Wikizdroje
cswikisource
https://cs.wikisource.org/wiki/Wikizdroje:Hlavn%C3%AD_strana
MediaWiki 1.47.0-wmf.17
first-letter
Média
Speciální
Diskuse
Uživatel
Diskuse s uživatelem
Wikizdroje
Diskuse k Wikizdrojům
Soubor
Diskuse k souboru
MediaWiki
Diskuse k MediaWiki
Šablona
Diskuse k šabloně
Nápověda
Diskuse k nápovědě
Kategorie
Diskuse ke kategorii
Autor
Diskuse k autorovi
Edice
Diskuse k edici
Stránka
Diskuse ke stránce
Index
Diskuse k indexu
TimedText
TimedText talk
Modul
Diskuse k modulu
Podujatie
Diskusia k podujatiu
Uživatel:Skim/Test Listeria2
2
77813
336230
336058
2026-08-28T03:00:13Z
ListeriaBot
14097
Wikidata list updated [V2]
336230
wikitext
text/x-wiki
{{Wikidata list
|sparql=SELECT DISTINCT ?item ?pocetobyvatel ?pocetobyvatel_upr ?rozloha (ROUND(?rozloha/1000000) AS ?rozloha_upr) ?date WITH {
SELECT DISTINCT ?item WHERE {
?item wdt:P31/wdt:P279* wd:Q515 . }
} AS %subquery WHERE {
INCLUDE %subquery .
?item wdt:P17 ?zeme .
?zeme wdt:P463 wd:Q458 .
MINUS { ?zeme p:P463 [ ps:P463 wd:Q458; pq:P582 ?end ] } .
?item p:P1082 ?pobSt .
?pobSt a wikibase:BestRank; ps:P1082 ?pocetobyvatel .
OPTIONAL { ?pobSt pq:P585 ?date } .
?item p:P2046 [ a wikibase:BestRank; psn:P2046/wikibase:quantityAmount ?rozloha ] .
bind(concat("{", "{formatnum:", str(?pocetobyvatel), "}", "}") AS ?pocetobyvatel_upr ) .
}
order by desc(?pocetobyvatel) desc(?rozloha)
LIMIT 50
|columns=number:#,label:Článek,P18:Obrázek,P17,?pocetobyvatel_upr:Počet obyvatel,?date:K datu,?rozloha_upr:Rozloha (km<sup>2</sup>)
|thumb=75
}}
{| class='wikitable sortable'
! #
! Článek
! Obrázek
! stát
! Počet obyvatel
! K datu
! Rozloha (km<sup>2</sup>)
|-
| style='text-align:right'| 1
| ''[[:d:Q64|Berlín]]''
| [[Soubor:Cityscape Berlin.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:3782202}}
| 2023-12-31
| 891
|-
| style='text-align:right'| 2
| ''[[:d:Q220|Řím]]''
| [[Soubor:Rome Skyline (8012016319).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:2748109}}
| 2023-01-01
| 1287
|-
| style='text-align:right'| 3
| ''[[:d:Q90|Paříž]]''
| [[Soubor:La Tour Eiffel vue de la Tour Saint-Jacques, Paris août 2014 (2).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:2103778}}
| 2023-01-01
| 105
|-
| style='text-align:right'| 4
| ''[[:d:Q1741|Vídeň]]''
| [[Soubor:Wien katedra sw Szczepana widok z wiezy 6.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q40|Rakousko]]''
| {{formatnum:2028289}}
| 2025-01-01
| 415
|-
| style='text-align:right'| 5
| ''[[:d:Q1055|Hamburk]]''
| [[Soubor:Hamburg view St. Nikolai.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1910160}}
| 2023-12-31
| 755
|-
| style='text-align:right'| 6
| ''[[:d:Q3114019|Katovická konurbace]]''
| [[Soubor:Katowice - Spodek+MCK z MŚ.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1903000}}
| 2023-01-01
| 1468
|-
| style='text-align:right'| 7
| ''[[:d:Q270|Varšava]]''
| [[Soubor:Castle Square (22346p).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:1862402}}
| 2024-06-30
| 517
|-
| style='text-align:right'| 8
| ''[[:d:Q1492|Barcelona]]''
| [[Soubor:Aerial view of La Sagrada Familia, Barcelona, Spain (51227006134).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:1731649}}
| 2025-01-01
| 101
|-
| style='text-align:right'| 9
| ''[[:d:Q19660|Bukurešť]]''
| [[Soubor:Bucharest-Skyline-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q218|Rumunsko]]''
| {{formatnum:1716961}}
| 2021-12-01
| 226
|-
| style='text-align:right'| 10
| ''[[:d:Q1781|Budapešť]]''
| [[Soubor:Budapest, Hungary (explored) (14995308504).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q28|Maďarsko]]''
| {{formatnum:1685209}}
| 2025-01-01
| 525
|-
| style='text-align:right'| 11
| ''[[:d:Q1726|Mnichov]]''
| [[Soubor:Stadtbild München.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1510378}}
| 2023-12-31
| 311
|-
| style='text-align:right'| 12
| ''[[:d:Q16665897|Métropole de Lyon]]''
| [[Soubor:Vue du Mont Thou.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:1436354}}
| 2023-01-01
| 534
|-
| style='text-align:right'| 13
| ''[[:d:Q1085|Praha]]''
| [[Soubor:Petřín Tower View IMG 3020.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q213|Česko]]''
| {{formatnum:1397880}}
| 2025-01-01
| 496
|-
| style='text-align:right'| 14
| ''[[:d:Q490|Milán]]''
| [[Soubor:Milano, Duomo with Milan Cathedral and Galleria Vittorio Emanuele II, 2016.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:1354196}}
| 2023-01-01
| 182
|-
| style='text-align:right'| 15
| ''[[:d:Q472|Sofie]]''
| [[Soubor:Panoramic view over central Sofia and the Vitosha Mountain 2017-10-08.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q219|Bulharsko]]''
| {{formatnum:1213134}}
| 2025-12-31
| 492
|-
| style='text-align:right'| 16
| ''[[:d:Q365|Kolín nad Rýnem]]''
| [[Soubor:Stadtbild Köln (50MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:1024621}}
| 2024-12-31
| 405
|-
| style='text-align:right'| 17
| ''[[:d:Q1754|Stockholm]]''
| [[Soubor:Stockholm gamlastan etc.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:984748}}
| 2022-12-31
| 187
|-
| style='text-align:right'| 18
| ''[[:d:Q727|Amsterdam]]''
| [[Soubor:Amsterdam airphoto.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:921468}}
| 2023-01-01
| 219
|-
| style='text-align:right'| 19
| ''[[:d:Q2634|Neapol]]''
| [[Soubor:Naples from the Castello Sant Elmo with Abbazia San Martino the port and the Vesuv.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:913462}}
| 2023-01-01
| 119
|-
| style='text-align:right'| 20
| ''[[:d:Q495|Turín]]''
| [[Soubor:Turin Montage.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:841600}}
| 2023-01-01
| 130
|-
| style='text-align:right'| 21
| ''[[:d:Q31487|Krakov]]''
| [[Soubor:Zamek Królewski na Wawelu (1).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:804237}}
| 2023-06-30
| 327
|-
| style='text-align:right'| 22
| ''[[:d:Q1117116|Bordeaux Métropole]]''
| [[Soubor:Bordeaux - Pont Chaban Delmas sur la Garonne.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q142|Francie]]''
| {{formatnum:796273}}
| 2019-01-01
| 579
|-
| style='text-align:right'| 23
| ''[[:d:Q1794|Frankfurt nad Mohanem]]''
| [[Soubor:Frankfurter Altstadt mit Skyline 2019 (100MP).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:775790}}
| 2023-12-31
| 248
|-
| style='text-align:right'| 24
| ''[[:d:Q1435|Záhřeb]]''
| [[Soubor:Zagreb (29255640143).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q224|Chorvatsko]]''
| {{formatnum:767131}}
| 2021-08-31
| 641<br/>306
|-
| style='text-align:right'| 25
| ''[[:d:Q1757|Helsinky]]''
| [[Soubor:Helsinki Lutheran Cathedral (panoraamanäköala)-2 (säätö).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q33|Finsko]]''
| {{formatnum:694392}}
| 2025-12-31
| 214
|-
| style='text-align:right'| 26
| ''[[:d:Q1209|Svobodné hanzovní město Brémy]]''
| [[Soubor:Haus-der-Buergerschaft-01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:693204}}
| 2022-01-01
| 419
|-
| style='text-align:right'| 27
| ''[[:d:Q25287|Göteborg]]''
| [[Soubor:Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q34|Švédsko]]''
| {{formatnum:674529}}
| 2023-12-31
| 272
|-
| style='text-align:right'| 28
| ''[[:d:Q1799|Vratislav]]''
| [[Soubor:Rynek Starego Miasta We Wroclawiu (152991773).jpeg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:673531}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 29
| ''[[:d:Q1748|Kodaň]]''
| [[Soubor:Copenhagen - view from Christiansborg castle.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q35|Dánsko]]''
| {{formatnum:667099}}
| 2025-01-01
| 91
|-
| style='text-align:right'| 30
| ''[[:d:Q34370|Rotterdam]]''
| [[Soubor:Erasmusbrug seen from Euromast.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:664311}}
| 2023-01-01
| 319
|-
| style='text-align:right'| 31
| ''[[:d:Q580|Lodž]]''
| [[Soubor:Łódź Fabryczna, 2017.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q36|Polsko]]''
| {{formatnum:648711}}
| 2024-06-30
| 293
|-
| style='text-align:right'| 32
| ''[[:d:Q1524|Athény]]''
| [[Soubor:Akropolis 2015.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q41|Řecko]]''
| {{formatnum:643452}}
| 2021-01-01
| 39
|-
| style='text-align:right'| 33
| ''[[:d:Q1022|Stuttgart]]''
| [[Soubor:Neues Schloss Schlossplatzspringbrunnen Jubiläumssäule Schlossplatz Stuttgart 2015 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:633484}}
| 2023-12-31
| 207
|-
| style='text-align:right'| 34
| ''[[:d:Q1718|Düsseldorf]]''
| [[Soubor:Düsseldorf Panorama.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:631217}}
| 2023-12-31
| 217
|-
| style='text-align:right'| 35
| ''[[:d:Q2656|Palermo]]''
| [[Soubor:Palermo02 flickr.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:630167}}
| 2023-01-01
| 161
|-
| style='text-align:right'| 36
| ''[[:d:Q2079|Lipsko]]''
| [[Soubor:Innenstadt Leipzig mit Thomaskirche von Panorama Tower 2013.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:611850}}
| 2024-12-31
| 298
|-
| style='text-align:right'| 37
| ''[[:d:Q8851|Malaga]]''
| [[Soubor:Malaga 2023.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q29|Španělsko]]''
| {{formatnum:599063}}
| 2025-01-01
| 395
|-
| style='text-align:right'| 38
| ''[[:d:Q1295|Dortmund]]''
| [[Soubor:Dortmund - Altes Stadthaus, Dortmund - 20180305155944.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:595471}}
| 2023-12-31
| 281
|-
| style='text-align:right'| 39
| ''[[:d:Q1761|Dublin]]''
| [[Soubor:Dublin - aerial - 2025-07-07 01.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q27|Irsko]]''
| {{formatnum:592713}}
| 2022-04-03
| 115
|-
| style='text-align:right'| 40
| ''[[:d:Q1773|Riga]]''
| [[Soubor:Vistas desde la iglesia de San Pedro, Riga, Letonia, 2012-08-07, DD 12.JPG|center|75px]]
| ''[[:d:Q211|Lotyšsko]]''
| {{formatnum:588911}}
| 2026-01-01
| 304<br/>254
|-
| style='text-align:right'| 41
| ''[[:d:Q2066|Essen]]''
| [[Soubor:Aerial view of Essen.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:586608}}
| 2023-12-31
| 210
|-
| style='text-align:right'| 42
| ''[[:d:Q216|Vilnius]]''
| [[Soubor:Gedimino pilis by Augustas Didzgalvis.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q37|Litva]]''
| {{formatnum:581475}}
| 2023-01-01
| 401
|-
| style='text-align:right'| 43
| ''[[:d:Q24879|Brémy]]''
| [[Soubor:Bremen-rathaus-dom-buergerschaft.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:577026}}
| 2023-12-31
| 318
|-
| style='text-align:right'| 44
| ''[[:d:Q1731|Drážďany]]''
| [[Soubor:DD-canaletto-blick.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:564904}}
| 2024-12-31
| 328
|-
| style='text-align:right'| 45
| ''[[:d:Q1449|Janov]]''
| [[Soubor:Genova panorama centro storico da villetta Di Negro.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q38|Itálie]]''
| {{formatnum:558745}}
| 2023-01-01
| 240
|-
| style='text-align:right'| 46
| ''[[:d:Q36600|Haag]]''
| [[Soubor:The Hague Montage 2021.png|center|75px]]
| ''[[:d:Q55|Nizozemsko]]''
| {{formatnum:548320}}
| 2021-01-01
| 98
|-
| style='text-align:right'| 47
| ''[[:d:Q1715|Hannover]]''
| [[Soubor:Neues Rathaus Hannover 2013.jpg|center|75px]]
| ''[[:d:Q183|Německo]]''
| {{formatnum:548186}}
| 2023-12-31
| 204
|}
{{Wikidata list end}}
a1ptqlje64aty0nw5ifsbaad7apvubo
Index:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/styles.css
252
98550
336219
336140
2026-08-27T17:05:03Z
Jean-Paul
8278
sjednocena iniciála a nadpis
336219
sanitized-css
text/css
p {
margin: .1em 0;
text-indent: 2.5em;
text-align: justify;
}
h2 {
display: block;
margin: 0 0 1em 0;
border-bottom: none;
text-align: center;
font-variant: small-caps;
}
.mw-heading2 {
border-bottom: none;
}
.prvni-odstavec {
margin: .1em 0;
text-indent: 0;
text-align: justify;
}
.iniciala {
font-size: 2em;
font-weight: 400;
line-height: 1;
display: inline-block;
vertical-align: baseline;
}
/* Obsah */
.obsah-kniha {
font-size: 80%;
width: 80%;
margin: 1em auto;
}
.obsah-radek {
display: flex;
align-items: baseline;
margin: .15em 0;
}
.obsah-radek a {
font-variant: small-caps;
}
.obsah-tecky {
flex: 1;
border-bottom: 2px dotted currentColor;
margin: 0 .4em;
}
.obsah-strana {
white-space: nowrap;
}
qngm1wnq99bmm6qzxxkik38urc7zzib
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/129
250
98670
336214
335568
2026-08-27T16:45:51Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336214
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|121}}</noinclude>A jest, abych tak řekl, po tatínkovi z živnosti. Zná naše povolání. A je jí přes dvacet let, žádné takové osmnáctileté žábě, s kterým si pak člověk neví rady, to je velmi důležité. A co ještě jsem chtěl říci: Na snubní prsteny jste nezapomněl? To je věcí ženichovou.“
„Už je mám doma, spektabile.“
„A kterak se svatební kyticí?“
„Chtěl jsem ji odvézti s sebou, ale květinář mi k tomu neradil. Pošle ji v sobotu v poslední chvíli za mnou na Veselku, expres, ráno bude na místě. A opatří ji tak, aby zůstala čerstvá.“
„Výborně. A teď hlavní věc, kolego. Dárek pro nevěstu?“
„Drahá Eminka sice mi důrazně všecko zakazovala, přece však jsem u Rumla objednal granátovou náprsní sponu. Krásný výrobek — doufám, že Eminka neodmítne.“
„Bodejť by odmítla. Český granát! A tedy jste celkem připraven?“
„Připraven, spektabile. Sice jsem trochu hlouběji musil sáhnouti do svých úspor, ale co bych pro drahé děvče neobětoval!“
„Výborně, kolego! Mně podobná cesta nekyne — leda na smrtelné posteli, jak víte. Přece jsem vás dostal tam, kam jsem chtěl, a to mě upřímně těší.“
„Kterak to, spektabile?“ otázal se Tykva.
Doktor Čočka se vzpamatoval.
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
fpgnro7keul1ju5szpwfgwk8233efxo
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/130
250
98671
336215
335569
2026-08-27T16:50:43Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336215
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|122}}</noinclude>„Chci říci, že jsem vám byl odstrašujícím příkladem šedivého staromládenectví. Tomu uniknete. Dobře věděl Pámbů, proč stvořil Adamovi Evu. Já bych mu byl arci poradil tu a tam všelijakou opravu, ale již se nedá na těch milých Evách nic pozměnit. Ostatně vy jste si dobře vybral.“
„A Eminka?“ pronesl Tykva s úsměvem.
„Taky, kolego, taky. — Ale co jsem chtěl říci: do Pardubic to nepovezete? Ani samovar, ani cukřenku. Mohl byste to potlouci nebo ve vagoně zapomenout. Uložím vám prezenty do skříně, v pondělí vám je Houžvička přinese na Vinohrady.“
„Přece jen bych rád váš dar vzal s sebou. Bude mít Eminka radost, a já ji tak rád vidím, když se jí zraky milým překvapením zalesknou.“
„Ale pak i dar páně Vosáhlův. Ať se potěší i panímáma.“
Doktor Čočka odešel do své pracovny. Ale než se skončilo odpolední úřadování, ještě jednou se objevil.
„Právě přišla depeše od kolegy Karfiola. Čtěte!“
A podával Tykvovi telegram. A Tykva četl:
„Prosím, kupte mi a přivezte samovárek na čaj, cukřenku k tomu. Dámy viděly cosi takového v Ovocné ulici. Dopis následuje.“
Tykva upřel na šéfa tázavý pohled.
„Spektabilis — —“?
„Toť se roztrhl pytel se samovary!“ smál se šéf. „Počkáme do rána na psaní.“
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
7xk2v7yjqyp0uuk1uplt1cweejbpos7
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/131
250
98672
336216
335570
2026-08-27T16:54:58Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336216
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|123}}</noinclude>A ráno dostal Čočka list z Pardubic:
„Vzácný pane kolego! Naše Ema touží po samovaru, pokud možno s příslušnou cukřenkou. Na všechno milá moje choť pamatovala, na samovar nepomyslila, doma to vaříme všelijak. Viděly prý posledně v Praze kdesi v Ovocné ulici jakýsi bílý samovárek, dokonce snad stříbrný. Ale ať je to třeba čínské stříbro neb alpaka, kupte mi to, prosím Vás. Když stříbro, tím lépe. Vyberte věc hezkou, na ceně nesejde. Sám jsem pořád bez dárku, nic moudrého mi nepřipadá. A zpravte mne laskavě, zdali najdete, abych měl po starosti. Mám plnou hlavu jiných věcí, těším se, až bude po všem. Váš Karfiol.“
Doktor Čočka se podíval na Tykvu:
„Co budeme dělat?“
„Ano,“ odpovídal Tykva malomyslně, „samovar máme, cukřenku máme, ale tím není panu doktoru Karfiolovi zpomoženo. Na něho nic nezbylo.“
Taky doktor Čočka stál tu bezradně. Pojednou však se udeřil do čela:
„Kolego, seberte se, běžte“ k tomu Filištínovi do Ovocné ulice, ať expres cito cito objedná z Vídně tác pod samovar, o jakém se mnou mluvil. Obratem pošty ať je v Praze, zítra do večerního vlaku. Ať má kolega Karfiol aspoň kousek, abychom nepřišli s prázdnem.“
Za chvíli se Tykva vrátil se zprávou:
„Telegraficky objednáno. Zítra v poledne bude tác v Praze.“
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
lftbywb6fhw9dowb3e9bvrubl7mlqek
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/132
250
98673
336217
335571
2026-08-27T16:56:12Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336217
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|124}}</noinclude>„Chvála Pánubohu!“ oddychl doktor Čočka. A do Pardubic letěl telegram doktoru Karfiolovi:
„Všecko obstaráno.“
A mžouraje taškářsky po Tykvovi řekl doktor Čočka:
„Budete mít svatební prezent, kolego, jaký dostal málokdo. Tři jsme se vám na něj musili složit. Paní Eminka se nad ním ze srdce zasměje!“<noinclude></noinclude>
7su76h8prq5s6i0gtgw7sfeiw1tq001
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/133
250
98674
336218
335763
2026-08-27T17:02:12Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336218
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" /></noinclude>__NOEDITSECTION__
== Tykvův poslední den a pardubské překvapení ==
<div class="prvni-odstavec"><span class="iniciala">B</span>yla sobota před svatbou Tykvovou. Doktor Čočka netrpělivě očekával zásilku od klenotníka, stříbrný tác pro doktora Karfiola. Již dvakrát neb třikrát pootevřel dvířka do pokojíku Tykvova a zvolal:</div>
„Kolego, nechá-li nás ten filištín na holičkách! Máme přijet s prázdnýma rukama?“
A když ručička táhla na dvanáctou, chápal se zimníku a volal:
„Doběhnu do Ovocné ulice!“
Ale právě když počali vyzváněti poledne, objevil se udýchaný posel ze závodu, přinášeje objednanou věc.
„Chvála Pánubohu!“ vydechl zhluboka Čočka. „Máme to tady. Ale teď to tuhle položím a odpoledne si celý ten tyátr postavíme, abychom viděli, jaký to bude efekt. Doufám, že budeme pochváleni. A teď k obědu.“
S pocity velmi smíšenými kráčel Tykva do své restaurace.
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
qvsxpt869zfgrrxj7rj4vy6d8otmb92
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/134
250
98675
336220
335573
2026-08-27T17:16:10Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336220
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|126}}</noinclude>„Jdeš posledně na hospodský oběd, Jaromíre. Jak dlouho jsi tak chodil? Od studií — a někdy také jsi neobědval, když uhodilo nějaké mimořádné vydání; nebylo zač. Ale nezflámoval jsi — toho jsi se vždy šťastně vyvaroval. Dnes ti ten mládenecký život končí, od pozítřka ti kyne domácí krb. Byly chvíle veselé i trudné — vzpomínej všeho jen v dobrém. Mnohý kolega zludračil, mnohý nadobro zapadl — ano, Praha! Šťastně jsi ze všeho podobného nebezpečenství vyvázl a teď tedy tě očekává spořádaný život — posměváčkové říkají šosácký — ale budeš rodinou. Ano, Jaromíre, rodinou. Po tvém boku vždy vystoupí ženský zjev, kterým život svůj doplníš, má Eminka drahá. Snad se jí na počátku taky zasteskne, ale myslím, že brzy uvykne. Taky její život se tebou doplní! Postaráš se, aby se jí nestýskalo po mamince, po tatínkovi — a někdy se vrátíš v místa, ke kterým ji poutají všechny vzpomínky z dětství, mládí. Posud jsi žila jen idylu, duše drahá, vynasnažím se, abych ti ji prodloužil. Dnes tedy se rozloučím se svou krčmou, abych se do ní nevrátil. Přece je mi nějak tesklivo. Zdali mne tam budoucně pohřeší? Snad, ba dojista. Ztracený host — vždycky po něm zůstává mezera. Tři léta byla to moje „domácnost“. Mám odejít beze slova? Ne, svěřím se vrchnímu, proč už mne neuvidí. A dnes — naposledy — dostane královskou odměnu.“
Tak mudroval doktor Tykva, i do oběda se mu ronilo cosi smutečního. A když svěřil vrchnímu, proč<noinclude></noinclude>
79zcimeu240xu8i2oqvp7fhnrhewcqz
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/135
250
98676
336221
335574
2026-08-27T17:21:54Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336221
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|127}}</noinclude>je tu dnes naposled, potřásl ten starý obsluhovatel hostí prošedivělou hlavou, usmál se trpně a řekl:
„Škoda, pane doktore. Ale taková už je ta naše živnost. Málokomu dosloužíme do smrti. A k stáru bývají ti pánové už mrzutí — komu by se nepřejedla hospodská strava? Bylo by vás škoda, kdybyste taky měl u nás zešedivět. Takový milý, dobrý, uznalý pán! Nikdy jste si nestěžoval, račte mi věřit, čtyřicet let nosím ten sklepnický frak, ale takoví hosti jsou k pohledání.“
A nakloniv se k Tykvovi, ještě řekl:
„Vždyť já sám, vašnosti, mám té hospody někdy po krk — a vyrostl jsem v tom!“
„Věřte mi,“ odpovídal Tykva, „že bych vám neutíkal, kdybych nezakládal vlastní domácnost. Celkem jsem si neměl nač stěžovat.“
„To je velké slovo, vašnosti,“ přijímal pan vrchní s potěšením ujištění Tykvovo. A sdílnost loučícího se hosta dodávala mu odvahy k větší důvěrnosti. Jen se rozhlédl po hostech ostatních, není-li ho někde třeba, a vida, že ho v tu chvíli nikdo nevolá, sklonil se poznovu k Tykvovi:
„Přeju panu doktorovi ze srdce, aby v novém stavu svém byl zouplna spokojen, aby se mu nikdy nezastesklo po tomhle stole, u kterého tak dlouho sedával.“
Z těchto slov zavanulo na Tykvu cosi nemilého, cosi jako skrytá pochybnost. Ale nemohl se hněvati. Číšník jistě to míní upřímně. Tak jen odvětil:
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
9xv5flc8w6anwfh234l1sksphb3d3ab
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/136
250
98677
336222
335575
2026-08-27T17:29:35Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336222
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|128}}</noinclude>„Doufám, pevně doufám, pane Alois.“
„Vašnosti, neračte se hněvat, ale našinec za ta léta mnoho přehlídl. My nesmíme mnoho mluvit, my jsme tu proto, abychom hostům pomáhali z kabátů a do kabátů a vůbec pro posluhu. Ale hospoda je zatrápená škola. Díváme se a posloucháme, známe půl Prahy. Málokde je tolik příležitosti. A nejeden z pánů, které jsme za svobodna obsluhovali, když zas po čase k nám zapadl, postýskal si, že bývalo jindy veseleji. Chytáme to tak ušima nechtíc a juž víme, kde koho střevíc tlačí. Neustele si každý dobře.“
Tykva viděl, že je na čase, aby tuto rozprávku skončil. Vytáhl tobolku, zaplatil a obdaroval vrchního celým zlatníkem.
„Srdečné díky, pane doktore, a ještě jednou mnoho štěstí na dlouhá léta!“ blahopřál číšník. „Neračte na nás zapomenout, račte nás známým pánům doporučit. Vynasnažíme se, abychom je uspokojili.“
Tykva s úsměvem přisvědčoval. Ulehčilo se mu, že to loučení tak hladce odbyl. Odcházeje podal číšníkovi ruku, což u některých hostí vzbudilo jistou pozornost. Když za Tykvou zapadly dveře, upíraly se na pana vrchního tázavé pohledy. A číšník vysvětloval:
„Žení se nám pan doktor, žení. Už nebude chodit. Dej mu Pánbůh štěstí. Škoda ho — byl to tichý, spokojený host, žádný sekant. Takových je vždycky škoda.“
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
d1f0fx5ws44xkc2z7f99vv2c59dpw9w
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/137
250
98678
336223
335576
2026-08-27T17:34:01Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336223
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|129}}</noinclude>Tykva zamířil domů. Ještě měl složiti své věci do kufříku a ještě taky se chtěl pomazlit se svým příbytkem, v kterém ztrávil několik spokojených let. Rozhlížel se pokojem, který jej vždy mlčelivě přivítal a zas mlčelivě propouštěl do kanceláře, pokojem, v němž snil své sny o Emince, a zas jej přepadala zvláštní tesknota. Zachvacovala jej vůbec měkká, lítostivá nálada. Ještě se sem sice vrátí některý den po svatbě, aby odtud odnesl své knihy, aby dal přenésti svůj psací stolek — nájemné má zaplaceno až do posledního — ale veliký oddíl života je tu skončen. Teď se mu zdálo, že tohoto tichého příbytku ani dostatečně neužil. I tento mládenecký pokojík měl svou duši, které rozuměl jen on, Tykva.
Když s kufříkem vycházel do malé síňky, vyšla mu z kuchyně naproti paní kvartýrská, čekající na povědomé skřípnutí dveří.
„Tedy na cestu, pane doktore?“
„Zatím do kanceláře, drahá paní. Pojedu až večer.“
„To je veselá a šťastná cesta, pane doktore. Provázej vás Pánbůh a dej vám hodně štěstí! Nerada vás ztrácím, byl jste můj nejmilejší nájemník. Sotva zas takového dostanu. Ale každý jde za svým.“
„Ještě si přijdu některý den pro své věci, milá paní.“
„Ničeho se ani nedotknu, pane doktore. A slečnu nevěstu že upřímně pozdravuji. Dobrého<noinclude></noinclude>
htu3so58q0xkhfxnjui6jens8mrp71w
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/138
250
98679
336224
335577
2026-08-27T17:39:20Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336224
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|130}}</noinclude>pána dostane, ať je s ním hodně šťastna do nejdelší smrti. Ráda bych ji znala.“
„Taky snad ji uvidíte. Víte dobře, že hora s horou se nesejde, ale člověk s člověkem se sejde. Buďte zde hodně zdráva.“
Tykva slézal se svým břemenem volně se schodů. Skřípaly pod ním a jemu se zdálo, že se s ním taky loučí.
Za chvíli došel do kanceláře. Když procházel velkou pisárnou, setkal se tu s něčím neobvyklým. Na všech stolech bylo krom rozdělané práce pečlivě uklizeno, na podlaze nebylo ani papírku. Když vstoupil do své „zpovědnice“, spatřil na psacím stole malou vázu a v ní dvě ohnivé růže. Ejhle, toť patrně pocta od personálu. Toť symbol — — Dvě planoucí růže jsou význakem zítřka. Tykva byl touto pozorností soudruhů hluboce dojat.
Sotvaže složil kufřík pod okno a svlékl zimník, ozvalo se zaklepání na dveře z veliké kanceláře. Dále! Do pokojíku vstupoval druhý koncipient a za ním nejstarší člen personálu, zkušený solicitátor, který sloužil již u doktora Čočky snad od samého počátku a přečkal už řadu bývalých koncipientů.
„Pane doktore,“ oslovil Tykvu kolega koncipient, „přicházíme jménem všeho personálu, abychom vám srdečně popřáli k šťastnému zítřku. Zároveň vám upřímně děkujeme za všechnu vlídnost a přátelskou shovívavost, kterou jste nám mladším vždy osvědčoval a každou práci svou<noinclude></noinclude>
hgcwp5ebfducskrprg3kty2kclzfy4e
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/139
250
98680
336225
335578
2026-08-27T17:46:01Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336225
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|131}}</noinclude>radou {{Oprava|usnaďňoval|usnadňoval}}. Zachovejte nám přátelské smýšlení i nadále. A tlumočte vážené své nevěstě naše nejuctivější blahopřání.“
Než mohl Tykva odpověděti, ujal se slova solicitátor, který své přání naladil žertovněji:
„Vážený pane doktore, nastupujete veliký a důležitý proces života svého, kéž hodně dlouhý! Řekl bych rád nekonečný, ale poněvadž nic není nekonečného, ani u nás tady, ani u žádného soudu světa, přejeme vám vroucně, abyste zdárně provedl a skončil proces, v nějž se zítřkem uvazujete, k naprosté spokojenosti své i druhé strany, která vám nikdy nebudiž odpůrcem, nýbrž účinlivým soukromým účastníkem. Plyň vám všechen další život s touto nejmilejší druhou stranou beze všech replik a duplik, beze všech odporů a rozkladů, a nikdy ať vás nepostihne žádná kontumace. Žijte v nepřetržitém, nekonečném smíru, a až někdy srotulujete všechna akta svá, ovažte je růžovou stužkou a dovršte pozemskou pouť v zaslouženém klidu a blažených vzpomínkách na vše, co vám život přinesl.“
„A na památku zítřejšího dne,“ promluvil zas mladší koncipient, „přijměte ode všeho personálu tento skrovný dárek, který nechť zpečetí vše, co významného vám život poskytne.“
Podal Tykvovi pouzdérko, jehož víčko odskočilo a na rudém aksamitě zasvítil zlatý pečetní prsten s velkým, jasným ametystem, na němž bylo vyryto zdobným písmem Dr. J. T.
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
6g5cvkdq8qtffws1szduaf3la2ixd0b
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/140
250
98681
336226
335579
2026-08-27T17:50:20Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336226
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|132}}</noinclude>Doktor Tykva byl tak dojat, že nemohl hned ani odpověděti, a z těch rozpaků vytrhlo jej neočekávané zvolání za zády:
„Výborně, pánové, výborně!“
Zvolal tak doktor Čočka, který již před chvílí byl potichu a co nejopatrněji pootevřel dvířka ze své pracovny a část blahopřejných proslovů gratulantů Tykvových zaslechl. Teď vstoupil do pokojíku a hledě na pouzdro, na prsten, zahlaholil:
„Velmi dobře, pánové! A vás, kolego Tykvo, může tento projev pánů velmi těšit. Nepotká to každého. Nasvědčuje to, že jste dobrým tovaryšem a že si toho pánové dovedou vážit. Jsem pyšný na svůj personál.“
Teď teprv se Tykva vzpamatoval a chápaje se rukou obou členů deputace, pronášel:
„Pánové, všem vám vroucně děkuji a nikdy této chvíle nezapomenu. Vím dobře, že jsem si takového daru nezasloužil. Tento prsten bude mi vždy nejmilejší památkou na spolupracovníky, s kterými mě osud svedl pod střechou našeho milého šéfa. Taky za svou drahou nevěstu vám děkuji. A až se jen trochu ve svém novém bydle usadím, pak se kdesi všichni sejdeme, abychom to společně oslavili. Doufám, že i náš milý pan šéf tuto nás poctí.“
„Ze srdce rád, jako vždy,“ dotvrdil doktor Čočka.
„I za ty krásné růže vám děkuji, pánové!“
{{Nop}}<noinclude></noinclude>
193nrzgl57yswjcdls2wq2etlnvucxd
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/141
250
98682
336227
335580
2026-08-27T17:54:22Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336227
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|133}}</noinclude>„To byl nápad našeho pana doktora,“ ukazoval solicitátor na mladšího koncipienta.
„Budou mne provázeti do Pardubic — doufám, že nezvadnou.“
Deputace se rozloučila, zmizela do velké kanceláře. Doktor Čočka drcl do Tykvy:
„Pojďte se podívat na garnituru, kterou povezeme do Pardubic.“
A táhl Tykvu do své pracovny. Tu na psacím stole bylo vyloženo blyštivé čajové nádobí. Rychlovar, cukřenka na krásném táce.
„Udělali jsme pro doktora Karfiola, co jsme mohli. Tác je od něho. Doufám, že bude spokojen. Proč se nepřihlásil dříve. Nechal to na poslední chvíli. Ale teď, kolego, zabalte to zase šikovně. Máte v kufříku místo?“
„Myslím, že to tam vtěsnám.“
„Skoro je nemoudré, že to tam potáhneme, ale kolega Karfiol to musí vidět. Ostatně myslím, že nevěsta bude mít plný stůl prezentů, jakousi výstavu.“
„To se na venkově dělává,“ poznamenal Tykva.
„To se dělává i v Praze, kolego. Tady nevěsty vystavují i své noční prádlo.“
„S něčím takovým bych nesouhlasil,“ řekl Tykva
„Souhlasil či nesouhlasil, co byste si počal, kdyby si to Eminka vzala do hlavy? Ale Eminka je moudrá holka, ta by sama nesouhlasila. Do ro-<noinclude></noinclude>
4vv8xa7j3ryibpk9wp7zg38q8gzk49k
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/142
250
98683
336228
335581
2026-08-27T17:58:11Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336228
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vlevo|134}}</noinclude>dinných tajností nemá nikdo cizí strkat nos. Myslím, že se to zavedlo jen jako následování hodný příklad. Ale marné laskominy!“
Tykva již sbíral nádobí, zavinoval je do papíru.
„Ještě něco vám povím, kolego. Až zavřete kufřík, pošlete si pro drožku, jeďte na státní nádraží. Navečeřte se a pro mne taky něco malého zamluvte — znáte můj vkus, mou chuť. Důkladnou večeři si dáme pak v Pardubicích, na Veselce. Bude otvírat oči kolega Karfiol, až si pro něj pošleme, až nás tam najde. Na to se z celé svatby nejvíc těším.“
Tykva se udeřil do čela.
„Spektabile, zapomněl jsem objednat nocleh.“
„Myslil jsem si to, kolego, a tak objednal jsem dva pokoje já. Kampak popletený ženich!“
„To jste hodný. Tedy po starosti.“
„Po starosti. Ale na Karfiola se těším. Miluju taková překvapení.“
Kdo otvíral toho večera oči, byl doktor Čočka. Když oba svatebčané přijeli večerním rychlíkem do Pardubic a vstupovali do jídelny na Veselce — tu se na ně od nedalekého stolu smál doktor Karfiol, až zuby cenil. Doktor Čočka zůstal jak opařený.
„Co tu děláte? A jakým právem?“ vyhrkl na Karfiola.
„Právem opatrného člověka. Ani se nesvlíkejte, pánové. Půjdeme k nám, čekají nás na ve-<noinclude></noinclude>
j2bbtv9cxuxaqe7wsrkd8xfuayelyvm
Stránka:Herrmann, Ignát – Historie Jaromíra Tykvy 2 (1934).pdf/143
250
98684
336229
335582
2026-08-27T18:00:06Z
Jean-Paul
8278
/* Zkontrolováno */
336229
proofread-page
text/x-wiki
<noinclude><pagequality level="3" user="Jean-Paul" />{{Vpravo|135}}</noinclude>čeři. Čil jsem nějakou čertovinu, proto jsem na dnešek zavedl detektivní službu mezi kanceláří a Veselkou. A odpůldne přišlo aviso z hotelu. Nocleh pro dva pány z Prahy! No dobrá, spěte si, kde chcete, ale večeřet budete u nás. A teď tedy vzhůru! Ať nám všechno nevysmahne.“
„Jen chvilku ještě,“ prosil Tykva. A spěchal nahoru do pokoje, aby z kufříku vybral čajovou garnituru. Pro Eminku vzal ovšem i dvě růže.
Doktor Karfiol vítězoslavně si odváděl hosty.<noinclude></noinclude>
nyi2mqlkvjd407g0d4fhxe5i1i0y0x5
Ottův slovník naučný/Evropa
0
98859
336236
336207
2026-08-28T06:17:57Z
Davmiub
20055
/* Horopis. */
336236
wikitext
text/x-wiki
{{Pracuje se}}
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Evropa
| PŘEDCHOZÍ = Evron
| DALŠÍ = Evst
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Evropa
| AUTOR = [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 853–930. [https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:3fc72530-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Dostupné online.]
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Evropa
}}
{{Forma|proza}}
'''Evropa.''' V končinách, jež dnes jmenujeme celinou '''E'''-py, nalézalo se již v prastarých dobách geologických souostroví, jež však měnilo obrysy své i souvislost svou mnohem více než Asie neb Amerika, natož Afrika a Australie. Celinný ráz '''E'''-py datuje teprve z tertiéru, a touž dobou pozbyla teprve svého starého spojení s Afrikou a nabyla Kavkázem nového spojení s Asií. Srůstání četných ostrovů v jednu celinu v té míře již se na světě neopakovalo. Podobný obraz poskytovala by asi celina utvořivší se z archipelů dnešní Malaisie, Melanesie neb Antill. Jen nevelká část ostrovů někdejšího evropského archipelu jest nyní zatopena mořem, a to spíše na severu než na jihu. Tak jest tomu v Baltickém a Severním moři, v úžině La Manche, na jihu pak v úžině Gibraltarské, v úžině mezi Túnisem a Sicilií a v moři Aegejském. Za to však jsou veliké nížiny v Rusku, Uhrách, Lombardii i Německu jen mladou souší, tak že se místy udržely ještě stopy bývalého moře v solných jezerech. '''E.''' jest jako celina nejmladší: hory a řeky, jezera a i roviny — vše jest tu mladé. To mělo i své důsledky pro historii '''E'''-py. Teprve pozdě '''E.''' byla získána vzdělanosti. Když v Egyptě, Babylónii a Číně kvetly již staré vzdělané státy, byly kraje evropské sídlem lovců a rybářů, kteří bydlíce v kolových stavbách sotva nacházeli se na tak vysokém stupni kultury, jako dnešní Papuové. Starší vzdělaní národové jihu, na př. Turdetani (jimž Strabón připisuje literaturu tehdáž prý 6000 let starou), Etruskové, Thrakové (u Hérodota ještě jeden z nejstarších národů světa) vyhynuli beze stopy, a nemnohém lépe vedlo se Iberům, Illyrům a četným jihoitalským a balkánským národům. Símě vyšší vzdělanosti přišlo do '''E'''-py ze sev. Afriky a ze záp. Asie, padlo však na úrodnější půdu a vzrostlo v stromy bujnější než ve staré vlasti. Ještě Ilias — bez básnické strannosti — ukazuje nám vlastně loupežné tažení mstivých barbarů proti městu zlatoskvoucímu, jakým se Trója ještě nyní Schliemannovi jevila. Velké stěhování národů ve střední '''E'''-pě, t. Keltů, Germanů a Slovanů na západ, změnilo sever, tak jako na jihu utvoření se národa řeckého a římského, v nichž utonuli brzy všickni národové Středomoří až na nepatrné zbytky Albanců a Basků. Zvláštní rozdělení '''E'''-py jevilo i tu svou světodějnou důležitost. Utvoření hégemonie v '''E'''-pě od pádu veleříše římské se již nezdařilo, třebas děly se o to pokusy. Udržely se vždy vzdělané státy, dosti mocné, aby uchránily svou samostatnost. Hégemonie v '''E'''-pě měnila od 2000 let sídlo své, a střed vzdělanosti, obchodu a bohatství posunul se ze Středomoří do záp. '''E'''-py, a půjde snad, bude-li tak souzeno, zase zpět na východ. To bylo jistou výhodou pro vývoj vzdělanosti. Velké říše asijské byly vždy povaleny jedinou válkou, a ze vzdělanosti egyptské zbyly jen zříceniny a mumie. — V '''E'''-pě však mohla prométhejská jiskra svobody vždy utéci se v bezpečný útulek četných ostrovů a poloostrovů, hor a močálů proti barbarským nájezdům velmocných nepřátel, jakými byli Peršané, Hunové, Mongolové a Turci. Proto měl skoro každý sebe menší národek v '''E'''-pě svůj čestný den v dějinách; den slávy a moci měli Portugalci, Hollanďané i Švédové, tak jako Španělé, Francouzi i Angličané. Byla to jakási federace národů, která '''E'''-pu poměrně mladou učinila světovládkyní, jež nyní panuje ve vesmíru, jež zalidnila i opanovala Ameriku i Austrálii a dobývá nyní Afriky a Asie. Za naší doby jest '''E.''' na vrcholu slávy své; předčí bohatstvím a vzdělaností i Asii dvakráte tak lidnatou a pracovitostí a plodností drží se ještě na své výši, ač severní Amerika počíná činiti jí konkurrenci čím dále nebezpečnější. Kdyby '''E.''' ztratila jednou mužnost, pružnost, pracovitost a pokročilost svou, přišla by i o svoji hégemonii, jíž by se jiné země zmocnily. Dí zajisté staré dobré přísloví: ''Imperium iisdem artibus retinetur, quibus partum est''. Jest proto důležita role malých národků, které jsou jako mladší členové rodiny evropské a nahraditi mají starší, na nichž se jeví někdy již úpadek patrný. Pokrok vzdělanosti jeví se jako zápas, v němž na místě unavených a raněných božích bojovníků nastupují vždy noví zápasníci ve prospěch člověčenstva, těžíce — každý v oboru své práce — ze souborné oné činnosti millionů, kterou nazýváme právě vzdělaností. Na každém národě samém — ať velkém nebo malém — záleží především, aby si prací svou ve kterémkoliv oboru duševním nebo hmotném zjednal věčných zásluh a slávy u všeho člověčenstva, nejlepšího to soudce živých i mrtvých. ''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]''
'''E.''' jest vedle Australie nejmenší kontinent, na sev.-záp. konci skupiny celin, již zoveme Starým světem. Pokud měřítkem pro pojem kontinentu jsou pouze hranice mezi souší a mořem, podoba geometrická a rozsah plošný, nemá '''E.''' nejmenšího oprávnění na to příjmí. Přece však rozmýšleli bychom se přijmouti Peschelův název alpinského poloostrova Asie, a kdybychom se již i s myšlénkou tou spřátelili, bylo by nutným toho důsledkem vyloučení celé větší, východní polovice Ruska až po záp. hranici oblasti Donu, Volgy a přítoků východního Bílého moře — z '''E'''-py, neboť tu teprve vlastně počíná poloostrovní ráz evropský. Rozmýšleli bychom se rovněž přijmouti pro '''E'''-pu a Asii souborné jméno {{Prostrkaně|Eurasie}}, neboť geologové (Suess) užívajíce jména toho, rozumí jím dnešní '''E'''-pu a Asii, vylučují však z toho Přední Indii a připojují země Atlasské. '''E.''' jest tudíž celinou, abychom tak řekli, jen v kulturním smyslu, a dnešní její postavení rovná se poměrně asi onomu, jež mělo východní Středomoří ve starověku, jsouc tehdaž skutečně jakýmsi kontinentem v kontinentu. Námitka, popírající '''E'''-pě kontinentálnost a dovozující, že kulturní hranice nemůže rozhodovati o mezích dvou kontinentů, ač skutečně jest oprávněna, jelikož kultura sama i co do sídla svého jest velmi měnlivá, až dosud nedovedla zvrátiti starý zvyk, tím spíše, že právě a jedině obyvatelé této '''E'''-py tvořili názvosloví pro jednotlivé útvary povrchu zemského a jaksi strannicky nazvali '''E'''-pu kontinentem.
{{Prostrkaně|Jméno}} samo, různě vysvětlované, zdá se míti původ svůj v staroassyrském ''ereb'' nebo ''irib'', jež se nám ve starých nápisech zachovalo a značí »západní slunce« naproti ''asu'', východu. Z toho vznikly názvy »Asie« a »'''E.'''«, jež původně vztahovaly se na země ležící na východní a západní straně archipelu řeckého. Čím dále šířily se zeměpisné vědomosti obyvatelstva zde usedlého, tím dále vztahovala se jména ta, až jim okeány vykázaly meze. I Foiníkové přijali jméno ''ereb''. U Hérodota (4, 45) ovšem jméno '''E'''-py odvozuje se ode jména ženy, královské dcery foinícké, již prý Zeus, láskou roznícen, na svých bedrách přes moře na Krétu unesl. O nedůslednosti názvu '''E'''-py jakožto kontinentu uvažováno teprve v poslední době, ale téměř souhlasně uznáno, že by bylo marným bojem proti dějinám lidské kultury, chtíti dosavadní zvyklosti odstraniti, tím spíše, že '''E.''' až do našich dnů dovedla býti nejen kulturně samostatným členem povrchu zemského, ale i středem, z něhož vycházela a vychází téměř veškerá intellektuální síla světová. Toto kulturní a anthropo-geografické postavení již před 2000 léty jasně tušil geniální Strabo, jemuž děkujeme první charakteristiku '''E'''-py. Při určování hranic '''E'''-py naproti Asii panovalo již tehdáž mínění, že dlužno vycházeti od Černého moře, nejistota spočívala pouze v tom, třeba-li jíti na sever nebo na východ. Hérodot chtěl vésti hranici na východ, později však obyčejně vedena po ř. Donu, kdežto o neznámé kraje severně pramenů této řeky nikdo se nestaral. Tak trval stav po celý středověk a teprve v novém věku šířila se '''E.''' s rozsahem Ruské říše na újmu Asie, a po nějakou dobu zdálo se, že ustálí se čára od jižního ohbu Donu na východ k ř. Obu a k Uralu a po tomto až k moři. Mnohem vědečtěji pochopil otázku tuto Gmelin, dovozuje, že teprve na Jeniseji nastává nový svět. Znatelně stoupá tam půda, řeky mají sladkou chuť, posavadní flora nahrazuje se cizími druhy, nová říše přírodní šíří se odtud dále k východu. S tímto názorem se i v nejnovější době shodoval Henry Seebohm. Přesněji ještě určil hranici tuto přírodozpytec Pallas, dle něhož se i Ritter řídil. Naproti tomu přijímali Francouzi, v první řadě Malte-Brun, za hranici hřeben Kavkázu, břeh moře Kaspického, řeku a pohoří Ural. Při tom vždy ještě ukazováno na jakousi kulturní hranici mezi '''E'''-pou a Asií. Poslední v této otázce pronesené mínění Rugeho, jenž je sdílí s Reclusem, uvažuje následovně: Povrch naší země jeví nám tři mořem obemknuté celiny. Tyto jsou širokým a hlubokým mořem od sebe velmi význačně odděleny. Chceme-li oba větší kontinenty, Starý a Nový svět, dále děliti, mohou nám za hranice sloužiti buď šíje takové, jako Panama a Suez, nebo musíme za ně přijmouti nejníže položené pásy země, t. j. takové sklesliny, jež asi dříve mořem bývaly kryty, nikoliv však hřebeny horské. Dle těchto zásad sluší se vésti hranici '''E'''-py takto: Od ústí Donu k jihovýchodu, sníženinou Manyče k moři Kaspickému, po pobřeží tohoto moře až k zátoce Embské (v sev.-východní jeho části), po řece Embě, dále k Tobolu, přítoku Irtyše, odkudž koryto Obu až po moře Arktické dělí '''E'''-pu od Asie. Následkem toho celý Ural připadne '''E'''-pě, kdežto Kavkáz celý zůstane Asii. Přidělíc však Ural '''E'''-pě, musíme tak učiniti i s N. Zemljou, jež v přírodním ohledu jest jen jeho pokračováním. Kdybychom chtěli býti docela důslední, měli bychom pak také Krim ponechati při Asii a veškerou hranici '''E'''-py vůbec děliti na kontinentální a okeánickou. Ukázali jsme, jak různá jsou mínění, pokud se týče prvé, avšak ani okeánickou nelze pokládati za přesně určenou neb ustálenou; i lze říci, že i tu neví se, co se má k '''E'''-pě čítali, a nelze očekávati ustálenosti, pokud pojem zemí okeánických a Arktidy (sev. polárních zemí) nebude více vypěstěn. Na celé severní, západní a až na nepatrnou část i jižní hranici oblévá '''E'''-pu okeán a jeho části. Hranice se tu mění tak, že někdy se čítají k '''E'''-pě i polární ostrovy Island, Špicberky a Nová Zemlja, někdy dokonce i země Františka Josefa, někdy však jen jeden nebo dva z nich. Velká Britannie se svými ostrovy čítávala se vždycky k '''E'''-pě, jinak však jest tomu v jihozápadě, kde ostrovy Azorské, Kanárské a Madeiru různě lze přiděliti (buď k Africe, nebo považovali je za okeánické). — V Středozemním moři panuje nejistota ohledně ostrovů mezi Sicilií a Túnisem (hl. Pantellaria a j.), jež přirozeně k Africe náležejí, administrativně však k '''E'''-pě se počítají. Také v moři Aegejském působí vedení hranice obtíže. Obyčejně zahrnují se k Asii jen Sporady, plným neprávem počítá se zde k '''E'''-pě Tenedos a také nezcela správně všecky ostrovy v moři Marmarském. Rozdíly při určování hranic '''E'''-py jsou tak veliké, že proti ploše '''E'''-py v nejužších hranicích '''E.''' v nejširších hranicích, i když nepočítáme k ní země Františka Josefa, zvětšuje se o 1,400.000 ''km''<sup>2</sup>. Nejnovější udávaná čísla nejspolehlivějšího pramene (Wagner a Supan, Bevölkerung d. Erde VIII) pro plošné rozměry '''E'''-py jsou tato: '''E.''' v nejužších přirozených hranicích, bez ostr. Azorských, Kanárských a Madeiry, bez ostr. Marmarských, beze všech ostr. polárních, až k čáře Manyče, s mořem Azovským, avšak bez stepi Kaspické, zaujímá 9,246.000 ''km''<sup>2</sup>, s ostr. polárními, t. Islandem (104.785), N. Zemljou (91.814), Špicberky a ostr. Medvědím (70.068) však 9,513.000 ''km''<sup>2</sup>. Přidáme-li k tomu ještě step Kaspickou, vzroste plocha ta na 9,818.000 a rozšíříme-li hranici až na hřeben kavkázský, na 10,014.000 ''km''<sup>2</sup>. Počítáme-li dále ještě k '''E'''-pě kraje na vých. straně Uralu (275.000), step mezi ř. Uralem a ř. Embou (163.000) a jižní svah Kavkázu (75.000), obdržíme jako rozsah '''E'''-py v nejširších hranicích 10,600.000 ''km''<sup>2</sup>. V administrativních hranicích čítá se celá kontinentální plocha '''E'''-py, Rusko se svými 60 guberniemi, s N. Zemljou a m. Azovským, Dánsko s Islandem, Velká Britannie se svými ostrovy, Portugalsko s Azory a Madeirou, Španělsko s ostr. Kanárskými, země balkánské bez ostrovů Marmarských, což dohromady činí 9,937.194 ''km''<sup>2</sup>. Obyčejnější však jest, že udává se plocha '''E'''-py bez Islandu a N. Zemlje, bez ostrovů Kanárských a Madeiry na 9,732.250 ''km''<sup>2</sup>. Při tom třeba podotknouti, že politická hranice evropského Ruska v guberniích Permu a Orenburku sahá přes pohoří Ural a drží se pak dosti daleko na západ ř. Uralu, vyjmouc malý cíp (jižně m. Orenburku až k ř. Ilku, levému přítoku Uralu). Při západním rameni delty uralské dosahuje m. Kaspického, odkudž pak sev.-záp. břeh tohoto moře a čára Manyčská tvoří další hranici proti Asii. Jest tudíž '''E.''' jen o málo větší Australie, asi 4½kráte menší než Asie, 4krát než celá Amerika, 3kráte než Afrika. Plocha '''E'''-py rovná se <sup>1</sup>/<sub>14</sub>—<sup>1</sup>/<sub>11</sub> vší souše a <sup>1</sup>/<sub>54</sub>—<sup>1</sup>/<sub>50</sub> celého povrchu zemského.
Jediná ze všech kontinentů leží '''E.''' úplně mimo horký pás a s výjimkou malé části v severovýchodě zcela v severním pásu mírném. Nejsevernější bod pevniny jest Nordkyn č. Kinerodden na 71° 5′ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Tarifa (vlastně Punta Marroqui na Isleta de Tarifa č. de las Palómas) na 36° s. š, 5" 36′ z. d., nejzápadnější Cabo da Roca (sev.-záp. Lisabonu) na 38° 42′ s. š., 9° 30′ z. d. Nejvýchodnější bod nelze udati. Ural sám leží na 60° v. d. a vých. hranice Permu ještě o 5° dále na východ. Počítáme-li s kontinentálními ostrovy, tu nejsevernější bod jest Severní mys na ostr. Magerö na 71° 11′ 30″ s. š., 25° 45′ v. d., nejjižnější mys Lithinos na Krétě na 34° 55′ s. š., 24° 45′ v. d., nejzápadnější Dunmore Head na 52° 7′ s. š.. 10° 30′ z. d. Nejdelší kontinentální osa '''E'''-py od jihozápadu (mys St. Vincent) k sev.-vých. (záliv Karský) měří 5700 ''km''; největší šířka kontinentu od sev. k jihu (Severní mys — Kap Matapan) jest 3911, nejmenší mezi Gascognským a Lionským zálivem 370 ''km''.
{{Prostrkaně|Horizontální rozčlenění}}. C. Ritter byl snad první, jenž jasně postřehl ráz horizontálního rozčlenění evropského kontinentu. Trup jeho označoval jako pravoúhlý trojúhelník, jehož pravý úhel opírá se o severní pobřeží moře Kaspického, jehož jeden vrchol nalézá sena úžině Vajgačské, druhý u Bayonny na záp. konci Pyrenejí. Vých. stranu tohoto trojúhelníka lze zváti kontinentální, obě ostatní okeánickými. Přirovnání trupu '''E'''-py s trojúhelníkem není ovšem docela správné, neboť týž by pojal pouze ½ '''E'''-py, kdežto ve skutečnosti lze čítati ⅔ '''E'''-py ke trupu (65,4 % = 6,547.000 ''km''<sup>2</sup>). Ve všem vystupuje onen kontinentální ráz východní '''E'''-py proti všem ostatním stranám světovým. Čím dále k záp., tím více přechází '''E.''' v poloostr., až konečně periferii tvoří ostrovy evrop. sev.-záp. a již. Středomoří. Ráz '''E'''-py vůbec podmiňuje ono velkolepé vyvinutí se jižního středomoří, jako u žádného jiného kontinentu, a severního, pod kterýžto poslední pojem lze zahrnouti Balt, Sev. Německé moře a moře mezi Anglií a Irskem. S vývojem těchto středomoří srovnává se i ráz a množství poloostrovů a ostrovů. Na kontinentální trup '''E'''-py přimyká se řada {{Prostrkaně|poloostrovů}} různé velikosti. Některé jsou jen pouhé výběžky země, jimiž čáře pobřežní dostává se menších zálivů, tak poloostrov Kanin (10.500 ''km''<sup>2</sup>) v moři Arktickém, pol. Kurský (17.600 ''km''<sup>2</sup>) v Baltickém, Cotentin (2000 ''km''<sup>2</sup>) a Bretagne (23.700 ''km''<sup>2</sup>) na pobř. francouzském. Druhá skupina poloostrovů má tak značnou rozlohu a takovou hranici, že se mohly na nich vyvinouti zcela individuální poměry národopisné a politické. Útvary tyto jsou na obou světových stranách kontinentu velkolepě zastoupeny. Jižní středomořská strana vykazuje tři takové veliké poloostrovy; z nich nejzápadnější Pyrenejský (584.000 ''km''<sup>2</sup>) připomíná svými obrysy i svými poměry přírodopisnými blízkou Afriku, k níž měl i vztahy národopisné i dějinné, prostřední Italský (149.000 ''km''<sup>2</sup>), jenž se od předešlého liší svou štíhlou podobou, svým větším rozčleněním a periferií velkých ostrovů, vytvořuje v ohledu krajinném ideál jihoevropské krásy, konečně východní Balkánský (468.000 ''km''<sup>2</sup>), k jihu ještě více rozčleněný než Italský, upomíná ve mnohém na protější Asii, k níž nekonečná řada ostrovů Archipelagu tvoří přechod, po němž kráčela tisíciletá kultura. Krim (25.700 ''km''<sup>2</sup>) v Černém moři, jen úzkou šijí Perekopskou s celinou souvisící, jest vlastně jen úlomkem Asie. Než všecky tyto jihoevrop. poloostrovy dohromady plochou svou nedovedou vyvážiti veliký nordický poloostrov, skládající se ze 3 členů, t. Skandinavie (800.000), Koly (120.000) a Čuchonska (440.000) a od trupu '''E'''-py řadou největších jezer evropských — zbytkem to někdejšího moře — oddělený. Proti tomuto obru jest malý protilehlý poloostrov Jutský (39.500) jen pídimužíkem. Celkem zaujímají poloostrovy evropské asi 2,700.000 ''km''<sup>2</sup>, tedy 27,8 % veškeré plochy. — Ve stejném směru, jako poloostrovy, jsou vyvinuty i {{Prostrkaně|ostrovy}}. Sledujeme-li pobřeží '''E'''-py od moře Arktického, lze vyčísti následující přirozené skupiny: Ostrovy evropského Ruska v Arktickém moři 110.092 ''km''<sup>2</sup> (nejv. N. Zemlja 91.816, Vajgač 3703, Kalgujev 3496), okeánické ostrovy arktické Island, Špicberky a Z. Fr. Josefa, dále pobřežní ostrovy na vnější straně Norska 21.800, na vnitřní 3970, na pobř. Čuchonska 5170, roztroušené baltické 10.680, skupina dánsko německá 13.600, pás ostr. frízských 880, ostr. Britské 309.300 (k nimž patří i Hebridy 3093, Orkneye 1044, Shetland 1422 ''km''<sup>2</sup> vel., dánské Farör 1333), ostr. v Kanálu a na pobř. francouzském 830, Baleary a Pithyusy 5014, Sardinie 24.077, Korsika 8866, neapolské a toskánské ostr. 390, Sicilie a sousední ostrovy s Maltou 26.063, ostrovy dalmatské 3300, jónské 2296, evropská čásť Archipelagu i s Krétou 18.731 ''km''<sup>2</sup>. Veškeré ostrovy '''E'''-py i s uvedenými arktickými zaujímají celkem asi 785.000 ''km''<sup>2</sup> (7,8 % celé '''E'''-py), z čehož značná část připadá ovšem na neobydlené ostrovy polární. Kdežto však plocha poloostrovů severoevropských a jihoevropských jest téměř stejná, má se plocha ostrovů středomořských k poloostrovům jako 1 : 14, u okeánických však jako 1 : 3, nepočítajíc v to Špicberky. Převaha členitosti vůbec leží v sev.-záp. '''E'''-pě, kdežto od 50° s. š. na jih až po Gibraltarskou úžinu rozčlenění téměř úplně přestává. Dohromady zaujímají poloostrovy a ostrovy evropské plochu necelých 3½ mill. ''km''<sup>2</sup>. Má se tudíž plošné rozčlenění '''E'''-py ke trupu jako 1 : 2 (v Asii 1 : 3, v Americe 1 : 12). — Absolutní délkou {{Prostrkaně|pobřeží}} jen Asie a Amerika převyšuje '''E'''-pu. V ničem jiném nezračí se tak podmínky pro vývoj světových dějin '''E'''-py, jako v jediném čísle, udávajícím poměrnou délku pobřeží. Jest to zvláštní, že pobřeží '''E'''-py jest daleko delší než pobřeží Afriky třikráte tak veliké. Kdybychom vzali číslo poměrného vývoje pobřeží afrického ku ploše tohoto kontinentu (28,3) za základ, měla by dle toho typu míti '''E.''' pobřeží jen 10.841 ''km'' dlouhé, ve skutečnosti má však 8kráte tolik, t. 86.873 ''km'', tak že pobřežní index '''E'''-py jest 87,6, kdežto index Šev. Ameriky jest 64,6, Asie 61,7, Jižní Ameriky 32,6, Australie 30,6, Afriky pouze 28,3. V celku jeví se tu obrovská převaha severní polokoule a '''E'''-py zvláště; pro tuto tím větší, uvážíme-li, že obrovská čásť pobřeží obou skutečných soupeřů, Sev. Ameriky a Asie, připadá na moře Arktické, téměř nepřístupné, kdežto pobřeží '''E'''-py jest splavné tak, jako pobřeží celin tropických. Jest to primát světový, jejž vývoj naší země i v tomto ohledu (již od tertiéru, kdy i na vých. straně moře do značné míry obmykalo '''E'''-pu) uštědřil malé '''E'''-pě. Následek toho jest, že celý vnitřek '''E'''-py nese ráz okeánický. tak že teprve na půdě Ruské říše jsou body od moře vzdálené přes 700 ''km''. Nejkontinentálnější bod '''E'''-py posunuje se takto docela na východní hranici celiny (Vrchní Uralsk) a přijímáme-li administrativní hranici evrop. Ruska, tedy docela až tam, kde říčka Ajat opouští půdu evropskou, a tak '''E.''' jest jediným ze všech kontinentů, jehož největší mořské vzdálenosti leží na vnější hranici. Dle jednotlivých moři připadá na Atlantský okeán 57.470 ''km'', t. j. 66,2 %, na Středomoří 14.516, t. j. 16,7 %, na moře Arktické 10.552 č. 12,1 % a na Černomořské 4338 ''km'' č. 5 % všeho pobřeží evropského. Že při takovémto rozvoji pobřeží různě se utváří, jest pochopitelno. Všecky typy plochého i příkrého pobřeží jsou zde zastoupeny. Fjordové pobřeží Norska a záp. Skotska, jakož i neustálým příbojem rozervané pobřeží záp. Anglie, Irska a Bretaňska a sev.-vých. Španěl poskytují množství přirozených přístavů. Nejnepříznivěji utvářily se poměry na plochém dunovém pobřeží Nizozemska, sev.-záp. Německa, záp. Jutska, franc. Gascogně a vých. Anglie. Ovšem, co zde moře opominulo, vytvořila do jisté míry ústí řek. Značný počet přístavů atlantských a právě největší z nich, jako Hamburk, Brémy, Rotterdam, Amsterdam, Hull, Londýn, Havre a Bordeaux, Porto i Lisabon jsou přístavy říčními. I v Baltu, ačkoliv zde téměř není přílivu a odlivu, jsou přístavy říční Štětín, Gdansko, Riga, Petrohrad a některé severošvédské; i Štokholm, jenž leží na výtoku jezera, sem lze počítati. Zcela jiné jsou poměry ve Středozemním moři, kde převládá příkrý břeh a kde ploché svahy delty a říční ustupují do pozadí. Žádný z větších přístavů tohoto moře nelze uznati za říční; Malaga, Barcellona, Marseille, Janov, Livorno, Neapol, Messina, Palermo, Brindisi, Ancona, Benátky, Terst, Athény, Saloniki, Cařihrad — žádný z těchto přístavů nestal se tím za přispění splavné řeky. Teprve v Černém moři vyskytují se zase říční přístavy, avšak i zde zvláštní útvar pobřeží jihoruského, způsobený límany s úzkým vchodem do moře, dal vzniknouti nejpřednějšímu přístavu, Oděse, bez řeky. Na nízkých březích moře Azovského při širokém ústí Donu leží několik přístavů, zvláště pro obchod obilní důležitějších. Jisto, že pobřeží '''E'''-py prodělalo a prodělává v poměru ke hladině mořské jisté změny ve směru vertikálním; nevíme dnes ovšem, je-li příčinou toho klesnutí hladiny mořské či stoupnutí souše. Pobřeží získává (povznáší se nad hladinu) téměř v celé Skandinavii (s výjimkou malé části jižního Švédska, kde se spíše ponořuje), v Čuchonsku a sev. provinciích baltických, na Jan Meyenu, Špicberkách, N. Zemlji, záp. pobřeží Skotska, Anglie a Walesu, kdežto atlantské pobřeží evropské od Jutska až po Pyreneje, jakož i Irsko a jižní Anglie zdají se spíše klesati; Island chová se neutrálně. Ničeho nevíme v té příčině o poloostrově Pyrenejském. Baleary, Korsika a Sardinie a z větší části i Sicilie se zvedají. Zvláště velikým změnám podrobeno záp. pobřeží sicilské. Pobřeží benátské a dalmatské, jakož i jihoitalské klesá, zdvihá se balkánské a jihoruské, především krimské. ''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]''
{{Konec formy}}
== Horopis. ==
Horopisně '''E'''-pu lze rozděliti od západu k východu ve 3 meridionální pásy, a tyto opět od severu k jihu ve tři části, tak že rozdělením tím vzniká 9 velikých dílů. Západní pás počíná na severu ostrovím britským, ve středu má Francii a na jihu poloostrov pyrenejský; střední má na sev. poloostrov skandinavský a jutský, přechází uprostřed v rovinu severoněmeckou a kopčinu jihoněm. a Alpy a končí poloostrovem apenninským; východní má na sev. roviny ruské od Uralu až do Polska, ve středu soustavu karpatskou a planinu středoruskou, na jihu poloostrov balkánský a krimský, který souvisí s balkánským (zvláště Dobrudžou), jako Baleary s poloostr. pyrenejským a Sicilie s apenninským. — Obyčejné starší rozdělení jest na: 1. severní hornatinu (ostr. britské, Skandinavie a Jutsko), 2. střední rovinu (od Francie k Uralu a Krimu) a 3. jižní hornatinu (poloostr. pyrenej., apennin. a balkánský, Cevenny, Alpy a Karpaty); ale rozdělení to jest méně plastické, což poznáme, všimneme-li si, že '''E.''' srostla z ostroví mezi Atlantským okeánem a jeho zátokami s jedné a zátokami Tichého, vlastně Indického okeánu s druhé strany, kteréžto poslední sahaly až k České Třebové a buď pomalu vysychaly, jako Uhersko, nebo ztratily své spojení s Indickým okeánem, jako Černé moře, které za to nabylo spojení s Atlantským. Kdežto na západě působila více erose mořská, která protrhla úžinu La Manche mezi V. Britannií a Hollandskem a úžiny mezi Skandinavií a Jutskem, působil od jihu více tlak laterální, který utvořil Pyreneje a Alpy; ale i v západních hřbetech V. Britannie a Skandinavie jeví se působení tlaku laterálního, kdežto na jihu utvoření se Aegejského moře a úžiny Gibraltarské pochází z doby mladší. Středem nejméně pohnutým jsou Čechy; i ruské planiny, směrem jihovýchodním z moře usedlé, jsou většinou jako neporušeny. Vulkanismus na jihu (Italie a Sicilie) a na severu (Island) dosud činný upomíná zřejmě na doby utváření se '''E'''-py.
'''E.''' jest převážně rovinou; dle Berghausa zaujímají roviny 0,7 celé '''E'''-py; střední (německo-ruská) sama 0,6; {{Prostrkaně|střední výška}} '''E'''-py udává se kol 300 ''m'' (Leipoldt 297, Lapparent 292, Murray 286, Penck 280, Supan 290) a připočteme-li i ostrovy a Zakávkazí, jako Heiderich činí, 375 ''m''. '''E.''' má vyšší hory než celina australská, ale nižší než Asie, Amerika a Afrika; nejvyšší bod — arci nehledíc ke Kavkázu — Mont Blanc (4810 ''m'') leží v čáře středních Alp, kde 30 vrcholů dosahuje výšky přes 4000 ''m'', čehož jinde neshledáváme, neb druhé nejvyšší pohoří Sierra Nevada dosahuje v Cerru de Mulahacen 3567 ''m'', Pyreneje jen 3404 ''m'', Etna 3313, na poloostrově balkánském Ljubotrn 3050 ''m'', Musallá 2919 ''m'' a Olymp thessalský 2973 ''m'', v Apenninách Gran Sasso d’Italia 2909 ''m'', v Karpatech Gerlach 2663 ''m'' a níže Negoi 2543 ''m'' a ve Skandinavii Galdhöpig 2604 ''m''. Sever jest vůbec nižší nežli jih (ve Skotsku: Ben Nevis 1343, v Uralu: Deniškin Kámen 1633 ''m''), neboť tlak z jihu k severu byl nejsilnější a stálá skoro zemětřesení v Italii ukazují, že snad ještě nepřestal působiti; za to krajina jihovýchodní Rusi u moře Kaspického od Astrachaně (—11) až ke Kisljaru leží až —27 ''m'' pod hladinou moře, rovněž část uměle chráněných nížin (»marsch«) v Belgii a Hollandsku (Groenendyk -0,7 ''m''). Ve tvarech horopisných upomíná '''E.''' svým východem a středem na Asii, jihozápadem, poloostr. pyrenejským a apenninským na sev. Afriku; podobajíť se zajisté veliké roviny ruské sibiřským a turánským, Pyreneje, Alpy a Karpaty opět Kavkázu a Himálaji, tak že čára nejširšího scvrknutí parallelního Starého světa byla vytknuta od Číny přes Himálaji, Persii, Kavkáz, Krim, Karpaty a Alpy k Pyrenejím. Na druhé straně jsou planiny středošpanělské a roviny apulské podobny berberským, zvl. v Maroku a Alžírsku t. zv. »hauts plateaux«, ano stará fauna špan. a italská souvisí palaeontologicky se sev.-africkou. Toto spojení, jak ze zbytků velkých pliocénních ssavců (slonů a j.) v Gibraltaru a na Maltě se vyskytujících jest patrno, velmi pozdě bylo přerušeno. Rovněž z doby pliocénni jest protržení se Černého moře k Aegejskému; s protržením tím souvisí vysušení částí stepí západoasijských asi tak, že Manyč přestal býti průplavem mezi Černým a Kaspickým mořem, kteréž poslední, zbaveno jsouc přítoků, klesalo a klesá dosud, jako všecka jezera západoasijská. Že Kaspické moře spojeno bývalo s arktickým, a že spojení to pozdě přestalo, nezdá se býti pravdivým; novější výzkumy novosibiřské naopak naznačují, že v pliocénu moře arktického ani nebylo. Ano u angl. badatelů nabývá převahy náhled, že mělčina mořská mezi V. Britannií a Gronskem jest potopeným starým miocénním mostem (''miocen bridge''), a jazyková příbuznost Basků s Algonkiny ukazovala by snad na pozdní stěhování se člověka přes tento most. Podobnost arktické flory a zvířeny ukazovala by spíše na společnou vlasť předglaciální.
Jisto jest, že '''E.''' na jihovýchodě souvisela přes záp. Asii s mořem Indickým, nejisto kudy, že půda Baltického moře a jižní čásť Severního moře byla na čas zemí a že moře krylo poměrně větší části '''E'''-py, zejména v Uhrách a na Rusi, až do posledních dob, což vysvětluje spolu staré vlažnější podnebí evropské. Může se tedy s Whitneyem mluviti o jisté desikkaci v '''E'''-pě, již dokazují četná solná jezera stepní. Uznáno jest dále, že '''E.''' srostla v dobách geologického utváření se ze 4 řad plochých archibolů (prvotních ostrovů), ale jejich počet a hranice nejsou dosud-ustáleny; taktéž není možno dosud stanoviti vznik a výši starých horstev. Dály se sice pokusy o vysvětlení toho v Belgii, ve Skotsku a Porýnsku, ale právě o velkých pohořích víme, že jsou pozdní a že rostla asi pomalu do výše; tak neměly Alpy švýcarské, jak Heer dokázal, v miocénu ani 1000 ''m'' výšky, a ledová doba ve větší části sev. '''E'''-py zahladila všecky stopy minulosti tak, že původní stav těchto krajin nesnadno jest určiti.
Dva zákony možno stanovití: 1. '''E.''' zarůstala od západu k východu zanášením mořského dna, výjimku tvoří jen moře Baltické, Jaderské a Aegejské; a 2. všecky větší hory (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Balkán, Apenniny) a všecky větší řeky (Dunaj, Rýn, Volga, Labe, Odra, Pád atd.) jsou původu mladšího; starými zdají se býti jen hory skotské (dle Ramsaye) a snad i skandinavské a mnohé nyní nízké pecky horní (Harc, Dobrudža, Valdaj). Podrobnějších výzkumů o celé '''E'''-pě dosud nemáme; sám Suess i Geikie mluví jen o severozápadě '''E'''-py. Suess rozeznává v západě '''E'''-py od sev. k jihu 4 pásma, z nichž obsahuje: 1. rulu archaickou v Hebridech a Lofotech mezi zátokou Loch Eriboll v sev. Skotsku a ostr. Magerö při severním Norsku; 2. kaledonské zvlnění na severovýchod se táhnoucí (Skotsko, severní Wales, sev. a vých. Irsko a sev. Norsko) a horstva z doby mezi silurem a devonem; propadlina ve středu Skotska jest naplněna útvarem uhelným; 3. pecky (''Horst''), j. středo-jihozáp. Irsko, již. Wales a Cornwall, Bretonsko, střední planina francouzská, záp. Španělsko (''meseta'') i Portugalsko, Ardenny, Porýnské staré hory, Česká planina, Sudety s Durynským lesem a Harcem (Suess jmenuje to záp. armorikánskou, vých. variskickou vlnou); pásmo to obsahuje silur, devon a zpodni uhlí, je tedy z doby karbonu; 4. alpinskou soustavu (Sierra Nevada, Pyreneje, Alpy, Jura, Apennin, Karpaty, Sedmihradsko-banátské hory, Balkán, Krim a Kavkáz); pásmo to obsahuje vrstvy z jihu vytlačené z doby tertiérni. Geikie líčí podrobněji střídání se suché země a moře, zvláště v sev. nížině německoruské. Dle něho za kambrické doby byla celina od Hebrid přes Skandinavii a Čuchonsko do Ruska; ve Skotsku a Walesu byla jezera. Kdežto za siluru krylo moře celou V. Britannii až na několik sopek na sev.-záp., nastalo na konci siluru veliké zdvižení, tak že ve Skotsku a Německu vznikla veliká jezera, v nichž ukládal se rudý pískovec (''Old-red''). Na počátku kamenouhelné doby vystoupilo moře opět, zatopilo Anglii, Irsko a nížinu až do střední Rusi, kde snížením se hladiny mořské vznikly mělké močály přímořské, v nichž se tvořilo uhlí. Za permu převládala ještě uzavřená jezera. Severozápad '''E'''-py byl tehdy — za palaeozoické doby — vyšší zemí, vulkanismem zmítanou a střídavě ponořovanou. Trias přivedla novou potopu hlubším mořem v Anglii a ve střední '''E'''-pě; tu zase Skotsko a Irsko bylo suchou zemí, Anglie však a střední Německo až do Rusi byly kryty mělkým mořem. Za křídy byla Anglie na čas suchou zemí, ale hluboké moře sahalo až k Uralu a přes Alpy do Asie až k Indickému okeánu. Eocén jest doba zemní v střední '''E'''-pě, ale Alpy zdviženy jsou po miocénu; v téže době vysušeno jest sarmatské (uher.) moře, Černé moře couvlo a zdviženy jsou jižní Sicilie, Apennin a j. Vůbec klade Geikie váhu na tlak od západu na východ a na silnou erosi v záp. '''E'''-pě a tvrdí, že obě nížiny, severoněm.-ruská a jižní středomořská, byly od sebe vždy odděleny ostrovím; severní dolina byla již za siluru a byla vždy mělčí.
{{Prostrkaně|Iberský}} poloostrov (střední výše 660 ''m'' dle Calderona, 701 ''m'' dle Leipoldta) jest ve velkém planinou (''macizo centrale''), přerušenou dvěma horskými vlnami. Na východ obmezuje ji nížina aragonská, v jihu andaluská. Za onou k východu vyvstávají Pyreneje, za touto k jihu pohoří Bétické. Nejsevernější vlnou jest pohoří Karpetanské, jižní horstvo Toledské. Sev. od Karpetanského pohoří rozkládá se rovina starokastilská, jižně obě roviny novokastilské. Postupujeme-li tedy od Atlantského okeánu k Středozemnímu moři, shledáváme 5 vln, t. sev. pobřežní pohoří, Karpetanské, Toledské, Sierru Morenu a pohoří Bétické a 4 roviny, totiž: starokastilskou, sev. a jižní novokastilskou a andaluskou. Západní planiny v Galicii a Portugalsku jsou nižší staré horstvo. Jdeme-li od vých. k záp., máme Pyreneje, roviny aragonskou a sev. od ní máme horstvo baskické, jižně katalonské, iberské pohoří (pokraj střední planiny a kopčinu od Galicie do Algarve sahající). Nejvyšší místo poloostrova a '''E'''-py mimoalpské vůbec jest Cerro de Mulahacen 3554 ''m'' v bétickém pohoří (dle Ibaněze penibétickém) a sice v Sierře Nevadě. Vedle je Picacho de Veleta (3470 ''m''). Sierra Nevada je malá ellipsa prahorní o temenné výši 3000 ''m''. Bétickou Kordilleru tvoří skupené osamělé hory rozličné výše (La Sagra 2400 ''m'', Sra Gador 2325 ''m'', S. de los Filabres 2080 ''m'', Alpujarras vlastní 1624 ''m''), mezi nimiž se utvořila nízká údolí (Granada 670, Antequera 900, Ronda 747 ''m''). Severně od Nevady kolem Guadalquiviru rozkládá se {{Prostrkaně|nížina andaluská}}, která od sev.-vých k jihozápadu stále klesá, tak že výška u Jaénu jest 549, u Cordoby 104, u Xerez de la Frontera 49, u Sevilly jen několik ''m'' n. m. K západu klesá též {{Prostrkaně|střední planina}} (6—800 ''m'' prům.) {{Prostrkaně|novokastilská}} (Cuenca 903, Ciudad Real 680, Madrid 630, Aranjuez 519, Toledo 450 ''m'') s horami Toledskými (1448 ''m'', jiní 1557, obyč. jen přes 1000), jako záhybem upostřed a s kopčinou estremadurskou na západ spadající (Cáceres 471, Trujillo 485, Merida 195, Badajoz 155 ''m'') a do Portugalska přecházející, kde nabývá 400 ''m'' prům. výšky (Evora 277), řeky hlubší (Mertola 71). Osamělé jihozápadní hory Algarvské až 903 ''m'' (Foia). Jižní kraj této planiny tvoří Sierra Morena, která z nížiny andaluské vystupuje jako horstvo, ale na sever přechází v pouhou planinu s kopci 100—200 ''m'' vys.; nejvyšší místo jest Estrella 1299 ''m'' a nejdůležitější průsmyk Despeňaperos 745 ''m''. Západ jest ještě nižší. Střední horstvo karpetánské mění 19kráte svůj směr a dělí se ve 4 hlavní skupiny: 1. vých. Sierra de Guadarrama (P. de Penelara 2405 ''m''); 2. ve středu S. de Gredos (Plaza de Almanzor 2661 ''m'', nejvyšší bod stř. Španělska); 3. S. de Gata 1735 ''m'' a 4. osamělé pohoří v Portugalsku na planině S. da Estrella (Malhão 1993 ''m''). Rovina starokastilská jest průměrem 600—800 ''m'' vysoká (Burgos S51, Leon 802, Salamanca 807, Valladolid 679, solná jezera u Villapanda 684 — západněji Almeida 751, Vizeu 540, Lamego 482 ''m''), ale v sev.-záp. dosahuje hora el Teleno výše 2188 ''m''. Galicii a sev. Portugalsko kryje nižší kopčina s hlubokými údolími a horami 1000—1300 ''m'' vys. (Santiago de Compostella 228, Orense 144, Lugo 461). Severní okraj roviny starokastilské tvořen jest pohořím astursko-kantabrijským s nejvyšším bodem Torre de Cerredo 2678 ''m'' a skupinou (10) Picos de Europa přes 2000 ''m'' vys. Západ má Espiguete 2543 ''m'', východ přechází v nižší pohoří baskické (nejv. Aitzgorri 1544) až k železničnímu prosmyku Idiazabalskému (mezi ním a Pyrenejemi jen výška 658 ''m''). Východní kraj této střední roviny tvoří po pr. břehu Ebra mohutný pás horský soustavy iberské s horami Cerro de S. Lorenzo 2305 a Moncayo 2348 ''m''. V jihu se pokraj ten sklání na 12—1400 ''m'' (Soria 1049, Teruel 856), jediná S. Javalambre jihových. od Teruelu má 2002 ''m''. Nížina aragonská, vých. od roviny starokastilské po obou březích Ebra ležící, počíná u Logroña (367), snižuje se na vých.- sev.-východ (Tudela 253, Zaragoza 184, Mequinenza 52 ''m''), ale nedostihuje moře Středozemního, od něhož oddělena jest pohořím katalonským, které na severu jest v S. Monseny 1699 ''m'' vys. Na l. břehu Ebra pod Pyrenejemi jest řada předhoří nižších a mladších stupňů (Pamplona 426, Jaca 735, Cardona 436, Gerona jen б0 ''m''), místy však i vyšších, jako Peňa de Oroel 1731 ''m''. {{Prostrkaně|Baleáry}} dosahují na Mallorce v Silla de Torrellas 1571, na Cabreře 1200, na Menorce jen v el Toro 368, Pithyusy na Ibize 430 a na Formenteře 183 ''m''.
[https://www.ndk.cz/view/uuid:2bb3b930-e6e7-11e4-a794-5ef3fc9bb22f?page=uuid:40917a10-0b16-11e5-b0b8-5ef3fc9ae867 Evropa. Horo- a vodopis (mapa)]
3aiiw578z0f7wgwu0mazdjjzir2lqmt
Ottův slovník naučný/Amritsar
0
98918
336231
2026-08-28T05:31:53Z
Davmiub
20055
založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amritsar | PŘEDCHOZÍ = Amrít | DALŠÍ = Amroha }} {{Textinfo | TITULEK = Amrávati | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = Amritsar }} {{Forma|pr…“
336231
wikitext
text/x-wiki
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amritsar
| PŘEDCHOZÍ = Amrít
| DALŠÍ = Amroha
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Amrávati
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amritsar
}}
{{Forma|proza}}
'''Amritsar''' (''amrit'', {{Prostrkaně|nesmrtelnost}} a ''sar'', {{Prostrkaně|rybník}}), hl. město východoind. kraje a okr. t. jm. v Pandžábu, ležící v Barídoábu, mezi ř. Biásem a Rávím, s 151.896 ob. (1881). Jest náboženským středem sikhů, založeno r. 1574 Rám-dásem a zvelebeno později Randžit Singhem. Skoro ve středu města leží posvátný rybník (»rybnik nesmrtelnosti«) a hlavní chrám z mramoru, kterýžto stojí na Čtyřhranném tarase, spojen jsa s břehy mramorovými chodbami a opatřen zlacenými kupolemi. V něm uschovávají sikhové posvátné knihy své (granth). V pevnosti jest posádka britského vojska a batterie děl. Na sever od města jest čtvrť úřední a za ní čtvrť vojenská. Veřejné budovy: soudní dům, pokladna, protestantský a římskokatolický kostel, pošta, telegrafní úřad, železniční a policejní stanice, vládní škola a městský dům. V listopadu a dubnu konají se tam náboženské pouti, při čemž se mnoho lidí v rybníku koupá. '''A.''' má též ústav učitelský a pět tiskáren a jest důležitým středem obchodu v Pandžábu a východištěm pro obchod zahimálajský. Roku 1881 až 1882 obnášel dovoz do '''A'''-u 31,534.280 zl. ve zlatě,
vývoz 13,030.980 zl. ve zlatě. Hlavně se dováží: obilí, luštěniny, cukr, olej, sůl, tabák, bavlna, anglické kusové zboží, kašmírské šály, hedvábí, sklo, hliněné zboží, železné zboží, čaj a barviva; vyváží se mnohé z dovežených předmětů co transitní, pak hlavně pšenice a výrobky vlněné a hedvábné. Zvláštností města jest výroba šálů z jemné vlny kozy tibetské. Několik evrop. firem má tam své agenty — a cena šálů ročně vyvezených do Evropy páčí se na 200.000 lib. (2 mill. zl. ve zlatě). Jiné výrobky jsou: vlněné látky, hedvábné zboží, vyšívání zlatými nitmi, kovové nádobí, vyřezávané práce ve slonovině, hliněné nádobí, zlaté a stříbrné šperky a j. O poutích pořádají se též trhy na koně a hovězí dobytek. — {{Prostrkaně|Amritsarský kraj}}, zaujímajíci okresy amritsarský, gurdaspúrský a sialkotský, má na 13.861 ''km''<sup>2</sup> 2,729.109 obyv. (1881) a to: 1,474.319 muhamm., 921.171 hindů, 328.927 sikhů, 2867 křesťanů a 1825 jiných, z nichž 1,257.652 duší zabývá se rolnictvím. — {{Prostrkaně|Amritsarský okres}} má prostoru 4095 ''km''<sup>2</sup> a 893.266 obyvatelův (1881), a to 413.207 muhamm., 262.531 hindův, 216.337 sikhů, křesťanů 869 a j. Historické důležitostí nabyl okres hlavně vznikem moci sikhů a založením města '''A'''-u r. 1574 Rám-dásem, čtvrtým učitelem (''guru'') sikhů. Pod vládu britskou dostal se okres teprve r. 1849. (Imp. Gaz. 1885; Geography of Br. India 1882; Newmann & C., The Tourists Guide 1876; Birdwood, Indian
Arts roku 1880; Baden- Powell, Punjab manufactures.) ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}
r2z4domqutntrsslmjikkjd73x7n75c
336232
336231
2026-08-28T05:34:23Z
Davmiub
20055
336232
wikitext
text/x-wiki
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amritsar
| PŘEDCHOZÍ = Amrít
| DALŠÍ = Amroha
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Amrávati
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = Amritsar
}}
{{Forma|proza}}
'''Amritsar''' (''amrit'', {{Prostrkaně|nesmrtelnost}} a ''sar'', {{Prostrkaně|rybník}}), hl. město východoind. kraje a okr. t. jm. v Pandžábu, ležící v Barídoábu, mezi ř. Biásem a Rávím, s 151.896 ob. (1881). Jest náboženským středem sikhů, založeno r. 1574 Rám-dásem a zvelebeno později Randžit Singhem. Skoro ve středu města leží posvátný rybník (»rybnik nesmrtelnosti«) a hlavní chrám z mramoru, kterýžto stojí na Čtyřhranném tarase, spojen jsa s břehy mramorovými chodbami a opatřen zlacenými kupolemi. V něm uschovávají sikhové posvátné knihy své (granth). V pevnosti jest posádka britského vojska a batterie děl. Na sever od města jest čtvrť úřední a za ní čtvrť vojenská. Veřejné budovy: soudní dům, pokladna, protestantský a římskokatolický kostel, pošta, telegrafní úřad, železniční a policejní stanice, vládní škola a městský dům. V listopadu a dubnu konají se tam náboženské pouti, při čemž se mnoho lidí v rybníku koupá. '''A.''' má též ústav učitelský a pět tiskáren a jest důležitým středem obchodu v Pandžábu a východištěm pro obchod zahimálajský. Roku 1881 až 1882 obnášel dovoz do '''A'''-u 31,534.280 zl. ve zlatě,
vývoz 13,030.980 zl. ve zlatě. Hlavně se dováží: obilí, luštěniny, cukr, olej, sůl, tabák, bavlna, anglické kusové zboží, kašmírské šály, hedvábí, sklo, hliněné zboží, železné zboží, čaj a barviva; vyváží se mnohé z dovežených předmětů co transitní, pak hlavně pšenice a výrobky vlněné a hedvábné. Zvláštností města jest výroba šálů z jemné vlny kozy tibetské. Několik evrop. firem má tam své agenty — a cena šálů ročně vyvezených do Evropy páčí se na 200.000 lib. (2 mill. zl. ve zlatě). Jiné výrobky jsou: vlněné látky, hedvábné zboží, vyšívání zlatými nitmi, kovové nádobí, vyřezávané práce ve slonovině, hliněné nádobí, zlaté a stříbrné šperky a j. O poutích pořádají se též trhy na koně a hovězí dobytek. — {{Prostrkaně|Amritsarský kraj}}, zaujímajíci okresy amritsarský, gurdaspúrský a sialkotský, má na 13.861 ''km''<sup>2</sup> 2,729.109 obyv. (1881) a to: 1,474.319 muhamm., 921.171 hindů, 328.927 sikhů, 2867 křesťanů a 1825 jiných, z nichž 1,257.652 duší zabývá se rolnictvím. — {{Prostrkaně|Amritsarský okres}} má prostoru 4095 ''km''<sup>2</sup> a 893.266 obyvatelův (1881), a to 413.207 muhamm., 262.531 hindův, 216.337 sikhů, křesťanů 869 a j. Historické důležitostí nabyl okres hlavně vznikem moci sikhů a založením města '''A'''-u r. 1574 Rám-dásem, čtvrtým učitelem (''guru'') sikhů. Pod vládu britskou dostal se okres teprve r. 1849. (Imp. Gaz. 1885; Geography of Br. India 1882; Newmann & C., The Tourists Guide 1876; Birdwood, Indian
Arts roku 1880; Baden-Powell, Punjab manufactures.) ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}
dn5sb7f5brevh14fld0blr6suq75ieq
Ottův slovník naučný/Amroha
0
98919
336233
2026-08-28T05:42:49Z
Davmiub
20055
založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amroha | PŘEDCHOZÍ = Amritsar | DALŠÍ = Amrom }} {{Textinfo | TITULEK = Amroha | AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]] | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 203. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 | WIKIPEDIA-HESLO = en:Amroha }} {{Forma|proza…“
336233
wikitext
text/x-wiki
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amroha
| PŘEDCHOZÍ = Amritsar
| DALŠÍ = Amrom
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Amroha
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 203. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = en:Amroha
}}
{{Forma|proza}}
'''Amroha''', staré město ve východoind. severozáp. prov., okresu morádábádském, má 36.145 obyvatelů (1881), mezi tím 10.644 hindů a 25.377 muhammedánů. Nalézá se zde rybník a náhrobek šaicha Saddua, o němž bájí muhammedáni, že se stal démonem a že časem vstupuje v lidi jsa příčinou zejména melancholie a hypochondrie. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}
q53d3bdzjznn88eu28cfqb9xaasl7y6
336235
336233
2026-08-28T05:46:40Z
Davmiub
20055
336235
wikitext
text/x-wiki
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amroha
| PŘEDCHOZÍ = Amritsar
| DALŠÍ = Amrom
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Amroha
| AUTOR = [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
| WIKIPEDIA-HESLO = en:Amroha
}}
{{Forma|proza}}
'''Amroha''', staré město ve východoind. severozáp. prov., okresu morádábádském, má 36.145 obyvatelů (1881), mezi tím 10.644 hindů a 25.377 muhammedánů. Nalézá se zde rybník a náhrobek šaicha Saddua, o němž bájí muhammedáni, že se stal démonem a že časem vstupuje v lidi jsa příčinou zejména melancholie a hypochondrie. ''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]''
{{Konec formy}}
rbampbkkt2mympb9sxlbbwhhh9sh39n
Ottův slovník naučný/Amrom
0
98920
336234
2026-08-28T05:45:50Z
Davmiub
20055
založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | TITUL = Ottův slovník naučný | ČÁST = Amrom | PŘEDCHOZÍ = Amroha | DALŠÍ = Amrtam }} {{Textinfo | TITULEK = Amrom | AUTOR = neuveden | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}} | LICENCE = PD old 70 }} {{Forma|proza}} '''Amrom''' v. {{Prostrkaně|Amrum}}. {{Konec formy}}“
336234
wikitext
text/x-wiki
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Amrom
| PŘEDCHOZÍ = Amroha
| DALŠÍ = Amrtam
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Amrom
| AUTOR = neuveden
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný:'' Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 204. {{Kramerius|nkp|b00e35a0-0b3d-11e5-b562-005056827e51|Dostupné online.}}
| LICENCE = PD old 70
}}
{{Forma|proza}}
'''Amrom''' v. {{Prostrkaně|Amrum}}.
{{Konec formy}}
rzmoqdm09ix8q2puy13jar2usthngpq