Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.14 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 22576 335355 313797 2026-08-08T22:31:08Z Hubert Kororo 11821 lepší fotka z wd 335355 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Jan Hanuš | příjmení = Máchal | datum narození = 25. říjen 1855 | místo narození = Nové Dvory u Milevska | datum úmrtí = 3. listopad 1939 | místo úmrtí = Praha | popis = český literární historik }} '''Jan Hanuš Máchal''' (1855–1939) byl český slavista, literární historik, filolog a mytolog, literárně činný též jako překladatel ze slovanských jazyků. == Dílo == * [[Bájesloví slovanské]] (1907) {{Online|url=http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jan_Machal_Bajeslovi_slovanske.pdf}} * [[Boje o nové směry v české literatuře]] (1926) {{Online Kramerius|ndk|99937a80-987d-11e3-8e84-005056827e51}} * [[Lev Nikolajevič Tolstoj]] (1912) {{Online Kramerius|nkp|f1db9640-2b1e-11e3-8d9d-005056827e51}} * [[O českém románu novodobém]] (1902) * [[Taras Ševčenko]] (1919) {{Online Kramerius|ndk|0249b9f0-13fc-11e4-8f64-005056827e52}} === Příspěvky v časopisech === * [[O křížích rázu Cyrillomethodějského v Čechách a v Lužici]] (Zlatá Praha 1885) === Redakce === * [[Filologie v literatuře české r. 1914 a 1915]] (1917) {{Online Kramerius|mzk|d1ec7190-4c17-11e4-9383-005056825209}} === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Ml.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Berchta|Berchta]] * [[Ottův slovník naučný/Božík|Božík]] * [[Ottův slovník naučný/Čaroději|Čaroději]] * [[Ottův slovník naučný/Čarodějnice|Čarodějnice]] * [[Ottův slovník naučný/Čáry|Čáry]] * [[Ottův slovník naučný/Čert|Čert]] * [[Ottův slovník naučný/Dennice|Dennice]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Děva (bohyně)|Děva (bohyně)]] * [[Ottův slovník naučný/Honza|Honza]] * [[Ottův slovník naučný/Jihoslované/Dějiny literatury srbsko-chorvatské|Jihoslované/Dějiny literatury srbsko-chorvatské]] * [[Ottův slovník naučný/Jihoslované|Jihoslované]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Máje|Máje]] * [[Ottův slovník naučný/Můra (mytologie)|Můra (mytologie)]] * [[Ottův slovník naučný/Perun|Perun]] * [[Ottův slovník naučný/Pomlázka|Pomlázka]] * [[Ottův slovník naučný/Rulík Jan N. Josef|Rulík Jan N. Josef]] * [[Ottův slovník naučný/Rybrcoul|Rybrcoul]] * [[Ottův slovník naučný/Šmilovský|Šmilovský]] * [[Ottův slovník naučný/Towiański|Towiański]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] r5b7k2mjcandng7a0z321j3lwqmbc6k 252 98239 335362 334736 2026-08-09T08:24:17Z Jean-Paul 8278 poem 335362 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } /* Básně */ .poem, .poem p { margin: 0; text-indent: 0; text-align: left; } igj0yn5q3rbwraifqn8msc7doqavfri 335363 335362 2026-08-09T08:34:18Z Jean-Paul 8278 335363 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } /* Básně */ .poem, .poem p { margin: 0; text-indent: 3.5em; text-align: left; } haj3iku8f7lfw6dbqs2meqrmih9x1ak 335364 335363 2026-08-09T08:39:16Z Jean-Paul 8278 oprava 335364 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } /* Básně */ div.poem { margin-top: 1.5em; margin-bottom: 1.5em; margin-left: 8em; text-align: left; } div.poem p { margin: 0; padding: 0; text-indent: 0; text-align: left; } onme24ntryyi25p18owy4vgbl82dbb4 250 98335 335331 334854 2026-08-08T16:59:08Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335331 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == NÁVRAT. == <section begin=Návrat/> {{Iniciála horní|B}}ylo pozdní nedělní odpůldne, slunce se nížilo k&nbsp;obzoru, když se kočár s&nbsp;kunětickými výletníky vracel do Pardubic. Na zadním, širším a pohodlnějším sedadle vozu seděli manželé Karfiolovi. Nutil sice doktor Karfiol Tykvu již ráno, aby usedl vedle něho, ale tomu se Tykva velmi rozhodně vzepřel a přes všechno pobízení neuposlechl. „To místo náleží jen milostivé paní!“ A&nbsp;nepovolil. Potom usedl na přední, poněkud těsnější sedadlo, ale měl milé sousedství, slečnu Emu. Tak jeli na Kunětice a v&nbsp;tom pořádku se vraceli. Zdálo se, že nadcházející soumrak obestírá Tykvu jistou tesklivostí, a nejen jej, taky obě dámy. Sice na počátku jízdy ještě všichni pasažéři živě rozmlouvali, ale čím dál bylo hovoru míň a míň, ač se doktor Karfiol horlivě snažil, aby zábavu zase rozdmýchal, započínaje vždy znova a znova, jako by na uhasínající oheň klestí a polínka přikládal. Nedařily se mu ty pokusy. Někdy se všichni jeho společníci na dlouhé chvíle odmlčeli, až konečně doktor Karfiol prohodil: {{Nop}}<noinclude></noinclude> 6imm0sd52gri4ii0u62vc0qsz9gkdxv 250 98336 335333 334855 2026-08-08T17:06:14Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335333 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|133}}</noinclude>„Ale lidičky, toť jedeme jako s&nbsp;pohřbu, ne z&nbsp;výletu.“ A&nbsp;pak taky na čas umlkal. Doktor Tykva těkal očima po krajině, jako by si všechny její podrobnosti chtěl pevně do paměti vtisknouti. A&nbsp;skoro vždy se ulekl, když jej Karfiol na nějaký úsek zvlášť upozorňoval, nebo Tykva zpravidla ten výhled promeškal. Pak se vykláněl z&nbsp;otevřeného vozu, aby zachytil, co zachytit měl, a tu zas jej Karfiol napomínal: „Pozor, kolego, nevypadněte nám! Snad ještě se k&nbsp;nám někdy podíváte, a pak si to všechno zopakujeme. Nejsme tu na konci světa.“ Po prvé, po druhé se slečna Ema takovému napomenutí lehce usmála, ale zas již se zahleděla v&nbsp;daleký obzor jako v&nbsp;hlubokém zasnění, opírajíc tvárnou bradičku o&nbsp;pravici v&nbsp;nitěné rukavičce. Nebylo jí nikterak veselo. Minula neděle, na kterou se již od předvčerejšího večera tolik těšila. Dnešní večer nebude tak veselý, jako oba minulé. Zakrátko se pražský host rozloučí, vsedne do vlaku, který jej bude unášeti ku Praze. A&nbsp;zítra bude všední den jako všechny předešlé, počátek všedního týdne, počátek práce ať v&nbsp;domácnosti či kancelářské, a kdy zas přijede tak vítaný host? Ač přijede-li vůbec ještě někdy? Nejmlčelivější ze všech byla paní Karfiolová. Taky ona polétala zraky po krajině, která mimo ni letěla. Chvílemi však její pohled zavadil o&nbsp;zamyšlenou dceru a hned potom spočinul na doktoru Tyk-<noinclude></noinclude> ao6tmbp69cufqec515gv1znsk8ad0xr 250 98337 335334 334856 2026-08-08T17:13:50Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335334 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|134}}</noinclude>vovi, zkoumavě, zpytavě. Takovým pohledem umějí se dívat jen pečlivé, starostlivé matky, které mají dospělou dceru, jako byla slečna Ema, dceru, vedle níž náhoda posadila mladého muže, jako byl Tykva, doktor práv, kandidát advokacie. Taky ona letěla v&nbsp;duchu za vlakem, kterým odjede Tykva z&nbsp;Pardubic, ale prodlužovala si tu cestu do budoucnosti ještě vzdálenější. Co v&nbsp;sobě skrývá všechna ta neznámá budoucnost? Dívala se, jak to oběma mladým lidem vedle sebe sluší. Mlčení dceřino ji neznepokojovalo, ale proč nemluví ani pražský host? A&nbsp;tu vždy její hruď zhluboka oddychla. Doktor Tykva ani jediný takový pohled paní Karfiolové nezachytil, vzdech její neslyšel. A&nbsp;kdyby byl zachytil, nebyl by mu asi rozuměl. Chvílemi doktor Tykva úkradmo vyňal hodinky z&nbsp;vesty, úkradmo se na ně podíval. Doktor Karfiol všiml si jednoho takového starostlivého pohledu a zvučně Tykvu upokojoval: „Dost času, kolego! Nezmeškáte! Za chvíli jsme doma, a ještě si na pražský vlak počkáte. Ba ještě bychom i doma mohli sousto pojíst, ale nechci vás zdržovat. Rozumím vám, přepadá vás cestovatelská horečka. Taky jsem podobnou trémou trpíval, za svých mladých let. Býval jsem na nádraží o&nbsp;půl hodiny dříve, ale teď už chodím ke vlakům po anglicku. Nikdy mi neujede.“ „Nemějte mi za zlé,“ omlouval se Tykva. „Jsem dva dni z&nbsp;Prahy, vlastně skoro tři, a nevím, co vše můj šéf&nbsp;—&nbsp;—&nbsp;— Ještě nikdy jsem se tak<noinclude></noinclude> 6np5gnjbgcefuqhpmamh6sgjkwiov93 250 98338 335335 334857 2026-08-08T17:20:22Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335335 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|135}}</noinclude>dlouho nezdržel, a dokonce ne tak příjemně. Věřte, zdá se mi, jako bych u&nbsp;vás byl býval týden. Ovanulo mě tu cosi, že budu musit znova uvykat všemu šedivému životu — zdá se mi, že jsem nějak vyjel ze svých kolejí. Až dnes večer a vlastně již v&nbsp;noci vstoupím do svého pokojíku, bude mi tam studeno, cize, a budu vzpomínat na včerejšek, předvčerejšek a na celý dnešní den…“ Paní Karfiolová, jako by náhle byla procitla ze svých myšlenek, otázala se: „Tedy se vám v&nbsp;Pardubicích líbilo, pane doktore?“ „Hlavně u&nbsp;vás, milostivá paní,“ odvětil Tykva vděčně, „u&nbsp;vás. Co bych tu jinak byl dělal? Ovšem, zas mi svědomí vyčítá, že jsem vám způsobil mnoho nepříležitosti, promiňte mi všechno, nebude se to opakovat.“ „Tak, matko, tu máš pěkné poděkování,“ řekl doktor Karfiol. „Nebude se to opakovat! Tomu rozuměj, že nás má milý kolega dost.“ A&nbsp;taškařsky se usmíval. Pln rozpaků nad pozlobením Karfiolovým a všecek se zardívaje namítl Tykva: „Ne, pane doktore, to je nesprávný výklad, však milostivá paní dobře mi rozumí. Třeba že nemám vlastní domácnost, přece vím, jaký neklid jsem vám způsobil. Jen ze srdce lituji, že svou vděčnost nemohu jinak než pouhými slovy osvědčiti. Jestliže mě můj milý šéf ještě někdy pošle do Pardubic, s&nbsp;radostí se u&nbsp;vás přihlásím.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> nazyw56ztw515dfcj3l3u6zu6ufie31 250 98339 335336 334858 2026-08-08T17:27:01Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335336 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|136}}</noinclude>„Slovo s&nbsp;to, kolego!“ napřahl doktor Karfiol pravici. „Dojista, pane doktore,“ podával Tykva svou. Tu se polohlasem, ale nepochybně škádlivě ozvala slečna Ema: „Jen o&nbsp;půl dne dříve nám to dejte vědět, pane doktore. Přichystáme zase — nudlovou polévku…“ A&nbsp;dívka se chychotala do dlaně. „Výborně, drahá slečno, děkuji vám již napřed,“ zvolal Tykva a chápal se její ruky. Jako by tušila, co chce vykonat, bleskurychle smekla Eminka rukavičku a teď teprv upřímně mu podala ruku, kterou Tykva vroucně políbil, a déle než bylo třeba, ve své podržel. „A&nbsp;dám pozor,“ dodával Tykva, „abych se hned první lžicí nespálil.“ Porozuměla, že těmi slovy naráží na její včerejší bezděčný úsměv při té drobné nehodě, a zahořela jako vlčí mák. „Čeho všeho jste si nevšiml,“ zašeptala, a na její tváři vykroužily se zase ty dva rozkošné důlky. „Snad jste se nehněval?“ Než mu ruku odňala, lehce stiskla jeho prsty. Paní Karfiolová se tvářila, jako by pranic nepozorovala, ale v&nbsp;nitru svém usmála se šťastna nad tím drobným výjevem. Netrvalo dlouho a kočár zastavil před domem Karfiolovým. Tykva dvorně pomohl dámám z&nbsp;vozu, za nimi slézal doktor Karfiol. Tykva sáhl pod sedadlo po své cestovní kabelce, kterou si tam již<noinclude></noinclude> t3i1726slm0gezf32ikovltu9qlcqa1 250 98340 335337 334859 2026-08-08T17:34:39Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335337 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|137}}</noinclude>ráno byl vsunul, aby nemusil znova do hotelu, a stál teď s&nbsp;kloboukem v&nbsp;ruce. „Nu co, kolego, nepodíváte se ještě k&nbsp;nám nahoru na chvilku?“ zahlaholil Karfiol. „Nehněvejte se, pane doktore, ale půjdu rovně na dráhu. Vím, jak snadno se zmeškává, a taky milostivé paní a slečně je třeba klidu. A&nbsp;kdybych k&nbsp;vám vstoupil, měl bych dvojnásobnou lítost, že zas musím odejít. Milostivá paní, za všechno vám uctivě děkuji. Ani má drahá maminka by mne nebyla mohla lépe uvítat. A&nbsp;taky vám, slečno, děkuji ještě mnohokrát za váš včerejší průvod a za vše, za vše. Budu dlouho vzpomínat. Zájezd můj do Pardubic byl nejkrásnější ze všech komisí, které mi šéf můj kdy uložil.“ „Pozor, počkat,“ zvolal doktor Karfiol vida, že kočí natřásá opratě, aby odjel. „Dovezete nás dva ještě na nádraží. Nesmím vás opustit, kolego. A&nbsp;kde je Marijána, aby odnesla koš nahoru?“ Totiž bílý proutěný koš, který byl ráno pln slibného proviantu, a teď žalostně prázdný. Prázdné byly láhve po víně, zmizela pečená kuřata a šťavnatý uzený jazyk, i všechny housky se sardelovým máslem, i všechny sladké zákusky. Na čerstvém vzduchu a na Kuněticích všem dobře trávilo. Však tu již byla Marjánka, která slyšela nahoře hrčení vozu. Posledně dámy podaly milému hostu ruku, poslední polibek na ně vtiskl Tykva, vlezl do kočáru, za ním Karfiol, a kočí luskl jazykem, kola zarachotila. {{Nop}}<noinclude></noinclude> qwkumhjmhacyx5dlouyc1tyr80tzrwt 250 98341 335338 334860 2026-08-08T17:40:48Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335338 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|138}}</noinclude>Paní Karfiolová stoupala do schodů, za ní slečna Ema. Když nahoře vešly do bytu, soumrakem šerého, povzdychla panička: „Dobře to řekl tatínek, budeme dnes mít smutný večer, jako po funuse. Jak taková nenadálá návštěva dům oživí!“ Slečna Ema neodpovídala. Obávala se, aby neřekla něco ještě smutnějšího. Ba obávala se, aby skoro nezavzlykla. Tak náhle se jí zastesklo. Až po chvíli, když se ovládla, pronesla tiše: „Doufám, že se tatínek brzy vrátí. Pak bude veseleji.“ Na nádraží vyklopil vůz oba pány, doktor Tykva spěchal k&nbsp;pokladně pro lístek a potom s&nbsp;Karfiolem na peron. Na peroně přecházel statný pán v&nbsp;nedělní uniformě, s&nbsp;vyholenou bradou, ale s&nbsp;mohutnými kníry, pan přednosta stanice. Spatřil oba příchozí a přívětivě pozdravoval doktora Karfiola: „Kam pak, pane doktore? Do Prahy?“ „Ne, dnes jen vyprovázím tuhle kolegu, doktora Tykvu — pan přednosta Štír, kolego. Přijede vlak brzy, pane přednosto?“ „Měl by zde být za deset minut, pane doktore — (Tykva pohlédl významně na Karfiola, jako by chtěl říci: Vidíte, a zval jste mě nahoru!) — ale je hlášeno zpoždění deset minut, malá nehoda, někde se zavařila náprava, tedy za dvacet minut. Pánové mohou zatím do restaurace, právě načínali.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> tud86pagernphxyfvft4162baa5a6gh 250 98342 335339 334861 2026-08-08T17:47:20Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335339 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|139}}</noinclude>„Co říkáte, kolego?“ otázal se Karfiol. „Mně nějak vypráhlo.“ „Souhlasím,“ přisvědčil Tykva. Hlavně mu byl protivný ten chvat na perone, ztřeštěné přebíhání lidí, hrkání vozíků se zavazadly, výkřiky nosičů, vrážení do mimojdoucích. Vše to mu bylo po dnešním tichém a milém výletě proti srsti. Až se podivil, jak rychle těch dvacet minut uběhlo. A&nbsp;když se ozvalo dunění vlaku, když zazněly výkřiky průvodčích „dvě minuty!“ — spěchali oba pánové zas na peron, ke vlaku. Doktor Karfiol šťastně padl na známého průvodčího. „Nějaké pěkné místo do Prahy, pane konduktore, pro tohoto pána, druhou třídu, třeba prázdné kupátko.“ „Ale ano, pane doktore, tuhle právě mi jedno zbývá, a nově tapecírované!“ Otevřel dvířka. Tykva se vymrštil nahoru, odkud se se svým hostitelem loučil. Doktor Karfiol mu podával ruku, tiskl Tykvovu a hovořil směje se: „Víte, co uděláme, kolego? Požádáme k&nbsp;ministerstvu, aby zemský soud z&nbsp;Prahy přeložili k&nbsp;nám do Pardubic. Pak vás tu budeme vídat častěji. U&nbsp;toho máte přes tu chvíli co dělat, viďte?“ „Dobrá, pane doktore, budu vaši žádost podporovat,“ smál se taky Tykva. Ještě jednou podal Karfiolovi ruku, zaznělo znamení k&nbsp;odjezdu, konduktor přirazil dvířka, vlak<noinclude></noinclude> 2cdpn2lrecm93z2cbp5cyf2ehk7ae38 250 98343 335340 334862 2026-08-08T17:51:30Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335340 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|140}}</noinclude>se hnul, až se Tykva zapotácel, a již zůstal sám se svými myšlenkami a vzpomínkami. Vlak se řítil do soumraku, zakrátko se setmělo. Tykva usedl na měkké sedadlo, sáhl po kabelce, otevřel ji a vyňal kytičku z&nbsp;polních a lučních květů, jak je byla slečna Ema na Kuněticích natrhala, svázala a pak s&nbsp;úsměvem jemu podala. „Na malou, chuďoučkou oplátku za vaše včerejší krásné růže,“ řekla při tom. „Zde růže nerostou, bohužel.“ Chvíli se díval na kytičku a zas ji šetrně vložil do kabelky, aby mu v&nbsp;ruce neuvadla. Zamyslil se, zavřel oči, ale ne aby spal, nýbrž aby přemýšlel. Vlak duněl, hučel, přeskakoval spoje kolejí, komín chvílemi vychrlil roj jisker — Tykvovi bylo nějak tesklivo. Pojednou vytřeštil oči. V&nbsp;duchu viděl dvě ženské bytosti před sebou. Paní Vosáhlovou a slečnu Emu Karfiolovu. Kterak se s&nbsp;nimi vyrovná?<noinclude></noinclude> gkvh9itmgshbqza7fl9jl29aiqxjhti 250 98344 335342 334863 2026-08-08T17:58:41Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335342 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == ZAS V PRAZE. == <section begin=Zas v Praze/> {{Iniciála horní|N}}esmírná tesknota zavalila mysl Tykvovu, když jej vlak někdy po desáté hodině večerní vyklopil na státním nádraží v&nbsp;Praze. Chopil se své cestovní kabelky a váhavými kroky se bral k&nbsp;východu. Skoro nevrle podal jediné to „zavazadlo“ zřízenci potravní daně, který dychtivě po něm sahal, ale hned zas je Tykvovi vrátil, když potěžkav skrovný tlumok usoudil, že v&nbsp;něm nenajde nic ke zdanění. Teprve teď vzpomněl Tykva na kytičku od slečny Emy, která ležela hned navrchu, pevně se uchopil kabelky a spěchal s&nbsp;peronu. Jak by mohla drobná ta památka býti znesvěcena všetečným dozorcem, kdyby byl kabelku otevřel a po kytičce sáhl, ba kdyby o&nbsp;ni toliko zvědavými zraky zavadil! To bylo jen jeho, Tykvovo malé tajemství, kterého se žádná cizí ruka neměla dotknouti. Zhluboka oddechl, když se protlačil zástupem čekajících lidí ve dvoraně a vyšel do Jezdecké ulice. Zahnul do Hyberňácké a šel co noha nohu mine. Kam půjde? Rovnou domů, do toho osamělého, poustevnického pokojíku, jehož okna byla po tři dni ubedněna? Je třeba jistého přechodu. Tedy<noinclude></noinclude> dpqb88pylidvi4cpm0frkmo4hsi6ktj 250 98345 335343 334864 2026-08-08T18:06:42Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335343 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|142}}</noinclude>do hostince, který býval vždy jeho přestupní stanicí po každém návratu z&nbsp;venkova. Neměl sice hladu, spíše hrdlo jeho toužilo po osvěžujícím doušku. A&nbsp;je třeba zas nadýchati se známého pražského vzduchu po tom venkovském „zvětření“, jak tomu Tykva říkal. Ale do své obvyklé plzeňské pivnice dnes nepůjde. Sice by tam ještě zastihl povědomou společnost kolegů a kamarádů, aspoň její zbytky, ale právě proto ne. Dva večery mezi nimi nebyl, zahrnuli by jej zvědavými otázkami, vyslýchali by jej, a Tykva neměl za mák chuti, aby se komukoli zpovídal. S&nbsp;náladou, jaká ho právě obestírala, není radno vpadnouti do společnosti již rozjařené a prostořeké. Bylo mu jen při pouhém pomyšlení ouzko z&nbsp;narážek a vtipů, kterými by ho kamarádi zahrnuli. Zamířil tedy do Gebaurovy pivnice na Perštýně, kterou znal jako stánek tichých, usedlých hostí, a která právě dnešnímu jeho rozpoložení duševnímu nejlépe vyhovovala. Tamodtud má taky blízko do svého příbytku na Spálené ulici. Bez překážky, s&nbsp;nikým se cestou nesetkav, dorazil tam po volné chůzi, kterouž se jakž takž zase do pražského ovzduší vpravoval. Neohlížeje se po lokále, zamířil rovně k&nbsp;opuštěnému stolu v&nbsp;koutě, který mu takřka kynul, aby u&nbsp;něho zasedl. Ještě nepověsil klobouk a pod něj kabelku na rohatinu, když tu z&nbsp;kouta druhého zazněl povědomý hlas: „I&nbsp;čerta, kolego, vy už z&nbsp;Pardubic tady — a rovně z&nbsp;nádraží?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 6msv41r7r4sll3y4b84fn8h0yllk5z0 250 98346 335344 334865 2026-08-08T18:13:43Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335344 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|143}}</noinclude>Ohlédl se, a tam u&nbsp;malého stolu seděl jediný host — jeho milý šéf, doktor Čočka! „Spektabilis!“ zvolal překvapený Tykva. „Vy zde? Ve snu bych se byl nenadál&nbsp;—&nbsp;—&nbsp;—“ „To věřím, a snad byste sem byl ani nevlezl, co? Jen vystoupíte z&nbsp;vlaku a padnete šéfovi do rukou! To je nemilé“ „Ale právě naopak, spektabilis,“ odporoval Tykva, „je mi velmi milé, že se s&nbsp;vámi setkávám.“ „Tedy pojďte, pojďte, kolego, přisedněte ke mně. Jste mým hostem. Znáte přece venkovské pořekadlo, že párem lépe žerou? Připadal jsem si tu jako na poušti. Byl jsem dnes v&nbsp;divadle a vítr mě zanesl sem. Dávno již jsem tu nebyl. Měl jsem dostaveníčko s&nbsp;kolegou Vonoklasem, ale tomu se roznemohla manželka, místo něho přišlo psaníčko! musil zůstat doma. To máte ty manželské rozkoše. A&nbsp;kdo je odstůně? Našinec, který je jako kůl v&nbsp;plotě. A&nbsp;vy mi tu nalháváte, že vás to těší. Jako byste neměl šéfa dost v&nbsp;kanceláři. Ty má každý rád za devátou stěnou.“ Ale doktor Tykva mluvil tentokráte svatou pravdu. Byl tomu setkání skutečně rád. Když usedl podle šéfa, bylo mu, jako by se již ocital v&nbsp;kanceláři. Teď — teď je nadobro v&nbsp;Praze. Ať bude řeč jakákoli, nic ho nerozruší, nemile se nedotkne. „Tak, milý kolego, tuhle je jídelní lístek, povelte si. Mají tam dobrou husičku, po domácku upečenou, dobře pochodíte. Doporučuji vám k&nbsp;ní salátek, dostal jsem samá srdíčka. A&nbsp;libo-li před tím<noinclude></noinclude> 3t9ffr5274r1t35k3phbgsdvdmut266 250 98347 335345 334866 2026-08-08T18:21:18Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335345 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|144}}</noinclude>polévku, měl jsem výbornou s&nbsp;jaternými knedlíčky. Doufám, že vám cestou vytrávilo. Jezte, uděláte mi radost.“ Ještě před chvíli neměl Tykva na jídlo ani pomyšlení, ale tím nenadálým setkáním a srdečným uvítáním se mu chuť vrátila. Povelel si podle rady šéfovy a když pojídal, hovořil doktor Čočka sám, aby ho nerušil. „Pěkně vám děkuji za včerejší telegram z&nbsp;Pardubic. Tedy s&nbsp;dražby sešlo, těšilo mě to. Máme o&nbsp;břemeno míň, je pak s&nbsp;těmi objekty kříž, aby je záložna beze škody prodala. Nu a jak, navštívil jste doktora Karfiola hned po příjezdu?“ „Jak jste poroučel, spektabile,“ přisvědčil Tykva, krájeje pečeni. „Já jsem neporoučel, já jen radil,“ namítl doktor Čočka. „A&nbsp;jak pak tento, pozval vás taky k&nbsp;sobě?“ „Zdali pozval? Spektabile, takřka mě zajal, po dva dny jsem se skoro od nich nehnul, dva večery jsem ztrávil v&nbsp;jeho domácnosti, včera taky na obědě — a dnes celý den na Kuněticích.“ „Má milou paničku, co, kolego?“ „Velmi milou, vlídnou, laskavou. Bylo mi tam tak útulno, jako bych seděl ve vlastní rodině.“ Doktor Čočka podíval se zvědavě na Tykvu a jižjiž mu škubala rtoma další otázka: kterak pak jste shledal jeho dcerušku? Ale potlačil ji, vyčkával. „A&nbsp;dceru má, spektabile, hezkou a přívětivou,“ doplňoval Tykva svůj raport, „velmi milou,<noinclude></noinclude> 0e78vwqbgkni0vkh4onxu7pnsmlmtdu 250 98348 335346 334867 2026-08-08T18:27:00Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335346 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|145}}</noinclude>ochotnou. Prováděla mě včera skoro celé dopoledne po Pardubicích, když sešlo s&nbsp;dražby. Považte si, ona taky časem pomáhá otci v&nbsp;kanceláři, když je na pilno.“ „Jezte, kolego, jezte, ať vám husa nevystydne,“ napomínal doktor Čočka. Potom přimhouřiv oči, chviličku Tykvu bystře pozoroval. „Tedy jste se tam celkem dobře bavil, nenudil jste se?“ „Ne, spektabile, nenudil. To je rodina, v&nbsp;které se našinec nemůže nudit. Věřte mi, že jsem se s&nbsp;Pardubicemi skoro lítostně loučil. Naskytne-li se tam časem něco, zas mě tam pošlete. Rád pojedu.“ „Doufám, že pojedete, kolego,“ řekl doktor Čočka, a jen v&nbsp;duchu si doplnil: A&nbsp;snad častěji, než se sám domníváš. Při tom mu na tváři zahrál zvláštní úsměv, kterého si Tykva nepovšiml. Právě si na salát přiléval octa. Když povečeřel, rozpomenul se Tykva náhle, sáhl v&nbsp;záprsí: „Nehněvejte se, spektabile, vezměte k&nbsp;sobě laskavě zas peníze, které jste mi dal na vadium.“ „Nu, kolego, to mělo dost času ráno v&nbsp;kanceláři.“ „Zbavíte mne starosti, spektabile. Nerad u&nbsp;sebe cizí peníze přechovávám. Měl jsem stále ruku na kapse, abych je neztratil. A&nbsp;když jsem se s&nbsp;vámi tak šťastně setkal, ulevte mi.“ „Tedy dobrá, kolego,“ odvětil Čočka, sahaje po obálce. „A&nbsp;mne s&nbsp;nimi může někdo přepadnout a zabít, co?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 857t0jw6wwsz5nvbs3j6fv5zw9guan8 250 98349 335347 334868 2026-08-08T18:33:20Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335347 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|146}}</noinclude>„Doprovodím vás ke vratům domovním, když dovolíte. Na dva se nikdo neodváží.“ „Dobře, dobře, kolego, a zítra ráno zúčtujeme diety.“ „Jaké diety, spektabile? Leda za dráhu a za dva noclehy. Jinak mě vydržoval pan doktor Karfiol,“ řekl Tykva s&nbsp;úsměvem. „Diety vám náležejí, kolego. To byste byl pěkný advokát, abyste někomu něco odpouštěl.“ „Vždyť jsem jel marně, nebylo mne tam třeba.“ „To jste zvěděl teprve na místě. Ale pamatujte si, že jste tam nejel marně,“ řekl doktor Čočka s&nbsp;důrazem. A&nbsp;vida, že Tykva na něj s&nbsp;neporozuměním hledí, rychle dodal: „Máte o&nbsp;zkušenost více, a podruhé již pojedete do známé končiny.“ Potom zdvihl čerstvou sklenici, kterou před něj číšník právě byl postavil, a pronesl bodře: „Na zdraví doktora Karfiola a jeho rodiny!“ „Ať žijí!“ přiťukl upřímně Tykva. „A&nbsp;co říkáte, kolego, má Karfiol pěknou kancelář?“ „Zdá se mi, že ano. Pokud jsem na první pohled mohl posoudit, sám horlivě pracuje, má starého doktoranda Kobylku a dva písaře. A&nbsp;jak jsem řekl, když věci spěchají, pomáhá i slečna dcera. Sám se mi přiznal, že se mu dobře daří. Myslím, že velmi dobře.“ „Tak vidíte, kolego. Nemůžeme všichni v&nbsp;Praze zplesnivět, kam by to vedlo. Sedíme už tak jeden druhému na krku a myslím, že bude čím dál hůře.<noinclude></noinclude> 3wqj4d52btitx7fxfnm4g8rmu2q9n9k 250 98350 335348 334869 2026-08-08T18:39:59Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335348 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|147}}</noinclude>Dobře udělal kolega Karfiol, že šel ven. Šikovný člověk se nikde neztratí. A&nbsp;když jsem se vám onehdy o&nbsp;venkově zmínil, díval jste se na to s&nbsp;jakousi nechutí.“ „Promiňte, spektabile, to nebylo ani tak pro ten venkov, jako spíše proto, že jste mi doporučoval nevěstu. Nehněvejte se na mne, ale dohazované nevěsty byly mi odjakživa proti srsti. V&nbsp;téhle věci má se člověk řídit vlastní zálibou, výběrem, a především náklonností. Srdce musí promluvit — nesmějte se mi. Vy arci již máte všechny ty věci za sebou, však víte, proč jste zůstal sám.“ Doktor Čočka při tomto výkladu Tykvově hleděl na mladého muže vážně, pevně rty svíraje. Po chvilce promluvil: „Kdo vám říká, že se směji? Nesměji se vám, a když si kteroukoli přisouzenou dívku najdete sám, tím lépe. Ostatně to své předešlé doporučení odvolávám. Bude nejlépe, když rozhodnete podle srdce svého, a doufám že dobře rozhodnete. Budu první, kdo se dostaví s&nbsp;upřímnou gratulací.“ Doktor Čočka si blahořečil, že hned na počátku potlačil otázku, ktera se mu na rty drala: Kterak jste shledal slečnu Karfiolovu? — Teď viděl, že Tykva nemá ani potuchy, proč jel do Pardubic. Tím lépe. S potěšením naslouchal Tykvovi, když líčil podrobnosti svých návštěv u&nbsp;Karfiolů, i jak se mu v&nbsp;té rodině zalíbilo. Tvář mladého muže nabývala při tom zvláštní živosti, rozjařovala se, bylo zřejmo,<noinclude></noinclude> 3ar4ax8grsk1jqcu4yv9l04sgmzpto6 250 98351 335349 334870 2026-08-08T18:55:23Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335349 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|148}}</noinclude>že mu ty vzpomínky velmi lahodí. Čočka poslouchal — a zdálo se mu, že ví dosti. Tykva skutečně nejel marně. Dražbu vezmi čert. Bylo po půlnoci, když se oba pánové zdvihli. Hosté u&nbsp;Gebaura taky již velmi prořídli. Tykva doprovodil šéfa až k&nbsp;domu v&nbsp;Široké ulici, v&nbsp;němž obýval, posečkal, až domovník odemkl vrata, a rozloučiv se, spěchal křepce domů. S&nbsp;potěšením shledal, že paní kvartýrská byla zatím zotvírala okna jeho bytu, světnicí vanul čerstvý vzduch. Prvním výkonem Tykvovým bylo, že šetrně vyňal kunětickou kytičku z&nbsp;kabelky a vložil ji do štíhlé sklenice, naplněné vodou. Láhev vody našel jako vždy na okně. Dobře si panička zapamatovala, že se pan doktor v&nbsp;neděli večer vrátí. Ta tam byla všecka stísněnost, ba sklíčenost, s&nbsp;kterou z&nbsp;vlaku vystupoval a do Prahy přicházel. V&nbsp;usínání ještě vzpomínal na Pardubice, na dům Karfiolův. V&nbsp;pondělí ráno našel Tykva na svém psacím stole v&nbsp;kanceláři malé psaníčko, svědčící jemu. Pečlivě rozřízl obálku a vyňal — navštívenku páně Vosáhlovu. Na jejím rubu bylo napsáno: „Vážený pane doktore! Srdečně Vám děkuji za lístek z&nbsp;Pardubic. Velmi jsem litoval, i moje paní, že jsme včera byli připraveni o&nbsp;Vaši milou společnost. Ale pevně doufám, že nám ztracený ten večer nahradíte. Osmělím se včas přihlásit. Váš uctivý ·/.“ Doktor Tykva dvakráte přečetl ty řádky a řekl k&nbsp;sobě: {{Nop}}<noinclude></noinclude> bwum98e2b44cpx53xxoovth2n3z0u0n 250 98352 335350 334871 2026-08-08T19:02:59Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335350 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|149}}</noinclude>„To jest jasné. Mám vyčkat, až se přihlásí, totiž až mě pozve. Vyčkám.“ Vsunul visitku zas do obálky, obálku v&nbsp;náprsní kapsu. Při tom v&nbsp;nejhlubším jeho nitru zaklovala nesměle jakás výčitka svědomí: „Byl jsem celé dva dni mimo Prahu nejen tělem, ale i duší. Vždyť jsem na Vosáhlovy krom toho lístku ani nevzpomněl. Uchvátil mě proud jiného vzduchu. Ano, zvětřil jsem.“ Potom se dal do kancelářské práce, které na štěstí dnes nebylo příliš, a když byl s&nbsp;tou hotov a když milý šéf Čočka odešel k&nbsp;nějakému důležitému stání soudnímu, sáhl Tykva po listovním papíře a počal komponovat děkovný list doktoru Karfiolovi. Za jeho vlídné přijetí, za vzácné pohoštění v&nbsp;rodině, za obětavý průvod na Kunětice, za doprovod na nádraží, slovem za vše, čeho v&nbsp;Pardubicích a v&nbsp;jeho milé domácnosti užil. Psal slohem velmi květnatým, vybíraje slova a obraty, aby se jeho výraz co nejvíce lišil od mluvy kancelářské. Ale když dopsal a výlev své vděčnosti přečítal, nebyl spokojen. Zdálo se mu, že píše příliš vzníceně, nadšeně. Taky se mu zdálo, že tu příliš probleskují některé zmínky o&nbsp;slečně Emě a její laskavosti, neboť vzpomenul i její kunětické kytičky a kterak ji opatruje. Ale nad tím by se snad otec Karfiol mohl nějak pozastavit. Vždyť k&nbsp;tomu nemám žádného práva, řekl si Tykva. I&nbsp;počal psát nový list, jak se domníval střízlivější, formálnější. Než ani s&nbsp;tím nebyl spokojen a dal se do třetího. A&nbsp;při tom k&nbsp;sobě hučel: {{Nop}}<noinclude></noinclude> 26p2j4mln38y19a584wr8e5e5nbz9pe 250 98353 335351 334872 2026-08-08T19:06:29Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335351 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|150}}</noinclude>„Šlakovitá kancelářská manufaktura — jak našince pokazí! Buď člověk napíše suchopár jak pijavý papír, nebo začne blouznit jako zamilovaný sekstán. Já nechci ani jedno, ani druhé, chci jen, aby doktor Karfiol viděl, že jsem slušně vychovaný člověk, jenž ví, kterak za vzácné pohostinství poděkovat. A&nbsp;bude-li můj list předčítati taky svým dámám, však si z&nbsp;něho slečna Ema vybere, co jí náleží.“ Kdyby byl Tykva věděl, jak dychtivě milá průvodkyně po Pardubicích sáhne po jeho psaní, až je otec přečte a na stůl položí, aby si je poznovu sama přečetla a vyzkoumala, co z&nbsp;něho jen jí náleží. A&nbsp;kdyby byl tušil, že si je do večera přečte ještě několikrát — a že už je tatínkovi ani nevrátí. Ale to všechno Tykvovi ani ve snách nepřipadlo.<noinclude></noinclude> rae49n64cu0cgrfx4wr78an1kiav607 250 98354 335356 334875 2026-08-09T07:26:47Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335356 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude> == TYKVA ROZKOLÍSÁN. == <section begin=Tykva rozkolísán/> {{Iniciála horní|S}}chylovalo se k&nbsp;sobotě, byl již pátek, a toho dne ráno kráčel doktor Tykva nějak roztržitě do kanceláře. Šel jako v&nbsp;obavě — ale to jest příliš silné slovo pro vyjádření jeho myšlenkového pochodu — šel jako v&nbsp;tuše, že ho tam očekává cosi nevítaného. Když vstoupil do svého pokojíku, padly jeho zraky na psací stůl, na podložku, na kterou mu solicitátor kladl vždy soukromé dopisy. Očekával skoro jistě, že tam bude psaníčko povědomého formátu s&nbsp;nadpisem povědomé ruky, tající v&nbsp;sobě pozvání na zítřejší večer. Ale podložka byla prázdná. Tu doktor Tykva zhluboka oddechl. Cítil, že všechny dojmy, s&nbsp;kterými se vrátil z&nbsp;Pardubic, jsou ještě příliš čerstvé a silné. Sice pořád ještě nepřemítal, k&nbsp;jakým koncům by všechno mohlo vésti, ale vzpomínky ty byly mu tak milé, že se obával, aby mu jakýmkoli nárazem dojmu jiného nebyly roztříštěny. Kunětická kytička z&nbsp;lučních kvítků byla mu již za den povadla, přes všechnu snahu, aby ji pokud možno svěží zachoval. Potom tedy ji vyňal z&nbsp;vody, pečlivě osušil stonky a vložil ji do prázdné vázičky, kterou<noinclude></noinclude> 1xviz63cfoa30fbvo3eixucx4gh3gog 250 98355 335357 334876 2026-08-09T07:33:09Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335357 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|152}}</noinclude>si postavil doma na psací stolek. Měla mu stále připomínati krásné chvíle pardubické. Jestliže pátek Tykvovi nepřinesl, čeho se bezmála obával, přinesla mu sobota, co jej mile překvapilo. Psaní z&nbsp;Pardubic. Doktor Karfiol odpovídal na Tykvův list. Psaní skoro dvoustránkové. Tykva jakživ žádné lejstro kancelářské nečetl tak bedlivě jako tento list, který byl napsán pod krovem, pod nímž dýchala a působila jeho milá pardubická průvodkyně a společnice výletu na Kunětice. „Milý pane kolego,“ psal doktor Karfiol, „sedím nad Vaším listem a pociťuji rozpaky až nehorázné, jak upřílišeně děkujete za skrovné pohostinství v&nbsp;našem domě. Má-li někdo děkovati, jsem to já a žena a dcera, že jste nám svou milou návštěvou připravil chvíle tak veselé, které jen — bohužel! — tak rychle uběhly. Míváme sice časem návštěv dost, zvláště o&nbsp;zdejších štvanicích, ale zřídka kdy hosta příjemného tou měrou, jako jste byl Vy. Měli jsme to smutný nedělní večer bez Vás, všem nám něco chybělo. Nu ano, pan kolega Tykva! Od neděle o&nbsp;nikom a ničem jiném nemluvíme než o&nbsp;Vás, možná, že Vám někdy zní v&nbsp;uších.“ Doktor Tykva se usmál: „Je-li to s&nbsp;těma ušima pravdivé, tedy jim tam v&nbsp;Pardubicích musí znít od rána do večera.“ O&nbsp;kousek dále psal doktor Karfiol: „Lituji upřímně, že Váš milý šéf nemá nějaké stálejší spojení s&nbsp;Pardubicemi, abychom Vás tu zase brzy viděli. Taková licitace, která Vás sem přivedla,<noinclude></noinclude> q419pphf1o401wi7l63pkh402e48tsm 250 98356 335358 334877 2026-08-09T07:38:53Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335358 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|153}}</noinclude>vyskytuje se jednou za deset let, a ještě k&nbsp;tomu je třeba, aby tam Vaše záložna měla pohledávku“ Tykva k&nbsp;sobě hovořil: „Toho se tak hned nedočkám. Záložna je s&nbsp;venkovskými objekty opatrná. Jsou s&nbsp;tím všeliké potíže.“ Tu vzpomněl na Karfiolův žert o&nbsp;přeložení zemského soudu do Pardubic a zasmál se: „To by bylo nejlepší. Pak bych se mohl napolo do Pardubic přestěhovat.“ Na závěrku doktor Karfiol psal: „Tak jen se těším, že když ne u&nbsp;nás, uvidím Vás časem aspoň v&nbsp;Praze. Sice v&nbsp;poslední době vyřizuji tam všechno substitucí kolegů, jak jsem Vám pověděl, ale při nejbližší příležitosti se tam vypravím zase sám, a pak si ujednám dostaveníčko s&nbsp;Vaším šéfem a s&nbsp;Vámi. Těším se na to.“ List končil srdečným pozdravem Karfiolovým, poručením od rodiny a přáním na shledanou s&nbsp;dvěma vykřičníky, což Tykvu velmi těšilo. Ale tu jest ještě několik slov, na samém okraji dole, jiným, drobným písmem a taky jiným inkoustem: „Pojede-li dr. Karfiol, musí vzíti dceru s&nbsp;sebou. Uctivý pozdrav! E.“ „To je slečna Ema,“ zašeptal Tykva. „Patrně zas vypomáhala v&nbsp;kanceláři, otec jí svěřil psaní, aby je vložila do obálky a obstarala na poštu, a ta milá duše užila té příležitosti, aby se taky ozvala. Touží po Praze, vždyť to řekla. Přijeď, holčičko milá, přijeď. Však tě Tykva taky rád uvidí.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> d8k350dpeizjb1xivq6g8y56801o6oj 250 98357 335359 334878 2026-08-09T07:54:47Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335359 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|154}}</noinclude>Desetkrát si přečetl tu drobnou řádku, úkradmo připsanou, a byla mu z&nbsp;celého psaní Karfiolova nejmilejší. Zatím pro ni neměl jiného výkladu než dívčinu touhu po Praze, ale kdyby byl měl více sebevědomí, byl by těm několika slovům jinak rozuměl. Snad bylo dobře, že nechápal tak rychle. Tykva se neukvapoval, ani když byl o&nbsp;deset let mladší. Proto taky unikl všelikým nemoudrým dobrodružstvím. Prvním jeho dobrodružstvím mohlo býti nazváno seznámení s&nbsp;paní Vosáhlovou, ale i tu, když se ponořil do hloubi nitra svého, poznával, že se octl v&nbsp;podivném bludišti, z&nbsp;něhož stůj co stůj musí rozumným způsobem vyváznout. Vždyť proto chtěl co nejvíce omeziti soboty u&nbsp;Vosáhlů, vymknouti se povinnosti pravidelných návštěv, které v&nbsp;duchu nazýval služebností. Ani si nebyl vědom, kterak již před zájezdem do Pardubic v&nbsp;pravý čas tyto návštěvy omezil, a ovšem netušil, kterak mu i náhoda bude po návratu do Prahy nápomocna. Nebo ani do druhé, ani do třetí soboty nepřišlo od pana Vosáhla pozvání. Tu po každé Tykva v&nbsp;sobotní večer odcházel s&nbsp;lehčím srdcem z&nbsp;kanceláře a vydával se na procházku Prahou, tu na Petřín, tu na Letnou, a shlížeje s&nbsp;výšin na bezpočetné střechy města a na věže nabýval duševní rovnováhy a s&nbsp;veselejší myslí se vracel v&nbsp;bludiště ulic a mířil do společnosti přátel kolegů. Ti zatím byli vytáhli z&nbsp;těsné hospůdky a usadili se na léto v&nbsp;zahrádce. Byla to liliputánská zahrádka, ale pobyt v&nbsp;ní za teplých večerů byl přece mnohem příjemnější než pod nízkou,<noinclude></noinclude> ofb71yp0v1pg4w0ehkt3hmjebyaxdy4 250 98358 335360 334879 2026-08-09T08:01:08Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335360 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|155}}</noinclude>těsnou klenbou pivnice. Bylo tam přece trochu vzduchu, pokud se ho do zahrádky mezi vysokými domy vešlo. A&nbsp;po každé takové sobotě se Tykva mnohem veseleji probouzel do nedělního jitra. „Jsem zase svůj“ říkával si, „jenom svůj. Kéž to tak potrvá.“ Ale před čtvrtou sobotou přišlo psaníčko od pana Vosáhla. Chvíli je Tykva obracel v&nbsp;rukou, jako by se snažil proniknout obsah obálkou, konečně však sáhl po nožíku a vyňal z&nbsp;obálky oktávek papíru. „Vážený pane doktore,“ četl, „snad již se domníváte, že jsme na Vás zapomněli, když se tak dlouho neozývám. Nezapomněli! Naopak, každé soboty na Vás vzpomínáme a litujeme, že nás okolnosti připravují o&nbsp;milou Vaši společnost. Nechci však zváti Vás do domácnosti, v&nbsp;které byste na ten čas nenašel nic utěšeného. Moje milá paní totiž není v&nbsp;dobré kůži. Není to žádná vážná, dokonce snad znepokojující nemoc, ale paní cítí nebývalou zemdlenost a časem polehává, zvláště pak mívá nepříjemné večery. Ani lékař zatím neshledal příznaky určité choroby. Uznal jen, že by mé paní prospělo několik neděl pobytu na čerstvém vzduchu, v&nbsp;lázních. A&nbsp;tak v&nbsp;nejbližších dnech se vydáme do lázní, snad Mariánských, odkud se Vám ohlásím. A&nbsp;pak, až se vrátíme, jistě nám nahradíte, oč jsme přišli. Těším se na milý, pěkný podzimek. S&nbsp;pozdravem od paní Váš Vosáhlo.“ Doktor Tykva položil psaníčko, zíral na ně,<noinclude></noinclude> pvvmhqfjcv4gq4vgx7mgj0b158atz6g 250 98359 335361 334880 2026-08-09T08:07:35Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335361 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|156}}</noinclude>zamýšlel se. Nic by ho nebylo překvapilo, kdyby byl dostal psaní od paní Vosáhlové, že se neduh jejího chotě zhoršil, ale ona churava? Ta žena jako rozvitá růže? Chřadla by snad vedle svého nemocného chotě? Taky slýchal o&nbsp;takových případech. Ale toť by byl hrozný osud. A&nbsp;Tykva se nemohl ubrániti předtuše nějaké vážné události v&nbsp;rodině Vosáhlově. Ne, ne, kéž se vrátí zase zdráva, osvěžena, a nechť lázeňský pobyt prospěje i jejímu choti. Byl tedy na dlouhé neděle volný, snad na měsíce, ale náladu mu ta zpráva pokalila. Teď si přál, aby již minul týden, dvě neděle, aby Vosáhlovi byli v&nbsp;lázních a aby tamodtud měl první zprávu, že se paní Emilii daří lépe, že jest jako bývala. Vrátí-li se zdráva, jak rád uposlechne vyzvání pana Vosáhla, aby je zas navštívil. V&nbsp;tu chvíli pociťoval, že jeho náklonnost k&nbsp;paní Emilii má hlubší kořeny než se sám domníval. Tu vzpomněl na slečnu Emu v&nbsp;Pardubicích a pocítil výčitku svědomí. Jaký zloduch nad ním nastražil tyto sítě? Proč mu vstoupila do cesty paní Vosáhlová? Jakému to neblahému bludu propadl, že se v&nbsp;myšlenkách stále k&nbsp;ní vrací? Vždyť je spoutána svazkem nerozlučným, a byť i nebyla, zdali by její srdce pro něj promluvilo? Všechno, co si kolem jejího zjevu spřádal, je pouhý a pošetilý sen, nic jiného. Je to klam, jímž obelhává sám sebe, a když už se domníval, že jej rozplašil, vrací se poznovu. A&nbsp;tu Tykva vztyčil tři prsty pravice a řekl si: {{Nop}}<noinclude></noinclude> hsxeih0gq5txr3bapiu5y6gsdvsd83l 250 98360 335365 334881 2026-08-09T08:41:52Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335365 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|157}}</noinclude>„Ne, Jaromíre, přísahám tu dobrému duchu svému, že již nikdy nepřekročím práh domu Vosáhlova, děj se co děj. Tomuto slovu svému se nezpronevěřím. Byl bych to zbabělý člověk!“ Tímto slibem se Tykva upokojil aspoň napolo, ale spokojená nálada se mu nevracela. Když se toho dne schylovalo k&nbsp;šesté večerní, vstoupil do jeho pokojíku šéf doktor Čočka a otázal se: „Kam pak vy dnes máte namířeno, kolego?“ „Ještě nikam, spektabilis. Leda mezi kolegy, jako vždy.“ „To bych vám pověděl něco jiného, než do té ďoury, kolego. Zvu vás na večeři na Žofín. Je parný den, za takového večera se na Žofíně dobře dýše. A&nbsp;je tam koncert. Nedáte mi košem?“ „Kterak bych mohl, spektabilis — rád s&nbsp;vámi půjdu.“ „Tak to všecko sklopte a pojďte.“ Za chvíli kráčeli oba přes můstek nad ramenem Vltavy a vyhledali si stůl pod rozložitým stromem. A&nbsp;když povečeřeli, tu spustila kapela směs z&nbsp;Netopýra, a pojednou zaznělo: <poem>Šťasten ten, na svůj sen, kdo zapomněl navždy jen…</poem> Tykva naslouchal, tvář jeho se vyjasňovala. Nemohli mu zahrát vhodnější píseň. A&nbsp;ještě když přišel s&nbsp;Žofína domů, hučel k&nbsp;sobě nápěv: Šťasten ten, na svůj sen kdo zapomněl navždy jen. {{Nop}}<noinclude></noinclude> fu70dvsj7733ah38g8ivazmtlu4bgbi 250 98361 335366 334882 2026-08-09T08:44:27Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335366 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|158}}</noinclude>„Ano, Tykvo, zapomeň!“ Podíval se na suchou kytičku kunětickou a dodal si: „A&nbsp;vzpomínej!“<noinclude></noinclude> gqnzw3whgrl1b7mfoh1kce30m18dw7t 0 98415 335341 334936 2026-08-08T17:52:17Z Jean-Paul 8278 sekce 335341 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Přátelský dohovor | ČÁST = Návrat | DALŠÍ = Zas v Praze }} {{Textinfo | TITULEK = Návrat | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 132–140. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="140-148" fromsection="Návrat"/> bwwlijiyfqeo049u44yvih15oo5f7gn 0 98416 335352 334937 2026-08-08T19:07:23Z Jean-Paul 8278 sekce 335352 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Návrat | ČÁST = Zas v Praze | DALŠÍ = Tykva rozkolísán }} {{Textinfo | TITULEK = Zas v Praze | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 141–150. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="149-158" fromsection="Zas v Praze"/> edjb635rtnox9wbxwz4xa6qrno6lbci 0 98417 335367 334938 2026-08-09T08:45:55Z Jean-Paul 8278 sekce 335367 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Historie Jaromíra Tykvy/I. | AUTOR = Ignát Herrmann | PŘEDCHOZÍ = Zas v Praze | ČÁST = Tykva rozkolísán | DALŠÍ = Slečna Ema přijede! }} {{Textinfo | TITULEK = Tykva rozkolísán | AUTOR = [[Autor:Ignát Herrmann|Ignát Herrmann]] | ZDROJ = HERRMANN, Ignát. ''Historie Jaromíra Tykvy I.'', Praha: F. Topič, 1934. 206 s. S. 151–158. | VYDÁNO = Praha: F. Topič, 1934 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf }} <pages index="Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf" include="159-166" fromsection="Tykva rozkolísán"/> dh0pz59vezjxnz5calbwmwh92yq9t3z 0 98461 335329 335289 2026-08-08T16:04:50Z Davmiub 20055 /* Obyvatelstvo. */ 335329 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Сар-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka: {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] 0f147vnxcwn0cqv7yeuafb9lvodkt4y 0 98535 335328 2026-08-08T16:03:03Z Lenka64 2855 n 335328 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Goch |PŘEDCHOZÍ= Goby |DALŠÍ= God }} {{Textinfo |TITULEK= Goch |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Goch}}''', město v Německu, v pruské provincii Rýn, na řece Niers, 8 mil jižně od Cleves na křižovatce železnic Kolín nad Rýnem-Zevenaar a Boxtel-Wesel. Počet obyvatel (1905) 10 232. Má protestantský a římskokatolický kostel a vyrábí se zde kartáče, plyšové zboží, doutníky a margarín. Ve středověku bylo střediskem velkého obchodu s lněným zbožím. Goch se stal městem v roce 1231 a patřil vévodům z Gelderlandu a později vévodům z Cleves. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Goch]] 1w012w2u7w53a0tmyfd0wa7l2x6e3ji 0 98536 335330 2026-08-08T16:30:37Z Lenka64 2855 n 335330 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Godesberg |PŘEDCHOZÍ= Godefroy |DALŠÍ= Godet, Frédéric Louis }} {{Textinfo |TITULEK= Godesberg |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Bad Godesberg }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Godesberg}}''', německé lázně, v pruské provincii Rýn, na levém břehu Rýna, téměř naproti Königswinteru a 4 míle jižně od Bonnu, na železnici do Koblenzu. Je to módní letní letovisko a nachází se zde četné krásné vily, rezidence obchodníků z Kolína nad Rýnem, Elberfeldu, Krefeldu a dalších rýnských průmyslových center. Má evangelický a tři římskokatolické kostely, synagogu a několik vzdělávacích institucí. Jeho chalybeátové prameny každoročně přitahují velké množství návštěvníků a pavilony s prameny, lázně a veřejné prostory jsou upraveny v honosném měřítku. Nedaleko na kuželovitém čedičovém kopci se nacházejí zříceniny hradu Godesberg, zakončené malebnou kruhovou věží. Postaven arcibiskupem Dietrichem I. z Kolína ve 13. století, byl zničen Bavory v roce 1583. <small>Viz Dennert, ''Godesberg, eine Perle des Rheins'' (Godesberg, 1900).</small> {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Godesberg]] rb9r4uyrqduum7xw9b8fl0xkqfum2rn 0 98537 335332 2026-08-08T17:00:19Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Japanské moře | PŘEDCHOZÍ = Japan | DALŠÍ = Japanský vosk }} {{Textinfo | TITULEK = Japanské moře | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1898. S.&nbsp;79. {{Kramerius|nkp|ddfb95e0-05aa-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Japonské moře }} {{Forma|proza}} '''Japanské moře…“ 335332 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Japanské moře | PŘEDCHOZÍ = Japan | DALŠÍ = Japanský vosk }} {{Textinfo | TITULEK = Japanské moře | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Třináctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1898. S.&nbsp;79. {{Kramerius|nkp|ddfb95e0-05aa-11e5-91f2-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Japonské moře }} {{Forma|proza}} '''Japanské moře''', střední ze tří východoasijských okrajních moří Tichého okeánu — ač následkem uzavřenosti proti širému okeánu a malé hloubky průlivů s tímto je spojujících lépe by bylo nazvati je mořem středozemním —, rozkládá se v ploše 1,043.824 ''km''² mezi mořem Ochotským na sev., s nímž souvisí zálivem Tatarským a úžinou Lapeyrousea, a mořem Čínským na jihu, se kterým spojeno jest úžinou Korejskou, kdežto do širého okeánu vede úžina Tsugaru a Bungo. Ohraničeno jest '''J. m.''' ostrovy japanskými Jessem a Nipponem, Koreou, ruskou oblastí přímořskou a ostrovem Sachalinem. Útvar dna jeho jest málo znám, jisto však, že '''J. m.''' jest dosti mělké, takže Krümmel páčí průměrnou jeho hloubku na 2200 ''m''. Nejhlubší jeho úval leží blíže břehu pevninskému než japanskému a měří přes 3000 ''m'', kdežto mezi 130° a 131° v. d. táhne se ve směru poledníkovém úzká podmořská vypuklina mělčí než 180 ''m'', kterou odděluje se při vých. břehu korejském rovněž od sev. k jihu se táhnoucí úžlabina, v jejíž severním díle na 40° 55′ s. š. a 130° 14′ v. d. změřena největší hloubka moře tohoto 3200 ''m''. Povrchové proudy '''J'''-ho '''m.''' tvoří kruhový pohyb, otáčející se proti ručkám u hodin, jehož počátkem jest t. zv. {{Prostrkaně|proud limanový}}, vycházející od ústí Amuru a táhnoucí se podél břehu asijského na jih přes Vladivostok a záliv Posjet až ku břehům korejským. Na vých. straně moře proudí voda opačným směrem sev., tvoříc teplý proud {{Prostrkaně|Tsušima}}, který vytéká úžinou Lapeyrousea, takže voda jižně od mysu Trpělivosti na Sachalinu jest o 4°—5° C. teplejší než na sever odtud. Západní částí '''J'''-ho '''m.''' položen jest kabel z Vladivostoku do Nagasaki, stále pak vzrůstající jeho plavba a význam hospodářský pohnuly Japance k myšlénce, spojili je přímo s Tichým okeánem umělým průplavem asi 8 ''m'' širokým, 185 ''km'' dlouhým a jdoucím od místa Tsurugy na záp. břehu nipponském k jezeru Biva a odtud k Osace na východě, i utvořila se r. 1897 za tím účelem společnost s kapitálem asi 7 mill. zl. V Osace na konci průplavu má býti založen veliký přístav. {{Konec formy}} 63ktyaf6id3k33c9vitqk41qp5i9ygw 0 98538 335353 2026-08-08T20:18:31Z Lenka64 2855 n 335353 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Ghat |PŘEDCHOZÍ= Ghadames |DALŠÍ= Ghats }} {{Textinfo |TITULEK= Ghat |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Ghat}}''', nebo Rhat, oáza a město, tvořící součást tureckého vilayetu Tripolis. Ghat je důležitým centrem karavanního obchodu mezi nigerijskými státy a námořními přístavy Středomoří (viz Tripolis). {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Ghat]] e1e2c3a7tch5yoawu876a2ysgh6escp 0 98539 335354 2026-08-08T20:34:07Z Lenka64 2855 n 335354 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Gwadar |PŘEDCHOZÍ= Guzmics, Izidór |DALŠÍ= Gwalior }} {{Textinfo |TITULEK= Gwadar |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 |WIKIPEDIA-HESLO = Gwádar }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Gwadar}}''', přístav na makranském pobřeží Balúčistánu, asi 290 mil západně od Karáčí. Počet obyvatel (1903), 4350. V druhé polovině 18. století jej chán z Kalatu předal sultánovi z Maskatu, který dodnes vykonává svrchovanost nad přístavem spolu s asi 300 čtverečních mil přilehlé krajiny. Je místem zastávky parníků Britsko-indické paroplavební společnosti. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Gwadar]] 697k88zknl7icemg57h0lfqlu1y8iej