Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.14</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20136</id>
    <revision>
      <id>335189</id>
      <parentid>225338</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:34:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/1]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1]]: jednodušší struktura</comment>
      <origin>225338</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6820" sha1="l361psxm36vxabbq48nav6qpmxqwz1k" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 1
  | PŘEDCHOZÍ = Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | DALŠÍ = 2
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Krom toho uměla pištět; ale jak štěně piští, to nakreslit nedovedu a ukázat bych vám to také nemohl, protože na to nemám dost tenký hlas. I mlaskat uměla Dášeňka od narození, když sála mámino mlíčko, ale víc už nic; jak vidíte, nebylo s ní zprvu mnoho řeči, ale její mamince (jmenuje se Iris a je hrubosrstá foxteriérka) to stačilo: celý den si měla se svým nunátkem Dášeňkou co povídat a šuškat, očichávala ji, líbala a lízala, čistila a jazejčkem umývala, česala a hladila, pěstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní huňaté tělíčko jí podestýlala za polštář, a to se to, panečku, Dášeňce spalo! Abyste věděli, tomu se říká láska mateřská a u lidských maminek je to taky tak, však vy víte. Jenže lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. “Haló, psí paničky,” káže hlas přírody, “pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřely, tedy hrr na něj a zadavte ho!”

Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem, a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život: lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.

Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidenní výročí svého života, potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jak když nůž sjede po talíři.

Hlavní ovšem bylo to nové oko; do té doby musela Dášeňka hledat jen čumáčkem, kde má maminka ty dobré knoflíky, co z nich prýští mlíčko; a když se pokoušela lézt, musela před sebou strkat svůj černý a lesklý nos, aby nahmatala, co je před ní. Ba, lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš, a víš, ouha, tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé je máma. A když chceš spát, očičko se zaklopí, a dobrou noc, mějte mě rádi. A co abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, a vida, otvírá se i druhé, mžourá trochu, a už se vykulí celé; a Dášeňka se od té chvíle dívá na svět dvěma očima a spí na dvě oči, takže už nemusí vyspávat tak dlouho a může víc času věnovat tomu, aby se naučila sedět a chodit a ledacos jiného důležitého pro život. Inu, je to pokrok.

Neboť v tu chvíli se ozval opět hlas přírody a kázal: “Ty, Dášeňko, když už máš kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.” Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? “Teď dej dopředu levou zadní,” napovídal jí hlas přírody. Sláva, povedlo se to. “A teď tu druhou zadní,” radil hlas přírody, “zadní, povídám, zadní, ne přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyťs nechala ještě jednu nožičku vzadu! Počkej, nemůžeš jít dál, pokud si ji nepřitáhneš; povídám, tu pravou zadní si zastrč pod zadeček! Ne, to není nožička, to je ocásek, ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se nemusíš starat, ten jde sám za nožičkami. Tak co, máš všechny tlapky pohromadě? No sláva, a teď znovu: vysunout pravou přední, hlavu trochu výš, aby tam bylo místo pro nožičky, tak, dobře, teď levou zadní, a teď pravou zadní (ale ne tak daleko od těla, Dášeňko, pod sebe ji musíš dát, pod sebe, aby se ti bříško po zemi neplouhalo), tak, a teď levou přední, výborně, tak vidíš, jak to jde. Teď si chvilku odpočiň, a zase znovu: jedna – dvě – tři – čtyři, hlavu nahoru, jedna – dvě – tři – čtyři.”
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>l361psxm36vxabbq48nav6qpmxqwz1k</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335200</id>
      <parentid>335189</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:37:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>335200</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6786" sha1="gog9scc1bkl8fmlbuujjhcql5ks2vay" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 1
  | DALŠÍ = 2
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Krom toho uměla pištět; ale jak štěně piští, to nakreslit nedovedu a ukázat bych vám to také nemohl, protože na to nemám dost tenký hlas. I mlaskat uměla Dášeňka od narození, když sála mámino mlíčko, ale víc už nic; jak vidíte, nebylo s ní zprvu mnoho řeči, ale její mamince (jmenuje se Iris a je hrubosrstá foxteriérka) to stačilo: celý den si měla se svým nunátkem Dášeňkou co povídat a šuškat, očichávala ji, líbala a lízala, čistila a jazejčkem umývala, česala a hladila, pěstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní huňaté tělíčko jí podestýlala za polštář, a to se to, panečku, Dášeňce spalo! Abyste věděli, tomu se říká láska mateřská a u lidských maminek je to taky tak, však vy víte. Jenže lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. “Haló, psí paničky,” káže hlas přírody, “pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřely, tedy hrr na něj a zadavte ho!”

Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem, a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život: lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.

Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidenní výročí svého života, potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jak když nůž sjede po talíři.

Hlavní ovšem bylo to nové oko; do té doby musela Dášeňka hledat jen čumáčkem, kde má maminka ty dobré knoflíky, co z nich prýští mlíčko; a když se pokoušela lézt, musela před sebou strkat svůj černý a lesklý nos, aby nahmatala, co je před ní. Ba, lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš, a víš, ouha, tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé je máma. A když chceš spát, očičko se zaklopí, a dobrou noc, mějte mě rádi. A co abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, a vida, otvírá se i druhé, mžourá trochu, a už se vykulí celé; a Dášeňka se od té chvíle dívá na svět dvěma očima a spí na dvě oči, takže už nemusí vyspávat tak dlouho a může víc času věnovat tomu, aby se naučila sedět a chodit a ledacos jiného důležitého pro život. Inu, je to pokrok.

Neboť v tu chvíli se ozval opět hlas přírody a kázal: “Ty, Dášeňko, když už máš kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.” Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? “Teď dej dopředu levou zadní,” napovídal jí hlas přírody. Sláva, povedlo se to. “A teď tu druhou zadní,” radil hlas přírody, “zadní, povídám, zadní, ne přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyťs nechala ještě jednu nožičku vzadu! Počkej, nemůžeš jít dál, pokud si ji nepřitáhneš; povídám, tu pravou zadní si zastrč pod zadeček! Ne, to není nožička, to je ocásek, ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se nemusíš starat, ten jde sám za nožičkami. Tak co, máš všechny tlapky pohromadě? No sláva, a teď znovu: vysunout pravou přední, hlavu trochu výš, aby tam bylo místo pro nožičky, tak, dobře, teď levou zadní, a teď pravou zadní (ale ne tak daleko od těla, Dášeňko, pod sebe ji musíš dát, pod sebe, aby se ti bříško po zemi neplouhalo), tak, a teď levou přední, výborně, tak vidíš, jak to jde. Teď si chvilku odpočiň, a zase znovu: jedna – dvě – tři – čtyři, hlavu nahoru, jedna – dvě – tři – čtyři.”
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gog9scc1bkl8fmlbuujjhcql5ks2vay</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335243</id>
      <parentid>335200</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:23:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335200</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6786" sha1="gog9scc1bkl8fmlbuujjhcql5ks2vay" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 1
  | DALŠÍ = 2
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Krom toho uměla pištět; ale jak štěně piští, to nakreslit nedovedu a ukázat bych vám to také nemohl, protože na to nemám dost tenký hlas. I mlaskat uměla Dášeňka od narození, když sála mámino mlíčko, ale víc už nic; jak vidíte, nebylo s ní zprvu mnoho řeči, ale její mamince (jmenuje se Iris a je hrubosrstá foxteriérka) to stačilo: celý den si měla se svým nunátkem Dášeňkou co povídat a šuškat, očichávala ji, líbala a lízala, čistila a jazejčkem umývala, česala a hladila, pěstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní huňaté tělíčko jí podestýlala za polštář, a to se to, panečku, Dášeňce spalo! Abyste věděli, tomu se říká láska mateřská a u lidských maminek je to taky tak, však vy víte. Jenže lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. “Haló, psí paničky,” káže hlas přírody, “pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřely, tedy hrr na něj a zadavte ho!”

Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem, a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život: lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.

Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidenní výročí svého života, potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jak když nůž sjede po talíři.

Hlavní ovšem bylo to nové oko; do té doby musela Dášeňka hledat jen čumáčkem, kde má maminka ty dobré knoflíky, co z nich prýští mlíčko; a když se pokoušela lézt, musela před sebou strkat svůj černý a lesklý nos, aby nahmatala, co je před ní. Ba, lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš, a víš, ouha, tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé je máma. A když chceš spát, očičko se zaklopí, a dobrou noc, mějte mě rádi. A co abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, a vida, otvírá se i druhé, mžourá trochu, a už se vykulí celé; a Dášeňka se od té chvíle dívá na svět dvěma očima a spí na dvě oči, takže už nemusí vyspávat tak dlouho a může víc času věnovat tomu, aby se naučila sedět a chodit a ledacos jiného důležitého pro život. Inu, je to pokrok.

Neboť v tu chvíli se ozval opět hlas přírody a kázal: “Ty, Dášeňko, když už máš kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.” Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? “Teď dej dopředu levou zadní,” napovídal jí hlas přírody. Sláva, povedlo se to. “A teď tu druhou zadní,” radil hlas přírody, “zadní, povídám, zadní, ne přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyťs nechala ještě jednu nožičku vzadu! Počkej, nemůžeš jít dál, pokud si ji nepřitáhneš; povídám, tu pravou zadní si zastrč pod zadeček! Ne, to není nožička, to je ocásek, ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se nemusíš starat, ten jde sám za nožičkami. Tak co, máš všechny tlapky pohromadě? No sláva, a teď znovu: vysunout pravou přední, hlavu trochu výš, aby tam bylo místo pro nožičky, tak, dobře, teď levou zadní, a teď pravou zadní (ale ne tak daleko od těla, Dášeňko, pod sebe ji musíš dát, pod sebe, aby se ti bříško po zemi neplouhalo), tak, a teď levou přední, výborně, tak vidíš, jak to jde. Teď si chvilku odpočiň, a zase znovu: jedna – dvě – tři – čtyři, hlavu nahoru, jedna – dvě – tři – čtyři.”
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>gog9scc1bkl8fmlbuujjhcql5ks2vay</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335254</id>
      <parentid>335243</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:26:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>335254</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="6787" sha1="20pmik064ra716mloz46bqakgs712fa" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 1
  | DALŠÍ = 2
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.

Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Krom toho uměla pištět; ale jak štěně piští, to nakreslit nedovedu a ukázat bych vám to také nemohl, protože na to nemám dost tenký hlas. I mlaskat uměla Dášeňka od narození, když sála mámino mlíčko, ale víc už nic; jak vidíte, nebylo s ní zprvu mnoho řeči, ale její mamince (jmenuje se Iris a je hrubosrstá foxteriérka) to stačilo: celý den si měla se svým nunátkem Dášeňkou co povídat a šuškat, očichávala ji, líbala a lízala, čistila a jazejčkem umývala, česala a hladila, pěstovala ji, krmila ji, laskala ji, hlídala ji, své vlastní huňaté tělíčko jí podestýlala za polštář, a to se to, panečku, Dášeňce spalo! Abyste věděli, tomu se říká láska mateřská a u lidských maminek je to taky tak, však vy víte. Jenže lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. “Haló, psí paničky,” káže hlas přírody, “pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřely, tedy hrr na něj a zadavte ho!”

Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem, a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa. Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život: lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.

Toho dne, kdy Dášeňka slavila desítidenní výročí svého života, potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu; ale tehdy to jen tak vyjeklo, jak když nůž sjede po talíři.

Hlavní ovšem bylo to nové oko; do té doby musela Dášeňka hledat jen čumáčkem, kde má maminka ty dobré knoflíky, co z nich prýští mlíčko; a když se pokoušela lézt, musela před sebou strkat svůj černý a lesklý nos, aby nahmatala, co je před ní. Ba, lidi, takové oko, i když je jen jedno, je znamenitý vynález: jen mrkneš, a víš, ouha, tady je stěna, tuto jakási propast, a to bílé je máma. A když chceš spát, očičko se zaklopí, a dobrou noc, mějte mě rádi. A co abychom se zase probudili? Otvírá se jedno oko, a vida, otvírá se i druhé, mžourá trochu, a už se vykulí celé; a Dášeňka se od té chvíle dívá na svět dvěma očima a spí na dvě oči, takže už nemusí vyspávat tak dlouho a může víc času věnovat tomu, aby se naučila sedět a chodit a ledacos jiného důležitého pro život. Inu, je to pokrok.

Neboť v tu chvíli se ozval opět hlas přírody a kázal: “Ty, Dášeňko, když už máš kukadla, dívej se před sebe a zkus chodit.” Dášeňka tedy pohnula ouškem, že jako slyší a rozumí, a zkusila chodit. Nejdřív vysunula pravou přední nožičku dopředu, a co teď? “Teď dej dopředu levou zadní,” napovídal jí hlas přírody. Sláva, povedlo se to. “A teď tu druhou zadní,” radil hlas přírody, “zadní, povídám, zadní, ne přední! I ty hloupá Dášeňko, vždyťs nechala ještě jednu nožičku vzadu! Počkej, nemůžeš jít dál, pokud si ji nepřitáhneš; povídám, tu pravou zadní si zastrč pod zadeček! Ne, to není nožička, to je ocásek, ocáskem se nedá chodit. To si pamatuj, Dášeňko, o ocásek se nemusíš starat, ten jde sám za nožičkami. Tak co, máš všechny tlapky pohromadě? No sláva, a teď znovu: vysunout pravou přední, hlavu trochu výš, aby tam bylo místo pro nožičky, tak, dobře, teď levou zadní, a teď pravou zadní (ale ne tak daleko od těla, Dášeňko, pod sebe ji musíš dát, pod sebe, aby se ti bříško po zemi neplouhalo), tak, a teď levou přední, výborně, tak vidíš, jak to jde. Teď si chvilku odpočiň, a zase znovu: jedna – dvě – tři – čtyři, hlavu nahoru, jedna – dvě – tři – čtyři.”
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>20pmik064ra716mloz46bqakgs712fa</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/2</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20137</id>
    <revision>
      <id>335191</id>
      <parentid>225339</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:34:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/2]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2]]</comment>
      <origin>225339</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5595" sha1="h8fr2k8ot5vbsyp84ecq5fjzgq8awsr" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 2
  | PŘEDCHOZÍ = 1
  | DALŠÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 2
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Jak vidíte, děti, dá to hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a kterých nechat. Tehdy uloží Dášeňce jenom domácí úkol (například přejít v úhlopříčně celou psí boudu z rohu do rohu) a nechá ji, aby se s tím, chudera malá, dřela sama. Dášeňka dává pozor, až jazejček samou pozorností vyplazuje: pravá přední – teď levá zadní (jezusmankote, která vlastně je levá, ta nebo ta?) – a druhá zadní (kdepak já ji mám?) – a co teď? “Špatně,” volá na ni hlas přírody, celý udýchaný, jak učí vrabce lítat, “musíš dělat menší kroky, Dášeňko, a hlavu nahoru a tlapky pěkně pod sebe znovu!” Copak hlas přírody, tomu se to káže; ale když jsou ty nožičky měkké jako z nití a třesou se jako z rosolu, dělejte s nimi něco! A když máme takový plný bříšek a takovou velikou hlavu, myslíte, že to je malá práce? Dášeňka si sedne zdrceně uprostřed boudy a fňuká. A tu je máma Iris, těší psí holčičku a dá jí napít; pak obě usnou, ale Dášeňka se hned probouzí, vzpomněla si, že nedodělala domácí úkol, a drápe se rovnou přes mámin hřbet do toho druhého rohu psí boudy. “Dobře, Dášeňko,” chválí ji hlas přírody, “budeš-li se takhle pilně učit, bude z tebe pejsek rychlý jako vítr.”

To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět (a to není jen tak, pánové: to zase hlas přírody hartusí: “Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej tak záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? Na ocásku si také nesmíš sedět, protože bys jím nemohla vrtět,” a tak dále – samé napomínání).

A i když štěně spí nebo pije, má přitom za úkol, že musí růst; každý den mají být nohy o něco delší a silnější a krk o něco vytáhlejší a čumáček o něco zvědavější – to víte, když mají růst všechny čtyři nohy najednou, dá to hromadu práce. A na ocásek nezapomenout, aby rostl a sílil a nezůstal takový myší; foxteriéři přec mají mít oháňku silnou jako klacík a švihat jí, až to sviští. A musí se umět stříhat ušima, hýbat ocáskem, hlasitě kvičet a kdesi cosi. Tomu všemu se musí Dášeňka učit. Už umí chodit po nožičkách; pravda, někdy některou nohu ztratí, neví, kde ji má, a musí si sednout, aby ji zase našla a dopočítala se všech čtyř; pravda, někdy se svalí, ale na to už je zařízena celá jako váleček, jen se kutálet. Ale život štěněte je ukrutně složitý: teď zase mu rostou zuby.

Nejdřív byly jako krupičky, ale nyčko nějak rostou do špiček; čím jsou špičatější, tím mocněji propuká v Dášeňce potřeba zaměstnávat se kousáním. Naštěstí jsou na světě věci neobyčejně vhodné ke kousání, například máminy uši nebo lidské prsty; vzácněji se Dášeňce naskytne špička lidského nosu nebo boltec člověčího ucha – dostane-li se k nim, hryže je s náruživým rozkošnictvím. Nejhůř je na tom matka Iris: má břicho do krve rozkousané Dášeňčinými zuby a rozdrásané jejími drápky; kojí věrně tu malou surovkyni (surovečku, surovnici, surovčici, surovinku – safra, jak by se mělo říkat holčičce od surovce?), ale přitom bolestí mrká. Nic platno, Dášeňko, s mateřskou stravou už bude konec; musíš se začít učit ještě jednomu umění: žrát z misky.

Pojď sem, malá, tady máš misku s mlíčkem. Cože, ty nevíš, co se s tím dělá? Inu, strčí se k tomu čumáček, vyplázne se jazyk, namočí se v tom bílém a honem se zasune zpátky, aby na něm zůstala kapka toho bílého; a to se dělá znovu, bis, repete a da capo, až je miska prázdná. Nedívej se tak hloupě, Dášeňko, nic na tom není; nu tak, dej se do toho, alou!

Dášeňka nic, jen poulí oči a třese ocáskem.

Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj: tak! – Dášeňka je zdrcena násilím, které se na ní stalo; má čumáček a vousy smočené v mléce, musí se olíznout jazejčkem, a namoutě kutě, ono je to dobré. A teď už ji nic nezdrží: leze sama za tím dobrým bílým, hrne se hlavou a tlapkami do misky, rozlévá mléko po zemi a rousá si v něm všechny čtyři, ba i uši a ocásek; musí přijít máma a olízat ji, ale začátek je učiněn; za pár dní bude už Dášeňka vylizovat misku, jako když bičem mrská, a přitom vůčihledě poroste jako z vody, ba co dím, jako z mléka. Tož si z ní, děti, vemte příklad a pilně jezte, abyste rostly a sílily na duchu i na těle, tak jako to znamenité štěně, jemuž se dostalo jména Dášeňka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>h8fr2k8ot5vbsyp84ecq5fjzgq8awsr</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335199</id>
      <parentid>335191</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:36:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>Dášenka čili Život štěněte</comment>
      <origin>335199</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5606" sha1="4rvgm88jx5rw0ljgov5l89rhwwygwuy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 2
  | PŘEDCHOZÍ = 1
  | DALŠÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 2
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Jak vidíte, děti, dá to hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a kterých nechat. Tehdy uloží Dášeňce jenom domácí úkol (například přejít v úhlopříčně celou psí boudu z rohu do rohu) a nechá ji, aby se s tím, chudera malá, dřela sama. Dášeňka dává pozor, až jazejček samou pozorností vyplazuje: pravá přední – teď levá zadní (jezusmankote, která vlastně je levá, ta nebo ta?) – a druhá zadní (kdepak já ji mám?) – a co teď? “Špatně,” volá na ni hlas přírody, celý udýchaný, jak učí vrabce lítat, “musíš dělat menší kroky, Dášeňko, a hlavu nahoru a tlapky pěkně pod sebe znovu!” Copak hlas přírody, tomu se to káže; ale když jsou ty nožičky měkké jako z nití a třesou se jako z rosolu, dělejte s nimi něco! A když máme takový plný bříšek a takovou velikou hlavu, myslíte, že to je malá práce? Dášeňka si sedne zdrceně uprostřed boudy a fňuká. A tu je máma Iris, těší psí holčičku a dá jí napít; pak obě usnou, ale Dášeňka se hned probouzí, vzpomněla si, že nedodělala domácí úkol, a drápe se rovnou přes mámin hřbet do toho druhého rohu psí boudy. “Dobře, Dášeňko,” chválí ji hlas přírody, “budeš-li se takhle pilně učit, bude z tebe pejsek rychlý jako vítr.”

To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět (a to není jen tak, pánové: to zase hlas přírody hartusí: “Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej tak záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? Na ocásku si také nesmíš sedět, protože bys jím nemohla vrtět,” a tak dále – samé napomínání).

A i když štěně spí nebo pije, má přitom za úkol, že musí růst; každý den mají být nohy o něco delší a silnější a krk o něco vytáhlejší a čumáček o něco zvědavější – to víte, když mají růst všechny čtyři nohy najednou, dá to hromadu práce. A na ocásek nezapomenout, aby rostl a sílil a nezůstal takový myší; foxteriéři přec mají mít oháňku silnou jako klacík a švihat jí, až to sviští. A musí se umět stříhat ušima, hýbat ocáskem, hlasitě kvičet a kdesi cosi. Tomu všemu se musí Dášeňka učit. Už umí chodit po nožičkách; pravda, někdy některou nohu ztratí, neví, kde ji má, a musí si sednout, aby ji zase našla a dopočítala se všech čtyř; pravda, někdy se svalí, ale na to už je zařízena celá jako váleček, jen se kutálet. Ale život štěněte je ukrutně složitý: teď zase mu rostou zuby.

Nejdřív byly jako krupičky, ale nyčko nějak rostou do špiček; čím jsou špičatější, tím mocněji propuká v Dášeňce potřeba zaměstnávat se kousáním. Naštěstí jsou na světě věci neobyčejně vhodné ke kousání, například máminy uši nebo lidské prsty; vzácněji se Dášeňce naskytne špička lidského nosu nebo boltec člověčího ucha – dostane-li se k nim, hryže je s náruživým rozkošnictvím. Nejhůř je na tom matka Iris: má břicho do krve rozkousané Dášeňčinými zuby a rozdrásané jejími drápky; kojí věrně tu malou surovkyni (surovečku, surovnici, surovčici, surovinku – safra, jak by se mělo říkat holčičce od surovce?), ale přitom bolestí mrká. Nic platno, Dášeňko, s mateřskou stravou už bude konec; musíš se začít učit ještě jednomu umění: žrát z misky.

Pojď sem, malá, tady máš misku s mlíčkem. Cože, ty nevíš, co se s tím dělá? Inu, strčí se k tomu čumáček, vyplázne se jazyk, namočí se v tom bílém a honem se zasune zpátky, aby na něm zůstala kapka toho bílého; a to se dělá znovu, bis, repete a da capo, až je miska prázdná. Nedívej se tak hloupě, Dášeňko, nic na tom není; nu tak, dej se do toho, alou!

Dášeňka nic, jen poulí oči a třese ocáskem.

Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj: tak! – Dášeňka je zdrcena násilím, které se na ní stalo; má čumáček a vousy smočené v mléce, musí se olíznout jazejčkem, a namoutě kutě, ono je to dobré. A teď už ji nic nezdrží: leze sama za tím dobrým bílým, hrne se hlavou a tlapkami do misky, rozlévá mléko po zemi a rousá si v něm všechny čtyři, ba i uši a ocásek; musí přijít máma a olízat ji, ale začátek je učiněn; za pár dní bude už Dášeňka vylizovat misku, jako když bičem mrská, a přitom vůčihledě poroste jako z vody, ba co dím, jako z mléka. Tož si z ní, děti, vemte příklad a pilně jezte, abyste rostly a sílily na duchu i na těle, tak jako to znamenité štěně, jemuž se dostalo jména Dášeňka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4rvgm88jx5rw0ljgov5l89rhwwygwuy</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335245</id>
      <parentid>335199</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:23:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/2]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335199</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5606" sha1="4rvgm88jx5rw0ljgov5l89rhwwygwuy" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 2
  | PŘEDCHOZÍ = 1
  | DALŠÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 2
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Jak vidíte, děti, dá to hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a kterých nechat. Tehdy uloží Dášeňce jenom domácí úkol (například přejít v úhlopříčně celou psí boudu z rohu do rohu) a nechá ji, aby se s tím, chudera malá, dřela sama. Dášeňka dává pozor, až jazejček samou pozorností vyplazuje: pravá přední – teď levá zadní (jezusmankote, která vlastně je levá, ta nebo ta?) – a druhá zadní (kdepak já ji mám?) – a co teď? “Špatně,” volá na ni hlas přírody, celý udýchaný, jak učí vrabce lítat, “musíš dělat menší kroky, Dášeňko, a hlavu nahoru a tlapky pěkně pod sebe znovu!” Copak hlas přírody, tomu se to káže; ale když jsou ty nožičky měkké jako z nití a třesou se jako z rosolu, dělejte s nimi něco! A když máme takový plný bříšek a takovou velikou hlavu, myslíte, že to je malá práce? Dášeňka si sedne zdrceně uprostřed boudy a fňuká. A tu je máma Iris, těší psí holčičku a dá jí napít; pak obě usnou, ale Dášeňka se hned probouzí, vzpomněla si, že nedodělala domácí úkol, a drápe se rovnou přes mámin hřbet do toho druhého rohu psí boudy. “Dobře, Dášeňko,” chválí ji hlas přírody, “budeš-li se takhle pilně učit, bude z tebe pejsek rychlý jako vítr.”

To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět (a to není jen tak, pánové: to zase hlas přírody hartusí: “Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej tak záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? Na ocásku si také nesmíš sedět, protože bys jím nemohla vrtět,” a tak dále – samé napomínání).

A i když štěně spí nebo pije, má přitom za úkol, že musí růst; každý den mají být nohy o něco delší a silnější a krk o něco vytáhlejší a čumáček o něco zvědavější – to víte, když mají růst všechny čtyři nohy najednou, dá to hromadu práce. A na ocásek nezapomenout, aby rostl a sílil a nezůstal takový myší; foxteriéři přec mají mít oháňku silnou jako klacík a švihat jí, až to sviští. A musí se umět stříhat ušima, hýbat ocáskem, hlasitě kvičet a kdesi cosi. Tomu všemu se musí Dášeňka učit. Už umí chodit po nožičkách; pravda, někdy některou nohu ztratí, neví, kde ji má, a musí si sednout, aby ji zase našla a dopočítala se všech čtyř; pravda, někdy se svalí, ale na to už je zařízena celá jako váleček, jen se kutálet. Ale život štěněte je ukrutně složitý: teď zase mu rostou zuby.

Nejdřív byly jako krupičky, ale nyčko nějak rostou do špiček; čím jsou špičatější, tím mocněji propuká v Dášeňce potřeba zaměstnávat se kousáním. Naštěstí jsou na světě věci neobyčejně vhodné ke kousání, například máminy uši nebo lidské prsty; vzácněji se Dášeňce naskytne špička lidského nosu nebo boltec člověčího ucha – dostane-li se k nim, hryže je s náruživým rozkošnictvím. Nejhůř je na tom matka Iris: má břicho do krve rozkousané Dášeňčinými zuby a rozdrásané jejími drápky; kojí věrně tu malou surovkyni (surovečku, surovnici, surovčici, surovinku – safra, jak by se mělo říkat holčičce od surovce?), ale přitom bolestí mrká. Nic platno, Dášeňko, s mateřskou stravou už bude konec; musíš se začít učit ještě jednomu umění: žrát z misky.

Pojď sem, malá, tady máš misku s mlíčkem. Cože, ty nevíš, co se s tím dělá? Inu, strčí se k tomu čumáček, vyplázne se jazyk, namočí se v tom bílém a honem se zasune zpátky, aby na něm zůstala kapka toho bílého; a to se dělá znovu, bis, repete a da capo, až je miska prázdná. Nedívej se tak hloupě, Dášeňko, nic na tom není; nu tak, dej se do toho, alou!

Dášeňka nic, jen poulí oči a třese ocáskem.

Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj: tak! – Dášeňka je zdrcena násilím, které se na ní stalo; má čumáček a vousy smočené v mléce, musí se olíznout jazejčkem, a namoutě kutě, ono je to dobré. A teď už ji nic nezdrží: leze sama za tím dobrým bílým, hrne se hlavou a tlapkami do misky, rozlévá mléko po zemi a rousá si v něm všechny čtyři, ba i uši a ocásek; musí přijít máma a olízat ji, ale začátek je učiněn; za pár dní bude už Dášeňka vylizovat misku, jako když bičem mrská, a přitom vůčihledě poroste jako z vody, ba co dím, jako z mléka. Tož si z ní, děti, vemte příklad a pilně jezte, abyste rostly a sílily na duchu i na těle, tak jako to znamenité štěně, jemuž se dostalo jména Dášeňka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>4rvgm88jx5rw0ljgov5l89rhwwygwuy</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335253</id>
      <parentid>335245</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:26:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>335253</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5607" sha1="scckjdnpqlg8h62h41vsjwo1gi8ssun" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 2
  | PŘEDCHOZÍ = 1
  | DALŠÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 2
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Jak vidíte, děti, dá to hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a kterých nechat. Tehdy uloží Dášeňce jenom domácí úkol (například přejít v úhlopříčně celou psí boudu z rohu do rohu) a nechá ji, aby se s tím, chudera malá, dřela sama. Dášeňka dává pozor, až jazejček samou pozorností vyplazuje: pravá přední – teď levá zadní (jezusmankote, která vlastně je levá, ta nebo ta?) – a druhá zadní (kdepak já ji mám?) – a co teď? “Špatně,” volá na ni hlas přírody, celý udýchaný, jak učí vrabce lítat, “musíš dělat menší kroky, Dášeňko, a hlavu nahoru a tlapky pěkně pod sebe znovu!” Copak hlas přírody, tomu se to káže; ale když jsou ty nožičky měkké jako z nití a třesou se jako z rosolu, dělejte s nimi něco! A když máme takový plný bříšek a takovou velikou hlavu, myslíte, že to je malá práce? Dášeňka si sedne zdrceně uprostřed boudy a fňuká. A tu je máma Iris, těší psí holčičku a dá jí napít; pak obě usnou, ale Dášeňka se hned probouzí, vzpomněla si, že nedodělala domácí úkol, a drápe se rovnou přes mámin hřbet do toho druhého rohu psí boudy. “Dobře, Dášeňko,” chválí ji hlas přírody, “budeš-li se takhle pilně učit, bude z tebe pejsek rychlý jako vítr.”

To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět (a to není jen tak, pánové: to zase hlas přírody hartusí: “Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej tak záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? Na ocásku si také nesmíš sedět, protože bys jím nemohla vrtět,” a tak dále – samé napomínání).

A i když štěně spí nebo pije, má přitom za úkol, že musí růst; každý den mají být nohy o něco delší a silnější a krk o něco vytáhlejší a čumáček o něco zvědavější – to víte, když mají růst všechny čtyři nohy najednou, dá to hromadu práce. A na ocásek nezapomenout, aby rostl a sílil a nezůstal takový myší; foxteriéři přec mají mít oháňku silnou jako klacík a švihat jí, až to sviští. A musí se umět stříhat ušima, hýbat ocáskem, hlasitě kvičet a kdesi cosi. Tomu všemu se musí Dášeňka učit. Už umí chodit po nožičkách; pravda, někdy některou nohu ztratí, neví, kde ji má, a musí si sednout, aby ji zase našla a dopočítala se všech čtyř; pravda, někdy se svalí, ale na to už je zařízena celá jako váleček, jen se kutálet. Ale život štěněte je ukrutně složitý: teď zase mu rostou zuby.

Nejdřív byly jako krupičky, ale nyčko nějak rostou do špiček; čím jsou špičatější, tím mocněji propuká v Dášeňce potřeba zaměstnávat se kousáním. Naštěstí jsou na světě věci neobyčejně vhodné ke kousání, například máminy uši nebo lidské prsty; vzácněji se Dášeňce naskytne špička lidského nosu nebo boltec člověčího ucha – dostane-li se k nim, hryže je s náruživým rozkošnictvím. Nejhůř je na tom matka Iris: má břicho do krve rozkousané Dášeňčinými zuby a rozdrásané jejími drápky; kojí věrně tu malou surovkyni (surovečku, surovnici, surovčici, surovinku – safra, jak by se mělo říkat holčičce od surovce?), ale přitom bolestí mrká. Nic platno, Dášeňko, s mateřskou stravou už bude konec; musíš se začít učit ještě jednomu umění: žrát z misky.

Pojď sem, malá, tady máš misku s mlíčkem. Cože, ty nevíš, co se s tím dělá? Inu, strčí se k tomu čumáček, vyplázne se jazyk, namočí se v tom bílém a honem se zasune zpátky, aby na něm zůstala kapka toho bílého; a to se dělá znovu, bis, repete a da capo, až je miska prázdná. Nedívej se tak hloupě, Dášeňko, nic na tom není; nu tak, dej se do toho, alou!

Dášeňka nic, jen poulí oči a třese ocáskem.

Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj: tak! – Dášeňka je zdrcena násilím, které se na ní stalo; má čumáček a vousy smočené v mléce, musí se olíznout jazejčkem, a namoutě kutě, ono je to dobré. A teď už ji nic nezdrží: leze sama za tím dobrým bílým, hrne se hlavou a tlapkami do misky, rozlévá mléko po zemi a rousá si v něm všechny čtyři, ba i uši a ocásek; musí přijít máma a olízat ji, ale začátek je učiněn; za pár dní bude už Dášeňka vylizovat misku, jako když bičem mrská, a přitom vůčihledě poroste jako z vody, ba co dím, jako z mléka. Tož si z ní, děti, vemte příklad a pilně jezte, abyste rostly a sílily na duchu i na těle, tak jako to znamenité štěně, jemuž se dostalo jména Dášeňka.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>scckjdnpqlg8h62h41vsjwo1gi8ssun</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/3</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20138</id>
    <revision>
      <id>335193</id>
      <parentid>225340</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:35:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/3]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3]]</comment>
      <origin>225340</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3562" sha1="lm44ncp6g7lfj2pn3gvlj8oe4b2h6bv" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 3
  | PŘEDCHOZÍ = 2
  | DALŠÍ = 4
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 3
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček bylo vyceděno. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatný, chlupatý a všetečný, zubatý a neposedný, žravý a ničivý tvor. Přírodopisně řečeno, vyvinul se z ní obratlovec (neboť se vrtí jako na obrtlíku) z čeládky šelem šelmovských a psovitých, podčeleď neposedů, rod šmejdilů, rodina tatrmanů, odrůda tajtrlíků černouchých. Jde si, kam se jí zlíbí; celý dům, celá zahrada, celý vesmír, až kam plot sahá, jsou jejím majetkem. V tomto vesmíru je plno věcí, které je nutno vyzkoušet co do jejich kousatelnosti a případně sežratelnosti; je tu plno tajemných místností, ve kterých lze provádět zajímavé pokusy, kde se nejlíp dělají loužičky. (Dášeňka se rozhodla pro mou pracovnu a její okolí, ale někdy dává přednost jídelně.) Dále je třeba zjišťovat, na čem se nejlíp spí (zvláště na utěrkách, v člověčí náruči, uprostřed kvetoucího záhonu, na smetáku, na čerstvě vyžehleném prádle, v koši, v nákupní tašce, na kozí kůži, na střevících, v pařeništi, na lopatce se smetím, na rohoži, ba i na zemi). Jsou předměty, které slouží zábavě, například schody, z nichž se lze úspěšně střemhlav skutálet (to je vám psina, myslí si Dášeňka, padajíc po hubě ze schodů); jsou předměty nebezpečné a nevypočitatelné, jako třeba dveře, které ducnou do hlavy nebo skřípnou tlapku či ocásek, když se toho nejmíň nadáte. V takovém případě Dášeňka zakvílí, jako by ji na nože bral, a ještě chvíli štká v konejšivé lidské náruči; pak dostane pro útěchu slupnout něco dobrého a jde si zase spadnout ze schodů.

Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá. Vůbec Dášeňka má příbuzenskou náklonnost ke všemu chlupatému, ať je to smeták, nebo žíně (které rve z pohovek), nebo vlasy lidí, s kterými přichází do bližšího styku. Nevyhne se žádné lidské botě; to je věc člověka, aby se vyhnul štěněti, no ne?

Všichni, kdo žijí v domě, jsou nuceni dílem se vznášet, dílem klást nohy opatrně jako na tenkém ledu; člověk nikdy neví, kdy mu to zoufale zakvičí pod botou. To byste, pánové, nevěřili, jak je takového štěněte všude plno. V ničem Dášeňka nepočítá se zlou vůlí a různými úklady a nástrahami tohoto světa; třikrát skočila po hlavě do vodní nádrže v zahrádce, protože jí prostě nešlo na rozum, že by ve vesmíru bylo něco, po čem se nedá báječně běhat. Načež byla teple zabalena a dostala pro útěchu špičku člověčího nosu, aby se z toho leku zotavila kousáním toho nejlepšího, co vůbec je.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lm44ncp6g7lfj2pn3gvlj8oe4b2h6bv</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335198</id>
      <parentid>335193</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:36:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>335198</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3573" sha1="0053p92z4hgwqxqw81tnpsp2j97rb6q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 3
  | PŘEDCHOZÍ = 2
  | DALŠÍ = 4
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 3
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček bylo vyceděno. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatný, chlupatý a všetečný, zubatý a neposedný, žravý a ničivý tvor. Přírodopisně řečeno, vyvinul se z ní obratlovec (neboť se vrtí jako na obrtlíku) z čeládky šelem šelmovských a psovitých, podčeleď neposedů, rod šmejdilů, rodina tatrmanů, odrůda tajtrlíků černouchých. Jde si, kam se jí zlíbí; celý dům, celá zahrada, celý vesmír, až kam plot sahá, jsou jejím majetkem. V tomto vesmíru je plno věcí, které je nutno vyzkoušet co do jejich kousatelnosti a případně sežratelnosti; je tu plno tajemných místností, ve kterých lze provádět zajímavé pokusy, kde se nejlíp dělají loužičky. (Dášeňka se rozhodla pro mou pracovnu a její okolí, ale někdy dává přednost jídelně.) Dále je třeba zjišťovat, na čem se nejlíp spí (zvláště na utěrkách, v člověčí náruči, uprostřed kvetoucího záhonu, na smetáku, na čerstvě vyžehleném prádle, v koši, v nákupní tašce, na kozí kůži, na střevících, v pařeništi, na lopatce se smetím, na rohoži, ba i na zemi). Jsou předměty, které slouží zábavě, například schody, z nichž se lze úspěšně střemhlav skutálet (to je vám psina, myslí si Dášeňka, padajíc po hubě ze schodů); jsou předměty nebezpečné a nevypočitatelné, jako třeba dveře, které ducnou do hlavy nebo skřípnou tlapku či ocásek, když se toho nejmíň nadáte. V takovém případě Dášeňka zakvílí, jako by ji na nože bral, a ještě chvíli štká v konejšivé lidské náruči; pak dostane pro útěchu slupnout něco dobrého a jde si zase spadnout ze schodů.

Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá. Vůbec Dášeňka má příbuzenskou náklonnost ke všemu chlupatému, ať je to smeták, nebo žíně (které rve z pohovek), nebo vlasy lidí, s kterými přichází do bližšího styku. Nevyhne se žádné lidské botě; to je věc člověka, aby se vyhnul štěněti, no ne?

Všichni, kdo žijí v domě, jsou nuceni dílem se vznášet, dílem klást nohy opatrně jako na tenkém ledu; člověk nikdy neví, kdy mu to zoufale zakvičí pod botou. To byste, pánové, nevěřili, jak je takového štěněte všude plno. V ničem Dášeňka nepočítá se zlou vůlí a různými úklady a nástrahami tohoto světa; třikrát skočila po hlavě do vodní nádrže v zahrádce, protože jí prostě nešlo na rozum, že by ve vesmíru bylo něco, po čem se nedá báječně běhat. Načež byla teple zabalena a dostala pro útěchu špičku člověčího nosu, aby se z toho leku zotavila kousáním toho nejlepšího, co vůbec je.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0053p92z4hgwqxqw81tnpsp2j97rb6q</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335247</id>
      <parentid>335198</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:24:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/3]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335198</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3573" sha1="0053p92z4hgwqxqw81tnpsp2j97rb6q" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 3
  | PŘEDCHOZÍ = 2
  | DALŠÍ = 4
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 3
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček bylo vyceděno. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatný, chlupatý a všetečný, zubatý a neposedný, žravý a ničivý tvor. Přírodopisně řečeno, vyvinul se z ní obratlovec (neboť se vrtí jako na obrtlíku) z čeládky šelem šelmovských a psovitých, podčeleď neposedů, rod šmejdilů, rodina tatrmanů, odrůda tajtrlíků černouchých. Jde si, kam se jí zlíbí; celý dům, celá zahrada, celý vesmír, až kam plot sahá, jsou jejím majetkem. V tomto vesmíru je plno věcí, které je nutno vyzkoušet co do jejich kousatelnosti a případně sežratelnosti; je tu plno tajemných místností, ve kterých lze provádět zajímavé pokusy, kde se nejlíp dělají loužičky. (Dášeňka se rozhodla pro mou pracovnu a její okolí, ale někdy dává přednost jídelně.) Dále je třeba zjišťovat, na čem se nejlíp spí (zvláště na utěrkách, v člověčí náruči, uprostřed kvetoucího záhonu, na smetáku, na čerstvě vyžehleném prádle, v koši, v nákupní tašce, na kozí kůži, na střevících, v pařeništi, na lopatce se smetím, na rohoži, ba i na zemi). Jsou předměty, které slouží zábavě, například schody, z nichž se lze úspěšně střemhlav skutálet (to je vám psina, myslí si Dášeňka, padajíc po hubě ze schodů); jsou předměty nebezpečné a nevypočitatelné, jako třeba dveře, které ducnou do hlavy nebo skřípnou tlapku či ocásek, když se toho nejmíň nadáte. V takovém případě Dášeňka zakvílí, jako by ji na nože bral, a ještě chvíli štká v konejšivé lidské náruči; pak dostane pro útěchu slupnout něco dobrého a jde si zase spadnout ze schodů.

Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá. Vůbec Dášeňka má příbuzenskou náklonnost ke všemu chlupatému, ať je to smeták, nebo žíně (které rve z pohovek), nebo vlasy lidí, s kterými přichází do bližšího styku. Nevyhne se žádné lidské botě; to je věc člověka, aby se vyhnul štěněti, no ne?

Všichni, kdo žijí v domě, jsou nuceni dílem se vznášet, dílem klást nohy opatrně jako na tenkém ledu; člověk nikdy neví, kdy mu to zoufale zakvičí pod botou. To byste, pánové, nevěřili, jak je takového štěněte všude plno. V ničem Dášeňka nepočítá se zlou vůlí a různými úklady a nástrahami tohoto světa; třikrát skočila po hlavě do vodní nádrže v zahrádce, protože jí prostě nešlo na rozum, že by ve vesmíru bylo něco, po čem se nedá báječně běhat. Načež byla teple zabalena a dostala pro útěchu špičku člověčího nosu, aby se z toho leku zotavila kousáním toho nejlepšího, co vůbec je.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0053p92z4hgwqxqw81tnpsp2j97rb6q</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335252</id>
      <parentid>335247</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:25:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>335252</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3574" sha1="tagmmjd5p1j69s4wuts9issw3aznewd" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 3
  | PŘEDCHOZÍ = 2
  | DALŠÍ = 4
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 3
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček bylo vyceděno. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatný, chlupatý a všetečný, zubatý a neposedný, žravý a ničivý tvor. Přírodopisně řečeno, vyvinul se z ní obratlovec (neboť se vrtí jako na obrtlíku) z čeládky šelem šelmovských a psovitých, podčeleď neposedů, rod šmejdilů, rodina tatrmanů, odrůda tajtrlíků černouchých. Jde si, kam se jí zlíbí; celý dům, celá zahrada, celý vesmír, až kam plot sahá, jsou jejím majetkem. V tomto vesmíru je plno věcí, které je nutno vyzkoušet co do jejich kousatelnosti a případně sežratelnosti; je tu plno tajemných místností, ve kterých lze provádět zajímavé pokusy, kde se nejlíp dělají loužičky. (Dášeňka se rozhodla pro mou pracovnu a její okolí, ale někdy dává přednost jídelně.) Dále je třeba zjišťovat, na čem se nejlíp spí (zvláště na utěrkách, v člověčí náruči, uprostřed kvetoucího záhonu, na smetáku, na čerstvě vyžehleném prádle, v koši, v nákupní tašce, na kozí kůži, na střevících, v pařeništi, na lopatce se smetím, na rohoži, ba i na zemi). Jsou předměty, které slouží zábavě, například schody, z nichž se lze úspěšně střemhlav skutálet (to je vám psina, myslí si Dášeňka, padajíc po hubě ze schodů); jsou předměty nebezpečné a nevypočitatelné, jako třeba dveře, které ducnou do hlavy nebo skřípnou tlapku či ocásek, když se toho nejmíň nadáte. V takovém případě Dášeňka zakvílí, jako by ji na nože bral, a ještě chvíli štká v konejšivé lidské náruči; pak dostane pro útěchu slupnout něco dobrého a jde si zase spadnout ze schodů.

Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá. Vůbec Dášeňka má příbuzenskou náklonnost ke všemu chlupatému, ať je to smeták, nebo žíně (které rve z pohovek), nebo vlasy lidí, s kterými přichází do bližšího styku. Nevyhne se žádné lidské botě; to je věc člověka, aby se vyhnul štěněti, no ne?

Všichni, kdo žijí v domě, jsou nuceni dílem se vznášet, dílem klást nohy opatrně jako na tenkém ledu; člověk nikdy neví, kdy mu to zoufale zakvičí pod botou. To byste, pánové, nevěřili, jak je takového štěněte všude plno. V ničem Dášeňka nepočítá se zlou vůlí a různými úklady a nástrahami tohoto světa; třikrát skočila po hlavě do vodní nádrže v zahrádce, protože jí prostě nešlo na rozum, že by ve vesmíru bylo něco, po čem se nedá báječně běhat. Načež byla teple zabalena a dostala pro útěchu špičku člověčího nosu, aby se z toho leku zotavila kousáním toho nejlepšího, co vůbec je.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>tagmmjd5p1j69s4wuts9issw3aznewd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4</title>
    <ns>0</ns>
    <id>20139</id>
    <revision>
      <id>335195</id>
      <parentid>225341</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:35:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/4]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4]]</comment>
      <origin>225341</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9235" sha1="03kzwxkvi68yu86y1g34szmjta4j55d" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 4
  | PŘEDCHOZÍ = 3
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>03kzwxkvi68yu86y1g34szmjta4j55d</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335197</id>
      <parentid>335195</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T15:36:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <origin>335197</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9204" sha1="pbmo7je5ts683yghzphjsylbmtb6j38" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 4
  | PŘEDCHOZÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pbmo7je5ts683yghzphjsylbmtb6j38</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335249</id>
      <parentid>335197</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:24:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335197</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9204" sha1="pbmo7je5ts683yghzphjsylbmtb6j38" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášenka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 4
  | PŘEDCHOZÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>pbmo7je5ts683yghzphjsylbmtb6j38</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335251</id>
      <parentid>335249</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:25:37Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>335251</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="9205" sha1="p50lyvmlaoqer1fd35lm5986npvhkfl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Dášeňka čili Život štěněte
  | AUTOR = Karel Čapek
  | ČÁST = 4
  | PŘEDCHOZÍ = 3
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 4
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
Ale abychom to brali po pořádku, tedy 1. hlavní, co má Dášeňka na práci, je běhat. Teď už to, panečku, nejsou ty namáhavé a potácivé první kroky, nýbrž sportovní výkony vyššího stupně, jako běh, cval, trysk, skok daleký, skok vysoký, let, hon, kalup, pelášení, sprint, spurt na deset yardů, dále různé pády, jako pád nosmo, hřbetmo, pád na hlavu, kotrmelec v běhu s jedním nebo více přemety, rozběhy s překážkami, běh s handicapem (například s utěrkou v hubě), různé způsoby kutálení, překocení, svalení, přemetů, veletočů a dopadů, útok, útěk, odskok a úprk, zkrátka všechno, co lehká psí atletika obnáší. V tom oboru jí dává lekce její obětavá máma; žene se po zahradě přes záhony a jiné překážky, letí jako chlupatý šíp a Dášeňka spurtuje za ní; máma zakličkuje, a protože tohle je něco, co malá ještě nedovede, udělá parádní kotrmelec, neboť jinak se neumí zastavit. Nebo máma obíhá v kruhu a Dášeňka za ní; ale protože ještě neví, co je to odstředivá síla (fyzika se u pejsků učí až později), vyhodí ji odstředivá síla do vzduchu skvělým přemetem. Po každém takovém fyzikálním úkazu si Dášeňka sedne na zadeček a velmi se diví.

A pak, abych řekl pravdu, ono takové štěně nemá ve svých pohybech ještě tu pravou míru. Chce udělat krůček, a zatím ji to vymrští jako z praku; chce skočit, a místo toho sebou mrskne, jako by ji vystřelil. Víte, mládí rádo tak trochu přepíná. Dášeňka vlastně neběží: ono to běží samo; a neskáče: ono jí to hází. Její rychlost je rekordní: za tři vteřiny stačí porazit hromadu květináčů, spadnout po hlavě do pařeniště na semenáčky kaktusů a přitom ještě třiašedesátkrát zavrtět ocáskem. Ať to někdo zkusí po ní!

2. Hryzat, to je také to hlavní, co má Dášeňka na práci. Rozkouše jednoduše všechno, nač přijde, zejména proutěný nábytek, smetáky, koberce, anténu, střevíce, štětku na holení, fotografické potřeby, škatulky sirek, provázky, květiny, mýdlo, šaty a zejména knoflíky; nemá-li nic z toho po ruce, kouše v nářek. Má nesmírnou vytrvalost v hryzání: sežrala roh koberce a lem běhounu; račte uznat, že to je na takové zvířátko slušný výkon. Za krátkou dobu svého působení se zdarem rozžvýkala:

1 garnituru proutěného nábytku....…Kč 360,–

1 povlak na pohovce.......…………. Kč 536,–

1 koberec starý.......……………….. Kč 700,–

1 běhoun zánovní.......…………….. Kč 940,–

1 hadici zahradní........…………….. Kč 136,–

1 kartáč..........…………………..…... Kč 16,–

1 pár sandálů..........…………………..Kč 19,–

1 pár střevíců domácích....………….. Kč 29,–

různé..........…………………………Kč 263,–

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úhrnem..........……………………. Kč 2999,–

(Račte laskavě přepočítat.) Z toho plyne, že takové čistokrevné štěně hrubosrstého foxteriéra má pro bratra cenu 2999 Kč. Rád bych věděl, nač podle toho přijde čistokrevné štěně řekněme lva berberského.

Někdy se udělalo v domě takové zvláštní ticho, Dášeňka byla někde v koutě tichá jako pěna; chválabohu, oddychl si člověk, to psisko mizerné tam nejspíš usnulo, dá aspoň na chvíli pokoj. Za nějaký čásek je to ticho už drobet podezřelé; člověku to nedá a jde se podívat, cože je Dášeňka tak dlouho klidná. Dášeňka se vítězně zvedá a vrtí ocáskem: pod ní jsou cucky a třísky něčeho, na čem se už nedá poznat, co to vlastně bylo. Myslím, že to byl kartáč.

3. Neméně důležité jsou jiné sporty, například přetahování. V tom jí obyčejně musí pomáhat maminka Iris; a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne. Není-li po ruce máma, lze pěstovat přetahování i bez ní, například s prádlem pověšeným k sušení, s fotografickým aparátem, s květinami, se sluchátkem telefonu, se záclonami nebo s anténou; ledacos se najde v člověčí boudě, na čem lze vyzkoušet sílu zubů i svalů, vytrvalost a sportovního ducha.

4. Řeckořímsko-psí zápas je další, a pokud se Dášeňky týče, také nejoblíbenější cvik těžké atletiky. To se obyčejně Dášeňka vrhne s nádhernou bojovností na mámu a zakousne se jí do nosu, do ucha nebo do ocásku; máma setřese odpůrce a popadne ho za krk; nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů, někdy to zakvikne, někdy z toho vítězně mávne ocásek, oba zápasníci divoce vrčí a dorážejí na sebe všemi čtyřmi, načež Iris vyskočí a oběhne třikrát celou zahradu, pronásledována bojovnou Dášeňkou; pak to začne znovu. To se rozumí, máma předvádí exhibiční zápas, nekouše doopravdy; ale Dášeňka v zápalu boje rve, trhá a kouše maminku, co jen síly má. Chudák Iris nechá v každém zápase nejeden chlup; čím víc roste, sílí a ježatí Dášeňka, tím je máma rozedranější a vypelichanější. Inu, s dětmi je kříž, to vám dosvědčí vaše maminka.

Někdy už chce mít máma pokoj a uklidí se někam před svou nadějnou dcerou; tu tedy se Dášeňka potýká se smetákem, svádí rozhořčený boj s nějakým hadrem nebo podniká neohrožené výpady na lidské nohy. Přijde návštěva, a Dášeňka se jí bleskurychle vrhne na kalhoty a rve je. Návštěva se nuceně usmívá, myslí si “Jdeš, neřáde”, ale ujišťuje, že má moc ráda pejsky, hlavně když se jí pověsí na nohavice. Nebo se Dášeňka takovému hostu vrhne na střevíce a tahá z nich tkanice; umí je rozvázat nebo utrhnout, než ten pán řekne pět (například “Pro pět ran”), a má z toho ukrutnou psinu (ne ten pán, ale Dášeňka).

5. Vedle toho Dášeňka se zálibou provozuje rytmiku a cvičení prostná (například drbání zadní nohou za uchem nebo pod bradou nebo zakusování domnělé blechy ve vlastním kožiše, kterýžto cvik slouží k pěstění grácie, ohebnosti a vůbec přízemní akrobacie).

Nebo někde v záhonku květin pěstuje trénink v zákopnictví; jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku. Musel jsem ji občas vytáhnout za ocásek z díry, kterou vyhrabala; ji to zřejmě baví, ale mne ne – prosím vás, čouhá-li člověku ze záhonku místo kvetoucí lilie jenom psí ocásek, je to trochu, abych tak řekl, pro zlost. Mně se, Dášeňko, zdá, že to už s tebou nepůjde; nic platno, budeš muset jít z domu. Ba, povídá maminka Iris moudrýma očima, ono to už s tou holkou nepůjde. Koukej, člověče, jak od ní vypadám celá oškubaná a umolousaná; nejvyšší čas, aby mi narostly nové šatičky. A pak, heleď: já už tu sloužím pět let – jednomu je přece jen líto, když se každý mazlí jen s tou nezbedou a mne si skoro nevšimne. Abys věděl, ani se nenažeru – ona si sežere své, a ještě jde do mé misky. Žádny vděk, pane. Už je načase, aby to děvče šlo někam do služby.

A tak nadešel den, kdy si pro Dášeňku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce za našeho horlivého a blahovolného ujišťování, jaké je to znamenité a hodné štěňátko (toho dne rozbila ještě okna v pařeništi a vyrvala ze země celý záhonek mečíků), jak je způsobná a mírná a vůbec, takového druhého štěněte už není. Tak spánembohem, Dášeňko, a dělej dobrotu.

V domě je blahodárné ticho; chválabohu, teď už se nemusí člověk pořád děsit, jakou škodu či neplechu to zatrápené psisko kde ztropí. Zaplať pánbůh, že je pryč. – Ale ono je najednou až mrtvo v domě. Nu, co to? Lidé se sobě vyhýbají, aby se nemuseli dívat navzájem do očí; člověk se ohlíží po všech koutech, a ono nikde nic, nikde loužičky –

V psí boudě mlčky, jen mrkáním, pláče oškubaná a utahaná maminka Iris.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>p50lyvmlaoqer1fd35lm5986npvhkfl</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Otakar Šulc</title>
    <ns>100</ns>
    <id>21325</id>
    <revision>
      <id>335210</id>
      <parentid>334236</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:14:14Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ +2</comment>
      <origin>335210</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5599" sha1="9ekk90oh5vwwltdllhv041ruaao8c87" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Otakar
  | příjmení = Šulc
  | datum narození = 3. února 1869
  | místo narození = Praha
  | datum úmrtí = 11. června 1901
  | místo úmrtí = Praha
  | popis = český fyzik a chemik
}}
'''Otakar Šulc''' (1869–1901) byl český fyzik a chemik.

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''OŠc.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Gelatina|Gelatina]]
* [[Ottův slovník naučný/Gliadin|Gliadin]]
* [[Ottův slovník naučný/Glukonová kyselina|Glukonová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Glukosa|Glukosa]]
* [[Ottův slovník naučný/Glutaminová kyselina|Glutaminová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Glutarová kyselina|Glutarová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Gluten|Gluten]]
* [[Ottův slovník naučný/Glutin|Glutin]]
* [[Ottův slovník naučný/Glykolová kyselina|Glykolová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Glykoly|Glykoly]]
* [[Ottův slovník naučný/Glykol|Glykol]]
* [[Ottův slovník naučný/Grafitová kyselina|Grafitová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Grafochemie|Grafochemie]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptany|Heptany]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptiny|Heptiny]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptosy|Heptosy]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptoylové kyseliny|Heptoylové kyseliny]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptylény|Heptylény]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptylové alkoholy|Heptylové alkoholy]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptylové kyseliny|Heptylové kyseliny]]
* [[Ottův slovník naučný/Heptyl|Heptyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexany|Hexany]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexiny|Hexiny]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexity|Hexity]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexony|Hexony]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexosy|Hexosy]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexoylové kyseliny|Hexoylové kyseliny]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexylény|Hexylény]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexylové alkoholy|Hexylové alkoholy]]
* [[Ottův slovník naučný/Hexyl|Hexyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Hippurová kyselina|Hippurová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Houba (různé významy)|Houba]] (část Houba kovová)
* [[Ottův slovník naučný/Hydrazin|Hydrazin]]
* [[Ottův slovník naučný/Hydrazobenzol|Hydrazobenzol]]
* [[Ottův slovník naučný/Hydrazolátky|Hydrazolátky]]
* [[Ottův slovník naučný/Hydrazony|Hydrazony]]
* [[Ottův slovník naučný/Hydráty|Hydráty]]
* [[Ottův slovník naučný/Hyénová kyselina|Hyénová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Hypnal|Hypnal]]
* [[Ottův slovník naučný/Hypnon|Hypnon]]
* [[Ottův slovník naučný/Hypoxanthin|Hypoxanthin]]
* [[Ottův slovník naučný/Chelidonin|Chelidonin]]
* [[Ottův slovník naučný/Chelidonová kyselina|Chelidonová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Chemie|Chemie]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Chinoidin|Chinoidin]]
* [[Ottův slovník naučný/Chinony|Chinony]]
* [[Ottův slovník naučný/Chinon|Chinon]]
* [[Ottův slovník naučný/Chinová kyselina|Chinová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Chlóral|Chlóral]]
* [[Ottův slovník naučný/Inosit|Inosit]]
* [[Ottův slovník naučný/Iódodusík|Iódodusík]]
* [[Ottův slovník naučný/Iridium|Iridium]]
* [[Ottův slovník naučný/Isomerie|Isomerie]]
* [[Ottův slovník naučný/Karamelisace|Karamelisace]]
* [[Ottův slovník naučný/Karbaminová kyselina|Karbaminová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Karbonyl|Karbonyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Karborundum|Karborundum]]
* [[Ottův slovník naučný/Karboxyl|Karboxyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Karyofylen|Karyofylen]]
* [[Ottův slovník naučný/Kámen|Kámen]] (části)
* [[Ottův slovník naučný/Kobalt|Kobalt]]
* [[Ottův slovník naučný/Korková kyselina|Korková kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Kreoliny|Kreoliny]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kreosol|Kreosol]]
* [[Ottův slovník naučný/Kreosot|Kreosot]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Kresalol|Kresalol]]
* [[Ottův slovník naučný/Lakmoid|Lakmoid]]
* [[Ottův slovník naučný/Laudanin|Laudanin]]
* [[Ottův slovník naučný/Lichenin|Lichenin]]
* [[Ottův slovník naučný/Limonen|Limonen]]
* [[Ottův slovník naučný/Linolová kyselina|Linolová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Liternina|Liternina]]
* [[Ottův slovník naučný/Lithium|Lithium]]
* [[Ottův slovník naučný/Lučavka královská|Lučavka královská]]
* [[Ottův slovník naučný/Lysoly|Lysoly]]
* [[Ottův slovník naučný/Magdala (barvivo)|Magdala (barvivo)]]
* [[Ottův slovník naučný/Maleinová kyselina|Maleinová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Mekonidin|Mekonidin]]
* [[Ottův slovník naučný/Mekonin|Mekonin]]
* [[Ottův slovník naučný/Mekonová kyselina|Mekonová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Melam|Melam]]
* [[Ottův slovník naučný/Melissová kyselina|Melissová kyselina]]
* [[Ottův slovník naučný/Menthon|Menthon]]
* [[Ottův slovník naučný/Mercurius|Mercurius]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Merkuréthyl|Merkuréthyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Merkurmethyl|Merkurmethyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Methan|Methan]]
* [[Ottův slovník naučný/Methoxyl|Methoxyl]]
* [[Ottův slovník naučný/Murium|Murium]]
* [[Ottův slovník naučný/M|M]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Quebrachit|Quebrachit]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Čeští fyzici]]
[[Kategorie:Chemici]]</text>
      <sha1>9ekk90oh5vwwltdllhv041ruaao8c87</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Josef Velenovský</title>
    <ns>100</ns>
    <id>55178</id>
    <revision>
      <id>335257</id>
      <parentid>334470</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T11:34:44Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>/* Ottův slovník naučný */ (odstr. duplikáty obsahující neviditelné ~typosmetí (LTR mark),) +1</comment>
      <origin>335257</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="3905" sha1="47rzf11o1384wepnuj64y3jgwf0e9ul" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Josef
  | příjmení = Velenovský
  | popis = český botanik a mykolog
}}
'''Josef Velenovský''' (22. duben 1858 Čekanice – 7. květen 1949 Mnichovice) byl český botanik a mykolog, profesor Univerzity Karlovy. {{Více}}

== Dílo ==

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Vský.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Abies|Abies]]
* [[Ottův slovník naučný/Abietineae|Abietineae]]
* [[Ottův slovník naučný/Acalypha|Acalypha]]
* [[Ottův slovník naučný/Acanthaceae|Acanthaceae]]
* [[Ottův slovník naučný/Acanthus|Acanthus]]
* [[Ottův slovník naučný/Accipitrina|Accipitrina]]
* [[Ottův slovník naučný/Aceras|Aceras]]
* [[Ottův slovník naučný/Acerineae|Acerineae]]
* [[Ottův slovník naučný/Acer|Acer]]
* [[Ottův slovník naučný/Aconitum|Aconitum]]
* [[Ottův slovník naučný/Acorus|Acorus]]
* [[Ottův slovník naučný/Acrostichum|Acrostichum]]
* [[Ottův slovník naučný/Adansonia|Adansonia]]
* [[Ottův slovník naučný/Adiantum|Adiantum]]
* [[Ottův slovník naučný/Adoxa|Adoxa]]
* [[Ottův slovník naučný/Aegilops (botanika)|Aegilops (botanika)]]
* [[Ottův slovník naučný/Aegopodium|Aegopodium]]
* [[Ottův slovník naučný/Aeschynomene|Aeschynomene]]
* [[Ottův slovník naučný/Aethusa|Aethusa]]
* [[Ottův slovník naučný/Afzelia|Afzelia]]
* [[Ottův slovník naučný/Agathophyllum|Agathophyllum]]
* [[Ottův slovník naučný/Agrostemma|Agrostemma]]
* [[Ottův slovník naučný/Achillea|Achillea]]
* [[Ottův slovník naučný/Ajuga|Ajuga]]
* [[Ottův slovník naučný/Akebia|Akebia]]
* [[Ottův slovník naučný/Albersia|Albersia]]
* [[Ottův slovník naučný/Albertia|Albertia]]
* [[Ottův slovník naučný/Alchemilla|Alchemilla]]
* [[Ottův slovník naučný/Alkanna|Alkanna]]
* [[Ottův slovník naučný/Allium|Allium]]
* [[Ottův slovník naučný/Alnus|Alnus]]
* [[Ottův slovník naučný/Alsinastrum|Alsinastrum]]
* [[Ottův slovník naučný/Alsineae|Alsineae]]
* [[Ottův slovník naučný/Alsine|Alsine]]
* [[Ottův slovník naučný/Alsophila|Alsophila]]
* [[Ottův slovník naučný/Althaea (bylina)|Althaea (bylina)]]
* [[Ottův slovník naučný/Alyxia|Alyxia]]
* [[Ottův slovník naučný/Arbusy|Arbusy]]
* [[Ottův slovník naučný/Asafram|Asafram]]
* [[Ottův slovník naučný/Asarum europaeum|Asarum europaeum]]
* [[Ottův slovník naučný/Avena|Avena]]
* [[Ottův slovník naučný/Averrhoa|Averrhoa]]
* [[Ottův slovník naučný/Azolla|Azolla]]
* [[Ottův slovník naučný/Baccharis|Baccharis]]
* [[Ottův slovník naučný/Bactryllium|Bactryllium]]
* [[Ottův slovník naučný/Bonplandia|Bonplandia]]
* [[Ottův slovník naučný/Cabombeae|Cabombeae]]
* [[Ottův slovník naučný/Cacosmanthus|Cacosmanthus]]
* [[Ottův slovník naučný/Cactaceae|Cactaceae]]
* [[Ottův slovník naučný/Carya|Carya]]
* [[Ottův slovník naučný/Casuarinaceae|Casuarinaceae]]
* [[Ottův slovník naučný/Catalpa|Catalpa]]
* [[Ottův slovník naučný/Catha|Catha]]
* [[Ottův slovník naučný/Cobaea|Cobaea]]
* [[Ottův slovník naučný/Combretaceae|Combretaceae]]
* [[Ottův slovník naučný/Combretum|Combretum]]
* [[Ottův slovník naučný/Cornus|Cornus]]
* [[Ottův slovník naučný/Daphne|Daphne]]
* [[Ottův slovník naučný/Deutzia|Deutzia]]
* [[Ottův slovník naučný/Diospyros|Diospyros]]
* [[Ottův slovník naučný/Dipsaceae|Dipsaceae]]
* [[Ottův slovník naučný/Dipsacus|Dipsacus]]
* [[Ottův slovník naučný/Dracaena|Dracaena]]
* [[Ottův slovník naučný/Hancornia|Hancornia]]
* [[Ottův slovník naučný/Hoteia|Hoteia]]
* [[Ottův slovník naučný/Hottonia|Hottonia]]
* [[Ottův slovník naučný/Hyacinthus|Hyacinthus]]
* [[Ottův slovník naučný/Chenopodium|Chenopodium]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>47rzf11o1384wepnuj64y3jgwf0e9ul</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/71</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98261</id>
    <revision>
      <id>335203</id>
      <parentid>334779</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T16:54:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335203</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1161" sha1="syq0ap0ql5417sqe2r7kt6tx9r7ua5r" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== SMLOUVA. ==
&lt;section begin=Smlouva/&gt;
{{Iniciála horní|K}}dyž milý doktor Tykva paní Vosáhlové sliboval, že jejího chotě do neděle navštíví, sotva pomyslil, jak nesnadno mu bude slib ten splniti. Když na něm panička návštěvu tak naléhavě vymáhala a pronesla, že mu o&amp;nbsp;nějakou advokátskou záminku nebude zle, kmitlo mu hlavou, že by skutečně takovou záminku měl, a velmi vítanou. Vždyť panu Vosáhlovi slíbil vzorec poslední vůle. Tedy mu jej zkomponuje a sám přinese. A&amp;nbsp;proto řekl tak nepomyšleně, že přijde.

Když odpůldne v&amp;nbsp;kanceláři usedl ke svému stolu, odsunul všechna akta, která právě nespěchala, a dal se horlivě do slíbeného vzorce. Ale čím dále psal, tím hůře mu šla věc od ruky. Škrtal slova a věty, opravoval, znova psal a zase škrtal, jako by mu jakýs rarach tu stavbu boural. Skoro se mu zdálo, že se mu prsty píšící ruky ovíjejí podivným předivem, i že mu myšlenky v&amp;nbsp;hlavě nějak přeskakují. A&amp;nbsp;pojednou povzdechl:

„Ukvapil jsem se svým nerozvážným slibem paničce. Stačí-li tato moje záminka taky panu Vosáhlovi?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>syq0ap0ql5417sqe2r7kt6tx9r7ua5r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/72</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98262</id>
    <revision>
      <id>335204</id>
      <parentid>334780</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:00:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335204</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1490" sha1="m8xllciq8gsrpd1yst6rboib1s08apn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|64}}&lt;/noinclude&gt;A&amp;nbsp;když konečně dopsal a chtěl svůj koncept přečísti, když jeho zraky přeletěly úvodní slova „Při nerušeném zdraví a za jasné paměti ustanovuji pro případ smrti své…“ — tu doktora Tykvu obešlo horko, na čele ucítil vlhko a rázem odsunul popsaný arch:

„Ne, s&amp;nbsp;tímhle k&amp;nbsp;panu Vosáhlovi nemohu! Po tom, co mi panička o&amp;nbsp;jeho duševním rozpoložení vyprávěla, nemohu. Ke člověku, kterému je třeba rozveselení ducha, aspoň rozplašení chmurných myšlenek, mám přijít s&amp;nbsp;návrhem kšaftu? Toť by bylo tolik, jako by mu zřízenec pohřebního ústavu přišel brát míru na rakev. Toť by znamenalo umíráček. Melancholikové jsou neobyčejně citlivi a nedůtklivci. Zavinit nějakou katastrofu? Jaromíre, kam jsi dal rozum?“

Tykva zasouvl svůj koncept do podložky a zamyslil se.

„Ale s&amp;nbsp;čím k&amp;nbsp;němu teď mám jít?“

Kterak z&amp;nbsp;toho vybředne? To byla otázka, na kterou nikdo nemohl uspokojivě odpověděti. Ostatně se neměl koho otázati. Jeho šéf doktor Čočka neměl pro takové choulostivé věci smyslu.

Byla středa, do neděle zbývají tři dni — a on slíbil, že do neděle přijde. Jak se to dal prosbou starostlivé paničky uchvátit! V&amp;nbsp;prvé chvíli mu připadlo, aby se paní Vosáhlové psaníčkem omluvil, ale tento nápad ihned zavrhl. Což kdyby se jeho psaní dostalo do rukou panu Vosáhlovi?

Uplynul čtvrtek, pátek, nastala sobota — a&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>m8xllciq8gsrpd1yst6rboib1s08apn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/73</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98263</id>
    <revision>
      <id>335206</id>
      <parentid>334781</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:07:06Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335206</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1567" sha1="nd21qfn8m5qmz9bvptd1us9az1u1iaj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|65}}&lt;/noinclude&gt;Tykva posud nevěděl kudy kam. Večer jest paní Vosáhlovou očekáván, a sklíčená ta paní bude čekati marně. Co si o&amp;nbsp;něm pomyslí? Že jest člověk zapomnětlivý anebo tlachal, což by bylo ještě horší. Ne, za tlachala ho nesmí pokládati. Snad mu Pánbůh do večera vnukne nápad.

Nebyl to Pánbůh, jenom šéf doktor Čočka, který přišel s&amp;nbsp;nápadem. Zavolal si před polednem doktora Tykvu do světnice a otázal se:

„Četl jste dnešní úřední noviny, kolego?“

„Nečetl, spektabile. Co jste v&amp;nbsp;nich pěkného našel?“

„Teprv uvidíme, bude-li to pěkné. Podívejte se tuhle, kolego. Ve Vídni umřel nějaký J. Wossahlo, hledají se po něm dědicové. Což aby mezi nimi byl taky náš pan Vosáhlo? Nechtěl byste se ho nějak šikovně na to zeptat? Či už u&amp;nbsp;nás byl? Nebyl. Snad úřední noviny nečte — no kdo pak je krom nás prohlíží. Ale z&amp;nbsp;povinnosti ho na to musíme upozornit. Kdyby tak motyka spustila! Ať dědí nebo ne, bude z&amp;nbsp;toho o&amp;nbsp;rozmluvu pro palmární účet více. Že byste ho třeba navštívil&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—? A&amp;nbsp;krom toho, kolego: podepsal nám už plnou moc? Nepodepsal — tedy si vstrčte blanket do kapsy.“

Doktor Tykva byl zachráněn. Ochotně slíbil, že navštíví pana Vosáhla ještě dnes. Lehce, skoro radostně šel k&amp;nbsp;obědu. Jaké to nepředvídané náhody vyvádějí člověka z&amp;nbsp;trapných situací!

Večer zazvonil u&amp;nbsp;povědomých dveří. Jako předešle, i dnes mu otevřela kuchyňská dívka a&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nd21qfn8m5qmz9bvptd1us9az1u1iaj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/74</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98264</id>
    <revision>
      <id>335208</id>
      <parentid>334782</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:12:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335208</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1315" sha1="50osj4exxai4ox97ippg071a3qg5y7z" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|66}}&lt;/noinclude&gt;překvapena zírala na hosta. A&amp;nbsp;na otázku doktorovu odpovídala váhavě:

„Milostpán doma jest, ale churaví trochu — řeknu milostpaní.“

A&amp;nbsp;zmizela.

V&amp;nbsp;zápětí se objevila paní Vosáhlová. Chvátala hosti naproti, vztahovala k&amp;nbsp;němu ruku:

„Vítám vás, pane doktore. To jest hezké, že jste přišel…“

„Milostivá paní, povězte mi upřímně, je-li vhodno, abych pana chotě vyrušil. Nebude mne pranic mrzet, řeknete-li, abych odešel.“

„Právě naopak, pane doktore, čekala jsem plna nejistoty, přijdete-li.“

„Nic se nezměnilo, milostivá?“

„Nikoli. Dnes od rána můj muž nepromluvil. Sedí zamyšlen u&amp;nbsp;svého stolu, skoro ani neobědval. Srká jen ledovou limonádu. Nic ho nezajímá, po novinách ani nesáhl, a bez těch nikdy nemohl být. Odložte, pane doktore, hned vás ohlásím.“

Paní Vosáhlová zmizela v&amp;nbsp;pokoji.

Doktor Tykva sotvaže pověsil klobouk a svrchník, panička se vrátila.

„Račte dále, pane doktore, víte již kam. K&amp;nbsp;němu do pracovny.“

Teprv teď pohlédl Tykva na paničku bystřeji. Její oči byly zarudlé, patrně nedávno plakala. Teď se snažila usmívati, a v&amp;nbsp;tom úsměvu byla zřejma vděčnost, že přišel.

Doktor kráčel po tlustých kobercích, nespě-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>50osj4exxai4ox97ippg071a3qg5y7z</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/75</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98265</id>
    <revision>
      <id>335211</id>
      <parentid>334783</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:20:11Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335211</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1486" sha1="l31s4hvs4lp0sfpycthuovwlegqoh6g" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|67}}&lt;/noinclude&gt;chal, na dnešní setkání se příliš netěšil. Jak rád půjde zas odtud!

Zaťukal šetrně na dveře pracovny, uvnitř se ozvalo: „Vstupte!“

Pan Isidor Vosáhlo seděl v&amp;nbsp;křesle jako předešle, s&amp;nbsp;trupem vztyčeným, a zdálo se, že hledí dychtivě, kdo přichází. Tykvovi dokonce se zdálo, že ho domácí pán nepoznává. I&amp;nbsp;řekl:

„Promiňte, pane inženýre, že vás tak pozdě a v&amp;nbsp;nevhodnou chvíli vyrušuji. Ale můj šéf si přál, abych vás co nejdříve uvědomil&amp;nbsp;—“

„Ah,“ zvolal Vosáhlo, „vy jste pan — pan&amp;nbsp;—“

„Doktor Tykva, ano, pane inženýre.“

„Ale bodejťže!“ zvolal chorý. „Nehněvejte se, jsem nějak roztržit. To jste hodný, že jste se na mne rozpomenul. Jsem tu jako poustevník, nikdo ke mně nepřichází. Vlastně nemá kdo přijít, nikoho nečekám. Ale vás jsem očekával, nevím proč. Tyhle dny stále se mi zdálo, že přijdete. Vždyť jste mi to slíbil.“

A&amp;nbsp;kynul Tykvovi na nejbližší sedadlo.

Tykva se naprosto nepamatoval, že by něco takového byl slíbil, ale nic nevyvracel, jen se uklonil. A&amp;nbsp;teprv teď se pan Vosáhlo k&amp;nbsp;němu nachýlil, vztáhl ruku a pevně stiskl Tykvovu pravici. Bylo to poprvé, co jej tak přátelsky vítal.

„A&amp;nbsp;teď povězte, co mi přinášíte? Jaké přání má váš pan šéf?“

Doktor Tykva sáhl v&amp;nbsp;záprsí, vyňal číslo úředních novin a podával je Vosáhlovi:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>l31s4hvs4lp0sfpycthuovwlegqoh6g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/76</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98266</id>
    <revision>
      <id>335214</id>
      <parentid>334784</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:26:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335214</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1442" sha1="gqgd8cn61sacmenacbue2dqcce4tj41" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|68}}&lt;/noinclude&gt;„Pane inženýre, přečtěte si laskavě tuto vyhlášku, modře zaškrtnutou. Běží o&amp;nbsp;pozůstalost jistého vašeho jmenovce, snad příbuzného. A&amp;nbsp;tak náš milý šéf vzpomněl na vás, nejste-Ii taky nápadníkem dědictví. Abychom bez průtahu zařídili vše, čeho je třeba.“

Pan Vosáhlo přečetl vyhlášku a vraceje noviny Tykvovi odpovídal:

„Děkuji za upozornění, ale nevím o&amp;nbsp;tomto Vosáhlovi pranic. Zmizel sice dávno před lety jistý můj strýc kamsi do světa, i to se vyprávělo, že do Ameriky. Byla to povaha dobrodružná. Všem příbuzným zůstal navždy nezvěstný, a já neměl zájmu, abych po něm pátral.“

„Přes to vykonáme, dovolíte-li, co vykonati lze, pane inženýre. Především zjistíme, odkud pocházel a byl-li v&amp;nbsp;nějakém spojení s&amp;nbsp;vaší rodinou. Při takovém pátrání vycházejí mnohdy velmi zajímavé věci najevo.“

„Učiňte, jak za dobré uznáte, pane doktore. Vězte jen, že mně je to všechno zcela lhostejné. Netoužím po žádném dědictví — mám sám starostí dost, abych uvedl vlastní věci do pořádku, než odejdu.“

Doktor Tykva úmyslně ta slova přeslechl a pokračoval:

„Abychom pak již mohli vystupovati jako vaši právní zástupci, prosí můj šéf o&amp;nbsp;to, abyste nám pro všechny případy podepsal plnou moc. Nehněvejte se, že jsem příslušný blanket přinesl.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>gqgd8cn61sacmenacbue2dqcce4tj41</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/77</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98267</id>
    <revision>
      <id>335216</id>
      <parentid>334785</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:31:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335216</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1486" sha1="ms7vv9sbwelqz9axspakspsfw9le8cf" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|69}}&lt;/noinclude&gt;A&amp;nbsp;podával panu Vosáhlovi půlarch papíru, obvyklý formulář.

Inženýr sáhl po něm, namočil péro, podepsal, vrátil papír Tykvovi.

Doktor Tykva zastrčil noviny i plnou moc do kapsy a povstal.

„Děkuji vám, pane inženýre, a prose opětně za prominutí, že jsem vás ve chvíli tak neobvyklou obtěžoval, uctivě se vám poroučím.“

S&amp;nbsp;překvapující mrštností vzchopil se taky pan Vosáhlo, vtiskl Tykvu zas do lenošky a živěji než posud promluvil:

„Ne, pane doktore, ještě mi neutečete. Taky já vám chci něco povědět, co jsem neřekl předešle a čím se skoro od vaší prvé návštěvy obírám. Musím se vám vyznat, že jste mi byl velmi nesympatický, když jste mne a paní potkal po prvé, po druhé a po třetí. Obloudila mě jakási otravující domněnka, nehněvejte se na mne proto. Ani na mně nežádejte vysvětlení té domněnky. Ale vězte, že se má prvotní nechuť k&amp;nbsp;vám změnila v&amp;nbsp;pravý opak. A&amp;nbsp;zas vám nemohu říci proč, sám si toho nejsem vědom. Kterak vzniká nechuť nebo příchylnost mezi jednotlivci? Na to vám většina lidí neodpoví. Za mladých let uzavírají lidé přátelství na potkání, ovšem zas mnoho takových přátelství v&amp;nbsp;dalším životě pohyne a maloučko jich vytrvá. Mne nikdo nezklamal — nedal jsem se — a teď jsem sám. Lituji, že naše známost je tak krátká, téměř od včerejška, a že je mezi námi takový rozdíl&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ms7vv9sbwelqz9axspakspsfw9le8cf</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/78</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98268</id>
    <revision>
      <id>335217</id>
      <parentid>334786</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:38:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335217</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1564" sha1="bsilgag1yo0m17lk274cq5qyhl7hq21" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|70}}&lt;/noinclude&gt;věkový. Jsem jednou tak stár jako vy. Vzájemné kamarádství by tu bylo nepřiměřené, ale mám k&amp;nbsp;vám důvěru a upevňuje se ve mně pocit, že tu důvěru nikdy v&amp;nbsp;ničem nezklamete. Je tomu tak?“

„Jest!“ odpověděl Tykva, který po celou tu dlouhou řeč Isidora Vosáhla zíral mu pevně do očí. Neočekávaná sdílnost Vosáhlova jej dojímala. V&amp;nbsp;tu chvíli byl nesmírně vděčen tomu, že všechna předešlá nedůvěra a podezření Vosáhlovo proti němu bylo klamné a bezdůvodné, vyvírající jen z&amp;nbsp;podivínské jeho povahy a z&amp;nbsp;rozdílu věku mezi ním a jeho mladé choti. A&amp;nbsp;ještě jednou jako na utvrzení pronesl zcela upřímně:

„Jest, pane inženýre. Ve všem, v&amp;nbsp;čem jen býti mohu, jsem k&amp;nbsp;vašim službám, a doufám, že budu vaší důvěry hoden.“

„Děkuji vám, pane doktore, věřím vám. Ale je tu ještě někdo, o&amp;nbsp;koho bych rád pečoval až za hrob. Moje paní. Miluju ji velmi, že mi věnovala svůj život. Rád bych ji svěřil bezpečným rukám, až mé ruce zchladnou. Budete jí nápomocen? Ujmete se věrně jejích zájmů, aby v&amp;nbsp;ničem neutrpěla škody a příkoří, sama nevědomá a bezbranná, světa nezkušená? Slíbíte mi to?“

Doktor Tykva opět povstal, ujal pana Vosáhla za ruku, pevně mu ji stiskl a pronesl jediné slovo:

„Slibuji!“

„Díky, pane doktore, ulehčuje se mi u&amp;nbsp;srdce. A&amp;nbsp;to srdce mě v&amp;nbsp;posledních dnech velmi znepokojovalo. Hleďte, nyní ho ani necítím. Ale ještě mi ne-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>bsilgag1yo0m17lk274cq5qyhl7hq21</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/79</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98269</id>
    <revision>
      <id>335218</id>
      <parentid>334787</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:44:02Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335218</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1335" sha1="7afkf0atytdmnt76lwxh3rxtsazbx60" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|71}}&lt;/noinclude&gt;utečete. Zpečetíme tu nepsanou smlouvu číškou vína.“

Pan Vosáhlo stiskl knoflík elektrického zvonku a za půl minuty vstoupila sama paní Vosáhlová.

„Milá Emilko, pan doktor vypije s&amp;nbsp;námi číšku vína. Máš k&amp;nbsp;tomu nějaký zákusek?“

„Vezme-Ii zavděk s&amp;nbsp;tím, co ve špižírně seženu, mám. To je krásné od pana doktora, že chvíli pobude.“

Za chvilku octl se Tykva opět v&amp;nbsp;jídelně. Na pokrytém stole byly již připraveny zákusky. Tykva skoro podezíral hospodyňku, že se na jeho pohoštění připravila, a mladá žena přímo zářila, vidouc na svém choti potěšitelnou změnu nálady.

Když se pan Vosáhlo poprvé chopil číšky, povznesl ji a pronesl všecek rozjařen:

„Na památku toho mého zesnulého jmenovce, který vás ke mně přivedl. Ať blaženě spí!“

Když doktor Tykva za hodinu odcházel, loučila se s&amp;nbsp;ním paní Vosáhlová významným, vděčným pohledem a stiskla mu upřímně ruku. Její Isidor měl krásný večer. A její choť, doprovázeje hosta až ke dveřím předsíně, pronášel k&amp;nbsp;němu bodře:

„Pane doktore, nezapomínejte na nás. Taky ode dneška za týden je sobota. Smíme se zas těšit?“

A&amp;nbsp;za Vosáhlem stála jeho choť a roznícené její zraky vyjadřovaly stejnou otázku.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7afkf0atytdmnt76lwxh3rxtsazbx60</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/80</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98270</id>
    <revision>
      <id>335220</id>
      <parentid>334788</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:51:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335220</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1248" sha1="2mj0q6o8i1ptvz9cykjt69a3sfgh29q" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== PO NÁVŠTĚVĚ. ==
&lt;section begin=Po návštěvě/&gt;
{{Iniciála horní|V}}raceje se z&amp;nbsp;druhé návštěvy své u&amp;nbsp;Vosáhlů a přemítaje o&amp;nbsp;dnešním hovoru s&amp;nbsp;chorým inženýrem, uvědomil si doktor Tykva pojednou, že jeho poměr k&amp;nbsp;Vosáhlovi nabyl zcela jiné povahy. Kdekoli si do dneška svou praxi odsluhoval, všady se pokládal toliko za článek celého toho kancelářského aparátu. S&amp;nbsp;jakousi zálibou říkal si v&amp;nbsp;duchu o&amp;nbsp;sobě „advokátský tovaryš“, ba i mezi dobrými kamarády se tak jmenoval. Cokoli kdy koná pro toho neb onoho klienta, vše vykonává jménem svého šéfa, který je za výsledky jeho práce jako mistr odpověden. Akta „vyřízených“ klientů ukládají se do fasciklů, do registratury, a časem všechna pokryje kancelářský prach. A&amp;nbsp;jestliže se klient rozžehná se světem, pak se na jeho fascikl narýsuje výrazný křížek na znamení, že tenhle proces je nadobro skončen, a všední život plyne dále. Sám již za nic nemá odpovědnosti a dalších závazků.

Ale když odcházel z&amp;nbsp;té druhé návštěvy, zopakovával si Tykva každé slovo, které k&amp;nbsp;němu chorý inženýr byl pronesl a hloubal o&amp;nbsp;slibu, jejž mu byl&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2mj0q6o8i1ptvz9cykjt69a3sfgh29q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/81</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98271</id>
    <revision>
      <id>335221</id>
      <parentid>334789</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:58:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335221</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1664" sha1="rn1xi8fog9r10lz7haersd3p0h42atc" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|73}}&lt;/noinclude&gt;pan Vosáhlo odňal, a když si k&amp;nbsp;tomu vyvolal i každý pohled paní Vosáhlové, jenž na něm byl spočinul, prvý plný vděčnosti, že přišel, a poslední plný výmluvné prosby, aby opět přišel, když si připomenul pevné stisknutí ruky Vosáhlovy, tu si uvědomoval, že jest k&amp;nbsp;oběma manželům připoután mnohem těsněji než jako pouhý koncipient. Cítil, že dnešní návštěvou je mezi ním a manžely pevně utvrzen styk důvěrnější, skoro přátelský.

Mohlo mu to lichotit, ale zároveň ho to nějak zaráželo. Slova páně Vosáhlova, aby Tykva pečoval o&amp;nbsp;jeho choť, až jeho ruce někdy zchladnou, naplňovala ho podivnými myšlenkami. Kdesi zhloubi jeho nitra vystupovala jakási domněnka, kterou si netroufal ani domyslit, nadtož pak slovem vyjádřit. Zapuzoval ji, aby nepropadl nějakému pokušení, vší silou se snažil, aby nenabyla určitého tvaru, ale co v&amp;nbsp;něm Vosáhlova slova probudila, vracelo se a vtíralo Tykvovi tvrdošíjně na mysl. Zápasil tak doktor Tykva s&amp;nbsp;tím žaludem dlouho, až konečně se rázem okřikl: „Nezavrtávej se do toho jako červ, Jaromíre! Poznal jsi Vosáhla dostatečně, abys věděl, že nepočítá s&amp;nbsp;ničím než s&amp;nbsp;tvým právním přátelstvím, až by tu sám nebyl. Abys je zachoval i jeho vdově. Ale budiž pan Vosáhlo své choti dlouho zdráv a živ! A&amp;nbsp;ty zůstaň věren svému slibu.“

Aby nezůstal sám se svými dojmy z&amp;nbsp;tohoto večera, zamířil Tykva do povědomé restaurace v&amp;nbsp;kroužek svých přátel. Sice věděl, že mu tam bude vyslechnout mnohý jalový hovor, mnohý všední vtip,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>rn1xi8fog9r10lz7haersd3p0h42atc</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/82</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98272</id>
    <revision>
      <id>335222</id>
      <parentid>334790</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T18:05:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335222</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1461" sha1="t7wcabktzt831vnhfy2jdat41laqh63" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|74}}&lt;/noinclude&gt;ale tentokráte netoužil po samotě svého mládeneckého příbytku. Někdy je taková hospodská zábava zdravou sprchou a vítaným příkrovem, který obestře a stlumí vše znepokojující.

Tak doufal i doktor Tykva, ale nesplnilo se mu to plnou měrou. Milí přátelé v&amp;nbsp;pivnici byli nějak taškářsky naladěni a dobírali si milého Tykvu pro jeho pozdní příchod. Jako by se byli smluvili, podezírali kamaráda z&amp;nbsp;nějakých tajemných spádů, ze záletů, a odhlasovali mu svorně, že mu takové úchylky ze zavedeného pořádku pro budoucnost přetrhnou. A&amp;nbsp;Tykva vzpomínaje, jaký pěkný večer zažil ve společnosti milé paní Vosáhlové, litoval upřímně, že si jeho závěrek tak pokazil. A&amp;nbsp;když se pak doma ukládal na lůžko, připomenul si slova Vosáhlova: Ode dneška za týden je zase sobota… A&amp;nbsp;skoro se na tu sobotu těšil.

V&amp;nbsp;pondělí dopoledne otázal se doktor Čočka Tykvy:

„Nu, mluvil jste s&amp;nbsp;panem Vosáhlem? Byl jste u&amp;nbsp;něho?“

„Vykonal jsem, jak jste mi uložil, spektabile.“

„A&amp;nbsp;je to nápadník dědictví po vídeňském Vosáhlovi?“

„Sám o&amp;nbsp;tom neví. Měl prý nějakého strýce, člověka dobrodružného, o&amp;nbsp;němž fama vyprávěla, že se ztratil kamsi do Ameriky. Zdali se kdy vrátil a kam, nikdo neví. Ostatně se zdá, že pan Vosáhlo po žádném dědictví nedychtí. Zdá se, že má svého dost.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>t7wcabktzt831vnhfy2jdat41laqh63</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/83</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98273</id>
    <revision>
      <id>335223</id>
      <parentid>334791</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T18:13:03Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335223</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1444" sha1="lnc3evaphd6qsycotdy25tazrbnzaqn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|75}}&lt;/noinclude&gt;Doktor Čočka vztyčil ukazováček pravice:

„Pozor, kolego! To by byla neobyčejně bílá vrána. Ještě jsem nepoznal člověka, který by nestál o&amp;nbsp;dědictví, které by mu kynulo. A&amp;nbsp;kdyby seděl na žocích zlata a diamantů. Držme se vyhlášky úředního listu a pátrejme po původu vídeňského nebožtíka. Rodokmen je důležitá věc. Je-li nebožtík tím ztraceným strýcem a stojí-li dědictví přece za něco, uvidíte, že ani náš pan Vosáhlo ho nezahodí. Ale především tedy původ, spojitost, příbuzenství. Krom toho možná, že se nám přihlásí ještě nějaký jiný Vosáhlo. Víte, kolego, advokát nesmí nic brát na lehkou váhu. Takovéhle procesy já rád vyhrávám.“

Tykva se usmál. Znal názory svého šéfa a věděl o&amp;nbsp;něm, že vlastně všechno rád vyhrává.

„A&amp;nbsp;co pak ještě jsem chtěl říci, kolego. Jaký pak dojem na vás dělá pan Vosáhlo? Pěkná domácnost?“

„Velmi pěkná, spektabile. Blahobytná.“

„Jsou tam děti?“

„Žádné, spektabile.“

„To je chyba, kolego. V&amp;nbsp;každé blahobytné rodině mají být děti. Odejde tatík, odejde mamka, zůstanou dědicové. Jeden z&amp;nbsp;mých bývalých šéfů žil skoro jen z&amp;nbsp;takových dvou, tří rodin. Hleďte, abyste nám pana Vosáhla zachoval, třeba že je trochu divný pavouk.“

Doktor Tykva se uklonil.

„Vynasnažím se, spektabile.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lnc3evaphd6qsycotdy25tazrbnzaqn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/84</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98274</id>
    <revision>
      <id>335224</id>
      <parentid>334792</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T18:19:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335224</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1516" sha1="9aune8dkl4e70we8jhrgnfda2ig3twq" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|76}}&lt;/noinclude&gt;„A&amp;nbsp;taky aby nám ho Pámbů zachoval.“

„To je skutečně v&amp;nbsp;rukou božích, spektabile,“ odvětil vážně doktor Tykva.

Ale toho dne čekalo doktora Tykvu ještě něco, čeho se nejméně nadál. Vrátiv se večer z&amp;nbsp;kanceláře domů, aby se převlékl, našel tam psaníčko drobného formátu, které byla pošta odpoledne dodala. Doktor Tykva neměl velikou korespondenci a zpravidla mu vše přicházelo do kanceláře. Málokdo znal jeho soukromou adresu.

Tykva chvíli obracel psaníčko v&amp;nbsp;rukou.

„Kdo mi to píše?“ přemítal. „Psaníčko jako kytička, místní známka. Písmo patrně ženské — nemám potuchy…“

Teď vzpomněl na sobotní špičkování přátel v&amp;nbsp;hospodě. Ah, to jest nějaký jejich vtip. A&amp;nbsp;již si umiňoval, že se kamarádům ani slovem nezmíní, že psaníčko došlo. Ale dá si pozor, kdo z&amp;nbsp;přátel se prozradí.

Dlouho otálel, než obálku rozřízl. Ale když to učinil, četl dychtivě:

„Pane doktore, srdečně Vám děkuji že jste mé prosbě vyhověl, že jste mého chotě navštívil. Od Vaší návštěvy jest jako vyměněn. Byl jste mu přímo lékařem. Rozjasnil jste ho, mně se to za celý týden nepodařilo. Těší se na Vaši opětnou návštěvu. Nyní vím, co mu v&amp;nbsp;životě chybělo. Dobrý společník. A&amp;nbsp;ještě krom toho vroucí díky. Nevím, co vše jste spolu mluvili, ale patrně jste se zachoval taktuplně a chevalereskně, pokud se týkalo jeho klamného&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9aune8dkl4e70we8jhrgnfda2ig3twq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/85</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98275</id>
    <revision>
      <id>335225</id>
      <parentid>334793</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T18:22:56Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335225</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="606" sha1="otxsgeevovqkb6vaci5of7u4mquf8wn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|77}}&lt;/noinclude&gt;podezření. To Vám nikdy nezapomenu. A&amp;nbsp;Vy, prosím, nezapomeňte na sobotu. Jsem přesvědčena, že tyto řádky spálíte. Vaše V—á.“

„Nezklamal jsem ničí důvěru, vážená paní, nezklamu ani vaši,“ zašeptal doktor Tykva, škrtl sirkou a zapálil psaníčko. Hořelo jasným plamenem a hořící papír vydechoval zvláštní vůni. Doktor Tykva držel oktávek za cípek, až si prsty připálil, až se papír v&amp;nbsp;troud rozpadl.

Doktor Tykva se oblékl a vyšel na promenádu a pak na večeři do restaurace. Ale dnes ne mezi kamarády. Dnes chtěl býti sám.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>otxsgeevovqkb6vaci5of7u4mquf8wn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/86</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98276</id>
    <revision>
      <id>335233</id>
      <parentid>334794</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T08:42:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335233</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1277" sha1="gcrxsoqng51zv2lh1ehyscqyo0kqjm3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;
== NENADÁLÉ SHLEDÁNÍ. ==
&lt;section begin=Nenadálé shledání/&gt;
{{Iniciála horní|K}}dyž si doktor Tykva umínil, že dnešní večer ztráví kdesi sám, ani mu nepřipadlo, jak nesnadno je za jistých okolností takovému odhodlání vyhověti. Mnohaletý zvyk pravidelných schůzek s&amp;nbsp;kamarády stejného povolání ušil na něj tu povědomou železnou košili, kterou je tak nesnadno shodit a jinou obléci. Bylo mu tak dobře mezi lidmi, z&amp;nbsp;nichž polovici znal ze studií na universitě a s&amp;nbsp;druhou polovicí jej svedlo jeho zaměstnání. Věkem si byli všichni skoro rovni, nanejvýš s&amp;nbsp;několika se rozcházel o&amp;nbsp;dva, o&amp;nbsp;tři roky, a od těch — zdálo se mu — mohl získati jen něco nových zkušeností, kterých mu vlastní život ještě nepřinesl. Nikdy mu nepřišlo na mysl, aby hledal nové společnosti. Co by si nakonec vyměnil? Jen by uvykal novým jménům, novým tvářím, uslyšel by snad sbírku jiných vtipů a pořekadel, ale duševní život by se příliš nezměnil, bylo-li lze mluviti o&amp;nbsp;nějakém zvláštním duševním životě v&amp;nbsp;té společnůstce, která jej obklopovala. Všichni druzi stýskali si hlavně na práci, na tu kancelářskou „dřinu“, na malé platy. Těch stesků Tyk-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>gcrxsoqng51zv2lh1ehyscqyo0kqjm3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/87</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98277</id>
    <revision>
      <id>335234</id>
      <parentid>334795</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T08:50:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335234</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1639" sha1="7g4w59re0t33yre1y35ywvv32syo41f" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|79}}&lt;/noinclude&gt;va zpravidla nesdílel. Práce ho těšila, a čím rozmanitější, tím lépe. Bude na svou příští samostatnost dobře okován. U&amp;nbsp;doktora Čočky byla dobrá škola. Vždyť viděl, kterak se k&amp;nbsp;jeho šéfu i staří jeho kolegové uchylují o&amp;nbsp;radu v&amp;nbsp;nejedné věci, a doktor Čočka každému dobře poradil. Nebo i v&amp;nbsp;tom povolání platilo staré pravidlo: Mnoho lidí mnoho ví.

Jen časem na některý večer vypadl Tykva ze své společnosti. To když ho Čočka jednou za měsíc vyzval: „No, kolego, nešel byste se mnou večer na pohár piva, vína? Dlouho jsme spolu již nikde nebyli. Či nudíte se se mnou?“

Ne, se svým šéfem se Tykva nikdy nenudil. Doktor Čočka vždy vynašel nějaký nový a dobrý pramen, a krom toho když svého koncipienta na takový dýchánek vyzval, taky jej hostil, platil za něj, a to byla dobrá vlastnost. Vládly v&amp;nbsp;starších dobách takové patriarchální a kolegiální poměry mezi šéfy a dobrými jejich „tovaryši“.

Ale po prvých dvou návštěvách u&amp;nbsp;Vosáhlů zaklovala v&amp;nbsp;Tykvovi jakási nechuť k&amp;nbsp;tomu obvyklému tlachu v&amp;nbsp;obvyklé hospůdce. Sám si nebyl vědom, kterak vznikla. Tykva si prostě posud jasně neuvědomoval, kterak se pojednou z&amp;nbsp;vyježděných kolejí svého života vysmekl. Z&amp;nbsp;té nové, do nedávna neznámé domácnosti dechlo na něj cosi neobyčejného, čemu by se na počátku rád byl vymkl, co však jej pojednou k&amp;nbsp;sobě podivně připoutávalo. A&amp;nbsp;Tykva ještě si nebyl vědom, že to je zjev paní Emilie Vosáhlové, který jej takovým kouzlem obe-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7g4w59re0t33yre1y35ywvv32syo41f</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/88</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98278</id>
    <revision>
      <id>335235</id>
      <parentid>334796</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T08:58:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335235</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1673" sha1="nzv38a1tj26sr42x51paa2uu7ykkl92" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|80}}&lt;/noinclude&gt;stírá. Kromě nadání stává se „domácím přítelem“ rodiny. Ještě ani o&amp;nbsp;významu toho slova neuvažoval, ještě taky nepocítil, že je docela trpným domácím přítelem. A&amp;nbsp;když spatřil pana Vosáhla poprvé, všeho jiného by se byl nadál než toho. Divně si osud s&amp;nbsp;člověkem zahrává!

Kam tedy dnes zapadne? Kamkoli vleze, všady se na něj někdo může přilepit, a dnes Tykva nestál o&amp;nbsp;nikoho. Zvláště po tom dnešním psaníčku paní Vosáhlové. Bylo mu, když je četl, jako mu bývalo dávno před lety, když dostal nějaký lístek z&amp;nbsp;dívčí ruky. Nebylo jich mnoho a žádný z&amp;nbsp;nich si nezachoval, všechny ty věci dávno vyvanuly. Ruce, které mu kdysi nějaký ten řádek poslaly, dávno řídí vlastní domácnost. Snění mládí se změnilo ve všední život, nač by ty památky byl schovával? Snad si měl zachovati dnešní lístek paní Vosáhlové? Ale když tak uhodila na jeho gentlemanství, nemohl neuposlechnouti. Tykva byl poctivý chlap.

Kam tedy dnes? Několikráte jeho kroky zcela bezděčně zamířily směrem k&amp;nbsp;„jeho“ pivnici, ale vždy zase odbočil a tíhl na Příkopy, v&amp;nbsp;tlum lidí, mezi nimiž byl skutečně sám. A&amp;nbsp;když už asi po třetí došel k&amp;nbsp;hotelu u&amp;nbsp;Černého koně, náhle se rozhodl. Byl tam již asi dvakráte s&amp;nbsp;doktorem Čočkou, věděl, jaká to je tichá, velmi solidní restaurace, kde bude docela bezpečen. Tam zapadneš, řekl si.

Dobře jsem si vybral, pochválil si, když se usadil v&amp;nbsp;útulném koutě a když se před ním octla objednaná večeře s&amp;nbsp;pohárem plzeniny. Zde může klidně&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nzv38a1tj26sr42x51paa2uu7ykkl92</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/89</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98279</id>
    <revision>
      <id>335236</id>
      <parentid>334797</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:05:36Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335236</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1542" sha1="pxnuts6vl93nrb1uhg3l1tqv5uxya6w" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|81}}&lt;/noinclude&gt;o všem přemýšlet. A&amp;nbsp;rozumí se, že nepřemýšlel o&amp;nbsp;ničem než o&amp;nbsp;Vosáhlových.

Již byl pojedl, již dopíjel prvý pohár, když naň od vchodu zavanul svěžejší venkovský vzduch. To se zcela neslyšně otevřely dveře „balancírky“ a kdosi přicházel. Tykva nevzhlédl, nechtěje být zvědavým divákem. Ale pojednou kroky na koberci utichly a nad jeho stolem se zatemnilo. A&amp;nbsp;nějaký povědomý hlas pronesl:

„Všeho bych se byl nadál, ale že právě zde zastihneme pana doktora…“

Teď musil Tykva hlavu povznésti a s&amp;nbsp;úžasem viděl nad sebou pana Vosáhla a jeho choť. Rychle se vzchopil, ne — vymrštil se.

„Pane inženýre — milostivá paní&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—!“

Tohoto setkání se ovšem nenadál. Vždyť pan Vosáhlo nikam nechodí! A&amp;nbsp;Vosáhlo, jako by mu to na tváři četl, hovořil s&amp;nbsp;úsměvem:

„Divíte se, drahý pane doktore, že mě tu vidíte. Nu ano, bylo dnes krásně a taky mně obzvláště dobře, i řku k&amp;nbsp;paní: Chceš se projít? Viděl jste někdy paničku, která by se nechtěla projít? Hned byla navlečena, měl jsem co dělat, aby mi neutekla. A&amp;nbsp;když jsme se vyprocházeli, ptám se zase: Chceš někde povečeřet? Viděl jste paničku, která by nechtěla povečeřet mimo dům? A&amp;nbsp;tu tedy jsme. Do obyčejné hospody bych ji nevedl, u&amp;nbsp;koně jsem nebyl deset let, ale že vás tady najdeme, je víc než náhoda. Očekáváte snad nějakou společnost? Či je dovoleno přisednout?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pxnuts6vl93nrb1uhg3l1tqv5uxya6w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/90</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98280</id>
    <revision>
      <id>335237</id>
      <parentid>334798</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:12:07Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335237</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1501" sha1="2d2iftnafqodbsa07311syyjgl05j3u" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|82}}&lt;/noinclude&gt;Dva číšníci již odnímali manželům svrchní oděv, klobouk, hůl, kladli na stůl jídelní list.

Paní Emilie zářila jak růže, když Tykvovi vyprávěla:

„Tak jsem dnes byla šťastna, když milý Isidor sám se rozhodl na procházku. Ale že ji tak pěkně zakončíme setkáním s&amp;nbsp;vámi, nemohla jsem tušiti. Isidore, máme šťastný den!“

„Kde bych vás tu byl hledal,“ hovořil Vosáhlo. „Byl bych vás tušil kdesi mezi pány kolegy, u&amp;nbsp;Pinkasů, u&amp;nbsp;Ježíška nebo kam chodíte.“

„Zpronevěřil jsem se dnes přátelům, ale nelituji toho. Dostává se mi vzácné náhrady za jejich společnost.“

Tu Tykva řekl svatou pravdu a rád by svá slova byl zdůraznil pohledem k&amp;nbsp;paničce, ale byl opatrný dost, aby se nezaběhl. Díval se na pana Vosáhla a byl potěšen jeho vzezřením i hovorností.

„Jsem tu na nezvyklé půdě,“ pronesl Vosáhlo rozhlížeje se, „ale myslím, že neškodí časem vystřídati poustevnický život s&amp;nbsp;něčím veselejším. V&amp;nbsp;tom jsem arci mnoho promeškal a nikdy již to nedohoním. Smím-li vám radit, pane doktore, nenásledujte mého příkladu. Nemá se člověk tak nadobro ze života vylučovat. A&amp;nbsp;věřte mi, že cítím skoro výčitky svědomí, když pomyslím, oč jsem taky tuto svou paní připravil.“

Ku podivu něžně, jak se toho Tykva nenadál, pohladil Vosáhlo po těch slovech ruku své choti, kterou byla položila na okraj stolu. Panička opla-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>2d2iftnafqodbsa07311syyjgl05j3u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/91</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98281</id>
    <revision>
      <id>335238</id>
      <parentid>334799</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:18:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335238</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1413" sha1="lygswozx59he5t9t564mkbgtcabcx7e" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|83}}&lt;/noinclude&gt;tila mu to pohlazení a pýříc se odpovídala stlumeným hlasem:

„Drahý Isidore, všady mně bylo dobře, kde tobě. A&amp;nbsp;s&amp;nbsp;tebou třeba v&amp;nbsp;poustevně.“

„Mlč Emilko, budu-li šťastně zdráv, vynasnažím se, abych ti nahradil, co jsem dřív odpíral sobě a tím i tobě.“

Tykva naslouchal a v&amp;nbsp;hrudi se mu rozlévalo teplo. Byl šťasten, že dnes viděl vedle Vosáhla jinou ženu než tehda před klenotníkem vedle sebe. Tento pár manželů byl obrazem spokojenosti, snad i štěstí. Co kdy mohlo pokaliti souzvuk jejich života?

Byla jedenáctá, když se manželé zdvihli k&amp;nbsp;odchodu. S&amp;nbsp;nimi arci taky doktor Tykva, vyžadující sobě, aby je směl doprovoditi.

„Smíte, pane doktore, hlavně proto, že tu bydlíme nedaleko a že vás tedy příliš nezavedeme. A&amp;nbsp;krom toho i proto, abyste cestu k&amp;nbsp;nám nezapomněl a příští soboty zase na nás vzpomněl.“ A&amp;nbsp;pan Vosáhlo, zatím co se paní Emilie oblékala, nachýlil se k&amp;nbsp;Tykvovi a skoro šeptem dodal: „Taky jste mi něco slíbil, víte, onen vzorec, doufám, že mi jej přinesete.“

Skoro již se Tykva domníval, že Vosáhlo na závěť zapomněl. Avšak Vosáhlo nebyl z&amp;nbsp;lidí zapomínavých. Tykvovi nezbylo než přisvědčiti.

Když se Tykva před domem na Senovážném náměstí s&amp;nbsp;manžely loučil, řekl k&amp;nbsp;němu pan Vosáhlo:
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>lygswozx59he5t9t564mkbgtcabcx7e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/92</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98282</id>
    <revision>
      <id>335239</id>
      <parentid>334800</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:20:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335239</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="226" sha1="4vrdn92y25693dhqn5wh7ydmdo8eg3g" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|84}}&lt;/noinclude&gt;„Měl jsem v&amp;nbsp;životě chvíle, kdy se mi zdálo, že začínám znovu žít. Dnešní večer mohu k&amp;nbsp;nim směle připočítat. Děkuji vám za milou společnost i průvod. Kéž by to nebylo naposled.“&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>4vrdn92y25693dhqn5wh7ydmdo8eg3g</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Smlouva</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98304</id>
    <revision>
      <id>335219</id>
      <parentid>334822</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:45:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>335219</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="598" sha1="h6gaq7dr67ipxgohtsk8tdzzcawb687" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Nový úkol
 | ČÁST = Smlouva
 | DALŠÍ = Po návštěvě
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Smlouva
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 63–71.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;71-79&quot; fromsection=&quot;Smlouva&quot;/&gt;</text>
      <sha1>h6gaq7dr67ipxgohtsk8tdzzcawb687</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Po návštěvě</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98305</id>
    <revision>
      <id>335226</id>
      <parentid>334823</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T18:23:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>335226</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="624" sha1="1vg6b4g3x0wgzl5wzn90128bue8pt8e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Smlouva
 | ČÁST = Po návštěvě
 | DALŠÍ = Nenadálé shledání
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Po návštěvě
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 72–77.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;80-85&quot; fromsection=&quot;Po návštěvě&quot;/&gt;</text>
      <sha1>1vg6b4g3x0wgzl5wzn90128bue8pt8e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Historie Jaromíra Tykvy/I./Nenadálé shledání</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98306</id>
    <revision>
      <id>335240</id>
      <parentid>334824</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:20:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>sekce</comment>
      <origin>335240</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="655" sha1="8qzyw7h6m3f5gfxwqnmn484v0bjeeaj" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
 | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I.
 | AUTOR = Ignát Herrmann
 | PŘEDCHOZÍ = Po návštěvě
 | ČÁST = Nenadálé shledání
 | DALŠÍ = Poselství doktora Čočky
}}

{{Textinfo
 | TITULEK = Nenadálé shledání
 | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]]
 | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 78–84.
 | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934
 | LICENCE = PD old 70
 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf
}}

&lt;pages index=&quot;Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf&quot; include=&quot;86-92&quot; fromsection=&quot;Nenadálé shledání&quot;/&gt;</text>
      <sha1>8qzyw7h6m3f5gfxwqnmn484v0bjeeaj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>335231</id>
      <parentid>335186</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T06:54:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Květena. */</comment>
      <origin>335231</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="69379" sha1="eze6sngctsibov4yrivx8fwg623gvel" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>eze6sngctsibov4yrivx8fwg623gvel</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335232</id>
      <parentid>335231</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T06:54:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335232</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="69416" sha1="dogkowsjc1ak0j92qd0nzri4bm1pimh" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==

{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>dogkowsjc1ak0j92qd0nzri4bm1pimh</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Uživatel:Davmiub</title>
    <ns>2</ns>
    <id>98501</id>
    <revision>
      <id>335188</id>
      <parentid>335187</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T12:25:08Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335188</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="333" sha1="pmso2dei16uwl00y6amn3p58x3f22a8" xml:space="preserve">''Davmiub''
(z počátečních písmen jména, příjmení a zkratky rodného města)

Činnost:
1) na Wikipedii - zatím jen nahodilé opravy překlepů;
2) na Wikizdrojích - doplňování zatím neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky.</text>
      <sha1>pmso2dei16uwl00y6amn3p58x3f22a8</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335230</id>
      <parentid>335188</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T05:32:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <minor />
      <origin>335230</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="337" sha1="b5s5na5oaqld990xqsipc0lg20bgdu3" xml:space="preserve">''Davmiub''
(z počátečních písmen jména, příjmení a zkratky rodného města)

Činnost:
1) na Wikipedii - (zatím jen) nahodilé opravy překlepů;
2) na Wikizdrojích - (zatím) doplňování neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky.</text>
      <sha1>b5s5na5oaqld990xqsipc0lg20bgdu3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/1</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98502</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1" />
    <revision>
      <id>335190</id>
      <timestamp>2026-08-05T15:34:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/1]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1]]: jednodušší struktura</comment>
      <origin>335190</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="75" sha1="azqk7cg4lsdhjjxo9t8ff04puh8f0wu" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1]]</text>
      <sha1>azqk7cg4lsdhjjxo9t8ff04puh8f0wu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/2</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98503</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2" />
    <revision>
      <id>335192</id>
      <timestamp>2026-08-05T15:34:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/2]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2]]</comment>
      <origin>335192</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="75" sha1="cxr5jv1jvsfx7rbm9wqwjc2s1qlh5j7" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2]]</text>
      <sha1>cxr5jv1jvsfx7rbm9wqwjc2s1qlh5j7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/3</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98504</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3" />
    <revision>
      <id>335194</id>
      <timestamp>2026-08-05T15:35:09Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/3]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3]]</comment>
      <origin>335194</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="75" sha1="495oy52a52iarmx4a5pmugij66tifng" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3]]</text>
      <sha1>495oy52a52iarmx4a5pmugij66tifng</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/4</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98505</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4" />
    <revision>
      <id>335196</id>
      <timestamp>2026-08-05T15:35:23Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>JAn Dudík přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/4]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4]]</comment>
      <origin>335196</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="75" sha1="8m01fg254clse476npkhu86uogbnlkt" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4]]</text>
      <sha1>8m01fg254clse476npkhu86uogbnlkt</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98506</id>
    <revision>
      <id>335201</id>
      <timestamp>2026-08-05T15:39:13Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>JAn Dudík</username>
        <id>532</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Měl jsem psa a kočku   | AUTOR = Karel Čapek | PŘEDCHOZÍ Ben, Bijou, Blackie a Bibi   | ČÁST = Dášenka čili Život štěněte   | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně }} {{Textinfo   | TITULEK = 1   | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]   | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''   | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městsk…“</comment>
      <origin>335201</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="730" sha1="1dnsqzivyurarwst4hy66rcek4txdat" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
| PŘEDCHOZÍ Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | ČÁST = Dášenka čili Život štěněte
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/1/]]
* [[/2/]]
* [[/3/]]
* [[/4/]]
* [[../Jak se fotografuje štěně/]]</text>
      <sha1>1dnsqzivyurarwst4hy66rcek4txdat</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335241</id>
      <parentid>335201</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:22:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335201</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="730" sha1="1dnsqzivyurarwst4hy66rcek4txdat" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
| PŘEDCHOZÍ Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | ČÁST = Dášenka čili Život štěněte
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/1/]]
* [[/2/]]
* [[/3/]]
* [[/4/]]
* [[../Jak se fotografuje štěně/]]</text>
      <sha1>1dnsqzivyurarwst4hy66rcek4txdat</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335255</id>
      <parentid>335241</parentid>
      <timestamp>2026-08-06T09:27:15Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <minor />
      <comment>typo</comment>
      <origin>335255</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="731" sha1="g8wyjhdwf28wb2daqb5ryh0gcex7aja" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Měl jsem psa a kočku
  | AUTOR = Karel Čapek
| PŘEDCHOZÍ Ben, Bijou, Blackie a Bibi
  | ČÁST = Dášeňka čili Život štěněte
  | DALŠÍ = Jak se fotografuje štěně
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = 1
  | AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
  | ZDROJ = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář''
  | ONLINE = [https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/49/mel_jsem_psa_a_kocku.pdf Městská knihovna v Praze] (PDF)
  | VYDÁNO = ČAPEK, Karel. ''Zahradníkův rok ; Měl jsem psa a kočku ; Kalendář.'' Praha : Československý spisovatel, 1983
  | LICENCE = PD old 70
}}

== Obsah ==
* [[/1/]]
* [[/2/]]
* [[/3/]]
* [[/4/]]
* [[../Jak se fotografuje štěně/]]</text>
      <sha1>g8wyjhdwf28wb2daqb5ryh0gcex7aja</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Grimma</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98507</id>
    <revision>
      <id>335202</id>
      <timestamp>2026-08-05T16:08:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335202</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1997" sha1="75zj92cvlsf6o6yop9u7vgi54129l7w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Grimma
|PŘEDCHOZÍ= Grimm, Wilhelm Carl
|DALŠÍ= Grimmelshausen, Hans Jakob Christoffel von
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Grimma
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = Grimma
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Grimma}}''', město v království Sasko, na levém břehu řeky Muldy, 19 mil jihovýchodně od Lipska na železniční trati Döbeln-Drážďany. Počet obyvatel (1905) 11 182. Má římskokatolický a tři evangelické kostely a mezi další významné budovy patří zámek postavený ve 12. století, dlouhodobá rezidence markrabat z Míšně a saských kurfiřtů; radnice z roku 1442 a slavná škola Fürstenschule (''Illustre Moldanum''), postavená kurfiřtem Moricem na místě bývalého augustiniánského kláštera v roce 1550, která má kapacitu pro 104 svobodných studentů a knihovnu s 10 000 svazky. Je zde také moderní škola, učitelský seminář, obchodní škola a pivovarnická škola. Mezi průmyslová odvětví města patří slévárna železa, strojírenství a barvírna, vyrábí se zde i papír a rukavice. Důležitým průmyslovým odvětvím je obecně také zahradničení a zemědělství. V těsném sousedství se nachází zřícenina cisterciáckého ženského kláštera, odkud v roce 1523 uprchla Kateřina von Bora, a vesnice Döben se starým zámkem. Grimma je srbského původu a je poprvé zmíněna v roce 1203. Tehdy přešla do majetku Saska a zůstala součástí této země.

&lt;small&gt;Viz Lorenz, ''Die Stadt Grimma, historisch beschrieben'' (Lipsko, 1871); Rössler, ''Geschichte der königlich sächsischen Fürsten- und Landesschule Grimma'' (Lipsko, 1891); L. Schmidt, ''Urkundenbuch der Stadt Grimma'' (Lipsko, 1895); a Fraustadt, ''Grimmenser Stammbuch'' (Grimma, 1900).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Grimma]]</text>
      <sha1>75zj92cvlsf6o6yop9u7vgi54129l7w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Encyklopedie Britannica 1911/Griesbach</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98508</id>
    <revision>
      <id>335205</id>
      <timestamp>2026-08-05T17:02:53Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Lenka64</username>
        <id>2855</id>
      </contributor>
      <comment>n</comment>
      <origin>335205</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1042" sha1="ss1vkahbhpi6qfouifrslv56vw9stjb" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
|TITUL= Encyklopedie Britannica 1911
|ČÁST= Griesbach
|PŘEDCHOZÍ= Griesbach, Johann Jakob
|DALŠÍ= Griffe
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Griesbach
|ORIGINAL=
|AUTOR=neuveden
|PŘELOŽIL=
|ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911
|VYDÁNO =
|LICENCE = PD origin
|LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0
|WIKIPEDIA-HESLO = 
}}
{{Forma|proza}}
'''{{Verzálky|Griesbach}}''', lázeňské místo ve velkovévodství Bádensko, v údolí řeky Rench, 1550 stop nad mořem, 6 mil západně od Freudenstadtu ve Württembersku. Je známé pro své slané chalybeátové vody (dvanáct pramenů), které jsou vhodné pro případy anémie, ženských poruch a onemocnění nervové soustavy a byly používány již v 16. století. Roční počet návštěvníků je téměř 2000. Počet obyvatel (1900) 800. V letech 1665 až 1805 byl Griesbach součástí štrasburského biskupství.

&lt;small&gt;Viz Haberer, ''Die Renchbäder Petersthal und Griesbach'' (Württemberg, 1866).&lt;/small&gt;
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Griesbach]]</text>
      <sha1>ss1vkahbhpi6qfouifrslv56vw9stjb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Merkuréthyl</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98509</id>
    <revision>
      <id>335207</id>
      <timestamp>2026-08-05T17:12:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>335207</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="743" sha1="b22mmhwan1tscg9kq7l2a06bl98a4jl" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Merkuréthyl
| PŘEDCHOZÍ = Merkurammonaté sloučeniny
| DALŠÍ = Merkurialismus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Merkuréthyl
| AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. s.&amp;nbsp;136. {{Kramerius|nkp|46a79b50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Merkuréthyl''' (éthylortuť) jest význačná sloučenina organometallická (''C''₂''H''₅)₂''Hg'', kapalina to velmi jedovatá, při 159° vroucí, hodnoty 2&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;44, na vzduchu stálá.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Merkuréthyl]]</text>
      <sha1>b22mmhwan1tscg9kq7l2a06bl98a4jl</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335212</id>
      <parentid>335207</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:20:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>w</comment>
      <origin>335212</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="776" sha1="jxgxmr44e2j5yl8axuvqkmdc2e2jjwq" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Merkuréthyl
| PŘEDCHOZÍ = Merkurammonaté sloučeniny
| DALŠÍ = Merkurialismus
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Merkuréthyl
| AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. s.&amp;nbsp;136. {{Kramerius|nkp|46a79b50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Diethylrtuť
}}

{{Forma|proza}}
'''Merkuréthyl''' (éthylortuť) jest význačná sloučenina organometallická (''C''₂''H''₅)₂''Hg'', kapalina to velmi jedovatá, při 159° vroucí, hodnoty 2&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;44, na vzduchu stálá.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Merkuréthyl]]</text>
      <sha1>jxgxmr44e2j5yl8axuvqkmdc2e2jjwq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Merkurmethyl</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98510</id>
    <revision>
      <id>335209</id>
      <timestamp>2026-08-05T17:13:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>335209</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="803" sha1="osqjydoaw688w59dh802b61u88r5awc" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Merkurmethyl
| PŘEDCHOZÍ = Merkurialismus
| DALŠÍ = Merkurova hůl
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Merkurmethyl
| AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. s.&amp;nbsp;136. {{Kramerius|nkp|46a79b50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}
| LICENCE = PD old 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Merkurmethyl''' (methylortuť) (''CH''₃)₂''Hg'' jest kapalina prudce jedovatá, ve vodě nerozpustná, 3&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;1 hutná, při 95° vroucí. Jest jen málo méně reaktivná než {{Heslo|Methylozinek|methylozinek}} (v.&amp;nbsp;t.), na vzduchu se nezapaluje samovolně.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Merkurmethyl]]</text>
      <sha1>osqjydoaw688w59dh802b61u88r5awc</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335213</id>
      <parentid>335209</parentid>
      <timestamp>2026-08-05T17:21:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>w</comment>
      <origin>335213</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="836" sha1="42iy93y085qf9k0y70h6bo9wvdq9ms4" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Merkurmethyl
| PŘEDCHOZÍ = Merkurialismus
| DALŠÍ = Merkurova hůl
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Merkurmethyl
| AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. s.&amp;nbsp;136. {{Kramerius|nkp|46a79b50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO= Dimethylrtuť
}}

{{Forma|proza}}
'''Merkurmethyl''' (methylortuť) (''CH''₃)₂''Hg'' jest kapalina prudce jedovatá, ve vodě nerozpustná, 3&lt;sup&gt;.&lt;/sup&gt;1 hutná, při 95° vroucí. Jest jen málo méně reaktivná než {{Heslo|Methylozinek|methylozinek}} (v.&amp;nbsp;t.), na vzduchu se nezapaluje samovolně.
''[[Autor:Otakar Šulc|OŠc.]]''
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|Merkurmethyl]]</text>
      <sha1>42iy93y085qf9k0y70h6bo9wvdq9ms4</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Merkurova hůl</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98511</id>
    <revision>
      <id>335215</id>
      <timestamp>2026-08-05T17:27:52Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>(~viz-)heslo</comment>
      <origin>335215</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="572" sha1="sulqshw1pl8pkwl19juyrqe2z6ij6tu" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Merkurova hůl
| PŘEDCHOZÍ = Merkurmethyl
| DALŠÍ = Merlan
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Merkurova hůl
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmnáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1901. s.&amp;nbsp;136. {{Kramerius|nkp|46a79b50-04d6-11e5-97f4-5ef3fc9ae867}}
| LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Merkurova''' (čili {{Prostrkaně|Hermova}}) '''hůl''' v. {{Prostrkaně|{{Heslo|Kérykeion|Kerykeion}}}}.
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Merkurova hůl]]</text>
      <sha1>sulqshw1pl8pkwl19juyrqe2z6ij6tu</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Keller</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98512</id>
    <revision>
      <id>335227</id>
      <timestamp>2026-08-06T05:16:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Am Keller   | PŘEDCHOZÍ = Amixie   | DALŠÍ = Amlwch }}   {{Textinfo   | TITULEK = Am Keller   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Am Keller''', veska s 33 d., 250 obyv. něm. (1880), hjt.…“</comment>
      <origin>335227</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="541" sha1="bs8ziglgexrwomw0akfntwma57fkxak" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Am Keller
  | PŘEDCHOZÍ = Amixie
  | DALŠÍ = Amlwch
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Am Keller
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Keller''', veska s 33 d., 250 obyv. něm. (1880), hjt. a okr. Ústí n. L. (1 hod. sev.-vých.), obec Březnice, fara Zezice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>bs8ziglgexrwomw0akfntwma57fkxak</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amlwch</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98513</id>
    <revision>
      <id>335228</id>
      <timestamp>2026-08-06T05:20:39Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Amlwch   | PŘEDCHOZÍ = Am Keller   | DALŠÍ = Ammá }}   {{Textinfo   | TITULEK = Amlwch   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Amlwch }}  {{Forma|proza}} '''Amlwch''' [èmluk], pobřežní m…“</comment>
      <origin>335228</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="655" sha1="lyjbhmjs3t758tl890zqtv1f7cz1t1j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amlwch
  | PŘEDCHOZÍ = Am Keller
  | DALŠÍ = Ammá
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amlwch
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amlwch
}}

{{Forma|proza}}
'''Amlwch''' [èmluk], pobřežní město na sev. waleském s 4847 obyv.; má mnoho tavíren na měď, která se na blízku dobývá, a přístav, jejž dolující společnosti daly vysekati z pevné břidlicové skály.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lyjbhmjs3t758tl890zqtv1f7cz1t1j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ammán</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98514</id>
    <revision>
      <id>335229</id>
      <timestamp>2026-08-06T05:31:05Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Ammán   | PŘEDCHOZÍ = Ammá   | DALŠÍ = Amman }}   {{Textinfo   | TITULEK = Ammán   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Ammán }}  {{Forma|proza}} '''Ammán''' slují rozsáhlé zříceni…“</comment>
      <origin>335229</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1301" sha1="3quj83b280fw9uqbgmcfogaer610wc0" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ammán
  | PŘEDCHOZÍ = Ammá
  | DALŠÍ = Amman
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Ammán
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;170. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Ammán
}}

{{Forma|proza}}
'''Ammán''' slují rozsáhlé zříceniny starého města v Syrii, v území Ammónitů, severových. od Mrtvého moře, 38 ''km'' východně od Jordánu, kdež stávalo Rabbat-Ammón, později podlé Ptolemaia Filadelfa Filadelfia nazvané. Mezi rozvalinami vynikají zvláště nádherné divadlo, 40 ''m'' v průměru, se 43 řadami sedadel dobře zachovaných a peristylem s korinthskými sloupy, dále brána Odeonu a množství sloupů chrámových. Středem města vedla široká třída, podél které sloupoví se táhlo. Na temeni hory sev. od města nacházejí se zříceniny akropole s chrámem obklopeným sloupy neobyčejně vysokými, konečně rozvaliny starých hradeb a jiných více. Město toto zničeno bylo nejvíce zemětřesením. Nyní nachází se v '''A'''-u osada obydlená Čerkesy, kteří z krajin kavkázských sem přestěhováni jsou.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>3quj83b280fw9uqbgmcfogaer610wc0</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98515</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte" />
    <revision>
      <id>335242</id>
      <timestamp>2026-08-06T09:22:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335242</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="74" sha1="dpuflcga89499s3ohvajpwugbrratwj" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte]]</text>
      <sha1>dpuflcga89499s3ohvajpwugbrratwj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98516</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1" />
    <revision>
      <id>335244</id>
      <timestamp>2026-08-06T09:23:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/1]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335244</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="76" sha1="2va47y97obbuboe4c23tiz6i4wtlt70" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/1]]</text>
      <sha1>2va47y97obbuboe4c23tiz6i4wtlt70</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98517</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/2" />
    <revision>
      <id>335246</id>
      <timestamp>2026-08-06T09:23:42Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/2]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/2]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335246</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="76" sha1="iyts1jhb2pzhn04if75lif12hb95j1h" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/2]]</text>
      <sha1>iyts1jhb2pzhn04if75lif12hb95j1h</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98518</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/3" />
    <revision>
      <id>335248</id>
      <timestamp>2026-08-06T09:24:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/3]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/3]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335248</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="76" sha1="nigkrcq8crky1ac0w7f18sepjah4unr" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/3]]</text>
      <sha1>nigkrcq8crky1ac0w7f18sepjah4unr</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98519</id>
    <redirect title="Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4" />
    <revision>
      <id>335250</id>
      <timestamp>2026-08-06T09:24:25Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Reaperman</username>
        <id>79</id>
      </contributor>
      <comment>Reaperman přesunul stránku [[Měl jsem psa a kočku/Dášenka čili Život štěněte/4]] na [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4]]: Překlep v názvu</comment>
      <origin>335250</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="76" sha1="502ypto5iabferlshyr6pkanx3yvzwv" xml:space="preserve">#PŘESMĚRUJ [[Měl jsem psa a kočku/Dášeňka čili Život štěněte/4]]</text>
      <sha1>502ypto5iabferlshyr6pkanx3yvzwv</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Chenopodium</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98520</id>
    <revision>
      <id>335256</id>
      <timestamp>2026-08-06T11:31:58Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Mykhal</username>
        <id>7311</id>
      </contributor>
      <comment>heslo</comment>
      <origin>335256</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="5002" sha1="qybpe8ez5v4t2kdqkjhewva4aexucxm" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Chenopodium
  | PŘEDCHOZÍ = Chenopodiaceae
  | DALŠÍ = Chenu
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Chenopodium
  | AUTOR = [[Autor:Josef Velenovský|Josef Velenovský]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvanáctý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1897. S.&amp;nbsp;147–148. {{Kramerius|ndk|adcd0910-04b7-11e5-95ff-5ef3fc9bb22f}}
  | LICENCE = PD old 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Chenopodium
}}

{{Forma|proza}}
'''Chenopodium''' L., {{Prostrkaně|merlík}}, rod rostlin z řádu {{Prostrkaně|merlíkovitých}} (''Chenopodiaceae''). Byliny jednoleté nebo vytrvalé, s listy plochými, celými nebo zubatými. Květy drobné, v klubíčkách shloučené a klasy neb laty skládající, obojaké, s 5dílným zelenavým okvětím; tyčinek 5, na dně okvětí vetknutých, blizny 2–3, nažka suchá, obyčejně smačkle vejčitá, okvětím sotva zveličelým volně obalená. Semeno bílečnaté, rovnovážné nebo přímé, s klíčkem točitým. Celá rostlina pokryta moučkovitým práškem. Čítá se asi 50 druhů v mírných pásmech domácích. V Čechách 13 druhů.

I. Semena vodorovná. ''A.'' Listy srdčité, velké, hrubě vykrajované. '''Ch.''' ''hybridum''&amp;nbsp;L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|durmanolistý}}. Bylina dosti statná, laty rozkladité, semena jamkovitě tečkovaná. Na rumištích a v zahradách obecný. ''B.'' Listy podlouhlé, skoro zpeřeně protisečné, hořejší celé. '''Ch.''' ''Botrys'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|hroznovitý}}. Celá rostlina žlaznatě chlupatá a aromaticky páchnoucí. Z Asie a jižní Evropy k nám zavlečena na rumištích. ''C.'' Listy nestejně zubaté. '''Ch.''' ''urbicum'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|tuhý}}. Listy lesklé, 3hranné, větve laty ztuha vzpřímené, semena hladká, lesklá. Na rumištích, návsích, méně hojně. '''Ch.''' ''murale'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|zední}}. Lata rozložitá, listy hluboce vykrajované, lesklé, semena trochu drsná, nelesklá. Jako předešlý, ale vzácně, hlavně jen v teplejších krajinách. '''Ch.''' ''album'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|bílý}} nebo {{Prostrkaně|lebeda obecná}}. Listy drobně zubaté, hořejší celé, nelesklé, laty skoro bezlisté, semena hladká lesklá. Na rumištích, u cest, na polích a v zahradách co plevel velice obecný, s odrůdami var. ''opulifolium'' Schr. (listy skoro 3laločné, tupé, semena hladká, lesklá) a var. ''ficifolium'' Sm. (listy skoro 3laločné, se středním lalokem delším, semena lesklá, tečkovaná). '''Ch.''' ''ambrosioides'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|vonný}}, {{Prostrkaně|kudravec}}. Listy kopinaté, oddálené zubaté, vezpod žlaznaté, hrozny listnaté. Silně vonný. Domovem v teplé Americe, ale nyní v Evropě i jiných kulturních zemích zdivočelý. ''D.'' Listy celokrajné. '''Ch.''' ''polyspermum'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|mnohosemenný}}. Listy vejčité, lysé. Semena lesklá, jemně tečkovaná. Na rumných místech obecný. '''Ch.''' ''Vulvaria'' L. ('''Ch.''' ''olidum'' Curt.), m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|smrdutý}} nebo {{Prostrkaně|psoser}}. Celá rostlina sivě moučnatá, nízká, velmi smrdutá. Na teplých místech u zdí.

II. Semena přímá. '''Ch.''' ''Bonus Henricus'' L., {{Prostrkaně|všedobr}}, bylina vytrvalá (všechny druhé jednoleté), listy trojhranně střelovité, celokrajné, květenství přímé, tlustě klasnaté. Na návsích všude obecný. '''Ch.''' ''rubrum'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|červený}}. Listy lesklé, vykrajovaně zubaté, kosníkovitě trojhranné nebo skoro hrálovitě 3laločné. Klasy přímé, bezlisté, semena přímá neb i vodorovná. Na návsích, rumištích. '''Ch.''' ''glaucum'' L., m.&amp;nbsp;{{Prostrkaně|sivý}}. Listy podlouhlé, oddáleně zubaté, vezpod bíle moučnaté. Semena jako u předešlého. V příkopech ve vsích, na smetištích. — Všechny druhy kvetou v létě až do podzimka. V zahradách a na polích náležejí k nejnepříjemnější pleveli. Mladé výhonky a listy všedobru se jedí jako salát neb špenát, v Anglii se také co špenát pěstuje. Merlík bílý se seje ve Vých. Indii jako zelenina. Na Rusi a v Sibiři užívá se semen merlíků k dělání mouky a chleba. Merlík smrdutý sloužíval proti křečím, m. vonný dává se do rozličného koření. — '''Ch.''' ''Quinoa'' L. podobá se m. bílému, ale má krátké laty a semena bělavá. V Chile, Peru, Mexiku a jinde v Americe pěstují se na polích jako obilí ve velkém. Ano jest ještě více pěstováno než obilí, poněvadž ještě ve výšce 4000&amp;nbsp;''m'' v horách dobře se daří. Semena rozemílají se na mouku, z níž upravují se chutné pokrmy. '''Ch.''' ''anthelminthicum'' L. podobá se m. vonnému, jest však vytrvalý. V teplé Americe. Olej ze semen jeho (''oleum chenopodii'') slouží v lékařství.
''[[Autor:Josef Velenovský|Vský.]]'' 
{{Konec formy}}

[[Kategorie:Botanika v Ottově slovníku naučném|Chenopodium]]</text>
      <sha1>qybpe8ez5v4t2kdqkjhewva4aexucxm</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>