Wikizdroje:U pramene

<mediawiki xmlns="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:schemaLocation="http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11/ http://www.mediawiki.org/xml/export-0.11.xsd" version="0.11" xml:lang="cs">
  <siteinfo>
    <sitename>Wikizdroje</sitename>
    <dbname>cswikisource</dbname>
    <base>https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana</base>
    <generator>MediaWiki 1.47.0-wmf.14</generator>
    <case>first-letter</case>
    <namespaces>
      <namespace key="-2" case="first-letter">Média</namespace>
      <namespace key="-1" case="first-letter">Speciální</namespace>
      <namespace key="0" case="first-letter" />
      <namespace key="1" case="first-letter">Diskuse</namespace>
      <namespace key="2" case="first-letter">Uživatel</namespace>
      <namespace key="3" case="first-letter">Diskuse s uživatelem</namespace>
      <namespace key="4" case="first-letter">Wikizdroje</namespace>
      <namespace key="5" case="first-letter">Diskuse k Wikizdrojům</namespace>
      <namespace key="6" case="first-letter">Soubor</namespace>
      <namespace key="7" case="first-letter">Diskuse k souboru</namespace>
      <namespace key="8" case="first-letter">MediaWiki</namespace>
      <namespace key="9" case="first-letter">Diskuse k MediaWiki</namespace>
      <namespace key="10" case="first-letter">Šablona</namespace>
      <namespace key="11" case="first-letter">Diskuse k šabloně</namespace>
      <namespace key="12" case="first-letter">Nápověda</namespace>
      <namespace key="13" case="first-letter">Diskuse k nápovědě</namespace>
      <namespace key="14" case="first-letter">Kategorie</namespace>
      <namespace key="15" case="first-letter">Diskuse ke kategorii</namespace>
      <namespace key="100" case="first-letter">Autor</namespace>
      <namespace key="101" case="first-letter">Diskuse k autorovi</namespace>
      <namespace key="102" case="first-letter">Edice</namespace>
      <namespace key="103" case="first-letter">Diskuse k edici</namespace>
      <namespace key="250" case="first-letter">Stránka</namespace>
      <namespace key="251" case="first-letter">Diskuse ke stránce</namespace>
      <namespace key="252" case="first-letter">Index</namespace>
      <namespace key="253" case="first-letter">Diskuse k indexu</namespace>
      <namespace key="710" case="first-letter">TimedText</namespace>
      <namespace key="711" case="first-letter">TimedText talk</namespace>
      <namespace key="828" case="first-letter">Modul</namespace>
      <namespace key="829" case="first-letter">Diskuse k modulu</namespace>
      <namespace key="1728" case="first-letter">Podujatie</namespace>
      <namespace key="1729" case="first-letter">Diskusia k podujatiu</namespace>
    </namespaces>
  </siteinfo>
  <page>
    <title>Wikizdroje:U pramene</title>
    <ns>4</ns>
    <id>43</id>
    <revision>
      <id>335410</id>
      <parentid>335128</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T18:39:18Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>nová sekce /* A je to opravdu nutné… */</comment>
      <origin>335410</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="12107" sha1="h28jt2ldthmh3ddkkgjimypfb15bs12" xml:space="preserve">__NEWSECTIONLINK__
&lt;div class=&quot;toccolours&quot; style=&quot;margin-bottom: 1em; text-align: center;&quot;&gt;
Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp.

Prosíme, podepisujte své příspěvky.

'''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]'''

'''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&amp;section=new}} Nové téma / New thread (+)]'''
&lt;/div&gt;
__TOC__

== Opt-in global sysops? ==

:''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]''
Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC)

:For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC)
::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC)
:::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC)
::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC)
::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC)
: In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC)

== Graicky náročná stránka od OSN ==

Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC)

:Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC)
:Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC)

== Akcent nad neobvyklým znakem ==

Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC)

:Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́
:Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́
:Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC)
::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC)

== Přidání trestního zákoníku ==
Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC)

:@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC)

== real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé ==

Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC)

:@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC)
::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC)

== Migrace na Parsoid ==

&lt;section begin=&quot;announcement-content&quot; /&gt;
&lt;em&gt;[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]&lt;/em&gt;

&lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;
Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu.
&lt;/div&gt;

Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]].

Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki.

Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]].
&lt;section end=&quot;announcement-content&quot; /&gt;

[[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC)
&lt;!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&amp;oldid=28221043 --&gt;

== A je to opravdu nutné… ==

Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt; na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“?

Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony &lt;nowiki&gt;{{Textinfo}}&lt;/nowiki&gt;, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha.

Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam.

Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší.

Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC)</text>
      <sha1>h28jt2ldthmh3ddkkgjimypfb15bs12</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Jan Ladislav Sýkora</title>
    <ns>100</ns>
    <id>21245</id>
    <revision>
      <id>335411</id>
      <parentid>334195</parentid>
      <timestamp>2026-08-11T00:25:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Hubert Kororo</username>
        <id>11821</id>
      </contributor>
      <comment>lepší fotka z wd</comment>
      <origin>335411</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2689" sha1="2afm5ab885x14pv9n3sbg9uqhryk2rd" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Jan Ladislav
  | příjmení = Sýkora
  | datum narození = 16. dubna 1852
  | místo narození = Železnice
  | datum úmrtí = 26. srpna 1928
  | místo úmrtí = Jičín
  | popis = český katolický teolog
}}
ThDr. '''Jan Ladislav Sýkora''' (1852–1928) byl český katolický teolog, pedagog a biblista, profesor Univerzity Karlovy.
{{Více}}

== Dílo ==
* [[Umučení a oslavení Pána našeho Ježíše Krista podle čtyř evangelií]] (1896) {{Online Kramerius|ABA001|1166815}}
* [[Úvod do Písma sv. Nového zákona]] (1904) {{Online Kramerius|nkp|f89f6230-c156-11e3-b110-005056827e51}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Sa.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Abluce|Abluce]]
* [[Ottův slovník naučný/Absoluce|Absoluce]]
* [[Ottův slovník naučný/Advent|Advent]]
* [[Ottův slovník naučný/Áfék|Áfék]]
* [[Ottův slovník naučný/Agapet|Agapet]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Agenda|Agenda]]
* [[Ottův slovník naučný/Agnus Dei|Agnus Dei]]
* [[Ottův slovník naučný/Belzebúb|Belzebúb]]
* [[Ottův slovník naučný/Bilhidis|Bilhidis]]
* [[Ottův slovník naučný/Boží hod|Boží hod]]
* [[Ottův slovník naučný/Boží soud|Boží soud]]
* [[Ottův slovník naučný/Boží tělo|Boží tělo]]
* [[Ottův slovník naučný/Casus conscientiae|Casus conscientiae]]
* [[Ottův slovník naučný/Casus reservati|Casus reservati]]
* [[Ottův slovník naučný/Credo|Credo]]
* [[Ottův slovník naučný/Čas|Čas]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Čechy/Literatura vědecká a odborná|Čechy/Literatura vědecká a odborná]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Dante|Dante]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Dantiscus|Dantiscus]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Devoce|Devoce]]
* [[Ottův slovník naučný/Dies|Dies]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Diptychon|Diptychon]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Dušiček|Dušiček]]
* [[Ottův slovník naučný/Ďábel|Ďábel]]
* [[Ottův slovník naučný/Daemoniaci|Daemoniaci]]
* [[Ottův slovník naučný/Dominica (neděle)|Dominica]]
* [[Ottův slovník naučný/Epikia|Epikia]]
* [[Ottův slovník naučný/Ježíš Kristus|Ježíš Kristus]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Mesiáš|Mesiáš]]
* [[Ottův slovník naučný/Mojžíš|Mojžíš]]
* [[Ottův slovník naučný/Mučeník|Mučeník]]
* [[Ottův slovník naučný/Pozdvihování|Pozdvihování]]
* [[Ottův slovník naučný/Rok]] (část)

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]
[[Kategorie:Čeští biblisté]]</text>
      <sha1>2afm5ab885x14pv9n3sbg9uqhryk2rd</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Autor:Matouš Talíř</title>
    <ns>100</ns>
    <id>27325</id>
    <revision>
      <id>335412</id>
      <parentid>303593</parentid>
      <timestamp>2026-08-11T02:40:04Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Hubert Kororo</username>
        <id>11821</id>
      </contributor>
      <comment>lepší fotka z wd</comment>
      <origin>335412</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1173" sha1="s7qrmrr1u0zqek7vtlxyf50yz7bm0k7" xml:space="preserve">{{Autorinfo
  | jméno = Matouš
  | příjmení = Talíř
  | datum narození = 20. září 1835
  | místo narození = Stříž u Českých Budějovic
  | datum úmrtí = 30. srpna 1902
  | místo úmrtí = Hluboká nad Vltavou
  | popis = profesor finančního práva a statistiky
}}
JUDr. '''Matouš Talíř''' (1835–1902) byl profesorem finančního práva a statistiky. {{Více}}

== Dílo ==
* [[K dějinám rakouského taxovnictví]] (1906) {{Online Kramerius|knav|4a9aab71-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[K dějinám rakouského taxovnictví, II. část zvláštní]] (1912) {{Online Kramerius|knav|44dfb093-435e-11dd-b505-00145e5790ea}}
* [[Poplatky a kolky v Rakousku]] (1896) {{Online Kramerius|ABA001|12693354}}

=== Ottův slovník naučný ===
Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''Tř.'' Je autorem hesel:
* [[Ottův slovník naučný/Aequivalent|Aequivalent]] (část)
* [[Ottův slovník naučný/Finanční právo|Finanční právo]]
* [[Ottův slovník naučný/Finanční prokuratura|Finanční prokuratura]]

[[Kategorie:Čeští autoři]]
[[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]]</text>
      <sha1>s7qrmrr1u0zqek7vtlxyf50yz7bm0k7</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ruch (almanach 1873)/Mor ho!</title>
    <ns>0</ns>
    <id>77998</id>
    <revision>
      <id>335390</id>
      <parentid>278827</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T15:41:31Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Ablervases</username>
        <id>20145</id>
      </contributor>
      <comment>/* Poznámky pod čarou */</comment>
      <origin>335390</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="2743" sha1="q08uccb2ubk6leu2mjduwnsmztqr67w" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ruch (almanach 1873)
  | PŘEDCHOZÍ = Písně hněvu
  | ČÁST = Mor ho!
  | DALŠÍ = Dívčí slza
}}
{{Textinfo
  | TITULEK = Mor ho!
  | AUTOR = [[Autor:Josef Dürich|Josef Dürich]]
  | LICENCE = PD old 70
  | ZDROJ = DÜRICH, Josef; KÁLAL, Josef; NEJEDLÝ, Julius. ''[[Ruch (almanach 1873)|Ruch : almanah omladiny českoslovanské.]]'' Ročník třetí. Praha : knihtiskárna A. Čapka v Jičíně, 1873. s.&amp;nbsp;52–53, 270-271.
  | ONLINE = {{Kramerius|nkp|b290cb00-cd9f-11dc-b263-000d606f5dc6}}
}}
&lt;poem&gt;
Mor ho, vraha, krutou mukou,
v třemen hanby vlasť co vpřahá
a svatokrádežnou rukou
v poklad zlatý práv jí sahá.
Zahoď vše, co chabosť budí,
a kdy v divém války ryku
vrah ti mečem proklál hrudi,
vyrvi jej a v smrti vzlyku
{{Uprostřed|mor ho!}}

Mor ho zrádce, který ve lži s
hladkou tváří sem se hlásí
a zatím se kradí belží,
kde by ucpal zřidla spásy.
Odkopni tu hnusnou zmiji,
by ti neztřísnila šatu,
nechť se ve svém babství svíjí,
až zavzní tvůj rozkaz katu:
{{Uprostřed|Mor ho!}}

Mor ho sketu, s chabou myslí
jenž se k trýzni vlasti dívá
krče se v svou díru syslí,
kdy ho doba v boj pozývá.
Kdo se choulí v bázně lůže,
zviklá jiné duše matné,
statné musíme mít muže,
raděj žádné, nežli špatné!
{{Uprostřed|Mor ho!}}

„Mor ho!“ v boji nadšen horli,
jak to naši staří znali,
když caesara četné orly
— sami hrstka — potírali.
Volnosti si trhá plody
jenom chtění neúprosné,
s ním nám z vrahů zklene schody
každé naše smrtonosné
{{Uprostřed|„mor ho!“}}
&lt;/poem&gt;

== Poznámky pod čarou ==
„Mor ho“ bylo válečné heslo starých Slovanův, s kterým se vrhali na nepřítele. („Quod erat apud eos signum bellicum.“ Ammian. Marceli. XIX. 10.) Poprvé se děje zmínka o tom u jmenovaného historika r. 359 po Kr., kdy císař Konstantius u Syrmia (Srěmu) dal zrádně zajmouti vyslance uherských Slovanův (Lemiakův), kteří, byvše loni poraženi a do cizích krajů vypuzeni, opět se vrátili do svých starých sídel. Jeden z poslů slovanských, vida co se děje, vrhl se zapálen hněvem na caesara, když na vyvýšený trůn stoupal, volaje „Mor ho! mor ho!“ — načež ostatní jeho družina meče své vytasila a proti císaři se řítila. Týž, ač stráž jeho tělesná na odpor Slovanům se postavila, se strachu smetav se sebe všechny znaky hodnosti své, na kůň se vyšvihl a do tábora svého utíkal. Římané se vzbouřili, vše řítilo se na Slovany, kteří, udatně se bránivše, do jednoho zbiti jsou. Scénu tuto obral si slovenský básník Samo Chalúpka za předmět krásné básně „Mor ho!“ kterou A. Majkov do ruštiny přeložil.</text>
      <sha1>q08uccb2ubk6leu2mjduwnsmztqr67w</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/187</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98382</id>
    <revision>
      <id>335391</id>
      <parentid>334903</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T15:58:19Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335391</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1195" sha1="qyoyn2y59him2q203y3mjrotd0m1htz" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
== Po divadle ==
{{Iniciála horní|S}}&amp;nbsp;počátku doktor Tykva sotva věděl, co se na jevišti zpívá, mluví, hraje. Sedě za slečnou Emou, upíral zraky na její hlavu, na bohaté tmavé, jemně zvlněné vlasy, na útlou její šíji. Ba, skoro ani si neuvědomoval, že sedí v&amp;nbsp;divadle. Spíše zalétal vzpomínkou na daleké míle odtud, tam do Pardubic, kde tuto dívku poprvé spatřil. Až když s&amp;nbsp;jeviště zazněl počátek písně „Pij, o&amp;nbsp;milko, rychle pak“ a když lahodný tenor vytáhl plným zvukem lyrický dopěvek „šťasten ten, na svůj sen, kdo zapomněl navždy jen“, tu se Tykva vrátil ze svého vzdušného výletu v&amp;nbsp;přítomnost. Jak jej ta odříkavá slova popadla za srdce! Jak jej obluzoval ten nápěv, provázený sladkou hudbou! Vzpomněl na nedávný večer na Žofíně, kdy k&amp;nbsp;němu hudba promluvila stejnými zvuky, ale dnešní dojem byl mnohem silnější, promluvila k&amp;nbsp;němu i slova písně. A&amp;nbsp;sen, na nějž on zapomenouti nechtěl, obletoval jej v&amp;nbsp;nejbližší blízkosti.

Dívčina hlava před ním se o&amp;nbsp;poznání nachýlila, její hruď mocněji oddechla. Tykva nemohl ve&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qyoyn2y59him2q203y3mjrotd0m1htz</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/188</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98383</id>
    <revision>
      <id>335392</id>
      <parentid>334904</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:04:22Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335392</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1340" sha1="7qtrk66q9x7jrruixyzm2ro96lfnbw9" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|180}}&lt;/noinclude&gt;znění tónů slyšeti ten oddech, jen jej tušil. A&amp;nbsp;hlavou mu proletělo: Také ty vzpomínáš, nač nechceš zapomenouti?

V&amp;nbsp;meziaktí obrátila k&amp;nbsp;němu dívka tvář a zašeptala:

„Zdá se vám, že je skutečné štěstí v&amp;nbsp;tom, zapomene-li kdo na svůj sen?“

Tykvovi připadalo, že zraky dívčiny při té otázce hledí naň jako lehýnkou mlhou.

„Myslím, že není takového zapomenutí,“ odpovídal Tykva také šeptem, „leda v&amp;nbsp;duších životem otupených, snad i sobeckých a nevděčných. Myslím, že sny nesplněné provázejí člověka po všechen život.“

„Viďte, že?“ promluvila dívka živěji, jako by ji odpověď byla potěšila. Pomlčela a po krátké přestávce, vidouc, že staří pánové jsou v&amp;nbsp;horlivém hovoru, pronesla váhavě:

„Měl jste i vy nějaký takový sen, který by ve vaší paměti žil podnes?“

Tykva uhádal smysl otázky. Usmívaje se odpovídal:

„V&amp;nbsp;minulosti nic takového není — a nebylo do nedávna.“

„A&amp;nbsp;nyní?“

Nyní, drahá slečno? Snad je to sen ve smyslu toho pěvce před chvílí na jevišti, ale snad jenom klamné zdání. V&amp;nbsp;tom je rozdíl. Ničeho není v&amp;nbsp;životě tolik, jako klamného zdání.“

„A&amp;nbsp;předmět vašeho snu — žije vám nablízku?“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7qtrk66q9x7jrruixyzm2ro96lfnbw9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/189</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98384</id>
    <revision>
      <id>335393</id>
      <parentid>334905</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:12:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335393</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1544" sha1="ciinbfr83qecp39bfgo879evdo8mxa3" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|181}}&lt;/noinclude&gt;„Ó&amp;nbsp;daleko, daleko, drahá slečno. A&amp;nbsp;pojednou zas tak nesmírně blízko!“

Doktor Tykva zašeptal to jako z&amp;nbsp;donucení, jako by mu kdosi byl vyrval veliké tajemství. Umlkl, a taky slečna Ema neměla další otázky. Tykva vítal, že jest hovor u&amp;nbsp;konce, nebo v&amp;nbsp;tu chvíli kdesi z&amp;nbsp;orchestru zazněl zvonek, v&amp;nbsp;hledišti se zatmělo, ozvalo se zaťukání taktovky, představení pokračovalo. A&amp;nbsp;teď snad počátek dalšího jednání roztržitě sledovala dívka, kteréž odpověď Tykvova byla podnětem k&amp;nbsp;nekonečnému přemítání.

— — — — — — —

Posledně se snesla opona, hlediště se prázdnilo, doktor Čočka se vzchopil, sáhl po paletu slečny Karfiolovy, podával je Tykvovi a velel:

„Konejte svou povinnost, rytíři, a dělejme, ať nám u&amp;nbsp;Štěpána všechno nesnědí. Netopýr mi vytrávil, těším se na večeři.“

„Já také,“ přisvědčil doktor Karfiol oblékaje se. „Ale myslím, že půjdeme pěšky. Jsem za ty tři hodiny všecek zkoprnělý.“

A&amp;nbsp;vycházeje z&amp;nbsp;divadla, řekl k&amp;nbsp;doktoru Čočkovi:

„Máte vy zde v&amp;nbsp;Praze přec jen o&amp;nbsp;zábavu postaráno. To nám na venkově chybí, ač i tam se v&amp;nbsp;podzimku a v&amp;nbsp;zimě vystřídá několik společností. Ale já málokdy zajdu do divadla, obyčejně chodí žena s&amp;nbsp;dcerou. Pak na ně čekávám v&amp;nbsp;Besedě. Ano, v&amp;nbsp;mladších letech, tu jsme časem zajeli i do Hradce, když bylo něco mimořádného, ba i do Chrudimě,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>ciinbfr83qecp39bfgo879evdo8mxa3</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/190</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98385</id>
    <revision>
      <id>335394</id>
      <parentid>334906</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:26:16Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <origin>335394</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1359" sha1="9kqdfmibrn6br2b2qfcxb740jch53kk" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;1&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|182}}&lt;/noinclude&gt;tam to všechno vedl neúnavný doktor Pippich. Ale teď už nejraděj sedávám doma.“

„O&amp;nbsp;to jste šťastnější než já.“ odpovídal doktor Čočka. „Máte rodinu, máte život. Mně je rodinou hospoda, doma sám bych se ukousal. Doma sedím, jen když marodím. A&amp;nbsp;to jsou po čertech veselé večery!“

„Zmeškal jste přívoz, pane kolego,“ namítl Karfiol.

„Je nás mnoho, kteří jsme zmeškali, jakáž pomoc. Celkem nám není zle. Ale kde pak máme ty mladé lidi? Zdá se mi, že vyšli z&amp;nbsp;divadla před námi.“

„Však vědí, kam jdeme,“ řekl Karfiol, „neztratí se nám. Holka bude mít plnou hlavu Netopýra — mají si o&amp;nbsp;čem povídat…“

„A&amp;nbsp;taky snad o&amp;nbsp;Pardubicích,“ vmetl doktor Čočka. „Když se od vás vrátil, nebylo konce chvály.“

„Líbilo se mu u&amp;nbsp;nás?“ otázal se Karfiol skoro trochu dychtivě.

„Aby se mu nelíbilo, kde je taková milá slečna domácích!“ pronesl doktor Čočka s&amp;nbsp;plným přesvědčením. „Tam by se i mně bylo líbilo.“

Doktor Karfiol se na krok zastavil, ujal Čočku za loket:

„A&amp;nbsp;teď mi povězte, milý kolego, upřímně mi povězte: věděl on, proč vlastně k&amp;nbsp;nám jede?“

Doktor Čočka zširoka odpovídal, jako by se zapřisahal:

„Ani slova, kolego! To byste ho tam byl ne-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>9kqdfmibrn6br2b2qfcxb740jch53kk</sha1>
    </revision>
    <revision>
      <id>335395</id>
      <parentid>335394</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:28:17Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335395</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1359" sha1="7l4rjj5xexaz63o6eph4s9nr3cvi5bn" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|182}}&lt;/noinclude&gt;tam to všechno vedl neúnavný doktor Pippich. Ale teď už nejraděj sedávám doma.“

„O&amp;nbsp;to jste šťastnější než já.“ odpovídal doktor Čočka. „Máte rodinu, máte život. Mně je rodinou hospoda, doma sám bych se ukousal. Doma sedím, jen když marodím. A&amp;nbsp;to jsou po čertech veselé večery!“

„Zmeškal jste přívoz, pane kolego,“ namítl Karfiol.

„Je nás mnoho, kteří jsme zmeškali, jakáž pomoc. Celkem nám není zle. Ale kde pak máme ty mladé lidi? Zdá se mi, že vyšli z&amp;nbsp;divadla před námi.“

„Však vědí, kam jdeme,“ řekl Karfiol, „neztratí se nám. Holka bude mít plnou hlavu Netopýra — mají si o&amp;nbsp;čem povídat…“

„A&amp;nbsp;taky snad o&amp;nbsp;Pardubicích,“ vmetl doktor Čočka. „Když se od vás vrátil, nebylo konce chvály.“

„Líbilo se mu u&amp;nbsp;nás?“ otázal se Karfiol skoro trochu dychtivě.

„Aby se mu nelíbilo, kde je taková milá slečna domácích!“ pronesl doktor Čočka s&amp;nbsp;plným přesvědčením. „Tam by se i mně bylo líbilo.“

Doktor Karfiol se na krok zastavil, ujal Čočku za loket:

„A&amp;nbsp;teď mi povězte, milý kolego, upřímně mi povězte: věděl on, proč vlastně k&amp;nbsp;nám jede?“

Doktor Čočka zširoka odpovídal, jako by se zapřisahal:

„Ani slova, kolego! To byste ho tam byl ne-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>7l4rjj5xexaz63o6eph4s9nr3cvi5bn</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/191</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98386</id>
    <revision>
      <id>335396</id>
      <parentid>334907</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:34:33Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335396</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1596" sha1="tnr6utkowvtb8gw04km8buwwnznn9m9" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|183}}&lt;/noinclude&gt;viděl. To je člověk, abych tak řekl, který v&amp;nbsp;sobě má ještě kus toho starého studentského idealismu, s&amp;nbsp;jakým jsme se na svět dívali také my. Nic mu není tak proti srsti, jako známosti zprostředkované. Věděla něco vaše slečna dcera?“

„Ani potuchy! Všechno bylo v&amp;nbsp;jejich očích pouhá náhoda. A&amp;nbsp;nikdy nezví, že jsme věc aranžovali. Naše Ema v&amp;nbsp;sobě má zas kus ženské hrdosti. Chce býti dobyta.“

„Pak, doufám, jsme na nejlepší cestě. Zdá se, že oba mladí lidé jsou si navzájem sympatičtí. Což vaše milá choť — líbil se jí?“

„Dokonale. Chválila si, že Tykva není jalový mluvka.“

„To není,“ potvrdil doktor Čočka. „Hodný hoch to jest, a svědomitý pracovník. Ještě ani o&amp;nbsp;hodinu mne neošidil, spíše ji přidá.“

„Však jsem do něho musil mluvit, aby se zdržel až na neděli, na Kunětice. Málem by nám byl už v&amp;nbsp;sobotu utekl, když dražbu odložili. Tu jsem viděl, že je mu šéf a kancelář nade vše.“

„A&amp;nbsp;jak o&amp;nbsp;něm soudí slečna dcera?“

„Nezpovídám ji — to je věcí spíše mateřskou. Ale myslím, že naň nezapomněla. Podnes uchovává kytici růží, kterou jí přinesl. Tvářím se ovšem, jako bych o&amp;nbsp;tom ani nevěděl. Jen věčná škoda, že jsme tak daleko od sebe. Kdyby mohl častěji k&amp;nbsp;nám&amp;nbsp;—&amp;nbsp;— Vždyť víte, říká se: Sejde s&amp;nbsp;očí, sejde s&amp;nbsp;mysli…“

„V&amp;nbsp;tomhle případě tomu nevěřte, kolego. Tykva je vytrvalý hoch. Jako stále myslí na svou advo-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>tnr6utkowvtb8gw04km8buwwnznn9m9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/192</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98387</id>
    <revision>
      <id>335397</id>
      <parentid>334908</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:41:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335397</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1468" sha1="19vwxrpgw4exdn9n3jalohnadihu0n1" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|184}}&lt;/noinclude&gt;kátní zkoušku — a ručím vám za to, že ani o&amp;nbsp;den ji nepromešká — tak neupustí od slečny Emy, dostane-li se mu jen trochu naděje.“

„Kdybychom ho jen měli v&amp;nbsp;Pardubicích!“ řekl doktor Karfiol zamýšleje se. „Praha je nebezpečná, do roka tisíc příležitostí — a mně by se ten váš tovaryš tolik líbil.“

„Hlavní věc, aby se líbil slečně. Ostatně — já vám ho tam příležitě zas pošlu. Něco vymyslíme.“

Dávno již zas oba pánové pokračovali v&amp;nbsp;pochodu a blížili se k&amp;nbsp;Ovocné ulici, když se doktor Karfiol všemi směry rozhlédl a pronesl:

„Kdepak ty lidi máme? Není po nich ani stopy“.

„Nebojte se, kolego, Tykva vám dceru neunese, ač by to byla velmi žertovná věc…“

„Má dcera by se nedala unést,“ zasmál se Karfiol. „Ale takhle to dopadá, když jde děvče bez gardedámy. Na to je táta sláb.“

„Soudím, že si oba mají mnoho co povídat. Proto se po nás ani neohlédli.“

Staří pánové přidali teď do kroku, aby mladý pár dohonili. A&amp;nbsp;když se blížili k&amp;nbsp;Jindřišské ulici, ejhle, tu jim dvojice přicházela naproti.

„Ale tatínku,“ volala slečna Ema, „již jsme myslili, že jste na nás zapomněli! Teď jen kde vás máme hledat.“

„Milá slečno,“ mluvil žertovně doktor Čočka, „staří otcové se vždycky spíše najdou než mladé slečny. Ale byla jste pod bezpečnou ochranou —&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>19vwxrpgw4exdn9n3jalohnadihu0n1</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/193</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98388</id>
    <revision>
      <id>335398</id>
      <parentid>334909</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:46:32Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335398</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1343" sha1="pwd7ag1uckvci2p69brlotvqb8ma3c9" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|185}}&lt;/noinclude&gt;náš milý kolega Tykva by vás doprovázel třeba do půlnoci.“

„A&amp;nbsp;měl by hlad!“ vypukla dívka v&amp;nbsp;smíchu.

„Proč jste nešli do jídelny?“ řekl doktor Karfiol. „Našli bychom vás tam.“

„Tatínku!“ volala káravě dívka. „Což mohu jít sama s&amp;nbsp;mladým mužem do hostince? A&amp;nbsp;což kdyby tam byl někdo z&amp;nbsp;Pardubic?“

„Ten by řekl: Ahá, slečna Ema. To uvidíme jistě taky starého Karfiola. Mohli jste nám vyhledat aspoň stůl.“

„Stolů dost, pane doktore,“ ozval se Tykva. „Podíval jsem se tam, ale nevida vás nikde, skoro jsem se ulekl, že jste zapomněli něco v&amp;nbsp;divadle.“

„A&amp;nbsp;teď tedy ku předu,“ velel doktor Čočka, „když jsme se tak šťastně shledali. Škoda každé krůpěje, kterou nám vypili jiní.“

Staří pánové šli napřed, mladí za nimi. Ale než došli za pány až ke Štěpánu, popadla dívka Tykvu za ruku:

„Ale já jsem v&amp;nbsp;lóži něco zapomněla — svůj vějíř!“

„Zítra vám jej přinesu, dojdu hned ráno do divadla.“

„Vy jste roztomilý člověk, pane doktore, nikdy vám to nezapomenu. Ale před tatínkem ani slova, vysmál by se mi. Zavinil to váš šéf svým spěchem. Nikdy jsem nic nezapomněla.“

„Spěchali pánové a pak se tolik omeškali,“ řekl Tykva.
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>pwd7ag1uckvci2p69brlotvqb8ma3c9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/194</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98389</id>
    <revision>
      <id>335399</id>
      <parentid>334910</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T16:51:35Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335399</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="882" sha1="190l2l0hh2knl4rdik12ucmvcynnsn2" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|186}}&lt;/noinclude&gt;„Hněváte se na to?“ šeptla dívka.

„Jsem tomu nesmírně povděčen,“ šeptal rovněž Tykva. „Měl jsem vás na chvíli sám, jen přeškoda, že naše cesta netrvala déle. Chtěl bych vás provázeti až — až&amp;nbsp;—“

„Až kam?“

„Daleko, slečno drahá, do nedozírna, pokud byste mi neřekla: Jdi!“

Dívka sklonila hlavu, snad aby skryla temný ruměnec, který jí líce zalil. A&amp;nbsp;z&amp;nbsp;jejich úst se vylinulo sotva slyšitelně, co jen zbystřený sluch Tykvův mohl postřehnouti: 

„Nikdy bych vám to neřekla.“

„Duše drahá!“

Více Tykva říci nemohl. Povznesl ruku dívčinu a vroucně jí políbil. A&amp;nbsp;dívka již nepromluvila. Jedinou odpovědí bylo prudké stisknutí ruky Tykvovy.

Po chodníku skoro živá duše nešla. V&amp;nbsp;těch dobách snášela se na Prahu po desáté večerní hluboká noc.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>190l2l0hh2knl4rdik12ucmvcynnsn2</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/195</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98390</id>
    <revision>
      <id>335400</id>
      <parentid>334911</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:02:01Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335400</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1204" sha1="sjivbv6i2ag6akjzj246d3ynaqkn5vi" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;&lt;/noinclude&gt;__NOEDITSECTION__
== Vše se k dobrému obrátí ==
{{Iniciála horní|P}}ardubičtí hosté odjeli a tím dnem všecka Praha Tykvovi nějak zšedivěla a zpustla. Po rozloučení s&amp;nbsp;oběma bylo mu, jako by s&amp;nbsp;nimi odjížděla všechna radost ze života, ba život sám. Vzpomínal, kterak je na přátelský povel svého šéfa provázel na nádraží, při čemž otec Karfiol byl pln hovoru z&amp;nbsp;dobrého pořízení u&amp;nbsp;místodržitelství a pln žertovných poznámek o&amp;nbsp;všem, s&amp;nbsp;čím se cestou potkávali. Slečna Ema kráčela nějak zamlklá podle něho. A&amp;nbsp;jen když doktor Karfiol zval Tykvu, aby zas brzy přijel do Pardubic, a Tykva na to odpovídal: „Rád, rád, pane doktore,“ aniž při tom pomýšlel, bude-li vůbec možno, aby tak učinil, jen tehdy se ozývala poněkud horlivěji a skoro naléhavě: „Ale jistě, pane doktore, jistě!“

Nu arci, nejraději by Tykva byl jel hned s&amp;nbsp;nimi. A&amp;nbsp;když pak hostům obstarával jízdenky u&amp;nbsp;pokladny, málem by byl koupil tři — taky pro sebe. Jen že se tak v&amp;nbsp;poslední chvíli vzpamatoval a požádal o&amp;nbsp;lístek toliko na peron.

A&amp;nbsp;když konduktoři na dané znamení nutkali&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>sjivbv6i2ag6akjzj246d3ynaqkn5vi</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/196</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98391</id>
    <revision>
      <id>335401</id>
      <parentid>334912</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:08:43Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335401</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1558" sha1="b2x36eepwpsvuqz75kdxdz853jwzjfb" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|188}}&lt;/noinclude&gt;poslední pasažéry, aby vstoupili do vozů, když pomohl slečně na schůdky a ona shora posledně mu podala ruku s&amp;nbsp;přívětivým „na brzkou shledanou!“ — tu plně a skoro melancholicky pocítil, že se loučí s&amp;nbsp;někým a něčím neobyčejně milým, co by rád a navždy v&amp;nbsp;Praze zadržel.

Vlak duněl z&amp;nbsp;nádraží, Tykva tesklivě za ním hleděl. Z&amp;nbsp;několika okének vagonů zatřepetaly se bílé šátky na rozloučenou s&amp;nbsp;oněmi, kdo v&amp;nbsp;Praze zůstali, ale Tykva nemohl rozeznati, zdali se to kmitá i z&amp;nbsp;okna, u&amp;nbsp;něhož seděla slečna Ema. Viděl jen bílé ruce, viděl i nějaké hlavičky, vyklánějící se z&amp;nbsp;oken, ale nepoznával, je-li mezi nimi ruka i hlavička nejmilejší — vlak se rychle vzdaloval a již mizel v&amp;nbsp;ohybu kolejí. Pro všecko zamával i svým šátkem. A&amp;nbsp;teď se mu v&amp;nbsp;hrudi rozvlnil smutek z&amp;nbsp;rozloučení. Tesklivě se vracel do kanceláře.

Tam ho uvítal dr. Čočka:

„Šťastně jste doprovodil?“

„Šťastně, spektabile.“

„Nezmeškali vlak?“

„Času bylo dost. Ještě chvíli jsme čekali.“

„Tak je to dobře, kolego. Pamatujte si, nikdy nezmeškat vlak a hlavně nikdy nezmeškat přívoz. — Dobrý tatík je doktor Karfiol a dobré děvče je ta jeho dcera. Chytrá, inteligentní, probudilá. Skoro se mi zdá, že za mého mládí takových děvčat nebývalo. Ani dnes jich není nazbyt. Myslím, že dlouho doma nezůstane. A&amp;nbsp;její budoucí vyvolený dobře s&amp;nbsp;ní pochodí.“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>b2x36eepwpsvuqz75kdxdz853jwzjfb</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/197</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98392</id>
    <revision>
      <id>335402</id>
      <parentid>334913</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:14:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335402</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1599" sha1="kfv8e5hio1hrgtpzki0aogwdibm263q" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|189}}&lt;/noinclude&gt;Tykvu bodlo cosi v&amp;nbsp;nitru jako teničký trn. Proč to Čočka povídá? Tuší něco? Zpozoroval něco? Je to upozornění, aby se on — Tykva — neoddával marným nadějím? Svěřil Čočkoví něco doktor Karfiol? Ale Tykva nechce slyšet o&amp;nbsp;žádném vyvoleném. Lehká žárlivost počala v&amp;nbsp;něm hlodati.

A&amp;nbsp;ještě dodal doktor Čočka:

„Možná, že je zase v&amp;nbsp;Praze uvidíme. Nastane nová sezona v&amp;nbsp;divadle a slečna dychtí po pražském repertoáru. Pravda, toho tam doma neužije.“

Doktor Tykva se vtáhl do svého pokojíku. Když za ním cvakla tapetová dvířka, zatvářil se Čočka jaksi taškářsky a zahrozil celou pěstí za Tykvou, jako by chtěl říci:

„Já ti dám vybírat! Myslím, žes uvázl. A&amp;nbsp;můžeš děkovat dobrému osudu. Kdybych já byl na tvém místě&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Lišácky se usmívaje sedl k&amp;nbsp;psacímu stolu.

Několik dní žil Tykva z&amp;nbsp;dojmů setkání s&amp;nbsp;miloučkou slečnou Emou a opakoval si každé slovo z&amp;nbsp;rozmluv s&amp;nbsp;ní. Při vzpomínce na její bezděčnou poznámku v&amp;nbsp;kavárně „jako bych byla mladou paničkou na svatební cestě“ se sladkou něhou až rozplýval, a když si opakoval její tichou odpověď cestou ke Štěpánu „vám bych to nikdy neřekla“, tu jí v&amp;nbsp;duchu líbal útlou ruku tisíckrát. Jen si vyčítal, že se tenkráte nevzmohl na otázku: „A&amp;nbsp;co byste mi řekla?“ Kterak asi by byla odpověděla?

Den ode dne uplýval, již se Tykvovi zdálo, že od pražské návštěvy Karfiolových minula celá věč-&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>kfv8e5hio1hrgtpzki0aogwdibm263q</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/198</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98393</id>
    <revision>
      <id>335403</id>
      <parentid>334914</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:21:21Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335403</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1643" sha1="qz3pjtzpip0ju4y9fggqqj3ojbyu70r" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|190}}&lt;/noinclude&gt;nost a že se mu události toho setkání rozpadávají. Čím dále silněji se v&amp;nbsp;něm ozýval stesk po těch několika hodinách, které ztrávil po boku slečny Emy, ponenáhlu jej obestíral pocit samoty, smutnější než dříve. Ať byl kde byl, všady jej obklopovala prázdnota. Krom kancelářské práce nebylo proň života. A&amp;nbsp;v&amp;nbsp;tom těsném pokojíku bylo mu nejlépe. Když dokončil své úkoly, když nanesl koncepty písařům k&amp;nbsp;opisování a mohl se na chvíli oddati myšlenkám soukromým, zahlížel se na podložku před sebou, kterou Ema tak něžně byla pohladila, a někdy se tak zasnil, že se mu zdálo, jako by se ta dívčí ruka dotýkala jeho. V&amp;nbsp;takové chvíli se Tykva ironicky usmál a řekl k&amp;nbsp;sobě:

„Byl bys kdysi uvěřil, že se budeš zasnívat nad tímto počmáraným papírem? Kam jsi to přivedl, Jaromíre?“

Ale nejhůře mu bylo, když mu do všeho toho „zasnívání“ šlehla vzpomínka na paní Emilii Vosáhlovou. Přicházela nevolána, ale přicházela tvrdošíjně, a bylo v&amp;nbsp;ní něco vyčítavého. Jako by byl cosi v&amp;nbsp;sobě zradil. Jako by byl přetrhl nějaký závazek. A&amp;nbsp;tu se Tykva v&amp;nbsp;duchu hájil: Nebylo žádného závazku. Vstoupila mi do cesty neblahá paní, nad kterou jsem nemohl pocítit než soustrast. Nic jiného to nebylo než soucit k&amp;nbsp;trpící ženě. A&amp;nbsp;jestliže ve mně na chvíli vzniklo cosi jiného, co snad by se mohlo nazvat náklonností — kam by byla vedla? Omyl to byl, Jaromíre, a ty jsi s&amp;nbsp;tím omylem dávno doúčtoval. Nic ti nebrání, abys nešel dále jako volný,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qz3pjtzpip0ju4y9fggqqj3ojbyu70r</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/199</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98394</id>
    <revision>
      <id>335404</id>
      <parentid>334915</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:27:27Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335404</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1504" sha1="dy7tz9ube9lzq87f0mkzl1ut57b7of5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|191}}&lt;/noinclude&gt;nespoutaný člověk. Do čeho ses při vzpomínce na dávný Hospodářský ples vmýšlel, připravilo ti zmatku dost a odpykal jsi to. Snad nemáš věčně pykati? Byla by to pokuta přílišná a nezasloužená.

Sotva by koho jiného byly podobné úvahy týraly, a Tykvu snad jen proto, že byl každým vláknem bytosti své juristou. Či proto snad, že po oné prvé návštěvě pana Vosáhla a po jeho chmurném předvídání vlastního brzkého konce spatřil jeho sličnou choť v&amp;nbsp;nedaleké budoucnosti jako černě oděnou vdovu? To byl pouhý kmit, přízrak, zaviněný Vosáhlem samým. Ale Tykva na to již nikdy nepomyslil.

Co mu přinese nejbližší budoucnost, až se Vosáhlovi vrátí do Prahy? Nemůže to dlouho trvati, září se schyloval. Tykva se odhodlával, aby statečně i šetrně odrazil prvý útok. Nesmí se setkati s&amp;nbsp;paní Emilií, aby zase nezakolísal. Zdáloť se mu, že její zraky vždy tak podivně na něm utkvívají, jako by taky ona v&amp;nbsp;nějaký obrat osudu doufala. Či klamal se? Kéž by se klamal, aby byl zcela kliden. Co vše mu vynesla osudná masopustní zastávka před výkladní skříní klenotnickou!

Rozřešení se blížilo a nadešlo dříve, než se ho nadál.

Do konce září zbývalo jen několik dnů, když mu jednoho dopůldne přinesl písař navštívenku. Tykva pohlédl na lístek: Isidor Vosáhlo. Horko jej obešlo.

„Jsem pánovi k&amp;nbsp;službám, že prosím&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“
{{Nop}}&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dy7tz9ube9lzq87f0mkzl1ut57b7of5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/200</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98395</id>
    <revision>
      <id>335405</id>
      <parentid>334916</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:32:47Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335405</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1474" sha1="6s53nbzmdqmyyjc0nugswcxsogjxpgj" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|192}}&lt;/noinclude&gt;Ale to nebyl pan Vosáhlo, jak jej znal z&amp;nbsp;předešlých návštěv. Křepce vstoupil muž tváře nikoli bezbarvé, sivé, nýbrž osmahlé a jako čerstvým venkovským povětřím ošlehané. Zraky jeho již neseděly v&amp;nbsp;hlubokých jamkách, ale skoro vesele vyzíraly do světa. Nebyla to hnátitá, kostnatá postava, jevící stále jakousi znavenost. Tělo páně Vosáhlovo jako by se bylo zaokrouhlilo a nabylo mrštnosti. Jen pověsil na rohatinku klobouk, chopil se oběma rukama pravice Tykvovy a tiskna ji upřímně, jako nikdy před tím, promluvil bodře jako ke starému příteli:

„Tu jsem, drahý pane doktore! Promiňte, že jsem vám nepsal, ale nemohl jsem zcela přesně naznačiti den návratu. Nikomu jsem tak nemohl učinit, ani svým lidem v&amp;nbsp;domě. A&amp;nbsp;vy jste první, k&amp;nbsp;němuž se přicházím poslušně ohlásit.“

To znělo jako po vojensku, ale zřejmě žertovně.

„Buďte nám vítán!“ přisunoval Tykva židli. Rozpaky s&amp;nbsp;něho padaly. V&amp;nbsp;tu chvíli se neobával ničeho nepříjemného. Byl až mile překvapen vzezřením Vosáhlovým.

Než Vosáhlo usedl, vztyčil se v&amp;nbsp;celé výšce své, vypjal prsa a tázal se zvučným hlasem:

„Jak se vám zdám, pane doktore?“

„Výborně, pane inženýre. Vidím, že vám lázně posloužily, a blahopřeji vám.“

„Ano, drahý doktore, posloužily. Hlavně však lékař a jeho rozšafné léčení. Léčil a vyléčil mne&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>6s53nbzmdqmyyjc0nugswcxsogjxpgj</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/201</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98396</id>
    <revision>
      <id>335406</id>
      <parentid>334917</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:38:59Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335406</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1541" sha1="nw8498kmf2t3r5qbjvd46vo4q259zrs" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|193}}&lt;/noinclude&gt;skoro bez léků, rozumnými rozklady. Vracím se zdráv, pane doktore. Mé někdejší obavy byly plané, obával jsem se svého srdce, ale to srdce je zdravé. Zjistil u&amp;nbsp;mne toliko srdeční nervosu, naučil mě, jak žít, a tedy takto se vracím, jako znova zrozený. Jsem o&amp;nbsp;deset liber těžší, ale taky o&amp;nbsp;deset let mladší. Chodil jsem — jak jsem chodil! V&amp;nbsp;Praze bych byl po takových pochodech umřel. Slunce, vzduch, rozumná komoce! Byl jsem hypochondrem, pane doktore, odnaučili mě tomu. Je to taky nemoc, a velmi ošklivá. Člověk sám se vlastními myšlenkami otravuje — dnes je mi do smíchu.“

Vše to chrlil pan Vosáhlo jedním proudem, zraky mu jiskřily, tvář nabývala výrazu veselého a skoro dobráckého. Někdejší jeho strohost a nevrlost byla ta tam.

„Pane doktore, těšil jsem se na vás, velmi jsem se těšil, ale dnes nepřicházím s&amp;nbsp;pozváním k&amp;nbsp;nám. To musím na čas odložit, doufám že ne na čas příliš daleký. K&amp;nbsp;vůli paní&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

Tykva se zarazil. Co je s&amp;nbsp;jeho paní? To z&amp;nbsp;pana Vosáhla nevyléčili?

„Ale nahradíme si to, pane doktore, někdy později, nic nám neuteče. Až bude po všem&amp;nbsp;—“

Skoro proti vůli vyhrkl Tykva:

„Milostivá paní snad nestůně?“

„Ne, naopak, je zdráva jako tuřín,“ mluvil horlivě Vosáhlo, sotva že dechu nabíral. „Jen kyne, vracím se domů dvojnásob šťasten. Žijeme oba — a já teď teprve začínám nový život, musím žít a&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nw8498kmf2t3r5qbjvd46vo4q259zrs</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/202</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98397</id>
    <revision>
      <id>335407</id>
      <parentid>334918</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:45:51Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335407</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1515" sha1="nwzqgzlmgi6sqyyfaj2gid5ferixwoq" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|194}}&lt;/noinclude&gt;budu žít krásněji než kdykoli. (Slova se mu drala z&amp;nbsp;úst o&amp;nbsp;překot.) Vám nesmím a nemohu zatajit, jak se vracíme. Pane doktore, moje drahá žena (Tykva poprvé tu slyšel z&amp;nbsp;úst Vosáhlových žena), moje milovaná žena bude chovat! Budu otcem, budeme mít rodinu. Šest let jsem marně čekal, dávno již jsem se vzdával vší naděje — konečně mi žena svěřila své tajemství, které v&amp;nbsp;Praze do poslední chvíle skrývala&amp;nbsp;—&amp;nbsp;— Chápete, pane doktore, jak mi jest? Mám pro koho žít! A&amp;nbsp;teď rozumíte, proč vás k&amp;nbsp;sobě nezvu, proč se vás oba musíme na čas odříkat. Nemějte to mé paní za zlé, ostýchá se, vaše návštěva připravila by jí nesmírně rozpaky — musím jí šetřit&amp;nbsp;—&amp;nbsp;—“

„Nenadálým tím překvapením Tykva až zčervenal, hlava se mu zatočila. Než mohl slova pronésti, vyhrkl pan Vosáhlo ještě:

„Kdybyste věděl, jak jsme šťastni, já i paní! Vše nad námi i kolem nás je růžové, nemohu se dočkati dne, až — až — však chápete, čeho se nemohu dočkat!“

Tykva vztáhl ruku, aby stiskl pravici Vosáhlovu.

„Jsem šťasten s&amp;nbsp;vámi, pane inženýre, že vám smím blahopřáti ze srdce upřímného, vám i milostivé paní. Sdílím s&amp;nbsp;vámi nenadálou radost, která vás očekává, z&amp;nbsp;hloubi srdce ji sdílím!“

Pan Vosáhlo se vzchopil, tiskl Tykvovi ruku, div ji nerozdrtil.

„Děkuji vám, byl jsem o&amp;nbsp;vašem účastenství&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>nwzqgzlmgi6sqyyfaj2gid5ferixwoq</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/203</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98398</id>
    <revision>
      <id>335408</id>
      <parentid>334919</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:51:28Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335408</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1465" sha1="qixp5lz9qinvk7c3rjq9d822lngt0f5" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vpravo|195}}&lt;/noinclude&gt;přesvědčen. A&amp;nbsp;jako jste byl první dnes, budete první, kdo zví, až vyprší čas. Utíkám zas, musím na vzduch. O&amp;nbsp;jediné vás prosím: zůstaňte nám přítelem. A&amp;nbsp;buďte zdráv a šťasten, jako jsem já!“

Skoro se zdálo, že by Tykvu rád objal, jak bouřlivými pocity překypoval, ale pravice jeho dosáhla jenom na Tykvovo rameno, prudce je s&amp;nbsp;tiskla — a pan Vosáhlo zmizel.

Tykva osaměl. V&amp;nbsp;jakémsi zbožném pohnutí sepjal ruce a zašeptal: „Rozřešeno, díky Bohu! Pouto spadlo, jsem svoboden jak pták. Emo, předrahá Emo, kdybys tušila, jak šťastný dnes žiju den! Teď již ti smím říci, jak neskonale tě mám rád, a zeptati se, přijímáš-li mě za svého vyvoleného. Vzpomínáš-li na mne, jako já na tebe?“

Zamyslil se, letěl v&amp;nbsp;duchu do Pardubic. Z&amp;nbsp;toho zadumání vyrušil jej po dlouhé chvíli šramot v&amp;nbsp;pokoji šéfově. Tapetová dvířka se otevřela, doktor Čočka vstrčil do pokojíku hlavu:

„Byl u&amp;nbsp;nás někdo, kolego?“

„Pan inženýr Vosáhlo, spektabile; jinak nikdo.“

„Což pak přinesl?“

„Přišel jen oznámit, že se vrátil z&amp;nbsp;lázní, že je zas v&amp;nbsp;Praze.“

„To je přece slušný, zdvořilý člověk. Za to mu arci nemůžeme nic účtovat, ale zapamatujte si to, někde to pak přičmárneme.“

Tykva na přisvědčení pokývl jen hlavou. Ne, na dnešní návštěvu páně Vosáhlovu nezapomene,&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>qixp5lz9qinvk7c3rjq9d822lngt0f5</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 1 (1934).pdf/204</title>
    <ns>250</ns>
    <id>98399</id>
    <revision>
      <id>335409</id>
      <parentid>334920</parentid>
      <timestamp>2026-08-10T17:53:49Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Jean-Paul</username>
        <id>8278</id>
      </contributor>
      <comment>/* Zkontrolováno */</comment>
      <origin>335409</origin>
      <model>proofread-page</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="527" sha1="dkq4uzkhffog5vznzjndew7smpatjnp" xml:space="preserve">&lt;noinclude&gt;&lt;pagequality level=&quot;3&quot; user=&quot;Jean-Paul&quot; /&gt;{{Vlevo|196}}&lt;/noinclude&gt;ani do smrti. Ale když se dvířka zavřela, chopil se nástěnného kalendáře, který mu visel nad stolkem, a důrazně na něm podškrtl dnešní datum červenou tužkou. Ne pro kancelářskou potřebu, hlavně pro sebe. Aby si někdy nemusel dlouho vzpomínat.

Toho dopoledne již nesáhl po žádné práci kancelářské. Nemohl. Taky jemu hrudník sotva stačil. Ostatně za krátko vyzváněli kdesi poledne a Tykva spěchal, aby již byl na čerstvém vzduchu. Venku teprv z&amp;nbsp;plných plic vydechne.&lt;noinclude&gt;&lt;/noinclude&gt;</text>
      <sha1>dkq4uzkhffog5vznzjndew7smpatjnp</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Francie</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98461</id>
    <revision>
      <id>335418</id>
      <parentid>335329</parentid>
      <timestamp>2026-08-11T06:38:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>/* Obyvatelstvo. */</comment>
      <origin>335418</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="96789" sha1="02xbzdlvz9ff5c414o75zwi7qf3yo2u" xml:space="preserve">{{Pracuje se}}

{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Francie
  | PŘEDCHOZÍ = Franciade
  | DALŠÍ = Francigenum opus
}}

{{Textinfo
  | TITULEK = Francie
  | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]]
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1895. S.&amp;nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.]
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Francie
}}

{{Forma|proza}}
'''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570).

O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z toho Korsika 8722 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;.

{{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní.

Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji.

Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Horopis. ==
Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes &lt;sup&gt;1&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;7&lt;/sub&gt; celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes.

== Geologické poměry. ==
Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země.

{{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní.

{{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic.
{{Prostrkaně|
Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny.

{{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault).

{{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly.

{{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien'').

{{Prostrkaně|
Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité &lt;br&gt; pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové.

{{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě
obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je
z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších.

{{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]''

== Vodopis. ==
Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a stř. vodou 57 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 694 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 110 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v., &lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;/&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 985 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 120 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 70 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 12—300 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 95 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (z čehož 2500 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; připadá na Španělsko) 1178 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; úv., 222 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;, jiní až na 2603 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;. — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;,
{{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, d’Issariès 0,9 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''

== Podnebí. ==
Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]''

== Květena. ==
V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim.

{{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''.

Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''.

{{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí.

Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''.  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Zvířena. ==
Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés.

Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Сар-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.).  ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''

== Obyvatelstvo. ==
Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně.

Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento:


{| class=&quot;wikitable&quot;

|-
! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel
|-
| 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170
|-
| 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364
|-
| 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313
|-
| 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064
|-
| 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921
|-
| 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788
|-
| 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048
|-
| 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903
|-
| 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192
|-
| 1846 || 35,400.486 |||| || 
|}


Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt;, Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka:


{| class=&quot;wikitable&quot;
|-
! rowspan=&quot;2&quot;|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan=&quot;2&quot;|Hlavní město !! rowspan=&quot;2&quot;|''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !!  colspan=&quot;3&quot;|Počet obyvatelstva !! rowspan=&quot;2&quot;|Prům. hustota na 1 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; !! rowspan=&quot;2&quot;|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má arrondissem. !! rowspan=&quot;2&quot;|Depart. má kantonů !! rowspan=&quot;2&quot;|Dep. má obcí
|-
| r. 1881 || r. 1886 || r. 1891
|-
| Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453
|-
| Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|-
| Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky || Text buňky
|}
 
{{Konec formy}}

[https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)]</text>
      <sha1>02xbzdlvz9ff5c414o75zwi7qf3yo2u</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Am Mond</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98540</id>
    <revision>
      <id>335413</id>
      <timestamp>2026-08-11T05:35:10Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Am Mond   | PŘEDCHOZÍ = Ammonaté sloučeniny   | DALŠÍ = Ammoniacum }}   {{Textinfo   | TITULEK = Am Mond   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;175. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Am Mond''', veska v Čechách, s 9 d., 51 o…“</comment>
      <origin>335413</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="551" sha1="5wn62q2r9p6d5hcmpzyqsrta8bb2o5j" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Am Mond
  | PŘEDCHOZÍ = Ammonaté sloučeniny
  | DALŠÍ = Ammoniacum
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Am Mond
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;175. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Am Mond''', veska v Čechách, s 9 d., 51 ob. něm. (1880), hjtm. Falknov, okr. Loket (3 hod. sev.), obec a fara Tatrovice.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>5wn62q2r9p6d5hcmpzyqsrta8bb2o5j</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Ammonova oasa</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98541</id>
    <revision>
      <id>335414</id>
      <timestamp>2026-08-11T05:42:48Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Ammonova oasa   | PŘEDCHOZÍ = Ammonoidea   | DALŠÍ = Ammon-superfosfát }}   {{Textinfo   | TITULEK = Am Mond   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;180. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Ammonova oasa''' bylo ve starověku jmé…“</comment>
      <origin>335414</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="1016" sha1="lr2vr1airw5s8up9pkpboh0b3r08v8e" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Ammonova oasa
  | PŘEDCHOZÍ = Ammonoidea
  | DALŠÍ = Ammon-superfosfát
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Am Mond
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;180. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Ammonova oasa''' bylo ve starověku jméno nynější oasy Sívy v libycké poušti záp. od Káhiry. Podlé zpráv Hérodotových obydlena byla lidem smíšeným z Egypťanů a Aethiopů. Mimo chrám Ammónův (v. t.), proslulou věštírnu a hrad starých králů připomíná se tu též posvátný pramen Héliův, z něhož střídavé studená a teplá voda se prýštila. Za Ptolemaiovců náležela '''А. о.''' k říši egyptské, ale v té době poklesl též význam věštírny zdejší. Arabové ve středověku nazývali ji Santaria. (Ostat. viz {{Prostrkaně|Síva}}.)
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>lr2vr1airw5s8up9pkpboh0b3r08v8e</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amnias</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98542</id>
    <revision>
      <id>335415</id>
      <timestamp>2026-08-11T05:46:45Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Amnias   | PŘEDCHOZÍ = Amnestie   | DALŠÍ = Amnion }}   {{Textinfo   | TITULEK = Amnias   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70 }}  {{Forma|proza}} '''Amnias''', řeka v Paflagonii, při níž r. 89 př. Kr. zvít…“</comment>
      <origin>335415</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="541" sha1="60sw25r68jbp9febmbfmnet759tfax9" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amnias
  | PŘEDCHOZÍ = Amnestie
  | DALŠÍ = Amnion
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amnias
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
}}

{{Forma|proza}}
'''Amnias''', řeka v Paflagonii, při níž r. 89 př. Kr. zvítězil Mithridatés Velký nad Římany. Viz {{Prostrkaně|Gek-Yrmak}}.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>60sw25r68jbp9febmbfmnet759tfax9</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amnisos</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98543</id>
    <revision>
      <id>335416</id>
      <timestamp>2026-08-11T05:53:30Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP   | TITUL = Ottův slovník naučný   | ČÁST = Amnisos   | PŘEDCHOZÍ = Amniotická tekutina   | DALŠÍ = Amnón }}   {{Textinfo   | TITULEK = Amnisos   | AUTOR = neuveden   | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}   | LICENCE = PD anon 70   | WIKIPEDIA-HESLO = Amnisos }}  {{Forma|proza}} '''Amnisos''' (''Ἀ…“</comment>
      <origin>335416</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="766" sha1="0lflts8f6tw5t4k610rkb7fo3v5udge" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
  | TITUL = Ottův slovník naučný
  | ČÁST = Amnisos
  | PŘEDCHOZÍ = Amniotická tekutina
  | DALŠÍ = Amnón
}} 

{{Textinfo
  | TITULEK = Amnisos
  | AUTOR = neuveden
  | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. {{Kramerius|nkp|aa7086c0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
  | LICENCE = PD anon 70
  | WIKIPEDIA-HESLO = Amnisos
}}

{{Forma|proza}}
'''Amnisos''' (''Ἀμνισός''), starověké město na sev. pobřeží Kréty, již u Homéra připomínané, leželo blízko ústí řeky t. jm., kdež ještě pahorek na pr. bř. řeky označuje jeho místo. V '''А'''-su byl staroslavný chrám Eileithyie a město samo pokládáno za rodiště této bohyně.
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>0lflts8f6tw5t4k610rkb7fo3v5udge</sha1>
    </revision>
  </page>
  <page>
    <title>Ottův slovník naučný/Amod</title>
    <ns>0</ns>
    <id>98544</id>
    <revision>
      <id>335417</id>
      <timestamp>2026-08-11T06:05:41Z</timestamp>
      <contributor>
        <username>Davmiub</username>
        <id>20055</id>
      </contributor>
      <comment>založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amod | PŘEDCHOZÍ = Amoce | DALŠÍ = Amoebovité stadium }}  {{Textinfo | TITULEK = Amod | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 }}   {{Forma|proza}} '''Amod…“</comment>
      <origin>335417</origin>
      <model>wikitext</model>
      <format>text/x-wiki</format>
      <text bytes="943" sha1="b2swf5ih1okixz0rwc4p7s278hmj2ge" xml:space="preserve">{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amod
| PŘEDCHOZÍ = Amoce
| DALŠÍ = Amoebovité stadium
}}

{{Textinfo
| TITULEK = Amod
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Druhý díl. Praha : J.&amp;nbsp;Otto, 1889. S.&amp;nbsp;182. [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:8f722040-0b3d-11e5-b562-005056827e51 Dostupné online.]
| LICENCE = PD anon 70
}}


{{Forma|proza}}
'''Amod''', město ve vých.-ind. okresu bróčském, v prov. bombajské, s 5822 obyv. (1881), mezi nimiž jsou dobří nožíři vyrábějící výborné nože a břitvy. Obchod s bavlnou. '''A.''' jest hlavním městem oddílu, jenž má na 455 ''km''&lt;sup&gt;2&lt;/sup&gt; 139.641 obyv., a to 27.653 hindů, 7837 muham. a 4151 jiných. Půdy jest vzděláno 81 %, a jest to většinou tak zvaná černá země, na níž se pěstuje bavlna a obilí.  ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}</text>
      <sha1>b2swf5ih1okixz0rwc4p7s278hmj2ge</sha1>
    </revision>
  </page>
</mediawiki>