Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.16 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 4 43 335890 335410 2026-08-20T12:34:52Z Dan Polansky 207 /* A je to opravdu nutné… */ Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. 335890 wikitext text/x-wiki __NEWSECTIONLINK__ <div class="toccolours" style="margin-bottom: 1em; text-align: center;"> Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp. Prosíme, podepisujte své příspěvky. '''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]''' '''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&section=new}} Nové téma / New thread (+)]''' </div> __TOC__ == Opt-in global sysops? == :''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]'' Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC) :For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC) ::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC) :::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC) ::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC) ::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC) : In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC) == Graicky náročná stránka od OSN == Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC) :Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC) :Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC) == Akcent nad neobvyklým znakem == Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC) :Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́ :Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́ :Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC) ::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC) == Přidání trestního zákoníku == Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC) :@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC) == real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé == Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC) :@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC) ::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC) == Migrace na Parsoid == <section begin="announcement-content" /> <em>[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]</em> <div class="mw-translate-fuzzy"> Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu. </div> Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]]. Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki. Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]]. <section end="announcement-content" /> [[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&oldid=28221043 --> == A je to opravdu nutné… == Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“? Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki>, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha. Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam. Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší. Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC) : Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.) --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:34 (UTC) sqfoziu8o3p1rs6wud6i5ocxp6nkurz 335891 335890 2026-08-20T12:38:26Z Dan Polansky 207 /* A je to opravdu nutné… */ 335891 wikitext text/x-wiki __NEWSECTIONLINK__ <div class="toccolours" style="margin-bottom: 1em; text-align: center;"> Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp. Prosíme, podepisujte své příspěvky. '''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]''' '''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&section=new}} Nové téma / New thread (+)]''' </div> __TOC__ == Opt-in global sysops? == :''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]'' Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC) :For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC) ::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC) :::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC) ::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC) ::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC) : In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC) == Graicky náročná stránka od OSN == Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC) :Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC) :Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC) == Akcent nad neobvyklým znakem == Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC) :Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́ :Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́ :Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC) ::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC) == Přidání trestního zákoníku == Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC) :@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC) == real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé == Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC) :@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC) ::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC) == Migrace na Parsoid == <section begin="announcement-content" /> <em>[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]</em> <div class="mw-translate-fuzzy"> Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu. </div> Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]]. Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki. Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]]. <section end="announcement-content" /> [[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&oldid=28221043 --> == A je to opravdu nutné… == Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“? Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki>, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha. Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam. Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší. Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC) : Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.) : Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou). : Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC) pvcfmvrub0b7zw8zx909rwdakqmgy2d 335931 335891 2026-08-20T21:08:28Z JAn Dudík 532 /* A je to opravdu nutné… */ odpověď 335931 wikitext text/x-wiki __NEWSECTIONLINK__ <div class="toccolours" style="margin-bottom: 1em; text-align: center;"> Stránka '''U pramene''' je určena pro diskutování různých problémů souvisejících s projektem Wikizdroje. Starší příspěvky jsou archivovány, vizte [[Wikizdroje:U pramene/Archivy|seznam archivů]] (historie stránek zůstává zde). Vizte také stránku '''[[Wikizdroje:Potřebuji pomoc|Potřebuji pomoc]]'''; k setkáním vizte pak [[Wikizdroje:U reálného pramene|U reálného pramene]], dále též stránku '''[[Wikizdroje:Oznámení|Externí oznámení]]''' s novinkami z Mety, MediaWiki atp. Prosíme, podepisujte své příspěvky. '''All other languages:''' you can contact us here in English at the moment. See also '''[[Wikizdroje:English guidelines|English guidelines]]''' '''[{{fullurl:{{FULLPAGENAME}}|action=edit&section=new}} Nové téma / New thread (+)]''' </div> __TOC__ == Opt-in global sysops? == :''Discussion from 2010 that resulted in currently being opted out: [[Special:Permalink/45815|here]]'' Hello. I would like to propose that this wiki allows [[:m:Global sysops|global sysops]]. This wiki meets one of the criteria under the GS scope, which is that there are only two local administrators. I would strongly recommend allowing global sysops here because they can quickly deal with clear cases of vandalism and spam, but otherwise they will '''not''' intervene in content matters or local decisions. As I said, the main reason for proposing this is so that vandalism and spam can be quickly dealt with by global sysops (and by extension, stewards). Thoughts? [[Uživatel:Codename Noreste|Codename Noreste]] ([[Diskuse s uživatelem:Codename Noreste|diskuse]]) 12. 2. 2026, 15:27 (UTC) :For context, this discusson springs from some discussions among global rights holders, since the community is quite small at present compared to how it was during the last opt-out. {{ping|Jan.Kamenicek|-jkb-}} perhaps one of you have an opinion on this? [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 16. 2. 2026, 09:48 (UTC) ::{{re|EPIC}} Agree, the local community is really small nowadays and also the absence of local admins' reaction to this request quite underlines the situation. Thus allowing global sysops seems to be a logical step. --[[Uživatel:Jan.Kamenicek|Jan.Kamenicek]] ([[Diskuse s uživatelem:Jan.Kamenicek|diskuse]]) 21. 2. 2026, 11:48 (UTC) :::Since no one has objected for a week, and considering that there likely won't be much further participation here with the community size, I'll go ahead and update the wikiset. [[File:Yes check.svg|20px|]] '''Done''' [[Uživatel:EPIC|EPIC]] ([[Diskuse s uživatelem:EPIC|diskuse]]) 21. 2. 2026, 17:02 (UTC) ::::No když na to stačí souhlas jednoho v podstatě bývalého editora a nevyjádření aktivního nesouhlasu... [[Uživatel:Lenka64|Lenka64]] ([[Diskuse s uživatelem:Lenka64|diskuse]]) 22. 2. 2026, 06:49 (UTC) ::My opinion is, that global sysops are not really needed here, there was only one bigger problem in last years. But I am not against. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 22. 2. 2026, 16:58 (UTC) : In the past, I supported global sysops for the Czech Wiktionary. Since then, I have learned what kind of incompetent and dishonest bozos are all too often elected into global roles, more so for global sysops then stewards, but also stewards. It was Danny B. who made this kind of point in Czech Wiktionary, if I remember correctly. I do not oppose global sysops here, and I am rather inactive (although I did some important work here in the past), but I am sounding a warning, whatever its use. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 23. 5. 2026, 10:37 (UTC) == Graicky náročná stránka od OSN == Máte někdo nějakou představu jak zapsat do OSN něco takovéhleho https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:a0c2f141-0a06-11e5-b309-005056825209 ? Prostě tu grafiku ignorovat? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 23. 3. 2026, 00:09 (UTC) :Tu grafiku dosti oddělujeme, srvn. např. [[Ottův slovník naučný/A|A]]. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 23. 3. 2026, 05:32 (UTC) :Primárně vložit text, obrázek je zde spíše ilustrační. Pokud ve stránce bude, tím lépe, ale i s obrázkem si může graficky zdatný člověk docela vyhrát, pokud ne, stačí i prostý ořez. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 23. 3. 2026, 12:04 (UTC) == Akcent nad neobvyklým znakem == Prosím zkušenější kolegy o pomoc. Heslo [[Ottův slovník naučný/Arsis]] (sken viz {{Kramerius|nkp|1b0ddf40-0b3e-11e5-b562-005056827e51}}) obsahuje akcenty nad znaky symbolizujícími dlouhou a krátkou dobu (tyto znaky jsem převzal z článku [[w:Metrum]] ve Wikipedii). Našel jsem, že znaková tabulka Unicode obsahuje samostatné akcenty, které je možné kombinovat s dalšími znaky (např. [[w:en:Acute accent]]), ale neumím je zkombinovat. Je to vůbec technicky možné? Děkuji. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 30. 3. 2026, 19:11 (UTC) :Zajímavé. Pozn.: v [[w:en:Arsis and thesis]] používají k tomu speciální znak drobnější ⏑ (U+23D1 METRICAL BREVE). (Následující znaky v řadě potažmo ~kombinace s vlastním codepointem jsou ⏒, ⏓, ⏔, ⏕, ⏖.) Zkombinování je jednoduché, přidá se následující combining character, např. ten U+0301. → ⏑́ :Pro srovnání s tím U+25E1 LOWER HALF CIRCLE → ◡́ :Zda je to ve výsledku funkční je otázka taky zajímavá (mně se to ve výsledku zobrazuje docela slušně, v tom prvním případě, na rozdíl od editoru zprávy). --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:05 (UTC) ::Děkuji, zkusil jsem to upravit podle vaší rady. Ale ideální to není, v případě obloučku je ten akcent hodně vpravo; v případě vodorovné čárky je sice horizontálně o dost blíže jejímu středu, ale zase je hodně vysoko nad ní. [[Uživatel:Rulumas|Rulumas]] ([[Diskuse s uživatelem:Rulumas|diskuse]]) 31. 3. 2026, 06:56 (UTC) == Přidání trestního zákoníku == Ve Wikizdrojích je [[Občanský zákoník (2012)]]. Trestní zákoník žel nenacházím. Kdyby se toho chtěl někdo ujmout, bylo by to prima. Přece jen je prezentace textu ve Wikizdrojích superiorní oproti té na gov.cz, podle mého vkusu alespoň. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 22. 5. 2026, 07:16 (UTC) :@[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] Obávám se, že žádný z aktivních uživatel se nevěnuje zákonům, nové nepřibývají a ani již vloženým se nikdo něvěnuje - minimálně by bylo dobré zmínit novelizace, zmíněný občanský zákoník jich za tu dobu má přes deset. A je otázkou, zda je lepší zde ty zákony nemít vůbec, nebo mít pouze historické verze. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 24. 5. 2026, 15:17 (UTC) == real-time diskuse? IRC asi nebude to pravé == Úvodní stránka Wikisource odkazuje na irc://irc.libera.chat/#wikisource-cs , kde jsem se ocitl velice sám, když jsem tam vstoupil. Existuje něco, co je skutečně používané (Discord, Matrix, něco)? [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 12:26 (UTC) :@[[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] Na Wikipedii asi discord. Na Wikizdrojích jsme bývali na irc dva, a posledních pár let už asi nikdo. Osobně bych případně preferoval něco jako Whatsapp nebo Telegram. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 30. 5. 2026, 17:28 (UTC) ::Jsa nadšeným podporovatelem FLOSS programů (živím se podporou Linuxu) tak bych preferoval něco otevřeného … proto ten Matrix. Ale existují nějaké kanály na Discordu. Akorát, že na tamním kanálu `#wikipedia-cs` mi nikdo na otázku ohledně https://commons.wikimedia.org/wiki/File:MS._Gough_London_14_p._32-41.pdf nikdo neodpověděl. [[Uživatel:Ceplm|Ceplm]] ([[Diskuse s uživatelem:Ceplm|diskuse]]) 30. 5. 2026, 19:07 (UTC) == Migrace na Parsoid == <section begin="announcement-content" /> <em>[[m:Special:MyLanguage/Wikimedia Foundation/Product and Technology/Parsoid Read Views/Read View Announcement|Číst v jiném jazyce]]</em> <div class="mw-translate-fuzzy"> Ahoj všichni! S potěšením vás chci informovat, že jako další krok v projektu [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification|Unifikace parserů]] bude brzy Parsoid zapnut jako výchozí pro vykreslování článků zde na {{grammar:6sg|$wiki}}. Postupně zvyšujeme počet wiki, které Parsoid používají, s cílem udělat z něj výchozí parser wikitextu v následující verzi MediaWiki s prodlouženou podporou. Díky tomu naše wiki budou spolehlivější a jednotnější pro editory, čtenáře a nástroje a také to usnadní vývoj budoucích funkcí wikitextu. </div> Pokud to narušuje vaši práci, nemějte obavy! I nadále se můžete odhlásit prostřednictvím uživatelského nastavení nebo vypnout Parsoid na aktuální stránce pomocí menu Nástroje, jak se popisuje v [[mw:Special:MyLanguage/Help:Extension:ParserMigration|dokumentaci rozšíření ParserMigration]]. Jsou dostupné [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Confidence Framework|další informace o naší strategii postupného nasazování]] včetně testování před zapnutím Parsoidu na nové wiki. Pro hlášení chyb a problémů se prosím podívejte na naši dokumentaci [[mw:Special:MyLanguage/Parsoid/Parser Unification/Known Issues|známých problémů]] a pokud najdete novou chybu, založte prosím záznam ve Phabricatoru a přidejte mu štítek [[phab:project/view/5846|Content-Transform-Team]]. <section end="announcement-content" /> [[mw:User:MSantos (WMF)|Content Transform Team]] 3. 8. 2026, 16:31 (UTC) <!-- Zprávu zaslal Uživatel:MSantos (WMF)@metawiki pomocí seznamu na https://meta.wikimedia.org/w/index.php?title=Distribution_list/Global_message_delivery/Wikisource&oldid=28221043 --> == A je to opravdu nutné… == Většina knih (třebas románů) je členěna na jednotlivé kapitoly, mnohdy pouze číslované. Na Wikizdrojích je přitom zvykem uvádět u takové kapitoly znovu vyplněnou šablonu <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> a de facto v ní opakovat (popřípadě jen mírně modifikovat) většinu údajů uvedených v šabloně <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki> na úvodní stránce příslušné „knihy“. Je to ale opravdu nutné či vhodné? Nestačilo by tyto údaje uvést pouze jednou na „hlavní stránce“? Velkou zdejší přidanou hodnotou je možnost zpracovaný text stáhnout jako plnohodnotnou e-knihu. V ní se však před každou kapitolou neustále opakuje víceméně stejný text z vložené šablony <nowiki>{{Textinfo}}</nowiki>, což působí dosti rušivě, násilně a nevhodně. Text pak nepůsobí plynule jako skutečná kniha. Nebylo by vhodné toto nějak šikovně ošetřit? Chápu, že v rámci samotného webu nemusí tato šablona působit nijak rušivě, ale alespoň při generování e-knihy by bylo vhodné její opakované zobrazování nějak potlačit. Domnívám se, že tyto údaje skutečně stačí uvést jednou na začátku. A pokud jsou v indexu zpracovány i úvodní a závěrečné stránky knihy obsahující údaje, které se do šablony vkládají, možná není nutné je uvádět ani tam. Opakování stejných informací před každou kapitolou už podle mého názoru čtenáři žádnou přidanou hodnotu nepřináší a naopak jej při čtení e-knihy zbytečně ruší. Zkusil jsem na polských wikizdrojích podobně zpracovaný text vygenerovat do e-knihy, a ve výsledku se žádné opakování údajů z infoboxu nekonalo. Možná by se šlo inspirovat tam. [[Uživatel:Jean-Paul|Jean-Paul]] ([[Diskuse s uživatelem:Jean-Paul|diskuse]]) 10. 8. 2026, 18:39 (UTC) : Ano, domnívám se, že má-li kapitola, oddíl aj. publikace, tvořící podstránku hlavní stránky, téhož autora, jako kniha samotná reprezentovaná hlavní stránkou, je rušivé (mj. pro argumenty uvedené výše) a nepotřebné uvádět textovou krabičkou znovu tutéž informaci. Jiná situace je např. v Ottově slovníku naučném, kde každý článek má svého autora. (Omlouvám se, pakliže jsem udělal nějakou chybu ve formulaci a chtělo by to ještě doladit.) : Pro účel trackování/sledování by nicméně v podstránce mohla být nějaká šablona, která ji označuje jako mající stejného autora aj. jako hlavní stránka, ale negenerující žádný text. Díky tomu by pořád šlo filtrovat stránky, které nejsou autorsky a licenčně ošetřené (byly by to ty, které nemají ani tuto šablonu, ani tu krabičkovou). : Jiný námět je tuto krabičku potlačit při generování e-knih zcela. K tomu související: [[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky#Export knihy i s podstránkami do pdf i epub]]. --[[Uživatel:Dan Polansky|Dan Polansky]] ([[Diskuse s uživatelem:Dan Polansky|diskuse]]) 20. 8. 2026, 12:38 (UTC) :Ano, kdysi jsem na to při generování eknihy taky narazil, ale obávám se, že to nemá jednoduché automatické řešení. Otázkou je, zda je zde více opt-in publikací, tedy takových, kde jsou různí autoři různých částí, nebo opt-out, tedy jednuatorských děl. :Přijde mi nepravděpodobné, že by někdo chtěl dělat eknihy z věcí typu OSN, ale vyloučit zcela se to nedá. Pak nám jako opt-in zůstávají [https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:almanach almanachy], [https://cs.wikisource.org/wiki/Kategorie:Wikidata:Druh_d%C3%ADla:novinov%C3%BD_%C4%8Dl%C3%A1nek články], periodika, Bible, encyklopedie, sborníky.. [[Uživatel:JAn Dudík|JAn Dudík]] ([[Diskuse s uživatelem:JAn Dudík|diskuse]]) 20. 8. 2026, 21:08 (UTC) dgsc0r5n00ckrq34802pm7bxq44mjbn 0 31028 335929 325523 2026-08-20T17:47:26Z Davmiub 20055 335929 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Palánka | PŘEDCHOZÍ = Palanka | DALŠÍ = Palankin }} {{Textinfo | TITULEK = Palánka | AUTOR = neznámý | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 87. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n97/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD anon 70 }} {{Forma|proza}} '''Palánka''', několik městeček v Uhrách v župě báčsko-bodrožské: '''1) P'''. {{Prostrkaně|Německá}} (''Német'' '''P'''.), okr. město na Dunaji, má 5310 obyv., z nichž je 4449 Němců, 533 Maďarů (1890), řím.-katol. a ev. kostel, synagogu, pš., telegraf, paroplavební stanici, par. mlýn, obchod s vínem a dřívím. – '''2) P'''. {{Prostrkaně|Nová}} (''Uj'' '''P'''.), ves t., okr. Něm. '''P'''.; 1774 obyv, z nichž je 1627 Němců (1890); paroplavební stanice, pěstování dobytka, bourců, rybářství a obchod s dřívím a obilím. – '''3) P'''. {{Prostrkaně|Stará}} (''O'' '''P'''.), městečko t.; 5251 ob., z nichž je 3711 Srbů, 518 Slováků, 775 Němců, 123 Maď. (1890), řím.-kat. kostel a státní sběrna tabáku. – '''4) P'''. {{Prostrkaně|Nová}} a {{Prostrkaně|Stará}} (''Új és Ó'' '''P'''.), ves t. na Dunaji, župa Temešvár, okr. Bela Crkva; 1238 ob. srb. (1890), řec.-vých. kostel a paroplav. stanice. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla v Ottově slovníku naučném]] 837k2lfw9bguq7n9txj3jv4fda3go10 0 45625 335930 325370 2026-08-20T18:17:05Z Davmiub 20055 335930 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Palembang | PŘEDCHOZÍ = Palěj | DALŠÍ = Palencia }} {{Textinfo | TITULEK = Palembang | AUTOR = [[Autor:Stanislav Nikolau|Stanislav Nikolau]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 92. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n102/mode/1up Dostupné online] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Palembang }} {{Forma|proza}} '''Palembang: 1) P.''', bývalé hlavní město sultanátu v nizozemské Indii, nyní residentství t. jména, rozkládá se na obou březích řeky Musi, 73 ''km'' od moře, v bařinaté, často zaplavované krajině. Svým rázem upomíná na Benátky, neboť řeka a její ramena tvoří hlavní ulice města, skládajícího se většinou z nízkých kolových domův anebo poloplovoucích obydlí (»rakkits«). Kamenných staveb je málo. '''P.''' honosí se největší mešitou v niz. Indii, starým sultánským palácem nyní v pevnost přeměněným, čínským chrámem atd. Obyvatelstva je 53.300 duší (1896), z nichž as 100 Evrop. (bez pos.), 2500 Číňanův a 1700 Arabů, a živí se hlavně obchodem produkty z horního poříčí ř. Musi, která i mořským lodím činí vstup do '''P'''-u možným. Vedle obchodu je čilý průmysl: výroba zbraní a ozdobného zboží, tkaní hedv. látek a j. Na blízku {{Prostrkaně|Lama}} P. ({{Prostrkaně|Starý '''P.'''}}) s hrobkami sultánů palembangských, kteří odvozovali svůj původ až od Alexandra Vel. '''P.''' byl založen asi Javanci, kteří r. 1544 přišli už po druhé ve značném množství do '''P'''-u. R. 1618 zřídili tu Hollanďané faktorii, jež však r. 1662 byla hrozně vyvražděna, tak že Hollanďané byli nuceni r. 1664 znovu '''P'''-u dobýti, při čemž sultán uznal jejich svrchovanost. R. 1811 opakovalo se zase děsné divadlo z r. 1662; tentokráte Angličané, kteří mezitím ve válkách napoleonských stali se pány nizozem. osad, zavedli evropskou vládu. Když pak osady vráceny byly Nizozemí, i '''P.''' dostal se po delších bojích do rukou Hollanďanů, kteří r. 1823 připojili '''P.''' k ostatním državám. — Srv. Otto Mohnicke, Banka und '''P.''' (Münster, 1874). ''[[Autor:Stanislav Nikolau|Nu.]]'' '''2) P.''', nizozem. residentství na jihových. pobř. Sumatry (niz. Indie), skládající se z býv. král. '''P'''-u a 13 domorodých států, zaujímá 139.128 ''km''² rozlohy. Záp. čásť přiléhající k resìd. Padangsche Bovenlanden a Benkulen, je hornata a dosahuje horou Derapo výše 3240 ''m''. Odtud svažuje se k vých. a přechází v alluviální nížinu, místy bařinatou a nevzdělanou, místy velmi úrodnou, neb hustými lesy pokrytou, jíž protékají četné řeky. Hlavni toky jsou Džambi a {{Prostrkaně|řeka '''P.'''}} či Musi, jež tvoří přirozené cesty dovnitř země. V nízkých, bažinatých krajích se silnou vlhkosti vzduchu a vysokou teplotou řádí zimnice. Bohatství '''P'''-u, záležející v úrodné půdě, bujnou vegetací není dosud úplně využitkováno. Daří se tu gummovník, tabák, kakaovník, pepřovník, muškát. strom, méně kávovník. Obyvatelstvo skládá se z Malajců, jednak muhammed. mluvících řečí pomíšenou javanštinou, jednak pohanů, jako na př. Orang-Kubuů, kteří odloučeni od ostatního světa živí se honbou v lesnatých krajích severozápadu. Vzděláním stojí na nízkém stupni a mluví zvláštní řečí. Veškeré obyvatelstvo odhaduje se (1896) na 703.000 duší, z nichž Evropanů pouze několik set a as 6000 Číňanů vedle nečetných Arabův. ''[[Autor:Stanislav Nikolau|Nu.]]'' {{Konec formy}} 7fjwpm0qcmc0ukfloyji1bssljujjtt 2 77813 335938 335886 2026-08-21T08:59:22Z CommonsDelinker 99 Replacing Russian_church_(37591925970).jpg with [[File:Panoramic_view_over_central_Sofia_and_the_Vitosha_Mountain_2017-10-08.jpg]] (by [[:c:User:CommonsDelinker|CommonsDelinker]] because: [[:c:COM:FR|File renamed]]: [[:c:COM:FR#FR3|Criterion 3]] (obvious 335938 wikitext text/x-wiki {{Wikidata list |sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH { SELECT DISTINCT ?item WHERE { ?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . } } AS %subquery WHERE { INCLUDE %subquery . ?item wdt:P17 ?zeme . ?zeme wdt:P463 wd:Q458 . MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } . ?item p:P1082 ?pobSt . ?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel . OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } . ?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] . bind(concat("{", "{formatnum:", str(?pocetobyvatel), "}", "}") AS ?pocetobyvatel_upr ) . } order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha) LIMIT 50 |columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km²) |thumb=75 }} {| class='wikitable sortable' ! # ! Článek ! Obrázek ! stát ! Počet obyvatel ! K datu ! Rozloha (km²) |- | style='text-align:right'| 1 | ''[[:d:Q64|Berlín]]'' | [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:3782202}} | 2023-12-31 | 891 |- | style='text-align:right'| 2 | ''[[:d:Q220|Řím]]'' | [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:2748109}} | 2023-01-01 | 1287 |- | style='text-align:right'| 3 | ''[[:d:Q90|Paříž]]'' | [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:2103778}} | 2023-01-01 | 105 |- | style='text-align:right'| 4 | ''[[:d:Q1741|Vídeň]]'' | [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q40|Rakousko]]'' | {{formatnum:2028289}} | 2025-01-01 | 415 |- | style='text-align:right'| 5 | ''[[:d:Q1055|Hamburk]]'' | [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1910160}} | 2023-12-31 | 755 |- | style='text-align:right'| 6 | ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]'' | [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:1903000}} | 2023-01-01 | 1468 |- | style='text-align:right'| 7 | ''[[:d:Q270|Varšava]]'' | [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:1862402}} | 2024-06-30 | 517 |- | style='text-align:right'| 8 | ''[[:d:Q1492|Barcelona]]'' | [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q29|Španělsko]]'' | {{formatnum:1731649}} | 2025-01-01 | 101 |- | style='text-align:right'| 9 | ''[[:d:Q19660|Bukurešť]]'' | [[Soubor:Bucharest-Skyline-01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q218|Rumunsko]]'' | {{formatnum:1716961}} | 2021-12-01 | 226 |- | style='text-align:right'| 10 | ''[[:d:Q1781|Budapešť]]'' | [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q28|Maďarsko]]'' | {{formatnum:1685209}} | 2025-01-01 | 525 |- | style='text-align:right'| 11 | ''[[:d:Q1726|Mnichov]]'' | [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1510378}} | 2023-12-31 | 311 |- | style='text-align:right'| 12 | ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]'' | [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:1436354}} | 2023-01-01 | 534 |- | style='text-align:right'| 13 | ''[[:d:Q1085|Praha]]'' | [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q213|Česko]]'' | {{formatnum:1397880}} | 2025-01-01 | 496 |- | style='text-align:right'| 14 | ''[[:d:Q490|Milán]]'' | [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:1354196}} | 2023-01-01 | 182 |- | style='text-align:right'| 15 | ''[[:d:Q472|Sofie]]'' | [[Soubor:Panoramic view over central Sofia and the Vitosha Mountain 2017-10-08.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q219|Bulharsko]]'' | {{formatnum:1213134}} | 2025-12-31 | 492 |- | style='text-align:right'| 16 | ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]'' | [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:1087353}} | 2023-12-31 | 405 |- | style='text-align:right'| 17 | ''[[:d:Q1754|Stockholm]]'' | [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q34|Švédsko]]'' | {{formatnum:984748}} | 2022-12-31 | 187 |- | style='text-align:right'| 18 | ''[[:d:Q727|Amsterdam]]'' | [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:921468}} | 2023-01-01 | 219 |- | style='text-align:right'| 19 | ''[[:d:Q2634|Neapol]]'' | [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:913462}} | 2023-01-01 | 119 |- | style='text-align:right'| 20 | ''[[:d:Q495|Turín]]'' | [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:841600}} | 2023-01-01 | 130 |- | style='text-align:right'| 21 | ''[[:d:Q31487|Krakov]]'' | [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:804237}} | 2023-06-30 | 327 |- | style='text-align:right'| 22 | ''[[:d:Q1117116|Bordeaux Métropole]]'' | [[Soubor:Vue du Pont Jacques Chaban-Delmas.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q142|Francie]]'' | {{formatnum:796273}} | 2019-01-01 | 579 |- | style='text-align:right'| 23 | ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]'' | [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:775790}} | 2023-12-31 | 248 |- | style='text-align:right'| 24 | ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]'' | [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]'' | {{formatnum:767131}} | 2021-08-31 | 641<br/>306 |- | style='text-align:right'| 25 | ''[[:d:Q1757|Helsinky]]'' | [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q33|Finsko]]'' | {{formatnum:694392}} | 2025-12-31 | 214 |- | style='text-align:right'| 26 | ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]'' | [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:693204}} | 2022-01-01 | 419 |- | style='text-align:right'| 27 | ''[[:d:Q25287|Göteborg]]'' | [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q34|Švédsko]]'' | {{formatnum:674529}} | 2023-12-31 | 272 |- | style='text-align:right'| 28 | ''[[:d:Q1799|Vratislav]]'' | [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:673531}} | 2024-06-30 | 293 |- | style='text-align:right'| 29 | ''[[:d:Q1748|Kodaň]]'' | [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q35|Dánsko]]'' | {{formatnum:667099}} | 2025-01-01 | 91 |- | style='text-align:right'| 30 | ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]'' | [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:664311}} | 2023-01-01 | 319 |- | style='text-align:right'| 31 | ''[[:d:Q580|Lodž]]'' | [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q36|Polsko]]'' | {{formatnum:648711}} | 2024-06-30 | 293 |- | style='text-align:right'| 32 | ''[[:d:Q1524|Athény]]'' | [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q41|Řecko]]'' | {{formatnum:643452}} | 2021-01-01 | 39 |- | style='text-align:right'| 33 | ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]'' | [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:633484}} | 2023-12-31 | 207 |- | style='text-align:right'| 34 | ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]'' | [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:631217}} | 2023-12-31 | 217 |- | style='text-align:right'| 35 | ''[[:d:Q2656|Palermo]]'' | [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:630167}} | 2023-01-01 | 161 |- | style='text-align:right'| 36 | ''[[:d:Q2079|Lipsko]]'' | [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:611850}} | 2024-12-31 | 298 |- | style='text-align:right'| 37 | ''[[:d:Q8851|Malaga]]'' | [[Soubor:Malaga 2023.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q29|Španělsko]]'' | {{formatnum:599063}} | 2025-01-01 | 395 |- | style='text-align:right'| 38 | ''[[:d:Q1295|Dortmund]]'' | [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:595471}} | 2023-12-31 | 281 |- | style='text-align:right'| 39 | ''[[:d:Q1761|Dublin]]'' | [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q27|Irsko]]'' | {{formatnum:592713}} | 2022-04-03 | 115 |- | style='text-align:right'| 40 | ''[[:d:Q1773|Riga]]'' | [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]] | ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]'' | {{formatnum:588911}} | 2026-01-01 | 304<br/>254 |- | style='text-align:right'| 41 | ''[[:d:Q2066|Essen]]'' | [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:586608}} | 2023-12-31 | 210 |- | style='text-align:right'| 42 | ''[[:d:Q216|Vilnius]]'' | [[Soubor:Gedimino pilis by Augustas Didzgalvis.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q37|Litva]]'' | {{formatnum:581475}} | 2023-01-01 | 401 |- | style='text-align:right'| 43 | ''[[:d:Q24879|Brémy]]'' | [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:577026}} | 2023-12-31 | 318 |- | style='text-align:right'| 44 | ''[[:d:Q1731|Drážďany]]'' | [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:564904}} | 2024-12-31 | 328 |- | style='text-align:right'| 45 | ''[[:d:Q1449|Janov]]'' | [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q38|Itálie]]'' | {{formatnum:558745}} | 2023-01-01 | 240 |- | style='text-align:right'| 46 | ''[[:d:Q36600|Haag]]'' | [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]] | ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]'' | {{formatnum:548320}} | 2021-01-01 | 98 |- | style='text-align:right'| 47 | ''[[:d:Q1715|Hannover]]'' | [[Soubor:Neues Rathaus Hannover 2013.jpg|center|75px]] | ''[[:d:Q183|Německo]]'' | {{formatnum:548186}} | 2023-12-31 | 204 |} {{Wikidata list end}} dnkdz35j2k22wrnsx3o8gi2wdcnnoqn 0 98461 335936 335889 2026-08-21T06:41:37Z Davmiub 20055 /* Zemědělství. */ 335936 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Сар-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka<ref>v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika</ref>: {| class="wikitable" |- ! rowspan="2"|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan="2"|Hlavní město !! rowspan="2"|''km''² !! colspan="3"|Počet obyvatelstva !! rowspan="2"|Prům. hustota na 1 ''km''² !! rowspan="2"|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan="2"|Dep. má arrondissem. !! rowspan="2"|Depart. má kantonů !! rowspan="2"|Dep. má obcí |- | r. 1881 || r. 1886 || r. 1891 |- | Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453 |- | Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840 |- | Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321 |- | Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250 |- | Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188 |- | Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153 |- | Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339 |- | Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503 |- | Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337 |- | Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446 |- | Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437 |- | Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302 |- | Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106 |- | Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109 |- | Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763 |- | Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267 |- | Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426 |- | Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480 |- | Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292 |- | Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287 |- | Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364 |- | Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717 |- | Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389 |- | Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266 |- | Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585 |- | Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638 |- | Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379 |- | Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700 |- | Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426 |- | Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291 |- | Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350 |- | Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587 |- | Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465 |- | Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553 |- | Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338 |- | Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359 |- | Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245 |- | Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282 |- | Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563 |- | Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584 |- | Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333 |- | Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297 |- | Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332 |- | Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264 |- | Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217 |- | Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349 |- | Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325 |- | Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326 |- | Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198 |- | Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381 |- | Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643 |- | Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661 |- | Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550 |- | Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276 |- | Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596 |- | Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586 |- | Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253 |- | Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313 |- | Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666 |- | Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701 |- | Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512 |- | Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903 |- | Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470 |- | Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559 |- | Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480 |- | Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232 |- | Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268 |- | Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583 |- | Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590 |- | Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386 |- | Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328 |- | Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314 |- | Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75 |- | Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759 |- | Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530 |- | Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689 |- | Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354 |- | Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836 |- | Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320 |- | Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194 |- | Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145 |- | Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150 |- | Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301 |- | Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300 |- | Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203 |- | Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530 |- | Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486 |} Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického. Na 10.000 obyv. přišlo: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872 |- | Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802 |- | Protestantské || 214 || 223 || 160 |- | Israelitské || 21 || 23 || 14 |- | Ostatní || 2 || 6 || 24 |} R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů. Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje: {| class="wikitable" |- ! !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob. |- | 1846: || 24,42 % || 75,58 % |- | 1851: || 25,52 % || 74,48 % |- | 1856: || 27,31 % || 72,69 % |- | 1861: || 28,86 % || 71,14 % |- | 1866: || 30,46 % || 69,54 % |- | 1872: || 31,06 % || 68,94 % |- | 1876: || 32,44 % || 67,56 % |- | 1881: || 34,76 % || 65,24 % |- | 1886: || 35,95 % || 64,05 % |- | 1891: || 47 % || 53 % |} Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186. Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující: {| class="wikitable" |- ! !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek |- | 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661 |- | 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616 |- | 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536 |- | 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772 |- | 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646 |- | 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446 |- | 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505 |} Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod. Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo: {| class="wikitable" |- ! !! mužů !! žen !! dohromady |- | od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872 |- | 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441 |- | 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064 |- | 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637 |- | 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458 |- | 100 a více » || 66 || 118 || 184 |} Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství. Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy. Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991<ref>chybně, zřejmě jde o "r. 1891"</ref> vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''. Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce. {| class="wikitable" |+ Roku 1882—91 prům.: |- ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- | Pšenice || 6848 || 107.098 || — |- | Žito || 1656 || 24.202 || — |- | Ječmen || 982 || 18.596 || — |- | Oves || 3760 || 89.607 || — |- | Kukuřice || 577 || 9456 || — |- | Pohanka || 619 || 9849 || — |- | Směska || 329 || 5180 || — |} {| class="wikitable" |+ Roku 1891: ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- |- | Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66 |- | Žito || 1498 || 21.588 || 292,32 |- | Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22 |- | Oves || 4242 || 106.145 || 915,94 |- | Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97 |- | Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62 |- | Směska || 270 || 3698 || 61,70 |} Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé к orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun. Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 о 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 о 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 о 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''. {{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně к váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena. Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' {{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''³ dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''³ musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující: {| class="wikitable" | 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů |- | 1889 || » 81.325 » || » 88.846 » |- | 1890 || » 99.546 » || » 59.130 » |- | 1891 || » 82.733 » || » 47.340 » |} S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.). V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr. Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů. {{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888. Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg''). {{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr. {{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''², rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun. Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun. Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.). Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''³; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy. '''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu<ref>správně: Morbihanu</ref> až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg''). {{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' == Průmysl. == Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] qupz8ky8b4rk7s2cp0jadpoe969287t 335937 335936 2026-08-21T06:42:47Z Davmiub 20055 335937 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Francie | PŘEDCHOZÍ = Franciade | DALŠÍ = Francigenum opus }} {{Textinfo | TITULEK = Francie | AUTOR = [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]], [[Autor:Vladimír Josef Procházka|Vladimír Josef Procházka]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Karel Plischke|Karel Plischke]], [[Autor:František Farský|František Farský]]. [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. S.&nbsp;451-603. [https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1f368ff0-0a02-11e5-b309-005056825209 Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Francie }} {{Forma|proza}} '''Francie''' {''France'', ''République Française''), země a stát v záp. Evropě. {{Prostrkaně|Polohu}} '''F.''' mezi dvěma moři lze — vyjímajíc Anglii — nazvati nejšťastnější všech států evropských. Španělsko má sice také pobřeží atlantské a středomořské, avšak jeho poloha jest příliš jižní, následkem čehož nemá účastenství ve světovém spojení severoatlantském, jako Francie. Vedle toho zde i to váží, že '''F.''' hraničí se 6 státy Evropy (Belgie, Lucembursko, Německo, Švýcarsko, Italie, Španělsko), nehledíc k Anglii, od níž ji dělí či spíše s kterou ji spojuje Kanál (La Manche), mezi Calais a Doverem jen 31 ''km'' široký. K tomu přistupuje i ta neobyčejně příznivá okolnost, že na celé vzdálenosti mezi oběma moři (370 ''km'') nejeví terrain nijakých překážek dopravě. V ohledu vojenském jest poloha '''F.''' výhodnější než Německa nebo Rakouska, neboť má na vše strany jisté přirozené hradby. Tak přechod Alp jest z francouzské strany mnohem snazší, než z italské, jakž tomu učí nejen zeměpis, ale i světové dějiny, počínajíc Hannibalem až k Napoleonům; také byl vliv francouzský daleko znatelnější na východní straně Alp, než italský na straně západní. Hranice mezi oběma státy běží od Col Lunga (2758 ''m'' n. m.) na pobřeží až k S. Gingolphu na jezeře Genevském většinou po hlavním hřebenu Alp. Odtud počíná již méně pravidelná hranice jurská proti Švýcarsku. Nelze mluviti o nějakém hlavním hřebenu Jury, avšak i zde jest přechod z francouzské strany snazší než ze švýcarské. Mezi Jurou a Vogésy nalézá se brána Belfortská (''La Trouée de Belfort''), 28 ''km'' široká, proslulá ve strategii vojenské, známé bojiště od časů Caesara až do poslední války franc.-německé. Hlavním rozhraním proti Německu jsou Vogésy a teprve v jich severu, u Dunnonu, počíná vlastní negeografická hranice francouzská proti Belgii. Nejneschůdnější přechod přes hranici franc. nalézá se v Pyrenejích, zvláště středních; překročení jich jest s obou stran nesnadné. Avšak i jinak jest poloha '''F.''' výhodná; neboť na protějších březích Středozemního moře nalézá se rozsáhlá osada Alžírská (s Tunisem), vzdálená z Marseille jen 771 ''km'', kteroužto vzdálenost urazí rychlý parník za noc a den, kdežto ve '''F.''' samé nejvnitřnější kraje, Burgund a Franche-Comté, jsou jen 400—450 ''km'' vzdáleny od pobřeží, jehož lze po železnici za 11 hod. dosáhnouti. Nejzazší {{Prostrkaně|astronomické body}} hranic '''F.''' jsou na severu Zuydcoote, na sever od Dunkerku na 51° 5′ 27″ s. š., na jihu 42° 20′ s. š. (na jih od Puigmalu), na západě Point de St. Mathieu na 4° 52′ z. d., na východě 7° 39′ v. d., v Alpách Přímořských, kde tyto protíná, 44° s. š. Základní geometrická podoba země jest šestiúhelník, jehož západní a východní strana jest poněkud do vnitř vtlačena. Podélná osa od severu k jihu mezi Severním mořem a Serrou de la Bague de Bourdeilat v depart. Pyrenées Orientales měří 973, největší šířka od Corsèn na Vogésy 888 ''km'', od La Rochellu ku Genevě 542 ''km''. — {{Prostrkaně|Rozčlenění horizontální}} jest nepatrné. Cotentin a Bretonsko jsou jedinými většími poloostrovy, Korsika, 170 ''km'' na jih od Provence vzdálená, jediným větším ostrovem. Ostatní ostrovy pobřežní jsou nečetné a nepatrné. Délka veškeré hranice '''F.''' obnáší 5290 ''km'', z čehož připadá na vodní 3120 (Kanál 1120, Atlantský okeán 1385, Středozemní moře 615 ''km''), na zemní hranici 2170 ''km'' (proti Belgii 460, Lucembursku 14, Německu 320, Švýcarsku 396, Italii 410, Španělsku 570). O {{Prostrkaně|plošných rozměrech}} '''F.''' rozcházejí se samy úřední údaje v létech 1878—87 téměř o 10.000 ''km''². Rozhodně nízká jsou udání jak v »Annuaire du Bureau des Longitudes« (528.400 ''km''²), tak v »Situation financ. des communes« r. 1878 (527.006,8 ''km''²). Ředitelství přímých daní udává 529.103,7 ''km''²; soukromé měření planimetrické, jež r. 1882 dokončil ruský generál Střelbitský, ovšem podle mapy menších rozměrů, vykazuje pro pevninu '''F.''' 523.932, pro ostrovy 9547, úhrnem 533.479 ''km''², z čehož na Korsiku připadá 8866,5 ''km''². Správnější bylo planimetrické vyměření '''F.''' pod Perrierem, jež r. 1887 dle listů mapy 1 : 80.000 bylo provedeno v Service géographique de l’armée. jehož výsledek byl 536.408 ''km''² (z toho Korsika 8722 ''km''²). Avšak i výsledek tento nezdál se ještě dosti spolehlivým, a tak provedeno v Service géogr. pod novým ředitelem Derrécagaixem nové měření Coradiovým planimetrem přímo na měděných plotnách mapy 1 : 80.000. Béře-li se za podklad ellipsoid Clarkeův z r. 1880, činí výpočet 536.479, při Besselovu 536.469, při ellipsoidu ingenieur-geographů 536.464 ''km''². Výsledky tyto rozcházejí se o 0,OO3 %, což jest také asi největší možná chyba tohoto měření. Derrécagaix sám pokládá za nejsprávnější udaj pro plochu '''F.''' 536.479 ''km''². {{Prostrkaně|Pobřeží '''F.'''}} Atlantský okeán tvoří na severu a severozápadě hranici '''F.''' v délce 2505 ''km'', z čehož na Kanál připadá 1120 ''km''. Francouzský břeh Kanálu až za Calais jest vlastně jen pouhým pokračováním plochého, dunami pokrytého pobřeží Severního moře, za Calais dosahuje však moře pohraniční vysočina flanderská v příkrém spádu, tak že na samém pobřeží shledáváme se s výškami přes 100 ''m'' (mys Blanc-Nez 134 ''m''). Ráz severomořský přichází pak k platnosti ještě jednou mezi Boulogne a Aultem, kdež rozsáhlé roviny pobřežní jsou chráněny řadami vysokých dun před zhoubným přílivem. Od ústí Bresly až k ústí Seiny tvoří pobřeží v délce 140 ''km'' skalní stěna křídová, zv. {{Prostrkaně|Falaisy}} (v. t.). Jest to snad nejnebezpečnější čásť pobřeží '''F.''', k čemuž přispívají i časté mlhy. Z přístavů ve Falaisách nejdůležitější jest Dieppe, z menších jmenujeme St. Valery en Caux a Fécamp; při ústí Bresly jsou proslulé mořské lázně Treport. Ze severnějších ještě přístavů v úžině Calaiské nejdůležitější jsou Calais samy pro dopravu do Anglie, na východ odtud Gravelines a Dunkerk, jižně Boulogne. Jest nepochybno, že Falaisy ještě za historické doby ustupují, ovšem cení se roční ústup prům. jen na 30 ''cm''. Urvané zde části unáší moře na sever. Jižně od mysu Hèveského, kde Falaisy končí, dosahuje moře řeka Seina v širokém ústi, do něhož jen během let 1834—53 zanesla 1,3 mil. ''m''³ bahna. Při sev. jeho břehu leží důležitý přístav Le Havre, při jižním lázně Trouville. Sev. břeh poloostrova Normandského vyplňuje Seinský záliv s nebezpečnými útesy (''Rochers de Calvados''). Východně od nich mělká rejda Caenská při ústí ř. Orne, západně ústí ř. Vire s úskalími a mělčinami. V nejsevernější části poloostrova Normandského, mezi Pointe de Barfleur a mysem de la Hague, nalézá se veliký válečný přístav Cherbourg. Celé dosud líčené pobřeží od Dunkerku až k Cherbourgu nevykazuje žádných pobřežních ostrovů. Teprve od mysu posléze jmenovaného nastává značná členitost pobřeží, provázeného nyní pravidelně ostrovy, a přestává teprve při ústí Girondy. Jižně od mysu Hagueského, mezi Normandií a Bretonskem, zalévá se hluboko do země záliv Bretonský, jehož nejzazší čásť sluje Baie de St. Michel, naproti níž leží malé ostrůvky Chauseyské. Téměř uprostřed zálivu Bretonského nalézají se ostrovy Normandské pod panstvím britským. Celé pobřeží poloostrova Bretonského od zálivu St.-Michelského až k ústí Loiry jest neobyčejně rozčleněno, podobno skaerům norským, v sev. části rázu docela fjordového. Do sev. pobřeží poloostrova vnikají hlouběji zátoky St. Malo a St. Brieuc s přístavy t. jm. Všude jest plno nebezpečných útesů. Kde '''F.''' sáhá nejdále k západu, odděluje Passage du Four od pevniny skupinu skalistých Quessantských ostrovů, načež nastupují 3 větší zátoky, Brestská, Douarnenezská a Audierneská. Teprve zde počíná vlastně otevřený okeán; pobřeží však jihobretonské podržuje i dále dosavadní ráz. Do země vniká naproti ostrovům Glenanským dlouhý chobot Quimperský a záliv Forestský, naproti ostr. Groixu Lorientská rejda válečná a něco východněji rejda Etelská, kdežto velmi rozčleněný záliv Morbihanský obmykají poloostrovy Quiberon a Ruis. Naproti němu a sousední zátoce, utvořené ústím Vilainy, leží důležitý ostrov Belle Isle. Zátokou Vilainskou končí se pobřeží bretonské a zátokou Loiry (''Grand Chenal de la Loire'' s přístavy St. Nazaire a Nantes) počíná se pobřeží nového rázu, jež podržuje sice ještě po celé 2 zeměp. stupně dosavadní členitost, liší se však od předešlého plochými břehy s dunami táhnoucími se od ústí jedné řeky, jichž zde hojně, ke druhému, a doprovázeno jest pobřežními bažinami, solnami a odvodňovacími příkopy. Hned na jih od ústí Loiry vyskytuje se velká Baie de Bourgneuf, uzavřená na záp. ostrovem Noirmontierem. Zátoky při ústí řek Sèvre (Pertuis [úžina] Breton) a Charente (Pertuis d’Antioche) uzavřenyjsou proti okeánu ostrovy Ré a Oléronem. Naproti prvnímu leží přístav La Rochelle, naproti Oléronu přístav Rochefort. Mezi Oléronem a pobřežím na jihu prostírá se Pertuis de Maumusson. Členovité pobřeží středofrancouzské končí v ústí Garonny, zde Gironde zvaném, kde příliv mořský učinil ještě ze vzdáleného Bordeaux přístav mořský. Odtud až po samé Pyreneje táhne se ve směru meridionálním pobřeží tak rovné, jako sotva kde jinde v Evropě. Jsou to »Landes«, typická krajina pobřežních dun, provázených řadou étangů (v. t.), z nichž jedině Arcachonský protrhl si širší průchod do moře a utvořil takto jediný přístav na tomto dlouhém pobřeží, kdežto ostatní spojeny jsou s mořem jen menšími toky (''courants''). Teprve při ústí Adouru, kde pod Bayonnou nalézají se proslulé lázně Biarritz, v nejzazším konci zálivu Gascognského (jinak zátoka Vizcajská) jest znáti vliv Pyrenejí na útvar pobřežní. Ve Středomořském pobřeží '''F.''' jeví se značný rozdíl mezi západem a východem. Hranice obou, totiž límanitého pobřeží na západě a příkrého provencského na východě, leží v deltě Rhônu. Na hranici špan.-franc, noří se čásť Pyrenejí (Mts Albères) do moře a příkré stěny žulové ohraničují velké hloubky přístavů Banyuls-sur-Mer, Port Vendres a Collioure. Hned však za ř. Techem nastává již uvedené pobřeží límanité, lišící se však i původem i vzezřením od Land. Zde zanesly četné menší řeky jihofrancouzské průlivy mezi četnými bývalými ostrovy pobřežními a ve spojení s mořem zarovnaly celé pobřeží. Jako zbytek bývalého moře zůstaly étangy, jež lemují celý břeh zálivu du Lion. Z přístavů jest zde nejznamenitější Cette, kdež ústí Canal du Midi do moře Středozemního. Za menším zálivem u Aigues Mortes staneme u delty Rhônu. Obě veliká ramena Rhônu uzavírají jako ostrov Camargue. Ještě za deltou Rhônu, od této oddělena pustinou zv. Crau, nalézá se Étang de Berre, nejvýchodnější z jihofrancouzských, postrádající však úplně rázu límanitého. Zde již dosahuje moře (u Point Riche) hornatina provencská a nastává pobřeží příkré, plné skalistých mysů a menších zátok. Zde se tu a tam vyskytují ostrůvky pobřežní, nejdůležitější z nich Iles d’Hyères naproti zálivu t. jm. Pobřeží to končí pro '''F'''-ii u Nizzy, v nejkrásnějším koutě vší '''F.''' Jest tu celá řada menších přístavů, jako La Ciotat, St. Nazaire, Giens, Hyères, Bormes, St. Tropez, Fréjus, Cannes, Antibes, Nizza, Monaco a 2 přístavy prvého řádu, t. Marseille a Toulon. Na celém pobřeží '''F.''' lze jasně sledovati odvěký boj moře a souše. Do roka ztrácí tak '''F.''' asi 30 ''ha'' půdy. Avšak nejen rozsah, ale i ráz pobřeží se místy podstatně změnil, jak jsme naznačili již při límanitém pobřeží jihofrancouzském. Delta Rhônu prý se posunovalo ročně o 0,57 ''m'' a vzrostlo prý za posledních 2000 let o 300 ''km''². Změn se tu děje dost ještě za historické doby, tak na př. vznikl líman při ústí ř. Aude teprve r. 1320, kdy řeka tato protrhla svoje hráze. Kdežto na pobřeží Středomořském třeba míti za to, že pobřežní ostrovy byly k pevnině připojeny, lze o pobřeží atlantském tvrditi opak. Celý dlouhý pás ostrovů od Cherbourgu až po ústí Girondy jest jen zříceninou, zbylou z pevniny, jež podlehla nárazu vln mořských. V těchto končinách jeví se zhoubná činnost moře nejintensivněji. Na sev. pobreží Bretonska setkáváme se s největším (vedle Bristolu) přílivem v Evropě, 16 ''m'', a příboj vln plní tu ještě na 80 ''m'' vysoko vzduch pěnou. Ještě dnes užívá se z lesů zde potopených černého dřeva, na př. u St. Malo. U St. Michela lze někdy viděti utopené vsi Maury, Feuillette, St. Louis Bourgaut, Porz Picas. Z potopené vsi St. Etienne de Pahul bylo r. 1735 odlivem bahno odneseno a lidé chodili tam sbírat různé předměty. V jakých rozměrech boj ten trvá, lze posouditi z toho, že jen při zátoce St.-Brieucké urvalo prý moře od V. stol. asi 310 ''km''² země; v zátoce St.-Michelské vystupuje při odlivu souše v rozměru přes 300 ''km''². Místy ovšem moře také nanáší, při čemž se děje jakási výměna hornin proudy mořskými; tak nalézá se křídový hlen Normandie zanesen až při ústí Loiry a žulový štěrk Bretonska při ústí Seiny, ano až u Calais. Nejvíce zanáší se pobřeží mezi Loirou a Girondou, zvláště však při ústí řek Seudre, Charente a Sèvre. Zde vyplněny celé zálivy, jako na př. Poitouský, 400 ''km''² veliký, jenž sáhal kdysi až k Niortu, a v jedné zátoce Aiguillonské přibývá prý ročně 30 ''ha'' země. Ovšem sluší zároveň připomenouti, že zde sotva kdy bylo pravé moře, spíše vždy písčiny, solné bažiny, ba i kopce. Někde sjednány během věků zase staré poměry, tak na př. dnešní poloostrov Quibéron, kdysi čásť pevniny, pak ostrov, jest nyní zase spojen úzkým pruhem země s pevninou; totéž platí o ostrovu Batzu sev. od ústí Loiry, a také na jih od tohoto ústí ostrov de Noirmoutier byl by již spojen s pevninou, kdyby průliv oddělující jej od pevniny (Goulet de Fromentine) nebyl býval uměle prohlouben. Příroda sama vyzývá tu člověka k boji proti sobě. V ohledu tom věnuje se dnes zlepšení poměrů pobřežních ve '''F'''-ii vzorná péče, ač boj na některých místech, na př. v Bretonsku a na ostrovech pobřežních, i v jihu, kde ostr. Ré a Oléron bojují těžce o svou existenci, jeví se býti marným. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Horopis. == Horopis '''F.''' líčen jest již ve čl. {{Prostrkaně|Evropa}} (VIII., 860 a 861.) a též v článcích o jednotlivých horstvech a krajinách na př. {{Prostrkaně|Ardenny}}, {{Prostrkaně|Cevenny}} a j., pročež obmezujeme se tu na stručný jen přehled. Střední výšku '''F.''' počítal r. 1874 G. Leipoldt na 393,84 ''m'', tedy o 100 ''m'' více, než stř. výšku Evropy, což ovšem děkuje '''F.''' pohraničním horstvům, Alpám a Pyrenejím, střední planině, jež při rozsahu 80.000 ''km''² má dle Juliena střední výšku 700-800 ''m''; největší čásf '''F.''' vykazuje však výšky daleko pod střední hodnotu. J. Palacký rozdělil ve svém horopisu '''F.''' (Zeměpisný Sborník, III., str. 409, 420) '''F'''-ii na 12 krajů: 1. Severozápad (Bretonsko), 2. sever (Normandie), 3. severovýchod (Ardenny), 4. střed (Auvergne), 5. západ (Languedoc), 6. jihozápad (Pyreneje), 7. jih, 8. Jura, 9. Vogésy, 10. Alpy, 11. údolí Rhônu a Saôny, 12. pohoří Esterel. S tím srovnává se většinou i F. Hahn (v Kirchhoffově Länderk. v. Eur.), jehož orografické provincie jsou: 1. Střední planina (Auvergne), 2. Bretonsko s okolím, 3. úvodí Garonny a Landy, 4. pařížská pánev, 5. přechod mezi Garonnou a pařížskou pánví (na ř. Charente), 6. údolí Rhônu a Saôny, 7. západní Alpy, 8. Jura, 9. Lotrinsko s Vogésami, 10. Brána Belfortská, 11. břidlicové horstvo rýnsko-belgické (Ardenny). Více než kde jinde jsou ve '''F'''-ii poměry geologické, horopisné a vodopisné ve vzájemném vztahu. Ve velkém jest to souvislá soustava rovin, prostírající se od moře k moři, s povšechným svahem dle toku řek (tedy hlavně od jv. k sz.), oddělená od ostatní Evropy v jihozápadě Pyrenejemi, na východě Alpami, Jurou a Vogésy, kdežto Ardenny na severu a severovýchodě nelze pokládati za přírodní hranici. Jako ostrov z moře zdvihá se v srdci země z rovin těchto mohutný massiv středofrancouzský (Plateau central), zaujímající přes ¹/₇ celé '''F.''' Francouzská strana Pyrenejí jest vlhčí, porostlejší a vůbec celkem příjemnější než španělská, přístupnost však jejich jest asi s obou stran stejná. Hranice nesleduje tu vždy nejvyšší hřebeny a nejvyšší vrcholy nenalézají se na území franc. Příznivěji pro '''F'''-ii než pro její sousedy utvářeny jsou poměry v ostatních pohraničních horstvech. Od samého moře táhne se tu až k hranicím švýcarským mohutná hradba {{Prostrkaně|Alp Západních}}. Podkladem jich, dle nových badání Bertrandových vějířové stavby, jest karbonní osa mezi Bourg S. Maurice a Briançonem. Z massiva Montblancského náleží '''F'''-ii jen menší čásť. Vrchol Evropy 4810 ''m'' náleží '''F'''-ii a Italii. Svými předhořími vyplňují Alpy úvodí levých přítoků Rhônu od Isèry až k Duranci, malá však pohoří zcela v jihu Provence, t. Chaine les Maudres a Esterel, náležejí, jak se podobá, již k horstvu korsickému. V Savojsku potkává se soustava alpská směru severojižního se soustavou Jury směru od jihozáp. k sev.-vých. Také {{Prostrkaně|Jura}}, prostírající se v délce několika set ''km'' od Perte du Rhône až ku bráně Belfortské, nepatří '''F'''-ii než svou západní částí. Nejvyšší vrcholy nalézají se v jihovýchodě, t. Crêt de la Neige 1724 ''m'' a Reculet 1720 ''m'', kdežto v sev. francouzské části jen pásmo Chaumontské dosahuje 1122 ''m'' a nejvyšší body ostatních pásem bývají pouze přes 800 ''m'' vysoké. Jura není jednotným pohořím, nýbrž celou soustavou pásem a pahorkatin. Také na sever od brány Belfortské (Belfort 334 ''m'' n. m.) z {{Prostrkaně|Vogés}}, horstva druhdy zcela francouzského, zbyl '''F'''-ii jen záp. svah, a to ještě nezcela. Francouzská strana Voges má drsnější podnebí, více srážek, více vody, více stop ledové doby, než německá; jsouc silně zalesněna, skýtá jen zřídka nějaký rozhled. {{Prostrkaně|Ardenny}}, pokud náležejí '''F'''-ii, jsou planinou, v níž Mosa a Mosella hluboce zaryly svá koryta. Nejvyšší bod u Fumay poblíž hranice belgické jest jen 470 ''m'' n. m. Vedle tuto jmenovaných nemá '''F.''' horstva, jež by zasluhovalo toho jména, s jedinou výjimkou střední planiny (Auvergne). Zároveň s Bretonskem jest tento massiv geologicky nejstarší částí celé '''F.''' Vyniká ovšem více jednotvárností a rozlohou horizontálni, než výškou nadmořskou. Puy de Sancy, 1886 ''m'' vys., jest zároveň nejvyšší horou celé vnitřní '''F.''' Příjemně přerušují tuto jednotvárnost zajímavé zjevy vulkanické, bohaté na krásy přírodní. Menší starokrystallinické zbytky v jv. a jz. země doznaly tolika změn a orografická stavba jejich jest tak komplikovaná, že jen na mapě geologické lze pozorovati jejich samostatnost proti Alpám a Pyrenejím. Erose působila zde tak mohutně, že staré massivy ty dnes jsou daleko převýšeny mladšími pohořími. Druhý co do rozsahu starý massiv, t. Bretonsko, vrcholí v 391 a nejvyšší bod celé sev.-záp. '''F.''', t. Forêt d’Ecouves, v 417 ''m''. Největší a zároveň nejdůležitější čásť '''F.''' náleží t. zv. pánvi pařížské. Jest to v ohledu horopisném celkem rovina s malými rozdíly výškovými, zaujímající téměř celé úvodí Seiny, značnou část střední Loiry a menších pobřežních řek při hranicích belgických. I při nepatrných rozdílech výškových vyznamenává se širý ten kraj přírodními krásami, což děkovati má hlavně tomu, že sev. '''F.''' byla ušetřena před zhoubnou činností doby ledové. Ačkoliv tudíž, jak z celého tuto uvedeného přehledu jest viděti, horopis '''F.''' jest méně složitý než zemí středoevropských, přece jest každá čásť této země morfologicky vysoce zajímavá. Tak na pobřeží falaisy, Landy, étangy a celé zajímavé delta Rhônu s Crau a Camargue, ve vnitru Sologne a Pays de Dombes a střední planina se svými vyhaslými krátery, maary a místy zcela krasovým rázem, kde neschází ani dolin, podzemních toků a jeskyň, proslulým badatelem Martelem ve '''F'''-ii lépe než kde jinde studovaných, Tarn, Jonte a j. řeky vyryly si tu velkolepé caňony až 600 ''m'' hluboko v době, kdy ledovcové potoky Lozèru přinášely ještě daleko větší množství vody než dnes. == Geologické poměry. == Lze-li o některé zemi tvrditi, že děkuje geologické stavbě bohatství, kulturní vyspělost, národ pak čilost a podnikavost, platí to v první řadě o '''F'''-ii. Není nesnadno poznati, kterak k tomu přispěly její různotvárné krajiny i úrodnost půdy, bohatství všelikého materiálu, hojnost přírodních cest obchodních, jež poskytly pevný podklad, na němž duch národní nalezl dosti volnosti, by vyspěl a nabyl rozpínavosti. Že vše to není nahodilé anebo snad konfusně roztroušeno, nýbrž pevně uzákoněno a výsledkem dlouhých dob geologických, že vše to jsou vtělené výsledky sil rodících a účelně přerozujících, přesvědčí každé jen poněkud pečlivější pozorování zajímavé vrstevní stavby této země. {{Prostrkaně|Prahory}}. Na sev.-záp. a ve středu '''F.''' rozprostírají se mocné pruhy starých celin, k nimž přiléhají území mladších usazenin. Na sev.-záp. rozkládají se téměř po celém poloostrově Bretonském a ostrovech Normanských, jsouce v Bretonsku ve směru podélné osy přikryty mocným souvrstvím kambro-silurským. Tyto mladší horniny dělí území archaických vrstev Bretonska ve 2 nestejné díly, v jižní širší a delší, pak v severní užší a a kratší. Tento díl šíří se podél pobřeží Kanálu, prorván a přikryt pásy vrstev silurských a devonských, tak že se jeví jako složen ze soustavy menších a větších ostrovů; onen pak běží pruhem souvislým podél pobřeží Atlantského okeánu až k čáře označené městy Latille a Fautenay. Na východě přikládají se na tyto pruhy prahorní sedimenty jurské a jen na levém břehu Loiry je okruh vrstev jurských přikryt vrstvami útvaru křídového. Rula, svory a krystallinické břidlice skládají souvrství této celiny, jež je na četných místech proražena mocnými obvody žuly a pruhy dioritů, z nichž žuly namnoze poměrně velké území pokrývají (Mayenne, Louvigné-Lassoy, Dinan, Moncontour, Plonaret-Quintin, St. Poi-Pontivy, Montagne-Partenay). Mnohem větší než bretonská je rulová a žulová celina středofrancouzská. Má tvar čtverce, šíří se mezi puklinou ř. Rhônu a údolím Garonny, na severu pak je omezena čarou, na níž leží města Confolens, Lussac, Chatre, St. Amand a Moulins, kdežto na jihu běží jeho okraj, rozčleněný a ovroubený útvarem jurským, od Saissaka k Lodèvě, Largentièře, Privasu, Valenci. I tato celina je vysočinou ploskou, mírně zvlněnou, mající vrchy ohraničené mírnými svahy a je prostoupena údolími mělkými. I ona je na četných místech proražena mohutnými massami eruptivními: čedičovými a porfýrovými, z nichž čedičové zaujímají téměř prostřední tři velké komplexy, kdežto tyto se omezují jen na okraj východní. {{Prostrkaně|Útvar kambro-silurský}} omezuje se na poloostrov Bretonský a na ostrůvky Normanské (Jersey). Všady přikládají se jeho vrstvy k prahornímu podkladu a zaujímají 3 nestejná území, z nichž jedno na severu a dvě na jihu se rozkládají. Z těchto největší je jihovýchodní, rozložené mezi městy Angers, Aleçon, Fougères, Quintin, Pontivy, Redon; mnohem menší je naproti tomu území severní v okolí Cherbourgu a západní v oblasti bretonské.Tato území rozpadají se opět v několik pánví, více méně souvisících. Zpodní oddíl tohoto souvrství (Kambrium) záleží z břidlic, pískovců, drob a vápenců, v nichž jsou druhy z rodu ''Lingulina'' a ''Trilobites''. Na těchto leží vrstvy silurské (siluru zpodního), mezi nimiž jsou nejdůležitější břidlice krycí z okolí Angersu, Vitré s četnými otisky a mimo to pískovce od May v Calvados atd. se zvířenou druhou. Nad těmito vrstvami jsou pískovce, místy v křemence změněné, bez zkamenělin, pak břidlice graptolitové a břidlice s koulemi zploštělými. Území tohoto útvaru je v Bretonsku rozmanitě zvlněno, jako složeno z bezčetných malých plochých hřbetů, mající hřebeny z pískovců, svahy pak a úpatí z břidlic. {{Prostrkaně| Útvar devonský}} dosahuje nepatrných rozměrů plošných a i mohutnosti. Omezuje se toliko na jižní Bretonsko a na ostrůvek Forgues jižně Boulonaisy. V Bretonsku táhne se pruhem podél jižního okraje pánve jižní z krajiny douaiské až k Rochefortu, Challonu a St. Florentu na jižní břeh Loiry. Mimo to skládají jeho vrstvy území obrysu trojúhelníkového mezi Ardennami a ř. Mayenne a vyskytují se pruhem směřujícím od jihových. k sev.-záp. mezi Sablé a Lavaux a na jihu od Rennes, kdež vybíhají v několika pásech. Pískovce v tomto souvrství převažují droby a hlinité břidlice; ložiska vápenců, zvlášť tmavých, jsou zde podřízena. Pokud se týče devonu ostrova Forgues, jeví se zbytkem území někdy souvislého, které se táhlo z Belgie podél jižního kraje Ardenn na východ. Je bohat na zkameněliny. {{Prostrkaně|Útvar permo-karbonský}} vykazuje rovněž jako devon rozlohu malou, souvrství slabé, přes to, že se zdá, jakoby na některých místech docházel mohutnosti větší. Prahorní vysočina Auvergnská a poloostrov Bretonský jsou jeho oblastí. Na oné je mnohem silněji vyvinut než zde. Rozpadá se na dosti značné množství větších a menších pánví, rozložených v kruzích ve vých. oddílu vysočiny Auvergnské a táhnoucích se podél jižního okraje poloostrova Bretonského mezi Vauvantem a Chateauem. Největší z Auvergnských kamenouhelných pánví jsou: na sev.-záp. pánev Autumská, St. Etiennská, Rive-de-Gierská, Alaiská, Rhodeská a Briveská. Mimo tyto jsou dále velezajímavé kamenouhelné pánvičky, které spadají do čáry běžící od sev. na jih mezi Louvigny a Plé. Všechny tyto pánve a pánvičky kamenouhelné dokazují, že jsou na místech dřívějších močálů, bažinatých lesů a rašelinišť, které za doby kamenouhelné pokrývaly tehdy vyčnívající vysočinu Auvergnskou. Usazeniny kamenného útvaru leží bezprostředně na prahorním podkladu, zřídka kde na mladším. Jejich souvrství počíná slepenci z úlomků rul, které nahoru se mění v pískovce jemnozrnné, do nichž jsou vloženy břidlice. Na některých místech chovají tyto pískovce železné rudy, jinde kam. uhlí. Uložení vrstevní je pánvovité, jsouc namnoze zborceno; vrstvy jsou zprohybány a též pošinuty, což způsobily eruptivní massy. Tyto poměry jsou spletitější a ztíženější, jestliže je pánev přikryta usazeninami mladšími, triasovými nebo jurskými. Uhlí je výtečné, jeho doprava po Loiře a Rhônu snadna, podmínky to, jimž průmysl franc. děkuje lví díl nynějšího zdokonalení. Perm jest tam nepatrně vyvinut, toliko v oblastech kamenouhelných u Alby (Aveyron) a Lodévy (Hérault). {{Prostrkaně|Útvar triadický}} skládá 2 poměrně malá území, menší ve střední '''F'''-ii, přilehlé pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou, větší na hranici sev.-vých. v Lotrinkách. Tato triadická oblast není než nejzápadnějším dílem mohutného území triadického v záp. Německu. Odtud vniká na území Elsaska, tvoříc s tamním podílem celek triadický, oddělený trhlinou rýnskou od mateční oblasti východní. V Lotrinkách je tento oddíl omezen na západ pruhem vápenců jurských, jehož hraničná mez míří oklikami od Nancy přes Mirecourt k městu Fayl. Rovněž i jižní hranici této oblasti omezují usazeniny jurské od Faylu přes Lure k Belfortu, kdež dosahují hranice německé. Téměř všemi členy je trias na tomto obvodu zastoupen; jestiť tu pestrý pískovec, lasturnatý vápenec a pestrý slin (Keuper), ovšem různě vyvinutý a různě mocný. Jeho souvrství počíná vogéským pískovcem (nejzpodnějším pásmem pestrého pískovce), kterýž podél prahorního centra Vogés se táhne a jen na malou plošku '''F.''' vniká. Mnohem silněji je vyvinuto střední a svrchní pásmo pestrého pískovce, leč i tato pásma nedosahují zvláštní rozlohy, jsouce přikryta na velkých prostranstvích svrchními členy triadickými, zejména vápencem lasturnatým. Tento vniká z Elsaska do Lotrink mezi Lunéville a Blamont, táhne se širokým pruhem téměř středem území triadického až po Epinal, kdež se zužuje a obloukem vybočuje až takměř k záp. hranici, podél níž se šíří bezprostředně k jihu. Lasturnatý vápenec skládá i na severu prahorní vysočiny Auvergnské protáhlý ostrov. Území pestrého slinu ovrubuje úzkým proužkem triadickou oblasť lotrinskou a je zastoupeno zbytky v pohoří jurském (Poligny, Auxon). Jeho souvrství počíná jílovým uhlím (''marnes irisées'') neboli zpodním pásmem, jež skládá se z pestrých slínů, sádrovců, slínitých jílů, ložísk anhydritu, kamenné soli. Na těchto vrstvách leží pestré slíny celistvé nebo drobnozrnné a dolomitové vápence s hojnými zkamenělinami, vezpod se sádrovci a jíly. {{Prostrkaně|Útvar jurský}} šíří se ve '''F'''-ii dvěma velikými kruhy, jichž průměry leží téměř v podélné ose '''F.''' Severní kruh je otevřený, ohraničen jsa Kanálem, kterýž dělí jeho sedimenty od anglických; jižní kruh je však uzavřen, obepínaje prahorní vysočinu Auvergnskou, na jejíž žuly, ruly a svory se bezprostředně klade. Toto jurské území dělí prorva ř. Sâone od východní oblasti francouzské Jury. Konečně na jihu '''F.''', téměř rovnoběžně s osou Pyrenejí, šíří se od Argillezu přes Girons řada ostrůvků podřízených. Severní kruh uzavírá pánev pařížskou, jeho vrstvy zapadají k centrálnímu prahornímu plateau, což svědčí tomu, že severní kruh je okrajem pánve složené ze tří obvodů, uložených na třech různě starých massách: v Bretoňsku, na centrální vysočině Auvergnské a území Ardenn a Vogés. Ono záleží ze 3 kruhových ramen, z nichž západní je pokračováním jury anglické na půdě franc., střední je spojeno se sev. ramenem jury jižního kruhu, kdežto východní, nejširší rameno je širokou nížinou prorváno, která sahá od Mezièry až k Boulogni, vyplněna jsouc vrstvami kamenouhelnými, křídovými, třetihorními a diluviálními. Teprve v okolí Boulogně vystupují jurské sedimenty na den, skládajíce malý, k prorvě Kanálu přilehlý ostrůvek, jenž naznačuje směr, kudy třeba hledati jurský pokrov sedimentů na protějším území anglickém. Jižní, téměř uzavřený kruh obepíná prahorní vysočinu Auvergnskou, táhne se pruhem mezi Valencí a Lyonem, kdež je přikryt usazeninami útvaru křídového a třetihorního, a vniká přes Rodez, Cahors a Angoulême až k La Rochelle, kde dosahuje břehu okeánu. Od La Rochelly lze jej sledovati na sev.-vých. až k Neversu a Auxerre, odtud na východ až po tok Sâony, kde hraničí s územím pohoří franc. Jury. Vrstvy tohoto kruhu zapadají od středu centrální vysočiny Auvergnské na venek, tak že jsou tu starší vrstvy buď bezprostředně uloženy na prahorní vysočině, triasu a kam. útvaru, kdežto mladší nalézají se dále vně, kdež jsou přikryty usazeninami křídovými a třetihorními. Rovněž území pohoří franc. Jury zaujímá značně velkou prostoru, přes to, že jest jen dílem, a to jihozáp., jež se šíří od sev. břehu Rýnu, kde souvisí s Jurou německou, poloobloukem na jihozápad přes Iverdon, Lasarraz, Gex až k pevnosti Écluse. Jižně tohoto města běží pak jurské usazeniny podél záp. břehu Rhônu; v krajině jezera Bourgetského vnikají na protější břeh, kdež se připojují k juře savojských Alp. — Území toto je prostoupeno údolími srázných svahů, rozervaných hřebenů. Jižně tohoto území rozprostírá se rovněž rozlehlý pruh jurských usazenin mezi Genevou a Lyonem. Zde jest přechod od vlastního jurského terrainu k juře alpské, a to východ. Rhônu od Genevy až k Lyonu. Viděti to jest zřejmě v krajině mezi Salève a Genevou a na pohoří poblíž Bourgetského jezera. Zde jest ještě polodómovitá stavba, kdežto na protějších svazích spadají vrstvy znenáhla pod příkrov vrstev křídových. — Toto mohutné jurské souvrství začíná liasem, rozčleněným na několik podčlenů, z nichž nejzpodnější skládá se ze železitých pískovců (''infralias''), vápenců gryphitových (''étage sénomanien''), z břidlic, pískovců a vápenců středního liasu (''é. liasien''), ze žlutavých, hlinitých a slídnatých vápenců, jež uzavírají místy železné rudy (''é. toarcien''). Na liasu spočívá ve střední juře mocné souvrství (''étage bajocien''), jehož správné roztřídění činilo již mnohé nesnáze; ale nyní se ví, že v Normandii leží v jeho podkladu lesklé vápence (Mâlière), poblíž Bayeuxu železité oolithy (''oolith ferrigineuse'') a na nich modré jíly neb slíny (Post-en-Bessin). Stupeň bathský (''é. bathonien'') začíná se velkými oolithy (''calcaire de Caen''), na nichž jsou železné rudy a šedomodré jíly a vápence (''é. callovien''), pak sledují šedomodré nebo černé slínité jíly s vápenci, oolithy a pískovci (''é. oxfordien''). Nad těmito sedimenty leží konečně skutečné korálové vápence (''é. corallien''), na některých místech přikryté slíny nebo vápenci (''é. kimmeridge''), na nichž pak spočívá vápenec portlandský (''é. portlandien''). {{Prostrkaně| Útvar křídový}} zaujímá ve '''F'''-ii 3 velká území. Na severu šíří se v okolí Paříže, kde přiléhá na obvodu na vrstvy jurské, na jihozápad rozkládaje se dvěma menšími pánvemi, z nichž jedna podél centrální vysočiny Auvergnské, druhá rovnoběžně s osou Pyrenejí běží, konečně rozprostírá se širokým pruhem na jihových. '''F.''' poblíže Alp a od Valence podél jižního toku Rhône širokým pruhem, kterýž se přikládá k Alpám. Nejdůležitějším z těchto obvodů je bez odporu území {{Prostrkaně|pařížské pánve}}, již lze rozděliti v oddíl vých., seinský a jihozápad loirský. Její souvrství počíná usazeninami neocomu, uloženými přímo na vápenec portlandský, z nichž nejzpodnější skládá se z bílého vápence nebo železitého pískovce; na něm leží vápence, vápencovité slíny, šedé slíny (syst. Urgonien), pak šedomodré nebo žluté slíny (''Argiles à plicatules''), které zhusta přecházejí v železité pískovce (''Terrain Aptien''). Stupeň gaultský, jenž následuje, začíná tmavými jíly (''étage albien''), na nichž nahoru následuje chlóritová křída (''é. cénomanien''), vápence křídové, hlinité nebo písčité a pískovce střídavě uložené s modrými nebo žlutými jíly, dále vápenné tuffy (''craie tuffeau''), bílá křída (''é. sénonien'') a konečně železitý vápenec (''calcaire pisolithique''). — Poněkud od tohoto odchylné jest uvrstvení křídového území {{Prostrkaně|tourainského}}, na němž počíná se jeviti již ráz jižní. Vezpod tamního souvrství leží lupenité jíly s uhlím nedozrálým, na nich pak slíny nebo železité <br> pískovce, tvrdé vápence s rudisty (2. zona rudistová), dále žluté vápnité slíy (3. zona rud.) a konečně vápenec světložlutý, zřetelně uvrstvený (4. zona rud.). — Neméně zajímava je oblast křídová v jihových. '''F'''-ii. Šíří se na jižní hranici švýcarské jury od břehu až k Genevě dlouhým, úzkým, tu a onde prorvaným pruhem vápenců a slínů, označených dle Neuchâtelu neocomien. Tyto usazeniny vnikají též do vnitřních údolí jihozáp. Jury a slučují se u Genevy a Chambéry s křídovými usazeninami alpskými, s nimiž se pak táhnou na východ až k Vídni, na jihozápad až do Provence. Tamní souvrství má u Neuchâtelu a St. Croix vezpod jíly waeldské, na nich bituminosní slíny, bílý a železitý vápenec (''é vilangien''), dále slíny zkamenělinami bohaté a konečně vápence kaprotinové. {{Prostrkaně|Útvar třetihorní}} zaujímá ve '''F'''-ii četná a velká území, zejména na severu a jihu. Jeho souvrství je mocné, má usazeniny na zkameněliny bohaté a zaujímá téměř všechny členy od eocénu po pliocén. Jeho usazeniny šiří se od břehu Kanálu na jih pánve pařížské, vnikají dlouhým pruhem na prahorní vysočinu Auvergnskou až pod čedičové chlumy, kdež se rozkládají až na území kamenouhelného útvaru. Prahorní vysočina středofrancouzská tvoří přirozený val mezi severofranc. a jihofrancouzskou třetihorní oblastí, ale val neúplný, neboť tyto třetihorní usazeniny jej na západě obcházejí; tak je severní oblast přece jen spojena řadou ostrůvků s oblastí jižní a to územím jurským a křídovým. Spojení to sjednává oblast falunů (lasturovitá země) bordeauxských, k níž se druží velké území pyrenejské, dále na jihovýchodě obvod montpellierský, na východě v poříčí Rhônu provencský a drômský. — Bez odporu nejdůležitějším i dějepisně význačným je z těchto území {{Prostrkaně|pánev pařížská}}. Její mocné souvrství šíří se kruhem po okolí Paříže, obehnáno jsouc valem vrstev jurských a křídového útvaru, ale ne všady přikrývá dno podkladné zcela; jsou místa, kde vrstvy křídové čnějí nad příkrovem třetihorním. Toto je však jen tam, kde podklad byl zvednut nebo třetihorní vrstvy odplaveny, proryty. Oblasť vrstev pánve pařížské je rázu severního. Skládá se z vrstev sladkovodních a mořských, střídavě uložených. Na zpodině počíná pásmem zpodních písků mořských (''sables inférieurs''), odhaleným zejména na severu pánve a složeným vezpod z písků křemitých, pak slínů vápnitých a vrstev jílovitých s hnědým uhlím. Nad těmito sladkovodními vrstvami leží mořský písek od Bracheuxu, dále plastické jíly, písek a uhlí hnědé (''argile plastique et lignite''). Po pásmu zpodních pískovců sleduje první stupeň nummulitový, na tomto pak leží hrubé vápence (''calcaire grossier''), jež uzavírají vápenec glaukonitický, střední vápenec žlutobílý, svrchní vápenec tence zvrstvený a slídnaté vrstvy, křídě podobné. Na tomto je pásmo písků mořských (''sables moyens''), na nich pak pásmo středního sladkovodního vápence (''calcaire lacustre moyen''), přikrytého mocným stupněm vyššího mořského písku (''sables supérieurs''), kterýž zaujímá v okolí Paříže značné prostranství. Tento stupeň má v podkladu slídnaté vrstvy, na těchto leží písky a pak pískovce od Fontainebleau. Za doby stupně ligurského a tongernského vynikal z pařížské pánve úzký dlouhý sladkovodní chobot na jih, kdež se rozkládal jezerem po prahorní vysočině Auvergnské, v němž byly během doby uloženy vezpod slepence, nahoru pískovce a červenavé slíny, zelené slínité břidlice, měkké vápence (travertino) a sádrové slíny. — {{Prostrkaně|Pánev pyrenejská}} šíří se trojúhelníkem mezi zálivem Vizcayským, severním svahem Pyrenejí a prahorní vysočinou středofrancouzskou. Její souvrství skládá se vezpod z mocných šedých a modrých slínů a vápenců s velkými nummulity a rozpadá se na několik oddílů. V okolí Bordeauxu, v tamní sladkovodní pánvi, leží bezprostředně na křídovém útvaru sladkovodní písky a jíly (''molasse de Fronsadais'') s kostmi ssavců a plazů. Nad těmito jsou pak žluté písky, konečně slíny a jíly s foraminiferami a kostmi ssavců. Těmto podobné vrstvy za ujímají i v údolí Adouru u města Duxu (''faluns bleus'') malé obvody. Velmi charakteristicky vytvořeny jsou třetihorní usazeniny v depart. Drôme. Jsou nápadny tím, že v nich lze pozorovati trojnásobné střídání sladkovodních usazenin s mořskými, což vysvětlení stavby vrstevní ztěžuje. Na zpodině leží tam pestrý, křemitý písek se stopami po sádře a hnědém uhlí, pak slíny a světlé vápence. Na těchto jsou první mořské usazeniny, pískovce, přikryté pestrým vápencem a hlinitým slínem, po nichž opět sledují sedimenty sladkovodní, vápence a pískovce s kostmi a sádrou. Na těchto leží konečně mořská molassa. Neméně zajímavá je dále {{Prostrkaně|pánev provencská}}. Skládáfť se její souvrství z hrubých pískových lavic, černých a žlutých slínů s vápnitými koulemi, se šedým slínitým vápencem, bituminosními hlinitými břidlicemi, střídavě uloženými s uhelnými plásty. Nad těmito plásty leží massy slínité střídavě s vrstvami pískovitými a vápenatými. Ve všech těchto hnědouhelných vrstvách jsou kosti želví a krokodilí. K obvodu těchto pánví přísluší i pliocénní usazeniny Montpellieru. Šíří se v dep. Gard a skládají se po většině z vápnitých vrstev (''calcaire moëllon''), plných kostí ssavčích a zbytků měkkýších. {{Prostrkaně|Diluvium}} je zastoupeno žlutnicí (löss), štěrky a pískovými nánosy, nebo přeloženými žlutnicemi, proloženými vložkami jemného písku, místy i štěrku. Rozloha těchto nánosů je poměrně menší než jinde. Ostatně není to věcí nesnadno vysvětlitelnou, povážíme-li, že území '''F.''' bylo za této doby více méně prosto matečných hornin, hlin a lössu. '''F.''' byla pak dále prosta ledového pokrovu; jen Vogésy, čedičové vrchy na vysočině Auvergnské a Pyreneje měly pokrov ledovcový. Dnes se nám po tomto, po ledovcích, zachovaly toliko stopy, rýhy a hlazené plochy ledovců mimo jich nánosy, morény. — {{Prostrkaně|Alluvium}} omezuje se toliko na údolí řek, kdež dosahuje namnoze značného rozšíření a mohutnosti. ''[[Autor:Vladimír Josef Procházka|VJP.]]'' == Vodopis. == Vodstvo '''F.''' náleží z největší části úvodí Atlantského okeánu, z menší části úvodí moře Středozemního. Většina řek vlévá se přímo do okeánu a jen jediná cizí řeka — Rýn — odvádí v severu a v sev.-vých. vodstvo {{Prostrkaně|Mosely}} a {{Prostrkaně|Maasy}} — nehledě k nepatrné oblasti Skaldy (Escaut) — do Sev. moře. Povšechný spád země k sev.-záp. vykázal také řekám jejich směr. Spatřujeme v nich upomínku a zbytky oněch dlouhých chobotů mořských, jež v jistých dobách geologických hluboce se zarývaly do srdce dnešní '''F.'''; tak jsou Somme a Seine v severu zbytkem takového chobotu, Loire bývalou odvodňovací ryhou mezi starou planinou sev.-záp. a středem země, Garonne zbytek zátoky mořské, jež mezi středem a Pyrenejemi ještě za ledové doby se zanášela. — První větší přítok Atlantského okeánu (ve směru od sev. k jihu) jest {{Prostrkaně|Somme}} (245 ''km'' dl., s úvodím 5550 ''km''² a stř. vodou 57 ''m''³ za vteř.), načež přešedše malé říčky {{Prostrkaně|Bresle}} a {{Prostrkaně|Yéres}} stojíme u ústí Seiny. Jest to první z oněch 4 velkých úvodí (Seine, Loire, Garonne, Rhône), jež tvoří základ vodopisné sítě '''F.''' {{Prostrkaně|Seine}} 776 ''km'' dl., 77.700 ''km''² úv., 694 ''m''³ stř. v.), ač krásně splavněna, s vodou velmi stálou, celkem daleko nejklidnější tok '''F.''', přece ještě vydána jest zhoubným povodním. Také přítoky její (s pr. str. {{Prostrkaně|Aube}}, {{Prostrkaně|Marne}}, {{Prostrkaně|Oise}}, {{Prostrkaně|Aisne}}, s levé {{Prostrkaně|Yonne}}, {{Prostrkaně|Loing}} a {{Prostrkaně|Eure}}) jsou značně splavny, zvláště Marne. Poloostrov {{Prostrkaně|Cotentin}} a {{Prostrkaně|Bretagne}} vykazuje jen malé říčky {{Prostrkaně|Orne}} a {{Prostrkaně|Vilaine}} (220 ''km'' dl., 9600 ''km''² úv., 110 ''m''³ stř. v., ²/₃ toku splavna), první to řeka '''F.''', jež byla splavněna (1538). Celý střed '''F.''' odtéká do moře {{Prostrkaně|Loirou}} (980 ''km'' dl., 121.600 ''km''² úv., 985 ''m''³ stř. v.) s tokem daleko nepravidelnějším než Seine a se zhoubnými povodněmi. Úvodí její jest hlavně na levém břehu vyvinuto, kdežto s prava ř. {{Prostrkaně|Loir}}, {{Prostrkaně|Sarthe}}, {{Prostrkaně|Mayenne}} vytvořily jediný větší přítok {{Prostrkaně|Maine}} a úv. 21.899 ''km''². S l. strany přitéká {{Prostrkaně|Allier}} (410 ''km'' dl., 14.100 ''km''² úv., 120 ''m''³ stř. v.), vlastní to pramen Loiry, dále {{Prostrkaně|Cher}}, {{Prostrkaně|Indre}}, {{Prostrkaně|Vienne}} (350 ''km'' dl.,21,467 ''km''² úv., 70 ''m''³ stř. v.), tato poslední i v létě velmi vodnatá, což děkuje vápenci limousinskému, a konečně {{Prostrkaně|Sèvre}}. Od ústí Loiry až ku Garonně znamenáme jen 2 říčky, totiž {{Prostrkaně|Sèvre}} (150 ''km'' dl., 3580 ''km''² úv., 12—300 ''m''³ v.) a {{Prostrkaně|Charente}} (355 ''km'' dl., 10.000 ''km''² úv., 95 ''m''³ stř.v.). {{Prostrkaně|Garonne}}, sbírající vodstvo z kraje přilehlého k Pyrenejím, končí se dlouhým aestuariem zv. {{Prostrkaně|Gironde}} (5—13 ''km'' šir., až 32 ''m'' hlub.), do něhož vnikává přílivem ok. 30.000 ''m''³ vody. Garonne sama má při toku 575 ''km'' a úvodí 85.000 ''km''² (z čehož 2500 ''km''² připadá na Španělsko) 1178 ''m''³ stř. v. Povodně na ní bývají strašlivé. Přítoky s prava jsou {{Prostrkaně|Ariège}}, {{Prostrkaně|Tarn}} s {{Prostrkaně|Aveyronem}}, {{Prostrkaně|Lot}} a {{Prostrkaně|Dordogne}} (472 ''km'' dl., velmi vodnatý), vtékající již pod Bordeauxem do Girondy, s levé str. {{Prostrkaně|Gers}} a {{Prostrkaně|Baïse}}. Od Girondy až ke hranicím španělským nalézají se v Landech jen {{Prostrkaně|étangy}} (v. t.) a teprve docela na jihu pod Bayonnou vlévá se v nebezpečném ústí do moře {{Prostrkaně|Adour}} (335 ''km'' dl., 17.000 ''km''² úv., 222 ''m''³ stř. v.). Pohraniční {{Prostrkaně|Bidassoa}} jest jen potok 70 ''km'' dl. s 8 ''m''³ stř. v. Na límanovitém pobřeží {{Prostrkaně|moře Středozemního}} ústí mezi Pyrenejemi a Rhônem jen několik řek menší důležitosti; z nich jmenujeme le {{Prostrkaně|Tech}}, la {{Prostrkaně|Tet}}, {{Prostrkaně|Aude}}, bystřící {{Prostrkaně|Orb}}, {{Prostrkaně|Hérault}} (160 ''km'' dl.). Jediný veliký franc. přítok moře Středozemního {{Prostrkaně|Rhône}} jest zároveň jedinou z franc. řek, jež vytvořuje deltu. Délkou svou 1025 ''km'' i množstvím vody (jež udává Surell na 1718 ''m''³, jiní až na 2603 ''m''³ ve vteřině, jež však velmi kolísá, tak že extrémy prý jsou 400—12.000 ''m''³) předčí všecky řeky '''F.''', úvodím (98.665 ''km''², z čehož 91.000 připadá na '''F'''-ii) Seinu i Garonnu. S pravé strany přijímá na franc. půdě jediný větší přítok Saônu (455 ''km'' dl., 250 ''m''³ stř. v.) s {{Prostrkaně|Doubsem}}, vlastně přímý hoření tok Rhônu, dále k jihu menší {{Prostrkaně|Ardèche}} a {{Prostrkaně|Gard}}, s levé strany {{Prostrkaně|Isère}} (290 ''km'' dl.), malý {{Prostrkaně|Drôme}} a již v deltě {{Prostrkaně|Durance}} (350 ''km'' dl., 237 ''m''³ stř. v.). Mezi Rhônem a italskou hranicí jen {{Prostrkaně|Argens}} a {{Prostrkaně|Var}} (120 ''km'' dl., v létě někdy vysychající) zasluhují zmínky. — Na {{Prostrkaně|jezera}} jest '''F.''' velmi chudá. Vysvětluje se to poměry geologickými; neboť v mladších útvarech převládá porósní vápenec, jenž podléhal takové erosi, že jezera mohla odtéci, jako na př. bývalé jezero u Aurillacu nebo bývalé sladkovodní jezero Limagne. Krajiny močálů a jezírek, jako {{Prostrkaně|Sologne}} mezi Loirou a Cherem, {{Prostrkaně|Brenne}} mezi Indrou a Creusou nebo {{Prostrkaně|Bresse}} ve vých. úvodí Rhônu, jsou ve '''F'''-ii jen výjimkou. Jejich existence jest patrně podmíněna nepropustným podkladem. Z alpských jezírek největší jsou {{Prostrkaně|Lac de Bourget}} (44,6) a {{Prostrkaně|L. d’Annecy}} (27 ''km''2), kdežto {{Prostrkaně|L. d’Aiguebelette}} má jen 5,4, {{Prostrkaně|Paladru}} 3,9 ''km''². — K tomu přistupují malá jezera na jihu od Isèry, jezera v {{Prostrkaně|Montagne de Sept Lacs}}, {{Prostrkaně|L. de Laffrey}} 1,5 ''km''² a nejvýše položené jezero franc. {{Prostrkaně|L. d’Allos}} 3,9 ''km''² ve výší 2745 ''m'' n. m. Z jezera Genevského náleží '''F'''-ii jižní břeh v délce 50 ''km''. V Juře jsou jezera {{Prostrkaně|Nantua}} 1,4 a {{Prostrkaně|L. de Saint-Point}} 4 ''km''², největší jurské, a ve Vogésách {{Prostrkaně|Gerardmer}} 1,1 ''km''², {{Prostrkaně|Retournemer}} a {{Prostrkaně|Longemer}}, jež odtékají do Mosely, v centrálním massivu jez. {{Prostrkaně|Pavin}} 0,9 ''km''², {{Prostrkaně|Chambon}} 0,8 ''km''², d’Issariès 0,9 ''km''², vyplňují staré krátery. V Pyrenejích nalézá se as 20 jezírek vysoce položených, tak {{Prostrkaně|L. de Lanoux}} 1,5 ''km''² ve výši 2154 ''m'' a L. Bleu 0,05 ''km''² ve výši 1968 m''Text kurzívou''. Z jezer v planině největší jest {{Prostrkaně|L. de Grandlieu}} (70 ''km''²) odtékající ku Loiře. Pobřeží gascognské (Landes) jakož i středomořské jest sprovázeno límany, zde ''étangs'' zvanými. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' == Podnebí. == Až na nížinu rhônskou náleží '''F.''' do okeánického podnebného oboru západoevropského, jenž vykazuje podnebí sice mírné, avšak velmi podmračné a větrné. Na hornatinách franc. má podnebí více ráz kontinentální než přímořský. Nížina rhônská honosí se teplým, jasným a suchým podnebím středomořským. Průměrná teplota roční jest ve '''F'''-ii značně vysoká; ve výši hladiny mořské shledáváme v sev.-vých. části celoroční průměr 10°, v jihových. až 16° C. Působením moře jest zvláště mírná zima; v nižších polohách nenachází se nikde mnoholetá průměrná teplota pod 0° a trvalá pokrývka sněžní bývá vzácností. Nejchladnější měsíc leden má na vých. hranici '''F.''' prům. teplotu 2°, v Bretonsku 6—7° na franc. Rivieře v Nizze 8° C. Prům. minimum teploty v Paříži jest —10, v Montpellieru —9,2, v Perpignanu —3,9, v Nizze —0,9, v Brestu —4,3°. Podnebí Bretonska má v zimě téměř ráz podnebí subtropického, tak že se tam daří mnohé rostliny, jež se jinde vyskytují mnohem dále na jihu. V jihozáp. a v záp. '''F'''-ii nepřipadá nejnižší teplota na leden, nýbrž předčasně na prosinec. Teploty v zimě ubývá nejrychleji od záp. k vých. směrem od moře na pevninu. Na jaře stoupá teplota v krajinách přímořských zdlouhavěji než v krajinách od moře vzdálenějších. V Brestu vystoupí teplota z ledna na duben o 4,7, v Lyonu o 9,4°. Na jaře bývají rozdíly v teplotě mezi severem a jihem dosti značné. Isotherma 9° C, jež se 1. bř. nachází na úpatí Pyrenejí, posune se teprve o měsíc později k řece Seině. Léto jest v sev. a záp. části '''F.''' mírné s průměrnou teplotou v červenci 18—20°, v jižní a vých. části horké s průměrnou teplotou červencovou 20—24°. Nejvyšší teplota vystupuje v Montpellieru a Perpignanu celkem na 37, v Paříži na 33, v Brestu na 32, v Nizze na 31°. Absolutní proměna teploty jest v podnebí přímořském 27 až 37°, ve vnitrozemí 40 až 50° C. V celé '''F'''-ii až na sev.-záp. pobřeží panují deště květnové a podzimní deště od září do listopadu, jež bývají hlavními, v jihozáp. '''F'''-ii bývá hojně deštivým ještě měsíc březen. Ve vnitrozemí přibývá letních a ubývá dešťů zimních. Nejsušší dobou roční bývá předjaro. Na sev.-záp. pobřeží '''F.''' panují zimní deště od října do ledna, a nejsuššími měsíci bývají duben a červen. Nejvíce dešťů do výše 120 až 200 ''cm'' dostává se záp. svahu Pyrenejí, střednímu údolí rhônskému a krajinám alpským. — Průměrná celoroční výška srážek udržuje se mezi 60—80 ''cm''. Obloha bývá nejvíce pokryta oblaky ze 60—68 % v sev. záp. '''F'''-ii, oblohu z větší části vyjasněnou má jižní '''F.''' — Směr {{Prostrkaně|větru}} převládá v zimě od jihozáp., v létě od záp. a sev.-záp. Sloučení se větru od jihozáp. v zimě k sev.-záp. v létě jest způsobeno postupem barometrického maxima atlantského od jihu k sev. s roční dobou. V jižní '''F'''-ii objevuje se zvláštní vítr, jenž jest známý pod jménem {{Prostrkaně|mistral}}. Dostavuje se za vysokého tlaku nad vnitrozemskou '''F'''-ií a za současně nízkého tlaku nad Středozemním mořem a věje zvl. prudce údolím rhônským. Podobá se bóře na pobřeží Jaderského moře a jest prudkým větrem suchým a velmi chladným. ''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == Květena. == V souhlase s polohou zeměpisnou jest květena '''F.''' dvojí: středoevropská a středomořská. Ku prvé náleží i alpinské pásmo Alp a Pyrenejí a jednotlivé severní zjevy horské v Auvergni a na Juře. {{Prostrkaně|Středoevropská květena}} '''F.''' neliší se valně od české, leda jen převahou zelených lesů, zejména dubů, nad černými. Výjimku tvoří jen přímořské pásmo atlantské, jež vykazuje některé jednotlivé rostliny teplejších končin, t. ''Meconopsis cambrica'', ''Lavatela arborea'' (na Belle Isle 2 až 3 ''m'' vys.), ''Frankenia levis'', ''Elatine'', ''Cistus hirsutu''s endem. u Brestu, ''Asterocarpus Clusii'', ''Tamarix anglica'' (až po Dunkerk), ''Oenanthe pimpinelloides'', ''Ptychotis thorei'' (end.), ''Santolina chamaecyparissias'' (až po Nantes), ''Helichrysum stoechas'', ''Lobelia urens'' (až po Paříž), ''Pinguicula lusitanica'' (až po Cherbourg), ''Spartiva stricta'' (břeh), ''Eufragia'', ''Statice occidentalis'', ''St. Dodartii'', ba vavřín vyskytuje se až po Cherbourg, vždy zelený dub {''Quercus ilex'') až po Quimper a Angers, ''Trichonema columnae'' až do Bretonska, ''Narcissus biflorus'' až do Calvadosu, ''Pancratium maritimum'' do Vendée a j. Jihozápad mezi Garonnou a mořem kryjí «landy», lesy borové (''Pinus maritima'', ''pinaster'', ''halepensis''), dubové (''Quercus toza''), vřesa, cisty, ''Myrica gale'' až 2 ''m'' vys. a močály, v nichž ''Pilularia globifera'' a ''Lobelia dortmanna''. Duny staví se setím trav (''Calamagrostis arenaria'', ''Triticum junceum'' a ''Festuca sabulina''), k čemuž se obce přidržují. Bretonsko jest kryto dubinami; ze zdejších vzácných rostlin uvádíme ''Coleanthus subtilis'', vyskytující se v jižních Čechách. Z rostlin pro střed '''F.''' typických buďtež uvedeny: ''Colutea arborescens'' jižně od Champagně a Bourgogně, ''Paeonia corallina'' (Dijon), ''Roripa pyrenaica'' (až ve Vogésách), ''Cistus umbellatus'' (až ve Fontainebleau), ''Dictamnus albus'' (ještě v Elsasku), ''Ilex aquifolium'', ''Herniaria hirsuta'', ''Bulliarda vaillantii'' (až po Paříž), ''Peucedanum parisiense'', ''Eryngium viviparum'', ''Centranthus augustifolius'' (k ř. Saôně), ''Cyclamen europaeum'' (Jura, Loire), ''Cynoglossum dioscoridis'', ''Lindernia pyxidaria'', ''Phelipea caerulea'' (až do Elsaska), ''Scutellaria hastifolia'', ''Dafne cneorum'' (Lotrinsko), ''Parietaria erecta'', ''Quercus cerris'' (Besançon), narcissy, ''Erythronium'' a j. Typy středomořské vyskytují se hlavně v údolí Rhônu až po Lyon, t. ''Lenzea conifera'', ''Afyllanthes monspeliensis'' (typ to australský), ''Prunus mahaleb'', ''Cytinus'', lavandule a j., neméně však v údolích savojských (kaštany, terebinthy, ''Rhus cotinus'' a j. — 30 druhů u Chaverta). V Bourgogni nacházíme spíše jen byliny, jež milují vápno (zimostráz, diktam, jenž byl již v pliocénu auvergneském, cinerity z Pas de Mogudo). Zajímavo jest porovnati pliocénní rostlinstvo Auvergně za posledních výbuchů sopečných a rostlinstvo z Mezimieuxu s nynějším. Byly tu již buky, smrky, topoly (''Populus alba''), zimostráz, lípy, duby, javory, olše, ořešáky vedle vavřínů (nyní kanárských), oleandrů, bambusu, platanů a magnolií. Endemických bylin vůbec uznaných nemá ani Auvergne (mimo ''Arabis cebennensis'', u Griesebacha ''Arenaria ligericina'' a ''Alyssum'' [Koniga] ''macrocarpum''), ani Jura (mimo ''Heracleum alpinum''). Auvergne má 100 až 200 druhů alpinských, dle toho, jak se tyto počítají. Na jihu má na svazích dubiny vždy zelené (Gariguy s ''Quercus coccifera''), vřes, v jihozáp. pusté vápenné »caussy«, pastviny na nejvyšších vrcholích, lesy bukové a lesy jedlých kaštanů na menších vrších. Lesy tyto chovají lanýže světové pověsti. Ještě v 1500 ''m'' rostou narcissy (dle Puela na Puy de Dôme). Puel zaznamenává na př. na ř. Girondě některé byliny španělské (''Asparagus acutifolius'', i v Rivieře, ''Argyrolobium linneanum''), ještě však u Poitiersu ''Phillyrea latifolia'' i ''Rhamnus alaternus''. — Jako charakteristické pro severní pobřeží uvádí týž autor ''Lathyrus maritimus'', ''Erythrea littoralis'', ''Cineraria palustris'' a ''Obione pedunculata''. Nesnadněji jest charakterisovati severovýchod, jenž jest podobnější střední Evropě; tak zasáhá na př. ''Helichrysum arenarium'' jen až k Paříži. Henfrey líčí střední planinu Auvergne (asi v 1000 m n. m.) jako žitná pole vedle lesů buků, borovic a jasanů, na ladách vrby, kdežto na vyšších pastvách převládá ''Nardus stricta''. Z bylin alpinských uvádí na Puy de Dôme ''Ajuga alpina'', ''Athamanta libanotis'', na Puy de Sancy ''Soldanella alpina'', ''Veratrum'', ''Salix herbacea'', ''Gentiana nivalis'', avšak i ''Erythronium dens canis'', a vytýká nedostatek křímek (rhododendron.). Jediným keřem jest chvojka (''Juniperus nana''). Pod Puy de Dôme je vřeso zcela podobné našim. {{Prostrkaně|Alpinská flora Jury}} (''Rhododendron hirsutum'', ''Dryas'', ''Luzula sudetica'', ''Leontopodium'') jest dle Christa táž jako vápencových Alp, ač chudší. Původ její nelze hledati v ledovcích walliských, jichž nejhojnější byliny zde scházejí; za to však má Jura byliny východní a severní. Z bylin sázených zvláštní jest tu absinth (''Artemisia absinthium'' a ''pontica cult.''). Rašeliny kryjí na př. ''Betula nana'', ''Empetrum'', ''Pinus uncinata''. Thurmann rozlišil na Juře tato pásma: 1. zpodní, až do 400 ''m'' (víno, ořešák, dub, buk, v jihozápadě kukuřice); 2. střední, mezi 400—700 ''m'' (buk, na vých. smrk, dub, mezi jinými ''Dafne laureola'', ''Helleboriis foetidus'', zimostráz); 3. horské pásmo v 700 až 1400 ''m'' (ječmen a oves až do 1200 ''m'', ovocné stromy skoro do 1100 ''m'', smrk, sosna, ''Rhamnus alpinus'', ''Lonicera alpigera'', ''Saxifraga aizoon'', ''Prenanthes purpurea'')', 4. pásmo alpinské od 1400 ''m'' výše, kdež přestávají lesy pod 1500 ''m''; z bylin zde rostoucích uvádíme jen ''Dryas octopetala'', ''Gentiana acaulis'', ''Erigeron alpinum'', ''Androsace lactea''. — {{Prostrkaně|Bylinstvo Vogés}} liší se poněkud od jurského. Žulu kryji zde lesy černé, pískovce zelené dubové, březové a bukové lesy, a dle nich řídí se zpodní bylinstvo. Vzrůst lesů na francouzské straně se chválí. — V subalpinském pásmu vrcholů nalézá se ''Angelica pyrenaica'', ''Lycopodium alpinum'', ''Saxifraga stellaris'', ''Androsace carnea''. Pyreneje jsou ve velkém podobné Alpám a chovají tytéž rody, ač často jiné druhy; severní francouzský svah má více podobnosti s Alpami, nežli sušší jižní (španělský). Nedostatek ledovců, jezer a lesů v Pyrenejích působí jakousi jednotvárnost. Pastviny zde převládají. — Sev.-záp. roh má dvě zvláštnosti, kapradí tropické (Killarneyfern) ''Trichomanes speciosum'' a endemickou ''Dioscorea pyrenaica'' v některých údolích do 2800 ''m''. Henfrey rozeznává dole pásmo kaštanů a vinic v 400 ''m'', pak zimostrázu, žita do 1400 ''m'', subalpinské pásmo smrků (skoro do 2000 ''m'') s ''Meconopsis cambrica'', ''Ramondia pyrenaica'' (endem. bylina z indické rodiny ''Cyrtandracei''), ''Lilium pyrenaicum'', ''Tozzia alpina'', buky, tisy. Alpinské pásmo dělí se opět na tré: zpodní do 2300 ''m'' (borovice a křímky, ''Salix pyrenaica'', ''Vaccinium'', Empetrum, ''Dryas octopetala'', ''Geum pyrenaicum'', traviny ''Nardus stricta'' a ''Festuca varia'' Haenke), střední do 2700 ''m'', v němž jsou chvojky (''Juniperus nana''), saxifragy (''S. bryoides'', ''muscoides''), protěž, ''Pedicularis pyrenaica'', ''Soldanella alpina'', ''Gentiana alpina'', ''Silene acaulis'' a horní, kde nalézají se rostliny perenniální (''Saxifraga groenlandica'', ''Draba nivalis'', ''Androsace alpina''). Místy bývá tu — v 2800 ''m'' n. m. — divná směsice; tak nalézá se na př. vedle sebe ''Dioscorea'', ''Empetrum'', ''Saxifraga aizoides''. {{Prostrkaně|Středomoří}} liší se ještě více fysiognomicky nežli systematicky od střední Evropy. Letní sucho, v němž odumírá, co nemá listů kožnatých nebo trnitých, nedostatek luk, neustálý květ po celý rok (o vánocích na př. ''Viburnum tinus'', ''Centranthus ruber'' u Nizzy), rychlý vzrůst letní, kdy na př. ''Silybum marianum'' dosahuje v Aigues Mortes až 2 ''m'' výšky, toť jsou hlavní rozdíly. Za typ rostlinstva středomořského přijímá Griesebach a po něm i mnozí jiní olivu. Z rodin jest jen 12 nových, a z těch 9 monotypy zastoupených: ''Frankeniaceae'' 3, ''Cneorum tricoccum'', ''myrta'', ''Mesembryantheum nodíflorum'' (jen Ciotat), ''Lobeliae'' 2, ''Styrax officinale'' (monotyp), ''Jasminum'' (''fruticans''), ''Acanthus'' (''mollis'') až 1 ½ ''m'' vys., vavřín, ''Cytinus hypocistis'', ''Efedrae'' 2 a dříve i palma (''Chamaerops'') u Nizzy. — Za to přibývá cistineí, liliaceí (mezi nimiž z australské družiny ''Afyllanthes monspeliensis''), euphorbiaceí (mezi nimiž křovitá ''Euphorbia dendroides'' na Hyères až 1 ½ ''m'' vys.), labiát, composit a leguminos. Z těchto posledních jest ''Anagyris foetida'' rovněž z australské družiny, a známe ji na př. u Montpellieru od 300 let jen stejný počet trsů; kvete v únoru. Nejvíce liší se středomořská od naší flory uvedenými stromy a bylinami. Již duby jsou jiné, vždy zelené, hlavně ''Ilex suber'' a ''coccifera'', až 1 ''m'' vys., rovněž borovice (''halepensis'', ''pinaster''), řidčeji ''pinea'' (Camargue). Lesů je málo, a to řídkých, nejvíce na skalách, za to však více křovin (33 cistů ve '''F'''-ii), mezi nimi španělské ''ladaniferus'' a ''laurifolius'' (pak 6 end. u Godrona), ''Lavatera'' (''cretica'' až 1 ½ ''m''), ''Coriaria'', ''Acer monspessulanum'', ''Zizyphus'', ''Paliurus'', ''Rhamnus alaternus'', lentišky, terebinthy, 2 ''Rhus'', myrty až 2 ''m'' vys., ''Cytisus'', ''Genista'', ''Cercis'', azaroly až 8 ''m'' vys., tamarisky (''gallica'' až 10 ''m'' vys.), ''Viburnum tinus'', ''Lonicera etrusca'', krásný strom ''Arbutus unedo'' (v záp až k La Rochelle), ''Erica arborea'' až 3 ''m'' vys., ''Phillyreae'', oleander, ''Vitex agnus castus'', ''Passerineae'' a j., chvojky (''Juniperus phoenicea'', ''oxycedrus''). Toť hlavní ráz krajiny divoké, která tu ovšem omezena jest na hory a neúrodné kouty, jako jsou Crau a Camargue. Příbuznost velká s Italií, menší se Španělskem, ale téhož rázu jest celé Středomoří, na př. i Alžírsko. Nejnápadnější jsou uvedené rostliny. U Nizzy nalézá se skutečně první zahrada Evropy, kde se pěstují květiny pro voňavkářství pařížské, kde jsou aleje palem, platánů, eukalyptů, ''Acacia farnesiana'', casuariny, kde i na skalách nalézají se zdivočilé mexické agavy, kvetoucí někdy na hradě nizzském. Opuntie tvoří pravé houštiny, jaké nalézáme zase až v nejzazším jihu Italie. — Hlavní výtěžek skýtají zde oranže, víno a olivy. — {{Prostrkaně|Korsika}} náleží sice politicky k '''F'''-ii, přírodní poměry její jsou však italské. Nenepatrný tu počet bylin endemických, dle Griesebacha 32, mezi nimiž i ''Alnus suaveolens'' (olše). Až do r. 1845 byly tu v západě pralesy (''Pinus laricio'', kaštany, ve vyšších polohách duby a buky), jež se od toho času hubí. Mnohem nesnadněji jest vytknouti ráz {{Prostrkaně|Alp francouzských}} proti švýcarským, italským a německým. Hlavní rozdíl spočívá v bezlesí; bylyť tu za revoluce franc. vykáceny všecky lesy, zejména sosnové, a nebyly více vysázeny. Zbytky jejich dorazila pastva. Tak vznikly holé stráně a zanesená, ohromně široká koryta bystřic, jež dávají na př. Provençi ráz zcela africký a jimž děkuje Savojsko ztrátu ⅓ svého obyvatelstva. Lze pochopiti, že tím zmizely mnohé byliny, vláhy a studenější polohy milovné. Místy se počaly i celé vrstvy ssázeti vlivem vnikajícího deště, od čehož celá krajina Dévoluy (Devolutum) má své jméno. Dříve slynuly Alpy franc. bohatstvím bylin, zejména léčivých, jež byly roznášeny do celé Evropy, ano i do Ameriky (dle Reclusa). Louka u Briançonu měla 107 druhů ve výši 2050 ''m'' n. m. Některé rostliny Pyrenejí docházejí jen do franc. Alp. Griesebach z nich jmenuje ''Gentiana burseri''. Týž napočítal v záp. Alpách 60 dr. endemických, z nichž jest 11 jen v Dauphinéi. ''Potentilla saxifraga'' našla se jen na dvou horách. Pásma na jihozáp. svahu (hory Ventroux) jsou následující: vždy zelený dub do 620 ''m'' n. m., zimostráz do 900, buky mezi 1300—1600, borovice (''uncinata'') mezi 1600—1800 ''m'', smrk po 1735 ''m''. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Zvířena. == Dle Trouessarta jest zvířena '''F.''' táž jako střední Evropy. Skutečně jest tu velmi málo výjimek, neboť o středomořské zvířeně lze mluviti jen u nižších zvířat, zejména u hmyzu. Jižně od Loiry objevuje se nám již hmyz cizí, jako kobylky (acridie), cigaly, modří chrousti (''Hoplia farinosa''). Některý středomořský typ, na př. genetka, jde přes Loiru i do Normandie (depart. Eure), ano některý druh objevuje se až v lese Fontainebleauském u Paříže. Lesy, zejména východní, zachovaly některá zvířata jinde v Evropě vyhynulá, tak vlky, rysy, medvědy, kance. Bobr zbyl na dolním Rhônu, ''Mustela lutreola'', kamzík a kozorožec v Alpách a Pyrenejích. Pyrenejím vlastní jest ''Myogale pyrenaica''; jiný druh téhož rodu rozšířen jest v Rusku. Někteří netopýři, na př. ''Vespertilio capaccini'', vyskytují se jen v jihu. {{Prostrkaně|Ptactvo}} '''F.''' bylo za eocénu africké, nyní jest totéž jako ostatní střední Evropy. Není tu nic endemického. Středomoří jeví hlavní rozdíl v dravcích (''Vultur'', ''Gyps'', ''Neofron'', ''Circus cyaneus'', ''Elanus''), v silviidech (''Melizofilus provincialis'', ''Cettia'', ''Cisticola'') a saxikolách. V Crau vyskytuje se ''Pterocles alchata'' i plameňák. Někteří hosté přicházejí z Afriky (''Telefonus tchagra'', ''Certilauda desertorum'', ''Ardea melanocephala'', ''Chenalopex aegyptiaca''). — Alpy a Pyreneje mají své zvláštní společné druhy (''Gypaetos'', ''Loxia'', ''Montifringilla'', ''Accentor'', ''Tetrao''). — Mnohem patrnější jest rozdíl mezi severem a Středomořím při {{Prostrkaně|reptiliích}} [''Cistudo lutaria'' v Rhônu) i {{Prostrkaně|ještěrech}} v jihu (''Seps chalcides'', ''Acanthodactylus vulgaris'', ''Psammodromus cinereus'', ''Lacerta ocellata'', ''Hemidactylus verruculatus'' = ''turcicus'') u Toulonu, ''Platydactylus facetanus'', z hadů ''Coronella girondica'', ''Rhinechis scalaris'', ''Zamenis viridiflavus'', ''Tropidonotus viperinus'', ''Caelopeltis lacertina'' (u Montpellieru již fossilní), ''Vipera aspis'' a ''ammodytes'', z batrachií ''Pelodytes punctatus'', ''Pelobates cultripes''. Korsika má ještě jižnější formy, jako zemní želvu, ''Discoglossus pictus''. Menší rozdíly nacházíme u {{Prostrkaně|ryb sladkovodních}}, kde východ '''F.''' má ''Aspro vulgaris'' (Rhône a přítoky), ''Acerina cernua'' (Seine, Rhône), sumec (Doubs), ''Carpio Kollarii'', ''Cobitis fossilis'' (jen v Lotrinsku), ''Idus jeses'', ''Thymallus vexillifer'' (až v Auvergni). Sever má ''Pleuronectes flesus'' (v Normandii), míka, ''Osmerus eperlanus'' (Rouen), lososa, jenž v krajích středomořních schází, ''Trutta argentea'', štiku (ve Varu však schází). Jih má zase ''Barbus meridionalis'', ''Mugil cefalus'' (až v Loiře), ''Blennius cagnaia'', ''Telestes Agassizii'', nehledíc k méně důležitým druhům Blanchardovým, všeobecně neuznaným. Horská jezera Alp a Pyrenejí mají pstruhy (v Pyrenejích do 2770 ''m'') a coregony. ''Salmo salvelinus'' jest i v jezerech záp. Vogés. Poněkud jiné jsou poměry {{Prostrkaně|zvířeny mořské}}. Mohlo by se očekávati, že se bude lišiti dle jednotlivých moří, severního (La Manche), západního (ok. Atlantský) a jižního (Středozemní m.). Tomu však není tak, neboť jižní Atlantský okeán až po Bretonsko jest aspoň v pobřežní své částce podobnější Středomoří než severu, tak že Trouessart mohl rozlišiti jen 2 kraje, keltský na severu a lusitanský (Forbesův) na jihu. K tomu počítá i Středomoří. Skutečná hloubka mořská jest jen na dvojím místě, totiž u Сар-Bretonu v zálivu Gascogneském a u Nizzy. — Zvláštní tvary v obou případech jsou si podobny. Od Nizzy popsal Risso první tvary abyssální. Tak severní pobřeží má jiného tuleně {''Phoca vitulina'' — osada při ústí ř. Somme), než Středomoří {''Phoca monachus'', u ostrovů Hyérských). Hloubce mořské vlastní jsou na př. ''Hoplostethus mediterraneus'', ''Pomatomus telescopium'', ''Seriola Dumerilii'', ''Lepidopus'', 4 nebo více ''Trachypter'', ''Notacanthy'', ''Macrury'', ''Scopelidy'', ''Stomias'' a j. Ryby, nejvíce rozlišující jižní kraje od severních, jsou ve Středomoří balisty, převaha blennid a labrid, ''Callionymus'', ''Apogon'', tuňáci (''thynnus'', ''thunnina'', ''Alalonga''), ''Caranx'', ''Lichie'', ''Lofotes'', ''Cepola'', ''Sargus'', dorady, atheriny, ''Centriscus'', murény; ale ve vodách severních ''Gunnellus'', ''Zoarces'', ''Anarhichas lupus'', cottusy, ''Agonus'', ''Gasterosteus spinachia'', ''Ammodytes tobianus'', 3 gadusy, 3 ''Merlangus'', ''Lota molva'', platejsy, ''Hippoglossus'', sledě, ''Clupea sprattus''. Zajímavo jest, že hlubiny zálivu Gascogneského až na Arcachon chovají mnoho fauny středomořské, tak že Trouessart sám spatřuje v tom důkaz nedávného spojení obou moří mezi Pyrenejemi a Cevennami. Uvádíme z ryb pouze 2 ''Julis'', 2 atheriny, ''Mugil saliens'' a 3 jiné, ''Phycis mediterraneus'', ''Charax puntasso'', ''Mora mediterranea'' (v 1500 ''m'' hl.). ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == Obyvatelstvo. == Obyvatelstvo '''F.''' čítá se k národům románským a povstalo postupným míšením se několika živlů, z nichž živel keltský převládá. V době, kdy první historické prameny podávají nám zprávy o obyvatelstvu '''F.''', obývali na jihu Aquitani, ve středu země Kelti a na severu Belgové. Tyto tři skupiny vyvinuly se dle výsledků zkoumání praehistorického a anthropologického asi následovně. Nejstarší nálezy diluviální, které ve '''F'''-ii jsou velmi četné, vykazují plémě anthropologicky určitě vyznačené, vyznamenávající se několika znaky ras nízkých, jako značnou dlouholebostí, vyčnívajícími nadočními oblouky, do předu nakloněnou kostrou a j. Někteří badatelé chtějí v tomto plemeni rozeznávati více ras, kdežto jiní vidí jen variace rasy jediné. Koncem doby kamenné, nejisto však, jestli ještě v době diluvialní nebo později, vnikla do '''F.''' od východu rasa nová, s hlavou proti plemeni původnímu poměrně velmi krátkou. V dolmenech doby kamenné potkáváme se pak se zřejmým křížením uvedených obou plemen. Za potomky oné první rasy nejspíše jest uznati onen kmen, jenž zatlačen byv od severu jinými, udržel se ve Španělsku a '''F'''-ii pod jménem Iberů, v sev. Italii pak pod jménem Ligurů, kmen to vlasů a očí tmavých, pleti snědé a dlouholebý. V potomcích však onoho krátkolebého plemene východních přistěhovalců musíme pravděpodobně hledati původní element pozdějších Keltů, a dosud v těch krajinách '''F.''', kde za Caesara Keltové soustředěně žili (Auvergne, Savojsko), vyznamenává se obyvatelstvo nápadnou krátkolebostí. I tento kmen měl podle všeho oči a vlasy tmavé, jak Collignonovy a Topinardovy konskripce tomu nasvědčují. Třetí plémě, vniknuvší do '''F.''' od severu, bylo naproti tomu plémě úplně obdobné a zajisté i spřízněné s původním plemenem germanským, a není pochyby, že Caesarovi Belgové byli velmi blízcí Germanům a že také Gally musíme nejspíše odlišovati od vlastních Keltů a pokládali je za část oné rasy od severu přistěhovalé; neboť i Gallové jako Germani vynikali plavostí a světlými očmi. V čase dobytí Gallie Caesarem (od r. 58 př. Kr.) vynikalo toto obyvatelstvo gallské a keltské značnou kulturou a národní charakter jeho tvoří až do dnešní doby základní rysy v povaze národa francouzského. Římský příliv do '''F.''' způsobil v obyvatelstvu změny pronikavé, jmenovitě i ztrátu vlastní řeči; neboť asi kolem r. 150 po Kr. bylo po celé Gallii mluveno latinsky. Tento kulturní vliv Římanů nebyl však provázen též přerodem tělesné povahy obyvatelstva, která se udržela celkem nezměněna. Od počátku velkého stěhování se národů (r. 400—900 po Kr.) počali se do '''F.''' tlačiti různé kmeny germanské. Tak Burgundi, vniknuvše do '''F.''', usadili se mezi středním Rhônem, Saônou a Genevským jezerem, Západní Gothové mezi dolním Rhônem, Středozemním mořem a Pyrenejemi; avšak v době krátké smíšením zmizeli v domácím obyvatelstvu. Pozdější příliv Germanů udál se se strany Franků při hranici severovýchodní, smíšení tělesné bylo však jen nepatrné. Na poč. X. stol. pak ještě skandinávští Normanni se strany mořské přibyli a vykázána jim sídla na západ od Seiny při moři. Tito kulturně velmi brzy splynuli s živly keltskými. Z přehledu tohoto patrno jest, že národ francouzský vzniknul z živlů velmi různých, z nichž na severu působil více živel germánský, na jihu zase více živel římský, z čehož ovšem vysvětliti lze značnou různost mezi severem a jihem '''F.''' Tato různost podporována pak byla ještě značně vlivy politickými, jmenovitě politickou neodvislostí jihu za časů Kapetovců. Z původních živlů obyvatelstva poměrně nesmíšené uchovaly se pouze zbytky Iberů v záp. údolích Pyrenejí a zbytky Keltů v Bretonsku. — Počet veškerého obyvatelstva '''F'''. vzrůstal dle výpočtů a úvah Levasseura asi následovně. Počet obyvatelstva Gallie, dle některých udání Diodora sicilského, Caesara a Strabona, páčiti lze asi na 8 mill., počítajíc však pouze nynější území '''F.''', na 6,700.000. Za doby Karla Vel. vypočítal Levasseur dle údajů abbéa Irminona počet obyv. na 8—10 mill. V XIV. st. bylo asi 20—22 mill. obyv., koncem XVI. st. 20 mill., r. 1700 dle výpočtu 20,069.000, r. 1715 asi 18 mill., r. 1767 dle Messancea 23,109.250, r. 1778 dle Moheaua 23 ½—24 mill., r. 1780 udává Expilly počet 22,014.357, r. 1789 Necker 24,802.000 (Pommelles 25,065.883, Bonvallet-Desbrosses 27,957.157), r. 1790 Young 25,000.000, r. 1791 Lavoisier 25,000.000 (Montesquieu 26,300.000). Až potud veškeré údaje zakiádají se více méně na domněnkách; teprve r. 1801 vykonáno první sčítání obyvatelstva a prováděno pak pravidelně v pětiletých lhůtách; pouze r. 1871 pro válku franc.-německou sčítání se nekonalo, v náhradu však provedeno r. 1872. Výsledek jednotlivých sčítání byl tento: {| class="wikitable" |- ! Rok !! Počet obyvatel !! !!Rok !! Počet obyvatel |- | 1801 || 27,349.902 |||| 1851 || 35,783.170 |- | 1806 || 29,107.435 |||| 1856 || 36,039.364 |- | 1811 || 29,092.734 |||| 1861 || 37,386.313 |- | 1816 || 30,024.209 |||| 1866 || 38,067.064 |- | 1821 || 30,461.875 |||| 1872 || 36,102.921 |- | 1826 || 31,858.937 |||| 1876 || 36,905.788 |- | 1831 || 32,569.223 |||| 1881 || 37,672.048 |- | 1836 || 33,540.910 |||| 1886 || 38,218.903 |- | 1841 || 34,217.719 |||| 1891 || 38,343.192 |- | 1846 || 35,400.486 |||| || |} Průměrný přírůstek obyvatelstva od počátku tohoto stol. s malými výjimkami neustále klesá. Od r. 1801—21 obnášel přírůstek 5,6 ‰, 1821—41: 5,9 ‰, 1841—61: 3,6 ‰, 1861—81: 2,7 ‰, 1881—91: 1,5 ‰. R. 1860 mimo přirozený vzrůst obyvatelstva přibylo připojením Savojska a Nizzy 669.000 obyv., ztrátou Elsaska a Lotrinska ubylo však 1,597.238 obyv. Přirozeno, že i hustota obyvatelstva vzrůstá jen pomalu. R. 1821 připadalo na 1 ''km''² průměrně 56 osob, 1841: 65, 1861: 69, 1881: 71, 1886: 72,2, 1891: 72,4, takže '''F'''-ii, pokud týče se hustoty obyvatelstva, připadá teprve šesté místo mezi státy evropskými. Pokud se týče hustoty obyvatelstva v jednotlivých departementech, mají celkem nejhustší obyvatelstvo departementy severovýchodní, pak severozápadní, jihovýchodní, jihozápadní a konečně departementy ve středu země. Zvláště husté obyvatelstvo mají departementy s velikými městy, ale i depart. vynikající zemědělstvím nebo minerálním bohatstvím. Tak depart. Seine vykazuje 6558 osob na 1 ''km''² (Paříž), dep. Nord 301 (průmyslová města Lille, Roubaix a Valenciennes), Rhône 267 (Lyon), Seine-Inférieure 132 (Rouen), Pas-de-Calais 130 (Arras, Calais, Boulogne), Loire 128 (St. Etienne), Bouches du Rhône 120 (Marseille), Seine-et-Oise 111 (okolí Paříže); nejřidší obyvatelstvo mají departementy horské a písčité: Basses-Alpes 18 na 1 ''km''², Hautes Alpes 20, Lozère 26, Corse 33, Landes 32, Cantal 41, Indre 42, Aube 43. O těchto poměrech nejlépe poučí následující přehledná tabulka<ref>v tabulce opraveny 2 číselné údaje, v několika názvech doplněn spojovník, příp. upravena diakritika</ref>: {| class="wikitable" |- ! rowspan="2"|{{Prostrkaně|Departement}} !! rowspan="2"|Hlavní město !! rowspan="2"|''km''² !! colspan="3"|Počet obyvatelstva !! rowspan="2"|Prům. hustota na 1 ''km''² !! rowspan="2"|Přírůstek od r. 1886–1891 v procent. !! rowspan="2"|Dep. má arrondissem. !! rowspan="2"|Depart. má kantonů !! rowspan="2"|Dep. má obcí |- | r. 1881 || r. 1886 || r. 1891 |- | Ain || Bourg || 5799 || 363.472 || 364.408 || 356.907 || 61 || -2,60 || 5 || 36 || 453 |- | Aisne || Laon || 7352 || 556.891 || 555.925 || 545.493 || 73 || -1,87 || 5 || 37 || 840 |- | Allier || Moulins || 7308 || 416.759 || 424.582 || 424.382 || 58 || -0,05 || 4 || 28 || 321 |- | Alpes-Basses || Gap || 6954 || 131.918 || 129.494 || 124.285 || 18 || -4,02 || 5 || 30 || 250 |- | Alpes-Hautes || Digne || 5590 || 121.787 || 122.924 || 115.522 || 20 || -6,02 || 3 || 24 || 188 |- | Alpes-Maritimes || Nizza || 3917 || 226.621 || 238.057 || 258.571 || 69 || +8,61 || 3 || 26 || 153 |- | Ardèche || Privas || 5527 || 376.867 || 375.472 || 371.269 || 67 || -1,12 || 3 || 21 || 339 |- | Ardennes || Mézières || 5233 || 333.675 || 332.759 || 324.923 || 62 || -2,35 || 5 || 31 || 503 |- | Ariège || Foix|| 4894 || 240.601 || 237.691 || 227.491 || 46 || -4,26 || 3 || 20 || 337 |- | Aube || Troyes || 6001 || 255.326 || 257.374 || 255.548 || 43 || -0,71 || 5 || 26 || 446 |- | Aude || Carcassonne || 6313 || 327.942 || 332.080 || 317.372 || 50 || -4,43 || 4 || 31 || 437 |- | Aveyron || Rodez || 8743 || 415.075 || 415.826 || 400.467 || 46 || -3,69 || 5 || 43 ||302 |- | Belfort (Territoire) || Belfort || 610 || 74.244 || 79.758 || 83.670 || 137 || +4,90 || 1 || 6 || 106 |- | Bouche-du-Rhône || Marseille || 5105 || 589.028 || 604.857 || 630.622 || 120 || +4,26 || 3 || 29 || 109 |- | Calvados || Caen || 5521 || 439.830 || 437.267 || 428.945|| 75 || -1,90 || 6 || 3 || 763 |- | Cantal || Aurillac || 5741 || 236.190 || 241.742 || 239.601 || 41 || -0,88 || 4 || 23 || 267 |- | Charente || Angoulême || 5942 || 370.822 || 366.408 || 360.259 || 60 || -1,68 || 5 || 29 || 426 |- | Charente-Inférieure || La Rochelle || 6826 || 466.416 || 462.803 || 456.202 || 63 || -1,43 || 6 || 4 || 480 |- | Cher || Bourges || 7199 || 351.405 || 355.349 || 359.276 || 49 || +1,10 || 3 || 29 || 292 |- | Corrèze || Tulle || 5866 || 317.066 || 326.494 || 328.119 || 56 || +0,50 || 3 || 29 || 287 |- | Corse (Korsika) || Ajaccio || 8747 || 272.639 || 278.501 || 288.596 || 33 || +3,62 || 5 || 62 || 364 |- | Côte-d’Or || Dijon || 8761 || 382.819 || 381.574 || 376.866 || 43|| -1,23 || 4 || 36 || 717 |- | Côtes-du-Nord || St. Brieuc || 6886 || 627.585 || 628.256 || 618.652 || 85 || -1,53 || 5 || 48 || 389 |- | Creuse || Guéret || 5568 || 278.782 || 284.942 || 284.660 || 51 || -0,10 || 4 || 25 || 266 |- | Dordogne || Périgueux || 9183 || 495.037 || 492.205 || 478.471 || 52 || -2,79 || 5 || 47 || 585 |- | Doubs || Besançon || 5228 || 310.827 || 310.963 || 303.081 || 57 || -2,53 || 4 || 27 || 638 |- | Drôme || Valence || 6522 || 313.763 || 314.615 || 306.419 || 47 || -2,61 || 4 || 29 || 379 |- | Eure || Evreux || 5958 || 364.291 || 358.829 || 349.471 || 58 || -2,61 || 5 || 36 || 700 |- | Eure-et-Loir || Chartres || 5874 || 280.097 || 283.719 || 284.683 || 48 || +0,34 || 4 || 24 || 426 |- | Finistère || Quimper || 6722 || 681.564 || 707.820 || 727.012 || 103 || +2,71 || 5 || 43 || 291 |- | Gard || Nîmes || 5836 || 415.629 || 417.099 || 419.388 || 71 || +0,55 || 4 || 40 || 350 |- | Garonne-Haute || Toulouse || 6290 || 478.009 || 481.169 || 472.383 || 74 || -1,82 || 4 || 39 || 587 |- | Gers || Auch || 6280 || 281.532 || 274.391 || 261.084 || 41 || -4,84 || 5 || 29 || 465 |- | Gironde || Bordeaux || 9740 || 748.703 || 775.845 || 793.528 || 74 || +2,28 || 6 || 49 || 553 |- | Hérault || Montpellier || 6198 || 441.527 || 439.044 || 461.651 || 74 || +5,15 || 4 || 36 || 338 |- | Ille-et-Vilaine || Rennes || 6726 || 615.480 || 621.384 || 626.875 || 90 || +0,88 || 6 || 43 || 359 |- | Indre || Chateauroux || 6795 || 287.705 || 296.147 || 292.868 || 42 || -1,11 || 4 || 23 || 245 |- | Indre-et-Loire || Tours || 6114 || 329.160 || 340.921 || 337.298 || 55 || -1,06 || 3 || 24 || 282 |- | Isère || Grenoble || 8289 || 580.271 || 581.680 || 572.145 || 69 || -1,64 || 4 || 45 || 563 |- | Jura || Lons-le-Saunier || 4994 || 285.263 || 281.292 || 273.028 || 54 || -2,93 || 4 || 32 || 584 |- | Landes || Mont-de-Marsan || 9321 || 301.143 || 302.266 || 297.842 || 32 || -1,43 || 3 || 28 || 333 |- | Loir-et-Cher || Blois || 6351 || 275.713 || 279.214 || 280.358 || 44 || +0,41 || 3 || 24 || 297 |- | Loire || St. Etienne || 4760 || 599.836 || 603.384 || 616.227 || 128 || +2,13 || 3 || 30 || 332 |- | Loire-Haute || Puy || 4962 || 316.461 || 320.063 || 316.735 || 63 || -1,04 || 3 || 28 || 264 |- | Loire-Inférieure || Nantes || 6875 || 625.625 || 643.884 || 645.263 || 92 || +0,21 || 5 || 45 || 217 |- | Loiret || Orléans || 6771 || 368.526 || 374.875 || 377.718 || 55 || +0,76 || 4 || 31 || 349 |- | Lot || Cahors || 5212 || 280.269 || 271.514 || 253.885 || 48 || -6,49 || 3 || 29 || 325 |- | Lot-et-Garonne || Agen || 5354 || 312.081 || 307.437 || 295.360 || 55 || -3,93 || 4 || 35 || 326 |- | Lozère || Mende || 5170 || 143.565 || 141.264 || 135.527 || 26 || -4,06 || 3 || 24 || 198 |- | Maine-et-Loire || Angers || 7121 || 523.491 || 527.680 || 518.589 || 71 || -1,72 || 5 || 34 || 381 |- | Manche || St. Lô || 5928 || 526.377 || 520.865 || 513.815 || 80 || -1,35 || 6 || 48 || 643 |- | Marne || Châlons || 8180 || 421.800 || 429.494 || 434.692 || 53 || +1,21 || 5 || 33 || 661 |- | Marne-Haute || Chaumont || 6220 || 254.876 || 247.781 || 243.533 || 39 || -1,71 || 3 || 28 || 550 |- | Mayenne || Laval || 5171 || 344.881 || 340.063 || 332.387 || 65 || -2,26 || 3 || 27 || 276 |- | Meurthe-et-Moselle || Nancy || 5232 || 419.317 || 431.693 || 444.150 || 84 || +2,28 || 4 || 29 || 596 |- | Meuse || Bar-le-Duc || 6228 || 289.861 || 291.971 || 292.253 || 47 || +0,10 || 4 || 28 || 586 |- | Morbihan || Vannes || 6798 || 521.614 || 535.256 || 544.470 || 77 || +1,72 || 4 || 37 || 253 |- | Nièvre || Nevers || 6817 || 347.576 || 347.645 || 343.581 || 50 || -1,17 || 4 || 25 || 313 |- | Nord || Lille || 5681 || 1,603.259 || 1,670.184 || 1,736.341 || 301 || +2,96 || 7 || 65 || 666 |- | Oise || Beauvais || 5855 || 404.555 || 403.146 || 401.835 || 68 || -0,32 || 4 || 35 || 701 |- | Orne || Alençon || 6097 || 376.126 || 367.248 || 354.387 || 58 || -3,50 || 4 || 36 || 512 |- | Pas-de-Calais || Arras || 6606 || 819.022 || 853.526 || 874.364 || 130 || +2,44 || 6 || 45 || 903 |- | Puy-de-Dôme || Clermont || 7951 || 566.064 || 570.964 || 564.266 || 70 || -1,17 || 5 || 50 || 470 |- | Pyrénées-Basses || Pau || 7623 || 434.366 || 432.999 || 425.027 || 55 || -1,84 || 5 || 40 || 559 |- | Pyrénées-Hautes || Tarbes || 4529 || 236.474 || 234.825 || 225.861 || 50 || -3,82 || 3 || 26 || 480 |- | Pyrénées-Orientales || Perpignan || 4122 || 208.855 || 211.187 || 210.125 || 51 || -0,50 || 3 || 17 || 232 |- | Rhône || Lyon || 2790 || 741.470 || 772.912 || 806.737 || 267 || +4,37 || 2 || 29 || 268 |- | Saône-Haute || Vesoul || 5340 || 295.905 || 290.954 || 280.856 || 52 || -3,47 || 3 || 28 || 583 |- | Saône-et-Loire || Mâcon || 8552 || 625.589 || 625.885 || 619.523 || 72 || -1,02 || 5 || 50 || 590 |- | Sarthe || Le Mans || 6207 || 438.917 || 436.111 || 429.737 || 69 || -1,46 || 4 || 33 || 386 |- | Savoie || Chambéry || 5760 || 266.438 || 267.428 || 263.297 || 43 || -1,54 || 4 || 29 || 328 |- | Savoie-Haute || Annecy || 4315 || 274.087 || 275.018 || 268.267 || 58 || -2,46 || 4 || 28 || 314 |- | Seine || Paříž || 479 || 2,799.329 || 2,961.089 || 3,141.595 || 6558 || +6,09 || 3 || 28 || 75 |- | Seine-Inférieure || Rouen || 6036 || 814.068 || 833.386 || 839.876 || 132 || +0,78 || 5 || 54 || 759 |- | Seine-et-Marne || Melun || 5736 || 348.991 || 355.136 || 356.709 || 61 || +0,44 || 5 || 29 || 530 |- | Seine-et-Oise || Versailles || 5604 || 577.798 || 618.039 || 628.590 || 111 || +1,70 || 6 || 37 || 689 |- | Sèvres-Deux || Niort || 6000 || 350.103 || 353.766 || 354.282 || 58 || +0,14 || 4 || 31 || 354 |- | Somme || Amiens || 6161 || 550.837 || 548.982 || 546.495 || 87 || -0,45 || 5 || 41 || 836 |- | Tarn || Albi || 5742 || 359.223 || 358.757 || 346.739 || 60 || -3,35 || 4 || 36 || 320 |- | Tarn-et-Garonne || Montauban || 3720 || 217.056 || 214.046 || 206.596 || 55 || -3,48 || 3 || 24 || 194 |- | Var || Draguignan || 6028 || 288.577 || 283.689 || 288.336 || 48 || +1,63 || 3 || 28 || 145 |- | Vaucluse || Avignon || 3548 || 244.149 || 241.787 || 235.411 || 66 || -2,64 || 4 || 22 || 150 |- | Vendée || Laroche-sur-Yon || 6704 || 421.642 || 434.808 || 442.355 || 63 || +1,73 || 3 || 30 || 301 |- | Vienne || Poitiers || 6970 || 340.295 || 342.785 || 344.355 || 49 || +0,46 || 5 || 31 || 300 |- | Vienne-Haute || Limoges || 5517 || 349.332 || 363.182 || 372.878 || 68 || +2,67 || 4 || 27 || 203 |- | Vosges || Epinal || 5853 || 406.862 || 413.707 || 410.196 || 68 || -0,85 || 5 || 29 || 530 |- | Yonne || Auxerre || 7428 || 357.029 || 355.364 || 344.688 || 46 || -3,00 || 5 || 37 || 486 |} Pokud týče se náboženského vyznání, jest převážná většina obyvatelstva vyznání římsko-katolického. Na 10.000 obyv. přišlo: {| class="wikitable" |- ! {{Prostrkaně|Vyznání}} !! r. 1861 !! r. 1866 !! r. 1872 |- | Římsko-katolické || 9763 || 9748 || 9802 |- | Protestantské || 214 || 223 || 160 |- | Israelitské || 21 || 23 || 14 |- | Ostatní || 2 || 6 || 24 |} R. 1881 byl poměr následující: katolíků 29,201.703 (78,50 %), protest. 692.800 (1,8 %), židů 53.436, hlásících se k ostatním vyznáním 33.042, neudalo pak vůbec vyznání náboženské 7,684.900 osob. — Dle {{Prostrkaně|národnosti}} obyvatelstvo jest jednolitější než v četných jiných evropských státech. Hlavní část ovšem přináleží národu francouzskému (90,21 %), Valloni na severu tvoří 5 %, Bretonci 3 %, Italové na jihovýchodě 1,1 %, Baskové a Katalonci v Pyrenejích 0,5 %, Židé 0,14 %, cikáni a cagoti 0,05 %. Baskicky mluví 150.000 osob, vlámsky 230.000 (hlavně v dep. Nord), italsky 272.000 (hlavně na Korsice), bretonsky 1,350.000, langue-d’oc (jihových. dialekty franc.) 12,700.000, langue-d’oil (severní dialekty franc.) 22,790.000. — Dle {{Prostrkaně|státní příslušnosti}} bylo r. 1886 státních příslušníků franc. 36,804.228, z nichž v zemi narozeno bylo 36,700.342, kdežto 103.886 nabylo státní příslušnosti naturalisací. Cizozemců žilo téhož roku ve '''F'''-ii 1,126.531. Zajímavý jest poměr vzrůstu počtu státních příslušníků a cizozemců; kdežto domácí obyvatelstvo od r. 1881—86 vzrostlo o 1,13 %, přibylo cizozemců v stejném období o 11,47 %. Takovýto veliký poměrný vzrůst počtu cizozemců z evropských států vykazuje pouze Švýcarsko. Dle státní příslušnosti bylo v r. 1886: Belgičanů 482.261, Italů 264.568, Němců 100.114, Španělů 79.550, Švýcarů 78.584, Hollanďanů 37.149, Angličanů 36.134, Rusů 11.980, Rakušanů 11.817, Američanů 10.253, Švédů, Norů a Dánů 2423, Turků a Afričanů 1612, Řeků 1287, Rumunů, Srbů a Bulharů 1150, příslušníků asijských států 355. Nejvíce cizozemců není však, jak očekávati by bylo, v Paříži, nýbrž v dep. Nord, kde v práci jest mnoho belgických dělníků. Paříž stojí teprve na místě druhém. Zvlášť mnoho cizozemců žije (1891) v následujících dep.: Nord 295.219, Seine 211.016, Bouches-du-Rhône 92.017, Alpes-Maritimes 56.067, Ardennes 32.729, Meurthe-et-Moselle 28.905, Var 26.758, Pas de-Calais 23.934, Seine-et-Oise 19.556 atd. R. 1891 naturalisováno bylo 5371 osob (4298 mužů, 973 žen), hlavně Elsasanů a Lotrinčanů, Italů a Belgičanů. Pokud týče se {{Prostrkaně|zaměstnání obyvatelstva}}, jevily se poměry r. 1886 následovně. Zaměstnáno bylo při: zemědělství 17,699.000 osob (47,8 %), průmyslu 9,289.000 (25,1 %), obchodu 4,248.000 (11,5 %), při podnicích dopravních a námořnictví 1,020.000 (2,8 %), ve veřejné správě 711.000 (1,9 %), ve vojsku 613.000 (1,7 %), při svobodných zaměstnáních (duchovní, osoby soudní, lékaři, učitelé, architekti, hudebníci, malíři atd.) 1,095.000 (3,0 %), z rent žilo 2,296.000 (6,2 %), bez zaměstnání bylo 238.000 osob. Od let padesátých staly se značné změny v poměru počtu osob zaměstnaných zemědělstvím, průmyslem a obchodem. Úbytek jeví se při zemědělství a při průmyslu, přírůstek při obchodu. R. 1856 z 10.000 osob zaměstnáno bylo při zemědělství 5294, r. 1886 4782, při průmyslu 2907 : 2517, při obchodu 453 : 1150. Obyvatelstva městského stále přibývá, venkovského ubývá. Poměr od r. 1846 v pětiletých obdobích jest, jak následuje: {| class="wikitable" |- ! !! Populace měst s více než 2000 ob. !! Populace měst s méně než 2000 ob. |- | 1846: || 24,42 % || 75,58 % |- | 1851: || 25,52 % || 74,48 % |- | 1856: || 27,31 % || 72,69 % |- | 1861: || 28,86 % || 71,14 % |- | 1866: || 30,46 % || 69,54 % |- | 1872: || 31,06 % || 68,94 % |- | 1876: || 32,44 % || 67,56 % |- | 1881: || 34,76 % || 65,24 % |- | 1886: || 35,95 % || 64,05 % |- | 1891: || 47 % || 53 % |} Pouze ve 13 dep. v poslední době městského obyvatelstva ubylo, a sice jsou to Ain, Basses-Alpes, Calvados, Gard, Haute-Loire, Manche, Nièvre, Puy-de-Dôme, Tarn, Var, Vaucluse, Vendée, Vosges. — {{Prostrkaně|Počet obcí}} ve '''F'''-ii byl: 1821: 36.856, 1836: 37.140, 1841: 37.040, 1846: 36.819, 1851: 36.835, 1856: 36.826, 1861: 37.510, 1866: 37.548, 1872: 35.989, 1876: 36.056, 1881: 36.097, 1886: 36.121, 1891: 36.144. Dle obyvatel. r. 1891 bylo obcí s méně než 50 ob.: 92 (r. 1881: 67), s 51—300 obyv.: 9598 (r. 1881: 8771), s 301—1000 ob.: 18.069 (18.565), s 1001 až 3000 ob.: 7042 (7287), s 3001-5000 ob.: 776 (772), s 5001—10.000 ob.: 337 (312), s 10.001 až 20.000 ob.: 128 (133), s více než 20.000 ob.: 104 (90). Z těchto 30—50.000 obyv. má 22 měst, 50—100.000 ob. rovněž 22, více než 100.000 12 měst, a sice: Paříž 2,447.957, Lyon 416.029, Marseille 403.749, Bordeaux 252.415, Lille 201.211, Toulouse 149.791, St. Etienne 133.443, Nantes 122.750, Le Havre 116.369, Roubaix 114.917, Rouen 112.352, Remeš 104.186. Pokud týče se pohybu obyvatelstva, byly poměry od r. 1885—91 následující: {| class="wikitable" |- ! !! sňatků !! porodů !! mrtvě narozených !! úmrtí !! přebytek |- | 1885: || 283.170 || 924.558 || 43.958 || 836.897 || 87.661 |- | 1886: || 283.208 || 912.838 || 43.623 || 860.222 || 52.616 |- | 1887: || 277.060 || 899.333 || 42.930 || 842.797 || 56.536 |- | 1888: || 276.848 || 882.639 || 42.070 || 837.867 || 44.772 |- | 1889: || 272.934 || 880.579 || 42.449 || 794.933 || 85.646 |- | 1890: || 269.332 || 838.059 || 40.535 || 876.505 || 38.446 |- | 1891: || 285.458 || 866.377 || 42.472 || 876.882 || 10.505 |} Poměrný počet dle pohlaví celkem stále se vyrovnává, na 100 mužů připadalo žen: r. 1801: 107,49, r. 1821: 105,94, r. 1831: 103,59, r. 1841: 102,49, r. 1851: 101,09, r. 1861: 100,51, r. 1872: 100,77, r. 1881: 100,49. R. 1886 má mužské obyvatel. převahu pouze v dep. Hautes Alpes, Drôme, Var, Basses-Alpes, Pyrénées-Orientales, Meurthe-et-Moselle, Meuse. Počet porodů stále klesá. Na 1000 osob přišlo porodů: 1801—1810: 32,2, 1811—1820:31,6, 1821—1830: 30,8, 1831—1840: 29,0, 1841 až 1850: 27,4, 1851—1860: 26,3, 1861—1870: 26,3, 1871—1880: 25,4, 1881—1888: 24,0. Při tom stále přibývá porodů illegitimních, jmenovitě v Paříži, kde na 4 porody legitimní připadá 1 porod illegitimní. R. 1891 celkem narozeno bylo dětí 866.377, z nich 443.227 pohlaví mužského a 423.150 pohlaví ženského. Manželských bylo 772.441, nemanželských 73.936, takže poměr dětí nemanželských pro celou '''F'''-ii činí 8,5 % všech porodů. V malém počtu uzavíraných manželství a v stálém ubývání porodů spočívá příčina, proč obyvatelstva '''F.''' tak málo přibývá. Plodnost manželství jest malá a stále jí ubývá. Z 1000 rodin nemá 200 vůbec žádných dětí, 244 má po 1 dítěti, 218 po 3, 52 po 5, 29 po 6, 22 po 7 nebo více dětech. Na jednu rodinu přišlo průměrně dětí: 1881: 3,09, 1882: 3,06, 1883: 3,08, 1884: 3,04, 1885: 2,93, 1886: 2,95,1887: 2,91. Rozvodů manželství bylo r. 1885: 4277, r. 1891: 5750. Nejvíce rozvodů připadá na departement Seine, a sice na 10.000 manželství: 282, nejméně na dep. Haute-Loire, totiž na 10.000: 1 rozvod. Co do {{Prostrkaně|stáří}} bylo dle sčítání r. 1886 nejvíce osob 25 - 29 roků starých, totiž 2,707.670. Z nejstarších bylo: {| class="wikitable" |- ! !! mužů !! žen !! dohromady |- | od 75–79 roků || 263.688 || 282.184 || 545.872 |- | 80–84 » || 116.464 || 133.977 || 250.441 |- | 85–89 »|| 41.340 || 51.124 || 93.064 |- | 90–94 » || 9.013 || 12.624 || 21.637 |- | 95–99 » || 1.368 || 2.090 || 3.458 |- | 100 a více » || 66 || 118 || 184 |} Úmrtnost není velká. Na 1000 osob bylo úmrtí: r. 1861—70: 23,6, 1871—80: 23,7, 1881—85: 22,2, 1886: 22,3, 1887: 22,0, 1888: 22,2. Za to strašlivou měrou přibývá sebevražd. Od r. 1827 se poměrný počet sebevražd skoro zčtyřnásobil. Na 1 million obyvatel připadalo sebevražd: r. 1827—30: 54, 1846—50: 97, 1856—60: 110, 1866—69: 136, 1871—75: 150, 1881: 174, 1885: 208, 1886: 210. Na dep. Seine připadá 19 % sebevražd. — {{Prostrkaně|Proud vystěhovalecký}} není velký a teprve v posledních létech se poněkud vzmáhá. Hlavním cílem vystěhovalců jest Jižní Amerika. Vystěhovalo se osob: r. 1878: 2300, r. 1880: 4600, r. 1882: 4480, r. 1884: 3770, r. 1886: 7314, r. 1887: 11.170, r. 1888: 23.339, r. 1889: 31.354, r. 1891: 20.560. ''[[Autor:Karel Plischke|Pke.]]'' == Zemědělství. == {{Prostrkaně|Orba}}. Není v Evropě země, jež by se mohla měřiti s '''F'''-ií, pokud se týče všestranné způsobilosti půdy pro nejrůznější plodiny, není země, jež by spojovala s tak intensivní výrobou obilí zároveň v takových rozměrech ovocnářství, lukařstvi, pěstování cukrovky, révy i olivy. Za neúrodné kraje jest ovšem považovati horstva, jako Záp. Alpy a Pyreneje, jakož i značnou část centrální planiny. Silným kácením lesů v posledních stoletích rozšířila se zde neproduktívni půda, ačkoliv vždy ještě lze jí z pravidla užiti jako pastvin. — Zcela neproduktívni jsou Landy, Sologne, Dombes, Crau, Camargue, lada bretonská a křídová půda v Champagne-Pouilleuse. Tyto neproduktivni plochy se rok od roku zmenšují. Nejúrodnější obilní kraje jsou okolí Paříže, ústí Seiny, střední Loire, střední Garonne. Staré kraje Ile de France, Artois, Picardie, Flandry, Touraine, končina okolo Toulouse, čásť roviny na Saôně, jakož i uvedená poříčí jsou dosud obilní komorou '''F.''' Z nevzdělané půdy (6,222.537 ''ha'') 3,889.171 ''ha'' připadá na lada a pastviny, 1,958.750 na půdu skalistou, 328.297 na bažinatou, 46.319 na slatiny; stavby, cesty, řeky, jezera a průplavy pokrývají dohromady 2,296.483 ''ha''. Naproti tomu jest 26,017.582 ''ha'' orné půdy, 9,455.225 ''ha'' lesa, 5,816.640 ''ha'' luk; na 1,843.580 ''ha'' pěstuje se víno, na 291.825 ''ha'' ovoce, 77.358 ''ha'' připadá na ostatní zahrady a parky, 478.870 ''ha'' na houští a křoviny. Zhruba v procentech vyjádřeno, připadá 85 % půdy orbě a lesnictví, z čehož as 50 % polím a zahradám, 14 % lukám a pastvinám, 16 % lesům a 5 % vinařství. Vzhledem k výšce nadmořské lze půdu '''F.''' děliti ve 3 pásma: horské, kde převládají skály, lesy a pastviny a jíž náleží 21 departementů buď zcela nebo částečně, dále planiny (''plateau''), jimž náleží zcela nebo částečně 41 dep., kde vedle polí vyskytují se lesy, pastviny, landy a lada, konečně roviny (37 dep.), kde daleko největší část půdy náleží rolím a stepím. Rozšíření některých plodin řídí se zde podnebím; tak sahá pásmo {{Prostrkaně|olivy}} až ku čáře od východních Pyrenejí k Valenci a od Valence k Alpám v Dauphiné, pásmo {{Prostrkaně|kukuřice}} až ku čáře od Sèvre Niortaise k Vogésám, pásmo {{Prostrkaně|révy}}, jejíž severní hranice jde asi od ústí Loiry k m. Mézières. Levasseur dělí '''F'''-ii na 12 hospodářských krajů: 1. {{Prostrkaně|Západ}} (''Région de l’Ouest''), zaujímající departementy Finistère, Côtes-du-Nord, Morbihan, Ille-et-Vilaine, Loire-Inférieure, Mayenne, Maine-et-Loire. Více než kde jinde rodí se tu ječmene, pohanky a konopí; kraj bohatý na rohatý dobytek. 2. {{Prostrkaně|Severozápad}}, t. dep. Manche, Calvados, Orne, Sarthe, Eure-et-Loir, Eure, Seine-Inférieure, kraj pšenice, k níž se druží oves, luštěniny, cukrovka; značné množství koňů a oslů. 3. {{Prostrkaně|Sever}}, dep. Nord, Pas-de-Caiais, Somme, Aisne, Oise, Seine-et Oise, Seine-et-Marne. Zde pěstují se tytéž plodiny jako v severozápadě, kromě toho len, chmel a rostliny olejnaté. 4. {{Prostrkaně|Severovýchod}}, dep. Ardennes, Meuse, Meurthe-et-Moselle, Vosges a territorium Belfortské, kraj zemčat; lesy mají tu značný rozsah. 5. {{Prostrkaně|Východ}}, dep. Jura, Saône-et-Loire, Rhône, Ain, Loire, Savoie, Haute-Savoie s výbornými pastvinami v Juře a na svazích Alp, bohatými rolemi Bressy a bažinami v Dombes. Výborně se daří zde jedlý kaštan, na pravém břehu Rhônu i ořech. 6. {{Prostrkaně|Jihovýchod}}, dep. Haute-Loire, Isère, Drôme, Ardèche, Lozère, Basses-Pyrénées, Hautes-Alpes s alpinským hospodářstvím, kraj chudý na obilí, za to však moruše v údolí Rhônském, kaštany a ořechy. 7. {{Prostrkaně|Jih}}, dep. Alpes-Maritimes, Var, Bouches-du-Rhône, Vaucluse, Gard, Hérault, Aude, Pyrénées-Orientales, kraj rodící nejméně obilí, za to však ve své západní části víno, kukuřici, olivy, ve východní oranže, citrony, moruše a olivy. 8. {{Prostrkaně|Jihozápad}}, dep. Ariège, Haute-Garonne, Tarn-et-Garonne, Lot-et-Garonne , Landes, Gers, Basses-Pyrénées. Ráz dosti rozmanitý, étangy a lesy v Landech, pastviny na Pyrenejích, v údolích kukuřice, na pobřeží vinice. 9. {{Prostrkaně|Kraj středozápadní}} (''Rég. du Centre-Ouest''), dep. Gironde, Dordogne, Charente, Charente-Inférieure, Haute-Vienne, Vienne, Deux Sevres, Vendée. Daří se zde obilí, kukuřice, jakož i víno, jež fylloxerou zvláště v jižní části tohoto kraje velmi utrpělo; na pobřeží mořském bažiny a stepi. 10. {{Prostrkaně|Kraj středovýchod}}. (''du Centre-Sud''), dep. Creuse, Puy de Dôme, Corrèze, Cantal, Lot, Aveyron, Tarn, krajina celkem hornatá a chudá, s pastvinami, jistou výrobou žita a pohanky, v údolí Garonny i pšenice; v jihuněco vína. 11. {{Prostrkaně|Střed}}, dep. Indre-et-Loire, Loir-et-Cher, Loiret, Nièvre, Cher, Indre, Allier, kraj místy velice úrodný, místy však také podobný Landám. 12. {{Prostrkaně|Středosever}} (''du Centre-Nord''), dep. Yonne, Aube, Marne, Haute Marne, Côte-d’Or, Haute-Saône, Doubs. Jsou to velmi úrodné planiny, s velikými travinami a vinicemi, rodící hojně pšenice, kukuřice, hojně ovcí; v Juře krásné pastviny a lesy. Agrární statistika franc. jest výborně vedena a umožňuje poměrně dokonalý přehled hospodářských poměrů '''F.''' od r. 1815. Velmi na závadu jest zde rolnictvu přílišné rozkouskování půdy, jež vzniklo hlavně zásadou rovných podílů dědičných; tím, jakož i nedostatkem levného kapitálu a úvěru pro rolníka, zvýšenou mzdou, vysokými daněmi, odňaty franc. rolníku z valné části výsledky jeho přičinlivosti. — Země jest rozdělena na 135 mill. parcell, jichž střední velikost obnáší 39 arů, v dep. Seine-et-Oise pouze 20, v Landes 81 arů. Počet zastavených parcell r. 1892 obnášel 9,089.218, z čehož bylo 8,949.036 domů a 140.177 továren. Počet majitelů dnes zjistiti nelze, neboť může miti týž parcelly v různých obcích. Za velké revoluce bylo prý celkem 4 mill. majitelů pozemků, dnes jich jest asi dvojnásobně, z těch však skutečných hospodářů jest jen 79,8 %, kdežto 13,8 % jsou pouzí nájemci (''fermiers'') a 6,4 % ''métayers'', kteří za vzdělávání pozemků dostávají čásť výnosu. Cena pozemků jest nejvyšší v dep. Nord, t. 5640 fr., nejnižší v dep. Hautes Alpes 415 fr. za ''ha''. Od velké revoluce se cena půdy zdvojnásobila, stoupnuvši z 500 fr. (stř. cena za 1 ''ha'') r. 1789 na 1275 fr., r. 1850 na 1830 fr., r. 1879 a 1889 na 1700 fr. Cenu veškeré vzdělávané plochy odhadovalo ministerstvo orby r. 1884 na 91.584 mill. fr., a sice má orná půda cenu 57.600, louky a pastviny 14.800, vinice 6888, lesy 6257, zahrady 3829 mill. fr. Daň pozemková r. 1991<ref>chybně, zřejmě jde o "r. 1891"</ref> vynesla 388,5 mill. fr. R. 1882 bylo zřízeno samostatné ministerstvo orby, a od té doby hledí stát upřímně zlepšiti stav zemědělství ochrannými cly na přívoz obilí, mouky, dobytka a masa, odvodňováním a drenáží, zalesňováním, výstavami a školami hospodářskými, zřizováním vzorných ovčáren, mlékáren, jakož i prodejem plemenných kusů. Výnos půdy se během tohoto století v každém vzhledě znamenitě zvětšil, poměrně mnohem více než počet obyvatelstva. Veškerá žeň vydala 132,1 mill. ''hl'' r. 1815, 191,8 r. 1835, 227,5 r. 1855, 242,2 r. 1875, 260,5 r. 1885, 254,3 r. 1891. Výnos z 1 ''ha'' obnášel při pšenici 8,6 ''hl'' r. 1815, 13,43 r. 1835, 11,36 r. 1855, 14,48 r. 1875, 15,79 r. 1885, 14,15 r. 1888, při ovsu 14,58 ''hl'' r. 1815, 17,41 r. 1835, 23,77 r. 1855, 21,8 r. 1875, 23,21 r. 1885, 22,75 r. 1888, při ječmenu 12,12 ''hl'' r. 1815, 13,99 r. 1835, 18,75 r. 1855, 17,38 r. 1875, l8,22 r. 1885, 17,68 r. 1888, při žitě 7,65 ''hl'' r. 1815, 12,5 r. 1835, 10,08 r. 1855, 14,21 r. 1875, 14,39 r. 1885, 13,62 r. 1888. Rozsah oseté plochy dle jednotlivých druhů plodin v posledním čase jen nepatrně se mění; zvětšil se poněkud při pšenici a ovsu, zmenšil při žitu a kukuřici. Osévalo se průměrem v l. 1876—1885 pšenicí 6918, ovsem 3520, ječmenem 1033, žitem 1788, kukuřicí 612, pohankou 643, směskou 405, prosem 48 tisíc ''ha''. Výsledky žně ve '''F'''-ii podáváme v přehledné tabulce. {| class="wikitable" |+ Roku 1882—91 prům.: |- ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- | Pšenice || 6848 || 107.098 || — |- | Žito || 1656 || 24.202 || — |- | Ječmen || 982 || 18.596 || — |- | Oves || 3760 || 89.607 || — |- | Kukuřice || 577 || 9456 || — |- | Pohanka || 619 || 9849 || — |- | Směska || 329 || 5180 || — |} {| class="wikitable" |+ Roku 1891: ! !! Oseto tisíc ''ha'' !! Žeň v tisících tun !! Cena v mill. franků |- |- | Pšenice || 5754 || 77.657 || 1595,66 |- | Žito || 1498 || 21.588 || 292,32 |- | Ječmen || 1223 || 25.145 || 291,22 |- | Oves || 4242 || 106.145 || 915,94 |- | Kukuřice || 557 || 9350 || 126,97 |- | Pohanka || 623 || 10,303 || 111,62 |- | Směska || 270 || 3698 || 61,70 |} Hlavním předmětem obilní výroby franc. jest {{Prostrkaně|pšenice}}. Také i relativní spotřeba její jest nepoměrně větší než ve střední Evropě, připadá totiž r. 1877—82 spotřeba pšenice (a špaldy) na hlavu ve '''F'''-ii 256, v Rakousko-Uhersku 94, v Německu 67, žita ve '''F'''-ii 46, v Rak.-Uh. 88, v Německu 138 ''kg'' ročně. Spotřeba její ve '''F'''-ii vždy ještě stoupá; obnášela na hlavu 156/1820—29,216/1840–49, 230/1860—69, 275/1887—1888. Daří se výborně v dep. Seine, Aisne, Seine-et-Marne, Somme, Oise, Eure-et-Loir, Loiret, Marne, zváště však v dep. Nord a Pas-de-Calais; velmi chudá jest žeň pšenice v severozáp. centrální planiny v dep. Creuse, docela žádná na žulových plochách limousinských. Za to {{Prostrkaně|žito}} daří se právě v chudších krajích '''F.''', kdežto v lepších pěstování jeho stále ubývá. Hlavními okresy žitnými jsou žulové plochy centrální planiny a jižní Bretonsko, pokud vůbec jest způsobilé к orbě, nejméně ho jest v dep. Ardèche, Gard, Herault, Lozère a Var. Plocha žitem osetá činila ještě roku 1840 na 2,577.000 ''ha'', r. 1891 již jen 1,498.570 ''ha'', kdežto výroba jeho méně sklesla. Pěstování směsky (žito s pšenicí) klesá, jakž nelze jinak, vždy více. Výroba její činila 11,38 mill. ''hl'' r. 1840, 8 mill. r. 1862 a pouze 3,7 mill. ''hl'' r. 1891 a obmezuje se dnes téměř jen na střední '''F'''-ii, dep. Sarthe, Loir-et-Cher, Mayenne. {{Prostrkaně|Ječmen}} daří se jen severně 46° s. š. mezi Bretonskem a Lotrinskem a mezi Flandry a Poitou (dep. Aube, Côtes-du-Nord, Finistère, Ille-et-Vilaine, Marne, Mayenne, Sarthe). Pěstování jeho ubývá. Výroba činila 18,28 mill. ''hl'' r. 1876—1885, 17,9 r. 1886, 17,6 r. 1892. {{Prostrkaně|Oves}}, po pšenici nejdůležitější obilí '''F.''', nemiluje jih pro jeho suché léto a daří se hlavně v severu '''F.''' (dep. Eure-et-Loir, Somme, Pas-de-Calais, Seine-et-Marne, Aisne, Oise), nejméně v Alpách Přímořských, v Landech a na Korsice. Výroba jeho, dosti kolísavá, zdá se, že roste; obnášela 81,26 mill. ''hl'' r. 1876—85, 89,3 r. 1886, 106 r. 1891, 85,9 r. 1892, 98,3 mill. ''hl'' roku 1894. {{Prostrkaně|Kukuřice}}, požadující teplo a hojnou vláhu, daří se hlavně v poříčí Adouru a Garonny až ku ř. Charente a střední planině, nejvíce v dep. Basses-Pyrénées; v rozměrech o mnoho menších na ř. Saôně a v Burgundsku. Výroba činila 9138 tisíc ''hl'' r. 1876—85, 8910 r. 1886, 9869 r. 1888. {{Prostrkaně|Pohanka}} nemiluje rovněž trvalé sucho a větší chladna a daří se tudíž v mírnějším podnebí Bretonska, záp. Normandie, na sever a na jih od Girondy a poblíž záp. svahu střední planiny, osaměle v krajině Bresse mezi Saônou a Jurou. {{Prostrkaně|Zemčata}} sázejí se téměř v celé '''F'''-ii, ačkoliv Francouzi nejsou takovými jich jedlíky, jako národové sousední (na hlavu ve '''F'''-ii 292, v Belgii 415, v Německu 500, v Irsku 690 ''kg'' ročně). Nejvíce se jich rodí v jurském dep. Ain, jinak nejrozšířenější jsou na severozápadě země. Uvedlo se jich 11,3 mill. {{Prostrkaně|tun}} r. 1886, 11,7 r. 1887, 10,3 r. 1888, 10,7 r. 1889, 11,17 r. 1891 na 1,492.736 ''ha''. Od roku 1840 se výroba jich téměř zdvojnásobila; tehdá obdrželo se jich na 922.000 ''ha'' 6,9 mill. tun. Ačkoliv výroba obilí ve '''F'''-ii tak jest značná, přece nestačí domácí spotřebě. Od r. 1821 měla '''F.''' jen 26 let, kdy vývoz obilí převyšoval přívoz. Ježto obyvatelstva ve '''F'''-ii jen ponenáhlu přibývalo, výroba obilí však neustále a značně vzrůstala, lze potřebu přívozu vysvětliti jen velikým vzrůstem spotřeby u jednotlivců (na hlavu). Přivezeno více než vyvezeno obilí a mouky roku 1885 o 18,7 mill. ''q'' v ceně 199,4 mill. fr., r. 1886 о 17,4 mill. ''q'' v ceně 213,4 mill. fr., r. 1887 о 18,8 mill. ''q'' v ceně 295,8 mill. fr., r. 1888 о 29,9 mill. ''q'' v ceně 362,6 mill. fr. Za velmi špatných let jest difference mezi přívozem a vývozem ještě mnohem větší, na př. r. 1880 obnášela 726 mill. fr. V dodávání pšenice '''F'''-ii zaujímalo až do r. 1877 první místo Rusko, od r. 1877 Spojené Obce sev.-amer., avšak v některých létech (r. 1885 a 1888) přívoz z Ruska zase převládl. Od r. 1888 objevuje se britská Indie Východní jako pravidelný dodavatel pšenice. Z ostatních zemí připadá jisté kvantum na Austrálii a Turecko. R. 1888 obnášel přívoz pšenice z Ruska 4,075.000, ze Spoj. Obcí 1,759000, Australie 978.000, z Indie 971.000, Turecka 464.000, z ostatních zemí 3,111.000, úhrnem 11,357.000 ''q''. {{Prostrkaně|Cukrovka}} pěstuje se ve '''F'''-ii od počátku t. století. Výroba její rostla stále až do r. 1875, klesala pak po jistý čas, až nový zákon berní z r. 1884 zase ji povznesl. Cukrový kraj nalézá se hlavně v severu země při hranicích belgických (dep. Nord, Aisne, Somme) a zasáhá na jih až za Paříž. Něco cukrovky pěstuje se mimo to v Dordogni. Jak výnosnost půdy, tak vydatnost cukrovky v posledním čase znamenitě se zvýšila; tak výnosnost ''ha'' stoupla z 19,4 r. 1880 na 31,6 r. 1886—87, 26,4 ''q'' r. 1888—89. R. 1870 dobylo se (poměrně к váze) z cukrovky 5–6 %, r. 1887—88 9,37 %, r. 1888—89 9,15 %, r. 1889–90 8,5 % cukru. — Ve výrobě {{Prostrkaně|tabáku}} zaujímá '''F.''' v Evropě čtvrté místo. Pěstuje se tu ve 22 departementech, zvl. v dep. Lot-et-Garonne, Dordogne, Lot, Isère, Pas-de-Calais, Gironde, Isle-et-Vilaine. Pěstování jeho stouplo za posledních 20 let o celou polovici. Výroba obnášela r. 1891 na 15.409 ''ha'' 219.601 dvojcentů. Spotřeba r. 1891 obnášela 36,157.845 ''kg'', na hlavu 1076 ''g''. Přiváží se též značně z ciziny. — {{Prostrkaně|Chmel}} pěstuje se hlavně v depart. Nord, Côte-d’Or, Meurthe-et-Moselle. '''F.''' zaujímá v tom ohledu v Evropě čtvrté místo. Výroba obnášela 2750 r. 1891 a 2400 tun r. 1892. Asi tolikéž dováží se mimo to z Belgie a Německa. — {{Prostrkaně|Len}} ztrácí vždy více půdy. R. 1875 byl ještě pěstován na 78.840, r. 1885 na 42.394, r. 1890 32.174, r. 1891 jen na 29.097 ''ha''. Hektarový výnos jeho jest ovšem největší v Evropě, t. 685 ''kg''. Úhrnná výroba roku 1890 obnášela 22,034.300 ''kg'' a nestačí domácí spotřebě, pročež se přiváží z Belgie a Ruska. Rovněž výroba {{Prostrkaně|konopí}} od r. 1880 silně klesá. Ještě r. 1885 bylo pěstováno na 84.187 ''ha'', r. 1891 jen na 51.602 ''ha'' při výrobě 32,82 mill. ''kg''. Silně se dováží z ciziny. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Vinařstvím}} předčí '''F.''' všecky vínorodé země na celé zeměkouli; vyniká množstvím výroby i jakostí vína, a to ještě i dnes, kdy révokaz (''Phylloxera vastatrix'') již od r. 1868 na franc. vinicích řádí a do r. 1883 zničil 859.352 ''ha'' a zamořil 642.363 ''ha'' vinohradů. — Vinařství franc. má ctihodný věk; nejstarší zprávy pocházejí z r. 92 po Kr. Dle Strabona dostala se vinná réva do Gallie r. 600 př. Kr. od Fokiďanů při zakládání Massilie (Marseille). Kromě 9 z 86 departementů pěstuje se réva po celé republice, nalézajíc všude, kromě severu, příznivé podmínky podnební a kromě toho také porozumění svých potřeb u obyvatelstva i vlády. Náležitý výběr druhů révy, její racionálné pěstování, důkladné zpracování a hnojení půdy, pak vzorné neb aspoň přiměřené zacházení s vínem na jedné a vydatná veřejná podpora na druhé straně (do r. 1892 bylo přispěním vlády na ½ mill. ''ha'' vinic osázeno amer. révou, která révokazu více vzdoruje než druhy domácí) udržují vinařství franc. při jeho staré slávě. Burgundskému a bordeauxskému vínu červenému nevyrovná se žádné jiné a i bílé champagneské soutěží s nejjemnějšími víny rýnskými. Největší plochu zaujímaly vinohrady franc. roku 1875 2,421.247 ''ha'', kdy také vydaly největší výnos 83,836.000 ''hl'' (z úrodnějších druhů poskytuje na př. Aramon 200—300 ''hl'' po ''ha''). Révokazem ubývá jich stále, zejména menších, tak že r. 1892 zaujímaly plochu již jen 1.783.000 ''ha'' a vynesly sklizně asi 30 mill. ''hl'' v ceně (odhadnuté) 1009 mill. fr. Vinařů je ve '''F'''-ii asi 2,400.000, dělníků vinařských 7 mill. Je-li průměrem výnos veškerých vinic 55 mill. ''hl'', připadá 15 mill. ''hl'' na spotřebu výrobců a 28 mill. ''hl'' na spotřebu obchodem (na obyvatele se počítá 100 ''l'' ročně i více), 5 mill. ''hl'' na výrobu koňaku a líhu, 3 mill. ''hl'' na výrobu octa a zbytek se věnuje vývozu. Tento činil r. 1889 jenom 2,021.000 ''hl'' (při výrobě 23,224 mill. ''hl'') a nedostoupil nikdy 4 mill., kdežto přívoz (největší vůbec) se vzmáhá neustále; byltě r. 1886 nad 11 mill., r. 1889 9.504.000 ''hl'' a r. 1892 (do konce m. listopadu) 7,699.000 ''hl'' (prům. asi 70kráte tak velký jako r. 1871). Na slazení a rozmnožení vína kupuje se za rok 30 mill. ''kg'' cukru a jen třapinového vína vytěží se 3,5 mill. ''hl'' a mimo to ze suchých hroznů 2 mill. ''hl'' vína sladkého (likérového). '''F.''' také ve výrobě tabulových hroznů vyniká, zejména dep. Nord. Na poslední výstavu v Paříži byly odtud poslány hrozny 5—7 ''kg'' těžké s bobulemi o průměru 3–4 ''cm'', a z jediného Tarasconu vypravuje se každým rokem do Paříže kol 20 vagonů hroznů (Chasselas). Založením asi 1000 spolků, podporovaných departementy a vládou, zřízením akciové společnosti na zvelebení vinařství (s kapitálem 5 mill. fr.), úpravou školství a výzkumnictví vinařského hodlá '''F.''' v krátké době odčiniti škodu, jež jí byla způsobena. Francouzská vína, zejména bordeauxské, burgundské a champagneské, požívají světové pověsti. Již římští císaři milovali gallská vína (ze země Allobrogů a z Massilie) a vladařové mnohých pozdějších věkův (Karel V., Jindřich VIII., František I., Leo X. a j.) byli držiteli vinohradů v marnském kraji. Franc. vína nejsou příliš silná (bordeauxské drží 8 až 13,5, nejvýše 15 %, burgundské 6,5–13,5 %, jihofranc. vína 7,4 až 15 % alkoholu), ale za to vyznamenávají se dostatkem těla (15 až 36 %, zřídka více, extraktu), málem kyseliny a znamenitým květem (kořenností a vůní). — Jsou-li, jako červená, někdy trpká, přece zůstávají jemná. Množstvím a jakostí vynikají vína {{Prostrkaně|červená}}, jimž není rovného. — Viz {{Prostrkaně|Bordeauxská vína}} a {{Prostrkaně|Burgundské víno}}. Vína z Dauphiné jsou blízká burgundským, ale ohnivější. — Také {{Prostrkaně|bílá}} vína jsou velmi jemná a význačného bouquetu. Nejlepší pocházejí ze Champagně, Burgundu, Bordelaisy, Foreye a Dauphiné a slovou šampaňské (nepěnící, ''non mousseux''), sillery, burgund atd. Ovšem mají některé departementy také méně dobrá, ano i prostřední vína, jak z názvů vin ''paysan'' (selské víno), ''vin ordinaire'' (v. obyčejné) beztoho vysvítá. Také {{Prostrkaně|sladká}} či likérová vína, jež se připravují zvláště z muškátových hroznů, mají své dobré jméno, zvláště pak z jižních krajin Languedoku a Roussillonu, na druhém místě z Limousinu, Avignonu, Provençe a Korsiky. Světoznámé jest také {{Prostrkaně|šumivé}} (pěnivé) víno franc., jež počali výráběti před 100 léty v Champagni a jež došlo takové obecné obliby, že víno to, dnes již ve všech průmyslových zemích vyráběné, přec jen šampaňským sluje. Toto víno tají 8 až 12 % alkoholu, 10—14 extraktu a 6–7 % kysličníku uhličitého. — Že '''F.''' vyrábí též vína řečená {{Prostrkaně|façonní}} a {{Prostrkaně|imitační}}, jako madeira, malaga, porto, sherry a j., netřeba zvláště připomínati. ''[[Autor:František Farský|Fý.]]'' {{Prostrkaně|Ovocnářství, zahradnictví a květinářství}} provozuje se ve '''F'''-ii ve velikém slohu. Většinou chovají zahrady francouzské tytéž ovocné stromy, jako naše; značný rozdíl jeví se ovšem na centrální planině, kde se pěstuje množství jedlých kaštanů, pak v údolí Rhônu (dep. Drôme, Ardèche, Isère), kde moruše stává se nejdůležitějším stromem (r. 1891 listí v ceně 9.4 mill. fr.) a v depart. středomořských, kde zrají oranže, citrony, fíky a mandle, u Cannes osaměle také datlovníky. Oliva pěstuje se na 150.000 ''ha'', zvláště v dep. Var a Alpes-Maritimes, a sáhá v údolí Rhônu na sever až k Montélimaru. Hlavní sídlo ořechu jest ve střední a vých. '''F'''-ii; třešně a broskve v dep. Seine, slívy v dep. Var, Lot-et-Garonne, Indre-et-Loire (r. 1891 za 13,5 mill. franků), jablka a hrušky v Bretonsku a Normandii, kdež se k tomu pojí veliká výroba moštu (průměrně ročně as 12 mill. ''hl''). Vývoz ovoce r. 1892 obnášel, počítaje v to i ovoce zavařené, 33 mill. fr. (avšak až 46 mill. fr. r. 1885). — {{Prostrkaně|Květinářství}} '''F.''' jest světoznámé a nemá v Evropě sobě rovna. Živí se jím celé departementy, především v Provenci a Languedoku, zvláště Lille, Caen a Grasse s okolím. ''[[red.]]'' {{Prostrkaně|Lesnictví}}. Rozsáhlé hvozdy, které za dob gallských a ještě ve středověku sever i střed '''F.''' pokrývaly, jsou již dávno z největší části vymýceny; přes to však není země na lesy chudá. Největším nepřítelem lesů byly časté vnitřní války a zhoubné revoluce a stejnou skoro měrou snaha venkovského obyvatelstva, aby pastviny pro dobytek zůstaly nedotčeny, ba spíše se rozšířily. Nejzhoubněji v tomto směru působí stáda ovec i koz, jež zejména mladý podrost ničí; Surell a Cézann snesli množství zajímavých podrobností o tomto nenáhlém ničení lesů. Také tam, kde kvete včelařství, jsou obyvatelstvu květnaté stráně milejší. Přes to však od let třicátých děje se ve '''F'''-ii pro obnovení lesů velmi mnoho. Již r. 1827 snažila se vláda omeziti mýcení lesů a za Ludvíka Filipa i Napoleona III. velmi mnoho nových lesů vysázeno, tak že do dneška vzniklo asi 300.000 ''ha'' nových lesů. Landy a duny na gascogneském přímoří vysázeny lesním stromovím a také v horských krajinách jsou pokroky v zalesňování patrny. Největší souvislé hvozdy vyskytují se na severových., pokrývajíce tam záp. úbočí Vogés, pohoří Morvanské, pahorkatinu Nivernaisskou a zdvižené okraje Pařížské pánve; rozsáhlými lesy vyniká také Jura. Uprostřed pánve pařížské zachovalo se ještě několik rozsáhlých hvozdů, z nichž nejproslulejší jsou Fontainebleauský (17.000 ''ha''), Compiègneský a Orléanský les (37.000 ''ha''), jenž od válek s Angličany až do r. 1870 měl v dějinách franc. vždy důležitou úlohu. Jižně odtud nejvíce lesů vykazují nyní Landy, dále pak jsou velké hvozdy v Pyrenejích, některých pohořích provençalských a v Alpách. Naproti tomu sever a severozápad jsou velmi chudy na lesy a proslulé druhdy hvozdy v Bretonsku a Normandii zmizely úplně až na nepatrné zbytky; bezlesý je také vínorodý kraj podél horní Garonny a přímořská rovina Languedocká. Veškerá rozloha lesů franc. páčila se r. 1888 na 9,388.000 ''ha''; nejvíce lesů mají dep. Landes (47 % své plodné půdy), Var (42 %), Vosges (35 %), Belfort (34 %), Gironde (34 %), Ariège (33 %), Jura (33 %); naproti tomu nejméně lesů mají Calvados (7 %), Finistère (5 %), Vendée (4 %), Manche (3 %) a Seine (2 %). Stát byl r. 1889 vlastníkem 1,070.477 ''ha'', 1,915.370 ''ha'' náleželo obcím a veřejným ústavům a asi 6,500.000 ''ha'' bylo majetkem osob soukromých. Lesy domácí poskytly v téže době 25,100.000 ''m''³ dříví; avšak množství to nemohlo uhraditi domácí spotřeby, tak že '''F.''' ještě 6,400.000 ''m''³ musila opatřiti z ciziny, a to hlavně ze Švédska, Norska, Ruska, Švýcar, Německa a Rakouska. R. 1891 činila cena dovozu 216,700.000, vývozu 25,000.000 fr. (r. 1890 dovoz 152,000.000, vývoz 23,800.000 fr.). Význačnými stromy v lesích franc. mimo obyčejné stromoví lesní jsou sosna přímořská (''Pinus pinaster'') na dunách v jihozápadu, cenná hlavně pro pryskyřici, kterou kmen její poskytuje po celé století i déle, dále korkový dub jenž u vesnic v jižní Gascogni tvořívá skvostné aleje, konečně jedlý kaštan, který právem nazývá se chlebovníkem mnohých krajů na Centrálni planině, kdež tvořívá celé lesy. Nejlépe se daří ve vulkanické krajině Viverais. Skrovné lesíky na severozáp. podobají se stromovím spíše lesům anglickým a typickým jich zjevem jest křovité ''Ilex aquifolium'', s listy tuhými, trnitými a vždy zelenými. — {{Prostrkaně|Lov}} v lesích franc. nemá nyní významu, ačkoli ve starověku byla Gallie proslulá hojností zvěři; mýcení lesů a časté války ze živočíšstva lesního zůstavily jen skrovné zbytky. V Pyrenejích vymizel jelen i rys úplně, kozorožec uchýlil se na nejvyšší temena horská, medvěd vyskytuje se ještě tu a tam v Alpách a Pyrenejích, jakkoli na počátku stol. XIX. byl velmi hojný. Také daněk a srnec, pokud se nechovají v oborách, nejsou zjevem častým. V počtu dosti značném žije ve '''F'''-ii ještě vlk, a to nejen v Pyrenejích, nýbrž také v jihových. končinách Centrální planiny i ve velkých hvozdech jurských, lotrinských i ardennských; nicméně i zde mizí vůčihledě, zejména od r. 1882, kdy na hubení jeho počaly se vypláceti odměny. Bažinaté končiny jsou také ve '''F'''-ii útočištěm hynoucích druhů živočíšstva; tak na př. Camargue živí dosud něco bobrů, kteří v dřívějších dobách tu bývali hojni. {{Prostrkaně|Chov dobytka}}. Rozsáhlá území '''F.''' jsou odkázána spíše na chov dobytka než na orbu. Jsou to zejména lučinaté končiny v západní Normandii, jejichžto hojnost pastvy stala se ve '''F'''-ii již příslovečnou. Nejvíce lučin obsahuje severozápad, zvláště poloostrov Cotentin a jeho okolí; avšak táhnou se také v širokém pruhu do pohoří Jurského a jižních Vogés hluboko do Centrální planiny. Ovšem orba čím dále více zužuje rozsah lučin, jenž zabírá nyní toliko 5,035.452 ''ha'' a vykazuje výnos 848 mill. fr. Úbytek pastvin a lučin nutno nahrazovati setím pícních rostlin, hlavně jetele a vojtěšky; role takto osetá zaujímají 2,413.770 ''ha'' s výtěžkem v ceně 555 mill. fr. Louky poskytují průměrně z 1 ''ha'' 31 ''q'', role 41 ''q'' krmiva. Pícních rostlin nejvíce pěstují Picardie a Flandry, ačkoli zde rozsáhlý chov dobytka souvisí také s hojným pěstováním cukrovky. V Pyrenejích i Alpách provozuje se salašnictví, ačkoli pastviny pyrenejské nemohou se rovnati alpským. Stáda na severním úbočí pyrenejském z velké části přihánějí se z jižního svahu španělského a jsou obyčejně hlídána španělskými pastevci. Nejčetnější stáda {{Prostrkaně|hovězího dobytka}} vykazuje severozápad, mající nejvíce pastvin a luk, od dolní Seiny až po dolní Loiru; vykazujíť depart. Finistère 59 kusů dobytka na 100 ''ha'', Morbihan 57, Mayenne 54. Neméně rozsáhle provozuje se chov skotu ve druhém okruhu pastvin mezi Jurou a Vogésami, od Belfortu po Limoges; posléze pak v příhodných končinách Centrální planiny chovají se velká stáda pro zásobování přístavních měst středomořských, neboť v jižním přímoří jest chov dobytka v celé '''F'''-ii nejslabší. Celkem připadá ve F ii 32 kusů dobytka hovězího na 100 ob., kdežto v Německu 35, Rakousku 39, v Uhřích 34; poněvadž však spotřeba masa ve F-ii jest větší, než v zemích uvedených, nemůže domácí chov uhraditi spotřeby a nedostatek nutno doplňovati dovozem krmného dobytka odjinud, hlavně z Alžírska, Italie a Belgie. R. 1891 počítalo se v celé zemi úhrnem 13,661.533 kusů hovězího dobytka (333.988 býků, 6,557.632 krav, 1,912.475 volů, 4,856.938 telat). Dovoz a vývoz byl v l. 1888 až 1891 následující: {| class="wikitable" | 1888 || dovoz 74.310 kusů || vývoz 92.750 kusů |- | 1889 || » 81.325 » || » 88.846 » |- | 1890 || » 99.546 » || » 59.130 » |- | 1891 || » 82.733 » || » 47.340 » |} S chovem hovězího dobytka úzce souvisí výroba másla (hlavně na severu) a sýrařství; ohromné množství másla vyváží se do Anglie (1892 za 81,500.000 fr., dovoz 10.500.000 fr.); vedle toho vyvezeno za 9,180.000 fr. másla umělého a za 18,580.000 fr. sýra (dovoz sýra za 8,580.000 fr.). V chovu {{Prostrkaně|koní}} jeví se značný rozdíl mezi '''F'''-ií sev. a jižní; sever má velmi mnoho koní, jih naproti tomu málo, za to však chová hojně oslů a mezků. Na depart, sev.-záp. a severní, zvláště Seine, Finistère, Côtes du Nord, pak na Marche a Mayenne, připadá polovice všeho koňstva francouzského, potom následuje sev.- vých., hlavně krajiny poardennské a franc. Lotrinsko. Na jihu vynikají poněkud jen některé krajiny, jež uhrazují spotřebu velkých měst, ale nikde nedosahují průměru. Z franc. plemen koňských zvláště pozoruhodna jsou limousinské, vynikající arabským původem a ušlechtilostí tvarů, morbihanské a calvadosské, proslulé vytrvalostí, posléze ardennské, normandské, bretonské a flanderské, hodící se výborně za pracovní koně k zemědělství. Vláda pečuje svědomitě o chov koní z ohledů vojenských a věnuje naň značné summy; velké hřebčince v Le Pinu v Normandii a Rosièrech v Lotrinsku dodávají ušlechtilé hřebce ke křížení s koňstvem domácím. Koncem r. 1891 udával se stav všeho koňstva na 3,500.000 kusů, z čehož bylo 2,883.460 koní zemědělských. Vzmáhající se chov koní má v posledních létech za následek stoupající vývoz hlavně do Belgie, Anglie a Německa, kdežto dříve '''F.''' pravidelně musila koně dovážeti; tak r. 1891 vyvezeno 24.111 koní a dovezeno jen 16.012. Hlavními tržišti na koně jsou Fécamp a Fauville-en-Caux. Chov oslů a mezků rozšířen jest nejvíce na jihu, hlavně v krajinách horských, avšak klesá bez přestání, jakkoli dosti značný počet mezků do Španěl se vyváží. R. 1891 napočteno 364.887 mezků a 230.887 oslů; mimo to vyvezeno 13.886 mezků v ceně 9,720.000 fr. Chov {{Prostrkaně|ovec}} provozuje se především na suchých pahorcích pánve Pařížské, pak na Centrální planině a konečně v jižních končinách republiky, kde ovce pravidelně zastupuje skot, chovaný jen ve skrovném počtu. Piaine de la Crau, potom zejména Pyreneje a předhory jejich, jsou hlavním sídlem ovčáctví. Levasseur právem připomíná, že vyjímajíc Paříž severně od Loiry a horního Rhônu převládá chov dobytka hovězího a požívání hovězího masa, jižně však od uvedené hranice panuje chov bravu a požívání masa skopového. Počet kusů sice v novější době stále klesá (r. 1862 měla F. 29,500.000 ovec, r. 1882 jen 23,800.000 a r. 1891 toliko 21,790.000); přes to však vyniká '''F.''' v tomto směru značně nad státy středoevropské, neboť ve '''F'''-ii připadá 45 ovcí na 100 ''ha'' a 63 kusy na 100 ob. (v Uhřích 62 kusy, v Rakousku jen 17, v Německu 42). Nicméně spotřeba neuhrazuje se chovem domácím (spotřebujeť '''F.''' ročně 127,000.000 ''kg'' skopového masa) a r. 1891 dovezeno do země 1,150.861 kusů, nejvíce z Alžírska, Německa a Rakousko-Uherska. Vláda pečuje o zvelebení chovu ovcí státními ovčinci v Perpignanu a Rambouilletu, kdež odchovává plemenné kusy merinské; přes to r. 1891 jenom 13,2 % všeho počtu náleželo k plemenům ušlechtilým. Výnos vlny v téže době činil 579.088 ''q'' v ceně 87 mill. fr. — Chov {{Prostrkaně|koz}} převládá v úvodí Rhônu, zvláště v záp. Alpách a na vých. okraji Centrální planiny; nicméně na mnohých místech působí více škody než užitku, poněvadž ničí mlází lesů nově vysázených. V ostatních částech republiky kromě některých sev. departementů jsou zjevem vzácným; r. 1891 počítáno jich celkem 1,480.229 kusů. {{Prostrkaně|Vepřový dobytek}}, jehožto chov není tak závislý na povaze půdy, jako chov skotu i bravu, jest po '''F'''-ii dosti rovnoměrně rozdělen, jen končiny s rozsáhlými lesy zelenými vykazují poměrně větší počet kusů; tak lesnaté končiny ardennské, lotrinské a jurské, mimo ně pak severozápad provozují nejrozsáhleji chov tento, v celé pak '''F'''-ii r. 1891 na počteno 6,096.232 kusy dobytka vepřového. Nejváženější plemena domácí jsou pyrenejské a champagneské. Ale ohromná spotřeba vepřového masa (420 mill. ''kg'' naproti 358 mill. ''kg'' masa hovězího a 127 mill. ''kg'' masa telecího) vyžadovala povždy i zde značného dovozu, kterýž značně se zmírnil teprve od r. 1888. Vynikající jest také chov {{Prostrkaně|králíků}}, vykazující 12,872.000 kusů, jejichž maso jest oblíbeným pokrmem. — {{Prostrkaně|Drůbež}} chová se z veliké části pro vývoz a zejména Anglie zásobuje se z '''F.''' masem (240.203 ''q'' r. 1891) i vejci, dovoz pak do země nerovná se ani z polovice vývozu. Proslulé jsou hlavně slepice kočinčínské a brahmaputerské; hlavními sídly chovu tohoto jsou Caux, La Flèche, Crèvecoeur. — {{Prostrkaně|Včelařství}} r. 1891 vykazovalo 1,634.897 včelních úlů, z nichž nabylo se 6,753.325 ''kg'' medu a 2,097.783 ''kg'' vosku v ceně 14 mill. fr. Slavné pověsti požívá med z Narbonne a Crévecoeuru. — Velikou důležitost pro '''F'''-ii má posléze chov {{Prostrkaně|bourců}} a {{Prostrkaně|hedvábnictví}}, rozšířené po jižních končinách republiky, kdež se ho účastní celkem 28 departementů, nejvíce Gard, Ardèche, Drôme a Vaucluse. Živnost tato je pro mnohá místa jihofrancouzská otázkou životní, ale v posledních létech jeví se pomalý úpadek. Různé choroby bourců i stromů morušových působily tu překážky a také četná uzavření hranic za příčinou cholery účinkovala rušivě; dosud však '''F.''' zachovává své místo po Italii, jakkoli výtěžek hedvábí jejího činí toliko čtvrtinu výtěžku italského. Výtěžek v jednotlivých létech byl následující: r. 1854; 2,600.000 ''kg'' kokonů, r. 1865: 5,500.000 ''kg'', r. 1882: 9,700.000 ''kg'', r. 1884; 6,200.000 ''kg'', r. 1887: 8,600.000 ''kg'', r. 1888: 9,500.000 ''kg'', r. 1889: 7,400.000 ''kg'', r. 1890: 7,700.000 ''kg'', r. 1891: 6,800.000 ''kg''. R. 1892 zabývalo se chovem bourců celkem 141.487 obyv., kteří vytěžili 7,680.000 ''kg'' kokonů; nejvíce z toho připadá na dep. Gard (2,260.000 ''kg''), Ardèche (1,600.000 ''kg''), Drôme (1,100.000 ''kg''), Vaucluse (1 mill. ''kg''). {{Prostrkaně|Rybářství}} na pobřežích franc. provozuje se dosud měrou rozsáhlou, ačkoli za našich dnů rybáři franc. neúčastní se již lovu v Sev. Ledovém moři; jen loviště kolem Nového Foundlandu a Islandu jsou jimi dosud hojně navštěvována. R. 1888 zabývalo se rybářstvím celkem 143.375 duší, většinou Basků a Gaskonců, již měli k živnosti své 25.443 lodí o 193.162 tunách v úhrnné ceně 45 mill. fr. Jakkoli rybáři většinou pocházejí z jižní '''F.''', jsou sídlem rybolovu přístavy severní a sev.- záp., zejména Boulogne, Fécamp, St. Malo, Granville a Dunkerk. Asi většina uvedeného výnosu připadá na lov ve vzdálených mořích (ostrůvky St. Pierre a Miquelon u Nov. Foundlandu a Island), ostatek na rybolov pobřežní. Za prvým vyjíždělo r. 1889 celkem 488 lodí s 8603 muži posádky; nejdůležitější kořistí jeho jest treska, které téhož roku přivezeno 40.940.000 ''kg'', u Islandu mimo to získáno 500.000 mořských raků. V rybolovu pobřežním provozuje se hlavně lov sardinek, jenž sáhá od Bretonska hluboko do zál. Vizcayského, ale již u Sables d’Olonne přistupuje k němu též lov tuňáků, který mnohem čilejší jest na pobřežích moře Středozemního; roku 1888 naloveno jich 1157,700.000 kusů (naproti 367.100.000 kusům r. 1886). Značný výtěžek poskytuje též lov sleďů, jichž r. 1888 dodáno 42,7 mill. ''kg'' v ceně 9,8 mill. fr., mimo to makrel 17,5 mill. ''kg'' v ceně 3 mill. fr., anšoviček 100.000 ''kg'', mořských raků 1,500.000 ''kg''. Vedle těchto ryb loví se ještě lososi, kambaly, platejsi, parmy, rejnoci. Horské potoky v Alpách a Pyrenejích živí hojnost pstruhů, řeky pak kapry, úhoře, bělice, štiky a parmy. Znamenitý jest lov ústřic, kterých r. 1888 sebráno 130,200.000 kusů, avšak vedle toho provozuje se rozsáhlou měrou také umělý chov ústřic, který poskytl 607 mill. kusů a živil na 10.000 mužů, 15.000 žen a 1300 dětí; konečně sebráno 605.620 slávek. Celkový výnos rybolovu r. 1888 obnášel 86,970 000 fr., jenž na jednotlivé přístavy rybářské rozdělen byl následovně: Boulogne 12 mill., Fécamp 14 mill., La Croisic 4,6 mill., Dunkerk 3 mill., Douarnez 1,2 mill., Trouville 2,07 mill., St. Malo 8,8 mill., Granville 2,6 mill., Auray 2,6 mill., Les Sables d’Olonne 1,9 mill., Cette 2 mill., Paimpol 1,7 mill., Quimper 1,3 mill. fr. {{Prostrkaně|Nerostné bohatství}} '''F.''' je dosti značné, avšak nevyrovná se nerostnému bohatství Anglie a Německa. V největším množství vyskytuje se uhlí a železo a jest nad to dosti rovnoměrně po zemi rozděleno. Uhelná ložiska pokrývají 5180 ''km''², rovnají se tedy jen polovici ložisek v Německu a pětině ložisek anglických. Avšak naproti tomu nezdá se, že franc. ložiska jsou tak vyčerpána jako mnohá anglická, a franc. havíř nepotřebuje stoupati za uhlím hluboko pod hladinu mořskou jako mnohde v Anglii, ba ze mnohých ložisek možno těžiti i v otevřených lomech; za to však geologické uložení jejich s četným vržením a zlomy působí mnohdy velké obtíže a zvýšené výdaje při těžbě. Nejrozsáhlejší ložiska uhelná přiléhají k vých. a sev.-vých. hranici, kdež těsně souvisí s uhelnými revíry belgickými a nepochybně i s pánví Ruhrskou. Při hranici belg. rozkládá se proslulý revír valenciennesský v depart. Nord a Pas de Calais, kdež produktivní uhlí objevuje se pod vrstvou křídového vápence 45—200 ''m'' silnou a kde r. 1890 vytěženo 14,208.076 tun uhlí. Centrální planina franc. lemována jest rovněž několika ložisky uhelnými, jež na činnost průmyslovou i počet obyvatelstva měly rozhodující vliv. Jsou to především dep. Saône et Loire, Gard, Aveyron a Ardèche; revír creuzotský a blazyjský (Saône et Loire), již. od hor Morvanských, poskytl r. 1890 1,534.429 tun uhlí a má hlavní ložiska v Creuzotu, kdež uhlí v mocnosti 20 až 45 ''m'' je geologickými rozvraty srázně vztyčeno v úhel 60—80°. Ještě rozsáhlejší jsou ložiska v dep. Loire a Rhône v okolí měst St. Etienne a Rive de Gier, jež výtěžkem svým (r. 1890 3,536.354 tun) zásobují hlavně Lyon. Marseille a pobřeží středomořská, částečně pak i Italie a sev. Afrika, odebírají potřebné uhlí z revíru alaisského (dep. Gard a Ardèche, 2,017.498 tun). Poslední větší pánev na okraji centrální planiny jest pánev decazevillská, přervaná několika antiklinálami v menší ložiska a zásobující hlavně Bordeaux a Toulouse. Ostatní uhelná ložiska mají jen místní význam, ačkoli uhlí na dolní Loiře a ve Vendée má velikou důležitost pro opatřování přístavů; nejdůležitější z těchto pánví jsou u Aubinu (Aveyron), Comentry a Doyetu (Allier), Brassaku (Haute Loire, Puy de Dôme), Graissesaku a Roujanu (Hérault). Největší pánve hnědouhelné vyskytují se u Faveau v dep. Bouches du Rhône a Var a u Bagnols i Orange v dep. Ardèche, Gard a Vaucluse. R. 1891 těženo uhlí celkem ze 287 dolů se 121.500 dělníky, mezi nimiž bylo 3800 žen a 9700 dětí mladších 16 let. Výtěžek uhlí zároveň se spotřebou stoupal neobyčejně rychle, vytěženoť r. 1802 844.000 tun, r. 1840 3,003.000 tun, r. 1870 13,330.000 t., 1880 19,362.000 t , r. 1885 19,511.000 t., r. 1888 22,951.000 tun, r. 1891 26,025.000 t. Z čísla posléze uvedeného připadá asi 500.000 tun na hnědé uhlí, úhrnná pak cena celého výtěžku činí 344 mill. franků. Současně však spotřeba vzrůstala v rozměrech nepoměrně větších, tak že doly franc. uhrazují toliko ⅔ její, ostatek pak dováží se z ciziny. Kdežto r. 1802 '''F.''' spotřebovala toliko 935.000 t., potřebovala r. 1880 již 28,846.000 t. a r. 1890 36,653.000 t.; i dovezeno (r. 1892): z Belgie 5,200.000 t., z Anglie 5.200.000 t., z Německa 600.000 t., posléze přistupuje k tomu ještě 1,424.103 t. koksu. Uhelné doly rozděleny jsou na 41 depart., z nichž toliko 8 poskytuje hnědého uhlí, avšak výtěžek rozdělen jest nerovnoměrně na jednotlivé pánve; podobně také spotřeba jest nerovnoměrná. Nejvíce spotřebují dep. Nord (r. 1887 5,100 000 t.), Seine (3,600.000 t.), Pas de Calais (2,100.000 t.), Meurthe et Moselle (2,000.000 t.), Seine Inf. (1,300.000 t.). Nejvíce uhlí vyžadoval průmysl kovodělný (15 % vší spotřeby), železnice (10 %) a hornictví (4 %)- Značný je také výtěžek {{Prostrkaně|rašeliny}}, ačkoli počet dolů i výtěžek klesá; kopána totiž r. 1847 rašelina na 2337 místech a r. 1887 toliko na 507, a kdežto výtěžek její r. 1840 500.000 tun obnášel, klesl do r. 1890 na 157.710 tun. Na kovy jest '''F.''' poměrně chuda a jenom železo vyskytuje se tu u větším množství. Ovšem ve {{Prostrkaně|výrobě železa}} i {{Prostrkaně|oceli}} zaujímá '''F.''' třetí místo v Evropě, zůstávajíc toliko za Anglií a Německem. Dovážiť se do země z Belgie, Němec, Španěl, Italie a Alžírská 40 % rud k výrobě železa potřebných; tak r. 1888 dovezeno celkem 1,311.000 tun rudy (z toho 610.000 tun z Německa a Lucemburka, 389.000 t. ze Španěl, 80.000 t. z Belgie, 48.000 tun z Alžírska) a r. 1891 1,437.527 t. Ovšem má '''F.''' také svá bohatá ložiska rud železných, z nichž nejrozsáhlejší jsou v dep. Gard, potom v dep. Isère, Aveyron, Ardèche a Meurthe-et-Moselle při hranici německé; nicméně nejbohatší doly na železo nacházejí se jen částečně v okruhu ložisek uhelných, čímž arci výroba železa značně se zdražuje. Hlavní sídla průmyslu železářského jsou následkem toho jednak na blízku rudných ložisek, jednak ve velkých městech přímořských, jednak v končinách, jež sice mají málo rud, ale za to hojnost uhlí, na př. dep. Nord. Množství dobytých rud v novější době klesá; r. 1847 vytěžilo se 3,460.000 t., r. 1866 3,890.000 t., r. 1882 3,460.000 t., r. 1888 2,180.000 t., r. 1890 2,773.632 tun, r. 1891 1,430000 t. a 1892 1,680,000 t. R. 1890 bylo v činnosti celkem 318 dolů na železo s 5475 dělníky a s výtěžkem v ceně 9,880.000 fr. Současně pracovalo na výrobě surového železa 255 hutí a 116 vysokých pecí; tato výroba stále stoupá, ačkoli počet pecí značně klesl (r. 1846 bylo jich 623), ale úbytek ten nahrazen zvýšenou intensitou výroby. Největší účastenství na výrobě železa má dep. Meurthe et-Moselle (r. 1891 770.418 tun), dále Nord (220.470 tun), Pas-de-Calais (82.328 t.), Gard (56.470 t.), Saône-et-Loire 187.158 t.), ostatně pak rozšířena jest tato výroba ještě ve 20 dep. Vzrůst výroby železa jeví se takto: r. 1850 406.000 t., r. 1860 898.000 t., r. 1869 1,381.000 t., r. 1880 1,725.000 t., r. 1884 1,871.537 tun, roku 1886 1,516.574 t., r. 1888 1,683.349 t., roku 1890 1,962.000 tun, r. 1891 1,919.185 t. Toto železo spracovává se potom dále ve 1405 pecech, jež rozděleny jsou na 49 departementů. Největšího rozvoje dosáhla výroba oceli, soustředěná hlavně v dep. Loire a Saône-et-Loire. Kdežto r. 1882 vyrobeno toliko 458.228 t. a r. 1886 427.589 t., stoupla výroba r. 1890 na 587.360 t. a roku 1891 na 628.305 t., z čehož bylo 255.401 oceli Thomasovy. Přirozeným následkem tohoto rozsáhlého železářství je značný vývoz železa surového i raffinovaného a oceli do ciziny, jenž u vysoké míře přesahuje dovoz. Poměr obou jeví se následovně: r. 1887 surového železa vyvezeno 92.200 t., dovezeno 35.300 t., raffin. železa vyvezeno 98.700 tun, dovezeno 65.200 t., oceli vyvezeno 37.100 t., dovezeno 10.400 tun. Těžba ostatních kovů nemá velkého významu. Výnos několika dolů na {{Prostrkaně|zlato}} a {{Prostrkaně|stříbro}} jest nepatrný a jenom dobývání {{Prostrkaně|olova}} a {{Prostrkaně|mědi}}, {{Prostrkaně|zinku}} a {{Prostrkaně|manganu}} jest pozoruhodnější, ačkoli i v této příčině '''F.''' zaujímá toliko podřízené postavení a musí největší čásť své spotřeby uhrazovati z ciziny. {{Prostrkaně|Olověné}} doly v Bretonsku, druhdy proslulé, jsou nyní vyčerpány a většina franc. olova pochází z dep. Puy de Dôme, něco pak těží se také v dep. Hautes Alpes, Ille et-Villaine; nicméně v přístavních městech spracovává '''F.''' mnoho olověných rud, pocházejících z ciziny. Podobné poměry jsou též u mědi, jež dobývá se v okolí Lyona a v dep. Pas-de-Calais, ovšem teprve z rud jiných, a jejíž výtěžek (2306 t. r. 1890) nemůže uhraditi potřeby (25.000 t.), u {{Prostrkaně|zinku}} (47.540 t.), dobývaného v Pyrenejich a dep. Gard, i {{Prostrkaně|manganu}} (15.984 t.) v dep. Hautes Pyrénées a Saône et Loire. Ve spracovávání těchto kovů, namnoze dovážených, nejčilejší jsou departementy s velkými městy přístavními, k nimž druží se ještě dep. Seine s Paříží. Pozoruhodno jest též dobývání {{Prostrkaně|hornin bituminosních}} (233.344 t.), hlavně k výrobě asfaltu a kyzu železného (224.661 t.). Vzácné jest bohatství '''F.''' na {{Prostrkaně|užitečné horniny}}, sůl a minerální prameny. Vliv užitečných hornin na ráz a vzezření mnohých měst i monumentální stavby jejich jest na mnohých místech znatelný a mnohá naleziště požívají slavného jména i za hranicemi '''F.''' {{Prostrkaně|Žuly}} poskytuje hlavně massiv bretonský se sousedními ostrovy a malé souostroví Iles Chausey zásobuje Paříž z velké části žulovými deskami. {{Prostrkaně|Čediče}} užívá se ve vulkanických končinách namnoze za kámen stavební, od něhož starší místa auvergneská nabyla svého pošmurného vzezření. Velmi rozsáhlé jsou lomy na {{Prostrkaně|břidlici}} u Angersu na pokraji massivu bretonského, vedle nich pak slynou lomy ardennské. {{Prostrkaně|Mramor}}, jehož má '''F.''' veliký nadbytek (roční výtěžek v ceně 4,400.000 fr.), dodávají Ardenny, okolí Le Mansu, Alpy, zejména však Pyreneje; proslulé sloupy mramorové z Bagnères de Bigorre rozesílány druhdy nejen do Versailles, nýbrž i do Berlína. Ještě skoro cennější jsou ohromné spousty {{Prostrkaně|vápence}} a {{Prostrkaně|pískovců}}, těžené nejvíce v pánvi pařížské a jejím sousedství, které již v bezprostřední blízkosti Paříže u velké hojnosti se vyskytují. Krajina kolem La Fertè-sous-Jouarre, Montmirailu a Epernay zásobuje ze svých velikých lomů velkou čásť Ameriky i Evropy mlýnskými kameny. Mimo to těží se {{Prostrkaně|syenit}} v Alpách, Provençi a Pyrenejich, {{Prostrkaně|sádra}} v pařížské pánvi, {{Prostrkaně|lithografický kámen}} u Belly Châteauroux a Dijonu. Počet lomů ve '''F'''-ii udává se na 33.300 se 113.000 dělníků; ve 4300 pracuje se pod zemí, úhrnem pak dobývá se kamene za 164,000.000 fr. — Důležitá jsou také ložiska výborných hlin, zvláště {{Prostrkaně|porculánové hlíny}} u Limoges a St. Yrieix, {{Prostrkaně|faïencové hlíny}} u Beauvais a Montereau i {{Prostrkaně|cihlářských hlin}} v Champani, Burgundsku a Isle de France. Některé krajiny, zejména dep. Pas-de-Calais, Somme a Meure, jsou bohaty na {{Prostrkaně|fosforečnan vápenatý}}, jehož r. 1887 ze 796 vytěžovaných ložisek získáno 182.000 ''m''³; těžba jeho v poslední době stále se vzmáhá, poněvadž se ho nyní rozsáhlou měrou užívá též k zúrodňování půdy. '''F.''' má velikou hojnost {{Prostrkaně|soli}} a těží sůl jak kamennou, tak i mořskou. Kamenná sůl vyskytuje se v triasovém území Lotrinska (dep. Meurthe et Moselle), dále v dep. Bouches du Rhône a Charente Inf., mořská sůl těží se na pobřeží atlantském od Morbitanu<ref>správně: Morbihanu</ref> až po ústí Girondy a podél největšího dílu pobřeží středomořského R. 1890 počítalo se 28 solných dolů, k nimž řadí se ještě 5 solných pramenů v dep. Basses Pyrenées; solná pak jezírka a rybníky, ačkoli jich v nejnovější době stále ubývá, pokrývají 16.000 ''ha'' a rozdělena jsou v 7 středomořských a 6 atlantských departementů. Co do výtěžku mořské soli zůstává '''F.''' toliko za Ruskem a úhrnné množství nabyté soli (490.819 t. soli kamenné a 351.710 tun soli mořské) je takové, že '''F.''' může přebytek svůj vyvážeti, ačkoli také asi 100.000 tun soli dováží. Spotřeba soli ve '''F'''-ii je mnohem skrovnější než v sousední Anglii (15 ''kg'' na osobu proti 44 ''kg''). {{Prostrkaně|Minerální prameny}}, jejichž rozložení po zemi zřetelně ukazuje, kterak skupeny jsou po hranicích velkých massivů prahorských i v jejich puklinách a dislokacích, jsou pro mnohé krajiny důležitou a výnosnou náhradou za nedostatek kovů. V prvé řadě sluší jmenovati Pyreneje, v jejichž franc. části je známo na 600 minerálních pramenů, ačkoliv dosud sotva dvou třetin z nich se užívá (426 pramenů a 93 lázně). Též centrální planina má v sousedství okruhů vulkanických a na pokrajích velkých chobotů tertiérních důležité prameny, z nichž mnohé slynou i za hranicemi '''F.''' Tu a tam na drsných planinách užívá obyvatelstvo horkých par, vystupujících z teplíc, i k vytápění příbytků. Prameny v záp. Alpách nejsou dosud tak zužitkovány, jak by toho zasluhovaly. Nápadné bohatství těchto pramenů jeví se mezi pohořím Morvanským a Vogésami, kdež také leží mnoho známých míst lázeňských; naproti tomu nečetné prameny severu a severozápadu mají jen místní význam. R. 1882 počítalo se všech užívaných pramenů 1027 (318 sirnatých, 357 alkalických, 136 železitých, 216 solnatých), z nichž bylo 386 studených (6—15°) a 641 teplých, a jež dohromady poskytovaly za minutu 46.400 ''l'' vody; r. 1891 bylo jich v užívání 1257 a navštívilo je 290.000 chorých, kterýžto počet v nejnovější době stále stoupá. Ze 251 minerálních lázní jsou nejproslulejší: Aix, Barège, Bagnère de Bigorre, Bagnère de Luchon, Bourbon Laney, Bourbon d’Archambaut, Bourbonne les Bains, les Cauterets, Enghien, Forges les Eaux, Plombières a St. Sauveur, Vichy, Néris, Contrexeville a Bussang. Minerálních vod v téže době rozesláno bylo na 55 mill. láhví. ''[[Autor:Vladimír Pech|p.]]'' == Průmysl. == Průmysl nalézá se ve '''F'''-ii na znamenitém stupni dokonalosti a po stránce té zaujímá '''F.''' jedno z předních míst v Evropě, ano v některých odvětvích průmyslových předčí '''F.''' veškeré země světa. V přední řadě platí to o průmyslu hedvábnickém, dále o výrobě jemně provedených předmětů modního luxu, jako jsou krajky, stužky a předměty uměleckého průmyslu, které pod názvem ''articles de Paris'' objevují se na všech trzích evropských i amerických. Zvláště vynikají předměty průmyslové, při nichž běží o eleganci, ať tvaru nebo barvy, o vkus a smysl umělecký. Při tom stále vzmáhá se průmysl velký a jen v málo oborech, hlavně při všech odvětvích průmyslu uměleckého, udržuje se ještě drobná výroba. Ve '''F'''-ii zavedena jest volnost ve příčině provozování živností řemeslných a průmyslových; staré cechy zrušeny byly již v době velké revoluce. Třeba jest opatřiti si patent, jenž pak každého roku se obnovuje. Nejvyšším státním orgánem pro odbory průmyslové jest ministerstvo obchodu a průmyslu; bdí nad poměrem zaměstnavatelů k dělníkům, nad životními a sociálními poměry dělníků, jmenovitě pokud se týče práce žen a dětí, zavádí opatření hygienická atd. Jemu k ruce jest 68 živnostenských komor (''chambres consultatives des arts et manufactures''). Dále slouží zájmům průmyslu společnost k povzbuzení národního průmyslu (société d’encouragement pour l’industrie nationale). založená v Paříži r. 1801, udělováním vyznamenání a cen a vydáváním pravidelných bulletinů. Jiným ústavem jest národní konservatoř umění a řemesel (''Conservatoir national des arts et métiers'') v Paříži. Práci zprostředkuje Ústřední bursa pracovní (''Bourse centrale du travail'') v Paříži, založená r. 1892. Mimo to jest 2107 syndikátních komor pro průmysl a obchod a 127 smírčích soudů (conseils de prud’ hommes), z nichž každý čítá 26 členů, a to 13 zaměstnavatelů a 13 dělníků. — {{Konec formy}} [https://ndk.cz/view/uuid:9dd93850-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:fe7df1e0-0a01-11e5-b309-005056825209 Francie (mapa)] mepq5ctrk8x61yk4klqz0qwrp2f9lbf 250 98610 335920 335725 2026-08-20T17:03:45Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335920 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Emina otázka, Tykvova odpověď. == {{Iniciála|T|200%|-0.3em}}ěšil se Tykva na příjezd slečny Emy jako dítě, těšil se na všeliké pochůzky s&nbsp;ní Prahou, na drobné i&nbsp;větší obstarávky. Budou spolu a&nbsp;s&nbsp;paní mateří obhlížet výkladní skříně, budou vybírat a&nbsp;nakupovat, a&nbsp;po každé naň milovaná dívka upře zraky a&nbsp;otáže se: Co tomu říkáte? Souhlasíte? Nebo již nebude kupovat sama pro sebe, nýbrž pro společnou domácnost. Dva dni snad potrvá její návštěva a&nbsp;Tykva všechny své volné hodiny ztráví v&nbsp;její společnosti a&nbsp;pak večer posedí s&nbsp;oběma dámami v&nbsp;jídelně u&nbsp;Štěpána. Ba ani v&nbsp;poledne je neopustí, vyžádá si, aby s&nbsp;nimi směl poobědvati, a&nbsp;právě se k&nbsp;tomu odhodlával, když se před ním vynořili manželé Vosáhlovi. A&nbsp;toto nenadálé setkání pokalilo mu radost ze všeho, nač se celý týden těšil, pohatilo jeho záměr společného oběda, otrávilo jej téměř. Byl všecek zmaten, skoro již nevěděl, nač se ho slečna Ema ptá, co jí odpovídá. I&nbsp;nevytasil se s&nbsp;otázkou, smí-li s&nbsp;dámami dovnitř, a&nbsp;dámy ho k&nbsp;tomu taky nevyzvaly, ač přece věděly, že musí někam k&nbsp;obědu. Zdálo se Tykvovi,<noinclude></noinclude> 2okurx6z36d9kb3oj6y3ez5ywt4cfeu 250 98611 335921 335509 2026-08-20T17:08:56Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335921 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|65}}</noinclude>že i&nbsp;na ně padla z&nbsp;netušeného setkání nějaká roztržitost. Nepřipadlo jim, aby ho zdržely. Teprve cestou do obvyklé hospody pomyslil Tykva, že neměl utíkat, že měl se svými hosty bez okolků vstoupit, a&nbsp;že měl mluvit, mluvit, mluvit, aby dojem z&nbsp;neblahého setkání rozplašil. Pozdě bycha honit! Ubohému Tykvovi bylo, jako by náhle byl spadl do rybníka, z&nbsp;něhož se jen pracně na břeh vydrápal, ale ještě s&nbsp;něho kolem dokola teče jako s&nbsp;hastrmana. Skoro se divil, že to mimojdoucí lidé nepozorují. Když pak se octl ve své obvyklé hospůdce, rozhlížel se, jako by nechápal, kterak sem zapadl. Nepocítil za mák hladu, všechna chuť ho přešla. U&nbsp;Štěpána sedí jeho Eminka a&nbsp;on zde má to všední divadlo, které mu ještě nikdy nebylo tak protivné. Přicházejí denní hosté jako na krmení. Mnozí z&nbsp;nich pojídají horlivě, jen aby zas mohli utéci, jiní obědvají jako z&nbsp;donucení. Zdlouhavě se probírají lístkem jídelním, nevrle pitvají na talíři, co jim číšník předložil, pronášejí mrzuté poznámky. Tykvu všechno otravovalo. Pojedl jako z&nbsp;trestu a&nbsp;spěchal na čerstvý vzduch. Užuž aby mu udeřila kancelářská hodina. Tam se zahrabe do svých lejster, aspoň na několik hodin zapomene na všechno, co ho dnes v&nbsp;poledne potkalo. Jak by byl mohl zapomenouti. Opět se před ním rozšířily udivené zraky paní Vosáhlové, téměř pohlcující jeho nevěstu a&nbsp;zas o&nbsp;něj se opírající, opět mu zaznělo v&nbsp;sluch horlivé pozvání páně Vo-<noinclude></noinclude> 0n05mfdkoeprza1ecu1n3gq6d9jawm1 250 98612 335922 335510 2026-08-20T17:13:06Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335922 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|66}}</noinclude>sáhlovo: „To k&nbsp;nám svou milou paničku taky přivedete?“ Ale toho se Tykva bude chránit. A&nbsp;potom se mu v&nbsp;sluch vtírala otázka slečny Emy: „Znáte tu paničku dlouho již?“ Tykva skoro již se nerozpomínal, jak odpověděl. A&nbsp;teprv odpoledne, když seděl v&nbsp;tichu svého pokojíku, připadlo mu, že Eminka nebyla se svými otázkami u&nbsp;konce, že se bude ještě na mnohé ptáti. Jak bude odpovídati? Z&nbsp;těchto trapných úvah vytrhlo Tykvu lehké skřípnutí tapetových dvířek z&nbsp;pokoje šéfova, na prahu se objevil doktor Čočka s&nbsp;nějakým listem v&nbsp;ruce. Usmíval se šibalsky a&nbsp;mávaje papírem volal: „A&nbsp;vy jste kus tajnůstkáře, kolego! Ani jste se nepochlubil, že tu máte hosty, a&nbsp;nic bych nevěděl, kdyby mi to nebyl napsal kolega Karfiol. A&nbsp;jaké milé hosty! Kde pak ložírují dámy?“ Tykva se vzchopil. „U&nbsp;Štěpána, spektabilis. To jest hlavní stan pana doktora Karfiola, kdykoli sám nebo někdo z&nbsp;rodiny do Prahy zavítá. Ale věřte, že jsem vám nic nechtěl zatajit — nevěděl jsem, kterého dne dámy určitě přijedou. Byl jsem s&nbsp;nimi dnes mezi polednem po prvé. Obhlíželi jsme byty.“ „A&nbsp;což pak večer? Necháte je tak samotné?“ „Večer se sejdeme zas u&nbsp;Štěpána, spektabile.“ „A&nbsp;já bych nesměl přijít, kolego, abych paní Karfiolovou a&nbsp;slečnu Emu pozdravil? Překážel bych vám?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> l04a7j6e6iw7026jkgaib2f21r8kmrk 250 98613 335923 335511 2026-08-20T17:17:42Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335923 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|67}}</noinclude>„Drahý pane šéfe, kdyby mi celý svět překážel — vy ne! Dámy vás rády uvítají — a&nbsp;pro mne je to jen poctou.“ Tykva to pronesl srdečně. Radoval se upřímně z&nbsp;nabídky doktora Čočky, chápal se jí jako tonoucí záchranného lana. Nebude s&nbsp;dámami sám, nebude upadati z&nbsp;rozpaku do rozpaku. Veselá nota šéfova svede hovor na jiné cesty. „A&nbsp;kde máte paničky teď odpoledne, kolego? Nechcete se jim trochu věnovat, doprovázet je?“ „Nevím věru, kudy těkají. Rozhlížejí se trochu po Praze. Můžete si pomyslit, že mají plno všelikých starostí. Sejdu se s&nbsp;nimi po kanceláři před hotelem, a&nbsp;pak asi kolem osmé vrátíme se tam na večeři. Zaradují se, až uslyší, že přijdete také.“ „A&nbsp;jak rád přijdu, jako jeden muž!“ smál se Čočka. „A&nbsp;pak si povíme ostatní, uděláte si program na zítřek. Musíte jim posloužit za rytíře, aby neřekly, že jsem nějaký otrokář. Škoda jen, že nepřijel doktor Karfiol s&nbsp;nimi. Ale snad se ho taky ještě do veselky dočkáme.“ Doktor Čočka vtáhl se zas do své pracovny a&nbsp;Tykva usedl ku práci. Byl pojednou všecek rozveselen. Šéf mu přišel v&nbsp;pravou chvíli, aby jej vytrhl z&nbsp;neutěšených úvah. Již se nebál večera a&nbsp;žádné další otázky slečny Emy. Jeho nálada se povznesla a&nbsp;teď byl pevně rozhodnut, že své Emince řekne čirou pravdu, ať se otáže načkoliv. A&nbsp;divil se sám sobě, že mu to hned nepřipadlo. Vždyť se nemá s&nbsp;čím tajiti. {{Nop}}<noinclude></noinclude> 4d4tzzcrg57tz7tm4z6r6zlvc15t5d6 250 98614 335924 335512 2026-08-20T17:21:57Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335924 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|68}}</noinclude>Ale po šesté hodině, když odcházel z&nbsp;kanceláře, nemusil k&nbsp;hotelu. Jen vyšel ze vrat, tu mu přicházely vstříc dvě ženské postavy. Paní Karfiolová s&nbsp;Eminkou. Poněkud ostýchavě a&nbsp;rozpačitě podával Tykva oběma ruku. „Divíte se, pane doktore, že tu jsme,“ pronesla paní Karfiolová. „Ale Ema nedala jinak, prý abychom neztrácely času. Chceme beztoho na Třídu. A&nbsp;proč teprv máte zacházeti k&nbsp;hotelu?“ „A&nbsp;krom toho,“ ozvala se škádlivě Ema, „abyste viděl, jaké to bude, až si pro vás někdy přijdu sama. Nebo časem si pro vás přijdu — abych vás měla o&nbsp;chvíli dříve a&nbsp;vy mne, zvlášť budeme-li bydliti daleko na Vinohradech. Ale nebojte se, nebude to denně. Jen někdy, když si umluvíme po kanceláři procházku. Na jaře, v&nbsp;létě. Vím dobře, že pánové nevidí vždycky rádi, když si je paničky odvádějí rovnou z&nbsp;úřadu jako děti ze školy. Vypadá to jako policejní dozor a&nbsp;zavinilo prý to již mnohou mrzutost v&nbsp;manželství.“ „U&nbsp;nás nebude mrzutostí, drahá Eminko, pevně tak doufám, a&nbsp;kdybyste si mě denně odváděla.“ Když ta slova pronesl, upřímně stiskl dívce ruku. Eminka provlékla levici pod pravou paží Tykvovou a&nbsp;skoro jen šeptla: „Vy dovolíte, Jaromíre, ano?“ Všecek blažen přitiskl Tykva rámě dívčino k&nbsp;svému boku. Paní Karfiolová se tvářila, jako by nic nepozorovala, a&nbsp;dívka šeptala dále: {{Nop}}<noinclude></noinclude> nq7hyvrk9j66dt4g2g1g9eypmnlcnn9 250 98615 335925 335513 2026-08-20T17:27:29Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335925 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|69}}</noinclude>„Maminka dobře ví, že jsem se s&nbsp;vámi zavěsila již předešle, když jsme šli z&nbsp;nádraží. Nic jsem jí nezamlčela. Tenkráte s&nbsp;námi byl tatínek, dnes je to maminka.“ A&nbsp;po krátké pomlčce šeptala dále: „Ale hlavně chci, ať nás potká kdokoli z&nbsp;Prahy, aby každý viděl, že náležíte mně a&nbsp;nikomu jinému, a&nbsp;já že náležím vám. Navždy, Jaromíre, navždy!“ Tykvu zarazil důraz, s&nbsp;jakým ta slova byla pronesena. V&nbsp;tom důraze, zdálo se mu, byl patrný úmysl. Tuší Ema něco? Napověděl jí cosi ženský pud, který mnohdy uhádá věci a&nbsp;vztahy skryté, tajené? Tykva ještě pevněji přitiskl rámě dívčino a&nbsp;pronesl vroucně toliko tři slova: „Navždy, drahá duše!“ Na chvilku se oba odmlčeli. Paní Karfiolová postála u&nbsp;nějaké výkladní skříně, opozdila se poněkud, a&nbsp;tu dívka povznesla hlavu k&nbsp;Tykvovi a&nbsp;pronesla: „Jaromíre, povězte mi něco o&nbsp;té paní Vosáhlové, kterou jsme dnes v&nbsp;poledne potkali. Znal jste ji už dříve, za svobodna?“ Ejhle, tu jest otázka, kterou Ema v&nbsp;poledne potlačila. Tykva byl jist, že tato otázka pokoušela jeho milou snad ode chvíle, kdy se před Štěpánem rozešli. V&nbsp;poledne snad by jej byla uvedla v&nbsp;rozpaky, ale teď byl připraven. I&nbsp;odpovídal: „Eminko drahá, neznal jsem ji. Byla kdysi na jednom pražském plese, a&nbsp;tomu je celých osm let. Požádal jsem ji za taneček, jako jsem poprosil<noinclude></noinclude> h27618tqcot763gs0zquwyt7w6a7yrl 250 98616 335926 335514 2026-08-20T17:31:44Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335926 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|70}}</noinclude>deset jiných dívek, kterých jsem nikdy předtím a&nbsp;nikdy potom již nespatřil. Byl jsem mladý jurista, skoro na počátku svých studií, chudák student, který nemohl zapřádati žádných známostí. Taky ji jsem už nikdy potom nespatřil, v&nbsp;žádném plese ani kdekoli jinde. Až po letech, po dlouhých osmi letech jsem ji dvakrát neb třikráte potkal, s&nbsp;panem Vosáhlem, a&nbsp;tu již byla dávno jeho chotí, myslím asi šest let. To jest vše, co o&nbsp;ní vím.“ Tykva umlkl, přemítal, má-li taky o&nbsp;tom se zmínit, za jakých okolností se teprve v&nbsp;letošním masopustě s&nbsp;paničkou seznámil. Ale to je tajemství, o&nbsp;němž snad navždy musí pomlčet. „Tedy nebyla nikdy vaší láskou, Jaromíre?“ „Nikdy, Eminko.“ „Ale pan Vosáhlo mluvil k&nbsp;vám jako ke starému příteli. Byl jste někdy u&nbsp;nich?“ „Zajisté, Eminko, asi třikráte. Vždycky v&nbsp;právní věci. Pan Vosáhlo těžce churavěl, uváděl do pořádku své majetkové záležitosti. Letos odejel do lázní, tamodtud se vrátil zdráv. A&nbsp;těší se z&nbsp;nového života.“ „Maminka mi řekla, že jeho paní bude chovat. Víte o&nbsp;tom?“ „Taky s&nbsp;tím se mi svěřil, a&nbsp;myslím, že tato naděje nejsilněji působila na jeho uzdravení. Čekal dlouho marně na rodinu, až se jí konečně dočká.“ „Jaromíre, když nás pozval, musíme tam jít?“ „Závisí to na vás, Eminko. Nebudete-li chtít, najdeme vždy omluvu.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> il0x3s6ds28h4iacoh1l13w8aya5vus 250 98617 335927 335515 2026-08-20T17:36:01Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335927 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|71}}</noinclude>„Přiznávám se, Jaromíre, že mně ta dáma není příliš sympatická. Dívala se na mne tak studeně, skoro se mi zdálo, že nepřátelsky...“ „V&nbsp;tom snad jí křivdíte, Eminko. Uvažte její nynější stav. Tu bývají paničky mnohdy nevypočítatelné. K&nbsp;nepřátelství není pražádné příčiny. Viděla vás po prvé.“ „Abych řekla pravdu, ani netoužím po novém setkání.“ „Budiž, Eminko. Zařídíme se podle toho, pokud jen bude možno.“ Dívka umlkla, Tykva zhluboka vydechl, šťasten, že má tuto zpověď za sebou. A&nbsp;v&nbsp;tom se za nimi ozval hlas paní Karfiolové: „Lidé, lidé, vy mi utíkáte! Již jsem myslila, že jste se mi ztratili. Co bych si byla počala?“ „V&nbsp;hotelu bychom se byli našli, maminko,“ odpovídala dívka zas již vesele. Tykva bezděky vytáhl hodinky, podíval se na ně. „Však pomalu bude čas, abychom se vraceli. Ještě nám zbývá Ovocná ulice — a&nbsp;aby můj milý šéf dlouho marně nečekal.“ „Jakže,“ zvolala paní matka, „pan doktor Čočka přijde? Řekl jste mu, že jsme v&nbsp;Praze?“ „Než jsem se k&nbsp;tomu dostal, věděl to již. Váš pan manžel mu psal. A&nbsp;milý šéf se hned mezi nás pozval.“ „A&nbsp;to se těš, maminko,“ radovala se dívka, „to je ti žertovný pán, bude nám s&nbsp;ním veselo.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 5g00xuxcyrof7lxzfrngowfb2o5aelu 250 98618 335928 335516 2026-08-20T17:38:13Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335928 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|72}}</noinclude>U&nbsp;kavárny Slavie trojice obrátila a&nbsp;teď již rychleji kráčeli, aby doktor Čočka dlouho nečekal. A&nbsp;doktor skutečně již seděl na místě a&nbsp;dychtivě hleděl ke dveřím jídelny. Povstal, bodře vítal dámy a&nbsp;pomáhal jim při svlékání plášťů, dvorně a&nbsp;šetrně pověsil jejich klobouky. Doktor Tykva, když se o&nbsp;půlnoci rozloučil s&nbsp;dámami a&nbsp;doprovodil šéfa domů, kráčel zamyšlen do Spálené ulice. Měl plnou hlavu všelikých myšlenek, a&nbsp;když uléhal na lůžko, letělo mu hlavou jako výsledek všeho přemítání: „Jaromíre, z&nbsp;Prahy, z&nbsp;Prahy! Víš, kam, a&nbsp;bude tak nejlépe.“<noinclude></noinclude> qqr6kued821dgqvu6g89iioe8g9jnfi 0 98859 335935 335888 2026-08-21T06:01:08Z Davmiub 20055 335935 wikitext text/x-wiki {{Pracuje se}} {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Evropa | PŘEDCHOZÍ = Evron | DALŠÍ = Evst }} {{Textinfo | TITULEK = Evropa | AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1894. s.&nbsp;853–930. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni48ottogoog#page/n879/mode/2up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Evropa }} {{Forma|proza}} '''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' '''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem. {{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''². Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''², s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''². Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''². Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''². V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''². Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''². Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se ¹/₁₄—¹/₁₁ vší souše а ¹/₅₄—¹/₅₀ celého povrchu zemského. {{Konec formy}} [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)] fkgo9ffrlcowkkm6p6bmaenvcwfzmxi 250 98860 335892 2026-08-20T16:03:27Z Jean-Paul 8278 založení 335892 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>phry Wardové, páně Swinburnova ''Tale of Balen'' a&nbsp;''Spisy Maxa Beerbohma''. A&nbsp;poslední ze všech Leslie Stephenova ''Společenská práva a&nbsp;povinnosti''. Podíval se na ně na všechny s&nbsp;jejich světležlutými štítky Mudieovy knihovny, s&nbsp;jejich novými vazbami, a&nbsp;pak je zvolna a&nbsp;velmi opatrně zase položil na stůl. S&nbsp;knihami nakládal vždy, jako by to byly lidské bytosti. Přistoupil a&nbsp;sedl si u&nbsp;krbu. „Prohlédnu si dům teprve zítra,“ pravil. „Copak jste udělala s&nbsp;ostatními knihami?“ „Skříně na knihy jsou tam. Je to nejlepší pokoj v&nbsp;domě. Rozhled má za řeku a&nbsp;má nejvíce světla. Knihy jsou, jak jsi je zabalil. Netroufala jsem se jich dotknout. Nechala jsem ten pokoj skutečně, aby sis jej zařídil sám.“ „No, uspořádala-li jste,“ pravil, „ostatek domu tak dobře jako tenhle pokoj, umíte to. Je to pěkné — opravdu je. Bude se mi v&nbsp;tom domě líbit.“ „A&nbsp;byla ti protivná i&nbsp;jen myšlenka na něj.“ „Bylo mi protivné nepohodlí, které nastane, než budeme usazeni. Ale usazování bude snadnější, než jsem myslil. Nevím ovšem ještě, jak se tu věci mají. Ellen nám to poví.“ Umlkli na chvilku. Pak se na ni podíval rozpačitým, polohumoristickým, poloironickým pohledem. „Je to tak trochu rána pro vás, teto, zahrabat se tu. Londýn byl vaším pravým ovzduším. Proč jste sem šla? Z&nbsp;lásky ke mně?“ Podívala se pevně na něj. „Ne právě z&nbsp;lásky. Možná ze zvědavosti. Chci přímo sama vidět, co budeš dělat. Jsi nejzajímavější bytostí, s&nbsp;kterou jsem se kdy setkala, a&nbsp;není to předsudek. Tetám se obyčejně synovci nezdají zajímavými. A&nbsp;proč jsi ty šel sem? Ujišťuji tě, že nemám nejmenšího zdání.“ Paní Clayová otevřela dveře. „Slečna Stilesová,“ řekla. Slečna Stilesová, která vešla, nebyla hezká. Byla veliká a&nbsp;tlustá, s&nbsp;kulatým červeným obličejem jako slunce, a&nbsp;oblé-<noinclude>{{Uprostřed|33}}</noinclude> sdaej3jzbtmychegcuflhik7f06l19w 250 98861 335893 2026-08-20T16:05:44Z Jean-Paul 8278 založení 335893 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>kala se v&nbsp;barvy příliš světlé pro její postavu. Měla táhlý, měkký hlas jako melancholické bučení krávy. Nebyla zlá žena, ale její letora ji vedla k&nbsp;tomu, že se cítila nešťastna, když jiní měli úspěch nebo štěstí. Stihlo-li vás neštěstí, milovala vás, nakládala s&nbsp;vámi něžně, nikdy vás neopouštěla. O&nbsp;poslední penny se s&nbsp;vámi rozdělovala, běhala pro vás na konec světa, bránila vás proti celému lidstvu. Ale byli-li jste při pevném zdraví, nadhazovala kdekomu možnost, že máte rakovinu; byli-li jste oblíbeni, hrozně ji to trápilo a&nbsp;nacházela tisíc chyb ve vaší povaze; dařilo-li se vám vaše dílo, modlila se, aby vás brzo stihl nezdar, abyste nebyli domýšlivi. Klevetila neustále a&nbsp;vždy jaksi, aby uvedla svět zase v&nbsp;pravou rovnováhu, aby strhla mocné s&nbsp;jejich vysokých míst, a&nbsp;aby povznesla ponížené, ale jen proto, aby na ně pak také došlo a&nbsp;aby byli strženi. Hrála zručně a&nbsp;ohavně na piano. Den trávila běhajíc dům od domu. Měla jmění, které ji činilo nezávislou, žila každý rok čtyři měsíce v&nbsp;Polchesteru (narodila se tam, a&nbsp;její rodina tu byla známa po mnoho pokolení před ní), čtyři měsíce v&nbsp;Londýně a&nbsp;ostatek roku v&nbsp;cizině. Setkala se s&nbsp;Alicí Ronderovou v&nbsp;Londýně a&nbsp;přilnula k&nbsp;ní. Ronderovy měla ráda, poněvadž se nikdy nechlubili svými úspěchy, poněvadž Alice měla měkké srdce, poněvadž Ronder, který znal její povahu, polohumoristicky odsuzoval své schopnosti, které, jak dobře věděl, nebyly obyčejné. Nudila Alici Ronderovou, ale Ronderovi se zdála prospěšná. Řekla mu náramně mnoho věcí, které chtěl vědět, a&nbsp;ačkoli nikdy nebyla přesná ve svých informacích, uměl v&nbsp;tom odděliti pšenici od plev. Obcházela a&nbsp;tropila zlo, ale ublížit nechtěla živé duši. Honosila se svou poctivostí, že každému říká přesně, co si myslí. Byla samá laskavost k&nbsp;svému služebnictvu, které ji zbožňovalo, jako ji zbožňovali nádražní nosiči, drožkáři a&nbsp;novináři. Kamkoli přišla, dávala nepoměrné zpropitné, neboť „nesnesla, aby ji neměli rádi.“ V&nbsp;našem polchesterském světě byla důležitým činitelem. Každou novinku v&nbsp;našem městě slyšela vždy první a&nbsp;zkroutila ji, jak rychle jen mohla.<noinclude>{{Uprostřed|34}}</noinclude> o3iyp8b2peaxxuzci3i2pyuovmzxro5 250 98862 335894 2026-08-20T16:07:13Z Jean-Paul 8278 založení 335894 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Byla opravdu potěšena, že se setkává s&nbsp;Ronderovými, a&nbsp;řekla jim to ujišťujíc je mnohokráte svou oddaností, ale trochu byla stísněna, když viděla, jak pokoj je vkusně upraven a&nbsp;spořádán. Raději by byla viděla, kdyby tam bylo bývalo „páté přes deváté“ a&nbsp;kdyby byli silně potřebovali její pomoci. „Milá Alice, jak rychle jste to pořídila! Jak jste obratná! Ale při tom si myslím, že poznáte, že ještě je hodně mnoho k&nbsp;uspořádání. Polchesterská děvčata jsou tak zvolná a&nbsp;pořád rozbíjejí věci. Myslím, že se některé věci potloukly při stěhování — doufám, že nic cenného.“ „Spousta věcí, Ellen,“ řekl Ronder směje se. „Měli jsme teď hroznou dobu a&nbsp;potřebujeme silně vaší pomoci. Teta Alice dala do pořádku jen tenhle pokoj — právě aby měla co ukázat, víte! A&nbsp;naše cesta sem! Nemohu vám ani povědět, jaké to bylo, sotva se mohlo dýchat, a&nbsp;přijdeme sem v&nbsp;tom dešti!“ „Ó, vy ubožátka! Jaké uvítání v&nbsp;Polchesteru! Byl vám jistě prostě protivný pohled na celé město. ''Takové'' špatné představení, když všecko vypadá tak pochmurně a&nbsp;tísnivě, jak jen možno! Myslím, že jste si přáli, abyste z&nbsp;toho byli ven. Nedivím se, že jste stísněni. Doufám, že necítíte nevolnost u&nbsp;srdce, milá Alice.“ „Inu, trochu cítím,“ přiznala se slečna Ronderová. „Ale půjdu brzo do postele a&nbsp;dobře se vyspím.“ „Ubožačko! Bála jsem se, že budete naprosto zničena. Zítra tedy ''nesmíte'' ráno vstávat a&nbsp;já oběhám všecko a&nbsp;obstarám nákupy za vás. ''Trvám'' na tom. Co je s&nbsp;paní Clayovou?“ „Je trochu mrzutá, že má tolik práce,“ řekl Ronder; „ale ona to přemůže.“ „Obávám se, že bývá občas trochu nevrlá,“ pravila slečna Stilesová s&nbsp;uspokojením. „Zdálo se mi, když jsem přišla, že vypadá mrzutě. Nepříjemnosti ovšem nepřicházejí nikdy ojediněle.“ Všecko nyní bylo dobře a&nbsp;slečna Stilesová byla úplně uspokojena. Obdivovala se pokoji a&nbsp;Hermovi a&nbsp;prorokovala,<noinclude>{{Uprostřed|35}}</noinclude> gt0euauq25t1jxpksmfx952ggfkukcu 250 98863 335895 2026-08-20T16:08:52Z Jean-Paul 8278 založení 335895 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>že za týden, dva, nebudou se jim nejspíše konec konců věci zdáti tak zlé. Vypila několik šálků čaje a&nbsp;přešla k&nbsp;všeobecnému rozhovoru. Bylo brzo patrno, že hořela touhou povědět jakousi novinku. „Vidím, Ellen,“ řekl Ronder, pozoruje ji žertovně, „že byste nám ráda něco pověděla.“ „Inu, je to zajímavé. Co tomu říkáte? Falk Brandon byl vyloučen z&nbsp;Oxfordu pro špatné chování.“ „A&nbsp;kdo to je, Falk Brandon?“ zeptal se Ronder. „Syn archidiakonův. Jeho jediný syn. Vypravovala jsem vám mnohokrát o&nbsp;archidiakonu Brandonovi. Myslí si, že vládne celým světem, a&nbsp;dlouho se strašně vypínal. To ho trochu srazí. Musím říci, ač nechci být nelítostná, že mě to těší. Způsob, jak ve všem prováděl svou vůli, je příliš nesmyslný. Všech kanovníků je více než devadesát a&nbsp;ve všem mu prostě ustupují.“ „Kdypak se to stalo?“ „Ó, právě se to stalo. Přijel vaším vlakem. Setkala jsem se s&nbsp;mladým Jiřím Lascellesem cestou k&nbsp;vám. Sešel se s&nbsp;ním na stanici — Falk, totiž — a&nbsp;nesnažil se to zastírat. Jiří řekl „Hola Brandone, copak ty tu děláš?“ a&nbsp;Falk odpověděl „Byl jsem vyloučen“ — zrovna tak. Nesnažil se to zastírat. Býval vždycky beze studu jak jen což. Ten svému otci ještě nadělá hodně starostí, než bude hotov.“ „To není nic tak hrozného,“ řekl Ronder se smíchem, „je-li někdo vyloučen v&nbsp;Oxfordě. Znám mnoho veselých brachů, kteří byli vyloučeni.“ Slečna Stilesová vypadala mrzutě. „Ó, vy nevíte. Pro jeho otce to bude hrozné. Je to nejhrdější člověk v&nbsp;Anglii. Někteří lidé tomu říkají domýšlivost, ale buď jak buď, myslí si, že není nad jeho rodinu. Dokonce na ubohou paní Brandonovou je hrdý, když tam není. Bude to strašné pro něj, že to každý bude vědět.“ Ronder neříkal nic. „Víte,“ pravila slečna Stilesová, která pozorovala, že se její novinka minula s&nbsp;účinkem, „budete proti němu musit<noinclude>{{Uprostřed|36}}</noinclude> g4inn6uns1lnwwhinnvl4be1foxukms 250 98864 335896 2026-08-20T16:09:41Z Jean-Paul 8278 založení 335896 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>bojovat, nebo před ním ustupovat. Jiné cesty tu není. Doufám, že proti němu budete bojovat.“ „Já?“ řekl Ronder. „Já nikdy proti nikomu nebojuji. Jsem příliš chabý.“ „Pak vám tu nikdy nebude dobře, to vám říkám. Nesnese, aby mu někdo překážel. Ve všem musí provést svou. Kdyby biskup nebyl tak starý a&nbsp;děkan tak hloupý… Čeho tu potřebujeme, je trochu života ve městě.“ „Toho u&nbsp;nás nehledejte, Ellen,“ pravil Ronder. „Přišli jsme sem si odpočinout.“ „Pokoj, naprostý pokoj…“ „Nevěřím vám,“ řekla slečna Stilesová pohodivši hlavou. „Byla bych zklamána, kdybych si to musila myslit o&nbsp;vás.“ Alice Ronderová podívala se na svého synovce pohledem vyjadřujícím zpola potěšení, zpola očekávání. „Je to docela pravda, Ellen,“ řekla. „A&nbsp;až dopijete svůj čaj, pojďte a&nbsp;prohlédněte si ostatek domu.“<noinclude>{{Uprostřed|37}}</noinclude> avdo0ds92l3pesejefhwcnxwuw5fx7d 250 98865 335897 2026-08-20T16:12:10Z Jean-Paul 8278 založení 335897 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == {{Prostrkaně|JEDEN Z JANINÝCH DNŮ}} == {{Iniciála|Z|200%|-0.3em}}dá se mi nesnadné představiti si nyní, jak za těch dob byl Polchester odloučen od života světa. I&nbsp;nyní, kdy válka vzrušila a&nbsp;sblížila každou vesničku ve Veliké Britanii, zůstaly Polchesteru pořád ještě některé zbytky odloučenosti; ale tenkrát — byla by to mohla býti hradbami uzavřená středověká pevnost, přese všecko její spojení s&nbsp;vnějším světem. Toto odloučení bylo zachováváno docela úmyslně. Nemíním tím ovšem, že si snad paní Combermereová a&nbsp;Brandon, starý Bentinck-Major a&nbsp;paní Sampsonová řekli doslova; „Zachováme to město pro sebe a&nbsp;budeme jeho hradeb bránit proti každému novému vetřelci, proti každé nové myšlence, proti každému novému zvyku a&nbsp;každému novému podnětu. Spíše se necháme všichni pobít, než bychom dopustili, aby vymizela nějaká stará forma, tradice nebo pověra!“ Nebylo to takto uvědomělé, ale účinkem se to tomu rovnalo. A&nbsp;byli podivuhodně podporováni okolnostmi. Je pravda, že Polchesterem šla hlavní trať z&nbsp;Drymouthu, ale cestující tudy jedoucí spěchali na jih, a&nbsp;jen něco málo turistů, něco Američanů a&nbsp;citových lidí se zastavovalo, aby si prohlédli katedrálu; a&nbsp;těm, kteří se zastavovali, zdál se hotel „u býka“ nemožně nevyhovujícím a&nbsp;nepohodlným hostincem a&nbsp;nepřicházeli už po druhé. Je pravda, že i&nbsp;tenkrát r. 1897, bystří obchodníci, jako Crosbie a&nbsp;John Allen, Croppet a&nbsp;Fred Barnstaple mnoho agitovali, aby uvedli město ve větší známost a&nbsp;učinili je ve směru obchodním přitažlivějším. Teprve později bylo založeno hřiště pro golf a&nbsp;povstal hotel St. Leath na Pol Hillu. Ale zkoušely se jiné věci — parníky na Polu, výletní vozy s&nbsp;lavicemi na rozličná zajímavá místa atd. — ale tenkrát všecky ty námahy byly marné. Katedrála byla na ně příliš silná, především byli Brandon a&nbsp;paní Combermereová příliš silní pro ně. Nic se nestalo k&nbsp;přilákání<noinclude>{{Uprostřed|38}}</noinclude> 5mfo266rulidn6mn0nkpc2qtkbq7mlp 250 98866 335898 2026-08-20T16:13:39Z Jean-Paul 8278 založení 335898 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>cizinců; nedivil bych se, kdyby byla paní Combermereová starému Jolliffovi od „býka“ platila ročně určitou částku, aby nechával svůj hotel bez pohodlí a&nbsp;bez zdravotních opatření. Členové městské rady byli většinou, jako kanovníci, staří a&nbsp;konservativní. Je pravda že byl r. 1897 Barnstaple zvolen starostou, ale pochybuji, že by i&nbsp;on byl býval bez Rondera s&nbsp;to, aby mnoho vykonal. Město se pak otočilo, abych tak řekl, docela kolem své osy; otočilo se v&nbsp;době mezi oběma velikými událostmi roku, letním trhem polchesterským a&nbsp;zimním krajským plesem, a&nbsp;tyto dvě veliké věci byly provedeny do každé podrobnosti a&nbsp;zvláštnosti, jak se konaly před sto lety. S&nbsp;dnešního hlediska zdá se mi to podivné představiti si, že před dobou tak krátkou mohlo všecko v&nbsp;Anglii býti tak konservativní. Mně samému bylo teprve třináct let, když Ronder přišel do našeho města, a&nbsp;viděl jsem všecky dospělé osoby v&nbsp;křiklavých barvách a&nbsp;se smyšlenými vlastnostmi, kterých jim dodávají místní zvědaví lidé. Na mých souvěkých vrstevnících, na příklad, na mladém Jeremiáši Coleovi, nebylo vůbec nic barvitého, ale starší osobnosti byly podivné — obrovské, skoro mytologické. Paní Combermereová, děkan, archidiakon, paní Sampsonová, kanovník Ronder chodili v&nbsp;mých mladých očích po městě jako bohové a&nbsp;bohyně, a&nbsp;teprve když jsem se na konci svého prvního roku v&nbsp;Cambridge vrátil do Polchesteru, viděl jsem jasně, jak malé město to je a&nbsp;jak osoby v&nbsp;něm jsou malounké. Jana Brandonová pokládala svého otce za podivuhodného muže, jak jsem už řekl, ale příliš často viděla, jak se rozzloboval, příliš často, jak se osopoval na matku, příliš často viděla, jak býval přiveden z&nbsp;rovnováhy všedními, nedůležitými drobnostmi, aby ho pojímala romanticky. Falk, její bratr, jevil se jí romantický, poněvadž ho viděla mnohem méně; otce znala příliš dobře. Po nějakou dobu po návratu Falkově nic se nepřihodilo. Jana nevěděla, co vlastně očekávala, že se stane, ale měla nepříjemný pocit, že se za scénou děje více, než věděla. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|39}}</noinclude> llmzh9kes44rflwfhq5phqhj908ikqd 250 98867 335899 2026-08-20T16:15:39Z Jean-Paul 8278 založení 335899 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Archidiakon mluvil na Falka jen, když to bylo nezbytné, ale zdálo se, že Falk si toho nevšímá ani v&nbsp;nejmenším. Z&nbsp;jeho hezkého, vyzývavého obličeje šlehalo pohrdání na celou rodinu. Většinu dne býval mimo dům, přicházel ke snídani, když všichni ostatní byli po jídle, a&nbsp;často nebýval večer u&nbsp;oběda. Archidiakon řekl, aby mu snídaně neschovávali, ale přesto bývala snídaně na stole, ať přicházel sebe později. Kuchařka a&nbsp;všecko služebnictvo ho zbožňovalo, poněvadž, myslím, neměl vůbec vědomí rozdílu třídního, a&nbsp;byl-li v&nbsp;dobré náladě, smál se a&nbsp;žertoval s&nbsp;každým. Po všecku tu první dobu sotva slovo promluvil s&nbsp;Janou; bylo to, jako by u&nbsp;něho byla celá rodina pro nějaký hanebný čin zapsána v&nbsp;černé knize — oni byli vinníky a&nbsp;ne on. Jana si vyčítala, že jí je tak lehko a&nbsp;veselo při té rodinné krisi, ale nemohla si pomoci. Před nedávnou dobou bylo by ji vědomí, že se rozpoutal boj v&nbsp;samém nitru domu, působilo žal a&nbsp;starost, ale nyní se jí to vše zdálo vně mimo ni a&nbsp;v&nbsp;žádném spojení s&nbsp;ní, jako by měla svůj vlastní život, kterého se nikdo nemůže dotknouti. Její odvaha zdála se vzrůstati každou půlhodinou jejího života. Přešlo několik měsíců a&nbsp;pak přišla jednou ráno do salonu a&nbsp;zpozorovala, že matka je velmi zmatena a&nbsp;sklíčena. „Ach, Bože, nevím opravdu co dělat!“ řekla matka. Tak zřídka se obraceli k&nbsp;Janě o&nbsp;radu, že jí teď srdce zabušilo radostí. „Copak je, matko?“ zeptala se, snažíc se, aby vypadala důstojně a&nbsp;lhostejně. Paní Brandonová se na ni podívala pohledem ustrašeným a&nbsp;překvapeným, jako by byla mluvila sama pro sebe a&nbsp;nebyla si přála, aby to někdo zaslechl. „Ó Jano!… Nevěděla jsem, že jsi zde!“ „Copak je? Je to něco, při čem bych mohla pomoci?“ „Ne, má milá, nic… opravdu jsem nevěděla, že jsi zde.“ „Ne, matko, musíte mi dovolit, abych pomáhala.“ Jana se podivila své vlastní odvaze, když tak mluvila. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|40}}</noinclude> 7vt5gskcb0gtu3v308nksy4xh5hudfr 250 98868 335900 2026-08-20T16:17:08Z Jean-Paul 8278 založení 335900 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Není nic, co bys mohla udělat, má milá.“ „Ale je jistě něco, co bych dovedla. Víte, že jsem měsíce a&nbsp;měsíce doma a&nbsp;myslím jen na to, abych vám pomáhala, a&nbsp;nikdy se mi nedovolí, abych něco udělala.“ „Opravdu, Jano — nemyslím, že by bylo právě vhodno takhle mluvit.“ „Není, matko, ale je to pravda. Chci pomáhat. Jsem dospělá. Mám jít na oběd na zámek, a&nbsp;musím vám pomáhat, nebo — nebo — odejdu a&nbsp;budu si vydělávat sama na živobytí!“ Tahle poslední slova byla tak úžasná a&nbsp;fantastická, že Jana i&nbsp;matka na sebe hleděly v&nbsp;jakémsi zděšeném ohromení. „Ne, nemyslila jsem to tak, ovšem,“ řekla Jana rychle se vzpamatovavši. „Ale pochopíte, že musím mít něco na práci.“ „Nevím, co by tomu řekl otec,“ pravila paní Brandonová ještě zmatená. „Ó, nechte otce,“ řekla Jana rychle; „to se týká jen nás dvou. Jsem tu, abych vám pomáhala a&nbsp;musíte mě nechat něco pracovat. Tak tedy, co se dnes bude dělat?“ „Nevím, má milá. Není právě nic na práci. Jsou to teď obtíže. Slíbila jsem, že dnes odpoledne půjdu k&nbsp;slečně Burnettové na čaj, a&nbsp;teď chce otec, abych s&nbsp;ním šla na děkanství. To je mrzuté! Slečna Burnettová mě chytila na ulici, a&nbsp;tam je vždycky těžko myslit na omluvy.“ „Nechte mne jít místo vás k&nbsp;slečně Burnettové,“ řekla Jana. „Je už na čase, abych vás zastoupila při některých návštěvách. Nikdy jsem neviděla pana Morrise a&nbsp;je prý velmi roztomilý.“ „Dobře, má milá,“ řekla paní Brandonová ustupujíc najednou na celé čáře, jak činívala, když narazila na skutečný odpor. „Což, abys opravdu šla, má milá. — Je to jistě velmi milé od tebe. A&nbsp;mohla bys při tom také vrátit tyhle knihy do okružní čítárny. Ale je dnes trh. Nebudeš se opravdu bát koní, krav a&nbsp;psů?“ Jana se zasmála. „Mně se zdá, že si myslíte, že jsem<noinclude>{{Uprostřed|41}}</noinclude> szx3eku5xqwmj7amd2kf3bs3ygdokc1 250 98869 335901 2026-08-20T16:18:36Z Jean-Paul 8278 založení 335901 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>ještě pětiletým dítětem, matko. To je skvostné! Po svačině vyjdu.“ Jana šla v&nbsp;povznesené náladě nahoru do svého pokoje. To byl skutečně veliký pokrok. Když uvažovala dále, přišlo jí na mysl, že se děje za scénou opravdu cosi velmi vážného, že matka povolila tak rychle. Sedla si na svou starou, vybledlou houpací židli, zkřížila ruce za hlavou a&nbsp;rozmýšlela si všecko. Začne-li jednou konat sama návštěvy, je opravdu dospělá. Jací pak asi jsou ti Morrisovi? Pozorovala teď, že na ni jde trochu strach. Pan Morris byl nový rektor u&nbsp;sv. Jakuba, malého kostela tam u&nbsp;dobytčího trhu. Nebyl ještě tuze dlouho v&nbsp;Polchesteru, a&nbsp;říkalo se, že to je plachý, ostýchavý muž, ale dobrý kazatel. Byl vdovcem a&nbsp;jeho švagrová mu vedla domácnost. Jana uvažovala dále o&nbsp;veliké důležitosti ústupků jí učiněných; bude teď všecko naprosto jiné. Bude teď míti svůj vlastní život, a&nbsp;všeliká dobrodružství a&nbsp;romantické příhody byly teď pro ni možné. Byla najednou tak šťastna, že vyskočila a&nbsp;zatančila kolem po pokoji jakousi polku, která nabyla takové prudkosti, že obrazy a&nbsp;rozviklaný stolek zahrkaly. „Já budu dnes odpoledne u&nbsp;Morrisových tak dospělou osobou, že si budou myslit, že chodím na návštěvy už léta,“ řekla si. Potřebovala vší své odvahy a&nbsp;svého optimismu při svačině, neboť bylo to smutné jídlo. Byli tam jen otec a&nbsp;matka. Všichni byli velmi zamlklí. Po svačině šla nahoru, vzala si klobouk a&nbsp;žaket, sebrala tři knihy vypůjčené z&nbsp;knihovny a&nbsp;vyrazila. Byl slunečný den a&nbsp;stíny se honily po trávníku u&nbsp;katedrály. Ve vzduchu byla, jak bývá tak často v&nbsp;Polchesteru, chladná, vzpružující vůně moře. Zastavila se na chvilku a&nbsp;podívala se na katedrálu. Nevěděla proč, ale vždycky měla strach z&nbsp;katedrály. Nikdy jí neměla ráda a&nbsp;vždycky si přávala, aby mohli v&nbsp;neděli jíti do některého malého kostela jako k&nbsp;sv. Jakubu. Po větší část jejího uvědomělého života vznášela se katedrála nad ní se svým temným, hrozivým stínem, zapovída-<noinclude>{{Uprostřed|42}}</noinclude> k0obx9d0szh829rn9nrrrvr7acu9k2l 250 98870 335902 2026-08-20T16:21:48Z Jean-Paul 8278 založení 335902 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>jíc jí, jak se jí zdálo, aby byla veselá nebo šťastná nebo bezstarostná. Dnes jí najednou přišla myšlenka. „Ta budova nám ublíží. Nenávidím ji,“ a&nbsp;na chvilku byla stísněna a&nbsp;neklidna; ale když vyšla z&nbsp;Ardenovy brány a&nbsp;viděla hlavní ulici celou zářící v&nbsp;slunci a&nbsp;táhnoucí se dolů do třpytivé dálky, byla zase rozjařeně veselá. Sotva učinila krok dolů, setkala se s&nbsp;paní Sampsonovou. V&nbsp;tom nebylo nic divného; paní Sampsonovou, manželku děkana, který se společnosti stranil více, než by byl měl, bylo viděti ve veřejnosti v&nbsp;každém čase a&nbsp;v&nbsp;každé roční době, jako by měla vykonati práci spíše dvou osob než jedné. Ne, podivné bylo to, že si Jana náhle uvědomila, že strach z&nbsp;paní Sampsonové — strach, který jí vždycky býval opravdu trnem v&nbsp;těle — naprosto minul. Bylo to, jako by nějaká zaklínací formule, nějaké abrakadabra bylo zašeptáno nad paní Sampsonovou a&nbsp;jako by byla bývala ihned proměněna v&nbsp;králíka. Nebylo to vinou paní Sampsonové, že mládeži naháněla strach. Byla to dobrá žena, ale byla stižena dvěma zlými kletbami — nepřemožitelnou nedůvěřivostí a&nbsp;neustávající, nepolevující, záhadnou, nevyléčitelnou řadou záchvatů nervosního bolení hlavy. Její bolení hlavy bylo význačným rysem polchesterského života, a&nbsp;ti, kteří byli dosti staří, aby to chápali, litovali jí a&nbsp;nabízeli jí všelijaké léky. Ale od mladých lidí nelze očekávati, že si uvědomí, že starým snad je tělesně nějak nedobře, a&nbsp;ostré způsoby paní Sampsonové, její zastrašující zvyk vyrážeti úsečné „ano“ nebo „ne“, chmurný pohled, jímž stíhala hlučné způsoby a&nbsp;zdravou chuť k&nbsp;jídlu, působily, že byla z&nbsp;osob, kterým se co nejvíce vyhýbali. Před dnešním dnem byla by si Jana velmi ochotně zašla míli cesty, aby jí unikla; dnes viděla jen nervosní, bledou malou ženu v&nbsp;neslušících jí šatech, kterou mohla jen politovati. „Dobré jitro, paní Sampsonová.“ „Dobré jitro, Jano.“ „To je dnes pěkný den!“ „Je zima, myslím. Vede se vaší matce dobře?“ „Velmi dobře, děkuji.“ {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|43}}</noinclude> 1gecinpm49jtciw4t5qshc58xy81dzx 250 98871 335903 2026-08-20T16:23:00Z Jean-Paul 8278 založení 335903 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Pozdravujte ji ode mne.“ „Vyřídím, paní Sampsonová.“ „S&nbsp;Bohem!“ „S&nbsp;Bohem!“ Nos paní Sampsonové, který zmodrával, když byl chladný den, zatřásl se, její úzké rty hlasitě sklaply, a&nbsp;byla pryč. „Ale, vždyť já jsem se jí ani nebála!“ Byla skoro zaleknuta tím novým duchem, který v&nbsp;ni vešel, a&nbsp;cítíc skoro, že bude jindy zase potrestána za svou pirátskou odvahu, vystoupila po stupních do okružní knihovny. Bylo v&nbsp;těch dobách zvykem, že daleko od prachu špinavých regálů docela uprostřed místnosti, byl stůl se všemi novinkami románové literatury v&nbsp;jejich vazbách živých barev, několik svazků básní a&nbsp;něco memoárů. U&nbsp;samého stolu seděla slečna Miltonová zahalena, i&nbsp;za nejteplejšího počasí, v&nbsp;tlustý šál, pletouc nekonečně punčochy. Nenáviděla dětí, mne zvláště. Byla také náramně fouňovitá a&nbsp;každý večer děkovala Bohu na kolenou za lady St. Leathovou, paní Combermereovou a&nbsp;paní Sampsonovou, jejichž přízní byla ponechávána na svém nynějším místě. Jana byla ještě příliš nedávno dítětem, aby se na ni hledělo tuze vážně; a&nbsp;bylo dobře známo, že také její otec nehleděl na ni tuze vážně. Proto na ni slečna Miltonová v&nbsp;těch řídkých případech, kdy přišla do knihovny, spouštěla zhurta. Třeba přiznati, že přes svůj úspěch při setkání s&nbsp;paní Sampsonovou byla dnes nervosní. Byla nervosní zčásti proto, že nenáviděla oči slečny Miltonové se zarudlými okraji víček, a&nbsp;nikdy na ně nehleděla, mohla-li se tomu vyhnouti, ale hlavně byla nervosní, poněvadž věděla, že matka vrací vypůjčené knihy příliš rychle a&nbsp;poněvadž matka trvala na tom, aby žádala ''Sentimentálního Tommyho'' od Barrie a&nbsp;''Rozsevače'' od Setona Merrimana, knihy, které žádala už po několik neděl a&nbsp;kterých pořád nedostávala. Jana věděla, co slečna Miltonová řekne, že „snad budou příští týden, ale že to jistě nemůže říci.“ Byla Jana teď ve své nově nabyté slávě dosti silná, aby o&nbsp;ně bojovala? {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|44}}</noinclude> l767jiezo01qo8imk3vbxu8feewpfr4 250 98872 335904 2026-08-20T16:24:50Z Jean-Paul 8278 založení 335904 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Přistoupila usmívajíc se ke stolu. Slečna Miltonová nevzhlédla, ale pletla dále jednu ze svých hrozných punčoch. „Dobré jitro, slečno Miltonová. Matka vrací tyhle knihy. Nebyly docela to, co chtěla.“ „Je mi líto.“ Slečna Miltonová převzala knihy ve svou mrazivou ochranu. „Musím říci, že je trochu těžko vědět, co se paní Brandonové líbí.“ „Inu, třeba ''Sentimentální Tommy'',“ spustila Jana. Ale slečna Miltonová byla starý generál. „Ó, ten je bohužel, půjčen. Ale je tu náramně hezoučká kniha — ''Žena Rogera Vanbrugha'' od Adeliny Sergeantové. Právě teprve vyšla…“ „Nebo „''Rozsevači'',“ řekla Jana, upoutaná proti své vůli očima s&nbsp;červenými víčky a&nbsp;hledíc upřeně na ně. „Ó, to je, bohužel, půjčeno. Je tu několik knih — „ „Slíbila jste matce,“ řekla Jana, „že dostane ''Sentimentálního Tommyho'' tento týden. Slíbila jste to, je tomu měsíc. Byl by už čas, aby matka dostala knihu, o&nbsp;kterou jí jde.“ „Opravdu,“ řekla slečna Miltonová, vyvalujíc oči úžasem nad Janinou smělostí, „zdá se, že mě obviňujete z&nbsp;jakési nedbalosti, slečno Brandonová. Máte-li nějakou stížnost, jsem jista, že ji knihovní komise vezme v&nbsp;úvahu. Té komisi jsem odpovědna. Až se kniha vrátí, dostanete ji. Více slíbit nemohu. Jsem jen člověk.“ „Tohle říkáte teď už tři měsíce,“ řekla Jana začínajíc se ke svému radostnému překvapení rozehřívat. „Jistě to poslední čtenář nepřečetl před třemi měsíci. Myslila jsem, že si předplacení smějí knihu nechat jen týden.“ Červeň tváře slečny Miltonové přešla v&nbsp;tmavý purpur. „Kniha je půjčena,“ řekla. „Obě knihy jsou půjčeny. Je po nich veliká poptávka. Nemám už, co bych řekla.“ Dveře knihovny se otevřely a&nbsp;vešel mladý muž. Jana byla ještě příliš mladá, aby si přála nějaké scény ve veřejnosti. Musila pro dnešek boje zanechat. Když však viděla, kdo to je, zčervenala. Byl to mladý lord St. Leath — Johnny St. Leath, jak se mu říkalo mezi známými, jichž bylo mnoho a&nbsp;<noinclude>{{Uprostřed|45}}</noinclude> jfy64t97y1vcm6g1khsge2evfsvyq1x 250 98873 335905 2026-08-20T16:26:33Z Jean-Paul 8278 založení 335905 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>ze všech tříd a&nbsp;stavů. Jana se zlobila na sebe, že se začervenala, zvláště před protivnou slečnou Miltonovou, ale mělo to důvod. Jednou v&nbsp;minulém říjnu po ranních službách Božích čekala Jana a&nbsp;její matka v&nbsp;křížové chodbě, až přejde přeháňka. St. Leath také čekal a&nbsp;velmi mile s&nbsp;nimi oběma rozmlouval. V&nbsp;tom nebylo nic poplašného, ale když déšť přešel a&nbsp;paní Brandonová šla napřed, zeptal se Jany znenadání se zmatkem, který se jí zdál rozkošný, nemohli-li by se některého dne zase sejít. Podíval se jí přímo do očí, snažil se říci více, ale nebyl s&nbsp;to, a&nbsp;pak odešel křížovou chodbou. Žádný mladý muž nikdy nepožádal Jany, aby se s&nbsp;ním zase sešla. Řekla si, že to nic není, jen pouhopouhá, docela zřejmá zdvořilost; ale pohled, kterým se na ni podíval, přesto jí utkvěl. Když teď viděla, jak kráčí k&nbsp;ní, projelo jí hlavou: Nepřišla jí zrovna dnes ráno její nová odvaha a&nbsp;sebedůvěra? Myšlenka byla tak nesmyslná, že jí mrštila po slečně Miltonové. Ale ruměnec zůstával. Johnny byl nevzhledný mladý muž s&nbsp;červeným obličejem, pihovatý, s&nbsp;velikými ústy a&nbsp;s&nbsp;psem, bull-terrierem — obyčejný britský typ, jejž však přece zachraňovala, myslím, od všednosti jeho láska ke třem svým nehezkým sestrám, jeho odhodlanost viděti věci tak, jak jsou, a&nbsp;jeho smysl pro humor, který byl jaksi jemu vlastní a&nbsp;vždy se objevoval, kde ho nečekali. Pes se hnal — přes vyhlášku na dveřích, že se tam psi nesmějí vodit — udýchaně a&nbsp;slintaje rozdrážděním po velikých černých plstěných střevících slečny Miltonové. „Sem, Ondro, starý. Jdeš sem!“ zvolal Johnny. Ale Ondra usoudil, že to je jen schvalování jeho úmyslů, a&nbsp;bylo by asi došlo k&nbsp;nemilému výjevu, kdyby ho jeho pán nebyl chytil za obojek а k&nbsp;jeho rozhorlenému překvapení a&nbsp;úžasu nezdvihl do výše. Jana se smála a&nbsp;slečna Miltonová chvějíc se trochu rozhorlením, trochu strachem, upustila punčochu, kterou pletla. Ondra se vytrhl svému pánovi, zatáhl punčochu do nejodlehlejšího kouta knihovny a&nbsp;začal si s&nbsp;ní hrát. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|46}}</noinclude> rd9jmfs72rrxn16jy9mremk1i7h5zr1 250 98874 335906 2026-08-20T16:27:42Z Jean-Paul 8278 založení 335906 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Johnny se omlouval. „Ó, to nevadí, lorde St. Leathe,“ řekla slečna Miltonová. „Jaké pěkné zvíře!“ „Ano, to je,“ pravil Johnny zachrániv punčochu. „Je silný jako Lucifer. Sem, Ondro, ty čerte, rozbiju ti všecky kosti v&nbsp;těle.“ Při tomto malém výjevu se Johnny usmíval na Janu, a&nbsp;to tak mile, že jí nezbylo než usmívat se také na něj. „Jak se máte, slečno Brandonová?“ Přivolal zatím Ondru a&nbsp;pes se spokojeně olizoval u&nbsp;jeho nohou. „Pěkný den, není-li pravda?“ „Ano,“ odpověděla Jana a&nbsp;stála tu neobratně cítíc, že by měla jít, nevědouc však dosti, jak to udělat. On se zdál také v&nbsp;nesnázích a&nbsp;obrátil se úsečně k&nbsp;slečně Miltonové. „Jářku, hleďte… Matka mne žádala, abych sem zašel a&nbsp;přinesl jí tu knihu, kterou jste jí slíbila. Jak pak se to jmenuje?… Mám to tu napsáno.“ Hledal v&nbsp;kapse a&nbsp;vytáhl kousek papíru. „Tu to je. ''Sentimentální Tommy'' od člověka jménem Barrie. Hloupé jméno, ale matka pořád čte nejhroznější věci.“ Jana se obrátila k&nbsp;slečně Miltonové. „To je dobré!“ řekla. „To je kniha, kterou jsem právě žádala. Je půjčena.“ Obličej slečny Miltonové podivně zrudl. „A&nbsp;to je zvláštní,“ řekl Johnny. „Matka mi řekla, že jste jí poslala lístek, že kniha je doma, kdykoli si pro ní pošle. „Je už tři měsíce půjčena,“ řekla Jana dívajíc se teď slečně Miltonové upřeně do zlostných očí. „Schovala jsem…“ řekla slečna Miltonová. „Totiž, tohle je zvláštní exemplář… Lady St. Leathová žádala zvláště —“ „Je to tu nebo není to tu“ tázal se Johnny. „Je tu jeden výtisk, lorde St. Leathe —“ Slečna Miltonová hledala zmatenými prsty v&nbsp;jedné zásuvce. Vytáhla knihu. „Řekla jste mi,“ pravila Jana zapomínajíc teď ve své zlosti na St. Leatha a&nbsp;na celý svět, „že ta kniha tu nebude na<noinclude>{{Uprostřed|47}}</noinclude> 5qdfzm3asn94nmages2ufhctsd3601m 250 98875 335907 2026-08-20T16:30:00Z Jean-Paul 8278 založení 335907 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>týdny. Kdybyste mi byla pověděla, že ji schováváte pro lady St. Leathovou, byla by to bývala jiná věc. Neměla jste mi říkat lež.“ „Chcete tím říci,“ pravil Johnny otvíraje oči velmi široce, „že jste slečně Brandonové nechtěla tu knihu dát?“ „Ovšem,“ odpověděla slečna Miltonová oddychujíc velmi ztěžka, jako by byla dlouhý kus běžela. „Schovávala jsem ji pro vaši matku.“ „No, ať mě vezme čert!“ zvolal Johnny. „Promiňte, slečno Brandonová, …ale tohle jsem jakživ neslyšel. Copak má matka platí větší předplatné než jiní lidé?“ „Zajisté neplatí.“ „Jakým právem jste tedy slečně Brandonové pověděla lež?“ Přes svou dlouhou zkušenost v&nbsp;šarvátkách spojených s&nbsp;půjčovnami knih neměla slečna Miltonová daleko do slz — a&nbsp;také do vraždy. Bylo by jí bývalo potěšením probodnouti srdce Janino lesklou dýkou, kdyby taková zbraň byla bývala po ruce. Viděla, jak jí vyklouzává z&nbsp;rukou nejpříjemnější, nejsnadnější, s&nbsp;nejmenší prací spojená služba na světě; viděla se jako opuštěnou, vyhublou pannu, vyžebrávající si svůj chléb po polchesterských ulicích. Viděla… ale nechme jejího vidění. Byla strašná. Utekla se k&nbsp;své jediné obraně. „Nechápala-li jsem své povinnosti,“ řekla třesoucím se hlasem, „je tu knihovní komise.“ „Ó, nemluvte o&nbsp;tom,“ řekla Jana, jejíž zlost vyprchala. „Ani trochu na tom nesejde. Dostaneme tu knihu po lady St. Leathové.“ „To opravdu ne,“ zvolal Johnny vzav svazek a&nbsp;vnutiv jej Janě. „Matka může počkat. Jakživ jsem neslyšel takovou věc.“ Obrátil se zprudka k&nbsp;slečně Miltonové. „Má matka se doví přesně, co se stalo. Jsem jist, že byla by zděšena, kdyby se dověděla, že zadržujete knihy jiným předplatitelům, aby je ona dostala… S&nbsp;Bohem.“ Odcházel z&nbsp;pokoje. U&nbsp;dveří se zarazil. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|48}}</noinclude> pthisjfza4ggzvlnc1bx5pc4w0z7oyg 250 98876 335908 2026-08-20T16:31:24Z Jean-Paul 8278 založení 335908 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Smím — Půjdeme — Jdete po High Street dolů, slečno Brandonová?“ „Ano,“ odpověděla Jana. Vyšli spolu z&nbsp;knihovny a&nbsp;dolů po stupních. Na jasné, slunečné ulici se zastavili. Temné pavučiny knihovny zůstaly mimo vědomí Janino, jako když se náhle zlomí nějaké zlé kouzlo. Byla tak šťastna, že by byla objala Ondru, který však už byl zabrán vzdálenou aurou bílého pudla na druhé straně ulice. Podnícen jsa svou nevolí hnal se Johnny ulicí dolů. Jana šla skoro bez dechu s&nbsp;ním. „Jářku!“ řekl Johnny. „Slyšela jste kdy o&nbsp;takové ženské? Měla by být otrávena. To by měla, opravdu. Ne, otrávení je pro ni příliš dobré. Pověšena, vláčena, rozčtvrcena by měla být. To by jí náleželo. Z&nbsp;toho bude mít oplétání.“ „Ó ne,“ řekla Jana. „Prosím vás, lorde St. Leathe, nemluvte už o&nbsp;tom. Má těžké postavení, myslím si, když každý žádá tytéž knihy. Ostatně, slib je slib.“ „Ale ona slíbila vaší matce —“ „Ne, nikdy neslibovala opravdu. Říkala pořád, že kniha bude za několik dní. Myslím si, že bychom ji byli dostali příště.“ „Ta fouňovitá osoba, ta bídná osoba!“ Johnny se zarazil a&nbsp;zdvihl hůl. „Nenávidím takové ženské. Ne, nezastává svou službu řádně. Neměla by tam být.“ Tak rychle šli ulicí dolů, že byli ve chvilce na náměstí. Poněvadž byl den trhu, byl tam pěkný hluk, zmatek a&nbsp;nádhera — vozíky hrčivě přijížděly a&nbsp;odjížděly, ovce a&nbsp;krávy byly hnány sem a&nbsp;tam, dřevěné boudy jasně se pestřily květinami a&nbsp;zeleninou, v&nbsp;pozadí náměstí vyhlížela temná podloubí naplněná tajemným bohatstvím. Nemohli tu mnoho mluvit a&nbsp;Jana tomu byla ráda. Byla příliš vzrušena, aby mohla mluvit. Jednu chvíli ji vzal St. Leath pod paží, aby ji převedl kolem zmateného houfu poplašených ovcí. Glebeshireský venkovan je o&nbsp;trhu pln řečí. Vrásčité stařeny, silní sedláci<noinclude>{{Uprostřed|49}}</noinclude> euhxk5jq04nmi6cw42ocks990z8stbb 250 98877 335909 2026-08-20T16:33:00Z Jean-Paul 8278 založení 335909 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>mráčky své průhledné stíny přes slunce jako tkalcovské člunky. „Ó, zastavme se tu na chvilku,“ řekla Jana dívajíc se do jednoho z&nbsp;krámů v&nbsp;podloubí. „Ten jsem měla vždycky ráda po celý život. Nikdy jsem tomu nemohla odolat.“ Byl to hračkářský krám, který bohužel nyní už zmizel jako mnoho jiných romantických věcí. Pro nás všecky býval od prvních dob dětství nejčarovnějším místem v&nbsp;Polchesteru a&nbsp;to jednak pro hračky samy, jednak proto, že byl nejneproniknutelnější a&nbsp;nejtemnější ze všech krámů v&nbsp;podloubích, takže ho naše mladé oči nikdy docela nepropátraly, jednak také proto, že jen o&nbsp;dva domy dále byly zlověstné místnosti pana Dawsona, zubního lékaře. V&nbsp;tom krámě byly nejen hračky všeho druhu — panenky, vojáčci, koně, vozíky, hry, káči, obruče, psi, sloni — nýbrž také cukrovinky — čokoláda, cicimkové bonbony, karamely a&nbsp;nejlepší mls na celém světě, kulaté bonbony zvané polchesterské „volské oko“. Vešli tam spolu. Paní Magnetová, nyní nebožka, stará paní jako jablíčko, stále v&nbsp;čepci se zelenými květy, usmála se a&nbsp;krátce uklonila. Barvy hraček, nahromaděných k&nbsp;temným stěnám, byly jako vzory v&nbsp;koberci. „Co tomu říkáte, slečno Brandonová?“ řekl Johnny. „Dám-li vám hračku, dáte mi také nějakou?“ „Ano,“ řekla Jana trochu zaražená pronikavým pohledem černých očí paní Magnetové. „Nesmíte se dívat, co vyberu. Obraťte se na chvíli.“ Jana se obrátila. Čekajíc slyšela s&nbsp;trhu křiky. „Hej!… Hej! Ou!“, bučení ovcí, bučení krávy. „Tak, tu máte!“ Obrátila se. Podával jí japonskou loutku živých barev v&nbsp;růžové bavlněné sukénce, opásanou šerpou ze zlatohlavu. „A&nbsp;teď vy se obraťte,“ řekla. V&nbsp;jakémsi šťastném zoufalství vzala černocha s&nbsp;křiklavě<noinclude>{{Uprostřed|50}}</noinclude> jamwkym02pp6yn7zhu0gamctiu32ehz 335910 335909 2026-08-20T16:34:04Z Jean-Paul 8278 kousek textu mi utekl 335910 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>s&nbsp;červenými obličeji, hoši a&nbsp;dívky, všichni křičeli a&nbsp;nade vším hnaly lehké plující mráčky své průhledné stíny přes slunce jako tkalcovské člunky. „Ó, zastavme se tu na chvilku,“ řekla Jana dívajíc se do jednoho z&nbsp;krámů v&nbsp;podloubí. „Ten jsem měla vždycky ráda po celý život. Nikdy jsem tomu nemohla odolat.“ Byl to hračkářský krám, který bohužel nyní už zmizel jako mnoho jiných romantických věcí. Pro nás všecky býval od prvních dob dětství nejčarovnějším místem v&nbsp;Polchesteru a&nbsp;to jednak pro hračky samy, jednak proto, že byl nejneproniknutelnější a&nbsp;nejtemnější ze všech krámů v&nbsp;podloubích, takže ho naše mladé oči nikdy docela nepropátraly, jednak také proto, že jen o&nbsp;dva domy dále byly zlověstné místnosti pana Dawsona, zubního lékaře. V&nbsp;tom krámě byly nejen hračky všeho druhu — panenky, vojáčci, koně, vozíky, hry, káči, obruče, psi, sloni — nýbrž také cukrovinky — čokoláda, cicimkové bonbony, karamely a&nbsp;nejlepší mls na celém světě, kulaté bonbony zvané polchesterské „volské oko“. Vešli tam spolu. Paní Magnetová, nyní nebožka, stará paní jako jablíčko, stále v&nbsp;čepci se zelenými květy, usmála se a&nbsp;krátce uklonila. Barvy hraček, nahromaděných k&nbsp;temným stěnám, byly jako vzory v&nbsp;koberci. „Co tomu říkáte, slečno Brandonová?“ řekl Johnny. „Dám-li vám hračku, dáte mi také nějakou?“ „Ano,“ řekla Jana trochu zaražená pronikavým pohledem černých očí paní Magnetové. „Nesmíte se dívat, co vyberu. Obraťte se na chvíli.“ Jana se obrátila. Čekajíc slyšela s&nbsp;trhu křiky. „Hej!… Hej! Ou!“, bučení ovcí, bučení krávy. „Tak, tu máte!“ Obrátila se. Podával jí japonskou loutku živých barev v&nbsp;růžové bavlněné sukénce, opásanou šerpou ze zlatohlavu. „A&nbsp;teď vy se obraťte,“ řekla. V&nbsp;jakémsi šťastném zoufalství vzala černocha s&nbsp;křiklavě<noinclude>{{Uprostřed|50}}</noinclude> i4idfp3iykterv0w0684snejia4muih 250 98878 335911 2026-08-20T16:35:06Z Jean-Paul 8278 založení 335911 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>červenými tvářemi, s&nbsp;bílou kazajkou a&nbsp;karmínovými kalhotami. Paní Magnetová zabalila dárky. Zaplatili a&nbsp;vyšli zase na slunce. „Nechám si tu hračku tak dlouho, jak vy si necháte svou.“ „S&nbsp;Bohem,“ řekla Jana chvatně. „Musím jít na návštěvu do domu na druhé straně náměstí… S&nbsp;Bohem!“ Ucítila stisk jeho ruky na svojí, popadla balíček a&nbsp;spěchala, opravdu skoro utíkala mezi boudami. Neohlédla se. Přešedši náměstí zahnula do poboční uličky. Plán Polchesteru je velmi prostý. Město je vystavěno takřka na svahu skály, která se nahoře končí plochým vrcholem, na němž stojí katedrála. Po svahu skály jsou široké výstupky a&nbsp;na jednom z&nbsp;nich je vystavěno náměstí. Na úpatí skály rozkládá se nepravidelná hromada domků nazývaná velmi mylně Seatown (mořské město), a&nbsp;kolem skály teče řeka Pol, která na konec uniká mezi lesy, horami a&nbsp;údolími do moře. Za přílivu může se plouti po řece až na moře a&nbsp;v&nbsp;létě je to příjemný a&nbsp;krásný výlet. Pro tohle snad má Seatown jakési právo k&nbsp;svému jménu, poněvadž se vždy scházejí plavci v&nbsp;domcích a&nbsp;„u psa a&nbsp;ryby“, v&nbsp;tom milém demokratickém hostinci, kde r. 1897 byl hostinským Samuel Hogg. Bylo známo, že mnozí návštěvníci prohlásili Seatown za „příliš roztomilý, aby se s&nbsp;ním něco dělalo,“ a&nbsp;že by bylo opravdu hříšné strhnout ty rozkošné domky, ale „rozkošné domky“ byly nejzatuchlejší a&nbsp;nejnezdravější obydlí v&nbsp;jižní Anglii, a&nbsp;uvádělo mě vždy v&nbsp;úžas, že polchesterské městské zastupitelstvo dopustilo, aby stály tak dlouho, jak stály. Jak ví všechen glebeshireský svět, nastal r. 1902 veliký boj o&nbsp;Seatown, který se skončil zbořením domků. V&nbsp;roce 1897 honosila se tato neblahá obydlí plnou velikolepostí své roztomilé zamřelosti a&nbsp;periodické útoky tyfu ani v&nbsp;nejmenším neznepokojovaly měšťanů Hořejšího města. Několikrát vykonali páni z&nbsp;jiných končin tajemné úřední návštěvy, ale uměli jsme si za starých časů poraditi se zvědavými všetečnými lidmi z&nbsp;vnějšího světa. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|51}}</noinclude> ee39dwx1pa74rret4ezrbtyvyx3kbfp 250 98879 335912 2026-08-20T16:36:18Z Jean-Paul 8278 založení 335912 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>Poněvadž náměstí bylo v&nbsp;polovici svahu skály a&nbsp;fara u&nbsp;sv. Jakuba zrovna pod náměstím, byl z&nbsp;hořejších oken tohoto domu překrásný pohled na návrší, na High Street a&nbsp;na katedrálu nad ní i&nbsp;na Seatown, na řeku a&nbsp;lesy pod ní. Vypravovalo se, že si ozbrojení nepřátelé Černého biskupa po této velmi skalnaté cestě od řeky, náměstím a&nbsp;vzhůru Hlavní ulicí vybojovali přístup ke katedrále za onoho velikého dne, kdy biskup předstoupil před svého Boha, a&nbsp;dosud se ukazuje naivním návštěvníkům skalisko, s&nbsp;něhož byli někteří z&nbsp;jeho nepřátel v&nbsp;plné zbroji svrženi dolů na tisíc stop do vod Polu. Jana si často přála viděti pohled z&nbsp;oken svatojakubské fary, ale neznala starého Dr. Burrougha, dřívějšího rektora, mrzutého muže stiženého dnou a&nbsp;reumatismem. Vystoupila po několika stupních a&nbsp;viděla, že fara je posledním ze tří domů docela těsně sražených na okraji svahu. Poněvadž fara byla poslední, byla docela vydána všem větrům nebeským, a&nbsp;Jana si představovala, jak tam asi je za divokého zimního počasí. Brzo byla v&nbsp;saloně podávajíc ruku slečně Burnettové, která byla švagrovou páně Morrisovou a&nbsp;vedla mu domácnost. Slečna Burnettová byla obtloustlá, chabá žena, jejíž všecka mysl byla zabrána péčí o&nbsp;domácnost, cenami potravin, špatností a&nbsp;nevděčností služebnictva, úskočností kupců a&nbsp;tak dále. Přes všecko její řízení nebyl dům pěkně uspořádán ani čistý, jak Jana hned viděla; slečna Burnettová nebyla povahou metodická a&nbsp;také se jí nedostalo vychování. Její duch, pokud šlo o&nbsp;postřehování vnějšího světa a&nbsp;jeho dějů, byl trochu pod duchem nějakého Hotentota nebo ostrovana z&nbsp;Oceanie. Od jejího narození jí každý říkal, že je hloupá, a&nbsp;po slabém úsilí o&nbsp;odpor se tomu úsudku poddala. Věděla, že její mladší sestra, pozdější paní Morrisová, je hezká a&nbsp;dokonale vzdělána a&nbsp;že ona nikdy taková nebude. Nezlobila se pro to a&nbsp;nebyla žárlivá. Známkou její povahy byla odevzdanost, a&nbsp;když Agata zemřela zánětem pohrudnice, zdálo se jí přirozeným, aby přišla a&nbsp;vedla sklíčenému vdovci<noinclude>{{Uprostřed|52}}</noinclude> 1q5zrdpskr4zteugmae2ual96udnncf 250 98880 335913 2026-08-20T16:37:50Z Jean-Paul 8278 založení 335913 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>domácnost. Litoval-li pan Moris kdy, že si to tak zařídil, nikdy to aspoň neřekl. Způsob rozhovoru slečny Burnettové byl říci něco o&nbsp;počasí a&nbsp;pak se zadívati pohledem překvapeným a&nbsp;úzkostlivým. Vyslovil-li její návštěvník nějaké mínění, dodávala: „Ano, zrovna to chtěla jsem říci.“ Když mluvila, třásly se jí rozechvěně nozdry, a&nbsp;mnohým z&nbsp;návštěvníků zdálo se to tak zajímavé, že si náhle v&nbsp;silných nesnázích uvědomili, že se také oni velmi urážlivým způsobem zadívali. Jana nechodila ještě dosti dlouho do společnosti, aby byla schopna zachrániti obtížnou situaci skvělým hovorem, a&nbsp;zpozorovala velmi brzo, že hledí slečně Burnettové upřeně na nos a&nbsp;že by se jí chtělo říci něco o&nbsp;něm, jako na příklad „Jaký to máte podivný nos, slečno Burnettová — hle, jak sebou škube!“ nebo „Dovolíte-li, slečno Burnettová, ráda bych minoutku studovala váš nos.“ Když si tu strašnou touhu uvědomila, začervenala se jako pivoňka a&nbsp;rozhlížela se opravdu zoufale po neúhledném a&nbsp;neuspořádaném saloně. Neviděla v&nbsp;pokoji nic, co by ji bylo mohlo zachrániti. Právě se chystala vstát a&nbsp;odejít, ačkoli tam byla jen pět minut, když vstoupil pan Morris. Jana si uvědomila ihned, že ten muž byl naprosto jiný, než kterýkoli muž, kterého kdy poznala. Byl tělem, duší i&nbsp;duchem cizincem v&nbsp;jejím Polchesteru, jako by byl, jsa cizincem z&nbsp;kterési daleké země, ztroskotal a&nbsp;byl vržen na nehostinný břeh. Tak podivně silně to cítila, že byla docela překvapena, když nepromluvil s&nbsp;cizím přízvukem. „Ó, je jistě básníkem!“ bylo její druhou myšlenkou o&nbsp;panu Morrisovi, a&nbsp;to ne proto, že byl podivně oblečen a&nbsp;že měl dlouhé vlasy. Nemohla říci, odkud měla ten dojem, leda snad z&nbsp;jeho podivných, zmatených, roztržitě zadívaných modrých očí. Roztržitý, zmatený — ano, takový byl! Při každém hnutí svého štíhlého, rovného těla, při bezděčném pohybu, jímž si odhrnoval s&nbsp;čela své rozcuchané plavé vlasy, zdál se člověkem, který se právě probudil, člověkem, který potřebuje péče a&nbsp;ochrany, poněvadž by prostě nebyl s&nbsp;to, aby se sám<noinclude>{{Uprostřed|53}}</noinclude> aie92mwg7qjjkh5g3cgr27xljwyqk6o 250 98881 335914 2026-08-20T16:39:02Z Jean-Paul 8278 založení 335914 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>staral o&nbsp;sebe. Tak směšně na ni působil ten dojem, že málem vykřikla „Pozor!“, když se blížil tak, jako by chtěl jistě vraziti do židle nebo do stolu. „To je divné,“ myslila si, „že tenhle muž žije se slečnou Burnettovou! Co si o&nbsp;ní myslí?“ Byla vzrušena tím, že ho poznala, ale to mnoho neznamenalo, poněvadž právě teď ji vzrušovalo všecko. Zdálo se jí najednou, že mluvit s&nbsp;ním, je nejsnadnější věcí na světě. Pan Morris mnoho nemluvil, usmíval se přívětivě, a&nbsp;když řekla slečna Burnettová, probravši se náhle ze své ztrnulosti: „Nebylo by libo trochu čaje, slečno Brandonová?“, opakoval vlídně s&nbsp;úsměvem to pozvání. „Prosím,“ řekla Jana. „Jak je to divné,“ mluvila dále, „že jste tak blízko náměstí a&nbsp;neslyšíte ani zvuku s&nbsp;trhu!“ A&nbsp;bylo to divné! Jako by dům byl očarován a&nbsp;jako by se byl najednou, když Jana vešla, obklopil na ochranu temným lesem. „Ano,“ pravil pan Morris. „Zdálo se nám to s&nbsp;počátku podivné. Ale je to tím, že náš dům je poslední a&nbsp;tři ostatní nás chrání. Ale větru a&nbsp;dešti jsme vydáni. Měla byste slyšet, jak tu je za bouře. Ale dům je velmi pevný; je velmi důkladně stavěn; ani prkno nezaskřípne za nejdivočejší nepohody. Jen okna drnčí a&nbsp;vítr hučí v&nbsp;komínech.“ „Jak dlouho tu bydlíte? tázala se Jana. „Skoro rok — a&nbsp;dosud se cítíme cizinci. Byli jsme dvanáct let u&nbsp;Ashfordu v&nbsp;Kentě, a&nbsp;lidé v&nbsp;Glebeshiru jsou docela jiní.“ „Myslím,“ řekla Jana, která byla poněkud podrážděna, cítíc, že jeho hlas je trochu smutnější, než by měl býti, „že se vám Polchester zalíbí. Jsem jista, že zalíbí. A&nbsp;přišli jste také v&nbsp;příznivém roce. Letos se tu bude jistě dít mnoho, poněvadž je jubileum.“ Pan Morris se nezdál tak vzrušen myšlenkou na jubileum, jak by byl měl, pročež Jana pokračovala: „Je to velmi šťastná náhoda, že připadá zrovna do doby polchesterského výročního trhu. Máme vždy o&nbsp;trhu úžasný<noinclude>{{Uprostřed|54}}</noinclude> f5vta44ydf0v4v62hgobsqvxu83kpr5 250 98882 335915 2026-08-20T16:40:35Z Jean-Paul 8278 založení 335915 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>týden — zahradnickou výstavu a&nbsp;ples ve dvoraně a&nbsp;všelijaké věci. Bude to letos můj první ples, ačkoli jsem už byla uvedena do společnosti.“ Zasmála se. „Slavnosti začnou zítra příchodem Marquise.“ „Marquise?“ opakoval pan Morris zdvořile. „Ó, neznáte Marquise? Jeho cirkus je největší v&nbsp;Anglii. Přichází každý rok do Polchesteru a&nbsp;pořádají průvod městem — sloni a&nbsp;velbloudi, a&nbsp;Britanie na svém voze, a&nbsp;někdy klec se lvy a&nbsp;tygry. Vloni měli nejroztomilejší malé pony — čtyři byli, ne vyšší než bernardinští psi — a&nbsp;pak jsou clowni, a&nbsp;kapela.“ Náhle se lekla, že ve svém dětinském nadšení mluví příliš mnoho — а k&nbsp;tomu hloupě. Vzpomněla si, že vlastně zastupuje matku, která by nebyla nikdy mluvila o&nbsp;cirku. Na štěstí v&nbsp;tu chvíli přišel čaj; přinesla jej ruměnná, drzá služka, která postavila podnos na stolek, až to křaplo, pohodila hlavou, jako by jimi všemi opovrhovala, a&nbsp;bouchla dveřmi za sebou. Slečna Burnettová byla tím vzrušena a&nbsp;nos se jí chvěl prudčeji než předtím. Jana viděla, že se jí třásla ruka, když nalévala čaj, a&nbsp;najednou bylo jí jí líto. Pan Morris mluvil o&nbsp;Kentě a&nbsp;o&nbsp;Londýně, pili čaj, chválili šafránový koláč a&nbsp;Jana si pomyslila, že je čas, aby šla. Ale na konec se obrátila k&nbsp;panu Morrisovi a&nbsp;zeptala se: „Líbí se vám katedrála?“ „Je obdivuhodná,“ odpověděl. „Měla byste ji vidět nahoře z&nbsp;našeho okna.“ „Ó, nenávidím ji —“ řekla Jana. „Proč?“ zeptal se jí Morris. Byla podivná výzva v&nbsp;jeho hlase. Oba si stáli tváří v&nbsp;tvář. „Myslím, že je pošetilé říci to. Jenže vy nebydlíte tak blízko u&nbsp;ní jako my a&nbsp;nebydlíte tu tak dlouho jako my. Zdá se, jako by se hrozivě vznášela zrovna nad vámi, a&nbsp;nikdy se nemění, a&nbsp;je mi protivná myšlenkou, že bude pořád taková, léta po naší smrti.“ {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|55}}</noinclude> algbtu94re6ikyav3c1cjre2v4e92z7 250 98883 335916 2026-08-20T16:41:53Z Jean-Paul 8278 založení 335916 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Viděla jste pohled na ni z&nbsp;našeho okna?“ tázal se jí Morris. „Neviděla,“ odpověděla Jana, „nebyla jsem dříve nikdy v&nbsp;tomhle domě.“ „Pojďte a&nbsp;podívejte se na ni,“ řekl „Myslím,“ pravila slečna Burnettová zvolna, „že se slečna Brandonová nebude chtít obtěžovat — když k&nbsp;tomu ještě má katedrálu před sebou, co je na světě.“ „Opravdu bych ji ráda viděla,“ řekla Jana smějíc se. „Abych vám řekla pravdu, vždy jsem si toho přála. Dívala jsem se na tenhle dům zase a&nbsp;zase, když tu byl starý kanovník Burrough, a&nbsp;myslila jsem si, že jistě je odtud překrásný rozhled.“ Poroučela se slečně Burnettové. „Matka doufá, že nás brzo navštívíte,“ pravila. „Setkal jsem se s&nbsp;paní Brandonovou jen na chvíli u&nbsp;paní Combermereové,“ řekl pan Morris. „Bude nám velikým potěšením navštívit vás.“ Vyšla s&nbsp;ním. „Je to nahoře,“ řekl. „Dvoje schody. Doufám, že vám to nevadí.“ Vystoupili po schodech až na druhou přestávku. Na konci chodby bylo okno. Večer byl šerý a&nbsp;jen malé, bledé pruhy modři zůstaly ještě nad šerem soumraku, ale od bílého nebe se velikolepě odrážely věže katedrály nyní černé s&nbsp;ostrými obrysy. To opravdu byl pohled! Okno mělo takovou polohu, že jím bylo viděti za sousedními domy přes několik nízkých střech přímo vzhůru zatáčející se hlavní ulicí na katedrálu. Zdálo se, jako by ta veliká budova stála na samém okraji skály; měli jste dojem, jako by se skoro vznášela ve vzduchu, a&nbsp;to tak nejistě, že byste ji mohli jediným postrčením prstem rozkolísat a&nbsp;srazit do propasti. Jana ji nikdy neviděla tak dominující, tak úctu vzbuzující, tak hrdou ve svém přezírání toho drobného světa seskupeného pod ní, tak blízkou hvězdám, tak majestátní a&nbsp;osamělou. {{Nop}}<noinclude>{{Uprostřed|56}}</noinclude> 46m5xghdwo9kj6h3l96b41q36lwipib 250 98884 335917 2026-08-20T16:42:53Z Jean-Paul 8278 založení 335917 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="1" user="Jean-Paul" /></noinclude>„Ano — je obdivuhodná,“ pravila. „Ó, měla byste ji vidět,“ zvolal, „jaká dovede být. Dnes je pošmourno, nebe je šedé a&nbsp;není západu slunce, — ale když vzplane rudě a&nbsp;všechna okna svítí, nebo když svítí hvězdy nebo měsíc… je někdy jako veliká loď a&nbsp;někdy jako mrak, a&nbsp;někdy jako ohnivý palác. Někdy tone v&nbsp;mlze a&nbsp;vidíte právě jen vrcholky věží…“ „Nemám ji ráda,“ řekla Jana odvracejíc se. „Nedbá toho, co se nám děje.“ „Proč by dbala?“ odpověděl. „Pomyslete, co všecko viděla — bitvy a&nbsp;zápasy a&nbsp;plenění — a&nbsp;nedbá! Můžeme dělat, co chceme, ona zůstane docela táž.“ „Mohli by přijít lidé a&nbsp;strhnout ji,“ řekla Jana. „Myslím, že by tam přece zůstala, kdyby to udělali. Skála by tu zůstala a&nbsp;duch Katedrály… Co znamenají lidé vedle takovéhle věci? Jsme mravenci…!“ Najednou se zarazil. „Budete si myslit, že jsem pošetilý, slečno Brandonová,“ pravil. „Vy znáte katedrálu tak dlouho —“. Umlkl na chvilku. „Myslím, že vím, co tím míníte, že se jí bojíte —“ Doprovodil ji ke dveřím. „S&nbsp;Bohem,“ pravil usmívaje se. „Navštivte nás zase.“ „Líbí se mi,“ myslila si odcházejíc. Jaký to prožila skvostný den!<noinclude>{{Uprostřed|57}}</noinclude> 6000xqbvesfabysu1gi5x61j2n1o8jy 0 98885 335918 2026-08-20T16:47:48Z Jean-Paul 8278 založení 335918 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Katedrála | AUTOR = Hugh Walpole | PŘEDCHOZÍ = Brandonovi | ČÁST = Ronderovi | DALŠÍ = Jeden z Janiných dnů }} {{Textinfo | TITULEK = Ronderovi | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]] | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 28–37. | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf }} <pages index="Walpole, Hugh – Katedrála.pdf" include="34-43" /> czkos1ic1jfymx9z16tm1h8vz2ajbo0 0 98886 335919 2026-08-20T16:50:17Z Jean-Paul 8278 založení 335919 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Katedrála | AUTOR = Hugh Walpole | PŘEDCHOZÍ = Ronderovi | ČÁST = Jeden z Janiných dnů | DALŠÍ = Drzý slon }} {{Textinfo | TITULEK = Jeden z Janiných dnů | AUTOR = [[Autor:Hugh Walpole|Hugh Walpole]] | ZDROJ = WALPOLE, Hugh. ''Katedrála'', Praha: Aventinum, 1928. 430 s. S 38–57. | VYDÁNO = Praha: Aventinum, 1928 | LICENCE = PD old 70 | INDEX = Walpole, Hugh – Katedrála.pdf }} <pages index="Walpole, Hugh – Katedrála.pdf" include="44-63" /> pxyxv43f6ga51fu44o9kqgs8ovzj85k 0 98887 335932 2026-08-21T05:17:40Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amposta | PŘEDCHOZÍ = Amplus | DALŠÍ = z Ampringen }} {{Textinfo | TITULEK = Amposta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = es:Amposta }} {{Forma|proza}} '''Amposta''', město ve špa…“ 335932 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amposta | PŘEDCHOZÍ = Amplus | DALŠÍ = z Ampringen }} {{Textinfo | TITULEK = Amposta | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = es:Amposta }} {{Forma|proza}} '''Amposta''', město ve špan. prov. tarragonské, okr. tortoském, na Ebru, se 3669 ob. (1879) a rozsáhlou fabrikací výrobků lekořicových. {{Konec formy}} eqdy8ofh7c95n02ioon3rsobika074h 0 98888 335933 2026-08-21T05:24:31Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ampsivariové | PŘEDCHOZÍ = z Ampringen | DALŠÍ = Ampthill }} {{Textinfo | TITULEK = Ampsivariové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Ampsivarii }} {{Forma|proza}} '''Ampsivari…“ 335933 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ampsivariové | PŘEDCHOZÍ = z Ampringen | DALŠÍ = Ampthill }} {{Textinfo | TITULEK = Ampsivariové | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Ampsivarii }} {{Forma|proza}} '''Ampsivariové''', {{Prostrkaně|Amsivariové}}, germanský národ usedlý po obou stranách dolní Emže; byli nejprve spolčeni s Římany proti Cheruskům, ale za obecného povstání Germanů pod Arminiem bojovali s ostatními soukmenovci, začež později od Germanika stíháni jsou válkou. Kolem r. 54 zapuzeni byvše ze sídel svých obrátili se k Římanům žádajíce za území při dolním Rýně, ale oslyšáni uchýlili se nejprve k Brukterům a Tenkterům, potom k Usipiům a Tubantům. Konečně i odtud zapuzeni potulovali se od kmene ku kmeni, až znenáhla zničeni jsou. Tyto zprávy však vztahují se nejspíše pouze k části '''A'''-iů; neboť v době císaře Juliána vyskytuje se na dolním Rýně kmen téhož jména jakožto část Franků. {{Konec formy}} aqxldcvb13pqgam8d086f3q0s9khci6 0 98889 335934 2026-08-21T05:29:08Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ampurdan | PŘEDCHOZÍ = Ampullaria | DALŠÍ = Amputace }} {{Textinfo | TITULEK = Ampurdan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Empordà }} {{Forma|proza}} '''Ampurdan''', rovina na ji…“ 335934 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Ampurdan | PŘEDCHOZÍ = Ampullaria | DALŠÍ = Amputace }} {{Textinfo | TITULEK = Ampurdan | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1889. S.&nbsp;201. {{Kramerius|nkp|af0f8a50-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Empordà }} {{Forma|proza}} '''Ampurdan''', rovina na jižním svahu východních Pyrenejí, ve španělské provincii geronské (Kastilie) mezi Středozemním mořem a levým břehem Fluvie, na sever až k mysu Rosas sahající, úrodná a bohatá zvláště na háje olivové, ale místy bažinatá. Přední její místo jest {{Prostrkaně|Figueras}}. {{Konec formy}} nn9kbx0nm30txgk4xmhry9hj1eahtr1