Wikizdroje cswikisource https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana MediaWiki 1.47.0-wmf.16 first-letter Média Speciální Diskuse Uživatel Diskuse s uživatelem Wikizdroje Diskuse k Wikizdrojům Soubor Diskuse k souboru MediaWiki Diskuse k MediaWiki Šablona Diskuse k šabloně Nápověda Diskuse k nápovědě Kategorie Diskuse ke kategorii Autor Diskuse k autorovi Edice Diskuse k edici Stránka Diskuse ke stránce Index Diskuse k indexu TimedText TimedText talk Modul Diskuse k modulu Podujatie Diskusia k podujatiu 100 21325 335987 335210 2026-08-22T13:24:52Z Mykhal 7311 +1 335987 wikitext text/x-wiki {{Autorinfo | jméno = Otakar | příjmení = Šulc | datum narození = 3. února 1869 | místo narození = Praha | datum úmrtí = 11. června 1901 | místo úmrtí = Praha | popis = český fyzik a chemik }} '''Otakar Šulc''' (1869–1901) byl český fyzik a chemik. == Dílo == === Ottův slovník naučný === Přispíval do [[Ottův slovník naučný|Ottova slovníku naučného]] pod značkou ''OŠc.'' Je autorem nebo spoluautorem hesel: * [[Ottův slovník naučný/Flogiston|Flogiston]] * [[Ottův slovník naučný/Gelatina|Gelatina]] * [[Ottův slovník naučný/Gliadin|Gliadin]] * [[Ottův slovník naučný/Glukonová kyselina|Glukonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glukosa|Glukosa]] * [[Ottův slovník naučný/Glutaminová kyselina|Glutaminová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glutarová kyselina|Glutarová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Gluten|Gluten]] * [[Ottův slovník naučný/Glutin|Glutin]] * [[Ottův slovník naučný/Glykolová kyselina|Glykolová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Glykoly|Glykoly]] * [[Ottův slovník naučný/Glykol|Glykol]] * [[Ottův slovník naučný/Grafitová kyselina|Grafitová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Grafochemie|Grafochemie]] * [[Ottův slovník naučný/Heptany|Heptany]] * [[Ottův slovník naučný/Heptiny|Heptiny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptosy|Heptosy]] * [[Ottův slovník naučný/Heptoylové kyseliny|Heptoylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylény|Heptylény]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylové alkoholy|Heptylové alkoholy]] * [[Ottův slovník naučný/Heptylové kyseliny|Heptylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Heptyl|Heptyl]] * [[Ottův slovník naučný/Hexany|Hexany]] * [[Ottův slovník naučný/Hexiny|Hexiny]] * [[Ottův slovník naučný/Hexity|Hexity]] * [[Ottův slovník naučný/Hexony|Hexony]] * [[Ottův slovník naučný/Hexosy|Hexosy]] * [[Ottův slovník naučný/Hexoylové kyseliny|Hexoylové kyseliny]] * [[Ottův slovník naučný/Hexylény|Hexylény]] * [[Ottův slovník naučný/Hexylové alkoholy|Hexylové alkoholy]] * [[Ottův slovník naučný/Hexyl|Hexyl]] * [[Ottův slovník naučný/Hippurová kyselina|Hippurová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Houba (různé významy)|Houba]] (část Houba kovová) * [[Ottův slovník naučný/Hydrazin|Hydrazin]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazobenzol|Hydrazobenzol]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazolátky|Hydrazolátky]] * [[Ottův slovník naučný/Hydrazony|Hydrazony]] * [[Ottův slovník naučný/Hydráty|Hydráty]] * [[Ottův slovník naučný/Hyénová kyselina|Hyénová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Hypnal|Hypnal]] * [[Ottův slovník naučný/Hypnon|Hypnon]] * [[Ottův slovník naučný/Hypoxanthin|Hypoxanthin]] * [[Ottův slovník naučný/Chelidonin|Chelidonin]] * [[Ottův slovník naučný/Chelidonová kyselina|Chelidonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Chemie|Chemie]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Chinoidin|Chinoidin]] * [[Ottův slovník naučný/Chinony|Chinony]] * [[Ottův slovník naučný/Chinon|Chinon]] * [[Ottův slovník naučný/Chinová kyselina|Chinová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Chlóral|Chlóral]] * [[Ottův slovník naučný/Inosit|Inosit]] * [[Ottův slovník naučný/Iódodusík|Iódodusík]] * [[Ottův slovník naučný/Iridium|Iridium]] * [[Ottův slovník naučný/Isomerie|Isomerie]] * [[Ottův slovník naučný/Karamelisace|Karamelisace]] * [[Ottův slovník naučný/Karbaminová kyselina|Karbaminová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Karbonyl|Karbonyl]] * [[Ottův slovník naučný/Karborundum|Karborundum]] * [[Ottův slovník naučný/Karboxyl|Karboxyl]] * [[Ottův slovník naučný/Karyofylen|Karyofylen]] * [[Ottův slovník naučný/Kámen|Kámen]] (části) * [[Ottův slovník naučný/Kobalt|Kobalt]] * [[Ottův slovník naučný/Korková kyselina|Korková kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Kreoliny|Kreoliny]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kreosol|Kreosol]] * [[Ottův slovník naučný/Kreosot|Kreosot]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Kresalol|Kresalol]] * [[Ottův slovník naučný/Lakmoid|Lakmoid]] * [[Ottův slovník naučný/Laudanin|Laudanin]] * [[Ottův slovník naučný/Lichenin|Lichenin]] * [[Ottův slovník naučný/Limonen|Limonen]] * [[Ottův slovník naučný/Linolová kyselina|Linolová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Liternina|Liternina]] * [[Ottův slovník naučný/Lithium|Lithium]] * [[Ottův slovník naučný/Lučavka královská|Lučavka královská]] * [[Ottův slovník naučný/Lysoly|Lysoly]] * [[Ottův slovník naučný/Magdala (barvivo)|Magdala (barvivo)]] * [[Ottův slovník naučný/Maleinová kyselina|Maleinová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonidin|Mekonidin]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonin|Mekonin]] * [[Ottův slovník naučný/Mekonová kyselina|Mekonová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Melam|Melam]] * [[Ottův slovník naučný/Melissová kyselina|Melissová kyselina]] * [[Ottův slovník naučný/Menthon|Menthon]] * [[Ottův slovník naučný/Mercurius|Mercurius]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Merkuréthyl|Merkuréthyl]] * [[Ottův slovník naučný/Merkurmethyl|Merkurmethyl]] * [[Ottův slovník naučný/Methan|Methan]] * [[Ottův slovník naučný/Methoxyl|Methoxyl]] * [[Ottův slovník naučný/Murium|Murium]] * [[Ottův slovník naučný/M|M]] (část) * [[Ottův slovník naučný/Quebrachit|Quebrachit]] [[Kategorie:Čeští autoři]] [[Kategorie:Spolupracovníci Ottova slovníku naučného]] [[Kategorie:Čeští fyzici]] [[Kategorie:Chemici]] c51avomsiyd4k0wvs7fjdw2oh9gei1o 0 36444 336026 327241 2026-08-22T20:17:37Z Davmiub 20055 doplnění chybějící interpunkce a odkazů na Wikipedii 336026 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Permjaci | PŘEDCHOZÍ = Permisse | DALŠÍ = Permoser }} {{Textinfo | TITULEK = Permjaci | AUTOR = [[Autor:Ludvík Tošner|Ludvík Tošner]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;498. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n542/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = ru:Коми-пермяки | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Komi-permjačtina|Komi-permjačtina]] }} {{Forma|proza}} '''Permjaci''' (rus. ''Пермяки''), čuchon. kmen jazykem téměř totožný se Zyrjany, s nimiž v dřívějších dobách tvořil jediný národ, odpovídající asi t.&nbsp;zv. »zavolocké Čudi« starých ruských památek. Území nynějších '''P'''-akův prostírá se po záp. polovici újezdu čerdynského a solikamského a sev.-záp. cípu új. ochanského guberníe permské, jakož i po sev.-vých. cípu új. glazovského gubernie vjatské. Avšak dle různých názvů chorografických a topografických možno souditi, že zaujímali dříve celou sev.-záp. čásť gub. permské. '''P'''. jsou postavy malé a slabé, vlasů plavých, očí šedých, nosu zdviženého, obličeje širokého a řídkých vousů. Způsobem života splývají vždy více s Rusy, zabývají se orbou, hlavní jejich potravou jest obilí a mléko, ze sladu připravují si zvláštní nápoj. Domácí nářadí jest dřevěné, z části vlastní výroby, oděv podobá se spíše tatarskému než ruskému. Již dávno přijali náboženství křesťanské, jejich prvním věrozvěstem byl sv. Štěpán v l. 1375–96, avšak zachovali dosud mnoho pohanských zvykův a pověr. Již v XI. stol. byli poplatni Novgorodcům, načež víc a více pozbývali své samostatnosti, až r. 1505 car Ivan sesadil posledního jejich náčelníka. Sami sebe nazývají {{Prostrkaně|Kami-mort}}, t.&nbsp;j. národ při Kamě, a tvoří se Zyrjany a Votjaky permsko-čuchonskou skupinu národův severougorských. – Srv. J. Smirnov, Permjaki (Kazaň, 1891); Rogov, Permjaki (Petr., 1858). ''[[Autor:Ludvík Tošner|Tšr.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Lidé v Ottově slovníku naučném]] oaulsw2gdglj4st5kt5w75nl3nv7ud4 0 36809 336027 327348 2026-08-22T20:54:01Z Davmiub 20055 336027 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Pertuis | PŘEDCHOZÍ = Pertrám | DALŠÍ = Perturbace }} {{Textinfo | TITULEK = Pertuis | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;565. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n613/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = fr:Pertuis (Vaucluse) }} {{Forma|proza}} '''Pertuis''' [-tyì] (staré ''Pertusium''), město ve Francii na ř. Lèze a stanici žel. dráhy Lyon-Rognac a '''P'''.-Avignon, depart. Vaucluse, arrond. Apt, má jako obec 4927 obyv. (1891), obch. soud, kollej, divadlo, špitál, kostel ze XVI. stol., dvě věže (zbytky starého hradu ze XIV. stol.), výrobu hliněn. zboží, přádelny, tkalcovny a barvírny hedvábí, továrnu na těstové zboží, soukenictví, košikářství, obchod s vínem, olejem, aetherem, kořalkou a navštěvované trhy. {{Konec formy}} [[Kategorie:Sídla ve Francii v Ottově slovníku naučném]] 97s1bcat55tf70d3ocyb0niopynikba 0 91691 335998 299184 2026-08-22T14:29:02Z Mykhal 7311 typo; linky 335998 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Božího těla kostel | PŘEDCHOZÍ = Božena (dodatek) | DALŠÍ = Bratrstvo se znamením obruče a kladiva }} {{Textinfo | TITULEK = Božího těla kostel | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S.&nbsp;948-949. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Kaple Božího Těla (Praha) }} {{Forma|proza}} '''Božího těla kostel''' v Praze uprostřed na velikém náměstí Novoměstském čili Dobytčím trhu, vystavěný r. 1382 od {{Prostrkaně|{{Heslo|Bratrstvo se znamením obruče a kladiva|bratrstva se znamením obruče a kladiva}}}} (o němž viz zvláštní článek jemu věnovaný) ke cti těla a krve Páně, Panny Marie a svatých mučeníků Štastného a Zbožného (Felixe a Adaukta). Poněvadž vystavěn byl ve farním okresu kostela sv. Václava na Zderaze a farní služby se v něm nekonaly, nebyl kostelem, nýbrž jen kaplí zván. Byl prostranný a dosti vysoký, v sobě kulatý, a dokola vystupovalo z něho osm menších, stejně vysokých kaplí, které mu dávaly podobu osmnihrané<!-- TODO FIXME ? --> hvězdy. Uprostřed na střeše strměla dosti široká věž. Bylo to ozdobné stavení spůsobu gotického. Bratrstvo zřídilo při kostele tom tři kněze, kteří za zemřelé bratří zádušní mše čísti musili. Ale již r. 1403 darovalo bratrstvo ten kostel i s bohatými příjmy jeho národu Českému na vysokých školách Pražských, a odevzdání stalo se 25. června mistru Janu Husovi co plnomocníku národu Českého. Hus založil při kostele tom více nových prebend pro mistry, bakaláře a studenty. Od těch dob mívali zde začasté pohřeb svůj vynikající členové university Pražské. Hřbitov, rozkládající se okolo kostela, otočen byl kulatou zoubkovanou zdí se čtyrmi vraty. Když nastalo v Čechách přijímání pod obojí spůsobou, odevzdán i kostel '''B. t.''' utrakvistům, a jak vchod do něho, tak i vrchol věže ozdobeny jsou pozlacenými kalichy. Vedle kostela stála starší věž, na které vystavovány byly „{{Heslo|svátosti}}“ (v. t.); ta však, snad pro vetchost, byla časem rozbourána, a od těch dob dálo se výroční ukazování svátostí na lešení, které se k tomu konci stavívalo kolem věže nad střechou kostela '''B. t.''' Posledníkráte se to dálo r. 1437, a v týž den jsou v kostele '''B. t.''' slavně prohlášena kompaktáta ve čtyřech jazycích: česky, latinsky, německy a uhersky, a zvenčí zasazeny do zdi kostelní dva kameny, z nichž jeden jazykem českým, druhý latinským, oznamoval toto učiněné prohlášení. Roku 1612 postoupen kostel '''B. t.''' od university na čas nové reformované osadě německé; ale již r. 1628 odevzdal jej císař Ferdinand II. jesuitům, kteří zmíněná znamení utrakvismu brzy odstranili. V rukou jesuitských zůstal kostel až do zrušení řádu, načež r. 1784 zavřen jest a později do rukou soukromých prodán a pobořen. Památní desky kompaktatní chovají se v Českém museu, kdež nad schody jsou do zdi zasazeny. {{Konec formy}} 52mtigk5zriw16fa9zjuj6rj009158k 336003 335998 2026-08-22T14:53:19Z Mykhal 7311 linkfix (červ.) 336003 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Božího těla kostel | PŘEDCHOZÍ = Božena (dodatek) | DALŠÍ = Bratrstvo se znamením obruče a kladiva }} {{Textinfo | TITULEK = Božího těla kostel | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S.&nbsp;948-949. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = Kaple Božího Těla (Praha) }} {{Forma|proza}} '''Božího těla kostel''' v Praze uprostřed na velikém náměstí Novoměstském čili Dobytčím trhu, vystavěný r. 1382 od {{Prostrkaně|{{Heslo|Bratrstvo se znamením obruče a kladiva|bratrstva se znamením obruče a kladiva}}}} (o němž viz zvláštní článek jemu věnovaný) ke cti těla a krve Páně, Panny Marie a svatých mučeníků Štastného a Zbožného (Felixe a Adaukta). Poněvadž vystavěn byl ve farním okresu kostela sv. Václava na Zderaze a farní služby se v něm nekonaly, nebyl kostelem, nýbrž jen kaplí zván. Byl prostranný a dosti vysoký, v sobě kulatý, a dokola vystupovalo z něho osm menších, stejně vysokých kaplí, které mu dávaly podobu osmnihrané<!-- TODO FIXME ? --> hvězdy. Uprostřed na střeše strměla dosti široká věž. Bylo to ozdobné stavení spůsobu gotického. Bratrstvo zřídilo při kostele tom tři kněze, kteří za zemřelé bratří zádušní mše čísti musili. Ale již r. 1403 darovalo bratrstvo ten kostel i s bohatými příjmy jeho národu Českému na vysokých školách Pražských, a odevzdání stalo se 25. června mistru Janu Husovi co plnomocníku národu Českého. Hus založil při kostele tom více nových prebend pro mistry, bakaláře a studenty. Od těch dob mívali zde začasté pohřeb svůj vynikající členové university Pražské. Hřbitov, rozkládající se okolo kostela, otočen byl kulatou zoubkovanou zdí se čtyrmi vraty. Když nastalo v Čechách přijímání pod obojí spůsobou, odevzdán i kostel '''B. t.''' utrakvistům, a jak vchod do něho, tak i vrchol věže ozdobeny jsou pozlacenými kalichy. Vedle kostela stála starší věž, na které vystavovány byly „{{Heslo|Svátosti|svátosti}}“ (v. t.); ta však, snad pro vetchost, byla časem rozbourána, a od těch dob dálo se výroční ukazování svátostí na lešení, které se k tomu konci stavívalo kolem věže nad střechou kostela '''B. t.''' Posledníkráte se to dálo r. 1437, a v týž den jsou v kostele '''B. t.''' slavně prohlášena kompaktáta ve čtyřech jazycích: česky, latinsky, německy a uhersky, a zvenčí zasazeny do zdi kostelní dva kameny, z nichž jeden jazykem českým, druhý latinským, oznamoval toto učiněné prohlášení. Roku 1612 postoupen kostel '''B. t.''' od university na čas nové reformované osadě německé; ale již r. 1628 odevzdal jej císař Ferdinand II. jesuitům, kteří zmíněná znamení utrakvismu brzy odstranili. V rukou jesuitských zůstal kostel až do zrušení řádu, načež r. 1784 zavřen jest a později do rukou soukromých prodán a pobořen. Památní desky kompaktatní chovají se v Českém museu, kdež nad schody jsou do zdi zasazeny. {{Konec formy}} 2se2yybnsxq4zuxilox4glohal6td60 0 91709 335999 299238 2026-08-22T14:37:33Z Mykhal 7311 link, typo(gr.) 335999 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Bratrstvo se znamením obruče a kladiva | PŘEDCHOZÍ = Božího těla kostel | DALŠÍ = Braun von Braun }} {{Textinfo | TITULEK = Bratrstvo se znamením obruče a kladiva | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S.&nbsp;949. | ONLINE = {{Kramerius|ABA001|24512785}} | WIKIPEDIA-HESLO = }} {{Forma|proza}} '''Bratrstvo se znamením obruče a kladiva''' připomíná se v Praze již od počátku XIV. století. O vlastním účelu jeho nemáme žádných zevrubnějších zpráv, někteří je pokládají za odbor řádu svobodných zedníků, který měl hlavně lidumilské účely. Údové nazývali se bratří a byli vesměs mužové zámožní a vznešení; každoročně volili si za představené tři hejtmany. V samém čele bratrstva a jako protektorem jeho byl později sám král Václav IV. Roku 1382, v kterémž bratrstvo vystavělo kostel Božího těla, bylo 40 bratří, větším dílem to rození Čechové, přednější mužové, kněží, šlechticové a měšťané, jako [[../z Buřenic|Václav Králík z Buřenic]] (v. t.), Vítek, probošt kolegiátní kapitoly u sv. Jiljí, Jan, probošt křižovníků Zderazských, Přibislav, kapitolní děkan u sv. Víta, Petr ze Všerub, kanovník Pražský, a jiní. Hejtmany bratrstva byli toho roku Ješek Ocas ze Zásady, Želimír ze Selce a Buček z Heroltu. Jako každé bratrstvo i každý cech toho času bohoslužebnou stránku zvláště pěstoval a své oltáře i kostely a v nich své zvláštní pobožnosti míval, tak '''br. se z o. a k.''' vystavělo {{Heslo|Božího těla kostel|kostel Božího těla}} (v. t.), jejž však r. 1403 daroval národu Českému na universitě Pražské. Hejtmané bratrstva, kteří jej dne 23. čna odevzdali plnomocníku národu Českého mistru Janu Husovi, jmenují se slovútní panošové Zachariáš ze Svinař, Číč z Lopuce a Petr Kvas ze Všenor. Dalších zpráv o bratrstvu tom nemáme, nejspíše zaniklo v následujících na to válkách husitských. {{Konec formy}} 3cjsbn4rs9spxyiz030mbsompeqwr8i 252 98550 336009 335775 2026-08-22T17:20:47Z Jean-Paul 8278 úpravy 336009 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0; margin-bottom: 1.0em; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .mw-heading2 + p { text-indent: 0; } 1pt4gwmpw1hkuh60zy48vwdx8v1jo5k 336010 336009 2026-08-22T17:38:25Z Jean-Paul 8278 odstranění (pokus) 336010 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0; margin-bottom: 1.0em; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 + p { text-indent: 0; } tqd1gns4inlmg1u741rgvwe88sjjrmc 336011 336010 2026-08-22T17:43:50Z Jean-Paul 8278 zjednodušení 336011 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 + p { text-indent: 0; } aalro5p3q8iu2is7d113clx4fkq6p40 336013 336011 2026-08-22T18:03:11Z Jean-Paul 8278 asi jsem to odstraňovat neměl 336013 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 + p { text-indent: 0; } j2cf1izbbukblaggrmfcnlx4t61f60b 336015 336013 2026-08-22T18:16:05Z Jean-Paul 8278 doplnění 336015 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .mw-heading2 + p, .mw-heading2 ~ p:first-of-type { text-indent: 0; } teifv5lsfujgx51fz1vr5s7wkg8d736 336017 336015 2026-08-22T18:31:03Z Jean-Paul 8278 poslední pokus 336017 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .prp-pages-output section > p:first-of-type { text-indent: 0; } p61tcicjy7hyivcuerbroiawux6eycx 336018 336017 2026-08-22T18:33:18Z Jean-Paul 8278 336018 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .prp-pages-output section p:first-of-type { text-indent: 0; } hbbxhsfiv46t9tuwl56k9hzffx0lvyv 336019 336018 2026-08-22T18:34:04Z Jean-Paul 8278 336019 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .mw-parser-output .prp-pages-output p { text-indent: 0 !important; } 4rp98j2ra4igvefnpga28lj0ywvvw6w 336020 336019 2026-08-22T18:35:11Z Jean-Paul 8278 336020 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } 7up1dcz90hx8s8hul11w8hbz4e4l495 336021 336020 2026-08-22T18:50:51Z Jean-Paul 8278 336021 sanitized-css text/css p { margin: .1em 0; text-indent: 2.5em; text-align: justify; } h2 { display: block; margin: 0 0 1em 0; border-bottom: none; text-align: center; } .mw-heading2 { border-bottom: none; } .prvni-odstavec { margin: .1em 0; text-indent: 0; text-align: justify; } 98cv4j7xka0drcf61e4x3l2qa9cl1zu 250 98551 336012 335803 2026-08-22T17:49:46Z Jean-Paul 8278 odstranění iniciály 336012 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Dopisy došly == Pondělek po té neděli, kdy Tykva odeslal své listy, nebral pro zamilovaného juristu žádného konce. Usednuv ráno k&nbsp;svému kancelářskému stolu, obklopil se množstvím akt, o&nbsp;kterých si umiňoval, že je do večera všechna potrhá, totiž vyřídí, aby na nic jiného nemusil mysliti. Doufal, že si tak den ukrátí. Mýlil se. Jako jsou lidé, kteří dovedou pozorně čísti v&nbsp;knize a&nbsp;při tom bedlivě sledovati hovor kolem sebe, aniž jim z&nbsp;čteného neb slyšeného jediné slovo uniká, tak dovedl Tykva čísti akta a&nbsp;již v&nbsp;duchu skládati na ně odpověď či vyvraceti je případnými námitkami, a&nbsp;při tom sledovati pochod svých včerejších listů a&nbsp;kombinovati jejich osud. Kdyby tuto dvojí činnost mozkovou byl nějak rozebíral, snad by si byl řekl, že se podobá muzikantu, který současně hraje na dva nástroje. Ale ani si neuvědomoval tuto dvojí klaviaturu ve svém duševním aparátu. Klada na papír zcela souvisle větu za větou buď souhlasu nebo protestu, jak ho dlouhý a&nbsp;spolehlivý kancelářský cvik naučil, letěl zároveň za svými listy do Pardubic a&nbsp;po-<noinclude></noinclude> avksk2ls19r3nbrp5c6mrwbg5ar20h1 336030 336012 2026-08-23T08:52:48Z Jean-Paul 8278 336030 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Dopisy došly == <div class="prvni-odstavec">{{Iniciála|P}}ondělek po té neděli, kdy Tykva odeslal své listy, nebral pro zamilovaného juristu žádného konce. Usednuv ráno k&nbsp;svému kancelářskému stolu, obklopil se množstvím akt, o&nbsp;kterých si umiňoval, že je do večera všechna potrhá, totiž vyřídí, aby na nic jiného nemusil mysliti. Doufal, že si tak den ukrátí. Mýlil se. Jako jsou lidé, kteří dovedou pozorně čísti v&nbsp;knize a&nbsp;při tom bedlivě sledovati hovor kolem sebe, aniž jim z&nbsp;čteného neb slyšeného jediné slovo uniká, tak dovedl Tykva čísti akta a&nbsp;již v&nbsp;duchu skládati na ně odpověď či vyvraceti je případnými námitkami, a&nbsp;při tom sledovati pochod svých včerejších listů a&nbsp;kombinovati jejich osud. Kdyby tuto dvojí činnost mozkovou byl nějak rozebíral, snad by si byl řekl, že se podobá muzikantu, který současně hraje na dva nástroje. Ale ani si neuvědomoval tuto dvojí klaviaturu ve svém duševním aparátu. Klada na papír zcela souvisle větu za větou buď souhlasu nebo protestu, jak ho dlouhý a&nbsp;spolehlivý kancelářský cvik naučil, letěl zároveň za svými listy do Pardubic a&nbsp;po-<noinclude></noinclude> b7zl053ui6iwsxxatidr8ecqte4oxot 250 98552 336031 335804 2026-08-23T09:04:43Z Jean-Paul 8278 336031 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|10}}</noinclude>čítal. — Buď včerejší noční vlak anebo dnešní první ranní dovezl je na místo. Pytel zásilek je dopraven na poštovní úřad, vysypán a&nbsp;zřízenci se chápají obsahu, aby veškeru korespondenci razítkem označili a&nbsp;roztřídili. Již cpou svůj příděl do brašen a&nbsp;rozbíhají se po městě. Kdy roznášejí v&nbsp;Pardubicích? Tykva sáhl po hodinkách. Čtvrt na deset. Snad již je první pošta v&nbsp;rukou adresátů. Ale snad si doktor Karfiol pro své věci posílá, aby nepromeškal ani minuty, a&nbsp;v&nbsp;tom případě dostaly se mu dopisy o&nbsp;chvíli dříve do rukou. A&nbsp;jestliže si zapamatoval jeho písmo, sáhl beze vší pochyby po jeho listě nejdříve, zvláště když druhá obálka stejného rukopisu svědčila jeho dceři. Což pak nám píše pan doktor Tykva? řekl si, a&nbsp;rozřízl obálku. Nebo taky advokát může býti trochu zvědav, dostane-li se mu do ruky korespondence tak neobvyklá. Současně otci a&nbsp;dceři.</div> Tykvovo péro letělo po archu kancelářského papíru skoro telegraficky a&nbsp;domněnky jeho se jen rojily. Doktor Karfiol přečetl jeho psaní, zvedl se a&nbsp;spěchal nahoru do bytu, aby je dal přečísti taky své choti. Psaníčko pro dceru vzal při tom s&nbsp;sebou. Jistě že dívka uvítá při pondělku milé poselství z&nbsp;Prahy (zdali milé? zaťukala v&nbsp;Tykvovi jistá pochybnost) a&nbsp;nebude se s&nbsp;jeho obsahem tajiti. Přečte, co jí Tykva napsal, a&nbsp;podá uzardělá oktávek písma otci, matce. Či vyčká doktor Karfiol, až se vrátí v&nbsp;poledne z&nbsp;kanceláře a&nbsp;tu teprve s&nbsp;rodinou sdělí, oč Tykva prosí? Nebo slečna Ema, vycházejíc<noinclude></noinclude> 524zmu0l30jpvdncqt12kzipxmbct08 250 98561 336022 335828 2026-08-22T18:57:52Z Jean-Paul 8278 pokus 336022 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Rodinná rada. == <div class="prvni-odstavec">Dopolední úřadování v&nbsp;kanceláři doktora Karfiola trvávalo do dvanácté hodiny. Jenom šéf sám pobýval pak ještě půlhodinku v&nbsp;pokoji svém, aby prohlédl vykonanou práci a&nbsp;podepsal opisy akt, aby v&nbsp;žurnále zapsal návštěvy klientů a&nbsp;co pro ně bylo vykonáno, i&nbsp;každé vydání za ně, a&nbsp;někdy se mu toto zaměstnání třeba o&nbsp;čtvrt hodiny prodloužilo. Avšak toho pondělka, kdy přišly dopisy Tykvovy, sklopil o&nbsp;půl jedné knihu, položil na spisy vedle ní mramorové těžítko a&nbsp;spěchal k&nbsp;obědu. Dnes bude netrpělivě očekáván chotí i&nbsp;dcerou. A&nbsp;sotvaže vstoupil do jídelny, tu také již byla mísa s&nbsp;polévkou na stole.</div> Všichni tři členové rodiny pojídali mlčky. Zdálo se, jako by se nad celým obědem toho dne vznášel nějaký příkrov, jenž tlumil obvyklý hovor i&nbsp;drobné poznámky a&nbsp;vtipy páně Karfiolovy, kterými rozmarný otec sobě i&nbsp;svým dámám jídlo vždy kořenil. Všechno ovzduší bylo naplněno jakousi vážností a&nbsp;ještě spíš očekáváním, co nejbližší chvíle přinesou. Doktor Karfiol upínal všechnu svou po-<noinclude></noinclude> e5p5xsxs05ec34u3p588fimf3sjrh6f 336023 336022 2026-08-22T19:05:04Z Jean-Paul 8278 iniciála 336023 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Rodinná rada. == <div class="prvni-odstavec">{{Iniciála|D|200%|-0.3em}}opolední úřadování v&nbsp;kanceláři doktora Karfiola trvávalo do dvanácté hodiny. Jenom šéf sám pobýval pak ještě půlhodinku v&nbsp;pokoji svém, aby prohlédl vykonanou práci a&nbsp;podepsal opisy akt, aby v&nbsp;žurnále zapsal návštěvy klientů a&nbsp;co pro ně bylo vykonáno, i&nbsp;každé vydání za ně, a&nbsp;někdy se mu toto zaměstnání třeba o&nbsp;čtvrt hodiny prodloužilo. Avšak toho pondělka, kdy přišly dopisy Tykvovy, sklopil o&nbsp;půl jedné knihu, položil na spisy vedle ní mramorové těžítko a&nbsp;spěchal k&nbsp;obědu. Dnes bude netrpělivě očekáván chotí i&nbsp;dcerou. A&nbsp;sotvaže vstoupil do jídelny, tu také již byla mísa s&nbsp;polévkou na stole.</div> Všichni tři členové rodiny pojídali mlčky. Zdálo se, jako by se nad celým obědem toho dne vznášel nějaký příkrov, jenž tlumil obvyklý hovor i&nbsp;drobné poznámky a&nbsp;vtipy páně Karfiolovy, kterými rozmarný otec sobě i&nbsp;svým dámám jídlo vždy kořenil. Všechno ovzduší bylo naplněno jakousi vážností a&nbsp;ještě spíš očekáváním, co nejbližší chvíle přinesou. Doktor Karfiol upínal všechnu svou po-<noinclude></noinclude> oecqg5i2gj43cvj3swih9mp438f5xj5 336024 336023 2026-08-22T19:07:41Z Jean-Paul 8278 336024 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Rodinná rada. == <div class="prvni-odstavec">{{Iniciála|D}}opolední úřadování v&nbsp;kanceláři doktora Karfiola trvávalo do dvanácté hodiny. Jenom šéf sám pobýval pak ještě půlhodinku v&nbsp;pokoji svém, aby prohlédl vykonanou práci a&nbsp;podepsal opisy akt, aby v&nbsp;žurnále zapsal návštěvy klientů a&nbsp;co pro ně bylo vykonáno, i&nbsp;každé vydání za ně, a&nbsp;někdy se mu toto zaměstnání třeba o&nbsp;čtvrt hodiny prodloužilo. Avšak toho pondělka, kdy přišly dopisy Tykvovy, sklopil o&nbsp;půl jedné knihu, položil na spisy vedle ní mramorové těžítko a&nbsp;spěchal k&nbsp;obědu. Dnes bude netrpělivě očekáván chotí i&nbsp;dcerou. A&nbsp;sotvaže vstoupil do jídelny, tu také již byla mísa s&nbsp;polévkou na stole.</div> Všichni tři členové rodiny pojídali mlčky. Zdálo se, jako by se nad celým obědem toho dne vznášel nějaký příkrov, jenž tlumil obvyklý hovor i&nbsp;drobné poznámky a&nbsp;vtipy páně Karfiolovy, kterými rozmarný otec sobě i&nbsp;svým dámám jídlo vždy kořenil. Všechno ovzduší bylo naplněno jakousi vážností a&nbsp;ještě spíš očekáváním, co nejbližší chvíle přinesou. Doktor Karfiol upínal všechnu svou po-<noinclude></noinclude> jrzvsqpe5l3imz46fak0rtiyxu1tvrh 250 98631 335982 335739 2026-08-22T13:04:17Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335982 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Tykvovy vánoční starosti. == {{Iniciála|K|200%|-0.3em}}dyž se doktor Tykva vymkl pozvání na Štědrý den do Pardubic, jak řekl svému šéfu Čočkovi, neučinil tak se srdcem docela lehkým. Ó, rád by byl zasedl v&nbsp;ten vánoční večer ke stolu s&nbsp;Karfiolovými a&nbsp;hlavně s&nbsp;milou dívkou, ale odstrašovalo jej důrazné prohlášení Karfiolovo hned při první návštěvě Pardubic, že již nikdy nedopustí, aby přespal v&nbsp;hotelu, že pro něj kdykoli bude přichystán hostinský pokoj u&nbsp;nich, u&nbsp;Karfiolů. Něco podobného naznačila i&nbsp;paní Karfiolová, když poslední večer začala vyzvídat na Tykvovi, jak ztráví vánoce. „Ale to byste nám nesměl udělat, abyste šel do hotelu,“ pronesla. A&nbsp;tu se Tykva vytasil s&nbsp;omluvou, že je zadán u&nbsp;svého šéfa. Uvědomoval si, že by neměl dost pevnosti, octnuv se jednou v&nbsp;Pardubicích, aby doktoru Karfiolovi odporoval. Ale pomyšlení, aby přespal u&nbsp;rodiny své drahé Eminky, bylo mu nesnesitelné. Byl by vnesl cosi naprosto všedního v&nbsp;příbytek, v&nbsp;němž dýchala jeho milovaná dívka, skoro jakési znesvěcení dosavadních něžných styků vzájemných. Netroufal<noinclude></noinclude> nab9ixisulkanv3rcr92cqb5wtsj8je 250 98632 335983 335530 2026-08-22T13:09:45Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335983 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|86}}</noinclude>si ani, aby se k&nbsp;tomuto svému ostychu přiznal, a&nbsp;tak dámy s&nbsp;politováním přijaly jeho omluvu. Správně uznávaly, že jest i&nbsp;svému dobrému šéfu Čočkovi nějakou ochotou povinen. Tak tedy měl Tykva o&nbsp;vánoce postaráno, nebo Čočkovým pozváním na Štědrý den rozumělo se i&nbsp;pozvání na božíhodový oběd. Takový byl za starších časů zvyk v&nbsp;nejedné pražské rodině. Milý štědrovečerní host býval zhusta kořistí hostitelů na celé svátky, ale nanejmíň na boží hod. Ačkoli pak doktor Čočka žádné rodiny neměl, o&nbsp;vánocích rád vystupoval jako hospodář a&nbsp;hlava domácnosti. Zachovával tak starou tradici, vmýšlel se ve své dětství, vzpomínal na dávné vánoce rodinné, na zesnulé rodiče. Sice po celý rok, večer co večer byl jeho útulkem hostinec, ale vánoce chtěl míti své, domácí, pod vlastní střechou. Tu dával vytápěti celý byt, dveře všech jeho světnic byly dokořán, aby stejnoměrné teplo prostupovalo všechny prostory, a&nbsp;v&nbsp;každém pokoji se svítilo. Ba, ani na vánoční strůmek nezapomínal. Byl sice skrovný, malý, pouhý symbol vánoc, ale ozářený drobnými svíčičkami, a&nbsp;pod ním vždy pro hosta nebo pro hosty nějaký malý dárek. Obyčejně bedničky doutníků, pár zimních rukavic, parádní nákrčník, nádhernější kapesní nůž. Podle toho, koho si pozval. Nebo někdy měl doktor Čočka hosty dva i&nbsp;tři. A&nbsp;tomuto zdání rodinných vánoc napomáhala věrně a&nbsp;horlivě hospodyně jeho, obstárlejší paní Klára, vdova po starém doktorandu,<noinclude></noinclude> 1umtdta0y880rmavkjz58aew70xotlh 250 98633 335984 335531 2026-08-22T13:14:16Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335984 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|87}}</noinclude>Čočkově kolegovi, který již před lety odešel předčasně z&nbsp;tohoto života a&nbsp;mnohem dříve, než se dostal k&nbsp;doktorátu a&nbsp;než mohl manželku svou jakž takž na stáří zabezpečiti. Původní kroužek vánočních hostí Čočkových se časem tenčil. Kolegové, staří mládenci, věkem jemu rovní, ponenáhlu vymírali, mladší kolegové se poženili, roztrousili se kdesi po venkově, a&nbsp;kdo zůstali v&nbsp;Praze, slavili pak vánoce u&nbsp;svých krbů. Zvali potom Čočku k&nbsp;sobě a&nbsp;zkusil to několikrát, aby svou osobou doplnil počet stolujících, ale vždy se mu zastesklo po vlastním bydle, i&nbsp;vracel se zas ke svým kamnům. Nerad byl někde přílepkem, raděj dělal hostitele, měl trochu takového drobného mecenášství v&nbsp;krvi. Těšilo ho vyčastovat někoho vybraným soustem, číší dobrého vína. A&nbsp;nakonec mu zbyl skoro jen Tykva, který již po dvakráte byl vánočním hostem Čočkovým. Oba si dobře rozuměli, i&nbsp;počítal Tykva správně, že ho milý šéf ani tentokráte nenechá na holičkách, a&nbsp;nemýlil se. Vzpomněli však si na Tykvu i&nbsp;jinde. To kolegové a&nbsp;kamarádi z&nbsp;plzeňské pivnice, mezi které Tykva kdysi rád chodíval, ale jejichž společnost v&nbsp;poslední době poněkud zanedbával. Poslali mu důtklivé psaníčko, jímž ho nejdříve velmi pokárali, že se jim zpronevěřuje, ale slibovali, že mu bude vše i&nbsp;s&nbsp;následky odpuštěno, když se do povědomé krčmy dostaví, aby s&nbsp;nimi se všemi oslavil Štědrý večer. Podepsáni: Zletilí sirotci. Tak si společnost říkala. {{Nop}}<noinclude></noinclude> bcnrvnkqkxprlpkvog0drdzsxnmotrg 250 98634 335985 335532 2026-08-22T13:22:05Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335985 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|88}}</noinclude>Tykva se usmál, vkládaje psaníčko do zásuvky. „Milí hoši, veselte se beze mne. Vypadl jsem vám po dvakráte, vypadnu vám letos po třetí — a&nbsp;myslím už na vždy. Již nebudu sirotkem.“ Odpověděl řádkem, aby ho neočekávali, že jejich vyzvání přišlo pozdě. Ale druhý den po odjezdu pardubických dam přišlo něco jiného. Psaní od nastávajícího tchána doktora Karfiola. Psal mu: „Přemilý kolego! Dobře, výborně to mé dámy vyvedly! Měly Vás pozvat na Štědrý den, na boží hod, na svatého Štěpána, živého nebo mrtvého. A&nbsp;hodně veselého! Těšil jsem se na Vás jako dítě. Zatím se vrátily se zprávou, že jste se zadal doktoru Čočkovi. Ale to mi neměl starý kolega dělat, jako zas já teď nemohu jemu udělat, abych mu Vás odluzoval. Jsem jeho dlužníkem za všeliké a&nbsp;neocenitelné služby, které mi prokázal. Ale přes to přese vše, kdyby se něco změnilo, kdyby snad Váš hostitel onemocněl (nedej Pánbůh!) nebo kdyby sám byl někam pozván, kde by odříci nemohl, jste nám vítán, třeba byste přijel posledním večerním vlakem. Srdečně vítán, nejen mně a&nbsp;mé choti, ale ještě někomu — snad uhodnete, komu. Stačí mi slovo telegrafem. Pokoj pro Vás je přichystán, s&nbsp;dobrým lůžkem. Jinak budeme upřímně vzpomínati, jako snad Vy na nás! Váš Dr. Karfiol.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 2gcauru9essnhf6xmva46cxv70mwd34 250 98635 335988 335533 2026-08-22T13:26:31Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335988 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|89}}</noinclude>„Tohle jest horší,“ zamyslil se Tykva. „Je rozhodnuto. Do Pardubic nemohu, pokoj zůstane prázdný a&nbsp;studený. Vrátím se od šéfa do svého.“ Tímto listem pokalil se rozmar Tykvův na celý den. Nic už nelze napravit, změnit. Eminka zůstane v&nbsp;Pardubicích, on v&nbsp;Praze. Ale ještě nebyl konec. O&nbsp;den později přišlo psaníčko s&nbsp;místní známkou. Rukopis na obálce jaksi povědomý, ale Tykva se v&nbsp;tu chvíli nemohl rozpomenouti, čí. „Snad mne nezve na svátky pan místodržitel?“ otázal se s&nbsp;humorem skoro šibeničným, a&nbsp;pomalu rozřezával obálku, pořád ještě hádaje na pisatele. Rozevřel psaní. Podpis — Váš Vosáhlo! Udiven četl: „Drahý pane doktore! Vím, že přicházím takřka při posledním zvonění, nemějte mi za zlé. Máme za dveřmi vánoce. Zůstanete-li na ně v&nbsp;Praze a&nbsp;nejste-li nikde zadán, smím Vás prosit, abyste nám na Štědrý večer prokázal čest své návštěvy? Neměl jsem u&nbsp;Vás štěstí s&nbsp;bytem, bude mi štěstí tentokrát příznivější? Velmi byste mě potěšil a&nbsp;ještě více mou paní, kdybyste naším pozváním nepohrdl. Vím, že přicházím pozdě, ale nic mi nepokládejte za zlé. Nebyl bych si ani troufal, kdyby mi paní nebyla dodala odvahy. Velmi byste nám zpříjemnil ten večer i&nbsp;Boží hod. Smíme se těšit?“ „Tohle je ze všeho nejhorší,“ pravil k&nbsp;sobě Tykva těžkomyslně. „Vosáhlovi! Toť je pojednou sháňka po Tykvovi, abych se roztrhal. Vždyť mi<noinclude></noinclude> r121c5rl9nq7kathczo4v647cyw0nkw 250 98636 335990 335534 2026-08-22T13:31:16Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335990 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|90}}</noinclude>pan Vosáhlo zaručil svatý klid, než u&nbsp;nich bude po všem. Podle mého soudu ještě není po všem a&nbsp;panička již proti mé návštěvě nic nenamítá? Tykvo, Tykvo, kdyby milá Eminka věděla, kam jsi pozván! Smím se jí s&nbsp;tím svěřit?“ Tykvovi těžkou starostí skoro hlava klesala. Sáhl po dvou oktávech listovního papíru, aby na oba dopisy odpověděl. A&nbsp;nejdříve komponoval psaní panu inženýru Vosáhlovi, to byl úkol nejtěžší. Snad žádný akt kancelářský ho tak nevyčerpal, ač děkoval a&nbsp;se omlouval jen několika řádky. Je hostem šéfovým, nelze mu odříci. Jinak si nesmírně váží cti, že právě na tyto rodinné a&nbsp;téměř posvátné dny se mu dostalo pozvání tak vzácného — atd. Tykva si oddechl jako po namáhavé práci, když dokončil, a&nbsp;bedlivě si přečetl, zda řekl vše, co říci měl. Osušil zpocené čelo a&nbsp;psal dopis další, doktoru Karfiolovi. Ujistil ho, že mu nebylo lehko vzdáti se Štědrého večera a&nbsp;vůbec svátků u&nbsp;nich, u&nbsp;Karfiolových, ale šéf, šéf! Je tak osamělý a&nbsp;tak vlídný, upřímný hostitel. Duchem bude Tykva všecek v&nbsp;Pardubicích, v&nbsp;té povědomé jídelně, v&nbsp;duchu bude slyšeti hovor celé rodiny, ale zvláště milý ten hlas a&nbsp;jasný smích něčí, něčí — i&nbsp;na to bude vzpomínat, že tentokráte jest polévka rybí a&nbsp;nikoli nudlová. Rád by byl dal svému listu nádech co možná žertovný, ale krom té polévky nic jiného mu nepřipadlo. Nebylo mu vůbec do smíchu. Ponejprv<noinclude></noinclude> 5vb2jzl5vwwuryuzf98nbun4ru2x1cm 250 98637 335992 335535 2026-08-22T13:35:13Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335992 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|91}}</noinclude>tu poznával, že ani ženichem není snadno být, ba že je to někdy se všemi důsledky dost obtížné. A&nbsp;těšil se, že jsou to poslední vánoce, které mu připravily tolik rozpaků. Za rok bude jinak. Za rok bude svým pánem. Oddechl si, když listy odeslal. Snad již bude pokoj. Čert však nikdy nespí, a&nbsp;tentokráte promluvil z&nbsp;doktora Čočky. Hned odpoledne. Když byl s&nbsp;Tykvou projednal nějakou kancelářskou záležitost, posunul náhle okuláry na čelo a&nbsp;zeptal se: „Co jste poslal své milé nevěstě na svátky?“ Tykva se zarazil. „Myslíte, spektabile, že jsem měl něco poslat?“ „Nu, dělává se to. Víte, na vánoce těší každá vzpomínka desateronásobně. Zvláště milující dívku. Když jsem byl mlád, něco takového jsem nikdy neopominul. Nanejmíň jsem poslal kytici.“ Tykvovi se jasnilo v&nbsp;mozku. „Myslíte, abych poslal kytici? Nezmrzne cestou?“ „Počítám, kolego, že nebude na svátky mrznout. Ale to je starostí květinářovou.“ „Pošlu kytici, spektabile, a&nbsp;děkuji vám za upozornění.“ Po šesté hodině Tykva rovnou cestou zamířil ke květináři. „Pane, mohl byste mi poslat půvabnou kytici na svátky do Pardubic? Den před Štědrým večerem, se zárukou, že na Štědrý den dojde?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> akitxgjgvw3zj1qky7izkm5sbp899uy 250 98638 335994 335536 2026-08-22T13:39:15Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335994 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|92}}</noinclude>„Třeba deset kytic, vašnosti.“ „Jedna stačí. Ručíte mi za to, že nezmrzne?“ „Krásně ji zabalíme do vaty. Pojede jako v&nbsp;peřinách.“ „Jakou myslíte?“ „Oblíbené jsou teď kamelie. Nejoblíbenější. Červené i&nbsp;bílé. Je to pro mladou dámu?“ „Ano, a&nbsp;velmi roztomilou.“ „Dáme polovic bílých, polovic červených. Nějakou zvláštní manžetu?“ „Nejhezčí, jakou máte.“ „Prosím o&nbsp;adresu. Přiložíte nějaký lístek?“ Tykva sáhl pro navštívenku, vyžádal si péro, obálku, napsal na visitku několik slov, pečlivě vložil do obálky, zalepil a&nbsp;podal květináři. „Spoléhám se, že to svědomitě vyřídíte.“ „Vašnosti, spolehněte se. Posíláme na venkov denně. A&nbsp;na svátky tu máme aspoň deset zásilek.“ Tykva s&nbsp;ulehčením na srdci i&nbsp;v&nbsp;tobolce odcházel od květináře. A&nbsp;cestou si vděčně zahučel: „Dobrý, zkušený muž, náš pan doktor Čočka!“ Na Štědrý den v&nbsp;poledne zavedl doktor Čočka Tykvu do Kalousovy restaurace v&nbsp;Perlové ulici, tehdáž velmi proslulé svou kuchyní. „Ale jenom na lehký obídek, abychom se nepřesytili, kolego. Čeká nás to večer.“ A&nbsp;večer, když seděli ve vyhřátém bytě Čočkově, a&nbsp;když byli pojedli polévky, otázal se milý šéf náhle: „Poslal jste kytici do Pardubic, kolego?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> foc74diah83d0cifvszbbs2vg8gmvcr 250 98639 335995 335537 2026-08-22T13:44:05Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335995 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|93}}</noinclude>„Poslal, spektabile. Se zárukou, že dnes dojde. Kamelie.“ „Výborně, kolego. S&nbsp;tou se shledáte ještě po letech. Paní Ema ještě pak ji bude opatrovat jako posvátnou relikvii. A&nbsp;vždy bude vzpomínat na letošní Štědrý den.“ „A&nbsp;já vděčně na vás, že jste mi poradil. Věřte mi, spektabile, kdybych nebyl už dávno zletilý, vyžádal bych si vás za poručníka, jak umíte ve všem poradit. Málem bych se byl dopustil mrzutého zanedbání.“ „Ano, ano,“ usmíval se Čočka, „my šedivci jsme stará škola. Škoda jen, že mnozí jsme ji vychodili zbůhdarma, bez žádoucích výsledků v&nbsp;životě.“ „Vás je skutečně škoda, spektabile. Z&nbsp;vás by byl býval výborný pater familias.“ Při těch slovech zcela bezděky zaletěly zraky Tykvovy za paní Klárou, která v&nbsp;čistém svátečním oděvu způsobně a&nbsp;usměvavě přinášela na stůl a&nbsp;zas odnášela. Čočka sledoval ten pohled a&nbsp;vážně se zatvářil. A&nbsp;když za paničkou dopadly i&nbsp;dveře kuchyňské, naklonil se k&nbsp;Tykvovi a&nbsp;pronesl tlumeně: „Na všechno je pozdě, milý kamaráde. Snad vím, co vám hlavou táhne. Škádlívali mě kdysi někteří přátelé, jak prý smýšlím s&nbsp;paní Klárou. No, nesmýšlel jsem nic, všechno ve mně bylo už zastuzené a&nbsp;hodně zahořklé. Ale tak někdy, když se ze spánku probudím a&nbsp;neusínám, připadá mi,<noinclude></noinclude> 20u5d9xh4gkjmielxmbki99nzcogug7 250 98640 335997 335538 2026-08-22T13:48:45Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 335997 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|94}}</noinclude>že ještě mohu vykonati dobrý skutek, abych někomu pomohl ke kousku dekora a&nbsp;několika tisícům, které po mně zůstanou. Ale až na smrtelné posteli, víte? Já se té své smrtelné postele jistě ve zdraví dočkám, přál bych jen, aby se jí dočkala také paní Klára. A&nbsp;než mi dušička uletí, pošlu si pro pana pátera, aby z&nbsp;paní Kláry udělal vdovu po advokátu Čočkovi. Myslím, že to ode mne ráda přijme. Co myslíte?“ Tykva překvapen tou sdílností a&nbsp;dojat chopil se ruky Čočkovy. „Spektabilis&nbsp;—&nbsp;—!“ „Ani slova, kolego, pečeť na ústa! Snad pak řeknou lidé, že doktor Čočka vykonal přece něco rozumného.“ „A&nbsp;šlechetného, spektabile!“ „Dost!“ velel Čočka. „Teď jinou notou. Ať žijí Karfiolovi! Ať žije nastávající panička Tykvova! Tykva povznesl a&nbsp;beze slova vyprázdnil svou číši. Paní Klára, od plotny všecka zardělá, přinášela do jídelny mísu s&nbsp;bílým candátem a&nbsp;nádobku se zlatoskvoucím máslem. Tykva si ani netroufal na ni pohledět.<noinclude></noinclude> o0ngqbert9pwqzhlrf5l3iwa6vxf751 250 98644 336000 335743 2026-08-22T14:44:11Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336000 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__ == Snoubenci přišli s pozváním == {{Iniciála|B|200%|-0.3em}}yla jasná, suchá, mrazivá neděle, skoro na samém sklonku ledna. Doktor Čočka seděl ve své pracovně a&nbsp;jen tak ledabyle se přebíral všelikými listinami. Měl zase kancelářskou inspekci, poněvadž tato neděle náležela doktoru Tykvovi. V&nbsp;kanceláři před pracovnou šéfovou seděli dva písaři a&nbsp;mladší koncipient. Ostatní personál měl taky volno. Doktor Čočka zahleděl se chvílemi do okna, venku poletoval drobný, suchý sníh. Těšil se na svůj nedělní oběd a&nbsp;na popolední spánek, který mu byl nejmilejší z&nbsp;celé neděle. Chvílemi vzpomněl na Tykvu, kudy asi těká, šťastný ženich. Možná, že má v&nbsp;Praze milou návštěvu z&nbsp;Pardubic. Z&nbsp;hovorů s&nbsp;Tykvou věděl, že již jde do tuha, že mu osudná cesta k&nbsp;oltáři nastává, než masopust uplyne. Od vánoc byla slečna Ema v&nbsp;Praze již třikráte. Měla starosti s&nbsp;nábytkem, s&nbsp;celým zařízením bytu. Vždy ji provázela maminka, která zkušeným okem dozírala, aby milá dcera měla bydlo co nejútulnější. {{Nop}}<noinclude></noinclude> q15dpdgcgrv04btaf1j1xur1qm7zand 250 98645 336001 335543 2026-08-22T14:49:41Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336001 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|96}}</noinclude>Bylo jedenáct hodin, když na dveře pracovny kdosi skromně zaťukal. Potrvalo asi pět vteřin, než doktor Čočka zvolal „dále!“. A&nbsp;když cítil, že se dveře již otevřely, ještě se k&nbsp;nim hned neotočil. Ještě se obíral akty, jako by v&nbsp;nich cosi horlivě studoval. To byl starý jeho zvyk. Vídal to kdysi u&nbsp;bývalých šéfů svých a&nbsp;věrně to zachovával. Návštěva má viděti, že je nutnou prací zaměstnán. Není potřeba, říkával si, abychom hned křičeli „vejděte!“ jako když vystřelí, abychom se hned zdvíhali s&nbsp;židle, div že ji pod sebou nepřevrhneme. To vypadá, jako bychom na partaje číhali jako pavouk na mouchy, ale nedělá to dobrý dojem. Klient má vidět, že není sám na světě. Ostatně je klepání a&nbsp;klepání. Klepá-li někdo, jako by hořelo, div si klouby neurazí, pak je to vždycky lepší partaj nebo listonoš s&nbsp;penězi. Ale ťuká-li se jako za dušičky, z&nbsp;toho obyčejně mnoho nekouká. Teď si doktor Čočka pomyslil: Koho pak to rarach nese v&nbsp;neděli? Jako bylo zaťukání skromné, stejně skromně se i&nbsp;dveře otevřely, a&nbsp;zdálo se Čočkovi, že vstupují dvě osoby. A&nbsp;když vycvičený Čočkův sluch postihl šelest hedvábí, tu tedy se na křesle otočil, ale tu taky již se vzchopil a&nbsp;přívětivě volal: „Pro pána Jána! Slečna Ema! Vítám vás! A&nbsp;kolega Tykva! Nazdar, nazdar! Co to znamená, že přicházíte v&nbsp;takové parádě?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> bim30gz8ggq10hm6la78idshpiixcnl 250 98646 336004 335544 2026-08-22T14:59:19Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336004 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|97}}</noinclude>Doktor Tykva totiž byl černě oděn, měl bílou vázanku, makové rukavičky, na slečně Emě šustily hedvábné šaty višňové barvy. Dívka se zapýřila a&nbsp;s&nbsp;úsměvem odpovídala: „Když přicházíme se slavným pozváním, musili jsme se na to přistrojit, pane doktore.“ „Snad nezvete na bál, pro Pánaboha?“ „Ne, spektabilis,“ ujal se vážně slova doktor Tykva. „Přicházíme, abychom vás uctivě a&nbsp;srdečně pozvali na svatbu. Slíbil jste mi již dávno, že na svatbu půjdete, i&nbsp;doufáme, {{Oprava|ze|že}} ani dnes nám neodřeknete.“ „Nebezpečí tedy je tak blízké?“ zatvářil se Čočka nesmírně vážně. „Ano, pane doktore,“ smála se slečna Ema, „blízké a&nbsp;neodvratné. Vašeho pana doktora Tykvu již nic na světě nezachrání. Propadl svému osudu.“ „Kéž bych byl na jeho místě, slečno Eminko,“ zahlaholil Čočka. „Takovému osudu bych se bez odporu vzdal. Ale o&nbsp;to byste vy nestála, viďte?“ Dívka přistoupila na žertovný tón doktora Čočky a&nbsp;šibalsky se smějíc odpovídala: „Trochu dlouho jste se rozmýšlel, pane doktore, a&nbsp;zdá se, než se konečně rozmyslíte, že by všechny svobodné ženštiny mohly jíti do kláštera. Ale já do kláštera nechci.“ „Výborně, slečno Eminko,“ volal Čočka rozveselen, „v tom poznávám semínko starého kolegy Karfiola. A&nbsp;kdypak tedy vám budou odzváněti?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> n770nrfed4fdbof4lw7fpp3vkbwiwd0 250 98647 336005 335545 2026-08-22T15:05:13Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336005 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|98}}</noinclude>„Ode dneška za čtrnáct dní, spektabilis,“ řekl vážně Tykva. „I doufáme&nbsp;—&nbsp;—“ „A&nbsp;kde pak to máte?“ „V&nbsp;Pardubicích, spektabilis.“ „U&nbsp;nás, pane doktore, u&nbsp;nás,“ přidala radostně dívka. „V&nbsp;Pardubicích?“ protáhl doktor Čočka. „A&nbsp;to já mám do Pardubic?“ „Kam pak jinam, pane doktore? Každá nevěsta se má vyvdat z&nbsp;domu svého. Mínil sice tuhle Jaromír na počátku, že by to mohlo být i&nbsp;v&nbsp;Praze, ale to by nám Pardubice neodpustily. Toť by bylo, jako by mě ukradl. A&nbsp;já taky se chci pochlubit svým ženichem, a&nbsp;Jaromírem se mohu pochlubit. Pan doktor z&nbsp;Prahy, odveze si mě do Prahy — není to hezké?“ „Není vám pomoci, spektabile,“ usmíval se Tykva. „Musíte nás poctít. Hlavně k&nbsp;vůli vám jsme to ustanovili na neděli, abyste se mohl odprázdnit&nbsp;—&nbsp;—“ „A&nbsp;k&nbsp;vůli Jaromírovi taky,“ dodávala Eminka, „aby vám mnoho času nepromeškal. V&nbsp;pondělí po veselce vám ho zas vrátím, nejpozději odpoledne. Přivedu vám ho do kanceláře a&nbsp;večer zase si pro něj přijdu.“ Dívka se naklonila k&nbsp;doktoru Čočkovi a&nbsp;zašeptala, že to mohl za devátou stěnou slyšet: „Víte, pane doktore, teď mu přestanou všechny večerní toulky, když bude mít ženu nad sebou.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 8kjwhrov3ywip87jb7setb8dniargeh 250 98648 336006 335546 2026-08-22T15:09:31Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336006 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|99}}</noinclude>„Ale mně ho přece někdy na večer půjčíte, viďte?“ smál se Čočka. „S&nbsp;podmínkou, že přijdete s&nbsp;ním. Mně by se tuze stýskalo.“ „A&nbsp;s&nbsp;jakou tedy od vás odejdeme?“ tázala se dychtivě dívka. „Děj se vůle Páně,“ pronášel vážně doktor Čočka. „Budu-li živ, budu-li zdráv, nespadne-li mi nic na hlavu, tedy přijedu. Kolego, zamluvte mi na Veselce nocleh. Půjdu z&nbsp;jedné veselky na druhou.“ Eminka tleskla do rukou: „To tatínka potěšíme, Jaromíre, až mu přineseme zprávu.“ „Cože,“ podivil se Čočka, „vy zde máte tatínka? Proč nepřišel s&nbsp;vámi?“ „Tatínek má nějaké důležité pochůzky, když už se mnou musil do Prahy. Ostatně si s&nbsp;námi netroufal, mnoho zdaru nám nepředpovídal. Nechtěl od vás dostat košem. Tím větší náš triumf, že jsme to vyřídili bez něho. V&nbsp;poledne nás bude očekávat u&nbsp;Štěpána, obědváme tam.“ „Kolego, kolego,“ obrátil se káravě Čočka k&nbsp;Tykvovi, „vy jste věděl, že doktor Karfiol přijede, a&nbsp;slova jste mi neřekl? Byli byste všichni u&nbsp;nás obědvali. Sice má hospodyně peče krůtu, na tu bych mohl přivést šest hostí, ale všeho ostatního by nebylo dost, zvláště polévky.“ „Pan doktor Karfiol mi přísně zakázal,“ omlouval se Tykva. „Ale tedy snad večer, spektabile, u&nbsp;Štěpána?“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> jlhjfxvjgrduhnany9hxxgkahu4phse 250 98649 336007 335547 2026-08-22T15:15:09Z Jean-Paul 8278 /* Zkontrolováno */ 336007 proofread-page text/x-wiki <noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|100}}</noinclude>„Výborně, kolego! A&nbsp;počkejte, skočím si nahoru pro zimník, doprovodím vás a&nbsp;tatínka hned vyplísním. Času máme do oběda dost, zatím vypijeme číšku vína. A&nbsp;umluvíme si večer.“ Doktor Čočka popadl klobouk, odběhl. Za chvíli byl zpět. „Postrašil jsem paní Kláru, kolego. Zeptal jsem se, smím-li přivést tři hosty na oběd. Měl jste vidět, jak se ulekla. Krůta prý se jí nechce dopékat, a&nbsp;nic jiného nemá. Tedy jsem ji vysvobodil, že je to žert. Po druhé prý to mám říci ráno. Ale kdy pak zas dostanu milého Karfiola do Prahy!“ „Teď snad častěji než jindy,“ ozvala se Eminka. „Musí přece časem navštívit svou opuštěnou dceru. Jednou tatínek, jednou maminka.“ O&nbsp;chvíli později tiskli si staří přátelé u&nbsp;Štěpána ruku. A&nbsp;když Čočka o&nbsp;půl jedné odcházel, otázal se Karfiola{{Oprava| |:}} „Co děláte odpoledne, kolego?“ Karfiol se podíval na dceru a&nbsp;zvolna odpovídal: „Odpoledne se podívám na příbytek mladých. Ještě jsem tam nebyl, a&nbsp;přece bych rád věděl, kde je mám hledat, až za nimi přijedu do Prahy. A&nbsp;snad ještě tu a&nbsp;tam bude nějaká mezera, starý zkušený tatík může poradit.“ „Vemte mě s&nbsp;sebou,“ přizval se Čočka. „Ach, vy jste milý, pane doktore,“ vítala Eminka jeho nápad. „Přijdeme s&nbsp;Jaromírem pro vás, někdy kolem čtvrté.“ {{Nop}}<noinclude></noinclude> 5s8mwj43y9itic71uxsd68vgkyqz7ci 0 98894 335986 2026-08-22T13:24:18Z Mykhal 7311 heslo 335986 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flogiston | PŘEDCHOZÍ = Flogistická theorie | DALŠÍ = Flöha }} {{Textinfo | TITULEK = Flogiston | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;308. {{Kramerius|nkp|d9a20ff0-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Flogiston''' (z řec. {{cj|grc|''φλόξ''}}, plamen) byla hypothetická, ve všech hořlavinách domněle obsažená látka, kterou se dříve zjevy hoření vysvětlovaly. Názoru tohoto, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|Flogistické theorie}} hoření, původcem jest {{Prostrkaně|J. J. Becher}}&nbsp;(v.&nbsp;t.), který onen hořlavý princip, ve všech hořlavinách předpokládaný, nazval »terra pinguis« (lat., tučná země); teprve však žák tohoto {{Prostrkaně|J. Stahl}}&nbsp;(1660 až 1734) dal mu jméno '''f'''. Dle názoru stoupenců této theorie, {{Prostrkaně|flogistiků}}, uniká při hoření z hořlaviny '''f'''. a zbývá součást jednodušší; jest tedy hoření {{Prostrkaně|rozkladem}} a mohou tedy hořeti jen látky složené. Víme nyní, že jest tomu naopak: hoření jest {{Prostrkaně|slučování}} se hořlaviny s kyslíkem, sprovázené obyčejně vývojem tepla i světla. Hmota spálením vzniklá jest sloučenina hořlaviny s kyslíkem, kdežto dle theorie flogistické se hořlavina skládá z hmoty spálením vzniklé a z '''f'''-tu. O dobrých hořlavinách (jako jsou ku př. uhlí, síra) soudili flogistikové, že obsahují značně '''f'''-tu, ba považovali je za '''f.''' více méně čistý. Hoření síry bylo pokládáno za rozklad síry ve '''f.''' a v látku, kterou nyní zoveme kysličník siřičitý, kdežto víme nyní, že naopak tento kysličník složen jest ze síry a kyslíku a ne síra z onoho kysličníku a '''f'''-tu. Okysličení (kalcinování, zvápnění) kovů též tak vykládali: kysličník považován za součást kovu, i bylo flogistikům jasno, že kysličníky ty uhlím se redukují, to jest, že původní kov poskytují, jak soudili, přijetím '''f'''-tu v uhlí obsaženého. Celá theorie flogistická zakládala se na povrchním pozorování, nepřihlížejícím k poměrům kvantitativním, váhovým. Dle theorie flogistické musí samozřejmě hořlavina původní býti těžší než hmota spálením vzniklá o ztracený '''f.'''; že jest tomu naopak, seznali dosti četní pozorovatelé (zejména J. Rey, Mayow, Hooke, N. Lemery a&nbsp;j.). Avšak flogistikové považovali úkaz ten zprvu za podřízený, a když pak doklady takové se množily, a zejména když seznáno, že k hoření třeba jest vzduchu (pozoroval již R. Boyle), hájili houževnatě theorii flogistickou přičiňováním různých nových hypothesí. Tak na&nbsp;př. jedni se domnívali, že '''f.''' jen tehdy z látky unikati může, nalézá-li látku jinou, s níž by se sloučiti mohl, za kteroužto látku prohlašovali vzduch. Jiní považovali '''f.''' za negativně těžký, čímž ovšem přírůstek na váze při hoření samozřejmě se vysvětloval, aneb dokonce měli hoření za zjev složený, při němž '''f.''' z látky uniká, za to však nastává sloučení hořlaviny s jakousi važitelnou hmotou tepelnou či ohňovou. S podobnými nejasnými pojmy o teple zacházel i slavný {{Prostrkaně|K. W. Scheele}}. Vůbec připomíná flogistická theorie staré učení o ohni jakožto živlu. Zajímavo jest, jaká víra přikládána nikdy nedokázané existenci '''f'''-tu i od těch, kteří již byli na stopě základů chemie moderní. Tak, když odkryt byl (H. Cavendishem r. 1766) vodík a seznána jeho hořlavost, pozměnili mnozí flogistickou theorii v ten smysl, jakoby vodík sám byl čistým '''f'''-tem (hypothese {{Prostrkaně|Cavendish-Kirwanova)}}. Okolnost, že kysličníky kovů v žáru se vodíkem redukují, byla ve shodě s tou theorií; děj považován za slučování se kysličníků těch s '''f'''-tem, čímž kov se regeneruje. Ba sám {{Prostrkaně|J. Priestley}}, jenž kyslík odkryl a jeho vlastnosti i přítomnost ve vzduchu seznal (1774), jenž tedy tak blízek byl seznání pravé povahy hoření, do smrti své (1804) zastával theorii flogistickou. Vykládal, že vzduchu potřebí jest při hoření, aby se s vyloučeným '''f'''-tem slučoval, což se však jen do jisté míry díti může. Ve vzduchu '''f'''-tem úplně nasyceném (dusík) nemůže hoření pokračovati, naopak děje se snáze ve vzduchu '''f'''-tu zbaveném (kyslík), než ve vzduchu obyčejném, který jest již částečně '''f'''-tem nasycen. Patrno tu, že '''f.''' hrál již jen jakousi formální úlohu negativního kyslíku. Nemožnou učinilo flogistickou theorii teprv učení {{Prostrkaně|A. L. Lavoisiera}} (zejména v létech 1774–1794), jež objasnilo pravou podstatu hoření. Theorie sama ztrácela přes to dosti zvolna půdy, zejména v Německu, tak že ještě na začátku tohoto století tu i tam zastanců nacházela. ''[[Autor:Otakar Šulc|<!-- OŠč. -->Ošc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|flogiston]] n1rfhsg4fvgwsnogcr41ttp287c0ki5 335989 335986 2026-08-22T13:26:49Z Mykhal 7311 w 335989 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flogiston | PŘEDCHOZÍ = Flogistická theorie | DALŠÍ = Flöha }} {{Textinfo | TITULEK = Flogiston | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;308. {{Kramerius|nkp|d9a20ff0-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Flogiston }} {{Forma|proza}} '''Flogiston''' (z řec. {{cj|grc|''φλόξ''}}, plamen) byla hypothetická, ve všech hořlavinách domněle obsažená látka, kterou se dříve zjevy hoření vysvětlovaly. Názoru tohoto, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|Flogistické theorie}} hoření, původcem jest {{Prostrkaně|J. J. Becher}}&nbsp;(v.&nbsp;t.), který onen hořlavý princip, ve všech hořlavinách předpokládaný, nazval »terra pinguis« (lat., tučná země); teprve však žák tohoto {{Prostrkaně|J. Stahl}}&nbsp;(1660 až 1734) dal mu jméno '''f'''. Dle názoru stoupenců této theorie, {{Prostrkaně|flogistiků}}, uniká při hoření z hořlaviny '''f'''. a zbývá součást jednodušší; jest tedy hoření {{Prostrkaně|rozkladem}} a mohou tedy hořeti jen látky složené. Víme nyní, že jest tomu naopak: hoření jest {{Prostrkaně|slučování}} se hořlaviny s kyslíkem, sprovázené obyčejně vývojem tepla i světla. Hmota spálením vzniklá jest sloučenina hořlaviny s kyslíkem, kdežto dle theorie flogistické se hořlavina skládá z hmoty spálením vzniklé a z '''f'''-tu. O dobrých hořlavinách (jako jsou ku př. uhlí, síra) soudili flogistikové, že obsahují značně '''f'''-tu, ba považovali je za '''f.''' více méně čistý. Hoření síry bylo pokládáno za rozklad síry ve '''f.''' a v látku, kterou nyní zoveme kysličník siřičitý, kdežto víme nyní, že naopak tento kysličník složen jest ze síry a kyslíku a ne síra z onoho kysličníku a '''f'''-tu. Okysličení (kalcinování, zvápnění) kovů též tak vykládali: kysličník považován za součást kovu, i bylo flogistikům jasno, že kysličníky ty uhlím se redukují, to jest, že původní kov poskytují, jak soudili, přijetím '''f'''-tu v uhlí obsaženého. Celá theorie flogistická zakládala se na povrchním pozorování, nepřihlížejícím k poměrům kvantitativním, váhovým. Dle theorie flogistické musí samozřejmě hořlavina původní býti těžší než hmota spálením vzniklá o ztracený '''f.'''; že jest tomu naopak, seznali dosti četní pozorovatelé (zejména J. Rey, Mayow, Hooke, N. Lemery a&nbsp;j.). Avšak flogistikové považovali úkaz ten zprvu za podřízený, a když pak doklady takové se množily, a zejména když seznáno, že k hoření třeba jest vzduchu (pozoroval již R. Boyle), hájili houževnatě theorii flogistickou přičiňováním různých nových hypothesí. Tak na&nbsp;př. jedni se domnívali, že '''f.''' jen tehdy z látky unikati může, nalézá-li látku jinou, s níž by se sloučiti mohl, za kteroužto látku prohlašovali vzduch. Jiní považovali '''f.''' za negativně těžký, čímž ovšem přírůstek na váze při hoření samozřejmě se vysvětloval, aneb dokonce měli hoření za zjev složený, při němž '''f.''' z látky uniká, za to však nastává sloučení hořlaviny s jakousi važitelnou hmotou tepelnou či ohňovou. S podobnými nejasnými pojmy o teple zacházel i slavný {{Prostrkaně|K. W. Scheele}}. Vůbec připomíná flogistická theorie staré učení o ohni jakožto živlu. Zajímavo jest, jaká víra přikládána nikdy nedokázané existenci '''f'''-tu i od těch, kteří již byli na stopě základů chemie moderní. Tak, když odkryt byl (H. Cavendishem r. 1766) vodík a seznána jeho hořlavost, pozměnili mnozí flogistickou theorii v ten smysl, jakoby vodík sám byl čistým '''f'''-tem (hypothese {{Prostrkaně|Cavendish-Kirwanova)}}. Okolnost, že kysličníky kovů v žáru se vodíkem redukují, byla ve shodě s tou theorií; děj považován za slučování se kysličníků těch s '''f'''-tem, čímž kov se regeneruje. Ba sám {{Prostrkaně|J. Priestley}}, jenž kyslík odkryl a jeho vlastnosti i přítomnost ve vzduchu seznal (1774), jenž tedy tak blízek byl seznání pravé povahy hoření, do smrti své (1804) zastával theorii flogistickou. Vykládal, že vzduchu potřebí jest při hoření, aby se s vyloučeným '''f'''-tem slučoval, což se však jen do jisté míry díti může. Ve vzduchu '''f'''-tem úplně nasyceném (dusík) nemůže hoření pokračovati, naopak děje se snáze ve vzduchu '''f'''-tu zbaveném (kyslík), než ve vzduchu obyčejném, který jest již částečně '''f'''-tem nasycen. Patrno tu, že '''f.''' hrál již jen jakousi formální úlohu negativního kyslíku. Nemožnou učinilo flogistickou theorii teprv učení {{Prostrkaně|A. L. Lavoisiera}} (zejména v létech 1774–1794), jež objasnilo pravou podstatu hoření. Theorie sama ztrácela přes to dosti zvolna půdy, zejména v Německu, tak že ještě na začátku tohoto století tu i tam zastanců nacházela. ''[[Autor:Otakar Šulc|<!-- OŠč. -->Ošc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|flogiston]] gzsfe81othb672a46q3rd6mxohdg5ij 335993 335989 2026-08-22T13:38:27Z Mykhal 7311 typo 335993 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flogiston | PŘEDCHOZÍ = Flogistická theorie | DALŠÍ = Flöha }} {{Textinfo | TITULEK = Flogiston | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;308. {{Kramerius|nkp|d9a20ff0-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Flogiston }} {{Forma|proza}} '''Flogiston''' (z řec. {{cj|grc|''φλόξ''}}, plamen) byla hypothetická, ve všech hořlavinách domněle obsažená látka, kterou se dříve zjevy hoření vysvětlovaly. Názoru tohoto, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|Flogistické theorie}} hoření, původcem jest {{Prostrkaně|J. J. Becher}}&nbsp;(v.&nbsp;t.), který onen hořlavý princip, ve všech hořlavinách předpokládaný, nazval »terra pinguis« (lat., tučná země); teprve však žák tohoto {{Prostrkaně|J. Stahl}}&nbsp;(1660 až 1734) dal mu jméno '''f'''. Dle názoru stoupenců této theorie, {{Prostrkaně|flogistiků}}, uniká při hoření z hořlaviny '''f'''. a zbývá součást jednodušší; jest tedy hoření {{Prostrkaně|rozkladem}} a mohou tedy hořeti jen látky složené. Víme nyní, že jest tomu naopak: hoření jest {{Prostrkaně|slučování}} se hořlaviny s kyslíkem, sprovázené obyčejně vývojem tepla i světla. Hmota spálením vzniklá jest sloučenina hořlaviny s kyslíkem, kdežto dle theorie flogistické se hořlavina skládá z hmoty spálením vzniklé a z '''f'''-tu. O dobrých hořlavinách (jako jsou ku př. uhlí, síra) soudili flogistikové, že obsahují značně '''f'''-tu, ba považovali je za '''f.''' více méně čistý. Hoření síry bylo pokládáno za rozklad síry ve '''f.''' a v látku, kterou nyní zoveme kysličník siřičitý, kdežto víme nyní, že naopak tento kysličník složen jest ze síry a kyslíku a ne síra z onoho kysličníku a '''f'''-tu. Okysličení (kalcinování, zvápnění) kovů též tak vykládali: kysličník považován za součást kovu, i bylo flogistikům jasno, že kysličníky ty uhlím se redukují, to jest, že původní kov poskytují, jak soudili, přijetím '''f'''-tu v uhlí obsaženého. Celá theorie flogistická zakládala se na povrchním pozorování, nepřihlížejícím k poměrům kvantitativním, váhovým. Dle theorie flogistické musí samozřejmě hořlavina původní býti těžší než hmota spálením vzniklá o ztracený '''f.'''; že jest tomu naopak, seznali dosti četní pozorovatelé (zejména J. Rey, Mayow, Hooke, N. Lemery a&nbsp;j.). Avšak flogistikové považovali úkaz ten zprvu za podřízený, a když pak doklady takové se množily, a zejména když seznáno, že k hoření třeba jest vzduchu (pozoroval již R. Boyle), hájili houževnatě theorii flogistickou přičiňováním různých nových hypothesí. Tak na&nbsp;př. jedni se domnívali, že '''f.''' jen tehdy z látky unikati může, nalézá-li látku jinou, s níž by se sloučiti mohl, za kteroužto látku prohlašovali vzduch. Jiní považovali '''f.''' za negativně těžký, čímž ovšem přírůstek na váze při hoření samozřejmě se vysvětloval, aneb dokonce měli hoření za zjev složený, při němž '''f.''' z látky uniká, za to však nastává sloučení hořlaviny s jakousi važitelnou hmotou tepelnou či ohňovou. S podobnými nejasnými pojmy o teple zacházel i slavný {{Prostrkaně|K. W. Scheele}}. Vůbec připomíná flogistická theorie staré učení o ohni jakožto živlu. Zajímavo jest, jaká víra přikládána nikdy nedokázané existenci '''f'''-tu i od těch, kteří již byli na stopě základů chemie moderní. Tak, když odkryt byl (H. Cavendishem r. 1766) vodík a seznána jeho hořlavost, pozměnili mnozí flogistickou theorii v ten smysl, jakoby vodík sám byl čistým '''f'''-tem (hypothese {{Prostrkaně|Cavendish-Kirwanova)}}. Okolnost, že kysličníky kovů v žáru se vodíkem redukují, byla ve shodě s tou theorií; děj považován za slučování se kysličníků těch s '''f'''-tem, čímž kov se regeneruje. Ba sám {{Prostrkaně|J. Priestley}}, jenž kyslík odkryl a jeho vlastnosti i přítomnost ve vzduchu seznal (1774), jenž tedy tak blízek byl seznání pravé povahy hoření, do smrti své (1804) zastával theorii flogistickou. Vykládal, že vzduchu potřebí jest při hoření, aby se s vyloučeným '''f'''-tem slučoval, což se však jen do jisté míry díti může. Ve vzduchu '''f'''-tem úplně nasyceném (dusík) nemůže hoření pokračovati, naopak děje se snáze ve vzduchu '''f'''-tu zbaveném (kyslík), než ve vzduchu obyčejném, který jest již částečně '''f'''-tem nasycen. Patrno tu, že '''f.''' hrál již jen jakousi formální úlohu negativního kyslíku. Nemožnou učinilo flogistickou theorii teprv učení {{Prostrkaně|A. L. Lavoisiera}} (zejména v létech 1774–1794), jež objasnilo pravou podstatu hoření. Theorie sama ztrácela přes to dosti zvolna půdy, zejména v Německu, tak že ještě na začátku tohoto století tu i tam zastanců nacházela. ''[[Autor:Otakar Šulc|<!-- OŠč. -->OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|flogiston]] 1zwtoltw15bnlgxv2vpuj5bli65bwug 336002 335993 2026-08-22T14:50:26Z Mykhal 7311 konzist. typogr. 336002 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flogiston | PŘEDCHOZÍ = Flogistická theorie | DALŠÍ = Flöha }} {{Textinfo | TITULEK = Flogiston | AUTOR = [[Autor:Otakar Šulc|Otakar Šulc]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;308. {{Kramerius|nkp|d9a20ff0-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Flogiston }} {{Forma|proza}} '''Flogiston''' (z řec. {{cj|grc|''φλόξ''}}, plamen) byla hypothetická, ve všech hořlavinách domněle obsažená látka, kterou se dříve zjevy hoření vysvětlovaly. Názoru tohoto, t.&nbsp;zv. {{Prostrkaně|Flogistické theorie}} hoření, původcem jest {{Prostrkaně|J. J. Becher}}&nbsp;(v.&nbsp;t.), který onen hořlavý princip, ve všech hořlavinách předpokládaný, nazval »terra pinguis« (lat., tučná země); teprve však žák tohoto {{Prostrkaně|J. Stahl}}&nbsp;(1660 až 1734) dal mu jméno '''f.''' Dle názoru stoupenců této theorie, {{Prostrkaně|flogistiků}}, uniká při hoření z hořlaviny '''f.''' a zbývá součást jednodušší; jest tedy hoření {{Prostrkaně|rozkladem}} a mohou tedy hořeti jen látky složené. Víme nyní, že jest tomu naopak: hoření jest {{Prostrkaně|slučování}} se hořlaviny s kyslíkem, sprovázené obyčejně vývojem tepla i světla. Hmota spálením vzniklá jest sloučenina hořlaviny s kyslíkem, kdežto dle theorie flogistické se hořlavina skládá z hmoty spálením vzniklé a z '''f'''-tu. O dobrých hořlavinách (jako jsou ku př. uhlí, síra) soudili flogistikové, že obsahují značně '''f'''-tu, ba považovali je za '''f.''' více méně čistý. Hoření síry bylo pokládáno za rozklad síry ve '''f.''' a v látku, kterou nyní zoveme kysličník siřičitý, kdežto víme nyní, že naopak tento kysličník složen jest ze síry a kyslíku a ne síra z onoho kysličníku a '''f'''-tu. Okysličení (kalcinování, zvápnění) kovů též tak vykládali: kysličník považován za součást kovu, i bylo flogistikům jasno, že kysličníky ty uhlím se redukují, to jest, že původní kov poskytují, jak soudili, přijetím '''f'''-tu v uhlí obsaženého. Celá theorie flogistická zakládala se na povrchním pozorování, nepřihlížejícím k poměrům kvantitativním, váhovým. Dle theorie flogistické musí samozřejmě hořlavina původní býti těžší než hmota spálením vzniklá o ztracený '''f.'''; že jest tomu naopak, seznali dosti četní pozorovatelé (zejména J. Rey, Mayow, Hooke, N. Lemery a&nbsp;j.). Avšak flogistikové považovali úkaz ten zprvu za podřízený, a když pak doklady takové se množily, a zejména když seznáno, že k hoření třeba jest vzduchu (pozoroval již R. Boyle), hájili houževnatě theorii flogistickou přičiňováním různých nových hypothesí. Tak na&nbsp;př. jedni se domnívali, že '''f.''' jen tehdy z látky unikati může, nalézá-li látku jinou, s níž by se sloučiti mohl, za kteroužto látku prohlašovali vzduch. Jiní považovali '''f.''' za negativně těžký, čímž ovšem přírůstek na váze při hoření samozřejmě se vysvětloval, aneb dokonce měli hoření za zjev složený, při němž '''f.''' z látky uniká, za to však nastává sloučení hořlaviny s jakousi važitelnou hmotou tepelnou či ohňovou. S podobnými nejasnými pojmy o teple zacházel i slavný {{Prostrkaně|K. W. Scheele}}. Vůbec připomíná flogistická theorie staré učení o ohni jakožto živlu. Zajímavo jest, jaká víra přikládána nikdy nedokázané existenci '''f'''-tu i od těch, kteří již byli na stopě základů chemie moderní. Tak, když odkryt byl (H. Cavendishem r. 1766) vodík a seznána jeho hořlavost, pozměnili mnozí flogistickou theorii v ten smysl, jakoby vodík sám byl čistým '''f'''-tem (hypothese {{Prostrkaně|Cavendish-Kirwanova)}}. Okolnost, že kysličníky kovů v žáru se vodíkem redukují, byla ve shodě s tou theorií; děj považován za slučování se kysličníků těch s '''f'''-tem, čímž kov se regeneruje. Ba sám {{Prostrkaně|J. Priestley}}, jenž kyslík odkryl a jeho vlastnosti i přítomnost ve vzduchu seznal (1774), jenž tedy tak blízek byl seznání pravé povahy hoření, do smrti své (1804) zastával theorii flogistickou. Vykládal, že vzduchu potřebí jest při hoření, aby se s vyloučeným '''f'''-tem slučoval, což se však jen do jisté míry díti může. Ve vzduchu '''f'''-tem úplně nasyceném (dusík) nemůže hoření pokračovati, naopak děje se snáze ve vzduchu '''f'''-tu zbaveném (kyslík), než ve vzduchu obyčejném, který jest již částečně '''f'''-tem nasycen. Patrno tu, že '''f.''' hrál již jen jakousi formální úlohu negativního kyslíku. Nemožnou učinilo flogistickou theorii teprv učení {{Prostrkaně|A. L. Lavoisiera}} (zejména v létech 1774–1794), jež objasnilo pravou podstatu hoření. Theorie sama ztrácela přes to dosti zvolna půdy, zejména v Německu, tak že ještě na začátku tohoto století tu i tam zastanců nacházela. ''[[Autor:Otakar Šulc|<!-- OŠč. -->OŠc.]]'' {{Konec formy}} [[Kategorie:Chemie v Ottově slovníku naučném|flogiston]] as1vn4kvw4cqy24nuudkz3iapr2yzab 0 98895 335991 2026-08-22T13:31:28Z Mykhal 7311 (~viz-)heslo 335991 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Flogistická theorie | PŘEDCHOZÍ = Flögel | DALŠÍ = Flogiston }} {{Textinfo | TITULEK = Flogistická theorie | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devátý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1895. s.&nbsp;308. {{Kramerius|nkp|d9a20ff0-0a01-11e5-b309-005056825209}} | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Flogistonová teorie }} {{Forma|proza}} '''Flogistická theorie, Flogistikové''' viz {{Prostrkaně|{{Heslo|Flogiston}}}}. {{Konec formy}} [[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném|Flogistická theorie]] o3cak74mo7od30ofq45tdd87iaescpy 1 98896 335996 2026-08-22T13:46:34Z Mykhal 7311 nová sekce /* Skloňování typo? */ 335996 wikitext text/x-wiki == Skloňování typo? == Ohnuté tvary hesla jsou zvláštní (''f-tu'', tj. ''flogistontu'' apod.). Snad jde o redakční-opravy-hodný omyl.. takové tvary jsem v literatuře nenalezl. --[[Uživatel:Mykhal|Mykhal]] ([[Diskuse s uživatelem:Mykhal|diskuse]]) 22. 8. 2026, 13:46 (UTC) 1pth2zshoy0mmij7mvl1llfjuoq8h7m 0 98897 336008 2026-08-22T17:14:44Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Pei-ho | PŘEDCHOZÍ = Pei-hai | DALŠÍ = Peilau }} {{Textinfo | TITULEK = Pei-ho | AUTOR = [[Bsa.]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;402. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n446/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Paj-che (řeka) }} {{Forma|proza}} '''Pei-ho''' (»sever…“ 336008 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Pei-ho | PŘEDCHOZÍ = Pei-hai | DALŠÍ = Peilau }} {{Textinfo | TITULEK = Pei-ho | AUTOR = [[Bsa.]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;402. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n446/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD anon 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Paj-che (řeka) }} {{Forma|proza}} '''Pei-ho''' (»severní řeka«) nebo {{Prostrkaně|Pai-ho}} (»bílá řeka«) vzniká při již. hranici mongolské solné stepi v čínské prov. Pe-či-li, teče podél veliké čínské zdi, kterou na třech místech protéká. U Pe-kinga opouští kraj pahorkovitý a vtéká do roviny, procházejíc tuto v četných záhybech směrem jv. U m. Tien-tsinu přijímá ř. Hu-to-ho, u Tung-ču přijímá Ša-ho. Po toku 556 ''km'' dl. vtéká do zál. Pe-čilského. Při svém ústí nedaleko pověstných tvrzí Taku tvoří peřeje, které brání veplutí moř. lodí. '''P.''' má hojnost vody pouze po tání sněhu s okrajních vysočin v. a j. pouště Gobi, tehdy jest nebezpečný, na podzim však skoro vysýchá. V dol. svém toku jest bahnitý. Důležitosti nabyl '''P.''' pouze kanálem císařským, který se '''P'''-hem prodlužuje na s. až k Pe-kingu. '''P.''' jest přirozenou cestou obchodní a slouží k zásobování hl. m. říše. V m. Tien-tsinu byl r. 1887 vystavěn s pomocí franc. železný most o jediném oblouku o 40 ''m'' rozpětí. '''P.''' jest příčinou pravidelných zátop, při nichž usazeniny ukládají se nejen po celé okolní rovině, ale jsou odnášeny až na 5 ''km'' do moře. ''[[Bsa.]]'' {{Konec formy}} fc2ha9lqx2vvbj7nxvscnas9mhn8t2n 0 98898 336014 2026-08-22T18:15:05Z Davmiub 20055 založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Peking | PŘEDCHOZÍ = Pekin | DALŠÍ = Pekk }} {{Textinfo | TITULEK = Peking | AUTOR = [[Bsa.]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;414—415. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n458/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Peking }} {{Forma|proza}} '''Peking''', {{Prostrkaně|…“ 336014 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Peking | PŘEDCHOZÍ = Pekin | DALŠÍ = Pekk }} {{Textinfo | TITULEK = Peking | AUTOR = [[Bsa.]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;414—415. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n458/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Peking }} {{Forma|proza}} '''Peking''', {{Prostrkaně|Ре-king}} či {{Prostrkaně|Pekin}}, v řeči úřední Činy {{Prostrkaně|Bej Čing}} nebo {{Prostrkaně|King-tu}}, hl. m. Čínské říše, leží na 39° 36′ s. š., 116° 26 v. d. Gr. na veliké písčité rovině severočínské a jest od moře vzdáleno 150 ''km''. Podnebí jest čistě pevninské, průměrná roční teplota +11,8 °C, v lednu -4,6 °C a v červenci +26,1 °C, výška ročních srážek činí 65 ''cm'', z čehož připadá 24 ''cm'' na červenec. Nejznámější a nejstarší rozdělení města, majícího dle pouhého odhadu asi ¾ millionu obyv., datuje se ještě z dob opanování '''P'''-u dynastii mandžuskou. Tehdy utvořeny dvě části města, ohrazené mohutnými zdmi, věžemi a branami. Jedna čásť byla vykázána Číňanům, druhou zabrali pro sebe vítězní Mandžuové. V {{Prostrkaně|části čínské}}, ležící od části mandžuské na j., soustředilo se obyvatelstvo civilní, obchody a bazáry. Časem však obyvatelé obou částí se pomísili tak, že vlastního rozdělení není a zůstává jen formálně, ze zvyku. Obě části města stavěny jsou do čtverhranu s ulicemi hlavními směřujícimi od s. k j. a kolmo protínajícími se ulicemi příčními. Na křižovatkách ulic, vroubených stromořadími, postaveny jsou pomalované triumfální oblouky ze dřeva. Domy jsou většinou jednopatrové a často, jako na př. domy residenční, na vysoké podezdívce. Zdi obkličující celý obvod města mají délku 34 ''km'', jsou 13 ''m'' vys , na horní ploše opatřeny důkladnou dlažbou v šířce 11 ''m'', nad více než 20 branami a nad hlavními rohy ohromného čtverhranu čnějí mohutné obranné věže až 30 ''m'' vysoké. Obranu zdí obstarávalo strážné vojsko, umístěné v obvodních kazamátách a četných baštách. Čásť čínská má podobu obdélníku a přiléhá k jižní hradební zdi mandžuské části svou delší stranou. Zdi čínské části jsou mnohem nižší a mají obvod 16,30 ''km''. Také zde je 7 obranných věží s branami. Středem vnitřního {{Prostrkaně|mandžuského}} (neboli {{Prostrkaně|tatarského}}) {{Prostrkaně|města}} jest město císařské se svými paláci, chrámy a bazáry, zabírajíc pětinu celého čtverce. Tu vyniká ještě zvlášť ohrazená čásť, t. zv. »město zapověděné« či »purpurové«, s vysokými stavbami, kde je císařský palác (vyobr. viz při čl. {{Prostrkaně|Čína}}), paláce spřízněných knížat a hodnostářů. Většina paláců pochází z doby dynastie mongolské. Nejznamenitější vyhlídku po veškerém městě a pohled do města zapověděného poskytuje t. zv. »Uhelný vršek« (Čin-šan nebo Mei-šan) se svými 5 pagodami, s nichž lze přehlédnouti množství staveb, mezi nimiž vynikají obrovité brány a hradby s cimbuřími, mramorový most, věž Bubnu a Zvonů, observatoř hvězdářská, kde byly až do obsazení '''P'''-u umístěny bronzové nástroje hvězdářské ze XIII.—XVII. stol., které si odvezli Němci. Velikolepá jest budova pro zkoušky kandidátů veřej. úřadův, obsahující 12.000 cell, pak veliký chrám lámův, Jung-ho-kung, chrám Konfuciův Ven-miao ze XII. stol. př. Kr., t. zv. síň klassikův se 200 zazděnými tabulemi se vtesanými texty 9 klass. knih, chrám dobrého vladaře Ti-wang-miao, Bílá pagoda, Pe-ta-se, chrám Lung-fu-se se svými trhy kuriosit. Ve městě vynikají chrámy Země a Nebes, spolu sousedící. Sev. od '''P'''-u viděti jest s »Uhelného vršku« 5 až 8 ''km'' vzdálené výběžky pohoří mongolského, po jehož úbočí táhne se obrovská stavba známé čínské zdi. Domy vyslanecké umístěny jsou blízko sebe v ulici nazvané Vyslanecké, která počíná u brány Čan a jde rovnoběžně s již. valem mandžuského města. Třída Vyslanecká ústí v pověstné ulici brány Ha-ta, vedoucí napříč mandžuského města až po jeho s. val. Nová katol. kathedrála Pai-tang jest sídlem apošt. vikáře pekingského a prov. Sev. Pe-čilské, se seminářem, školou a tiskárnou, ve spojení jest klášter milosrdných sester, dále Si-tang, menší katol. chrám se starým hřbitovem. Pravoslavní mají svou missii v Pei-kvangu a vyslanecký ruský chrám Nan- vang. Mimo tyto jsou v '''P'''-u prot. chrámy a modlitebny i tři prot. hospitály. Muhammedánská mešita Kien-lung poblíž cis. paláce jest již docela ve zříceninách. '''P.''' má universitu řízenou cizími učiteli s čínskými posluchači, kde se přednášejí cizí jazyky a moderní védy. '''P.''' až po dobytí, dne 15. srp. 1900, kdy vztyčeny vlajky evropských velmoci na různých branách hl. m. Nebeské řiše, byl úplně uzavřen veškerému obchodu cizímu. Evropané tam bydlící náleželi buď personálu vyslaneckému nebo generálnímu celnímu inspektorátu nebo missiím a nebylo těchto cizincův mnoho přes 200. Na místě dosavadních vyslaneckých domů ve třídě vyslanecké budují se s přibráním okolních domů čínských opevněné dvory, jež mají sloužiti k obraně vyslaneckých personálův proti útokům. Tu velmoci navzájem se předstihují, udržujíce stálou posádku k hájení svých zájmů. '''P.''' jest sídlem císařského dvora čínského a ústředních {{Prostrkaně|úřadů}} říše (pro občanskou správu, finance, kultus a obřady, vojenství, spravedlnost, veřejné práce, obchod), dále úřadu pro správu poddaných zemí, úřadu censorského, císařské akademie, úřadu železničního a báňského, císařského domácího archivu, správy císařského domu, nejvyššiho sekretariátu, státní rady, úřadu pro zahraniční záležitosti, zástupcův téměř všech mocností světa, generálního inspektorátu cel atd. Avšak v ohledu správním jest jen hlavním městem okresu Šun-tien provincie Pe-či-li, jejíž guvernér však sídlí v Pao-tingu. Správu města vede velitel zv. ''ti-ton'', mající k ruce 12.000 mužův městské stráže, mimo to pak 5 členů úřadu censorského. Cizímu {{Prostrkaně|obchodu}} není '''P.''' otevřen, tak že určitých dat o obchodním jeho ruchu není, avšak dlužno pokládati jej za velice čilý. Téměř všechny potřeby městu dodávají jižní čínské provincie, hlučný veletrh trvající 18 dní koná se zde jednou do roka. Zvláště jest město střediskem knižního obchodu čínského. — {{Prostrkaně|Průmysl}} jest dosti nepatrný a téměř všecka jeho odvětví silně zanedbaná. Zmínky zasluhuje výroba majolik, barevného skla, broušení drahokamův a hedvábnictví. V okolí '''P'''-u byla veliká obora se stády antilop. Z okolních staveb, vně hradeb, vynikaly: most přes ř. Hun-ho, zbytky valův a opevnění starého města Ki-nu, pagoda Tien-ling-se o 13 poschodích, chrám měsíce Jün-tanu, portug. kostel se hřbitovem jesuitův a missií; krásná, starobylá, nyní zbořená pagoda Pa-li-čvan, chrámy Vuta-se a Pi-jün-se, oba z XV. stol. po Kr., tibetský chrám s 5 věžemi, chrám Ta-čung-se, král. letní sídlo Wan-ču-šan, chrám Jü-čüan-šan, pahorek pramene drahokamů s pagodou a druhá obora hsiang-šan, chrám Lamův, vystavěný na poctu Te-šu-lamy, zemř. v '''P'''-u, a konečně na s. straně vně hradeb chrám Země či Ti-tan a na vých. straně Ši-tan, chrám Slunce, kde císařové obětovali božstvu. {{Prostrkaně| Dějiny}}. Na místě nynějšího hl. m. stávalo již v legendární době feudální r. 1121 př. Kr. město zv. Ki, jež bývalo hl. městem kníž. Jenu. V VI. stol. po Kr. m. Ki bylo hl. m. nepatrného tatarského království Mujongu. Od r. 618—907 bylo tu sídlo vrchního voj. velitele, r. 986 m. Ki bylo vzato od Kitanských Tatarů, kteří se tu usadili. R. 1153 stalo se hl. m. dynastie Kinské, r. 1215 bylo dobyto Džengizchánem. Vnuk tohoto Veliký Kublaj chán přeložil sem r. 1260 sídlo mongolských císařů z Karakorum. Od těch časů staré to město vzrůstalo nejen co do rozlohy, ale i svým významem kulturním, až prodlením doby vyšinulo se na výši slávy, která zastínila lesk i důležitost starších měst hlavních, kterých se v Číně během tisíciletí vystřídalo několik. Když podlehla dynastie mongolská, císařové z rodu Mingů, původu domácího, usídlili se v Nan-kingu, t. j. v městě Jižním. Ale r. 1411 bylo '''P'''-u opět vráceno jeho důstojenství metropole Číny, kdy cís. Jong-lo přenesl sem opět sídlo své. Od těch dob zůstal '''P.''' hl. m. říše i potom, když polodivi barbaři Mandžuové zmocnili se vlády. Ač '''P.''' přecházel opětovaně v ruce nových pánův, ač po každé změně vlády přeměnil i jméno své, přece vzhledu svého valně nezměnil, zachovávaje vždy mnoho z původní své podoby. První obsazení '''P'''-u Evropany stalo se r. 1860 v říjnu za války Anglie ve spolku s Francií proti Číně. Od té doby usazeni v '''P'''-u vyslanci všech velmocí a ujednány obchodní smlouvy. Po dobytí '''P'''-u r. 1900 prolomeny hradby města a prodloužena železniční trať až do vnitř města, kde končí na prostranství mezi nejposvátnějšími chrámy Nebes a Země, s jejichž bran vlají cizí prapory. {{Prostrkaně|Literatura}}: Bretschneider, Die Pekinger Ebene und das benachbarte Gebirgsland (Pettermanns Geogr. Mittheilungen 46. Ergänzbd.); Rennie, Peking and the Pekingese (Lond., 1895); Jammetel, Pékin, souvenirs de l′empire du milieu (Pař., 1887); Tavier, Péking, histoire, description (Pař., 1901); Grube, Zur Pekinger Volkskunde (Beri., 1901); Heinze, Die Belagerung der Pekinger Gesandschatten (Heidelberg, 1901); R. Allen, Siege of Peking (Lond., 1901). Nejnovější zprávy obsahuje spis českého cestovatele St. Vráze, Čína (v Praze, 1902). ''[[Bsa.]]'' {{Konec formy}} 15r6e2b4bk49q1n5aofzt9jod1kngsc 336016 336014 2026-08-22T18:16:20Z Davmiub 20055 336016 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Peking | PŘEDCHOZÍ = Pekin | DALŠÍ = Pekk }} {{Textinfo | TITULEK = Peking | AUTOR = [[Bsa.]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J.&nbsp;Otto, 1902. S.&nbsp;414—415. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n458/mode/1up Dostupné online.] | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Peking }} {{Forma|proza}} '''Peking''', {{Prostrkaně|Ре-king}} či {{Prostrkaně|Pekin}}, v řeči úřední Činy {{Prostrkaně|Bej Čing}} nebo {{Prostrkaně|King-tu}}, hl. m. Čínské říše, leží na 39° 36′ s. š., 116° 26′ v. d. Gr. na veliké písčité rovině severočínské a jest od moře vzdáleno 150 ''km''. Podnebí jest čistě pevninské, průměrná roční teplota +11,8 °C, v lednu -4,6 °C a v červenci +26,1 °C, výška ročních srážek činí 65 ''cm'', z čehož připadá 24 ''cm'' na červenec. Nejznámější a nejstarší rozdělení města, majícího dle pouhého odhadu asi ¾ millionu obyv., datuje se ještě z dob opanování '''P'''-u dynastii mandžuskou. Tehdy utvořeny dvě části města, ohrazené mohutnými zdmi, věžemi a branami. Jedna čásť byla vykázána Číňanům, druhou zabrali pro sebe vítězní Mandžuové. V {{Prostrkaně|části čínské}}, ležící od části mandžuské na j., soustředilo se obyvatelstvo civilní, obchody a bazáry. Časem však obyvatelé obou částí se pomísili tak, že vlastního rozdělení není a zůstává jen formálně, ze zvyku. Obě části města stavěny jsou do čtverhranu s ulicemi hlavními směřujícimi od s. k j. a kolmo protínajícími se ulicemi příčními. Na křižovatkách ulic, vroubených stromořadími, postaveny jsou pomalované triumfální oblouky ze dřeva. Domy jsou většinou jednopatrové a často, jako na př. domy residenční, na vysoké podezdívce. Zdi obkličující celý obvod města mají délku 34 ''km'', jsou 13 ''m'' vys , na horní ploše opatřeny důkladnou dlažbou v šířce 11 ''m'', nad více než 20 branami a nad hlavními rohy ohromného čtverhranu čnějí mohutné obranné věže až 30 ''m'' vysoké. Obranu zdí obstarávalo strážné vojsko, umístěné v obvodních kazamátách a četných baštách. Čásť čínská má podobu obdélníku a přiléhá k jižní hradební zdi mandžuské části svou delší stranou. Zdi čínské části jsou mnohem nižší a mají obvod 16,30 ''km''. Také zde je 7 obranných věží s branami. Středem vnitřního {{Prostrkaně|mandžuského}} (neboli {{Prostrkaně|tatarského}}) {{Prostrkaně|města}} jest město císařské se svými paláci, chrámy a bazáry, zabírajíc pětinu celého čtverce. Tu vyniká ještě zvlášť ohrazená čásť, t. zv. »město zapověděné« či »purpurové«, s vysokými stavbami, kde je císařský palác (vyobr. viz při čl. {{Prostrkaně|Čína}}), paláce spřízněných knížat a hodnostářů. Většina paláců pochází z doby dynastie mongolské. Nejznamenitější vyhlídku po veškerém městě a pohled do města zapověděného poskytuje t. zv. »Uhelný vršek« (Čin-šan nebo Mei-šan) se svými 5 pagodami, s nichž lze přehlédnouti množství staveb, mezi nimiž vynikají obrovité brány a hradby s cimbuřími, mramorový most, věž Bubnu a Zvonů, observatoř hvězdářská, kde byly až do obsazení '''P'''-u umístěny bronzové nástroje hvězdářské ze XIII.—XVII. stol., které si odvezli Němci. Velikolepá jest budova pro zkoušky kandidátů veřej. úřadův, obsahující 12.000 cell, pak veliký chrám lámův, Jung-ho-kung, chrám Konfuciův Ven-miao ze XII. stol. př. Kr., t. zv. síň klassikův se 200 zazděnými tabulemi se vtesanými texty 9 klass. knih, chrám dobrého vladaře Ti-wang-miao, Bílá pagoda, Pe-ta-se, chrám Lung-fu-se se svými trhy kuriosit. Ve městě vynikají chrámy Země a Nebes, spolu sousedící. Sev. od '''P'''-u viděti jest s »Uhelného vršku« 5 až 8 ''km'' vzdálené výběžky pohoří mongolského, po jehož úbočí táhne se obrovská stavba známé čínské zdi. Domy vyslanecké umístěny jsou blízko sebe v ulici nazvané Vyslanecké, která počíná u brány Čan a jde rovnoběžně s již. valem mandžuského města. Třída Vyslanecká ústí v pověstné ulici brány Ha-ta, vedoucí napříč mandžuského města až po jeho s. val. Nová katol. kathedrála Pai-tang jest sídlem apošt. vikáře pekingského a prov. Sev. Pe-čilské, se seminářem, školou a tiskárnou, ve spojení jest klášter milosrdných sester, dále Si-tang, menší katol. chrám se starým hřbitovem. Pravoslavní mají svou missii v Pei-kvangu a vyslanecký ruský chrám Nan- vang. Mimo tyto jsou v '''P'''-u prot. chrámy a modlitebny i tři prot. hospitály. Muhammedánská mešita Kien-lung poblíž cis. paláce jest již docela ve zříceninách. '''P.''' má universitu řízenou cizími učiteli s čínskými posluchači, kde se přednášejí cizí jazyky a moderní védy. '''P.''' až po dobytí, dne 15. srp. 1900, kdy vztyčeny vlajky evropských velmoci na různých branách hl. m. Nebeské řiše, byl úplně uzavřen veškerému obchodu cizímu. Evropané tam bydlící náleželi buď personálu vyslaneckému nebo generálnímu celnímu inspektorátu nebo missiím a nebylo těchto cizincův mnoho přes 200. Na místě dosavadních vyslaneckých domů ve třídě vyslanecké budují se s přibráním okolních domů čínských opevněné dvory, jež mají sloužiti k obraně vyslaneckých personálův proti útokům. Tu velmoci navzájem se předstihují, udržujíce stálou posádku k hájení svých zájmů. '''P.''' jest sídlem císařského dvora čínského a ústředních {{Prostrkaně|úřadů}} říše (pro občanskou správu, finance, kultus a obřady, vojenství, spravedlnost, veřejné práce, obchod), dále úřadu pro správu poddaných zemí, úřadu censorského, císařské akademie, úřadu železničního a báňského, císařského domácího archivu, správy císařského domu, nejvyššiho sekretariátu, státní rady, úřadu pro zahraniční záležitosti, zástupcův téměř všech mocností světa, generálního inspektorátu cel atd. Avšak v ohledu správním jest jen hlavním městem okresu Šun-tien provincie Pe-či-li, jejíž guvernér však sídlí v Pao-tingu. Správu města vede velitel zv. ''ti-ton'', mající k ruce 12.000 mužův městské stráže, mimo to pak 5 členů úřadu censorského. Cizímu {{Prostrkaně|obchodu}} není '''P.''' otevřen, tak že určitých dat o obchodním jeho ruchu není, avšak dlužno pokládati jej za velice čilý. Téměř všechny potřeby městu dodávají jižní čínské provincie, hlučný veletrh trvající 18 dní koná se zde jednou do roka. Zvláště jest město střediskem knižního obchodu čínského. — {{Prostrkaně|Průmysl}} jest dosti nepatrný a téměř všecka jeho odvětví silně zanedbaná. Zmínky zasluhuje výroba majolik, barevného skla, broušení drahokamův a hedvábnictví. V okolí '''P'''-u byla veliká obora se stády antilop. Z okolních staveb, vně hradeb, vynikaly: most přes ř. Hun-ho, zbytky valův a opevnění starého města Ki-nu, pagoda Tien-ling-se o 13 poschodích, chrám měsíce Jün-tanu, portug. kostel se hřbitovem jesuitův a missií; krásná, starobylá, nyní zbořená pagoda Pa-li-čvan, chrámy Vuta-se a Pi-jün-se, oba z XV. stol. po Kr., tibetský chrám s 5 věžemi, chrám Ta-čung-se, král. letní sídlo Wan-ču-šan, chrám Jü-čüan-šan, pahorek pramene drahokamů s pagodou a druhá obora hsiang-šan, chrám Lamův, vystavěný na poctu Te-šu-lamy, zemř. v '''P'''-u, a konečně na s. straně vně hradeb chrám Země či Ti-tan a na vých. straně Ši-tan, chrám Slunce, kde císařové obětovali božstvu. {{Prostrkaně| Dějiny}}. Na místě nynějšího hl. m. stávalo již v legendární době feudální r. 1121 př. Kr. město zv. Ki, jež bývalo hl. městem kníž. Jenu. V VI. stol. po Kr. m. Ki bylo hl. m. nepatrného tatarského království Mujongu. Od r. 618—907 bylo tu sídlo vrchního voj. velitele, r. 986 m. Ki bylo vzato od Kitanských Tatarů, kteří se tu usadili. R. 1153 stalo se hl. m. dynastie Kinské, r. 1215 bylo dobyto Džengizchánem. Vnuk tohoto Veliký Kublaj chán přeložil sem r. 1260 sídlo mongolských císařů z Karakorum. Od těch časů staré to město vzrůstalo nejen co do rozlohy, ale i svým významem kulturním, až prodlením doby vyšinulo se na výši slávy, která zastínila lesk i důležitost starších měst hlavních, kterých se v Číně během tisíciletí vystřídalo několik. Když podlehla dynastie mongolská, císařové z rodu Mingů, původu domácího, usídlili se v Nan-kingu, t. j. v městě Jižním. Ale r. 1411 bylo '''P'''-u opět vráceno jeho důstojenství metropole Číny, kdy cís. Jong-lo přenesl sem opět sídlo své. Od těch dob zůstal '''P.''' hl. m. říše i potom, když polodivi barbaři Mandžuové zmocnili se vlády. Ač '''P.''' přecházel opětovaně v ruce nových pánův, ač po každé změně vlády přeměnil i jméno své, přece vzhledu svého valně nezměnil, zachovávaje vždy mnoho z původní své podoby. První obsazení '''P'''-u Evropany stalo se r. 1860 v říjnu za války Anglie ve spolku s Francií proti Číně. Od té doby usazeni v '''P'''-u vyslanci všech velmocí a ujednány obchodní smlouvy. Po dobytí '''P'''-u r. 1900 prolomeny hradby města a prodloužena železniční trať až do vnitř města, kde končí na prostranství mezi nejposvátnějšími chrámy Nebes a Země, s jejichž bran vlají cizí prapory. {{Prostrkaně|Literatura}}: Bretschneider, Die Pekinger Ebene und das benachbarte Gebirgsland (Pettermanns Geogr. Mittheilungen 46. Ergänzbd.); Rennie, Peking and the Pekingese (Lond., 1895); Jammetel, Pékin, souvenirs de l′empire du milieu (Pař., 1887); Tavier, Péking, histoire, description (Pař., 1901); Grube, Zur Pekinger Volkskunde (Beri., 1901); Heinze, Die Belagerung der Pekinger Gesandschatten (Heidelberg, 1901); R. Allen, Siege of Peking (Lond., 1901). Nejnovější zprávy obsahuje spis českého cestovatele St. Vráze, Čína (v Praze, 1902). ''[[Bsa.]]'' {{Konec formy}} 094w87ji3fc3bfkb5onvm6knl158z0s 0 98899 336025 2026-08-22T19:33:39Z Lenka64 2855 n 336025 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP |TITUL= Encyklopedie Britannica 1911 |ČÁST= Bartet, Jeanne Julia |PŘEDCHOZÍ= Barter |DALŠÍ= Barth, Heinrich }} {{Textinfo |TITULEK= Bartet, Jeanne Julia |ORIGINAL= |AUTOR=neuveden |PŘELOŽIL= |ZDROJ= Encyklopedie Britannica 1911 |VYDÁNO = |LICENCE = PD origin |LICENCE-PŘEKLAD = CC BY-SA 3.0 }} {{Forma|proza}} '''{{Verzálky|Bartet}}''' (Regnault), JEANNE JULIA (1854–), francouzská herečka, která se narodila v Paříži a studovala na konzervatoři. V roce 1872 zahájila úspěšnou kariéru ve Vaudeville a v roce 1879 byla angažována v Comédie Française, kde se v roce 1880 stala členkou společnosti. Po mnoho let hrála hlavní role v tragédiích i komediích, její velkolepý styl a vytříbená jemnost z ní dělaly špičku mezi mladými herečkami na francouzském jevišti. V roce 1908 měla sezónu v Londýně, kde se její dokonalé umění projevilo v řadě rolí. {{Konec formy}} [[Kategorie:Encyklopedie Britannica 1911|Bartet]] 9b7m8g590iwae1n6qdorwl602hccmqk 0 98900 336028 2026-08-23T06:54:27Z Mykhal 7311 heslo 336028 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Prak | PŘEDCHOZÍ = z Prachové | DALŠÍ = Prantl }} {{Textinfo | TITULEK = Prak | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S.&nbsp;661. {{Kramerius|ndk|7d4ba1a0-00a2-11e7-97b4-5ef3fc9ae867}} | SOUVISEJÍCÍ = {{Heslo|Pračata}} | WIKIPEDIA-HESLO = Prak | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Katapult|Katapult]] }} {{Forma|proza}} '''Prak''' '''1)''' nástroj k házeni z ruky těl kulovitých do dálky, druhdy před vynalezením prachu zhusta užívaná zbraň, něm. ''die Schleuder''. Ještě u Husitů se připomínají {{Prostrkaně|{{Heslo|Pračata|pračata}}}} (v.&nbsp;t.), kteří z '''p'''-ův házeli. — '''2)''' '''P.''' slul také veliký házecí nástroj, kterým se házely veliké kameny k boření zdí, soudky s ohněm a jiné věci do obležených pevností neb měst. Ještě r.&nbsp;1505 dálo se cvičení v házení z '''p'''-ů na Slovanech „na druhou stranu přes vodu". (Staří let.) {{Konec formy}} pvx4vt16nbwqpcqoxea4ur4al2i4wou 336029 336028 2026-08-23T06:54:57Z Mykhal 7311 typo 336029 wikitext text/x-wiki {{NavigacePaP | AUTOR = Jakub Malý | TITUL = Vlastenský slovník historický | ČÁST = Prak | PŘEDCHOZÍ = z Prachové | DALŠÍ = Prantl }} {{Textinfo | TITULEK = Prak | AUTOR = [[Autor:Jakub Malý|Jakub Malý]] | LICENCE = PD old 70 | ZDROJ = MALÝ, Jakub. ''Vlastenský slovník historický''. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S.&nbsp;661. {{Kramerius|ndk|7d4ba1a0-00a2-11e7-97b4-5ef3fc9ae867}} | SOUVISEJÍCÍ = {{Heslo|Pračata}} | WIKIPEDIA-HESLO = Prak | WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Katapult|Katapult]] }} {{Forma|proza}} '''Prak''' '''1)''' nástroj k házení z ruky těl kulovitých do dálky, druhdy před vynalezením prachu zhusta užívaná zbraň, něm. ''die Schleuder''. Ještě u Husitů se připomínají {{Prostrkaně|{{Heslo|Pračata|pračata}}}} (v.&nbsp;t.), kteří z '''p'''-ův házeli. — '''2)''' '''P.''' slul také veliký házecí nástroj, kterým se házely veliké kameny k boření zdí, soudky s ohněm a jiné věci do obležených pevností neb měst. Ještě r.&nbsp;1505 dálo se cvičení v házení z '''p'''-ů na Slovanech „na druhou stranu přes vodu". (Staří let.) {{Konec formy}} 156ucrbz1hnlzn7r9jo06jtrspobxie