Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.14 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 250 98283 335263 334801 2026-08-06T15:54:14Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335263 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == POSELSTVÍ DOKTORA ČOČKY. == <section begin=Poselství doktora Čočky/> {{Iniciála horní|T}}en večer u&nbsp;Černého koně ve společnosti manželů Vosáhlových byl by si doktor Tykva dal nejraději za rámeček, kdyby něco takového bylo možno. Tak sváteční mu byla ta chvíle, a tím vzácnější, že ji způsobila čirá náhoda. Kde by se byl nadál, že se s&nbsp;Vosáhlovými setká v&nbsp;hostinci — a byť i to byla restaurace hotelu tak vynikajícího, do které se po jeho vědomí uchylovaly jen společnosti vybranější a ne lidé namátkou z&nbsp;ulice. Namátkou se tam octl vlastně jen on a blahořečil si, že tam zapadl. Obíral se v&nbsp;duchu včerejším večerem, když druhý den ráno zasedl ke své práci v&nbsp;kanceláři, a všechno mu šlo nějak veseleji od ruky. Snad proto, že mu do té práce stále zaléhal melodický zvuk hlasu paní Emilie Vosáhlové. Jak byla půvabná, když její pohledy spočívaly na choti Vosáhlovi, se zřejmou radostí, že ho vidí v&nbsp;míře tak dobré, a když chvílemi spočinuly s&nbsp;úsměvem taky na něm, na Tykvovi. Jaké kouzlo jest v&nbsp;takových zracích ženiných. Doktor Tykva si vzpomínal, viděl-li totéž kouzlo v&nbsp;jejích zracích taky tehda před lety, když s&nbsp;ní tančil na onom<noinclude></noinclude> ld092a0s8h7p994r5dobpkjq48nwjjh 250 98284 335264 334802 2026-08-06T16:01:03Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335264 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|86}}</noinclude>Hospodářském plese, a zdali mu rozuměl. Ale tehda byla slečna Emilie ještě mladičká, nezkušená dívka, která se dala unášet jen rozkoší plesu a jejíž vlídnost platila stejně všem tanečníkům. Její srdce podobalo se tehda ještě nerozpuklému květu, který pro nikoho nezahořel plným ohněm a vůní, a pak už ji Tykva nikdy nespatřil. Teprve pan Isidor Vosáhlo směl a mohl utrhnouti to rozkvétající poupě, muž, který dovedl slečnu Emilii zahrnouti vším blahobytem a přepychem. Doktor Tykva zamýšlel se do té minulosti, která mu teď připadala tak dávnou, a přemítal o&nbsp;všem bez hořkosti, třeba že s&nbsp;pocitem jisté tesklivosti, že tenkráte nevěděl, co se svým mládím počíti. Slyšel nejednou z&nbsp;úst doktora Čočky, že mladí lidé zpravidla nevědí, kudy kam se svým životem a že se jim oči otvírají teprv když je pozdě. „Ale vždyť já jsem svůj život nepromarnil!“ zvolal tu Tykva k&nbsp;sobě. „Mým úkolem především bylo studovat, studovat, abych byl v&nbsp;náležité lhůtě hotovým člověkem. Nějaké předčasné zamilování mohlo mě svést na scestí, já bych byl utratil všechnu mízu mládí a chuť ke zkouškám nemoudrou romantikou. Kterákoli dívka by byla vedle mne ponenáhlu uvadla, a já bych byl zůstal věčným kandidátem.“ Znalť Tykva mezi svými vrstevníky nejednoho, který vyklouznuv tak s&nbsp;kolejí nedošel cíle svého a život jeho byl pak naplněn věčnou nespokojeností. {{Nop}}<noinclude></noinclude> 7aw8gk1hl7engqnn7yj54bmga5uivox 250 98285 335265 334803 2026-08-06T16:07:10Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335265 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|87}}</noinclude>Tak v&nbsp;Tykvovi bojoval cit s&nbsp;rozumem, ale byl to zápas klidný, nekrvavý. Nakonec řekl si milý doktor: „Co tam, to tam. Nemáš si co vyčítat. Pracoval jsi, jak ti bylo stanoveno, a před tebou je všecka budoucnost. Kdož ví, co ti přinese dobrého.“ Při tom při všem byl Tykva rád, že má dnes klidný den. Nečekalo ho žádné stání u&nbsp;soudu. Bylo na dnešek jen jediné, a to si vzal na starost sám doktor Čočka, poněvadž to bylo něco velmi zamotaného. Tak seděl Tykva ve svém pokojíku, pilně koncipoval a kladl své „slohové úkoly“ — jak tomu říkal — na malý stolek po levé ruce, odkud si je písaři odnášeli k&nbsp;opsání načisto. A&nbsp;když se zbavil věcí nejnaléhavějších, sáhl do podložky a vyňal odtud vzorec závěti, o&nbsp;který jej pan Vosáhlo včera upomenul. Bedlivě jej přečetl, tu tam poopravil a vsouvl pak do obálky, aby jej příležitě Vosáhlovi odevzdal. „To bude v&nbsp;sobotu,“ pravil k&nbsp;sobě, „nepřijde-li pan Vosáhlo dříve sám. Dlouho již se u&nbsp;nás neukázal.“ A&nbsp;sotvaže si to Tykva domyslil, ohlašoval mu nejstarší písař návštěvu pana Vosáhla. Tykva se vzchopil, uvítal klienta, který již vstupoval. „To jsme se dlouho neviděli,“ pronášel Vosáhlo neobyčejně bodře a podával Tykvovi celou ruku. V&nbsp;levici nesl obdélnou kabelku „servietu“, kterou si kdysi byl přivezl z&nbsp;Paříže. Viděl ji tam u&nbsp;všech advokátů při soudech, u&nbsp;všech notářů, žur-<noinclude></noinclude> f1f8iwoehn9zc9uir102izkg8iibl5h 250 98286 335266 334804 2026-08-06T16:13:31Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335266 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|88}}</noinclude>nalistů, slovem u&nbsp;každého, kdo s&nbsp;sebou nosí nějaké papíry. Aktovky tehda ještě nebyly v&nbsp;Praze známy. Pan Vosáhlo si na této své pařížské vymoženosti velmi zakládal. Doktor Tykva přisunul klientovi židli. „Děkuji vám. Nebudu vás dlouho zdržovat. Hlavně vám přináším povědomé státní papíry pro onu dívku v&nbsp;Plzni a prosím, abyste je tamnímu soudu poslal. Krom toho vám nesu dva procísky pro porušení mých patentů. Domáhal jsem se nápravy po dobrém, ale marně. Z&nbsp;těchto papírů zde a z&nbsp;mých poznámek a vysvětlivek seznáte, oč běží. Jsou ve všech oborech pytláci. Dlouho dost jsem byl shovívavý, konečně jsem pozbyl trpělivosti. Zakročte se vším důrazem, žalujte a naléhejte na konfiskaci padělků. Arci taky na příslušnou náhradu. Někdy člověk musí vycenit zuby, aby došel svého práva. Musím se bránit proti vykořisťovatelům mé práce, na kterou jsem vynaložil dlouhá léta a všechen svůj důmysl. Snad vám ten obor bude nový, ale zapracujete se do něho a snad vás bude i zajímat. A&nbsp;někdy později můžete být i specialistou pro takové právní případy. Povím vám o&nbsp;všelikých záludech konkurence, až se podivíte. Dokud žiji, dovedu se ubránit, jen mě hněte pomyšlení, že by má paní mohla být někdy zkracována. Ale již jste mi slíbil, že se jí vždy svědomitě ujmete. To mě uklidňuje.“ Doktor Tykva na souhlas jen hlavou přikývl. „A&nbsp;nyní, pane doktore, připravil jste mi vzorec, jejž jste mi slíbil?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> p3faqod98eb3o5w7t4stbi6256uf4uc 250 98287 335267 334805 2026-08-06T16:19:44Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335267 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|89}}</noinclude>„Připravil, pane inženýre, a byl bych vám jej přinesl.“ A&nbsp;doktor Tykva sáhl po obálce. Vosáhlo vztáhl po ní ruku. „Výborně, pane doktore, odnesu si to. Není radno odkládat věci, které člověk může zavčas vykonat. Až mě navštívíte, snad vám již odevzdám svůj opis.“ Isidor Vosáhlo vložil Tykvův koncept do kapsy a zdvihal se. Oblékaje svrchník mluvil: „Včera po návratu domů ještě dlouho jsme s&nbsp;paní hovořili o&nbsp;tom milém večeru a libovali si setkání s&nbsp;vámi. Někdy nejlépe se vydaří taková náhodná věc. Dávno jsem odvykl ponocování v&nbsp;hostincích — vlastně jsem to nikdy nepěstoval — a vidíte, neublížilo mi to. A&nbsp;řekli jsme si, jak by bylo příjemné, kdyby se to časem opakovalo. Ale o&nbsp;tom si ještě povíme. Neškodí jednou za čas vybočit z&nbsp;obvyklých kolejí jednotvárného života — a věřte mi, můj život, náš život je skutečně jednotvárný.“ Vosáhlo pomlčel a po chvilce řekl hlasem stlumeným: „Víte, drahý doktore, kdybych měl rodinu, bylo by jinak. Jak by se mi byl život utvářil! A&nbsp;nám oběma.“ Na to Tykva neměl odpovědi, ale chápal ten stesk. A&nbsp;Vosáhlo louče se pronesl ještě tlumeněji: „Věřte mi, líto mi je paní, která tak osamí, až já jednoho dne odejdu.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> rcwu9dxcf88hpkegzqwblgj5h7caqp7 250 98288 335268 334806 2026-08-06T16:26:53Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335268 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|90}}</noinclude>Jako by chtěl cosi zaplašiti, přemnul dlaní čelo a řekl obvyklým hlasem: „Nezapomeňte na sobotu, drahý pane doktore. Snad už vás nemusím zvláště zvát.“ „Jenom neomrzím-li vás, pane inženýre&nbsp;—“ „Ne-li my vás, vy nás ne. Na shledanou, pane doktore!“ Doktor Tykva doprovodil pana Vosáhla až k&nbsp;východu a zamyšlen se vracel ke svému stolu. V&nbsp;hlavě se mu jen rojilo. Chtěl ihned započíti s&nbsp;podáním k&nbsp;plzeňskému soudu, ale v&nbsp;tu chvíli se nemohl soustřediti. Zatím pečlivě uzamkl státní papíry Vosáhlovy do železné skříně a řekl si: „Odpoledne je taky den. Ještě tu máme nějaké drobné akcidence. A&nbsp;starý snad mi taky s&nbsp;ničím nepřijde.“ Nenadál se doktor Tykva, že mu „starý“ přijde s&nbsp;něčím ještě dopoledne. Ale přišel. Bylo již nedaleko poledne, když Tykva zaslechl, že se doktor Čočka vrátil od soudu. Jen pootevřel tapetová dvířka, aby se podíval, zda je Tykva posud ve svém pokojíku, a zvolal: „Neutečte mi, kolego, rád bych s&nbsp;vámi důvěrné slůvko! Jen co si tady něco poznamenám.“ Hlavně však chtěl vyčkati, až všechen personál z&nbsp;veliké kanceláře odejde k&nbsp;obědu, aby nikde nebylo zvědavého ucha. „K&nbsp;službám, doktissime,“ odpověděl Tykva. Neměl naspěch, hladu ještě necítil. Netrvalo dlouho, kdesi vyzváněli poledne, židle ve veliké kanceláři vrzaly, několikeré kroky za-<noinclude></noinclude> sypqeb9vgohtq8ru2yhm9174z0ru3zu 250 98289 335269 334807 2026-08-06T16:36:41Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335269 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|91}}</noinclude>dusaly, personál se vytrácel, všechno ztichlo. Teď tedy doktor Čočka opět otevřel dvířka a zavolal: „Tak tedy, smím-li prosit, kolego.“ Tykva se vzchopil, několika kroky byl ve „svatyni“ Čočkově. „Poslušně se hlásím k&nbsp;rozkazu,“ řekl humorně a pravicí salutoval. „Žádný rozkaz, drahý kolego, jen rada. A&nbsp;dobrá rada — jste-li dobré radě vůbec přístupen.“ „Od vás vždy, spektissime,“ odpovídal Tykva s&nbsp;úsměvem. „Uvidíme,“ zasmál se Čočka. A&nbsp;měře Tykvu od hlavy dolů, povelel: „Narovnejte se! Srazte paty, vypněte prsa!“ „Co to doktissime? Je to asentýrka? Já už svůj rok odsloužil, jak víte, a jsem c.&nbsp;k. poručík v&nbsp;záloze.“ „Jste chlapík,“ řekl Čočka s&nbsp;uspokojením, „chlapík, povídám, k&nbsp;pohledání. A&nbsp;teď si sedněte. Je to asentýrka, kolego, ale ne na vojnu, leda na veselou.“ Doktor Čočka díval se na Tykvu jaksi taškářsky, jako by mu dával hádat, co s&nbsp;ním zamýšlí. Ale Tykva arci nic nechápal, a tu náhle Čočka vyhrkl: „Chci vás oženit, kolego, a dobře oženit.“ S&nbsp;tváře Tykvovy vyprchal úsměv, svaly v&nbsp;ní ztuhly. „Jaký to je žert, spektabilis?“ pronesl jako z&nbsp;donucení. A&nbsp;když Tykva řekl spektabilis, tu bylo zřejmo, že mluví nesmírně vážně. Docela po domácku a skoro kamarádsky říkal jen spektabile. {{Nop}}<noinclude></noinclude> qh1ppcwf9oukfu1vsh1v2fm1m7hjcmi 250 98290 335270 334808 2026-08-06T16:43:05Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335270 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|92}}</noinclude>„Žádný žert, nýbrž světitá pravda, kolego. Díváte se na mne jako vejr. Oženit vás chci.“ „Nevěděl jsem, spektabilis, že máte taky koncesi na prostředkování sňatků.“ „Ještě nemám, ale zadám si o&nbsp;ni hned, podaří-li se mi s&nbsp;vámi první pokus,“ taškařil doktor Čočka. Hned však zvážněl a řekl jiným tónem: „Nic naplat, kolego, mám pro vás nevěstu. Hezkou, hodnou, vychovanou, a co nejhlavnější, s&nbsp;pěkným věnem: padesát tisíc zlatých na dřevo, jakmile bude ruka v&nbsp;rukávě. Co tomu říkáte?“ „Říkám — a nehněvejte se — proč tedy si ji nevezmete vy?“ „Mne ona nechce, a nedivím se jí. Uznávám, že jsem pro ni už trochu zamřelý. Je jí dvaadvacet let — pro vás jako stvořená. Abyste mne nepodezíral, že snad pracuji na provisi — byl jsem požádán, abych u&nbsp;vás zaťukal.“ „Ale že právě vy, sám&nbsp;—&nbsp;—“ „Rozumím vám, sám starý mládenec. Dobře máte, staří mládenci nevěsty nedohazují, to dělají jen lidé, kteří sami již mají ohlávku na krku. Aby taky jiní užili. Ale já konám jen přátelskou ochotu. Všechno vám povědět nemohu, zaručil jsem naprostou důvěrnost. Co mohu pověděti: tatík je starý kolega, advokát na venkově, v&nbsp;hezkém, lidnatém městě. Syna nemá, jen dceru. Co udělá s&nbsp;kanceláří, až konečně zestárne? Rozšafný táta, přiženil byste se na kancelář, abych tak řekl. Dobře zavedenou. Zná vás, viděl vás kdysi u&nbsp;soudu, líbíte se mu. Ba,<noinclude></noinclude> 2fehk952p338rzyiozvjdouq6yhsdxx 250 98291 335271 334809 2026-08-06T16:49:34Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335271 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|93}}</noinclude>zdá se mi, že i slečinka vás někde viděla, a taky jí se líbíte. Vím, že u&nbsp;mne kosti nesložíte, že mi po advokátní zkoušce dáte adié. Jen proto jsem se v&nbsp;to poselství uvázal. No nemusíte hned odpovědět, máte dost času na rozmyšlenou. A&nbsp;pak už se nějaká ta schůzka uspořádá, docela jen jako nahodile, beze všech závazků. Myslím, že jsem vám pověděl dobrou novinu, kolego. A&nbsp;kožich mi dát nemusíte, víte, že kožich mám a doufám, že s&nbsp;ním vydržím do smrti. Tuze vesele se netváříte — no chápu, letí vám hlavou písnička: oženíš se jednou, tvářičky ti zblednou. Ale nevěřte písničkám a nezmeškejte přívoz. Do padesátky je svoboda krásná, ale potom omrzí. Podívejte se na nás invalidy. A&nbsp;hlavně, měl byste po starosti. Tak tedy, dobře se na to vyspěte. Za čas mi odpovíte.“ Pravdu měl doktor Čočka, že Tykvovi nebylo do smíchu. Snad, snad kdyby s&nbsp;tím byl šéf přišel před čtvrtlétem. Dokud se nesetkal s&nbsp;paní Emilií. Ale což je možno, aby byla ještě jedna taková bytost na světě? Sice poděkoval Tykva šéfovi za dobrou vůli, ale nesmírně znepokojen, rozladěn, rozkolísán odcházel z&nbsp;kanceláře. Bylo mu, jako by jakési tajemné moci metaly o&nbsp;něj kostky. Přece jen kdyby si byl tehda v&nbsp;Hospodářském plese dodal kuráže —&nbsp;— Ale pozdě bycha honit!<noinclude></noinclude> bxd45d9bdye3dqd15rc3j3oyhkmv3a8 250 98292 335273 334810 2026-08-06T16:59:15Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335273 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == ZAJÍŽĎKA DO PARDUBIC. == <section begin=Zajížďka do Pardubic/> {{Iniciála horní|N}}eděle ubíhaly, měsíc, dva měsíce tak uplynuly, doktor Čočka zatím o&nbsp;ničem se nezmiňoval, o&nbsp;Tykvovu odpověď stran doporučené nevěsty neusiloval. Tykva byl tomu rád. Zatím aspoň s&nbsp;téhle strany má pokoj. A&nbsp;zatím tedy skoro každé soboty chodil do domácnosti Vosáhlových. Avšak ponenáhlu jej tyto pravidelné návštěvy počaly tísnit. A&nbsp;nejednou k&nbsp;sobě promlouval: „Dostal ses do nějakého křivého postavení, kamaráde milý. Jaký to má všechno účel? Díváš se sice rád na paní Emilii, rád posloucháš její milý hlas, ani hovory s&nbsp;jejím chotěm snad ti nejsou bez prospěchu. Je pln odborných vědomostí a zkušeností, z&nbsp;nichž v&nbsp;tobě ledacos pro budoucnost uvázne, ale kam to všechno má vésti? Jsi tu přec jen pátým kolem u&nbsp;vozu, mezi tebou a půvabnou paničkou je nepřekročitelná mez. Ani slovem, ba ani pohledem jí nesmíš dáti najevo, co všechno pro ni cítíš. Každý tvůj neopatrný pohled by mohl být zachycen jejím chotěm — a byl by osudným pro ni. A&nbsp;krom toho, Jaromíre: upadl jsi v&nbsp;jakousi služebnost. Ne-<noinclude></noinclude> o6a5lsjwpd2x123t75p5lhpt3f1gaue 250 98293 335274 334811 2026-08-06T17:08:36Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335274 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|95}}</noinclude>jsi již pánem sebe sama a svého času, jako jsi býval. Sobotu co sobotu musíš obětovati té návštěvě. Ty sice přinášíš do domácnosti Vosáhlových jakési zveselení, ale sám při tom trpíš. Je na čase, abys to přetrhl, nějak slušně skončil. Dej valet přeludu, než tě ďábel pokušení obestře nadobro svými sítěmi.“ Takováto kázáníčka opakoval k&nbsp;sobě Tykva častěji a častěji, skoro po každé, když se vracel z&nbsp;domu Vosáhlových, a přemítal, jak by se z&nbsp;toho pokušení zachránil. A&nbsp;jednoho večera, když po takové návštěvě dlouho chodil po ulicích, lokaje chladný noční vzduch, aby mu z&nbsp;hlavy dokonale vyvanulo vše, co mu ji v&nbsp;blízkosti půvabné domácí paní naplňovalo, připadla mu i myšlenka, aby se ze všeho vytáhl změnou působiště. Aby odešel z&nbsp;Prahy, do nějaké venkovské kanceláře, do prostředí naprosto jiného, kde by na své nezaviněné pražské dobrodružství zapomněl. Nikdy na odchod z&nbsp;Prahy nepomyslil, a když v&nbsp;něm teď ten nápad rázem vytanul, až se ho zalekl. Z&nbsp;Prahy? Do které za všechna léta v&nbsp;ní ztrávená téměř vrostl? Ale toť by bylo jako skok z&nbsp;tonoucí lodi do moře. Jaromíre! Obětovati vše, co ho na Prahu poutalo! Přátele, zvyky, všechna spojení. Začínat kdesi na jednotvárném venkově nový život. Sice z&nbsp;Prahy mnoho nemá, ale kdyby se z&nbsp;ní vzdálil, stále by po ní toužil, byl by nespokojen. Dlouho se tím nápadem neobíral. Přemýšlel o&nbsp;jiném východisku z&nbsp;té své nesnáze. Umiňoval si, že ponenáhlu své návštěvy u&nbsp;Vosáhlů omezí. Omluví<noinclude></noinclude> 00v4nwbd9or9u6kbziqbnmj2czimpyj 250 98294 335275 334812 2026-08-06T17:14:28Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335275 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|96}}</noinclude>se panu Vosáhlovi nějakým nepředvídaným zaměstnáním pro prvou sobotu, pak pro třetí, pak pro pátou, a konečně mu poví, že se ponenáhlu musí připravovati na zkoušku advokátní. Na tu má sice ještě plné dva roky času, ale tomu pan Vosáhlo nerozumí. Vysvětlí mu, že se musí zabrati zas do všech zákonů, zopakovati je, aby byl pro všechny případy dobře okován. Nemůže věděti, jaké otázky mu zkušební komisaři dají, jaké procesy mu k&nbsp;řešení předloží. Bylo by osudné, kdyby takový starý kandidát v&nbsp;něčem uvázl. Ano, tak to udělá. A&nbsp;když Tykva k&nbsp;tomuto konci dospěl, zhluboka oddechl, jako by z&nbsp;nesmírných rozpaků byl vyvázl. Nešťastná klenotníkova skříně, před kterou se tehda v&nbsp;masopustě byl zastavil! Ta byla původem vší jeho nynější tísně. Však se Tykva po tom osudném setkání již ani do jediné nepodíval. Ani netušil, že již pro nejbližší sobotu se bude moci omluviti nepředvídaným zaměstnáním. Bylo někdy v&nbsp;úterý či ve středu, když ho k&nbsp;sobě povolal šéf doktor Čočka. „Nehněvejte se, milý kolego, ale na sobotu musíte vyrazit z&nbsp;Prahy. Musíte mě zastat na venkově. Chtěl jsem tam jeti sám, ale zatím a krom všeho nadání mi ustanovil soud na sobotu stání v&nbsp;příčině toho rušení držby. Od počátku jsem si to vzal sám na starost a rád bych to sám dodělal — a rád bych to vyhrál, o&nbsp;tom snad nepochybujete.“ „Ne, o&nbsp;tom nepochybuji, spektabile,“ přisvěd-<noinclude></noinclude> 9c9smmmfxxh0slwnxifwltmuykglv1p 250 98295 335276 334813 2026-08-06T17:20:38Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335276 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|97}}</noinclude>čil Tykva s&nbsp;úsměvem, ale bylo zřejmo, že se nerozpomíná, oč běží. „Vždyť to taky znáte, kolego. Kdysi jsem vám diktoval některé poznámky své a vy jste pak vypracoval rozklad o&nbsp;té věci. Je to pořáde ten nešťastný fabrický komín, jejž si náš klient Pazour postavil na cizím pozemku.“ „Komín?“ protáhl Tykva. „No komín, kolego, komínovatej komín. Potřeboval pro svou fabriku nový komín, a postavil jej na cizím. Na takovém pitomém cípu, o&nbsp;kterém se domníval, že patří k&nbsp;jeho parcele. Byl to sporný kousek půdy, bylo o&nbsp;to dlouhé tahání. A&nbsp;teprv když komín stál — žádná hračka, dvanáctimetrový — zbouřil soused Klepeto kde jakého geometra, dal prošťourati gruntovní knihy až do Marie Terezie, a tu se objevilo, že cíp skutečně náleží Klepetovi. A&nbsp;ten teď požaduje za cíp deset tisíc anebo komín zbourat. No považte si, máte zbourat dvanáctimetrový komín, který stál několik tisíc?“ Tykva se usmál. „Ne, to bych si netroufal. To je kus nemilé práce.“ „Vidíte, já taky ne. A&nbsp;Pazour teprv ne, protože komín potřebuje. Ale deset tisíc taky nechce dát, nabízí tři — a já to mám srovnat. Rovnejte takového Pazoura s&nbsp;Klepetem. To jsou dva paličáci. Tam tedy musím já. A&nbsp;na sobotu je v&nbsp;Pardubicích dražba na veliký objekt, usedlost s&nbsp;mlýnem nedaleko města. A&nbsp;naše záložna tam má značnou<noinclude></noinclude> dshix4o3zjpjmalhz1tw7iga10uy0wr 250 98296 335277 334814 2026-08-06T17:27:49Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335277 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|98}}</noinclude>pohledávku — a není v&nbsp;první hypotece, hrom do toho! Jest obava, aby nevyšla nějak na prázdno, třeba s&nbsp;částí. Tedy musíte ven a dražit spolu, aby se to neprodalo za pakatel. Kolego, máte veliký úkol. Šikovně dražit, až to vyleze tak vysoko, že bude záložna kryta. Odpoledne vám všechna akta vyhledám, prostudujte je. Myslím, že bude dražiti taky tamní doktor Karfiol, zase za nějaký domácí ústav. K&nbsp;tomu se především obraťte, promluvte s&nbsp;ním rozumně, nějak to vyjednejte, aby dražba dobře dopadla. Až to vyleze asi na stodvacet tisíc, můžete to pustit komukoli. Pak bude záložna kryta. Kolego, zlatý metál, když to uspokojivě vyvedete. Abyste nezmeškal ranní vlak, nejlépe, když pojedete v&nbsp;pátek odpoledne. V&nbsp;Pardubicích na Veselce dobře přespíte. A&nbsp;kdybyste se chtěl podívat na Kunětickou horu, můžete tam zůstat do neděle. Stojí to za podívání, krásná vyhlídka do kraje. Stará zřícenina, prý tam bývali taky nějací loupežníci, ale to je dávno, nemějte z&nbsp;nich strach. Odpoledne si o&nbsp;tom ještě povíme, zatím dobré chutnání.“ Doktor Tykva odcházel s&nbsp;dobrou myslí. Odpůldne napíše panu Vosáhlovi lístek, že ho povinnost volá z&nbsp;Prahy. Ale pošle tu omluvenku až ve čtvrtek, pro všechnu jistotu. Aby snad pan Vosáhlo nepřeložil sobotní dýchánek na jiný den. Byl skoro vesel, když odpůldne zasedl ku práci. A&nbsp;dokáže Vosáhlovi, že jeho omluva není planou vytáčkou. Pošle mu i z&nbsp;Pardubic lístek s&nbsp;uctivým pozdravem. Aby viděl, že je skutečně na daleké míle z&nbsp;Prahy. {{Nop}}<noinclude></noinclude> b3t238otv7vut7konhllegx0f9wo93v 250 98297 335278 334815 2026-08-06T17:33:57Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335278 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|99}}</noinclude>Do pátku byl na cestu připraven, v&nbsp;malé kabele bylo zchystáno vše, čeho na den nebo na dva mimo dům potřeboval, před polednem toho dne vyslechl a zapamatoval si všechny rady šéfovy. „Hlavně mi nezapomeňte pozdravovat upřímně doktora Karfiola. Je to taky starý kolega, zdá se mi, že jsme z&nbsp;jednoho ročníku. Soudím, že přijedete do Pardubic časně dost, abyste ho ještě před večerem navštívil a s&nbsp;ním porozprávěl. Zasvětí vás do místních poměrů, poví vám, co a jak, uraďte se s&nbsp;ním o&nbsp;strategickém tažení. To víte, že našinec na takovou dálku do všeho jasně nevidí. Tuhle v&nbsp;obálce máte peníze na vadium, pro všecko o&nbsp;dvě tisícovky více. A&nbsp;kdyby vám to nakrásně za stodvacet tisíc přiklepli, žádné neštěstí. Však to pak prodáme. Jen aby se naše záložna nedostala do úzkých.“ Doktor Tykva vyslechl ještě mnoho dobrých ponaučení, šel s&nbsp;chutí k&nbsp;obědu a těšil se na ten výlet. Snad i na ty Kunětice se podívá, když bude tak nablízku. Jel raděj časnějším vlakem, aby nemusil doktora Karfiola obtěžovat v&nbsp;samý večer, z&nbsp;nádraží rovně zamířil na Veselku, vyhledal si pokoj, upravil se, vyptal se na příbytek doktora Karfiola a zamířil k&nbsp;němu. Milý šéfův kolega seděl ještě v&nbsp;kanceláři a byl — jak se Tykvovi zdálo — mile překvapen, že si na něj doktor Čočka vzpomněl. Když Tykva vstoupil, skládal právě nějaký telegram a pečlivě jej ukládal pod těžítko. {{Nop}}<noinclude></noinclude> 9h7i1fjethrady6n07hvtqj5pi0gvw7 250 98298 335279 334816 2026-08-06T17:40:23Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335279 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|100}}</noinclude>Tykva netušil, že to je telegram od doktora Čočky, jímž oznamoval Karfiolovi zcela stručně: „Kolega Tykva jede do Pardubic s&nbsp;příslušnou informací.“ Skoro se Tykvovi zdálo, že je Karfiol v&nbsp;nějakých rozpacích. Ale hned je zaplašil a povstal na uvítanou: „A&nbsp;to mě těší, že se milý pan kolega Čočka zas jednou ozval. Škoda, že nemohl sám přijeti, dávno již jsem se s&nbsp;ním nesetkal. Byli bychom si zas oživili svá universitní léta. No nehněvejte se, pane kolego, jste mi rovněž srdečně vítán. Doktor Tykva, pravíte? Arci, vy jste šťastně mlád, my s&nbsp;doktorem Čočkou pocházíme ze starých časů, pamatujeme ještě numerus clausus. Mnoho se od těch dob změnilo. Kde jste se ubydlil? Na Veselce? Škoda, že mne o&nbsp;tom váš milý šéf dříve nezpravil. Máme pokoj pro hosty prázdný, byl bych si pokládal za čest, abyste přespal u&nbsp;nás. Tak tedy až někdy jindy, povede-li vás cesta zase do Pardubic. A&nbsp;kde pak večeříte? Na Veselce se jídá dobře, ale prokázal byste mi velké potěšení, kdybyste přijal mé pozvání na skrovnou občanskou večeři. Porozprávěli bychom si hezky důvěrně a bez všetečných očí a uší o&nbsp;zítřku. Co tomu říkáte? Nu, řekněte ano, zatím si vyjdeme na kousek procházky a vrátíme se k&nbsp;nám. Na Veselce mají vždycky hostí dost.“ Takového přívětivého uvítání se Tykva nenadál. Tonul v&nbsp;rozpacích, okolkoval poněkud, ale konečně tedy pozvání přijal. Doktor Karfiol byl za<noinclude></noinclude> 4vqc4h3ht02ny0mid1kgexfdsu7h55o 250 98299 335280 334817 2026-08-06T17:47:03Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335280 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|101}}</noinclude>minutku oblečen, ztratil se na chvilku jen do své domácnosti, patrně aby tam vše zařídil, a pak vedl hosta po městě i za město, aby mu vše pomátné ukázal. A&nbsp;když se pánové o&nbsp;půl osmé vraceli, vedl Karfiol Tykvu o&nbsp;patro výše, do bytu a rovnou do jídelny, kde již na stole stály čtyři příbory s&nbsp;příslušnou garniturou číšek. Než se doktor Tykva rozhlédl, vstoupily do jídelny dvě dámy a Karfiol stručně seznamoval: „Náš milý host z&nbsp;Prahy, pan doktor Tykva, a moje rodina, tuhle má milá žena a tuhle naše dcera Ema. Víc nás není, ale stačíme si.“ Doktor Tykva pozdravil obě dámy, oběma ruku políbil, a pokusil se o&nbsp;rozpačitou omluvu, že tak nenadále vpadl do domu. Ale paní doktorová jej přerušila: „Žádné omluvy, pane doktore. Jsme vám vděčni, že jste přijal pozvání mužovo, on sám skoro nikam nechodí, žijeme tak trochu jako poustevníci. Host z&nbsp;Prahy je nám velmi vzácný, muž rád slyší o&nbsp;Praze, kam jen zřídka zajíždí, když ho volá povinnost k&nbsp;soudu. A&nbsp;přijměte zavděk tím, co vám naše venkovská kuchyně může poskytnout. Zítra bychom vás byli mohli lépe uctít, zítra tu máme trh.“ „Ženuško milá,“ vpadl doktor Karfiol, „žádné dlouhé úvody. Myslím, že pan kolega z&nbsp;Prahy dávno vytrávil a má chuť. Eminko, pomoz mamince. Mám sám notný hlad. A&nbsp;vy sedněte, milý pane kolego. Tak. Až pojíme, budete mi vyprávět<noinclude></noinclude> 3bqg80jejykrlpbi6eqf10g1fecj573 250 98300 335281 334818 2026-08-06T17:53:26Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335281 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|102}}</noinclude>o&nbsp;Praze, o&nbsp;svém šéfovi, jak žije, kam chodí, chodíte-li někdy s&nbsp;ním a tak dále. Vždycky okřívám, když na mne kus toho milého vzduchu pražského zavane. Vystupuje přede mnou dávné mládí, staří kolegové, všechen studentský a koncipientský život, pražské zábavy, bály v&nbsp;zimě a v&nbsp;létě výlety — ach, kam to všechno větrové zaváli! Ale nemyslete si, že jsem tu nespokojen. Právě naopak, docela spokojen. Dobře se mi daří, práce mám hodně, zdrávi jsme — a co chcete víc? Na počátku ovšem se mi trochu stýskalo, ale dost brzy jsem uvykl, hlavně když jsem se oženil. Před lety rád jsem do Prahy zajížděl, nu, nevyhýbám se jí ani teď, ale věřte mi, když mě tam nějaké jednání zdrží přes noc, dokonce snad přes dva dni, již se nemohu ani dočkat, až se zas doma octnu. Tak člověk uvykne novému bydlu a sroste se svou domácností. Okřívám Prahou, ale po Praze zas okřívám ve svém zdejším domově. Sice taky zde utíká život, jako vám tam, ale přece ne tak splašeně. Mohu říci vděčně, že se mi život vydařil.“ Vše to povídal doktor Karfiol tak bodře, upřímně, že Tykvovi připadalo, jako by jej dávno znal a jako by se s&nbsp;ním včera nebo předevčírem byl rozešel. A&nbsp;snad ještě by chvíli byl vyprávěl, ale již se zas otevřely dveře jídelny, a paní doktorová i slečna vnášely mísy s&nbsp;večeří a za nimi dívka služebná vstupovala ostýchavě se sklenicemi piva. „A&nbsp;teď, pánové, berte si a jezte. A&nbsp;vy, pane doktore, nedejte se pobízet. Uděláte radost muži<noinclude></noinclude> odgu983wabd2rs928bfwy40nf30055g 250 98301 335282 334819 2026-08-06T17:56:06Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335282 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|103}}</noinclude>i mně. Snad víte, že je v&nbsp;Pardubicích dobrý perník, ale vařit zde taky umíme.“ Doktoru Tykvovi bylo velmi příjemně. Vzpomněl na své venkovské mládí a zdálo se mu, jako by k&nbsp;němu mluvila maminka nebo některá z&nbsp;těch milých, upřímných tetiček o&nbsp;pouti neb o&nbsp;posvícení. A&nbsp;teď si v&nbsp;duchu přiznával: „Byl bys to vyvedl hloupost, kdybys byl pozvání páně Karfiolovo odmítl!“<noinclude></noinclude> ahhgye6s2csk1wlw46b35nu1b9gaiaf 250 98307 335291 334825 2026-08-07T08:24:37Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335291 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == VEČÍREK U KARFIOLŮ. == <section begin=Večírek u Karfiolů/> {{Iniciála horní|Z}}&nbsp;návštěv u&nbsp;Vosáhlových měl doktor Tykva jistý cvik, kterak si počínati jako host v&nbsp;rodině. Ale tuto hned od počátku pociťoval, že je v&nbsp;těch dvou domácnostech veliký rozdíl. U&nbsp;Vosáhlů přes všechnu vlídnost hostitelů obklopoval ho jistý chlad, tuto u&nbsp;Karfiolů bylo mu mnohem volněji, útulněji, tepleji, ač zde seděl poprvé, ač o&nbsp;celé té rodině do dneška nevěděl. Bylo to hlavně zásluhou doktora Karfiola, který se k&nbsp;němu choval jako starý známý, jako kamarád. Taky způsob, jakým jej přijala paní Karfiolová, nasvědčoval, jak upřímně vítá nenadálého hosta. A&nbsp;hostitelka velmi se mu líbila. Panička mohla být mezi čtyřicítkou a padesátkou, ale nikterak nepřekypovala tělesností. Při své úměrné, zaoblené štíhlosti vypadala o&nbsp;léta mladší, ale tím si Tykva hlavu nelámal. Usuzoval jen, že jest paní v&nbsp;nejlepším vyzrání ženství a žádná „stará maminka“. Z&nbsp;tmavých zraků vyzírala rozšafnost a dobrota dokonalé hospodyně, ale i výraz ženy, která dovede přemýšleti též o&nbsp;jiných věcech a nejen o&nbsp;dobrých polévkách a omáčkách. {{Nop}}<noinclude></noinclude> is7vtn0ymrnrz7au8pn9zgtivt5y42a 250 98308 335292 334826 2026-08-07T08:33:27Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335292 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|105}}</noinclude>Na dceru manželů Karfiolových se nechtěl příliš všetečně dívat, přece však mu neušlo, že se vydařila po matce. Zdědila po ní štíhlou, pružnou postavu, tmavé oči, bohaté vlasy, jiskrný veselý pohled a především nenucenost chování. A&nbsp;když prve pronesla několik slov na uvítanou, zalahodil mu zvuk jejího hlasu velmi příjemně. Zdálo se mu, že hlas podobného zabarvení již někdy slyšel. A&nbsp;své pozorování shrnul si jen ve dvě slova. „Milá dívka!“ Doktor Karfiol upozorňoval Tykvu na nejlepší sousta na míse a dobrácky mu domlouval: „Tuhle ten kousek, pane kolego. A&nbsp;držte se statečně. Způsobil byste naší matce lítost, kdybyste se upejpal. Domýšlí si něco na své kuchařské umění a má největší radost, když se jí mísa vrací do kuchyně prázdná. Ostatně vám mohu říci, že mne moje panímáma ještě nikdy nezahanbila a že dovedla uspokojiti i jazyky velmi mlsné.“ Všechno to povídal bodrý advokát svému hostu jako zcela důvěrně, hlasem stlumeným, jako by tu jeho choť neseděla, čemuž se Tykva v&nbsp;duchu usmíval. Tušil, že tohle jest páně Karfiolův obvyklý způsob. Ovšem, že paničce ani slova neušlo. Upřela na chotě pohled zdánlivě káravý a napomínala ho: „Nic ty mně nevychvaluj, muži. Je na panu doktorovi, jaké mi dá vysvědčení chutí svou. Ty někdy samou roztržitostí ani nevíš, co jíš.“ „Ale jen to zkus, mamičko,“ odpovídal advokát, „a podstrč mi něco nezdařilého. Hned uvidíš,<noinclude></noinclude> kiln70lx0hxdmai38c4ntxplc3uubva 250 98309 335293 334827 2026-08-07T08:40:11Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335293 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|106}}</noinclude>jak všechnu roztržitost se sebe setřesu.“ A&nbsp;nakloniv se k&nbsp;Tykvovi, brumlal k&nbsp;němu jako dříve: „Víte, naše matka těžce nese, když ji za každé dobré sousto hned nepochválím. Je nesmírně ctižádostiva. A&nbsp;tohle snáším už asi pětadvacet let!“ Ale již sklonil hlavu a zabořil se do svého talíře. A&nbsp;paní Karfiolová řekla v&nbsp;líčeném pohněvání: „Tady si ho vemte, našeho tátu. On snáší! Podívejte se na něho, kterak jest utrápen.“ Tykva se nad touto umělou manželskou potyčkou víc a více usmíval a bezděky pohlédl na slečnu Eminku. Jako by se jí byl dotkl magnetem, taky ona k&nbsp;němu vzhlédla. Oči jen jí hrály, když k&nbsp;němu přes tabuli pronesla: „Neříkejte to nikomu, pane doktore, ale takovéhle polemiky rodičů musím slýchat přes den — a pak mám být dobře vychovaná.“ Teď už se Tykva neubránil upřímnému zasmání. Smál se i doktor Karfiol, smála se paní Karfiolová a v&nbsp;tom smíchu povídala Tykvovi: „Ale to jste zapadl do pěkné rodiny, pane doktore. A&nbsp;vynaložili jsme na tohle zdárné dítě, co jen jsme mohli a dovedli.“ Na broskvových tvářích „pokáraného“ dítěte se kroužily rozkošné důlky, až Tykvovi u&nbsp;srdce jihlo. Ještě před hodinou ho pojímala obava z&nbsp;nudného večera, ale teď vděčně vzpomenul na šéfa Čočku, že ho do Pardubic poslal a že mu poradil, aby doktora Karfiola hned po příjezdu navštívil. To jest večer k&nbsp;nezapomenutí. {{Nop}}<noinclude></noinclude> dehe1ffmpawofqn84kga1qo0scekq0k 250 98310 335294 334828 2026-08-07T08:46:07Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335294 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|107}}</noinclude>Po tom žertovném úvodě plynul již hovor jako voda. Doktor Karfiol měl spoustu otázek na Prahu a její život, host neúnavně vyprávěl a čerpal z&nbsp;paměti své, co jen stálo za zmínku. Panička i dceruška pozorně naslouchaly a jejich zraky jako by si Tykvu fotografovaly. Když se Tykva na chvilku odmlčel, otázal se ho Karfiol: „Byl jste už někdy v&nbsp;Pardubicích? Znáte naši končinu?“ „Toliko ze zeměpisu, pane doktore. A&nbsp;jinak z&nbsp;novin a z&nbsp;vyprávění. Máte tu krásnou přírodní dekoraci. Kunětickou horu. Však mi šéf doporučoval, abych se na ni třeba v&nbsp;neděli podíval. Možná, že to udělám.“ Doktor Karfiol mrskl okem po své choti a setkav se s&nbsp;jejím pohledem, řekl horlivě: „Ale to je náhoda, pane kolego. Právě jsme zamýšleli, že si tam zas jednou vyjedeme. A&nbsp;neděle je nejvhodnější. Vezmeme vás s&nbsp;sebou. Kunětická hora stojí za návštěvu, výhled v&nbsp;labskou rovinu je ohromný. A&nbsp;přišel jste včas, abyste památnou horu vůbec ještě zastihl. Lámou z&nbsp;ní kámen, rozvážejí na všechny strany. Půjde-li tak dále, spadnou nám zbytky hradu, zmizí nám hora, krajina přijde o&nbsp;svou ozdobu. Tedy ujednáno, v&nbsp;neděli pojedeme. Uvidíte, co u&nbsp;Prahy nenajdete. A&nbsp;abych nezapomněl, kolego, zítra poobědváte u&nbsp;nás. Již jste slyšel od naší matky, že zde máme trh — nějaké sousto se v&nbsp;něm pro kuchyni najde.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 8y1p7ulvpu7c3dfg8yclal4jov8g32u 250 98311 335295 334829 2026-08-07T08:53:13Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335295 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|108}}</noinclude>„Ale račte prominout, pane doktore,“ pronesl v&nbsp;nesnázi Tykva, chtěje odpírati. Karfiol však mu nedal domluvit. „Žádné ale, pane kolego! My venkované jsme rádi, když polapíme hosta a dobrého společníka, dlouhý čas pak na to vzpomínáme. Leda řeknete-li upřímně, že vám u&nbsp;nás není volno, pak vás propustíme.“ „Pane doktore&nbsp;—“ ozval se zas Tykva, a již z&nbsp;těch dvou slov vyznívalo vyvrácení domněnky Karfiolovy. Ani teď se nedostal dále. Maně pohlédl na slečnu Emu. Zdálo se mu, že i její oči ho zvou, a tedy umlkl. „Ženuško,“ řekl Karfiol rozhodně k&nbsp;choti, „nezapomeň, pan doktor Tykva nás poctí. A&nbsp;připrav oběd o&nbsp;hodinu později pro případ, že by se dražba nějak protáhla. Ale nemyslím. Je sobota, budou s&nbsp;tím spěchat.“ Obraceje se zas k&nbsp;Tykvovi, vykládal mu: „Víte, pane kolego, sobota je pro nás parný den. Přicházejí na trh strany z&nbsp;venkova a při tom si vyřizují taky advokáta. Ale mám dobrého zástupce, našeho pana Kobylku. Je to starý mládenec, u&nbsp;mne již deset let, rozběhl se sice kdysi na doktorát, nepřeskočil však, spokojil se s&nbsp;dvěma rigorosy; ale jurista výborný, vstrčil by do kapsy několik diplomovaných. Takový starý doktorand je pro kancelář perlou.“ V tu chvíli zdvihly se obě dámy, chápaly se prázdných talířů a vynášely je z&nbsp;jídelny, čímž na<noinclude></noinclude> 40meruw71t6yc48dwjd96cvij7h8r6r 250 98312 335296 334830 2026-08-07T09:00:08Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335296 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|109}}</noinclude>mžik přerušily výklad páně Karfiolův. Ale když za nimi dveře zapadly, pokračoval: „Máme dva písaře, a když někdy práce přituhne a chvátá, vypomáhá nám dcera, Ema. Je hbitá, pozorná písařka, a má velmi úhledné, čitelné písmo, skoro mužské.“ Doktor Tykva vykulil oči: „Ale to je zajímavé, pane doktore. A&nbsp;neznudí slečnu ta jednotvárná práce?“ „Právě naopak, těší ji, že může býti otci užitečna. Pídí se po práci. Vypisuje mi taky z&nbsp;žurnálu na konta partají, po novém roce pomáhá mi psát účty pro strany. Vždy jsem litoval, že u&nbsp;nás posud nejsou děvčata připuštěna ke studiu. Byl bych ji dal na gymnasium a pak na práva. Byla by mi bývala pravou rukou. Vždyť se časem i o&nbsp;nějaký drobný koncept pokouší.“ „Ale to je velmi zajímavé,“ opakoval Tykva. „Že některé letnější slečny v&nbsp;kancelářích vypomáhají, ani v&nbsp;Praze není žádnou vzácností, ale že slečna tak mladá&nbsp;—&nbsp;—“ „Vidíte, je tomu tak. Nikdy jsem jí do toho nenutil. Ale holka sama, vidouc, kterak ještě po kanceláři zápolím se stohy papíru a kvapné věci do noci opisuji, sama se nabídla — a tak se do toho zavedla. Věčná škoda, že se nenarodila chlapcem. A&nbsp;nesmíte jí mít za zlé, že je chvílemi prostořeká, jako prve.“ „Ale to právě bylo tak roztomilé, pane doktore. Viděl jsem, že má slečna smysl pro humor.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> afru3h2n76y7hm3bwbvhxp9i1oppu7g 250 98313 335297 334831 2026-08-07T09:05:43Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335297 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|110}}</noinclude>„To má, je vůbec veselé letory. Baví nás někdy celé večery, a taky nám předčítá. Kdybyste slyšel, jak dramaticky to umí!“ „Pak si nemáte nač stýskat, pane doktore. Mladý pán by vám už dávno nebyl doma. Viděl byste ho jen o&nbsp;feriích.“ „Pravda, pravda,“ potřásl hlavou doktor Karfiol. Dámy se vracely z&nbsp;kuchyně s&nbsp;nějakými zákusky, pikantními i sladkými. A&nbsp;slečna Ema hořela jako růže, jako by tušila, že o&nbsp;ní byla řeč. A&nbsp;na jejích tvářích kroužily se zase ty vábivé jamky. Tykva si tu vzpomněl, kterak o&nbsp;dívkách s&nbsp;takovými dolíčky slýchal již za mládí, že mají dobré srdce. Slečna Ema jistě má dobré srdce, řekl k&nbsp;sobě. Doktor Karfiol se podíval na zákusky, na choť, a otázal se: „Nezapomněly jste na krůpěj vína?“ „Kterak bychom zapomněly!“ odpovídala paní. A&nbsp;tu taky již Mariánka či Kačenka z&nbsp;kuchyně přinášela chladič s&nbsp;dvěma láhvemi do světnice. „Doporučuji vám, kolego,“ pronesl Karfiol pomlasknuv jazykem. „Je to vzácný, zvlášť vydařený ročník žernoseckého. Myslím, že ho ani v&nbsp;Praze všady nenajdete.“ Tykva se chvíli zdráhal, nechtěje sáhnout prvý po zákuscích, a tu doktor Karfiol vztyčil ukazováček a řekl k&nbsp;dceři velitelsky: „Pan doktor se přece jen upejpá, jak selská ne-<noinclude></noinclude> 6ph7mmcgjl8ggxtv48hx6nge3xifde5 250 98314 335298 334832 2026-08-07T09:12:35Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335298 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|111}}</noinclude>věsta. Nezbývá nic, než abys mu nějaký kousek na talíř položila — chci si taky něco vzít.“ Slečna se vzchopila, sáhla po vidličce, smekla Tykvovi na talíř tři kousky a usmívala se: „Nevím, vybrala-li jsem vám po chuti, pane doktore. Ale zavinil jste to nucené řízení svým zdráháním. Tu máte tři kousky, jeden za tatínka, druhý za maminku, třetí za mne. Víte, právě tak to dělávali se mnou, když mě krmívali krupičnou kaší. Vždycky do mne cpali ještě lžičku za tatíčka, za mamičku, ale taky za dědečka, za babičku, za tetičky — než se všechno příbuzenstvo vystřídalo, nemohla jsem tu kaši již ani vidět.“ „Vidíš, s&nbsp;jakou lstí se musí na děti,“ zasmál se Karfiol. „Je tak se všemi, a někdy snad i ty tak budeš dělat. A&nbsp;teď podej taky mně.“ Doktor Tykva se tvářil, jako by slovům Karfiolovým nebyl rozuměl a nechtěl se na slečnu ani podívat. Než neubránil se tomu, a když po ní mrskl okem, viděl, kterak její líce krví zrovna přetéká. I&nbsp;její ouška se zapálila a závodila s&nbsp;červení rubínových náušnic. Skoro se na Karfiola hněval, že připravil dcerušce takové rozpaky. A&nbsp;slečna smétala na otcův talíř: „Tedy tumáš, tatínku, za sebe, za mamičku, za pana doktora a za mne. Ale to všecko ty rád. Škoda, že nemáme taky krupičnou kaši — to bych se na tebe podívala!“ Bylo dávno po večeři, po které se doktor Karfiol vytasil s&nbsp;výbornými doutníky, druhá láhev<noinclude></noinclude> bs4pt4nvj3lxhlgkyhmdt3v5689jzvr 250 98315 335299 334833 2026-08-07T09:18:38Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335299 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|112}}</noinclude>žernoseckého již brala za své, ponenáhlu se schylovalo k&nbsp;půlnoci, když se dámy zase vytratily do kuchyně patrně, aby připravily černou kávu. Té chvíle užil Karfiol, aby s&nbsp;Tykvou pojednal o&nbsp;zítřejším postupu při dražbě. „Jaké pak limito vám stanovil šéf, kolego? Jak vysoko máte dražit?“ „Soudí, že mohu jít až do stodvacíti tisíc. Má starost, aby nepřišla o&nbsp;nic záložna, kterou zastupujeme, a kde je šéf ve správní radě.“ Karfiol minutku přemítal a řekl: „Myslím, že stačí do stodesíti. Podívali jsme se v&nbsp;posledních dnech do knih, viděl jsem, že při stodesíti budou kryty všechny pohledávky a ještě něco zbude. Zdá se mi, že bude dražiti taky někdo z&nbsp;příbuzných majitelových, abychom mu to nevyhnali příliš vysoko. Majitel sám je dobrý, přičinlivý člověk, ale v&nbsp;posledních dobách utrpěl veliké pohromy. Na polích mu dočista potlouklo, nebyl pojištěn, dobytek mu popadal, nakonec mu půl statku shořelo, musil znova stavět. Kdyby mu bylo dopřáno času, ze všeho by se za několik let vzpamatoval, ale do dražby to žene největší věřitel, který by se rád gruntu a mlýna zmocnil, zdá se mi. Nu, kolego, uděláme, jak uvidíme. Při dražbě poznáme, jakou kdo má chuť.“ „Dražby jsou někdy pro našince velmi trapná věc,“ poznamenal Tykva. „Jsou, kolego, někdy aby člověk neměl srdce. Ale, nejtrapnější jsou pro dlužníky, když vidí, jak<noinclude></noinclude> 39kd14u6jlicyr9l5g66eqh98qqo3ye 250 98316 335300 334834 2026-08-07T09:23:03Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335300 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|113}}</noinclude>se pod nimi po vší práci půda propadá. V&nbsp;takové chvíle někdy své povolání skoro nenávidím. A&nbsp;není vyhnutí. Věřitelé taky chtějí přijít ke svému.“ Dámy Karfiolovy přinášely černou kávu, a to byl závěrek večera. Když se Tykva hotovil k&nbsp;odchodu, pronesla paní Karfiolová lítostivě: „Uteklo nám několik těch hodin jako minuty. Škoda!“ „Mlč, matko,“ ozval se Karfiol, „zítra zas pan kolega přijde. A&nbsp;já ho teď doprovodím, aby nám tu nezabloudil.“ „Snad byste se nenamáhal, pane doktore,“ ulekl se Tykva. „Pamatuji si cestu, trefím na Veselku.“ „I&nbsp;čerta, kolego, zbloudili už jiní. A&nbsp;malá procházka ani mně neuškodí.“ Slečna Ema podala Tykvovi ruku a skoro jen zašeptala: „Na shledanou, pane doktore!“ Řekla to vážně. Všichni raráškové, kteří jí po celý večer v&nbsp;očích dováděli, pojednou se ztratili. Ba i pokušitelské dolíčky na tvářích se nadobro vyhladily. Než Tykva na Veselce usnul, měl o&nbsp;čem přemýšlet. Milá rodina! Dobrá rodina! Šťastná rodina!<noinclude></noinclude> 0pzzpxpbdg5eoh2j6zorv35xe4cbqse 0 98410 335272 334931 2026-08-06T16:51:17Z Jean-Paul 8278 sekce 335272 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Nenadálé shledání | ČÁST = Poselství doktora Čočky | DALŠÍ = Zajížďka do Pardubic }} {{Textinfo | TITULEK = Poselství doktora Čočky | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 85–93. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="93-101" fromsection="Poselství doktora Čočky"/> 0gca6y66qe36try07u93k7zm4hvr3n2 0 98411 335283 334932 2026-08-06T17:56:37Z Jean-Paul 8278 sekce 335283 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Poselství doktora Čočky | ČÁST = Zajížďka do Pardubic | DALŠÍ = Večírek u Karfiolů }} {{Textinfo | TITULEK = Zajížďka do Pardubic | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 94–103. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="102-111" fromsection="Poselství doktora Čočky"/> q7i7y48yx3ruab8uz9ohqt9y71yn002 335284 335283 2026-08-06T17:57:04Z Jean-Paul 8278 oprava 335284 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Poselství doktora Čočky | ČÁST = Zajížďka do Pardubic | DALŠÍ = Večírek u Karfiolů }} {{Textinfo | TITULEK = Zajížďka do Pardubic | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 94–103. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="102-111" fromsection="Zajížďka do Pardubic"/> sp6rbdld19fnjfar9to343ka4cbo7wz 0 98412 335301 334933 2026-08-07T09:23:55Z Jean-Paul 8278 sekce 335301 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Zajížďka do Pardubic | ČÁST = Večírek u Karfiolů | DALŠÍ = V milém průvodu }} {{Textinfo | TITULEK = Večírek u Karfiolů | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 104–113. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="112-121" fromsection="Večírek u Karfiolů"/> 630t2s600rbqtu3hxeqc5pzmq1b9a9s 0 98461 335289 335232 2026-08-07T06:17:31Z Davmiub 20055 /* Zvířena. */ 335289 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Сар-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] 2hw8oo0ik9ygvzyb84olbhkuat3i8sb 2 98501 335290 335230 2026-08-07T06:20:13Z Davmiub 20055 335290 wikitext text/x-wiki ''Davmiub'' ("akronym" ze jména, příjmení a rodného města) Činnost: 1) na Wikipedii - (zatím jen) nahodilé opravy překlepů; 2) na Wikizdrojích - (zatím) doplňování neaktivních hesel z [[:s:cs:Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]], především geografická jména, národy, jazyky. oidw3r4x922kuyi6u0kyob5uw58is3o 0 98521 335258 2026-08-06T12:13:52Z Mykhal 7311 heslo 335258 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Psoser | PŘEDCHOZÍ = Psorotichia | DALŠÍ = Psotník }} {{Textinfo | TITULEK = Psoser | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1903. S.&nbsp;917. {{Kramerius|nkp|5ff77fb0-05a0-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Psoser''', bot., české jméno rostlin: {{Prostrkaně|Chenopodium}} ''vulvaria'' L. a {{Prostrkaně|Lamium}} ''album'' L. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Psoser]] cda8dh6l9w5ru8lnm1hmrue2lqksjda 0 98522 335259 2026-08-06T12:16:07Z Mykhal 7311 heslo 335259 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Psotník | PŘEDCHOZÍ = Psoser | DALŠÍ = Psotnina }} {{Textinfo | TITULEK = Psotník | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1903. S.&nbsp;917. {{Kramerius|nkp|5ff77fb0-05a0-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Psotník''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Eklampsie}}}}, str. 469&thinsp;''b''. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Psotník]] 6aau11xl84h581a1wtna9fi3gz7a408 0 98523 335260 2026-08-06T12:18:12Z Mykhal 7311 heslo 335260 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Psotnina | PŘEDCHOZÍ = Psotník | DALŠÍ = Pstroček }} {{Textinfo | TITULEK = Psotnina | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Dvacátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1903. S.&nbsp;917. {{Kramerius|nkp|5ff77fb0-05a0-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Psotnina''', české pojmenování {{Prostrkaně|kyanovodíku}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Psotnina]] c1kvyviccd08rnhkdy6m42wizz98zxg 0 98524 335261 2026-08-06T13:48:15Z Lenka64 2855 n 335261 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Greiz |PŘEDCHOZÍ= Greisen |DALŠÍ= Grenada }} {{Textinfo |TITULEK= Greiz |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Greiz }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Greiz}}''', město Německa, hlavní město knížectví Reuss-Greiz (starší linie), v příjemném údolí na pravém břehu Bílého Halštrova, poblíž hranic Saska a 66 mil jižně od Lipska. Počet obyvatel (1875) 12 657; (1905) 23 114. Skládá se ze dvou částí, starého města na pravém břehu a nového města na levém břehu řeky; rychle se rozrůstá a má pravidelné uspořádání. Hlavními budovami jsou palác knížete z Reuss-Greizu, obklopený pěkným parkem, starý zámek na skalnatém kopci s výhledem na město, letní palác s hezkou zahradou, starý městský kostel z roku 1225 s krásnou věží, radnice, vládní budovy a sochy císaře Viléma I. a Bismarcka. Nacházejí se zde klasické i moderní školy a škola textilního průmyslu. Průmyslová odvětví jsou značná a zahrnují barvení, činění a výrobu vlněných látek, bavlny, šálů, přikrývek a papíru. Greiz (dříve ''Grewcz'') je zřejmě město slovanského původu. Od 12. století bylo spravováno ''advocati'' (''Vögte''), ale v roce 1236 se dostalo do vlastnictví Gery a v roce 1550 mladší linie rodu Plauenů. V roce 1494 bylo město zcela zničeno požárem a téměř úplně v roce 1802. <small>Viz Wilke, ''Greiz und seine Umgebung'' (1875) a ''Jahresberichte des Vereins für Greizer Geschichte'' (1894, násl.)</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Greiz]] a8hdgaeo5fnh9nuiidaceul0z77jzjl 0 98525 335262 2026-08-06T14:04:02Z Lenka64 2855 n 335262 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Greifswald |PŘEDCHOZÍ= Greifenhagen |DALŠÍ= Greisen }} {{Textinfo |TITULEK= Greifswald |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Greifswald }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Greifswald}}''', město v Německu, v pruské provincii Pomořansko, na splavné řece Ryck, 3 míle od jejího ústí do Baltského moře u malého přístavu Wyk a 20 mil jihovýchodně od Stralsundu železnicí. Počet obyvatel (1875) 18 022, (1905) 23 750. Má široké a pravidelné ulice, lemované četnými štítovými domy, a je obklopeno příjemnými promenádami na místě starých hradeb. Tři gotické protestantské kostely, Marienkirche, Nikolaikirche a Jakobikirche, a radnice (Rathaus) jsou hlavními budovami a jejich vznešené věže jsou velmi malebné. Ve městě se nachází socha císaře Fridricha III. a válečný památník. Průmyslová odvětví spočívají především v loďařství, nakládání ryb a výrobě strojů (zejména pro zemědělství) a v obchodě s vývozem obilí, dřeva a ryb. Je zde divadlo, sirotčinec a městská knihovna. Greifswald je však nejvíce známý díky své univerzitě. Tato univerzita, založená v roce 1456, je bohatě vybavená a hojně navštěvovaná studenty medicíny. S ní je spojena knihovna se 150 000 svazky a 800 rukopisy, chemická laboratoř, zoologické muzeum, gynekologický ústav, oftalmologická škola, botanická zahrada a v Eldeně (přímořském letovisku u Baltského moře) zemědělská škola. Před univerzitou, která měla v roce 1904 775 studentů a asi 100 učitelů, stojí pomník připomínající její čtyřsté výročí. Greifswald byl založen kolem roku 1240 obchodníky z Nizozemska. V roce 1250 obdržel od vévody Vratislava Pomořanského městskou ústavu a lübecká práva. V roce 1270 se připojil k hanzovním městům Stralsund, Rostock, Wismar a Lübeck a účastnil se válek, které vedly proti dánskému a norskému králi. Během třicetileté války byl císařskými vojsky přeměněn na pevnost, ale v roce 1631 jej uvolnili Švédům, v jejichž držení zůstal i po vestfálském míru. V roce 1678 jej dobyl braniborský kurfiřt, ale v následujícím roce byl Švédům navrácen; v roce 1713 byl zpustošen Rusy; v roce 1715 se dostal do držení Dánska; a v roce 1721 byl znovu navrácen Švédsku, pod jehož ochranou zůstal až do roku 1815, kdy se spolu s celým švédským Pomořanskem dostal do držení Pruska. <small>Viz J. G. L. Kosegarten, ''Geschichte der Universität Greifswald'' (1856); C. Gesterding, ''Beitrag zur Geschichte der Stadt Greifswald'' (3 sv., 1827–1829); a I. Ziegler, ''Geschichte der Stadt Greifswald'' (Greifswald, 1897).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Greifswald]] 2u6w1lkwo5phgfu0kse8omk84rbqtfb 0 98526 335285 2026-08-06T19:57:52Z Lenka64 2855 n 335285 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Greifenhagen |PŘEDCHOZÍ= Greifenberg |DALŠÍ= Greifswald }} {{Textinfo |TITULEK= Greifenhagen |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gryfino }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Greifenhagen}}''', město v Německu, v pruské provincii Pomořansko, na řece Reglitz, 12 mil jiho-jihozápadně od Štětína po železnici. Počet obyvatel (1905) 6473. Jeho prosperita závisí především na zemědělství a má značný obchod s dobytkem. Jsou zde také manufaktury na výrobu plsti a pily. Greifenhagen byl postaven v roce 1230 a kolem roku 1250 byl povýšen na město a opevněn. Během třicetileté války byl dobyt císařskými vojsky i Švédy a v roce 1675 jej dobyli Braniborci, do jejichž vlastnictví se nakonec, v roce 1679, dostal. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Greifenhagen]] s0duy25d6a8blu95gdauqwg90qpojcv 0 98527 335286 2026-08-06T20:05:58Z Lenka64 2855 n 335286 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Greifenberg |PŘEDCHOZÍ= Gregory, Olinthus Gilbert |DALŠÍ= Greifenhagen }} {{Textinfo |TITULEK= Greifenberg |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gryfice }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Greifenberg}}''', město v Německu, v pruské provincii Pomořansko, na řece Rega, 45 mil severovýchodně od Štětína na železnici do Kolobřehu. Počet obyvatel (1905) 7208. Má dva evangelické kostely (mezi nimi i kostel sv. Marie z 13. století), dvě starobylé brány, prachárnu a gymnázium. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou výroba strojů, kamen a cihel. Greifenberg vlastnil městská práva již v roce 1262 a ve 14. a 15. století měl značný lodní obchod, ale během třicetileté války ztratil velkou část své prosperity. <small>Viz Riemann, ''Geschichte der Stadt Greifenberg'' (1862).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Greifenberg]] 9jcprxfluzqg068mtlzw92vv3t14h56 0 98528 335287 2026-08-07T05:02:16Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ammergau | PŘEDCHOZÍ = Ammer | DALŠÍ = Ammergauské brouskové vrstvy }} {{Textinfo | TITULEK = Ammergau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;172. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ammergau''' viz {{Prostrkaně|Ammer}}…“ 335287 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ammergau | PŘEDCHOZÍ = Ammer | DALŠÍ = Ammergauské brouskové vrstvy }} {{Textinfo | TITULEK = Ammergau | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;172. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Ammergau''' viz {{Prostrkaně|Ammer}}. {{Konec formy}} koacmbfa9mcqlawdfzbyht5awqqt68e 0 98529 335288 2026-08-07T05:12:17Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ammerland | PŘEDCHOZÍ = Ammergauské vrstvy | DALŠÍ = Ammerské jezero }} {{Textinfo | TITULEK = Ammerland | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;172. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Zemský okres Ammerland }} {{Forma|…“ 335288 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ammerland | PŘEDCHOZÍ = Ammergauské vrstvy | DALŠÍ = Ammerské jezero }} {{Textinfo | TITULEK = Ammerland | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;172. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Zemský okres Ammerland }} {{Forma|proza}} '''Ammerland''' (''Ambria''), hojně svlažovaný a z části velmi úrodný kraj ve velkovévodství Oldenburském, severozápadně od hlavního města, 5—600 ''km''² rozsáhlý, část bývalého saského Ammergau (''Pagus Ammerii''). {{Konec formy}} 1e2hn5hvq30a63qvlamh6rbteizj8j8