. Tato řeka hodí se výborně ku plavbě loďmi o ponoru 4,2 ''m'' vyjímajíc některá místa dohromady as 70 ''km'' dl., kde třeba kratších průplavů, a tvoří vodní cestu dl. 1860 ''km''. A aby velké lodi mohly ze řeky sv. Vavřince a z jez. Ontaria do jez. Eriského, přestavěn v létech 1874—81 starý průpl. Wellandský z r. 1828 nákladem 25 mill. zl. tak, že jest nyni pouze 48 ''km'' dl., má hl. vody 4,6 ''m'' a 25 plavidel komorových. Tato vodní cesta škodí především dovozu obilí do Evropy přes Nový York, podporuje plavbu přes Montreal a Quebec, tedy přes města '''A'''-ky anglické. Uvádějíce tento rozkvět vodních cest nesmíme zamlčeti, že mnohé podlehly soutěži se železnicemi a opuštěny jsou, a že tak asi 92 ¼ mill. zlatých nákladu stavebního na zmar přišlo.

{{Prostrkaně|Jezera}} severoamerická přispívají velice k lacinému dovozu obilí ze západních států (zejména jsou Minnesota a Manitoba země »pšeničné«) do přístavů okeánu Atlantského a tím ku prospěšné soutěži tohoto obilí na trzích evropských s obilím evropským vůbec a naším zvláště. Největší jest jezero Hořejší (''Lake Superior''), jižně od tohoto leží Huronské a Michiganské a ještě jižněji jezero Erie a Ontario. Huronské jezero jest spojeno s Hořejším jez. řekou St. Mary 100 ''km'' dlouhou, jejíž slapy se obcházejí průplavem 1,6 ''km'' dlouhým. Sev. konec jez. Huronského spojuje Mackinaw s jez. Michiganským, při němž leží nejznačnější obchodní města těchto končin, Milwaukee a Chicago. Jezero Huronské spojuje řeka St. Clair 72 ''km'' dlouhá s jezerem St. Clairským a toto zase řeka Detroit 43 ''km'' dlouhá s jezerem Erie, při němž leží důležitá města Toledo, Cleveland, Erie a předůležité obchodní město Buffalo, východiště průplavu Eriského, celkem 636 ''km'' dlouhého. Erie jest od přírody spojeno s Ontariem řekou Niagarou, avšak za příčinou značného rozdílu hladin vodních, kterýž jest původem světoznámých slapů Niagarských, nemožno užívati tohoto přirozeného spojení ku plavbě, a zřízen proto průplav {{Prostrkaně|Wellandský}}. Veškerá tato veliká jezera jsouce na vzájem spojena podobají se moři, a proto se také plavba na nich rovná spíše plavbě mořské nežli vnitrozemské nebo-li mimomořské jako na jezerech evropských: jestiť tu lodí plachetních i parních o nosnosti skoro 1 mill. tun dohromady, jednotlivé parníky vezou až 2000 ''t'' (labské lodi možno pouze při ponoru 1,3 ''m'' naložiti 600 ''t'', ale takový ponor dovoluje hloubka vody pouze několikráte do roka). Tím se také vysvětluje, že dovozné po jezerech jest jen něco málo přes čtvrt krejcaru za tunokilometr, a jelikož průplav Eriský spojuje Buffalo s Hudsonem a tímto s Novým Yorkem, lze pochopiti, že za dovoz bushelu obilí z Chicaga do Nového Yorku, t. j. na vzdálenost as 2300 ''km'', platí se průměrem pouze 8,46 centů (487 krejc. za hektolitr). Na posouzenou rozsáhlosti plavby ve Spoj. Obcích sev.-amer. uvádíme tato čísla z r. 1880:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! {{Prostrkaně|Vodní cesta}} !! Počet parních lodí !! Nosnost v tunách !! Mužstva lodního !! Cestujících za rok !! Zboží za rok v tunách
|-
| Mississippi horní || 366 || 83.920 || 4874 || 1,300.000 || 3,500.000
|-
| Mississippi dolní || 315 || 48.300 || 3959 || 1,385.000 || 1,277.000
|-
| Missouri || 44 || 12.100 || 661 || 81.000 || 65.000
|-
| Ohio || 473 || 107.470 || 7090 || 3,962.000 || 2,446.000
|-
| Hudson || 174 || 25.210 || 1359 || 1,974.000 || 529.000
|-
| Jezero severozápadní || 947 || 222.290 || 9143 || 1,356.000 || 4,368.000
|-
| Menší řeky || 218 || 9.340 || 636 || 774.500 || 54.000
|-
| Průplavy || 143 || 16.980 || 722 || 5.500 || 578.000
|}
 
K tomu přidati jest ještě lodi plachetní a lodi průplavní; těchto jest asi 9000 o nosnosti asi 1,3 mill. tun. ''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

Železnice jsou poměrně nejhustěji rozestřeny po Spoj. Obcích severoamer., na konci roku 1886 222.010 ''km'' naproti 201.053 ''km'' po celé Evropě, ale ani ostatní končiny '''A'''-ky nezůstávají v této příčině pozadu, což při jednotlivých zemích vytčeno bude. Rozvoj železnic amerických viděti z tohoto:

{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km'' !!!! roku !! ''km''
|-
| 1830 || 66 |||| 1855 || 32.430 |||| 1880 || 170.283
|-
| 1835 || 1.767 |||| 1860 || 53.972 |||| 1883 || 226.189
|-
| 1840 || 4.764 |||| 1865 || 62.490 |||| 1884 || 238.112
|-
| 1845 || 7.873 |||| 1870 || 94.172 |||| 1885 || 249.425
|-
| 1850 || 15.005 |||| 1875 || 136.387 |||| 1886 || 265.661
|}

''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

== Průmysl ==
americký jest kromě Spojených Obcí severoamerických velmi skrovný. Příčinou toho jest celkem nízká úroveň vzdělání obyvatelstva, snadnost výživy jinými směry a nedostatek prostředků spojovacích ve vnitru země. Spojené Obce opírajíce se o bohatství surovin, intelligenci a podnikavost obyvatelstva, velké jistiny peněžité a pilně zavádějíce rozmanité stroje vyrovnávají se již i nejprůmyslnějším zemím evropským; pracují téměř ve všech odvětvích průmyslu, jmenovitě v železářství, strojnictví, keramice, upravování koží, v průmyslu textilním, chemickém, ve výrobě doutníků; zvelebily si cukrovarství, mlynářství v ohromných rozměrech, zavedly si pivovarství a výrobu konservů, trestí masových i mléčných. V ostatních zemích amerických vynikají dílem jen ta odvětví průmyslu, která se týkají hospodářství, jmenovitě výroba cukru, rumu, doutníků, některých barviv, hotovení zboží provaznického (hlavně v Mexiku a Ecuadoru), pletení ze slámy (tamže, pak v Ecuadoru, Venezuele, Columbii — panamské klobouky — a v Brazilii), příprava vzácných olejův a vonných essencí z rostlin (ve Venezuele, Mexiku), úprava koží (v Mexiku, Venezuele, Chile, Paraguayi a Brazilii), připravování tresti masové, solení a sušení masa (v Argentině, Uruguayi a Chile), výroba svíček (ve Venezuele, Brazilii) a sirek (v Záp. Indii, Venezuele), dílem pak obmezuje se průmysl na nejnutnější řemesla (zvláště na Haiti, v Bolivii, Peru, Argentině, Paraguayi a Uruguayi), z nichž nejvíce rozšířeno jest hrnčířství, cihlářství, kloboučnictví, obuvnictví, řemenářství, sedlářství. Rozvoj průmyslu po smyslu evropském znamenati lze jen porůznu, hlavně v Brazilii, kdež jest mu podporou úplná svoboda živností, a zdárně počíná již také továrnictví (slévárny železné, strojírny, továrny na vozy, mnoho loděnic, plátenictví, továrny ke spracování vlny a bavlny, pivovary, rozsáhlé závody mydlářské, brusírny diamantů, sklárny, parní pily, továrny na nábytek), v Mexiku (spracování bavlny a vlny po továrnicku, skrovné železářství, sklářství a počátek výroby porculánu), ve Venezuele (rozvoj bavlnictví, výroba vozů, zrcadel, loděnice, továrny na piana, strojírny), v Kanadě (textilní průmysl, loděnice), v Chile (pivovary, papírny, mlýny, vinopalny, destillace) a Ecuadoru. V republikách středoamerických, v Columbii a také v Chile vyniká ruční tkaní bavlny a vlny.

== Politické rozdělení. ==
Do r. 1783, kdy uznáním nezávislosti území dosud britského v Severní '''A'''-ice vznikl prvý samostatný stát americký, byla tato pevnina — až na šíré kraje, v nichž domorodí Indiáni uhajovali své svobody — rozdělena v osady mocí evropských. Od té doby vznikal nový stát za státem, a nyní již tři čtvrtiny pevniny i jejích ostrovů nezávisí politicky na Evropě. Kromě ústavního mocnářství Brazilie všecky státy americké jsou republiky skládající se ze států (federativni republ. jako Spojené Obce, Mexiko aj.), provincií nebo departementů s nejširší samosprávou, z části spravované i vojenskými hodnostáři, mající většinou parlamenty o dvou sněmovnách, pouze Guatemala, Honduras, Costarica, Dominická rep., Bolivie a Uruguay nemají senátů. Také některé cizí osady mají zřízení ústavní, zejména britské, a na př. Kanada spojena s Velkou Britannií téměř jen osobou panovníkovou, již zastupuje generální guvernér. O politickém zřízení, ohraničení a j. různých států bude obšírněji pojednáno pod příslušnými hesly, i přestáváme na tom, že uvádíme zde (hlavně dle Gothajského »Hof-K.«) statistický přehled rozlohy a obyvatelstva, odkazujíce líčení a data o {{Prostrkaně|Češích}}, jak dole vytknuto, k místu jinému. Majíť: {{Prostrkaně|Spojené Obce severoamerické}} 50,445.336 ob. (1880) na 9,212.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní město Washington. — {{Prostrkaně|Mexiko}} 10,447.974 (1882) ob. na 1,946.292 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Mexiko. — {{Prostrkaně|Guatemala}} 1,357.900 obyvatelů (1886) na 121.140 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Guatemala. — {{Prostrkaně|Honduras}} 323.274 ob. (1884) na 120.480 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hlavní m. Tegucigalpa. — {{Prostrkaně|San Salvador}} s 634.120 ob. (1885) na 18.720 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San Salvador. — {{Prostrkaně|Nicaragua}} s 275.815 ob. (1884) na 133.800 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Managua. — {{Prostrkaně|Costarica}} s 213.785 ob. (1885) na 51.760 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. San José. — {{Prostrkaně|Haiti}} má asi 572.000 ob. na 23.911 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Port-au-Prince. — {{Prostrkaně|Dominická republika}} s 350.000 obyv. (1883) na 53.344 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město San Domingo. — {{Prostrkaně|Columbia}} s 3,120.166 obyv. (1881) na 830.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Santa Fé de Bogota. — {{Prostrkaně|Venezuela}} s 2,198.320 (1886) na 1,639.398 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Carácas. — {{Prostrkaně|Ecuador}} s 1,004.651 ob. (1885) čítanými a kromě toho asi 150.000 divokými Indiány na 650.938 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Quito. — {{Prostrkaně|Brazilie}} s 12,333.375 ob. čítanými (1883) a 600.000 Indiány na 8,337.218 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Rio de Janeiro. — {{Prostrkaně|Peru}} s 2,621.924 ob. čítanými (1876) a asi 350.000 Indiány na 1,049.270 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Lima. — {{Prostrkaně|Bolivie}} s 2,311.000 ob. (1884) na 1,139.250 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. město Sucre. — {{Prostrkaně|Chile}} s 2,526.969 obyv. (1885) na 753.316 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Santiago. — {{Prostrkaně|Argentina}} s 2,942.000 ob. (1882) na 2,835.970 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Buenos Ayres. — {{Prostrkaně|Paraguay}} se 346.048 ob. čítanými (1879) a asi 130.000 Indiány na 238.290 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Hl. m. Asuncion. — {{Prostrkaně|Uraguay}} s 582.858 ob. (1885) na 186.920 . Hl. m. Montevideo.

{{Prostrkaně|Osady}} mocí evropských zajímají téměř čtvrtinu půdy americké. Z toho lví podíl má {{Prostrkaně|Velká Britannie}}, totiž Kanadu (''Dominion of Canada'') s hlav. měst. Ottawou (r. 1885 na 8,987.945 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 4,542.000 ob.), Nový Foundland s hlav. m. St. Johns (r. 1884 na 110.670 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 193.121 ob.), ostrovy Bermudy, Honduras na pevnině středoamer. (r. 1881 na 19.585 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 27.452 ob.), ostrovy Bahamské, Jamaiku s hl. m. Spanish-Townem (r. 1885 na 10.859 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 596.385 ob.), Leeward-Islands a jiné ostrovy Záp. Indie, Trinidad, Britskou Guayanu s hl. měst. Georgetownem (r. 1885 na 221.245 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 270.042 ob.) a Falklandské ostrovy, což vše úhrnem páčí se na 6,570.000 ob. na 9,386.300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Španělsku}} patří ostrovy Kuba s hl. m. Habanou a 1,521.684 ob. (1881) na 118.833 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a Puerto-Rico s hlav. m. San-Juanem a 784.709 ob. (1883) na 9315 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Francie}} má ostrovy Grand Miquelon a St.-Pierre u N. Foundlandu, pak Guadeloupeský ostrovní guvernement a ostrov Martinique se 356.630 ob. (1885) na 3093 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a část Guayany s hl. m. Cayenne a 26.502 ob. (1885) na 121.413 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — {{Prostrkaně|Nizozemsku}} náleží Dolní Guayana čili Surinam se 74.132 ob. (1885) na 119.321 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a ostrovní osada Curaçao čili Nizozemské Antilly se 44.734 ob. (1885) na 1130 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — Konečně {{Prostrkaně|Dánsko}} osadilo východoindické ostrovy S. Cruz, St. Thomas a St. John s 33.763 obyv. na 359 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, a v Gronsku si přičítá 88.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; s 10.000 obyv. — Součet uvedených zde výkazů obyvatelstva činí: Sev. '''A.''' 65,649.767, Střední '''A.''' a Záp. Indie 7,754.386, Jižní '''A.''' 31,589.540, úhrnem 104,993.693 duší. ''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]''

{{Prostrkaně|Čechové}} ze všech zemí, v kterých obývají, počali se dosti záhy stěhovati do '''A'''-ky, když k nám pronikly podrobné zprávy o zemích amerických. Hlavní proud vystěhovalecký dál a děje se posud za našeho věku a směřuje tak řka výhradně do Spojených Obcí severoamerických, kde Čechové ne pouze svým hojným počtem v některých osadách a městech, na př. v Chicagu, v Novém Yorku, Clevelandu, v St. Louisu a j. v., nýbrž i svými schopnostmi obchodními a průmyslovými, svou chápavostí, přičinlivostí a politickou pokročilostí požívají nemalé vážnosti v obyvatelstvě, tak že počínají býti tam důležitým činitelem. Ježto však, jak naznačeno, příslušníci národa českého obmezeni jsou hlavně na Spojené Obce, bude o nich v tomto článku a pod heslem {{Prostrkaně|Čechové}} příslušným způsobem pojednáno.  ''red.''

== Dějiny. ==
Z pověstí zachovaných u starých spisovatelů, zejména u Platóna a Diodóra Sicilského, nelze nijakž dokázati, že by '''A.''' bývala známa již starým Řekům, Foiničanům nebo Egypťanům. Také hypothesami sebe smělejšími nelze toho dovoditi. Mnohem pravděpodobnější jest, že '''A.''' známa byla Číňanům již v V. stol. po Kr. pode jménem ''Fusang'', a že do končin těch koráby čínské zhusta dojížděly; ačkoli pak mínění toto má také mnoho odpůrců (Klaproth, Brettschneider), Neumann dokázal 1864 z letopisů čínských, že krajinou Fusang podlé popisu rozuměti lze pouze Střední '''A'''-ku, kdež shledány také stopy zřízení budhistických.

První Evropané, kteří vstoupili na půdu americkou, byli Normané. R. 982 {{Prostrkaně|Erik Ryšavý}} unikaje před krevní mstou z Norska a nemoha na Islandě najiti útulku, přistal u břehů gronských a založil tam 985 neb 986 osadu, do níž povolal obyvatelstvo z Islandu. {{Prostrkaně|Barni}} plavil se již roku 986 po vých. pobřeží americkém, a Erikův syn {{Prostrkaně|Leif}} r. 1001 nebo 1002 ubíraje se týmž směrem objevil ''Helluland'' (skalnatá země), ''Markland'' (lesnatá země) a ''Vinland'' (révorodá země), tak že dojista pronikl až ke 41° s. š., ne-li dále na jih; jména uvedených krajin vykládají se pravidelně na dnešní Labrador, končiny kolem ústí řeky sv. Vavřince a území při ústí řeky Hudsonu. Objevy tyto povzbudily Normany gronské ke kolonisaci krajin těch, ale nepřátelství tuzemcův a ukrutnosti nových přistěhovalcův úmysly tyto záhy zmařily. Osada na Gronsku vzkvétala utěšeně, tak že později čítala 2 města, na 100 vesnic, 16 kostelův a 2 kláštery; křesťanství ujalo se zde záhy a v Gardaru sídlil od r. 1124 biskup. Odtud podniklo 1266 několik kněží cestu průlivem Lancasterským a Barrowovým snad až za 75° s. š. Normanská osada gronská vzala již ve středověku za své následkem nájezdův eskimáckých; ještě 1381 došla do Evropy zpráva o smrti tamějšího biskupa.

Ačkoli '''A.''' již ve středověku podlé zpráv tehdejších mnohými plavci byla navštívena, přece vlastní objevení stalo se zásluhou Janovana Krištofa {{Prostrkaně|Columba}} (v. t.); neboť od té doby teprve šířila se v Evropě známost o pevnině na záp. polokouli. Maje tři chatrně vyzbrojené lodi španělské vydal se 3. srpna 1492 z přístavu paloského, aby vyhledal směrem záp. cestu do Indie, a přistal 12. října u břehu ostrova Guanahani (nynější Watlings-Island) ve skupině ostrovů Bahamských; téhož roku objevil ještě ostrovy Kubu a Haiti (Hispaniola). Na druhé a třetí cestě v l. 1493—95 a 1498 nalezeny ostrovy Dominica, Marie Galante, Guadeloupe, Antigua, Puerto Rico, Jamaika, Trinidad a dostižena pevnina jihoamerická, tak že v několika létech známo bylo celé souostroví omezující záliv Mexický a Karibské moře a nazvané Západní Indií. Mezitím Benátčan Giovanni {{Prostrkaně|Gabotto}} ve službách anglických (angl. zván Cabot) 1497—98 dospěl na pobřeží labradorské, a Gaspar a Miguel {{Prostrkaně|Corterealové}} 1501 a 1502 objevili Nový Foundland. Columbus na čtvrté cestě své r. 1502 pokoušel se marně nalézti na pobřeží středoamerickém průchod do Tichého okeánu. Šťastný výsledek jeho výpravy nabádal k novým podnikům. Alonso de {{Prostrkaně|Hojeda}}, v jehož průvodu Amerigo {{Prostrkaně|Vespucci}} se nacházel, de la {{Prostrkaně|Cosa}}, {{Prostrkaně|Pinzon}}, {{Prostrkaně|Bastida}}, Juan de {{Prostrkaně|Nueva}}, {{Prostrkaně|Gallego}} a jiní méně důležití plavci prozkoumali v l. 1499 až 1501 se v. pobřeží jihoamerické a vých. břehy Střední '''A'''-ky, 1500 Vincente Yaňez {{Prostrkaně|Pinzon}} dostal se k ústí řeky Amazonské, a několik měsíců po něm Portugalec Pedro Alvarez {{Prostrkaně|Cabral}} zahnán byl bouří mořskou ke břehům brazilským. Conçalo {{Prostrkaně|Coelho}} a {{Prostrkaně|Vespucci}} prozkoumali 1501—1503 velikou čásť pobřeží brazilského, Francouz Jean {{Prostrkaně|Denis}} 1506 veplul do zátoky sv. Vavřince, načež s Comartem vydal prvou mapu Nového Foundlandu. Vincente Yañez {{Prostrkaně|Pinzon}} a Diaz de {{Prostrkaně|Solis}} vstoupili 1507 u Belize na půdu yucatanskou, pak 1509 postoupili na vých. pobřeží jihoamerickém až k ústí řeky La Platy, 1512 objevil {{Prostrkaně|Ponce de Leon}} Floridu, 1513 {{Prostrkaně|Nuñez de Balboa}} přešed horstvo na převlace panamské, spatřil poprvé vlny Tichého okeánu, jejž nazval »Jižním mořem«. Diaz de Solis pokusil se r. 1515 obeplouti '''A'''-ku podél jižního pobřeží, ale zahynul při pokusu tom na březích La Platy; 1517 Sebastian {{Prostrkaně|Cabot}} (Gabotto) dostal se na počátek průlivu Hudsonova, {{Prostrkaně|Cordova}} přistal na Yucataně a Espinoza plavil se již v Tichém okeáně na záp. straně zálivu Panamského až k zátoce Nicoyské. Když byl 1518 {{Prostrkaně|Grijalva}} prozkoumal pobřeží mexické od mysu Catoche až za Vera Cruz, vypravil se 1519 Fernando {{Prostrkaně|Cortez}} do země této s mocí vojenskou a dobyl jí pro Španělsko, načež dalšími výpravami po suchu nové kraje na severu i na západě seznány jsou.

Záměru Solisova ujal se r. 1519 opět Fernando {{Prostrkaně|Magelhães}} a vydav se podél pobřeží argentinského a patagonského na jih objevil průliv podlé něho nazvaný a dostal se do šírého moře, kteréž nazval »Tichým okeánem«. {{Prostrkaně|Pascual de Andagoya}} plul r. 1522 ze zálivu Panamského podél břehu columbijského i ecuadorského, {{Prostrkaně|Gil Gonzales d’Avila}} 1522 a 1523 objevil záp. pobřeží Costariky a Nicarague, kdežto v Sev. '''A'''-ice Florenčan {{Prostrkaně|Giovanni de Verazzano}} ve službách francouzských prozkoumal východní břehy Spojených Obcí a přistal poprvé sev. od Floridy u dnešního Wilmingtonu. Současně ohledali {{Prostrkaně|Francisco Pizarro}} a {{Prostrkaně|Diego d’Almagro}} břehy ecuadorské a peruanské, po nich pak {{Prostrkaně|Bartolomeu Ruiz}} pronikl na jih až za ostrov Santa, jižně od Trujilla; 1522 {{Prostrkaně|Estevan Gomez}} prozkoumal pobřeží Acadie, 1526 Sebast. {{Prostrkaně|Cabot}} postoupil po La Platě až do Paraguaye. {{Prostrkaně|Pizarro}} vytáhl r. 1532 z Tumbezu a dobyl říše Peruanské, načež {{Prostrkaně|Almagro}} 1535 přešed pres Andy zmocnil se Chile a dal končiny tyto prozkoumati až k Rio Maule na 35° j. š., tak že jen nejjižnější části zůstaly neznámy. 1533 přistal {{Prostrkaně|Jacques Cartier}} v Kanadě, veplul do řeky sv. Vavřince a postupoval proti proudu až do okolí Montrealu, {{Prostrkaně|Cortez}} seznal jižní cíp Kalifornie: missionář {{Prostrkaně|Marco de Niza}} prošel sev.-záp. končiny Mexika a {{Prostrkaně|Sebastian de Benalcazar}} 1534—38 protáhl úplně Andy v Columbii a Ecuadoru až k řece sv. Magdaleny. Z Mexika vypraven byl {{Prostrkaně|Francisco Ulloa}}, jenž 1539—40 hluboko do zálivu kalifornského vnikl, po něm pak 1540 {{Prostrkaně|Hernando Alarcon}} postoupil dále, dostav se až na řeku Colorado, kdežto současně s ním po suché zemi {{Prostrkaně|Vasquez de Coronado}} prozkoumal severozápadní krajiny Mexika. {{Prostrkaně|Alonso de Camargo}} dostav se skrze Magelhãesův průliv do Tichého okeánu ohledal (1539—40) západní pobřeží patagonské a chilské až do Peru, {{Prostrkaně|Orellana}} pak 1540 vydal se z Quita k řece Amazonské a plavil se po ní až k ústí jejímu. R. 1537 zabral {{Prostrkaně|Hernando de Soto}} jihozápad. Floridu pro Španělsko, {{Prostrkaně|François de la Roque de Roberval}} zmocnil se jménem krále francouzského Kanady a Acadie, {{Prostrkaně|Jean Ribaut}} objevil roku 1562 sev. Floridu a zmocnil se jí pro Francii.

{{Prostrkaně|Francis Drake}} na plavbě své kolem světa 1577—80 objevil Ohňovou zemi a hledaje od západu průchod do Atlantského okeánu prozkoumal velkou čásť záp. pobřeží severoamerického až ke 48° s. š. a prohlásil území to pode jménem »Nový Albion« za državu anglickou. Po něm následoval 1584 sir {{Prostrkaně|Walter Raleigh}} zmocniv se Virginie, kterouž potom {{Prostrkaně|Richard Greenville}} důkladněji procestoval. Ostrovy Falklandovy objevil r. 1593 {{Prostrkaně|Richard Hawkins}}, ačkoli již před ním Davis a Cavendish je byli spatřili, 1595 navštívil {{Prostrkaně|Raleigh}} Guayanu, 1596 podnikl Sebast. {{Prostrkaně|Vizcaino}} cestu z Acapulca do Port San Sebastian a prozkoumal odtud pobřeží na 100 mil dále na sever. Angličan {{Prostrkaně|Henry Hudson}} vnikl 1600 do průlivu a zálivu, jež nyní nesou jeho jméno, 1611 až 1615 vstoupil Hollanďan {{Prostrkaně|Jan Mayen}} na ostrov dle něho pojmenovaný, Angličan {{Prostrkaně|Baffin}} objevil záliv téhož jména. Hollandská výprava r. 1615, již řídili Jakob le {{Prostrkaně|Maire}} a Cornelissen van {{Prostrkaně|Schouten}}, navštívila Ohňovou zemi a stanovila, že ostrov tento není částí nějaké veliké pevniny na jihu, ale že přísluší k '''A'''-ice, objevila průliv Le Maireův a mys Hoornův, kterýž však teprve 1643 {{Prostrkaně|Hendrik Brouwe}} obeplul. R. 1613 cestoval Johann Georg {{Prostrkaně|Oldenburg}} po Brazilii a v poříčí řeky La Platy, na severu přeplul 1648 kozák {{Prostrkaně|Dešněv}} poprvé přes úžinu rozdělující Asii a '''A'''-ku, 1669 de {{Prostrkaně|Grosseiler}} pronikl s tlupou Indiánů po suché zemi z Kanady až k zálivu Hudsonovu. Carolina zabrána jest 1622 od Angličanův a 1680 i Pennsylvanie. Dánové zmocnili se 1653 některých ostrůvků v moři Karibském a Hollandané osadili 1668 část Guayany. Z Kanady dostihl 1682 {{Prostrkaně|Lassalle}} břehů mississippských a sledoval řeku tuto až k jejímu ústí; {{Prostrkaně|Cowley}} navštívil r. 1684 poprvé ostrovy Galapagos. Německý missionář P. Samuel {{Prostrkaně|Fritz}} procestoval 1707 značné části v Jižní '''A'''-ice a vydal mapu Amazonské řeky, téhož pak roku minorita {{Prostrkaně|Louis Feuillé}} prodléval na ostrovech Antillských, vydal mapu Karibského moře a odebral se potom do Peruanska a Chile, kdež astronomicky určoval jednotlivá místa a také k poměrům botanickým přihlížel. R. 1725—28 na plavbě se strany asijské spatřili {{Prostrkaně|Bering}} a {{Prostrkaně|Čirikov}} pobřeží Aljasky; {{Prostrkaně|Jones}} a {{Prostrkaně|Middleton}} stanovili 1741 hranice zálivu Hudsonova a od západu pak {{Prostrkaně|Bering}}, {{Prostrkaně|Steller}} a {{Prostrkaně|Delisle de la Croyère}} vstoupili na půdu Aljasky. Jesuita {{Prostrkaně|Manuel Ramon}} zjistil 1744 bifurkaci řeky Rio Negro plaviv se z ní po rameni Casiquiare až do Orinoka.

Když r. 1746 anglický parlament vypsal cenu 20.000 £ na objevení cesty do Indie kolem '''A'''-ky směrem sev.-záp., vzpružila se v končinách těchto opět činnost, před tím poněkud ochablá; r. 1747—75 prozkoumali {{Prostrkaně|Burnaby}} a {{Prostrkaně|Hutchinson}} krajiny na sev.-záp., {{Prostrkaně|Kalm}} a {{Prostrkaně|Löffling}} '''A'''-ku španělskou, {{Prostrkaně|John Byron}} Patagonii a ostrovy Falklandovy, Carver od 1763 Kanadu, kterou tehdy Francie Angličanům odstoupila; de {{Prostrkaně|Pages}} bral se nejprve po řece Mississippi vzhůru, na to podél toku Red Riveru a uveřejnil první mapu těchto dosud neznámých krajin; Samuel {{Prostrkaně|Hearne}} pronikl daleko na sev.-záp. doraziv po dvou marných pokusech r. 1769—72 až k řece Coppermine, jejíž tok potom až k ústí sledoval. V l. 1775—1778 odhalil konečně {{Prostrkaně|Cook}} závoj s krajů na nejzazším sev.-západě nad 45° s. š. proniknuv podél pobřeží skrze Beringovo moře až za mys prince Waleského, po něm pak 1786 {{Prostrkaně|Lapérouse}}, 1791—95 {{Prostrkaně|Vancouver}} a {{Prostrkaně|Broughton}} prozkoumali důkladně záp. pobřeží severoamerické až k 61° s. š. a objevili ústí řeky Columbie, když byl před tím {{Prostrkaně|Galliano}} nalezl průliv, kterýž odděluje ostrov Vancouver od pevniny; na pevnině dostihl {{Prostrkaně|Frobisher}} 1778 jezera Athapasky, Pierre {{Prostrkaně|Ponde}} 1780 jez. Otročího, {{Prostrkaně|Mackenzie}} 1789—93 podél řeky jeho jménem nazvané stihl až k Ledovému moři, David {{Prostrkaně|Wood}} pak cestoval v krajinách odtud dále na sev.-záp. ležících.

Na počátku XIX. stol. byla '''A.''' mimo severní pobřeží v hlav. obrysech svých známa, a proto neshledáváme se odtud více s velikými objevy zeměpisnými, ale další péče věnována jest důkladnému vědeckému prozkoumání jednotlivých částí. V té příčině stala se epochální cesta {{Prostrkaně|Alexandra Humboldta}} a francouzského botanika {{Prostrkaně|Aimé Bonplanda}} v l. 1799—1803; prozkoumavše končiny jihoamerické na rovníku, poříčí Orinoka, Columbii a Ecuador, kdež mimo jiné vystoupili na horu Chimborazo, která do nedávna za nejvyšší vrchol '''A'''-ky byla pokládána, obrátili se na ostrov Kubu a do Mexika, prozkoumali tam vysočinu Toluckou a změřili výšku Popocatepetlu a Iztaccihuatlu.

{{Prostrkaně|Severní a střední '''A.'''}} Roku 1803 bádal {{Prostrkaně|Krusenstern}} na sev.-záp. pobřeží, 1804 {{Prostrkaně|Mac Kinneir}} cestoval po angl. ostrovech v Západní Indii, {{Prostrkaně|Michaux}} v horách Alleghanských, {{Prostrkaně|Lewis}} a {{Prostrkaně|Clarke}} prozkoumavše vrchovisko řeky Missouri pronikli až k Tichému okeánu a zjistili tok řeky Columbie i jejích přítoků. Proslulý ornitholog {{Prostrkaně|Audubon}} počal 1810 cesty své po lesích severoamerických, 1815—18 prodléval {{Prostrkaně|Kotzebue}} na sev.-záp. pobřeží, kdež objevil záliv dle něho nazvaný, 1820 {{Prostrkaně|Schoolcraft}} a 1823 {{Prostrkaně|Beltrani}} počali výzkumy své v sever. končinách Spojených Obcí, zejména na vrchovisku mississippském. R. 1819—20 major {{Prostrkaně|Long}} postoupil po řece Missouri vzhůru až ke Skalným horám, jež poprvé vědecky prozkoumal a vydal se 1825 do krajin na jihu jezer kanadských a v okolí jezera Winipežského. Současně s {{Prostrkaně|Parrym}}, kterýž se vydal do Ledového moře, aby nalezl na sev.-záp. cestu kolem '''A'''-ky, vedl {{Prostrkaně|Franklin}} 1819—22 svou první výpravu po suché zemi k řece Coppermine a po druhé r. 1825 s {{Prostrkaně|Richardsonem}}, {{Prostrkaně|Hoodem}} a {{Prostrkaně|Backem}} pustil se podél řeky Mackenzie až k moři a odtud po břehu dále na západ. V l. 1822—24 zoolog {{Prostrkaně|Pöppig}} konal studia na ostrovech Antillských a ve Spojených Obcích. Malíř {{Prostrkaně|Catlin}}, jenž 1830—40 navštívil téměř všecky indiánské kmeny v Sev. '''A'''-ice, získal si o národopis velikých zásluh. Od r. 1832 cestovali {{Prostrkaně|Washington Irving}} a {{Prostrkaně|La Trobe}} v západ, částech Spojených Obcí, hlavně v prériích, a podali důležité zprávy o Indiánech západních; {{Prostrkaně|Back}}, průvodce Franklinův, objevil na cestě, kterou podnikl 1833—35 s Kingem do rovin na sev. pobřeží, Velkou Rybí řeku i dospěl až do země krále Viléma, a brzo na to prozkoumali {{Prostrkaně|Dease}} a {{Prostrkaně|Simpson}} čásť pobřežní dosud neznámou. R. 1842—45 {{Prostrkaně|Frémont}} podnikl tři výpravy přes Sierru Nevadu do Kalifornie, kterouž r. 1846 pro Spojené Obce zabral. Když 1848 objevena v Kalifornii ložiska zlata, vyslána tam vědecká kommisse řízená {{Prostrkaně|Whitneyem}}. {{Prostrkaně|Stansbury}} 1849 prozkoumal jez. Utah, {{Prostrkaně|Möllhausen}} zabýval se badáním ethnografickým v Oregonu, {{Prostrkaně|Bartlet}} a {{Prostrkaně|Gray}} navštívili 1849—53 Texas, Nové Mexiko a Kalifornii. Střední '''A.''' a Mexiko byly od r. 1849 často procestovány. Z nařízení vlády Spojených Obcí prozkoumal {{Prostrkaně|Mac Clelland}} 1852 a 1854 neznámé téměř vrchovisko Red Riveru a Ria Brazos a 1853 počaly důkladné výzkumy a přípravné práce ke stavbě dráhy tichomořské, řízené {{Prostrkaně|Humphreyem}}, k němuž vynikající badatelé, {{Prostrkaně|Warren}}, {{Prostrkaně|Hayden}}, {{Prostrkaně|Palliser}}, {{Prostrkaně|Sullivan}}, {{Prostrkaně|Blakiston}}, {{Prostrkaně|Gladman}}, {{Prostrkaně|Hind}}, {{Prostrkaně|Dawson}} a j. se připojili. Na dálném severu pronikli 1855 Anderson a Stewart podél Rybí řeky až k moři. R. i860—1862 trávil Hall u zátoky Frobisherovy mezi Eskimáky podnikaje výpravy do okolí, načež 1864—69 postoupil od Repulsebai až k zemi krále Viléma. {{Prostrkaně|Milton}} prozkoumal 1862 poříčí Red-Riveru, francouzský missionář {{Prostrkaně|Abbé Petitot}} 1862—74 celé úvodí řeky Mackenzie a vydal velmi podrobnou mapu končin oněch. Ruská výprava vyslaná k záp. pobřeží stanovila 1863 tok řeky Stekinu, {{Prostrkaně|Rob. Brown}} prozkoumal velmi důkladně ostrov Vancouver (1863—66) a průvodce jeho {{Prostrkaně|Leech}} 1868 dokončil práci tuto. Velmi záslužné jsou výzkumy {{Prostrkaně|Dallovy}} a {{Prostrkaně|Whymperovy}} od r. 1865, pak {{Prostrkaně|Schwatkovy}} od 1883 v territoriu Aljasce a na sousedních ostrovech. Vynikající místo přísluší výzkumům v Mexiku, podniknutým za franc. okkupace (1864—66), jež provedl hlavně {{Prostrkaně|Dollfus}}; k nim druží se badání {{Prostrkaně|Seebachova}} od 1863, {{Prostrkaně|Seemannova}} 1864, {{Prostrkaně|Habelova}} od 1864 a {{Prostrkaně|Berendtsova}} od 1866 ve Střední '''A'''-ice.

Od let sedmdesátých děkujeme výzkumy zeměpisné hlavně kommissím, kteréž jednotlivými vládami do krajin dosud neznámých se vysílají. V Britské '''A'''-ice pokračovali roku 1870 {{Prostrkaně|Austin}} a {{Prostrkaně|Russel}} v pracích Bellových u jezera Nipigonského, {{Prostrkaně|Selwyn}} a {{Prostrkaně|Richardson}} pokročili odtud až k řekám Saskačevanu a Nelsonu, {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal r. 1877 vých. pobřeží zálivu Hudsonova. V krajích severozápadních konány za příčinou stavby kanadské tichomořské dráhy rozsáhlé studie, o nichž r. 1877 zprávu podal inženýr {{Prostrkaně|Sandford Fleming}}. Geolog {{Prostrkaně|Dawson}} prodléval roku 1878 v Britské Columbii a na souostroví králové Charlotty, kapitán {{Prostrkaně|Jacobson}} nashromáždil na Vancouveru, v Columbii a Aljasce bohaté sbírky národopisné pro berlínské ethnogr. museum, {{Prostrkaně|Sproat}} prozkoumal r. 1883 z nařízení vládního některé okresy v Columbii, {{Prostrkaně|Chittenden}} r. 1884 ostrovy králové Charlotty, {{Prostrkaně|Boas}} r. 1886 Vancouver, {{Prostrkaně|A. Bowmann}} pokračoval ve svých výzkumech v Britské Columbii, {{Prostrkaně|R. Mc Connell}} na vých. svahu Skalných hor, {{Prostrkaně|J. O. Tyrell}} a {{Prostrkaně|D. B. Dowling}} mezi řekami Bow a Saskačevanem, {{Prostrkaně|A. C. Lawson}} vyměřil Rainy Lake a Lake of the Woods. Velmi důležitá jest cesta okružní, již podnikli {{Prostrkaně|A. P. Low}} a {{Prostrkaně|J. M. Macoun}} k jezeru Deer, zálivu Hudsonovu a odtud k jezeru Winipežskému; {{Prostrkaně|Bell}} prozkoumal vrchovisko řek Albany a Ottawy i rozvodí mezi zálivem Hudsonovým a jezery Kanadskými. Velkou výpravu vedl {{Prostrkaně|Dawson}} na sev.-záp. k hranicím Aljasky, kdež vyzpytováno rozvodí mezi Jukonem a řekou Mackenzie a toky Pellyriveru a Lewisriveru. Ve Spojených Obcích počal r. 1869 soustavný výzkum krajin záp. hlavně v ohledu geologickém: Nebraska, Montana, Colorado, Wyoming, Nové Mexiko a Utah byly řádně vyměřeny. Různé kommisse vědecké byly r. 1879 rozpuštěny a na místo jich utvořena jediná, jíž v čelo postaven geolog {{Prostrkaně|Clarence King}}, na jehož místo r. 1880 nastoupil {{Prostrkaně|Powell}}. Territorium Aljaska stalo se v nejnovější době oblíbeným působištěm mnohých badatelů. V Mexiku pracováno v novější době málo, ačkoli velká čásť republiky této ještě ani řádně vyměřena nebyla a také geologie, přírodní i národopisné poměry její ještě hojně látky ke zkoumání poskytují. Mimo uvedenou již kommissi francouzskou prodléval zde roku 1874 ruský meteorolog {{Prostrkaně|Vojejkov}}, {{Prostrkaně|Thielmann}} vystoupil r. 1876 na Popocatepetl. Velmi důležitý pro výzkum země byly r. 1887 a 1888 přípravné práce pro stavbu průplavu středoamerického, jež řídil inženýr {{Prostrkaně|Menocal}}. Na ostrovech proveden r. 1869—70 úplně topografický a geologický výzkum {{Prostrkaně|San Dominga}}.

{{Prostrkaně|Jižní Amerika}}. Po velké cestě Humboldtově a Bonplandově, kteráž v Evropě vzbudila neobyčejnou pozornost, vydal se r. 1805 do Jižní '''A'''-ky {{Prostrkaně|Stevenson}}, jenž na cestách po Chilsku, Peru a Columbii setrval až do r. 1823. Pařížskou akademií vyslán byl r. 1826 až 1833 {{Prostrkaně|d’Orbigny}} do Již. '''A'''-ky, kdež prošel Brazilii, Paraguay, sev. Argentinu, Chile a Peru; {{Prostrkaně|Pentland}} od r. 1825 a {{Prostrkaně|Pöppig}} roku 1826—32 prozkoumali pohoří Andské v Chilsku a Peru; Pentland zdržel se později delší dobu v Bolivii a označil Soratu za nejvyšší horu jihoamerickou na místě Chimboraza. R. 1833 {{Prostrkaně|Darwin}} a {{Prostrkaně|Descalzi}} vydali se do poříčí Ria Negra v Patagonii, {{Prostrkaně|Boussingault}} vystoupil na Chimborazo. Po Brazilii putovali {{Prostrkaně|Tschudi}} r. 1838—43, pruský princ {{Prostrkaně|Adalbert}} r. 1842, {{Prostrkaně|Seemann}} od r. 1848, {{Prostrkaně|Bibra}} r. 1849, v létech pak 1843—47 prodlévala tam velká výprava francouz., již řídil {{Prostrkaně|Castelnau}}; {{Prostrkaně|Catlin}} od r. 1852 navštívil téměř všecky kmeny indiánské a botanik {{Prostrkaně|Holton}} Novou Granadu, dosud málo známou. R. 1865 vydala se velká výprava, vyslaná Američanem Thayerem a řízená slavným {{Prostrkaně|Agassizem}}, k Amazonské řece, načež Agassizův pomocník {{Prostrkaně|Hartt}} pokračoval u výzkumech jeho v rozličných částech Brazilie. Prof. {{Prostrkaně|Orton}} od r. 1866 prozkoumal horní tok Maraňonu v Peru, načež se po něm plavil až k ústí a r. 1873 podnikl tutéž cestu, avšak směrem opačným. Z průvodu jeho oddělil se {{Prostrkaně|Miers}}, jenž r. 1867 do úvodí Orinoka se vydal a bifurkaci jeho blíže prozkoumal. O zeměpis Peruanska a Bolivie nemalých zásluh zjednal si {{Prostrkaně|Raimondi}} hojnými cestami od r. 1850, zejména však r. 1864—66. V následujících létech jeví se u výzkumu Jižní '''A'''-ky velmi čilý ruch, a spatřujeme hlavně dva směry: na vých. Kordiller jedná se především o nalezení nových cest obchodních, zejména po Amazonské řece, přítocích jejích a La Platě, na západ pak převládá zájem vědecký soustředěný ponejvíce ve studiích horopisných, geologických a archaeologických. V severozáp. končinách (Columbie, Ecuador, Venezuela, Peru, Bolivie) prozkoumal admirál {{Prostrkaně|Tucker}} r. 1868 až 1874 s dobrým výsledkem přítoky Ucayalské, {{Prostrkaně|Reiss}} a {{Prostrkaně|Stübel}} r. 1868—76 konali studia horopisná a geologická, prozkoumavše zejména důkladně vysočinu kolem Quita a vystoupivše poprvé na Cotopaxi (5943 ''m''). Námořní důstojník americký, {{Prostrkaně|Selfridge}}, podal r. 1870 a 1873 důležité zprávy o průplavu Panamském, rovněž pak {{Prostrkaně|Wyse}} r. 1876—77. O Columbii podával od r. 1880 zajímavé zprávy Friedr. von {{Prostrkaně|Schenk}}, jenž scestoval státy Antioquii, Cauku, Tolimu a Cundinamarku. Na vých. Jižní '''A'''-ky (Guayana, Brazilie, Paraguay) stále Amazonská řeka s přítoky svými přední místo zaujímá. Do neznámého vnitra Guayany, kdež r. 1869 Angličan Ch. {{Prostrkaně|Brown}} studia konal, vydal se r. 1877—7S Francouz {{Prostrkaně|Crevaux}}, postoupil po řece Maroni až k pohoří Tumuc-Humackému a odtud k řece Amazonské, roku 1879 po Oyapoku podobným směrem k jihu se bral, načež r. 1880 se obrátil do poříčí Orinoka a řeky sv. Magdaleny. Po něm {{Prostrkaně|Fournereau}} plavil se po řece Maroni, zoolog Everard Im {{Prostrkaně|Thurm}} a H. J. {{Prostrkaně|Perkins}} r. 1884 vystoupili poprvé na planinu horstva Roraimského, po nich pak totéž vykonal botanik F. Dressel, professoři lejdské university {{Prostrkaně|Martin}} a {{Prostrkaně|Suringar}} prozkoumali r. 1884—85 državu nizozemskou v Guayaně i ostrovy Curaçao, Aruba a Bonaire, {{Prostrkaně|Ten Kate}} zabýval se na pobřeží od r. 1885 poměry národopisnými a konečně {{Prostrkaně|Cudreau}} prozkoumav vrchovisko ř. Maroni vyslán byl r. 1887 do pohoří Tumuc-Humackého vyhledat rozvodí mezi ř. Amazonskou a řekami guayanskými. V Brazilii plukovník {{Prostrkaně|Church}} a inženýr {{Prostrkaně|Keller}} zkoumali r. 1869 v poříčí Madeiry za příčinou zamýšlené dráhy kolem peřejů jejích, r. 1873 Ch. {{Prostrkaně|Brown}}, vyslaný od vlády anglické, zabýval se studiem ř. Amazonské a přítoků jejích, hlavně jižních; r. 1875 zřízena vedením prof. {{Prostrkaně|Hartta}} kommisse pro geologický výzkum celé říše a r. 1876 počaty práce k vydání velké mapy Brazilie, ale záhy od toho upuštěno. Na upravení hranic mezi Brazilií a Venezuelou vypravena v l. 1879—84 kommisse, která také v ohledu zeměpisném nové výzkumy zjednala. Zeměpisná společnost v Riu de Janeiro vyslala nejnověji setníka {{Prostrkaně|Tellesa}} a poručíky {{Prostrkaně|Pirandu}} a {{Prostrkaně|Villeraye}} na vrchovisko Tocantinsu. O Paraguayi mimo starší zprávy {{Prostrkaně|Renggerovy}}, {{Prostrkaně|Sellovy}}, {{Prostrkaně|Beauchampovy}}, {{Prostrkaně|Miersovy}} a {{Prostrkaně|Headovy}}, jsou z nejnov. doby {{Prostrkaně|Töppenovy}} z r. 1883—84 a {{Prostrkaně|Försterovy}} 1883—85, kteřížto oba zemi tu scestovali za účely kolonisačními. Nejjižnější části pevniny americké (Argentina, Patagonie, Chile) byly v poslední době hlavně péčí svých vlád velmi svědomitě zkoumány. Za výprav proti Indiánům v pampách 1878, 1879 a 1880 vykonány mnohé výzkumy. V nejnovější době získali si o výzkum Patagonie zásluhy {{Prostrkaně|Carlo Moyano}} od r. 1877 a 1883—84, {{Prostrkaně|Rogers}} a {{Prostrkaně|Ibbar}} 1880, {{Prostrkaně|Steinmann}} a {{Prostrkaně|Roncagli}} 1882, {{Prostrkaně|Sorrondo}} od 1886, {{Prostrkaně|Augustin de Castillo}} 1887, jenž dokázal splavnost řeky Gallegos a nalezl uhelná ložiska. Rio Desado prozkoumali 1883, kapitán {{Prostrkaně|Villarino}} a 1884 {{Prostrkaně|Ramon Lista}}. Úvodí řeky Chubutu jest oblíbeným působištěm podplukovníka {{Prostrkaně|Fontany}}, jenž 1885—86 velmi důkladně je prozkoumal a 1888 opět se vydal k pramenům jeho. Sev. Patagonii scestoval {{Prostrkaně|Lino O. de Roa}}, jezero Nahuel Huapi, odkudž Rio Negro vytéká, navštívil {{Prostrkaně|O’Connor}}. Ohňová země prozkoumána byla 1882 od argentinskoitalské výpravy pod {{Prostrkaně|Bovem}}. Ve vlastní Argentině koná professor {{Prostrkaně|Brackebusch}} od 1875 rozsáhlé cesty geologické po krajinách hornatých. R. 1886 vypravena byla kommisse k upravení hranic mezi Argentinou a Brazilií, od níž se očekává mnoho nových zpráv zeměpisných. Kapitán F. W. {{Prostrkaně|Fernandez}} dokazuje určitě na základě cesty své r. 1886—87, že Araguay-Guazú jest pravým ústím Picolmaya, kterážto otázka má také význam politický, neboť rozhodnutím presidenta Spojených Obcí severoamerických roku 1878 přiřčeno bylo Gran Chaco až k ústí Picolmaya Paraguaysku. R. 1887 vydal se {{Prostrkaně|Thouar}} po druhé do provincie Gran Chaco, kdežto {{Prostrkaně|Kurtz}} a {{Prostrkaně|Bodenbende}} r. 1887—88 zkoumali Andy v provincii Mendoze. V Chile cestoval 1882—83 {{Prostrkaně|Güssfeldt}} po Andech na hranici chilskoargentinské a r. 1883 po skončené válce s Peru a Bolivií dala vláda chilská nově dobyté území prozkoumati; inžen. {{Prostrkaně|Villanueva}} cestoval po prov. Tacně, setník {{Prostrkaně|Boonen}} po prov. Tarapacá, {{Prostrkaně|Alex. Bertrand}} 1884 po territoriu Antofagasta de la Sierra. {{Prostrkaně|San Ramon}} 1883—84 badal v území sev. od Copiapó, německý kapitán {{Prostrkaně|Plüdemann}} nalezl v téže době mezi ostrovy Wellingtonovými nový průliv dobře chráněný, kterýž r. 1885 od chilského kapitána {{Prostrkaně|Serrana}} znovu prozkoumán, a zároveň ohledáno též na pevnině rozvodí mezi Tichým a Atlantským okeánem. Roku 1884 scestoval {{Prostrkaně|Bertrand}} záp. čásť Ohňové země, náležející Chilsku, 1885 vypravena do Andů kommisse řízením prof. {{Prostrkaně|Philippiho}}, kdež zároveň {{Prostrkaně|Walverde}} průsmyky prozkoumati měl, a 1886 {{Prostrkaně|Moyano}} a {{Prostrkaně|Plageman}} badali v horách andských. V nejnovější době od 1887 dokončeny přípravné práce k nové dráze železné z Victorie v territoriu Angolském do Osorna, načež inženýr {{Prostrkaně|V. A. Lastarria}} vydal mapu vyměřeného území, která přináší mnoho nových údajů.
{{Prostrkaně|
Literatura}}: Palacký J., Zeměpis všeobecný vědecky srovnávající, Praha 1857 až 1860; Přírodnické poměry Ameriky, Praha 1864; Statistika Jiho- a Středoameriky, Praha 1864; Amerika, dle Fr. Hellwalda vzdělal Jakub Malý v Praze; Alex. v. Humboldt a Aimé Bonpland, Voyage aux régions équinoxiales du Nouveau continent fait en 1799—1804, 3 sv., Pař. 1815—1831; Humboldt a J. Oltmann, Untersuchungen über die Geographie des neuen Kontinents, 2 sv., Pař. 1810; Humboldt Alex. v., Examen critique de l’histoire de la géographie du Nouveau continent etc., 5 sv., Pař. 1814 až 1834; Pittoreske Ansichten der Kordilleren und Monumente amerikan. Völker, 2 sv., Stuttgart 1810; Kosmos, Berlín 1845—1858; Long, Porter a Tucker, America and the West-Indies, geographically described, Londýn 1843; Andree, Amerika geographisch und geschichtlich, Brunšvík 1851; Frisch, Die Staaten von Mexiko, Mittel- und Südamerika bis 1850, Lubek 1853; Schoolcraft, Personal memoirs of a residence of thirty years whith the Indian Tribes on the American frontiers, Filadelfie 1853; Scenes and adventures in the semialpine region of the Ozark Mountains of Missouri and Arkansas, Filadelfie 1853; Historical and statistical information, respecting the history, condition and prospects of the Indian Tribes of the United States, 6 sv., Filadelfie 1851—68; J. E. Wappäus; Handbuch der Geographie und Statistik des ehemaligen spanischen Mittel- und Süd-Amerika nebst den europ. Besitzungen, Lipsko 1863—70; Wappäus a Delitsch, Handbuch der allgemeinen Geographie von '''A.''', Lipsko 1855—71; Brownell, North- and South-America illustrated; from its first discovery to the present administration, 2 sv., Hartford 1863; Scherzer, Aus dem Natur- und Völkerleben im tropischen '''A.''', Lipsko 1864; Watterton, Wanderings in South-America, the Northwest of the United States and the Antilles, Londýn 1871; Thielmann, Vier Wege durch '''A.''', Lipsko 1879; Becher, A trip to Mexico being notes of a journey from Lake Erie to Lake Tezcuco, Toronto 1880; Treutier, Fünfzehn Jahre in Süd-'''A.''' an den Ufern des stillen Oceans, Lipsko 1881; Porter, The West, Chicago 1882; Crevaux, Voyages dans l’Amérique du Sud, Pař. 1883: J. A. Schuhmacher, Südamerikanische Studien, Berlín 1884; Zöler, Pampas &amp; Anden, Sitten- und Kulturschilderungen aus dem spanisch redenden '''A.''', Berl. a Stuttgart 1884; Semler, Das Reisen in und nach Nord-'''A.''' und den Tropenländern, Wismar 1884; Ball, Notes of a Naturalist in South America, Londýn 1887; Morton, American ethnography, Philadelphia 1839; Waitz, Anthropologie der Naturvölker, sv. 3.—4., Lipsko 1862—64; Hellwald, Die amerikanische Völkerwanderung, Vídeň 1866; Martius, Beiträge zur Ethnographie u. Sprachenkunde '''A'''-s, 2 sv., Lipsko 1867; Brinton, The myths of the New World, a treatise of the symbolism and mythology of the red race in America, Nový York 1868; Bancroft, The native races of the Pacific States of North America, 5 sv., Lipsko 1875; Powell, Annual report of the Bureau of Ethnology, Washington 1881—84; Williams, History of the negro race in America, 2 sv., Boston 1882: Ratzel, Völkerkunde, sv. 2., Lipsko 1887; Macgregor, The progress of America from the discovery of Columbus to the year 1846, 2 sv., Lond. 1847; Kottenkamp, Geschichte der Kolonisation '''A'''-s von der Entdeckung an bis auf unsere Zeit, 2 sv., Frankfurt 1850; Handelmann, Gesch. d. amerikanischen Kolonisation etc., Kiel 1856; Kunstmann, Die Entdeckung '''A'''-s nach den ältesten Quellen dargestellt, s atlantem, Mnichov 1859; Kohl, Geschichte der Entdeckun- gen von '''A.''', Bremen 1861; De Costa, The Pre-Columbian discovery of America by the Northmen, Albany 1869; Gravier, Découvert de l’Amérique par les Normands, Paříž 1874; Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, Stuttgart 1877; Andree, Der Kampf um den Nordpol, Lipsko 1882; Hellwald, Im ewigen Eis, Geschichte der Nordpolfahrten, Stuttgart 1882; Weise, History of the discoveries of America to the year 1525, Nový York 1882. Nejnovější odborný materiál uložen jest v zeměpisných časopisech, zejména v »Annual reports of the Smithsonian Institution«, »Bull, of the American Geographical Society«, »Le Mouvement Géographique«, »Tour du Monde«, »Revue Géographique Internationale«, »Proceedings of the Royal Geogr. Society«, »Petermanns geogr. Mittheilungen« aj. Úplně snesena je literatura v díle Sabinově: Bibliotheca americana, Nový York 1872 a n. — Mapy: Mimo mapy v příručních atlantech Schraderově, Cortambertově, Stielerově důležity jsou: Mappa da America septentrional v měř. 1:10,000.000 v Pař. 1886; General map of North America, constructed from the best authorities, Londýn 1887; Schrader &amp; Prudent, Cart de l’Amérique du Sud v měř. 1:6,000.000, Pař. 1887; N. Kaulbars, Karta Južnoj '''A'''-ky v měř. 1:6,300.000, Petrohrad; South America. Railway Map 1:6,970.000 Londýn 1885.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:9de09580-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Severní Amerika: Politický přehled (mapa)]

[https://ndk.cz/view/uuid:33b52900-e6e4-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:a59d05b0-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Jižní Amerika: Politický přehled (mapa)]</text>
      <sha1>0sphhi47c4kj28z9hf3fxhy69hx6eb3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Desky</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98179</id>
    <revision>
      <id>335165</id>
      <parentid>334715</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:41:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>335165</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="87569" sha1="o9r1d1kcq46a3cgwf13uehww43gpv8t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Desky
  | PŘEDCHOZÍ = Desky (obec)
  | DALŠÍ = Desl.
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Desky
  | AUTOR = [[Autor:Josef Emler|Josef Emler]], [[Autor:Karel Kadlec|Karel Kadlec]], [[Autor:Jaromír Čelakovský|Jaromír Čelakovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;359–381. {{Kramerius|nkp|56bce650-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Zemské desky
}}

{{Forma|proza}}
'''Desky''', '''dcky''', '''dsky''', plur. slova deska, dcka, dska značící původně předměty ploché, mající větší délku a šířku nežli tlouštku, ohraničené rovnými, obyčejně hladkými plochami, lat. ''tabulae'' (srv. ''δίσkoς'', staroněm. ''disk'', novoněm. ''tisch''). Co do látky bývají to předměty nejvíce dřevěné, ale též kovové, kamenné a&amp;nbsp;j. Desk nejčastěji užívá se k obejmutí jiných předmětů, nebo co podkladů jiných předmětů, ale též se na nich psávalo nebo písmo do nich vrývalo, a v tom smyslu chceme si desk (tabulí) povšimnouti. Na deskách psávalo se jak v obyčejných potřebách života, tak i když se jednalo o věci zvláštní, vynikající, památné, hlavně pro širší kruhy lidí důležitost mající, v kterémžto případě mívaly '''d.''' velké rozměry. Z kovových desek čili tabulek známy jsou ze starého věku zvláště tabulae honestae missionis, diplomy veteránů římských z bronzu zhotovené, dvanáct desek zákonů římských (XII tabulae), ve středním věku '''d.''' olověné větších nebo menších rozměrů, ve starých hrobech někdy nalézané, do nichž jméno zesnulého vryto bývalo někdy i s některými poznámkami (na př. v hrobě sv. Vojtěcha v kostele Pražském) a v jiných hrobech téhož kostela. Z kamenných desk písmem opatřených připomenouti hlavně sluší dvě '''d.''', na nichž napsáno bylo desatero přikázání Mojžíšových, a '''d.''' Fasti Capitolini nebo consulares zvané, na nichž se nalézala jména nejvyšších úředníků římských (konsulů, diktátorů, velitelů jízdy), z nichž se některé zlomky zachovaly. Dřevěné desky rozměrů větších neb menších písmem opatřené mívaly účely rozličné; z nejstarších jsou dřevěné destičky v hrobech egyptských, kde každá mumie měla svou destičku, na níž bylo napsáno jméno její. Nejčastěji však užívány byly ke psaní '''d.''' voskem potažené neb '''d.''' povoskované, cerae, tabulae ceratae, ''δέλτoς'', ''δελτίoν'', ''πυkτίoν''. Destičky takové podobaly se našim břidlicovým tabulkám, majíce jako tyto povýšený okraj kolem do kola a prohloubený prostředek vyplněný měkkým voskem, do něhož se písmo rafijí vrývalo. Takových destiček bývalo k sobě po stranách kroužky neb provázky neb řemínky i více připevněno, čímž povstal codex, caudex (diptycha, triptycha, polyptycha, duplices, triplices, multiplices). Voskované desky sloužívaly nejvíce k zaznamenání věcí trvalého zachování nevyžadujících, na př. k psaní účtu, na koncepty, na dopisy, ke školním a stilistickým cvičením, ale někdy též i právní věci na nich psávány, zvláště dlužní úpisy, kvitance a&amp;nbsp;p. Ve starém věku užíváno voskovaných desek při psaní nade vše pomyšlení, avšak zvyk ten udržel se hojně i ve středním věku a v některých solných dolech až do předešlého, ano i nynějšího století. Dostalo-li se našemu slavnému ústavu desk zemských jména od takovýchto voskem potažených desk, na nichž záznamy soudní se dály, anebo, jak se spíše pravdě podobá, že se jisté zápisy soudu zemského na listy neb čtverlisty psané (quaterni) ve zvláštních deskách k tomu určených ukládaly, čemuž by nasvědčovalo rčení »vložiti do desk«, »vklad do desk«, »imponere in tabulas«, to neumíme pověděli. ''[[Autor:Josef Emler|Elr.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|dvorské}}, později {{Prostrkaně|manské}} nebo {{Prostrkaně|lenní}} (''tabulae curiae'', ''Hoflehentafel'') byly původně soudní protokolly vedené při královském dvorském soudě o právních jednáních a řízeních, jež spadala do příslušnosti tohoto soudu. Před soud dvorský náleželi ve XIV.&amp;nbsp;stol. zejména úředníci a služebníci královi, jeho manové, rychtáři ze vsí, násilníci a výbojníci a všichni lidé, jež král na dvorského sudí odkázal. Když pak ku konci XIV.&amp;nbsp;stol. pravomocnost dvorského soudu přešla částečně na soud komorní, obmezoval se dvorský soud čím dál tím více pouze na záležitosti manské čili lenní a dostal se na čas do odvislého postavení k soudu zemskému. '''D.''' dvorské proměnily se tu v '''d.''' manské čili lenní, do nichž zapisovány byly manské statky a právní poměry statků těch se týkající podobně jako byly zřízeny '''d.''' zemské pro statky svobodné (nehledě ovšem k dalšímu jejich významu). Oboje '''d.''' zemské i dvorské vedeny byly dlouho (až do r.&amp;nbsp;1549) jediným úřadem desk zemských. Tím se také vysvětluje, že po formální stránce zařízeny byly celkem '''d.''' dvorské podobným způsobem, jako '''d.''' zemské. Z doby nejstarší se nám dvorské '''d.''' nezachovaly. Nejstarší knihy (kvaterny) nás došlé vznikly v l.&amp;nbsp;1380 a 1383, tedy v době, kdy manský ústav počal již klesali, proživ nejskvělejší svou dobu ve XIV.&amp;nbsp;stol. Od té doby uchovaly se manské '''d.''' asi úplně. Bylyť r.&amp;nbsp;1541 při známém pražském požáru s knihami soudu komor. zachráněny. Celkem zachovalo se 156 kvaternů dvor. desk. Jako do desk zem., tak zapisovala se i do desk dvor. nejrůznější právní jednání, právní předpisy a skutečnosti, jakož i listiny. Při tom byla působnost desk dvor. čili lenních arci daleko obmezenější než působnost desk zemských. Kdežto do těchto zapisovaly se mezi jiným zejména zákonodárné akty platné pro celou zemi (jako snesení sněmovní, majestáty králů, výsady), vztahovaly se '''d.''' dv. pouze na poměry lenní. V tomto rámci byla však působnost jejich velmi obsáhlá. Zapisovala se do nich jednání sporná i nesporná, královské a úřední předpisy, úřední zprávy, soudní nálezy a povolení, různé smlouvy a jiné listiny, svědecké výpovědi, formule manských přísah a přísah úředníků dvorských, důležité skutečnosti týkající se dvorského lenního soudu, na př. jeho obsazení, atd. Všehrd (»O právích země české«, VIII, 31) vypisuje působnost dv. desk takto: »Jsú dvoje nebo troje: jedny, v kterýchž manové dědictvie svá manská jedni druhým prodávají, trhem kladú, a také, kdež jedni druhým dědictvie manská zastavují, věnují a jiné vklady dělají; item, kdež dědictvie svá manská jedni druhým po smrti své zapisují, zápisy nápadní dělajíce. Jiné jsú, kdež se výprosy odúmrtí králových a nápadóv rozličných na KMst připadajících zapisují, když KMst odúmrť některú na JMst přišlú komu ráčí dáti, anebo nápad který, kdyby kdo proti zemi nebo proti KMsti učinil a statek takového pro ten účinek na JMKskú by připadl«. Ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. byly předmětem zápisů hlavně spory o přímá léna koruny České a provolání odúmrtí statků zpupných i manských. Prvé '''d.''' zvaly se deskami {{Prostrkaně|půhonnými}} (''libri citationum''), druhé {{Prostrkaně|provolacími}}, {{Prostrkaně|proklamačními}} (''libri proclamationum''). Nejstarší kvatern půhonný jde od r.&amp;nbsp;1383, nejstarší proklamační od r.&amp;nbsp;1380. Brzo přibyly k těmto deskám nové dvojí kvaterny: '''d.''' {{Prostrkaně|trhové}} (''libri contractuum'') pro smlouvy trhové a '''d.''' {{Prostrkaně|zápisné}} (''libri obligationum'') pro smlouvy hypotekární. Nejstarší kvatern trhový, zvaný ''liber terrae'', pochází z r.&amp;nbsp;1414. Nejstarší kvatern zápisný z r.&amp;nbsp;1383 se ztratil a zachovalo se jen jeho pokračování od r.&amp;nbsp;1445. Dvorské '''d.''' půhonné zařízeny jsou podobně jako zemské knihy půhonné. Ani '''d.''' trhové (a podobně i zápisné) neliší se valně od trhových desk zemských. Toliko ten rozdíl se vyskytá, že poznamenáno jest, že král dal k prodeji (nebo zástavě) manského statku své svolení, a že novému manu vydán byl list manský. Byloť ustanoveno, že »žádný man nemóž trhem, zástavú, zápisem ani věnem ve dsky manské klásti než s povolením královským«. Pouze '''d.''' proklamační mají dle povahy věci zvláštní formu. Nejčetnější zápisy dály se do nich ve XIV. a XV.&amp;nbsp;stol. Když však se r.&amp;nbsp;1497 vzdal král Vladislav&amp;nbsp;II. práva k odúmrtěm, obmezila se v tomto směru působnost dvorského soudu na míru nepatrnou, a jiné zápisy byly na předním místě. Prvé tyto čtyři druhy kvaternů rozmnožily se novými knihami, když se jich mnoho počalo zakládati ve stol. XVI., XVII. a zejména v prvé pol. XVIII.&amp;nbsp;stol. za Karla&amp;nbsp;VI. Jednotlivé kvaterny nesou různé nápisy, které však zhusta s obsahem knihy se nekryjí, tak že nejsou úplně spolehlivým vodítkem, dle něhož zápisy by bylo možno rozděliti. Sluší spíše přihlížeti k obsahu a dle něho kvaterny druhově roztříditi. Mnoho kvaternů nazváno jest »{{Prostrkaně|deskami památnými}}«. Prvý kvatern založen byl již r.&amp;nbsp;1542, ale nejvíce jich pochází ze stol. XVIII. V deskách památných zapsána jsou nejrůznější právní jednání, listiny, předpisy, soudní rozhodnutí a právní skutečnosti, tak že mnohé zápisy jejich řadí se k původním, trojím kvaternům: půhonným, trhovým a zápisným. Pokud jednotlivé kvaterny nelze zařaditi do těchto tří druhů knih neb aspoň v souvislost s nimi je uvésti, možno je počítati za zvláštní druh desk a nazvati je {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Těch jest nejvíce. — V XV. a XVI.&amp;nbsp;stol. vybavily se mnohé manské statky ze svazku lenního a osvobodily se. Byly tudíž zapsány do desk zemských, jakož zase po r.&amp;nbsp;1620 proměněno bylo 116 statků svobodných v manské a přepsáno z desk zemských do dvorských. Postupně propuštěny byly statky tyto až na jeden opět z poměru lenního. — Vedle desk dvorských vedeny byly několikery manské knihy jistého hradu neb kraje. Jsou to '''d.''' {{Prostrkaně|Karlšteinské}} (při deskách dvor. chová se nejstarší registrum z r.&amp;nbsp;1605), {{Prostrkaně|Trutnovské}} (od r.&amp;nbsp;1445—1539), {{Prostrkaně|registra Kladská}} (od r.&amp;nbsp;1472 do r.&amp;nbsp;1505), chovaná ve státním archivě slezském atd. Na Moravě a v Opavsku byla namnoze právní jednání a záležitosti manské zapisována do desk zemských. Jen pro many biskupství olomúckého vedeny byly samostatné knihy půhonné a trhové, a sice u {{Prostrkaně|manského soudu v Kroměříži}}. Nejstarší kvaterny tohoto manského soudu zachovaly se od r.&amp;nbsp;1388 a jsou v arcibisk. archivu v Kroměříži. V {{Prostrkaně|knížectvích dolnoslezských}} a v {{Prostrkaně|obou Lužicích}} vedeny byly u každého manského soudu zvláštní lenní knihy (''Gunstbücher'') ve formě register. Kromě všech těchto manských knih vedeny byly ještě zvláštní '''d.''' pro {{Prostrkaně|léna ležící mimo říši Českou}} (''feuda extra curtem''), jako v Chebsku, Ašsku, Bavorsku, Sasku a vůbec v říši Německé. Koncem XV.&amp;nbsp;stol. zřízen byl pro ně zvláštní úřad, t. zv. {{Prostrkaně|hejtmanství německých lén}}. Kvaterny jejich počínají se teprve koncem věku XVI. a psány jsou veskrze německy. Celkem jest jich 48. Když pak r.&amp;nbsp;1651 působnost hejtmanství něm. lén přenesena byla na soud appellační, vedeny byly knihy českoněm. lén u appellačního soudu až do r.&amp;nbsp;1835, od kteréž doby přešly k soudu zemskému. Naproti tomu vedeny byly dvorské '''d.''' o českých lénech intra curtem až do r.&amp;nbsp;1783 neustále u dvorského soudu. Když však dv. dekretem ze 14.&amp;nbsp;dub. 1783 všechny zvláštní soudy byly zrušeny a místo nich pouze zemský soud a místní soudy ponechány, a pro česká manství zřízen zvláštní nejvyšší úřad lenní, vedeny byly dvorské čili manské '''d.''' u tohoto úřadu. Nyní chovají se podobně jako knihy o českoněmeckých lénech společně s deskami zemskými u zemského soudu. Zápisy do nich přestaly zrušením svazku manského (nejprve částečně zákonem ze 17.&amp;nbsp;prosince 1862 a pak úplně zák. ze 12.&amp;nbsp;května 1869. Srov. VI., str.&amp;nbsp;477). — Co do jazyka úředního činěny byly do dvorských desk v nejstarší době zápisy latinské. Již v XV.&amp;nbsp;stol. — v prvé polovici ještě zřídka — objevují se zápisy české, jsou však až do r.&amp;nbsp;1495 pouze výjimečny. Od této doby stávají se výhradnými. Za králů z rodu Habsburského zmáhají se též zápisy německé (několik jich vyskytá se již na samém počátku XV.&amp;nbsp;stol.), jsou však ve značné menšině naproti zápisům českým ještě po celou 1.&amp;nbsp;pol. XVII.&amp;nbsp;stol., ačkoliv obnoveným zřízením zemským dochází německý jazyk rovného práva s českým. Zápisy české převládají ve většině kvaternů ještě po celé XVII.&amp;nbsp;stol. a táhnou se daleko do stol. XVIII., řidnouce ovšem čím dále tím více. Ještě za Karla&amp;nbsp;VI. dosti se jich vyskytuje, za Marie Terezie jsou však již řídkou výjimkou a za Josefa&amp;nbsp;II. ustupují docela vkladům německým. Převahu němčiny nesluší však posuzovati jen podle některých kvaternů, nýbrž dlužno přihlížeti k různým druhům desk. Kde záležel jazyk zápisu na panovníkovi — jako to bylo při zápisech královských nařízení — nabyla záhy němčina převahy. Kde však strany samy měly na jazyk úřední vliv, udržovala se čeština velmi dlouho ještě ve stol. XVIII. Zajímavo jest, že sami soudcové vlivem dlouholetého zvyku zachovávali práva jazyka českého, i když němčina stála v popředí. Dokladem toho jest kvatern č.&amp;nbsp;79, nadepsaný »Protocollum sessionum« VII. de anno 1739. Zápisy jdou v něm od r.&amp;nbsp;1739 až do r.&amp;nbsp;1783. Ačkoli předmět soudního jednání zapsán jest v tomto kvaternu obyčejně německy a jen výjimečně česky (dle toho, jakého jazyka strany před soudem užívaly), uváděna jest hlava protokolu až do r.&amp;nbsp;1774 neustále jazykem českým, a druhdy i závěrek protokolu napsán jest česky (»A nebyvše tenkráte tu co k přednesení, odložen soud král. k terminu…«). Teprv od r.&amp;nbsp;1774 psány jsou protokoly veskrze německy. — Podobně jako '''d.''' zemské jsou neocenitelným pokladem pro zemské právo české a jeho dějiny, stejný význam mají pro lenní právo '''d.''' dvorské. Uváží-li se, že české manské právo vědecky nikdy spracováno nebylo, ba že nikdy nestal se ani pokus vydati zákonník pro lenní poměry, a uváží-li se dále, že manské právo těšilo se velmi obsáhlé autonomii, jakož i že pro každého mana platily vedle všeobecných zásad lenního práva ještě speciální předpisy, nelze nijak pochybovati, že prozkoumáním manských desk objasněn bude v mnohém směru právní český život. — Nemohouce dopodrobna o jednotlivých druzích kvaternů se rozepisovati, uvedeme je aspoň z většiny dle obsahu zápisů. Ke {{Prostrkaně|knihám půhonným}} (''libri citationum'') patří: č.&amp;nbsp;18 (od r.&amp;nbsp;1383), č.&amp;nbsp;19 (od r.&amp;nbsp;1407), č.&amp;nbsp;30 (od r.&amp;nbsp;1488), č.&amp;nbsp;31 (od r.&amp;nbsp;1526), č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496) — poslední dva kvaterny obsahují zároveň výpovědi svědecké — č.&amp;nbsp;42 (od r.&amp;nbsp;1539), č.&amp;nbsp;43 (od r. 1535). Ke knihám půhonným možno přiřaditi knihy exekuční, v nichž namnoze též žaloby se vyskytují. Nadepsány jsou {{Prostrkaně|kvaterny práv vedení}} nebo {{Prostrkaně|práv vedení a žalob}} atd. Náleží sem: č.&amp;nbsp;58 (od r.&amp;nbsp;1626), č.&amp;nbsp;59 (od r.&amp;nbsp;1665), č.&amp;nbsp;60 (od r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;86 (od r.&amp;nbsp;1760 až do r.&amp;nbsp;1808). Žaloby a exekuce zapsány jsou dále v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;81 (od r.&amp;nbsp;1731 až do r.&amp;nbsp;1742), č.&amp;nbsp;82 (od r.&amp;nbsp;1743 až do ledna 1767), č.&amp;nbsp;83 (od r.&amp;nbsp;1767 až do r.&amp;nbsp;1782), č.&amp;nbsp;84 (od r.&amp;nbsp;1782 do r.&amp;nbsp;1785) — všechny tyto kvaterny mají nápis »''manuale decretorum, missivarum et citationum''« a obsahují, jak již nápis ukazuje, kromě žalob četné jiné zápisy —, č.&amp;nbsp;87 (od r.&amp;nbsp;1676 až do r.&amp;nbsp;1779), č.&amp;nbsp;88 (od r.&amp;nbsp;1780 až do r.&amp;nbsp;1838). Sem řadí se též knihy {{Prostrkaně|zvodů}} (''libri inductionum''): č.&amp;nbsp;23 z r.&amp;nbsp;1437 a č.&amp;nbsp;80 z r.&amp;nbsp;1707 (kdež vyskytují se též zápisy dekretů, konsensů a&amp;nbsp;j.). S knihami půhonnými souvisí {{Prostrkaně|knihy výpovědí svědeckých}}, {{Prostrkaně|knihy svědomí}}: č.&amp;nbsp;33 (od r.&amp;nbsp;1455 do r.&amp;nbsp;1495), č.&amp;nbsp;34 (od r.&amp;nbsp;1496 do r.&amp;nbsp;1538), č.&amp;nbsp;35 (od r.&amp;nbsp;1502 , č.&amp;nbsp;36 (od r.&amp;nbsp;1522), č.&amp;nbsp;37 (od r.&amp;nbsp;1548), č.&amp;nbsp;38 (od r.&amp;nbsp;1565), č.&amp;nbsp;39 (od r.&amp;nbsp;1663). Jiný druh tvoří {{Prostrkaně|kvaterny trhové}}. Patří sem: č.&amp;nbsp;61 (''liber terrae'') od r.&amp;nbsp;1414, č.&amp;nbsp;62 (od r. 1482; v kvaternu tomto vyskytá se též mnoho jiných zápisů) a&amp;nbsp;j. Trhové smlouvy přicházejí též v kvaternech zápisných (zejm. v č.&amp;nbsp;65) a jiných, na př. v č.&amp;nbsp;98 (od r.&amp;nbsp;1728 až do r.&amp;nbsp;1810). Ke {{Prostrkaně|kvaternům zápisným}} náleží: č.&amp;nbsp;25 (od r.&amp;nbsp;1445), č.&amp;nbsp;63 (od r.&amp;nbsp;1501 až do r.&amp;nbsp;1536), č.&amp;nbsp;64 (od r.&amp;nbsp;1536 až do r.&amp;nbsp;1671), č.&amp;nbsp;65 (od r.&amp;nbsp;1651 až do r.&amp;nbsp;1683), č.&amp;nbsp;66 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1778). Později vyskytují se dlužní úpisy v různých kvaternech, na př. v č.&amp;nbsp;98 (který jest nadepsán ''Goldener Gedenk-Quatern der Kontrakte und Vergleiche'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1810, zejména pak v č.&amp;nbsp;101 (''Erster gesprengter Quatern der Obligationen und Cessionen'') od r.&amp;nbsp;1728 do 1827 a v č.&amp;nbsp;101 lit. A (''Zweiter gespr. Quatern d. Oblig. u. Cess.'') od r.&amp;nbsp;1827 do r.&amp;nbsp;1850. S oběma těmito druhy desk souvisí kvaterny, do nichž se zapisovaly {{Prostrkaně|smlouvy nebo jednostranná právní jednání}} mající za následek převod manských statků nebo pohledávek a&amp;nbsp;j., jako {{Prostrkaně|poslední pořízení}}, {{Prostrkaně|smlouvy postupní}}, {{Prostrkaně|narovnání}}, {{Prostrkaně|kvitance}} atd. Zápisy takovéto roztroušeny jsou v různých kvaternech, jako v č.&amp;nbsp;98, č.&amp;nbsp;99, č.&amp;nbsp;100, č.&amp;nbsp;101, č.&amp;nbsp;101 lit. A, č.&amp;nbsp;103 a&amp;nbsp;j. {{Prostrkaně|Kvaternů proklamačních}} zachovalo se pět (č.&amp;nbsp;13—17 a sice z let 1380, 1395, 1410, 1453, 1481). — Ostatní kvaterny možno nazvati {{Prostrkaně|knihami příručními}}. Částečně chovaly se jimi v patrnosti zejména právní předpisy a důležité skutečnosti manských statků se týkající, částečně byly to úřední seznamy, sloužící vnitřní úřední potřebě. Patří sem: č.&amp;nbsp;1, {{Prostrkaně|kniha starého pána z Rožmberka}}, právní formule a&amp;nbsp;j.; dále několik knih nadepsaných »{{Prostrkaně|manuale zasednutí král. soudu}}« (kde jsou zapsáni nejvyšší dvorští lenní soudcové a radové), a sice č.&amp;nbsp;44 od r.&amp;nbsp;1586 do r.&amp;nbsp;1650, č.&amp;nbsp;45 od r.&amp;nbsp;1651 až do ledna 1685, č.&amp;nbsp;46 od r.&amp;nbsp;1684 do r.&amp;nbsp;1693, č.&amp;nbsp;47 od r.&amp;nbsp;1693 do r.&amp;nbsp;1739, č.&amp;nbsp;79 (protocollum sessionum) od r.&amp;nbsp;1739 do 1783. Jedenáct knih, a sice č.&amp;nbsp;2—12 z let 1410, 1417, 1419, 1457, 1482, 1624, 1659, 1666, 1672, 1683 nesou nápis {{Prostrkaně|protokolly}} a obsahují různé zápisy, které tuto na nečisto byly zapisovány (jakožto prvé zápisy) a odtud pak do jiných kvaternů dle druhu přepsány. Většinou jsou přetrhány. Podobný jest kvatern č.&amp;nbsp;41 od r.&amp;nbsp;1501 nazvaný též protokollem. Kromě těchto prvých protokollů založeny byly v XVIII.&amp;nbsp;stol. jiné kvaterny, rovněž protokolly zvané. Knihy tyto jsou skutečnými {{Prostrkaně|podacími protokolly}}, s jakými se u našich soudů setkáváme, s tím arci rozdílem, že kromě doby podání (praesentata) uvádějí též stručný obsah zadaných spisů a krátký návrh vyřízení (''conclusum''). Jen výjimečně bývá vyřízení uvedeno obšírněji. Těmito protokolly jsou: č.&amp;nbsp;73 (od r.&amp;nbsp;1709 do června 1728), č.&amp;nbsp;74 (od července r.&amp;nbsp;1728 do pros. 1736), č.&amp;nbsp;75 (od r.&amp;nbsp;1737 do června 1748), č.&amp;nbsp;76 (od července 1748 do pros. 1763), č.&amp;nbsp;77 (od r.&amp;nbsp;1764 do března 1777), č.&amp;nbsp;78 (od března 1777 do r.&amp;nbsp;1817). Ke knihám příručním náležejí též některé kvaterny {{Prostrkaně|desk památných}}, jako na př. č.&amp;nbsp;67 (od r.&amp;nbsp;1542; zapsány jsou tu listy, kterými propouští král ze svazku manského mnohé statky a j. v.), č.&amp;nbsp;68 (od r.&amp;nbsp;1623; zapsána jsou tu přijetí lén, poručenství atd.), č.&amp;nbsp;69 (od r.&amp;nbsp;1691; podobného obsahu jako č.&amp;nbsp;68), č.&amp;nbsp;72 (od r.&amp;nbsp;1709; obnovení přísah), č.&amp;nbsp;99 od r.&amp;nbsp;1728 (na hřbetě udáno nesprávně 1782; poručenství) a&amp;nbsp;j. V několika kvaternech zapsány jsou {{Prostrkaně|královské listy a reskripty}}. Z nich nejstarší jest č.&amp;nbsp;52 od r.&amp;nbsp;1341 (kromě listů královských vloženy jsou tu též relace od soudu buď komorního nebo purkrabství pražského; ku konci kvaternů vyskytují se též úmluvy), č.&amp;nbsp;26 od r.&amp;nbsp;1454 (zapsány jsou tu listy, kterými král uděluje manské statky, jež na něho po něčí smrti připadly, jinému) a č.&amp;nbsp;27 od r.&amp;nbsp;1496 (na hřbetě udáno jest nesprávně 1453). Pozdější listy královské zaznamenány jsou kromě jmenovaného již č.&amp;nbsp;67 v těchto kvaternech: č.&amp;nbsp;53 od r.&amp;nbsp;1589 (listy, kterými král propouští lenní statky ze svazku manského; zápisy jdou tu od Rudolfa&amp;nbsp;II. až do Ferdinanda&amp;nbsp;III.; vloženy jsou též některé listy Maximiliánovy), č.&amp;nbsp;54 od r.&amp;nbsp;1651 (listy od Ferdinanda&amp;nbsp;III. do Leopolda&amp;nbsp;I.), č.&amp;nbsp;55 od r.&amp;nbsp;1660 (od Leopolda&amp;nbsp;I. až do Karla&amp;nbsp;VI., do r.&amp;nbsp;1724), č.&amp;nbsp;56 (od r.&amp;nbsp;1682 do r.&amp;nbsp;1727). Též na počátku kvaternů č.&amp;nbsp;57 (od r.&amp;nbsp;1683) nalézáme královské listy, dále však zapsány jsou tu zprávy podávané od dvorského soudu ke královskému dvoru. Další zápisy tohoto druhu přicházejí ve třech památných kvaternech: č.&amp;nbsp;94 (od r.&amp;nbsp;1726 až do února 1751), č.&amp;nbsp;95 (od r.&amp;nbsp;1750 do r.&amp;nbsp;1764) a č.&amp;nbsp;96 (od r.&amp;nbsp;1764 — na hřbetě nesprávně udáno 1746 — do r.&amp;nbsp;1783). Kromě císařských nařízení a rozhodnutí jakož i guberniálních dekretů zapsány jsou tu důležité zprávy (relace), týkající se vzájemného poměru k úřadům. {{Prostrkaně|Relace komorníka}} z let 1654 a 1688 zaznamenány jsou v kvat. č.&amp;nbsp;49 a 50. Několik knih nese název {{Prostrkaně|kvaterny zpráv}}. Zaznamenány jsou v nich zprávy podávané nejvyšším lenním soudem k císaři, místodržitelství a jinam. Kromě uvedeného již č.&amp;nbsp;57 přicházejí zápisy tohoto druhu v kvaternech: č.&amp;nbsp;70 (od r.&amp;nbsp;1б83), č.&amp;nbsp;89 (od r.&amp;nbsp;1725 do r.&amp;nbsp;1736), č.&amp;nbsp;90 (od r.&amp;nbsp;1730 do r.&amp;nbsp;1746), č.&amp;nbsp;91 (od r.&amp;nbsp;1753 — na hřbetě udáno jest nesprávně 1755 — do r.&amp;nbsp;1767), č.&amp;nbsp;92 (od r.&amp;nbsp;1768 do konce října 1778), č.&amp;nbsp;93 (od r.&amp;nbsp;1778 až do konce září 1783). — Různá soudní nařízení, rozhodnutí a povolení, zejména konsensy ke zcizení, k výměně, k zastavení lenních statků atd. zapsána jsou v kvaternech nazvaných {{Prostrkaně|manuály dekretů}}, {{Prostrkaně|konsensů}}, missiv. Jsou to: č.&amp;nbsp;48 (od r.&amp;nbsp;1697), č.&amp;nbsp;80 (od r.&amp;nbsp;1707 do r.&amp;nbsp;1732), č.&amp;nbsp;81 (od r.&amp;nbsp;1731 do r.&amp;nbsp;1742), č.&amp;nbsp;82 (od r.&amp;nbsp;1743 do ledna 1767), č.&amp;nbsp;83 (od r.&amp;nbsp;1767 až do r.&amp;nbsp;1782), č.&amp;nbsp;84 (od r.&amp;nbsp;1782 do 1785), č.&amp;nbsp;85 (''manuale consensuum'', od r.&amp;nbsp;1772). — V několika kvaternech obsaženy jsou {{Prostrkaně|výpisy z desk zemských}}. Jsou to č.&amp;nbsp;20—22 a 40. — Z ostatních kvaternův uvádíme: č.&amp;nbsp;24 {{Prostrkaně|desky Trutnovské}}, počínající r.&amp;nbsp;1445, č.&amp;nbsp;28 a 29 ''registra omagiorum castri Wissegradensis'' od r.&amp;nbsp;1406 a 1416, č.&amp;nbsp;32 ''registrum antiq. cancellarium'' z r.&amp;nbsp;1454, č.&amp;nbsp;51 {{Prostrkaně|registra smědovická}} od r.&amp;nbsp;1560, č.&amp;nbsp;71 {{Prostrkaně|kvatern manství friflandských}} od r.&amp;nbsp;1624 (obsahuje samé lenní listy fridlandského vévody Albrechta z Valdšteina), č.&amp;nbsp;104 ''Quatern der Kontrakte der Karlsteiner Lehen'' od r.&amp;nbsp;1755, č.&amp;nbsp;107 ''Quat. der Urkunden über die Herzogth. Troppau und Jaegerndorf'' od r.&amp;nbsp;1806, č.&amp;nbsp;111—114 {{Prostrkaně|knihy manské Karlšteinské}} (''libri feudorum Carlsteinensìum'') od r.&amp;nbsp;1605, 1624 a 1734, č.&amp;nbsp;115 ''liber rescriptorum decretorum et memorabilium dominii Carlsteinensis et Milinensis'' od r.&amp;nbsp;1734 a ještě 5 jiných kvaternů týkajících se manství karlšteinských, č.&amp;nbsp;147 a 148 ''Instrumentenbuch des Lehenfürstenthums Olmütz^'' a č.&amp;nbsp;156 ''Lehensrepertorium''. — Z desk českoněmeckých lén nejstarší jest ''Belehnungsbuch'' z r.&amp;nbsp;1576 a 1599, ''Lehensrescriptenbuch'' z r.&amp;nbsp;1651 a 1692 a pak {{Prostrkaně|Poppův}} ''Abhandlungsbuch über deutschböhm. Lehen'' od r.&amp;nbsp;1636, 1639 a 1645. ''[[Autor:Karel Kadlec|—dlc.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|krajské}}. Jako při vyšších soudech vedly se druhdy {{Prostrkaně|v Čechách}} též při cúdách krajských protokolly soudní neboli zemské '''d.''' krajské (''tabulae terrae cudarum, provinciarum vel districtuum''), do kterých se činily úřední záznamy o právních jednáních před cúdami předsevzatých neb dokonaných. Pokud se dá souditi ze zachovaných na naše časy zbytků takovýchto desk, jež se druhdy při krajských úřadech hradeckém, nymburském, mělnickém, plzeňském, žateckém, litoměřickém, čáslavském a&amp;nbsp;j. vedly, zapisovala se do nich úřední svědectví jak v záležitostech sporných tak i nesporných podle toho, jakou kdy kompetenci měly krajské cúdy (VI. str.&amp;nbsp;510). Od které doby takovéto soudní zápisy při cúdách se dály, nevíme. V dekretech Břetislavových z r.&amp;nbsp;1039 ukládá se již arcijahnům za povinnost, aby jména zločinců kastelánovi neb knížeti písemně oznamovali, a z toho dá se souditi, že duchovenstvo, jež dlouho výhradně pěstovalo známost písma, snad dosti záhy účastnilo se též konání soudní moci i po krajích, obstarávajíc též písařství při cúdách. Určité zprávy arci o písařích krajských a o soudních deskách, které psali, máme teprve z doby krále Jana. Pokud se poměru desk krajských k deskám zemským týče, zdá se býti pravděpodobno, že '''d.''' krajské druhdy se počítaly k menším deskám zemským a že do nich jako do půhonných desk (v. '''D.''' {{Prostrkaně|zemské}}) kromě záznamů processuálních zapisovala a utvrzovala se nějaký čas též jiná právní jednání držitelů menších svobodných statků, zemanův a svobodníků, před úředníky krajskými předsevzatá a jich osob a »dědin« se dotýkající. Ne bez příčiny zvaly se '''d.''' krajské též {{Prostrkaně|zemskými}} deskami a písaři cúdní byli společně s ostatními úředníky krajskými podřízeni nejv. úředníkům zemským. Následkem udělování immunit a jiných proměn v soudnictví pravomoc cúd krajských se tenčila, zápisy o statcích svobodných dály se vždy více do desk pražských, jež společně se soudem zemským nabývaly rostoucí vážnosti, a následovně '''d.''' krajské pozbývaly svého dřívějšího významu. Neustanovováni časem při nich ani samostatní písaři, nýbrž vedení jich svěřováno písařům města, ve kterém byla cúda. Tak na př. královna Eliška a opět Karel&amp;nbsp;IV. r.&amp;nbsp;1348 svěřili měšťanům mělnickým správu tamějších desk krajských (''stilum, regimen et annotacionem tabularum terre''). Po válkách husitských dle všeho zaniklo soudnictví cúd krajských a s ním i ústav desk krajských. Toliko v kraji hradeckém při tamějším purkrabství vedla se i na dále »{{Prostrkaně|registra úřadu purkrabství kraje hradeckého}}«. (Teige, Úmluva, str.&amp;nbsp;148), avšak nezachovala se na naše časy. Připomínají se z nich r.&amp;nbsp;1598 »{{Prostrkaně|registra zelená dobrovolných zápisův}}« a r.&amp;nbsp;1610 »{{Prostrkaně|registra bílá nálezová}}« a víme o nich, že je vedl písař radní města Hradce. Byly to protokolly soudu purkrabství hradeckého, do nichž sotva v tu dobu dály se nějaké vklady svobodných statků se týkající. Naproti tomu v zevnějších krajích: v Trutnovsku, Kladsku a Loketsku vedly se při tamějších soudech krajských a manských i nadále soudní protokolly neboli '''d.''' a to dle všeho pro oba druhy těch soudů společně. '''D.''' kraje trutnovského z l.&amp;nbsp;1479—1539 českým jazykem vesměs psané zachovaly se nám v originále v úřadě desk zemských (č.&amp;nbsp;23 desk dvorských), kamž byly roku 1539 k rozkazu kr. Ferdinanda&amp;nbsp;I. odevzdány a mají převahou povahu desk manských. O deskách kraje loketského mluví se ještě v privileji císaře Ferdinanda&amp;nbsp;I. z r.&amp;nbsp;1561, v kterém se obci města Lokte povoluje, aby k městu přikoupila do 3000&amp;nbsp;kop gr. »statku pozemského a platu, však bez statkuov lénních a manských, kteréž by toliko mužskému pohlaví pod léno náležely«, a přikazuje se »sudímu a soudcím zemským kraje loketského, aby Loketským toto povolení i s tím statkem a platem {{Prostrkaně|v registra a dsky zemské krajské vloženo}} a vepsáno podle pořádku bylo« a to tak, »aby sudí téhož kraje loketského relátorem k registróm a dskám toho kraje byl a jim to do desk, jakž pořádek jest, vložil bez zmatkuov a všelijaké odpornosti«. Konečně {{Prostrkaně|na Moravě a v Opavsku}} z desk krajských vyvinuly se během času '''d.''' zemské, pročež o obojím druhu desk níže bude promluveno (viz '''D.''' {{Prostrkaně|zemské}}). ''[[Autor:Jaromír Čelakovský|JČ.]]''

'''D.''' {{Prostrkaně|zemské}} ({{Prostrkaně|dsky}}, ''tabulae terrae'', ''registrum judicii terrae'', ''Landtaffel''). Mezi úředními knihami veřejnými, kterými ve středověku podporovaly se úkoly soudnictví a správy, jimiž zabezpečovala se obyvatelstvu veřejná i soukromá jeho práva a z nichž během času vyvinuly se jednak registraturní knihy archivů státních, jednak moderní pozemkové a hypotekárni knihy, náleží vynikající místo proslulému ústavu '''d.''' našich zemských. Nikoli proto, že by snad v jiných zemích křesťanských nebyly se vedly podobné úřední knihy a že by tedy snad toliko a nejprve u nás, nebo že by docela samorostle ústav takovýchto úředních akt se byl v našich zemích vyvinul; nýbrž proto, že ústav deskový nalézaje se po staletí v těsné souvislosti s celým právním životem naším, veřejným i soukromým, přiveden jest postupem času k takové dokonalosti, že se právem nazýval »jedním z nejvyšších klenotův země české« a že v mnohém ohledu předčil významem svým mnohá toho druhu zařízení jiných zemí nebo se jim aspoň vyrovnal. Onť zajisté po staletí tvořil zrcadlo našeho zemského práva, základ svobod a práv země i její obyvatelů; onť nemalou měrou přispíval zabezpečováním vlastnictví a podporováním úvěru k udržování svobodných statků v rukou domácích obyvatelů zemských. Podle vzoru jeho zařizovaly i zdokonalovaly se nejedny úřední knihy v zemích našich, na př. knihy městské už ve XIII.&amp;nbsp;století, jakož i v zemích vůkolních, zejména v Polsku, Braniborsku a v dědičných zemích rakouských, jak to dnes předními učenci je vyloženo a uznáno. Na základech, na nichž spočíval, vybudovány jsou zejména pozemkové knihy nyní vedené skoro ve všech zemích domu rakouského. Že arci i cizí instituce na jeho vývoj v starším i novějším čase vliv měly, nikdo nepopírá. Nestálť deskový tento náš ústav za všech časů na stejné výši dokonalosti, nýbrž i on podléhal zákonu pokroku, stále se polepšoval a stával složitějším. Maje svůj základ v prostých zápisech soudních, kterými se pověřovala processuální a jiná právní jednání před soudem zemským, jakož i sdruženým s ním úřadem desk zemských, rozvětvil se během času na několikeré druhy úředních knih, v nichž zápisy za různých časů měly nestejnou formu a povahu. Vždy ale písař zemský, králem dosazený, nebo zástupce jeho místopísař, kteří sami nebo za pomoci jiných písařů vedli tyto protokolly soudní, ručili za jejich věrohodnost. Při tom '''d.''' zemské sice v některých zemích přivtělených spočívaly na stejných základech jako v Čechách; avšak přece vykazují také poněkud odchylný vývoj, takže sledujíce zevnější osudy a vnitřní zařízení desk, musíme též k tamějšímu partikulárnímu vývoji přihlédnouti.

1. O tom, kdy '''d.''' {{Prostrkaně|zemské v Čechách}} počátek svůj vzaly, různá mínění byla vyslovena. Není nemožno, že některá jednání předsevzatá na soudě sněmovním se stručně protokollovala a že i nálezy tu vynesené se připisovaly do protokollů soudních, kterým se '''d.''', tabulae, říkalo; avšak dokladů na to není. Nejstarší zápis v deskách (in registro), jehož znění se nám na naše časy zachovalo, pochází z r.&amp;nbsp;1287, arci v něm mluví se už o starším zápisu deskovém. Nedá pak se o tom pochybovati, že už od polovice XIII.&amp;nbsp;století, kdy za Přemysla Otakara&amp;nbsp;II. vedle úředníků dvorských jmenují se úředníci zemští, kdy soud sněmovní přetvořil se na soud zemský a kdy vedle kancléře a notáře dvorského jmenuje se r.&amp;nbsp;1257 první ''notarius generalis regni Bohemiae'' nebo ''totius terrae Bohemiae'' jménem Přiznobor, že od té doby při soudě zemském zajisté se vedly zvláštní knihy soudní, do kterých zapisovaly se půhony neboli citace, nestání stran, nálezy, úmluvy a další processuální úkony, jakož i záznamy o právních jednáních před soudem zemským předsevzatých neb dokončených. Knihy tyto nazývají se v listinách z r.&amp;nbsp;1306, 1309 a 1312 »tabulae terrae« a praví se, že do nich nález soudu zemského byl zapsán, »jakož jest obyčej« a zase, že do nich trhové smlouvy o zboží aneb o úrok na statku pojištěný slavnostně byly zapsány, jakož to žádá právo zemské (Emler, Regesta II., str.&amp;nbsp;605, 952 a 893 a III. 27; též Tadra, Summa Gerhardi str.&amp;nbsp;241: vendicionem hereditatis in terre tabulis annotari, ''sicut terre juris est''). Patrně tedy název '''d.''' jest staršího původu a spisovatel horního práva kr. Václava&amp;nbsp;II. z r.&amp;nbsp;1300 měl zajisté ústav tento na mysli, když předpisoval písaři hornímu, aby ve dsky (''in tabulis vel in actis'') zapisoval pilně slovo od slova půhony a nálezy, jakož i vše, cokoli se před soudem děje (omnia, quae coram judice aguntur). Řečené protokolly soudu zemského nazývaly se ve XIV.&amp;nbsp;století též {{Prostrkaně|deskami půhonnými}} (''tabulae citationum''), a šťastnou náhodou zachoval se nám kus původního kvaternu takovýchto desk z l.&amp;nbsp;1316 až 1320 v archivu Jindřichohradeckém (nyní v Českém museu), ze kterého můžeme nabyti jakéhosi poučení o formě a povaze zápisů deskových. Seznáváme z něho, kterak písař psal půhony na složky podle začátečných písmen jmen původů neboli žalobců, jak se také v pozdějších časech dálo, kterak k půhonům připisoval nálezy i ostatní záznamy processuální, kterak kromě toho na prázdná místa vepisoval časem i jiné zápisy, týkající se zejména práv věcných k statkům svobodným a kterak po několika létech takovéto složky po čtyřech arších čili dvojlistech (odtud quaterni) do kůže čili desek dával svazovati. Z tohoto starého kvaternu půhonného zachovaly se nám toliko složky s písmeny B, D, H, L, P a W a jedna složka, na kterou půhony o hlavu zvláště se psaly; avšak jak řečeno, ve složkách abecedních roztroušeny jsou také některé jiné zápisy, z nichž zvláště jsou pozoruhodny ty, které se týkají statků dědičných neboli dědin. Můžeme z nich, jakož i z několika starších zachovaných nám zápisů s jakousi bezpečností souditi, že v ten čas bylo už obyčejem buď před králem nebo před soudem zemským v suché dny nebo prozatímně i před úřadem desk zemských učiniti přiznání o prodejích a postupech dědičných statků, jakož i o některých jiných jednáních právních statků těch se týkajících a že přiznání takováto jsou pak do desk zapisována, aby tím způsobem o předsevzatém právním jednání pro případ sporu neb popírání zjednalo se bezpečnější svědectví, nežli jaké mohli poskytnouti svědkové neb listiny. Bylať to úředně pověřená svědectví pro budoucí paměť, jež byla »nejmocnějším průvodem«. Svědectví taková arci v ten čas týkala se rozmanitých právních jednání osob, příslušejících před soud zemský, tedy hlavně takových jednání, při nichž šlo o nabytí neb pozbytí věcného práva k svobodným statkům; avšak i takových jednání, jež měla jiný účel a obsah. Hlavním důvodem zápisu bylo zabezpečiti nabyté právo před popíráním, avšak i jiné důvody vedly k tomu, že zvláště věcná práva k statkům tímto způsobem do desk pravidelně jsou zapisována. O statcích, které tímto způsobem do desk byly zapsány, nemohlo se na př. pochybovati, že jsou svobodny. Obyčej tento měl dle všeho také za následek, že od r.&amp;nbsp;1320 začaly se vedle knih půhonných psáti zvláštní '''d.''' {{Prostrkaně|trhové}} (''libri contractuum'', pozdější ''Kaufquaterne''), aby do nich se zapisovala v chronologickém pořádku veřejná prohlášení před soudem zemským učiněná stran prodejů, postupů, směn atd. větších statků dědičných, jejichž cena sto kop převyšovala. Časem arci psala se takováto přiznání předběžně i do desk půhonných a teprve v čas zasedání soudu zemského přepisovala se do desk trhových. Kromě toho do desk půhonných a v starší době i krajských kladly se v této formě asi nadále menší statky dědičné. Takovéto kladení pak práv věcných k statkům do desk stávalo se asi záhy povinným. Souviselať se zařízením tím dle všeho ta okolnost, že už r.&amp;nbsp;1321 a opětně r.&amp;nbsp;1326 na soudě zemském vyneseny jsou obecné nálezy (Emler, Reliq. I., str.&amp;nbsp;401 a 403), že »ktož svého zbožie žádnému (sc. dskami) nezapíše a přátel žádných nedielných nemá, to zbožie pravě a spravedlivě na krále přichází«. Vlastník statku mohl tudy pravoplatně disponovati o něm toliko zápisem do desk a chtěl-li nabyvatel svobodného statku ochrániti se před nárokem, že statek jeho není svobodný nebo ochrániti se před tím, aby král na statek po smrti prodávajícího nesáhnul právem odúmrtným, musil přiměti soukupa svého, by před soudem zemským v čas suchých dnů nebo před úřadem desk zemských učinil veřejné přiznání o prodeji a postupu statku takového a přiznání to bylo arci zapsáno do desk zemských, čímž právní jednání bylo úředně pověřeno, utvrzeno a dokonáno. Pouhé svědectví listiny neb svědků v takovémto případě přestávalo se považovati za postačitelné. Podobně chránil se zápisem do desk nabyvatel statku proti nárokům třetích osob, jichž práva po projití {{Heslo|Dědinná léta|dědinných let}} (v.&amp;nbsp;t.) od zápisu deskového počítaných se promlčovala. Následkem toho zápis do desk (notitia) o takovémto přiznání soukupa pozvolnu stával se obvyklou a také potřebnou formou bezpečného nabývání a zcizení práva na svobodných statcích; »dědinný« zápis během XIV.&amp;nbsp;stol. v pravidelných dobách neměl toliko formální, nýbrž i materielní povahu právní, neměl toliko povahu prostředku průvodního nýbrž i povahu konstitutivního jednání právního. Zejména za Karla&amp;nbsp;IV., kdy přísný pořádek v celé správě zemské byl udržován, zásada takového nuceného neboli obligátorního vkládání práv věcných k statkům do desk asi sotva byla brána v pochybnost, jak i Řád práva zemského i Majestas Carolina i moravská instrukce desková z r.&amp;nbsp;1359 dokazují. V napotomních časech arci často určitějšími slovy je tato zásada vyslovována. V létech 1389, 1397 a 1408 zejména soud zemský vynesl opětně nálezy, že »nad dsky paměti žádné jiné není a desk žádný nemuož přesvědčiti« a Ondřej z Dubé dovolává se nálezu panského, »že o staré držení dědin nedopúštějí (soudcové zemští) svědkóv, neb chtie, aby bylo dskami tvrzeno«. Z té doby také, jakož i z doby císaře Sigmunda zachovaly se nám mocné listy, kterými králové zmocňují šlechtice, aby mohli o svém majetku na případ smrti pořizovati a v kterých dokládá se, že takové pořízení má míti tutéž moc, jako by bylo dskami zemskými utvrzeno, aniž pak »obyčej království Českého má tomu býti na překážku, totiž ten, že statky zemřelého, které nebyly někomu darovány deskami království Českého (per tabulas regni Bohemiae), mají na krále spadnouti.« Nicméně asi ve XIV.&amp;nbsp;stol. dosti hojně užívalo se též listů k pojištění věcných práv k statkům dědičným {{Prostrkaně|vedle}} zápisů deskových, a také nebyla všechna věcná práva k těmto statkům do desk asi zapisována, zejména zapisování neboli zastavování statků v určitých sumách dálo se dosti dlouho ve formě listů, nechať držení a užívání zboží zápisného na zástavního věřitele ihned přecházelo, nebo nechať při tom se vymiňovalo uvázání statku zastaveného s komorníkem pro nezaplacení dluhu v ustanovené lhůtě. V této věci ku konci panování císaře Karla&amp;nbsp;IV. stala se důležitá další reforma, že začaly se psáti zvláštní '''d.''' {{Prostrkaně|zápisné}} (''libri obligationum'', pozdější ''Schuldverschreibungsquaterne'') a to {{Prostrkaně|větší}}, do kterých vcházely dlužní zápisy na zboží veliká a statky znamenité, náležející pánům a vladykám, a {{Prostrkaně|menší}}, do kterých přiznání o zástavách menších statků dědičných méně zámožných to zemanů, dědinníků a jiných svobodníků do sto kop se zapisovala. Dle všeho i tu deskový záznam zápisného zboží nabýval větší moci průvodní, nežli jakou měl pouhý list zápisný. První zpráva o deskách zápisných menších (černých) pochází z r.&amp;nbsp;1372 (DZ. 251, B. 24) a jest pravděpodobno, že v ten čas i větší '''d.''' zápisné se psaly. '''D.''' ty podobně jako '''d.''' půhonné označovaly a pojmenovávaly se dle barvy vazeb na hřbetě, kdežto deskám trhovým dostávalo se pojmenování po místopísařích, za kterých byly psány. (Tak nejstarší kvatern desk trhových zval se ''primus Zdislai'' po místopísaři Zdislavu z Dobré, za jehožto úřadování a s jehož jménem tři kvaterny trhových desk byly napsány.) Ku konci XIV.&amp;nbsp;stol. činil pak se rozdíl mezi {{Prostrkaně|deskami většími}} (''majores tabulae terrae''), ku kterým počítaly se '''d.''' trhové a větší zápisné a {{Prostrkaně|deskami menšími}} (''minores tabulae terrae''), jež tvořily '''d.''' půhonné, menší zápisné a jiná příruční registra soudní. Rozdíl ten souvisel s vedením a uschováváním desk. Větší '''d.''' psával místopísař království Českého, a dopsané měly se chovati v sakristii kostela Pražského v truhlicích na tři zámky uzavřených a zapečetěných, takže toliko v suché dny, kdy čtyřikráte do roka odbýván byl soud zemský, jsou slavnostně otevírány a obecně přístupny učiněny. Výjimku činily ty '''d.''' »zápisuov velikých«, které písař zemský s povolením soudu zemského »pro potřebu na každý den v své moci zachovával a kvaterny od rokuov do rokuov«. Naproti tomu menší '''d.''' psal písař menší a ty ostávaly stranám napořád přístupny v úřadě nejv. písaře zemského neboli desk zemských. Do těch proto mohla se také zapisovati právní jednání mimo suché dny předsevzatá, jež se v čas soudu teprve do desk trhových na pergamen přepisovala čili »ingrossovala«. Úřad písaře zemského obyčejně na hradě Pražském se nalézal, avšak před válkami husitskými přenesen je do domu v ulici Svatojilské, kterýžto dům (nynější něm. technika čp.&amp;nbsp;241—I.) obec Staroměstská r.&amp;nbsp;1412 se zvláštním svolením královým zakoupila, aby se tam '''d.''' zemské (menší) chovaly a také soudy zemské odbývaly. Nazýval se proto v XV.&amp;nbsp;stol. »u desk zemských«. Větší '''d.''' zemské ostaly dle všeho na hradě Pražském a byly na počátku válek husitských z rozkazu císaře Sigmunda na Křivoklát převezeny a když ten r.&amp;nbsp;1422 vyhořel, odneseny jsou nejprve do Plzně a pak na Karlštein. Některé z nich dostaly se též za hranice do Vídně nebo do Prešpurka. O osudu menších desk nemáme zpráv, že však s nimi ve válkách husitských nevalně šetrně bylo zacházeno, dokazuje právě znuzilý starý kvatern půhonných '''d.''', jenž se do archivu jindřichohradeckého dostal a tak na naše časy uchoval. Na sněmu Čáslavském r.&amp;nbsp;1421 bylo si stěžováno na to, že Sigmund schoval tajně '''d.''' zemské; avšak císař omlouval se, že tak učinil s panským povolením a při Jihlavských námluvách r.&amp;nbsp;1436 zavázal se, že je zase vrátí a dle zdání rady zemské na jednom místě v Čechách položí, by tam králům a zemi bezpečně ležely a zachovány byly. Poněvadž pak ve válkách husitských statky prodávaly se před svědky a prodeje i jiná právní jednání potvrzovaly se listinami, někdy též do knih městských se zapisovaly, vynesen jest r.&amp;nbsp;1437 panský nález, že sice takovéto listy a zápisy mají podržeti platnost, avšak že musí ve dsky zemské býti vloženy »vedle řádu a práva země této«, sice že pozbudou veškeré moci. A když v únoru 1437 zahájeny jsou opět soudy zemské a obnoven též úřad desk zemských, tu začaly se zase psáti nové '''d.''' zemské týmž způsobem, jako před válkami husitskými. Většina starých desk převezena je do Prahy a uložena společně s menšími deskami v úřadě desk zemských, jenž z počátku v domě nejv. písaře zemského se nalézal, od r.&amp;nbsp;1442 až asi do konce XV.&amp;nbsp;stol. v příbytcích místopísařů, tak že '''d.''' z místa na místo jsou přenášeny. Toliko nějaká čásť větších desk ostávala na Karlšteině.

Snesením zemským z r.&amp;nbsp;1440 opět jsou soudové zemští zastaveni a od té doby kladlo se do desk toliko z usnesení sněmu. Stěžováno si na to, že tím zvláště chudším zemanům velká zádava se činí. Teprve r.&amp;nbsp;1454 je opět soud zemský znova osazen a na sněmě před tím usneseno, aby »listové, kteříž jsú po smrti krále Václava slavné paměti zděláni, ježto jsú jedni druhým zdělali na které zbožie, buďto trhem neb poručenstvím«, do roka do desk byli kladeni. Od té doby zase se vedly '''d.''' pravidelně a ještě za panování krále Ladislava zavedena jest v nich ta novota, že vedle posavadních druhů desk začaly se psáti tak zv. '''d.''' {{Prostrkaně|památné}} (''quaterni memoriarum'', ''Gedenkquaternen''), z nichž se nám zachovaly výpisy od r.&amp;nbsp;1456 jdoucí. Stávaloť se druhdy, že na posledních listech kvaternů půhonných úředníci zapisovali některé důležitější záznamy, »memoriae« nebo »památky« řečené, zatímné to zápisky, o nichž na nejbližších soudech nebo sněmích dále se mělo jednati a jež tudy v paměti úředníkům desk měly ostati. Když pak se r.&amp;nbsp;1455 zakládal nový kvatern desk půhonných, tu uzavřeno odděliti tyto památky do zvláštního kvaternu a od té doby zapisovaly se do památných desk všechny důležitější zápisy a to tak hojně, že bylo téměř tolik kvaternů památných jako trhových. Mnozí měli prý za to, že »což se těmito památnými deskami zapíše, jest trvalejší, pevnější, jistější, nežli by se dskami ostatními zapsalo« (Všehrd). Zejména však zapisovaly se do těchto desk majestáty, sněmovní snesení, nálezy obecné a zvláštní a i paměti úředníků, tedy nejdůležitější prameny zemského práva, které druhdy ve XIV., snad i XIII.&amp;nbsp;století do desk půhonných a pak i trhových se vpisovaly. Zapisování to dálo se čím dále tím hojněji a pravidelněji, tak že zápis do desk stával se též obvyklou formou utvrzování a vyhlašování takovýchto právních pramenů. V těchto dobách tudy '''d.''' zemské neměly toliko formu a povahu protokollů soudních (akt), kterými pověřovaly se processuální úkony a zabezpečovala se soukromá práva držitelů statků dědičných, nýbrž i veřejných knih registraturních, do kterých král i stavové ze sněmu i soudu dávali vepisovati neb registrovati normy právní jimi vydané, vysílajíce k deskám relátory neboli posly, aby na takovéto vklady do desk vedli dozor a je jejich jménem pověřovali. '''D.''' zemské stávaly se tím způsobem též soupisem královských, zemských a stavovských práv a svobod, obecně přístupným svodem důležitých pramenů zemského práva a tudy bezpečným základem všeho práva a řádu v zemi. Když r.&amp;nbsp;1467 následkem války krále Jiřího s Matiášem zastaveno jest opětně řádné působení soudu zemského, tu i '''d.''' zemské jsou zavřeny a teprve r.&amp;nbsp;1473 stalo se na sněmu Benešovském snesení, aby u desk zemských každému se dály potřebnosti. Od té doby a tudy i nějaký čas po r.&amp;nbsp;1485, kdy zase práva šla, postupování a zapisování statků dálo se před úřadem desk zemských a kromě toho prováděly se zápisy do desk na relaci královskou nebo sněmovní. Po uzavření míru Olomúckého roku 1479 žádali páni, kteří se posud přidrželi strany Matiášovy, aby se stalo řádné opatření s deskami zemskými, s tímto prý »klenotem zemským, takměř jedním z nejvyšších a nejpilnějších, ježto se všech dotýče, chudého i bohatého«. Stěžovali sobě, že »dsky zemské neslušně a velmi lehce se chovají, úředníci větší i menší malou pilnost i péči o ně mají, je s jednoho místa na druhé a na třetí přenášejí a tak s nimi po podružství chodí, ježto by skrze takové zanedbání vší zemi mohla veliká škoda i hanba dojíti«. Někteří úředníci desk v těch válkách i úřad musili opustiti a tak sedláci prý svých práv pilněji chovají, než svobodní stavové. Žádali proto, aby '''d.''' bezpečně byly chovány vedle starého práva na hradě Pražském, kdež písař zemský má s nimi bydlení své míti a jinde nic a aby »v městské moci« více nebyly. Kteréž by pak byly dokonány a napsány, ty ať se schovávají pod pečetmi a pod zámky nejvyšších úředníkův zemských v sakristě kostela Pražského, jako druhdy bývalo. Žádost tato byla mnohem důrazněji opakována následkem bouře pražské r.&amp;nbsp;1483, když stoupencům krále Vladislava delší čas přístup ke dskám byl vůbec zabráněn. Tu žádáno na Pražanech, aby '''d.''' ven z města na hrad vydali, avšak Pražané dlouho odpírali tomu, dovozujíce, že v jejich městě »nejjistěji a nejpodobněji« '''d.''' se chovají. Pokud byly uchovávány v bytě místopísaře zemského a stály pod správou tohoto úředníka, jenž býval obírán ze stavu městského, byly skutečně v moci městské a oligarchické záměry šlechty po obmezení práv obyvatelstva nešlechtického narážely na nepřekonatelné překážky. Šlechta chtějíc přivésti k platnosti zásadu, že může práv svých přičiniti a ujíti, usilovala o to přivésti úředníky desk zemských do odvislosti k sobě, '''d.''' vůbec »v panskou moc« dostati a obmeziti jich veřejnost, tak aby jenom se svolením nejv. úředníků dovoleno bylo stranám činiti sobě z nich výpisy a aby ani úředníci desk s obsahem desk sebe i jiné neseznamovali. Příhodná chvíle k provedení těchto záměrů nastala, když koncem února 1497 kr. Vladislav navštívil Prahu. Místopísař tehdejší, slavný Viktorin ze Všehrd, který byl šlechtě trnem v oku, poněvadž psal na díle o právech země České na základě desk, ujímaje se práv obyvatelstva nešlechtického, obžalován jest před králem, že všetečně změnil obvyklou druhdy formuli, »přiznal se před úředníky Pražskými« ve formu »přiznal se před pány úředníky desk zemských« a král propustil jej pro tuto všetečnost z úřadu. Tím snaha Všehrdova vymaniti desky z vlivu nejv. úředníků zemských zmařena. Napotom větší '''d.''' zemské, pokud byly dopsány, převezeny jsou na hrad Pražský a tam dány jsou v opatrování nejv. úředníkům zemským, kdežto menší '''d.''' ostávaly sice v městě, avšak vrchní jich správu obdržel nejv. písař zemský, člen to stavu vladyckého. Na nejbližším na to sněmě v květnu 1497 stalo se pak snesení, aby »staré dsky nahoře zuostávaly na hradě Pražském a jestliže by jich kto potřeboval, aby úředníci s ním nahuoru šli a jemu je čtli, kdybykoli potřeboval« a dále, aby »úřednici menší, kteřížkoli dsky v moci mají, žádnému výpisuov z desk nevydávali bez povolení krále JMti nebo soudu zemského nebo pánuov úředníkuov větších« a také aby se v deskách bez povolení těchto úředníků »nevertovati«. Tím šlechta dosáhla, po čem toužila; ona dostavši '''d.''' ve svou moc, mohla nyní veřejnost jich dle vůle své obmezovati a obsah zápisů v nich měniti. Proti tomu marně Všehrd ve svém díle horlil, dokazuje, že od starodávna byly a dle práva také mají »dsky země České každému býti svobodné, pánu, vládyce, měštěnínu, dědinníku, manu i sedláku« a že každému mají výpisy z nich vydávati se beze všech odporův, a třebas by někdo i všecky '''d.''' sobě přepsati chtěl, tudy arci i úředníkům desk má se dovoliti s obsahem jich se seznamovati. Zřízení zemské z r.&amp;nbsp;1500 potvrdilo všechna snesení sněmovní z posledních let, kterými veřejnost desk se obmezovala a následkem kterých '''d.''' měly se státi zápisníkem vyšších dvou stavův s pozbytím povahy zemských knih obecných. Kdežto druhdy bylo právem zemským to, co bylo zapsáno v deskách, nyní mělo platiti nové právo vyššími stavy ve formu zřízení zemského uvedené a ze zápisů deskových měly podržeti pouze ty platnost, které tomuto novému právu neodporovaly. V tom teprve v následujících létech na prospěch moci královské a stavu městského nějaká náprava byla zjednána (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Čechy/Dějiny právní: dějiny pramenů, doba střední|Čechy}}}}, 460). Brzo pak po r.&amp;nbsp;1500 úřad desk zemských nalézaje se pod správou nejv. písaře zemského přesídlil se do králova dvora u Prašné brány na Starém městě, jejž král opustil, a počátkem prosince r.&amp;nbsp;1512 přeložen jest na hrad Pražský, tehdy právě dostavený. V úřadě desk zemských v samostatných místnostech ubytovaném chovaly se nyní větší i menší '''d.''' pohromadě, větší '''d.''' jsou arci zvláště uschovávány a toliko v čas soudu zemského otvírány.

Za krále Vladislava, právě když byl místopísařem Viktorin ze Všehrd, stalo se též na sněmu obecním 13.&amp;nbsp;bř. 1495 k návrhu kraje Hradeckého důležité usnesení, že všechny vklady ve dsky zemské, v trhové nebo zápisné, památné i půhonné, mají býti toliko česky psány a jenom majestáty a jiné listy, kdyby byly latinsky nebo německy sepsány, že mají v jazyku původního sepsání do desk se vkládati. Přicházelť už od doby kr. Václava&amp;nbsp;IV. stále hojněji český jazyk v deskách k platnosti, nyní měl v nich obdržeti výhradné panství. Všehrd v knihách devaterých odůvodňoval proměnu tu tím, abychom prý »jazyk svůj, poněvadž jsme Čechové, i třeli i rozšiřovali, nebo jsou toho i jiní národové pilni, a německy se učíce, abychom česky i psali i mluvili, a v obyčejích dobrých a českých trvajíce, abychom se v horší neměnili«. V témže spise pak pronesl se o významu a bezpečnosti desk zemských v tato slova: »Listové se potracují a mol a oheň i zloděj jim uškoditi může, ale dskám starost neškodí a molův a ohně neznají, na vodu, na železo, na zemi žádné péče nemají, zlodějům se smějí, věrná stráž všech věcí do nich zapsaných i vložených bezpečně sobě svěřeného chová nejen nám toliko a dětem našim, ale jich dětem i těm, kdož se narodí z nich«. Bohužel slova tato nebyla prorocká! Ona ukazují toliko, s jakou nezlomnou důvěrou pohlíženo k tomuto skladišti veřejných i soukromých práv v Čechách a kterak ani za možné nebylo pokládáno. aby tento základ všeho právního života v zemi mohl vzíti zkázu. Tím hroznější musil býti dojem, který způsobil pád staroslavného tohoto ústavu, když 2.&amp;nbsp;června 1541 strašný požár, který uchvátil větší čásť Malé strany, Hradčan i hradu Pražského, zničil též '''d.''' zemské. Dle zprávy kronistů při ohni tom na hradě »shořela veliká světnice soudná, shořely oboje dvéře do sklepů ke dskám i také pokojové, kteří byli nad sklepem, v kterých byly dsky zemské. A to když hořelo, domnívali se mnozí, žeby nějaké jiskry odtud do sklepů k zemským dskám vletěly a zapálily; odkudkoli tam se oheň dostal, dsky zemské shořely a také některé summy peněz, při těch dskách složené, porušené byly«. Jediný kvatern půhonný červený od r.&amp;nbsp;1539 psaný náhodou zachoval se, zůstav při starostovi komorničím. Dle četných zpráv, jež se nám o starých deskách zachovaly, shořelo takto nejméně 12 desk půhonných, 51 kvaternů desk trhových, 13 větších zápisných, 15 menších zápisných, 7 kvaternů desk památných a celá řada příručních register soudních (kvaternův obeslání, knih žalobních, ubrmanských, kvaternů škodních, kv. relací, register svědomí, desk komorničích, knih úročních, kv. listů posélacích atd.), tedy daleko přes sto kvaternů deskových, ve kterých dle výpočtů vydavatele pozůstatků desk těchto shořelých Josefa Emlera nalézalo se nejméně 66.000 zápisů, když mírně se počítá. Ztráta tato byla a jest arci nenahraditelná; avšak přece asi dvacátý díl toho, co bylo zapsáno ve shořelých deskách, zachoval se nám v přepisech anebo ve výpisech ze starých desk a jsou to na štěstí celkem důležitější zápisy, jichž znění v celosti neb u výtahu známe a jež oprávnili Palackého k výroku, že duch starých desk přece na naše časy se zachoval, třebas jich tělo bylo zhynulo. (J.&amp;nbsp;Emler vydal z pozůstatků těch ve dvou dílech zbytky desk půhonných a části desk trhových do r.&amp;nbsp;1500; pozůstatky ostatních desk, zejména památných a zápisných k tisku dávno jsou připraveny. Týž pojednal v aktech učené společnosti r.&amp;nbsp;1867 též o názvech a obsahu kvaternů zhořelých desk, jakož i o pramenech, které obsahují pozůstatky starých desk.) Na nejbližším sněmě, který se sešel 5.&amp;nbsp;pros. 1541, projevil Ferdinand&amp;nbsp;I. lítost nad tím, že '''d.''' shořely »ke škodě králi, stavům i všem obyvatelům« a vyzval stavy, aby hned k vyzdvižení nových desk přistoupili, by chudý jako bohatý k spravedlnosti své přicházeti a právo průchod svůj tak, jakž i prve, míti mohlo. I stalo se usnesení o »napravení pohořelých desk zemských« na témž sněmě takové, aby každý držitel statku na předchůdci svém vyžádal sobě ústní prohlášení při dskách a na tom základě nový vklad do desk si pořídil anebo aby předložil listinu, kterou mohl prokázati právo vlastnické nebo jiné věcné k statku deskovému. Pakli by ten, jenž mu statek prodal anebo jakkoli jinak ve staré dsky kladl, po napomenutí, aby mu ve dsky kladl, tak neučinil, měl ho obeslati před úředníky desk zemských a kdyby nestál a ve dsky nekladl, měl na něho stanné právo si vymoci. Jako tato tak i jiná ustanoveni řádu deskového z r.&amp;nbsp;1541 nedávají pochybovati o tom, že kladení do desk věcných práv k dědičným statkům považovalo se v ten čas, jako už před tím, za obligatorní. I založeny jsou nové kvaterny trhové, zápisné a památné, aby se do nich staré zápisy, pokud kde jaké po ruce byly, opět vkládaly a aby napotom kvaterny ty po starém způsobu se dále vedly. Poněvadž mnozí z předešlých držitelů, od nichž práva ke statkům byla nabyta, nebyli více na živu a držitelé nemohli se jinými průkazy vykázati, založeny jsou pro ně zvláštní »{{Prostrkaně|registra communitatis, kde sobě sami kladou}}«, do nichž mohli tedy tací držitelé sami sobě klásti. Vklady jejich jsou pak po tři léta a 18 neděl (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Dědinná léta}}}}) veřejně na soudě zemském vyhlašovány a když nikdo neodporoval, jsou vepisovány do {{Prostrkaně|druhých desk communitatis}}. Rovněž bylo psáno dále do zachovaného kvaternu desk půhonných od r.&amp;nbsp;1539 a založena nově ostatní registra, která písaři menších desk k potřebám sněmu i soudu zemského i úřadu desk vedli. Mezi nimi zvláštní důležitosti nabyly {{Prostrkaně|kvaterny artikulů sněmovních a relací ze sněmu}}, které staly se později součástí státního archivu českého neboli tak zvaného {{Prostrkaně|menšího archivu stavovského}}, k němuž ovšem i jiné knihy a listiny stavovské při deskách ukládané se počítaly. Úřad deskový podržoval po r.&amp;nbsp;1541 povahu i soudního dvoru i kanceláře sněmu a soudu zemského, jakož i archivu státního; kvaterny sněmovní zejména byly registraturními knihami sněmu zemského, do nichž akta sněmovní i na dále za přítomnosti relátorů královských a sněmovních se kladla, tvrdila a vyhlašovala. Z ostatních knih soudních {{Prostrkaně|kvaterny listů posélacích soudu zemského a kvaterny obeslání}} měly povahu rovněž register tohoto soudu; kdežto {{Prostrkaně|kvat. listů přiznání, kvat. relací od soudu komorního, purkrabského a jiných soudů, registra škodní, registra platů komorních, kvat. rozepří na suplikací poddaných}}, od roku 1548 též {{Prostrkaně|registra starostova}}, do kterých processuální úkony, zvláště úmluvy a ostatní stupně exekučního řízení se zapisovaly, podržovaly povahu úředních akt a pokud strany celé listiny do nich dávaly si přepisovati, též úředních kopiářů. Přehled v rozmanitých těchto knihách udržoval se pak pomocí rejstříků dosti pečlivě vedených. V nařízení o vyzdvižení desk povoleno bylo také stranám, že mohou staré nálezy, jež se jich týkají, do desk sobě opět vkládati; rovněž ovšem nové nálezy na soudech zemských větším i menším vynášené zapisovaly se do desk trhových, zápisných i památných, jak se kam nejlépe hodily; avšak klásti opět do desk staré nálezy cizí a obecné bylo stranám zakázáno, neboť soudcové zemští bez ohledu na staré nálezy mají prý každému »spravedlivé rozsudky činiti podle jednoho každého průvodu práva a zřízení zemského«. Rovněž nechtěl Ferdinand&amp;nbsp;I. svoliti k tomu, aby staré majestáty královské, leč pokud se týkaly statků královských a zápisných, a stará snesení sněmovní novým vkladem do desk opětnou sankci obdržely. Stavové na sněmích r.&amp;nbsp;1543 a 1545 důrazně žádali, aby privilegia zemská, sněmy i jiné zemské potřeby, kteréž předešle v deskách byly, zase do desk zemských povolil vložiti; avšak nedomohli se na něm ničeho jiného, nežli že toliko některá sněmovní snesení z doby Jagellonské jsou do desk zapsána a že zvolena byla kommisse, které uloženo zregistrovati pro desky zemské listiny a svobody zemské, které se chovaly na Karlšteině, aby nebylo potřebí po každé pro originály na Karlštein posílati. Po přemožení odporu stavovského r.&amp;nbsp;1547 použil Ferdinand&amp;nbsp;I. tohoto přepisování privilegií zemských k důkladnému přehlédnutí jich, takže do dvou kopiářů privilegií, jež koncem roku 1547 byly dopsány, přišly pouze ty majestáty, které nestály v cestě záměrům Ferdinandovým po změně ústavy zemské. Z kopiářů těch jeden byl uložen ve dvorské kanceláři a druhý u desk zemských, aby tam společně se zřízeními zemskými každému byl přístupen. Teprve v novém zřízení zemském z r.&amp;nbsp;1549 (čl.&amp;nbsp;X., 16) bylo opět povoleno, že každý může před soudy ukazovati i cizí nálezy k své při, jakž bývalo za starodávna, a tak nálezy nově vynesené a do desk zapsané obdržely opět moc praejudikátů. Staré nálezy však cizí a obecné, mnohá privilegia a snesení sněmovní z dřívějších dob nebyly nikdy více do desk vloženy a tedy pozbývaly platnosti. Takovým způsobem shoření desk zemských mělo za následek též závažné změny v právu a ústavě, jež nejlépe objasňují těsný svazek, v jakém ústav tento k ústavnímu právu země se nalézal.

Od času tohoto znovuzřízení desk až do doby Josefínské nebylo na zevnějších formách deskového zřízení celkem mnoho měněno. Na sněmě roku 1543 stala se některá opatření, aby '''d.''' budoucně před požárem nebo jinou zkázou byly uchráněny. Sklep, ve kterém se chovati měly, hleděno co nejdůkladněji upraviti a kromě toho nařízeno, aby se psaly dvakráte, tak aby jeden jejich přepis na Karlšteině mohl býti chován a to proto, jestli by jaký pád opět jednou na dsky přišel, aby mohly druhé býti před rukama. Tím způsobem bylo také prvních 26 kvaternů trhových desk do tak zv. pergamenových {{Prostrkaně|karlšteinských kvaternů}} přepsáno; avšak brzo bylo od přepisování toho pro nákladnost práce upuštěno. R.&amp;nbsp;1554 úřad desk zemských odstěhoval se do Plzně a r.&amp;nbsp;1583 a 1613 do Tábora pro morové povětří v Praze panující a po ten čas vedly se tam zvláštní kvaterny »morové«. Po bitvě bělohorské nařídil Ferdinand&amp;nbsp;II. 20.&amp;nbsp;září 1623, aby všechny vklady a zápisy deskové za Bedřicha Falckého učiněné byly z desk vymazány. Za tím též účelem založeny jsou {{Prostrkaně|kvatern pro napravení desk a kvaterny pro cizozemce}}, aby sobě do nich konfiskované a jim postoupené statky mohli zapisovati. Další převraty a změny, kteréž způsobeny byly obnoveným zřízením zemským z r.&amp;nbsp;1627 v právu zemském, dotknuly se arci i desk zemských. Úřad desk zemských stal se úřadem královským a '''d.''' pozbyly dřívější povahy stavovské, což se jevilo zejména v tom, že zápisy zákonův a nařízení děly se toliko na relaci královskou, nikoli stavovskou (J8) a že následkem toho {{Prostrkaně|kvaterny relací}} ze sněmu přestaly se psáti. Od té doby vklady do desk mohly se činiti netoliko českým, nýbrž i německým jazykem (C2 a J6); některé kvaterny, na př. sněmovní, podle jazyka jsou odděleně vedeny; způsobilost k deskám byla vyhrazena jenom katolíkům a sice netoliko osobám dvou vyšších stavův, svobodníkům a měšťanům i obcem privilegovaných měst (m. Pražských, Kutné Hory, Plzně a Budějovic), nýbrž se svolením krále i korporacím církevním a světským duchovním. Zavádění písemného řízení na soudě zemském, větším i menším, na místě řízení ústního mělo za následek, že do protokolů soudních nepsalo se více celé líčení pře, nýbrž zaznamenávaly se toliko stručně spisy a průvody od stran vedené. Na místě půhonných desk psaly se {{Prostrkaně|kvaterny žalob a obeslání k soudům}} a bývalé nálezy soudní, obecné i zvláštní, musily ustoupiti výpověděm a vyměřením soudů. Vklady do desk a výnosy z nich dály se od té doby namnoze už na základě listin, které se do desk slovně přepisovaly, toliko žádalo se stále ještě osobní přiznání před úřadem desk. Následkem toho postupem času, zejména během XVIII.&amp;nbsp;stol., '''d.''' trhové a zápisné nabývaly povahy úředních kopiářů listin neboli, jak se později říkalo, knih instrumentních; k záznamům úředním o prohlášení před soudem, kteréžto záznamy byly náležitostí právního jednání, jímž nabývala a pozbývala se práva ke statkům, přistupovalo intabulování listin, jež zvláštní registrátoři obstarávali. Při tom uznávalo se i nadále (J9), »že co tak s přiznáním před úředníky menšími ve dsky zemské vloženo a zapsáno bude, to tak bez všelikého odporu a ouskoku zůstávati má, poněvadž desk zemských žádný přesvědčiti nemůže« a »kdo by se o to pokusil a svědky proti dskám chtěl vésti, že dvě neděle ve věži má seděti«. Deklaratorie z r.&amp;nbsp;1640 (čl.&amp;nbsp;Ee 5—17) mnohem pak určitějšími slovy zásadu povinného vkládání věcných práv do desk zemských a souvisící s tím zásadu veřejnosti a spolehlivosti desk, jakož i zásadu přednosti vkladů v nich dle časové posloupnosti vyslovily, poskytujíce deskovému držiteli i věřiteli mnohé výsady před »pokoutným« držitelem a věřitelem. Ustanovujíť, že »jakož to {{Prostrkaně|od starodávna bylo}}, též budoucně statkové pozemští nejináče, nežli dskami zemskými zavozováni, dáváni a směňováni býti mohou, takže kdyžby někdo druhému statek svůj pozemský zastaviti aneb zapsati chtěl, tehdy toho jináč než dskami zemskými učiniti nemá a nemůže« a že také »tím způsobem žádné právo jmění a držení ani jaké převedení panství na někoho na statku pozemském místa nebo platnosti míti nemá nikterakž, lečby to dskami pojištěné a upevněné bylo«. Při listech zástavních, jež do desk mohly býti vloženy i bez přítomnosti věřitelovy, žádalo se výslovné pojmenování zástavy a {{Prostrkaně|doložka}}, že věřitel může list dáti {{Prostrkaně|intabulovati}}. Podobně uznávala se povinnost klásti do desk kšafty, listy věnné a smlouvy svatební, tyto zejména když šlo o pojištění dluhu na statcích a dědicům rovněž uloženo oznámiti u desk ujetí zděděných statků. Nabyvatel statku vůbec nepřejímal dluhův, které nebyly v deskách zapsány a aby se udržela evidence hypotekárních dluhů, nařizovalo se, že zástavy mají se per juxtam v krátkosti zaznamenávati na tom místě v kvaternu trhovém, kde je statek vložen. Ferdinand&amp;nbsp;III. kromě toho úředníky desk zemských povýšil na rady královské, chtěje tomu, aby »vzácnost desk v svém náležitém způsobu zachována, rozmnožena a na potomky přenešena býti mohla, poněvadž {{Prostrkaně|královské}} dsky zemské každého času jak od předků jeho tak i stavův u veliké vážnosti a jako {{Prostrkaně|za největší království tohoto klenot}} držány bývaly«. Kromě toho {{Prostrkaně|v instrukci deskové ze dne 21.&amp;nbsp;listop. 1652}} vyměřil jednotlivým úředníkům desk jejich povinnosti, ustanoviv, že ingrossátor větších desk má do památných desk zapisovati majestáty, privileje, svobody, resoluce, missivy, inhibice, relace, konsensy, testamenty a jiné listiny, které z dvorské kanceláře české nebo z kanceláře místodržitelské úřadu desk dodány budou a zase ingrossátor menších desk že má přepisovati do zvláštních kvaternů proposice a snesení sněmovní, plné moci, dílčí cedule, relace soudu komorního a purkrabského. Skutečně v této době celá řada nových kvaternů začala se psáti, tak r.&amp;nbsp;1622 {{Prostrkaně|kvatern relací}}, r.&amp;nbsp;1628 {{Prostrkaně|kv. kridy}}, r.&amp;nbsp;1639 {{Prostrkaně|kv. vyměření rad a úředníků menších desk}}, r.&amp;nbsp;1644 {{Prostrkaně|kv. dědičných přísah a nobilitac}}, roku 1645 {{Prostrkaně|kv. rozdílných výpovědí mezi věřiteli}}, r.&amp;nbsp;1646 {{Prostrkaně|kv. moratorií a oblationum bonorum}}, r.&amp;nbsp;1647 {{Prostrkaně|kv. novell, deklaratorií a reskriptů}}, r.&amp;nbsp;1655 {{Prostrkaně|kv. cedulí dílčích a odhadů}}. V ten čas také '''d.''' trhové rozděleny jsou na {{Prostrkaně|kv. vkladův a odevzdání statků}}, na {{Prostrkaně|kv. kšaftův a poručenství}}, na {{Prostrkaně|kv. smluv svatebních a zápisů věnných}}, na {{Prostrkaně|kv. addírování}} neboli ujití (nastupování) statků zděděných, a na {{Prostrkaně|kv. majestátův a konsensů královských}}. V čas opanování Prahy Sasy r.&amp;nbsp;1632 a Švédy r.&amp;nbsp;1648 vedly se zvláštní kvaterny deskové v Budějovicích. Švédský generál Königsmark zmocniv se hradu Pražského, chtěl '''d.''' zemské do Švédska odvézti; avšak na prosbu kanovníka Kryštofa Reinholda upustil od toho. Odvezl s sebou toliko některé knihy a listiny, které později vláda švédská k naléhání vyslance Antonína Jana hraběte Nostice zase navrátila. Císař Karel&amp;nbsp;VI. {{Prostrkaně|v deskové instrukci ze dne 18.&amp;nbsp;března 1712}} uložil nejvyšším úředníkům, aby pilně k deskám dohlíželi, a kromě toho nařídil místopísaři desk zemských, aby vždy první řádku každého zápisu vlastní rukou napsal, by do desk nic proti jeho vědomí se nekladlo. Kromě toho instrukcí zavedeny jsou zvláštní {{Prostrkaně|quaterni condictionum}} neboli prozatímních praenotací dluhů na statcích a nařízeno, aby se dlužní zápisy v deskách více nemřežovaly, nýbrž per juxtam poznamenávalo, že kvitancemi výmaz jich byl povolen. Následkem toho od roku 1747 vedly se zvláštní {{Prostrkaně|kvaterny kvitování}}, a když císařovna Marie Terezie reskriptem ze dne 19.&amp;nbsp;března 1755 povolila, aby i věřitelům, kteří nemají způsobilosti k deskám a jsou poddanými jejími, dlužní jich pohledávky deskami se pojišťovaly, a když napotom rozhodnutí své vyložila v ten rozum, že se vztahuje »na lutherány, kalvinisty, starověrce, schismatiky i na židy, avšak že pro židy mají býti zvláštní kvaterny založeny«, tu začaly se od téhož r.&amp;nbsp;1755 zvláštní {{Prostrkaně|kvaterny pro židy}} psáti.

Ústav desk zemských po všechny časy přispíval k povznesení hypotekárního úvěru, a okolnost tato měla za následek, že během XVIII.&amp;nbsp;stol. ve mnohých ostatních zemích rodu Habsburského '''d.''' zemské podle vzoru českých desk zemských se zaváděly. Tak r.&amp;nbsp;1730 ve Štýrsku, 1746 v Korutansku, 1747 v Krajině, 1754 v Rakousích nad Enží, 1758 v Rakousích pod Enží, 1769 v Gorici, 1772 v Terstu a Přímoří, 1780 v Haliči a 1790 v Bukovině a sice tak, že do některých z těchto zemí posláni jsou úředníci českých desk, aby ústav deskový tam po způsobu českém zavedli. V patentech, kterými se to dělo, výmluvnými slovy líčí se, kterak deskami českými byl upevněn obecný úvěr a veřejná důvěra obyvatelstva v trvalost poměrů majetkových. V Dolních Rakousích již před tím vedly se při soudě zemského maršálka památné knihy zemské, do kterých se zapisovaly dlužné úpisy osobami stavovskými vydané a na statcích jich pojištěné, a počátkem XVIII.&amp;nbsp;stol. začal se vésti při témže soudě jakýsi reální index neboli {{Prostrkaně|hlavní kniha dluhů}} (''Hauptschuldenbuch''), aby se zjednal přehled dluhů na statcích pojištěných. Zařízení toto dobře se osvědčovalo, když maršálské tyto knihy podle vzoru desk českých jsou zdokonaleny zavedením knih instrumentních a v době císaře Josefa&amp;nbsp;II. pomýšlelo se pak na to, i desky české takovouto hlavní knihou podle vzoru rakouského doplniti. V ten čas ústav deskový i v jiném ohledu doznal znamenité proměny. Když byly vydány řády soudní a exekuční r.&amp;nbsp;1781, odpadla potřeba vedení mnohých kvaternů deskových, a dvorským dekretem ze dne 7.&amp;nbsp;ledna 1782 bylo sděleno gubernium, že při novém upravení soudnictví v Čechách úřad desk má se zaříditi podle rakouských desk, tudy že mu nemá více příslušeti vykonávání soudní moci ani nějaké exekuce soudní, nýbrž že úřad ten toliko má se obmezovati na vedení deskových knih, na intabulace, extabulace a vydávání extraktů z knih na základě písemných nařízení šlechtického soudu zemského. Poněvadž pak, jak se v dekretu tom pravilo, »'''d.''' zemské jsou též veřejným archivem země, do kterého zapisují se všechny listiny a spisy, jež se týkají věcí veřejných a ústavy zemské«, vyzváno jest gubernium, aby podalo návrhy, co by v příčině archivu státi se mělo. Při soudní reorganisaci na základě dvor. dekretu ze dne 14.&amp;nbsp;dubna 1783 provedené zrušen jest pak {{Prostrkaně|úřad desk zemských}}, pokud byl samostatným dvorem soudním, soudní jeho působnost přikázána jest novému zemskému soudu, jemuž '''d.''' zemské jsou podřízeny jako registratura jeho. Správu desk, kteréž t.&amp;nbsp;r. z hradu do města jsou přeneseny, obstarával od 1.&amp;nbsp;července 1783 registrátor desk zemských s 10 kancelisty. Brzo na to 28.&amp;nbsp;srpna 1784 sdělena byla českému senátu při nejv. justičním úřadě vůle císařova, aby v Čechách a na Moravě zavedeny byly hlavní a dlužní knihy, jaké při deskách rakouských trvají, a nejv. úřad justiční zaslal dekretem ze dne 14.&amp;nbsp;února 1785 českému appellačnímu soudu spis registrátora rak. desk Keszlera o zřízení dolnorak. desk s vyzváním, aby při soudě sestavena byla kommisse, do které by povoláni byli též zástupcové gubernia, zemského soudu a stavův, a ta aby se uradila a podala dobré zdání, jakým způsobem a s jakými modalitami české '''d.''' mohly by se dle rak. zařízení upraviti. Výhody tohoto zařízení shledával just. úřad v tom, že »s největší bezpečností může se z jediné hlavní a dlužní knihy seznati všechen stav deskového statku a zapsaných na něm dlužních položek a že extrakty z desk dají se s menšími obtížemi a nákladem zhotovovati«. Kommisse podala brzo na to dobrá svá zdání nejv. justičnímu úřadu a na jich základě vypracoval dv. rada českého senátu František Josef svob. pan Běšín, který druhdy (1778—1782) byl místokomorníkem desk českých a jenž byl vážen pro důkladnou známost zemského práva českého, osnovu »zřízení desk českomoravských podle vzoru dolnorakouského«. Osnova ta předložena je císaři 10.&amp;nbsp;září 1789, který ji 15.&amp;nbsp;pros. t.&amp;nbsp;r. schválil s tím doložením, aby zřídily se v Čechách a na Moravě kommisse z místopředsedův a radů zemského soudu, které by dle této osnovy desky zařídily, avšak aby byl vydán zvláštní patent o deskách a aby »stávající archiv říšský« byl i na dále zachován a veden. Úmrtím císaře Josefa&amp;nbsp;II. protáhlo se provedení této záležitosti. Dvorským dekretem ze dne 23.&amp;nbsp;dubna 1791 nařídil nástupce jeho cís. Leopold&amp;nbsp;II. nové prozkoumání Běšínovy osnovy zákonodárnou kommissí při soudě appellačním zřízenou a svob. p. Běšín, který se v dubnu 1791 stal nejv. soudcem zemským patrně za tím účelem, aby provedl reformu deskového zřízení, účastnil se také horlivě prací této zákonodárné kommisse zemské. Osnova jeho byla též sesíleným výborem zemským 19.&amp;nbsp;listopadu 1792 předložena stavům českým se všemi přílohami, jež se týkaly »zlepšení řízení deskového«, jakož i s dějinami desk zemských, které Běšín sepsal. Stavové jsouce z nejv. míst vyzváni, aby vyslovili mínění o osnově zákonodárné, požádali jej jakož i sekretáře zemského soudu Procházku, aby jim v soukromých poradách podali vysvětlení o zamýšlené reformě a v sezeních sněmovních dne 21. a 28.&amp;nbsp;ledna 1793 odbývaných vyslovili souhlas s osnovou »o zařízení českých a moravských desk podle vzoru rakouského«, procházejíce jeden §. po druhém, a zejména souhlasili úplně se zavedením hlavní knihy. Toliko ve dvou věcech pronesli odchylné mínění. Navrhovaliť, aby v hlavní knize a v extraktech neuváděla se cena hypotéky a aby »instrumenta quoad mobilia« i nadále zapisovala se do knih instrumentních. Konečně snesli se svob. p. Běšínovi, který jednotlivá ustanovení i ve sněmu vykládal, vysloviti díky za práci jim prokázanou. Na základě těchto porad dokončil Běšín roku 1793 osnovu {{Prostrkaně|patentu o deskách zemských v Čechách a na Moravě}}, která k návrhu nejv. justičního úřadu císařem Františkem {{Prostrkaně|22.&amp;nbsp;dubna 1794}} jakožto společný zákon pro Čechy a Moravu byla schválena a vyhlášena. Dle tohoto zákona, doplněného {{Prostrkaně|deskovou instrukcí ze dne 5.&amp;nbsp;července 1796}}, pro každý deskový statek, jenž byl v katastru jako dominikální vyznačen, zřízena je zvláštní vložka, do které zapsáni jsou na listu držebním držitel statku a na listu závad břemena váznoucí na statku podle knih instrumentních. Vložky tyto tvořily knihu hlavní, kdežto staré kvaterny deskové, na jichž základě záznamy v knize hlavní se provedly, považovaly se za knihy instrumentní. Staré tyto '''d.''' nově jsou zčíslovány, a to tak, že 1397 kvaternů je označeno číslicemi {{Prostrkaně|černými}} a počítáno k deskám {{Prostrkaně|větším}} (citujeme tudy čísla dotyčná s přidáním v), 254 kvaternů bylo opatřeno {{Prostrkaně|modrými}} číslicemi a počítáno k deskám {{Prostrkaně|menším}} (= m) a 63 {{Prostrkaně|červeně}} číslovaných kvaternů počítáno ke knihám {{Prostrkaně|archivu stavovského}} (= st) a sice {{Prostrkaně|menšího}} na rozdíl od většího archivu Svatováclavského (viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Archiv}}}}, 693). Napotom všechny listiny, na jichžto základě vklady do hlavní knihy se dály, přepisovaly se do jediných toliko kvaternů neboli knih instrumentních v chronologickém pořádku a to netoliko smlouvy, kšafty atd., nýbrž i rozsudky soudní, pokud se týkaly deskových statků. Zapisovati do těchto knih instrumentních listiny, jež se týkaly movitostí, nebylo povoleno. '''D.''' zemské nabyly tím převahou rázu {{Prostrkaně|knih pozemkových a hypotekárních}}, kterou arci i druhdy měly; stará stěžejní zásada našich desk, že toliko zápisem do desk, nyní zápisem do hlavní knihy, možno nabyti věcných práv k statkům, došla při tom opětného uznání; nicméně i význam veřejnoprávní desk, ač ustoupil do pozadí, přece potrval až do nedávné doby. V §&amp;nbsp;42. řádu deskového z r.&amp;nbsp;1794 bylo totiž ustanoveno, že v Čechách i na Moravě má se archiv tím způsobem odděliti od desk, aby v království Českém úředníci desk kvaterny, které tvoří součást archivu {{Prostrkaně|královského}}, i nadále vedli; avšak že zapisování listin do těchto kvaternů má se díti toliko s výslovným přivolením gubernia, kterému také náleží dávati svolení k vydávání výpisů z nich. Na Moravě dle téhož §&amp;nbsp;42. měl archiv býti odevzdán stavům, a jim náleželo rozhodovati o zápisech a výpisech z něho. Stavové čeští však vymohli sobě záhy na to totéž právo, jaké stavům moravským bylo povoleno. Dvorským dekretem ze dne 20.&amp;nbsp;června 1795 bylo jim přiznáno, že mají dávati svolení k vyhotovování výpisů ze {{Prostrkaně|stavovského}} archivu při dskách chovaného a k zapisování listin do něho, a dalším dekretem ze dne 10.&amp;nbsp;čce t.&amp;nbsp;r. prohlášeno, že {{Prostrkaně|zemský archiv}}, jenž byl od desk oddělen, má se stavům království Českého přenechati, pročež že má každý obraceti se přímo na české stavy a nikoli více na král. zemské gubernium, kdykoli jde o listiny tohoto archivu. Zapisovaly se pak až do r.&amp;nbsp;1847 do kvaternů stavovských korunovační přísahy, snesení sněmovní, reversy na povolené berně, diplomy šlechtické, udělování inkolátu, přiznávací listy k zemi, dědičné přísahy infulovaných opatů, dvorské dekrety o propůjčování dědičných i jiných úřadů zemských, o jmenování biskupů a praelátů, též kšafty osob stavovských, jež nedržely statky deskové atd. V novější době (dekretem ze dne 19.&amp;nbsp;ún. 1868) kvaterny mešího stavovského archivu byly odevzdány do archivu zemského nově zřízeného; avšak důležité listiny státní, jež v první řadě náležely do archivu stavovského, na př. pragmatická sankce, míry, erbovní listy atd. ponechány jsou beze vší příčiny v úřadě desk zemských, a kromě toho v tomto úřadě chovají se mezi staršími instrumentními knihami mnohé kvaterny, o kterých není pochybnosti, že náležejí ke kvaternům stavovského archivu. Okolnost ta ospravedlňuje přání, aby všechny starší '''d.''' zemské byly přeneseny do archivu zemského a tam spojeny v jedno s deskami menšího archivu stavovského tak, aby vědeckému badání staly se přístupnějšími. Předpokládalo by to arci, aby archiváři zemskému bylo se strany státu uděleno právo archivní. Odkazujíce ohledně dalšího vývoje desk zemských k čl. {{Prostrkaně|{{Heslo|Kniha|Knihy pozemkové}}}}, chceme zde ještě dopřáti místa seznamu kvaternů desk českých z l.&amp;nbsp;1541—1794, jak je sestavil dr.&amp;nbsp;Josef Teige a nám laskavě k uveřejnění zapůjčil.

Jsou to:

=== ''A'') Desky větší. ===
I. {{Prostrkaně|Kvaterny trhové:}}
&lt;!-- str. 372 --&gt;
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>o9r1d1kcq46a3cgwf13uehww43gpv8t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Čerkesové</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98224</id>
    <revision>
      <id>335164</id>
      <parentid>334714</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:41:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>335164</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="15590" sha1="2zv0s1w39f6oujd2vnc29e6za2b3d3l" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Čerkesové
| PŘEDCHOZÍ = Čerkasský okruh
| DALŠÍ = Čermá
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Čerkesové
| AUTOR = [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Šestý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;595–597. [https://archive.org/stream/ottvslovnknauni51ottogoog#page/n642/mode/2up Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Čerkesové
}}

{{Forma|proza}}
'''Čerkesové''', též {{Prostrkaně|Cirkasové}}, kollektivní název, jehož užívají Rusové k označení celé řady kmenů západního Kavkázu. '''Č.''' sami přikládají si jméno {{Prostrkaně|Adigové}}, jehož význam není povědom. Rovněž není rozhodnuto, jak vzniklo jméno '''Č.''' V novější době odvozuje se jméno to z tatarského ''čara-syz'', což znamená »bez příbytku« ve významu »těkavý«, dle jiného výkladu z perského ''čeri-kes'' ve významu »válečník«, nebo z arabsko-perského ''seri-čeré-kes'', t. j. »beze stopy zmizelí bojovníci«. Též bylo jméno '''Č'''-sů, ovšem bez řádného podkladu, uváděno v souvislost s Ptolemaiovými Kérkéty. Dříve obývali '''Č.''' v celé záp. části severního svahu Kavkázu až za Kubáň. Stěhování '''Č'''-sů z těchto krajin do různých končin evropského i asijského Turecka počalo již v 2. pol. min. století, nabylo pak po r. 1864, kdy '''Č.''' byli velkoknížetem Michajlem Nikolajevičem úplně přemoženi, tak značných rozměrů, že nyní sídla '''Č'''-sů v Kavkázsku omezena jsou jen na malý souvislý okršlek na horním Tereku a jeho přítocích a na nesouvislé enklávy na l. bř. Kubáně. Celkem vystěhovalo se jich po r. 1864 asi 450.000, nyní čítají v Kavkázsku as 120.000 hlav. Rozpadají se na četné kmeny, z nichž nejdůležitějším jsou {{Prostrkaně|Kabardinci}}, sídlící mezi horním Terekem a jeho přítokem Malkou. Jiní důležitější kmenové jsou {{Prostrkaně|Abadzové}} v údolích přítoků kubáňských Šaguaše, Laby, Pšiše a Psekupse, dále {{Prostrkaně|Šapsugové}} a {{Prostrkaně|Natuchajci}} v horách kolem Anapy, {{Prostrkaně|Besleněvci}} v údolí kubáňském, {{Prostrkaně|Temirgojové}} mezi Kubáněm, Labou a Bělajou, {{Prostrkaně|Bžeduchové}} v údolích řek Pšiše a Psekupse a j. Jednotlivé kmeny '''Č'''-sů liší se mezi sebou dosti značně. Abadzové byli ode dávna mezi nimi nejbojovnější a nejaristokratičtější, naproti tomu Kabardinci nejvzdělanější a nejmírumilovnější. '''Č.''' jsou proslulí jako krásní lidé. Postavy jsou mužné a statné: i útvar hlavy jest ušlechtilý, vlasy mají hnědé, někdy i plavé. Též ženy jsou neobyčejně krásné. Z duševních vlastnosti '''Č'''-sů vynikají odvaha, bystrost a samostatnost. '''Č.''' živí se většinou orbou a chovem dobytka, pěstují však také některá řemesla, životním potřebám sloužící. Obývají ve vesnicích »aulech« přívětivého vzhledu, v domcích rázu úplně orientálského s plochými střechami a skrovnými místnostmi. V poslední době počínají příbytky své opatřovati nábytkem rázu evropského. Mužové odívají se dlouhým přiléhajícím kabátem, *čerkeskou«, s dlouhými rukávy, kterýž na prsou opatřen jest několika řadami pouzder k zastrčení patron. Pod čerkeskou nosí »bešmet« t. j. kratší kabátec z předu otevřený, pak přiléhavé kalhoty, gamaše a nízké boty, na hlavě huňatou čepici z ovčí kůže. Proti zlobě počasí chrání se pláštěm z ovčí plsti, »burkou«. Tento národní kroj '''Č'''-sů rozšiřuje se stále více po celém Kavkázu. Přijali jej jmenovitě kavkázští Kozáci, Osetinci, Čečenci a národové dagistánští, ano novou dobou vniká kroj '''Č'''-sův až i do Zakavkázska. Ženy nosí dlouhou jemnou mužskou košili z hedvábné látky, přes ni hedvábný bešmet a jakýsi vysoký živůtek bez rukávův, ozdobený z předu týmž způsobem jako maďarský dolman, s nímž zdá se býti vůbec stejného původu. Pás z kůže safiánové s velmi massivní přeskou, botky bez podešvů a trepky se silnými podešvy doplňují oblek čerkeských žen. Nejcharakterističtější součástkou kroje ženského jest ozdoba hlavy v podobě vysokého, nahoru zúženého cylindru, bohatě stříbrem i zlatém zdobeného, s jehož vrcholku splývají zlaté i stříbrné řetízky a šňůrky. Ženy žijí úplně odloučeně jako u jiných muhammedánů, naproti tomu však zacházejí s nimi mužové poměrně dobře. Sňatky uzavírají se svobodnou volbou. Ženich dívku z domu jejích rodičův unáší potají, a teprve pak smlouvá a platí se obvyklá náhrada. Před sňatkem pohybují se dívky volně se svými bratry a příbuznými, učí se mnohým ženským pracem, ale i zacházeti se zbraní, jezditi na koni a j. Jako většina orientálů Jsou i '''Č.''' značně pohostinní. Národní byt '''Č'''-sů jest založen na přesném kastovnictví. Stavy knížat (''pši'') a šlechty (''vork'') měly četná privilegia, která však nyní pod vládou ruskou se neudržela. Mimo to byl četný svobodný stav selský a konečně stav poddaných či otroků (''pšitli''), kterýž skládal se ze zajatcův ukořistěných ve válkách nebo při loupežných výpravách, ale též z '''Č'''-sů výrokem soudu zavržených. Velmi pozoruhodno jest, že mezi třídami a stavy jmenován byl též samostatný stav ''Abat'', kteréž jméno udrželo se namnoze jako jméno rodinné a odnáší se k dřívějšímu křesťanství, na kteréž připomínají též staré kostely a kamenné kříže s řeckými nápisy asi z X—XII. stol. Křesťanství rozšířilo se mezi '''Č'''-sy nejspíše vlivem křižáckých válek a stykem s Janovany. Muhammedanismus přišel od západu a sice v době poměrně pozdní, a nezapustil vlastně u '''Č'''-sů kořeny příliš hluboko, neboť za skutečné muhammedány možno považovati pouze vyšší stavy, kdežto mezi lidem dosud udržely se mnohé křesťanské zvyky, ano i stopy pohanství. Tento nedostatek intensivnosti v přesvědčení náboženském byl asi hlavní příčinou, že '''Č'''. nepřipojili se, přes pokusy Šámylovy, ke hnutí muridickému, ačkoliv ne nepatrný vliv v té věci mělo též aristokratické smýšlení '''Č'''-sův, jimž demokratismUs Šamylův nebyl sympathickým. Politicky '''Č.''' nedospěli skorem nikdy k utvoření většího celku, nikdy se trvale nespojili proti nepříteli, nýbrž jednotliví kmenové vždy vedli sobě o své újmě ano i mezi sebou v nekonečných třenicích si libovali. — Jednotliví kmenové mluví různými nářečími, která se mezi sebou jen velmi nepatrně liší. Analogií čerkeštiny s jinými řečmi dosud neznáme. Mnozí čerkeštinu pokládají za příbuznou s abcházštinou a Abcháze vůbec za větev čerkeskou. Hypothesa tato však dosud není s dostatek vědecky podepřena. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke]]''

'''Č.''' připomínají se již ve starém věku jménem {{Prostrkaně|Zychů}}, {{Prostrkaně|Zichů}} (u Arriana), a byli u sousedů pověstní námořním loupežnictvím po Černém moři provozovaným. Také osady řecké na Černomoří trpěly velmi nájezdy jejich, tak že Mithridates, král pontský, když říši svou rozšířil přes Kolchis a Kavkázsko až ke Krimu, byl přijat od Řeků s jásotem jako osvoboditel. Hojnější a bezpečnější zprávy histor. o '''Č'''-sích vyskytují se teprve ve středověku; letopisy ruské jmenují je {{Prostrkaně|Kosogy}} nebo {{Prostrkaně|Kazachy}}, kteréhož názvu podnes užívají Osetinci; r. 967 veliký kníže Svatoslav přešed přes Kubáň až k úpatí Kavkázu podrobil si Jasy a Kosogy (Osetince i '''Č'''-sy), roku 1006 kníže Rostislav Vladimírovič Tmutorakaňský učinil si je poplatnými a roku 1022 Mstislav Vladimírovič Tmutorakaňský s nimi bojoval, načež r. 1022 užíval jejich pomoci proti svým nepřátelům. Později podlehli vrchnímu panství říše Gruzinské, jejíž královna Tamar mezi nimi šířila křesťanství, avšak panství to bylo vratké; horská plemena skoro vždy uhájila svobody své a nebyla podmaněna ani od Mongolů ani od Timura, ačkoli nížiny kubáňské oběma se musily pokořiti. Když říše Timurova se rozpadla, dostalo se sev. Kavkázsko na vých. v držení chanátu astrachaňského, na záp. s územím '''Č'''-sů v moc chánů krimských. Nicméně r. 1424 nabyli '''Č.''' svobody a rozšířili se po nížinách černomořských na záp. až k Donu a pobřeží moře Azovského. Tam však setkali se opět s krimskými Tatary a zakoušeli od chána jejich tolik útisků, že se obrátili o pomoc k caru Ivanu IV. Hroznému a poddali se mu. Poddanství to ovšem nemělo dlouhého trvání; sotva pomocné vojsko ruské opustilo zemi, napadli Tataři '''Č'''-sy na novo, a chán Abbás Girai r. 1570 překročiv Kubáň uvedl tamější '''Č'''-sy v poplatnost, usadil jich značný počet na sev. břehu kubáňském a donutil je přijati islám. Později doprošovali se také u Petra Velikého pomoci, avšak teprve r. 1705 zbavili se rozhodným vítězstvím nadvládí tatarského, zároveň pak vliv krimský podvrácen jest výboji ruskými na Černomoří. Když pak Rusko mírem v Kučuk-Kajnardži posunulo jižní hranici svou až k řekám Tereku a Kubáni, utkali se s ním '''Č.''', kteří nyní byli již veskrze muhammedáni, a uznávajíce dle jména vrchní panství Turecka, byli od tohoto proti křesťanským sousedům stále popuzováni. R. 1784 zbudovali Turci Anapu, jež odtud stále byla středem styků turecko-čerkeských a z níž horalé bez přestání zásobováni zbraněmi i střelivem. R. 1801 nabylo Rusko odstoupením Jiřího III. přímého držení Gruzie, r. 1802 území Osetinců, r. 1803 Lezghie, r. 1804 Mingrelie, r. 1810 Imeretie, Persie pak odstoupila mu Karabag, Šírván, Derbend, Baku a j. krajiny, takže r. 1815 skoro celé nynější Zakavkázsko nacházelo se v moci ruské, kdežto horalové kavkázští zůstali neodvislými. Chtělo-li tedy Rusko miti bezpečné spojení s krajinami na polední straně Kavkázu, nezbývalo mu než horaly si podrobiti. Záp. Kavkáz náležel tehdy ještě Turecku, a na obranu proti nájezdům odtud zřídili Rusové podél Kubáně až k ústí Laby a potom podél této řeky vzhůru řadu tvrzí a opevnění, jež osazena černomořskými Kozáky. R. 1807 dobyli Rusové Anapy, ale musili ji mírem bukureštským (1812) opět navrátili, za to však dobyl generál Jermolov r. 1816 Veliké i malé Kabardy, jež odtud stále zůstaly částí říše Ruské. '''Č.''' popuzováni jsouce bez ustání od Turků činili rok co rok loupežné nájezdy na území ruské; r. 1821 byl odražen útok jejich na pevnostní čáru černomořskou, r. 1823 '''Č.''' na Kubáni a Nogajci jsou malými výpravami ztrestáni, a r. 1824 kníže Gorčakov přitáhnuv z Mingrelie až do Suchum Kale, potlačil povstání v tamějších končinách, jejichž obyvatelstvo bylo učinilo sultánu tureckému slib věrnosti. Když pak mírem drinopolským r. 1829 území '''Č'''-sů a Abcházů postoupeno Rusům, a tito ihned osadili pevnůstky Anapu i Sodžak a hranici imeretinskou, počaly r. 1830 soustavné operace k úplnému podmanění horalů západokavkázských. Uzavřením přístavu v Anapě a zřízením četných tvrzí podél pobřeží snažilo se Rusko '''Č'''-sy od moře úplně odříznouti; poněvadž pak výpravy do vnitrozemí podnikané neměly očekávaného úspěchu, válčeno některý čas toliko defensivně a očekáváno, že horalové přese všecku svou statečnost a nepoddajnost při své rozdrobenosti a osamocenosti konečně přece se podrobí. Ale právě toto obranné chování vojska ruského dráždilo tím více bojechtivost '''Č'''-sů, a konečně naděje Rusů úplně jsou zničeny vznikem muridismu, jejž hlásati počal Mulláh Muhammed, a jímž fanatismus muhammedánů kavkázských neobyčejnou měrou jest roznícen. K tomuto hnutí náboženskému dostal se Šámylem mohutný duch politický i válečnický, jemuž se podařilo roznítiti všecky kmeny kavkázské k boji proti Rusům. V záp. Kavkáze spočívala tíha války hlavně na '''Č'''-sech. Za války krimské r. 1853—56, když loďstvo anglicko-francouzské veplulo do Černého moře, byli '''Č.''' v odboji svém proti Rusku od spojenců usilovně podporováni. Ačkoli vojsko ruské na Kavkáze a v Armenii rozmnoženo na 270.000 mužů, přece musilo opustiti tvrze na Černomoří, jichž se zmocnili '''Č.''' podporovaní cd Turecka penězi i zbraněmi. Teprve když po skončené válce kníže Barjatinskij přejal velení na Kavkáze, podařilo se Rusům po dlouholetých bojích povstání horalů potlačiti. Pobřežní místa za války opuštěná opatřena opět ruskými posádkami, kníže Orbeliani porazil roku 1857 hlavní moc Šámylovu na hlavu, a vůdce horalů donucen posléze dne 6. září 1859 ke vzdání. Tím byla sice hlavní moc horalů zlomena, ale na západě zůstávali '''Č.''' v odboji a teprve novou výpravou v l. 1864—65 jsou úplně pokořeni. Největší počet '''Č'''-sů nechtěje se podrobiti panství ruskému vystěhoval se do Turecka (na 450.000 duší) a usazen jest dílem v Malé Asii a Syrii, dílem v pohraničních provinciích evropských (v Thessalii, Bulharsku), aby tam rozmnožil obyvatelstvo muhammedánské a byl oporou panství tureckého. Nicméně barbarská divokost jejich vyvolávala jen stálé stížnosti obyvatelstva, a také v bojích proti povstalým Hercegovcům i Bosňanům, jakož i ve válkách s Černou Horou, Srbskem a Ruskem v l. 1876 až 1878 staly se sbory čerkeské pověstnými toliko svou surovostí a nevázaností, kdežto v pravidelném boji málo prospěly, ba byly spíše na závadu. Mezi '''Č'''-sy na Kavkáze zbylými utužovalo se stále panství ruské, nicméně pokusy o nabytí neodvislosti objevily se za rusko-turecké války r. 1877—78 na novo. Již r. 1876 chystáno tam tureckými emissary povstání, a 23. kv. 1877 přistal větší sbor '''Č'''-sů sevzáp. od Suchum-Kale, za ním pak následovalo 14.000 Turků pod Taski-pašou. Avšak Rusové osadivše rychle průsmyky vedoucí z Abcházie do území Čečenců, zabránili tím, aby se povstání dále šířilo, generál Alchazov porazil 27. kv. 1877 spojené Turky, '''Č'''-sy a Abcháze u Adžanodžíru a zmocnil se 30. kv. vsi Asacha, hlavního sídla povstalců. Tím bylo povstání potlačeno a v červnu turecké vojsko opustilo Kavkázsko, a s ním vystěhoval se opět některý počet '''Č'''-sů a Abcházů. Jako zvláštní národ přestali '''Č.''' skoro již existovati a trosky jejich znenáhla zmizejí mezi sousedy. — Bodenstedt, Die Völker des Kaukasus, 2 vyd. (Berlín, 1855); Lapinsky, Die Bergvölker des Kaukasus und ihr Freiheitskampf gegen die Russen (Hamburk, 1863); Bergé, Sagen und Lieder des Tscherkessenvolkes (Lipsko, 1866); Erkert, Der Kaukasus und seine Völker (t., 1877); Montpereux, Tableau comparatif des noms donnés aux tribus Tscherkesses (1829); Taibout de Marigni, Voyage en Circassie (Paříž, 1829); Ljulje, Russko-čerkesskij slovar (Oděsa, 1846, s předmluvou). ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>2zv0s1w39f6oujd2vnc29e6za2b3d3l</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/61</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98251</id>
    <revision>
      <id>335167</id>
      <parentid>334769</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:21:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335167</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1224" sha1="fyryznta96crjzxiln53bll33afu1dy" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;== NOVÝ ÚKOL. ==
&lt;section begin=Nový úkol/&gt;
{{Iniciála horní|L}}oudavě kráčel doktor Tykva do svého mládeneckého bytu, do starobylého, rozlehlého domu kdesi ve Spálené ulici. Měl té večerní návštěvy u&amp;nbsp;Vosáhlů plnou hlavu, musil ji trochu provětrat. Nejraděj by se byl procházel asi hodinu nebo dvě, ale již byla půlnoc. A&amp;nbsp;vzpomněl si, že má zítra dopoledne důležité stání u&amp;nbsp;soudu. Musí se na to vyspat. Aspoň tedy volil cestu nejdelší, nepřetínaje ulice a uličky, kterými si zpravidla cestu zkracoval.

Když konečně se dostal domů, našlapoval zticha, opatrně po dřevěných vrzavých schodech do druhého patra kdesi v&amp;nbsp;zádvoří. Tato protivná hudba jej vždy dopalovala, kdykoli se pozdě vracel. Musí-liž věděti sousedé, že zase lumpačil? Ale dnes nelumpačil, dnes byl hostem v&amp;nbsp;řádné rodině, ba velmi řádné. Ostatně jeho lumpačení! Žil celkem spořádaně jako sta a tisíce svobodných lidí jeho rázu, beze všech výstředností. Měl seděti celé večery doma jako poustevník? Vždyť by v&amp;nbsp;tom pokojíku s&amp;nbsp;šerou alkovnou zaschl, zakysl, vždyť by v&amp;nbsp;sobě vypěstoval mumii. Ano, kdyby měl takovou&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fyryznta96crjzxiln53bll33afu1dy</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/62</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98252</id>
    <revision>
      <id>335168</id>
      <parentid>334770</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:28:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335168</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1645" sha1="4uk7ur3g19knj1qws29rtco4485udiz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|54}}&lt;/noinclude&gt;půvabnou ženušku jako pan Vosáhlo, pak by arci sedával doma. Pak by si vyhradil jeden anebo dva dny v&amp;nbsp;týdnu, kdy by putoval za svými kolegy, a rád, velmi rád by se vracel ke svým domácím skřítkům. A&amp;nbsp;snad již by měl nějakou rodinku, po které pan Vosáhlo marně touží.

Při tom pomyšlení se Jaromír Tykva až zachvěl. Stále se mu vrací myšlenka na paničku, kterou dnes viděl v&amp;nbsp;plném rozkvětu ženství. Kdy ji viděl poprvé, ještě dívku? Ztrácela se mu kdesi v&amp;nbsp;dáli, v&amp;nbsp;mlhách. Co by za to dal, kdyby se mu teď zjevila na nějakém plese, svazkem nepoutaná!

Rozžehl petrolejovku na stolku u&amp;nbsp;postele, a než ulehl, probíral se knihami ve skříni, kterou by se nejlépe ve spánek ukolébal. Činil tak denně. Ale dnes nenalézal nic vhodného. Vše mu bylo známé nebo suchopárné, nic nepřiléhalo k&amp;nbsp;jeho dnešní náladě. Přece jen nějaký svazek vytáhl a ulehl. Ale když přečetl dvě či tři stránky, postihl se při tom, že ze čteného neví ani souvislé věty, že čte nevědomky, stále se rozpomínaje na dávné setkání s&amp;nbsp;jistou roztomilou tanečnicí na Hospodářském plese. Nečetl dále, zhasil světlo. A&amp;nbsp;bezmála již mu víčka očí zapadala, když se mu zpod prahu vědomí vyhoupla dívčí postava, zcela totožná s&amp;nbsp;postavou někdejší slečny Emilie, nyní paní Vosáhlové, a v&amp;nbsp;sluch dokonce mu zazněl zapomenutý valčík, jejž s&amp;nbsp;ní tehda byl tančil. Který kouzelník vyčaroval mu dávný ten zjev i hudbu? Vždyť uplynulo snad sedm, osm let od onoho večera. Ale jen se to vše&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4uk7ur3g19knj1qws29rtco4485udiz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/63</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98253</id>
    <revision>
      <id>335169</id>
      <parentid>334771</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:34:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335169</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1541" sha1="4uer3msh6hv0152iyd6kx7kf0k6o9wd" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|55}}&lt;/noinclude&gt;hlavou kmitlo, a doktor Tykva usnul. Rozpomene-li se na vše ještě zítra?

Než nazítří byl zase všední den práce. Doktor Tykva se ustrojil, zamířil do své kavárny, rychle posnídal a spěchal do kanceláře pro spisy, kterých potřeboval k&amp;nbsp;dnešnímu stání. Byla to nějaká perná pře, stání se protáhlo bezmála do dvanácté hodiny, takže personál skládal již nádobíčko, když se Tykva ještě na chvíli podíval do kanceláře, aby šéfovi referoval. Zastihl jej a stručně vyprávěl, jak pořídil. Doktor Čočka skoro jen jedním uchem poslouchal a při tom klientovi, o&amp;nbsp;kterého právě běželo, vpisoval do žurnálu položku za dlouhé to stání. Přesné účtování pokládal za věc nejdůležitější, a také vždy Tykvovi připomínal: „Pamatujte si, kolego, vždycky za tepla hned partajím namastit, co jim náleží. Na nic nezapomenout. Zapomenutý kolek, psaníčko, pochůzka, komise, stání — to je při výročním účtování efektivní škoda. Zapomenete — a nikdo vám to nenahradí.“

Tykva se při každé takové napomínce usmíval. Věděl, že doktor Čočka na nic nezapomene.

Již chtěl šéf Tykvu propustit, ale pojednou se rozpomenul: „A&amp;nbsp;co pan Vosáhlo? Byl jste tam včera?“

„Byl, spektabile,“ přisvědčil Tykva.

„Oč pak běželo? Přinesl jste nějaký proces?“

„Zatím nepřinesl. Zatím bylo jen povrchně konferováno, hlavně mu šlo o&amp;nbsp;poslední vůli, aby měl vše v&amp;nbsp;pořádku.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4uer3msh6hv0152iyd6kx7kf0k6o9wd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/64</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98254</id>
    <revision>
      <id>335170</id>
      <parentid>334772</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:40:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335170</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1395" sha1="0dgo0y8uqq30xdb46yrvepx288nkckc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|56}}&lt;/noinclude&gt;„A&amp;nbsp;stakra, kšaft? Věděl jste si ve všem rady?“

„Bylo hovořeno celkem všeobecně. Pan Vosáhlo napíše pořízení vlastní rukou. Slíbil jsem, že mu dodáme vzorec.“

„Jak dlouhá byla vaše konference?“

„Aniž jsem se přesně díval na hodinky, mohu říci, že asi pět čtvrtí, nanejdýl půldruhé hodiny.“

Doktor Čočka chápal se zase svého žurnálu a při tom povídal:

„Dobrá, napíšeme mu padesát zlatých. Půldruhé hodiny mimo kancelář — večer — to stojí za padesátku.“

„Než to napíšete, spektabile, musím poznamenat, že mě Vosáhlo po konferenci pozval na večeři. Velmi delikátní večeře, mohl jsem pít i rýnské víno, spokojil jsem se s&amp;nbsp;mělnickým —“

„Vida, vida! Delikátní večeře, mělnické! A&amp;nbsp;vlastně proč mi to povídáte, kolego?“

„Není-li ta padesátka příliš mnoho, když mě tak vyčastoval.“

„Tááák?“ protáhl šéf. „Pamatujte si, kolego: obyčejnou partaj nesmíme příliš přetáhnout, ale naproti tomu noblesní partaj nesmíme nikdy podceňovat, abychom ji neurazili. Vidím, že jste tam ztrávil celý večer — měl bych za něj účtovat stovku.“

„Neračte zapomenout, spektabile, že ten večer byl vlastně můj.“

„Správně, kolego, ale večeře byla taky vaše, já ji nesnědl. Byla to jaksi vaše soukromá odměna.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>0dgo0y8uqq30xdb46yrvepx288nkckc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/65</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98255</id>
    <revision>
      <id>335171</id>
      <parentid>334773</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:47:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335171</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1637" sha1="qc48fwmr5f17q8hcqum7f1xijvd9mio" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|57}}&lt;/noinclude&gt;Krom toho, kamaráde, čas je drahý. Musili jsme dlouho studovat, abychom jej pak zpeněžili.“

Doktor Tykva byl ve službách doktora Čočky již několik let a byl dobrým a spolehlivým jeho tovaryšem, že se mezi oběma vyvinul poměr zcela přátelský, chvílemi až kamarádský. Po posledních slovech Čočkových se upřímně zasmál a řekl:

„Vy jste dobrá škola, spektabilis!“

„To si myslím, kolego,“ zasmál se kašlavě Čočka. „Já měl taky takovou, a často vděčně vzpomínám svého posledního šéfa — však už se taky položil do věčné registratury. Víte, na fakultě cpou do člověka samou vědu, praktické zkušenosti přináší teprv život, a ty leckdo draho platí. Však i vy si někdy vzpomenete na starého Čočku.“

„Budu vždycky rád vzpomínat,“ ujišťoval Tykva, a tím hovor s&amp;nbsp;šéfem ukončil a šel k&amp;nbsp;obědu.

O&amp;nbsp;několik dní později seděl Tykva ve své „zpovědnici“, jak říkal tomu kancelářskému pokojíku. Bylo právě v&amp;nbsp;dobu, kdy přicházela druhá dopolední pošta. Pojednou se otevřely dveře ze svatyně šéfovy, na prahu stál doktor Čočka a třímal čtvrtku papíru povědomé žluté barvy a povědomého formátu.

„Co jsem vám onehdy povídal, kolego? Že jest váš pan Isidor Vosáhlo nobl partaj. A&amp;nbsp;jest. Říkal jste mu o&amp;nbsp;zálohu? — neříkal, myslil jsem si to. Sám ji posílá, hádejte kolik.“

„Stovku — dvě stovky?“ váhavě se ptal Tykva.

„Pět stovek,“ volal vítězně šéf Čočka. „Slušný, elegantní klient, a to jsme mu ještě nic nedělali,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qc48fwmr5f17q8hcqum7f1xijvd9mio</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/66</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98256</id>
    <revision>
      <id>335172</id>
      <parentid>334774</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T17:54:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335172</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1607" sha1="95gp0ctcu4px05tx1n2ml07bywk8ced" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|58}}&lt;/noinclude&gt;krom té vaší večeře. Toho si važme, udělejte mu, co mu na očích uvidíte. A&amp;nbsp;pozve-li vás někdy zas na večeři, prokažte jí všecku čest a hodně jezte. Takoví mecenáši to rádi vidí. Soudím, že jste mu sympatický, zachovejte si to. Víte, jsou lidé, kteří jdou spíše za koncipientem, ne za šéfem. Míval jsem za svého praktikování taky takové strany a nejedna mi zůstala věrna i nadále pak. Povídám, kolego: co mu na očích uvidíte.“

Dveře se zavřely, doktor Tykva se zamyslil. Pociťoval taky jisté uspokojení, ale jiného rázu než jeho šéf. Radost šéfova z&amp;nbsp;té zálohy byla mu skoro hořkou krůpějí do jeho radosti. Čočka měřil všechno jen svým zdravým sobectvím, každý úspěch toliko hmotným ziskem. Ne tak Tykva, ale dokonce již ne v&amp;nbsp;tomto případě. Při každé vzpomínce na Vosáhla, při každé zmínce o&amp;nbsp;něm vytanula mu hned vedle něho postava jeho choti. Snad ještě sám si neuvědomoval, že ve styku s&amp;nbsp;novým klientem nevidí pouhý poměr obchodní, nýbrž cosi hlubšího, ušlechtilejšího. Nemohl si od pana Vosáhla odmysliti zjev jeho paničky. Cokoli mu bude vykonati pro Vosáhla, vykoná i pro ni, v&amp;nbsp;jejím zájmu. Toto mínění se v&amp;nbsp;něm víc a více ustalovalo. A&amp;nbsp;společný zájem té manželské dvojice ukládá mu mnohem větší odpovědnost než jakákoli bagatelka, ač se Tykva každého úkolu svého se vší svědomitostí ujímal.

Pětistová záloha Vosáhlova působila Tykvovi jakousi trému. S&amp;nbsp;čím to přijde chladný ten klient?&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>95gp0ctcu4px05tx1n2ml07bywk8ced</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/67</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98257</id>
    <revision>
      <id>335173</id>
      <parentid>334775</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:00:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335173</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1532" sha1="fshm3u3bcf6iveylgishnw8k0yi04af" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|59}}&lt;/noinclude&gt;Zdali na to stačí posavadní Tykvova zkušenost a právnický jeho důmysl?

Zatím pan Vosáhlo nepřicházel. Někdo jiný však přišel, jehož se Tykva nejméně nadál. Když zas o&amp;nbsp;několik dní později odcházel po poledni z&amp;nbsp;kanceláře, téměř u&amp;nbsp;domovních vrat spatřil dámu, jejíž tvář byla zastřena hustým závojem. Chtěl uhnouti, aby jí nepřekážel, a tu k&amp;nbsp;němu zaznělo skoro jen šeptem:

„Dočkala jsem se vás, pane doktore.“

Tykva vzhlédl udiven a jako v&amp;nbsp;pochybách, svědčí-li ta slova jemu. Tu dáma odestřela závoj a před ním stála paní Vosáhlová.

„Milostivá paní!“ užasl Tykva.

„Ano — dovolte mi několik slov.“

„Chtěla jste snad do kanceláře, milostivá?“

„Nikoli, jen s&amp;nbsp;vámi. Mám prosbu. Pojďte, pane doktore, až na Václavské mne můžete provoditi. Snažně vás prosím, navštivte mého chotě.“

„Přeje si toho pan inženýr?“

„Neví o&amp;nbsp;ničem, přicházím z&amp;nbsp;vlastního popudu. Stýská se mu, nesmírně se mu stýská. Nevím, po kom. Nemá nikoho, po kom by toužil. Ale od vaší návštěvy nápadně často na vás vzpomíná. Vidíš, říkává, byl to pěkný večer, škoda, že jsem se nezmohl na žádného přítele, který by častěji přicházel. Ale je pozdě, v&amp;nbsp;mém věku se nová přátelství neuzavírají. Žijeme příliš osamoceni, říkává — ach, pane doktore, to jsem sama mnohokráte pocítila. Ano, ale proč tak žijeme? Vzpomeňte si na&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>fshm3u3bcf6iveylgishnw8k0yi04af</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/68</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98258</id>
    <revision>
      <id>335174</id>
      <parentid>334776</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:06:24Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335174</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1549" sha1="e5xeul4wyks56r3cx9s3124woj6wj2x" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|60}}&lt;/noinclude&gt;naše setkání tam před klenotníkem a porozumíte tomu&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Doktor Tykva užil pomlčky paniny, aby se šetrně otázal:

„Nic se v&amp;nbsp;tom nezměnilo, milostivá paní? Stále ještě pan manžel podezírá?“

„Nikoli, od nějaké doby jako by vše s&amp;nbsp;něho bylo spadlo. Myslím, že jste naň učinil nejlepší dojem. Zvláště od vaší návštěvy u&amp;nbsp;nás. Stále jen: doktor Tykva, doktor Tykva. Nevím, čím jste si ho naklonil — a snad žádná náklonnost se nedá vysvětliti. Ale musím vám říci, že můj manžel v&amp;nbsp;poslední dobu churaví. Nevychází ze své světnice, nechodí z&amp;nbsp;domu, hovoří skoupěji než jindy — přílišná sdílnost nikdy nebyla jeho údělem — klopí hlavu, popadá se chvílemi za srdce, zdá se mi, že propadá melancholii. Nerozumím tomu, jen vím, že dávno trpí srdcem. Odtud jeho dřívější občasné podivínství, smím-li tak nazvat, co mně a dojista i jemu život ztrpčovalo. Sama již dávno snáším vše trpělivě, ale o&amp;nbsp;něj mám obavy. Je to muž z&amp;nbsp;gruntu dobrý, obětavý. A&amp;nbsp;když selhávají rady lékařovy, když tak často vzpomíná onoho večera s&amp;nbsp;vámi, připadlo mi, zda by mu zas neprospěla vaše společnost, neuvedla na jiné myšlenky. Proto prosím, pane doktore: navštivte ho!“

„Milostivá paní,“ odpovídal Tykva v&amp;nbsp;tísnivých rozpacích, „nepožádán panem chotěm, nevyzván — kterak mám přijíti? Či smím říci, že vy&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>e5xeul4wyks56r3cx9s3124woj6wj2x</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/69</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98259</id>
    <revision>
      <id>335175</id>
      <parentid>334777</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:11:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335175</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1416" sha1="qpkbu6ijdv6qlam2zf7vn4nvhgvhvqo" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|61}}&lt;/noinclude&gt;„Za nic na světě!“ odpověděla prudce panička. „Nesmí ani tušit, že jsem s&amp;nbsp;vámi mluvila, vás vybídla. To by jeho chorobu mohlo zhoršit — a choroba to jest. Jako z&amp;nbsp;vlastního popudu byste přišel, pod jakoukoli záminkou. Vždyť pokud slýchám, advokátům nikdy není o&amp;nbsp;nějakou záminku. Slibte mi to, pane doktore, slibte — budu vám velmi vděčna. Chvěji se o&amp;nbsp;Isidora. Prokázal mé rodině mnoho dobrého.“

Doktor Tykva se podíval na paničku, jejíž rty se chvěly rozčilením, a spatřil v&amp;nbsp;jejích očích slzy. To jej překonávalo.

Jen chvilku přemítal a pojednou řekl:

„Milostivá paní, tedy přijdu. V&amp;nbsp;nejbližších dnech. Mohu přijít ovšem až po kancelářské hodině večerní, po šesté. Najdu pana chotě vždy doma?“

„Vždy, a nejlépe večer. Nebo tu bývá nejvíce na mysli pokleslý.“

„Přijdu, milostivá. Nepravím, který den, ale do neděle jistě. Jen ještě otázku: nebude panu choti moje návštěva nápadná? Nevolán, z&amp;nbsp;čistá jasna&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Nebude, pane doktore,“ a mladá žena snažila se usmívat skrze slzy. „Vaše záminka bude jistě pravděpodobná.“

Byli na počátku Jindřišské ulice, doktor Tykva se odporoučel.

A&amp;nbsp;když kráčel do své restaurace na oběd, hovořil v&amp;nbsp;duchu:

„Že se celý život budu potýkat s&amp;nbsp;paragrafy&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qpkbu6ijdv6qlam2zf7vn4nvhgvhvqo</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/70</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98260</id>
    <revision>
      <id>335176</id>
      <parentid>334778</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:14:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335176</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="406" sha1="n6d69ta1uu2bed3s12vumcscoa3ky05" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|62}}&lt;/noinclude&gt;občanského zákona, věděl jsem od prvního dne svých studií na fakultě. Ale že taky někdy budu povolán k&amp;nbsp;chorému místo lékaře, nikdy mi nepřipadlo. A&amp;nbsp;přece se zdá, že i suchý paragrafista může všelikou lidskou bolest léčit, někdy i vyléčit. Než po tom, co mi o&amp;nbsp;svém srdci svěřil sám pan Vosáhlo, nemám k&amp;nbsp;svému umění žádné důvěry.“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>n6d69ta1uu2bed3s12vumcscoa3ky05</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Nový úkol</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98303</id>
    <revision>
      <id>335177</id>
      <parentid>334821</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:15:00Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>335177</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="597" sha1="1z7b9u9j4szhc6lfh1wu9ophbd1esjc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Večer
 | ČÁST = Nový úkol
 | DALŠÍ = Smlouva
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Nový úkol
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 53–62.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;61-70&quot; fromsection=&quot;Nový úkol&quot;/&gt;</text>
      <sha1>1z7b9u9j4szhc6lfh1wu9ophbd1esjc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amfipolis</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98437</id>
    <revision>
      <id>335163</id>
      <parentid>334988</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:40:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>335163</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2937" sha1="5gaafdr043lk34we8slee2kcyoum04t" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amfipolis
| PŘEDCHOZÍ = Amfión
| DALŠÍ = Amfiprostylos
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amfipolis
| AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;158. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amfipoli
}}

{{Forma|proza}}
'''Amfipolis''' (''Ἀμφίπoλις''), řecké město na pobřeží makedonském, mezi dvěma rameny Strymonu, asi 4 ''km'' sev. nad ústím, při němž byl přístav jeho Éión (''Ἠιών''). Okolí '''A'''-le slulo před založením jejím »devíticestí« (''Ἐννέα ὁδoί'') a bylo obydleno kmenem Édónů. Již r. 465 př. Kr. pokoušeli se Athéňané osaditi toto místo, ale 10.000 osadníků z Athén a jiných měst řeckých nebylo s to, aby ubránilo se bojovným Édónům, až teprve r. 347 př. Kr., když již celé okolní pobřeží bylo v moci athénské, Hagnón, syn Nikiův, zapudiv Édóny založil město '''A.''' Ale obyvatelstvo nové osady skládajíc se převážnou většinou z Řeků původu neathénského a z Thraků nejevilo nikdy valné náklonnosti k Athénám. Ve válce peloponnéské nabyla '''A.''' značné důležitosti; roku 424 př. Kr. vzdala se bez odporu spartskému králi Brasidovi, a vojevůdce athénský Thukydidés mohl pouze přístav Éión zachrániti. Ztráta '''A'''-le byla pro Athéňany, kteří odtud odebírali veškeré potřeby ke stavbě lodí, velmi citelná, a proto vypraven jest Kleón r. 422 př. Kr. dobyt jí, ale před samým městem donucen jest od Brasidy k bitvě, v níž byl poražen a zabit. Brasidu, který rovněž v boji zahynul, ctilo obyvatelstvo za héróa a zakladatele města. Mírem Niklovým r. 421 př. Kr. navrácena '''A.''' Athéňanům, ale veškeré pokusy jejich připraviti ji k poslušnosti byly marny; uhájiliť občané neodvislosti své též v pozdějších dobách i proti Ifikratovi a Timotheovi (364). Nežli by pak uznali panství athénské, poddali se raději makedonskému králi Perdikkovi. Při Makedonii zůstala '''A.''' až do r. 359, kdy král Filip II. vyhlásil ji za město svobodné. Ale již r. 358 zmocnil se jí opět, a od té doby zůstala částí říše makedonské až do vyvrácení jejího r. 168. Římané povýšili '''A'''-li opět za město svobodné, učinili ji hlavním městem okresu zvaného ''Macedonia prima'' a vedli tudy hlavní silnici vojenskou na východ (''via Egnatia''); ale bývalé moci a důležitosti město již nikdy nedosáhlo. Trosky '''A'''-le nacházejí se u dnešního {{Prostrkaně|Neochori}} (tur. ''Jenikiöj''). Rodák amfipolský, kritik Zóilos zvaný ''Ὁμηρσμάστιξ'' (Homérokárce), vypsal dějiny rodiště svého. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5gaafdr043lk34we8slee2kcyoum04t</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amharština</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98444</id>
    <revision>
      <id>335162</id>
      <parentid>335007</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:40:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy</comment>
      <origin>335162</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="7173" sha1="1hdegq5t7migqfcvjh7gqzars4ozutx" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amharština
| PŘEDCHOZÍ = Amhará
| DALŠÍ = Amherst
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amharština
| AUTOR = [[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Rudolf Dvořák]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;163–164. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amharština
}}

{{Forma|proza}}
'''Amharština''', domácím jménem ''lesána Amhará'' nebo krátce ''Amhareňá'', od st. XIV. též ''lesána negús'' (jazyk vladařský), jest nejdůležitější ze žijících jazyků habešských a po arabštině nejrozšířenější jazyk semitský. Neobmezujeť se toliko na Amharu vlastní, nýbrž mluví se jí dialekticky jako hlavní řečí obcovací (na venek jest tím arabština) i v Habeši ostatním až na část severní, v níž posud udržela se stará aethiopština jako jazyk živý (v podobě jazyků ''tigré'' a ''tigriňa''); ano zasáhla i za hranice habešské. Společně s aethiopštinou, s níž jako sesterská její řeč odvozuje i původ svůj z již. Arabie (viz {{Prostrkaně|Aethiopie}}), náleží '''a.''' k jižní větvi jazyků semitských i vyniká v jednotlivostech svým rázem starobylým. Na pole dějinné vystupuje však poprvé po r. 1300 po Kr., kdy přeložena residence říše aethiopské z Aksúmu do Gondaru, hlavního města Amhary, a tím i '''a.''' stala se řečí dvorní a úřední naproti aethiopštině, jež pak byla již jen jazykem církevním a literárním. Od té doby zůstala '''a.''' panující řečí obcovací i vyvíjela se po staletí cestou vlastní. Tím stalo se, že jednak nejsouc ničím omezována ve svém volném vývoji, ježto řečí spisovnou nebyla, jednak i mezi kmeny nesemitskými se šíříc, nejen nejvíce ze všech jazyků semitských uchýlila se od základního tvaru svého a tím i aethiopštiny, nýbrž z části vůbec od povahy semitských jazyků, a to tak, že jsouc velmi pomíšena zvláště cizími živly sousedních jazyků afrických vyhlášena byla přímo za jazyk nesemitský. Skutečně činí '''a.''' také dojem řeči semitské sice, již však Nesemité (Hamité) přejali a ji si upravili dle stavby vlastní řeči a svých zvyklostí, s čímž shoduje se i ethnologie, dle které jeví i Amharové sami zřejmé známky plemene smíšeného. Slovný materiál amharský jeví se nejvýš s polovicí materiálem semitským, včítajíc v to i živly, jež převzaty z aethiopštiny jako z jazyka církevního, při čemž často výrazy pro pojmy nejobyčejnější nejsou semitské. Ovšem dlužno uznati, že následkem změn hláskoslovných (skracování slov na př. v poměru k aethiopštině, elise hlásek bezvokálných, zvl. hrdelnic, čímž zvláště časoslova v aethiopštině trojslabičná stávají se dvojslabičnými, splývání dvou slov v jedno atd. nehledíc ani k nedostatkům vyplývajícím z neustálenosti a nepravidelnosti pravopisu) mnohdy slovo zcela znetvořené a cize vypadající bližším zkoumáním objevuje se jako čistě semitské. Hlavní však odchylky od typu semitského a sice v jednotlivostech vykazuje grammatika, v jejíž hlavní stavbě jinak jasně proniká živel semitský a též příbuznost s aethiopštinou, k níž však časem přistupuje vždy více živlů nesemitských.

Již pokud zvuků '''a'''-ny se dotýče, shledáváme vedlé 26 zvuků aethiopských 7 zvuků čistě amharských (snad vlivem cizím), totiž ''š'', ''ť'', ''ň'', ''ch'', ''ž'', ''ď'' a ''č'', jež i v písmě od Aethiopů převzatém ze zvuků jim nejblíže odpovídajících jsou modifikovány zvláštní značkou diakritickou. Za to vykazuje tvarosloví amharské nápadnou chudost tvarů nejen vzhledem k aethiopštině nýbrž i k jaz. semitským vůbec. (Odvozené tvary jen 3, dva kausativní a 1 reflexivní, odpovídající i passivu; v konjugaci čas minulý, budoucí, s nímž velmi často v jedno splývá i tak zv. subjunktiv, a opisovaný přítomný — právě tak jako i příčestí se opisuje. — Rozdíl v rodě v čísle množném odpadá tu jako při statných jménech; jen nepatrné zbytky pádů, mnoho novotvarů i v zájmenech atd.)

Největší odchylky jeví nicméně syntax, v níž namnoze s pravým opakem toho se setkáváme co v semitštině jest ustáleným pravidlem (na př. obrácený slovosled, kladení genetivu, často beze všeho vnějšího označení, neb i celé věty relativní před slovo, k němuž náleží, pokládání celých vět za jediné slovo, k němuž suffixy přistupují, atd.) a to vlivem jazyků afrických, zvláště agauských, v nichž setkáváme se zcela pravidelně se stejnými úkazy.

Jako řeč spisovná vyskytuje se '''a.''' teprve v našem století. Dály se sice již od XVII. století pokusy domorodců i missionářů, vzdělati '''a'''-nu na jazyk spisovný, ale bez úspěchu. I pouhý amharský překlad bible prvotně zakázán pod trestem smrti. Tak jsou nejstaršími památkami amharskými toliko některé nyní těžce srozumitelné písně ze st. XV. a XVI., zachované v textech z dob mnohem pozdějších, k nimž pojí se některé aethiopskoamharské slovníky. I v kronikách aethiopských nalézáme stopy '''a'''-ny, jako vůbec byla '''a.''' řečí, z níž mrtvá aethiopština dle potřeby obohacovala se novými pojmy. V těchto starších památkách pozorují se ještě zřejmě stopy dialektů habešských, jichž arabský historik Makrízí napočetl asi 50, a o nichž i cestovatelé moderní se zmiňují, třeba jen sporé zprávy o některých podávajíce. Teprve v době nejnovější ustálila se jakž takž řeč spisovná a vyvinula i malá literatura amharská, potřebám obyvatelstva vyhovující, rázu ovšem především náboženského, jejíž hlavním dílem, jako v aethiopštině, jest překlad bible vedlé spisů obsahu lékařského, dějepisného aj. V Evropě vydaná prvá kniha amharská jest ''Catechesis christiana lingua amharica'' od T. G. Ghbragzera v Římě po r. 1786. Prvým spracovatelem grammatiky a slovníku amharského jest slavný zakladatel studia aethiopského, H. Ludolf, který na základě ústního poučení, jehož dostalo se mu rozeným Aethiopem Abbá Gregoriem, vydal podporován Michaelisem ve Frankfurtě r. 1698 svou ''Grammatica amharica'' a ''Lexion amharicum'' s prvými ukázkami textovými, od téhož Gregoria pochodícími, jež posud nepozbyly vší ceny. Nových pěstitelů dostalo se '''a'''-ně teprve ve století našem missionáři Isenbergem a Ant. d’Abbadie, z nichž prvý r. 1841 jazykem anglickým grammatiku a r. 1842 slovník amharský vydal (obé v Londýně), druhý bohatý slovník ''Dictionnaire de la langue Amariňa-français'' (Paris 1881) sestavil. K oběma přidružil se F. Praetorius svou na výši vědy stojící grammatikou ''Die amharische Sprache'', Halle 1879. Vydání evropských za účely filologickými není. ''[[Autor:Rudolf Dvořák (1860–1920)|Dk.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>1hdegq5t7migqfcvjh7gqzars4ozutx</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>335161</id>
      <parentid>335143</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T14:40:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAnDbot</username>
        <id>3086</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>náhrada znaku z jiné abecedy; kosmetické úpravy</comment>
      <origin>335161</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="47496" sha1="gp60ghe7xc8ix9648pozmb3i86bm1nf" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>gp60ghe7xc8ix9648pozmb3i86bm1nf</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335179</id>
      <parentid>335161</parentid>
      <timestamp>2026-08-04T18:55:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Vodopis. */</comment>
      <origin>335179</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="52816" sha1="l9n00tlzyww9wntn1sap13nf5u3yfva" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>l9n00tlzyww9wntn1sap13nf5u3yfva</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335186</id>
      <parentid>335179</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T07:07:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <origin>335186</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="62673" sha1="3vfsopo158q6c0ig69ir44rrtb7v6av" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — 

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>3vfsopo158q6c0ig69ir44rrtb7v6av</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Daremberg</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98497</id>
    <revision>
      <id>335159</id>
      <timestamp>2026-08-04T13:58:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335159</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2275" sha1="cr7llfqt1qkwkjldblletq2k0z88yap" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| PŘEDCHOZÍ = Darelliho tinktura
| ČÁST = Daremberg
| DALŠÍ = Dařenice
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Daremberg
| AUTOR = [[Autor:Hynek Vysoký|Hynek Vysoký]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1893. S.&amp;nbsp;49. {{Kramerius|nkp|048eff30-0a06-11e5-ae7e-001018b5eb5c}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Daremberg''' [dara͡nbér] {{Prostrkaně|Charles Victor}}, franc. lékař a filolog (* 1817 v Dijonu — † 1872 v Mesnil-le-Roy). Studoval medicinu v Paříži, 1841 promovoval, 1844 stal se bibliotékářem pařížské Académie de médecine, 1850 bibliotékářem knihovny Mazarinovy, 1871 prof. dějin lékařství na fakultě pařížské. Hlavním oborem činnosti '''D'''-ovy byly dějiny lékařství u Řeků a Římanů. Vynikaje důkladným vzděláním odborným a opatřen náležitými vědomostmi filologickými, '''D'''. vydal řadu spisů řec. a řím. lékařů se zdařilým franc. překladem a poznámkami. Z těch uvésti jest překlad ''Hippokrata'' (''Oeuvres choisies d’Hippocrate'', Paříž 1843, 2 vyd. 1855), dále (s U. C. Bussemakerem): ''Collection des médecins grecs et latins'' (obsahující první souborné vydání všech spisů Oreibasiových, t. 1851—76, 6 dílů), vydání ''Galéna'' (''Oeuvres anatomiques, physiologiques et médicales de Galien'', t. 1854—56), kritické vydání ''Celsa'' (Lipsko 1859) a vydání ''Filostratova'' ''Γυμναστικός'' (Paříž 1858). Vydání spisů ''Rufa efeského'', jež '''D'''. započal, dokončil po jeho smrti C. Ruelle (1879). Z ostatních spisů '''D'''-ových uvésti jest: ''Recherches sur l’état de la médecine cheq les Indous'' (t., 1867); ''État de la médecine entre Homère et Hippocrate'' (t., 1869); ''Histoire des sciences médicales'' (t., 1870, 2 díly); ''Cours sur l’histoire de la médecine et de la chirurgie'' (t., 1872). R. 1873 počalo vycházeti důležité dílo: ''Dictionnaire des antiquités grecques et romaines d’après les textes et les monuments .. ouvrage rédigé .. sous la direction de Ch. '''D'''. et E. Saglio''. Dílo vydává nyní Saglio sám; dosud vyšlo 16 sešitů. ''[[Autor:Hynek Vysoký|Vý.]]'' 
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>cr7llfqt1qkwkjldblletq2k0z88yap</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amiranty</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98498</id>
    <revision>
      <id>335182</id>
      <timestamp>2026-08-05T05:18:29Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amiranty | PŘEDCHOZÍ = Amirante | DALŠÍ = Amis }}  {{Textinfo | TITULEK = Amiranty | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amiranty }}  {{Forma|proza}} '''Amiranty''', {{Pros…“</comment>
      <origin>335182</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1620" sha1="nffvvcuu9pvbaabd1xwcfs465buw663" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amiranty
| PŘEDCHOZÍ = Amirante
| DALŠÍ = Amis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amiranty
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amiranty
}}

{{Forma|proza}}
'''Amiranty''', {{Prostrkaně|Admiranty}} nebo {{Prostrkaně|Admiralitní ostrovy}} (u Angličanů zvány {{Prostrkaně|Almiranty}}) sluje souostroví v Indickém okeáně, u východního pobřeží afrického; rozloženy mezi 5° a 7° j. š., asi 670 ''km'' sev.-záp. od sev. cípu ostrova Madagaskaru a 220 ''km'' jihozáp. od ostrovů Seychellových vzdáleny jsouce zaujímají 83 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Poprvé spatřil je Vasco de Gama r. 1502 a od 1814 osazeny jsou od Angličanův a spravovány angl. guvernérem na ostrově Mauritiu. '''A.''' skládají se z 11 nízkých, koralovými útesy obklíčených ostrůvků, táhnoucích se od severu na jihovýchod, jsou řídce obydleny a málo vzdělány, ale břehy jejich bohaty jsou na ryby a želvy, na něž rozsáhlý lov se provozuje. Obyvatelé, asi 100 duší počtem, jsou smíšenci a mluví kreolskou frančtinou. Lodi zastavují u nich, aby se zásobily vodou a masem. Největší z amirantských ostrovů jsou: Remire, Saint-Joseph, Louise, Étoile, Poivre, Boudeuse, Neuf. Z pravidla čítají se k nim též blízké ostrovy: Galega, Providence, St. Francis a souostroví Cargados, Coëtivy a Chagos.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>nffvvcuu9pvbaabd1xwcfs465buw663</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amirante</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98499</id>
    <revision>
      <id>335183</id>
      <timestamp>2026-08-05T05:21:20Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amirante | PŘEDCHOZÍ = Amír | DALŠÍ = Amiranty }}  {{Textinfo | TITULEK = Amirante | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amirante''' (šp.), tolik jako {{Prostrkaně|ad…“</comment>
      <origin>335183</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="480" sha1="f3cs7lx6zc88uh9l2qkj1qch8a7dsv1" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amirante
| PŘEDCHOZÍ = Amír
| DALŠÍ = Amiranty
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amirante
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amirante''' (šp.), tolik jako {{Prostrkaně|admirál}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>f3cs7lx6zc88uh9l2qkj1qch8a7dsv1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amisos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98500</id>
    <revision>
      <id>335184</id>
      <timestamp>2026-08-05T05:29:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amisos | PŘEDCHOZÍ = Amis | DALŠÍ = Amissio civitatis }}  {{Textinfo | TITULEK = Amisos | AUTOR = meuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169–170. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amisos''' (''Ἀμισός''), řeck…“</comment>
      <origin>335184</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1163" sha1="hr0hpjun410p2fl37zjsxgs8dnnm186" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amisos
| PŘEDCHOZÍ = Amis
| DALŠÍ = Amissio civitatis
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amisos
| AUTOR = meuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;169–170. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amisos''' (''Ἀμισός''), řecké město v Pontu na pobřeží černomořském, při zálivu téhož jména. Po válkách perských osadili zpustošený '''A.''' Athéňané a založili tam kolonii Peiraios. Tato však bezpochyby upadla záhy v moc perskou a přijala opět staré jméno. Mithridatés Veliký (Eupatór) rozšířil '''A.''' a založiv vedlé něho novou osadu Eupatorii učinil ji vedlé Sinopy svým sídlem. Za válek pontských trpěl '''A.''' velice byv r. 71 od Luculla a později od Farnaka dobyt. Po bitvě u Aktia dosáhl od Augusta opět svobody a značného území a vzkvetl rychle obchodem jsa východištěm nejpohodlnějších silnic do vnitra Malé Asie. Nyní sluje {{Prostrkaně|Samsún}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>hr0hpjun410p2fl37zjsxgs8dnnm186</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Davmiub</title>
    <ns>2</ns>
    <id>98501</id>
    <revision>
      <id>335185</id>
      <timestamp>2026-08-05T05:49:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{Forma|proza}} ''Davmiub'' (z počátečních písmen jména, příjmení a zkratky rodného města)  Činnost: 1) na Wikipedii - zatím jen nahodilé opravy překlepů; 2) na Wikizdrojích - doplňování zatím neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky.“</comment>
      <origin>335185</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="349" sha1="toyw91ci6eefyqo7x8ewoxq8yc1mxy8" xml:space="preserve">{{Forma|proza}}
''Davmiub''
(z počátečních písmen jména, příjmení a zkratky rodného města)

Činnost:
1) na Wikipedii - zatím jen nahodilé opravy překlepů;
2) na Wikizdrojích - doplňování zatím neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky.</text>
      <sha1>toyw91ci6eefyqo7x8ewoxq8yc1mxy8</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335187</id>
      <parentid>335185</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T10:17:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335187</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="365" sha1="jkgq8ffdk7ibnsrltooi98xqwu6rjy2" xml:space="preserve">{{Forma|proza}}
''Davmiub''
(z počátečních písmen jména, příjmení a zkratky rodného města)

Činnost:
1) na Wikipedii - zatím jen nahodilé opravy překlepů;
2) na Wikizdrojích - doplňování zatím neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>jkgq8ffdk7ibnsrltooi98xqwu6rjy2</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>